Rozpravy

Středa, 1. dubna 2009 - Brusel

17. Ztroskotání migrantů u pobřeží Libye (rozprava)

  Předsedající. - Dalším bodem na programu je prohlášení Komise ke ztroskotání migrantů u pobřeží Libye.

  Jacques Barrot, místopředseda Komise. – (FR) Paní předsedající, Evropská komise se se zděšením dozvěděla o tom, že v neděli večer ztroskotala ve Středozemním moři u pobřeží Libye loď převážející migranty a směřující do Evropy. Podle některých zdrojů bylo na lodi 257 osob, z nichž většina se pohřešuje.

Komise chce vyjádřit svůj soucit s oběťmi tohoto lidského neštěstí a svůj hněv nad touto tragédií. Byla nepochybně způsobena mnoha faktory, ale základní odpovědnost padá na zločinecké organizace, které z libyjských břehů řídí toto nezákonné smrtonosné obchodování s lidmi a obohacují se přitom na úkor lidského utrpení. Podle Komise je nepřípustné, aby se tento jev, který se, jak se zdá, v průběhu let zintenzivňuje, dál zhoršoval. Vyzývá všechny zainteresované strany, aby zmobilizovaly své úsilí a ukončily obchodování s lidmi.

Základní úlohu zde musí sehrát Libye. Musí se rozhodněji a efektivněji zapojit do boje proti obchodníkům s lidmi, kteří působí na jejím území, do zamezení nelegálního vyplouvání takových lodí od svých břehů, do hledání a záchrany lodí v tísni ve svých výsostných vodách a musí nabídnout mezinárodní ochranu migrantům, kteří ji potřebují, v souladu se svými povinnostmi vyplývajícími z Úmluvy OAJ z roku 1969 o ochraně uprchlíků, kterou podepsala.

Evropská komise v posledních letech libyjské úřady opakovaně žádala, aby převzaly odpovědnost a ve spolupráci s Evropskou unií a jejími členskými státy zavedly účinná opatření. Musím říct, že jsme Libyi nabízeli vyšší finanční pomoc a že je zjevné, že libyjské orgány tuto pomoc potřebují, aby zlepšily boj proti obchodování s migranty a jinými lidmi na svém území a posílily kontroly na své jižní hranici. Libyjské orgány musí také vytvořit systém přijímání migrantů, který bude v souladu s mezinárodním právem.

Je pravda, že Evropská unie je připravena spolupracovat a přispívat k chytání lodí ve Středozemním moři a v případě potřeby i k jejich záchraně. Dvě námořní operace Nautilus a Hermes, které organizuje a financuje Evropská agentura pro vnější hranice Frontex a které budou spuštěny v následujících měsících, budou stát přibližně 24 milionů EUR. Komise vyzývá všechny členské státy Evropské unie ke spolupráci při provádění těchto dvou akcí. Členské státy musí také v praxi prokázat solidaritu s Itálií a Maltou, které jsou toku migrantů z Libye velmi vystaveny. Libye navíc na sebe musí převzít odpovědnost za znovupřijetí nelegálních migrantů, kteří přešli přes její území.

Zaznamenali jsme, že se italské orgány domnívají, že od 15. května bude možné spustit společné hlídky s libyjským námořnictvem v libyjských teritoriálních vodách s cílem zachytávat nebo pomáhat nelegálním lodím. Vítáme podporu, kterou italské orgány hodlají za tímto účelem poskytnout rozvoji libyjských námořních kapacit.

Komise se domnívá, že vedle těchto mimořádných opatření je nutné zaměřit se především na celý lidský rozměr problému. Migranti, kteří svěří své životy do rukou bezohledných obchodníků s lidmi, jsou ve většině případů lidé, kteří prchají před válkou nebo pronásledováním. Doufáme, že díky událostem těchto posledních dnů si lidé ve všech členských státech uvědomí, jak závažný je to problém a že budeme moci společně s členskými státy a za podpory Evropského parlamentu připravit stockholmský program, který bude věnovat velkou část svých priorit tomuto globálnímu přístupu k migraci. Globální přístup je nutný při vytváření dlouhodobé strategie řízení toků migrantů, která bude brát větší ohled na okolnosti a potřeby zemí původu.

Tato strategie nám navíc musí umožnit prohloubit dialog s africkými partnery, zejména v rámci procesu z Rabatu, v rámci vztahů mezi Evropskou unií a Africkou unií. Musíme společně najít odpovědi na tuto výzvu a také využít možnosti, které nabízí legální migrace, jež by totiž mohla být příležitostí jak pro Evropu, tak pro země původu. Tato strategie musí také poskytnout možnost dalších prostředků díky intenzivnější spolupráci se zeměmi původu a s tranzitními zeměmi, aby se posílila jejich schopnost zlikvidovat organizace, které obchodují s lidmi, a jednat s migranty důstojně a respektovat jejich práva.

A konečně nám musí tato strategie umožnit lépe zvládat a organizovat příchod oprávněných žadatelů o azyl na území členských států pomocí lepšího začlenění rozvoje kapacit v oblasti ochrany uprchlíků do naší spolupráce se třetími zeměmi.

Paní předsedající, dámy a pánové, před dvěma týdny jsem navštívil Lampedusu a Maltu. Musím říct, že jsem mohl na vlastní oči vidět tragédie těchto lidí, které bezohlední pašeráci nutí riskovat život cestou přes moře. Myslím, že mohu říct, že musíme s ohledem na tento poslední incident vzít tyto problémy velmi vážně a ve všech členských státech vzbudit povědomí o závažnosti a také zhoršování tohoto jevu, který lidi nutí riskovat za úděsných podmínek svůj život.

Proto bych rád poděkoval Evropskému parlamentu, že požádal Komisi o toto prohlášení. Činím tak v dobré víře a opakuji před Parlamentem svůj osobní závazek udělat v příštích měsících vše pro to, aby se podobné tragédie už neopakovaly.

  Agustín Díaz de Mera García Consuegra, jménem skupiny PPE-DE – (ES) Paní předsedající, cítíme dnes společný zármutek a žal ze smrti velkého počtu přistěhovalců, kteří doufali, byli zoufalí a také možná oklamaní. Jsou to nevinné oběti situace, kterou si nezvolili, okolností, které jim byly vnuceny. Znám tento problém velmi dobře. Středozemí a atlantské pobřeží Kanárských ostrovů se stalo cestou k neexistujícímu „Eldorádu“ pro mnoho lidí, kteří nic nemají, po cestě strašlivě riskují a po příjezdu je čeká frustrace a potrestání.

Evropská unie a členské státy musí být mnohem ohleduplnější, aby k těmto tragediím nedocházelo. Děláme toho hodně, ale nedosáhli jsme ničeho. Výsledky jsou velmi tvrdé, jak jsme viděli na libyjském pobřeží, a musíme se zamyslet nad omezenou účinností našich politik.

K nalezení absolutně účinných řešení podobných tragédií neexistují zázračné recepty, ale existují vytrvalé a odhodlané politiky. Musíme podporovat silné politiky spolupráce se zeměmi původu a s tranzitními zeměmi; ochota pomoci a spolupracovat musí být dvěma stranami jedné mince. Intenzivní spoluprací musíme lépe organizovat a zveřejňovat výhody legálního přistěhovalectví, a to i v dobách krize. Na základě podrobných dohod musíme spolupracovat se zeměmi původu i tranzitními zeměmi ve věci kontroly jejich hranic. Musíme také společně se zpravodajskými a zvláštními silami vypátrat obchodníky s lidmi v jejich sítích a současně zpřísnit právní předpisy trestního práva v cílových zemích. Musíme také lépe vybavit Fond pro vnější hranice; 1 820 milionů EUR na sedm let je v každém případě nedostatečná suma.

Musíme také dostatečně posílit agenturu Frontex a zajistit, aby soupis vybavení CRATE (Centralised Record of Available Technical Equipment) nebyl jen prohlášením o úmyslu, ale účinným nástrojem koordinované kontroly a dohledu nad kritickými nátlakovými body nelegální činnosti.

Pane komisaři, Nautilus, Hermes a 24 milionů EUR znamená více závazků a více prostředků. Měli bychom přestat říkat „musíme“, a převzít nekompromisní odpovědnost, ať už s globálním souhlasem, či bez něj.

  Pasqualina Napoletano, jménem skupiny PSE. – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, mluvíme o ztrátě více než 500 životů. Jde o největší tragédii na moři od druhé světové války. Čísla jsou šokující, a přesto Evropa a její vlády věnují pozornost jiným problémům. Některé země včetně Itálie se domnívaly, že je ochrání uzavření dvoustranných dohod jakou je nedávná dohoda s Libyí; není tomu tak. V této dohodě je soustředěno mnoho rozdílných otázek, jako je uznávání trestných činů spáchaných v koloniálních dobách či investiční sliby dané výměnou za závazky týkající se kontroly migrace. Italské investice v Libyi, které měly přitáhnout mladé lidi ze západní Afriky, dnes vypadají jako fata morgána. Snadno lze předvídat, že i když slíbených 5 miliard dolarů nedorazí, pak lidé ano.

Co se pak dá říct o francouzských zájmech v Nigeru, souvisejících se zásoby uranu, jež rozdmýchávají válku mezi Tuaregy, a podporují tak obchodování s lidmi? Ba co víc, to vše se děje za bílého dne a je to zdokumentováno novináři.

Znamená to, že některé evropské vlády si zahrávají s ohněm. Pokud se to všechno rychle nezmění, pokud se Evropa nerozhodne řídit se pozitivními politikami, které jsou v souladu s našimi hodnotami, nebude stačit umlčovat zprávy, jako to děláme dnes. Středozemní moře se stává hromadným hrobem, který se ani zdaleka nepodobá oněm známým vznosným popisům. Mějme však na paměti, že toto moře je spojeno s osudem samotné Evropy.

PŘEDSEDAJÍCÍ: ALEJO VIDAL-QUADRAS
Místopředseda

  Gérard Deprez, jménem skupiny ALDE. – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, i já bych chtěl jménem své skupiny vzdát čest těmto nejnovějším obětem chudoby, zločineckého zneužívání a státního cynismu. Soucit však nestačí. Musíme se podívat realitě do tváře.

A realitou je, pane předsedající, že opravdové jižní hranice Evropské unie již nejsou ve skutečnosti v Evropě, ale leží nyní na africkém kontinentu. Jakmile lodě opustí africké břehy, nemají ti ubozí pasažéři již na vybranou, smím-li to tak říct, mezi smrtí, pokud jsou podmínky nepříznivé, a statutem nelegálního přistěhovalce, s chudobou, kterou to s sebou nese, pokud budou mít to štěstí a dorazí k evropským břehům, a to jen do té doby, než budou deportováni, jak se to většinou stává.

Tyto opakující se tragédie neskončí, dokud Evropská unie nebude mít sílu a vůli vyjednat se zeměmi původu a tranzitními zeměmi skutečné partnerské dohody, které budou zahrnovat nejméně tři věci: spolehlivé hraniční kontroly, ale také především výraznou nabídku legálního přistěhovalectví a významnou část věnovanou společné spolupráci. Bez těchto dohod se budou, pane předsedající, tyto mořské hřbitovy ještě dlouho plnit, a to i přes křehký a bezmocný nával našeho soucitu.

  Hélène Flautre, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedající, co to bylo za lidi? Kolik jich bylo? Odkud pocházeli? Byly tam děti, ženy, uprchlíci? Bránila pobřežní stráž lodi v cestě? Překřížili jim cestu rybáři? Je tolik nezodpovězených otázek. Lidskou bilanci tragédie neznáme, ale zahynuly tam stovky lidí, kteří se tak přidali k tisícům přistěhovalců, jež se ve Středozemním moři již utopili.

Mějme tu slušnost, a dneska ji máme, a neříkejme, že na vině je počasí. Stovky přistěhovalců se vydaly v nelidských a vysoce nebezpečných podmínkách na cestu do exilu. Proč? Protože utíkají ze zničených oblastí, protože méně nebezpečné cesty jsou pro ně uzavřené a protože se nevzdali naděje na život.

Ano, příčinou jsou právě antiimigrační mechanismy, které nutí migranty  k tomu, aby se vydávali na stále riskantnější cesty, a unikli tak pustošení svých zemí. Neurychlilo snad vyplutí těchto lodí směrem k Evropě v posledních týdnech oznámení o tom, že se v nejbližších dnech budou organizovat společné italsko-libyjské hlídky?

Ano, posedlost Evropy ochranou svých hranic a její odhodlání zabývat se své administrativě především třetími zeměmi, které ničí svobodu, jsou smrtonosné. Přehnaný důraz na zákon a pořádek, hlídky a ostnaté ploty jejich touhu uprchnout nezdolají.

Takže otázka zní: je Evropa připravená přijmout odpovědnost za důsledky této volby? Ne, není, a proto Komisi a členské země žádám, aby:

za prvé, udělaly vše proto, aby našly a, je-li to možné, zachránily lidi, kteří zmizeli na moři, a aby vyšetřily okolnosti ztroskotání;

– za druhé, znovu potvrdily mezinárodní námořní právo, které nařizuje poskytnout pomoc komukoli v nouzi, zatímco proti sedmi tuniským rybářům je stále vedeno soudní řízení;

– za třetí, zastavily veškerá jednání o otázkách přistěhovalectví se zeměmi, které nijak nezaručují dodržování lidských práv;

– za čtvrté, respektovaly práva všech lidských bytostí opustit jakoukoli zemi a požádat o mezinárodní ochranu v jakékoli zemi. Máte pravdu, lidé, kteří zmizeli na moři, nejsou nelegálními migranty;

– za páté, skoncovaly s restriktivní vízovou politikou, která je často svévolná a nespravedlivá;

– a konečně z hlediska rozvoje třetích zemí důkladně posoudily veškeré politiky Evropské unie, od drancování dolů přes zemědělský dumping, dohody o volném obchodu, obchod se zbraněmi po shovívavou spolupráci se samovládci.

  Giusto Catania, jménem skupiny GUE/NGL. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, to, co se onehdy stalo, je prostě poslední z dlouhé řady ostudných tragédií, které nabyly obrovských rozměrů. Utopení emigrantů, kteří se pokusili přistát u našich břehů, je bezpochyby nejhorším znesvěcením života, ke kterému v civilizované Evropě došlo. Tyto tragédie ukazují strašnou stránku naší pevnosti. Možná bychom měli začít přemýšlet o naší odpovědnosti za úmrtí mužů a žen, jejichž jedinou touhou bylo nalézt lepší život a uniknout hladu a válce.

Proto bychom pravděpodobně měli provést analýzu toho, že tito ztroskotanci ze Středozemního moře nejsou jen nějakou anomálií v mechanismu, na jejímž základě dochází k nelegálnímu přistěhovalectví; spíše jde o předvídatelný důsledek přistěhovalecké politiky Evropské unie a jejích členských států. Smrt ve Středozemním moři je způsobena filozofií represe, politikami vracejícími lidi zpět na moře, praktickými ostnatými dráty podél pobřeží, prohibicionistickými praktikami, které se uplatňují v přistěhovalecké politice Evropské unie a jejích členských států včetně Itálie a Malty. Neexistuje jiný způsob, jak se do Evropy dostat; neexistuje legální přístup na evropský pracovní trh nebo uznání nedotknutelného práva na azyl. Naděje se svěřuje rozbouřeným vodám Středozemního moře; práva jsou vydávána do rukou bezohledných majitelů lodí, kteří se stali jediným, nebo alespoň nejpřístupnějším nástrojem vstupu do Evropské unie. To je skutečný důvod úmrtí u pobřeží Libye, ke kterým došlo před několika dny. To je důvod, proč za posledních 20 let desítky tisíc uprchlíků zemřely při pokusu dostat se do Evropy; bezejmenní muži a ženy, ze kterých se stala potrava pro ryby.

Požádal jsem pana předsedu Pötteringa, aby dnešní zasedání zahájil minutou ticha na znamení smutku za tyto oběti. Děkuji mu, že mé přání splnil. Myslím, že máme povinnost to udělat, ale určitě to nestačí. Ukazujeme tím naše rozhořčení, ale musíme se v této sněmovně pokusit připravit politiku, konkrétní politiku, která konečně řekne už nikdy, už nikdy nesmí lidé umírat ve Středozemním moři!

  Jacques Barrot, místopředseda Komise. – (FR) Pane předsedající, budu stručný. Důležité je jednat a opakuji, co řekl pan Deprez. Musíme udělat krok kupředu ke globálnímu přístupu, k dohodám o partnerství, protože problémy se nám nepodaří vyřešit jednostranně. Naprosto s potěšením uznám to, co jste zdůraznil, totiž že my Evropané máme svou odpovědnost. Musíme také v otázce legálního přistěhovalectví projevit otevřenost. Musíme rovněž splnit svou povinnost přijímat osoby, které prchají před pronásledováním a válkou.

Po těchto slovech mi však dovolte říct a připomenout Evropskému parlamentu, že je velkou pravdou, že odpovědnost je i na některých třetích zemích, se kterými se velmi obtížně jedná. A máme se proto jednání vzdát? Ne! Musíme například docílit toho, aby měla Libye konečně azylový systém. Musíme docílit toho, že nám Libye pomůže zastavit převaděče, kvůli kterým se tito ubozí lidé dostávají do neuváženého rizika. Já sám jsem od maltských orgánů slyšel, že Libye nechává řadu lodí v mizerných podmínkách vyplout a maltské námořnictvo je pak nucené tyto chudáky, které pašeráci zneužili, zachraňovat. Musíme tedy přijmout svou odpovědnost, ale současně musíme prokázat určitou pevnost v jednáních s některými zeměmi, které neplní své mezinárodní závazky.

V každém případě věřím, že je to dostatečný důvod k tomu, abychom společně udělali vše pro to, aby se podobné dramatické incidenty už neopakovaly.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.