Doslovný záznam ze zasedání

Úterý, 21. dubna 2009 - Štrasburk

22. Kontrolní režim Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva (A6-0253/2009), kterou předkládá pan Romeva i Rueda jménem Výboru pro rybolov o návrhu nařízení Rady o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky KOM(2008)0721 – C6-0510/2008 – 2008/0216(CNS)).

  Raül Romeva i Rueda, zpravodaj. − (ES) Pane předsedající, v úvodu bych chtěl připomenout, že před několika týdny předala organizace Greenpeace španělskému státnímu žalobci informace o galicijské firmě Armadores Vidal, která v letech 2003–2005 od španělské vlády obdržela dotace ve výši 3,6 milionu EUR, přestože od roku 1999 nashromáždila řadu postihů za nezákonný rybolov v několika zemích v různých částech světa.

Komise tuto situaci nedávno odsoudila.

Minulý týden začala rybářská sezóna tuňáka obecného. Vědci varují, že jsme u tohoto druhu již zašli za přijatelnou mez udržitelného rybolovu, neboť mu hrozí vyhynutí.

Španělská ministryně obrany nyní v Somálsku vede operaci na ochranu rybářských lodí v Indickém oceánu před útoky pirátů.

Musí-li se evropské rybářské lodě zaměřené na lov tuňáka za prací vzdalovat z domovských vod, příčinou je za prvé, že nejbližší lovné populace jsou na pokraji zhroucení, a za druhé skutečnost, že naše loďstvo dostává příliš mnoho dotací, je nadměrně velké a vyhledává zisk i na úkor toho, že vyčerpá hlavní prostředek své činnosti – ryby.

Společnými prvky ve všech těchto případech, a mnoha dalších, jsou nadměrný rybolov, příliš velká kapacita evropského loďstva a především nedostatečná kontrola a možnost ukládat sankce.

Z toho důvodu naše zpráva prosazuje názor, že základním prvkem společné rybářské politiky by mělo být efektivní uplatňování pravidel bez diskriminace.

Žádáme tedy například, aby bylo výslovně zakázáno udělovat veřejné dotace komukoli, kdo jedná nezákonně, jako je tomu v případě firmy Armadores Vidal.

Dodržování pravidel a přijetí uceleného postoje jsou z dlouhodobého hlediska nejlepšími způsoby ochrany zájmů rybolovu.

Pokud lidé pracující v tomto odvětví, od rybáře po obchodníky, kteří prodávají ryby spotřebitelům, nebudou dodržovat pravidla, setká se tato politika nevyhnutelně s neúspěchem. Populace ryb zmizí a s nimi ti, kdo jsou na nich závislí.

Komise i Evropský parlament v řadě případů vyjadřovaly politování nad nízkou mírou dodržování pravidel a my jsme mimo jiné požadovali, aby členské státy navýšily počet kontrol, sladily kritéria inspekcí a sankcí a posílily transparentnost výsledků inspekcí. Rovněž jsme žádali o posílení systému inspekcí Společenství.

Navrhované nařízení, díky němuž vznikla tato zpráva, se zabývá nezbytnou reformou stávajících kontrolních systémů a předkládá řadu nových opatření, jimiž doplní nařízení současná, na základě přijetí nařízení o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu – rybolovu s „jojo“ efektem – nebo nařízení o udělování oprávnění k rybolovným činnostem.

Nejdůležitějším rysem kontrolního systému platného pro 27 členských států je pravděpodobně zásada, aby se všemi zúčastněnými stranami bylo zacházeno rovnocenně a zejména aby všichni ve výrobním řetězci – rybáři, zprostředkovatelé, odběratelé, osoby spojené s rekreačním rybolovem – měli jistotu, že nejsou vystaveni diskriminaci, a zároveň v této oblasti nesli svůj podíl zodpovědnosti.

Musíme tedy v celém Společenství a po celé délce zpracovatelského řetězce zajistit rovné podmínky pro všechny.

Ve většině případů podporujeme původní návrh Komise, avšak návrh, který předkládáme, obsahuje řadu aspektů, které by v tomto směru znamenaly výrazný pokrok.

Chtěl bych ještě poukázat na jednu věc a tou je nutnost, aby Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu měla obzvláště důležitou úlohu, vzhledem k tomu, že se vztahuje na celé Společenství a musí zachovávat nestrannost.

Doufám tedy, že pozměňovací návrhy, které jsme předložili na poslední chvíli před dokončením zprávy, budou mými kolegy přijaty, stejně jako jsme je přijali my při rozpravě ve výboru, a věřím, že se zpráva prokáže jako užitečný nástroj k záchraně těch, kteří jsou v nouzi: nejen populací ryb, ale i rybářských komunit, které nemají jinou možnost obživy.

  Joe Borg, člen Komise. − Pane předsedající, dovolte mi především poděkovat zpravodaji, panu Romeva i Ruedovi, který ve své zprávě odvedl úctyhodnou práci. Ještě více pozornosti si zaslouží skutečnost, že zpravodaj uspořádal v několika hlavních městech setkání s řadou zúčastněných stran Společenství i z celého světa. Tato záležitost je komplikovaná a choulostivá. Komise by panu Romeva i Ruedovi chtěla poděkovat za jeho práci na této zprávě.

Jak je vám známo, nařízení o zavedení kontrolního režimu pochází z roku 1993. Od té doby bylo při mnoha příležitostech pozměněno, především v roce 1998, kdy byla přidána kontrola intenzity rybolovu, a v roce 2002 při příležitosti reformy společné rybářské politiky. Výsledný systém má však závažné nedostatky, které mu brání v dostatečné efektivitě. Jak zdůraznily Evropská komise i Evropský účetní dvůr, současný kontrolní režim je neefektivní, drahý, složitý a nepřináší požadované výsledky. Tato skutečnost podkopá iniciativy směřující k zachování rybolovných zdrojů a řízení intenzity rybolovu. Nedostatky v kontrole tak přispívají k negativním výsledkům společné rybářské politiky.

Hlavním cílem kontrolní reformy je zajistit, aby byla dodržována pravidla společné rybářské politiky, a to prostřednictvím vytvoření nového standardního rámce, který umožní členským státům a Komisi v plné míře se ujmout svých povinností. Stanovuje globální a integrovaný přístup ke kontrole, zaměřuje se na všechny aspekty společné rybářské politiky a pokrývá každý článek řetězce – odlov, vykládku, přepravu, zpracování a uvádění na trh – „od úlovku ke spotřebiteli“. Abychom toho dosáhli, postavili jsme reformu na třech osách.

Osa č. 1: vytvořit v odvětví kulturu dodržování pravidel a zodpovědnosti. Cíl je zaměřen na ovlivnění chování všech zúčastněných stran podílejících se na celé řadě rybolovných činností, aby bylo dosaženo dodržování předpisů nejen prostřednictvím sledování a kontrolních činností, ale i jako důsledek celkové kultury dodržování pravidel, kdy všechny strany v tomto odvětví chápou a přijímají, že respektování platných pravidel je v jejich vlastním dlouhodobém zájmu.

Osa č. 2: zaujmout globální a integrovaný přístup ke kontrole a inspekci. Návrh zajišťuje jednotnost v uplatňování politiky kontroly a zároveň respektuje odlišnost a specifika různých rybářských loďstev. Rovněž zavádí rovné podmínky v tomto odvětví tím, že zahrnuje všechny stadia, od úlovku po uvedení na trh.

Osa č. 3: účinné uplatňování pravidel společné rybářské politiky. Reforma si také klade za cíl jasně vymezit role a povinnosti členských států, Komise a Agentury Společenství pro kontrolu rybolovu. V souladu s pravidly společné rybářské politiky spadá kontrola a prosazování pravidel výhradně pod pravomoc členských států. Úlohou Komise je kontrolovat a ověřovat, že členské státy pravidla uplatňují správným a účinným způsobem. Současný návrh se nepokouší toto rozdělení povinností změnit. Je však důležité racionalizovat postupy a zajistit, aby Komise měla dostatečné prostředky ke kontrole rovnoměrného uplatňování pravidel členskými státy.

Chtěla bych rovněž poukázat na skutečnost, že návrh sníží administrativní zátěž a úroveň byrokracie v systému. Komise provedla posouzení dopadu, z něhož vyplývá, že přijetí reformy by hospodářským subjektům snížilo náklady na administrativu o 51 % – z celkové výše 78 milionů EUR na 38 milionů EUR – z velké části využitím moderních technologií, jako např. rozšířeným využíváním elektronického systému hlášení (ERS), systému sledování plavidel (VMS) a systému automatické identifikace (AIS).

Na všech úrovních řetězce rybolovu budou stávající nástroje „na papíře“, tj. lodní deník, prohlášení o vykládce a potvrzení o prodeji, nahrazeny. Elektronický systém usnadní rybářům zaznamenávání a sdílení údajů. Po zavedení systému bude odstraněna řada povinných hlášení.

Systém bude rychlejší, přesnější a méně nákladný a umožní automatické zpracování údajů. Rovněž usnadní křížové kontroly údajů a informací a rozpoznání rizik. Výsledkem bude racionálnější přístup ke kontrolním činnostem na moři i na souši zaměřený na předcházení rizikům, což logicky zaručuje jeho nákladovou efektivitu.

Návrh rovněž ruší současnou povinnost členských států předávat Komisi seznamy licencí nebo oprávnění k rybolovu, které budou zpřístupněny elektronicky vnitrostátním kontrolním službám, kontrolním službám dalších států a Komisi.

Co se týče zprávy, chtěl bych se zmínit o předložených pozměňovacích návrzích.

Komise uvítala skutečnost, že Evropský parlament právní předpis v zásadě přijímá a domnívá se, že je nezbytné vytvořit nové nařízení o kontrolním režimu. S určitými návrhy, které jsou v souladu s diskusí v rámci pracovní skupiny Rady, může Komise souhlasit, domnívá se však, že některé klíčové prvky původního návrhu je nezbytné zachovat.

Komise může souhlasit s velkým počtem pozměňovacích návrhů, zejména s návrhy číslo 3, 6, 9, 10, 11, 13–18, 26–28, 30, 31, 36, 44, 45, 51–55, 57, 58, 62, 63, 66–69, 82, 84, 85 a 92–98.

Následující pozměňovací návrhy, které jsou rozvedeny níže, však Komise nemůže přijmout.

Co se týče sledování rybolovných činností: Pozměňovací návrh číslo 23 upravuje výši tolerance povolené při záznamech do lodního deníku na 10 % namísto 5 % v původním návrhu. Zvýšení tolerance bude mít vážný dopad na přesnost údajů v lodním deníku, která je při křížové kontrole údajů nepostradatelná. Křížové kontroly budou využívány ke zjištění nesrovnalostí v údajích, neboť ty často poukazují na nezákonnou činnost, na niž by se členské státy měly zaměřit pomocí svých omezených zdrojů kontroly, navrhovaná změna by tedy měla negativní dopad na fungování počítačového systému validace stanoveného v čl. 102 odst. 1 původního návrhu, který je považován za základ nového systému kontroly.

Nejdůležitějším argumentem je však skutečnost, že rybáři mohou odhadnout váhu svého úlovku s přesností 3 %. Ryby jsou konec konců přepravovány v nádobách a rybáři vědí, kolik kilogramů unese jedna nádoba.

Ohledně pozměňovacího návrhu číslo 29 o předchozích oznámeních se Komise domnívá, že pokud by udělování výjimek bylo přiděleno Radě, postup by se tím značně zkomplikoval a znemožnil by včasné reakce na aktuální události.

Komise je rovněž toho názoru, že přerozdělení nevyužitých kvót je záležitostí řízení, kterou bychom se měli zabývat v rámci reformy společné rybářské politiky. Pozměňovací návrh číslo 41 o nápravných opatřeních tedy nelze přijmout.

Co se týče překládek v přístavu spadajících do víceletého plánu, pozměňovací návrh číslo 42 ruší celý článek 33. To je nepřípustné, neboť, jak je vám známo, překládky byly v minulosti využívány k utajení nezákonného úlovku. Z toho důvodu je nezbytné článek 33 zachovat a zaručit, že před vyložením na přepravní loď budou úlovky předloženy ke zvážení nezávislým orgánem.

Pozměňovací návrh číslo 47 ruší celý oddíl o zavření lovišť v reálném čase. Pokud by jej Komise přijala, ztratila by velmi důležitý nástroj ochrany populací. Zavření lovišť v reálném čase přímo souvisí s kontrolními otázkami. Proto tuto změnu nelze přijmout.

Pozměňovací návrh číslo 102 je nepřijatelný, neboť ruší článek, který Komisi dává pravomoc uzavřít loviště, uzná-li to za vhodné. V současném nařízení o kontrole podobné ustanovení existuje a představuje nezbytný nástroj, neboť v situaci, kdy členský stát přečerpal kvótu a neuzavřel loviště, zaručuje Komisi pravomoc loviště uzavřít – jak jsme to učinili minulý rok s populací tuňáka obecného a předminulý rok s populací tresky obecné v Baltském moři.

Stejně tak Komise nemůže přijmout pozměňovací návrh číslo 103, kterým se ruší celé ustanovení o nápravných nařízeních. Oslabilo by to postavení Komise jako ochránce práva EU, který zajišťuje, aby členské státy byly schopny v plné míře využít svých příležitostí k rybolovu. Navíc toto ustanovení již existuje v současné legislativě.

Co se týče nových technologií: pro systém sledování plavidel (VMS) a systém odhalování plavidel (VDS) pozměňovací návrh číslo 19 stanovuje, že tato elektronická zařízení budou pro plavidla, jejichž celková délka je větší než 10 metrů a dosahuje až 15 metrů, povinná od 1. července 2013 namísto data 1. ledna 2012, které stanovuje původní návrh. Pozměňovací návrh číslo 20 uvádí, že instalace zařízení systému sledování plavidel a elektronických lodních deníků je způsobilá pro spolufinancování z rozpočtu EU, které dosahuje 80 %.

Co se týče pozměňovacího návrhu číslo 19, původní návrh již poskytuje přechodné období, neboť požadavek by byl platný ode dne 1. ledna 2012, zatímco právní předpis by vstoupil v platnost 1. ledna 2010. Cílem nového kontrolního systému je co nejlépe využít moderní technologie a vyvinout výkonný a automatizovaný systém křížové kontroly údajů, je tedy nezbytné, aby tato ustanovení platila ode dne uvedeného v návrhu s cílem zamezit dalšímu zpoždění v uplatňování nového přístupu ke kontrole.

Co se týče obav z nákladů, které přinese zavedení těchto nových technologií, nařízení Rady (ES) č. 861/2006 spolufinancování Komise již zaručuje a stanovuje jeho sazby – v rámci tohoto nařízení Komise zváží navýšení těchto sazeb. Bylo by však v rozporu s rozpočtovými pravidly stanovit v dalším legislativním aktu sazby spolufinancování.

Rekreačního rybolov: je to velmi diskutabilní téma, k němuž bych chtěl dodat, že přes rozšířené povědomí o návrhu není jeho cílem neúměrně zatížit jednotlivé rybáře nebo odvětví volnočasového rybolovu. Navrhujeme, aby pro úlovky určité populace, především té, na kterou se vztahuje víceletý plán, v některých druzích rekreačního rybolovu platily jisté podmínky pro oprávnění a hlášení úlovku. Tyto požadavky pomohou k získání informací, které veřejným orgánům umožní posoudit dopad těchto aktivit a v případě potřeby připravit nezbytná opatření.

Co se týče zprávy Evropského parlamentu, Komise uvítala skutečnost, že pozměňovací návrh č. 11 navrhuje definici rekreačního rybolovu a že Parlament stanovuje, aby v situaci, kdy se zjistí, že nějaký druh rekreačního rybolovu na něj má významný dopad, byly úlovky počítány proti příslušným kvótám. Rovněž přivítala souhlas Parlamentu s tím, že úlovky z rekreačního rybolovu je zakázáno prodávat na trhu s výjimkou prodeje pro filantropické účely. Nicméně bych chtěl zdůraznit, že je důležité, aby členské státy byly nadále povinny posuzovat dopad rekreačního rybolovu tak, jak to stanovuje článek 93, nejen aby měly možnost dopad posoudit, jak je uvedeno v článcích 48, 49 a 50.

Cílem Komise je samozřejmě zajistit, aby nařízení přijaté v konečném znění Radou mělo vyvážený přístup k nutnosti získávat přesné informace o dopadu rekreačního rybolovu na populace, na něž se vztahují plány obnovy (na základě analýzy jednotlivě pro každý případ), a k tomu, že je třeba zaručit, aby rekreační rybolov, jehož úlovky mají zanedbatelný biologický dopad, nebyl zatížen nepřiměřenými požadavky.

Co se týče sankcí a prosazování pravidel: pozměňovací návrh vkládá nový čl. 84 odst. 2a, v němž se uvádí, že jsou-li držiteli oprávnění k rybolovu uloženy „sankční body“, je mu po tu dobu odebráno právo získat dotace Společenství a vnitrostátní veřejnou podporu. Rada nemůže tento návrh akceptovat. Stejně tak nemůže přijmout pozměňovací návrh číslo 61.

Čl. 45 bod 7 nařízení Rady (ES) č. 1005/2008, kterým se zavádí systém Společenství pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, v podstatě umožňuje dočasně nebo trvale zakázat pachatelům přístup k veřejné podpoře nebo dotacím. Bylo by nepřiměřené dodatečně zavádět toto pravidlo v souvislosti se systémem sankčních bodů.

Pozměňovací návrh číslo 107 ruší minimální a maximální úroveň sankcí, které Komise navrhovala. To není přijatelné, neboť srovnatelné sankce ve všech členských státech jsou důležitým prvkem, jímž lze dosáhnout stejného odrazujícího účinku na celém území vod Společenství a tím vytvořit rovnocenné podmínky pomocí společného rámce na úrovni Společenství. Toto ustanovení nemá vliv na možnost členských států určit, která porušení je třeba kvalifikovat jako závažná.

Co se týče pravomocí Komise: pozměňovací návrh číslo 71 ukládá, že během inspekce, kterou provádí Komise, je vždy přítomen úředník členského státu a ve stejném smyslu i pozměňovací návrh číslo 108 omezuje možnost Komise vést šetření a inspekce pouze na případy, kdy členský stát byl předem informován. Pravomoc Komise provádět autonomní inspekce by byla vážným způsobem narušena, pokud by úředníci daného členského státu museli vždy být přítomni průběhu inspekce. Členský stát by dokonce mohl zabránit provedení autonomní inspekce tím, že by nezajistil přítomnost svého úředníka.

Pozměňovací návrhy číslo 104, 108, 109 a 110 jsou rovněž problematické, neboť omezují pravomoci inspektorů Společenství, konkrétně jejich způsobilost k provádění autonomního ověřování a inspekce. Odebereme-li inspektorům Společenství tyto pravomoci, Komise již nebude moci zajistit uplatňování pravidel společné rybářské politiky ve stejné kvalitě u všech členských států.

Pozměňovací návrh číslo 72 odebírá možnost pozastavit nebo zrušit financování, existuje-li důkaz, že ustanovení nařízení nebyla dodržena. Komise tuto změnu nemůže přijmout. S tímto pozměňovacím návrhem by nastala situace, kdy by pouhý úsudek Komise, že daný členský stát nepřijal vhodná opatření, postačil k jeho sankcionování.

Pozměňovací návrhy číslo 111 a 112 na druhou stranu omezují pravomoc Komise pozastavit finanční pomoc Společenství. To by zásadním způsobem narušilo způsobilost Komise k použití těchto opatření. Kromě toho není objasněno, kdo by namísto Komise převzal právo na toto rozhodnutí.

Co se týče uzavření lovišť: Pozměňovací návrh číslo 73 zásadním způsobem snižuje počet případů, kdy bude Komise moci uzavřít loviště na základě nedodržení závazků společné rybářské politiky. Předložit „doklady“ o nedodržování bude mnohem obtížnější než mít „důvody se domnívat“. Abychom zajistili, že pravidla společné rybářské politiky jsou uplatňována stejně ve všech členských státech a předešli hrozbám pro ohrožené populace, je důležité zajistit Komisi možnost uzavřít loviště, pokud to samotný členský stát neučiní. Stejně tak nemůže Komise přijmout pozměňovací návrh č. 113, který navrhuje zrušit tento článek.

Pozměňovací návrhy číslo 74 a 78 zásadním způsobem snižují tlak na členské státy, aby dodržovaly vnitrostátní kvóty. Přijetí těchto změn by jednoduše znamenalo, že bude zachován původní stav. Navržené změny ve velké míře omezují Komisi při přijímání opatření, která zajistí, aby rybáři ze členských států nelovili regulované populace, pro něž daný členský stát nemá kvótu vůbec, nebo jen v malé míře. Bylo by to škodlivé zejména v případech, kdy by takový rybolov bránil ostatním členským státům v naplnění jejich kvót.

Pozměňovací návrhy číslo 79 a 80 ruší články 98 a 100, které umožňují Komisi odečíst kvóty či odmítnout jejich výměnu v případě, že nejsou dodrženy cíle společné rybářské politiky. Komise by chtěla toto ustanovení zachovat, neboť je důležitým nástrojem, který zaručuje dodržování pravidel společné rybářské politiky. Je reakcí na doporučení Účetního dvora, aby byla posílena způsobilost Komise k vyvíjení tlaku na členské státy. Pro vnitrostátní podniky v odvětví rybolovu bude rovněž dokladem toho, že dodržování pravidel společné rybářské politiky ze strany vnitrostátní správy je rovněž v jejich zájmu, a lze očekávat, že za tím účelem budou vyvíjet pozitivní tlak na vnitrostátní správu.

Článek 114 navrhuje vypuštění článku 101 o nouzových opatřeních. Komise tuto změnu nemůže přijmout, neboť zmíněné ustanovení je důležitým nástrojem, který zajistí, že členské státy budou dodržovat pravidla společné rybářské politiky.

Znovu chci poděkovat panu Romeva i Ruedovi za jeho zprávu a výboru za pozornost, kterou věnoval této velmi důležité otázce. Zpráva významným způsobem přispívá k vytvoření skutečně efektivního systému kontroly. Chtěl bych se omluvit, že můj příspěvek byl tak dlouhý.

  Carmen Fraga Estévez, jménem skupiny PPE-DE. – (ES) Pane předsedající, pane komisaři, proti tomuto návrhu je třeba vznést jednu zásadní a podstatnou námitku: naprosté selhání, co se týče konzultací s dotčeným odvětvím.

Je nepřípustné, aby Komise stále prohlašovala, že celá rybářská politika musí vycházet z rozhovorů se zúčastněnými stranami, a zároveň již připravovala nařízení, které bude mít vážné a okamžité důsledky pro loďstvo – a přitom toto odvětví v podstatě nemá možnost dialogu nebo předcházející konzultace.

Není to dobrý začátek, chce-li Komise vytvořit kulturu dodržování pravidel, o níž se tak často zmiňuje. Načasování je rovněž značně sporné.

Je nesporné, že kontrolní politika je jedním z největších selhání společné rybářské politiky, zároveň však je pravdou, že ji Komise zachovala od roku 1993 a k jejímu pozměnění se rozhodla právě v době, kdy překládá návrh zprávy o její reformě a oznamuje celkový přezkum systému zachování a řízení rybolovných zdrojů.

Kontrola má stálý charakter a patří do každého systému řízení a z toho důvodu by bylo rozumnější obě reformy koordinovat a předejít nebezpečí, že díky reformě z roku 2012 bude náš původní návrh překonaný; některá opatření návrhu nemají ani do roku 2012 vstoupit v platnost.

Tyto dva zásadní nedostatky stojí v cestě tomu, co mohlo být velmi úspěšné, jako např. úsilí zkoordinovat porušování pravidel a sankcí s cílem jednoznačně stanovit, že členské státy nesou zodpovědnost za zjevný nedostatek politické vůle k uplatňování kontrolních opatření.

Pane předsedající, nezbývá než poděkovat zpravodajce za její práci a vyjádřit politování nad tím, že na tak důležitou záležitost máme nyní tak málo času.

  Emanuel Jardim Fernandes, jménem skupiny PSE. – (PT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, hlavním cílem zprávy pana Romeva i Ruedy, jemuž děkuji za otevřenost, je zajistit dodržování pravidel společné rybářské politiky.

Jejich dodržování a evropský přístup k rybolovu jsou nejlepším způsobem, jímž lze zaručit zájmy pro odvětví rybolovu. Pokud ti, kteří jsou součástí odvětví – od posádky na palubě po obchodníky, kteří ryby prodávají – nedodržují pravidla, budou odsouzeni k zániku. Pokus o uplatňování evropských pravidel bez ohledu na různorodost evropského loďstva k tomuto zániku rovněž přispěje.

Z toho důvodu jsem navrhoval, aby návrh Komise byl více přizpůsoben realitě, kterou je nepočetné řemeslné loďstvo – přestože já jsem chtěl jít ještě dále – existující v zásadě v celé Evropské unii, především v nejvzdálenějších regionech, aniž bychom zapomněli na to, že společná rybářská politika vyžaduje odpovídající kontrolní opatření.

Při mnoha příležitostech jsem v pozici zpravodaje o rozpočtu rybolovu s politováním sledoval nedostatečné dodržování evropských pravidel. Konkrétně jsem žádal lepší kontrolu ze stran členských států, transparentnost výsledků inspekcí a posílení inspekční politiky Společenství pod podmínkou, že tyto požadavky budou doprovázeny opatřením finanční podpory v odvětví.

Je zjevné, že jsme měli jít ještě dále, musím však poblahopřát panu zpravodajovi k jeho návrhu a opatřením, která předložil, a věřím, že pan komisař na tuto záležitost bude náležitě reagovat.

  Elspeth Attwooll, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, chtěla bych poděkovat panu Romeva i Ruedovi za jeho zprávu a podrobněji se zmínit o jejím obsahu v širším kontextu společné rybářské politiky.

Za uplynulých deset let jsem se setkala s řadou kritických pohledů na společnou rybářskou politiku, jako je nedostatek rovných podmínek, omezené zapojení zúčastněných stran, nevyváženost hospodářství, sociální požadavky a potřeby životního prostředí a příliš centrálního mikrořízení.

V nedávné době se mi však podařilo ujišťovat veřejnost o tom, že politika prochází zásadní změnou. Samozřejmě před sebou máme ještě dlouhou cestu – například co se týče vyloučení situace, kdy jsou vylovení živočichové vraceni zpátky do moře – a někdy se zdá, že Komise stále tíhne k mikrořízení. Zmiňuji zde článek 47 nařízení o kontrole, alespoň v jeho původním znění. Často však říkávám, že společná rybářská politika se jistým způsobem podobá ropnému tankeru – trvá určitou dobu, než se podaří jej otočit, a já skutečně věřím, že nařízení o kontrole ujde dostatečně dlouhou cestu k dosažení rovných podmínek v oblasti prosazování pravidel a sankcí, a stejně tak vývoj v regionálních poradních sborech učiní vše k tomu, aby v ostatních ohledech došlo ke zlepšení.

Chtěla bych tedy skončit osobnějším vyjádřením toho, že si cením hodnotné práce, kterou odvedli členové Výboru pro rybolov, a poděkováním panu komisaři Borgovi a jeho spolupracovníkům za vše, čeho dosáhli v průběhu pěti let u kormidla.

  Pedro Guerreiro, jménem skupiny GUE/NGL. – (PT) Pane předsedající, území Portugalska zahrnuje historicky dané území na evropském kontinentu a souostroví Azory a Madeira. Zákon stanoví rozsah a hranice jeho teritoriálních vod, jeho výlučnou ekonomickou zónu a práva Portugalska na přilehlé mořské dno. Stát nepostoupí jakoukoli část portugalského území nebo suverénní práva, která se jej týkají.

Článek 5 Ústavy Portugalské republiky je zcela jednoznačný. V důsledku toho, v souladu s ustanoveními základního práva Portugalska a s úsilím o jejich dodržování jsme předložili pozměňovací návrh, v němž uvádíme, že tento návrh nařízení by měl brát ohled na schopnost a zodpovědnost členských států v oblasti inspekce dodržování pravidel společné rybářské politiky, a ne je ohrožovat.

Nicméně Výbor pro rybolov předložil pozměňovací návrhy, které v určitých ohledech snižují některé negativní dopady nepřijatelného návrhu Evropské komise, avšak nezaručují principy, jež jsou pro nás ústřední.

Mezi řadu znepokojujících a nepřiměřených prvků patří skutečnost, že nelze přijmout, aby Komise měla právo nezávisle provádět inspekce ve výlučných ekonomických zónách a na územích členských států, aniž by je o tom předem uvědomila, a že může dle vlastního uvážení zakázat rybolovné činnosti a pozastavit nebo zrušit platby finanční pomoci Společenství danému členskému státu. Rovněž je nepřijatelné, aby členský stát mohl provádět inspekce rybářských lodí ve výlučné ekonomické zóně kteréhokoli jiného členského státu bez jeho povolení.

Na závěr připomenu slova, která Parlament sám přijal: význam kontroly v řízení rybolovu, která spadá pod pravomoc členských států. Věříme, že Parlament tato slova nevezme zpět, jak je bohužel jeho zvykem.

  Nigel Farage, jménem skupiny IND/DEM. – Pane předsedající, musím se přiznat, že mě toto téma velmi zajímá. Po celý život se nadšeně zabývám námořním rybolovem, stejně jako má rodina. Rybařím rád, neboť je to jedna z posledních základních svobod, kterou máme. Můžeme jít na pláž nebo na loď, chytit pár ryb a potom je doma uvařit.

Již je to několik let, co se rekreační námořní rybáři snaží lobbovat, aby jejich sport byl začleněn do společné rybářské politiky. Po mnoho let jim říkám „dávejte pozor na to, co si přejete“. Nyní se jim to splnilo a je to článek 47, za nímž stojí maltský komisař Joe Borg. V Británii náš počet přesahuje jeden milion, jsme konzervativní a choulostiví. Pane Borgu, my nepotřebujme regulaci ze strany lidí, jako jste vy. Z toho důvodu je nutné bezvýhradně odmítnout článek 47, protože nic jiného nezbývá. Dostanete-li tuto pravomoc, můžete se vracet rok co rok. Můžeme nyní tvrdit, že rybářství na pláži bylo vyňato, avšak jakmile je to pod záštitou lidí, jako jste vy, pan Borgu, je možné, že se vrátíte příští nebo přespříští rok a začnete s jeho regulací.

Co se týče rybolovu na lodi, dveře jsou otevřené pro všechny, kteří musí mít oprávnění a hlásit své úlovky. Ať už jsme ve výboru dosáhli jakéhokoli menšího vítězství tím, že jsme pozměnili znění ze „jsou evidovány členským státem“ na „mohou být evidovány členským státem“, nyní je to ztraceno. Obávám se, že na našem ministerstvu zemědělství čekají na každou příležitost ke zneužití pravidel EU k tomu, aby nad námi mohli jakýmkoliv způsobem vykonávat dozor.

Námořní rybolov je třeba povzbudit. Měli bychom budovat umělé útesy na pobřeží. Měli bychom jako ve Spojených státech uznat, že mohou mít nesmírný hospodářský dopad. Namísto toho máme společnou rybářskou politiku, která je již nyní ekologickou katastrofou. Je zaujatá proti britskému pracovnímu loďstvu a nyní v Británii zničí i námořní rybolov, svěříme-li pravomoci tomuto muži a jeho lidem. Pane komisaři Borgu, mám pro Vás tedy jednu radu – „zvedněte kotvy a zmizte“!

  Jean-Claude Martinez (NI). – (FR) Pane předsedající, děkuji jménem francouzského přístavu Sète. Nachází se tam mnoho zdrojů rybolovu a byl zaveden nový systém sledování, o němž dnes večer hovoříme, především jsou tam však rybáři, jejich práce a živobytí, a práce rybářů je nejobtížnější na světě. Nejsou to oficiální nebo zvolení zástupci, jsou to svobodní lidé, kteří však v současné době ztratili naději, a to je důvodem řady povstání rybářů tuňáka ve Středozemním moři, v přístavech Sète a Le Grau-du-Roi, a rozhněvaných rybářů ve francouzském Boulogne.

Od roku 1983 jejich rybolov regulujeme, dnes je to tedy 26 let. Po vstoupení Římské smlouvy v platnost se na něj však vztahovaly i články 32–39 společné zemědělské politiky a roku 1970 vstoupilo v platnost první nařízení Společenství o rybolovu. Již po dobu 39 let vydáváme právní předpisy: o šoku, který způsobilo přistoupení Španělska v roce 1986 a Dánska v roce 1993, kvůli svislým sítím, tenatovým sítím, rybářským zprostředkovatelům, celkovému přípustnému odlovu, kvótám, pomoci, restrukturalizaci loďstva a modernizaci.

Máme právní předpisy, které se týkají sankcí, období biologického zotavení, populací, vylovených živočichů vracených zpátky do moře, systémů sledování, osob, různých druhů, tresky, štikozubce, tuňáka obecného mezinárodních smluv, a nyní i pro rekreační rybolov! Co je však nejhorší, předpisy stále nejsou funkční. V modré Evropě přibývá stále více šedi.

Za jakého důvodu? Rybolov je totiž jedním z celosvětových potravinových problémů 21. století; proto je třeba jej na celosvětové úrovni také řídit. Stejně jako je tomu s finanční krizí, pandemiemi, změnou klimatu, imigrací a závažnou trestnou činností, ryby jsou svým způsobem globalistické.

Nenechají se omezit hranicemi států ani právními předpisy Společenství. Evropa není dostatečně velká na to, aby regulovala zdroje rybolovu, a z Peru do Japonska, z Moskvy do Dakaru, Irska a Valencie budeme potřebovat regulaci celosvětově sdíleného vlastnictví zdrojů rybolovu. A to je cesta, jíž se, pane předsedající, musí vydat i Brusel.

  Předsedající. – Děkuji, a po tomto přívalu slov vystoupí pan Stevenson.

  Struan Stevenson (PPE-DE). – Pane předsedající, pravděpodobně jste slyšel o tom, že dva rybáři ze Severního Irska, otec se synem, kteří působí v oblasti kolem přístavu Peterhead, byli uvězněni v Liverpoolu, poté co jim byla udělena pokuta ve výši 1 milionu liber, a Agentura pro zabavování majetku, jejichž služeb se za normálních okolností využívá proti překupníkům drog a zločincům, zakročila proti těmto dvěma pracujícím rybářům, kteří byli prokazatelně zapojeni do vykládky nezákonných úlovků, což je neodpustitelné – ale skutečnost, že s pracujícími rybáři, ať už spáchali trestný čin, je zacházeno jako s kriminálníky a zločinci stejným způsobem, jako se nakládá s překupníky drog, je děsivá. Tato situace je dokladem toho, že zcela jistě potřebujeme opatření k zavedení rovných podmínek, jak je uvedeno ve zprávě pana Romeva i Ruedy, neboť za podobný přestupek by v některých částech EU byla udělena pokuta v maximální výši 2000 nebo 3000 EUR.

Zbývající čas na svůj příspěvek však chci věnovat článku 47, jak lze očekávat, neboť se domnívám, že je třeba rozlišovat slova „je“ a „může být“, jak to vyplývá z pozměňovacích návrhů 93, 48, 49 a 50. Ve výboru jsme získali značnou podporu pro můj pozměňovací návrh, v němž bylo obsaženo „může být“, avšak nyní jste nám, pane komisaři, sdělil, že jej v každém případě odmítnete, takže jsme pravděpodobně zbytečně ztráceli čas.

Opravdu doufám, že o tom ještě budete uvažovat. V případě, že by členský stát nepovažoval za nutné řídit se tímto postupem, věřím, že byste dodržel zásadu subsidiarity.

  Nils Lundgren (IND/DEM) . – (SV) Pane předsedající, jako euroskeptik často cítím určitou škodolibost, když různé orgány EU přichází s tak nesmyslnými a směšnými návrhy, jako je článek 47. Tyto návrhy pomáhají podkopávat neoprávněnou úctu, kterou řada občanů členských států EU chová k úsilí Evropské unie – úsilí převést pravomoci z demokratických členských států na byrokratický Brusel. Tyto návrhy tedy usnadňují boj proti centralizaci a byrokracii. Zároveň však svoji úlohu zde v Evropském parlamentu beru vážně. Tyto tendence musíme zastavit a já doufám, že většina členů této sněmovny sdílí můj názor. Pokud ne, doufám, že většina se alespoň obává názoru voličů na začátku června, a z toho důvodu si uvědomí, že ve svém vlastním zájmu – což je jim zcela jasné – musí návrh odmítnout. Pokud zásada subsidiarity nemůže zabránit EU v tom, aby zasahovala do rekreačního rybolovu ve Stockholmském souostroví, pak evropský projekt před sebou nemá růžovou budoucnost.

  Avril Doyle (PPE-DE). – Pane předsedající, chtěla bych panu komisaři sdělit, že oproti „jsou“ rovněž upřednostňuji variant „mohou být“. Pozměňovací návrh jsem rovněž podepsala.

Celá kultura dodržování pravidel společné rybářské politiky se neuskuteční, pokud rovnost a spravedlnost nebudou ve středu zájmů inspekční politiky i následných opatření proti rybářům. V regulačním procesu potřebujeme – a zpravodaj je téhož mínění – ustavit kontrolu na úrovni Společenství a dodržování pravidel, které odráží potřeby současné situace, a zároveň ponechat definitivní zodpovědnost na členských státech.

V tuto chvíli je ohromující, že výše pokut za stejné přestupky se v různých členských státech pohybují mezi 600 a 6 000 EUR. Společná rybářská politika, o níž panuje přesvědčení, že není dobrým nástrojem, nemá žádný respekt. To není přístup, jejž bychom v jejím jádru potřebovali.

Co se týče článku 47 o rekreačním rybolovu, uvítala jsem vytvoření jeho definice, která v návrhu nařízení chyběla. Potřebujeme rozumnou reakci. Ano, členské státy mohou posoudit, zda došlo k závažným dopadům na kvóty pro ohrožené populace, nesmí to však být pravidlem. Musí to být výjimkou, a ne pravidlem. Prosím vás, zapomeňte na vylovené živočichy vracené zpátky do moře – je nemorální a zcela nepřípustné, abychom z našich rybářů činili zločince. Nesmíme povzbuzovat k vedlejším úlovkům, nelze však z jejich vykládky učinit zločin. Pane komisaři, prosím, udržujte správnou rovnováhu.

  Paulo Casaca (PSE). – (PT) Pane předsedající, pane komisaři, váš návrh je zcela zásadní. Nikdo, kdo si přečetl zprávu Účetního dvora o stavu kontroly nad společnou rybářskou politikou, nemůže pochybovat o tom, že tato iniciativa Evropské komise je naprosto nezbytná.

Nicméně je rovněž pravdou, že náš zpravodaj odvedl v této záležitosti zcela výjimečnou práci a podařilo se mu zohlednit řadu specifických charakteristických rysů, zejména menší rybáře, a začlenil některé z našich návrhů. Chtěl bych mu srdečně poděkovat za jeho příkladnou práci.

Rovněž bych však chtěl uvést, že dávám přednost subsidiaritě. Ta však v kontrole nenastane, nebude-li zahrnuta rovněž v logice společné rybářské politiky.

Je to výzva, před níž pan komisař stojí při reformování společné rybářské politiky. Věřím, že ji s úspěchem a nasazením vyřeší, neboť tato výzva je pro rybolov v Evropě rozhodující.

  Joe Borg, člen Komise. − Pane předsedající, na prvním místě bych chtěl všem poděkovat za tuto zajímavou rozpravu. Samozřejmě je nám všem stejně jasné, že potřebujeme provést smysluplnou reformu našich kontrolních systémů.

Rád bych se pokusil dotknout řady věcí, které zde byly zmíněny, nejprve co se týče rekreačního rybolovu. Již jsem uvedl, že se jedná o velmi problematickou záležitost, pravděpodobně nejproblematičtější ze všech ustanovení o kontrole obsažených v návrhu.

Toto ustanovení dalo vzniknout řadě špatných úsudků o tom, co je jeho skutečným cílem a účelem. Řekl jsem, že jsme připraveni přijmout definici obsaženou v jednom z pozměňovacích návrhů.

V nejbližších dnech budu jednoznačným způsobem vytyčovat náš postoj k dané definici a k navrhované regulaci rekreačního rybolovu a součást toho bude i navázání kontaktu přímo se zástupci rybářů, abychom mohli srozumitelně stanovit cíle, parametry a podrobnosti ohledně rekreačního rybolovu.

Věřím, že od nich obdržím zpětnou vazbu a poté v případě potřeby prověřím ustanovení, aby byla přesněji zaměřena na cíl, jehož chceme dosáhnout.

Zásadní problém je s populacemi, na něž se vztahují plány obnovy. Řada rekreačních aktivit na ně vytváří zásadní tlak, což je třeba řešit.

Vyřešení této situace by bylo spravedlivé pro profesionální rybáře. Jinak nelze doufat, že dosáhneme změny, způsobuje-li rybolov zásadní napětí, přestože je využíván pouze k rekreaci a nepřináší žádný zisk. Populace se nemohou obnovit, jsou-li pod velkým tlakem, jak to dokládají vědecké zprávy.

(Poznámka z pléna: „Žádné vědecké zprávy to nedokládají!“)

Co se týče nedostatečných konzultací s odvětvím, domnívám se, že s odvětvím rybolovu konzultace proběhly. Sám jsem se ve Skotsku takové konference před nedávnem zúčastnil. Všechny výbory pro posuzování rizik předložily svá stanoviska a dále jsme jako u ostatních právních předpisů zorganizovali veřejnou konzultaci na internetu. V průběhu roku 2008 proběhly zcela konkrétní konzultace v rámci Poradního výboru pro rybolov a akvakulturu.

K bodu, který se týkal menších plavidel – Komise se domnívá, že menší loďstvo může mít zásadní dopad na zdroje. Z toho důvodu není tento druh loďstva z návrhu všeobecně vyňat.

Návrh však poskytuje specifické výjimky pro určitý druh plavidel, obvykle pro ta, která nedosahují délky 10 metrů, a zejména co se týče systému sledování plavidel, lodního deníku, předchozího oznámení a prohlášení o vykládce. V tomto ohledu je návrh v souladu se zásadou proporcionality.

Zohledňujeme i finanční aspekty, počítáme se spolufinancováním ze strany EU až do výše 95 % nákladů na tato elektronická zařízení, abychom zúčastněným stranám pomohli v používání nových technologií. Výjimky podrobněji prozkoumáme v rámci konečného kompromisu předsednictví.

Chtěl bych rovněž k bodům příspěvku pana Guerreira uvést, že řada z věcí, které zmínil, již existuje ve stávajícím kontrolním nařízení. Pokud bychom tedy měli přijmout pozměňovací návrhy, které předkládá, byl by to ve skutečnosti v oblasti kontroly a prosazování pravidel krok zpět a nedošlo by k posílení ustanovení, která to potřebují.

V ustanoveních navrhovaného nařízení, které se týká sankcí, usilujeme o rovné podmínky. Samozřejmě jsme připraveni k jejich dalšímu přezkoumání, neboť je třeba zjistit, zda bude nezbytné je dále upřesnit, avšak hlavním cílem ustanovení o sankcích v navrhovaném nařízení je zajistit, aby nedocházelo k závažným nesrovnalostem, jak je tomu nyní, mezi sankcemi uloženými některými členskými státy či jejich soudními orgány a sankcemi, které ukládají soudní orgány ostatních členských států.

Na závěr bych chtěl poděkovat panu Farageovi za důvěru, kterou prokázal tím, že jsem zde zůstal do dalšího období!

  Raül Romeva i Rueda, zpravodaj. – (ES) Pane předsedající, chtěl bych využít své dvě poslední dvě minuty k vyjádření díků.

V první řadě Komisi, nejen za práci, kterou odvedla, a za příležitost, již nám nabídla, vskutku se domnívám, že nikdy není lehké zabývat se tématem této povahy a hloubky, dle mého názoru však bylo nezbytné tuto diskusi zahájit. Komise se toho zhostila s odvahou; pochopitelně se vždy najdou hlasy, že ještě nenastal pravý čas, já se však domnívám, že diskuse nám alespoň je a bude nápomocna při objasňování některých obtíží, na něž narážíme při úsilí o dosažení rozsáhlejší a lepší regulace tohoto sektoru.

Za druhé bych chtěl poděkovat ostatním zpravodajům a stínovým zpravodajům, neboť, jak vyplynulo z dnešní rozpravy, máme velmi rozdílné názory a vyvinuli jsme značné úsilí o nalezení společných postojů.

Rád bych vyjádřil uznání i práci, kterou každý z nás v této záležitosti odvedl. Závěr, k němuž jsme dospěli, nemusí být pro všechny očekávaným výsledkem. Například co se týče povolené tolerance, souhlasím s Komisí, že 5 % je dostačující hranice. 10% povolená tolerance je součástí našeho kompromisu, neboť některé členské státy chtěly jít dále.

Podobná situace nastala u možnosti prodloužit nebo odložit období zavedení elektronického sytému.

Chtěl bych nám všem připomenout, že to pro nás neznamená jakékoli dodatečné náklady, na což se někdy zapomíná. V každém případě Komise na to vyčlenila zvláštní prostředky.

Co se týče otázky rekreačního rybolovu, která je nejkontroverznější, avšak ne nutně nejdůležitější součástí tohoto usnesení, chtěl bych se zaměřit na jeden aspekt: nediskriminaci. Nedokážeme-li si uvědomit, že všichni musíme mít svůj podíl zodpovědnosti, pak je nepravděpodobné, že dosáhneme kýženého cíle.

Kompromis, který byl výsledkem našich jednání, samozřejmě nebyl jednoduchý, avšak dle mého názoru je přijatelný. Nicméně součástí naší dohody nebyla otázka, zda by potencionální dopad rekreačního rybolovu měl být prozkoumán na dobrovolném nebo závazném základě.

Pro odvětví rekreačního rybolovu jsou navrženy určité výjimky, a proto by dle mého názoru bylo dobré, aby se členské státy alespoň zavázaly, že budou poskytovat nezbytné informace, než aby k tomu musely být nuceny, neboť, opakuji, zodpovědnost budeme sdílet, jinak posléze všichni, včetně rekreačního rybolovu, narazíme na nedostatek regulace.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve středu, 22. dubna 2009.