Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2008/0157(COD)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A6-0070/2009

Předložené texty :

A6-0070/2009

Rozpravy :

PV 22/04/2009 - 17
CRE 22/04/2009 - 17

Hlasování :

PV 23/04/2009 - 8.8
CRE 23/04/2009 - 8.8
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2009)0282

Rozpravy
Středa, 22. dubna 2009 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

17. Doba ochrany autorského práva a některých souvisejících práv (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 
 

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva (A6-0070/2009), kterou předkládá pan Crowley jménem Výboru pro právní záležitosti o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2006/116/ES Evropského parlamentu a Rady o ochraně autorského práva a některých souvisejících práv (KOM(2008)0464 – C6-0281/2008 – 2008/0157(COD)).

 
  
MPphoto
 

  Brian Crowley, zpravodaj. Pane předsedající, rád bych mezi námi přivítal komisaře McCreevyho a poděkoval všem kolegům, kteří jsou dnes přítomni.

Otázka prodloužení autorského práva a doby ochrany byla pro nás všechny dlouhá a trnitá cesta, zejména proto, že mnoho lidí nezná dobře veškeré skutečnosti spojené s autorským právem.

Dovolte mi na začátku uvést do úředního zápisu z tohoto zasedání poděkování všem kolegům – těm, kdo podporovali návrh, který předkládám, i těm, kdo měli proti němu námitky – za jejich příspěvky, jejich vstupy a zejména za jejich užitečné rady a usměrnění naší cesty. Chci také poděkovat sekretariátu Výboru pro právní záležitosti, a zejména Giorgiovi, který byl ve všech těchto oblastech velmi schopným advokátem a rádcem, a konečně také komisaři McCreevymu a celému jeho týmu. Nerad bych jmenoval každého zvlášť, nicméně muž sedící vedle vás odvedl v souvislosti s touto zprávou a touto směrnicí ohromný kus práce.

Bylo řečeno mnoho lží, přičemž slovo „lži“ používám opatrně, s ohledem na to, o co tady usilujeme. Lze to poměrně jasně velmi jednoduše shrnout do čtyř oblastí. Zaprvé prodloužení doby ochrany ze současných padesáti let na dobu delší. Navrhujeme nyní, jako součást kompromisu, 70 let. Návrh kompromisu vychází z určitého odporu Rady ministrů a dnes mě v této sněmovně zklamalo, že zde není zastoupeno předsednictví Rady. Skutečně jsem měl během celého tohoto procesu pocit, že předsednictví Rady příliš nepomáhá tomu, aby se tato věc posunula kupředu. Na počátku českého předsednictví jsem předsedu vlády i příslušného ministra a úředníky z českého předsednictví upozornil na to, že by tato oblast mohla být velkým úspěchem pro předsednictví a také úspěch pro tento Parlament. Jenomže pak se na ně navalily jiné problémy a oni zaujali více či méně rezervovaný přístup ke snaze nalézt řešení.

Stejně tak se ostatní členské státy v Radě ministrů účelově pokoušely tento proces blokovat a bránit mu předkládáním bezdůvodných požadavků a nesmyslných pozměňovacích návrhů, aniž by se skutečně zajímaly o podrobnosti či obsah, nebo se dokonce řádně zapojovaly v Parlamentu, aby poznaly, jak pružně by Parlament dokázal reagovat v souvislosti s něčím, co je očividné.

Druhý bod, pokud jde o to, co tato směrnice upravuje – a možná nejdůležitější – je však to, že je zde poprvé uznán příspěvek studiových hudebníků a je ustanoven fond, který jim umožní zajistit, aby získali zisk či odměnu za svou práci, kterou lidé po dlouhou dobu využívali a za niž tito hudebníci obdrželi, pokud vůbec, nanejvýš jednorázovou platbu. To zajistí, aby mohla být posílena ochrana osob, které jsou na sklonku své hudební kariéry, nebo těch, kdo v souvislosti s touto kariérou mohou mít jiné hospodářské problémy.

Zatřetí, pokud jde o celou oblast hledání rovnováhy mezi právy a pravomocemi těch, kdo vstupují do jednání mezi nahrávacími společnostmi a hudebníky, uděluje tato směrnice zvláštní práva hudebníkům a dalším s cílem zajistit, aby se tak mohlo stát.

Začtvrté, a to je nejdůležitější, zajistíme, aby panovalo jasno v tom, jak fungují právní předpisy v Evropské unii. Řada mých kolegů, zejména ze Španělska a ostatních zemí Středomoří, předložila návrhy týkající se audiovizuálního odvětví a my jsme se jim snažili vyjít vstříc a zahrnout do návrhu zprávy tuto myšlenku samostatné směrnice pro audiovizuální odvětví, neboť toto odvětví řeší odlišné problémy vyžadující také odlišná řešení. Obdobně, jak jsme při svých diskusích dále zjistili, existuje rozsáhlá oblast řízení společností pro kolektivní správu práv a toho, jak nejlépe by tyto společnosti měly zastupovat práva a kolektivně spravovat peníze náležející umělcům, aby bylo zajištěno, že se k nim jejich peníze dostanou.

Nakonec bych rád řekl, že by si lidé měli uvědomit, že se jedná o tvůrčí práva, jedná se o něco, co nějaký jedinec vytvořil a nám poskytl, o něco, za co bychom měli zaplatit – ne závratnou, ale jen malou částku. V současnosti se setkáváme s tím, že je myšlenka autorského práva zatracována – každý může vše získat bezplatně. Jestliže však budeme tímto směrem pokračovat, může to být sice z krátkodobého hlediska výhodné, ale v dlouhodobém horizontu to zahubí tvořivost, zničí to šance na to, abychom poznali nové hudebníky, nové hudební skupiny a nové zážitky.

Mezi námi je tu dnes jistě několik hudebníků, několik producentů a rozhodně i nějaké zúčastněné subjekty. Rád bych jim řekl, že se právě nacházíme na počátku cesty vedoucí k tomu, aby umělcům a hudebníkům byla zajištěna větší kontrola nad jejich právy. Je na vás, zda se nám tento první krok podaří, a my abychom pak mohli pokračovat dál, směrem k vrcholu Everestu.

 
  
MPphoto
 

  Charlie McCreevy , člen Komise. − Pane předsedající, Komise plně podporuje kompromisní text Parlamentu, který je předložen k hlasování na tomto dílčím zasedání. Doufám, že tento velmi vyvážený kompromisní text usnadní přijetí návrhu v jediném čtení. Umělci z celé EU takový výsledek velmi uvítají. Bude to důkazem toho, že si uvědomujeme tvůrčí přínos hudebníků pro náš život i naši kulturu.

Kompromisní text Parlamentu má čtyři hlavní pilíře – všechny bezvýhradně podporujeme: zaprvé prodloužení doby ochrany autorských práv pro umělce a výrobce zvukových záznamů z padesáti na sedmdesát let; zadruhé nový nárok studiových hudebníků ve výši 20 % z výnosů nahrávacích společností z off-line a on-line prodeje; zatřetí ustanovení „use it or lose it“, které umělcům umožňuje, aby práva po padesáti letech získali zpět, pokud producent neuvede zvukovou nahrávku na trh; a začtvrté takzvaný čistý řez, který zabraňuje tomu, aby výrobci zvukových záznamů snižovali autorské honoráře, které vyplácejí výkonným umělcům, o srážky.

S mimořádným potěšením konstatuji, že fond pro studiové hudebníky, který funguje na základě 20 % z hrubých tržeb z prodeje, prošel dosavadním legislativním procesem beze změn. V zásadě bude tento fond fungovat tak, že na rozdíl od veškeré té kritiky, kterou jsme v minulém roce vyslechli, zajistí prodloužení doby ochrany na jedné straně příjem pro umělce na sklonku jejich kariéry a na druhé straně podporu vzniku nových uměleckých děl.

Dovolte mi zdůraznit, že tento návrh není zdaleka jen prodloužením doby ochrany. Vůbec poprvé v historii evropského autorského práva vznikne systém, jehož pomocí umělci získají část výnosů nahrávacích společností z prodeje: 20 % hrubého obratu je vyhrazeno pro studiové umělce. To je skutečná inovace. A především těch 20 % není výnos, který by připadl několika málo hvězdám. Těchto 20 % je určeno výlučně pro studiové hudebníky. Navzdory široce sdílenému přesvědčení nedostanou Sir Cliff Richard a jemu podobní z fondu pro studiové hudebníky ani penny a nahrávací společnosti, jako je EMI a Universal, které do fondu pro studiové hudebníky přispívají, budou mít zisk pouze 80 % hrubého obratu.

Dále tu máme „čistý řez“ – ustanovení odstraňující nešťastnou praxi, kdy jsou výkonným umělcům z autorských honorářů strhávány zálohy. Toto ustanovení je opět zaměřeno na méně známé umělce, neboť to jsou jejich nahrávky, které často nepokryjí vložené zálohy.

Dále je zde doložka, která umělcům umožňuje odstoupit od smlouvy o vyplacení v případě, že jejich producent přestane prodávat jejich nahrávky. To vše je vysoce inovativní a dosud žádný návrh EU neposunul celou věc tak daleko ve prospěch umělců. To není návrh ve prospěch nahrávacích společností. Jedná se o pečlivě vyvážený přístup zaměřený na ocenění evropských tvůrců.

Někdo by mohl namítnout, že evropští tvůrci jsou chráněni až příliš. Ti, kdo spoléhali na autorská práva jako na zdroj příjmů, mohou nesouhlasit. Kdyby umělci zůstávali v nahrávacím průmyslu, neboť se jim to vyplatí, spotřebitelé by se v důsledku toho setkávali s rozmanitější nabídkou.

Vítáme i výzvu Komisi, aby provedla samostatné posouzení dopadu na audiovizuální umělce a v průběhu roku 2010 předložila příslušné návrhy. Jsme přesvědčeni, že se nám toto posouzení podaří uskutečnit ve lhůtě, jak Parlament předpokládá.

Komise souhlasí s tím, že zvýšenou pozornost zasluhuje otázka nakládání s on-line právy při redistribuci televizních a rozhlasových programů. Jako důsledek návrhu na prodloužení doby ochrany řešíme oprávněné znepokojení subjektů televizního vysílání v souvislosti s on-line právy. Komise proto navrhuje, aby jakmile bude návrh přijat v Radě, bylo učiněno prohlášení tohoto znění:

Komise uznává naléhavou nutnost kolektivní správy práv umělců a výrobců zvukových záznamů, když je veřejnosti zpřístupňováno rozhlasové a televizní vysílání obsahující jako nedílnou součást vysílání obchodních zvukových záznamů tak, aby veřejnost mohla mít k tomuto rozhlasovému a televiznímu vysílání přístup z místa a v čase, které si jednotlivé osoby samy zvolí. Komise přijme vhodná opatření, jejichž cílem je usnadnit provádění takové kolektivní správy, přičemž prvním krokem bude zavedení strukturovaného dialogu mezi zúčastněnými subjekty za účelem vytvoření fungujícího systému udílení licencí. Toto prohlášení je omezeno na zpřístupňování rozhlasového a televizního vysílání na vyžádání, nikoli na zpřístupňování zvukového záznamu jako takové. Konec zamýšleného prohlášení.

Komise předložila tento návrh v červenci 2008. Jsme teď uprostřed největší hospodářské krize, jakou si jen můžeme pamatovat. Řada občanů EU je zasažena touto krizí ve svém každodenním životě. Životní podmínky evropských umělců jsou nejisté i v lepších dobách. Tento návrh zajišťuje, aby umělci mohli později v životě získat zpět část příjmů, které generují.

Parlament tyto věci velmi citlivě vnímá a v procesu se ukázalo, že ochota k jednání ve prospěch našich umělců je stále živá. Jsem přesvědčen, že veškeré obavy, které vyjádřili odpůrci prodloužení doby ochrany, se ukážou jako nepodložené.

Na závěr bych rád vřele poděkoval zpravodaji Brianu Crowleymu a dále bych chtěl vyjádřit svůj obdiv a úctu Evropskému parlamentu, jak účinně s tímto dokumentem naložil.

 
  
MPphoto
 

  Erna Hennicot-Schoepges, navrhovatelka stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. – (FR) Pane předsedající, ráda bych poblahopřála našemu zpravodaji a všem poslancům, kteří na této věci pracovali. Chci také poděkovat panu komisaři za dokument, který nám předložil.

Dřívější právní předpisy umělce příliš často přehlížely a přitom tyto osoby mají stejně jako kdokoli jiný, kdo se podílí na vzniku duševního vlastnictví, nárok na řádnou odměnu. Tento pozměňovací návrh rozšířil proto tuto zásadu na umělce, což je samo o sobě již zásadní posun kupředu.

Přesto je potřeba udělat ještě mnoho práce a tento kompromis je pouze prvním krokem. Podmínky autorských práv distribučních společností se v jednotlivých zemích dosud značně liší, situace je velmi rozdílná a z tohoto pohledu prozatím prakticky není možné provést harmonizaci.

Parlament ve své zprávě požaduje, aby Komise provedla posouzení dopadu a aby toto opatření sledovala. Příští Komisi tedy bude uloženo, aby v této práci pokračovala. Pokud se jedná o udělování licencí, ráda bych poukázala na to, že umělecká obec je kvůli takovým postupům ve značně nejistém postavení, neboť umělci se obávají, že velcí producenti budou mít moc nad díly, která vytvořili malí producenti. Je proto zapotřebí nalézt v této věci rovnováhu.

 
  
MPphoto
 

  Emmanouil Angelakas, navrhovatel stanoviska Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů. (EL) Pane předsedající, i já bych se rád připojil k blahopřání panu zpravodaji a Komisi k dosažení kompromisu.

Hlavní návrhy uvedené ve směrnici jsou prodloužení doby ochrany umělců a producentů z padesáti na sedmdesát let, vytvoření fondu pro hudebníky a zavedení smluvní doložky use it or lose it. To vše je důležité a my jsme o tom ve výboru diskutovali, ať už šlo o doložku „use it or lose it“, zjednodušení administrativních postupů a harmonizaci pravidel ve všech členských státech.

Tyto důležité otázky byly do kompromisu zahrnuty a my jsme s ním spokojeni. Jsme rovněž spokojeni s dobou sedmdesáti let pro ochranu autorských práv, neboť tak je tato doba uvedena do souladu s dobou ochrany duševního vlastnictví, která je rovněž sedmdesát let. Prodloužení doby ochrany pomůže v úsilí o podporu mladých hudebních producentů a umožní, aby se z Evropy stala světová kolébka vynikajících hudebních talentů; jedná se o aktivní příspěvek k umělecké tvorbě a k ochraně pracovních příležitostí. Zároveň to pro členské státy představuje příjem z daní a Evropa se stane vývozcem duševního vlastnictví.

Považuji tento kompromis za uspokojivý a vítám dosažený úspěch.

 
  
MPphoto
 

  Christopher Heaton-Harris, zpravodaj Výboru pro kulturu a vzdělávání. − Pane předsedající, rád bych poblahopřál panu zpravodaji a poprvé za deset let, co zde působím, i Komisi k návrhu a ke kompromisům, které byly předloženy později.

Já sám jsem horlivým zastáncem autorských práv. Jsem přesvědčen, že autorská práva a patenty chrání lidi, podniky i duševní vlastnictví a že autorská práva jsou základním kamenem podnikatelského tržního hospodářství. Lidé a společnosti díky bohu investují čas a peníze v naději, že naleznou produkt – v tomto případě hudbu – který si ostatní lidé oblíbí a budou ochotni si jej koupit. Na celém světě se společnosti se silnou ochranou duševních práv posouvají kupředu. Naopak ty, které mají méně podnikatelů a méně patentů, zaostávají.

Třicet osm tisíc studiových hudebníků ve Spojeném království nyní podepsalo petici, která tyto návrhy podporuje. Studioví hudebníci si od tohoto návrhu slibují, že se zlepší jejich situace. V mém volebním obvodu žije muž jménem Ted Carroll, jeden ze stovek studiových hudebníků; tento muž mi napsal dopis, ve kterém mne žádal, abychom tyto kompromisy přijali. To je důvod, proč zprávu plně podporuji.

 
  
MPphoto
 

  Jacques Toubon , jménem skupiny PPE-DE. – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, návrh, který vám byl předložen, je opatřením ve prospěch umělců, umění a kultury a naše skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů jej podpoří.

To, co máte teď před sebou, je skutečně kompromis, usilující o zohlednění různých pohledů a různých zájmů, který – a to je zajímavá součást – má ambice být přijat Radou, jež až dosud čelila nepočetné menšině blokující přijetí.

Tento kompromis zlepšuje návrh Komise. Vytváří spravedlivější vztah mezi producenty a umělci díky doložce, která umožňuje umělcům, aby vykonávali svá práva v případě, že nejsou tato práva vykonávána producenty. Zaručuje spravedlivější podmínky pro studiové hudebníky ve vztahu k sólistům. Studioví hudebníci budou podporováni z trvalých odvodů ve výši 20 %.

Za španělského předsednictví zvážíme rozšíření návrhu na audiovizuální odvětví, tedy na producenty a herce. Pokud jde o subjekty televizního vysílání, jsem vám, pane komisaři, vděčný za vaše prohlášení, které jste zde učinil, a domnívám se, že by se přesně formulované prohlášení mělo ve skutečnosti připojit k jednotnému postoji Rady, aby nebyly ohroženy záležitosti týkající se rozhlasového hudebního vysílání.

Hovoříme zde o skutečných příjmech; příjmy studiových hudebníků se ztrojnásobí a budou dosahovat až 2 000 EUR. Zájmy spotřebitelů zůstanou nedotčeny, neboť prodloužení doby ochrany nezvýší ceny. Ani zájmy knihoven nebudou narušeny, neboť knihovny neplatí výkonným umělcům ani výrobcům zvukových záznamů. Platí je jen autorům, i když i zde platí řada výjimek.

Proto jsem velmi vděčný panu Crowleymu, paní Gillové, komisaři McCreevymu a Komisi za všechnu tuto práci. Odráží situaci ve světě, prodloužení očekávané délky života a nové využití děl, a to je důvod, proč musíme tento text přijmout – pokusit se zajistit, aby při prvním čtení byl konečný.

 
  
MPphoto
 

  Neena Gill, jménem skupiny PSE. – Pane předsedající, tato zpráva se v Parlamentu rodila dlouho, a často i složitě, a proces byl vystaven intenzivnímu tlaku z mnoha stran a byla s ním spojena řada mýtů a protinároků, které byly na denním pořádku. Vzhledem k naléhavosti a důležitosti toho, aby tato zpráva byla přijata před koncem volebního období stávajícího Parlamentu, zpravodaj a náš kolega stínový zpravodaj pracovali na nalezení shody o klíčových bodech postoje Rady. Blahopřeji proto všem, kdo se podíleli na dosažení rozumného, spravedlivého a udržitelného konsensu. Jsem však velmi zklamána tím, že se stále znovu nedaří dosáhnout podobné shody v Radě.

Jsem však spokojená, že zpráva splňuje mé hlavní záměry a dále cíle skupiny PSE a že budeme-li prodlužovat dobu ochrany autorských práv, z vyšších příjmů budou mít v prvé řadě prospěch umělci. Proto jsem ochotna přijmout kompromisní návrhy, které zpravodaj předložil, neboť se jedná o zvláštní opatření pro umělce.

Ráda bych zdůraznila některé zásadní pozměňovací návrhy: pozměňovací návrh 58, tedy trvalé používání doložky „use it or lose it“; pozměňovací návrhy 59 až 61 o trvalém nároku studiových hudebníků, podle nějž musí nahrávací společnosti vyčlenit 20 % ze svých příjmů z prodeje; pozměňovací návrh 62 o čistém řezu pro výkonné umělce; pozměňovací návrh 71 o možnosti výkonných umělců obnovit jednání o lepších smlouvách; a konečně pozměňovací návrh 75 o posouzení dopadu na audiovizuální umělce.

Ráda bych proto požádala kolegy, kteří mají výhrady, aby je ještě jednou zvážili a hlasovali pro tuto zprávu. Uznávám, že není dokonalá a že jsou zde připomínky. Uvítala bych, zejména pokud jde o výkonné umělce, kdyby byla ve zprávě lhůta, kdy nahrávací společnosti nepodléhají ustanovení doložky „use it or lose it“, řešena spíše v řádu měsíců, a nikoli rok.

Na závěr bych ráda požádala Radu, aby v této otázce urychleně nalezla shodu. Všichni ostatní klíčoví aktéři již shody dosáhli a umělci potřebují, aby se situace vyjasnila co nejdříve.

 
  
MPphoto
 

  Sharon Bowles, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, navzdory energii a šarmu, s jakými pan komisař a jeho spolupracovníci bojují za tuto věc, nemohu ani tak tento návrh na prodloužení doby ochrany autorských práv podpořit.

Vím, že tento návrh byl míněn dobře, ale proč bychom měli v digitální éře, v době, kdy se rapidně mění způsob distribuce nahrávek, provádět nevratnou změnu a rozšiřovat systém, který je v jádru stále založen na smlouvách a struktuře, která by lépe odpovídala fyzické distribuci a fyzickému prodeji? Jedinou nadějí na záchranu situace je řešit otázku smluv, které se postupem času staly nespravedlivé – a to se neděje. Měli bychom dát jasně najevo, že doživotní postoupení práv bez doložek o obnovení již není přípustné, a nějakou cenu musí nahrávací společnosti za každé prodloužení zaplatit.

Bylo odvedeno spoustu chvályhodné práce, aby bylo zajištěno zdravé prostředí, jestliže bude prodloužena doba ochrany, obávám se však, že tyto naroubované dodatky nestačí k tomu, aby byl návrh pro daný účel dlouhodobě plně vyhovující, navíc se zde objevuje řada nesrovnalostí a nedůslednosti, neboť nebyla řešena otázka smluv.

Při hledání kompromisu, s nímž bych se mohla ztotožnit, jsem navrhla myšlenku omezit prodloužení doby ochrany na nahrávky vydané před rokem 1975, jak je to zřejmé z pozměňovacích návrhů 80 a 81 skupiny ALDE, které jsou slučitelné s hlavním balíčkem. Připouštím, že jde o řešení pro éru rokenrolu, na niž se teď soustředíme, neboť v té době sice došlo k prudkému rozkvětu populární hudby, ale také k obrovskému nárůstu špatných smluv. Takový pozměňovací návrh by nás však neuvrhl do nevratného postavení, pokud jde o veškeré novější nahrávky. Pomohl by nám dospět ke konci současného modelu nahrávacích společností, které jsou nakonec těmi, komu rozšíření nejvíce prospěje a kdo o něj nejvíce usiluje. Získali bychom také čas k tomu, abychom vytvořili návrhy, které se více zaměří na umělce a také na budoucnost, aby byly skutečně vhodné pro digitální éru.

Pokud byste se vrátili k řešení problémů, na které jsem zde poukázala, pak by si balíček zasloužil, aby byl odhlasován, v opačném případě jej však podpořit nemohu.

 
  
MPphoto
 

  Roberta Angelilli, jménem skupiny UEN. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, nejprve bych chtěla blahopřát zpravodaji k vynikající zprávě, kterou odvedl. V současné době je doba ochrany autorských práv padesát let a můj názor je, že je to nedostatečné, má-li být umělcům poskytnuta spravedlivá odměna za jejich tvůrčí činnost a dílo. Je skutečně nezbytné zlepšit sociální situaci umělců zajištěním lepší ochrany poskytované institucemi.

Proto jsme pro prodloužení doby ochrany autorských práv na 95 let a požadujeme, aby dodatečné příjmy, které takovým prodloužením vzniknou, připadly výhradně umělcům, a především aby byli umělci po dobu prodloužení 45 let zproštěni smluvní povinnosti odvádět část příjmů třetím stranám. Cílem tohoto opatření by skutečně mělo být jen to, aby byl poskytnuty nezpochybnitelné výhody autorům a výkonným umělcům. Na druhé straně by bylo žádoucí, aby Komise posoudila dopad a potřebnost rozšíření oblasti působnosti tohoto prodloužení také na audiovizuální odvětví.

 
  
MPphoto
 

  Eva Lichtenberger, jménem skupiny Verts/ALE.(DE) Pane předsedající, leží před námi problém s autorskými právy a problém odměny pro umělce. Proto bychom měli a musíme být proaktivní a něco s tím udělat. Jestliže budeme proaktivní, záleží však dále na tom, abychom reagovali na výzvy digitální éry a nezabývali se věcmi, které jsou již neaktuální.

Dovolte mi objasnit vám, jak jsem k tomu došla. Návrh, který máme před sebou, obsahuje jeden jediný příslib, a to podporovat hudební průmysl. Kdybychom ze zabývali tím, co se skutečně děje umělcům a týká se jejich příjmů, a tyto příjmy vypočítali, došli bychom v průměru k částkám, které jsou jednoznačně příliš nízké na to, aby si z nich umělci zajistili obživu a něco vydělali.

Tyto peníze navíc nejdou přímo umělcům. Ve fondu je příliš málo prostředků na to, aby s nimi šlo čehokoli dosáhnout. Umělci, s nimiž jsem o tom hovořila, mi řekli, že zde dochází k přerozdělení mezi tím, co je živé a co je mrtvé. Musela jsem s nimi nesouhlasit: jedná se o přerozdělování mezi umělci a producenty, hudebním průmyslem, a až pak přijdou na řadu slavné osobnosti.

Celkově vzato, pane komisaři, je tento návrh nevhodný. Musíme nalézt něco lepšího. Potřebujeme například zavést jakousi paušální sazbu. Dokonce i návrhy, které jste předložili ve spojení s doložkou „use it or lose it“, jsou stále v oblasti teoretického práva. Můžeme prosím učinit něco moudřejšího a podloženého fakty, jak ostatně doporučovali a požadovali sami umělci na veřejném slyšení ve Výboru pro právní záležitosti?

 
  
MPphoto
 

  Mary Lou McDonald, jménem skupiny GUE/NGL. – Pane předsedající, věřím, že cílem této iniciativy je skutečně zlepšení sociální situace umělců, jak tvrdí komisař McCreevy a náš kolega Brian Crowley, ve skutečnosti však svůj účel nesplnila. Bohužel ani změny, které provedl výbor, nestačí ke zlepšení návrhu. Tento návrh podle mne odmění především ty umělce, kteří jsou již tak úspěšní, a ovšemže i průmysl.

Zaráží mne nápad prodloužit dobu ochrany autorských práv, a je jedno, zda na 70 nebo 95 let, a zaráží mne to nejen proto, že jde o pochybný krok takřka v rozporu s digitální érou, ale i proto, že takový krok bude zcela zjevně v prvé řadě přínosem pro odvětvové zájmy, nikoli pro umělce, kteří mají vážné problémy.

Přes všechnu tu tvrdou práci a dobrou vůli jsem přesvědčena, že by tento návrh měli poslanci Evropského parlamentu zamítnout. Myslím si, že Komise se musí vrátit zpět do fáze navrhování a předložit promyšlený návrh – takový, který se nebude zabývat jen podporou výkonných a dalších umělců, ale který své cíle také v praxi splní.

 
  
MPphoto
 

  Manuel Medina Ortega (PSE). (ES) Pane předsedající, na rozdíl od obou mých předřečníků souhlasím s většinou poslanců, kteří vystoupili na toto téma.

Je to dobrá, ba přímo vynikající směrnice, jejímž cílem je chránit výkonné umělce.

Hovoříme-li o tom, že musíme nalézt inteligentnější způsob, jak řešit obchodování, hovoříme ve skutečnosti o opuštění pojmu duševní vlastnictví. Obchodovat lze jen tam, kde jsou nastavené právní předpisy.

Na vnitrostátní úrovni již tomu tak je. Pod vedením pana McCreevyho Komise přijala kvalitní a přínosnou iniciativu a já se domnívám, že Parlament by měl přijmout dohodu, které jsme dosáhli ve Výboru pro právní záležitosti díky práci zpravodaje Crowleyho a jednotlivých stínových zpravodajů, například paní Gillové a pana Toubona.

Jsem přesvědčen, že se jedná o skvělou směrnici, která posílí vytváření duševních statků. Kromě toho směrnice obsahuje několik doporučení pro další nezbytnou práci.

Věřím, že přijetí této zprávy v Parlamentu – a doufám, že Rada se ke Komisi a Parlamentu připojí – bude sloužit k tomu, aby bylo zajištěno, že Komise bude touto cestou pokračovat v příštím funkčním období, bude předkládat návrhy Parlamentu, a my tak dosáhneme pokroku v ochraně duševního vlastnictví, což má zásadní význam pro rozvoj Evropské unie jakožto velkolepé instituce založené na společné kultuře.

 
  
MPphoto
 

  Olle Schmidt (ALDE).(SV) Pane předsedající, pane komisaři, pan Crowley je schopný poslanec, který často přichází s velmi rozumnými návrhy. Tentokrát se však s jeho úmysly nemohu zcela ztotožnit. Komise navrhuje, aby se doba ochrany autorských práv hudebních nahrávek prodloužila ze současných 50 na 95 let, tedy aby se téměř zdvojnásobila. Většina se shodne na tom, že to je příliš. Kompromis, o kterém tu dnes hovoříme, je 70 let, a to je krok správným směrem.

Zůstává však nedořešených několik otázek. Projeví se takovéto prodloužení v kulturní rozmanitosti a usnadníme tím vznik nových skladeb? Jaký dopad mělo prodloužení doby ochrany autorských práv ve Spojených státech na vývoj v této zemi? Posílilo se postavení umělců, nebo stále profitují především nahrávací společnosti? Můžeme tak výrazné prodloužení doby ochrany zdůvodnit? Není argument, že tvořivost a tvůrčí potenciál jsou přímo závislé na době ochrany, příliš zjednodušující? Podle mne nebyly tyto otázky dosud zodpovězeny.

Jakožto liberál jsem zastáncem autorských práv i jejich účelu, a mohu proto souhlasit s řadou svých kolegů poslanců zde ve sněmovně. Je ovšem důležité zabezpečit vznik nových skladeb a to, aby skladatelé měli výsledky své práce pod kontrolou, a to i z finančního hlediska. Legislativní zásahy Parlamentu však musí být přiměřené a já se domnívám, že tomu tak v tomto případě není.

V mé zemi se hodně diskutuje o otázce přístupu k hudbě prostřednictvím internetu, a to zejména poté, co padl rozsudek ve sledované kauze Pirate Bay. V této chvíli, kdy se o autorských právech vede intenzivní diskuse, by proto podle mne bylo chybné schválit návrh Komise na prodloužení doby ochrany autorských práv hudebních nahrávek z 50 na 95 let. Chystám se tedy, podobně jako paní Bowlesová, tento návrh zamítnout jako celek. Domnívám se, že by se Komise měla pokusit o nový návrh. Pane komisaři, zamyslete se nad tím návrhem znovu, přepracujte jej a pak jej předložte!

 
  
MPphoto
 

  Roberto Musacchio (GUE/NGL).(IT) Pane předsedající, dámy a pánové, zdá se mi, že Evropa tváří v tvář výrazným změnám v celém hudebním a kulturním odvětví riskuje a reaguje ochranářskými řešeními a překonanými programy, slibuje umělcům a malým nahrávacím společnostem drobty ze stolu a naopak jednoznačně prosazuje zájmy velkých hvězd, které budou mít podstatně větší příležitost, aby své zisky zvyšovaly.

Vidíte, těsně po rozsudku švédského soudu nad správci internetového portálu The Pirate Bay, kteří byli potrestáni za podporu peer to peer sdílení hudebního materiálu, by Parlament schválením takového opatření upevnil negativní a zcela nevhodný přístup k nové dynamice současné technologické éry a věčné lidské potřebě kultury, komunikace a svobody.

Ve skutečnosti ochrana svobody projevu umělců spočívá v jejich vztahu ke společnosti; svoboda vytvářet umělecká díla a svoboda je konzumovat jdou ruku v ruce se závislostí kultury na obchodu, která je jejich společným nepřítelem a tímto právním předpisem by se jen posílila.

 
  
MPphoto
 

  Athanasios Pafilis (GUE/NGL).(EL) Pane předsedající, návrh Komise a zpráva usilují o to, aby se umění a lidmi vytvořená kultura natrvalo staly zbožím. Jejich cílem není chránit hudebníky.

Z prodloužení budou mít prospěch jen obří monopoly, nadnárodní hudební společnosti a zábavní průmysl, které budou bohatnout z výtvorů jiných. Poraženými budou naopak pracovníci, umělci a samotný lidský vývoj, neboť pod tlakem nadnárodních společností je drtivá většina hráčů a umělců nucena postoupit jim svá práva za minimální výdělek.

Prodloužení přinese zisk v řádu stamilionů eur nadnárodním společnostem, ale jen pár eur pro hudebníky. Zároveň se veškerá duševní produkce dostane pod kontrolu velkých společností, které ji budou řídit podle zákona zisku.

Návrh Komise, který podporují velké politické skupiny v Evropském parlamentu, ukazuje na povahu, charakter a zájmy, které Evropská unie brání a zabezpečuje. V zájmu zajištění ziskovosti kapitálu se stává zbožím vše, počínaje vodou až po umění, kulturu a lidské výtvory.

 
  
MPphoto
 

  Jens Holm (GUE/NGL). - (SV) Pane předsedající, návrh prodloužit dobu ochrany autorských práv na 95 let je děsivým příkladem toho, jak úspěšné mohou být nahrávací společnosti při lobbování za návrh, který jim plně vyhovuje. Tak výrazné prodloužení doby ochrany autorského práva se dotkne pouze soukromých spotřebitelů a bude bránit vzniku nové hudby. My, členové Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice jsme proto předložili pozměňovací návrh, ve kterém požadujeme, aby byl požadavek na prodloužení na dobu 95 let odstraněn. Požadujeme i to, aby byla zamítnuta směrnice jako celek.

Práva ke skladbě Happy Birthday pravděpodobně vlastní severoamerická společnost Warner. Lidé, kteří slaví narozeniny na veřejnosti, si sotva dovolí zazpívat tuto píseň na určitých místech ve Spojených státech, aniž by se obávali postihu a pokut. Jde o absurdní příklad toho, kam až může situace dojít, pokud dovolíme, aby se politika řídila soukromými zájmy a průmyslem. Tento příklad pochází ze Spojených států, kde již ochrana po dobu 95 let platí. Nedovolte, aby k tomu došlo i v Evropě. Zamítněte požadavek na dobu ochrany 95 let i celou směrnici!

Dále by mne zajímalo, zda Komise vypracovala studii posouzení dopadu, která by se zabývala tím, kolik z budoucích příjmů připadne jednotlivým umělcům a kolik si vlastně ponechají velké společnosti.

 
  
MPphoto
 

  Manolis Mavrommatis (PPE-DE).(EL) Pane komisaři, jak jsme to slyšeli při rozpravě, názory na legislativní úpravu prodloužení doby ochrany duševního vlastnictví se liší.

Rád bych znovu zdůraznil, že přijetí této konkrétní směrnice nebude mít dopad na spotřebitele ani nebude znamenat růst cen zvukových nahrávek. Všichni usilujeme o prodloužení doby ochrany příslušných práv v souvislosti s prodloužením očekávané délky života. Duševní vlastnictví je chráněno po dobu sedmdesáti let po autorově smrti, čímž se vytváří určitý příjem pro jeho rodinu. Současná ochrana příslušných práv umělců, která trvá padesát let od vzniku nahrávky, je proto velmi krátká. Proto by byl kompromis, který stanoví dobu sedmdesáti let, dobrým řešením.

Rád bych vás ještě upozornil, že se bude zpracovávat studie týkající se herců, případně návrh směrnice, jenž bude předložen v roce 2010. Já si také myslím, že herecký výkon by měl být chráněn, zejména v době, kdy má velký význam umělecké ztvárnění a kdy technologický vývoj může napomoci umělcům k zabezpečení příjmů.

Závěrem bych rád vyjádřil naději, že Evropská komise bude na návrhu nové směrnice spolupracovat.

 
  
MPphoto
 

  Glyn Ford (PSE). - Pane předsedající, budu upřímný. Podporuji prodloužení doby ochrany autorských práv z padesáti na sedmdesát let. Mám jediný problém: kdo tím získá?

Vítám skutečnost, že studioví hudebníci obdrží 20 % zisku z distribuce, jak požadovala Unie hudebníků. Otázkou zůstává rovnováha mezi nadnárodními nahrávacími společnostmi a výkonnými umělci. Řada z těchto lidí podepsala smlouvu před třiceti či čtyřiceti lety a na jejím základě obdrží 8 % prodejní ceny, přičemž společnosti zajišťují výrobu, distribuci a výběr tržeb z prodeje. Týmž nadnárodním nahrávacím společnostem nyní spadne do klína několik milionů eur za nic, neboť v současné digitální éře není, co by dělaly. Na základech průmyslové struktury dávno vytlačované technologickým pokrokem stojí jako vítěz šerif z Nottinghamu, nikoli Robin Hood. Tito umělci by měli mít možnost získat zpět své statky, u jejichž vzniku stáli.

 
  
MPphoto
 

  Christofer Fjellner (PPE-DE).(SV) Pane předsedající, řekněme si jasně jednu věc: prodloužení doby ochrany autorských práv nepřinese více hudby ani kvalitnější hudbu. Upřímně – odmítne pětadvacetiletý hudebník vytvořit nahrávku, protože by byl placen pouze do svých 70 a nikoli 120 let? Nepomůže to ani chudým hudebníkům, protože jejich nahrávky se po padesáti letech už neprodávají. Spíše to podpoří velké nahrávací společnosti nebo také ty, kteří už teď svými nahrávkami vydělávají hodně peněz. Domnívám se, že se vytratil veškerý smysl pro proporce.

Člověk, který dnes objeví lék na rakovinu, sice obdrží Nobelovu cenu za medicínu, jeho objev však bude chráněn maximálně dvacet let, zatímco někdo jiný vytvoří nahrávku, a ta bude chráněna 95 let. To je nepřiměřené. Souhlasím sice s tím, že 70 let je lepších než 95, přesto si myslím, že nejlepší, co můžeme udělat, je zamítnout celý návrh.

 
  
MPphoto
 

  Charlie McCreevy , člen Komise. − Pane předsedající, rád bych si myslel, že jsem se za dobu, kdy jsem ve funkci evropského komisaře, naučil řadu věcí. Někteří lidé s tím mohou nesouhlasit, já si však myslím, že tomu tak je.

Jednou z věcí, které jsem se naučil, je to, že vše, co je spojeno s oblastí duševního vlastnictví, skýtá všemožné nástrahy. V Parlamentu i Radě ministrů byla za dobu, kdy jsem komisařem, i předtím, když jsem byl ministrem irské vlády, nastolena řada otázek týkajících se celé oblasti duševního vlastnictví, přičemž některým z nich už je dvacet nebo třicet let. Zjistil jsem tak, že jakýkoli aspekt tohoto tématu vyžaduje neuvěřitelné množství úsilí, vyvolává řadu diskusí a poslance Parlamentu, členské státy i různé zúčastněné subjekty polarizuje.

Zjistil jsem, že je mimořádně obtížné zabývat se čímkoli z této oblasti a usilovat o dosažení přijatelného řešení. Za dobu, kdy jsem komisařem, existovala řada případů, kde se nám v některých oblastech nepodařilo dosáhnout dohody.

Tím pádem mne ani trochu nepřekvapuje hloubka a opravdovost různých argumentů, které v této rozpravě zazněly, neboť každé téma spojené s určitou oblastí duševního vlastnictví vždy tento druh argumentů přináší, a lidé, jež se staví proti kompromisnímu návrhu předloženému panem Crowleyem, budou v jiných oblastech duševního vlastnictví na zcela opačné straně.

V rozpravě, jako je tato, je tedy velmi zajímavé sledovat, jak lidé, kteří by v jiné oblasti duševního vlastnictví zaujímali určité stanovisko, zde zaujímají stanovisko odlišné, neboť je to skutečně komplikovaná oblast, a já akceptuji opravdovost postojů těch, kteří v rozpravě vystoupili.

Nemělo by smysl, abych se zabýval všemi body, které zde byly jednotlivě vzneseny, a diskutoval o nich, neboť již byly do nekonečna diskutovány ve výboru. Jedna věc je jistá – pan Crowley a zpravodajové z ostatních výborů věnovali této věci mnoho času. Parlament věnoval neuvěřitelné množství času a úsilí a řada asistentů a pracovníků v mém GŘ mimořádně tvrdě pracovala na tom, aby dosáhli toho, co jsme považovali za přijatelný kompromis.

O některých oblastech však přece jen pohovořím. Na začátku bych rád vynechal několik bodů, které se ani tak netýkají této rozpravy, ale spíše toho, co provázelo naši dřívější rozpravu, jež vedla ke vzniku tohoto návrhu.

Ujišťuji vás, že požadavek, abych zde předložil tento návrh, vzešel od umělců – to je tedy to intenzivní lobbování.

Jestliže zde v Parlamentu a také v členských státech panuje neshoda, mohu i o svém GŘ říci, že se tam názory na tuto otázku rozcházely, když jsem se na něj poprvé obrátil ohledně toho, jak bychom měli dále postupovat, a řada rozdílných stanovisek, která byla předložena zde, se tam také promítla. Myslím si, že je to přirozené: vzbuzuje-li tato otázka tak odlišné názory zde a v členských státech, lze totéž očekávat i v GŘ.

Ze strany obyčejných umělců byl na mě nicméně vytvářen skutečně velký nátlak. Samozřejmě, že se připojili i slavní umělci a propůjčili své jméno na podporu této věci, neboť řadoví umělci považovali za vhodné, aby za nimi stály i velké hvězdy tohoto odvětví, přesto však nejaktivnějšími lobbisty byli běžní umělci – studioví hudebníci, o nichž většina lidí nikdy neslyšela. Nezapomínejme na to, co zde již uvedl pan Heaton-Harris, totiž že tento konkrétní návrh podpořilo 38 tisíc studiových hudebníků.

Je tedy třeba uvážit, jak bychom měli dále postupovat. Řekl bych, že většina lidí zná interprety svých oblíbených čtyř písní nebo nahrávek, velmi však pochybuji o tom, že by většina z nich věděla, kdo tyto skladby skutečně napsal. Autor skladby má však podle návrhu nárok na ochranu po celý život a další ochrana platí sedmdesát let po jeho úmrtí.

Pokud teď vyjmenuji šest nejpopulárnějších melodií, které kdy vznikly, pochybuji, že by někdo z vás dokázal uvést autora těchto skladeb, každý, kdo tu nahrávku zná, by však uměl říct: to zpíval ten a ten. Autorovi skladby se dostává ochrany po celý život a ještě sedmdesát let od úmrtí, zatímco interpret je chráněn pouze padesát let od vzniku nahrávky.

Ať se na to díváme jakkoli, z morálního hlediska je to nespravedlivé. Někteří lidé vytvořili jediný hit v době, kdy jim bylo 21 nebo 22 let, a pak už je nikdo tolik neposlouchal a ani na jiných skladbách nevydělali žádné závratné množství peněz. Domnívám se, že by bylo jen správné, kdyby na sklonku svého života, kdy se blíží sedmdesátce, nebo ji překročili, mohli tito lidé mít dodatečný malý příjem. Můžete o tom diskutovat horem dolem, ať už z technického, racionálního či jakéhokoli jiného hlediska, ale já si přesto myslím, že hledisko fair play vítězí.

Jak uvedl pan Crowley a další, skutečně jsme se snažili některé z těchto otázek – často velmi konfliktních – řešit. Pro vznik tohoto návrhu jsme udělali vše, co bylo v našich silách. Pan Crowley se věnoval této oblasti velmi intenzivně, když se pokoušel dosáhnout shody a kompromisu v řadě otázek, a byla to práce skutečně dlouhá a tvrdá.

Nyní bych chtěl reagovat na některé body, které zde zazněly.

Paní Gillová, která návrh velmi podporuje a já za její podporu mnohokrát děkuji, zmínila doložku „use it or lose it“; ta stanovuje lhůtu, po kterou nahrávací společnosti této doložce nepodléhají, v délce jednoho roku, pokud si však členské státy přejí, mohou při provedení směrnice umožnit, aby tato lhůta vypršela již po třech nebo šesti měsících.

Paní Bowlesová – a já ani na okamžik nepochybuji o opravdovosti jejího postoje – se domnívá, že by pro tento konkrétní návrh a ani pro kompromisní návrh Briana Crowleyho neměla hlasovat. Zmínila otázku smluv. Nuže nemyslím si, že by otázka smluv měla vést k nepřijetí návrhu. Je to zcela jednoznačně jiná otázka, která by mohla být předmětem další iniciativy, ovšemže jen v případě, že uspěje tento návrh.

Vystoupení paní Lichtenbergové se mi líbilo. Rád bych ji upozornil na to, že 2 000 EUR nejsou pro studiového hudebníka rozhodně malé peníze. Tento fond, jak jsem již před okamžikem řekl, podporuje 38 tisíc hudebníků a myslím si, že o tom něco vědí.

Pan Medina Ortega, který má rozsáhlé politické zkušenosti, správně poukázal na to, že musíme navrhnout něco, co by mělo naději projít i Radou ministrů, s čímž souhlasím. Jak sám uvedl, musíme být realističtí, neboť i tam panují rozdílné názory, a proto musíme – tak jak to pan Crowley a ostatní učinili – předložit návrh, který má reálnou šanci v Radě ministrů uspět, a pan Medina Ortega to vyjádřil velmi pádně a dobře.

Pan Schmidt a pan Musacchio upozornili na současný obchodní model nahrávacích společností, my ale existující model nahrávacích společností nepodporujeme. Sedmdesátiletá doba ochrany je otevřena novým inovativním obchodním modelům.

Pan Holm hovořil o hrozbě pokut, například za zpívání písně Happy Birthday, domnívám se však, že se v této problematice zcela neorientuje. Nejde o skladbu: jde pouze o její nahrávku vytvořenou určitým umělcem, pan Holm tedy může zpívat Happy Birthday, kdykoli se mu zachce, a žádná pokuta mu hrozit nebude. Jedná se tu o nahrávku vytvořenou určitým umělcem, nikoli dílo určitého skladatele.

Pan Mavrommatis učinil řadu poznámek, které bereme na vědomí, jsem však přesvědčen, že sedmdesát let nejlépe odpovídá délce života.

Na závěr bych rád řekl, že si velmi vážím toho, jak účinně byla tato záležitost řešena všemi zainteresovanými v Evropském parlamentu, a jsem tomu skutečně rád. Výsledkem je kompromisní návrh, který předkládá Brian Crowley, a mám pocit, že je z tohoto návrhu zřejmá naše vůle ke zlepšení právního rámce pro naši tvůrčí obec. Myslím si, že budoucnost ukáže, že ochrana těch, kdo tvoří, byla správnou volbou, a že účinněji fungující infrastruktura pro správu práv nás přesvědčí o tom, že se mýlí ti, kdo tvrdí, že lepší ochrana povede ke zhoršení podmínek pro kulturu na internetu.

Rád bych poděkoval všem, kdo se angažovali v souvislosti s touto rozpravou, zejména zpravodaji Brianu Crowleymu, a to nikoli proto, že stejně jako já pochází z Irska a je mým dlouholetým přítelem, ale proto, že věnoval mimořádné množství práce tomu, aby usiloval o takový kompromis, který bude přijatelný pro co největší množství protichůdných zájmů v Parlamentu, a napomohl také takovému kompromisu, který, jak řekl pan Medina Ortega, má také rozumnou šanci na přijetí v Radě ministrů.

 
  
MPphoto
 

  Brian Crowley, zpravodaj. Pane předsedající, rád bych ještě jednou poděkoval svým kolegům za jejich příspěvky k této rozpravě. Bohužel někteří naši kolegové přese všechny diskuse, návrhy, pozměňovací návrhy a další pozměňovací návrhy k pozměňovacím návrhům a přese všechny ty změny, které proběhly, stále nepochopili, kam se situace posunula. V čistě osobní rovině musím říci, že dokážu ocenit názor každého a pochopit jeho důvody.

Je to však obtížné, když dostaneme od našich kolegů pozměňovací návrhy, k nimž je přiložen článek ve Financial Times o tom, že bychom měli hlasovat proti autorským právům, přičemž je pod článkem poznámka „autorská práva chráněna“. Dokonce i Financial Times, který bojuje proti ochraně či prodloužení doby ochrany autorských práv, sám autorská práva využívá!

Podobně slýchám organizace na ochranu spotřebitelů, jak tvrdí, že není správné prodlužovat dobu ochrany autorských práv, neboť to bude narušovat spotřebitelská práva a možnost volby pro spotřebitele, a opět si přitom neuvědomují, nebo tomu spíše nevěří, že autorská práva již existují a jsou prostě tady, a také jejich ochrana existuje.

Slýchám rovněž kolegy, kteří zmiňují břímě, jaké bude toto prodloužení představovat pro inovace a tvořivost, mohou však lidé něco vytvořit, když nemají možnost ochránit svá práva? Jak to udělají, když nemohou ochránit své výtvory?

Podobně i lidé, kteří hovoří o obchodování – či „kupčení“, jak zněl překlad, – v rámci nahrávacího průmyslu, by se měli probudit a vrátit nohama na zem. Tak to funguje od samého počátku. Před érou hudebních nahrávek si člověk musel zakoupit notový zápis a zaplatit za něj určitý obnos, který získal jeho autor, přičemž při každém provedení musel umělec odvádět určité srážky.

Usilujeme tady o rovnováhu a spravedlnost mezi argumenty s cílem zajistit, aby ti, kdo jsou nejslabší smluvní stranou, kdo jsou nejslabší při vymáhání svých práv, a kdo se blíží závěru své hudební kariéry, mohli dostat ochranu a výnosy.

Je důležité, aby si lidé uvědomili, že příchod nové technologie – která je skvělá a všichni ji vítáme – neznamená, že máte nárok na něco, o co jste se nijak nezasloužili. Kdybyste dřív vešli do obchodu s nahrávkami, vzali si CD nebo vinylovou desku nějaké nahrávací společnosti a odešli, byli byste zatčeni pro krádež v obchodě, a přitom bezplatné stahování hudby je totéž.

Jedná se o to, abychom umožnili zavedení správných mechanismů.

Rád bych poděkoval Jacquesi Toubonovi, Neeně Gillové a všem svým kolegům za jejich pomoc a mé zvláštní poděkování patří panu Medina Ortegovi za jeho užitečné rady a vedení, které mi pomohly v řešení problémů se španělskou stránkou této problematiky.

 
  
MPphoto
 

  President. – Tím končí doba vyhrazená pro tento bod programu.

Hlasování se bude konat zítra ve 12:00.

Písemná prohlášení (článek 142)

 
  
MPphoto
 
 

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (PSE), písemně. (PL) Cílem této zprávy je podpořit evropské umělce prodloužením doby ochrany autorských práv zvukových nahrávek z padesáti na sedmdesát let.

Dále dokument zajišťuje vytvoření fondu pro studiové hudebníky, který by byl financován z příspěvků producentů ve výši nejméně 20 % z jejich ročních příjmů plynoucích z prodloužení doby ochrany autorských práv. Padesát let po vydání zvukové nahrávky bude mít umělec možnost v případě, že producent s touto nahrávkou neobchoduje, smlouvu zrušit.

To jsou nové, třebaže kosmetické, změny autorského práva, které si naléhavě žádá důkladnou revizi. Autorské právo existovalo dříve než internet a vztahuje se k jiné době. V současnosti je nutný nový přístup k této problematice.

Platné právní předpisy, zejména směrnice 2006/116/ES ze dne 12. prosince 2006, nevyplňují mezeru v zákonech, která vznikla v důsledku rozvoje nových technologií. Pokud Evropský parlament Crowleyho zprávu přijme, umožní určitou multikulturní ochranu, která posílí konkurenceschopnost světového hudebního průmyslu. Parlament dále požádal Komisi, aby provedla posouzení toho, zda je zapotřebí podobné prodloužení doby ochrany autorských práv v případě umělců a producentů v audiovizuálním odvětví. Komise má do 1. ledna 2010 předložit zprávu o výsledcích tohoto posouzení Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru. Na důkladnou revizi autorského práva si musíme ještě počkat.

 
Právní upozornění - Ochrana soukromí