Doslovný záznam ze zasedání

Čtvrtek, 23. dubna 2009 - Štrasburk

16. Upevnění stability a prosperity v zemích západního Balkánu - Situace v Bosně a Hercegovině (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem je společná rozprava o západním Balkánu, konkrétně o zprávě (A6-0212/2009) paní Ibrisagicové, jménem Výboru pro zahraniční věci, o upevnění stability a prosperity v zemích západního Balkánu a o prohlášeních Rady a Komise k situaci v Bosně a Hercegovině [2008/2200(INI)].

  Anna Ibrisagic, zpravodajka. – (SV) Paní předsedající, uplynulo již téměř 15 let od konce války v Bosně a téměř přesně deset let od chvíle, kdy bombardovací kampaň NATO donutila srbské vojsko opustit Kosovo. V prosinci to také bude 17 let od chvíle, kdy jsem já sama přišla do Švédska jako uprchlice z války, která zapálila mou bývalou vlast a z Bosňáků, Chorvatů a Srbů, kteří do té doby žili pospolu jako sousedé, udělala zarputilé nepřátele. Skutečnost, že ani Bosna, Kosovo, ani žádná jiná země západního Balkánu neupadla od té doby znovu do války, je plně zásluhou EU a NATO. Nicméně, přestože zbraně utichly, dědictví války v regionu žije v politice a společnosti dál. Jedinou šancí, jak mohou lidé v těchto zemích překonat svou minulost, je pokračovat po cestě ke členství v EU. Jedině metoda cukru a biče, která je hlavní hybnou silou procesu přidružování, může přimět vlády těchto zemí, aby se soustředily na práci a na reformy, které mohou jednou pro vždy zajistit stabilitu a prosperitu na západním Balkáně.

Ve zprávě, kterou jsem o tomto tématu napsala a o níž bude Evropský parlament zítra hlasovat, zkoumám různé iniciativy a projekty, do kterých se EU a její státy nějak zapojily, aby se pokusily připravit společnosti na splnění přísných požadavků pro členství v EU. Nehodlám zde zacházet do podrobností o zprávě, ale dvě věci bych chtěla zdůraznit.

První je, že je zásadní rozdíl mezi zeměmi, které se v současné době účastní rozšiřovacího procesu, a těmi, které přistoupily v roce 2004 nebo 2007. Země západního Balkánu byly zpustošeny válkou a etnickými čistkami jen o málo déle než před deseti lety. Totéž se naštěstí nedá říci o Maďarsku, Estonsku nebo Rumunsku. To však znamená, že EU nemůže prostě okopírovat příručku z předchozích rozšiřování a uplatnit ji na Balkán. Příklad, který zmiňuji ve zprávě, se týká zákazu vydávání lidí podezřelých ze spáchání trestného činu a  čelících obvinění v jiných zemích. Takové zákazy nyní platí ve všech balkánských zemích, ale EU v současnosti nevyžaduje jejich zrušení. Důvodem pro to je, že nic podobného nebylo vyžadováno například od Slovenska nebo Polska. Mělo by být zjevné, proč tato analogie neplatí. Předpokládám, že na Slovensku je velmi málo podezřelých válečných zločinců skrývajících se před spravedlností, ale mohu vám říci, že v Srbsku a Bosně je jich o poznání více. Spravedlnost je základ, na kterém může být vybudován smír. Beztrestnost pro válečné zločince je naprosto nepřijatelná, a proto chci přesvědčit Komisi a členské státy, aby vzkřísily téma možného požadavku, aby země v regionu přijaly opatření pro koordinované zrušení těchto zákazů.

Druhou záležitostí, kterou bych chtěla zdůraznit, je, že proces přidružování je, jak jsem již zmínila, velmi přísný a náročný – a takový by měl být. Kdybychom neměli přísné požadavky a netrvali na jejich úplném splnění, nedosáhli bychom žádných reálných výsledků. Když jsou požadavky již tak přísné a obtížně splnitelné, to poslední, co bychom měli udělat, je házet klacky pod nohy těm zemím, které se chtějí stát členy, to nemá nic společného se schopností těchto zemí splnit kritéria pro členství v EU.

Myslím také na ty, kdo tvrdí, že EU je již naplněna a v dohledné době již nemůže přijímat nové členy. Přestože by, technicky vzato, bylo nepochybně možné, jak upozorňuji ve své zprávě, dále přijímat nové členské státy, i kdyby Lisabonská smlouva neměla vejít v platnost, je k tomu zapotřebí politická vůle, a mým úkolem a úkolem mých kolegů poslanců zde v Parlamentu je právě tuto vůli vytvářet.

  Petr Nečas, úřadující předseda Rady. − Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jsem vděčný Evropskému parlamentu za organizaci této důležité diskuse dnes odpoledne. S velkým zájmem jsem si přečetl jak zprávu paní Anny Ibrisagič o budoucí stabilitě a prosperitě na Balkáně, tak návrh usnesení o Bosně a Hercegovině vypracovaný paní Doris Packovou. Rada může souhlasit s mnohým, co je ve zprávě uvedeno, a sdílíme mnoho názorů i obav vyjádřených v souvislosti se situací v Bosně a Hercegovině.

Rád bych své úvodní poznámky zaměřil přímo na Bosnu a Hercegovinu, a to jak proto, že její stabilita je klíčová pro budoucnost západního Balkánu jako celku, tak i z toho důvodu, že stávající situace vyvolává i nadále značné obavy. Rada byla aktivní jak při formulování a provádění strategie na podporu bezpečnosti a celistvosti Bosny a Hercegoviny, tak při podpoře reforem, které potřebuje pro zajištění mírové a prosperující budoucnosti. Proto nemohu přijmout tvrzení, že Rada nevěnuje Bosně a Hercegovině dostatečnou pozornost.

Všichni víme, že dnes ještě stále žijeme s  důsledky tragických událostí devadesátých let minulého století, o kterých tady mluvila i paní Ibrisagič. Bosna a Hercegovina, která byla po desetiletí symbolem mírového soužití národů, kultur a náboženství, se stala oblastí devastujícího konfliktu. Politikou Unie od té doby bylo pracovat na stabilitě a usmíření založených na příslibu evropské perspektivy pro celý balkánský region. Přesto jsme stále svědky často silné nacionalistické rétoriky, jejímž cílem je upevňování národnostních rozdílů v Bosně a Hercegovině a bránění národnímu usmíření. Čas ještě doposud nevyřešil tyto rozpory, ani nezahojil rány mezi třemi konstitutivními národy Bosny a Hercegoviny.

Je nicméně překvapující, že tato nacionalistická rétorika a tyto postoje jsou zároveň doprovázeny společným zájmem všech bosenských komunit a jejich politických představitelů o evropskou budoucnost Bosny a Hercegoviny. Obyvatelstvo Bosny a  Hercegoviny jednoduše usiluje o bezpečnější život v prosperitě. Chce pokročit a spoléhá na integraci své země v rámci evropských a  širších struktur jako na záruku své budoucí stability. Přestože místní političtí vůdci hodně hovoří o budoucnosti Bosny a Hercegoviny v EU, z jejich činů lze jen těžko vytušit skutečný závazek k tomuto programu. Tento rozpor mezi zájmem o evropské směřování země a nacionalismem vytváří skutečné riziko, že zatímco zbytek regionu západního Balkánu pokročí kupředu, Bosna a Hercegovina uzavřená ve vnitřních rozporech zůstane pozadu.

Obavy z tohoto vývoje o budoucnost Bosny a Hercegoviny způsobily, že tato země zůstává na čelném místě našeho pořadu jednání a že je jí věnována trvalá pozornost. Bosna a Hercegovina byla a je předmětem intenzivních jednání na všech úrovních Rady. Komise a sekretariát Rady prohlubují kontakty se svými partnery v této zemi v úsilí pokročit v politickém procesu kupředu a pomoci Bosně a Hercegovině udržet krok se zbytkem regionu. Členské státy doplňují tento evropský program prostřednictvím vlastních snah na bilaterální úrovni. Rovněž velmi oceňujeme pozornost, kterou Bosně a Hercegovině věnuje tento Parlament. A rád bych vyjádřil svou vděčnost mnoha zde přítomným poslancům, kteří poskytli svou podporu veškeré činnosti, jež vede k prosazování stability a politické vyspělosti v Bosně a Hercegovině.

EU i nadále usiluje o evropskou perspektivu pro celý region, jakož i pro Bosnu a Hercegovinu. Avšak splnění kritérií pro přistoupení k EU vyžaduje značné úsilí. Znamená to rozvoj konsensuálního přístupu a připravenost učinit dalekosáhlé změny. To není něco, čeho lze dosáhnout do druhého dne. Neznamená to nic menšího než úplnou politickou, hospodářskou a také sociální transformaci.

Bosna a Hercegovina musí provést významné změny svých vnitřních struktur a rozhodovacích procesů. Jsme zklamáni neexistencí pokroku v rámci bosenské Rady ministrů a parlamentního shromáždění. Zůstávají velmi pozadu za tím, co je nezbytné. Státní orgány naléhavě potřebují posílení a zlepšení své činnosti způsobem, který začne přinášet skutečné výsledky včetně podstatného pokroku v programu souvisejícím s EU. To je základem, neboť Unie se může zabývat Bosnou a Hercegovinou pouze jako celkem, nikoliv jednotlivými částmi. Navíc priority evropského partnerství jsou jasné. Unie je vždy připravena pomoci, avšak nemůže a nebude přebírat práci, která náleží politikům v Bosně a Hercegovině.

I přes pokračování nacionalistických politických programů si jsme vědomi toho, že kompromis a dohoda jsou v Bosně a Hercegovině možné. Byli jsme toho svědkem již dříve, například při přijetí dvou policejních zákonů, které připravily půdu pro podpis dohody o stabilizaci a přidružení, nebo řešení problematiky Brčka, kterým byl splněn jeden z nezbytných cílů stanovených Radou pro nastolení míru. Avšak i v těchto případech bylo dosaženo pokroku vždy a dohody až na poslední chvíli a pod značným tlakem ze strany mezinárodního společenství.

Je třeba mnohem vyspělejší přístup. Je nanejvýš důležité, aby se místní politické vedení ukázalo odpovědným a prokázalo iniciativu i povědomí ohledně toho, komu Bosna a Hercegovina opravdu náleží a kdo je skutečně odpovědný za její budoucnost. Obyvatelstvo Bosny a Hercegoviny si zaslouží lepší výsledek za hlasy vhozené do volebních uren. Toto je aspekt, který vy jako poslanci můžete pomoci posílit více než kdo jiný. Takový vývoj by vedl k významnému posunu, pokud jde o přítomnost mezinárodního společenství v Bosně a Hercegovině. Změna je nezbytná. Po tolika letech od podepsání mírové dohody se musí Bosna a Hercegovina nyní postavit na vlastní nohy, ukončit svůj „protektorátní“ způsob myšlení a stát se důvěryhodným plnohodnotným státem. Pro dosažení tohoto cíle Řídící výbor Rady pro nastolení míru vypracoval jménem mezinárodního společenství seznam pěti cílů a dvou podmínek, které musí Bosna a Hercegovina splnit, než může dojít k nějakým změnám. Jde o skutečný test dospělosti, jenž je plně podporován EU.

Seznam 5 + 2 není jen dalším soupisem dodatečných podmínek. Jde o pečlivě vypracovaný seznam požadavků, které jsou zásadní, pokud má být Bosna a Hercegovina přeměněna na moderní a úplný stát, umožňující ukončit přítomnost Úřadu vysokého představitele. Každá moderní země potřebuje řádně fungující právní systém, efektivní daňové orgány, vyřešení všech otázek souvisejících se státním majetkem a rovný přístup k ústavnímu soudu pro všechny občany.

Již mnohokrát jsme uvítali iniciativu tří politických vůdců v Prudu v listopadu loňského roku pracovat společně na podporu rozvoje Bosny a Hercegoviny. Podporujeme dohody, kterých bylo dosaženo, a vybízíme tyto politické představitele k pokračování v jejich úsilí s ohledem na příští zasedání Řídícího výboru Rady pro nastolení míru, které se bude konat koncem června. Máme především za to, že nevyřešené otázky související se státním majetkem mají řešení a nesmí se stát překážkou řešení. Avšak iniciativy na politické úrovni vyžadují širší podporu. Z tohoto důvodu bych rád vyzval společnost v Bosně a Hercegovině jako celek, aby byla součástí reformního úsilí. Zejména role médií by měla být konstruktivnější.

Poselství Evropské unie je jasné. Je nanejvýš důležité, aby politické vedení v Bosně a Hercegovině ještě více spolupracovalo s cílem překonat historické rozpory a aby vedlo svou zemi směrem k užší integraci v rámci Evropy. EU bude nadále připravena pomoci v tomto úsilí, které je nezbytné nejen pro Bosnu a Hercegovinu samotnou, ale i pro širší stabilitu a bezpečnost regionu. Vím, že v tomto procesu můžeme počítat s podporou ze strany poslanců tohoto Parlamentu, a jsem vám, vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně a vážení poslanci, za tuto podporu vděčný.

  Olli Rehn, člen Komise. − Paní předsedající, jsem rád, že západní Balkán je v tomto týdnu zpět na programu Evropského parlamentu. V nedávných letech v regionu probíhala neustálá stabilizace, zejména díky jeho evropské perspektivě, a konečným cílem bylo členství v EU poté, co každá země splní podmínky. Jednání s Chorvatskem jsou v poměrně pokročilé fázi. Bývalá jugoslávská republika Makedonie je kandidátem, který se chystá zahájit jednání, a zavedli jsme systém dohod o stabilizaci a přidružení. Stabilita v Kosovu byla udržována pomocí důležitých pokroků z loňského roku.

Nesmíme tyto úspěchy ohrozit samolibostí nebo se nechat vyrušit jinými – někdy možná naléhavějšími – záležitostmi. Mnozí budou mít otázky ohledně rozšiřování EU uprostřed hospodářské krize a diskuse se pravděpodobně zintezivní vzhledem k blížícím se volbám do Parlamentu.

To je pochopitelné a já soucítím s našimi občany, kteří se obávají o svou budoucnost, zaměstnání a blahobyt. Zároveň bychom neměli z rozšiřování EU dělat obětního beránka pro něco, za co není odpovědno. Neměli bychom z něj dělat obětního beránka pro vlastní vnitrostátní hospodářské a sociální problémy. Proto je nezbytná informovaná veřejná diskuse, která nás udrží v aktivní snaze o pokrok v tomto důležitém regionu.

Ozývají se hlasy pro sloučení Evropské unie. Právě o to se v posledních letech, od prosince 2006, kdy byl Evropskou radou přijat a Evropským parlamentem podpořen obnovený konsensus o rozšíření, snažíme. Hlavním cílem tohoto obnoveného konsensu není přijmout nové závazky, ale držet se stávajících závazků a respektovat je. Jinými slovy, pokud země západního Balkánu splní stanovené podmínky, mohou se přiblížit členství v EU.

V této souvislosti velmi vítám zprávu paní Ibrisagicové. Správně zdůrazňuje zásadní význam nabídky evropské budoucnosti pro západní Balkán. To je hlavní hnací síla potřebné reformy a větší stability na západním Balkáně. Deset let po strašlivých událostech v Kosovu bychom si měli připomenout sílu evropské perspektivy. Ještě dnes pomáhá upevnit stabilitu a mír v regionu, který je prakticky naší předzahrádkou – nikoli zadní zahrádkou, ale předzahrádkou.

Nemůžeme si vzít dovolenou z naší snahy o mír a stabilitu na kontinentu. Zatímco se Evropská unie věnuje své vlastní institucionální reformě, potřebujeme současně pracovat na pečlivě řízeném a postupném procesu přidružení na západním Balkáně, který posiluje jak tamní instituce, tak občanskou společnost.

Jednání o přidružení s Chorvatskem šla, až donedávna, dobře. Proto Komise v listopadu 2008 navrhla návodný plán pro dosažení konečné fáze jednání o přidružení do konce roku 2009, pod podmínkou, že Chorvatsko splní podmínky. Stále je zde třeba mnohé udělat a Chorvatsko bude muset zesílit mnohé reformy. Bohužel, jednání jsou v současné době zablokována kvůli hraničnímu sporu mezi Chorvatskem a Slovinskem. Jedná se o dvoustrannou záležitost, která se stala de facto evropským problémem.

Od ledna jsem se za těsné spolupráce s českým předsednictvím a českou, francouzskou a švédskou vládou chopil iniciativy na pomoc k snazšímu nalezení řešení. Cílem je nalézt řešení hraniční otázky a umožnit pokračování jednání o přidružení Chorvatska k EU. Je to stále probíhající práce, a abychom udrželi rychlost a vývoj, bylo třeba velké dávky trpělivosti a odhodlání. Včera jsme celý den jednali s ministry zahraničí Slovinska a Chorvatska a s třemi jmenovanými zeměmi. Chci věřit, že jsme blízko k nalezení cesty vpřed a k překonání těchto překážek, abychom mohli brzy pokračovat v jednáních o přidružení Chorvatska k EU.

Pokud jde o bývalou jugoslávskou republiku Makedonii, vítám celkově uspokojivé vedení prezidentských a obecních voleb. V posledních měsících jsme zdůrazňovali význam těchto voleb pro evropskou budoucnost země. Země na náš signál reagovala pozitivně, čímž potvrdila ochotu pokročit dále v přistupovacím procesu. Nicméně nemělo by se zapomínat na klíčové priority pro reformu. Je vhodný čas k zesílení snah, aby byla splněna měřítka, která byla stanovena pro zahájení jednání o přistoupení.

Rád bych poděkoval Doris Packové ze její podnět a ocenil příležitost diskutovat s vámi dnes, ve velmi zásadní chvíli, o Bosně a Hercegovině. V loňském roce Bosna a Hecegovina udělala pokrok na cestě k evropské integraci, zejména díky podepsání dohody o stabilizaci a přidružení a díky tomu, že vstoupila v platnost prozatímní dohoda. V nedávných měsících také došlo k pozitivnímu vývoji, včetně dohody z Prud, pokroku ohledně Brčka a opatření pro sčítání lidu v roce 2011. Na správné cestě je také provádění dohody o stabilizaci a přidružení.

Přestože je třeba, abychom byli neústupní ohledně plnění podmínek „5+2“ pro zavření úřadu vysokého představitele, nyní je možnost, že by mohly být v nadcházejících měsících splněny. Nedávná opatření pro zavedení soupisu státního majetku jsou v tomto ohledu také pozitivní.

Nicméně zde, stejně jako ve zbytku regionu, není místo pro přílišnou spokojenost. Celková reforma je pomalá, a to i u klíčových priorit EU, a výzvy zůstávají. Nacionalistická rétorika je stále přítomna a vytváří zbytečné politické tlaky. Pokud Bosna a Hercegovina chce pokračovat v postupu směrem k Evropské unii a ubránit se spadnutí mezi své sousedy, je třeba tyto věci změnit.

Srbská vláda je stále rozhodnuta pokračovat ve svém evropském programu a v poslední době došlo k několika pozitivním pokrokům. Bude však nezbytné, protože země stále více pociťuje dopady celosvětové finanční krize, aby nebyla přehlížena klíčová reformní opatření. Proces strukturálních změn musí pokračovat a země musí dostát svým závazkům, zejména v oblasti justice a právního řádu.

V současné době zkoumáme způsoby, jak odlehčit dopady finanční krize, na čemž úzce spolupracujeme s kolegou Joaquínem Almuniou. Zaměřujeme se například na náš program IPA, pro který uvažujeme o převedení části národního rámce pro rok 2009 do přímé rozpočtové podpory, také s podporou mezinárodních finančních institucí.

Ceníme si trvalé podpory Parlamentu snahám EU v Kosovu, které zůstává evropskou prioritou a klíčovou oblastí pro regionální stabilitu. Evropská rada opakovaně potvrdila, že Kosovo sdílí evropskou perspektivu se zbytkem západního Balkánu. Rada požádala Komisi, aby využívala nástrojů Společenství pro podporu hospodářského a politického rozvoje a navrhovala opatření pro pokrok v tomto směru.

Tento podzim Komise představí studii za tímto účelem. Budeme zkoumat, jak může Kosovo jako součást širšího regionu pokročit směrem k integraci s Evropskou unií v kontextu procesu stabilizace a přidružení.

Konečně, podíváme-li se celkově na rok 2009 a západní Balkán jako celek, došlo k poměrně dobrému pokroku v oblasti uvolnění víz, což podle mého názoru dokazuje, že pokud jsou dobré podněty, reagují země účinnými reformami. To je pravděpodobně jediná oblast politiky EU, na které nejvíce záleží obyčejným lidem – obyčejným obyvatelům. Doufáme, že do konce českého předsednictví předložíme návrh na bezvízový styk pro země, které jsou v této oblasti nejdále a splnily stanovené podmínky. To by mohlo přinést rozhodnutí Rady pro dosažení bezvízového styku pro většinu vyspělých zemí do konce roku 2009.

Drazí přátelé, počítám s vaší podporou v této zásadní otázce o vízech stejně jako o evropské perspektivě západního Balkánu.

  Bastiaan Belder, navrhovatel stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod. – (NL) Výbor pro mezinárodní obchod ve svém stanovisku ve chvályhodné zprávě paní Ibrisagicové zdůrazňuje význam konkrétní vyhlídky na členství v EU pro politický a hospodářský rozvoj států západního Balkánu.

Vzhledem k tomu, že je možné pozorovat sílu monopolistického trhu v základních hospodářských sektorech v regionu, taková situace představuje dvojitou překážku, nepochybně pokud jde ruku v ruce se stranickými vazbami. Vnitřní rozvoj stagnuje a evropské podniky se drží stranou. Nejlepším příkladem je nerušený vzestup Delta Holdingu v Srbsku s jeho vlivným ředitelem Miroslavem Miškovičem jako „chobotnicí“ v čele. Pan komisař se s ním v říjnu setkal.

Ptám se Komise, jaká protiopatření jste dosud vůči Bělehradu přijali? V květnu 2007 zveřejněná zpráva tamní ambasády USA volala po naléhavém ukončení monopolu Delta Holdingu, a to jak ve vlastním zájmu Srbska, tak pro dobro evropské integrace země. Pan komisař hovořil o motoru rozvoje. Musím říci, že srbský motor se poměrně dost zadrhává.

  Doris Pack, jménem skupiny PPE-DE. – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, na podzim loňského roku jsme vzdali naději, že se po takzvané dohodě z Prud mezi zástupci tří hlavních stran v Bosně a Hercegovině o společných politických krocích v mnoha politických oblastech něco v politickém životě skutečně změní. Kde jsme dnes? Z většiny šlo o prázdné sliby, které se při bližším pohledu vypařily. Etnické rozdělení v Bosně a Hercegovině se prohloubilo. Nedostatečná důvěra se zvýšila. Lidé jsou manipulováni prostřednictvím nezodpovědných politik založených na čistě etnických kritériích místo řešení skutečných problémů. Každý v Bosně a Hercegovině potřebuje šanci na dobré vzdělání, každý potřebuje dobrý justiční systém, potřebují zaměstnání; zkrátka potřebují naději na lepší budoucnost.

EU pomáhá této zemi celá léta velkými sumami peněz a pracovními silami, ale oni zjevně také potřebují struktury státní správy, které by se jich mohly ujmout a kterých by mohli využít. Ráda bych se zmínila o třech důležitých bodech. Otázka státního vlastnictví musí být vyřešena. Konstituční reforma musí probíhat na základě širokého politického a sociálního konsensu. K Evropské unii může přistoupit jedině celý stát Bosna a Hercegovina.

Plán na uvolnění víz musí být dokončen. Občané, stejně jako jejich politici, chtějí mít možnost volně cestovat. Proto by politici měli zajistit, aby se zelené světlo rozsvítilo do konce tohoto roku. Každý občan potřebuje fungující justiční systém, nikoli takový, který uděluje v jednom případě jeden druh spravedlnosti a v jiném případě jiný. Pocit zmaru se šíří všude. Občanská společnost naléhavě potřebuje silnější hlas ve všech oblastech, aby politikům připomínala jejich povinnosti.

Je však obtížné vyjít z úkrytu, protože stranická síť je rozšířená po celé zemi. Několik pracovních nabídek, které jsou k dispozici, závisí na dobré vůli stran. Přejeme vysokému zástupci mnoho štěstí s přetínáním gordického uzlu pasivity politiků, laissez-faire a laissez-aller, aby se konečně mohl vrátit mír a stabilita a budoucnost lidí byla růžovější, než je v současnosti.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN DOS SANTOS
Místopředseda

  Hannes Swoboda, jménem skupiny PSE. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, nejprve bych chtěl jménem Skupiny socialistů v Evropském parlamentu poděkovat oběma zpravodajům. Opět připravili dobré zprávy, které získají širokou podporu.

Chtěl bych navázat na to, co řekl pan komisař Rehn, protože se mi zdá, že to byl v dnešní rozpravě nejdůležitější vzkaz; a to, že bychom neměli přerušit proces integrace, přibližování zemí jihovýchodní Evropy, nejen v zájmu těchto zemí, ale zejména v našem zájmu. Pan komisař řekl, že v Komisi je třeba být realistický. Možná bychom zde v Parlamentu mohli být trochu idealističtější, ale v  konečném důsledku musíme být i my realističtí. Bude to dlouhá a trnitá cesta a k cíli nedojdeme přes noc. Proto jsou špatným signálem poznámky, které slýchám od některých lidí ve smyslu „ať Chorvatsko vstoupí a bude na chvíli pokoj“. Nic, po čem paní Packová volá a co oprávněně požaduje, se neuskuteční, pokud tam budou mít lidé pocit, že, ať se stane cokoliv, nejsou v této Evropské unii vítáni a jejich přistoupení je oddalováno.

Druhá věc, která zde musí hlasitě a jasně zaznít, je, že bilaterální problémy, které se nás nyní týkají, přinejmenším postupy a proces, by měly být řešeny stejným způsobem jako bilaterální otázky; v budoucnu by měly být řešeny před tím, než začnou jednání, aby nezatěžovaly celý vyjednávací proces.

Za třetí, je důležité také to, co řekl pan ministr. Nemůžeme dělat práci za politiky a lidi v samotné zemi. Tuto práci musejí vykonat sami tito lidé. Jak uvedla Doris Packová, politické síly si musí vyřešit své vlastní problémy. To pak otevře cestu do Evropské unie a na tuto cestu se musí vydat tyto země bez ohledu na naši ochotu. Ale naše ochota zde musí existovat.

  Johannes Lebech, jménem skupiny ALDE. – (DA) Pane předsedající, hlavní myšlenka usnesení paní Ibrisagicové o západním Balkánu je úplně jasná. Zdůraznila vzájemný vztah mezi reformami v regionu a pravděpodobností přistoupení k Evropské unii. To je ta hnací síla, která nás vedla tak dobře vpřed při posledním velkém rozšíření Evropské unie. Toto usnesení poukazuje na řadu praktických oblastí, kde by se tyto země mohly zlepšit, ale i na mnoho dobře známých problémů, které tento region sužují. Pro mě je však dnes stejně důležité zdůraznit těmto zemím, jejich politikům i obyvatelům, že si musí stát za svým. I oni se musí aktivně zapojit do procesu, protože nejen od Evropské unie je třeba očekávat, že přijde s dobrým řešením. Proces integrace musí podporovat i samy tyto země. To znamená, že musí bojovat proti korupci a trestné činnosti a vytvořit silnou občanskou společnost s hospodářstvím založeným na znalostech. Jedná se o proces, který si přejeme, abychom se mohli těšit na to, že se všechny země západního Balkánu jednou stanou plnoprávnými členy Evropské unie, což napomůže k zajištění míru, bezpečnosti a spolupráce i v této části Evropy.

  Paul Marie Coûteaux, jménem skupiny IND/DEM. – (FR) Pane předsedající, to, o co tu jde, není schválení této zprávy. Za prvé je její neustálé odkazování na Lisabonskou smlouvu nepřijatelné, protože tato smlouva nebyla ratifikována a bezpochyby nikdy nebude. S tím je třeba se smířit: iniciativa směrem k zavedení čisté a dokonalé supranacionality, která začala před osmi lety konventem pana Giscarda, zcela jasně selhala.

Především nejsme ochotni tolerovat ironický tón zprávy, jejíž název „upevnění stability a prosperity ve státech západního Balkánu“ je nesmírně pokrytecký. Tato ohromující zpráva, jejímž zjevným cílem je přistoupení nových zemí, konkrétně Bosny, takzvané Makedonie, Albánie, a – proč ne – i Kosova, se ve skutečnosti tváří, jako by situace na Balkáně byla stabilní, a přitom zcela ignoruje hru, kterou hrají dvě velké mocnosti, Spojené státy a Německo, které se usilovně podílely na politickém rozdělení celého regionu.

Chtěl bych vám připomenout, že síly NATO proto, aby tohoto rozdělení dosáhly, zašly až tak daleko, že bombardovaly Bělehrad – hlavní město evropského státu. Nadcházející desáté výročí této temné epizody přejdeme samozřejmě v tichu, ale já jsem odhodlán to zde připomenout.

Kosovo je symbol tohoto politického rozdělení. Je snadné vidět výhodu, kterou tyto mocnosti mohou získat z takové oblasti bezpráví, která je náchylná ke všem druhům nedovoleného obchodu, a vzhledem k tomu, že se nachází v srdci našeho kontinentu, je považována za vhodné místo pro zřízení vojenských základen.

Kosovo však odhaluje pravou tvář politiky zaměřené na balkanizaci Evropy. Je to Evropa německého stylu, Evropa regionů či etnických skupin, Evropa mnoha vlajek, které tím, že odstraní státy, postupně omezí vůli lidu, aby tito lidé nemohli bojovat proti vládě vybraných jedinců.

Zpráva o tomto mlčí. Je to mlčení pod rouškou dobrých úmyslů, přičemž je Evropa balkanizována a neutralizována, až zmizí do historie. Je to však historie, která to bude všechno soudit. Mezitím, dámy a pánové, vás nechám v klidu pracovat.

  Charles Tannock (PPE-DE). - Pane předsedající, zpráva paní Ibrisagicové pochopitelně zdůrazňuje, že stabilita na západním Balkáně je naší hlavní prioritou. Myslím si, že členství v Evropské unii bude ve skutečnosti tím, co sjednotí tuto oblast v míru a stabilitě. Stále očekáváme, že Chorvatsko bude další zemí, která vstoupí do Evropské unie, pokud vyřeší svůj spor o hranice se Slovinskem a samozřejmě pokud jej nepředběhne Island.

Ale ve skutečnosti je věc trochu zamotanější, Bosna a Hercegovina po podepsání Daytonských dohod ještě zdaleka není opravdovým národem a Řecko blokuje dosažení pokroku ve věci Makedonie kvůli jménu. Kromě toho ztrácíme důvěryhodnost, pokud se Německo a Francie staví negativně k dalšímu rozšiřování bez ratifikované Lisabonské smlouvy, i když se podle mého názoru jedná pouze o záminku pro zabránění jakéhokoliv rozšíření.

Rozhodnutí mnoha států Evropské unie a USA uznat Kosovo jako nezávislý stát v tomto regionu, který tak trpěl rozdělením v minulosti, také vytvořilo novou dělicí linii. Již víme, že Kosovo není schopné vstoupit do Evropské unie, jen některé členské státy to nechtějí uznat, a to samé platí i vstupu do OSN. Naopak sousední Srbsko, Černá Hora a Makedonie pomalu postupují směrem k cíli, kterým je členství v Evropské unii. Tak by mohlo Kosovo skončit jako izolovaný ostrůvek, kterému bylo odepřeno členství, ale který bude po mnoho následujících desetiletí financován daňovými poplatníky Evropské unie.

Pokus vyřešit tento problém jednostranným mezinárodním příkazem způsobil, zejména v tomto regionu, více problémů, než jich vyřešil. Vyváženější a umírněnější přístup by v konečném důsledku mohl obyvatelům Kosova přinést výhody členství v Evropské unii. Trpělivost za všech okolností je ctnost, a  to nejen v zahraniční politice.

  Libor Rouček (PSE). – (CS) Dámy a pánové, Evropská unie nesmí ani v době hospodářské krize zapomenout na závazek, který dala zemím západního Balkánu, a tím je budoucí rozšíření Unie. Vítám proto tuto debatu i jednoznačné potvrzení závazku budoucího rozšíření. Evropská integrace je v životním zájmu všech obyvatel západního Balkánu včetně obyvatel Bosny a Hercegoviny, země, které v dnešní debatě věnujeme zvláštní pozornost. V této souvislosti je nutno připomenout, že vyhlídky na členství v Unii byly Bosně a Hercegovině nabídnuty jako celistvé zemi, a ne jejím jednotlivým entitám. Z tohoto důvodu – a opakujeme to zde již po mnohokrát – je nutno učinit účinné reformy požadované ke vstupu do Unie. Ústavní reforma Bosny a Hercegoviny by měla vyústit v existenci funkčního centrálního státu s patřičnými legislativními, rozpočtovými, výkonnými i soudními pravomocemi tak, aby tento stát udržoval fungující jednotný trh, prosazoval politickou, hospodářskou a sociální soudržnost a hájil také samozřejmě zájmy země v zahraničí včetně, jednoho dne, jako člen v Evropské unii. Na závěr dovolte, abych vyzval země západního Balkánu, Radu i Komisi ke zvýšení úsilí při odstraňování vízového režimu. Bezvízový styk a volný pohyb osob by výrazně napomohly zemím západního Balkánu na cestě do Evropské unie.

  Jules Maaten (ALDE). – (NL) Zaměřím se pouze na otázku Bosny a usnesení, jehož návrh vypracovala paní Packová a které zítra s potěšením podpoříme.

Diskuse o Bosně jsou vždy frustrující, ale těší mě, že pan komisař také zmínil několik pozitivních aspektů týkajících se vývoje v Bosně. Někdy se však ptáte, zda je sklenice z poloviny plná nebo z poloviny prázdná. A já se někdy i ptám, pokud dojde na Bosnu, kde ta sklenice vůbec je.

Pan Swoboda právě řekl, že problém rozvoje této oblasti je v tom, že bez ohledu na to, k jakým změnám dojde, máme pocit, že tato země do Unie nevstoupí. Ale když hovořím s tamními obyvateli, mám právě opačný dojem, když lidé říkají: „I když nic nezměníme, stejně do Unie vstoupíme, protože nás tam tak moc chtějí.“ Bez ohledu na to, jak jsou obě zmíněné představy mylné, musíme se jich zbavit.

Pokud zde dojde k reformám a pokud lidé budou pracovat na opravdovém právním pořádku a bojovat s byrokracií, je jejich budoucnost v Evropě realistická, ale nikoliv tehdy, pokud k tomu nedojde. Tento vzkaz je jim třeba jasně vyslat a zdá se mi, že s usnesením vypracovaným paní Packovou se podaří toho dosáhnout.

  Pierre Pribetich (PSE). – (FR) Pane předsedající, stabilita a prosperita na Balkáně, to je jeden cíl, protože za vším stojí otázka míru v naší oblasti.

Ano, proces přistoupení je nástrojem, ale neměl by se pomalu měnit v čekání Penelopy, kdy v noci rozpleteme to, co jsme upletli ve dne.

Přirozenou ambicí Balkánu je vstoupit do Evropské unie. Je zde jasná politická vůle; světlo na konci tunelu, které je pro lidi signálem.

Nemluvím o rozšíření, ale o tom, co nejvíce potřebujeme, a to podpořit integraci zemí a regionů na Balkáně. Ano, musíme dát najevo, že něco žádáme, že žádáme demokracii a spravedlnost, ale využívat neustále tyto požadavky k odmítání integrace je dle mého názoru základní politickou chybou. Jako důkaz mohou sloužit mimo jiné bilaterální konflikty. Souhlasíme – a objevuje se to v této zprávě – s procesem řešení bilaterálních problémů, ale aniž bychom blokovali proces přistoupení. To je jeden způsob, jak vybudovat a přebudovat Evropskou unii, aby po rozšíření zahrnovala i země na Balkáně.

  Angelika Beer (Verts/ALE). - (DE) Pane předsedající, chtěla bych panu komisaři Rehnovi poděkovat za jeho dnešní představení situace na západním Balkáně.

Právě jsem se vrátila z Makedonie a Kosova a chtěla bych zmínit tři body. Prvním je nejednotnost Evropské unie. Jestliže bude přetrvávat v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, nebude Balkán stabilní a nedojde zde k překonání etnického rozdělení.

Za druhé, strategie německých konzervativců z CDU dopadá na Balkán jako bomba, protože tak dochází ke ztrátě důvěryhodnosti a odnímání možnosti přistoupení, a pokud bude evropská kampaň vedena tímto způsobem, konfliktům na Balkáně se nevyhneme.

Za třetí, a to je to, proč bychom měli nyní jednat, nejen udržovat perspektivu, ale učinit ji proveditelnou: Řecko musí přestat s blokováním členství Makedonie v NATO a my musíme být jednotní v uznání Kosova jako nezávislého státu, jinak na to doplatí nejen naše mise EULEX.

  Erik Meijer (GUE/NGL). - (NL) Bosna a Hercegovina je ve skutečnosti Jugoslávie v menším vydání, federace, kde si budou muset lidé vybrat mezi tím, zda chtějí žít spolu v míru, nebo se utápět ve vnitřních konfliktech o území.

Od rozpadu Jugoslávie v roce 1992 dochází k pokusům přeměnit Bosnu a Hercegovinu na vojenský stát, ale to se nedaří. Předpokládám, že se tak ani v blízké, ani ve vzdálené budoucnosti nestane. Dohoda mezi třemi národy a jejich politickými vůdci o účinné správě bude možná pouze tehdy, pokud se nikdo nebude cítit ohrožen jinými či vnějším světem. Pouze tehdy, pokud se Vysoký představitel Evropské unie a cizí vojáci stáhnou z této země, bude možné dosažení kompromisu. Do té doby bude přetrvávat stagnace.

Proto nebudu hlasovat pro navrhované usnesení o této zemi, které může vést pouze k pokračování v protektorátu, a tedy ve stagnaci. Musíme mít na paměti, že v zásadě v Bosně a Hercegovině žijí tři národy, a žádný z nich netvoří v této zemi většinu, přičemž někteří se cítí spojeni se Srbskem, někteří s Chorvatskem a někteří zdůrazňují zvláštní bosenskou identitu. To si musíme uvědomit.

  Marusya Ivanova Lyubcheva (PSE). – (BG) Pane předsedající, jsem ráda, že se mohu zúčastnit diskuse o tomto dokumentu, který poukazuje na to, že nejlepší cestou pro budoucnost všech zemí v tomto regionu je jejich plná integrace jakožto členských států do Evropské unie.

Balkán vždy byl a vždy bude evropským regionem. Podpora spolupráce na regionální úrovni by se měla stát jednou z hlavních politik Evropské unie. Chci zde zaměřit pozornost na potřebu podpory meziparlamentního dialogu na regionální úrovni jako významného prvku v procesu evropské integrace.

Členské státy Evropské unie mohou hrát v tomto procesu v tomto regionu důležitou úlohu. Podpora činnosti Regionálního střediska pro spolupráci je obzvláště důležitá pro to, aby bylo možné úspěšně pokračovat v politice a zásadách Paktu stability pro to, aby se západní Balkán změnil v oblast bezpečnosti a stability.

Podporuji zrušení vízového režimu jakožto významného kroku k integraci západního Balkánu.

  Petr Nečas, úřadující předseda Rady. – (CS) Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chtěl bych poděkovat za tuto velice užitečnou debatu. Jsem také velmi rád, že všeobecné podpory členských zemí Evropské unie se dostává myšlence vízové liberalizace se zeměmi západního Balkánu, a tady bych chtěl jednoznačně vyjádřit souhlas s prohlášením pana poslance Roučka, který na tento prvek velmi silně apeloval, protože posilování mezilidských kontaktů mezi občany západobalkánských zemí a občany Evropské unie je určitě pozitivní krok a přispěje k překonání pocitu určité izolovanosti, který některé tamější státy mají, a přispěje k vytváření Evropy bez bariér. Jsem také hluboce přesvědčen, že ekonomická krize, ve které v současné době jsme, se nesmí stát záminkou ke zpomalení rozšiřovacího procesu, jak tady také řekli někteří vystupující, jako například pan poslanec Rouček. Naopak je pro stabilitu regionu obzvlášť důležité, aby proces neztrácel dynamiku.

Jsem také velmi rád, že se podařilo dosáhnout pokroku v projednávání žádosti Černé Hory o členství v Evropské unii, která je právě v tyto dny Radou předána Komisi ke zpracování stanoviska. Předsednictví považuje tento krok za velmi důležitý signál pro celý region. Za důležité také považujeme odblokování přístupových rozhovorů s Chorvatskem. Zatěžování rozšiřovací agendy bilaterálními problémy chápeme jako velmi nešťastné. Výzvou nadále zůstává pokrok evropské integrace se Srbskem, který je podmíněn plnou spoluprací s příslušným mezinárodním soudním tribunálem včetně zadržení a vzdání se zbývajících obviněných spravedlnosti. Předsednictví pracuje usilovně na tom, aby bylo možno aplikovat dočasnou dohodu o obchodu a obchodních záležitostech i ze strany Evropské unie a následně zahájit ratifikační proces před rokem podepsané stabilizační a asociační dohody. Význam stabilizačního a asociačního procesu na reformní proces v Srbsku a pro podporu převážně proevropsky se projevující vlády by byl nesporný. Prezidentské a místní volby v Bývalé jugoslávské republice Makedonii splnily většinu mezinárodních standardů a obecně uznávaných podmínek pro svobodný a demokratický průběh volebního procesu. Je však patrné, že bez dořešení bilaterálního sporu o jméno země zůstane její pokrok na cestě ke kandidátskému statusu minimální.

Co se týče Bosny a Hercegoviny, tak ta musí pokročit kupředu. Závislost na mezinárodním společenství není užitečná, spíše narušuje princip odpovědnosti a snímá odpovědnost z místních politiků, jak tady správně zdůraznil pan poslanec Swoboda. Rád bych využil této příležitosti a vyzval politické vůdce Bosny a Hercegoviny, aby se aktivně zapojili s cílem vést svou zemi k lepší budoucnosti. Je kontraproduktivní vracet politiku k politice založené na etnickém principu, jak podle mého názoru velmi výstižně řekla paní poslankyně Doris Packová. Přechod od Úřadu vysokého představitele k posílenému Úřadu zvláštního představitele Evropské unie, který je plánován, neznamená, že mezinárodní společenství či Evropská unie opouští Bosnu a Hercegovinu. Naopak Evropská unie je zde, aby pomohla, a je si plně vědoma toho, že Bosna a Hercegovina není pouze dalším uchazečem, ale spíše velmi specifickým případem s vlastními citlivými otázkami a problémy. Jako součást naší strategie plánuje Evropská unie na míru vytvořený úřad a politiku a bude připravena převzít celkovou koordinaci činností mezinárodního společenství v Bosně a Hercegovině. Avšak učiníme tak pouze tehdy, pokud samotná Bosna a Hercegovina prokáže, že je na tuto významnou kvalitativní změnu připravena. První velký krok směrem k Evropě byl učiněn podpisem dohody o stabilizaci a přidružení, ale to byl pouze začátek. Jsme připraveni i nadále poskytovat pomoc v tomto nevyhnutelně dlouhém procesu.

Rok 2009 je důležitým rokem a mohl by být pro budoucnost Bosny a Hercegoviny rozhodujícím. Za prvé přechod od Úřadu vysokého představitele k Úřadu zvláštního představitele Evropské unie je na dosah. Představuje významný krok k tomu, aby se Bosna a Hercegovina vymanila ze své závislosti. Za druhé doba od příštích všeobecných voleb v roce 2010 by měla být co nejvíce využita k prosazení nezbytného reformního programu včetně ústavní reformy, jak tady správně vyzvedla paní poslankyně Packová. Za třetí celý region se vyvíjí kupředu. A Bosna a Hercegovina si jednoduše nemůže dovolit zůstat pozadu. Rád bych, vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, zakončil tím, že všichni chceme to samé. Chceme, aby Bosna a Hercegovina dosáhla pokroku. Oceňujeme podporu tohoto cíle, které se nám dostává od vás jako od poslanců Evropského parlamentu.

  Olli Rehn, člen Komise. − (FI) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych všem za tuto zodpovědnou rozpravu a podporu evropské perspektivy západního Balkánu poděkovat. Sdílím obavy ohledně politického vývoje v Bosně a Hercegovině, které v této diskusi vyjádřili poslanci jako paní Packová, pan Swoboda a pan Maaten.

Občas se zdá, jako by Bosna a Hercegovina měla schopnost spolehlivě vytvářet a udržovat politické napětí, i když zdravý rozum říká, že bychom měli v zájmu politické budoucnosti Bosny a Hercegoviny očekávat zlepšení vývoje, krok jiným směrem a politické usmíření.

Souhlasím s panem Maatenem, že všechny země západního Balkánu jsou přesvědčeny, že jednoho dne budou moci vstoupit do Evropské unie, pokud splní podmínky členství založené na Kodaňských kritériích. To platí i o Bosně a Hercegovině; v případě podmínek, které se na ně vztahují, nebudeme ustupovat ani jednat o výjimkách, a pokud si to někdo myslí, tak se mýlí. Je velmi důležité, aby tento způsob myšlení pevně zakotvil ve vlastním politickém životě Bosny a Hercegoviny, aby si její vlastní občané mohli utvořit obrázek o tom, jakou politiku mohou očekávat od demokraticky zvolených politiků.

Vidím budoucnost Bosny a Hercegoviny takto a mé vize jsou založeny na spolupráci s Javierem Solanou, s nímž jsme vypracovali několik sdělení o budoucnosti země a úloze Evropské unie vůči této zemi. Naším cílem je v první řadě posunout se z daytonské éry do bruselské éry, tedy z éry vysokého zmocněnce mezinárodního společenství do posílené přítomnosti Evropské unie v Bosně a Hercegovině. To pravděpodobně bude znamenat dvojí systém správy se zvláštním zmocněncem Evropské unie a vedoucím Zastoupení Evropské komise, abychom tak mohli plně a optimálně využít politické a hospodářské zdroje Evropské unie.

Protektorát samozřejmě nelze uplatnit v případě členství v Evropské unii, a proto je toto přechodné období prvotní fází, zásadním prvkem v užších vztazích Bosny a Hercegoviny s Evropskou unií a je také v zájmu politiků této země a jejích občanů, zejména proto, aby byly plněny podmínky tohoto procesu.

Tato otázka má také politický rozměr, protože je strašně jednoduché vinit mezinárodní společenství za problémy Bosny a Hercegoviny, pokud se lidé nepodívají do zrcadla. Je strašně jednoduché vinit vysokého představitele za neúspěch při vyjednávání a nedosažení shody s vlastními spoluobčany. Doufám, že se v tomto ohledu politická kultura Bosny a Hercegoviny zlepší a vyspěje a že také tamější sdělovací prostředky převezmou odpovědnost za to, že nedostane prostor negativní, nacionalistický jazyk, jako je tomu v této zemi nyní.

Za druhé, tato země potřebuje pro vybudování životaschopného vládního systému reformovat svou ústavu. Nyní je vládní systém v Bosně a Hercegovině příliš nákladný, příliš neefektivní a jednoduše řečeno neslučitelný s členstvím v Evropské unii. Proto je třeba reformovat ústavu – postupně, nikoliv revolucí – a jsem rád, že existují signály, že vedoucí představitelé jednají v tomto duchu.

Za třetí a závěrem bych chtěl říct, že zrušení víz je pro budoucnost Bosny a Hercegoviny v Evropě zásadní a já jsem si jist, že takto bude tato země schopna vstoupit do Evropské unie, což bude jistě v zájmu země samotné, jejích občanů i Evropské unie.

  Anna Ibrisagic, zpravodajka. – (SV) Pane předsedající, chtěla bych poděkovat panu Nečasovi za jeho příspěvky do dnešní rozpravy. Ráda bych poděkovala i panu Rehnovi za to, že zmínil bilaterální spory, které se ve skutečnosti staly evropským problémem, a za to, že zdůraznil, jak je pro nás důležité, abychom neobětovali rozšíření finanční krizi.

Bilaterální spory nyní oddalují možnost pokračování cesty Chorvatska a Makedonie směrem ke vstupu do Evropské unie, ačkoliv provádějí nezbytné reformy. Touto zprávou se Evropský parlament přidává k hlasům volajícím po tom, aby bilaterální spory zůstaly přesně tím, čím jsou – bilaterálními – a nebyly míchány do procesu přistoupení.

Závěrem bych chtěla uvést, že věřím, že rozšíření o západní Balkán je také důležité pro mír, svobodu a prosperitu našeho kontinentu.

To je vzkaz, který má moje zpráva vyslat 500 milionům Evropanů, kteří brzy rozhodnou o složení nového parlamentu, vládám členských států, Komisi a též lidem a politikům na západním Balkáně. Je to vzkaz, který je obzvláště třeba vyslat v době, kdy hospodářská krize vede čím dál více lidí a politiků v Evropě k tomu, že chtějí zavřít dveře a nedovolit lidem na tomto kontinentu žít, pracovat a obchodovat, kde chtějí. Také proto doufám, že toto je vzkaz, který budou mít na paměti mí kolegové poslanci v nadcházející předvolební kampani. Pokud se Evropa stala bezcitnou a více sebestřednou, je pro tuto sněmovnu prioritním úkolem, aby ji učinila opět přívětivou a otevřenou.

  Předsedající. – Obdržel jsem návrh usnesení⁽¹⁾ předložený v souladu s čl. 103 odst. 2 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat v pátek 24. dubna 2009.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Alexandru Nazare (PPE-DE), písemně. – (RO) Oblast západního Balkánu je zvláštní případ mezi zeměmi, se kterými Evropská unie sousedí. Je to region čelící mnoha problémům, který bude muset před dokončením procesu integrace ještě projít mnoha fázemi. Ale je to region s jasnou a nezpochybnitelnou perspektivou vstupu do Evropské unie.

Já i oba mí kolegové poslanci jsme chtěli zajistit, aby toto usnesení tuto skutečnost potvrdilo a podrobně se zabývalo tím, jak na sebe Evropská unie a země v této oblasti vzájemně působí. Jak jsem vysvětlil v mých pozměňovacích návrzích, máme v mnoha směrech obavy: vízový režim, proces informování občanů o Evropské unii, hospodářská spolupráce se zeměmi západního Balkánu, práva menšin, možnosti studia mladých lidí z tohoto regionu v Evropské unii, ale i posílení meziparlamentního dialogu před vstupem těchto států do Evropské unie.

Věříme, že proces evropského sjednocení může pokračovat na úrovni občanů, když už došlo k jeho zpomalení na úrovni institucí. Také si myslím, že podíváme-li se na věci z tohoto pohledu, můžeme dosáhnout toho, že se naše obavy o stabilitu regionu budou řešit prakticky, nikoliv pouze rétoricky či z historického hlediska.

  Csaba Sándor Tabajdi (PSE), písemně. – (HU) Politika rozšíření Evropské unie je nejlepším nástrojem pro zachování stability a současného míru v oblasti západního Balkánu. Doufáme, že budeme moci v roce 2011 – za maďarského předsednictví – přivítat v Evropské unii Chorvatsko, ale to závisí na jeho konečné dohodě se Slovinskem o zahájení dvoustranných rozhovorů za účasti mezinárodních zprostředkovatelů o rozdělení Piranského zálivu. Účelem rozhovorů o Piranském zálivu je vyřešit stávající hraniční spor mezi těmito dvěma zeměmi, bez čehož se Chorvatsko jistě nebude moci stát členem Společenství. Další podmínkou je, že Chorvatsko bude také plně spolupracovat s Mezinárodním trestním soudem v Haagu při hledání a vydávání válečných zločinců.

(1) Viz zápis.