Rapporti verbatim tad-dibattiti

Il-Ħamis, 23 ta' April 2009 - Strasburgu

17. Non-proliferazzjoni tal-armi nukleari u l-ġejjieni tat-Trattat dwar in-Non-Proliferazzjoni tal-Armi Nukleari (NPT) (dibattitu)

  Presidente. − Segue-se o relatório da Deputada Angelika Beer, em nome da Comissão dos Assuntos Externos, que contém uma proposta de recomendação do Parlamento Europeu ao Conselho sobre a não proliferação de armas e o futuro do Tratado de Não Proliferação das Armas Nucleares (TNP) [2008/2324(INI)] (A6-0234/2009).

  Angelika Beer, Berichterstatterin. − Herr Präsident, liebe Kolleginnen und Kollegen! Die Existenz von Tausenden von Nuklearwaffen ist die gefährlichste Überlassenschaft des Kalten Krieges. Das sind nicht meine Worte, sondern sie sind ein Auszug aus der Rede von Präsident Obama, der vor kurzem in Prag zu der größten Bedrohung vor der wir stehen, gesprochen hat. Kein anderes Thema sei so zentral für die Sicherheit im 21. Jahrhundert wie dieses.

Ähnliche Worte haben wir in den letzten Jahren gehört, zum Beispiel von den US-Strategen Kissinger und Sam Nunn, die konkrete Wege zu einer Welt ohne Nuklearwaffen aufgezeigt haben. Hochrangige europäische Politiker haben sich angeschlossen, und auch der UN-Generalsekretär hat einen 5-Punkte-Abrüstungsplan vorgelegt. Nie waren die Zeiten so gut, endlich wieder über nukleare Abrüstung zu reden, wie jetzt.

In den letzten Jahren – erinnern wir uns – nur Rückschritte. Die Verhandlungen in der NPT-Prüfungskonferenz im Jahr 2005 waren ein Desaster. So etwas darf sich im nächsten Jahr nicht noch einmal wiederholen. Wir Europäer müssen jetzt Zeichen setzen, dass wir es mit der Abrüstung ernst meinen. Wenn die EU voranschreitet, kann das Maßstäbe setzen, und deswegen ist es mir vollkommen unverständlich, warum die Mehrheit dieses Hauses diese ehrgeizigen Ambitionen – die Reduzierung der Massenvernichtungswaffen – offensichtlich nicht mittragen will.

Die Vielzahl von Änderungsanträgen der konservativen Fraktionen im Ausschuss für auswärtige Angelegenheiten hat meinen Bericht mit dem Ziel, über Abrüstung zu reden und dem Rat eine Empfehlung zu geben, auf den Kopf gestellt, eine windelweiche Schrift ist daraus geworden. Wir haben als Parlament die Verantwortung, uns jetzt zu positionieren, und das können wir auch nicht weiter delegieren, auf die nächsten Jahre oder auf andere Parlamente.

Wir werben für die Unterstützung für die Nuklearwaffenkonvention und den Hiroshima-Nagasaki-Pakt, weil Abrüstung möglich ist. Es ist keine dumme, weit entfernte Illusion. Wir können es tun, wenn wir es forcieren. Die Dokumente, die wir wollen, sind kein Kontra zum NPT-Vertrag, sondern sie schließen eine Lücke des NPT-Vertrags und deswegen stärken sie diesen. Wir brauchen eine klare politische Aussage. Und das ist mein Appell an alle Fraktionen für die Abstimmung morgen: Heute noch einmal zu überlegen, wie der richtige Weg ist.

Ich weiss, dass der NPT-Vertrag auch zivile Elemente umfasst, aber wir reden heute nicht über die Renaissance der zivilen Atomenergie, sondern über nukleare Abrüstung. Und ich sage auch als Präsidentin der Iran-Delegation und außenpolitische Sprecherin: Wer aus der Iran-Krise der letzten Jahre, die uns oft genug in Gefahr einer militärischen Eskalation getragen hat, nicht gelernt hat, dass zivile Nutzung von Atomenergie nie zu trennen ist von einem militärischen Missbrauch und von Proliferation, der hat die ganze Außenpolitik der letzten Jahre, die Gefahren und unsere Herausforderung, nuklear abzurüsten, nicht verstanden.

Wir alle wissen, dass unser Ziel nicht von heute auf morgen umzusetzen ist. Aber wir müssen beginnen. Es kann doch nicht sein, dass wir Jahrzehnte lang von den Amerikanern nukleare Abrüstung fordern – hier vollkommen einstimmig – und jetzt, wo Obama sagt, er sei bereit, das zu tun, wo Medwedjew sagt, er sei dazu bereit –, dass eine konservative Mehrheit dieses Parlaments diesem Weg die Gefolgschaft verweigert. Deswegen möchte ich noch einmal vollen Ernstes appellieren – das war mein Auftrag vom Ausschuss für auswärtige Angelegenheiten –, die Frage der zivilen Nutzung der Nuklearenergie nicht zu vermischen mit einem Wiederaufleben der Möglichkeiten der nuklearen Abrüstung. Wer dieses Zeitfenster der Möglichkeit der nuklearen Abrüstung verbaut, wird nicht in der Lage sein, zu sagen, wann es je wieder so weit sein wird. Wer morgen gegen die Änderungsanträge der PSE und von uns stimmt, den bitte ich, im Wahlkampf seinen Wählern zu erklären, warum er Atomwaffen in Europa gut findet.

  Petr Nečas, úřadující předseda Rady. − Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jsem velice rád, že se dnes mohu zúčastnit této rozpravy. Zejména bych chtěl poděkovat Evropskému parlamentu za zájem o tuto otázku a paní Angelice Beer za práci, kterou jako zpravodajka vykonala při vypracování této zajímavé zprávy. Doporučení, která jsou v ní uvedena, Rada zajisté pečlivě prostuduje.

Jak jasně uvádí zpráva, je důležité dosáhnout v oblasti nešíření dalšího pokroku. Jednou z hlavních priorit je zajistit kladný a konkrétní výsledek hodnotící konference Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, která se má konat příští rok. Blížící se květnové zasedání přípravného výboru Smlouvy o nešíření jaderných zbraní je důležitým krokem v přípravě na tuto konferenci. Evropská unie bude i nadále pozitivně přispívat k procesu přezkumu, a to v souladu se svou strategií proti šíření zbraní hromadného ničení a v souladu s nedávným prohlášením o posílení mezinárodní bezpečnosti přijatým Radou v prosinci 2008.

Máme zájem na vyváženém přezkumu, který za účelem zachování celkové rovnováhy, jež je základem režimu nešíření jaderných zbraní, přikládá stejnou důležitost všem třem pilířům Smlouvy o nešíření, tzn. nešíření, odzbrojení a mírové využívání. Jsme názoru, že právě jen vyvážený přístup může vést k úspěchu hodnotící konference.

Evropská unie si je vědoma nových příležitostí pro Smlouvu o nešíření, zvláště v souvislosti s obnoveným dialogem USA-Rusko, obnoveným závazkem zajistit vstup v platnost Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek a zahájit mezinárodní rozhovory o ověřitelné smlouvě, která zamezí výrobě štěpných materiálů pro jaderné zbraně. Evropská unie také se zájmem vnímá obnovenou veřejnou debatu o způsobech, jak dosáhnout cílů vytyčených Smlouvou o nešíření.

Jedním z důvodů, proč je proces přezkumu tak důležitý, je skutečnost, že se režim Smlouvy o nešíření potýká s vážnými problémy. Tyto problémy přichází zejména ze strany KLDR, Íránu a Sýrie. Je třeba se jimi zabývat a řešit je posílením mechanismu kontroly dodržování. Jak všichni víme, Evropská unie je v této oblasti aktivní a spolu s partnery hraje i nadále vedoucí roli, zejména pokud jde o úsilí o nalezení diplomatického řešení íránské jaderné otázky.

Jak je uvedeno ve zprávě, kromě problematiky nešíření se musíme věnovat i otázce jaderného odzbrojení. Jsme odhodláni hrát v této důležité oblasti klíčovou úlohu. Evropská unie je vskutku oddána prosazování jaderného odzbrojení, a tedy dosažení cíle článku 6 Smlouvy o nešíření. Toto téma má pro Evropskou unii, jejíž dva členské státy mají jaderné zbraně, zvláštní důležitost. Vyzýváme mezinárodní společenství, aby se připojilo k prosazování konkrétních, realistických odzbrojovacích iniciativ, které Evropská unie předložila Valnému shromáždění OSN v roce 2008.

Rovněž se musíme zabývat otázkou jaderné energie. Je důležité, aby rozvoj jaderné energetiky pro mírové účely probíhal za podmínek maximální bezpečnosti, zabezpečení a standardů nešíření. Evropská unie je připravena k posílení mezinárodní spolupráce v této oblasti jak v kontextu příští hodnotící konference Smlouvy o nešíření, tak i na jiných fórech. Zejména mnohostranné přístupy k dodávkám jaderného paliva mohou nabídnout důvěryhodnou alternativu k vývoji vlastních národních programů v oblasti citlivých jaderných technologií. Je zapotřebí zvýšit atraktivitu mnohostranných mechanismů dodávek jaderného paliva, zejména pro rozvojové země. Rostoucí řada těchto zemí v současné době totiž uvažuje o zahájení programů na výrobu jaderné energie.

Ve zprávě je správně zdůrazněn význam ratifikace Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek. Evropská unie přikládá pokroku v ratifikaci zvláštní význam a bude usilovat o pokrok za účelem dosažení tohoto cíle. Předsednictví provedlo demarše na vysoké úrovni k devíti zemím, jejichž ratifikace je ještě nezbytná pro vstup smlouvy v platnost. Vyvíjíme úsilí pro úspěch konference, která bude podle článku 14 smlouvy pořádána v září 2009 v New Yorku na podporu vstupu smlouvy v platnost. Evropská unie je důležitým přispěvatelem k budování monitorovacího systému smlouvy a posiluje tak věrohodnost budoucího verifikačního systému smlouvy. Také se domníváme, že by bylo velmi prospěšné vyvinout věrohodné úsilí o zahájení jednání o ověřitelné Smlouvě o zákazu výroby štěpných materiálů.

Pozitivní přístup, který USA nedávno zaujaly ke Smlouvě o všeobecném zákazu jaderných zkoušek a Smlouvě o zákazu výroby štěpných materiálů, jakož i v oblasti jaderného odzbrojení, je velmi povzbudivý. Opravdu věříme, že tento přístup povede v blízké budoucnosti k určitým velmi konkrétním opatřením. Obecněji řečeno, tato nově vzniklá příležitost může hrát významnou roli v zaměření procesu přezkumu Smlouvy o nešíření správným směrem.

  Olli Rehn, Member of the Commission. − Mr President, the proliferation of weapons of mass destruction has arisen as a serious challenge in recent years, and the international community must be ready to face those challenges with conviction and to tackle them resolutely.

In our view, there has been some progress with the new US Administration in the context of the negotiations on the Non-Proliferation Treaty (NPT), and positive dynamics on arms control between Russia and the United States should clear the path for a new momentum on nuclear issues.

For the European Union, the NPT is based on three mutually reinforcing pillars: non-proliferation, disarmament and the peaceful use of nuclear energy. Ms Beer’s report on nuclear non-proliferation gives me a welcome opportunity to describe the Community’s responsibilities and activities under these three pillars.

Under the Euratom Treaty the Commission is responsible for verifying that fissile nuclear materials, like plutonium, uranium and thorium, are not diverted from their intended uses, as declared by the Community users, whether in the nuclear industry or others, like research centres and medical institutes.

The Commission is currently developing an action plan on how best to address chemical, biological, radiological and nuclear terrorism threats. This policy will be put forward in the middle of this year, with recommendations on further strengthening a culture of safety and security among the 27 Member States. Moreover, the EU export control system is another key component of our weapons of mass destruction prevention policy.

The Commission action on non-proliferation and disarmament does not stop at the frontiers of the Union. With the new Instrument for Stability and the Nuclear Safety Instrument – together taking up almost EUR 1 billion of the financial perspective – there is an opportunity for the Commission to enhance its worldwide contribution to non-proliferation by promoting security and safety throughout the world in the coming years.

The purpose of the Community instruments is to develop complete programmes of threat reduction that will offer to third countries a full range of possible cooperation on export control, border monitoring, maritime surveillance, redirection of scientists, bioscience and nuclear safety. The logic of coherent programmes is very much in line with the G8 Global Partnership goals that were defined in 2002, where the Commission committed EUR 1 billion for the 10-year period 2002-2013.

Finally, initiatives to build a new model for civil nuclear cooperation should also be encouraged so that countries can get access to nuclear energy without increasing the risks of proliferation. The international fuel bank of IAEA, to which the Commission plans to contribute EUR 20 million, is a step in the right direction, provided we can explain the rationale that supports such a programme.

In conclusion, the Commission is working quite hard in supporting all three pillars of the Non-Proliferation Treaty, and, indeed, both the time and the international climate are ripe for change in the way we handle nuclear issues. The Commission stands ready to work with others and seize the great opportunities before us and to strive to create a safer and more secure world also in this regard.

  Josef Zieleniec, za skupinu PPE-DE. – Jméno amerického prezidenta Obamy bude dnes hodně skloňováno zejména v souvislosti s jeho pražským projevem z 5. dubna. Naším úkolem však není hodnotit přístup nové americké administrativy, ale dát dnes doporučení Radě, která připraví pozici Evropské unie k budoucnosti režimu nešíření jaderných zbraní. Náš Parlament bude v této debatě brán vážně, jen pokud bude prosazovat jednoznačné, ale ve všech směrech realistické řešení. Receptem naší politické skupiny proto je využití všech dostupných mezinárodních nástrojů místo vytváření nových. Posílení všech tří úzce provázaných pilířů Smlouvy o nešíření, tedy jaderného odzbrojení, nešíření jaderných zbraní a mírové spolupráce v oblasti jaderných technologií. Proto je důležitá podpora realistických odzbrojovacích iniciativ, u kterých je jasně stanoven postup kontroly a verifikace jak zničení stávajících zbraní, tak i prostředků pro jejich výrobu. V souvislosti s posílením pilíře spolupráce v oblasti mírového využívání jaderných technologií také jednoznačně podporujeme internacionalizaci obohacovacího cyklu uranu zejména formou vytvoření Mezinárodní palivové banky.

Jsem velmi rád, že výsledek hlasování ve výboru jasně odráží naše postoje. Jsem přesvědčen, že po projevu prezidenta Obamy na výsledku z výboru není co měnit. Americký prezident potvrdil, že cesta, která je před námi, bude dlouhá, že se pro ni hodí více realizmus než naivita a že není nic důležitějšího, než konkrétní, realizovatelné kroky. V jednáních s novou americkou administrativou nás ale čeká důležitý a přitom složitý úkol. Musíme prosadit, aby o těchto otázkách nebylo rozhodováno jen mezi největšími jadernými mocnostmi nad hlavami Evropské unie. Je to velká výzva pro evropskou diplomacii.

  Ana Maria Gomes, on behalf of the PSE Group. – Mr President, I would like to congratulate Mrs Beer on an excellent and timely report. This is the year of all nuclear debates. The US is preparing its nuclear posture review, NATO is reviewing its strategic concept and the world is getting ready for the 2010 NPT review conference.

All of this is happening in a special context. The US is once again being led by a President, Barack Obama, who espouses the vision of a world without nuclear weapons. This is not the time for timidity or hesitation. Our voters would not understand if this Parliament prepared a report on the NPT which was less ambitious than that of the current US Administration.

Of course, US leadership on this issue is welcome. After all, the US and Russia are the undisputed global nuclear hegemons. However, Europe cannot sit passively by while Moscow and Washington discuss its strategic future. We need to present our own NPT narrative, based on a strict balance between the non-proliferation and disarmament agendas. This is what this report is all about and this is the spirit of the Socialist plenary amendments.

Why not support the Model Nuclear Weapons Convention and the Hiroshima-Nagasaki Protocol, both of which are promoted globally by civil organisations and political leaders? It is our role as parliamentarians, unencumbered by the weight and limitations of executive power, to show our governments, and therefore the Council, the way in this field. I hope the House can support the PSE amendments.

  Janusz Onyszkiewicz, w imieniu grupy ALDE. – Panie Przewodniczący! Jest pewnym paradoksem, że broń jądrowa przyczyniła się bardzo istotnie do tego, że zimna wojna nie zakończyła się trzecią wojną światową. Stało się tak dlatego, że obie strony były przekonane, że jej użycie doprowadzi do całkowitego obustronnego wyniszczenia.

Dzisiaj sytuacja jest inna. Oczywiście broń jądrowa nie może być postrzegana właśnie z tego punktu widzenia, niemniej jednak trzeba mieć świadomość, że przez wiele krajów jest ona traktowana jako coś niesłychanie ważnego. Dla wielu krajów jest to symbol ich statusu mocarstwowego, dla innych jest to ostateczny środek odstraszania, jak w przypadku Izraela, a dla innych jeszcze jest to kompensata słabości w broniach konwencjonalnych, jak w przypadku Rosji.

W związku z tym rozbrojenie jądrowe, do którego oczywiście trzeba dążyć, nie może być procesem szybkim i prezydent Obama doskonale sobie z tego zdaje sprawę. Podstawową rzeczą w tej chwili jest nierozprzestrzenianie tej broni i musimy mieć świadomość, jakie zagrożenie niosą niektóre grupy, a Bin Laden pokazał to bardzo wyraźnie, kiedy mówił, że uzyskanie broni masowego rażenia jest religijnym obowiązkiem. Nierozprzestrzenianie jest rzeczą zupełnie podstawową.

  Rebecca Harms, im Namen der Verts/ALE-Fraktion. – Herr Präsident, meine Damen und Herren! Das Programm, das dafür gesorgt hat, dass der Irak, der Iran oder auch Nordkorea Atomtechnik bekommen haben, hieß „Atom für den Frieden – Atoms for Peace“. Ost und West haben sich an diesem Programm beteiligt. Wo es hingeführt hat, konnten wir im Irak sehen. Dort hat es mit der Begründung der atomaren Aufrüstung auf der Grundlage ursprünglich ziviler Technik einen furchtbaren Krieg gegeben. Wo es im Iran enden wird, will ich heute nicht beschwören. Korea hat sich aus der Nichtweiterverbreitungsgemeinschaft verabschiedet.

In derselben Woche, in der Nordkorea aggressiv seine neuen Pläne verkündet und die IAEA endgültig aus dem Land geschickt hat, hat die IAEA wiederum verkündet, sie würde mit 30 bis 50 Entwicklungsländern neue Verhandlungen über zivile Aufrüstung – es wird Ausrüstung genannt, ich nenne es Aufrüstung – führen. Das ist ein tödlicher Kreislauf. Wenn man die zivile Aufrüstung nicht stoppt, wird man die Weiterverbreitung der atomaren Technik, auch der militärischen Technik, nicht in den Griff bekommen.

  Tobias Pflüger, im Namen der GUE/NGL-Fraktion. – Herr Präsident, liebe Kolleginnen und Kollegen! Jetzt ist der Zeitpunkt, endlich mit Atomwaffen auf dieser Welt Schluss zu machen und die Abrüstungsverpflichtung des Atomwaffensperrvertrags, insbesondere von Artikel 6, umzusetzen. Der neue US-amerikanische Präsident Barack Obama hat erklärt, dass er atomare Abrüstung will. Jetzt sind die Regierungen der Europäischen Union gefordert, zu handeln und konkret atomar abzurüsten.

Das heißt konkret: Keine Modernisierung von britischen und französischen Atomwaffen, stattdessen Abrüstung. Das heißt auch Stopp der nuklearen Teilhabe Deutschlands. Und das heißt: Abzug der US-amerikanischen Atomwaffen aus Europa, z. B. aus Büchel in Rheinland-Pfalz. Die Mehrheit des Europäischen Parlaments, bisher des Ausschusses für auswärtige Angelegenheiten, sollte nicht die Zeit verschlafen und über wachsweiche Berichte abstimmen, sondern die konkreten Abrüstungsforderungen, die ursprünglich in dem Bericht enthalten waren, belassen. Ich habe den Eindruck, dass die EVP-Fraktion noch in der Vergangenheit lebt. Was notwendig ist, ist tatsächlich eine Stärkung der Abrüstungskomponente des Atomwaffensperrvertrags, und das sollten wir morgen beschließen.

  Philip Claeys (NI). - Het verslag-Beer is in zeer algemene termen gesteld en dat is enerzijds begrijpelijk omdat het non-proliferatieverdrag geen zin heeft als het niet door alle staten gerespecteerd en toegepast wordt. Anderzijds denk ik wel dat er in het verslag duidelijker verwezen had moeten worden naar de twee specifieke gevallen van Noord-Korea en Iran, want het is zeer evident dat de grote dreiging van die twee staten uitgaat.

De Europese Unie moet samen met andere internationale instanties, zoals de NAVO en, indien mogelijk, de VN-Veiligheidsraad, aan totalitaire regimes zoals dat van Noord-Korea en Iran duidelijk maken dat het verder ontwikkelen van kernwapens niet getolereerd kan worden. Het is daarbij van het grootste belang dat landen als Rusland en China, desnoods met negatieve maatregelen, actief aangemoedigd worden om elke samenwerking met die landen bij het ontwikkelen van kernwapens ondubbelzinnig stop te zetten. Indien Noord-Korea en Iran niet zelf tot betere gedachten kunnen worden gebracht, dan moeten zij in elk geval geïsoleerd worden van mogelijke kanalen die hen kunnen helpen kernwapens te ontwikkelen.

  Karl von Wogau (PPE-DE). - Herr Präsident, verehrte Kollegen! Beim Ende der Sowjetunion waren viele der Auffassung, dass dies auch das Ende des nuklearen Schreckens sein würde. Aber dieser damalige globale nukleare Schrecken ist wieder entstanden auf der regionalen Ebene – ich nenne nur den Iran, Nordkorea, Indien und Pakistan. Auch der NPT-Vertrag hat das leider nicht verhindern können. Die eigentliche Gefahr besteht doch darin, dass Terroristen oder Verbrecher oder unverantwortliche Regime in den Besitz von Atomwaffen gelangen könnten.

Die Initiative von Kissinger und Shultz und auch die Rede von Obama in Prag hat jetzt neue Bewegung in diese Sache gebracht. Das ist außerordentlich wichtig. Deutlich wird hier, dass auch die Atommächte jetzt dazu bereit sind, ihre Arsenale zu reduzieren, und das ist das eigentlich Neue an der Erklärung von Präsident Obama. Wichtig ist, dass Europa jetzt mit einer Stimme spricht, dass Europa, seine Atommächte, aber auch die anderen mit einer Stimme sprechen.

Ein erster Schritt auf diesem Wege ist die Tatsache, dass Herr Solana die Verhandlungen mit dem Iran für alle europäischen Länder führt und auch für die Länder über Europa hinaus. Ich glaube, daran werden wir anknüpfen müssen. Wir dürfen uns auf diesem Weg keine raschen Wunder erwarten, wie das Frau Beer tut. Aber wenn heute die Chance besteht, dass wir tatsächlich Schritt für Schritt diese Bedrohung vermindern können, dann müssen wir diese Chance auch ergreifen.

  Petr Nečas, úřadující předseda Rady. − Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chtěl bych velmi ocenit tuto diskuzi. Jak jsem uvedl na začátku této rozpravy, začal zlomový okamžik v existenci Smlouvy o nešíření a procesu kontroly zbraní. Všem, kteří tady vystoupili, bych chtěl poděkovat za jejich připomínky. Chtěl bych jednoznačně vyjádřit souhlas s tím, že má být vyjádřena podpora ověřitelným, konkrétním a realistickým kroků v této oblasti tak, jak ji vyjádřil pan poslanec Zieleniec, a také se ztotožnit s prohlášením pana poslance Onyszkiewicze, který řekl, že odzbrojení je pomalý proces a o to důležitější je podpora právě oněch realistických kroků. Současně se musím ztotožnit s tím, že je nezbytné upozornit na zneužití případného mírového programu pro výrobu štěpných materiálů, jak na to upozornila paní poslankyně Harms, a také s tím, že vůči těm zemím, které zneužívají mírového programu k potenciálnímu zbrojení, je nezbytné zaujmout rázný postup a v tomto se ztotožňuji s panem poslancem Claeysem. Chtěl bych také zdůraznit, že Evropská unie se bude i nadále účastnit přezkumu Smlouvy o nešíření a aktivně přispěje k úspěchu celého procesu.

Na nadcházející přípravný výbor v květnu v New Yorku přichází Unie s konkrétními návrhy pro budoucí akční plán hodnotící konference konající se v roce 2010 v rámci všech tří pilířů Smlouvy. Předložíme naše návrhy ve formě společných prohlášení k jednotlivým pilířům a ve formě pracovních dokumentů. V rámci příprav hodnotící konference konající se v roce 2010 má Rada v úmyslu vypracovat revidovaný a aktualizovaný společný postoj. Evropská unie bude usilovat o úspěšný výsledek a před zasedáním přípravného výboru bude společně pracovat s klíčovými partnery s cílem zajistit našim cílům širokou podporu.

Je třeba rovněž využít nové příležitosti v oblasti jaderného odzbrojení a Evropská unie je odhodlána nezůstat pasivním divákem. Evropská unie je tvořena členskými státy, které mají jaderné zbraně, členskými státy, které tyto zbraně nemají, členskými státy využívajícími jadernou energii a členskými státy, které jsou proti využití této energie. Jako celek může a je odhodlána hrát významnou úlohu. Rada je odhodlána Evropský parlament pravidelně informovat o budoucím vývoji, jak pokud jde o výsledek jednání přípravného výboru, tak i obecněji v rámci příprav na konferenci, která se bude konat v příštím roce.

  Olli Rehn, Member of the Commission. − Mr President, I would like to thank all those who have taken part in today’s constructive debate. This is indeed a subject of great significance. For our part, the Commission will continue its work in support of the NPT Treaty through our work in verifying the proper use of fissile nuclear materials under the Euratom Treaty.

It works to thwart attempts by terrorists to gain access to chemical, radiological and nuclear materials, through a strengthened Community regime of export controls on dual use, support for the efforts of the IAEA to secure vulnerable nuclear materials and tackle nuclear smuggling – which is very important – and the promotion of a worldwide nuclear security and safety culture using the substantial resources available under the stability and nuclear safety instruments.

I look forward to continued cooperation with Parliament in taking these objectives further and I count on our cooperation in the future.

  Angelika Beer, Berichterstatterin. − Herr Präsident, Herr Kommissar, liebe Kolleginnen und Kollegen! Das ist keine ideologische Debatte, die wir hier führen. Wir befanden uns nach den militärischen Interventionen unter amerikanischer Federführung gegen den Irak, Afghanistan und andere Regionen, in einer Zeit, in der immer mehr Krisen entstanden und die Aussicht, überhaupt über nukleare Abrüstung zu sprechen, kaum noch zu erträumen oder zu erhoffen war. Jetzt besteht eine einmalige Chance. Ich weiß nicht, wie weit das Zeitfenster hält. Aber es ist auch unsere Verpflichtung, den nachfolgenden Generationen ein Leben in einer friedlichen Welt zu ermöglichen.

Die Voraussetzungen, um in den Bereichen, die Kommissar Olli Rehn eben genannt hat, erfolgreich zu sein, beinhalten auch, dass wir keine doppelten Standards innerhalb der EU akzeptieren. Das heißt, dass auch wir als Europäer verpflichtet sind, die nukleare Abrüstung wieder in Gang zu bringen. Erinnern Sie sich an unsere Diskussion im Dezember letzten Jahres, als Javier Solana hier war und wir die Überarbeitung der Sicherheitsstrategie diskutiert haben. Er benannte als größte Gefahr – und das wurde hier im Haus geteilt – die Gefahr der Weiterverbreitung von Massenvernichtungswaffen.

Deswegen appelliere ich noch einmal an Sie. Prüfen Sie die drei Anträge, mit denen die sozialistische Fraktion, die PSE, und die Fraktion der Europäischen Grünen versuchen, einen Abrüstungs- und Kontrollprozess in Gang zu setzen, diese Instrumente zur Verfügung zu stellen, wie z. B. eine Nuklearkonvention als Ergänzung zum NPT-Vertrag. Überlegen Sie noch einmal, ob Sie dem nicht folgen können, denn wenn der EVP-Antrag durchkommt, wird es für meine Fraktion nicht möglich sein, diesem Bericht zuzustimmen.

Zum Schluss möchte ich mich bei den internationalen Organisationen wie Mayors for Peace, IPPNW und ICAN bedanken. ICAN gibt es schon lange vor Obama als internationale Kampagne zur Ächtung von Atomwaffen.

  Presidente. − O debate está encerrado.

A votação terá lugar na sexta-feira, 24 de Abril.

Declarações escritas (artigo 142º)

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), por escrito. – Apesar de conter aspectos que julgamos positivos, a presente proposta de recomendação do PE está aquém das exigências que se impõem quanto ao desarmamento nuclear, nomeadamente quando esta se centra apenas na não proliferação.

O que se impõe e exige é a concretização de todo um programa que proíba a utilização e a produção de armas nucleares, promovendo o seu total e completo desmantelamento, a criação de zonas livres dessas armas, o relançamento das negociações para o desarmamento nuclear e a estrita aplicação do tratado de não proliferação, incluindo pelas actuais potências nucleares.

Um programa de desarmamento nuclear, necessariamente acompanhado pela desmilitarização das relações internacionais, pelo respeito da Carta das Nações Unidas, pelo fim do colonialismo, pelos princípios da não ingerência e pela solução pacífica dos conflitos internacionais.

Um programa que exige a não militarização do espaço; a redução dos armamentos convencionais e das despesas militares (e não o seu aumento, como a administração americana defendeu na recente Cimeira da NATO); o fim das bases militares estrangeiras; a rejeição da militarização da UE e da sua transformação num bloco político-militar; a não sobreposição da NATO à ONU nas questões de segurança e a dissolução dos blocos político-militares.