Doslovný záznam ze zasedání

Pondělí, 14. září 2009 - Štrasburk

23. Dopady hospodářské a finanční krize na rozvojové země a na rozvojovou spolupráci (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem programu je rozprava o otázce k ústnímu zodpovězení (O-0088/2009 – B7-0209/2009), kterou pokládá Eva Jolyová jménem Výboru pro rozvoj o dopadech hospodářské a finanční krize na rozvojové země a rozvojovou spolupráci.

  Eva Joly, autorka. – (FR) Pane předsedající, komisaři a komisařky, dámy a pánové, mám to potěšení položit vám jménem Výboru pro rozvoj tuto otázku k ústnímu zodpovězení, bohužel ale nemám potěšení předložit vám usnesení týkající se stejné záležitosti, přijaté jednomyslně tímto Výborem.

Pracovali jsme s mými kolegy s Výboru pro rozvoj neúnavně na tom, abychom zajistili, aby usnesení bylo odhlasováno a projednáno v plénu před vrcholnou schůzkou G20 v Pittsburghu.

Bohužel se však kromě mé skupiny, kterou je Skupina Zelených / Evropské svobodné aliance, a Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice, nenašla žádná jiná politická skupina, která by podpořila náš požadavek zařadit toto usnesení na pořad jednání, a přesto to je zásadní, pokud chceme, aby Evropský parlament hrál větší podíl v určování vnější politiky Evropské unie a za jeho návrhy stála opravdová síla.

Dámy a pánové, k čemu nám to bude, když budeme o tomto usnesení, které mělo za cíl předložit požadavky a návrhy Evropského parlamentu členům skupiny G20, konkrétněji našim členským státům, které v ní zasedají, a rovněž Evropské komisi, hlasovat na říjnovém plenárním zasedání, tedy až po vrcholné schůzce v Pittsburgh?

Kromě toho, že se tak snižuje hodnota vykonané práce, nemůžeme se spokojit s úlohou pouhého komentátora situace. To není naším úkolem. Nechme to těm, jejichž prací to je a kteří to dělají s profesionalitou: novinářům.

Rozvojové země nás potřebují více než kdykoli předtím. I když ani naši spoluobčané nebyli ušetřeni, má celosvětová hospodářská a finanční krize daleko trvalejší dopad na obyvatelstvo rozvojových zemí. Finanční instituce neučinily tato společenství hlavními příjemci půjček v nouzi, neboť jen málo z nich splňuje požadované podmínky.

Země Afriky tak od poslední schůzky G20 v Londýně a navýšení zdrojů MMF obdržely jen 1,6 % poskytnutých půjček MMF. Ostatní šly do rozvinutých zemí, hlavně evropských.

Zachování evropského hospodářského systému bylo bezesporu nutné, ale nemůžeme kvůli tomu zapomínat na mimořádnou chudobu, která zuří na našich hranicích; tato mimořádná chudoba se zhoršuje krizí, za kterou neseme hlavní břemeno odpovědnosti my.

Veřejná rozvojová pomoc musí být neprodleně navýšena. Většina členských sátů již nesplňuje podmínky vyžadované OECD od roku 1970, a my čelíme novým naléhavým problémům, aniž bychom měli nové zdroje. Musíme proto nalézt nové zdroje financování, a to nejen reformováním stávajícího systému.

Výbor pro rozvoj vás žádá, abyste se zasadili o odstranění daňových rájů, daňových úniků a nedovoleného toku kapitálu z rozvojových zemí.

Podle v červnu zveřejněné norské zprávy, jejíž údaje byly ověřeny, jsou, co se týče objemu peněz, nelegální toky kapitálu opouštějící rozvojové země desetkrát větší, než je výše naší rozvojové pomoci. To ukazuje na závažnost problému.

Je zapotřebí zavést nové závazné finanční dohody, které přinutí nadnárodní společnosti, aby oznamovaly své zisky a výši zaplacených daní, zemi od země, a byla tak zajištěna transparentnost v tom, co v zemi, kde působí, zaplatí.

Navíc se musí uskutečnit radikální reforma systému, která bude zahrnovat zejména zavedení nových demokratických a transparentních předpisů pro obchod a mezinárodní finanční systémy.

Odpovědnost je vysoká, problémů mnoho, a úkol svízelný, ale v současnosti musí Evropská unie více než kdykoli předtím vystoupit a jít v čele těchto reforem.

  Karel De Gucht, člen Komise. − Pane předsedající, Komise v úloze zástupce EU v G20, spolu s předsednictvím, se jednoznačně zasazuje o zvýšení podpory pro země s nízkými příjmy, hlavně ty nejchudší, jako o jednu z rozhodujících priorit závazků G20.

Je v tomto ohledu nezbytné, aby země s nízkými příjmy obdržely vhodné financování ke krytí svých nových potřeb vyplývajících zejména z následků finanční krize. To je důvod, proč si myslíme, že je třeba posílit přístup chudých a zranitelných zemí, často bez institucionálních a administrativních kapacit, k nástrojům a úvěrům zprostředkovaným mezinárodními finančními institucemi a poskytovaným dalšími dárci.

Budu tento přístup osobně hájit na listopadovém zasedání Rady pro rozvoj a světová hospodářská krize bude stát v nadcházejících týdnech v centru mých politických zájmů. Doufám, že mohu počítat s vaší podporou v celém procesu.

Zvláštní význam má v této souvislosti nástroj FLEX pro zranitelné. Komise spolupracovala se Světovou bankou a MMF, aby označila země, které jsou v krizi nejvíce ohrožené, a s cílem doplnit úvěrovou pomoc, kterou tyto dvě instituce poskytují, o včasnou a cílenou pomoc grantovou v rámci nástroje FLEX pro zranitelné země.

V letech 2009 až 2010 bude na tyto země AKT vyžadující pomoc vydáno až 500 milionů EUR k zajištění prioritních veřejných výdajů, včetně sociální oblasti. Mohu vás ujistit, že toto předběžné zatížení rozpočtové podpory nástrojem FLEX pro zranitelné země nebude mít za následek nedostatek financování, neboť Komise používá účelově nevázané rezervy.

Země nezpůsobilé podle nástroje FLEX pro zranitelné země budou také čerpat z dalších opatření, která navrhla Komise ve svém dubnovém sdělení, například přerozdělení přídělů po přezkumech ad hoc a předsunutý střednědobý přezkum, pomoc podle tradičního nástroje FLEX, případně předběžné financování, pokud je to uskutečnitelné, a další.

Pokud jde o zaměření rozpočtové podpory, jsem přesvědčen, že pružnost, kterou se tento nástroj vyznačuje, již sama o sobě umožňuje příjemcům využít tyto finanční prostředky tak, jak jim podle jejich názoru nejlépe pomůže vyrovnat se s hospodářskými a sociálními problémy.

Kromě toho poskytne předsunutý střednědobý přezkum desátého Evropského rozvojového fondu v polovině období vhodnou příležitost k tomu, aby byly označeny nové potřeby, a posouzeno, zda bude lépe řešit tyto potřeby přes obecnou či odvětvovou rozpočtovou podporu.

Předsunutý střednědobý přezkum dále poskytne další příležitost znovu se podívat na profily rozpočtové podpory v každé ze zemí AKT a zvážit úpravy, přerozdělení či dodatečné přidělení finančních prostředků z rezervy.

Pokud jde o reformu brettonwoodských institucí, je naše úloha v podpoře jejich reformy samozřejmě omezená. Otázka hlasu a zastupování bude diskutována na výročním setkání MMF a Světové banky v Istanbulu, které se komisař Almunia a já zúčastníme letos v říjnu. V této souvislosti vítáme doplnění třetího křesla pro subsaharské africké země v Radě guvernérů Světové banky a se zájmem se díváme na předložené návrhy dalších reforem.

Pokud jde o nezákonné finanční toky, rád bych znovu ujistil paní Jolyovou, že jsem již dal pokyny úředníkům Komise, aby prošetřili možnosti zlepšení fiskálního a finančního řízení v rozvojových zemích s cílem omezit nezákonné finanční toky. Krize dále ukázala, že musíme posílit mechanismy poskytování oficiální rozvojové pomoci.

Mezinárodní program účinnosti pomoci vyplývající z Pařížského prohlášení a Akčního plánu z Akkry je nyní důležitější než kdykoli předtím. V těchto hospodářsky složitých časech máme zvláštní odpovědnost vůči chudým lidem světa, abychom zajistili, aby naše rozvojová pomoc byla směřována účinně.

Komise ve svém sdělení ze dne 8. dubna mimo jiné zdůraznila užitečnost inovativních mechanismů financování jakožto doplňkového nástroje k oficiální rozvojové pomoci, přičemž tyto dva nástroje se navzájem podporují. Požádali jsme členské státy, aby využívaly celý svůj soubor nástrojů a působily prostřednictvím oficiální rozvojové pomoci na pomoc, jež není součástí oficiální rozvojové pomoci, například tím, že budou stavět na stávajících dobrovolných solidárních daních, např. letecká daň k financování zdravotních programů. Na toto téma se uskuteční jednání na vysoké úrovni, zejména velká konference, kterou budou v roce 2010 organizovat Francouzi a která se bude týkat institucí, které jsou na vyšší úrovni než Komise.

  Enrique Guerrero Salom, jménem skupiny S&D. – (ES) Pane předsedající, pane komisaři, dnes je tomu právě rok, co jsme byli svědky pádu finanční instituce Lehman Brothers. Odborníci tehdy předpovídali, že stojíme na pokraji finančního kolapsu a že jsme na prahu další velké deprese.

Finanční krize získala na intenzitě a rozšířila se i do reálné ekonomiky a zažili jsme i období se záporným hospodářským růstem a ztrátami pracovních míst.

Rozvinuté země však z krize pomalu vystupují. Jedná se například o Francii či Německo a Komise dnes představila své hospodářské předpovědi, které ukazují, že Evropská unie ve druhé polovině roku z recese vystoupí.

Méně rozvinuté země však stojí uprostřed krize a v této situaci ještě dlouho zůstanou. Krizi nezpůsobily, jejími následky však trpí více, než kdokoli jiný. Nesou následky v podobě nižšího růstu, rychlejšího růstu nezaměstnanosti, menších přímých investic, menšího objemu zahraničních úvěrů, menšího objemu peněz zaslaných zpět emigranty, menšího objemu oficiální rozvojové pomoci a samozřejmě větších omezení obchodu.

Zažili jsme období poklesu stability a po určitou dobu se zhoršilo i naše pohodlí, těmto zemím však hrozí ztráta desetiletí v boji proti chudobě, a desetiletí znamená, že je ztracena celá jedna generace.

Můžeme pro ně hodně učinit v mnoha ohledech a já bych se rád zaměřil především na konfrontaci s protekcionismem. Komise minulý týden představila svou čtvrtou zprávu o opatřeních omezujících obchod, z níž vyplývá, že řada zemí přijímá nová omezující opatření, která jsou pro rozvojové země ničivá.

Řada rozvinutých zemí rovněž leckdy nedostojí svým závazkům v oblasti oficiální rozvojové pomoci, když potřebujeme více než kdy jindy nové zdroje k tomu, abychom se postavili závažnosti krize.

Navrhuji proto, abychom zlepšili koordinaci této rozvojové pomoci širší dohodou mezi dárcovskými zeměmi, finančními institucemi a partnery, a řídili ji účinněji a průhledněji, aby v souvislosti s ní nevznikaly další náklady a nebyla s ní spojená byrokratická zátěž.

Naléhavě žádám Komisi, žádám pana komisaře, aby provedli plán, který nám představili, s čímž bude dozajista komisař Almunia souhlasit.

  Louis Michel, jménem skupiny ALDE. – (FR) Pane předsedající, pane De Guchte, paní Jolyová, je mi samozřejmě jasné, že v takovéto rozpravě nevyhnutelně uslyšíme řadu příspěvků, které budou vyjadřovat tutéž věc. To mi však nevadí. Považuji však za důležité znovu a znovu dávat najevo široký souhlas, že Evropský parlament má povinnost budovat, a navíc že tento úkol musí být realizován ve spolupráci s Komisí. A to proto, že navzdory tvrzení, že rozvojových zemí se krize téměř nedotkne, se v dnešní době všichni odborníci shodují naopak v tom, že dopady krize budou pro řadu rozvojových zemí ničivé.

Veškerá sociální odvětví chudých zemí se ocitnou tváří v tvář prudkému nárůstu zejména sociálních potřeb a potřebnosti služeb, a zároveň velmi výraznému poklesu v růstu. Navíc jsem z tohoto pohledu, pane komisaři, velmi ocenil vaši zmínku o tom, že je nezbytné reagovat na tyto potřeby mnohem flexibilněji, a myslím, že to víte, kde by to tak bylo možné – jednoznačně v souvislosti s dostatečným monitorováním. Vždy jsem byl velkým zastáncem státní pomoci a přímé pomoci, ať už přímé či odvětvové, avšak v každém případě rozpočtové. Myslím si, že zde existuje efekt přidělení a další, mnohem větší dopad, který má co činit s úctou, a to, že díky ní mají členské státy pravomoci.

Navzdory tomu všemu připomínám, že se G20 neujala reformy mezinárodních finančních institucí – hovořím o Mezinárodním měnovém fondu a Světové bance – proto, aby díky tomu měly větší váhu zájmy chudých zemí Jihu.

Jak řekla paní Jolyová, v poslední době putovalo 80 % půjček Mezinárodního měnového fondu do evropských zemí a jen 1,6 % těchto nových půjček bylo například poskytnuto africkým zemím. Zdroje přislíbené rozvojovým zemím v balíčku G20 nebudou dostatečné – toho jsme si rovněž vědomi – a nebudou dostatečně zaměřeny na nejslabší země. Co je však horší, tyto zdroje nebudou poskytnuty dostatečně rychle.

Skutečnou výzvou, jak si, pane komisaři, zřejmě uvědomujete, bude přimět členské státy, aby dostály svým závazkům z roku 2005. Nelze ničím ospravedlnit snížení veřejné rozvojové pomoci. Avšak, jak již bylo řečeno, několik evropských zemí ohlásilo drastické snížení. Hovořím o Irsku (–10 %), Itálii (–50 %) a Lotyšsku (–100 %). Tento přístup je jednoznačně zcela nepřijatelný. A navíc je nezodpovědný.

Rád bych slyšel vaše stanovisko k těmto mnoha bodům. Slyšel jsem vaši pozitivní reakci v souvislosti s Fondem pro zranitelné země, který navrhuje vytvořit Světová banka. Vyslovil jste se i pro boj proti daňovým rájům. Země na jihu ztrácí každoročně 1 000 miliard USD v důsledku nezákonného přesunu prostředků na sever, z čehož 350 miliard USD prochází přes daňové ráje.

Otázka mezinárodního řízení již byla diskutována.

Dalsím tématem, které by dle mého názoru mělo být zdůrazněno, je samozřejmě obchodní pomoc. Na rozdíl od jiných jsem nadšeným zastáncem dohod o hospodářském partnerství, samozřejmě za předpokladu, že je zohledněna konkrétní situace a jsou stanovena přechodná období, a především pokud členské státy dostojí svým závazkům poskytnout každý rok neblaze proslulou miliardu EUR na pomoc obchodu. To má podle mne značný význam, jak řekli i ostatní.

Dnes je však nutné odsoudit dvojí signály přicházející z jednotlivých členských států, které květnatě hovoří o rozvojových zemích a vyhlašují velké sliby, avšak současně bezohledně snižují svou veřejnou rozvojovou pomoc.

  Gabriele Zimmer, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, otázka, kterou paní Jolyová položila jménem Výboru pro rozvoj, připomíná, k čemu se, jakožto tvůrci rozvojové politiky, snažíme v této rozpravě dospět.

Sliby posledních vrcholných schůzek G8 a G20 zůstaly vždy jen na papíře. Jsou to sliby z té kategorie slibů, které se objevují znovu a znovu, nikdy však nevedou k odpovídající hmatatelné pomoci. S ohledem na to skutečně nemohu pochopit, proč nediskutujeme o usnesení Parlamentu před Pittsburghem, abychom tak mohli uplatnit odpovídající politický tlak. V souvislosti s přesnými analýzami pana komisaře a postřehy pana Michela si myslím, že víme, čeho se to týká. Přesto nejsme v postavení, kdy bychom využili politického tlaku, abychom přinutily členské státy, aby konečně opustily tuto politiku ve smyslu rčení bližší košile než kabát. Těšíme se na Pittsburgh, který se mi jeví být velkou výstrahou. Neuspějeme-li s vyvíjením tlaku a vysvětlováním, že potřebujeme nové instituce konkrétně proto, aby byly podporovány nejchudší země světa, pak zde budeme i po Pittsburghu stále sedět a poukazovat na to, že se nakonec nic nezměnilo.

A to je i můj požadavek na vás, pane komisaři. Žádám vás, právě teď zde v Parlamentu, abyste znovu podrobně komentoval výsledky a sdělil nám, co lze vlastně požadovat a s podporou kterých členských států, a do jaké míry jsme zde dosáhli pokroku.

Potřebujeme rychlou a účinnou akci, neboť lidé umírají přímo před našima očima, a to v důsledku okolností, na jejichž vzniku jsme se podíleli. Vyzývám k tomu, abychom jednali společně!

  Corina Creţu (S&D). – Pane předsedající, jak víte, příspěvky z nouzového fondu poklesly o 4,8 milardy EUR v oblasti určené na řešení humanitárních krizí v nejchudších zemích. To je historicky největší rozdíl mezi potřebnými prostředky a prostředky vybranými od dárcovských vlád a při pohledu na tato čísla nelze nevzpomenout na obrovské částky vynaložené na záchranu bank.

Každá vláda je zodpovědná za řešení problémů své země, avšak zároveň je nespravedlivé a nemravné přehlížet skutečnost, že rozvojové země jsou nejvýrazněji postiženy hospodářskou krizí, přestože jsou za ni nejméně zodpovědné.

Náš okolní svět nás učí neočekávat příliš mnoho od humanitárních výzev, tím spíše v době recese. Ráda bych vás proto upozornila na riziko zanedbání rozvojových zemí a zrychlení růstu chudoby a bumerangového efektu v podobě zvýšeného vnitřního napětí, krveprolití, humanitárních tragédií a masivní migrace, o které rozvinuté země už zase hovoří. S ohledem na tyto okolnosti se domnívám, že je nezbytné vyvíjet úsilí jedním směrem a přijmout naši odpovědnost. To vyžaduje navýšení mezinárodní pomoci a účinnější rozvojovou pomoc.

Dále se domnívám, že bychom se měli zaměřit na snížení závislosti některých příjemců na humanitární pomoci. Ráda bych se dále zeptala pana komisaře – s ohledem na to, co již uvedl někdejší komisař Michel ohledně nutnosti zvýšit účast Světové banky a Mezinárodního měnového fondu – zda má v úmyslu předložit návrh v tomto smyslu na nadcházející vrcholné schůzce v Istanbulu.

Ráda bych vám na závěr svého vystoupení ještě vyjádřila uznání za to, jak jste zahájil své působení ve funkci komisaře. Mám na mysli vrcholnou schůzku Spojené státy-Jihoafrická republika, vaši návštěvu v Zimbabwe v závěru tohoto týdne a naléhavou pomoc poskytnutou v posledních dnech 100 000 obětí povodní v západní Africe. Zároveň bych ráda upozornila na to, že přírodní katastrofy nepostihly jen Burkinu Faso, ale rovněž Niger potřebuje mezinárodní podporu. Lidské životy nejsou ohrožovány jen povodněmi, ale i zrádnou a trvalou hrozbou sucha. Dále oceňuji, že bylo minulý týden vyčleněno 53 milionů EUR pro reakci na sucho v subsaharských zemích. To jsou povzbudivé ukazatele, které, jak doufám, ovlivní rozhovory na vrcholné schůzce G20 v Pittsburghu a konferenci v Kodani, neboť tato setkání mají dnes zásadní význam s ohledem na to, že rozvojové cíle tisíciletí jsou výrazně ohroženy neúspěchem.

  Zuzana Roithová (PPE). – (CS) Pane komisaři, chci také vyjádřit své rozčarování nad tím, že sliby G20 o pomoci nejchudším zemím v době hospodářské krize nebyly zřejmě míněny vůbec vážně. Skutečností je, že finanční pomoc Mezinárodního měnového fondu byla dosud mizivá. Apeluji také na reformu systému rozhodování tak, aby nejchudší země mohly mít větší vliv na rozhodování, zejména v bretonwoodském systému. Současně se Vás chci, pane komisaři, zeptat, zda se daří zajišťovat především zdravotní pomoc a vzdělávání v zemích AKT alespoň na takové úrovni, jaká byla před krizí? A ptám se zejména proto, že došlo k drastickému snížení finanční pomoci ze strany řady zemí včetně těch evropských. A jinak vám, pane komisaři, přeji úspěch ve vaší nové práci.

  Anna Záborská (PPE). – (SK) Pane komisaři, otázka, o níž hovoříme, je nanejvýš důležitá a aktuální. Nejen proto, že Evropská unie musí mít v tuto chvíli jasnou představu o rozvojové politice, ale i proto, že je třeba ji jasně a srozumitelně vysvětlit našim spoluobčanům. Výše rozvojové pomoci může nyní více než kdykoli předtím ovlivnit nelegální přistěhovalectví, nepokoje, epidemie a – jak upozorňuje Mezinárodní měnový fond – i zvyšování dluhů v soukromém sektoru v rozvojových zemích.

Ráda bych zdůraznila pravidelné kontroly finančních prostředků ze strany jejich dárců i příjemců. Žijeme ve svých zemích a setkáváme se s výhradami vůči rozvojové politice EU. Konsenzus v Evropském parlamentu, o němž hovořil pan Michel, není ve všech zemích Evropské unie stejně zřejmý. Pouze účinnost a průhlednost rozvojové pomoci může přesvědčit o její opodstatněnosti a může zabránit jejímu snižování.

  Sari Essayah (PPE). – (FI) Pane předsedající, je mimořádně důležité, aby Evropa v této chvíli dala najevo své morální vůdcovství, a členské státy musí dostát všem svým závazkům a rovněž rozvojovým cílům tisíciletí. Ovšemže v tomto období hospodářského poklesu čelíme relativní chudobě my všichni, nesmíme však zapomínat na to, že občané rozvojových zemí trpí absolutní chudobou a lidé umírají hladem a v důsledku chorob. Více než deset členských států Unie však řeklo, že sníží své příspěvky na rozvojovou spolupráci či zpomalí jejich zvyšování. Samozřejmě nesmíme zapomenout na to, že stejně důležité, jako zvýšit platby, je zajistit jejich účinnější využití. Pro tuto koordinaci pomoci jsou k dispozici různé nástroje. Jedním z nich je výpočetní program oficiální rozvojové pomoci, který byl velmi úspěšně vyzkoušen v Mosambiku, a já doufám, že bude zejména do tohoto typu koordinace investován čas a úsilí. Bude pro nás tak velmi snadné být úspěšnější v podobných situacích jako je tato, kde klesá částka dostupné pomoci.

  Karel De Gucht, člen Komise. − Pane předsedající, je tomu tak, krize nejvíce zasáhla ty nejchudší země a ve skutečnosti s tím nemůžeme moc dělat. Můžeme pouze hovořit o způsobech, jak je vrátit zpět na cestu, přičemž to bude zřejmě trvat déle než v rozvinutých zemích, neboť v těchto zemích jsou mechanismy k vytvoření nového hospodářského růstu méně rozvinuty.

Několik poslanců se zmínilo o tom, že řada členských států v praxi zaostává za svými závazky k oficiální rozvojové pomoci (ODA). Členské státy EU odsouhlasily v roce 2005 minimální hodnoty pomoci ve výši 0,51 % pro EU-15 a 0,17 % pro EU-12, přičemž nové členské státy toho mají dosáhnout do roku 2010, resp. 0,7 % a 0,33 % do roku 2015.

Země, které již tuto úroveň pomoci přesáhly, přislíbily, že ji zachovají. Na základě těchto potvrzení a vyšších vnitrostátních slibů některých členských států by EU jako celek měla do roku 2010 dosáhnout 0,56 % oficiální rozvojové pomoci.

Věřím, že by krize neměla být omluvou pro oslabení příslibů dárcovské pomoci, a budu trvat na tom, aby členské státy EU i jiní dárci zůstali zavázáni k poskytnutí slíbených úrovní pomoci.

V roce 2008 se oficiální rozvojová pomoc EU zvýšila zhruba o 4 miliardy EUR na úroveň 0,40 % oficiální rozvojové pomoci a předpokládá se, že celková oficiální rozvojová pomoc EU bude dále narůstat.

Na základě informací získaných od členských států předpokládáme, že se oficiální rozvojová pomoc EU zvýší na 53,4 miliardy EUR v roce 2009, tedy 0,44 %, a v roce 2010 na 58,7 miliardy EUR, což je 0,48 %.

To zároveň znamená, že bez dodatečných opatření členských států k naplnění jejich individuálních cílů nebudou kolektivní cíle pro rok 2010 dosaženy. Předpokládaný trend trvalého nárůstu oficiální rozvojové pomoci EU spoléhá na ty členské státy, které se snaží dodržovat své závazky, je však nezbytná snaha všech členských států, a já na tom budu v případě konkrétních členských států trvat. Je to jejich odpovědnost. Je to závazek, který tyto země přijaly, a krize by neměla být omluvou k tomu, aby své závazky oslabily. Dokonce bych řekl, že naopak.

Několik členských států dále trvalo na reformě mezinárodních finančních institucí. To je cíl, k němuž se mohu plně připojit. G20 stanovila podrobný časový plán pro reformy řízení brettonwoodských institucí a naléhavě je vyzvala, aby urychlily zavádění svých vlastních reformních plánů před vrcholnou schůzkou v Londýně. Některé výsledky jsou očekávány již v dubnu příštího roku a jsem přesvědčen, že řešení problémových otázek lze nalézt.

Vzhledem k aktuálnímu podnětu k reformě MMF ze strany G20 Komise zdůrazňuje, že je nutné urychlit druhou fázi reformy ve Světové bance tak, aby byla dokončena do jara roku 2010.

Vrcholná schůzka v Londýně, která se konala dne 2. dubna 2009, se zapsala do historie G20 jako schůzka, kdy byly rozvojové otázky řešeny ve vlastním právním rámci a za přítomnosti zástupců rozvojových zemí. V přípravách na příští schůzku G20 jsme zaznamenali čilou aktivitu institucí, které byly přípravou pověřeny.

V srpnu schválila rada guvernérů MMF 250 miliard USD všeobecné pomoci v režimu zvláštních práv čerpání MMF, z čehož 18 miliard USD poputuje do zemí s nízkými příjmy, a MMF bude vyzván, aby v Pittsburghu podal zprávu o dalších opatřeních pro země s nízkými příjmy. Myslím, že je to pozitivní vývoj.

Můj předchůdce Louis Michel rovněž trval na pružnosti a tvrdil, že mechanismus rozpočtové podpory je ten nejpružnější, který máme, a to je zjevně pravda, znamená to ovšem, že potřebujeme partnera na straně rozvojových zemí, a musíme být v takovém postavení, abychom s těmito zeměmi vedli politický dialog, a potřebujeme rovněž mechanismy sledování, takže to předpokládá minimální spolupráci na jejich straně, avšak jakmile to bude fungovat, budu i já věřit, že rozpočtová podpora je velmi správnou praxí.

Úplně jsem neporozuměl tomu, proč o tomto usnesení předloženém Výborem pro rozvoj, které se vztahuje ke schůzce G20 v Pittsburghu, nehlasujeme před schůzkou G20. To nechápu. Bude to mít pravděpodobně nějaké technické vysvětlení, považuji to však za špatný signál vůči nově zvolenému Parlamentu, když budeme toto usnesení projednávat po schůzce G20 v Pittsburghu, která se, pokud si správně pamatuji, bude konat ve dnech 22. až 24. září, tedy před naším příštím zasedáním v říjnu ve Štrasburku.

Nezáleží to na mně, musím však společně s poslanci, kteří to obhajovali, říci, že velmi lituji, že se nám nepodařilo hlasovat o tomto usnesení během tohoto dílčího zasedání.

  Předsedající. − Dovolte mi jen připomenout, že rozhodnutí hlasovat na prvním říjnovém dílčím zasedání bylo přijato Konferencí předsedů z toho důvodu, že na tomto dílčím zasedání proběhne zároveň rozprava o schůzce G20. Tím odpovídám na vaši otázku.

Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat během prvního říjnového dílčího zasedání.