Doslovný záznam ze zasedání

Čtvrtek, 12. listopadu 2009 - Brusel

11. Vysvětlení hlasování (pokračování)

- Ústní vysvětlení hlasování:

  Krisztina Morvai (NI). – (HU) Zpráva evropského ochránce práv neodráží zkušenosti, které jsem získala jako právnička zabývající se otázkou lidských práv v Maďarsku. Nezmiňuje se o tom, že na podzim 2006 policie pod taktovkou vlády zranila, uvěznila a vydala k neoprávněnému trestnímu stíhání několik stovek pokojných chodců a demonstrantů, kteří si připomínali jedno mimořádné výročí. EU mlčela. Také se v ní vůbec nehovoří o tom, že od té doby policie pravidelně a neoprávněně kontroluje doklady lidí, kteří demonstrují za změnu, rovněž je nahrává na video, protiprávně je šikanuje a často je svévolně zatýká.

Také „díky“ ostudnému pasivnímu postoji Evropské unie je 16 opozičních aktivistů už celé měsíce zadržováno ve vazbě na základě podezření ze spáchání „teroristického činu“. Jejich „hlavním zločinem“ je založení hnutí zaměřeného na odhalování případů korupce, které se dopouští vláda. Způsob provádění domovních prohlídek a zabavování jejich majetku spolu s neustálým do očí bijícím porušováním jejich práv jako zadržovaných je zcela v rozporu s evropskými lidskoprávními normami.

Dochází například k namátkovým zastrašujícím domovním prohlídkám, které provádějí početná maskovaná komanda bez přítomnosti oprávněné důvěryhodné osoby či jiných záruk. Při zabavování počítačů jsou zcela ignorovány právní směrnice a není pořizován odborný záznam aktuálně uložených dat, což umožňuje orgánům falšovat důkazy a vyřizovat si účty s politickými protivníky. Od EU očekáváme rozhodný zásah. Hlasovala jsem proti.

Písemná vysvětlení hlasování:

- Zpráva: Tanja Fajon (A7-0042/2009)

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Integrace je výborné opatření pro zachování míru a toto opatření lze použít pro země západního Balkánu. Je důležité posunout se kupředu, vytvořit příznivější podmínky pro zjednodušení vízového režimu. Tyto země mají příležitost rozvíjet užší vztahy se sousedními zeměmi a s Evropskou unií. Uvolnění vízového režimu vychází z regionální strategie a evropské perspektivy bez diskriminace kterékoli země západního Balkánu. Stejná kritéria, která byla uvedena v akčních plánech pro uvolnění vízového režimu, by se měla uplatňovat na všechny dotčené země. Zbývá nevyřešená otázka Kosova a Albánie. Kdy budou moci občané těchto zemí využívat bezvízového režimu? Souhlasím, že je třeba vypracovat akční plán a co nejdříve zahájit naléhavé rozhovory. Albánie a Bosna musí srovnat krok s Makedonií, Černou Horou a Srbskem. Vízová povinnost by měla být zrušena okamžitě, jakmile Albánie a Bosna splní všechny nezbytné požadavky.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Strategie Evropské unie vůči území bývalé Jugoslávie byla vytyčena před pěti lety v Soluňské agendě. Zajistila národům západního Balkánu evropskou perspektivu a umožnila nastolit otázku zrušení vízové povinnosti. Slovinské předsednictví se rozhodlo zahájit jednání v roce 2008.

O tomto uvolnění vede jednání pět západobalkánských zemí, ale jak uvádí zpráva Komise, třebaže všechny dosáhly značného pokroku, pouze tři z nich (Bývala jugoslávská republika Makedonie, Černá Hora a Srbsko) splňují podmínky pro brzké zrušení vízové povinnosti, zatímco Bosna a Hercegovina a Albánie nejsou stále ještě považovány za připravené. Souhlasím, že nemůžeme snížit dohodnutá kritéria a stanovit tak precedens. Jsme připraveni přivítat Bosnu a Hercegovinu a Albánii ihned, jakmile splní stanovené podmínky.

  Cornelia Ernst (GUE/NGL), písemně. – (DE) Obecně se domnívám, že zrušení vízové povinnosti a uvolnění vízových pravidel představuje pozitivní kroky pro soužití národů a zlepšení spolupráce mezi zeměmi. Obzvláště v případě západního Balkánu je důležité, aby tato možnost byla poskytnuta všem zemím regionu. Proto velmi vítám, že se tyto úpravy mají týkat také Bosny a Hercegoviny. Zrušení vízové povinnosti pro některé občany nesmí být na úkor jiných občanů západního Balkánu. To by nastalo, pokud by se zrušení vízové povinnosti vztahovalo pouze na bosenské Srby a bosenské Chorvaty, zatímco na bosenské muslimy nikoli. Také se přimlouvám za střednědobá řešení pro Kosovo. Přitom upozorňuji, že Kosovo je nedílnou součástí Srbska a podle mezinárodního práva nemá žádný právní statut. To nás nicméně nezbavuje povinnosti zvažovat, jak k tomuto státu a jeho občanům přistupovat v budoucnu.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Vízový režim, který je zde doporučován a proti němuž jsme hlasovali, představuje pro země bývalé Jugoslávie velký krok zpět. Za socialismu mohli jejich občané cestovat do zemí, které jsou nyní v Evropské unii, bez víza, nyní se však od nich žádá, aby ho měli.

Kromě toho tento režim je plný rozporů. Ačkoliv umožňuje zjednodušení víz, stále vyžaduje řadu neodůvodněných procedur a požaduje, aby pasy zahrnovaly biometrické údaje, což vážně ohrožuje právo na soukromí a ochranu osobních údajů a porušuje práva občanů těchto zemí.

Zároveň stále platí nepřijatelné dohody pro repatriaci osob pobývajících na území bez platného povolení. Země musí tyto dohody podepsat, aby mohly přistoupit do systému usnadnění udělování víz. Kromě porušování práv občanů v těchto situacích to představuje nepřijatelný tlak na tyto země a jejich vydírání.

Zpráva zahrnuje také dialog s Kosovem o jeho zapojení do tohoto procesu. To nepřímo znamená jeho uznání a porušuje mezinárodní právo a srbskou svrchovanost nad tímto územím.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Evropská politika systematického uvolňování vízového režimu je ideologickým pokusem odstranit vnější hranice Evropské unie poté, co byly zrušeny její vnitřní hranice. To způsobuje všechny velmi známé dopady: prudký nárůst migračních proudů, přeshraniční doprava, nemluvě o mimořádných možnostech poskytovaných teroristům všech přesvědčení.

Je to úchylka chtít „v předstihu“ zahrnout země, jako je Albánie a Bosna, takříkajíc do seznamu zemí, jejichž občané jsou osvobozeni od vízové povinnosti. A ještě méně přijatelný je požadavek, aby do něj bylo zahrnuto i Kosovo! Proč potom nezahrnout všechny země světa ve jménu volného pohybu osob po celém světě a bez ohledu na ta nejzákladnější bezpečnostní opatření, která nicméně ti, kdo jsou u moci, svých národům dluží!

Kromě toho, potřebuje někdo připomenout podmínky takzvané nezávislosti Kosova na základě jednostranného prohlášení? Potřebuje někdo připomenout, že tuto nezávislost neuznávají dokonce ani všechny země Evropské unie? A konečně, potřebuje někdo připomenout tragický osud kosovských Srbů pronásledovaných v zemi svých předků, nyní kolonizované?

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro zprávu paní Fajonové o zrušení vízové povinnosti pro západní Balkán, protože je úkolem Evropského parlamentu, aby vyslal jasný signál všem zemím západního Balkánu, že podporujeme jejich úsilí o splnění kritérií, která stanovila Evropská komise pro uvolnění vízové politiky. Tato kritéria byla v případě Srbska a Černé Hory již splněna, ale ještě není možné dát zelenou Albánii a Bosně.

Mnoho mladých lidé v těchto zemích se cítí tak, jako se kdysi cítili mladí východní Němci na druhé straně zdi. V současnosti se však jenom těžko věří tomu, že jen co by kamenem dohodil od Slovinska, nemohou mladí lidé poznávat Evropu ani plánovat budoucnost v rámci EU. Bosna již splnila téměř 90 % kritérií stanovených Komisí. Musíme si tedy pospíšit, protože pokud nevyšleme důrazný signál, politická situace by se mohla zhoršit. A na závěr, bude nutno nalézt řešení situace v Kosovu, jediné části Balkánu, která je z tohoto procesu vyloučena.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Kroky směřující ke zrušení vízové povinnosti pro občany balkánských států jsou vítány. Zdá se být na místě, s tím, jak pokračuje proces stabilizace a přidružování těchto zemí a jak se posouvají od potenciálních kandidátů ke statutu kandidátské země, aby jejich občané měli větší svobodu pohybu. Plně podporuji pozměňovací návrh předložený jménem mé vlastní skupiny. Tato sněmovna již dříve vyzvala všechny členské státy EU, aby uznaly nezávislost Kosova, a Srbsko by mělo na své kosovské hranici uplatňovat stejná opatření a kontroly, jaké provádí na jiných mezinárodně uznávaných hranicích.

  Isabella Lövin (Verts/ALE), písemně. – (SV) Jsem samozřejmě pro to, aby se usnadnilo cestování občanů třetích zemí, kteří chtějí cestovat do EU, včetně občanů balkánských států, a byla bych proto ráda tuto zprávu podpořila. Bohužel byla přijata řada pozměňovacích návrhů, které požadují, aby pasy obsahovaly biometrické údaje. To může vést k nedostatku právní jistoty i k narušení soukromí, a proto jsem se zdržela závěrečného hlasování.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Odmítáme potvrdit zrušení vízové povinnosti požadované pro Srbsko, Makedonii, Černou Horu, Albánii a Bosnu a Hercegovinu.

Odmítáme tuto zprávu, protože nesouhlasíme s uznáním Kosova de facto jako státu, který nám byl vnucen.

Španělsko, Kypr, Řecko, Rumunsko, Slovensko a Bulharsko proti tomu ostře protestují. V této věci tudíž neexistuje žádný společný postoj. Nicméně zahájení jednání s Kosovem o zrušení vízové povinnosti, jak požaduje tato zpráva, předpokládá uznání vzniku státu Kosovo. To je zcela v rozporu s mezinárodním právem.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Ačkoliv jsem pro tuto zprávu hlasoval, domnívám se, že celý proces je nutno pečlivě sledovat. Zavedení bezvízového styku pro občany těchto zemí vyžaduje, abychom jasně uvedli, za jakých podmínek se tak děje. Zvláště musíme mít na paměti, že je nutno bojovat s nelegální migrací, obchodováním s lidmi a s organizovaným zločinem.

Ze všech uvedených důvodů mám za to, že obezřetnost, jakou projevuje skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) vůči Albánii a Bosně a Hercegovině, je plně oprávněná a opakuji, že země, které dostanou možnost zrušit vízovou povinnost, by měly zůstat pod důslednou kontrolou. Evropská politika se musí zaměřit na bezpečnost hranic Evropy; v opačném případě, pokud usnadníme vstup na její území, může vyjít najevo, že nejsme schopni v rámci EU dodržovat a prosazovat pravidla.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Nejsem proti zrušení vízové povinnosti pro západobalkánské země. Hlasoval jsem však proti zprávě paní Fajonové, protože je nepřijatelné uvažovat o zrušení vízové povinnosti pro Kosovo, když zároveň neuznáváme jeho nezávislost. V rámci mezinárodního práva je nezávislost Kosova protiprávním aktem, takže EU nemůže jednat o zrušení víz či jakémkoli dalším aspektu s územím, jehož nezávislost je nezákonná. Hlasování pro zprávu paní Fajonové znamená nepřímé uznání nezávislosti Kosova a to je nepřijatelné. Kromě toho za žádných okolností nesouhlasíme s požadavky na biometrické údaje pro vydávání víz.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Zrušení vízové povinnosti pro Srbsko, Černou Horu a Makedonii velice přivítáme, neboť doporučení Komise následuje po důkladném vyhodnocení a po splnění stanovených požadavků. Zahrnutí Bosny a Hercegoviny a Albánie je však třeba odmítnout. Hrozí nebezpečí, že při v případě těchto zemí by se otevřela stavidla organizovanému zločinu a přistěhovalectví. Kosovo je v současné době schopné udržovat svou vládu pouze s masivní pomocí Evropské unie, a z tohoto důvodu jsou jednání o bezvízovém styku v této chvíli bezpředmětná. Je nutno bavit se více o podstatě těchto rozhodnutí, a zároveň dát Albánii, Kosovu a Bosně a Hercegovině jasně najevo, že musí ještě vynaložit velké úsilí, aby byly připraveny vstoupit do evropského klubu.

  Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) Vedly se diskuse o podmínkách uvolnění vízové povinnosti a možnostech pro pět západobalkánských států – Albánii, Bosnu a Hercegovinu, Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii, Černou Horu a Srbsko. Podle návrhu Komise splnily Makedonie, Černá Hora a Srbsko většinu cílů, a mohou tedy nyní požádat o zrušení víz. Zpráva, o které diskutujeme, poukazuje také na pokrok, jehož bylo dosaženo v Albánii a Bosně a Hercegovině, a na odpovídající přesun těchto zemí v blízké budoucnosti na pozitivní seznam bezvízových států. Vzhledem k potenciální nelegální migraci z těchto zemí i ke znepokojivému trendu islámské radikalizace, zejména v Bosně a Hercegovině a v Albánii, hlasuji proti přijetí této zprávy. Kromě toho, Rakousko, odkud pocházím, by bylo postiženo zvlášť citelně vzhledem k zeměpisné blízkosti západního Balkánu. Vízová povinnost pro dotčené státy představuje určitou kontrolu nežádoucího přistěhovalectví, a proto by prozatím mělo být zachováno.

  Carl Schlyter (Verts/ALE), písemně. – (SV) Jsem samozřejmě pro usnadnění cestování občanům třetích zemí, kteří chtějí cestovat do EU. Týká se to i občanů balkánských států, a byl bych proto rád tuto zprávu podpořil. Bohužel byla přijata řada pozměňovacích návrhů, které požadují, aby pasy obsahovaly biometrické údaje. Proti tomu jsem vždy protestoval, neboť to narušuje soukromí a také vyvolává nedostatek právní jistoty. Proto jsem se zdržel hlasování.

  Marie-Christine Vergiat (GUE/NGL), písemně. – (FR) Vzhledem k tomu, že souhlasím se zrušením krátkodobých víz, pro zprávu paní Fajonové jsem hlasovala, protože je to krok správným směrem. Díky tomuto opatření většina státních příslušníků třetích zemí, kterých se to týká, už nebude podléhat úředním formalitám nutným k tomu, aby velvyslanectví vydala víza.

Nicméně mě mrzí, že tato výjimka platí pouze pro držitele biometrických pasů, neboť se domnívám, že se neslučuje s ochranou osobních údajů a soukromí.

Rovněž mě udivuje, že pouze dvě ze tří společenství Bosny a Hercegoviny, tedy Srbové a Chorvati, budou mít z tohoto opatření užitek a že obyvatelé Kosova z něho budou vyloučeni.

Statut evropských občanů nesmí být využíván k řešení otázky statutu členských států, a tím méně k oživování napětí, které je v nich již beztak silné.

Ke všem státním příslušníkům a občanům Evropské unie musí být na Balkáně přistupováno na rovném základě. Základním právem v Evropě musí být volný pohyb osob.

- Návrh usnesení: návrh rozhodnutí Komise týkající se ročního plánu práce na rok 2010 a seznamu činností pro jednotlivé oblasti politiky programu Progress

  Regina Bastos (PPE), písemně. – (PT) Smyslem návrhu Komise je vytvoření nového Evropského nástroje pro mikrofinancování zaměstnanosti, který umožní nezaměstnaným lidem začít znovu a některým nejvíce znevýhodněným skupinám v Evropě, například mladým lidem, pomůže založit si vlastní podnik. Tento nástroj rozšíří rozsah finanční podpory zaměřené konkrétně na nové podnikatele v situaci, kdy jsou zpřísněny podmínky pro poskytování úvěrů. Nesouhlasím však s návrhem Komise na přesunutí části rozpočtu (100 milionů EUR) z programu Společenství pro zaměstnanost a sociální solidaritu Progress do Evropského nástroje pro mikrofinancování. Přerozdělování částek z programu Progress by vyslalo špatný signál, neboť program Progress je zaměřen na nejzranitelnější sociální skupiny. Evropský nástroj pro mikrofinancování musí mít oddělenou rozpočtovou linii.

  David Casa (PPE), písemně. – Vzhledem k tomu, že Parlament má zatím uzavřít své přezkoumávání nástroje pro mikrofinancování, není stále jasné, zda finanční prostředky, které by měl mít tento nástroj k dispozici, by mohly pocházet z programu Progress. Z tohoto důvodu je velmi důležité, aby se Komise zdržela přidělování prostředků, které se v programu Progress aktuálně nacházejí. Hlasoval jsem tedy pro toto usnesení.

  Proinsias De Rossa (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro toto usnesení, které je protikladné k návrhu Komise na roční plán práce na rok 2010 v rámci programu Progress, protože Komise jasně překročila svoji pravomoc. Pokusila se přerozdělit rozpočtové prostředky z programu Progress do nástroje pro mikrofinancování ještě dříve, než Evropský parlament dospěl k nějakému rozhodnutí. Komise musí respektovat přednostní právo Parlamentu a vyčkat s předložením návrhu výročního plánu činnosti v rámci programu Progress, až všechny tři orgány, Evropský parlament, Rada a Komise, dosáhnou v otázce nástroje pro mikrofinancování dohody.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Hlasovali jsme pro toto usnesení, neboť souhlasíme s Výborem pro vzdělávání a sociální otázky stojící v opozici vůči Evropské komisi, která prosazuje přesun prostředků z programu Progres na financování programu mikroúvěrů. Pokud chce Komise zahájit projekt pro mikrofinancování, měla by k tomu použít nové zdroje a nedělat to na úkor programu Progres.

V každém případě Evropský parlament dosud nedokončil přezkoumávání návrhů Komise na zavedení nástroje mikrofinancování, a proto by Komise neměla přijímat ohledně financování programu Progres konkrétní opatření, dokud nebude uzavřen legislativní postup pro nástroj mikrofinancování.

Proto je zde jasná opozice proti přijetí návrhu rozhodnutí Komise týkající se ročního plánu práce na rok 2010 a seznamu činností pro jednotlivé oblasti politiky programu Progress.

Také se domníváme, že by bylo správné, aby Komise návrh rozhodnutí týkající se ročního plánu práce na rok 2010 a seznamu činností pro jednotlivé oblasti politiky programu Progress stáhla a předložila nový návrh.

  Lívia Járóka (PPE), písemně. – (HU) Dámy a pánové, obzvláštní důležitosti za současného celosvětového hospodářského poklesu nabývají jednoduché finanční nástroje, s jejichž pomocí je možno financovat podnikání, zejména v nerozvinutých regionech nebo ve slabých sociálních skupinách. Systém poskytování mikroúvěrů fungující v řadě zemí na několika kontinentech rovněž prokázal, že při zajištění odpovídající přípravy a monitorování může tento systém nabídnout pomoc těm nejzranitelnějším skupinám, které se na pracovním trhu musí potýkat se závažnými problémy. Nástroj mikrofinancování Progres navržený Evropskou komisí představuje mimořádně důležitou iniciativu, která může tuto úlohu plnit při opětovné integraci těchto skupin postižených sociálním vyloučením. Dokud však nebude zahájen proces spolurozhodování mezi Komisí a Evropským parlamentem a dokud nebude zcela vyjasněn rozpočet pro nástroj mikrofinancování, bylo by rozumné, aby Evropská komise svůj návrh týkající se ročního plánu práce stáhla a nestavěla spolutvůrce zákonů před hotovou věc. To znamená, že jakmile bude proces spolurozhodování dokončen, Evropský parlament by mohl o této velmi důležité otázce přijmout svobodné a odpovědné rozhodnutí.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Hlasoval jsem pro návrh usnesení k návrhu rozhodnutí Komise týkající se nástroje mikrofinancování Progress, neboť považuji za naprosto nezbytné nejprve uzavřít legislativní proces, než budou přijaty další kroky. Pokud jde o obsah, je naprosto samozřejmé, že myšlenku na zavedení nástroje mikrofinancování podporuji.

  Derek Vaughan (S&D), písemně. – Rozhodl jsem se podpořit tento návrh usnesení, neboť nesouhlasím s návrhem Komise na snížení finančního krytí Programu pro zaměstnanost a sociální solidaritu Progress o 100 milionů EUR a s převedením těchto prostředků do evropského nástroje mikrofinancování na podporu zaměstnanosti a sociálního vyloučení, jak navrhuje Komise. Program Progress běží nyní již tři roky a celkový dopad je příznivý. Návrh na zavedení nástroje mikrofinancování vítám, neboť se domnívám, že pomůže znovu začít některým nejvíce znevýhodněným skupinám Evropy, a to rozšířením nabídky mikroúvěrů a jejich zpřístupněním, takže si lidé budou moci založit si svůj vlastní podnik. Nemyslím si však, že by program Progress byl ohrožen převedením prostředků do nástroje mikrofinancování. Byl bych rád, kdyby oba programy fungovaly v plném rozsahu, a tohoto důvodu jsem pro tento návrh hlasoval.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro usnesení Evropského parlamentu o ročním plánu práce na rok 2010 a seznamu činností pro jednotlivé oblasti politiky programu Progres. Domnívám se, že je důležité, aby Parlament, Rada a Komise v první řadě dosáhly dohody o návrhu na zavedení programu Progress, evropského nástroje mikrofinancování na podporu zaměstnanosti a sociální solidarity, a také o návrhu na změnu programu Společenství Progress. Podle nich by mělo být převedeno 100 milionů EUR na financování programu Progress, nového evropského nástroje mikrofinancování na podporu zaměstnanosti a sociální solidarity za účelem plnění „sdíleného závazku na podporu zaměstnanosti“ uvedeného ve sdělení Komise KOM(2009)257. Domnívám se, že částka 100 milionů EUR je na splnění navrhovaných cílů nedostatečná. To byl důvod, proč jsem hlasovala pro to, aby Komise stáhla návrh rozhodnutí týkající se ročního plánu činnosti na rok 2010 jako součásti programu Progress a seznamu činností pro jednotlivé oblasti politiky a aby v budoucnu předložila nový návrh, poté co vstoupí v platnost Lisabonská smlouva a Evropský parlament, Rada a Komise dosáhnou dohody o návrhu předloženém Komisí Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2009)0333) a o pozměněném návrhu (KOM(2009)0340).

- Návrh usnesení: summit EU-Rusko dne 18. listopadu 2009 ve Stockholmu

  Maria da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Vítám úsilí Evropské unie o posílení jejích vztahů s Ruskem, což napomáhá větší stabilitě, bezpečnosti a prosperitě Evropy. Jednou z nejdůležitějších oblastí spolupráce ve vztazích mezi EU a Ruskem je zejména otázka energie a energetické bezpečnosti. Hlavní je vytvořit stabilitu potřebnou pro zajištění bezpečnosti dodávek členským státům EU a jejich spotřebitelům.

Věřím, že dialog na téma energetiky a závazky, které vyplynou z nadcházejícího summitu EU-Rusko, dlouhodobě povedou k větší transparentnosti a životaschopnosti odvětví energetiky a že toto odvětví může zase pomoci navázat nové strukturální vztahy mezi těmito dvěma bloky na základě rozvíjení obchodní a hospodářské spolupráce. Stejně tak důležitá je spolupráce mezi EU a Ruskem v oblasti změny klimatu v zájmu dosažení celosvětové dohody na konferenci v Kodani. Zdůrazňuji strategický charakter vztahů mezi EU a Ruskem a jejich podíl na procesu vzájemného porozumění a důvěry, což je základ pro nastolení míru a stability na evropském kontinentě.

  David Casa (PPE), písemně. – Summit EU a Ruska se bude konat 18. listopadu 2009. V posledních letech navázala Evropská unie a Rusko pevné vztahy. Některé oblasti je nicméně třeba posílit. Jsem toho názoru, že příslušné usnesení předkládá pro tyto oblasti dobré řešení, a proto jsem pro toto usnesení hlasoval.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro toto usnesení, neboť se domnívám, že tento summit je zvlášť důležitý, jelikož předchází konferenci o změně klimatu v Kodani, a může být výbornou příležitostí pro posílení vztahů EU a Ruska. Toto partnerství může sehrát rozhodující úlohu na světové scéně, vzhledem k dopadům hospodářské a finanční krize, přípravám na Kodaň a podpisu budoucí dohody o zavedení systému včasné výstrahy pro zajištění větší energetické bezpečnosti mezi EU a Ruskem, a podpořit tak další spolupráci v této oblasti.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) V době, kdy znovu sjednocená Evropa oslavuje 20. výročí pádu Berlínské zdi, nabývají vztahy mezi EU a Ruskem zvláštní důležitosti a zaslouží si důkladnou úvahu.

Dnes je jasné, že vlna optimismu ze svobody a demokracie, která nastala po pádu železné opony, značně utrpěla a opadla a že Rusko má daleko k demokracii a právnímu státu, které byly tenkrát předpovídány a které si všichni stále ještě přejí. Je proto zcela přirozené, že lidé jsou pomalým tempem změny rozčarováni.

V této souvislosti musím rozhodně odsoudit revizionistické úsilí evropské levice zakrývat ohavné zločiny komunismu a vymýšlet dokonalé světy v minulosti, a urážet tak ty, kteří bojovali za osvobození lidí od sovětského totalitarismu.

Tento summit je pro Evropskou unii příležitostí, aby posílila své vztahy s Ruskem a udělala to konzistentním způsobem výhodným pro obě strany, ale zároveň zachovávala pevnost postojů a opatrnost, které jsou v otázkách, jako je energetika, obrana, demokracie a lidská práva, zapotřebí.

Udělení Sacharovovy ceny organizaci Memorial ukazuje, kolik toho ještě zbývá udělat a jak velkou pozornost věnuje tato sněmovna Rusku. Věřím, že ostatní evropské orgány budou jejího příkladu následovat.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Hlasoval jsem pro usnesení o Rusku. Rusko je jedním z nejdůležitějších partnerů Evropské unie a je velmi důležité, aby Evropská unie a Rusko měly pevné pracovní vztahy. Na nadcházejícím summitu ve Stockholmu se bude hovořit o nejrůznějších otázkách, které jsou důležité pro EU, Rusko a samozřejmě i pro širší světové společenství, a Parlament dnes vyslal jednotný vzkaz zdůrazňující klíčové oblasti zájmu.

  Jean-Marie Le Pen (NI), písemně. – (FR) Pane předsedo, dámy a plánové, Rusko je bezesporu jedinou zemí světa, která se nikdy netěšila vaší přízni a jejíž požadavky, potřeby a citlivost systematicky zakrýváte. Je pravda, že po dobu téměř 50 let byla polovina Evropy pod jejich útlakem, jejich tanky krvavě potlačily touhu po svobodě v Budapešti v roce 1956, v Praze v roce 1968, v Polsku …

V současné době však byl váš nesouhlas o tolik opatrnější – pokud vůbec nějaký existoval! Dokonce když v roce 1989 padla Berlínská zeď, kolik evropských vedoucích představitelů doufalo a modlilo se, aby se komunismus prostě reformoval a aby byl zachován dosavadní stav? Jako kdyby bylo možné nejkrvavější diktaturu 20. století a jejích 150 milionů mrtvých reformovat!

Rusko však není SSSR. Je to velká země, se kterou musíme navázat výsadní vztahy, protože máme společné zájmy a vzájemný prospěch vyplývající z těchto vztahů, ale především proto, že Rusko, na rozdíl od Turecka, do Evropy nepochybně patří, zeměpisně, kulturně, duchovně a civilizačně.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Nadcházející summit EU a Ruska se koná 20 let po pádu Berlínské zdi. Symbolismus této události nám připomíná základní myšlenky, které nesmějí zapadnout.

Za prvé, hodnoty svobody, respektování základních práv, demokracie, míru a svrchovanosti států zůstávají plně v platnosti a jsou Evropské unii vodítkem v jejích vnitřních a vnějších politikách a měly by být vodítkem i pro zemi, jako je Rusko, jehož úloha v mezinárodním společenství je a měla by být stěžejní. Musím nicméně se znepokojením upozornit, že Rusko se neprojevuje jako subjekt, který se těmito hodnotami řídí.

Posledních 20 let nám rovněž připomíná, že vztahy Evropy s Ruskem jsou nyní jiné, neboť jsou založeny na dialogu. Rusko není spojencem Evropy, se kterým máme společné hodnoty, je to soused, s nímž sdílíme zeměpisný prostor, rozdíly a společné zájmy, jako je situace v Afghánistánu. Tento realistický pohled by pro nás měl být východiskem pro vypracování nové dohody o spolupráci v budoucnu. Pád komunismu neznamená konec rozdílností, ale v těchto vztazích to znamená konec konfrontace.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Evropská unie a Rusko mají velkou odpovědnost, pokud jde o stabilitu, bezpečnost a prosperitu Evropy jako celku.

Jedním z cílů spolupráce mezi Evropskou unií a Ruskem v rámci Kvartetu by mělo být vyvíjení tlaku na Izrael, aby dodržoval dohody, zastavil budování osad a obnovil jednání vedoucí k rychlému řešení pro vytvoření nezávislého palestinského státu. Podle našeho názoru vnější vztahy by měly být založeny na respektování svrchovanosti a územní celistvosti všech států, nikoli na vytváření sfér vlivu.

Vítáme pokračující výměnu názorů v oblasti lidských práv v Rusku. Nicméně bereme na vědomí obavy, které Rusko vyjádřilo ohledně porušování lidských práv v Evropské unii, zejména pokud jde o rusky mluvící menšiny v baltských státech.

Zdržel jsem se hlasování o tomto usnesení, protože skupina Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice se staví proti jakékoli iniciativě, která by mohla vést k novým závodům ve zbrojení. Jsme proti plánům USA umístit raketový štít na území členských států EU. Odmítáme rovněž jakoukoli formu spolupráce mezi USA, Ruskem, Evropskou unií a NATO při budování systému protiraketové obrany.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Ačkoliv společný návrh usnesení o summitu EU a Ruska se zmiňuje o vzájemných vazbách a společných zájmech, v některých věcech představuje nepřijatelné vměšování do vnitřních záležitostí. Návrh se snaží zabránit Rusku ve vyjednávání o energetických projektech s jednotlivými členskými státy EU. Jednostranný pohled EU na konflikt v Gruzii, kde Unie jednoznačně stojí za Gruzií, je v rozporu s úlohou EU jako spravedlivého a nezávislého pozorovatele. Celkový tón tohoto návrhu by nepomohl zlepšit vztahy s touto významnou zemí Evropy. Hlasoval jsem proto proti tomuto návrhu usnesení.

  Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) V oblasti demokracie a právního státu určitě existují v Rusku nedostatky. Nedomnívám se však, že bychom se měli arogantně vměšovat do záležitostí vnitřní politiky jiných států, tím spíše vzhledem k tomu, že Evropská unie v žádném případě není v stavu převzít úlohu vzoru demokracie. Rovněž jednostranný pohled na konflikt Gruzie je podle mého názoru chybou. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem jsem hlasoval proti návrhu usnesení o summitu EU-Rusko.

  Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně. – (PL) Schválil jsem usnesení o summitu EU a Ruska, protože nadcházející summit mezi Evropskou unií a Ruskem ve Stockholmu je příležitostí k důkladnému posouzení nejzávažnějších problémů této strategické spolupráce. Vytvoření účinného vzorce pro dialog s Ruskou federací vyžaduje jednotnou a společnou politiku všech členských států Evropské unie. Nesmíme zapomínat, že nezbytnou podmínkou, aby tato představa byla uvedena do praxe, je povznést se nad zájmy jednotlivých členských států. Myšlenka jednotné a společné politiky nabývá zvláštního významu v souvislosti s bezpečností evropské energetické politiky. V této věci musí společný zájem Evropské unie převážit snahu sledovat ve vztahu k Rusku soukromé zájmy.

Pro vztahy mezi Evropskou unií a Ruskem je kromě toho důležitá otázka východního partnerství. Rusko by mělo pochopit, že tento projekt není namířen proti Rusku. Vytváření strategie pro zajištění stabilizace a rozvoje oblasti je výhodná pro země EU i pro Rusko. Důležitou výzvou ve dvoustranných vztazích jsou rovněž kritéria pro posuzování otázky dodržování lidských práv a respektování zásad právního státu v Rusku. Země EU by se měly samy sebe ptát, zda z přísně evropského hlediska je možné některé z postupů Ruska považovat za plně demokratické.

  Peter Skinner (S&D), písemně. – Vztahy mezi EU a Ruskem samozřejmě nezahrnují jen oblast obchodu. Mnoho občanů po celé Evropské unii je neobyčejně znepokojeno dosavadním vývojem v oblasti lidských práv v Rusku. Chudoba a zločinnost jsou dosud neustálou připomínkou často špatné ekonomické situace mnoha lidí v Rusku, zejména těch starších.

Těm, kteří usilují o demokratické reformy, je rovněž jasné, že taková odvaha a opozice narazí na šikanu a někdy i na krajní násilí. Novinářům a mezinárodně uznávaným bojovníkům za lidská práva musí být ze strany každého demokratického systému zajištěna ta nejzákladnější práva a ochrana. Vražda Makšaripa Auševa odhaluje brutalitu, se kterou se bohužel protest setkává.

  Bogusław Sonik (PPE), písemně. – (PL) V současné době probíhají jednání s Ruskem, která byla zahájena v minulém roce. Tato jednání se týkají nové smlouvy mezi EU a Ruskem a zohledňují dosavadní Dohodu o partnerství a spolupráci mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Ruskou federací na straně druhé. Parlament vždy zdůrazňuje závažnost otázek, jako jsou lidská práva, energetická bezpečnost a práva národnostních menšin, a také tentokrát nemohou tyto otázky na summitu nezaznít. Dobré vztahy s Ruskem jsou pro Evropskou unii velmi důležité, protože se jedná o významného a cenného partnera v evropských vztazích, ale za žádných okolností není možné připustit, aby EU nemohla vyvolat otázky, které jsou pro Ruskou federaci nepohodlné. Za povšimnutí obzvlášť stojí pozměňovací návrh 3 k usnesení o summitu EU-Rusko ve Stockholmu přijatý Evropským parlamentem, který usnesení doplňuje o nový odstavec 9a: „Zdůrazňuje, že vytvoření infrastrukturních vazeb mezi EU a Ruskou federací je vzájemně výhodné, a proto by mělo být podporováno a vycházet z minimalizace hospodářských a environmentálních výdajů; důrazně vyzývá Rusko, aby se při projektech v oblasti energetiky realizovaných ve spolupráci s Evropskou unií řídilo základními zásadami uvedenými v Energetické chartě“.

Pouze na základě společného stanoviska všech členských států a zároveň společného postoje Rady, Parlamentu a Komise je možné dosáhnout konečné podoby nové rámcové dohody o spolupráci mezi EU a Ruskem.

- Návrh usnesení: společné plánování výzkumu v oblasti boje proti neurodegenerativním chorobám, zejména Alzheimerově chorobě

  David Casa (PPE), písemně. – Alzheimerova choroba a jiná neurodegenerativní onemocnění postihují neuvěřitelně velký počet občanů Evropské unie. V současné době je jen málo poznatků o tom, jak těmto onemocněním předcházet a jak je léčit. S ohledem na závažnost těchto onemocnění je velmi důležité, aby tyto otázky byly ve větší míře řešeny na úrovni Evropské unie. Právě z tohoto důvodu jsem pro tuto zprávu hlasoval.

  Nessa Childers (S&D), písemně. – Hlasovala jsem pro usnesení, protože je důležité řešit Alzheimerovu chorobu v Evropě. Jako členka Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin jsem zvyklá, že investuji čas a úsilí do něčeho nyní, aby z výsledků měly prospěch až generace budoucí. S tím, jak obyvatelstvo Evropy stárne, se výskyt Alzheimerovy choroby v celé Evropě rozšíří. Je velmi důležité, aby Evropský parlament tento problém nyní řešil a snažil se kompenzovat některé škody, které tento nárůst Alzheimerovy choroby způsobí.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro návrh usnesení o společném plánování výzkumu v boji proti neurodegenerativním onemocněním, neboť mám za to, že je nutné na evropské úrovni posílit opatření na podporu výzkumu těchto onemocnění, zejména Alzheimerovy choroby. Vhledem k tomu, že Alzheimerovou či obdobnou chorobou trpí 7,3 milionů lidí (odhadovaný počet se do roku 2020 zdvojnásobí), je zvlášť důležitá podpora prevence a včasné diagnózy a léčby neurodegenerativních chorob.

Domnívám se, že článek 182 odst. 5 Lisabonské smlouvy, který stanoví postup spolurozhodování pro budování Evropského výzkumného prostoru, by mohl poskytnout vhodnější právní základ pro budoucí iniciativy společného plánování v oblasti výzkumu prostřednictvím většího zapojení Evropského parlamentu.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Hlasovali jsme pro tento návrh usnesení, neboť si uvědomujeme, že neurodegenerativní onemocnění, jako je Alzheimerova a Parkinsonova choroba, postihují více než sedm milionů lidí žijících v zemích Evropské unie.

I my vítáme pilotní projekt společného plánování výzkumu v této oblasti navrhovaný Komisí, ačkoliv jej nepovažujeme za dostatečný. Nicméně uznáváme jeho význam, neboť omezuje tříštění výzkumného úsilí a vede ke sdružování kritického objemu dovedností, znalostí a finančních prostředků.

Je důležité dosáhnout dalšího pokroku, především na základě multidisciplinárního přístupu, který zahrnuje sociální výzkum pohody pacientů a jejich rodin, a dále prosazováním „zdravého způsobu života podporujícího mozkovou činnost“ a podstatným zlepšením životních podmínek a zdravotního stavu obyvatel obecně.

Uvědomujeme si, že neurodegenerativní onemocnění, jako je Alzheimerova a Parkinsonova choroba, patří mezi největší výzvy v oblasti duševního zdraví, a boj proti těmto chorobám musí proto probíhat na třech frontách: zajištění každodenní péče pro rostoucí počet pacientů, zlepšení podmínek, za kterých je tato péče z velké části poskytována, což znamená větší podporu rodinám a pečovatelům, a zajištění mnohem více finančních prostředků na výzkum, aby počet pacientů poklesl.

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Neurodegenerativní nemoci, jako je Alzheimerova a Parkinsonova choroba, jsou hlavní příčinou dlouhodobé nezpůsobilosti. Postihují více než sedm milionů Evropanů a tento počet se v příštích desetiletích v důsledku stárnutí obyvatelstva pravděpodobně zdvojnásobí.

Proto podporuji zavedení nějakého celoevropského systému, který umožní lépe se vyrovnávat s následky neurodegenerativních onemocnění, zejména v případě Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby, jak na sociální úrovni, tak v oblasti veřejného zdraví. V současné době skutečně nelze neurodegenerativní choroby vyléčit, a tak představují jednu z největších výzev Evropy v oblasti duševního zdraví, kterou musíme řešit s pomocí prostředků, které jsou k tomu nejvhodnější.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Plně podporuji usnesení o neurodegenerativních onemocněních a vítám návrh Evropské unie na koordinaci postupu v této oblasti. Demence postihující miliony lidí a rodin představuje velký problém v celé Evropě. Odhaduje se, že v Evropské unii trpí demencí sedm milionů lidí, zhruba 70 000 ve Skotsku – a tato čísla podle očekávání v budoucnu ještě vzrostou. Komise výslovně prohlásila Skotsko za jednu z hrstky zemí, která již začala uplatňovat národní strategii proti demenci. To, čeho dosud bylo ve Skotsku dosaženo, dobře zapadne do návrhů EU a společně dokážeme lépe porozumět Alzheimerově chorobě a jiným degenerativním stavům a pomoci v jejich prevenci.

  Elisabeth Morin-Chartier (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro usnesení o společném plánování výzkumu v boji s neurodegenerativními onemocněními, zejména Alzheimerovou chorobou, protože považuji za důležité urychlit společnou výzkumnou činnost členských států v oblasti neurodegenerativních onemocnění. Nesmíme zapomínat, že Alzheimerovou chorobou nebo podobným onemocněním trpí v Evropě asi 7,3 milionů lidí a tento počet se podle odhadů do roku 2020 zdvojnásobí. Bohužel v současné době neumíme tyto nemoci vyléčit a znalosti o možnostech prevence a léčby jsou omezené. Doporučuji proto, aby členské státy spojily své prostředky a úsilí a společně výzkum podpořily, neboť budeme-li jako Evropané postupovat společně, získáme v boji s těmito chorobami pevnější pozici. Dále vyzývám evropské ministry, kteří mají na starosti výzkum, aby 3. prosince zaujali podobný postoj. Chci rovněž zdůraznit, že poslanci EP se nyní více než kdy předtím chtějí zapojit do budoucích iniciativ zaměřených na společné plánování výzkumu prostřednictvím legislativního postupu, který Lisabonská smlouva stanoví pro výzkum, a to postupu spolurozhodování.

  Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) Zhruba 7 milionů lidí v Evropě trpí neurodegenerativním onemocněním. Vzhledem ke stále rychlejšímu stárnutí obyvatelstva v Evropě se během několika příštích desetiletí toto číslo pravděpodobně zdvojnásobí. A co víc, je smutnou pravdou, že léčebné metody, které jsou v současné době při léčbě neurodegenerativních stavů dostupné, průběh nemoci pouze zpomalují, ale nedokážou jí předcházet ani nemoc skutečně vyléčit. Demence a s tím související stavy, a především Alzheimerova choroba, mimořádně zvyšují výdaje na zdravotní péči: roční náklady na pacienty s demencí se odhadují na částku okolo 21 000 EUR. Dodatečné náklady pak vznikají také v souvislosti s problémy, které tyto stavy doprovázejí, neboť k dalším fyzickým obtížím pacientů se často nepřihlíží a na léčbu tito pacienti často reagují odmítavě. V oblasti zdravotní politiky zde před Evropou leží velká výzva a výměna informací a osvědčených postupů a metod jako součást celoevropského výzkumného rámce je rozhodně přístup, který se vyplatí. Návrh usnesení proto podporuji.

  Frédérique Ries (ALDE), písemně. – (FR) Neurodegenerativní onemocnění, a zejména Alzheimerova choroba, představují v oblasti veřejného zdraví skutečný problém a především tato onemocnění vyžadují u lidí nad 65 let značnou lékařskou péči. Alzheimerova choroba je onemocnění, které se s očekávaným stárnutím evropské populace bude nevyhnutelně vyskytovat stále častěji, v současné době je touto chorobou postiženo sedm milionů Evropanů a toto číslo se v příštích desetiletích pravděpodobně zdvojnásobí.

Proto je důležitý koordinovaný postup na úrovni EU. Proto Evropský parlament mluví z duše občanům, když vyzývá ke koordinovanému výzkumnému úsilí v této oblasti prostřednictvím dnes přijatého usnesení. Prioritu musí mít samozřejmě multidisciplinární přístup zahrnující stanovení diagnózy, prevenci, léčbu a podporu pacientů a jejich rodin.

Stejně tak musíme reagovat na žádost výzkumných pracovníků o větší počet dobrovolníků pro klinické zkoušky, pokud chceme na trhu zajistit dostupnost účinných léků pro léčbu kognitivních poruch. V tomto směru je nutné vést rozsáhlou informační kampaň zaměřenou na rodiny.

Další výzvou, pokud jde o zajištění větší podpory pacientů a především o oddálení projevu prvních symptomů, je trénink jejich duševních činností a udržování jejich mozků v celodenní aktivitě.

- Zpráva: Chrysoula Paliadeli (A7-0020/2009)

  Elena Oana Antonescu (PPE), písemně. – (RO) Domnívám se, že informovanost občanů, společností, nevládních organizací a jakýchkoli jiných orgánů o úloze a činnosti evropského veřejného ochránce práv musí být co nejúplnější, neboť také to může přispět ke snížení počtu podávaných stížností, které nespadají do pravomoci tohoto institutu. Znalosti občanů o tom, co veřejný ochránce práv dělá, jsou obecně omezené.

Spuštění nových internetových stránek na začátku roku 2009 je vítaným krokem. Nicméně se domnívám, že je nutno vyvinout větší úsilí v poskytování co nejlepších informací občanům. Vítám proto návrh předložený zpravodajkou na vytvoření interaktivní příručky, která by občanům umožnila vyhledat co nejvíce informací o tom, jak podat stížnost a také jak snadno zvolit správnou cestu pro vyřešení problémů, s nimiž se potýkají.

  Elena Băsescu (PPE), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro zprávu paní Paliadeliové, neboť mám za to, že podává ucelený a podrobný přehled činností evropského veřejného ochránce práv v oblasti vyřizování a řešení stížností občanů.

Zároveň chci poblahopřát panu Diamandourosovi za jeho činnost v průběhu roku 2008 a za rekordní počet prováděných šetření a vyřešených případů. Evropský veřejný ochránce práv je mimořádně důležitý institut, který přibližuje Evropskou unii občanům. Tento prostředník zajišťuje, aby orgány a instituce Evropské unie fungovaly v zájmu jejích občanů transparentním, spravedlivým, řádným a nediskriminačním způsobem a plně v souladu s postupy.

Počet registrovaných stížností v roce 2008 považovaných za nepřípustné je velmi vysoký a ve srovnání s předcházejícími roky stoupá. Domnívám se proto, že ve všech členských státech musí průběžně probíhat odpovídající dynamické informační kampaně. Vzhledem k tomu, že občané Evropy nevědí, na kterou osobu se mají v případě porušení svých práv nejlépe obrátit, velice často se bezdůvodně obracejí na veřejného ochránce práv. Evropský ochránce práv však může řešit pouze případy nesprávného úředního postupu v souvislosti fungováním orgánů Evropské unie. Spolupráce mezi evropským veřejným ochráncem práv a orgány EU se musí zlepšit.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Tato zpráva podává jasný a komplexní přehled činností evropského veřejného ochránce práv v roce 2008. Díky novému uspořádání a novému způsobu prezentace statistických údajů je přehlednější a srozumitelnější než zprávy předchozí.

Veřejný ochránce zpráv zaznamenal vzestup v počtu obdržených stížností, ačkoliv pouze 802 z celkových 3 406 stížností, které k němu byly podány, spadaly do jeho pravomoci. Za velice pozitivní považuji, že v 36 % uzavřených případů bylo dosaženo smírného řešení. Počet nepřípustných stížností je podle mého názoru přesto příliš vysoký a je nutno vést informační kampaň, která by zvýšila povědomí evropských občanů o činnosti a pravomoci veřejného ochránce práv.

Jednou z priorit evropského veřejného ochránce práv je zajistit, aby na všech úrovních Unie byla na základě práva EU dodržována práva občanů a aby orgány a instituce EU naplňovaly nejvyšší standardy správní praxe. Je důležité zajistit, aby se občanům na jejich podněty, stížnosti a petice dostalo rychlé a věcné odpovědi, a také posílit jejich důvěru v Evropskou unii a její orgány.

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro zprávu paní Paliadeliové týkající se výroční zprávy o činnosti evropského veřejného ochránce práv pana Diamandourose, protože umožňuje, aby evropský systém rozhodování byl uplatňován denně s co největším zřetelem na zásadu otevřenosti, a pokud možno co nejblíže občanům.

Jedná se o mimořádně užitečný nástroj pro občany, podniky a jiné organizace v celé Evropě, všechny, kteří se setkávají s případy nesprávného úředního postupu ze strany evropských orgánů. Zvláště mě těší, že přezkum statutu veřejného ochránce práv a zejména posílení jeho vyšetřovacích pravomocí přispěje k plnému obnovení důvěry občanů v jeho schopnost důkladně a bez omezení prošetřovat jejich stížnosti.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Hlasoval jsem pro zprávu paní Paliadeliové o činnosti evropského veřejného ochránce práv. Veřejný ochránce práv poskytuje službu občanům EU a pomáhá zajistit, aby evropské orgány fungovaly v souladu s právním řádem a širšími obecnými zásadami. Tyto širší zásady zahrnují rovnost, nediskriminaci a dodržování lidských práv a základních svobod, a proto jsem podpořil pozměňovací návrh své kolegyně paní Aukenové usilující o jasnější vymezení pojmu „nesprávný úřední postup“.

  Iosif Matula (PPE), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro zprávu paní Paliadeliové o činnosti evropského veřejného ochránce práv, neboť mám za to, že pan Diamandouros významným způsobem přispěl k řešení problémů občanů a přiblížení orgánů Evropské unie k občanům. Zároveň chci poděkovat paní zpravodajce za její úsilí při vypracování této zprávy.

Evropský prostředník sehrává klíčovou úlohu při zvyšování transparentnosti a odpovědnosti jako součásti procesu rozhodování a správního systému Evropské unie. Upřímně doufám, že 44 šetření uzavřených v roce 2008 kritickými poznámkami přispěje v budoucnu ke snížení počtu případů nesprávného úředního postupu. Souhlasím se širokým výkladem pojmu „nesprávný úřední postup“, který by měl zahrnovat protiprávné správní postupy či porušování závazných právních pravidel a zásad a rovněž případy, kde správní orgány plnily své povinnosti vůči občanům laxně, nedbale a s nedostatečnou transparentností nebo porušily jiné zásady řádné správy.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Vzhledem k významné úloze evropského veřejného ochránce práv, který prosazuje transparentnost ve vztazích mezi Evropskou unií a jejími občany, znovu zdůrazňuji svůj názor, že mezi všemi orgány a institucemi Společenství se vytvořily konstruktivní vztahy.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Hlasoval jsem pro zprávu paní Paliadeliové týkající se výroční zprávy o činnosti evropského veřejného ochránce práv, neboť se domnívám, že veřejný ochránce práv, který přezkoumává a vyřizuje stížnosti, vede a uzavírá šetření, udržuje konstruktivní vztahy mezi orgány a institucemi Evropské unie a zvyšuje informovanost občanů v otázce dodržování jejich práv ze strany těchto orgánů a institucí, vykonával tyto své povinnosti aktivně a vyváženým způsobem. Je třeba vyzdvihnout dobrou úroveň spolupráce evropského veřejného ochránce práv s jinými evropskými institucemi, zejména s Petičním výborem Evropského parlamentu. Z tohoto důvodu jsme mu svým hlasováním pro zprávu chtěli vyjádřit podporu v jeho úloze vnějšího kontrolního mechanismu a jako cennému zdroji návrhů na zlepšení evropské správní praxe.

  Elisabeth Morin-Chartier (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro usnesení Evropského parlamentu o činnosti evropského veřejného ochránce práv v roce 2008, která upozorňuje na velký počet stížností na nedostatečnou transparentnost EU. Tyto údaje ve mně vzbuzují obavy. Podporuji proto toto usnesení, které vyzývá k tomu, aby se působení veřejného ochránce práv dostalo větší publicity. Je opravdu smutné, že 36 % z 355 šetřených případů, které v roce 2008 veřejný ochránce práv uzavřel, se týká nedostatku transparentnosti evropských orgánů a zahrnuje případy odmítnutí žádostí o informace. Mám za to, že je důležité zdůraznit, že odpovědná a transparentní správní praxe v rámci Evropské unie je zárukou důvěry, kterou občané do Evropské unie vkládají.

  Joanna Senyszyn (S&D), písemně. – (PL) Plně souhlasím s usnesením Evropského parlamentu k výroční zprávě o činnosti evropského veřejného ochránce práv v roce 2008 a hlasovala jsem pro její přijetí. Cenný je zejména návrh na zřízení společných internetových stránek evropských orgánů. To by zúčastněným stranám umožnilo pro každý případ najít tu správnou instituci a dopisy, dotazy a stížnosti zaslat na příslušnou adresu. Pro občany členských států EU by to byla neocenitelná pomoc. V současnosti to většině lidí působí problémy. Lidé se na mě mnohokrát obrátili s žádostí o poskytnutí informace, kde mohou získat přístup k dokumentům nebo kam podat stížnost, protože nevědí, na koho se obrátit. Dopisy rozesílají na všechna možná místa a pak jsou roztrpčeni, že nedostanou odpověď a jsou zklamáni fungováním orgánů EU i zdlouhavostí správních postupů. Na druhé straně se veřejný ochránce práv místo odpovídání na patřičné stížnosti musí potýkat s více než 75 % stížností, které nespadají do jeho pravomoci. Nové internetové stránky by byly skvělým vodítkem při orientaci v oblastech pravomoci evropských orgánů. Dokud nebudou zřízeny, žádám evropského ochránce práv, aby každou stížnost postoupil přímo vnitrostátním nebo regionálním veřejným ochráncům práv, kteří mají příslušné pravomoci. Také podporuji myšlenku na vedení rozsáhlejší informační kampaně zaměřené na zvýšení informovanosti občanů o povinnostech a oblasti působnosti členů sítě evropského veřejného ochránce práv.

- Zpráva: Alain Lamassoure (A7-0045/2009)

  Elena Oana Antonescu (PPE), písemně. – (RO) Pro rozpočet EU na přechodné období mezi Smlouvou z Nice a Lisabonskou smlouvou musíme mít jasná pravidla.

Vzhledem k tomu, že příští měsíce jsou pro rozpočtovou politiku Evropské unie klíčové a že poté, co vstoupí v platnost Lisabonská smlouva, budou až do začátku roku 2010 probíhat převody rozpočtových prostředků nebo přezkumy, je nutno pro toto přechodné období stanovit jasný postup, aby se usnadnilo plnění rozpočtu a přijetí opravných rozpočtů. V rámci dohodovacího rozpočtového řízení plánovaného na 19. listopadu musí Evropská komise, Rada Evropské unie a Evropský parlament dosáhnout dohody o přijetí přechodných pokynů. Delegace Evropského parlamentu musí při jednáních zaujmout rozhodný a pevný postoj. Proto jsem pro zprávu pana Lamassoureho hlasovala.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Vstup Lisabonské smlouvy v platnost změní dosavadní rozpočtový rámec EU a vyvolá nutnost přijmout právní akty na jeho plnění. Ty zahrnují zejména přijetí nového nařízení o víceletém finančním rámci a finančního nařízení o nových zásadách pro přijímání a plnění rozpočtu a dále schválení nové interinstitucionální dohody. Vzhledem k tomu, že celý proces přijímání těchto nových opatření potrvá několik měsíců, souhlasím se zpravodajem, že jsou nutné přechodné pokyny, které by měly začít platit společně s tím, jak smlouva vstoupí v platnost.

Tyto pokyny budou důležité, neboť umožní orgánům plnit rozpočet a schválit opravné rozpočty, a v případě potřeby také rozpočtový proces pro rok 2011.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Vítám Lisabonskou smlouvu, která již brzy vstoupí v platnost a v některých oblastech posílí úlohu Parlamentu, zejména v oblasti rozpočtu. Souhlasím se zprávou pana Lamassoureho o přechodných procesních pokynech, a proto jsem pro ni hlasoval, neboť dokud Lisabonská smlouva nevstoupí v platnost, jsou přechodná opatření nutná.

Chtěl bych poblahopřát panu zpravodaji za jeho aktivní přístup a dobře odvedenou práci. Zdůrazňuji, že přechodná opatření se nesmí odchýlit od obecných zásad uvedených v nové smlouvě, ani nesmí ohrozit žádné budoucí legislativní postupy. Musím také upozornit, že je nutno omezit současný nadměrný počet opravných rozpočtů, a vyzývám Komisi, aby předložila návrhy na přijetí nařízení, které by zahrnovalo víceletý finanční rámec, a na změnu finančního nařízení.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Zpráva se zaměřuje na přechodné procesní pokyny pro rozpočtové otázky se zřetelem na vstup Lisabonské smlouvy v platnost. Samozřejmě, že vzhledem ke změnám provedeným v rozpočtovém procesu si vstup této smlouvy v platnost – se kterou jsme nesouhlasili a nadále nesouhlasíme – vyžádá přijetí těchto přechodných opatření, neboť rozpočet Evropské unie pro rok 2010 bude schvalován stále ještě podle Smlouvy z Nice. Tématem této zprávy proto není samotná Lisabonská smlouva, ale nutnost přijmout nějaký postup, který umožní plnit rozpočet pro rok 2010.

Jelikož jsme si této nutnosti vědomi, hlasovali jsme proti všem navrhovaným pozměňovacím návrhům ke zprávě, které by odblokovaly plnění rozpočtu, což by mělo velice negativní dopad. Nemůžeme však hlasovat pro zprávu, která v odstavci 1 přímo uvádí: Evropský parlament „vítá brzký vstup Lisabonské smlouvy v platnost“. Náš postoj je určován tím nejzákladnějším smyslem pro konzistentnost, vzhledem k tomu, že smlouva bude mít závažné negativní dopady na budoucnost pracovníků a občanů Evropy z důvodů, které jsme již při mnoha příležitostech vysvětlovali, a vzhledem k tomu, že její ratifikační proces byl hluboce nedemokratický, rozhodli jsme se proto zdržet se závěrečného souhrnného hlasování.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Nové rozpočtové postupy stanovené v Lisabonské smlouvě jsou nepochybně tím, co mění Evropskou unii, řečeno institucionální terminologií, na superstát. Je tomu tak proto, že zatímco příspěvky do rozpočtu Společenství zůstávají v podstatě státními příspěvky odvozenými od vnitrostátních daní, hlasování o rozpočtu bude napříště probíhat, aniž by vlády jednotlivých členských států mohly mít konečné slovo.

To se týká především zemědělství, které přestává být povinným výdajem a které bude bezpochyby obětováno v zájmu klientelistických rozmarů této sněmovny. Kromě tohoto hlavního problému je nepřijatelné tak nahrubo zrežírovat okamžité zavedení nových postupů. Dnes v době krize není možno „zahrávat“ si s penězi evropských daňových poplatníků kvůli politicky citlivým otázkám. Potřebujeme vyjednat správnou podobu finančního nařízení a interinstitucionální dohody a bude velmi zlé, pokud to potrvá příliš dlouho.

Mezitím musíme i nadále uplatňovat dosavadní metody a postupy a odmítnout každý opravný rozpočet nebo převod, které nejsou naléhavě potřeba.

  Cătălin Sorin Ivan (S&D), písemně. – (RO) Vstup Lisabonské smlouvy v platnost přinese podstatné změny v mnoha oblastech, počínaje rozpočtovým procesem. Zpráva zajišťující přechod mezi dvěma postupy, tím stávajícím a druhým, který předpokládá nová smlouva, je značným přínosem. Právě proto jsem považoval za vhodné podpořit ji v plném rozsahu. Procesní pokyny uvedené ve zprávě usnadní rozpočtové činnosti tří dotčených orgánů, tak aby rozpočet mohl být účinně plněn, zejména v otázce rozpočtových převodů. Žádost předložená z vlastního podnětu zpravodaje o přizpůsobení finančního nařízení novým pravidlům stanoveným v Lisabonské smlouvě v co nejkratší možné době je dalším opatřením, které je nutno přijmout okamžitě. Kromě toho předpokládáme, že budou přijaty přechodné pokyny, které budou posouzeny na dohodovacím jednání o rozpočtu stanoveném na 19. listopadu, před druhým čtením v Radě, a jsme přesvědčeni, že na ně bude kladen patřičný důraz.

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Lisabonská smlouva s sebou přináší velkou řadu změn včetně změn v rozpočtu, které jsou důležité, především odstranění rozdílů mezi povinnými a nepovinnými výdaji. Rozpočet pro rok 2010 byl přijat podle staré smlouvy, ale až do zavedení rozpočtového procesu pro rok 2011 budou orgány asi ještě muset řešit plnění rozpočtu, přijímat opravné rozpočty a pokračovat v rozpočtovém procesu pro rok 2011, než Lisabonská smlouva vstoupí v platnost.

Zpráva pana Lamassoureho stanoví omezení a podmínky, za kterých může Evropský parlament pověřit příslušný výbor jednáním na dohodovacím řízení o rozpočtu, které proběhne 19. listopadu. Vítám iniciativu, kterou předkládá tato zpráva vypracovaná v rekordním čase. Také blahopřeji Komisi za to, jak účinným způsobem nám poskytla stávající přechodná pravidla.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Vezmeme-li v úvahu příliš velký počet opravných rozpočtů, mohli bychom nabýt dojmu, že EU je neschopná plánovat. Tento názor by zajisté nebyl zcela mylný. Stačí, když pomyslíme na neustále houstnoucí síť agentur EU a trvale rostoucí unijní rozpočet a s tím spojené možné překrývání a zdvojování činnosti. To platí také pro novou službu pro vnější činnost vytvořenou na základě Lisabonské smlouvy, pro kterou je nutné sestavit rozpočet EU tak, aby nový systém na jedné straně nevedl k duplicitě, nýbrž aby umožňoval využití vzájemné součinnosti, a na druhé straně, aby nebyla obcházena parlamentní kontrola, aby členské státy nemohly být blokovány a aby vnitrostátní pravomoci nebyly vykleštěny. Tento opravný rozpočet je předčasný vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva teprve vstoupí v platnost a řada otázek stále zůstává nevyřešena. Hlasoval jsem proto „Ne“.

  Elisabeth Morin-Chartier (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro usnesení o zprávě svého kolegy, předsedy Rozpočtového výboru pana Lamassoureho. Tato zpráva skutečně vyzývá k tomu, aby poté, co vstoupí v platnost Lisabonská smlouva, byly respektovány nové pravomoci Evropského parlamentu, a proto jsou nutná přechodná pravidla pro přechodné období, dokud nebudou uplatněna nová rozpočtová pravidla stanovená toutéž smlouvou. Podle nové smlouvy má Parlament stejnou odpovědnost za přijetí rozpočtu jako Rada, dokonce i v oblasti povinných“ výdajů (zemědělství a mezinárodní smlouvy), o kterých doposud rozhodovaly výlučně členské státy. Nové pravomoci Parlamentu nemohou být uplatněny, dokud nebudou přijata nová procesní nařízení nutná pro uvedení obecných ustanovení nové smlouvy do praxe. Tato zpráva zdůrazňuje skutečnost, že tato situace je znepokojující, neboť si nepřeji, aby Rada a Komise mezitím dál pokračovaly ve vyjetých kolejích. Požaduji proto okamžité přijetí přechodných pravidel a příští schůzka Rady a Parlamentu pro projednání rozpočtu na rok 2010 by se mohla konat při příležitosti jejich přijetí …