Doslovný záznam ze zasedání

Čtvrtek, 26. listopadu 2009 - Štrasburk

9. Vysvětlení hlasování

Ústní vysvětlení hlasování

- Návrh usnesení: O strategii rozšíření v roce 2009, která se týká zemí západního Balkánu, Islandu a Turecka (B7-0185/2009)

  Cristian Dan Preda (PPE). – (RO) Chtěl jsem především zdůraznit kvalitu práce, kterou odvedl pan Gabriele Albertini při přípravě návrhu. Chtěl bych rovněž říct, že jsem hlasoval pro přijetí tohoto návrhu, vzhledem k tomu, že rozšíření je pro EU důležitým politickým gestem. Rovněž bych chtěl zdůraznit, že jsem v řadě otázek hlasoval odlišně než moje politická skupina, v zásadě jde o otázky související s Kosovem, neboť zastávám ohledně Kosova odlišný názor než většina evropských zemí. Proto jsem hlasoval odlišně o pozměňovacím návrhu 17 v článku 19, pozměňovacím návrhu 22, pozměňovacím návrhu 24 a rovněž o bodu 10 právního východiska 4.

Stále považuji rozšíření za velmi důležité, jsem však rovněž přesvědčen, že odlišné postoje vyjádřené pěti členskými státy je třeba vzít v úvahu.

  María Muñiz De Urquiza (S&D). – (ES) Paní předsedající, delegace španělských socialistů při hlasování o Kosovu podpořila neuznání jednostranného vyhlášení nezávislosti ze strany Kosova mezinárodním společenstvím.

  Dimitar Stoyanov (NI). – (BG) Hlasoval jsem proti usnesení o strategii rozšíření, protože obsahuje mnoho lichotivých slov o pokroku Turecka s ohledem na kodaňská kritéria. Nevidím žádnou známku tohoto pokroku. Kolegové a kolegyně poslanci, nezapomínejte, že Turecko je země, která před necelými 100 lety spáchala genocidu proti národu na vlastním území a národu, který se nedávno osvobodil od turecké nadvlády. Turecko páchá genocidu dodnes, obyvatelstvo i politická třída jsou na skutky, kterých se dopouští jejich země, hrdí. Před dvaceti lety Turecko sponzorovalo teroristické organizace a vyváželo terorismus. Ještě dnes pěstuje úzké vazby s teroristickými organizacemi. Pokud chceme mít v Evropské unii zemi, která je stále hrdá na genocidu a podporuje terorismus, pak prosím přijměte ji. Já jsem však rozhodně proti.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN WIELAND
místopředseda

  Hannu Takkula (ALDE). – (FI) Pane předsedající, hlasoval jsem pro přijetí této zprávy, rád bych však v souvislosti s ní položil jednu důležitou otázku.

Podle mého názoru musíme jako Evropský parlament a Evropská unie zajistit, aby všechny země usilující o členství v Evropské unii, prokázaly dodržování kodaňských kritérií. Je nesmírně důležité zajistit uplatňování lidských práv, demokracie, svobody projevu a zásad právního státu.

Dnes jsme rovněž hlasovali o právech žen a konkrétně o právu žen na život, v němž nebudou vystaveny násilí. Domnívám se, že v této souvislosti je velmi důležité zajistit, aby byla práva žen a dětí uplatňována ve všech zemích, které chtějí přistoupit k Evropské unii.

O tom všem hovořím zejména s ohledem na Turecko. Turecko musí urychleně začít realizovat reformy a změny, pokud chce být připraveno na přistoupení k Evropské unii, třebaže já osobně sdílím přesvědčení, že k tomu dojde ještě během našeho života. Je však velmi důležité, abychom v Evropské unii společně dodržovali smluvená pravidla – kodaňská kritéria.

  Martin Kastler (PPE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem rovněž hlasoval proti, protože jsem toho názoru, že dříve, než budeme moci přijmout takovéto pozitivní prohlášení, musí Turecko splnit všechna kritéria. Zejména bych rád připomněl hraniční spor mezi Kyprem a Tureckem, který nebyl ani v tomto roce urovnán, a nezákonnou okupaci Kypru, která nebyla doposud ukončena. Nechtěl jsem však hlasovat proti ostatním kandidátům na přistoupení. Učinil bych zvláštní výjimku v případě balkánských států, které bych rád v této sněmovně co nejdříve přivítal.

- Návrh usnesení: o odstranění násilí páchaného na ženách (B7-0139/2009)

  Filip Kaczmarek (PPE). – (PL) Pane předsedající, zdržel jsem se hlasování o tomto usnesení, i když se jedná o důležitou a dokonce velmi důležitou otázku. Nechápu však, jak souvisí otázka boje proti násilí páchaného na ženách s otázkou reproduktivní volby. Během včerejší rozpravy k tomuto tématu říkali někteří řečníci nesmysly. Paní Senyszynská obviňovala katolickou církev z útlaku žen.

Neumím si představit nic absurdnějšího. V Polsku nedochází k žádným vraždám ze cti, neprovádí se zde obřízka na děvčatech, nedochází zde k výběrovým potratům, nejsou zde uzavírána dočasná manželství a lidé nejsou kamenováni kvůli cizoložství či obvinění z cizoložství. Ženy nejsou vystaveny žádné diskriminaci ze strany zákona a všechny případy násilí na ženách jsou všeobecně odsuzovány jak ze strany občanů, tak ze strany katolické církve. Vzhledem k tomu, že tyto extrémní názory se naštěstí do usnesení nedostaly, pouze jsem se zdržel hlasování.

  Tiziano Motti (PPE). – (IT) Pane předsedající, hlasoval jsem pro přijetí návrhu usnesení o odstranění násilí páchaného na ženách. Věnuji svůj hlas téměř sedmi milionům italských žen, které jsou každoročně vystaveny násilí ze strany mužů. Věnuji tento hlas samozřejmě také všem ženám v Evropě, které se nacházejí ve stejné situaci.

Někdy máme sklon se domnívat, že k tomuto jevu dochází pouze na okraji naší společnosti, a přitom ve skutečnosti k násilí na ženách dochází především doma. Je to jev, který se nás přímo týká.

Pro starší ženy je obtížnější bránit se. Nesmíme na ně proto zapomínat, protože násilí není pouze fyzické; existuje rovněž násilí kulturní. Násilí může rovněž spočívat v upírání práva osobě na volný pohyb.

Navíc dříve, než ženy dojdou dospělosti, jsou mladými děvčaty, a násilí na mladém děvčeti má za následek, že se už nikdy nebude radovat ze života.

Doufám proto, že od této chvíle se bude Parlament soustředit na opatření, která zajistí, že celá tato záležitost nezůstane pouze u dobrého záměru.

  Lena Ek (ALDE). – (SV) Paní předsedající, násilí páchané na ženách je problém rozšířený v celé Evropě a na celém světě. Jen ve Švédsku, kde žije 9 milionů obyvatel, je denně zneužito 380 žen. Pětina ženské populace je vystavena násilí a 45 % všech žen ve věku 16 až 64 let se někdy během svého života staly obětí násilí. To je naprosto otřesné. Pokud se někdo stane obětí násilí doma, je to úděsné narušení osobní integrity. Muži a ženy by měli mít stejnou šanci na tělesnou integritu.

Násilí, ke kterému dochází na celém našem kontinentu, je dokladem toho, že podpora rovného postavení mužů a žen v Evropě ještě stále vyžaduje mnoho úsilí. EU nemůže nadále pomíjet tyto skutečnosti. Vítám proto usnesení o odstranění násilí páchaného na ženách a vyzývám Komisi a Radu, aby přijaly svůj díl odpovědnosti v této oblasti. Hodlám zajistit, aby byla Komise donucena předložit návrh na zlepšení situace v oblasti násilí páchaného na ženách.

  Anna Maria Corazza Bildt (PPE). – Pane předsedající, hlasovala jsem z celého srdce pro přijetí tohoto usnesení, protože se domnívám, že musíme spojit síly napříč politickými skupinami v zájmu společného cíle – odsoudit všechny formy násilí páchaného na ženách, zvýšit povědomí a bojovat proti nim.

Mám zvláštní vztah k otázce žen v konfliktech, protože jsem prožívala konflikt v Bosně a Hercegovině, během kterého jsem poskytovala pomoc, a částečně jsem jako spolupracovnice Červeného kříže zažila i konflikt v Dárfúru. Domnívám se, že ve Stockholmském programu máme nyní skvělý nástroj, který nám umožní přejít od slov k činům. Ráda bych poděkovala švédskému předsednictví, že začlenilo boj proti násilí páchanému na ženách a jeho podporu do stockholmského programu. Budu rozhodně usilovat o to, aby se v rámci realizace Stockholmského programu stal boj proti násilí páchaného na ženách jednou z priorit.

  Zbigniew Ziobro (ECR). – (PL) Pane předsedající, rád bych zdůraznil, že otázka násilí páchaného na ženách je nesmírně důležitá a jsem velmi rád, že se Evropský parlament tomuto problému věnuje. Zvláštní pozornost si zasluhuje problém nejagresivnějších násilných sexuálně motivovaných trestných činů páchaných na ženách, na které však soudy v některých evropských zemích nereagují odpovídajícím způsobem. Rozsudky, které soudy v těchto případech vydávají, jsou často velmi mírné, a ženy pak ztrácí motivaci oznámit tyto strašlivé činy, které na nich byly spáchány, orgánům činným v trestním řízení. Tímto způsobem vznikají statistiky neviditelných trestných činů. Z tohoto důvodu bychom měli věnovat větší pozornost nejhorším a nejvážnějším trestným činům páchaným na ženách – násilných, sexuálně motivovaných – s cílem dosáhnout větší standardizace rozsudků, a vytvořit tak větší pocit bezpečí a dosáhnout spravedlnosti a morálního zadostiučinění pro ženy, které byly tímto krutým způsobem postiženy.

Rád bych zdůraznil, že nemohu hlasovat pro konečné znění usnesení pro jeho ideologický a radikální postoj k otázce potratů, postoj, který je v rozporu s křesťanskými hodnotami.

  Janusz Wojciechowski (ECR). – (PL) Pane předsedající, rád bych, pokud je to možné, přednesl vysvětlení k hlasování v otázce boje proti kouření tabáku. Je to velmi krátké prohlášení.

  Předsedající. – Pane Wojciechowski, jednací řád stanoví, že se musíme zabývat jednotlivými tématy postupně. Právě jsme projednávali téma odstranění násilí páchaného na ženách a nyní máme jednat o politickém řešení problémů pirátství u somálského pobřeží. Jedno téma po druhém!

- Návrh usnesení: o politickém řešení problému pirátství u somálského pobřeží (RC-B7-0158/2009)

  Louis Bontes (NI). – (NL) Nizozemská strana svobody hlasovala proti návrhu usnesení o Somálsku a rád bych vysvětlil proč.

Nizozemská strana svobody zastává názor, že sledování plavidel u pobřeží Somálska není úkolem pro EU; na druhé straně je to v plném rozsahu úkol pro NATO. Evropa nemá armádu a nemá v této oblasti co dělat. To je v plné míře úkol pro NATO.

Nizozemská strana svobody zastává názor, že na obchodních lodích by měli být přítomni příslušníci vojenského námořnictva, aby umožnili odrazit útoky pirátů. Abych to shrnul: pirátství v mořích v okolí Somálska je třeba zastavit, nikoli však tímto způsobem.

- Návrh usnesení: o nekuřáckém prostředí (B7-0164/2009)

  Anna Záborská (PPE). – (SK) Doporučení Rady o nekuřáckých prostředích má za cíl pomoci členským státům v úsilí o účinnější ochranu občanů před tabákovým kouřem. Je to v souladu s mezinárodními závazky, které vyplývají z rámcové dohody WHO o kontrole tabáku.

Podporuji toto doporučení. Kouření nadále představuje jednu z nejčastějších příčin onemocnění, které jsou příčinami předčasné smrti. Hovoříme o kardiovaskulárních nemocech, rakovině a chronických nemocech dýchacích cest, méně často ale už o snížení plodnosti u mladých žen a mužů.

V období demografické krize a hledání nových metod oplodnění, které jsou finančně nákladné, bychom se měli více soustředit na pravdivou osvětu. Pokud máme uchránit svoje děti před negativními důsledky kouření, je třeba začít výchovou v rodině.

Závěrem jeden důležitý požadavek: důsledné sledování by mělo zahrnovat i reakce na činnosti tabákového průmyslu zaměřené na podkopávání opatření proti kouření.

  Axel Voss (PPE). – (DE) Pane předsedající, rád bych hovořil o dvou hlediscích nekuřáckého prostředí. Za prvé, hlasoval jsem pro to, aby v této oblasti měly rozhodovací pravomoc členské státy a to jednak s ohledem na zásadu subsidiarity a jednak proto, že my žádnou pravomoc nemáme. Přestože jsem velikým příznivcem nekuřáckého prostředí, jsem přesvědčen, že bychom v tomto případě měli hrát podle pravidel.

Za druhé, mne trápí dotace Evropské unie na pěstování tabáku. Tyto dotace budou zrušeny, což jsem svým hlasem podpořil, protože je nelze sladit s ostatními snahami o celkový zákaz kouření. Musíme proto být soudržní. Pokud chceme bojovat s kouřením, neměli bychom dotovat pěstování tabáku.

  Anja Weisgerber (PPE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, německá konzervativní skupina (CSU) je příznivcem přijetí jednoznačných a praktických předpisů na ochranu nekuřáků v Evropě. Podle mého názoru však „v Evropě“ nemusí nutně znamenat „z Evropy“. Řada členských států již přijala nařízení na ochranu nekuřáků a další podobná nařízení jsou přijímána.

Nejsem přesvědčena – společně s většinou kolegů poslanců v Evropském parlamentu, což je velmi povzbudivé –, že bychom z Bruselu museli zavádět nařízení na ochranu nekuřáků nebo že jsme schopni to udělat účinně. Evropská unie nemá v této oblasti pravomoc. Jsme odpovědni pouze za zdraví a bezpečnost při práci. Zde spočívá problém, protože podle mě je nejdůležitější otázkou ochrana dětí a mladých lidí a tato skupina, která potřebuje ochranu především, by do oblasti působnosti tohoto nařízení, které se vztahuje pouze na zdraví a bezpečnost při práci, nespadala.

Proto v této oblasti musí členské státy přijmout opatření. Hlasovala jsem pro a jsem ráda, že tento pozměňovací návrh byl přijat.

  Marian Harkin (ALDE). – Pane předsedající, pocházím ze země, která zavedla zákaz kouření na pracovišti. V té době jsem byl poslancem irského parlamentu a plně jsem tento zákaz podpořil.

Zde v Evropském parlamentu jsme však poněkud v jiné pozici a musíme brát ohled na zásadu subsidiarity. I když ochrana zdraví pracovníků může ve skutečnosti představovat problém – v této oblasti jsme již přijali právní předpisy například v oblasti vystavení pracovníků elektromagnetickému záření –, nemůžeme požadovat, jak to činíme v bodě 7, aby členské státy, které již zákaz kouření přijaly, respektovaly zásady rovnosti mezi různými druhy zařízení v oblasti pohostinství. Včera jsme hlasovali o úloze vnitrostátních parlamentů a jejich pravomocech ve vztahu k navrhovaným právním předpisům EU v oblasti subsidiarity podle nové Lisabonské smlouvy, a proto by způsob našeho hlasování měl zůstat soudržný.

Závěrem chci dodat, že jsem měl na začátku jednání s kolegou a nestihl jsem hlasování o evropském roku dobrovolnictví. Rád bych prohlásil, že jako člověk, který už v minulém volebním období vedl kampaň za vyhlášení roku 2011 rokem dobrovolnictví, plně podporuji návrh Parlamentu.

  Bruno Gollnisch (NI). – (FR) Pane předsedající, toto vysvětlení hlasování ve mně vzbuzuje jisté emoce, protože moje vlastní matka se narodila v továrně na zpracování tabáku právě v tomto městě – ve Štrasburku –, kde pracoval můj dědeček. Tato továrna byla nyní zavřena.

Když byly ve Francii služby na výrobu tabáku a zápalek, které byly tehdy považovány za veřejnou službu, přeměněny na společnost s ručením omezeným, zaměstnancům bylo řečeno, že to nebude mít žádný dopad na jejich pracovní místa. Dnes jsme svědky toho, jak se ostatní odvětví veřejných služeb potýkají se stejnými problémy.

Rozhodně chápeme oprávněnou kampaň proti kouření, které má škodlivé účinky na lidské zdraví. Bohužel však francouzský tabákový průmysl vymizel. Továrna na zpracování tabáku ve Štrasburku je uzavřená, lidé však kouří dál. Kouří tabák dovážený ze zahraničí.

Z toho důvodu osobně podporuji ceny stanovené pro evropské pěstitele tabáku alespoň do té doby, dokud budou lidé v Evropě kouřit. Jsem pro to, aby se tabák raději pěstoval zde, než abychom ho dováželi odjinud.

  Janusz Wojciechowski (ECR). – (PL) Pane předsedající, děkuji vám za slovo. Podporuji opatření Evropské unie na omezení spotřeby tabáku, nedomnívám se však, že tato opatření by měla být vázána na snížení podpory pro producenty tabáku. Důvodem je, že produkce tabáku nesouvisí s jeho spotřebou. Pokud omezíme nebo zastavíme produkci, nebo zastavíme podporu těm zemědělcům, kteří se věnují pěstování tabáku, spotřeba se tím nezastaví, pouze se bude orientovat na tabák z dovozu. Boj proti producentům tabáku není způsob, jak omezit kouření. To by bylo stejné, jako snažit se řešit spotřebu piva mezi mladými lidmi vyhlášením boje pěstitelům chmele. Z toho důvodu jsem ke svému hlasu připojil stanovisko, že produkce tabáku nemá vliv na jeho spotřebu.

- Návrh usnesení: o summitu FAO a zajišťování potravin - za vymýcení hladu z povrchu zemského (RC-B7-0168/2009)

  Anna Záborská (PPE). – (SK) Potravinová krize není pouze hospodářským a humanitárním problémem, ale rovněž otázkou světového míru a bezpečnosti.

S radostí jsem podpořila schválenou rezoluci, i když řešení otázky hladu na Zemi má své rezervy. Zasedání světového summitu o zajišťování potravin se neubíralo směrem, jaký si organizátoři přáli. I když je boj proti hladu problémem sociálněhospodářským, finančním a kulturním, rozprava ve shromáždění se omezila pouze na technickou rovinu. I ředitel FAO Jacques Diouf byl zklamaný z jejího průběhu a z toho, že se setkání nezúčastnili představitelé západních zemí. Zástupci rozvinutého světa nepřijali žádné konkrétní závazky.

Nemohu si pomoci, ale i otázku řešení hladu a chudoby vnímám často jako mediální téma a nikoli jako konkrétní problém, který je třeba naléhavě řešit. Podstatou solidarity je ochota vzít na sebe konkrétní odpovědnost a vyjít vstříc potřebám druhých.

Písemné vysvětlení hlasování

- Zpráva: Marco Scurria (A7-0077/2009)

  John Stuart Agnew, Marta Andreasen, Gerard Batten, John Bufton, Derek Roland Clark, Trevor Colman, Nigel Farage, Mike Nattrass a Nicole Sinclaire (EFD), písemně. – Strana nezávislosti Spojeného království UKIP obdivuje dobrovolnictví a uznává jeho přínos pro celou společnost. Tato zpráva však vyzývá k hrubé politizaci dobrovolnictví pro účely EU a požaduje prostředky britských daňových poplatníků na dosažení této politizace. Z tohoto důvodu jsme uvedený návrh nemohli podpořit.

  David Casa (PPE), písemně. – Myšlenka dobrovolnictví má pro moderní společnost zásadní význam. Je to akt svobodného rozhodnutí člověka a může mít neuvěřitelně kladný vliv na životy mnoha lidí. Evropský rok dobrovolnictví je proto velmi důležitou iniciativou. Souhlasím se zpravodajem. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl hlasovat pro přijetí této zprávy.

  Diane Dodds (NI), písemně. – Hlasovala jsem pro přijetí tohoto návrhu, který je uznáním mnoha dobrovolníkům vykonávajícím neocenitelnou práci, aniž by se jim za to dostalo zaslouženého uznání. Bez jejich pomoci společnosti, za kterou nedostávají žádnou finanční odměnu, by Spojené království nebylo tím, čím je. I když nesouhlasím s myšlenkou evropského občanství, uznávám hodnotu služeb poskytovaných dobrovolníky. Proto jsem tento návrh podpořila.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro přijetí zprávy pana Scurrii o Evropském roku dobrovolnictví (2011), protože jsem zastáncem větší podpory ze strany orgánů EU tomuto odvětví, které se týká evropských občanů a sehrává nezastupitelnou úlohu v podpoře solidarity a sociálního začlenění. Jsem přesvědčena, že je třeba zvýšit rozpočet a posílit koordinaci na úrovni Společenství s cílem upevnit iniciativy v rámci Evropského roku dobrovolnictví, jako jsou například kampaně na posílení povědomí a příhraniční výměny s cílem sdílení názorů a osvědčených postupů.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Nejzákladnější definice dobrovolnictví je dobrá vůle v praxi. Dobrovolnictví se nabízí bezplatně a je to šlechetná činnost poskytovaná svobodně bez donucení. Tvoří rovněž jeden ze základních pilířů každé společnosti, protože práce tisíce dobrovolníků bez ohledu na věk, kteří působí v rámci nějaké formální struktury nebo zcela spontánně v oblasti zdravotnictví, sociálních služeb, vzdělání, životního prostředí nebo kultury, mění každý den život tisíců lidí.

Vzhledem k tomu bychom měli přivítat iniciativu vyhlášení Evropského roku dobrovolnictví, který posílí postavení těchto bezejmenných dobrovolníků a přiměje nás, abychom si uvědomili, jak ohromnou práci odvádějí, a abychom se snažili vytvořit jim vhodnější podmínky pro jejich činnost.

Tato myšlenka je v souladu s představami, které prosazuje Demokratický a sociální střed – lidová strana, první a jediná portugalská politická strana, která se kdy zabývala touto otázkou dobrovolnictví a předložila praktické návrhy na podporu dobrovolníků s cílem dodat jim vážnost a zasloužené uznání.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Hlasovali jsme pro přijetí této zprávy navzdory několika rozporům a některým částem této zprávy, s nimiž nesouhlasíme.

Dobrovolnictví bezpochyby sehrává významnou úlohu ve společnosti a mimo jiné podporuje hodnoty solidarity a vzájemné pomoci, přispívá k sociálnímu začlenění a pomáhá překonávat diskriminující postoje.

Tato zpráva se dotýká základních hledisek, jako je sociální podpora dobrovolnictví, zaměřuje se na otázky, jako je zdraví, bezpečnost a odborná příprava, a rozlišuje mezi placenou prací a dobrovolnickou činností.

Jsme však přesvědčeni, že je třeba zajistit, aby se dobrovolnictví nestalo pro členské státy náhradní činností a aby nebylo využíváno jako způsob pokrytí potřeb, které spadají do odpovědnosti sociálních služeb. Hájíme potřebu podporovat činnost neziskových organizací prostřednictvím účinné a dostatečné podpory. Mezi tyto organizace patří: družstevní skupiny; kolektivy a místní společnosti; sdružení místních občanů; sportovní, volnočasové, kulturní a mládežnické organizace a organizace zaměřené na děti.

Musíme rovněž zdůraznit, že dobrovolnická práce rovněž závisí na tom, aby měli pracovníci volný čas, což se neslučuje s vykořisťováním, nepravidelnou nebo nadměrně dlouhou pracovní dobou, nízkými platy a nejistotou zaměstnání.

  Seán Kelly (PPE), písemně. – S velkou radostí jsem hlasoval pro vyhlášení roku 2011 Evropským rokem dobrovolnictví. Pomůže to množství našich dobrovolnických organizací ve všech členských státech EU. Rád bych zdůraznil, že sportovní organizace sehrávají v dobrovolnictví ústřední úlohu, i když legislativní text se o nich nezmiňuje, přesto je třeba to uznat. Největší dobrovolnická organizace v Irsku je Gaelské atletické sdružení. Úsilí všech, kteří se podílejí na činnosti této skvělé instituce, se musí dostat uznání a pochvaly.

  Barbara Matera (PPE), písemně. – (IT) Pane předsedající, dobrovolnictví představuje výraz evropských sociálních hodnot, jako jsou solidarita a nediskriminace. Přispívá jednak k osobnímu rozvoji dobrovolníků a zároveň vytváří sociální soudržnost. Je proto třeba, aby se dobrovolnictví dostalo uznání a podpory ze strany evropských orgánů, členských států a místních a regionálních orgánů i příslušníků občanské společnosti podle příslušné kvalifikace.

Evropský rok dobrovolnictví (2011) umožní, aby pořádání činností v této oblasti získalo evropský rozměr, a proto doufám, že bude mít tato událost výrazný dopad na občanskou společnost.

Odhadované 3 miliony EUR na přípravné práce v roce 2010, navýšení prostředků schválených Evropským parlamentem na částku 8 milionů EUR na rok 2011 a vysoká míra – přesně 1,8 % – spolufinancování projektů umožní dosažení stanovených cílů s různou úrovní spolupráce.

Závěrem stojí za zmínku úloha, kterou může dobrovolnictví, pokud bude řádně podpořeno, sehrát s ohledem na pracovníky na odpočinku vzhledem k rostoucímu počtu starších lidí v občanské společnosti.

  Iosif Matula (PPE), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro přijetí návrhu zprávy o Evropském roku dobrovolnictví z řady důvodů. Je známo, že dobrovolná činnost přináší dvojí užitek: pro jednotlivce i pro společnost. Na jedné straně nabízí dobrovolnictví občanům možnost učit se a získat nové dovednosti a možnost rozvíjení sebe sama. Na straně druhé má také společenskou funkci a přispívá k vytvoření pocitu solidarity a sounáležitosti. S ohledem na stále rostoucí vzájemnou závislost místních komunit v globalizovaném světě a zároveň prohlubující se individualismus je podpora zapojení občanů do života společnosti nesmírně důležitá. Mám na mysli činnosti, které zahrnují jak mladé, tak staré. Navíc se domnívám, že výměna praktických zkušeností mezi pracovníky dobrovolnických organizací z nejvzdálenějších koutů Evropské unie bude mít výrazný dopad vzhledem k tomu, že motivace těchto lidí jsou stejné. Účel je totožný: zvýšit životní úroveň a zlepšit kvalitu života, zajistit vysokou míru zaměstnanosti, zlepšit sociální soudržnost a bojovat proti vyloučení. Jinými slovy jsou to přesně ty hodnoty, na nichž je založena Evropská unie.

  Emma McClarkin (ECR), písemně. – I přes požadavek o navýšení rozpočtu, se kterým nesouhlasím a proti kterému jsem hlasovala ve výboru, plně podporuji zprávu o Evropském roku dobrovolnictví jako celek. Dobrovolníci jsou často neopěvovanými hrdiny. Jejich dopad na život společenství a lidí je nesmírný. V hospodářsky tak náročných dobách jako je tato, se dobrovolnictví stává ještě důležitější a z toho důvodu jsem se společně s ostatními, kteří předložili tuto zprávu, snažila nejen posílit vědomí přínosu dobrovolnictví, ale rovněž vyhlásit evropský rok, kdy odpovídajícím způsobem financované iniciativy poskytnou dobrovolnickým organizacím příležitost, jak podnítit nové dobrovolníky.

Musíme zajistit, aby se Evropský rok dobrovolnictví stal platformou pro uznání přínosu dobrovolníků, kterým přispívají našim společenstvím, má se však rovněž stát příležitostí pro nás, abychom lépe pochopili překážky dobrovolnictví a co můžeme udělat pro jejich odstranění a pro další rozvoj dobrovolnictví. Je to jeden z příkladů toho, co má EU dělat – výměna osvědčených postupů v oblastech, jako je dobrovolnictví, namísto vytváření stále větší a zbytečné byrokracie.

  Robert Rochefort (ALDE), písemně. – (FR) Podpořil jsem zprávu o vyhlášení Evropského roku dobrovolnictví v roce 2011 s cílem podpořit dialog a výměnu osvědčených postupů v oblasti dobrovolnictví mezi orgány a příslušnými subjekty v našich členských státech. V důsledku nárůstu individualistického chování, hledání nových způsobů individuálního vyjádření či dokonce změny demokratických trendů v posledních letech došlo v oblasti účasti lidí na životě společnosti k významným změnám.

Dobrovolnictví se proto musí přizpůsobit novým podmínkám tak, aby umožňovalo většímu počtu lidí účastnit se na dobrovolnictví různým způsobem a v různých etapách života. To znamená rovněž využít potenciál, který představují starší lidé a vymezit nové formy zapojení s větší flexibilitou z hlediska trvání a způsobu účasti.

Evropa, která má dlouhou tradici dobrovolnictví, musí pomoci uvolnit tento potenciál. Dobrovolnictví nabízí všem zúčastněným příležitost k učení (je zřejmé, že účast na dobrovolné činnosti umožňuje získat nové dovednosti, přispívá k osobnímu rozvoji a posiluje pocit sounáležitosti se společností). Ztělesňuje rovněž takové evropské hodnoty, jako je solidarita, zapojení občanů a nediskriminace v tak rozdílných odvětvích, jako je vzdělání, kultura, životní prostředí, sociální pomoc nebo zdravotnictví.

  Joanna Senyszyn (S&D), písemně. – (PL) Podpořila jsem zprávu o Evropském roku dobrovolnictví (2011). V členských státech Evropské unie musíme přikládat větší význam otázce dobrovolnictví a měli bychom plánovat politické akce, které podporují práci dobrovolníků. Pozměňovací návrhy navržené Evropským parlamentem zavádí do návrhu Komise řadu významných změn a Rada by je měla přijmout. Rozpočtové prostředky vyčleněné na dosažení cílů Evropského roku dobrovolnictví (2011) ve výši 6 milionů EUR jsou nedostatečné (v porovnání s rozpočtem pro Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyčlenění, který je téměř trojnásobný).

Dobrovolnictví je bezplatná a neplacená činnost, to však neznamená, že s ní nejsou spojeny žádné náklady. Dobrovolnictví vyžaduje finanční a politickou podporu od všech dotčených stran: nevládních organizací, vlád, orgánů státní správy jak na vnitrostátní, tak na místní úrovni, a od podniků. Politické závazky by se měly projevit ve formě příznivých politik, které podporují rozvoj a infrastrukturu dobrovolnické činnosti. Tato záležitost je zvláště důležitá pro Polsko, které bude v roce 2011 předsednickou zemí EU. Ráda bych požádala polskou vládu, aby se nechala inspirovat příkladem Evropského parlamentu a přijala opatření na zvýšení finanční podpory pro Evropský rok dobrovolnictví. Plně podporuji návrh na vyčlenění finančních prostředků k vytvoření interaktivní databáze dobrovolníků a dobrovolnických organizací, která by byla přístupná všem dotčeným subjektům a která by zůstala v provozu i po roce 2011.

  Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně. – (PL) Rok 2011 se stane Evropským rokem dobrovolnictví a jeho cílem je ocenit a vyzdvihnout činnost dobrovolníků a jejich pomoc společnosti. Je to skvělý návrh. Dobrovolnictví se vyskytuje v různých podobách v celé Evropě, bez ohledu na místo je ale všude charakteristické tím, že lidé chtějí pomáhat druhým, aniž by za to byli placeni, nebo se chtějí dobrovolně zapojit do ochrany životního prostředí či usilovat o to, aby mohli všichni občané žít důstojně.

Za zmínku stojí skutečnost, že dobrovolnictví má bezesporu kladný vliv na rozvíjení evropské identity, jejíž kořeny vyrůstají z těchto hodnot, a že představuje dobrý základ rozvoje porozumění mezi občany z různých sociálních skupin a zemí celé evropské společnosti. Kromě toho představuje dobrovolnictví významnou součást integrace, sociální politiky a vzdělání. Neměli bychom také zapomínat na význam dobrovolnictví pro mezikulturní dialog a dialog mezi generacemi, ani na to, jakým způsobem přispívá k rozvoji sociální odpovědnosti.

Dobrovolnictví má rovněž hospodářskou hodnotu a na to nesmíme zapomínat. Jedná se o bezplatnou činnost, to však neznamená, že s ním nejsou spojeny žádné finanční výlohy. Z tohoto důvodu je důležité, aby se dobrovolnictví dostalo podpory ze strany Evropského společenství. Dobrovolnictví vyžaduje politiku založenou na přátelských vztazích, která bude podporovat jeho rozvoj a infrastruktury. Domnívám se, že podpora odměn a uznání dobrovolných činností formou finančních prostředků bude motivovat jednotlivce, podniky i organizace.

  Oldřich Vlasák (ECR), písemně. – (CS) Dovolte mi vysvětlit hlasování ke zprávě Marca Scurria k návrhu rozhodnutí Rady o Evropském roku dobrovolnictví. Osobně považuji neplacené dobrovolnické činnosti za důležitou součást naší společnosti. U nás doma, v České republice, jsou nejpočetnější a nejdéle trvající dobrovolnou organizací dobrovolní hasiči. Jejich tradice se počínaly rodit již v dávných dobách, kdy nutnost zabránit katastrofické živelné pohromě, v tomto případě ohni, vždy sloučila několik desítek dobrovolníků s cílem nezištně zachránit majetky bližních – svůj, souseda, spolubydlících. Mezi nejrozšířenější a nejstarší organizace spojené s dobrovolnictvím patří také Český červený kříž, Klub českých turistů, tělovýchovná jednota Sokol, mládežnická organizace Junák či dobrovolná horská služba. Všichni tito lidé, kteří vypomáhají ve školách, nemocnicích, sportovních klubech, na horách nebo jezdí pomáhat do zahraničí, si zaslouží uznání. Dedikování roku 2011 tomuto tématu je v tomto ohledu zcela jistě přínosné. Z tohoto důvodu jsem hlasoval pro tuto zprávu.

- Zpráva: Herbert Reul (A7-0074/2009)

  Jaromír Kohlíček (GUE/NGL), písemně. – (CS) Obecně lze uvítat jakoukoliv dohodu, která zlepšuje spolupráci se státy sousedícími s Evropskou unií. Jestliže srovnáme postavení států, které sousedí s EU, potom vidíme – vedle Ruska – Ukrajinu jako nejvýznamnějšího partnera. Výměna informací z oblasti vědy a techniky, společná realizace programů, výměny pracovníků i výměna znalostí z oblasti řízení vědeckých a výzkumných institucí. To jsou cíle, které lze jen podpořit.

Určitou výhradu bych ale vznesl ke způsobu hodnocení dohody. Jestliže jako ukazatele výkonnosti autoři uvádějí „počet služebních cest a zasedání“ a dokonce „počet různých oblastí činností spolupráce“, potom mám vážné pochyby o znalosti dané problematiky navrhovatelem zprávy. Doslova zoufale působí část 7 „Opatření proti podvodům“ a konstatování 8.2.2 mne uvádí do stavu nepříčetnosti. V době elektronických pojítek nedokážu pochopit, že „správa“ dohody vyžaduje služební cesty a účast na zasedáních ze strany odborníků a úředníků EU a Ukrajiny. Závěrem bych rád tuto rámcovou dohodu podpořil, protože vím, že už v 6. rámcovém programu rozvoje vědy a výzkumu byla zapojena velmi aktivně a s dobrými skutečnými výsledky. Rozhodnutí Rady přes výše uvedené skupina GUE/NGL podporuje.

- Zpráva: Herbert Reul (A7-0075/2009)

  John Stuart Agnew, Marta Andreasen, Gerard Batten, John Bufton, Derek Roland Clark, Trevor Colman, Nigel Farage, Mike Nattrass a Nicole Sinclaire (EFD), písemně. – Strana nezávislosti Spojeného království UKIP není proti spolupráci v oblasti energetické účinnosti, trvá však na tom, že tuto spolupráci musí provádět demokraticky zvolené vlády a nikoli jejich zmocněnci, kteří nejsou nikomu zodpovědní, v nadnárodních organizacích, jako je EU.

- Návrh usnesení: o dokumentu Komise o strategii rozšíření v roce 2009, která se týká zemí západního Balkánu, Islandu a Turecka (B7-0185/2009)

  Anne Delvaux (PPE), písemně. – (FR) Vzhledem k tomu, že čelíme záplavě žádostí o členství v Evropské unii, hlasování o tomto usnesení nemohlo přijít v lepší dobu. Evropská unie je skálou stability na tomto kontinentu. Nemůže zůstat klubem uzavřeným ostatním evropským státům, nemůže však ani otevírat své dveře donekonečna. Evropská unie musí především proměnit dosavadní rozšíření v úspěch pro nové členské státy. Stejně tak pro další státy, které klepou na dveře EU, platí nadále podmínka pro zahájení přístupových jednání přísné dodržování kodaňských kritérií (demokracie, právní stát, lidská práva, rovné postavení mužů a žen, tržní hospodářství atd.) společně s bezpodmínečným dodržováním mezinárodního práva. Přístupová jednání s kandidátskými zeměmi musí být založená na objektivně měřitelných kritériích – jako např. dodržování práv – a na hospodářských kritériích a musí se vyhýbat jakýmkoli subjektivním měřítkům založeným na hodnotách, náboženství nebo kultuře. Podle mého názoru musíme postupovat takto: musíme potvrdit, že země Balkánu jsou způsobilé pro členství v EU; nezapomínejme, že rozšíření a stabilizace spolu neoddělitelně souvisejí; v případě Turecka musíme trvat na dodržení přístupových kritérií, a pokud jednání selžou, musíme navrhnout zvláštní dohodu o přidružení.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Navzdory kritice, kterou lze vznést, bylo jednoznačně prokázáno, že řada zemí chová velké přání přistoupit k Evropské unii. Kruté a pohnuté dějiny řady těchto zemí, zejména na Balkáně, posiluje přesvědčení, že pouze Evropská unie jim může poskytnout ochranný deštník, který je uchrání od rozpínavosti jejich sousedů a Ruska.

Podíváme-li se na seznam těchto zemí, snadno si všimneme rozdílu mezi jednotlivými zeměmi z hlediska jejich nadšení a podpory podmínek přistoupení k Evropské unii. Podle mého názoru se z této skupiny vymyká Island, protože jeho demokratické tradice, vysoká životní úroveň jeho občanů a dodržování acquis Společenství jej staví na první místo v řadě v rámci procesu přistoupení.

S vědomím potřeby důsledného dodržení kritérií stanovených v Kodani a splnění závazků vyplývajících z těchto kritérií by Evropská unie neměla se slepou zatvrzelostí odmítat přijmout ty, kteří jsou odhodláni učinit totéž.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Toto usnesení je dalším příkladem toho, jak v souvislosti s rozšířením a prohlášením zveřejněným Evropskou komisí pod názvem Strategie rozšíření a hlavní výzvy na období 2009-2010 se většina v tomto Parlamentu snaží uznat Kosovo, dokonce uvádí, že „vítají záměr Komise posílit vztahy s Kosovem, včetně využití možnosti účasti Kosova v programech Společenství“.

Toto prohlášení vyzývá k budoucímu přistoupení území, které vyhlásilo svou nezávislost v příkrém rozporu s mezinárodními právními předpisy, přičemž pomíjí skutečnost, že se jedná o stát, který je výsledkem nezákonné války, stát, který funguje na základě nezákonného statutu, který není uznán OSN.

Dostatečně není zpracována ani otázka Turecka vzhledem k tomu, že tato země pokračuje ve vojenské okupaci členského státu EU – severního Kypru – a nerespektuje práva kurdského lidu tak, jak by měla.

Z tohoto důvodu – ačkoli jsme přesvědčeni, že otázka rozšíření EU je především rozhodnutím obyvatel zemí, které se chtějí přičlenit k Evropské unii – jsme hlasovali proti přijetí zprávy v této podobě vzhledem k negativním aspektům strategie, o níž usiluje, i když nemá žádnou právní hodnotu.

  Tunne Kelam (PPE), písemně. – Hlasoval jsem pro pozměňovací návrh 4. Jsem rozhodně přesvědčen, že bychom měli zdůraznit, že nemuslimskými skupinami máme především na mysli křesťany, a proto je třeba vedle ostatních náboženských společenství výslovně zmínit křesťany. Křesťanství je v Turecku stále vystaveno pronásledování, což představuje jednu z našich největších obav. Křesťané a jejich společenství stále nemohou svobodně praktikovat své přesvědčení, jak by to mělo být možné v demokratickém státě. Jsem přesvědčen, že Turecko bude připraveno na přistoupení k EU ve chvíli, kdy bude v Turecku možné postavit křesťanský kostel stejně snadno, jako je možné postavit mešitu v Bruselu.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Proces rozšíření EU by měl být vždy pečlivě zvažován a všechny nově přistupující země by měly vždy respektovat to, to mají země, z nichž se skládá Evropská unie, společné.

Pochopil jsem, že přistoupení Turecka je vnímáno jako důvod pro předběžnou rozpravu, z čehož však plyne, že existují pochybnosti, což v důsledku odůvodňuje rozpravu. Tato rozprava má zahrnovat otázky jako např., zda Turecko může být ze zeměpisného hlediska považováno za součást Evropy, zda jeho sekularizace není pouze důsledkem armádní kontroly, zda by bylo rozumné, aby se Evropská unie rozprostírala až na hranice iráckého Kurdistánu a zda by přistoupení Turecka s jeho ohromnou demografickou masou nerozvrátilo rovnováhu EU.

Navíc je zde nepominutelná povinnost splnění kodaňských kritérií, z nichž první se týká lidských práv.

  Francisco José Millán Mon a José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra (PPE), písemně. – (ES) S ohledem na usnesení o strategickém dokumentu Komise o rozšíření pro rok 2009 chceme dát jménem španělské delegace poslaneckého klubu Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) jasně najevo, že skutečnost, že jsme usnesení celkově podpořili, v žádném případě neznamená, že souhlasíme s uznáním Kosova jako nezávislého státu. Máme za to, že Kosovo je výjimečný případ, a chceme zdůraznit, že ze strany Španělska a ze strany dalších čtyř členských států nebylo uznáno.

V důsledku toho jsme ve Výboru pro zahraniční věci i dnes na plenárním zasedání podpořili pozměňovací návrhy, které byly v souladu s naším postojem.

Hlasovali jsme pro usnesení, neboť nechceme, aby náš postoj ke Kosovu byl chápán jako negativní postoj k procesu rozšíření, do něhož jsou nyní zapojeny země západního Balkánu, Turecko a Island.

  Franz Obermayr (NI), písemně – (DE) Jsem důrazně proti strategii Komise pro rozšíření v případě Turecka. Jasná většina občanů EU nesouhlasí s přistoupením Turecka k EU, a přesto musí přispívat na financování plateb ve výši miliard EUR Turecku v jeho postavení oficiální kandidátské země. Turecko není evropskou zemí, ani zeměpisně, ani kulturně, ani z hlediska ochrany lidských práv, demokracie a právního státu. Strategie pro rozšíření téměř nebere ohled na zájmy občanů Evropy. Namísto toho zastupuje geostrategické zájmy Spojených států. Kromě toho, kdyby se Turecko připojilo, nevyřešené konflikty na hranicích Turecka se stanou problémy Evropské unie. Mrzí mě, že celá strategie pro rozšíření, která zahrnuje Island a západní Balkán i Turecko, se projednávala jako celek, a bylo tedy nemožné vést řádnou, selektivní a diferencovanou diskusi. V tomto postupu se odráží arogance, s níž se s tématem přistoupení Turecka nakládá. Nevítané hlasy těch, kteří se staví proti přistoupení a kteří představují většinu obyvatelstva, jsou většinou přehlíženy.

  Justas Vincas Paleckis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro usnesení Evropského parlamentu o strategickém dokumentu Komise o rozšíření pro rok 2009 týkajícím se zemí západního Balkánu, Islandu a Turecka, neboť před 6–15 lety byla Litva spolu s Baltskými státy a dalšími středoevropskými a východoevropskými zeměmi vůči kandidátským zemím v podobné situaci. Členství v Evropské unii poskytlo mé zemi a ostatním novým členským státům EU a jejich občanům řadu možností a pomohlo povzbudit hospodářství a posílit demokracii a lidská práva. Se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost získá Evropská unie nový výkonný motor, který požene naši loď vpřed s větším úspěchem a provede ji vodami finanční a hospodářské krize do nové etapy rozšíření Evropské unie. Teprve po přistoupení k EU budou moci balkánské země, ten neblaze proslulý sud prachu, kde se rozněcovaly světové konflikty, připojí k EU, odstranit překážky, které zde v posledních letech vyvstaly a které brání spolupráci mezi občany, podnikatelskými subjekty, odborníky v oblasti kultury a vědeckými pracovníky různých států. Je důležité, abychom nezavřeli dveře Turecku, které je považováno za spojnici Evropy s muslimským světem. Sbližování Turecka s EU mění tuto zemi správným způsobem, o čemž svědčí mnoho pozitivních kroků k posílení demokracie a lidských práv. Ačkoliv zatím ještě nejednáme o členství Ukrajiny, Moldavska a zemí jižního Kavkazu, takový výhled může v budoucnu v těchto zemích přispět ke stabilitě, hospodářskému posílení, snížení korupce a upevnění právního státu.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Proces rozšíření EU probíhá v současné době na pozadí hluboké, dalekosáhlé krize, která zasáhla Evropskou unii i země zapojené do procesu rozšíření. Vítám pokrok, kterého Turecko dosáhlo při plnění kritérií pro přistoupení k Evropské unii, zejména skutečnost, že tato země podepsala mezivládní dohodu o plynovodu Nabucco.

Naplňování této dohody zůstává jednou z nejvyšších priorit v oblasti energetické bezpečnosti EU. Podporuji požadavky, aby turecká vláda pokračovala v provádění reforem své sociální politiky, zlepšila sociální dialog o trhu práce a také zvýšila úsilí v oblasti práv žen a rovnosti žen a mužů, především pokud jde o boj proti násilí páchanému na ženách.

  Nikolaos Salavrakos (EFD), písemně. – Hlasovali jsme proti návrhu usnesení Gabriela Albertiniho „Strategický dokument Komise o rozšíření týkající se zemí západního Balkánu, Islandu a Turecka“, neboť se domníváme, že ani Turecko, ani Bývalá jugoslávská republika Makedonie nevykazují v plnění kodaňských kritérií žádný pokrok a ani politicky si nevedou tak, aby jim to umožňovalo stát se členy EU. Věříme, že vyvinou větší úsilí ke splnění přístupových kritérií, což bude v budoucnu přezkoumáno. V každém případě nechceme hlasovat pro návrh usnesení, které vzbudí marné naděje a bude použito výhradně pro vnitřní spotřebu.

  Renate Sommer (PPE), písemně. – (DE) Návrh usnesení o současné strategii Evropské komise pro rozšíření je velmi vyvážený. Oceňuje pokrok, kterého kandidátské země dosáhly, ale zároveň jasně označuje problémy. Především Turecko udělalo velký krok zpět. Vítám proto jednoznačnou kritiku vážného ohrožení a skutečného omezení svobody slova a tisku. Naprosto nepřiměřené daňové penále uložené opoziční skupině Dogan Media Group je cíleným útokem proti těm, kteří kritizují vládu. Oprávněně byl vyjádřen nesouhlas s diskriminací náboženských menšin a s odmítnutím Turecka naplňovat Ankarský protokol. Kromě toho je také důležité, abychom se důkladně zabývali tureckou zahraniční politikou. Její otevřenost vůči Arménii a Kurdům nebyla dosud nic jiného než politickým gestem, proti němuž se navíc postavil turecký parlament i velká část obyvatelstva. Prohlášení tureckého předsedy vlády také zpochybňují očekávanou úlohu Turecka jako prostředníka mezi východem a západem. Pochlebování Turecka íránskému prezidentovi, pozvání súdánského prezidenta, který byl obviněn z genocidy, na konferenci a jeho jednání s Izraelem naznačují, že se od západu zřejmě odvrací. Naše výzva turecké vládě, aby koordinovala svou zahraniční politiku s politikou EU a upustila od svých námitek vůči spolupráci mezi NATO a EU, je proto jednoduše logická.

  Eva-Britt Svensson (GUE/NGL), písemně. – Souhlasím s tím, aby Evropská unie byla otevřená zemím, které plní kritéria členství. Obávám se, že toto usnesení představuje rozšíření jako povinnost pro dotčené země i pro EU. Nepočítá s možností, že může být z nejrůznějších sociálních, hospodářských a jiných důvodů v nejlepším zájmu dotčených zemí zůstat mimo EU. Členství v EU je pro příslušné země zásadním krokem a zaslouží si co nejúplnější diskusi a konzultace za účasti občanů těchto zemí. Z tohoto důvodu jsem se zdržela hlasování.

- Návrh usnesení: Odstranění násilí páchaného na ženách (B7-0139/2009)

  Regina Bastos (PPE), písemně. – (PT) Mezinárodní den proti násilí na ženách vznikl na popud OSN a Rady Evropy a jeho cílem je více zviditelnit oběti domácího násilí a jiného špatného zacházení a vyvolat o těchto jevech diskusi.

Situace v této oblasti v Portugalsku je znepokojující. Počet trestných činů domácího násilí, které zaznamenalo portugalské sdružení na pomoc obětem domácího násilí (APAV), se zvýšil oproti stejnému období v roce 2008 o 9 %. Podle APAV případy fyzického a psychického zneužívání, vyhrožování a sexuálního násilí zaznamenaly ve srovnání s údaji v roce 2008 výrazný nárůst. V Portugalsku letos zemřelo již dvacet šest žen, které se staly obětí domácího násilí. Nicméně velká většina násilných činů není ze strachu a z pocitu studu ohlášena.

Evropská unie musí zintenzívnit své úsilí v potírání tohoto jevu. Souhlasím s tím, že je třeba povzbudit členské státy k vypracování národních akčních plánů pro boj proti násilí páchanému na ženách. Podporujeme každou iniciativu, která by mohla přispět ke změně postojů, ve spojení s vyhlášením Evropského roku boje proti násilí na ženách, s cílem odhalovat násilí a upozornit na tuto znepokojivou situaci veřejnost i úřady.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro návrh usnesení o odstranění násilí páchaného na ženách, neboť se domnívám, že Komise a Rada musí postup EU v této oblasti sjednotit. Evropská unie naléhavě potřebuje komplexnější politiku boje proti násilí páchanému na ženách, přesněji řečeno Komise by měla vypracovat návrh směrnice, která poskytne jasný právní základ pro potírání všech forem násilí páchaného na ženách včetně obchodování s lidmi. Měli bychom vzít na vědomí a přivítat skutečnost, že španělské předsednictví si ve svém akčním plánu tuto otázku stanovilo jako svou prioritu.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) V týdnu, kdy novinové titulky v Portugalsku zaplavily hrozivé údaje o případech domácího násilí, mám za to, že násilí páchané na ženách a dětech je tématem, které vyžaduje pozornost a zásadní kroky ze strany vlád.

Odsuzuji jakékoli násilí, ale zvláště násilí použité vůči těm, kteří jsou ve zranitelnějším postavení – sociálním, hospodářském nebo citovém – což děti a ženy často bývají. Členské státy by proto měly usilovat o odstranění všech forem násilí páchaného na ženách a dětech, zejména obchodování za účelem sexuálního vykořisťování, sexuálně motivované násilí a domácí násilí.

Tyto zločiny, jejichž oběťmi jsou mnohé evropské ženy a děti, jsou v rozporu s úctou k lidskému životu a s důstojností, a proto je nutno přijmout striktní politiku zaměřenou na předcházení násilí a potrestání pachatelů.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Při příležitosti Mezinárodního dne proti násilí na ženách chceme zvýšit informovanost o tomto závažném společenském, hospodářském a politickém problému, který poškozuje práva žen v mnoha nejrůznějších oblastech, také v práci, v rodině a ve společnosti obecně. Násilí páchané na ženách je porušením lidských práv a překážkou jejich účasti na společenském a politickém životě a v jejich veřejném a profesním životě, neboť jim brání jednat jako plnohodnotní občané.

Ačkoliv se mnoho druhů násilí liší podle kultury a tradic, zvyšují hospodářské a sociální krize kapitalismu zranitelnost žen, a to kolektivně i individuálně, stupňují jejich vykořisťování a zahání je do chudoby a na okraj společnosti, což je zároveň živnou půdou pro obchodování se ženami a prostituci.

Je proto velmi důležité, abychom posílili finanční opatření a politiky, které jsou skutečně zaměřené na upevnění úlohy žen ve společnosti, a to podporováním rovných práv na úrovni Společenství i na úrovni jednotlivých států, a prováděním reálných plánů boje proti všem formám násilí páchaného na ženách spolu s odstraněním zbývající diskriminace a ochranou a podporou obětí.

  Marine Le Pen (NI), písemně. – (FR) Vzhledem k tomu, že slavíme 10. výročí Mezinárodního dne proti násilí na ženách, je nutno říci, že preventivní opatření, která byla za tímto účelem provedena, nedosáhla očekávaných výsledků. Jak to můžeme vysvětlit? Soudě podle rozprav, které se v této sněmovně vedou, tomu můžeme dát nálepku: nerovnost žen a mužů.

Kdyby základní příčinou byla tato nerovnost, pak by nejlepší výsledky měly mít země v severní Evropě, které jsou známé svou velice pokrokovou kulturou a zvyklostmi. Ve skutečnosti tomu tak není; spíš platí úplný opak. Podle norského deníku Aftenposten bylo ve Švédsku během jednoho roku znásilněno 6 %  mladých žen ve věku 15 až 25 let

Vyžaduje odvahu konstatovat, že nárůst násilných činů proti ženám se časově shoduje s masivním příchodem přistěhovalců ze zemí mimo Evropu, jejichž kultura a tradice jsou zcela v protikladu s našimi. Burka, nucené sňatky, mnohoženství, mrzačení ženských pohlavních orgánů, zločiny ze cti a další způsoby chování z jiného údobí jsou nepřijatelné.

Je proto naprosto absurdní i nadále toto přistěhovalectví podporovat a zároveň chtít bojovat proti násilí páchanému na ženách.

  Astrid Lulling (PPE), písemně. – (FR) Je zcela pochopitelné, že Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví nám u příležitosti Mezinárodního dne proti násilí na ženách připomíná, že i přes nesčetné právní nástroje a deklarace OSN, nemluvě o řadě usnesení tohoto Parlamentu vydaných v průběhu mnoha desetiletí, jsme situaci nulové tolerance vůči násilí páchanému na ženách stále hodně vzdáleni. Není sporu o tom, že násilí mužů vůči ženám je porušením lidských práv, a proto musí být potrestáno.

Tento Parlament musí tedy členským státům připomenout jejich závazky posílit své právní předpisy a politiky, které jim umožní účinně bojovat proti všem formám násilí na ženách.

Bohužel jsme to s naší snahou v usnesení, které máme před sebou, opět přehnali, a především jsme vůbec nevzali v úvahu zásadu subsidiarity.

Požadavek vznesený Radě a Komisi na vytvoření právního základu pro boj proti všem formám násilí na ženách ukazuje na hlubokou neznalost smluv. Právní základ nelze vytvořit. Buď existuje, nebo ne.

Požadovat konání další konference na vysoké úrovni přinese jen výdaje a tyto prostředky by bylo lepší vynaložit na konkrétní opatření.

  Véronique Mathieu (PPE), písemně. – (FR) Vítám hlasování v Evropském parlamentu o usnesení týkajícím se odstranění násilí páchaného na ženách v tento Mezinárodní den proti násilí na ženách. Vyhlášení tohoto dne Organizací Spojených národů v roce 1999 a dnešní přijetí tohoto usnesení jsou cennými nástroji, které mají národním vládám připomenout jejich závazky vyplývající z mezinárodních smluv o odstranění všech forem diskriminace žen. Proto podporuji toto usnesení a neprodleně žádám členské státy, aby posílily své vnitrostátní právní předpisy a politiky pro potírání všech forem násilí na ženách. Na úrovni Evropské unie je zvlášť důležité zaručit pomoc a podporu všem obětem násilí, zejména obětem obchodování se ženami, bez ohledu na jejich národnost, a rovněž zajistit ochranu ženám, které se staly obětí domácího násilí a jejichž právní status by mohl záviset na jejich partnerovi.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Mluvíme-li o násilí na ženách, bavíme se o něčem, co je bezesporu realitou ve všech členských státech, neboť jedna ze čtyř žen je obětí násilí.

V Evropské unii, která sama sebe chápe jako obránce práv a svobod pro všechny své občany, musíme vyvinout maximální úsilí, abychom s touto pohromou skoncovali. Přijetí tohoto návrhu usnesení je velice důležitým krokem při hledání nových řešení, dávám mu proto svůj hlas.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro toto usnesení, neboť násilí páchané na ženách zůstává problémem, který je velmi rozšířený v Rumunsku i ve světě, a je tedy nutné pro boj s tímto zlem přijmout naléhavá opatření. Problém už nepředstavují právní předpisy, nýbrž jejich uplatňování v situaci, kdy mnohé ženy nejsou ochotny toto násilné zacházení, kterému jsou vystaveny, nahlásit úřadům a utrpení raději tiše snášejí.

Domnívám se, že je třeba vést silnou kampaň napříč celou společností a trvale a dlouhodobě ovlivňovat postoje veřejnosti, aby si každý uvědomil, že násilí na ženách není dovoleno a netoleruje se. Souhlasím s tím, že na podporu obětí domácího násilí jsou ze strany orgánů a občanské společnosti nutné koordinované kroky .

  Peter Skinner (S&D), písemně. – Vítám závazek Parlamentu k této věci. V první řadě je důležité zajistit tuto pomoc ženám, které se ocitnou v některé z  nejzranitelnějších situací, jako je obchodování s ženami.

Jsem zděšen, že skupina ECR zahrnující britské konzervativce předložila k tomuto návrhu pozměňovací návrh, který rozsah jeho uplatnění omezuje. Upozorňuji na to, že mnohými oběťmi se stávají ženy žijící v chudobě nebo jde o přistěhovalce nebo patří v naší populaci k menšinovým skupinám. Vyloučení těchto žen z pomoci zaměřené na ty nejzranitelnější postrádá logiku a je nelidské.

Jsem rovněž zděšen, že Zelení by mohli nesouhlasit a podpořit vypuštění rozumné pasáže týkající se tolerance k prostituci, kde zjevně dochází k monha případům násilí na ženách.

  Georgios Toussas (GUE/NGL), písemně. – (EL) Ženy jsou snadnými oběťmi jakékoli formy násilí vzhledem k jejich nerovnému postavení ve všech třídních společnostech, kde jsou vystaveny útlaku na základě příslušnosti k určité třídě a na základě pohlaví.

Fyzické zneužívání, znásilňování, obchodování s ženami a další jsou formy násilí, které představují genderový rozměr třídního hlediska nerovnosti žen.

Násilí je nicméně sociální jev, který má konkrétní hospodářské, politické a sociální příčiny. Tyto příčiny, které jsou zakořeněné v kapitalistických výrobních vztazích, nelze odstranit, dokud tyto vztahy existují. Hnutí organizovaná zdola musí požadovat opatření, která by tomuto jevu zabránila a pomohla obětem, ženám a dětem, a usilovat o zásadní změny ve prospěch lidu na úrovni sociální i politické.

Zásadně nesouhlasíme s tím, aby nevládní organizace a soukromé osoby vytvářely poradní střediska a agentury na podporu týraných žen. Za ně musí nést odpovědnost pouze stát.

Opatření navrhovaná v usnesení nedokážou problém odstranit, protože neřeší příčiny; snaží se jen zvládat důsledky, a problém tudíž přetrvává.

  Marina Yannakoudakis (jménem skupiny ECR), písemně. – Skupina ECR zdůrazňuje, že je velmi nutné zvýšit informovanost a zintenzívnit boj proti násilí na ženách, a plně toto úsilí podporuje. Nepodporujeme však požadavky, aby pro řešení problému byl přijat právní základ a další směrnice EU (viz odstavce 10, 11 a 27).

I když uznáváme, že je nutno se touto oblastí zabývat, domníváme se, že je věcí národních států, aby přijaly příslušné právní předpisy. Kromě toho skupina ECR má za to, že pokud jde o otázky práv na sexuální a reprodukční volbu a zdraví, je rozhodnutí věcí svědomí jednotlivých poslanců a členských států. Z těchto důvodů se skupina ECR rozhodla zdržet se hlasování.

- Návrh usnesení: Politické řešení problému pirátství u somálského pobřeží (RC-B7-0158/2009)

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Somálsko je jedním z nejkřiklavějších případů naprostého zhroucení ústřední moci a návratu k válečnickému kmenovému způsobu života, neboť země je epicentrem násilí a nestability, které se šíří daleko za její hranice. Pobřeží Somálska je trvale ohrožováno ozbrojenými skupinami, které nejenže bojují o kontrolu pobřežních oblastí, ale také se dopouštějí neomluvitelných skutků pirátství proti jiným plavidlům, zejména obchodním, nákladním a rybářským, lodím s humanitární pomocí a výletním lodím.

Závažnost a častý výskyt těchto případů vyžadují nekompromisní reakci ze strany celého mezinárodního společenství, které musí zahrnovat Evropskou unii. Evropská unie se musí zavázat k boji proti pirátství a udělat vše, co je v jejích silách, nejen z hlediska analýzy jeho příčin a důsledků, ale také z hlediska mobilizace všech somálských a mezinárodních sil, které jsou k dispozici a jsou k tomu vybavené.

Musím rovněž prostřednictvím osoby jejího velitele ocenit celou posádku portugalské fregaty Corte-Real, , která se vyznamenala v boji proti této hrozbě a které nedávno vzdala poctu Mezinárodní námořní organizace.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Hovoříme-li o problematice Somálska, nesmíme zapomínat, že tamní krize nemá vojenské řešení a že musíme vzít v úvahu nedostatek finančních zdrojů země způsobený na mezinárodní úrovni dluhovou krizí, která vytvořila vakuum, které bylo zneužito k nelegálnímu rybolovu v jejích teritoriálních vodách., což bylo jednou z hlavních příčin, proč somálští rybáři ztratili své živobytí, neboť vzhledem k nedostatku prostředků byla somálská vláda nucena stáhnout pobřežní hlídky.

Jednou z nejdůležitějších věcí proto je zajištění technické a finanční pomoci a rovněž podpora procesu usmíření a zprostředkování mezi stranami zapojenými do občanské války.

Komise a Rada by tedy měly přezkoumat svou politickou strategii pro Somálsko, včetně operace EUNAVFOR Atalanta, a měly by se zaměřit obecněji na současnou situaci v zemi , zejména na nutnost řešit humanitární situaci v této oblasti a pomoci vymýtit hlavní příčiny tohoto katastrofálního stavu, který způsobuje utrpení milionům Somálců.

Nakonec bychom chtěli zdůraznit, že prostředky určené pro pomoc a rozvoj nebo pro Evropský rozvojový fond by neměly být za žádných okolností použity pro vojenské účely.

  Richard Howitt (S&D), písemně. – Jsem velmi hrdý na to, že Spojené království řídilo činnost operace Atalanta, první námořní mise Evropské unie působící v rámci EBOP, v čele s britským velitelem a s operačním velitelstvím ve Spojeném království. Činnost v rámci operace Atalanta při ochraně plavidel dodávajících potravinovou pomoc vysídleným osobám v Somálsku a při ochraně zranitelných plavidel je životně důležitá.

Labourističtí poslanci EP neustále opakují výzvy k bezpodmínečnému propuštění všech rukojmí včetně dvou Britů – Paula a Rachel Chandlerových z Kentu – zadržovaných somálskými piráty. Jsme i nadále v myšlenkách s jejich rodinou a oceňujeme pokračující úsilí pracovníků britského ministerstva zahraničí, kteří využívají všechny možné kontakty ve východní Africe k jednání o urychleném propuštění dvojice.

Na závěr, pokud jde o rozsah mise Atalanta, bereme v úvahu výzvy obsažené v usnesení, které požadují zvážit její rozšíření. Nicméně si přeji, aby bylo uvedeno do zápisu, že v současné době to nepovažujeme za perspektivní a zdůrazňujeme nutnost soustředit se na další úspěchy stávající mise v její nynější podobě.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Současná situace u pobřeží Somálska je špatná po všech stránkách a má dopad na všechny země.

Domnívám se proto, že je nezbytné, abychom až do politického vyřešení problému v Somálsku, a dokud v oblasti i nadále přetrvává nestabilita, uplatňovali strategii zvýšené bezpečnosti v rámci operace Atalanta a operaci ještě posílili pomocí prostředků, které jsou dostupné vojenským silám v místě nasazení.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Hlasoval jsem proti usnesení RC-B7-0158/2009, protože se domnívám, že pirátství není vojenský problém, ale problém rozvoje. Myslím si proto, že je třeba řešit příčinu tohoto problému a že řešení nemůže být vojenské, ani na zemi, ani na moři. Důstojník odpovědný za operaci Atalanta uvedl, že námořní řešení je vyloučeno a že situaci v oblasti je nutno stabilizovat. Považuji za nutné zabývat se problémem správy, stability institucí a hospodářského vývoje v regionu. I přes veškeré zakrývání trhlin bude problém přetrvávat. Hlasováním proti usnesení chci také odsoudit privatizaci operací, které jsou v působnosti ozbrojených sil, jako např. ve Španělsku, přičemž soukromé bezpečnostní společnosti smějí vstoupit na palubu plavidel s válečnými zbraněmi. Navíc se domnívám, že musíme skoncovat nejen s piráty v Somálsku, ale také se zahraničními piráty, kteří drancují somálské vody.

  Charles Tannock (ECR), písemně. – Relativní úspěch operace Atalanta, nyní na rok prodloužené, podtrhuje skutečnost, že ačkoliv evropská bezpečnostní a obranná politika má potenciál dosáhnout za členské státy významných výsledků, není stále jasné, proč by to nemohlo zvládnout samotné NATO, aby nedocházelo k překrývání činnosti. Pirátství v mořích kolem Afrického rohu však zůstává jasným a aktuálním nebezpečím. Musíme zdvojnásobit úsilí, abychom tuto hrozbu porazili, nejen kvůli ochraně našich lodí, ale také abychom vyslali jasný vzkaz agentům al-Kajdy, kteří nyní v Somálsku požívají bezpečného útočiště.

Národní bezpečnost nekončí na hranicích státu. Ponecháme-li hrozbu pirátství bez kontroly, z dlouhodobého hlediska to bezpečnostní obavy Evropské unie ještě znásobí. Také vyzývám Komisi, aby znovu zvážila, jakým zzpůsobem by větší politická podpora poměrně stabilního, prosperujícího a demokraticky odtrženého bývalého britského území Somálska mohla pomoci vyřešit hrozbu pirátství v regionu.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro usnesení Evropského parlamentu o politickém řešení problému pirátství u somálského pobřeží, protože námořní pirátství ve vodách u somálského pobřeží je skutečným problémem a bude jím i nadále. Evropská unie musí chránit námořní lodě proplouvající touto oblastí prostřednictvím mezinárodního vyjednávání a ochranných opatření. Jedna část řešení vyžaduje mezinárodní podporu při zajištění stability v Somálsku. Druhou část řešení představuje operace Atalanta, kterou nedávno zahájila EU s cílem zamezit pirátství u somálského pobřeží. Do operace bude zapojeno šest fregat, tři námořní hlídkové letouny a 1 200 členů personálu ze Spojeného království, Francie a Řecka. V budoucnu se na operaci budou podílet i další státy. V rámci operace Atalanta se podařilo zajistit ochranu vysoce rizikových nákladů jejich doprovázením. Bylo zadrženo třicet šest pirátských lodí a zabráněno 14 přímým útokům. Nicméně aby bylo možno využít výhody tohoto doprovodu, musí odpovědné vnitrostátní orgány a námořní lodě operaci Atalanta uvědomit a požádat o ochranu. Je velmi důležité, aby námořní lodě nepodstupovaly zbytečné riziko a o ochranu v rámci operace Atalanta oficiálně a včas požádaly.

  Geoffrey Van Orden (ECR), písemně. – Souhlasíme s důkladnými mezinárodními opatřeními proti pirátství a nepochybujeme, že Královské námořnictvo a spojenecké flotily Spojených států a jiných evropských zemí odvedou dobrou práci. Nevidíme však žádný důvod k tomu, aby při námořní operaci vyvěšovala svou vlajku Evropská unie. Jsme proti tomu, aby se EU jako instituce vměšovala do záležitostí obrany. To žádnou další vojenskou schopnost nepřináší a pouze zdvojuje nebo komplikuje osvědčená opatření pod vedením NATO. Operace Atalanta byla pojata jako politická příležitost dodat během francouzského předsednictví EBOP námořní rozměr. I přes to, že jsou v mořích u Afrického rohu přítomny námořní síly „Combined Task Force 151“ pod vedením Spojených států a námořní skupina NATO, bylo rozhodnuto sestavit ještě další flotilu a další řetězec velení. Jsme také hluboce znepokojeni návrhy na výcvikovou misi EBOP do Somálska v době, kdy mise EUPOL v Afghánistánu selhala a mnoho evropských zemí není ochotno poskytnout vojenské a policejní jednotky pro naléhavou výcvikovou misi v Afghánistánu. Neuznáváme ostatně takové pojmy jako „rybářská plavidla EU“.

- Návrh usnesení: Nekuřácké prostředí (B7-0164/2009)

  Elena Oana Antonescu (PPE), písemně. – (RO) Vítám toto usnesení, které Parlamentu umožňuje podpořit do vysoké míry dobrovolnou protikuřáckou politiku Komise. Vystavení cigaretovému kouři je hlavní příčinou úmrtí a onemocnění v Evropě a kouření zároveň představuje velkou zátěž pro systémy zdravotní péče. Doufám, že opatření Komise půjdou dále a že v příštích letech budeme mít právo na zdravé prostředí ve všech uzavřených prostorách a na pracovištích. Nemohu nepřipomenout, že v Evropě stále ještě vládne pokrytecká politika. Chceme mít méně zdravotních problémů způsobených kouřením, avšak podporujeme zachování dotací pro výrobce cigaret, i když jsou postupně snižovány. Myslím, že společná zemědělská politika by měla být definována tak, aby odměňovala výrobky, které pomáhají udržovat a zlepšovat zdravotní stav lidí, nikoli ty, které ho ohrožují. Doufám, že Rada na svém prosincovém zasedání bude diskutovat o ochraně dětí, zejména v případech, kdy jsou vystaveny kouření dospělých v soukromých vozidlech nebo v jiných uzavřených prostorách. Domnívám se, že dospělí mají v tomto směru odpovědnost, a pokud zákonodárce může zasáhnout, musí tak učinit.

  Anne Delvaux (PPE), písemně. – (FR) Domnívám se, že musíme chránit nekuřáky před pasivním kouřením, ale také přimět kuřáky, aby si uvědomili dopad jejich závislosti na ně samotné i na druhé. Nesmějí být v této věci ponecháni na pochybách. V Belgii v tom také máme náskok, protože se naše země již zasadila o úplný zákaz kouření v odvětví pohostinství a na všech pracovištích do roku 2012.

V této souvislosti bych chtěla vyjádřit dvě obavy. Za prvé, nesměřujeme ke společnosti, která vydává paušální zákazy? Co uděláme, pokud jde o odpovědnost jednotlivce? Mám nepříjemný pocit, že se naše společnost podobá té, kterou popsal George Orwell ve svém románu „1984“. Za druhé, pokud je nutno kuřáky přinutit, aby kvůli sobě a druhým se svým škodlivým zlozvykem přestali, musíme to udělat s co největší ohleduplností. Tabák je droga. Zakázat ho úplně by znamenalo popřít skutečnost, že u většiny kuřáků se jedná o stav závislosti. Úplný zákaz lze považovat za akt vyloučení, což se může ukázat jako kontraproduktivní. Proč jsme tedy neumožnili vyhradit některé prostory jen pro ně?

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Přestože jsem hlasoval v souladu s poslaneckým klubem Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), musím vyjádřit určité obavy, které ve mně návrh usnesení vyvolává.

Za prvé se domnívám, že o nekuřácké politice by měly rozhodovat členské státy a že úloha evropských orgánů,musí při respektování zásady subsidiarity zůstat na úrovni nezávazných doporučení. Na druhé straně se zároveň domnívám, že členské státy by měly nekuřáckou politiku podporovat, avšak neměly by nijak omezovat svobodnou volbu provozovatelů, především v odvětví hotelnictví, kde by majitelé měli mít možnost rozhodnout se, zda jejich podnik bude nekuřácký, či kuřácký. Za těchto podmínek byl zákon nedávno schválený v Portugalsku dobře vyvážený.

Moje druhá obava se týká navrhovaného ukončení přímých dotací spojených s výrobou tabáku. Vzhledem k tomu, že Portugalsko je také tabákovým výrobcem, domnívám se, že tento typ politiky je nutno nesmírně pečlivě analyzovat; jinak by to mohlo závažným způsobem poškodit zemědělce, kteří nebudou moci dál pokračovat ve výrobě, aniž by jim přitom byla nabídnuta nějaká schůdná alternativa. To je můj názor na bod 9 tohoto usnesení.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Základem tohoto usnesení je ochrana lidského zdraví a kvality života zaměstnanců na pracovištích a široké veřejnosti, a proto jsme pro něj hlasovali.

Je nutné zvýšit ochranu nekuřáků předcházením pasivnímu kouření, ale také vytvořit potřebné podmínky pro sledování a povzbuzování kuřáků, aby se svého návyku vzdali. Politika zákazu by měla být uplatněna tam, kde se to ukáže jako nezbytné.

Pokud jde o přímé dotace na výrobu, zasazujeme se o pobídky na přeměnu tabákových výrobních zařízení. Domníváme se však, že bychom neměli vytvářet situaci, kdy je nutno podporovat dovoz tabáku ze zemí mimo EU, a podporovat tak velký byznys nadnárodních tabákových společností.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro vypuštění bodu 13 z původního textu, který zní: „vyzývá Komisi, aby nejpozději do roku 2011 předložila Parlamentu a Radě návrh právního předpisu o zákazu kouření na všech uzavřených pracovištích i ve všech uzavřených veřejných budovách a hromadných dopravních prostředcích v EU, a to v rámci předpisů o ochraně zdraví pracovníků“. Vypuštění bylo schváleno v souladu se zásadou subsidiarity v této otázce.

Domnívám se, že jednotlivé členské státy musí ujít ještě dlouhou cestu při vytváření nekuřáckého prostředí, vedení účinných osvětových kampaní a uplatňování osvědčených postupů pro provádění článku 14 (opatření na snížení poptávky závisejí na míře závislosti a osobách, které přestanou kouřit).

Jsem však přesvědčen, že tyto kroky by měl v první řadě provádět každý členský stát. Původní znění usnesení zaměňovalo výrobu tabáku s jeho spotřebou. Vítám proto přijetí pozměňovacího návrhu předloženého poslaneckým klubem Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), který z původního znění odstraňuje část bodu 9 a vypouští odkazy na výrobu tabáku. Tyto dvě změny konečné usnesení vylepšily. Zbývající body považuji za pozitivní, a hlasoval jsem tedy pro.

  Robert Goebbels (S&D), písemně. – (FR) Zdržel jsem se hlasování o usnesení týkajícím se kouření. Nikdy v životě jsem nekouřil, ale považuji toto neustálé pronásledování kuřáků za jdoucí zcela proti svobodě. Dosavadní zákazy jsou více než dostatečné.

Nechci mít nic společného s touto neustálou kontraproduktivní šikanou. Snaha zbavit se tabákových plantáží v Evropě povede ke zvýšení dovozu z třetích zemí.

  Elisabeth Jeggle (PPE), písemně. – (DE) Zdravotní politika, a tedy i ochrana nekuřáků spadá jednoznačně do pravomoci členských států a neměla by být předmětem centrálních nařízení. Členské státy se musí svobodně rozhodnout, v jakém rozsahu chtějí chránit nekuřáky. Je nutno dát jasně najevo, že tato oblast není v pravomoci EU. Z tohoto důvodu jsem hlasovala pro usnesení Parlamentu pro summit ministrů zdravotnictví EU, který se bude konat příští týden.

  Eija-Riitta Korhola (PPE), písemně. – (FI) Pane předsedající, hlasovala jsem pro, i když bych si přála přísnější usnesení. Kouření je největší jedinou příčinou předčasných úmrtí v Evropě. Tabákový kouř je látka znečišťující životní prostředí obsahující více než stovku sloučenin, které poškozují zdraví. Nicméně v některých částech Evropy je dovoleno se mu vystavovat nejen uživatelům tabáku, ale také jejich okolí. Pasivní kouření je morální problém, protože ti, kteří jím trpí, nemají na výběr. Je nezbytné chránit především děti.

Studie naznačují, že dítě, jehož rodič užívá tabák, vlastně „vykouří“ každou čtvrtou cigaretu, kterou vykouří jeho rodič. Každý rok v důsledku kouření předčasně umírá téměř 100 000 Evropanů. Mnoho členských států již zavedlo některá znamenitá opatření. Když Finsko nakonec také zakázalo kouření v restauracích a barech, vyvolalo to protesty. Nyní po dvou letech jsou lidé jen vděční. To odráží povahu politiky veřejného zdraví. Trvalých výsledků by mohlo být dosaženo prevencí a zvyšováním informovanosti, ale vyrovnat se s odporem vyžaduje odhodlání zákonodárců. Nesouhlasím s některými z přítomných poslanců, že Společenství nepotřebuje závazné právní předpisy o ochraně zdraví a bezpečnosti na pracovišti. Je nutno si uvědomit, že doporučení nebyla všude dostatečná. Plně podporuji odstavec 13 usnesení, kde je Komise vyzývána, aby předložila legislativní návrh o zákazu kouření na uzavřených pracovištích a také ve veřejné dopravě.

Kouření je pro společnost nákladné a kromě toho náklady nakonec zaplatí těch 70 % Evropanů, kteří nekouří. Souhlasím proto s názorem, který Parlament vyjádřil v roce 2007, že směrnici o tabákových výrobcích je nutno zpřísnit a začlenit do ní odpovědnost výrobců za náklady na zdravotní péči v důsledku spotřeby tabáku. Unie si musí nejprve zamést před vlastním prahem. Je nejvyšší čas, abychom postupné snižování dotací na pěstování tabáku dovedli do úplného konce.

  Elisabeth Morin-Chartier (PPE), písemně. – (FR) Pane předsedající, hlasovala jsem pro usnesení podporující nekuřácké prostředí, neboť se domnívám, že je velmi důležité sledovat pokrok směřující k rozsáhlému zavedení nekuřáckého prostředí v Evropské unii a usnadnit předávání osvědčených postupů mezi členskými státy a koordinaci politiky zaměřené na ochranu občanů před riziky kouření. Hlasovala jsem také pro zachování odstavce 9, který uvádí, že do roku 2010 budou ukončeny přímé zemědělské dotace na pěstování tabáku vzhledem k tomu, že způsobuje zdravotní problémy. Podporuji rovněž své kolegy z Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, kteří nám připomněli, že kouření zůstává hlavní zjištěnou příčinou úmrtí a onemocnění v Evropské unii. Děkuji vám, pane předsedající.

  Mariya Nedelcheva (PPE), písemně. – (BG) Dámy a pánové, hlasovala jsem pro odstranění výslovného odkazu na rok 2010 v odstavci 9 návrhu usnesení. V naší zemi je pěstování tabáku životně důležitým a klíčovým odvětvím pro velkou část obyvatel v regionech, kde je jejich jedinou formou obživy. Jedním z nich je také Blagojevgrad, oblast, z které pocházím.

Moje země byla jednou z osmi největších pěstitelů tabáku v Evropě, která před rokem žádala, aby současné dotace byly prodlouženy až do roku 2013, přestože existuje dohoda, která stanoví, že přidělování prostředků v závislosti na objemu produkce musí být do roku 2010 ukončeno. Pokaždé, když se sejdeme s pěstiteli tabáku, jednou z otázek, kterou kladou nejčastěji, je: „Co s námi bude?“

Nemohu jim slibovat zázraky, ale společně s naší vládou pracujeme na návrzích opatření, které jim ponechá možnost volby poté, co přijdou o svůj hlavní zdroj obživy. Kolegové poslanci, chápu argumenty těch, kteří bojují proti kouření. Nicméně naléhavě vás žádám, abychom náš boj proti kouření nesměšovali s rizikem, že zničíme pěstování tabáku v Evropě. Vyzývám vás, abychom v době hospodářské krize jednali uvážlivě a rozumně.

  Rareş-Lucian Niculescu (PPE), písemně. – (RO) Souhlasím se všemi přiměřenými opatřeními, která jsou zaměřena na boj proti kouření a na ochranu nekuřáků, a proto jsem hlasoval pro toto usnesení. Musím však vyjádřit určitou pochybnost nad tím, jaké dopady by měla jakákoli opatření namířená proti pěstitelům tabáku. Rumunsko má v současné době přibližně 1 600 hektarů tabákových plantáží produkujících zhruba 3 000 tun. V Rumunsku se však pěstuje jen malé množství tabáku ve srovnání s tím, co požadují rumunští zpracovatelé, podle odhadů přibližně 30 000 tun.

Rozdíl v množství, zhruba 27 000 tun, tvoří dovozy, většinou z oblastí Afriky nebo Asie. Pokud se budeme snažit produkci tabáku v členských státech zabránit, jenom tím ještě více podpoříme tyto dovozy z třetích zemí, a to ke škodě evropských producentů.

  Frédérique Ries (ALDE), písemně. – (FR) Máme zde co do činění s aktivním a ambiciózním usnesením. Jsem však zděšen hlasováním většiny svých kolegů, především Křesťanských demokratů, kteří vzápětí po intenzívním lobování příslušných nátlakových skupin a zainteresovaných stran odmítli článek 13.

Domnívají se tedy, že Evropa v této rozpravě nemá místo a neposkytuje žádnou přidanou hodnotu z hlediska zajištění zdravého prostředí evropským občanům na všech veřejných místech, na pracovištích a ve veřejné dopravě. Jinými slovy netrápí je diskriminace vznikající mezi pracovníky v Evropě. Uvedu jen jeden příklad, obyvatelé Irska budou velmi dobře chráněni vnitrostátním zákonem, avšak my se můžeme pouze ptát, zda jednoho dne budou mít tuto možnost, či spíše toto právo obyvatelé Řecka nebo České republiky.

Dalším důkazem „vymývání mozků“ ze strany nátlakových skupin je to, že odmítli rovněž článek 9, který prostě odkazuje na jednu z reforem společné zemědělské politiky, o níž již bylo rozhodnuto, a sice ukončení přímých zemědělských dotací pro pěstování tabáku do roku 2010.

  Vilja Savisaar (ALDE), písemně. – (ET) Návrh na usnesení o nekuřáckých prostorách předpokládal podstatnou změnu – zavedení zákazu kouření ve všech evropských veřejných institucích a na veřejných místech. Záměrem usnesení bylo uložit Komisi, aby vypracovala potřebný legislativní akt, který by vstoupil v platnost v roce 2011. Ačkoliv velmi mnoho delegátů, včetně mě, hlasovalo pro zákaz kouření ve veřejných prostorách (především na pracovištích), Evropská lidová strana bohužel zaujala opačný postoj. Většina Parlamentu neprojevila žádný ohled na ochranu zdraví všech evropských občanů a hlavně těch, kteří sami nekouří, a přesto jsou nuceni na veřejných místech dýchat kouř, a v důsledku toho sami trpí zdravotními problémy. Doufám, že toto téma neupadne v zapomnění a také že se znovu dostane na nynější pořad jednání, neboť mnoho členských států dosud nezavedlo zákaz kouření ve veřejných prostorách, i když tu možnost měly.

  Marc Tarabella (S&D), písemně. – (FR) Sdílím zájem dosáhnout prostřednictvím tohoto usnesení pokroku v boji proti pasivnímu kouření vnucovanému těm, kteří nekouří. Nicméně někteří lidé využívají situace, aby do tohoto usnesení vložili ustanovení, které odmítá vyplácení dotací pěstitelům tabáku. Já osobně jsem pro to, aby těm, kteří se věnují této již vymírající dovednosti, byla tato podpora poskytována. Měli byste si uvědomit, že tabák tvoří méně než 10 % toho, co se do cigaret dává. Klade se snad tolik otázek ohledně přísad, které představují 90 % jejich obsahu, a ohledně jejich škodlivosti?

- Návrh usnesení: Světový summit Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) o zajišťování potravin – vymýcení hladu ve světě (RC-B7-0168/2009)

  Liam Aylward (ALDE), písemně. – Vzhledem k tomu, že více než 40 milionů osob umírá každý rok v důsledku hladu a chudoby, z toho každých šest vteřin jedno dítě, a vzhledem k tomu, že celosvětová potravinová krize představuje jednu z hlavních hrozeb pro mír a bezpečnost ve světě, jsem hlasoval na podporu tohoto aktuálního usnesení. Usnesení vyzývá Komisi, aby provedla úplné posouzení dopadu politik a programů EU v oblasti zemědělství, rozvoje a obchodu s cílem zaručit soudržný udržitelný politický přístup k celosvětovému zajišťování potravin. Jelikož usnesení uvádí, že každý má právo na bezpečnou a výživnou potravu, musí Evropská unie zajistit, aby tyto politiky poskytly udržitelné zajišťování potravin.

  Ole Christensen, Dan Jørgensen, Christel CShaldemose a Britta Thomsen (S&D), písemně. – (DA) My dánští sociální demokraté věříme v postupné snižování zemědělských dotací EU. Dnes jsme vyjádřili svou podporu usnesení o světovém summitu Organizace pro výživu a zemědělství o zajišťování potravin – usnesení, které se zaměřuje na hlavní problémy, s nimiž se potýkáme, pokud jde vymýcení hladu a zajištění lepších možností pro rozvojové země v budoucnu – ale důrazně odmítáme nadnesená prohlášení o zemědělské politice a pomoci, které usnesení obsahuje mj. v odstavcích 3, 9 a 14.

  Corazza Bildt, Christofer Fjellner, Gunnar Hökmark a Anna Ibrisagic (PPE), písemně. – (SV) Švédští konzervativci dnes hlasovali proti usnesení (B7-0168/2009) o světovém summitu FAO o zajišťování potravin. Jsme znepokojeni hladem ve světě a domníváme se, že zaměřit se na zajišťování potravin je důležité. Nicméně na rozdíl od usnesení máme my švédští konzervativci za to, že společná zemědělská politika (SZP) je spíše součástí problému než řešením a že je nutné ji reformovat.

  Lena Ek, Marit Paulsen, Olle Schmidt a Cecilia Wikström (ALDE), písemně. – (SV) Ve světě dnes panuje podivná situace. Miliarda lidí trpí obezitou, a zároveň miliarda lidí hladoví. Tato situace je katastrofální a vyžaduje účinná opatření, zejména ze strany bohaté Evropské unie. Nedomníváme se však, že společná zemědělská politika EU ve své současné podobě je řešením. Naše zemědělská politika byla úspěšná v minulosti, ale v budoucnu pro ni není místo. Jelikož toto usnesení odmítá revizi dosavadního evropského systému zemědělské pomoci (něco, co by mohlo prospět klimatu, chudým ve světě i evropským zemědělcům), neviděli jsme jinou možnost než se zdržet hlasování.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro společný návrh usnesení o světovém summitu FAO o zajišťování potravin – vymýcení hladu ve světě, protože jsem přesvědčena, že je nutno přijmout naléhavá opatření, která skoncují s touto pohromou postihující jednu šestinu světové populace. S ohledem na dopad změny klimatu na zemědělství, zejména snížení produktivity v důsledku nedostatku vody, a to hlavně v zemích, které se s těmito problémy již potýkají, musíme vypracovat soudržné zemědělské politiky, které jsou v souladu s ochranou klimatu a bojem proti hladu.

  Göran Färm (S&D), písemně. – (SV) My švédští sociální demokraté jsme se dnes rozhodli hlasovat pro společný návrh usnesení o světovém summitu FAO o zajišťování potravin. Hladem v současné době trpí více než miliarda lidí. Extrémní výkyvy cen a prudký nárůst cen potravin na světovém trhu způsobily rovněž celosvětovou potravinovou krizi, která chudým lidem na světě ještě ztížila přístup k potravě.

Chceme však zdůraznit, že nesdílíme názor Parlamentu, že bychom neměli omezovat opatření na podporu trhu a podpůrné platby farmářům v rámci společné zemědělské politiky EU. Nedomníváme se, že tato podpůrná opatření a platby přispějí v dlouhodobém horizontu ke zvýšení zabezpečení dodávek potravin rozvojovým zemím. Naopak, tato opatření budou mít opačný účinek. Dotované levné evropské potraviny jsou vyváženy do rozvojových zemí a vzhledem k jejich konkurenčním cenám často vytlačují z trhu vlastní potravinovou produkci těchto zemí, a tak těmto zemím znemožňují větší dlouhodobou soběstačnost.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Nikdo nemůže zůstat lhostejný k tomuto celosvětovému problému, když víme, že každý rok zemře 40 milionů lidí hlady a že každých šest vteřin umírá jedno dítě na podvýživu.

Evropská unie je předním dárcem rozvojové a humanitární pomoci, ale pouze malá část z ní směřuje do odvětví zemědělství, které by mohlo uspokojit potravinové potřeby tisíců lidí, jenž i nadále trpí podvýživou. Evropská unie by proto měla naléhavě přezkoumat své politiky rozvojové pomoci a položit větší důraz na podporu zemědělství v rozvojových zemích, což je odvětví, které je zdrojem příjmu pro více než 70 % pracovní síly.

Společná zemědělská politika se také musí vnitřně přizpůsobit krizi, kterou procházíme, což pro evropské zemědělce znamená vyšší výrobní náklady, a upustit od rušení svých opatření na podporu trhu a/nebo snižování zemědělských dotací, přičemž zvláštní pozornost je třeba zaměřit na podporu malých a středních zemědělců a jejich přístup k úvěrům, aby udrželi svou úroveň produkce i přes prudce rostoucí ceny materiálů potřebných pro výrobu.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Ačkoliv nesouhlasíme se všemi body, rozhodli jsme se toto usnesení schválit, neboť zdůrazňuje důležitost zásad, které považujeme pro skutečný boj proti hladu ve světě za zásadní, zejména:

– zdůrazňuje, že „boj proti hladovění se musí zakládat na uznání práva na potravinovou soběstačnost“;

– uznává „právo místních obyvatel rozhodovat o zemědělské půdě a ostatních zdrojích, jež jsou zásadní pro to, aby si zajistili dostatek“.

Usnesení rovněž upozorňuje na význam zemědělství v boji proti hladu a zdůrazňuje důležitost příjmů zemědělců. Zbývá počkat, zda v budoucnu tento Parlament dodrží, co zde dnes schválil, nebo zda tyto správné věci sice zdůrazňuje, ale později, jak tomu často bývá, když je třeba uvést je skutečně do praxe, couvne a schválí právní předpisy, které tyto zásady porušují.

Neměli bychom zapomínat, že postupné reformy společné zemědělské politiky, které následovaly po liberalizaci zemědělských trhů provedené Světovou obchodní organizací a jež vyhovují pouze zájmům velkých zemědělsko-potravinářských společností, přispěly ke zbídačení celosvětového zemědělského odvětví. Zemědělská výroba by měla v první řadě nasytit lidi, nikoli přinášet užitek monopolním vývozcům.

  Anne E. Jensen a Jens Rohde (ALDE), písemně. – (DA) My, poslanci Dánské liberální strany, jsme hlasovali pro usnesení o zajišťování potravin, neboť chceme zdůraznit, jak je důležité, že Evropská unie v boji proti hladu a chudobě přijala celosvětovou odpovědnost. Odmítáme však odstavec 9 usnesení, který zpochybňuje pokračující liberalizaci zemědělské politiky EU. Dánská liberální strana si přeje, aby došlo k postupnému zrušení zemědělské pomoci a k zavedení společných pravidel, která v hospodářské soutěži zajišťují pro evropské zemědělce rovné podmínky.

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. – (DE) Dlouhodobá potravinová bezpečnost je jednou z hlavních výzev společné zemědělské politiky. Zejména vzhledem k nedostatku potravin musíme zdůraznit význam silné SZP, která v budoucnu převezme klíčovou úlohu při zvládání světových výzev. To znamená, že je třeba zajistit přiměřené dlouhodobé financování SZP. Společná zemědělská politika je významných prvkem potravinové a bezpečnostní politiky EU a po roce 2013 bude hrát významnou úlohu v rozvojové politice a vnější politice zajišťování potravin.

Proto jsou dokonale fungující ekosystémy, úrodná půda, stabilní vodní zdroje a další diversifikace hospodářství venkova nejvyššími prioritami. Mezinárodní spolupráce a solidarita spolu s vyváženými obchodními dohodami, které podporují, nikoli ohrožují, zajišťování potravin, jsou základním prvkem světového zajišťování potravin, a právě tam může silná SZP významně pomoci. Země, které jsou čistými dovozci potravin, jsou nejvíce zasaženy rostoucími cenami, a přitom mnohé z těchto zemí po celém světě jsou ty nejméně rozvinuté. Evropská unie musí přijmout opatření, aby tomu čelila.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Hlad je metlou, která zasahuje stále větší počet lidí. Vzhledem k tomu, že EU je místem solidarity, musí v boji s tímto narůstajícím problémem stát v přední linii. Světová potravinová krize je jednou z největších hrozeb pro světový mír a bezpečnost, a proto je třeba zlepšit všechny světové a evropské politiky zajišťování potravin.

  Georgios Toussas (GUE/NGL), písemně. – (EL) Autoři tohoto usnesení, i když byli nuceni upozornit na problém hladu a obecně na problémy, o nichž se hovořilo na světovém summitu o výživě a zemědělství, skryli nicméně hlavní příčinu tohoto problému, a sice kapitalistický systém vykořisťování a strategii, které Evropská unie také loajálně slouží, aby kapitál přinášel zisk. Nadnárodní společnosti zabývající se výrobou a distribucí potravin vykořeňují zemědělce a soustřeďují půdu, a tím zasazují těžkou ránu chudým a průměrným zemědělcům. Pro zaměstnance a venkovské obyvatelstvo, dokonce i v rozvinutých kapitalistických zemích, je stále těžší zajistit zdravé, bezpečné potraviny, zatímco nadnárodní potravinové společnosti shrabují obrovské zisky a skupují rozsáhlé plochy půdy, zejména v Africe, a počítají s tím, že produkce potravin se do roku 2050 musí zdvojnásobit. EU stojí v čele liberalizace a privatizace všech činitelů produkce potravin – vody, energie, dopravy a technologií – a prostřednictvím WTO a dvoustranných dohod nutí totéž i třetím zemím.

Společná zemědělská politika podporuje politiku vykořenění malých a středních zemědělců a podporuje monopoly a jejich zisky. Zemědělci a zaměstnanci proti této politice bojují a snaží se tento systém vykořisťování zvrátit a zajistit dostatek zdravých bezpečných potravin pro všechny.