Doslovný záznam ze zasedání

Úterý, 19. ledna 2010 - Štrasburk

9. Procesní práva v trestním řízení (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je rozprava o:

– otázce k ústnímu zodpovězení Radě o procesních právech v trestním řízení, kterou za Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci pokládají Sarah Ludfordová, Elena Oana Antonescuová, Carmen Romero Lópezová, Heidi Hautalaová a Rui Tavares (O-0155/2009 - B7-0343/2009),

– otázce k ústnímu zodpovězení Komisi o procesních právech v trestním řízení, kterou za Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci pokládají Sarah Ludfordová, Elena Oana Antonescuová, Carmen Romero Lópezová, Heidi Hautalaová a Rui Tavares (O-0156/2009 - B7-0344/2009).

  Sarah Ludford, autorka. – Pane předsedající, plně a upřímně uznávám, že tyto dvě otázky k ústnímu zodpovězení, které byly položeny dne 1. prosince loňského roku, předběhnul další vývoj událostí, ale tato rozprava má i přesto stále cenu, abychom potvrdili, že se otázce procesních práv po politováníhodné několikaleté přestávce opět dostává náležitého místa a aby byla zdůrazněna důležitost a přednostní význam tohoto programu.

Evropský parlament si posledních deset let stále stěžoval, že se procesním zárukám a právům obžalovaného nedostává stejné pozornosti, natož úsilí, jaké je vyvíjeno ke zvýšení rychlosti a účinnosti vyšetřování a trestního stíhání. Podporovali jsme toto úsilí, protože pak alespoň bude dopadeno více pachatelů trestných činů. Ti, kdo ze zásady odmítají evropský zatýkací rozkaz, jsou obhájci mafiánů a zlodějů ukrývajících se před spravedlností, násilníků a teroristů. Doplnění zjednodušených přeshraničních trestních stíhání procesními zárukami je však otázkou vyváženosti a zavedení „evropského zatýkacího rozkazu vyšší třídy“, a tedy všestranné spravedlnosti. Odpůrci evropského zatýkacího rozkazu pochopitelně ani nechtějí, aby EU podnikala nějaká opatření ohledně práv; jde jim jen o „oslabený evropský zatýkací rozkaz“.

Uplatňování evropského zatýkacího rozkazu bez řádných procesních záruk však v některých případech vedlo k upírání spravedlnosti, protože vzájemné uznávání nebylo doprovázeno pevným základem, který by byl oporou vzájemné důvěry. Jeden z těchto případů se týká mého voliče Andrewa Symeoua. Andrew na základě obvinění ze zabití strávil šest měsíců v řeckém vězení, kde čekal na soudní přelíčení, přičemž se zdá, že toto obvinění je založeno na záměně osob a, bohužel to tak musím říci, na brutálním nátlaku policie na svědky. Domnívám se, že evropský zatýkací rozkaz byl použit nesprávně. Když byl v roce 2002 vyjednán, stalo se tak na základě vzájemné shody všech stran, že toto opatření, v jehož důsledku budou občané EU souzeni a vězněni v jiném členském státě, bude pohotově doplněno opatřeními, která jim zaručí práva na spravedlivý proces a budou zárukou toho, že nedojde k justičním omylům. Tento slib členské státy nedodržely, protože nepřijaly přiměřeně obsáhlé rámcové rozhodnutí o procesních právech, jehož návrh předložila Komise v roce 2004. Nejlepší přístup, který nám v současnosti zbývá, je postupovat po částech. Jsem vděčná švédskému předsednictví, že se znovu ujalo této záležitosti, ale jedná se jen o postupný plán jednotlivých kroků.

Přestože jsem zklamána tím, že Rada bohužel slíbila, že eurokauci pouze zváží, nikoliv že ji upraví právními předpisy, musíme se na to dívat tak, že sklenice je napůl plná, a zůstat optimisty. Eurokauce by bývala pomohla Andrewovi Symeouovi, jemuž propuštění na kauci bylo výslovně zamítnuto z důvodu, že je cizinec. Soudci nyní musí vykonávat rozsudky a usnesení soudů jiných členských států bez přezkoumání. Pokud nebudou v celé EU v rámci vyšetřování a stíhání trestných činů zaručeny minimální procesní záruky a práva obžalovaného, budou soudci vystaveni stále větší kritice a nespokojenosti ze strany veřejnosti. Není to jen několik málo občanů, kdo se obává, že práva nebudou dostatečně zaručena, tato věc odrazuje od vzájemné spolupráce také soudce, ale i policii a žalobce.

Prostě jsem přesvědčena, že výslovnou podmínkou vydání by měla být záruka lidských práv v evropském zatýkacím rozkazu, i když se to Komisi nelíbí. Díky Liberálním demokratům stanovují právní předpisy Spojeného království, které provádí toto opatření, že soudní orgán musí být přesvědčený, že nedochází k porušení Evropské úmluvy o lidských právech. Zdá se, že britské soudy se této doložky jaksi záhadně ostýchají dovolávat, aby zabránily vydání. Kdyby však všechny členské státy opravdu dodržovaly své závazky plynoucí z EÚLP, nebyla by žádná opatření EU zapotřebí. Problémem není neexistence norem, ale to, že nejsou v praxi dodržovány, a mnohé členské státy se kvůli tomu zodpovídají před štrasburským soudem. Vzhledem k tomu, že Smlouva o Evropské unii a nyní SFEU zavazuje státy EU k dodržování EÚLP, jedná se o ostudný a nepřijatelný stav. Proto nepochybně potřebujeme vynucovací nástroj EU, který od nynějška budou zajišťovat pravomoc Komise vést řízení pro porušení Smlouvy a dohled evropského Soudního dvora. Opatření EU proto musí být s EÚLP v souladu, nikoliv v rozporu nebo ji oslabovat a současně musí přinášet přidanou hodnotu, a to v tom smyslu, že posílí její praktické provádění.

Doufám, že Komise i Rada souhlasí s tím, že směrnice zaručující základní práva by si měly klást vysoké ambice. Podnět členských států týkající se práva na tlumočení a překlad, který navrhuje text, jejž Rada odsouhlasila loni v říjnu, má ovšem poněkud nižší ambice než text Komise a vyžaduje zlepšení. Obáváme se proto, že první opatření není dokladem těch nejpřísnějších nároků. Doufám, že budeme ambicióznější a vytvoříme precedens pro další fáze definování procesních práv, která budou po právu na tlumočení a překlad doplněna dalšími opatřeními, například právem na právní poradenství, právem na informace, právem komunikovat s konzulárními úřady atd. Chci proto, aby nás Rada a Komise opětovně ujistily, že plánovaná opatření budou následovat dostatečně rychle za sebou, aby se nevytratila opravdová vůle k zavedení práv na spravedlivý proces, která jsou již tak dlouho žádána.

  Diego López Garrido, úřadující předseda Rady. – (ES) Jsem potěšen tím, že paní baronka Ludfordová, která právě hovořila, paní poslankyně Antonescuová, paní poslankyně Romerová, paní poslankyně Hautalaová a pan poslanec Tavares položili tuto otázku, protože procesní záruky v trestním řízení vskutku představují věc prvořadé důležitosti. K tomuto tématu bych chtěl říci, že se shodujeme v tom, že záležitost, na kterou jste nás upozornila, si zasluhuje zvýšenou pozornost, a souhlasíme rovněž s tím, že by měla být harmonizována na evropské úrovni.

V úvodu otázky jste konstatovali, že švédské předsednictví učinilo významný pokrok. Švédské předsednictví v této oblasti skutečně dosáhlo důležitého pokroku. V říjnu se Rada shodla na obecných zásadách textu o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení a o měsíc později, v listopadu, reagovala na žádost baronky Ludfordové o podniknutí konkrétních opatření a přijala plán postupu prací na dalších opatřeních týkajících se procesních záruk. Některá z nich jste, paní baronko Ludfordová, sama zmínila, například právo být poučen o svých právech – opakování je záměrné – a povinnostech v každém trestním řízení, právo na pomoc, právo na právní poradenství, právo komunikovat se členy rodiny a konzulárními úřady nebo právo na zvláštní záruky, které musí být poskytnuty, a ochrana zranitelných obžalovaných. Toto vše udělala Rada během švédského předsednictví.

Zde byste mohli říci: To vše je pěkné, ale existuje dohoda s Evropským parlamentem o tom, že tato práce má být nadále považována za prioritu? Na to vám můžeme odpovědět: Ano, pokračovat dále v tomto přístupu je naší prioritou. Ale jak? Prostřednictvím jakých podnětů?

První věcí, kterou španělské předsednictví udělá, je, že se pokusí ve spolupráci s Evropským parlamentem zajistit přijetí směrnice o právech na tlumočení a překlad v trestním řízení, kterou navrhlo třináct členských států. S návrhem předloženým Komisí nebylo možné postoupit dále, proto jej třináct členských států nahradilo. Chceme, aby tento jejich podnět byl schválen, samozřejmě ve spolupráci s Evropským parlamentem. Kromě toho doufáme, že Komise předloží příslušné podněty týkající se zbývajících aspektů procesních záruk. Velmi si přejeme, aby se tak stalo co nejdříve, abychom mohli zahájit proces jejich přijímání, opět na základě spolupráce Rady a Parlamentu.

Na závěr bych vám chtěl oznámit, že španělské předsednictví plánuje letos v březnu společně s Evropskou právní akademií uspořádat v Madridu seminář na téma „Společné normy procesních záruk“. Z toho je, paní baronko Ludfordová, patrné, že naprosto s vámi a s ostatními, kdo se přidali k této otázce o důležitosti regulace příslušné oblasti, její harmonizace v celé Evropě souhlasíme a shodneme se samozřejmě také na důležitosti toho, aby byl Parlament stále informován o tom, jak tato práce pokračuje.

  Jacques Barrot, místopředseda Komise. – (FR) Děkuji vám za tuto otázku. Sami víte, za jak velmi důležité tyto procesní záruky považuji. Je pravdou, že Komise se po mnoho let usilovně snažila zajistit, aby se ve všech trestních řízeních v Evropě náležitě uplatňovala společná minimální pravidla týkající se práva obžalovaného. Toto je nezbytným předpokladem soudní spolupráce a zásadní podmínkou vzájemné důvěry mezi členskými státy. Komise se neúnavně snažila zajistit, aby pro tuto oblast byly přijaty evropské právní předpisy. Navíc je pravdou, že díky švédskému předsednictví byl příslušný plán přijat na zasedání Rady dne 30. listopadu 2009. Ve vytváření evropských právních předpisů týkajících se minimálních procesních práv se jedná o stěžejní krok. Členské státy se prostřednictvím tohoto kroku shodly na rozsahu těchto právních předpisů a potřebě přednostně je za plné spolupráce s Parlamentem přijmout. Také jsem si tak jako vyslechnul projev pana López Garridy, v němž se velmi jasně vyjádřil, že rovněž španělské předsednictví podporuje vůli k přijetí těchto počátečních opatření, která nám zajistí řadu minimálních záruk.

Je pravdou, že plán rozdělený do postupných kroků se nám skutečně jevil jako vhodné řešení. Tento přístup nám umožní dosáhnout zamýšleného cíle. Postup po krocích znamená nejen to, že každé právo může být v kontextu návrhu právních předpisů podrobeno důkladnější analýze, ale také že se může o každém právu jednat samostatně. To nám umožní vyhnout se nekoncepčnímu smlouvání, které bývá mnohdy tak charakteristické u textů právních předpisů, jež mají příliš široký záběr, a které může být zneužito některými členskými státy k zablokování jednání, aby v té či oné jednotlivosti pro sebe získaly nějakou výhodu. Jsem si jistý, paní poslankyně Ludfordová, že nová Komise bude co nejpilněji pracovat na tom, aby předložila všechny návrhy právních předpisů, se kterými plán počítá, a aby byly přijaty v co nejbližším možném termínu.

Pokud jde o právo na tlumočení a překlad, které je prvním opatřením obsaženým v plánu, Komise zaregistrovala podnět předložený řadou členských států. Musím konstatovat, že tento podnět se opírá o návrh Komise z července 2009 a o jednání v rámci Rady, která probíhala v druhé polovině roku 2009. Je však pravdou, že tento podnět není v plném souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech nebo s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.

Starý návrh Komise, který požadoval, aby tlumočení schůzek obžalovaného s právním zástupcem bylo povinné, není v podnětu členských států převzat v úplnosti a toto právo je v něm omezeno na komunikaci, která probíhá před policejními orgány a během soudního procesu. Starý návrh Komise kromě toho stanovoval právo na překlad, tedy toto právo bylo v textu Komise pojato komplexněji.

Evropský parlament a Rada budou v této oblasti samozřejmě dále pracovat a myslím si, že text o procesních právech, ke kterému nakonec dospějeme, bude ambiciózní. Chceme-li vytvořit skutečně evropský soudní prostor, je takové řešení nezbytné. Postaráme se také, aby tento text dodržel normy stanovené Evropskou úmluvou o lidských právech, judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a také Listinou základních práv. Jsem si proto jistý, že se budeme moci spolehnout, že Parlament bude v této věci jednat, a ještě jednou poznamenávám, že španělské předsednictví nás také podpoří.

  Elena Oana Antonescu, jménem skupiny PPE. – (RO) Ačkoliv v oblasti vzájemného uznávání soudních rozhodnutí v trestních věcech bylo dosaženo pokroku, ve věci zaručení a zajištění práv podezřelých a obžalovaných osob se pokročilo jen minimálně.

Váha společných norem je nutným předpokladem pro vznik vzájemné důvěry v právní systémy členských států. Nedostatečná rovnováha mezi právy podezřelých a obžalovaných na jedné straně a nástroji, které jsou k dispozici pro trestní stíhání na druhé straně, mohou ohrozit zásadu vzájemného uznávání rozhodnutí. Proto podnět týkající se předložení plánu na posílení procesních práv podezřelých nebo obžalovaných osob, který navrhlo švédské předsednictví v červenci 2009, znamenal důležitý krok kupředu.

Pokud jde o právo na překlad a tlumočení, vstup Lisabonské smlouvy v platnost, ke kterému došlo dne 1. prosince, zavedl nový institucionální rámec. Návrh rámcového rozhodnutí dosud projednávaný Výborem pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci bylo nutné změnit na návrh směrnice, aby mohla práce na tomto dokumentu pokračovat.

Zajímal nás harmonogram a rozsah působnosti budoucích podnětů týkajících se procesních práv. Proto jsme se rozhodli položit Komisi a Radě tyto otázky. Položili jsme je v prosinci a krátce nato třináct členských států včetně Rumunska předložilo podnět na směrnici Evropského parlamentu a Rady. Jsem plně přesvědčena, že v rámci celého procesu zvládneme tento text vylepšit, a to jak co do rozsahu jeho působnosti, tak i co do zajištění úplnosti postupů a kvality překladu a tlumočení.

Pokud jde o ostatní opatření specifikovaná plánem, domníváme se, že mají zajistit přístup k právům a také k právnímu poradenství a asistenci, vytvořit zvláštní záruky pro podezřelé a obžalované osoby, jež jsou zranitelné, a zajistit jim seznámení s vlastními právy a příslušnými výlohami. Chtěli bychom od Rady a Komise dostat závazné ujištění, že návrhy nařízení budou předloženy co nejdříve.

Současné rozdíly mezi členskými státy vyžadují, aby byly společné normy urychleně přijaty.

  Carmen Romero López, jménem skupiny S&D. – (ES) Chtěla bych přivítat španělské předsednictví a současně zdůraznit, že se jedná o první podnět ve věci procesních práv. O tomto tématu se sice diskutovalo, ale po skončení švédského předsednictví nastalo jakési vakuum.

Návrhu podnětu se tentokrát účastní Parlament a první rozprava se již konala. Domníváme se proto, že naše otázka je důležitá a bude takovou i nadále vzhledem k závažnosti tématu. V této oblasti je pochopitelně možné ještě leccos vylepšit a doufáme, že jak bude tento podnět procházet jednotlivými fázemi, podaří se dosáhnout pokroku.

Jak upozornil pan Barrot, návrh Komise byl nepochybně ambicióznější, a proto musíme současný text v Parlamentu vylepšit. Nejedná se však v žádném případě o nový text, protože byl již Parlamentem a Komisí diskutován, byť narazil na odpor členských států.

Švédské předsednictví se snažilo prostřednictvím svého plánu uvést věci znovu do pohybu, ale i přesto je kvůli členským státům situace stále obtížná. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se však úplně změnila, protože Parlament již rozhoduje. Domníváme se proto, že Komise a Rada se musí procesními právy znovu zabývat v rámci nové situace, v níž se dnes nacházíme.

Chtěli bychom, aby se tato procesní práva posuzovala jako jeden celek. Není totiž možné uznat právo na překlad a vynechat přitom právo na právní asistenci nebo právo na informace. Podle našeho názoru vzhledem k tomu musí Komise svůj plán, že bude předkládat tato práva k projednání postupně několik let, načasovat rychleji, aby toto téma mohlo být co nejrychleji posouzeno.

Je pravdou, že právní předpisy zaměřené proti terorismu ruší záruky, ale pokud chceme vybudovat prostor práva a svobody, musíme našim hodnotám pevně věřit, abychom je mohli také vložit do evropského projektu.

  Graham Watson, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, tato sněmovna navrhovala vytvoření evropského zatýkacího rozkazu již dne 6. září 2001. Náš návrh by ještě dnes ležel nepovšimnut pod vrstvami prachu nebýt událostí, které se staly o pět dní později v New Yorku. Pan bin Ládin jej pomohl realizovat a mně připadla ta čest prosazovat jej v této sněmovně.

Parlament tehdy požadoval, aby byl tento rozkaz doplněn minimálními procesními zárukami v trestním řízení. Komise předložila své návrhy v roce 2002 a slíbila, že se postará o rychlý postup. Proč tedy až donedávna tyto návrhy ležely Radě na stole mezi nevyřízenými věcmi? Proč Komise nebojovala za schválení všech svých návrhů a nenechala je schvalovat jednotlivě?

Evropský zatýkací rozkaz nahradil vydávání. Zásadně snížil čas potřebný k vydání osob. Podpořil přímý styk mezi soudními orgány členských států. Vyloučil rozhodnutí založená na politickém kalkulu do té míry, že členské státy vydávají své vlastní státní příslušníky.

Nesmírně na našem kontinentu zlepšil fungování právního státu, jenže evropský zatýkací rozkaz spoléhá na vzájemnou důvěru. Je známo až příliš případů, kdy naši občané pochybují o oprávněnosti této důvěry.

Dva mí voliči jsou v současnosti zadrženi v Maďarsku ve vazbě a čekají na soudní proces. Ačkoliv jejich vydání bylo vyžádáno již před více než rokem a ačkoliv jsou zadržováni již dva měsíce, nebyli dosud obžalováni a do zahájení soudního procesu může uplynout ještě řada měsíců. Jeden přišel o práci, což pro jeho rodinu znamenalo ztrátu hlavního zdroje příjmů. Oba jsou připraveni o návštěvy svých nejbližších. A je možné, že vlastně žádný z nich není vinen trestným činem, ze kterého je obviňován.

Kvůli takovýmto případům evropská soudní spolupráce získává špatnou pověst. Nečinnost vlád v Radě je ostudná. Autoři, kteří pokládají tuto ústní otázku, jsou v právu: žádají, aby se Evropa na tyto věci pohotově zaměřila.

(Řečník souhlasil, že v souladu s čl. 149 odst. 8 přijme otázku signalizovanou zvednutím modré karty.)

  Předsedající. – Děkuji vám, pane poslanče Watsone. Chtěl jsem vás nazvat „kmotrem“ evropského zatýkacího rozkazu, ale říkal jsem si, že by to nemuselo být správně pochopeno.

  William (The Earl of) Dartmouth (EFD). – Pane poslanče Watsone, zmínil jste, že bin Ládin a události z 11. září se staly ospravedlněním pro umetání cesty k přijetí evropského zatýkacího rozkazu. Máte tedy za to, že evropský zatýkací rozkaz by se měl používat jen proti teroristům, vrahům a v případech závažných násilných trestných činů?

  Graham Watson, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, dovolte, ale pana bin Ládina jsem neuvedl jako ospravedlnění, řekl jsem, že nám pomohl celou věc urychlit. Tento rozkaz se nikdy neměl týkat výhradně teroristických činů, měl se týkat všech závažných trestných činů. Lidé, kteří se staví proti jeho uplatňování, se vlastně staví proti fungování právního státu na našem kontinentě a proti ochraně, kterou evropský zatýkací rozkaz poskytuje našim občanům.

  Heidi Hautala, jménem skupiny Verts/ALE. – (FI) Pane předsedající, pan poslanec Watson má naprostou pravdu, když tvrdí, že Evropský parlament hned od začátku požadoval, aby byl evropský zatýkací rozkaz doplněn jasně definovanými minimálními procesními normami pro trestní řízení. Nyní již jasně vidíme, s jakými problémy se členské státy potýkají kvůli tomu, že evropský zatýkací rozkaz byl postaven na písku. Stojí skutečně na písku, protože se předpokládá, že členské státy by se měly dokázat vzájemně spolehnout na své právní systémy: na to, že právní stát a normy týkající se spravedlivého procesu jsou v jednotlivých členských státech realitou.

Také bych vám mohla tak jako někteří řečníci přede mnou vyprávět konkrétní příběhy ilustrující, že tomu tak ve skutečnosti není a že Komise musí urychleně jednat, jak před chvílí navrhoval kolega. Musíme vytvořit ucelený systém, který prosadí minimální práva v trestních řízeních. Jsem přesvědčena, že Lisabonská smlouva nám to umožní, protože Evropský parlament je již vedle Rady plnoprávným zákonodárcem. S potěšením jsem přijala slova pana Barrota o tom, že partnerství mezi Komisí a Parlamentem se v tomto směru těší jeho plné důvěře. Komise a Parlament musí být silovým centrem, které nakonec překoná odpor ze strany těch členských států, které si nepřály, aby v této věci bylo dosaženo pokroku.

Slíbila jsem, že vám povím příběh o tom, jak to dopadne, když se nezachovávají zásady právního státu, ale používá se systém evropského zatýkacího rozkazu. Ve Finsku je v současnosti ve vazbě manželský pár z Čečenska, Hadižat a Málik Gatajevovi. Přijeli z Litvy, v níž po léta vedli sirotčinec pro dětské oběti války v Čečensku, a jak se ukazuje, totéž dělali i v Čečensku. Tajná policie zastavila jejich činnost pod záminkou, že se dopustili méně závažného případu domácího násilí; asi se jednalo hlavně o určitý rodinný problém a nedošlo k ničemu, co by se například dalo označit jako závažný násilný čin. V současnosti je zmíněný pár ve Finsku. Žádají o azyl a Litva požaduje jejich vydání. Případ bude projednáván příští pondělí před okresním soudem v Helsinkách.

Co však lze v této situaci dělat? Máme se řídit základním předpokladem, podle něhož by se Finsko mělo spolehnout na skutečnost, že tomuto manželskému páru se v Litvě dostane spravedlivého procesu? Máme závažné důkazy, že tomu tak dosud nebylo, a dovolila bych si prohlásit, že lze z běžné praxe uvést libovolný počet podobných příkladů, ve kterých se evropský zatýkací rozkaz neosvědčil. V této věci musíme být schopni dosáhnout pokroku, protože jinak nebude vůbec v našich silách vybudovat mezi členskými státy důvěru, která je nezbytným předpokladem pro to, aby se mohla rozvinout soudní spolupráce.

  Janusz Wojciechowski, jménem skupiny ECR. – (PL) Pane předsedající, uvedu tak jako paní poslankyně Hautalaová příklad. Jistý polský mladík byl ve Velké Británii odsouzen k doživotnímu vězení za znásilnění. Soud se přitom opíral o nepřímé důkazy, proces doprovázela v tisku silná pomlouvačná kampaň a podle názoru některých pozorovatelů rozhodně nesplňoval polské normy pro spravedlivý proces. Zmíněný mladík si nyní odpykává svůj trest ve vězení v Polsku, ačkoliv polské právo neumožňuje uložit doživotní trest za znásilnění, ale jen za vraždu – za znásilnění se ukládá maximální trest dvanáct let odnětí svobody. Výsledkem je tak situace, že v polském vězení je člověk, kterému byl uložen trest, jenž není v souladu se zásadami polského práva.

Tento příklad uvádím jako názorný doklad zmíněného problému a jako argument pro to, že je naléhavě zapotřebí zavést určité obecné normy, a to jak v oblasti trestního řízení, tak podle mého názoru i v oblasti pravidel pro výkon trestu. Stále častěji se totiž setkáváme se situací, že pachatelé trestných činů jsou odsouzeni v jiné zemi, než ve které si pak odpykávají trest. Proto podporuji myšlenku norem a projekt směrnice.

  Rui Tavares, jménem skupiny GUE/NGL. – (PT) Pane předsedající, Evropská unie potřebuje k chůzi dvě nohy: jednou jsou členské státy, druhou jejich občané, které zastupují jimi zvolení zástupci v této sněmovně.

Mnohdy se však stává, že jen co členské státy vyřeší své problémy, zatarasí své soudní systémy; jen co umožní komunikovat svým politickým systémům, zapomenou se starat o zbytek a položit jejich základy spočívající ve vytváření důvěry mezi občany Evropské unie. Toto je jeden z takových případů.

Evropský zatýkací rozkaz přináší zřetelné zrychlení a usnadňuje soudním systémům v rámci Evropské unie život. Avšak ostatní práva, jako například právo na překlad a tlumočení (na němž jsme měli to potěšení spolupracovat s naší kolegyní, paní poslankyní Ludfordovou), jsou nezbytná, mají-li mít evropští občané důvěru k jednáním se soudními systémy ostatních členských států.

Rád se připojuji k žádosti svých kolegů, aby si Komise a Rada pospíšily s přípravou textů, které prostřednictvím postupu spolurozhodování rozšíří výsledky tohoto úsilí o ostatní procesní práva v trestním řízení.

  William (The Earl of) Dartmouth, jménem skupiny EFD. – Dnes večer si beru slovo, protože, jak tu již bylo řečeno, dva voliči – Michael Turner a Jason McGoldrick – jsou v Maďarsku uvězněni v druhém oddělení ústřední budapešťské věznice. Jsou tam uvězněni od 3. listopadu a teprve mají být souzeni. Datum soudu však není stanoveno. Podmínky věznění jsou tíživé. Jsou od sebe odloučeni a nemají spolu žádný kontakt. Obývají malou celu ještě s dalšími třemi vězni. Uvnitř cely jsou zavřeni denně celých dvacet tři hodin. Mají povoleno třikrát týdně telefonovat a jednou týdně se osprchovat. Mají povolenou jednu rodinnou návštěvu měsíčně.

Zkrátka žijí v izolaci. Jazyková bariéra tuto izolaci ještě zhoršuje. Jsou obviněni z podvodu. Nejsou vrazi ani teroristé. Uvězněni jsou jen v důsledku evropského zatýkacího rozkazu.

Evropský zatýkací rozkaz naráz smetl záruky proti zatčení, které v Británii platily přes tisíc let. Jen si kruťte hlavou, pane poslanče Watsone, udělal byste lépe, kdybyste se omluvil. Následkem záměny osob a krádeže identity se to, co postihlo Jasona a Michaela, nyní může stát úplně kdykoliv každému britskému občanovi.

Labouristická strana, Liberální demokraté a Konzervativní strana hlasovali všichni ve prospěch evropského zatýkacího rozkazu. Abych si v upravené podobě vypůjčil Zolův výrok, ‘J’accuse’ – žaluji – strany britského politického establishmentu: jejich podpora evropskému zatýkacímu rozkazu vystavila každého obyvatele Británie nebezpečí nezaviněného zatčení.

  Krisztina Morvai (NI). – (HU) Jakožto Maďarka a právnička bych se měla stydět, protože dnes v Evropském parlamentu v rámci tématu o nedostatku procesních záruk v trestním řízení zmínili dva kolegové poslanci, kteří jinak zastupují dva rozdílné politické názory, Maďarsko jako odstrašující příklad. Ačkoliv se stydím, musím s nimi souhlasit, protože sama mám podobné zkušenosti. Žádám je a vás všechny, tento skromný zbytek poslanců, který dosud vytrval u rozpravy na tak důležité téma, abyste uvážili toto: jestliže vyšla najevo taková závažná porušení zákona v případě cizinců, kteří jsou z politického hlediska pro maďarský stát a vládu naprosto nedůležití, co se asi děje v případě oponentů maďarské vlády, dejme tomu kvůli tomu, že jsou politickými odpůrci této vlády?

V současné době je patnáct osob v cele předběžného zadržení za to, že se snažily postavit proti korupčním praktikám maďarské vlády. V rámci odvetného opatření bylo vůči nim na základě smyšleného obvinění z terorismu zahájeno trestní řízení. Dodnes nebyl předložen ani jediný důkaz, úřady nepovažují za svoji povinnost ukazovat jakékoliv důkazy. Jsou drženi ve vazbě za stejných podmínek, o jakých jste již slyšeli, odříznuti od rodin, veřejnosti a tisku. Spojme se prosím a udělejme něco, aby se situace v Maďarsku normalizovala a nebylo možné využívat nedostatek procesních záruk v trestním řízení, zvláště z politických důvodů. Maďarsko musí zavést takové záruky.

  Carlos Coelho (PPE). – (PT) Pane předsedající, panu López Garridovi nebude vadit, pokud se obrátím nejprve na místopředsedu Barrota. Nevím, zda budeme mít možnost se s ním ještě setkat na plenárním zasedání, než se ujme funkce nová Komise, a tak pro každý případ bych mu chtěl poděkovat za jeho úsilí, inteligenci a skvělou spolupráci s Evropským parlamentem v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí.

Chtěl bych se připojit k těm, kdo považují tuto oblast za velmi důležitou. Nechceme vytvořit pouze bezpečnou Evropu. Chceme vytvořit také spravedlivou Evropu, proto je velmi důležitý každý podnět, který se týká procesních práv.

Musíme přijmout opatření, kterými pomůžeme obětem a podpoříme úctu k právům těch občanů, kteří jsou postaveni před soud. Domnívám se, že tato výzva má dva velmi jasné adresáty, přičemž jedním z nich je Rada, na kterou ve svém projevu apeloval mnohem lépe, než to svedu já, již pan poslanec Watson.

Je absurdní, že po osmi letech jsme se nedostali dále než do této fáze a zabýváme se jen určitými druhy práv. Musíme pracovat efektivněji a rychleji. Toto je úkolem Rady a Parlamentu a pan komisař Barrot by měl také uplatnit svůj vliv a zapůsobit v tomto směru na svého kolegu, budoucího komisaře a novou Komisi.

Komise musí převzít iniciativu ve všech ostatních oblastech, které souvisejí s procesními právy, a nesoustředit se pouze na její výsek týkající se jazyka a překladu.

  Monika Flašíková Beňová (S&D). – (SK) Problematika základních procesních práv v trestním řízení je jedním z oněch důležitých témat, kterým by se v oblasti spravedlnosti a vnitřních vztahů měla věnovat patřičná pozornost.

Návrh rámcového rozhodnutí definuje množinu základních procesních práv, totiž právo na právní poradenství, právo na tlumočení a překlad, právo na zvláštní ohledy v citlivých oblastech a právo na komunikaci a spolupráci s konzulárními úřady. Tento výčet základních práv by měl považován za ryze demonstrativní, protože úkolem Evropské unie je zajistit, aby členské státy dodržovaly co nejširší okruh základních práv, a to i s ohledem na členství členských států v Radě Evropy a s odkazem na její úmluvu.

Naší snahou by mělo být prosadit takové prostředky regulace procesních vztahů v trestních věcech, které by zajistily zmíněná práva všem účastníkům trestního řízení bez ohledu na to, zda se jedná o oběti a poškozené nebo o pachatele trestných činů, a to proto, aby bylo dosaženo spravedlivého a demokratického soudního rozhodnutí, které bude zcela v souladu s účelem případného trestu, jímž není jen postih, ale také resocializace a náprava.

  Gerard Batten (EFD). – Výbor vybízí Radu, aby pokračovala v práci na zavádění společných evropských procesních práv v trestních věcech. Stávající společný postup ve formě evropského zatýkacího rozkazu odstranil staleté záruky proti neoprávněnému zatčení a uvěznění, kterým se těšili Angličané. Nevedeme tu akademickou rozpravu. Evropský zatýkací rozkaz ničí životy nevinných lidí. Můj volič, Andrew Symeou, je jedním případem z rostoucího počtu lidí, kteří byli vydáni, aniž by anglický soud měl pravomoc posoudit přímé důkazy uváděné proti nim a zabránit neoprávněnému vydání. Z vydání se stala pouhá byrokratická formalita. Pan Symeou tráví již šest měsíců v nechvalně známé věznici Korydallos bez možnosti propuštění na kauci a bez vyhlídky na soudní proces. Politický cynismus britských Liberálních demokratů vskutku nezná mezí. V současnosti roní v Londýně krokodýlí slzy nad jeho osudem, přestože nesou faktickou odpovědnost za společné postupy, které to zapříčinily, a zároveň se zde věnují práci na dalších právních předpisech stejného druhu. V důsledku společných postupů se evropské právní standardy snižují, a nikoli zvyšují.

Dovolte mi vyslovit návrh. Chcete-li v evropských trestních řízeních zavést lepší normy, přijměte tedy jako společné evropské normy habeas corpus, soudní proces s porotou a hlavní ustanovení Magny Charty a Listiny práv z roku 1689.

  Georgios Papanikolaou (PPE). – (EL) Pane předsedající, je velmi důležité, abychom tvorbu společného evropského referenčního rámce pro procesní práva v rámci výkonu spravedlnosti dovedli co nejdále. Klíčovým pojmem je pojem důvěry. Chceme, aby si evropští občané, kteří budou mít co do činění s orgány spravedlnosti, byli jisti ochranou svých základních práv. Chceme také, aby si členské státy vzájemně důvěřovaly v rámci spolupráce a konečného výkonu spravedlnosti pro každou osobu povolanou k odpovědnosti. Konečně také potřebujeme, abychom si všichni vzájemně důvěřovali, pokud jde o výkon spravedlnosti. Pokud na evropské úrovni neprosadíme tyto společné rámce, ať se nám to líbí nebo ne, časem bude docházet k trestným činům, které využijí těchto mezer, a hlavně právě kvůli tomu, že nebudou existovat žádné takové rámce, nebudeme schopni docílit výkonu spravedlnosti, o který usilujeme.

  Diego López Garrido, úřadující předseda Rady. – (ES) Vyslechl jsem vaše projevy a chtěl bych říci, že mne velmi těší, že se tolik poslanců z velmi rozdílných skupin shoduje v potřebě harmonizovat procesní záruky na evropské úrovni a vypracovat skutečně evropské právní předpisy týkající se procesních záruk.

Všichni řečníci a všechny parlamentní skupiny se shodují v potřebě vypracovat skutečně evropské právní předpisy pro procesní záruky. To dokládá důležitost a potřebnost procesu evropské integrace a důležitost Evropy občanů, evropského soudního prostoru a provádění Lisabonské smlouvy. Tato věc je těžištěm programu španělského předsednictví na příštích šest měsíců. Potřebě přiklonit se ke sjednocení procesních záruk se dostalo ve všech projevech, které jsem vyslechnul, nepochybné podpory opírající se o řadu argumentů a pohledů z různé perspektivy.

Chtěl bych také vyzdvihnout myšlenku zmíněnou paní poslankyní Flašíkovou Beňovou, kterou považuji za velmi důležitou, totiž že tento krok je třeba podniknout právě v době, kdy se Evropská unie chystá podepsat Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, jak je stanoveno v Lisabonské smlouvě.

Závěrem bych chtěl, pane předsedající, prohlásit, že Rada a španělské předsednictví budou věnovat veškerou péči tomu, aby byla všechna procesní práva zaručena v praxi prostřednictvím směrnic, které Evropská komise předloží v náležitý čas, a také prostřednictvím směrnice předložené na základě podnětu třinácti členských států, pokud si dobře pamatuji, který se již projednává.

Chtěl bych ještě říci poslední poznámku k evropskému zatýkacímu rozkazu. Evropský zatýkací rozkaz zde byl zmiňován výhradně kriticky. Chtěl bych upozornit, že evropský zatýkací rozkaz je základním příkladem Evropské unie a spolupráce proti organizovanému zločinu v Evropské unii. Jelikož pocházím ze země, jako je Španělsko, která stále trpí terorismem a pro niž evropský zatýkací rozkaz představuje nezbytnou zbraň proti terorismu, jsem oprávněn tuto skutečnost hlásat ze střech.

  Jacques Barrot, místopředseda Komise. – (FR) Pane předsedající, pan ministr má pravdu a pan poslanec Coelho to formuloval velmi jasně, když již dříve řekl: „Evropa bezpečnosti je Evropou práva“. Ano, pane poslanče Watsone, evropský zatýkací rozkaz funguje velmi účinně a byl velmi užitečný, a to i přesto, že je ještě zapotřebí uvést do chodu evropský soudní prostor a že v této oblasti musíme usilovat o Evropu práva, aby lidé skutečně měli plnou důvěru ke způsobu výkonu spravedlnosti v celé Evropě.

Proto bych chtěl ještě jednou poděkovat autorům, kteří položili tuto otázku, a chtěl bych jim zopakovat, že na základě textu, který vyjadřuje obecný přístup Rady ze zasedání ze dne 23. října 2009, Komise s pomocí Evropského parlamentu zajistí, aby tento text měl vyšší kvalitu než ve stávajícím znění. Chtěl bych ještě dodat, že si dáme samozřejmě záležet na tom, abychom připravili všechny legislativní návrhy v náležitý čas, aby nebyly nutné žádné podněty ze strany členských států.

Komise již pracuje na návrhu poučení o právech. Komise se bude snažit, aby všechna opatření stanovená v plánu, byla přijata co nejdříve. Odhad, že na zavedení každého opatření bude zapotřebí lhůta jednoho roku, je pouze předběžný. Pokud to jednání dovolí, Komise ráda zařadí vyšší rychlost, to je zcela zřejmé.

Jsem pevně přesvědčen, že stanoviska se změnila a že víceletý stockholmský program pro nás jednoznačně znamená povinnost v této oblasti přinést výsledky. Kromě toho musím konstatovat, že jelikož se jednalo o mé povinnosti, udělal jsem vše, co bylo v mých silách, abychom ve věci procesních záruk postoupili dále, a třebaže jsme zvolili postupný plán, věřím, že již směřujeme přímo k cíli. Chtěl bych poděkovat Evropskému parlamentu a španělskému předsednictví a jsem pevně přesvědčen, že Evropa práva udělá v roce 2010 významný pokrok.

  Předsedající. – Děkuji vám, pane komisaři. Jsem si jistý, že mnozí lidé, kteří nejsou přítomni v této sněmovně, by se rádi připojili ke slovům pana poslance Coelho a poděkovali vám za vaši obětavost a píli, kterými jste se za dobu svého působení ve funkci komisaře vyznačoval. Velmi vám děkuji.

Rozprava je ukončena.