Rozpravy

Středa, 10. února 2010 - Štrasburk

10. Vysvětlení hlasování

Ústní vysvětlení hlasování

Zpráva: Lambert van Nistelrooij (A7-0048/2009)

  Alfredo Antoniozzi (PPE). - (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, rád bych co nejvřeleji blahopřál panu van Nistelrooijovi k této zprávě, kterou jednoznačně podporuji.

V minulosti jsem se prostřednictvím řady podnětů a otázek ptal na možnost využití finančních prostředků Evropské unie k poskytování sociálního bydlení pro ty nejpotřebnější a nejvíce marginalizované členy společnosti, které místní orgány dotují podle vlastních příjmů, jak je tomu ve velkých městech a městských oblastech.

V mnoha velkých evropských městech se bydlení, a především bydlení pro nejslabší společenské vrstvy, stalo skutečně naléhavým problémem. Považuji proto zprávu pana van Nistelrooije za krok správným směrem a současně se domnívám, že bychom na ni měli navázat tím, že na řešení naléhavých potřeb souvisejících se sociálním bydlením budeme věnovat více zdrojů.

Zpráva: Magdalena Alvarez (A7-0006/2010)

  Zigmantas Balčytis (S&D). – Pane předsedající, tuto zprávu jsem podpořil, protože se domnívám, že je krokem vpřed v boji proti podvodům a daňovým únikům v Evropě. Přes ochotu členských států spolupracovat v oblasti daní nebylo dosud dosaženo hmatatelných výsledků a daňové podvody zůstávají v EU nadále na mimořádně vysoké úrovni, a pro naše hospodářství a pro naše občany je tu příliš mnoho negativních důsledků.

Navržená nová zlepšení, která snad přinesou v boji proti podvodům a daňovým únikům hmatatelné výsledky, velice vítám, obzvláště pak rozšíření oblasti působnosti směrnice na všechny formy daní včetně příspěvků na sociální zabezpečení, automatickou výměnu informací a hlubší spolupráci členských států v otázkách daní.

Zpráva: Leonardo Domenici (A7-0007/2010)

  Zuzana Roithová (PPE). - (CS) Pane předsedající, já jsem chtěla vystoupit ke zprávě Domenici a chtěla jsem říct, že stojí za povšimnutí, že jsme dali tady ve Štrasburku tak silnou podporu opatřením, která zlepší transparentnost a výměnu informací umožňující účinnější správu daní v členských státech. Škoda, že k tomu kroku musela motivovat až hospodářská krize. Achillovou patou jsou daňové ráje v zemích na různých ostrovech a řada z nich získává podporu i z fondů Evropské unie. A je tedy na nás se k tomu postavit čelem, a to vahou celé Evropské unie. Pokusy jednotlivých členských států s bilaterálními smlouvami nevedly k žádnému hmatatelnému výsledku, nakonec to ukazuje fakt, že sedmadvacítka přišla v roce 2004 o 2,5 % HDP.

Zpráva: Magdalena Alvarez (A7-0006/2010)

  Daniel Hannan (ECR). – Pane předsedající, největším omezením pro vládu je vnější konkurence. Stát může své daně zvyšovat jen do určité míry, pak se peníze začnou odlévat do zahraničí a příjmy se sníží. Jak to postavil Milton Friedman, je vzájemná hospodářská soutěž mezi vládami v poskytování jejich služeb a úrovni zdanění právě tak konstruktivní jako hospodářská soutěž mezi společnostmi a jednotlivci. Proto je tak skličující sledovat, jak se Evropská unie vydává cestou daňové harmonizace a problému vývozu vysokých nákladů z jedné země do druhé.

Kdybych měl jmenovat jedno téma, které vyplynulo z nedávných nominačních jednání Komise, byla by to touha po vyhrazeném finančním příjmu pro Evropskou unii a po opatření daňové harmonizace. To vysvětluje, proč se podíl Evropské unie na světovém HDP snižuje, proč jsme poklesli z 36 % před dvaceti lety na dnešních 25 %, a my očekáváme, že poklesne v příštích deseti letech na 15 %.

Dobrou zprávou je, že voličům se to nelíbí. Podobně jako v Massachusetts nechtějí ani lidé v Evropě daně bez účasti na vládě a jsem si jist, že podle toho budou hlasovat.

  Syed Kamall (ECR). – Pane předsedající, většině lidí by při pohledu na tento název připadalo, že spolupráce je velmi rozumná. Kdo by mohl proti spolupráci něco namítat? To platí do chvíle, než se podíváte do detailů na to, co mají lidé daňovou spoluprací v rámci EU a na úrovni EU obvykle na mysli.

Vezměte si jako příklad Kajmanské ostrovy, které jsou nepochybně kurážnou zemí. Na rozdíl od vysněného ideálu Zelených a Socialistů, že udržíme rozvojové země v chudobě, abychom jim mohli posílat finanční pomoc a ulevovat tak svědomí bílé střední třídy, se tato země nyní snaží vystoupit z chudoby – nebýt závislá na banánech nebo cukru, ale závislá na službách na vysoké úrovni, jako jsou finanční služby. Jakmile se o to však Kajmanské ostrovy pokusí, lidé napříč celou EU – politici v této sněmovně – si začnou stěžovat. Nedochází k odstranění daní. To, o co se tato země pokouší, je vyvarovat se dvojího zdanění. K placení daní lidmi z EU stále dochází v jejich členských státech. Je načase s takovým imperialismem skoncovat.

Zpráva: Theodor Dumitru Stolojan (A7-0002/2010)

  Daniel Hannan (ECR). – Pane předsedající, kdybyste měl vytvořit seznam zemí, které mají nejbohatší občany, států s nejvyšším HDP na hlavu na světě, překvapilo by vás, že většina z těcho států je velmi malých. V první desítce jsou převládající skupinou mikrostáty: Lichtenštejnsko, Lucembursko, Brunej, Jersey a tak dále.

Prvním velkým státem, kterému se do seznamu bohatých zemí podařilo prorazit, jsou Spojené státy, a to díky neobvyklému triku, že jsou spravovány jako konfederace suverénních států, která ponechává svým součástem obrovskou legislativní a rozpočtovou samostatnost. Proto je tak smutné slyšet zrovna včera hovořit nového předsedu Evropské rady o tom, že uspokojivou odpovědí na finanční krizi v Řecku je správa evropského hospodářství. Je to právě tak, že jakmile se zvětší a vzdálí, stává se vláda neúčinnější a zbytečnější a zkorumpovanější. Vážení kolegové, pochybujete-li o tom, radím vám podívat se kolem sebe.

Návrh usnesení B7-0072/2010

  Iva Zanicchi (PPE) . – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, dramatické zemětřesení na Haiti krutě otřáslo nejen půdou této nešťastné země, ale i svědomím nás všech.

Blízká podpora, kterou lidem z Haiti projevilo mezinárodní společenství, byla zářným příkladem solidarity a humanity. Evropská unie zareagovala na tuto tragédii ihned a okamžitě přijala dlouhodobé finanční závazky v objemu více než 300 milionů EUR. K tomu je možno přičíst více než 92 milionů EUR, které již přislíbily jednotlivé členské státy.

Jsem v této souvislosti obzvláště pyšná na rychlost a účinnost, s jakou poskytla pomoc Itálie, včetně vyslání letadlové lodi Cavour. Toto plavidlo poskytlo veškeré své nejmodernější lékařské vybavení, ale také přepravilo ze světového potravinového programu 135 tun a od italského Červeného kříže 77 tun materiálu.

Děkuji vám, pane předsedající. Chtěla jsem tento bod zdůraznit.

  Vito Bonsignore (PPE). - (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, 200 000 mrtvých, 250 000 těžce zraněných, tři miliony lidí přímo zasažených zemětřesením a další dva miliony lidí, kteří potřebují potravinovou pomoc: to jsou následky děsivé katastrofy, k níž došlo na Haiti.

Evropská unie svůj díl práce vykonala a dále v tom pokračuje. Je hlavním mezinárodním dárcem. Musím nicméně zdůraznit, že vysoká představitelka pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, která měla naši pomoc na místě koordinovat, se bezprostředně po katastrofě na Haiti nevypravila. Dali bychom přednost tomu, kdyby se vydala splnit svůj úkol neprodleně. Byli bychom bývali rádi, kdyby byla na Haiti a pomáhala.

Italský ministr zahraničí pan Frattini navrhl především to, že by měl být dluh Haiti, jedné z nejchudších zemí, smazán. Žádám teď Parlament, aby tento návrh podpořil, vyzývám Unii, aby jej uskutečnila, a vyzývám i všechny věřitelské státy, aby podpořily italský požadavek na smazání haitského dluhu.

  Zuzana Roithová (PPE). – (CS) Pozdě, ale přeci jsme přijali rezoluci o konkrétních opatřeních na pomoc Haiti. Je důležité, že směřují k dlouhodobé obnově strašlivě zbídačelého ostrova. Jako místopředsedkyně shromáždění AKT-EU odpovědná za lidská práva považuji za důležité, aby evropská pomoc byla mohutně orientována na zajištění dlouhodobé zdravotní péče a vzdělávání tisíců osiřelých dětí přímo na Haiti. Musíme také zabránit riziku obchodování s dětmi. Co mne však znepokojuje je, že dnes média informují, že Haiťané protestují, protože navzdory všem snahám nemají dosud stany nad hlavou, dostatek jídla a vody. Jsem také pobouřena tím, že vysoká představitelka pro zahraniční věci baronka Ashtonová neobětovala svůj víkend a nedorazila na ostrov včas. To není dobrý začátek lepší zahraniční politiky Evropské unie po přijetí Lisabonské smlouvy.

  Hannu Takkula (ALDE). – (FI) Pane předsedající, je velmi důležité, aby se Evropská unie jakožto největší světová ekonomika masivně podílela na pomoci po zemětřesení v oblasti zasažené haitskou katastrofou. Zemětřesení, jako je toto, lze jen zřídka předvídat. Přichází nečekaně. V důsledku se po nás nyní, jako po členech světového společenství, žádá, abychom projevili svou solidaritu a míru soucitu s ostatními lidskými bytostmi.

Jak praví staré úsloví, jsme tak silní, jak silný je náš nejslabší článek. Hodnotí se teď i solidarita Evropské unie. Musíme se přiměřeně postarat o svůj nejslabší článek, naše spoluobčany na Haiti, a zajistit, aby se pomoc poskytnutá Evropskou unií dostala ke svému cíli a byla účinná. Tato kritéria budou rozhodovat o tom, jak budou pomoc a finanční úsilí úspěšné.

Je zřejmé, že musí být zapojeny i členské státy, a také jsou, stejně jako množství křesťanských společenství, která jsou v přímém kontaktu s prostými obyvateli. Tímto způsobem budeme moci zajistit, aby se pomoc dostala k těm, kdo ji potřebují.

  Diane Dodds (NI). – Pane předsedající, v pátek uplyne od ničivého zemětřesení na Haiti měsíc. Podle současných odhadů si vybralo 230 000 obětí na životech a 300 000 lidí bylo zraněno. To by nás mělo vést k tomu, abychom učinili vše, co je v našich silách, abychom přeživším pomohli znovu začít a zemi zajistili pomoc při obnově. Společné usnesení, které bylo za tím účelem předloženo, jsem podpořila, chtěla bych však, aby byl do zápisu uveden můj nesouhlasný postoj ke koncepci evropské civilní ochranné síly.

  Daniel Hannan (ECR). – Pane předsedající, v dnešní rozpravě k tomuto usnesení jsme opět viděli, jak tento Parlament povyšuje věci virtuální nad reálné, symbolické nad skutečné. Všechny příspěvky jsou o tom, že je třeba připíchnout na pomoc pro Haiti vlajku EU a že je nutné stanovit princip evropské civilní ochranné síly. Baronka Ashtonová sklidila velkou kritiku za to, že nebyla na Haiti přítomna, aby věcem dala evropskou tvář.

Mezitím samozřejmě Američané poskytují pomoc nejrychleji, jak mohou. A jaké díky si za to vysloužili? Byli obviněni francouzským ministrem, že zemi okupují. Tady krásně vidíme, že co je americké, je pro tuto sněmovnu vždy špatně. Pokud Američané zasáhnou, jsou imperialisté. Pokud nezasáhnou, jsou izolacionisté.

Vrátím se k věci a znovu se ptám – nemá Evropská unie něco naléhavějšího kolem sebe než to, zda připichuje vlaječky na věci v Karibiku? Řecko je na pokraji finančního kolapsu. Schyluje se k nařízení pomoci, které je očividným porušením článku 125 Smluv. Až si dáme do pořádku vlastní sněmovnu, pak snad můžeme poučovat ostatní.

Návrh usnesení B7- 0078/2010

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Situace v oblasti lidských práv v Íránu se neustále zhoršuje, a to navzdory usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. října o Íránu, které podle mého názoru nepřineslo očekávaný morální tlak. Za obzvláště šokoující a politováníhodné považuji popravy mladistvých pachatelů, kterých bylo dnes v Íránu popraveno asi sto čtyřicet. Jednou z posledních se stala například poprava sedmnáctiletého Mosleho Zamaniho v prosinci 2009.

Bohužel se zdá, že zabránění popravám dětí není politickou prioritou na mezinárodním poli. Írán nenese žádné následky za pokračování v této odporné praxi, a to navzdory tomu, že Íránská islámská republika je smluvní stranou Úmluvy o právech dítěte a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Vyzývám proto Evropskou unii, aby podnikla konkrétní a rázné kroky, a důsledně přitom využívala nové možnosti, které jí poskytuje Lisabonská smlouva.

  Marco Scurria (PPE). - (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych vystoupit proto, že jak bylo řečeno, stalo se včera italské velvyslanectví a další velvyslanectví v Teheránu terčem útoku.

S ohledem na to by Parlament a Unie měly rovněž zvážit vyjádření své solidarity naší zemi i těmto dalším zemím, jichž se útoky týkaly, a to nejlépe oficiální cestou. Zároveň bychom však měli vyslat jasný signál, a proto oficiálně žádám o to, aby se Evropa neúčastnila oslav výročí islámské revoluce v Íránu, a to by měl být náš jasný signál íránským orgánům.

Navíc to říkám v den, který je pro Italy významný – dnes je Den památky. Právě to je důvodem, proč má řada Italů včetně mě – a doufám, že i vás, pane předsedající – růžici s trikolórou na památku mnoha Italů, kteří byli toho dne vyhnáni a přinuceni opustit svou půdu.

Tímto vzpomínkovým aktem bych rád vyjádřil naši solidaritu s těmi, kdo bojují za demokracii a svobodu v Íránu. Vyzývám proto orgány, aby se neúčastnily oslav výročí islámské republiky.

  Zuzana Roithová (PPE). – (CS) Je důležité, že jsme dnes svým hlasováním jasně deklarovali, že trváme na tom, aby se jaderný program Íránu dostal pod mezinárodní kontrolu, i když íránský parlament brání ratifikaci protokolu o nešíření jaderných zbraní. Předsednictví Rady musí zajistit, aby se tato otázka zařadila na program příští Rady bezpečnosti. Vítám shodu na tom, že baronka Ashtonová se musí ohradit proti incidentu na italské ambasádě, protože se to týká nejen Itálie, ale celé Evropské unie. Naše dnešní prohlášení také dokladuje, že Komise, Rada i Parlament mluví jedním hlasem. Jsem spokojená, že máme shodu na tom, že obchodní dohoda s Íránem bude muset být podmíněna bezpečnostními a lidsko-právními závazky.

  Salvatore Tatarella (PPE). - (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, útok na evropská velvyslanectví, především italské, a výhrůžky italskému předsedovi vlády jsou velmi násilnou akcí, která si zasluhuje pokárat. Za ještě závažnější považujeme systematické potlačování jakékoli opozice v Íránu, a úplně nejhorší je jaderný projekt Íránské islámské republiky.

To vše je možné částečně v důsledku příliš tolerantního přístupu Západu řídícího se heslem heslem „počkáme a uvidíme“. Nyní, kdy byla odmítnuta i podaná ruka prezidenta Obamy, nemá Západ jinou možnost než hrozby a okamžité zavedení systému sankcí, které budou účinné a tvrdé, leč selektivní, aby je nepocítil lid.

Jsem si dobře vědom toho, že Rusko a Čína jsou proti těmto sankcím, Evropská unie však musí vynaložit veškeré úsilí a tyto velmoci přesvědčit, aby se sankcemi, jež jsou alternativou k vyslání armády, vyslovily souhlas.

  Hannu Takkula (ALDE). – (FI) Pane předsedající, je velmi zřejmé, že situace v Íránu dosáhla kritického bodu. Od doby, kdy v zemi proběhly prezidentské volby, zde probíhají demonstrace, při kterých bylo velmi krutě zacházeno s opozicí, dochází k porušování lidských práv, a navíc tu je hrozba jaderných zbraní, které jsou pro oblast Středního Východu, především Izrael, ale i pro celou Evropu, velkým ohrožením.

Zdálo by se, že v EU nejsme schopni s Íránem hovořit. Možná je to způsobeno kulturními rozdíly, neboť šíítské vyznání a evropský humanismus, postosvícenecké myšlení, jsou v obrovském rozporu. Proto musíme najít novou cestu.

V každém případě musí být naše postoje ve vztazích s Íránci jednoznačné a musíme bránit evropské hodnoty. Kromě toho se musíme usilovně snažit o to, aby Íran pochopil pravidla, kterými se řídíme a jimiž jsou: demokracie, lidská práva a svoboda projevu. Protože jsme nyní odhlasovali toto usnesení, je velmi důležité, aby bylo přeloženo i do perštiny a arabštiny, hlavních jazyků, jimiž se v dané oblasti hovoří, a každý tak mohl být zpraven o systému a pokynech, které si Evropská unie v tomto regionu přeje mít.

  Ryszard Czarnecki (ECR). – (PL) Pane předsedající, usnesení o Íránu jsem podpořil , neboť jsem si vědom toho, že se jedná o jeden z největších evropských a vůbec celosvětových problémů a výzev. Přitom jsem však nepodpořil pozměňovací návrhy, které předložili někteří naši kolegové poslanci, kteří chtěli označit Írán za nepřítele Západu. Neměli bychom zapomínat na úžasnou kulturu a historii této země. Tuto úžasnou historii a kulturu však současné íránské orgány popírají. Měli bychom spatřovat partnery v budoucích íránských orgánech. Dostávají se k nám další a další informace o nových popravách a rozsudcích smrti. Musíme mít základní lidskou solidaritu s těmi, kdo chtějí lepší Írán, Írán, který bude partnerem Západu, nikoli jeho nepřítelem.

  Gianni Vattimo (ALDE). - (IT) Pane předsedající, kolegyně a kolegové, rád bych uvedl, že jsem se zdržel hlasování o Íránu z dvou hlavních důvodů.

První důvod je specifický. V tomto usnesení se považuje za samozřejmé, že volby, které přinesly vítězství prezidenta Ahmadínežáda, byly zmanipulované. Nic z toho se v žádném případě neprokázalo a prezident Lula, člověk velkého vlivu, kromě toho nedávno uvedl, že považuje tato tvrzení za absurdní.

Druhý důvod je to, že Írán je pod trvalou hrozbou vojenského zásahu Spojených států a Izraele, ale my jsme to vůbec nijak nezohlednili. Vyvážené rozhodnutí ve prospěch míru v regionu by podle mého názoru nemělo mít nádech ospravedlnění bezprostředně hrozící války.

Návrh usnesení B7-0029/2010

  Siiri Oviir (ALDE). – (ET) Podpořil jsem usnesení, o kterém dnes diskutujeme, neboť i já se domnívám, že platný právní rámec Evropské unie pro otázky obchodování s lidmi nebyl příliš účinný a byl nedostatečně uplatňován. Musíme se tímto tématem zabývat znovu a znovu.

Je politováníhodné, že parlamenty šestnácti členských států, musím říci, že moje země je mezi nimi, nepochopily závažnost obchodování s lidmi a že nepovažují za nutné ratifikovat a přijmout úmluvu Rady o obchodování s lidmi z roku 2005. Věřím, že usnesení, které jsme dnes přijali, k nim vyšle signál a připomene jim, jak důležité je soustředit se na boj proti obchodování s lidmi, stejně tak jako zabránit dalším obětem.

  Zuzana Roithová (PPE). – (CS) Využívám této příležitosti, abych ocenila práci Edit Bauerové a Simona Busuttila, kteří tvrdě vyjednávali o kompromisech, a proto jsem mohla pro zprávu zvednout svou ruku, a jsem ráda, že i socialisté drželi slovo. Zpráva nyní řeší i citlivé otázky z programu Evropské lidové strany, jako jsou kromě podpory těm, kteří poskytují pomoc lidem na hranici jejich zneužití pro obchod, také definování podmínek pro poskytování povolení k pobytu, k přístupu na trh práce a slučování rodin.

  Elżbieta Katarzyna Łukacijewska (PPE). – (PL) Pane předsedající, žijeme v 21. století a považujeme se za civilizované národy, ale problém obchodování s lidmi stále není vyřešen, a co víc, vzrůstá. Oběťmi obchodování s lidmi jsou především ženy a děti a trest, který hrozí zločincům, není dostatečně tvrdý, aby je od této činnosti odradil. Evropa musí rozhodně jednat, aby tento ostudný postup omezila. Proto jsem podpořila usnesení, které požaduje vytvoření účinných nástrojů pro boj proti tomuto jevu a k lepší koordinaci kroků jednotlivých členských států a příslušných operačních struktur Evropské unie, a doufám v dosažení prospěšného účinku.

  Hannu Takkula (ALDE). – (FI) Pane předsedající, obchodování s lidmi je vždy činem proti lidskosti. Je pro nás skutečně důležité, abychom proti němu v Evropě konečně přijali velmi jasné kroky.

Přirozeně jsem hlasoval pro toto usnesení, obávám se však, jaký bude jeho výsledek v praxi. Je tomu v tomto případě tak, že ulevujeme svému svědomí vydáním takového usnesení? Nesmí tomu tak být. Potřebujeme konkrétní činy.

Obchodování slidmi je v Evropské unii dosud stále velmi závažným problémem. V boji proti obchodování s lidmi, které se dotýká především žen a dětí, musíme zvýšit úsilí. V této souvislosti doufám, že Evropská unie a také členské státy přijmou konkrétní opatření a začnou skutečně konat. Jak jsem již uvedl, je obchodování s lidmi vždy proti lidskosti, a lidská důstojnost je hodnota, z níž nelze slevovat. Jako Evropané ji musíme vždy a za všech okolností chránit.

Návrh usnesení B7-0064/2010

  Marisa Matias, jménem skupiny GUE/NGL. – (PT) Pane předsedající, dovolte mi podotknout, že bychom si velmi přáli přijmout mnohem rezolutnější usnesení o konferenci v Kodani, než je to, o kterém jsme tu dnes hlasovali. Hlasovali jsme však pro, neboť považujeme za důležité, aby Parlament vyjádřil své velké zklamání z dohody, která z konference v Kodani vzešla. Tato dohoda není závazná, přestože je naší nepsanou, či dokonce výslovnou povinností, abychom dosáhli v tomto roce dohody závazné. Leč problém se zhoršil, čas běží a my se této výslovné povinnosti musíme zhostit.

Z tohoto důvodu bych ráda vyzvala Evropskou unii, aby se přestala vymlouvat na ostatní. Je velmi snadné zdržovat se jakéhokoli jednání s tím, že ani ostatní nic nedělají. Přijali jsme však pevné stanovisko a musíme z něj vycházet. Toto naše vymlouvání se je nezodpovědné a neobhajitelné. Je řada věcí, které můžeme učinit pro zachování našeho pevného stanoviska. Jedním z takových kroků může být nové vymezení rozpočtu EU s cílem zajistit vlastní finanční prostředky na boj proti změně klimatu. To se zatím nestalo. Dále by bylo možné vyčlenit dodatečné finanční prostředky na pomoc rozvojovým zemím, a nikoli uvolňovat nebo krátit stávající humanitární pomoc. Protože jinak tu existuje cynický pokus řešit problémy změny klimatu a současně spustit z očí a ignorovat jiné oblasti, což bude ohrožovat jejich samotnou existenci. Nemůžeme řešit další problémy bez dalších finančních zdrojů.

O to se musíme zasadit a nesmíme s tím už v žádném případě otálet. V Kodani jsme přijali pevné stanovisko. Nyní je naplňme činy, neboť se tu jedná o skutečné problémy a skutečné lidi a musíme se jimi zabývat teď. Z tohoto důvodu zde dnes tuto odpovědnost přijímáme.

  Alajos Mészáros (PPE). – Pane předsedající, vítám příležitost podpořit toto usnesení.

Vrcholná schůzka v Kodani byla v mnoha ohledech zklamáním. EU především nedala najevo jednotný a účinný přístup k řešení změny klimatu a ani neposílila svou vedoucí politickou úlohu v této záležitosti. Považuji tedy přijetí tohoto usnesení za mimořádně významný akt, jehož cílem je projevit nezlomného ducha a odhodlání EU jakožto vedoucí síly ve světovém boji proti změně klimatu. Posilování a podpora dalších činností zaměřených na změnu klimatu má velký význam.

  Peter Jahr (PPE). – (DE) Pane předsedající, osobně považuji za zcela mylné zaměřit se pouze na snižování emisí CO2, když hovoříme o boji proti změně klimatu. Zaprvé řada lidí zapomíná, že výzkum příčin změny klimatu je stále v plenkách, a zadruhé je zcela mylné a nevědecké definovat změnu klimatu jako jev, který má jedinou příčinu. To znamená, že budeme-li se soustředit výhradně na CO2, lepší svět to nezajistí.

Dle mého názoru je důležitější zaměřit se na úsporu zdrojů. Omezení naší spotřeby fosilních paliv a větší využití obnovitelných surovin a energie sníží náš vliv na životní prostředí, zvýší účinnost a vytvoří lepší svět pro naše děti a vnoučata. Účinnější a udržitelnější využití zdrojů je pro nás, naši společnost a životní prostředí přístup mnohem hodnotnější, než jen pouhé snížení emisí CO2, nehledě na náklady.

  Anja Weisgerber (PPE). – (DE) Pane předsedající, jednání o klimatu v Kodani byla pro Evropskou unii zklamáním, jak zde již bylo zmíněno. Výsledek zdaleka neodpovídá situaci EU a neodpovídá situaci, která je pro nás v zájmu ochrany klimatu žádoucí. Jediným pozitivním aspektem je uznání dvoustupňového cíle, vzhledem k tomu, že by to mohlo vést k nezbytným závazkům snížit emise.

Nyní si musíme položit otázku, jak se lze z neúspěchu jednání poučit a co bychom s tím měli dělat dál. Je třeba si ponechat čas na přemýšlení a kriticky se podívat na jednotlivé mezníky naší dosavadní cesty. Musíme si položit otázku, jak lze postupovat kupředu ve spolupráci s ostatními státy. Jak můžeme zajistit, aby za jednacím stolem byla rovněž přítomna EU, až se Spojené státy, Čína a Indie sejdou k jednání o kompromisu? Jak můžeme jednat účinněji s rozvojovými zeměmi a nově se rozvíjejícími ekonomikami? Je nutné, aby tato jednání probíhala pod záštitou OSN?

Nakonec bych ráda vyjádřila potěšení nad tím, že jsem měla možnost hlasovat pro toto usnesení, neboť podle mne zdůrazňuje neutuchající průkopnickou úlohu Evropské unie. Nyní si musíme odpovědět na tyto otázky, zatímco budeme, ve vnitrostátním i mezinárodním měřítku, pokračovat v naší stávající cestě.

  Zuzana Roithová (PPE). – (CS) – Návrh usnesení o výsledku summitu v Kodani o změně klimatu byl výsledkem precizní práce našich kolegů z několika výborů a navazuje na dlouhodobou strategii pro reálnou zelenou politiku v souladu s hospodářskými cíli Unie v globalizovaném světě. Musím se však ohradit proti řadě nezodpovědných pozměňovacích návrhů z dílny Socialistů a Zelených, zejména jde o pokusy navýšit dojednané dlouhodobé cíle o snižování emisí až do 40 % nebo zákaz jádra či přechodné evropské daně pro klimatické změny. Stejně tak se mi nelíbí bagatelizování klimatických změn ze strany frakce ERC a také mne pobouřila absurdní kritika dánského ministerského předsedy namísto poděkování za obětavou přípravu summitu v Kodani.

  Albert Deß (PPE). – (DE) Pane předsedající, hlasoval jsem proti návrhu usnesení, protože v něm dle mého názoru chybí některé důležité údaje. V poslední době vzrůstá počet zpráv o změně klimatu, v nichž vědci falšovali údaje. Je důležité, abychom o tom vedli rozpravu a projevili veřejně své názory v této věci.

Aby nedošlo k nedorozumění, rád bych vysvětlil, že jsem byl řadu let zastáncem omezení používání fosilních paliv, a tedy snížení našeho vlivu na životní prostředí. Nedokážu však pochopit paniku, jakou vyvolává výraz „změna klimatu“. Jsem politikem již dlouho a za tu dobu jsem toho zažil hodně. Na počátku osmdesátých let lidé říkali, že v roce 2000 nebudou v Německu žádné stromy – a Německo je dnes zelenější než kdy předtím. Je pravda, že se klima mění, to se však děje odjakživa a bude se to dít dál. Z toho důvodu jsem hlasoval proti tomuto návrhu usnesení.

  Daniel Hannan (ECR). – Pane předsedající, předseda Evropské rady Herman van Rompuy na své úplně první tiskové konferenci oslavoval skutečnost, že rok 2009 byl prvním rokem správy věcí veřejných v celosvětovém měřítku, a vysloveně se těšil na vrcholnou schůzku v Kodani, kterou považoval za krok ke světovému hospodářskému řízení naší planety.

Je smutné, že řada lidí naskočila do rozjetého vlaku agendy ochrany životního prostředí a pojala to jako způsob, jak rozvíjet jinou agendu, agendu, jejímž jádrem je touha odejmout moc zvoleným vnitrostátním politikům a soustředit ji v rukou nadnárodních technokratů.

Tragické není jen to, že jsme přišli o kus demokracie – snížil se konsenzus, který jsme mohli využít pro řešení problémů životního prostředí. Pravice i levice, konzervativci i socialisté, všichni se sice můžeme shodovat v tom, že chceme diverzifikované dodávky energie, a nechceme, aby byly do ovzduší vypouštěny látky zněčišťující ovzduší, ale je uplatňován pouze jeden soubor politik – těch, které v sobě spojují etatismus a korporativismus – tytéž politiky, které selhaly politicky i společensky, jsou teď vlastně uplatňovány na oblast životního prostředí. Ochrana životního prostředí je příliš důležitá na to, aby byla ponechána levici.

  Syed Kamall (ECR). – Pane předsedající, když poslouchám rozpravu, která zde probíhá, řada kolegů si stěžuje na to, že EU nebyla při nedávné diskusi v Kodani vyslechnuta.

Možná bychom se měli zamyslet, proč tomu tak bylo. Podívejme se, jak se chováme zde v Evropském parlamentu. Pro začátek – máme dvě budovy Evropského parlamentu. Jedeme do Štrasburku a mezitím, zatímco tu nejsme, tuto budovu zde udržujeme vytápěnou a rozsvícenou – vrchol pokrytectví. Podívejme se na výdajový systém – ten systém, který podporuje poslance Evropského parlamentu, aby si brali taxi a využívali automobily s řidičem, ale když zkusíte využít veřejnou dopravu, její úhradu si nárokovat nemůžete – pokrytectví. Při nočním pohledu na budouvy Parlamentu zjistíte, že světla nezhasínají a budovy jsou bohatě nasvícené. Podívejme se na společnou zemědělskou politiku, kterou mnozí poslanci v této sněmovně podporují – nejenže má škodlivý vliv na hospodářství rozvojových zemí, ale poškozuje i životní prostředí.

A tak je čas zamést si před vlastním prahem, než začneme poučovat zbytek světa.

  Eija-Riitta Korhola (PPE). – (FI) Pane předsedající, podpořila jsem pozměňovací návrh 43, který všem připomíná skandály v oblasti klimatu z poslední doby. Tyto skandály jsou z hlediska svých důsledků mnohem vážnější, než si je tato sněmovna ochotna připustit. Potřebujeme se moci spoléhat na nezávislý vědecký výzkum, jinak se naše politika nebude mít o co opřít.

Zabývám se jako poslankyně Evropského parlamentu změnou klimatu deset let. Aktivně hledám klimatickou politiku pro Evropu skrze právní předpisy o prodeji emisních povolenek, politiku, která by byla ambiciózní a současně realistická, abychom jen nepřesouvali emise z jednoho místa na druhé. Naše současná strategie je byrokratická a neúčinná. Nepostupujeme jako průkopníci a neměli bychom dál dosavadním způsobem pokračovat.

Nejhorší na tom je, že EU nesleduje, co se děje v současném výzkumu v oblasti klimatu. Předložili jsme panická řešení vycházející ze zmanipulovaných údajů. Falešná prohlášení ve zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu jsou natolik závažný problém, že bychom měli požadovat rezignaci šéfa Mezivládního panelu pro změnu klimatu Rádžendry Pačaurího a přehodnotit, co víme o vývoji změny klimatu způsobeném lidskou činností a jak účinná byla s ohledem na to naše politická opatření v této oblasti.

  Bruno Gollnisch (NI). – (FR) Pane předsedající, usnesení Parlamentu ukazuje, že v této oblasti, stejně v jako mnoha jiných, nemá náš orgán naprosto žádnou možnost posoudit dogmata, jež na nás útočí.

Řada odborníků se opravdu domnívá, že ona notoricky známá exponenciální křivka globálního oteplování ve tvaru hokejky je ve skutečnosti grafickým padělkem. Ledovce netají všude. V každém případě netají, na rozdíl od toho, co uvádí Mezivládní panel pro změnu klimatu, v Himálaji. Vodní hladina nestoupne a nezaplaví Bangladéš – právě naopak. Delta řeky Gangy stoupá v důsledku naplavenin. Lední medvědi, kteří údajně mizí, nebyli nikdy tak rozšířeni jako dnes. Střídání teplých a chladných období nastalo v historii několikrát, a to i poměrně nedávno, nezávisle na jakékoli lidské činnosti. Je pravděpodobně astronomického původu a není způsobeno skleníkovými plyny, jak se tvrdí.

Dokud nebudou tyto otázky zodpovězeny, můžeme se jen domnívat, že se jedná o velkolepé ideologické dogma vytvořené s cílem odůvodnit potřebu nástupu světové vlády.

  Giommaria Uggias (ALDE). - (IT) Pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte mi vysvětlit důvody mého hlasování o pozměňovacím návrhu 12 – l’Italia dei Valori je proti výrobě jaderné energie.

Byli jsme proti tomuto problematickému tématu již během naší volební kampaně a zahrnuli jsme je i do našeho volebního programu. Tento cíl nyní zodpovědně naplňujeme v přijímání významných opatření, jak jsme potvrdili i při našem nedávném sjezdu v Itálii. Angažujeme se ve velké kampani na podporu lidového referenda namířeného proti zákonu italské vlády, který je v rozporu s většinovým názorem, jenž již Italové v referendu vyjádřili.

Děláme to proto, že chceme čistou budoucnost a obnovitelné energie založené na solární a větrné energii. Děláme to především proto, že – jak už jsem říkal – chceme, aby byla vyjádřena vůle italského lidu, nikoli té malé skupinky lidí, co nyní sedí v italském parlamentu.

Zpráva: Leonardo Domenici (A7-0007/2010)

  Daniel Hannan (ECR). – Pane předsedajcí, právě ve chvíli, kdy lidé v Massachusetts hlasovali proti nadměrným daním a přebujelé vládě, naši kandidáti do Komise se honosili svými plány na harmonizaci daní v Evropské unii a na vytvoření vyhrazeného finančního příjmu pro Brusel. Jak si máme vysvětlit tento rozdíl mezi dvěma uniemi?

Vysvětlení musíte zřejmě hledat v základní DNA těchto dvou zřízení. Spojené státy byly založeny díky občanské revoltě proti vzdálené a autokratické vládě a vysokým daním, zatímco Evropská unie se, jak víme, – v souladu s prvním řádkem článku 1 zakládací smlouvy – ke stále těsnějšímu svazku – unii zavázala. Přitom se staví čelem proti hospodářské soutěži, křivce, po níž se ubírá vnější svět, jež je pro její vládu hlavní překážkou. Proto jsme nyní – za podmínek těchto jejích zakládacích doktrín – svědky nesnášenlivosti vůči hospodářské soutěži v daňové oblasti, která se skrývá za maskou boje proti daňovým rájům, tedy ve skutečnosti jurisdikcím, které měly účinnější systém a své daně udržely na nižší úrovni. Skutečnost je taková, že hospodářská soutěž v daňové oblasti – daňové ráje, trváte-li na tom pojmenování – je hlavní cesta, jak zachovat malou vládu a velký a svobodný prostor pro občany.

  Syed Kamall (ECR). – Pane předsedající, člověk se v této době musí ptát: proč všechen ten důraz na daňové otázky, spolupráci v daňové oblasti a správu v oblasti daní?

Stačí se podívat na fakta v řadě členských států a dozvíte se odpověď. Máme země, které se velmi zadlužily. V mé zemi – Spojeném království – vláda utrácela peníze, které neměla, a nyní musí zacelit nesmírný schodek v rozpočtu. I před finanční krizí existovaly země, o nichž bylo známo, že nevybírají dostatečné daně na pokrytí veřejných služeb, které obyvatelé těchto zemí potřebují. Vydáváme také peníze daňových poplatníků na podporu společností, které zkrachovaly a jsou špatně spravované, stejně jako špatně fungujících bank.

O co bychom se tedy měli pokusit? Měli bychom v prvé řadě podporovat řešení všech problémů, které jsem uvedl, ale neměli bychom také nikdy zapomenout na to, že mít hospodářskou soutěž v daňové oblasti je velmi dobrá věc, neboť je pro vlády výzvou k tomu, aby vybíraly méně našich peněz a poskytovaly občanům účinnější služby.

  Vicky Ford (ECR). – Pane předsedající, dnes tento Parlament hlasoval o dokumentu, který má vztah k daňovým podvodům a únikům; moje skupina tento dokument nepodpořila. Zatímco plně souhlasím s řadou opatření, která byla navržena s cílem skoncovat s podvody a úniky, tento dokument zašel mnohem dále, a máme v tomto ohledu tři zásadní připomínky.

Zaprvé by opatření proti těm, kdo se dopustili podvodu, neměla být zneužívána těmi, kdo chtějí zvýšit daňovou harmonizaci v Evropě pro nás, kdo daně poctivě platíme. Parlament po dlouhou dobu právo členských států rozhodovat samy za sebe ve věci daně z příjmu právnických osob hájil, a mělo by tomu tak být i nadále.

Zadruhé se v usnesení pro oblasti zdanění navrhuje dávka na úrovni EU. Odolali jsme plánům na vytvoření celoevropské daně pro tento Parlament.

Třetí bod je sdílení informací. Ano, měli bychom některé informace sdílet, měli bychom však vždy myslet na to, jaké množství, za jakým účelem a co to přinese, a neměli bychom se domnívat, že podmínky jsou stále stejné.

Zpráva: Marc Tarabella (A7-0004/2010)

  Astrid Lulling , jménem skupiny PPE. – (FR) Pane předsedající, je škoda, že se zapálená většina ve Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví usilovně pokouší zahltit naše stanovisko k výroční zprávě Výboru o rovnosti mezi muži a ženami v Evropské unii úvahami a nářky, které jsou pro ženy kontraproduktivní a které mimo jiné poškozují jejich šance na zaměstnání.

Přestože některé úvahy mohou být dobře míněné, nesmíme zapomenout na to, že příliš mnoho ochranářství veškerou ochranu zahubí. Kamenem úrazu pro mou skupinu bylo opět právo na bezplatný sociální potrat, které je prezentováno jako snadný způsob kontroly porodnosti.

Naše skupina v zásadě souhlasí s tím, že ženy musí mít kontrolu nad svými sexuálními a reprodukčními právy. Také si myslíme, že zejména mezi mladými dívkami je třeba zajistit lepší informovanost v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví. Jsou-li však v jedné větě požadovány „snadný přístup k antikoncepci a k bezplatnému potratu“, dokazuje to, že autoři textu mezi těmito dvěma pojmy nečiní zásadní rozdíl a staví je z hlediska kontroly porodnosti na roveň. S tím nesouhlasíme.

Kromě toho je podle zásady subsidiarity legislativa v oblasti zákonného přerušení těhotenství v pravomoci členského státu. EU proto není oprávněna do této oblasti zasahovat. Ušli jsme dlouhou cestu, než jsme dosáhli konsenzu s autorem zprávy panem Tarabellou, a činili jsme tak v rámci boje proti všem formám diskriminace, které dosud nebyly odstraněny.

Mrzí mě, že se většina ve Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví – a bohužel i v Parlamentu – snaží podněcovat politické a ideologické spory, než aby se soustředila na to, co by mělo být hlavním cílem naší činnosti – bojovat za rovné zacházení a příležitosti pro muže a ženy. Mrzí mne, že moje skupina z těchto důvodů nemohla hlasovat pro zprávu.

  Filip Kaczmarek (PPE). – (PL) Pane předsedající, i já jsem hlasoval proti této zprávě. Učinil jsem tak přesto, že zastáncem rovnosti pohlaví jsem. Nemohu však akceptovat, že potrat je v této zprávě považován za specificky pochopený nárok a – jak uvedla paní Lullingová – za způsob kontroly porodnosti. V mé zemi potrat takto chápán není. Jsem přesvědčen, že to, jak vnímáme potrat, je naší vnitřní věcí. Je rovněž nebezpečné, že zpráva porušuje zásadu subsidiarity, a činí tak ve vztahu k záležitosti, která je špatná.

  Elżbieta Katarzyna Łukacijewska (PPE). – (PL) Pane předsedající, rovnost mezi ženami a muži je důležité téma. Dosáhli jsme v této věci mnoha úspěchů, stále však existují oblasti, kde se setkáváme s rozdíly v přístupu k ženám a mužům. Stále vyděláváme méně, ženy jsou více ohrožené chudobou a je pro ně náročnější budouvat kariéru v akademické nebo podnikatelské sféře. Zpráva Parlamentu si těchto problémů všímá a zdůrazňuje, že je nezbytné zavést zvláštní opatření, která zajistí rovnou účast mužů a žen na trhu práce a ve vzdělávání.

Bohužel jsem tento návrh nemohla podpořit. Hlasovala jsem proti zprávě, neboť obsahuje ustanovení, ve kterých je navrženo, aby potraty byly v celé Evropské unii obecně dostupné. Zaprvé se jedná o jednu z oblastí, které jsou ve výlučné rozhodovací pravomoci členských států. Zadruhé je otázka nechtěných těhotenství obrovský problém, nemůžeme však zavést právní předpis, podle kterého bude potrat volně dostupným prostředkem antikoncepce. Nemohu se smířit ani s tím, že by lidé v důsledku možnosti potratu neuvažovali o následcích a odpovědnosti spojených se zahájením sexuálního života. Domnívám se, že lidský život si zaslouží víc.

  Tiziano Motti (PPE) . – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, dnes se zabýváme posílením postavení žen v Unii.

Toto usnesení obsahuje řadu bodů, s nimiž samozřejmě souhlasím, a musím říci, že mnohé z nich se týkají mé osobní politické činnosti, především z hlediska přístupu do světa práce a ochrany žen před násilím všeho druhu.

Musím však zdůraznit, že toto usnesení je jakousi polévkou, do níž se zručný kuchař pokusil zamíchat – tedy spíše úspěšně zamíchal – velmi rozmanité přísady. Dovolte mi to lépe vysvětlit. Hovoří se tu o násilí, o ochraně proti násilí. Následuje samostatné téma antikoncepce a ukončení těhotenství, potraty – a to jsou dva okruhy, které se skutečně v mnohém liší, a je třeba k nim přistupovat velmi rozdílně. Například v případě potratu potřebujeme svou pozornost a myšlenky zaměřit na posvátnost života.

To znamená, že jsem nemohla hlasovat pro usnesení a musela jsem se hlasování zdržet. Myslím si, že tato pečlivě vypracovaná strategie, která se snaží dojít ke shodě politiků a médií, zájmům evropských žen vlastně neslouží.

  Siiri Oviir (ALDE). – (ET) Pane předsedající, na rozdíl od mých předřečníků jsem byla jednou z 381 poslanců tohoto Parlamentu – a to je desetkrát více, než má členů náš Výbor pro práva žen –, kteří přijetí tohoto předpisu podpořili. Rovná práva, rovné příležitosti a rovnost mezi ženami a muži v běžném životě jsou bezpochyby v zájmu nás všech. Rovná práva mužů a žen nejsou sama o sobě cílem, ale jen předpokladem k dosažení obecných cílů Evropské unie, a rozumného využívání našeho vlastního potenciálu.

Skutečnost, že o tom hovoříme již čtyřicet let, sama o sobě jednoznačně ukazuje na to, o jak složitou a mnohovrstevnou věc se jedná a jak je k řešení těchto otázek nutná integrovaná politika. A věřím, že se nejedná jen o další strategii na papíře, a proto chci zdůraznit, co bylo zdůrazněno i ve zprávě – jak důležité je provádění a dohled.

  Zuzana Roithová (PPE). – (CS) Také jsem nehlasovala pro tuto kontroverzní a nevyváženou zprávu pana Tarabelly o rovnosti mezi muži a ženami, a je mi líto, že kromě poslanců Evropské lidové strany pro ni 381 kolegů dokázalo zvednout ruku. Asi to nečetli. V řadě návrhů totiž zasahuje do výlučných pravomocí členských států, zejména pokud jde o jejich pro rodinnou politiku a eticky citlivá témata. Navíc copak opravdu také chtějí zřídit a financovat nějakou novou instituci pro monitorování násilí na ženách v Unii? Copak neví, že Unie má nástroje, úřad i legislativu pro dohled nad dodržováním lidských práv, a to mužů i žen? Copak věří tomu, že potřebujeme chartu práv žen vedle již existující a závazné Listiny základních práv všech evropských občanů? Zpráva se navíc odvolává i na tzv. barcelonské cíle, ačkoliv jsou v rozporu s doporučeními odborníků, protože kojenci a batolata v tomto věku potřebují rodinnou celodenní péči, a nikoliv odkládat do jeslí na doporučení z Barcelony. Jesle mají být jenom nejnutnějším východiskem. Doporučení ve zprávě sice nejsou závazná, ale lidská hloupost je nakažlivá, a proto by takové věci Parlament neměl podporovat. Chybělo jen 75 hlasů a oceňuji, že 253 lidovců proti tomu zvedlo ruku.

  Daniel Hannan (ECR). – Pane předsedající, o této věci se Římská smlouva zmiňuje jednou větou. Uvádí se v ní, že „za stejnou práci obdrží muži a ženy stejnou odměnu“. Lze se domnívat, že je to řečeno velice přímočaře. Všichni si myslíme, že tomu rozumíme.

Za posledních několik desítek let však Evropský soudní dvůr, na základě soudního aktivismu, postupně tento význam fráze rozšířil více, než by mohl každý rozumný člověk předpokládat. Zaprvé definoval „stejnou odměnu“ tak, že je to rovné právo na důchod a rovná dovolená a podobně. Poté definoval „stejnou práci“ jako práci ekvivalentní hodnoty. Jak to má zaměstnavatel posoudit? Jedná se tu o otázku toho, jak moc člověk vypadá, že těžce pracuje? Mají zaměstnavatelé zohledňovat dostupnost vhodně kvalifikovaných uchazečů? Poté byl rozsah díky britskému případu South-West Trains rozšířen, aby zjistil, jak jsou na tom práva partnerů ve svazcích osob stejného pohlaví. Nyní hovoříme o reprodukčních právech.

Pro vše z toho lze nalézt argument. Můžete zastávat názor, že stát by neměl regulovat smlouvy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, nebo se naopak můžete domnívat, že takový právní předpis potřebujeme. Ať už jste však na kterékoli straně, rozhodně se jedná o argument, který by měli mít možnost použít zvolení zástupci, kteří mohou hlasovat pro nebo proti. Je urážlivé, aby nám tyto věci ukládal soud. Soud plnící nějaké poslání je hrozbou, nejvyšší soud s posláním je tyranie.

  Joanna Katarzyna Skrzydlewska (PPE). – (PL) Pane předsedající, mé příjmení je velmi obtížné – Skrzydlewska –, jsem však zvyklá na to, že jen málokdo je dokáže vyslovit správně.

V dnešním hlasování jsme hlasovali o zprávě o rovnosti mezi muži a ženami v Evropské unii v roce 2009. Mezi ustanoveními v oblasti problémů spojených s diskriminací žen a jejich horším postavením na trhu práce však zpráva obsahuje i ustanovení, která vyzývají členské státy, aby umožnily všeobecný přístup k potratům a ke službám reprodukčního a sexuálního zdraví. Ráda bych upozornila na to, že záležitosti týkající se potratů spadají výlučně do rozhodovací pravomoci jednotlivých členských států. Proto jsem v konečném hlasování hlasovala proti této zprávě, neboť se domnívám, že bojujeme-li za právo na rovné zacházení pro muže a ženy, neměli bychom toto právo napojovat na řešení v sexuální oblasti.

  Bernd Posselt (PPE). – (DE) Pane předsedající, velmi mne těší, že jsme my – křesťanští demokraté ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) – hlasovali proti této otřesné idelogické zprávě, kterou předložili socialisté, komunisté, Zelení, a především liberálové. Jde o útok na právo nenarozených dětí na život a útok na zásadu subsidiarity. Zejména mě děsí způsob, jakým se liberálové stali nohsledy ve službách levice a jednali v rozporu se zásadou subsidiarity.

Zprávy tohoto typu poškozují náš obraz v očích veřejnosti i kandidátských zemí. Poškozují nás i některé ideologické prvky v případě Chorvatska a Makedonie, které jsou obsaženy ve zprávách o pokroku. Proto musíme lidem jasně vysvětlit, co je acquis communautaire, jehož bezvýhradným zastáncem jsem, jaké jsou povinnosti EU a jak nebezpečný je idelogický nesmysl. Vyjádřím se metaforou svého italského kolegy – pro polévku samozřejmě jsme, ale jsme proti tomu, aby do ní byl přidán kyanid.

Návrh usnesení B7-0069/2010

  Daniel Hannan (ECR). – Pane předsedající, dovolte mi uvést příběh dvou afrických zemí. Keňa v roce 1978 zakázala lov slonů, což vedlo k tomu, že byla prakticky všechna stáda slonů v Keni vybita. Zhruba ve stejné době – v roce 1979 – Rhodésie, což byl tehdejší název země, prohlásila slony za vlastnictví toho, na jehož půdě se potulují. Výsledek – prudký nárůst počtů slonů.

My v této sněmovně se nad slony nezamýšlíme tak, jak to činí Afričané. Neohrožují nás, nedupají v našem obilí, nepoškozují naše vesnice ani naše zdraví. Jediným způsobem, jak lze místním populacím zabránit v logických úkonech k odstranění nebezpečné hrozby, je dát jim pobídky k tomu, aby s věcmi nakládali jako s obnovitelnými zdroji. To je samozřejmě to, co úspěšně zrealizovala Rhodésie – dnešní Zimbabwe. Environmentální politika by se měla řídit základní aristotelskou moudrostí, že o věci, které nikomu nepatří, se nikdo nestará.

Návrh usnesení B7- 0067/2010

  Romana Jordan Cizelj (PPE). – (SL) Jsem pro členství Chorvatska v Evropské unii, ale nemělo by to být na úkor slovinských národních zájmů. Ovšemže mám na mysli hraniční spor mezi Slovinskem a Chorvatskem. To není jen abstraktní pojem, je to věc, která ovlivňuje životy lidí.

Evropský parlament zde ve Štrasburku vyzval slovinský parlament, aby co nejdříve ratifikoval smírčí dohodu o stanovení hranic. To samozřejmě představuje vměšování do pravomoci slovinského Parlamentu. Zadruhé by mne zajímalo, zda si někdo položil otázku, proč Slovinsko dohodu dosud neratifikovalo. K tomuto bodu mohu uvést jen tolik, že v srpnu 2007 všechny parlamentní skupiny řekly, že jakékoli řešení musí být v souladu se zásadou rovnocennosti.

Přirozeně se také podivuji nad tím, proč by vůbec proti této zásadě měl někdo něco namítat. A přesto této zásady v dohodě dosaženo nebylo. Hlasovala jsem proto proti návrhu usnesení, neboť se do něj nepromítá tato zásada.

  Zuzana Roithová (PPE). – (CS) Ráda jsem dnes podpořila zprávu o klíčovém pokroku Chorvatska v přípravě na vstup do Unie. S Chorvaty pojí české občany dlouhodobé vztahy, desetitisíce rodin každoročně navštěvují tuto zemi a mají tam přátele. A proto je pro nás ta zpráva skvělá, protože dokladuje, že napřesrok již bude Chorvatsko moci být členskou zemí. Věřím, že ratifikační proces přístupové smlouvy nenaruší nějaké vnitronárodní politikaření uvnitř sedmadvacítky, které provázelo Lisabonskou smlouvu, a také věřím, že parlamenty Slovinska a Chorvatska naleznou dobré řešení pro své hraniční spory.

Návrh usnesení B7-0065/2010

  Zuzana Roithová (PPE). – (CS) Pane předsedající, také budu stručná. Je to totiž další dobrá zpráva pro Balkán, že i Makedonie úspěšně kráčí na cestě ke splnění politických kritérií, která jsou podmínkou pro zahájení přístupových jednání a také pro bezvízový režim s Unií. Přispěly k tomu nedávné volby. Jasně ukázaly, že občané v této zemi si přejí sdílet mezinárodní standardy a mírové soužití. A věřím, že se demokratickým institucím podaří zesílit jednání s Řeckem o přijatelném řešení v problémových oblastech.

Návrh usnesení B7-0068/2010

  Zuzana Roithová (PPE). – (CS) Opět budu velmi stručná. Chci říct, že jsme přijali velmi upřímnou zprávu o tom, jak Turecko odpovědně mění své zákonodárství podle modelu EU, ale i o tom, že politická kritéria v oblasti lidských práv, zejména ve vztahu k ženám a náboženským menšinám, dosud neplní, stejně jako neřeší kyperskou otázku. Přesto většina z evropských poslanců před lety podpořila zahájení přístupových jednání. Vítám, že Turecko kráčí směrem k demokracii a k Evropě, ale znovu připomínám, že by bylo bývalo pro hospodářské vztahy lepším řešením uzavření privilegovaného partnerství než přísliby o vstupu sedmdesátimilionového Turecka. Bylo by to upřímnější i s ohledem na to, že se obávám, že v referendu by přístupová smlouva stejně v budoucnosti neprošla.

  Bernd Posselt (PPE). – (DE) Pane předsedající, potěšilo mne, že tento Parlament velkou a jednoznačnou většinou odmítl pokus Socialistů a Zelených vytyčit cíl postupovat k plnému členství Turecka. Tento proces musí zůstat otevřený, a abych se vyjádřil ještě jasněji, musí bezprostředně směřovat k tomu, aby byl vytvořen zvláštní status šitý na míru nebo aby bylo uzavřeno privilegované partnerství.

Turecko není evropská země, je ale naším nejdůležitějším partnerem na hranicích Evropy. To je důvod, proč chceme úzkou spolupráci, avšak, a tím chci odpovědět panu Kreissl-Dörflerovi, který se o tom zmínil před okamžikem, bez toho, aby se Turecko stalo členem evropských orgánů, a bez plné svobody pohybu. Chceme ale úzkou hospodářskou a politickou spolupráci. To je velmi přesná koncepce a já doufám, že má šanci být provedena, protože většina lidí v Turecku i Evropské unii si plné členství nepřeje Proto by bylo rozumnější neplýtvat dále našimi silami, a soustředit se namísto toho výlučně na cíl partnerství.

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Každá země, která usiluje o vstup do Evropské unie, musí nejen formálně splňovat minimální požadavky v oblasti demokracie a dodržování lidských práv, ale i se s nimi vnitřně ztotožňovat.

Turecko má podle zprávy o pokroku za rok 2009 před sebou ještě velmi dlouhou cestu. Zavázalo se sice k reformám, dobrým sousedským vztahům a postupnému přibližování normám a hodnotám Evropské unie, avšak už čtvrtý rok neprovádí ustanovení dohody o přidružení mezi Evropskou unií a Tureckem.

Považuji za nepřípustné, aby se uvažovalo o členství země, v níž jsou porušována práva žen, svoboda vyznání, myšlení a projevu, kde je tolerováno mučení, diskriminace, korupce a armáda stále zasahuje do politického života a zahraniční politiky. Jednou z reforem by měla být i reforma volebního systému snížením desetiprocentní hranice, aby se zabezpečila lepší pluralitní demokracie.

Písemná vysvětlení hlasování

Zpráva: David Casa (A7-0008/2010)

  Sophie Briard Auconie (PPE), písemně. – (FR) Zpráva pany Casy o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla pro fakturaci, byla přijata velkou většinou poslanců, včetně mne samotné.

Podle tohoto systému budou pravidla pro fakturaci s ohledem na daň z přidané hodnoty zjednodušena díky větší harmonizaci evropských požadavků a rozsáhlému používání elektronické fakturace. Vstup této směrnice v platnost by tak mohl být nápomocný snížení administrativní zátěže společností a přispět ke zvýšenému úsilí o boj proti podvodům v oblasti DPH.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Pane předsedající, tento návrh se týká vytvoření systému sebeocenění ve vztahu k dodání některého zboží nebo poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů, a to dobrovolně a dočasně. Podle Evropské komise to je nutné proto, že je počet podvodů v oblasti DPH stále vysoký, a Komise má rovněž informace o údajných případech podvodů v souvislosti s prodejem emisních povolenek skleníkových plynů.

Na základě této informace zpráva Parlamentu navrhuje, že by členské státy, které hlasovaly pro tento systém, měly mít povinnost hlasovat rovněž pro systém obchodování s emisními povolenkami skleníkových plynů.

Domníváme se, že experimentální povaha návrhu bude mít určitý smysl, a tak můžeme pozměňovací návrhy Parlamentu, konkrétně návrh zprávy, která zhodnotí „celkovou účinnost a efektivitu tohoto opatření, používání mechanismu a poměr nákladů a přínosů s cílem přehodnotit opatření a posoudit, zda by bylo vhodné jeho oblast působnosti rozšířit nebo zúžit“, podpořit.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Tato zpráva se zabývá důležitými otázkami, jež se týkají podvodů, a to i v oblasti emisí skleníkových plynů. Komise musí předložit zprávu o účinnosti mechanismu přenesení daňové povinnosti, na jejímž základě se rozhodne, zda by bylo vhodné mechanismus v některých ohledech rozšířit.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Přijetí směrnice 2006/112/ES bylo důležitým krokem v boji proti daňovým únikům. Přes veškeré své body k dobru však nebyla dost účinná, aby vyřešila tzv. kolotočové podvody v oblasti DPH. Podvody tohoto typu mají na svědomí většinu ztrát v příjmech z daní v členských státech, a jsou jednou z nejrozšířenějších metod. V době hospodářské krize, kdy je boj proti daňovým podvodům, vzhledem k závažnosti ztrát v příjmech, ještě důležitější, musíme vynaložit veškeré úsilí, abychom s daňovými podvody bojovali, neboť to bude mít významný vliv nejen na naši reakci na současnou mezinárodní krizi, ale i na možnost odpovídajících sociálních politik.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Byl jsem jedním z prvních zastánců myšlenky, která stojí za návrhem Evropské komise.

V Hospodářském a měnovém výboru jsme dokument Komise podrobili analýze a v některých ohledech zdokonalili. Souhlasím se zpravodajem, především pokud jde o objasnění dobrovolného používání mechanismu přenesení daňové povinnosti a upřesnění povinnosti týkající se předkládání zpráv. Ve skutečnosti by členské státy měly mít možnost volby, zda budou požadovat oznamování jednotlivých transakcí, či souhrnné oznámení o transakcích.

Dotyčný návrh posiluje bezpečnost povolenek vydávaných v rámci systému obchodování s emisemi proti podvodníkům a současně snižuje administrativní zátěž bezúhonných podniků.

Konečně se pak domnívám, že Parlament by měl být o výsledku tohoto dočasného používání mechanismu přenesení daňové povinnosti plně informován.

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. – (NL) Pro zprávu pana Casy jsem hlasoval s velkým přesvědčením. Jako první místopředseda Výboru pro rozpočtovou kontrolu a zpravodaj pro zprávu přijatou v září roku 2008 na téma podvodů v oblasti DPH jsem účinný boj proti podvodům v oblasti DPH opakovaně obhajoval, neboť se jedná o zásadní záležitost z hlediska příjmů členských států a řádného fungování vnitřního trhu. Obecně rozšířená a mimořádně závažná forma tohoto podvodu je známá pod názvem kolotočový podvod v oblasti DPH. Celková částka příjmů, které nebyly vybrány, podle odhadů dosahuje dvaceti až sto miliard EUR ročně. To je obrovská částka a v době krize by se pro ni dozajista našlo velmi dobré využití.

Pachatelé trestné činnosti v této oblasti jsou nesmírně vynalézaví. Nedávno vyšlo najevo, že páchají zločiny i v oblasti systému obchodování s emisemi. Převody emisních práv mezi plátci daně v rámci systému obchodování s emisemi uskutečňovaného plně elektronicky jsou považovány za službu a jsou zdanitelné v zemi, v níž je příjemce usazen. Obchodníci kupují uhlíkové kredity osvobozené od DPH v jiných členských státech, a pak je prodávají společnostem ve svém členském státě za cenu včetně DPH. Nezvěstní obchodníci pak neodvedou DPH do vnitrostátnímí pokladny. Je nezbytné, abychom se tímto druhem trestné činnosti zabývali.

  Viktor Uspaskich (ALDE), písemně. – (LT) Používání mechanismu přenesení daňové povinnosti v oblasti DPH vítám. Našel jsem v něm ale chybu. Například subjekt A prodá předmět subjektu B. Subjekt B jej prodá subjektu C. Subjekt C jej prodá koncovému spotřebiteli, který není plátcem DPH. Současně subjekt A nezaplatí DPH, neboť není koncovým prodejcem. Pouze subjekt C, který konečné zboží prodává spotřebiteli, DPH uhradí. Jádrem problému je to, že subjekt B není vůbec zdaněn, když základním principem jeho podnikání je koupit levně a prodat draho. Proto je navrhováno, že subjekt B by měl do státní pokladny platit DPH z cenového rozdílu. Tento systém obsahuje řadu pozitivních bodů – s jednou výjimkou: nikdo neuplatní u státu vrácení DPH, ale jestliže je subjekt C podvodník, pak jednoduše neuhradí DPH jako koncový prodejce. Jinak řečeno, používáním systému přenesení daňové povinnosti v oblasti DPH nevznikne negativní bilance, neboť nikdo nepožádá o vrácení DPH, a cítím, že bude velice snadné tento systém spravovat, neboť státní daňové inspektoráty budou schopny rozdíl v cenách zboží velmi snadno odhalit. Byl bych velmi vděčný za písemnou odpověď na téma udržitelnosti nebo nevhodnosti systému, který jsem navrhl.

  Anna Záborská (PPE), písemně. – (FR) Toto usnesení je určeno pro změnu směrnice Rady o DPH 2006/112/ES s cílem umožnit dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti v zájmu boje proti podvodům souvisejícím s obchodováním s emisními povolenkami a transakcemi s některým zbožím s vysokým rizikem podvodů. Daňové podvody jsou závažným problémem z hlediska hladkého fungování vnitřního trhu a ohrožují příjem členských států z daní. Proto některé z nich požádaly, aby mohly bojovat proti podvodným transakcím používáním mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k některým odvětvím a některému zboží s vysokým rizikem podvodů. Nejběžnější formou podvodu je situace, kdy dodavatel, registrovaný plátce DPH, vyfakturuje dodávky zboží a pak zmizí, aniž by dlužnou částku DPH zaplatil, zatímco kupující (rovněž registrovaní plátci DPH) mají v ruce platné faktury, u kterých mají možnost uplatnit nárok na odpočet. Vnitrostátní ministerstva financí tedy dlužnou částku DPH na zboží nevyinkasují, a přitom musí nahradit dalšímu obchodníkovi v navazujícím stupni řetězení daně z přidané hodnoty částku DPH, která je jimi vyplácena. Členské státy tak utrpí dvojí ztrátu. Proto jsem hlasoval pro toto legislativní usnesení.

Zpráva: Lambert van Nistelrooij (A7-0048/2009)

  Elena Oana Antonescu (PPE), písemně. – (RO) Poskytnutí přístupu k bydlení pro občany, zejména ty ohrožené, pocházející ze společenství čelících mimořádné chudobě a marginalizaci, musí být prioritní starostí naší společnosti. Finanční podpora ze strukturálních fondů může významně přispět ke snaze vnitrostátních orgánů vyřešit tento problém. Evropský parlament a Rada již několikrát žádaly Evropskou komisi, aby začlenění těchto společenství aktivně podpořila. Výsledkem dnešního hlasování je nové pozměněné nařízení, které umožní 27 členským státům využít peníze z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) na renovace nebo náhradu bydlení pro marginalizovaná společenství, čímž by se podpořily nejvíce znevýhodněné skupiny společnosti.

  Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) Musím upozornit na to, že v této zprávě není obecně určeno kdo bude u těchto opatření, jestliže budou zavedena, přijímající stranou. Uvádí se zde pojem „marginalizovaná společenství“, ale není specifikována podstata tohoto výrazu, který může mít z čistě sociologického hlediska mnoho různých významů. Uvedena je jedině romská populace, o níž se však již stejně zmiňoval i návrh Komise. Požadavek vyslovený ve zprávě, aby odkaz na Romy nebyl v rozporu se zasahováním ve prospěch jiných skupin, které jsou „sociálně marginalizované“, neskýtá žádnou záruku, že z části Evropského fondu pro regionální rozvoj, která půjde na politiku bydlení, mohou mít užitek i jiní jednotlivci, kteří jsou „sociálně marginalizovaní“ v důsledku mimořádně obtížné ekonomické, pracovní či rodinné situace. A nakonec, jak stojí ve zprávě, která byla Parlamentu předložena, by pravomoc stanovovat kritéria k určení toho, jakou část EFRR lze přiřadit pomoci marginalizovaným společenstvím, měla spočívat na Evropské komisi. Zdá se, že toto ustanovení připisuje samotné Komisi širokou rozhodovací pravomoc stanovit výše uvedená kritéria – kritéria, na nichž bude rozsah a míra opatření účinně záviset – ve stejnou dobu, kdy Parlament nebude mít k dispozici žádnou možnost jednat a vyjádřit své stanovisko. Vzhledem k tomu, co zpráva umožní Parlamentu v budoucnosti, a protože je toto první čtení, zdržím se hlasování.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Podporuji tuto rámcovou dohodu, neboť pro zlepšování stability Evropské unie a zvýšení účinnosti její práce je spolupráce mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí mimořádně důležitá. Jak stojí ve zprávě, jakmile byl jednou legislativní podnět předložen Evropskému parlamentu, Evropská komise musí ve lhůtě jednoho měsíce dát odpověď a do jednoho roku musí připravit příslušný předpis Evropské unie. Pokud Evropská unie odmítne požadovaný akt připravit, musí pro své rozhodnutí uvést dostatek důvodů. Dosud mohla dávat podnět k právním předpisům Evropské unie pouze Evropská komise, Lisabonská smlouva však přiznává právo vytvářet právní předpis Evropské unie i většině poslanců v Evropském parlamentu. Parlament a Komise budou úzce spolupracovat v počáteční fázi každého požadavku legislativní iniciativy z podnětu občanské iniciativy. Při podepisování mezinárodních dohod se budou účastnit diskusí i odborníci Evropského parlamentu. Dohoda bude Parlamentu přiznávat právo účastnit se některých mezinárodních rozhovorů Evropské unie jako pozorovatel a rovněž právo, aby získal více informací o mezinárodních smlouvách.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Je mi potěšením hlasovat pro tuto změnu Evropského fondu pro regionální rozvoj, která rozšiřuje způsobilost jeho intervencí do bydlení, což by mělo pomoci marginalizovaným společenstvím ve všech členských státech. Dosud se intervence do bydlení mohly uskutečňovat jen v rámci působnosti projektů rozvoje měst týkajících se renovací bydlení. Podle mého názoru je toto kritérium nerozumné a diskrimininační, neboť v Portugalsku žije většina těchto rodin v chatrčích ve venkovských oblastech. Tito lidé jsou nejvíce potřební a neměli by být vyloučeni z důvodu místa, kde žijí. Vítám pozměňovací návrh Parlamentu, který podporuje územní soudržnost.

Navíc, na rozdíl od původního návrhu Evropské komise, který omezoval provádění aktu na nové členské státy, rozšiřují tyto nové předpisy působnost provádění na všechny členské státy, což by odstranilo nesmyslnou diskriminaci některých marginalizovaných evropských rodin. Jedná se o globální problémy, které postihují tisíce rodin v celé Evropě! Situace je kritická zejména v Portugalsku, a to kvůli hospodářské krizi, s níž se země potýká, a mimořádné chudobě mnoha rodin.

  Proinsias De Rossa (S&D), písemně. – Podporuji tuto zprávu, která způsobilost intervencí Evropského fondu pro regionální rozvoj rozšiřuje do bydlení v marginalizovaných společenstvích. Podle nových pravidel budou moci všechny členské státy využít ke zlepšení podmínek marginalizovaných domácností tyto finanční prostředky EU, které byly dříve nedostupné pro členské státy, které se k EU připojily po roce 2004. Materiální zhoršování bytového fondu popírá právo jeho obyvatel na důstojné životní podmínky a je hlavní překážkou integrace a sociální soudržnosti. Toto nařízení umožní financovat projekty renovace bydlení z Evropského fondu pro regionální rozvoj, avšak aby nenastalo riziko segregace, musí být tyto iniciativy součástí širšího integračního rámce v oblasti zdraví, vzdělávání a sociálních věcí.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Evropská komise se snaží změnit ustanovení předpisů o Evropském fondu pro regionální rozvoj (EFRR) s cílem umožnit novým členským státům využít těchto prostředků k intervenci do bydlení ve prospěch marginalizovaných společenství žijících ve venkovských oblastech.

Tato změna se použije pouze na nové členské státy, které, nezapomínejme, mají obrovská marginalizovaná společenství přistěhovalců žijících ve venkovských oblastech. Tím se ospravedlňuje přijetí zvláštního pravidla v rámci regulace EFRR.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Při řešení problému chudoby a zlepšování životních podmínek nejvíce znevýhodněných skupin obyvatel, kde deprivaci vyostřila vážná krize posledních několika let, má Evropská unie povinnost zabezpečit a podporovat udržitelné politiky sociálního začleňování. Zhoršení podmínek bydlení prohlubuje, a často zapříčiňuje, pomineme-li otázky hygieny, riziko segregace a marginalizace. Životní podmínky jsou pro každého občana klíčové z hlediska sebeúcty a pocitu vlastní společenské hodnoty. Spolu se vzděláním, zdravím a zaměstnáním hrají rozhodující úlohu ve snaze o budování, rozvoj a upevňování jakéhokoli udržitelného bydlení, ať už na úrovni každého člověka či na úrovni rodin.

Je však důležité zajistit, aby na základě pohlaví, rasy nebo etnicity nečinila intervenční strategie v rámci Evropské unie žádný rozdíl. Má-li Evropa mít vyváženější společnost, je právě tak důležité, abychom zabránili vzniku a rozšiřování ghet a zón, které jsou jasně ztotožnitelné s konkrétním znevýhodněným nebo marginalizovaným společenstvím. Politiky sociálního začleňování se musí zaměřovat rovněž na ty, kteří to nejvíce potřebují, aniž by mezi evropskými občany činily rozdíly jakéhokoli druhu.

  David Martin (S&D), písemně. – Tato úprava umožňuje členským státům využívat Evropský fond pro regionální rozvoj integrovaným a citlivým způsobem. Zpřístupněním peněz, které jsou v současnosti k dispozici pro marginalizovaná společenství, z nichž mnohá žijí ve venkovských oblastech a v chatrčích a podle dřívější úpravy nemohla těchto peněz využívat, tento nový předpis významně přispěje k evropskému plánu hospodářské obnovy.

  Erminia Mazzoni (PPE), písemně. – (IT) Zde jsou důvody, které mne vedly k hlasování pro následující pozměňovací návrhy. Především považuji za nezbytné rozšířit zeměpisné rozpětí návrhu na všech 27 členských států EU, neboť problémy, které chceme s pomocí tohoto předpisu řešit, se vyskytují v celé Evropské unii. Omezovat působnost nařízení pouze na 12 nových členských států EU tak nemá žádný smysl. Zadruhé považuji za správné, že bylo opraveno do původní podoby znění závěrečné části článku 7 („Komise přijme“ namísto „může přijmout“), což Komisi umožní, aby dál plnila svůj původní regulační úkol podávat stručnou informaci o hodnocení a rozhodování založeném na kritériích pro intervence, abychom tak zajistili účinnost a přidanou hodnotu politiky, zatímco budou rovněž zohledněny její náklady.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Situace bydlení je v EU kritická. Potřebujeme Evropskou politiku důstojného bydlení pro všechny, a závaznou a ambiciózní politiku EU pro sociální bydlení. Bylo samozřejmě nezbytné, aby Parlament přijal stanovisko k renovacím nezdravého bydlení a k nahrazení slumů důstojným bydlením, ale je právě tak nezbytné a naléhavé, aby EU učinila z dostupnosti důstojného bydlení základní lidské právo. Je to její povinnost a má na to příslušné prostředky. EU nemůže připustit, aby se stala sociálně nedostatečně rozvinutým regionem.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Přijetí této zprávy je velmi důležité, neboť mění Evropský fond pro regionální rozvoj, který pomůže marginalizovaným členům společnosti bez ohledu na to, zda žijí nebo nežijí v městských oblastech.

  Rareş-Lucian Niculescu (PPE), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro tuto zprávu a chci zdůraznit, že budeme rádi, když takovéto přezkumy aktů upravujících využívání Evropských fondů budou pokračovat. Řada omezení, která jsou v těchto předpisech uvedena, již nevyhovuje současné hospodářské a sociální situaci, což může vyvolat potřebu nových forem intervence. Jiným příkladem je v tomto ohledu zmírnění podmínek pro použití prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj na zlepšení energetické účinnosti bydlení, které Parlament schválil loni na jaře.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Současná hospodářská krize na celém světě staví před Evropskou unii náročné úkoly, a unie proto potřebuje politiky, které nabízejí rychlé, pružné a účinné reakce.

Evropská politika soudržnosti je se svými finančními prostředky v celkové hodnotě 347 miliard EUR na programové období 2007–2013 největším zdrojem investic v reálné ekonomice, a dokáže pomoci Evropě a jejím regionům zotavit se z krize a znovu získat důvěru a optimismus.

Souhlasím s potřebou vypořádat se v kontextu změny nařízení o Evropském fondu pro regionální rozvoj s otázkou bydlení marginalizovaných společenství. Vzhledem ke skutečnosti, že podle současných právních předpisů není na marginalizovaná společenství podporu možné využít, navrhovaná změna by zaplnila mezeru v legislativě, abychom vhodnějším způsobem řešili problém těchto lidí žijících v tísnivých životních podmínkách.

Toto opatření respektuje zásadu subsidiarity, neboť se zvyšuje schopnost členských států poskytovat podporu a pomoc na bydlení ve prospěch marginalizovaných společenství, aniž by bylo jakkoli předjímáno, kdo tuto pomoc nejvíce potřebuje, a současně zachovává integrovaný přístup, jakožto povinnou podmínku, která bude stanovena pro provádění této pomoci.

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, blahopřeji panu van Nistelrooijovi k vynikajícímu navrženému znění, které bylo zdokonaleno řadou pozměňovacích návrhů předložených ve Výboru pro regionální rozvoj s cílem umožnit, aby se působnost tohoto opatření rozšířila na všechny členské státy Evropské unie.

Díky současnému znění se může sen mnoha lidí o vlastním domově splnit. Jsem si jist, že tím dáme našim občanům najevo, že tento Parlament dokáže najít řešení výzev, které přináší otevření hranic a volný pohyb osob. A z toho důvodu budu hlasovat pro zprávu.

  Maurice Ponga (PPE), písemně. – (FR) Potěšilo mne, že velká většina (558 hlasů ku 57) dnes zprávu pana van Nistelrooije podpořila. Parlament přijetím této zprávy vysílá silný vzkaz občanům a reaguje na otázky sociální soudržnosti, které mu byly tlumočeny zejména cestou evropských měst sdružených v síti Eurocities. Zpráva stanovuje možnost využívání Evropského fondu pro regionální rozvoj na renovace a nahrazení existujících budov a na nové struktury, které pomáhají marginalizovaným společenstvím ve venkovských i městských oblastech v každém z 27 členských států.

Rozšíření z 12 členských států, které se připojily k programu v roce 2000 a 2007, na všechny členské státy nabízí způsob, jak řešit problémy, které představuje nezdravé bydlení pro některá marginalizovaná společenství, v celé EU. Dovolí to tudíž zavést integrovaný a udržitelný přístup na úrovni EU. Toto rozšíření navíc dokonale zapadá do cíle roku 2010, který je Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Těší mne, že Parlament hlasoval pro tyto pozměňovací návrhy, a doufám, že dotčené regiony v nich naleznou užitečný nástroj k řešení naléhavých a zásadních problémů těchto společenství.

  Marie-Thérèse Sanchez-Schmid (PPE), písemně. – (FR) Podporovala jsem tuto zprávu od samotného počátku, zejména pokud jde o rozšíření způsobilosti intervence na všechny členské státy EU. Umožňuje státům sedmadvacítky používat Evropský fond pro regionální rozvoj k financování výstavby nových obydlí pro marginalizovaná společenství a k renovacím a nahrazení stávajících budov.

Problémy s bydlením jsou během této vážné hospodářské krize, která zasáhla Evropu a dotýká se všech členských států, ještě závažnější. Evropská unie musela zasáhnout a využít všech svých nástrojů, aby přišla všem lidem v nevyhovujících obydlích, a zejména marginalizovaným společenstvím, která dříve nemohla zdrojů Evropského fondu pro regionální rozvoj využívat, na pomoc.

Díky pozměňovacím návrhům, které poslanci předsednické většiny předložili ve Výboru pro regionální rozvoj, je způsobilost využít fond rozšířena nejen na nové členské státy EU, ale na všechny státy EU-27, neboť se všechny potýkají se stejnými problémy. Dotčené regiony tak budou moci nahradit nezdravé bydlení sociálně marginalizovaných společenství a řešit jejich problémy komplexními, integrovanými a dlouhodobými kroky.

Tato zpráva poskytuje EU konkrétní opatření na pomoc jejím občanům. Doufejme, že to bude krok vpřed k sociální Evropě, která bude blíže lidem.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Zpráva, kterou jsme dnes schválili, mění nařízení o Evropském fondu pro regionální rozvoj, rozšiřuje jeho působnost do bydlení ve prospěch marginalizovaných společenství, neboť v současnosti mohou fond využívat pouze iniciativy v městských oblastech. Pozměňovací návrhy, které jsme společně s mými kolegy poslanci předložili a které Parlament dnes schválil, znamenají, že mohou tohoto nového zdroje finančních prostředků v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj využívat nejen nové členské státy, jak bylo navrženo v původním návrhu Komise, ale i ty starší.

Pokusil jsem se rovněž zabránit tomu, co vnímám jako precedens, který by vyloučil starší členské státy, zejména Portugalsko, z využití těchto finančních prostředků, a možná i některých dalších zdrojů pomoci Společenství. Rád bych znovu připomněl, že to, jak dlouho je země členem Evropské unie, by pro přidělování strukturálních fondů nemělo být kritériem, a že politika soudržnosti v období po roce 2013 by měla být i nadále založena na solidaritě a jejím cílem by měla být územní soudržnost, což je mimořádně důležité pro vzdálené regiony, jako je Madeira. Současně se musí zaměřovat na větší pružnost, transparentnost a přístup orientovaný na výsledky, který odměňuje a ne trestá regiony, které příkladně využívaly pomoc Společenství.

  Viktor Uspaskich (ALDE), písemně. – (LT) Aby se zlepšilo přidělování finančních prostředků Evropské unie na regenerace budov a bytů a vzhledem k praxi, jež funguje v členských státech, a problémům se spolufinancováním, by mělo být navrženo, aby vnitrostátní vlády vytvořily jednotný fond, do kterého by ušetřily peníze na pokrytí spolufinancování ze státní pokladny. Jinak řečeno, dokud nebude spolufinancování pokryto státem, budou muset vlastníci budov a bytů v absolutních číslech platit stejnou částku jako před renovacemi. Důvodem je skutečnost, že často je pro vlastníky budov a bytů nemožné pokrýt spolufinancování z vlastních peněz a ani na něj nejsou schopni získat bankovní půjčku. Vítám druhý bod této iniciativy – směřovat finanční prostředky určené na renovace do venkovských oblastí.

Většina soukromých domů na vesnicích je vytápěna autonomně, tedy vytápění není hrazeno centralizovaným způsobem, a proto se navrhuje, že by se měla stanovit pevná měsíční částka, která by ve správné době mohla krýt spolufinancování na tyto domy. Pro členské státy by tak bylo snazší právně realizovat spolufinancování renovací venkovských domů.

  Anna Záborská (PPE), písemně. – (FR) Toto pravidlo umožňuje, aby marginalizovaná společenství v nových členských státech využívala finanční podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj na intervence do bydlení. Převážná většina těchto společenství žije ve venkovských oblastech a v chatrčích (ve venkovských i městských oblastech). Podporu z Evropského fondu pro regionální rozvoj nemohou využívat. Intervence do bydlení je možná v rámci procesu rozvoje měst a renovováním stávajících domů. Podpora intervence do bydlení ve venkovských oblastech či na nahrazení průměrného bydlení v městských i venkovských oblastech není k podpoře z Evropského fondu pro regionální rozvoj způsobilá. Aby nedocházelo k nežádoucí diskriminaci, neměla by intervence zaměřená na Romy vylučovat jiné skupiny, které se nacházejí v obdobné sociální a hospodářské situaci. Dále by vzhledem k tomu, že je jen část složitého problému, měla být intervence řešena v rámci integrovaného vícerozměrného přístupu na vnitrostátní úrovni včetně silného partnerství a zohledněním aspektů týkajících se vzdělávání, sociálních věcí, integrace, kultury, zdraví, zaměstnání, bezpečnosti atd. Cílem návrhu je poskytnout na základě integrovaného přístupu přijatelné podmínky bydlení.

Zpráva: Magdalena Alvarez (A7-0006/2010)

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Podvody a daňové úniky jsou útokem na budování spravedlivější, silnější a vyrovnanější Evropy ve smyslu sociálního a hospodářského vývoje. Důsledky tohoto jsou v  současné době vážné hospodářské a finanční krize stále zřejmější a závažnější, neboť rozpočty členských států byly výrazně oslabeny a vyčerpány velkými veřejnými investicemi a výdaji na sociální politiku. Nutno podotknout, že na daňové podvody v Evropské unii připadá ročně 200 miliard EUR, tedy více než 2 % HDP.

Dále se v rámci otevřeného trhu a volného pohybu zboží a osob ještě více zvýšila složitost mechanismů kontroly a dohledu v důsledku nezadatelných suverénních práv jednotlivých členských států. A co víc, bezohledné hospodářské subjekty, zhusta motivovány příležitostí snadno vydělat na hospodářské krizi, se uchylují ke stále sofistikovanějším a vynalézavějším metodám, jak se vyhnout daňovým povinnostem.

Tento návrh posiluje administrativní spolupráci mezi členskými státy EU v oblasti daní, neboť proces evropské integrace ukazuje zřetelný nesoulad mezi vytvářenými právními předpisy a systémem kontroly a dohledu.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Máme určité pochybnosti o formulaci návrhu, jehož cílem je rozšířit působnost směrnice, čímž by se „spolupráce mezi členskými státy rozšířila tak, aby zahrnovala všechny formy daně“, a dále nás znepokojuje fakt, že „směrnice se vztahuje rovněž na příspěvky povinného sociálního zabezpečení, které se odvádějí členskému státu nebo jeho části nebo orgánům sociálního zabezpečení zřízeným podle veřejného práva“.

Nesouhlasíme s tím, aby byla úředníkům členských států dána pravomoc jednat na území jiných členských států, a návrh Parlamentu omezit záležitost pouze na případy, kdy mezi členskými státy existuje dohoda, považujeme přinejmenším správný přístup.

Dále máme určité pochybnosti o požadavku na automatickou výměnu informací o daňové situaci jednotlivců, ačkoli v tomto ohledu existují, zejména ve zprávě Parlamentu, některé zmínky o ochraně údajů.

Budeme dále podrobně sledovat, jak budou tyto otázky řešeny.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – I když si myslím, že by si členské státy EU měly zachovat kontrolu nad svými daňovými systémy, je zřejmé, že spolupráce v této oblasti na úrovni EU a ovšem i se třetími zeměmi je s ohledem na to, aby nedocházelo k daňovým únikům, nutná. Věřím, že se kompromis, který byl dnes schválen, stane užitečným nástrojem v boji proti podvodům a daňovým únikům.

  Astrid Lulling (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem rozhodně proti zprávě paní Alvarezové o správní spolupráci v oblasti daní, neboť je mi líto, že je boj za občanské svobody, v jehož čele by měl Parlament stát, proměnlivý a rozporuplný.

Chystá-li se zavedení detektorů pro fyzickou kontrolu nebo dohoda SWIFT se Spojenými státy, věrní zastánci osobních svobod se ozývají, přestože to někdy může způsobit diplomatické napětí.

Jakmile se však jedná o bankovní údaje, to dobré se náhle promění ve zlo.

Masová automatická výměna, která tvoří základ zpráv paní Alvarezové a pana Domeniciho, je jako detektor, který vás na každém kroku svléká, je to něco jako dohoda SWIFT, ale v mnohem větším měřítku.

Tuto nejednotu nelze ospravedlnit ani ve jménu vyšší účinnosti.

Automatická výměna všech údajů o každém nerezidentovi v Evropě bude znamenat nezvladatelnou záplavu údajů. Precedent v oblasti daně z vkladů by nás měl varovat.

A těm z mých přátel, kteří jsou znepokojeni nadměrnou byrokracií, kterou může tento výtvor vyvolat, říkám, že jediným klíčem k řešení je hlasovat proti, než se pak divit katastrofálním důsledkům.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Za dobu od příjetí předešlého právního předpisu, na jehož základě se otázka podvodů a daňových úniků stala prioritou Evropské unie, byla přijata řada legislativních návrhů, které se k této oblasti vztahují. Správní spolupráce v oblasti daní je základní součástí společné strategie na boj proti podvodům a daňovým únikům. Účinný boj proti daňovým únikům a podvodům má významné dopady na vnitrostátní rozpočty a na ztrátu nezanedbatelných příjmů pro obecné veřejné výdaje, především do zdravotnictví, vzdělávání a výzkumu.

Daňové úniky a podvody narušují zásadu rovného daňového zacházení, na úkor občanů a podniků, které své daňové povinnosti plní, a vedou k narušení hospodářské soutěže, jež má dopad na řádné fungování trhů. Je důležité, abychom zejména v době současné krize využili všech metod, které máme v boji proti daňovým únikům a podvodům k dispozici, a získali tak co nejvíce prostředků potřebných k tomu, aby se napravily dopady krize a maximálně snížily vysoké rozpočtové schodky.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Význam tohoto návrhu spočívá v závažných důsledcích, jež mají daňové podvody v EU (jsou odhadovány na více než 2 % HDP) na rozpočty členských států, na zásadu spravedlivých daní, která je v jejich důsledku oslabena, a na fungování trhů, neboť je narušena hospodářská soutěž.

Návrh předložený Komisí je krokem vpřed k naplnění potřeby účinnějších opatření spolupráce na boj proti podvodům a daňovým únikům v celoevropském měřítku. Navržená směrnice zahrnuje pokrok kvantitativní i kvalitativní: kvantitativní proto, že zakotvuje nové povinnosti, kvalitativní proto, že stávající povinnosti rozšiřuje a upřesňuje.

Uznává zahrnutí všech typů přímých i nepřímých daní, kromě DPH a spotřební daně, přičemž zavádí automatickou výměnu informací mezi správci daně, která nahrazuje výměnu informací na vyžádání.

Tento návrh bude znamenat, že budeme moci požadovat účinnější opatření spolupráce na boj proti podvodům a daňovým únikům a vytvoříme tím systém, který bude spolehlivý, účinný a bude se snadno používat. Pomůže nám k dosažení příslušné daňové integrace, která je důležitou součástí evropského projektu a dalším krokem k přímé harmonizaci daňových politik.

  Marie-Christine Vergiat (GUE/NGL), písemně. – (FR) Stejně jako Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice jsem i já hlasovala pro tuto zprávu, jejímž cílem je zintenzivnit boj proti podvodům a daňovým únikům, který je mimořádně důležitý v kontextu stávající hospodářské krize, s níž se potýkají naše členské státy. Řešení těchto záležitostí se zdá být v souvislosti s hospodářskou krizí, která členské státy zasáhla, a v době, kdy jsou nejmenší státy zatíženy rozpočtovou přísností ve stále větší míře, prioritou.

Podle některých odhadů dosahuje objem daňových podvodů 200 miliard EUR, čili 2 % HDP, a dvojnásobně tak převyšuje částku, kterou Evropská unie vyčlenila na tzv. plán evropské hospodářské obnovy.

Zpráva Evropského Parlamentu dále uvádí, že je potřeba zlepšit ochranu osobních údajů, což je důležitá zásada, vzhledem k tomu, že tu hovoříme o výměně informací a údajů.

Stejně jako tato zpráva i my naléháme na Komisi a Radu, aby vysvětlily Evropskému parlamentu, jak bylo zohledněno jeho stanovisko a jakého pokroku bylo dosaženo v oblasti boje proti daňovým podvodům a únikům v oblasti spolupráce mezi členskými státy.

  Anna Záborská (PPE), písemně. – (FR) Cílem této zprávy je zlepšit správní spolupráci v oblasti daní. Nyní si více než kdy jindy musíme v této oblasti navzájem pomáhat. Mobilita daňových poplatníků, počet přeshraničních transakcí a globalizace finančních nástrojů se výrazně rozvinuly. Pro členské státy je těžké správně posoudit objem daní a poplatků. Tento prohlubující se problém má dopad na fungování daňových systémů a přináší dvojí zdanění, které podporuje daňové podvody a úniky, zatímco provádění kontrol nadále spadá do pravomocíé vnitrostátní orgány. Představuje to riziko pro hladké fungování vnitrřního trhu. Automatická výměna informací mezi členskými státy by byla povinná pro tantiémy, dividendy, kapitálové zisky a produkty životního pojištění, na něž se nevztahují jiné právní nástroje EU týkající se výměny informací a obdobná opatření, a výsledné důchody, vlastnictví majetku a příjmy. S cílem zlepšit výměnu informací mezi jednotlivými vnitrostátními orgány se kromě toho navrhuje, aby byly zavedeny postupy sledování v případech, kdy členské státy odmítnou poskytnout informace nebo provést správní šetření. Všechna tato opatření pomohou v boji proti daňovým podvodům, a proto hlasuji pro toto legislativní usnesení.

Zpráva: Theodor Dumitru Stolojan (A7-0002/2010)

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Je zajímavé, že Evropská komise uznává, že „ustanovení Smlouvy o EU týkající se volného pohybu ztěžují členským státům požadování záruk za odvod daní splatných na jejich území“.

Mohli bychom pak říci, že by místo přijímání jednotlivých pravidel, jež se později ukáží být nedostatečná, a řešení výsledků, s nimiž dosud nejsme spokojeni, bylo jednodušší vrátit se k podstatě problému a změnit pravidla svobody pohybu?

My však máme pochybnosti o provádění návrhu, který uvádí: „Rozsah vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek by se měl rozšířit na ostatní daně a poplatky, jež v současnosti nejsou zahrnuty, jelikož neodvedení jakéhokoli druhu daně nebo poplatku nepříznivě ovlivňuje řádné fungování vnitřního trhu. Oblast působnosti by se měla rozšířit rovněž na povinné příspěvky na sociální zabezpečení.“

Nesouhlasíme s tím, aby byla úředníkům členských států dána pravomoc jednat na území jiných členských států a návrh Parlamentu omezit záležitost pouze na případy, kdy mezi členskými státy existuje dohoda, považujeme přinejmenším správný přístup.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Zvýšená mobilita osob i kapitálu je ústředním prvkem EU a je velkým úspěchem. Nese sebou však i určitá negativa, mimo jiné se podvodníci mohou snáze vyhnout placení daní a poplatků. Je zřejmé, že stávající systémy vzájemné pomoci se ukázaly jako nedostatečné, a dnešní hlasování by mělo přinést tolik potřebná zlepšení v této oblasti.

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Co se týče vymáhání pohledávek v oblasti daní a poplatků, není situace v Evropské unii rozhodně dobrá. Podle statistik činí dosažená souhrnná míra zpětného vymáhání jen 5 %. K tomu, aby se zlepšila účinnost vymáhání pohledávek, je nutná užší spolupráce na úrovni členských států. S ohledem na to jsem hlasoval o návrhu systému vzájemné pomoci v této oblasti. Doufám, že budou již skutečně odstraněny nedostatky stávajících opatření, které způsobily nedostatečnou transparentnost a koordinaci mezi státy a vedly ke zbytečnému pozdržení v procesu vymáhání.

Tato nová směrnice navrhuje, že musíme jasněji definovat normy, na jejichž základě příslušné orgány v jednotlivých členských státech poskytují pomoc, spolu s právy a povinnostmi dotčených stran. Budou vypracovány standardizované nástroje s cílem usnadnit vymáhání a předběžná opatření, abychom zabránili problémům s uznáváním a s překlady nástrojů vydaných jinými orgány. Komise podpoří dobrou spolupráci mezi členskými státy a bude neustále sledovat stížnosti, které obdrží v souvislosti s výměnou informací nebo pomocí.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Zvyšující se počet žádostí členských států o pomoc při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní ve spojitosti s malou účinností v jejich vybírání ukazuje, že je třeba směrnici Rady 1976/308/EHS změnit. Máme-li řešit problémy s pomalostí postupů, nesourodost, nedostatečnou koordinaci a transparentnost, toto usnesení potřebujeme.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Hlavními rysy současného systému vymáhání pohledávek vypývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření jsou zdlouhavost, nesourodost a nedostatečná koordinace a transparentnost. K tomu, abychom posílili a zlepšili pomoc při vymáhání pohledávek mezi členskými státy, musíme proto jednat na úrovni Společenství.

Za tím účelem návrh nabízí jednotné nástroje umožňující vymáhání nebo předběžná opatření, abychom zabránili problémům s uznáváním a překladem nástrojů vydaných v jiném členském státě, a standardizovanou podobu ohlašovacího formuláře pro dokumenty týkající se pohledávek na území jiného členského státu.

Zavedení jednotného standardizovaného ohlašovacího fomuláře a rozhodnutí ve vztahu k pohledávce vyřeší problémy s uznáváním a překladem nástrojů vydaných v jiném členském státě. Tento nástroj bude mimořádně důležitý pro rozvoj obchodu na území Společenství a posilení vnitřního trhu.

  Anna Záborská (PPE), písemně. – (FR) Cílem směrnice Rady je od základu přezkoumat fungování vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vypývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření. Působnost vnitrostátních opatření týkajících se vymáhání pohledávek je omezena jen na území jednotlivých členských států. Správní orgány nemohou samy o sobě vymáhat daně a cla a poplatky mimo území svého členského státu. Současně se zvyšující se mobilitou osob a kapitálu využívají podvodníci územního omezení pravomocí vnitrostátních orgánů iniciovat insolvenční řízení v zemích, v nichž mají daňové nedoplatky. První ustanovení týkající se vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek byla obsažená ve směrnici 76/308/EHS (konsolidované ve směrnici 2008/55 ES) o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření. Tento nástroj se však v důsledku změn na vnitřním trhu za posledních třicet let ukázal jako nevhodný. Je proto nezbytné stávající směrnici zrušit a vytvořit zdokonalený systém pomoci při vymáhání pohledávek v rámci vnitřního trhu, který zaručí rychlý, účinný a jednotný postup v celé Evropské unii. Proto jsem hlasovala pro toto usnesení.

Návrh usnesení RC-B7-0072/2010

  John Stuart Agnew, David Campbell Bannerman, Derek Roland Clark a William (The Earl of) Dartmouth (EFD), písemně. – Strana UKIP plně podporuje úsilí, jehož cílem je poskytnout zemi úlevu, a je zděšena ztrátami na životech a utrpením těch, kdo byli katastrofou postiženi, nemůžeme však podporovat legitimizaci toho, aby EU vynakládala stovky milionů z peněz daňových poplatníků a současně se vojensky a diplomaticky snažila obejít demokratické a odpovědné národní státy, které v krizi zasahují.

Samozřejmě povzbuzujeme vládní pomoc a pomoc jednotlivců s cílem poskytnout úlevu a peníze těm, kdo byli postiženi, a na obnovu země. Musí se to však dělat transparentně za účasti veřejnosti, nikoli tajně prostřednictvím nevolených úředníků s ušlechtilými ambicemi na mezinárodní úrovni.

  Liam Aylward (ALDE), písemně. – (GA) Hlasoval jsem pro toto usnesení a pro finanční pomoc, kterou Evropská unie poskytne na dlouhodobou podporu, jež bude řízena ve spolupráci s místními orgány a lidmi na Haiti. Tyto peníze musí být využity na řešení základních příčin chudoby na Haiti, na pomoc posílení demokratické struktury země a na budování udržitelného hospodářství.

Podmínky na Haiti se v poslední době díkybohu zlepšily, a humanitární pomoc je rozdělována účinně a podle pořadí důležitosti; to vše díky podpoře a koordinaci mezinárodních organizací, nevládních organizací a obyvatel Haiti, kteří všichni spolupracovali.

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) Evropská unie je, podobně jako celé mezinárodní společenství, vystavena v souvislosti se situací na Haiti důležité zkoušce solidarity. Nadcházející summit EU musí představit rozhodné a dobře koordinované jednohlasné řešení, aby splňovalo potřeby rekonstrukce a pomoci, kterou Haiti potřebuje v důsledku jedné z největších přírodních katastrof v moderní historii. Je třeba reagovat na požadavek Evropského parlamentu a na žádost předloženou Evropské komisi, aby předložila konkrétní návrh na vytvoření civilní ochranné síly, která by byla schopna neprodleně zasáhnout v případě přírodní katastrofy v kterékoli části světa.

Nesmíme zapomenout na poučení z Haiti a Evropská unie musí v tomto případě ukázat, že nejenže ví, co znamená solidarita, ale že je rovněž přizpůsobivou a pružnou institucí, která se dokáže poučit ze současných bolestných událostí. Evropská unie má veškeré údaje a nástroje pro to, aby se zapojila do dlouhodobé rekonstrukce Haiti. Je nutná koordinace se Spojenými státy a Kanadou, aby celé mezinárodní společenství mohlo vystupovat jednotně. Historií i přírodou těžce zkoušení obyvatelé Haiti musí od mezinárodního společenství získat takové nástroje, které jim dovolí, aby se naučili si pomáhat sami.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Vítám závazek, který EU učinila s cílem poskytnout pomoc lidem na Haiti po zemětřesení, které tuto zemi zasáhlo v lednu. Před zemětřesením žilo 70 % obyvatel na Haiti pod hranicí chudoby a zahraniční dluh země činil 890 milionů USD. Nyní je povinností mezinárodního společenství přispět k vytvoření strategie pro obnovu země, která by byla udržitelná z krátkodobého, střednědobého i dlouhodobého hlediska.

Nyní nastala kritická doba pro koordinaci obnovovacích prací mezi jednotlivými mezinárodními dárci pomoci, haitskými orgány a občanskou společností, a já vítám nedávné rozhodnutí G7 odepsat dluhy Haiti, a to včetně dluhů u mnohostranných úvěrových institucí. Je mimořádně důležité, abychom této zemi pomohli zotavit se po zemětřesení, mezinárodní společenství však musí této příležitosti využít rovněž k tomu, aby pomohlo řešit hospodářské, sociální a politické nerovnosti na Haiti.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Zemětřešení, které zasáhlo ostrov Haiti 12. ledna 2010, zabilo tisíce lidí a způsobilo hrozivé škody a chaos, si žádá naši hlubokou solidaritu s haitskými občany. Měl jsem to potěšení a čest podílet se na tvorbě tohoto usnesení Parlamentu. V prvé řadě bych rád upřímně poděkoval odborníkům, jejichž šlechetná a okamžitá práce prostřednictvím mobilního zásahového centra pomohla zachraňovat životy a zabezpečit naléhavé potřeby spojené se zdravotní péčí, vodou, hygienou, oblečením atd. Prokázalo se tak, že investice, které Parlament v minulých letech požadoval, měly praktický a pozitivní výsledek.

Na druhé straně se z toho, co se stalo, musíme, stejně jako v případě asijského tsunami, poučit. Na základě Barnierovy zprávy z roku 2006 by Evropská komise měla co nejdříve předložit legislativní opatření pro vytvoření jednotné, nezávislé a stálé civilní ochranné síly EU, která by byla schopna provádět záchranné mise a zajišťovat integrovaný přístup k pomoci, obnově a rozvoji. Rád bych rovněž poděkoval členským státům, nevládním organizacím a občanské společnosti za veškerou humanitární pomoc, kterou poskytly.

  Lara Comi (PPE), písemně. – (IT) Zemětřesení, které dne 12. ledna 2010 zničilo Haiti, přičemž za sebou zanechalo 200 000 mrtvých a přibližně 250 000 zraněných, přimělo členské státy Evropské unie a celé mezinárodní společenství, aby přispěly k hmatatelnému a společnému závazku obnovy této země.

Taková koordinace se z krátodobého hlediska ukázala jako účinná, když předtím Evropská komise a jednotlivé členské státy přislíbily značné částky. Považuji za nezbytné směřovat toto společné úsilí tak, aby byla rekonstrukce udržitelná ve střednědobém a dlouhodobém výhledu a aby hlavním příjemcem přislíbené pomoci byli obyvatelé Haiti.

Připojuji se k výzvě mezinárodních humanitárních organizací, aby se obrovské množství dětí osiřelých v důsledku zemětřesení nestalo obětí obchodníků s lidmi. Domnívám se proto, že potřebujeme plán pro dohled nad touto krizovou situací, který zajistí, aby, co se týče zájmů Evropy a Spojených států, dostaly přednost prvořadé potřeby nejslabších skupin společenství.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro návrh usnesení o zemětřesení na Haiti, které si vyžádalo 200 000 obětí na životech a 250 000 zraněných. Ráda bych vyjádřila upřímnou soustrast a solidaritu lidem na Haiti a ostatním národům, pracovníkům mezinárodních organizací, mimo jiné OSN a Evropské komise, a rodinám obětí tragédie. Chtěla bych vyzdvihnout tvrdou práci některých členských států EU prostřednictvím mechanismu civilní ochrany EU, koordinovanou monitorovacím a informačním centrem Komise. Vítám také návrh provést hodnocení evropské reakce na humanitární krizi na Haiti, aby Evropská komise mohla předložit návrhy na zlepšení schopnosti EU v budoucnosti na katastrofy rychle reagovat.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) 12. leden 2010 se do haitské historie zapíše jako jeden z nejhorších dnů, jaké kdy země zažila. Lidé a země již předtím sužovaní chudobou a zaostalostí byli náhle zpustošení nemilosrdnou a vražednou přírodní katastrofou ohromných rozměrů.

Desítky tisíc úmrtí zaznamenaných ve statistikách, které byly neaktuální již v okamžiku svého vydání, a strach a zoufalství v očích těch, kdo přišli o všechno, více než dostatečně ospravedlnily mobilizaci mezinárodního společenství a občanské společnosti na celém světě a mně nezbývá, než toto úsilí pochválit.

Navzdory této vlně solidarity, která jen vrhá dobré světlo na ty, kdo se jí účastnili, bude potřeba pomoc zachovat i tehdy, až se světová pozornost přesune k jiné zemi.

Nehledě na mezinárodní úsilí může rekonstrukce probíhat jen za předpokladu, že se odpovědné subjekty i občané sami dokážou ujmout vedoucí úlohy v tomto procesu a přijmout z toho vyplývající povinnosti.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Kalamita, která Haiti postihla po krutém zemětřesení dne 12. ledna tohoto roku, je novou výzvou k solidaritě mezi lidmi a národy. S ohledem na svou historii a kulturní identitu, o významu na poli světové ekonomiky ani nemluvě, musí Evropská unie jednat příkladně a podporovat pomoc pro obyvatele Haiti a obnovu jedné z nejchudších zemí na světě. Musíme odstranit překážky pro finanční a logistické nátroje, které zmenší utrpení postižených tragédií na minimum, a to velmi urgentně, a zajistit rychlou obnovu základních životních podmínek. Podmínky pro podporu udržitelného rozvoje země však musíme teprve posoudit a měly by zajistit, abychom mohli bojovat proti stavu mimořádné chudoby, který se týká velké části obyvatel země. Kromě pobídek k udržitelnému zemědělství, industrializaci a udržitelnému cyklu pro rozvoj uvádění výrobků na trh považuji za klíčovou silnou strategii pro zlepšení životního prostředí, neboť Haiti je křiklavým a dramatickým příkladem ničivého dopadu změny klimatu na lidstvo. Hlasoval jsem proto pro návrh.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Tváří v tvář dramatickým obrazům totální zkázy na Haiti potřebujeme rychlou, účinnou a ryzí solidaritu, která umožní zmírnit utrpení haitského lidu. Současně je nutné odmítnout a odsoudit jakýkoli pokus zneužít haitskou tragédii k vojenskému obsazení země, a rozhodně hájit suverenitu a nezávislost Haiti – a to v tomto dokumentu chybí. Je politováníhodné, že usnesení přichází mnohem později, než prohlášení hlav některých států a vysokých představitelů OSN o vyslání desítek tisíc jednotek OSN do této země. Haiti a jeho lid potřebují hasiče, lékaře, nemocnice a základní potřeby.

Reakcí EU na přijetí usnesení bylo, že „Rada vyšle 350 příslušníků vojenské policie“. Nutno připomenout rychlou pomoc, kterou Haiti poskytly země jako Kuba, která neprodleně vyslala 400 lékařů, jež zachraňují životy, předchází epidemiím, budují zdravotnickou infrastrukturu a rozdělují základní potřeby, nebo Venezuela, která nabídla smazání dluhu a zajistila dodávky paliva.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Jsme předvědčeni, že nastal čas poskytnout veškerou humanitární pomoc, spolupráci a podpořit obnovu, kterou lidé na Haiti potřebují, s ohledem na jejich důstojnost a statečnost. Bohužel bylo příliš mnoho času vyplýtváno na ochranu a ne všechno probíhalo bez problémů. Již jsme tu odsoudili přístup některých subjektů, zejména Spojených států, které se více staraly o posilování své vojenské přítomnosti v této zemi prostřednictvím svých jednotek než o obyvatele Haiti.

Vyjadřujeme politování nad tím, že přijaté rozhodnutí příliš nechrání Haiti a jeho lid. Bylo by dobré hned na počátku odsoudit každého jednotlivce i zemi, kteří se snaží této kastrastofy zneužít a vrátit se k neokolonialismu. Takový přístup se zdá být důležitý i v souvislosti s vysláním tisíců ozbrojených jednotek Severní Ameriky, navzdory tomu, že většina populace žije v chudobě a je trvale vykořisťována nadnárodními společnostmi a zásahy vnějších subjektů, zejména Spojených států.

I nadále budeme pokračovat ve vyjadřování upřímné solidarity s obyvateli Haiti.

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Podpořila jsem toto usnesení, abych zdůraznila velký závazek solidarity, kterou Evropská unie musí projevit a poskytnout pomoc této zemi, jež byla před necelým měsícem zničena. Po skončení krizového stavu bude nutné rozvíjet dlouhobou pomoc, zejména těm nejohroženějším lidem a také vládním strukturám, které dnes nemají jinou možnost, než přenést své pravomoci na jednotky Spojených států. A konečně, Evropa se musí z takových událostí poučit, aby mohla v budoucnosti rychleji a účinněji reagovat a poskytnout optimální humanitární pomoc těm, kdo ji nejvíce potřebují.

  Richard Howitt (S&D), písemně. – My, poslanci Evropského parlamentu z labouristické strany, bychom chtěli vyjádřit nejhlubší soustrast s obyvateli Haiti, jejichž životy zničilo toto katastrofální zemětřesení, a plně podporujeme mezinárodní úsilí, jehož cílem je poskytnou zemi úlevu. Podpořili jsme toto usnesení s jasným záměrem vyslat signál, že Evropský parlament a jeho poslanci za labouristickou stranu jsou při dlouhodobé práci na obnově zpřetrhané infrastruktury, společenství a životů lidí na straně haitského lidu. Jsme obzvláště rádi, že v usnesení můžeme zmínit rozhodnutí Británie a dalších zemí G-7 zrušit své pohledávky v mezinárodním dluhu Haiti a vyzvat další národy, aby je následovaly.

Nesouhlasíme však s bodem 24 usnesení, neboť se domníváme, že jakýkoli návrh na zlepšení reakce EU na katastrofy by měl být učiněn po řádné konzultaci a úvaze, nikoli pouze v kontextu jedné katastrofy a jejích bezprostředních následků, jakkoli byly bolestivé. Tento bod se především dotýká současné úpravy, která je pro členské státy EU dobrovolná, a neměli bychom podceňovat vnitrostátní kapacity pro reakci na katastrofu, zejména pokud má Spojené království vlastní stálý tým pro rychlou odezvu, který byl nasazen do akce již hodinu po zemětřesení na Haiti.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – V posledních týdnech jsme byli svědky hrozivého rozsahu katastrofy, která zasáhla haitský lid. Stejně jako v případě jiných velkých přírodních katastrof je pozornost tisku a médií krátká a titulky se brzy začnou věnovat něčemu jinému. Bylo by však nepřijatelné, kdyby se pozornost politických představitelů přesunula stejně tak rychle, a je proto správně, že se tento Parlament snaží chovat tuto katastrofu jako jeden z hlavních bodů na pořadu. Toto usnesení je známkou dosavadní dobře odvedené práce orgánů EU i členských států a doufejme, že vysoká představitelka EU bere plně na vědomí konkrétní otázky, na něž dnes Parlament upozornil.

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE), písemně. – Podle haitských úřadů činí celková ztráta na životech po zeměstřesení 230 000 osob. Jedná se tedy o ještě větší katastrofu, než bylo asijské tsunami v roce 2004. Až opadne potřeba krizové pomoci, měla by se naše pozornost postupně upřít k dlouhobému rozvoji na Haiti. Haiti je jednou z nejchudších zemí na světě a bylo tak zcela nepřipraveno čelit katastrofě takového rozměru. Vřele vítám sliby  ohledně odpuštění haitských dluhů, které v poslední době zazněly, a naléhavě vyzývám všechny dárcovské země, aby pomohly při dlouhodobé a udržitelné obnově. A konečně, někteří kolegové zpochybňovali rozhodnutí baronky Ashtonové nenavštívit Haiti bezprostředně po katastrofě. Jejich kritika by byla namístě, pokud by její návštěva mohla přinést něco užitečného v pomoci obyvatelům Haiti. Pokud to ale mělo být pouhé divadlo pro veřejnost, aby se ukázalo, že se EU účastní, bylo její rozhodnutí zcela správné.

  Eija-Riitta Korhola (PPE), písemně. – (FI) Pane předsedající, hlasovala jsem pro usnesení o Haiti. Zemětřesení na Haiti způsobilo obrovské lidské neštěstí – stovky tisíc mrtvých a zraněných a prakticky zdevastované Port-au-Prince. Počet těch, kdo potřebují vnější pomoc, je odhadován na dva až tři miliony.

Evropané věnují svůj soucit příbuzným obětí, je však třeba jednat. Rozsáhlé a neprodlené přísliby EU ve formě pomoci jsou jednoznačně důležité. Rozpačitá reakce nové administrativy pro zahraniční záležitosti vyvolala údiv, a to oprávněně. Je zřejmé, že vysoká představitelka EU musí být v budoucnosti odpovědná za zajištění toho, aby Unie jednala rychleji a koordinovaněji. Haiti bude pomoc potřebovat dlouho. Jeho rány potřebují péči a domovy bude nutné postavit jeden po druhém.

Filozof Ludwig Wittgwnstein je autorem myšlenky, že žádné utrpení není větší než to, kterým může trpět jediný člověk. Podle mého názoru měl na mysli zhruba toto: na světě není větší jednotka vědomí než vědomí jednotlivce. Bolest nemůžete sčítat. Neexistuje žádné souhrnné vědomí, které by trpělo více než jednotlivec. Utrpení mas je vždy utrpením jednotlivce. A v tom spočívá i naděje. Matka Tereza údajně prohlásila, že kdyby se zabývala masami, nedosáhla by ničeho. Pomohu-li jedné osobě, pomohu tak největší možné jednotce – celému jednomu lidskému světu.

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Domnívám se, že EU musí lépe podporovat koordinaci a zviditelnit podporu haitskému státu. Právě teď jsou největším problémem logistické překážky (omezená kapacita pro přistání a vykládání zboží na letišti Port-au-Prince) a hledání řešení, jak pomoci těm, kdo jsou stále bez domova, zejména vzhledem k sezóně dešťů, která brzy nastane.

Musíme myslet na budoucnost a na to, jak bychom v takových situacích mohli jednat rychleji a účinněji. Podpořil jsem usnesení, neboť požaduje, aby na základě povinností daných v Lisabonské smlouvě komisařka pro mezinárodní spolupráci, humanitární pomoc a řešení krizí zajistila, aby Evropská unie hrála hlavní úlohu v krizových situacích a přitom koordinovala v budoucnu lépe svou pomoc.

Navíc je mimořádně důležité, aby evropské výkonné orgány předložily Parlamentu co nejdříve návrhy na vytvoření evropské civilní ochranné síly vycházející z mechanismu civilní ochrany EU. To umožní Evropské unii shromáždit zdroje nutné pro dodání krizové humanitární pomoci do 24 hodin po katastrofě.

  David Martin (S&D), písemně. – Ničivé zemětřesení způsobilo minulý měsíc na Haiti katastrofální škody, a je proto nutná dlouhodobá a angažovaná snaha celého světa v oblasti pomoci. Jsem potěšen, že EU zatím poskytla pomoc v hodnotě 196 milionů EUR. Podporuji usnesení požadující účinnou a koordinovanou humanitární práci EU, aby tak byla pro Haiti zajištěna dlouhodobá pomoc a obnova.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Zemětřesení, které Haiti postihlo dne 12. ledna 2010, nadále ovlivňuje život 3 milionů lidí, kteří naléhavě potřebují humanitární pomoc. Úloha zahraniční politiky EU byla upřesněna a hodnoty, které se EU snaží podporovat, jsou mimo jiné zaměřeny na to, aby přispěly ke světovému míru a bezpečnosti a ochraně lidských práv. Obecně bychom proto měli uvítat každou snahu, kterou vyvinou členské státy, aby pomohly této zemi, aby z této katastrofy vyšla jako plně funkční demokracie, jejíž hospodářství dokáže pomoci jejímu obyvatelstvu. Měli bychom rovněž mít na paměti, že haitský lid musí vždy být, společně se svou vládou, nedílnou součástí celého procesu obnovy.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Zdržel jsem se hlasování o RC-B7-0072/2010 o Haiti, neboť považuji za nezbytné, aby byly do této oblasti místo jednotek vysláni civilní pracovníci, jako například lékaři, architekti a hasiči. Politické, hospodářské a sociální stability, kterou potřebuje, bude Haiti moci dosáhnout pouze v případě, že bude svoboda země ochráněna před cizím vlivem. Finanční instituce jako Světová banka, Mezinárodní měnový fond a sociální partneři by měli zahraniční dluh Haiti neprodleně zrušit.

Rovněž podporuji opatření přijatá zeměmi Bolívarovské alternativy pro Ameriku (finanční pomoc prostřednictvím humanitárního fondu, podpora v oblasti energetiky a podpora zemědělských a výrobních iniciativ), které jsou důkazem existující bratrské solidarity mezi různými zeměmi. Tím, že jsem se zdržel hlasování, jsem se snažil zdůraznit, že obnova Haiti nemůže být provedena militarizací pomoci, ale spíše tím, že se skoncuje s mechanismy, které způsobily všeobjímající chudobu na Haiti, jako jsou například vnější dluhy, jejichž zrušení požaduji.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Dokonce i před zemětřesením bylo Haiti chudou zemí s nezajištěnými dodávkami potravin z místních zdrojů pro více než 2 miliony lidí a se stovkami tisíc sirotků na ulicích nebo v dětských domovech. Pro lidi na Haiti je samozřejmě důležité, aby byly infrastruktura a státní instituce obnoveny dlouhodobě. Nesmíme však zapomínat na to, že neprobíhá hladce rozdělování pomoci a mnoho žen a dětí je ve zvláště zranitelné situaci. Musíme v tomto případě postupovat opatrně. Tento návrh usnesení se zdá spravedlivě vystihuje většinu problémů a z toho důvodu jsem pro něj hlasoval.

  Wojciech Michał Olejniczak (S&D), písemně. – (PL) Zemětřesení, které postihlo Haiti v lednu tohoto roku, je jednou z největších humanitárních katastrof 21. století. Rozsah katastrofy je ještě horší v tom, že ničivé zemětřesení zasáhlo jednu z nejchudších zemí na světě. Tragédie obrátila k Haiti zraky celého světa. Nestačí zajistit jen rekonstrukci ostrova, humitární pomoc musí zahrnovat restrukturalizaci tam fungujících sociálních vztahů v duchu úcty k lidské důstojnosti a sociální spravedlnosti. Musí být tedy možné nejen poskytnout Haiti nevratnou pomoc, ale také zajistit, aby zemi a její společnosti byla dána šance začít od začátku.

Podporuji proto výzvu ke zrušení mezinárodního dluhu Haiti. Jsem současně proti řešením, která v důsledku mezinárodní „pomoci“ přivodí Haiti zvýšení jeho dluhu. S přihlédnutím ke všem těmto faktorům jsem se rozhodl společný návrh usnesení Evropského parlamentu o nedávném zemětřesení na Haiti podpořit.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro společný návrh usnesení Evropského parlamentu o nedávném zemětřesení na Haiti.

Souhlasím zejména s obsahem bodů 4, 8 a 9, zvláště s jejich pasážemi, které zdůrazňují, že přednost by EU měla dát pomoci procesu rekonstrukce a zlepšení humanitární situace, se zaměřením na zranitelné skupiny, jako jsou ženy a děti, a na poskytování přístřeší, zdravotnické péče, logistické pomoci a potravin; vyzýváme všechny členské státy, aby byly připraveny vyhovět žádostem OSN o další pomoc; vítáme, že Komise předběžně přislíbila 30 milionů EUR na humanitární pomoc; vítáme rozhodnutí zemí G-7 své pohledávky na mezinárodním dluhu Haiti zrušit, a současně vyzýváme Mezinárodní měnový fond, aby nesplacený dluh plně zrušil – a zdůrazňujeme, že jakákoli krizová pomoc po zemětřesení musí být poskytnuta ve formě grantů, nikoli půjček způsobujících zadlužení.

  Anna Záborská (PPE), písemně. – (FR) Dojde-li k přírodní katastrofě, je nezbytné, aby pomoc přišla neprodleně. V případě Haiti dokázaly účinnou humanitární pomoc bez byrokratického zpoždění poskytnout pouze Spojené státy. Je také zřejmé, že nejrychlejší a nejúčinnější humanitární činnost pochází od těch, které tato slavná sněmovna ve svých usneseních pravidelně kritizuje – katolické církve a humanitárních iniciativ křesťanských organizací. V tomto usnesení, které plně podporuji, Parlament vyzývá mezinárodní společenství, aby zajistilo, aby hlavními aktéry procesu rekonstrukce byli haitský lid a jeho vláda, a měli tak svůj osud ve svých rukou. Poslanci také podporují kroky EU směřující k novému nastartování místní produkce potravin rekonstrukcí poškozené infrastruktury a poskytnutím nezbytných materiálů (osiva, hnojiv a nástrojů) malým zemědělcům, zejména pro jarní setbu, která začíná v březnu a představuje 60 % vnitrostátní produkce potravin. V době, kdy mezinárodní společenství investuje do vytvoření infrastruktury odolné proti zemětřesení, bych ráda zdůraznila skutečnost, že byly zasaženy i církevní budovy a že by mezinárodní finanční prostředky měly být přiděleny rovněž na obnovu kostelů a seminářů.

Návrh usnesení B7-0078/2010

  John Stuart Agnew, Andrew Henry William Brons, David Campbell Bannerman, Derek Roland Clark a William (The Earl of) Dartmouth (EFD), písemně. – UKIP je vážně znepokojena situací v Íránu a vyzývá vlády na obou stranách, aby nalezly diplomatické, a především mírové řešení přetrvávajícího politického a humanitárního úpadku v zemi. EU nemůže v této situaci zasáhnout, neboť by tím jen vyostřila napětí. Namísto zvolených politiků v čele jednání neodpovědní byrokraté EU dosáhnou výsledku, který bude špatný pro Írán i pro zbytek světa. Jednání by měla probíhat ve spolupráci s dalšími vnitrostátními vládami – neměla by být Evropskou unií vynucována shora. Řada zemí chce zůstat neutrálních, například Irsko, a EU, která za ně v této důležité otázce jedná, tak závažným způsobem podrývá jejich demokratickou politiku.

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro tento dokument, jsa veden silným smyslem pro odpovědnost, a doufám, že toto usnesení může přinést ovoce. Rád bych pochválil sjednocené úsilí jednotlivých politických skupin v Parlamentu, díky němuž může toto sídlo evropské demokracie hovořit jedním hlasem a které takto podtrhlo silně pragmatické zaměření tohoto usnesení, jež naznačuje cesty, řešení a konkrétní opatření, jak má EU vystupovat vůči íránskému režimu. Proto bych rád zdůraznil, že potřebujeme: a) důrazně odsoudit podniky, které dodávají íránským orgánům vybavení a technologie, které mají za cíl provádění cenzury a dohledu a jež by měly být evropským podnikům zakázány; b) požadovat, či lépe vyžádat si uznání toho, že je naprosto nezbytné zajistit úplné dodržování Vídeňské úmluvy a diplomatických pravidel; c) zavést více sankcí pro íránské organizace a úředníky, kteří pracují v zahraničí a jsou odpovědní za represe a omezování svobody v Íránu, spolu s těmi, kdo se podílejí na porušování mezinárodních závazků Íránu v jaderné oblasti; a d) přesto přese všechno podporovat trvalý a prohloubený dialog s Íránem, zejména s občanskou společností.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro návrh usnesení o situaci v Iránu, neboť jsem znepokojena tamějším trvalým porušováním lidských práv, zejména pokud jde o svobodu sdružování, projevu a informací, a rovněž z toho důvodu, že podporuji demokratická přání íránského lidu.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Z Íránu přišly v posledních měsících dvě zprávy, z nichž bohužel ani jedna není povzbudivá. První se týká pokroku v obohacování uranu pro jaderné účely, druhá pak potlačení umírněné frakce vedené panem Moussavim, která zpochybňuje výsledky nedávných parlamentních voleb. Vývoj v těchto dvou oblastech je sám o sobě dostatečně znepokojivý, ve vzájemné spojitosti je však důvodem k vážným obavám.

Co lze říci o této nestabilní zemi, kde stále radikálnější vláda zabíjí, mučí a vězní své odpůrce, kteří proti ní protestují v ulicích, a která současně houževnatě pracuje na programu obohacování uranu zaměřeného na získání jaderné energie?

Ačkoli fundamentalistický režim ajatoláhů prohlásil, že jeho úmysly jsou dobré a že vyrábí jadernou energii pro mírové účely, mezinárodní společenství o tom není přesvědčeno a oprávněně vnímá Írán jako sílící hrozbu.

Evropská unie musí, kromě toho, že od samého počátku odsuzuje mimořádně brutální represi íránských umírněnců, společně se svými spojenci a dalšími mezinárodními aktéry bojovat za posílení a přitvrzení sankcí proti Teheránu a nevylučovat v boji proti této hrozbě žádnou formu koordinovaného úsilí.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Hájíme svobodu projevu a demokracii a souhlasíme s tím, že je třeba vyjádřit naše obavy z vývoje situace v Íránu v posledních měsících, zejména v souvislosti s masovými represemi ze strany íránských bezpečnostních sil. Navržené znění však k tomu nepřispěje.

Nutné vyjádření našeho znepokojení nad vývojem situace podle našeho názoru nesmí přehlížet velké ohrožení suverenity a územní celistvosti Íránu, včetně zvýšené diplomatické a vojenské účasti pod vedením OSN, včetně koncentrace vojenských jednotek Spojených států v regionu. Neměli bychom zapomínat na to, že tyto prvky zároveň ohrožují práva íránského lidu a oslabují jeho vlastní síly, které trvale bojují za demokracii, pokrok a sociální spravedlnost v Íránu. Přijaté znění toto vůbec nezmiňuje.

Právo určovat budoucí směřování Íránu náleží výhradně íránskému lidu a jeho aktvitě v politické a sociální oblasti. Rádi bychom vyjádřili svoji solidaritu s demokratickými organizacemi a íránskými občany, kteří bojují za sociální spravedlnost a pokrok ve své zemi.

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Podpořila jsem usnesení, které odsuzuje přístup Íránu z hlediska jeho záměrů v jaderné oblasti, ale i jeho útoků na svobodu projevu, jimž dennodenně padnou za oběť jeho lidé. Návrat k násilí, jaké bylo vůči demonstrantům íránskými orgány přijato, je nepřijatelné, stejně tak jako cenzura tisku a bránění v přístupu k informacím.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Současný společenský převrat v Íránu, systematické represe lidu a oponentů režimu, omezení svobody tisku a svobody projevu, nezrušení trestu smrti a trvalé rozvíjení jaderného programu proti mezinárodnímu společenství, to jsou důvody k velkým obavám. Ještě znepokojivější jsou zprávy, že Írán minulý měsíc provedl úspěšné testy nové rakety s dlouhým doletem, čímž ohrozil regionální a světovou bezpečnost. Nedávné zrušení náštěvy delegace Parlamentu je dalším jasným signálem, že tato země nechce spolupracovat. Z naší strany proto musíme politiky prováděné íránským režimem odsoudit.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Existuje mnoho zemí, kde jsou demokracie a lidská práva v zoufalé situaci. EU se musí i nadále snažit za pomoci odvolání a podobných postupů tuto situaci změnit. Kroky Íránu a jeho snaha stát se jadernou velmocí by nás neměly překvapovat. Je to mimo jiné důsledek jednostranné politiky Spojených států. Situaci lze zmírňovat jen za pomoci diplomacie, ale EU se v tomto ohledu musí vyhnout tomu, aby se nechala Spojenými státy zneužít. Návrh usnesení uvádí, že nebylo dosaženo žádného výrazného pokroku a že jediným klíčem k řešení je dialog. S tím souhlasím.

  Sławomir Witold Nitras (PPE), písemně. – (PL) Rád bych vyjádřil svou podporu usnesení, jehož cílem je jasně vyjádřit postoj Evropské unie v souvislosti se základními lidskými právy v Íránu. Jako většina z nás, i já jsem pobouřen tím, jak je zacházeno s íránskou opozicí. Odsouzení Mohammeda Rezá AlíZamáního a Arashe Rahmíního k smrti za jejich politickou činnost je, dle mého názoru, porušením veškerých norem, jimiž se moderní svět řídí. Těší mne, že EU k této věci zaujímá velmi jasný postoj. Současně bych rád vyjádřil politování nad tím, že podobně silná reakce nenásledovala poté, co bylo zabráněno demonstraci, kterou organizovala dne 31. ledna 2010 ruská opozice v Moskvě a Petrohradu, a její organizátoři, včetně Olega Orlova, předsedy organizace Memorial, jíž byla minulý rok udělena Sacharovova cena, byli uvězněni. Domnívám se, že reakce vysoké představitelky EU by měla být v této záležitosti stejně dynamická jako v případě Íránu, a měla by se také přizpůsobit tvrdé kritice ruských orgánů přednesené předsedou Evropského parlamentu panem Buzkem.

  Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) Je pro nás skutečně mimořádně důležité obnovit dialog s Íránem. Proto velmi lituji, že byla odložena delegace EU, která měla Írán navštívit, a doufám, že bude co nejdříve možné ji znovu uspořádat. V Íránu dnes jednoznačně existuje nedostatečná úcta k lidským právům a demokracii. Zpřísnění sankcí vůči Íránu ale není ten správný postup. Rovněž opozice íránské vlády je proti přísnějším sankcím, neboť by zasáhly především íránský lid. Kromě toho EU opět používá dvojí metr. Jde-li o důležité hospodářské partnery, jako je Čína nebo Indie, pak je ochotna přimhouřit oko. Z těchto důvodů jsem se hlasování zdržel.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasoval jsem pro návrh usnesení o Iránu, zejména z důvodu nedávných útoků, včetně včerejšího útoku na italské a francouzské velvyslanectví.

Evropská unie ve skutečnosti bude muset zajistit, aby vystupovala jako mluvčí pro jednoznačné stanovisko k teheránskému režimu. Íránské orgány zde hrají roli v rozdmýchávání této nebezpečné atmosféry netolerance a zastrašování vůči všem zemím Evropské unie. Útok na velvyslanectví byl spáchán lidmi, kteří chtějí přistřihnout křídla demokracii a kteří jsou proti svobodě.

Doufám, že evropské orgány přijmou co nejdříve jasné stanovisko, které to, co se stalo, odsoudí, a že rozhodnou, jaká diplomatická opatření budou vůči Íránu přijata.

  Geoffrey Van Orden (ECR), písemně. – Rozhodné usnesení o Íránu je podporováno ECR. Jsme pro rozsáhlou mezinárodní akci v boji proti zvyšující se jaderné kapacitě Íránu. Nejvíce politováníhodné v této souvislosti je, že Evropský parlament nevyužil příležitost podpořit mezinárodní požadavek dalších sankcí. Měl bych ještě dodat, že naštěstí nejsou v Teheránu žádná „velvyslanectví EU“. Jsou zde velvyslanectví jednotlivých států.

  Anna Záborská (PPE), písemně. – (FR) Íránská islámská republika je mimořádně přísná v odsuzování špatného zacházení s muslimy na celém světě. Na druhé straně však mullahové nezastavují pronásledování křesťanů a neodsuzují jejich podmínky. Konverze ke křesťanství je považována za formu odpadlictví a trestána smrtí. Evropský parlament však bohužel nemá odvahu odsoudit situaci křesťanských mučedníků v Íránu. Papež Jan Pavel II. řekl: „Pronásledování zahrnuje různé druhy diskriminace vůči věřícím, ale i vůči celému církevnímu společenství“. K těmto formám diskriminace zpravidla dochází v okamžiku, kdy je uznáno právo na náboženskou svobodu a svobodu vyznání, a to v právních předpisech jednotlivých zemí i v prohlášeních mezinárodní povahy ... Dnes jsou, kromě vězení, koncentračních táborů, táborů nucených prací a vypovězení ze země, používány rovněž méně známé, zato však propracovanější, tresty – nikoli násilná smrt, ale určitá forma smrti občanské, nikoli izolace ve vězeních a táborech, ale společenská diskriminace nebo trvalé omezení osobní svobody. Pokud Parlament chce brát svůj požadavek na dodržování lidských práv vážně, měl by zaujmout jasnější postoj ke křesťanům pronásledovaným v Íránu.

Návrh usnesení B7-0021/2010

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Hrozí, že se Jemen stane novým Afghánistánem – oblíbeným výcvikovým táborem Al Kájdy a líhní fundamentalistů a teroristů, kteří se šíří po celém islámském světě.

Situace společenské, politické a hospodářské degradace, ne-li úplného úpadku, jejímž projevem je občanská válka a absence jakékoli vlády, která by mohla účinně řídit osud celého svého území, proměnila zemi v místo bez zákona nebo spíše pořádku, co může přerušit krizi a stoupající míru projevů násilí a radikalismu.

To znamená, že je nutné, aby mezinárodní společenství přistupovalo k otázce Jemenu soustředěněji a odhodlaněji, a že by pomoc poskytnutá této zemi měla být přesně zamířená na účinné zlepšování životní úrovně jemenského lidu.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Celková situace v Jemenu znepokojuje celý svět a EU musí, s ohledem na nedávné teroristické útoky, hrát stále aktivnější úlohu při předcházení tomu, aby se Jemen stal v rámci mezinárodního společenství dalším zkrachovalým státem.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) V boji proti terorismu se do středu pozornosti dostal Jemen – líheň islámských extremistů. Boj proti chudobě a zvýšení vojenské pomoci problémy Jemenu neodstraní. Klíčem k řešení je poskytnutí většího objemu rozvojové pomoci, v jejímž důsledku kampaň džihádu ztratí půdu pod nohama. EU se v žádném případě nesmí nechat donutit k tomu, aby se ocitla v roli pokladníka Spojených států. Naopak se musí ujmout pozice nestranného zprostředkovatele, aby pomohla dialogu a připravila podmínky dlouhobému politickému řešení. Tento návrh usnesení podobný postup volí, a proto jsem pro něj hlasoval.

  Geoffrey Van Orden (ECR), písemně. – Souhlasím sice s podstatou tohoto usnesení o současné situaci v Jemenu a podílel jsem se na jeho vzniku, nemohu však souhlasit s uvedenou zmínkou o koordinující úloze, kterou bude v budoucnu v souvislosti s Jemenem hrát služba EU pro vnější činnost. Již v průběhu navrhování jsem žádal, aby byly zmínky o Evropské službě pro vnější pomoc odstraněny, ostatní politické skupiny to ale odmítly. Evropská služba pro vnější činnost je produktem Lisabonské smlouvy – smlouvy, kterou neschvaluji a která nemá demokratickou legitimitu. Evropská služba pro vnější činnost má mít síť „velvyslanectví EU“ a pod bdělým dohledem nové vysoké představitelky EU / místopředsedkyně Komise má být odpovědná za vytváření a provádění vojenské a zahraniční politiky EU.

Dlouho jsem byl proti tomu, aby EU měla roli v těchto dvou oblastech politiky, které, jak jsem upřímně přesvědčen, musí zůstat výhradní výsadou suverénních členských států.

Návrh usnesení B7-0029/2010

  John Stuart Agnew, David Campbell Bannerman, Derek Roland Clark a William (The Earl of) Dartmouth (EFD), písemně. – UKIP je zásadně proti obchodování s lidmi, které je moderní formou otroctví. Požadujeme zavedení vyšších trestů pro pachatele těchto zločinů a rozhodná opatření k vymýcení takové činnosti. Nemůžeme však dopustit, aby EU, nad hlavami zvolených vlád, využila obchodování s lidmi jako záminku k harmonizaci imigrační a hraniční politiky. Rozhodování o vnitrostátní politice v těchto oblastech musí mít v rukou voliči prostřednictvím volební urny a zvolených politiků – není možné, aby EU ukořistila další kus politiky, který vyjme z demokratické odpovědnosti. Pokud by v EU nebyly žádné otevřené hranice a každá země by měla svou vlastní imigrační politiku, bylo by mnohem snazší vymýtit závažný organizovaný zločin a obchodování s lidmi.

  Liam Aylward (ALDE), písemně. – (GA) Hlasoval jsem pro tento návrh usnesení, protože musíme zajistit, aby byla dána praktická, ale i morální priorita řešení otázky obchodování s lidmi a tomu, jak je obchodování využíváno jako zdroj pracovního trhu.

Na základě Lisabonské smlouvy má Evropská unie pravomoc a příležitost evropskou politiku ve vztahu k obchodování s lidmi posílit. Jak jsem řekl v rozpravě k tomuto usnesení, tato problematika musí být důležitý bod na pořadu jednání. Evropské unie má, vzhledem ke své významné úloze v oblasti světového obchodu a závazku chránit lidská práva, povinnost bojovat proti obchodování s lidmi, zejména proti dětské práci.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – Obchodování s lidmi je jedním z nejhroznějších a nejzávažnějších zločinů. Boj nemůže být účinný bez soudržného politického přístupu, který by se soustředil na prevenci, ochranu obětí a účinné postihy obchodníků s lidmi. Volný pohyb v rámci EU přinesl našim občanům nemalé výhody, avšak současně otevřel v mnohla ohledech pole pro obchodníky s lidmi. Obětí obchodování s lidmi se každoročně stanou desítky tisíc mladých žen a dětí z nových členských států. Evropský parlament bude muset sehrát klíčovou úlohu v boji proti obchodování s lidmi. Budeme muset zajistit, aby prevence, ochrana a podpora obětí byly důležitý bod na politickém programu. Musíme požadovat, aby členské státy plně prováděly platné politiky EU a další nástroje týkající se obchodování s lidmi a zajistily, aby byly zavedeny přísnější tresty a postihy.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro toto usnesení, neboť Evropská unie musí bojovat proti nezákonnému přistěhovalectví a obchodování s lidmi. S rostoucí nezaměstnaností vzroste i počet lidí, kteří se mohou stát obětí obchodování s lidmi nebo mohou být vykořisťováni nucenou prací. Především ti, kdo ztratili práci ve své zemi, kdo ztratili naději na lepší život, budou hledat úspěch jinde. Této situace mohou zneužít zločinecké skupiny. Hlavní oblast obchodování s lidmi, týkající se zejména dětí a také dívek a žen, se po mnoho let nezměnila. Sexuální vykořisťování za podmínek blížících se otroctví se objevuje zejména ve východní Evropě, která je průjezdní trasou pro obchodování s lidmi na západ. Musíme připravit širokou strategii boje proti obchodování s lidmi, která by se měla nejvíce zaměřit na opatření proti obchodování s lidmi, prevenci a na ochranu obětí a postihy. Opatření proti obchodování s lidmi musí přijmout všechny členské státy a zajistit přitom koordinaci vnitrostátních právních předpisů. V otázce obchodování s lidmi bychom měli usilovat o užší spolupráci všech dotčených stran.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Tato moderní forma otroctví prodělala v posledních letech znepokojivý nárůst a stala se třetí nejvýnosnější formou organizované trestné činnosti. V roce 2009 bylo podle odhadů 270 000 obětí a Europol nezaznamenal žádný pokles v oblasti obchodování se ženami za účelem sexuálního vykořisťování a naopak zaznamenal vyšší počet obětí obchodování za účelem nucené práce. To je nepřijatelné a nesmíme dopustit, aby to díry v právních předpisech umožňovaly. Potřebujeme rychlou, celosvětovou, komplexní a koordinovanou odpověď – v legislativní i realizační oblasti. V souvislosti se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost naléhavě vyzývám Komisi, aby co nejdříve předložila nový návrh a učinila vytvoření soudržné evropské politiky pro účinný boj proti obchodování s lidmi jednou ze svých hlavních priorit. Návrh by měl pojmout všechny aspekty této otázky, včetně otázek týkajících se zemí původu, tranzitních a cílových zemí, lidí, kteří oběti vyhledávají, organizují přepravu a vykořisťování, a dalších prostředníků, zákazníků a dalších osob, které mají z obchodování prospěch.

Současně musíme zajistit odpovídající úroveň ochrany pro oběti a svědky prostřednictvím okamžité pomoci. Musíme také usilovat o to, abychom co nejvíce vytěžili z nástrojů, které v této oblasti bohužel stále ještě nejsou na tomto poli dostatečně využívány ze strany orgánů, mezi které patří i Europol, Eurojust a Frontex.

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D), písemně. – (RO) Považuji za důležité a podporuji vytvoření stálé platformy na úrovni Evropské unie, která zaručí, aby politiky v oblasti obchodování s lidmi pokrývaly veškeré aspekty spojené se sociálními záležitostmi a sociálním začleňováním, a rovněž přijetí vhodných a účinných programů na podporu opětovného sociálního začlenění obětí, včetně opatření ve vztahu k trhu práce a systému sociálního pojištění.

  Lena Ek, Marit Paulsen a Olle Schmidt (ALDE), písemně. – (SV) Původní znění bodů 13 a 15 o rozlišování mezi obětmi obchodování s lidmi a neregulérními přistěhovalci a co se týká povolení k pobytu pro lidi, kteří se stali obětí obchodování, považujeme za vhodnější, přesto však v zájmu dosažení kompromisu hlasujeme pro pozměňovací návrhy k těmto bodům. Díky tomuto kompromisu budou obětem obchodování s lidmi udělena dočasná povolení k pobytu, a hraniční kontroly budou o těchto otázkách obchodování s lidmi více informovány. To je první krok. Budeme radši, když bude usnesení nyní přijato, a budeme dále pracovat na tom, aby bylo obětem obchodování s lidmi uděleno trvalé povolení k pobytu.

  Ioan Enciu (S&D), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro usnesení Evropského parlamentu o předcházení obchodování s lidmi, neboť je považuji za mimořádně důležitý krok pro posílení boje proti obchodování s lidmi, které nabývá hrozivých rozměrů a představuje závažné porušení základních lidských práv.

Návrh směrnice, který má být v krátké době předložen k posouzení Parlamentu, musí uvádět přísné postihy na evropské úrovni pro všechny, kdo se na tomto druhu obchodování podílejí. Je třeba provést změnu vnitrostátních předpisů členských států v zájmu harmonizace postihů, aby bylo zajištěno, aby byli obchodníci s lidmi postiženi maximálními tresty, neboť ty se v současnosti v jednotlivých státech značně liší.

Z tohoto pohledu je nutný i přeshraniční přístup k řešení této pohromy, zejména prohloubením spolupráce se zeměmi původu a tranzitními zeměmi, kde v některých z nich hrozí obchodníkům s lidmi pouze nepatrné tresty. Zároveň je nezbytné zajistit, aby byla poskytována ochrana a pomoc obětem obchodování s lidmi, zejména ženám a dětem, které podle statistik představují až 80 % obětí.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro usnesení o předcházení obchodování s lidmi, neboť potřebujeme, aby Rada a Komise zajistily, aby boj proti této pohromě měl mezi jejich prioritami nadále výsadní místo, a to i v době hospodářské a finanční krize. Členské státy, které tak dosud neučinily, by proto měly co nejdříve plně provést veškeré politiky EU týkající se obchodování s lidmi na vnitrostátní úrovni a ratifikovat další právní nástroje v této oblasti, aby obětem obchodování s lidmi zajistily větší ochranu a pomoc.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Obchodování s lidmi představuje v dnešní době pro jeho oběti nelidskou moderní podobu otroctví. Pro pachatele, zločinecké organizace podílející se na prostituci a sexuálním vykořisťování, nezákonných adopcích, nucené práci, nezákonném přistěhovalectví a nezákonném obchodování s orgány, je to mimořádně výnosná činnost.

Bohužel se tyto hrozné věci dějí i v Evropské unii. Naléhavě proto vyzývám Evropskou komisi, aby přijala přísná a rozsáhlá opatření pro boj proti obchodování s lidmi. Je nutný tříprvkový přístup: i) dostatečná ochrana obětí, jimiž jsou převážně ženy a děti, zajištění jejich nejzákladnějších práv, jako je právo na život, svobodu, tělesnou a duševní integritu a sexuální sebeurčení, ii) preventivní opatření při vyšetřování a rozbíjení sítí, které podporují obchodování s lidmi a mají z něj prospěch, a konečně iii) přísné potrestání obchodování s lidmi a jejich vykořisťování pro jakékoli nezákonné účely, a postihy úměrné spáchaným trestným činům.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Jak je uvedeno v přijatém usnesení, je nutné přijmout bezodkladná opatření „proti obchodování s lidskými bytostmi, na základě uceleného přísupu zaměřeného na lidská práva, který se soustřeďuje na boj proti obchodování, předcházení obchodování a ochranu obětí“. Přijmout přístup zaměřený na oběti znamená, že musí být identifikovány, jasně zacíleny a chráněny veškeré potenciální kategorie obětí, se zvláštní pozorností věnovanou dětem a dalším rizikovým skupinám.

Vyjadřujeme však politování nad tím, že pozměňovací návrhy, které jsme k tomuto usnesení předložili, byly zamítnuty, přestože se zaměřovaly na příčiny obchodování s lidmi a postupy, jak tyto příčiny řešit, a byla v nich obsažena především následující doporučení:

– boj proti nezaměstnanosti, marginalizaci a chudobě, které jsou základními příčinami obchodování s lidmi, zdůraznění naléhavé potřeby změny hospodářské a sociální politiky, aby byla prvořadá pozornost zaměřena na posilování sociálních a zaměstnaneckých práv, pracovní místa s právy, řádné veřejné služby a hospodářský a sociální pokrok;

– posílení spolupráce a solidarity se zeměmi původu přistěhovalců, zejména prostřednictvím příspěvku na rozvoj jejich hospodářství, zlepšování znalostí, zrušení jejich dluhů a zdanění finančních transakcí.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasovali jsme proti tomuto usnesení o obchodování s lidmi, ačkoli je to jeden z nejodpornějších trestných činů, které existují. Učinili jsme tak zaprvé proto, že tuto problematiku politicky zneužíváte k dalšímu rozšíření pravomocí bruselské Evropy, jejích orgánů a jejích početných agentur, které nicméně stále prokazují svou neúčinnost. Zadruhé jsme tak učinili především proto, že využíváte pozornosti, která by byla za normálních okolností věnována obětem, k vytvoření nového efektu sacího čerpadla v souvislosti s přistěhovalectvím – sociální a právní pomoc, automatické povolení k pobytu, přístup na trh práce, zjednodušený přístup ke slučování rodin a sociální péče. To vše by oběť získala bez ohledu na to, zda spolupracuje s příslušnými orgány, aby jim pomohla dopadnout obchodníky s lidmi a rozbít jejich sítě. Takže jediné, co by nezákonný přistěhovalec musel udělat pro to, aby se dostal do Evropy, je říct, že je obětí sítě, která od něj vymáhá tisíce EUR. Následně, a můžete si o tom myslet, co chcete, budou nezákonní přistěhovalci požadovat tento status a tyto podmínky a vy jim je dáte! Jste nezodpovědní!

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro usnesení o předcházení obchodování s lidmi, které předložily levicové a středové skupiny v Evropském parlamentu, neboť musíme potvrdit nahlas a jasně, že oběti obchodování, z nichž většinu tvoří ženy a děti, by měly obdržet bezpodmínečnou ochranu a pomoc. Tyto oběti by měly mít přednostní právo na bezplatnou právní pomoc, postihy obchodníků s lidmi by měly být přísnější a měli bychom najít způsob, jak odstranit poptávku klientů po této službě. Jedná se o nepřijatelné násilí na ženách a měli bychom učinit společná opatření, abychom takovému obchodování předcházeli, chránili oběti obchodování a stíhali pachatele takového násilí.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Zatímco mnozí lidé v EU žijí poměrně pohodlný život, praxe je taková, že v celé EU, včetně těch oblastí, které jsou nejbohatší, žije velké množství lidí v chudobě. Právě přeshraniční povaha obchodování s lidmi činí z této otázky téma, které je velice důležité pro orgány EU, a proto vítám dnešní usnesení.

  Lívia Járóka (PPE), písemně. – (HU) Obchodování s lidmi představuje jedno z nejzávažnějších porušení lidských práv, které může nabývat řadu podob od sexuálního vykořisťování a nucené práce přes obchodování s orgány až po domácí zotročení, přičemž obětmi jsou především ženy a děti. Současný právní rámec Unie o boji proti obchodování s lidmi je nedostatečný, tak je samozřejmě důležité, aby Evropská unie na základě mandátu, který jí dává Lisabonská smlouva, podnikla mnohem razantnější kroky proti tomuto jevu, zejména na ochranu ohrožených skupin, především dětí, a pomoc těmto skupinám. Vytvoření funkce koordinátora pro boj proti obchodování s lidmi je v této souvislosti vítanou iniciativou a pozitivní je i to, že návrh požaduje, aby členské státy vynášely odrazující rozsudky, jaké odpovídají krutosti této trestné činnosti. Velmi důležitým vývojem je to, že návrh usnesení zakotvuje, že souhlas oběti s vykořisťováním je z hlediska stíhání bezvýznamný, a že pomoc bude oběti poskytnuta bez ohledu na její ochotu k účasti v procesu.

Je také potřeba, aby se do institucionálních opatření na odstranění obchodování s lidmi co nejvíce zapojovala občanská společnost a aby byly zahájeny informační kampaně pro nejohroženější skupiny. Doufejme, že členské státy tento integrovaný přístup, který se vztahuje na prevenci, postihy a rovněž ochranu obětí, brzy uplatní ve svých právních řádech, a tím, že ratifikují příslušné právní nástroje, učiní velký krok k odstranění moderní formy otroctví.

  Filip Kaczmarek (PPE), písemně. – (PL) Pane předsedající, podpořil jsem přijetí usnesení o obchodování s lidmi. Obchodování s lidmi je jedna z nejhorších věcí, které si mohou lidé navzájem způsobit. Je děsivé, jak rozšířený tento strašný jev je. Nemohu nalézt žádné ospravedlnění, žádné polehčující okolnosti pro ty, kdo takto zašlapávají veškeré hodnoty, které jsou pro nás tak důležité. Obchodování s lidmi je popřením svobody, důstojnosti a rovnosti. Doufám, že Evropský parlament přispěje k omezení a do budoucna úplnému vymýcení obchodování s lidmi.

  Timothy Kirkhope (ECR), písemně. – Skupina ECR je jednotná v názoru, že obchodování s lidmi je nepřijatelné a mělo by být zastaveno. Máme však některé zásadní výhrady k adekvátnosti tohoto usnesení, pokud jde o řešení hlavních příčin obchodování s lidmi, a proto jsme se rozhodli hlasovat proti. Podle názoru skupiny ECR přijímá toto usnesení „přístup zaměřený na oběti“ a předepisuje členským státům, jak mají zacházet s obětmi, s nimiž se obchodovalo, čímž předpokládá, že k obchodování musí nevyhnutelně docházet. Skupina ECR však společně s PPE podepsala usnesení požadující posílenou spolupráci mezi členskými státy, policií a agenturami pro kontrolu na hranicích, kde osobní údaje mohou být chráněny a kde jednotlivé členské státy o péči o oběť mohou rozhodnout.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Veškeré formy násilí, „moderní“ i jiné, jsou nanejvýš hanebné. Toto usnesení si proto zasluhuje uznání za svou snahu chránit oběti násilí před odlidštěnou touhou po zisku a sociálním a psychologickým utrpením, jaké je tím způsobeno. Je nicméně politováníhodné, že se omezuje na oběti zločineckých sítí podzemní ekonomiky, neboť obchodování s lidmi má i svůj zákonný protipól, který není o nic méně zavrženíhodný.

Neoliberalismus a jeho posedlost ziskem, jeho neustálé vytváření konkurenčního postavení mezi jednotlivými pracovníky a jeho nesmyslné přemisťování působí občanům symbolické, i fyzické násilí. Nutí je, aby se stěhovali proti své vůli, a způsobuje jim takové obtíže, že počet sebevražd v souvislosti s prací vzrůstá. Takové podrobování si občanů, kteří se stávají jen položkami na misce vah v tomto neúčinném nezdravém systému, nástroji ve službách zájmů finančních elit, aniž by na ně byl brán zřetel, přičemž jsou v ohrožení jejich životy – co jiného to totiž je, než obdoba vlastnictví lidských bytostí, tedy otroctví? Proti zločinu se samozřejmě musí bojovat, ale stejně tak je nutné bojovat proti institucionalizovanému páchání zla a vytvořit z Evropské unie unii pro emancipaci občanů.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Obchodování s lidmi porušuje nejzákladnější lidská práva a je formou otroctví založenou na sexuálním a pracovním vykořisťování. Podle mezinárodních odhadů je obchodování s lidmi třetí nejvýnosnější oblastí nezákonného obchodu. Nyní je důležité, že vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, která výrazně posiluje činnost Evropské unie v oblasti soudní a policejní spolupráce. Boj proti obchodování s lidskými bytostmi musí být jedním z hlavních cílů Evropské unie, a role Parlamentu jakožto spolutvůrce právních předpisů znamená, že bude muset v této věci hrát ústřední úlohu. Boj proti obchodování s lidmi by proto měl být jednou z hlavních priorit EU, a to i v dobách hospodářské a finanční krize.

  Wojciech Michał Olejniczak (S&D) , písemně. – (PL) Obchodování s lidmi je jednou z největších pohrom počátku tohoto století. Označuje-li je někdo za moderní formu otroctví, nelze ho obvinit, že přehání. Je to mimořádně výnosná činnost, kterou ovládají nebezpečné, organizované zločinecké gangy. Plně podporuji návrh usnesení (B7–0029/2010) o předcházení obchodování s lidmi, který byl předložen širokou koalicí politických skupin Evropského parlamentu. Podle mého názoru má Evropská komise povinnost vytvořit akční plán k účinnému vymýcení obchodování s lidmi. Současně plně podpouji výzvu autorů usnesení, aby byl jmenován koordinátor EU pro boj proti obchodování s lidmi v rámci úřadu komisařky pro spravedlnost, základní práva a občanství. Věřím, že to bude novým impulsem k zintenzivnění kroků proti obchodování s lidmi.

  Daciana Octavia Sârbu (S&D), písemně. – (RO) Obchodování s lidmi je rostoucím trhem, v současnosti srovnatelným s obchodováním s drogami nebo zbraněmi, přičemž se jedná o jev, který se sice rozšířil po celém světě, v málo rozvinutých zemích je však situace palčivější. Podle zprávy pracovní skupiny OSN pocházejí oběti obchodování se ženami s rozmanitých sociálních poměrů, od nejbohatších až po nejchudší, od velmi vzdělaných po zcela nevzdělané, od mladých až po starší ženy. Musíme lépe koordinovat poskytování informací, abychom proti tomuto narůstajícímu jevu bojovali účinněji. V této souvislosti by bylo užitečné, kdyby Eurojust, Europol a Frontex mohly každoročně zveřejňovat společnou zprávu o obchodování s lidmi. Jestliže chce Evropská unie převzít vedení při řešení otázky dodržování lidských práv, měla by se aktivněji podílet na spolupráci se třetími zeměmi, aby pomohla zastavit výskyt tohoto jevu. Nadto je nutné lepší financování programů zaměřených na boj proti obchodování s lidmi a účinnější koordinace mezi orgány členských států, které jsou do boje proti obchodování s lidmi zapojené.

  Joanna Senyszyn (S&D) , písemně. – (PL) Obchodování s lidmi je neuvěřitelně flagrantním porušováním lidských práv. Počet obětí této moderní formy otroctví se rok od roku zvyšuje. Míra objasněnosti tohoto druhu trestné činnosti je velmi nízká. Podporuji tudíž usnesení Evropského parlamentu o předcházení obchodování s lidmi. Proti obchodování s lidmi musíme bojovat všemi dostupnými prostředky, počínaje důkladnou a komplexní informační kampaní, která ukáže rozsah tohoto jevu a vzbudí citlivost veřejnosti k tomuto tématu. Poskytování náhodných osamocených informací o odhalených případech obchodování s lidmi nestačí. Vždy je rovněž nutné uvést adresy institucí, které jsou zapojeny do boje proti této praxi.

Zpráva, kterou v lednu roku 2010 předložily Centrum právní pomoci a nadace La Strada, nazvaná Prevence obchodování se ženami ze střední a východní Evropy: informace – prevence – identifikace – intervence, poukazuje na to, že v Polsku nejsou uplatňovány postupy, které zaručují obětem obchodování s lidmi jejich práva. Jedním z největších problémů je zdlouhavá práce na doplnění moderní definice obchodování s lidmi do trestního zákona. V roce 2005 byla ve Varšavě podepsána Úmluva Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi. Právníkům trvalo tři roky, než ji ratifikovali. Dodnes nemáme závaznou definici obchodování s lidmi, což brání přípravným a soudním řízením, a tím dodržování lidských práv v Polsku.

  Søren Bo Søndergaard (GUE/NGL), písemně. – (DA) Hlasoval jsem sice pro usnesení, můj souhlas by však neměl být považován za podporu pozměňovacích návrhů usnesení, které obsahují předání více pravomocí ze strany členských států na EU, například:

– možnost, aby EU v této oblasti stanovila přísnější postihy,

– odkazy na Lisabonskou smlouvu posilující opatření EU v trestních věcech,

– a vytvoření nadřazeného legislativního rámce v této oblasti.

  Eva-Britt Svensson (GUE/NGL), písemně. – (SV) Hlasovala jsem pro usnesení B7-0029/2010 o obchodování s lidmi, neboť se týká velmi důležité záležitosti a obsahuje dlouhý seznam věcí, které je třeba učinit v boji proti obchodování s lidmi. Mou podporu usnesení však nelze vnímat jako podporu pozměňovacích návrhů usnesení, které obsahují odevzdání více pravomocí členských států na EU, například možnost, aby EU v této oblasti stanovila přísnější postihy, odkaz na Lisabonskou smlouvu posilující opatření EU v trestních věcech a vytvoření nadřazeného legislativního rámce v této oblasti.

  Anna Záborská (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro toto usnesení, neboť se osobně angažuji v boji proti obchodování s lidmi na Slovensku. Byla jsem to já, kdo zahájil kampaň „Víte, kde je teď vaše dítě?“. Rovněž výbor pro ženy přijal v rámci rozpravy o rozpočtovém postupu pozměňovací návrh, aby byla v úzké spolupráci s organizacemi občanské společnosti zahájena víceletá mediální kampaň „Víte, kde je teď vaše dítě?“, jejímž cílem je zvýšit informovanost o rodičovské zodpovědnosti, zlepšit ochranu dětí proti všem formám násilí a účinněji bojovat proti obchodování s dětmi. Toto nové usnesení, které z celého srdce vítám, má pět zásadních slabin: obecně jsou to – shromažďování informací, prevence, stíhání a ochrana, podpora a pomoc obětem. Chci vyzvat Komisi, aby přijala iniciativy, zejména pokud jde o informace a prevenci, aby identifikovala hlavní příčiny obchodování a faktory v zemích původu a cílových zemích, které podporují obchod s lidmi. Spoléhám na rodiče, že si uvědomí svou skutečnou rodičovskou odpovědnost ke svým dětem, která je důležitá proto, aby se děti a mládež nestali obětmi obchodování s lidmi.

Návrh usnesení RC B7-0064/2010

  John Stuart Agnew a William (The Earl of) Dartmouth (EFD), písemně. – UKIP přikládá ochraně životního prostředí velkou důležitost. Diskutujeme o vědeckých premisách, na nichž byly založeny rozhovory v Kodani, nemáme však žádné námitky proti opatřením, která jsou k ochraně životního prostředí přijímána na vnitrostátní úrovni.

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro toto usnesení, neboť se domnívám, že EU musí vytvořit nové rozvojové paradigma v řešení změny klimatu. Příští revidovaná verze rozpočtu musí poskytnout dostatečné zdroje pro opatření, jimiž lze této důležité výzvě čelit. Nesmíme ztratit ze zřetele náš závazek bojovat proti změně klimatu. Jako Evropané se musíme zavázat k cílovému snížení CO2 o více než 20 % do roku 2010. Pro dosažení ambiciózní, komplexní a právně závazné dohody v rámci cíle dosáhnout oteplení o maximálně 2° C by rovněž byla důležitá spolupráce s ostatními světovými partnery. Současně se domnívám, že prioritou musí zůstat iniciativy, které byly vytvořeny v EU s cílem povzbudit a podpořit zelenouo ekonomiku, zabezpečit energii a snížit závislost. EU by mohla čerpat inspiraci pro své politiky z mého regionu, z Azorů, kde již nyní pochází z obnovitelných zdrojů zhruba 30 % energie.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Evropa i zbytek světa vkládaly do konference v Kodani velké naděje. EU byla připravena stát se vůdčím subjektem tohoto setkání a vrátit se z něj s právně závaznou smlouvou, setkání však skončilo tím, že není jasné, jak by se měl boj proti změně klimatu dále vyvíjet. Kodaňská dohoda, která neposkytuje ani ambiciozní cíle ani závazky, není uspokojivým výsledkem. Ambiciozní cíl EU 20-20-20 může zůstat pouhým vzdáleným snem, nebude-li tato záležitost řešena na světové úrovni. EU a její služba pro vnější činnost se musí ujmout vedení strategie pro diplomacii v oblasti změny klimatu co nejdříve a zajistit, aby Evropa v prvé řadě mluvila v rozhovorech s ostatními zeměmi jedním hlasem a zachovala si zásadový postoj, a vznikla tak možnost co nejdříve dosáhnout závazné mezinárodní dohody o změně klimatu.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Vítám přijetí návrhu usnesení o výsledcích 15. konference smluvních stran, jehož jsem spoluautorkou, a výsledky jednání mezi jednotlivými politickými skupinami, neboť představují stále více zevšeobecněný zájem v této oblasti, příčemž cíl je udržitelná budoucnost. Chtěla bych ještě jednou vyjádřit své zklamání z výsledku summitu v Kodani, a vyzývám EU, aby se ujala své vedoucí úlohy v boji proti změně klimatu a přispěla k dosažení právně závazné dohody s měřitelnými, komunikovatelnými a ověřitelnými cíli snížení na konferenci COP 16, která se bude tento rok konat v Mexiku.

Jestliže má být evropský průmysl více konkurenceschopný a vytvářet více pracovních míst, je nutné investovat do udržitelné budoucnosti, která bude zvládat ochranu životního prostředí, zabezpečení energie, snížení energetické závislosti a účinné využívání zdrojů. Proto vyzývám industrializované země, aby více investovaly do výzkumu nových technologií s cílem snížit CO2 a dosáhnout účinnějšího a udržitelnějšího využívání přírodních zdrojů.

  Nikolaos Chuntis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Návrh obsahuje pozitivní prvky, jako je uznání chybějících střednědobých a dlouhodobých cílů a liknavé a nedostatečné financování rozvojových zemí. Zdržel jsem se však hlasování, neboť všechny pozměňovací návrhy předložené mou skupinou, jejichž cílem byla další opatření na snížení emisí CO2 alespoň o 40 % do roku 2020 na základě právně závazné dohody, odmítnutí jaderné energie jakožto čisté energie, větší finanční pomoc pro rozvojové země na rozvoj a transfer technologií a sociálně životaschopná zelená ekonomika, která by mohla zvýšit investice a zaměstnanost a zlepšit kvalitu života, byly hlasováním zamítnuty, a rovněž proto, že nebyl schválen důležitý pozměňovací návrh navrhující daň 0,01 % na finanční transakce, která by mohla přinést 20 000 milionů EUR ročně na pomoc rozvojovým zemí v boji proti změně klimatu a přizpůsobování se této změně. Není možné, aby nás k Mexiku dovedla nejasná a skličující dohoda z Kodaně. Potřebujeme radikálně přezkoumat politiku změny klimatu, aby mohla vzniknout při nadcházejících jednáních řádná dohoda. Je jí možné dosáhnout pouze uznáním a napravením chyb z Kodaně, a to usnesení Evropského parlamentu nečiní.

  Spyros Danellis (S&D), písemně. – (RO) Skutečnost, že summit v Kodani je obecně popisován jako politováníhodné selhání snahy dosáhnout světové dohody o omezení emisí skleníkových plynů, které zvyšují teplotu klimatu Země, jen dokládá zcela nedostačující koordinaci členských států EU vůči Spojeným státům a nově se rozvíjejícím zemím.

Kodaňská dohoda nedosáhla cíle ani v otázce přijatelného stropu celosvětového zvyšování teploty. Doufám však v pozitivní výsledek a silný evropský hlas, co se týče omezení dopadů změny klimatu, na setkání, které se bude konat v únoru příštího roku, kdy budou národy světa vyzvány, aby předložily své plány, jak zamýšlí snížit emise do roku 2020.

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro společné usnesení o výsledcích konference v Kodani, neboť zcela souhlasím s obsahem navrhovaných opatření, zejména se dvěma z nich: první říká, že je naprosto nezbytné, aby EU hovořila při mezinárodních jednáních jedním hlasem, neboť pouze tak si můžeme zajistit světově vůdčí postavení při řešení této důležité otázky. Tato věc bude mít dopady po generace, a proto si žádá pevná, příkladná, neprodlená a citlivá opatření podobná těm, která EU přijala v případě jiných otázek, například finanční krize. Toho musíme dosáhnout novou „klimatickou diplomacií“. Jak je vysvětleno v bodech 5 a 15 tohoto dokumentu, je nutné, aby snahu nevyvíjela jen EU, ale rovněž Čína a Spojené státy.

Zadruhé bych rád zůdraznil, že je nutné, aby rozvojové země / nově se rozvíjející ekonomiky přijaly pravidla v otázce změny klimatu, která jsou uplatňována pro členské státy EU. V souvislosti s tím jsme já a někteří mí kolegové obhajovali zavedení uhlíkové daně na dovoz produktů ze třetích zemí, aby se tato myšlenka mohla v budoucnosti přiblížit realitě, což považuji za mimořádně důležitý krok.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro návrh usnesení o výsledcích summitu o změně klimatu v Kodani. Výsledek 15. konference smluvních stran (COP 15) byl zklamáním. Evropská unie proto musí vyvinout veškeré úsilí v oblasti zahraniční diplomacie a vystupovat jednotně s cílem zajistit, aby právně závazná mezinárodní dohoda o změně klimatu umožnila celosvětové zvýšení teploty o maximálně 2°C.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Kodaňská konference o klimatu skončila patem, a proto je nyní důležité, aby Evropská unie pokračovala na cestě, na niž se v této věci vydala tím, že přijala seriózní závazek k udržitelnému rozvoji a pokouší se snížit emise uhlíku, aniž by se tím ohrozil evropský průmysl.

Nové klimatické politiky nesmí, zejména v kontextu obecné krize, ztratit ze zřetele hospodářskou účinnost a nesmí žádným způsobem zpochybňovat hospodářskou udržitelnost evropských národů. Z tohoto důvodu naléhavě vyzývám k novému přístupu k energetické politice, který by byl založen na čisté energii, účinnějším využívání přírodních zdrojů, které máme k dispozici, a masivních investicích do výzkumu a technologií, které by byly šetrnější k životnímu prostředí, abychom tak mohli zachovat konkurenceschopnost Evropy a umožnili vznik pracovních míst v rámci udržitelného rozvoje.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) EU vždy náležela v mezinárodních jednáních o změně klimatu vedoucí úloha. Přes své ambice však byla poslední konference o klimatu v Kodani selháním pro všechny, kdo byli odhodláni závazné dohody dosáhnout. Tento výsledek není vůbec postojem EU k této problematice a není zdaleka ani tím, co je v zájmu ochrany klimatu potřebné. Vzhledem k rozpačitému výsledku summitu v Kodani chce Parlament vyslat evropské veřejnosti i světu jasný signál o tom, že je nadále odhodlán vést boj proti změně klimatu. Připravujeme se nyní na příští konferenci v Mexiku, kde by se mělo zvýšit úsilí všech stran k přijetí závazku. Nemůžeme opakovat stejné chyby jako v Kodani. Musíme si položit otázku, co přesně se při těchto jednáních stalo špatně, a přemýšlet o tom, jak musíme postupovat, chceme-li zapojit Spojené státy, Čínu a Indii.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Usnesení, o němž vedeme rozpravu, se nedaří pokračovat v nezbytném kritickém posouzení důvodů neúspěchu v Kodani. Namísto seriózní analýzy podílu samotné EU na tomto selhání trvá většina tohoto Parlamentu na hledání obětních beránků mezi zeměmi jako Čína (jejíž emise oxidu uhličitého v ovzduší na hlavu nedosahují ani poloviny této hodnoty v EU) a nyní i zeměmi Bolívarovské aliance pro národy naší Ameriky. Toto usnesení je založené výhradně na zaslepenosti a stranickosti většiny předních politiků a oslabuje a ruší to, k čemu v Kodani skutečně došlo. Co je důležité, zdůrazňuje se v něm účinnost tržních nástrojů, jako je obchodování s emisními povolenkami, a ignoruje se jejich neúčinnost a zvrácenost, která se už při jejich používání projevila. Potřebná diskuse o tzv. pružných mechanismech, jako je mechanismus čistého rozvoje, zůstává tentokrát opět opominuta.

Současně se popírá potřeba respektovat suverenitu rozvojových zemí definicí a prováděním tzv. strategií pro přizpůsobení. Žádné řešení těchto problémů nemůže vzejít z iracionálního systému, který je vlastně především příčinou toho, že situace změny klimatu a environmentálních problémů mohla vzniknout. Potřebujeme jiný hospodářský a sociální model, který by byl protipólem kapitalismu.

  Adam Gierek (S&D), písemně. – (PL) Toto usnesení vypovídá o tom, že ti, kdo „věří“ názorům IPCC, nic nepochopili. COP 15 selhala zejména v tom, že nebyla uznána: citlivost třetích zemí a rozvojových zemí a rovněž některých zemí EU v otázce „klimatické spravedlnosti“; skutečnost, že dvě největší velmoci – USA a Čína – spolu soupeří v hospodářské i vojenské oblasti; skutečnost, že ambiciózní plány na omezení emisí CO2 byly založeny na paradigmatu globálního oteplování způsobeného lidmi, což není z vědeckého hlediska příliš věrohodné. Poplašná prohlášení IPCC by měla být považována za vysoce nezodpovědná, neboť politická a hospodářská rozhodnutí, která jsou na nich založená, budou mít dopad na řadu budoucích generací. Tato rozhodnutí se proto nesmí zakládat na názoru lidí, kteří realizují v praxi hypotézu, která byla vytyčena – teorii, že globální oteplování způsobuje lidstvo. Vědeckou důvěryhodnost IPCC podrývají takové události, jako je aféra Climategate, falšování v oblasti globálních teplotních trendů (Rusko a Austrálie) a aféra Glaciergate.

Veškeré právní předpisy, které jsou nevýhodné pro rozvoj evropského hospodářství a zakládají se na prohlášeních IPCC, by proto měly být neprodleně přezkoumány. Pokud jde o otázku změny klimatu, která je tak důležitá pro celou civilizaci, nastal čas, aby Evropská komise opírala svá rozhodnutí o vlastní metaanalýzy výzkumu v oblasti klimatu, které by měl provádět tým klimatologů nezávislý na stanoviscích Komise a nepodléhající žádnému politickému tlaku. Dva posledně uvedené body v usnesení chybí, a proto jsem hlasoval proti jeho přijetí.

  Robert Goebbels (S&D), písemně. – (FR) Hlasoval jsem proti rozhodnutí, neboť obsahuje příliš mnoho toužebných přání. V Kodani jsme byli svědky toho, jak zbytek světa skutečně vnímá „vedoucí úlohu“ Unie v oblasti změny klimatu. Tzv. Kodaňskou dohodu dojednal prezident Obama s Čínou, Indií, Brazílií, Jihoafrickou republikou a několika dalšími, Barrosové, Sarkozyové atd. nebyli ani pozváni. Nezatěžujme dále naše ekonomiky a naše občany a investujme místo toho do technologií budoucnosti. Čína se minulý rok stala největším světovým vývozcem zařízení pro větrné generátory a fotovoltaických článků. Evropa se musí k tomuto technologickému souboji připojit namísto toho, aby si ukládala jakýsi kolektivní trest, který na nikoho za hranicemi Evropy nezapůsobí a nepřiláká žádné následovníky.

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Mé hlasování o tomto usnesení je odrazem mého zklamání z dohody, jíž bylo v závěru roku 2009 nakonec v Kodani dosaženo – dohody, kterou považuji za nepřiměřenou, neambiciózní a jíž chybí kvantifikovaný závazek. Také mě mrzí, že nebyl příjat pozměňovací návrh předložený mojí skupinou, aby byla zavedena daň 0,01 % ročně z finančních transakcí na financování boje proti změně klimatu v nejchudších a nejvíce postižených zemích ve výši 20 miliard EUR ročně. A konečně, má-li EU mít v podobných mezinárodních jednáních nějakou váhu, musí se naučit vystupovat jednotně, aby nepřicházela o příležitosti sehrát klíčovou úlohu v otázce globální změny klimatu. Děje se tak prostřednictvím ambiciózních cílů na snížení emisí skleníkových plynů o více než 20 % do roku 2020.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Summit v Kodani byl z hlediska snahy o řešení změny klimatu zcela promarněnou příležitostí. Má země, Skotsko, přijala nejambicióznější právní předpisy v oblasti změny klimatu ve světě, přičemž nedávná spolupráce skotské vlády s vládou Malediv je dobrým příkladem mezinárodní dohody. Dnešní usnesení vyzývá k „dvoustranným setkáním Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů“, která usnadní vzájemné porozumění. Předpokládám, že skotský vnitrostátní parlament bude vzhledem ke své vůdčí úloze ve světě do jakýchkoli takových setkání zahrnut.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Toto usnesení obsahuje několik nikoli zanedbatelných kroků ze strany skupin pravice, které je podepsaly: zmínka o práci IPCC, která se vztahuje ke změně klimatu, výzva k většímu zapojení občanské společnosti do práce na konferenci v Mexiku, výzva EU, aby posílila své cíle na snížení emisí skleníkových plynů nad rámec navrhovaných 20 % do roku 2020. Tato opatření však nejsou dostatečná, a vychvalování trhu s uhlíkem znamená naprostou ztrátu důvěryhodnosti. Pomoc nabízená zemím jihu, vůči nimž máme klimatický dluh, není dostatečná.

Stejně tak navrhovaný cíl směřující ke snížení emisí skleníkových plynů o 30 % do roku 2020 je vzdálen od cíle 40 % navrhovaného IPCC. Navíc není nikde zmínka o iniciativě bolivijského prezidenta Evo Moralese Aymy – Světové konferenci národů o změně klimatu. Ta však sama o sobě v poslední době lidem po celém světě nabízí, aby jim bylo přiznáno právo na ekosystém, a vytváří soudní dvůr pro klimatickou spravedlnost.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Velké naděje provázející tolik vychvalovaný summit v Kodani byly zklamány. Ty země, které mají v této oblasti největší odpovědnost, nedosáhly shody o otázce snižování emisí skleníkových plynů. Tento problém, který znepokojuje celý svět, si žádá rychlé řešení. Je nutné, aby 16. konference smluvních stran (COP 16), která se bude konat v Mexiku, byla transparentnější a více se na ní podílela občanská společnost. EU musí být schopna ujmout se v boji proti změně klimatu vedoucí úlohy. Rovněž všechny země, od Spojených států až po tzv. nově se rozvíjející ekonomiky, zejména Čínu, které jsou velkými znečišťovateli, musí přijmout své povinnosti v boji, který ponechává pro nové příležitosti stále menší a menší prostor. Jedná se tu o udržitelnou budoucnost lidstva. Jestliže teď nic neuděláme, může se stát, že se dostaneme do bodu, odkud není návratu.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Zdržel jsem se hlasování o usnesení RC-B7-0064/2010 o výsledcích summitu o změně klimatu v Kodani, neboť ji vzhledem k tomu, že kodaňská dohoda není právně závazná a nezakotvuje cíle celosvětového snížení emisí, považuji za neúspěch. Rozvinuté země na summitu neuznaly svůj dluh vůči zemím rozvojovým, ani nevyjádřily lítost nad škodlivými dopady používaných tržních mechanismů (obchodování s uhlíkem). Tím, že se zdržím hlasování, jsem chtěl vyjádřit své nejhlubší rozčarování z výsledku summitu, který ani zdaleka nenaplnil očekávání našich občanů.

Evropská unie musí jednou provždy přijmout odpovědnost a učinit vše možné pro to, aby byly emise CO2 do roku 2020 sníženy o 40 %. Domnívám se proto, že musíme přijmout nový hospodářský a sociální model, který by byl protipólem kapitalismu. Vítám rozhodnutí bolivijského prezidenta Evo Moralese uspořádat Světovou konferenci národů o změně klimatu a právech matky Země.

  Wojciech Michał Olejniczak (S&D) , písemně. – (PL) Většina pozorovatelů oprávněně vnímala summit o klimatu v Kodani jako neúspěch. Lze se jen stěží ubránit dojmu, že světoví vedoucí představitelé hráli v Kodani nebezpečnou hru a jejich cílem nebyla snaha dosáhnout nejlepší dohody, nýbrž obvinění druhé strany z nedostatku shody. Je znepokojivé, že EU sice vypracovala společný postoj, nebyla jej však schopna využít jako základ pro dohodu s ostatními zeměmi. Evropská unie musí začít pracovat na tom, aby zajistila, aby konference COP 16 v Mexiku skončila úspěchem. Dohoda o klimatu, kterou by EU měla prosazovat, musí mít tři základní rysy: měla by být právně závazná, měla by prokázat solidaritu a měla by být ambiciózní. Rozhodnutí přijaté na vrcholné schůzce EU v Seville, podle nějž EU nesníží emise do roku 2020 o více než 20 % oproti roku 1990, by mělo být alarmující.

Podmínka pro navýšení cíle snížení na 30 %, což je něco, co musí ve formě prohlášení nejprve učinit jiné země, byla zopakována. V současné době je však mezinárodní situace taková, že zřejmě pouze EU může dát podnět k výraznějšímu snížení. Nikdo to za EU neudělá a EU se nesmí vzdát postavení celosvětového iniciátora radikálních způsobů boje proti globálnímu oteplování. EU musí zpřístupnit 7,2 miliard EUR a ujmout se toho, aby je využily země, které jsou nejvíce zaostalé a nejvíce ohrožené změnou klimatu.

  Frédérique Ries (ALDE), písemně. – (FR) Poučit se z neúspěchu summitu v Kodani: to je prirota Evropského parlamentu v souvislosti s tímto usnesením, pro něž jsem hlasoval. Víme, co je špatně: metoda OSN již nefunguje, Spojené státy a Čína se v boji proti deregulaci klimatu chovají zcela protichůdně a Evropská unie nedokáže mluvit jedním hlasem. Jestliže víme, co je špatně, musíme to napravit, abychom mohli dosáhnout dohody v listopadu 2010 v Cancúnu.

S cílem zachovat si své vedoucí postavení musí Evropa dát najevo inovativní přístup k otázce klimatu a nabídnout něco jiného než pouhý cíl celkového snížení emisí prostřednictvím vysoce spekulativního systému obchodování s emisemi skleníkových plynů, což je nástroj, který navíc odmítla vláda Spojených států. Je čas zvolit jinou metodu a navrhnout „technologický“ most mezi průmyslovými zeměmi a regiony a mikrostáty nejvíce ohroženými změnou klimatu. To je nádavkem k ambiciózním opatřením vztahujícím se k čistým technologiím, energetické účinnosti budov a přepravních systémů, které vyvolávají naděje v zítřek, naděje na dohodu na nadcházejícím summitu v Cancúnu, větší naděje ve společnou světovou vizi.

  Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně. – (PL) Konference o klimatu v Kodani nepřinesla řešení a nepodařilo se jí dospět k dohodě o jakémkoli konečném usnesení nebo rozhodnutí týkajícím se rozsahu a působnosti omezení emisí či finančních prostředků, které k tomuto účelu budou použity. Nepovažuji to však za porážku, i když je pravda, že očekávání EU nebyla naplněna. Tato očekávání byla iracionální, a to jak z hlediska míry navrhovaných omezení skleníkových plynů, tak pokud jde o finanční očekávání související s bojem proti změně klimatu. Navíc bylo poněkud arogantní přivlastňovat si vedoucí úlohu v procesu boje proti změně klimatu. Podle mne se ještě stále nacházíme ve fázi, kdy není dobré dělat závazná a konečná rozhodnutí. A to mimo jiné proto, že stále nemáme spolehlivé vědecké údaje o změně klimatu a roli lidstva v tomto procesu. V nedávné době jsme byli svědky sporů mezi odborníky a vědci o této otázce, což potvrzuje, že nemají na účinky globálního oteplování totožný názor. Dalším argumentem pro odklad konečného rozhodnutí je hospodářská krize, která nutí země k úsporám a snižování výdajů. V obtížných dobách hospodářské recese si prioritní péči zaslouží sociální otázky, jako je boj proti nezaměstnanosti a rozšiřování chudoby ve společnosti, podpora podnikání a další opatření na zrychlení hospodářského růstu.

  Peter Skinner (S&D), písemně. – Je zřejmé, že i když byly výsledky summitu v Kodani považovány za zklamání, je potřeba doporučit další úsilí. Žádné jiné řešení než společný postup v této otázce neexistuje.

Vzhledem k tomu, že bude Evropská unie i nadále hrát hlavní úlohu v přípravách na další konferenci v Mexiku, musí vyvinout maximální úsilí, aby získala politickou přijatelnost na celosvětové úrovni. Jde o to, že na základě tvrzení naznačných řadou vědců a dalších pozorovatelů občané váhají, zda návrhy v oblasti změny klimatu podpořit. Těm, kdo spoléhají výhradně na vytvoření atmosféry strachu a nepřátelství, se již tolik nedostává argumentů na jejich podporu.

Plán přijatý vládami EU pod vedením ministra Eda Milibanda získal podporu a nabídl skutečnou naději na výsledek. Tento Parlament musí uvedený přístup i nadále podporovat.

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. – (NL) Hlasoval jsem pro toto usnesení, neboť vyzývá k zaujetí pevnějšího postoje v rámci jednání o světové klimatické politice. Kromě toho chybějící mezinárodní shoda není důvodem k dalšímu odkladu politických opatření EU ke splnění starších příslibů EU snížit emise o 20 % do roku 2020.

Parlament znovu připomíná, že jeho cílem je navýšit objem snížení na 30 %. Je dobře, že tento Parlament výslovně uvádí, že iniciativy přijaté na podporu a podnícení zelené ekonomiky, zabezpečení energie a snížení energetické závislosti dál a dál zjednodušují dosažení závazku ke snížení ve výši 30 %.

Je důležité, abychom se z kodaňského neúspěchu poučili. Musíme se proto postavit čelem potřebné sebekritice, že si EU nedokázala v průběhu jednání vybudovat důvěru, a to konkrétními předběžnými přísliby mezinárodních veřejných financí pro klimatická opatření v rozvojových zemích. Je tudíž také důležité si uvědomit, že kolektivní příspěvek EU ke snaze o dosažení snížení emisí a financování potřeb přizpůsobení se rozvojových zemí do roku 2020 musí činit minimálně 30 miliard EUR ročně. Doufám, že v Mexiku bude úspěšný výsledek.

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. – (DE) Hlasoval jsem proti tomuto usnesení. Bohužel byla zamítnuta řada dobrých pozměňovacích návrhů. Lidé zřejmě v souvislosti s otázkou změny klimatu zcela ztratili smysl pro realitu. Zamítnuty byly kritické komentáře a správné vědecké údaje v oblasti ochrany klimatu, zatímco bylo schváleno, aby Evropa pokračovala sama. Takto si odpovědnou politiku pro naše občany nepředstavuji.

  Marie-Christine Vergiat (GUE/NGL), písemně. – (FR) Zdržela jsem se hlasování o usnesení Evropského parlamentu o summitu v Kodani, neboť neodpovídá neúspěchu summitu, a to přesto, že Evropský parlament jasně odsoudil nedostatky EU, které se při této příležitosti projevily.

Nepochybně byla přijata některá pozitivní opatření, například výzva, aby Komise byla ambicióznější, pokud jde o emise skleníkových plynů, a aby přidělila přiměřené zdroje na odstranění těchto plynů.

Jiné pozměňovací návrhy jsou nepřijatelné, neboť nechávají na trhu, aby se reguloval prostřednictvím emisních povolenek, mechanismů čistého rozvoje atd. Navíc se zde žádá, aby Evropská unie zahájila jednání se Spojenými státy zaměřená na vytvoření transatlantického trhu s uhlíkem.

A konečně mne mrzí, že byl odmítnut požadavek, aby byla zavedena zelená Tobinova daň, neboť tento příjem by pomohl rozvojovým zemím v boji proti změně klimatu.

V neposlední řadě, seriózní nebo komplexní řešení změny klimatu lze hledat jen mimo základ, na němž je vybudován systém, který ji způsobuje. Evropská unie musí vykročit kupředu a jít příkladem bez ohledu na přístup jiných států. To může učinit v případě, že si dokáže obstarat nezbytné zdroje.

  Anna Záborská (PPE), písemně. – (FR) Konference v Kodani byla neúspěšná. Tato dohoda je však prvním krokem, který sbližuje většinu stran a poskytuje základ pro přijetí závazků ke snižování, financování, přijímání opatření, oznamování a ověřování kroků ke zmírnění změny klimatu a boji proti odlesňování. Podporuji toto usnesení, a vyjádřila jsem přání, aby na mezinárodní úrovni vznikla klimatická diplomacie, jejímž hlavní úkolem bude ochrana Stvoření. Parlament oznámil, že kolektivní příspěvek Unie ke snaze zmírnit změnu klimatu a pomoci rozvojovým zemím na přizpůsobení se musí činit minimálně 30 000 milionů EUR ročně, a to od nynějška do roku 2020, přičemž si uvědomuje, že se toto číslo může zvýšit v důsledku nových poznatků o závažnosti změny klimatu a s tím spojených nákladů. Ponecháme-li stranou environmentální romantismus, nesmíme zapomínat na evropský průmysl. Proto považuji za důležité pro konkurenceschopnost evropského průmyslu, aby bylo vynaloženo stejné úsilí jinými vyspělými národy mimo EU, a aby se rozvojové země a nově se rozvíjející ekonomiky zavázaly k přiměřenému snižování. Má-li panovat klimatická spravedlnost, cíle snížení musí být měřitelné, podstatné a ověřitelné pro každého.

  Iva Zanicchi (PPE), písemně. – (IT) Hlasovala jsem pro návrh usnesení o výsledcích summitu o změně klimatu v Kodani, třebaže s určitými rozpaky.

V Kodani, kde jsem byla přítomna jako zástupkyně Evropského parlamentu, byla přijata pouze právně nezávazná dohoda. Nejenže tato dohoda nenabízí odpovídající reakci v rámci mezinárodního boje proti změně klimatu, ale neřeší ani problematiku narušených podmínek hospodářské soutěže. To je proti zájmům evropských společností, které, na rozdíl od svých hlavních konkurentů z jiných zemí, například Spojených států a Číny, musí již nyní naplňovat ambiciózní cíle v oblasti snížení emisí.

Domnívám se, že Evropská unie musí pracovat na tom, aby definovala účinnou strategii se zaměřením na nadcházející mezinárodní setkání; strategii, která propaguje zelené technologie, energetickou účinnost a obnovitelné zdroje; strategii, která zavádí skutečně účinný světový systém boje proti změně klimatu; a strategii, která nenapomáhá porušování mezinárodní hospodářské soutěže.

Zpráva: Leonardo Domenici (A7-0007/2010)

  Nessa Childers (S&D), písemně. – Zdržela jsem se hlasování o zprávě pana Domeniciho, přestože je v něm obsažena řada rozumných návrhů. O jednotlivých otázkách, které uvádí, je nutné dál důkladně diskutovat. Je na jedné straně nutné zajistit, aby odlišné daně z příjmu právnických osob neumožnily podnikům vyhýbat se odpovědnosti podpořit společnost tím, že se prostřednictvím spravedlivého daňového režimu o své zisky podělí. Zvláštní pozornost však musí být věnována negativnímu dopadu CCCTB na malé země, jejichž prosperita a úroveň zaměstnanosti do velké míry závisí na schopnosti přilákat zahraniční investory, jako je například Irsko.

  Proinsias De Rossa (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu o podpoře řádné správy v daňové oblasti, která má zásadní význam pro přebudování světového hospodářství. Požaduje transparentnost, výměnu infomací, přeshraniční spolupráci a spravedlivou daňovou soutěž. Ta by bránila daňovým podvodům a únikům a posílila konkurenční výhodu podniků, které daně řádně platí, a snížila tlak na vlády ve věci snižování daně z příjmu právnických osob, což přenáší daňovou zátěž na pracovníky a domácnosti s nízkými příjmy, zatímco jsou prováděny škrty v oblasti veřejných služeb. Jakákoli evropská dohoda o konsolidovaném základu daně z příjmu právnických osob (CCCTB) musí zohledňovat potřeby zeměpisně marginalizovaných regionů EU, jako je Irsko, a jejich kapacitu přilákat přímé zahraniční investice. CCCTB nemá za cíl jednotnou sazbu daně. Zdanění společností je ve výlučné pravomoci jednotlivých členských států. Myšlenka CCCTB spočívá ve vytvoření jednotného právního základu pro výpočet zisků společností, které mají pobočky ve více než jednom členském státě. Tato zpráva o CCCTB uvádí: „připomíná, že zavedení CCCTB by pomohlo řešit v rámci EU dvojí zdanění a otázky převodních cen v rámci konsolidovaných skupin“. Vítám skutečnost, že irská vláda letos navrhla irský finanční zákon, který má převodní ceny nadnárodních společností regulovat.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Vítám skutečnost, že tato zpráva výslovně uvádí: „Rozhodně odsuzuje roli daňových rájů, které podporují vyhýbání se daním, daňové úniky a odliv kapitálu a mají z toho zisk; naléhavě vyzývá členské státy, aby proto učinily boj proti daňovým rájům, daňovým únikům a nezákonnému odlivu kapitálu prioritou.“

Rovněž podporujeme prohlášení, že „s úsilím v rámci iniciativ OECD“ „výsledky stále nepostačují k boji proti problémům, které představují daňové ráje a zahraniční centra, a je nutné na ně navázat rozhodnou, efektivní a soudržnou akcí“, a ještě, že „závazky, které dosud přijala G20, nejsou dostatečné pro boj s problémem, který představují daňové úniky, daňové ráje a zahraniční centra“.

Nejdůležitější věcí však nebylo omezit ji pouze na dobré záměry, nýbrž efektivně daňové ráje a zahraniční centra potírat a odstraňovat, a to zejména v určitých případech, kdy schodek veřejného rozpočtu doprovází drama zaměřené na provádění, a dokonce posilování stejných neoliberálních politik, jaké už jednou vystavily účet za krizi pracovníkům a občanům.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Pro vás řádná správa v daňové oblasti nezahrnuje boj proti podvodům, přiměřené zdanění nebo správné využívání veřejných peněz. Je to systematické pronásledování daňového poplatníka, zejména evropského daňového poplatníka, a automatická výměna informací o jeho bankovních účtech, aniž by se jakkoli provinil. A co víc, nemluvím o velkých společnostech, nebo velmi bohatých jedincích, kteří budou vždy mít prostředky, aby sítí proklouzli, ale o průměrných Evropanech.

Vaše proslovy o daňových rájích jsou pokrytectvím: stěžujete si na Lichtenštejnsko a Karibik, slovem se však nezmíníte o největším evropském daňovém ráji – the City – nebo o daňových rájích ve Spojených státech. Nezmiňujete se ani o tom, co umožňuje existenci těchto daňových rájů: daňová pekla, která jsou nyní typická pro většinu evropských členských států ochromených dluhy a schodky. Protože se veřejné výdaje prudce zvýšily, aby mohly nést břemeno sociálních důsledků vašich hospodářských politik a enormní náklady masového přistěhovalectví. Protože členské státy nemohou už dále financovat své dluhy, pokud nebudou využívat trhu a nepodřídí se jeho podmínkám, což znamená, že dnes 15 až 20 % rozpočtových výdajů státu, jako je Francie, pokrývá pouze jeho splátky úroků. Nestaneme se morálním alibi pro takovou politiku.

  Marian Harkin (ALDE) , písemně. – Použití CCCTB k boji proti dvojímu zdanění je jako použít kladivo na rozlousknutí ořechu. Existují mnohem účinnější způsoby boje proti dvojímu zdanění. Proto jsem hlasovala proti bodu odůvodnění 25.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Současná hospodářská krize zdůraznila velký počet důležitých oblastí, které je třeba v evropském i širším světovém měřítku reformovat. Řádná správa v oblasti daní představuje skutečně důležitý prvek zdravého hospodářství a EU přísluší v podpoře mezinárodní řádné správy v této oblasti klíčová úloha.

  Arlene McCarthy (S&D), písemně. – Daňové podvody a daňové úniky činí podle odhadů ztráty v hodnotě 200 miliard EUR ročně – jsou to peníze ukradené daňovým poplatníkům v bohatém světě a těm nejpotřebnějším ve světě rozvojovém. Tuto pohromu je třeba řešit, a moje delegace podporuje tuto zprávu, která vysílá jasný vzkaz, že Evropský parlament nebude tolerovat podvody, úniky ani beztrestně fungující daňové ráje.

Zejména vítám jasné stanovisko, že se musíme zaměřit na to, aby se automatická výměna informací stala obecným pravidlem. Studie ukazují, že je to nejúčinnější způsob, jak bojovat proti daňovým únikům a ochránit příjmy. Ti, kdo jsou proti těmto výzvám, jednají v zájmu úzké elity bohatých jednotlivců a společností, které využívají daňové ráje, a proti zájmům většiny těch, kdo platí daně a spoléhají na služby, za něž platí.

Zpráva se zabývá posouzením dopadu navrhovaného konsolidovaného základu daně z příjmu právnických osob, které má být v nadcházející době provedeno. Nemáme námitky proti další analýze, moje delegace však bude požadovat silné podpůrné důkazy, na jejichž základě bude moci zvážit podporu takovému návrhu. Tato zpráva rovněž vyzývá k analýze možných alternativ sankcí proti daňovým rájům, kterou podporujeme, aniž předjímáme konečný postoj Parlamentu.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Řádná správa v oblasti daní je nezbytná pro poskytnutí záruk v mimořádně důležitých oblastech, jako jsou zásada transparentnosti, zásada výměny informací a zásada spravedlivé daňové soutěže. Finanční krize vytvořila ještě větší tlak na vše, co je spojeno s bojem proti daňovým únikům a podvodům a bojem proti daňovým rájům. V době, kdy miliony lidí na celém světě trpí dopady krize, by bylo zbytečné bojovat proti těm, kdo neplní své povinnosti. Iniciativa je důležitým signálem EU vůči třetím zemím – vzkazem, že EU bojuje proti všemu, co je spjato s daňovými ráji. Bojujeme-li proti daňovým rájům na celém světě, nejedná se pouze o otázku spravedlnosti v oblasti daní, předmětem je především sociální spravedlnost.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Politiku řádné správy, a to v rámci Evropské unie i mimo ni, musíme provádět přinejmenším proto, abychom bojovali proti nespravedlivé daňové soutěži, zejména s těmi zeměmi, které jsou daňovými ráji. Transparentnost a fyzická výměna informací představují základy spravedlivé soutěže a spravedlivého rozložení daňové zátěže.

Řádná správa v oblasti daní je navíc důležitou podmínkou pro zachovaní integrity finančích trhů. Tyto návrhy na administrativní spolupráci a na vzájemnou spolupráci při vymáhání, jež na tomto plenárním zasedání přijímáme, nás tím směrem vedou. Na mezinárodní úrovni je jedním z nástrojů, které může EU použít na podporu řádné správy v oblasti daní ve třetích zemích, dojednání dohod o daňových podvodech s těmito zeměmi, včetně doložky o výměně informací.

Prohlášení pěti zemí, s nimiž má EU dohody o vkladech (Monako, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Andorra a San Marino), představují důležitý krok k ukončení stavu naprosté nerovnováhy. Na taková prohlášení však musí navazovat uzavření právně závazných dohod. EU musí v této oblasti rovněž působit jako hybná síla, jít dobrým příkladem a pokračovat v tom, co započal summit G-20.

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. – (IT) Pane předsedající, kolegyně a kolegové, téma řádné správy v oblasti daní bylo vždy velmi důležité, avšak nyní, poté co náš kontinent před zhruba dvěma lety postihla finanční krize, se jeho význam ještě zvýšil.

V posledních letech byla tato otázka probrána na evropských a mezinárodních summitech se zvláštním důrazem na boj proti daňovým únikům a daňovým rájům. Jsou zde určité známky příslibu a ochoty Komise, musíme však nepochybně provádět seriózní politiku k předcházení daňovým únikům předních společností, které obcházejí daňové zákony pouhým kliknutím myši prostřednictvím internetu.

Jsem si jist, že zásada řádné správy, založená na zásadě transparentnosti a výměny informací, může tvořit základ prosazování prioritního cíle boje proti daňovým rájům, daňovým únikům a nezákonnému odlivu kapitálu.

Evropská unie musí také mluvit na mezinárodní úrovni jedním hlasem a bojovat za zdokonalení norem OECD s cílem dosáhnout automatickou výměnu informací, která nahradí výměnu na vyžádání. A z toho důvodu budu hlasovat pro zprávu.

  Evelyn Regner (S&D), písemně. – (DE) Hlasovala jsem pro zprávu podporující řádnou správu v oblasti daní, neboť zastávám názor, že účinný boj proti daňovým podvodům je nanejvýš důležitý. Navíc musíme překonat překážky v daňové oblasti na půdě Rady ministrů a posílit řádnou správu v oblasti zdanění.

Zprávy: Magdalena Alvarez (A7-0006/2010), Leonardo Domenici (A7-0007/2010)

  Robert Goebbels (S&D), písemně. – (FR) Jsem zastáncem mezinárodní spolupráce v otázce daňových úniků, pochybuji však, že správní spolupráce přinášející automatickou výměnu veškerých údajů týkajících se aktiv evropských občanů je tím nejlepším způsobem, jak dosáhnout spravedlivého zdanění. Mnohem účinnější metodou by bylo zdanění všech finančních transakcí u zdroje.

Takové zdanění u zdroje by bylo konečnou daní. Mohlo by se stát evropským zdrojem. Tzv. řádná správa doporučená Evropským parlamentem odhaluje všechny aspekty soukromí občanů. Narušuje ochranu osobních údajů jednotlivce, kterou chtěl Evropský parlament paradoxně zaručit prostřednictvím dokumentu SWIFT. S ohledem na veškeré uvedené důvody jsem nemohl hlasovat pro tyto zprávy.

Zprávy: Magdalena Alvarez (A7-0006/2010), Theodor Dumitru Stolojan (A7-0002/2010), Leonardo Domenici (A7-0007/2010)

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Musíme sice bojovat proti daňovým podvodům, nesmíme však zapomínat, že podvody by samy o sobě nikdy nevedly k hospodářské krizi, kterou nyní procházíme. Tato krize je strukturální krizí kapitalismu a její původ spočívá v samotné logice tohoto systému, přednostech, které evropské elity slepě vychvalují. Hlasuji pro tento dokument, neboť odsuzuji prosazování vlastních zisků na úkor společného dobra. Tento princip je stejnou měrou součástí daňových podvodů i evropského neoliberalismu, který je v mnohem větší míře odpovědný za neúspěch rozvojových cílů tisíciletí, není to však tolik vidět.

DPH, kterou tento dokument rovněž podporuje, je jedním z výstřelků tohoto systému. Je to ta nejnespravedlnější daň na světě, neboť podřizuje všechny občany stejné daňové sazbě, bez ohledu na obrovské rozdíly v příjmech, které jsou známkou neoliberalismu. Je škoda, že se tento text nezabývá základním problémem a ani se nesnaží konečně prosadit spravedlivé rozdělení bohatství vyprodukovaného pro obecné dobro do evropského politického programu.

Zpráva: Marc Tarabella (A7-0004/2010)

  John Stuart Agnew a William (The Earl of) Dartmouth (EFD), písemně. – UKIP uznává rovnost mužů a žen, odmítáme však veškeré pokusy EU vydávat v této oblasti právní předpisy. Domníváme se, že opatření na vnitrostátní úrovni jsou zde mnohem vhodnější.

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro zprávu pana Tarabelly, neboť se domnívám, že rovnost mužů a žen v Evropské unii, jak je uznaná ve Smlouvě o Evropské unii a Listině základních práv Evropské unie, je klíčový prvek, který ještě stále není univerzálně uplatňován.

Nehledě na platové rozdíly mezi muži a ženami, pracovní segregaci a pohlavní stereotypy se zpráva snaží zdůraznit zásadu stejné odměny za stejnou práci, jak je zakotvena ve Smlouvách Společenství od roku 1957. Zdůrazňuje, že hospodářská, finanční a sociální krize, která svírá Evropskou unii a zbytek světa, má reálný negativní dopad na ženy, jejich pracovní podmínky, jejich společenské postavení a rovnost žen a mužů v Evropské unii.

  John Attard-Montalto (S&D), písemně. – Rád bych vysvětlil důvody svého hlasování o zprávě pana Tarabelly nazvané Rovnost žen a mužů v Evropské unii – 2009. Byla předložena řada pozměňovacích návrhů, které se přímo nebo nepřímo týkaly potratů. Malta je proti potratům. Mezi hlavními politickými stranami panuje v této otázce absolutní shoda. S tímto názorem se ztotožňuje rovněž větší část společnosti. Navíc jsou důležitým prvkem i náboženské a morální aspekty.

  Regina Bastos (PPE), písemně. – (PT) V této zprávě o rovnosti mužů a žen v EU v roce 2009 poukazuje Evropská komise na to, že hlavní rozdíly mezi pohlavími spočívají ve skloubení rodinného a profesního života, odvětvové a pracovní segregaci, platových rozdílech a nízké míře zaměstnanosti žen. Rozdíly mezi muži a ženami se současnou hospodářskou, finanční a sociální krizí dále prohloubily. Hlasovala jsem proti této zprávě, neboť byla zdeformována začleněním otázek, jako je přístup k potratům a bezplatný přístup k poradenství ohledně potratů. Jedná se o velmi citlivá témata, která podle zásady subsidiarity patří do pravomoci jednotlivých členských států.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, neboť za nynější složité hospodářské, finanční a sociální situace je ještě potřebnější než kdykoli dříve uplatňovat jeden z nejdůležitějších základních principů Evropské unie – rovnost žen a mužů. Každý členský stát musí zajistit, aby pracovníci obou pohlaví dostávali stejnou odměnu za práci stejné hodnoty. Abychom prosadili rovnost žen a mužů, musíme zajistit, aby se muži podíleli na povinnostech spojených s domácností a péčí o rodinu. Je velmi důležité, aby byla ve směrnici co nejdříve zakotvena otcovská dovolená, aby se tak vytvořily podmínky pro to, aby mohli otcové přispívat k péči o děti. Obětmi obchodování s lidmi jsou především ženy. Proto vyzývám členské státy, které dosud neratifikovaly Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi, aby tak neprodleně učinily.

  Carlo Casini (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem proti usnesení o rovnosti mezi ženami a muži v Evropské unii (2009), třebaže s převážnou částí jeho obsahu souhlasím, neboť nemůžeme požadovat rovnost mezi určitými kategoriemi lidí, aniž bychom takovou rovnost upřeli jiné kategorii osob.

Hovořím o bodu 38, který požaduje zaručit práva žen tím, že jim bude zajištěn snadný přístup k potratům. Zahubení nejmenších a nejbezbrannějších jedinců – nenarozených dětí – nelze považovat za způsob potvrzení důstojnosti a svobody žen. Pracuje zde spiknutí proti životu, které využívá vyzkoušených a osvědčených metod, které nás mají oklamat. Musíme odhalit, o co se tu jedná.

Spojení mimořádně spravedlivých požadavků se zcela nepřiměřenými nároky a pokroucení významu slov jsou lsti, které jsou zjevně účinné při hlasování Evropského parlamentu, já se k nim však nepropůjčím. Nemůžeme hovořit o dramatu potratu, které si zaslouží pozornost politiků i mravokárců, aniž bychom současně neuznali práva novorozenců nebo přinejmenším nepožadovali řádné vzdělávání v oblasti úcty k životu a neorganizovali podporu ženám v obtížných a nechtěných těhotenstvích, aby tato těhotenství mohla dojít ke svému přirozenému závěru.

  Françoise Castex (S&D), písemně. – (FR) Vítám přijetí této zprávy o rovnosti mužů a žen v EU. Zpráva jasně zdůrazňuje, že je nutná iniciativa Společenství pro účinný boj proti násilí na ženách. Je také pravda, že přijetí tohoto usnesení zapracovává dvě roviny, které považuji za klíčové. Zaprvé je to doporučení týkající se ustanovení otcovské dovolené na evropské úrovni. Má-li být rovnost v oblasti vzdělávání, musí být i rovnost v oblasti společenského a rodinného života. Toto usnesení zdůrazňuje, že je odpovědností Komise, aby byl v této oblasti vydán právní předpis. Skutečně zásadním vítězstvím tohoto hlasování však je, že potvrzuje právo na potrat. Od roku 2002 jej žádný evropský dokument v důsledku zdrženlivosti jedné evropské pravicové strany nepotvrdil. Ženy musí mít kontrolu nad svými sexuálními a reprodukčními právy. Je před námi ještě mnoho práce v oblasti skutečného přístupu k informacím, antikoncepci a potratům, zpráva pana Tarabelly však musí být použita jako výchozí bod podpory předkládání evropských právních předpisů v tomto odvětví.

  Nessa Childers (S&D), písemně. – Hlasovala jsem dnes pro tuto zprávu, které má pokrokovou povahu, neboť jejím cílem je ochrana rovnosti žena mužů, zejména v oblastech rodičovské dovolené, péče o děti, domácího násilí a rozdílů v odměňování. Současně podporuje větší informovanost žen a mužů o záležitostech sexuálního zdraví. Nejedná se však o legislativní návrh. Jedná se v prvé řadě o prohlášení zásad, které ráda podpořím. Je to v souladu se zásadami, k nimž se labouristická strana a sociálně demokratické strany v celé Evropě hlásí. Nutno podotknout, že poskytování služeb spojených s potratem je výlučně v pravomoci jednotlivých členských států. Tato zpráva daný stav nemění a ani jej měnit nemůže.

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem proti zprávě o rovnosti mužů a žen v EU v roce 2009, neboť jsem přesvědčen, že byla zdeformována začleněním otázek, jako je přístup k umělému potratu a volný přístup k poradenství o umělém potratu. Jedná se o velmi citlivá témata, která podle zásady subsidiarity patří do výlučné pravomoci jednotlivých členských států.

  Proinsias De Rossa (S&D), písemně. – Rozhodně podporuji tuto zprávu. Rovnost mezi ženami a muži je již dlouho základním principem Evropské unie. Navzdory pokroku v této oblasti zde přetrvávají mnohé nerovnosti. Rozdíl v míře zaměstnanosti žen a mužů se zmenšuje, stále je však časté zeměstnávání žen na částečný úvazek nebo na dobu určitou, přičemž většina z nich uvízne na špatně placených pozicích. V Evropě pracuje na částečný úvazek čtyřikát více žen než mužů. Rozdíl v odměňování – 17,4 % – se od roku 2000 zmenšil jen minimiálně. Aby žena vydělala tolik, co půrměrný muž za kalendářní rok, musela by v průměru pracovat až do konce února roku následujícího, celkem 418 dnů. Světová hospodářská, finanční a sociální krize postihuje ženy „dvakrát“. Odvětví, v nichž představují ženy většinu pracovní síly, spadají do veřejného sektoru (například vzdělávání, zdravotní a sociální péče), a ten byl obzvláště zasažen rušením pracovnvích míst. Navíc jsou to ženy, které využívaly péče o děti a staré osoby, podporu vzdělávání a podobně, a nyní jsou z důvodu škrtů ve službách nuceny opouštět svá zaměstnání, aby se těchto úkolů ujaly samy.

  Robert Dušek (S&D), písemně. – (CS) Zpráva Marca Tarabelly zřetelně zdůrazňuje největší potíže bránící rovnému postavení mužů a žen. Vím, že někteří kolegové problematiku nerovného postavení a s ním spojenou diskriminaci žen berou na lehkou váhu. Já jsem si však těchto složitostí vědom! Světová hospodářská krize stav zhoršila a vypadá to, že ženy budou v důsledku úsporné fiskální politiky „obětovány“ snižováním mateřské, výdajů na sociální služby. Vzhledem k tomu, že ženy jsou tradičně více ohroženy chudobou a nízkým důchodem z důvodů přerušení nebo ukončení profesní kariéry kvůli založení rodiny, upřednostnění manželovy kariéry či péči o děti a seniory, navrhuje zpravodaj adekvátní způsoby zlepšení. Kolega Tarabella správně připomíná, že zásada „stejná odměna za stejnou práci“ platná ve Smlouvách od roku 1957 není dodržována a ženy v některých členských státech nejsou dodnes za stejnou práci odměňovány ve stejné výši jako muži.

Kromě toho je řada politik EU mířena na pomoc rodinám s dětmi, na matky či otce samostatně žijící s dětmi se však zapomíná. Správně je také položena žádost o uzákonění hrazené otcovské dovolené na evropské úrovni. Právě rozdělení rodinných a domácích povinností mezi ženy a muže napomůže situaci řešit. Z výše uvedených důvodů souhlasím s ustanoveními zprávy 2009/2101, a proto jsem hlasoval pro její přijetí.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu pana Tarabelly o rovnosti mužů a žen v Evropské unii v roce 2009, neboť navrhuje konkrétní a inovativní opatření a politiky vztahující se k rovnosti pohlaví. Vytvoření směrnice o předcházení násilí na ženách a jeho potírání a uzákonění otcovské dovolené v evropském právním řádu jsou některé z návrhů, které budou podle mne mimořádně důležité pro podporu rovnosti pohlaví a zajištění vyrovnanějšího rozdělení rodinných povinností mezi muže a ženy.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Když Parlament požaduje úctu, ale zapomíná na ni, něco je špatně.

Významné a závažné otázky, jako je tato, si žádají naši pozornost, diskusi a hledání největšího společného jmenovatele. Nedomnívám se, že by mělo být těžké toho dosáhnout. Politováníhodnou praxí se však stává neupřímné plíživé zařazení sporných otázek pod slupku těchto důležitých témat. Parlament opět působil jen jako platforma těch nejextrémnějších programů.

Nemohu jinak, než důrazně odsoudit tento pokus prosadit pod záminkou podpory rovnosti mužů a žen liberalizaci potratů a s tím spojenou neúctu k lidskému životu a důstojnosti a nelegitimní pokus spojit tato dvě témata a zasahovat tak do pravomoci členských států v těchto věcech.

Posedlost rozšiřováním koncepce sexuálního a reprodukčního zdraví i na oblast potratů a současně tlak na to, aby byly plošně prováděny, ukazuje na zákeřné metody těch, kdo se snaží dát realitě hezkou masku. Tyto eufemismy, které mají otupit bdělost, nijak nesníží brutalitu, krutost, násilí na ženách ani ubohost této strategie.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) „Násilí na ženách je snad jedno z nejhorších porušení lidských práv... Nezná hranice zeměpisné, kulturní ani majetkové. Dokud bude existovat, nemůžeme tvrdit, že jsme dosáhli skutečného pokroku na cestě k rovnosti, rozvoji a míru.“ To jsou slova někdějšího tajemníka OSN Kofi Annana, a jsou bohužel stále platná. Diskriminace na základě pohlaví v dnešním rozvinutém světě a v Evropě přetrvává, neboť se jedná o strukturální problém se závažnými důsledky v podobě nerovnosti příležitostí. Dnes ještě stále existují rozdíly mezi muži a ženami – ve vzdělávání, v jazyce, v rozdělení domácích prací, v přístupu k práci a v plnění profesních povinností. Jsem přesvědčen, že přístup k práci a k pracovnímu postupu a výkonu práce, ať už ve veřejném sektoru nebo ve veřejných službách nebo dokonce v politice, by se měl zakládat na zásluhách a kvalitách jednotlivce, nezávisle na pohlaví. Hlasoval jsem však proti tomuto usnesení, a to z důvodu zařazení citlivých otázek, jako je přístup k potratům, které jsou ve výlučné pravomoci jednotlivých členských států.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Bylo mimořádně důležité, aby toto usnesení, přestože konzervativní pravice je chtěla zamítnout, Parlament přijal, neboť zakotvuje důležitá práva žen. Navzdory určitým slabinám se této zprávě podařilo zdůraznit důležité body, například potřebnost otcovské dovolené propojené s dovolenou mateřskou, otázky sexuálních a reprodukčních práv a potřebu zintenzivnit boj proti nerovnosti a diskriminaci na pracovišti, proti násilí na ženách a obchodování se ženami a dívkami, a odsoudit chudobu a tísnivou, špatně placenou práci, kterou řada žen vykonává.

Bylo důležité dát znovu najevo souhlas s myšlenkou, že „ženy musejí mít kontrolu nad svými sexuálními a reprodukčními právy, zejména prostřednictvím snadného přístupu k antikoncepci a potratům“.

Tímto usnesením se zabýváme ze zvláště vhodné době, kdy se plánují oslavy stého výročí Mezinárodního dne žen a patnáctiletého výročí Pekingské platformy. Doufejme, že se promítne do praxe.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Ano, je pravda, že se ženy potýkají se specifickými obtížemi. Jenže jak tomu v tomto Parlamentu bývá, záměr byl sice dobrý, ale přinesl pokroucené analýzy a živelné návrhy.

Tato zpráva vykresluje portrét evropské společnosti, pro niž je typické dennodenní a systematické nepřátelství k ženám: politiky obnovy jsou zjevně sexistické, neboť jejich cílem je pomoc odvětvím, kde tvoří většinu pracovní síly muži, totéž platí pro přísné rozpočtové politiky, neboť se dotýkají veřejných sektorů zaměstnávajících převážně ženy... Naopak nepadlo ani slovo o následcích masivní přítomnosti populací přistěhovalců v Evropě, jejichž kultura a praktiky odsuzují ženy k druhořadému postavení, světelné roky vzdálenému od toho, jaké jsou naše hodnoty a naše koncepce.

Nepadlo ani slovo o negativních následcích vašich řečí o úplném rovnostářství: ženy postupně ztrácejí svá specifická a legitimní sociální práva, která získaly v rámci uznání jejich mateřské role. A konečně, nepadlo ani slovo o rodičovských příspěvcích, které jsou jediným způsobem, jak dát ženě na výběr mezi profesním a rodinným životem nebo jejich skloubením.

Nakonec, když vidím, jak řadu mých kolegů jímá hysterie a přikazují všeobecné masivní a obligatorní potraty, které byly vyzdvihnuty jako základní hodnota pro Evropu na cestě ke kolektivní sebevraždě, začínám proti své vůli litovat, že jejich matky potrat nepodstoupily.

  Jacky Hénin (GUE/NGL), písemně. – (FR) Jsem sice silně proti všem negativním opatřením EU – a je jich mnoho – podporuji je však, ubírají-li se věci správným směrem. Návrhy v této zprávě tedy zahrnují silné požadavky (zejména vůči Evropské komisi) týkající se nerovného zacházení se ženami, zavedení otcovské dovolené, vyhlášení roku boje proti násilí na ženách a práva na snadný přístup k antikoncepci a potratu. Zpráva dále zdůrazňuje, že ženy musejí mít bezplatný přístup ke konzultaci ohledně potratu.

Důvodem, proč jsem hlasoval pro tuto zprávu, je proto dosažené zlepšení, je však nutné, aby se toto zlepšení více projevilo v praxi.

Tím spíše mohu pouze litovat odmítnutí většiny Parlamentu podpořit vytvoření Evropské listiny práv žen, Evropského střediska pro sledování násilí mezi pohlavími a Mezinárodního dne rovné mzdy. Podobně tento Parlament nevyvinul žádnou snahu, aby se zabýval hlubokými příčinami těchto nerovností, které spočívají v samotném tržním hospodářském systému, který se v Evropě dennodenně uplatňuje.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Rovnost mužů a žen je základním právem v rámci EU, které uznává i Smlouva o Evropské unii, v řadě oblastí však přetrvává neúnosná míra nerovností. Je zřejmé, že ještě stále obrovské problémy přetrvávají a že je proto nezbytné, aby orgány EU pracovaly na tom, aby tyto otázky jasně identifikovaly a hledaly řešení, ať už existují kdekoli v Unii.

  Gunnar Hökmark, Christofer Fjellner a Anna Ibrisagic (PPE), písemně. – (SV) Dnes, 10 února 2010, hlasovali švédští konzervativci proti zprávě o rovnosti žen a mužů – 2009 (A7-0004/2010). Ačkoli sdílíme touhu zpravodaje rovnost mužů a žen v Evropě zlepšit, zásah do suverenity členských států požadavkem na tzv. genderové vytváření rozpočtu, naléháním na členské státy, aby nesnižovaly sociální dávky, a předepsáním kvót prostřednictvím právních předpisů podle nás není tou správnou cestou. Rovnosti je třeba dosáhnout na individuální úrovni, rozšiřováním možností, jak ovlivnit svou vlastní situaci – nikoli prostřednictvím právních předpisů na evropské úrovni a politikou gest, jako jsou dny vyhrazené určitým tématům, další instituce EU a Listina EU práv žen. Listina občanských svobod a lidských práv EU již existuje a byla posílena Lisabonskou smlouvou a dotýká se i problémů žen. Musíme bojovat za princip solidarity. V konečném hlasování jsme proto hlasovali proti zprávě, třebaže samozřejmě obsahuje některé body, s nimiž sympatizujeme; například plně podporujeme stanovisko, že ženy musejí mít kontrolu nad svými sexuálními a reprodukčními právy.

  Monica Luisa Macovei (PPE), písemně. – Hlasovala jsem pro bod odůvodnění X a většinu částí bodu 38, zdržela jsem se hlasování o jedné části bodu 38, a to z následujících důvodů:

Hlavní zásadou je, že by měla být respektována sexuální a reprodukční práva žen, zejména s ohledem na rovnost mužů a žen, jak je zaručeno v Listině základních práv EU (článek 23).

Domnívám se však, že ženy by se měly naučit chránit samy sebe před nechtěným těhotenstvím, jinak řečeno – je-li snadný přístup k antikoncepci a specializovanému poradenství, je potrat hůře ospravedlnitelný.

Mnoho mých voličů v Rumunsku by bylo zklamáno, kdybych hlasovala jinak. Navíc je v našich myslích stále živá minulost – jak bylo zdůrazněno ve zprávě rumunského prezidenta z roku 2006 –, kdy komunistická strana přijímala proti potratům krutá opatření, aby zajistila kontrolu strany nad soukromým životem žen. Mnoho žen v důsledku nezákonných potratů prováděných bez lékařské pomoci zemřelo.

  Erminia Mazzoni (PPE), písemně. – (IT) Plně chápu, proč vzniklo toto usnesení, jehož podstata vychází z předpokladu, že diskuse o demografických změnách je spojena s diskusí o opatřeních spojených s bojem proti dopadu hospodářské a finanční krize na trh práce.

Když zvážíme, že naše analýza pokroku při dosahování Lisabonských cílů není povzbudivá, vítáme v usnesení vyslovenou výzvu k urychlení legislativních změn v členských státech s cílem zpřísnit řízení o porušení povinnosti a povzbudit větší účast žen v klíčových odvětvích takového trhu práce, který odpovídá záměrům, jichž bylo u těchto žen plánováno dosáhnout v rámci odborné přípravy.

S ohledem na to, co jsem řekla, musím dát najevo naprostý nesouhlas, jak jsem již vyjádřila ve fázi hlasování, se zhoubnou snahou podporovat společnost potratů poskytováním pobídek k volnému přístupu k ukončení těhotenství.

Předpoklad, že ženy musejí mít možnost snáze dosáhnout potratu, aby si vymohly své právo na sexuální svobodu, je nejen v rozporu se základy morálky, ale i v rozporu se zásadami vyjádřenými v bodu odůvodnění Z, který uvádí, že jádrem evropských opatření je podpora „vyšší porodnosti, abychom se dokázali vyrovnat s požadavky budoucnosti“. Pevně trvám na svém závazku podporovat odpovědnou sexuální kulturu.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Hlavními obětmi hospodářské a sociální krize, kterou způsobily neoliberální politiky Evropské unie, jsou ženy. V důsledku krize vzrůstá počet nejistých pracovních míst a pozic s povinnou pracovní smlouvou na dobu určitou. Naše společnosti stále zcela prostupuje patriarchát. Nyní se bojí masivního návratu stigmatizace na základě náboženství a ženy jsou vždy hlavními obětmi těchto změn.

Je proto potěšující, že Evropský parlament zařadil na pořad jednání tak důležitou věc, jako je rovnost žen a mužů. Je však ostudné, že se tento text nezaměřuje na vnitřně nerovnou povahu neoliberalismu. Právě neoliberalismus je odpovědný za řadu problémů žen, a v prohlubování nerovností mezi pohlavími nalézá další způsob, jak vzkvétat.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Nerovnosti mezi muži a ženami na jednotlivých úrovních, ať už profesních, odvětvových nebo jiných stereotypů, se v průběhu let stírají. Rovnost mužů a žen v EU se postupně stává realitou, a ačkoli stále ještě někde dochází k diskriminaci, začínáme být svědky velmi kladného vývoje.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Přestože se oblast rovných příležitostí pro ženy vyvíjela v mnoha ohledech příznivě, je před námi ještě stále hodně práce. Jedním z nejnaléhavějších témat je poskytnutí větší podpory pro skloubení profesního a rodinného života, což je pro mnoho žen, a zejména pro svobodné matky, nepřekonatelná překážka. Skutečnost, že muži mají stále větší šanci získat odpovědnou pozici, ukazují, že rovnosti v práci lze dosáhnout pouze změnou přístupu, nikoli uložením kvót, a to zejména proto, že kvóty jsou kontroverzní a mohou snadno vyvolat konflikt. Vzhledem k tomu, že se tato zpráva nezabývá kritickou poznámkou, že se uplatňování rovných příležitostí pro ženy a muže může snadno přehoupnout do opačného problému, hlasoval jsem proti.

  Mariya Nedelcheva (PPE), písemně. – (FR) Usnesení o rovnosti žen a mužů v Evropské unii se mi zdá být naprosto vyvážené, a proto vítám práci, kterou pan Tarabella odvedl, aby takového výsledku dosáhl. Křiklavé nerovnosti mezi muži a ženami dnes v oblasti zaměstnání stále ještě existují, zejména co se týče rozdílů v odměňování, nebo dokonce skloubení pracovního a rodinného života. V této oblasti toho zbývá ještě hodně udělat.

Navíc je z hlediska ochrany sexuálních a reprodukčních práv nezbytné, aby ženy měly přístup k antikoncepci a potratu. Ženy musejí mít možnost plně rozhodovat o svém těle. Proto jsem hlasovala pro opatření spojená s ochranou těchto práv.

A konečně, hlasovala jsem proti návrhu vytvořit Evropskou listinu práv žen, neboť po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost je Listina základních práv, obsahující i práva žen, nedílnou součástí Smluv. Tato listina je právě závazná a umožňuje ženám stejnou ochranu jako mužům.

  Rareş-Lucian Niculescu (PPE), písemně. – (RO) V roce 1967 byl v Rumunsku přijat zákon o zákazu potratů, což znamenalo, že ženy ztratily své právo rozhodnout se pro pokračování těhotenství nebo jeho ukončení. Tento zákaz měl na rumunskou společnost hluboký traumatický dopad, což nás nutí uvědomit si, jak nebezpečné takové rozhodnutí je.

Ženy by měly mít kontrolu nad svými sexuálními a reprodukčními právy. Z tohoto důvodu jsem hlasovala pro všechny aspekty týkající se snadného přístupu k antikoncepci a potratům, jimiž se zpráva pana Tarabelly zabývá, a nakonec pro zprávu jako celek.

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, komplikovanost zprávy, o níž dnes vedeme rozpravu, byla zjevná již v průběhu prací ve Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví, který pro znění hlasoval těsnou většinou tří hlasů a přijetí umožnilo i to, že velká část jeho členů nebyla přítomna.

Mám pocit, že účinný právní předpis na ochranu žen existuje od roku 1975. Namísto snahy vytvářet nové směrnice bychom proto podle mého názoru měli zajistit, aby vlády plně uplatňovaly platné právní předpisy.

A právě proto, přestože jsem nechtěl hlasovat proti zprávě, která zajisté obsahuje některé pozitivní aspekty, se raději distancuji od jiných aspektů, abych mohl zdůraznit svůj nesouhlas s některými pasážemi, zejména těmi, které se týkají potratů, tedy oblasti, v níž my katolíci přirozeně neradi děláme kompromisy.

  Cristian Dan Preda (PPE), písemně. – (RO) Nejsem sice odpůrcem potratů, hlasoval jsem však proti bodu 38, neboť by jej bylo možné vykládat jako podporu této praxe. Jsem rovněž zastáncem toho, aby se zlepšil přístup k antikoncepci a vzdělání v této obasti, neboť je to ta nejlepší cesta, jak zabránit nechtěným těhotenstvím. Na druhé straně se domnívám, že existují společenství, která si z rozmanitých důvodů chtějí zachovat kontrolu nad potraty na vnitrostátní úrovni, a my bychom jim to měli umožnit. Jedná se o oblast, kde by měla být uplatněna zásada subsidiarity. Zabývat se touto otázkou ve zprávě o rovnosti žen a mužů v Evropské unii podle mne není nejlepším řešením.

  Evelyn Regner (S&D), písemně. – (DE) Hlasovala jsem pro zprávu o rovnosti žen a mužů v Evropské unii, neboť je v souladu s mým nejhlubším přesvědčením, že ženy mají neomezené právo na autonomii, zejména pokud jde o jejich sexuální a reprodukční práva, a současně na snadný přístup k antikoncepci a potratu. Tato práva jsou zásadní částí celé koncepce a identity, kterou si moderní evropská společnost buduje.

  Alf Svensson (PPE) , písemně. – (SV) Při včerejším hlasování jsem hlasoval proti zprávě o rovnosti žen a mužů. Učinil jsem tak především proto, že řada bodů zprávy byla v rozporu se zásadou subsidiarity, jako například v otázce kvót. Zdržel jsem se hlasování o bodu odůvodnění X a bodu 38, které se týkají přístupu žen k potratům. Podle mého názoru by stávající znění zásadu subsidiarity narušovalo. Mělo by platit obecné pravidlo, že bychom na úrovni EU neměli vynakládat náš čas na záležitosti, o kterých jednotlivé členské státy mají právo rozhodovat na vnitrostátní úrovni. Podporuji přirozeně švédský postoj k této otázce – že rozhodnutí o potratu je především v rukou dotčené ženy, nikoli zákonodárců.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Evropská unie v současnosti prochází obdobím masivní hospodářské, finanční a sociální krize, která má vážný dopad na profesní i soukromé životy žen. Segregace na základě povolání, rozdíly v odměňování a obtíže se skloubením profesního a rodinného života, to jsou překážky, které brání plné účasti žen na trhu práce. Navzdory zlepšením na pracovišti a zvyšujícímu se počtu žen na odpovědných pozicích je potřeba udělat ještě mnoho práce pro zvýšení informovanosti o rovném zacházení. Měli bychom tuto zprávu uvítat, neboť je to příležitost změnit pravidla o odstraňování rozdílů mezi muži a ženami na trhu práce. Jedině tak dokáže EU dosáhnout svého cíle růstu, zaměstnanosti a sociální soudržnosti. Začlenění ustanovení týkajících se sexuálních a reprodukčních práv do zprávy vznikající v době hospodářské krize a zabývající se především dopadem této krize na pracovní podmínky žen a společenské postavení žen je však nešťastné. Z výše uvedených důvodů a vzhledem k tomu, že nebyly schváleny navrhované pozměňovací návrhy k bodu 38, které jsem podpořil a považuji je za důležité pro správné využívání dokumentu, jsem hlasoval proti zprávě o rovnosti žen a mužů v Evropské unii.

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. – (DE) Hlasoval jsem proti zprávě, neboť mé niterné přesvědčení mi nedovolí přijmout neomezené právo na potraty a reprodukční svobodu. Pro mne je právo na život základním právem, které je nutné chránit a ctít za všech okolností. Zbytek zprávy lze bezpodmínečně přijmout a vyplývá z něj, že Evropská unie učinila pokrok směrem k rovnosti žen. Dalším pozitivním rysem je skutečnost, že je mnohem větší důležitost přikládána odpovědnosti k rodině.

  Marina Yannakoudakis (ECR), písemně. – Skupina ECR je rozhodným zastáncem rovnosti mezi ženami a muži, a zejména uplatňování zásady stejné odměny za práci a rovných příležitostí na pracovišti. ECR se rozhodla hlasovat pro odstavce, které tímto způsobem rovnost podporují. Skupina ECR nicméně hlasovala proti tomuto usnesení, a to ze dvou konkrétních důvodů: Zaprvé jsme proti jakémukoli právnímu předpisu, který předpokládá, že otázky zdraví žen, vzdělávání a reprodukčních práv nejsou v pravomoci členských států, nýbrž EU. Zadruhé, i když skupina ECR plně podporuje potřebu ustanovení o mateřství a otcovství, zdrželi jsme se takových zmínek v této zprávě, neboť jsme proti tomu, aby byla jakákoli rodinná politika diktována na úrovni EU – je záležitostí na rozhodnutí vnitrostátních vlád.

  Anna Záborská (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem proti tomuto usnesení. Ženy a muže spíše rozděluje, než aby je spojovalo. Znění bodu 36 není ničím nevinným: „ženy musí mít kontrolu nad svými sexuálními a reprodukčními právy, zejména prostřednictvím snadného přístupu k antikoncepci a potratům“. Zpravodaj dále trvá na tom, že ženy musí mít bezplatný přístup ke konzultaci ohledně potratu. Potraty však patří do výlučné pravomoci členských států. Toto rozhodnutí není právně závazné, nemůže být tedy využito k nátlaku na liberalizaci potratů. Pak Parlament vyzývá k tomu, aby bylo potíráno sexistické stereotypní uvažování, zejména co se týká prací souvisejících s péčí o rodinu vykonávaných muži a ženami. Usnesení zdůrazňuje, že je důležité poskytování předškolní péče o děti, služeb péče o děti a poskytování pomoci starším osobám a jiným závislým osobám. Cílem tohoto Parlamentu je tedy zničit přirozenou rodinu, která je místem pro socializaci a solidaritu mezi generacemi. Toto usnesení nepřináší ženám ani mužům v Evropské unii žádnou přidanou hodnotu. Je to škoda, protože úcta k lidem, kteří jsou v nějakém ohledu jiní, a podpora rovných příležitostí mužů a žen jsou skutečným sociálním problémem.

  Artur Zasada (PPE), písemně. – (PL) Hlasoval jsem proti tomuto usnesení. Pan zpravodaj Tarabella nezohlednil vnitrostátní kontext. Morálka je součástí světonázoru, který se promítá do právního řádu země. Snaha zavést do polských právních předpisů možnost neomezeného přístupu k potratům je nepřirozená, a je pochopitelné, že vyvolá reakci. V souladu se svým přesvědčením a s ohledem na platnou právní úpravu v Polsku jsem hlasoval proti tomuto usnesení. Dal jsem tím jasně najevo, že v souladu se zásadou subsidiarity je jediným zákonodárcem v těchto citlivých otázkách každý jeden z 27 členských států.

Návrh usnesení B7-0069/2010

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Celkově jsem hlasoval pro návrh usnesení o klíčových cílech EU pro 15. konferenci smluvních stran o Úmluvě o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES). Souhlasil jsem i s pozměňovacím návrhem na zařazení tuňáka obecného do přílohy II CITES, v souladu s nedávným doporučením Dočasného výboru Organizace pro zemědělství a výživu OSN (FAO), které podpořilo prohlášení o zařazení tuňáka obecného do přílohy II CITES. V návaznosti na to valné shromáždění Mezinárodní komise na ochranu tuňáků v Atlantiku vyhlásilo značné snížení lovu tuňáka obecného o 13 500 tun a Evropská unie znovu zformulovala své znepokojení nad zmenšováním populace tuňáka a zavázala se provádět spolehlivější vědecké studie.

Uvědomuji si, že úbytek biologické rozmanitosti je závažným problémem celého světa, a domnívám se, že jiná zvířata by měla být předmětem dalších návrhů na ochranu. Vnímám tuto konferenci jako zásadní z hlediska přežití a udržitelnosti mnohých druhů. Především se však domnívám, že celkový zákaz mezinárodního obchodu s tuňákem – tedy jeho zařazení do přílohy I – by byl předčasný, neboť by to způsobilo krizi dotčeného odvětví, aniž by byl takový zákaz založen na jakýchkoli konkrétních faktech.

  John Attard-Montalto (S&D), písemně. – K usnesení o klíčových cílech pro 15. konferenci smluvních stran o Úmluvě o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES) jsem hlasoval proti zákazu lovu tuňáka obecného. Důvodem, proč jsem návrh nepodpořil, je to, že by velmi negativním způsobem ovlivnil živobytí maltských rybářů. Většina maltských rybářů není schopna lovit jiné druhy nebo v jiných lovištích kvůli tradičnímu způsobu, jakým se rybolov provádí. Myslím si rovněž, že v případě tuňáka obecného nejsou splněna kritéria pro jeho zařazení do CITES.

  Liam Aylward (ALDE), písemně. – (GA) Hlasoval jsem pro zprávu o Úmluvě CITES. Živočišné i rostlinné druhy vymírají tisíckrát rychleji, než je přirozené. Lidská činnost k této rychlosti vymírání přispívá a ohrožuje biologickou rozmanitost. CITES je ústředním nástrojem v mezinárodních snahách s cílem bojovat proti hlavním hrozbám pro biologickou rozmanitost, bojovat proti nezákonnému obchodování, a zavést vhodné nařízení o obchodu s volně žijícími živočichy a rostlinami.

Podporuji ty, kdo chtějí, aby se mezinárodní donucovací orgány více podílely na vyšetřování trestné činnosti páchané na volně žijících živočiších a rostlinách a aby se zabývaly riziky, které může mít za následek elektronický obchod. Proto podporuji i doporučení, aby byla posílena jednotka pro trestné činy proti životnímu prostředí.

Rád bych upozornil na dopad opatření CITES na profese chudých venkovských společenství a na ty, jejichž obživa je závislá na obchodu s konkrétními druhy. Nadále musíme těmto zemím v uplatňování seznamu CITES pomáhat, abychom tak mohli pracovat s těmi, kdo jsou v daných oblastech na volně žijících živočiších a rostlinách závislí.

  Christine De Veyrac (PPE), písemně. – (FR) Evropský parlament požaduje celkový mezinárodní zákaz obchodování s tuňákem obecným. Jsem zvolena jako zástupkyně za přístavní oblast Sète, a proto jsem nehlasovala pro toto opatření: dodnes nebylo dosaženo shody o tomto zákazu, a to ani mezi vědci, ani, dovolím si dodat, mezi environmentálními sdruženími. Kdyby však o takovém radikálním zákazu mělo být v březnu na mezinárodní konferenci v Dohá rozhodnuto, ráda bych požádala Evropskou komisi, aby nebránila finančním kompenzacím, které může být zapotřebí rybářům platit členskými státy. Rybáři v posledních letech vyvinuli značné úsilí, musí dostát stále přísnějším kvotám, modernizovat svůj lodní park a podobně. Nebylo by správné je v budoucnosti nutit, aby změnili své povolání, a přitom jim neposkytnout finanční podporu.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro usnesení s názvem Klíčové cíle pro konferenci smluvních stran CITES, neboť je třeba posílit ochranu biologické rozmanitosti v rámci působnosti příští konference smluvních stran o Úmluvě o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin. Biologická rozmanitost je důležitá pro dobré životní podmínky a pro přežití lidstva. Musíme být ambiciózní a požadovat ochranu všech druhů, jimž hrozí vyhynutí.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES) je hlavní existující celosvětovou dohodou o ochraně volně žijících druhů. Jejím cílem je předcházet rozsáhlému využívání těchto druhů pro mezinárodní obchod. Je proto klíčové, aby se Evropská unie 15. konference smluvních stran, která se bude konat příští rok v březnu, účastnila konstruktivně.

Uvědomuji si význam ochrany ohrožených druhů, abychom zabránili ztrátě biologické rozmanitosti planety a ekologické rovnováhy, a uznávám, že udržitelný rozvoj předpokládá rozumné využití přírodních zdrojů, aniž by byly omezovány činnosti, jež jsou nezbytné pro rozvoj.

Proto si v době, kdy hovoříme o změnách příloh CITES, uvědomuji rovněž důležitost zajištění dostatečné ochrany ohrožených volně žijících druhů, aniž by byly ohroženy nebo uvrženy v zapomnění jakékoli činnosti, které zajišťují řadě společenství hospodářskou a sociální životaschopnost.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES) působila jako důležitý nástroj pro ochranu ohrožených volně žijících živočichů a rostlin, zejména těch, které přitahují komerční zájem a je proto nutné je chránit a obohacovat. Chápeme, že rozhodnutí o změnách této úmluvy, zejména jejích příloh, jsou důležitá, neboť nám umožňují uznat a náležitě zohlednit doložené změny v zachování stavu jednotlivých druhů. Ty se musí opírat o údaje a odůvodněná vědecká stanoviska. S ohledem na dostupné údaje se nedomníváme, že návrh, aby byl tuňák obecný (Thunnus thynnus) zařazen do přílohy I CITES, je odůvodněný. Měli bychom připomenout, že při posledním zasedání Mezinárodní komise na ochranu tuňáků v Atlantiku (ICCAT) v listopadu 2009 odborníci vyjádřili stanovisko, že v případě těchto druhů byl rybolov nadměrný, to ale neukazuje na to, aby byl rybolov zcela zakázán. Doporučení směřovala ke značnému snížení úlovků, které byly omezeny o 8 až 15 tisíc tun, s pevným limitem 13 500 tun. Za těchto okolností jsme přesvědčení, že bychom měli vyčkat posouzení a doporučení odborníků, kteří se budou v roce 2010 situací dále zabývat.

  Françoise Grossetête (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro toto usnesení. Jedním z jeho cílů je ochrana tuňáka obecného, který je důležitou složkou vyvážené biologické rozmanitosti v oblasti mořského prostředí.

Zákaz mezinárodního obchodu s tuňákem obecným nám umožní, abychom ochránili naše populace tuňáka obecného, které jsou ohrožené nadměrným rybolovem.

Evropa však bude muset prověřit i opatření přijatá třetími zeměmi, protože jak vysvětlíme našim rybářům v Evropě, že japonští, libyjští a tuniští rybáři v plenění našich populací tuňáka obecného pokračují naprosto legálně?

Rovněž se budeme muset zaměřit na jednání o vytvoření výlučné hospodářské oblasti, která umožní pokračování rybolovu v malém rozsahu, aniž by zdroje byly ohroženy.

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro zákaz obchodu s tuňákem obecným, a logicky i pro kompenzace pro odvětví tuňáka, jak je to stanoveno v pozměňovacím návrhu, jehož jsem spoluautorkou a který byl částečně přijat. Tuňák obecný by tak měl být uveden v příloze I Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES), která podléhá obecné výjimce pro vnitřní obchod, aby pobřežní rybolov v malém rozsahu mohl pokračovat, a přísnějším kontrolám nezákonného rybolovu. Neměli bychom se zabývat jen těmito ohroženými druhy, jejichž populace za posledních deset let klesly o více než 60 %, ale kromě toho zakotvit hmotnou pomoc pro rybáře a vlastníky lodí, jichž se toto opatření dotkne. Je to nezbytné.

  Danuta Jazłowiecka (PPE), písemně. – Hlasovala jsem pro zařazení tuňáka obecného do přílohy I CITES, neboť většina Dočasného odborného poradního panelu FAO je přesvědčena, že pro návrh na jeho zařazení jsou podpůrné důkazy. Tyto druhy utrpěly vážné ztráty, jejich rybolov byl nadměrný a hrozí jim přečerpávání zdrojů pro potřeby mezinárodního obchodu. Splňují tedy kritéria, aby byly zařazeny do přílohy I CITES.

  Oriol Junqueras Vies (Verts/ALE), písemně. – (ES) Současný stav tuňáka obecného je neudržitelný a jeho přežití lze zabezpečit pouze omezením kvót; mohl bych snad ještě dodat, že tyto kvóty byly vždy vyšší, než bylo vědeckou obcí doporučováno. Zařazení tuňáka obecného do přílohy I Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES), a následný zákaz mezinárodního obchodu s těmito druhy, je řešením, které nejlépe zabezpečí obnovu populací těchto druhů. Je však třeba zdůraznit, že některá odvětví rybolovu jednala odpovědně a respektovala kvóty a přizpůsobila se všem požadavkům, které byly v posledních letech vydány. Z toho důvodu jsem hlasoval pro to, aby zařazení tuňáka obecného do přílohy I CITES podléhalo, jak bylo nakonec schváleno, následujícím podmínkám: změna nařízení Rady (ES) č. 338/97, jímž se zavádí obecná výjimka pro vnitřní obchod; finanční podpora Evropské unie pro dotčené vlastníky plavidel; a zpřísnění kontrol a postihů s cílem bojovat proti nezákonnému neregulovanému rybolovu. Hlasoval jsem rovněž pro odklad zařazení tuňáka obecného do přílohy I o 18 měsíců, a to na základě nezávislé vědecké zprávy. Tento návrh nebyl přijat.

  Erminia Mazzoni (PPE), písemně. – (IT) Dnes, 10. února 2010, byl Evropský parlament požádán, aby vyjádřil své stanovisko ke klíčovým cílům EU pro 15. konferenci smluvních stran o Úmluvě o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES), která se bude konat v Dohá v Kataru od 13. do 25. března 2010. Třebaže má Parlament spíše konzultativní úlohu, domnívám se nicméně, že je důležité podepsat a odhlasovat pozměňovací návrh v otázce vyloučení zařazení červeného korálu do přílohy II Úmluvy, neboť by tím v důsledku zařazení na seznam ohrožených druhů došlo ke snížení lovu červených korálů a obchodu s nimi. Zařazení Corallium spp do přílohy II je zjevně přehnaně opatrné a není řádně podložené vědeckými údaji. Kromě toho mne velmi znepokojují případné hospodářské a sociální dopady takového začlenění na italské hospodářství, a zejména na některé regiony jižní Itálie, a proto toho hlasuji pro tento pozměňovací návrh. Pokládala jsem ve skutečnosti za výhodnější dopřát našim společnostem v tomto odvětví více času na to, aby mohly svou výrobu restrukturalizovat a zachovat si tak konkurenceschopnost na trhu.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Tuňáku obecnému hrozí vyhynutí v důsledku selhání kontroly nadměrného čerpání tohoto zdroje. Zákaz obchodování s ním je nyní zřejmě nevyhnutelný. Má za cíl tento druh ochránit. Řada rybářů si je toho vědoma a mnozí z nich, zejména francouzští, činili řadu let vše, co bylo v jejich silách, aby své lodě uvedli do souladu s právní úpravou a aby dodržovali rybolovné kvóty nezbytné pro zajištění přežití populace tuňáka obecného. Tito rybáři, na něž tvrdě dopadla krize, budou hlavními obětmi takového opatření, které je nutným kvůli nezákonnému rybolovu a podvodným průmyslovým sítím. Tito rybáři nemohou nést odpovědnost za vynaložené úsilí sami.

Nemůžeme po nich chtít, aby se obětovali v zájmu planety, zatímco mocní shromáždění v Kodani dali najevo, že před tímto tématem uhýbají. Musí se zde proto uplatnit zásada společné odpovědnosti OSN za problémy životního prostředí, a snaha rybářů musí být kompenzována příspěvkem Evropské unie. Kromě toho by s ohledem na vytvoření skutečné výlučné hospodářské oblasti ve Středomoří Francií mohlo být možné zabezpečit útočiště pro zdroje a přitom zachovat rybolov v malém rozsahu, který je šetrný k ekologické rovnováze.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) EU se musí účastnit 15. konference smluvních stran o Úmluvě o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES) s jasně definovanými cíli ohledně druhů, jimž hrozí vyhynutí a je třeba je chránit. CITES je klíčová pro ochranu volně žijících druhů a jejím cílem je zabránit přečerpávání zdrojů volně žijících druhů živočichů a rostlin pro potřeby mezinárodního obchodu.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Zdržel jsem se hlasování o B7-0069/2010 o klíčových cílech EU pro 15. konferenci smluvních stran o Úmluvě o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES), neboť se domnívám, že tuňák obecný by neměl být zařazen do přílohy I CITES. Znamenalo by to konec tradičních udržitelných rybářských technik, kdy ve skutečnosti za vyhynutí populací mohou průmyslové rybářské lodě s vakovými sítěmi. Požaduji, aby byl uznán podíl každé z metod rybolovu na alarmující situaci s tuňákem obecným, spolu s novými spravedlivějšími systémy přidělování kvót a přísnějšími opatřeními.

Měly by tedy být podporovány tradiční metody rybolovu; ty poskytují obživu tísícům lidí a jsou také mnohem citlivější. Musíme být spravedliví – je velký rozdíl mezi průmyslovým rybolovem a tradičními technikami rybolovu. Chtěl bych zdůraznit význam ochrany tuňáka obecného, současně však musíme rovněž nalézt rovnováhu, která zajistí zachování těchto druhů bez toho, že by to potrestalo středomořské techniky rybolovu, například almadraba.

  Frédérique Ries (ALDE), písemně. – (FR) Hlavní cíl tohoto usnesení o Úmluvě CITES zaměřující se na druhy ohrožené vyhynutím je klíčový: dosáhnout na evropské úrovni konsenzu o zákazu mezinárodního obchodu s tuňákem obecným. Rybáři jsou sice výrazně proti tomuto zákazu, vědci a odborníci na životní prostředí však bijí na poplach. Při zachování současného tempa, a navzdory drastickým opatřením posledních let, by tuňák obecný mohl zkrátka zcela zmizet během tří let. Itálie již udělala výrazný krok tím, že přijala moratorium na lov od roku 2010. Francie učinila totéž, avšak mnohem dvojznačněji, neboť hovoří o 18měsíčním období na „posouzení stavu zdrojů“. Španělsko a Malta mlčí tak okázale, až je to trestuhodné. Situace je však kritická, a jen radikální opatření dokáží zajistit, aby se zdroje zotavily. To je také jediná cesta, jak ochránit ve střednědobém a dlouhodobém výhledu obživu rybářů.

Toto usnesení nesměřuje k úplnému zákazu rybolovu tuňáka obecného ani k tomu, aby tuňák zmizel z našich stolů. Rybolov v malém rozsahu a sportovní rybolov by zůstaly povoleny. Opatření k zákazu mezinárodního obchodu by mělo být k ochraně druhů dostatečné, vzhledem k tomu, že 80 % tuňáka obecného vyloveného ve Středomoří je vyváženo přímo do Japonska.

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. – (NL) Hlasoval jsem ano, a to navzdory skutečnosti, že původní znění Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin považuji za lepší, zejména pokud jde o odkazy týkající se tuňáka obecného. Je však důležité, aby Parlament vyslal Radě a Komisi vzkaz, že podporujeme zařazení tuňáka obecného do přílohy I CITES. Bylo by lepší nezahrnovat tři podmínky vytvořené plenárním zasedáním, podpořil jsem nicméně pozměňovací návrh, který navrhoval podporu dotčených rybářských komunit.

Komise a členské státy mají naši podporu i v jejich přesunech ledního medvěda z přílohy II do přílohy I CITES.

Jedním z významných stanovení z hlediska Komise a členských států je, že ukončí pokusy Tanzánie a Zambie přesunout slona afrického z přílohy I CITES do přílohy II, za účelem obchodování. Parlament by dále uvítal, aby byly návrhy týkající se přesunu slonů afrických do méně přísné přílohy zamítnuty, a to nejméně do doby, než bude možné získat náležité hodnocení dopadu jednorázového prodeje v listopadu 2008, na němž se podílely Botswana, Namibie, Jižní Afrika a Zimbabwe, neboť máme stále více signálů, že nezákonný a organizovaný obchod s těmito živočišnými produkty v celé Africe vzrůstá.

  Dominique Vlasto (PPE), písemně. – (FR) Vědecké zprávy týkající se současné biomasy tuňáka obecného jsou alarmující: nekontrolovaný průmyslový rybolov populace výrazně narušil. Tento průmyslový a mezinárodní rybolov vyhubí tradiční pobřežní rybolov ve Středomoří. Abychom zabránili tomu, že dojde k ekologické katastrofě, která by byla dvakrát horší než hospodářská krize v odvětví rybolovu, je třeba neprodleně zavést politiku mezinárodního zákazu průmyslového rybolovu tuňáka obecného. Podle mého názoru je třeba skloubit dvě hlavní témata: účinnou ochrana tuňáka obecného, která umožní jeho přežití a v budoucnosti uvedení na trh, a podporu evropských pobřežních rybářů, jejichž obživa je na tomto obchodu částečně závislá. Proto podporuji zahrnutí tuňáka obecného do přílohy I CITES, aby nedošlo k jeho vytěžení a následnému vyhynutí, avšak za následujících podmínek: budou probíhat další vědecká posouzení, jejichž cílem bude zjistit přesný stav biomasy těchto druhů; evropským subjektům v odvětví rybolovu bude poskytnuta hospodářská a sociální podpora; a především bude zavedena výjimka pro vnitřní obchod s tuňákem obecným, ve prospěch malých odvětví a pobřežního rybolovu malého rozsahu, který je ve Středomoří tradiční činností a takto bude ochráněn před zánikem.

  Anna Záborská (PPE), písemně. – (FR) Washingtonská Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin, známá pod zkratkou CITES, je mezinárodní dohoda uzavřená mezi státy. Všechny členské státy jsou její smluvní stranou. Jejím cílem je zajistit, aby mezinárodní obchod ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin neohrozil zachování druhů, k nimž tito živočichové a rostliny patří. Objem mezinárodního obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin je odhadován na miliardy dolarů ročně a týká se stovek milionů rostlinných a živočišných druhů. Bohužel, EU patří k hlavním trhům nezákonného obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin. Mají-li se tyto zdroje zachovat pro budoucí generace, je nezbytná taková dohoda, která by zaručovala udržitelný obchod. Vnitrostátní právní předpisy se mezi jednotlivými členskými státy EU liší. S cílem poskytovat lepší ochranu druhům volně žijících živočichů a rostlin by se měla znintenzivnit koordinace snah členských států a evropských orgánů k zajištění toho, aby byly dodržovány právní předpisy EU o obchodování druhy volně žijících živočichů a rostlin. Unie by se měla postavit ostatním stranám CITES. Proto jsem hlasovala pro toto usnesení.

Návrh usnesení B7- 0067/2010

  Elena Băsescu (PPE), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro přijetí zprávy o pokroku Chorvatska za rok 2009. Domnívám se, že se jedná o vyváženou zprávu, která popisuje pokrok Chorvatska při plnění kritérií pro vstup do Evropské unie. Přístupová jednání, která na více než devět měsíců ustrnula na mrtvém bodě, byla v říjnu 2009 obnovena. Chorvatsko musí pokračovat v procesu reforem a v přijímání evropských právních předpisů, aby do konce tohoto roku dovedlo jednání k úspěšnému konci. Tato zpráva zmiňuje rovněž řadu otázek, které mají na proces integrace Chorvatska do Evropské unie vliv. Evropský parlament povzbuzuje chorvatské orgány, aby překonaly tyto překážky a zintenzivnily snahu o vyřešení všech hraničních sporů se sousedními zeměmi. Zpráva přijatá plénem Evropského parlamentu zahrnuje pozměňovací návrhy, které jsem předložila. Tyto návrhy povzbuzují Chorvatsko, aby pokračovalo ve svém úsilí o podporu kulturní rozmanitosti. Jeden z mých pozměňovacích návrhů je i na podporu rozvoje projektů přeshraniční spolupráce Chorvatska, které jsou navržené s cílem hospodářské a sociální soudržnosti a zvýšení životní úrovně lidí žijících v hraničních oblastech.

  Philip Claeys (NI), písemně. – (NL) Copak se tento Parlament skutečně nepoučil ze svých chyb z minulosti? Zprávy o Bulharsku a Rumunsku koneckonců opakovaně prohlásily, že v těchto zemích vládne všudypřítomná korupce a že policie a soudnictví jsou zcela neschopné. Navzdory tomu byl přístup těchto zemí schválen a následky všichni známe. S členstvím v Evropské unii a masivními toky finančních prostředků, které jsou s tím spojené, korupce, která už v místě působila, postoupila ještě dále.

Podle mého názoru by Chorvatsku měl být přístup umožněn, ale jednoznačně až v okamžiku, kdy bude připraveno, a až stát nebude zmítán korupcí. Jakmile Chorvatsko přistoupí – a jak jste slyšeli, nedomnívám se, že by k tomu mělo dojít v dohledné době – musíme proces rozšiřování zastavit. Přístup všech zemí západního Balkánu, který je ve zprávě předpokládán, považuji za nepřijatelný.

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) Zavést demokracii trvá dlouho, a je to proces, který vyžaduje silnou angažovanost vlády i občanské společnosti. Je to kamenitá cesta plná překážek – a my Portugalci to víme až moc dobře. Když se to spojí s rozpadem země, které byla sice federací, avšak výrazně centralizovanou a řízenou diktátorským režimem, který se zhroutil, a navíc to způsobilo strašlivou válku, kterou si budou dobře pamatovat i budoucí generace, můžeme být ohromně šťastní, a já jsem šťastný byl, když můžeme hlasovat pro takové usnesení, které nám přináší dobré zprávy o pokroku Chorvatska. Uvědomuji si však, že je třeba ještě mnohé vykonat, a uvědomuji si, že bez svobodného a nezávislého soudního systému nemůže být zaručen ani právní stát ani lidská práva, neboť nebudou žádné zahraniční investice ani pokrok.

To stejné platí v případě Chorvatska i každé jiné potenciální kandidátské země. Oceňuji rovněž že rychlost, se kterou bude možné přiblížit Chorvatsko EU, si stanovilo Chorvatsko samo, neboť pravidla pro členství jsou transparentní a dobře známá. Vím, že Chorvatsko dokáže dosáhnout svých cílů. Doufáme, že se jednání podaří uzavřít do konce tohoto roku. Pokud jde o nás, může Chorvatsko spoléhat na naši plnou podporu.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro návrh usnesení o zprávě o pokroku Chorvatska za rok 2009, neboť věřím, že Záhřebu se podaří překonat překážky, jimiž musí projít, a uzavře jednání o přistoupení země k Evropské unii do konce roku 2010. Z tohoto důvodu je velmi důležité urychlit reformy v jednotlivých oblastech acquis Společenství, ale také spolupráci s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Chorvatsko učinilo znatelný pokrok v řadě oblastí, a to z něj činí nejen spolehlivého partnera Evropské unie, ale i silného kandidáta na členství. Přes všechny osobní tragédie a materiální devastaci, které zemi zpustošily během krvavého konfliktu při rozpadu bývalé Jugoslávie, jsme viděli úsilí o obnovu země a její trvalé směřování ke sblížení s EU.

I když je toho ještě mnoho, co zbývá udělat, zejména při řízení různých sektorových oblastí, je zřejmé, že Chorvatsko učinilo tolik práce, kolik je jí třeba, aby si zasloužilo místo mezi členskými státy, a já doufám, že se bude moci k EU připojit spíše dříve než později.

Věřím, že případný vstup Chorvatska do Evropské unie bude mezi ostatními balkánskými zeměmi vnímán jako znamení naděje a že ostatní země v regionu, zejména Srbsko, uznají vnitrostátní i mezinárodní výhody a přínosy volby přistoupení k Evropě.

Dále věřím, že budou urychleně vyřešeny hraniční spory se Slovinskem, které proces zpomalují, a že se tak stane s maximální vážností, pečlivostí a dobrou vírou.

  Lívia Járóka (PPE), písemně. – Ráda bych zde poukázala na zřídka zdůrazňovaný aspekt hodnocení pokroku dotčených zemí: situaci Romů. EU si před rokem 2004 uvědomovala význam vytvoření právního rámce pro boj proti diskriminaci a podařilo se jí prosadit některá výrazná zlepšení ztížením přístupových podmínek pro nové členské státy. Jsem ráda, že zprávy o pokroku jsou k výsledkům těchto tří zemí dosti kritické, přičemž je z nich patrné, že pouze Chorvatsko dokázalo dosáhnout mírného zlepšení v posilování sociálního začlenění Romů.

Kandidátské země musí být na evropské úrovni zapojeny do provádění integrace Romů již dříve, neboť přístupová jednání jsou neopakovatelnou příležitostí k podnícení výrazného posunu v přístupu vlád směrem k poskytování rovného přístupu Romům k zaměstnání, vzdělání, bydlení a zdravotní péči, podpoře politické účasti a posilování romského občanského hnutí. Všechny evropské země – současní a budoucí členové Evropské unie – se musí zapojit do soustředěného úsilí o překonání historického sociálního vyloučení největší národnostní menšiny na kontinentu a podepsat se pod akční plán Společenství, který poskytuje vhodný právní nástroj, jenž účastníky donutí plnit jejich vlastní sliby.

  Monica Luisa Macovei (PPE), písemně. – Hlasovala jsem pro pozměňovací návrh 6, neboť souhlasím, že je třeba, aby chorvatská vláda vykonala další úsilí, aby omezila předsudky a bojovala proti diskriminaci z jakéhokoli důvodu, včetně sexuální orientace (je vyjádřena mezi nediskriminačními důvody v článku 21 Listiny základních práv EU).

Můj přístup k otázce diskriminace na základě sexuální orientace a také k diskriminaci vůči jakékoli menšině je v souladu s právními předpisy EU a jinými mezinárodněprávními předpisy v oblasti lidských práv a s názory řady mých voličů v Rumunsku i s mým přesvědčením.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Hlasuji sice proti této zprávě o pokroku, ale nehlasuji proti Chorvatsku. Chorvatský lid si nezaslouží být jakkoli ostrakizován. Co však odsuzuji, je euroliberální diktát, jemuž jsou vystaveny jak členské státy EU, tak kandidátské země. Ekonomický aspekt kodaňských kritérií, liberalizace trhů, kterou vyžaduje, ohrožují sociální nároky těchto kandidátských zemí. Podpořím členství nových států pouze v případě, že EU umožní využívat regionální integraci ve prospěch všech občanů, kteří chtějí v této věci něco dělat, a nikoli v zájmu kapitálu, který jí dnes vládne a poskytuje jí integrační rámec, nad nímž občané nemají žádnou kontrolu.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Chorvatsko, navzdory devítíměsíční pauze v jednání způsobené hraničním sporem se Slovinskem, učinilo směrem k členství v EU výrazný pokrok. V kritériích politické, hospodářské a regionální spolupráce prokázalo velkou schopnost k zajištění dodržování požadovaných a dříve stanovených podmínek. Přestože musíme k tomuto rozšíření urazit ještě dlouhou cestu, vítám pokrok, jehož Chorvatsko dosáhlo směrem k přistoupení, a to i jako způsob uklidnění balkánského regionu.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Je nepochybné, že Chorvatsko dosáhlo ze všech kandidátských zemí dosud největšího pokroku. Korektním přístupem by tedy bylo urychlit tato jednání tak, aby je bylo možné uzavřít ještě v tomto roce. Důležitým požadavkem v tomto ohledu je samozřejmě provádění acquis Společenství. Zpráva dokládá směřování Chorvatska, a proto jsem pro ni hlasoval.

  Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) Chorvatsko dosáhlo výrazného pokroku u své vnitřní i zahraniční politiky v mnoha ohledech. Z tohoto důvodu jsem hlasoval pro návrh usnesení a podporuji urychlené přistoupení Chorvatska k EU.

  Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně. – (PL) Přijali jsme důležité usnesení o hodnocení stavu přístupových jednání s Chorvatskem. Je důležité, aby toto usnesení vyjadřovalo, jaká opatření by měla být přijata ke zrychlení přístupových rozhovorů tak, aby mohly být technické podrobnosti dokončeny v roce 2010. Chorvatské ogány by měly věnovat větší pozornost tomu, aby lépe informovaly společnost o výhodách členství v EU. Fungování Chorvatska v rámci společného jednotného evropského trhu posílí obchodní výměnu, příliv investic a všeobecný hospodářský růst.

Pro modernizaci chorvatského hospodářství Chorvatska, budování jeho infrastruktury a restrukturalizaci jeho zemědělství není zanedbatelná ani podpora z fondů EU. Lze uvést na tomto místě řadu příkladů výhod, které obdržely země, jež přistoupily při dvou posledních rozšířeních. Bezvýznamný není určitě ani samotný fakt příslušnosti k jednotné Evropě. Jednání o oblastech rybolovu, životního prostředí a společné zahraniční a bezpečnostní politiky by měla být co nejdříve odblokována.

Očekávám, že předsednictví a Komise přijmou v této oblasti zvláštní opatření. Až dosud jsme tvrdili, že další rozšíření může nastat až potom, kdy bude přijata Lisabonská smlouva. Smlouva vstoupila v platnost a my bychom měli urychlit rozhovory o členství Chorvatska a současně se připravovat na rozšíření Unie o další balkánské státy. Je to velmi důležité pro stabilizaci v tomto regionu.

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. – (DE) Zdržel jsem se hlasování o zprávě o Chorvatsku, neboť na rozdíl od toho, co je uvedeno ve zprávě, není dle mého názoru nutný tlak na to, aby Chorvatsko bylo připraveno k přistoupení v první polovině roku 2010. Není nutné spěchat a není žádný časový tlak, který by takový postup ospravedlnil.

  Anna Záborská (PPE), písemně. – (FR) Usnesení o Chorvatsku je politickým usnesením a nemá závaznou právní sílu. Hlasovala jsem pro ně, neboť Chorvatsko by se mělo stát členským státem v blízké budoucnosti. Kdyby nebylo balkánské války, připojilo by se v roce 2004. Bod 21 o menšině lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů, který byl zařazen plénem, je stejně tak kontroverzní jako zbytečný. Hlasovala jsem proti tomuto bodu. Chorvatsko je smluvní stranou Všeobecné deklarace lidských práv OSN a Evropské úmluvy o lidských právech Rady Evropy. Není proto žádný důvod domnívat se, že Chorvatsko je národem nepřátelským k menšině lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů. Navzdory všemu tomu symbolickému tlaku si Chorvatsko zachovává plnou vnitrostátní pravomoc v oblastech spojených s bojem proti diskriminaci. Proto jsem vyzvala chorvatská rodinná sdružení, s nimiž jsem se nedávno setkala při své návštěvě v této zemi, aby neustávaly ve své vynikající práci při prosazování obecného dobra v jejich národě a lepší budoucnosti pro všechny v Evropě. Schopnost přijmout povinnosti vyplývající z přistoupení k Unii a harmonizace s acquis Společenství by neměly vyústit v popření tradiční národní kultury budoucích členských států.

Návrh usnesení B7-0065/2010

  Elena Băsescu (PPE), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro zprávu o pokroku Bývalé jugoslávské republiky Makedonie za rok 2009, neboť se domnívám, že se jedná o důležitou zprávu, která bude mít pozitivní vliv na přístupový proces této země. Naděje na připojení k Evropské unii je hlavním faktorem zaručujícícm stabilitu a pokračování reformního procesu na západním Balkáně, včetně Bývalé jugoslávské republiky Makedonie. Zpráva konstatuje, že tato země dosáhla pokroku ve smyslu přijetí právních předpisů nutných pro integraci do Evropské unie. Domnívám se, že v nadcházejícím období se orgány Bývalé jugoslávskě republiky Makedonie musí zaměřit zejména na provedení norem, které byly přijaty. Kromě toho je zapotřebí vynaložit úsilí ke zlepšení mezietnických vztahů a dialogu se sousedními zeměmi, a také aby země uvedla své právní předpisy do souladu s požadavky na ochranu životního prostředí. Zpráva, která byla dnes přijata, zahrnuje mé pozměňovací návrhy, jež doporučují posílit schopnost hospodařit s předvstupními fondy poskytnutými Evropskou unií a podpořit provedení požadovaných reforem, které jsou součástí přístupového procesu.

  Göran Färm, Anna Hedh, Olle Ludvigsson, Marita Ulvskog a Åsa Westlund (S&D), písemně. – (SV) My, švédští sociální demokraté, jsme hlasovali v rámci širšího kompromisu proti pozměňovacímu návrhu 4. Bylo pro nás důležitější ukázat širokou dohodu o podpoře členství Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, než znovu prosazovat stanovisko, že spory této země s jejími sousedy by podle našeho názoru neměly mít vliv na její možnost vstoupit do Evropské unie.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Bývalá jugoslávská republika Makedonie je dobrým příkladem mozaiky zájmů a národností, mezi nimiž ne vždy panuje mír a shoda, což je rys příznačný pro celý balkánský region.

Všichni důležití političtí aktéři se shodují v tom, že posun směrem k Evropské unii je pro tuto zemi tou nejlepší cestou, členství je však spojeno s řadou překážek.

Některé z nich jsou materiální povahy, další jsou spíše historické nebo politické. Posledně jmenované, mezi něž patři i spor o pravé jméno nové země, přinesly napětí do vztahů se sousedními státy, zejména Řeckem, a pro jejich překonání je tedy nutné opravdové a trvalé kolektivní úsilí.

Stabilizace právního státu, regulérní svobodné a spravedlivé volby a upevňování demokracie ve všech jejích aspektech, včetně uplatňování zásady subsidiarity a decentralizace, to jsou výzvy, které čekají Bývalou jugoslávskou republikou Makedonii, pokud se chce nadále ucházet o to, aby se stala součástí Evropské unie. A já upřímně doufám, že chce.

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Domnívám se, že vláda Bývalé jugoslávské republiky Makedonie učinila v roce 2009 významný pokrok, jak se ostatně zdůrazňuje i v usnesení o zprávě o činnosti za rok 2009. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, a vítám zejména tyto aspekty: zrušení víz, účast na civilních a vojenských misích EU, akreditace vnitrostátních orgánů pro složky nástroje pro předvstupní pomoc v oblasti regionálního rozvoje a rozvoje venkova, a rovněž pokrok v oblasti příprav na převzetí správy fondů poskytnutých na základě nástroje pro předvstupní pomoc (IPA) Věřím, že přístupová jednání budou zahájena velmi rychle a že Evropská rada potvrdí na březnovém summitu, že přijímá doporučení Komise pro zahájení jednání. Co se týká problému názvu, souhlasím s postojem zpravodaje, že Řecko a Bývalá jugoslávská republika Makedonie musí zintenzivnit své úsilí na nejvyšší úrovni, aby oboustranně přijatelné řešení nalezly pod záštitou OSN. Současně se domnívám, že Evropská unie musí poskytnout pomoc jako součást přístupového procesu.

  Monica Luisa Macovei (PPE), písemně. – Hlasovala jsem pro pozměňovací návrh 18, neboť přijetí opatření proti diskriminaci na základě sexuální orientace je požadavkem pro přistoupení k EU a vzhledem k tomu, že zvýšená právní ochrana proti diskiminaci je signál, který vláda vysílá k celé společnosti o hodnotě všech členů společnosti. Sexuální orientace je jedním z nediskriminačních důvodů uvedených v článku 21 Listiny základních práv EU. Můj přístup k otázce diskriminace na základě sexuální orientace a také k diskriminaci jakékoli menšiny je v souladu s právními předpisy EU a jinými mezinárodněprávními předpisy v oblasti lidských práv a s názory řady mých voličů v Rumunsku i s mým přesvědčením.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Hlasuji sice proti této zprávě o pokroku, ale nehlasuji proti Bývalé jugoslávské republice Makedonie. Lid Bývalé jugoslávské republiky Makedonie si nezaslouží být jakkoli ostrakizován. Co však odsuzuji, je euroliberální diktát, jemuž jsou vystaveny jak členské státy EU, tak kandidátské země. Hospodářský aspekt kodaňských kritérií, liberalizace trhů, kterou vyžaduje, ohrožují sociální nároky těchto kandidátských zemí. Podpořím členství nových států pouze v případě, že EU umožní využívat regionální integraci ve prospěch všech občanů, kteří chtějí v této věci něco dělat, a nikoli v zájmu kapitálu, který jí dnes vládne a poskytuje jí integrační rámec, nad nímž občané nemají žádnou kontrolu.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Za dobu od poslední zprávy dosáhla Bývalá jugoslávská republika Makedonie výrazného pokroku. Je třeba zdůraznit, že vyhlídka na členství v EU byla jednou z hybných sil rozvoje a reforem v zemích balkánského regionu. Má-li se Bývalá jugoslávská republika Makedonie stát v blízké budoucnost členem EU, musí být přijata a splněna kritéria členství stanovená EU a záležitosti související s politickou, hospodářskou a regionální spoluprací.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Zájem Bývalé jugoslávské republiky Makedonie o přistoupení musíme podle mého názoru podpořit, neboť tato země nepochybně patří k evropskému západnímu kulturnímu základu a v posledních letech a měsících dosáhla pokroku v řadě oblastí. Tato zpráva velmi dobře popisuje další kroky, které je nyní zapotřebí přijmout. Je jednoznačné to, že Makedonie musí ve zlepšení svých vztahů se sousedy jít ještě dále, zejména vyvinout maximální úsilí o řešení sporu o název s Řeckem. Hlasoval jsem pro zprávu, neboť vyváženě představuje všechny faktory, které mají na připojení vliv.

  Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) Vzhledem k tomu, že Makedonie dosáhla zřetelného pokroku, hlasoval jsem pro návrh usnesení.

  Justas Vincas Paleckis (S&D), písemně. – (LT) V předcházejícím volebním období jsem pracoval v delegaci pro vztahy s Makedonií (bývalou jugoslávskou republikou) a tuto zemi jsem navštívil. Dosažené výsledky mne proto těší. Rok 2009 byl pro Makedonii úspěšný. EU zavedla bezvízový styk s tímto státem. Podpořila tak zejména rozvoj mezilidských vztahů. Minulý rok Makedonie vytyčila hranici s Kosovem a zlepšila své vztahy s Řeckem. V usnesení o pokroku Makedonie za rok 2009 směrem k plnění kritérií členství v EU jsme poukázali na to, že vláda země by měla být citlivější k záležitostem etnických menšin a usilovat o větší transparentnost médií. Vyzýváme orgány EU, aby pomohly vyřešit spor mezi Skopjí a Athénami o název makedonského státu.

Dále jsme vyzvali Radu ministrů EU, aby v březnu přijala zahájení přístupových jednání s Makedonií. Pokrok, kterého Makedonie v roce 2009 dosáhla, byl rovněž krokem do magnetického pole EU. Není pochyb o tom, že vyhlídka na členství v EU motivuje Makedonii, aby se měnila k lepšímu. Tato země provádí významné reformy. Proto jsem hlasoval pro usnesení, které tyto změny oceňuje, a rovněž zdůrazňuje plán pro další pokrok.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, podporuji návrh usnesení o zprávě o pokroku Bývalé jugoslávské republiky Makedonie.

Plně souhlasím s přístupem zastávaným tímto usnesením, které schvaluje doporučení Komise a podporuje zahájení jednání s Bývalou jugoslávskou republikou Makedonie, v přesvědčení, že se jedná o zásadní krok pro rozvoj této země a pro stabilitu regionu, která je klíčová pro zájmy Evropské unie.

Návrhy usnesení B7-0067/2010, B7-0065/2010

  Andrew Henry William Brons (NI), písemně. – Zdržel jsem se hlasování o zprávách o pokroku Chorvatska a Makedonie. Nikoli proto, že bych se domníval, že by tyto země snad nebyly pro členství v Evropské unii vhodné. Spíše bych řekl, že se domnívám, že EU je pro ně nevhodná organizace na připojení. Členství v Evropské unii zahrnuje závažné omezení suverenity a nežádoucí vstupování právních předpisů do každodenního života. Stále více se zde omezuje svoboda slova, písemného projevu a dokonce myšlení. Obě tyto země získaly nezávislost na jugoslávské federaci a nyní se připravují na postoupení své suverenity Evropské unii.

Návrh usnesení B7-0068/2010

  Elena Băsescu (PPE), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro přijetí zprávy o pokroku Turecka za rok 2009. Jednání o přístupu s Tureckem byla sice zahájena 3. října 2005, od té doby však pokročila jen minimálně. Evropský parlament se domnívá, že Turecko stále ještě nesplňuje kodaňská politická kritéria. K zajištění větší úcty k lidským právům a základním svobodám je nezbytná rozsáhlá ústavní reforma. Evropská komise konstatovala, že Turecko dosáhlo v roce 2009 určitého pokroku – ne velkého, ale určitého v oblasti politických reforem. Situace v Turecku se zlepšila ve smyslu svobody projevu v menšinových jazycích.

Domnvívám se, že Evropská unie musí v dialogu s Tureckem pokračovat a projevit otevřenost vůči této zemi. Turecko je pro Evropu mimořádně důležité, a to jak z hlediska perspektivních hospodářských a politických vazeb, tak také z hlediska zabezpečení energie pro Evropskou unii. Moje země chce navázat s Tureckem partnerství v rámci Černomořské synergie a programů sousedství Evropské unie.

  Philip Claeys (NI), písemně. – (NL) Nakonec jsem hlasoval proti tomuto usnesení, neboť poté, co bylo změněno Výborem pro zahraniční věci a plenárním zasedáním, z něj zbyl text, který předjímá členství Turecka v Evropské unii. Bylo by lepší zdůraznit, že jednání nemají otevřený konec, což by velmi pozitivně ukázalo cestu k realističtější alternativě, kterou je privilegované partnerství. Koneckonců je nad slunce jasnější, že Turecko nesplňuje podmínky pro přistoupení k EU, a že za deset, patnáct ani dvacet let to nebude jiné.

  Lara Comi (PPE), písemně. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, rozhodla jsem se zdržet se konečného hlasování o usnesení o zprávě o pokroku Turecka za rok 2009.

Přestože tento text kritizuje schopnost této země nést své povinnosti spojené se vstupem do Evropské unie, skutečnost, že jsem se zdržela hlasování, je vyjádřením mnohem obezřetnějšího postoje.

Současná situace v Turecku z hlediska demokracie, právního státu a ochrany lidských práv a menšin je stále na míle vzdálená evropským standardům. Hovořím zejména o tureckém volebním systému, který nerespektuje pluralismus, o zákonu o rušení politických stran, o prolínání vojenského a politického života, o kurdské otázce a o trvalém omezování práv menšin, náboženské svobody a svobody tisku. To jsou pro nás velmi důležité hodnoty a zásady, které patří k základním kamenům procesu evropské integrace.

Je pravda, že vstup této země do Evropské unie by mohl přinést velké ekonomické výhody, zejména našim společnostem, domnívám se však, že dodržení kodaňských kritérií je přednostní podmínkou, kterou musí Unie důsledně kontrolovat.

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) Je zcela pochopitelné, že politické, hospodářské a kulturní elity Turecka usilují o členství v EU. Avšak hodnoty, tradice a pravidla, podle nichž se chováme, jsou obecně známé a my je nemůžeme změnit, aby se jednoduše každý mohl připojit. Je na kandidátské zemi, aby je přijala, a případně, až se stane členem, a jen tehdy se podle nich snažila žít. Během dlouhého procesu vyjednávání s EU však turecký lid pocítil, že dochází k porušení jeho zvyků a obyčejů – které, nutno podotknout, nikdy předtím nebyly ani pozorovány –, aby pak členství bylo odmítnuto v referendech, která se budou v členských státech, a to i bez ohledu na shodu politiků, jistě konat.

Turecko je přesto přese všechno přátelský národ s velmi bohatou historií a kulturou. Je naším partnerem v NATO a zaslouží si, abychom s ním podle toho jednali. S ohledem na to bych navrhl, že by se navzdory pokročilé fázi jednání mohlo v Turecku konat referendum, kde by byli lidé dotázáni, zda uznávají a chtějí přijmout naše zásady a hodnoty, či zda by upřednostnili jednání o novém a hlubším zvláštním partnerství s EU.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro návrh usnesení o zprávě o pokroku Turecka za rok 2009, neboť se domnívám, že další směřování ke členství je v zájmu EU i Turecka. Jsem přesvědčena, že EU musí splnit své závazky, které učinila vůči Turecku. Turecko musí naopak pokračovat v probíhajícím reformním procesu.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Turecko ještě stále zdaleka nesplňuje kritéria, která si stanovilo na kodaňském summitu, a podle všeho se jimi necítí příliš vázáno ani nemá zájem na jejich splnění.

V tomto ohledu byl rok 2009 náročný, neboť se ukázalo, že propast mezi Tureckem a ostatními členskými státy Evropské unie je stále obrovská, ať už se jedná o politiku, právo, lidská práva, svobodu sdružování, projevu a informací a mnohé další.

Bez ohledu na to, jak se budou vztahy mezi EU a Tureckem vyvíjet v budoucnosti, doufám, že se budou sbližovat a že se budou ubírat cestou dialogu a účinné spolupráce, a že Turecko bude, pro své dobro, pokračovat cestou svobody a demokracie západním směrem.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Členství Turecka v EU má hospodářský, politický a sociální význam, je však rovněž výzvou pro obě strany a má velký symbolický význam jako potenciální most mezi východem a západem. Na světové scéně je Evropská unie vnímána jako vzor hospodářského rozvoje, jako multikulturní region, který podporuje úctu k menšinám a rovná práva pro všechny osoby, bez ohledu na pohlaví, rasu, národnost nebo vyznání. To jsou nezadatelné hodnoty projektu evropské integrace, které představují příležitost pro turecký lid a pro mírové posilování jeho národnostní a kulturní rozmanitosti. Proces žádání o členství v EU se však protahuje, aniž by docházelo ke skutečnému pokroku, což ukazuje na dlouhou cestu od oficiální žádosti o členství, která byla podána v roce 1987, a vedla k zahájení jednání až v roce 2005.

Proto, maje na paměti účinnost tohoto procesu, se domnívám, že je nezbytné dát prioritu podpoření referenda v Turecku, aby veřejnost měla příležitost vyjádřit jasně svůj názor na přijetí plného členství v EU, včetně jeho dopadů na sociální a kulturní principy a hodnoty, či zda by raději zvolila hlubší partnerství s EU.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Hlasuji sice proti této zprávě o pokroku, ale nehlasuji proti Turecku. Turecký lid si nezaslouží být jakkoli ostrakizován. Co však odsuzuji, je euroliberální diktát, jemuž jsou vystaveny jak členské státy EU, tak kandidátské země. Hospodářský aspekt kodaňských kritérií, liberalizace trhů, kterou vyžaduje, ohrožují sociální nároky těchto kandidátských zemí. Podpořím členství nových států pouze v případě, že EU umožní využívat regionální integraci ve prospěch všech občanů, kteří chtějí v této věci něco dělat, a nikoli v zájmu kapitálu, který jí dnes vládne a poskytuje jí integrační rámec, nad nímž občané nemají žádnou kontrolu.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Mám výhrady k členství Turecka v EU. Jeho trvalá okupace části Kypru, jeho odmítnutí otevřít přístavy a letiště v dotčeném regionu, porušování práv politických, náboženských a národnostních menšin, diskriminace žen, vyloučení politických stran a zrušení právních předpisů omezujících pravomoc a působnost vojenských soudů jsou jen některé příklady, které to dokazují. Jsou tu i další základní otázky. Většina Turecka není zeměpisnou součástí Evropy. Turecko má islámskou povahu, která se velmi liší od židovskokřesťanské identity většiny zemí EU. Ze strategického hlediska by pro EU bylo problematické mít hranice s iráckým Kurdistánem. Sekularita země je udržována jen vojenskými silami. A konečně pohyb lidí ze země, která by se stala nejlidnatější zemí EU, by vytvořil velkou nerovnováhu na trhu práce. Nic z toho nevylučuje uznání úsilí, které Turecko vyvinulo v posledních letech, aby splnilo některá kritéria požadovaná EU, a je uznána i nedocenitelná úloha této země v NATO. Možná by bylo mnohem lepší udělit Turecku status privilegovaného a přednostního partnerství s EU, než vytvářet falešná očekávání a naděje na členství, jimž by bylo s ohledem na fakta a okolnosti obtížné vyhovět.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Zdržel jsem se hlasování o usnesení B7-0068/2010 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2009, neboť se domnívám, že Turecko hraje velmi negativní úlohu v jednání mezi prezidentem Kyperské republiky a zástupci tureckokyperské komunity. Turecko nedodržuje usnesení OSN a porušuje mezinárodní právní předpisy. Ponechává v severní části Kypru 40 000 vojáků, město Famagusta je trvale uzavřeno a okupováno vojenskými jednotkami a Turecko stále vysílá osadníky na sever ostrova.

Podle mého názoru by Evropská unie měla jednání sledovat a vyslat Turecku jednoznačný vzkaz: Dokud bude zachovávat své současné postavení, nebude se nikdy moci stát členem EU, neboť okupuje území Kypru, členského státu Evropské unie. Proto je úplné stažení tureckých jednotek z Kyperské republiky a navrácení města Famagusta nezbytnou podmínkou pro přistoupení Turecka k Evropské unii.

  Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně. – (PL) Turecko vyvinulo velké úsilí, aby splnilo kodaňská kritéria. Značný pokrok nastal v otázce dosažení souladu s normami tržního hospodářství. Hovořime-li však o změnách v oblasti politiky, demokracie a lidských práv, došlo zde sice k výraznému pokroku v oblasti vytváření právních předpisů, jejich provádění však nebylo úspěšné. To je třeba chápat i tak, že je nutná změna sociálního vědomí, což je něco, co probíhá pomalu. Evropské normy v oblasti lidských práv, práv žen a zacházení s vězni a národnostními a náboženskými menšinami je však nutné splnit.

Někteří odpůrci integrace Turecka jsou vedeni důvody, které nesouvisí s podstatou věci, jiní zase obavami z toho, že Turecko je velká země, která bude mít velký vliv na rozhodování EU, neboť podle Lisabonské smlouvy jsou hlasovací práva jednotlivých států závislá na počtu jeho obyvatel. Turecké členství bude zajisté velkou zátěží pro rozpočet EU, měli bychom však pamatovat i na to, že se jedná o velký trh, který je pro Unii důležitý. Turecko je významným členem NATO a důležitým partnerem Spojených států a řady členských států EU. Současně může jeho území nabídnout trasy pro přenos zdrojů energie do Evropy.

A konečně nezapomínejme na to, že Turecko se může stát mostem pro dialog mezi náboženstvími, ale také pro kulturní, a dokonce makroregionální dialog. Přítomnost Turecka v Unii by mohla pomoci stabilizovat tento velký a důležitý světový region. Turecko si musí uvědomit, že svou minulost nemůže změnit. Je třeba uznat chyby. Pak je snazší prožívat a vytvářet dobré vztahy se sousedy.

  Renate Sommer (PPE), písemně. – (DE) Na rozdíl od Komise a Rady dokázal Evropský parlament velmi konkrétně popsat mnoho problémů Turecka a problémů s Tureckem souvisejících. Zákaz pro-kurdské Strany za demokratickou společnost je útokem na samé základy demokracie v zemi, a zejména na kurdskou menšinu, která představuje až 20 % obyvatelstva. Skutečnost, že je to již dvacátý sedmý zákaz strany za posledních deset let, nám jasně ukazuje, jak Turecko chápe demokracii. Zrušení právních předpisů omezujících působnost a pravomoc vojenských soudů je jen dalším ukazatelem rozpolcenosti země. Jakmile chce turecká vláda učinit jen malý ústupek EU, je vystavena střetu s nacionalistickou opozicí.

Téměř ve všech oblastech uváznul pokrok na mrtvém bodě, či se situace dokonce zhoršuje. Turecká vláda se snaží zahubit kritiku v zárodcích v přijímání represí vůči opozičním novinářům a mediálním organizacím. Náboženská svoboda je měřena dvojím metrem. Předseda vlády chce zrušit zákaz nošení šátků a věkové omezení škol koránu a současně diskriminuje a trvale pronásleduje náboženské menšiny. To je děsivý vývoj. V takovém prostředí se zdá být jen logické, že vrchní turecký vyjednavač pan Bagis nebere naše usnesení a v důsledku ani naše demokratické struktury vážně. Turecko jasně ukázalo, že je na generace dál směrem od přistoupení k EU.

  Ernst Strasser (PPE), písemně. – (DE) Nezbytnými předpoklady pro pokračování jednání s Tureckem jsou plné provádění Ankarského protokolu a uznání Kypru, který je členským státem EU.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Žádost Turecka o členství v Evropské unie se stala zdlouhavým procesem, jehož konec je stále v nedohlednu. Turecko se zavázalo k provádění reforem, pěstování dobrých vztahů se svými sousedy a postupnému slaďování s acquis Společenství. Má-li však být dosaženo kodaňských kritérií a má-li být zaveden soudní a volební systém a právní předpisy, je nutné toto úsilí zvýšit.

Pokrok směrem se skutečným reformám se zastavil v roce 2009 a problémy jako neotevření přístavů a letišť na Kypru pravděpodobně budou mít dopad na jednání. Rovněž rozhodnutí tureckého ústavního soudu zakázat pro-kurdskou Stranu za demokratickou společnost a zrušení právního předpisu omezujícího pravomoc a působnost soudů bude znamenat zdržení v procesu.

Reformy jsou skutečně nezbytné a naléhavé, jak uvádí i usnesení Parlamentu. Avšak v této situaci, kdy je vyžadováno větší úsilí, aby byla splněna kritéria procesu žádosti o členství, je vhodné navrhnout referendum. V tomto referendu by byli turečtí občané dotázáni, zda skutečně uznávají a chtějí přijmout evropské zásady a hodnoty, nebo zda dávají přednost novému a hlubšímu zvláštnímu partnerství s EU.