Doslovný záznam ze zasedání

Čtvrtek, 25. února 2010 - Brusel

Zelená kniha o reformě společné rybářské politiky (rozprava)

  Maria do Céu Patrão Neves, zpravodajka. – (PT) Dovolte mi říci několik slov skupině 50 rybářů, kteří by právě nyní měli přijít do sněmovny a kteří tu jsou přítomni, aby sledovali tuto rozpravu a hlasování o zprávě.

Myslím, že mohu hovořit za všechny své kolegy ve Výboru pro rybolov, kteří na této zprávě usilovně pracovali, když řeknu, že jsem velice ráda, že nastal tento den, den, kdy má být zpráva předložena Parlamentu a podrobena hlasování. Proč? Protože společná rybářská politika je jednou z vlajkových politik Evropské unie. Měla poněkud obtížné začátky, protože byla formálně zahájena v 80. letech a svou první reformou prošla v roce 2002. Dnes jsme si vědomi některých z tehdy zjištěných hlavních problémů (mám na mysli nadměrnou kapacitu, nadměrný rybolov a nadměrné investice, které zřejmě nebyly v celé EU stejné), protože tyto problémy se do velké míry vyskytují i dnes.

To je východiskem pro reformu, reformu, která musí být široká a intenzivní a na niž toto odvětví dlouho čekalo.

Jakým směrem by se podle obsahu naší zprávy měla reforma vydat? Zaprvé, pokud jde o základní principy, musí existovat rovnováha mezi environmentálními, sociálními a hospodářskými aspekty. Environmentální aspekty jsou nutné pro zaručení zachování populací; sociální aspekty pro zaručení pokroku a důstojnosti dané profese a hospodářské aspekty pro zaručení toho, aby odvětví mohlo vytvářet příjmy. Bez těchto tří aspektů nebudeme mít v Evropské unii žádný rybolov nebo přinejmenším nebude existovat žádný rybolov, který bude udržitelný a schopný rozvoje, což je právě to, co všichni chceme.

Jak by tyto obecné zásady zaměřené na omezení rybolovu, dosažení většího zisku a lepší zachování populací ryb měly být prováděny? Zpráva poukazuje na určité základní aspekty: investice do decentralizace; prosazování větších práv rybářů a celého odvětví rybolovu v oblasti rozhodovacích pravomocí; zajištění jejich větší účasti na správě rybolovu, což rovněž umožní politiku dodržování zákonných požadavků a odpovědnosti; nutnost rozlišit loďstva pro drobný a pro průmyslový rybolov a stanovit pro každé z nich zvláštní předpisy; nutnost ocenit modely řízení lépe přizpůsobené různým oblastem rybolovu a různým druhům rybolovu; význam posílení trhu rybolovem zaměřeným na produkty s přidanou hodnotou a zvýšením ceny při prvním prodeji; provázání podpory s osvědčenými postupy; regulace modernizace loďstva z hlediska bezpečnosti a hygieny; zásadní rozvoj ekologicky udržitelné akvakultury a rozvoj ostatních sektorů účastnících se lovu či zpracování ryb v Evropské unii. Neměli bychom ani zapomenout upozorňovat na rostoucí úlohu žen v rybolovu a na to, že je nutné požadovat, aby produkty rybolovu ze třetích zemí dovážené do EU podléhaly stejným požadavkům jako produkty našich producentů. To znamená certifikaci, označování, zpětnou sledovatelnost a konečně i začlenění rybolovu do evropské námořní politiky v širším kontextu posilování její kapacity.

Dovolte mi skončit konstatováním, že práce, kterou zde dnes představujeme, je výsledkem společného úsilí všech členů Výboru pro rybolov, zejména stínových zpravodajů, s nimiž jsme velmi usilovně spolupracovali, a také spolupráce s Komisí, sekretariátem Evropského parlamentu, poradcem skupiny Evropské lidové strany (Křesťanští demokraté) a ostatními poradci dalších politických skupin a samozřejmě mé kanceláře a mých asistentů pro oblast rybolovu. Práce, kterou zde dnes představujeme, představuje skutečně společné úsilí a my doufáme, že bude zde i přijata.