Doslovný záznam ze zasedání

Úterý, 9. března 2010 - Štrasburk

7. Vysvětlení hlasování

Ústní vysvětlení hlasování

Zpráva: Anna Hedh (A7-0024/2010)

  Siiri Oviir (ALDE). – (ET) V průběhu let se rozsah působnosti politiky Evropské unie na ochranu spotřebitele velmi rozšířil, tak aby odrážel změny potřeb a očekávání lidí. Především díky rychlému rozvoji obchodování po internetu významně vzrostl přeshraniční charakter spotřebitelských trhů v Evropské unii, čímž se zvýšila důležitost existence politiky ochrany spotřebitele, a to hlavně ochrany spotřebitele na vysoké úrovni.Větší dohled nad trhem, mechanismy prosazování právních předpisů a jejich účinné a komplexní provádění mají podle mého názoru zásadní význam pro zvýšení důvěry spotřebitelů. Proto jsem podpořila přijetí zprávy a také pozměňovací návrhy.

  Zigmantas Balčytis (S&D). – Paní předsedající, tuto zprávu jsem podpořil. Prosazování účinné spotřebitelské politiky je pro fungování jednotného trhu zásadní.Musíme mít skutečný a dobře fungující vnitřní trhu s vysokou úrovní ochrany spotřebitele. Dnes tomu tak bohužel není. Máme sice právní předpisy, ty však nejsou v členských státech řádně prosazovány. A co je nejdůležitější, naši spotřebitelé nemají pocit jistoty, protože neznají pravidla a protože ani kompenzační mechanizmy nefungují v mnoha případech tak, jak by měly.Komise by měla více usilovat o to, aby členské státy uplatňovaly směrnice správným způsobem, aby občané byli informováni o svých právech a především aby byli schopni svá práva vymáhat v praxi.

Zpráva: Cristian Silviu Buşoi (A7-0027/2010)

  Viktor Uspaskich (ALDE). – (LT) Pane zpravodaji, dámy a pánové, s touto iniciativou rozhodně souhlasím. Souhlasím zejména s posílením sítě SOLVIT a s rozšířením její činnosti. Nemělo by se šetřit na nákladech na šíření informací o činnostech evropských struktur ve vnitrostátních sdělovacích prostředcích, na internetu a v televizi. Mohu však vám všem říct, že existuje dvojí metr, protože právní předpisy nejsou používány jednotným způsobem a existují i různé sankce za tytéž činnosti. Děkuji vám, přesně toto jsem chtěl zdůraznit.

  Alfredo Antoniozzi (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasoval jsem pro zprávu pana Buşoi, protože jsem přesvědčen, že služby poskytované sítí SOLVIT mají zásadní význam pro dosažení jasných a transparentních vazeb mezi orgány, občany a podniky. A právě to je také jedním ze základních kamenů Evropské unie.Jak se ukázalo, síť SOLVIT je důležitým nástrojem pro řešení problémů občanů a podniků, které chtějí plně využít možností, jež nabízí vnitřní trh. Ve vnitrostátních předpisech řady zemí Evropské unie stále existují překážky, které musí být odstraněny. Proto se domnívám, že bychom měli být pro přidělení dalších finančních prostředků, získávání dalších odborných pracovníků a zlepšení viditelnosti této služby, a to i na místní úrovni, kde by to mohlo být velmi užitečné.

  Zuzana Roithová (PPE). – (CS) Jako stínová zpravodajka chci poděkovat všem kolegům, že naši zprávu o síti SOLVIT přijal Parlament tak absolutní většinou. Je to jasný signál pro Radu a Komisi, aby vzaly vážně naše doporučení, která by měla zajistit lepší využívání tohoto užitečného nástroje pro občany a podnikatele. Jen je třeba, aby o tom nástroji podnikatelé a občané skutečně věděli. Chci věřit, že příští rok předloží Komise Parlamentu plnohodnotnou výroční zprávu, kde se veřejnost dozví o stížnostech na upírání práv, která jim jinak má zaručit evropská legislativa.

Zpráva: Bairbre de Brún (A7-0082/2009)

  Jarosław Kalinowski (PPE). – (PL) Paní předsedající, rád bych uvedl důvody, které mě vedly k tomu, že jsem hlasoval pro zprávu paní de Brún. Mockrát vám děkuji, že jste tento dokument vypracovala. Tím, že stanovíme požadavky na přepravu zvířat, chráníme nejen zvířata, ale především bezpečnost a zdraví lidí. Chtěl bych vyjádřit svou podporu opatřením, která mají prodloužit přechodný režim, a vyřešit tak problém výskytu vztekliny v Evropské unii. V otázce volného pohybu domácích zvířat v Unii bychom samozřejmě měli být opatrní a rozumní a měli bychom brát v úvahu i názory odborníků z vědeckých institucí.

  Zuzana Roithová (PPE). – (CS) Hlasovala jsem pro prodloužení přechodného období, během kterého mohou některé státy uplatnit výjimky, protože tyto státy se zavázaly, že napříště již nebudou žádat o další prodloužení výjimek pro veterinární podmínky. Mám pochopení pro obavy Irska, Malty, Švédska a Spojeného království, jelikož mají vyšší požadavky na dokumentaci pro domácí zvířata, která cestují se svými majiteli do jejich zemí. Hlavními riziky jsou vzteklina, echinokokóza a nemoci přenášené klíšťaty. Ovšem je potřeba říci, že tuto nejednotnost, kterou umožňují přechodná období pro některé státy, musíme do budoucna odstranit a že je naprosto nutné, abychom postupovali společně a měli harmonizovanou legislativu.

  Peter Jahr (PPE). – (DE) Paní předsedající, na jedné straně chápu, že je v zájmu jednotlivých členských států, aby trvaly na prodloužení zvláštních opatření týkajících se dovozu domácích zvířat. Na druhé straně však musíme vždy dbát na to, abychom zajistili vhodný poměr mezi výdaji a přínosy. To se nám v tomto případě nepodařilo dostatečným způsobem zajistit. Proto jsem se zdržel hlasování. V současné době potřebujeme na jedné straně vhodnou a účinnou vnější ochranu týkající se dovozu v rámci Evropské unie, ale na druhé straně roste naléhavost harmonizace v rámci Evropské unie. Zajištění harmonizace je totiž také v zájmu spotřebitelů, kteří se mohou v určitou chvíli přestat v situaci orientovat, pokud například pro dovoz do země A platí jiné podmínky než pro dovoz do země B.

  Nicole Sinclaire (NI). – Paní předsedající, hlasovala jsem proti návrhu, a to především proto, že pocházím z Velké Británie. Myslím, že máme dobré právní předpisy, které se touto problematikou zabývají, a nechceme, aby byl náš ostrov ohrožen rizikem vztekliny.

Není mi také moc jasné, proč se tento návrh vztahuje pouze na psy, kočky a fretky, a chtěla bych rovněž podotknout, že to před 25 lety navrhoval i politik a hudebník jménem Screaming Lord Sutch. Ten se dnes na nás dívá nejspíš s velkým potěšením.

Jenže mnoho mých voličů z oblasti West Midlands ve Spojeném království si myslí, že řada politik přicházejících z této sněmovny vypadá, jako by je vytvořili zástupci strany Monster Raving Loony.

  Daniel Hannan (ECR). – Paní předsedající, rád vás vidím opět v čele sněmovny.

Občas k nám přicházejí z Komise zprávy, že EU toho dělá dost. Měla by toho dělat méně, ale lépe, měla by se soustředit na opravdu důležité věci.

Pak tady máme všechny ty návrhy týkající se takových záležitostí, jako kam můžeme vzít které domácí zvířata. Myslím, že se jedná především o vyváženost, ne? Jednotlivé země mají různé vnitrostátní podmínky. Naše země je ostrovem bez pozemních hranic a my jsme naprosto schopni dosáhnout rozumných a vyvážených dvoustranných nebo vícestranných dohod.

Opravdu si myslíme, že by bylo lepší, kdybychom vytvořili novou administrativní byrokracii a vložili ji do rukou stejných géniů, kteří nám dali společnou zemědělskou politiku, společnou rybářskou politiku, neauditované rozpočty a všechny ostatní nástroje práva EU? To jsou nepochybně záležitosti, o kterých by mohly rozhodovat samotné členské státy.

Zpráva: Carlos Coelho (A7-0015/2010)

  Siiri Oviir (ALDE). – (ET) Cílem schengenského prostoru je volný pohyb osob. Je nelogické, že mnoho držitelů dlouhodobých víz má podstatně menší možnost volného pohybu v schengenském prostoru, než mají držitelé krátkodobých víz. Za měsíc by měl nabýt účinnosti unijní kodex o vízech, i když jak vyplývá z analýzy opatření přijatých členskými státy v oblasti dlouhodobých víz a udělování povolení k pobytu, existují různé verze a různé způsoby provádění, v důsledku čehož jsou porušována základní práva občanů.

Problémům v praxi a prodlevám při udělování povolení k pobytu, k nimž v mnoha členských státech dochází, by bylo možné se na základě návrhů Komise vyhnout. Jedná se o velmi naléhavou záležitost: kodex o vízech by měl velmi brzy nabýt účinnosti a já jsem návrhy ve zprávě podpořil.

  Zuzana Roithová (PPE). – (CS) Podpořila jsem nařízení, kterým se zlepšuje pohyb osob s dlouhodobým vízem v schengenském prostoru. Je logické, že studenti, badatelé, podnikatelé ze třetích zemí by měli mít právo pohybovat se po celé Unii, pokud získají vízum v kterémkoli členském státě.

Chci však opět apelovat na solidaritu zemí s Českou republikou, která marně bojuje proti zavedení vízové povinnosti ze strany Kanady. Jde o bezprecedentní nerovnost občanů Evropské unie. Kanada nyní zvažuje zavedení víz pro další země, např. Maďarsko, a to si přece nesmíme nechat líbit. Na vině jsou příliš štědré, a tudíž lákavé podmínky pro žadatele o azyl. Doslova provokují ke svému zneužívání. Kanada slíbila, že je změní, nic však nedělá. Omlouvám, se že jsem využila příležitosti znova na tuto skutečnost upozornit.

  Kinga Gál (PPE). – (HU) Během rozpravy jsme slyšeli, že návrh má státním příslušníkům třetích zemí, kteří jsou držiteli dlouhodobých víz typu D vydaných členským státem, usnadnit cestování v rámci Evropské unie. Cílem tohoto kroku je vyřešit situace, kdy některé členské státy nejsou z jakéhokoli důvodu schopny nebo ochotny vydat včas povolení k pobytu státním příslušníkům třetích zemí nebo kdy tyto státy neuplatí řádně právní rámec stanovený schengenskými předpisy. Delegace maďarské strany Fidesz se zdržela hlasování o konečném znění tohoto zákona, protože Maďarsku se zatím podařilo provést právní předpisy správně, nevyskytly se žádné problémy a využitím možností, které poskytuje Schengen, se nám podařilo dosáhnout toho efektivnějším způsobem. Zároveň bychom chtěli zdůraznit, že je v zájmu příslušníků maďarských menšin, kteří žijí jako občané třetí země v sousedství Evropské unie, aby mohli legálně pobývat na území členského státu EU bez nadměrné administrativní zátěže. K tomu je ale potřeba, aby existovaly právní předpisy jak na úrovni Společenství, tak i na úrovni členských států, které nejsou ve vzájemném rozporu, ale podporují naše cíle.

Zpráva: Sophia in ’t Veld (A7-0025/2010)

  Marian Harkin (ALDE). – Paní předsedající, zpráva obsahuje mnoho pozitivního, ale já prostě nemohu podpořit odstavec 35, který vyzývá k zavedení společného konsolidovaného základu pro daň z příjmu právnických osob (CCCTB).

O tomto základu pro daň jsme se mimo jiné dozvěděli, že bude účinnější a že zjednoduší situaci. Ale vzhledem k tomu, že podle současného návrhu se společnosti mohou rozhodnout, zda se do tohoto systému zapojí, bychom místo současných 27 mohli nakonec mít 28 základů daně, což lze stěží považovat za zjednodušení.

Podle nynějšího návrhu by společný konsolidovaný základ CCCTB znamenal také přerozdělení evropských zisků do všech zemí EU, takže země jako například Irsko, odkud pocházím a které velkou část své produkce vyváží, tak budou potrestány, protože zisky budou samozřejmě generovány v místě prodeje. To je opravdu poněkud zvláštní. Podstatou EU je přece volný pohyb zboží, takže pokud zavedeme CCCTB, budeme nakonec vyvážející země pokutovat.

Jsem také přesvědčen, že zavedení CCCTB by poškodilo schopnost Evropy přilákat přímé zahraniční investice, protože pravidla jako taková by se nevztahovala na členský stát, ve kterém by se investice uskutečnily, ale byla by určena podle složitých vzorců, který lze vypočítat pouze zpětně, což by podle mého názoru zcela jistě snížilo naši schopnost přilákat přímé zahraniční investice.

Zpráva: Róża Gräfin Von Thun Und Hohenstein (A7-0084/2009)

  Jarosław Kalinowski (PPE). – (PL) Paní předsedající, úvodem bych chtěl poděkovat své kolegyni za přípravu této zprávy, která má velký význam pro hospodářský růst. Zcela se ztotožňuji s připomínkami a poznámkami autorky zprávy ohledně zavedení a uplatňování práva Společenství v členských státech. Účinně fungující jednotný vnitřní trh je nepostradatelným prvkem stabilní ekonomiky, který je velmi potřebný zejména v době krize. Efektivní využití potenciálu tohoto trhu závisí na účinné spolupráci mezi orgány na vnitrostátní a evropské úrovni. Snížení administrativní zátěže, efektivní komunikace mezi příslušnými úřady, zjednodušení postupů a harmonizace právních předpisů povede v jednotlivých členských státech k rychlému a účinnému provádění směrnic. Mimoto zveřejňování aktuálních dat a účinné informování občanů a podnikatelů o jejich právech a situaci na trhu pomůže zlepšit fungování trhu a transparentnost jeho principů, čímž budou zajištěny rovné podmínky hospodářské soutěže.

  Viktor Uspaskich (ALDE). – (LT) Paní předsedající, paní zpravodajko, dámy a pánové, souhlasím s iniciativou a věřím, že může pomoci lidem a organizacím na vnitrostátní úrovni. Nicméně pochybuji, že zda bez jasného a přísně regulovaného sledování situace na vnitřním trhu a právního systému bude vůbec možné účinně chránit tyto účastníky trhu, bez ohledu na jejich velikost a využívané služby. Pokud bude na základě analýzy zjištěno zjevné porušování lidských práv, musí být stanoveny přísné sankce. Při vyšetřování stížností na mezinárodní úrovni a při stanovování kritérií musí být striktně dodržovány postupy. Jak vyplývá z poměrně smutných statistik v mé zemi, bylo zjištěno, že v osmi z deseti mezinárodních případů, které jsou nyní šetřeny, jednaly státní orgány nebo soudy nesprávně. Proto si myslím, že požadovaného výsledku nebude možné dosáhnout bez jasné regulace sankcí. Rád bych, abychom tomu věnovali pozornost.

  Siiri Oviir (ALDE). – (ET) V zájmu vytvoření stabilního a inovativního ekonomického prostředí je naprosto nezbytné, aby správně fungoval vnitřní trh. Ten však nebude správně fungovat, dokud všechny členské státy Unie nepřijmou unijní ustanovení ovlivňující jeho provoz. Jejich přijetí může být naopak úspěšné pouze v případě, bude-li do procesu přijímání právních předpisů zapojen parlament každého členského státu. Jejich přijetí je důležité i z hlediska parlamentní kontroly. Vzhledem k tomu, že tato hlediska jsou ve zprávě obsažena, přijetí této zprávy naprosto podporuji.

  Zuzana Roithová (PPE). – (CS) Parlament podle očekávání schválil všechny tři zprávy o fungování vnitřního trhu. Ale u zprávy kolegyně von Thun Und Hohenstein socialisté a Zelení zvedli zbraň proti návrhu, aby se prováděly pravidelné testy fungování vnitřního trhu. Argumentují, že by to nabouralo dohodnuté sociální a environmentální standardy. Vždyť ale víme, že nás tyto standardy něco stojí, a víme také, že umožňují vyšší kvalitu života v Evropské unii. V rozpravě dnes levice nevysvětlila, proč se tak bojí objektivizace této hodnoty. Já jsem vše svým hlasováním podpořila.

Písemná vysvětlení hlasování

Zpráva: Jean-Luc Dehaene (A7-0022/2010)

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Návrh Komise se týká zavedení systému rozvržení nepřímo měřených finančních zprostředkovatelských služeb (FISIM) pro stanovení hrubého národního důchodu (HND) členských států pro účely rozpočtu Evropské unie a vlastních zdrojů.

Systém FISIM představuje část výsledku finančních institucí, který pochází nikoli z přímého prodeje služeb za pevnou cenu, ale z účtovaných úrokových sazeb u úvěrů, přičemž tyto úrokové sazby jsou vyšší, než jsou sazby u vkladů.

Komise navrhuje zavedení systému FISIM pro stanovení HND, a domnívá se, že by systém měl být zaveden se zpětnou platností od 1. ledna 2005, tedy od data, kdy vstoupilo v platnost nařízení (ES) č. 1889/2002. Avšak navrhované zpětné provedení od 1. ledna 2005 přináší problémy se stanovením přesného rozsahu zpětné působnosti.

Souhlasím proto s postojem zpravodaje, který zastává názor, že systém FISIM pro stanovení HND by měl být zaveden až od 1. ledna 2010. Systém FISIM by tak byl řádně proveden od roku 2010, což umožní přesnější výpočet HND.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Zavedení systému rozvržení nepřímo měřených finančních zprostředkovatelských služeb (FISIM) pro stanovení hrubého národního důchodu (HND) členských států pro účely rozpočtu Evropské unie a vlastních zdrojů je stará záležitost, která měla být realizována v roce 2005. Avšak kvůli nutnosti vyzkoušet tuto metodu, posoudit její přesnost a vyhodnotit, zda skutečně poskytuje spolehlivé výsledky umožňující správné posouzení příslušné ekonomické aktivity, se jeho realizace zpozdila. Souhlasím s tím, že provádění této metody by nemělo mít zpětný účinek, abychom tak zabránili konfliktům mezi členskými státy a případným právním krokům.

Zpráva: Reimer Böge (A7-0020/2010)

  Alfredo Antoniozzi (PPE), písemně. – (IT) Využití Fondu pro přizpůsobení se globalizaci jako užitečného nástroje k řešení následků hospodářské a finanční krize je velmi důležitou iniciativou, která zajišťuje praktickou odezvu ve formě finanční pomoci. Je třeba zdůraznit, že uvolnění prostředků z tohoto fondu by mělo být podnětem pro opětovné zaměstnání propuštěných pracovníků.

Doufám, že bude vyhověno i žádostem jiných zemí, jako je Itálie, které žádají o intervenci prostřednictvím tohoto zvláštního fondu na podporu zaměstnanců společností, které na krizi doplácí a které jsou nuceny dělat škrty. V této souvislosti bych však chtěl požádat Komisi o větší pružnost při hodnocení kritérií přípustnosti týkající se fondu, které by měly být uplatněny v případě strukturálních problémů malých a středních podniků v místních průmyslových zónách.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Důvodem zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) je poskytovat další pomoc pracovníkům postiženým důsledky velkých změn ve struktuře mezinárodního obchodu. Byla rozšířena působnost EFG na potenciální příjemce nominované od 1. května 2009, takže – což je naprosto správně – nyní zahrnuje pomoc pracovníkům propuštěným v přímém důsledku světové finanční a hospodářské krize.

Podporuji nynější návrh na uvolnění částky ve výši 6 199 341 EUR na pomoc Německu, který je reakcí na žádost Německa ze dne 13. srpna 2009. Cílem návrhu je poskytnout pomoc propuštěným pracovníkům, kteří byli dříve zaměstnáni v automobilového koncernu Karmann.

V roce 2008 tři orgány EU potvrdily, že je důležité, aby byl zajištěn rychlý postup při schvalování rozhodnutí o uvolnění prostředků z fondu, tak aby pomoc lidem přišla včas. Přijetí tohoto rozhodnutí trvalo sedm měsíců. Doufám, že postup pro uvolnění prostředků z Fondu solidarity bude rychlejší, aby bylo možné čelit katastrofálním situacím vyžadujícím okamžitou odezvu, jako tomu je například v tragickém případě Madeiry, k němuž došlo nedávno.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Německý koncern Karmann, kdysi prosperující a konkurenceschopná firma, se nyní potýká s krizí v automobilovém průmyslu, takže nedávno byla část podniku odkoupena společností Volkswagen a na zbytek firmy byl podán návrh na konkurz. Je potřeba uvolnit z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci prostředky ve výši 6 199 341 EUR na podporu a pomoc 1 793 propuštěným zaměstnancům tohoto koncernu.

Kritéria způsobilosti pro uvolnění prostředků z tohoto fondu byla podle Komise splněna, což znamená, že rychlá pomoc Evropské unie směřující pracovníkům, kteří se dostali do potíží, je tak plně odůvodněna.

Doufám, že toto těžké životní období umožní propuštěným pracovníkům, aby si zlepšili své dovednosti a kvalifikaci, a díky tomu pak budou moci rychle najít nové zaměstnání.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) byl zřízen, aby poskytoval dodatečnou pomoc pracovníkům propuštěným v důsledku velkých změn ve struktuře mezinárodního obchodu. Tímto způsobem hledáme řešení, jak tyto pracovníky znovu začlenit na trh práce.

Na základě interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 je možné uvolnit prostředky z EFG až do výše 500 milionů EUR ročně. Nynější návrh se týká uvolnění celkové částky ve výši 6 199 341 EUR z tohoto fondu na pomoc Německu. Tyto prostředky by byly určeny na pomoc pracovníkům, kteří byli propuštěni ze zaměstnání v automobilovém koncernu Karmann.

Podle článku 6 nařízení o EFG musíme zajistit, aby tento fond podporoval opětovné začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do nových firem. EFG není náhradou za opatření, která jsou povinny provést podniky na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv, a cílem fondu není ani financovat restrukturalizaci podniků nebo odvětví.

Je třeba znovu zdůraznit, že v rámci finanční pomoci z EFG nemůže Komise systematicky převádět dotace na platby z Evropského sociálního fondu, protože EFG byl vytvořen jako zcela samostatný nástroj s vlastními cíli a právy.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Požadavky na využití tohoto fondu byly úspěšné. K těmto požadavkům patří i opatření provedená v reakci na žádost Německa o pomoc v důsledku propouštění zaměstnanců z koncernu Karmann působícího v automobilovém průmyslu.

Nejprve bych chtěl podotknout, že je důležité si uvědomit jednu věc: vzhledem ke stanoveným rozpočtovým omezením pro tento fond (vymezujícím limit finanční pomoci na 500 milionů EUR ročně) a omezujícím kritériím způsobilosti, která jsou podmínkou přidělení pomoci z tohoto fondu, může fond zmírnit některé důsledky závažné hospodářské a finanční krize pouze částečně. Počet zaměstnanců, kteří byli propuštěni v důsledku takzvané restrukturalizace, již před nějakým časem výrazně překročil počet pracovníků původně odhadovaný Komisí, kterým měla být určena pomoc z fondu.

Je potřeba se jednoznačně distancovat od neoliberálních politik, které přímo před zraky nás všech vyvolávají v zemích Evropské unie hospodářskou a sociální katastrofu. Samozřejmě však nestačí, budou-li mít reakce na tuto katastrofu pouze zmírňující účinek. Musíme pamatovat také na to, abychom poukazovali na nespravedlnost nařízení, které poskytuje větší výhody zemím s vyššími příjmy, zejména zemím s vyšší úrovní mezd a podporou v nezaměstnanosti.

Zdůrazňujeme naléhavou potřebu vytvořit v zemích Evropské unie skutečný plán na podporu výroby a vytváření pracovních míst zajišťujících lidem jejich práva.

  Peter Jahr (PPE), písemně. – (DE) Jsem velmi potěšen, že Evropský parlament se dnes rozhodl poskytnout 6,2 milionů EUR na pomoc pracovníkům propuštěným ze zaměstnání ve společností Karmann, která je dodavatelem pro automobilový průmysl. Tento příspěvek Evropské unie činí 65 % z celkové disponibilní částky 9 milionů EUR. Díky těmto prostředkům má být zhruba 1 800 lidí nabídnuta rekvalifikační opatření a odborná příprava, která jim umožní co nejrychleji najít znovu práci. Je to hmatatelný příspěvek Evropské unie na pomoc lidem v krizi. EU tak dává velmi jasně najevo, že je ochotna a schopna poskytnout podporu i jednotlivcům, kteří se ocitnou v kritické situaci. Nyní je důležité, aby byly finance lidem poskytnuty bez problémů a ihned, tak aby se mohli rychle začít znovu pracovat. Avšak kromě této individuální pomoci propuštěným pracovníkům musí Evropská unie přijmout také další opatření k řešení důsledků finanční krize. Důležitým a správným prvkem je globalizace ve smyslu dělby práce na mezinárodní úrovni (sdílení prosperity). Nicméně Komise, Evropský parlament a členské státy musí intenzivněji pracovat na tom, aby ve svých mezinárodních hospodářských vztazích podpořili konkurenční prostředí bránící znevýhodnění jednotlivých zemí či odvětví.

  Alan Kelly (S&D), písemně. – Tento návrh na uvolnění finančních prostředků z EFG německým pracovníkům měl být společně s návrhem litevského chladírenského odvětví mezi prvními příjemci financí z fondu v roce 2010. Oba návrhy stojí za to, aby byly uskutečněny. Vítám nový závazek Komise zajistit další existenci tohoto fondu, který podle rčení „lépe naučit člověka ryby lovit, než mu je nosit“ propuštěným lidem neposkytne pouze finance, ale pomůže jim, aby se sami zapojili do práce. Můj vlastní volební obvod již tento fond využívá a já doufám, že tomu tak bude i nadále. Globální pokles závažným způsobem snížil poptávku po luxusním zboží, a i když lze nynější problémy automobilového průmyslu pochopit, situace je i přesto skličující. Zvláště obtížné jsou podmínky v Německu, jak ukazují velmi strohá čísla: 2 476 propuštěných lidí ve stejné oblasti, ve stejném odvětví. Naději vidím v tom, že díky 6,199 milionu EUR bude možné pro tyto lidi, jejich rodiny a celou oblast najít východisko z krize.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) EU je zónou solidarity a Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) je její součástí.

Tato podpora má zásadní význam pro pomoc nezaměstnaným a obětem přemisťování podniků, k němuž v globalizovaném prostředí dochází. Svá působiště mění stále více společností a jejich cílem je přitom využít nižších nákladů práce v různých zemích, zejména v Číně a Indii, často na úkor zemí, v kterých jsou dodržována práva zaměstnanců.

Cílem EFG je pomoci pracovníkům, kteří se stali obětí přemisťování podniků, což je nezbytné k tomu, aby měli v budoucnu přístup k novým pracovním místům. EFG již v minulosti využily jiné země EU, zejména Španělsko a Portugalsko, takže nyní bychom měli tuto podporu poskytnout Německu.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Hlasoval jsem pro zprávu o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci. Německo v tomto případě požádalo o podporu v souvislosti s propouštěním v automobilovém průmyslu, konkrétně v koncernu Karmann. V této souvislosti je důležité zmínit, že peníze z fondu slouží k opětovnému začlenění jednotlivých pracovníků, kteří byli propuštěni, na trh práce, a nikoli ke kompenzaci potřebných restrukturalizačních opatření podniků nebo odvětví. Potřeba těchto financí vyvstala v důsledku pokračující globalizace a hospodářské a finanční krize způsobené spekulanty na obou stranách Atlantiku. A tak ze solidarity s touto sousední zemí a tamními pracovníky by tyto peníze měly být podle mého názoru poskytnuty ihned.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro usnesení Evropského parlamentu o uvolnění prostředků z EFG na podporu 2 476 lidí, kteří byli propuštěni ze zaměstnání v automobilovém průmyslu v Německu. Německé úřady využijí toto období nezaměstnanosti k rozsáhlému zvýšení úrovně kvalifikace, nejen v rámci odborné přípravy a vysokoškolského vzdělávání, ale také s cílem umožnit přistěhovalcům a pracovníkům s nízkou kvalifikací získat základní dovednosti, díky kterým budou moci znovu najít práci.

Podobná situace v automobilovém průmyslu je i ve Švédsku, kde bylo propuštěno 2 258 zaměstnanců, v Rakousku, kde společnosti vyrábějící motorová vozidla, přívěsná vozidla a návěsy propustily 774 pracovníků, a v Belgii, kde v celém odvětví přišlo o práci více než 2 500 zaměstnanců. V důsledku restrukturalizace v automobilovém průmyslu ztratí v celé Evropě práci více než 8 000 lidí.

Finanční pomoc, která byla propuštěným pracovníkům nabídnuta, by měla být k dispozici co nejrychleji a nejefektivněji. Jedná se ale o krátkodobé opatření, které nevyřeší problém ubývajících pracovních míst. Je potřeba, aby EU v automobilovém průmyslu zavedla silnou průmyslovou politiku, která by dokázala zachovat stávající pracovní místa a vytvářet i místa nová.

Zpráva: Reimer Böge (A7-0021/2010)

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Dnes jsme hlasovali o třech žádostech na pomoc z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci. Všechny tři žádosti jsem podpořil, protože se domnívám, že pomoc poskytovanou z tohoto fondu potřebují lidé zejména v současné době. V květnu 2009 Evropská komise umožnila, abychom se ve výjimečných případech odchýlili od ustanovení nařízení a vzhledem k situaci, k níž došlo během hospodářské a finanční krize, povolila, aby byla pomoc zaměřena na nezaměstnané.

S politováním konstatuji, že některé členské státy, kde je zvlášť vysoká nezaměstnanost a velmi vysoká úroveň chudoby, nebyly schopny o pomoc požádat včas, a využít tak příležitostí, které tento fond poskytuje, aby nabídly pomoc nezaměstnaným. Myslím si, že Evropská komise by měla také vysvětlit, zda jsou prostředky poskytované z tohoto fondu využity efektivně a zda tato pomoc přináší skutečnou přidanou hodnotu lidem, jimž je určena.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože finanční podpora z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) pomůže propuštěným pracovníkům vrátit se na pracovní trh a zapojit se do práce. Míra nezaměstnanosti v Litvě za 12 měsíců během finanční a hospodářské krize výrazně vzrostla, a je proto nezbytné přizpůsobit se dopadům krize a zajistit alespoň dočasnou finanční pomoc umožňující vytvoření pracovních míst pro pracovníky propuštěné společností Snaigė.

V tomto případě nemluvíme o několika propuštěných zaměstnancích, ale o obrovském počtu lidí, přibližně o 651 pracovnících ve věkové skupině 25–54 let. Jsem ráda, že se dnes konalo dlouho očekávané hlasování o přidělení dočasné finanční pomoci, protože řešení této citlivé záležitosti týkající se litevské firmy a jejích propuštěných pracovníků se zpozdilo a někteří pracovníci této společnosti přišli o práci již v listopadu 2008. Doufám, že finanční prostředky schválené v dnešním hlasování budou přiděleny účelně a efektivně.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Jednou z vlastností Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci je, že se snaží podporovat podnikatelského ducha. Tuto podporu musí evropské instituce a národní vlády chápat jako klíčový prvek v boji s problémy, s nimiž se ve výrobním sektoru v Evropě potýkáme.

Uznávám, že opatření ze strany vlád by měla mít nejen tuto formu podpory, ale měla by především spočívat v odstranění umělých a byrokratických překážek v podnikatelské činnosti. V této oblasti nás čeká ještě spousta práce.

Je správné, že cílem opatření by mělo být testování, přerozdělení a rekvalifikace lidí, kteří ztratí zaměstnání v důsledku globalizace, tedy například pracovníků v chladírenském odvětví v Litvě, zejména ve společnosti AB Snaigė a jejích dvou dodavatelích. Stejně tak by ale bylo vhodné, aby existovala opatření, která by pro zachování spravedlnosti a zdravé konkurence byla zaměřena na posílení firem a jejich pracovníků v rámci hospodářství, které je otevřené a stále více konkurenční.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) EU je zónou solidarity a Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) je její součástí.

Tato podpora má zásadní význam pro pomoc nezaměstnaným a obětem přemisťování podniků, k němuž v globalizovaném prostředí dochází. Svá působiště mění stále více společností a jejich cílem je přitom využít nižších nákladů práce v různých zemích, zejména v Číně a Indii, často na úkor zemí, v kterých jsou dodržována práva zaměstnanců.

Cílem EFG je pomoci pracovníkům, kteří se stali obětí přemisťování podniků, přičemž tato pomoc je nezbytná pro to, aby tito pracovníci měli v budoucnu přístup k novým pracovním místům. EFG již v minulosti využily jiné země EU, zejména Španělsko a Portugalsko, takže nyní bychom tuto podporu měli poskytnout Litvě.

  Vilja Savisaar (ALDE), písemně. – (ET) Dnešní usnesení, že Evropská unie podpoří využívání Evropského fondu pro přizpůsobení globalizaci třemi zprávami, z nichž dvě se týkají Litvy a jedna Německa, je třeba ve všech směrech uvítat, protože jednoznačně ukazuje, že Evropská unie může zmírnit situaci lidí, kteří byli propuštěni ze zaměstnání, a že může pomoci při jejich rekvalifikaci. Ve stavebnictví v Estonsku přišlo za posledních osmnáct měsíců o práci více než 30 000 lidí, a proto apeluji na estonskou vládu a Ministerstvo sociálních věcí, aby směle požádaly o pomoc z fondů Evropské unie, které jsou pro takové situace určeny. Stojí za zmínku, že i když dnes podporu obdrželo Německo a Litva, nejvyšší nezaměstnanost je podle údajů Eurostatu ve Španělsku, Lotyšsku a Estonsku, které by mohly také zauvažovat nad tím, jak by jim mohla Evropská unie poskytnout přímou pomoc.

  Viktor Uspaskich (ALDE), písemně. – (LT) Pane zpravodaji, dámy a pánové, vítám tuto iniciativu na podporu pracovníků firmy, která je obětí globalizace. Z celého srdce ji podporuji a jsem rád, že pomoc v tomto případě získají lidé v Litvě. Obecně se domnívám, že celková výše tohoto fondu by měla být několikrát vyšší, čehož by bylo možné dosáhnout snížením příspěvků na jiné účely. Jsem přesvědčen, že pomoc z tohoto fondu musí být určena i majitelům firem. Ti se často později potýkají s velkými problémy, nejsou schopni postavit se zpátky na nohy a začít znovu podnikat. V mnoha případech strádají vlastníci firem víc než jejich pracovníci: k tomu, aby pokryli riziko podnikání, vytvořili pracovních místa a platili daně, použijí nejen své podíly ve firmě, ale i svůj osobní majetek. Proto by bylo vhodné, kdybychom po zvážení jednotlivých případů prověřili možnost poskytovat pomoc také vlastníkům firem, kteří se potýkají s problémy způsobenými globalizací a globální hospodářskou krizí.

Zpráva: Reimer Böge (A7-0019/2010)

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Jsem ráda, že jsme dnes hlasovali o přidělení finančních prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) ve výši 1 118 893 EUR na podporu pracovníkům, kteří byli propuštěni ze 128 firem působících v odvětví stavebnictví v Litvě. V odvětví stavebnictví v Litvě nastaly těžké časy, protože došlo k obrovskému poklesu poptávky v důsledku finanční a hospodářské krize, a občané Litvy v období recese jen velmi obtížně získávají půjčky na výstavbu nebo koupi domů. Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože finanční pomoc EU pomůže lidem, kteří se stali obětí globalizace, najít práci a vrátit se na trh práce a pomůže jim uniknout ze spárů recese. V takové situaci proto musíme dát najevo solidaritu s pracovníky, kteří byli propuštěni právě v důsledku změn v globální ekonomice a snižovaní počtu pracovních míst v některých odvětvích, přičemž příčinou těchto změn byla finanční krize.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Vzhledem ke skutečnosti, že stále více evropských zemí usiluje o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG), je více než jasné, že účinky tohoto fenoménu již pocítily všechny strany, což samo o sobě vysvětluje i název, jehož se fondu dostalo.

I když se ukazuje, že globalizace přináší užitek na celosvětové úrovni, přesto je potřeba věnovat pozornost případům, kdy jsou jejími dopady postiženy méně konkurenceschopná odvětví. Jedním z nich je i situace v odvětví stavebnictví v Litvě.

Vzhledem k tomu, že fond představuje rychlou, konkrétní a časově omezenou formu pomoci, je nutné, aby všechny osoby s politickou rozhodovací pravomocí, manažeři a pracovníci hledali nové způsoby, jak obnovit ztracenou konkurenceschopnost a vstoupit na nové trhy. Jinak bude mít pomoc, jako je například podpora z EFG, pouze zmírňující účinky a nakonec se ukáže jako nedostatečná.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EGF) byl zřízen proto, aby poskytoval dodatečnou pomoc pracovníkům propuštěným v důsledku závažných změn ve struktuře mezinárodního obchodu. Prostřednictvím fondu jsou hledána řešení pro opětovné začlenění těchto pracovníků na trh práce.

Evropská unie musí využít všech opatření, která má k dispozici, tak aby reagovala na důsledky světové hospodářské a finanční krize, a EFG může v této souvislosti hrát klíčovou roli a přispět k opětovnému začlenění pracovníků, kteří byli propuštěni, na pracovní trh.

Interinstitucionální dohoda ze dne 17. května 2006 umožňuje uvolnění prostředků z EFG v rámci ročního stropu 500 milionů EUR. Tento návrh se týká uvolnění celkové částky ve výši 1 118 893 EUR z tohoto fondu na pomoc Litvě, s cílem podpořit pracovníky propuštěné ze 128 firem působících v sektoru stavebnictví.

Je třeba znovu zdůraznit, že v rámci pomoci z EFG Komise nemůže převádět systematicky dotace na platby z Evropského sociálního fondu, protože EFG byl vytvořen jako zcela samostatný nástroj, který má vlastní cíle a výhody.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Požadavky na využití tohoto fondu byly úspěšné. K těmto požadavkům patří i opatření provedená v reakci na žádost Litvy o pomoc v důsledku propouštění zaměstnanců ze 128 firem působících v sektoru stavebnictví.

Nejprve bych chtěl podotknout, že je důležité si uvědomit jednu věc: vzhledem ke stanoveným rozpočtovým omezením pro tento fond (vymezujícím limit finanční pomoci na 500 milionů EUR ročně) a omezujícím kritériím způsobilosti, která jsou podmínkou přidělení pomoci z tohoto fondu, může fond zmírnit některé důsledky závažné hospodářské a finanční krize pouze částečně. Počet zaměstnanců, kteří byli propuštěni v důsledku takzvané restrukturalizace, již před nějakým časem výrazně překročil počet pracovníků původně odhadovaný Komisí, kterým měla být určena pomoc z fondu.

Je potřeba se jednoznačně distancovat od neoliberálních politik, které přímo před zraky nás všech vyvolávají v zemích Evropské unie hospodářskou a sociální katastrofu. Samozřejmě však nestačí, budou-li mít reakce na tuto katastrofu pouze zmírňující účinek. Musíme pamatovat také na to, abychom poukazovali na nespravedlnost nařízení, které poskytuje větší výhody zemím s vyššími příjmy, zejména zemím s vyšší úrovní mezd a podporou v nezaměstnanosti.

Zdůrazňujeme naléhavou potřebu vytvořit v zemích Evropské unie skutečný plán na podporu výroby a vytváření pracovních míst zajišťujících lidem jejich práva.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) EU je zónou solidarity a Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) je její součástí.

Tato podpora má zásadní význam pro pomoc nezaměstnaným a obětem přemisťování podniků, k němuž v globalizovaném prostředí dochází. V tomto konkrétním případě je cílem pomoci pracovníkům propuštěným ze 120 firem v sektoru stavebnictví, které byly nuceny ukončit činnost v důsledku velké krize, jež toto odvětví zasáhla.

Cílem Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) je pomoci pracovníkům, kteří se stali obětí velkých strukturálních změn v mezinárodním obchodu, aby se dokázali znovu začlenit na trh práce. EFG již v minulosti využily jiné země EU, zejména Španělsko a Portugalsko, takže nyní bychom měli tuto podporu poskytnout Litvě.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D), písemně. – (RO) V září 2009 předložila Litva žádost o pomoc z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) v souvislosti s propouštěním pracovníků ze 128 podniků v sektoru stavebnictví. Hlasovala jsem pro usnesení Evropského parlamentu o uvolnění prostředků z EFG pro sektor stavebnictví v Litvě.

Domnívám se, že prostřednictvím ekologicky účinné ekonomiky a výstavby energeticky úsporných budov lze přispět k hospodářskému oživení v EU. Odhaduje se, že v celé Evropě lze v těchto odvětvích do roku 2020 vytvořit přibližně 2 miliony pracovních míst.

V roce 2006 působilo v odvětví stavebnictví na úrovni EU27 přibližně 2,9 milionů podniků s celkovým obratem 510 miliard EUR, které poskytovaly práci 14,1 milionu lidí. V důsledku hospodářské a finanční krize poklesl během prvního a druhého čtvrtletí roku 2009 oproti počátku roku 2008 objem činnosti ve stavebnictví v Litvě o 42,81 %, resp. o 48,04 %. Tento pokles má nepříznivý dopad právě v době, kdy míra nezaměstnanosti v Litvě patří k nejvyšším v EU. Dopad krize na odvětví stavebnictví je zvlášť závažný, protože jen v roce 2008 poklesl počet pracovních míst v tomto sektoru téměř o 10 %.

  Viktor Uspaskich (ALDE), písemně. – (LT) Tuto iniciativu plně podporuji a hlasuji pro pomoc určenou pro pracovníky stavebních firem, kteří pociťují negativní dopad celosvětové krize a procesu globalizace. Jsem si jist, že každý z nás má více než malý podíl na tom, že nejsme schopni skoncovat s cenovou bublinou, kterou nafukují realitní kanceláře a stavební podniky. Bylo jasné, že to povede ke krizi. Povinností politiků je sloužit lidem a bránit neštěstí. Proto v rámci hlasování pro tento projekt navrhuji a žádám, aby byla finanční pomoc zvýšena, protože jeden milion EUR je jen kapkou v moři, když uvážíme ty stovky firem, které byly zasaženy krizí a které zaměstnávají desítky tisíc lidí. Z rozhovorů s lidmi, kteří právě v takových podnicích pracují, jsem se dozvěděl, že lidé už nevěří vlastnímu státu ani Evropské unii. Takže zvýšením tohoto typu pomoci bychom zlepšili image samotné Evropské unie a posílili důvěru v jednotlivé státy.

Zprávy: Reimer Böge (A7-0021/2010), (A7-0019/2010)

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – Plně podporuji obě zprávy o finanční podpoře z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci určené pro propuštěné pracovníky v Litvě, které předložil Reimer Böge a které Evropský parlament přijal. Jsem vděčný ostatním kolegům, kteří zprávy podpořili. Na hlasování jsem bohužel přišel pozdě, protože jsem se cestou do sálu zdržel kvůli nefungujícímu výtahu.

Obě zprávy, z nichž jedna se týká situace ve stavebním sektoru a druhá společnosti Snaigė, představují nejzávažnější případy nezaměstnanosti v Litvě. Díky finanční podpoře EU se zmírní útrapy, s nimiž se litevští pracovníci potýkají.

Stavebnictví paří v Litvě k odvětvím, které byly krizí zasaženy nejvíce. Už více než sto firem bylo nuceno vyhlásit konkurz. Pomoc ve výši 1,1 milionu EUR bude určena pro téměř 1 000 pracovníků v tomto vysoce citlivém a vážně postiženém sektoru.

Velmi podobná je situace ve společnosti Snaigė – podpora ve výši 258 000 EUR z EFG by směřovala 650 propuštěným pracovníkům v tomto městě, které má jednu z nejvyšších nezaměstnaností – téměř 20 %.

I když tento případ je možná jen špičkou celého ledovce v podobě problému nezaměstnanosti v Litvě, finanční podpora pomůže těm, kdo ji nejvíce potřebují.

Zprávy: Reimer Böge (A7-0020/2010), (A7-0021/2010), (A7-0019/2010)

  Regina Bastos (PPE), písemně. – (PT) Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) byl vytvořen v roce 2006 s cílem poskytnout dodatečnou pomoc pracovníkům, kteří byli postiženi dopady velkých změn ve struktuře mezinárodního obchodu, a pomoci jim znovu se začlenit na trh práce.

Působnost EFG byla od 1. května 2009 rozšířena a nyní zahrnuje podporu pracovníků propuštěných v přímém důsledku hospodářské a finanční krize. V současné době, kdy čelíme závažné hospodářské a finanční krizi, je jedním z hlavních jejích důsledků nárůst nezaměstnanosti. EU musí využít všech prostředků, které má k dispozici, a reagovat na dopady krize, zejména pokud jde o pomoc, která má být poskytnuta lidem denně se potýkajícím s nezaměstnaností.

Z těchto důvodů jsem hlasovala pro návrh na uvolnění prostředků z EFG na pomoc Litvě, s cílem podpořit pracovníky propuštěné ze 128 firem působících v sektoru stavebnictví.

  Andrew Henry William Brons (NI), písemně. – I když jsme proti členství v EU, a tedy proti financování z EU, peníze z tohoto fondu již byly přiděleny, a nejde tedy o „nové“ peníze.

Byli bychom raději, kdyby byla pomoc propuštěným pracovníkům financována vládami jednotlivých států. Ale dokud bude EU kompetentním orgánem, pomoc propuštěným pracovníkům zřejmě bude muset pocházet z tohoto fondu.

V Británii se určitě najdou kritici toho, aby byly tyto peníze určeny německým a litevským pracovníkům. Pokud by ale měly být poskytnuty finanční prostředky například našim ocelářům ze společnosti Corus, nebyli bychom proti. Logicky proto nemůžeme být ani proti příspěvkům Německu a Litvě.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, hlasovali jsme pro zprávy pana Bögeho o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci a mysleli jsme přitom především na pracovníky, kteří byli propuštěni ze zaměstnání. Zároveň jsme ale cítili určité znepokojení, protože vzhledem k rozsáhlým sociálním dopadům vaší nezodpovědné politiky, která příliš prosazuje volný trh, bude mít tento fond podobný efekt, jako kdybychom zlomenou nohu léčili náplastí.

Vy to sice popíráte, ale občas to skutečně působí jako zneužívání peněz evropských daňových poplatníků k financování politik, jejichž cílem je přemístit a restrukturalizovat velké podniky, a zároveň se tak „bruselské“ Evropě naskýtá levná příležitost prohlašovat se za solidární s lidmi bez práce, i když příčinou této situace je přitom samotná EU. Dalším důvodem našeho znepokojení jsou limitní hodnoty potřebné pro získání těchto prostředků, zejména pokud jde o počet propuštěných zaměstnanců. Protože v prvé řadě z toho těží zase – až na některé výjimky – velké společnosti. Zdá se, že co se týče hospodářské a sociální politiky, byli bez povšimnutí ponecháni opět pracovníci středních, malých a velmi malých podniků, drobní podnikatelé a ženy, kteří museli ukončit svou činnost.

Zpráva: Anna Rosbach (A7-0009/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasovali jsme pro toto rozhodnutí, abychom tak zajistili ekologickou udržitelnost jednotlivých území Atlantiku, zejména ostrovů Evropské unie, které tvoří podstatnou část mořské oblasti, které se potýkají s problémy například v oblasti ochrany životního prostředí a které mají specifické potřeby.

Za zmínku stojí případ Azorských ostrovů, které mají největší výlučnou hospodářskou oblast v Evropské unii. V rámci nynější diskuse je nutné zajistit environmentální dohled nad vodami Atlantiku, protože lidé obývající tyto ostrovy jsou závislí na dobrém ekologickém stavu okolních moří. Je proto důležité jasně definovat minimální cíle kvality životního prostředí společně s programy sledování, které mohou zajistit zdravé životní prostředí.

Je potřeba řešit také případy, které jsou ve zprávě zmíněny, jako jsou nehody při dopravě na moři nebo plastové sáčky, a které mohou mít drtivý dopad na hospodářskou, sociální a environmentální udržitelnost v oblastech Atlantiku. Tato situace vyžaduje provedení konkrétních opatření vhodných pro životní prostředí a sociálně ekonomickou realitu mořských ekosystémů v Atlantiku.

Proto je také ratifikace těchto dohod tolik důležitá pro trvale udržitelný rozvoj obyvatel, kteří jsou na Atlantiku závislí.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Vítám podepsání tohoto dodatečného protokolu umožňujícího vyřešit politický konflikt, kvůli němuž nepodepsalo Španělsko a Maroko Dohodu o spolupráci při ochraně pobřeží a vod severovýchodního Atlantiku před znečišťováním (Lisabonská dohoda). Ochrana pobřeží a vod je záležitostí, která má strategickou důležitost pro sociální a ekonomický blahobyt lidí žijících v pobřežních oblastech, místní rozvoj, zaměstnanost a zachování a vytváření hospodářské činnosti. Je třeba zajistit, aby byly všechny oblasti mořských vod v Evropské unii udržovány v dobrém ekologickém stavu, čímž bude zajištěn trvale udržitelný rozvoj. Tento protokol přímo souvisí s takovými záležitostmi, jako je ochrana životního prostředí, změna klimatu, bezpečnost, ochrana veřejného zdraví, regionální rozvoj, vztahy se třetími zeměmi a rozvojová spolupráce. Tento protokol, díky němuž bude možné bojovat proti různým formám znečištění v Atlantiku, je nezbytně nutný pro zajištění boje proti kontaminaci nebo riziku znečištění moří či pobřežních oblastí, a to prostřednictvím mechanismu, který je zaměřen na spolupráci mezi smluvními stranami v případě nehody vedoucí ke znečištění, a kterým budou tyto strany zavázány vytvořit a provádět vlastní havarijní systémy a plány.

  Diane Dodds (NI), písemně. – Hlasovala jsem proti této zprávě a měla jsem přitom na paměti příběh se šťastným koncem týkajícím se našeho mořského prostředí. Zpravodajka zmiňuje problém „plastové polévky“, plovoucí masy plastových a gumových předmětů v Tichém oceánu, a upozorňuje na rostoucí počet případů ztracených rybářských sítí v Atlantském oceánu. V této souvislosti je třeba zmínit činnost organizace KIMO International a její projekt s názvem „Výlov odpadků“. Cílem projektu, který zahájila nizozemská vláda společně s nizozemskými rybáři v březnu 2000, bylo vyčistit Severní moře pomocí rybářských sítí od odpadků. Organizace KIMO mezitím s finanční pomocí EU projekt rozšířila na přístavy ve Spojeném království, Švédsku a Dánsku.

Od roku 2001 odstranili rybáři z moří stovky tun smetí a vrátili je na zem, kde jsou shromaždovány a náležitým způsobem likvidovány. Je třeba pochválit všechny rybáře EU zapojené do tohoto projektu, za jejich obětavost, s jakou dokázali trvale odstranit z moře odpad, díky čemuž může prospívat jak odvětví rybolovu, tak i příroda a životní prostředí.

  Robert Dušek (S&D), písemně. – (CS) EU uzavřela s jednotlivými členskými zeměmi a sousedními třetími zeměmi soubor dohod týkajících se moří, který tvoří Helsinská úmluva, Bonnská dohoda, Barcelonská úmluva a tzv. Lisabonská dohoda. Cílem těchto dohod je zajištění individuálních a kolektivních opatření v případě hrozby nebo již probíhajícího znečištění moří či pobřeží. Ač byla Lisabonská dohoda podepsána v roce 1990, nevstoupila z důvodu územního sporu mezi Španělskem a Marokem nikdy v platnost. Dodatečný protokol řešící tento spor byl všemi smluvními stranami podepsán již v roce 2008, přijetí Lisabonské dohody by tak nemělo nic bránit. Zpravodajka ve zprávě poukázala na dva trvalé a narůstající problémy znečištění moří a pobřeží, a to na obrovskou plovoucí masu plastových a gumových předmětů v Tichém oceánu, jejíž rozměr je 34násobně větší, než je rozloha středně velkého členského státu Nizozemska. Druhým trvalým problémem, který Anna Rosbach uvádí a pro který žádá řešení, je množství starých, vyřazených a ztracených rybářských sítí. Tato zpráva je příkladem konstruktivní práce s cílem řešení hlavních problémů v oblasti znečišťování moří a pobřeží, a proto ji podpořím svým hlasováním.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Dohoda o spolupráci při ochraně pobřeží a vod severovýchodního Atlantiku před znečišťováním, která byla uzavřena mezi Portugalskem, Španělskem, Francií, Marokem a EU, je nyní – dvacet let po podepsání – po ratifikaci všemi smluvními stranami připravena na to, aby vstoupila v platnost. Rada nyní navrhuje uzavřít jménem Evropské unie dodatečný protokol, který nakonec umožní vstup dohody v platnost.

Tato dohoda má největší význam pro Portugalsko vzhledem k délce jeho pobřeží a významu moře pro jeho národní hospodářství, a samozřejmě i s přihlédnutím ke katastrofám nazvaným Erika a Prestige. Blahopřeji proto Radě a členským státům k uzavření tohoto dodatečného protokolu a doufám v rychlý a účinný vstup dohody v platnost, protože dohoda poskytne našim pobřežním oblastem větší ochranu před takovými ekologickými katastrofami, které bohužel před nedávnem naše pobřeží zdevastovaly.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Jsem potěšen, že tato zpráva byla přijata, protože díky tomu bude možné, aby vstoupila v platnost síť regionálních dohod o znečištění moří, které byly podepsány mezi EU, některými členskými státy a sousedními zeměmi.

V tomto případě máme Lisabonskou dohodu, která byla podepsána v říjnu 1990, ale která nikdy nevstoupila v platnost kvůli územnímu sporu mezi dvěma ze smluvních stran – Španělskem a Marokem – ohledně jižní hranice (Západní Sahary) uvedené v podpoložce c) článku 3 této dohody.

Dodatečný protokol, jehož prostřednictvím bylo nalezeno řešení konfliktu a přijatelná formulace podpoložky c) článku 3, byl podepsán Portugalskem, Španělskem, Francií a Marokem až v květnu 2008.

Díky uzavření tohoto dodatečného protokolu může 20 let po podepsání vstoupit v platnost i Lisabonská dohoda. Tento protokol kromě bezpečnostních aspektů pokrývá i ochranu životního prostředí. Jsme si plně vědomi ekologických katastrof, které v posledních letech ničily pobřeží našich zemí. Doufáme, že se díky těmto pravidlům vyhneme pohromám, jako byly Erika a Prestige, protože moře nemá žádné fyzické nebo politické hranice a vyžaduje společné úsilí a jednotný postup.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Evropské společenství se zapojilo do různých regionálních dohod, které se týkají znečištění moří a které by měly zajistit vzájemnou pomoc a spolupráci mezi členskými státy. Tato síť dohod je začleněna do Dohody o spolupráci při ochraně pobřeží a vod severovýchodního Atlantiku před znečišťováním (Lisabonská dohoda), kterou podporuje Portugalsko. Tato dohoda nevstoupila v platnost kvůli územnímu sporu mezi Španělskem a Marokem. Věřím, že vzhledem k nutnosti dodržovat ekologická pravidla podporovaná EU a vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody o dodatečném protokolu, je možné konečně Lisabonskou dohodu uskutečňovat.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Dodatečný protokol k Dohodě o spolupráci při ochraně pobřeží a vod severovýchodního Atlantiku před znečištěním je součástí sítě regionálních dohod, které se týkají ochrany mořského prostředí a které EU uzavřela s jednotlivými členskými státy a sousedními třetími zeměmi. Ochrana našich oceánů, které slouží milionům Evropanů jako potravinový zdroj, je důležitým úkolem také pro EU. Proto jsem bez jakýchkoli výhrad hlasoval pro tuto zprávu. V této souvislosti je třeba poznamenat, že kromě Lisabonské dohody, o kterou tady jde, máme i Helsinskou úmluvu, Bonnskou úmluvu a Barcelonskou úmluvu.

Každá z těchto dohod se vztahuje na jinou část moří obklopujících členské státy EU, nicméně cílem všech dohod je umožnit individuální nebo kolektivní zásah smluvních stran v případě rizika znečištění nebo skutečného znečištění moří či pobřeží v důsledku havárie. Lisabonská dohoda byla podepsána v říjnu 1990, ale nikdy nevstoupila v platnost z důvodu územního sporu o „jižní hranice“ (západní Saharu) mezi dvěma smluvními stranami, Španělskem a Marokem. Dodatečný protokol, který je vhodně formulován a kterým je tento spor vyřešen, byl podepsán již v květnu 2008 Portugalskem, Španělskem, Francií a Marokem a nakonec – dne 25. března 2009 – i Evropskou unií.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Téměř 50 % obyvatel Evropské unie žije v pobřežních oblastech. Už jen tato skutečnost sama o sobě vyžaduje, abychom věnovali dvojnásobnou pozornost integrované ochraně a řízení těchto oblastí. Proto je naprosto nezbytné, aby bylo integrované řízení pobřežních zón zajištěno v rámci EU, jak také doporučila Evropská komise ve svém prohlášení na toto téma.

Je potřeba také zdůraznit, že 80 % odpadu a znečištění moře pochází ze země, a proto je nutná společná strategie, která bude zahrnovat i řešení tohoto problému na zemi.

Kromě ekologických aspektů představuje znečištění moří a zhoršení kvality evropského pobřeží i ekonomický problém. Je to proto, že v některých zemích, jako je Portugalsko, jsou činnosti související s cestovním ruchem a prováděné na mořích (pozorování velryb, potápění a další aktivity) v některých oblastech – například na Azorských ostrovech, Madeiře a v Algarve – významným zdrojem příjmů.

Podobně jako nadměrný rybolov, i znečištění vod významně přispělo k současnému stavu vyčerpání některých populací druhů ryb, které jsou důležitými rybolovnými zdroji. Směrnici o mořské strategii, která je environmentálním pilířem strategie integrované námořní politiky, je proto potřeba provést v plném rozsahu.

Oceány a pobřežní oblasti musí být pro Evropu strategickou prioritou, a tuto zprávu Parlamentu proto plně podporuji.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože chci pomoci tomu, aby dodatečný protokol k Lisabonské dohodě vstoupil v platnost. Tato dohoda vytváří mechanismus pro zajištění spolupráce mezi smluvními stranami v případě nehod způsobených znečištěním a ukládá smluvním stranám, aby vypracovaly a prováděly své vlastní nouzové struktury a plány.

Tato dohoda je součástí sítě regionálních mořských dohod, které EU uzavřela s některými členskými státy a sousedními třetími zeměmi. Tato síť dohod zahrnuje Helsinskou úmluvu, Bonnskou dohodu, Barcelonskou úmluvu a v tomto případě i Lisabonskou dohodu. Jednotlivé dohody se týkají různých částí moře nacházejících se u zemí EU a jejich předmětem je individuální nebo kolektivní zásah smluvních stran v případě znečištění nebo hrozby znečištění moří či pobřeží v zájmu ochrany životního prostředí a zdraví občanů.

Zpráva: Anna Hedh (A7-0024/2010)

  Regina Bastos (PPE), písemně. – (PT) Cílem politiky ochrany spotřebitele je podpora zdraví, bezpečnosti, hospodářských a právních zájmů spotřebitelů a také práva spotřebitelů na informace. Ochrana spotřebitele je zastřešující a základní politikou Evropské unie a zaměřuje se na zajištění zdravých trhů, na nichž mohou spotřebitelé jednat bezpečně a s důvěrou a které podporují inovace a přeshraniční obchod.

Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože považuji za naprosto nezbytné posílit evropskou politiku na ochranu spotřebitele a zvýšit její účinnost a smysluplnost pro veřejnost. Pro efektivní fungování vnitřního trhu jsou naprosto nepostradatelní spotřebitelé, kteří mají v trh důvěru, jsou dobře informovaní a schopni se rozhodovat. Cílem musí být poskytnout spotřebitelům velký výběr produktů a služeb vysoké kvality a za konkurenční ceny a současně nabídnout vysokou úroveň ochrany, což hraje zásadní roli při zvýšení konkurenceschopnosti, dynamičnosti a inovativnosti EU na globální úrovni.

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) Vnitřní trh Evropské unie se v posledních letech značně rozšířil a v současné době zahrnuje téměř 500 milionů spotřebitelů ve 27 členských státech. Sjednocení zásad a pravidel ochrany spotřebitele na úrovni Evropské unie a zlepšení mechanismů na podporu jejich provádění je dosažitelným cílem, aniž bychom předpokládali, že produkty a služby nabízené ve všech 27 členských státech dosáhnou v krátkodobém nebo střednědobém horizontu stejné úrovně kvality.

Současná obtížná ekonomická situace, kterou zažívá celá Evropa, je ještě prohloubena poklesem příjmů a růstem nezaměstnanosti, což se v celém Společenství odráží v reálné potřebě lepšího hospodaření při každodenních nákupech. Postoj evropských spotřebitelů, který je přímo ovlivněn dopady ekonomické recese, je patrný zejména ve vztahu k výrobkům a službám, které spotřebitelé kupují a u nichž požadují dobrou kvalitu, aby mohli toto zboží a služby spotřebovávat v co největším množství. V důsledku toho roste význam opatření na ochranu spotřebitele. Řešením umožňujícím přizpůsobit se aktuální situace je harmonizace systémů sledování trhu ve všech členských státech, které zajistí, aby produkty uváděné na trh splňovaly nejvyšší bezpečnostní normy.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Spotřebitelé v EU hrají zásadní roli při posilování růstu, zaměstnanosti a konkurenceschopnosti a jejich zájmy jsou hlavní priority při formování klíčových politik, například v oblasti zdravotnictví, obchodu a průmyslu, životního prostředí, energetiky a dopravy. Pokud jde o energetiku, vnitřní trh nemůže řádně fungovat a nemůže být konkurenceschopný, když existují takzvané „energetické ostrovy“, jako je Pobaltí, které je z hlediska dodávek energie izolováno od zbytku Evropy a je závislé na jednom externím dodavateli. Prioritou musí být vytvoření elektrické rozvodné sítě a plynovodu, které budou pokrývat celé území Evropy, protože Evropa je vysoce závislá na dovozu energie. Musí být také přijat soubor opatření pro trh s elektřinou, jejichž cílem bude celková otevřenost přinášející prospěch evropským spotřebitelům. Je třeba vytvořit příznivé podmínky pro skutečnou a spravedlivou hospodářskou soutěž a vytvoření skutečného jednotného trhu. Členské státy musí přijmout veškerá opatření nezbytná k realizaci jasných cílů, mezi něž patří zejména ochrana zranitelných skupin spotřebitelů, ochrana základních práv spotřebitelů a hospodářská a sociální soudržnost.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Základním aspektem Evropské unie je podpora práv a blahobytu spotřebitelů. Podporuji všechny snahy, které byly v tomto ohledu učiněny a které obnovují důvěru veřejnosti v trhy. Význam ochrany spotřebitele roste právě v souvislosti s hospodářskou krizí, která zvýšila tlak na nejméně chráněné spotřebitele – osoby s nízkými příjmy.

Je nutné zavést koordinovaný přístup, který spotřebitelům dodá sebejistotu při uplatňování jejich práv. V této souvislosti zdůrazňuji, že je nutné: zaprvé podporovat politiky a informovat a vzdělávat spotřebitele (ze strany EU a členských států), a to prostřednictvím kampaní, informačních bodů a zvýšením prostředků evropských spotřebitelských center, a zadruhé uplatňovat pravidla, která již existují a která posilují sledování trhu a regulační mechanismy a vyvíjejí na členské státy tlak směřující k řádnému vybírání prostředků Společenství.

Znovu opakuji, že pouze tímto způsobem budou spotřebitelé moci činit dobře informovaná rozhodnutí, aniž by podléhali různým tlakům výrobců. Tím bude posílena jejich důvěra v trh i konkurenceschopnost trhu, zlepšena kvalita produktů a služeb a také zvýšena spotřeba, což je důležitý faktor pro hospodářské zotavení.

  Lara Comi (PPE), písemně. – (IT) Ochrana spotřebitele je úzce spjata se schopností trhu nabízet široký výběr vysoce kvalitního zboží a služeb za konkurenceschopné ceny. Je zřejmé, že větší důvěra, povědomí a odpovědnost spotřebitelů vyžadují kvalitnější zboží a služby, které zase zvyšují konkurenci mezi dodavateli, již tak budou nuceni zlepšovat své produkty a zachovat přitom ceny na konkurenceschopné úrovni.

Souhlasím s tím, že Komise a členské státy považují za důležité, aby byla zahájena komunikační strategie o právech spotřebitelů prostřednictvím internetových portálů, kampaní na zvyšování povědomí a informačních center, a to současně s podporou využívání internetových stránek eYouGuide a snahou o zajištění spolehlivosti, důvěryhodnosti a nestrannosti organizací odpovědných za řízení a organizaci.

Z usnesení dále vyplývá pět ukazatelů, které jsou uvedeny v hodnotící zprávě o spotřebitelských trzích a které sice nejsou vyčerpávající, ale bezpochyby lidem umožní získat užitečné informace pro případné zlepšení referenčního regulačního rámce, a to za předpokladu, že členské státy poskytnou komplexní a porovnatelné informace. Hlasovala jsem pro tuto zprávu, i když poněkud nerozumím důvodům pro ustanovení veřejného ochránce práv spotřebitelů a prostředkům kolektivního odškodnění.

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D), písemně. – (RO) Věřím, že v návaznosti na vstup Lisabonské smlouvy v účinnost a vzhledem k současné hospodářské krizi musí být jednoznačně zaručeny zájmy a ochrana spotřebitelů. Spotřebitelům musí být poskytnuty zvláštní nástroje, které zajistí, že jejich zájmy budou integrovány skutečně do všech politik Evropské unie.

  Robert Dušek (S&D), písemně. – (CS) Zpravodajka vychází z výsledků hodnotících zpráv o spotřebitelských trzích, což je logický a pragmatický přístup. Spokojenost i potíže spotřebitelů lze vyvozovat právě ze statistických zpráv zaměřených na obsah. Další vývoj důvěryhodné databáze o spotřebitelské problematice je pro identifikaci trhů nezbytný. Je však třeba zlepšit sběr dat tak, aby byly zohledněny rozdíly mezi jednotlivými systémy členských států, které jsou z důvodu rozmanitosti někdy extrémní. Nejvíce problematickou shledávám účinnou vymahatelnost právních předpisů a smluvních závazků. Obzvláště v případě obchodů na příhraničních trzích bývá vymahatelnost práva nulová. Stanovování pravidel ochrany spotřebitele v EU nemá vliv, pokud tato nejsou řádně provedena ve vnitrostátním právu a uplatňována a také vynucována na úrovni členských států. Zpravodajka problematiku ochrany spotřebitele pojala na základě hodnotících zpráv přijatelným způsobem. Uvítal bych však konkrétnější návrhy pro zlepšení současného stavu. I přes tuto výhradu je zpráva přínosem pro ochranu spotřebitelů v EU a budu pro její přijetí hlasovat.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Spotřebitelská politika Evropské unie je základní složkou upevňování vnitřního trhu. Tato politika proto musí umožnit evropským spotřebitelům a veřejnosti přístup k vysoce kvalitním produktům a službám za konkurenční ceny a zároveň jim poskytovat vysokou úroveň ochrany práv.

Další vzdělávání spotřebitelů, zvyšování jejich povědomí o právech a povinnostech a také odpovědný přístup ze strany společností přispěje k větší dynamičnosti přeshraničního obchodu, a tím i k větší integraci vnitřního trhu s dopadem na konkurenceschopnost Evropy.

Je třeba vytvořit také správnou rovnováhu mezi právy a povinnostmi spotřebitelů a dopadem přijatých právních předpisů týkajících se práv a povinností firem a poskytovatelů služeb.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Lisabonská smlouva považuje ochranu spotřebitele za zastřešující a základní politiku Evropské unie, která stanovuje, že je třeba mít na zřeteli požadavky na ochranu spotřebitele.

V této souvislosti je nutné posílit evropskou politiku ochrany spotřebitele a zvýšit její účinnost a smysluplnost pro veřejnost. Je velmi důležité reagovat na potřeby a problémy evropské veřejnosti.

Proto také existují nástroje pro monitorování trhu, jako je například hodnotící zpráva o spotřebitelských trzích. Dobrá politika ochrany spotřebitele musí zajistit zdravé trhy a bezpečnost a důvěru spotřebitelů, čímž bude podpořen přeshraniční obchod a inovace.

Jsem zastáncem transparentní politiky s povinností uvádět značku původu. Ochrana spotřebitele je důležitá kvůli dováženým produktům, které nejsou bezpečné, což vyžaduje i těsnější spolupráci mezi orgány pro sledování trhu a celními orgány.

Chceme-li zajistit bezpečnost výrobků prodávaných na tuzemském trhu, je potřeba vyvinout společné úsilí s orgány třetích zemí, což také ospravedlňuje iniciativu Komise posílit mezinárodní spolupráci a podepsat oficiální dohody s příslušnými orgány třetích zemí, zejména Číny, USA a Japonska.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Hlasoval jsem pro zprávu paní Hedhové. Skotsko v současné době není v oblasti spotřebitelského práva EU vůbec slyšet: nemáme nezávislé zastoupení v Radě a legislativa týkající se spotřebitelů je z velké části vyhrazena Londýnu. Protože máme vlastní právní orgány, je nezbytné, aby byly tyto pravomoci vráceny skotskému parlamentu, a Skotsko se tak mohlo plně účastnit probíhající diskusi v EU o těchto otázkách.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Ochrana spotřebitele je a vždy byla jednou z priorit EU, což bylo potvrzeno i přijetím Lisabonské smlouvy. Spotřebitelé, kteří jsou o svých právech a povinnostech dobře informováni, přispívají k transparentnějšímu a konkurenčnějšímu trhu.

Vzhledem k nynější hospodářské krizi je nezbytně nutné chránit nejzranitelnější skupiny spotřebitelů a také spotřebitele s nižšími příjmy. Maloobchodní trhy, zejména v oblasti poskytování služeb, jsou stále složitější, což ztěžuje situaci spotřebitelů při hledání nejlepší volby.

Aby bylo možné trhy účinně zhodnotit a přijmout politiky, které spotřebitelům přinesou co nejlepší výsledky, je potřeba zavést nástroje monitorování trhu. Hodnotící zpráva o spotřebitelských trzích je proto velmi důležitá.

  Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) Chceme-li zajistit účinnou ochranu spotřebitelů, je důležité zlepšit jejich informovanost a vzdělávání. Cílem je posílit postavení spotřebitelů na vnitřním trhu. Zpráva však neřeší odpovídajícím způsobem problémy spojené s naprosto neregulovaným trhem. Stává se, že nejsou dodržovány evropské normy, ať už standardy kvality a bezpečnosti, nebo dokonce předpisy týkající se ochrany zdraví a životního prostředí. Proto jsem se zdržela hlasování.

  Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně. – (PL) Ochrana spotřebitele je velmi důležitá záležitost, kterou by Komise měla řešit. Pouhé provádění účinných opatření v této oblasti samozřejmě nestačí, pokud do toho nejsou zapojeni i spotřebitelé. Spotřebitelé musí znát svá práva. Maximální využívání možností jednotného evropského trhu je pro Komisi obrovskou výzvou. Tento úkol může být splněn jedině tehdy, pokud si EU zvolí jako jednu ze svých priorit účinnou ochranu spotřebitele. Podle mého názoru je používání hodnotících zpráv o spotřebitelských trzích, které jsou nástrojem pro sledování trhu, z hlediska spotřebitele velmi výhodné. Přehledy výsledků jasně ukazují, na kterých trzích nejsou potřeby spotřebitelů dostatečně uspokojovány. Analýzou těchto výsledků můžeme mimo jiné zjistit, že spotřebitelé se potýkají zejména s problémy na trhu služeb a že internetové obchodování mezi jednotlivými je do značné omezeno přeshraničními překážkami. Potěšilo mě, že plánujeme vypracovat další hodnotící zprávy. Doufám také, že nám budou poskytovány podrobnější informace, než tomu bylo dříve. Díky takovým nástrojům je mnohem snazší pochopit problémy spotřebitelů a reagovat na jejich potřeby. Není pochyb o tom, že zavedení směrnic EU o ochraně spotřebitele v jednotlivých zemích EU je pro naše občany přínosem.

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. – (NL) Hlasoval jsem pro zprávu o ochraně spotřebitele, kterou předložila paní Hedhová. Tato zpráva z vlastní iniciativy správně identifikovala klíčovou úlohu spotřebitelských sdružení, která jsou ideálními organizacemi pro to, aby upozorňovaly orgány veřejné moci na problémy, na něž spotřebitelé v každodenním životě narážejí. Podporuji samozřejmě také požadavek, aby členské státy odpovídajícím způsobem konzultovaly se spotřebitelskými organizacemi svůj postup ve všech fázích rozhodovacího procesu a procesu provádění předpisů týkajících se ochrany spotřebitele. Velmi důležité je také zahrnout do hodnotících zpráv o spotřebitelských trzích dlouhodobé ukazatele, které se týkají například podílů na trhu, kvality, reklamy, průhlednosti a srovnatelnosti nabídek, ukazatele týkající se posílení a podpory postavení spotřebitelů, sociální, ekologické a etické ukazatele a také ukazatele umožňující stanovit odškodnění a rozsah újmy spotřebitelů.

Tato zpráva má z mého pohledu pouze dvě nevýhody: nepřijetí novely předložené Skupinou Zelených/Evropské svobodné aliance, což znamená, že jsme se nepoučili ze selhání trhu v odvětví energetiky, a náš pozměňovací návrh požadující revizi směrnice o bezpečnosti hraček. Je smutné, že tato novela neměla podporu většiny. Přesto bych chtěl pogratulovat zpravodajce a jejím kolegům ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele k vytvoření této rozumné zprávy.

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – Vítám tento příspěvek Parlamentu k hodnocení spotřebitelských trhů. Hodnocení spotřebitelských trhů je důležitým ukazatelem toho, jak jsou členské státy účinné a efektivní v provádění právních předpisů EU. Vítám výzvy zpravodajky k větší transparentnosti a viditelnosti opatření pro dohled a podporuji její výzvu ke zlepšení mechanismů kolektivního vymáhání práv v EU.

  Alf Svensson (PPE) , písemně. – (SV) Díky volnému trhu, který v EU existuje, je EU silným hráčem. Volný trh ale také znamená, že spotřebitelům musí být poskytovány dobré, jasné informace o produktech a službách dostupných na trhu. Je potřeba posílit postavení spotřebitelů. Proto jsem dnes hlasoval pro zprávu o ochraně spotřebitele. Některé formulace uvedené ve zprávě jsou však problematické. Existuje riziko, že v případě konzultací spotřebitelských organizací ve všech fázích rozhodovacího procesu bude celý proces poněkud zdlouhavý. V dosahování náležité ochrany spotřebitele hraje významnou úlohu občanská společnost, což může mít ale v různých zemích různou podobu, aniž by to nepříznivě ovlivnilo výsledek. Při zřizování orgánů ochrany spotřebitele a veřejných ochránců práv spotřebitelů musí být uplatněna zásada subsidiarity, a stejně tak tomu musí být i při formulování školních osnov. EU musí stanovit minimální úrovně a cíle společné politiky ochrany spotřebitele, ale neměla by detailně rozhodovat o tom, jak přesně mají členské státy těchto cílů dosáhnout. Zpráva vyzývá všechny členské státy, aby shromažďovaly a zaznamenávaly údaje o nehodách a zraněních ve společné databázi. Tato databáze nesmí vést k nadměrné administrativní práci. Správa databáze musí být přiměřená a úměrná prospěchu občanů. Nicméně práva spotřebitelů a ochrana spotřebitele na vnitřním trhu jsou velmi důležité, proto jsem i přes obavy, které jsem právě nastínil, hlasoval pro zprávu.

  Viktor Uspaskich (ALDE), písemně. – (LT) Paní zpravodajko, dámy a pánové, jsem rád, že se skutečně snažíme zajistit ochranu práv spotřebitelů. Nicméně snažíme se o to již několik let a stále nejsme schopni vytvořit ideální mechanismus a zpřísnit povinné podmínky splněním těchto úkolů na vnitrostátní úrovni. Někdy to skoro vypadá jako nějaká hra nebo pokrytectví. Dokud nezačneme striktně a ve všech oblastech regulovat činnost monopolů, aby tak byly jasně omezeny jejich zisky a přísně kontrolovány jejich provozní náklady, mzdy a odměny, což se týká zajištění surovin, výroby, poskytování produktů, pak je těžké si představit, že by měli spotřebitelé k dispozici levné a vysoce kvalitní výrobky nebo služby. Protože mám v této oblasti obrovské zkušenosti, jsem připraven na této záležitosti spolupracovat.

  Derek Vaughan (S&D), písemně. – Vítám přijetí této zprávy. Domnívám se, že je důležité chránit spotřebitele a klást větší důraz na posílení dohledu nad trhem tak, aby produkty určené pro občany splňovaly co nejvyšší standardy. Vítám krok k zintenzívnění mezinárodní spolupráce v oblasti bezpečnosti výrobků a prosazování oficiálních dohod s donucovacími orgány ve třetích zemích. Podporuji výzvy ke zřízení zvláštního veřejného ochránce práv spotřebitelů pro mimosoudní řešení sporů a věřím, že účinnější mechanismy přeshraniční spolupráce pomohou zlepšit ochranu spotřebitele v celé EU.

  Anna Záborská (PPE), písemně. – (FR) Článek 12 Smlouvy o fungování Evropské unie znovu potvrzuje, že požadavky na ochranu spotřebitele budou brány v úvahu při definování a provádění ostatních politik a činností Unie. Komise musí zajistit, aby byly zájmy spotřebitelů skutečně začleněny do všech politik, a musí ve svých analýzách dopadů prověřit možné účinky každého nového legislativního předpisu a politik, které spotřebitele přímo nebo nepřímo ovlivňují. Stížnosti spotřebitelů jsou důležitým ukazatelem špatného fungování trhu, avšak absence stížností nemusí vždy znamenat, že trhy fungují dobře, protože existují období, kdy mají spotřebitelé sklon stěžovat si méně vzhledem k různým zvyklostem nebo proto, že je podle nich nepravděpodobné, že budou jejich stížnosti brány v potaz. Spotřebitelské organizace hrají klíčovou roli při upozorňování orgánů veřejné moci na problémy, jimž spotřebitelé čelí. Nástroje by měly být optimalizovány, aby mohly efektivněji fungovat na všech úrovních. Vyzývám členské státy, aby zajistily, že konzultace se spotřebitelskými organizacemi budou probíhat v každé fázi rozhodovacího procesu i při provádění a uplatňování spotřebitelských právních předpisů.

Zpráva: Cristian Silviu Buşoi (A7-0027/2010)

  Liam Aylward (ALDE), písemně. – (GA) Hlasoval jsem pro tuto zprávu o síti SOLVIT. Evropští spotřebitelé by si měli být plně vědomi svých práv a tato síť pro řešení problémů by měla být všem snadno dostupná.

V Evropské unii jako celku roste počet lidí, kteří kontaktují síť SOLVIT a žádají radu a pomoc, a z toho lze vyvodit, že rostě důležitost sítě SOLVIT jakožto nástroje pro řešení problémů evropských občanů a podniků.

Plně podporuji požadavek uvedený ve zprávě na lepší a rozsáhlejší reklamu na služby sítě SOLVIT a souhlasím s tím, aby byly objasněny informace o právech občanů a podniků na vnitřním trhu, a každý občan EU tak mohl tato práva v každodenním životě využívat.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – Spotřebitelé mohou využívat výhod vnitřního trhu pouze tehdy, budou-li mít k dispozici účinné nápravné prostředky, které budou použity v případě nesprávného uplatnění legislativy týkající se vnitřního trhu. Síť SOLVIT byla vytvořena s cílem zajistit rychlou nápravu bez nutnosti soudního řízení. Věřím, že tato síť by mohla být velmi užitečná, ale v tuto chvíli nefunguje efektivně a její potenciál není plně využit. Mnoho našich občanů a malých podniků o této síti vůbec neví. Proto jsem přesvědčen, že členské státy by měly vyvinout větší úsilí a vložit více prostředků do propagace sítě SOLVIT a zvyšování informovanosti občanů a podniků. Navíc některým centrům SOLVIT směřuje více případů, než jsou schopna vyřešit, protože nemají dostatek zaměstnanců. Domnívám se, že členské státy musí posílit roli národních center SOLVIT tím, že zajistí spolupráci mezi národními, regionálními a místními orgány, a musí se také zapojit do aktivní výměny názorů a osvědčených postupů s jinými členskými státy s cílem plně využít potenciálu sítě SOLVIT.

  Regina Bastos (PPE), písemně. – (PT) Síť SOLVIT, která je v provozu od roku 2002, je internetovou sítí pro řešení problémů. Do této sítě jsou zapojeny členské státy Evropské unie s cílem reagovat v praxi na potíže, které vzniknou v důsledku nesprávného používání právních předpisů Společenství veřejnými orgány.

Přestože vnitřní trh funguje v současnosti poměrně dobře, je také pravda, že se občas vyskytují chyby nebo problémy při výkladu v oblasti práv občanů a firem, kteří se snaží maximálně využít výhod, které jim vnitřní trh poskytuje.

Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože se ukazuje, že síť SOLVIT má obrovský význam pro řešení nejrůznějších problémů týkajících se všech účastníků trhu, počínaje jednotlivci, kteří hledají studium, práci nebo partnera v jiném členském státě, až po firmy, které mají problémy s orgány veřejné správy, s vrácením DPH apod. Cílem sítě SOLVIT je poskytnout veřejnosti a firmám vysokou úroveň služeb, a to na základě důležitých kritérií kvality a výkonnosti.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Vítám zprávu o síti SOLVIT, kterou předložil pan Buşoi. Tato neformální síť pro řešení problémů týkajících se vnitřního trhu je naprosto důležitá pro poskytování bezplatné pomoci veřejnosti i podnikům při řešení konkrétních problémů s orgány veřejné správy. Důležitost této sítě se odráží v rostoucím počtu případů za poslední rok. Avšak vzhledem k celé škále problémů na vnitrostátní úrovni je nezbytně nutné zvážit řadu opatření pro zlepšení účinnosti těchto center. Domnívám se proto, že členské státy musí zvýšit své úsilí při informování veřejnosti a podniků o právech, která mají v rámci vnitřního trhu. Za tímto účelem by členské státy měly posílit finanční a lidské zdroje a vzdělávání zaměstnanců sítě SOLVIT v oblasti pravidel týkajících se vnitřního trhu. Je rovněž důležité, aby její pracovníci měli solidní znalost anglického jazyka a také svého rodného jazyka. Vyzývám členské státy a Komisi, aby podporovaly lepší přístup veřejnosti a podniků k síti SOLVIT s cílem účinně provádět pravidla týkající se vnitřního trhu.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Vnitřní trh není, ani by neměl být, jen byrokratickou záležitostí. Mají-li firmy a občané EU opravdu využít jeho zjevných výhod, musí být schopni prosazovat svá práva v praxi prostřednictvím rychlých, pohotových a účinných mechanismů. Bude-li síť SOLVIT postavena na tomto základě, nabude zásadního významu.

Vzhledem k rostoucímu počtu případů, kterými se centra SOLVIT v loňském roce zabývala, je podle mého názoru naprosto zásadní pro blaho spotřebitelů, abychom zavedli řadu reforem a zlepšení, které Parlament v této souvislosti navrhl. Jedná se například o posílení kontroly Komise nad účinným uplatňováním pravidel týkajících se vnitřního trhu, zřetelné zvýšení zdrojů poskytovaných centrům SOLVIT (sjednání pomoci odborníků na některé aspekty vnitřního trhu, zvýšení prostředků pro národní centra, specializovaná a aktuální školení stávajících odborných pracovníků, koordinované spojení online mezi místními centry a útvary Komise) a významné investice do propagace a reklamy na síť SOLVIT na úrovni členských států a Komise prostřednictvím všech komunikačních metod podporujících vysokou úroveň propojení s veřejností a firmami. Ze všech těchto důvodů zprávu o síti SOLVIT, kterou předložil pan Buşoi, podporuji.

  Lara Comi (PPE), písemně. – (IT) Ukázalo se, že síť SOLVIT je velmi užitečným nástrojem umožňujícím řešit mimosoudní cestou problémy, s nimiž se setkávají občané a podniky v důsledku nesprávného uplatnění právních předpisů týkajících se vnitřního trhu ze strany veřejných orgánů. Tato síť by proto měla být podporována několika způsoby a prostřednictvím lepší spolupráce mezi Komisí, Parlamentem a členskými státy. Především je potřeba lépe posilovat povědomí o existenci sítě mezi občany a podniky a podpořit spolupráci mezi vnitrostátními, regionálními a místními orgány. Větší důraz by měl být kladen také na vzdělávání úředníků veřejné správy, kteří v této oblasti působí, například prostřednictvím školení zaměstnanců sítě SOLVIT, které, jak je zdůrazněno ve sdělení Komise, by mělo být financováno také prostřednictvím Evropského sociálního fondu.

Hlasovala jsem pro zprávu, protože jsem přesvědčena, že posílení sítě SOLVIT může skutečně přispět ke zlepšení právního rámce vnitřního trhu, který se tak usilovně snažíme vybudovat. Podpora transparentnosti údajů prostřednictvím interaktivní databáze online zvyšuje povědomí o normách, umožňuje rychlejší řešení problémů a zvyšuje důvěru v provozovatele.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Síť SOLVIT byla zřízena Komisí a členskými státy, aby bylo možné řešit mimosoudní cestou veškeré problémy, kterým veřejnost a podniky čelí v důsledku nesprávného uplatnění právních předpisů týkajících se vnitřního trhu.

Ukázalo se, že tato síť je při řešení problémů účinná, nicméně není dostatečně využívána ze strany široké veřejnosti. Z tohoto důvodu chce Komise podporovat rychlé a plné využívání sítě SOLVIT, a zvýšit tak transparentnost s cílem překonat překážky volného pohybu a poskytnout veřejnosti informace o jejich právech, a tím plně využít potenciál vnitřního trhu.

Komise proto vyzývá členské státy, aby zajistily náležitou propagaci sítě SOLVIT u veřejnosti a firem, zejména její schopnosti a přidanou hodnotu, kterou představuje.

Vzhledem k tomu, že mnohé z problémů, které by mohly být řešeny prostřednictvím sítě SOLVIT, jsou v současné době řešeny soudní cestou, čímž se zvyšují zbytečné časové a finanční nároky kladené na firmy i občany, a vzhledem k tomu, že síť SOLVIT může být alternativním a rychlým a účinným řešením právních sporů, jsem přesvědčen, že zajištění plného fungování sítě SOLVIT bude přínosem pro fungování vnitřního trhu i ochrany zájmů a práv veřejnosti a firem.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Síť SOLVIT, která byla zřízena Komisí a členskými státy, byla zprovozněna v červenci 2002 s cílem vyřešit problémy, s nimiž se potýkali občané a podniky v důsledku nesprávného uplatňování právních předpisů v oblasti vnitřního trhu, a umožnit tak rychlou, bezplatnou a účinnou odezvu bez nutnosti obracet se na soudy.

Centra SOLVIT byla na vnitrostátní úrovni zřízena ve všech členských státech EU a také v Norsku, na Islandu a v Lichtenštejnsku, přičemž byla většinou začleněna do příslušných ministerstev hospodářství a zahraničních věcí. Tato centra vzájemně přímo spolupracují prostřednictvím elektronické databáze s cílem nalézt rychlá a praktická řešení problémů předkládaných občany a podniky.

Členské státy musí zvýšit své úsilí při poskytování informací veřejnosti a podnikům o jejich právech v oblasti vnitřního trhu, a umožnit jim tak tato práva uplatnit. O službách poskytovaných sítí SOLVIT musí být občané i podniky účinným způsobem informováni.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Cílem sítě SOLVIT je účinně řešit problémy na vnitřním trhu a tento cíl se prozatím daří velmi dobře plnit. Síť byla zřízena v roce 2002 za účelem řešení problémů, s nimiž se potýká veřejnost a podniky v důsledku nesprávného uplatňování evropských právních předpisů týkajících se vnitřního trhu.

Síť SOLVIT umožňuje najít řešení do 10 týdnů, takže je účinnější a méně byrokratickou náhradou soudů. Nicméně v důsledku velkého přílivu případů řešených prostřednictvím sítě SOLVIT došlo v několika případech k nedostatečné odezvě ze strany sítě SOLVIT. Proto je velmi důležité, abychom usilovali o zvýšení lidských a finančních zdrojů a k zajištění odpovídající odborné přípravy pracovníků sítě SOLVIT, aby tito pracovníci mohli zlepšit svou efektivitu při řešení rostoucího počtu případů, které jim jsou předkládány.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Vnitřní trh nabízí občanům i podnikům řadu příležitostí. Vnitřní trh jako celek funguje dobře. Někdy se však stávají i chyby.

SOLVIT je síť pro řešení problémů, kdy členské státy EU spolupracují, aniž by musely využívat soudního řízení, na řešení problémů vzniklých v důsledku nevhodného uplatňování právních předpisů týkajících se vnitřního trhu ze strany orgánů veřejné správy. Centrum SOLVIT se nachází v každém členském státě Evropské unie (a také v Norsku, na Islandu a v Lichtenštejnsku).

Hlasovala jsem pro tuto zprávu, která nám umožní výrazně podpořit centra SOLVIT při řešení stížností předkládaných občany a podniky.

  Robert Rochefort (ALDE), písemně. – (FR) Zdá se, že vnitřní trh s více než půldruhým tisícem často složitých dokumentů je pro Evropany dost nepochopitelným a rozsáhlým mechanismem, který není v členských státech používám vždy správně (mám na mysli zejména uznávání odborné kvalifikace). Síť SOLVIT se tak ukázala být neocenitelným pomocníkem – službou skutečně poskytující podporu spotřebitelům a podnikům v záležitostech týkajících se jednotného trhu, síť založená na spolupráci, která již několik let neformálním způsobem řeší problémy spojené s nesprávným uplatňováním práva týkajícího se vnitřního trhu ze strany orgánů veřejné správy. Hlasoval jsem pro zprávu o síti SOLVIT.

Avšak i přes míru úspěšnosti, s jakou se daří prostřednictvím této sítě případy řešit (více než 80 % zdárně vyřešených případů), a navzdory skutečnosti, že síť představuje rychlý a bezplatný způsob mimosoudního řešení problému ve formě opravného prostředku, je pro širokou veřejnost stále ještě relativně neznámým pojmem. Musíme usilovat o větší informovanost o této síti. Na závěr bych chtěl s lítostí konstatovat, že v některých členských státech, včetně mé vlastní, je špatně zajištěno fungování center SOLVIT z hlediska rozpočtu a personálu. Myslím, že nadešel čas, aby členské státy ocenily užitečnost těchto center a aby jim poskytly prostředky tak, aby centra mohla řádně fungovat.

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. – (NL) Zpráva o síti SOLVIT, kterou předložil pan Buşoi, je velmi důležitá. Při výkonu mého poslaneckého mandátu se na mne několikrát týdně obracejí občané s otázkami, které jsou často velmi osobní a velmi konkrétní a týkají se fungování práva Společenství. Často jsem jim schopen rychle pomoci tím, že je nasměruji na síť SOLVIT.

Zpráva, kterou jsme dnes přijali, jasně popisuje výhody tohoto nástroje. Je to mimořádně vyvážené dílo, protože velmi jasně uvádí, jaká opatření musí být přijata, chceme-li fungování tohoto nástroje zlepšit. Abychom zvýšili povědomí o síti SOLVIT, bude jistě zapotřebí vytvořit dobrou mediální strategii. K tomu může přispět i vytvoření unikátní internetové adresy.

Je jasné, že je třeba dále zvýšit efektivitu sítě SOLVIT. Toho lze bezpochyby dosáhnout posílením spolupráce mezi státními zaměstnanci s dostatečně vysokou úrovní znalostí. Nezbytně důležité je také doporučení členským státům, aby zvýšily personální obsazení center SOLVIT umožňující vybudovat administrativní kapacitu v různých ministerstvech na vnitrostátní úrovni. Cílem je, aby všechna centra SOLVIT reagovala na dotazy rychle a problémy skutečně řešila, protože síť SOLVIT byla vytvořena právě za tímto účelem.

  Viktor Uspaskich (ALDE), písemně. – (LT) Pane zpravodaji, dámy a pánové, podporuji tuto iniciativu a naprosto souhlasím s posilováním sítě SOLVIT a rozšiřováním její činnosti. Na šíření informací o činnosti a možnostech tohoto evropského systému ve vnitrostátních sdělovacích prostředcích, na internetu nebo v televizních programech by se nemělo šetřit. Mohu však všem říct, že existuje dvojí metr: právní předpisy nejsou uplatňovány jednotným způsobem a dokonce existují i různé sankce za stejné činnosti.

  Anna Záborská (PPE), písemně. – (FR) Síť SOLVIT byla vytvořena s cílem řešit problémy, s nimiž se potýkají občané a podniky v důsledku nesprávného uplatňování právních předpisů týkajících se vnitřního trhu. Vnitrostátní centra SOLVIT byla vytvořena ve všech členských státech EU a také v Norsku, na Islandu a v Lichtenštejnsku. Na základě přímé spolupráce se snaží najít rychlá a pragmatická řešení problémů, které jim předkládají občané a podniky. Centra však potřebují spolehlivé právní poradenství týkající se právní podstaty těchto problémů a navrhovaných řešení. Nyní využívají právní poradenství jak v rámci svých center, tak i v rámci příslušného úřadu státní správy. Pokud jsou právní stanoviska z těchto dvou zdrojů ve věcech projednávaných společně rozdílná, pokud se jedná o složité právní problémy, nebo pokud právní poradenství není v dané zemi odpovídajícím způsobem dostupné, obracejí se často pracovníci center SOLVIT na Komisi. Členské státy by měly zajistit, aby centra měla k právnímu poradenství v rámci úřadů správy dané země náležitý přístup. Komise by měla urychlit proces, v rámci něhož je centrům na požádání poskytováno neformální právní posouzení případů. Vítám závazek členských států monitorovat evropskou legislativu a její uplatňování. Není příliš vhodné, aby evropští spolutvůrci legislativy prováděli právní předpisy, které vytváří více problémů, než kolik jich vyřeší.

Zpráva: Bairbre de Brún (A7-0082/2009)

  Liam Aylward (ALDE), písemně. – (GA) V Irsku máme velmi vysoké veterinární požadavky, a proto jsem hlasoval pro tuto důležitou zprávu, která bude chránit zdravotní stav zvířat v Irsku. Doporučení uvedené ve zprávě, aby byl přechodný systém pro přepravu zvířat prodloužen do konce prosince 2011, je nezbytné a přichází právě včas.

Na základě těchto pravidel bude vytvořen všeobecný systém pro identifikaci zvířat v zájmovém chovu (kočky, psi a fretky) cestujících mezi členskými státy a všechna zvířata budou muset mít s sebou pasy dokládající, že byla očkována proti vzteklině.

Tato ochranná opatření jsou nutná, protože požadavky zdravotních norem v Irsku jsou v současné době velmi vysoké, a v zemi se díky tomu nevyskytuje vzteklina, některé druhy klíšťat a tasemnice, které by mohly ohrozit zdraví lidí i zvířat.

  Jan Březina (PPE), písemně. – (CS) Vážený pane předsedající, hlasoval jsem pro zprávu o návrhu nařízení EP a Rady o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu, i když se plně neztotožňuji s celým textem návrhu. Vadí mi zejména, že upravuje prodloužení přechodného období, během něhož podléhá dovoz psů a koček do Irska, Malty, Finska, Švédska a Spojeného království přísnějším požadavkům. Například Malta, Irsko a Spojené království vyžadují, aby psi a kočky v zájmovém chovu podstoupili dodatečné ošetření proti klíšťatům, které musí být rovněž potvrzeno v pase zvířete. Jedná se v pořadí již o druhé prodloužení přechodného období, což považuji z hlediska legislativní praxe EU za velmi nestandardní. Komise by měla v co nejkratší lhůtě posoudit perspektivu rozšíření obecného režimu na členské státy, ve kterých nyní platí přechodný režim, a za tímto účelem si nechat vypracovat konzultační stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin. Jsem přesvědčen, že opakující se prodlužování přechodného období není v zájmu evropských občanů. Stávající rozdíly v ochranných opatřeních výše uvedených členských států, jako jsou různé lhůty pro očkování a sérologické vyšetření či různé termíny antiparazitárního ošetření zbytečně komplikují, znesnadňují a zvyšují náklady na cestování se zvířaty v zájmovém chovu v rámci EU.

  Robert Dušek (S&D), písemně. – (CS) Předpisy Společenství řídící neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu do Společenství a v rámci něj ustanovují tzv. obecný režim, v rámci něhož musí být psi, kočky a fretky v zájmovém chovu při přesunu mezi členskými státy EU vybaveni dokladem pro jejich identifikaci a údajem o jejich povinném očkování proti vzteklině či prodělaných onemocněních. Nařízení (ES) č. 998/2003 rovněž stanoví tzv. přechodný režim, který členským státům umožňuje uplatnit přísnější požadavky pro vstup a pohyb těchto zvířat na svém území. Této výjimky užívá výrazně zejména Velká Británie. Komise navrhuje prodloužit jmenovaný přechodný režim do 31. prosince 2011 a zpravodajka paní de Brún tento postup prosazuje. Vhledem k tomu, že v Radě i ve výboru ENVI bylo dosaženo kompromisu, jehož součástí je i tato zpráva, hlasoval jsem pro její přijetí.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Nařízení (ES) č. 998/2003, které Komise navrhuje změnit, stanoví jednotné normy pro neobchodní přesun zvířat v zájmovém chovu jak v rámci Evropské unie, tak i při vstupu do EU. To však předpokládá existenci přechodného systému, podle kterého mohou některé členské státy v případě některých nemocí, jako je vzteklina, echinokokóza a zamoření klíšťaty, stanovit přísnější podmínky.

Bez ohledu na význam volného pohybu zvířat v zájmovém chovu v rámci prostoru EU opakuji své přesvědčení, že je nezbytné, aby byla v souvislosti s těmito zvířaty dodržována všechna hygienická kritéria tak, aby tato zvířata nepředstavovala riziko pro zdraví lidí nebo jiných zvířat.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Tato zpráva stanoví pravidla pro přesun zvířat v zájmovém chovu v rámci evropského prostoru tak, aby to bylo v souladu s cílem bránit šíření nemocí, zejména vztekliny.

Svoboda pohybu je jedním z klíčových pilířů jednotného evropského trhu. Tato záležitost se týká zejména občanů Evropy bez hranic, v níž jsme svědky častějších přesunů zvířat v zájmovém chovu mezi členskými státy.

Všichni se shodneme na tom, že musí být možné cestovat se zvířaty v zájmovém chovu, ale stejně tak budeme všichni souhlasit s tím, že je potřeba přitom dodržovat stanovená kritéria týkající se zdraví občanů, abychom tak zajistili vyšší úroveň ochrany zdraví lidí a zvířat.

Proto vítám obecný systém pasů, kterým budou sjednocena hygienická opatření a kontroly usnadňující volný pohyb zvířat v zájmovém chovu.

Zpráva také obsahuje přechodné ustanovení do konce roku 2011, aby se některé země mohly připravit na zavedení potřebné infrastruktury.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Hlasoval jsem pro zprávu paní de Brún. Vzhledem k tomu, že svoboda pohybu je základem jednotného trhu, se jedná o záležitost, která je významná pro obrovské množství obyvatel celé Evropy. Velmi důležité jsou také otázky týkající se zdraví lidí a zvířat a domnívám se, že zpravodajce se podařilo vytvořit vyváženou zprávu.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Veterinární podmínky, které musí být stanoveny pro přeshraniční přesun domácích zvířat, jež nejsou určena k prodeji, mají za cíl zajistit vyšší stupeň ochrany zdraví lidí a zvířat a snadnější pohyb zvířat v zájmovém chovu, s nimiž cestují jejich vlastníci. Pokud budou dodržena příslušná pravidla a vlastníci zvířat budou mít na svých cestách v rámci Společenství u sebe potvrzení o očkování svého zvířete proti vzteklině a analýzu reakce imunitního systému na tuto vakcínu provedenou pověřeným veterinárním lékařem, budou tak usnadněny neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – (ES) Hlasoval jsem pro tuto důležitou zprávu, protože tím podporujeme návrh Komise na prodloužení přechodného režimu týkajícího se vztekliny. Termín ukončení režimu tak lépe odpovídá období, kdy má Evropská komise v plánu ukončit poskytování financí EU na očkovací programy zaměřené na vymýcení vztekliny volně žijících zvířat v některých členských státech, což je hlavní problém týkající se vztekliny v EU.

Komise se dále rozhodla postupovat opatrně a obezřetně a prioritu přiřadila prevenci a dalším zdravotním hlediskům týkajícím se vnitřního trhu a volného pohybu zvířat v zájmovém chovu. Komise porovnala a zvážila různé varianty politik s přihlédnutím k nejrůznějším stanoviskům Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA). Navrhované datum ukončení přechodných režimů umožní přeměnit infrastrukturu, postupně přeškolit zaměstnance, kteří se tak budou moci přizpůsobit nové situaci.

  Daciana Octavia Sârbu (S&D), písemně. – Vítám tuto zprávu, která členským státům umožní nadále používat opatření na ochranu proti šíření vztekliny a která povede také k tomu, že po roce 2011 budou v celé Evropě možné volné a bezpečné přesuny zvířat v zájmovém chovu. Díky prodloužené výjimce udělené některým zemím až do roku 2011 budou tyto země moci nadále provádět testy a zdravotní prohlídky týkající se nemocí, jako je vzteklina. Toto přechodné období je důležitým krokem směrem k případnému volnému a bezpečnému přesunu zvířat v zájmovém chovu v Evropské unii.

Chtěla bych poděkovat všem kolegům, kteří se podíleli na dosažení dohody o novém postupu projednávání ve výborech. Je to dobrý kompromis, který nám umožní účinně reagovat v případě, že členské státy budou mít oprávněné obavy z šíření dalších nemocí. Tento kompromis také zajistí, že při použití přenesených pravomocí bude Komise konzultovat řadu odborníků – odborníků Komise, odborníků z členských států, nevládních expertů a odborníků Parlamentu. Musíme se postarat o to, aby byl tento závazek dodržován. V širším kontextu jsme byli z mnoha stran písemně ujištěni, že tato zpráva se nestane precedentem pro použití přenesených pravomocí v budoucnu, což zohledňuje obavy Parlamentu o nastavení precedentu pro nový postup projednávání ve výborech v rámci Lisabonské smlouvy.

Zpráva: Carlos Coelho (A7-0015/2010)

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Strategie EU do roku 2020 je dokument, který přináší velkou naději. V poslední době se hodně hovořilo o oživení hospodářství EU, ale většina členských států stále čeká na odeznění krize. Na veřejnosti je diskuse o krizi omezena pouze na stav veřejných financí, přestože rychle rostoucí nezaměstnanost v některých členských státech již dosáhla kritické úrovně. Je zvláštní slyšet vysoce postavené zástupce EU, jak oceňují skvělou práci vlád některých zemí, když počet nezaměstnaných v těchto zemích roste každý měsíc katastrofálním tempem, sociální jistoty se snižují a počet lidí žijících pod hranicí chudoby roste. Lidé v těchto zemích chápou stále obtížněji, zda Evropská unie politiku snižování chudoby provádí, nebo spíše chudobu v sociální oblasti zvyšuje. Podle mého názoru by neměly být nezaslouženě chváleny vlády, které nejsou schopny vyřešit ani problémy se stabilizací nezaměstnanosti. Evropská komise by měla přijmout větší odpovědnost a zodpovědně dohlížet na provádění plánů krizového řízení jednotlivých vlád, přičemž by měla velmi jasně zhodnotit dopady těchto reforem na lidi.

  Regina Bastos (PPE), písemně. – (PT) Schengenská dohoda je smlouva o politice volného pohybu osob v schengenském prostoru, kterou uzavřely evropské země. Každá osoba, která je držitelem dokladu potvrzujícího její zákonný pobyt v členském státě, by měla mít možnost pohybovat se volně v rámci prostoru, v němž neexistují vnitřní hranice.

Nicméně ne všechny země plní svou povinnost poskytnout povolení k pobytu státním příslušníkům třetích zemí, kteří jsou držiteli dlouhodobého víza. Proto není v pořádku, když student, který získal vízum umožňující studovat v Portugalsku, nemá možnost jet do Belgie do odborné knihovny, odkud potřebuje informace pro psaní své diplomové práce.

Proto jsem hlasovala ve prospěch této zprávy, přičemž jsem měla na paměti, že je důležité usnadnit v rámci schengenského prostoru volný pohyb státních příslušníků třetích zemí, kteří legálně pobývají v jednom z členských států na základě dlouhodobého víza typu D uděleného tímto členským státem. Blahopřeji zpravodaji panu Coelhovi, že se mu opět podařilo dosáhnout dohody v prvním čtení, díky čemuž bude možné vyřešit tuto situaci dříve, než kodex o vízech vstoupí příští měsíc v platnost.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro nové změny tohoto nařízení, protože státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou držiteli dlouhodobých víz, se až do dnešního dne potýkali s problémy s omezením volného pohybu. Nemohli volně cestovat z jednoho členského státu Evropské unie do druhého, a měli dokonce problémy při návratu do své rodné země. Zásada rovnocennosti mezi povolením k pobytu a krátkodobými vízy vydanými členskými státy, které plně provádějí schengenské acquis, se na základě tohoto nařízení vztahuje i na dlouhodobá víza. Je třeba zdůraznit, že co se týče volného pohybu v schengenském prostoru bez vnitřních hranic, měla by mít dlouhodobá víza stejnou účinnost jako povolení k pobytu. Ráda bych upozornila na skutečnost, že je velmi důležité, aby nebyly porušovány bezpečnostní záruky v členských státech ve chvíli, kdy bude zjednodušen pohyb státních příslušníků třetích zemí v schengenském prostoru. Prováděním tohoto nařízení by neměla být omezena bezpečnost, jelikož nařízení stanoví povinnost států kontrolovat před vydáním dlouhodobého víza údaje dané osoby v Schengenském informačním systému a případně požádat ostatní členské státy EU o informace o této osobě. Až dosud byl tento postup používán pouze při vydávání povolení k pobytu.

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. – (FR) Jsem ráda, že toto nařízení bylo přijato velkou většinou – poměrem 562 k 29 hlasům, 51 poslanců se zdrželo hlasování. Od této chvíle může každý státní příslušník třetí země, který je držitelem dlouhodobého víza vydaného některým členským státem, vycestovat během šestiměsíčního období na tři měsíce do ostatních členských států, a to za stejných podmínek jako držitel povolení k pobytu. Je to opatření, na které čekalo mnoho studentů a výzkumných pracovníků, již se účastní například evropských výměnných programů (Erasmus Mundus). Je to krok vpřed, díky němuž se Unie stává pro studenty, akademické a výzkumné pracovníky ze třetích zemí přitažlivější destinací. Navíc to lze chápat jako připomínku, že Evropský parlament požádal členské státy, aby podnikly příslušné kroky směřující k zavedení víza určeného výhradně pro studenty, kteří se účastní výměnných programů. Nicméně s politováním musím zmínit jednu věc: Spojené království, Irsko a Dánsko toto nařízení nepřijaly, a nebudou mu tedy podléhat, přestože jsou lákadlem pro velké množství zahraničních studentů a výzkumných pracovníků pohybujících se v schengenském prostoru.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Vytvoření evropského prostoru bez hraničních kontrol prostřednictvím Schengenské dohody bylo důležitým krokem v budování otevřeného vnitřního trhu s volným pohybem osob a zboží.

Zásadním cílem, na kterém je dohoda založena, je proto také umožnit volný pohyb osob v prostoru, kde neexistují žádné vnitřní hranice. Považujeme tedy za absurdní, že se v schengenském prostoru nemohou volně pohybovat občané ze zemí mimo EU, kteří mají dlouhodobé vízum udělené jedním z členských států EU, jež jsou smluvní stranou Schengenské dohody.

Příklady, které uvádí zpravodaj, chápeme jako důkaz absurdity, kterou tento systém představuje v praxi. Z tohoto důvodu souhlasím s návrhem Komise ve znění navrženém Parlamentem, abychom se na dlouhodobá víza dívali jako na povolení k pobytu, čímž se zajistí volný pohyb jejich držitelů.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Oceňuji především vynikající kvalitu této zprávy. Podle platných právních předpisů Společenství nejsou státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou držiteli dlouhodobého víza (vízum k pobytu nad tři měsíce), oprávněni cestovat během svého pobytu do jiných členských států nebo přes jiné členské státy, jakmile se vrátí do své země původu, protože neexistuje žádné ustanovení Schengenské úmluvy, které by to umožnilo.

Nově navrhované nové předpisy znamenají, že co se týče volného pohybu v rámci schengenského prostoru bez vnitřních hranic, budou mít dlouhodobá víza stejný účinek jako povolení k pobytu, tedy že osoba, která má dlouhodobá víza vydaná členským státem, bude oprávněna cestovat do jiných členských států po dobu tří měsíců v rámci období šesti měsíců, a to za stejných podmínek jako držitel povolení k pobytu.

Aby tento systém fungoval, je potřeba provádět podobné kontroly, jako jsou v současné době prováděny v jiných oblastech, aby byla zajištěna dobrá komunikace mezi členskými státy a koherence mezi vydáváním dlouhodobých víz, povolení k pobytu a varovnými zprávami Schengenského informačního systému.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Je dobré, že cizinec, který má dlouhodobé vízum udělené členským státem EU, může cestovat do jiných členských států na dobu nejméně tří měsíců v rámci období šesti měsíců, a to na základě stejných podmínek jako držitel povolení k pobytu. Protože se jedná o hlavní záležitost obsaženou v nařízení, kterého se tato zpráva týká, hlasovali jsme pro zprávu.

Jak všichni víme, v současné době a na základě platných právních předpisů Společenství je situace taková, že státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou držiteli dlouhodobých víz, například studenti, kteří by rádi podnikli studijní cestu do jiného členského státu, dále vědci, akademici, příbuzní státních příslušníků třetích zemí a občanů Evropské unie, nemohou při svém zahraničním pobytu cestovat do jiných členských států, nebo při návratu do své země původu nemohou cestovat přes jiné členské státy, což jsou případy, s nimiž Schengenská dohoda nepočítala.

Na základě nových pravidel, která byla nyní schválena, bude mít osoba s dlouhodobým vízem (vízum pro pobyt delší než tři měsíce nebo víza typu D) stejná práva týkající se volného pohybu v rámci schengenského prostoru jako držitel povolení k pobytu.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasovali jsme proti zprávě pana Coelha. Umožnit držitelům dlouhodobého víza, tzn. víza na dobu delší než šest měsíců, využívat automaticky výhod volného pohybu ve všech státech schengenského prostoru, jako by byli držiteli povolení k pobytu, je nezodpovědné. Příklady, které uvádíte, jsou zavádějící. Nejde o to, zda se jedná o studenty, kteří chtějí navštívit hlavní města Evropy (s výjimkou Londýna, Dublinu a Kodaně, která jsou mimo schengenský prostor), výzkumné pracovníky, jejichž výzkum má trvat méně než jeden rok, nebo občany EU žijící v zahraničí bez příslušného povolení k pobytu a pracovního povolení – to vše má jen okrajový význam a v celé věci jsou to pouze falešné důvody.

Toto opatření je ve skutečnosti jen dalším popřením svrchovaného práva států rozhodnout, kdo může nebo nesmí a za jakých podmínek a na jak dlouho vstoupit na jejich území. Sjednocením těchto práv nakonec dlouhodobá víza zcela ztrácejí svůj význam, na úkor podpory jakéhosi automatického statutu rezidenta, který je udělen od okamžiku, kdy má daný člověk zájem přijet do Evropy na více než tři měsíce za jiným než turistickým účelem. To je nepřijatelné.

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Podpořila jsem zprávu pana Coelha o volném pohybu osob s dlouhodobým vízem, protože se domnívám, že kromě otázek týkajících se administrativních náležitostí je důležité, aby například mladí lidé z jiných zemí, kteří přijíždějí do našich zemí studovat, nebyli nuceni žít pouze v jedné zemi, ale aby měli možnost svobodně cestovat z jedné země do druhé za účelem studia nebo proto, aby tam objevovali rozmanitost a bohatství evropské kultury. Na rozdíl od těch, kteří upozorňují na bezpečnost a boj proti nelegálnímu přistěhovalectví, musíme v Evropě i kdekoli jinde hájit potřebu rozvíjet společnost založenou na znalostech.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Zdržel jsem se hlasování o zprávě pana Coelha, protože se týká aspektů Schengenu, které se na Skotsko nevztahují.

  Véronique Mathieu (PPE), písemně. – (FR) Nejprve bych chtěla poděkovat panu Coelhovi za kvalitní zprávu a za skutečně odborné znalosti, které vkládá do své činnosti v oblasti vízové politiky. Přijetí tohoto nařízení je věc nezbytná a naléhavá. Je to nutnost, protože vzhledem k extrémně problematické praxi v členských státech, které již nepřevádějí dlouhodobá víza na povolení k pobytu, jsme se dostali do absurdní situace, v níž státní příslušníci třetích zemí, kteří legálně pobývají na území EU na základě víza typu D, nesmí cestovat do jiných členských států schengenského prostoru. Tato praxe vytváří zbytečné překážky pohybu uvnitř schengenského prostoru a je v rozporu se samotnou filozofií schengenského acquis. Naléhavost přijetí tohoto textu vyplývá také z toho, že brzy vstoupí v platnost kodex Společenství o vízech, kterým budou zrušena víza typu D a C. Tato zpráva nejen zachovává vysokou úroveň bezpečnosti v rámci schengenského prostoru, a to díky povinnosti používat při vyřizování žádostí o víza typu D Schengenský informační systém, ale poskytuje i spravedlivé a vyvážené řešení situací, k nimž už nesmí v budoucnu docházet.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Předchozí právní předpisy, které neumožňovaly občanům třetích zemí s dlouhodobým vízem uděleným členským státem EU cestovat do jiných členských států, nesplňuje potřeby mobility většiny těchto občanů. Hovoříme například o studentech, vědcích nebo akademicích, kteří potřebují v rámci svého zaměstnání a/nebo akademické činnosti cestovat mezi několika členskými státy, což podle platných právních předpisů nebylo možné.

Tyto změny tak tuto nenormální situaci napravují a zároveň nadále zajišťují všechna bezpečnostní pravidla týkající se pohybu občanů třetích zemí v rámci EU.

  Rareş-Lucian Niculescu (PPE), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro toto nařízení, protože se domnívám, že je vítaným zlepšením předchozího opatření, které omezovalo práva držitelů dlouhodobých víz v členských státech EU. Tak jak se průběžně mění společnost, nemůže ani evropská legislativa stát na místě, protože neustále čelíme novým problémům a výzvám. Zároveň dostáváme do rukou nové nástroje pro řešení otázek souvisejících například s volným pohybem.

  Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) Tato zpráva si klade za cíl výrazně zjednodušit státním příslušníkům třetích zemí, kteří mají dlouhodobé vízum typu D, volný pohyb v celém Společenství. Přitom ale zcela opomíjí skutečnost, že by mělo být v kompetenci členských států rozhodnout, zda a kterým státním příslušníkům třetích zemí povolí vstup do své země a komu by měl být vstup odepřen. Proto jsem hlasoval proti zprávě.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Hlasoval jsem společně se svou skupinou pro tuto zprávu, protože poukazuje na to, že cílem návrhů v ní obsažených je usnadnit pohyb v schengenském prostoru státním příslušníkům třetích zemí legálně pobývajících v členském státě na základě dlouhodobého víza typu D vydaného tímto členským státem. Smyslem těchto návrhů je reagovat na situaci, kdy členské státy nejsou z různých důvodů schopny vydat včas povolení k pobytu státním příslušníkům třetích zemí, kteří bydlí na území daného členského státu, a to tím, že stávající princip ekvivalence mezi povolením k pobytu a krátkodobým pobytovým vízem typu C se nyní vztahuje i na dlouhodobá víza typu D.

Dlouhodobé vízum tak bude mít stejný účinek týkající se pohybu osob v schengenském prostoru jako povolení k pobytu. Díky tomu se bude moci každý držitel dokladu umožňujícího oprávněný pobyt v členském státě volně pohybovat v schengenském prostoru, a to maximálně po dobu tří měsíců v rozmezí půl roku.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Volný pohyb osob je jedním ze základních principů Evropské unie a schengenský prostor byl vytvořen právě proto, aby byl tento cíl účinně realizován. Skupina Evropské lidové strany, do které patřím, vždy hájila princip volného pohybu osob podle zásady, že součástí celé myšlenky schengenského prostoru musí být pravidla a společné postupy týkající se víz, povolení k pobytu a kontroly hranic.

V této souvislosti podporuji nová opatření, která byla přijata, protože se domnívám, že volný pohyb státních příslušníků třetích zemí, tedy rezidentů členských států na základě dlouhodobých víz typu D, kteří cestují do jiných členských států v rámci schengenského prostoru, je někdy omezován kvůli pozdnímu převádění jejich víz na povolení k pobytu.

Na základě tohoto dokumentu bude princip ekvivalence mezi povolením k pobytu a krátkodobými vízy nyní platit i pro dlouhodobá víza. Z těchto důvodů a vzhledem k tomu, že přijatá opatření nejenže ponechávají záležitosti týkající se udělování víz nedotčené, a to včetně požadavků týkajících se bezpečnosti, ale představují také přirozený a nezbytný rozvoj myšlenky schengenského prostoru, jsem hlasoval pro tento dokument.

Zpráva: Sophia in ’t Veld (A7-0025/2010)

  Liam Aylward a Pat the Cope Gallagher (ALDE), písemně. – (GA) Pat the Cope Gallagher a Liam Aylward, poslanci Evropského parlamentu ze strany Fianna Fáil, důrazně protestují proti návrhům v této zprávě na zavedení společného konsolidovaného základu daně z příjmu právnických osob (anglická zkratka tohoto názvu je CCCTB).

Evropské centrum pro ekonomická studia nedávno zpracovalo studii o praktických důsledcích zavedení CCCTB v Evropě. Z této studie vyplývá, že takový daňový systém by nefungoval a z politického hlediska by nebyl praktický ani žádoucí.

Zavedením výše uvedeného základu daně v Evropě by se nezlepšila konkurenceschopnost Evropské unie ani fungování jednotného trhu, a navíc bychom tím zasahovali do malých, otevřených ekonomik, jako je například v Irsku. Otázka zdanění spadá do pravomoci jednotlivých členských států EU a irská vláda je oprávněna využít v souvislosti s daňovými opatřeními, tedy i CCCTB, své právo veta. Toto právo je zakotveno ve smlouvách, včetně Lisabonské smlouvy.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Účinná hospodářská soutěž v oblasti prodeje zboží a služeb snižuje ceny, zvyšuje kvalitu a poskytuje spotřebitelům větší výběr. Umožňuje také technologické inovace, čímž zajišťuje pokrok. Klíčový význam má výzkum v odvětví energetiky společně s investicemi do infrastruktury, zejména při propojování plynárenských a energetických sítí, což podporuje hospodářskou soutěž. Na vzájemném propojení a hladkém fungování energetické infrastruktury závisí také bezpečnost dodávek a skutečná konkurence na energetickém trhu. Je důležité zvýšit hospodářskou soutěž také v odvětví telekomunikací, prostřednictvím opatření na podporu konkurenceschopnosti formou preferenčních sazeb. Pro dosažení tohoto cíle je nezbytné analyzovat relevantní trh. Chtěla bych zdůraznit také důležitost sledování konkurenčního chování subjektů na trhu paliv v Evropské unii. Chtěla bych zdůraznit, že podpůrné mechanismy, například státní podpora, nesmí být členskými státy použity k ochraně průmyslových odvětví na úkor vnitřního trhu a evropských spotřebitelů a že tyto mechanismy by měly být používány tak, abychom opět vytvořili udržitelnou znalostní ekonomiku.

  Lara Comi (PPE), písemně. – (IT) Zpráva o politice hospodářské soutěže ukazuje, jak zlepšit fungování trhů ve prospěch evropských spotřebitelů a podniků. Zvláštní pozornost je věnována otázkám týkajícím se kartelů a spotřebitelů. Velmi důležitý je boj proti kartelům, jehož prostřednictvím zajistíme, aby výhody konkurenčního systému pocítil konečný spotřebitel. Kartely bezpochyby představují jeden z nejzávažnějších způsobů porušení práva hospodářské soutěže: podniky mohou zvýšit ceny, omezovat výrobu a rozdělit si mezi sebou trh. Role Komise spočívá v tom, že uvaluje sankce, což brání protisoutěžnímu chování subjektů na trhu, a ukládá členům kartelů pokuty, čímž zamezuje, aby tyto podniky využívaly nebo nadále prováděly kroky narušující hospodářskou soutěž.

V době hospodářské krize existuje riziko, že vzroste úroveň protekcionismu. Je proto nezbytné bránit státním intervencím, které by změnily podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu, ale zároveň je nutné vzít na vědomí, že státní podpora je někdy potřebná pro řešení krize. Hlasovala jsem pro zprávu, protože protisoutěžní podmínky podporují zneužívání dominantního postavení na úkor malých a středních podniků, a proto je nezbytné, aby Evropa udělala maximum pro zajištění větších záruk a ochrany zboží.

  Derk Jan Eppink, jménem skupiny ECR, písemně. – Skupina ECR je pevným zastáncem silné a účinné politiky hospodářské soutěže jakožto nástroje umožňujícího ochranu spotřebitelů i podporu rovného přístupu k trhům. S radostí podporujeme kroky, které Komise v posledních letech k dosažení těchto cílů podnikla, zejména opatření proti nekalému využívání státní podpory.

Jsme proto zděšeni tím, že se snížila účinnost původně velmi dobře připravené zprávy, tím, že do ní byly doplněny irelevantní a nežádoucí odstavce předjímající výsledek jednání o systému finančního dohledu a že zpráva vyzývá k zavedení společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob a napadá právo podniků zaměstnávat smluvní pracovníky.

Členové naší skupiny v minulosti hlasovali pro zprávy o politice Komise v oblasti hospodářské soutěže a doufáme, že tyto zprávy vzejdou v budoucnu z Hospodářského a měnového výboru v lepším stavu. To se odráží i v tom, že jsme se zdrželi hlasování o této zprávě, a v tomto zdůvodnění hlasování opakujeme, že podporujeme další kvalitní práci Komise v oblasti hospodářské soutěže.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Větší konkurence znamená pro evropskou veřejnost větší výběr a pro firmy konkurenčnější prostředí. Politika EU v oblasti hospodářské soutěže by proto neměla být oddělena od politiky týkající se spotřebitelů. Chceme-li těchto cílů dosáhnout, je tedy nezbytně důležité, aby Výbor podnikl příslušné kroky pro zajištění účinného konkurenčního prostředí v samotném jádru vnitřního trhu, i když tím mohou být zpochybněny absolutní pravomoci svěřené tomuto orgánu.

Během několika minulých měsíců krize bylo pro oživení ekonomiky naprosto zásadní použití státní podpory, a legitimnost tohoto kroku byla dána právě nedávnými událostmi. Nezbytně důležitý je také boj proti kartelům a proti zneužívání dominantního postavení firmami, abychom mohli zaručit další trvání spravedlivé hospodářské soutěže na vnitřním trhu, a různé hospodářské subjekty tak mohly využívat podmínek přispívajících k provozování jejich činnosti.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Hospodářská krize, jejíž dopady stále pociťujeme, vyžaduje zavedení výjimečných opatření, jako je státní podpora. Je však potřeba zajistit, aby tím nebyla narušena hospodářská soutěž nebo aby to nevedlo ke zvýšení rozpočtového deficitu a veřejného dluhu. Proto bychom měli její použití realisticky zvážit.

Úroveň veřejného dluhu, který rychle roste, bude zátěží pro budoucí generace a překážkou hospodářského oživení a růstu. Nadměrné zadlužení a rozpočtové schodky ohrožují nejen stabilitu eura, ale vyvolávají také přísná omezení v oblasti veřejných výdajů v prioritních odvětvích, jako je školství, zdravotnictví, inovace a životní prostředí.

Proto je potřeba přistoupit k důslednému hodnocení záchranného balíčku na oživení ekonomiky a efektivnosti státní podpory. Je třeba se vyhýbat protekcionismu a fragmentaci vnitřního trhu, protože oslabují postavení Evropy v rámci světové ekonomiky.

Řádně fungující jednotný trh je klíčem ke zdravé ekonomice a zcela jistě i k hospodářskému oživení. Hospodářské politiky musí v konečném důsledku získat větší legitimitu, a to prostřednictvím větší intervence ze strany Parlamentu v rámci procesu spolurozhodování.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Politiky a účinná pravidla týkající se hospodářské soutěže měly vždy zásadní význam pro zdravou koexistenci všech hospodářských subjektů v eurozóně. Ačkoli EU byla nynější globální hospodářskou krizí tvrdě zasažena, pravdou je, že silná měna, konzistentní jednotný trh, zdravé veřejné finance a dobrý systém sociální ochrany nám významně pomáhají dopady krize přežít.

Avšak pokud budou členské státy rozdělovat státní podporu bez ohledu na dobro Evropské unie jako celku, mohlo by to vést k výraznému narušení hospodářské soutěže. Je proto velmi důležité posoudit všechna opatření přijatá jednotlivými členskými státy v boji proti krizi, aby byla EU v budoucnu schopna reagovat společně a jednotně s cílem zabránit protekcionismu a fragmentaci vnitřního trhu. Takové případy pouze škodí Evropě, která chce být v rámci globální ekonomiky silným hráčem.

  Sławomir Witold Nitras (PPE), písemně. – (PL) Politika v oblasti hospodářské soutěže je jednou z nejdůležitějších politik Společenství a byla jednou z prvních, na které se členské státy dohodly. Její oprávněnost a nutnost jejího zavedení přímo souvisí s jedním z hlavních cílů Evropských společenství, kterým bylo vytvoření společného trhu v členských státech. Cílem politiky hospodářské soutěže je poskytnout záruku, že překážky vnitřního obchodu, které byly v rámci společného trhu zrušeny, nenahradí jiná opatření ze strany podniků nebo vlád, protože by to vedlo k narušení hospodářské soutěže. Politika hospodářské soutěže se týká především zájmů spotřebitelů a snaží se zajistit jim snadný přístup ke zboží a službám nabízeným na jednotném trhu za ceny, které jsou v celé Unii pokud možno velmi podobné. Chtěl bych jen upozornit na vážnou krizi, která zasáhla Evropu, a říci, že dobře fungující vnitřní trh je klíčem ke zdravé ekonomice a nyní je určitě i klíčem k práci na obnově, kterou budeme muset v blízké budoucnosti vykonat.

  Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) Tato zpráva obsahuje některé rozumné návrhy, jako například rozdílné zacházení v rámci soutěžního práva s nadnárodními koncerny na jedné straně a s malými a středními podniky na straně druhé. Nemyslím si však, že je správné deregulovat nebo vůbec neregulovat maloobchodní ceny v odvětví telekomunikací. Obecně považuji obsah zprávy, která předpokládá absolutní účinnost volného trhu, za zavádějící. Proto jsem hlasoval proti.

  Robert Rochefort (ALDE), písemně. – (FR) Hlasoval jsem pro zprávu paní in ’t Veld, která vítá zprávu Komise za rok 2008 o politice hospodářské soutěže. S tímto pozitivním názorem skutečně souhlasím: měli bychom vzít tuto změnu v přístupu Komise na vědomí.

Komise ve skutečnosti v této zprávě uvádí, že do centra její činnosti v oblasti hospodářské soutěže se dostávají obavy spotřebitelů a že za hlavní cíl politiky hospodářské soutěže považuje dosažení optimálního blahobytu spotřebitelů, což vítám. Je možné, že by Komise konečně jednala plně v souladu s článkem 12 Lisabonské smlouvy, který stanoví, že při definování a provádění nejrůznějších politik Unie je třeba vzít v úvahu ochranu spotřebitele?

Dále Komisi podporuji v tom, aby se nadále pravidelně zapojovala do dialogu, který se rozhodla vytvořit mezi svými odděleními, spotřebiteli a sdruženími, které spotřebitele zastupují. V této souvislosti je dobré, že v roce 2008 bylo v rámci Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž vytvořeno oddělení pro řešení spotřebitelských vztahů. Nyní požadujeme úplnou zprávu o činnosti tohoto oddělení, abychom získali lepší představu o jeho užitečnosti.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Společně se svou skupinou Verts/ALE jsem hlasoval pro zprávu paní in ’t Veld o výroční zprávě o politice hospodářské soutěže z roku 2008, protože poskytuje Parlamentu příležitost stanovit priority a posoudit způsob, jakým Komise provádí svou politiku hospodářské soutěže. Jsem rád, zpráva byla v souladu s hlasováním ve výboru ECON přijata (podle očekávání) velkou většinou (skupina Verts byla pro, jako i jiné velké politické skupiny).

  Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně. – (PL) Evropa zasažená hospodářskou krizí byla schopna rychle reagovat a zmírnit dopady krize díky společné měně, silnému vnitřnímu trhu a stabilnímu systému sociální ochrany. To neznamená, že krize nyní nemá znatelné následky, ale spatřujeme již známky zlepšení situace. Při využívání výhod hospodářské soutěže však spotřebitelé bohužel stále narážejí na problémy. Je třeba chránit jejich práva, ale oni sami si jich musí být více vědomi a musí je lépe znát. Řádné fungování a konkurenceschopnost evropského trhu znamená, že spotřebitelé jsou schopni využívat prostředí hospodářské soutěže v podobě výběru produktů, služeb a nižších cen. V současné době je však zřetelná nedostatečná konkurence, a to zejména ve farmaceutickém průmyslu a v odvětví telekomunikací. Neexistence konkurence škodí přímo jak spotřebitelům, tak i hospodářství. Je také potřeba sledovat konkurenční chování subjektů na trzích EU s palivy. Měly by být uvaleny sankce za porušování zákona o ochraně hospodářské soutěže, které by byly úměrné závažnosti porušení, a v případě opakovaného porušení zákona by měly být uplatňovány prostředky s větším odstrašujícím účinkem. Krize však především ukázala, že evropská ekonomika je slabá, a upozornila na oblasti, které by měly být posíleny. Je potřeba stále uplatňovat demokratickou kontrolu nad všemi strategiemi hospodářské politiky, které je potřeba realizovat s ohledem na společné dobro a na úctu k právům občanů Evropy.

Zpráva: Róża, Gräfin Von Thun Und Hohenstein (A7-0084/2009)

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu. Účinně fungující vnitřní trh je naprosto nezbytný pro vytvoření stabilního a inovativního hospodářského prostředí. Avšak vnitřní trh nemůže fungovat efektivně, nejsou-li správně provedena, uplatňována a prosazována pravidla Společenství. Počet řízení pro porušení práva v členských státech je bohužel nadále příliš vysoký.

Tato situace narušuje vnitřní trh a ponechává zákazníky bez adekvátní ochrany. Evropský parlament v roce 2008 vyzval Komisi, aby poskytla podrobnější informace o směrnicích, které nebyly členskými státy provedeny, a já velmi doufám, že Komise bude schopna tyto informace v krátké době předložit.

  Regina Bastos (PPE), písemně. – (PT) Komise zveřejnila v roce 1997 první hodnotící zprávu o vnitřním trhu, která byla zaměřena na provádění pravidel týkajících se vnitřního trhu ze strany členských států, a to proto, že občané a podniky nemohli kvůli velkým prodlevám v provádění pravidel maximálně využívat výhod vnitřního trhu.

Hodnoticí komise tak posouzením a zveřejněním informací o vývoji v oblasti provádění pravidel přispěla ke snížení počtu případů, kdy směrnice nebyly členskými státy provedeny. Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože považuji za nezbytně nutné, aby členské státy včas začlenily právní předpisy týkající se vnitřního trhu do svých vnitrostátních předpisů, protože vnitřní trh může dobře fungovat pouze tehdy, pokud jsou řádně prováděny a uplatňovány předpisy EU týkající se fungování vnitřního trhu a pokud je kontrolováno jejich dodržování.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Přestože doba potřebná k začlenění předpisů o vnitřním trhu jednotlivými členskými státy do vnitrostátních právních předpisů dosáhla maxima, nepovažuji údaje uvedené v poslední hodnotící zprávě o vnitřním trhu za uspokojivé. Vytvoření stabilního a inovativního vnitřního trhu, který plní potřeby spotřebitelů a v jehož rámci mohou podniky vytvářet co nejvíce nových pracovních míst, nemůže být provázeno systematickými prodlevami při provádění právních předpisů Společenství a neschopností směrnice uplatňovat.

Jsou to právě občané a podniky, kdo nejvíce strádají kvůli prodlevám v provádění politik týkajících se vnitřního trhu, což se projevuje vyššími náklady vyplývajícími z omezeného výběru, menší konkurence a uzavřenějších trhů. Proto se domnívám, že je důležité, aby Parlament vyvíjel tlak na členské státy, aby uplatňovaly nařízení o vnitřním trhu. Období pro provedení těchto směrnic určily právě členské státy, a musí být tedy minimálně povinny plnit cíle, které si samy stanovily. V období hospodářské krize je to základní cíl týkající se vnitřního trhu.

  Lara Comi (PPE), písemně. – (IT) Po zlepšení deficitu v provádění směrnice, který činí 1 %, je i nadále nezbytné zaměřit se na zlepšení skutečného provádění právních předpisů týkajících se vnitřního trhu do vnitrostátních právních systémů. Komise, Parlament a členské státy musí v této oblasti vyvíjet větší úsilí a navzájem spolupracovat.

Samotná Komise by měla během lhůty pro provedení více podporovat členské státy formou dialogu a výměny informací umožňujících vyřešit problémy dříve, než období pro provedení předpisů skončí. Měla by rovněž uspořádat výroční fórum o vnitřním trhu a hledat nové způsoby odstraňování zbývající překážek vnitřního trhu, včetně zjednodušení právních předpisů.

My, poslanci Evropského parlamentu, a tedy zástupci občanů, musíme využít všech možných příležitostí, abychom je o evropských právních předpisech informovali, a to prostřednictvím studií, seminářů, setkání a slyšení. Na druhé straně vnitrostátní parlamenty musí být úzce zapojeny do procesu vytváření legislativy EU, aby byly včas obeznámeny s navrhovanými opatřeními, a musí zlepšit spolupráci mezi národními, regionálními a místními úřady. V souvislosti s tím dává Lisabonská smlouva voleným shromážděním výraznější roli, kterou tato shromáždění musí využít na maximum. Ze všech výše uvedených důvodů, které jsou ve zprávě jasně vysvětleny, jsem hlasovala pro.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Po zveřejnění posledních výsledků hodnotící zprávy o vnitřním trhu (v březnu 2010) se ukázalo, že podíl směrnic o vnitřním trhu, které nebyly začleněny do vnitrostátních právních předpisů, je 0,7 %. To je méně než v červenci 2009, kdy – jak uvedl zpravodaj – byl podíl 1,0 %.

Včasné a náležité provedení právních předpisů Společenství je nezbytnou podmínkou pro lepší integraci vnitřního trhu, protože tyto předpisy mají přímý dopad na právní jistotu a důvěru evropské veřejnosti. Z tohoto důvodu musí členské státy při provádění těchto právních předpisů přijmout odpovědný přístup tak, aby se v budoucnu neobjevovaly případy nedostatečně provedených právních předpisů, ale naopak, aby veřejnost měla větší právní jistotu a mohla využívat výhod vyplývajících z rovných podmínek v rámci vnitřního trhu.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Vnitřní trh nemůže řádně fungovat, pokud nejsou řádně provedeny a prováděny právní předpisy Společenství týkající se jeho fungování a pokud není kontrolováno jejich dodržování. Je proto nezbytné, aby členské státy včas provedly právní předpisy týkající se vnitřního trhu do svých vnitrostátních právních předpisů.

Existuje 22 směrnic, jejichž lhůta pro provedení uplynula před více než dvěma lety. Kromě toho 6 % směrnic nebylo některými členskými státy provedeno, což znamená, že 100 směrnic týkajících se vnitřního trhu nemělo v rámci EU takovou účinnost, jakou mohly mít.

Členské státy a Komise musí na tuto situaci reagovat rozhodným způsobem. Souhlasím s názorem, že Komise by měla zveřejnit na svých webových stránkách informace o tom, které směrnice nebyly v jednotlivých členských státech provedeny, aby tato situace vešla ve všeobecnou známost. Zdá se, že stále existuje příliš mnoho případů porušení práva, v některých členských státech je počet takových případů dokonce daleko nad průměrem EU 47.

Členské státy byly rovněž vyzvány, aby zajistily fungování přeshraničních sítí elektronických informačních systémů vytvořených Komisí.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Na rozdíl od tvrzení uvedených ve zprávě je dnes jasné, že proces liberalizace trhů a privatizace veřejných služeb, který stále probíhá, dosud nepřinesl žádný zřetelný přínos v oblasti cen, kvality služeb nebo snížení veřejných výdajů. Naopak, organizace na ochranu spotřebitelů a uživatelů veřejných služeb hlásí zvýšení cen, snížení kvality služeb a zvyšování nákladů na poskytování služeb. Liberalizace ve skutečnosti přispěla ke ztrátě pracovních míst a k vytváření soukromých monopolů, čímž ohrožuje práva pracujících, uživatelů veřejných služeb a spotřebitelů, což je zjevné v odvětví telekomunikací, dopravy, elektřiny a poštovních služeb. Tato situace pouze zhoršila ekonomickou a sociální krizi.

Z těchto důvodů je prosazování této politiky příčinou dalšího zhoršování sociálně-ekonomické situace milionů lidí. Je tedy příčinou plýtvání veřejnými službami, které jsou veřejným prostředkem, a také jejich převedením na soukromé obchodní skupiny. Je i příčinou nejistoty, nezaměstnanosti a chudoby. Je také příčinou prohlubující se propasti mezi nejbohatšími a nejchudšími. A je rovněž příčinou větší nespravedlnosti ve společnosti. Proto jsme pro zprávu nehlasovali.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasovali jsme proti zprávě paní Thun Und Hohenstein. Tento parlament se zaměřuje na počet transponovaných směrnic, na slavnou hodnotící zprávu o vnitřním trhu. Nikdo nezpochybňuje skutečnou kvalitu těchto právních předpisů, nebo dokonce skutečnou potřebu nebo relevantnost 90 000 stran textu, které představují takzvané acquis communautaire, neboli přibližně 1 700 směrnic, které se zabývají vnitřním trhem. Stejně tak se mimochodem zabývají tím, zda bylo dosaženo cílů stanovených při přijímání těchto textů, zda se analýza dopadu ukázala jako správná, a zda byly dodržovány zásady subsidiarity a proporcionality.

Odpovědnost za všechny nedostatky je připisována členským státům, které však mají stále menší manévrovací prostor pro přizpůsobení těchto dokumentů konkrétním podmínkám v těchto státech, protože vše je pevně dáno do nejmenších detailů, přičemž smlouvy uvádějí povinnost produkovat výsledky, nikoli však zdroje. Evropským orgánům by velmi prospěla trocha sebereflexe a sebekritiky.

  Małgorzata Handzlik (PPE), písemně. – (PL) Hodnotící zpráva o vnitřním trhu je velmi důležitým nástrojem, který poskytuje informace o stavu provádění evropské legislativy na úrovni členských států. Členské státy mají navzdory svým závazkům v provádění skluz, a legislativa je navíc prováděna nesprávně. Z hodnotící zprávy vyplývá, že provádění legislativy v členských státech se zlepšuje, i když jich stále velký počet nedosáhl stanoveného cíle. Je potřeba stanovit členským státům jasný závazek zlepšit tyto ukazatele. V poslední době jsme v Evropském parlamentu často hovořili o nutnosti posílit vnitřní trh. Avšak vnitřní trh nebude správně fungovat, pokud nebudou správně a včas provedeny právní předpisy, které jsou základem správně fungujícího vnitřního trhu.

Vnitřní trh musí rovněž získat podporu ze strany našich občanů. Proto podporuji návrh zpravodajky uspořádat každý rok fórum o vnitřním trhu a také návrh na testování vnitřního trhu, který navrhuje kontrolu právních předpisů z hlediska čtyř svobod vnitřního trhu: volného toku kapitálu, zboží, služeb a osob.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Hodnotící zpráva o vnitřním trhu poskytuje užitečný přehled o uplatňování pravidel Společenství v oblastech, které jsou velmi důležité pro evropské spotřebitele a podniky. Skotsko bohužel není v hodnotící zprávě uváděno jako nezávislá země. Považuji za nezbytné, aby skotský parlament získal veškerou pravomoc v oblastech, které jsou v současné době vyhrazeny Londýnu. Jsem přesvědčen, že jakmile se tak stane, bude Skotsko patřit mezi členské státy, které provádí všechna opatření ve prospěch spotřebitelů a podniků.

  Alan Kelly (S&D), písemně. – Plně podporuji myšlenku hodnotící zprávy o vnitřním trhu jako nástroje pro měření úspěšnosti jednotného trhu. Jedná se o základní nástroj pro informování o tom, jak členské státy zacházejí s evropským právem. Tento nástroj také ukazuje, že zátěž způsobená nadměrnou regulací, která často kazí dobré jméno EU, není v mnoha případech zaviněná žádným orgánem EU, ale samotným členským státem. Můžeme si z toho vzít ponaučení a pamatovat na to, že do budoucna je potřeba větší transparentnosti.

  Eija-Riitta Korhola (PPE), písemně. – (FI) Pane předsedající, účinně fungující vnitřní trh je závislý na spokojených spotřebitelích, kteří v něj mají důvěru. S tím, jak postupujeme z recese směrem k růstu, hrají evropští spotřebitelé velmi důležitou roli. Zprávy, které jsme přijali, vyvolávají důležité otázky, jak zlepšit ochranu spotřebitele a fungování vnitřního trhu, což jsem podpořila v průběhu jednání výboru a při dnešním hlasování. Zmíním se o třech z těchto otázek. Zaprvé, hodnotící zpráva o vnitřním trhu je vítaným nástrojem. Pět hlavních ukazatelů této zprávy má jistě velkou důležitost při hodnocení, jak vnitřní trh funguje obecně i z pohledu spotřebitelů. Myslím si, že bychom měli podpořit myšlenku, aby hodnotící zpráva v budoucnu obsahovala informace o provádění právních předpisů týkajících se vnitřního trhu v členských státech, které stále nejsou provedeny uspokojivým způsobem. Musíme se vyhnout selektivnímu pohledu na situaci a nebrat v úvahu jen to, co se nám hodí. Zadruhé jsem překvapena velmi negativním postojem skupiny progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu k navrhovanému testování vnitřního trhu. Důvodem je zřejmě špatné pochopení návrhu, protože testování by také podpořilo zejména sociální a ekologické cíle. A o to v celém procesu integrace bezpochyby jde: hospodářství a životaschopný vnitřní trh mají sloužit obecnějším cílům. Historie ukázala, jak je Schumanova deklarace rozumná. Zatřetí bych chtěla vyjádřit podporu vytváření nápravných opatření s cílem zajistit právní ochranu spotřebitele. Náš systém pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů a institut veřejného ochránce práv spotřebitelů ve Finsku funguje velmi dobře. Komise musí vést intenzivní dialog s orgány členských států, aby zajistily šíření osvědčených postupů. Musíme však také pamatovat na to, že mají-li být ochrana spotřebitele a vnitřní trh posíleny, spíše než formální monitorování a právní ochrana jsou důležitější uvědomělí a aktivní spotřebitelé.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Chceme-li zdravou hospodářskou soutěž a také hospodářský rozvoj, který ji provází, je pro to nezbytně nutné mít zdravý vnitřní trh. Aby se však tato idea stala realitou, musí všechny členské státy přijmout stejným způsobem a bez výjimky směrnice Společenství.

Hodnotící zpráva o vnitřním trhu a komise odborníků z řad spotřebitelů hrají zásadní úlohu při zlepšování fungování vnitřního trhu. Jdeme sice správnou cestou, ale k dosažení všech cílů stanovených pro účinnější vnitřní trh máme ještě daleko. Snažit se proto musí všichni, včetně národních parlamentů, které mají velmi důležitou a rozhodující roli.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Nakonec jsem se rozhodl hlasovat proti zprávě, protože se nám nepodařilo vyjmout z textu článek 10. Zachování tohoto článku je velmi důležité, protože tento článek volá po založení systematických testů vnitřního trhu za účelem ověření ex ante, zda jsou legislativní návrhy EU v souladu se všemi pravidly vnitřního trhu.

Zprávy: Jean-Luc Dehaene (A7-0022/2010), Reimer Böge (A7-0020/2010), (A7-0021/2010), (A7-0019/2010), Anna Rosbach (A7-0009/2010), Anna Hedh (A7-0024/2010), Cristian Silviu Buşoi (A7-0027/2010), Bairbre de Brún (A7-0082/2009), Carlos Coelho (A7-0015/2010), Sophia in ’t Veld (A7-0025/2010), Róża Gräfin Von Thun Und Hohenstein (A7-0084/2009)

  Luis Manuel Capoulas Santos (S&D), písemně. – (PT) Můj hlas nebyl kvůli problému s hlasovacím zařízením zaznamenán.

Prohlašuji tedy, že jsem hlasoval pro všechny body, o kterých se na tomto zasedání hlasovalo.