Rozpravy

Úterý, 20. dubna 2010 - Štrasburk

7. Doba vyhrazená pro otázky předsedovi Komise

  Předseda. – Dalším bodem programu je doba vyhrazená pro otázky předsedovi Komise.

Otázky na libovolné téma položené jménem politických skupin.

Pak bude následovat druhá část zasedání – otázky týkající se stavu zaměstnanosti v Evropské unii.

  Othmar Karas, jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedo, pane Barroso, Centrum pro evropská studia, problémy Řecka, strategie Evropa 2020 a hledání odpovědí na finanční a hospodářskou krizi nám jasně ukazují, že při přijímání nezbytných opatření brzy dosáhneme limitů, které jsou stanoveny stávajícími smlouvami. Na druhou stranu se řada členských států namísto směřování k Evropě uchyluje k nové podobě intergovernmentalismu, nacionalismu a protekcionismu.

Jak chcete tyto problémy překonat, vytvořit nezbytné společné cíle a důvěryhodné evropské nástroje tak, abychom byli schopni účinně jednat a poskytnout správné odpovědi?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Je pravdou a zároveň je docela překvapivé, že politici některých států nacházejí v textu Lisabonské smlouvy intergovenmentalismus. Lisabonská smlouva byla schválena právě za účelem zvýšení evropského rozměru, posílení pravomocí Evropského parlamentu, zjednodušení rozhodovacího procesu kvalifikovanou většinou a posílení úlohy Komise v oblasti hospodářského dohledu a zahraničních záležitostí EU. Tento způsob chápání Smlouvy je proto docela překvapivý, ale skutečně se tak děje.

Úlohou Komise je samozřejmě být strážkyní smluv, v souladu s článkem 117 Lisabonské smlouvy chránit evropské právo a pevně trvat na jeho dodržování, protože jakmile Evropská unie přestane být Společenstvím práva, v tu chvíli již nebude skutečnou Unií.

Další úlohou Komise je podporovat a vést iniciativy. Za tímto účelem se bude snažit předkládat návrhy, které, jak doufám, budou mít podporu tohoto Parlamentu. Ve svých politických směrech jsem zmínil výjimečný vztah s Parlamentem a skutečně mám v úmyslu dát mu reálnou podobu.

  Othmar Karas, jménem skupiny PPE. – (DE) Pan Rehn navrhl v Madridu balík, který dosud nebyl přijat a který navrhuje zařadit na samotný začátek rozpravy diskuzi o sankcích. Diskuse bychom podle mého názoru ale neměli začínat sankcemi pro členské státy, protože v takovém případě budeme začínat koncem. Namísto toho bychom měli stanovit další společné cíle, společné projekty a společné nástroje, které jsou potřeba, a teprve pak bychom měli uvažovat o sankcích za postup vykazující nedostatek solidarity. Jaký je váš názor na tento přístup?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Jak jste, pane Karasi, uvedl, zatím nebylo rozhodnuto. Uskutečnila se první rozprava s ministry financí a Komise příští měsíc předloží sdělení o posílení hospodářské správy. Naším cílem je posílit preventivní a nápravné nástroje Paktu o stabilitě a růstu. Předložíme návrhy na účinnější a širší dohled nad oblastmi makroekonomické nerovnováhy uvnitř eurozóny, přičemž budeme zkoumat možnosti vytvoření mechanismu řešení krizí, ale zaměříme se přitom na podstatu věci.

Domníváme se, že se stávajícími smlouvami je možné dosáhnout mnohem většího dohledu nad eurozónou a hospodářskou a měnovou unií za předpokladu, že na straně členských států skutečně existuje ochota spolupracovat a smlouvy respektovat.

  Martin Schulz, jménem skupiny S&D. – (DE) Článek 125 Smlouvy o fungování Evropské unie obsahuje klauzuli „no bail out“ – jinými slovy zákaz členským státům EU převzít dluhy jiných členských států. Jaký je váš názor na skutečnost, že vzhledem k tomu, že byl vytvořen balíček pomoci pro Řecko, budou státy jako Spolková republika Německo poskytovat Řecku půjčky po dobu tří let s úrokovou sazbou 5 %, a sami si je budou půjčovat na tři roky s úrokem 1,5 %? Vzhledem k celkové odhadované výši 8,4 miliardy EUR to dělá zisk celkem 620 milionů EUR. Nezahrnuje klauzule „no bail out“ také požadavek, že pokud některý členský stát nemůže převzít dluhy jiného členského státu, nemůže také na dluzích jiného členského státu žádné peníze vydělat? Jste připraven projednat s německou vládou nebo jinými vládami tento mechanismus, který považuji za naprosto nepřijatelný?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Je pravdou, pane Schulzi, že Lisabonská smlouva neumožňuje členské státy „zachraňovat“. Řešení, které bylo prozatím nalezeno, ale zatím nebylo použito, protože dosud nebylo požadováno, je podle Komise plně v souladu se Smlouvou. To chci zdůraznit. Vím, že v některých kruzích v Německu, a dokonce v některých dalších členských státech, ale zejména v Německu, probíhá diskuse, ale chtěl bych říct, že to, co zvažujeme, není žádná záchranná akce. To tedy ne. Jedná se o koordinaci úvěrů. Odpovědnost za to bude mít Komise. Do této struktury, která – musím říct – je velmi kreativní, bude zapojen i MMF. Jedná se o řešení, kterého bylo možné dosáhnout až po rozsáhlých diskusích s členskými státy, které je ale plně v souladu se smlouvami a samozřejmě respektuje ustanovení Lisabonské smlouvy.

Závěrem mi dovolte politickou poznámku. Zdá se mi docela zvláštní, že bylo tak těžké najít řešení situace v Řecku založené na solidaritě, když bylo možné nalézt řešení pro Lotyšsko, Maďarsko a Rumunsko. Když umíme najít řešení založená na solidaritě a odpovědnosti mimo eurozónu, myslím, že bychom měli být schopni najít je také uvnitř eurozóny.

  Martin Schulz, jménem skupiny S&D. – (DE) Pane Barroso, chápu, že se snažíte vyhnout odpovědi na mou otázku, protože je nepříjemná. Proto ji zopakuji.

Existuje minimálně možnost, že členské státy, které si mohou vypůjčit peníze za lepších podmínek, než za jaké je pak půjčují jiným členským státům, budou moci profitovat z dluhů jiných zemí. Protože klauzule „no bail out“ stanoví, že členské státy nemohou převzít dluhy jiných členských států, neměly by mít ani dovoleno z těchto dluhů profitovat. Jste připraven otevřeně říct například paní Merkelové, panu Sarkozymu nebo komukoli jinému, že jste proti tomuto postupu?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Tuto záležitost jsem řadu týdnů projednával s těmito i jinými vůdci států, takže vám, pane Schulzi, mohu říct velmi otevřeně, že to je bohužel jediné možné řešení. Komise od počátku žádala o konkrétnější signál solidarity s Řeckem, samozřejmě vždy v souladu se zásadou odpovědnosti. Teď bychom se však měli snažit povzbudit Řecko k co nejrychlejšímu návratu k tržnímu financování a v rámci nalezeného řešení nebudou půjčky členských států eurozóny poskytnuty za zvýhodněných úrokových sazeb. Za vhodné měřítko pro stanovení podmínek bilatelárních úvěrů členských států eurozóny byly považovány ceny za půjčky od MMF, i když s některými změnami, které byly schváleny dne 11. dubna.

  Guy Verhofstadt, jménem skupiny ALDE. – (FR) Pane předsedo, pane předsedo Komise, nejprve bych chtěl říct, že co se týče klauzule „no bail out“, smlouva tuto klauzuli nestanoví. Smlouva říká, že členský stát nemůže být nucen k převzetí dluhů. Smlouva neříká, že převzetí dluhů je zakázáno. To je třeba vyjasnit, jinak v souvislosti se smlouvou nastane kakofonie. Opakuji: smlouva jasně stanoví, že členský stát nemůže být nucen, aby převzal dluhy. Proto vše, co bylo v souvislosti se situací v Řecku vypracováno, je na základě Smlouvy možné a může být prosazováno.

Moje otázka se ale týká něčeho jiného. Úrokové sazby řeckých úvěrů se opět zvýšily na 7,6 %, jinými slovy, 450 bazických bodů nad německou sazbou. Je proto potřeba přijmout další opatření, přičemž mám na mysli velmi významné a zásadní reformy: Evropský měnový fond, Evropský trh dluhopisů, ambicióznější strategie EU 2020.

Pane předsedo Komise, moje otázka zní takto: v jakém okamžiku by podle vás mohl být Radě předložen balíček reforem tohoto druhu, tedy i reformy, o kterých se již zmínil pan Rehn? Právě teď je totiž potřeba předložit vedle zvláštních opatření pro Řecko také ambiciózní balíček reforem.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (FR) Zaprvé bych chtěl říct jednak vám, pane Verhofstadte, a také v návaznosti na příspěvek pana Schulze: mluvme spolu naprosto jasně a čestně. Pokud máte na paní Merkelovou nějaké otázky, musíte se zeptat jí. Nejsem tady proto, abych odpovídal jménem paní Merkelové. Jsem zde proto, abych odpovídal jménem Komise. To je třeba říct jasně.

Vyjasněme si také postoj Komise. Nalezené řešení zcela respektuje klauzuli „no bail out“. Samozřejmě, že jsme byli v tomto bodě velmi opatrní. Pokud jde o opatření, která chceme přijmout, sdělení a návrhy, na nichž budeme pracovat, budou předložena příští měsíc. Chci se zmínit o sdělení týkajícím se posílení správy v eurozóně. Na toto téma již proběhla politická diskuse a pan Rehn dostal od Komise mandát zahájit jednání s ministry financí. Proto vám mohu říct, že někdy v květnu vás seznámíme s obsahem opatření, které v budoucnu předložíme s cílem pomoci posílit správu v eurozóně i v celé Evropské unii.

  Guy Verhofstadt, jménem skupiny ALDE. – (FR) Pane předsedo, rád bych se zeptal předsedy Komise, zda bude součástí tohoto návrhu také idea Evropského měnového fondu?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (FR) Pane předsedo, pokusím se vám odpovědět konkrétně, že náš postoj se kloní spíše proti myšlence vytvoření nové instituce v rámci hospodářské a měnové unie.

Alespoň já sám si nejsem jistý, že to je dobrý nápad, ale mohu vám říci – sám za sebe, protože kolegium zatím nerozhodlo, že za dobrou myšlenku považuji vytvoření nástroje pro zajištění finanční stability v eurozóně. Mohu dodat, že jsme ve fázi zkoumání různých způsobů stanovení a posílení pojistných mechanismů, jejichž cílem je například reagovat na obavy, které vedly k myšlence vytvořit Evropský měnový fond.

  Daniel Cohn-Bendit, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedo, pane Barroso, chtěl bych mít předsedu Komise, který by prostě řekl, že má být Německo vyzváno k tomu, aby poskytlo půjčky za úroky, za které si je musí půjčit, tedy 3 %. Mohl byste to alespoň říct veřejně. Bylo by to součástí diskuse v Německu. Vy ale nejste schopen tyto jednoduché věci říct.

Dále bych se chtěl zeptat na dohodu ACTA. Dohodu ACTA proti pirátství a padělání dojednáváte od roku 2008. V březnu jste měl na základě usnesení Evropského parlamentu jednání o dohodě ACTA o padělání omezit. Zítra nám veřejně oznámíte – děkujeme vám, čekáme na to rok – hodnocení diskusí a text přijatý na konci summitu na Novém Zélandu.

Víte, že na konci těchto jednání bude Parlament muset říct „ano“ nebo „ne“. Nebylo by rozumnější, kdyby byla účast Parlamentu na jednáních zřetelnější, aby tak byla zajištěna určitá transparentnost těchto jednání? Jinak se ocitnete vůči Parlamentu ve stejné situaci jako v případě SWIFT. Chtěl bych vás proto požádat, abyste od této chvíle demonstroval větší transparentnost a poskytl nám texty jednání, tak jako je poskytujete velkým společnostem. Parlament je úplně stejně důležitý jako velké společnosti.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (FR) Pane předsedo, pane Cohn-Bendite, o tom není pochyb a já si Parlamentu velmi vážím. Kromě toho mohu říct, že Komise, konkrétně pan De Gucht, proto dostal od našich partnerů v těchto jednáních svolení, aby zveřejnil všechny texty z těchto jednání. Jak víte, budou zveřejněny zítra, 21. dubna.

Bezpochyby také víte, že tato jednání byla zahájena před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost a my bychom také chtěli, aby se Parlament těchto jednání aktivně účastnil. Parlament má nové pravomoci v oblasti mezinárodních jednání a Komise je pro to, aby Parlament hrál v těchto jednáních větší roli.

  Daniel Cohn-Bendit, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedo, pane Barroso, zanechme té hry se slovy: je jedno, zda o to budete požádáni. Pokud nebudete veřejně transparentní, nemůžete v jednáních pokračovat, protože existuje Lisabonská smlouva.

To, že jste požádali své partnery o zveřejnění informací Parlamentu, tedy nic neznamená, to prostě udělat musíte, protože jinak vám Parlament nikdy neřekne ano, protože jste nyní vázáni Lisabonskou smlouvou.

Podle Lisabonské smlouvy jste proto nyní povinni být vůči Parlamentu transparentní, protože Parlament vám musí dát své „ano“, což není vzhledem ke stavu jednání a textu, o němž mluvíme, jisté.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (FR) Hovořil jste o vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Jsem rovněž pro to, aby byla posílena role Evropského parlamentu v této oblasti a aby byl text, který bude zítra zveřejněn, k čemuž jsme museli získat od našich partnerů v jednání svolení, textem jednání, návrhem textu jednání. Tak to uděláme. Bezpochyby víte o tom, že některá mezinárodní jednání jsou citlivější a v některých oblastech vyžadují opatrný přístup, ale chceme co nejvíce zapojit do jednání Parlament, kterému Lisabonská smlouva správně udělila pravomoci v oblasti mezinárodních jednání.

  Timothy Kirkhope, jménem skupiny ECR. – Evropská komise v březnu oznámila, že provede další revizi směrnice o pracovní době, poté, co předchozí přezkum nebyl vzat v potaz. K patové situaci vedla neústupnost Parlamentu, který trval na tom, aby byla ze směrnice vypuštěna možnost nepoužít ustanovení o pracovní době. Všichni si pamatujeme, že britští labourističtí poslanci, které mají omotané kolem prstu odborové organizace, hlasovali pro to, aby byla vypuštěna možnost nepoužít ustanovení ve Velké Británii, přestože vláda jim dala přesně opačný pokyn.

Vzhledem k tomu, že teď máme další přezkum a že mnoho zemí EU chce, aby jejich pracovníci měli možnost volby flexibilnější pracovní doby, může předseda Barroso potvrdit, že tato Komise navrhne směrnici, která bude respektovat možnost jednotlivých států nepoužít ustanovení o 48hodinovém pracovním týdnu?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Pane předsedo, legislativní návrh zatím nemám v kapse. V této fázi je příliš brzy na to, abychom měli pevnou představu o podstatě jakýchkoli změn. Jak víte, existuje konzultační dokument, jehož tón je záměrně otevřený. Chtěl bych také slyšet názory sociálních partnerů.

Nová pravidla by měla chránit pracovníky před bezpečnostními a zdravotními riziky souvisejícími s příliš dlouhou pracovní dobou a nedostatkem odpočinku. Měla by být také dostatečně flexibilní, aby bylo možné skloubit pracovní a rodinný život a aby podporovala konkurenceschopnost podniků, zejména malých a středních podniků.

Myslím, že pro to musíme mít řešení, pane Kirkhope, protože, upřímně řečeno, jak víte, existují případy, které se dostaly až před Soudní dvůr a které nás k nalezení řešení zavazují.

Proto se budeme snažit najít pro nový návrh co nejširší podporu a vyhnout se dlouhým diskusím, které provázely poslední pokus o revizi směrnice.

  Timothy Kirkhope, jménem skupiny ECR. – Chápu, že předseda Barroso nechce předjímat výsledek konzultací Komise. Nicméně v EU je řada lidí – nemluvě o třech milionech lidí ve Velké Británii, kteří v současné době využívají ustanovení o výjimkách –, kteří od něj budou očekávat závazek, že Komise nechce během hospodářského útlumu komplikovat lidem situaci v pracovní oblasti. Obávám se, že komisař Andor nám tuto záruku během svého slyšení nedal, ale věřím, že tak dnes učiní předseda Barroso.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Jste velice laskav, pane Kirkhope, ale kromě Británie je v Evropské unii také dalších 26 členských států, takže jistě chápete, že i když velmi vnímáme obavy, které jste vyjádřil, musíme naslouchat i jiným oprávněným obavám.

Jedná se o velmi obtížnou a velmi citlivou záležitost. Musíme najít správnou rovnováhu mezi flexibilitou pro malé a střední podniky, kterou jste zdůraznil, a ochranou zaměstnanců, kterou určitě také podporujete. Tímto směrem budeme postupovat. Proto apelujeme na sociální partnery, aby také přišli s konstruktivním návrhem.

  Lothar Bisky, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane Barroso, hovořil jste o svém pracovním programu a ten byl také projednáván v Parlamentu. Zmínil jste, že chcete navázat na kritické poznámky. Mám jednu otázku. V poslední době mluvíme hodně o krizi a o tom, jak ji překonat. Mám však dojem, že ve způsobu, jakým podnikají banky, došlo jen k velmi malým změnám.

Rád bych také slyšel odpověď na jinou otázku. Myslíte si, že jsme my i Komise udělali dost? Pokud ne, co si myslíte, že je třeba ještě v boji proti příčinám finanční krize v dlouhodobějším horizontu udělat, aby banky nemohly dál podnikat tak, jak to dělají v současnosti?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Právě dnes jsme v pracovním programu představili naše kroky ve finančním sektoru. Už jsme jich velkou část udělali, ale je třeba udělat ještě další, velmi důležitou část.

Myslím si, že návrhy Komise byly správné. Vlastně je mi líto, že v některých případech byla úroveň ambicí ze strany členských států snížena, například v souvislosti s rámcem dohledu, který nyní projednáváte v Parlamentu, a v brzké době vám předložíme několik návrhů – máme celý seznam, který jsem dnes Parlamentu představil.

Ale abych byl konkrétnější, myslím, že jsou určité věci, které bychom mohli udělat. Podporuji například myšlenku daně pro banky. Myslím si, že by se tím měla zabývat skupina G20. Podle mého názoru by bylo spravedlivé, aby bankovní sektor po všech těch problémech celkové hospodářské situace, které způsobil, také přispíval na budoucnost našich ekonomik.

Takže je to jako vždy otázka rovnováhy. Nechceme narušit sektor, který je pro naše hospodářství velmi důležitý – tedy finanční sektor, ale věříme, že pro obnovení důvěry v tento sektor je potřeba zavést některá další opatření.

  Lothar Bisky, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane Barroso, mám další stručný dotaz. Na šéfa Deutsche Bank, dr. Ackermanna, je velmi těžké zapůsobit. Nedávno otevřeně řekl, že chce dosáhnout 25% výnosů. Nemyslíte si, že to zcela odporuje opatřením přijatým Komisí a jednotlivými vládami? On nic nemění. Řekl, že chce opět výnosy ve výši 25 %. Říká to dr. Ackermann, předseda Deutsche Bank, což je nesmírně důležitá banka.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Omlouvám se, prohlášení předsedy Deutsche Bank jsem nesledoval, takže se nemohu vyjadřovat k něčemu, čeho si nejsem vědom.

  William (The Earl of) Dartmouth, jménem skupiny EFD. – Protože finanční krize byla úvěrovou krizí a bankovní krizí, která vzešla z velkých komerčních bank – Royal Bank of Scotland, IKB, Fortis a dalších, uznáváte, že směrnice o správcích alternativních investičních fondů nejenže velmi poškozuje Spojené království, ale je i nesprávnou a zavádějící regulační iniciativou ze strany Komise, která míří na naprosto nesprávný cíl?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – V žádném případě. Myslím si, že je to velmi dobrá iniciativa, jejímž cílem je právě obnova důvěry ve velmi důležité odvětví našich finančních trhů. Myslím, že je v zájmu finančního sektoru, aby byl důvěryhodný. Řekněme si to upřímně a otevřeně. Finanční sektor má nyní s důvěryhodností problém, jehož původ je, řekněme, v nezodpovědném chování některých hlavních hráčů tohoto odvětví, a to nejen v Británii, jak jste uvedl, ale i v jiných zemích v Evropě, když pominu situaci, která vznikla ve Spojených státech. Potřebujeme vhodnou úroveň regulace. Domníváme se, že nařízení, které jsme předložili, představuje vhodnou rovnováhu a jeho cílem není vytvářet finančnímu sektoru potíže. Právě naopak je zaměřeno na budování důvěry. Finanční sektor potřebuje tento druh důvěryhodnosti, aby byl schopen hospodářství financovat.

  William (The Earl of) Dartmouth, jménem skupiny EFD. – Jak obnoví směrnice AIFM, která je zaměřena na správce alternativních investičních fondů, důvěru ve finanční sektor, když problém se týká velkých komerčních bank? To je moje otázka.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Lituji, ale nesouhlasím s tím, že se problém týká pouze velkých bank.

Problém, který vznikl ve Spojených státech, nezpůsobily vlastně jen velké banky. Způsobily ho i nekomerční banky, investiční společnosti a také hedžové fondy. Takže s tímto vysvětlením, že problém způsobily velké banky, nesouhlasíme. Některé velké tradiční banky nebyly ve skutečnosti za krizi zodpovědné.

Je mnoho druhů hráčů, kteří mají nějakou odpovědnost za nepořádek, jenž vznikl ve finančním sektoru, to si řekněme velmi otevřeně. Věříme, že nejlepší způsob, jak problém z pohledu bank i z pohledu jiných druhů nástrojů nebo subjektů na trhu vyřešit, je zajistit odpovídající úroveň regulace.

  Andrew Henry William Brons (NI). – Pane předsedo, Evropský útvar pro vnější činnost bude podřízen vysoké představitelce. Role vysokého představitele je podle článku 18 řídit společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie, dle mandátu Rady. Rada přes všechny své chyby alespoň zahrnuje představitele členských států.

Avšak vlivní zástupci politických skupin v tomto Parlamentu bojují za to, aby Komise hrála v tomto útvaru mnohem zásadnější roli. Obhajují zejména to, aby Komise poskytla alespoň 50 % zaměstnanců Útvaru pro vnější činnost a aby útvar nebyl ovlivněn intergovernmentalismem. Za toto slovo se omlouvám. Není moje, ale považuji jej za kód Rady a Evropské rady. Kromě toho vysoký představitel je z úřední moci samozřejmě i místopředsedou Komise.

Z toho všeho zřejmě vyplývá, že je pravděpodobné, že zahraniční politika EU bude ve skutečnosti řízena Komisí, a představa, že je řízena vysokým představitelem s mandátem Rady, je jen právní fikcí. Souhlasíte?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Nesouhlasím. Tak to není. Ve skutečnosti, jak víte, vytvoření institucionální pozice vysokého představitele/místopředsedy Evropské komise je jednou z nejvýznamnějších inovací Lisabonské smlouvy a cílem je sloučit to, co obvykle nazýváme mezivládními kompetencemi a kompetencemi Společenství.

Co se týče společné zahraniční a bezpečnostní politiky, zůstane v podstatě mezivládní: je to privilegium členských států. Existují však i jiné kompetence Společenství, které by neměly být mezivládní. Měly by samozřejmě zůstat v rámci Společenství.

Vysoký představitel/místopředseda Komise tedy obvykle je, jak říkáme, člověk na dvou židlích. Nynější vysoká představitelka bude muset co nejlépe využít synergický efekt a tyto dvě oblasti kompetencí spojit. Takže budou samozřejmě kompetence, které bude schopna rozvíjet v rámci Komise, jako místopředsedkyně Komise, ale zároveň bude muset pracovat ruku v ruce s členskými státy a s Radou. To podle mého názoru povede ke koherentnějším a konzistentnějším vnějším vztahům Evropské unie, k posílení obrany našich zájmů a k prosazování našich hodnot ve světě.

  Andrew Henry William Brons (NI). – V tom, co říkáte, vidím vnitřní důslednost člověka, který je pro evropskou integraci, což není můj případ.

Ve skutečnosti však naznačujete, že bychom vlastně měli jít nad rámec Lisabonské smlouvy, což je docela špatné, a téměř odstřihnout Radu, která, jak jsem řekl, přes všechny své chyby alespoň zahrnuje zástupce národních států.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Nikdy bych nemohl naznačovat, že Komise postupuje v rozporu se smlouvami, protože její povinností je zajistit jejich dodržování. Ve skutečnosti chci po členských státech, aby smlouvu dodržovaly, a smlouvu musí dodržovat i všechny instituce.

Smlouva vytváří rovnováhu a tuto rovnováhu je potřeba respektovat. Je to pokrok oproti minulosti, kdy jsme k řešení záležitosti, která je v podstatě velmi důležitým společným zájmem – tedy obrany evropských hodnot ve světě – měli zcela jiné instituce. Podle mého názoru je možné, aby při plném respektování Smlouvy bylo dosaženo právě toho, čeho chce smlouva dosáhnout. To lze provést v atmosféře dobré spolupráce všech institucí a samozřejmě při plném respektování členských států.

  Sergio Paolo Francesco Silvestris (PPE). – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, pocházím z jihu Itálie a základem ekonomiky v našem regionu jsou malé a střední podniky, textilní, oděvní a obuvnický průmysl a zemědělství.

Dnes mají tato a podobná průmyslová odvětví vážné potíže kvůli přílivu zboží z Číny a asijských trhů. Výroba jedné boty v našem regionu, v jižní Itálii, stojí 13 eur. Náklady na hotový výrobek z Číny činí 5,50 eur. Dupačky vyrobené u nás stojí 4–5 eur, zatímco dupačky z Číny stojí 1 euro.

Podnikatelé se stěhují jinam, aby přežili, nebo končí s podnikáním, a když skončí, znamená to ztrátu tisíce pracovních míst, což způsobuje také spotřebitelskou krizi a ožebračuje to region.

Vždy když se setkám s podnikateli, ptají se mě: co vám brání uvalit cla, daně? V Číně jsou nízké výrobní náklady, protože děti od 12 let pracují 10 hodin denně bez sociálního zabezpečení, bez pojištění a bez práva na zdravotní péči.

Vím, že protekcionistická opatření jsou nežádoucí, ale jak na to reagovat? Pane Barroso, když se setkám s podnikateli, co jim mám říct – jak Evropa bojuje proti neodvratné krizi, v níž krachuje tolik podniků, mizí tolik pracovních míst a celé regiony v Evropě, včetně těch nejchudších regionů, jako jsou na jihu Itálie, prochází vážnou a neodvratnou krizí? Byl bych rád, kdybych jim mohl nabídnout nějaké odpovědi, pane Barroso, a chtěl bych je slyšet od vás.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Chápu vaše obavy, jsou to velmi oprávněné obavy, a chtěl bych se stručně zmínit o malých a středních podnicích, které, jak víte, jsou prakticky nejdůležitějšími hnacími silami pro vytváření pracovních míst v Evropě.

Jak lze reagovat na tento problém konkurence pocházející z jiných částí světa, které mají nižší standardy, a to jak v oblasti práce, tak i životního prostředí? Myslím, že řešením rozhodně není uzavřít hranice, protože Evropská unie je zdaleka největším vývozcem na světě. Takže řešením je podporovat slušnou práci a zvyšování sociálních standardů po celém světě. Je to záležitost, kterou prosazujeme uvnitř skupiny G20; záležitost, na niž tlačíme při jednání s Mezinárodní organizací práce a která je součástí našeho dialogu s dalšími partnery. Ale já si opravdu myslím, že – pokud se nejedná o dumping – není řešením jednat prostřednictvím antidumpingových nástrojů, a řešením není ani uzavřít hranice vůči jiným, velmi významným obchodním partnerům Evropy. Tím bychom byli sami proti sobě.

  Georgios Papanikolaou (PPE). – (EL) Pane předsedo, chtěl bych navázat na předchozí poznámky k tomu, jak řešit problém Řecka. Všichni z nás, kteří pozorně sledují vývoj těchto problémů a jejich řešení, si uvědomují a mnozí z nás mají pocit, že Rada odstrčila Komisi stranou.

Komise hrála podle mého názoru od samého počátku úlohu faktoru vyrovnávající situaci středních a menších podniků ze strany členských států Unie vůči Radě. Myslím, že dnes je její role v otázkách, jimž čelí nejen Řecko, ale i jiné státy, omezena na kroky a prohlášení technokratické povahy.

Moje konkrétní otázka zní: hovoříme o ekonomice, o měnové unii s výraznějšími nadnárodními prvky. Hovoříme také o ambiciózní strategii Evropa 2020, kterou připravuje Komise, a hovoříme o boji proti nezaměstnanosti a chudobě. Vzhledem k tomu, že Komise v tom nehraje vhodnou roli, jak bude možné tyto ambiciozní strategie realizovat?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Otázka zaměstnanosti, jak víte, je závislá na celkové hospodářské situaci. Řekněme si to zcela jasně. Nemůžeme obnovit úroveň zaměstnanosti, kterou jsme měli před krizí, dokud se opět nezvýší růst v Evropě.

Proto naše úsilí soustřeďujeme na nové zdroje růstu a snažíme se v podstatě obnovit růst, který je pro Evropskou unii životně důležitý.

To je teď naší prioritou. To znamená, že byla přijata některá opatření zaměřená konkrétně na zaměstnanost. Ve strategii EU 2020 máme několik návrhů týkajících se nových dovedností, nových pracovních míst, programů pro mládež, ale základem je obnovit podmínky pro růst, tedy i důvěru v naše hospodářství.

Pokud jde o situaci v Řecku, jak víte, má hodně co do činění s důvěrou v budoucnost řeckého hospodářství. Proto je tolik závislá na nápravě v některých oblastech fiskální nerovnováhy.

  Frédéric Daerden (S&D). – (FR) Pane předsedo, pane předsedo Komise, jak právě uvedli mí kolegové poslanci, situace v oblasti zaměstnanosti v Evropě je velmi znepokojující. V roce 2009 ztratilo práci 2,7 milionů lidí v eurozóně. Riziko chudoby obyvatel, kteří práci mají, se navíc zvýšila na 8 % pracovníků v Evropě, nemluvě o skutečnosti, že téměř 17 % obyvatel žije pod hranicí chudoby.

Nemyslíte si vzhledem k této situaci, že by měla být uplatněna dvoustranná strategie? Na jedné straně podporou slušné práce – stálo by za to začlenit do strategie EU 2020 právě tuto záležitost, a nikoli zaměstnanost výhradně v zájmu růstu; počítáte navíc i s podporou vytváření zelených, inteligentních pracovních míst s cílem rozvíjet udržitelnou, jednotnou společnost? – a na straně druhé zvýšením celkové míry zaměstnanosti v Evropě se zvláštním důrazem na pracovní místa pro mladé lidi – o tom jste hovořil – ale také pro lidi nad padesát let.

Nárůst žádostí Evropskému fondu pro přizpůsobení se globalizaci a restrukturalizace v různých odvětvích v této souvislosti zdůrazňují potřebu rozvíjet globální průmyslovou politiku.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – (FR) Všemi otázkami, které jste zmínil, pane Daerdene, se zabývá strategie EU 2020. Ve svých politických směrech jsem už mluvil o slušné práci, a stejně tak i o existenci skutečné průmyslové politiky pro Evropu – nikoli o té staré průmyslové politice, nýbrž o politice, jejímž cílem je zajistit v Evropě udržitelný průmysl, tedy o modernější politice zaměřené na udržitelnost.

Co se týče mladých lidí, jsou jim věnovány minimálně dvě stěžejní iniciativy, konkrétně „Mládež v pohybu“ a „Nové dovednosti pro nová pracovní místa“. Vyzdvihli jsme řadu cílů, například v oblasti vzdělání, boje proti chudobě a kampaně pro sociální začlenění. Tento aspekt se objevuje ve strategii EU 2020 právě proto, že podle našeho názoru je nyní naší hlavní prioritou boj proti nezaměstnanosti. Domnívám se, že rozvoj této strategie nám umožní dosáhnout v boji proti nezaměstnanosti významných výsledků.

  Sergio Gaetano Cofferati (S&D). – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, jak víte, v několika posledních letech vzrostla ve všech zemích Evropy nezaměstnanost – i když v každé zemi jinou měrou – a je jasné, že bude nadále růst.

Ekonomové se shodují na tom, že bude trvat nejméně dva roky, než první známky oživení, které se sem tam objevují, přejdou v trvalejší stav a že oživení bude každopádně nejméně 10 let natolik omezeno, že nebudou vznikat nová pracovní místa. To znamená, že se zvýší nezaměstnanost, lidé, kteří jsou dnes zaměstnaní, přijdou o práci a zároveň tady bude generace mladých lidí, kteří nejsou a nebudou schopni vstoupit na trh práce.

Ptám se vás, zda si nemyslíte, že je vzhledem k této situaci nutné podporovat opatření, jehož cílem bude zajištění standardního příjmu v Evropě pro všechny, kteří přijdou o práci, a pohlížet na problém týkající se mladých lidí jako na – svým způsobem – naléhavou záležitost, a v důsledku toho vytvořit konkrétní opatření v oblasti vzdělávání, které jim pomůže zvládnout celé období, po které budou mimo trh práce?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Ve svém popisu situace na trhu práce máte v podstatě pravdu. Situace se ve skutečnosti nadále zhoršuje, i když mírnějším tempem než v minulosti. V některých členských státech se začínají objevovat také konzistentnější signály stabilizace.

Nicméně hospodářství se z hluboké recese zotavuje už devět měsíců a pár měsíců z letošního roku ještě uplyne, než se křehké oživení ekonomické aktivity projeví v tom, že vývoj na pracovním trhu nabere opačný směr. Proto je teď naší prioritou zaměstnanost. Jak jste uvedl, nezaměstnanost vzbuzuje obavy zvláště u mladých lidí. Nezaměstnaných mladých lidí je teď v Evropě více než 20 %. Proto jsme pro tento rok zahájili tři iniciativy. Dvě z nich jsem již zmínil. Dále existuje iniciativa zaměřená na zaměstnanost mladých lidí. Tyto konkrétní iniciativy, které budeme rozvíjet, zahrnují právě posílení odborného vzdělávání prostřednictvím dalších programů učňovského vzdělávání, které budou financovány z Evropského sociálního fondu, a dále prostřednictvím podpory vysoce kvalitního vzdělávání na pracovišti po ukončení studia, takzvaných stáží, včetně možnosti stáží v jiných členských státech.

  Graham Watson (ALDE). – Evropská nadace pro klima (European Climate Foundation) minulý týden začala realizovat svůj plán do roku 2050. Tento plán naznačuje tři způsoby, jak by Evropská unie mohla snížit do roku 2050 své emise CO2 o 80 procent, v souladu s cíli Kjótského protokolu. Mohli by nás to stát o něco více než obvyklé náklady na podnikání. Z hlediska energetických zdrojů bychom se mohli stát úplně soběstačnými a došlo by také k vytvoření značného počtu nových pracovních míst prostřednictvím dekarbonizace naší ekonomiky.

To však lze provést pouze na evropské úrovni. Přijme tento plán Komise? Pokusí se při navrhování nezbytných politických opatření dát Evropské unii nový elán? Využijete, pane Barosso, na základě příležitostí pro vytváření pracovních míst, myšlenku povzbudit členské státy k provedení potřebných kroků?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Znám obsah zprávy nadace ECF a v rámci strategie EU 2020 jsme skutečně navrhli stěžejní evropskou iniciativu zaměřenou na efektivní využívání zdrojů, jejímž cílem je právě oddělit růst od zdrojů, což poskytne Evropě oproti ostatním mezinárodním partnerům konkurenční výhodu.

Tento cíl se také plně promítnul do pracovního programu Komise pro rok 2010 a další roky. Záměrem Komise je vytvořit směr přechodu Evropy do roku 2050 k odolné nízkouhlíkové ekonomice založené na efektivním využívání zdrojů a změně klimatu, zejména prostřednictvím dekarbonizace energetiky a dopravy, a poskytnout tak dlouhodobý rámec pro politiku a investice. Slovo investice zdůrazňuji.

Domníváme se, že jak ukazuje odvětví obnovitelných energií, program týkající se klimatu může být také formou vytváření dalších pracovních míst v Evropě, kterým obvykle říkáme zelená pracovní místa.

  Helga Trüpel (Verts/ALE). – V poslední době bylo představeno několik nových nástrojů v oblasti IT, jako je projekt Google Books nebo iPad, které usnadní přístup ke kulturnímu obsahu v digitálním formátu, zejména takzvaných elektronických knih. Většina z těchto iniciativ však pochází z USA. Co dělá Komise pro to, aby podpořila digitalizaci našeho kulturního dědictví na evropském kontinentě?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Evropská digitální knihovna, která se zabývá možností zpřístupnit online sbírky našich národních knihoven, muzeí a jejich archivů, je hlavním úkolem naší doby, která umožní digitalizaci, zpřístupnění a zachování bohatství naší kultury. Musíme to však provést tak, aby nebyla ohrožena práva autorů a vydavatelů, včetně děl, která již nejsou v tisku, a takzvaných „osiřelých“ děl. Musíme také posoudit, zda naše finanční úsilí a partnerství veřejného a soukromého sektoru, k nimž občas dochází, mají o tuto velmi významnou společenskou výzvu zájem.

V této souvislosti jsem požádal místopředsedu Kroese a komisařku Vassiliouvou, aby vytvořili comité des sages. S velkou radostí vám dnes oznamuji, že tímto úkolem bude pověřen pan Maurice Lavie, paní Elizabeth Nigermanová a pan Jacques Decare. Jakožto comité des sages budou podporovat myšlenku zachování našeho velmi důležitého dědictví prostřednictvím digitalizace, přičemž budou samozřejmě plně respektována vlastnická práva. Těším se, že mi k těmto důležitým otázkám do konce tohoto roku předloží svá doporučení.

  Ryszard Czarnecki (ECR). – (PL) Pane Barroso, chtěl bych vědět, jaký dopad na zaměstnanost v odvětví letecké dopravy bude mít podle vašeho názoru uzavření vzdušného prostoru, které trvá již několik dní? Vlivný deník Financial Times dnes na titulní stránce píše, že uzavření leteckého prostoru, které postihlo téměř 7 milionů cestujících a kvůli němuž bylo zrušeno 80 000 letů, působí leteckému průmyslu ztráty ve výši 200 milionů USD denně. Jak to podle vašeho názoru ovlivní zaměstnanost v tomto odvětví? – protože jestli jsem to správně pochopil, bylo to hlavním důvodem vaší nepřítomnosti a nepřítomnosti pana Van Rompuye na pohřbu polského prezidenta v Krakově.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Za prvé, pokud jde o pohřeb, chci na to reagovat zcela odděleně od ostatních záležitostí.

Prezidenta Kaczyńského jsem si velmi vážil. Velmi oddaně jsem s ním pracoval. Dělal jsem vše pro to, abych se pohřbu mohl zúčastnit.

Pokud jsem mohl, zúčastnil jsem se všech obřadů na uctění památky prezidenta Kaczyńského, jeho ženy a všech ostatních, kteří při té tragické nehodě zahynuli. Opravdu nechápu, jak je možné kritizovat evropské instituce tímto způsobem, tedy zneužitím smrti tolika lidí.

Až do poslední chvíle jsem se snažil na pohřeb prezidenta Kaczyńského přijet. Bohužel až v sobotu velmi pozdě večer jsem byl informován, že let organizovaný belgickými úřady byl zrušen. Nebylo už možné, abych na pohřeb odjel.

Chtěl bych proto říct naprosto jasně, že jsem udělal vše pro to, abych mohl vzdát hold nejen lidem, kteří během tragické nehody zahynuli, ale i Polsku jako národu.

Co se týče toho problému, chtěl bych teď využít druhé minuty k odpovědi na otázku týkající se odvětví letectví. Jsme si vědomi velmi významného dopadu tohoto problému sopky na průmysl, a proto již pracujeme na tom, abychom zjistili, jak můžeme případně leteckému průmyslu v Evropě pomoci.

V tomto odvětví dochází k těžkým ekonomickým ztrátám, které jsou způsobeny tím, že subjekty nemohou již několik dní provozovat svou podnikatelskou činnost. Je třeba hledat globální řešení umožňující tomuto odvětví vyjít z krize a pro tuto situaci vlastně máme precedens, a to krizi po 11. září. Takže hledáme možné způsoby zmírnění pravidel státní pomoci, k čemuž jsme sáhli již v minulosti. Dnes jsme to projednávali na schůzi kolegia.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedo, pane Barroso, podle oficiálních statistik se nezaměstnanost v Evropské unii v letech 2000–2006 pohybovala mezi 8 a 9 procenty, což je úspěch Lisabonské strategie, která hovořila o plné zaměstnanosti.

Komise v nedávné zprávě uvádí, že nezaměstnanost v roce 2010 dosáhne a přesáhne 10 %, což lze v jazyce dneška nazvat „sociální sopkou“.

Mimoto v řadě zemí, jako je Irsko a Řecko, kde jsou používány úsporné programy, a také v zemích, jako je Rumunsko, Maďarsko a Lotyšsko, kde jsou využívány zdroje Mezinárodního měnového fondu, se nezaměstnanost vyšplhala na rekordní úroveň.

Proto se vás ptám: zkoumala Komise dopady těchto úsporných politik, které prosazujete, k jejichž používání tlačíte země, a které by měly vést k překonání krize? Zkoumáte dopady na zaměstnanost a na ekonomiku země, do níž je zapojen Mezinárodní měnový fond? Myslíte si, že nezaměstnanost v Evropě v důsledku těchto politik klesne?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Nikoho nenutíme, aby přijímal jakákoli opatření. Pokud jde o Řecko, rozhodnutí byla přijata řeckými orgány, ale jistě chápete, že stav makroekonomické nerovnováhy řeckého hospodářství má na růst a také na zaměstnanost velmi negativní vliv.

Je jasné, že bez obnovení důvěry ve veřejné finance Řecka nedojde v Řecku k žádným investicím ani růstu. Bez růstu nemůžeme vytvářet nová pracovní místa. Proto bychom neměli vytvářet makroekonomickou stabilitu a přísnost v rozporu s růstem nebo v protikladu k němu. Problém je zjistit, jak dosáhnout přechodu, jak udržet hnací sílu ekonomik, které k tomu mají potenciál, a zároveň zachovat potřebnou rovnováhu makroekonomické stability. Proto je v zájmu řecké ekonomiky a řeckých pracovníků, aby veřejné finance Řecka byly co nejdříve důvěryhodné.

  Paul Rübig (PPE). – (DE) Moje otázka se týká sopečné erupce, která bude mít samozřejmě vliv na emise pevných částic a CO2. Myslíte si, že je možné vyčíslit, s jakými objemy pevných částic bychom měli do budoucna počítat, aby nebyla ohrožena pracovní místa? Naše směrnice o kvalitě ovzduší stanovují v tomto směru významná omezení.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Problém sopečné erupce je bezpochyby mimo kontrolu evropských institucí a vnitrostátních vlád. K erupci došlo a my teď musíme reagovat na její následky.

Co se týče leteckého průmyslu, již jsme uvedli, že zjišťujeme, co v této věci můžeme udělat, také na základě precedentní situace, která nastala po 11. září.

Pokud jde o ekonomickou situaci, myslím, že na celkové hodnocení způsobené škody je ještě příliš brzy a že bude asi lépe vyhnout se velmi dramatickým – nebo řekněme i panickým – scénářům. Podle našeho názoru je teď důležité řešit škody a pokusit se zjistit, co můžeme udělat na evropské úrovni, při zohlednění jedné důležité věci – na evropské úrovni jsme odpovědni za jedno procento veřejného rozpočtu. Zbývajících 99 % je v rukou členských států. Takže si myslím, že je nespravedlivé spoléhat na Evropskou unii, aby se pokusila vyřešit všechny problémy, když pro to nemáme prostředky.

  Piotr Borys (PPE). – (PL) Pane Barroso, ve strategii EU 2020 jsou uvedeny velmi ambiciózní míru růstu zaměstnanosti, a to z 63 % na 76 %, a snížení nezaměstnanosti osob s nedokončeným vzděláním na 10 %, ale také důraz na vzdělávání, které je klíčem k rozvoji, takže v budoucnu by mělo mít ukončené vysokoškolské vzdělání 40 % evropských občanů.

V souvislosti s tím, bych chtěl položit následující otázku: bude v budoucím rozpočtu Evropské unie zachován Evropský sociální fond, jakož i prostředky určené na výzkum a vývoj? Protože ve skutečnosti se jedná o klíčový aspekt zaměření na moderní metody, inovace a zvyšování zaměstnanosti. Nemyslíte si, že bychom měli rovněž zdůraznit rozvoj mikrosubjektů? Jde totiž o nejlepší způsob, jak podpořit sebezaměstnanost, a míra sebezaměstnanosti je dnes stále příliš nízká. Tyto otázky se v této souvislosti jeví jako oprávněné.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Ano, jak víte, jedním z cílů navržených v rámci strategie EU 2020 je vzdělávání, což zahrnuje i boj proti předčasnému ukončení vzdělání a větší míru vysokoškolsky vzdělaných lidí. Domníváme se, že nelze mluvit o evropské konkurenceschopnosti, nevezmeme-li v potaz problematiku vzdělávání.

Proto se snažíme přesvědčit všechny členské státy, aby tento cíl přijaly, a pak musí bezpochyby následovat mobilizace zdrojů, z nichž část bude pocházet z členských států a část z Evropské unie. Pak musíme hovořit o finančním výhledu. Tak daleko ještě nejsme, ale určitě si myslím, že by na evropské úrovni měly být podniknuty některé kroky, které by doplňovaly úsilí ze strany národních vlád. V sociálním fondu již skutečně máme několik opatření pro mladé lidi týkající se učňovského vzdělávání a stáží. To je náš záměr. Nemůžeme předvídat, jaké finanční prostředky ze Sociálního fondu budou k dispozici, ale určitě se domníváme, že bychom měli mít na úrovni evropských nástrojů odpovídající ambice.

  Jutta Steinruck (S&D). – (DE) Včera jsme se z médií dozvěděli, že bude uzavřen závod Opel v Antverpách. Jde jen o jeden z mnoha příkladů úbytku pracovních míst v Evropě. Evropské průmyslové odbory zorganizovaly na příští čtvrtek den demonstrací po celé Evropě. Volají po záchraně pracovních míst a budoucnosti Evropy jako průmyslové základny. Členové odborů chtějí plnou zaměstnanost, ale také účinné evropské politiky a definitivní odpovědi, a to dnes, ne za pět let.

Váš pracovní program neposkytuje v tomto směru příliš určité informace. Zmínil jste politické směry a dokument o postoji ke směrnici Evropa 2020. Podle mého názoru to není dostatečně konkrétní. Měl byste nám poskytnout příklady. Co hodláte udělat pro to, abyste znovu vybudoval strategicky významná průmyslová odvětví v Evropě, a jakým způsobem se Komise podílí na zajištění bezproblémového fungování automobilového průmyslu v budoucnu a zachování pracovních míst?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Hlavní směry zaměstnanosti jsou velmi závislé na celkovém hospodářském růstu, nicméně máme v plánu posílit ve strategii EU 2020 aspekt zaměstnanosti. Máme v podstatě čtyři hlavní směry: zvýšení účasti na trhu práce a snížení strukturální nezaměstnanosti, rozvoj kvalifikované pracovní síly, podpora kvality práce a celoživotního vzdělávání, zlepšení výkonnosti systémů vzdělávání a zvýšení účasti na sociálním vzdělávání a také boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

Podle těchto všeobecných směrů nyní postupují evropské instituce prostřednictvím všech nástrojů, které mají k dispozici, a také národní vlády. Je pravda, že nemáme žádnou kouzelnou hůlku, žádné magické řešení ani všelék na řešení nezaměstnanosti v Evropě. Řešení musí přijít také z celkových přijatých opatření pro růst souvisejících s dodržováním finanční stability, s důvěrou v naše trhy, s využitím potenciálu vnitřního trhu. Jedině tímto způsobem toho můžeme dosáhnout.

Pokud jde o automobilový průmysl, samozřejmě víme, že nejen v Evropě, ale i na celém světě existovala nadbytečná kapacita, a tento problém sledujeme velmi podrobně ve spolupráci se zástupci samotného průmyslu, včetně odborů v tomto odvětví.

  Hannu Takkula (ALDE). – (FI) Pane předsedo, pane komisaři, nezaměstnanost a vyloučení mladých lidí představují velký problém. Jak jste řekl, 20 % mladých lidí je nezaměstnaných.

Problémem je také to, že je nyní propouštěno mnoho lidí, přičemž velká část z nich jsou lidé starší 50 let. Zároveň však lidé v některých členských státech říkají, že musíme prodloužit období pracovní aktivity, že musíme zvýšit věk odchodu do důchodu, a slýcháme také, že potřebujeme více pracovníků ze zahraničí. To by tedy vyžadovalo velkou míru migrace pracovních sil. Tady je podle mého názoru poněkud rozpor.

Chtěl bych se zeptat: jestliže lidé chtějí prodloužit období pracovní aktivity, proč tedy není lidem nad 50 let nabídnuta možnost nadále pracovat, proč jsou naopak propouštěni? Proč nevytváříme příležitosti pro mladé lidi, proč jim místo toho říkáme, že potřebujeme pracovní migranty ze zahraničí?

Jaká je evropská strategie v této oblasti? Nemohli bychom takovou strategii vytvořit? Domníváme se, že je názorem nás všech, že by měla být nalezena práce pro talentované mladé lidi a že by tito lidé neměli být vyloučeni. Naše společnost bude za vyloučení vždy platit velkou cenu.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Chci tento boj o konkurenceschopnost vyhrát v celosvětovém měřítku. Jedna věc je jistá: potřebujeme více lidí, kteří budou pracovat více a déle – a dodám, že i lépe, tak, aby byli konkurenceschopnější.

Existence delšího pracovního života není v rozporu s přistěhovalectvím do Evropy. Vlastně je to docela zvláštní, ale dnes je téměř jeden milion neobsazených pracovních míst v Německu a skoro půl milionu ve Velké Británii. Z toho je zřejmé, že je zde nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou na trhu pracovních sil.

V této oblasti nás čeká hodně práce. Domnívám se, že k tomu mohou přispět i důchodové reformy. Chci zdůraznit, že během této krize se členské státy neuchýlily k tradiční politice dřívějšího odchodu lidí do důchodu. K tomuto kroku nesáhly. Ve skutečnosti bylo možné, aby bylo prodlouženo období pracovního života lidí. To je důležité, protože aby Evropa zůstala konkurenceschopná, musíme zvýšit míru zaměstnanosti v Evropě.

  Joanna Katarzyna Skrzydlewska (PPE). – (PL) Pane Barroso, dnes jste ve svém projevu uvedl, že prioritou Komise v politice zaměstnanosti je mimo jiné pomoci absolventům a mladým lidem účinně vstoupit na pracovní trh.

Víme, že míra nezaměstnanosti v této sociální skupině je v současné době velmi vysoká. Ve Španělsku je nyní míra nezaměstnanosti téměř 40 %, v Polsku 20 % a bohužel se stále zvyšuje. Jedním z problémů je podle mého názoru to, že vyučované předměty neodpovídají potřebám trhu práce a dále že lze velmi špatně získat prvotní pracovní zkušenosti.

Můžeme podle vašeho názoru hovořit o nízké účinnosti programu Leonardo da Vinci v oblasti vzdělávání a odborné přípravy? Jak tento program hodnotíte? Připravuje Evropská komise nová opatření s cílem řešit rostoucí nezaměstnanost mladých lidí, a pokud ano, o jaká opatření jde? Co dnes můžete mladým lidem nabídnout a navrhnout, pane Barroso?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Nezaměstnanost mladých lidí v současné době představuje nejdramatičtější problém týkající se nezaměstnanosti v Evropě, protože míra nezaměstnanosti mladých lidí přesáhla 20 %.

Proto jsme vyhlásili tři konkrétní iniciativy: „Mládež v pohybu“, „Zaměstnanost mladých lidí“ a „Nové dovednosti pro nová pracovní místa“. Cílem iniciativy „Mládež v pohybu“ je zlepšit účinnost a spravedlnost v evropských systémech vzdělávání a odborné přípravy; prostřednictvím iniciativy „Zaměstnanost mladých lidí“ chceme hledat způsoby, jak překonat dopad krize na mladé lidi, a smyslem iniciativy „Nové dovednosti pro nová pracovní místa“ je zajistit, aby dovednosti a nabídka pracovní síly lépe odpovídaly poptávce.

Právě jsem upozornil na situaci ve dvou zemích, které patří k největším členským státům v Evropě, protože do roku 2020 bude 16 milionů pracovních míst vyžadovat vysokou kvalifikaci a například z Evropského sociálního fondu má být v letech 2007 až 2013 vynaloženo 13,5 milionu eur na podporu opatření pro přizpůsobení se pracovníků a podniků.

Takže existují některá opatření, která můžeme přijmout na evropské úrovni, na úrovni Společenství, která budou doplňovat kroky našich členských států zaměřené na řešení problému nezaměstnanosti mladých lidí.

  Elisabeth Schroedter (Verts/ALE). – (DE) Pane Barroso, musím s vámi nesouhlasit. Řekl jste, že strategie Evropa 2020 zahrnuje opatření umožňující využít potenciál pro vytváření zelených pracovních míst v Evropské unii. To ale není pravda. Vy jste to prostě nedokázali do strategie zahrnout a já si říkám proč. Je zřejmé, že pokud chcete vytvořit zaměstnanost, významnou příležitostí pro vytváření nových pracovních míst je ekologizace ekonomiky. Proč tedy není součástí strategie Evropa 2020? Co má Komisi v plánu udělat zejména pro to, aby plně využila potenciál vytváření pracovních míst v rámci udržitelného hospodářství v Evropě, vzhledem k tomu, že předseda Evropské rady zařadil tuto záležitost jako důležitý bod do své koncepce, protože se domnívá, že představuje velkou příležitost? Co hodlá Komise udělat?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – Musím vám připomenout, že to byla právě Komise, kdo odstartoval balíček opatření týkajících se změny klimatu a energetiky a kdo upozornil na velký potenciál tvorby pracovních míst v některých odvětvích takzvané ekologizace ekonomiky, a že to je také určitě prioritou do budoucna, jeden z nejdůležitějších cílů strategie EU 2020.

Jádrem strategie EU 2020 jsou cíle v oblasti změny klimatu a energetiky, počínaje 20% snížením emisí skleníkových plynů, přes získání 20 % energie z obnovitelných zdrojů až po 20% zvýšení energetické účinnosti.

Abychom například dosáhli cíle 20 % energie z obnovitelných zdrojů, vytvoříme pracovní místa v celém odvětví obnovitelných zdrojů energie. Je to tedy určitě základní prvek naší hospodářské strategie do budoucna a je to vlastně také jedním z hlavních cílů. Růst, a to nejen inteligentní růst a spravedlivý růst, ale také trvale udržitelný růst.

  Liisa Jaakonsaari (S&D). – (FI) Pane předsedo, zaznělo tady mnoho slov o mladých lidech, což je jedině správně. Existuje ale i další skupina, která je velmi vážně zasažena touto krizí zaměstnanosti, a tou jsou ženy. V době, kdy národní hospodářství upadají do dluhů a členské státy škrtají v rozpočtech, jsou tyto rozpočtové škrty často zaměřené na oblasti, jako je zdravotní péče a vzdělání, ve kterých pracují ženy.

Také bych se vás chtěla, pane Barroso, zeptat, co řeknete a jak hodláte postupovat vůči těm členským státům, které dělají škrty v oblasti lidských zdrojů, vzdělávání a zdravotní péče, a to navzdory tomu, že strategie EU 2020 říká, že musíme do těchto oblastí investovat? Jelikož v členských státech nyní zaznívá refrén „snížit, snížit, snížit“, a nikoli „investovat, investovat, investovat do lidí“, jak hodláte vůči těmto členským státům postupovat?

  José Manuel Barroso, předseda Komise. – U žen vzrostla k únoru 2010 na 9,3 %, oproti 9,8 % u mužů, takže je nižší než u mužů. Je však pravda, jak jste řekl, že zaměstnanost žen může v budoucnu vzbuzovat větší obavy, protože některá odvětví, která budou nejvíce zasažena plánovaným fiskálním zpřísněním, jsou právě ta odvětví, která jsou závislejší na zaměstnanosti žen.

Naším úkolem je teď požádat členské státy, aby se to odrazilo v jejich politikách a aby při tomto přechodu od krize k růstu odmítly možnost znevýhodnění žen. Domnívám se, že cílová míra zaměstnanosti – a to jsme také projednali s členskými státy v Evropské radě – by měla být zaměřena na podporu zaměstnanosti jak mužů, tak i žen. V některých členských státech pro to existuje velký potenciál. V některých členských státech je míra zaměstnanosti žen oproti mužům stále výrazně nižší.

  Předseda. – Pane předsedo Barroso, děkuji vám za odpovědi a za vaši přítomnost zde v Evropském parlamentu během doby vyhrazené pro otázky. Myslím si, že to bylo zajímavé.

Děkuji vám, kolegové, za vaši aktivitu během poslední hodiny.

S panem předsedou Barrosem se setkáme během doby vyhrazené pro otázky také příští měsíc.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PANÍ ROTH-BEHRENDTOVÁ
místopředsedkyně