Doslovný záznam ze zasedání

Úterý, 20. dubna 2010 - Štrasburk

12. Doba vyhrazená pro otázky předsedovi Komise

  Předsedající. – Dalším bodem programu je doba vyhrazená pro otázky (B7-0207/2010/rev. 1). Následující otázky jsou určeny Komisi.

Část první:

Otázka č. 25, kterou pokládá Georgios Papastamkos (H-0124/10)

Předmět: Ustavení evropského orgánu pro posuzování úvěruschopnosti

Zamýšlí Komise navrhnout vytvoření evropského orgánu, jenž by posuzoval úvěruschopnost členských států, které jsou členy eurozóny, a/nebo jejich úvěrové instituce?

  Michel Barnier, člen Komise. – (FR) Pane předsedající, chtěl bych poděkovat panu Papastamkosovi za tuto otázku k tématu, které ve své nynější funkci považuji za absolutně zásadní pro správné fungování hospodářství a finančních trhů.

Ratingové agentury hrají klíčovou úlohu v posuzování rizika spojeného se situací společností a z tohoto hlediska i členských států a krize ukázala, a to říkám mírně, že jejich pracovní metody byly a jsou nadále problematické a občas měly velmi vážné důsledky. Proto G20 velmi správně přijala pevné rozhodnutí zavést dohled a nová pravidla kontroly.

Chci vám připomenout, dámy a pánové, že v době krize Komise velmi rychle převzala své povinnosti v tomto ohledu a prioritu dala regulaci činnosti ratingových agentur za poslední dva roky. V září 2009, jinými slovy rok po pádu společnosti Lehman Brothers, bylo s podporou Parlamentu přijato nařízení o ratingových agenturách. Chtěl bych vzdát zvláštní hold práci vašeho zpravodaje pana Gauzèse, který se věnoval problémům způsobeným pracovními postupy těchto agentur, které významně přispěly k finanční krizi.

Nařízení, o němž hovořím, zavedlo systém povinné registrace všech ratingových agentur zřízených na území Evropské unie. Předepsalo řadu přísných požadavků: zaprvé zajistit, aby bylo skoncováno s možnými konflikty zájmů, zadruhé revidovat a zlepšit kvalitu ratingů a používané metodiky a konečně zajistit, aby tyto ratingové agentury pracovaly transparentním způsobem.

Dámy a pánové, jsem přesvědčen, že nová pravidla týkající se ratingových agentur, o nichž jsem právě hovořil, rozhodně posílí nezávislost a bezúhonnost posuzování úvěruschopnosti, zprůhlední činnost ratingových agentur a zlepší kvalitu ratingů, včetně ratingů týkajících se státního dluhu členských států, tedy zemí Evropské unie, a finančních institucí EU. To je fáze, v níž se právě nacházíme.

Pane Papastamkosi, co se týče zřízení veřejného evropského orgánu pro posuzování úvěruschopnosti, které požadujete, tento nápad se stává součástí rozpravy o možných alternativách nynějšího ekonomického modelu ratingových agentur, který je znám jako model placený emitentem. Je třeba pečlivě zhodnotit dopad uskutečnění takové myšlenky, zejména pokud jde o odpovědnost.

Mou prioritou dnes samozřejmě je, pane Papastamkosi, aby nařízení z roku 2009 bylo řádně prováděno a aby stávající reformovaný systém fungoval. Nicméně vaši myšlenku na vytvoření evropského orgánu pro posuzování úvěruschopnosti nevylučuji. Musí být zvážena na základě hodnocení nařízení z roku 2009 a jeho dopadů na ratingové agentury. Toto hodnocení je navíc stanoveno v nařízení a Komise je musí předložit Parlamentu a Radě v období od nynějška do prosince 2012.

Já mohu potvrdit, že Komise brzy navrhne změnu nařízení o ratingových agenturách, aby pověřila nový Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) celkovou odpovědností za dohled nad těmito agenturami. Vy jste to v Parlamentu požadovali při jednání o nařízení a hlavy států nebo vlád dosáhly dohody, pokud jde o tuto zásadu. Proto tuto změnu provedeme. Jsem přesvědčen, že posun k novému orgánu pro dohled nad ratingovými agenturami posílí a zlepší předpisový rámec, který máme v Evropské unii k dispozici.

  Georgios Papastamkos (PPE). – (EL) Pane předsedající, chtěl bych poděkovat komisaři Barnierovi za odpověď a chtěl bych říci, pane komisaři, že je to téma, k němuž jsem opakovaně vykonával parlamentní kontrolu od roku 2006, tedy jinak řečeno, dříve než vypukla mezinárodní hospodářská krize.

Podle mého názoru jsou tu dva paradoxy: existují mezinárodní ratingové společnosti, ale nepodléhají mezinárodnímu dohledu. Druhým paradoxem je, že se v souvislosti se soukromými projekty a zájmy mimo Evropu jedná svévolně proti evropským orgánům a členským státům.

Chtěl bych – a k tomu vyzývám, pane komisaři –, aby Evropa jednala pohotověji a rychleji, a nakonec bych chtěl vědět, kde je bude ze zeměpisného hlediska sídlo a jak bude rozdělován obrat těchto úvěrových společností.

  Michel Barnier, člen Komise. – (FR) Pane předsedající, pane Papastamkosi, vím o vašem dlouhodobém odhodlání, a proto vítám tento dialog, který mezi námi otevíráte dnes poprvé, neboť já osobně jsem ve funkci jen několik týdnů.

Přihlížím k tomuto novému nařízení, které navrhla předchozí Komise pod vedením pana Barrosa a které zlepšuje situaci. Zmínil jsem nové požadavky, které budou uloženy ratingovým agenturám, a hovořil jsem o nejnovějším pokroku, k němuž dojde v souvislosti s návrhem, který vám předložím na základě vašeho přání a bude se týkat dohledu vykonávaného Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy (ESMA).

Máte pravdu v tom, co říkáte: není to jediná oblast, v níž nyní na vysoce integrovaném společném a jednotném trhu vidíme, že existují podniky, zejména finanční podniky, které již nejsou ve vlastnictví skupin z daného státu. Chtěl bych vám připomenout, pane Papastamkosi, že v polovině zemí naší Evropské unie patří 50 % bankovního průmyslu skupinám z jiných zemí.

Nacházíme se tak na integrovaném trhu s podniky, které jsou velkou měrou nadnárodní, ale dohled zůstal na národní úrovni. Naším úkolem je tedy zajistit integraci, k tomu jsme se zavázali. S novými pravomocemi, které dostala ESMA, se mezinárodní – řekněme evropský – dohled, po kterém voláte, stane skutečně realitou.

Pokud se týká vaší země, která utrpěla tento otřes, musíme být velmi opatrní. Nevrhnu se rovnou do vyvozování závěrů z toho, co se stalo. Musíme být obezřetní ve všech případech, kdy ratingové agentury dospějí k rozhodnutím ohledně členských států a vyhodnotí jejich hospodářskou situaci a veřejnou úlohu. Proč? Protože tady je skutečně v sázce suverenita státu, cena jeho dluhu a v konečném důsledku situace jeho daňových poplatníků, kteří podle mého názoru příliš často nesou hlavní břemeno problémů. To bylo mimochodem předmětem návrhů, které jsem předložil v sobotu na zasedání Rady Ecofin v Madridu, ohledně předvídání, předcházení a řízení budoucích krizí, aby daňoví poplatníci nemuseli vždy nést hlavní břemeno problémů.

Jsem si dobře vědom účinků rozhodnutí přijímaných ratingovými agenturami a účinku, který mají tato rozhodnutí na chování investorů. Proto potřebujeme pevné a náročné právní předpisy a tyto agentury musí zvažovat veškerou svou odpovědnost a musí na ně být dohlíženo, aby tak činily. Budou na ně dohlížet evropské orgány na základě návrhů, které předložím koncem tohoto roku.

  Franz Obermayr (NI). – (DE) Pane předsedající, děkuji vám za tuto vynikající zprávu. Naplňuje mne velkým optimismem, že zřízení evropské ratingové agentury konečně zruší naši závislost na soukromých agenturách z USA. V této souvislosti mne však nezajímá jen umístění, ale i funkční a strukturální složení tohoto evropského ratingového orgánu. A konečně, taková organizace nesmí být bezzubá. Zajímají mne pochopitelně očekávané důsledky její práce a důsledky, pokud bude mít člen eurozóny špatný úvěrový rating.

  Michel Barnier, člen Komise. - (FR) Pane Obermayre, pan Papastamkos se mě zeptal na možnost, kterou on podporuje, a tou je zřízení evropského orgánu pro posuzování úvěruschopnosti. Tato agentura, rozuměl-li jsem dobře jeho myšlence, by měla být veřejná.

Já jsem k této věci nezaujal stanovisko. Mohu možná dodat, že to není směr, jímž se ubírala Komise, neboť její návrh se soustředil prostřednictvím nařízení, které přijala tato sněmovna, na reformu stávajícího systému agentur, jež jsou soukromé, a na velmi přísnou konsolidaci požadavků na transparentnost, aby nedocházelo ke střetům zájmu, a na poctivost jejich ratingové činnosti. To je fáze, v níž se právě nacházíme. Toto nařízení je nyní na stole, vstoupí v platnost co nejdříve, bez prodlení – o tom už jsem se mimochodem zmínil – a my pak dokončíme tento plán tím, že svěříme úlohu dozorce Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy.

Pokud jde o tuto novou agenturu, kterou pan Papastamkos tolik chce, nevylučuji ji. Potřebujeme však opravdu čas, abychom vyhodnotili změny v obchodním modelu, které myšlenka evropské ratingové agentury znamená. Je to myšlenka, která se mi zdá zajímavá, ale je třeba ji pečlivě vyhodnotit. Proto neřeknu, kdo bude její součástí nebo jak bude pracovat, protože to nevím. Byla by zde i otázka zasahování veřejných orgánů do práce takové agentury. Přísné podmínky používané pro soukromé ratingové agentury by se měly použít i pro evropskou veřejnou agenturu, zejména pravidla pro střet zájmů.

Pokud bychom se vydali cestou vytvoření nové evropské veřejné agentury, takové otázky by se objevily. Upřímně řečeno, abychom na takové věci mohli vážně pracovat a nemuseli improvizovat, potřebovali bychom především mít čas a přijmout rozhodnutí nezbytná k provádění reformovaného systému, který jste schválili tímto nařízením, a zadruhé bychom potřebovali čas věnovat se vážně všem záležitostem, zejména těm, které jsem právě zmínil.

  Předsedající. – Pravidlem je, že není-li autor přítomen, otázka se nebere v potaz. Vzhledem k mimořádným okolnostem tohoto plenárního zasedání to však můžeme udělat tak, že přečtu jména těch poslanců, kteří nejsou přítomni, a ti dostanou na své otázky písemné odpovědi. K jejich otázkám však nebude rozprava v plénu.

Takže poslanci, kteří nejsou přítomni, ale dostanou písemnou odpověď, jsou v pořadí, v jakém byly předloženy otázky, pan Balčytis a paní Morkūnaitė-Mikulėnienėová.

Část druhá

Otázka č. 28, kterou pokládá Liam Aylward (H-0155/10)

Předmět: Volba spotřebitele a technologie smartphone

Rostoucí obliba smartphonů vytváří nový trh, pokud jde o technologii, software a aplikace. Někteří provozovatelé smartphonů a inteligentních zařízení svazují spotřebitele a podmínky trhu nastavují tak, aby měli úplnou kontrolu nad chováním spotřebitele, pokud jde o přístup k softwaru, prohlížečům a aplikacím. Zdálo by se, že za těchto okolností je volba spotřebitele omezována. Má Komise v úmyslu zabývat se právy a volbou spotřebitele na tomto rostoucím digitálním trhu a může poskytnout informace o tom, zda by otevřené operační systémy měly představovat budoucnost pro uživatele smartphonů?

  Joaquín Almunia , místopředseda Komise. – Komise pečlivě sleduje vývoj týkající se technologie smartphone a příslušných trhů. Jak pan poslanec ve své otázce uznává, vznikly v některých případech nové trhy.

Komise je plně odhodlána zajistit, aby byla dodržována obecná pravidla a zásady EU týkající se hospodářské soutěže, přičemž bere ohled na dynamické a rychle se měnící okolnosti na trhu. Jak ukázaly nedávné případy, jako byl Microsoft a Intel, Komise je bude vymáhat, aby zajistila, že hospodářská soutěž v této oblasti v případě potřeby umožní spotřebitelům vybrat si mezi různými možnostmi a mít tak prospěch z technického rozvoje a inovací. V tomto ohledu si Komise zároveň uvědomuje – i když uznává, že za evropským úspěchem druhé a třetí generace mobilních telefonů stojí patentovaná technologie – vynikající technický rozvoj podněcovaný neziskovými technologiemi.

I když musíme nechat na průmyslu, aby rozhodl, jaký konkrétní obchodní model chce užívat, a na trhu, aby zvolil vítěze, Komise zdůrazňuje význam interoperability při podpoře zásadní hospodářské soutěže mezi technologiemi od různých společností a pomoci předcházet jejímu uzavření. V této souvislosti Komise vítá použití otevřenosti, která může zabránit nekalému přenášení dominantního postavení mezi sousedícími trhy. Tomuto účelu slouží otevřené platformy, které umožňují vytvoření soutěžících trhů v oblasti softwarových systémů.

  Liam Aylward (ALDE). – Chci poděkovat panu komisaři za odpověď. Jen lehce změním téma, v poslední době se vyskytla řada ohlasů týkajících se koncepce cenzury obsahu, která se u této technologie objevuje. Operátoři a výrobci softwaru některé aplikace odmítli v důsledku jejich politického obsahu.

Co může Komise udělat, aby zajistila větší konkurenci v přístupu k informacím prostřednictvím nových technologií a dodržování práva na svobodu slova?

  Joaquín Almunia , místopředseda Komise. – Vím, že záležitosti, o nichž se zmiňujete ve své druhé otázce, mohou způsobit problémy s konkurencí na trhu.

Tuto záležitost neustále pečlivě sledujeme, ale nemohu se vyjádřit k jednotlivým šetřením, která v současné době probíhají nebo se připravují. Jsem si však plně vědom, že otázky, které jste položil, a obavy, které jste předložil Parlamentu, jsou skutečné, a mojí úlohou a úlohou orgánu pro hospodářskou soutěž je sledovat situaci a zabránit dominantnímu postavení a zablokování trhu, překážkám pro nově příchozí a konečně i problémům spotřebitelů a uživatelů těchto nových technologií, kteří by měli mít z rozvoje a zlepšování technologií prospěch, a neměli by jím být poškozováni.

  Paul Rübig (PPE). – (DE) Pane Barniere, v prvním nařízení o roamingu pro výměnu dat a telefonii jsme stanovili povinnost „must-carry“, což znamená, že každý operátor v Evropě musí být schopen dostihnout každého zákazníka. Nyní se najednou objevují spory vyplývající ze skutečnosti, že operátoři stahují tyto služby ze sítí a nejsou připraveni poskytovat nezbytnou podporu. Nemyslíte si, že je nezbytné, aby vnitrostátní regulační orgány v tomto případě zasáhly?

  Franz Obermayr (NI). – (DE) Vítám skutečnost, že Komise se tímto problémem zabývá z pohledu hospodářské soutěže. Moje otázka zní: rozhodoval Soudní dvůr Evropské unie v podobných případech a mohly by tyto případy být citovány v souvislosti s tímto druhem omezení přístupu? Pokusili se již nějací uživatelé technologie smartphone žalovat své poskytovatele služeb?

  Joaquín Almunia , místopředseda Komise. – Pokud jde o tuto otázku, myslím si, že bychom měli podle potřeby kombinovat nástroje nařízení a hospodářské soutěže.

Co se týče některých aspektů uvedených v otázkách a ve vašem vystoupení, nástroje hospodářské soutěže byly užitečné a budou nadále užitečné, ale nevylučuji, že Komise kdykoli, kdy to bude vhodné, použije regulační pravomoc, kterou disponujeme. Udělali jsme to v minulosti a můžeme to udělat v budoucnosti.

Myslím si, že nejlepším řešením je vhodná kombinace hospodářské soutěže a nařízení, nikoli jako alternativních nástrojů, ale jako vzájemně se doplňujících nástrojů. A pokud jde o vaši otázku, promiňte mi, pane poslanče, já nejsem právník a ani v nejmenším nic nevím o stížnostech jednotlivých občanů u soudů. Vždy když dostaneme nějaké informace a někdy i stížnosti, a pokaždé, když máme potřebu reagovat, neboť se domníváme, že informace, které jsme obdrželi, nebo stížnosti, jež byly Komisi zaslány, si zaslouží reakci z naší strany – a vy jste viděl náš nástroj –, učiníme tak.

Jak jsem uvedl ve své předchozí odpovědi, v této oblasti, v této záležitosti, ohledně těchto problémů, zabýváme se určitým šetřením, ale nemohu to zveřejnit, neboť musím být ze zásady diskrétní.

  Předsedající. – Další autor, pan Toussas, který je nepřítomen, a pan Ziobro, dostanou písemné odpovědi, jak bylo vysvětleno již dříve.

Otázka č. 32, kterou pokládá Nikolaos Chountis (H-0125/10)

Předmět: Činnost ratingových agentur

Den poté, co řecká vláda oznámila přijetí úsporných opatření, ratingová agentura „Moody's“ pohrozila, že sníží hodnocení úvěruschopnosti pěti největších řeckých bank.

Podle mezinárodní ratingové agentury může být růst nezaměstnanosti a pokles skutečných příjmů zdrojem dalšího tlaku na řecký bankovní systém, který se již potýká s poklesem ziskovosti a snižováním hodnoty svých aktiv.

Vzhledem k tomu, že zveřejněná prohlášení tohoto typu živí spekulace, co Komise soudí o situaci řeckého bankovního systému?

Jaká opatření hodlá přijmout v souvislosti s „činností“ ratingových agentur??

  Karel De Gucht, člen Komise. – Finanční krize v Řecku nevznikla v bankovním sektoru, ale ve veřejném sektoru. Vzrostla však zranitelnost bankovního sektoru v důsledku toho, že banky byly vystaveny účinkům řeckých státních dluhopisů, a ještě více v důsledku špatných vyhlídek hospodářského růstu.

Komise bere při provádění vlastní analýzy řeckého hospodářství a finančního systému v úvahu rozmanité zdroje informací, včetně ratingových agentur. V této souvislosti Komise pečlivě sleduje provádění dodatečných fiskálních opatření oznámených řeckými orgány dne 3. března 2010 a přijatých řeckým parlamentem dne 5. března 2010 s cílem dosáhnout rozpočtových cílů na rok 2010.

Komise pozorně sleduje vývoj v řeckém bankovním sektoru. Přibližně 8 % bankovních aktiv je ve formě státních dluhopisů nebo půjček, i když státní a nesplácené úvěry pravděpodobně nedosáhnou v roce 2010 osmi procent v důsledku slabého hospodářství.

Řecké banky jsou kromě toho silně závislé na refinančních operacích ECB, neboť krátkodobé financování bylo na mezinárodních peněžních trzích zastaveno. Komise odpovídá za zajištění makrofinanční stability v eurozóně a v EU jako celku. Banky v jiných zemích EU jsou totiž vystaveny řecké krizi zejména prostřednictvím svých portfolií státních dluhů, přičemž nejvíce se to týká Francie a Německa.

I když toto ohrožení není co do HDP příliš velké, bude znatelnější, pokud jde o bilance jednotlivých bank. V tomto okamžiku je přibližně 10 % bilančních sum řeckých bank investováno v jižní a východní Evropě, což představuje další přenosový kanál.

  Nikolaos Chuntis (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, děkuji panu komisaři za odpověď. V Řecku samozřejmě existují problémy s bankami. Existuje likvidita, kterou způsobil řecký veřejný sektor, jenž bohužel nejde cestou reálného hospodářství, ale já bych chtěl zdůraznit, že pokaždé, když Řecko ohlásí nějaká opatření, určité formy poskytování úvěrů, známé ratingové agentury přijdou a sníží rating Řecka a řeckých bank.

To je smutná úloha. Rozprava proběhla již dříve a já ji nechci znovu vyvolávat. Tyto ratingové agentury, které jsou soukromými firmami z USA, jsou skutečně nespolehlivé a já považuji za nepřijatelné, aby je Evropská centrální banka a evropské orgány považovaly dokonce ještě dnes za důležité. Otázka, která vyvstává, a odpovědi, které jsme slyšeli dříve, jsou následující: ano, záležitost může být regulována v roce 2013. Může nyní Evropská unie a orgány přestat brát v úvahu ratingy těchto agentur?

  Karel De Gucht, člen Komise. – Jak jsem již řekl, Komise bere v úvahu nejen ratingové agentury, ale i svou vlastní analýzu. Evropská komise sleduje velmi pečlivě vývoj ve veřejném a bankovním sektoru v Řecku, takže docházíme k vlastním závěrům a Radě předkládáme návrhy na základě těchto závěrů. Existuje samozřejmě ještě něco dalšího a tím je činnost ratingových agentur. To jsou soukromé společnosti, které jsou velmi vlivné, pokud jde o finanční trhy, ovšem to nespadá do odpovědnosti Evropské komise.

  Morten Messerschmidt (EFD). – (DA) Pane předsedající, hodně se zabýváme tím, co bychom mohli dělat, abychom zmírnili problém vyplývající z finanční krize. Pane komisaři, viděl jsem, že jste nedávno v médiích navrhoval, že v budoucnosti by členské státy měly předkládat návrhy rozpočtů Komisi před tím, než budou projednány a schváleny vnitrostátními parlamenty. Byl bych rád, kdybyste nám podrobněji vysvětlil, jak bude Komise v budoucnu moci komentovat návrhy rozpočtů členských států dříve, než tak budou činit vnitrostátní parlamenty. To zní mimořádně zajímavě. Chtěl bych o tom slyšet víc.

  Georgios Papanikolaou (PPE). – (ES) Pane předsedající, pane komisaři, děkuji vám za odpověď. Velmi pozorně jsem si vyslechl informace, které jste nám předal, a to, jak jste vysvětlil stanovisko Komise.

Snažím se dospět k závěru. Kdyby někdy v bezprostřední budoucnosti měla jiná země eurozóny podobné problémy s ratingovými agenturami a s tlaky na trhu, vydáme se toutéž, již vyšlapanou cestou? Zaujmeme přístup „počkáme a uvidíme“? Budeme předpokládat, že s přístupem, jaký jsme až doposud zaujímali k problému Řecka, vyřešíme strukturální problémy v eurozóně, které se v určité chvíli mohou týkat dalších členských států?

  Karel De Gucht, člen Komise. – Nejprve bych chtěl připomenout, že na tyto otázky odpovídám místo komisaře Rehna, který je nemocný, tedy toto není zrovna moje oblast působnosti, ale k otázkám, které zazněly ohledně vnitrostátního rozpočtu, mohu říci, že jsme minulý týden v kolegiu poprvé diskutovali o tom, jaká opatření by měla být přijata pro budoucí sledování. Je to pochopitelně jedno z témat, o nichž se bude jednat, ale je jasné, že v této chvíli k němu ještě nepadlo rozhodnutí. Proběhla pouze rozprava, aby bylo jisté, že o věci se v kolegiu řádně diskutuje, a příslušný komisař přijde co nejdříve s návrhy. Pak s ním můžete samozřejmě diskutovat přímo.

Ke druhé otázce, Komise nemá důvod přistupovat k Řecku jinak než k jakémukoli jinému členskému státu, takže doufám, že tuto otázku již nikdy nedostaneme, a pokud bychom ji znovu dostali, naše stanovisko by bylo naprosto stejné.

  Předsedající. Otázka č. 30, kterou pokládá Brian Crowley (H-0172/10).

Předmět: Strategie EU pro širokopásmové připojení

Mohla by Komise nastínit, jaká opatření hodlá přijmout s cílem podpořit přístup k vysokorychlostnímu internetu v celé Evropské unii, zejména ve venkovských oblastech?

  Neelie Kroes, místopředsedkyně Komise. – Ve světě, který rychle vstupuje do nového digitálního věku, musí být Evropa vybavena technologií pro širokopásmovou infrastrukturu, která bude skutečně hnacím motorem zítřka. Rada stanovila na zasedání v březnu 2009 orientační cíl dosáhnout do roku 2013 stoprocentního pokrytí. Strategie Evropa 2020 posunula tuto výzvu o krok kupředu tím, že stanovila vysokorychlostní širokopásmové cíle do roku 2020 na 30 megabitů za sekundu pro všechny Evropany, včetně lidí žijících ve venkovských oblastech, a na 100 megabitů za sekundu pro 50 % domácností používajících internet.

Digitální agenda pro Evropu, tedy jedna ze sedmi hlavních aktivit v rámci EU 2020, stanoví strategii na podporu vysokorychlostního internetu v Evropě a má být v blízké budoucnosti schválena. Po agendě budou následovat tři dokumenty k širokopásmovému připojení: zaprvé, sdělení o širokopásmovém připojení, které uvádí podrobnosti o provádění agendy, pokud jde o širokopásmové připojení; zadruhé, doporučení ohledně přístupových sítí nové generace (NGA), jehož cílem je objasnit základ a podpořit investice do vysokorychlostního internetu, a zatřetí, první program politiky rádiového spektra, který bude základem strategie Komise při vytváření dostatečného spektra pro bezdrátové širokopásmové připojení.

Kroky na podporu vysokorychlostního širokopásmového připojení v digitální agendě zahrnují nejen závazek Komise, ale i návrhy pro členské státy. Tyto návrhy postaví do středu pozornosti rozvoj vnitrostátních strategií širokopásmového připojení, které zahrnují podporu soukromých investic při použití pravidel urbanistického plánování, mapování infrastruktury a vyjasňování ohledně omezení vlastnických práv a členské státy tak mohou podstatně snížit investiční náklady a připravit tak schůdnější plány. Soustředí se také na překlenutí finanční mezery tím, že na financování vysokorychlostního širokopásmového připojení plně využijí dostupné strukturální fondy, a tam, kde neexistují žádné pobídky pro soukromé financování, využijí přímé veřejné financování.

Komise zkoumá dostupné možnosti, jak zvýšit soukromé a veřejné investice do přístupových sítí nové generace a splnit tak dohodnuté cíle. Jednou ze zvažovaných možností, jak překlenout mezeru mezi tím, co se požaduje, a tím, do čeho je trh připraven investovat, bude finanční inženýrství.

  Liam Aylward, zastupující autora. – Vzhledem ke skutečnosti, že žijeme ve stále více digitalizovaném světě, jak jste potvrdila, kde se velká část našich každodenních činností odehrává online, jsou skupinou, která je podle mého názoru opomíjena, starší občané, kteří mají omezený přístup k internetu, nebo jej vůbec nemají. Co můžeme udělat, abychom zajistili, že tito lidé nebudou vyloučeni ze společnosti, a co můžeme udělat, abychom jim pomohli?

  Neelie Kroes, místopředsedkyně Komise. – Nejen Komise, ale i Rada přijala moudré rozhodnutí, tedy stanovit si orientační cíl dosáhnout do roku 2013 stoprocentního pokrytí. Sto procent je sto procent, takže kdokoli, koho máte na mysli, by měl mít stroprocentně pokrytí.

  Malcolm Harbour (ECR). – Velmi vítám tuto otázku pana Crowleyho a skutečně mě zajímá to, že v Irsku dochází k prvnímu zavádění bezdrátového širokopásmového připojení, které poskytne přístup první generace venkovským komunitám, což je, myslím si, vzrušující iniciativa.

Chtěl jsem se vás zeptat konkrétně na věc, která se objevila při práci, kterou dělám, tedy na kritéria státní podpory na pomoc místním iniciativám v oblasti širokopásmového připojení. Některé místní orgány, které znám, se pokoušely spolupracovat s veřejnými orgány na konsolidaci poptávky, aby mohly investorům předložit realizovatelný balíček.

V některých případech je to však zjevně považováno za porušení kritérií státní podpory. Takže bych se chtěl zeptat, zda by vaše služby mohly podpořit některé z těchto obecních projektů tím, že by poskytly jasná vodítka ke kritériím státní podpory a podpořily tak partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem, které by bylo klíčové pro dosažení univerzálního širokopásmového připojení, s čímž souhlasím.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D). – (RO) Paní komisařko, plán hospodářské obnovy poskytuje částku ve výši 1 miliardy EUR na až stoprocentní pokrytí širokopásmovou infrastrukturou. Chtěla bych se vás vzhledem k významu zřízení této infrastruktury zeptat, v jaké fázi se projekt nachází.

  Neelie Kroes, místopředsedkyně Komise. – Jsem ráda, že jsem dostala první otázku, neboť hovoříme-li o širokopásmovém připojení, opravdu nejde jen o kabelová vlákna, ale i o bezdrátové připojení, například prostřednictvím satelitu atd. Takže když odpovídám panu poslanci, že jde o stoprocentní pokrytí, neuvádím, jakým způsobem bude problém řešen nebo vyřešen.

Jsem ale docela optimistická, pokud jde o Irsko a jeho úroveň investic. Když byla příležitost čerpat ze strukturálních fondů, zejména fondů zaměřených na tyto záležitosti a investice do nich, Irsko tuto příležitost plně využilo. Míra čerpání činila necelých 50 %. Při srovnání s jinými členskými státy jsem byla zděšena, neboť tam to někdy byla třetina a někdy tato příležitost nebyla využita. Investování do tohoto druhu infrastruktury je skutečně přínosem pro budoucnost a pro obnovu hospodářství a tvorbu pracovních míst.

Někdy jsem však vděčná aspoň za to, co je, a také za své zkušenosti z minulosti. Ve své předchozí funkci jsem měla tu výsadu, že jsem revidovala pravidla pro státní podporu. Jedno z těchto revidovaných pravidel pro státní podporu mělo například souvislost s širokopásmovým připojením. Při revizi jsme rozšiřovali pokyny ohledně toho, jak, kdy a jakým způsobem lze s podporou nakládat.

Mimochodem, Evropská investiční banka prověřuje možnosti, jak využít její fondy a podpořit investování do inženýrských prací. Myslím si, že nyní, po nedávné revizi pravidel pro státní podporu, je zcela jasné, co je možné a co není přijatelné. Vždycky můžete požádat spolupracovníky Joaquína Almunii, aby vám poskytli vodítka, takže neváhejte, pokud si něčím nejste jisti.

Konec konců si musíme uvědomit, že to je skutečně partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem, které je v těchto záležitostech velmi důležité. Samozřejmě to závisí na členském státu a na tom, o co se jedná, ale celkem vzato si myslím, že stoprocentní pokrytí – opakuji se – je skvělý cíl, a zatím hovoříme o 50 %. Vím, co je to 100 megabytů, ale co si mám představit? Mrknutí oka je méně než 100 megabytů, takže hovoříme o ohromném kroku vpřed. Takže opatření v oblasti širokopásmového připojení a to, co se nás v této rozpravě týká, se má uskutečnit dříve než v roce 2011.

  Předsedající. – Otázka č. 33, kterou pokládá Bernd Posselt (H-0128/10)

Předmět: Velká Británie, Švédsko a euro

Jak posuzuje Komise rizika, která hrozí EU jako jednotnému hospodářskému prostoru z toho důvodu, že členské státy jako Velká Británie a Švédsko doposud nezavedly euro, a jaká opatření a iniciativy plánuje Komise v této oblasti na nové volební období?

  Karel De Gucht, člen Komise. – Hospodářské výhody z přijetí eura mají jak členské státy, které vstoupí do eurozóny, tak eurozóna jako celek. Podrobnou argumentaci k této záležitosti lze nalézt například ve zprávě Komise z roku 2008 EMU@10.

Podle Smluv jsou všechny členské státy povinny vstoupit do eurozóny, jakmile splní nezbytné podmínky. Ovšem Dánsko a Spojené království si vyjednaly ustanovení o výjimkách, které jim umožňuje zůstat mimo eurozónu.

Pokud se Dánsko nebo Spojené království rozhodnou požádat o členství v eurozóně, budou předmětem téhož posouzení konvergence jako kterýkoli jiný kandidát, tak jak tomu bylo u jiných členských států, které již do eurozóny vstoupily. Komise by jejich přípravy plně podporovala, včetně příprav na faktickou změnu měny.

Švédsko nemá ustanovení o výjimkách. V současné době nesplňuje všechna kritéria pro zavedení eura. Především se nepodílí na nástroji mechanismu směnných kurzů a některé součásti právních předpisů jeho centrální banky by bylo třeba změnit tak, aby byly slučitelné s členstvím v eurozóně. Komise se nicméně domnívá, že ty členské státy, které v současné době nejsou schopny splnit všechna konvergenční kritéria pro vstup do eurozóny, by se měly snažit tyto podmínky splnit.

  Bernd Posselt (PPE). – (DE) Pane de Guchte, mám jen dvě dodatečné poznámky. Zaprvé, pokusí se Komise přimět Švédsko, aby splnilo své povinnosti? Švédsko má podle Smluv nějakou povinnost a tu nelze vykládat subjektivně.

Zadruhé, co se děje s Estonskem? Myslíte si, že Estonsko se v dohledné době stane členem, možná dokonce letos?

  Karel De Gucht, člen Komise. – Jak jsem právě uvedl, Švédsko neplní některá kritéria. Zmínil jsem dvě kritéria: nepodílí se na mechanismu směnných kurzů a některé součásti právních předpisů jeho centrální banky by bylo třeba změnit tak, aby byly slučitelné s členstvím v eurozóně. Zdá se mi, že to jsou kritéria, která je dejme tomu možno splnit. Nejde o ekonomická kritéria v souvislosti s dluhem nebo deficitem. Pokud jde o to, zda Komise podnikne v tomto ohledu nějaké kroky, je na vás, abyste se obrátili na komisaře, který je k tomu příslušný, na pana Rehna, jenž je bohužel v tuto chvíli nemocný.

Pokud jde o Estonsko, pokud vím, stále podává zprávy o konvergenčních kritériích a Komise k tomu nezaujala konečné stanovisko.

  Předsedající. – Otázka č. 34, kterou pokládá Georgios Papanikolaou (H-0130/10)

Předmět: Snižování počtu pracovních míst v soukromém sektoru

Zástupce Komise Amadeu Altafaj dne 4. března t.r. prohlásil, že po snížení počtu pracovníků v řeckém veřejném sektoru bude velmi pravděpodobně následovat podobné opatření v soukromém sektoru.

Z ekonomického hlediska by takový vývoj hospodářský pokles jenom zhoršil, neboť by výrazně snížil poptávku a domácí spotřebu. Přímým důsledkem by bylo snížení příjmů státního rozpočtu. Může Komise uvést, kde bere optimismus k tomu, aby se domnívala, že snížení spotřební kapacity představuje pro Řecko zaručený způsob, jak se z hospodářského poklesu vymanit? Autor otázky se domnívá, že není nutné mít zvláštní ekonomické znalosti, abychom si byli jisti, že snížení spotřební kapacity vede přímo k prohloubení hospodářského poklesu.

  Karel De Gucht, člen Komise. – Podle ukazatelů došlo v posledním desetiletí k oddělení vývoje mezd a produktivity v Řecku. V důsledku toho došlo ke ztrátě konkurenceschopnosti, která se odráží v trvalém deficitu běžného účtu a snížení podílu na vývozních trzích. Těžkopádnost trhu práce a nastavení mezd byly shledány jako významný faktor, který stojí za přílišným růstem platů v Řecku a z něj vyplývajícím rozdílem nákladů na jednotku práce oproti hlavním obchodním partnerům.

V posledních letech přispěla k hospodářskému růstu hlavně domácí poptávka živená bujným růstem všeobecných státních výdajů a příjmů domácností. Konečná soukromá spotřeba na obyvatele se zvýšila o více než 80 % oproti minulému desetiletí. Tento model byl jasně neudržitelný a vyústil ve vytvoření znatelného fiskálního, tedy vysokého všeobecného státního deficitu a v růst dluhu, zvýšil úrokové splátky a makroekonomiku, což přineslo vysoký deficit běžného účtu a odliv zahraničního dluhu příjmové nerovnováhy.

Zvýšené finanční potřeby vlády vyústily v to, že veřejný sektor pohltil velkou část dostupných financí, čímž vyloučil soukromý sektor a nepříznivě ovlivnil perspektivy ekonomického růstu. Omezení platů v celé ekonomice společně se snížením mezd ve veřejném sektoru, které hrají důležitou úlohu signálu pro soukromý sektor, a úsporná opatření ve fiskální oblasti jsou tedy nezbytná, aby postavila řecké hospodářství pevněji na nohy tím, že se obnoví konkurenceschopnost a bude dosaženo fiskální konsolidace.

Komise si je vědoma, že úsporná fiskální opatření a omezení mezd může mít krátkodobý negativní dopad na poptávku. Nicméně vzhledem ke stávající situaci, v níž se Řecko nachází, jsou tato opatření nutná k obnovení důvěry na trhu a k položení základů udržitelnějšího růstového modelu pro řecké hospodářství v dlouhodobém výhledu.

Řecko přijalo ambiciózní program na vyrovnání deficitu a na reformu své veřejné správy a hospodářství. Konsolidační opatření, která Řecko přijalo, jsou důležitá pro posílení fiskální udržitelnosti a tržní důvěry a velmi je uvítala Komise, Euroskupina, Evropská centrální banka i Mezinárodní měnový fond.

Odvážná opatření obsažená v programu stability a balíčky oznámené v únoru a v březnu 2010 zahrnují nejen předpokládané mzdové škrty a omezení příspěvků vyplácených státním úředníkům a velikonočních, letních a vánočních bonusů, ale i opatření na zlepšení mechanismu výběru daní, rozšíření daňového základu a zvýšení daňové morálky.

Ve sdělení přijatém dne 9. března 2010 došla Komise k závěru, že Řecko provádí rozhodnutí Rady ze dne 16. února 2010 a že na základě dostupných informací se zdá, že fiskální opatření oznámená řeckými úřady dne 3. března jsou dostatečná k zabezpečení rozpočtových cílů roku 2010.

  Georgios Papanikolaou (PPE). – (EL) Pane předsedající, pane komisaři, Řecký národní statistický úřad oznámil ve svém nejnovějším sdělení (myslím, že to bylo dnešní sdělení), že nezaměstnanost v Řecku stoupla na 11,3 %, z čehož téměř polovinu (45 %) tvoří mladí lidé do 34 let. V nejproduktivnějším věku 25–34 let je nezaměstnanost 14,6 %. Chtěl bych rovněž zdůraznit, že tato generace mladých lidí v Řecku má mimořádně nízké platy, o hodně nižší, než je evropský průměr. Je to generace 700 EUR, jak se jí říká v Řecku, a obáváme se, že platy půjdou ještě níž.

Myslím si tedy, že musíme být velmi opatrní, když takto generalizujeme, zejména v době tak obtížné kvůli nezaměstnanosti, neboť řecká společnost má obavy, jak jistě chápete. Myslíte si, že když v Řecku je tak vysoká nezaměstnanost a všechny tyto problémy, můžeme se vrátit k růstu pomocí nových škrtů a dalšího propouštění nadbytečných zaměstnanců?

  Karel De Gucht, člen Komise. – Nezaměstnanost v Řecku nám samozřejmě dělá velké starosti, a nejenom v Řecku, ale i ve zbytku Evropské unie. Na druhé straně je také velmi důležité, aby byly respektovány základní ekonomické zásady, a pokud po určité období platy rostou rychleji než produktivita, pak je tu problém, a to se přesně stalo v Řecku. Dovedu si představit, že je to obrovský problém, zejména pro mladé lidi, a my aktivně sledujeme situaci, ale jsme i toho názoru, že zásadní je dlouhodobá finanční udržitelnost členského státu evropské měnové unie.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, moje otázka se týká zásady, jež stojí v pozadí, a důvodu, proč můj kolega pokládal otázku.

Řekl, že zástupce pana Rehna navrhl, aby se v řeckém soukromém sektoru provedly škrty. Pane komisaři, otázka zní takto: jakým právem úředníci Komise provádějící dohled, mluvčí Komise a případně i komisaři hovoří, navrhují, předpovídají a vykonávají tlak na to, co by Řecko mělo dělat, v odvětvích, která nesouvisejí s politikou Společenství, jako jsou mzdy, penze, veřejná správa a zdravotnictví? Kdo schvaluje tato prohlášení a kde se bere způsobilost a pravomoc ptát se, sledovat nebo navrhovat řeckému hospodářství taková opatření?

  Karel De Gucht, člen Komise. – Pochopitelně nepožadujeme, aby se omezila zaměstnanost v soukromém sektoru, ale vidíme nárůst nezaměstnanosti, a to nejen v Řecku, ale i ve větší části Evropské unie, jako výsledek finanční a hospodářské krize.

Říkáme, že musíme ozdravit řecké hospodářství, chceme-li, aby bylo udržitelné v dlouhodobější perspektivě. Měli bychom rovněž zachovat hospodářskou a měnovou unii, která má neocenitelný význam pro celé evropské hospodářství: to říkáme, určitě neříkáme, že nezaměstnanost by se měla zvýšit. Tohle je bohužel výsledek politik, které jsme po nějakou dobu vedli.

  Předsedající. – Otázka č. 35, kterou pokládá Ádám Kósa (H-0133/10)

Předmět: Kompetenční spor mezi členskými státy a EU v souvislosti s dohodami s MMF

Aby odvrátila vážnou krizi, Komise mimo jiné přechodně změnila a výrazně zjednodušila pravidla pro způsobilost malých s středních podniků k čerpání státní podpory (Plán evropské hospodářské obnovy). Maďarsko v poslední době prochází díky hospodářské politice, kterou uplatňuje, vážnou finanční krizí. Kvůli dohodě, která byla uzavřena s MMF a která se týká přibližně 20 miliard eur, je Maďarsko nuceno jednat v rozporu s hodnotami zakotvenými v základních smlouvách, které samo jakožto členský stát EU prohlásilo za prioritní, konkrétně v rozporu se zásadou vysoké míry zaměstnanosti a ochrany znevýhodněných skupin. V této souvislosti se nabízejí následující otázky: Může být taková dohoda zákonná? Kdo nese odpovědnost v situaci, kdy se v některém členském státě EU v důsledku dohody uzavřené s mezinárodní organizací, která není nikterak napojena na Evropskou unii, dramaticky zhorší situace v oblasti zaměstnanosti, což zasáhne i podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením?

  Karel De Gucht, člen Komise. – Když bylo Maďarsko na podzim 2008 zvláště tvrdě zasaženo krizí, Komise a Rada se velmi rychle rozhodly podpořit jej pomocí velkého podpůrného balíčku EU až do výše 6,5 miliard EUR, což bylo tehdy více než polovina dostupných finančních prostředků pro členské státy, jež nejsou členy eurozóny; společně s půjčkami od MMF a Světové banky to představovalo celkem 20 miliard EUR.

Chtěl bych zdůraznit, že bez této pomoci by Maďarsko čelilo mnohem většímu rozvratu hospodářství, než byl šestiprocentní pokles zaznamenaný v minulém roce a očekávaní stabilizace v tomto roce. Navíc vzhledem k tomu, že vláda ztratila přístup na finanční trhy, neposkytnutí pomoci by bylo znamenalo, že fiskální politika by byla ještě restriktivnější, než je podle tohoto programu, a omezení výdajů by bylo ještě přísnější. Tato mezinárodní pomoc tak omezením rozsahu recese, zabráněním většího nárůstu nezaměstnanosti a podporou financování deficit přímo přispěla k omezení sociálních důsledků krize, včetně důsledků pro zranitelné části společnosti.

Pochopitelně, aby byl hospodářský program důvěryhodný a aby investoři byli ubezpečeni, že Maďarsko se vrátí ke zdravým veřejným financím a udržitelnému růstu, bylo důležité, aby vláda zavedla hospodářskou strategii, která zahrnovala opatření na konsolidaci financí. Na základě zásady subsidiarity jsou členské státy odpovědné za vypracování a provedení opatření v oblasti sociální politiky. Z toho plyne, že pomoc podpořila kroky vlády směřující k rozpočtovým úsporám a k lepšímu zaměření výdajů a zejména k pomoci chudým lidem a lidem s nízkými příjmy.

  Kinga Gál, zastupující autora. – (HU) Děkuji vám za odpověď. Jménem pana Kósy bych chtěla přidat poznámku. Důvodem, proč Maďarsko nemohlo využít mnohamiliardový stimul nabídnutý prostřednictvím Pánu evropské hospodářské obnovy, bylo právě to, že pravidla, jako tato, rozsáhlejší hospodářský stimul neumožňovala, a to šlo ruku v ruce s dalším zhoršováním v oblasti zaměstnanosti. Zejména nelze poskytnout podporu na zaměstnanost lidí s postižením, takže zde vzniká podivný rozpor. Chtěla bych vás požádat o názor na tento problém.

  Karel De Gucht, člen Komise. – Tato oblast činnosti Komise nespadá do mojí odpovědnosti, ale zdá se mi, že paní poslankyně naráží na balíček ve výši 100 miliard EUR, nicméně to je balíček financovaný samotnými členskými státy, který byly členské státy oprávněny prakticky použít. Nebyly to peníze, které byly členským státům dány k dispozici. Tuto částku 100 miliard EUR najdete v debetní části jejich vnitrostátních rozpočtů.

 Maďarsko dostalo k dispozici dodatečných 20 miliard EUR, protože to bylo nezbytné. U ostatních ekonomik k tomu nedošlo, ty byly pouze oprávněny přijmout opatření tak, aby mohly překonat krizi, ale těmto členským státům nebyly vyplaceny žádné prostředky.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, pane komisaři, odpověď, kterou jste poskytl, podle mého názoru neodráží problém a spekulace ukryté za otázkou, a vzhledem k situaci v Řecku bych se vás chtěl zeptat na toto: obáváte se, že bude Mezinárodní měnový fond, což je externí organizace, zasahovat do vnitřních záležitostí Evropské unie? Lze říci, že kdekoli se Mezinárodní měnový fond objevil, byl to počátek zkázy. Takže otázka zní takto: má Komise nějaké obavy, pokud jde o to, proč Mezinárodní měnový fond zasáhl v Evropské unii? Ve které Smlouvě a ve kterém článku je ustanovení o účasti Mezinárodního měnového fondu na činnostech Evropské unie? Proč si Komise nezvolí v případě Řecka evropské řešení, jak je stanoveno v čl. 122 odst. 2 Smlouvy?

  Karel De Gucht, člen Komise. – Budu velmi stručný, pokud by MMF měl zasahovat v Řecku, bylo by to samozřejmě na žádost Řecka. Oni nezasahují jednostranně, a jak pan poslanec ví, mezi členskými státy a členy hospodářské a měnové unie existuje evropská dohoda o společném úsilí členských států Evropské unie a MMF. Ale stane se tak pouze na žádost členského státu, v tomto případě Řecka, a o tom, jak jsem pochopil, se v současné době jedná.

  Předsedající. – Otázka č. 36, kterou pokládá Eleni Theocharous (H-0139/10)

Předmět: Rozpočtový schodek na Kypru

Hospodářská krize zasáhla celý svět, včetně zemí eurozóny.

Má Komise k dispozici nějaké údaje o rozpočtovém schodku a jiných ukazatelích týkajících se hospodářství na Kypru?

Je vývoj kyperského hospodářství a obecněji jeho hospodářské ukazatele znepokojivé? Domnívá se Komise, že je zapotřebí přijmout opatření, pokud jde o finanční situaci na Kypru? Pokud ano, jaká opatření a v jakém časovém horizontu?

Probíhala nějaká výměna názorů a byly postoje a doporučení EU, a zejména Komise, předloženy kyperské vládě?

  Karel De Gucht, člen Komise. – Pane předsedající, dovolte mi, abych Vás laskavě požádal, zda by tato rozprava mohla skončit. Nahrazuji pana Rehna a doby vyhrazená pro otázky obvykle končí ve 20 hodin. Mám další povinnosti a nemohu tedy zůstat. Je to pro mne opravdu problém. Nemám čas a nemohu zůstat.

  Gay Mitchell (PPE). – Cestoval jsem sem z jedné části Evropské unie obtížně a nepřijímám odpověď komisaře, že nemá čas. Pokud nemáte čas, jděte rovnou hned. Jsem poslancem Parlamentu a mám dotaz, na který tu chci dostat odpověď. Mám také spoustu povinností. Sedím tu velmi dlouho a čekám na svoji otázku, zatímco všechny možné doplňující otázky byly zodpovězeny. Bylo by zdvořilé, aby se mi v této sněmovně dostalo odpovědi. Považuji to od Vás za velmi povýšené, když říkáte, že nemáte čas.

  Karel De Gucht, člen Komise. – Je na předsedajícím, aby o tom rozhodl. Dovolte mi, abych objasnil, že já v současnosti neodpovídám na otázky, které byly položeny mně, ale nahrazuji pana Rehna, který pro nemoc nemůže být přítomen. Tohle musíte předsedajícímu sdělit. Respektuji autoritu předsedajícího v Parlamentu. Není to na mně.

  Předsedající. – Správně jste poukázal na problém. Nahrazujete komisaře Rehna, což je samozřejmě vzhledem k důležitosti otázek nešťastné. Přesto je však v našem programu doba vyhrazená pro otázky naplánována do 20:30. Za daných okolností, kdy Vás na té židli nemůžu držet, Vám mohu říci, že to, co se od Vás očekává je, vzhledem k tomu, že jste dostal tuto nešťastnou roli nahradit komisaře Rehna, abyste tak činil v plném rozsahu otázek určených jemu.

  Karel De Gucht, člen Komise. – Pochopil jsem, že do 20h, ale jak jsem již řekl, vy jste předsedajícím a je na Vás, abyste rozhodl, co bych měl udělat, takže budu pokračovat.

Finanční krize, která se vyvinula též v makroekonomickou krizi, je nejhorší v poválečné historii, pokud jde o její závažnost a celosvětový rozsah. Krize si na celosvětovém hospodářství vyžádala velkou daň, včetně EU a zemích eurozóny. Jako taková nevyhnutelně postihla Kypr, velmi malou otevřenou ekonomiku.

Na základě předběžných odhadů vydaných kyperskou statistickou službou se zdá, že hrubý domácí produkt Kypru se v roce 2009 reálně snížil o 1,7 %. To je za posledních 35 let poprvé, co hospodářská aktivita na Kypru zaznamenala zápornou míru růstu.

Tyto nepříznivé hospodářské podmínky, spojené s odeznívajícím boomem v oblasti aktiv a expanzivní fiskální politikou, částečně z důvodu opatření přijatých v rámci Plánu evropské hospodářské obnovy, vedly ke zhoršení stavu veřejných financí. Podle poslední zprávy kyperských orgánů o údajích týkajících se HDP předané v březnu 2010 a v současné době ověřované úřadem Eurostat, dosáhla celková bilance vlády schodku 6,1 % HDP a celkový hrubý veřejný dluh v roce 2009 dosáhl 56,25 % HDP.

Pakt o stabilitě a růstu vyžaduje, aby Komise připravila zprávu, kdykoli skutečný nebo plánovaný schodek členského státu překročí 3 % referenční hodnoty HDP. V současné době Komise takovou zprávu ohledně Kypru připravuje. Jakmile bude zpráva připravena, bude předložena Radě, která by měla rozhodnout, zda je schodek nadměrný. Pokud Rada dojde k závěru, že tomu tak je, vydala by pro Kypr doporučení a stanovila by lhůty pro přijetí účinného nápravného opatření.

Mezitím kyperská vláda zaslala také svůj aktualizovaný program stability. Tento program vysvětluje střednědobou rozpočtovou strategii do roku 2013. Komise v současné době tuto aktualizaci posuzuje a připravuje své doporučení pro stanovisko Rady k tomuto programu.

  Eleni Theocharous (PPE). – (EL) Pane předsedo, komisaři, bylo by velice trapné, pokud byste ihned neodpověděl na otázku, která byla položena. Tak či onak, byla bych ráda, kdybyste mi řekl, zda Kypru hrozí, že nad ním bude vykonáván dohled, a zda jste spokojen s konvergenčním programem. Řekl jste samozřejmě něco o odhadech, ale já bych ráda věděla, zda jste spokojen s konvergenčním programem předloženým vládou.

  Karel De Gucht, člen Komise. – Dobře, já mohu pouze zopakovat to, co jsem řekl, že proběhne posouzení, a že se jedná o běžný postup, který uplatňujeme na všechny členské státy, včetně Kypru.

Pokud Komise dojde k závěru, že schodek je nadměrný, pak vydá Kypru doporučení.

  Předsedající. – Otázka č. 37, kterou pokládá Morten Messerschmidt (H-0142/10)

Předmět: Řecko a současná krize spolupráce v eurozóně.

Řecko v současnosti pociťuje stinné stránky spolupráce v eurozóně. V dobrých časech se vůči EU vzbuzoval dojem, že je vše v nejlepším pořádku. Když však Evropu postihla finanční krize, situace se výrazně zhoršila. V roce 2009 činil řecký schodek veřejných financí 12,7 % hrubého domácího produktu, což může být vnímáno jako výrazné překročení tříprocentní hranice, která je pro státy eurozóny stanovena v Paktu o stabilitě. Aténská vláda musela nyní přijmout úsporný plán, který sníží státní rozpočet o 4,8 miliardy EUR. Řekové si musí utáhnout opasky, a to bolestivě pocítí všichni, od zaměstnanců státní správy až po důchodce.

Volné směnné kurzy v zásadě nepředstavují dobré řešení. Nikomu nepřinášejí užitek a neřeší ani žádné zásadní strukturální problémy. Musíme si však ujasnit, že peníze stejně jako všechno ostatní mají také určitou „cenu“. V Řecku dosáhla tato cena podoby astronomicky vysokých úrokových sazeb, které ochromují veškerou hospodářskou činnost. Pokud je situace již natolik dramatická, musí stát zatáhnout za záchrannou brzdu a mít možnost snížit cenu peněz. Souhlasí Komise s touto myšlenkou? Pokud ano, neuznává tím vnitřní slabost eura?

  Karel De Gucht, člen Komise. – Zdá se, že vážený poslanec naznačuje, že nezávislá měnová politika v Řecku by byla cestou ke zmírnění krize, která zemi postihuje. Není to správné; vysoké úrokové sazby řecké vlády nejsou následkem faktorů měnové politiky, ale spíše vysokých rizikových prémií, které se vztahují k obavám trhu o udržitelnost zadlužení.

Úrokové sazby ECB jsou na historickém minimu a Evropská centrální banka poskytuje finančnímu systému eurozóny, včetně řeckých institucí, rozsáhlou likviditu. Samozřejmě, účast na euru samozřejmě vyžaduje, aby hospodářské přizpůsobení šlo jinými cestami než prostřednictvím směnného kurzu, jak je patrno z mnohých dokumentů Komise, například ze souhrnné zprávy o HMU@10 z roku 2008.

Přizpůsobení v oblasti eurozóny neprobíhalo v minulosti dostatečně hladce. To je důvodem, proč Komise vyzdvihla potřebu posílit mnohostranné postupy dohledu EU založené na zesíleném vzájemném tlaku za účelem identifikace a vypořádání se se zranitelnými místy členských států v rané fázi. Jak jsem již zmínil v odpovědi na předchozí otázku, Komise za tímto účelem v současné době připravuje návrhy.

  Morten Messerschmidt (EFD). – (DA) K regulaci měny země existuje celá řada možností – za předpokladu, že země má svoji nezávislost. To je však přesně tím, co členové eurozóny nemají, neboť velké množství nástrojů, které měly, prodaly pod cenou do Frankfurtu. Kromě toho, není správné, že se úrokové sazby v rámci eurozóny neliší, neboť v soukromém sektoru existují velké rozdíly úrokových sazeb jak u střednědobých, tak dlouhodobých půjček a řecký kurz dluhopisů je například mnohem vyšší než dánský kurz dluhopisů – navzdory skutečnosti, že máme naši společnou měnu.

Na co bych chtěl, aby tu Komise odpověděla, nebo co bych chtěl, aby uznala, je, zda se vyrovná se skutečností, že pokud by Řecko nebylo svázáno postojem přijatým Frankfurtem, pak by Řecko devalvovalo a tato devalvace by napravila velkou část problémů, kterým Řecko čelí.

  Karel De Gucht, člen Komise. – To jistě ne. Celá myšlenka měnové unie je samozřejmě taková – a všichni, když se stávají členy evropské měnové unie, jsou si toho dobře vědomi – že svoji měnu již nemůžete devalvovat, protože již vlastně žádnou měnu nemáte. Je tu pouze měna společná.

Něco jako řecká měna již neexistuje. Řekové mají jako svoji měnu euro. Takže individuální devalvace je zcela v rozporu s myšlenkou Evropské měnové unie a není náhodou, že Řecko je členem Evropské měnové unie. Je jejím členem, neboť udělali všechno – opravdu všechno proto – aby do ní vstoupili.

  Předsedající. – Otázka č. 38, kterou pokládá Gay Mitchell (H-0145/10)

Předmět: Evropský měnový fond

V minulých týdnech se diskutovalo o myšlence zřízení evropského měnového fondu, jakožto mechanismu pro řešení krizí, jako je například ta, která na začátku letošního roku postihla Řecko.

V jaké fázi jednání se tento návrh nachází? Jak by tento fond prakticky fungoval? Jaké jsou hlavní překážky pro zřízení EMF? Bylo by například možné zřídit tento fond podle stávajících ustanovení Smlouvy?

  Karel De Gucht, člen Komise. – Krize ukázala, že v rámci eurozóny je třeba vytvořit rámec řízení krizí.

Z toho důvodu, že je třeba zvážit všechny hospodářské, právní i institucionální důsledky, je to záležitost spíše střednědobého než okamžitého výhledu.

Hlavy států nebo předsedové vlád zemí eurozóny dali dne 25. března důrazný podnět tím, že požadovali zřízení pracovní skupiny, která by do konce roku pracovala na opatřeních rámce řízení krizí eurozóny.

Veřejná diskuze o evropském měnovémhfondu se dotkla řady prvků, které jsou v tomto ohledu důležité. Komise souhlasí zvláště s tím, že existuje důvod pro vytvoření rámce pro finanční podporu v mimořádných situacích, který by podléhal přísným podmínkám a byl by předmětem pobídkově slučitelných úrokových sazeb.

Není však zapotřebí žádného nového orgánu k tomu, aby rámec zajišťoval nebo aby určoval a monitoroval podmínky. Musí být zajištěn soudržný a na stabilitu zaměřený rámec řízení HMU. Komise za tímto účelem posuzuje dosah návrhů. Obecněji řečeno, pevný závazek k provádění řádných politik ze strany všech členských zemí eurozóny zůstává základním kamenem úspěšného fungování HMU.

V této souvislosti Komise právě připravuje návrhy na posílení koordinace hospodářské politiky a dohledu nad jednotlivými zeměmi, které vycházejí z návrhů představených v nedávném sdělení Komise ohledně strategie Evropa 2020.

  Gay Mitchell (PPE). – Nejprve se chci omluvit komisaři. My všichni trošku trpíme ponorkovou nemocí, protože někteří z nás nebyli schopni se dostat domů a snaží se pomoci některým našim rodinám se pohybovat po místě. Uvědomuji si, že komisař má další schůzky a že zastupuje kolegu.

Rád bych se zeptal komisaře, ve vztahu k jeho odpovědi, co by představovalo střednědobé hledisko? Hovoříme o polovině funkčího období této Komise? Hovoříme o roku, o 18 měsících? V jakém období předpokládá, že se v souvislosti s touto otázkou zhmotní nějaká definitivnější reakce?

  Karel De Gucht, člen Komise. – Měl byste otázku ohledně konkrétního časového rámce položit komisaři Rehnovi, ale když se podíváte na doporučení, která vydáváme, a dohodu, která byla uzavřena zvláště kvůli podpoře Řecka, podle kombinace dvoustranných půjček a podpory Mezinárodního měnového fondu je zřejmé, že Komise je toho názoru, že to, k čemu nyní došlo, není v žádném případě možné vyřešit založením evropského měnového fondu, protože to by, pokud se Řecka týče, samozřejmě zabralo mnohem více času, než máme k dispozici.

Je to tedy střednědobý projekt, který se nám líbí, ale otázku ohledně konkrétního časového rámce skutečně doporučuji položit panu Rehnovi.

  Předsedající. – Otázka č. 39, kterou pokládá Rodi Kratsa-Tsagaropoulouová (H-0150/10)

Předmět: Mechanismy finančního dohledu v členských státech

Komisař pro hospodářské a měnové záležitosti Olli Rehn uvedl, že hlavním ponaučením z krize je poznatek, že je nezbytně nutné důkladněji a rozsáhleji dohlížet na hospodářské politiky, a zejména včas identifikovat nesrovnalosti a napravit je, aby byla zaručena makroekonomická stabilita eurozóny. Vzhledem k tomu, že Komise má na základě článků 121 a 126 Smlouvy k dispozici nástroje a mechanismy, které jsou nezbytné pro dohled nad finančními politikami členských států, a vzhledem k tomu, že většina členských států vykazuje finanční schodek výrazně překračující 3 %, mohla by Komise odpovědět na tyto otázky? Má Komise v úmyslu posílit preventivní prvek dohledu? Pokud ano, jakými prostředky a pomocí jakých postupů? Má v úmyslu předložit návrhy, jejichž cílem je posílení hospodářské konvergence v rámci eurozóny? Má v úmyslu podporovat strukturální změny v členských státech tak, aby je tyto státy mohly zavést, jakmile jim to veřejné finance umožní?

  Karel De Gucht, člen Komise. – Komise dlouho argumentovala ve prospěch prohloubení a rozšíření hospodářského dohledu v eurozóně. Důležitost této otázky uznal Evropský parlament ve své zprávě o výročním prohlášení o eurozóně a veřejných financích za rok 2009.

Komise zamýšlí plně využít nástrojů nové Smlouvy k dosažení důraznější koordinace a správy politik. Nadcházející sdělení nastíní nové návrhy za účelem přizpůsobení vývoje uceleného rámce pro předcházení krizím a regulace v eurozóně pomocí nového článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie. Sdělení může zahrnovat návrhy na posílení preventivních a nápravných opatření Paktu o stabilitě a růstu – návrhy na účinnější a širší sledování makroekonomické nerovnováhy uvnitř eurozóny – a na prozkoumání možností na vytvoření mechanismu pro řešení krizí v zemích eurozóny.

Co se fiskální politiky týče, zesílený důraz na rozpočtovou udržitelnost je zaručen následkem dopadu krize na zadlužení a potenciál růstu, stejně tak jako na demografické faktory. Pobídky k dodržení preventivních a nápravných rozměrů Paktu o stabilitě a růstu musejí být důraznější. Závazek ke konsolidaci se musí stát v příznivých dobách pevnějším. Při navrhování optimální konsolidační složky by měla být řádně zohledněna hlavní zranitelná místa veřejných financí. Nově by se mělo zaměřit na dynamiku vývoje dluhu a udržitelnost a kvalitu veřejných financí, včetně vnitrostátních kořenů fiskálních problémů. Je také třeba se zabývat případy, ve kterých jsou pravidla nepřetržitě porušována; sankce by mohly být více odrazující a pobídky zesílené.

Vývoj konkurenceschopnosti a makroekonomické nerovnováhy vytváří spolu s fiskální nerovnováhou důvody k obavám na straně všech členských států EU. Sledování makroekonomické nerovnováhy a rozdílů v konkurenceschopnosti je nicméně garantováno zvláště těm členských států EU, které se připojily k euru z důvodu vyššího stupně hospodářského a finančního efektu přelévání v rámci členských států eurozóny; nižší tržní kázně; nepřítomnosti rizik směnných kurzů a náročnějšího přizpůsobení s potenciálně vysokými náklady pro eurozónu jako celek.

Rozdíly v konkurenceschopnosti jsou příčinou vážných obav o fungování Evropské měnové unie. Během desetiletí, které krizi předcházelo, byly rozdíly podloženy znepokojujícím stupňováním řady vnitrostátních hospodářských nerovností v některých členských státech, mimo jiné včetně vysokého zadlužení a realitních bublin v některých zemích se schodkem běžného účtu, a stejně tak přirozeně slabou domácí poptávkou ve státech, jež mají přebytek. Rozdílný vývoj platů a nákladů, akumulace udržitelného stavu zahraničního dluhu a vleklé domnělé přidělování zdrojů zvedlo hranici pro přizpůsobení a zvýšilo zranitelnost veřejných financí. Země, které se hodně spoléhaly na obchodní přebytky, se současně staly obětí strmého poklesu světového obchodu v rané fázi celosvětové krize. Jako doplnění fiskálního dohledu proto Komise zamýšlí předložit návrhy na rozšíření hospodářského dohledu v eurozóně, řešení makroekonomické nerovnováhy a vývoje hospodářské soutěže. Cílem je vytvořit rámec pro včasné rozpoznání, prevenci a účinnou nápravu nerovnováhy uvnitř eurozóny.

V rámci třetí hlavní složky v návrhu se budou zkoumat možnosti zřízení mechanismu pro řešení krizí. Tento mechanismus ad hoc pro možnou finanční pomoc Řecku slouží bezprostřední potřebě. Je však nezbytné zavést stálý mechanismus pro řešení krizí s pevně zabudovanými zábranami pro aktivaci. Předběžné stanovení jasných, spolehlivých a jednotných pravidel a postupů pro poskytnutí výjimečné a podmíněné pomoci zemi eurozóny ve vážné krizi posílí základy HMU.

Návrhy na posílený hospodářský dohled a koordinaci v eurozóně jsou důležitým doplněním k ucelené strategii EU 2020 pro udržitelný růst a zaměstnanost. Komise zajistí účinné propojení těchto dvou rámců.

  Rodi Kratsa-Tsagaropoulou (PPE). – (EL) Pane předsedající, komisaři, děkuji Vám za Vaši odpověď; dovolte mi abych se vrátila k otázce dohledu a nerovnováhy. To, co jsem se chtěla položením své otázky dozvědět, je, zda se rozdílnost nyní stane závažným bodem pořadu jednání; nejen finanční nerovnováha, ale i hospodářský rozdíl, a nejen mechanismus dohledu, ale i opatření za účelem řešení rozdílností. Mezinárodní krize, řecká krize, odhalily všechny slabé stránky eurozóny.

  Karel De Gucht, člen Komise. – Především bych se také rád omluvil tlumočníkům, ale jsem v určité výjimečné situaci. Mohli byste také přetlumočit, že jsem se snažil zodpovědět všechny dotazy během časového rámce do 20:30.

Pokud se týče doplňujícíotázky, myslím si, že byste se měli vrátit zpět k počátku krize ve vaší zemi, který je ve skutečnosti takový, že tato nerovnováha se vytvořila časem. Pokud jde o konkurenceschopnost, existuje zde velká nerovnováha. Platy vzrostly mnohem více než konkurenceschopnost a to je samozřejmě, v první řadě, také záležitostí vnitrostátních politik.

Co se týče toho, zda je lepší mít podrobnější sledování, odpověď zní ano. To je důvodem, proč u něj navrhujeme nový systém. Neměli byste zapomenout, že v roce 2002 předložila Evropská komise návrh, aby mohli být do členských států vysíláni auditoři za účelem kontroly například číselných údajů, ale to nebylo členskými státy akceptováno. Komise si tedy byla vždy vědoma toho, že sledování je velmi důležitou součástí problematiky slučitelnosti vnitrostátních rozpočtů s Evropskou měnovou unií, zejména v případě Řecka.

  Předsedající. – Vše, co Vám mohu říci je, že Olli Rehn Vám očividně dluží mnoho! Máte s ním tedy v příští době vyhrazené pro otázky o čem jednat, třeba až přijde řada na Vás, abyste tu stál Vy.

Doba vyhrazená pro otázky skončila.

(Otázky, které nebyly pro nedostatek času zodpovězeny, budou zodpovězeny písemně (viz příloha)).

(Zasedání bylo přerušeno ve 20:25 a pokračovalo ve 21:00)

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN MARTÍNEZ MARTÍNEZ
místopředseda