Doslovný záznam ze zasedání

Úterý, 20. dubna 2010 - Štrasburk

13. Zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je doporučení pro druhé čtení (A7-0118/2010) předložené Jeanem Lambertem jménem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, o stanovisku Rady v prvním čtení (16626/2/2009 – C7-0049/2010 – 2009/0027(COD)) týkajícím se přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřizení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu.

  Jean Lambert, zpravodajka. – Pane předsedající, nejsem si jista, že to, co se nabízí, bude podnětné, ale je to očividně rozporuplné téma a mnozí poslanci v této sněmovně se obávali přijít a hovořit o něm, takže ti z nás, kteří mají dostatek odvahy, aby tu byli, se musejí chopit příležitosti.

Nejdříve chci začít tím, že velmi poděkuji všem stínovým osobám, které na této zprávě pracovali, za jejich velmi aktivní účast a naši schopnost nalézt společný vyjednávací postoj a za to, že jednali jako tým. Chci rovněž poděkovat dvěma zapojeným předsednictvím – českému a zvláště švédskému předsednictví – za jejich otevřeňejší přístup k této záležitosti, než jaký jsme zaznamenali při některých jednáních, protože jsme byli schopni vyjednávat, spíše než pociťovat, že jsme tam proto, abychom dělali to, co chce Rada – dobře, prostě někdy.

Čeho jsme tedy dosáhli? Cílem společného Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu je zajistit velmi kvalitní důsledné rozhodování ve prospěch těch, kteří potřebují ochranu, a opravdu to pro ty potřebné může být otázkou života a smrti. Je dobře známo, že tento systém nefunguje v členských státech shodným způsobem. Rozdíly mezi nejlepším a nejhorším jsou někdy tak veliké, že panuje nedostatek důvěry, což může vést k tomu, že ti, kteří se snaží vydávat objektivní rozhodnutí, se budou cítit oslabováni těmi, kteří tak nečiní. A ti, kteří nakonec budou trpět, jsou ti, kdo potřebují ochranu.

Některé státy, jež čelí velkému tlaku, mají také silný pocit nedostatku solidarity ze strany ostatních států ohledně toho, že jejich potřeba podpory se nesetkává se skutečnou praktickou reakcí. V rámci fondu pro uprchlíky byl vytvořen prvek týkající se financování spolupráce mezi členskými státy, což vedlo k některým pozitivním výsledkům, ale začalo být také jasné, že tento méně koordinovaný přístup má svá omezení.

Podpůrný úřad pro otázky azylu je proto vytvářen tak, aby poskytoval trvalou podporu za účelem posílení jednotného přístupu a aby poskytoval aktivní podporu zemím čelícím velkému tlaku. Prostřednictvím dalších právních předpisů jsou mu již přidělovány konkrétní úkoly.

Hlavními body při jednáních je pro Evropský parlament úloha samotného Evropského parlamentu ve vztahu k Podpůrnému úřadu pro otázky azylu, způsob, jak dosáhnout větší solidarity mezi členskými státy a úloha občanské společnosti a UNHCR v souvislosti s tímto úřadem.

Otázky úlohy Parlamentu jsou zaměřeny na náš vztah s ředitelem/ředitelkou úřadu, pokud jde o jeho nebo její jmenování a probíhající vazby. Nakonec jsme se na slyšení v Evropském parlamentu shodli na doporučeném kandidátovi a předložili jsme důvěrné stanovisko a obdrželi zpětnou vazbu ohledně toho, jak je zohledňováno.

Ředitel/ředitelka bude také příslušnému výboru předkládat výroční zprávu – stále ještě téměř nemohu uvěřit tomu, že jsme za to museli bojovat – a můžeme ředitele/ředitelku vyzvat rovněž k podávání zpráv o provádění určitých úkolů.

Úloha Parlamentu ve vztahu k agenturám je nyní předmětem diskuze v rámci interinstitucionální pracovní skupiny a já jsem v této souvislosti nyní členem skupiny Evropského parlamentu – částečně zásluhou mých zkušeností a v důsledku určitého pocitu frustrace z jednání ohledně Podpůrného úřadu pro otázky azylu.

Pokud jde o solidaritu mezi členskými státy, Parlament si přál závazný mechanismus, Rada si přála zavedení spolupráce na základě dobrovolnosti, a výsledná řeč je neutrálnější povahy, ale my se můžeme těšit na vnější hodnocení Podpůrného úřadu pro otázky azylu, které zahrne vliv tohoto podpůrného úřadu na praktickou spolupráci v otázkách azylu.

Ohledně úlohy konzultačního fóra mají členské státy k dispozici mnoho odborných posudků a nám se zdálo pochopitelné, že takový odborný posudek by mohl být cenný. Víme, že některé členské státy mají aktivní vztahy s nevládními organizacemi, a chtěli jsme se také ujistit o tom, že místní úřady, které často dodávají mnohé z toho, co je společným systémem vyžadováno, budou mít také příležitost se zapojit. Těší nás tedy, že jsme byli schopni vdechnout tomuto orgánu trošku více života.

A na závěr, domníváme se, že Podpůrný úřad pro otázky azylu by při rozvoji společného systému mohl hrát velmi cennou úlohu. Doufáme, že se bude vyznačovat vysokou kvalitou – přestože jsme to zcela nemohli dát do konečného textu – a že pomůže vytvořit smysl pro vzájemnou důvěru a podporu. Rád bych rovněž požádal zapojené členské státy o to, aby byly otevřenější vůči tomu, čím mohou jiné instituce, zvolené orgány a občanská společnost přispět, protože i když se jedná o spolupráci mezi členskými státy, není plně mezivládní povahy. To, co vytváříme, je evropská instituce.

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Pane předsedající, jsem skutečně velmi šťastná, že jsme nyní velmi blízko konečnému přijetí nařízení o zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu. Komise ho navrhla v únoru 2009 a Rada a Parlament mají v této věci velký závazek.

Zavedení společného azylového systému bylo cílem Evropské unie po mnoho let a Komise i já sám zůstáváme tomuto cíli velmi zavázáni.

Musíme zavést systém, který je spravedlivý a účinný, založený na společných normách a společných zásadách. Tento systém by měl být založen také na solidaritě, a tím je míněna solidarita s přistěhovalci, se zeměmi původu a tranzitu, a znamená to také solidaritu mezi členskými státy. S cílem posílit solidaritu mezi členskými státy je, jako část formujícího se evropského azylového systému, důležitá praktická spolupráce mezi různými úřady v oblasti přistěhovalectví. Za účelem zlepšení této praktické spolupráce bylo zavedení Podpůrného úřadu pro otázky azylu požadováno Evropským paktem o přistěhovalectví a azylu z roku 2008 a dohodnuto ve Stockholmském programu v roce 2009. Podpůrný úřad bude tedy základním kamenem při budování společného azylového systému.

Podpůrný úřad bude, jak všichni víte, mít sídlo ve Vallettě. Bude orgánům členským států poskytovat konkrétní a provozní podporu a usnadní rozvíjení nezbytné spolupráce mezi členskými státy a vyvíjení společných postupů. Toho bude dosaženo prostřednictvím školení jednotlivých osob, které se žádostmi o azyl zabývají a prostřednictvím výměny informací a osvědčených postupů. Podpůrný úřad bude také poskytovat pomoc členským státům, které jsou vystaveny velkému tlaku tak, že bude vysílat týmy odborníků, kteří budou moci s registrací žádostí o azyl pomáhat.

Velmi ráda bych poděkovala Evropskému parlamentu a všem v této věci odpovědným zpravodajům – samozřejmě paní Jean Lambertové za její práci a stejně tak panu Moraesovi za nezbytné změny týkající se Evropského fondu pro uprchlíky a všem spoluzpravodajům a stínovým zpravodajům. Vaše naprostá a stálá podpora je nesmírně cenná a já se těším, až s vámi budu spolupracovat na závěrečných krocích před otevřením tohoto úřadu – doufejme velmi brzy.

  Simon Busuttil , jménem skupiny PPE. – (MT) Pane předsedající, já bych také rád začal blahopřáním Jean Lambertové za její zprávu a za úspěch tohoto dokumentu, a stejně tak za loajální způsob, jakým s námi spolupracovala, a stínovým zpravodajům v této věci. Evropská lidová strana má na zřízení Podpůrného úřadu v otázkách azylu kladný názor, neboť to považuje za důležitý krok kupředu při zavádění a provádění společné azylové politiky v rámci Evropské unie. Já osobně, jako maltský poslanec EP, jsem samozřejmě nejen spokojen, ale také pyšný na to, že tento úřad má být zřízen v hlavním městě mé země, ve Vallettě. Rád bych poukázal na to, že tento úřad musí uznávat, že společná azylová politika musí být, jak bylo již zmíněno, vytvořena na jednom slově, a tím je solidarita: na solidaritě vůči žadatelům o azyl, kteří přicestovávají do Evropy, kteří mají nárok na ochranu, kterou musí zmíněný úřad zajišťovat, a jak Komise správně uvedla, na solidaritě vůči těm zemím, které nesou bez jakékoli pomoci břímě samy. Toto pojetí solidarity musí být tedy chápáno ve své úplnosti; je to vskutku jako bychom se dívali na dvě strany jedné mince, při projevování solidarity těm, kteří zasluhují ochranu, a solidarity s těmi členskými státy, které nesou nepřiměřenou zátěž. Rád bych řekl, že se zatím zdá, že zpráva o důležitosti solidarity byla pochopena. Ještě jsme však v této věci neučinili krok dále. Rád bych nyní viděl, jak se slova proměňují ve skutečnost a jak je tato zásada uvedena v činnost na praktické úrovni. V tom bude podpůrný úřad hrát hlavní úlohu – aby tuto zásadu zhmotnil, provedl a aby zajistil, že konkrétní iniciativy, které podnikne, budou při rozšiřování solidarity na všechny, kteří ji potřebují, skutečně úspěšné. Doufám tedy, že tento úřad bude zřízen a že bude fungovat co možná nejdříve, a já bych ostatní rád ujistil o tom, že my, poslanci Parlamentu, budeme v následujících měsících a letech podrobně monitorovat způsob jeho fungování.

  Sylvie Guillaume, jménem skupiny S&D. – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, i já bych ráda začala poděkováním jak paní Lambertové, tak panu Moraesovi za jejich vynikající práci, která nám v příštích několika dnech umožní – jakmile se situace ve vzdušném prostoru vrátí do normálu – formálně přijmout nařízení o zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu. Domnívám se tedy, že v jednom se shodneme: že bezprostřední vytvoření tohoto úřadu uvítáme.

Tento úřad, jenž se jednoznačně zaměří na praktickou spolupráci, bude pomáhat odstraňovat závažné rozdíly, které stále existují mezi azylovými postupy různých členských států, a to navzdory první, takzvané harmonizační fázi, která začala na zasedání Evropské rady v Tampere. Tento úřad nám umožní zajistit soudržnost, jež je v současné praxi nedostatečná.

Ráda bych též zdůraznila význam úlohy, kterou bude v souvislosti s tímto úřadem hrát prostřednictvím své účasti na konzultačních fórech občanská společnost. Zapojení místní občanské společnosti umožní jasněji pochopit obtíže, kterým žadatelé o azyl čelí, a nedostatky vnitrostátních systémů.

Musíme však uznat, že tato záležitost zanechává lehce hořkou chuť v ústech. Parlament například lituje toho, že není schopen zastávat plnou úlohu při jmenování ředitele/ředitelky úřadu, a samotný úřad nemůže přispět k zavedení systému povinné solidarity mezi členskými státy s cílem ulehčit zemím, které jsou bránou do Evropské unie.

Prakticky vzato je tato dobrovolná solidarita prázdným pojmem. Pokud závaznější systém odmítneme dokonce jen zmiňovat, jak ho jen kdy dosáhneme? To zůstává hlavním tématem našich rozprav a my vytrváme a budeme to našim partnerům, Radě i Komisi, připomínat.

Vytvoření tohoto úřadu dokonale dokládá potřebu zavést společný evropský azylový systém. Všechny členské státy jsou tomu velmi nakloněny, pokud jde o prohlášení, jakým je například Evropský pakt o přistěhovalectví a azylu z roku 2008. Kupodivu se však zdá, že stejné členské státy trpí výpadky paměti, pokud jde o přechod od slov k činům a převedení jejich závazků na psaná společná pravidla.

Nejvíce politováníhodné je například vidět, jak ochotně Rada přijímá celou řadu opatření na potírání nedovoleného přistěhovalectví, jak tomu bylo na únorovém zasedání Rady ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci. Obezřetněji se však projevuje při jednáních o azylovém balíčku, které se nyní několik měsíců nachází v mrtvém bodě. Spíše než se chlubit čistě politicky motivovanými výsledky toho, čeho bylo dosaženo prostřednictvím represivních opatření, vyzývám členské státy k budování skutečné evropské solidarity.

Na jedné straně víme, že tato represivní opatření v Evropě jsou vážnou hrozbou pro právo jednotlivců na azyl, kteří v důsledku zvýšení screeningu a dalším překážkám podnikají stále nebezpečnější cesty. Na druhou stranu, by se Evropa mohla konečně pyšnit opravdu harmonizovanými postupy udělování azylu založenými na poskytování řádných záruk žadatelům o azyl.

Vidíme, že členské státy jsou vůči azylovému balíčku velmi imunní a že se projevuje tendence k zachovávání vnitrostátních postupů. Tento odpor hlasitě zaznívá v argumentech ohledně rozpočtových nákladů takové společné politiky, která by se v souvislosti s krizí zdála neudržitelná. Evropa však má, pokud jde o azyl, obrovskou zodpovědnost.

Měli bychom zdůraznit skutečnost, že dosud se častěji stávalo než nestávalo to, že třetí země, které jsou méně bohaté než my, sehrály svoji úlohu při poskytování ubytování uprchlíkům. Doufejme tedy, že tento azylový balíček bude tak úspěšný jako úřad a že se jeho úspěch dostaví brzy, neboť je tu naléhavá potřeba jednat.

  Marie-Christine Vergiat, jménem skupiny GUE/NGL. – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, právo na azyl je jednou ze základních hodnot Evropské unie a nikdo se ve svých projevech neodvažuje o tom veřejně pochybovat. Praktické uplatňování evropských politik a politik členských států v této oblasti však vyvolávají otázky.

Evropská unie začala harmonizovat své politiky týkající se tohoto tématu v roce 1999 a dnes se zdá, že je přítomen pocit uspokojení z velikého poklesu počtu žadatelů o azyl. My, ve skupině konfederace Evropské sjednocené levice – Severské zelené levice bychom tím mohli být také potěšeni, pokud by toto číslo odráželo zlepšení v oblasti stavu lidských práv na celém světě. Všichni víme, že o ničem takovém nesvědčí. Naše rozpravy, až se budou ve čtvrtek odpoledne konat, to v případě potřeby dokáží.

Zvláště od roku 2004 zaznamenáváme v harmonizaci postupů a podmínek přijímání klesající tendenci. Mezi postupy jednotlivých zemí existují podstatné rozdíly a my víme, že některé žádosti byly externalizovány a že někteří žadatelé o azyl nemají dnes již dokonce ani možnost své žádosti zaregistrovat. Znovu opakuji, že ocenění za největší snížení počtu žádostí o azyl patří Francii. Jako aktivistka za lidská práva ve Francii vím velice dobře, čím byly tyto výsledky dosaženy. Tím, že jsem jen jednou doprovázela žadatele o azyl na francouzský úřad pro ochranu uprchlíků a osob bez státní příslušnosti stačí k tomu, aby člověk věděl, co je toho příčinou. Je neúnosné dívat se na způsob, kterým jsou tito muži a ženy vyzýváni k předložení důkazů o projevech týrání, kterým trpěli.

Návrh, který dnes zkoumáme, se proto zdá být závanem čerstvého vzduchu. Pomáhá zlepšovat provádění evropského azylového systému. Jeho cílem je podporovat praktickou spolupráci mezi členskými státy, zvláště zlepšováním přístupu k přesným informacím o zemích původu, což je dobré. Většina návrhů předložených Parlamentem v prvním čtení byla Radou přijata. Víme, že za tento výsledek vděčíme zejména švédskému předsednictví, a jsme mu vděční. Dodal bych, že podle mého názoru je Švédsko takříkajíc vzorem, a byl bych velmi rád, kdyby se mu ostatní státy v této oblasti vyrovnaly.

Podporovali jsme naši zpravodajku v prvním i ve druhém čtení ve výboru a já jí chci též pogratulovat a poděkovat. Totéž uděláme  na plenárním zasedání a vyjádříme naše upřímné naděje, že tento krůček kupředu bude představovat nový zlomový bod v evropské politice týkající se této záležitosti. Doufáme, že místo toho, aby se Evropa uzavírala do sebe, do toho, co se my v této sněmovně troufáme nazývat pevností Evropa, budeme místo toho moci tyto muže a ženy, kteří mají právo na azyl, přivítat, jak je proklamováno v mezinárodních smlouvách a v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv, kterou budeme brzy ratifikovat.

  Mario Borghezio, jménem skupiny EFD. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, slyšel jsem, že bylo navrženo, aby se toto opatření opíralo o solidaritu. Podle mého skromného názoru se nedostává něčeho jiného – a tím něčím je bezpečnost.

A přesto, stačí pouze hovořit s těmi, kterých se tato otázka týká, například s policií – při této příležitosti jsem měl to štěstí cestovat se členy subjektů pro prosazování práva, příslušníky Carabinierů ze zprostředkovatelského úřadu v Turíně, jejichž jména bych chtěl uvést, Romanini a Tavano. Potvrdili mi, že v mnoha případech se tito žadatelé o azyl prokazují falešnými kartami a dokumenty; případy tohoto druhu byly hlášeny různými policejními silami i dalšími orgány.

Možná by byl dobrý nápad se na tuto otázku podívat také z úhlu bezpečnosti. Nemyslím si, že otázka bezpečnosti je v tomto dokumentu často zmiňována, a přesto je velmi důležitá, protože se musíme vyhnout poskvrnění důležité zásady, důležitého pojmu tak velké lidské hodnoty, jinými slovy, práva na azyl nízkými zájmy těch, kteří obchodují s nelegálními přistěhovalci a kteří často azylu využívají jako způsobu k infiltrování osob, které nemají žádná práva a žádnou souvislost s těmi, kteří jsou skutečně pronásledováni.

Za druhé, článek 2 nařízení uvádí, že úřad bude usnadňovat, koordinovat a posilovat praktickou spolupráci mezi členskými státy v mnohých aspektech azylu a pomůže zlepšit provádění společného evropského azylového systému, včetně jeho vnějších rozměrů. Článek 7 by to měl zpřesnit, ale činí tak pouze velmi nejasně, neboť uvádí, že úřad může zavádět způsoby spolupráce se třetími zeměmi týkající se technických aspektů.

Věřím, že musíme jít mnohem dále, a zajímalo by mne – navzdory tomu, že to mnoho lidí, včetně nás, navrhuje – proč nikdo nemluví nebo nezkoumá doporučení na vytvoření těchto úřadů i ve třetích zemích? Co tomu brání? Myslím si, že velmi důležité je filtrování, částečně za účelem odlehčení pracovního zatížení a ulehčení situace zemím, které se s tím musejí potýkat v mnohem přímější podobě. Někdo o potřebách těchto zemí hovořil, ale tyto země musejí být podporovány, a já věřím, že by úřady měly být zřízeny ve třetích zemích, například v severní Africe, v subsaharské oblasti, kde se koncentrují žádosti o azyl a kde se žadatelé o azyl soustřeďují.

Potřebujeme filtrování, možná prostřednictvím Evropské služby pro vnější činnost, prováděním operací, které by zahrnovaly převzetí určité zodpovědnosti některými rozvojovými zeměmi; tam, kde se jedná o otázky azylu jim musíme umožnit vytvořit si smysl pro zodpovědnost.

Věřím, že tyto otázky jsou velmi důležité a že bychom je neměli opomíjet ani přehlížet potřeby evropských středomořských států, kterých se tyto otázky dotýkají, nikoli pouze tím, že se o nich bude hovořit nebo že bude vysláno pár úředníků; v Itálii již máme své vlastní byrokraty. To, co potřebujeme k tomu, abychom se touto situací mohli zabývat, jsou peníze, zdroje a skutečná pomoc.

Již bylo řečeno, že ve Švédsku se věci vyvíjejí správným směrem. Může tomu tak být, ale Švédsko má daleko k potřebám Malty, Itálie, Francie a Středomoří: to je tím, kde se problém nachází, a musí být řešen – a musíme dosáhnout toho, že země Evropské unie za to budou zodpovědné. Výhody a břímě jdou ruku v ruce, a jelikož máme břemeno, měli bychom mít prostředky, jak se s ním vypořádat.

  Franz Obermayr (NI). – (DE) Pane předsedající, není rozhodně špatnou myšlenkou uplatňovat nařízení v oblasti azylu jednotně za účelem snížení druhotné imigrace v rámci EU a podpory těch členských států s velmi intenzívním přílivem žadatelů o azyl. Jsou tu však vážné pochybnosti o tom, zda je nezbytné zřídit tento Podpůrný úřad, aby se dosáhlo zlepšení, a zda tento úřad nebude příliš zasahovat do pravomocí členských států.

Zřízení této agentury je dalším krokem k centralizaci azylové politiky EU. Cílem je dosáhnout vysoké úrovně ochrany založené na opatřeních většiny nejvelkorysejších členských států, jakým je například Rakousko. Stávající rozdíly musejí být odstraněny s tím, že velkorysejší země budou postupovat stejně a ostatní provedou nezbytné změny. To vše je velmi správné, ale zřizování velkého počtu nových agentur EU (jejich počet se od roku 2000 ztrojnásobil) a rozšiřování jejich pravomoci jde zjevně proti pokusům Lisabonské strategie zavést více deregulace a subsidiarity.

Věřím, že široce diskutovaný cíl týkající se kruhové migrace – trošku sem, trošku tam, příležitostně někam jinam – je zcela špatný. V praxi nefunguje a kruhová migrace se často mění v migraci trvalého charakteru. Lze však kritizovat i další skutečnosti. Existují nereálné podmínky pro držení ve vazbě u dosud nerozhodnutých vyhoštění na úkor bezpečnosti a na náklady naší výkonné moci. Rozšíření pojmu rodiny v tom smyslu, aby zahrnovala každého, včetně babiček, povede k dalšímu přílivu migrantů a zlepšení přístupu na trh práce v období vysoké nezaměstnanosti je neudržitelné.

Nebude možné financovat rozšíření základní sociální péče na stejnou úroveň jako v zemích, kterými jsou například Rakousko a Německo. Nový Podpůrný úřad pro otázky azylu není tedy pro tento účel vhodný a neměl by být zřízen. Musíme vypracovat společnou azylovou strategii od nuly, neboť to, co vy doporučujete nebude v postižených zemích fungovat.

  Georgios Papanikolaou (PPE). – (EL) Pane předsedající, zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu je skutečně nesmírně důležité, a tak symbolicky považuji za důležité, že je zřizován na Maltě, v zemi na jihu Evropy, která je pod velkým tlakem žadatelů o azyl, a také v rámci problematiky nedovoleného přistěhovalectví.

Je velmi důležité, abychom stále posilovali a dále koordinovali spolupráci mezi členskými státy, pokud jde o otázky azylu a abychom se nakonec na základě různých vnitrostátních postupů pokusili dospět k jednotnému přístupu, zejména protože všichni uznáváme, že existují obrovské rozdíly. Tuto zprávu má například Komise k dispozici, ale já si myslím, že je již informována o tom, že žadatelé o azyl z Iráku mohou mít 71% šanci na to, že jejich žádost bude přijata v jednom členském státě, ale jen 2% šanci v jiném členském státě, a v různých členských státech existují samozřejmě také různé problémy.

Nařízení Dublin II nevyhnutelně položí na některé členské státy v porovnání s ostatními těžší břemeno a tento Úřad pro otázky azylu bude samozřejmě rovněž podporovat mechanismy solidarity dostupné prostřednictvím Evropského fondu pro uprchlíky. Poukazuji na přepravování a přemísťování uprchlíků ze třetích zemí do Evropy a na takzvané vnitřní „přemístění“ uprchlíků.

Pokud se přemísťování ze třetích zemí týče, děláme sice malé kroky, ale děláme pokroky. Pokud jde však o vnitřní přemísťování uprchlíků, rád bych zdůraznil, že navzdory skutečnosti, že všichni uznáváme, že na některých členských státech, zejména na jihu Evropy, spočívá v porovnání s jinými státy větší břemeno, nepředložili jsme žádný konkrétní návrh; nepřijali jsme v těchto věcech žádnou iniciativu. Očekáváme návrhy od Komise; v této souvislosti jsme též poslali dopis v rámci Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a, pokud nic jiného, musíme být v této problematice odvážnější, neboť tlak je veliký.

Závěrem chci říci: je velmi důležité, abychom v Evropské unii vyvinuli mechanismy pro přijímání uprchlíků, pro akceptování žadatelů o azyl, nejen z humanitárních důvodů a z důvodů, které již zmínili mnozí poslanci, ale také proto, abychom mohli bojovat s nedovoleným přistěhovalectvím. Musíme každému, kdo hledá lepší domov, lepší budoucnost, vyslat vzkaz, že kdokoli přijde do Evropy legálně, má nakonec lepší šanci, než kdyby šel cestou nedovoleného přistěhovalectví, který v důsledku bohužel vytváří veliký tlak.

  John Bufton (EFD). – Pane předsedající, zřízení Podpůrného úřadu pro otázky azylu jde zcela proti britské výjimce, která se týká přistěhovalectví, a je v rozporu s odmítnutím schengenského acquis ze strany Spojeného království. Návrh, aby bylo 40 milionů EUR vynaloženo na zřízení celého úřadu a na jeho zaměstnance na Maltě, aby se zabývali žadateli o azyl v rámci EU, napovídá, že tato Komise chce dělat rozhodnutí, která by měla být přenechána vládám členských států.

Jakákoli společná evropská azylová politika ohrožuje britskou suverenitu v oblasti kontroly hranic. Opakované výzvy k tomu, aby Spojenému království bylo dovoleno rozhodnout, kdo do země přijde a kdo z ní odejde a komu může být vyhověno, vycházejí ze skutečnosti, že máme obrovský populační problém, který je zcela odlišný od situace kdekoli jinde v Evropě.

Když Spojené království zápasí, Komise nenabízí pomoc a podporu. Místo toho si od britského daňového poplatníka bere peníze na to, aby pokryla náklady na naše rozhodnutí, které činí místo nás. 40 millionů EUR by mohlo být lépe vynaloženo na stavbu nových škol, nemocnic a domů ve Spojeném království a stejně tak na poskytování základních služeb, jakou je například čistá voda, které je naléhavě zapotřebí, pokud máme každému dále poskytovat patřičnou prvotřídní a světovou kvalitu života.

Jedno ze čtyř dětí se narodí matkám, které se samy ve Spojeném království nenarodily, což je 170 000 dětí ročně. Kde jsou peníze, které mají pomoci britskému daňovému poplatníkovi, aby si tohle všechno mohl dovolit? Ve vaší kapse nebo vynaložené na zřízení nového azylového úřadu, který bude na Spojené království nepochybně vyvíjet větší tlak?

V našich volebních kampaních ve Spojeném království všechny strany slibují, že udělají něco s přistěhovalectvím, protože lidé v mé vlasti se dožadují, aby se něco udělalo. Ale co může Westminster dělat, dokud jsme v EU, protože přesně ve stejnou dobu chce Evropská komise, aby jí byli předány všechny pravomoci nad žadateli o azyl?

Tato Komise opakovaně projevuje pouze lhostejnost k tomu, co lidé ve Spojeném království chtějí a co potřebují. Má Komise v úmyslu zrušit Spojenému království výjimku i v této oblasti? Lidé v mé vlasti si zaslouží vaši upřímnost, neboť tato otázka má pro ně nesmírnou důležitost. Vy je máte zastupovat a oni si zaslouží vědět, co plánujete.

  Sergio Paolo Francesco Silvestris (PPE). – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, nesmíme za solidaritu skrývat úřad, který musí podporovat postup pro nastavení reálných podmínek pro žadatele o azyl.

Věříme, že je důležitý a užitečný, ale musí na jednu stranu zajistit to, že těm, kteří mají na azyl právo, bude uděleno rychleji a, na druhou stranu, že s těmi, kteří potřebná práva nemají a snaží se tento systém zneužívat, se záležitost bude řešit rozhodně, protože je jasné, že azyl není udělován všem, kteří na něj mají právo.

Rád bych velmi stručně zopakoval výroky pana Borghezia: některé země, jako například Itálie, a zvláště jižní Itálie, odkud pocházím, skýtají přistěhovalectví přirozené vstupní cesty a jsou žádostmi o azyl obzvláště zavaleny, neboť zde existují historické tradice vítat přistěhovalce.

Evropa se toho musí ujmout a Evropská unie musí zaměřit svou pozornost a úsilí, včetně svého hospodářského úsilí, na ty oblasti, které přijímají nejvíce přistěhovalců.

  Cecilia Malmström, členka komise. – Pane předsedající, jsem vděčná za silnou podporu pro vytvoření této agentury, kterou vyjádřila většina na tomto plenárním zasedání. Jak víte, členské státy jednohlasně požadují vytvoření této agentury, dokonce i ty, které využívají výjimku, které vědí, že Komise nemá žádný úmysl vynucovat jakékoli změny britské výjimky. Ty závisí na rozhodnutí občanů Spojeného království.

Na tomto plenárním zasedání byla vyjádřena silná podpora agentuře a já jsem velmi ráda, že bude zřízena nyní. Víme, že k velkému tlaku na země ve Středomoří dochází zejména v určitých obdobích, a tato agentura může pomoci a poskytnout podporu. Jsou tu také přistěhovalci, kteří přicházejí do severní, východní, západní a střední Evropy, je to tedy agentura pro celou Evropu, i když není náhodou, že je umístěna ve Valettě.

Není jen další agenturou. Je ve skutečnosti základním kamenem při budování společného azylového systému a bude důležitým nástrojem při podpoře členských států, při napomáhání ve vyvíjení postupů a společných norem a při podporování členských států, které čelí velkému tlaku. Shromažďovala by informace, vytvořila by portál, měla by k dispozici odborníky atd. Nakonec je vždy na členských státech, pokud jde o to, kdo v nich může zůstat, ale jsou tu určité postupy, které musejí být sladěny.

Jak někteří z vás řekli, toto je součástí vytváření společného azylového systému v Evropě. Je pouze jednou částí: jak zpravodaj, myslím, řekl, když dojde na zbytek azylového balíčku, vázne to. Komise počítá s pomocí a podporou Evropského parlamentu ohledně dalšího posunu v těchto otázkách, takže v nepříliš vzdálené budoucnosti můžeme společnou azylovou politiku v Evropské unii skutečně zavést.

  Jean Lambert, zpravodajka. – Pane předsedající, ráda bych jen využila příležitosti k tomu, abych vyjasnila jednu nebo dvě otázky, které vyvstaly, přestože je škoda, že někteří z těch, kteří je položili, tu nejsou, aby na ně mohli odpovědět.

Povinnosti týkající se udělování azylu jsou jasně nastaveny mezinárodními úmluvami, které všechny členské státy samostatně podepsaly. Není to totéž jako přistěhovalecká politika, a lidé by měli skutečně uvědomit rozdíl.

Pro ty, kteří se obávají o peníze – pokud tu smím učinit poznámku stranicko-politického a národně-politického charakteru – kdyby některé z našich členských států zastavily vytváření žadatelů o azyl z Iráku a Afghánistánu, jsem si jistá, že bychom mohli ušetřit mnohem více peněz a skutečně ušetřit lidem další spoustu utrpení.

Pokud jde o některé další otázky, které byly vzneseny, doufá se, že zlepšení kvality systému v určitých členských zemích umožní zvýšit důvěru mezi členskými státy a odblokovat některé z dalších částí azylového systému, stejně tak jako přispět k tomu, aby členské státy cítily, že pokud čelí mimořádné zátěži, existuje tu podpora. Jak upozornili další, zatímco některé z našich členských států čelí značným geografickým tlakům vyvolaným přílivem přistěhovalců, kteří přijíždějí, spousta přetížených zemí není vlastně vůbec v Evropské unii, ale někde jinde.

Bylo velmi zajímavé poslouchat kolegu, který tu argumentoval pro poskytnutí další podpory, pokud jde o Podpůrný úřad pro otázky azylu, ale obávám se, že mi unikly pozměňovací návrhy, které ohledně tohoto tématu předložil.

Chci také jasně říci to, že Podpůrný úřad pro otázky azylu tu není proto, aby určoval status; nepřebírá v této oblasti úlohu členských států.

Celkově vzato, vítám laskavé komentáře, které kolegové učinili, vítám aktivní zapojení těch, kteří mi v souvislosti s touto zprávou velmi pomohli a jsem si jistá, že se všichni těšíme na to – nebo prostě většina z nás – až budeme ve Vallettě, až se bude přestřihovat páska Podpůrného úřadu pro otázky azylu a až budeme moci začít pracovat.

  Předsedající. – Chystám se ukončit rozpravu. Neudělám to však, aniž bych s nádherným pocitem neřekl, že nejsem nedojat tím, že člověk, který předsedal této rozpravě, využil azylového práva díky velkorysosti a ochotě k přijímání ze strany vlád a občanů Francie, Rakouska a Belgie, kterým bych chtěl vzdát hold a vyjádřit díky, neboť pro vděčnost není časově omezena, přestože se to odehrálo před více než 40 lety.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat během prvního dílčího zasedání v prvním květnovém týdnu.

Písemná prohlášení (Článek 149)

  Ioan Enciu (S&D), písemně. – (RO) Zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu je nesmírně důležitým krokem při zavádění společného evropského azylového systému, jak je stanoveno v Evropském paktu o přistěhovalectví a azylu a ve Stockholmském programu.

Úřad pomůže posílit spolupráci mezi evropskými institucemi, místními úřady a občanskou společností a v otázkách azylu určí společné postupy. Jsem si jist, že pokud jde o politiky týkající se azylu, sblíží to postoje členských států. Tato záležitost je absolutní nutností vzhledem k tomu, že některé členské státy čelí velkým přílivům žadatelů o azyl. Spolupráce a solidarity mezi členskými státy je také zapotřebí nejen s cílem pomoci těmto zemím vyrovnat se s problémy, kterým čelí, ale také s cílem zlepšit společný evropský azylový systém.

Musím zmínit, že tento systém bude z právního i praktického hlediska založen na plném, celoplošném uplatňování Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.