Doslovný záznam ze zasedání

Úterý, 18. května 2010 - Štrasburk

13. Institucionální aspekty přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod – Revizní konference Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, která se bude konat v ugandské Kampale (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je společná rozprava na téma:

- zpráva pana Ramóna Jáuregui Atonda, jménem Výboru pro ústavní záležitosti, týkající se institucionálních aspektů přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (2009/2241(INI)) (A7-0144/2010), a

- prohlášení Rady a Komise týkající se revizní konference Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, která se bude konat v ugandské Kampale.

  Ramón Jáuregui Atondo, zpravodaj. – (ES) Paní předsedající, paní komisařko, pane Lópezi Garrido, myslím, že toto je významný den. Vím, že v této sněmovně je mnoho významných dní, ale jsem upřímně přesvědčen, že od té doby, kdy byla dne 1. prosince 2009 přijata Lisabonská smlouva, je mandát Evropské unie k podpisu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod jedním z velkých témat evropské integrace.

Myslím si proto, že jsme svědky vyvrcholení dlouhodobého úsilí, které je součástí historického procesu evropské integrace, protože lidská důstojnost, lidská práva, demokracie a právní stát jsou součástí DNA toho, co bylo z velké části historickým posláním evropské integrace.

Zpráva, kterou budeme zítra přijímat, uskutečňuje tento mandát, který má Evropská unie od přijetí Lisabonské smlouvy požadující přistoupení k úmluvě. Chtěl bych shrnout obsah této zprávy vycházející ze tří základních myšlenek.

V první řadě bych chtěl zdůraznit, že nejen členské státy chrání lidská práva. Nyní je to Evropská unie, která chrání lidská práva na základě své nové právní subjektivity podle Lisabonské smlouvy; je to právo EU a také vývoj směrem k určitému stavu Unie, kterého mohou členské státy dosáhnout. Mohou to dokázat, pokud se podrobí zásadám Evropské úmluvy a soudu, který stojí mimo Unii a členské státy a zaručuje dodržování těchto práv a zásad vždy a všude.

Druhou myšlenkou je poskytnout evropské veřejnosti nové právní předpisy a nový soud: právo Evropanů obrátit se na tento nový soud, aby zajistil naplňování práv stanovených úmluvou ve vztahu k Evropské unii nebo členským státům, když uplatňují právo Evropské unie.

Dokonce i aktivity Evropské unie zahrnující zahraniční politiku, kontrolu, bezpečnost za našimi hranicemi a mezinárodní spolupráci musí být v souladu se zásadami Evropské úmluvy o lidských právech. Co to znamená? Podle mého názoru, dámy a pánové, to historicky vzato znamená velký krok kupředu v procesu integrace a při konstrukci nejzákladnějšího pojmu evropské myšlenky, který splňuje, jak jsme již řekli dříve, požadavky evropské veřejnosti, tedy lidské důstojnosti.

To také znamená posílení evropského systému ochrany základních práv, protože spolu s Listinou základních práv a Lisabonskou smlouvou to tvoří právní prostředí, právní rámec ochrany, který je téměř dokonalý, a je tedy nejvyspělejší na světě. To rovněž posiluje důvěryhodnost Evropské unie v očích třetích zemí, neboť Evropská unie ve svých dvoustranných vztazích vždy trvala na dodržování lidských práv.

Tato zpráva uvádí institucionální a právní aspekty, které nyní nebudu popisovat. Chci však upozornit na to, že právě tady a teď proces začíná, neboť spolu s touto zprávou, jejíž návrh společně vypracoval Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci s Výborem pro zahraniční věci, má Komise nyní pozici, vyjednávací rámec, který jí umožní vrátit se do Parlamentu a přijmout tuto dohodu a členským státům umožní ratifikovat přistoupení k Evropské úmluvě. Chtěl bych poděkovat paní Redingové za to, s jakou rychlostí Komise přijala mandát pro vyjednávání, a Evropské radě, která tak učiní v nejbližší době. Rád bych také poděkoval paní Gálové a panu Predovi za jejich spolupráci ve dvou dalších výborech. Dámy a pánové, myslím, že to je velká novina.

  Diego López Garrido, úřadující předseda Rady. – (ES) Paní předsedající, jak říkal pan Jáuregui, rozprava, kterou nyní povedeme, spolu s rozpravou, kterou jsme právě ukončili, je mimořádně důležitá. Myslím, že lidstvo činí historický krok vpřed, když obrana lidských práv přestává být jen odpovědností států, které jsou tradičními politickými subjekty a tradičními politickými hráči posledních několik staletí, ale stává se něčím, co z hlediska ochrany lidství přesahuje hranice států a zavádí řadu mechanismů a institucionálních záruk za účelem lepší ochrany jejich univerzálních hodnot.

Evropská úmluva o lidských právech, pravděpodobně jedno z největších bohatství, které Evropa má, a Mezinárodní trestní soud přesahující rámec Evropy jsou příkladem tohoto kroku vpřed, kterým v naší době směřujeme ke globalizaci a obraně lidských práv.

Pokud jde o Evropskou úmluvu o lidských právech, není mnoho co dodat k projevu pana Jáuregui a k jeho skvělé zprávě, kterou vypracoval společně se navrhovateli stanovisek, panem Predou a paní Gálovou, na téma podpisu Evropské úmluvy o lidských právech Evropskou unií.

Rád bych znovu zdůraznil mnohé z věcí, které pan Jáuregui řekl, a upozornil na to, že podpis úmluvy představuje prvek evropské integrace, který tudíž Evropskou unii posiluje. Kromě toho bude navíc působit společně s hlavním novým prvkem, který přinesla Lisabonská smlouva, a sice s Listinou základních práv Evropské unie. To je jeden z úkolů – nejen politických, ale také technických úkolů – Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora Evropské unie, aniž by v nejmenším zasahovaly do jejich soudních pravomocí.

Kromě toho tato iniciativa, kterou stanoví Lisabonská smlouva, také zvyšuje důvěryhodnost Evropské unie v ochraně lidských práv, neboť žádáme nikoli země Evropské unie, nýbrž evropské země, aby přispěly k posílení Evropské úmluvy o lidských právech. Jinými slovy, žádáme je, aby zaručily dodržování a ochranu práv stanovených v úmluvě, a tímto způsobem bude samotná Evropská unie, nejen pouze její členské státy, podléhat pravomoci Evropského soudu pro lidská práva. To zvyšuje naši důvěryhodnost, jak velmi správně ve své zprávě uvádí pan Jáuregui.

Pokud jde o Mezinárodní trestní soud, domnívám se, že toto je období, které také označíme jako „historické“ a politicky velmi významné, protože za několik dní se má sejít revizní konference Římského statutu. Je to jediná povinná konference, která se musí sejít, aby v případě potřeby přezkoumala Římský statut a zhodnotila nesmírně důležitý krok vpřed, tj. ustavení Mezinárodního trestního soudu.

Jedná se tedy o mimořádně významnou událost, kterou dnes posuzuje Politický a bezpečnostní výbor a zítra bude projednána na zasedání Výboru stálých zástupců (Coreper). Doufáme, že příští týden bude přijato usnesení Rady, abychom se mohli připojit k velmi příznivému hodnocení Mezinárodního trestního soudu uváděnému jinými státy, jako jsou například latinsko-americké státy, které jsou součástí Unie jihoamerických národů (UNASUR).

Hovoříme o Mezinárodním trestním soudu, který představuje závazek hájit lidská práva, a tedy stíhat zločiny proti lidskosti na mezinárodní úrovni. Tento závazek přijala Evropská unie a její členské státy. Chtěl bych vám připomenout, že v roce 2003 šlo o společný postoj, v roce 2004 o akční plán a v roce 2006 také o dohodu Evropské unie ohledně spolupráce se soudem. Všechny členské státy Evropské unie jsou nyní stranami Římského statutu, a proto podléhají Mezinárodnímu trestnímu soudu.

To považuji za nesmírně důležité pro zdůraznění úlohy Mezinárodního trestního soudu, kterou sehrává ve světě, a závazku Evropské unie k jejímu posílení. Mezinárodní trestní soud pracuje v současné době v podstatě na africkém kontinentu, ale konference v Kampale obyvatelům Afriky říká, že my nejsme proti Africe, právě naopak, my jsme s Afrikou.

To je také důvod, proč je tato revizní konference velmi důležitá. Je otevřená všem státům, společně s občanskou společností a mezinárodními a regionálními organizacemi a umožní nám posoudit stav mezinárodní spravedlnosti v době, kdy je zřizován Mezinárodní trestní soud jako jediný stálý mezinárodní trestní soud.

  Viviane Reding, místopředsedkyně Komise. –Paní předsedající, souhlasím se všemi řečníky a se všemi poslanci, kteří na tomto tématu pracovali. Přistoupení EU k Evropské úmluvě o lidských právech je krokem ústavního významu. Doplní systém ochrany základních práv uvnitř Evropské unie a velmi dobře víte, že Lisabonská smlouva to neuvádí jako možnost, nýbrž jako cíl.

Proto vítám skutečnost, že Parlament projevuje o tento dokument tak velký zájem – a projevoval ho mimochodem od samého počátku – o čemž svědčí usnesení, které Parlament předložil.

Především bych chtěla poděkovat zpravodajům Výboru pro ústavní práva a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci za jejich vynikající spolupráci na materiálu. Chci jim rovněž poděkovat za slyšení, které uspořádali a které znamenalo skutečnou pomoc a mělo velký význam pro dosažení pokroku v rámci tohoto materiálu.

Návrh zprávy, který předložil pan Jáuregui Atondo, je do značné míry v souladu s postojem Komise. Dovolte mi, abych uvedla tři poznámky, které jsou podle mého názoru velmi důležité.

Za prvé, Komise sdílí názor, že přistoupení EU k dodatkovým protokolům Evropské úmluvy – která mimochodem nebyla ratifikována všemi členskými státy – je velmi žádoucí. Mnohé z těchto protokolů mají skutečně silný význam, pokud jde o výkon pravomocí Evropské unie, a některé záruky zakotvené v těchto protokolech se objevují také v Listině. Pokyny pro jednání by proto měly pověřovat Komisi, aby sjednala ustanovení umožňující přistoupení Evropské unie ke kterémukoli dodatkovému protokolu.

Následné rozhodnutí, ke kterým protokolům kromě samotné úmluvy skutečně přistoupíme, bude muset být jednomyslně přijato Radou po obdržení souhlasu Evropského parlamentu. Podle názoru Komise by taková rozhodnutí měla pokud možno zahrnovat všechny dodatkové protokoly a měla by být přijata společně s rozhodnutím o uzavření samotné dohody o přistoupení.

Za druhé je důležité zabývat se konkrétní situací Evropské unie jako samostatného právního subjektu s autonomními pravomocemi, který se má stát smluvní stranou mechanismu původně určeného pouze pro státy. Proto je nezbytné provést řadu omezených a technických procesních úprav úmluvy vzhledem ke specifickému charakteru právních předpisů Evropské unie.

K nim patří tzv. mechanismus „spoluodpůrce“, který zohledňuje decentralizované provádění právních předpisů Evropské unie členskými státy. Tímto mechanismem získá Unie právo připojit se k řízení jako spoluodpůrce v případech vedených proti členským státům, jsou-li v sázce právní předpisy Evropské unie. Jsem ráda, že Parlament tuto věc ve své zprávě obhajuje.

Za třetí, plně podporuji zprávu, která doporučuje účast zástupců Evropské unie v orgánech úmluvy za stejných podmínek, jako mají zástupci smluvních stran. Tato účast je pro hladké začlenění a zapojení Evropské unie do systému úmluvy samozřejmě naprosto klíčová. Už jste pochopili, že to zejména v případě soudu ve Štrasburku znamená zastoupení jedním zvoleným soudcem z každé smluvní strany .

Komise proto důrazně usiluje o stálého soudce na plný úvazek zvoleného za Evropskou unii, který má stejné postavení a stejné povinnosti jako jeho kolegové. Soudce ad hoc, který by zasahoval pouze v případech vedených proti Evropské unii nebo v případech, které zahrnují právo Evropské unie, by podle našeho názoru nebyl dostatečný.

Pokud jde o způsob volby soudce za Evropskou unii, měl by být uplatněn běžný postup stanovený v úmluvě.

To znamená, že Parlamentní shromáždění zvolí soudce ze tří kandidátů navržených Evropskou unií, a souhlasím s návrhem zprávy, aby na zasedání tohoto shromáždění byla při volbě soudců Evropského soudního dvora umožněna účast odpovídajícímu počtu poslanců Evropského parlamentu.

Postup při sestavování seznamu tří kandidátů není věcí dohody o přistoupení, je to naše věc. Musíme postupovat podle vnitřních právních předpisů a myšlenka, že Parlament by měl být zapojen podobným způsobem stanoveným v článku 255, který se týká výběru kandidátů pro Soudní dvůr, je velmi zajímavá a zaslouží si bližší zkoumání.

Vážení poslanci, španělské předsednictví považuje tuto otázku za jednu z hlavních priorit, jak víte, a španělské předsednictví by chtělo dosáhnout dohody do konce června. Pokud by do té doby Rada dokázala dohody dosáhnout – což se jí, jak doufám, podaří – umožní nám to pak zahájit jednání o přistoupení na konci léta. Jak jsem již řekla před dvěma týdny v Bruselu, postarám se, aby Komise – jako vyjednávač Evropské unie – průběžně plně informovala Parlament během celého procesu vyjednávání.

To vše se týká evropských záležitostí, ale na pořadu jednání máme také otázku mezinárodních lidských práv. Jak víte, 138 států udělalo v roce 1998 krok vpřed, když přijalo Římský statut, a poprvé v historii tak byl vytvořen stálý mezinárodní soud, který volá k odpovědnosti pachatele genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů. Soud zahájil činnost v roce 2003 a nyní, po sedmi letech, máme revizní konferenci v Kampale, která nás vybízí, abychom provedli počáteční analýzu činnosti soudu, budoucích výzev, a účinnosti podpory ze strany Evropské unie.

Pokud jde o činnost soudu, víme, že soud je plně funkční, ale stále ještě v plenkách. Žádný soudní cyklus nebyl dokončen, ale Mezinárodní trestní soud posuzuje situaci v pěti zemích: jedno soudní řízení bylo zahájeno, druhé soudní řízení bude zahájeno dne 5. července a další případ je ve fázi předsoudního řízení – vše se týká Dárfúru / Súdánu (DAR) a Demokratické republiky Kongo (DRC).

Nezapomínejme, že se jedná pouze o soud poslední instance, takže prvotní odpovědnost spočívá na státech samotných. Ve většině případů funguje soud pro státy jako katalyzátor při vyšetřování a stíhání případů před vnitrostátními soudy. Zároveň za krátkou dobu své existence soud působí jako silný odrazující činitel proti budoucím zvěrstvům, protože pachatelé už vědí, že spravedlnost zvítězí, a v tomto smyslu čelí soud výzvám.

Ratifikace ze strany Bangladéše zvýšila počet smluvních stran Římského statutu na 111. Nicméně je zcela jasné, že musíme usilovat o všeobecné přijetí tohoto statutu a soudu. Soud potřebuje účast a spolupráci všech smluvních stran i nesmluvních států, a rovněž mezinárodních a regionálních organizací. Soud nemůže vykonávat své funkce, pokud státy nezatýkají ty, na které Mezinárodní trestní soud vydal zatýkací rozkaz, ani pokud nelze chránit svědky, ani pokud nejsou vězení pro ty, kteří byli odsouzeni, a proto Evropská unie soud v posledních deseti letech podporovala, aby tak pomohla tyto problémy řešit.

My, jako Evropská unie, jsme byli již od samého začátku horlivými zastánci zřízení tohoto soudu jako základního mechanismu v novém mezinárodním řádu, který by skoncoval s beztrestností. Jak víte, v nedávné minulosti byly miliony lidí vystaveny trestné činnosti, ale jen hrstka viníků byla postavena před soud.

Evropská unie se domnívá, že efektivně fungující Mezinárodní trestní soud je nepostradatelným nástrojem mezinárodního společenství v boji proti této beztrestnosti a při prosazování mezinárodního řádu založeného na pravidlech. Proto tento soud stále podporujeme s použitím různých nástrojů, které máme k dispozici a o nichž se již zmínil pan ministr. Společný postoj byl převeden do akčního plánu. Byli jsme první organizací, která s tímto soudem uzavřela v roce 2006 dohodu o spolupráci a pomoci a Mezinárodnímu trestnímu soudu poskytujeme plnou politickou a diplomatickou podporu v demarších, politických dialozích a prohlášeních. Začlenění jednotlivých ustanovení Mezinárodního trestního soudu do mezinárodních smluv je nyní pro Evropskou unii běžnou praxí.

Od roku 2000 Evropská iniciativa – později nazvaná Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva – přispěla na podporu soudu přímo či nepřímo 29 miliony EUR, zejména prostřednictvím celosvětových kampaní občanské společnosti. EU rovněž přijala některá rozhodnutí v oblasti práva, svobody a bezpečnosti, aby posílila spolupráci mezi členskými státy při vyšetřování a stíhání trestných činů uvedených v Římském statutu, a to na vnitrostátní úrovni, a proto děláme vše, co je v našich silách, abychom tento systém posunuli kupředu. Systém je třeba dále zdokonalovat, ale to vyžaduje větší angažovanost všech národů po celém světě.

  Cristian Dan Preda, navrhovatel stanoviska Výboru pro zahraniční věci – (RO) Budu hovořit o zprávě pana Jáuregui Atonda. Rád bych mu nejprve poblahopřál k vypracování této vynikající zprávy, která podle mého názoru nabízí podrobný popis výhod a výzev vyplývajících z přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Nahlíženo ze stanoviska, které jsem vypracoval pro Výbor pro zahraniční věci, bych chtěl zdůraznit hlavní přínos přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv. Tento krok se může v současné době, v polisabonské éře, zdát zcela samozřejmý, ale v průběhu uplynulých 30 let se v něj pravidelně doufalo. Domnívám se, že přistoupení k Evropské úmluvě o lidských právech zvýší důvěryhodnost Evropské unie v každém dialogu o lidských právech vedeném s třetími zeměmi a znovu všem potvrdí, že Evropská unie je především společenstvím založeným na právním řádu.

Orgány EU, stejně jako orgány členských států Rady Evropy budou proto podléhat externí nezávislé kontrole ze strany Evropského soudního dvora pro lidská práva ve Štrasburku na základě formulace „jednotný standard v oblasti lidských práv, jeden soud“. Z hlediska jednotného standardu v oblasti lidských práv musím zdůraznit, že přistoupení k Evropské úmluvě o lidských právech poskytuje Evropské unii zároveň možnost přistoupit také k jiným smlouvám Rady Evropy. Mám na mysli samozřejmě doplňující protokoly, revidovanou Evropskou sociální chartu, která jak jistě víte, doplňuje a posiluje tuto ochranu na celoevropské úrovni. Domnívám se rovněž, že větší zapojení evropských orgánů do orgánů Rady Evropy zaměřených na ochranu lidských práv je logickým důsledkem tohoto jednotného standardu ochrany.

Dalším bodem, který jsem také zdůraznil ve stanovisku vypracovaném pro Výbor pro zahraniční věci, je nutnost nalézt rovnováhu mezi zachováním specifických vlastností evropského soudního systému na jedné straně a mezi zachováním soudní pravomoci ve Štrasburku na straně druhé, který prokázal svou účinnost v ochraně lidských práv na celoevropské úrovni.

  Kinga Gál, navrhovatelka stanoviska Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. – (HU) Dámy a pánové, nejprve mi dovolte, abych poděkovala tomu, kdo zodpovídá za zprávu Výboru pro ústavní záležitosti, panu Jáuregui Atondovi, za jeho spolupráci. Mám za to, že úzká spolupráce mezi Výborem pro ústavní záležitosti a Výborem pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci spolu s podvýborem pro lidská práva, které naši práci doplnily, úspěšně vyřešila řadu otázek týkajících se našeho přistoupení k úmluvě a správně bylo poukázáno na vynořující se otázky, které je třeba upřesnit.

Já osobně, jménem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, jsem se rozhodla zaměřit se nejprve na to – což výbor nakonec potvrdil – aby naše přistoupení skutečně představovalo pro občany Evropské unie přidanou hodnotu a aby si byli těchto hodnot a možností vědomi, i když bychom zároveň neměli podléhat přehnaným očekáváním.

Existuje bezpočet zásadních otázek, které je nutno v nadcházejícím období během jednání vyjasnit. Mezi ně patří vztah mezi soudy ve Štrasburku a Lucemburku, neboť v systému pravomocí u obou těchto soudů nedojde k žádné změně. Pokládám za důležité zdůraznit, že reforma fungování soudu ve Štrasburku se časově shoduje s přistoupením, a to by mělo vyvolat značnou pozornost. Chtěla bych rovněž zdůraznit, že toto přistoupení bude úspěšné pouze tehdy, pokud to skutečně posílí stávající orgány, a v tomto směru je nutno v soudních systémech členských států podniknout nezbytné kroky. Přistoupení Evropské unie k úmluvě je ojedinělým experimentem, ale nesmí ohrozit to, co již funguje, pokud jde o prosazování lidských práv. Je velmi důležité, abychom si uvědomili, že bude dosaženo úspěchu, pokud to posílí již existující orgány a pokud to občanům skutečně přinese přidanou hodnotu.

  Laima Liucija Andrikienė, jménem skupiny PPE. –Paní předsedající, revizní konference Mezinárodního trestního soudu (ICC) je dlouho očekávanou a významnou událostí ve vývoji soudu samotného a, obecněji, mezinárodního trestního soudnictví.

Revizní konference je dobrou příležitostí pro zúčastněné strany, aby posoudily stávající problémy Mezinárodního trestního soudu a navrhly případné změny nebo zaměření reformy. Ráda bych se zmínila o některých otázkách, které by členské státy EU, stejně jako delegace EP, měly mít na pořadu jednání.

Jednou z otázek je nepochybně postoj našich transatlantických partnerů k Mezinárodnímu trestnímu soudu. Chtěla bych zdůraznit, že nedostatečné zastoupení Spojených států v Mezinárodním trestním soudu je jedním z nejdůležitějších činitelů, které snižují význam a autoritu tohoto soudu. Bylo by proto velmi prospěšné, kdyby naši američtí partneři vyjádřili svůj současný postoj a závazek k Mezinárodnímu trestnímu soudu jasněji.

Chtěla bych také vyzvat Evropskou unii, aby trvala na projednání – a doufejme, že revizi – článku 124 Římského statutu, známého také jako přechodné ustanovení, který státům umožňuje rozhodnout, že jejich státní příslušníci nebudou podléhat pravomoci Mezinárodního trestního soudu ve věci válečných zločinů po dobu sedmi let po ratifikaci statutu. To je politováníhodná mezera, která by měla být z Římského statutu odstraněna.

V neposlední řadě bych ráda zdůraznila, že Evropská unie by měla usilovat o co nejširší ratifikaci a provádění Římského statutu ve vztazích s těmi zeměmi, které tak dosud neučinily. To musí být cílem Evropské unie při jednáních o rozšíření a ve fázi přistoupení nových členských států EU. Mělo by to být jednou z hlavních priorit rovněž při obchodních jednáních s Ruskem, obzvláště přihlédneme-li k tomu, že v současné době jednáme o formách dohody o partnerství s našimi ruskými partnery.

  Debora Serracchiani, jménem skupiny S&D. – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, děkuji zpravodaji za jeho skvělou práci o členství Evropské unie v Úmluvě o lidských právech, která je přínosem pro evropské občany. Díky této úmluvě vznikne totiž nový soud, mimo Evropskou unii, aby bylo vždy zajištěno respektování práv evropských občanů ze strany Evropské unie a členských států.

V souladu se zásadou demokracie by Evropská unie a její členské státy měly mít pokaždé právo moci se bránit. Proto jsem přesvědčena, že je velmi důležité, aby každý stát patřící k úmluvě měl nějakého soudce, který by vysvětlil souvislosti každé žádosti, a stejně tak je podle mě důležité, aby Evropský parlament měl nějaký neoficiální orgán, který by koordinoval výměnu informací mezi Evropským parlamentem a Parlamentním shromážděním Rady Evropy, a aby i během procesu vyjednávání byl Parlament dotazován na názor.

Ráda bych také dodala, že evropští občané mají právo na to, aby rozuměli mechanismům, jimiž se toto členství řídí, stejně jako mají právo vědět, jaká mají práva. Proto se domnívám, že je nezbytné, aby Rada Evropy a Evropská unie zvážily vytvoření pokynů se srozumitelným vysvětlením všech účinků a důsledků, které s sebou členství přináší.

  Andrew Duff, jménem skupiny ALDE. –Paní předsedající, k přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o lidských právech se schylovalo již dlouho. Je to základní prvek skládanky, jejíž konečný obraz má tvořit systém nadřazených práv posílený Soudním dvorem a využívající vnější dohled soudu ve Štrasburku.

Je to nepochybně komplexní opatření, protože je protihodnotou vyměněnou za rozhodnutí o závaznosti Listiny základních práv. Signalizuje to významnou novou shodu mezi těmi, jako jsou tradiční Britové, kteří podporovali mezivládní přístup Rady Evropy, a federalisty, jako jsem já, kteří dávali přednost nadnárodnímu přístupu. Takové partnerství je v této době koaliční politiky mezi britskou liberální a konzervativní stranou ve Spojeném království velmi vhodné.

  Barbara Lochbihler, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Paní předsedající, přijetí Římského statutu a ustavení Mezinárodního trestního soudu, je příběhem úspěchu. Je mnoho příkladů, které to dokazují, ale hlavní je, že poprvé v dějinách je nyní možné volat k odpovědnosti vysoce postavené představitele státu – civilní či vojenské – za válečné zločiny nebo zločiny proti lidskosti, které nařídili.

EU podporovala ustavení a činnost Mezinárodního trestního soudu nejrůznějšími a velmi pozitivními způsoby a musí i v budoucnu tento soud podporovat a posilovat a chránit jeho nezávislost. Nadcházející revizní konference v Kampale provede inventuru a bude se ptát, co se osvědčilo a co je třeba zlepšit. A právě nyní je čas, abychom si jasně uvědomili, že státy musí na vnitrostátní úrovni usilovat o přijetí právních předpisů nebo důsledně provádět stávající právní předpisy, v zájmu podpory Mezinárodního trestního soudu.

Mnohé státy stále ještě váhají, pokud jde o zatčení vysoce postavených osob, na něž byl vydán zatýkací rozkaz. Komisařka Redingová na tuto skutečnost upozornila. Obava z diplomatických potíží má často větší váhu než uznání toho, že Mezinárodní trestní soud potřebuje hmatatelnou podporu, aby mohl účinně fungovat.

Konference v Kampale musí zapracovat na vymezení pojmu „útočná válka“. Zvlášť k tomu určená pracovní skupina složená ze států, které jsou smluvní stranou Římského statutu, úspěšně provedla některé přípravné práce a již předložila vhodný text, který lze nalézt také v našem usnesení. Vyzýváme Komisi a členské státy, aby usilovaly o začlenění této definice do statutu, a tím o její zahrnutí do pravomoci soudu.

Přitom je nutno co nejdůsledněji dbát na to, aby nezávislost soudu nebyla nijak omezována. Na závěr mi dovolte, abych rovněž zdůraznila, jak důležitá je výzva, aby Evropská unie byla na konferenci zastoupena co nejvýše postavenými zástupci. To by byl signál naší podpory Mezinárodního trestního soudu a zároveň kladný příklad pro jiné vlády.

  Ashley Fox, jménem skupiny ECR. –Paní předsedající, moje skupina se zavazuje chránit lidská práva, ale nejsme přesvědčeni o tom, že je rozumné připustit, aby Evropská unie úmluvu podepsala. Vzhledem k tomu, že všechny členské státy již signatářem úmluvy jsou, jakým přínosem je ještě také podpis ze strany EU? Byl bych velmi rád, kdyby mi někdo v této sněmovně uvedl praktický příklad toho, jak lidská práva jednoho z mých voličů budou lépe chráněna, když EU úmluvu podepíše.

V současné době nemusí členské státy úmluvu v rámci svých vnitrostátních právních předpisů přímo uplatňovat. Chci mít jistotu, že pokud EU úmluvu podepíše, tento postoj se nezmění. Nechci, aby byla narušena pravomoc britského parlamentu změnit způsob ochrany lidských práv, pro který jsme se rozhodli. Mám podezření, že v pozadí tohoto návrhu je snaha posílit postavení EU a ukázat, že je hráčem na mezinárodní scéně. Podle mého názoru je to velmi dobrý důvod k tomu, abychom nedovolili Evropské unii úmluvu podepsat.

  Helmut Scholz, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Paní předsedající, moje skupina velmi vítá přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o lidských právech. Ta je v Evropě bezpochyby nejdůležitějším nástrojem v oblasti lidských práv a význam Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku – možná i pro pana Foxe – vyplývá z toho, že zpracovává v průměru 30 000 stížností ročně. V roce 2009 jich mimochodem bylo 57 000 a soud v tom roce vydal 2 000 rozhodnutí, přesněji řečeno, tyto rozsudky musel vynést.

V Evropském soudním dvoru má nyní Evropská unie sice také soud, ale na rozdíl od Evropského soudu pro lidská práva´neodpovídá Soudní dvůr pouze za ochranu základních práv. A není také úplně od věci na tomto místě konstatovat, že Soudní dvůr v minulosti nezastával výhradní vedoucí úlohu v rozvoji evropských základních práv.

Rada Evropy i Evropská unie označují nadcházející přistoupení za historické a myslím, že my na plenárním zasedání to ve svém hlasování většinově podpoříme. V první řadě doufám, že se ukáže, že pro občany Evropy skutečně historické je, neboť tím vznikne prostor obecně závazných lidských práv, na nějž je vázáno nejen 47 vlád, ale také orgány Evropské unie. Tímto způsobem bude EU vysílat občanům Evropy silný signál, že v otázce lidských práv není nad zákonem, a že oni jako občané mohou podat žalobu, pokud by orgány Společenství porušily jejich lidská práva.

Konkrétní forma samotného procesu přistoupení s sebou samozřejmě přinese některé problémy, a proto je důležité, abychom rychle, konstruktivně a otevřeným a tvořivým způsobem nalezli ta nejlepší řešení mimořádně obtížných technických a právních problémů.

  Morten Messerschmidt, jménem skupiny EFD. – (DA) Paní předsedající, je snadné vidět výhody přistoupení EU k Evropské úmluvě o lidských právech. Budou z toho mít prospěch ti, kteří byli zaměstnání v EU a byli propuštěni, protože se odmítli podepsat pod zfalšované účty a o těchto praktikách nemlčeli. Mohou takovéto případy zažalovat u Evropského soudu pro lidská práva na základě článku 6. Budou z toho mít prospěch kolegové zde v Parlamentu, kteří dostávají nepřiměřené pokuty za svobodné vyjadřovaní svých názorů a kteří se nemají proti tomu kam odvolat. V těchto případech je možno podat žalobu k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku podle článku 10. Je tedy snadné vidět výhody.

Moje skupina a já přesto s přistoupením EU k Evropské úmluvě o lidských právech nesouhlasíme, a to proto, že nevýhody jasně převažují nad výhodami. Například není pochyb o tom, že především Soudní dvůr by využil přistoupení k tomu, aby opět rozšířil pravomoci EU. V rostoucím počtu oblastí – v sociální sféře, v oblasti přistěhovalecké politiky a v oblasti základních svobod – uvidíme, jak bude možné využít přistoupení k Úmluvě o lidských právech jako dalšího argumentu pro přijímání většího počtu rozhodnutí na úrovni EU, což znamená, že méně rozhodnutí bude přijímáno členskými státy. Nechceme zažít situaci, kdy členské státy nebudou moci určovat svou vlastní přistěhovaleckou politiku nebo rozhodovat o otázkách týkajících se jejich svobod, svobody slova a všeho ostatního, co pod úmluvu spadá. To musí zůstat vnitrostátní záležitostí, a proto by Evropská unie touto cestou jít neměla.

  Nicole Sinclaire (NI). –Paní předsedající, zpravodaj ve své zprávě uvádí, že přistoupení k Evropské úmluvě o lidských právech umožní ochranu občanů proti činnosti Evropské unie. Mnohem více by mě zajímala ochrana obyvatel mého volebního obvodu West Midlands ve Spojeném království proti působení Úmluvy o lidských právech.

Samozřejmě, ve Spojeném království jsme ji začlenili do svých právních předpisů v roce 1998, a tím jsme umožnili, aby Evropská úmluva o lidských právech ovlivnila všechny naše soudy. Nová konzervativní vláda ve svém prohlášení slíbila, že zruší zákon o lidských právech, ale měla vědět, že Lisabonská smlouva udělala z EU právní subjekt a Evropská unie má větší pravomoci než voliči Spojeného království. Vyvolává to v nás vzpomínku na George Orwella. Předzvěst zkázy, a jak víme, někteří lidé jsou si rovnější než druzí, pokud jde o lidská práva.

Začátkem tohoto měsíce moje voliče v Meridenu a Hattonu sužovaly invaze tzv. „cestovatelů“, kteří narušili veřejný pořádek a kteří neoprávněně a možná protiprávně staví na tom málu, co zbylo z našeho vzácného zeleného pásu země. Díky Úmluvě o lidských právech mají tito cestovatelé zvláštní chráněná práva. Mají přednost ve zdravotní péči a vzdělání, všechno na účet místních daňových poplatníků!

Zpravodaj chce, abychom do tohoto procesu zapojili své vnitrostátní soudy a ministerstva spravedlnosti. Já říkám, že Úmluva o lidských právech již napáchala dost škody. Možná by zpravodaj rád zavítal do mého volebního obvodu a viděl z první ruky znesvěcení naší půdy. Možná by si chtěl promluvit s těžce pracujícími vesničany, kteří byli svědky, jak se hodnota jejich domovů propadá. Může si zkontrolovat ubikace policie povolané k udržování veřejného pořádku a samozřejmě k ochraně zvláštních práv těchto cestovatelů. Mohl by si dokonce vychutnat podívanou na 90 nákladních automobilů naložených štěrkem a brázdících úzké venkovské cesty, kde se procházejí rodiče se svými dětmi. Mohl by pomoci zdejším obyvatelům, kteří se rychle snaží nainstalovat bezpečnostní zařízení v očekávání nárůstu trestné činnosti, jež často takovou výstavbu provází.

To jsou samozřejmě jenom malé tragédie a nejsou ničím ve srovnání s významným politickým projektem, jakým je Evropská unie, ale uvažme, že když navrhneme zvláštní práva pro jednu skupinu občanů, automaticky degradujeme práva druhých.

Úmluva o lidských právech degradovala práva mých voličů. Nemělo by být ponecháno na nevolených úřednících, aby rozhodovali, kdo je něco zvláštního, a kdo nikoli. Ve Spojeném království máme nově zvolenou vládu, která v této oblasti učinila sliby. Ve jménu demokracie, ať tyto sliby naplňuje!

  Íñigo Méndez de Vigo (PPE). – (ES) Paní předsedající, před více než 20 lety – ve skutečnosti před 23 lety – jsem měl to štěstí být svědkem podpisu dohody v jiné budově Parlamentu mezi tehdejším předsedou Evropské komise Jacquesem Delorsem a generálním tajemníkem Rady Evropy Marcelinem Orejou za tehdejší Evropská společenství s cílem přistoupit k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv. Před 23 lety!

To mi připomíná odpověď básníka Heinricha Heina, když se ho zeptali, „Kde byste chtěl umřít?“ Odpověděl. „V Anglii, protože tam se všechno stane o 100 let později“. Podle některých projevů, které jsme vyslechli, to vypadá, že se všechno stane o 200 let později, paní předsedající. Věřím však, že vliv pana Duffa v nové liberální demokraticko-konzervativní koaliční vládě tuto situaci zlepší.

Proto, paní předsedající, moje skupina, skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), byla pro toto přistoupení už dlouhou dobu a upřímně vítáme vynikající zprávu pana Jáuregui. Je to jeho první zpráva a jsem si jist, že nebude jeho poslední.

Děláme to, protože se domníváme, že to zvýší záruky pro veřejnost, protože to, co děláme, dává lidem větší jistotu, že právní předpisy Evropské unie uplatňované členskými státy a zákony Evropské unie budou v souladu se souborem práv uznaných v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv.

Tato zpráva otevírá cestu pro řešení mnoha technických právních problémů, které vzniknou, protože nesmíme zapomínat, že úmluva byla určena k tomu, aby ji ratifikovaly a prováděly členské státy. Bez ohledu na propagandu z některých stran této sněmovny Evropská unie není státem ani superstátem. Je to mezinárodní organizace, a proto se při přizpůsobování mezinárodní organizace něčemu, co bylo vytvářeno pro státy, vyskytují obtíže.

Paní Giannakouová, která byla naší stínovou zpravodajkou a odvedla skvělou práci, za což jí upřímně děkuji, bude hovořit o konkrétních otázkách. Já se chci nyní už jen připojit k místopředsedkyni Redingové, která vyzývá Radu, aby poskytla Komisi mandát k rychlému vyjednávání, a jsem si jist, že se můj přítel pan López Garrido postará, aby tomu tak bylo. To bude znamenat, paní předsedající, že brzy budeme moci oslavit přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

  Juan Fernando López Aguilar (S&D). – (ES) Paní předsedající, chtěl bych se připojit k blahopřání zpravodaji, panu Jáureguiovi, a navrhovatelům stanovisek, kteří pracovali na přípravě této zprávy. Dělám to především proto, abych upozornil na skutečnost, že stejně jako jsme řešili hospodářskou krizi v měnové unii během letošního mandátu Evropského parlamentu, nyní je čas říci, že Evropu nevybudujeme prostřednictvím vnitřního trhu ani jednotné měny, ale společně s občany.

Práva občanů jsou posílena Listinou základních práv Evropské unie, tímto „bill of rights“, který musí zohledňovat politický a veřejný rozměr evropské integrace.

Jsou posílena rovněž mandátem k podpisu Evropské úmluvy o lidských právech uvedeným v článku 6 Smlouvy o Evropské unii.

To nezmenšuje žádné ze základních práv, které evropským občanům zaručují právní předpisy členských států vzhledem k tomu, že jsou občany těchto členských států. Naopak násobí, posiluje a rozšiřuje to práva, která máme my všichni jako účastníci a hráči ve společném projektu.

Chci také zdůraznit, jako předseda Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, že jsme jednali o všech problémech – které vzniknou – se začleněním Evropské úmluvy o lidských právech do této společné kultury posílení a zaručení práv a občanství. Zařídili jsme velice úspěšné návštěvy Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva a na 21. června jsme svolali třetí konferenci, které se zúčastní významní odborníci a soudci z Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora Evropské unie, aby předem vypracovali společnou odpověď na to, jaké by měly být právní záruky pro občanská práva.

Britský právní expert Hart napsal, že neexistují žádná práva bez právní záruky a že neexistuje žádná právní záruka bez soudců, stejně jako nemůže existovat žádná Evropa bez občanů a neexistují žádní evropští občané, pokud si nejsou vědomi, že evropská integrace nám umožňuje růst a posiluje základní práva, která již jako příslušníci členských států EU máme.

  Marietje Schaake (ALDE). – Paní předsedající, když přezkoumáváme Římský statut Mezinárodního trestního soudu, připomeňme si, že jeho vytvoření představuje skutečný úspěch pro liberální demokracii a závazek k účinnému mezinárodnímu právu. Poté, co všechny členské státy EU provedly ratifikaci, aby splňovaly Římský statut, otevíráme další kapitolu plnění svých smělých cílů a úkolů v oblasti lidských práv, míru a spravedlnosti.

Kritické hodnocení je důležité, ale Mezinárodní trestní soud je již významnou institucí, která dbá na to, aby tyto základní hodnoty byly nejen evropské, nýbrž univerzální. Je to poslední instance, jak uvedla komisařka Redingová, ale důležitá. EU a členské státy by měly i nadále plnit svůj závazek vůči Mezinárodnímu trestnímu soudu či zásadám, které se snaží chránit, a to přijetím pokynů EU ohledně Mezinárodního trestního soudu. Hlavní povinností je vyšetřovat a stíhat ty, kteří páchají válečné zločiny, genocidu a zločiny proti lidskosti.

Lisabonská smlouva vstoupila v platnost a my usilujeme o účinnou společnou zahraniční politiku EU. Vysoká představitelka by měla aktivně podporovat přistoupení dalších globálních hráčů k Římskému statutu – Číny, Indie, Ruska a důležitých kandidátských členských států, jako je Turecko – ale do dialogu, který přispívá ke spravedlnosti na celém světě, by se měl zapojit také dlouholetý spojenec Evropské unie, Spojené státy, a měl by vážně uvažovat o připojení ke svým spojencům. Jako nizozemská Evropanka bych chtěla naše občany ujistit, že „zákon haagské invaze“ nikdy nebude uplatněn.

EU musí konstruktivně spolupracovat s Tureckem a Spojenými státy, aby ukončila beztrestnost v Íránu, který je jedním z nejnaléhavějších případů agresorů a kde ze strany vlády den co den systematicky dochází k popravám, znásilnění a mučení vlastních občanů. Musíme usilovat o skutečnou globalizaci a univerzální platnost lidských práv, spravedlnosti a právního státu a důležitým nástrojem k naplnění tohoto cíle je Mezinárodní trestní soud. Podpora tohoto soudu musí být rovněž globalizovaná. Evropský parlament pracoval konstruktivně a je v této otázce jednotný.

  Gerald Häfner (Verts/ALE). – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, to, o co se zde dnes snažíme, je rozšíření právních předpisů na nadnárodní úrovni. Význam toho je patrný z pohledu na hrůznou historii mé vlastní země, spolu s pohledem na porušování lidských práv, k němuž v současné době dochází. Ve skutečnosti se Němci nedopustili těch nejstrašnějších zločinů v historii proto, že porušili zákony, ale protože vytvořili zákony, které neetické jednání posvěcovaly, a například z vraždění Židů, komunistů, křesťanů, homosexuálů a dalších udělaly právní povinnost. Pokud tito lidé, a především ti, kteří tyto činy nařídili, později říkají, že dělali pouze to, co tehdy stanovil zákon, a nebylo by možné je později trestně stíhat, ukazovalo by to na neuvěřitelnou slabost práva a lidskosti.

Proto to, co jsme zde nyní udělali s Mezinárodním trestním soudem, představuje významný krok vpřed, neboť všichni tito lidé budou v budoucnu vědět, že nad vnitrostátním právem je soudce a že po zbytek svého života budou muset žít s vědomím, že mohu být pohnáni k odpovědnosti. Je to významný krok kupředu, stejně jako přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě pro lidská práva, něco, za co jsme my, a já osobně, dost dlouho bojovali. Jsem rád, že to zde dnes budeme moci provést a chtěl bych poděkovat zpravodaji panu Jáureguimu Atondovi za jeho vynikající zprávu.

  Charles Tannock (ECR). – Paní předsedající, moje domovská politická strana, britští konzervativci – pro ty, kteří to nevědí, já jsem konzervativec – vyjádřila v minulosti vážné znepokojení nad Mezinárodním trestním soudem a jeho snahou prosazovat mezinárodní trestní soudnictví, jak to shrnuje Římský statut, v oblasti zločinů proti lidskosti, válečných zločinů a genocidy.

Nicméně u příležitosti 10. výročí vstupu statutu v platnost se nám nyní nabízí možnost jasně zhodnotit úlohu Mezinárodního trestního soudu a podle mého názoru soud ke své cti sleduje pevně svou linii, vyhýbá se stíhání darebáků a snaží se pohnat před soud jen ty největší tyrany.

Hlavní žalobce Mezinárodního trestního soudu Luis Moreno-Ocampo obratně pomohl soudu posílit jeho nestrannost po celém světě. K agresivnímu projednávání politicky motivovaných případů naštěstí nedošlo, což bylo jednou z velkých obav našich amerických spojenců. Británie se připojila k Mezinárodnímu trestnímu soudu za předchozí labouristické vlády. Nedávné vytvoření konzervativně-liberální koalice ve Spojeném království minulý týden nám možná nyní nabízí šanci přehodnotit vztah Británie k Mezinárodnímu trestnímu soudu a změnit v Kampale některé sporné oblasti, jako odpovědnost za příkaz.

Nemůžeme připustit, aby Mezinárodní trestní soud ohrožoval životně důležité zájmy Spojeného království, ale zároveň bychom si měli také uvědomit, že za určitých okolností může Mezinárodní trestní soud sehrát konstruktivní úlohu při ukončení atmosféry beztrestnosti pro diktátory odpovědné za genocidu.

  Marie-Christine Vergiat (GUE/NGL). – (FR) Paní předsedající, paní komisařko, pane ministře, dámy a pánové, chtěla bych hovořit zároveň o přistoupení k Evropské úmluvě o lidských právech i o přistoupení k Mezinárodnímu trestnímu soudu.

V první řadě chci poděkovat našim zpravodajům za kvalitně zpracované zprávy a za jejich ochotu začlenit všechny návrhy ve skvělém duchu konsensu.

Kromě všeho, co bylo řečeno ve prospěch tohoto přistoupení, bych ráda zdůraznila dvě věci, které považuji za důležité, a to zavedení kontroly mimo Evropskou unii a exteritorialitu úmluvy, jinými slovy, její použití pro všechny činnosti Evropské unie, i území mimo EU. Dovolte mi, abych vyjádřila naději, že klauzule „lidská práva a demokracie“ tak bude dávat trochu větší smysl. Proto je nutno, nejen aby se vyjednávací mandát Komise vztahoval k samotné úmluvě, ke všem protokolům a dohodám, které jsou již zakotveny v Listině základních práv, ale musíme také velmi rychle přijmout závazek k přistoupení ke všem právním nástrojům Evropské úmluvy o lidských právech, abychom získali ucelený systém pro ochranu lidských práv.

Pokud jde o Mezinárodní trestní soud, ráda bych vyjádřila dvě přání. Především bych si přála, aby Evropská unie byla zvlášť ostražitá, pokud jde o práva obětí a jejich zákonných zástupců. To znamená právní pomoc ad hoc, která umožňuje přístup k specializovaným externím advokátům.

Mám ještě jedno další přání, paní komisařko, a sice ať Evropská unie použije veškerou svou váhu, veškerou svoji energii na to, aby členské státy jako celek přizpůsobily své právní předpisy mezinárodnímu právu. Zejména Francie tak dosud neučinila. Mrzí mě to, stejně jako mě mrzí, že některé velké země, jako jsou Spojené státy, se neúčastní provádění tohoto mezinárodního právního předpisu v oblasti zločinů proti lidskosti.

  Andrew Henry William Brons (NI). – Paní předsedající, po přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o lidských právech Rady Evropy budou následovat právní předpisy, na jejichž základě se úmluva stane součástí právních předpisů Evropské unie a rovněž dokumentem další organizace jako vnější kritérium. To znamená, že Soudní dvůr EU v Lucemburku bude mít pravomoc k výkladu a prosazování dvou potenciálně soupeřících dokumentů – listiny EU a úmluvy Rady.

Zeptal jsem se několika odborníků ve Výboru pro ústavní záležitosti a Výboru pro občanská práva, spravedlnost a vnitřní věci, co by se stalo, kdyby se tyto dva dokumenty, případně různé části téhož dokumentu, náhodou dostaly do rozporu. Který dokument nebo která část by měla přednost?

Bylo mi řečeno v první řadě to, že dokument nebo část dokumentu, který poskytuje větší svobodu, by měl přednost před tím, který poskytuje menší svobodu. Později jsem se zeptal, jak by se rozhodovalo v případě, že by ve sporu byly dvě strany a každá se domáhala různých, ale konkurenčních, a možná i odporujících si práv – například právo praktikovat svoji víru bez urážek a právo na svobodný projev zahrnující kritiku názorů stoupenců nějaké víry. To není jen holá teorie, jak ukazuje případ dánských karikatur.

To byl případ psa, který nezaštěkal, nebo spíše odborníka, který se neodvážil vyslovit názor. Ticho bylo tak ohlušující, jako bylo jasné, že všichni slyší a chápou. Svoboda slova bude vždy obětována, protože to je chybný postoj EU. Popírat svobodu slova, to jde Evropské unii nejlépe!

Mluvíme o dvou různých kategoriích práva – o politickém právu na svobodu slova proti stíhání ze strany státu a právu nebýt urážen kritikou. Právo nebýt urážen je považováno za mnohem důležitější než právo na diskusi o věci veřejného zájmu. Měla by být svoboda slova vůbec nějak omezována? Měla by existovat omezení pro ty, kteří podněcují násilí, ale vůči kritice, která se toho nedopouští, by nemělo být uplatňováno trestní právo.

  Marietta Giannakou (PPE). – (EL) Chtěla bych poděkovat především panu Jáureguimu Atondovi za jeho zprávu a za výbornou spolupráci a samozřejmě panu Predovi a paní Gálové za jejich přínos ze dvou různých výborů.

Věcné přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o lidských právech, a tedy do soudní pravomoci soudu, samozřejmě vychází z toho, že v rámci Lisabonské smlouvy získala Evropská unie vlastní právní subjektivitu. Pochopitelně že se někteří lidé ptají, proč po začlenění Listiny základních práv potřebujeme přistupovat k pravomoci Soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Za prvé soud ve Štrasburku získal ve smyslu res judicata mnohem širší možnosti než jsou ty, které byly stanoveny v rámci základních práv, jak naznačilo předsednictví i komisařka Redingová.

Za druhé to nějakým způsobem vytváří vazbu mezi Evropskou unií a tím, co se děje v celé Evropě, a tedy se zeměmi Rady Evropy. Samozřejmě, někteří lidé se ptají, zda to obecně nepřinese další komplikace, ale zpráva zdůrazňuje, že by neměla existovat žádná odvolání na nadnárodní úrovni, a ani soudy si vzájemně nepodléhají. Každý soud bude vykonávat pravomoci jemu svěřené, stejně jako Evropská unie pro soud v Lucemburku.

Domnívám se, že přistoupení k Evropské úmluvě o lidských právech je důležitým krokem, neboť je to proces přistoupení k protokolům týkajícím se příslušných pravomocí, což samozřejmě Evropskému parlamentu umožní, aby se aktivně účastnil jednání a podílel se na výběru soudce prostřednictvím Parlamentního shromáždění Rady Evropy.

  Richard Howitt (S&D). – Paní předsedající, jsem hrdý, že mohu předsedat delegaci tohoto Parlamentu na revizní konferenci týkající se Mezinárodního trestního soudu, oslavit jeho ustavení, které přispělo k budování celosvětové spravedlnosti a k boji proti beztrestnosti za zločiny proti lidskosti, a zastupovat Evropskou unii, která je odhodlána v naší společné zahraniční a bezpečnostní politice usilovat o všeobecnou soudní pravomoc tohoto soudu.

Požadujeme-li, aby oběti měly lepší přístup ke spravedlnosti, měli bychom si uvědomit, že 15 z 24 zemí z celého světa, které přispěly do svěřeneckého fondu na pomoc obětem, jsou naše vlastní členské státy EU – ale měli bychom s pokorou vzít na vědomí, že to znamená, že 12 členů EU tyto prostředky neposkytlo, a že 14 našich zemí ani neurčilo národní kontaktní místa, ani nereagovalo na výroční průzkum, jak požaduje Listina základních práv. Všeobecná soudní pravomoc v zahraničí začíná všeobecným uplatňováním soudní pravomoci zde na domácí půdě, paní předsedající, a lituji, že jedním z prvních rozhodnutí nové koaliční vlády Spojeného království je zúčastnit se revizní konference s úmyslem oponovat tomu, aby do pravomoci soudu spadal zločin agrese, a postavit se proti návrhu Belgie, aby použití zakázaných zbraní ve vnitřním konfliktu bylo považováno za válečný zločin.

Agrese, tedy nezákonné použití síly proti jinému státu, byla stíhána soudními procesy v Norimberku a v Tokiu na konci druhé světové války a je pro mě těžké pochopit, proč by Mezinárodní trestní soud neměl být použit pro stíhání válečných zločinů 21. století. Zatímco to, jak ospravedlňují tvrzení, že používání jedovatého plynu nebo střel se zvýšeným ranivým účinkem je nelegální, pokud přeletí přes hranice, ale nikoli, pokud zůstává na území státu, nechápu už vůbec. Říkají, že když Saddám Husajn použil plyn proti „Arabům z mokřin“ nebo když demonstranty v Gaze zabíjejí střely, které se v jejich tělech záměrně roztříští do šrapnelů, pachatelé to mohou dělat bez obav, že budou voláni k odpovědnosti. Je to docela jednoduché, jsou na omylu.

  Charles Goerens (ALDE). – (FR) Paní předsedající, dlouho očekávaný Mezinárodní trestní soud koncipovaný pro souzení pachatelů genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů je první odpovědí těm obětem, které příliš často, a bohužel marně, žádaly odškodnění a spravedlnost.

Ještě před jeho vznikem mnozí z nás chtěli, aby soud působil preventivně. Samozřejmě, nemohl by mezinárodní orgán určený k potrestání pachatelů ohavných zločinů, jaké byly spáchány v Bosně, Rwandě, Kambodži a Dárfúru, odradit diktátorského tyrana, který by věděl, že jakmile by zločiny spáchal, už by se za hranicemi své země, kde si mohl počínat zcela beztrestně, necítil v bezpečí?

V této souvislosti bych se chtěl zeptat Komise a Rady, zda se domnívají, že cíle prevence bylo dosaženo. Mohla by mi Komise například říci, zda podle jejího názoru představuje zatýkací rozkaz vydaný Mezinárodním trestním soudem na prezidenta Umara al-Bašíra součást řešení nebo součást problému? Já osobně jej i nadále považuji za součást řešení.

Ať je tomu jakkoli, jaké ponaučení si lze vzít z krátkého období existence soudu?

Poté, co si Komise vzala ponaučení, má v úmyslu – a to je moje poslední otázka – navrhnout změny na revizní konferenci týkající se Mezinárodního trestního soudu v Kampale, která bude příležitostí k jejich předložení a v případě potřeby k přijetí změn v textu, který tvoří právní základ pro soud?

  Konrad Szymański (ECR). – (PL) Pokud přistoupíme k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv, musíme se za každou cenu vyhnout řadě vážných nebezpečí.

Máme zásadní problém, který se týká konkurence dvou soudů, soudu ve Štrasburku a Evropského soudního dvora. Tím, že budou platit dva dokumenty – Listina základních práv a Evropská úmluva – vzniknou problémy. Bude velmi těžké vysvětlit našim občanům, který je pro jejich stížnost ten správný. Ve výsledku vzroste počet případů, jejichž posouzení bude odmítnuto vzhledem ke konfliktu příslušnosti soudů a příslušných právních důvodů. Je zde také nebezpečí, že přistoupením Evropské unie k Evropské úmluvě se sníží vážnost ústavních tradic členských států, které dnes tvoří obecné právní zásady. Přistoupení Evropské unie k úmluvě by především nemělo znamenat obcházení protokolu k Lisabonské smlouvě, který zaručuje Spojenému království a Polsku výjimku z jakýchkoli neočekávaných účinků Listiny základních práv.

  Csanád Szegedi (NI). – (HU) Dámy a pánové, velmi mě mrzí, že na toto důležité téma mám jen jednu minutu, a tak mi, prosím, dovolte, abych vás bez ohledu na krátký vymezený čas informoval o hrozivých záplavách, které pustoší severní Maďarsko, Slovensko a Polsko. Ohroženy jsou životy stovek lidí. Měli bychom je z této sněmovny Evropského parlamentu ve Štrasburku ujistit o své solidaritě a vyjádřit svou účast s oběťmi a naději, že tyto ničivé záplavy co nejdříve ustoupí. Vyzývám vedoucí představitele Evropského parlamentu, aby v případě potřeby poskytli obětem pomoc. V této chvíli je v severním Maďarsku zcela zatopeno několik desítek měst. Věříme, že osud a Bůh budou mít s těmito katastrofou postiženými oblastmi slitování.

Největším problémem této zprávy je, že pro nás všechny přítomné, poslance EP, je důležité, aby se zvýšila úroveň lidských práv, zejména jejich ochrana. Přistoupení k úmluvě však ochranu lidských práv nezvyšuje. Je to jen nově vznikající ideologie Spojených států evropských, kterou nepodporujeme, neboť členské země jako svrchované státy již úmluvu podepsaly. Také nesouhlasíme s představou, že by toto symbolické rozhodnutí mělo být přijato, abychom tak naznačili, že jsme součástí velké říše.

  Carlo Casini (PPE). – (IT) Paní předsedající, pane Lópezi Garrido, paní komisařko, dámy a pánové, toto členství je nepochybně výrazem jednoho z poslání Evropské unie, poslání hájit a prosazovat lidská práva.

Poslání, které je hluboce zakódováno a potvrzeno historií, tím, že jednotlivé členské státy k úmluvě Rady Evropy již patří, opětným zdůrazněním, že obecné zásady úmluvy a ústav členských států jsou nyní součástí evropského práva. Toto symbolické gesto je tedy nesmírně důležité.

Nicméně převedení tohoto ideálního konceptu do hmotněprávních předpisů není tak jednoduché. Tato zpráva se zabývá hlavně a v zásadě pouze institucionálními otázkami a je zcela přijatelná. Musím také poděkovat panu Atondovi a jsem povinen potvrdit, že Výbor pro ústavní záležitosti AFCO, kterému předsedám, schválil tento dokument téměř jednomyslně. Jsme proto s tímto dokumentem spokojeni a jeho jednotlivými aspekty se nebudu zabývat, protože plně podporujeme všechno, co řekl předseda Rady a paní komisařka.

Chtěl bych dát jen jeden návrh, neboť tvrzení o institucionální přítomnosti poslanců Evropského parlamentu na Parlamentním shromáždění Rady Evropy, pokud se schází ke jmenování soudců, je poněkud vágní. Řekl bych, že existuje malý problém se vztahem mezi obyvatelstvem Evropy, Evropské unie a obyvateli jiných zemí. Naštěstí předpis, kterým se řídí členství a zastoupení v Parlamentním shromáždění Rady Evropy, již uvádí, že na jeden stát musí být minimálně dva zástupci a maximálně 18. Vzhledem k důležitosti Evropské unie navrhuji, abychom stanovili hranici na 18.

Musím však končit, a tak na závěr řeknu, že toto usnesení odhaluje problém, který je třeba blíže přezkoumat, jinými slovy, problém vztahu mezi soudy, na který jsme již mnohokrát upozorňovali. Mám za to, že tomuto problému se musíme trochu více věnovat, ale především je nutno uvažovat o problému evropského ducha. Jsme Evropská unie, a jak uvádí článek 2 Lisabonské smlouvy, jsme založeni na lidské důstojnosti a lidských právech – a rovnost je založena na lidské důstojnosti. V této věci nejsme v Evropě jednotní, a tak musíme o tomto pojmu lidské důstojnosti, jeho mezích a o všem, co zahrnuje, velmi důkladně přemýšlet. To však není předmětem tohoto rozhodnutí a této velmi vítané zprávy. Děkuji panu zpravodaji.

  Maria Eleni Koppa (S&D). – (EL) Paní předsedající, Evropská unie je a nadále zůstane horlivým zastáncem Mezinárodního trestního soudu a jeho úlohy při obraně univerzální povahy lidských práv. Všichni doufáme, že revizní konference Římského statutu v Kampale bude skutečným milníkem v dalším vývoji soudu.

Mezinárodní společenství je vyzýváno, aby zvýšilo prestiž této instituce a zajistilo ochranu a další posílení nezávislosti a účinnosti mezinárodního trestního soudnictví. V rámci procesu přezkumu již byly předloženy různé návrhy, z nichž nejvýznamnější je bezesporu návrh, který se týká trestného činu agrese. Nicméně dnes jde hlavně o to dát jasně najevo, že Evropský parlament chce zdůraznit, že ohavné zločiny proti lidskosti nesmí zůstat nepotrestány. To, co chceme, je jasnost právních předpisů a spolupráce s co největším počtem členských států mezinárodního společenství, aby prostřednictvím spravedlivého a nestranného procesu skončilo období beztrestnosti.

Váleční zločinci si musí být naprosto jisti, že se budou muset ze svých činů zodpovídat. Právě jistý trest může v budoucnu přispět k zamezení podobných činů a otevřít cestu k usmíření po násilných střetech.

Potvrzujeme proto svou bezvýhradnou podporu účelu Mezinárodního trestního soudu a náš závazek k dodržování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva a přejeme revizní konferenci v Ugandě mnoho úspěchů.

  Filip Kaczmarek (PPE). – (PL) Revizní konference na téma Mezinárodního trestního soudu bude významnou příležitostí zavázat členské státy EU k hodnotám, které pro nás mají zásadní význam. Naštěstí mezi Evropany panuje všeobecné přesvědčení, že největší zločiny musí být souzeny a pachatelé potrestáni.

Vzhledem k tomu je dobré, že se revizní konference bude konat v Africe. Afrika je kontinent, kde mnoho zločinů nebylo dosud potrestáno. Soud v současné době provádí šetření v pěti Afrických zemích, v Keni, Demokratické republice Kongo, Súdánu, Ugandě a Středoafrické republice.

Beztrestnost těch, kteří páchají hrozné zločiny na svých vlastních občanech a dalších lidech bez ohledu na jejich státní příslušnost, musí skončit. Úloha mezinárodního trestního soudu je v této věci klíčová. Kdyby tento soud existoval před 70 lety, možná by nikdy nedošlo k masakru v Katyni. Už jen samotná existence účinného soudu může mít preventivní účinek.

Evropské státy by měly posílit základní úlohu soudu, a sice vyšetřování a stíhání válečných zločinů, genocidy a zločinů proti lidskosti. Je důležité, aby k Římskému statutu přistoupilo více států, protože účinnost soudu závisí na spolupráci mezi státy a mezinárodními organizacemi. Proto by všechny smluvní strany Římského statutu měly být do takové spolupráce zapojeny, protože jinak této účinnosti nebude dosaženo.

  Ana Gomes (S&D). – (PT) Konference v Kampale má na pořadu jednání zajímavé body, například zločin agrese. Nicméně v současné době je nejdůležitějším krokem při posílení univerzální pravomoci Mezinárodního trestního soudu postavit obviněného Umara al-Bašíra před soud.

Právě díky tlaku Evropské unie postoupila Rada bezpečnosti Organizace spojených národů zločiny v Dárfúru Mezinárodnímu trestnímu soudu. Jedním ze zatýkacích rozkazů vydaných Mezinárodním trestním soudem je i na současnou hlavu státu Súdánu za zločiny proti lidskosti a za válečné zločiny.

Evropská unie musí jednat na základě hodnocení svých pozorovatelů při súdánských volbách, kteří dospěli k závěru, že volby neproběhly v souladu s mezinárodními normami. I kdyby Umar al-Bašír byl zvolen právoplatně, Evropská unie by přesto měla požadovat, aby byl vydán spravedlnosti. Evropská unie nemůže nadále vysílat protichůdné signály.

Je nezbytně nutné, aby prezident Umar al-Bašír byl předán Mezinárodnímu trestnímu soudu. To vyšle naprosto jasný signál, jenž odradí jiné diktátory od používání násilí proti svým občanům. Neúspěch v tomto případě bude mít opačný účinek.

  Monica Luisa Macovei (PPE). – Paní předsedající, budu hovořit o přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o lidských právech. Zdůrazňuji, že budu hovořit z pozice právníka.

Chtěla bych upozornit na úlohu Soudního dvora v procesu přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o lidských právech. Zejména požadavek obsažený v úmluvě, že žadatel musí vyčerpat vnitrostátní opravné prostředky, než se obrátí na Evropský soud pro lidská práva, musí být proveden do postupu, který by Soudnímu dvoru umožnil rozhodovat ve všech případech jako poslední domácí opravný prostředek, než se věcí začne zabývat soud ve Štrasburku. Hlavně mám na mysli případy, kdy členské státy uplatňují právní předpisy EU a po uplatnění těchto právních předpisů EU je na členské státy podána žaloba ze strany jednotlivých navrhovatelů. Soud v Lucemburku musí mít nejprve možnost uplatnit v těchto případech úmluvu. Nezapomínejme, že soud v Lucemburku uplatňuje úmluvu již řadu let. V souvislosti s tím bych chtěla připomenout nález Evropského soudu pro lidská práva ve věci Bosphorus Airlines vs. Irsko v roce 2005. Cituji „Ochranu základních práv právními předpisy Společenství lze považovat za rovnocennou ochraně v rámci úmluvy“.

Spolu se svými kolegy vítám přistoupení Evropské unie k úmluvě, ale zároveň požaduji velice pečlivou analýzu zaváděného postupu, neboť musíme chránit zájmy občanů a současně zachovat to, co dobře funguje.

  Paulo Rangel (PPE). – (PT) Chci zdůraznit, řekněme s velkým zadostiučiněním, že skupina Evropská lidová strana (Křesťanští demokraté) a její portugalští členové jsou svědky zahájení procesu přistoupení Evropy k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Konečně v zemi, jako je Portugalsko – které vždy bylo v oblasti lidských práv v popředí, otroctví bylo v Portugalsku zrušeno již v roce 1761, a které bylo průkopníkem ve zrušení trestu smrti – jsme mohli mít samozřejmě jen zájem o podporu tohoto procesu přistoupení.

Chtěl bych nicméně upozornit na skutečnost, že považujeme za velmi důležité, aby Parlament monitoroval proces přistoupení EU k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Považujeme to za nezbytné z hlediska technického, právního a politického, protože Parlament sám je sněmovnou lidských práv a lidská práva zde mají velký význam. Chtěl bych také připomenout, kolegové, že pro nás je velmi důležité, že jsme ve spojení s mnoha třetími státy, což je velmi důležitý signál, který vysíláme členům Rady Evropy (vstup Evropské unie do Rady Evropy), kteří nejsou členskými státy.

Pro tyto členy Rady Evropy je to signál posílení, signál závazku Evropské unie k situaci a úrovni demokracie a respektování základních práv.

  Milan Zver (PPE). – (SL) Vážení zástupci Komise a Rady, lidská práva a svobody se už dávno neomezují na úroveň jednotlivých národních států. Tím se stává zbytečným základní dilema, zda by Evropská unie měla být založena na mezivládních dohodách, nebo zda by se měla stát určitou formou nadnárodního státu. Myslím si, že přistoupení EU k Evropské úmluvě o lidských právech je krokem kupředu směrem k rozšíření lidské svobody a svobody jednotlivce. Tento krok také přinese přidanou hodnotu a naším cílem musí být vytvořit z Evropské unie prostor, kde úroveň lidské svobody je nejvyšší na světě.

Nicméně se nedomnívám, že se Evropská unie najednou stane říší svobody jenom proto, že přistoupila k této úmluvě. Naopak, k porušování lidských práv a svobod bude docházet stále, ale je důležité, aby tato práva a svobody nebyly systematicky a systémově ohrožovány.

Musíme posílit fungování soudů a jiných struktur a vymezit jejich pravomoci a touto poznámkou bych rád svoje vystoupení zakončil.

  Janusz Władysław Zemke (S&D). – (PL) Rád bych něco řekl k tématu dnešního jednání. Je třeba mít na paměti, že Afrika je bohužel kontinent, kde se odjakživa velmi často vyskytují četné případy zločinu a genocidy. V této situaci nesmí Evropská unie zůstat nečinná. Naštěstí, pokud jde o opatření přijímaná proti těmto zločinům, význam Mezinárodního trestního soudu v Kampale stále roste. Zločinci musí vědět, že nikdy a nikde nevyváznou bez trestu. V tomto ohledu patřím k těm, kteří jsou rozhodně pro to, aby Evropská unie činnost tohoto soudu podpořila. Nedomnívám se, že o tom dnes můžeme jakkoli pochybovat. Domnívám se, že bychom měli diskutovat a přemýšlet o tom, co dělat, aby soud v Kampale fungoval ještě účinněji a účelněji.

  Monika Flašíková Beňová (S&D). – (SK) Jak už bylo řečeno, přistoupení Unie k úmluvě je především symbolickým gestem. Přesto si myslím, že se přece jen prohlubuje integrační proces a to je další krok k politickému sjednocení Evropské unie.

Kromě symboliky má tento právní akt také praktický význam v oblasti politiky lidských práv Evropské unie. I po formální stránce odstraňuje dvojí normu. Evropská unie totiž dosud nebyla právně vázána dodržovat lidská práva. Od této chvíle budou ale její zákony podléhat vnější soudní kontrole, která bude sledovat, zda jsou v souladu s úmluvou.

Dalším praktickým přínosem přistoupení Evropské unie k úmluvě bude záruka ochrany nejen občanům EU a dalším osobám na území Evropské unie, ale všem jednotlivcům, kteří spadají do působnosti Unie mimo její území. Mě osobně těší představa, že cílem Evropské unie bude důsledné dodržování ustanovení úmluvy v rámci všech jejích vnějších vztahů a činností.

Je důležité, že předkládaná zpráva upozorňuje na možné technicko-administrativní komplikace celého procesu a navrhuje, aby byl co nejméně složitý. Evropská unie, která není státem a přistupuje k úmluvě původně určené pro státy, by měla dbát na to, aby nevyžadovala nadbytečné změny úmluvy a systému jejího soudnictví. Evropský soudní dvůr pro lidská práva je i bez toho už dost vytížený. Kromě zbytečné komplikace by mohly ohrozit legitimitu a popularitu procesu přistoupení Evropské unie k úmluvě.

  Krisztina Morvai (NI). – (HU) Dámy a pánové, jsem poslankyní Evropského parlamentu již téměř rok a začínám si zvykat na to, na co si nelze zvyknout, totiž že rozprava o každé jednotlivé zprávě probíhá podle stejného scénáře. Z téměř 800 poslanců EU je nás v této sněmovně přítomno zhruba 20 nebo 30, a z toho je nás jen několik, kteří zde nejsme jen kvůli smyslu pro povinnost, ale jednoduše proto, že nechceme hlasovat v souladu se stranickou linií, ale ze svého osobního přesvědčení a na základě spolehlivých informací, a kteří všichni máme stejnou zkušenost. Klademe otázky, ale nikdy na ně nedostaneme odpověď, snad kromě některých obecných prohlášení. Upřímně žádám komisařku odpovědnou za lidská práva, aby tentokrát udělala výjimku a na moji otázku mi dala přesnou odpověď. Otázka zní, jakou přidanou hodnotu a užitek přináší z pohledu evropských občanů přistoupení Evropské unie k té samé úmluvě o lidských právech, k níž se již připojily všechny jednotlivé členské státy. Mohla byste, prosím, uvést jediný příklad, který dokazuje, jaký nový přínos bude mít toto přistoupení pro občany Evropy, pokud jde o ochranu jejich lidských práv. Předem vám děkuji za to, že pro jednou konečně uděláte výjimku z obecného pravidla.

  Barbara Matera (PPE). – (IT) Paní předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, přistoupení k Evropskému soudu pro lidská práva představuje zásadní krok v růstu Evropské unie. Dva systémy záruk posílí ochranu základních práv jednotlivce, a to uvnitř i vně našich 27 zemí, vezmeme-li v úvahu všechny členské země Rady Evropy. Je to tedy příležitost, kterou bychom neměli promeškat a na kterou jsme čekali mnoho let.

Doktrína a právo Soudního dvora i soudu ve Štrasburku po nějakou dobu až do této chvíle fungovaly, či spíše připravovaly cestu tomuto cíli, protože pro mě to je cíl, je to cíl pro nás všechny. Musím proto konstatovat, že členství je důležité pro všechny občany Evropské unie, kteří tak budou moci postoupit případ vedený proti evropskému orgánu nebo členskému státu soudu ve Štrasburku vzhledem k větší ochraně, kterou zde požívají.

Uzavírám svůj projev s tím, že jsem si vědoma toho, že nezávislost obou soudů zůstává beze změny, jak je jasně vysvětleno a ratifikováno ve zprávě – a víc než to, blahopřeji svému kolegovi k této zprávě – a že je v souladu se všemi našimi přáními, se zřejmou výjimkou spolupráce mezi těmito dvěma institucemi, které respektují své vlastní oblasti odpovědnosti.

  Íñigo Méndez de Vigo (PPE). – (ES) Paní předsedající, chtěl bych objasnit dvě věci. Za prvé, články, které jsou v Listině základních práv a které jsou rovněž v Evropské úmluvě o lidských právech, jsou stejné a znamenají totéž, a sice články 52 a 53 listiny, neexistuje tedy žádný rozpor.

Za druhé, působnost Evropského soudu pro lidská práva je nadnárodní. Pokud se tedy na něj chce někdo obrátit kvůli rozhodnutí Evropské unie nebo použití právních předpisů Evropské unie, musí se nejprve obrátit na Soudní dvůr Evropské unie pro rozhodnutí o předběžné otázce.

Chápu, že eurofobové vždy chtějí hlasovat proti Evropě, ale alespoň z parlamentní zdvořilosti by si měli přečíst zprávu pana Jáureguiho, která všechno jasně vysvětluje.

  Diego López Garrido, úřadující předseda Rady. – (ES) Paní předsedající, pokud jde o první bod týkající se Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, rád bych se připojil k blahopřání zpravodajům a také Komisi za to, jak velmi rychle předložila návrh mandátu k jednání. Také jsem přivítal projev pana Duffa, který zcela jasně prohlásil, že vláda sestavená ve Spojeném království z konzervativců a liberálních demokratů plně souhlasí s tím, aby Evropská unie podepsala Evropskou úmluvu o lidských právech, a tedy i s dodržováním Lisabonské smlouvy.

Nicméně někteří krajané pana Duffa tvrdili pravý opak, tedy zástupci Evropských konzervativců a reformistů a zástupce skupiny Evropa svobody a demokracie – který není Brit – spolu s paní Sinclairovou a později s paní Morvaiovou, která řekla zcela jasně, „Proč Evropská unie potřebuje podepisovat Evropskou úmluvu o lidských právech, když členské státy jsou již jejími smluvními stranami?

Došlo k tomu, že členské státy přenesly část svých kompetencí a pravomocí na Evropskou unii, takže je již nevykonávají členské státy, nýbrž Evropská unie. Evropská unie by proto teoreticky mohla porušovat ustanovení Evropské úmluvy o lidských právech. Tak tomu je, pokud nebereme v úvahu, že Evropská unie nemá žádnou moc ani jakékoli kompetence, ale má pravomoci a kompetence, které na ni přenesly členské státy. To znamená, že nestačí, aby úmluvu podepsaly členské státy. Evropská unie ji musí podepsat také, aby dovršila ochranu lidských práv v celé Evropské unii.

Nechápu, proč lidé, jako jsou například zástupci obou skupin, o nichž jsem se zmínil, kteří projevili svůj zjevný euroskepticismus, odmítají nadnárodní kontrolu nad Evropskou unií. Vůbec to nedává smysl u někoho, kdo chce, aby Evropská unie byla kontrolována, nebo podle něhož Evropská unie dělá všechno špatně a zatracení byrokrati dělají všechno špatně, když odmítají nadnárodní kontrolu nad Evropskou unií. To si naprosto odporuje. V souvislosti s lidskými právy nebo s mezinárodními organizacemi, které hájí lidská práva, určitě existují jiné oprávněnější, pádnější a závažnější důvody. Mohou existovat i další důvody, ale nikoli ty, které se uvádějí.

Domnívám se, že nutnost podepsat úmluvu je zcela zřejmá, a také se domnívám, že je třeba udělat to rychle, tak rychle, jak již začala jednat Komise. Jak řekl pan Méndez de Vigo, Komise jednala rychle a Rada musí udělat totéž. Jsem si jist, že mandát pro zahájení jednání bude přijat dne 4. června na zasedání Rady ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci v Bruselu, takže nemusí mít obavy.

Pokud jde o otázku Mezinárodního trestního soudu, myslím, že revizní konference je velmi důležité setkání. Je to velmi důležité setkání, kterého se předsednictví, jehož jménem hovořím, hodlá zúčastnit, aby jasně stanovilo a potvrdilo, že členské státy musí s Mezinárodním trestním soudem spolupracovat a že tato spolupráce bude přirozeně vycházet ze zásady komplementarity, což je základní zásada fungování tohoto trestního soudu.

Souhlasím s jedním z hlavních cílů této konference, jímž je zavedení zločinu agrese, a také s tím, aby byla z Římského statutu odstraněna možnost sedmiletého odkladu předávání případných či domnělých válečných zločinců. Souhlasím s otázkou, o které diskutujeme – s návrhem předloženým Belgií – zda použití určitých zbraní v konfliktech nelze považovat za válečný zločin sám o sobě.

I

V každém případě předsednictví vydá prohlášení na podporu tohoto trestního soudu a zároveň zhodnotí, co trestní soud znamenal. Také předpokládám, že diskusí na konferenci v Kampale se zúčastní řada poslanců. Proto považuji tuto konferenci za velmi důležitou, domnívám se, že má velký politický, symbolický a právní význam, kde budou přijata rozhodnutí, která ovlivní znění právních dokumentů.

Jsem pochopitelně velmi vděčný Parlamentu za to, že dnes vede tuto rozpravu, která nám umožnila potvrdit naše společné hodnoty a také připomenout, že když mluvíme o Mezinárodním trestním soudu, mluvíme v podstatě o lidech, kteří zakusili zvěrstva, která Římský statut usiluje soudně stíhat. V zásadě se jedná o to bojovat proti beztrestnosti a dát najevo, že v 21. století není pro beztrestnost místo.

  Viviane Reding, místopředsedkyně Komise. – Paní předsedající, Listina základních práv a Úmluva o lidských právech jsou mimořádné dokumenty. Jsou základem hodnot, na nichž jsme budovali naši společnost a naši Evropskou unii. Myslím, že jsou příliš významné a mají příliš velký historický význam na to, aby dávaly prostor stranickým politickým polemikám. Musím se přiznat, že skutečně pociťuji hrdost, že v této chvíli při budování Evropské unie můžeme pokročit dále zavedením Listiny základních práv do praxe a přistoupením k Úmluvě o lidských právech.

Když se dozvídám, co váš zpravodaj Diego López Garrido a vaši spoluzpravodajové Cristian Dan Preda a Kinga Gálová vaším jménem řekli v tomto Parlamentu, vím, že si velmi dobře uvědomujete historický úkol, který je nyní v našich rukách. Přidaná hodnota přistoupení byla v těchto textech a v příspěvcích mnoha poslanců velmi dobře objasněna.

Všechny členské státy úmluvu podepsaly, ale také – jak úřadující ministr Rady právě vysvětlil – převedly značnou část svých pravomocí na Evropskou unii. Je proto normální, že Evropská unie, když bude vystupovat jako Evropská unie, bude podléhat stejné vnější kontrole specializovaného Soudu pro lidská práva jako členské státy.

Abych uvedla jeden velice konkrétní případ, Evropská komise by třeba přijala rozhodnutí proti nějakému odvětví v oblasti předpisů o hospodářské soutěži, které by bylo možné případně napadnout přímo u soudu ve Štrasburku, což je něco, co je dnes obtížně proveditelné. Jak jste již poukázali, určitě existuje řada velmi konkrétních příkladů; konkrétních příkladů, které pomohou občanům, protože – a to je něco nového – budou mít nyní dvojí záruku. Evropský soudní dvůr v Lucemburku bude rozhodovat na základě Listiny základních práv, která je mimochodem závazná pro všechny členské státy. To by mělo být jasně a jednou provždy řečeno.

Nechápu, jak někdo, kdo byl pro svůj mandát zvolen a kterého zvolili občané ve volbách, může práva těchto občanů zpochybňovat. Pro občany je lepší, aby měli dvakrát více práv než nemít práva žádná. Zde jim dáváme dvakrát tolik práv, a o to v Evropě jde. Evropa klade důraz na práva evropských občanů a jsem velmi hrdá na to, že tato sněmovna se o tato práva zasazuje. Ano, budeme nyní mít listinu práv, a občané budou tedy vědět, že se mohou obrátit na soudy, aby jejich práva byla brána vážně.

Otázka, zda máme nyní být smluvní stranou Úmluvy o lidských právech, či nikoli, už otázkou není, protože článek 6 Smlouvy zavazuje Evropskou unii, aby přistoupila k Evropské úmluvě o lidských právech. Nedomnívám se proto, že bychom o tom měli dále jednat, protože to je jednoduše dokončeno.

Měli bychom také vědět, že toto přistoupení ponechá postavení jednotlivých členských států ve vztahu k úmluvě zcela nedotčené, pokud nebude v sázce žádný právní předpis Evropské unie. A bude tomu tak i nadále. Vztah mezi jednotlivým členským státem a úmluvou zůstane přesně stejný, jaký je. Nyní budou existovat dodatečné záruky týkající se právních předpisů EU.

Samozřejmě otázku rizika rozporné judikatury je nutno zkoumat. Zkoumání probíhá a jsem vděčná zpravodaji, že tuto otázku nastolil. Dosud jsme byli svědky toho, že tyto rozpory jsou považovány za nevýznamné, protože úmluva je již součástí norem, které dnes Evropský soudní dvůr v Lucemburku bere v úvahu, a bude sloužit jako minimální norma. Komise očekává, že se judikatura soudů ve Štrasburku a Lucemburku bude vyvíjet harmonicky a že se v příštích letech bude sbližovat.

Nyní přejdu ke konkrétnějším otázkám.

Co se týče soudních sporů, není to věcí Evropského soudu pro lidská práva ani Evropského soudního dvora. Pro tuto chvíli je to věcí britského systému soudních sporů a již jsem zahájila jednání s britskou vládou s cílem zjistit, zda by bylo možno tento systém soudních sporů přezkoumat, neboť v některých případech, například v otázce svobody tisku, může napáchat skutečně velké škody.

Evropský parlament pod vedením svých zpravodajů dosud odváděl dobrou práci. Spoléhám na to, že se Parlament bude i nadále podílet na procesu, který bude nepochybně procesem obtížným, dlouhotrvajícím, kde musíme řešit technické problémy – a z technických problémů se samozřejmě mohou stát problémy čistě politické – a spoléhám proto na Parlament, že se bude na tomto velmi těžkém úkolu i nadále podílet.

Pokud jde o vztahy mezi Evropským parlamentem a Parlamentním shromážděním Rady Evropy, nechávám to na Parlamentu. Pokud budete potřebovat pomocnou ruku, budu připravena, abych vám v tom pomohla, ale je věcí samotných poslanců, aby se snažili najít společnou řeč, a domnívám se, že by to nemělo být tak těžké.

Co se týče Mezinárodního trestního soudu, tento Parlament tu již přivítal žalobce, pana Moreno-Ocampa, a předsedu soudu, pana Songa. Myslím, že tím Evropský parlament vyslal velmi silný politický signál, že Parlament bere lidská práva vážně, nejen v rámci Evropy, ale i mimo Evropu.

Jsme rovněž přesvědčeni, že konference v Kampale je nejvýznamnější mezinárodní konferencí věnovanou mezinárodnímu výkonu spravedlnosti v posledních deseti letech. Musíme toho co nejlépe využít. A v tom opět spoléhám i na Parlament, protože vím, že poslanci budou na konferenci v Kampale přítomni a vyjádří zde své názory.

Víme, že EU hraje a bude hrát důležitou úlohu v začleňování výsledků konference do svých politik v oblasti mezinárodní spravedlnosti, v oblasti pomoci třetím státům, a ze všeho nejvíce do všech jednání, která se uskuteční v příštích měsících a letech. Zejména budeme i nadále podporovat budování vnitrostátních kapacit s cílem posílit vnitrostátní soudy a umožnit jim vést důvěryhodná a účinná vnitrostátní vyšetřování zločinů obsažených v Římském statutu a soudní řízení.

Naše politika v tomto ohledu zůstává beze změny a neoslabená, ale nyní máme nový nástroj, a tím novým nástrojem je Lisabonská smlouva, která nám poskytuje novou kapacitu pro konzistentnější a účinnější podporu trestního soudu. V souladu s výzvou Parlamentu vyjádřenou v usnesení a během rozpravy bude vysoká představitelka / místopředsedkyně a její služby i nadále podporovat všeobecné přistoupení k Římskému statutu. Budeme tak činit systematicky ve všech našich diskusích s partnery z mimoevropských zemí.

Zazněly dvě velmi konkrétní otázky, na které bych ráda stručně odpověděla.

První otázka byla, zda zatýkací rozkaz na prezidenta al-Bašíra je součástí řešení nebo součástí problému. Komise to vidí jasně jako součást dlouhodobého řešení, protože tento zatýkací rozkaz dokazuje, že zřízením Mezinárodního trestního soudu začala bezprostředně hrozit spravedlnost. Ať se jedná o jakoukoli osobu, i kdyby to byla hlava státu, a i když tento zatýkací rozkaz není okamžitě vymahatelný, nezmizí, protože Mezinárodní trestní soud je stálým soudem, a tak mi dovolte, abych vás ujistila, že EU bude i nadále vyzývat Súdán, aby se soudem plně spolupracoval.

Na otázku, zda Komise na jednání v Kampale předloží pozměňovací návrhy, zní odpověď „ne“, protože EU jako taková není smluvní stranou – jsou to členské státy, které budou jednat o změnách. Nicméně Komise se aktivně zapojí do hodnocení výsledků konference a my plně spoléháme na to, že španělské předsednictví povede evropské národy tak, že jejich hlas bude mít na této konferenci velký význam.

  Ramón Jáuregui Atondo, zpravodaj. – (ES) Paní předsedající, chtěl bych poděkovat všem těm, kteří hovořili, protože naprostá většina z nich vyjádřila k dohodě o přistoupení, o níž máme zítra hlasovat, velmi kladný postoj, ve skutečnosti to bylo téměř jednomyslné.

Především bych rád poděkoval paní Redingové za to, že nám umožnila pokračovat ve spolupráci, neboť nás čekají velmi složitá jednání, a domnívám se, že Parlament musí být u těchto jednání velmi blízko.

Chtěl bych odpovědět na několik otázek a v rychlosti vyjasnit některé věci. Přistoupení není symbolickým aktem, dámy a pánové, má právní hodnotu. Někteří se ptají, jaký má smysl a co přináší. Dám vám příklad.

Představme si, že konkurz na zaměstnance Evropské unie diskriminuje maďarské právníky, například z určitých technických důvodů či úplně bezdůvodně. Kam se mohou maďarští právníci se svou stížností obrátit? Na Soudní dvůr Evropské unie. Co přistoupení přináší? Dává těmto právníkům možnost, aby svou stížnost postoupili Evropskému soudu pro lidská práva, pokud Soudní dvůr Evropské unie neuznal jejich právo na rovné zacházení. Jedná se o nový soud, o novou příležitost jak zaručit základní lidská práva, například právo na rovné zacházení. Je tedy zřejmé, že tato událost nepředstavuje nějaký symbolický vklad, ale právní vklad.

Chtěl bych objasnit dvě věci, dámy a pánové. Poslanci vyjádřili přání, aby jednání nebyla omezena pouze na přistoupení k Evropské úmluvě o lidských právech, ale aby se zabývala i protokoly, k jejichž začlenění směřuje úmluva už léta, zejména těch, které se vztahují na práva uznávaná Listinou základních práv, neboť to zajistí rovnocennost těchto dvou dokumentů.

Na závěr, Parlament rovněž vyzývá k přistoupení k úmluvě a k orgánům a institucím Rady Evropy, neboť to umožní uznat systém ochrany univerzálních lidských práv, včetně Evropské sociální charty z Turína.

  Předsedající. – Na konci rozpravy jsem obdržela jeden návrh usnesení⁽¹⁾.

Společná rozprava je uzavřena.

Hlasování se bude konat ve středu, dne 19. května 2010.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Elena Oana Antonescu (PPE), písemně. – (RO) Vstup Lisabonské smlouvy v platnost vytváří právní rámec pro přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv, čímž se EU stává 48. signatářem úmluvy. Přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o lidských právech doplní úroveň ochrany stanovené Lisabonskou smlouvou prostřednictvím Listiny základních práv, která má právní závaznost.

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku získá oprávnění k výkonu soudní kontroly aktů orgánů, institucí a agentur EU, včetně rozhodnutí vydaných Evropským soudním dvorem, z hlediska dodržování úmluvy, čímž se vytváří další úroveň soudní kontroly nad dodržováním základních práv v rámci EU. Po přistoupení EU bude úmluva zajišťovat minimální úroveň ochrany lidských práv a základních svobod v Evropě a bude uplatňována povinně, zejména v situacích, kdy úroveň ochrany poskytované EU je nižší než ochrana v rámci úmluvy.

Domnívám se, že členské státy i Komise budou muset připravit informační programy, které poskytnou vysvětlení všech důsledků a účinků přistoupení, aby si občané EU plně uvědomili význam tohoto procesu.

  Corina Creţu (S&D), písemně. – (RO) Přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod je logickým krokem, který navazuje na vstup Lisabonské smlouvy v platnost a prohlubuje integraci a vytvoření společného politického prostoru. Přistoupení EU k Evropské úmluvě o lidských právech umožní větší soudržnost mezi Evropskou unií a zeměmi, které patří k Radě Evropy, a jejím celoevropským systémem lidských práv.

Nejdůležitějším výsledkem přistoupení k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv je podle mého názoru ochrana občanů před činností Evropské unie, podobná ochraně, které požívají před postupem všech členských států. To je značný pokrok vzhledem k tomu, že členské státy přenesly na Evropskou unii důležité pravomoci. Je logické mít možnost odvolat se k Evropskému soudu pro lidská práva proti rozhodnutím přijatým Evropskou unií jako celkem. Když hovoříme o evropském občanství, musíme jej také naplnit konkrétním obsahem, který tuto možnost zahrnuje.

Doufám, že tento další nástroj, který mají evropští občané k dispozici, bude snadno dostupný, a zejména že rozhodnutí o přistoupení k této úmluvě pomůže vytvořit soudržnější rámec pro lidská práva v Evropské unii.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (S&D), písemně. – (PL) V souvislosti s nadcházejícími jednáními o přistoupení Unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod bych chtěla upozornit na problematiku vnějších vztahů. To je oblast, která bude přistoupením Unie k úmluvě obzvláště zasažena. Proč? Za prvé, dovolím si připomenout, že podle Lisabonské smlouvy Evropský soudní dvůr má v oblasti zahraniční politiky velmi omezené pravomoci. Přistoupení k úmluvě tato omezení částečně vyrovná, neboť zajistí vnější soudní dohled nad všemi aspekty činnosti Evropské unie. Soud pro lidská práva ve Štrasburku získá právo posoudit, jak Evropská unie dodržuje základní práva ve všech oblastech své činnosti, a také v oblasti zahraniční politiky. Za druhé, není nutno všem připomínat, jak často se diskutuje o nezbytnosti dodržovat lidská práva ve vztazích Evropské unie s třetími zeměmi, i na půdě Evropského parlamentu. Přistoupení k úmluvě, dodá Evropské unii v dialogu s třetími zeměmi o lidských právech na důvěryhodnosti. Není pochyb o tom, že podrobení se dohledu Soudu pro lidská práva ve Štrasburku umožní Unii posílit aspekt lidských práv v oblasti zahraniční politiky a bezpečnosti, a tím účinněji prosazovat myšlenku lidských práv po celém světě, a to ve stejné míře, v jaké EU bere své vlastní právní závazky vážně. Doufejme, že naděje, tomu tak bude.

  Jarosław Kalinowski (PPE). – (PL) Přistoupení Evropské unie k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod je bezpochyby krok správným směrem na cestě k zajištění rovných a spravedlivých výsad pro naše občany. Musíme zajistit, že její zásady jsou dodržovány ve všech členských státech. Tím se také zlepší legislativní soudržnost mezi Evropskou unií a zeměmi Rady Evropy a zvýší se počet orgánů, k nimž se občané budou moci odvolat, pokud by jejich práva byla porušena. Rovněž to zvýší důležitost a důvěryhodnost četných iniciativ Evropského parlamentu v oblasti ochrany základních svobod, na kterou má každý člověk právo. Nicméně nesmíme zapomínat, že stejně jako o dodržování práv občanů třetích zemí, by se Evropská unie měla v první řadě postarat, aby tato práva nebyla porušována v členských státech.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. – (LV) V Evropské unii je země, kde jsou už téměř 20 let lidská práva a základní svobody asi 20 % obyvatel porušována. Bez ohledu na tuto skutečnost bylo Lotyšsko v roce 2004 přijato do Evropské unie. V době, kdy probíhala přístupová jednání s Lotyšskem, slíbila lotyšská vláda tehdejšímu komisaři pro rozšíření EU Güntheru Verheugenovi, že vyřeší problém cizích státních příslušníků, ale k dnešnímu dni, nehledě na sliby, nebyl tento problém vyřešen. V důsledku toho žije na území EU přibližně 340 000 cizích státních příslušníků. V Lotyšsku jsou druhořadými občany, kteří nemohou pracovat ve veřejném sektoru či zastávat úřednická místa ani v okresech, kde více než 60 % obyvatel tvoří cizí státní příslušníci. V Lotyšsku leží město Daugavpils, kde více než 90 % obyvatel je rusky mluvící. I přesto je používání ruštiny jako úředního jazyka ve městě zakázáno a 30 % obyvatel nemá v obecních volbách právo volit. Místní radní zvolení ve městě, kde se převážně mluví rusky, nemohou na jednáních používat svůj mateřský jazyk. Ačkoliv se to může zdát zvláštní, Evropská komise do dnešního dne nenašla potřebné argumenty, ani čas, aby zapůsobila na lotyšskou vládu, a přiměla ji ukončit diskriminaci na základě jazyka. Je nutné vytvořit pracovní skupinu, která by se situací v Lotyšsku neprodleně zabývala, jinak nevidím smysl v tom, aby EU byla smluvní stranou Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Musíme jasně a jednoznačně dát najevo, že v Evropské unii se nachází země, kde jsou práva více než čtvrtiny obyvatel celá léta cynicky porušována.

  Rafał Trzaskowski (PPE), písemně. – (PL) Když mluvíme o přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv, mluvíme o desetiletém úsilí a o mnohých obavách, mj. z konkurence mezi Soudním dvorem a Evropským soudem pro lidská práva. To určitě způsobí problémy v oblasti soudní příslušnosti a autonomie Soudního dvora. Domnívám se však, že to, čeho jsme po oněch 10 letech dosáhli, může znamenat, že se oba systémy budou doplňovat, zanechme tedy tohoto hierarchického způsobu myšlení. Soudní dvůr dlouhodobě sledoval činnost Soudu pro lidská práva ve Štrasburku, a naopak. Oba tyto systémy fungují souběžně a nijak si nekonkurují a zmíněné obavy jsou snad bezdůvodné. Přistoupení k úmluvě potřebujeme ze symbolických důvodů, ale především potřebujeme úmluvu k tomu, aby doplnila systém ochrany lidských práv v Evropské unii, kterému v očích občanů dodá větší důvěryhodnost, neboť získají ochranu před Evropskou unií a jejími orgány, nejen proti členským státům, jako tomu bylo dosud. Měli bychom tedy být rádi, že systém bude posílen. Nicméně velmi potřebujeme určitou loajalitu, abychom nenarušili důvěryhodnost systému. Proto navrhujeme, aby se členské státy vzájemně nestíhaly ve věci právních předpisů EU a využily možností, které jim poskytuje úmluva.

(1) Viz zápis