Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 19. května 2010 - Štrasburk

10. Provádění součinnosti fondů na podporu výzkumu a inovace v nařízení (ES) č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a sedmého rámcového programu pro výzkum a rozvoj – Vytvoření jednotného trhu pro spotřebitele a občany – Dlouhodobá udržitelnost veřejných financí pro hospodářské oživení – Příspěvek politiky soudržnosti k dosahování cílů Lisabonské strategie a strategie EU 2020 (rozprava)

  Předseda. – Dalším bodem programu je společná rozprava o následujících zprávách:

– zpráva pana van Nistelrooije jménem Výboru pro regionální rozvoj o provádění součinnosti fondů na podporu výzkumu a inovace v nařízení (ES) č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a sedmém rámcovém programu pro výzkum a rozvoj ve městech a regionech a také v členských státech a v Unii [2009/2243(INI)] (A7-0138/2010),

– zpráva pana Grecha jménem Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů o vytvoření jednotného trhu pro spotřebitele a občany [2010/2011(INI)] (A7-0132/2010),

– zpráva pana Hoang Ngoce jménem Hospodářského a měnového výboru o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí pro hospodářské oživení [KOM(2009/0545 – 2010/2038 (INI))] (A7-0147/2010)

– a zpráva pana Cortése Lastry jménem Výboru pro regionální rozvoj o přispění politiky soudržnosti k dosahování cílů Lisabonské strategie a strategie EU 2020 [2009/2235(INI)] (A7-0129/2010).

  Lambert van Nistelrooij, zpravodaj. – (NL) Toto je opravdu velice jednotný soubor témat. Dopoledne jsme diskutovali o balíčku podpůrných opatření a o pevnější, řádnější finanční a hospodářské správě a nyní hovoříme o několika základních dokumentech, jež jsou důležité s ohledem na závazek, jejž je třeba přijmout v souvislosti se strategií EU 2020.

Parlament chce tyto návrhy Komise a zvláště Rady jednoznačně usměrňovat; je nepřijatelné, aby Rada přijala v červnu rozhodnutí, aniž by s námi výslovně dosáhla dohody o řadě zásadních záležitostí. Hovoříme o směřování a rovněž o provádění v brzké budoucnosti. Vezměte si například vlajkové projekty, jež budou zanedlouho také vyžadovat naši společnou podporu. Proto je opravdu důležité, abychom tomuto tématu nyní věnovali dostatek času.

Obě zprávy, tedy zpráva pana Cortése Lastry i moje zpráva za Výbor pro regionální rozvoj, se týkají politiky součinnosti s ohledem na zvýšení výkonu, respektive lepší výsledky pro Evropu. Je pěkné, že můžeme pracovat lépe; vlastně musíme pracovat lépe. Naše činnost je poněkud roztříštěná do různých oblastí, jestliže vezmeme v úvahu vývoj ve světě, hospodářskou soutěž a charakter toho, s čím se chceme vypořádat. Abych to shrnul: musíme jednat inteligentněji, ekologičtěji, udržitelněji a více podporovat začlenění.

Zprávy, které předložil Hospodářský a měnový výbor, se také zabývají správou a zajištěním dostatečných finančních zdrojů, včetně prostředků na vzdělávání. Zkrátka a dobře – doufám, že dnes odpoledne položíme jasné základy usnesení. Nevím, zda se zítra bude konat hlasování, zda bude dosaženo shody ohledně správy. V každém případě však odhaduji, že Parlament bude moci přijmout konečné stanovisko ke strategii EU 2020 v červnu.

Zpět k mojí zprávě: je to zpráva o provádění. Důkladně jsme se zabývali tím, jaká je situace v oblastech výzkumu a vývoje, regionální politiky a malých a středních podniků, a chci poděkovat svým kolegům, včetně poslanců z Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku – což je výbor, který má společnou odpovědnost podle článku 50 –, že nám pomohli dosáhnout dobrého výsledku.

Co jsme zjistili?

1. V Evropě máme prvotřídní výzkum. Zaostává však jeho využívání. Vědomosti jsou zdarma; putují po světě, nikdo si je nemůže nechat sám pro sebe. I když jsme velmi dobří, pokud jde o investice do výzkumu, zůstáváme pozadu v jeho využívání, v uvádění inovací na trh, a v důsledku tedy i v udržování špičkové výroby v této části světa.

2. Moje zpráva uvádí, že nyní vydáváme na výzkumnou infrastrukturu a inovace čtvrtinu regionálních fondů. Toto uspořádání priorit v nynějším období, za které vděčíme iniciativám Komise, je podstatnou změnou. K nástrojům, které byly účinné a určitě také ovlivnily program v regionech a městech, patří vyčlenění prostředků. To vede k lepšímu profilu znalostního hospodářství, k němuž směřujeme, a vede k větší specializaci.

3. Společně s kolegy poslanci jsme v mé zprávě představili řadu zlepšovacích návrhů na zvýšení účinnosti prostřednictvím řetězce výzkumu, inovací a výroby. Také si musíme uvědomit význam územního rozměru stanoveného Lisabonskou smlouvou. Musíme se zaměřit na řadu oblastí, abychom dosáhli široké působnosti; potřebujeme odvahu specializovat výrobu v regionu – abych nezapomněl, zásada specializace je starou zásadou Evropské unie –, za předpokladu, že bude existovat dobré propojení, jež umožní přenášení těchto znalostí (širokopásmová nebo tradiční infrastruktura). Pokud Unie investuje peníze, měli by také spolupracovat...

(Předseda řečníka přerušil)

  Liem Hoang Ngoc, zpravodaj. – (FR) Pane předsedo, dámy a pánové, tato zpráva z vlastního podnětu, o níž tento týden budeme hlasovat, má v době, kdy trhy nejsou schopny posoudit rizika spojená s hospodářskou situací v eurozóně, zvláště symbolický význam.

Požadovaly vážné úpravy rozpočtových politik a nyní pochybují o schopnosti členských států nastartovat svůj růst, a tedy získat daňové příjmy nezbytné k zaplacení úroků z jejich dluhů. Ve velice nejasné situaci, v jaké se nyní nachází světové hospodářství, bohužel nelze provést žádné posouzení rizik. Takové posouzení by v Evropské unii s rekordně nízkou mírou využívání výrobní kapacity bylo ještě důležitější.

Společnosti místo toho, aby investovaly, zastavují stroje, protože není dostatečná poptávka, a to přestože se koncem roku 2009 objevily první známky oživení. Jestliže budou restriktivní opatření dusit oživení již v zárodku, růst se nakonec zvrátí. Hlavním cílem naší zprávy bylo přesně určit nejvhodnější okamžik k zahájení politik pro překonání krize. Navrhli jsme zachovat podpůrná opatření, dokud nebude obnovena běžná míra využívání výrobní kapacity. Proto jsme dali podnět ke schválení zásady proticyklických rozpočtových politik, které byly úspěšně zavedeny v první fázi krize v roce 2008 a 2009 a odpovídají duchu reformy Paktu o stabilitě a růstu z roku 2005.

K těmto politikám patří využívání automatických stabilizátorů, jinými slovy jde o to, že přebytky státního rozpočtu jsou na vrcholu cyklu věnovány na umoření státního dluhu a ve spodním bodu cyklu si členské státy mohou vypůjčit prostředky potřebné pro stimulační balíčky. V současné době se nacházíme ve spodním bodu cyklu. Úrokové sazby jsou rozhodně pod tlakem a ohrožují udržitelnost dluhu. Proto Evropská centrální banka učinila správný krok a oznámila, že odkoupí zpět některé dluhy, aby členským státům umožnila diverzifikovat své zdroje financování.

Nicméně vedle toho, že tato koncepce udržitelnosti nikdy nebyla v ekonomické literatuře definována, mohou se jevit jako odůvodněné rizikové prémie, které trhy požadují? Nikoli, když uvážíme, že riziko na hypotečním trhu, stejně jako riziko na trhu státních dluhopisů, není možné posoudit. Proto jsme v naší zprávě navrhli, abychom zvláštní pozornost věnovali spíše ukazateli strukturálního schodku, než abychom se zaměřovali...

(Předseda řečníka přerušil)

Proto jsme v naší zprávě navrhli, abychom zvláštní pozornost věnovali spíše ukazateli strukturálního schodku, než abychom se zaměřovali na schodek běžného účtu, jehož rozsah je ovlivněn zhoršením skutečného schodku státního rozpočtu v důsledku krize, která oslabila růst a související daňové příjmy. Tyto příjmy byly rovněž nepříznivě ovlivněny snížením daní, které nemělo očekávaný dopad na dodávky.

Naše zpráva se pokouší nabídnout tři doporučení společně s provozními ukazateli. Prvním doporučením je zachovat podpůrná opatření, dokud nebude oživení konsolidováno. Druhé doporučení je sledovat strukturální schodky, které mají dosud blízko k rovnováze i přes zhoršení skutečných rozpočtových schodků, s cílem vyslat trhům signál, jenž by je ujistil ohledně stavu veřejných financí. Třetím doporučením je hodnotit účinnost daňových výdajů a zejména určitých snížení daní souvisejících s poklesem daňových příjmů.

Pro liberály a konzervativce z Hospodářského a měnového výboru bohužel zdravý rozum příliš neznamená; dopad krize pro ně příliš neznamená a rovněž pro ně příliš neznamená ani skutečnost, že rozsáhlé zadlužení vzniklo také v důsledku záchranných plánů pro banky. Význam pro ně má jedině jejich slepá víra v účinnost finančních trhů; význam pro ně má jedině dogmatické dodržování zjevně zastaralého Paktu o stabilitě a růstu. Nevidí nijakou potřebu vytvořit nástroje potřebné k hospodářské správě, jež je pro posílení Unie zásadní. Evropě tak ukládají hladovou dietu a zarputile se pokoušejí dodržovat kritéria paktu, aniž by byl jakkoli zaručen úspěch, zatímco je ohrožováno hospodářské oživení; to je pro sociální soudržnost hodně špatné. Tento postoj v Hospodářském a měnovém výboru obhájili. Od tohoto hlasování se hospodářská situace Evropy dále zhoršila. Evropská centrální banka a Komise konečně přišly s měnovými a rozpočtovými nástroji, které by nám měly umožnit zlepšení hospodářské správy v eurozóně. Trhy, nepevné v důsledku úsporných plánů, se však znova propadly.

Rada ECOFIN musela v pondělí se vším začít znova. V těchto souvislostech jsou pozměňovací návrhy, které předkládáme, vcelku velice umírněné; také předkládáme nějaké nové. Zasazují se za flexibilní provádění Paktu o stabilitě a růstu, aby bylo možné se vyhnout nežádoucí úsporné kúře. Obhajují myšlenku, že veřejné ratingové agentury mají chránit členské státy před diktátem trhů. Takové signály musí Parlament vyslat. Pane Karasi, čas na relfexní ideologické reakce vypršel, stejně jako čas na krátkozraké manévry národních voleb. Evropa potřebuje politiky motivované skutečným přáním posílit Unii. Jestliže vy a vaše skupina nejste na tento úkol zralí, jestliže již nejste schopni zastupovat veřejný zájem, můžete si být jisti, že naši občané budou schopni si udělat vlastní závěry, protože nyní je v sázce budoucnost eurozóny.

  Ricardo Cortés Lastra, zpravodaj. – (ES) Pane předsedo, pane komisaři, dámy a pánové, nejprve bych chtěl poděkovat stínovým zpravodajům, jejich asistentům a sekretariátu Výboru pro regionální rozvoj za jejich příspěvky, a rovněž Generálnímu ředitelství Evropské komise pro regionální politiku a Generálnímu ředitelství pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů, odborovým organizacím a evropským regionálním sítím a sdružením za spolupráci.

Scházel jsem se při přípravě této zprávy s několika regionálními sdruženími a institucemi, především to byl Výbor regionů, Konference okrajových přímořských regionů, Shromáždění evropských regionů, Evropská síť regionů pro výzkum a inovace, Evropský hospodářský a sociální výbor a Generální ředitelství Evropské komise pro regionální politiku a Generální ředitelství Evropské komise pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. Chtěl bych jim všem poděkovat, že mi byli k dispozici a zajímavě přispěli.

Název zprávy byl změněn, takže je v něm nyní odkaz na strategii Evropa 2020, a jejím hlavním cílem je prosazovat silnou a řádně financovanou politiku soudržnosti, která obsáhne všechny regiony Evropské unie, a její klíčovou úlohu ve strategii Evropa 2020.

Zpráva byla ve Výboru pro regionální rozvoj prakticky jednomyslně přijata: 40 hlasy pro, 1 se zdržel hlasování, 1 byl proti.

První část zprávy tvoří stručná analýza přínosu politiky soudržnosti pro Lisabonskou strategii a poukazuje na nedostatečné zapojení regionálních a místních orgánů, sociálních a hospodářských subjektů a občanské společnosti do Lisabonské strategie, což komplikuje její přijímání, komunikaci a účinnost. Zpráva rovněž vyzývá k tomu, že je třeba hodnotit nejen skutečné výdaje, ale i reálný dopad.

Druhá část se zabývá doporučeními pro budoucí strategii Evropa 2020 a vyzdvihuje význam regionů, víceúrovňové správy a zásady partnerství, což jsou základní pilíře politiky soudržnosti, již je nutno začlenit do strategie Evropa 2020 jako přednostní a nezbytnou podmínku jejího úspěšného provádění.

Kromě toho je nezbytné posílit účast sociálních a hospodářských subjektů, stejně jako občanské společnosti jako celku, aby se zabránilo tomu, že by strategie ztratila kontakt s klíčovými účastníky a ti by ji připravili o důvěryhodnost.

Tato část zdůrazňuje klíčovou úlohu vzdělávání, odborné přípravy, výzkumu a inovací, význam usnadnění zavádění takzvaného znalostního trojúhelníku a potřebu podporovat malé a střední podniky, které jsou poměrně často průkopníky v oblasti inovací.

Zároveň bychom však neměli přehlížet konkrétní potřeby regionů a sociálních skupin, které mají největší potíže. Proto by měla být možná určitá flexibilita.

Zejména v zájmu posílení pákového efektu investic do výzkumu a vývoje, vzdělávání a odborné přípravy se zasazujeme za to, že je zapotřebí posílit součinnost národních strategických referenčních rámců a národních programů reforem, a také za lepší koordinaci a soudržnost mezi různými evropskými, vnitrostátními a regionálními politikami souvisejícími s cíli strategie.

Evropská investiční banka hraje a musí i nadále hrát v podpoře regionů a malých a středních podniků důležitou úlohu prostřednictvím finančního inženýrství a nástrojů ke spolupráci a pomoci. Aby však byl tento úkol usnadněn, a to co se týče všech příjemců, je nutno udělat pokrok směrem k většímu zjednodušení.

Závěrem zpráva prosazuje silnou a řádně financovanou politiku soudržnosti do budoucna, která obsáhne všechny evropské regiony a bude hrát ve strategii Evropa 2020 klíčovou úlohu.

  Louis Grech, zpravodaj. – (MT) Pane předsedo, moje zpráva se v zásadě zabývá ochranou jednotného trhu z hlediska mikrosubjektů, považuje trh za jednotný projekt a zohledňuje časový rámec roku 2012, strategii do roku 2020 a nedávnou finanční krizi.

Strategie a směřování činností, jejichž záměrem je oživení evropského jednotného trhu a evropského trhu, musí vycházet z účelné, rozsáhlé a komplexní dohody, jíž se zúčastní všechny členské státy a která se v prvé řadě zaměří na ty priority, které členské státy opravdu chtějí přijmout.

Evropa musí vytvořit strategie do roku 2020, které umožní, aby byl trh hlavním činitelem v hospodářské obnově, a současně se postarají o to, aby jej přijímali občané, a to tím, že trh bude chránit jejich zájmy, aby jej akceptovali spotřebitelé, tím, že trh bude hájit jejich práva, a aby jej přijímaly malé a střední podniky – tím, že jim trh poskytne ty správné pobídky. Moje zpráva navrhuje řadu strategických legislativních i nelegislativních iniciativ zaměřených na obnovu evropského jednotného trhu, jež vrcholí vytvořením aktu o jednotném trhu, který spojí okamžité kroky (do roku 2012) s dlouhodobou vizí strategie do roku 2020.

Rovněž jsem předložil konkrétní nelegislativní návrhy na vytvoření listiny práv občanů, která určí, k čemu jsou oprávněni. Povzbudivé je také to, že se mi dostalo od pana komisaře Barniera a pana komisaře Dalliho pozitivních reakcí na můj návrh zjistit, jakých je dvacet nejčastějších zdrojů frustrace evropských občanů, vytvořit společný mechanismus nápravy a vypracovat komunikační strategii zaměřenou na každodenní problémy, s nimiž se občané setkávají.

Musíme přijmout opravdu nový politický směr myšlení, jenž bude vycházet z ochrany spotřebitele a sociálního rozměru a bude sloužit k navrhování zákonů a úkolů, jichž se Evropská unie musí chopit. Jedině takto můžeme dosáhnout skutečně sociálně tržního hospodářství, jak je ujednáno v Lisabonské smlouvě.

V posledních letech se jednotnému trhu bohužel nepodařilo naše občany přesvědčit, že zastupuje jejich zájmy a přání. Ještě znepokojivější je to, že naši občané a spotřebitelé cítí stále více nejistoty a nedostatečné důvěry v trh. Musíme dojít ke shodě ohledně skutečnosti, že je třeba přepracovat tradiční definici jednotného trhu jako něčeho, co je spojeno výhradně s hospodářským rozměrem. Musíme vytvořit nový společný směr, jenž bude ucelený a plně začlení pocity našich občanů, spotřebitelů a malých a středních podniků. Toho lze dosáhnout tím, že jim nabídneme hlavní roli v oživování evropského jednotného trhu. Jakékoli maření snah pokusy vymluvit se na dogmatický výklad jednotného trhu znamená podceňování výzev, nedůsledností, zájmů, odlišných předsvědčení a zmatků, s nimiž se musíme vypořádat.

Proces integrace jednotného trhu není nevratný. Je třeba se vypořádat s jeho aktuálním stavem. Hrozí, že evropský jednotný trh bude mimořádně oslaben protekcionistickými přístupy, jež s sebou přinesla krize, a tudíž se stane bezvýznamným.

Jednotný trh není sám o sobě cílem, je to nástroj, jenž má podstatně přispět k lepší kvalitě života všech evropských občanů, tak jak to řekla Evelyne Gebhardtová: „Jednotný trh pracuje pro občany, ne proti nim.“

Abychom zajistili, že bude jednotný trh životaschopný a silný, musíme se srovnat s tím, nač poukazoval Mario Monti ve své analytické a podnětné zprávě – s napětím mezi integrací trhu a sociálními cíli. Nakonec převládne takový systém, jemuž se podaří nalézt rovnováhu mezi pulsujícím a konkurenceschopným hospodářstvím, jež dává pobídky inovacím a tvorbě pracovních míst, a sociálními zárukami a zárukami v oblasti životního prostředí, které požadují naši občané. Toho všeho je třeba dosáhnout v duchu kompromisů a solidarity.

Na závěr bych chtěl, pane předsedo, poděkovat všem stínovým zpravodajům a koordinátorům za jejich příspěvky.

  Pervenche Berès, autorka. – (FR) Pane předsedo, pane komisaři, v první chvíli jsem se podivovala nad naším plánováním a naší schopností organizovat své rozpravy. Jsem velmi ráda, že se mohu podílet na této rozpravě o všech těchto iniciativách Evropského parlamentu, nicméně mám opravdu pocit, jako kdybych byla v tavícím kotli, o němž si nejsem jistá, že nabízí přesnou definici vize, jakou má Evropský parlament pro strategii EU 2020. Ale možná jsem příliš náročná.

Na druhou stranu doufám, že sdílíte mé obavy, pane předsedo, protože jste jménem této sněmovny vznesl dne 10. května mimořádně důležitou otázku pro pana předsedu Van Rompuye.

Souvisí s letošním přijetím hlavních směrů politiky zaměstnanosti – snad smím říci, že to bylo výjimečné opatření – jako součásti zvláštního partnerství Komise a Evropského parlamentu a v duchu dobré spolupráce s Radou vzhledem k poněkud revidovanému časovému plánu – pokyny k zaměstnanosti bývají běžně zveřejňovány na konci předcházejícího roku; letos byly zveřejněny v dubnu, a i když nás zavazují k dlouhodobému cyklu pro nadcházející roky, budeme je muset uvážit před jarním zasedáním Evropské rady. S ohledem na to jste jménem nás všech laskavě podpořil výzvu, kterou jsme zaslali panu předsedovi Van Rompuyovi, aby Evropská rada zajistila Evropskému parlamentu právo vykonat své pravomoci v rámci Lisabonské smlouvy.

Komise ani Rada zjevně nemají v úmyslu tento požadavek zohlednit, a proto vědomě zamýšlí porušit Smlouvu. Domnívám se, že se orgány v této sněmovně budou muset chopit svých odpovědností a poučit se z toho.

Pokud jde o výzvu, kterou přinášejí tyto hlavní směry politiky zaměstnanosti, jež budou ovlivňovat provádění strategie do roku 2020, musíme orgány upozornit na jejich význam v době, kdy 17 % Evropanů žije pod hranicí chudoby – poukázala bych na to, že tyto údaje pocházejí z roku 2007, tedy z doby ještě před tím, než začala krize – a kdy 23 milionů našich občanů skončí jako nezaměstnaní.

Ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci nyní panují obavy ohledně dvou záležitostí. Za prvé se týkají cíle snížení chudoby, což byla myslím iniciativa pana komisaře Andora; tento cíl byl začleněn do strategie 2020 a my to vítáme. Nerozumíme tomu, jak může být tato záležitost v Radě předmětem diskusí, váhání a zpochybňování s ohledem na pravomoci Unie, když Smlouva jasně uvádí, že toto je oblast, pro kterou je Evropská unie také příslušná.

Pak je zde další otázka související se vztahem mezi různými politikami a jejich soudržností, neboť Komise nám jasně sděluje, že tuto strategii 2020 zásadně změnila, protože zmenšila množství cílů.

Domnívám se, že zásadní změna musí spočívat v něčem více než jen v prostém zmenšení počtu cílů. Nicméně jsme přesvědčeni, že strategie 2020 musí vzít v úvahu reálnou situaci v Evropské unii. A realita je taková, že ti, kdo nyní nejvíce trpí důsledky krize, koho nejzávažněji postihla, jsou ti, kdo vlastně vytvářejí blahobyt EU.

Skutečností je, že jsme svědky toho, jak tu a tam začínají diskuse, které mají sklon jít proti skutečným zájmům Evropanů, protože by jejich důsledkem bylo omezení investic právě tehdy, když je jich nejvíc zapotřebí, jinými slovy investic do našeho dlouhodobého kapitálu: vzdělávání, odborné přípravy a zdraví.

Proto Výbor pro zaměstnanost a sociální věci, jenž stojí před touto výzvou, vyzývá orgány, aby si uvědomily, jak lze v těchto oblastech omezit veřejné investice právě v době, kdy slabý růst a omezené soukromé investice nejsou s to zaplnit vzniklou mezeru, a tudíž v krátkodobém horizontu zajistit obnovu veřejných financí.

Toto je zásadně důležitá otázka načasování a my můžeme jen vyjádřit politování nad tím, že se ministři pro hospodářské a měnové záležitosti mohli vyslovit pro stažení mimořádné podpory zaměstnanosti a opatření ke snížení nezaměstnanosti, aniž by byli konzultováni ministři pro sociální záležitosti, pokud jde o stav zaměstnanosti a sociálních záležitostí v naší Evropské unii, o němž víme, že je tragický.

  Mary Honeyball, autorka. – Pane předsedo, strategie EU 2020 navrhuje opatření na zlepšení výsledků vzdělávacích systémů, zlepšení atraktivity evropských vysokoškolských institucí, zahájení většího počtu programů mobility a odborné přípravy pro mladé lidi, modernizaci trhů práce, podporu mobility pracovních sil a rozvoj dovedností a schopností pro zvýšení účasti na trhu práce.

To bylo schváleno na jarním zasedání Rady, kde bylo uvedeno, že ke klíčovým cílům, jež vyžadují opatření na úrovni EU, patří lepší podmínky pro výzkum a vývoj, lepší úrovně vzdělávání, snížení počtu dětí, které předčasně ukončují školní docházku, a zvýšená účast mladých lidí, starších zaměstnanců a pracovníků s nízkou kvalifikací na trhu práce.

Celosvětová hospodářská krize však vedla k rozpočtovým škrtům v odvětví vzdělávání v členských státech po celé Evropské unii. Například Lotyšsko zažívá hlubokou hospodářskou krizi a musí se vypořádat s přísnými rozpočtovými škrty, které se dotkly 34 vysokoškolských institucí této země, přičemž hrozí 50% snížení rozpočtu určeného na vysokoškolské vzdělávání. Irské univerzity čelí 6% snížení, a škrty se nevyhnou ani Británii – Rada pro financování vysokoškolského vzdělávání v Anglii odhaduje, že v této oblasti může dojít ke škrtům až ve výši 500 milionů EUR.

Ne všude vládne naprostý pesimismus. Některé členské státy jako Francie si vedou dobře, ale problémem je to, že členské státy mají různé úrovně financování. Aby strategie EU 2020 fungovala, potřebujeme silný koordinovaný přístup. Žádám tedy Komisi, aby zaprvé vysvětlila, jakým způsobem chce zajistit, že členské státy splní své závazky týkající se vzdělávacích cílů zahrnutých ve strategii 2020 prostřednictvím toho, že se této oblasti dostane dostatečné podpory a finančních prostředků a uprostřed všeho spěchu se nezapomene na účetní závěrku s ohledem na hospodářskou krizi – a zadruhé, jakým způsobem zamýšlí zajistit dodatečné rozpočtové prostředky pro tyto významné strategie a programy prováděné na úrovni EU.

  Michel Barnier, člen Komise. – (FR) Pane předsedo, dámy a pánové, za Komisi a předsedu Barrosa bych rád učinil několik poznámek ke strategii 2020 a reagoval na velmi zajímavé zprávy, které předložili pan Grech a pan Hoang Ngoc; dále budou postupně hovořit moji kolegové a přátelé, komisaři Hahn a Andor – v této rozpravě, jíž se účastníme – a vyjádří se k ostatním otázkám k ústnímu zodpovězení, které se týkají dalších odvětví: soudržnosti, zaměstnanosti, sociální oblasti, výzkumu a vývoje.

Dovolte mi, prosím, abych za nás tři poděkoval všem zpravodajům a Parlamentu za tuto iniciativu, která je přijímána v době, jež je pro nás všechny mimořádně závažná a náročná, v době hospodářské krize a krátce po propuknutí potíží eura, což jasně zdůrazňuje vzájemnou závislost všech našich členských států a potřebu koordinovat hospodářské politiky našich zemí. Nastal čas reagovat a jednat, a pokud je to možné, učinit tak v této situaci nejistoty a krize společně. Rozhodnutí, která byla přijata v několika posledních dnech, jsou – podle nás – velmi významná.

Nebudu se vracet k dlouhé rozpravě, která byla dnes dopoledně vedena s mým kolegou, komisařem Rehnem. Je zřejmé, že musíme zavést nástroje pro lepší koordinaci našich hospodářských politik, a domníváme se, že tato strategie Evropa 2020 může být prvním nástrojem nové, posílené a koordinované hospodářské politiky.

Ve svém návrhu týkajícím se této strategie Komise již na začátku března zdůraznila potřebu stabilizovat naše veřejné finance. Krize eura, již právě zažíváme, nám dokazuje, jak důležitý tento postoj stále je. Stejně jako můj kolega komisař Rehn jsem ve zprávě pana poslance Hoanga Ngoce zaznamenal návrhy k těmto otázkám.

Dále je zde, dámy a pánové, druhý předběžný požadavek na úspěch strategie Evropa 2020, který uzdraví naše hospodářství, naše ekonomiky, nebo jejich stav zlepší. Samozřejmě mám na mysli potřebu dohlížet na finanční trh a regulovat ho tak, aby sloužil reálné ekonomice, a nikoli naopak.

Slibuji vám, že Komise se v těchto oblastech bude držet svého plánu. V průběhu příštího roku předložíme všechny nezbytné legislativní návrhy, abychom mohli formalizovat naše závazky, které jsme společně ve skupině G20 přijali ke čtyřem hlavním otázkám: transparentnosti, odpovědnosti, dohledu a předcházení krizím. S ohledem na některé z těchto otázek, které již byly uváženy v rámci legislativní rozpravy, skutečně doufám, že Parlament a Rada budou moci rychle překonat své spory, pokud jde o texty, jež jsou předmětem diskuse. Mám na mysli balíček týkající se finančního dohledu a dokument o zajišťovacích fondech.

Musíme obnovit důvěru. Musíme rovněž využít veškeré dostupné zdroje, abychom uvolnili růstový potenciál našeho hospodářství. Tato činnost samozřejmě zahrnuje mnoho hledisek, jak ukazuje tato rozprava, vlastně dnešní odpolední rozprava: oživení vnitřního trhu, regionální politiku pro všechny regiony, včetně těch nejvíce odlehlých, jako jsou nejvzdálenější regiony, soudržnost, hospodářskou správu, životaschopnost veřejných financí, zaměstnanost, vzdělávání a výzkum.

Hovoříme-li o strategii Evropa 2020, o čem hovoříme? Domnívám se, že tato strategie na období do roku 2020 nám musí umožnit, abychom mohli z lepší perspektivy pohlížet na hospodářské politiky našich členských států s cílem vyvarovat se v budoucnu určitým nerovnováhám nebo určitým situacím konkurenčního chování. Tyto nerovnováhy byly v průběhu nynější krize velmi zřejmé, avšak zatímco na tuto krizi naléhavě reagujeme, musíme se zabývat hospodářstvím také ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Proto na základě návrhů Komise Evropská rada přijala pět společných cílů, kterými jsou: míra zaměstnanosti ve výši 75 %, investování 3 % HDP do výzkumu a vývoje, dále omezení případů předčasného ukončení školní docházky, zvýšení počtu lidí s vysokoškolským vzděláním na 40 % a cíle 20-20-20 v oblasti energetiky a změny klimatu. Na závěr sem patří také podpora sociálního začleňování prostřednictvím boje proti chudobě.

Na červnovém zasedání Evropské rady je třeba stanovit kvantifikované ukazatele pro vzdělávání a sociální začleňování. Práce na těchto dvou cílích probíhá v různých fórech Rady. Je velmi důležité, aby bylo zcela jasné, že strategie na období do roku 2020 není pouhou vizí. Je to především konkrétní program obsahující reformy, které mají být provedeny, a proto navrhuje sedm stěžejních iniciativ, které jsou součástí této strategie.

Kromě těchto stěžejních iniciativ budou rovněž využity evropské nástroje, zejména jednotný trh, finanční páky a nástroje zahraniční politiky, aby byly odstraněny některé překážky. Rád bych také pochválil Montiho zprávu, která byla předložena před několika dny, a chtěl bych vzdát hold inteligentní práci pana Grecha, který dává vnitřnímu trhu humanistický a konkrétní rozměr, což bych rád učinil i já sám.

Jsou zde rovněž určité požadavky, pokud jde o uplatňování. Byly tedy navrženy účinnější mechanismy řízení, které vyžadují zapojení členských států a také Komise do každé úrovně postupu sledování. Ke strategii Evropa 2020 rovněž patří přijímání reforem, které mají provádět samotné členské státy. Ty budou muset do konce roku a koordinovaným způsobem předložit národní programy reforem spolu s programem stability a konvergenčním programem a zároveň musí prokázat, že se řídí Paktem o stabilitě a růstu. Pane Hoangu Ngoci, mohu-li, rád bych zdůraznil, že tento pakt je již přibližně 10 let podporován jak levicovými, tak pravicovými vládami.

Komise na závěr vyzývá Evropský parlament, aby dělal to, co mu jde tak dobře, a hrál v této nové strategii stále větší roli. Během krize chceme členským státům vysílat jasné zprávy. To je účelem integrovaných hlavních směrů, které navrhla Komise. Tyto hlavní směry budou přijaty, jakmile předložíte svá stanoviska. Avšak s ohledem na naléhavost situace musíme tuto strategii provést. Na zasedání Evropské rady v červnu musíme usilovat o politickou dohodu.

Mluvme jasně, pane předsedo, dámy a pánové: sociálně hospodářské strategie pro střednědobé období se již ve zbytku světa provádějí. Evropa nemůže zůstat pozadu.

Na závěr chci říci, že Evropský parlament hraje svoji roli a děkujeme mu za to, že tak činí, za aktivizaci občanů, a to zejména prostřednictvím vnitrostátních parlamentů; velmi na mě zapůsobila iniciativa Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a jeho předsedy, Malcolma Harboura, týkající se směrnice o službách, která spojila vnitrostátní parlamenty a Evropský parlament. Jsou zde i další příklady a je to velmi důležitý krok.

Na závěr bych rád potvrdil, že Komise bude rovněž plnit vaše přání a hrát svoji roli účelným způsobem, aby bylo možné provádět tuto strategii a vytvářet společně s vámi tento nový, kvalitnější, udržitelnější a spravedlivější růst, který občané očekávají.

  Ivaylo Kalfin, zpravodaj pro stanovisko Rozpočtového výboru. – (BG) Pane předsedo, vážení komisaři, kdybychom diskutovali o strategii Evropa 2020, aniž by nastala hospodářská krize, všechno by bylo v pořádku. Problém je, že v současné krizi a po tom, co se stalo, není strategie Evropa 2020 dostatečně ambiciózní a dynamická.

Problém, k němuž se vztahují všechny otázky, které byly v posledních týdnech položeny, se týká toho, zda je úroveň koordinace dostatečná, jak tomu doposud bylo v evropských politikách, aby mohla Evropská unie dosáhnout pokroku. Podle toho, co vidíme, je tato koordinace dobrá v době růstu, v průběhu krize však požadavkům nevyhovuje. Případně je nutné na evropskou úroveň převést mnohem více funkcí, tedy nejen koordinaci, ale také rozhodování, aby si mohla Evropa stanovovat mnohem ambicióznější úkoly a hrát v této koordinaci důležitější roli.

Toto je základní otázka, na niž je třeba odpovědět. Pokud to nedokážeme, nebudeme ani schopni řádně stanovit program na období do roku 2020. Domnívám se, že v nadcházejících týdnech bychom se měli zaměřit zejména na tuto záležitost.

  Othmar Karas, jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedo, vážení komisaři, dámy a pánové, velice mě těší, že vedle sebe vidím sedět pana Hahna, komisaře pro regionální politiku, a pana Barniera, komisaře pro vnitřní trh, protože je zásadní, abychom regionální politiku nestavěli proti vnitřnímu trhu. Namísto toho bychom měli zajistit, aby se vzájemně doplňovaly a aby byly obě tyto oblasti silné, abychom mohli dosáhnout cílů strategie Evropa 2020.

Strategie Evropa 2020 musí ihned začít a neměla by být pouhým soupisem cílů. Je to projekt pro růst a zaměstnanost, a my potřebujme konkrétní projekty, potřebujeme nástroje, potřebujeme postup, potřebujeme sankční mechanismy, aby strategie mohla být úspěšně prováděna. Jsem přesvědčen, že ji budeme moci provádět pouze tehdy, budeme-li připraveni, bude-li Evropa připravena přemýšlet o EU jako o Spojených státech evropských! Je nutné takto přemýšlet a každý z nás musí přispět svým dílem k celku.

Strategie Evropa 2020 znamená ochotu dosáhnout politické jednoty. To předpokládá posílení a rozšíření měnové unie, posílení a rozšíření vnitřního trhu, který musí být zbaven pout, a dále je nutné vyzvat občany, aby využili příležitosti, kterou Evropa představuje, aby využívali Evropu a prolomili hranice. Musíme vytvořit hospodářskou unii, která je součástí politické unie a stejně tak sociální unie. Nic z toho není hotovo a mnoho toho ještě ani nebylo řešeno. Strategie Evropa 2020 znamená společnou Unii, nikoli nacionalistickou či obstruktivní Evropu.

Potřebujeme tedy finanční přezkum, posouzení dopadů na úrovni EU, uplatňování iniciativy „Small Business Act“ a samozřejmě velmi specifické evropské projekty pro růst a zaměstnanost a šíření svobody vzdělávání, vědy, výzkumu a inovací v Evropě.

(Řečník souhlasil, že přijme otázku položenou v souladu s postupem zvednutí modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

  William (The Earl of) Dartmouth (EFD). – Pane předsedo, rád bych se zeptal pana Karase, zda Spojené státy evropské, o nichž se zmínil ve svém projevu, budou uskutečněny se souhlasem evropských národů nebo bez souhlasu evropských národů.

  Othmar Karas (PPE). – (DE) Pane předsedo, my všichni, kteří zastupujeme občany Evropy a jsme s nimi stále v kontaktu, máme jeden cíl: spolupracovat s evropskými občany na dalším rozvoji Evropy a učinit ji více konkurenceschopnou a dosáhnout růstu a zaměstnanosti ve prospěch evropských občanů. Pokud společně nepodnikneme kroky k tomu, abychom byli silnější, a pokud se každý bude zajímat o vlastní zájmy, toto Společenství nebude v těchto časech narůstající globalizace posíleno, ale oslabeno. Občané jsou našimi nejvýznamnějšími spojenci v dosahování našich společných cílů.

  Marita Ulvskog, jménem skupiny S&D. – (SV) Pane předsedo, Evropa, o které dnes rozhodujeme, je také tou, která rozhodne, jak bude Evropa vypadat v roce 2020. Rozhodnutí, která dnes odmítáme přijmout, povedou k novým krizím. Rozhodnutí, která dnes přijímáme, musí být dlouhodobá.

Závažným problémem je to, že mnohá rozhodnutí jsou stále krátkozraká a řídí se pravicovou filosofií, v jejímž duchu je hospodářstvím v krizi nařízena hladovka. Závažným problémem je také to, že diskutujeme o řeckých důchodech, místo abychom hovořili o chování velkých bankéřů a aktérů na trhu nemovitostí a na finančním trhu. Musíme tuto situaci napravit, jinak Evropa, kterou uvidíme v roce 2020, bude možná v ještě horší krizi, než je ta, v níž se nacházíme v současnosti.

Vyzývám Komisi, aby vyvinula značné úsilí, aby dosáhla změny směru, abychom se vzdali naší slepé víry v tržní řešení, regulovali trhy a hojně investovali do věcí, které slouží po dobro všech. Může to znamenat dopravní systém, může to znamenat dodávky energie, může to znamenat další významná řešení v oblastech, v nichž členské státy nemohou zůstat samy, kde musí jednat EU a Komise.

Doufám rovněž, že Komise je připravena předložit návrhy, které ukážou, že bereme přechod k udržitelné společnosti vážně. Jinými slovy budeme restrukturalizovat náš průmysl tak, aby byl konkurenceschopný a mohl vytvářet nová pracovní místa. Toho nelze dosáhnout tím, že přesvědčíme sami sebe, že se můžeme držet ve stále stejných starých kolejích. Vyžaduje to rovněž investice, ale může to mít dopad na nynějších 28 milionů registrovaných nezaměstnaných.

Vyzývám také Komisi, aby projevila úctu k pracujícím Evropské unie, což bude v této hospodářské krizi zapotřebí, aby je přesvědčila, aby s námi spolupracovali na budování silnější a lepší společnosti. Abychom tuto krizi zvládli, potřebujeme práva odborových organizací a zapojení evropských pracujících.

  Lena Ek, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedo, vždycky jsem říkala, že v Evropě máme trojnásobnou krizi, a to na finančních trzích, v oblasti zaměstnanosti a změny klimatu. Nyní však máme bohužel čtyřnásobnou krizi, přidáme-li krizi státního rozpočtu. To bolestivě ukazuje, že Evropská unie nutně potřebuje vizi. Evropská integrace se až doposud zaměřovala na vytváření nových projektů, aniž by se ujistila, že řádně fungují. Domnívám se, že nyní nastal čas, abychom se vypořádali s našimi problémy a raději usilovně pracovali na posílení našich stávajících institucí. Chyby mohou být napraveny a Unie stále může pracovat pro své občany a s nimi.

Evropa potřebuje Unii, která bude hledět do budoucnosti. Pro mě je směr jasný: chci Evropu, která je otevřená, podporuje začlenění a je šetrná k životnímu prostředí. Stěžejní návrhy ve strategii Evropa 2020 Komise jsou významnými nástroji, které vytvoření takové Evropy umožní, pokud je uskutečníme. A zde chci uvést několik sporných bodů.

Zaprvé, nejvyšším cílem strategie je vytvořit dynamičtější a konkurenceschopnější hospodářství. V některých zemích dosahuje podíl žen na trhu práce pouze 40 %, a to je ostudné. Pracovní trh, na němž mají ženy a muži rovné postavení, je předpokladem pro zvyšování zaměstnanosti a pro zvládání demografických výzev. Doufám, že Rada a Komise opravdu berou vážně skutečnost, že závěry Rady již po několik měsíců zahrnují rovné postavení žen a mužů. Společnost podporující začlenění potřebuje více pracovních míst. Nezaměstnanost je hlavním důvodem, proč existuje chudoba. Nezaměstnanost mladých lidí ve Španělsku, která dosahuje výše 44%, je zničující.

Máme nekonečně mnoho možností pro vytváření zelených pracovních míst, naše politiky však musí mít stejný směr. Energeticky účinná Evropa je také hnací silou inovací, a pro zlepšení konkurenceschopnosti Evropy potřebujeme energetický ekvivalent rychlých vlaků, tzv. supersítě a inteligentní energetické sítě špičkové technologické úrovně.

Musím pochválit liberální komisařku Neelie Kroesovou, že byla první, kdo skutečně představil jasný stěžejní návrh k digitálnímu programu, a těším se, že do června budeme mít k dispozici stejně důkladný materiál ke zbývajícím stěžejním platformám, abychom rovněž mohli spolupracovat na rozhodování.

Máme však, pane komisaři, strategii EU, která směřuje jedním směrem, a abych byla upřímná, váš rozpočtový návrh, se ubírá jiným směrem. Stejně jako v případě regionálních fondů, sociálních fondů a zemědělského fondu se musíme zorganizovat a dosáhnout soudržnosti, pokud jde o naše společné nástroje. Ve členských státech potřebujeme transparentnost a potřebujeme tentýž druh statistik a potřebujeme v nich prosazovat metodu cukru a biče, nikoli se pouze zavazovat k plnění určitých slibů, ale rovněž je plnit. To je pro evropské občany a pro nás v Parlamentu důležité. Musíme posílit Pakt o stabilitě a růstu a plně podporujeme balíček komisaře Olliho Rehna.

Abychom obnovili důvěru, jak jste uvedl, pane komisaři, potřebujeme ukazatele vypovídající o zbývajících stěženích návrzích. To by obnovilo naši důvěru ve vás jako Komisi a možná, můžeme-li spolupracovat na rozhodování, také důvěru občanů v nás.

  Pascal Canfin, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedo, pane Barniere, ve svém projevu jste se zmínil o Montiho zprávě, která vám byla předložena před několika dny.

Ve zprávě pana Montiho je jedno velmi zajímavé hledisko, a sice důraz, který zpráva klade na naléhavou potřebu, abychom se posunuli do další fáze daňové spolupráce. Zpráva jasně vysvětluje, že kritéria Paktu o stabilitě a růstu skutečně musí být uplatňována, ale že jsou-li uplatňována výhradně na výdaje, a to prostřednictvím škrtů ve výdajích, téměř jistě to povede k recesi. Je tedy zásadní využívat oba pilíře, a zejména daňový pilíř, abychom členským státům umožnili získat dodatečné příjmy z hospodářských činností a od hospodářských subjektů, jejichž daňové zatížení bylo v průběhu několika posledních let opakovaně sníženo: zisky ze společností, zisky z kapitálu a z finančních transakcí.

Abychom toho dosáhli, rozhodně potřebujeme koordinaci na evropské úrovni. K tomuto závěru dospívá zpráva pana Montiho, která byla předložena před dvěma dny. Strategie Evropa 2020, již předložila Komise, se však o této otázce žádným způsobem nezmiňuje. O této otázce se žádným způsobem nezmiňuje ani sdělení pana Rehna zveřejněné před několika dny. Je to jeden z hlavních pilířů, jedna ze zásadních přidaných hodnot, kterou Komise může v současné době zajistit. Učiňte to a to zajistí požadovanou vazbu – paní Berèsová právě řekla, že tato rozprava je tak trochu směsicí různých témat; daňová koordinace napomůže k vytvoření vazby mezi strategií EU 2020, zprávou o správě eurozóny a o jednotném trhu a otázkami týkajícími se zaměstnanosti a vzdělávání.

Všichni jsme si vědomi, že budeme-li se řídit pravidly Paktu o stabilitě a růstu – což je mimochodem zásadní –, ale učiníme tak pouze na základě snížení výdajů, budeme se ubírat směrem k sociálnímu úpadku a hospodářské recesi.

Moje otázka je tedy velmi jasná: pane Barniere, co jako zástupce Komise předložíte v nadcházejících týdnech? Jak přesvědčíte své kolegy – za předpokladu, že jste již sám přesvědčený – o potřebě akčního plánu, plánu daňové koordinace, aby byly členské státy znovu schopné získat na základě několika dohod nové zdroje příjmů?

Jaké jsou vaše návrhy? Nemáte právo na to, abyste mlčeli. Komise má právo legislativní iniciativy, nyní se však v souvislosti s těmito otázkami stalo toto právo povinností.

  Malcolm Harbour, jménem skupiny ECR. – Pane předsedo, nejprve bych chtěl jménem své skupiny zvláště uvítat všechny zprávy, ale především zprávu pana Grecha, jejímž stínovým zpravodajem jsem ve výboru byl. Za chvíli bych se chtěl vyjádřit k několika bodům této zprávy, nicméně chci podpořit to, co řekla paní Berèsová o rozmanité povaze této odpolední rozpravy. Na druhou stranu je to však poněkud málo zacílená rozprava. Je zde několik skutečně významných příspěvků mnoha kolegů, ale upřímně řečeno, a to říkám Komisi a komisařovi Barnierovi, dnešní rozprava také odráží povahu dokumentu ke strategii EU 2020. Obsahuje spousty dobrých myšlenek, ale je velmi málo zacílený a v této fázi je rovněž velice nedostatečně propracovaný. Hovoří o sedmi stěžejních iniciativách, ale podrobnosti o těchto iniciativách ještě neznáme.

Takže moje první poznámka zní takto: prosím, můžeme zajistit, aby Rada svém příštím červnovém zasedání tento návrh v podrobnostech nepřijímala, protože návrh není k přijetí připraven? Musíme na něm společně strávit více času, abychom ho propracovali do podrobností.

Mou druhou poznámkou je to, že se domnívám, že z nového uspořádání jednotného trhu musíme učinit osmou stěžejní iniciativu. Nebude to představovat zbytečnou komplikaci, protože tato iniciativa by měla mít nejvyšší prioritu. Kolegové, od pana Grecha jste slyšeli, že zde existuje potenciál pro vytváření pracovních míst, pro podporu většího počtu inovací a pro přechod k udržitelnějšímu hospodářství, ale potřebujeme, aby tento návrh podpořili občané a spotřebitelé.

Je to stejné jako s otázkou, kterou právě položil panu Karasovi pan hrabě z Dartmouthu. Občané musí s takovým postupem souhlasit, protože to děláme pro ně. Oni z toho budou mít prospěch. Disponujeme tímto nástrojem, jehož potenciál je obrovský, a zejména pak s ohledem na veřejné rozpočty, jež stále dosahují výše 16 % evropského hospodářství, tak proč nevyužijeme naše rozpočty na veřejné zakázky k podpoře inovací, k nákupu takových nových technologií, k podpoře malých a středních podniků v tom, aby je využívali? Je to největší a jediná nedostatečně propracovaná politika, kterou máme. Vyslechli jsme dnes pana Barniera a pana Grecha a vyjádřili jsme se ke zprávě pana Montiho. Máme nástroje, ale musíme je používat.

  Gabriele Zimmer, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedo, nacházíme se uprostřed největší krize, kterou Evropská unie ve své historii zažila, a přesto jsou veškerá rozhodnutí o strategických směrech přijímána na úrovni vlády. Evropskému parlamentu bylo umožněno, aby tomu přihlížel, ale nic více.

Celá rozprava se dnes opět točí kolem konkrétních otázek týkajících se strategie Evropa 2020, strategie pro zaměstnanost a růst, což vytváří klamný dojem, že hovoříme o budoucnosti Evropy a o jejím dalším vývoji. Můžeme pokládat ohledně politické důležitosti strategie EU 2020 v souvislosti s aktuální hospodářskou a finanční krizí otázky k ústnímu zodpovězení, ale není nám umožněno, aby měly naše požadavky na tuto strategii vliv a mohly ji změnit, napravit nedostatky nebo snad dokonce změnit priority.

Místo abychom se podíleli na tomto strategickém rozhodování, tak se stalo, že jsme s téměř každým jedním bodem, o němž jsme zde v Parlamentu v průběhu několika posledních měsíců diskutovali, uvízli v boji o moc mezi orgány, a to navzdory nebo možná dokonce kvůli Lisabonské smlouvě. Bylo to především k újmě Evropského parlamentu. Jak strategie EU 2020, tak např. integrované hlavní směry v oblasti zaměstnanosti, o nichž hovořila předsedkyně Výboru pro zaměstnanost, na Parlament pohlíží jako na orgán, který má být pouze informován, nebo s ním mají být vedeny konzultace.

Všechny jednotlivé zprávy, které dnes byly předloženy, mají ještě daleko do toho, aby představovaly celkový pohled na požadavky nebo postoje Evropského parlamentu, pokud jde o evropskou strategii. Chceme předložit celou řadu konkrétních změn.

V minulém volebním období Evropský parlament předložil Radě a členským státům zvláštní požadavky, které se týkaly boje proti chudobě, zavedení minimálních příspěvků sociálního zabezpečení a celoevropské minimální mzdy určené na boj proti chudobě. Nic z toho nebylo do strategie začleněno. Naopak: je zde dokonce riziko, že cíle, jako je boj proti chudobě a snížení chudoby o 25 %, mohou ze stávajícího znění strategie vymizet, protože se neshodují se schopnostmi a zájmy členských států nebo vlád.

Dokonce i záznam o zaměstnanosti v EU za posledních deset let jasně ukazuje, že podíl zejména netypických a nejistých pracovních míst vzrostl na 60 %. Velký nárůst počtu netypických pracovních míst by nás však měl dovést k tomu, abychom v rámci strategie a hlavních směrů vytvořili model, který bude směřovat k jistým pracovním místům a takovým místům, která zaměstnance nebudou ohrožovat chudobou. To je nyní základní požadavek, kterým se zde zabýváme.

Dokud však Evropská unie, orgány a jejich zvláštní politiky nevyšlou signály marginalizovaným skupinám, lidem, kteří žijí v chudobě, kteří jsou bez práce nebo mladým lidem, kteří nemají žádné vyhlídky do budoucna, nebudeme si moci tyto skupiny naklonit v souvislosti s myšlenkou, že společná Evropská unie je projektem, který se v budoucnosti osvědčí. Jedná se o demokratický deficit, kterým se strategie EU 2020 nijak nezabývá, a proti tomu bychom měli společně s našimi občany bojovat.

  Bastiaan Belder, jménem skupiny EFD. – (NL) Problémy, které zažívá Řecko a eurozóna, směřují k závažné situaci, která vyžaduje strukturální přístup. Navrhovaná strategie EU 2020, jejímž cílem je posílit hospodářský růst a zaměstnanost, o to usiluje.

Strategie se správně vztahuje na zdravé veřejné finance. Iniciativa však bude prospěšná pouze tehdy, budou-li splněny dvě podmínky. Zaprvé, fungování Paktu o stabilitě a růstu musí být posíleno tak, aby k takové situaci již nemohlo znovu dojít. Není to tedy pouze otázka struktur a pravidel, ale také otázka smýšlení. Zásadní je to, aby členské státy plnily své rozpočtové závazky, jak jsem zdůraznil během konference, která se minulý týden konala v Aténách.

Je dobře, že se členské státy vzájemně podporují v tom, aby se v rámci Rady chovaly odpovědnějším způsobem, pokud jde o strukturální reformy potřebné k tomu, aby bylo možné opět uvést jejich veřejné finance do pořádku. Podle mě by to mělo být zajištěno posilováním hospodářské koordinace.

Druhou podmínkou, na niž chci upozornit, je nežádoucí situace, kdy se Evropská unie soustředí na oblasti politik, které se týkají sociálních záležitostí, zaměstnanosti a sociální soudržnosti. Cíle v těchto oblastech nelze posilovat na evropské úrovni; a je to tak správně. V případě Lisabonské strategie jsme viděli, že takový přístup nefunguje. Rovněž zde je pravdou, že zdrženlivost dělá mistra, evropského mistra.

  Barry Madlener (NI). – (NL) Dnes diskutujeme o evropském hospodářství z dlouhodobého hlediska a o tom, jak dosáhnout udržitelného hospodářského růstu. Když Evropa diskutuje o takovém tématu, neusíná se mi příliš lehce, protože Evropa toho doposud moc nenavrhla. Rád bych Parlamentu připomněl Lisabonskou strategii, v níž se Evropa dohodla, že se stane nejvíce konkurenceschopným hospodářstvím na světě. To se samozřejmě ukázalo jako naprostý nesmysl.

Vše, co tato Evropská unie učinila, je zvýšení byrokracie, vytvoření zbytečných pravidel – zejména v mojí zemi, Nizozemsku – a to, že umožnila navýšení daní, masové přistěhovalectví, trestné činy a nedostatečnou bezpečnost. Podívejme se nyní navíc na seznam zemí, které se chtějí připojit k EU, s nimiž každý den sedíme u stolu: Albánie, Bosna, Turecko – samé chudé země, muslimské země a k tomu ještě zkorumpované a zločinecké – a Island – zkrachovalý stát.

Kromě toho v této sněmovně každý den slyšíme poslance ze skupiny Zelených/Evropské svobodné aliance a skupiny Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu a dokonce i ze skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu, jak říkají, že potřebujeme zelené hospodářství, že musíme poskytnout miliardy eur ve formě dotací na větrné turbíny a „zelenou elektřinu“, přestože se náš průmysl stává stále méně konkurenceschopným ve vztahu k Číně, Spojeným státům a Indii.

Jste překvapeni, že naše hospodářství stagnuje? Existuje pouze jeden návod, jak dosáhnout hospodářsky silné Evropy, a je to méně byrokracie a méně úředníků v Bruselu a také méně byrokracie ve členských státech, snížení daní namísto jejich zvyšování a zastavení masového přistěhovalectví. Řecko musí být samozřejmě vyloučeno z eurozóny. Nastavme pro jednou zrcadlo sami sobě a podívejme se na zdejší poslance Evropského parlamentu: co jste dělali v posledních letech pro to, aby Řecko dodrželo své závazky, které mu vyplývají z Paktu o stabilitě a růstu? Již nyní znám vaši odpověď: absolutně nic. Všichni jste zde spali, zatímco země jako Řecko každoročně dostávaly od Evropy miliardy, tyto peníze rozházely a vládu nechaly vymknout se kontrole.

Pokud v tomto Evropa neuspěje, předpovídám, že moje země, Nizozemsko – a také Německo – opustí eurozónu.

  Gunnar Hökmark (PPE). – Pane předsedo, finanční podpůrný balíček, který byl představen téměř před dvěma týdny, byl nutností, ale nikoli řešením problémů, jimž Evropa čelí. Nyní je třeba jednat, přijímat rozhodnutí a obnovit důvěru ve veřejné finance. Řekl bych, že musíme prodiskutovat strategii na období do roku 2020, ale ještě nutněji potřebujeme strategii na období do roku 2010, která popíše činnosti, jež je třeba nyní podniknout, aby byl obnoven růst, byly sníženy schodky a navozen optimismus.

K žádnému takovému potřebnému růstu však nedojde, nebude-li obnovena důvěra ve veřejné finance. V tomto bodě socialisté selhávají. Hájí tytéž politiky, které vedly ke schodkům a krizi v Řecku, Španělsku, Portugalsku a dalších zemích. Zpravodaj pan Hoang Ngoc uvádí, že bychom měli v těchto politikách pokračovat a počkat, než budou sníženy schodky. Paní Ulvskogová ze Švédska navrhuje navýšení výdajů. Socialisté se stali hrozbou pro prosperitu, oživení a vytváření nových pracovních míst, jež Evropa potřebuje. Mohu vás ujistit, že pokud socialisté selžou, my ve skupině PPE budeme vystupovat za to, aby byla učiněna potřebná opatření – snížení schodků, obnovení důvěry a reformy usilující o růst a vytváření nových pracovních míst. Právě to bude Evropa potřebovat a my zde budeme a budeme přijímat neústupná rozhodnutí a převezmeme odpovědnost tam, kde ostatní selžou.

  Alejandro Cercas (S&D). – (ES) Pane předsedo, chtěl bych věnovat několik sekund tomu, abych požádal předchozího řečníka, aby navštívil Řecko a zeptal se tam, kdo je odpovědný za problémy, jimž v současnosti čelí pracující. Oni nečekají na skupinu Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů). Ne, pane. Doufají, že nastane skutečná politická změna, jako například taková, které může dosáhnout strategie 2020.

Je-li naše analýza chybná, naše řešení budou rovněž chybná. Musíme rozebrat to, že Evropa velmi trpí v důsledku nenasytnosti, nedostatečné regulace, nedostatečné správy hospodářských záležitostí, nedostatečně vzdělané a soudržné populace, nedostatečné sociální spravedlnosti, nízkého hospodářského růstu, nízkého růstu zaměstnanosti a velice početných skupin málo kvalifikovaných lidí mimo trh práce.

Pane předsedo, úsilí, jež bude vyvinuto v příštích deseti letech, musí být zacíleno na zvýšení počtu lidí, kteří pracují, a na zajištění, aby byli tito lidé mnohem lépe připraveni, co se týče vzdělání, aby bylo možné zvítězit v bitvě o produktivitu. Evropa nevyhraje v oblasti konkurenceschopnosti, jestliže nezvítězí v bitvě o produktivitu. Ve světě nezískáme lepší postavení tím, že budeme snižovat platy, zničíme sociální standardy, ale spíše tím, že zvýšíme naši úroveň znalostí, zvýšíme úroveň solidarity a sociální soudržnosti v naší společnosti. To jsou naše silné stránky. Musíme z Evropy učinit opravdu sjednocený kontinent s jasným plánem, jasnými cíli, s hospodářskou správou, která nám umožní reagovat nejen na současné mimořádné události, ale také na budoucí výzvy.

To je naše naděje. Je to naděje, kterou sdílí velká většina členů Výboru pro zaměstnanost a sociální věci bez ohledu na vábivá volání těch, kteří se chtějí vrátit k myšlence „každý za sebe“, což ničí solidaritu vůči všem ostatním.

Právě v to, pane předsedo, doufáme: že strategie na období do roku 2020 se dostane ke všem evropským občanům, kteří od nás požadují více pracovních míst, kvalitnějších pracovních míst, hospodářskou správu a daňovou konsolidaci. Daňová konsolidace je dobrá, ale musí dojít také k sociální a hospodářské konsolidaci, jinak ničeho nedosáhneme.

  Michael Theurer (ALDE). – (DE) Pane předsedo, vážení komisaři, dámy a pánové, jak jsme slyšeli, finanční trhy musí být umístěny do nového regulačního rámce, abychom se mohli v budoucnu vyhnout nešvarům, které vedly ke krizi.

Jestliže však zdůrazníme základní příčiny zadluženosti vlád, vyjde najevo, že zde v Parlamentu příliš hovoříme o veřejném dluhu a příliš málo hovoříme o tom, jak můžeme dosáhnout prosperity a růstu. Co rozhoduje o našem růstu? Náš růst a prosperita závisí na občanech Evropské unie, kteří vyrábí produkty a přináší nové nápady, jež lze rovněž prodávat na světovém trhu.

Je tedy správné, že je jedna kapitola ve strategii EU 2020 věnována iniciativě „Inovace v Unii“. Musíme se zaměřit na inovace a na to, jak posílit výzkum a vývoj. Proto je důležité, abychom posílili součinnost mezi financováním výzkumu a politikou regionálního rozvoje. V těchto oblastech by toho bylo možné udělat mnohem více. Společně s liberály a německou Svobodnou demokratickou stranou (FDP) bych chtěl prosadit, abychom se zaměřili na malé a střední podniky. Měli bychom dbát na to, abychom jako EU vydávali naše finanční prostředky tak, aby k nim měly přístup malé a střední podniky a aby docházelo k přenosu technologií mezi vysokoškolskými institucemi a malými a středními podniky. Měli bychom občany podporovat v tom, aby vzali svůj osud do vlastních rukou a učinili tak na základě osobní odpovědnosti a vlastní iniciativy. Vlády nemohou vytvářet pracovní místa; pracovní místa je třeba vytvářet v hospodářství.

  Elisabeth Schroedter (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedo, vážení komisaři, dámy a pánové, je zjevné, že jste uznali, že přechod k ekologickému hospodářskému rozvoji musí nyní začít, protože změna klimatu bude ohrožovat hospodářské úspěchy EU.

Ve strategii Evropa 2020 však chybí spojitost mezi environmentálními změnami v hospodářství a strategií pracovních míst šetrných k životnímu prostředí. Existují studie, které ukazují, že pouze prostřednictvím změny využívané energie může být vytvořeno 8 milionů nových pracovních míst. Do strategie Evropa 2020 tedy musíme zahrnout iniciativu týkající pracovních míst šetrných k životnímu prostředí. Tato iniciativa se musí odrážet ve zvláštních opatřeních a integrovaných hlavních směrech. Potřebujeme tedy stabilní právní a politické rámce, aby investoři do pracovních míst šetrných k životnímu prostředí skutečně investovali. To rovněž zahrnuje vytvoření vazeb mezi výzkumem a vývojem a hospodářstvím, prosazování inovačních seskupení a také příležitost podporovat taková seskupení ve znevýhodněných regionech. To uvádí zpráva poslance van Nistelrooije a já to schvaluji. Ačkoli nepodporuji ty, kteří by rádi ukládali regionům požadavky shora, pokud jde o program na vyčlenění prostředků, tak impuls, který vychází z této zprávy a z učiněných návrhů, nicméně směřuje správným směrem a přispěje k vytváření zelených pracovních míst.

Ve strategii zaměstnanosti se však musíme zaměřit rovněž na formování způsobu přeměny hospodářství na „zelené“ hospodářství, na to, aby byli pracovníci na naší straně a abychom je připravili na tento přechod. Tato slova směřuji ke komisařovi Andorovi. Struktura hlavních směrů politiky zaměstnanosti je v podstatě správná a vyvážená. Zejména důležitou skutečností je to, že vzdělávání bylo zdůrazněno jako nezávislá oblast, na niž je třeba se zaměřit. Tato oblast nabízí velké příležitosti pro přerušení cyklu chudoby. Tvoří základní kámen pro strategii pracovních míst šetrných k životnímu prostředí, a proto je klíčem k úspěchu strategie Evropa 2020. Musíme však také vylepšit hlavní směry. Hlavní směry pro zaměstnanost hrají klíčovou roli a díky této roli nám umožní skutečně využít potenciál pracovních míst šetrných k životnímu prostředí.

  Konrad Szymański (ECR). – (PL) Z pomalého hospodářského růstu Evropy a kolapsu, který způsobila krize, lze vyvodit různé závěry. Je samozřejmě možné souhlasit s těmi poslanci tohoto Parlamentu, kteří vyzývají ke snížení koncesních, administrativních a informačních zátěží, které nevytváří pouze členské státy, ale také Evropská unie a tento Parlament. Existuje zde ale riziko, že bude použita léčba, která bude ještě horší než nemoc. Jedním takovým opatřením, které by bylo pro evropský růst škodlivé, by bylo posílení role Evropské unie v oblasti daňové spolupráce a koordinace a daňové harmonizace, která by následovala. Daňová konkurence stejně jako každý druh konkurence je pro občany a trhy prospěšná. Umožňuje dosahovat lepších výsledků a je významným faktorem naší konkurenceschopnosti na světové úrovni. Ústřední zásadou hospodářské politiky Unie by tedy měly být společné svobody a společný trh, a nikoli rozšiřování pravomocí Unie.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedo, v této rozpravě bychom rádi uvedli, že nastal čas skončit se slovními hříčkami a hovořit o skutečných problémech, které většina žen a mužů v našich zemích zažívá; hovořit o utrpení, o více než 85 milionech lidí žijících v chudobě v Evropské unii, která je jednou z nejbohatších částí světa a v níž se stále dosahuje skandálních zisků, aniž by byla přijata jakákoli opatření, jež by je podrobila kontrole. Chceme hovořit o nedostatečné jistotě zaměstnání a nízkých platech, jimž čelí pracující, o mladých lidech a ženách, kteří nemohou najít práci, o 23 milionech nezaměstnaných. Chceme hovořit o starších lidech, jimž je odepírán slušný důchod, a dětech, jejichž budoucnost je zatížena dluhy.

Hovořme jasně: to, co je navrhováno ve strategii Evropa 2020, je stejná cesta, na níž jsme stáli na počátku krize. Evropská komise nechce analyzovat příčiny stávající situace ani vyvozovat jakékoli důsledky týkající se základních kamenů politik, které prováděla při uplatňování Lisabonské strategie: jedná se o liberalizaci hospodářských odvětví, včetně finančních služeb, a pracovní flexibilitu, již nazývá flexikuritou.

To, o co nyní usilují, je otevření cesty pro větší koncentraci bohatství, prostřednictvím různých směrnic, které usnadní privatizaci strategických odvětví hospodářství, a prostřednictvím útoků na veřejné služby, které zajímají hospodářské skupiny v oblastech zdravotnictví, sociálního zabezpečení a vzdělávání; jedná se o všechno, co může přinést zisk. Raději skrývají skutečnost, že pouze odklon od těchto politik umožní změnit směr a že pouze to může přinést sociální pokrok. Nicméně my na tomto odklonu trváme a tvrdíme, že nastal čas opustit Pakt o stabilitě a růstu a nahradit ho programem sociálního rozvoje a pokroku. Tento program musí upřednostňovat výrobu, kvalitní veřejné služby, vytváření pracovních míst, na nichž budou mít pracující příslušná práva, odpovídající platy a slušné důchody a podmínky odchodu důchodu, dále musí upřednostňovat sociální začleňování a spravedlivé rozdělení a přidělení příjmů. Tyto priority budou vyžadovat skutečnou hospodářskou a sociální soudržnost, přičemž budou muset být v Unii jasně posíleny oblasti rozpočtu, solidarity, veřejných politik a kontroly zásadních odvětví hospodářství ze strany státu.

Jsme si jisti, že pracující a občané za to budou nadále bojovat, a to například zítra v Řecku nebo dne 29. května v Portugalsku; vítáme tento jejich boj.

  William (The Earl of) Dartmouth (EFD). – Pane předsedo, strategie na období do roku 2020 nepochybně obsahuje mnoho zajímavých věcí, ale probíhá rozšiřování a do roku 2020 se připojí k EU pět nových zemí a ještě pravděpodobněji osm. Již v EU v její podobě v roce 2010 je čistými přispěvateli do rozpočtu EU dvanáct zemí. Ostatních patnáct členských států získává dotace.

Žádná z nových zemí pravděpodobně nebude přispěvatelem. V roce 2020 zde tedy pravděpodobně bude nejméně 23 zemí, které budou získávat dotace. Do roku 2020 se tedy EU ve skutečnosti stane transferovou unií, která převádí finanční prostředky z dvanácti přispívajících zemí do 23 dotovaných zemí. Daňový poplatník ze Spojeného království je bohužel v této pasti nespravedlivě polapen. Poměrně chudé Spojené království je druhým největším přispěvatelem do rozpočtu EU.

V posledních volbách ve spolkových zemích v Německu voliči Severního Porýní-Vestfálska řekli „ne“ své koalici a řekli také „ne“ transferové unii. Voliči v ostatních zemích, které jsou přispěvateli, v příštích deseti letech rovněž řeknou „ne“. Mezera, která vznikne do roku 2020, bude nepřeklenutelná. Hospodářský chaos na druhé straně kanálu není v národním zájmu Spojeného království, ale pokud nebude rozšiřování okamžitě zastaveno, právě hospodářský chaos nastane, takže strategie 2020 postrádá smysl.

  Krisztina Morvai (NI). – (HU) Dámy a pánové, ráda bych se vás zdvořile zeptala, zda se opravdu nedomníváte, že na tom, co se zde děje, je něco neuvěřitelně divného. Mimořádně důležité rozpravy o finanční a hospodářské krizi, která je pro mnoho milionů Evropanů příčinou tragédie, se účastní pouze přibližně 40 lidí. Naléhavě vyzýváme evropské hospodářské subjekty a občany, aby šetřili energií, zatímco poslední tři dny – ovšem platí to pro každé plenární zasedání – můžeme vidět, jestliže to kamery ukážou, plýtvání energií na osvětlení sněmovny o velikosti stadiónu, kde je přítomno méně než 40 osob, tedy s výjimkou hlasování. Ve 27 tlumočnických kabinách je 27x3, tedy celkem 81 vysoce kvalifikovaných simultánních tlumočníků, kteří pro nás tlumočí. V případě, že je v Evropském parlamentu 40 poslanců, tak to jsou dva tlumočníci na osobu. Nemyslíme si, že nastal čas, abychom se podívali do zrcadla a přestali nutit důchodce, hasiče, zdravotní sestry a učitele, aby si stále utahovali opasky?

  Lena Kolarska-Bobińska (PPE). – (PL) V dobách krize, kdy je ohrožena celistvost Evropské unie, bychom měli v zájmu hospodářského růstu věnovat zvláštní pozornost soudržnosti Unie. Stále nevíme, zda krize nezpůsobí prohloubení rozdílů mezi různými regiony Evropy. Historické rozdíly v úrovni rozvoje regionů se mohou zvětšit a můžeme se rovněž stát svědky toho, že se objeví nové faktory rozdílnosti.

V této situaci jsou potřebné zejména mechanismy, které snižují rozdíly mezi regiony, a pokračování v silné regionální politice je způsobem, jak tohoto cíle dosáhnout. V dané situaci by bylo nerozumné vzdát se této politiky a výrazně snížit finanční prostředky dostupné pro místní a regionální orgány, protože by to závažně ohrozilo stimulaci hospodářského růstu, a rovněž by to bylo hrozbou pro evropskou jednotu jako takovou.

Strategie Evropa 2020 i politika soudržnosti mají stejný cíl. Mají zásadní vliv na hospodářské oživení a obrovský význam pro evropskou politiku solidarity. Je však třeba je lépe koordinovat. Vytváření nových a samostatných tematických fondů, které by měly odpovídat na nové výzvy, by bylo ztrátou času a peněz a také by to zpozdilo provádění strategie na období do roku 2020 a odsoudilo ji k osudu Lisabonské smlouvy. Musíme zajistit financování klíčových projektů v oblasti infrastruktury a zamítnout opětovnou nacionalizaci regionální politiky.

V současné době často slýcháme o silném nátlaku ze strany vlád některých členských států a také ze strany Komise, jehož cílem jsou výdajové škrty nebo snížení výdajů v oblasti regionální politiky. Vzkaz, který Evropský parlament vysílá touto zprávou, jejíž stínovou zpravodajkou jsem byla, je však jasný. Potřebujeme silnější, nikoli slabší politiku soudržnosti. Potřebujeme skutečnou evropskou solidaritu.

  Evelyne Gebhardt (S&D). – (EN) Pane předsedo, pane Grechu, ráda bych vám poblahopřála ke skutečně vynikající zprávě, kterou jste nám zde předložil a která nám poskytuje základ, díky němuž můžeme pokročit vpřed. Děkuji také, že jste použil frázi, kterou já sama vždy používám, konkrétně jde o to, že hospodářství je zde pro občany, a nikoli naopak. Přesně na tom by měla být politika Evropské unie založena.

Ve vaší zprávě rovněž zcela správně zdůrazňujete, že jsou obzvláště důležitá odpovídající posouzení dopadů jednotného trhu a rozhodnutí, která činíme v rámci jednotného trhu, na sociální oblast, spotřebitele, životní prostředí a hospodářství. Právě to nám doposud chybělo nebo to nebylo občanům dostatečně viditelně představeno. Velmi důležitým přístupem je upozorňovat na skutečný lidský rozměr a prvek komplexnosti naší politiky, i když se jedná o vnitřní trh.

Ve své zprávě rovněž uvádíte jednu věc, která je pro sociální demokraty obzvláště důležitá, a sice že sociální politika by měla být považována za jádro politiky vnitřního trhu a že ochrana služeb obecného hospodářského zájmu má zvláštní význam. Navíc vyzýváte k vypracování strategie lepšího informování o sociálních přínosech jednotného trhu.

Vezmeme-li v úvahu pouze těchto několik bodů, uvědomíme si, že bychom mohli dosáhnout značného pokroku, kdyby nás Evropská komise podpořila. Rovněž velice doufám, že Komise opravdu využije příležitosti, kterou předkládá zpráva pana Grecha, aby pracovala na tom, aby se občané EU dostali do středu pozornosti této politiky. Velmi důrazně o to žádám a jak víme, pan Barnier již souhlasil, že tak učiní. Budeme-li k vnitřnímu trhu přistupovat z tohoto úhlu, politika Evropské unie se setká s větším respektem a bude moci vzhlížet k lepší budoucnosti.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Edward McMILLAN-SCOTT
místopředseda

  Robert Rochefort (ALDE). – (FR) Pane předsedající, chtěl bych využít této příležitosti, kdy diskutujeme o velmi zajímavé zprávě pana Grecha v rámci rozpravy o strategii 2020, a uvést, že jsem přesvědčen, že z této budoucí strategie nesmí být vynecháni spotřebitelé.

Po prostudování dokumentu Komise o strategii 2020 konstatuji, že o spotřebitelích v ní není prakticky žádná zmínka. V současné krizi musíte mít na paměti, že zatímco klíčovou proměnnou představují samozřejmě investice, spotřeba v našich jednotlivých zemích se pohybuje mezi 60 a 70 % našeho HDP.

Proto bych byl rád, kdybychom v tomto směru zašli ve strategii 2020 dále. Sním o Evropě, která se stane průkopníkem jiného typu spotřeby, opírajícího se o znalostní trojúhelník, o trvale udržitelný rozvoj, o Evropě, která bude schopná vytvářet výrobní podmínky a výrobky, jež budou pro spotřebitele zajímavé a jejichž vznik budou ovlivňovat, o Evropě, která bude sázet na kvalitu, a nikoli na kvantitu pro kvantitu. Sním o posílení hospodářské soutěže, která nebude podporovat „slevy pro slevy“, ale která pomůže zajistit větší spokojenost spotřebitelů.

Pane komisaři, moje otázka je proto velmi jednoduchá. Hodláte navrhnout panu předsedovi Barrosovi a kolegiu komisařů vytvoření skupiny, která by se touto oblastí zabývala, aby již spotřebitelé nebyli považováni za proměnnou, která se přizpůsobí, za pasivní jednotlivce, ale za aktivní účastníky, kteří stojí na vaší straně, na naší straně, abychom mohli vybudovat budoucí společnost, kterou tak zoufale potřebujeme?

  Emilie Turunen (Verts/ALE). – (DA) Pane předsedající, chtěla bych promluvit o sociálních aspektech a aspektech zaměstnanosti strategie EU 2020 a o úsilí, které v této souvislosti vyvíjí Komise. Jsem si jistá, že není žádným tajemstvím, že skupina Zelených/Evropské svobodné aliance by uvítala, kdyby byl plán pro rok 2020 mnohem ambicióznější, než ten, který před námi leží, plán, který definuje, jak bude Evropa v budoucnosti sama sebe podporovat a jaké si stanoví cíle v sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti. Teď jsme nicméně v situaci, kdy členské státy nemají v úmyslu rozvíjet plán, který Komise předložila. Ubírají se naopak opačným směrem.

Za prvé, pokud jde o boj s chudobou: mnohé členské státy si kladou otázku, zda má EU skutečně kompetence pro boj proti chudobě a pro stanovení konkrétních cílů v této oblasti. K tomu bych chtěla jen říci, že v nové Lisabonské smlouvě jsou místa, která mohou v této věci posloužit jako právní základ, jde například o článek 3 Smlouvy o Evropské unii a o články 9 a 153 Smlouvy o fungování Evropské unie. Jde tedy jen o to, jak začít. Za druhé, další členské státy, včetně mé vlastní země, Dánska, kritizovaly definici chudoby. Potřebujeme samozřejmě dobrou definici. Tyto argumenty však nemohou zakrývat skutečnost, že jde o jednu věc: zda opravdu chceme v Evropě proti chudobě bojovat. A o to v diskusi skutečně jde.

Chceme snížit počet chudých lidí v Evropě, kterých je v současné době 84 milionů? Chceme snížit počet chudých pracujících, kterých je téměř 17 milionů? Chceme, aby všichni měli nejen práci, ale aby měli i kvalitní a slušné zaměstnání? Chceme, aby měli mladí lidé přístup na trh práce? Ano, samozřejmě, že chceme, a právě proto potřebujeme konkrétní cíle, pokud jde o sociální otázky a o oblast zaměstnanosti. Evropa se v současné době nachází uprostřed hospodářské krize, ale nesmíme dovolit, aby nám tím vznikl mentální blok, kvůli kterému budeme mít strach stanovit si v těchto oblastech ambiciózní cíle. Nebudeme-li mít odvahu to udělat hned, dojde k narušení hospodářské situace v Evropě, stejně jako naší sociální soudržnosti. Proto bych Vám, pane komisaři, dámy a pánové, chtěla říci, že zásadní význam bude mít politická vůle. Doufám, že se Parlament a Komise ujmou vedení a budou naléhat na ty členské státy, které se k sociální Evropě v roce 2020 spíše zdráhají zavázat. Doufám, že jste jako komisaři připraveni to udělat.

  Oldřich Vlasák (ECR). – (CS) Celý den dnes diskutujeme o žádoucím strategickém směřování Evropské unie. Myslím, že bychom se však v prvé řadě měli na žádoucí budoucí vývoj zeptat občanů a těch, kteří jsou jim nejblíže, tzn. starostů, obecních zastupitelů. V tomto ohledu je pro mě velkým zklamáním, že role místních samospráv není ve strategii EU 2020 dostatečně reflektována. Strategie sice správně uvádí potřebu většího zapojení regionálních a lokálních partnerů, není však jasné, jak by měl být princip partnerství uplatňován v praxi. Navíc je konzultační proces dobrovolný, tudíž pro rozhodnutí členských států nikterak závazný. To mohu potvrdit na konkrétním příkladě. Když totiž Svaz měst a obcí České republiky uplatnil k pozici naší vlády ke strategii EU 2020 připomínky, nejen že tyto připomínky nebyly zapracovány, ale ani se mu nedostalo řádné odpovědi včetně jejich vypořádání.

Chceme-li, aby se nezopakoval neúspěch Lisabonské strategie, nesmíme nadále opomíjet hlas místních samospráv, které jsou ve všech členských státech součástí veřejné správy a jejichž úloha je při naplňování jakékoli evropské politiky klíčová. Naopak, povinná konzultace aktérů „dole“ by přinesla zásadní poznatky ke správné, efektivní a účinné realizaci přijímaných opatření. Rád bych proto vyzval Komisi, aby důsledně monitorovala způsob zapojení samospráv do celého procesu.

  Kyriacos Triantaphyllides (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, stávající Lisabonská strategie byla jednoduše přejmenována na strategii Evropa 2020. Návrhy Komise jako celku v podstatě nemají rušit stávající cíle, které se nejen nepodařilo naplnit, ale pokrok za posledních deset let ukázal, že životní úroveň občanů Evropské unie poklesla. Návrhy předložené Komisí přesto v dostatečné míře nezahrnují sociální kritéria. Proto se ptáme: jaká opatření Komise navrhne, aby se zabránilo nezodpovědnosti trhu, libovolnému propouštění a dalšímu rozšiřování nejistoty na trhu práce? Neznamená zapojení Mezinárodního měnového fondu náročnější podmínky zatěžující členské státy a obyvatele? Domníváme se, že pokud nebude Pakt stability nahrazen paktem zaměřeným na dosažení sociálních cílů, bude se smyčka kolem krku obyvatel stále více utahovat a bude zapotřebí větších obětí.

  Timo Soini (EFD). – (FI) Pane předsedající, když jsem v 80. letech studoval na Helsinské univerzitě, Sovětský svaz měl ještě pevné postavení. Když se tehdy objevily problémy, volalo se po větším socialismu. Teď jsem ve středním věku, otec rodiny zde v Evropské unii, a když se objeví problémy, voláme po větší integraci. Tato filozofie je překvapivě podobná a výsledek bude také stejný: nebude to fungovat.

Stavme na základech národních států. Ve Finsku se říká, že pokud chceme rozdávat chléb, musíme ho nejdříve upéct. Vytvořme pracovní místa a vhodné podmínky. To bude zdrojem naší síly. Tak se dostaneme vpřed. Máme nedostatek zaměstnavatelů – nikoli nedostatek zaměstnanců, ale zaměstnavatelů, kteří mohou nabídnout lidem práci.

Malé podniky mají zásadní význam. Měli bychom odložit diskusi o směrnici o pracovní době řidičů na příští dílčí zasedání. Je to typický příklad situace, kdy bychom měli podpořit samostatně výdělečné podnikatele, kteří vytvářejí pracovní místa, přinášejí užitek a zaměstnávají lidi. Dnes však existuje nebezpečí, že v důsledku administrativních rozhodnutí ztratíme pracovní místa. Mám opravdu rád Evropu, i když nemám rád Evropskou unii.

  Franz Obermayr (NI). – (DE) Pane předsedající, v roce, kdy se koná mistrovství světa ve fotbale, by si dámy a pánové z Rady mohli vzít ponaučení z fotbalu, tedy takové, že není možné zahrát dobrý fotbalový zápas, pokud bude na každého hráče dohlížet jeden rozhodčí. Hra bez pravidel, bez rozhodčího a bez trestání faulů by však skončila chaosem. A to je přesně současná situace!

Je nejvyšší čas, aby strategie Evropa 2020 učinila přítrž spekulantům zajišťovacích fondů. Ti, kteří po léta žili ze spekulací a přemrštěných úrokových sazeb, by nyní měli přispět. Nikoli malí střadatelé, nýbrž společnosti se svými vysokými spekulativními zisky by měly být vyzvány k tomu, aby zaplatily účet.

Politika soudržnosti by stejně tak neměla ignorovat krizi eura. Vedle současného záchranného balíčku využívalo Řecko v minulosti neúměrně i zemědělské a regionální dotace. Bez nezbytných strukturálních změn tyto peníze nepochybně protekly pryč a přesto, že země dostávala po celé roky podporu, dostala se na pokraj krachu. Nevidím důvod, proč bychom tam v takové situaci měli nechat peníze proudit dál. Proč neposlechneme pana komisaře Rehna, který učinil poměrně rozumný návrh, abychom finanční prostředky snížili? Nakonec nemůžeme dovolit, aby se z Evropské unie stala unie převodů. Centrálně plánované hospodářství, které by někteří z vás rádi viděli, se dosud neosvědčilo, i když pochází z Bruselu.

Co je tedy potřeba? Rozpočtová politika, která bude odpovědná sama sobě, a pokud nebude fungovat, pak odvážné a účinné mechanismy sankcí. To vše by mělo být do strategie Evropa 2020 zahrnuto.

  Jean-Paul Gauzès (PPE). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, hospodářská a finanční situace v Evropě zcela ospravedlňuje drastická opatření, která byla přijata, zejména pro stabilizaci eurozóny a proto, aby se zabránilo zpochybnění naší jednotné měny. Naléhavost situace ospravedlňuje přijatý praktický přístup. Při provádění přijatých opatření by však mělo být zajištěno, aby se do věci zapojil v rámci svých pravomocí Parlament a aby mohl ve vhodných podmínkách vykonávat svou demokratickou kontrolu.

Skutečně musíme zajistit, aby naši spoluobčané neztráceli důvěru v politické instituce, nebo aby ji znovu získali zpět. Bez takovéto důvěry nebude možné provést žádné strukturální reformy ani přijmout nezbytná úsporná opatření.

Tváří v tvář finanční krizi nezůstala Evropa nečinná. Neříkáme to dostatečně často. V roce 2009 jsme vypracovali a přijali nařízení o ratingových agenturách, k nimž Komise velmi brzy zveřejní prováděcí předpisy. Výbor Evropského parlamentu pro hospodářské a měnové záležitosti před několika dny přijal balíček týkající se dohledu nad finančními činnostmi. Minulé pondělí přijal tentýž výbor velkou většinou hlasů zprávu o předpisech týkajících se správců zajišťovacích fondů.

Byla zahájena třístranná jednání, která usilují o dosažení dohody s Radou. Této dohody musí být dosaženo rychle, aby si naše instituce zachovaly svou důvěryhodnost. Naši spoluobčané se nás často ptají: „Co Evropa dělá?“ Musíme splnit jejich očekávání.

V této souvislosti bych rád poblahopřál vám, pane komisaři, za vaše odhodlání a povzbudil vás, abyste dodržel stanovený pracovní program, který je v souladu se závazky, jež jste přijal při svém slyšení. Váš ambiciózní, ale potřebný časový plán má naši podporu. Budeme vám stát po boku, aby se realizovalo potřebné nařízení o finančních službách. To není otázka šikany oblasti financí, ale stanovení pravidel, která napomohou zajistit regulaci činnosti, která má být regulována, a větší bezpečnost a transparentnost transakcí.

  Csaba Sándor Tabajdi (S&D). – (HU) Pane komisaři, dámy a pánové, před Evropou dnes stojí dva velké úkoly: připravit novou strategii, o které v současné době diskutujeme a která se podle mě již začíná hezky rýsovat. Evropa však stojí na rozcestí, pokud nenajde nový modus operandi. Události posledních týdnů související s řeckou krizí – a tady bych nesouhlasil s panem Gauzèsem, protože Evropská unie a členské státy, zejména paní Merkelová, zareagovaly na tuto situaci bohužel pozdě – znamenají, že Evropa se nachází na rozcestí. Jde o nesmírně nebezpečné rozcestí, které určí, zda vyrazíme směrem k renacionalizaci, odstupování národních států od smluv a egoismu, nebo směrem k posilování Společenství. Pokud nebudeme směřovat k posilování Společenství, nebude možné realizovat program, který nastínil pan Barnier a který tak bude bezcenný. Je velmi důležité, abychom při vytyčování nových cílů nezapomínali na předchozí politiky jako je politika soudržnosti, společná zemědělská politika nebo, když vidím pana komisaře Andora, na reformování evropského sociálního modelu. Stojíme, vážení kolegové, na rozcestí. Posledních několik týdnů ukázalo, že o to dnes jde: předchozí model nefunguje a současný model nefunguje správně. Podporuji, aby Komise prováděla kontroly rozpočtů jednotlivých států předtím, než jsou předloženy parlamentům členských států.

  Carl Haglund (ALDE). – (SV) Pane předsedající, můj příspěvek se týká zprávy pana Hoang Ngoca o udržitelném financování veřejného sektoru. Byla to velmi zajímavá zpráva. Je zřejmé, což jasně vyplynulo i z projevu pana zpravodaje, že z ideologického hlediska máme na tuto otázku dosti rozdílné názory.

V této souvislosti je důležité nezapomínat na to, co se stalo v Evropě v posledních týdnech, kdy jsme se ocitli v hospodářské krizi, která nemá obdoby. Krize vznikla z velké části proto, že se členské státy řádně nestaraly o své vlastní finance a o svůj vlastní dům. Bylo tedy možná trochu překvapující, že máme tak velké ideologické rozpory ohledně toho, zda je skutečně rozumné půjčovat a utrácet tolik peněz, kolik mnohé země v posledních letech utratily.

Jak říkám, v těchto otázkách panovaly docela veliké neshody, jak jsme to viděli i v Parlamentu. Valná většina výboru byla naštěstí také toho názoru, že k nápravě situace, v níž jsme se ocitli, jsou nutná tvrdší opatření. Komise v posledních týdnech předložila několik velmi dobrých návrhů. Začala se konečně přijímat rozhodnutí, která opravdu povedou k tomu, že se evropské hospodářství dá znovu do pořádku. A přesně to potřebujeme.

A právě proto byla jednání ve výboru přinejmenším vzrušující. Je důležité si uvědomit, že se nezabýváme jen otázkou současných půjček, ale také budoucími výzvami jako je demografický vývoj v Evropě, stárnutí jejího obyvatelstva atd. Tato zpráva byla důležitá a myslím, že jsme přijali několik pozitivních pozměňovacích návrhů. Jsem přesvědčen, že rozhodnutí, které Parlament přijme, bude správné.

  Bas Eickhout (Verts/ALE). – (NL) Tato diskuse o krizi se věnuje především rozpočtové kázni, což je správné, protože rozpočtová kázeň je důležitá. Nicméně to není vše. Podívejme se na to i ze správné perspektivy, tedy že zde stále máme bankovní krizi.

Banky po mnoho let vydělávaly peníze jen tak z ničeho na základě neprůhledných struktur a v roce 2008 tato jejich vzduchová bublina praskla. Země pak přeměnily soukromý dluh ve veřejný, a to je problém, kterému Řecko v současné době čelí. Je jím neúnosná úroveň veřejného dluhu. Proto, když diskutujeme o strategii 2020, musíme se věnovat i úloze bank. Komisi v tomto směru zcela chybí jakékoliv ambice. O bankách zde nepadlo ani slovo. Tato krize ukázala, že je nutné jasně rozlišovat mezi spořitelnami a investičními bankami. Kde jsou ambice Komise, pokud jde o plány na řešení tohoto problému? To byl můj první bod.

Také bychom se měli podívat na hospodářství budoucnosti. Hospodářství budoucnosti bude účinně využívat svých přírodních zdrojů. I zde je Komise příliš málo ambiciózní.Její cíle jsou buď příliš vágní, nebo příliš malé, hovoří například o 20% snížení emisí skleníkových plynů, což je z hlediska podpory inovací zelených technologií žalostně nedostatečné. Jak se mají společnosti dostat k informaci, že by měly investovat do zelených technologií? Myslíme si, že plány Komise by se měly týkat i této otázky.

A konečně je tu také otázka našeho vlastního rozpočtu, který musí být též v souladu s naší vlastní strategií. Znamená to, že strukturální fondy musí být nakonec použity na podporu nových zelených technologií. V současné době dotujeme především zvyšování emisí skleníkových plynů. Kde jsou peníze na inovace a kde jsou v rozpočtu na zemědělství prostředky pro udržitelné zemědělství? Potřebujeme, aby Komise byla konkrétní a ambiciózní a ne aby vytvářela neurčité plány. Ty nejsou cestou k řešení této krize.

  Kay Swinburne (ECR). – Pane předsedající, základní součástí strategie EU 2020 by neměly být stabilizační fondy a finanční výpomoc. Potřebujeme novou strategii, kterou se budou chtít řídit všechny naše země, abychom znovu oživili vnitřní trh EU a dodali mu potřebný impuls. Musíme se zamyslet nad tím, jak změnit naše ekonomiky tak, aby byly schopné tyto úkoly zvládnout. Jediným způsobem, jak toho dosáhnout, je zaměřit se na nová průmyslová odvětví prostřednictvím posílení výzkumu, vývoje a inovací. Evropská unie by měla podporovat novou hospodářskou dynamiku v evropském výzkumném prostoru, vytváření sítí excelence, výzkumných klastrů pro integrované projekty založené na inovacích v nových produktech a službách, měla by brát v úvahu nové postupy a technologie a nové obchodní koncepty. Měli bychom posuzovat stávající úspěšné projekty a využívat vazeb EU k nalezení osvědčených postupů.

Ve svém volebním obvodu jsem navštívila Glyndŵrovu univerzitu, která podporuje přímé propojení s firmami využívajícími špičkové technologie v severním Walesu a která dosahuje 90% umístění absolventů, a to i v loňském roce. Znamená to nejen lepší pracovní vyhlídky mladých lidí, kteří školu navštěvují, ale také oživení celého regionu severního Walesu. Místo toho, abychom se dívali po projektech v hodnotách několika miliard dolarů a řešeních získaných mávnutím kouzelného proutku, musíme se vrátit k podstatě toho, co hospodářství činí úspěšným. V jižním Walesu je pět špičkových firem, které se věnují vývoji v oblasti farmaceutického průmyslu při využití prvotřídních technologií. S trochou podpory EU by se tento špičkový klastr mohl stát centrem světové úrovně, které přivede celé hospodářství, jež má v současné době nárok na příspěvek z fondů soudržnosti, ke světlejší budoucnosti. Potřebujeme pro své občany efektivní řešení.

  Jacky Hénin (GUE/NGL). – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, nebudete si to chtít přiznat, ale realita je naprosto zjevná: idea nebo přinejmenším mýtus liberální Evropy je vyčerpaný. Jak může někdo i nadále věřit v prohlubování jejího federálního rozměru, když se právě snažíme potrestat nejzadluženější země, abychom pomohli finančním trhům?

Projektu a aktivitám liberální Evropy přece jen také dochází energie, a to výrazně. Během postupných krizí, z nichž ta poslední byla nejhlubší ze všech, se státní dluh prudce zvýšil. Ještě horší však je, že se rozpadla důvěryhodnost eurozóny. Situace vyžaduje skutečnou solidaritu. Maastrichtská smlouva však jakoukoliv solidaritu mezi zeměmi eurozóny vylučuje. Toto je základní evropský paradox.

Vyčerpání Evropy je patrné rovněž z jednání v rámci WTO a z toho, jak je nám pravidelně tvrzeno, že EU nás ochrání před globalizací. Evropské směrnice, které ani zdaleka nepředstavují štít a ochranu, často předstihovaly WTO. Kvůli EU jsme v podstatě velmi zranitelní a doplácíme na to procesem deindustrializace a různými formami relokace. Politika EU musí být v zájmu všech národů neodkladně přeorientována.

  Mara Bizzotto (EFD). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, celková výše finančních prostředků vyčleněných pro provádění politiky soudržnosti na období 2007–2013 je 308 miliard EUR. Evropa některé z těchto prioritních prostředků, které stanovil Lisabon, k dnešnímu dni již vynaložila a bylo to, soudě podle výsledků, zbytečné. Aby byla strategie EU 2020 úspěšná a aby se ty hory zbývajících peněz využily ke stimulaci hospodářského růstu a podpoře hospodářské soutěže, jsou zapotřebí dva typy zásahů: zjednodušení a přezkoumání.

Zjednodušení bude klíčem k oddělení přístupu k těmto zdrojům od paralyzující byrokracie: regiony, občané i podniky chtějí mít možnost jednat svobodněji a rozvíjet tak svůj potenciál.

Pokud jde o přezkum, zde je naléhavě zapotřebí změnit kritéria definující způsob přidělování finančních prostředků, a to cestou přehodnocení obecného ducha politiky soudržnosti.

Teď jako nikdy předtím musí být naše politika soudržnosti schopna prokázat svou sílu jako nástroj víceúrovňového vládnutí tím, že se bude skutečně věnovat problémům, které se týkají našeho území, a že se v Bruselu zformuluje dlouho očekávaná odpověď této politiky na otázku budoucnosti našeho sociálního a hospodářského modelu.

Dámy a pánové, povinností všech, kdo jsou stejně jako Evropská unie odpovědní za manipulaci s těmito částkami, je zavést přísnější dohled nad projekty, které dostávají podporu, a důrazně bojovat proti plýtvání. To je jediný způsob, jak se strategii EU 2020 podaří nebýt špatnou kopií špatného originálu.

  Regina Bastos (PPE). – (PT) Pane předsedající, čelíme zrychlování globálních změn, které má zničující důsledky pro naše hospodářské, politické i sociální systémy, a tudíž pro všechny naše občany. V současné době jsme svědky nebývalého oslabení schopnosti států reagovat. Evropská unie proto musí určit společné příčiny a spojence a jednat na světové scéně jasným a jednotným způsobem.

Mimořádné situace vyžadují srozumitelnou společnou akci. Pokud se nám nepodaří přijmout nezbytná důrazná opatření a nedosáhneme-li kolektivní odpovědnosti, bude Evropa odsouzena k marginalizaci a chudobě. Jen silná Evropa, která respektuje kolektivní pravidla, bude schopná přiměřeně reagovat na novou éru.

Oslabené a zadlužené státy nejsou schopny ochránit své občany. Proto musíme být schopni získat zpět důvěru veřejnosti, vyhrát bitvy týkající se stability, rozpočtové kázně, vytváření pracovních míst, stability měnové unie, globalizace a strategických rozhodnutí.

Musíme tak učinit, nebo ohrozíme naši budoucnost. Budoucnost vyhrajeme, pokud se zavážeme k sociální soudržnosti, zajištění míru, vytvoření nového modelu založeného na hodnotách svobody, sociální spravedlnosti a odpovědnosti. Strategie 2020 a hlavní směry integrované Evropy 2020 jsou proto základními nástroji nového cyklu růstu a zaměstnanosti v Evropě.

Pro řádné provádění a realizaci výše uvedeného je nutné definovat jasně měřitelné cíle v oblasti zaměstnanosti, vzdělávání a snižování chudoby. Má-li být strategie úspěšná a správně uplatněná, je také důležité učinit vše pro to, aby členské státy mohly snáze provádět své národní cíle.

  Constanze Angela Krehl (S&D). – (DE) Pane předsedající, současná politika soudržnosti byla spuštěna pod hlavičkou Lisabonské strategie. Jsem nicméně pevně přesvědčena, že politika soudržnost může a bude znamenat obrovský přínos pro strategii Evropa 2020 nejen proto, že ve srovnání s dalšími evropskými politikami kontrolujeme obrovský rozpočet, ale především proto, že politika soudržnosti nám v našich regionech umožňuje dosáhnout trvale udržitelného rozvoje a zajišťuje dobrý dohled nad restrukturalizačními procesy a výzvami v našich regionech.

Je tu však jeden zásadní problém, který bych chtěla společně s naší skupinou ještě jednou vyjasnit: naše politika soudržnosti může fungovat pouze tehdy, pokud bude hospodářský vývoj považován za stejně důležitý jako sociální rozvoj a zajišťování odborné přípravy pracujících.V zásadě musíme převzít společnou odpovědnost za prostředky, které máme k dispozici. Je to trochu jako hardware a software – ani jeden z nich nemůže fungovat samostatně.

  Ramona Nicole Mănescu (ALDE). – (RO) V prvé řadě bych chtěla poblahopřát panu Cortésu Lastrovi za práci, kterou odvedl při přípravě své zprávy. Tato zpráva opět zdůrazňuje, jak je pro dosahování cílů strategie EU 2020 významný přínos politiky soudržnosti. Musíme proto zajistit, aby toto regionální zaměření politiky soudržnosti bylo uznáno jako součást této strategie.

Všichni jsme si vědomi toho, že účinné uplatňování strategie bude do značné míry záviset na tom, jak bude koncipována. Domnívám se proto, že místní a regionální orgány musí být zapojeny i do přípravné fáze, aby v následující fázi bylo zaručeno dosažení skutečně efektivních výsledků. Lepší řízení na více úrovních představuje současně záruku účinného provádění politiky soudržnosti na národní, regionální i místní úrovni.

Jsem přesvědčena, že členské státy si jako příjemci těchto politik musí zachovat klíčovou úlohu, kterou mají při procesu rozhodování o otázkách politiky soudržnosti v rámci Rady. Vítám rovněž, že byla uznána úloha strukturálních fondů v dosahování cílů strategie. Chci však opětovně upozornit na skutečnost, že se musíme vyhnout úskalí spočívajícímu v tom, že bychom tyto fondy v budoucnu používali jako prostředek k trestání členských států. Takové kroky by podle mého názoru byly zcela v rozporu se skutečnými cíli politiky soudržnosti.

  François Alfonsi (Verts/ALE). – (FR) Pane předsedající, klíčovým slovem této strategie 2020 je růst. Nezáleží na tom, zda se rozhodneme jej nazývat inteligentním, udržitelným, nebo komplexním. Nyní jsme v Evropě svíráni krizí, která jen tak neskončí. Kvantifikované cíle této strategie 2020 – zvýšení míry zaměstnanosti, snížení míry chudoby atd. – jsou jen zbožná přání, protože používají stejný model jako Lisabonská strategie, jež selhala.

Evropa čelí krizi, která vyžaduje mnohem více vizionářský i politický projekt, projekt s novými nápady, které v této strategii 2020 zcela chybí.

Chtěl bych upozornit na jeden takový nápad. Neměli bychom si konečně jako cíl stanovit posílení evropské kulturní rozmanitosti, která je základní hodnotou EU a která může hospodářskému rozvoji Evropy poskytnout surovinu, jež nemá na kterémkoli jiném světadílu obdoby, využívající nehmotných statků jako je ekonomika kultury a hmotných statků jako jsou naše regionální speciality?

A co víc, rozvíjíme strategickou vizi, která je zaměřena téměř výhradně na členské státy. Jenže tyto státy se svými hranicemi, tradičními způsoby myšlení a centralizovanou správou udržují Evropu v přežitém modelu existence.

Budoucí strategie Evropské unie potřebuje regionálnější rozměr. Je třeba podpořit i makroregionální strategie, které mění politiky územního plánování zaměřené na přirozené oblasti života na kontinentu, jež jsou i kulturními a historickými centry jako je Baltské moře, západní Středomoří, Dunaj, Alpy, Atlantský oblouk atd.

K zaujímání takového přístupu nyní postupně dochází například v oblasti Baltského moře. Není však součástí strategie 2020 a až bude nutné uvolnit prostředky na jeho realizaci, je velmi pravděpodobné, že se udusí v samém zárodku. Strategie 2020, která je nám předkládána, je tedy podle našeho názoru poznamenaná velmi konvenčním a technokratickým přístupem postrádajícím politickou vizi.

  Zbigniew Ziobro (ECR). – (PL) Strategie EU 2020 je dokument, který má stanovit směry rozvoje Unie v horizontu příštích desetiletí. Pokud ale tento dokument nemá sdílet osud Lisabonské strategie, musí být realističtější a musí mít blíže k ambicím členských států. Z tohoto hlediska bychom měli ocenit pozměňovací návrhy, které Parlament na návrh Komise přijal, jež se týkají zejména posílení společného trhu, snižování protekcionismu, pokračování v politice soudržnosti a podpory zemědělství.

Nicméně, a to je ještě třeba zdůraznit, je třeba provádět politiku v oblasti klimatu spravedlivěji, jinými slovy způsobem, který svou nadměrnou zátěží nezpůsobí, že země střední a východní Evropy budou v Evropské unii vždy jen chudými příbuznými.

Závěrem bych rád zdůraznil, že nejdůležitějším pojmem strategie Evropské unie je inovace, ale neměli bychom zapomínat na pokračování politiky soudržnosti a podporu zemědělství, protože právě díky nim budou moci chudší regiony překlenout propast ve vývoji.

  Mario Borghezio (EFD). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, jsem přesvědčen, že průmyslová politika, která se zaměřuje výhradně na společnosti působící v mezinárodním měřítku a používající špičkové technologie, není nejlepší cestou k úspěchu. Nesmíme zapomínat na celý sektor malých a středních podniků, včetně drobných řemeslníků a prodejců. I na ně by se měla inovační politika zaměřit.

Tato strategie by měla především zajistit malým a středním podnikům stejné podmínky jako mají jejich konkurenti mimo Evropskou unii. Lze toho dosáhnout přijetím ochranných doložek a důrazných a účinných opatření pro boj s mimořádně závažným problémem padělání, mimo jiné prostřednictvím účinných nástrojů na ochranu obchodu. Je důležité, aby řízení strategie Evropa 2020 nezůstalo jen v rukou samotné Komise, ale aby se provádělo na různých úrovních, včetně vnitrostátní a makro-regionální úrovně.

Musíme začít vytvářet politiku a strategii, které se zaměří na místní úroveň a realitu ve výrobě v terénu. Chtěl bych zdůraznit, že je nutné věnovat pozornost výrobní situaci v Padánii. Jinými slovy žádáme, aby se věnovala větší pozornost skutečné situaci ve výrobě v terénu, se zaměřením zejména na strukturu malých a středních podniků, která, jak jsem řekl, tvoří páteř výroby v každé evropské zemi. Naděje budoucnosti výroby a rozvoje Evropské unie leží proto právě zde.

  Bendt Bendtsen (PPE). – (DA) Vážený pane předsedající, naším cílem bylo stát se „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou na světě založenou na znalostech“, ale to se nestalo. Výzvy, kterým bude Evropa v příštích letech čelit, jsou obrovské. Problémy, se kterými se v současnosti potýká Řecko a které se možná zanedlouho objeví i v celé řadě dalších zemí, jsou výsledkem dvou faktorů: nedostatku konkurenceschopnosti v Evropě a skutečnosti, že Evropané si žijí nad poměry. Jinými slovy, utratili jsme více peněz, než jsme vydělali, a utratili jsme více peněz, než naše produktivita unese.

Mnozí ekonomové by chtěli ekonomiku učinit složitější, než je, ale vysvětlení je poměrně jednoduché: trh prostě ztratil víru v to, že velmi silně zadlužené země Evropy mohou být konkurenceschopné a chovat se zodpovědně, a to je příčinou všeho. Hlavním problémem Evropy je, jak jsem řekl, nedostatečná konkurenceschopnost a to je problém, který má strategie 2020 vyřešit. Musíme zvýšit naši konkurenceschopnost vůči ostatním zemím a členské státy si musí dát svá hospodářství do pořádku a současně investovat do budoucnosti.

Opravdu bude možná nutné provést škrty v tom, čemu říkáme sociální služby a ušetřené peníze využít na vzdělání a výzkum. Malé a střední podniky jsou páteří evropské ekonomiky. V této strategii je proto musíme brát s plnou vážností. Chybí jim kapitál a mají potíže s půjčováním peněz. S tím musíme něco udělat. Mnohé malé a střední podniky jsou vyloučeny z veřejných nabídkových řízení, a to jak v členských zemích, tak především u veřejných soutěží na úrovni EU, kde jsou upřednostňovány velké podniky.

Závěrem bych chtěl říci, že musíme neustále bojovat i proti administrativní zátěži. Platná administrativní pravidla znamenají samozřejmě vyšší zátěž pro malé podniky, které mají velmi málo zaměstnanců. A konečně, musíme malým a středním podnikům pomáhat se vstupem na vývozní trhy.

  Sergio Gaetano Cofferati (S&D). – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, domnívám se, že všichni velmi riskujeme, když se zaměřujeme pouze na krizi. Poté, co jsme zřídili fond na ochranu eura s cílem pomoci zemím v potížích a zastavit spekulace, se diskuse v Parlamentu zaměřila převážně na témata obnovy a stability a ignoruje vše ostatní. Toto jsou ale témata pro členské státy.

Svou pozornost jsme zaměřili tak úzce, že otázky finančního a bankovního systému a související problémy dohledu a regulace byly odsunuty stranou a byly téměř zapomenuty. Pevně však věřím, že při formulování politik potřebujeme zachovat smysl pro perspektivu. Není náhodou, že pakt byl nazván „Paktem stability a růstu“. Ještě přesnější název by byl „Pakt stability pro růst“.

Musíme znovu začít hovořit o růstu a rozvoji. To je nejlepší způsob, jak zastavit spekulace a místo toho dát důvěru skutečným investorům. Bez toho, aniž bychom měli návrhy týkající se růstu – mám na mysli sjednocení daní, o kterém mluvil pan Monti, investiční zdroje, zdostupnění euroobligací a nástroje soudržnosti, neboť soudržnost je velmi důležitým faktorem konkurenceschopnosti – stěží vytvoříme potřebné pozitivní klima, zejména v současné době.

  Olle Schmidt (ALDE). – (SV) Pane předsedající, nedávná doba ukázala, jak je důležité mít zdravé veřejné finance. Je proto přinejmenším zvláštní, pokud chce pan zpravodaj Hoang Ngoc zmírnit – či dokonce odstranit – dodržování přísných požadavků Paktu stability a růstu. Pravdou naopak je, že Evropská unie se nyní musí zaměřit na získání kontroly nad bezuzdným zadlužováním. V opačném případě by nás mohla čekat ještě děsivější budoucnost.

V 90. letech jsem byl poslancem švédského parlamentu, Riksdagu, a když se naše veřejné finance zhroutily, byl jsem členem finančního výboru. Nejsem na to nijak zvlášť hrdý, ale je to pravda: v té době jsme měli úrokové sazby 500 %! Hrozila nám dokonce úroková sazba ve výši 2000 %, takže jsme byli na dobré cestě získat status banánové republiky, ale ani sazby ve výši 500 % nestačily – naše měna zhroutila a George Soros vyhrál.

Švédové tehdy prožívali těžké časy, ale pane Hoang Ngocu, jednu věc jsme se naučili, a to, že musíme mít své finance v pořádku. Totéž platí pro Evropu – pořádek zajišťuje stabilitu a růst.

  Michail Tremopoulos (Verts/ALE). – (EL) Evropa dnes stále čelí multidimenzionální krizi, která se obzvlášť tvrdě dotýká zaměstnanosti a nízkých mezd. Když Evropská unie začínala, existovala chudoba pouze tam, kde nebyla žádná práce. Dnes je 9,6 % Evropanů nezaměstnaných a 8 % zaměstnaných lidí má příjmy pohybující se pod hranicí chudoby. Jaké jsou vyhlídky pro rok 2020?

Tato kombinace nezaměstnanosti a chudoby je umocněna tlakem, který přináší snadnost, s níž lze propouštět nadbytečné zaměstnance. Na evropské úrovni neexistuje žádná ochrana proti propouštění a dochází k oslabování vnitrostátních právních předpisů, jak se stalo v Řecku. To vše se děje v roce boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

Pro demotivující překážky bránící propouštění pro nadbytečnost proto potřebujeme minimální rámec. Návrhy již byly předloženy. Nejprve musíme odsoudit nesprávné postupy společností, které vykazují zisk a ve stejné zemi masově propouštějí. Logickým důsledkem musí být to, aby byly vyloučeny z evropských dotací a aby se na ně vztahovaly vyšší daně a pokuty a musely poskytnuté finanční prostředky vracet. Otázka zní, zda je společenská odpovědnost podniků zahrnuta do jejich povinnosti fungovat jako součást společnosti, nebo tyto společnosti považují za přijatelné, aby se chovaly jako konkurenti zaměstnanců?

  Vicky Ford (ECR). – Pane předsedající, vítám mnoho z cílů strategie EU 2020 jako je zaměření se na růst pod vedením inovačních podniků, na udržitelný růst a na dosažení vysoké zaměstnanosti. Avšak k dosažení tohoto cíle musí EU nejen hovořit, ale musí i kráčet kupředu.

Při provádění zásadních reforem v oblasti finančních služeb nesmíme například zapomínat na to, že inovativní podniky a zaměstnavatelé potřebují přístup ke kapitálu na globálních trzích. Přístup k těmto světovým kapitálovým trhům potřebují i naše členské státy a zatímco je veškerá pozornost zaměřena na Evropský stabilizační fond a na to, zda bylo dosaženo snížení bezprostřední volatility, dlouhodobé důvěry bude v podstatě možné dosáhnout pouze v případě, že se dostane pod kontrolu jak tento ambiciózní růst, tak naše deficity a samotné veřejné finance budou považovány za udržitelné.

  Johannes Hahn, člen Komise. – (DE) Pane předsedající, jsem přesvědčen, že dnešní diskuse ukázala a prokázala, že Parlament může a měl by k rozvoji této strategie významně přispět. S ohledem na svou oblast působnosti bych rád poděkoval zejména panu van Nistelrooijovi a panu Cortésu Lastrovi za jejich zprávy. Děkuji také všem, kteří se do této práce intenzivně zapojili, protože jejich práce bude mít podstatný vliv na utváření regionální politiky a také proto, že obě zprávy ukázaly, jak důležité je brát ohled na všechny regiony v Evropě a že regionální politika může a musí být politikou pro všechny regiony a že v budoucnu by tomu tak mělo být.

Obě zprávy v podstatě podtrhují pozitivní dopad tohoto opatření. Chtěl bych poděkovat zejména panu Cortésu Lastrovi za tento jeho významný přínos a za to, že ukázal, co Lisabonská strategie nakonec přes všechnu kritiku přinesla. Neznamenala nakonec jen myšlenku, ale došlo i k následné realizaci koncepce pro vyhrazení prostředků, což zde mělo velký vliv, zejména v oblasti inovací a výzkumu.

Paní Schröderová to sice může považovat za hořkou pilulku, ale je očividné, že je nutné stanovit si cíl. Nicméně, regiony, které mají místní struktury a realizují individuální projekty, měly a v budoucnu budou mít možnost provádět jednotlivé projekty a plnit stanovené cíle pod jednou společnou střechou. Potřebujeme samozřejmě také body, na které budeme klást důraz, a musíme si stanovit priority, a v tom právě spočívá vyhrazení prostředků. Mnoha věcí však můžeme dosáhnout za pomoci současného přístupu zdola nahoru a shora dolů.

Strategická zpráva, kterou jsem nedávno představil na základě zpráv 27 členských států týkajících se stavu dosavadního provádění současného programového období, navíc ukazuje, jak udržitelné a účelné je vyhrazování prostředků, neboť 63 miliard z prozatím přidělených 93 miliard EUR bylo vynaloženo na lisabonské cíle, v nejširším slova smyslu tedy na výzkum, inovace, investice do vzdělávání a nakonec na dopravu a infrastrukturu.

Regionální politika je, jak bylo velmi dobře patrno z van Nistelrooijovy zprávy, hnací silou inovací, které jsou schopny posunout věci kupředu a zajistit a ohlídat to, aby evropská společnost byla z globálního hlediska více konkurenceschopná. Bylo prokázáno, že pouze 246 z více než 450 operačních programů se zaměřuje na výzkum a inovace. To zcela jasně ukazuje, jak nutné je stanovovat a dodržovat priority jako je výzkum a vývoj, a o to musí jít.

Z tohoto důvodu bylo v současném programovém období zřejmé, že bychom v této oblasti měli rozdělit
86 miliard EUR, což je třikrát více než v období
2000–2006. Musíme však samozřejmě zajistit lepší koordinaci, a to zejména v oblasti výzkumu a inovací. Mezi dokonalostí na jedné straně a širokým geografickým záběrem na straně druhé neexistuje žádný rozpor. Naším cílem musí být podpora oběhu mozků, nikoli odlivu mozků z některých nebo mnoha regionů jen do několika málo míst. Musíme naopak zajistit oběh znalostí a lidí, kteří se jim věnují, a to zejména pokud jde o výzkum, inovace a vývoj.

Jedním z hlavních cílů by měl být, zvláště pokud hovoříme o následujícím programovém období, přechod od přístupu orientovaného čistě na výkon, to jest od řádného finančního řízení, k přístupu více zacílenému na výsledek a perspektivy. To musí být, ve srovnání s Lisabonem, jedním z hlavních kroků strategie EU 2020, díky němuž se nám podaří rozložit evropské cíle na národní, regionální a nakonec i místní cíle, aby se strategie staly hmatatelnými, viditelnými a srozumitelnými.

A poslední poznámka: moje chápání regionální politiky je takové, že jde o investiční politiku, čímž mám na mysli investice do všech regionů. Z úspěšných investic v jednotlivých regionech mohou mít nakonec prospěch všechny regiony, protože nesmíme zapomínat na to, že dvě třetiny evropského vývozu z každého členského státu směřují do ostatních 26 zemí Evropské unie. To znamená, že pokud se těmto 26 zemím daří, bude se dařit i 27. členskému státu. To musí být jedním z našich cílů. Jestliže dnes hovoříme také o tom, jak řešit krizi, nesmíme se zabývat pouze restrukturalizací rozpočtu, protože velmi důležitým faktorem je také růst. Ten sám o sobě zajistí, abychom se z krize v dlouhodobém horizontu úspěšně dostali a k tomu může významným způsobem přispět regionální politika.

  László Andor, člen Komise. – Pane předsedající, zaznělo zde pět otázek týkajících se hospodářské správy a dvě otázky ohledně strategie Evropa 2020. Pokusím se na tyto otázky během pěti minut co nejlépe odpovědět, a to anglicky, nikoli ve svém mateřském jazyce.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, první otázka se týká toho, jak hodlá Komise posílit monitorování hlavních směrů hospodářské politiky a jak hodlá zajistit aktivní roli národních parlamentů a Evropského parlamentu v mnohostranném procesu dohledu.

V odpovědi na tuto první otázku bych chtěl odkázat na sdělení Komise o strategii Evropa 2020, v němž Komise navrhuje, aby Evropský parlament sehrál důležitou roli nejen ve své funkci spolutvůrce právních předpisů, ale také jako hybná síla pro zapojení občanů a národních parlamentů. Komise také zdůrazňuje význam vytvoření trvalého dialogu mezi různými úrovněmi veřejné správy, včetně národních, regionálních a místních orgánů a vnitrostátních parlamentů, jakož i dialogu se sociálními partnery a zástupci občanské společnosti.

Druhá otázka se týká Paktu stability a růstu a dalších nástrojů, které Komise může použít k doplnění tohoto paktu. Zde bych chtěl odkázat na naše sdělení o posílení koordinace hospodářských politik, které jsme přijali minulý týden. V tomto sdělení Komise vypracovala návrhy na posílení dodržování Paktu stability a růstu a lepší koordinace daňové politiky. Komise konkrétně hodlá provádět rozpočtový dohled a koordinaci politiky zaměřit více na budoucnost. Zdá se oprávněné přijmout zejména v eurozóně dalekosáhlejší přístup při posuzování rozpočtových politik, včetně důkladnějšího přezkoumávání slabin národních rozpočtových plánů ještě před jejich přijetím. Dále by mělo být zlepšeno fungování postupu při nadměrném schodku, aby se členským státům poskytly správné pobídky k řešení daňové nerovnováhy tím, že se urychlí jednotlivé postupy, zejména u členských států, které pakt opakovaně porušují. Komise také navrhuje posílit rámec makroekonomické prevence pro členské státy eurozóny prostřednictvím vytvoření trvalého rámce pro řešení krize. Evropská unie by měla být v rámci navrhovaného mechanismu schopna vydávat dluhopisy k financování nouzových úvěrů těm členům eurozóny, kteří se octnou v nesnázích.

Třetí otázka se týká rozdílů mezi dvěma dokumenty Komise: na jedné straně jde o sdělení z června 2006 o veřejných financích v HMU v roce 2006 a na druhé straně sdělení HMU@10 z roku 2008. Politická doporučení, která jsme učinili v roce 2006, byla zaměřena na změny, které vyvolala reforma paktu v roce 2005. Zpráva HMU@10 z roku 2008 odpovídá tomu, co se v té době psalo, jde například o význam dlouhodobé udržitelnosti, o to, že je třeba zavčas stanovit pobídky a o pozitivní roli národních daňových rámců. Poučení z více než desetiletého trvání Hospodářské a měnové unie a nedávný dopad krize vyžadují, aby bylo provedeno aktualizované, ale stále konzistentní hodnocení. Sdělení z minulého týdne o posílení koordinace hospodářských politik je zaměřeno na zpřísnění paktu, pokud jde jak o jeho preventivní, tak nápravnou část. Obsahuje rovněž podrobné návrhy v souvislosti s novými možnostmi, které nabízí Lisabonská smlouva.

Navrhujeme posílit rámec Paktu stability a růstu, a to jak v jeho preventivní, tak nápravné roli, má být rozšířen dohled nad makroekonomickou nerovnováhou a trendy konkurenceschopnosti v rámci eurozóny, má být zaveden „evropský semestr“ za účelem posílení integrované koordinace hospodářských politik ex ante a konečně, má se pracovat na vypracování rozhodného a trvalého mechanismu řešení krizí pro členské státy eurozóny, které se dostanou do daňové nouze.

Čtvrtá otázka se týká pracovní skupiny, kterou v březnu 2010 zřídila Evropská rada za účelem zlepšení hospodářského řízení v Unii. Komise bude konstruktivně spolupracovat v zájmu Evropské unie a při plném respektování práva této skupiny na iniciativu. Významným příspěvkem k práci této pracovní skupiny je již sdělení z minulého týdne. Při reformě hospodářského řízení EU je v této souvislosti samozřejmě velmi důležitým zúčastněným subjektem Evropský parlament. Parlament svou prací a zprávami v příslušných výborech – zejména ve výborech zabývajících se hospodářskou krizí – již k jednání pracovní skupiny významně přispívá.

Pátá a poslední otázka se týká nutnosti obnovy důvěry v evropské banky a finanční trhy a v evropský projekt obecně. Shrnu to jen velmi rychle, protože jde o velmi široké téma. Myslím, že je nutné podtrhnout tři důležité otázky: za prvé je to význam finanční regulace za účelem vytvoření bezpečnějšího finančního systému, za druhé je to nutnost stanovit velmi jasná, transparentní a všem srozumitelná pravidla daňové stability a za třetí je to otázka obnovy růstového potenciálu Evropy. To je důvodem, proč v této souvislosti hraje strategie Evropa 2020 rovněž důležitou úlohu. Tyto body jsou podle mého názoru stejně důležité, pokud chceme obnovit důvěru v projekt Evropské unie.

Tím se dostávám ke dvěma otázkám týkajícím se strategie Evropa 2020. V souladu se závěry jarního zasedání Evropské rady, zejména pokud jde o hlavní cíle strategie Evropa 2020, zahájila Komise spolupráci s členskými státy při přípravě národních cílů na podporu těchto hlavních cílů. Pro usnadnění této práce připravila Skupina pro stanovení ukazatelů spadající pod Výbor pro zaměstnanost dva alternativní technické přístupy, které ukazují, co musí každý členský stát učinit, aby zajistil splnění cíle 75% zaměstnanosti v EU.

Během posledního dubnového týdne a prvního květnového týdne se konalo kolo dvoustranných jednání mezi Komisí a předsednictvím, kde došlo k výměně prvních představ o možných národních cílech strategie. Tyto diskuse byly velmi plodné a umožnily nám získat první představu o tom, jak si ty které členské státy stojí, a pochopili jsme konkrétní charakteristickou hospodářskou situaci v jednotlivých členských státech. Z dvoustranných jednání vyplynulo, že většina členských států hlavní cíle výrazně podporuje a že je připravena určit si ambiciózní vnitrostátní cíle ke splnění hlavních cílů stanovených na jarním zasedání Rady. Komise na základě celkového výsledku těchto jednání sestaví výsledky, které pak budou sloužit jako podklad pro Rady v různých složení v květnu a červnu. Pokud se mezi cíli EU a národními cíli objeví rozpory, máme v úmyslu pokračovat v diskusi s členskými státy, aby pochopily, co je možné udělat pro to, aby národní akce nebo akce na úrovni EU napomohly Evropské unii přiblížit se ke splnění stanovených cílů. Evropská rada prohlásila, že v červnu, na základě další práce, provede revizi těchto hlavních cílů.

Objevila se tu i žádost o vysvětlení cíle chudoby, pokud mi dovolíte k tomu promluvit. Na jarním zasedání požádala Rada Komisi, aby členským státům pomohla určit vhodné ukazatele podporující hlavní cíle EU u sociálního začlenění, zejména cestou snižování chudoby. Komise si vyslechla obavy jednotlivých členských států a předložila určitý kompromisní návrh. Návrh se opírá o tři hlavní ukazatele chudoby v EU, kterými jsou nebezpečí chudoby, materiální chudoba a počet domácností nezaměstnaných osob. Společně pak odrážejí mnohostrannou povahu chudoby a škálu různých situací v členských státech. Zatímco řada delegací vyjádřila v rámci Výboru pro sociální ochranu návrhu Komise podporu, některé trvají na tom, aby byla do cílů EU začleněna dimenze trhu práce. Komise aktivně zkoumá možná řešení.

Pokud jde o správu věcí veřejných, chci vás ujistit, že jsme kladli zvláštní důraz na vaši roli a na váš přínos do nové strategie. Předseda Barroso dal jasně najevo, že jedním z jeho hlavních cílů v jeho druhém funkčním období je větší účast Parlamentu na strategii Evropa 2020. Děláme vše proto, aby měl Parlament dostatek času dospět v tomto roce k nějakému stanovisku. Já osobně jsem plně odhodlán pomáhat vám v tomto procesu všemi možnými způsoby. Je-li zapotřebí dosáhnout politické odpovědnosti a má-li strategie uspět, musíme do práce zapojit všechny hlavní instituce EU.

Ke druhé otázce ke strategii Evropa 2020, která se týká vzdělávání a odborné přípravy, bych chtěl říci následující. Již v plánu hospodářské obnovy z listopadu 2008 vyzvala Komise členské státy k tomu, aby pokračovaly v investicích do vzdělávání a odborné přípravy, a tento postoj zachováváme. Členské státy na tuto výzvu, aby opatření na obnovu zacílily na chytré investice do zdrojů budoucího růstu, zareagovaly pozitivně. Mnoho vlád nesnížilo ani podporu pro studenty, ani neomezilo počty přijímaných studentů. Mnoho ozdravných balíčků zahrnovalo naopak opatření na podporu širší účasti na vzdělávání, zejména v oblasti vysokoškolského vzdělávání. Navzdory krizi zůstaly rozpočty na školství pro rok 2010 konstantní nebo se v mnoha členských státech zvýšily. V jiných zemích však vidíme známky plánovaného snižování rozpočtu školství.

Neměli bychom zapomínat, že některé vlády již před vypuknutím krize plánovaly – a v některých případech i provedly – škrty ve veřejných rozpočtech. Mnoho z těchto škrtů se mohlo dotknout vzdělávání. Jiné členské státy zkoumají způsob, jak diverzifikovat zdroje financování. Tuto otázku bude Komise i nadále pozorně sledovat. V některých zemích se úsporná finanční opatření objevují až nyní. Celkový stav rozpočtů, jakožto i efektivnost investic budeme nadále monitorovat.

Na evropské úrovni a v rámci stávajícího víceletého finančního rámce hodlá Komise upřednostnit opatření na podporu cílů strategie Evropa 2020. Prioritami návrhu rozpočtu na rok 2011, který Komise nedávno přijala, jsou podpora hospodářské obnovy, investice do evropské mládeže a budování budoucích infrastruktur. Podpora vzorové iniciativy „Mládež v pohybu“ znamená posilování programů „celoživotního učení“ a „Mládež v akci“, stejně jako akcí „Marie Curie“ a „Erasmus pro podnikatele“.

Nezapomínejme na to, že v této oblasti pomáháme i prostřednictvím strukturálních fondů. Evropský sociální fond s rozpočtem ve výši 76 miliard EUR na období 2007–2013 pomáhá mladým lidem přejít ze školy do světa práce. Pomáhá také lidem vrátit se do škol a obnovit a rozšířit si znalosti a dovednosti. Přibližně jednu třetinu příjemců dotací z Evropského sociálního fondu tvoří mladí lidé. Fond rovněž rozdělil 8,3 miliardy EUR, což představuje zhruba 11 % z jeho celkového rozpočtu, na reformu systémů vzdělávání a odborné přípravy členských států.

To vše ukazuje, že strategie Evropa 2020 posiluje myšlenku znalostní ekonomiky a že základem toho je vzdělávání a odborná příprava. Uděláme vše proto, abychom k dosažení svých cílů měli dostatek prostředků.

  David Casa (PPE). – (MT) Je znepokojující, že hospodářská krize bude mít takto dlouhodobý dopad. Pokud jde o zajištění udržitelnosti v oblasti sociální péče, se stále vyšším věkovým průměrem obyvatel neustále porostou výzvy, které stojí před členskými státy. Ačkoli chápu, že je nutné diverzifikovat veřejné výdaje, aby Evropa mohla splnit své vize 2020, jsem také přesvědčen o tom, že tyto výdaje musí být součástí vnitrostátní daňové politiky. Máme-li zajistit daňovou udržitelnost, pokles porodnosti a stále rozsáhlejší stárnutí populace vyžadují změnu v politice. V úvahu musíme brát i nárůst nároků na důchod a lékařskou pomoc.

Pokud provedeme analýzu vzorců demografických změn, vidíme, že Evropská unie potřebuje motivační strategie pro seniory s cílem udržet je déle v zaměstnání. Tyto strategie musíme posuzovat s ohledem na specifické požadavky jednotlivých členských států. Nemůžeme mít jednu politiku pro všechny. Každý případ zasluhuje individuální pozornost. V důsledku toho je nezbytné, aby bylo na pracovním trhu více zaměstnaných osob a abychom zvýšili příležitosti k dosažení vysoké míry zaměstnanosti. Tím se sníží nejen závislost na sociálních službách, ale také se zajistí vyšší počet přispěvatelů do těchto systémů.

Pokud jde o zaměstnanost a vzdělávání, je nezbytné, aby se Evropská unie zaměřila na aktivní a všem přístupnou zaměstnanost, to znamená, že musíme využít plného potenciálu všech, kdo mohou pracovat, zejména žen, musíme podporovat integraci osob nejvíce odcizených světu práce, kterým musíme poskytnout všechny potřebné nástroje, jež jim mohou pomoci uspět. Vážený pane komisaři, na svých nových pracovních postech máme za sebou několik týdnů a nyní je na čase vyhrnout si rukávy a pustit se do práce tak, aby těchto cílů bylo dosaženo a v Evropské unii se tak zvýšila zaměstnanost.

  Ole Christensen (S&D). – (DA) Pane předsedající, v Evropě každý den přicházíme o tisíce pracovních míst a strategie Evropa 2020 má být odpovědí Evropské unie na budoucí výzvy v této oblasti a má ukázat, jak můžeme udržet a posílit naši konkurenceschopnost, abychom mohli vytvářet růst a posilovat zaměstnanost. Musíme si vybrat, jak budeme postupovat: zda budeme konkurovat na základě nízkých mezd a špatných pracovních podmínek, nebo zda budeme konkurovat na základě znalostí a dovedností, kvalitních zelených pracovních míst a slušných podmínek na trhu práce.

Je poněkud znepokojující, že Komise se v tomto ohledu nevyváženě zaměřuje jen na flexibilitu v modelu flexikurity. Tím se ničeho nedosáhne. Aby byli lidé flexibilní, musejí mít pocit bezpečí. Musí existovat nějaká forma podpory, aby lidé měli z čeho žít i v případě, že přijdou o práci. Je nutné poskytovat další odborné vzdělávání, aby se lidé mohli pohybovat na trhu práce a využívat nejlepších pracovních příležitostí. Členské státy musí investovat, ale musí jít o investice, které se dlouhodobě vyplatí.

Komise musí udělat více v otázce sociálního dumpingu. Každý, kdo se stěhuje z jedné země do druhé za prací, by měl pracovat za podmínek platných v nové zemi. Komise musí zajistit, aby se na všechny vztahovala pravidla týkající se migrujících pracovníků – předpisy platné na úrovni EU – a pravidla vnitřního trhu nesmějí mít přednost před pravidly, jimiž se řídí práva pracovníků.

  Marian Harkin (ALDE). – Pane předsedající, chtěla bych jen říci, že dnešní rozprava odráží ochotu, či spíše naléhání Parlamentu plně se zapojit do tohoto procesu. Vzhledem k mému omezenému času chci uvést jen tři stručné poznámky. Podporuji prohlášení komisaře Rehna – a vlastně i dnešní prohlášení komisaře Andora – týkající se dohledu nad rozpočty členských států. V jednu chvíli to vypadalo, že eurozóna a EU to jako celek do roku 2020 nezvládnou. Abychom zajistili, že nejen přežijeme, ale že se nám bude i dařit, je důležité, aby členské státy splnily své závazky a již učiněné sliby. Chodit s křížkem po funuse je zbytečné.

Za druhé, členské státy a Evropská unie se v posledních 18 měsících zaměřovaly téměř výhradně na stabilizaci finančních institucí. Tak jsme však jen plýtvali silami. Je to sice důležité, ale velká část občanů ztratila důvěru a cítí se opuštěni. Hledají podporu u členských států a od Evropské unie očekávají, že zavede rámec, který povede k vytváření pracovních míst, k podpoře podnikání a podpoře malých a středních podniků, ale tento rámec musí především propojit růst hospodářství s vytvářením důstojných pracovních míst a zlepšováním podmínek všech občanů, zejména těch, kteří žijí pod hranicí chudoby.

Konečně je tu otázka velké krize týkající se nezaměstnanosti mladých lidí. Dokument, který Komise vydala včera, potvrdil, že nezaměstnanost mládeže v EU činí 20 %, což je dvakrát více než činil odhad celkové nezaměstnanosti. Tato krize je stejně reálná a bezprostřední jako krize hospodářská, a i když jsem si vyslechla, co pan komisař říkal o iniciativách pro mladé, a vítám je, mezi členskými státy musí existovat skutečná koordinace a musíme je přimět k tomu, aby tyto iniciativy převedly do konkrétních pracovních míst.

  Janusz Wojciechowski (ECR). – (PL) Strategie 2020 má ambiciózní cíle, s nimiž se obtížně polemizuje, ale tyto cíle jsou definovány tak, jakoby Evropská unie byla již bohatá, bez starostí a přemýšlela jen o budování úspěšné budoucnosti. Víme, že existuje mnoho problémů a především, že mezi úrovní rozvoje bohatých a chudých zemí a regionů Evropy existuje mnoho rozdílů.

S úžasem zjišťuji, že mezi prioritami strategie není místo pro rozvoj zemědělství, ačkoli víme, že do roku 2050 musí svět zvýšit výrobu potravin o 70 %, protože na světě žije stále více lidí a čím dál méně půdy je využíváno k zemědělské produkci. Je obtížné pochopit, proč není vývoj zemědělství považován v rámci strategie za prioritu.

Zemědělstvím se rozumí zajištění potravin, zemědělstvím se rozumí ekologická bezpečnost, a tyto věci jsou pro nás i pro budoucí generace velmi důležité. Neumím si představit odpovědnou strategii rozvoje Evropské unie, která nezahrnuje otázky vývoje evropského zemědělství.

  Georgios Koumoutsakos (PPE). – (EL) Pane předsedající, předtím, než budu hovořit o strategii 2020, je podle mého názoru nutné odpovědět na to, co tu zaznělo z úst jednoho nebo dvou kolegů, pokud jde o postoj řecké středopravé strany k mechanismu podpory pro řecké hospodářství. Některé věci je nutné vyjasnit. Naše strana se nikdy nevyslovila proti evropskému mechanismu podpory pro Řecko. Naše strana měla jen jinou představu o opatřeních, která by se měla přijmout. Opatření, která jsou nyní uplatňována, bezpochyby způsobí hlubokou recesi a stagflaci a vláda tato rozhodnutí přijala sama o sobě bez toho, že by jakkoliv informovala ostatní politické strany v Řecku a řeckou společnost nebo že by získala jejich souhlas. Většina ve vládě odmítla jakékoliv předchozí dohody, které by mohly vyústit v široký a potřebný politický a společenský konsensus. Opakuji, strana Nová demokracie neměla nic proti evropskému mechanismu podpory Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu. Vážíme si každého eura našich partnerů a děkujeme jim za jejich podporu. Proto jsme odpovědně podpořili novou, účinnější skladbu politik. Podporujeme nutnost přísné finanční disciplíny a politiky růstu, aby se Řecko mohlo vymanit z bludného kruhu hluboké recese a překotné inflace, které mají katastrofální důsledky pro řeckou společnost a řecké hospodářství a nakonec i negativní dopad na Evropu. 

Pokud jde o naši rozpravu o hospodářské krizi a strategii 2020, jsem přesvědčen, že nadešel čas pro konkrétní činy a konkrétní výsledky. Dost bylo řečí. To je hlavním smyslem mého příspěvku. Udělejme to jednoduše. Euro je historickým úspěchem evropské integrace a měli bychom ho bránit a zachránit. Proto potřebujeme silné finanční a hospodářské vedení, protože bez této strategie 2020 existuje riziko neúspěchu a opakování selhání, k němuž došlo u Lisabonské strategie.

(Řečník souhlasil, že odpoví na otázku signalizovanou modrou kartou v souladu s čl. 149 odst. 8.)

  Marc Tarabella (S&D). – (FR) Pane Koumoutsakosi, vy jste ale troufalý! Právě jsem si vyslechl, jak se řecká vláda, než tato opatření přijala, neobtěžovala poradit s vámi, s různými stranami nebo občanskou společností. I když, musím říci, že současná řecká vláda není v žádném případě za situaci odpovědná. Je obětí spekulantů, které odsoudím za chvíli, až budu mít slovo. Je však i mou povinností zdůraznit odpovědnost předchozí vlády, která po řadu let falšovala údaje, a vaše strana byla u moci po dobu nejméně dvou parlamentních období. Proto si myslím, že Řecko nese větší odpovědnost a že politickou odpovědnost nese vaše strana. Můžete mi na to odpovědět, pane Koumoutsakosi?

  Georgios Koumoutsakos (PPE). – (EL) Vážený pane, vaše řeč je výsledkem špatných informací. Předchozí řecká vláda zdědila silně zadlužené hospodářství, ekonomiku na shnilých základech, a tyto problémy, chronické problémy, byly hluboce zakořeněné po více než 30 let a vyšly najevo a zdramatizovaly se až obrovskou mezinárodní hospodářskou krizí.

Samozřejmě, že předchozí vláda udělala chyby, ale mnohem větší chyby udělala vláda současná, ať už ze slabosti nebo z nedostatku odvahy. Tato vláda přijala nezbytná opatření nutná ke zvládnutí situace s nejméně pětiměsíčním zpožděním, a tak se z finanční krize, ke které došlo, jak dobře víte, v každé zemi, stala úvěrová krize.

A tak jsme se dostali do dnešní drastické situace. To je odpověď na vaši otázku s cílem provádět i sebekritiku, ale zde platí ono prastaré úsloví „kdož jsi bez viny, hoď kamenem“.

  Edward Scicluna (S&D). – (MT) Pane předsedající, význam dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí se dostal do popředí dramatičtěji než kdy jindy. Je snadné a přirozené říct: „Varovali jsme vás, že nesmíte dopustit, aby se vám deficit a dluhy vymkly kontrole,“ a bude to zcela opodstatněné. Avšak nyní, když se do této neudržitelné situace dostalo mnoho členských států Evropské unie včetně zemí eurozóny, nemůžeme situaci jednoduše zvrátit a pokusit se o to v co nejkratší možné době a přitom ignorovat vážné ekonomické prostředí, do něhož jsme se sami dostali.

Tohle není výzva k tomu, abychom naše opatření v oblasti veřejných financí odkládali. Nic takového nenaznačuji. Žádat však bez skrupulí, aby země Evropské unie realizovaly úsporné programy, by znamenalo odsoudit celý evropský region k dlouhému období pomalého hospodářského růstu, ne-li k něčemu horšímu. Nemůžeme si dovolit omezovat poptávku, a to ani v zemích, které se mohou chlubit přebytky jak na vnitřní, tak na vnější úrovni a které mají prostředky utrácet více, a ne méně.

Musíme pomáhat slabším zemím Evropské unie, aby stimulovaly svá hospodářství prostřednictvím vývozu a napomohly tím stimulovat vyhlídky na růst počtu pracovních míst. Nechovejme se dogmaticky. Tato situace vyžaduje, abychom jednali inteligentně. To také vyžaduje trochu flexibility v mnoha odvětvích, nejen v hospodářské politice.

  Elizabeth Lynne (ALDE). – Pane předsedající, zcela správně se zde hojně hovoří o hospodářské obnově zahrnuté v návrhu Komise pro strategii EU 2020, ale podle mého názoru se dostatečně nemluví o chudobě, a proto jsem byla ráda, že jste se ve svém projevu o snižování chudoby zmínil.

Musíme si uvědomit, že nejzranitelnější vrstvy ve společnosti trpí v každé hospodářské recesi více než kdokoli jiný, a proto musíme zavést mechanismy na jejich ochranu. Ráda bych viděla, aby si EU například stanovila cíl snížení počtu občanů EU žijících v chudobě o 25 % a aby zajistila, že ti, kteří jsou v současné době vyloučeni z trhu práce, získají přístup k dobrým a kvalitním pracovním místům a abychom měli zároveň cíle pro vymýcení nehlášené práce.

Musíme také zajistit, aby členské státy investovaly do sociálního zabezpečení a systémů sociální ochrany a aby zajistily přístup k právům, zdrojům a univerzálním službám. Rovněž bych ráda viděla, aby si EU stanovila cíl, že členské státy do roku 2015 skoncují s problémem bezdomovců žijících na ulicích a připravila integrované strategie pro řešení bezdomovectví.

Ve všech těchto oblastech by měl být více konzultován nejen Parlament, ale také – a byla jsem potěšena, že to zde zaznělo – nevládní organizace působící v této oblasti. Pokud jde o otevřené metody koordinace v sociální oblasti, tak ty je třeba posílit. Všichni víme, že nefungují tak dobře, jak by mohly, ale věřím, že v budoucnu to může dobře fungovat jen tehdy, pokud se najdou správné mechanismy – ale pouze za podmínky, že se tyto mechanismy skutečně zavedou.

  Ryszard Czarnecki (ECR). – (PL) Tato strategie se přijímá v nejhorší možné chvíli, v době, kdy průmyslová výroba v Evropě klesla na úroveň roku 1990 a hrubý domácí produkt Evropské unie klesl v loňském roce o
4 %. Načasování tu však není nejhorším problémem. Nejhorší je, že až čtyři z pěti priorit, které nám byly předloženy jako hlavní tažní koně evropského vývoje, lze jen těžko považovat za evropská opatření, konkrétně jde o zaměstnanost, výzkum a vývoj, vzdělávání a boj proti chudobě. V těchto otázkách není v podstatě nic nadnárodního. Jde o věci, za které jsou odpovědné jednotlivé země. Lze říci, že pouze politika v oblasti klimatu je oblastí, v níž můžeme přijmout určitá opatření na evropské úrovni. Ostatní jsou, upřímně řečeno, záležitosti pro jednotlivé členské státy.

  Marc Tarabella (S&D). – (FR) Pane předsedající, strategie 2020 by měla zahrnovat názory na hospodářskou krizi a měla by přijít s návrhem nové formy správy věcí veřejných, spíše než se snažit napravovat současný krachující systém.

Za prvé se zbavme některých falešných představ, zejména o Řecku. Toto není řecká krize. Řecko a jeho obyvatelé jsou dnes oběťmi dravého ekonomického a finančního systému, systému, v němž země G20 během pár dnů vyklopily dohromady několik tisíc miliard dolarů, aby zachránily banky, ale Řecko bylo ponecháno několik měsíců v agónii.

Mezinárodních summitů si už nikdo nevšímá, co bude, bude. Konečně se budou regulovat finance a Evropa vede své nekonečné diskuse, ale supi nezmizeli. Co se to teď odevšad ozývá? Že musíme uklidnit trh. Kdo to ale je, ten trh? Uklidnit musíme spekulanty, jako by to byli polobohové, kterým musíme přinášet oběti, abychom je mohli poprosit o milost.

Jak dlouho budou lidé muset snášet tento cynický přístup? Jak dlouho ještě budeme muset žít v iluzi o trhu, který poskytuje zvláštní výhody finančníkům, ale který ožebračuje lidi? Nemůžeme připustit, aby terorismus finančních trhů srážel celé země na kolena.

Pokud někdo padělá peníze, podstupuje obrovské riziko, protože útočí na součást suverenity státu, na jeho měnu. Když ale obchodník spekuluje na zadlužení země, neriskuje nic. Kdy budou konečně řádně potrestáni zločinečtí úředníci v řadách vysokých financí? Spekulanti, kteří se lačně přiživují na veřejnosti, by měli být postaveni mimo zákon, mělo by se skoncovat s bankami, které se chovají jako kasina a hazardují se životy a budoucností občanů, a po Evropské unii by se mělo požadovat, aby prováděla řádný dozor nad finančními trhy, místo aby napadala veřejné služby.

Dámy a pánové, na závěr chci říci, že podle mého názoru už se nám vysmívali dost dlouho. Můžeme se scházet na mimořádném summitu každý pátek a můžeme uvolňovat miliardy, ale pokud nebudeme některý z těchto pátků řešit kořeny darebáctví, budeme muset nakonec oznámit, že Evropská unie zkrachovala.

  Filiz Hakaeva Hyusmenova (ALDE). – (BG) Pane předsedající, evropská politika soudržnosti v průběhu let prokázala svou zásadní roli a stala se klíčovou politikou Společenství. Evropským občanům poskytuje viditelné, kvantifikovatelné ukazatele solidarity. Její role je rovněž uznána tím, že byla zařazena mezi cíle Lisabonské smlouvy. To vše si zaslouží právoplatné místo ve strategii Evropa 2020.

V návrhu strategie nedostala tato politika místo, které potřebuje. Proto velice vysoko hodnotím zprávu o začlenění politiky soudržnosti mezi cíle, kterých má být dosaženo pomocí Lisabonské smlouvy a strategie 2020, jež poskytuje neocenitelné hlavní směry. V době, kdy hospodářská krize vede ke snižování počtu pracovních míst a oslabuje naši konkurenceschopnost dnes i v budoucnu, potřebujeme také silnou politiku soudržnosti, abychom tak mohli potvrdit úlohu Evropské unie jako silného globálního hráče.

Pro zjištění účinnosti a efektivity zdrojů investovaných do této politiky potřebujeme spolehlivá měřítka. Jak je uvedeno ve zprávě, je vyžadováno posouzení dopadu výdajů politiky soudržnosti na regionální rozvoj na základě specifických ukazatelů. Komise by za účelem zjištění ukazatelů hodnocení měla zvážit a navrhnout jasnou definici pojmu „územní soudržnost“, protože ta se objevuje v Lisabonské smlouvě. Objektivní a přesná kritéria hodnocení lze stanovit pouze po zvážení definice skutečného konceptu. To poskytne konkrétní základ jak pro politiku, tak pro instituce i občany.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN PITTELLA
Místopředseda

  Tamás Deutsch (PPE). – (HU) Pane předsedající, dámy a pánové, nejdříve bych rád vyjádřil uznání zpravodajům za jejich vynikající práci a poděkoval komisařům za jejich důležité a cenné komentáře.

Před několika lety mi můj dobrý přítel a rádce řekl, že v životě se vždy setkáme se situacemi, ve kterých jsme buď součástí problému, nebo součástí řešení. Dle mého názoru je v současnosti strategie Evropa 2020 stále spíš součástí problému než součástí řešení. Domnívám se, že jsme spoluodpovědní za to, aby se tato strategie stala součástí řešení. Dovolte mi, abych se na chvíli zastavil a požádal vás, abyste uvážili, zda samotný název strategie není problematický. Ve většině jazyků zemí Evropské unie neznamená název strategie Evropa 2020 vůbec nic. Je těžké si představit, že se 500 milionů občanů dokáže ztotožnit se strategií založenou na představě, která dává návod na vyřešení jejich vlastních životních problémů a která má tak neuchopitelný název, tolik vzdálený jejich skutečným životním starostem. Tento název může dávat dobrý smysl, když se o něm baví odborníci na marketing. My zde však nehovoříme o odbornících na marketing, ale o obyčejných Evropanech.

Jedno moudré maďarské rčení říká, že ten, kdo bere příliš, dostává málo. Dle mého soudu bere strategie – která je stále součástí problému – příliš a dostává málo. V této situaci by bylo možná nejlepší věnovat se otázce, která je ze všech nejzávažnější. V tomto směru mi dovolte poznamenat, že dle mého názoru potřebujeme posílit regionální rozvoj. Posílit regionální rozvoj znamená investice, růst a vytváření pracovních míst a já se domnívám, že nejzávažnější problém, se kterým se dnes lidé potýkají, je nedostatek pracovních míst. Toto jsou body, které bych rád nechal k vašemu uvážení.

  Francesco De Angelis (S&D). – (IT) Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, strategie Evropa 2020 svým zahájením reálně uzavírá jedno období, období Lisabonské strategie, a bude se muset potýkat s negativními strukturálními důsledky finanční a hospodářské krize, ke kterým bude docházet i v budoucnu.

Domnívám se, že má-li být strategie 2020 úspěšná, musí se zaměřit na dva určující jevy – zaprvé na systém hodnocení dosaženého pokroku, z něhož bude vyplývat i způsob použití mechanismu cukru a biče, a zadruhé na aktivní politiku investic do infrastruktury a dále samozřejmě i na nástroje pro regulaci finančních systémů a politiky s cílem znovu obnovit sociální dialog a soudržnost.

Infrastruktura je hlavním pilířem opětovného nastolení politiky inovací v průmyslu, v malých a středních podnicích, výrobních sdruženích či výzkumných ústavech, v jejich vztahu k univerzitám či místním úřadům. Z tohoto důvodu bychom měli uvítat zprávu pana van Nistelrooije, která zasluhuje naše uznání, protože kromě toho, že si lze díky ní učinit podrobnou představu o tom, kolik bylo v členských státech dosud vykonáno práce, začíná se zabývat i problematikou kritérií pro sjednocování finančních nástrojů a operačních plánů zaměřených na inovace.

Sjednocování pravidel, postupů a administrativních činností týkajících se řízení projektů EU a zjednodušení a zefektivnění postupů představují řešení, která od nás zainteresované strany i občané žádají již dlouho. Jsme přesvědčen, že Evropa v tomto směru může a musí učinit maximum, aby podpořila růst, rozvoj a zaměstnanost.

  Marietje Schaake (ALDE). – Pane předsedající, v souvislosti s naší snahou najít řešení finanční a hospodářské krize bych ráda poukázala na jeden velice závažný nedostatek: a to nedostatek vzdělání. S politováním musím říci, že Evropa každým dnem hloupne, a to i přesto, že znalosti jsou pro nás tím nepřínosnějším a nejbohatším zdrojem. Investice do znalostí nepředstavují žádné riziko.

Mladá generace Evropanů nese břemeno krize, avšak i přesto, že nezaměstnanost mladých roste, rozpočty na vzdělávání a investice jsou snižovány či blokovány. Musíme snižovat rozpočty, ale konejme tak s postojem lidí 21. století, protože kam jde nyní polovina rozpočtu EU? Do zemědělství! Měla by se dostat k mladým lidem a na jejich rozvoj. Nejen na tradiční vzdělávání, ale i na vzdělávání například v oblasti počítačových dovedností a podnikání.

Je známo, že čím lepší má někdo vzdělání, tím menší je pravděpodobnost, že ztratí práci. I přesto členské státy nedodržují své závazky v oblasti podpory znalostní ekonomiky. Evropa tak trestá příští generace Evropanů tím, že jim neumožňuje naplno rozvíjet svůj talent a své ambice, a dopouští tak, aby se přitažlivějšími místy pro talenty, výzkum, kreativitu a inovace staly Čína, Indie a Spojené státy.

Krátkodobá opatření budou mít vysoké dlouhodobé náklady. Podnikání, kvalita a udržitelná budoucnost evropského hospodářství se mohou rozvíjet pouze za předpokladu, že budeme ochotni investovat do vzdělání, protože ten, kdo si myslí, že vzdělání je drahé, tak neví, jak drahá je hloupost.

Dnes paní komisařka Kroesová představila svou vizi Evropské digitální agendy, jednoho ze stěžejních programů strategie Evropa 2020. Je to ambiciózní, a přitom konkrétní strategie, která se snaží posílit evropský digitální trh na poli globální ekonomiky a zajistit přístup velkého množství Evropanů k otevřenému internetu.

Domnívám se, že chytrých rozhodnutí musíme nyní učinit více a zajistit, aby se současná krize nestala pro mladé a mladou generaci závazkem s takovými úroky, které nikdy nebudou moci splatit.

Podporuje Komise koordinovaný přístup a odklání se od mezivládního postupu při rozhodování a posiluje roli Komise a Parlamentu, aby zaručila, že členské státy plní své závazky?

  Thomas Mann (PPE). – (DE) Pane předsedající, Lisabonská strategie neměla žádný výrazný úspěch. Proč? Členské státy, sociální partneři a velké strany občanské společnosti nebyly příliš zapojeny, a neměly proto pocit společné odpovědnosti. Strategie Evropa 2020 může být jiná. Může mít úspěch, pane komisaři, pokud se bude zabývat i těmi, kdo se cítí být vyřazeni, těmi, kdo často přicházejí zkrátka, těmi, kdo nemají svou vlastní lobby.

V EU nepracují ani dvě třetiny práceschopných obyvatel. Práci má pouze necelá polovina z celkového počtu starších zaměstnanců. Osmdesát milionů Evropanů má nedostatečnou kvalifikaci a stále méně možností uplatnění na pracovním trhu, což je perspektiva, která je nepřijatelná! Skutečná strategie pro budoucnost musí být ve větší míře sociálně orientovaná. Kvalitativní růst hospodářství a zaměstnanosti musí být uveden do souladu se sociální rovností a udržitelností. Pane komisaři Andore, oba na tomto poli pracujeme.

Co to znamená konkrétně? Členské státy musí přizpůsobit své systémy sociálního zabezpečení demografickým změnám. Svým dílem k tomu můžeme přispět celoevropskou výměnou nejlepších postupů, můžeme se spolu a jeden od druhého učit. Evropský sociální fond – jedna z vašich zálib – se musí přizpůsobit novým výzvám, abychom mohli okamžitě jednat ještě účinnějším způsobem. Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci je nutno vybudovat tak, aby se lidé ohrožení nezaměstnaností mohli znovu zapojit. Naše společnost musí být schopna integrace, musí být například schopna integrovat mladé lidí pomocí vhodných vzdělávacích a školicích programů, aby se ve svém profesním i soukromém životě mohli lépe rozvíjet.

Přes veškerou potřebnou konsolidaci vnitrostátních rozpočtů – což je přesně to, čím nyní procházíme a o čem jsme dnes diskutovali – je tu jedna věc, na které nesmíme šetřit: na investicích do našich občanů – po stránce hospodářských, trvale udržitelných a sociálních podmínek. To jsou tři pilíře, s nimiž stojí a padá strategie Evropa 2020.

  Jutta Steinruck (S&D). – (DE) Pane předsedající, pane Manne, doufám, že jste v pravidelném kontaktu s vaší spolkovou kancléřkou, když to všechno pojmenováváte přesně tak jako já.

Strategie Evropa 2020 představuje skutečně šanci, jak dát Evropě sociálnější podobu, a my tuto šanci potřebujeme zejména v této chvíli, kdy se o Evropě mluví velmi nepřátelským tónem a kdy se sama velmi odcizila lidem. Musíme proti tomu nabídnout našim občanům něco pozitivního. Co se týče růstu a zaměstnanosti, neměli bychom už dále stavět zájmy hospodářství před zájmy lidí. Právě to se musí stát hlavním cílem strategie Evropa 2020. Neboť Evropa potřebuje sociální pokrok!

Už jsem na to jednou poukazovala minulé pondělí při diskusi ve výboru o hlavních směrech v oblasti politiky zaměstnanosti: naším cílem je plná zaměstnanost, na to nesmíme zapomínat, nikoli však plná zaměstnanost za každou cenu, protože potřebujeme pracovní místa, která budou dobrá. Neustále říkáme, že potřebujeme pracovní místa, pro mě je však důležité to, aby to byla dobrá pracovní místa, aby zaručovala sociální zabezpečení, aby tato místa nebylo nutné subvencovat, aby se lidé na nich dokázali uživit.

Stále napjatější situace na trhu práce, rostoucí nerovnost příjmů a k tomu i nárůst chudoby – což bylo dnes předmětem již mnoha příspěvků – to je vývoj, který strategie Evropa 2020 musí zastavit! Potřebujeme aktivnější politiku v oblasti trhu práce, která by dokázala obsáhnout mnoho oblastí. Lidé se chtějí konečně dočkat konkrétnějších odpovědí, nechtějí žádnou kdovíkolikátou strategii, nýbrž zcela konkrétní odpovědi!

  Bogusław Sonik (PPE). – (PL) Ekonomická krize, která sužuje náš kontinent, zaměřila – a správně – naši pozornost na záchranu ekonomik členských států a na budování společných evropských mechanismů na ochranu proti hospodářskému kolapsu. Je pochopitelné, že pozornost Evropanů dnes směřuje ke zvyšování tempa rozvoje a k vytváření pracovních míst, avšak není možné, abychom se při budování strategie pro Evropskou unii omezovali celé roky jen na debatu o hospodářství. Evropská unie by neměla připomínat pouze a výhradně jen jakéhosi dobře fungujícího podnikatele, pracujícího na ekonomickém úspěchu své firmy.

Strategie Evropa 2020 by měla významným způsobem odkazovat na úlohu, kterou při realizaci vytčených sociálních a hospodářských cílů plní kultura. Vždyť tyto priority budou mít vliv na rozdělení budoucího rozpočtu, takže bychom si měli ponechat možnost financovat v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj oblasti, jako je rozvoj kulturní infrastruktury a ochrana kulturního dědictví. Ve strategii Evropa 2020 bychom měli zdůraznit významný vliv kultury na sociální a hospodářský rozvoj v Unii, protože je to právě intelektuální kapitál a tvůrčí odvětví, jež dávají Evropě dobré jméno. Právě v této oblasti můžeme pracovat na zvyšování naší konkurenceschopnosti vůči zbytku světa. Tvůrčí práce vyžaduje motivaci a rozvoj už od samého mládí. Jen v tom případě se budeme moci spolehnout na to, že v Evropské unii výraznou měrou přispěje k inovaci i v oborech spojených s moderními technologiemi.

Evropská politika nesmí kulturu opomíjet. Nemůžeme na základě jedné jediné věty, že je to kompetence členských států, zavrhovat veškeré návrhy na posílení její role v politice Evropské unie. Dnes je Evropa pyšná na projekty typu Evropské hlavní město kultury, je to nicméně projekt, který se zrodil z vůle evropských měst, jež nyní nesou největší břemeno spojené s tímto velkolepým programem.

Od Evropské komise proto očekávám, že při práci na konečném tvaru strategie 2020 najde více kulturní odvahy.

  Silvia Costa (S&D). – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, 10 let po uvedení Lisabonské strategie a před zahájením strategie Evropa 2020, uprostřed hospodářské a sociální krize a krize zaměstnanosti již víme, že nemůžeme krizi překonat ani položit základy pro udržitelný rozvoj a novou sociální soudržnost, jak jste zmínili, pokud neposílíme mechanismy a nástroje, které má Evropská unie k dispozici na podporu investic do politik v oblasti tzv. znalostního trojúhelníku: vzdělání, odborná příprava, výzkum.

Právě teď jste, pane komisaři, řekl, že zatímco některé evropské vlády mají v tomto směru již dobré výsledky, jiné jsou na tom o něco hůře. Domnívám se, že nemáme-li zůstat opět v mezích Lisabonské strategie, nyní již zjevných, musí Komise v tomto směru podporovat otevřený postup koordinace s členskými státy, poskytovat v rámci Evropského sociálního fondu podporu i udělovat sankce a sledovat výsledky.

Myslím, že není v pořádku, když vláda zkrátí během tří let rozpočet na vzdělávání a univerzitní školství o 8 miliard EUR, tak jako do udělala vláda italská, aniž by ušetřené peníze do těchto oblastí znovu investovala, zejména v době, kdy školy předčasně opouští 19 % studentů a nezaměstnanost mládeže činí 25 %.

Závěrem chci položit otázku, jestli by vám nepřipadalo vhodné posílit právní účinnost směrnice 2005/36/ES, aby se usnadnilo vzájemné uznávání odborných kvalifikací v rámci členských států? Podle zprávy profesora Montiho pracuje v jiném členském státě ve skutečnosti méně než 3 % evropských pracovníků a jedním z důvodů by mohl být právě zmíněný problém vzájemného uznávaní kvalifikací.

  Amalia Sartori (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, i já bych se ráda vyjádřila k situaci v posledním desetiletí 2000–2010, co se týče Lisabonské strategie. Je pravda, že mnozí z nás, a to i v souvislosti s událostmi do roku 2008–2009, nepohlíželi na dosažené výsledky právě s uspokojením. I tak je ovšem nezpochybnitelné, že toto desetiletí zrodilo určité naděje a snahy a že bylo vykonáno mnoho práce pro dosažení cílů, které byly stanoveny, zejména v oblasti zaměstnanosti.

Dnes se nacházíme na prahu nového desetiletí, které bude více problematické a více obtížné, a co se týče návrhů, které nám dosud byly představeny, částečně s nimi souhlasím, přestože při podrobném prostudování stále narážím na mnoho nedostatků. Ráda bych se sice zastavila u všech nejdůležitějších kapitol tohoto návrhu, omezím se však pouze na růst a zaměstnanost.

Více pracovních míst, větší hospodářský růst, to je cíl, který si musíme stanovit, musíme si však uvědomit, že tak činíme v situaci obrovského veřejného dluhu, pomalého strukturálního růstu a vysoké míry nezaměstnanosti. Proto jsou cíle, které si klademe, příliš vysoké a někdy i dosti nepružné. S menšími ambicemi a s větší mírou pružnosti by se nám snad těchto cílů, růstu a zaměstnanosti, mohlo podařit dosáhnout.

  Zita Gurmai (S&D). – Pane předsedající, i přesto, že komisařka Redingová potvrdila – a znovu to dnes ve svém dopise stvrdil i předseda Barroso – že Charta žen zavazuje Komisi k podpoře a zajišťování rovnosti mužů a žen a práv žen ve všech oblastech politiky, jsem zklamána, že tyto body nebyly reálně zahrnuty do strategie Evropa 2020. Neměly by naše ambice být větší než v Lisabonské strategii? Opomíjet 52 % evropských dovedností, znalostí a pracovní síly v jakémkoli odvětví na jakékoli úrovni by znamenalo vážnou ztrátu.

Pokud chce Evropa využít veškerý svůj potenciál a překonat krizi, musíme zajistit, aby zaměstnanost žen vzrostla alespoň na 70 % –pomocí speciálních statistik používaných pro sledování rovnosti mužů a žen. Potřebujeme rovněž stanovit konkrétní cíle, abychom mohli hodnotit úsilí jednotlivých členských států v oblasti rovnosti mužů a žen a následně pak mohli učinit zlepšení.

Jak? Ve všech členských státech musíme snížit rozdíl ve mzdách mužů a žen o 10 %. Musíme přehodnotit zejména práci žen v oblasti zdravotnictví, kde musí dojít ke zvýšení mezd a zlepšení pracovních podmínek, a zlepšit rovněž dostupnost služeb, protože tato oblast je stále důležitější pro naši stárnoucí společnost.

Musíme zvýšit počet žen v rozhodovacích orgánech, jako jsou manažerské pozice a pozice ve výkonných radách, podle vzoru Norska, kde jsou zavedeny 40% kvóty. Potřebujeme zajistit lepší možnosti pro ženy v oblasti výzkumu a vývoje a inovací a školit je pro nová zelená pracovní místa.

Členské státy se nemohou vyhnout rozšiřování, zlepšování a plnění barcelonských cílů ve všech členských státech. Naše cesta k inteligentní, ekologicky progresivní společnosti žádá od Evropské unie a od všech členských států opravdové úsilí se zapojením všech lidí. Jsem přesvědčena, že náš komisař, pan Andor, tak učiní.

  Jan Olbrycht (PPE). – (PL) Diskuse o strategii Evropa 2020 musí brát v úvahu zkušenosti s předchozí strategií. Všichni víme, že neúspěchy, které se s ní pojily, byly zapříčiněny tím, že strategie byla postavena především na zodpovědnosti jednotlivých členských států v rámci otevřeného postupu koordinace, a úspěchy se dostavily mimo jiné díky „lisabonizaci“ neboli díky pevnému začlenění lisabonských cílů do politiky soudržnosti.

V této souvislosti si musíme položit otázku, jak tuto novou strategii uchopit. Jako zcela klíčové se v tuto chvíli jeví to, abychom nejprve jasně ukázali, že hovoříme o tzv. smluvních politikách, které nejsou politikami navrženými v rámci cílů strategie, nýbrž fungují v delším časovém horizontu, tak jako například politika soudržnosti. Jde o to, že potřebujeme jednotlivé politiky, aby strategie mohla být realizována, ale strategie, jak ukazuje minulá zkušenost, bude úspěšná pouze tehdy, pokud jednotlivé politiky budou vzájemně integrovány. Veškerá opatření, která od sebe jednotlivé politiky oddělují, která rozdělují prostředky, rozdělují činnosti, skončí stejným nezdarem jako minulá strategie. Musíme proto slučovat, integrovat a vytvářet opatření, která budou ve vzájemné součinnosti.

  Liisa Jaakonsaari (S&D). – (FI) Pane předsedající, zadluženost vnitrostátních ekonomik a stárnutí populace pro Evropu dohromady představují skutečnou časovanou bombu. Je nám například známo, že výskyt chorob spojených s vyšším věkem, jako je Alzheimerova choroba, se během příštích deseti let zdvojnásobí. Pro vnitrostátní ekonomiky to bude znamenat obrovskou zátěž. Neměli bychom však v zadluženosti vidět nějaké tajemné síly. Vybavuji si, že Ceaucşescovo Rumunsko bylo zemí bez dluhů, stejně jako Severní Korea. Hovoříme také o „inteligentním produktivním dluhu“ – inteligentním zadlužení, pokud znamená investice do občanů. V tomto směru je vymýcení chudoby pro společnost velice výnosnou investicí, stejně jako snižování nezaměstnanosti mladých.

Čeho se v tuto chvíli, kdy členské státy začínají snižovat své schodky, skutečně obávám, je to, kde budou škrtat. Bude se škrtat ve vzdělávání, v oblasti zaměstnávání starších osob či osob zdravotně postižených – nebo kde? Takové škrty by nebyly příliš chytré a inteligentní. Proto představuje strategie Evropa 2020 velice důležitý dokument a já jsem jedna z těch, kteří říkají více Evropy a ne méně Evropy. Více Evropy znamená něco jako léčbu kořenových kanálků: členské státy budou mít povinnost plnit cíle, které tato strategie Evropa 2020 stanoví.

  Angelika Niebler (PPE). – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, vážené kolegyně a kolegové, strategie Evropa 2020 – abych byla upřímná, nemám vůbec chuť o strategii Evropa 2020 hovořit. Před deseti lety jsme už jednu strategii přijali, Lisabonskou strategii. Když se nyní za těmi deseti lety ohlédnete a vidíte, co tato strategie přinesla, je vás jasné, že jsou to výsledky – mám-li použít tohoto nadneseného výrazu – zcela zanedbatelné.

Myslím, že nyní bychom se měli soustředit na skutečné problémy, se kterými se občané doma v členských státech potýkají, a neopakovat stejné chyby. Zajímá je, zda budeme schopni udržet stabilitu naší měny. Bude inflace? Jaké důsledky máme vyvodit z toho, co se stalo během posledních dvou let, z finanční a hospodářské krize a nyní i z krize měnové? Poženeme skutečně k odpovědnosti i aktéry finančních trhů, kteří k této krizi výrazným způsobem přispěli?

Důrazně žádám Komisi, aby se v první řadě zasadila o rychlé zavedení regulace finančního trhu, abychom se v Evropě pohnuli z místa a byli schopni zabránit situacím, ke kterým v posledních letech docházelo, kdy peníze jsou během jediného dne poslány pětkrát kolem světa s tím, že mnozí na tom vydělají, ale ztráty, ke kterým při tom dojde, ponese společnost. Chtěla bych Komisi požádat, aby od členských států vyžadovala přísnou rozpočtovou kázeň a provedení příslušných právních předpisů. Chtěla bych také požádat o co nejrychlejší upevnění Paktu stability a růstu.

Na tyto oblasti bychom se měli soustředit. Žádám Komisi, aby zavedla nezbytná opatření, ovšem nikoli jako dříve jen na základě svého vlastního samostatného rozhodnutí či na základě jejich projednání s členskými státy, nýbrž s tím, že začne brát konečně vážně Parlament jako rovnoprávný zákonodárný orgán vedle 27 členských států.

  Sylvana Rapti (S&D). – (EL) Souhlasím se svou předřečnicí, že musí dojít k uplatňování Paktu stability. Předtím však musí dojít k uplatňování několika dalších věcí. Ti, kdo v Evropské unii rozhodují, musí mít rychlé reakce a jednat, kdy je potřeba, protože kdyby paní Merkelová rozhodla včas a kdyby Evropská unie přijala potřebná opatření, ušetřili bychom evropským občanům spousty peněz.

Má-li být Evropská unie ekonomicky silná a má-li mít ve světě pevnou pozici, potřebuje své občany. Občané musí být zdraví, vzdělaní a musí mít práci. To musí mít Evropská unie na paměti při svém plánování na rok 2020, při plánování jednotného trhu. Jednotný trh musí být orientován na občana a musí být jednotným trhem s lidskou tváří.

  Arturs Krišjānis Kariņš (PPE). – (LV) Děkuji, pane předsedající. Doma mám psa. Nedávno sebral ze stolu salám a sežral ho. Otázka zní – kdo nese vinu za to, že pes sežral salám? Sám pes, protože udělal něco, co je pro něho přirozené? Nebo spíš já, protože jsem po jídle salám neuklidil zpět do lednice?

Hodnota eura na světových finančních trzích každým dnem klesá. Kdo za to nese vinu? Mnoho mých kolegů poslanců tvrdí, že vinu nesou spekulanti, protože na euro útočí a snižují jeho hodnotu. Dámy a pánové, domnívám se, že trh z toho asi obviňovat nelze. Naopak, právě trh ukázal na základní nedostatek, základní příčinu. Tato základní příčina dnešních obtíží je zcela prostá – evropské státy si žily příliš dlouho nad poměry, utrácely mnohem víc, než kolik dokázaly vydělat. Trh na tuto situaci reaguje naprosto shodně jako můj pes na vůni salámu, který jsem zapomněl na stole. Před rokem a půl procházelo Lotyšsko krizí podobnou té, kterou dnes prochází zbytek Evropy, kdy finanční trhy ohrozily naši měnu, která pak ztratila veškerou důvěru. Místo stěžování si na tuto situaci jsme upravili naše základní ukazatele, dali do pořádku a navýšili naše veřejné finance. Pokud chceme, aby strategie Evropa 2020 měla smysl, pak pro nás podle mého názoru musí být hlavní a nejdůležitější prioritou schopnost evropských zemí kontrolovat své veřejné výdaje, tak aby jim odpovídaly jejich příjmy. To vrátí důvěru, uvolní krizi a znovu přinese klid na finanční trhy. Děkuji vám.

  Georgios Stavrakakis (S&D). – Pane předsedající, dnes se mimo jiné zabýváme dvěma vynikajícími zprávami pana Richarda Cortése Lastry a Lamberta van Nistelrooije. Obě zprávy jasně ukazují důležitý význam politiky soudržnosti při dosahování cílů konkurenceschopnosti a zaměstnanosti a významnou roli při podpoře inovací a růstu, kterou hraje znalostní ekonomika.

Strategie Evropa 2020 je v několika bodech podobná Lisabonské strategii, snaží se však o přesnější zaměření cílů a o jejich užší vymezení. Je tu nicméně jedna oblast – a to celkem významná – která zůstává nejasná, a sice mechanismus provádění. Je přenechán členským státům a jejich vzájemnému přezkumu, podporovanému dohledem Komise.

Zdá se mi, že jsme se z chabých výsledků Lisabonské strategie nepoučili. Naléhavě žádám Komisi, aby přišla s návrhy, které pro strategii Evropa 2020 zaručí solidnější mechanismus provádění, aby bylo jisté, že veškeré její cíle budou naplněny skutečnými činy a nikoli pouze slovy.

  Georgios Papanikolau (PPE). – (EL) Lisabonská strategie si kladla vysoké cíle, avšak Evropa jich nedokázala dosáhnout. Směřujeme k nové strategii na příští desetiletí, ovšem za ve velice obtížných a nešťastných okolností. Všichni se shodujeme na tom, že máme-li tuto krizi překonat, je tou nejlepší investicí důraz na znalostní trojúhelník „vzdělání, výzkum, inovace“, a to nás opravňuje, abychom se na budoucnost Evropy dívali s optimismem.

Je třeba zdůraznit, že tato strategie musí být prováděna v prostředí solidarity, úzké spolupráce mezi členskými státy. Zde bych rád vysvětlil, abychom se vyhnuli případnému nedorozumění, že mechanismus podpory pro Řecko je i přes veškerá zpoždění příkladem takové solidarity a neměli byste být na pochybách, že si toho nejsme vědomi.

V Nové demokracii, v naší středopravicové straně v Řecku, jsme se jednoznačně shodli na tom, že si velice vážíme finančních prostředků od ostatních evropských občanů, které do tohoto mechanismu podpory byly vloženy. Současně s přinášením obětí, které se od nás žádají a které musí být spravedlivě rozděleny – v tomto bodě jsme ovšem byli ohledně některých opatření kritičtí –, současně s omezováním výdajů kvůli snižování dluhu a schodku státního rozpočtu jsou potřebné rovněž iniciativy na podporu růstu, které by zemi vyvedly z recese, iniciativy, které dodnes neregistrujeme. To je jediný způsob, jak bychom se i my v Řecku mohli přiblížit splnění vysokých cílů strategie pro rok 2020, jediný způsob, jak můžeme z krize vyjít silnější.

(Řečník souhlasí s tím, že v řádném termínu odpoví na otázku z modré karty paní Sylvany Raptiové podle článku 149 odst. 8 Jednacího řádu.)

  Derek Vaughan (S&D). – Pane předsedající, sám jsem se přesvědčil, jak důležitá je pro Wales politika soudržnosti, a proto vítám zprávu pana Lastry o politice soudržnosti a strategii Evropa 2020. V celém Walesu v současnosti probíhá řada projektů, ze kterých mají užitek jednotlivci i obce. Nepochybuji proto o tom, že strukturální fondy mohou pomoci při plnění cílů pro rok 2020. I přesto bych však rád nyní učinil několik poznámek.

Strategie pro rok 2020, pátá zpráva o politice soudržnosti a rozpočet musí být v souladu. V budoucnu by měly být strukturální fondy řádně financovány, neměly by být znovu převedeny na státy a přechodný status by měl být k dispozici těm regionům, které nemají status konvergence.

Pevně věřím, že politika soudržnosti nám pomůže při dosahování všech těchto cílů do roku 2020. Přispělo by to také k tomu, že strategie Evropa 2020 by začala být zajímavá pro jednotlivé lidi a občany v celé Evropě.

  Sylvana Rapti (S&D). – (EL) Ráda bych v návaznosti na postoj svého kolegy řeckého poslance, pana Papanikolau, ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) využila této příležitosti, abych podala následující vysvětlení, které považuji v tomto krizovém období za velice důležité, zejména pro Řecko.

Řecko nedostává peníze od ostatních národů. Členské státy Evropské unie si půjčují peníze za nízký úrok a dále je půjčují – dávají tyto peníze do mechanismu podpory a jeho prostřednictvím za vyšší úrok Řecku. My nebereme ostatním národům peníze.

  Georgios Papanikolau (PPE). – (EL) Máte naprostou pravdu, paní Raptiová. Samozřejmě, že řecké požadavky na půjčky by byly nižší a Řecko by mohlo snáz získat finanční prostředky na trhu, kdyby nedošlo k tak velkému zpoždění, nyní již šest měsíců, ze strany současné řecké vlády.

  Thomas Ulmer (PPE). – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, paní Nieblerová již hovořila z větší části o tom, co mne velice znepokojuje. Mám obavy o naši společnou budoucnost v EU. Nemohu jen tak přistoupit k pořadu jednání, aniž bych nezmínil téma krize.

Jeden z našich hlavních cílů, měnová stabilita eura, je ve velikém ohrožení. Prosperitu a pracovní místa nelze zajistit bez bezpečné peněžní hodnoty. Hovoříme o Evropě 2020, ale netušíme, jak bude Evropa vypadat v roce 2011. Diskutujeme o přidávání trombinu do masa, o časových limitech doby řízení pro samostatně výdělečně činné řidiče, jako by se ty nejzávažnější problémy Unie měly vyřešit samy.

Musíme rychle vyslat jasné signály ohledně regulace, organizace a nápravy schodků jak ve státních rozpočtech, tak v bankovním sektoru. Dovolte mi, abych uvedl několik příkladů: je nezbytné ujasnit si pojmy a stanovit tvrdé tresty pro ty, kteří dopustí, aby došlo ke schodku, jako je zastavení financování. Potřebujeme jasná pravidla pro banky, jako je zákaz swapů úvěrového selhání či nařízení ukládat pojistné ve výši odpovídající nominální hodnotě. A dovolte mi, abych připomněl větu jednoho slavného německého starosty, který mnoho let předsedal německému Sdružení měst a obcí: „Ten, kdo neutrácí peníze, které nemá, nemůže nikdy uspořit!“

  Kerstin Westphal (S&D). – (DE) Pane předsedající, ráda bych se vrátila ke zprávě pana Cortése Lastry, která je dle mého názoru velice dobrá. Politika soudržnosti představuje ve skutečnosti ten nejlepší nástroj pro přesun investic do růstu a zaměstnanosti. Ráda bych však znovu zdůraznila, jak důležitá je v tomto směru role měst a obcí, protože jejich úloha při dosahování cílů strategie Evropa 2020 je zásadní.

Čtyři z pěti Evropanů žijí v městské zástavbě. Města a velkoměsta jsou v Evropě hnací silou hospodářského růstu. Zároveň se však potýkají s mnoha naléhavými problémy. V tomto směru jsou klíčové mimo jiné pojmy sociální integrace, životní prostředí a doprava, ale také demografické změny. Města proto mají zvláštní roli, pokud hovoříme o skutečném zlepšování životních podmínek občanů.

Evropská města jsou navíc hlavními aktéry v oblastech inovací, výzkumu a vzdělávání, a mají proto zásadní úlohu při provádění Lisabonské strategie a strategie Evropa 2020. To vše bychom měli mít na paměti při provádění těchto strategií a při určování směru, kterým se bude ubírat politika soudržnosti.

  Raffaele Baldassarre (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, během posledních dvou let se zvýšil počet nezaměstnaných na miliony, prohloubilo se státní zadlužení, které potrvá ještě mnoho dalších let, a nové tlaky a otřesy opět ohrožují naši sociální soudržnost.

Musíme jednat rychle a účelně a máme-li se vyhnout chybám v propočtu, jimž padla za oběť Lisabonská strategie, musí být Evropa 2020 velice realistická při stanovování svých cílů a vyvážená v tom, co si ukládá jako svůj úkol. Tři z těchto cílů považuji, pane komisaři, za prioritní. Prvním je zcela určitě stabilní měna a stabilní vnitrostátní rozpočty, což ovšem nesmí znamenat odklon od rozvoje a hospodářského růstu. Potřebujeme investice do výzkumu a inovací, aby náš průmysl mohl lépe konkurovat a abychom produkovali výrobky té nejvyšší kvality. Musíme podporovat malé a střední podniky a nově vznikající odvětví, jako jsou IT, udržitelná energie a samozřejmě naše infrastruktura. Musíme pozdvihnout celkovou úroveň vzdělávání, především však přizpůsobit odbornou přípravu potřebám trhu práce a výroby. Je paradoxní, že podnikatelé stále žádají specializace, které trh nedokáže nabídnout. Je zřejmé, že všechny cíle a všechny činnosti je třeba vidět ve vnitrostátním kontextu, avšak v rámci širší evropské strategie.

Rád bych závěrem podotkl, že krize v Řecku a ekonomická krize a krize zaměstnanosti v celé Evropě svědčí o tom, že pro udržení sociální soudržnosti, rozvoje a stabilních rozpočtů je nezbytné silné a pevné ekonomické řízení na evropské úrovni, které by evropským institucím včetně Parlamentu umožnilo jednat účinným a preventivním způsobem.

  Damien Abad (PPE). – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, shodli jsme se všichni na velkých cílech strategie Evropa 2020 a shodujeme-li se tedy v otázce cílů, měli bychom si nyní zajistit prostředky pro jejich dosažení. Mezi tyto prostředky patří ovšem zejména zavedení ekonomického řízení Unie.

Aby se tato krásná slova a tyto velké cíle staly realitou a abychom se tentokrát vyhnuli tomu, co bych nazval jakýmsi kolektivním rozčarováním z Lisabonské strategie, je třeba, abychom si zajistili prostředky, které nám umožní jednat. I proto plně podporuji návrh Komise, jehož cílem je zavést na evropské úrovni předběžnou kontrolu vnitrostátních rozpočtů, ovšem s jistou podmínkou, totiž že do tohoto kontrolního mechanismu musí být zapojeny vnitrostátní parlamenty i Evropský parlament.

Rád bych však podrobněji hovořil především o krizi a mladých lidech. Jsem přesvědčen, že mladí lidé jsou hlavními oběťmi krize, a my musíme využít možnost, která se nám nabízí, a vrátit mladé lidi mezi priority strategie Evropa 2020.

Strategie Evropa 2020 musí být především strategií pro všechny. Mobilita, která představuje konkrétní podobu svobodného pohybu v rámci EU, se musí stát skutečností pro všechny mladé lidi, nikoli pouze pro studenty. V tomto smyslu doufám, že Komise podpoří můj návrh na rozšíření evropských programů mobility i na mladé učně.

Domnívám se také, že tato strategie musí podporovat zvyšování kvalifikace mladých lidí, aby se zamezilo vlnám nezaměstnanosti mezi mladými lidmi, protože všichni víme, že přechod od učení k prvnímu zaměstnání je jedním z hlavních problémů, se kterými se mladí lidé potýkají. V tomto směru můžeme jejich dovednosti zlepšovat například lepším směřováním prostředků z fondů EU ve prospěch politik zacílených na mladé lidi, které v této sněmovně budeme navrhovat.

Závěrem chci říci, že mají-li být možnosti mobility a zvyšování kvalifikace přístupné všem mladým Evropanům, je to z toho důvodu, že potřebujeme především mládež schopnou inovací. Jsou to právě mladí lidé, kdo se již dnes připravuje na to, aby v budoucnu vytvářel růst a inovace. Proto bych byl rád, aby tato strategie, Evropa 2020, na mladé lidi nezapomněla.

  Rosa Estaràs Ferragut (PPE). – (ES) Pane předsedající, v roce 2000 jsme schválili Lisabonskou strategii a její ambiciózní cíle. Některých z nich jsme dosáhli, mnohých však nikoliv. Není pochyb, že k Lisabonské strategii přispěly regionální fondy.

Po deseti letech se nacházíme zasaženi nejhorší hospodářskou krizí, jakou jsme kdy poznali. Domnívám se, že tato krize nám posloužila k tomu, abychom si v rámci této nové strategie Evropa 2020 uvědomili, kde jsme chybovali, a abychom si příště vedli lépe a mohli dosáhnout lepších výsledků.

Především jsme pochopili, že je nutná spolupráce na všech úrovních řízení, jak je jasně uvedeno ve zprávě pana Cortése Lastry. Také jsme poznali, jak významná je pro dosažení navrhovaných cílů účast regionálních fondů.

Jsme přesvědčeni, že kombinace konkrétních kroků na všech úrovních – na úrovni Evropské unie a na úrovni vnitrostátních, regionálních a místních orgánů – je naprosto nezbytná. Pokud budeme spolupracovat, budeme mnohem silnější. Je rovněž důležité, aby do strategie Evropa 2020 byla začleněna politika soudržnosti, týkající se hospodářských, sociálních a územních aspektů.

V souvislosti s otázkou politiky soudržnosti bych se ještě rád zmínila o jedné věci, a sice o tom, že úřední postupy by měly být mnohem pružnější a efektivnější. Určitým způsobem bude navíc nutno vzít v úvahu i rozdílný přístup v oblasti zdravotně postižených.

Na závěr bych ráda zdůraznila, že důležitou roli by měly hrát evropské regiony, města a obce, a zejména fakt, že je nutné věnovat více pozornosti oblastem se specifickými potřebami, jako jsou horské či pobřežní oblasti a ostrovy.

Stručně řečeno, pokud chceme najít východisko, musíme počítat s evropskými regiony, s městy a obcemi a s politikou soudržnosti, reformovanou a přizpůsobenou nové situaci.

  Petru Constantin Luhan (PPE). – (RO) Evropa 2020 musí být Evropou pro občany a musí vycházet vstříc jejich potřebám. Tento přístup, o kterém hovořím, musí tvořit základ této strategie. Je důležité, abychom v tomto evropském rámci pokračovali i nadále cestou podpory růstu a plnění stanovených cílů, u nichž musíme sledovat skutečné hmatatelné výsledky, abychom dosáhli pozitivního dopadu. Mám na mysli zejména investice do všech typů infrastruktury, které nám z hospodářského hlediska umožní větší konkurenceschopnost.

Potřebujeme i nadále provádět hospodářské, sociální a územní politiky soudržnosti, abychom zmenšili rozdíly mezi regiony a vytvořili základnu pro vyrovnaný hospodářský růst, jak to ukládá i Lisabonská smlouva.

Evropa 2020 musí být Evropou kroků na celosvětové úrovni, čehož lze dosáhnout jedině tehdy, bude-li mít Evropská unie společnou úroveň rozvoje, který zvýší schopnosti místních a regionálních aktérů reagovat na globální výzvy.

Evropa 2020 je Evropou, kde se regiony rozvíjejí na základě svého potenciálu a využívají regionálních možností výzkumu, vývoje a inovací na podporu rozvoje a zvyšování zaměstnanosti.

  Richard Seeber (PPE). – (DE) Pane předsedající, pokud hovoříme o Evropě 2020, hovoříme především o budoucnosti našeho kontinentu. Kam chceme směřovat? Jaký život zde budou naši občané moci žít?

Nejdříve musíme dle mého názoru provést analýzu stávající situace, abychom pro dosažení těchto cílů mohli nalézt vhodné prostředky. Je rovněž důležité rozlišovat mezi příčinou a následkem. S jakými problémy se dnes doopravdy potýkáme? Myslím, že jedním z nich je zcela jistě stárnutí naší evropské společnosti. Dosud se nám bohužel nepodařilo učinit z Evropy místo, které by bylo pro lidi natolik atraktivní, aby v něm chtěli zakládat své rodiny a mít děti. To znamená, že budeme v budoucnu čelit obrovskému tlaku na veřejné rozpočty, protože hrozí, že v důchodových systémech nebude dostatek prostředků.

Zadruhé, již nyní máme nadměrné schodky veřejných financí. Podle klasické keynesiánské nauky jsme během této krize utratili velké množství peněz. Nyní nastal čas šetřit. To však samozřejmě také znamená, že bude pod tlakem naše měna. První známky toho můžeme pozorovat na současné krizi v Řecku, kde všichni čelíme problému, že jsme nedokázali učinit naše hospodářství dostatečně konkurenceschopné, aby zajistilo hospodářský růst a my tak díky tomu byli schopni řešit problém těchto obrovských schodků veřejných financí.

Pro řízení těchto oblastí máme u nás v Evropě různá pravidla, jako je Pakt stability a růstu, nikdo se jimi ale bohužel neřídí. To je jeden z hlavních problémů. Tvoříme nová pravidla, ale osobně se domnívám, že by někdy bylo mnohem lépe, kdybychom používali nařízení, která již máme, ovšem takovým způsobem, abychom mohli skutečně plně využít jejich účinnost. Proto naléhám zejména na Komisi, aby vytvořila přísnější prostředí, abychom mohli dosáhnout těchto stanovených cílů.

  Sabine Verheyen (PPE). – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, ráda bych navázala na slova pana Seebera. Pokud chceme skutečně úspěšně dosáhnout cílů pro rok 2020, musíme se nejprve zabývat našimi aktuálními úkoly.

Potřebujeme silnou regulaci finančního trhu, která bude představovat skutečně lepší dohled a regulaci chování v této oblasti v budoucnosti. Musíme si však také zamést před vlastním prahem, což znamená, že zajistíme lepší kontrolu toho, jak účelně se vynakládají peníze z příslušných strukturálních fondů a jakým způsobem bychom měli podporovat další rozvoj. Do našich struktur a plánování musíme také zahrnout místní a regionální orgány, protože jsou to nakonec právě ony, kdo úkoly reálně provádí, a ujasnit si, které úkoly musí být splněny, pokud chceme dosáhnout cílů, které jsme si stanovili. Stanovovat cíle bez toho, abychom rozhodně a soustavně pojmenovali status quo a úkoly, které mají být splněny, a bez toho, abychom vyhodnotili potřeby, které je nyní nutné zajistit, není dle mého názoru příliš smysluplné.

Jak už to řekl pan Ulmer, přesunuli jsme se k pořadu jednání a vedeme diskuse o každodenních úkolech, jimiž se tento Parlament zabývá, o bezpečnosti potravin atd., aniž bychom si uvědomovali, které problémy bychom měli řešit přednostně jako priority. U toho musíme začít. Ze všeho nejdříve se musíme soustředit na to, abychom dali do pořádku svou finanční situaci a postarali se o to, aby tato pravidla také všichni dodržovali a aby kontroly, které Parlament a především Komise mohly vykonávat již v minulosti, byly v budoucnu prováděny s větší přísností a měly větší vliv na to, co se děje v jednotlivých členských státech.

  Seán Kelly (PPE). – (GA) Pane předsedající, jsem rád, že mohu v souvislosti s touto rozpravou o strategii 2020 říci několik slov, zde jsou body, které bych rád zmínil.

Musím říci, že je pro mne velice deprimující a jsem velice zklamán, když zde ve Štrasburku a v Bruselu slyším jednotlivé řečníky hovořit o neúspěchu Lisabonské strategie. Nebyl to ve všech směrech neúspěch, protože pokud by tomu tak bylo, myslím, že 67 % irských voličů by loni v říjnu Lisabonské smlouvě neřeklo své ano. Zejména na regionální úrovni, jak zmínil pan komisař, měla řadu viditelných přínosů. Je ovšem řada oblastí, kde bych měl jisté obavy.

Zaprvé, jak do tohoto schématu zapadá systém rotujícího předsednictví, které se střídá po šesti měsících? Každá předsednická země vždy přijde a představí vlastní priority na období šesti měsíců místo toho, aby je přizpůsobila společným cílům, stanoveným každoročně na období deseti let. Myslím, že to je velice závažná připomínka, protože ani fotbalové týmy nemění manažery každých šest měsíců, aby jim určili nové priority, kterých v tak krátké době nelze dosáhnout.

Zadruhé, vítám nástroje, které byly navrženy, aby přiměly členské státy dostát svým závazkům a platit za neúspěch, pokud se jim to nepodaří. „Zlehka, zlehka“ již nebude fungovat. Pokud jste součástí týmu a podáváte špatné výsledky, tak vás buď vyloučí, nebo vám řeknou, abyste hrál lépe. Musíme hrát lépe.

Na závěr bych rád zmínil, že rovněž vítám návrh na posílení regionů a měst jako součástí celého tohoto procesu.

  Sophie Auconie (PPE). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, dne 9. května na příkaz ministrů hospodářství a financí dala EU finančním trhům jasnou odpověď. I přesto, že Evropský parlament se musí řídit zdlouhavými parlamentními postupy, nesmí být odsouzen k nečinnosti.

Myslím, že tato sněmovna a my, její poslanci, musíme hrát tři důležité role. V první řadě musíme veškerou svou vahou podpořit naše vlády a Komisi v jejich nedávných krocích. Zadruhé, musíme okamžitě začít hledat řešení, která nám ve střednědobém a dlouhodobém horizontu pomohou překonat krizi a podpoří skutečný dynamický růst, který napomůže zdravému hospodářství. To jsou hlavní výzvy pro strategii Evropa 2020 a hlavní cíle, které vyhrazujeme pro evropské strukturální fondy na období 2014 – 2020.

Paní Bowlesová, ráda bych vám připomněla, že pokud považujeme Lisabonskou smlouvu do určité míry za neúspěšnou, je to proto, že vznikla před několika lety, kdy byla hospodářská situace zcela odlišná od té dnešní. Proto ti, kteří tuto strategii odsuzují, tak činí právě proto, že není příliš flexibilní a vhodná pro současnou situaci. To je problém všech strategií. Proto bude strategie 2020 úspěšnější, pokud se bude moci přizpůsobit stávajícím okolnostem.

Na závěr – a to je ta nejdůležitější věc, které mám na srdci – musíme na místní úrovni vysvětlovat, co se děje na úrovni EU, a získávat souhlas veřejnosti. Občané Evropy se 10. května probudili do nové Evropy. Tuto proměnu nijak nezapříčinili. Nikdo v současné době nedokáže zhodnotit dlouhodobé následky této proměny. Tato proměna nepřinese své plody, pokud nebude stát na demokratických základech. Byli jsme jednotní v rozmanitosti; nyní musíme být jednotní v nepřízni osudu.

(Postlesk)

  Antonio Cancian (PPE). – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, pozorně jsem dnes naslouchal a bylo to velice přínosné, ale i já vás chci upozornit na problém, který považuji za důležitý. Nemůžeme dle mého názoru dosáhnout úspěchu tím, že strategii zasadíme do kontextu nefunkčních trhů, které jsou stále cílem spekulací, a do hluboké krize. V rozhovorech o strategii Evropa 2020 musíme mít podobné situace na paměti.

Diskuzi bych rozdělil na dvě části: v první jde o to, že trh musí sloužit zdravé ekonomice a ne naopak; zadruhé se domnívám, že Evropa musí být lokomotivou tohoto hospodářství. Pokud jde o tu první část, bylo toho řečeno již hodně a je nejvyšší čas, abychom zavedli ochranu proti takovému trhu, abychom nemuseli být na nikom vůbec závislí, důležitá je však ona lokomotiva, pro kterou, aby mohla táhnout, potřebujeme rovněž určité prostředky.

Musíme najít odvahu změnit tento rozpočet, musíme najít odvahu přijmout zodpovědnost za vytvoření fondu, který by sloužil jako finanční ochrana, ale především jako fond, který by dokázal zajistit fungování sítí TEN-T, TEN-E a E-TEN. To je ona lokomotiva, kterou musíme zapojit, aby táhla reálnou ekonomiku, potřebujeme rovněž mechanismy partnerství veřejného a soukromého sektoru PPP. To je úkol, pane komisaři, který musíme okamžitě začít plnit, protože krize není překonána, krize stále trvá a my musíme začít efektivně jednat právě teď.

  Diogo Feio (PPE). – (PT) Pane předsedající, rozprava o strategii Evropa 2020 s sebou přirozeně nese přijetí lepší koordinace různých vnitrostátních politik, více Evropy a přijetí strukturálních reforem, jejichž cílem je zajistit růst našeho hospodářství. Abychom se však dostali až do roku 2020, musíme nejdříve projít rokem 2010, a v tomto směru bych rád upozornil na nutnost rovnováhy mezi politikami pro konsolidaci rozpočtů a potřebou vyhnout se opětovnému návratu do hospodářské recese.

Jsem občanem Portugalska a právě v této chvíli je předkládán návrh na zvýšení daní. Cesta, kterou by si členské státy měly zvolit, je cesta výrazného snižování veřejných výdajů, tvorby konkurenceschopných daňových systémů a tvorby strukturálních reforem, tak abychom mohli dosáhnout potřebného růstu.

Kromě dlouhodobého a střednědobého horizontu nesmíme zapomínat i na horizont krátkodobý a již teď začít podporovat kreativní firmy. Musíme se zavázat k podpoře univerzit a oblasti výzkumu a vývoje, což je nyní zcela zřejmé. Abychom dosáhli roku 2020, musíme nejdříve úspěšně projít rokem 2010.

Zapomeňme však nyní na tyto obavy. Je jasné, že potřebujeme Pakt stability, ovšem nezapomínejme také na Pakt růstu, a klíčové slovo pro naše hospodářství v blízké budoucnosti je růst.

  Veronica Lope Fontagné (PPE). – (ES) Pane předsedající, pane komisaři, budoucí strategie 2020 musí dát Evropské unii možnost k napravení chyb, které byly objeveny v Lisabonské strategii, pokud skutečně chceme vytvořit konkurenceschopný hospodářský prostor, který je ekonomicky, sociálně a územně soudržný.

I přesto, že jsou požadavky nyní přežité Lisabonské smlouvy stále platné, ráda bych upozornila na skutečnost, že jedním z důvodů, proč ztratila na síle, byla její příliš složitá struktura, zejména nejasná definice odpovědností a úkolů určených pro Evropskou unii a další úrovně správy, zejména na regionální a místní úrovni.

Regiony a místní úřady se musí účastnit tvorby a zavádění politik, pokud chceme, aby byla strategie 2020 ve střednědobém horizontu úspěšná.

Naše regiony a města jsou hlavními činiteli v rozvoji a uskutečňování velkého množství veřejných investic EU v oblasti růstu a zaměstnanosti.

Rozdělování prostředků regionální politiky se tak stává hlavním bodem při plnění evropských cílů, které si stanovujeme. Ráda bych zmínila, že prostředky investované v letech 2000 – 2006 pomocí Evropského fondu pro regionální rozvoj umožnily v Evropské unii vytvořit 1 400 000 pracovních míst a vystavět přes 2 000 km dálnic.

Na závěr bych ráda znovu připomněla, jak důležitá je evropská regionální politika pro strategické cíle, jako je růst a zaměstnanost. Ekonomická, sociální a územní soudržnost představují hlavní cíl zaručený ve smlouvách.

  Joachim Zeller (PPE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, rád bych pozdravil hosty v našem Parlamentu, kteří sledují tuto rozpravu o jednom z hlavních témat Evropské unie pro následujících deset let pozorněji a ve větším počtu než mnoho z našich poslanců.

Vedeme tuto rozpravu příliš technokraticky. Vyrůstal jsem v zemi, kde se společnost řídila plány na období několika let. Tato země, Německá demokratická republika, již neexistuje. Proto zůstávám poněkud skeptický vůči programům, které míchají dohromady strategické kroky, požadované cíle a kvóty plánovaného hospodářství, které trvají dlouhá období a které pak ale všechny úkoly přesunou na další období. Bez ohledu na to, jaká rozhodnutí za Evropskou unii v rámci strategie Evropa 2020 učiníme, budou to členské státy, vlády a parlamenty a regionální a místní orgány, které je budou muset provádět. Znepokojení ohledně takových postupů lze snadno předvídat.

Takto shora řízená Evropa nemůže fungovat. Spojená Evropa může fungovat pouze tehdy, pokud ji budeme budovat společně s vnitrostátními a regionálními orgány a s občany. Komise se odklonila od Lisabonské smlouvy příliš brzy, aniž by provedla podrobný rozbor toho, proč nebylo dosaženo jejích cílů. Není proto zřejmě náhoda, že v Parlamentu dnes byly do jednoho pytle hozeny zprávy a otázky pod názvem Evropa 2020, přestože si každá z nich zaslouží vlastní diskuzi. Týkají se nejméně dvou bodů, ve kterých byla evropská politika dosud úspěšná: vytvoření vnitřního trhu a soudržnost a strukturální politiky. Strategie Evropa 2020 však naznačuje, že politika soudržnosti bude mít při dosahování těchto cílů pouze podpůrnou roli. To nyní představuje rozpor. V Evropské unii nepotřebujeme další plánované hospodářství, předchozí modely v tomto směru selhaly.

Dříve, než členské státy seznámíme s plánovanými ekonomickými pravidly, o kterých dnes nikdo neví, jakým způsobem je budeme provádět, a majíce na paměti nejistotu a neklid na ekonomických a finančních trzích nyní a před několika lety a jejich dopad na pracovní místa a sociální situaci v členských státech, to, co potřebujeme, je podrobná diskuse o tom, kde Evropská unie dosáhla úspěchu, kde můžeme dosáhnout společných cílů, například, v rámci smlouvy s regiony EU, a jak můžeme prohloubit význam celého společenství, aniž bychom narušili princip subsidiarity.

Tato rozprava by v takovém případě vyústila a také vyústí v celkovou strategii. Tato rozprava však – jak jsme se dnes přesvědčili – právě začala a my v Evropské unii bychom měli být těmi, kdo ji vedou.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PANÍ Diana WALLIS
Místopředsedkyně

  Csaba Sógor (PPE). – (HU) Pane komisaři, domnívám se, že hlavní zásadou každého plánu či strategie evropského rozvoje musí být budování Evropy, která bude jednat jako skutečně jednotný region ve prospěch evropských občanů. O hospodářských a sociálních rozměrech strategie Evropa 2020 již bylo řečeno hodně. Dnešní Evropská unie však představuje mnohem více. Evropská unie není pouhým společenstvím zájmů, ale především společenstvím hodnot, což jí dává její hospodářskou sílu a politický vliv. Pokud skutečně chceme do konce tohoto desetiletí vytvořit úspěšnější a konkurenceschopnější Evropu, musíme věnovat velkou pozornost tomu, abychom našim společným hodnotám zajistili odpovídající respekt, jejich posilování a uplatňování. Musíme se také zaměřit na užší harmonizaci vzdělávacích politik členských států, zmenšení regionálních nerovností a pokračování procesu rozšíření, stejně jako na ochranu základních práv a práv národnostních menšin, abychom zmínili jen několik politik, které se opírají o evropské hodnoty. Hospodářský růst a zlepšování životních podmínek občanů jsou nemyslitelné bez politik opírajících se o tyto hodnoty.

  Frédéric Daerden (S&D). – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, strategie 2020 je komplexní a zabývá se řadou otázek, jak ukázala rozprava z dnešního odpoledne. Chtěl bych zdůraznit dva konkrétní aspekty.

Zaprvé, s ohledem na sociální rozměr této strategie plně podporuji paní Berèsovou v jejím dotazu, se kterým se obrátila na Komisi, zejména co se týká nastavení kvantifikovaných cílů na snižování chudoby v této strategii, což je pro mě bezpodmínečně nutné. Také zásada jednotné minimální mzdy v EU, která by tyto cíle naplňovala, je dle mého názoru zřejmou potřebou a musí být uplatňována v praxi.

Zadruhé, spojitost mezi evropským rozpočtem a touto strategií. Rada ani Komise dosud neuvedly, zda zamýšlí přezkoumat náš víceletý finanční rámec pro současné období, přestože se ukázalo, že tento rámec má své nedostatky. Nicméně pokud jej nepřizpůsobíme novým úkolům plynoucím z této strategie, vystavujeme se kolektivně velkému riziku. Rozpočet Evropské unie, který je příliš omezený, ani státní veřejné rozpočty nebudou schopny nastartovat investice potřebné pro podporu různých stěžejních iniciativ ve strategii 2020.

  Andrew Henry William Brons (NI). – Vážená paní předsedající, na stránce 7 dokumentu Evropa 2020 je uvedeno: „Evropa má řadu silných stránek: můžeme počítat s nadáním a tvořivostí našich občanů“. Není tím samozřejmě myšleno, že by ostatní lidé byli méně nadaní či tvořiví – bylo by to velmi nepřátelské a zcela jistě nespravedlivé – nicméně jistě je tím evropské populaci vyjádřeno zvláštní ocenění.

Na jiném místě se píše, že Evropa má stárnoucí populaci. To samozřejmě souvisí zejména se zprudka klesající porodností, i když se to v tomto dokumentu přímo neuvádí. Možná by členské státy měly v míře, v jaké státy mohou, podpořit zvýšení porodnosti. To by jistě upravilo populační rovnováhu. Navíc by vyšší porodnost mohla dokonce vést k alespoň dílčímu nárůstu počtu nadaných a tvořivých lidí, kteří jsou pro hospodářský a kulturní rozvoj tak nezbytní. Skutečně doufám, že nijak nepoškozuji dokument Komise, když jeho části podkládám odůvodněným argumentem, nepřesáhl jsem však svůj časový limit!

  Czesław Adam Siekierski (PPE). – (PL) Strategie Evropa 2020 nemůže dosáhnout všeho, o čemž zde dnes hovoříme. Za méně než 1 % HDP není možné udělat tak mnoho, jelikož to je hodnota rozpočtu Evropské unie. Ukažme si, co můžeme udělat, pokud vytvoříme odpovídající a moderní právní rámec, a představme účely, k nimž budou přiděleny finanční prostředky z evropského rozpočtu.

Řekněme si jasně: naše očekávání od strategie Evropa 2020 nejsou dostatečně realistická, musí se učinit příliš mnoho věcí a musí být vzbuzeno příliš mnoho naděje, přičemž úloha členských států nebyla definována. Nárůst zaměstnanosti, snížení chudoby, vzdělávání a především hospodářský růst jsou velké úkoly a hlavní priority, které by se měly uskutečňovat v současné situaci, kdy se nacházíme v krizi a měli bychom přijmout opatření pro znovuoživení hospodářství – protože to je problém číslo jedna strategie Evropa 2020: oživit dnešní hospodářství.

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D). – (RO) Politika soudržnosti Evropské unie napomohla a stále napomáhá vytvářet součinnost politik zabývajících se výzkumem a inovacemi. Začala se rovněž věnovat úloze územní soudržnosti.

Domnívám se, že regiony by se měly zaměřit na chytré a ekologické technologie a definovat pro sebe soubor inovačních priorit opírajících se o cíle Evropské unie a jejich potřeby a směřovat zdroje Společenství k těmto prioritám. Musí zároveň podporovat úspěšné modely jako součást trojúhelníku znalostí a vztahů mezi podniky, výzkumnými centry, univerzitami a veřejnými orgány, zejména ty, které vznikly prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru.

Domnívám se rovněž, že výměnu znalostí v rámci regionálních skupin mohou stejně tak usnadňovat strukturální fondy, jelikož evropské politiky se shodně zaměřují na trvale udržitelný rozvoj a na regionální úrovni nabízejí konkrétní výsledky. Všechny tyto prvky tvoří pevné pouto pro dosahování územní soudržnosti v rámci Evropské unie.

  Iosif Matula (PPE). – (RO) Chtěl bych poblahopřát dnešním zpravodajům, zejména panu van Nistelrooijovi, za vynikající zprávu, kterou nám přednesli. Výzkum a vývoj nám poskytnou řešení, na která musí být brán zřetel v budoucnu, pokud chceme úspěšně zvládnout hlavní výzvy, jimž čelíme, ať se týkají vážné hospodářské krize nebo dosahování dlouhodobých cílů strategie 2020. K podnětu, který nabízí politika soudržnosti, jejímž cílem je podpora inovací a podnikání a rozvoj znalostní ekonomiky, výzkumu a vývoje, se musí přistupovat ze dvou směrů.

Na základě přístupu shora dolů budou výzkum a inovace hlavními oblastmi pro hledání řešení zaměřených na překonávání problémů, kterým čelíme, a pro posílení hospodářského růstu a trvale udržitelného rozvoje. Pro inovace je velmi důležité vyjít ven z laboratoří a výzkumných středisek a vyhoupnout se na úroveň, která co možná nejlepším způsobem odpovídá potřebám evropských občanů. Musíme podporovat místní a regionální ekonomiky, aby došlo ke zlepšení jejich schopnosti inovovat a přijímat nejúčinnější řešení jako součásti přístupu zdola nahoru a přitom využívat právě regionální a místní potenciál.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D). – (RO) Evropská unie v současné době čelí hospodářské, finanční a sociální krizi. Politika deindustrializace, ke které dochází v posledních letech, vedla ke ztrátě milionů pracovních míst, přesunutí evropského průmyslu do třetích zemí a k 10% míře nezaměstnanosti, která u mladých lidí dosahuje dokonce 20 %, čímž dochází k ohrožení konkurenceschopnosti Evropské unie.

Dle mého názoru musí Evropská unie učinit obrovské investice do dopravní a energetické infrastruktury, zemědělství, zdravotnictví, vzdělávání a výzkumu, avšak především do udržitelného hospodářského růstu. Rozvoj průmyslové výroby a navazující vytváření pracovních míst v Evropské unii vyžaduje investice do modernizace evropských společností, aby tento rozvoj mohl vést k ekologičtější výrobě. V následujících deseti letech musí být naší hlavní prioritou energetická účinnost.

Navíc dochází ke stárnutí evropské populace a poklesu porodnosti, zatímco vysoká míra nezaměstnanosti negativně ovlivňuje udržitelnost penzijních systémů. Domnívám se, že nadešel čas, aby Evropská unie začala bránit své základní principy a jmění, přičemž největším jměním, které Evropská unie má, je jejích 500 milionů občanů.

  Angelika Werthmann (NI). – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, hovoříme zde o strategii Evropa 2020 a jejích klíčových prioritách. Měli bychom si vzít ponaučení z řecké krize: namísto pouhého reagování musíme jednat.

Koordinovaná a kontrolovaná rozpočtová politika a dohled nad finančními trhy a jejich regulace jsou nezbytné. V zájmu našich občanů musíme věnovat pozornost investicím do růstu a zaměstnanosti, abychom snížili nezaměstnanost a vytvořili a chránili pracovní místa. To rovněž znamená posílení odvětví vzdělávání a investice do vzdělávání, výzkumu a inovací jako základních kamenů udržitelného sociálně tržního hospodářství a takového udržitelného hospodářství, které více zohledňuje životní prostředí.

  Anna Záborská (PPE). – (SK) Strategie 2020 a Lisabonská strategie mají něco společného: přesvědčení, že ekonomiku je třeba řídit. Růst nebo krize, recept Komise je bohužel stále stejný. Strategie 2020 uvádí, že snadná dostupnost úvěrů a přemýšlení v krátkodobém horizontu měly za následek chování, které vedlo k nepodloženému růstu a velké nerovnoměrnosti.

Dále se můžete v textu strategie dočíst, že Komise bude usilovat také o zlepšení přístupu ke kapitálu a usnadnění přístupu malých a středních podniků k financování. Opět uměle zvýšená dostupnost úvěrů, která opět povede ke spekulacím a nepodloženému růstu.

V roce 1991 vyhlásil tehdejší malajský premiér projekt Vize 2020, v malajštině Vavasan 2020. Podle něj se Malajsie měla do roku 2020 vyrovnat Velké Británii, Francii, Německu nebo Japonsku. Dámy a pánové, plánované hospodářství nefunguje, mohou to potvrdit všichni kolegové z nových členských států, včetně pana komisaře.

  László Andor, člen Komise. – Vážená paní předsedající, tato dnešní rozprava týkající se strategie Evropa 2020 byla pro nás, pro Komisi, mimořádně zajímavá a užitečná, stejně jako rozprava z dnešního dopoledne o ekonomické správě. Chtěl bych vám poděkovat za tuto příležitost a za všechny vzkazy zaslané k této strategii. Jménem Evropské komise jsem obzvláště vděčný panu van Nistejrooiji, panu Grechovi, panu Cortés Lastrovi a panu Hoang Ngocovi za jejich zprávy.

Jsem připraven pokračovat v diskusi o různých detailech týkajících se strategie Evropa 2020. Nicméně dovolte mi, abych nyní zaměřil své odpovědi na některé klíčové aspekty diskuse a učinil několik shrnujících poznámek.

Nejprve bych chtěl ještě jednou zdůraznit význam velkého zapojení Evropského parlamentu do různých aktuálních kroků spojených se strategií Evropa 2020: nejprve stanovisko Evropského parlamentu k integrovaným hlavním směrům; zadruhé, v pozdější fázi úloha Evropského parlamentu jako spolutvůrce různých návrhů vytvářených podle stěžejních iniciativ; a zatřetí, nesmím opomenout příští víceletý finanční rámec, který má zajistit, aby budoucí rozpočty EU lépe odrážely priority stanovené pro Evropskou unii strategií Evropa 2020.

Dovolte mi, abych také objasnil cíle zmíněné strategie. Její cíl je dvojí. V první řadě je hlavním pilířem reakce Evropské unie na současnou krizi. Je základním nástrojem pro posilování koordinace hospodářské politiky uvnitř 27 zemí Evropské unie a samozřejmě v rámci eurozóny. Avšak vedle tohoto krátkodobého cíle nová strategie spočívá v tom, že Evropě poskytne strategii – ve skutečnosti akční program, jak zdůraznil Michel Barnier ve svém úvodním prohlášení – která umožní Evropské unii vymanit se z hospodářské krize znovunastolením hospodářského růstu a zajistit, aby se tento růst odrazil v nárůstu počtu pracovních míst a jejich lepší kvalitě.

Musíme se však zaměřit na vytváření jiného druhu pracovních pozic, než tomu bylo v minulosti – udržitelnějších, a to nejen z ekologického pohledu, ale také co se týče ekonomické, sociální a finanční udržitelnosti. To znamená obnovit konkurenceschopnou Evropskou unii schopnou zajistit udržitelnost svého jedinečného sociálního modelu – konkurenceschopné Evropské unie, celosvětového lídra v oblasti řešení změn klimatu, Evropské unie, která investuje více do svých občanů prostřednictvím jejich většího a lepšího vzdělávání, a konečně Evropské unie, která potíráním chudoby posiluje sociální soudržnost.

Samozřejmě, jak bylo nastíněno v závěrech Komise během rozpravy dnes dopoledne, návrat k silnému růstu je možný pouze tehdy, pokud zajistíme, aby v následujících letech členské státy podnikly nezbytnou fiskální konsolidaci, zohlednily přitom svou individuální výchozí pozici, nepodcenily křehkou obnovu a při zvažování výdajové stránky vždy zvážily také stránku příjmovou. To vše jsou velmi důležité prvky.

Chtěl bych ještě jednou zdůraznit význam a složitost fiskálních problémů, které máme na pořadu jednání, také bych vás však chtěl upozornit na skutečnost, že tato finanční a hospodářská krize je mnohem složitější a nespočívá pouze v rozpočtových deficitech, jak o nich zde dnes hovoříme. Na počátku krize naleznete základní selhání finančního sektoru, které začalo v bankovním sektoru, a jehož náprava je rovněž důležitá, pokud chceme začít s udržitelným zotavením se z této situace. Musíme se rovněž zabývat ostatními příčinami současné recese – jako je chybějící průmyslová politika a do určité míry nedosažení úplného úspěchu našich předchozích strategií – abychom dosáhli růstu znalostní ekonomiky a rozšířili tento růst do všech regionů, všech koutů Evropské unie.

Proto musíme posílit naše snahy v oblasti ekonomické správy, posílit naše snahy o regulaci finančního sektoru a také dosáhnout lepší hospodářské, sociální a územní soudržnosti.

Celkem vzato jsem pevně přesvědčen, že pro Evropu neexistuje jiná alternativa než spustit tuto strategii, a to velmi rychle. Pokud Evropa neobnoví svou růstovou křivku, dojde k jejímu hospodářskému poklesu, a tudíž i poklesu politickému. Zatímco projednáváme tuto strategii, většina našich obchodních partnerů nejenže již zavedla desetileté strategie dlouhodobého sociálně ekonomického rozvoje, ale již je uplatňuje.

Pokud však existuje jedna lekce, na jejímž základě bychom se měli ponaučit ze současné hospodářské krize a její předchůdkyně, Lisabonské strategie – a já souhlasím s panem Kellym, že Lisabonská strategie je často vystavována příliš tvrdé kritice – je to skutečnost, že předávání reforem je klíčové pro dosahování úspěchu. Je proto naléhavě zapotřebí zahájit Evropu 2020 na červnovém zasedání Evropské rady a zajistit, aby jak Evropská unie, tak členské státy začaly s jejím uplatňováním bezprostředně po tomto zasedání.

Chtěl bych zde také poděkovat španělskému předsednictví za úsilí, které vyvinulo při sbližování členských států, a za podporu této strategie v posledních měsících a bezpochyby i v nadcházejících týdnech. Vzhledem k současné hospodářské situaci a krizi, kterou nyní procházíme, již nesmí dojít k žádnému prodlení. Dlužíme občanům řešení pro vybřednutí ze současné krize a zlepšení koordinace hospodářských politik a zároveň přípravu na návrat k výraznému, trvalému a celkovému hospodářskému růstu. Když budeme společně jednat koordinovaně, budeme mít potřebnou váhu, abychom byli úspěšní také na celosvětové úrovni. Komise počítá s podporou Parlamentu při zajišťování rychlého a úspěšného zahájení strategie Evropa 2020.

  Lambert van Nistelrooij, zpravodaj. – (NL) Na základě této rozpravy bych chtěl vyjádřit své díky vaší podpoře mé zprávy. Chci učinit několik dalších poznámek, vyzdvihnout několik bodů týkajících se sociální a ekonomické správy v krátkodobém horizontu. Finanční stránka upoutala dostatečnou pozornost a stala se hlavní prioritou. Dnes odpoledne jsme rovněž projednali střednědobé záležitosti a učinili k nim několik poznámek.

Do usnesení Parlamentu zahrneme vše, o čem budeme v této komoře jednat do červnového summitu.

Chci učinit dvě další poznámky: jedna se týká správy a řízení. Padl zde dotaz, čí tato strategie ve skutečnosti je. Jedním z lisabonských nedostatků bylo, že decentralizované strany – místní samosprávy, regiony, naši partneři – nebyly dostatečným způsobem zapojeny do procesu. Proto navrhuji uzavření územního paktu s regiony, městy a obcemi k dohodě mezi členskými státy a Komisí v Radě. V opačném případě se to zopakuje a my budeme hovořit o regionech, našich partnerech, spíše než abychom hovořili s nimi.

Pokud se tentokrát tyto záležitosti nedostanou k občanům, vím s jistotou jednu věc, totiž že na jedné straně můžeme strojit velké vlajkové lodě, avšak brzy z nich mohou zůstat jen vlajky ve větru. Účast na Lisabonské strategii a strategii Evropa 2020 by měla být více přitažlivá. Je to skutečně možné, jestliže řekneme, když dojde na poskytování dotací, poskytování podpory, že ti, kdo se vystavují riziku a také poskytují finanční prostředky, se mohou podílet. Celá ta věc nepůsobí příliš lákavě. Proto vyzývám Komisi, aby uzavřela územní pakt s regiony, městy a obcemi.

Závěrem, integrovaná politika, zejména napříč sektory, je klíčová; fragmentace všech druhů nových finančních struktur k ničemu nevede a nepomůže nám uskutečnit tuto agendu. Moje zpráva se týká součinnosti mezi výzkumem, vývojem, inovacemi, výrobou a zaměstnaností v Evropě. Musíme bojovat proti fragmentaci, a proto naléhám na pana komisaře Andora, aby nezasahoval regulacemi do Evropského sociálního fondu a nerozděloval jej, jak to občas zde ve sněmovně navrhoval.

  Louis Grech, zpravodaj. – (MT) V tom krátkém čase, který mám k dispozici, bych chtěl reagovat na připomínky některých kolegů a kolegyň z Parlamentu k mé zprávě.

Souhlasím s Malcolmem Harbourem v tom, že se zdá, že chybí ochota považovat jednotný trh za základní nástroj strategie 2020 – která dosud není řádně definována a rozvinuta. Je to opravdu ostudné, když zvážíme, že jednotný trh, který zahrnuje širší a komplexnější perspektivu, může patřit mezi hlavní – ne-li nejdůležitější – iniciativy, které v rámci strategie Evropské unie poskytují evropským občanům lepší kvalitu života.

Evelyne Gebhardtová má rovněž pravdu, když říká, že v dnešní době je zřejmé, že jednotný trh v rámci strategie 2020 potřebuje nový impuls, který vyžaduje silnější schopnost vedení na straně všech institucí Evropské unie, zejména ze strany Komise, aby jednotný trh mohl u našich občanů opět znovu nalézt důvěru a víru.

Závěrem, vážená paní předsedající, musíme zajistit, aby se nová agenda 2020 nestala přehnaně ambiciózní a přetíženou, jelikož by se tím stala agendou plnou priorit, z nichž žádná by nebyla uplatňována, jak se stalo v minulém případě.

  Liem Hoang Ngoc, zpravodaj. – (FR) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, v posledních týdnech došlo k prolomení dvou tabu. Zaprvé, Evropská centrální banka může nyní zpeněžit největší dluhy. Zadruhé, výdaje Evropské unie mohou být nyní financovány formou půjček a to zejména, když budou vytvořeny stabilizační a podpůrné fondy.

Přetrvává třetí tabu, které bohužel nebylo prolomeno, a tím je Pakt růstu a stability; někteří poslanci této sněmovny dogmaticky požadují, aby byl posílen. Komisaři, my socialisté, podporujeme federalismus. Podporujeme koordinaci rozpočtových politik. Nicméně, pokud by tato koordinace rozpočtových politik měla znamenat potlačování vnitrostátních parlamentů, kdy by jejich občanům byla nasazena hladovějící dieta, obávám se, že by tato myšlenka Evropské unie dovedla hladovění ke smrti. To je skutečná hrozba, které v dané chvíli všichni čelíme.

Vážené paní komisařky, vážení páni komisaři, úsporné plány v Řecku, Španělsku, Portugalsku a Francii nemají šanci na úspěch. Žádám vás, abyste to uznali.

  Ricardo Cortés Lastra, zpravodaj. – (ES) Vážená paní předsedající, chtěl bych poděkovat všem svým kolegyním a kolegům v Parlamentu za jejich příspěvky a atmosféru konstruktivní kritiky, která v průběhu této důležité rozpravy převažovala.

Tato zpráva o přínosu politiky soudržnosti cílům Lisabonské strategie a strategie Evropa 2020 představuje jeden z klíčových přínosů Evropského parlamentu k budoucí strategii Evropa 2020 (pro růst a zaměstnanost), jednu z priorit španělského předsednictví.

Zpráva zdůrazňuje vytváření pracovních příležitostí, podporu trvale udržitelného hospodářství, vzdělávání a odborné přípravy s cílem podporovat rozvoj, zaměstnanost a konkurenceschopnost, stejně jako klíčovou roli investic do výzkumu a vývoje s ohledem na potřebu přijmout zvláštní opatření pro oblasti s přírodním znevýhodněním.

Nebude nicméně možné uplatňovat strategii Evropa 2020 úspěšným způsobem, pokud se na ní nebudou podílet a nebudou ji plně schvalovat regionální a místní orgány, stejně jako orgány občanské společnosti.

Regiony nejenže se podílejí na spolufinancování projektů, jsou také schopny lépe posuzovat potřeby občanů a malých a středních podniků vzhledem k jejich blízkosti, stejně jako pozici, kterou jim dává vytváření přímých vazeb s univerzitami a inovačními centry, čímž podporují znalostní trojúhelník.

V těchto souvislostech není politika soudržnosti pouhým zdrojem stabilních přídělů finančních prostředků, ale představuje rovněž silný nástroj hospodářského rozvoje všech evropských regionů.

Její cíle spočívající v eliminování stávajících nerovností mezi regiony a zavádění hospodářské, sociální a územní soudržnosti spolu s jejími základními principy jednotného zaměření, víceúrovňové správy a skutečné spolupráce jsou základními prvky úspěchu strategie Evropa 2020.

  Předsedající. – Bod jednání je uzavřen.

Hlasování se bude konat zítra (čtvrtek 20. května 2010).

Písemná prohlášení (pravidlo 149)

  Cristian Silviu Buşoi (ALDE), písemně. – (RO) Zásady strategie Evropa 2020 jsou klíčové pro posilování hospodářské konkurenceschopnosti Evropy. Strukturální reformy jsou zásadní pro ukončení krize, v níž se nacházíme. Dosud uplatňovaná řešení pro vybřednutí z krize se nezaměřovala na příčiny, které nás do této situace dostaly. Příčiny krize mohou být eliminovány pouze prostřednictvím strukturálních reforem. Musíme zaměřit více pozornosti na inovační schopnost našich ekonomik, protože tam bude v následujícím období spočívat klíč ke konkurenceschopnosti Evropské unie. Musíme přijmout koordinovaný přístup pro používání finančních prostředků určených pro inovaci a regionální rozvoj. Inovace musí být součástí regionálního rozvoje. Inovace byly cílem Lisabonské strategie, ale bohužel zůstaly pouze zásadou na papíře. Došlo k velkým odchylkám v pokroku jednotlivých členských států a celkového cíle nebylo dosaženo. Proto naléhám na všechny členské státy, aby prokázaly zodpovědnost a dostály závazkům, které přijaly. Komise by také měla hrát aktivnější úlohu při koordinaci provádění této strategie, aby tak zabránila obrovskému selhání, k jakému došlo v případě Lisabonské strategie.

  Alain Cadec (PPE), písemně. – (FR) Strategie Evropa 2020 navržená Evropskou komisí pro stimulaci růstu a zaměstnanosti v Evropské unii zdůrazňuje výzkum a inovace. Různé nástroje již poskytují velkou míru podpory projektům vypracovaným na těchto polích: strukturální fondy, Sedmý rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj a Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace. Tyto různé programy poskytují finanční prostředky až do výše 86 miliard EUR pro období let 2007-2013. Strategie Evropa 2020 také zdůrazňuje vzájemnou závislost různých evropských politik. Co se týká její účinnosti, je důležité vytvořit součinnosti mezi různými nástroji. Z tohoto důvodu jsem rád, že zpravodaj považuje za důležitou úlohu, kterou silná, řádně financovaná regionální politika může hrát při plnění cílů strategie Evropa 2020. Souhlasím také se zpravodajem, že případní příjemci si nejsou vždy vědomi možností, které existují pro vytváření součinností v oblasti financování. Považuji proto za klíčové, aby došlo ke zlepšení komunikace, například na modelu praktického průvodce financování příležitostí pro výzkum a vývoj ze strany Evropské unie.

  Elżbieta Katarzyna Łukacijewska (PPE), písemně. – (PL) V souvislosti s diskusemi o účinném využívání všech finančních prostředků určených Evropskou unií na výzkum a inovace musíme zmínit problém odpovídající podpory inovačním řešením, ke kterému dochází v jednotlivých členských státech.

Často se stává, že v důsledku slabého toku informací jsou investice směřovány do výzkumných projektů, které již byly vypracovány vědeckými pracovníky jednoho ze členských států. To je plýtvání finančními prostředky Evropské unie, které si v době hospodářské krize nemůžeme dovolit. Je zapotřebí klást větší důraz na zlepšování komunikace a podporu nákupu již existujících nových technologií ze strany Evropské unie, což rovněž umožní další finanční podporu pro inovační podniky.

Je rovněž důležité financovat „soft“ projekty, jako je odborná příprava a šíření znalostí o významu inovací pro hospodářský růst, lepší informovanost místních subjektů o dostupných programech a také flexibilita při stanovování podmínek pro poskytování podpory, aby země, které mají v současné době nízkou úroveň inovace, mohly rozvojem tohoto sektoru přispívat k vytváření konkurenční výhody Evropské unie v celosvětovém měřítku.

Je také důležité vytvořit pobídky pro investice do místních výzkumných center. Malé a střední podniky si je nemohou dovolit, zatímco velké mezinárodní firmy je nechtějí využívat, což prohlubuje nerovnoměrnosti v úrovni inovace mezi členskými státy Evropské unie.