Doslovný záznam ze zasedání

Čtvrtek, 20. května 2010 - Štrasburk

8. Vysvětlení hlasování

Ústní vysvětlení hlasování

Zpráva: Louis Grech (A7-0132/2010)

  Peter Jahr (PPE). – (DE) Pane předsedající, velice mě těší, že jsou ve zprávě o vytvoření jednotného trhu pro spotřebitele a občany zmíněny malé a střední podniky. Odstavec 46 správně uvádí, že přístup k financím je jejich nejzávažnějším problémem; je tomu tak, je stále jednodušší zajistit miliony eur pro zajišťovací fond než získat půjčku ve výši 100 000 EUR pro malý podnik.

V této souvislosti bych byl rád, kdyby zpráva nepopisovala pouze to, k čemu by mělo v ideálním případě dojít, ale aby rovněž po Komisi požadovala přijetí konkrétních opatření.

Zpráva: Pál Schmitt (A7-0108/2010)

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Podle mého názoru přispěje užší dialog mezi univerzitami a podniky k hospodářskému růstu. Znepokojuje mě zvyšující se počet nezaměstnaných mezi mladými lidmi. Nejistá pracovní situace, které čelí mladí lidé, je často odrazuje od založení rodiny nebo je nutí založení rodiny příliš oddalovat a to má vzhledem k demografické proměně Evropy v konečném důsledku negativní vliv na hospodářskou a sociální oblast.

Dialog by proto měl zahrnovat opatření na podporu vstupu mladých lidí na trh práce a umožnění úplného rozvoje jejich potenciálu. K dalším tématům by mělo patřit využití vzdělávání jako prostředku boje proti chudobě, nerovnosti a sociálnímu vyloučení, přičemž by měla být věnována zvláštní pozornost lidem se zdravotním postižením. Z uvedených důvodů podporuji navrhovanou zprávu.

Zpráva: Rebecca Harms (A7-0142/2010)

  Seán Kelly (PPE). – (GA) Pane předsedající, hlasoval jsem ve prospěch této zprávy a bylo správné takto hlasovat.

Co se však týče jaderné energie obecně, rád bych řekl, že mnozí občané jsou ve vztahu k této otázce rozpačití, a v mojí zemi jsou téměř všichni proti jaderné energii kvůli hrozným katastrofám, které se udály v Sellafieldu a v Černobylu. Doporučuji tedy, aby Komise přešetřila výhody a nevýhody jaderné energie a aby byl zveřejněn dokument, který dá občanům možnost rozhodnout se na základě pravdy spíše než na základě emocí.

Na závěr bych chtěl poblahopřát vám, pane předsedající, k vynikající práci, kterou jste první den ve své funkci odvedl.

  Sergej Kozlík (ALDE). – (SK) Evropské společenství poskytuje finanční pomoc Litvě, Slovensku a Bulharsku na podporu jejich úsilí o plnění povinností souvisejících s vyřazením první generace jaderných reaktorů z provozu. Finanční pomoc určená na vyřazení reaktorů z provozu, která byla Bulharsku poskytována do roku 2009, byla určená zejména na přípravné práce. Cílem návrhu na pokračování je poskytovat Bulharsku pomoc tak, aby tato země mohla provádět a zajistit bezpečnost a údržbu …

(Řečník byl přerušen)

Pane Kozlíku, ve svém prohlášení nemůžete měnit téma.

Zpráva: Liem Hoang Ngoc (A7-0147/2010)

  Peter van Dalen (ECR). – (NL) Pane předsedající, několik pozměňovacích návrhů, které zpravodaj předložil, je přímo ohromujících. Zpravodaj navrhl vypuštění všech částí textu o zdravých veřejných financích, porušováních Paktu o stabilitě a růstu, která musí být ukončena, a o důležitosti jeho přísného prosazování – a 250 poslanců ho v tom skutečně podpořilo. To je ohromující!

Cílem zpravodaje a dalších 250 poslanců je zničit naše hospodářství. Jak je možné, že zde stále máme 250 poslanců, kteří odmítají utrácet pouze na základě toho, jaké máme možnosti? Dvě stě padesát poslanců Evropského parlamentu, kteří nepochopili, že země hojnosti neexistuje! Všechny členské státy budou muset hodně trpět a vyvinout velké úsilí, aby splatily své dluhy, uvedly svoji finanční situaci do pořádku a vydaly se jiným směrem.

Je to samozřejmě pro voliče tvrdá a nepříjemná zpráva. Avšak pokud selžeme, celá Evropa se ocitne v úpadku! Cesta, kterou navrhl zpravodaj, je receptem, jak v krátkodobém horizontu zničit udržitelnost veřejných financí. Pozměňovací návrhy naštěstí nebyly přijaty.

  Vicky Ford (ECR). – Pane předsedající, vítám tuto zprávu o veřejných financích. Je obrovským zlepšením prvního návrhu.

Vysoké úrovně míry zadlužení a schodku jsou pro Spojené království a mnoho členských států závažnou obavou. Musíme si odvyknout od daňových stimulů a kvantitativního uvolňování; tato dvě opatření by neměla být přijímaným standardem. Nyní je nutné zaměřit se na překonání našich vysokých měr nezaměstnanosti a snížit daňové zatížení zaměstnanců a malých a středních podniků. Zdroje jsou omezené a souhlasíme s tím, že jsou-li k dispozici finanční prostředky, měly by být použity na posílení růstu investic, např. v oblasti výzkumu a vývoje a ekologičtějších, inteligentnějších inovací. A konečně, nemůžeme zastírat to, že obyvatelstvo stále více stárne. Důchodové systémy musí být transparentní a musíme je zohledňovat, když se zabýváme veřejným dluhem.

Ve zprávě je několik témat, u nichž jsem byla ostražitá. Například k migraci je nutné přistupovat citlivě. Může zaplnit některé mezery na trhu práce, ale je nutné ji kontrolovat a zohledňovat místní faktory. Ano, souhlasím, že evropské problémy vyžadují evropská řešení, ale musíme přihlížet ke globálnímu hospodářství a také musíme respektovat základní pravomoci našich národních vlád.

  Philip Claeys (NI). – (NL) Hlasoval jsem proti zprávě poslance Hoanga Ngoce, a to zejména kvůli nenucenosti, s jakou vyzývá k ještě masovějšímu přistěhovalectví do Evropy.

Jak moc se vlastně Evropský parlament odtrhnul od reálného světa? Naše města již sténají pod tíhou problémů způsobených masovým nekontrolovaným přistěhovalectvím. Nastal čas, abychom na evropské úrovni provedli analýzu nákladů a přínosů týkající se přistěhovalectví cizinců ze zemí mimo Evropskou unii. Vlády několika členských států, které již byly s touto otázkou konfrontovány, odmítly náklady přistěhovalectví spočítat a zdá se, že se domnívají, že by bylo nežádoucí získat o této záležitosti jakékoli poznatky. Jak je to možné?

Musíme vzít v úvahu také problémy, jaké to způsobí třetímu světu, který zažije odliv mozků, kdy budou zásadní síly jejich společnosti odčerpány do Evropy. Jejich problémy se ještě více zhorší a to vyústí v ještě vyšší míru přistěhovalectví.

Zpráva: Vincent Peillon (A7-0133/2010)

  Diane Dodds (NI). – Pane předsedající, hlasovala jsem proti zprávě z vlastního podnětu o Unii pro Středomoří z několika důvodů.

Není pochyb o tom, že stabilní Středomoří je pro širší Evropu velkou výhrou. Avšak v době, kdy je hospodářské klima v celé Evropě riskantní, je naprosto nevhodné, aby Parlament zvažoval výdaje spojené s takovým plánem. Vrcholné schůzky hlav států, silný sekretariát zastupující 40 států a balíčky opatření týkající se sousedství právě v této době nepředstavují střídmou hospodářskou politiku.

Navíc jsem byla proti pozměňovacímu návrhu 5, který vyžadoval, aby nebylo uskutečněno posílení vztahů mezi EU a Izraelem v rámci preferenční hospodářské dohody o přidružení. V rámci křehké rovnováhy, která je vyžadována od Evropy, takové požadavky neposkytnou Izraeli důvěru, že se tento Parlament bude chovat jako čestný prostředník.

  Bernd Posselt (PPE). – (DE) Pane předsedající, na počátku 80. let 20. století, když jsem byl mladým novinářem, jsem navštívil marockého krále Hasana, jehož žádost o přistoupení k EU byla právě zamítnuta. Po této návštěvě jsem napsal článek, který vyzýval k vytvoření Středomořského společenství. Měl jsem tu výsadu pracovat zde pro Otta von Habsburga, který řekl, že Středozemní moře nikdy neoddělovalo Evropu od jejích sousedů, a že je s nimi naopak musí spojovat. Jean-Paul Picaper napsal v biografii o prezidentu Sarkozym, že myšlenka Unie pro Středomoří pochází od Panevropského hnutí.

Proč se o tom zmiňuji? Protože chci objasnit, že to není pouze francouzská posedlost, jak mnoho lidí tvrdí, a není to zbytečné utrácení peněz, jak uvedla poslankyně, jež hovořila přede mnou. Po Východním partnerství je to nejvýznamnější nástroj zahraniční politiky Evropské unie. To je však právě ten důvod, proč musíme zajistit, aby byl tento nástroj vhodně navržen a měl politickou strukturu. Nesmí to být pouze zóna volného obchodu, protože víme, že Středozemní moře, jak řekl Churchill, a tuto poznámku směřuji ke svým britským kolegům, je měkkým podbřiškem Evropy. Musíme zajistit, aby tomu tak v budoucnu nebylo.

Zpráva: Evgeni Kirilov (A7-0123/2010)

  Tunne Kelam (PPE). – Pane předsedající, podpořil jsem původní odstavec 12 této zprávy, který vyjadřoval obavu, že etnické čistky poslouží jako předehra pro uznání loutkových entit Jižní Osetie a Abcházie ze strany Ruska. Navrhoval jsem, abychom vyzvali Rusko, aby bezodkladně splnilo své závazky týkající se příměří a okamžitě zrušilo zákaz vstupu mise EUMM do Jižní Osetie a Abcházie. Domnívám se, že je skutečně netolerovatelné a ponižující, že představitelé EU musí žádat o vstup do těchto schválených entit. V této souvislosti bohužel nemá výzva vůči Rusku, aby respektovalo svrchovanost a celistvost Gruzínské republiky, žádnou autoritu.

Písemná vysvětlení hlasování

Zpráva: Louis Grech (A7-0132/2010)

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Vnitřní trh a euro představují pro Evropskou unii dva ochranné štíty ve finanční, rozpočtové, hospodářské a sociální bouři, kterou 27 členských států v současnosti přečkává. Hlasovala jsem ve prospěch této zprávy, protože potvrzuje klíčovou roli vnitřního trhu a poskytuje dobrý přehled stávajících výzev (rozpočtová koordinace, rozvoj vzdělávání a výzkumu, pomoc malým a středním podnikům, posilování a dostupnost sítě SOLVIT a evropské sítě na podporu podnikání). Je to úvaha a plán, který dokonale doplňuje plán profesora Montiho, který nedávno předložil svoji zprávu nazvanou „Nová strategie pro jednotný trh“ předsedovi Evropské komise José Manuelu Barrosovi.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – Hlasoval jsem ve prospěch této zprávy, která se zabývá stávajícími nedostatky vnitřního trhu. Hospodářská a finanční krize zásadním způsobem poškodily proces integrace jednotného trhu. Je politováníhodné, že jsme svědky nového vzniku hospodářského protekcionismu na vnitrostátních úrovních, který by mohl vést k roztříštění jednotného trhu. Mnoho malých a středních podniků trh opouští, protože jejich přístup k finančním prostředkům byl v době krize vážně omezen. Nemělo by se zapomínat, že malé a střední podniky tvoří zásadní část páteře evropského hospodářství a jsou hlavní hnací silou hospodářského růstu a sociální soudržnosti. Členské státy by měly vyvíjet větší úsilí při uplatňování iniciativy „Small Business Act“ a při odstraňování byrokracie a dalších správních a byrokratických překážek, jimž čelí malé a střední podniky.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Hlasoval jsem proti zprávě, protože prosazuje prvky, které jsou mimořádně nevýhodné pro skutečně realizovatelný růst a pro zájmy pracujících a spotřebitelů v EU obecně. Zpravodaj především nevyvozuje pouze špatné závěry, ale také při formulování svých návrhů vychází ze špatného předpokladu, protože tvrdí, že „jednotný evropský trh společně s eurozónou nejlépe ukazuje skutečný smysl hospodářské integrace a jednoty EU a pro její občany je rozhodně nejzřetelnějším výsledkem evropské integrace“. Zapomíná na nedostatek základní společenské a politické jednoty a přehlíží skutečné podmínky, které v současnosti panují v mnoha zemích eurozóny.

Odkazuje zejména na sociálně tržní hospodářství, neurčitý termín, který v podstatě znamená liberalizaci trhu na úkor úplně posledního zbytku sociální politiky. Zpravodaj rovněž plně přijímá filosofii konkurenceschopnosti a strategii Evropa 2020, která je nejen zbytečná, ale bude mít ještě negativnější důsledky pro evropské občany.

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D), písemně. – (RO) Všichni dobře víme, že strategie Evropa 2020 byla zahájena s cílem pomoci Evropské unii překonat nynější hospodářskou krizi a připravit své hospodářství na nové desetiletí. Z tohoto důvodu se domnívám, že strategie EU na období do roku 2020 musí stanovit realistické cíle, aby bylo možné do roku 2020 dosáhnout ekologického a sociálního tržního hospodářství založeného na znalostech a udržitelného rozvoje. Dalším cílem je vytváření pracovních míst v oblasti zemědělství a ochrany životního prostředí, protože jednotný evropský trh musí být základním kamenem strategie EU na období do roku 2020 a musí se vypořádat s výzvami hospodářského růstu a ochrany spotřebitelů.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem ve prospěch této zprávy, protože prosazuje názor, že jednotný trh není spoután výhradně s hospodářskými hledisky. Při oživování jednotného trhu je důležité zajistit, aby byl přijat komplexní a společný přístup, který do oživeného jednotného trhu plně začlení cíle spotřebitelů a občanů, zejména cíle týkající se hospodářských a sociálních zájmů a zájmů v oblasti zdraví a životního prostředí.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Vnitřní trh a s ním související politiky umožnily evropské veřejnosti lepší přístup ke zboží a službám a větší výběr za nižší cenu. Zásady vnitřního trhu umožnily evropským spotřebitelům větší přístup k informacím a lepší ochranu jejich práv, a spotřebitelé také získali větší povědomí o svých povinnostech. Z tohoto důvodu není realita vnitřního trhu statická, ale dynamická. Je to realita, která se v globalizovaném světě mění; je nutné dále uvažovat o jeho rozvoji a o zlepšení jeho uplatňování. Souhlasím se zpravodajem a chtěl bych zdůraznit důležitost vnitřního trhu Evropské unie pro evropskou integraci samotnou, pro větší sociální soudržnost, pro udržitelný rozvoj, pro konkurenceschopnost a pro hospodářský růst, které nám umožní čelit budoucímu vývoji a být konkurenceschopní na globalizovaném trhu.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Vytváření integrovaného, plně fungujícího jednotného trhu je procesem, který je zásadní pro prohlubování evropské integrace, pro sociální soudržnost, hospodářský růst a udržitelný rozvoj EU. Hospodářská krize však nepochybně ovlivnila důvěru veřejnosti a spotřebitelů v jednotný trh. Je důležité, aby evropská veřejnost pochopila, jak je tento jednotný trh důležitý, jakým způsobem funguje a zejména jaké výhody může přinést občanům, spotřebitelům a malým a středním podnikům. V zájmu jeho oživení musí různé zúčastněné strany přijmout společný komplexní přístup, který do obnoveného jednotného trhu začlení cíle spotřebitelů a veřejnosti, zejména cíle týkající se hospodářských a sociálních zájmů a zájmů v oblasti zdraví a životního prostředí. Tento nový program na upevnění jednotného trhu musí být pečlivě monitorován, aby zohledňoval sociální spravedlnost, zajišťoval integritu trhu, podporoval inovace a napomáhal v přechodu k novému digitálnímu věku. Tyto nezbytné prvky jednotnému trhu pravděpodobně poskytnou konkurenční výhodu před ostatními světovými hospodářstvími. Aby byla vytvořena důvěra v tento jednotný trh, je nutné zajistit ochranu spotřebitelů a potřeby veřejnosti v sociální oblasti a v oblasti životního prostředí.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Obdivuji zpravodaje za to, jak dokázal se vší vážností a beze smíchu napsat, že jednotný trh a euro slouží jako ochranný šít Evropy během hluboké krize, která nás v posledních dvou letech postihla. Nechránilo nás nic, a nejméně ze všeho Evropa pod vedením Bruselu. Ta naopak zavedla všechny podmínky pro to, abychom nesli plnou tíhu krize: volný globální pohyb kapitálu, zničení veřejných služeb a systémů sociální ochrany, zvýšená nejistota zaměstnání a monetární politika ponechaná v rukou centrální banky, která je lhostejná k hospodářským potřebám členských států. To jsou důsledky vytváření jednotného trhu, který je od roku 1992 stále nedokončený. Stal se rovněž součástí setrvačnosti, nadbytečným prvkem, který měl být zohledňován, když členské státy vzaly věci do vlastních rukou. Co se týče eura, domnívám se, že bychom se měli zeptat všech těch zemí, které trpí v důsledku spekulací, co si myslí o schopnost eura ochránit je. Dnes je faktorem krize samo o sobě.

  Małgorzata Handzlik (PPE), písemně. – (PL) Společný evropský trh je významným úspěchem integrace Evropské unie. Našim občanům a stejně tak malým a středním podnikům nabízí mnoho možností.

Ve zprávě o strategii a budoucnosti trhu EU, která byla zveřejněna a předložena minulý týden, profesor Mario Monti jasně zdůrazňuje skutečnost, že z výhod společného trhu by měli mít prospěch hlavně občané a spotřebitelé. Tento trh pro ně není vždy přínosný. Když tedy pracujeme na dalších legislativních návrzích, měly by být v co největší míře zohledněny jejich zájmy. Měli bychom se pokusit o zajištění toho, že otázky týkající se např. uznávání odborných kvalifikací, správného uplatňování směrnice o službách, elektronického obchodování, malých a středních podniků a ochrany spotřebitelů budou prioritami při dalším budování jednotného trhu.

Jak profesor Monti správně podotkl, v členských státech lze vycítit určitou únavu, pokud jde o otázky trhu EU, právě nyní však potřebujeme silný společný trh více než kdy jindy, jak nám to ukázala krize posledních měsíců. Proto vítám zprávu pana Grecha, na jejímž vypracování jsem se mohla podílet a která byla naším komentářem k otázce spotřebitelů a občanů na trhu EU.

  Eija-Riitta Korhola (PPE), písemně. – Tato zpráva nemohla přijít v okamžik, který by byl více rozhodující. Současná finanční krize vytvořila pocit nedůvěry a vedla k většímu počtu diskusí o protekcionistických opatřeních, která přijímají vlády. V dlouhodobém horizontu by to mohlo mít škodlivé účinky na evropské hospodářství. Domnívám se, že existuje souvislost mezi hospodářskými problémy a nedostatečnou motivací k dokončení vnitřního trhu. Pan Grech ve své zprávě správně zdůrazňuje, že skutečným těžištěm vnitřního trhu je občan a že hospodářství by mělo fungovat pro občana, nikoli naopak. Pan Monti ve své zprávě nazvané „Nová strategie pro vnitřní trh“ varuje, že vnitřní trh je mnohem nepopulárnější než kdy jindy, ale také mnohem potřebnější než kdy jindy. Domnívám se, že musíme jednat odvážně, a zároveň musíme zohledňovat zájmy občanů, abychom vnitřní trh znovu oživili. Hlasovala jsem ve prospěch zprávy poslance Grecha, ačkoli podle mého názoru mohla více zdůrazňovat situaci malých a středních podniků. S významnými pozměňovacími návrhy, které byly schváleny, je však výsledek dobře vyvážený, a doufám, že povede k dobře promyšleným legislativním iniciativám Komise.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Budování vnitřního trhu vždy bylo a stále je jedním z hlavních cílů EU. Dobře fungující jednotný trh je zásadním procesem pro prohlubování evropské integrace, sociální soudržnost, hospodářský růst a udržitelný rozvoj v rámci Unie. Kvůli nedávné hospodářské krizi vznikly pochybnosti o tom, v jakém stavu se jednotný trh nachází: někteří tvrdí, že je křehký. Jestliže je to pravda, je to pro proces jeho integrace i pro samotný vývoj Unie velice škodlivé. V této fázi je velmi důležité nalézt nástroj, který bude evropskou veřejnost jasně a jednoznačně informovat o tom, jak jednotný trh funguje, a o velkých výhodách, které může přinést spotřebitelům a malým a středním podnikům. Proto jsem hlasoval tak, jak jsem hlasoval.

  Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) Zpráva se ubírá špatným směrem. Nyní nastal čas chránit společnosti v různých členských státech před dopady světové finanční krize a zavést jasná pravidla vztahující se na spekulanty a na volný trh. Místo toho jsou kulturní a hospodářské rozdíly mezi jednotlivými trhy, společnostmi a podnikatelskými praktikami obětovány ve prospěch globalizovaného trhu. Z těchto důvodů jsem hlasoval proti této zprávě.

  Robert Rochefort (ALDE), písemně. – (FR) Hlasoval jsem ve prospěch zprávy pana Grecha o vytvoření jednotného trhu pro spotřebitele a občany. Tento dokument ve skutečnosti zajišťuje rovnováhu mezi cíli otevřeného hospodářství schopného podpořit růst a vytváření pracovních míst, cíli integrované reakce na hlavní výzvy budoucnosti (jako jsou konkurenceschopnost, výzkum a vývoj, průmyslová politika a demografické a environmentální otázky) na jedné straně a cíli hospodářského systému, který je schopen poskytnout ochranu spotřebitelům a zajistit záruky, které občané potřebují v sociálních otázkách a v souvislosti se životním prostředím na straně druhé. V naší strategii hospodářské obnovy nesmíme občany a spotřebitele opomíjet.

Evropa musí rovněž zaujmout komplexní přístup, který plně zohlední zájmy občanů a další horizontální oblasti politiky, zejména zdravotní a sociální oblast, ochranu spotřebitelů, pracovněprávní předpisy, životní prostředí, udržitelný rozvoj a vnější politiky. Zpráva naléhavě žádá Komisi, aby do května 2011 předložila legislativní návrh, který zajistí zavedení přijatelného, vhodného a dosažitelného celoevropského systému kolektivní nápravy, což obhajuji.

  Carl Schlyter (Verts/ALE), písemně. – (SV) Tato zpráva je tou nejlepší bezobsažnou rétorikou, s jakou jsem se letos setkal, a tedy ji nemohu podpořit. Nicméně obsahuje dobré i špatné návrhy, a proto jsem se zdržel hlasování.

Zpráva: Pál Schmitt (A7-0108/2010)

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro zprávu o dialogu mezi univerzitami a podniky, neboť je dle mého názoru nezbytné, aby se zlepšila vazba mezi vzděláváním a trhem práce. Nejde o to, orientovat studenty v souladu s požadavky soukromého sektoru, ale umožnit mladým lidem, aby si uvědomili aspekty pracovního života. Je třeba posílit vazby mezi univerzitami a podniky, aby byl studentům usnadněn přístup k práci a aby podniky snadněji akceptovaly netypické profesní dráhy.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Tuto zprávu o aktivnějším partnerství mezi univerzitami a podniky podporuji. Univerzity hrají klíčovou roli v úspěšném přechodu ke znalostní ekonomice, ale zapotřebí je také aktivního zapojení dalších zainteresovaných stran, tj. podniků a vládních institucí. Aby bylo dosaženo efektivních výsledků, je třeba za účelem uspokojení potřeb trhu práce restrukturalizovat a modernizovat oblast vzdělávání a reformovat a aktualizovat učební osnovy. Jakmile budou absolventům vytvořeny podmínky pro to, aby našli práci v malých a středních podnicích, setřeli bychom rozdíl mezi nabídkou mladých odborníků a poptávkou trhu práce.

  Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) Tato zpráva z vlastního podnětu obsahuje myšlenky, které jsou pro budoucnost našich univerzit skutečně přínosné. Jakákoli změna vysokoškolského vzdělávacího systému, která pomůže modernizovat vzdělávací programy a která především sblíží absolventy a trh práce, by měla být vítána a výrazně podpořena.

Evropský univerzitní systém, jedna z nejdůležitějších součástí našeho každodenního života, pomocí níž můžeme položit základy stabilní a trvalé obnovy hospodářství, se dnes musí otevřít trhu práce: vytvoření pevných vazeb, pokud jde o vzájemnou výměnu mezi univerzitami a podniky, je pro instituce členských států prioritou a hlavní slovo ve snaze o úspěšné propojení hospodářství a vzdělávání musejí mít místní a regionální orgány. Pouze univerzity, které ve svých příslušných regionech komunikují s podniky, mají naději na to, že připraví mladé lidi k tomu, aby vstoupili na trh práce a trvale na něm zůstali.

Všichni neustále potřebujeme moderní instituce odborného vzdělávání, které odrážejí především regionální potřeby. Jsem si jistá, že toto je pro růst našich regionů rovněž nezbytnou složkou. Proto jsem pro zprávu hlasovala.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Dnes jsou znalosti větší prioritou než kdy jindy. Je potřeba vyvinout větší aktivitu v oblasti znalostního trojúhelníku prostřednictvím přijetí rámce reforem potřebných k tomu, aby se ze znalostí stala společenská hodnota, a posílení vazeb mezi podniky a univerzitami, jako v případě znalostních a inovačních komunit Evropského technologického institutu. Je velmi důležité, aby univerzity v rámci svých výzkumných a inovačních programů včlenily ekonomické i sociální prostředí do hlavních oblastí své působnosti. Je nezbytné vyvinout investiční strategii pro nové zdroje růstu stimulující výzkum, vývoj, inovace a vzdělávání za účelem posílení naší průmyslové základny, vynikajícího odvětví služeb a moderního venkovského hospodářství. Úloha veřejných i soukromých vysokoškolských institucí, univerzit a vysokých škol technického zaměření bude velmi hodnotná při budování důvěry státu v tyto instituce. Měly by požívat nezávislosti, aby byly schopny zásadně přispět k evropskému pokroku. Je nezbytné posílit mezioborové stránky vzdělávacích a výzkumných programů i spolupráci mezi univerzitami. Klíčovým nástrojem jsou v tomto ohledu informační a komunikační technologie.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu o dialogu mezi univerzitami a podniky: nové partnerství pro modernizaci evropských univerzit, protože předkládá opatření, která přispívají k posílení zaměstnatelnosti evropských studentů. Spolupráce mezi podnikatelským a vzdělávacím sektorem je nezbytná pro to, aby se setřely rozdíly mezi nabídkou vzdělávacího sektoru a poptávkou na trhu práce.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Věřím, že partnerství, která umožní modernizaci univerzit, zejména těch, které podporují lepší vzdělávání a odbornou kvalifikaci jednotlivců, jsou pro zvýšení evropské konkurenceschopnosti nezbytná. Tato odbornost se odrazí v rámci inovací, výzkumu a vývoje, které jsou rozhodující pro udržitelný hospodářský a sociální růst. Partnerství mezi univerzitami a podniky musí být ustavena proto, aby se usnadnil vstup těchto pracovníků na trh práce, a tak se napomohlo snížení vysoké úrovně nezaměstnanosti, která je zvláště dnes zaznamenávána. V této souvislosti bych také rád zdůraznil důležitost politiky soudržnosti Evropské unie, jejíž finanční prostředky budou pro tyto účely mimořádně užitečné.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) V březnu 2000 v Lisabonu a v březnu 2002 v Barceloně schválila Evropská rada strategický cíl učinit z EU nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou na světě, její systémy vzdělávání a odborné přípravy učinit globálním měřítkem, pokud jde o kvalitu, a vytvořit evropský výzkumný a inovační prostor. Členské státy jsou odpovědné za politiky v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, zatímco úlohou EU je podporovat zdokonalování vnitrostátních systémů prostřednictvím nových nástrojů na úrovni EU, vzájemného učení a výměny informací a osvědčených postupů. Znalostní ekonomika a rychlý technologický rozvoj představují pro vysoké školství a výzkum v Evropě výzvy, ale odkrývají též nové příležitosti, které je třeba účinně využít. V této souvislosti má naprosto zásadní význam vytvoření kvalitních partnerství mezi oblastí vysokého školství a podnikatelským sektorem. Myslím, že spolupráce mezi vzdělávacím a podnikatelským sektorem na místní, regionální, národní i nadnárodní úrovni je rozhodující, pokud jde o setření rozdílů mezi nabídkou vzdělávacího sektoru a poptávkou na trhu práce.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Zpráva o dialogu mezi univerzitami a podniky vyjadřuje postoj, který podle nás není cestou k modernizaci vzdělávání. Vyvstávající hrozby pro svobodný, veřejný a demokratický přístup ke vzdělání musíme brát velmi vážně. Domníváme se, že je třeba neodkladně připustit přehmaty vyplývající z Boloňského procesu a v rozporu s tím, co o Boloňském procesu uvádí zpravodaj, demystifikovat otázku mobility jako nástroje pro sblížení členských států a jejich zrovnoprávnění.

Kromě toho bychom neměli zapomínat na to, že Boloňský proces není neutrální a že vyžadoval počáteční investice, nebo že se současně řídil politikou přebírání odpovědnosti za financování univerzit od státu. V této zprávě je několikrát zmíněna otázka nezávislosti univerzit společně s myšlenkou „partnerství“ mezi univerzitami a podniky, které má zajistit financování těchto institucí. Toto pojetí vztahu mezi univerzitami a podniky se vzdaluje skutečnému významu a hodnotě vzdělávání jako všeobecného práva a přistupuje ke vzdělávání tak, že jej komercializuje a zbavuje obsahu i kvality. Je to neoliberální přístup, s nímž nesouhlasíme.

  Filip Kaczmarek (PPE), písemně. – (PL) Podpořil jsem Schmittovu zprávu o dialogu mezi univerzitami a podniky: nové partnerství pro modernizaci evropských univerzit. Rád bych upřímně poděkoval zpravodaji, který již bohužel není poslancem Evropského parlamentu. Vřele blahopřeji panu Schmittovi k jeho zvolení do maďarského parlamentu a k jeho zvolení předsedou parlamentu. Přeji mu vše nejlepší.

  Jaromír Kohlíček (GUE/NGL), písemně. − EU se v současné době nalézá ve velmi schizofrenní situaci. Na jedné straně existuje jasný požadavek pro vysoké školy připravovat v bakalářském studiu prakticky zaměřené odborné pracovníky. Na druhé straně lidé, kteří opravdu rozumí technickému vzdělání, si uvědomují, že první tři ročníky řádného studia univerzity mají studentům poskytnout teoretický základ pro další úspěšné studium. A zde je základ všech nedorozumění. Fórum vysokých škol a podnikatelů, ať už v jakémkoliv formátu, se bude vždy soustřeďovat zejména na „prakticky použitelné“ absolventy studia. Skutečnými nositeli základního výzkumu a významných inovací jsou ale zejména absolventi inženýrského, magisterského a doktorandského studia. Tito absolventi ovšem, pokud mají dosáhnout významných výsledků ve svých oborech, musí v prvních třech letech studia získat řádné základy v nejdůležitějších technických disciplínách. Těžko si lze představit, že jim bude stačit středoškolská matematika a letmé znalosti základních technických věd doplněné zkouškou z jednoduchého a podvojného účetnictví a praktickou znalostí přípravy projektů uplatnitelných v grantové agentuře. Zodpovědný vysokoškolský učitel bude přes nejrůznější prohlášení, fóra, sdělení a nová partnerství zastávat stanovisko, které se zřejmě od mého nebude výrazně lišit. Pro další diskuzi proto doporučuji výrazně odlišit vysokoškolské vzdělání podle Boloňské deklarace od „klasického“ vysokoškolského vzdělání. Samozřejmě jsou žádoucí i nové doplňkové formy tzv. celoživotního vzdělávání.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Dialog mezi univerzitami a podniky je nezbytný pro vzdělávání na vysoké úrovni, o které mladí lidé v EU usilují. Spolupráce mezi sektorem vzdělávání a podnikatelským sektorem na všech úrovních je rozhodující pro setření rozdílů mezi nabídkou vzdělávacího sektoru a poptávkou na trhu práce. Partnerství mezi vzdělávacími institucemi a institucemi poskytujícími odbornou přípravu na straně jedné a podniky na straně druhé jsou nezbytná pro posílení zaměstnatelnosti studentů, zlepšení podnikatelského potenciálu a usnadnění obeznámení se světem práce. Proto jsem hlasoval tak, jak jsem hlasoval.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Komise se ve svém sdělení zmiňuje o udělení skutečné nezávislosti vysokým školám. Tento druh nezávislosti by měl jít ruku v ruce s finanční nezávislostí, a to je v době úsporných opatření, která nás čeká, nereálné. Existuje řada příkladů velmi plodné spolupráce mezi vzdělávacími institucemi a podniky. Potřeba posílení dialogu v souvislosti s Boloňským procesem není dostatečně jasně formulována, a z toho důvodu jsem se hlasování zdržel.

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE), písemně. – (LT) Žádný členský stát EU by pravděpodobně nepochyboval o tom, že spolupráce mezi vzdělávacím a podnikatelským sektorem je nezbytná. Vzhledem k tomu, že krize upozornila nejen na problémy nezaměstnanosti, ale i na význam vzdělávání vyhovujícího požadavkům trhu, jsem ráda, že Evropský parlament schválením tohoto dokumentu usiluje o zahájení dialogu mezi akademickým světem a podnikatelským prostředím. Na to by se mělo pohlížet jako na něco dlouhodobého již od samotného zahájení studií na univerzitách: různé výměnné programy, podpora stáží v podnicích, případně i konzultace mezi univerzitami a podniky při navrhování učebních osnov. Pokud se budoucí zaměstnavatelé zapojí do systému vzdělávání od samého počátku, existuje větší šance na to, že připravíme odborníky, kteří mohou lépe splnit požadavky zaměstnavatelů na trhu práce.

  Wojciech Michał Olejniczak (S&D), písemně. – (PL) Hlasoval jsem pro usnesení Evropského parlamentu č. A7-0108/2010 o dialogu mezi univerzitami a podniky: nové partnerství pro modernizaci evropských univerzit (2009/2099 (INI)), neboť dynamika dnešního trhu práce, hospodářského vývoje a změny rozvojových priorit vyžadují spolupráci na mnoha úrovních. Vysoké školství v celé Evropě čelí obrovské výzvě. Musí udržovat krok s rychle se rozvíjejícím světem a měnícími se očekáváními trhu, co se týče nových zaměstnanců. Skutečnost, že příležitosti v oblasti vzdělávání a úroveň vzdělání dnes neodpovídají očekávání trhu je velmi závažným problémem. Zachování tohoto systému plného nerovností je chybou, kterou nemůžeme akceptovat. Právě z tohoto důvodu se změny, které bychom měli zavést, musí týkat celé oblasti vzdělávání a toho, jak se mladí lidé na trhu práce uplatňují. Jako bývalý předseda Polského studentského parlamentu, statutárního orgánu zastupujícího všechny studenty v Polsku, se často setkávám s lidmi, kteří univerzitní studia právě zahájili nebo je právě končí. Informovanost o trhu práce a jeho požadavcích je velmi nízká a stejně neuspokojivá je i úroveň vzdělání. V politických i studentských orgánech panuje přesvědčení, že důležité je, kolik praktických a pracovních stáží lidé absolvovali, kolik předmětů studovali, nebo kolika jazyky hovoří. Trh však potřebuje kvalitu, nikoli kvantitu. Proto je nezbytné, abychom přijali opatření ke zlepšení spolupráce mezi univerzitami, akademickou obcí a podnikatelským sektorem.

  Daciana Octavia Sârbu (S&D), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro Schmittovu zprávu a podporuji spolupráci mezi univerzitami a podniky. V dnešní době univerzity musí navazovat užší spolupráci s podnikatelským sektorem, aby dokázaly odpovídajícím způsobem reagovat na požadavky trhu práce, zejména v globalizované ekonomice. Po této stránce by dialog i spolupráce mezi univerzitami a podniky měly být založeny na vzájemnosti, důvěře a úctě.

Tohoto cíle by mohlo být dosaženo zavedením systému znalostních kuponů podobného tomu, který je v současné době používán v několika členských státech, jenž by umožnil zvláště malým a středním podnikům zlepšit jejich výzkumnou kapacitu, aniž by byla ohrožena nezávislost univerzit, jejich autonomie a veřejná povaha. Jak univerzity, tak podniky mohou těžit ze společně se rozvíjejících víceoborových, mezioborových a podnikatelských dovedností a z flexibilního přizpůsobování studijních oborů, profilů a specializací potřebám hospodářství a malých a středních podniků.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro zprávu o dialogu mezi univerzitami a podniky: nové partnerství pro modernizaci evropských univerzit.

EU potřebuje navázat užší kontakty a vytvořit partnerství mezi univerzitami a podnikatelským sektorem za účelem vybudování společnosti založené na znalostech a aplikovaném výzkumu a zlepšení začleňování absolventů do trhu práce. Mezi dovednostmi absolventů a kvalifikací požadovanou na pracovním trhu je však bohužel stále častěji zaznamenáván nesoulad.

Doporučuji Komisi a členským státům, aby vypracovaly střednědobou a dlouhodobou prognózu pro požadované dovednosti, aby byly studijní programy sladěny s hospodářským vývojem. Kromě toho bych ráda upozornila na to, že je třeba zvýšit počet pracovních míst, což je pro EU prioritou, zejména během současné krize.

Doporučujeme Komisi, aby s využitím zdrojů a nástrojů, které má k dispozici, podporovala rozvoj podnikatelské kultury prostřednictvím zjednodušování postupů a omezování byrokracie, a tak podporovala výměny mezi univerzitami a podniky.

Na závěr bych ráda zdůraznila důležitost celoživotního učení, zvláště prostřednictvím dálkových kurzů speciálně přizpůsobených novým technologiím a prospěšných zejména lidem nad 45 let, kteří jsou zranitelnější a jsou vystaveni sociálnímu vyloučení.

Zpráva: Rebecca Harms (A7-0142/2010)

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Evropská unie chrání své občany. Existují evropská nařízení o nebezpečných produktech, které se lidé pokoušejí uvádět na vnitřní trh, jsou přijímána společná opatření proti terorismu a společné iniciativy, jež mají zajistit v Evropě mír, a kromě toho se Evropská unie angažuje v odstraňování jaderných elektráren postavených během éry Sovětského svazu, jež mohou kdykoli ohrozit naše zdraví. Těší mě, že jsem dvacet čtyři let po strašlivé nehodě v Černobylu přispěla k bezpečnosti na našem kontinentu tím, že jsem hlasovala pro tuto zprávu. Je skutečně nezbytné, aby opatření, jež byla v Bulharsku přijata v rámci programu Kozloduj, v období 2010–2013 pokračovala.

  Gerard Batten, John Bufton a Derek Roland Clark (EFD), písemně. – Strana UKIP považuje za velmi důležité, aby byla výroba jaderné energie bezpečná, nicméně si uvědomuje, že pomoc Evropské unii Bulharsku, zdánlivě pro tento účel, je motivována politickými úvahami (zabránit přepracovávání štěpného materiálu v sousedním Rusku, výhodně blízko Bulharsku), doktrínou (zavádění nerealistických politik v oblasti větrné energie) a rovněž přáním financovat místní projekty ochrany, jež s vyřazováním z provozu nesouvisejí. Členové strany UKIP proto hlasovali proti dalšímu financování, o které se v této zprávě žádá.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Pravidla ohledně jaderné energie a radioaktivního odpadu platná ve středoevropských a východoevropských zemích před jejich přistoupením k EU byla méně náročná než pravidla, jež v té době platila v Evropské unii. EU tedy musela zasáhnout a poskytnout finanční pomoc, aby byla zvýšena úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí. Návrh, o němž hlasujeme, do tohoto rámce zapadá.

Návrh nařízení Komise má zajistit finanční pomoc na vyřazení reaktorů 1 až 4 bulharské jaderné elektrárny Kozloduj z provozu i na nakládání se zbytkovými radioaktivními látkami. Podle zpravodajky by mohla být bezpečnost bez pomoci EU ohrožena, neboť reaktory typu WWER 440/230 mají vážné koncepční nedostatky, jež nelze napravit.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Ochrana a prosazování lidského zdraví a zdravého životního prostředí jsou prioritními cíli evropské rozvojové politiky. Vzhledem k tomu se domnívám, že je naprosto nezbytné, aby Evropská unie zajistila dostatečné finanční a technické zdroje, aby mohly být bloky 1 až 4 jaderné elektrárny Kozloduj v Bulharsku vyřazeny z provozu, jak se za to Parlament v tomto usnesení zasazuje. Evropa tak uzavře zařízení, jež je hlavním producentem vysoce radioaktivních emisí, a odstraní riziko vážných nehod. Kromě toho, že je třeba zajistit bezpečné podmínky pro operace související s vyřazením z provozu, je zásadní, aby mělo Evropské společenství aktivní úlohu při pomoci Bulharsku překonat negativní dopady, jež bude mít odstavení elektrárny na hospodářskou konkurenceschopnost, energetickou udržitelnost a situaci na trhu práce. V této souvislosti je třeba, aby intervenční strategie EU zajistila podporu pro vytváření nových pracovních míst a udržitelného průmyslu v oblastech, jež budou vyřazením elektrárny z provozu postiženy.

  Rebecca Harms (Verts/ALE), písemně. – Parlament dnes souhlasil s poskytnutím 300 milionů EUR jako další pomoci na vyřazování jaderných reaktorů 1–4 elektrárny Kozloduj z provozu. Toto rozhodnutí podporuji, protože další pomoc bude k bezpečnému odstavení těchto reaktorů nezbytná. Parlament ovšem odmítl, aby z těchto fondů byly financovány znečišťující elektrárny spalující hnědé uhlí. Rovněž byl odmítnut návrh, aby mohlo Bulharsko část těchto peněz použít jako pomoc při hledání řešení ohledně konečného uložení jaderného odpadu. To mě vedlo k tomu, že jsem hlasovala proti tomuto pozměněnému návrhu. Zdržela jsem se však hlasování o legislativním usnesení, jež má umožnit, aby bylo vyřazování z provozu financováno Evropskou unií.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Jakýkoli posun směrem k vyřazení jaderné elektrárny z provozu a provádění výzkumných programů v oblasti obnovitelných energií a jaderného odpadu nás může jedině těšit. Toto je krok směrem k postupnému odstraňování jaderné energie, za které se zasazujeme. Chci však zdůraznit, že si nedovedu vysvětlit trvání na „konečném uložení“ jaderného odpadu. Tato metoda nemůže přinést dlouhodobé řešení vzhledem k rizikům, jaká představuje pro náš ekosystém.

Rovněž mě znepokojují nedostatečné záruky ohledně přidělení finanční pomoci EU určené na usnadnění procesu vyřazování z provozu. Jak si můžeme být jisti, že část z těchto 300 milionů EUR nebude použita na financování nové jaderné elektrárny Belene v Bulharsku? Nezavázal se již komisař Oettinger, že tento projekt bude financován? Hlasuji pro tuto zprávu a doufám, že se dočkáme vyřazení kozlodujských reaktorů z provozu.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Protože středoevropské a východoevropské země přistoupily k Evropské unii a protože používají jadernou energii, vyvstala potřeba poskytnout jim finanční pomoc, aby mohly účinně nakládat s radioaktivním odpadem a zlepšit ochranu lidského zdraví a životního prostředí. Finanční pomoc, kterou jsme zde přijali, patří do tohoto rámce. Proto jsem hlasoval tak, jak jsem hlasoval.

  Alajos Mészáros (PPE), písemně. – (HU) Bulharsko ve své dohodě o přistoupení podobně jako Slovensko a Litva souhlasilo, že odstaví část své výroby jaderné energie. Finanční pomoc na trvalé vyřazení jaderné elektrárny Kozloduj z provozu měla být poskytována do roku 2009, nicméně byl vznesen požadavek – podobně jako u jiných členských států –, aby bylo poskytování pomoci prodlouženo do roku 2013. Bulharsko tedy obdrží pomoc ve výši přibližně 860 milionů EUR. Celý postup vyřazování z provozu však trvá velmi dlouho, protože je poměrně obtížné elektrárnu zcela odpojit od sítě. V takovýchto případech, kdy je požadováno uzavřít jadernou elektrárnu dříve, než bylo v plánu, je nutno učinit opatření, aby byly dodávky energie nahrazeny. Dodávky energie v Bulharsku nebudou dotčeny, ale postiženy budou sousední země, protože přestanou dostávat elektřinu. Uzavřením čtyř reaktorů ztratí Bulharsko 1 700 MW energie.

Bulharská vláda není bez finanční pomoci Evropské unie schopna bezpečně uložit spotřebované palivo, jehož část již stejně byla uložena někde mimo členské státy EU. Rovněž jsem si vědom toho, že bulharská vláda nemá rezervy, z nichž by mohla čerpat v případě trvalého vyřazení elektrárny z provozu, takže musíme poskytnout pomoc. Do trvalého uzavření jaderných elektráren jsme již investovali značnou finanční částku, ale zvažme ještě jednou, zda by nebylo užitečnější, kdybychom jaderné elektrárny namísto uzavírání modernizovali. Nemám teď na mysli konkrétně Kozloduj. Musíme podporovat zvýšení bezpečnostních norem ve středoevropských a východoevropských zemích, neboť důvod pro uzavírání jaderných elektráren spočívá právě v jejich nízké úrovni.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Dokud nebude nalezeno uspokojivé řešení problému s konečným uložením radioaktivního odpadu, nelze se divit, že kandidátské země nevědí, kterou alternativu by si měly vybrat. Musíme zajistit, že nedojde k tomu, že budeme poskytovat finanční podporu na zvýšení ochrany občanů a životního prostředí, abychom pak zjistili, že vyhořelé palivo je prodáváno a možná využíváno k vojenským účelům. Nalezení řešení problému konečného uložení je samozřejmě v zájmu bezpečnosti a životního prostředí celé Evropy. Musí však být zastaveno další prodávání atomového odpadu.

Když jsme se dostali až do situace, kdy vyřazení dvou bloků reaktorů stojí 1,78 miliard EUR, je jasné, že se musíme s pohádkou o levné jaderné energii šetrné ke klimatu rozloučit. Tato zpráva zdůrazňuje některé problémy související s jadernou energií a s vyřazováním jaderných reaktorů z provozu, a proto jsem pro ni hlasoval.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Bulharsko musí v souladu se závazky, jež přijalo prostřednictvím Smlouvy o přistoupení k Evropské unii, uzavřít bloky 1–4 jaderné elektrárny Kozloduj, na což EU poskytla finanční pomoc do roku 2009. Hlasovala jsem pro tuto zprávu podporující činnost Bulharska a poskytnutí další finanční pomoci ve výši 300 milionů EUR do roku 2013 na dokončení vyřazení jaderné elektrárny Kozloduj z provozu, vyčištění lokality a vhodné naložení s veškerým odpadem, za takových podmínek, jež nepoškodí lidské zdraví ani životní prostředí.

Dále podporuji požadavek Komise, aby bylo monitorováno provádění veškerých projektů probíhajících v rámci této podpory a aby byl prováděn jejich audit – jde o výzkumné a inovační projekty za účelem zavádění technologií založených na obnovitelných zdrojích energie, aby byl splněn požadavek na další snížení emisí, jež byly způsobeny vyřazením elektrárny z provozu – jde o 18 000 kt ekvivalentu CO2. Zvláštní pozornost je třeba zaměřit na rekvalifikaci pracovní síly, aby se předešlo ještě většímu nárůstu nezaměstnanosti, a na rozvoj místních společenství, zvláště za současné krize. Toto všechno musí probíhat způsobem, jenž bude pro občany zcela transparentní, a v souladu s ustanoveními všech mnohostranných dohod o životním prostředí, jejichž smluvní stranou Bulharsko je (Aarhuská úmluva, úmluva z Espoo atd.).

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Jak se očekávalo, při hlasování v plénu o finanční pomoci Společenství určené na vyřazování čtyř bloků jaderné elektrárny Kozloduj v Bulharsku z provozu – „Program Kozloduj“ jsme my Zelení ztratili poslední příležitost změnit zprávu paní Harmsové.

Evropský parlament dnes schválil, aby bylo Bulharsku na jeho stávající program vyřazení čtyř jaderných reaktorů v Kozloduji poskytnuto 300 milionů EUR (do roku 2013). Tento pozitivní signál vůči Bulharsku byl důvodem, proč se zpravodajka a skupina Verts/ALE zdrželi hlasování o legislativním návrhu.

Evropský parlament si díky Zeleným konečně uvědomil, že Bulharsko nemá prakticky žádnou politiku ohledně konečného uložení jaderného odpadu. Bulharské vládě se však – s pomocí skupin PPE a S&D – podařilo odstranit každé ustanovení, jež by podporovalo v záležitosti konečného uložení jakýkoli skutečný pokrok. Hlavní riziko pro lidi a životní prostředí je nyní přesouváno do Ruska, kam se vyváží nejvíce vyhořelého paliva.

Evropskému parlamentu se však podařilo ve srovnání s původním návrhem Komise zajistit více ustanovení o účasti veřejnosti, transparentnosti, provádění auditů a podávání zpráv. Nyní uvidíme, zda některá z nich začlení Rada, jež má konečné slovo, protože Evropský parlament je v záležitostech souvisejících s jadernou energií pouze konzultován.

  Viktor Uspaskich (ALDE), písemně. – (LT) Dámy a pánové, podobně jako vyřazení jaderné elektrárny Kozloduj z provozu patřilo i vyřazení jaderné elektrárny Ignalina v Litvě k podmínkám přistoupení k Evropské unii. Odstavení jaderné elektrárny Ignalina v roce 2009 mělo na Litvu závažný dopad. Poté, co Litva získala v roce 1991 znova nezávislost, přispívala jaderná elektrárna Ignalina značnou měrou k našemu hospodářství a pokrývala více než 70 % spotřeby energie v naší zemi. Kvůli jejímu vyřazení z provozu jsme byli nuceni vzdát se svého postavení vývozce energie a stát se dovozcem širokého energetického spektra. Jaderná elektrárna Ignalina byla levným zdrojem energie pro náš průmysl a spotřebitele a díky vývozu byla rovněž zdrojem příjmů. Její zánik způsobí ztrátu obchodu a pracovních míst v místním hospodářství, podobně jako tomu bylo v případě odstavení elektrárny Kozloduj. Plná finanční podpora Evropské unie pro elektrárny Kozloduj a Ignalina je důležitá, aby bylo možné napravit některé hospodářské a sociální důsledky, k nimž došlo po vyřazení těchto jaderných elektráren z provozu. Finanční neklid v posledních letech otřásl Litvou i mnoha členskými státy v Evropské unii, takže naděje na vybudování nových moderních jaderných elektráren byly odloženy. Nicméně by od nás bylo pošetilé, kdybychom se jaderných elektráren zcela vzdali. Jaderná technologie rozhodně není všelék, pokud jde o naši energetickou bezpečnost a přírodní katastrofy, ale využívání účinné a bezpečné jaderné energie by mohlo přispět k překonání dlouhodobých strategických výzev.

Zpráva: Lambert van Nistelrooij (A7-0138/2010)

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Strukturální fondy využívané v našich regionech je třeba lépe propojit s evropskými půjčkami na výzkum a inovace. Zpráva pana van Nistelrooije obsahuje užitečná doporučení, jak využívání všech těchto půjček zlepšit. Existuje tu nesporný potenciál pro financování a růst našich regionů. Stejně tak může být větší součinnost různých finančních nástrojů v době, kdy potřebujeme nastartovat hospodářskou aktivitu, jenom prospěšná. Konečně by se všechny tyto fondy měly podílet na plnění strategie EU 2020. Vzhledem k této zmíněné kvalitě jsem zprávě dala svůj hlas.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Inovace lze nejefektivněji řešit na regionální úrovni díky blízkosti subjektů, jakými jsou univerzity, veřejné výzkumné organizace nebo průmyslové podniky, podporou partnerství k předávání znalostí a výměnou osvědčených postupů mezi regiony. Politika soudržnosti je základním pilířem procesu evropské integrace a jednou z nejúspěšnějších politik EU. Podporuje konvergenci stále rozmanitějších regionů a podněcuje hospodářský růst i vytváření pracovních míst. Podpora a uplatňování úspěšných modelů ve znalostním trojúhelníku jsou naprosto nezbytné, stejně jako zajištění udržitelného rozvoje regionálních strategických výzkumných rámců pro inovace: ve spojení s podniky, výzkumnými centry, univerzitami a veřejnými úřady. Ráda bych zdůraznila potenciál regionálních klastrů těch, kteří hrají vedoucí úlohu při mobilizování kapacit regionální konkurenceschopnosti postaveném na znalostech a při začlenění rozvoje klastrů do Programu pro konkurenceschopnost a inovace i do sedmého rámcového programu. Ráda bych rovněž upozornila na význam znalostních a inovačních společenství vytvořených v rámci Evropské iniciativy pro transparentnost, jež spojují hlavní regionální znalostní klastry v Evropě. Vyzývám k podpoře výměny znalostí v regionálních klastrech prostřednictvím strukturálních fondů, jelikož tyto klastry představují skvělou příležitost, a to především pro znevýhodněné regiony.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Domnívám se, že je na místě analyzovat, jak se členské státy a regiony ve svých národních strategických referenčních rámcích a operačních programech řídily orientačním rámcem Strategických obecných zásad Společenství 2007–2013 a zejména zásadou 1.2 týkající se zlepšení znalostí a inovací v zájmu růstu. Takováto analýza nám umožní konkrétněji poznat to, co bylo učiněno, a s jakými výzvami je dosud třeba se vypořádat v oblasti, která se stále více dostává na pořad dne. V dobách krize je eliminace plýtvání a zdvojení nejen prospěšná, ale i nezbytně nutná: jsem přesvědčen, že je důležité vypracovat důkladné posouzení toho, jak jsou politiky soudržnosti, výzkumu a inovací propojeny se svými nástroji (strukturálními fondy, sedmým rámcovým programem pro výzkum a technologický rozvoj a Rámcovým programem pro konkurenceschopnost a inovace), aby se zvýšila jejich účinnost a produktivita.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Výzkum a inovace jsou prioritními oblastmi a jsou naprosto zásadní pro konkurenceschopnost a úspěch evropské ekonomiky v současné celosvětové atmosféře krize, silné konkurence a rostoucího úsilí čelit novým výzvám, jakými jsou změna klimatu a územní soudržnost. Tato krize zvyšuje riziko regionálních nerovnováh a zhoršení ekonomických a sociálních podmínek v nejvíce znevýhodněných regionech. Ve světle toho podporuji toto usnesení, které zdůrazňuje naléhavou potřebu zefektivnit, zpružnit a zjednodušit přístup ke strukturálním fondům, aby se tak zajistil rychlý přístup k mechanismům k podpoře a financování nových podnikatelských záměrů a oživení malých a středních podniků. Toto je strategie, která je pro územní soudržnost EU neobyčejně důležitá a významná, jelikož zároveň zajistí, že se tato krize stane příležitostí využít silných stránek a zároveň zvýšit výnosnost zdrojů.

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, neboť výzkum, rozvoj a inovace jsou klíčovými prvky, které mohou Evropské unii pomoci, aby ze současné ekonomické krize vyšla rychleji a silnější a zároveň dosáhla plánovaných cílů ekonomického rozvoje. K tomu je zapotřebí konsistentní politiky, jež je dobře zacílena a náležitě financována. Myslím si však, že.je třeba přihlédnout k odlišnostem v sociálních a ekonomických rysech regionů. Limity je třeba přijímat a cíle stanovit podle skutečné situace, zatímco požadavky je třeba určit na základě konzultací se všemi místními, regionálními a celostátními subjekty.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Inovace jsou důležité, avšak nemohou být diktovány shora, jak se o to pokouší strategie Evropa 2020. Lze je nicméně podpořit prostřednictvím dotačních programů. Je nesmyslné, aby se kvůli chybějící koordinaci mezi EU a členskými státy museli žadatelé o dotace proplétat džunglí různých předpisů a institucí zabývajících se dotacemi. Každý krok, který učiníme, abychom věci zjednodušili, je pozitivní, pokud ovšem nevytváří příležitosti ke zneužití dotací. Přístupy popsané v této zprávě považuji za správné, a proto jsem pro ně hlasoval.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Politika soudržnosti je jedním z hlavních pilířů v procesu evropské integrace a jednou u nejúspěšnějších politik EU, která napomáhá konvergenci mezi regiony a také podněcuje růst a zaměstnanost pomocí finančních prostředků ze strukturálních fondů. V současném období 2007–2013 vynaložily všechny členské státy významnou část z celkových finančních příspěvků, které jim byly přiděleny, na aktivity zaměřené na inovace a rozvoj. Domnívám se, že politika soudržnosti je s to vytvořit synergické efekty s politikami na podporu výzkumu a inovací týkajícími se budování kapacit, vytváření sítí a předávání znalostí.

Lepší využívání fondů povede k lepšímu výzkumu, znalostem a schopnosti inovace v různých regionech, čímž se posílí územní aspekt partnerství pro vytváření a realizaci veřejných politik. Tato zpráva je iniciativou, kterou podporuji, protože se domnívám, že je zcela nezbytné, aby byla zajištěna součinnost strukturálních fondů zaměřených na výzkum a inovace a sedmého rámcového programu pro výzkum a rozvoj v zájmu větší efektivity při naplňování cíle v podobě znalostní společnosti.

Zpráva: Liem Hoang Ngoc (A7-0147/2010)

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro usnesení v podobě přijaté Hospodářským a měnovým výborem Evropského parlamentu. Dlouhodobá udržitelnost našich veřejných financí je dnes pro věrohodnost evropské hospodářské a daňové politiky zásadní. Krize v Řecku to prokázala. Je třeba, aby veřejné orgány tváří v tvář trhům a agenturám pro posuzování úvěruschopnosti prokázaly svou zodpovědnost. Je to rovněž nezbytnost, kterou si žádá demografická realita současnosti i nadcházejících let. Proto jsem jednoznačně odmítla postoje obhajované zpravodajem panem Liemem Hoangem Ngocem, jenž volá po pokračování politiky veřejných deficitů. Musíme dnes předpokládat, že veřejné finance mnohých členských států nejsou udržitelné, a mít odvahu tuto situaci napravit. Naše loď nabírá vodu. I když se ještě nepotápí, je nejvyšší čas, abychom začali vodu vylévat.

  Françoise Castex (S&D), písemně. – (FR) Při hlasování o zprávě socialistického poslance EP Liema Hoanga Ngoce o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, konaném ve čtvrtek 20. května, skupiny UMP a Modem s nadšením hlasovaly pro text, který skupina Evropská lidová strana (Křesťanští demokraté) a skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu předtím řádek po řádku změnily a přetvořily v neoliberální manifest. Hlasovala jsem proti tomuto textu, který je urážkou evropských občanů. UMP a Modem straší přízrakem neudržitelných deficitů, aby ospravedlnily bezprecedentní úsporná opatření v celé Evropě od roku 2011. Navrhují proměnu Paktu stability v Pakt sociálního regresu. V tomto textu jde pravice tak daleko, že odmítá vytvoření evropské veřejné ratingové agentury, zatímco soukromé agentury propagují a vedou spekulativní útoky proti státům v eurozóně. Zapomíná však, že nárůst deficitů je především následkem krize, záchranných balíčků na pomoc bankám a selhání neoliberální politiky. Dnes pravice vystavuje občanům účet.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Obrovské deficity a dluhy, s nimiž se potýkají mnohé členské státy EU, skutečně představují vážný problém, jenž způsobil finanční krizi, kterou nyní zažíváme a s níž se všichni musíme vypořádat. Příčiny těchto finančních výkyvů nicméně nejsou ty, které uvádí zpravodaj. Státní rozpočty jsou nevyrovnané, jelikož: a) za každé krize se státní výdaje (sociální výdaje, výdaje na podporu růstu) zvyšují, b) zachraňovaly se investiční banky a c) daňová konkurence zesílila (během uplynulých dvaceti let se zřetelně snížila daň ze zisků společnosti). V důsledku toho se naše analýza skutečností naprosto liší od analýzy provedené zpravodajem, který věří, že za finanční výkyvy jsou zodpovědné vlády.

  George Sabin Cutaş (S&D), písemně. – (RO) V loňském roce dosáhly schodek rozpočtu a veřejný dluh v eurozóně výše 6,3 % a 78,7 % HDP, což představuje mnohem vyšší úroveň, než jakou stanoví Pakt stability a růstu. Nynější krize ukazuje hranice Paktu stability a růstu, který nepředstavuje dostatečný nástroj pro harmonizaci národních ekonomik. Podporuji proto revizi Paktu a hledání alternativních mechanismů k obnovení konvergence ekonomik v EU, jakož i ustavení evropské veřejné agentury pro posuzování úvěruschopnosti a těsnější koordinaci rozpočtových i měnových politik členských států. Rozhodnutí Evropské centrální banky nakupovat dluhopisy vydávané vládami zemí eurozóny, jež bylo učiněno minulý týden, považuji v podstatě za pozitivní krok. Rozhodl jsem se hlasovat proti závěrečné zprávě o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, protože ty aspekty, které považuji za zásadní pro zajištění stability jednotného evropského trhu a udržení moderního sociálního státu v Evropě, byly ze zprávy vypuštěny.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) V době, kterou nyní zažíváme a v níž mnohé země čelí vážným problémům stran svých veřejných financí, je nezbytné přijmout politická opatření, jež vedou k hospodářské a sociální stabilitě, ale především ta, která podporují růst. Deficit, jakož i výši veřejného dluhu je nutné analyzovat a přijmout osvědčené postupy týkající se této problematiky tak, aby mohla nastat stabilnější situace a aby se zabránilo opakování stejných chyb v budoucnosti. Považuji rovněž za zásadní přijmout rozumná kritéria pro oživení ekonomiky, neboť situace členských států se liší. Konečně bych zdůraznil potřebu konkurenceschopné daňové politiky nejen pro EU, ale také ve vztahu k investicím do třetích zemí.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Jak ukázala současná krize, která hluboce dopadá na hospodářský rozvoj, kvalitu života občanů a sociální stabilitu, udržitelnost veřejných financí je předpokladem pro hospodářské oživení a spolehlivý rozvoj. Zřetelně se projevila rovněž nedostatečnost revize Paktu stability a růstu. Rád bych proto znovu upozornil na potřebu posílit mechanismy orgánů EU v zájmu prohloubení integrace a územní soudržnosti s cílem zajistit větší schopnost intervence a ochrany, jež by umožnila čelit rizikům a odchylkám od společné politiky. Rád bych rovněž poukázal na sociální obavy zdůrazněné v této zprávě, jež varuje před značnými rozdíly v příjmech občanů. Tato situace oslabuje produktivitu a ekonomickou konkurenceschopnost. Proto souhlasím s potřebou přimět členské státy k zavedení náležitých reforem, aby bylo možné se s těmito nerovnováhami vypořádat. Daňová spravedlnost a účinné veřejné výdaje vlád jsou pro proces hospodářského oživení a sociální soudržnosti nezbytné. Zmírnění chudoby, zajištění sociální soudržnosti a povzbuzení hospodářského růstu jsou v EU nezpochybnitelnými prioritami a jistě jim napomůže i postupné snižování daňového zatížení pracovních míst a malých a středních podniků.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Souhlasím se zprávou: nynější výše veřejných dluhů a deficitů nejenže způsobí potíže příštím generacím, ale představuje také již dnes velký problém. Nesouhlasím nicméně s navrhovanými řešeními. Domnívám se, že zprávu, jež opomíjí příčinu nedávného prudkého nárůstu uvedených dluhů a deficitů, nelze brát vážně. Místo toho je třeba podotknout, že tyto deficity dosáhly takové výše, neboť soukromé dluhy bank a finančního sektoru byly převzaty členskými státy, a tedy evropskými občany a daňovými poplatníky. Musíme zdůraznit skutečnost, že EU a eurozóna nyní přijímají opatření jenom proto, aby potěšily ony trhy, které považujete za racionální a efektivní, ale které propadnou panice, když deficit příliš vzroste, a opět zpanikaří, jelikož se obávají, že opatření zaměřená na snížení deficitu mohou být na překážku zdání hospodářského oživení. Tyto trhy si nacpaly kapsy, když si účtovaly vysokou cenu za riziko spojené s řeckým dluhem, které jste se právě odstranili přijetím posledních opatření. Vyhrály na všech frontách: ještě více zvýšily vlastní zisky. Na dopadech na skutečnou ekonomiku a lidi přece nezáleží.

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Byla jsem nucena hlasovat proti zprávě svého kolegy Liema Hoanga Ngoce, kterou evropská pravice a liberálové doplnili tak, že ji zbavili její podstaty tím, že pouze dogmaticky obhajují dodržování Paktu stability, a tedy politiky finančních úspor. Rozpočtová politika není cílem sama o sobě, je pouze nástrojem, který reaguje na politické cíle. Naší prioritou by neměla být úspornost, jinak udusíme v zárodku i ten nepatrný růst, který máme. Potřebujeme filozofii růstu zaměstnanosti, kterou musíme hájit. K tomu EU potřebuje získat zdroje, aby mohla jednat, což znamená vytvořit si nástroje k řízení ekonomiky nad rámec těch, které nám nyní poskytuje Pakt stability a jež jsou nedostatečné.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Tento dokument svědčí o přání vytvořit systém redistribuce, jenž slouží společnosti jako celku. Jeho pozitivní návrhy se týkají migračních politik. Zpráva odmítá „plošné škrty“ veřejných investic z důvodu krize. Konkrétní návrhy však následně vycházejí ze zcela opačné logiky.

Zvýšení věku odchodu do důchodu, uznání Paktu stability a růstu coby řešení krize, přestože je zcela jasně jednou z jejích příčin, blahopřání Evropské centrální bance k záchraně bankovního sektoru a prosazování sociální ekonomiky založené na udržitelném a konkurenceschopném trhu – v celém textu se opakuje tolik neoliberálních dogmat. Ani krize na tom nic nezmění: Evropa je zaslepena svým dogmatismem a zůstává hluchá vůči požadavkům vlastních občanů. Hlasuji tedy proti této zprávě.

  Claudio Morganti (EFD), písemně. – (IT) Navzdory skutečnosti, že celosvětová ekonomická a finanční krize znepokojivým způsobem dopadá i na udržitelnost státních rozpočtů, obsahuje zpráva projednávaná touto sněmovnou pasáže, které mi brání v tom, abych pro ni hlasoval.

Předně: bod 59 stanoví, že můžeme pomoci ukončit krizi zvýšením úrovně zaměstnanosti, a navrhuje přijetí politik podporujících přistěhovalectví ze zemí mimo EU, které dokonce povedou k udělení občanství. Text na jedné straně nevhodně zaměňuje ekonomickou problematiku s problematikou migrační politiky a zároveň ignoruje zejména již tak vysokou míru nezaměstnanosti.

Na druhé straně si nemyslím, že by měla Evropa prosazovat udělování občanství. Některé z předložených pozměňovacích návrhů navíc usilují o vytvoření daně z finančních transakcí a evropské ratingové agentury. Zavedením nové daně zcela jistě nemůžeme docílit lepší regulace finančních trhů.

Konečně, pokud se týká vytvoření veřejné ratingové agentury, předložený pozměňovací návrh neřeší podstatu problému, neboť nejlepší způsob, jak zajistit důvěru investorů, je zaručit nestrannost a nezávislost ratingových agentur, nikoli podřídit je politickému vlivu.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Hluboce lituji toho, že se pravice nakonec „zmocnila“ této zprávy o veřejných financích a zcela změnila její hlavní záměr tím, že z ní učinila zprávu značně neoliberální. Tleskám rozhodnutí zpravodaje Hoanga Ngoce vypustit ze zprávy své jméno.

  Marc Tarabella (S&D), písemně. – (FR) Je prostě nepřijatelné, že byla tato zpráva v Evropském parlamentu přijata většinou tvořenou skupinami Evropské lidové strany (Křesťanští demokraté) a Aliance liberálů a demokratů pro Evropu. Proto také, následujíc našeho zpravodaje pana Hoanga Ngoce, skupina Pokroková aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu hlasovala proti ní. Jak může někdo po našich spoluobčanech chtít, aby platili za krizi, za níž jsou z valné části zodpovědné banky a spekulanti? Opatření obhajovaná skupinami PPE a ALDE, konkrétně rychlá konsolidace veřejných financí, škrty ve veřejných výdajích, zejména na důchody a na zdravotní péči, a bezpodmínečné plnění Paktu stability a růstu, budou mít pro naše společnosti katastrofální dlouhodobé následky. Míříme vstříc katastrofě, jestliže nezavedeme daň z finančních transakcí, jak to navrhl pan Hoang Ngoc, a pokud nepřijmeme životaschopná opatření k hospodářskému oživení. Nesrážejme evropské občany na kolena.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Hlavním záměrem této zprávy bylo analyzovat dlouhodobou udržitelnost veřejných financí Evropské unie za účelem jejího hospodářského oživení. Rozprava o zprávě na plenárním zasedání nemohla přijít v příhodnější dobu, vzhledem k nevídanému porozumění stran financí a ekonomiky, jehož dosáhli minulý týden evropští čelní představitelé. Balíček přijatých opatření – konkrétně uvolnění finanční pomoci pro Řecko, urychlení restrukturalizace veřejných financí členských států a vytvoření mechanismu finanční stabilizace – na jedné straně ukazuje velkou solidaritu. Na druhé straně však tato opatření svědčí o nadcházejícím období obětí., které se dotkne všech Evropanů. Tyto oběti musí být rozloženy spravedlivým a vyváženým způsobem. Nyní je čas na odvážná rozhodnutí na národní úrovni, jež budou sledovat dlouhodobé cíle a budou důsledná. Vyrovnanosti veřejných financí se dosahuje seškrtáním výdajů a zvýšením příjmů či oběma způsoby zároveň..

V době hospodářské recese nemáme jinou možnost než podstatně snížit veřejné výdaje omezením plýtvání a optimalizací chodu státu. Díky řadě pozměňovacích návrhů se konečný obsah tohoto návrhu usnesení zaměřuje na některé z uvedených výzev, a proto jsem pro něj hlasoval.

  Viktor Uspaskich (ALDE), písemně. – (LT) Dámy a pánové, v roce 2009 Litva a některé z našich sousedních členských států EU téměř klesly až na samé dno. Supi nám sice nad hlavami nekrouží, ale stále se ještě necítíme v bezpečí. HDP Litvy v prvním čtvrtletí roku 2010 mezičtvrtletně klesl o 4,1 %. Většina Litevců si uvědomuje, že potřeba bolestivým obětí a tvrdých opatření ze dne na den nezmizí. Dlouhodobá udržitelnost veřejných financí je pro zajištění stability a růstu zásadní. Řešením je snížit deficit rozpočtu. Zpráva výstižně poznamenává, že vysoká zadluženost a úroveň deficitu ohrožují udržitelnost a mohly by mít zničující dopad na zaměstnanost, veřejnou zdravotní péči a důchody. Rozhodnutí, jež musíme učinit, nesmíme brát na lehkou váhu – rostoucí státní deficit se stane obrovským břemenem pro nadcházející generace. Finanční stabilita je důležitá pro oživení ekonomiky Litvy i Evropy. Proto souhlasím s opatřeními, o nichž se tento týden jednalo, například s návrhy na ustavení Evropského výboru pro systémová rizika a Evropského systému orgánů finančního dohledu. Nyní více než kdy jindy potřebujeme hladkou koordinaci trhů a hedgeových fondů a také lepší dohled. Rovněž musíme pokračovat v důsledném plnění našich mezinárodních závazků. A především je nezbytné, abychom znovu získali důvěru veřejnosti a obnovili ekonomické sebevědomí všech našich zemí. Toho můžeme dosáhnout tím, že zajistíme dlouhodobou udržitelnost veřejných financí, budeme upřímní a otevření ve všem, co činíme.

Zpráva: Ricardo Cortés Lastra (A7-0129/2010)

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Zpráva o příspěvku politiky soudržnosti k plnění cílů Lisabonu a Evropy 2020 má zásadní význam, neboť ukazuje, do jaké míry může být tato politika důležitá pro budoucnost Unie. Strukturální fondy, které zaručují soudržnost evropských oblastí a financují inovace, pomáhají realizovat iniciativy, jež v regionech nepochybně vytvářejí růst. Upřímně věřím, že politika soudržnosti bude nezbytným nástrojem při plnění cílů Evropy 2020, a proto jsem hlasovala pro tuto zprávu.

  Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) Obtíže, které byly vždy umocněny politickou, sociální a ekonomickou rozmanitostí evropského dědictví, jež je součástí rozlehlého, avšak různorodého území, vedly od osmdesátých let k rozvoji politiky soudržnosti. Evropa čelila potřebě aktualizovat své cíle politiky soudržnosti cyklicky, od jednoho programového období ke druhému. Činila tak tím, že modernizovala jak prostředky, v rámci kterých strukturální fondy byly, jsou a nadále budou nezbytným finančním základem jakékoli politiky EU, jež směřuje k posílení vnitřní soudržnosti, tak účely, na základě kterých zároveň neustále docházelo k přeorientování cílů a jednotlivých opatření podle požadavků doby. Jsem zastánkyní zprávy pana Cortése Lastry, vypracované z jeho vlastní iniciativy: strategie EU 2020 musí být začleněna mezi cíle politiky soudržnosti na období 2007-2013 – s podporou prostřednictvím cíle územní soudržnosti a pragmatického přístupu v podobě sdílení cílů na místní úrovni. Jedině tímto způsobem se vyhneme riziku, že se ze strategie EU 2020 stane strategie, v níž eurokracie jen chválí sama sebe, jako tomu bylo u Lisabonské strategie.

  Alain Cadec (PPE), písemně. – (FR) Strukturální fondy hrají zásadní úlohu při naplňování strategie EU 2020, neboť představují mocný nástroj k hospodářskému rozvoji všech regionů Evropy. Zpráva pana Cortese Lastry správně upozorňuje, že Lisabonská strategie dosáhla hmatatelných výsledků jedině tehdy, když byla spojena s politikou soudržnosti. Souhlasím proto se zpravodajovými doporučeními ohledně zlepšení, které je ve strategii EU 2020 oproti Lisabonské strategii zapotřebí učinit stran systému správy. Je nezbytné vytvořit těsnější spojení mezi místními a regionálními orgány a zainteresovanými subjekty z řad občanské společnosti v rámci víceúrovňové správy. Rád bych se připojil ke zpravodaji a rovněž zdůraznil význam zjednodušeného přístupu k využívání strukturálních fondů v budoucím předpisovém rámci. Jednoduchost je koneckonců jedním z klíčů k účinnosti.

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) Jednoznačně podporuji návrhy předložené v této zprávě, které usilují o začlenění strategie 2020 do politiky soudržnosti se záměrem sledovat cíle pro tuto strategii stanovené. Nová Lisabonská smlouva posiluje zásadu hospodářské, sociální a územní soudržnosti. Bez této doložky solidarity ztrácí sama EU svůj smysl! Konečným cílem politiky soudržnosti je zmenšit rozdíly v úrovni hospodářského rozvoje různých regionů a vypořádat se se strukturální zaostalostí nejvíce znevýhodněných a nejodlehlejších regionů. V přístupu ke strategii 2020, která se zaobírá podporou růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti, je důležité poznamenat, že politika soudržnosti může být významným nástrojem k úspěšnému splnění cílů stanovených v této strategii.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Konečným cílem politiky soudržnosti je zmenšit rozdíly v úrovni hospodářského rozvoje různých regionů, přičemž jsou zdroje vynakládány především na růst a zaměstnanost. Strategie 2020 představuje pro Evropu významné a náročné výzvy v pěti oblastech, jež se považují za strategické: i) zaměstnanost; ii) inovace a výzkum; iii) změna klimatu a energetika; iv) vzdělání a v) boj proti chudobě. Jak jsem již řekl, jedná se o ambiciózní a smělou strategii. Souhlasím se zpravodajem, že musí být formulována tak, aby byla v souladu s budoucí politikou soudržnosti a že strategie 2020 musí být prováděna rovněž na regionální a místní úrovni, což se u Lisabonské strategie nestalo. Je to zcela zásadní pro hospodářský rozvoj a růst různých regionů. Sám pocházím z portugalského regionu, jehož zájmy a přání jsou často v zájmu centralizované moci přehlíženy, a jak jsem již veřejně prohlásil, domnívám se, že naplňování cílů strategie 2020 může přispět k vyváženějšímu regionálnímu rozvoji.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) V rámci projektu evropského rozvoje zbývá učinit ještě značný pokrok v oblasti územní soudržnosti, jež má zásadní význam v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení, v podpoře zaměstnanosti a udržitelného rozvoje i z hlediska sociální soudržnosti. Nepochybuji o tom, že malé a střední podniky hrají klíčovou roli v úspěšném budování Evropy. Proto podporuji doporučení uvedená v této zprávě, jako například potřebu zjednodušit pravidla pro řízení přidělování dostupných finančních prostředků a přístup k nim s cílem podpořit jejich čerpání a efektivní využívání na celém území EU. Regiony využívají více než třetinu veřejných investic v EU a čerpání ze strukturálních fondů se stále více zaměřuje na cíle týkající se růstu a zaměstnanosti. Věřím, že je nezbytné, aby EU podnikla okamžité kroky a konkrétní opatření „k uspokojení specifických potřeb regionů, které se vyznačují přírodním či demografickým znevýhodněním, například v pobřežních, ostrovních, horských a přeshraničních oblastech nebo regionů nejodlehlejších“ Rád bych také zopakoval, že „vzdělávání a odborná příprava představují základní předpoklad pro rozvoj EU a mohou ji učinit konkurenceschopnější ve vztahu ke globálním výzvám“.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Zpravodaj považuje za politováníhodné, že do strategie 2020 nebylo náležitě začleněno zhodnocení Lisabonské strategie, a my tento názor sdílíme. Cíle stanovené v Lisabonské strategii – hospodářský růst, zaměstnanost a sociální soudržnost – nebyly naplněny; situace v těchto oblastech se naopak zhoršila. Jak jsme upozorňovali, tento stav je důsledkem cílů Lisabonské strategie – a jaké cíle to byly! Konkrétně řečeno: liberalizace, privatizace spolu s omezením regulace a zvýšením flexibility zákonů týkajících se zaměstnanosti. Tyto možnosti, nástroje a cíle nyní znovu převzala strategie 2020. Ve stejném duchu zpravodaj obhajuje dokončení „volného otevřeného a fungujícího vnitřního trhu.“ Byl to však právě tento „volný, otevřený a fungující vnitřní trh“, který způsobil nejvíce chudoby a sociálního vyloučení v EU a podkopal její územní soudržnost. Nesouhlasíme proto s propojením politiky soudržnosti se strategií 2020, a to v zájmu skutečného cíle této politiky: zmenšit rozdíly v úrovni rozvoje různých regionů a přinést opravdovou hospodářskou, sociální a územní soudržnost“.

  Jarosław Kalinowski (PPE), písemně. – (PL) Hlavním cílem politiky soudržnosti je usilovat o rovnoměrnou rozvinutost regionů EU. Díky víceletým programům a strategiím, které byly zavedeny jakožto součást této politiky, mají jednotlivé regiony, a především ty nejchudší, šanci na udržitelný hospodářský růst, zvýšení konkurenceschopnosti a vytvoření pracovních míst. Více než polovina všech investic ve veřejném sektoru je realizována na regionální úrovni, a tak se místní orgány stávají hlavními účastníky při naplňování nynější Lisabonské strategie a v budoucnu i strategie EU 2020. Měli bychom plně podpořit realizaci projektů, které spadají pod politiku soudržnosti a mít na paměti, že největší prospěch z nich budou většinou mít venkovské oblasti. Autorovo prosazování partnerského přístupu navíc umožňuje občany účinně informovat o cílech a výsledcích uskutečněných projektů.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Zdá se, že finanční prostředky poskytované znevýhodněným oblastem jsou posléze utraceny v relativně prosperujících regionech. Dotační politiku provázejí v celé EU problémy. Na jedné straně se investují peníze do obnovy vesnic, aby se zabránilo zániku. venkovských společenství, a na druhé straně tyto snahy maří předpisy o privatizaci a deregulaci.

Pulzující centrum vesnice je k ničemu, když je vesnice téměř odříznuta od veřejné dopravní sítě a byla v ní zrušena pošta. Zpráva se podrobněji nezaměřuje na problémy politiky soudržnosti, a proto jsem hlasoval proti ní.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Toto usnesení je významným dokumentem, jelikož stanoví nejlepší způsob nezbytného propojení politiky soudržnosti a strategie EU 2020. V době, kdy je evropské politice soudržnosti po roce 2013 věnována značná pozornost, je nepochybně důležité prezentovat ji jako nepostradatelný nástroj naplňování strategie EU 2020 a zopakovat prohlášení, že politika soudržnosti je nezbytná pro prosazování původního plánu integrace EU. Politika soudržnosti plní důležitou úlohu při vytváření větší rovnováhy mezi evropskými regiony a je nyní považována za klíčovou pro překonání finanční krize, kterou EU v současnosti prochází, prostřednictvím posílení konkurenceschopnosti a místního potenciálu. V době, kdy se neočekává navýšení rozpočtu EU a kdy existuje tlak na rozpočet politiky soudržnosti (ten představuje přibližně 45 % rozpočtu EU), se domníváme, že je vhodné propojení mezi cíli politiky soudržnosti a cíli strategie EU 2020 klíčové pro posílení soudržnosti a zároveň pokud jde o přispění k pozitivní reakci všech regionů a členů veřejnosti na výzvy, jimž EU čelí.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Je škoda, že naše alternativní usnesení o politice soudržnosti a strategii EU 2020 bylo zamítnuto. My, Zelení / Evropská svobodná aliance, jsme se proto rozhodli při závěrečném hlasování o usnesení navrženém panem Cortésem Lastrou nehlasovat.

  Elisabeth Schroedter (Verts/ALE), písemně. – (DE) Zpravodaj pan Cortés Lastra původně vypracoval velmi vyváženou zprávu o vztahu mezi politikou soudržnosti a strategií Evropa 2020. Jejím záměrem bylo korigovat dalekosáhlé vyčleňování finančních prostředků na politiku soudržnosti prováděné první Barrosovou Komisí. Zpráva si oprávněně položila otázku, zda je politika soudržnosti nástrojem Lisabonské strategie a nové strategie Evropa 2020, nebo zda má svůj svébytný význam a samostatnou hodnotu. Zpravodaji se podařilo dosáhnout mezi těmito dvěma aspekty rovnováhy. Měli bychom mu být vděční za to, že prosazoval nezávislost politiky soudržnosti. My jsme jeho přístup podpořili. Pozměňovací návrhy, které předložila hlavně skupina Evropské lidové strany (Křesťanští demokraté), bohužel značně oslabily původní záměr zprávy. My ve skupině Zelení / Evropská svobodná aliance toho velmi litujeme. Z tohoto důvodu jsme zprávu opět předložili plenárnímu zasedání jakožto alternativní usnesení – do značné míry v původní podobě.

Zpráva bohužel nezískala většinu hlasů. Vzhledem ke hlasování ve výboru to nebylo nijak překvapující. Naším záměrem nicméně bylo využít toto alternativní usnesení k tomu, abychom dali jasně najevo, že v Parlamentu existuje menšinový názor, který chce regionům poskytnout více práv na samostatný rozvoj, než jaký umožňuje model přidělování používaný v probíhajícím období strukturálních fondů.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Politika soudržnosti je klíčová k uskutečňování cílů strategie 2020: podpory vzdělání, odborné přípravy a výzkumu, vytváření pracovních míst a hospodářského růstu. Po selháních Lisabonské strategie stran cíle soudržnosti, jež v neposlední řadě zahrnovaly také absenci náležité konzultace s Evropským parlamentem a účast regionálních i místních orgánů, zdůrazňuje tato zpráva význam příspěvku politiky soudržnosti k budoucím strategickým cílům. Je tedy důležité pokročit směrem k tomu, aby u regionálních orgánů a subjektů došlo k většímu ztotožnění s cíli této strategie.

Regiony hrají jakožto prostředek, jak proniknout k ekonomickým a sociálním aktérům, především k malým a středním podnikům, klíčovou úlohu. Hospodářský rozvoj v Evropské unii Vzhledem k jejímu horizontálnímu přístupu lze jedině prostřednictvím silné a náležitě financované politiky soudržnosti posílit hospodářský rozvoj v Evropské unii a zvýšit její konkurenceschopnost tváří v tvář globálním výzvám. Regionální rozměr Evropy je třeba posílit prostřednictvím strategie, jež přihlíží ke specifikům různých regionů či skupin regionů, jakými jsou například nejodlehlejší regiony. Z výše uvedených důvodů považuji politiku soudržnosti za nezbytný nástroj k uskutečňování cílů strategie 2020, a proto jsem hlasoval pro zprávu.

Zpráva: Vincent Peillon (A7-0133/2010)

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Unie pro Středomoří je impozantním projektem, který vyžaduje silnou politickou angažovanost ze strany Evropského parlamentu. Hlasovala jsem ve prospěch této zprávy, protože obsahuje následující myšlenky, které jsou velmi důležité: 1) aby se Unie pro Středomoří stala funkční, musí se nová institucionální struktura stát rychle účinnou; 2) pokud má Unie pro Středomoří dosáhnout svých cílů, a tím konkretizovat šest hlavních strategických projektů (odstranění důsledků znečištění Středozemního moře, doprava, obnovitelné zdroje energie, vzdělávání, malé a střední podniky, civilní ochrana), je zapotřebí dostatečných finanční prostředků; 3) úspěch Unie pro Středomoří závisí na vyřešení regionálních konfliktů v oblasti Středozemního moře.

  Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) Unie pro Středomoří je ambiciózním projektem s několika nesporně pozitivními aspekty, zejména pokud jde o budoucí možnost prostřednictvím tohoto politického a hospodářského partnerství posílit nástroje pro kontrolu přistěhovalectví a k boji proti přílivu nelegálních přistěhovalců, kteří v posledních letech zachvátili oblast Středozemního moře. To je dalším důvodem, proč může mít Evropa prospěch z vyhlídky na fórum pro dialog se zeměmi Středomoří – které jsou téměř vždy zeměmi tranzitními pro většinu nelegálních přistěhovalců, kteří dosáhnou jižního pobřeží kontinentu.

Kanál pro dialog, k jehož otevření dojde, nesmí být samozřejmě vykládán jako nástroj k podpoře tohoto přílivu, ale jako nástroj k regulaci a boji proti nezákonnosti; bude záležet na hospodářské výměně a celkovém zklidnění v oblasti Blízkého východu – k němuž se Unie pro Středomoří bude muset snažit aktivně přispět – aby se podpořil sociální a hospodářský růst v zemích původu těchto přistěhovalců. Bude-li tedy Unie postavena na pevných politických základech a bude-li mít konkrétní cíle, umožní nám těm lidem, kteří by si dnes přáli hromadně dosáhnout jižních evropských břehů, pomoci v jejich vlastních zemích. V naději, že bude na nadcházejících vrcholných schůzkách Unie pro Středomoří kladem větší důraz na přistěhovalectví, hlasuji ve prospěch této zprávy.

  Vito Bonsignore (PPE), písemně. – (IT) Tím, že jsme hlasovali ve prospěch zprávy pana Peillona, všichni uznáváme, že má oblast Středozemního moře zásadní význam a že budou velké regionální integrace, jako je právě ta v oblasti Středomoří, v multipolárním a vzájemně propojeném světě lépe s to vypořádat se se sociálními, kulturními, hospodářskými, ekologickými, demografickými, politickými a bezpečnostními výzvami.

Ve Středomoří najdeme všechny tyto výzvy najednou. Mají rozhodující vliv na stabilitu celého regionu a vyžadují koordinované a rozhodné jednání.

Evropsko-středomořské hlavy státu nebo předsedové vlád se znovu sejdou na nadcházející schůzce v Barceloně a posoudí pokrok Unie pro Středomoří.

Podle mého názoru by se při té příležitosti měly posoudit tři body:

a) čas, jehož bylo zapotřebí, aby se navázalo na vytvoření institucionální struktury, o níž se rozhodlo v Paříži, a nevyužití parlamentního rozměru, který nabízelo Evropsko-středomořské parlamentní shromáždění;

b) nedostatečné finanční prostředky a slabé využití synergických efektů; přestože je třeba uznat dosažený pokrok a významné a hmatatelné závazky některých našich zemí, včetně Itálie, zůstává celkový dopad Unie pro Středomoří z hlediska vytvoření prostoru pro hospodářskou prosperitu malý;

c) obtížnost rozhodného řešení otázek, jako jsou například mír, stabilita a bezpečnost; ty jsou přitom základní podmínkou toho, aby se Unii pro Středomoří dostalo politického rozměru a jednotu účelu.

  John Bufton (EFD), písemně. – Jsme proti Unii pro Středomoří. Napomohla by hromadnému přistěhovalectví z chudých zemí severní Afriky. To by rovněž umožnilo příslušníkům severoafrické odnože Al-Kájdy v těchto zemích snadněji pronikat do Evropy a realizovat zde teroristické útoky. Zároveň upozorňujeme na způsob, jakým EU poskytuje Maroku výsadní hospodářské postavení, přestože tato země násilně okupuje Západní Saharu a plení její zdroje.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Aby se stala účinným nástrojem k budování míru a prosperity a prosazování lidských práv, musí být spolupráce mezi evropskými a ostatními zeměmi Středomoří založena na zásadách rovnosti a vzájemně prospěšné spolupráce ve prospěch obyvatel této oblasti. Měla by pomoci vyřešit mezinárodní a bilaterální problémy na základě Charty OSN a mezinárodního práva, přičemž musí klást důraz především na nutnost spravedlivého a životaschopného řešení v Palestině, Západní Sahaře a na Kypru. O nich však bohužel není v této zprávě zmínky a nejsou zmíněny ani nepřijatelné podmínky, za kterých jsou tisíce lidí cestujících bez cestovních dokladů zadržováni na ostrovech a ve městech Středomoří, což má důsledky pro lidskou důstojnost nás všech. Aby tedy došlo ke skutečné spolupráci, je třeba posílit postupy směřující k dialogu a porozumění a zohlednit ve všech obchodních dohodách existující nesouměrnosti v této oblasti tak, aby se zajistila rovnost mezi všemi státy. Tento druh spolupráce by měl posílit a podpořit sociální a kulturní výměnu a pomoci vytvořit společné politiky a opatření k ochraně životního prostředí a boji proti změně klimatu.

  Anna Maria Corazza Bildt, Christofer Fjellner, Gunnar Hökmark a Anna Ibrisagic (PPE), písemně. – (SV) Švédští konzervativci dnes hlasovali proti zprávě A7-0133/2010 o Unii pro Středomoří (2009/2215(INI)). Stalo se tak, protože nemůžeme podpořit, aby byly na příspěvek EU na projekty v rámci Unie pro Středomoří v novém finanční výhledu EU na období 2012–2020 vyčleněny významně vyšší zdroje. Konstruktivní spolupráce EU se zeměmi kolem Středozemního moře, která je založena na zásadách rovného zacházení, solidarity, dialogu a respektování odlišností a charakteristických rysů každé země, je velmi důležitá. Regionální spolupráce s EU se v Unii pro Středomoří nesmí stát náhradou integrace do EU a členství v Evropské unii, jak by si některé mocnosti přály. Kromě toho, má pro EU zásadní význam přijímat zodpovědnost a udržet si svou důvěryhodnost, což znamená, že nesmí peníze na různé účely slibovat bez udržitelného financování.

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) Podle Pařížské deklarace ze dne 13. července 2008, jíž Unie pro Středomoří vznikla, měl předchozí barcelonský proces uznat nový podnět, jak uvádí tato deklarace: „obnovení úsilí k přeměně středomořského regionu na prostor míru, demokracie, spolupráce a prosperity“. Rok 2009 byl však pro Evropskou unii rokem významných změn (evropské volby předsedy Komise, vstup Lisabonské smlouvy v platnost, boj proti hospodářské a finanční krizi atd.), které provádění Unie pro Středomoří zpomalily. Domnívám se, že tato zpráva správně naznačuje další kroky směrem k dosažení cílů, jež byly při vytvoření Unie pro Středomoří vytyčeny. Zároveň se těším na výsledky druhé vrcholné schůzky hlav států a předsedů vlád, která je naplánována na letošní 7. červen v Barceloně. Posílení vztahů Unie ve Středomoří je klíčové a jsem přesvědčen, že jen politický dialog a užší spolupráce mezi Unií a dalšími zeměmi Středomoří podnítí vznik prostoru svobody, spravedlnosti, míru a udržitelné a trvalé prosperity.

  Proinsias De Rossa (S&D), písemně. – Podpořil jsem zprávu o Unii pro Středomoří. Evropa a Středomoří čelí mnoha společným přeshraničním výzvám, které lze lépe řešit procesem regionální integrace, prostřednictvím účinných orgánů, jež mohou překonat omezení bilaterální spolupráce. Tyto výzvy jsou v souvislosti s krizí ještě naléhavější, přičemž je v zájmu EU řešit rostoucí rozdíly mezi oběma regiony, a tím přispět k vytvoření životaschopné a bezpečné budoucnosti pro obyvatele Středomoří. EU a vlády v Unii pro Středomoří musí stanovit jako prioritu vytvoření jejích orgánů a vštípit jim ucelenou politickou strategii, jejímž jádrem je podpora demokracie, pokrok v otázkách lidských práv, včetně práv sociálních. Pokud se má těmto cílům napomoci smysluplně, je třeba dosáhnout mírových dohod mezi sousedy na Blízkém východě. To si žádá konec obležení pásma Gazy Izraelem a izraelské osídlovací politiky a zároveň palestinský závazek k nenásilí a programu budování státu společně s vzájemným respektováním hranic z roku 1967. Dokud Izrael nedostojí svým závazkům stran lidských práv, budu nadále proti aktualizaci dohody o přidružení mezi EU a Izraelem.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu o Unii pro Středomoří, protože se zasazuje o větší zapojení Evropského parlamentu do této regionální iniciativy. Má-li vrcholná schůzka, která se bude konat v červnu v Barceloně, po dvou obtížných letech snah o její organizaci skončit úspěchem, je nezbytné, aby se mohl zapojit i Evropský parlament, protože výsledek bude pro úspěch Unie pro Středomoří nesmírně důležitý.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Každý nestranný pozorovatel by řekl, že se v evropsko-středomořském partnerství nedosáhlo takového pokroku, jaký by byl žádoucí, a že je stále ještě nutno vykonat mnoho, než se skutečně ustaví a získá reálný a produktivní obsah. Z historického hlediska Středozemní moře spíše spojovalo než rozdělovalo. Kultury, které na jeho březích vznikly, představovaly jádro tehdejší západní civilizace, přičemž obě strany přispěly k utvoření identit, s jasnými rysy příbuzenství. Tento most, který existoval, nahradily náboženské války propastí, ale tento most určitým způsobem stále existuje. Doufám, že Evropská unie společně s partnery podnikne skutečné kroky směrem k podpoře a konstrukci evropsko-středomořského partnerství, které bude schopno porazit strach, rozdíly a nedůvěru a bez zhroucení přežije do budoucna. Obě strany moře, které kdysi bylo mocné civilizaci jezerem, mohou tímto vývojem jen získat.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Vzhledem k nejisté sociální a hospodářské situaci v jižních zemí je nyní prohlubování vztahů se zeměmi Středomoří ještě důležitější. Jsem v tomto směru přesvědčen, že je naléhavě nutné pokročit v upevňování Unie pro Středomoří konkrétním a účinným způsobem. Posílení evropsko-středomořských vztahů je vzhledem k dopadu, který bude jistě mít na upevnění prostoru míru a kulturního, hospodářského, politického a sociálního rozvoje, stále naléhavější. Chtěl bych však zdůraznit znepokojení dané situací ohledně práv žen, rovnosti pohlaví a diskriminace na základě sexuální orientace: oblastí, ve kterých může být posílení evropského vlivu příspěvkem směrem k pozitivní změně. Na druhé straně je ohromný potenciál obnovitelných zdrojů energie ve středomořské oblasti příkladem výhod, které by mohla Evropská unie požívat a využít k dosažení účinných energetických politik a zároveň k rozšíření obchodního prostoru EU na 800 milionů obyvatel.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Zcela nesouhlasíme se směry stanovenými v této zprávě, jejichž smyslem je v podstatě zvýšit hospodářskou nadvládu velkých společností EU nad jižní částí Středozemí a rozšířit přístup k přírodním zdrojům, zejména energiím, a kontrolu nad nimi, vykořisťování pracovní síly a útisk přistěhovalců. Je patrné, že většina Parlamentu zřejmě žije odtržena od reality, a není si zcela vědoma důsledků takzvaného „volného obchodu“; trvají na těchto politikách, čímž přispívají ke zhoršování situace. Například v Portugalsku zanikne více než 100 000 pracovních míst v textilním odvětví, protože tisíce společností krachují kvůli zvýšené vnější konkurenci.

Proto je nutné tuto cestu postupné liberalizace mezinárodního obchodu ukončit. Tato cesta znamená útok na práva, která si vydobyli pracovníci, a suverenitu lidu, velké nadnárodní společnosti si přivlastnily přírodní zdroje a biologickou rozmanitost, životní prostředí bylo zničeno, zvýšila se nezaměstnanost, byly zničeny miliony drobných zemědělců a byla ohrožena potravinová soběstačnost a bezpečnost potravin. Požadujeme vytvoření poctivých a spravedlivých hospodářských vztahů, které slouží obyvatelům a zemím obou regionů.

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Podpořila jsem zprávu, kterou vypracoval můj francouzský socialistický kolega Vincent Peillon, protože si Unie pro Středomoří klade za cíl podpořit proces evropsko-středomořské spolupráce prostřednictvím konkrétních strategických opatření jak pro Evropu jako celek, tak pro oblast Středomoří. Regionální integrace je ve skutečnosti nezbytná pro podporu míru, který je jedním z hlavních bodů, o který se v této spolupráci hraje, a bylo tedy zapotřebí ji posílit. Domnívám se, že Unie pro Středomoří je vynikajícím nástrojem k nanejvýš rozhodné intervenci v konfliktech, které v této oblasti přetrvávají, a dokonce i k nalezení jejich řešení. Doufám, že bude příští vrcholná schůzka v Barceloně úspěšná a členské státy skutečně oživí Unii pro Středomoří a že jakmile bude v Barceloně zřízen sekretariát, vznikne v zájmu všech celá řada projektů.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Klady této zprávy tkví samozřejmě v tom, že zdůrazňuje naléhavost uznání dvou států – palestinského státu a Státu Izrael – žijících v míru a bezpečí a také boje za práva žen a proti diskriminaci na základě sexuální orientace. Tím však její klady končí. Tento dokument je v podstatě závazkem současným i potenciálním soukromým investorům v tomto regionu, o čemž svědčí četné požadavky stran nezbytné ochrany a finančního zabezpečení investic. Tento dokument zároveň podporuje barcelonský proces a vytvoření evropsko-středomořské zóny volného obchodu, která jde zcela proti regulatorním cílům, jež tato situace vyžaduje.

Hlasuji proti této zprávě. Jsem přesvědčen, že by zájmy evropských a středomořských občanů měly mít vždy přednost před zájmy finančníků. Rolí volených zástupců je usilovat o obecné blaho. Je politováníhodné, že ti, kdo tento dokument vypracovali, si toto nestanovili jako prioritu.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Unie pro Středomoří je některými lidmi v Evropě vnímána jako významný projekt, který byl zahájen několika politickými představiteli. Domnívám se však, že posílení spolupráce mezi zeměmi na pobřeží Středozemního moře je velmi pozitivní věc. Zejména s ohledem na rostoucí příliv přistěhovalců z Afriky, je pro tyto státy nezbytné, aby sladily opatření, která v reakci na to přijímají. Struktury Unie pro Středomoří představují ideální prostředek k podpoře práce Frontexu, a zejména k zapojení afrických států do projektů, aby mohli být hospodářští přistěhovalci pokud možno zastaveni už v Africe.

Různé plánované projekty, jako jsou například četnější výměny studentů a četné hospodářské programy, které jsou určeny na podporu obchodu mezi EU a africkými státy, jsou rovněž velmi pozitivní. Tyto země však nesmí být nuceny k souhlasu se zónou volného obchodu, neboť toto s sebou nese závažné riziko, že budou významně poškozeny místní a regionální trhy. Přestože z těchto důvodů zcela nesouhlasím s některými body, je tato zpráva vyvážená, a proto jsem hlasoval v její prospěch.

  Wojciech Michał Olejniczak (S&D), písemně. – (PL) S ohledem na konstruktivní rozvoj vztahů mezi Evropskou unií a třetími zeměmi jsem podpořil zprávu o Unii pro Středomoří. Abychom posílili spolupráci musíme podporovat barcelonský proces, který byl v poslední době méně aktivní. Vrcholná schůzka států Unie pro Středomoří plánovaná na 7. června 2010 v Barceloně je však dokonalou příležitostí k tomu, aby byla v účinnost uvedena stávající prohlášení, protože Evropská unie si nemůže dovolit ztratit význam v regionu, s nímž má tradiční vazby. Institucionální struktury, jako je například spolupředsednictví, by se měly využít k posílení příslušných opatření za účelem větší integrace společností a hospodářství na obou stranách Středozemního moře.

  Robert Rochefort (ALDE), písemně. – (FR) Hlavy států a předsedové vlád z obou stran Středozemního moře se sejdou v Barceloně 7. června 2010. Je důležité, aby tato schůzka vedla ke skutečnému pokroku – mám na mysli zejména vytvoření orgánů Unie pro Středomoří, ale také pokrok v oblasti hospodářství a obchodu, zaměstnanosti, snižování chudoby, zemědělských otázek, bezpečnosti potravin, vody a rozvoje venkova. Zároveň je důležité, aby byly na Unii pro Středomoří věnovány větší zdroje, což bude hlavní otázkou při nadcházejícím jednání o financích na období 2014–2020.

V tomto směru bychom si měli připomenout, že se bude muset stát možným, aby byla pomoc EU kombinována se soukromými prostředky a koordinována s těmi, které poskytuje Evropská investiční banka a investiční fondy, jako je například InfraMed. Kromě toho je pro hospodářský rozvoj a snižování chudoby v zemích na jižním pobřeží nezbytné, aby se posílil obchod Jih-Jih a vytvořila se evropsko-středomořská zóna volného obchodu. Tato opatření jsou jasně uvedena v usnesení, které bylo předloženo Parlamentu, a proto ho podporuji.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – V pozměňovacích návrzích, které předložila skupina GUE/NGL (všechny byly zamítnuty), nebyla žádná velká překvapení, s výjimkou první části pozměňovacího návrhu 6 (Západní Sahara).

Rád bych, aby bylo jasné, že jsem hlasoval ve prospěch pozměňovacího návrhu 6, který zdůrazňuje odpovědnost Maroka za situaci, kdy dochází k porušování lidských práv v Západní Sahaře.

Druhá část pozměňovacího návrhu 1 (která zdůrazňuje nutnost zvýšit finanční prostředky pro Unii pro Středomoří) předložená panem Brokem byla rovněž zamítnuta.

Hlasovali jsme ve prospěch zprávy jako celku (byla přijata velkou většinou).

Zpráva: Evgeni Kirilov (A7-0123/2010)

  George Sabin Cutaş (S&D), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro usnesení o „Potřebě vypracovat strategii EU pro oblast jižního Kavkazu“. Jižní Kavkaz je pro Evropskou unii strategicky důležitý. Evropská unie zároveň může a musí tomuto problémovému regionu pomoci se hospodářsky a obchodně rozvíjet. Můžeme využít obchodní politiky k podpoře dodržování lidských práv, energetické bezpečnosti, demokracie a řádné správy věcí veřejných. Ze své funkce stínového zpravodaje své politické skupiny pro toto usnesení také naléhavě žádám, aby byly podepsány dohody o volném obchodu s Gruzií, Arménií a Ázerbájdžánem. Věřím, že tyto dohody podpoří hospodářský rozvoj v regionu prostřednictvím podpory investic a vytvoření nových pracovních míst, což sníží míru chudoby.

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) Zcela souhlasím s touto zprávou, protože jsem přesvědčen, že po společném prohlášení z pražské vrcholné schůzky o Východním partnerství by EU měla posílit svá partnerství na východě, zejména se třemi zeměmi jižního Kavkazu, prostřednictvím jasné a dobře definované strategie. Udržování míru, stabilita hranic a řešení hraničních sporů, pokrok směrem k demokracii, právní stát a podpora regionální spolupráce jsou pro rozvoj v této části světa nezbytné. Proto jsem přesvědčen, že kroky EU musí provázet podpora trvale udržitelnému rozvoji založenému na zásadách řádné správy věcí veřejných, naprostém dodržování lidských práv a politiky dobrého sousedství, přičemž hlavní cílem by mělo být soužití těchto zemí a jejich sousedů v míru. V této souvislosti bych rád zdůraznil důležitou úlohu, kterou bude hrát parlamentní shromáždění EU – země východního sousedství. Geostrategický význam regionu, zejména jde-li o dodávky a přepravu surovin mezi Východem a Západem, musí být při vytváření budoucích dohod mezi EU a těmito zeměmi důležitým faktorem.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Nedávný konflikt mezi Ruskem a Gruzií – zemí, která prohlašuje, že chce vstoupit do Evropské unie a že sdílí její ideály, – zřetelně ukazuje, že pro oblast jižního Kavkazu je třeba definovat strategii. S historií ničivých krvavých konfliktů a v bezprostřední sféře ruského vlivu kráčí jižní Kavkaz nesmělými kroky směrem ke stabilizaci. Možné zdroje konfliktu však zůstávají, a musí s nimi být zacházeno s největší možnou vážností a péčí; napjatý vztah mezi Arménií a Ázerbájdžánem je toho dostatečným důkazem. Doufám, že Evropská unie podnikne další kroky v návaznosti na to, co už o tomto regionu ví, a přispěje k míru a pokroku mezi národy jižního Kavkazu. Zároveň doufám, že EU přispěje k přijetí a všeobecnému dodržování svobody, demokracie, základních práv a právního státu v tomto regionu.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Politika rozšíření a posílení obchodu EU, politických a kulturních vztahů se třetími zeměmi podtrhuje strategický význam zemí jižního Kavkazu: Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie. Vzhledem ke geostrategické poloze těchto zemí hraničících se silným Ruskem, Tureckem a Íránem Evropská unie může a měla by postupovat podnětně a prostřednictvím spolupráce, což může napomoci míru a bezpečnosti v tomto regionu. To bude mít zásadní význam pro zajištění co nejlepších podmínek hospodářského rozvoje, jak kulturních, tak i sociálních, spolu s demokratizací tohoto regionu, který zahrne i Černé a Kaspické moře. Proces prohlubování vztahů zaměřený na integraci těchto zemí do Evropské unie jistě přispěje ke zlepšení úrovně právního státu, svobody a lidského pokroku. Rovněž souhlasím s tím, že je pro EU důležitá strategie rozvoje trhu s energií, kterou tato zpráva podporuje.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Tato zpráva o strategii EU pro Kavkaz je jen další součástí procesu šíření omezeného pohledu k zastření skrytých hospodářských a geopolitických zájmů v tomto regionu. Tento pohled se velmi zaměřuje na konflikt mezi Ruskem a Gruzií, ke kterému došlo v roce 2008, a na územní otázky a ruskou svrchovanost nad Jižní Osetií a Abcházií.

Jak uvádí sám zpravodaj, jedná se o to, že ty tři země Kavkazu jsou nezbytné pro „přepravu energetických zdrojů“ a „energetické dodávky“ – na nichž je Unie značně závislá –, a jde i o dohody o „volném obchodu“, jež učiní „ekonomiku přitažlivější pro zahraniční investory“.

Ve světle těchto zájmů by měla být chápána skrytá podpora pro znovu zahájený závod ve zbrojení a rozšiřování vojsk v tomto regionu; EU se tohoto procesu účastní tím, že se podílí na řinčení zbraní mezi USA a NATO a Ruskem. Většina Parlamentu je do tohoto pokrytectví zapojena: Parlament se nyní, když jde o Gruzii, staví do role rytíře bez bázně a hany, který obhajuje územní celistvost států, ale podporoval, pomáhal a nadále pomáhá procesu odtržení Kosova od Srbska.

  Jaromír Kohlíček (GUE/NGL), písemně. – (CS) Jižní Kavkaz je velmi zajímavá oblast, o které se neustále, a to již dvě stě let, v Evropě diskutuje. V těchto místech se po celou dobu střetávají zájmy Ruska, Íránu a Turecka. Členitý reliéf krajiny a bohatá historie dávají tušit obrovskou složitost národnostní i náboženskou. Tento region nedávno objevila i EU. Je doslova dojemné, jak paní Tagliaviniová na základě jednání v Gruzii perfektně zná celou oblast včetně historických i současných souvislostí. Opravdu se před ní hluboce skláním. Je vynikající, že si autoři zprávy o potřebě vypracovat novou strategii EU pro oblast jižního Kavkazu povšimli organizace, jako je OBSE. Škoda, že jim zřejmě unikly vztahy států oblasti s Íránem a unikly jim také specifické záměry Turecka v regionu. Mimo veškerou pochybnost autoři pozapomněli na „slavné“ vyhlášení samostatného státu Kosovo a jejich nezakryté výpady vůči Rusku a neuznání voleb místních orgánů v Abcházii a Jižní Osetii ukazuje formulace „de facto orgány okupovaných území“. Tím mi silně připomínají závěry mise jistého lorda Runcinmana v předválečné Československé republice. Přesto věřím, že se podaří v nejbližší době zlepšit informovanost mých vážených kolegů o dané oblasti Evropy a že příští usnesení již bude vyváženější. Skupina GUE/NGL se z uvedených důvodů zdrží při závěrečném hlasování o usnesení.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Tato zpráva o strategii EU bohužel není vyvážená, jak jsem již zmínil ve Výboru pro zahraniční věci. Přestože vzal výbor některé z mých pozměňovacích návrhů v potaz, jsem stále přesvědčen, že jde tato zpráva špatným směrem. Místo toho, aby k otázce Gruzie zaujala neutrální a vyvážený postoj, používá rétoriku zahraniční politiky USA, jejíž cílem je oslabit a izolovat Rusko. Pokud jde o vztahy s Arménií, zejména o situaci v Náhorním Karabachu, EU svůj postoj změnila. To je zcela nepochopitelné a odsouzeníhodné. Zpravodaj zřejmě tento region nikdy nenavštívil, a proto si nemohl na tuto situaci vytvořit vlastní názor. Z těchto důvodů jsem hlasoval proti zprávě pana Kirilova.

  Rareş-Lucian Niculescu (PPE), písemně. – (RO) Hlasoval jsem proti pozměňovacímu návrhu 7, protože jeho cílem bylo odstranit podstatnou část této zprávy, ve které Parlament vyzývá Rusko, aby respektovalo svrchovanost a územní celistvost Gruzie a nedotknutelnost jejích hranic, jež byly mezinárodně uznány. Rovněž odsuzuje uznání nezávislosti separatistických oblastí Jižní Osetie a Abcházie Ruskou federací jakožto v rozporu s mezinárodním právem. Pevné vyjádření tohoto postoje pomůže vyhnout se vytvoření podobného precedentu v budoucnu.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Jsem rád, že vše, co jsme chtěli, bylo Výborem pro zahraniční věci přijato a že byly přijaty všechny opravy, které předložily skupiny S&D, PPE a zelených. Konečné hlasování, které vyznělo kladně, pro nás bylo velmi snadnou záležitostí.