Doslovný záznam ze zasedání

Pondělí, 5. července 2010 - Štrasburk

15. Práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě – Práva cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách (rozprava)

  Předseda. – Dalším bodem programu je společná rozprava o:

– doporučení pro druhé čtení jménem Výboru pro dopravu a cestovní ruch o společném postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě, kterým se mění nařízení (ES) č. 2006/2004 (05218/3/2010 – C7-0077/2010 – 2008/0237(COD)), (zpravodaj: Antonio Cancian) (A7-0174/2010) a

– návrhu doporučení pro druhé čtení jménem Výboru pro dopravu a cestovní ruch ke společnému postoji Rady v prvním čtení ohledně přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách, kterým se mění nařízení (ES) č. 2006/2004 (14849/3/2009 – C7-0076/2010 – 2008/0246(COD)), (zpravodajka: Inés Ayala Sender) (A7-0177/2010).

  Antonio Cancian, zpravodaj. – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, práva cestujících jsou velmi aktuálním tématem, o čemž svědčí i skutečnost, že v uplynulých dnech Evropská komise zahájila kampaň, která má za cíl zlepšit informovanost občanů o právech, jež jim při cestování různými dopravními prostředky náleží. Domnívám se, že to je důležitá iniciativa a také že je povinností Parlamentu přispět k této problematice tím, že přijme texty, které budou mít prospěšný efekt na podmínky cestujících při cestování.

Co se týká nařízení, o němž tu dnes hovoříme, nijak se nesnažím skrývat pocit, který jsem si z těchto jednání odnesl, totiž že členské státy takový předpis nechtějí. Záležitost, v níž mám tu čest být zpravodajem, je velmi citlivá, neboť si žádá vyvážené řešení, které vedle práv cestujících musí zajistit, aby nedošlo k sankcionování podniků v odvětví veřejné silniční dopravy. Většina z nich jsou totiž malé a střední podniky.

Práce, kterou jsem v této věci za poslední měsíce jednání učinil, měla tedy dva hlavní cíle: zaprvé nepoškodit malé a střední podniky, malé a středně velké průmyslové podniky; a zadruhé chránit cestující, zejména osoby s postižením a omezenou schopností pohybu, zlepšovat účinnost a usilovat o větší dávku zodpovědnosti.

Zpráva, kterou přijal Evropský parlament v prvním čtení – zpráva pana Albertiniho – byla podle mého názoru velmi odvážná. Hlavné změny provedené Radou se týkaly těchto bodů: oblasti působnosti, odpovědnosti, práv osob s postižením nebo omezenou schopností pohybu, náhrad a kompenzací za zpoždění a zrušení spoje, a několika dalších drobností. Některé ze změn, které Rada provedla, byly a jsou přijatelné, což bylo během jednání uznáno.

Bohužel jsme však v závěrečných jednáních nebyli schopni přijmout k řadě významných otázek tentýž přístup, jaký zaujala Rada. Šlo zejména o: oblast působnosti nařízení, kde Parlament byl připraven uvážit vyloučení regionální dopravy – přestože my jsme navrhli vyloučit regionální dopravu, pokud jde o dopravu integrovanou s městskou a příměstskou dopravou –, Rada odmítla udat jakýkoli důvod ohledně článků, na něž by se vyloučení vztahovalo; časový rámec pro vstup tohoto nařízení v platnost, který podle Parlamentu nesmí přesáhnout dobu tří let s možností tuto dobu jedenkrát prodloužit, zatímco Rada hovořila o době pěti let, která se může prodloužit dvakrát; asistenci osobám s postižením a omezenou schopností pohybu; právo na bezplatné ubytování v hotelu v případě, že dojde k přerušení cesty, nebo minimálně, což je reálnější, bezplatné zajištění hotelu a dopravu do něj, což by pro nás bylo dostačující; práva cestujících v případě zpoždění spoje, zejména zpoždění při odjezdu; dostupnost informací – záležitost, která velice zajímá osoby s postižením nebo omezenou schopností pohybu, pro něž by zpráva, která by vstoupila v platnost až za patnáct let a týkala by se jen 20 % autobusové a autokarové přepravy cestujících, nebyla podle nás přijatelná.

Jednání byla v těchto měsících díky přispění Evropské komise vedena oboustranně vážně a otevřeně, v posledních týdnech se však postoje ohledně daného tématu ještě více zatvrdily. Pokud jde o nás, snažili jsme se, aby byl nalezen ve všech těchto citlivých otázkách kompromis, vědomi si potenciálně nebezpečných účinků, které by takové kroky mohly mít na společnosti v odvětví, protože by nebylo korektní, uvalovat na ně další, nepřiměřeně zatěžující povinnosti.

Na druhou stranu, jak jsem již zmínil, dalším cílem mé práce bylo – a je – chránit cestující, především ty nejzranitelnější, pro které představuje úplný a jistý přístup ke službám veřejné dopravy důležitý prostředek sociálního začlenění.

Uvedl jsem, že není nadále přijatelné omezování možnosti volby: stárnutí evropské populace je jevem, který bude mít závažné následky, a bylo by chybné zapomínat na to při vytváření postupů pro poskytování tak důležité služby. Proč by proboha povinnost, aby informace o spojích byly do roku 2020 k dispozici na internetu, měla být považována za nepřiměřenou?

Rád bych poděkoval kolegům poslancům, kteří se mnou během těchto jednání spolupracovali, a chci požádat tuto sněmovnu, aby hlasovala pro znění, které navrhuji, abychom pak v dohodovacím řízení mohli dosáhnout výsledku v souladu se dvěma cíli, které jsem tu zmínil a které znovu potvrzuji.

  Inés Ayala Sender, zpravodajka. – (ES) Pane předsedo, je červenec, měsíc, v němž se i navzdory krizi řada Evropanů rozhodla strávit dovolenou rekreační plavbou nebo cestovat lodí. Cestujících využívajících cestování po moři a okružních plaveb výrazně přibývá a tyto druhy dopravy se stávají klíčovým prvkem pro rozvoj a bohatství evropských pobřežních oblastí a přístavů i na vnitrozemských vodních cestách v Evropě.

Evropský parlament má dnes dobré zprávy pro všechny podnikatele, pracovníky, a samozřejmě pro cestující v tomto významném odvětví, neboť dohoda s Radou, jíž jsme s velkou pomocí Komise dosáhli, představuje vytvoření společného rámce pro práva cestujících, která jsou již zavedena v odvětvích letecké a železniční dopravy. V odvětví, v němž dochází k rozsáhlým procesům rozšiřování a modernizace, byl tedy odstraněn nepřijatelný nedostatek.

Tato dohoda, jíž bylo dosaženo za španělského předsednictví – jemuž bych především chtěla poděkovat za úsilí, a také ostatním stálým zastoupením a pochopitelně i mým kolegům a službám této sněmovny – podstatně zlepšuje práva cestujících. To platí zejména pro osoby s omezenou schopností pohybu, jak nás o to trvale žádala sdružení osob s postižením.

Na jednu stranu byla rozšířena oblast působnosti, která se tak dostává do souladu s původním postojem Parlamentu, a do oblasti působnosti tohoto nařízení tak spadají všechny lodě s více než 12 cestujícími. Je zde však i prostor pro určitou flexibilitu s ohledem na malé podniky nabízejících výlety a historické plavby a pro trajekty s krátkou trasou převážející nákladní automobily a dopravce na vnitrozemských vodních cestách, pro které by okamžité zavedení tohoto prvního ustanovení bylo příliš nákladné.

Na druhou stranu se Parlamentu podařilo dosáhnout vyloučení jakékoli zmínky o možnosti odmítnutí nalodění osoby na základě zdravotního postižení, tato možnost by mohla přijít v úvahu pouze tehdy, když nalodění brání bezpečnostní důvody a odmítnutí nalodění dotčené osoby je tedy v zájmu její bezpečnosti. Rada možnost odmítnutí nalodění z důvodů zdraví také zamítla, jedná se o nesmíru kontroverzní záležitost, vzhledem k tomu, že odkaz na zdraví osob byl v nařízení pro cestující uveden poprvé.

Kromě toho byly zvýhodněny také časové prodlevy, při kterých mají cestující právo na odškodnění, a nově je tedy stanoveno toto odškodnění za 90 namísto 120 minut zpoždění; v případě, že cestující musejí přenocovat, byl získán souhlas pro částku 80 EUR; pokud jde o celkových 120 EUR, podařilo se nám zdvojnásobit tuto částku na 240 EUR; bylo ustanoveno, že dopravce musí v případě výjimečných okolností, při nichž nedodrží povinnosti, nést důkazní břemeno, ale i to, že zařízení, které je v přístavech, je třeba upravit, aj. Podařilo se nám rovněž snížit maximální hranici, při níž je možné poskytnout náhradu cestovních výdajů, z původních 40 na 24 EUR za jízdenku.

Dále je nutno podotknout, že nařízení obsahuje nezbytnou flexibilitu s ohledem na zvláštnosti tohoto druhu dopravy, jenž je více náchylný ke zpožděním kvůli povětrnostním podmínkám, čímž se také vysvětluje, proč budou z povinností v případě zvláště nepříznivého počasí na moři některá ustanovení vyňata, například ta, která se týkají náhrad za zpoždění nebo za ubytování.

A v neposlední řadě stojí za zvláštní zmínku, že na základě dohodnutého znění má každý členský stát povinnost vytvořit orgán, který kromě toho, že zajistí, aby toto nařízení bylo dodržováno, nebude nijak obchodně zainteresovaný a bude mít pravomoc zavést systém sankcí. Dále budou takové orgány oprávněny vyřizovat stížnosti cestujících, jež byly zamítnuty v prvním stupni orgánem, který budou muset zřídit dopravci.

Podařilo se nám též umožnit sdružením osob se zdravotním postižením a sdružením cestujících, aby se do tvorby tohoto nařízení aktivně zapojili. Kromě toho se nám podařilo vyzvat přístavní orgány aby hrály významnější úlohu při každém rozhodnutí v této oblasti, a navrhli jsme v tomto smyslu, že by se všechna ustanovení tohoto nařízení v rámci možností mohla vztahovat i na přístavy a nejen na terminály, jak to měla v úmyslu Rada.

Domnívám. že se nám také podařilo začlenit do nařízení školení zaměstnanců a související pořádání doplňkových kurzů, protože to byl i jeden z dlouhodobých úkolů, na který se soustředily petice sdružení osob s postižením. Prosadili jsme také rychlou výměnu vybavení umožňujícího pohyb vhodnou alternativou v případě, že dojde k jeho poškození v průběhu cesty.

A konečně se nám podařilo zkrátit lhůtu pro uplatnění tohoto nařízení o jeden rok.

Myslím si proto, že tato jednání byla úspěšná, a chtěla bych poděkovat všem, kdo nám pomohli přinést našim cestujícím protentokrát dobré zprávy.

  Siim Kallas, místopředseda Komise. – Pane předsedo, děkuji zpravodajům, panu Cancianovi a paní Ayala Senderové, stejně jako stínovým zpravodajům za jejich náročnou práci.

Rád bych znovu potvrdil význam těchto právních předpisů pro každého občana cestujícího v Evropě, a tedy i každého z nás zde v sále. Plně souhlasím s názorem, že principy přístupu k cestujícím by měly být ve všech druzích dopravy obdobné.

Ústřední jsou zde tyto prvky: pravidla pro minimální informovanost všech cestujících před cestou a během ní; pomoc a poskytování náhrady v případě přerušení cesty; opatření v případě zpoždění; zvláštní pomoc osobám s omezenou schopností pohybu; a nezávislé vnitrostátní orgány pro řešení sporů.

Komise považuje kompromis, jehož bylo dosaženo s Radou během jednání o právech cestujících po moři a na vnitrozemských vodních cestách, za dobrý a má za to, že obecné cíle našeho návrhu byly náležitě vzaty v potaz. Dovolte mi zdůraznit zejména to, že práce Parlamentu byla pozoruhodně úspěšná v rozšíření rozsahu působnosti tohoto návrhu. Chci upřímně poděkovat Evropskému parlamentu a Radě, a zejména španělskému předsednictví a paní Ayala Senderové za jejich nepolevující práci na tomto dokumentu.

Co se týče práv cestujících v autobusové a autokarové dopravě, od doby, kdy byl přijat společný postoj Rady, byly vedeny neformální diskuse mezi Radou a Evropským parlamentem s cílem nalézt kompromisní dohodu o tomto textu. Šlo o složité rozhovory. Hlavními tématy byly: oblast působnosti; příslušná ustanovení o odpovědnosti a pomoci, které musí splňovat bezprostřední praktické potřeby cestujících v případě nehody; a ustanovení podporující větší mobilitu osob s omezenou schopností pohybu a zdravotně postižených osob.

Komise vyvinula značné úsilí za účelem usnadnění kompromisního řešení. Dohody bohužel nebylo možné dosáhnout, což je skutečnost, které Komise lituje. Kdyby při hlasování v plénu jasně zaznělo, že Parlament je pro vysoký stupeň ochrany cestujících v autobusové a autokarové dopravě, byl by to dobrý signál. Já osobně chci zůstat optimistou a domnívám se, že kompromis dosažený v dohodovacím řízení je stále ještě možný.

Komise bude usilovat o to, aby bylo při budoucích jednáních mezi EP a Radou za belgického a maďarského předsednictví dosaženo vyvážené dohody, v níž bude možné řádně zohlednit obecné cíle návrhu Komise.

  Werner Kuhn, jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedo, pane Kallasi, dámy a pánové, tato zpráva představuje logický závěr. Teď, když Parlament pracoval spolu s Radou a Komisí na zlepšení práv cestujících ve vzduchu a po železnici, měli bychom zajistit, aby i cestující po moři a na vnitrozemských vodních cestách měli lepší práva. Je však samozřejmě důležité, abychom nesrovnávali plavební společnosti s tradičními rybářskými loděmi.

Proto mne, paní Ayala Senderová a pane Canciane, velmi těší, že jsme dokázali dospět ke kompromisu, takže mohou být udělovány výjimky umožňující uplatnění nároku na náhradu škody v případě cestujících na lodích určených pro přepravu 12 a více osob, avšak ne v případě, že posádku tvoří méně než tři osoby.

Cestovní ruch je významným hospodářským odvětvím a my se musíme vždy postarat o to, aby byly jeho zájmy zohledněny. Jak trajekty, které jsou provozovány na vzdálenost více než 500 metrů – ustanovení se již nebudou vztahovat na trajekty, jež přepravují na menší vzdálenosti – tak i okružní cesty a výlety, zejména také ve spojení s historickými plavidly, sehrávají v odvětví cestovního ruchu důležitou úlohu. U těchto typů lodí by neměly být třeba další investice. Na Místo toho musí být posádka těchto lodí schopna poskytnout pomoc lidem se zdravotním postižením.

Rád bych poděkoval každému, kdo se zasloužil o to, že se nám podařilo dosáhnout dobrého kompromisu.

  Brian Simpson, jménem skupiny S&D. – Pane předsedo, dnes před námi leží tyto dva poslední kusy do skládačky práv cestujících vztahující se na oblasti námořní a autobusové a autokarové dopravy.

Děkuji našim zpravodajům za jejich práci a vítám také dohodu, jíž bylo zjevně dosaženo s Radou, pokud jde o námořní dopravu.

To, že se nám dosud nepodařilo shodnout se na definici autobusové a autokarové dopravy je nicméně zklamáním, ale budeme se i nadále snažit, aby bylo ve střednědobém výhledu dosaženo dohody. Obzvláště na tuto oblast bych se chtěl dnes soustředit.

Bylo by zcela nesmyslné a nespravedlivé, aby existovala práva cestujících pro jiné druhy dopravy, ale nikoli pro autobusovou a autokarovou dopravu. Proto je taková dohoda nebo takové uspořádání, jež nebude zahrnovat autobusovou a autokarovou dopravu, vcelku bezcenným a neúplným řešením.

Nemůžeme akceptovat, aby byla velká většina služeb autobusové a autokarové dopravy vyňata z oblasti působnosti tohoto nařízení. Nemůžeme akceptovat, aby i v tomto nařízení byla oslabována práva lidí s omezenou schopností pohybu. A nemůžeme akceptovat ani to, že tento druh dopravy je nějak odlišný od všech ostatních.

Náš zpravodaj odvedl dobrou práci, když se v této oblasti pokoušel nalézt kompromis. Rada neudělala nic, aby usnadnila jakoukoli dohodu, a jako obvykle strávila většinu času otálením. Je zajímavé, že jakmile dojde k diskusím o právech cestujících, Rada se začne chovat velmi odmítavě, a je tedy na Parlamentu, aby nesl prapor za cestující.

Parlament je dobře znám bojem za obranu práv cestujících, přestože jej jistý vedoucí aerolinií zneužil a rovněž čelí četným nářkům a stížnostem ze strany provozovatelů dopravy. V konečném důsledku však Parlament nebude hrubé zacházení s cestujícími ze strany provozovatelů tolerovat; nebude tolerovat diskriminaci; nebude tolerovat, aby některá odvětví zůstávala stranou.

Musíme naše zpravodaje podpořit, abychom mohli jít do boje s Radou prostřednictvím dohodovacího řízení, a to s velmi dobrými kartami v ruce.

  Gesine Meissner, jménem skupiny ALDE. – (DE) Pane předsedo, jak předchozí řečník správně uvedl, je důležité, aby byla práva cestujících v Evropě chráněna, bez ohledu na to, jaký druh dopravy tito cestující používají. Je jednoduše logickým závěrem, že od oblasti letecké a železniční dopravy pokročíme k právům cestujících na lodích a v autobusové a autokarové dopravě.

A ještě další řečník zmínil to, že se nám bohužel nepodařilo řešit obě tyto záležitosti jako balíček, jak jsme původně plánovali. Třebaže se nám v otázce práv cestujících na lodích podařilo dosáhnout kompromisu a třístranné jednání ukončit, v případě autobusové a autokarové dopravy tomu tak bohužel nebylo.

Ráda bych se nyní zaměřila na práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě, protože jsem také stínovou zpravodajkou v této oblasti. Je mi opravdu velice líto, že se nám nepodařilo dosáhnout kompromisu, neboť na třístranném jednání jsme dokázali postoj Rady na jedné straně a postoje Evropského parlamentu a Komise na straně druhé navzájem velice sblížit. My jsme se velmi snažili – a to je též velmi důležité – chránit práva cestujících; především jsme se snažili zajistit, aby lidé s omezenou schopností pohybu a lidé s postižením měli za každých okolností příležitost využít dopravy včetně té autobusové a autokarové.

K tomu, aby toto bylo možné, je nutno přijmout řadu opatření, a to také požadujeme. Myslím si, že tato problematika je obzvláště důležitá, protože v budoucnosti bude existovat více lidí s postižením a omezenou schopností pohybu, jednoduše v důsledku stárnutí populace. To je velmi důležitý bod.

Pochopitelně musíme vzít také v úvahu, že spotřebitelská práva se týkají i dostupnosti nabídek. Zejména malé a střední společnosti provozující autokarové zájezdy nejsou schopné splnit úplně všechno. Nedokáží například poskytnout neomezenou náhradu. Je zde také otázka toho, jak se budou umět vyrovnat se zálohami. Dokázali jsme naše postoje v této oblasti sblížit, a proto velice lituji toho, že jsme nebyli schopni dosáhnout celkového kompromisu..

Jak uvedl zpravodaj, je důležité, abychom pamatovali jak na práva cestujících, tak na možnosti nabízející se poskytovatelům dopravy. Byla bych velmi ráda, kdyby bylo během nadcházejícího dohodovacího řízení dosaženo nějaké dohody, protože plně souhlasím s panem Simpsonem v tom, že takovéto vyloučení autobusů a autokarů je nepřijatelné, vzhledem k tomu, že v jiných druzích dopravy příslušné předpisy existují.

  Eva Lichtenberger, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedo, dámy a pánové, o čem to vše vlastně je? Mimo jiné se jedná o ustavení práv pro osoby s omezenou schopností pohybu, které si přejí cestovat lodí nebo autobusem, a o to, abychom tuto inciativu konečně využili ke zlepšení cestovních příležitostí pro tyto lidi. Je naší povinností to udělat. S velkými fanfárami jsme v Evropě přijali posílení Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením a nyní bychom měli mít povinnost ji provádět.

Co se týče těchto dvou dokumentů, ráda bych uvedla, že pokud jde o záležitost práv cestujících v autobusové a autokarové dopravě, jsem skutečně zarmoucena a zklamána postojem Rady. Je důležité, abychom si ujasnili jednu věc.. Skutečnost, že to, co zde bylo navrženo, bude chránit zájmy malých a středních podniků, je jen jedním drobným aspektem v celé záležitosti. To, co mne skutečně trápí, je neochota zabývat se obtížnými otázkami. Domnívám se proto, že naléhavě potřebujeme nikoli přechodné období 15 až 20 let, ale jasný signál lidem, že jim náleží právo na užívání dopravního systému.

Druhý dokument, který bude přijat velkou většinou, se týká práv cestujících na lodích a plavidlech. V něm lze nalézt velkou mezeru, na kterou bych ráda znovu upozornila. Toto nařízení se týká lodí, ale nikoli přístavů. To znamená, že osoba na invalidním vozíku se bude muset stejně jako v minulosti dostávat na loď ze svého automobilu nebo z automobilu lidí, kteří ji přivezli do přístavu. Jakmile bude tato osoba na lodi, bude mít opět práva, ale na přístav samotný se nařízení nevztahuje. Myslím si, že toto je problém, který bychom neměli být připraveni tolerovat. Zajistěme, abychom věci týkající se osob s omezenou schopností pohybu dotahovali do konce.

  Philip Bradbourn, jménem skupiny ECR. – Pane předsedo, omezím se ve svých poznámkách na zprávu zabývající se cestujícími v autobusové a autokarové dopravě.

Jsme si vědomi toho, že práva cestujících jsou velmi důležitou otázkou a patří mezi ty, o něž se tato sněmovna velmi zajímá. Návrhy, které máme před sebou, obsahují řadu vítaných iniciativ pro cestující v autobusové a autokarové dopravě, zejména pro cestující s postižením. Avšak, jak tomu u tohoto typu zpráv bývá, používá se zde plošný přístup, který to, co funguje v odvětví letecké nebo železniční dopravy, uplatňuje na zcela jiné struktury.

Některé příklady tohoto problému se týkají toho, jak cestující informovat o jejich právech, ale rovněž stupně odpovědnosti, které by podle názoru Parlamentu mohly znamenat například to, že společnosti budou povinny zaplatit výdaje, například na pohřeb, ještě před tím, než bude odpovědnost stanovena. Takové návrhy nepochybně zvýší náklady, které bude hradit spotřebitel.

Dále byla zmíněna otázka vynětí služeb čistě místního rozsahu, což osobně podporuji.

Samotná podstata autobusové a autokarové dopravy je velmi odlišná od ostatních odvětví. Podniky činné v tomto odvětví jsou, jak již bylo řečeno, převážně malé, někdy se jedná dokonce o společnostech s jednou osobou. Zavedení normativních nákladných povinností pro tyto podniky by jen vedlo ke zvýšení cen nebo omezilo by počet tras, na nichž mohou lidé cestovat, neboť udržování takových služeb by přestalo být rentabilní.

Postoj Parlamentu v této věci není přiměřený a my bychom pravděpodobně přijetím tohoto postoje odsoudili návrh k dlouhému dohodovacímu řízení, čímž by se zpozdil proces, který nejenže by měl poskytovat cestujícím v autobusové a autokarové dopravě práva, která jim náleží, ale současně též odpovídající záruky podnikům.

  Thomas Ulmer (PPE). – (DE) Pane předsedo, dámy a pánové, vzhledem k nedostatku času se omezím na poznámky ke zprávě pana Canciana. Nikdo nepochybuje o tom, že lidé cestující v autobusech a autokarech musí mít práva cestujících a tedy spotřebitelská práva.

Rád bych však ještě jednou upozornil na problémy, které z toho v tuto chvíli budou plynout pro malé a středně velké provozovatele, zvlášť v Německu. V Německu není možné místní a regionální veřejné dopravní služby, zejména ve venkovských oblastech, oddělit, neboť často poskytují společně služby pokrývající oblast v dosahu zhruba padesáti kilometrů.

Moje druhá poznámka se týká toho, že malí a středně velcí provozovatelé nebudou schopni vyplácet kompenzace v podobě záloh bez ohledu na vinu. Doposud se osvědčil princip právní odpovědnosti, který také přinesl stabilní ceny jízdenek.

Zatřetí si nemyslím, že by provozovatelé měli platit za zpoždění, která nezavinili, neboť odpovědnost by se měla vztahovat pouze na okolnosti, za něž jsou provozovatelé odpovědní.

  Saïd El Khadraoui (S&D). – (NL) Pane předsedo, pane Kallasi, dámy a pánové, v prvé řadě bych chtěl poděkovat panu Cancianovi a paní Ayala Sanderové za jejich vynikající práci a současně vyjádřit politování nad tím, že Rada zjevně neprojevila dostatečnou pružnost v reakci na zprávu pana Canciana, aby zajistila její dobrý výsledek. Jak již mnozí poslanci zmínili, je pro nás důležité stanovit řadu základních pravidel na evropské úrovni, která by zahrnovala práva cestujících ve všech druzích dopravy. V posledních letech jsme výrazně zapracovali na oblasti letecké a železniční dopravy. Myslím, že bychom se z této práce měli poučit a – a to už je jiná debata – že ji musíme poměrně rychle vyhodnotit a spolupracovat ve snaze zacelit několik málo drobných mezer, které zde přetrvávají.

Nyní se dostávám k cestujícím, kteří cestují po moři a na vnitrozemských vodních cestách, a k cestujícím v autobusové a autokarové dopravě: i zde musíme použít do jisté míry stejnou metodiku a zachovat společnou tematiku. V prvé řadě je naším cílem ochrana nejzranitelnějších cestujících, například lidí s omezenou schopností pohybu nebo těch, kdo mají problémy s chůzí. Musíme zajistit, aby měli stejná práva cestovat a jet na dovolenou, jinak řečeno, aby se stali dokonale mobilní.

Zadruhé považuji za podstatné, aby byli cestující informováni o změnách jízdních řádů, o zpožděních a o svých právech. Za tím účelem musíme mít vysoce kvalitní zařízení, a to ve všech druzích dopravy.

Zatřetí je zřejmé, že musíme mít i opatření pro případ, že se něco stane. I zde se snažíme o soudržnost tím, že zaručujeme pomoc a nabízíme jídlo, občerstvení, alternativní možnosti cestování a poskytnutí noclehu, je-li to nutné.

Je zřejmé, že některé otázky mohou případně vyžadovat diskusi, například ty, které se týkají oblasti působnosti. Myslím, že se musíme dobrat k vhodné definici regionální dopravy s ohledem na zprávu pana Canciana, abychom mohli odstranit veškeré mezery a zajistit tak vytvoření dobrého právního předpisu.

  Izaskun Bilbao Barandica (ALDE). – (ES) Pane předsedo, v prvé řadě bych ráda poděkovala paní Ayalaové za snahu, kterou jako zpravodajka vynaložila k dosažení dohody ve věci, o níž dnes hovoříme.

Skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu si od začátku udržuje pozitivní postoj, neboť našimi pozměňovacími návrhy byly obnoveny návrhy z prvního čtení, a po příslušných třístranných jednáních jsme konečně dosáhli toho, co považuji za dobrou dohodu.

Paní Ayalaová již všechny dohody podrobně rozebrala. Ráda bych však zdůraznila zmínku o oblasti působnosti – ta bude zahrnovat veškeré lodě převážející více než 12 cestujících, přičemž minimální cena jízdenky, kterou bude cestujícím možné nahradit, je 6 EUR. Musím zdůraznit, že byl odveden velký kus práce, a poukázat také na zlepšení, která toto nařízení přinese cestujícím obecně, a osobám s postižením nebo omezenou schopností pohybu především.

Dále musím zdůraznit, že v textu je zmínka o přístupném formátu zajišťujícím to, aby byly transparentní informace přístupné široké veřejnosti.

Těší mne, ačkoli to stálo hodně práce a diskusí, že byla odstraněna slova o zdraví v souvislosti s odmítnutím prodat jízdenku osobám s postižením nebo s omezenou schopností pohybu, a že a jediným důvodem pro takové odmítnutí bude od nynějška bezpečnost.

Nutno dále podotknout, že byla oproti původním návrhům o třetinu zkrácena doba, kdy musí být poskytnuto náhradní dopravní řešení nebo náhrada škod cestujícím – v tomto znění jsme se shodli na zkrácení ze 120 na 90 minut. Odsouhlasili jsme i náhradu ve výši 80 EUR. Stručně řečeno, toto nařízení nabídne uživatelům větší záruky.

  Debora Serracchiani (S&D). – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, cílem návrhu o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě je pomáhat cestujícím a chránit je, a to v prvé řadě s důrazem na osoby s postižením nebo omezenou schopností pohybu. Jedná se o první nařízení o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě, přičemž touto úpravou by mělo být dosaženo stejné záruky pro cestující, jako tomu je u odvětví železniční a letecké dopravy. Postoj ve druhém čtení má za cíl stanovit soubor práv pro cestující, kteří se rozhodli cestovat autobusem nebo autokarem.

Souhlasím s argumentem zpravodaje pana Canciana, kterému děkuji za vynikající práci, kterou odvedl, a jsem přesvědčena, že oblast působnosti nařízení se musí změnit, musí být vyloučeny regionální služby, pokud jsou propojeny s městskými a příměstskými službami. Bylo by spravedlivé a správné zaručit práva cestujících v případě nehod, zrušení spoje nebo zpoždění při odjezdu, jak o tom rozhodl Parlament v prvním čtení.

Stejně tak důležitá je otázka informování cestujících o jejich právech. Bylo by skutečně užitečné poskytnout cestujícím informace o propojení s ostatními druhy dopravy, čímž by byl zároveň zajištěn dialog mezi službami autobusové a železniční osobní dopravy.

Pokud jde o osoby s postižením nebo omezenou schopností pohybu, je nutné zaručit maximální ochranu a já bych navrhovala, aby požadavek na asistenci nemusel být podán 48 hodin předem, ale jen 24 hodin předem. Dále bych ráda navrhla větší záruky pro odškodnění a nahrazení vybavení umožňující pohyb pro osoby s postižením v případě jeho ztráty nebo poškození. Navíc by s ohledem na potřeby cestujících s omezenou schopností pohybu měly být odstraněny veškeré architektonické překážky a stávající infrastruktura by měla být vylepšena v zájmu její větší dostupnosti.

Cílem tohoto nařízení je zvýšení konkurenceschopnosti odvětví autobusové a autokarové dopravy a usnadnění vazeb mezi jednotlivými druhy dopravy, avšak v prvé řadě je cílem zlepšení cestovních podmínek pro cestující.

  Dirk Sterckx (ALDE). – (NL) Pane předsedo, můj kolega Brian Simpson již řekl, že tato sněmovna vždy věnovala pozornost právům cestujících a bojovala za ně, velmi často proti Radě. Na druhou stranu je velmi obtížné práva cestujících regulovat. V minulých měsících jsme zjistili, že v případě letecké dopravy nebylo nijak snadné dosáhnout regulace.

Podle mého názoru máme dobrou dohodu pro cestující po moři. Avšak stále ještě se potýkáme s problémem cestujících v autobusové a autokarové dopravě. V tomto odvětví provozuje služby mnoho malých podniků a je zde otázka veřejné dopravy, která přepravuje velkou část cestujících. Je důležité, abychom vytvořili jasný evropský rámec a zajistili, aby byl tento rámec přijatelný pro malé podniky. Parlament si to velmi dobře uvědomuje.

Chtěl bych se s panem zpravodajem podělit o své poznatky z odvětví železniční dopravy, a to z doby, kdy jsem byl sám zpravodajem. Stanovili jsme základní pravidla pro všechny cestující v železniční dopravě a já myslím, že bychom totéž měli učinit pro autobusovou a autokarovou dopravu. Rada tomu není nakloněna, ale mělo by to být možné. Musí o tom proběhnout diskuse. Dosáhli jsme základních práv díky tomu, že jsme při jednáních postupovali rozumně a byla zavedena dokonce přechodná období. Nejsem proti tomu. Je důležité, že pokud jde o veřejnou dopravu, Parlament vysílá signál, že existuje určitá základní hranice, úroveň, pod kterou nelze jít, a to ani v případě, že jste veřejnou dopravní společností, neboť i zde jsou cestující a i zde jim náleží jejich práva. To, že tyto veřejné dopravní společnosti mohou mít jiný způsob provozování, neznamená, že nemusí zajišťovat základní práva.

To je podle mého názoru postoj, se kterým se musíme zapojit do jednání. Rada to neuslyší ráda, ale my jako Parlament se za to musíme postavit, neboť je to důležitým prvkem, chceme-li veřejnou dopravu povzbudit. Je to velmi důležité v souvislosti s tím, co děláme pro životní prostředí a pro usnadnění mobility.

  Mathieu Grosch (PPE). – (DE) Pane předsedo, když dovolíte, o něco málo přesáhnu svůj čas, neboť dva z mých kolegů z poslaneckého klubu Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) nevystoupili. Záleží však na vás.

Přikročme k tématu samému – diskuse mezi Parlamentem a Radou ohledně práv cestujících nebyly nikdy snadné. V tomto případě se opět ukázalo, že můžeme v jedné oblasti dosáhnout pokroku, zatímco v jiné, týkající se autobusové a autokarové dopravy, je situace poměrně složitá. Uvědomujeme si, že tato věc se možná zkomplikovala například i kvůli tomu, že pojem regionální dopravy je v jednotlivých zemích vykládán odlišně. Žiji v pohraniční oblasti, kde se stýkají čtyři země, a tyto pojmy se v jednotlivých zemích natolik liší, že není vždy snadné provádět práva cestujících na stejném základě.

Všichni by však měli mít stejný cíl, tedy aby se cestující ve všech oblastech dopravy, kteří si koupí jízdenku a chtějí cestovat, mohli spolehnout na ochranu svých práv, bez ohledu na to, do které země plánují jet. V Parlamentu jsme se vždy podrobně zabývali potřebami osob s postižením v souvislosti s ostatními odvětvími a nedávno jsme na tomto poli získali zkušenosti, jimž by měla větší pozornost věnovat i Rada. Nejde jen o omezenou možnost pohybu, ale i o jiné formy postižení, které jsme měli brát v potaz v minulosti a mělo by tomu tak být i nyní. Nejsou s tím spojeny žádné dodatečné náklady. Některé problémy lze jednoduše vyřešit poskytováním informací v odlišných formách a přijetím dalších podobných opatření.

  Corien Wortmann-Kool (PPE). – (NL) Pane předsedo, děkuji za vaši pružnost. Dostala jsem se na řadu poněkud dříve, než jsem očekávala.

Ráda bych upřímně blahopřála zpravodajce paní Ayala Senderové k výsledku, jehož dosáhla v souvislosti se zprávou o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách. Byla jsem stínovou zpravodajkou naší skupiny, poslaneckého klubu Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů, a jak víte, o tomto tématu jsme značně diskutovali. Pro nás, skupinu PPE, jsou práva cestujících mimořádně důležitá. Nakonec pro každého je důležité, aby se mohl spoléhat na kvalitní dopravu, a pro osoby s postižením je důležité, aby se jim dostalo kvalitní pomoci a asistence.

Zároverň si uvědomujeme, že je třeba, abychom prozkoumali charakteristické rysy tohoto odvětví. Existuje zde mnoho malých společností s jedním nebo dvěma plavidly, historickými plavidly, která nelze přestavět, avšak přesto mají posádky, které jsou velmi efektivní a nabízejí lidem asistenci. Těší mne, že se nám v této věci podařilo nastolit potřebnou flexibilitu a že jsme do evropského právního předpisu zakotvili prvořadá práva cestujících, práva, která budou tyto malé podniky schopny plnit v praxi, neboť naše odvětví je z tohoto pohledu v řadě evropských zemí ve velmi dobré situaci. Skutečnost, že jsme toho dosáhli, má proto mimořádný význam a já doufám, že se nám záhy podaří dosáhnout téhož i v případě cestujících v autobusové a autokarové dopravě.

  Santiago Fisas Ayxela (PPE). – (ES) Pane předsedo, Sagrada Familia, práce brilantního katalánského architekta Antoniho Gaudího, platí na celém světě za skutečnou ikonu Barcelony. Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (Unesco) ji v roce 2005 vyhlásila světovým kulturním dědictvím.

V současnosti probíhají práce na vysokorychlostní železnici, která povede napříč městem tunelem ležícím pouhé čtyři metry od základů chrámu Sagrada Familia.

Proti těmto pracím se staví 38 technických zpráv. Mezinárodní rada pro památky a sídla, zvláštní orgán organizace Unesco, vyjádřila své znepokojení z této trasy. Navíc dolní sněmovna španělského parlamentu přijala dne 22. června návrh požádat o předběžné pozastavení prací a ustavení komise oborníků, která by ve lhůtě dvou měsíců mohla navrhnout jiné řešení.

Chtěl bych se zeptat, jaká opatření zamýšlí Komise přijmout na ochranu tak symbolické budovy, jakou je barcelonská Sagrada Familia, před rizikem, které představuje trasa vysokorychlostní železnice.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D). – (RO) Dvě nařízení týkající se práv cestujících v autobusové a autokarové dopravě a cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách doplňují právní rámec, který definuje a chrání práva cestujících.

Takové nařízení již platí v oblasti letecké dopravy, avšak i za této situace řada cestujících svá práva ani nezná a mlčí, když dojde k jejich porušení. To je hlavní důvod, proč je naprosto nezbytné, abychom měli takovou regulaci v souvislosti se všemi druhy dopravy.

Nařízení, o nichž dnes vedeme rozpravu, stanovují odpovědnost pro případ, že cestující zemře nebo je při cestě zraněn, práva osob s omezenou schopností pohybu, odškodnění a pomoc v případě zrušení spojů nebo při zpoždění. Obsahují rovněž jasná pravidla pro podávání stížností a domáhání se případné náhrady.

Vítáme dohodu, které bylo dosaženo v oblasti námořní dopravy. Přesto si myslíme, že je zcela nezbytné, aby byla práva osob s postižením, které cestují autobusem nebo autokarem, definována a dodržována způsobem, do něhož budou zahrnuti všichni občané.

  Hannu Takkula (ALDE). – (FI) Pane předsedo, je velmi důležité diskutovat o právech cestujících. Současně musíme hovořit i o povinnostech cestujících, neboť kdykoli mluvíme o právech, nesmíme zapomínat, že práva a povinnosti jdou ruku v ruce. Myslím, že nejen cestující, ale i členské státy Evropské unie mají jisté povinnosti spojené s právy cestujících. V některých regionech, například v severním Finsku, Laponsku, severním Švédsku, švédském Laponsku a některých dalších řídce obydlených oblastech je velmi důležité zajistit komplexní autobusové spoje nebo spoje veřejné dopravy, neboť pohyb je základním právem. Myslím zejména na stárnoucí populaci. Pro mnohé jsou služby vzdáleny desítky kilometrů.

Je proto velmi důležité, abychom se při diskusích o právech cestujících zabývali i právy těch, jejichž základní služby jsou vzdáleny, a nedívali se na věci vždy jen jednoduše z pohledu hospodářské soutěže a trhu. Protože je možné, abychom poskytovali odškodnění i na vnitrostátní úrovni, a tím dosáhli toho, aby byla místní autobusová a autokarová doprava rentabilní.

  Marian-Jean Marinescu (PPE). – (RO) V jednáních o těchto dvou zprávách převládala snaha Rady omezit oblast působnosti a cíle návrhu, a zároveň je provázely tlaky dopravců potýkajících se s dopady hospodářské recese.

Oba zpravodajové rozhodný postoj Parlamentu úspěšně obhájili. Moderní kvalitní osobní doprava je nutností. Cestujícím musí být zaručeny nejlepší podmínky cestování, a pokud tomu tak není, musí se jim dostat vhodné náhrady.

Dopravci musí vyvinout potřebnou snahu, aby poskytovali harmonizovaný evropský dopravní systém, a to jak mezi jednotlivými členskými státy, tak mezi různými druhy dopravy. Krize způsobená sopečným popelem ukázala, že situace v tomto odvětví je stále velmi vzdálená potřebám cestujících.

Dopravci si musejí být vědomi toho, že je třeba nabízet kvalitu a současně jezdit podle časového plánu, který vyhlásili. Cestující musí být informováni o právech, která jim náleží, aby mohli v jakémkoli případě porušení těchto práv postupovat na základě dobré informovanosti.

  Nikolaos Salavrakos (EFD). – (EL) Pane předsedo, jsem toho názoru, že nařízení by se měla vztahovat na ochranu práv cestujících ve všech druzích dopravy: v železniční, pozemní, námořní i letecké.

Autobusová a autokarová doprava by podle mne do takové úpravy měla též patřit, přičemž by měla být přijata zvláštní opatření pro poskytování náhrad tak, aby byly přiměřené z hlediska společností a umožňovaly přežití dopravců.

Rád bych však více zdůraznil informovanost o právech cestujících a chtěl bych požádat Evropský parlament, aby zahájil veřejnou informační kampaň o právech veřejnosti spjatých se všemi druhy dopravy.

Vzhledem k tomu, že má vlast – Řecko – se ocitla v centru zpráv o řadě událostí souvisejících se stávkami v přístavech a v dopravě, rád bych využil této příležitosti, abych řekl, že vše bylo uvedeno do pořádku, a požádal všechny, aby vzali na vědomí, že Řecko je pro všechny zájemce přístupné.

  Michael Cramer (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedo, rád bych ještě jednou vyzdvihl, že všichni jsou zastánci toho, aby byla i cestujícím s omezenou schopností pohybu přiznána jejich práva. Avšak když jde o to, komu se dostane přednostního zacházení, a o případné snížení zisků provozovatelů, pak zní odpověď kategoricky ne. A v tomto případě je zcela zjevné, že lidé s postižením nejsou ve středu zájmu. Tato situace se musí změnit.

Paní Wortmann-Koolová říká, že problém spočívá v malých provozovatelích, avšak to není pravda. Za tuto věc lobbují velké společnosti a byly proti řešení. Využívají malé provozovatele jako záminku k ochraně svých zájmů. Mohli bychom dospět ke kompromisu, pokud jde o malé provozovatele, z celkového pohledu se však musíme zabývat velkými organizacemi. Nejsou připraveny vzít jakkoli v potaz osoby s omezenou schopností pohybu. To je nepřijatelné. Tito cestující musí mít stejná práva jako kdokoli jiný. Měli bychom být vděční, že sami omezenou schopností pohybu netrpíme, a projevit solidaritu s těmi, kteří takové štěstí nemají.

  Philippe Juvin (PPE). – (FR) Pane předsedo, je zřejmé, že tyto texty nejsou dokonalé. Je zřejmé, že ten či onen poslanec Evropského parlamentu by byl rád, aby byl zahrnut ten či onen pozměňovací návrh. Avšak tento text, dámy a pánové, je vynikajícím krokem vpřed pro osoby se zdravotním postižením. Kolikrát jsme slyšeli o politováníhodných případech, kdy byl osobám s postižením odepřen přístup k veřejné dopravě? Tento text tedy učiní obdobným incidentům přítrž. Ukončí diskriminaci osob s postižením a nemocných osob. Přístup již nebude omezován.

Uvědomme si, co tento text konkrétně znamená, skutečný pokrok, a to ani nemluvím o skvělém ustanovení, které říká, že palubní personál by měl být odborně vyškolen na zacházení s osobami s postižením. I to je pro osoby s postižením významným krokem vpřed. Obecně bychom tedy měli přestat hovořit o začleňování osob s postižením do společnosti. Měli bychom tento integrační proces skutečně realizovat. A právě to tento text činí a myslím si, že bychom měli tuto skutečnost uvítat.

Tento text umožní evropským orgánům, aby skutečně zlepšily životy osob s postižením. Měli bychom zpravodajům blahopřát. A právě to nyní chci, jménem osob s postižením, učinit. Neskrývejme svou spokojenost.

PŘEDSEDAJÍCÍ: GIANNI PITTELLA
místopředseda

  Siim Kallas, místopředseda Komise. – Pane předsedající, musím vyjádřit svůj vděk za angažovanost Evropského parlamentu v této věci a za velký kus práce, kterou odvedl. Postupujeme týmž směrem.

Pokud se týká práv cestujících po moři a na vnitrozemských vodních cestách, závěry jsou pozitivní. Je důležité naplnit cíl zakotvení základního souboru práv cestujících ve všech druzích dopravy. To zde bylo mnohokrát zdůrazněno a cestující v autobusové a autokarové dopravě nemůžeme vynechávat.

Musím jen zdůraznit jednu věc, protože jedním prvkem, který lze řešit z různých úhlů, jsou hospodářské důvody: hospodářské důvody a práva cestujících. Vidíme to i v odvětví letecké dopravy. Všichni jsme zastánci konkurenceschopnosti; všichni jsme zastánci hospodářského úspěchu; všichni jsme pro nízké náklady a vyšší účinnost, avšak zároveň musí všichni provozovatelé v dopravě poskytovat vysoce kvalitní služby. Pro mne znamenají kvalitní služby především dbaní na přesnost a informace o jízdních řádech. Musíme se posunout tímto směrem a nikomu – velkým ani malým společnostem – nesmí být z těchto pravidel udělena žádná výjimka. Musíte nabízet přesnost a poskytovat svým zákazníkům služby s velkou mírou odpovědnosti, aby tak mohla být zaručena vysoká kvalita. Teprve pak můžeme pokročit kupředu i v dalších otázkách.

Děkuji vám za tuto rozpravu. V dohodovacím řízení o směrnici o cestujících v autobusové a autokarové dopravě se pokusíme nalézt kompromisy, které by nás přiblížily k nalezení takového řešení. Doufám, že během postupu ohledně dalších směrnic navážeme se zpravodaji dobrou spolupráci.

  Antonio Cancian, zpravodaj. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, vyslechl jsem si všechna vystoupení a musím poukázat pouze na to, že jsme začínali v prvním čtení zprávou pana Albertiniho s odvážným textem a ve Výboru pro dopravu a cestovní ruch se nám podařilo vytvořit zprávu, která je v mnohém kompromisem, neboť částečně zohledňuje vůli Rady, jež byla téměř jednomyslně odhlasována.

Komisař při několika příležitostech přislíbil jediný jednotící text. V této souvislosti doufám, že nové belgické předsednictví bude chtít zařadit tento text do svého programu, čímž umožní dokončit regulační rámec pro cestující ve všech druzích dopravy, a přitom se posoudí, jakým způsobem je možné stanovit společná a horizontální opatření pro všechny druhy dopravy. To je věc, kterou nevyhnutelně potřebujeme.

  Inés Ayala Sender, zpravodajka. – (ES) Pane předsedající, chtěla bych poděkovat svým kolegům a komisaři a místopředsedovi Komise panu Kallasovi za jeho laskavost a povzbudivá slova.

Chtěla bych jen upřesnit některé věci, které řekla paní Lichtenbergerová o přístavech. Domnívám se, že ten text nečetla příliš podrobně. Je pravda, že se nám sice nepodařilo zahrnout všechny přístavy, protože některé sestávají pouze z mola, ale povinnosti pro přístavy existují, například všechny nové a zrekonstruované přístavy musejí poskytovat úplnou přístupnost a vybavení, což je záležitost, ohledně níž jsme správně přinutili Radu, aby odstranila ustanovení, podle kterého to bylo vyloučené. Paní Lichtenbergerová, pokud si přečtete přílohu II, uvidíte, že je zde opravdu zmínka o povinnostech poskytování asistence v přístavech a přístavních terminálech. Navíc jsme zahrnuli i přístavní orgány, navzdory tomu, že se Rada zdráhala ohledně některých aspektů, především ohledně toho, aby si tyto orgány více uvědomovaly potřeby osob s omezenou schopností pohybu.

Přístavy tedy opravdu mají povinnosti. Přístavy jsou začleněny, a povinnosti tedy nemají jen lodě, ale i přístavní terminály a přístavy.

Pokud jde o flexibilitu a výjimky, ráda bych na tomto místě poděkovala panu Kuhnovi a paní Wortmann-Koolové za jejich vystoupení; myslím, že jsme se skutečně snažili o flexibilitu a o pomoc malým podnikům, zejména v době současné krize. Dokážu pochopit rozhořčení pana Cramera, neboť je pravda, že zúčastněné subjekty, s nimiž jednáme, jsou převážně velké společnosti, to je však dáno tím, že evropské asociace již ze své podstaty sdružují malé i velké společnosti. Skutečnost, že zúčastněné subjekty, s nimiž jednáme, jsou někdy, nebo poměrně často, ti, kdo zastupují velké společnosti, neznamená, že malé společnosti nejsou stejně tak členy evropských asociací. Myslím, že jsme se snažili porozumět všem stranám.

Na závěr bych ráda vyjádřila speciální poděkování paní Bilbaové za její podporu a solidaritu, kterou projevila v otázce zlepšování práv osob s postižením. V prvé řadě bych jí chtěla poděkovat za zdůrazňování toho, že je nutné, aby byly informace v přístupném formátu, a za to, že Rada nakonec ustoupila od otázky zdraví – což bylo podle mne skutečné riziko a v této oblasti je třeba v budoucnosti dále pracovat, nyní však rozhodně nebyla vhodná doba – a dále za vše související se zkrácením lhůt a se zlepšeními.

A nakonec bych samozřejmě ráda poděkovala všem kolegům stínovým zpravodajům, a především bych chtěla blahopřát evropským cestujícím, neboť my všichni v tomto odvětví – dopravci, provozovatelé, terminály, přístavy a příslušné orgány – a členské státy máme nyní před sebou 24 měsíců příprav. A pak již budeme muset tyto předpisy uplatňovat.

Pane Kallasi, mám zvláštní žádost ohledně doby, kdy začne být tento předpis uplatňován. Viděla jsem, že se chystáte zahájit velkolepou informační a osvětovou kampaň týkající se práv cestujcích v letecké dopravě. Chtěla bych vás požádat, a byla bych ráda, kdybyste mi to slíbil, aby proběhla obdobná kampaň srovnatelného rozsahu pro odvětví námořní dopravy do dvou let poté, co vstoupí v platnost nařízení pro cestující na moři. Myslím, že evropská veřejnost si to zaslouží.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra, v úterý 6. července 2010.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Robert Dušek (S&D), písemně. – (CS) Připravované nařízení EP a Rady o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě by mělo zvýšit práva cestujících v této dopravě, stanovit normy kvality srovnatelné s železniční a leteckou dopravou a sjednotit platné legislativní podmínky pro dopravu ze všech členských zemí. Parlament v prvním čtení oprávněně požadoval neomezenou odpovědnost dopravců v případě úmrtí a zranění cestujících zapříčiněných dopravcem, a také nárok na zálohové platby v případě ekonomických problémů v důsledku dopravní nehody. Návrh dále zakazoval jakoukoliv diskriminaci z důvodu zdravotního postižení či snížení pohyblivosti. Požadovali jsme náhradu jízdného ve výši 50 % plus cenu jízdenky a pomoc v případě zrušení či zpoždění spoje formou nabídky jídla, pití, bezplatného ubytování a přepravy do místa, odkud je možné pokračovat v cestě jiným způsobem. Vyjmuta z tohoto nařízení měla být jen příměstská a městská doprava. Rada však absolutně změnila rozsah a míru práv cestujících v této dopravě a žádá dokonce vyjmout i regionální linkovou a až na dobu 15 let vnitrostátní linkovou a mezinárodní dopravu. Přijetím jejího postoje negarantujeme fakticky žádná práva cestujících a pouze potvrzujeme minimální odpovědnost dopravce legislativně. S tímto postojem nemohu v žádném případě souhlasit a žádám vás o podpoření postoje EP z prvního čtení.

  Elisabetta Gardini (PPE), písemně. – (IT) Lidé s postižením musí mít možnost cestovat, využívat práva svobody pohybu, svobody volby a nediskriminace zcela stejně jako ostatní občané. Přístup k různým druhům dopravy, který bude stejný jako pro jiné uživatele, je nezbytný pro nezávislost a důstojnost v běžném životě. Musíme bojovat za to, aby se práva na „přístupnost“ a „osobní mobilitu“ zakotvená v článcích 9 a 20 Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením proměnila ve skutečnou činnost a konečně vytvořila pro následující desetiletí novou a účinnou evropskou strategii pro osoby s postižením. Tuto zprávu, jejímž cílem je zaručit účinnou ochranu cestujících s omezenou schopností pohybu v autobusové dopravě, plně podporuji. Dámy a pánové, toto odvětví si naléhavě žádá regulaci na evropské úrovni. Je naprosto nepřijatelné, aby někteří občané byli v našich městech a státech diskriminováni z důvodu svého postižení. Evropský parlament se proto musí ujmout vedoucí úlohy a jednou provždy odstranit nesoudržnost, kterou i dnes v právních předpisech členských států upravujících tuto otázku nalézáme.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Tento návrh je dobrou zprávou pro cestující s postižením nebo omezenou schopností pohybu, kteří si zaslouží, aby se k nim provozovatelé dopravy chovali slušně. Nyní víme, že práva cestujících s postižením na lodích budou do roku 2012 posílena, včetně záruky práva nalodit se a práva na bezplatnou asistenci v přístavu. Upřímně věřím, že se nám podaří, aby se na cestující v autokarech a autobusech vztahovala vyvážená dohoda, která bude dobrá pro cestující i pro provozovatele. Jedná se o velmi žádoucí krok směrem k řešení praktických problémů, s nimiž se osoby s postižením na cestách potýkají. Bylo by překvapivé, kdyby se členské státy snažily blokovat náš požadavek, aby se na cestující s postižením v autobusové a autokarové dopravě uplatňoval tento právní předpis. I nadále věřím, že se nám podaří shodnout se na zastřešujícím právním předpisu, který bude upravovat práva cestujících na lodích, v autobusech a autokarech a vstoupí v platnost v roce 2012.

  Antonio Masip Hidalgo (S&D), písemně. – (ES) Je zcela zásadní, aby nedocházelo k diskriminaci těch, kdo stejně jako já trpí omezenou schopností pohybu.

Na bruselském letiště jsme žádáni, některým je to někdy dokonce přikazováno, abychom dvakrát nastoupili a vystoupili z autobusu vnitřní dopravy, zatímco by překážky, jako například dveře, měly být prostě odstraněny a cestující by neměli být obtěžováni tím, že musí nastupovat a vystupovat.