Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2009/0161(COD)
Průběh na zasedání
Stadia dokumentu na zasedání :

Předložené texty :

A7-0163/2010

Rozpravy :

PV 06/07/2010 - 11
CRE 06/07/2010 - 11

Hlasování :

PV 07/07/2010 - 8.5
CRE 07/07/2010 - 8.5
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování
PV 22/09/2010 - 5.9
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2010)0269
P7_TA(2010)0336

Rozpravy
Úterý, 6. července 2010 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

11. Zvláštní úkoly Evropské centrální banky, které se týkají fungování Evropského výboru pro systémová rizika – Pravomoci Evropského orgánu pro bankovnictví, Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy – Evropský orgán pro cenné papíry a trhy – Makroobezřetnostní dohled nad finančním systémem na úrovni Společenství a zřízení Evropského výboru pro systémová rizika – Evropský orgán pro bankovnictví – Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění – Řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 

  Předseda. – Dalším bodem je společná rozprava o následujících zprávách:

– zpráva, kterou předkládá pan Tremosa i Balcells jménem Hospodářského a měnového výboru o návrhu nařízení Rady o pověření Evropské centrální banky zvláštními úkoly, které se týkají fungování Evropského výboru pro systémová rizika [05551/2010 – C7-0014/2010 – 2009/0141(CNS)] (A7-0167/2010);

– zpráva, kterou předkládá pan Sánchez Presedo jménem Hospodářského a měnového výboru o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 1998/26/ES, 2002/87/ES, 2003/6/ES, 2003/41/ES, 2003/71/ES, 2004/39/ES, 2004/109/ES, 2005/60/ES, 2006/48/ES, 2006/49/ES a 2009/65/ES s ohledem na pravomoci Evropského orgánu pro bankovnictví a Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění [KOM(2009)0576 – C7-0251/2009 – 2009/0161(COD)] (A7-0163/2010);

– zpráva, kterou předkládá pan Giegold jménem Hospodářského a měnového výboru o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy [KOM(2009)0503 – C7-0167/2009 -– 2009/0144(COD)] (A7-0169/2010);

– zpráva, kterou předkládá paní Goulardová jménem Hospodářského a měnového výboru o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Společenství a o zřízení Evropského výboru pro systémová rizika [KOM(2009)0499 – C7-0166/2009 – 2009/0140(COD)] (A7-0168/2010);

– zpráva, kterou předkládá pan García-Margallo y Marfil jménem Hospodářského a měnového výboru o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro bankovnictví [KOM(2009)0501 – C7-0169/2009 – 2009/0142(COD)] (A7-0166/2010);

– zpráva, kterou předkládá pan Skinner jménem Hospodářského a měnového výboru o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění [KOM(2009)0502 – C7-0168/2009 – 2009/0143(COD)] (A7-0170/2010); a

– zpráva, kterou předkládá paní Ferreirová jménem Hospodářského a měnového výboru obsahující doporučení Komisi o řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru [2010/2006(INI)] (A7-0213/2010).

 
  
MPphoto
 

  Ramon Tremosa i Balcells, zpravodaj. – Pane předsedo, u počátku této finanční krize byly vnitrostátní orgány dohledu. Naše finanční trhy jsou sjednocené na evropské úrovni a v každé zemi jsou hlavními finančními institucemi přeshraniční instituce, finanční dohled však zůstal pouze na vnitrostátní úrovni.

V této fázi a vzhledem k obrovské krizi, kterou zažíváme, existují pouze dvě řešení. Můžeme posílit vnitrostátní orgány dohledu nebo můžeme vytvořit evropské orgány dohledu, abychom evropský finanční dohled uzpůsobili procesu globalizace. V této zprávě navrhuji užší spojení mezi Evropskou centrální bankou a Evropským výborem pro systémová rizika. Předseda ECB bude rovněž předsedou ESRB a bude zastupovat ESRB navenek.

Podle mého názoru nabyla Evropská centrální banka v této finanční krizi na věrohodnosti a získala celosvětové renomé. Je uznávána po celém světě, uznává ji dokonce i několik anglosaských znalců, jako je David Marsch, prezident London and Oxford Group. Podle mého názoru je Evropská centrální banka jedinou evropskou nezávislou institucí, jež bude mít morální a materiální autoritu pro to, aby hrála významnou roli v budoucím evropském dohledu jak nad finančními trhy, tak nad finančními institucemi.

Chceme-li zdůvodnit, proč je nutné užší spojení mezi ECB a ESRB, se můžeme podívat na to, co se děje v jiných zemích mimo eurozónu. Před třemi týdny jsem s potěšením četl ve Financial Times, že pan George Osborne, konzervativec a ministr financí Spojeného království, se rozhodl uskutečnit největší reformu regulací finančního centra City od roku 1997. Spojené království rozdělí největší regulační orgán pro finanční služby a udělí více pravomocí a více vlivu Bank of England. Stejně jako to nyní navrhujeme my, zrušilo Spojené království anglickou tripartitní strukturu, tvořenou Bank of England, Orgánem pro finanční služby a ministerstvem financí. Pan Osborne uvedl, že krizi se nepodařilo zabránit proto, že nikdo nevěděl, kdo je zodpovědný. Pan Osborne zplnomocní Bank of England pro sledování systémových rizik v hospodářství i pro dohled nad jednotlivými bankami.

Konečně, plně souhlasím s panem Osbornem, když tvrdí, že pouze nezávislé centrální banky dnes mají široké makroekonomické znalosti, autoritu a vědomosti nutné k tomu, aby činily požadované obezřetnostní odhady na makroúrovni.

Tuto zprávu přijal Hospodářský a měnový výbor velkou většinou napříč stranami, věřím tedy, že i konzervativci ze Spojeného království budou hlasovat pro můj návrh na evropské úrovni s těmito argumenty.

Na závěr svého projevu chci uvést, že zde nediskutujeme o druhořadé reformě. Vím, že nyní v EU narůstá státní nacionalismus a vím, že o tak rozsáhlé reformě neexistuje shoda, ale záleží na naší volbě – buď přeskočíme k politické a hospodářské unii, nebo se vrátíme k našim zchudlým národním státům.

Dovolte mi, abych uzavřel tím, že podle mého názoru může eurozónu zachránit pouze těsnější a silnější unie.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  Antolín Sánchez Presedo, zpravodaj. (ES) Pane předsedo, balíček týkající se finančního dohledu je jedním z nejdůležitějších legislativních opatření, jakým se Evropský parlament zabývá, a jde o rozhodný krok směrem ke zlepšení správy ekonomických záležitostí Evropské unie.

Práce, jež formálně započala v září 2009, kdy Komise představila legislativní návrhy následně po zprávě de Larosièrovy skupiny, má v tomto Parlamentu hlubší kořeny.

Zejména bych poukázal na práci všech poslanců, kteří se už roky zasazují o evropský finanční dohled, a zejména těch, kteří zastupují mou skupinu.

Když v prosinci minulého roku přijala Rada během švédského předsednictví své stanovisko, hlavní parlamentní skupiny se domnívaly, že k vyřešení zjištěných nedostatků nestačí. Zpravodajové pak následně dokázali v Hospodářském a měnovém výboru dosáhnout v hrubých rysech dohody, o které se hlasovalo dne 10. května tohoto roku.

Následující den začaly třístranné rozhovory. Od té doby se konala dlouhá řada jednání: 18 během švédského předsednictví, dvě během belgického předsednictví. V základních otázkách, ve kterých již existuje dobrý základ pro dohodu, bylo dosaženo významného pokroku: stanovení cílů; ochrana spotřebitelů; role orgánů v rámci regulačního procesu; kontrola dodržování právních norem; ustanovení závazného zprostředkování; dočasný zákaz produktů; zavedení pojmu systémové riziko a posílení dohledu v tomto směru; rozšíření pojmu „investor“; náležité používání ochranné doložky; volební systém orgánů atd.

Když jsme tento bod zařadili na program tohoto plenárního zasedání, počítali jsme s tím, že proces vyjednávání do tohoto data dokončíme. Chtěli jsme vyslat pozitivní signál veřejnosti a finančním trhům, potvrdit svůj závazek, že orgány začnou působit od 1. ledna příštího roku, a připojit se k závěrům Evropské rady, aby byla vyjednávání rychle dokončena.

Byli jsme do poslední chvíle připraveni dosáhnout kompromisu, ale technická, právní a politická složitost postupů nám neumožnila dosáhnout konečného textu.

Navíc si nové předsednictví Rady výslovně vyžádalo čas, aby svá stanoviska uzpůsobilo dohodě dosažené při prvním čtení.

Jako spoluzákonodárci potřebujeme nadále vyvíjet úsilí, jelikož je tato dohoda stále možná. My zpravodajové jsme se tedy rozhodli hlasovat pro tento text, jenž odráží náš závazek, a potvrdíme tak ambiciózní mandát Parlamentu, ale nepředložíme legislativní usnesení k hlasování. To nám ponechává určitý prostor pro dosažení kompromisu při prvním čtení za několik týdnů.

Směrnice „omnibus“, jejímž jsem zpravodajem, zavádí novou architekturu dohledu do 11 odvětvových právních předpisů Unie vztahujících se na bankovnictví a trhy cenných papírů. Nejedná se tedy o obvyklý celkový přezkum. Existuje velká parlamentní shoda, abychom to učinili tak, že zachováme acquis communautaire, přizpůsobíme postup projednávání ve výborech Lisabonské smlouvě a obnovíme Lamfalussyho architekturu v souvislosti s finančními službami.

Finanční dohled se musí zakládat na existenci řady norem, na „jednotném kodexu“ na evropské úrovni. Abychom toho dosáhli, byla orgánům ve všech odvětvových právních předpisech v souladu s Lisabonskou smlouvou přiznána klíčová role při vypracování technických, či dokonce regulačních norem, a to prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci nebo prováděcích opatření. Komisi byly uděleny potřebné pravomoci pro zajištění přijetí kodexu v předpokládaném termínu. Všechny příslušnosti a pravomoci byly začleněny do odvětvových právních předpisů.

Doufám, že vyjednávání o této směrnici bude možné uspokojivě dokončit.

 
  
MPphoto
 

  Sven Giegold, zpravodaj.(DE) Pane předsedo, dámy a pánové, domnívám se, že prázdné místo pro Radu je přímo symbolické vzhledem k bodu, který právě projednáváme. Vím, že Rada se nyní účastní svého uvedení do úřadu, a její nepřítomnost je tedy pádně odůvodněna. Prázdné místo pro Radu je však symbolické proto, že nyní, po tolika týdnech a 18 třístranných rozhovorech o hlavních balíčcích, vztahujících se k ESRB a jednotlivým orgánům dohledu, jsme od Rady stále neobdrželi žádné písemné společné stanovisko, ve kterém by vyjádřila svou reakci na práci Parlamentu.

Parlament naprostou většinou hlasů vzkázal následující: nedovolíme Radě, aby návrhy de Larosièrovy skupiny a návrhy předložené samotnou Komisí rozmělnila v národně předpojatém a provinčním přístupu tím, že nebude na zkušenosti z této krize reagovat, ale místo toho se pustí do úzkoprsého hašteření o pravomocích a nebude přihlížet k tomu, jaká řešení jsou účinná a jak musí vypadat finanční dohled na evropském vnitřním trhu, zatímco se raději bude starat o to, aby neztratila žádné své pravomoci, které, jak se v minulých letech jasně ukázalo, nebyly vůbec účinně uplatňovány, jelikož evropská finanční centra si vzájemně konkurují, kdo učiní nejlepší nabídku, a lidé nad tím rádi občas přivírali oči.

Od té doby vedeme tedy intenzivní diskusi o mnoha otázkách. Evropští občané nerozumí tomu, proč bude společný Evropský orgán pro finanční dohled rozdělen do tří různých měst. Taky by očekávali, že těmto orgánům budou udělena silná práva na ochranu investorů a spotřebitelů. K takovému rozhodnutí jsme nyní v Parlamentu dospěli. Zdá se, že je tu naštěstí široká shoda o potřebnosti tohoto kroku.

Regulace derivátů vytvoří nové evropské tržní infrastruktury. Mělo by být normou, aby veřejné statky v Evropě podléhaly také evropské kontrole, a nejen kontrole vnitrostátních státních institucí. Rovněž jsme v Parlamentu trvali na tom, aby byla novým orgánům udělena práva, jež jim umožní zakázat rizikové finanční produkty.

Chtěl bych jasně říci, že cílem není zabránit zavádění inovativních produktů na finanční trhy. Pokud se však ukážou jako rizikové, měla by tu být možnost zakázat je po celé Evropě. Na tuto zásadu se nyní při vyjednáváních přistupuje, ale zatímco se dolaďují detaily, objevují se snahy zákazy produktů natolik ztížit, že je jejich uplatňování v praxi velice nepravděpodobné, alespoň u inovativních finančních produktů.

Dále vedeme dlouho diskusi o přímých rozhodovacích pravomocích. I v tomto případě jsme museli bojovat proti rozmělňování návrhů. Zůstává základní otázka: kdo vyhlásí stav nouze v případě vypuknutí skutečné finanční krize? Rada trvá na tom, že ona sama musí rozhodnout o tom, že bude rozhodovací pravomoc přesunuta z členských států na evropský orgán. Udělá to Rada vůbec? Trvá na tom, aby byl lišce svěřen kurník. Nedává to žádný smysl, na což stále upozorňuje i Komise. Zatím se Rada zdá být nepružná.

Rada rovněž naléhá, aby všechna rozhodnutí evropských orgánů, která omezují rozpočtové pravomoci členských států, mohla být zpětně zrušena. Rádi tuto zásadu přijímáme, s výjimkou malých částek a případů, kdy by šlo například také o snížení daňových příjmů. Musí se jednat o vysoké částky, přidělené na základě rozhodnutí na evropské úrovni.

Jinými slovy, i přes vyjednávání, která trvala dlouhé měsíce, a přes 18 třístranných rozhovorů máme stále ještě ke konečné dohodě daleko. Teď je na řadě Rada. My musíme tento týden o této věci hlasovat a vyslat jasnou zprávu, aby Rada konečně vzala na vědomí výzvy našich občanů a zřídila účinný, jednotný Evropský orgán pro finanční dohled, schopný přiměřeně na krizi reagovat. Jsem si jistý, že v tomto ohledu budeme v Parlamentu pokračovat v konstruktivní spolupráci, a jsem za to všem svým kolegům poslancům vděčný.

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: PANÍ ROBERTA ANGELILLI
místopředsedkyně

 
  
MPphoto
 

  Sylvie Goulard, zpravodajka.(FR) Paní předsedající, pane komisaři, vzhledem k nepřítomnosti předsednictví se domnívám, že je v této chvíli třeba se podívat, z čeho jsme vyšli a co jsme v posledních několika měsících učinili.

Když jsme procházeli nejtěžším obdobím krize, každá ze zúčastněných stran, ať už to byly vlády, Parlament či Komise, souhlasila s tím, že v Evropě potřebujeme silný a dobře organizovaný finanční dohled.

Od té doby dělala Komise svou práci. Pana Jacquese de Larosièra pověřila vypracováním zprávy. Tato vysoce kvalitní zpráva posloužila jako základ pro balíček textů, který, jak se domnívám, se vyznačuje vysokými ambicemi pro zavedení těchto orgánů.

Rovněž Parlament odvedl svou práci, zejména v měsíci květnu tohoto roku jsme v Hospodářském a měnovém výboru (ECON) odhlasovali nekompromisní text, který zohledňoval zejména poslední vývoj krize v Řecku a v eurozóně a šel dokonce dál než návrh Komise.

Pokud jde o Radu, od počátku měla v úmyslu návrhy Komise omezit. V prosinci minulého roku dosáhlo švédské předsednictví jednohlasné dohody, kterou Parlament přímo v den, kdy byla podepsána, označil za neuspokojivou. Španělské předsednictví se v posledních měsících usilovalo o zaplnění mezer, ale bohužel neúspěšně. se mu mezery zaplnit. Nyní máme další předsednictví, které se od minulého čtvrtka jeví jako velmi energické, ale které neúřaduje dlouho.

Z tohoto důvodu přistoupil Parlament na to, že musí zvolit poněkud složitý přístup, který však můžeme občanům vysvělit a v rámci kterého dostane belgické předsednictví šanci , aniž by bylo cokoliv zásadního obětováno.

Vyvíjíme značné úsilí, abychom řekli, že zítra budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích textu výboru ECON; na plenárním zasedání se jedná o textu Parlamentu. Postup však jednoduše neuzavřeme při prvním čtení, abychom dali našim belgickým přátelům šanci.

Ráda bych zdůraznila body, kterými se členské státy podle mého názoru budou muset více zabývat, aby Parlament dohodu přijal. Zaprvé, jsou to otázky spojené s účinností. Velice dobře to připomněli předchozí řečníci a já bych chtěla zdůraznit, že mezi čtyřmi hlavními politickými skupinami shoda, což nám umožňuje postoupit společně dopředu.

Potřebujeme, aby tyto orgány byly evropské, aby byly schopné rozhodovat na evropské úrovni o určitém počtu jasně stanovených případů. Nejde o to, nahradit vnitrostátní orgány dohledu, ale v naléhavém případě, když jsou na trhu „toxické“ produkty, když dojde k porušení práva Společenství, když se vnitrostátní orgány dohadují, je třeba, aby byla na vnitřním trhu rozhodnutí přijímána na evropské úrovni. Nepotřebujeme ochrannou doložku. K této otázce přece jen jedna poznámka. Před kým se členské státy chtějí chránit, když plánují ochrannou doložku proti Evropě? Jako kdyby zde bylo spiknutí a lidé se chtěli vloupat do pokladen členských států! To celé je směšné. Potřebujeme systém, který funguje a v rámci kterého je možné přijímat rozhodnutí, bez zneužívání, jak připomněl pan Giegold, aniž by však bylo členským státům, které nechtějí dělat nic, uděleno jakési všeobecné právo veta.

Chceme také, aby z důvodu účinnosti byly tyto úřady zřízeny na jednom místě. Předložili jsme návrhy a protinávrhy, na něž po sobě následující předsednictví neuznala za vhodné dodnes jakkoliv reagovat. Domnívám se, že když požadujeme po zaměstnancích, aby učinili tak významné úpravy jako nyní, pak tvrzení, že členské státy nemohou uvažovat o přesunu několika orgánů do jednoho města, považují naši spoluobčané za velký žert.

Nakonec bych se chtěla zmínit o otázkách spojených s informováním Parlamentu a s kontrolou orgánů, u kterých si přejeme, aby byly nezávislé. Chceme, aby byly nezávislé, ale protože chceme, aby byly nezávislé, chceme rovněž umožnit vykonávání zodpovědnosti a dialog s poslanci zvolenými lidem. V této věci jsme také předložili několik žádostí. Rovněž jsme požadovali, aby byly tyto orgány otevřenější.

Poslední slovo v souvislosti se Spojenými státy. Vždy jsem naprosto překvapena, když nám někdo tvrdí, že Američané mají náskok. Také zjišťuji, že několik vlád vede diskuse na dvou úrovních. Nejprve odmítáme jakýkoliv federální stát. Odmítáme jakoukoliv další etapu integrace a ostře kritizujeme metodu Společenství. Později se stále srovnáváme se Spojenými státy. Přichází čas, kdy je třeba dostát svým závazkům.

Chci silnější Evropu. Přejeme si akceschopné orgány dohledu, kde najde Evropa své místo na celosvětové úrovni, v současné velké konkurenci.

 
  
MPphoto
 

  José Manuel García-Margallo y Marfil, zpravodaj.(ES) Paní předsedající, Kassandra měla dar: uměla předpovídat budoucnost. Byla také prokleta: nikdo ji neposlouchal. Proto Trója padla.

Parlament již před 10 lety předpovídal, že liberalizace trhů bez současného zavedení evropských mechanismů dohledu povede ke krizi v systému z jednoho prostého důvodu: přeshraniční instituce nemohou být kontrolovány vnitrostátními úřady, jejichž soudní pravomoc končí u hranic jejich státu. Mohou na ně dohlížet pouze evropské orgány. Nevěnovali jsme tomu pozornost a krize vypukla. Exotické produkty, které neznali ani jejich tvůrci, zaplavily trhy. Nikdo již nikomu nevěřil, nikdo již nikomu nepůjčoval a úvěry se zastavily. Výsledek: 23 milionů nezaměstnaných a 3,5 miliard EUR – třetina naší produkce – vyčleněných na záchranu finančního odvětví. Co teď?

My v Parlamentu už několik dní vedeme spor s Radou. Parlament i Komise vystavěly dobré základy pro dosažení dohody. Belgické předsednictví prokázalo velkou vůli. Požádalo nás o čas. Čas mu poskytneme, chceme dnes ukázat, že Parlament je sjednocený, že má zcela jasné názory. Z tohoto důvodu chceme zítra hromadně hlasovat pro pozměňovací návrhy, které společně předložily nejvlivnější skupiny v tomto Parlamentu. Parlament by chtěl zdůraznit několik myšlenek. První je, že krizi překonáme pouze po znovuzískání důvěry znovunastolení transparentnosti v souvislosti s trhy, institucemi a produkty. To bude možné jedině tehdy, když budou existovat důvěryhodné, silné, nezávislé orgány evropského dohledu, podléhající demokratické kontrole, orgány, jež nejsou omezené na pokorné opakování hesel vycházejících od vnitrostátních vlád.

Co to znamená, že jsou evropské? Znamená to, že musí mít skutečnou moc, aby zamezily prodeji „toxických“ produktů; znamená to, že musí mít skutečnou moc pro zamezení regulačním narušením, které brání fungování trhu; znamená to, že musí mít skutečnou moc pro to, aby po vnitrostátních orgánech dohledu požadovaly, aby při svém jednání vždy bránily evropské zájmy. Vnitrostátní orgány dohledu nemohou být jako feudální pánové s absolutní mocí. Evropský orgán musí zajistit dodržování zákona, aby vnitrostátní orgány dělaly, co dělat mají v případě hrozby pandemie, a aby byly schopné vyřešit konflikty, když kolegia orgánů dohledu tak činit nechtějí nebo nemohou. Potřebují být schopné požadovat, aby nestranné soukromé instituce činily co je činit v případech, kdy vnitrostátní kolegia orgánů dohledu zaznamenají jakékoliv opomenutí v souvislosti s evropskými pokyny.

Druhou lekcí je to, že mezi přeshraničními institucemi existuje zvláštní typ institucí, známých jako systémové instituce. Základní pravda o kapitalismu je ta, že pokud se věci dělají dobře, peníze získáte, a pokud se dělají špatně, o peníze přijdete. Tím se řídí všechno, vyjma systémových institucí. Když jdou věci dobře, tyto instituce mají zisk, a když se věci vyvíjejí špatně, musí těmto institucím přijít na pomoc daňový poplatník. Pro vyřešení problému systémových institucí existují jenom dvě řešení, jenom dvě: buď budou orgánům dohledu v zemích, kde jsou činné, uděleny větší pravomoci pro kontrolu platební schopnosti a likvidity těchto institucí, což by Evropský parlament postavilo mimo hru, nebo budou zřízeny opravdové evropské orgány, což tento Parlament navrhuje.

To znamená, že evropské orgány musí na tyto instituce zvlášť usilovně dohlížet, jelikož jejich krach by byl krachem všech. To znamená, že evropský orgán musí mít k dispozici rozhodovací a kontrolní mechanismy pro stabilizaci ohrožených institucí, pokud je to možné, nebo pro jejich zrušení, pokud to možné není. Záchranné čluny by měly být připraveny ještě před vyplutím, nikoliv až když vypukne bouře. Po těchto systémových institucích je rovněž třeba vyžadovat předfinancování, aby uvolnily finanční prostředky na ochranu zájmů vkladatelů, což je naše hlavní starost, a na zaplacení nákladů spojených s krizí, pokud k ní dojde. Nesmí se stát, aby náklady opět nesl daňový poplatník. Nesmí dojít k tomu, aby, jak často říkají Američané, musela „Main Street“ opět platit za výstřelky „Wall Street“.

Požádal bych dámy a pány z Rady, kteří tu dnes nejsou přítomni – dnes ráno byli velice velmi aktivně vyřizovali své telefonáty, a zdá se, že je po bouři a je klid a stále tu nejsou – aby přes pana komisaře vzkázali to samé. Rada požádala o čas. Parlament jí ho dal. Ať však není nikdo na omylu: není to známka slabosti, ale síly tohoto Parlamentu. Síly orgánu, který věří tomu, co říká, a cítí, že má podporu veřejnosti, která za ním stojí. Rada a Komise, která odvádí vynikající práci, musí tohoto času využít pro dosažení shody s Parlamentem o řízení Evropy, namířené evropským směrem. Nesmí tohoto času využívat k pokusům o slučování blokačních menšin v opozici vůči Parlamentu. Žádám Radu, aby jednou Kassandru vyslyšela. Dnes jsou Kassandrou zpravodajové, kteří vystoupili. Kassandrou je také pan komisař Barnier. Ti, kteří nejsou Kassandrou, vědí až příliš dobře, koho mám na mysli.

Poslouchejte Parlament, snažte se o dohodu, řekněte zde to, co bylo řečeno v Torontu. Neříkejte něco zde a něco jiného jinde. Jak říkají staří Španělé, pokud to Rada učiní, Bůh se jí odmění, a pokud ne, Bůh to bude vyžadovat. Bůh a tento Parlament.

 
  
MPphoto
 

  Peter Skinner, zpravodaj. – Paní předsedající, chtěl bych se zaměřit na zprávu o Evropském orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA). Jak mnozí z vás víte, pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění jsou dvě témata, která jsou mi velice blízká a kterým jsem ve výboru ECON věnoval zřejmě nejvíce úsilí.

Soubor pravidel Solventnost II, o kterém Parlament hlasoval minulý rok a jehož jsem byl zpravodajem, je legislativní návrh, na který jsem dodnes nejvíce hrdý. Je stále nejkomplexnějším návrhem odvětvové legislativy v oblasti finančních služeb, o kterém jsme v Parlamentu hlasovali. Očekávám, že budou omezeny jak výdaje spotřebitelů, tak systémová rizika, které se nyní v odvětví pojišťovnictví vyskytují. Velká část Solventnosti II je zaměřena na vyřešení problémů, se kterými se setkávají orgány dohledu a kolegia orgánů dohledu při řízení rizik a obtížných případů spojených s velkými mezinárodními pojišťovnami. Jako taková je Solventnost II úzce spjatá s návrhy pro EIOPA. Podle mého názoru poskytne EIOPA sílu k tomu, aby mohla Solventnost II účinněji fungovat.

Práci na této zprávě jsem rád přijal možná právě vzhledem ke svým zkušenostem se Solventností II. Věděl jsem, že jde o kontext, ve kterém může být Solventnost II opravdu účinná. Znamenalo to také, že v diskusi ve výboru ECON jsem nemohl podpořit některé prvky ambicióznějších plánů některých mých kolegů zpravodajů v otázkách dohledu, a to v jimi popisovaných oblastech, které jsem původně podpořit mohl, jako každodenní dohled nad finančními institucemi nebo fondy pro řešení problémů ustanovené od ledna 2011. To může či nemusí být vhodné pro banky nebo kapitálové trhy, ale v pojišťovnictví je diskuse skutečně otevřená. Pojišťovnictví není bankovnictvím a jsem rád, že to mí kolegové zpravodajové přijali.

Obavy, o kterých jsem se nyní zmínil, považují mnozí za oprávněné a žádná strana se nedomnívá, že v této věci existuje spor. Projekty přímého dohledu a fondů pro řešení problémů jsou záležitostí příštích let a zpravodajové jsou o tom, myslím, všichni přesvědčeni. Záměrem Komise je, aby všechny tři evropské orgány dohledu (ESA) měly stejné složení. Odvětvové právní předpisy, v tomto případě zejména Solventnost II a směrnice o institucích zaměstnaneckého penzijního pojištění (IZZP), stanoví, jaké konkrétní pravomoci bude EIOPA mít.

Zpravodajové tedy vycházeli z toho, že co v této fázi bude stanoveno u jednoho evropského orgánu dohledu, musí být stanoveno i u dvou ostatních, a vzhledem k mým počátečním obavám, že některé záměry nejsou pro oblast pojišťovnictví a důchodů přímo vhodné, lze v případě EIOPA uplatnit jisté významové odchylky, chcete-li. Nepůjde o odlišnosti, ale o vyváženost. Nejde nutně o hlavní body, ale myslím, že se můžeme spoléhat na něco, co bude fungovat – a fungovat i celkově, jako kdyby šlo o jakékoliv jiné odvětví.

Jedním z mých hlavních cílů bylo zajistit, aby k úrovni práce centrálních bankéřů v rámci Evropského výboru pro systémová rizika existovala protiváha na nejmenší meziodvětvové úrovni. Přijímám poznámku pana Tremosy o centrálních bankách, je však také důležité, abychom se vyváženě věnovali i této oblasti mikrodohledu. Proto jsem velmi rád, že existuje společný výbor, který jsme dokázali zformovat a prosadit a v rámci kterého bude tato vyváženost nejspíše zachována. Také mě těší, že mí kolegové zpravodajové na toto přistoupili, stejně jako Rada a Komise, jak se domnívám. Toto je pro Parlament velkým úspěchem. Rovněž se domnívám, že pro pluralitu názorů, která musí z výkonných orgánů zaznívat, je zcela zásadní, aby jeden z evropských orgánů dohledu byl zastoupen v rámci rotujícího místopředsednictví Evropského výboru pro systémová rizika.

Musíme vzít v úvahu, že EIOPA se bude zaměřovat na dvě propojená, avšak rozdílná odvětví, je tedy třeba také ustavit partnerské skupiny zastupující obě tato odvětví. Jak jsem uvedl, evropské orgány dohledu vycházejí z odvětvových právních předpisů a domnívám se, že Solventnost II a EIOPA se velice dobře doplňují.

V oblasti důchodů zůstává otázka otevřená. Mnohé bude nyní záviset na zprávě Komise o institucích zaměstnaneckého penzijního pojištění a doufám, že se tomu budu podrobně věnovat, ale myslím, že musíme vyjednat dohodu, k čemuž dojde v příštích dnech, možná týdnech a velice to prospěje orgánu EIOPA a úloze, kterou Parlament sehrál při stanovování jeho pravomocí. Zároveň se domnívám, že dohoda dobře poslouží spotřebitelům a samozřejmě orgánům po celé Evropě.

 
  
MPphoto
 

  Elisa Ferreira, zpravodajka. (PT) Paní předsedající, pane komisaři, nikdy nebyl evropský projekt, budovaný s velkým úsilím v posledních 50 letech, tak ohrožen jako dnes. Evropská veřejnost je velice nespokojená: finanční systém, který by jí měl sloužit, zničil její úspory, její důchody, její investiční projekty a její pracovní místa. Zkrátka, zničil její budoucnost.

V rámci potřebného posílení trhů finančních služeb, bankovnictví, pojišťovnictví a trhů cenných papírů jako celku je jasné, kterým směrem se musíme vydat, a spočívá v systému, o kterém dnes diskutujeme. Ve skutečnosti potřebujeme silnou evropskou architekturu dohledu, zahrnující všechny výrobce a subjekty, jež disponuje účinnými metodologiemi a nástroji schopnými reagovat na situaci na trzích, jež nezná státní hranice, zejména v evropském kontextu.

Riziko nemůže a nemělo by být z finančního trhu odstraněno, ale potřebujeme regulaci, která toto riziko učiní transparentnějším a která zabrání nárůstu bublin, jejichž prasknutí má vliv na celý systém a dolehne i na skutečné hospodářství. Pokud však i přes tyto obranné prostředky v budoucnu dojde k novým krizím, je velice důležité, abychom měli k dispozici mechanismy, které zamezí nepříjemnostem, zejména pokud jde o bankovní systém. Ten je totiž pro fungování hospodářství zásadní a je úschovnou úspor občanů. Právě ve schopnosti uskutečnit novou strategii pro řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru, na které se zaměřuje má zpráva, spočívají pravomoci Evropského orgánu pro bankovnictví.

Není v naší moci zabránit krachu bank, ale můžeme zajistit, aby jejich reorganizace či eventuální likvidace proběhly řádně, a omezit vedlejší efekty ve zbytku systému a především předejít tomu, aby účet za následující krizi platil daňový poplatník. K tomu potřebujeme řadu nových mechanismů, musíme přijmout pravidla, definice, metodologie, nástroje a terminologii společné pro všechny ty, kteří se podílejí na restrukturalizaci, reorganizaci či likvidaci. Potřebujeme sladit všechny relevantní vnitrostátní právní rámce pro řízení krizí, v neposlední řadě právní předpisy pro bankrot a likvidaci. Orgánům dohledu musíme udělit širší intervenční pravomoci. Potřebujeme vymezit jasná kritéria, nejen kvantitativní, ale i kvalitativní, která by umožnila zasáhnout v instituci, jež se dostala do potíží. Potřebujeme připravit pohotovostní plány. Celý tento proces si ve 27 členských státech vyžádá mnoho času.

Nicméně přibližně 50 z 12 000 bank působících v Evropě představuje 70 % aktiv. To znamená obrovskou koncentraci rizika, ale také příležitost v jejich případě přednostně zasáhnout. Existují tedy podmínky pro to, abychom navrhli zvláštní a urgentní postup pro vymezení podmínek pro tyto banky, jež se svou velikostí a vztahy s ostatními bankami vyznačují nadnárodním přesahem a mohou tak mít i systémový vliv na finanční systém. U těchto bank lze předpokládat zvláštní dohled ze strany nového Evropského orgánu pro bankovnictví, i když uskutečňovaný v rámci kolegia vnitrostátních orgánů dohledu. Vzhledem k rizikům, která tyto banky představují, je možné a naléhavé, aby začaly přispívat do fondu pro financování všech možných potřebných zásahů. Je také důležité, aby Evropský orgán pro bankovnictví vytvořil specializované pracoviště pro koordinaci zásahů v případě obtíží v těchto bankách.

Balíček navrhovaných prvků zajišťuje, že zásahy v nadnárodních bankách systémové povahy budou mezi různými zeměmi provedeny soudržným a logickým způsobem a především se budou držet zásady, jež se v Evropě ctí, a sice že náklady za škody způsobené těmito bankami ponesou jejich původci.

Tento návrh se výborně hodí k tomu, o čem dnes diskutujeme, především z hlediska pravomocí Evropského útvaru pro bankovnictví. Dokonce bych řekla, že jde o nejjasnější důkaz jeho účinnosti. Při hlasování v Hospodářském a měnovém výboru se vyslovila naprostá většina – 87 % – pro tento návrh. Počítáme, že při hlasování v tomto Parlamentu bude rovněž jasná většina pro návrh, s vědomím toho, že na základě silné podpory tohoto vizionářského, realistického a pragmatického návrhu začneme naléhavě a nutně jednat pro obnovení víry Evropanů v Evropu, v její finanční systém a zejména v její bankovní systém.

 
  
MPphoto
 

  Olli Rehn, člen Komise. – Paní předsedající, Komise oceňuje to, v jak konstruktivním duchu byly vedeny trialogy, při kterých se jednalo o regulaci týkající se Evropského výboru pro systémová rizika (ESRB). Chci poděkovat zpravodajům za vynikající úsilí, které až dosud vyvíjeli, a ve své práci musejí pokračovat.

Jak dobře víte, poslední trialog se konal včera večer. Litujeme toho, že nebylo možné dosáhnout dohody pro přijetí v prvním čtení na tomto plenárním zasedání, jsme však spokojeni s tím, že všechny strany pracují na tom, aby v září ke schválení došlo.

Rozumím tomu, že se mnoho diskusí mezi Radou a Parlamentem vede kolem postů a institucí a toho, kdo bude v Evropském výboru pro systémová rizika co vykonávat. Měl by být předseda ESRB volen nebo měl či měla by být automaticky prezidentem ECB? Měla by generální rada a řídící výbor ESRB zahrnovat vnější nezávislé znalce a, pokud ano, měli by či neměli by mít hlasovací práva? Měl by se předseda Hospodářského a finančního výboru účastnit práce ESRB? Věřím, že pro tyto odlišné požadavky Rady a Parlamentu lze najít řešení přijatelné pro obě strany.

To samé se týká mnoha diskusí týkajících se zapojení Rady a Parlamentu v následných krocích po doporučeních ze strany ESRB. Zde jsme také k dohodě blízko. Věřím, že každou názorovou odlišnost lze vyřešit při důkladném vyjednávání a s přiměřenými formulacemi, abychom se vyhnuli nedorozumění ohledně vzájemných privilegií obou orgánů.

I když tedy trochu lituji toho, že Parlament nebude moci hlasovat o konečném textu sjednaném s Radou nyní na tomto zasedání, velice mě těší jasná, všemi prokázaná vůle k tomu, aby bylo dohody dosaženo v září.

Konečně bych rád upřímně řekl, že jsme moderní architekturu dohledu, stejně jako orgán pro rozbor systémových rizik pro makrofinanční stabilitu naléhavě potřebovali dávno před tím, než vypukla krize. Kdybychom již takové prostředky bývali měli k dispozici, měli bychom mnohem lepší pozici při záchranných opatřeních v oblasti financí.

Chci tedy opět zdůraznit, že to, že bude nový rámec dohledu ustanoven rychle, a jistě do 1. ledna příštího roku, je skutečně účelné. Naši občané očekávají činy bez dalšího prodlení, což by mělo být možné vzhledem k tomu, jak dalece se shodujeme v základních otázkách a jak blízko jsme dohodě, i pokud jde o detaily.

Stejně důležité je to, že ESRB je základní stavební kámen skutečné hospodářské a měnové unie jejího silnějšího hospodářského pilíře, a tedy i základ pro naši systémovou reakci na finanční krizi. Je rovněž základním kamenem pro obnovení a posílení důvěry v evropské hospodářství, která je nyní tak potřebná. V zájmu posílení hospodářské obnovy potřebujeme po všech stránkách zajistit následující: zabezpečit finanční stabilitu, pokračovat ve fiskální konsolidaci, dokončit záchranná opatření v oblasti financí a zejména novou architekturu dohledu a posílit správu ekonomických záležitostí. Pouze konkrétním a rychlým postupováním na všech těchto frontách můžeme posílit obnovu a upevnit hospodářskou a měnovou unii. Počítám s vaší podporou v tomto velmi významném úsilí.

 
  
MPphoto
 

  Michel Barnier, člen Komise. (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, je dobře, že se Parlament zapojil do diskuse o dohledu a řízení krize.

Je také jenom správné mluvit o těchto dvou hlavních tématech v obecnějším kontextu, jelikož budeme muset jednat ohledně požadavků na navýšení kapitálu a lepšího řízení podniku a toto také dokončit. Vrátíme se k tomu, neboť se budu moci, jak víte, v příštích týdnech či měsících vrátit k řadě návrhů, které byly společně zařazeny do programu schváleného Komisí dne 2. června, který podpořila Rada ministrů financí a který schválila Evropská rada. Uvidíme ostatně, a opakuji to, co řekli mnozí z vás, zda existuje skutečná shoda mezi rozhodnutími přijatými při zasedání skupiny G20, rozhodnutími přijatými při zasedání Evropské rady a rovněž tak rozhodnutími přijatými při zasedání Rady ministrů.

S otázkami jako je systém prevence, řízení krize a dohled je spojeno mnoho témat. Mám na mysli fondy pro usnesení, která jsme navrhli, jako paní Ferreirová, v souvislosti s řízením krize. Mám také na mysli návrhy, které předtím přednesl pan García-Margallo y Marfil, a v souvislosti s těmito tématy předložíme v roce 2011 legislativní návrhy. Je tu také otázka řízení finančních podniků a bankovní kapitál. Vrátím se k tomu, až budu hovořit o zprávě pana Karase.

Chtěl bych říci několik slov ke dvěma dnešním tématům. Nejdříve se zaměřím na dohled, který je skutečnou páteří systému. Jde o velice vážné téma, a jak jste uvedli, pokud se nám nepodaří zřídit důvěryhodné orgány a Evropský výbor pro systémová rizika, nebude mnoho dalších reforem účinných. Před několika týdny jsme hovořili o ratingových agenturách – vrátím se k nim – a provádění norem obezřetnosti. Potřebujeme tuto důvěryhodnou evropskou architekturu dohledu. Proto chci uvítat vysoké ambice, které v posledních několika měsících prokázali vaši zpravodajové, pan García-Margallo y Marfil, pan Skinner, pan Sánchez Presedo, paní Goulardová, pan Giegold, pan Tremosa i Balcells a pan Balz, a zejména ambice týkající se pravomocí těchto orgánů a jejich zákonné moci.

Shledáváme se v jejich zprávách s duchem a filozofií návrhů Komise. Našli jsme v nich několik nových myšlenek, které bychom měli použít, abychom vylepšili evropský systém finančního dohledu a rovněž posílili ochranu spotřebitelů, jak navrhoval pan Giegold, zejména abychom zakázali některé finanční produkty. Mám na mysli úlohu přidělenou orgánům při rozeznávání systémových rizik a při řešení krizových situací. Míním tím posílení společného výboru, o který usiluje pan Skinner. Myslím na zlepšení transparentnosti trhů, o které jsme diskutovali v souvislosti se směrnicí omnibus, kterou řídí pan Sánchez Presedo.

To je jen několik příkladů, nejobtížnější věci nás teprve čekají. Každopádně každý samozřejmě odvedl velký kus práce, pracoval jsem s vámi pět měsíců. Udělali jsme velký pokrok, ale přestože jsme v cílové rovince, jak se domnívám, ještě jsme nedosáhli dohody a toho, co bych nazval dynamickým a důvěryhodným kompromisem tak, aby to mohlo fungovat. I když tu dnes nejsou zástupci belgického předsednictví, chci je pozdravit, jelikož hned v prvních hodinách, tj. 1. července, od 10 hodin ráno, odpovídali prostřednictvím svého ministra financí, pana Didiera Reynderse, a včera velmi pozdě večer se účastnili trialogu s mnohými z vás.

Chci zopakovat, co řekl pan García-Margallo y Marfil. Potřebujeme, aby Rada pochopila, že nyní je čas jednat a postupovat dopředu. Jiní to řekli také. V každém případě, Komise na základě svých pravomocí učiní vše potřebné na podporu Rady, aby ta využila příležitosti, kterou jí dáváte – tak situaci chápu. Míč má na své straně a může tak využít těchto několika dní k dosažení inteligentní a důvěryhodné dohody. Můžete s mou pomocí počítat.

Chtěl bych říci několik slov o řízení krize a preventivních opatřeních jako poděkování paní Ferreirové za její angažování. Já sám dlouho věřím v preventivní opatření. Již dlouho se domnívám, že pokud jde o ekologické, průmyslové nebo finanční riziko, musí platit škůdce, že léčba stojí vždy více než prevence a že když je potřeba provádět prevenci či léčit, neměli bychom se na prvním místě obracet na daňové poplatníky.

Toto je v duchu souboru nástrojů, který předložíme Radě ministrů. Použijeme mnoho nástrojů, které navrhla sama paní  Ferreirová, a změníme tyto návrhy na legislativní návrhy. Zavazuji se, že vám bude předložen legislativní text. V této věci jsem se sám před vámi a před ministry zavázal hned první den, dne 13. ledna, během svého slyšení a při zasedání rady Ecofin v Madridu. Můžete se mnou počítat, že předložím tento věrohodný soubor nástrojů, založený na návrzích paní Ferreirové, jelikož, ještě jednou, jsem přesvědčen, že v této oblasti jako v jiných oblastech stojí prevence mnohem méně než léčba.

 
  
MPphoto
 

  Sebastian Valentin Bodu, navrhovatel Výboru pro právní záležitosti.(RO) Chtěl bych říci, že vystupuji jako stínový navrhovatel tohoto stanoviska.

Současná finanční krize upozornila na neexistenci účinného řízení krizových situací, které nastaly v přeshraničních finančních subjektech v EU.

Na vnitrostátní úrovni byly zvoleny rozdílné přístupy. Obecně orgány buď na záchranu bank použily veřejné prostředky, nebo izolovaly bankovní aktiva ve své zemi a použily vnitrostátní nástroje pro řešení krizových situací, ale pouze na úrovni svých vlastních poboček.

Tyto akce zvýšily rizika spojená se ztrátou důvěry, s narušením soutěže, právní nejistotou a vysokými výdaji spojenými se záchranou bank, které uhradili daňoví poplatníci.

Konečně, potřebujeme opatření na evropské úrovni, abychom zastavili řízení krizí zahrnujících přeshraniční bankovní skupiny prostřednictvím vnitrostátních systémů. Ty mohou být velmi odlišné a inklinují k ochraně poboček na svém vlastním území a neřeší problém skupiny jako celku.

 
  
MPphoto
 

  Raffaele Baldassarre, navrhovatel Výboru pro právní záležitosti.(IT) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, krize nám jasně ukázala, že absolutní prioritou pro rozvoj a stabilitu finančních trhů je větší koordinace na evropské úrovni.

Ve svém projevu chci nicméně pouze zdůraznit jednu základní otázku, zejména ve světle stále probíhajících obtížných trialogů. Jestliže udělení větších pravomocí orgánům finančního dohledu pro schvalování jednotlivých, přímo závazných rozhodnutí – jak stanoví článek 10 nařízení – odpovídá politické vůli rychle reagovat na krizové situace, pak jsou tyto pravomoci při vykonávání každodenního dohledu v rozporu s články 17 a 258 Smlouvy, které stanoví, že výhradní pravomoc uplatňovat právo Unie má Komise. Dále by v tomto případě vznikla paradoxní situace, kdy by za uplatňování práva Unie byly nepřímo zodpovědné členské státy, zastoupené v nejvyšším orgánu přes své vlastní orgány.

Jako navrhovatel stanoviska Výboru pro právní záležitosti jsem předložil kompromisní pozměňovací návrh, který se snaží tento rozpor mezi pravomocemi přidělenými orgánům a rolí a pravomocemi Komise vyřešit zcela v souladu se Smlouvou. Doufám, že přispění Výboru pro právní záležitosti může být použito jako základ pro jakékoliv další kompromisy s ostatními evropskými orgány, abychom rychle dosáhli tolik potřebného řešení, které by bylo zcela v souladu s právem Unie.

 
  
MPphoto
 

  Klaus-Heiner Lehne, navrhovatel Výboru pro právní záležitosti.(DE) Paní předsedající, dámy a pánové, možná máme jednotný vnitřní trh, ale naše struktura dohledu je roztříštěná. Je zřejmé, že takhle to nemůže fungovat. Potřebujeme silné ústřední evropské struktury, které by využívaly kvalifikací a hloubkových znalostí agentur členských států, přičemž by zároveň měly právo zasáhnout při krizových situacích. Už jen z hlediska obrovské daňové zátěže, kterou si tato krize vynutila, očekávají občané rychlé a rozumné rozhodnutí, které tento Parlament musí bezodkladně učinit. Občany téměř nezajímá, zda na vnitrostátní úrovni dochází k hrám o moc, ve kterých jde jen o to, kdo bude o čem rozhodovat. Občané požadují účinná rozhodnutí pro vyřešení problémů.

Z objektivního pohledu, pokud si krizová situace vyžaduje opatření, musí se o nich jednat a přijmout rozhodnutí na evropské úrovni, jestliže je koordinace mezi členskými státy nepřiměřená a nefunkční. Tímto způsobem jsou přijímána rozhodnutí na úrovni skupin G20 a G8, stejně jako na úrovni hlav států nebo ministerských předsedů, ale bohužel tomu tak není na úrovni Rady. Rada volí pouze úzkoprsý přístup. Pro veřejnost je takový postup nepřijatelný. Očekáváme, že Rada začne jednat.

 
  
MPphoto
 

  Evelyn Regner, navrhovatelka Výboru pro právní záležitosti. – (DE) Paní předsedající, páni komisaři, pokud chtějí být členské státy Evropské unie silné hospodářsky i navenek, musí jednat jednotně jako Evropská unie. Balíček týkající se dohledu nad finančními trhy zahrnující co nejvlivnější Evropský výbor pro systémová rizika je tedy přesně tím, co potřebujeme společně se silnými evropskými – zdůrazňuji slovo „evropskými“ - orgány pro bankovnictví, trhy cenných papírů a pojišťovnictví.

Evropský výbor pro systémová rizika – pokud to mohu srovnávat – se trochu podobá německému federálnímu prezidentovi. V současné podobě nemá žádné široké pravomoci zasáhnout (přála bych si, aby je měl), může však mít velkou morální autoritu. To znamená, že může vydávat varování, doporučení, to vše veřejně. Evropský parlament – a já to považuji za významný úspěch – rovněž naléhal, aby byly do Rady Evropského výboru pro systémová rizika přizvány nezávislé osoby z občanské společnosti, jinými slovy, skupiny jednající v oblasti ochrany spotřebitelů, odborové svazy a vědci. Skutečně to považuji za nesmírně pozitivní krok vpřed, který je třeba zdůrazňovat.

Chci vyzvat členské státy, aby se neuchylovaly k zastaralým metodám při utváření hospodářského řádu 21. století, ale aby uvažovaly a jednaly v evropském duchu.

 
  
MPphoto
 

  Françoise Castex, navrhovatelka Výboru pro právní záležitosti.(FR) Paní předsedající, evropský dohled nad finančními trhy je minimum, které můžeme učinit. Vyžádá si to regulaci ratingových agentur. Viděli jsme, jaké existují nástroje pro spekulaci proti státům. Orgány dohledu, které musíme zřídit, však nesmí opakovat stejné chyby spočívající ve střetu zájmů. Otázka kontroly tak zůstává stále otevřená: kontrola musí být politického rázu. Tato regulace je potřebná, avšak nedostatečná, pokud k ní nepřidáme správu ekonomických záležitostí v eurozóně a v Evropské unii, která přesahuje Pakt o stabilitě. Stejně tak bude nedostatečná, pokud nepřijmeme skutečná opatření proti úniku kapitálu do daňových rájů. Konečně, tento evropský dohled bude nedostatečný, pokud nepřijmeme opatření pro uplatňování regulace i ve světovém měřítku.

Regulace na evropské úrovni je potřebná, ale nedostačující. Musíme dosáhnout celosvětového dohledu nad finančními trhy.

 
  
MPphoto
 

  Sajjad Karim, navrhovatel Výboru pro právní záležitosti. – Paní předsedající, je jasné, že finanční regulace není v pořádku v mnoha členských státech. Nemůžeme jednoduše dovolit, aby se věci takto nefunkčně a nejednotně vyvíjely dál.

Ve Spojeném království začala nová vláda rázně jednat na přehodnocení a uskutečnění potřebné reformy na vnitrostátní úrovni. Stejně tak i evropský rámec musí zlepšit jak kvalitu, tak soudržnost regulačního dohledu. To si vyžaduje nezávislou strukturu, z hlediska regulace skutečně nezávislou, ale je třeba zajistit vyváženost. Současné návrhy by umožnily EU ovládat vnitrostátní regulátory a existuje nebezpečí, že by byly technické normy ve skutečnosti využívány k utváření a politických voleb na úrovni EU a k jejich diktátu

Členské státy se takovému kroku brání oprávněně. Stanoviska Spojeného království a Německa jsou opodstatněná. Pane komisaři Rehne, pane komisaři Barniere, Spojené království je nadále připraveno dosáhnout dohody, je však nutné řádně dodržovat zásady subsidiarity.

 
  
MPphoto
 

  Íñigo Méndez de Vigo, navrhovatel Výboru pro ústavní záležitosti. (ES) Paní předsedající, domnívám se, že existují pouze dvě řešení finanční krize, kterou procházíme: buď poskytneme více pravomocí vnitrostátním útvarům dohledu, nebo zřídíme evropský útvar dohledu a pravomoci udělíme jemu. Jsem rád, paní předsedající, že v současnosti je Parlament plně odhodlán, politicky odhodlán, ustavit orgány evropského dohledu a domnívám se, že mezi všemi politickými uskupeními v tom existuje značná shoda.

Výbor pro ústavní záležitosti podpoří a v minulosti podpořil všechna institucionální opatření, která se ubírají tímto směrem. V této chvíli se mi zdá, paní předsedající, že jakmile zítra dáme toto své odhodlání najevo, bude mít Komise při vyjednávání s Radou prvořadý úkol. Při těchto vyjednáváních je podle mne klíčovým bodem to, zda se tyto evropské orgány budou moci přímo obrátit na podniky přímo zasažené na vnitrostátní úrovni v případě, pokud nezasáhne vnitrostátní orgán dohledu.

Proto Vám, pane komisaři, přeji mnoho štěstí při plnění tohoto úkolu, který je dle mého určující pro budoucnost dohledu a v této chvíli zásadní pro ty z nás, kteří si přejí posílenou Evropu.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Chtěla bych učinit prohlášení: zcela správně jste si mnozí z vás stěžovali na nepřítomnost Rady, ale dnes se v Belgii koná první zasedání nového Parlamentu a proto nebylo z vyšší moci možné účast Rady zajistit. Nyní bude zahájena rozprava s mluvčími politických skupin.

 
  
MPphoto
 

  Markus Ferber, jménem skupiny PPE.(DE) Paní předsedající, páni komisaři, dámy a pánové, člověk by se divil, čeho jsme ve skutečnosti nyní dosáhli, po roce diskusí, rozprav a mnoha jednání v rámci trialogu a jistě jsem si uměl představit, že svůj čas strávím lepším způsobem. Rok po volbách do Evropského parlamentu, kdy jsme na veřejnosti prohlašovali, jak chceme na finančních trzích nastolit pořádek, jsme nyní ve stádiu, kdy je náš úspěch velmi skromný nebo se rovná nule.

Problém už byl vysvětlen. Zabýváme se trhy, které nyní působí na celosvětové úrovni. Členské státy se stále domnívají, že mohou využívat svých struktur vnitrostátního dohledu, aby v tomto prostředí uplatňovaly pravidla. Nefunkčnost takového přístupu ve skutečnosti nespustila finanční krizi, ale přispěla k tomu, že krize zasáhla i Evropu. Ptám se tedy, kdy se toto poznání, často velkolepě zmiňované v projevech, promítne do politických činů, kde jde najednou o ochranu burzovních center a bankovních struktur a ne již o ochranu občanů.

Ke splnění tohoto úkolu jsme se jako Evropský parlament zavázali. Doufám, že tak učiní i členské státy, protože neseme společnou zodpovědnost za zavedení řádného regulačního dohledu pro občany, který zajistí, aby byly i úspory jednotlivců neustále zabezpečené. Samozřejmě doufám také v to, a nyní se obracím ke komisaři, že Komise nyní vynaloží veškeré své úsilí, aby co možná nejdříve dosáhla dobrého výsledku ve prospěch Evropanů.

 
  
MPphoto
 

  Gianni Pittella, jménem skupiny S&D.(IT) Paní předsedající, dámy a pánové, zdá se jasné, že rozhodnutí, které se Parlament chystá učinit, tj. hlasovat o pozměňovacích návrzích a nehlasovat, odložit hlasování o legislativním usnesení, je zoufalý pokus připomenout Radě její povinnosti, aby byl při příštím zasedání v září tento balíček schválen při prvním čtení. Upřímně nemohu uvěřit tomu, že vlády stále zůstávají nečinné a neudělí orgánům dohledu, které nyní zřizujeme, skutečné pravomoci. Vypadá to, jako kdybychom vytvářeli struktury neschopné dohled uskutečňovat – jaký má jejich zřizování smysl?

Jak je známo, Evropský parlament není armáda extremistů s revolučními požadavky. Jsme obyčejní lidé, kteří žijí mezi občany, tedy mezi těmi, kteří ve svém každodenním životě na svých peněženkách pocítili pohromu způsobenou finančními trhy neregulovanými na nadnárodní úrovni . Naše návrhy vycházejí od pana de Larosièra, nikoliv od pana Robespierra, jak ctihodný pan komisař Barnier jistě ví.

Přátelé v Radě, i když tu dnes nejste, naše slova si přečtěte. Na své zodpovědné gesto očekáváme kladnou odpověď, pokud však nepřijde, přistoupíme v září k hlasování a vzkážeme všem evropským občanům, že si přejeme orgán přímého dohledu nad finančními zprostředkovateli, že si přejeme, aby byl dohled nad Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy (ESMA) svěřen i celoevropským orgánům, a že si přejeme, aby měly evropské orgány v případě neshody mezi vnitrostátními orgány poslední slovo.

Drazí přátele v Radě, neschovávejte hlavu do písku jako pštrosi. Situace je nesnadná, ale musíme jí čelit odvážnými a silnými kroky.

 
  
MPphoto
 

  Sharon Bowles, jménem skupiny ALDE. – Paní předsedající, i přes přednosti Solventnosti II, o kterých jsme již slyšeli, jsme se rozhodli ji jako skupina nepodpořit na základě obav z její praktičnosti v dobách hospodářských obtíží, z jejích interferencí s vnitrostátními insolvenčními zákony a z nedůvěry orgánů dohledu ostatních zemí. Příklady plynoucí z krize, jako je Fortis bank, položily základy pro takovou nedůvěru a vyplývá z nich potřeba evropské architektury dohledu a disciplíny. Solventnost II mě přesvědčila, že přeshraniční insolvence a stav blízký insolvenci ve finančních institucích se musí řešit na evropské úrovni. Je to náročný úkol, ale v rámci celkového pojetí jednotného trhu jde o závažný nedostatek.

Zpráva paní Ferreirové se zabývá mnohými z těchto otázek a já autorce děkuji, že do ní zahrnula mé nápady pro zabránění morálního hazardu v souvislosti s krizovými fondy a 28. režim pro insolvenční řízení pro přeshraniční banky. Zásadní otázkou je v tuto chvíli plánování a nouzové plány, „závěti“ („living wals“) a mechanismy pro řešení krizových situací ukážou mnohé o současnosti i o ochraně v budoucnu.

 
  
MPphoto
 

  Philippe Lamberts, jménem skupiny Verts/ALE.(FR) Paní předsedající, chtěl bych se obrátit na Radu a samozřejmě mě, jako mnohé z nás, mrzí, že tak nemůžu učinit přímo, jelikož bych rád Radě řekl, že Parlament je v této věci rozumný. Požaduje pouze evropský dohled pro evropské subjekty, vnitrostátní dohled pro vnitrostátní subjekty. Požaduje ochranu spotřebitele a zejména zákaz produktů, které tu každý označuje jako „toxické“, a nejenom zde, ale také v odvětví, v oboru. Pokud jsou „toxické“, proč je povolovat? Parlament samozřejmě požaduje donucovací prostředky. Nic z toho se mi nezdá extremistické. Proč to nemůže Rada přijmout? Myslím, že našim spoluobčanům a tomuto Parlamentu dochází trpělivost. Jestliže dáváme belgickému předsednictví příležitost jednat, je třeba tuto příležitost využít, abychom příští týden měli výsledky.

Víte, my v Belgii se nyní musíme dívat na slogany typu „Eigen volk eerst“ („Nejdříve náš vlastní národ“) či „Vše, co děláme, děláme lépe“ a bohužel se s tímto národním egoismem setkáváme příliš často i na evropské úrovni. Právě to nejpravděpodobněji dláždí cestu k budoucímu úpadku pro občany tohoto kontinentu, na které můžeme být přesto hrdí. Proto, jak řekl Jean-Claude Trichet, potřebujeme po zavedení měnové federace i hospodářskou a rozpočtovou federaci. Nemohu to nazvat jinak než politickou federací.

 
  
MPphoto
 

  Ivo Strejček, jménem ECR. (CS) Já tady odpoledne poslouchám tuto debatu a myslím, že zde padly docela vážné věty. První větu řekl pan předseda Barroso, když řekl, že „jsme ochotni učinit cokoliv, abychom zachránili euro“. A druhou větu řekl někdo z vás, když řekl, že „pevnější či semknutější Evropská unie může zachránit finanční stabilitu“. V tom je přece podstata celé debaty o finanční architektuře, o dohledu nad finanční architekturou. Existuje tu měnová unie. Měnová unie nemůže být oddělená – i podle ekonomické vědy – od unie fiskální, a ta nemůže existovat bez unie politické.

Občané, kteří tady sedí a dívají se na nás, si mohou oprávněně klást otázky: „Tak jaké máte řešení?“ Tak jim řekněme: „Chceme vytvořit politickou unii, ale protože už za sebou máme katarzi Lisabonské smlouvy, tak to potřebujeme udělat nějak mimo vás. Potřebujeme to udělat nějak mimo vaše rozhodnutí.“ A to je, myslím, chybný přístup.

 
  
MPphoto
 

  Thomas Händel, jménem skupiny GUE/NGL.(DE) Paní předsedající, dámy a pánové, v Evropském parlamentu máme zodpovědnost za rozhodné provedení regulace finančních trhů. Všechny naše návrhy byly  v rámci trialogů silně oslabeny. Rada a vlády si nepřejí silné zasahovací pravomoci. Pan Giegold oprávněně označil to, co se právě děje, za „provinční“ přístup. Zdá se, že cílem není zpřísnění regulací, ale pouze vybudování o něco odolnějšího systému. Budeme mít roztříštěnou strukturu dohledu, neschopnou vykonávat řádnou kontrolu finančních trhů. Z této finanční a hospodářské krize se vyvozují nepřiměřené důsledky, což znamená, že další krize se již chystá.

Mnoho vnitrostátních ekonomik, včetně těch evropských, další rány nevydrží, což s sebou ponese všechny sociální a hospodářské důsledky pro obyvatele Evropy. Ti očekávají, že bude tento dravý kapitalismus na finančních trzích zkrocen a vedoucí úlohu bude opět hrát politika. Jestliže o víkendu řekl generální ředitel UniCredit Bank, pan Alessandro Profumo, že potřebujeme silný Evropský orgán pro finanční dohled a soubor pravidel společný pro všechny členské státy, a požadoval přísnější kapitálová pravidla, je to výzva pro Evropský parlament, aby skutečně taková pravidla stanovil. Je úkolem Evropského parlamentu vyvíjet nátlak na Radu a urychleně posílit účinnou regulaci. Byl by to jenom první krok pro status quo ante.

Velkolepé sliby musí konečně následovat činy. Moje skupina podporuje silnou evropskou regulaci. Jakákoliv jiná situace, bez regulace, by ohrozila euro, jednotnou EU a demokracii.

 
  
MPphoto
 

  Claudio Morganti, jménem skupiny EFD.(IT) Paní předsedající, dámy a pánové, podporuji záměr zabezpečení trhů a investic evropských občanů. Zajímalo by mne však, zda cesta, kterou se chceme ubírat, je správná. Nechtěl bych, aby se reakce evropských orgánů, a zejména našeho, na krizi a nedávné finanční skandály minuly cílem.

Vytvoření nových zákonů a nových takzvaně nezávislých orgánů nemusí ve skutečnosti být zásadní a rozhodující řešení současných problémů. V celé Evropě existuje jak na evropské, tak na vnitrostátní úrovni, velmi mnoho a velmi nákladných nezávislých orgánů, které v každém případě nezabránily krizi na trzích či nedávným obtížím a finančním skandálům v Evropě.

Souhlasím s tím, že potřebujeme větší koordinaci mezi jednotlivými vnitrostátními orgány, ale rovněž se domnívám, že není třeba všechno v této oblasti úředně schvalovat. Podle mého názoru je zachování možnosti existence nezávislých orgánů dohledu jistě lepší řešení pro větší ochranu investic a spořitelů.

Konečně, jsem přesvědčen, že politici by měli nést větší zodpovědnost. Jako jediný evropský orgán přímo odpovědný lidu se podle mého názoru nesmíme zříkat svých pravomocí. Nesmíme a nemůžeme slepě důvěřovat takzvaným nezávislým orgánům: jsou pro nás technickým nástrojem, který musíme využívat, ale nejsou a nikdy nebudou samy o sobě řešením.

 
  
MPphoto
 

  Martin Ehrenhauser (NI).(DE) Paní předsedající, Evropská unie má již přibližně 40 agentur. Každý rok spolknou tyto organizace 1,5 miliardy EUR. Rada a členské státy neměly nikdy problém urychleně tyto agentury zřídit. Rady a členské státy rovněž nikdy nepovažovaly za problém skutečnost, že tyto agentury velice často svou činností porušují zásadu subsidiarity. Existence těchto agentur nemá především žádné odůvodnění.

Nyní budou zřízeny tři nové agentury, tři účelné agentury, které mají své pravomoci uplatňovat v oblasti, kde může Evropská unie konečně potvrdit, nakolik jsou tyto agentury potřebné. V situaci, kdy politika po celé roky, ne-li desetiletí zaostává za celosvětovým dopadem finančních trhů, se však nyní členské státy staví na odpor. Jestliže na jedné straně Evropská unie působí tam, kde to není potřeba, a na straně druhé je nečinná tam, kde to naléhavě potřebujeme, je naprosto pochopitelné, jak rozmrzelí jsou z toho evropští občané.

Zbývá mi jedině požádat Radu, aby konečně rozumně jednala a upustila od svého obstrukčního přístupu.

 
  
MPphoto
 

  Astrid Lulling (PPE).(FR) Paní předsedající, přiznávám se, že je pro mne obtížné připojit se ke svým kolegům, kteří se tak vytahují a zakládají si na jedinečnosti naší legitimity ve srovnání s ostatními orgány Unie. Jejich postoj je bohužel často směšný. Když však poslanci tohoto Parlamentu na základě své práce a svého přesvědčení předstupují s dobře odůvodněným stanoviskem na obranu toho, co se zdá být všeobecným evropským zájmem, proti poněkud nervózním státům, pak je to zcela jiná věc.

V této rozpravě o evropském dohledu sehrál Parlament svou roli. Pokud jde o Evropský výbor pro systémová rizika, pro který jsem stínovou zpravodajkou za svou skupinu, zastávala jsem, jako paní zpravodajka Goulardová, ambiciózní postoj. Přimlouvala jsem se za mechanismy, jež by zajistily jistou míru účinnosti, a zdůrazňovala jsem svrchovanost Evropské centrální banky. Proč? Protože Evropská centrální banka je jediný skutečný orgán Společenství v tomto uskupení a protože prokázala svou uvážlivost.

Z křesťanské dobroty nebudu zmiňovat jména všech orgánů a všech těch velkých postav, které se náhle v bouřce ztratily. Můžeme považovat za štěstí, že v nejhorším období krize jsme na lodi měli alespoň kapitána. Byla bych tedy ráda, kdyby byl v blízké budoucnosti makroobezřetnostní dohled přidělen silnému orgánu Společenství, přičemž mikroobezřetnostní dohled nutně zůstane rozdělený.

V této neklidné době musí Evropský výbor pro systémová rizika začít působit co nejrychleji. Budoucnost ukáže, zda jsou potřebné změny, ale je nutné začít na zdravém základě, jelikož systémová rizika mají dopad na celý evropský i celosvětový bankovní sektor.

 
  
MPphoto
 

  George Sabin Cutaş (S&D).(RO) Současná hospodářská krize nám ukázala, že potřebujeme systém pro předcházení krizím a zabránění jejich negativním dopadům.

De Larosièrova zpráva, zveřejněná v únoru 2009, se zabývala finančním dohledem v Evropské unii a navrhla zřízení orgánu sui genesis, zodpovědného za makroekonomický dohled na úrovni Evropské unie a nabízejícího řešení současných nedostatků.

Evropský parlament navíc vyzval Komisi, a to již v roce 2000, aby předstoupila s návrhy pro zaručení stability finančních trhů Evropské unie. Evropská unie se prakticky nachází v kritickém bodě, kdy musí dokázat svůj význam občanům, kteří od ní očekávají řešení současné hospodářské recese a účinné mechanismy pro zabránění budoucích hospodářských recesí.

Mluvilo se o demokratickém deficitu Evropské unie, o snížené účasti evropských občanů při volbách do Evropského parlamentu, o jejich neschopnosti ztotožnit se s evropskými politikami. Proto se domnívám, že může Lisabonská smlouva skutečně znamenat významný krok k nápravě těchto nedostatků. Je to však jen začátek. Musí být položeny pevné základy pro podporu důvěry v evropský hospodářský a politický systém následkem získané stability a výhod.

Potřebujeme účinný systém dohledu, který vytvoří podmínky pro to, aby hospodářství disponovalo stabilními finančními prostředky, a pro zajištění hospodářského růstu a udržitelných pracovních míst. Musí být rovněž sledována sjednocenost evropského jednotného trhu, pokud chceme zabránit jeho roztříštění.

Proto se skutečně domnívám, že je zřízení Evropského výboru pro systémová rizika a orgánů finančního dohledu vhodné.

 
  
MPphoto
 

  Wolf Klinz (ALDE). (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, i členové Rady si uvědomují, že slabiny systému dohledu jsou nebo byly jednou z příčin největší celosvětové finanční krize od roku 1930. Rovněž vědí, že vnitrostátní opatření sama o sobě nestačí pro řešení následků této krize, ale že musíme hledat celosvětová, nebo alespoň evropská řešení.

Rada by měla vědět, že Evropský parlament si nepřeje zřídit nezávislou evropskou architekturu dohledu a výbor pro systémová rizika z dogmatismu nebo tvrdohlavosti, ale z hlubokého přesvědčení sdíleného všemi stranami. Tohle je jediný způsob, jak investorům zaručit transparentnost a ochranu, které spočívají v celistvém regulačním rámci a v jednotné interpretaci a uplatňování tohoto rámce.

Jasným poselstvím krize je, že potřebujeme nikoliv menší, ale větší zapojení Evropy ve finančním sektoru; pokud nebudeme postupovat dopředu, pak se budeme vracet zpět. Členské státy by měly skončit s přetvářkou, kdy na zasedáních skupiny G20 volají po celosvětových řešeních a doma požadují alespoň evropskou regulaci, ale ve skutečnosti v rámci trialogů odmítají jakýkoliv kompromis.

 
  
MPphoto
 

  Lajos Bokros (ECR). – Paní předsedající, neměli bychom v souvislosti se svou prací v této oblasti vystupovat samolibě a dívat se spatrana Spojené státy. Ve skutečnosti jsou na jedné straně Spojené státy mnohem blíže komplexním novým právním předpisům o regulaci finančního sektoru a dohledu nad ním. Rovněž se více soustředí na podstatu než na válku mezi gangy. Nové právní předpisy, které projednává Kongres USA, spoléhají na úřad na ochranu spotřebitelů, jenž disponuje velkými pravomocemi vydávat úřední rozhodnutí, včetně naprostého zákazu konkrétních finančních produktů. Se standardizovanými deriváty se bude obchodovat na zavedených burzách a projdou clearingovými bankami. Zajišťovací fondy a kapitálové investiční společnosti se budou muset registrovat u SCC nad určitou, velmi vysokou kapitálovou hranici.

Diskutujeme o tom, jak rozdělit pravomoci mezi evropské a vnitrostátní orgány. Řešení je velmi jednoduché. Orgány vykonávající makroobezřetnostní dohled, jako Evropský výbor pro systémová rizika (ESRB), by měly být úzce napojené na Evropskou centrální banku, jakožto evropský orgán, avšak orgány vykonávající mikroobezřetnostní dohled musí koordinovat vnitrostátní orgány.

 
  
MPphoto
 

  Mario Borghezio (EFD).(IT) Paní předsedající, dámy a pánové, opatření pro dohled nad evropským finančním systémem musí mít – a to by mělo být ve zprávě více zvýrazněno – přednostní cíl, který musí být zcela jasný a silně podporovaný, a sice vytvoření přísných pravidel pro kontrolu trhů s deriváty, jelikož se jedná o jednu z hlavních příčin, ne-li o hlavní příčinu současné finanční krize.

Místo toho zde navrhujeme centralizovaný orgán, do jisté míry podobný modelu ECB. To není dobře, protože v této chvíli není známo nebo není jasné, jaká bude úloha vnitrostátních orgánů dohledu – v mé zemi jde o Banca d'Italia. Zdá se, že jejich role je zúžena na úlohu agenta, což není zvláště přesně stanovená funkce. Na místo toho bychom měli začít vykonávat dohled v našich zemích. Například v Itálii se tak děje v rámci systému místních poboček, které mohou situaci dobře sledovat.

Navíc, proč by měla mít evropská agentura sídlo ve Frankfurtu? Kdo o tom rozhodl? Na základě jakých kritérií, pokud ne se záměrem sladit, abych tak řekl, sídlo s Evropskou centrální bankou? Navrhujeme, aby sídlila například v Miláně, významném finančním a bankovním středisku, ale i z geohospodářského hlediska vzhledem k jeho poloze ve středu Evropy.

Domnívám se, že by tento plán měl celkově být daleko hlubší, s opatřeními, jež si vyžadují odvahu, jako rozlišení obchodních a investičních bank v evropských právních předpisech, na základě zásad starého práva USA.

 
  
MPphoto
 

  Danuta Maria Hübner (PPE). – Paní předsedající, současná krize nám ukázala, že když se evropská banka dostane do obtíží, mohou její problémy přesáhnout hranice. Ustanovujeme systém finančního dohledu platný pro celou EU pro předcházení takovým situacím, přičemž integrovaný evropský rámec pro řízení přeshraničních krizí, doufejme, co nejdříve doplní architekturu dohledu.

Poslední dva roky ukázaly, že spoléhat na vnitrostátní přístup pro řešení krizí je zcela nedostatečné řešení. Nový systém budeme muset ustanovit tak, abychom mohli krize řešit hospodárně, abychom zamezili morálním hazardům a vyloučili finanční pomoc ze strany daňových poplatníků. Převody aktiv budou muset být regulovány tak, aby byly podmínky všude stejné, zejména v přijímajících zemích.

Systém řízení přeshraničních krizí, založený na 28 systémových pojetích, by měl být navržen tak, aby byla zrušena vzájemná závislost mezi bankami a vnitrostátními rozpočty. Měl by rovněž přispět ke vzniku jednotného bankovního trhu Unie. Nakonec, kdybychom měli v Evropě jednotný bankovní trh, nemuseli bychom mluvit o řízení přeshraničních krizí.

V neposlední řadě bych chtěla zdůraznit, že všechny prvky evropského rámce finanční stability, stejně jako systém řešení problémů přeshraničních institucí, by měly být naléhavě schváleny pro omezení nejistoty a slabostí v bankovním sektoru. Ustanovení evropského mechanismu by také umožnilo Evropě být účinnější v rychlém uskutečňování komplexních řešení.

 
  
MPphoto
 

  Edward Scicluna (S&D). – Paní předsedající, zaprvé bych chtěl poblahopřát všem zpravodajům za jejich práci na tomto balíčku vysoce významných reforem. Toto přehodnocení finanční architektury EU je pro Hospodářský a měnový výbor obrovský závazek a zabralo mi většinu času v mém prvním roce působení jako poslanec Evropského parlamentu.

Jsem rád, že se zdá, že jsme blízko dohodě. Řádné fungování Unie a celosvětových finančních systémů a omezení hrozeb si vyžaduje větší jednotnost mezi makrodohledem a mikrodohledem. Zpětně se zdá překvapivé, že neexistoval jednotný orgán pro makroobezřetnostní dohled pro celou EU, který by právě toto činil. Naše finanční trhy v zemích uvnitř i mimo eurozónu jsou natolik propojené, že by možná orgán dohledu sledující vývoj trhu, bubliny v oblasti správy aktiv, budoucí příčiny systémových rizik a nerovnováh umožnil rychlejší a jednotnější reakci na krizi.

Krize ukázala mnoho věcí: že náš regulační rámec nebyl dostatečně silný; že trhy vždy nekorigují sebe samy; a co je horší, že byly vystaveny nesledovaným systémovým rizikům. Zvláště vítám zřízení Evropského výboru pro systémová rizika, orgán, který má zastávat roli hlídacího psa a včasně varovat před systémovými riziky a nerovnováhami.

V tomto ohledu je největší prioritou systémová rizika kvalitativně popsat, aby mohl systém účinně fungovat. Vítám nedávné rozhodnutí, že mají být zveřejněny zátěžové testy několika největších bank v EU. Doufám, že se bude Komise tímto příkladem řídit, aby podobně vypracovala a pravidelně zveřejňovala zátěžové testy veřejných financí všech členských států.

Závěrem, Parlament vyvinul obrovské úsilí a ukázal politickou vůli ke kompromisu a ke schválení tohoto balíčku před institucionálními prázdninami, ale měli bychom usilovně pracovat na tom, aby byla dohoda na dohled a abychom mohli tyto reformy uskutečnit do ledna 2011.

 
  
MPphoto
 

  Vicky Ford (ECR). – Paní předsedající, chtěla bych začít velkým poděkováním zpravodajům za jejich výjimečně těžkou práci a panu komisaři, poslancům Parlamentu a zástupcům předsednictví, kteří včera stále ještě téměř o půlnoci trpělivě vyjednávali. Všichni souhlasíme s tím, že Evropský výbor pro systémová rizika a evropské orgány dohledu umožní zcela nový a potřebný přístup k řízení finančních rizik po celé Evropě. Je to dobře, ale není to snadné.

Balíček zahrnuje pět různých směrnic, které pozměňují samy sebe nebo se dotýkají 11 dalších, a významně byl změněn způsob propojení vnitrostátních regulátorů, centrálních bank a ministerstev. Velmi mě těší, nakolik se blížíme konečné dohodě. Ze 67 článků týkajících se evropského orgánu dohledu už je zřejmá dohoda o 64 a u třech zbývajících existuje shoda u většiny bodů. Měli bychom být všichni, i samotní zpravodajové, velice hrdí.

Příští týden při zasedání Ecofinu zachovejte prosím otevřený dialog. Potřebujeme tyto orgány zřídit, zajistit, aby měly kvalitní zaměstnance, a v případě potřeby navýšit jejich pravomoci.

 
  
MPphoto
 

  Theodor Dumitru Stolojan (PPE) . – (RO) Chci také upoutat pozornost na činnosti zahraničních bank v členských státech, které nejsou členy eurozóny.

K těmto činnostem je třeba velmi pozorně přihlížet v rámci dohledu nad finančním systémem, jak na evropské, tak vnitrostátní úrovni, abychom zabránili iracionálnímu a nezodpovědnému jednání.

Podporuji tuto činnost, jelikož v několika členských státech vytvořily zahraniční banky vysoká rizika, protože si vzaly krátkodobé zahraniční půjčky a poskytly podnikům a občanům v těchto zemích střednědobé a dlouhodobé půjčky. To byl jeden z hlavních důvodů, proč příslušné země žádaly Mezinárodní měnový fond o podmíněnou pomoc.

 
  
MPphoto
 

  Burkhard Balz (PPE).(DE) Paní předsedající, potřebujeme také větší dohled nad finančními trhy. Hospodářská a finanční krize jasně a bolestivě ukázala, že jsme v minulosti promarnili své příležitosti.

Evropské orgány pro finanční dohled musí mít rozsáhlé pravomoci. Nesmí se z nich stát prázdné skořápky, které pasivně sledují vývoj trhu. Zvláště pro přeshraniční finanční instituce je potřebný ústřední orgán, který může v rozhodujícím okamžiku spojit své síly s vnitrostátními orgány dohledu a rychle a cíleně zasáhnout. Přímé zasahovací pravomoci jsou nezbytné tam, kde existují rozdíly mezi vnitrostátními orgány v krizových situacích a rovněž v případech porušení práva Společenství.

Rada musí konečně uznat Evropský parlament jako rovnoprávného zákonodárce. Zodpovědní členové Evropského parlamentu odvedli jistě dostatečnou přípravnou práci. Konaly se četné diskuse a Parlament jednal rychle a cílevědomě. Očekáváme od Rady jasné odpovědi a konkrétní písemné návrhy. Myslím, že se pro popis situace v tuto chvíli nabízí srovnání se světovým pohárem FIFA: míč je nyní na straně Rady.

 
  
MPphoto
 

  Enikő Győri (PPE).(HU) Krize nám všem uštědřila několik bolestivých lekcí. Nemůžeme dovolit finančním institucím, aby bez dohledu vykonávaly spekulativní činnosti, jež ohrožují jistotu zaměstnání milionů lidí. Nové orgány dohledu budou odpovídat přesně tomuto účelu. Jsem ráda, že kompromisní návrhy předložené Radě zahrnuly pozměňovací návrhy důležité pro země střední a východní Evropy. Bylo například schváleno, že guvernéři centrálních bank členských států mimo eurozónu budou moci být součástí řídících orgánů Evropského výboru pro systémová rizika a že v případě sporu mezi orgány dohledu se bude rozhodovat na základě prosté většiny. Nové orgány dohledu budou muset být zřízeny na počátku maďarského předsednictví, tedy od 1. ledna 2011. Domnívám se, že pro dosažení kompromisu je nutné, aby Rada i Parlament učinily ústupky, pokud jsou po formální stránce účelné a rozumné. Rada by například měla svolit k tomu, aby všechny nové orgány sídlily ve Frankfurtu, aby nad přeshraničními finančními institucemi vykonávaly dohled evropské orgány dohledu, a měla by umožnit, aby tyto orgány působily nezávisle na Komisi. Ústupky by měl učinit i Parlament. Vážení kolegové, domnívám se, že by stačilo, kdybychom se místo stanovení technických norem výhradně zaměřili na strategické vedení. Konečně, Ecofin by měl mít právo ohlašovat hospodářskou krizi. Věřím tomu, že lze dosáhnout kompromisní dohody v těchto obrysech nejpozději v září a že budou nové orgány ustanoveny k 1. lednu.

 
  
MPphoto
 

  Jean-Pierre Audy (PPE).(FR) Paní předsedající, jsem rád, že se se svým přítelem, panem Michelem Barnierem, opět setkávám v tomto Parlamentu. Rovněž bych chtěl říci panu Manueli García-Margallo y Marfilovi, nakolik jsem mu vděčný za to, že souhlasil s tím, že jakmile nějaký peněžní ústav nepodléhá regulaci vnitrostátního orgánu, bude mít v této oblasti pravomoci budoucí Evropský orgán pro bankovnictví. Mám na mysli mezinárodní veřejné bankovní instituce a zejména Evropskou investiční banku.

Chtěl bych diskutovat o dvou tématech, která se mi zdají důležitá: nejdříve účetní normy, poté spor, který máme se svými americkými přáteli o reálné hodnotě.

Bude třeba docílit této dohody ve finančním sektoru a v souvislosti s pojišťovnami a orgány trhu, a pokud tomu tak nebude, mít v těchto finančních sektorech své vlastní účetní normy.

Konečně, pokud bychom se měli náhodně zabývat otázkou selhání států, navrhuji, abychom se zaměřili na zodpovědnost peněžních ústavů a především abychom peněžní ústavy obvinili z toho, že nepřiměřeně podporují státy, které mají finanční obtíže. Myslím, že není správné, aby peněžní ústav nadále půjčoval prostředky státu, který nedodržuje pravidla Paktu o stabilitě a růstu.

 
  
MPphoto
 

  Elena Băsescu (PPE).(RO) Tato krize ukázala, že potřebujeme lepší mechanismus pro regulaci přeshraničních finančních trhů a pro dohled nad nimi.

Hlavním cílem celého legislativního balíčku je udržet finanční stabilitu v EU, včas rozpoznat existující rizika v systému a ochránit investory. Je však velmi důležité vyhnout se přílišné regulaci trhu, jež by měla za následek více byrokracie a dokonce korupce.

Domnívám se, že všechny tři evropské orgány dohledu a Evropský výbor pro systémová rizika pomohou posílit dohled na úrovni EU. Proto je důležité, aby Parlament, Rada a Komise dosáhly co nejdříve kompromisu v souvislosti s návrhy na zlepšení regulace a dohledu.

 
  
MPphoto
 

  Zigmantas Balčytis (S&D). (LT) Po pravdě, až doteď neuměli mnozí z nás politiků odpovědět na jednoduchou otázku: proč k této finanční krizi došlo, kde jsme byli předtím a proč jsme nedokázali předpovědět, že k tomu dojde? Dle mého soudu jsme přenechali jednoduchou záležitost, a sice kontrolu, samotným subjektům finančního trhu. Myslím, že dnes je opravdu nevyhnutelné a je třeba, aby tyto orgány byly zřízeny, a je třeba to realizovat. Údaje, které tyto tři orgány nashromáždí, budou velmi důležité a budou zčásti tajné. Domnívám se, že, jak uvedl pan Michel Barnier, pro dokončení hlavního řetězce musíme zřídit evropskou ratingovou agenturu. Pokud dosáhneme uzavřeného kruhu, budeme v budoucnu moci využívat údajů, které jsme nashromáždili, pro zvýšení konkurenceschopnosti evropského trhu.

 
  
MPphoto
 

  Marielle De Sarnez (ALDE).(FR) Paní předsedající, zažili jsme velmi vážnou a hlubokou finanční krizi, jež otřásla světem, destabilizovala naše hospodářství, zvýšila nezaměstnanost a urychlila naše zadlužení, a my její následky nadále pociťujeme.

Zdá se mi tedy, že naše zodpovědnost je jasná. Musíme udělat vše, co je v naší moci, aby se toto již neopakovalo. Proto je zásadní, aby zpravodajové, Komise a Rada společně a rychle postupovali dopředu, aby konečně dosáhli hodnotné dohody. Potřebujeme regulaci a dohled. Potřebujeme nezávislé, silné orgány v zájmu Evropanů, Co se podařilo USA, musí učinit i Evropská unie. Je to jediný způsob, který máme k dispozici, abychom věci změnili, a proto musíme uspět.

 
  
MPphoto
 

  Jaroslav Paška (EFD). (SK) Přetrvávající turbulence na finančních trzích nám ukazují, že globální finanční systém velmi citlivě reaguje na všechny informace o bonitě, nebo solventnosti jednotlivých subjektů.

Podezřívavým pohledům zvenčí se přirozeně nemohou vyhnout ani země Evropské unie, ať jsou součástí eurozóny či nikoliv. Zodpovědná a důvěryhodná hospodářská politika každého státu Evropské unie je proto základním předpokladem pro úspěšné fungování Unie. Snahy o přísnější regulaci a důslednější dohled však samy o sobě nedokáží zabránit možným krizím.

Neúměrný nárůst finančního sektoru ve vztahu k reálné ekonomice a jeho snaha po zisku totiž vedou k nebezpečným praktikám, které ze světového hospodářství učinily zvláštní druh kasina, ve kterém za finanční hazardéry nakonec opět ručí státy a jejich občané.

Proto je třeba nadále trpělivě pracovat na co možná nejširší vyvážené reformě finančního systému tak, aby nová pravidla vyloučila hazardní chování jak v politickém prostředí, tak ve finančních institucích.

 
  
MPphoto
 

  Salvatore Iacolino (PPE).(IT) Paní předsedající, dámy a pánové, hlavním bodem programu skutečné a důvěryhodné finanční politiky Evropské unie musí být silná koordinace evropských politik a politik členských států. Nový program pro období let 2014-2020 musí tuto možnost brát řádně v úvahu, jelikož ta také představuje skutečné šance pro udržitelný rozvoj.

Orgány, které je potřeba za tímto účelem zřídit, musí vyvinout strategie zásahu v souladu s trvalým růstem Evropské unie a ještě více vykonávat dohled pro zamezení možnému kolapsu hospodářství, aniž by bránily zdravému podnikání. Měl by existovat bankovní systém, který – proč ne, řekl bych především – zároveň chrání rodinu a zajišťuje lepší regulaci a přísný dohled pro další oživení evropského hospodářství, které vyžaduje růst prosperity.

 
  
MPphoto
 

  Othmar Karas (PPE).(DE) Paní předsedající, chtěl bych vzkázat nepřítomným zástupcům Rady následující: vraťte se k silné Evropě se smyslem pro společenství, neodvracejte se od reality, podívejte se občanům do očí a nevzdávejte se své zodpovědnosti vůči příštím generacím.

Evropa se potřebuje více zapojit. Návrh předložený Komisí přináší již v hrubých obrysech scénář, jak na to. Potřebujeme silný, výstražný dohled, mít právo zasáhnout a plnit funkci zprostředkovatele. V krizových situacích potřebujeme přijímat rozhodnutí bez předběžného upozornění. Požadujeme bankovní dohled jako součást řízení krizí. Ochranná doložka je obstrukční nástroj, který je v rozporu se solidaritou Společenství.

Potřebujeme silný, výstražný dohled. Měli bychom příští týden dosáhnout dohody, nezůstávat stát a říct našim občanům, že jsme připraveni a že chceme tuto výzvu uchopit.

 
  
MPphoto
 

  Janusz Władysław Zemke (S&D).(PL) Paní předsedající, velmi Vám děkuji za udělení slova. Chtěl bych velice zdůraznit, že to, o čem dnes hovoříme, se netýká pouze hospodářství jednotlivých členských států, ale týká se to 500 milionů lidí.

Je velice dobře, že Unie není pasivní při zajišťování finanční bezpečnosti. V tomto ohledu je dobré upozornit na intenzivní činnost samotného Parlamentu, Evropské komise a Evropské centrální banky. Plně souhlasím s myšlenkou, že bychom členské státy v krizových situacích měli podporovat, ale „podporovat“ neznamená „dostat z nesnází“. Nezapomeňme na to, že musíme spojit zodpovědnost Unie s odpovědností všech členských států. Lepší dohled na evropské úrovni je velice dobrý nápad, ale měli bychom klást také více požadavků v oblasti dohledu v jednotlivých členských státech.

 
  
MPphoto
 

  Alexandra Thein (ALDE).(DE) Paní předsedající, pane komisaři, finanční krize upozornila na to, že orgán jednotného finančního dohledu je v Evropské unii naprosto potřebný. Tři orgány celoevropského dohledu, které se plánují pro bankovnictví, pojišťovnictví a cenné papíry, by tedy měly mít právo přímo zasáhnout do jednání vnitrostátních orgánů, jako je Deutsche Bank.

Toto právo zasáhnout je omezeno na zcela výjimečné případy a doufejme, že nebude nikdy uplatněno. Jako členka Výboru pro právní záležitosti lituji toho, že příslušný výbor vůbec nevzal v úvahu naše ústavněprávní připomínky týkající se plánovaného práva zasahovat jak na evropské, tak na vnitrostátní úrovni, zvláště po té, co německý Ústavní spolkový soud vydal rozsudek o Lisabonské smlouvě. Na doporučení Výboru pro právní záležitosti, aby Komise, jako strážkyně smluv, jednala v rámci stanoveného postupu jakožto poslední rozhodovací orgán, jinými slovy, aby měla poslední slovo, nebyl brán ohled.

Výbor pro právní záležitosti v tomto ohledu uznává, že odborné znalosti potřebné pro posuzování případů jsou bezpochyby  k dispozici u vnitrostátních a evropských orgánů dohledu a nikoliv u Komise. Doufám, že během současných jednání bude nalezeno řešení i pro tento ústavněprávní problém.

 
  
MPphoto
 

  Oreste Rossi (EFD).(IT) Paní předsedající, dámy a pánové, v době hospodářské a finanční krize by měla Evropská unie přijmout přísná opatření na evropské úrovni, posilující kontrolu bankovních institucí a finančních trhů.

Vytvoření čtyř nových kontrolních orgánů by mohlo být správnou alternativou, zajišťující důslednou spolupráci s vnitrostátními orgány dohledu. Nejednalo by se o orgány zodpovědné, v rámci svých pravomocí, za sledování celé oblasti , ale o zvláštní finanční orgány, složené z vysokých zástupců vnitrostátních orgánů dohledu , kteří by přispěli ke sladění norem a regulace ve všech zemích EU. Zejména Evropský orgán pro bankovnictví bude hodnotit přístup k úvěrům pro občany a malé a střední podniky, stejně jako jejich dostupnost a cenu.

Po zasedání skupiny G20 však myšlenka zdanění bank – kterou velmi podporoval pan předseda Barroso a pan Van Rompuy – nebyla vůbec brána v úvahu. V Evropě, která je krizi stále více vystavena, potřebujeme jednat společně na vytvoření společných pravidel pro ochranu občanů a investorů.

 
  
MPphoto
 

  Thomas Mann (PPE).(DE) Paní předsedající, účinný evropský orgán dohledu nad bankovnictvím, jak ho představil pan García-Margallo y Marfil ve své zprávě, doplní architekturu nového systému finanční kontroly. Chceme, aby byla systémová rizika neustále minimální. Proto samozřejmě potřebujeme základnu vlastního kapitálu bank, která se musí posílit, mimo jiné pro vykonávání méně rizikových obchodních činností. Přednost však mají vnitrostátní orgány dohledu, které spolu konečně spolupracují a navzájem se plně informují a tím předcházejí riskantním operacím.

Vlastní vnitrostátní zájmy, po kterých volají někteří evropští ministři financí, nesmíme upřednostňovat. Bylo by nešťastné, kdyby i třeba jen jeden členský stát vybočoval z řady, a to se netýká jen zemí eurozóny. Předsednictví Rady, které je náhodou nepřítomné, musí převzít zodpovědnost za vedení úzkého dialogu s Evropským parlamentem a Komisí a za přeměnu současného individualistického národního smýšlení směrem ke společnému důslednému a dlouhodobému jednání. V zájmu daňových poplatníků potřebujeme větší, nikoliv menší zapojení Evropy.

 
  
MPphoto
 

  Seán Kelly (PPE). – Paní předsedající, skutečnost, že již u 64 z 67 článků bylo dosaženo shody, naznačuje, že v Unii panuje spokojenost nad tím, co bylo navrženo, ale také nadšení z toho, že se někdo někde ujímá kontroly nad situací, která se nám vymkla z rukou a zapříčinila současný stav. V případech, kdy jde o obyčejné lidi, přinášejí tyto návrhy naději tam, kde existovala beznaděj, kontrolu tam, kde byl nepořádek, čest tam, kde vládla korupce, a optimismus tam, kde převládal pesimismus.

Dnes jsme jistě vzkázali nahlas a jasně nejen bankám, regulátorům a spekulantům, a samozřejmě slabým vládám, nikoliv že jsou příliš významní na to, aby padli, ale že jsou od teď příliš významní na to, aby selhali ve výkonu své činnosti. Pokud selžou ve výkonu činnosti, musejí se někomu zodpovídat. To je hlavní zpráva.

Nakonec bych chtěl říci, že pro mě nepředstavuje sídlo orgánů ve Frankfurtu žádný problém. Německo je nakonec lepší vzor dobrých mravů ve finanční oblasti než mnohé jiné země.

 
  
MPphoto
 

  Gay Mitchell (PPE). – Paní předsedající, z velké míry má problém vzniklý v Irsku v souvislosti s bankovnictvím a finanční krizí počátky v předražených aktivech, zejména nemovitostech, ale také jiném jmění, na které banky půjčují peníze.

Evropská centrální banka byla nanejvýš úspěšná ve své kontrole inflace v Evropské unii, kromě inflace cen aktiv. Dva a půl roku jsem na každé schůzce Hospodářského a měnového výboru s prezidentem centrální banky pokládal otázku, co lze učinit pro kontrolu inflace cen aktiv.

Nízké úrokové sazby, kde se pomocí úrokové sazby dohlíží na inflaci, je velmi dobrý nástroj, když je využíván pro nižší či vyšší úrokové sazby. Problém je, že nedbáme na inflaci cen aktiv. Musíme v rámci těchto nových orgánů nalézt způsob, jak zahrnout inflaci cen aktiv do výpočtů a jak ustanovit systém včasného varování, který se zaměří na aktiva, zejména na inflaci cen nemovitostí, jelikož v tomto spočívá jádro problému v našich zemích a zejména v mé zemi.

 
  
MPphoto
 

  Michel Barnier, člen Komise.(FR) Paní předsedající, nejdříve bych se chtěl omluvit za nepřítomnost pana Rehna, kterému odjet, aby stihl letadlo, avšak vyslechl si většinu zásadních bodů vašich proslovů. Budu ho informovat o všech záležitostech, které se ho z posledních proslovů mohou přímo týkat.

Nejprve bych paní Bowlesové, předsedkyni Hospodářského a měnového výboru, a paní Ferreirové rád připomenul, nakolik je pro mne důležitý celý tento systém založený na prevenci a obezřetnosti. Paní Bowlesová nám připomenula, že je potřeba přijmout opatření pro včasný zásah. Myslím, že jde o dobré nápady. Opět je naleznete v říjnových sděleních Komise, v souboru nástrojů i v právních předpisech, které představím v roce 2011. Konečně bych chtěl říci, paní předsedkyně, že budu velmi dohlížet na to, aby byla pravidla Solventnosti II dobře nastavena, a také na vše, co se týká provádění dohody Basilejského výboru pro bankovní dohled.

Mnozí z vás, dámy a pánové – pan Ferber před chvílí, paní Győriová, pan Balčytis, pan Karas nyní –, jste zmínili občany. Myslím, že je dobré připomínat šok, harmonikový efekt, lidské sociální následky této finanční krize, s jejími hospodářskými a sociálními dopady, které stále trvají. Tuto reformu samozřejmě uskutečňujeme pro občany. Domnívám se, jako mnozí z vás, že kdyby měla nastat další krize (zmínili jste před chvílí rizika v různých odvětvích), aniž bychom si z finanční krize posledních dvou let vzali ponaučení a aniž bychom vytvořili nástroje pro prevenci a obezřetnost, občané nám neodpustí. Toto je zcela jistě reforma pro občany. Jde o to, aby finanční služby, trhy opět sloužily reálnému hospodářství, zaměstnanosti a tedy občanům. Je to jedna z mých priorit, paní předsedkyně, zcela mimo ostatní otázky týkající se občanů, jako je ochrana občanů, kteří jsou spotřebiteli určitých finančních produktů.

Zrovna dnes schválila Komise na můj návrh přezkum směrnice o pojištění vkladů, přezkum směrnice o kompenzacích pro investory a bílou knihu o systémech záruk v pojišťovnictví.

Paní Lullingová zmínila otázku, která zajímá mého kolegu, pana Olli Rehna. Je jasné, paní Lullingová, že prezident Centrální banky musí zastávat přední místo v Evropském výboru pro systémová rizika. Přesný mechanismus nominace prezidenta je záležitost, na které s mým kolegou, panem Olli Rehnem, pracujeme.

Pane Klinzi, chtěl bych Vám poděkovat za podporu, kterou vůči nám vykazujete. Připomněl jste nám, jak je důležité, abychom řádně uplatňovali svá pravidla. Toto je přesně účelem jednotného kodexu, na kterém mi osobně velmi záleží.

Rád bych panu Lambertsovi a panu Giegoldovi, který je zde, zopakoval, že myšlenka, aby evropské orgány zakazovaly určité produkty či určité transakce, mne zajímá. Jsem nakloněn této myšlence, podle níž musí orgány dohledu spojené dohromady v rámci nové evropské sítě být proaktivní v dohledu nad produkty, zejména nad těmi nejrizikovějšími, které mohou ohrozit finanční stabilitu a ochranu spotřebitelů, o které jsem se právě zmínil. Musí tak činit, pane Giegolde, ostatně mnohem dříve než bude samotný zákaz nutný. Uměl bych si představit, že by orgány v této oblasti hrály významnou koordinační roli. Rada rovněž souhlasila s tím, že by orgány mohly takovou úlohu plnit. Myslím, že je možné dosáhnout shody o textu, který zajistí širokou oblast působnosti a přitom bude pamatovat na možnost jednat v případě nebezpečných produktů nebo transakcí.

Paní Hübnerová, pan Méndez de Vigo, pan Balz a pan Audy se zmínili o přeshraniční úloze těchto institucí. Návrh výboru ECON svěřit orgánům kontrolu přeshraničních institucí je možnost, která představuje politické a technické problémy, jež byste, podle mého názoru, neměli opomíjet. Důležité pro mne je, že od 1. ledna 2010 začnou působit orgány se skutečnými závaznými pravomocemi pro řešení nedostatečné koordinace a slabého dohledu či neúspěchu tohoto dohledu, který jsme v minulosti zaznamenali, pro jednání v naléhavých případech, pro zajišťování dodržování práva Společenství a kontrolu ratingových agentur, o kterých se mnozí z vás dnes odpoledne zmínili.

Po třech letech, kdy tyto orgány plní svou funkci a poté, co si na trzích získají dobrou pověst, provedeme společně s vámi vyhodnocení, abychom viděli, zda je třeba jejich pravomoci rozšiřovat.

Pan Bodu, pan Lehne, předseda Výboru pro právní záležitosti, a paní Regnerová rovněž podpořili naši společnou práci. Myslím, že skutečně potřebujeme, jak jsem právě uvedl, skutečný evropský dohled, jenž je účinný a koordinovaný. Proto je velmi důležité, abychom těch několik dnů, které máme před sebou, rozumně využili tak, abychom přesvědčili Radu, aby se chopila míče, který je nyní na její straně, a aby využila příležitosti, kterou jste jí nabídli, pro prohloubení těchto záležitostí a dosažení opravdové dohody.

Pan Baldassarre zmínil obavu, kterou má také pan předseda Lehne, týkající se pravomocí orgánů. Chtěl bych panu Baldassarrovi připomenout, že návrhy, které jsem jménem Komise předložil a které již byly předloženy přede mnou, jsme připravili s naším právním oddělením, aniž by byly dotčeny pravomoci Komise.

Pan Pittella, pan Méndez de Vigo, paní De Sarnezová právě teď, paní Goulardová, pan Ferber a paní Lullingová nám připomněli ambice návrhů předložených de Larosièrovou skupinou. Připomínám, jak ostatně také uvedla paní Goulardová, že tyto návrhy byly vypracovány na žádost pana předsedy Barrosa. Snažili jsme se, aby zůstal návrh Komise co možná nejvíce věrný ambici de Larosièrovy zprávy o této evropské architektuře a aby ji i někdy překonal. Chtěl bych zopakovat, že si přeji v následujících týdnech, a doufám i dnech, zůstat v rámci spolupráce s Radou ministrů financí pokud možno co nejblíže věrohodnosti a ambici těchto původních návrhů Komise, které jsou založeny na návrhu pana de Larosièra.

Rád bych se zmínil o tématu, které dříve nadnesli pánové Bokros a Audy, vztahujícímu se k účetním normám. To má co do činění se vzájemným přizpůsobováním amerických a evropských norem, o kterém se občas zmiňuji. Nemám žádné obavy ohledně vzájemné dynamické součinnosti mezi Američany a Evropany. V současnosti se 80 % finančních obchodů uskutečňuje na obou stranách Atlantiku. Mezi Američany a Evropany vstupují jiné světové oblasti. Pozoruji, že pan prezident Obama a evropští vůdci na zasedání skupiny G20 podepsali dohody a přijali rozhodnutí. Máme tedy společnou strategii. Poslední zasedání skupiny G20 bylo ostatně podle mého názoru spíše formálním zasedáním skupiny G20, kde se nic nového nerozhodlo. I kdyby tomu tak bylo, je důležité, abychom prokazovali stejné odhodlání provádět to, o čemž bylo rozhodnuto a co ještě zdaleka není prováděno. Američané zvolili jinou metodu než my, zvolili globální balíček. Teď budou muset otevírat zásuvky jednu po druhé, aby tato rozhodnutí provedli. Pokud jde o nás, máme řadu návrhů, které jsou nyní prověřovány a týkají se regulace zajišťovacích fondů a kapitálových investičních společností, návrh o směrnici CRD 3, který byl právě přijat, a návrh o dohledu, který, doufám, bude přijat.

Kousek po kousku, týden po týdnu budeme předkládat návrhy, které se od Komise očekávají pro uskutečňování rozhodnutí přijatých na zasedání skupiny G20. Proto jsem chtěl celý tento program seskupit do kompletního a souvislého dokumentu, který byl schválen dne 2. června a který je nyní naším strategickým dokumentem, nikoliv pro to, abych dělal to samé jako Američané, ale abych vám poskytl celkovou vizi, aby měli novináři, podniky, trhy, občané a evropští a vnitrostátní poslanci ucelenou, souhrnnou vizi.

V určitých otázkách jsou Američané trochu před námi, my však také začneme jednat o velice důležitém bodě, a sice o regulaci derivátů a krátkého prodeje nyní v září.

Myslím, že mezi Američany a Evropany existují skutečné paralely. Ne vždy používáme stejné nástroje a ne vždy budeme používat stejné metody. Naše bankovní sektory jsou odlišné. Chtěl bych vám připomenout, že v Evropě banky financují dvě třetiny až tři čtvrtiny hospodářství. Ve Spojených státech je poměr opačný. Nemáme vždy stejné bankovní struktury. Nebudeme mít vždy stejné nástroje, ale musíme dosáhnout stejných cílů v podobném časovém horizontu. Jedinou otázkou, paní předsedající, o které diskutujeme a ve které se možná budeme rozcházet, je otázka, kterou zmínil pan Audy, a je to velice důležitá otázka týkající se účetních norem. Na toto téma vedeme s Američany důvěrný dialog, ovšem bez naivity.

To bych řekl závěrem a děkuji vám za vaše proslovy.

 
  
  

PředsedAJÍCÍ: MIGUEL ANGEL MARTÍNEZ MARTÍNEZ
místopředseda

 
  
MPphoto
 

  Ramon Tremosa i Balcells, zpravodaj. – Pane předsedající, navrhuji si na chvíli představit, co by bývalo v této ohromné krizi čekalo Evropu nebýt eura. Za sebe bych hádal, že Španělsko by se nejspíš muselo uchýlit k rozsáhlému corralitu.

Euro vzniklo před 11 lety. Vytvoření jednotné měny nebyl jednoduchý proces a objevily se i značné spekulativní útoky na velmi důležité evropské měny. Přesto si však myslím, že užitek a výhody, které euro občanům eurozóny přineslo, s ním spojované náklady značně převyšují.

Vážení kolegové, procházíme nyní dalším bodem zlomu; do stanice přijel další evropský vlak – evropský finanční dohled – a čeká, až do něj evropské země naskočí.

Dovolte mi ještě říci, že nebudeme mít jinou příležitost finanční sektor zachránit, pokud nastane další finanční krize a my budeme pokračovat jako doposud. Nebudu říkat „věříme v ECB,“ protože vím, že můj kolega Sven Giegold nerad míchá ekonomiku s vírou, avšak další krok k evropskému finančnímu orgánu roli Evropské centrální banky při evropském finančním dohledu posiluje.

 
  
MPphoto
 

  Antolín Sánchez Presedo, zpravodaj. (ES) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, Evropská unie má v oblasti finančních služeb zvláštní zodpovědnost, neboť stojí v čele světového bankovnictví a pojišťovnictví a je druhým největším světovým trhem s cennými papíry. Evropané očekávají systém dohledu, který zaručí spolehlivost a sílu našich finančních služeb, a my je nemůžeme zklamat.

Myslím si, že bychom měli využít čas a rychle se dohodnout. Mohli bychom pokračovat dál třemi směry: zaprvé, zajistit, aby v naléhavých případech bylo rozhodování orgánů efektivní; zadruhé, dát zřetelně najevo svůj závazek, aby měli přednost střadatelé, pokud jde o ochranu depozitních institucí; zatřetí, usilovat o evropský systém řešení krizí. Ti, kteří v minulosti hájili samoregulaci, budou nyní muset přijmout samofinancování. Nesmí to být veřejnost, kdo při příští krizi zaplatí účty a ponese veškeré následky.

Souhrnná směrnice („omnibus“) zahrnuje tři směry: zaprvé, přizpůsobení se Lisabonské smlouvě; zadruhé, zvýšení transparentnosti, poskytování informací o sankcích Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy a zajištění toho, že finanční instituce budou poskytovat informace nezbytné pro zaručení zodpovědných investic; a zatřetí, zajištění srovnávacích tabulek pro provádění směrnic.

Rád bych na závěr vyjádřil své díky zpravodajům: mým krajanům panu Tremosovi a panu García-Margallovi, panu Giegoldovi a paní Goulardové, panu Skinnerovi a paní Ferreirové. Chtěl bych poděkovat také stínovým zpravodajům, těm, kteří předkládali pozměňovací návrhy, všem, kteří nějakým způsobem přispěli, pracovníkům sekretariátu, administrátorům skupin a svým asistentům. Vykonali vynikající práci, jež zatím ještě nepřinesla ovoce. Rovněž bych rád řekl, že si vážím práce zástupců předsednictví a Komise. V tomto Parlamentu nemáme žádnou Kasandru; chceme vytvářet právní předpisy a provádět účinný dohled.

 
  
MPphoto
 

  Sven Giegold, zpravodaj.(DE) Pane předsedající, pane Tremoso i Balcellsi, dámy a pánové, ačkoli jsem v pokušení dotknout se tématu náboženství, zejména kvůli důrazu kladenému na zásadu subsidiarity, vždy mě rozčiluje, když se tato zásada, inspirovaná křesťanskou společenskou etikou, používá k hlásání názoru, že bychom toho měli na evropské úrovni mít co nejméně. Tato zásada jasně říká, že všechno by mělo být regulováno na té úrovni, na níž to jde nejsnáze, a to vždy na té nejnižší možné. Vidíme však, že finanční dohled zahrnující významné přeshraniční instituce na jednotném vnitřním trhu už na národní úrovni prostě nefunguje. Je proto škoda, že moji kolegové už nejsou přítomni. Jinak bych je rád se zásadami křesťanské společenské etiky seznámil ještě důkladněji.

Avšak další věc, pro mě stejně důležitá, je kompromis, který nyní vytváříme. Doufáme – samozřejmě s vaší pomocí, pane Barniere – že jej dosáhneme rychle, abychom se vyhnuli jakémukoli nedorozumění. Parlament minulý týden navrhl kompromis na poslední chvíli. Podle současné interpretace jsou body, u nichž bychom byli ochotni znovu pozměnit své stanovisko, v rámci kompromisu, který se nám zdá obtížný, brány za samozřejmost a o všech ostatních bodech by se mělo znovu jednat.

Za tím stojí následující úvaha: Parlament věc schválí, protože všichni chceme, aby orgány začaly pracovat od 1. ledna 2011. Jediné, co k tomu mohu říci, je, že všichni sice chceme, aby orgány začaly pracovat, budeme však bojovat o značné pravomoci. Nemůže to fungovat tak, abychom za nabídnutý prst ztratili celou ruku. Taková metoda selže. Konsensus Parlamentu v této záležitosti je opravdu silný a my sice chceme kompromis, ale jedině s velkými pravomocemi. Doufám, že tento signál jasně chápe i nepřítomná Rada. Jinak to pro nás všechny bude příští týden opravdu nepříjemné.

 
  
MPphoto
 

  Sylvie Goulard, zpravodajka. (FR) Pane předsedající, pane komisaři, ráda bych řekla tři věci.

První z nich je, že ačkoli jsme flexibilní v případě procedury, budeme o to přísnější, co se týče obsahu. Mluvme naprosto jasně. Snažili jsme se. Tento Parlament souhlasil s přerušením procedury prvního čtení. Nevedlo nás k tomu nic jiného než touha, již jste sami dali najevo, nalézt kompromis a navzájem si promluvit. Nemělo by to ale skončit účelovým vybíráním toho, co se vám hodí. Nikoli. Parlament už několik měsíců rozvíjí velmi konzistentní vizi a já za to svým kolegům děkuji. Jako příklad zmíním pouze pana Karase, který zdůrazňoval skutečnost, že chceme evropské řešení. To je naše stanovisko; tomu z důvodu efektivity věříme.

Moje druhá poznámka souvisí s datem. Ano, chceme něčeho dosáhnout do 1. ledna a mohla bych také přesně citovat slova pana Giegolda: „trávíme spolu tolik času a natolik spolu souhlasíme, že se pořád opakujeme,“ ale zopakuji to ještě jednou. To datum není žádný fetiš. Nechceme 1. leden jen tak pro nic za nic. Je to 1. leden z dobrého důvodu. Co nechceme, je nátlak na Parlament, abychom 1. ledna dosáhli pouze předstírání evropského dohledu.

Na závěr bych ráda poděkovala všem stínovým zpravodajům a všem svým kolegům, kteří zde mluvili, neboť všichni cítíme, že v tomto Parlamentu existuje opravdová shoda. Samozřejmě, že pro každého existují v této oblasti určitá citlivá místa, ale musíme se sami sebe ptát – a na totéž bych se, pane komisaři, zeptala, kdyby tady byl zástupce předsednictví – co na konci toho všeho přineseme občanům. Položíme alespoň základy – nebudu zacházet tak daleko, že bych říkala horní patro, ale aspoň základy – pevného evropského domu, nebo přijdeme s nějakým z těch pseudokompromisů, které si tak oblíbila Rada, bez nichž by se však Parlament s radostí obešel?

 
  
MPphoto
 

  José Manuel García-Margallo y Marfil, zpravodaj. (ES) Pane předsedající, pane komisaři, informujte prosím Radu, že zde panuje jednota názorů, kterou tento Parlament zažívá jen málokdy.

Rada si to musí uvědomit: šest měsíců nám tvrdila, že má pevný mandát od švédského předsednictví, ale my nyní také máme mandát.

Když se tu bavíme o Kasandře, je důležité nepředpovídat minulost, jako to dělalo španělské předsednictví, ale budoucnost, což je – jak se zdá – to, o co usiluje belgické předsednictví.

Panuje zde konsensus, který je stejně silný jako ten v Radě, a navíc s výhodou, a to takovou, že příznivý vítr vane pro stanovisko Parlamentu, nikoli pro zastaralý a zpátečnický postoj, který až do začátku belgického předsednictví zastávala Rada.

Máme tu výhodu, že jsme zahrnuli i dříve zamítnuté návrhy; návrhy, které byly obsaženy ve zprávě pana de Larosièra, například mechanismy řešení, na něž odkazovala paní Ferreirová. Nemá smysl vybírat pro dohled někoho, kdo sice umí předpovídat počasí, ale nedokáže nic dělat v případě ztroskotání.

Máme tu výhodu, že jsme očekávali věci, o nichž jiné instituce mluvily až později. Když jsme hovořili o systémových institucích, bylo nám řečeno, že nic takového není; Evropská rada jejich existenci uznala až v březnu.

Když jsme hovořili o tom, že daňoví poplatníci by neměli nést náklady krize a že by ve finančním sektoru měly vzniknout předem financované fondy, aby se sektor dokázal vyrovnat se svými závazky, bylo nám řečeno, že je to předčasné, utopické nebo prostě pitomé. Zanedlouho totéž tvrdila strategie Evropa 2020, přijatá Komisí, tvrdil to Ecofin, tvrdila to Evropská rada, a to i v Torontu, a já nechápu, proč to nehájí také dnes.

(Předsedající řečníka přerušil)

 
  
MPphoto
 

  Peter Skinner, zpravodaj. – Pane předsedající, novináři se jednou ptali Billa Shanklyho, slavného liverpoolského fotbalového manažera, jestli je fotbal otázkou života a smrti. Odpověděl: „Ne, je to mnohem vážnější.“ Myslím si, že zaujetí, jaké dal tehdy najevo, dávají najevo i mnozí zpravodajové a stínoví zpravodajové také v této oblasti. Rád bych poděkoval všem, kteří se na všem podíleli. Přišli jsme z různých směrů, ale vycházíme se silným hlasem Parlamentu. Myslím si, že je přesvědčivé – a v tom jsme jednotní – že se nám daří na úrovni evropské diskuse vysvětlovat správnost a přiměřenost celé věci.

Bílá kniha systémech záruk v pojišťovnictví, kterou jste, pane komisaři, zmínil, je pro nás ve skutečnosti velice důležitá a my ji očekáváme s nadšením. Vedle otázek spojených se závazným zprostředkováním nás posouvá blíž k tomu, o čem mluvila Sharon Bowlesová v oblasti skupinové podpory – což bylo vypuštěno ze směrnice o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejímu výkonu (Solventnost II). Vskutku, pokud se týče dohledu a celé škály dalších oblastí, můžeme být hrdí, že to, co máme, je pořád ještě velice ambiciózní projekt, něco, co podle mého názoru povede v budoucnu k těm správným krokům na evropské úrovni. Měli bychom být hrdí.

Měli bychom být hrdí i na mezinárodní úrovni. Souhlasím s vámi, pane komisaři, že můžeme pozitivně mluvit o tom, čeho se nám v oblasti strukturálních reforem podařilo u nás dosáhnout a čeho se nepodařilo dosáhnout Spojeným státům, a to ani v posledním finančním zákoně, zejména pokud jde o pojištění, a že když budeme potřebovat, můžeme to přinést až do Washingtonu.

Zároveň s vámi však úplně nesouhlasím v oblasti mezinárodního finančního účetnictví. Nepřekvapí vás, že to říkám. Nesouhlasím s využíváním historických trendů.

Nicméně co se týče dohledu, zpravodajové si zaslouží pochvalu. Máme před sebou ještě dlouhou cestu a myslím si, že cíl není tak daleko, ale nakonec se to všechno přece jen podobá fotbalu. Zápas máme za sebou, teď hrajeme prodloužení. Doufejme, že nebude muset dojít na penaltový rozstřel.

 
  
MPphoto
 

  Elisa Ferreira, zpravodajka. (PT) Pokusím se být nanejvýš stručná a zdůrazním pouze čtyři body. Prvním z nich je, že jednotná spolupráce s kolegy z jiných politických uskupení pro mě byla zcela výjimečnou zkušeností. Děkuji za to, že jsem byla zapojena do skupiny řešící balíček o dohledu, a především mnohokrát děkuji panu García-Margallovi za spolupráci.

Zadruhé bych ráda poděkovala svým osobním asistentům a všem kolegům, kteří přispěli ke zprávě, za niž jsem konkrétně nesla zodpovědnost, což mi umožnilo do ní zahrnout 90 % jejich návrhů.

Zvláštní zmínka patří i personálu kanceláře, Susaně Vravové a službám výboru.

Na závěr chci poděkovat panu komisaři za jeho služby a jasné vyjádření naděje, že – zcela nad rámec zprávy, jež bude, doufám, zítra přijata – bude možné postavit pevné základy, základy, které budou skutečně evropské, pro ochranu Evropanů.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Společná rozprava skončila. Hlasování se bude konat zítra, ve středu 7. července 2010 ve 12:00.

Písemná prohlášení (článek 149)

 
  
MPphoto
 
 

  Alfredo Pallone (PPE), v písemné formě.(IT) Evropská unie se s takovýmto druhem naléhavé situace nemůže vypořádat bezodkladně a účinně, neboť jí chybí potřebné politické a hospodářské mechanismy a jednotná pravidla. Nejprve potřebujeme systém dohledu, který bude opravdu fungovat a překoná byrokratický přístup dosud uplatňovaný při řešení systémových krizí. Zadruhé je zcela klíčové koordinovat a sladit hospodářskou a fiskální politiku, i kdyby to mělo znamenat, že země, které s tím nejvíce váhají, budeme muset nechat za sebou. Evropská unie má politickou, společenskou i morální povinnost zasahovat. Tato povinnost má své ospravedlnění v hodnotách, na nichž je Unie založena a které jsou uchovány ve Smlouvách. Především má však Unie svůj vlastní zájem: současná globální krize už dostatečně ukázala, jak jsou finanční systémy navzájem propojené, a členské státy eurozóny jsou ještě propojenější. Abychom se tedy vyhnuli krizi, která by mohla mít mnohem vážnější následky, je nezbytné sledovat situaci a zasahovat prostřednictvím přísných vnějších kontrol. Ekonomika může fungovat pouze tehdy, když budou zdravé také s ní související finanční trhy. To je jedna z podmínek, které je nutné splnit, aby byl pro občany vnitřní trh, evropský trh, jejich vlastním.

 
Právní upozornění - Ochrana soukromí