Předsedající. – Následujícím bodem je rozprava o otázce k ústnímu zodpovězení, kterou Komisi položila paní Bowlesová jménem Hospodářského a měnového výboru, o evropském nástroji finanční stability a evropském mechanismu finanční stabilizace a dalších opatřeních (O-0095/2010 - B7-0318/2010).
Sharon Bowles, autorka. – Pane předsedající, dnes se v mnoha situacích cituje úsloví „ďábel vězí v detailech“. Někdy se to stává až přehnanou omluvou pro vynášení závěrů ohledně trhů, aniž bychom si uvědomovali, že jiné než přesné následování těmto závěrům odporuje, nebo dokonce přináší víc škody než užitku.
Vyjádřila jsem se tak o zátěžových testech bank, u nichž potřebujeme zveřejňovat jak transparentní a věrohodné předpoklady, tak výsledky. Řekla jsem to už dříve, když příliš dlouho trvalo, než se daly dohromady podrobnosti záchrany Řecka, a výbor přitom více detailů požadoval již řadu měsíců. To my jsme ti ďáblové, kteří se dívají na detaily, a chceme jich co nejvíc.
Dne 11. května vznikl s využitím rozpočtu EU evropský mechanismus finanční stabilizace. Splnění dřívějších slibů trvalo tak dlouho, že už to nestačilo, a tak byl 7. června vytvořen všeobecnější evropský nástroj finanční stability. Větší spěch by býval přišel vhod a možná by byl i levnější.
Důsledkem těchto nových nástrojů pro rozpočet EU a pro poskytování půjček dalším evropským institucím, například EIB, může být potenciální dominový efekt. Bylo by škodlivé, kdyby nakonec opět došlo na záchranu bank držících státní dluh a účet by v reálné ekonomice zaplatily půjčky malým a středním podnikům. Jaké jsou tedy plány pro zmírnění takovýchto dopadů, předpokládáme-li, že růst je pro zotavení tolik důležitý a malé a střední podniky budou v jeho čele?
Co se týče zvláštního účelového nástroje, v zájmu evropské solidarity bychom měli zemím, jež nejsou součástí eurozóny, ale chtěly by se k mechanismu stabilizace připojit, umožnit, aby tak učinily. Můžete potvrdit, že pravidla zvláštního účelového nástroje se změní tak, aby to dovolovala? Všeobecně vzato, jak bylo ve výboru řečeno již včera, rádi bychom o tomto mimorozvahovém nástroji věděli víc, o tom, jak se s ním bude nakládat v účetnictví členských států, a o pokynech pro jeho zavedení.
Zbývá zde ještě mnoho otázek. Jak bude probíhat koordinace mezi stabilizačním fondem a MMF? Bude přidělování finančních prostředků probíhat v poměru 2:1, bude odrážet přislíbené částky, jaký je vztah mezi příslušnými úrokovými sazbami? Budou se půjčky od EU a MMF držet zásady pari passu, nebo budou z vyloučení při případné restrukturalizaci povinností dlužníků těžit pouze půjčky poskytnuté MMF? Je tohle ta správná cesta? Měl by MMF doplňovat záchranu v rámci EU, nebo by tomu mělo být naopak? Je zvláštní účelový nástroj v současné době aktivní, nebo musí první žadatelé využít rozpočtového mechanismu EU?
Ráda bych se nyní věnovala eurobondům. Tady máme před sebou jednu zásadní otázku, a to tu, zda s eurobondy s jednotnou úrokovou sazbou neztrácíme jednu z nejúčinnějších pobídek k finanční kázni – tržní síly. Tržní síly nejsou dnes právě populární. Ve skutečnosti totiž spaly, zatímco Řecko a další stupňovali své dluhy, existují pro to však důvody, spojené s 0% rizikovou vahou přidělovanou státním dluhům ve směrnici o kapitálových požadavcích.
Kdyby k tomuhle nedošlo, banky by se postupně zbavily riskantnějších dluhopisů, rozdíly mezi prodejní a kupní cenou dluhopisů (spready) by lépe odrážely fiskální postavení členských států, nezachraňovali bychom znovu banky prostřednictvím mechanismu stabilizace a nadcházející zátěžové testy by jistě byly o dost méně stresující.
Pro tohle všechno je nutné najít dlouhodobé řešení, které bude součástí nové správy ekonomických záležitostí, a automaticky bych dodala, že nikoli jako součást politicky daného postupu při nadměrném schodku, při němž se odebírá 0% riziková váha. Zároveň si ale myslím, že máme příležitost proměnit problém se směrnicí o kapitálových požadavcích v užitečný nástroj do budoucna.
Už od položení této otázky k ústnímu zodpovězení jsem ráda, že Komise dala najevo svůj úmysl zahrnout Parlament do správy ekonomických záležitostí, dohledu a přípravy nových právních předpisů, a dodám, že výbor se na tuto spolupráci velmi těší.
Michel Barnier, člen Komise. – (FR) Paní předsedající, jak víte, budu mluvit za svého kolegu Olliho Rehna, který by možná na konečnou odpověď potřeboval více času než já. Paní Bowlesová zmínila anděly. Nevím, jestli jich je hodně, mluvíme-li o finančních službách. Rád bych paní Bowlesové řekl, že ďábel vždycky vězí v detailech, a proto jí na její otázky odpovím tak podrobně, jak to jen půjde.
První otázka: O jaké částky jde, když hovoříme o evropském mechanismu finanční stabilizace? Jak souvisí se stropem vlastních zdrojů? Paní předsedající, závěry Rady Ecofin zmiňují částku 60 miliard EUR pro evropský mechanismus finanční stabilizace, právní limit je však stanoven v čl. 2 odst. 2 nařízení Rady (EU) č. 407/2010, který omezuje celkovou výši půjček rozpětím dostupným v rámci stropů vlastních zdrojů.
Rozhodnutí o vlastních zdrojích omezuje možnosti rozpočtu EU vyzývat k platbám z vlastních zdrojů členských států na 1,23 % HND Evropské unie. To znamená, že konečný součet stropu víceletého finančního rámce a celkové hodnoty toku dluhových služeb u půjček garantovaných rozpočtem Evropské unie nesmí v daném rozpočtovém roce překročit 1,23 %. Přesně takovou odpověď vám na tento bod chtěl dát pan Rehn.
Druhá otázka: Provede Komise analýzu dopadů těchto dvou nástrojů? Podle nařízení o evropském mechanismu finanční stabilizace se bude od Komise vyžadovat, aby do šesti měsíců od vytvoření tohoto mechanismu a případně každých dalších šest měsíců poté připravila zprávu o jeho fungování. Tato zpráva bude předána Hospodářskému a finančnímu výboru a Radě. Je důležité, že bude zahrnovat také hodnocení dopadů textu. Co se týče evropského nástroje finanční stability, jde o mezivládní strukturu, jejíž fungování nepodléhá hodnotícím požadavkům uplatňovaným na texty Evropské unie.
Třetí otázka: Jaký to bude mít dopad na finanční kapacity EIB? Evropský mechanismus finanční stabilizace ani evropský nástroj finanční stability nebudou mít na výpůjčky a financování EIB žádný přímý dopad. EIB bude pouze řídit likviditu, poskytovat logistickou podporu a fungovat pro evropský mechanismus finanční stabilizace jako určitá administrativní podpora. Nebude na základě tohoto mechanismu poskytovat půjčky ani si vypůjčovat.
Čtvrtá otázka: Kdy bude předložen nějaký legislativní návrh ohledně trvalého řízení krizí státního dluhu, a na jakém právním základě? Paní předsedající, Komise na potenciálních návrzích úzce spolupracuje s pracovní skupinou, jíž předsedá předseda Van Rompuy. Dosud nebyl zvolen žádný konkrétní právní základ. Zrovna jste zmínila otázku role Evropského parlamentu. Evropský parlament bude informován o jakýchkoli změnách týkajících se všech těchto nových postupů. Právní povaha účasti Evropského parlamentu bude záviset na právním základu legislativních návrhů, jak je stanoveno ve Smlouvě.
Šestá otázka: Jak bude fungovat koordinace s Mezinárodním měnovým fondem? Politické podmínky pro potenciální program pomoci některému ze členských států budou stanoveny společnou dohodou s Mezinárodním měnovým fondem, jestliže půjde o společný balík evropského mechanismu finanční stabilizace a MMF, což je obvyklý případ.
Sedmá otázka, jíž jste se věnovala o něco podrobněji: Jak bychom měli reagovat na potenciální potřeby zemí, které nejsou součástí eurozóny? Členské státy nevyužívající euro se mohou, pokud bude zapotřebí, odvolat na existující pravidla pomoci s platební bilancí. V minulém roce byl strop pomoci, která může být prostřednictvím tohoto nástroje poskytnuta, zvýšen o 25 miliard EUR na 50 miliard EUR, z čehož 15 miliard již bylo vyčleněno na půjčky Maďarsku, Lotyšsku a Rumunsku. Podmínky pro výpůjčky spojené s pravidly pro platební bilanci jsou navíc příznivější než ty, které stanoví pravidla evropského mechanismu finanční stabilizace.
Osmá a poslední otázka se váže k volbě právního základu. Jako právní základ pro pravidla mechanismu finanční stabilizace byl použit článek 122 odst. 2 Smlouvy , neboť jak Komise, tak Rada jednaly v naléhavých případech, v nichž byla řada členských států značně ohrožena vážnými problémy způsobenými výjimečnými událostmi, které se vymykaly jejich kontrole. Komise i Rada, jež se nacházely pod extrémním tlakem, zejména ze strany finančních trhů, musely jednat velice rychle, aby ochránily euro. Toho by bylo těžké dosáhnout prostřednictvím dlouhé procedury s významnou rolí některých vnitrostátních parlamentů. Dodal bych také, že samotný Evropský parlament, paní předsedající, v usnesení z dubna 2009 vyzval Komisi, aby přijala rozhodnutí o finanční pomoci členským státům na základě článku 122.
To je ta nejpodrobnější odpověď, kterou paní Bowlesové na její podrobné otázky dokážu dát.
Othmar Karas, jménem skupiny PPE. – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, bohužel nyní nemůžu zacházet do detailů, pokud jde o přehlížení parlamentních práv a základ pro záchrannou síť. Rád bych však k tématu řekl následující. Podle našeho názoru není mechanismus finanční stabilizace dostatečnou náhražkou evropského měnového fondu. Jsem přesvědčen, že potřebujeme evropskou bankovní daň, která by měla být využita zejména na získávání nezbytného kapitálu pro evropskou ratingovou agenturu a dále pak na vytvoření evropského měnového fondu.
Mechanismus finanční stabilizace ilustruje naléhavost reforem finančního trhu. Zároveň však také ukazuje, že nám chybí jakýkoli krizový mechanismus, a rovněž ukazuje na skutečnost, že potřebujeme politickou, hospodářskou a sociální unii, stejně jako silnější Evropu obecně.
Nejlepším mechanismem stabilizace je podle mého názoru držet se maastrichtských kritérií a Paktu stability a růstu, zavést vnitřní trh a navrhnout politiku hospodářské soutěže založenou na dynamickém vzdělávání, výzkumu a investiční kampani, abychom mohli dosáhnout růstu a zaměstnanosti a nemuseli v nouzi vybírat kapsy daňových poplatníků .
Anni Podimata, jménem skupiny S&D. – (EL) Paní předsedající, pane komisaři, rozhodnutí přijaté 9. května o vytvoření evropského mechanismu finanční stabilizace bylo pro ochranu jednotné měny a obecně i stability eurozóny bezpochyby nesmírně důležité. Proto jej Parlament, který žádal Komisi o podniknutí kroků v tomto směru již před dlouhou dobou, okamžitě uvítal.
Toto rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí o vytvoření evropského nástroje finanční stability, k mezinárodním trhům konečně vyslalo – jakkoli opožděný – signál o jednotnosti a solidaritě eurozóny. Evropská centrální banka projevila stejnou ochotu a solidaritu ve svém rozhodnutí o dočasném zásahu do sekundárního trhu s dluhopisy, což je praxe, která je zcela v souladu s obecnějším duchem rozhodnutí ministrů financí eurozóny.
To všechno jsou však mechanismy a opatření přechodné povahy, a pokud se chceme ze současné krize opravdu poučit, neměli bychom čekat až na tu další, aby nám ukázala nedostatky a slabé stránky eurozóny a Unie dřív, než se rozhodneme zasáhnout. Nyní je pravý čas na vytvoření trvalé hospodářské koordinace a mechanismů dohledu, které budou fungovat jako prevence i jako lék.
V takovémto rámci je nedávné sdělení Komise o posílení hospodářské koordinace krokem správným směrem, neměli bychom však zapomínat, že naším hlavním cílem je stabilní a životaschopná obnova evropského hospodářství, a proto potřebujeme rámec pro správu ekonomických záležitostí, který se zaměří nejenom na pilíř finanční restrukturalizace, ale také na ochranu zaměstnanosti, růst a sociální soudržnost.
Abychom toho dosáhli, naší prioritou by neměly být sankce; měly by to být pobídky a preventivní opatření, které všem členským státům Unie a jejich občanům zaručí rovné zacházení.
Pervenche Berès (S&D). – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, jak víte, byli jsme v tomto Parlamentu velice rádi, že se konečně projevila solidarita, ačkoli někteří z nás litovali, že se tak stalo až dlouhé měsíce po iniciativě předsedy Van Rompuye za svolání mimořádného jednání Evropské rady o těchto otázkách dne 11. února. Trhy mezitím odvedly svoji práci.
Když mluvíme o iniciativě pro evropskou solidaritu, jsem přesvědčena, že se musíme podívat také na to, z čeho vycházíme, a uvědomit si, že k současné situaci došlo proto, že se nám nepodařilo úplně dokonale zajistit hladké fungování správy eurozóny. Náš kolega Othmar Karas mluvil o Paktu stability. Domnívám se, že prosté uplatňování Paktu stability nestačí a že jsme od začátku především značně podceňovali rizika rozdílů při hodnocení ratingů státních dluhů členských států.
Dnes máme před sebou mechanismus, který byl, jak jste nám připomněl, vytvořen v naléhavé situaci. Připomněl jste nám také to, že v tomto Parlamentu už od října roku 2008 – to jest od zavedení nástroje týkajícího se platební bilance – někteří žádali, abychom se zabývali článkem 122. To jsme udělali ve spěchu. Spěch není nikdy ten nejlepší rádce a vy jste zmínil, že byste důkladně prostudoval potenciální návrh na to, aby se tento mechanismus proměnil v mechanismus trvalý. Doufám, že v budoucnosti přijdete v této oblasti s odvážnějšími návrhy, neboť si jsme jistí, že taková oblast, jakou je eurozóna, nepotřebuje jenom dobrou správu, aby se podobným situacím v budoucnu vyhnula, ale kdyby se něco takového stalo, potřebuje mít trvalý mechanismus.
Dále bych chtěla říci, že lituji skutečnosti, že namísto eurobondů daly členské státy přednost zavedení zvláštního účelového nástroje, a to přitom v době, kdy se sami sebe ptáme, jak tento typ struktury na trzích vlastně funguje.
Závěrečný bod: Myslím si, že jako odpověď na otázku paní Bowlesové ohledně EIB…
(Předsedající řečníka přerušila)
Předsedající. – Tohle je správný postup. Jelikož máme stále ještě čas, tohle je nejlepší způsob, jak postupovat, aniž bychom porušili pravidla a omezovali řečnickou dobu. Děkuji vám za pochopení.
Nyní dostanou slovo řečníci, kteří se přihlásí zvednutím ruky.
Elena Băsescu (PPE). – (RO) Dne 9. května se ministři financí členských států rozhodli vytvořit evropský mechanismus finanční stabilizace. Ten je součástí balíku legislativních opatření, jejichž cílem je chránit euro a podpořit ozdravení finanční situace v Evropské unii.
Jsem přesvědčena, že nový mechanismus bude muset umožnit bezprostřední, dobře koordinovanou reakci, pokud některý stát nebude schopen financovat svůj veřejný dluh z vlastní kapsy. V podstatě to přispěje k udržitelnosti veřejných financí přijímajícího členského státu. EU už využitím evropského mechanismu finanční stabilizace reagovala na krizovou situaci, na niž nebyla úplně připravena.
Na závěr bych vám, pane komisaři Barniere, ráda položila následující otázku: Vzhledem k dočasnému charakteru tohoto mechanismu, který má fungovat po tři roky, a s vědomím potřeby EU reagovat v krizových situacích bezodkladně, kdy očekáváte, že se tento mechanismus promění v trvalý a odkud budou pocházet zdroje na jeho financování?
Franz Obermayr (NI). – (DE) Paní předsedající, v situaci, kdy krize postihla další členské státy, by se země eurozóny neměly snažit je zachraňovat prostřednictvím přímých finančních balíčků, jako tomu bylo doposud, ale měly by se jim stát ručitelem. Zní to jako skvělá myšlenka, v žádném případě nás to ale nezbaví základního problému.
Tím problémem je, že státy eurozóny se svými dalekosáhlými rozdíly ve finanční politice a obtížnými podmínkami pro finanční politiku se přirozeně dostávají do nanejvýš zrádných situací. V takových případech se problém pouze přesune a ručitel se rychle stane dlužníkem. Vedle toho se objevuje otázka závislosti ratingových agentur. Aby evropský nástroj finanční stability dokázal zabezpečit kapitál s nejnižší možnou úrokovou sazbou, musel by od ratingových agentur získat nejlepší rating, čímž by se stal obzvlášť závislým na agenturách z USA.
Nemá proto smysl zakládat veřejnou společnost, svěřovat jí tak důležité povinnosti a pak dovolit, aby na ni měly značný vliv soukromé ratingové agentury. Na druhou stranu, s evropskou verzí takové agentury vyvstává problém, jak zaručit neutralitu ratingu. Z těchto důvodů se domnívám, že celé opatření nebylo dostatečně důkladně promyšleno. Znovu přináší riziko narůstání dluhů členských států na úkor ostatních.
Paul Rübig (PPE). – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, zajímám se o otázku stabilizace a o to, jak můžeme dosáhnout hospodářského růstu. Moje otázka zní: S ohledem na to, že se zrovna projednává rozpočet na rok 2011, víte o nějakých rozpočtových liniích, které by opravdu dokázaly zvýšit zaměstnanost? Jak můžeme poskytnout lepší podporu malým a středním podnikům a jak můžeme získat více lepších podnikatelů? Jsem přesvědčen, že to je pro stabilizaci naprosto zásadní. Pokud více vyděláme, můžeme následně rozdělovat více zdrojů a také učinit Evropu spravedlivějším místem.
Program pro konkurenceschopnost a inovace, CIP, je přesně takovým typem opatření, které by nám mohlo v budoucnu významně pomoci dosáhnout dalšího pokroku. Jakékoli omezení tohoto programu by bylo zcela kontraproduktivní. V průběhu analýzy bychom se měli zaměřit na to, které rozpočtové linie zcela odrazují od zaměstnání, které jsou neutrální a které vytváří nová pracovní místa. Měl byste k tomu nějaký návrh?
Pervenche Berès (S&D). – (FR) Paní předsedající, co se týče EIB, myslím, že jednou z položených otázek bylo, za jakých podmínek by si mohla půjčovat na trzích, zároveň s právě zaváděnými mechanismy, a zda to bude mít nějaký dopad na úrokové sazby.
Ráda bych vám, pane komisaři, prostě položila otázku. Nemyslíte si v tomto kontextu, že byste vy nebo pan komisař Rehn měli v rámci pracovní skupiny pana Van Rompuye navrhnout prozkoumání nápadu na sloučení části státního dluhu? Není to sice návrh, který už je na stole, ale mimo pracovní skupinu se o něm často mluví. Zahrnout toto sloučení části státního dluhu do návrhů připravovaných pracovní skupinou by mohlo být užitečné.
Michel Barnier, člen Komise. – (FR) Paní předsedající, pokud dovolíte, navrhoval bych, aby na otázky ohledně eurobondů reagoval přímo pan Rehn, stejně jako na závěrečné body, které před chvílí zmínila paní Berèsová. Učiní tak písemně během nejbližších dnů.
Ve svém úvodním projevu zmínila paní Bowlesová zátěžové testy, jejichž úkolem je vyzkoušet odolnost vůči událostem, které se dosud nestaly a možná se ani nestanou. Proto musíme jasně chápat, o co přesně tu jde, a v Komisi jsme si poměrně brzy uvědomili – svůj postoj k tomuto tématu vyjádřil předseda Barroso, stejně jako Olli Rehn –, že transparentnost by měla značné výhody. Odkazuji vás tímto na zcela srozumitelnou odpověď, kterou na tuto otázku dal pan předseda Barroso.
Pan Karas připomněl velice důležitý bod vznesený v předchozí debatě a týkající se prevence a předběžných opatření a zejména myšlenky, že za banky musí platit zase jenom banky, nikoliv daňoví poplatníci. Rád bych potvrdil, že – vedle sdělení, které jsem k tomuto tématu vydal – chystáme na začátek roku 2011 legislativu, jež umožní vytvoření předběžných fondů pro řešení problémů v bankovním sektoru za dodržení zásady „znečišťovatel platí“ a s důrazem na další myšlenku, kterou bych tu rád zopakoval, že prevence vždy stojí méně než léčba. Přesto je to pouze nástroj, pane Karasi. Tento fond pro řešení problémů v bankovním sektoru, tato daň či bankovní poplatek je jen jedním z nástrojů v brašně, v níž jsou i mnohé další, a cílem je rizika identifikovat dříve, než se rozvinou v krizi a tato krize dále v katastrofu.
Pokud jde o ratingové agentury, přezkoumáváme všechny související otázky, a to včetně těch, které se týkají ratingů státních dluhů a které před chvílí zmínila paní Berèsová. Mohu potvrdit, že pracujeme na diverzifikaci tohoto trhu, momentálně soustředěného v několika málo rukou, a především pak na možnosti evropské agentury. Tyto myšlenky proměníme v legislativní návrhy koncem roku 2010 a na začátku roku 2011. Paní Berèsová zmínila uplatnění Paktu stability. Stejně jako vy se domnívám, že nesmíme zacházet dál. Jak jste správně pochopili, představili jsme evropský mechanismus finanční stabilizace v naléhavé situaci. Jak jsem už řekl dříve – a zde odpovídám rovněž paní Băsescu – na trvalejších mechanismech pracujeme a Komise společně s pracovní skupinou vedenou předsedou Evropské rady se dosud nerozhodla, na jakém právním základě návrhy vztahující se k trvalejšímu mechanismu řízení krizí postavit.
Na závěr bych rád zmínil, paní Podimataová, jak dobrou práci Řecko odvedlo, což dobře víte. Musíme brát v úvahu velice důležitý závazek řecké vlády plnit v tomto úsilí svoji roli. Rád bych vám připomněl, že krize poslední doby, která zasáhla vaši zemi, ale nejenom ji, a s ní spojená rizika „nákazy“ se ukázaly jako dobrý důkaz vzájemné závislosti členských států, a to zejména v oblasti eurozóny. Tato krize podle mého názoru rovněž zdůraznila potřebu Evropy projevit odhodlání přijmout zásadní reformy pro zajištění hladkého chodu Evropské unie a celé eurozóny. Svým rozhodnutím o vytvoření zmiňovaných dvou nástrojů dala Rada ECOFIN 9. května jasně najevo, že Evropská unie je schopná na velké politické a hospodářské výzvy rychle a účinně reagovat. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že je očividně nutné zlepšit hospodářskou a rozpočtovou koordinaci, a také vím, že se můžeme od slova „koordinace“ dostat ještě dál, pokud jde o Unii.
Panu Rübigovi bych rád řekl, že stejně jako on si myslím, že jsme se ze současné situace poučili – ale ještě ji nemáme za sebou: bavili jsme se o dohledu a musíme pokračovat v přijatých rozhodnutích týkajících se dohledu a regulace – od nárazů, které zažilo euro a Řecko, díky návrhům na řízení a koordinaci a systému reakce a stabilizace. Komise rovněž podala důležité návrhy v oblasti rozpočtového dohledu. Domnívám se, že to všechno je potřeba učinit, musíme však mnohem více hovořit k občanům, kteří od nás očekávají vyrovnání se s hospodářskou situací, pokud jde o růst a zaměstnanost. Co se týče témat dohledu, stabilizace, úsilí, regulace a pravidel, myslím si, že musíme hovořit také o iniciativách v kontextu strategie Evropa 2020 s cílem získat zpět růst a zaměstnanost.
Z toho důvodu v druhé části svého portfolia, na němž pracuji s dvanácti dalšími kolegy a které představím na začátku října, kladu důraz na myšlenku zákona o jednotném trhu s cílem zlepšit fungování samotného základu – základu, na němž stojí celé evropské hospodářství a jímž je jednotný trh. Jde o trh, na kterém se podílí 500 milionů občanů, avšak malým podnikům, jichž je opravdu mnoho, občanům a spotřebitelům se na něm příliš nedaří. Přesto však víme, že kdyby tento trh pro malé a střední podniky, občany a spotřebitele fungoval lépe, mohli bychom u něj dosáhnout až 2% růstu.
Abych to shrnul, jsem přesvědčen, že musíme v této diskuzi pokračovat a zároveň učinit kroky nezbytné pro reakci na všechny otázky, jež naši občané v současnosti pokládají.
Předsedající. – Návrh usnesení(1) na základě této rozpravy předložil výbor pro hospodářství a měnu.
Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat ve středu 7. července ve 12:00.