Doslovný záznam ze zasedání

Pondělí, 6. září 2010 - Štrasburk

22. Provádění a přezkum nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I) (krátké přednesení)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva, kterou jménem Výboru pro právní záležitosti předkládá pan Zwiefka, o provádění a přezkumu nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (2009/2140(INI) (A7-0219/2010).

  Tadeusz Zwiefka, zpravodaj. – (PL) Paní předsedající, nařízení Brusel I popisuje zvláštní ustanovení upravující jurisdikci soudů v občanských a obchodních věcech a uznávání a výkon soudních rozhodnutí v jiných členských státech. Zcela oprávněně bylo uvítáno jako velký úspěch. Usnadnilo volný pohyb soudních rozhodnutí, navýšilo právní jistotu a umožnilo zabránit vzniku souběžných řízení, avšak v některých kruzích bylo podrobeno kritice, která poukazovala na jeho neproveditelnost nebo zaměření proti obchodnímu prostředí. Rovněž rozhodnutí Soudního dvora je považováno za rozporuplné. Nařízení Brusel I bylo schváleno v době, kdy v Evropském parlamentu proběhla jen jedna konzultace. Parlament bude nyní v souladu s řádným legislativním postupem zaneprázdněn přípravou všech dalších návrhů na změny tohoto nařízení, je tedy dobré, že již pracujeme na zelené knize Komise. K otázkám, které jsou zahrnuty v zelené knize, patří možné zrušení doložky vykonatelnosti, význam nařízení v širším mezinárodním řádu, uplatnění ustanovení ohledně výběru soudů, funkce nařízení v případech průmyslového a duševního vlastnictví a možná reforma postupu posouzení překážky litispendence. Snažil jsem se sestavit zprávu, která bude vyvážená a zaměřená na budoucnost. Dojala mne reakce na dva pracovní dokumenty, v nichž jsem podporoval koncepci zrušení doložky vykonatelnosti, které by občanům Evropské unie mělo přinést konkrétní výhody. Zároveň jsem i nadále přesvědčen, že tento krok musí být vynahrazen stanovením zvláštního postupu, který dlužníkům zaručí vhodné zabezpečení. Nezávisle na zrušení doložky vykonatelnosti jsem přesvědčen, že vládní akty by neměly být ve státě svého původu uplatněny přímo, aniž by je prověřily příslušné právní orgány tohoto státu; a dále by měla být změněna zásada, že doložka vykonatelnosti může být zamítnuta nebo pozměněna pouze v případech, kdy rozhodnutí není v souladu s veřejnou politikou státu, který uplatnil doložku o vykonatelnosti. Za určitých okolností nemusí být vládní akt v souladu s předchozími rozhodnutími soudu ve státě původu.

Nadále se stavím proti zrušení rozhodčího řízení v rámci působnosti nařízení. Domnívám se však, že bychom měli důkladně přehodnotit vztah mezi rozhodčím a soudním řízením a že dokud neprovedeme úplnou revizi a neuspořádáme rozsáhlé konzultace, neměli bychom usilovat o realizaci koncepce základní ochrany jurisdikce rozhodčího řízení. Do budoucna považuji koncepci zaručení úplné zpětné vazby k ustanovením toho nařízení za velmi lákavou. Nicméně v současné době je na ni příliš brzy. Vyzývám k zahájení rozsáhlých konzultací a politických debat, než v této oblasti učiníme jakékoli další kroky, které přesahují rámec podnětů předložených v návrhu zprávy. Rovněž podporuji myšlenku obnovení jednání o úmluvách, které se týkají mezinárodních soudních rozhodnutí, na fóru Haagské konference. Zpráva se dotýká některých velmi spletitých problémů v oblasti mezinárodního práva soukromého. Otázka urážky na cti není v zelené knize Komise zmíněna, avšak zcela jistě existují problémy, jako je „forum shopping“, spekulativní výběr jurisdikce, která je nejvýhodnější z hlediska co nejvyššího možného odškodnění v případech urážky na cti. Svoboda slova a sdělovacích prostředků musí zůstat v rovnováze s právy jednotlivce, který se stal obětí urážky na cti nebo porušení práva na soukromí. V důsledku toho tedy nesouhlasím s vyloučením případu urážky na cti z obecných zásad nařízení Brusel I. Samozřejmě přemítám o tom, zda nástroje podobné nařízení Brusel I jsou vhodné pro stanovování zásad mezinárodního práva soukromého. Možná bude nutné vytvořit pro úpravu konfliktů svobody sdělovacích prostředků se základními právy jednotlivce jiný právní nástroj. Nařízení Brusel I nevzniklo s cílem hodnotit kvalitu soudních rozhodnutí v členských státech. Ve svém stanovisku k věci Lugano Evropský soudní dvůr jasně uvedl, že právní nástroj Brusel I je založen na vzájemné důvěře.

Chtěl bych poděkovat svým kolegům z Výboru pro právní záležitosti, zejména Dianě Wallisové a Evelyn Regnerové.

  Evelyn Regner (S&D). – (DE) Paní předsedající, Brusel I je velmi dobré nařízení. K jeho zdokonalení lze využít nejen obezřetné zrušení doložky vykonatelnosti, ke skutečným zlepšením by rovněž mohla vést oblast ochrany zaměstnanců a spotřebitelů. Z toho důvodu je dle mého názoru velmi politováníhodné, že v této oblasti nebylo možné s panem Zwiefkou nalézt kompromis. Nařízení Brusel I stanoví, že slabší straně může být přisouzeno výhodnější postavení, než je uvedeno v nařízení Brusel I, v důsledku toho, že nařízení o pravomoci jsou pro ni příznivější než obecná pravidla.

V souladu s výše uvedeným by bylo vhodné – chceme-li zabránit spekulativnímu výběru jurisdikce nebo práva („forum shopping“ a „law shopping“) – zavést u pracovních sporů samostatnou právní příslušnost. Je to obzvláště důležité, máme-li v budoucnosti zabránit vzniku případů, jako byl Viking Line, který vyvolal značný rozruch. Bohužel nemám více času a nemohu se dalšími tématy zabývat.

  Sebastian Valentin Bodu (PPE). – Paní předsedající, tato zpráva je velmi důležitá, ale přece jen velmi technická. Standardizace vztahů mezinárodního práva soukromého představuje klíčový bod konsolidace úplného jednotného trhu a zrušení doložky vykonatelnosti bude jistě přijato s velkým nadšením jak ze strany podnikatelských společností, tak ze strany právníků.

Sníží se náklady na vypracování smlouvy a totéž se stane s náklady na vymáhání pohledávek v návaznosti na řízení, které proběhlo před soudy daného členského státu. Přesto tímto vyjadřuji politování nad tím, že dopad této zprávy není rozšířen i na ověřené akty. Doufám, že toto opomenutí bude napraveno, vzhledem k tomu, že s těmito akty, jsou-li vydány notáři z pověření soudu, se ve všech členských státech – kromě Spojeného království – zachází stejně jako s rozhodnutím soudu.

  Monika Flašíková Beňová (S&D). – (SK) Smysluplné fungování vnitřního trhu je v oblasti mezinárodních občanských soudních řízení mařeno jistými rozdíly ve vnitrostátních pravidlech, která upravují jurisdikci a uznávání soudních rozhodnutí. Osmiletá existence nařízení Brusel I prokázala význam a nezbytnost takového opatření, které spolu s nařízením Brusel II tvoří komplexní evropskou úpravu v oblasti občanských a obchodních procesních vztahů.

Od chvíle, kdy tento nástroj vstoupil v platnost, bylo dosaženo toho, že spory vznikající ve vztazích s mezinárodním rozměrem mají jednotná procesní pravidla pro jurisdikci, uznávání a výkon soudních rozhodnutí.

Zúčastněné strany tím získaly větší právní jistotu, a to navzdory odlišnosti hmotněprávních opatření. Osobně jej považuji za jeden z nejdůležitějších a nejvíce využívaných nástrojů mezinárodního práva soukromého a doufám, že jeho uplatnění bude nadále podporováno, že se bude neustále rozvíjet a že bude nezbytný i pro práci soudů.

  Dacian Cioloş, člen Komise. – Paní předsedající, vítáme iniciativu Evropského parlamentu, který vyjádřil svůj názor k přezkumu nařízení Brusel I v budoucnosti. Rád bych také poděkoval konkrétně panu zpravodaji za dobře propracovanou zprávu, která Evropskému parlamentu umožňuje přemýšlet o budoucím přezkumu.

Je to poprvé, co se Parlament bude v této věci podílet na tvorbě právních předpisů, které se týkají ústřední části soudní spolupráce v občanskoprávních věcech v Evropě. Vítáme podporu Parlamentu, co se týče hlavního cíle nadcházejícího přezkumu, jímž je realizace skutečného volného oběhu soudních rozhodnutí v Unii. Chtěl bych zdůraznit, že zrušení doložky vykonatelnosti by v oblasti soudní integrace mělo představovat skutečný krok vpřed; že jej Komise nepovažuje za pouhé odstranění nadbytečné formality, ale za krok ke vzájemné důvěře v soudní systémy členských států; a že v důsledku toho by stávající důvody pro odmítnutí měly být omezeny pod podmínkou zavedení příslušných ochranných opatření.

Vítáme souhlas Parlamentu s tím, že výběr soudu a dohodu o rozhodčím řízení je třeba v Unii efektivně chránit. Komise prozkoumá nejvhodnější prostředky k dosažení tohoto cíle v Unii, přičemž přihlédne k mezinárodním úmluvám v této záležitosti. Chtěl bych však poukázat na to, že ochrana dohod o rozhodčím řízení by neměla omezit volný pohyb soudních rozhodnutí v Unii.

Rovněž bych chtěl zdůraznit, že Evropská unie by měla posílit soudní ochranu svých občanů na celosvětové úrovni a vytvořit právní prostředí, které podpoří světový obchod a evropským společnostem nabídne rovné podmínky pro podnikání mimo Evropu.

Komise vyzývá Parlament, aby v nadcházejícím přezkumu předložil své stanovisko k této záležitosti, která se ve skutečnosti týká přístupu ke spravedlnosti v Evropě a prosazování práv zaručených právními předpisy Evropské unie.

Komise vítá skutečnost, že Parlament podporuje lepší využívání předběžného opatření ve sporech a poukazuje na to, že hledá nejlepší cestu vpřed, a to nejen v souvislosti s nařízením Brusel I, ale rovněž s ohledem na vytvoření evropského systému pro obstavení bankovního účtu.

Tuto zprávu považuji za první krok k přezkumu nařízení Brusel I v budoucnosti. Je zřejmé, že ještě budeme mít příležitost vést na toto téma další rozpravu. Komise má v úmyslu navrhnout přezkum nařízení do konce tohoto roku a těší se na první spolupráci s Parlamentem v této věci.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat v úterý 7. září 2010 ve 12:30.