Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Rozpravy
Úterý, 7. září 2010 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

12. Humanitární situace po záplavách v Pákistánu (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 

  Předsedající. – Dalším bodem je prohlášení Komise o humanitární situaci v Pákistánu po záplavách.

 
  
MPphoto
 

  Kristalina Georgieva, členka Komise. – Pan předsedající, chtěla bych vám poděkovat za to, že jste zařadil Pákistán na program jednání. Ještě důležitější je, že bych chtěla poděkovat Parlamentu za jeho dosavadní aktivní příspěvek k reakci EU tím, že letos v létě zorganizoval velmi užitečná zasedání na úrovni výborů a velmi rychle uplatnil svou kontrolní pravomoc, vlastně během jednoho dne. To nám umožnilo rychle přijmout finanční rozhodnutí a zajistit, aby pomoc byla na cestě.

Mým dnešním úkolem je zprostředkovat dojmy nabyté při mé nedávné misi do Pákistánu, stanovit v našem úsilí další kroky a závěrem uvést poučení, která si Evropská unie může odnést.

Začnu tedy svými dojmy z Pákistánu, kterým dominuje skutečnost, že situace je neskutečně složitá a že jde ve skutečnosti o dvě katastrofy v jedné.

Na severu jsou 3 miliony vnitřních vysídlenců a uprchlíků, kteří museli uprchnout před ozbrojenými konflikty jen proto, aby viděli své tábory a nově vystavěné domy spláchnuté a své nově vybudované životy v troskách. Po proudu řek na úrodných pláních jižního Pákistánu ztratily venkovské komunity nejen své domovy, ale i své živobytí a velkou část pákistánského hospodářství, o něž se celá země opírá.

Od doby, kdy jsem informovala Výbor pro rozvoj, čísla signalizující dopad této katastrofy skutečně vzrostla. Celkově bylo záplavami postiženo více než 20 milionů Pákistánců po celé zemi. Více než 12 milionů lidí potřebuje okamžitou pomoc.

(Předsedající požádal některé poslance o klid.)

Vím, že záležitost, kterou jste projednávali předtím, je velmi důležitá, neboť jde o evropské hodnoty. Stejně tak jako ta, s níž se na vás obracím nyní. Takže vám děkuji.

Pokud jde o počty, právě před týdnem jsme hovořili o osmi milionech lidí, kteří potřebují okamžitou pomoc. Nyní byly počty upraveny směrem nahoru až na 12 milionů. Více než 1,8 milionu domů bylo zničeno nebo poškozeno. Původní počet před úpravou byl 1,2 milionů domů. Více než 3,4 milionů hektarů zemědělské půdy je pod vodou. Objevují se zprávy o vypuknutí průjmových onemocnění a cholery. Za těchto podmínek se naše pomoc soustředí na zřejmé bezprostřední priority: potraviny, čistou vodu, hygienická opatření, zdravotnickou pomoc a přístřeší. Tváří v tvář katastrofě takových ohromných rozměrů je nezbytná obrovská mezinárodní pomoc. Takže přejdu přímo k dalšímu bodu. Co EU vykonala a co zamýšlíme dělat dále?

Naše humanitární reakce byla významná. EU, tedy členské státy a Komise, doposud přispěly celkovou částkou 231 milionů EUR na bezprostřední pomoc, přičemž 70 milionů EUR pochází od Komise a zbývajících 161 milionů EUR od členských států. Dvanáct členských států rovněž mobilizovalo naturální pomoc prostřednictvím mechanismu civilní ochrany Evropské unie. To z nás dělá největšího dárce. Náš příspěvek by měl být poměřován s výzvou OSN na získání 460 milionů USD na okamžitou pomoc, ale musím zdůraznit i to, že tato výzva bude navýšena a během týdne vydá OSN pravděpodobně novou žádost.

Naše pomoc byla také rychlá. Ke 30. červenci bylo jasné, že záplavy budou zničující, a naše první finanční rozhodnutí o částce 30 milionů EUR bylo přijato již následující den, 31. července.

Jakmile jsme obdrželi žádost pákistánských orgánů, aktivovali jsme okamžitě 6. srpna evropský mechanismus civilní ochrany, a vyčlenili jsme tým 18 odborníků, abychom koordinovali svou pomoc s OSN a pákistánskými orgány tak, aby byla co nejúčinnější.

Je to poprvé, co byla naturální pomoc od členských států dodána prostřednictvím kapacit civilní letecké dopravy ve spolupráci s vojenským štábem EU. Umožnilo nám to poskytnout velmi potřebná zařízení na čištění vody, mobilní nemocnice, léky, přístřešky a stany. Nebudu ale zakrývat skutečnost, že navzdory tomuto obrovskému úsilí je před námi ještě řada problémů.

Vyzdvihnu čtyři hlavní problémy. Zaprvé, humanitární krize ještě zdaleka nepominula. Pravděpodobně jsme ještě nedosáhli ani vrcholu této krize. Od záchranných pracovníků víme, že očekávají, že počínaje dneškem potřebuje v září pomoc až 6 milionů lidí z 12 milionů. Krize tedy v určitém smyslu narůstá rychleji, než může být mobilizována pomoc. Situace se může nejdříve zhoršit, než přijde zlepšení, a to zejména, pokud jde o epidemie.

Zadruhé, protože se snažíme dostat se k co nejvíce lidem, je mimořádně důležité, abychom se zaměřili na ty nejzranitelnější. Mezi ně patří chudé komunity, ženy, zejména domácnosti, které vede žena, děti, staří lidé a lidé s postižením, neboť ti by mohli být ponecháni bez pomoci, pokud bychom se na ně vědomě nezaměřili. Přesně to chce Komise, která spolupracuje s našimi 26 partnery, udělat.

Zatřetí, včasné zahájení pomoci neznamená jen to, že lidé přežijí. Jde rovněž o zachování stability země, která má vážné bezpečnostní problémy. Zoufalství může snadno přerůst v nespokojenost lidí , a proto musíme být naprosto odhodláni pomoci lidem co nejrychleji a co nejvíce.

Začtvrté, stejně jako je dnes nutné zachraňovat životy, musíme přemýšlet i o zahájení obnovy. Pokud jde o včasnou obnovu, jsou zde dva velmi důležité úkoly. Abychom zajistili obnovu zemědělství, jakmile voda opadne, musíme být připraveni s nástroji a osivem a s pomocí zemědělcům tak, aby ještě v tomto období stačili osít. Zároveň bude potřeba znovu vybudovat nejdůležitější infrastrukturu, která spojuje zemědělce s trhy a umožňuje nám dostat se i k nejvzdálenějším komunitám.

V dlouhodobém horizontu zemi samozřejmě čeká velký problém s obnovou. V současné době probíhá hodnocení vedené Světovou bankou a Asijskou rozvojovou bankou spolu s Komisí a programem OSN pro rozvoj.Cílem tohoto hodnocení je zjistit dlouhodobé potřeby v oblasti obnovy. Průběžně velmi úzce spolupracujeme s vysokou představitelkou a místopředsedkyní Ashtonovou, s komisařem Piebalgsem a komisařem De Guchtem na tom, aby Evropská unie mohla přijít s komplexním a celistvým návrhem, jak můžeme podpořit rozvoj země.

Pákistán bude na pořadu jednání dalšího zasedání ministrů zahraničí EU a schůze skupiny Přátelé demokratického Pákistánu v Bruselu ve dnech 14. a 15. října.

Shrnu tedy některá poučení pro EU. Vím o třech. Zaprvé, záplavy v Pákistánu jsou jen jednou z mnoha připomínek, že dopad změny klimatu je hluboký. Podíváme-li se na výslednou cenu, je velmi důležité, abychom se zaměřili na přípravu na katastrofy a na přestavbu mimořádně zranitelné země zničené katastrofou tak, aby odolala riziku změny klimatu.

Pro svůj obezřetný přístup nemohu tvrdit, že tyto záplavy jsou způsobeny změnou klimatu. Samozřejmě ale vím, že názor odborníků jasně říká, že zvýšená frekvence a intenzita katastrof je následek změny klimatu. Zadruhé, v roce, kdy došlo k zemětřesení na Haiti, k suchu v Sahelu, ke konfliktu v Súdánu a nyní k velkým záplavám v Pákistánu, je naše rozpočtová situace opět nejistá, neboť náš vlastní rozpočet a rezerva na pomoc v mimořádných situacích jsou téměř vyčerpány. A to je teprve začátek září.

V důsledku trendu zvyšování počtu a intenzity katastrof vzniká stále větší mezera v našem rozpočtu na humanitární účely, kterou musíme brát v potaz při přípravě příštího finančního výhledu tak, abychom vytvořili zdroje odpovídající odhodlání našich občanů pomáhat lidem, kteří pomoc potřebují.

Zatřetí, EU od vypuknutí krize stojí v první linii, a přesto v prvních dnech o naší přítomnosti média široce neinformovala. Proto se musíme intenzivně zaměřit nejen na zlepšení účinnosti, ale i viditelnosti nástrojů EU na řešení katastrof, jak bylo uvedeno dnes dopoledne na vaší schůzi s předsedou Barrosem. Příští měsíc předložíme návrh.

Nakonec bych chtěla s hrdostí uvést jménem našich občanů, že Pákistán ukázal, že solidarita EU nejsou jen slova, ale činy a kroky. Na to můžeme být hrdí, protože naší prací není jen zachraňovat životy, ale i podporovat zásady a hodnoty, které jsou srdcem evropského projektu.

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: Rodi KRATSA- TSAGAROPOULOU
Místopředsedkyně

 
  
MPphoto
 

  Filip Kaczmarek, jménem skupiny PPE-DE.(PL) Paní předsedající, paní Georgievová, záplavy v Pákistánu jsou velmi vážnou humanitární katastrofou, která postihla desítky milionů lidí. Neměli bychom se snažit vzájemně se předstihnout zprávami o počtech obětí a srovnávat jejich utrpení, takže já nebudu srovnávat tuto katastrofu s jinými. Byla to obrovská tragédie. Chtěl bych poděkovat paní Georgievové za rychlou a odpovídající reakci Komise. Škoda je, že se nám během letní pauzy nepodařilo zorganizovat mimořádné zasedání našeho parlamentního Výboru pro rozvoj. Musíme mít na paměti, že miliony lidí stale potřebují pomoc, podporu a spolupráci. Vaše priority, zemědělství a doprava, jsou, paní Georgievová, společně s okamžitou pomocí skutečně zásadní. Ukáže-li se, že není možné zachránit pákistánské zemědělství, bude země v následujícím roce zasažena další humanitární krizí – hladomorem. Paradoxně je ale možné, že záplavy budou mít některé blahodárné účinky. Mohou být například na překážku činnosti extrémistů nebo mohou pomoci vyřešit problém uprchlíků.

Vítám skutečnost, že máte v plánu předložit iniciativu na zvýšení účelnosti našich nástrojů zajišťujících reakci na humanitární katastrofy. Jsem také rád, že belgické předsednictví je připraveno učinit z této iniciativy svoji prioritu. Evropský parlament takové iniciativy jistě podpoří.

 
  
MPphoto
 

  Véronique De Keyser, jménem skupiny S&D.(FR) Paní předsedající, paní komisařko, chtěla bych vám poblahopřát k vašemu odhodlání. Svého úkolu jste se jistě zhostila velmi dobře.

I tak zbývá stále ještě mnoho práce a Pákistán se poněkud rozešel s veřejným míněním. Jeho obraz je zmatený, lidé nechtějí dávat dary a to je skutečný problém. Hlediště je dnes téměř prázdné a lidé mi někdy říkají: „Víte, v Pákistánu se teď nic neděje, voda opadá.“ Ano, voda opadá, ale stále stojíme tváří v tvář jednomu z nejhorších neštěstí, stejně vážnému jako tsunami.

Jsem si vědoma dvou věcí. Tou první je zlepšení našeho mechanismu rychlé reakce. S prostředky, které jste měli k dispozici, jste udělali, co jste mohli, pokud jde o koordinaci atd. To vůbec není kritika. Myslím si nicméně, že Evropa má velký zájem na posílení svého mechanismu rychlé reakce podobného belgickému B-Fast, a vyzývám tedy belgické předsednictví, aby na této věci spolupracovalo s Komisí.

Druhou věcí je problematika žen. Jak jsem již uvedla, paní komisařko, v konfliktech a při katastrofách se na ženy často zapomíná. Víme, jaký je osud pákistánských žen. Víme, že dnes, právě v této chvíli, je tam 300 000 žen, které v následujících týdnech porodí. Víme, že 30 000 z nich bude potřebovat chirurgický zákrok, a já vás prosím, abyste v této věci podnikli cílenou akci.

Jsou tam nevládní organizace, které mají na místě přístup téměř kamkoli, například organizace spojené s Mezinárodní federací pro plánované rodičovství. Vyhledejte místní dohody a informujte nás. Paní komisařko, nežádáme od vás vyúčtování, ale zprávy o těchto ženách. Doufám, že nám budete schopna tyto informace poskytnout.

 
  
MPphoto
 

  Charles Goerens, jménem skupiny ALDE.(FR) Paní předsedající, v současné době je největší jezero na světě v Pákistánu, abych citoval zástupce organizace Oxfam pro tuto zemi.

Vlastně s ohledem na utrpení a strádání nevídaných rozměrů se mi zdá na místě hovořit o oceánu problémů, zármutku, utrpení a beznaděje.

Je naší společnou odpovědností, abychom jednali. Proč?

Zaprvé proto, že 20 milionů přímých obětí této tragédie se z ní nemůže vzpamatovat bez pomoci. Dále proto, že naše odpovědnost je odpovědností Evropské unie, ale je to také odpovědnost členských států, což znamená totéž. Se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost nadešel okamžik, kdy je třeba skoncovat s tímto umělým rozlišováním, k němuž již není žádný důvod.

Evropa samozřejmě přebírá svou zodpovědnost a Vy, paní komisařko, jste toho příkladem. Evropa tak dokonce činí exemplárně. Není to snad Evropská unie, která bývá, obecně řečeno, prvním poskytovatelem prostředků na humanitární akce? Ostatní by měli velkou inspiraci k navýšení svých příspěvků na pomoc Pákistánu vzpamatovat se z neštěstí způsobeného nynějšími záplavami. Mám na mysli zejména bohaté státy a ropné mocnosti v této části světa.

Znamená to, že my, Evropané, jsme bezchybní? Ne. Myslím si, že bychom si mohli počínat dokonce lépe, aniž bychom utratili více. Zaprvé, je zde Barnierova zpráva, která vyzývá k tomu, aby prostředky a nástroje, které může při této katastrofě uplatnit 27 zemí, byly vzájemně sdíleny. Na co čekáme, abychom mohli konečně použít závěry této zprávy?

Dále je tu nedostatečné zviditelnění Evropské unie. To není samozřejmě ten nejdůležitější aspekt, ale je třeba to napravit, ovšem nikoli nějakým vychloubáním nebo přehlídkou velkodušnosti. V tomto případě by Evropská unie měla udělat vše pro to, aby vynikla v tom, co umí nejlépe, to znamená, aby se jasně prosadila jako největší světový humanitární subjekt, a aby se vyznamenala v tom, co začíná vypadat jako její skutečná odbornost, tedy aby se stala skutečně mocným mírovým subjektem.

 
  
MPphoto
 

  Jean Lambert , jménem skupiny Verts/ALE. – Paní předsedající, jak bylo řečeno, to, co se nyní děje v Pákistánu, je skutečná tragédie a po nějakou dobu bude třeba dlouhodobého odhodlání pákistánského lidu a jeho demokraticky zvolené vlády.

Velmi vítám odpověď paní komisařky a její dlouhodobější perspektivu a v neposlední řadě i souvislost s odolností proti klimatickým jevům. Sdílím obavy, které vyslovila v souvislosti s dlouhodobým financováním potřebným při těchto katastrofách. Myslím si, že bychom měli naléhat na mezinárodní společenství, aby zintenzivnilo svou reakci. Jistě bychom rádi přivítali zvýšený příspěvek Indie do fondů OSN, neboť to by vyslalo významný politický signál.

Podle našeho názoru by mezinárodní společenství mělo jít ještě dále. Mělo by uvolnit více vlastních pákistánských prostředků tím, že by Pákistán osvobodilo od zahraničních dluhů, z nichž mnohé vznikly za vojenského režimu. V roce 2008 utratil Pákistán 3 miliardy USD na splácení dluhů. To převyšuje mezinárodní pomoc. Francie a Německo jsou významnými dvoustrannými dárci. Myslím si, že bychom se měli s určitým zaujetím podívat na podmínky splácení, které lze nabídnout u půjček, jež se v současné době navrhují.

Ráda bych také zmínila, že považuji za důležité, aby podobná reakce vzešla z Pákistánu, v neposlední řadě od bohatých vlastníků půdy, kteří by například mohli nabídnout určitý pronájem chudým zemědělcům, kteří jsou v nájmu a po nějakou dobu nebudou schopni platit pachtovné.

 
  
MPphoto
 

  Sajjad Karim, jménem skupiny ECR. – Paní předsedající, především bych rád uvítal poznámky, které dnes uvedla paní komisařka ve výboru i zde. Naše reakce, v čele s komisařkou, je skutečně chvályhodná, a to jak na úrovni EU, tak ze strany členských států, které jednají na dvoustranném základě. Spojené království jistě udělalo, co mohlo.

Je velmi zarmucující, že zatímco pákistánský lid bojoval s katastrofou, pákistánský president si užíval to nejlepší, co mu Evropa musela nabídnout. Zatímco on si užíval, my jsme začali mobilizovat a postavili jsme se bok po boku pákistánskému lidu. Jsem velmi hrdý na to, že jsme to učinili.

Vzhledem k tomu, že se rozpadla civilní infrastruktura, museli zakročit vojáci. Skutečnost, že jsme pracovali na tom, abychom poskytli naléhavou pomoc v mimořádné situaci, je nesmírně chvályhodná. Zatímco se tu však dnes scházíme, mimořádná situace stále trvá. Zatímco trvá, děláme, co můžeme, ale musíme začít plánovat svou reakci ve střednědobém a dlouhodobém výhledu.

Nebývalý rozsah záplav opodstatňuje nebývalou mezinárodní reakci. Musíme začít s přestavbou Pákistánu, ale musíme to udělat tak, aby lidé v Pákistánu mohli vidět, že na ní pracují oni sami, jinak by to mohlo mít skutečně nepředstavitelné následky. Máme rozvojový program, ale do něj musíme zapojit i obchodní program, který umožní pákistánskému lidu, aby si svou zemi přebudoval i sám.

Vážení kolegové, skutečně bych chtěl, abychom byli ambiciózní a prosadili plán EU, něco jako Marshalův plán, který pomohl nově vybudovat některé části Evropy. Právě to je žádoucí. Takový je rozsah problému. Prosím, chopte se ho.

 
  
MPphoto
 

  Michèle Striffler (PPE).(FR) Paní předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, humanitární situace v Pákistánu je tragická. Je to horší než tsunami, které zasáhlo Asii.

Tleskám rozhodnutí Evropské komise zvýšit celkový objem humanitární pomoci na 70 milionů EUR na pomoc obětem záplav a vítám reakci paní Georgievové, která byla opět okamžitá.

Jedním z největších problémů je dostupnost obětí, neboť infrastruktura byla zničena, oběti jsou obklopeny vodou a bezpečnostní situace je velmi nestabilní. Je naprosto zásadní dodržovat při vypravování pomoci humanitární zásady nestrannosti, neutrality, nezávislosti a lidskosti, jejichž základem musí být výhradně potřeby obyvatel.

Přestože mechanismus reakce na katastrofy Evropské unie pracoval dobře, krize v Pákistánu znovu ukázala, že je zapotřebí zvýšit účinnost, pokud jde o rychlost, koordinaci a zviditelnění. Katastrofa znovu podtrhla potřebu posílit schopnost Evropské unie rychle reagovat. Proto opakuji své přání, aby bylo zahájeno vytváření evropských sil civilní ochrany.

Paní komisařko, v listopadu budete předkládat dokument o posílení schopnosti Evropské unie reagovat na katastrofy, po němž budou následovat návrhy právních předpisů. Máte proto příležitost navrhnout ambiciózní řešení a já věřím, že tak učiníte.

 
  
MPphoto
 

  Thijs Berman (S&D).(NL) Paní předsedající, EU na sebe vzala velkou část pomoci, ale její sliby – 230 milionů EUR z EU a z jejích členských států – je třeba nyní uhradit. Pákistán se nesmí stát obětí nevyslovené nedůvěry. Humanitární pomoc je povinnost, která není spojená s politikou a je prosta jakékoli diskriminace. EU je jedním z hlavních dárců, a proto je důležité, abychom zejména účinně koordinovali své úsilí. Chtěl bych komisařce Georgievové položit otázku. Které aspekty naší koordinace je možno zlepšit a co je k tomu potřeba – co požadujete vy?

Lidem musí být umožněn stálý přístup k čisté pitné vodě, zdravotní péči a potravinám. Jelikož přetrvává hrozba nových záplav, bude výstavba v postižených regionech obtížná. Jakmile to bude možné, musí mezinárodní společenství pomoci také pákistánské vládě a lidu zmírnit v dlouhodobé perspektivě dopady této katastrofy. Bude-li k tomu potřeba větší rozpočet, musíme k tomu najít prostor.

 
  
MPphoto
 

  Louis Michel (ALDE).(FR) Paní předsedající, paní komisařko, chtěl bych vám pochopitelně poblahopřát k významné práci, kterou jste odvedla.

Díky vám země Evropské unie vyčlenily 230 milionů EUR jako pomoc v mimořádné situaci, přičemž 70 milionů EUR pochází z evropských fondů. Jak uvedli mí kolegové, je to pozoruhodné a velkolepé. Vaše přítomnost na místě rovněž svědčí o tom, že jste se k problému postavila opravdu čelem.

Chtěl bych především podpořit to, co tady již bylo řečeno ohledně problému žen, problému zdravotní péče a i ohledně politického problému, neboť existuje i nebezpečí, že země upadne do rukou extrémistů. Rád bych zopakoval, že musíme rychle přijmout nástroje pro posílení schopnosti evropské civilní ochrany. I to již bylo řečeno, ale není jiná možnost, než to zopakovat. Měl jsem možnost zopakovat to při několika příležitostech, zejména v době zemětřesení na Haiti.

Barnierova zpráva je skvělým zdrojem inspirace pro zřízení tohoto mechanismu. Chtěl bych se vás podrobněji zeptat na vaše úmysly, pokud jde o tuto problematiku.

 
  
MPphoto
 

  Peter van Dalen (ECR).(NL) Paní předsedající, pro nás v Nizozemsku není boj proti vodě ničím zvláštním, takže cítím velkou sounáležitost s pákistánským lidem, který byl tak těžce zasažen katastrofálními záplavami. Chtěl bych vyzvat Evropskou unii, členské státy a mezinárodní společenství, aby stálo při pákistánském lidu a aby ho neponechávalo na pospas vůli Tálibánu.

Jako křesťan cítím také sounáležitost s pákistánskými křesťany. Od organizací, jako Open Doors International a Compass Direct News jsem slyšel, že v některých oblastech jsou křesťané diskriminováni, dojde-li na rozdělování potravin a lékařské pomoci. Tato zpráva je pro mě šokující a chtěl bych požádat paní komisařku, aby i jí věnovala pozornost. Ještě závažnější byla zpráva, že tři zahraniční pracovníci poskytující pomoc z křesťanské organizace byli patrně zavražděni pákistánským Tálibánem. Chtěl bych požádat paní komisařku, aby i této události věnovala zvláštní pozornost a aby podpořila pákistánskou vládu, neboť vláda má chránit domácí i zahraniční pracovníky poskytující pomoc a pomoc se nikdy nesmí stát předmětem diskriminace.

Na to bych chtěl od paní komisařky slyšet odpověď.

 
  
MPphoto
 

  Eija-Riitta Korhola (PPE). – Paní předsedající, chtěla bych zaprvé vyjádřit pákistánskému lidu soustrast s tragickou ztrátou životů. Také bych chtěla poděkovat paní komisařce Georgievové za její obětavou práci, když z Pákistánu učinila prioritu svého programu.

Světu i EU trvalo nějakou dobu, než pochopily plný rozsah katastrofy. Nyní, jelikož již lépe chápeme potřeby zasažených lidí, by měla být naše reakce okamžitá a měla by odpovídat jejich potřebám. Musíme poskytnout větší finanční a materiální pomoc a zajistit, že se podle potřeby dostane ke každému, včetně menšin.

Nesmíme také zapomenout, že Pákistán je zemí na frontové linii v mezinárodní válce proti extremismu a terorismu. Nepomůžeme-li jim, pak mohou chudoba a zoufalství posílit bojovnost. Jednorázová humanitární pomoc nic nevyřeší. Měla by být spojená s pomocí při obnově místní infrastruktury – silnic, mostů, škol atd.

Musíme přijmout i rychlé kroky na pomoc Pákistánu při oživování hospodářství a obchodu. Lepší přístup pákistánských vývozců a nova úprava úvěrů by mohla obrátit karty. Členské státy EU by měly vážně uvažovat o oddlužení jako o způsobu pomoci v této tragédii.

 
  
MPphoto
 

  Enrique Guerrero Salom (S&D) (ES) Paní předsedající, paní komisařko, široké veřejnosti i nám samotným se obecně zdá, že reakce mezinárodního společenství na humanitární katastrofu v Pákistánu byla pomalá a bídná. Přišli jsme příliš pozdě a s menší intenzitou, než při jiných humanitárních katastrofách podobných rozměrů.

Všichni si také povšimli, že panovala určitá neochota při plnění potřeb stanovených OSN. Někteří kolegové poukazují na odpor, který může vzniknout v naší společnosti, vzhledem k politickému režimu nebo k problémům, které mohou být v Pákistánu. Myslím si však, že se jako poslanci musíme vynasnažit vysvětlit v naší společnosti, že pomáháme lidem - lidským bytostem, kteří se ocitli v nesnázích, nikoli konkrétnímu politickému režimu. Základem humanitární akce by měla být neutralita, nestrannost a nezávislost, a to by měly být hodnoty, kterými bychom se měli ve své činnosti řídit.

 
  
MPphoto
 

  Elena Băsescu (PPE).(RO) Hodnocení záplav v Pákistánu představuje neslýchané neštěstí.

Zasaženo bylo dvacet milionů lidí. Dva tisíce lidí ztratilo život, domovy více než jednoho milionu lidí byly zničeny a části infrastruktury a velká část zemědělské půdy jsou nepoužitelné.

Evropská unie by neměla zůstávat k této tragédii lhostejná, zejména vzhledem k tomu, že některé její členské státy, včetně Rumunska, zažily prudké záplavy letos v létě.

Vítám pevné odhodlání Evropské komise a členských států, které uvolnily na pomoc finanční prostředky ve výši 230 milionů EUR. Tak se EU stala největším externím dárcem pro Pákistán.

Humanitární situace je však nadále mimořádně vážná a bude mít dlouhodobé dopady.

Myslím si, že udržitelné obnovy lze dosáhnout jen v případě, že dojde k růstu národního hospodářství. V tomto ohledu může EU přispět tak, že otevře Pákistánu své trhy.

 
  
MPphoto
 

  Corina Creţu (S&D).(RO) Evropská unie reagovala na tragédii v Pákistánu vskutku rychle, i když, jak jste uváděla, to nebylo vždycky jednoznačné. Vaše návštěva v oblastech postižených záplavami však podtrhla solidaritu vyjadřovanou Evropskou unií v odpověď na tuto humanitární katastrofu.

Oběti této katastrofy – hovoříme zhruba o 18 milionech lidí – jsou nyní vystaveny obrovskému riziku onemocnění. OSN bohužel dostalo jen třetinu požadovaných prostředků, a to i v důsledku výhrad členských států vůči velmi rozšířené korupci v Pákistánu.

Myslím si, že je potřeba mít mechanismus na kontrolu toho, jakým způsobem plyne humanitární pomoc přímo k obětem záplav a není zneužívána místními vlastníky půdy, a zároveň urychlit humanitární mise.

Myslím si také, že by se vzhledem k islamistickým hrozbám měla bezpečnostní opatření pro humanitární pracovníky stát jednou z našich priorit.

 
  
MPphoto
 

  Jürgen Creutzmann (ALDE).(DE) Paní předsedající, paní komisařko, v Pákistánu jsme byli svědky zničujících záplav a musíme pomoci trpícímu a strádajícímu lidu této země. V této souvislosti mě zejména rmoutí skutečnost, že v Pákistánu jsou oblasti, do nichž ústřední vláda nedovolí přísun potřebné pomoci.

Tak například také oblast Gilgit-Baltistan na severu Džammú a Kašmíru v pákistánském pohraničí byla těžce zasažena prudkými lijáky a jejich dopady. Podle mých informací zemřelo jen v oblasti Gilgit-Baltistan 500 lidí a 50 000 lidí zůstalo bez domova. Byly strženy čtyři mosty a mnohé oblasti byly naprosto odříznuty od světa. Do oblasti Gilgit-Baltistan se však doposud dostala jen pomoc ve výši přibližně 10 000 EUR.

Proto by Evropská unie neměla předávat pomoc jen pákistánské ústřední vládě, ale měla by poskytovat přímou podporu nevládním organizacím, které se také starají o zájmy nepřístupných pákistánských oblastí.

 
  
MPphoto
 

  Janusz Władysław Zemke (S&D).(PL) Paní předsedající, když byl Pákistán zasažen touto obrovskou humanitární katastrofou, byla reakce Evropské unie účelnější než při jiných příležitostech. Myslím si, že my všichni tady pociťujeme velké zadostiučinění, vidíme-li pokrok, kterého bylo dosaženo ve srovnání například s pomocí věnovanou Haiti. Chtěl bych upozornit na dvě velmi důležité věci. První se týká větších skutečných možností Unie při poskytování humanitární pomoci a zdůrazňuji především slova „skutečných možností Unie“. Musíme řešit například otázky týkající se letecké dopravy. Pokud by tato doprava nebyla k dispozici, bylo by účelné poskytování pomoci obtížné. Druhá věc se týká lepší koordinace činností na úrovni EU. Unie vynakládá velké úsilí, ale jde o to, aby úsilí vynakládané Unií samotnou a členskými státy bylo lépe koordinováno.

 
  
MPphoto
 

  Kristalina Georgieva, členka Komise. – Paní předsedající, chtěla bych poděkovat poslancům za velmi užitečné komentáře. Vynasnažím se utřídit svou odpověď do tří okruhů. Zaprvé, krátkodobé a dlouhodobé priority a jak můžeme začlenit rady, které jste nám zde poskytli. Zadruhé, politické prostředí a jak můžeme ochránit neutralitu a nezávislost humanitární činnosti a bezpečnost humanitárních pracovníků. Zatřetí, schopnost EU reagovat na katastrofy a co v současné době děláme pro to, aby byla v budoucnu lepší.

Pokud jde o první okruh problémů, souhlasím s komentáři, které v této sněmovně zazněly o tom, abychom se soustředili na ty, kteří by mohli být vyloučeni. To se týká zejména konzervativnějších oblastí Pákistánu, žen a pochopitelně dětí v domácnostech, kde je živitelem žena a které jsou velmi ohroženy, a menšin, včetně náboženských menšin, o nichž se zde hovořilo.

Ve všech zemích, včetně Pákistánu, jsou tyto komunity, jež jsou prostě špatně dosažitelné, vystaveny zvláště velkému riziku. Jsou odříznuty buď přirozeně, nebo v důsledku konfliktů. Mohu vás ujistit, že návrhy od svých partnerů prověřujeme velmi pečlivě, abychom se ujistili, že naše finanční prostředky se rozhodující měrou dostanou k těm, kdo jsou ohroženi vyloučením.

Společně se svými pracovníky se budu na základě vaší žádosti podrobněji věnovat otázce přístupu k náboženským menšinám. Vím, že menšiny zvažujeme velmi pečlivě, a jsem si jista, že o nich máme konkrétnější informace, stejně jako o situaci v Kašmíru. Mohu říci, že na tom, abychom se k těmto lidem dostali, spolupracujeme s partnerskými nevládními organizacemi.

Důrazně zde bylo řečeno, že zemědělství je základem velké části pákistánské společnosti a pákistánského hospodářství. Jak voda opadá, zanechává možná úrodnější půdu, ale to bude dobrá příležitost jen v případě, že tam budeme dostatečně rychle, abychom pomohli zemědělcům obnovit jejich schopnost osévat půdu. Jako vždycky při každé katastrofě, je-li reakce řádně připravena, zejména pokud jde o dlouhodobou obnovu, může přinést zlepšení i v oblasti bezpečnosti.

To mě přivádí k bodu, který byl zmíněn a který se týká potřeby získávání finančních prostředků od jiných subjektů. Jinými slovy, měli bychom použít svou morální autoritu a naléhat na okolní státy v Zálivu, aby Pákistánu přispěly. Ony to dělají a je pravda, že EU díky tomu, že jednala rychle a ve velkém měřítku, má nyní oprávnění vyzývat ostatní. Budeme v tom pokračovat i při přípravě zasedání přátel demokratického Pákistánu, které se bude konat zde ve dnech 14. a 15. října. Vysoká představitelka, místopředsedkyně Catherine Ashtonová společně s ministrem zahraničních věcí Pákistánu Qureshi budou spolupředsedat tomuto zasedání a dohodli jsme se již na uspořádání mimořádného rozšířeného zasedání, kde se pokusíme upoutat větší pozornost, podpořit úsilí ostatních a naléhavě vyzvat ostatní, aby přispěli.

Pokud jde o naše členské státy a naše vlastní zdroje, mohu říci toto. Co se týče zdrojů Komise, bylo již předáno 70 milionů EUR a velká část z nich již byla rozdělena. Tento týden jsem byla v Pákistánu, vyčerpali jsme peníze na projekty okamžité pomoci, které podporujeme společně s velmi důvěryhodnými organizacemi a velmi kompetentními lidmi, kteří pracují na místě. Naši pracovníci již vysvětlili, že budeme potřebovat další prostředky.

Co se týče členských států, chtěla bych vzdát hold Spojenému království, Německu a Švédsku. To jsou největší dárci. V mnoha případech již poskytli svou pomoc. Komise a členské státy mají v této oblasti sdílenou pravomoc. Pochopitelně spolupracujeme a chtěli bychom, aby všechny naše závazky byly plně uskutečněny.

Pokud jde o priority naší dlouhodobější reakce, je naprosto zřejmé, že hospodářské předpovědi pro Pákistán bude nutno revidovat směrem dolů. Jinými slovy, růst předpovídaný na příští rok se sníží ze 4,5 % před záplavami na možné 1 % nebo dokonce klesne ještě pod nulu. Došlo k obrovské destrukci, kterou je ještě třeba zhodnotit, ale půjde řádově o miliardy. Bude proto zapotřebí mobilizovat podporu pro Pákistán v celém rozsahu. To znamená, že budeme prověřovat veškeré možnosti, jak poskytovat pomoc.

Komise samozřejmě nemůže poskytovat půjčky, takže z hlediska možností Komise nemohu zaujmout žádné stanovisko k prominutí dluhů, ale jedna z možností by byla prověřit schopnost Pákistánu splácet. Zajistíme, aby při projednávání těchto možností byl váš hlas slyšet.

Podobně se vynoří otázky týkající se obchodu a toho, co se dá dělat. Mohu vám říci, že komisař De Gucht již velmi vážně zkoumá, co můžeme poskytnout v rámci celkové reakce na problém země.

Ráda bych přidala ještě jeden postřeh. Musíme spolupracovat s Pákistánem také na podpoře vlády, pokud jde o reformy, které uskutečňuje s cílem postavit hospodářství na solidnější základy, včetně reformy organizace veřejných financí a rozpočtů, aby záplavy nakonec neodvedly vládu od provádění správné věci pro vlastní lid v dlouhodobém horizontu. I o tom jednáme.

Pomoc Pákistánu je také věcí politické stability v zemi, která je pro svůj vlastní region i pro zbytek světa tak velmi důležitá. V tomto smyslu doufáme, že naše kolektivní akce nebude znamenat jen záchranu životů, ale zabrání i vypuknutí chaosu na tomto citlivém území. Přitom je pro ty z nás, kterým záleží na humanitární stránce věci, rovněž velmi důležité neustále, aby zdůrazňovali orgánům – stejně jako jsem to dělala já, když jsem byla na místě–, že bezpečnost humanitárních pracovníků je zásadní.

Druhou stránkou této věci, je, abychom zajistili neutralitu. To, komu pomůžeme, nemůže záviset na takových faktorech, jako je náboženství, pohlaví a venkovské nebo městské prostředí. Tato otázka neutrality a bezpečnosti humanitárních pracovníků je mimořádně důležitá. Devatenáctý srpen byl dnem humanitárních pracovníků. Ten den jsme se smutkem zaznamenali, že jsme v loňském roce ztratili více humanitárních pracovníků než mírové jednotky. Zemřelo 102 humanitárních pracovníků. Pokud jde o Pákistán, každý den se budím s velkými obavami, zda nebude v reakci na tuto katastrofu ztracen nějaký život. Chci jen potvrdit, že to bereme velmi vážně.

Nakonec uvedu něco o posilování reakce EU na katastrofy. Jsem velmi vděčná těm z vás, kdo hovořili pozitivně o tom, co děláme, s ohledem na lepší organizaci a lepší koordinaci. Jsem vděčná i těm, kdo říkají, že musíme dělat více, a souhlasím s tím.

Uvedu jen jeden příklad toho, co v případě Pákistánu znamená koordinace. Jak jsem řekla, v Pákistánu jsme rozmístili svůj tým pro koordinaci civilní ochrany. Dvanáct členských států poskytlo věcnou pomoc. Zorganizovali jsme deset letů jako letecký most EU do Pákistánu – dva za pomoci České republiky, jeden financovaný Finskem a sedm spolufinancovaných Komisí. Poskytli jsme tedy koordinovaně pomoc jménem mnoha zemí a poté jsme ji na místě koordinovaně distribuovali.

Děláme tedy pokroky, ale moje odpověď těm, kteří říkají, že je třeba udělat více, zní, že vašemu hlasu je třeba naslouchat. Naštěstí uvidíte, že Komise přistupuje velmi rozhodně a ambiciózně k tomu, co je obsahem pojmu přesvědčivá schopnost Evropské unie reagovat na katastrofy.

Vzhledem k tomu, že o tomto budeme v budoucnu jednat, shrnu to velmi stručně do čtyř bodů.

Pokud jde o plánování scénáře, musíme být mnohem lépe připraveni na předvídání různých typů katastrof, které by se mohly přihodit.

Zadruhé, od členských států potřebujeme předem stanovené a závazně poskytované prostředky, na něž se budeme moci spolehnout, když katastrofa udeří. Kdykoli dojde ke katastrofě a já vyzývám k pomoci, v tu chvíli netuším, zda dostanu to, co je potřeba. Naštěstí pro mě doposud vždy, když jsme vyzvali členské státy, přišly nám na pomoc, ale bylo by mnohem rozumnější, kdybychom mohli předem stanovit, jaké jsou závazky členských států a jakými prostředky můžeme disponovat.

Třetí bod se týká posílení koordinace. K tomu již nebudu nic dodávat. Samozřejmě je třeba, aby našich 27 členů plus jeden jednalo jako jeden jediný.

Začtvrté, k reakci na krizi potřebujeme přistupovat v celé šíři, jež zahrnuje prevenci, připravenost, reakci a zpětnou vazbu týkající se obnovy.

Tyto čtyři body jsou základem návrhu, který vám předložím.

Paní předsedající a vážení poslanci, ještě jednou vám děkuji za rady, které jste poskytli mně a mému týmu.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

 
Právní upozornění - Ochrana soukromí