Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 8. září 2010 - Štrasburk

13. Stav řeky Jordánu a zejména oblasti dolního toku Jordánu (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je rozprava o otázce k ústnímu zodpovězení pro Komisi, kterou pokládá Paolo De Castro, Véronique De Keyserová, Jo Leinen a Adrian Severin, jménem skupiny S&D, o stavu řeky Jordánu a zejména oblasti dolního toku Jordánu (O-0092/2010 - B7-0452/2010).

  Paolo De Castro, autor. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, řeka Jordán představuje velké bohatství, které má nejen environmentální, ale také zemědělský a hospodářský význam pro Jordánsko, Izrael a palestinská území, a zhoršení jejího stavu nás musí znepokojovat.

Je důležité zdůraznit, že zhruba 98 % z 1,3 miliardy metrů krychlových přírodní sladké vody na dolním toku řeky je každoročně odčerpáno a dlouhým úsekům řeky hrozí vyschnutí. To je zničující nejen z hlediska biologické rozmanitosti, ale především z hlediska přístupu místních komunit ke zdrojům vody. Vážným zhoršením stavu řeky Jordán se zabývá několik mezinárodních subjektů včetně Evropsko-středomořského parlamentního shromáždění a Senátu Spojených států.

Také my musíme požadovat zásah nejen ze strany místních samospráv a orgánů, ale také Rady, Komise a členských států, aby poskytly technickou a finanční pomoc pro obnovení stavu řeky. Především – jak uvádí společné usnesení podepsané všemi politickými skupinami, kterým děkuji za jejich upřímnou podporu – musíme požádat Komisi, aby do akčních plánů politiky sousedství s Izraelem, Jordánskem a palestinskou samosprávou vložila jasný, konkrétní odkaz na tento projekt.

Počátečním krokem by mohlo být vypracování společné studie o stavu řeky Jordánu. Jsme si dobře vědomi toho, že voda je cenným, nezcizitelným bohatstvím, a chtěl bych proto zdůraznit, že spravedlivé rozdělování vody znamená věnovat stejnou pozornost požadavkům všech společenství v daném regionu. Jedná se o věc nejvyšší důležitosti, pokud chceme dosáhnout míru a stability na Blízkém východě.

V posledních dnech s určitou nadějí sledujeme obnovení mírových jednání mezi Izraelem a Palestinci, neboť nakládání s vodními zdroji bylo označeno jako jeden z hlavních bodů těchto jednání. Doufáme, že samosprávy, místní komunity a organizace občanské společnosti v zainteresovaných zemích a územích začnou co nejdříve účinně spolupracovat na záchraně dolního toku Jordánu. Je to povinností nejen proto, že tato řeka má velký symbolický význam, ale především proto, aby se zlepšily životní podmínky místních komunit.

  Štefan Füle, člen Komise. – Pane předsedající, vážení poslanci, vážené poslankyně, chtěl bych vám poděkovat za tuto příležitost diskutovat o kritické situaci ohledně vody na Blízkém východě.

Evropská unie považuje v daném regionu vodu za vážný problém a plně sdílím obavy poslanců této sněmovny, neboť pro tuto oblast je charakteristický nedostatek vody, vodní stres a zhoršená kvalita vody, a tato situace se vlivem změny klimatu bude pravděpodobné dále zhoršovat.

Jsme si vědomi dopadů, které to může mít na obyvatele v dané oblasti, na životní prostředí a regionální bezpečnost. Evropská unie považuje vodu za prioritu pro zachování míru v daném regionu a tento regionální problém je nutno řešit na úrovni regionu.

Jak jste si plně vědomi, Evropská unie podporuje naléhavé kroky směřující ke komplexní mírové dohodě mezi Izraelem a Palestinci, kde voda je jednou z „otázek konečného statutu“, které mají být řešeny, spolu s hranicemi, uprchlíky, Jeruzalémem a bezpečností.

Evropská unie uznává specifickou situaci dolního povodí řeky Jordánu a nutnost účinnějšího hospodaření s vodou řeky i jejích přítoků. Jsme proto zapojeni do řady aktivit na národní, regionální a podregionální úrovni se všemi sousedními stranami. Podporujeme reformy a politiky v oblasti vodního hospodářství, které podporují uplatnění udržitelného hospodaření s vodou.

Prostřednictvím evropské politiky sousedství a dalších opatření Evropská unie podporuje opatření na budování důvěry, propaguje přeshraniční spolupráci a snaží se o navázání vztahu mezi komunitami při vodním zdroji, které mají společné problémy s vodou.

Činnost Evropské unie je zaměřena na budování kapacit různých vodohospodářských orgánů a uživatelů, shromažďování a sdílení dat, dostupnost čištěných odpadních vod, opatření na ochranu vod včetně vodovodních sítí a účinné zavlažovací systémy.

Evropská unie zaměřuje své úsilí na stranu poptávky i nabídky v rámci odvětví vodního hospodářství a stanoví podmínky, které v budoucnu umožní integrované hospodaření s vodními zdroji.

Evropská unie není ve svém úsilí osamocena. Členské státy a další dárci jsou též aktivní a my s nimi své aktivity úzce koordinujeme tak, aby se vzájemně doplňovaly.

  Rodi Kratsa-Tsagaropoulou, jménem skupiny PPE. – (EL) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, Evropský parlament činí velmi pozitivní krok, když upozorňuje na problém, který dnes řeka Jordán představuje. Evropsko-středomořské parlamentní shromáždění vypracovalo zvláštní studii o řece Jordánu a údolí Jordánu a ve svých usneseních vyzvalo k jejich ochraně, protože řeka Jordán je památkou našeho světového dědictví, náboženským a kulturním symbolem pro miliony lidí po celém světě a ekologickým, turistickým a hospodářským kapitálem oblasti.

Cílem proto je upozornit na její problémy a nutnost přijmout opatření na její ochranu, zvýšit úsilí ze strany Evropské unie – na toto úsilí poukázala Komise a my jsme se ho dotkli při jiných příležitostech během práce na společném postoji – a vyzvat k regionální spolupráci na zajištění spravedlivého přístupu obyvatel zemí podél řeky Jordán a ke společné odpovědnosti za její ochranu.

Návrh usnesení také zdůrazňuje osvědčené postupy, jako je zvláštní strategický plán vypracovaný Izraelem, který vyzývá k výměně osvědčených postupů a výměně odborných znalostí, protože řeka Jordán je v dané oblasti kolektivní záležitostí. Je důležité, že jsou zdůrazněna rovněž reálná rizika, a to nejen nedostatek vody, nejen znečištění, ale také ztráta biologické rozmanitosti a riziko vyschnutí, pokud se něco nepodnikne.

V zájmu zdůraznění této mezinárodní a regionální spolupráce se v návrhu usnesení navrhuje zřídit zvláštní výbor pro údolí Jordánu, do něhož se mohou zapojit země, které řeka Jordán přímo ovlivňuje (Izrael, palestinská území, Jordánsko), společně s dalšími zeměmi v oblasti, kde Jordán pramení, které také mají svůj díl odpovědnosti, jako je Libanon a Sýrie. Věřím, že toto usnesení získá podporu pléna a že poselstvím, které Evropský parlament vysílá, bude dobře formulované, cílené a důrazné sdělení.

  Véronique De Keyser, jménem skupiny S&D. – (FR) Pane předsedající, jak bylo řečeno, situace v souvislosti s Mrtvým mořem a řekou Jordán je mimořádně znepokojivá, neboť pokud se v roce 2011 nic nezmění, očekává se, že řeka jednoduše vyschne.

Jestliže nebudou přijata žádná opatření na mezinárodní a regionální úrovni, která by tento vývoj zastavila, situace vyústí v mimořádně významnou ztrátu pro kulturní dědictví, pro biologickou rozmanitost – paní Kratsa-Tsagaropoulouová se o tom zmínila – a také pro bezpečnost a hospodářství oblasti.

Chtěla bych vás upozornit na jednu nevládní organizaci, která začala s něčím, co považuji za zcela pozoruhodnou iniciativu. Tato nevládní organizace, Přátelé Země na Blízkém východě, se rozhodla dát dohromady palestinské, jordánské a izraelské starosty, kteří žijí podél toku řeky, shromáždit je a vyzvat, aby přemýšleli, co by mohli udělat pro zlepšení situace.

Toto sdružení a starostové provedli některé zajímavé studie týkající se opatření, která by mohla přijmout každá země, a dopadu, který by tato opatření měla. Opatření sahají od suchých toalet až po změny zemědělských metod, změny v druhů pěstovaného obilí, které vstřebávají příliš mnoho vody atd. Škála možných opatření je široká. Takže toto není politická rozprava, i když si dobře uvědomujeme, že jakmile hovoříme o vodě v tomto regionu, věci se politizují.

Domnívám se, že by to mohl podpořit každý, a byla bych ráda, kdyby se Evropa a Komise inspirovaly velmi jasnými závěry zprávy ohledně vztahů, které s těmito zeměmi mají, zejména prostřednictvím akčních plánů.

Nicméně jeden odstavec bych zvlášť zdůraznila – a to odstavec E – v němž je uvedeno, že ze strany izraelských osadníků dochází k nadměrné spotřebě vody. To je pravda, potvrdily to zprávy Světové banky a organizace Amnesty International. To nás vrací zpátky do ohniska politiky, ale je to pravda, která musí být někdy řečena. Neudělali jsme z ní ústřední myšlenku usnesení, ale klademe na ni zvláštní důraz.

  Antonyia Parvanova, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, jako místopředsedkyně výboru pro energii, životní prostředí a vodu v rámci shromáždění Euromed jsem měla vloni v únoru během návštěvy v terénu příležitost sledovat konkrétní a dramatickou ekologickou situaci panující v oblasti řeky Jordánu.

Zvláštní zpráva o situaci v údolí Jordánu, pro niž jsem byla zpravodajkou, zdůraznila skutečnost, že všechny příslušné strany – zejména Izrael, palestinská samospráva a Jordánsko, ale také Libanon a Sýrie – musí najít společné řešení dvou nejtíživějších problémů, a sice spravedlivého rozdělení vody respektujícího potřebu všech obyvatel v regionu, a zachování zdravého a chráněného životního prostředí pro budoucí generace.

Prvním krokem uvedeným v naší zprávě a východiskem pro další jednání je, že Izrael a palestinská samospráva se musí dohodnout na společných údajích týkajících se rozdělování vody, která je k dispozici, a demografie, neboť obě strany a rovněž nezávislé zprávy dosud uváděly rozdílné údaje.

Aby se problém s vodou řešil na základě spolupráce, byla jedním z našich hlavních závěrů nutnost uskutečnit plány na společnou správu, rozhodování na základě rovnosti a společné hospodaření s vodními zdroji v regionu. Domnívám se, že doporučení v naší zprávě odpovídají oblastem, kde je Evropská unie skutečným odborníkem, a mohla by se aktivně zapojit a připravit cestu pro budoucí partnerství mezi zúčastněnými stranami.

Na závěr bych vám chtěla připomenout, že zatímco je vyvíjeno úsilí o znovuzahájení jednání směřujících k dosažení všeobecné mírové dohody, jsme odpovědni za to, aby situace v údolí řeky Jordánu nebyla zneužívána pro politické a ideologické účely.

Doufám, že naše dnešní rozprava bude sloužit zájmům všech stran v daném regionu a povede ke konkrétním a nezkresleným závěrům a k aktivnímu zapojení Evropské unie při hledání udržitelných řešeních v budoucnu.

  Margrete Auken, jménem skupiny Verts/ALE. – (DA) Pane předsedající, plně souhlasím s dvěma předchozími řečníky, ale chtěla bych využít příležitosti a vyjádřit pevné přesvědčení, že velmi mnoho lidí zde si neuvědomuje, že je vyloučeno požadovat na Palestincích, aby nesli svůj díl odpovědnosti. Nemají k tomu příležitost. Kolik ze zde přítomných si je vědomo toho, že od roku 1967 50 % území Západního břehu Jordánu zabírají izraelské osady? 50 %! Navíc 45 % území bylo zabráno jako vojenské oblasti a přírodní rezervace. Toto území bylo jednoduše uzavřeno. Strašné pro Palestince – zejména v údolí řeky Jordánu – je skutečnost, že vzhledem k tomu, že z jejich strany nebyl patrný násilný odpor, jednoduše se na ně zapomnělo. Pokud nedojde k žádné vojenské akci, pokud se nestane nic dramatického, prostě upadnou v zapomenutí.

Je samozřejmě hrozné, co učíme zejména chudé Palestince – že na sebe musí upozornit – a to dokonce hlasitě. Tento problém je nutno řešit. Nesmíme však zapomínat, že pokud je to možné – pokud je to vůbec možné – utrpení Palestinců je v této oblasti ještě větší než na ostatním území Západního břehu a že za současné situace nemají možnost přijmout takovou zodpovědnost, jakou by měli. Je tedy nutno přijmout integrované řešení, a proto také musíme vzít v úvahu politickou situaci. Nejde jen o Izrael, nejde jen o Sýrii a nejde jen o Jordánsko – ne! Palestinci však nemohou být zapojeni, dokud nebudou mít možnost se zapojit.

  Charles Tannock, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, voda je na Blízkém východě skutečně citlivou a potenciálně výbušnou otázkou. Delegace na vysoké úrovni z Izraele a palestinské samosprávy v současné době jednají o právech na vodu jako součásti komplexního mírového rámce.

Evropská unie jako člen Kvartetu podporuje řešení v podobě dvou států, jako konečnou záruku míru a stability v regionu. Proto musíme být velmi opatrní, abychom nenarušili choulostivá jednání, která v současnosti probíhají ve Washingtonu. Obviňování izraelských osadníků především kvůli nadměrnému využívání vod řeky Jordánu, což jak se zdá, paní De Keyserová dělá, vysílá lidem Izraele – našemu demokratickému spojenci – špatný signál o proklamovaném postoji EU jako oboustranného prostředníka.

Ochrana povodí řeky Jordánu je důležitou regionální otázkou, která se samozřejmě neomezuje pouze na Izrael a Palestince, nicméně odpůrci Izraele v této sněmovně a jinde se nestydatě snaží využít tohoto tématu jako součásti své kampaně, která má za cíl poškodit židovský stát.

Podlehneme-li opět této protiizraelské agendě, hrozí nám, že Izraelci se budou domnívat, že EU není hodna své výsadní úlohy mírového partnera.

  Willy Meyer, jménem skupiny GUE/NGL. – (ES) Pane předsedající, konkrétní hodnocení paní De Keyserové nepředstavuje žádný problém, to vůbec ne. Skutečností však je, že podle mírové smlouvy podepsané mezi Izraelem a Jordánským královstvím v roce 1994 bylo dosaženo dohody o spolupráci při ekologické revitalizaci řeky Jordánu podél společné hranice a o ochraně jejích vodních zdrojů.

Jedná se o dohodu, kterou, vedle jiných dohod, uzavřel Izrael v roce 1994 a neplní ji. To je problém, který máme s Izraelem, že totiž nedodržuje dohody, které podepisuje.

Proto je velmi důležité, aby iniciativa prezidenta Chiraca přijatá v roce 2008 a vyzývající k akci v povodí řeky Jordánu byla naplněna obsahem a aby ji Evropská unie podporovala.

Máme za to, že je velmi důležité, aby byla zřízena komise pro povodí řeky Jordánu jako třístranné fórum pro spolupráci při revitalizaci řeky, které vypracuje a bude uplatňovat politiku ochrany a obnovy vodního zdroje. Je pravda, že v důsledku nedodržování mírové smlouvy z roku 1994 byli Palestinci vyloučeni z izraelské bezpečnostní zóny zřízené na Západním břehu podél dolního toku řeky Jordánu a že osadníci nezákonně zabírají půdu, která jim nepatří. Vzhledem k tomu, že zabírání půdy je provázeno nelegálním využíváním tohoto vodního zdroje bez jakýchkoli pravidel, přistupuje k politickému problému další problém, tedy problém udržitelnosti životního prostředí.

Vzhledem k tomu, že pro uvedení do provozu nové čistírny odpadních vod byl stanoven rok 2011, doufám, že Evropská unie bude podporovat a prosazovat nezbytné zřízení této komise pro povodí řeky Jordánu.

  Cristian Dan Preda (PPE). – (RO) Dnešní rozprava o situaci, ve které se nachází řeka Jordán, je pro skupinu, k níž patřím, nesmírně důležitá, a dovolil bych si v této sněmovně přivítat skutečnost, že naše kolegyně Rodi Kratsová, místopředsedkyně Evropského parlamentu, se do této věci zapojila.

Chtěl bych také zdůraznit, jak dobře víte, že organizace na ochranu životního prostředí již dlouhou dobu varují před kritickým ekologickým stavem řeky Jordán. Vypadá to, že řeka umírá vlastně na všeobecnou lhostejnost.

Na druhou stranu jsem četl v tisku, že přes mimořádně kritické podmínky jsou křesťané, zejména ti ortodoxní, i nadále křtěni v řece Jordán.

Nicméně existuje nebezpečí, že v roce 2011 řeka vyschne, což by mělo drastický dopad na beztak již křehký ekosystém tohoto regionu, zejména na Mrtvé moře. To znamená, že stovky tisíc Palestinců, Jordánců a Izraelců budou postiženy ekologickou katastrofou.

Avšak kromě ekologického aspektu – jak zde ve sněmovně zdůraznili i jiní kolegové – což je aspekt, který je nepochybně nutno s pomocí EU urychleně řešit, je stav řeky Jordánu důležitý rovněž jako činitel podporující regionální spolupráci.

Jsem přesvědčen, že nesmíme dopustit, aby došlo k jednostrannému využívání vod Jordánu, zcela bez ohledu na zajištění dodávek vody v regionu.

Spolupráce mezi státy, na jejichž území řeka protéká, a místními komunitami má proto prvořadý význam pro revitalizaci tohoto zdroje, který je životně důležitý pro hospodářský rozvoj. To může zajistit, aby se Jordán opět stal symbolem spolupráce a soužití, i z hlediska kulturního, pokud k tomu bude silná politická vůle.

A konečně, stav Jordánu je důležitý také z hlediska obnovení přímých palestinsko-arabských jednání, neboť řízení vodních zdrojů figuruje mezi nevyřešenými problémy.

  Proinsias De Rossa (S&D). – Pane předsedající, mohl bych panu Tannockovi připomenout, že vůbec ničemu neprospívá pomíjet skutečnost, že osadníci si záměrně vybírají pozemky, kde mají dobré zásobování vodou, a Palestinci tak naopak o vodu přicházejí? Nejsou jediným problémem, pokud jde o vodu v této oblasti, ale určitě v tom hrají roli.

Jordán bohužel přichází zhruba o 98 % svého toku, protože ho jiné státy včetně Izraele odčerpávají. Jedná se o řeku protékající více státy, která tvoří hranice mezi čtyřmi státy včetně palestinského Západního břehu. Pokud s ní bude správně zacházeno a pokud bude Evropa řádně plnit svou úlohu v dané oblasti, může se potenciálně stát zdrojem usmíření na základě podpory společného hospodaření s tímto důležitým kulturním, náboženským a pochopitelně hospodářským zdrojem regionu.

Zastávání stejného názoru jako vy, pane Tannocku, tedy že všechno, co obsahuje sebemenší kritiku Izraele, je nějakým způsobem útokem na Izrael, je jednoduše přehlížení skutečného stavu. Jsou tam i další, kteří vodu odčerpávají. Organizace Přátelé Země na nedávném semináři, který uspořádala moje skupina, socialisté a demokraté, například poukázala na to, že z řeky Jordánu kdysi přitékalo do Mrtvého moře v průměru 1,3 miliardy metrů krychlových sladké vody. To se nyní snížilo na 20–30 milionů ročně. Do konce příštího roku by se Jordán mohl stát mrtvou řekou, pokud nezačneme jednat.

  Alexandra Thein (ALDE). – (DE) Pane předsedající, za prvé bych chtěla odmítnout četná obvinění zaznívající zvenčí a v některých případech z Parlamentu, podle nichž diskutujeme o tomto tématu v nesprávnou dobu, po zahájení mírových rozhovorů. Parlamentní otázka, na jejímž vypracování jsem se podílela, byla předložena v době, kdy nikdo z nás netušil, že přímé mírové rozhovory budou znovu zahájeny. Angažuji se v této oblasti již od začátku 90. let a o tomto tématu jedná Parlament již dlouho.

V zásadě jde o to, aby se zabránilo úplnému vyschnutí dolního toku řeky Jordán. Z dolní části řeky se stal již jen pouhý pramínek. Tvoří jej pouze odpadní vody a žádná sladká voda v něm již není. Všichni vědci se shodují, že dolní tok řeky během jednoho roku či dvou let prakticky zmizí.

Považuji za znepokojující, že se usnesení obrací stejnou měrou k Izraeli, Jordánsku, Sýrii a palestinské samosprávě. Dolní tok řeky Jordánu se nachází zcela v zóně C, což znamená, že palestinská samospráva nemá dokonce ani právo na přístup do tohoto prostoru, natož jakákoli správní práva či vůbec jakýkoli vliv na něj. Již bylo řečeno, že palestinská samospráva nemůže v této oblasti nic dělat. Proto by toto usnesení mělo být zaměřeno na jiné země.

Když nějaká země, v tomto případě Izrael, využívá z dolního toku řeky Jordánu 75 % veškeré dostupné vody, i když část vody již odebraly jiné země, a Palestincům nenechává téměř žádnou vodu, jedná se o politickou otázku. Tento problém byl údajně vyřešen v dohodě Oslo II a od té doby jsme nijak nepokročili.

Konkrétním problémem v dané chvíli je to, že Palestinci se neustále pokoušejí vrtat studny, které jsou okamžitě ničeny, a také to, že izraelský monopolní vodohospodářský orgán nevrtá studny pro Palestince, ale pouze pro nelegální osady.

  Nicole Kiil-Nielsen (Verts/ALE). – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, na začátku bych chtěla vzdát hold koalici ekologů, které jsme před několika měsíci přivítali v Bruselu. Jedná se o sdružení Izraelců, Jordánců a Palestinců. To vypracovalo několik vynikajících zpráv o situaci v regionu, o stavu řeky Jordánu a hrozbě jejího zániku.

Evropská unie, která přiděluje značné finanční prostředky na rozvojové projekty na Blízkém východě, musí lépe plnit svou úlohu při přípravě a provádění plánu na záchranu řeky zahrnujícího všechny strany v regionu. Země, jimiž řeka protéká, jako je Sýrie, Jordánsko a Izrael, odčerpávají její největší část, zatímco Palestinci – jak někdo právě konstatoval – dostávají z tohoto zdroje pouze asi 5 %.

V údolí Jordánu spotřebovávají izraelští osadníci šestkrát více vody než Palestinci, a to zejména pro potřeby znečišťujícího intenzivního zemědělství, jehož produkty jsou určeny na vývoz do Evropy. Rozšiřování těchto osad s jejich bujnou vegetací je nutno zastavit, stejně jako je nutno zastavit ničení beduínských táborů a jejich vodních nádrží, k němuž opět došlo letos v létě před několika týdny. To je šílenství!

Udržení a spravedlivé rozdělení vody v regionu musí být naší prioritou.

  Mário David (PPE). – (PT) Ekologická katastrofa, o níž se dnes vede diskuse, nás všechny jako Evropany znepokojuje, třebaže k ní dochází mimo území Evropské unie.

Koncept udržitelného rozvoje, ve který věříme, nezná správní hranice ani náboženská vyznání. Pojímá planetu jako jeden celek, nikoli jako souhrn jejích částí. Proto je řeka Jordán problémem celého lidstva, nejen lidí a společenství, na které nedostatek vody nebo její špatná kvalita přímo dopadá. Zdravý rozum nám říká, abychom „mysleli globálně, jednali lokálně“. Právě to zde dnes máme dělat, tedy myslet globálně.

Jako Evropská unie musíme pomáhat zasahovat lokálně, což je způsob jak minimalizovat a zvrátit pokračující snižování průtoku řeky Jordánu a zhoršování kvality její vody. EU již má k dispozici legislativní a institucionální rámec a nástroje, aby mohla jednat či pomohla jednat. Mluvím o Unii pro Středomoří, jejím sekretariátu a o nástroji pro evropsko-středomořské investice a partnerství (FEMIP) řízeném Evropskou investiční bankou. Parlamentní delegace, v jejímž čele stojím, bude samozřejmě tuto věc v našich vztazích se zeměmi Blízkého východu pozorně sledovat.

Je jasné, že nějaké kroky vedoucí k řešení této ekologické tragédie by měly v první řadě podniknout ty státy a místní orgány, jejichž obyvatelé z toho budou mít přímý užitek. S ohledem na to bych rád zdůraznil dvě myšlenky, které se v usnesení objevují. První z nich je vytvoření komise pro správu povodí celého Jordánu, složené ze zástupců států či orgánů, které jeho vody využívají. Evropa zde může pomoci například sdílením zkušeností Mezinárodní komise pro ochranu Rýna. Za druhé je možno podpořit osvědčené postupy a rozšířit je na společné projekty Unie a zapojit obyvatele Jordánska, Izraele a Palestiny, zejména ty podporované Přáteli Země na Blízkém východě, které pan De Rossa již vyzval, aby pomohli s účinným a řádným hospodařením s vodními zdroji v povodí údolí Jordánu.

Na závěr bych, pane předsedající, rád vyzdvihl, ještě v širších souvislostech, příklad spolupráce a mírového soužití, které tento plán představuje. V době, kdy vítáme a podporujeme návrat nového procesu přímého dialogu mezi Izraelem a Palestinskou samosprávou, i když zároveň naříkáme nad nepřítomností EU v tomto procesu, vítáme přímou účast obou stran.

  Olga Sehnalová (S&D). – (CS). Problematika vysychání řeky Jordánu je nepochybně závažný regionální ekologický problém, který ovlivňuje ekosystém celé oblasti i život a zdraví jejich obyvatel. Dlouhodobé nadměrné čerpání vody a znečištění, ale také sucho jsou hlavními důvody vzniklé situace stejně jako slabá schopnost zajistit efektivní vodohospodářský management.

Jak již bylo řečeno některými kolegy, pro zásobování pitnou vodou, ale zejména extenzivní zemědělské závlahy či průmysl je odčerpáváno přes 90 % průtoku řeky. Roční průtok se zmenšil z historicky přibližně 1,3 miliardy na zhruba 100 milionů kubických metrů. Řešení tohoto ekologického problému samozřejmě zhoršuje i konfliktní politická situace.

Voda však nemusí znamenat pouze zdroj konfliktů. Může být i příkladem pro pozitivní, praktickou spolupráci v regionu a může hrát klíčovou roli pro budování vzájemné důvěry. Mír založený na každodenní spolupráci a společných hodnotách má větší šanci než všechna řešení od kulatého stolu.

  Malika Benarab-Attou (Verts/ALE). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, pokračující vysychání řeky Jordánu je přímým důsledkem tragédie, kterou zažívá Palestina. Voda je vysoce politickou otázkou. Nezapomínejme na to.

Připomeňme si některé skutečnosti. Podle údajů Světové banky je dva roky jeden a půl milionu obyvatel Pásma Gazy bez chlóru, který je nezbytný k dezinfekci vody, před bombovými útoky z ledna roku 2009 nemělo 50 % domácností přístup k vodě, takže si představte, jak to vypadá nyní. Organizace Lékaři bez hranic uvádí, že nyní po útocích izraelské armády na infrastrukturu je 90 % vody dodávané obyvatelům nevhodné pro lidskou spotřebu. Každý den je do našeho Středozemního moře vypuštěno 80 milionů litrů nezpracovatelného odpadu v důsledku zničené infrastruktury v Gaze.

Pravda je, že baronka Ashtonová při několika příležitostech Gazu navštívila, ale kde je politická odvaha uplatňovat na Izrael stejné normy, jako máme v Evropě? Musí mít izraelští osadníci monopol na čistou vodu, stejně jako na půdu? Evropská unie musí proto pozastavit dohodu o přidružení se současnou izraelskou vládou, která je ke všem našim požadavkům hluchá, zatímco nelegální okupace a osady zůstávají. Bez spravedlnosti nebude mír.

  Monika Flašíková Beňová (S&D). – (SK) Jak v dnešní rozpravě několikrát zaznělo a určitě ještě zazní, řeka Jordán má nedozírný kulturní, ekologický a hospodářský význam a samozřejmě i politický, a tedy strategický. Proto je její využívání a zneužívání dále nepřijatelné. Od roku 1964 byl její tok odkloněn do Izraele a i do jiných zemí – do Jordánska, Libanonu, Sýrie a do dalších zemí, které tu již zazněly. Mnohé z těchto zemí řeku ničí a znečišťují. Podle ochranářů využívání Jordánu už téměř úplně zničilo celý její ekosystém. Její obnova by za současného stavu trvala desítky let.

Podle odhadů je řeka Jordán z ekologického hlediska jedním ze sta nejohroženějších míst na světě. Samozřejmě, že se na této skutečnosti podepisuje i to, že Izrael a okolní arabské státy nejsou schopné se dohodnout na jejím zachování a ochraně, a proto jsem přesvědčená, že Evropská unie by měla a musí do tohoto procesu velmi aktivně vstoupit, například tak, že podmíní finanční pomoc určenou pro rozvojové projekty v blízkovýchodních oblastech obnovou dolního toku řeky.

  Richard Howitt (S&D). – Pane předsedající, soupeření o vodu může zhoršit – nebo dokonce roznítit – konflikt, ať se jedná o ustupující ledovce Džammú a Kašmír, napětí mezi zeměmi Střední Asie kvůli vyčerpanému Aralskému moři, domorodé kmeny soupeřící o stejné vody mezi Súdánem a Somálskem či o údolí dolního toku řeky Jordánu, o které se jedná zde v této rozpravě.

Obnovení řeky Jordánu a spolupráce potřebná k jeho dosažení by mohly rovněž zlepšit vyhlídky na mír. Řeka je zvěčněna v posvátných knihách judaismu, křesťanství a islámu, odkazy, které ji spojují s proroky Mojžíšem a Eliášem, a jako pohřební místo čtyř druhů proroka Mohameda. Řeku Jordán překročili Izraelité pod vedením Jošuy a právě zde došlo k zázraku, kdy Ježíš kráčel po vodě.

Nemělo by být potřeba dalšího zázraku k tomu, aby její vody byly chráněny ku prospěchu národů obývajících tento prostor dnes, a k tomu, aby tam budoucí generace žily v míru a blahobytu.

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Domnívám se, že zaujaté řešení či přístup k situaci řeky Jordánu nejsou vzhledem k obnovení mírových jednání mezi Izraelem a palestinskou samosprávou vhodné.

Vodní zdroje jsou na Blízkém východě citlivé téma a mělo by se o nich diskutovat v závěru těchto jednání, aby nedošlo k narušení mírového procesu. Evropská unie musí zabránit zbytečnému zpolitizování této otázky a podpořit podpis regionální dohody o obnovení řeky Jordánu.

Vzhledem k tomu, že považuji řeku Jordán za regionální otázku, vítám pokračující spolupráci mezi izraelskými a palestinskými orgány v oblasti hospodaření s vodou. S ohledem na tuto skutečnost vyústila společná účast obou států v nedávné schválení 61 z 96 navržených projektů. Nicméně problém nedostatku vodních zdrojů zůstává stále nevyřešen.

  Ioan Enciu (S&D). – (RO) Obnova řeky Jordánu je mnohostrannou záležitostí, neboť řeka má univerzální historický a náboženský význam. Problémy, které v souvislosti s řekou vyvstávají, zahrnují vzájemně propojené ekologické, humanitární a mezinárodně bezpečnostní otázky.

Domnívám se, že v současné rozpravě je nutno zaměřit se především na skutečnou záchranu řeky a nezabývat se kritikou té či oné zainteresované strany. Pokud projekt záchrany uspěje, bude to mít řetězový efekt na všechny ostatní aspekty. V tomto ohledu si myslím, že bod E v návrhu usnesení s daným tématem přímo nesouvisí, což může způsobit nežádoucí zmatek.

Evropská unie může a musí významně pomoci při předvídání nepříznivých dopadů, které může mít celkové zničení a nakonec zmizení slavné řeky. Evropská unie také musí hrát mnohem aktivnější úlohu při jednáních mezi zúčastněnými stranami, a pomoci tak vytvořit určitou rovnováhu.

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Pane předsedající, víme, že řeka Jordán vzhledem ke své poloze na hranicích různých zemí hraje důležitou úlohu v politice Blízkého východu. I když řeka přispěla k dosažení míru mezi Izraelem a Jordánskem v důsledku smlouvy, která Jordánsku umožňuje odčerpávat větší množství vody, v případě Sýrie je situace opačná. Je veřejným tajemstvím, že tím pravým důvodem, proč Izrael odmítá navrácení Golanských výšin, jsou jeho obavy z toho, že by Sýrie mohla vodu řeky odvést.

Pokud by se z řeky Jordánu kvůli neustálému odčerpávání vody opravdu stal jen pramínek odpadních vod, a to je pravděpodobně cena, kterou bude nutno zaplatit za ozelenění pouště, situace na Blízkém východě se nepochybně zhorší, zvláště když někteří z vůdců Hamásu hovoří o tom, že osvobození celého regionu mezi Středozemním mořem a Jordánem je morální a náboženskou povinností.

Nicméně nedostatek vody v řece Jordán má i širší dopady, neboť jakmile řeka Jordán vyschne, sníží se zároveň množství vody, které přitéká do Mrtvého moře. Tím se zvýší potenciál konfliktu a rozšíří se jeho oblast. Měli bychom to v naší blízkovýchodní strategii vzít v úvahu.

  Véronique De Keyser (S&D). – (FR) Pane předsedající, děkuji vám, že jste mi umožnil objasnit bod, kterým jsem se, jak se zdá, dosud neměla příležitost přesvědčivým způsobem zabývat.

Pokud jde o otázku využívání vody a nadměrné spotřeby vody v osadách, chtěla bych své kolegy odkázat na zvláštní zprávu o situaci v údolí Jordánu vypracovanou parlamentním shromážděním Euromed, které samo opakovaně cituje ze zprávy Světové banky nazvané Posouzení omezení z hlediska rozvoje palestinského odvětví vodního hospodářství a ze zprávy Amnesty International Kalné vody (Troubled waters) atd. Podle uvedených zpráv je toto využívání ze strany Izraelců čtyřikrát až pětkrát vyšší. A já mám čísla od jedné do šesti. Takže toto jsou fakta; omlouvám se, ale nedoložila jsem je.

  Mariya Nedelcheva (PPE). – (BG) Evropská unie je odpovědným partnerem a prostřednictvím své zahraniční politiky sdílí odpovědnost za dění po celém světě. Jako dárce, který se podílí na financování rozvojových projektů na Blízkém východě, a jako aktivní účastník mírového procesu na Blízkém východě musí Evropská unie, a zejména Evropský parlament, vypracovat strategii pro obnovu řeky Jordán a případně stanovit svůj podíl na ní, aby byl zachován její význam jako zdroje života v regionu.

Před pouhými několika měsíci nevládní organizace Přátelé Země na Blízkém východě varovala, že řeka Jordán může do jednoho roku vyschnout, pokud země v daném regionu nepodniknou žádné kroky. Pokles hladiny řeky má zároveň dopad na celkové klima a krajinu v tomto regionu. Situace představuje skutečnou hrozbu pro zajištění obživy obyvatel v regionu, kde zavlažování je obtížné. Bez ohledu na čistě pragmatickou stránku těchto problémů nesmíme zapomínat, že řeka Jordán je významným duchovním symbolem.

Jedním ze základních znaků Evropské unie je rovnováha mezi hodnotami a pragmatismem. S ohledem na to zůstaňme i nadále odpovědnými politiky a opět prokažme svůj jedinečný evropský přístup prostřednictvím svého zájmu o řeku Jordán.

  Štefan Füle, člen Komise. – Pane předsedající, přeshraniční výzvy vyžadují společné úsilí. Evropský parlament správně upozornil na nutnost společného postupu v této oblasti. Evropská unie podporuje ducha spolupráce potřebné k řešení závažných problémů s vodou na Blízkém východě a prosazuje řešení problémů u zdroje, a nikoli pouze jejich příznaků na dolním toku.

Dovolte, abych zakončil ujištěním, že Evropská unie bude k tomuto úsilí i nadále přispívat s cílem snížit vodní deficit v tomto regionu a zajistit zdroje čisté vody, a zároveň chránit životní prostředí a zabezpečit pro obyvatele regionu pitnou vodu. Evropská unie bude i nadále podporovat aktivity přispívající k budoucí obnově řeky Jordánu a případné zřízení společné a integrované správy povodí řeky v budoucnu, pokud se k tomu země v regionu rozhodnou.

Evropská unie bude i nadále podporovat dialog a prosazovat přeshraniční spolupráci ve vodohospodářských otázkách mezi různými sousedy v tomto regionu a zároveň se bude podílet na budování důvěry. V zájmu vyváženosti dostupných zdrojů a požadavků je zapotřebí vážného úsilí a politického odhodlání ze strany samotných sousedících zemí. To zahrnuje nejen samosprávy, ale také občanskou společnost. Stejně jako v Evropě se jednotlivci, organizace a místní obce musí podílet na udržitelném hospodaření s vodními zdroji. To je výzva, která je před námi všemi.

  Předsedající. – Obdržel jsem pět návrhů usnesení⁽¹⁾ předložených v souladu s čl. 115 odst. 5 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat dne 9. září 2010.

(Zasedání bylo přerušeno v 17:55 před dobou vyhrazenou pro otázky a pokračovalo v 18:00)

PŘEDSEDAJÍCÍ: Diana WALLIS
Místopředsedkyně

(1) Viz zápis.