Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2010/2776(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : O-0096/2010

Předložené texty :

O-0096/2010

Rozpravy :

PV 08/09/2010 - 15
CRE 08/09/2010 - 15

Hlasování :

Přijaté texty :


Rozpravy
Středa, 8. září 2010 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

15. Volný pohyb pracovníků – dočasná omezení týkající se rumunských a bulharských občanů na trhu práce Evropské unie (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 

  Předsedající. – Dalším bodem programu je rozprava o otázce k ústnímu zodpovězení, kterou Komisi jménem skupiny Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu pokládají Rovana Plumbová, Iliana Malinova Iotova, Pervenche Berès, Stephen Hughes, Alejandro Cercas, Gianni Pittella a Jutta Steinrucková ve věci volného pohybu pracovníků – dočasných omezení týkajících se rumunských a bulharských občanů na trhu práce Evropské unie (O-0096/2010 - B7-0455/2010).

 
  
MPphoto
 

  Rovana Plumb, autorka.(RO) Ve svém projevu o stavu Unie předseda Komise pan Barroso zdůraznil, že zvýšení zaměstnanosti na evropské úrovni je prioritou.

Navíc jsme se všichni zavázali dosáhnout cílů strategie Evropské unie na příštích 10 let pro zvýšení úrovně zaměstnanosti a omezení chudoby. Dnes plenární zasedání přijalo politiku zaměstnanosti a vyzvali jsme Radu, aby ji vzala v úvahu.

Jestliže opravdu chceme dosáhnout těchto cílů, jestliže opravdu chceme, aby se Evropa stala vůdčí silou co do konkurenceschopnosti, jestliže opravdu chceme spravedlivou Evropu, která bude s to zajistit svým občanům blahobyt, pak musí být respektováno právo na volný pohyb pracovníků.

Volný pohyb pracovníků patří mezi základní svobody EU a silného vnitřního trhu nelze dosáhnout jinak, než úplným otevřením pracovního trhu.

Podle sdělení Komise z listopadu 2008 měly toky mobility zásadní pozitivní dopad na ekonomický růst v Evropské unii. Mobilita pracovních sil z Rumunska a Bulharska měla pozitivní vliv na ekonomiky hostitelských členských států, aniž by měla citelný dopad na mzdy a pracovní příležitosti vlastních státních příslušníků.

Nelze se již odvolávat na ekonomickou krizi jako na důvod pro zavádění a udržování těchto omezení na trhu práce. Zachovávání těchto omezení odrazuje pracovníky z Rumunska a Bulharska, aby se zapojovali do ekonomicky výhodných pracovních vztahů v daných členských státech. Tento faktor nutí pracovníky obcházet právní předpisy upravující povinnost získání pracovního povolení a vede tak k nárůstu objemu ilegální práce. Přímým důsledkem nelegální práce je pak zabránění přístupu k právům plynoucím z evropského systému koordinace systémů sociálního zabezpečení.

Rumunsko a Bulharsko se v kontextu současné ekonomické situace v Evropě domnívají, že odstranění překážek ve volném pohybu pracovníků na území EU výrazně pomůže k posílení schopnosti Evropské unie čelit novým výzvám.

Pane Komisaři, chtěla bych položit následující dotaz, neboť chci, aby byla tato Evropská komise naším spojencem a aby nám poskytla kompletní institucionální podporu: jaká opatření přijmete, abyste podnítili ty členské státy, které dosud uplatňují omezení, aby svůj pracovní trh zcela otevřely?

 
  
MPphoto
 

  John Dalli, člen Komise. – Pane předsedající, volný pohyb pracovníků je základní zásadou EU. Společně s volným pohybem zboží, služeb a kapitálu je to základní pilíř jednotného trhu a přispěl k tomu, že je evropská integrace úspěšná.

Jak dobře víte, v prvních sedmi letech členství Bulharska a Rumunska nemohou bulharští a rumunští pracovníci plně těžit z volného pohybu pracovníků. Je tomu tak kvůli platným přechodným opatřením vyplývajícím ze smluv o přistoupení, které umožňují členským státům odložit uplatnění práva EU na volný pohyb bulharských a rumunských pracovníků na období maximálně sedmi let.

Už když Bulharsko a Rumunsko v roce 2007 vstupovalo do EU, 10 z 25 členských států se rozhodlo otevřít své pracovní trhy bulharským a rumunským pracovníkům. Dodnes toto číslo stouplo na 15 a pouze deset členských států nadále uplatňuje tato omezení. Je třeba poznamenat, že některé z těchto deseti členských států uplatňují méně přísné podmínky nebo postupy ve srovnání s těmi, které platily před vstupem Bulharska a Rumunska do EU.

Je třeba mít na vědomí, že rozhodnutí o uplatnění přechodných opatření a o omezení přístupu na trh práce je čistě v kompetenci dotčených členských států. Komise nemá žádnou úřední pravomoc tato omezení ukončit.

Komise je nicméně z principu pro plné uplatnění volného pohybu pracovníků. Komise navíc vždy vynakládala úsilí, aby zajistila, že členské státy, které omezení uplatňují, tak budou činit v souladu s podmínkami definovanými ve smlouvě o přistoupení.

Komise také opakovaně zdůraznila, že přechodná opatření jsou už z titulu svého pojmenování dočasná a že by členské státy měly své pracovní trhy postupně otevírat, namísto aby odkládaly zavedení volného pohybu pracovníků až na závěr celého sedmiletého období.

Zprávy komise z let 2006 a 2008 o fungování přechodných opatření ukazují, že pracovní mobilita po rozšířeních v letech 2004 a 2007 měla pozitivní dopad na hospodářství a pomohla uspokojit poptávku po práci. Tato zjištění zůstávají platná i v současné ekonomické krizi. Komise bude i nadále vyzývat členské státy, aby přehodnotily svá stanoviska ohledně přístupu na trhy práce, a to i s ohledem na zjištění těchto zpráv.

Neexistují podrobné informace o počtu nebo sociální situaci nehlášených pracovníků pocházejících z členských států, které do EU vstoupily nedávno. Je to dáno právě tím, že je jejich přítomnost v dotčených členských státech skrývaná.

Ve zprávách z let 2006 a 2008 Komise zdůraznila, že omezení volného pohybu pracovníků nutně neznamená ochranu vnitrostátního pracovního trhu a může oddálit úpravy trhu práce. A co více, přechodná opatření mohou rozhojnit případy nehlášené práce. Ukázalo se, že rozšíření přispělo k odhalení části šedé ekonomiky tvořené dříve nehlášenými pracovníky z nových členských států.

Existují také přesvědčivé důkazy o tom, že státní příslušníci nových členských států byli zaměstnáváni bez nahlášení právě kvůli omezením, kterým čelí při přístupu na trhy práce „starých“ členských států. To je v souhlasu se zjištěními, že toky mobility se převážně řídí faktory spojenými s podmínkami nabídky a poptávky a že omezení volného pohybu pracovníků oddaluje úpravy trhu práce.

Komise nemá v úmyslu vypracovat zvláštní studii o životních a pracovních podmínkách nehlášené pracovní síly z Bulharska a Rumunska nebo o jejím dopadu na domácí trhy práce, a to především z důvodu nedostatku informací a obtížnosti shromáždit takovéto údaje. Otázka nehlášených pracovníků z Bulharska a Rumunska bude nicméně v rámci možností zahrnuta do jakékoliv příští analýzy, kterou Komise vypracuje o fungování přechodných opatření pro Bulharsko a Rumunsko, pokud o to, jak se v rámci přechodných opatření předpokládá, některá z obou zemí požádá. Komise bude kromě toho i nadále ve spolupráci s členskými státy podporovat cílená opatření pro boj s nehlášenou prací.

Komise rozumí tomu, že omezení, kterým bulharští a rumunští pracovníci stále čelí, mohou být vnímána jako diskriminační.

Chtěl bych zdůraznit, že přechodná opatření v oblasti volného pohybu pracovníků byla uplatněna ve většině případů předchozích rozšíření. Přechodná opatření se navíc nevztahují jen na bulharské a rumunské pracovníky, ale také na pracovníky z osmi z deseti členských států, které vstoupily do EU v roce 2004.

Je také třeba zdůraznit, že stávající přechodná opatření poskytují členským státům větší flexibilitu tím, že jim dávají možnost rozhodnout se, kdy začnou v rámci daného sedmiletého období uplatňovat právní předpisy Unie o volném pohybu pracovníků podle situace na jejich domácím pracovním trhu (předchozí přechodná opatření prostě odkládala zavedení právních předpisů Unie o volném pohybu pracovníků o určený počet let).

V každém případě skutečnost, že bulharští a rumunští pracovníci považují za diskriminaci to, že nemohou svobodně pracovat v oněch deseti členských státech uplatňujících omezení, sama o sobě nenaplňuje z právního hlediska podstatu diskriminace. Ačkoliv článek 18 Smlouvy o fungování Evropské unie zakazuje diskriminaci na základě národnosti, podléhá tato záležitost zvláštním opatřením obsaženým v jiných smlouvách EU. Přechodná opatření ukotvená ve smlouvě o přistoupení tuto podmínku splňují.

Dočasné omezení přístupu na trhy práce pro bulharské a rumunské pracovníky na základě přechodných opatření proto neodporuje právu EU.

 
  
MPphoto
 

  Thomas Mann, jménem skupiny PPE.(DE) Pane předsedající, podle pravidla 2+3+2 Německo a Rakousko plně využívají sedmiletého přechodného období, než bude zaveden zcela volný pohyb pro pracovníky z členských zemí, které přistoupily v roce 2004. I v případě Bulharska a Rumunska Německo využije celé povolené období v druhé fázi od roku 2009 do roku 2011.

Pan Dalli řekl, že 10 členských států stále podléhá omezením. Je pro to dobrý důvod, protože členské státy učinily různé zkušenosti. Tato omezení nejsou nikdy diskriminační – správně jste v této souvislosti zmínil článek 18 – a mají jasně definované časové omezení. Možnost měnit je postupně je důležitou a základní politickou volbou. Naše zkušenost říká, že pokud je volný pohyb umožněn příliš brzy, vystavuje to trh zásadním rizikům. To se týká různých cílových skupin, jako například dlouhodobě nezaměstnaných a také pracovníků s nízkou kvalifikací, a například v mé zemi se to týká regionů ve východním Německu. Kvůli různým zkušenostem v různých oblastech musíme i nadále regulovat přístup k zaměstnání v EU, což ale pochopitelně dozná v blízké budoucnosti změn. Na tyto změny ale ještě nejsme náležitě připraveni.

Vyzývat Komisi, aby vypracovala studii o takzvaně pozitivním vlivu ilegálních pracovníků z Bulharska a Rumunska, představuje naprosto špatný přístup. To, že ilegální pracovníci porušují právo, nesmí být pomocí statistik bagatelizováno, jakkoliv pozitivně se tyto statistiky jeví. Jsem i nadále pro přísné kontroly, které nám umožní bojovat proti ilegální práci. Dlužíme to těm, kdo jsou zaměstnáni legálně.

Je zde i další úkol, na němž musíme společně pracovat, totiž podrobit detailnímu pohledu plné uvolnění pohybu od roku 2012 dále. To v sobě zahrnuje jak možnosti, tak rizika. Jedině pokud mezi nimi budeme rozlišovat a zabývat se fakty a jedině pokud povedeme informovanou a podrobnou diskusi, jedině tehdy budeme moci zabránit salónním politikům, aby se dostali ke slovu, jedině tehdy budeme moci zabránit vyčlenění a tomu, že budeme najednou stát jeden proti druhému, namísto toho, abychom pracovali společně. Toto je stanovisko skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů).

Již v prosinci roku 2009 jsem se dotazoval Komise, zda jsou k dispozici nějaké použitelné informace o dopadech úplného uvolnění pohybu pracovníků. Odpověď zněla, že volný pohyb pracovníků prospívá hospodářství a že nemá žádné zásadní negativní dopady na trhy práce. Pardon, pane Dalli, ale to je jaksi málo! Tehdy jste ještě nebyl v úřadu. O to je důležitější, aby měl váš resort dost pochopení pro obavy lidí, aby přispěl velkou dávkou vědomostí do diskuse, kterou o probíhajících změnách musíme vést, a aby dal obsah debatám ve starých i v nových členských státech.

 
  
MPphoto
 

  Ivailo Kalfin, jménem skupiny S&D.(BG) Pane komisaři, rád bych využil této rozpravy, abych apeloval na vlády těch členských států, kde bulharští a rumunští občané stále čelí různým omezením na trhu práce, aby je co nejdříve odstranily. Důvody k tomu nejsou vázány pouze na principální zásady fungování Evropské unie, z nichž jednou je volný pohyb osob.

Otevření pracovního trhu zajišťuje z hlediska ekonomiky velkou přidanou hodnotu. Na jedné straně je tomu tak díky vyšší nabídce specializovaných pracovníků v oblastech, kde je na domácích trzích nedostatečný počet zájemců. Jako příklad mohu uvést bulharské lékaře a zdravotnické pracovníky, kteří pracují v těch členských státech, které zkrátka nedisponují vlastní pracovní silou. To vytváří problémy v odlehlých oblastech Bulharska, ale řeší problémy například v regionech Spojeného království a Francie. Pro daňové poplatníky to znamená nižší náklady a lepší veřejné služby. V hospodářském odvětví jsou zaměstnanci z nových členských států buď vysoce kvalifikovaní odborníci, jejichž služby by ráda uvítala každá ekonomika, nebo pracovníci, kteří vyplňují nedostatky na trhu práce, zvyšují tak konkurenceschopnost a zamezují stěhování podniků mimo Evropskou unii.

Předpoklad, že občané z nových členských států Evropské unie vytlačí místní zaměstnance s nízkými mzdami, je naprosto nepodložený a populistický. Bulharský občan, který odejde pracovat do jiné země, potřebuje peníze na ubytování, na živobytí pro svou rodinu a na to, aby mohl posílat své děti do školy. Také se pokusí ušetřit nějaké prostředky s vyhlídkou, že se jednou vrátí domů. Jistě zde hraje roli také problém jazykové bariéry. Zprávy o tom, za jak nízkou mzdu by byl takovýto občan ochoten pracovat, jsou jen moderním mýtem určeným pro místní spotřebitele. To potvrzují i údaje Evropské komise, podle nichž po rozšíření Evropské unie vzrostl podíl migrujících pracovníků z nových členských států z 0,2 % na 0,5 % populace starých členských států. Evidentně se nejedná o nějakou vlnu migrace. Na druhé straně problémem je, že migrujících pracovníků z členských států je daleko méně než imigrantů ze třetích zemí.

Omezení na trhu práce nelze obhájit objektivními argumenty. Rovný přístup na jednotlivé trhy vede k mnohem větší transparentnosti, znamená přínos pro hospodářství a má pozitivní dopad na sociální systémy členských států. Pane komisaři, očekáváme, že Komise bude tento proces velmi pečlivě sledovat a informovat členské státy o přínosech otevření trhu.

 
  
MPphoto
 

  Adina-Ioana Vălean, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, jsem svým způsobem ráda, že pan Barroso v úterý oznámil, že prohloubení jednotnosti trhu je priorita jeho agendy. Dvacet čtyři let po přijetí Jednotného evropského aktua osmnáct let poté, co měl být naplněn, se jednotný trh dosud nestal v plném rozsahu skutečností. Abych citovala pana Barrosa: „Jen 8 % z 20 milionů malých a středních podniků v Evropě se podílí na přeshraničním obchodu.“

Montiho zpráva uvádí 150 překážek uvnitř Evropské unie, které brání volnému pohybu lidí, zboží, kapitálu a služeb. Tento takzvaný „jednotný trh“ připomíná spíš francouzský gruyère!

Pan Barroso nám nyní vnucuje svou představu jednotného trhu a volá po opětovném oživení evropské myšlenky pana Delorse. Dovolte mi trochu osvěžit naše povědomí o evropské historii: chceme-li vytvořit skutečně jednotný trh založený na zásadách volného pohybu lidí, zboží, kapitálu a služeb, chceme-li se vyhnout ekonomickému nacionalismu coby reakci na hospodářskou krizi a chceme-li se stát nejkonkurenceschopnější ekonomikou, zvýšit svou konkurenceschopnost, vytvořit nové pracovní příležitosti a nastartovat růst, pak musí být naší nejpřednější a nejvyšší prioritou odstranění těchto neobhajitelných překážek pro volný pohyb pracovníků, které jsou kladeny Rumunsku, Bulharsku a deseti novým členským státům a které jsou založeny na iracionálních obavách, jež jsme neshledali oprávněnými.

Komise musí být vůči členským státům, které se rozhodly zachovat přechodná opatření, mimořádně důrazná. Tato opatření bude třeba obhájit na základě relevantních ekonomických ukazatelů. Údajnou zranitelnost či závažné otřesy na vnitrostátních pracovních trzích bude nutné prokázat na základě rozumných čísel a tyto obavy bude třeba podrobit detailnímu zkoumání založenému na statistických údajích a faktech.

Pokud chce pan Barroso obnovit jednotný trh, pak je na čase, abychom začali jednat podle svých slov. Je na čase, abychom strhli tyto ostudné zdi hospodářského protekcionismu a nacionalismu.

 
  
MPphoto
 

  Rui Tavares, jménem skupiny GUE/NGL.(PT) Tento týden jsme byli zde v Parlamentu svědky mnoha diskusí o volném pohybu, zejména ze strany Rumunska a Bulharska, a to nejen ve vztahu k otázce pracovníků, ale včera i v souvislosti s romskou menšinou. Často se pouštíme do právních podrobností této otázky a přitom zapomínáme, že právní předpisy by měly být pouze základním rámcem pro uskutečňování ducha Evropské unie, který je založen na volném pohybu.

Právní předpisy jsou minimálním omezením pro volný pohyb. V současné době používají vlády různých členských států právní předpisy jako prostředek pro boj proti základnímu duchu EU. I zde v parlamentu jsme ponořeni do právních analýz a zapomínáme, že jsme politickou sněmovnou, nikoliv právnickou kanceláří.

Je třeba, abychom byli nositeli vize pro Evropu, musíme jasněji a opakovaně zdůrazňovat, že volnost pohybu je pro EU cílem. Stejně tak se domnívám, že ani Komise tento ideál nenaplňuje. Role Komise v poslední době doznala změn. Pan komisař nám říká, že členské státy mají právo uvalit omezení a že s tím Komise nemá nic společného. Ale má! Komise je ochráncem dohod a já se domnívám, že musí být daleko důraznější a horlivější pro věc obhajoby volného pohybu. Víme, že velké územní celky, jako například USA či Brazílie, nebo naši konkurenti, kteří mají stejně jako tyto dvě země vnitřní volnost pohybu, se daleko lépe vyrovnávají s krizemi, neboť jejich pracovní síla může hledat zaměstnání tam, kde je. Nám v Evropě již od počátku činilo potíže rychle zareagovat na tuto krizi.

Pokud jednají všechny členské státy v této oblasti podle vlastních zájmů, pak zapomínají na společné zájmy. Pokud lze jednat v zájmu společných cílů v rámci kapitálového trhu, jak o tom Komise důrazně hovoří, proč to nejde, pokud se jedná o volnost pro pracovníky?

 
  
MPphoto
 

  Gerard Batten, jménem skupiny EFD. – pane předsedající, tato otázka začíná tvrzením, že volný pohyb pracovníků prospívá hospodářství členských států a nemá zásadní negativní dopady na trhy práce.

Americký ekonom profesor George Borjas s tím nesouhlasí. Říká, že „přistěhovalectví nepřináší žádný užitek, pokud nejsou imigrací sníženy mzdy.“ Ve studii vydané holandskou vládou v roce 2003 se říká, že „HDP poroste, ale tento růst ve veliké míře spotřebují migranti ve formě mezd. Celkový čistý růst příjmu obyvatel bude pravděpodobně malý, nebo dokonce záporný.“ Ve zprávě Zvláštního výboru pro hospodářské záležitosti Sněmovny lordů z roku 2008 se říká, že „ačkoliv je to teoreticky možné, nenalezli jsme žádný systematický empirický důkaz pro tvrzení, že čistý příliv přistěhovalců vytváří podstatný dynamický užitek pro domácí obyvatele Spojeného království.“

Nekontrolovaný a neomezený příliv přistěhovalců do Spojeného království způsobil, že se mzdy domácích pracovníků snížily, zatímco životní náklady se zvýšily kvůli vzrůstu poptávky po bydlení. Lidí ze spodního konce ekonomické struktury se to dotklo přímo.

Masivní příliv levné zahraniční pracovní síly může prospět rozšiřujícím se a rozvíjejícím se ekonomikám v zemích s velkými rezervami nevyužitých přírodních zdrojů, jak tomu bylo například v Americe 19. století, ale na rozvinuté postindustriální ekonomiky, jako je ta britská, to bude mít, jak se ukázalo, efekt přesně opačný.

Vlády by měly hájit zájmy svých vlastních občanů a až teprve potom pomáhat dalším zemím rozvíjet jejich ekonomiky tím, že budou přijímat citlivé politiky pro mezinárodní obchod, jak to Británie praktikovala před svým vstupem do Evropské unie. Proto je jedinou rozumnou politikou pro Velkou Británii politika, kterou prosazuje strana United Kingdom Independence Party, která je pro vystoupení z Evropské unie.

 
  
MPphoto
 

  Traian Ungureanu (PPE). – Pane předsedající, současná ekonomická krize vyžaduje rezolutní kroky směřující ke skutečnému dokončení vnitřního trhu. Nejsme-li připraveni otevřít své trhy, včetně trhu práce, všem občanům Evropské unie, budou ztráty větší než přínosy. Nedávné studie vypracované Evropskou komisí prokázaly, že otevření trhů práce bude prospěšné a že obavy ohledně ztráty pracovních míst kvůli pracovní migraci jsou naprosto nepodložené.

Tento druh zastrašování se znovu a znovu ukazuje jako špatný. V roce 2006 britští experti odhadovali, že Británii zaplaví na 300 000 Rumunů, kteří zde budou hledat práci. Stále na ně čekají. Nic takového se nestalo. Pravda je taková, že pro zachovávání překážek kladených vůči rumunským a bulharským pracovníkům neexistuje žádný opodstatněný důvod. Minulé zkušenosti ukazují, že pracovníci z východních členských států zacelují trhliny na trzích práce a že přijímají práce, o něž místní pracovní síla nejeví zájem nebo které nestačí pokrýt.

Navíc nepřichází v úvahu, že by Rumuni a Bulhaři přišli do západní Evropy s tím, že chtějí těžit z tamního štědrého systému sociálního zabezpečení. Rumunsko i Bulharsko mají vysoký poměr obyvatel zapojených v sekundárním a terciárním vzdělávání. Obě země disponují vysoce kvalifikovanou a houževnatou pracovní sílou. Jestliže chce EU plně využít těchto zdrojů v dnešních krizových dobách, pak by měl být mezi členskými státy nastolen náležitý princip politické důvěry a ekonomické otevřenosti. Jak řekl pan předseda Barroso ve svém projevu, který zde zazněl před dvěma dny, „buď budeme plavat společně, nebo se každý z nás sám utopí.“ Parafrázoval bych to tak, že buď budeme společně pracovat, nebo se každý z nás sám stane nezaměstnanými.

 
  
MPphoto
 

  Evgeni Kirilov (S&D). – Pane předsedající, zpráva Komise jasně zdůrazňuje, že nabídku a poptávku na trhu práce určuje spíše množství a směřování pracovníků, než omezení na trhu práce. Navíc se v této zprávě uvádí, že budoucí imigrační toky z Bulharska a Rumunska do EU jsou vysoce nepravděpodobné.

z důvodu zranitelnosti ilegálních pracovníků, kteří jsou snadno zneužitelní, podporují tato omezení rozmáhání nekalých praktik. Jak řekl pan komisař De Gucht, tento tok by se legalizováním nijak nezměnil, ale výsledkem by bylo to, že by tito pracovníci začali platit příspěvky na sociální zabezpečení a daně.

Příliv pracovníků z Bulharska a Rumunska, který následoval po rozšíření EU, také v poslední době značně převýšila imigrace státních příslušníků ze zemí mimo EU. Je zřejmé, že nediskriminace a volný pohyb patří mezi základní práva každého pracovníka v Evropské unii a je nešťastné, že některé členské státy EU, jak zdůrazňuje zmíněná zpráva, se rozhodly tyto základní zásady nerespektovat.

Chtěl bych zdůraznit jednu velmi důležitou věc: tolerování druhořadého občanství EU vyvolává pochybnosti o celistvosti Unie jako takové.

 
  
MPphoto
 

  Antonyia Parvanova (ALDE).(BG) Pane komisaři, dámy a pánové, hovoříme-li o jednotné Evropské unii a jednotném evropském trhu, nemůžeme udržovat uměle zavedená omezení práv zaručených všem občanům Evropské unie, totiž práva na práci v ostatních členských státech, aniž by tito občané byli diskriminováni na základě svého občanství. To by totiž znamenalo hrubé poškození bulharských a rumunských občanů na trhu práce. V duchu Listiny základních práv Evropské unie musíme předejít vytvoření zvláštní kategorie občanů, jak o tom hovořil pan Kirilov, protože nechceme být evropskými občany druhé kategorie. Abychom toho dosáhli, musíme odstranit dočasná omezení volného pohybu pro bulharské a rumunské pracovníky.

V tomto smyslu vyzývám Komisi, aby navrhla konkrétní opatření, která by vedla k významnému pokroku směrem k větší otevřenosti trhů práce členských států pro hlášené pracovníky z Bulharska a Rumunska, aniž by byly porušeny právní předpisy pracovního trhu dotčených evropských států.

Poslední události v Evropě související s migrací příslušníků romské menšiny z obou zemí, kteří využívají příležitosti volného pohybu k hledání lepší budoucnosti, jasně zdůrazňuje, že nadešel čas, aby Komise začala jednat. Vzhledem k prokazatelně pozitivnímu dopadu mobility po rozšíření EU a v zájmu efektivnějšího fungování vnitřního trhu vyzývám Komisi, aby navrhla balíček důvěryhodných opatření zacílených na pomoc členským státům v otázkách provádění politických změn na svých trzích práce a na to, aby se vlády jednotlivých států zavázaly, že nebudou stávající omezení uvalená na bulharské a rumunské občany dále rozšiřovat.

Chtěla bych zakončit zdůrazněním toho, že v zájmu dalšího fungování nejsilnější hnací síly integrace, totiž evropských občanů, musí být od základu odstraněna jakákoliv diskriminace v pracovněprávních vztazích.

 
  
MPphoto
 

  Marie-Christine Vergiat (GUE/NGL).(FR) Pane předsedající, Francie je bohužel jedním z 10 členských států, které uplatňují omezení volného pohybu rumunských a bulharských pracovníků. Pokud mám správné informace, byla to právě Francie, která volala po tom, aby byla opatření zavedená v době vstupu prvních osmi východoevropských zemí rozšířena i na Rumunsko a Bulharsko. Musí zaznít, že tehdejší francouzská vláda nebyla o mnoho jiná než ta, která je u moci nyní, a že byla zejména nedůvěřivá k občanům těchto dvou zemí. Bylo tehdy přijato ohromné množství zákonů, které brání přístupu občanů těchto dvou zemí. Francouzské orgány se totiž obávaly, že s Rumuny a Bulhary přijdou Romové.

Jak jste nám řekl, pane komisaři, volný pohyb je základní zásadou EU. V tomto Parlamentu často hovoříme o našich společných hodnotách, o svých závazcích vůči lidským právům. Proč se tedy, pane komisaři, zachází s lidmi hůř než s kapitálem nebo zbožím?

Tvrdíte nám, že mobilita pracovníků má pozitivní dopad na hospodářství a že to platí i v dnešních ekonomických podmínkách. Proč tedy, pane komisaři, nevěnuje Komise stejně tolik energie na přesvědčování členských států, že je třeba tato omezení odstranit, jako věnuje v případě jiných oblastí hospodářství?

A konečně, pane komisaři, vy nám říkáte: „Nejsou to státy, kdo diskriminuje tyto pracovníky.“ Jako Francouzka s vámi v tomto opravdu nesouhlasím.

 
  
MPphoto
 

  Iliana Ivanova (PPE).(BG) Dámy a pánové, Evropský parlament ve své práci vždy vyzdvihoval svou roli coby obhájce zájmů evropských občanů. Věřím, že většina z nás souhlasí s tím, že diskriminace, ať už na jakémkoliv základě, naprosto nemá místo v té Evropské unii, jakou chceme a v jaké chceme vychovávat své děti. Jakkoliv jsou omezení pro pracovníky z Bulharska a Rumunska právně podložená smlouvami o přistoupení, jež obě země podepsaly, jsou jednoznačně diskriminační na základě státní příslušnosti. Nemůžeme mluvit o nespravedlivém přístupu k Romům, když současně zavíráme oči nad rozdílným přístupem, který uplatňujeme vůči pracovníkům ze dvou plnoprávných členských států EU.

Souhlasím s tím, co říkali mí kolegové. Výzkumy a doporučení daná Evropskou komisí jednoznačně dokazují, že rozšíření pracovních trhů má pozitivní dopad a vede k celkovému rozvoji jednotného vnitřního evropského trhu. Faktem nicméně zůstává, že 10 členských států i nadále udržuje omezený přístup na své trhy práce až do roku 2013.

Vážení kolegové, Evropa se nachází na křižovatce a my si nyní musíme vybrat směr, kterým se vydáme: zda k větší či k menší integraci. Podle mého názoru existuje bezesporu pouze jedno směřování: k silné a jednotné Evropě. Tato cesta ale předpokládá, že všichni prokážeme jasnou vůli k dodržování základních evropských zásad, což znamená volný pohyb osob a pracovníků. Upřímně doufám, že protekcionismus nenabude při určování vnitrostátních politik vrchu, protože budeme vůči světu silnější spolu než odděleně. Žádám Evropskou komisi, pochopitelně s podporou Evropského parlamentu, aby skutečně aktivněji a rozhodněji spolupracovala se zeměmi, které stále omezení uplatňují, na možnosti brzkého odstranění těchto omezení. Věřím, že to také pomůže evropskému hospodářství rychleji se zotavit z recese, abychom se všichni mohli podívat svým občanům s klidným svědomím do očí a říct jim, že v Evropské unii 21. století neexistuje žádná diskriminace.

 
  
MPphoto
 

  Iliana Malinova Iotova (S&D).(BG) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, Bulharsko a Rumunsko jednoznačně vyvrátilo obavy Evropanů z velkého přívalu pracovníků, kteří by ohrozili jejich trhy práce. Statistika Evropské komise ukázala, že ve starých členských státech hledá práci méně než 1 % Bulharů. Ani na pozadí vážné finanční a ekonomické krize a obav o roztočení spirály nezaměstnanosti se tento trend nemění. Pracovníci by jistě migrovali tam, kde je poptávka po práci. Ale čísla ukazují, že míra nezaměstnanosti je v některých z těchto 10 zemí vyšší než v Bulharsku a Rumunsku.

Udržování omezení podporuje neformální ekonomiku a nehlášenou práci. Zajímalo by mě, zda víte, že jen v Nizozemsku stoupl podíl Bulharů a Rumunů, kteří pracují na černém trhu, o 8 %. Zaměstnavatelé a Holanďané to tolerují, protože tak mohou snížit své náklady. A to nehovoříme o sezónních pracovnících bez zaměstnaneckých smluv a sociálních práv. Omezení problém nezaměstnanosti v Evropě nevyřeší.

Pane komisaři, jsem si jistá, že Evropská komise má dostupné mechanismy, jak přesvědčit oněch 10 zemí, aby přehodnotily svá omezení pro bulharské a rumunské pracovníky. Odkazoval jste se na uzavřené smlouvy a to je pochopitelně v pořádku. Nezapomínejme ale, že tyto smlouvy byly podepsány za jiných okolností. Nyní zde máme nové okolnosti, které se nazývají „recese“. Je nejvyšší čas zahájit novou diskusi na toto téma i v Radě, což byste mohl iniciovat. Čekáme od vás nejen spojenectví, ale také návrh konkrétních kroků. Vy jste ochránce smluv EU a vy nesmíte dovolit, aby se uplatňoval dvojí metr pro Bulharsko a Rumunsko, ať už k tomu existují jakékoliv tendence, o nichž slýcháme i v tomto Parlamentu.

 
  
MPphoto
 

  Renate Weber (ALDE). – Pane předsedající, přiznám se, že by pro mě bylo lepší mluvit ve své mateřštině, ale jak poslouchám odpovědi pana komisaře, rozhodla jsem se nechat stranou své poznámky a mluvit anglicky. Zaprvé proto, že bychom myslím chtěli, aby nás pan komisař vyslechl raději přímo, než prostřednictvím tlumočníků. Zadruhé proto, že jinak asi v průběhu této pozdní parlamentní rozpravy dnešního večera uslyšíme především rumunštinu a bulharštinu.

Pane komisaři, zmínil jste, že několik studií naznačilo, že po přistoupení zemí z východní a střední Evropy nebyly v zemích, které přijaly pracovníky, žádné problémy. Ve skutečnosti tomu bylo dokonce naopak: mělo to pozitivní dopad a jejich HDP vzrostl, takže nejsou žádné obavy z přílivu pracovníků z těchto zemí. To, že jste zmínil i další země vedle Rumunska a Bulharska, nás nijak neuklidnilo. Ve skutečnosti je tomu naopak: ukazuje to, že existuje dokonce diskriminace proti ještě většímu počtu občanů EU.

Musím přiznat, že jsem byla překvapená, když jste prohlásil, že je to na jednotlivých členských státech. Jestliže nemůžeme hovořit o společném trhu, aniž bychom zmínili i trh práce, a jestliže všichni uznáváme toto základní právo, jak to potom může záležet na členských státech? Víme, že prosazování základních práv leží v oblasti působnosti Evropské unie, takže zde zásada subsidiarity neplatí.

Takže popravdě řečeno jsem přesvědčená, že by Komise měla dělat mnohem víc pro to, aby přesvědčila členské státy, aby odstranily tato omezení, která Evropskou unii diskreditují.

 
  
MPphoto
 

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D).(RO) Volný pohyb osob je jednou ze základních zásad EU. Docílit toho, aby byl vnitřní trh založen na volném pohybu pracovníků a mobilitě práce, je nezbytně nutnou podmínkou pro snížení nezaměstnanosti v EU.

Hospodářská krize se nesmí stát výmluvou pro další uplatňování dočasných opatření, která omezují volný pohyb rumunských a bulharských pracovníků.

Chci také zdůraznit to, že členské státy musí dávat přednost občanům členských států EU před pracovní silou přicházející ze zemí mimo EU.

Současné překážky zabraňující volnému pohybu rumunských a bulharských pracovníků mohou mít za následek nehlášenou práci a sociální dumping. Odstranění těchto překážek bude stejně chránit migranty, jako místní pracovníky.

I v zemích, které uplatňují tyto překážky, se ozvaly z podnikatelské sféry hlasy požadující úplné otevření trhu práce, což ukazuje, že zaměstnavatelé i odbory chápou, že odstranění těchto bariér znamená odpovídající příjem za odpovídající práci a znalosti. Navíc to znamená nejen to, že každý pracovník bude platit poplatky a daně, ale že bude také přispívat do systému zdravotního a sociálního pojištění.

Evropská unie, to je především 500 milionů evropských občanů a respekt k jejich právům. Vyzývám Komisi a členské státy, aby ukázaly nezbytnou politickou vůli k odstranění překážek pro volný pohyb pracovníků.

 
  
MPphoto
 

  Cătălin Sorin Ivan (S&D).(RO) Diskutujeme dnes večer o problému a řešení a o přístupu ze strany Komise, kterému mohu ze strany jen těžko porozumět.

Nedostatek pracovní síly v západní Evropě a stárnutí populace vyrovnává, chcete-li, pracovní síla z východní Evropy. Tito lidé, to jsou občané Evropské unie, kteří za prací v západních zemích cestují tisíce kilometrů, a to i třeba jen za krátkodobou prací.

Jsou práce, které španělští, italští či francouzští občané dělat nechtějí, a tak je dělají tito pracovníci. Potíže západní Evropy tak vlastně řeší pracovníci, kteří přicházejí ze zemí východní Evropy. Je ale těžko pochopit přístup Komise, neboť tyto záležitosti by měly být právně upraveny a měla by být respektována práva těchto pracovníků.

Je teď pro všechny docela nejasné, co se například bude dít s příspěvky na sociální zabezpečení těch, kteří pracují ve Španělsku nebo Itálii poté, co se vrátí do své země.

 
  
MPphoto
 

  Corina Creţu (S&D).(RO) Jak už tu bylo řečeno, bezmála čtyři roky po přistoupení do Evropské unie jsme svědky tohoto rozdělení, které není jen políčkem do tváře projektu evropské integrace, ale je to i pohrdání tím, co bylo obsahem doporučení Evropské komise, která ještě před dvěma roky v souvislosti s přistoupením Rumunska a Bulharska zdůrazňovala pozitivní dopad mobility na trhu práce.

Volný pohyb pracovníků je základní zásadou a současný stav jen potvrzuje absurditu omezení uvalených na Rumuny a Bulhary. Evropské hospodářství pociťuje v některých odvětvích dopady stárnutí obyvatelstva a nedostatku pracovní síly. Tím se z migrace pracovníků stává nezbytné řešení.

Zároveň jsme tento týden diskutovali o romské krizi ve Francii, jíž se dalo předejít i tím, že by měli tito evropští občané možnost najít zaměstnání a nebyli udržováni na okraji společnosti, na čemž se podílí i zákaz zaměstnávání. Bohužel, namísto toho, aby se jednalo o příčinách, domnívají se někteří, že se něco vyřeší policejními zásahy proti následkům. Jedná se o nedostatečnou schopnost realistického uvažování, která se bohužel snoubí s pokrytectvím reprezentovaným existencí dvojího metru.

Prostituce, žebrota a zločin, to jsou také důsledky chudoby, která je prohlubována tím, že lidé nemají přístup k práci. Jediným účinným řešením je rovné zacházení a nediskriminace pro všechny občany Evropské unie.

 
  
MPphoto
 

  Miroslav Mikolášik (PPE). (SK) Mnohé zprávy a statistiky dokazují, že volný pohyb pracovníků je pro hospodářství prospěšný a nemá závažné nežádoucí vedlejší účinky na pracovní trhy. Osobně se domnívám, že největší možná míra svobody pohybu včetně možnosti práce v jiném členském státě, která platí pro všechny osoby v rámci vnitřních hranic Unie, je nevyhnutelnou podmínkou pro optimální a homogenní fungování vnitřního trhu.

S ohledem na rovnost všech občanů Evropské unie podporuji otevírání pracovních trhů pro pracovní sílu ze všech členských států, tedy i pro občany EU z Rumunska a Bulharska. Vyzývám také Komisi, aby nepřistupovala k zbytečnému prodlužování stávajících opatření vztahujících se na tyto pracovníky. Uvedený postup by podle mého názoru nebyl v souladu s duchem a s cíli Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování EU ani s právně závaznou Chartou základních práv Evropské unie, která v článku 45 jasně stanovuje, že každý občan Evropské unie má právo na volný pohyb a pobyt na území členských států.

 
  
MPphoto
 

  Elena Băsescu (PPE).(RO) Ráda bych vyjádřila naději, že omezení týkající se přístupu rumunských a bulharských pracovníků na evropský trh práce nebudou udržovány po roce 2011.

Domnívám se, že nesmíme dovolit, aby byly některé ekonomicky a sociálně neospravedlnitelné obavy politicky zneužívány, a aby tak vedly k omezení volného pohybu pracovníků.

Migrace pracovní síly z nových členských států přispěla k ekonomickému růstu v rámci EU a měla jen omezený dopad na mzdy a nezaměstnanost na deregulovaných trzích. Navíc byli mobilní pracovníci v období krize postiženi více než pracovníci z hostitelských zemí, protože právě oni byli těmi, kdo nejdříve přicházeli o práci.

A konečně, na pozadí jednání o otázce Romů ve Francii považuji za nezbytné, aby byla provedena analýza míry integrace migrujících pracovníků z nových členských států. Musí zahrnovat i přizpůsobení těchto pracovníků místním předpisům všude tam, kde byl trh práce uvolněn.

 
  
MPphoto
 

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D).(RO) Je naprosto nezbytné, aby politiky Evropské unie týkající se volného pohybu pracovníků uznaly základní sociální práva evropských občanů, a to jak v jejich vlastních zemích, tak v zemích hostitelských.

Evropská unie musí bezodkladně přijmout společný rámec předpisů, které budou upravovat přístup pracovníků z nových členských států na trh práce.

Dokud nebudou sociální politiky poskytovat v těchto oblastech záruky, bude pro velké množství občanů a pracovníků z celé Unie těžké, aby přijali jakýkoliv návrh zákona s cílem podpořit legální cesty prosazující volný pohyb pracovníků na evropském trhu práce.

Komise musí práva a povinnosti plynoucí ze statutu občana Evropské unie prosazovat jednotným způsobem jak pro občany starých, tak nových členských států. Mám nyní na mysli právo rumunských a bulharských pracovníků na volný pohyb.

 
  
MPphoto
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL).(PT) Nedávné masové deportace rumunských a bulharských občanů prováděné francouzskou vládou ukazují na závažné důsledky dočasných omezení, která postihují občany nových členských států Evropské unie. Kromě závažného problému rasismu a xenofobie na státní úrovni, který se romských občanů dotýká nepřijatelným způsobem, se vlády Francie a dalších členských států EU snaží za tato opatření skrýt také selhání jejich neoliberálních politik, jež způsobují nezaměstnanost a chudobu.

Klíčovou záležitostí je zde tedy také zjistit, zda jsou Evropská komise, Rada a vlády jednotlivých zemí připraveny zaměřit se na politiku růstu zaměstnanosti spojenou s právy a sociálním pokrokem, která zajistí blahobyt pro všechny a ukončí diskriminaci občanů, kteří jsou také občany EU. Toto je výzva, před kterou stojíme, pane komisaři.

 
  
MPphoto
 

  Seán Kelly (PPE). – Pane předsedající, jedná se o zajímavé téma. Volný pohyb by měl být základním právem pro všechny Evropany. Mnoho pracovníků z celé Unie má z volného pohybu prospěch a je to prospěšné i pro mnoho zemí.

V mé zemi jsme v období „keltského tygra velmi významně těžili z přílivu pracovní síly, zejména pak z východních zemí. Tito pracovníci se významně podíleli na vytvoření „keltského tygra“, který je ale nyní mrtvý a na Irsko se pohlíží jako na negativní zemi. Mnoho lidí zemi opouští a mnoho zejména mladých lidí tam nemůže najít zaměstnání.

Z dlouhodobého hlediska by jediným způsobem, jak zaručit volný pohyb pracovníků, byly jednotné sazby odměňování v celé Evropské unii a jednotné sociální příspěvky. Je to běh na dlouhou trať a – zejména v této době recese – je bezmála bláznovství o tom hovořit. Ale je to způsob, jak podchytit situaci a zajistit svobody, o jejichž dosažení se tak dlouho snažíme.

 
  
MPphoto
 

  Peter Jahr (PPE).(DE) Pane předsedající, je pravda, že volný pohyb pracovníků v rámci Evropské unie je důležitým ukazatelem míry vnitřního zlepšení EU. Je také pravdou, že v blízké budoucnosti se stane volný pohyb pracovníků něčím, co budeme brát jako samozřejmost.

Ale tam, kde mezi členskými státy existují výraznější rozdíly v příjmech, a zejména v právních úpravách, musíme uplatnit příslušná přechodná období. Toto všechno je otázka vytváření důvěry mezi lidmi. Přechodná období jsou základním prostředkem, aby se lidé mohli sblížit v přátelském duchu. Přechodná opatření jsou však časově omezená. S tím souhlasíme, ale také bychom potřebovali zahájit informovanou diskusi o rozšíření těchto období.

 
  
MPphoto
 

  John Dalli, člen Komise. – Pane předsedající, abych to uzavřel, přechodná opatření by měla členským státům pomoci zabránit narušení pracovních trhů po vstupu nových členských států a ne k tomu, aby prostě oddálily uplatnění volného pohybu pro pracovníky z dotčených zemí až do konce přechodného období.

Jak říká paní Parvanová, největší bohatství, které máme, jsou naši občané a my musíme nadále vyvíjet tlak na zavedení volného pohybu, abychom mohli docílit vytvoření skutečně jednotného trhu v pracovní oblasti.

Pan Kalfin také zmínil jako příklad pohybu pracovní síly pracovníky ve zdravotnictví. Musím tady říci, že vidíme, že jsou zdravotničtí pracovníci z nových zemí přetahováni do zemí, které stále uplatňují tato omezení, což je občas na škodu pro nové členské státy. Proto souhlasím s panem Kalfinem, že bychom měli apelovat na členské státy, aby co možná nejdříve zrušily omezení.

Komise bude nejen pokračovat v kontrole toho, jak členské státy uplatňují tato přechodná opatření, ale bude také pokračovat ve spolupráci s členskými státy na podpoře kroků zaměřených speciálně na boj s nehlášenou prácí.

Co je ještě důležitější, Komise bude i nadále vyzývat členské státy, aby na základě situace na svých pracovních trzích přehodnotily rozhodnutí o omezení přístupu na své pracovní trhy pro bulharské a rumunské pracovníky.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Písemná prohlášení (článek 149)

 
  
MPphoto
 
 

  Ioan Enciu (S&D), písemně.(RO) Zpráva Komise z listopadu roku 2008 ukazuje, že celkový dopad toků mobility po rozšíření EU v roce 2007 byl pozitivní. Je třeba, aby v současné situaci státy, jež ponechávají omezení na svých vnitřních trzích práce, přehodnotily svůj postoj. Ačkoliv podle přechodných opatření podepsaných v rámci přístupových smluv Rumunskem a Bulharskem není omezení práva na zaměstnání diskriminací, není tak dlouho po vstupu normální ani morální, aby byla tato omezení v oblasti svobod, bezpečnosti a spravedlnosti i nadále udržována. Je načase, aby Komise podnikla kroky a přesvědčila ty členské státy, které omezení stále uplatňují, aby je zrušily. Jak můžeme evropským občanům s rumunskou a bulharskou státní příslušností vysvětlit, že zde my, jejich zvolení zástupci, umíme nabídnout stejná pracovní práva všem legálním přistěhovalcům, ale pro ně nemůžeme udělat nic? Komise a členské státy musí jednat podle ducha EU a uvést volný pohyb svých občanů do praxe.

 
  
MPphoto
 
 

  Jaromír Kohlíček (GUE/NGL), písemně. (CS) Volný pohyb pracovních sil je stále v Evropské unii palčivou otázkou. Proč právě v případě Bulharska a Rumunska má Komise zvažovat opatření k otevírání trhu? V současné ekonomické krizi lze jistě daleko lépe nalézt výmluvy, které otevření trhu práce „zdůvodní“.

To, že všechny tzv. nové členské země EU jsou zeměmi občanů druhé kategorie, je známým faktem. Otázka na Komisi by měla spíše znít: Co proti tomu hodlá Komise podniknout? Mimochodem, při výběru pracovníků zajišťujících chod institucí EU po technické stránce se dodnes požaduje znalost dvou z 11 jazyků původní patnáctky. Nebo se toto pravidlo již změnilo? Pokud se podíváme, vážené kolegyně a kolegové, na náš poslanecký průkaz, uvidíme v něm – více než 6 let od rozšíření EU o země střední Evropy – stále pouze 11 jazyků „staré“ patnáctky. To také není diskriminace nových členských zemí? To je také v souladu s Lisabonskou smlouvou a s Listinou základních práv EU?

 
Právní upozornění - Ochrana soukromí