Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 8. září 2010 - Štrasburk

1. Zahájení zasedání

PŘEDSEDAJÍCÍ: Isabelle DURANT
Místopředsedkyně

2. Složení výborů: viz zápis

3. Závěry zvláštního zasedání rady ECOFIN konaného dne 7. září (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem jsou prohlášení Rady a Komise o závěrech zvláštního zasedání rady ECOFIN dne 7. září.

  Didier Reynders, úřadující předseda Rady. – (FR) Paní předsedající, zasedání rady ECOFIN, které se právě konalo v Bruselu, nám umožnilo postoupit ve dvou otázkách: v rámci rozpočtové konsolidace a nových postupů rozpočtové kontroly byl přijat evropský semestr a zároveň byla potvrzena dohoda, dosažená během trialogu Komise, Evropského parlamentu a Rady, týkající se samozřejmě všech textů o finančním dohledu.

Mimo to jsme zahájili dvě debaty, ve kterých budeme pokračovat na konci tohoto měsíce na neformálním zasedání rady ECOFIN, a doufáme, že v nich během následujícího půl roku dosáhneme pokroku: jedna se týká fondu pro řešení problémů bank, neboli bankovního poplatku, a druhá se týká zdanění finančních transakcí.

Chtěl bych říci několik slov o obou těchto bodech. Pokud jde o evropský semestr, je to první krok, který nám od 1. ledna příštího roku umožní zavést společně s Komisí nový rozpočtový proces. Na jaře vyzveme členské státy, aby předložily určitý počet rozpočtových údajů, parametry používané v přípravě rozpočtu, hlavní směry – bez detailního popisu všech okruhů – před tím, než budeme v tomto procesu pokračovat. Doufáme také, že k němu budeme moci dodat další ustanovení – mám na mysli ustanovení týkající se sankcí. V každém případě předsednictví podpoří proces umožňující tyto sankce uplatnit z podnětu Komise a, pokud možno, se zvláštní rolí komisaře pro hospodářské a měnové záležitosti.

Pokud jde o dohled, chtěl jsem ještě jednou poděkovat zpravodajům a všem poslancům Evropského parlamentu, kteří se na této snaze dosáhnout dohody o různých textech podíleli, a také Komisi, panu Michelu Barnierovi a jeho týmům, stejně jako jednotlivým předsednictvím. Zde mám na mysli španělské a švédské předsednictví, která se těmto otázkám věnovala před námi. Nyní máme k dispozici texty, které nám od 1. ledna příštího roku umožní ustanovit nové struktury dozoru a dohledu a Výbor pro systémová rizika. Tento proces nám umožní dosáhnout pokroku v dobrých podmínkách, na základě nové architektury finančního systému a dohledu nad ním.

Chtěl bych jen upřesnit, že i když šlo o dlouhý proces, nejsme u konce; jedná se spíš o začátek nového evropského uspořádání a velmi pravděpodobně o začátek dlouhých debat, které vyústí v přijetí několika textů, jež pan komisař Barnier bude mít příležitost v příštích týdnech představit. Pokusíme se v této otázce přesně dodržet harmonogram.

To by bylo ke dvěma bodům, o kterých Rada ECOFIN formálně rozhodla. Kromě toho se debata týkala, jak jsem říkal, dvou dalších témat: zaprvé fondů pro řešení problémů bank, neboli bankovního poplatku, a zadruhé – tato témata musíme jasně odlišovat – o zdanění finančních transakcí.

Domnívám se, že pokud jde o bankovní poplatek a fondy pro řešení problémů bank, pomohla diskuse v rámci Rady ECOFIN vytyčit několik směrů, které Komisi umožní představit detailnější a konkrétnější návrhy. Jsem přesvědčen, že pokud zvolíme stejně aktivní přístup jako u finančního dohledu, měli bychom být schopní uzavřít tuto debatu v příštích měsících vytvořením mechanismů, které zajistí v Evropě opravdovou koordinaci. Některé země již zavedly poplatek v bankovním odvětví, je ovšem důležité postupovat koordinovaně. Připouštím, že musíme ještě rozhodnout o několika otázkách. Budeme se jimi ostatně zabývat na úrovni ministrů financí při neformálním zasedání Rady na konci tohoto měsíce.

O zdanění finančních transakcí se vede mnohem živější debata. K dosažení shody v této otázce musíme ještě ujít kus cesty, ale to je normální. Jednalo se o první hloubkovou debatu, kde jsme mohli položit konkrétní otázky vztahující se ke schopnosti zavést takovýto typ zdanění, ale také o schopnosti zavést ho v EU nebo o něm hovořit s ostatními partnery. K této otázce se také vrátíme na konci měsíce, v rámci příprav na zasedání G-20, jelikož je pro většinu účastníků důležité, abychom o tomto vedli debatu nejen s našimi partnery na druhém břehu Atlantiku, ale také v rozvíjejících se zemích.

Na závěr pouze řeknu, že v této otázce musíme ještě vyvinout značné a rozhodné úsilí a posléze si zvolit cestu. Pokud jednoho dne dojde k zavedení takovéto daně, jak budou využity příjmy z ní? Někteří je chtějí vyčlenit pro vnitrostátní rozpočty, jiní na financování opatření nutných k boji proti změně klimatu a další – například v Belgii jsme tak již učinili – je chtějí využít pro financování rozvoje.

To mohu tedy, paní předsedající, říci o tomto zasedání Rady, které právě v Bruselu proběhlo.

  Michel Barnier, člen Komise. – (FR) Paní předsedající, vážení poslanci, také bych po panu Reyndersovi chtěl říci několik slov o našem postupu na tomto zasedání ECOFINU. Budu mluvit za své kolegy Olli Rehna a Algirdase Šemetu, kteří se se mnou na těchto aktivitách zúčastnili.

Jak připomněl belgický ministr, toto zasedání charakterizovaly čtyři body. Jelikož se Parlament do vyjednávání o nich velkou měrou zapojil, dovolte mi, abych začal hlavním tématem, které považuji za strukturální a jemuž jsem věnoval mnoho energie od chvíle, kdy jste nám v únoru vyjádřili důvěru. Jedná se o dohled.

Dohled je totiž základním prvkem, v jehož rámci si se budeme moci poučit z každého části, každého týdne, každého finančního produktu, obchodu či ekonomického subjektu poučit z krize, ustanovit rozumnou regulaci a účinný dozor tak, aby na konci cesty – a tam ještě nejsme – žádný subjekt, žádný produkt, žádný obchod, žádné území rozumné regulaci a účinnému dozoru neunikly.

Dovolte mi, abych v této otázce upřímně poděkoval – a věřím, že Parlament bude za několik týdnů moci přijmout výsledek trialogu – vašim zpravodajům, panu García-Margallo y Marfilovi, panu Skinnerovi, panu Sánchezu Presedovi, paní Goulardové, panu Giegoldovi, panu Tremosa i Balcellsovi a panu Balzovi a předsedkyni výboru, paní Bowlesové, která tento trialog vedla s velkou odpovědností. Chtěl bych také říci, že belgický úřadující předseda Rady pan Reynders zaujal v této věci velice osobní a aktivní přístup a neopíral se pouze o práci svého týmu, ale i o práci vykonanou dříve španělským a švédským předsednictvím.

Chtěl bych rovněž, dámy a pánové, připomenout, že původním motivem tohoto návrhu Komise o dozoru byla velmi přínosná práce Jacquese de Larosièra, jejímž cílem bylo vyvodit první velké ponaučení z krize. Výsledkem je, že budeme mít od 1. ledna několik evropských struktur. Komise bude tvrdě pracovat, jak je její povinností, aby připravila zahájení činnosti těchto tří orgánů a Evropského výboru pro systémová rizika. Mluvil jsem o evropských radarových snímačích a kontrolních věžích, které jsou bezpochyby potřebné, jelikož, jak je známo, v polovině evropských zemí, které zastupujete, má polovina bank sídlo v jiných zemích. Setkáváme se tedy obecně s finančními institucemi, které vzhledem ke své nadnárodní povaze mají systémovou dimenzi a představují systémová rizika.

Chtěl bych využít této příležitosti a poděkovat předsednictví a velice upřímně poděkovat Parlamentu a vašim zpravodajům za zásadní úsilí, které vyvinuli pro úspěch této „počáteční etapy“, jak řekl pan Reynders. Nyní začíná samotná tvorba.

Uvidíte, že tento rámec budeme týden co týdcn naplňovat. Již příští týden předložím nařízení o derivátech, nařízení o krátkém prodeji a o něco později pak nařízení o ratingových agenturách.

Existují dva body k diskusi, které se také týkají finančního odvětví a vztahují se k myšlenkám příspěvků a zdanění. V prvním bodě jsme v porovnání s druhým bodem pokročili více a souhlasím s belgickým úřadujícím předsedou Rady, že bychom neměli obě témata míchat dohromady, protože jsou rozdílná, i když se obě týkají financování plynoucího z finančního odvětví.

První je onen nápad s fondy pro řešení problémů bank. O tomto bodě se již vede v Radě debata. Musím sdělit váženým kolegům, že tyto diskuse v rámci Rady jsou velice užitečné, jak jsem se o tom sám mohl včera přesvědčit, jelikož díky vystoupením jednotlivých delegací se začínají věci vyjasňovat. Tuto debatu jsem zahájil během španělského předsednictví v Madridu na neformálním zasedání Rady, kde jsem představil myšlenku souboru nástrojů pro předcházení krizím v bankovním a finančním odvětví spolu se dvěma jednoduchými myšlenkami. První je, že prevence je vždy levnější než léčba – to platí pro finanční krize zrovna tak jako pro životní prostředí; druhá jednoduchá myšlenka spočívá v tom, že daňoví poplatníci by již neměli při placení stát v první linii, protože za banky by měly platit opět banky.

Z těchto myšlenek jsme vycházeli a představili tedy jednotlivé složky souboru nástrojů, k nimž patří fond pro řešení problémů bank. V tomto ohledu bych chtěl vyzdvihnout neméně důležitou práci, kterou vaším jménem vykonala paní Ferreirová. V říjnu předložím sdělení, ve kterém přihlédnu ke stanoviskům Parlamentu a paní Ferreirové a k reakcím Rady ministrů. Proč v říjnu? Protože v té době budeme mít za sebou také další kroky v otázce důležitého basilejského procesu a povinností kvalitativní a kvantitativní kapitalizace vlastních finančních prostředků.

Všichni víte, že když hovoříme o příspěvcích bank nebo o prevenci v bankách, musíme spojit všechny prvky dohromady, je třeba dohlédnout na to, co jsem nazval mírou těchto opatření, aby tato opatření byla účinná a aby se jim nikdo nemohl vyhnout. Nepůjde o standardní kroky, ale zároveň nesmíme znevýhodnit ekonomiku a musíme mít na zřeteli kumulativní účinek všech těchto opatření.

V říjnu tedy předložím sdělení o předcházení budoucím krizím a o zodpovědnosti bank a o fondu pro řešení problémů bank – v poslední otázce došlo k pokroku, neboť Německo tuto myšlenku právě uskutečnilo. Taktéž již učinilo Švédsko. Pokusíme se vytvořit sladěný systém se společným jádrem, které zabrání špatné koordinaci, nebo dokonce konkurenci, a dvojímu zdanění bankovních ústavů.

Jak řekl pan Reynders, debata právě začala. Tato diskuse o zdanění finančních transakcí na celosvětové úrovni je o mnoho složitější. Začala na zasedání G-20. Nevyvolala nadšení u všech. Mnozí z nás se domnívají, že je to správná myšlenka a že by měla existovat možnost, aby finanční transakce mohly přispívat skromným, avšak účinným způsobem k financování řady velkých celosvětových problémů tak, aby byl svět spravedlivější a tedy stabilnější a bezpečnější. Svět, který nás obklopuje, bude bezpečnější jenom tehdy, pokud bude spravedlivější, a dnes tomu tak není.

Všichni dobře víme o výzvách, jako jsou ochrana životního prostředí, změna klimatu a zásoby potravin, i o krizích, které navíc nejvíce postihují nejchudší země. Mnozí z nás se domníváme, že je to správná myšlenka, ale k dohodě o ní zbývá v Radě ministrů minimálně ještě dlouhá cesta. Budeme tedy muset na ní dále pracovat. Můj kolega komisař, pan Algirdas Šemeta, sepsal první informační sdělení a na základě práce Rady ministrů sepíšeme nové sdělení zejména o zdanění ve finančním odvětví. Toto sdělení je naplánováno na říjen.

Nebudu opakovat to, co říkal pan Reynders o programu stability a konvergenčním programu, o úsilí Komise a činnosti pracovní skupiny. Zmíním jen myšlenku, kterou považuji za užitečnou, a sice myšlenku evropského semestru, který umožní blíže sledovat rozpočtovou analýzu každé země při zachování její suverenity a poskytne snímek – jako další evropská radarová obrazovka – hlavních směrů hospodářské politiky v těchto zemích. Rada bude zároveň pracovat na základě dokumentů a zpráv Komise na toto téma.

U oběda zahájil pan Reynders diskusi o dvou tématech, které v krátkosti popíšu. Jedním z nich, které se týká mě a nás všech zde, je činnost Rady pro mezinárodní účetní standardy (IASB). Přejeme si reformu jejího řízení a větší transparentnost. Rovněž jsem zástupci předsednictví sdělil, že jsem připraven předložit na neformálním zasedání Rady v září zprávu o regulaci na transatlantické úrovni, která bude Parlament zajímat.

Ve skupině G-20 nejsme sami, ani mezi Američany a Evropany nejsme sami, je pro nás však nanejvýš důležité dohlédnout na souběžnost mezi opatřeními přijatými americkým Kongresem z iniciativy prezidenta Obamy a opatřeními přijatými v Evropě v oblasti dohledu a regulace.

S cílem dosáhnout této souběžnosti právě připravuji jakousi výsledkovou tabuli srovnávající to, co se nyní dělá ve Spojených státech, s tím, co připravujeme v Evropě. Jde o to, dosáhnout stejných cílů, aniž bychom nutně používali stejné metody či stejná opatření. Věřím, že to bude užitečný nástroj pro ministry a pro poslance tohoto Parlamentu.

  Corien Wortmann-Kool, jménem skupiny PPE. – (NL) Paní předsedající, za Evropskou lidovou strany bych chtěla říci, že jsme velmi potěšeni dosažením dohody o systému evropského bankovního dohledu. Jde o důležitý předěl. Mnoho členských států se ze začátku bránilo, ale naši zpravodajové byli vytrvalí a díky přesvědčivosti pana komisaře i pevnému vedení ze strany belgického předsednictví jsme mohli tohoto výsledku dosáhnout. Dalším pozitivním výsledkem je zavedení evropského semestru. Obojí představuje důležité kroky k posílení správy ekonomických záležitostí v Evropě.

Při zasedání Rady ECOFIN jste také diskutovali o různých formách bankovních daní, protože i banky musí přispět k řešení dopadů krize. Správně jste se pokusili toho dosáhnout na úrovni G-20, ale s malým úspěchem. Z toho důvodu souhlasí skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) se závěrem, že pokud se nám nepodaří tohoto dosáhnout na mezinárodní úrovni, pak v Evropě můžeme – ne, musíme – převzít vedení a zavést bankovní daň či bankovní poplatek. Musíme to však učinit koordinovaně, protože členské státy již takové poplatky zavádějí, což ohrožuje náš vnitřní trh.

Chtěla bych vás, pane komisaři Barniere, velmi podpořit v tom, abyste využil svého práva předkládat návrhy a dal podnět k jednotnému bankovnímu poplatku po celé Evropě, který bude zaveden podle stejných kritérií v každé zemi. V této věci, stejně jako tomu bylo ve věci evropského dohledu, bude stát Parlament při vás.

Co se týká zdanění finančních transakcí, jde nyní o důležité téma a budete muset tvrdě pracovat na tom, abyste ho na programu zasedání G-20 prosadili ještě mnohem výrazněji. Nicméně bych vás chtěla varovat před tím, aby Evropa nejednala izolovaně od ostatních. Vím, že můj kolega poslanec, pan Schulz, by chtěl takové zdanění transakcí v Evropě prosadit, ale nevýhody s ním spojené by převážily nad výhodami, jelikož jsme součástí celosvětového systému. Taková daň by vedla k tomu, že by byly transakce vedeny mimo Evropu. Měli bychom se tedy snažit o zavedení úspěšné evropské bankovní daně a i nadále jednat v kontextu skupiny G-20.

  Udo Bullmann, jménem skupiny S&D. – (DE) Paní předsedající, pane Reyndersi, pane komisaři, blahopřeji vám k dosažení dohody o dohledu. Parlament na této otázce tvrdě pracoval a vy jste rovněž splnili svoji úlohu svou roli, proto jsou výsledky tak dobré.

Vždy musíme hledět k novým úkolům a bohužel musím podotknout, že v ostatních oblastech máme k dobrým výsledkům stále daleko. Dovolte mi jen, abych řekl, že v oblasti regulace správců zajišťovacích fondů se stále nedaří dosáhnout výraznějšího pokroku. V tomto bodě bych chtěl vyzvat obě strany, jak Radu, tak Komisi, aby zrychlily své tempo. Bez vašeho úsilí nakonec nebudou regulace moc užitečné. Potřebujeme stejná práva pro všechny. Správci mimo Evropskou unii vždy musí mít stejné podmínky jako jejich evropští kolegové. Jinak Evropu znevýhodňujeme.

Naším cílem není nasadit celému průmyslu pouta. Pokud však nedosáhneme smysluplného pokroku, který černým ovcím zabrání, aby okrádaly dobře fungující podniky, nedosáhneme ani dobré regulace. Chci vás varovat: neměli byste si představovat, že dosáhnete snadného vítězství tím, že budete jednoduše jednotlivé poslance tohoto Parlamentu stavět proti sobě. Pokud se vám nepodaří zavést účinnou regulaci, celá Evropa se dozví, kdo se podrobil lobbistům a to tyto diskuse poznamená.

Pár slov o zdanění finančních transakcí: můj názor na ně je diametrálně odlišný od skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů). Evropa čeká na odpovědi. Vy budete muset tyto odpovědi dát. Nevracejte se ze summitu G-20 a neříkejte nám: „Bohužel jsme ničeho nedosáhli, takže nemůžeme nic dělat.“ Naopak, musíme v Evropě jednat, a proto musíme plánovat a provádět určitá rozhodující opatření společně s jejími občany. Během jednání na summitu G-20 si vzpomeňte na jednu věc: potřebujeme od vás odpověď, jinak budeme muset nalézt evropskou odpověď.

  Sylvie Goulard, jménem skupiny ALDE. – (FR) Paní předsedající, chtěla bych poděkovat Komisi a belgickému předsednictví za to, že nám pomohly evropský finanční dohled zavést.

Vím, že teď si vzájemně děkujeme, přesto chci podtrhnout, jak je dobře, že Parlament v prosinci minulého roku zdůraznil, jak jsou členské státy – i přes své výroky o vůli vyřešit krizi pomocí evropských řešení – aktivní v realizaci jakékoliv možné bezpečnostní sítě a uplatňování jakékoliv možné bezpečnostní doložky, aby tyto evropské orgány nakonec nemohly jednat bez mezivládních dohod. Myslím, že jsme všichni spolu velice dobře pracovali, ale chvalme tam, kde je třeba chválit.

Jako zpravodajka pro Výbor pro systémová rizika bych chtěla vyzdvihnout zejména jeden naprosto pozitivní bod. Pan Barnier často zmiňuje „radary a kontrolní věže“, ale každé letadlo má i svého pilota a tím je prezident Evropské centrální banky, přičemž Parlamentu velmi záleží na tom, aby v této roli setrval i nadále.

Přesto chci vyjádřit lehký pocit zklamání s ohledem na přímý dohled nad celoevropskými institucemi a především vás vyzvat, abyste v této záležitosti v boji pokračovali. Musíme pokračovat v předpisech v rámci odvětví – a čtyři hlavní skupiny parlamentu se k tomu společně zavázaly –, abychom udělili Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA) a Evropskému orgánu pro bankovnictví (EBA) pravomoci dohledu nad těmito institucemi, nad ratingovými agenturami. Což se již teoreticky děje a očekáváme od Komise, že bude pokračovat ve své práci a rozšíří ji na clearingová střediska a, případně, na přeshraniční skupiny. V této oblasti šlo o jednoduchý úkol: buď máme vnitřní trh podléhající regulaci a dohledu ze strany EU, nebo se spokojíme s neurčitou koordinací, což znamená dohadování mezi členskými státy – nebo handrkování, jak říkáme za belgického předsednictví.

  Sven Giegold, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Paní předsedající, zaprvé, jde jistě o důležitý moment pro Evropu, protože se zdá, že jsme dosáhli dohody o dohledu. Společně jsme v této otázce dosáhli mnohého. Chtěl bych vyjádřit poděkování belgickému předsednictví, Komisi, panu Barnierovi a svým kolegům z různých skupin. Udělali jsme opravdu obrovský krok vpřed a vyvrátili jsme lživé tvrzení všech, kteří říkali, že Evropa už nepostoupí dopředu. Naopak musíme zavést přísná pravidla pro vnitřní trh. Nyní jsme na správné cestě.

Zadruhé: Rada Ecofin již přijala některá důležitá rozhodnutí týkající se sledování rozpočtů členských států. Chtěl bych poděkovat Komisi za pokrok, kterého dosáhla. Představili jste mnoho návrhů. Nyní očekáváme více návrhů v oblasti makroekonomické koordinace. To je vzhledem ke krizi naléhavě nutné.

Nyní bych chtěl nicméně diskutovat o dani z finančních transakcí. Prozatím z Komise vychází kakofonická změť protikladných signálů. Na jedné straně naštěstí pánové Barnier a Barroso myšlenku daně z finančních transakcí podporují. Zároveň však pan Šemeta návrh odmítá. Vyzývám vás, abyste i v této otázce rozhodovali jako kolegium. Musíte mluvit jedním hlasem. Jednoduše není možné, aby pan Šemeta předkládal zprávu se závěry, které akademické kruhy dávno vyvrátily.

Například ve studii, kterou zadal Parlament Bruegelově institutu, bylo možné najít důležité informace. Tato studie vyvrací hlavní argumenty předložené panem Šemetou. Také by mne zajímalo, proč pan Šemeta není přítomen. Za své stanovisko v této věci byl Parlamentem několikrát kritizován. Právě dnes by se měl diskuse zúčastnit. Rovněž bych rád věděl, zda bude muset nyní zůstat po škole – ostatně to již bylo rozhodnuto: bude třeba jeho závěry přepracovat. Vyústí to skutečně v návrh ze strany Komise, v iniciativu, kterou má Komise v úmyslu představit, nebo dostaneme další studii? To skutečně nestačí! Dále nestačí odložit rozhodnutí Rady do doby, kdy bude skupině G-20 předsedat Francie. To není přijatelné!

Nicméně otázky vyvstávají i u hlavních zemí, které tento návrh zamítly, tedy u Spojeného království, Švédska a Španělska. Bylo již známo, že Spojené království a Švédsko budou proti návrhu. Španělsko je však členem euroskupiny. V zemi vládnou sociální demokraté. Možná by se měli snažit o větší soudržnost mezi svými správnými stanovisky zde v Parlamentu a stanovisky španělské vlády v Radě.

Konečně, vše, co mohu říci, je, že bych si přál jasnější stanovisko skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) zde v Parlamentu. Právě jste vyslovili několik velice kritických komentářů o dani z finančních transakcí, i když je velká část vaší skupiny pro tuto daň. Nejsem přesvědčen, že hovoříte skutečně za většinu vaší skupiny. Potřebujeme jednat jednotně, jinak budou naši občané cyničtí, pokud budeme na jedné straně zavádět úsporná opatření, ale na straně druhé v Evropě nezajistíme žádné zisky z kapitálových příjmů.

  Kay Swinburne, jménem skupiny ECR. – Paní předsedající, chtěla bych nejprve poblahopřát belgickému předsednictví k jeho vyjednávacím schopnostem a panu Barnierovi a jeho týmu k nalezení řešení ohledně dohledu. Chtěla bych se však nyní zaměřit na nevyřešené otázky o finančních transakcích, projednávaných na včerejším zasedání Rady ECOFIN.

Mohlo by se zdát, že v Parlamentu trávím hodně času tím, že žádám lidi, aby vedli výzkum, vyhotovovali posouzení dopadu a prováděli studie. Zasedání Rady ECOFIN, které se konalo tento týden, skončilo a výsledkem je právě toto. Namísto uvažování čistě v politických konceptech a kvapného předkládání zákonů se zasedání Rady a příspěvky pana komisaře Šemety zakládaly na faktech a číslech. Dobrý příklad lepších zásad regulace v praxi. Jestliže však i nezávislé posouzení tvrdí, že by jeden členský stát vybral více než 70 % příjmů plynoucích z daně z finančních transakcí, bylo by směšné požadovat zavedení této daně na úrovni EU, pokud vůbec.

Daň z finančních transakcí, to nejsou peníze zadarmo, jak by nám chtěla namluvit bulvární média. Za daň z finančních transakcí by neplatily pouze banky a finanční zprostředkovatelé. Platili by i důchodci spoléhající se na své výnosy na trhu a společnosti platící v reálném hospodářství za každou speciální transakci pro zajištění rizika. Je na čase uznat, že zjednodušená daň z finančních transakcí má svá omezení a, pokud je naším skutečným cílem změnit chování bank, aniž bychom zničili naše hospodářství, podívat se na komplexnější řešení daně z finančních aktivit nebo bankovních poplatků, jak místo toho navrhuje MMF.

Než abychom volali po nedosažitelných a nechtěných celoevropských daních, proti kterým je mnoho zemí (nikoliv jen ta moje), a tím se nám tento proces vymkl z rukou, musíme se na něj dívat jako na příležitost pro posílení slabých veřejných financí našich členských států, kterým musíme umožnit, aby peníze používaly, jak považují za vhodné, a opět naplnily veřejné pokladny, vyčerpané kvůli pomoci bankám a řešení krize.

  Miguel Portas, jménem skupiny GUE/NGL. – (PT) Rada Ecofin se rozhodla zavést evropský semestr, jehož cílem je zajistit soudržnost mezi evropskou hospodářskou politikou a vnitrostátními rozpočtovými politikami. Má otázka je následující: mysleli při tom na demokracii? Jsem jednoznačně pro koordinaci. Přijímám cíle v otázce deficitu a dokonce bych uvítal stanovení takových cílů pro tvorbu pracovních míst. Přijímám pozměňovací návrhy k vnitrostátním rozpočtům, i když bych raději, kdyby sankce nebyly nesmyslné a tento problém nezhoršovaly, k těmto věcem se tedy stavím zcela otevřeně.

Naopak za naprosto nepřijatelné považuji to, že Brusel rozhoduje o tom, jak mají členské státy dodržovat své závazky, protože to znamená přivlastňovat si základní výsady vnitrostátních parlamentů. Rada Ecofin bude zasahovat víc než jen vydávat předběžný souhlas; vytyčuje hlavní směry, kterými se má řídit každý vnitrostátní rozpočet. Slyšel jsem pana Reynderse, jak říká: OK, ale v této věci nepůjdeme do detailu. Děkujeme za takovou velkomyslnost, ale základním problémem je to, že hlavní směry budou platit pro 27 vlád. Z těch 27 vlád bude vždy Německo říkat Řecku, co má dělat, ale ne naopak.

Dámy a pánové, poslanci vnitrostátních parlamentů nejsou prázdná místa, která je třeba zaplnit. Poslanci vnitrostátních parlamentů nemohou jednoduše být zbaveni svobody volby v otázce svých rozpočtů, což je klíčová politická volba.

  Hans-Peter Martin (NI). – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, chtěl bych vám složit poklonu. Je zřejmé, že máte dobrou vůli. Jen se ptám: smíte ji mít? S ohledem na postup, ve kterém pokračujete s tak velkým odhodláním, vás naléhavě žádám, abyste občanům objasnili, z jakého důvodu ta záležitost i přes dobrou vůli ztroskotává a proč jsme učinili jen malý pokrok ohledně čtyř základních kamenů, které jsou v této otázce zásadní.

Je zřejmé, že potřebujeme mít jasno v tom, proč je dohled nad finančními trhy ve Spojených státech v klíčových oblastech přísnější a kritičtější než dohled, který se nyní snažíte ustanovit vy. Potřebujeme také jasné odpovědi, jak máte ve skutečnosti v úmyslu řešit problém s fiktivními bankami a jakou míru úspěchu zde můžeme očekávat. Rovněž potřebujeme vysvětlení ve věci vlastního kapitálu. Jaký je záměr Komise? Je zde k tomu mnoho detailů, ale jak chcete zajistit, aby už nikdy nedošlo ke katastrofě?

Také bych chtěl položit dotaz jakožto zástupce malého členského státu. Co můžeme učinit, abychom omezili problémy bank, které jsou příliš velké na to, aby mohly padnout? V Rakousku v souvislosti s jednou bankou, Hypo Group Alpe Adria, řešíme situaci, kdy by v případě inkasa půjček bylo břemeno dluhu pro rakouský stát tak velké, že bychom se ocitli ve stejné kategorii jako Řecko. Varuje před tím Komise? Co v této věci činí? Jak chce zabránit tomu, aby se Rakousko stalo pro Evropskou unii dalším Řeckem?

  Jean-Paul Gauzès (PPE). – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, nejprve bych se přirozeně rád připojil k blahopřáním k dobrému výsledku dosaženému ve věci dohledu.

Jak nám paní Goulardová připomněla, úsilí Parlamentu sehrálo v této věci svou roli a v prosinci se stalo něco nového a jedinečného: čtyři koordinátoři hlavních skupin vydali prohlášení o tom, že je potřeba, aby Evropa v otázce dohledu hrála větší roli. Díky vaší dynamičnosti, pane ministře, jsme dosáhli dobrého řešení. Je jasné, že Komise tvrdě pracovala, a vítám program pro finanční služby, o kterém nás pan komisař Barnier informoval.

Naštěstí bylo této dohody dosaženo, jelikož jde o finanční důvěryhodnost EU, o její finanční důvěryhodnost v očích našich spoluobčanů, kteří se nás od začátku krize ptají: „Co činí EU?“ „Jakých konkrétních výsledků jste dosáhli?“ Říkáme jim tedy, že o tom přemýšlíme, že na této věci pracujeme, že pořádáme trialogy a setkání, ale naši spoluobčané požadují výsledky.

Jde i o důvěryhodnost EU v očích našich mezinárodních partnerů, především Spojených států. Byl jsem v poslední době v kontaktu se zastupiteli amerického finančního odvětví, které ohledně EU skutečně trápí tento dojem právní nejistoty: měníme nařízení; zavádíme revizní doložky a ustanovení o skončení platnosti; nevytváříme nic stálého. Myslím, že právní předpisy musí být konečné, i když mohou být změněny. Nesmíme však především vytvářet dojem, že za dva až tři roky znění pozměníme.

Paní předsedající, pane ministře, chtěl bych za sebe požádat o následující: dnes odpoledne se bude konat velice důležitý trialog s panem komisařem Barnierem a mými kolegy o regulaci zajišťovacích fondů. Je důležité, abychom našli brzy řešení. Jsem si zcela vědom angažovanosti ze strany belgického předsednictví a vašeho osobního nasazení v této věci. Musíme dosáhnout dohody v rámci několika příštích týdnů, abyste příště, až budete představovat práci Rady ECOFIN, mohl říci: „Dosáhli jsme dohody o regulaci zajišťovacích fondů.“ Počítáme s tím a vím, že s tím také počítáte. Musíme teď učinit konečný krok k nalezení správného řešení.

  Anni Podimata (S&D). – (EL) Paní předsedkyně, pane komisaři, včerejší rozhodnutí Rady ECOFIN samozřejmě společně s dohodou o novém účinném systému finančního dohledu představují zásadní kroky směrem ke správě ekonomických záležitostí, o které uvažujeme. Přesto dnes čelíme velké výzvě. Nikdo nemůže či by neměl zabránit zavedení přísnější rozpočtové disciplíny a přísnějšího dohledu.

Jde o vytvoření nového hospodářského modelu, který by odpovídal požadavkům evropských občanů na plnou zaměstnanost a spravedlivý růst. Potřebujeme tedy vytvořit rovnováhu mezi rozpočtovou disciplínou a zajištěním potřebných zdrojů pro udržitelný růst a plnou zaměstnanost prostřednictvím veřejných a soukromých investic.

Musíme se tedy zaměřit na makroekonomické rovnováhy a rozdíl v konkurenceschopnosti členských států, což nevyhnutelně povede k hospodářským a sociálním nerovnostem. Především však potřebujeme model spravedlivějšího rozdělení nákladů obnovy a daňová spravedlnost a zdanění finančních transakcí by v této věci mohly hrát katalytickou roli.

Evropa může a musí v této věci hrát vedoucí roli. Bylo tomu tak v boji proti změně klimatu, kdy EU přijala jednostranné závazky. Může a musí vyvíjet úsilí pro prosazení podobných regulací na mezinárodní úrovni.

  Jens Rohde (ALDE). – Paní předsedající, chci poděkovat Komisi a Radě a podpořit je v jejich práci při zajišťování přiměřeného financování ze strany finančního odvětví.

K tomu se však váže několik otázek. Podporujeme zavedení určité koordinované úrovně stability a vytvoření fondu, ale pokud jde o daň z finančních transakcí, mluvíme o zcela jiném a mnohem složitějším problému.

Taková daň by minimálně musela být celosvětová, abychom zabránili daňovým únikům. Daň ze všech transakcí může být dále technicky neproveditelná, ale může způsobit i větší nestálost trhů a jejich menší likviditu.

K daním mám několik otázek. Pokud je cílem získat peníze pro celosvětové výzvy, do jakých pokladniček půjdou příjmy z daní a kdo bude mít za distribuci peněz zodpovědnost? Pokud jde o daň pro konkrétní účel, budeme vůbec vědět, kde je třeba stanovit hranici? Konečně zásadní otázkou je, kdo bude daň vybírat – členské státy či EU? Pokud to bude EU, vzdálená od občanů, jak zabráníme neustále se zvyšujícím daním? Ve skutečném světě nikdy neplatí „co je moc, to je moc“, když politici potřebují získat další peníze.

  Derk Jan Eppink (ECR). – (NL) Paní předsedající, dovolte mi, abych uvítal pana Reynderse. Doufám, že se vám daří dobře. Pokud jde o bankovní poplatek, nemám s tím v zásadě žádný problém. Chtěl bych jenom vědět, jak to má v praxi fungovat. Připomíná mi to autobus: všichni do něj chtějí nastoupit, ale každý chce jet jiným směrem. Pokud jde o daň z finančních transakcí, myslím, že je to dobrý příklad špatného nápadu. V podstatě se jedná o určitou evropskou Tobinovu daň. I když to tak již nenazýváme, protože dnes se proti takové dani staví i sám pan Tobin. Zažene to kapitál jinam, dobrým příkladem toho je Švédsko. Také se opomíjí otázka, co uděláme s příjmy z takové daně? Použijeme je jako příspěvek k vlastním zdrojům EU? To může být rozhodující otázka, mám pro vás tedy, pane Reyndersi, následující radu: za vaším plánem mohou být velmi dobré záměry, ale prosím upusťte od něj. Dejte to k ledu, nebo lépe, nechte ho venku zmrznout. Samozřejmě nemůžeme jednat izolovaně. Nyní bych rád navázal na to, co říkal pan Schulz, i když se zdá, že mě nyní neposlouchá. Včera řekl, že by chtěl přimět Evropskou komisi k tomu, aby se ve věci daně z finančních transakcí ujala iniciativy. Chce, aby lidé vyšli do ulic. Radil bych vám, abyste se touto cestou nevydával. Postaráme se o iniciativu evropských občanů proti této dani, protože ji bude muset platit právě obyčejný člověk z ulice.

  Othmar Karas (PPE). – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, pane Reyndersi, chtěl bych se vyjádřit k pěti bodům. Nejprve musím říct, že považuji za politováníhodné, že tak důležité zasedání rady Ecofin, jako bylo to včerejší, se konalo ve stejný čas jako projev předsedy Komise o stavu Unie. Očekával bych lepší koordinaci. Pokud máme všichni směřovat ke stejnému cíli, potřebujeme znát témata a hlavní otázky týkající se Evropské unie; potřebujeme koordinovat své úsilí, poslouchat jeden druhého a hovořit spolu. Takový souběžný časový rozvrh je naprosto k ničemu a prokazuje oběma událostem medvědí službu.

Druhá otázka, o které se chci zmínit, je dohled. Chtěl bych poděkovat předsednictví Rady, panu komisaři i Parlamentu. Kdyby v červenci Parlament nejednal rozhodně, nikdy bychom ve věci během léta nepokročili a nedosáhli bychom přísného dohledu. Kdyby v červenci Parlament nejednal rozhodně, neřídil by předseda Evropské centrální banky orgán pro makrodohled. Tyto záležitosti byly sjednány díky aktivní spolupráci Parlamentu a belgického předsednictví s podporou Komise. Chtěl bych vám za to vřele poděkovat.

Můj třetí bod se týká poevropštění procesu návrhu rozpočtu. Musíme si být vědomi toho, že druhý pilíř měnové unie bude fungovat pouze tehdy, pokud budeme pokračovat v budování hospodářské a sociální unie a vytvoříme evropskou rozpočtovou a fiskální politiku, jako první krok, spíš než abychom je jednoduše koordinovali.

Můj čtvrtý bod je, že sice potřebujeme bankovní poplatek, ale nesmí se z něj stát bezedná studna. Poplatek by měl mít evropský cíl a měl by být vyhrazen pro evropské účely a měl by vzniknout Evropský měnový fond.

Můj pátý bod se vztahuje k dani z finančních transakcí. Nyní se musí ti, co jsou pro, i ti, kteří jsou proti dani, cítit, jako kdyby se jen stále bezvýsledně točili v kruhu. Pane Reyndersi, právě jste řekl, že toto je první vážná rozprava na toto téma. Už o tom však rok hovoříme. Kladli jsme otázky. Přijímali jsme usnesení. Nejprve se zdá, že zodpovědnost přenecháváte skupině G-20, pak Komisi a nakonec členským státům. Chceme odpovědi na těchto pět otázek. Jaký bude vyměřovací základ? Jaká bude procentuální sazba? Kdo poplatek zavede? Kdo bude peníze dostávat a na co? Představte nám plán, pak můžeme o věci dále diskutovat a konečně věcně jednat.

  Elisa Ferreira (S&D). – (PT) Paní předsedající, pane komisaři, koordinace úsilí ve věci evropského semestru, o které se diskutovalo včera na zasedání Ecofinu, představuje sama o sobě pozitivní krok, ale jde jen o část mozaiky. Prioritou musí být růst a zaměstnanost, stejně jako dodržování Paktu o stabilitě a růstu. Zásadní je vytvoření Evropského měnového fondu. Vedle ostatních závazků pro účast v měnové zóně je třeba řešit státní dluh. Je zásadní, aby se rozvoj tohoto projektu nevyvíjel nebezpečným směrem sankcí, ale počítám s panem komisařem Barnierem, že se svou zkušeností Komisi v tomto ohledu povede.

Zadruhé bych mu také ráda upřímně poblahopřála k úsilí, které v souvislosti s finančním dohledem vynaložil. Domnívám se, že zvláště komisař Barnier, společně s Parlamentem a belgickým předsednictvím dokázali dosáhnout dobré dohody: dohody, která nás respektuje a brání zájmy evropské veřejnosti. Doufám, že zbývající program bude sledovat tutéž metodologii a že dosáhneme stejného úspěchu.

Zatřetí bych chtěla říci, že velice doufám, že ve věci bankovní krize, zvláště v oblasti bank se systémovými riziky a přeshraničních bank, pomůže každý pokrok upevnit pozici Evropy.

Konečně, pane komisaři, je třeba přepracovat náš program pro zasedání G-20, zvláště pokud nechceme vzdát boj proti podvodům, daňovým únikům a daňovým rájům, a pokud si přejeme, aby banky a finanční služby účinněji a rozhodněji přispívaly…

(Předsedající řečníka přerušil.)

  Vicky Ford (ECR). – Paní předsedající, vítám dohodu o struktuře dohledu. Vím, že bylo pro mé kolegy těžké dohody dosáhnout. Šlo o ožehavé balancování mezi ochranou trhů před přeshraničními riziky a tím, aby si vnitrostátní vlády udržely svou zodpovědnost.

Pan komisař to velmi správně popsal jako první stavební kámen. Těším se na práci s Komisí, abychom zajistili, že další stavební kameny tuto citlivou rovnováhu nenaruší.

V základě není pro členské státy dobré přijímat normy na mezinárodní úrovni a pak je doma neprovádět. Doufám, že toto zajistí, abychom se svými mezinárodními pravidly řídili.

Během rozpravy řeklo mnoho mých kolegů, že je důležité, že předsedou Evropské rady pro systémová rizika (ESRB) je předseda ECB. Slíbili jsme, že ho vyslechneme, až nás bude varovat před riziky. Včera varoval Radu před rizikem daně z finančních transakcí a řekl nám, že by to pro Evropu mohla být katastrofa. Ukažme, že jako politici dodržujeme slib a skutečně posloucháme člověka, o kterém říkáme, že ho budeme poslouchat.

  Sophie Auconie (PPE). – (FR) Paní předsedající, pane ministře, pane komisaři, dámy a pánové, jak uvedli moji kolegové – pan Gauzès právě teď a včera při rozpravě o stavu Unie – potřebujeme více Evropy.

Více Evropy pro zajištění růstu a zaměstnanosti, pro regulaci trhů a pro zmírnění nerovnováhy. To je postoj předsedy mé skupiny, pana Daula, který plně podporuji. Myslím si, že členské státy konečně pochopily, že v hospodářské a rozpočtové oblasti musíme prokázat odvahu. Musíme být odvážní a především zodpovědní: vnitrostátní ochranářské reakce nás přivedou k záhubě.

Potřebujeme větší finanční dohled na evropské úrovni; dohoda s Radou o balíčku týkajícímu se finančního dohledu, o kterém budeme hlasovat na příštím plenárním zasedání, je v tomto ohledu velmi dobrou zprávou.

Spolu s dohledem nad systémem však musíme zajistit opravdovou koordinaci našich rozpočtových a hospodářských politik. Musíme dosáhnout jak rozpočtového, tak hospodářského federalismu. Stav, kdy máme společnou měnovou politiku, ale nezávislé rozpočtové politiky, nás paralyzuje. Myslím, že federalismus započal s tímto novým evropským semestrem, který členským státům ukládá, aby každoročně do léta předložili své rozpočtové strategie Radě k jejímu stanovisku.

Nicméně, jak už tomu na úrovni EU bývá, mnohem spíše než jednotlivá znění určí pravidla praxe. Za sebe si přeji, aby tato koordinace nebyla pouze formální, ale aby vyústila v opravdovou společnou strategii pro naši hospodářskou, průmyslovou a sociální politiku. Je mi líto, že vnitrostátní parlamenty a Evropský parlament ještě nejsou zcela do tohoto koordinačního procesu zapojeny.

Pane ministře, obracím se tedy zvláště na vás jako na zástupce Rady: jako rozpočtové orgány musí parlamenty hrát při utváření evropské hospodářské politiky zásadní roli, jelikož je to jediný způsob, jak zajistit její účinnost a legitimitu.

  Antolín Sánchez Presedo (S&D). – (ES) Paní předsedající, chtěl bych poblahopřát předsednictví k tomu, že Rada jednomyslně schválila kompromis o souboru opatření pro dohled dohledu dosažený s Parlamentem a Komisí.

Pracovali jsme se španělským a belgickým předsednictvím a dokázali jsme splnit svůj úkol díky ambicióznímu kompromisu, který poskytuje pevné základy pro finanční reformu a představuje milník v evropské integraci.

Schválení evropského rozpočtu již od příštího roku je také velmi pozitivní krok, i když ten v sobě zahrnuje mnohem více, než jen přípravu časového rozvrhu operací: vyžaduje si i skutečný obsah a parlamentní rozměr.

Naléhavě musíme pokročit v reformě správy ekonomických záležitostí: je nutná k tomu, aby byla opět dostatečně využívána schopnost hospodářského růstu a abychom vytvořili sociální a hospodářskou Unii, kterou potřebujeme.

Také potřebujeme soudržný, silný a důvěryhodný evropský systém prevence, řízení a řešení krize. Musí být slučitelný s hospodářskou obnovou, předpovídat morální hazard, mít na paměti zbytek zátěží spojených s finanční reformou a vyhnout se narušení podmínek vnitřního trhu. Musíme být vnitřně koordinovaní, abychom s tím mohli předstoupit před G-20.

Pokud jde o daň z finančních transakcí – a tím zakončím –, očekáváme sdělení Komise, které může také vzít v úvahu daň z finančních aktivit. Zde jde o boj s volatilitou trhů, o spravedlivé rozdělení finančního břemene, o zmírnění dopadu krize na veřejné finance, o ustanovení nových zdrojů pro Evropskou unii a o přispění k rozvojovým cílům tisíciletí. Pokud se chceme stát celosvětovým hráčem, nemůžeme jednat každý sám za sebe.

  Peter Skinner (S&D). – Paní předsedající, chtěl bych velice poděkovat panu Reyndersovi a panu komisaři Barnierovi za jejich podporu souboru opatření pro dohled, kdy měl člověk občas pocit marnosti, ale nakonec jsme to překonali. Doufám, že naše práce na projektu Solventnost II a na jeho prováděcích opatřeních bude produktivnější a o mnoho rychlejší. Doufám, že tomu tak bude.

Dnes už tu bylo zdůrazněno hodně kladů, i hodně záporů, ale já bych chtěl vyjádřit souhlas s pokrokem, kterého jsme již dosáhli, a s tím, na co bychom se měli zaměřit. Evropa však – a nejen eurozóna, to je třeba říci – potřebuje nařízení zvyšující výkonnost stejně jako záruky.

Mám pocit, že národy si připadají jako štvanci, a to je třeba zastavit. Je to sebezničující pro EU jako celek. Zásadní je mezinárodní program. Evropská unie musí hrát významnou a zásadní roli při vytváření celosvětových norem.

Problém je, že pokud se domníváme, že vytvářet normy pouze v Evropě stačí, dopustíme se vážné chyby. Proto vítám sdělení pana Barniera o tabulce srovnávající výsledky v regulaci, kterých dosáhly Evropská unie a USA. Můj úřad již takovou tabulku sestavil. Velice rád bych se s vámi, pane komisaři, o výsledky podělil. Doufám, že to přinese užitek.

Závěrem bych se chtěl zeptat: jak jsme na tom v jednání s Transatlantickou hospodářskou radou, tedy v regulačním dialogu na vyšší úrovni? Jakým směrem se máme v budoucnosti ubírat? Stojí před námi problémy, které nemůžeme vyřešit sami.

  Liem Hoang Ngoc (S&D). – (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, včera Rada ECOFIN schválila zásadu evropského semestru. Jako federalista mohu takový pokrok jen uvítat. Nicméně, koordinace rozpočtové politiky je jedna věc; stanovení jejich obsahu je věc druhá. Proto je posilování Paktu o stabilitě a růstu vážnou chybou.

Lze již pociťovat první dopady léčby úsporností, která byla dogmaticky naordinována celé Evropě. Španělsko a Irsko zažívají stále větší a větší potíže a průzkum společnosti Markit, vydaný na konci srpna, ukazuje, že tato léčba je zodpovědná za stagnaci evropského růstu a brzy i růstu německého.

Řada represivních opatření, která figurují na programu příštího neformálního zasedání Rady ECOFIN, bude mít ještě vážnější důsledky. Uvalení automatických finančních sankcí na státy, které již mají rozpočtové problémy, je nezodpovědné. To v každém členském státě přímo posílí kritiku vnitrostátních příspěvků do rozpočtu EU.

Dva a půl milionu občanů vyjádřilo včera poprvé v ulicích Francie svůj protest proti balíčku úsporných opatření. Místo zachování sociálních záchranných sítí a nastolení sociálního smíru v EU, což je pro obnovu nezbytné, je Rada a Komise ničí. Uvažují vůbec o dopadu takových rozhodnutí na neustále stoupající míru euroskepticismu u občanů?

V zájmu evropského integračního procesu a v zájmu občanů, pro které tento proces rozvíjíme, je třeba si uvědomit, vážení kolegové, že posílení Paktu o stabilitě a růstu je hospodářská absurdnost. Je to také hrubá politická chyba.

  Sławomir Witold Nitras (PPE). – (PL) Jsem velmi potěšen kompromisem o vytvoření systému finančního dohledu. Evropské trhy jistě takové mechanismy potřebovaly. Osobně mne velice těší důraz kladený na roli Evropské centrální banky. Myslím, že z hlediska nových dohod jsme lépe zabezpečeni. Zkušenost s Evropskou centrální bankou nám umožňuje hledět do budoucnosti s optimismem a vytvoření evropského systému orgánu finančního dohledu bychom měli považovat za vykročení správným směrem. Vážně jsme začali koordinovat svou politiku ohledně výdajů a nezajímá nás pouze výběr daní v Evropě. Systém oznamování bude velmi důležitý. Vzpomeňte si prosím, že vnitrostátní vlády, které přijímají rozhodnutí a samy si ukládají dodržování pravidel rozpočtového deficitu, nejsou jediným orgánem, který může v jejich zemi utrácet peníze.

  George Sabin Cutaş (S&D). – (RO) Reformu potřebuje nejen Pakt o stabilitě a růstu, ale i hospodářský a sociální model jako celek.

Hospodářský a sociální model, zvláštní rys Evropské unie, se ukazuje v současnosti jako neudržitelný. Původně byl považován za hybnou sílu hospodářského růstu i sociální ochrany, tato očekávání však nesplnil. Deset procent Evropanů nemá práci a některé členské státy jsou stále v hluboké recesi.

Na druhé straně máme nedostatky v oblasti kontroly ekonomických toků v EU, na které hospodářská krize jasně ukázala. Odtud plyne potřeba makroekonomického dohledu evropských ekonomik, zvláště když jsou tyto ekonomiky spolu úzce spojené prostřednictvím jednotného trhu a jednotné měny.

Vítám tedy závěry Rady ECOFIN vytvářející základ pro makrofinanční dohled v Evropské unii, za pomoci ustavení Evropské rady pro systémová rizika a orgánů dohledu pro oblast bankovnictví, pojišťovnictví a cenných papírů, a samozřejmě sledování vnitrostátních rozpočtů v rámci evropského semestru.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Paní předsedající, rozhodnutí učiněná na včerejším zasedání rady Ecofin jsou nepřijatelná. Zatímco spekulanti si nadále dopomáhají ke skandálně vysokým platům a účinné zdanění finančních transakcí nám stále uniká, přičemž vzkvétají daňové ráje, chopila se Rada Ecofin příležitosti, kterou jí krize poskytla, a učinila zatím největší útok na demokracii. Pokouší se z poslanců vnitrostátních parlamentů učinit evropské loutky s cílem podrobit vnitrostátní rozpočty předběžnému přezkumu evropskými vůdci, jako kdyby jasně podmínečná povaha Paktu o stabilitě a růstu a jeho iracionální kriteria nestačily.

Takzvaná „hospodářská koordinace“ ustanovená Smlouvami nemůže ospravedlnit takové pošlapání suverenity členských států, ať na evropské či na vnitrostátní úrovni, a v tak bolestivé době pro jejich hospodářský a sociální rozvoj. Rada zašla v hájení zájmů hospodářských a finančních skupin příliš daleko a bude to mít vážné následky pro chudé obyvatele Evropské unie. Proto zde protestujeme a jsme si jisti, že boj pracujících a obyvatel Evropské unie nabere na obrátkách.

  Liisa Jaakonsaari (S&D). – (FI) Paní předsedající, děkuji za tento proslov. Jen před několika málo lety panovala v Evropě doktrína extrémního liberalismu, podle které politika jen narušuje činnost trhů a trhy o všem rozhodují.

Nyní jsme v situaci, kdy je politika důležitá. Politika rozhoduje o mnohých otázkách a je velmi důležité, že jsme nyní v oblasti finančního dohledu postoupili. Je velice důležité, že falšování rozpočtových statistik, ke kterým docházelo, nahradila transparentnost. Vše je transparentní a myslím, že transparentnost je klíčovým slovem reformy.

Schumanova původní slova se ukazují jako pravdivá: Evropská unie se bude vyvíjet vždy následkem krizí. Evropská unie odvozuje svou důvěryhodnost od hmatatelných výsledků, a ničeho menšího. Nyní tyto velmi reálné kroky činíme.

  Michel Barnier, člen Komise. – (FR) Paní předsedající, chci poděkovat každému z vás za to, co jste řekli ke společnému výsledku dosaženému v oblasti dohledu.

Vrátím se k tomu, co právě říkala paní Ferreirová o našich občanech, kteří jsou otřeseni, zasaženi všemi těmito finančními, hospodářskými, sociálními krizemi, a nezapomeňme na potravinovou a ekologickou krizi. Domnívám se, že musíme našim občanům ukázat, že si z krize bereme ponaučení, protože oni jsou našimi voliči a my se jim zodpovídáme. To jsme právě učinili v otázce dohledu a nadále musíme komunikovat a podávat vysvětlení, což jsme právě začali činit. Mám tím nyní na mysli zprávu paní McCarthyové o směrnici o kapitálových požadavcích CRD III a odměňování. Domnívám se, že pokud jde o všechny otázky, které šokovaly a zasáhly naše občany a zvolené zástupce a otřásly jimi, musíme my, Parlament, Rada a Komise dokázat, že přinášíme odpovědi na úrovni EU, a to odpovědi konkrétní.

Pokud jde o daň z transakcí, pan komisař Šemeta provedl velmi důležitý a užitečný rozbor jednotlivých řešení a následků zavedení takové daně, pokud by byla prováděna pouze na regionální úrovni. Myslím, že to je důležitá práce. Panu Giegoldovi bych řekl, že na zasedání skupiny G20 v Torontu zaujal předseda Komise naším jménem jasné stanovisko ve prospěch spravedlivého a podstatného poplatku z finančních služeb. Jeho stanovisko potvrdíme v říjnu. Nebudete tedy muset dlouho čekat, pane Karasi. Paní Figueiredové bych chtěl říci, že tato debata stále pokračuje. Nejde o to, abychom pravdu měli jenom my. Musíme přesvědčit Evropany a pan Reynders umí lépe vysvětlit než já, že 27 vlád má před sebou ještě dlouhou cestu, neskutečně dlouhou cestu. Pak musíme přesvědčit i ostatní oblasti světa.

Já, stejně jako paní Wortmann-Koolová, paní Swinburnová a paní Fordová, se domnívám, že pokud má tato daň být skutečně účinná, musí být zavedena na co nejširší úrovni. Proto musíme přesvědčit ostatní oblasti světa.

Když již mluvím o světě, chtěl bych říci pár slov o celosvětové správě. Mohu panu Skinnerovi potvrdit, že srovnávací tabulku připravíme. Navíc se domnívám, že po takovém srovnání mezi USA a EU se budeme muset zaměřit i na ostatní oblasti světa, které jsem právě zmínil: Čínu, Indii, Brazílii a stejně tak Afriku, která má v této otázce své místo a svoji roli a nese těžké následky. Budu tedy pozorně přihlížet ke všem informacím, o kterých mluvil pan Skinner. Pokud jde o správu, o které se zmiňovali i paní Podimatová a pan Martin, nemáme vždy stejné metody či stejné právní předpisy, jelikož naše ekonomiky jsou velmi odlišné. Pan Martin citoval Volckerovu slavnou strategii o bankách, které „jsou příliš velké na to, aby zkrachovaly“. V Evropě máme odlišný přístup: ať už je velikost bank a škála jejich činností jakákoliv, musí existovat vnější a vnitřní dohled a dobrá správa, přičemž škála činností bank nemusí být nutně omezena.

Parlament samozřejmě hraje v otázce dohledu zásadní roli. Paní Goulardová zmínila práci vykonanou z vašeho podnětu pro zlepšení důvěryhodnosti agentur. Pan Nitras se zmínil o klíčové roli Evropské centrální banky, jejíž prezident bude prvním předsedou Rady pro systémová rizika a bude muset zajistit důvěryhodnost tohoto orgánu. Pan Karas také zmínil, že díky vám a původnímu a výjimečnému rozhodnutí odložit vaše hlasování po první čtení na podzim, které jste v červenci všichni přijali, jsme měli čas přesvědčit Radu a pokročit v této otázce kupředu. Nezapomněl jsem na to a opět vám za to děkuji.

Skončím zmínkou o tom, o čem mluvila i paní Auconiová, a sice že potřebujeme „více Evropy“. Dovolte mi, abych vyjádřil své přesvědčení, dámy a pánové, že musíme provádět regulaci. Musíme vykonávat dohled, vzít si ponaučení z krize. Musíme ozdravit veřejné finance, protože dnešní dluhy představují daně pro příští generace. Musíme vykonávat správu. O tom řeknu na závěr pár slov.

Správa nestačí. Musíme také podpořit hospodářský projekt. To vám chtěl včera důrazně říci pan předseda Barroso a tomu se budeme věnovat. V tomto kontextu budete muset rozumět návrhům, které předložíme na podzim v rámci Aktu o jednotném trhu pro zlepšení fungování vnitřního trhu a zajištění 1 % či 2 % růstu, kterého by Evropa mohla dosáhnout, kdyby vnitřní trh fungoval lépe.

Skončím zmínkou o hospodářské koordinaci, o které mnozí z vás mluvili. Chci vám připomenout, že na konci měsíce předloží pan komisař Rehn a pan předseda Barroso několik zcela významných návrhů v oblasti správy. Pokud jde o zavedení evropského semestru, který zmínili pan Portas, pan Giegold, pan Karas, pan Sánchez Presedo, pan Cutaş a paní Auconiová, máte jasně politickou vůli podpořit tuto nový způsob koordinace, „radarového snímání“ v reálném čase, proaktivního jednání vůči vládám, přičemž jsou, paní předsedající, zároveň respektována práva a suverenita vnitrostátních parlamentů.

Domnívám se, že to je velmi důležité. Byl jsem 20 let poslancem francouzského parlamentu a senátorem. Byl bych býval velmi rád, kdybych při hlasování o rozpočtu své země měl k dispozici nezávislý a objektivní přehled o situaci v ostatních zemích, jak dosahují – občas nezávisle a za použití odlišných způsobů – stejných společně dohodnutých cílů a disciplíny.

Ohledně všech těchto otázek koordinace a správy vám tedy potvrzuji to, že Komise má politickou vůli a dveře pana komisaře Rehna jsou stále otevřené.

  Didier Reynders, úřadující předseda Rady. – (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, chci nejprve poděkovat všem řečníkům, kteří vyjádřili svůj souhlas s dohodou o finančním dohledu. Jak uvedlo mnoho z vás, šlo o společné úsilí Parlamentu, zejména jeho zpravodajů, Komise a Rady.

Jak jsem již řekl před chvílí, jsme na začátku procesu a abychom dokázali, že tento dohled skutečně představuje přidanou hodnotu a možná také první ponaučení z finanční krize, budeme muset uvážlivě vybrat co možná nejobjektivněji osoby, které budou tento dohled vykonávat, a myslím si, že zvolené postupy tomu budou jen napomáhat. Dále musíme prokázat účinnost dohledu v různých oblastech, pokud se chceme, jak to mnozí v tomto Parlamentu požadují, ubírat směrem k čím dál více evropskému dohledu. Budeme moci pokročit ještě dál, a to jednoduše tím, že prokážeme účinnost dohledu na evropské úrovni. Ale opakuji, že ustanovení této nové architektury představuje pravděpodobně první a nejdůležitější ponaučení z finanční krize. Nyní je na nás, aby tato architektura co možná nejlépe fungovala a abychom, opakuji, krok za krokem posilovali skutečně evropský ráz tohoto nového dohledu.

Druhý komentář, který chci učinit (pan Gauzès to před chvíli připomenul), se týká naší dnešní další práce v trialogu, v rámci kterého budeme opět diskutovat o investičních fondech. Myslím, že všichni musíme být aktivní a přijmout společný postup, který jsme úspěšně prosadili v oblasti finančního dohledu. Je pravda, že v Radě vyvstávají stále určité otázky v souvislosti s vývojem v oblasti investičních trhů a v Parlamentu se o nich stále vedou rozpravy, ale v tomto tématu musíme pokročit.

Domnívám se, že společně s panem komisařem Barnierem chceme skutečně stanovit těsný časový rámec pro vstup nových textů v platnost. Pokud jde o investiční fondy (pokusíme se v této otázce postoupit již dnes odpoledne), musíme zvolit stejný přístup a pokusit se stanovit rámec, který by byl evropským rámcem a skutečně by chránil občany a spotřebitele před určitými produkty a činnostmi v rámci Evropy.

Jen bych rád řekl, že pro přezkum učiněného pokroku v oblasti regulací a dohledu oznámil komisař Barnier, že při neformálním zasedání Rady ECOFIN zamýšlí vyhotovit určité porovnání situace na obou březích Atlantiku. Chci vám potvrdit, že mám záměr pozvat předsedkyni Výboru pro hospodářské a měnové záležitosti, abychom během tohoto neformálního zasedání Rady ECOFIN jednali o této otázce, diskutovali o míře pokroku prací, které se netýkají pouze Rady a Komise, ale také Parlamentu. Na konci tohoto měsíce budeme tedy mít příležitost projednávat tuto věc rovněž s Parlamentem. Je důležité zjistit, k jakému stadiu vývoje jsme dospěli i my na tomto břehu Atlantiku.

Třetí otázka, o které chci diskutovat, je zdanění finančních transakcí – nechci se totiž vracet k fondům pro řešení problémů, pan komisař Barnier předloží konkrétní návrhy, jak ohlásil, v příštích týdnech. Pokud jde o zdanění finančních transakcí, téměř před deseti lety jsem se pokoušel během minulého belgického předsednictví jen vznést otázku k diskusi. Nebyli jsme schopní tu diskusi vést. Na toto téma existovala v Belgii víceméně jednomyslná shoda. Jednomyslnosti jsme dosáhli pouze v této otázce. Tentokrát se diskuse skutečně rozproudila. Slyším jasné požadavky na konkrétní návrhy o sazbách, o základu daně, o využití příjmů. Možná by bylo nejprve potřeba, aby se v několika členských státech tyto nápady rozvinuly, abychom mohli opravdu začít diskutovat o praktických záležitostech.

V rámci příprav na zasedání skupiny G20 však tuto věc jednoduše neodložíme až na samotné zasedání G20. Spíše se pokusíme najít několik partnerů (a oni existují), se kterými se můžeme vydat stejným směrem. Přesto chci zdůraznit, že v této diskusi budeme aktivně pokračovat. Debata byla prohloubena již na tomto zasedání Rady ECOFIN. Budeme v ní pokračovat na konci měsíce na neformálním zasedání Rady ECOFIN a byl bych skutečně rád, kdybychom mohli postoupit vpřed, včetně otázky uvolnění finančních prostředků.

Nemylme se: cílem není prostřednictvím tohoto zdanění vyřešit krize. Cílem možná je, jak mnozí uvedli, vyvrátit spekulace. Jde také o to uvolnit finanční prostředky a my je již využíváme na tři nebo čtyři různé účely: zaprvé, pro boj proti změně klimatu, zadruhé, pro rozvojovou pomoc, a zatřetí, pro zalepení děr v rozpočtech. Tato diskuse nebude jednoduchá a já uznávám, že od dosažení dohody v této věci jsme ještě daleko.

Skončím, paní předsedající, poznámkou k rozpočtové konsolidaci. Nemylme se: evropský semestr je jen jedna etapa. Budou následovat další, budeme diskutovat o sankcích. V souladu s právě zvoleným směrem se diskuse o nich bude týkat možná nejprve členských států eurozóny a později uvidíme, jak tyto mechanismy můžeme rozšířit v souladu se současnými opatřeními smluv na členské státy mimo eurozónu.

Cílem je samozřejmě směřovat k makroekonomické konvergenci a rozpočtové konsolidaci, ale chtěl bych připomenout, že v rozpočtové otázce jsme zavázáni v rámci Paktu o stabilitě a růstu, že také nezapomeneme v Evropě na diskusi o růstu, o zaměstnanosti, o sociální politice a o politice ochrany životního prostředí.

Celá debata o rozpočtu není jednoduše debata o znovunastolení rovnováhy v několika našich členských státech. Jde o to rozpoznat, jaký aspekt našich rozpočtů nám umožní pokročit nejen k rovnováze, ale také k růstu, tvorbě pracovních míst, rozvíjení sociálních politik a aktivní účasti, zdůrazňuji slovo „aktivní“, v boji proti změně klimatu.

Pokusíme se to všechno uskutečnit. Belgické předsednictví je samozřejmě připraveno v těchto různých otázkách pokročit, a jak jsem právě řekl, budeme tak činit opět dnes odpoledne v otázce investičních fondů.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Písemná prohlášení (článek 149)

  António Fernando Correia De Campos (S&D), písemně. – (PT) Včera přijala Rada ECOFIN dvě správná rozhodnutí, která odpovídají názoru, který již po měsíce zastává většina v Parlamentu. První rozhodnutí se týkalo makroobezřetnostního dohledu nad finančním systémem v rámci Evropského výboru pro systémová rizika (ESRB), společně s mikroobezřetnostním dohledem nad bankami, pojišťovnami a penzijními fondy a kontrolou hodnot nemovitostí. Druhé rozhodnutí bylo o zavedení evropském semestru jako koordinačního procesu evropské hospodářské politiky. Kromě toho, že tento projekt představuje rozbor ex-ante srovnávacího rozpočtového vývoje členských států, by měl být evropský semestr považován nikoliv za formu narušení vnitrostátní rozpočtové nezávislosti, ale za způsob uvažování o širším pojetí ekonomie. Nejde jen o pojetí z finančního hlediska, ale také o zapojení politiky zaměstnanosti a sociální politiky. Toto širší pojetí sdílíme a chtěli bychom, aby se rozvíjelo v příštích etapách správy ekonomických záležitostí.

  Richard Seeber (PPE), písemně. – (DE) Nová pravidla pro vnitřní finanční trh jsou vítána, neboť znamenají zlepšení a větší bezpečí pro investory. Finanční trhy již desetiletí fungují na přeshraniční, mezinárodní bázi, proto tak musí začít konečně fungovat i finanční orgány. Provádění těchto usnesení si vyžaduje, aby se vnitrostátní orgány vzdaly některých svých pravomocí a převedly je na orgány Společenství. To je nicméně jedna z klíčových podmínek pro vytvoření plně fungujícího vnitřního trhu.

  Georgios Toussas (GUE/NGL), písemně. – (EL) Rozprava o prohlášeních předsedy Komise a Rady o rozhodnutích Rady ECOFIN ukazuje, že ve strategické volbě monopolů přesunout tíhu kapitalistické krize na pracující třídu a řadové voliče se odráží celá politická tvář kapitálu. Injekce umělého optimismu jsou v rozporu s čísly zveřejněnými samotnou Komisí, která ukazují, že kapitalistická obnova je slabá, nestálá a nejistá. Proto je brutální útok na řadové voliče upevňován dodatečnými prostředky a mechanismy, jakými jsou: takzvaná „rozšířená správa ekonomických záležitostí“, evropský semestr pro přísné dodržování Paktu o stabilitě a růstu členskými státy, rychlejší a účinnější podpora strategie EU 2020 namířené proti řadovým voličům, změny rozpočtu EU a bedlivé sledování rozpočtů členských států pro zajištění jednotného uplatňování drastických škrtů v sociálních výdajích. Nesmyslné vytváření evropských orgánů pro údajnou kontrolu úvěrů a zavádění poplatků pro banky a burzovní transakce mají ohromit a oklamat hnutí řadových občanů a jejich narůstající odpor. Plány opět ukazují, že boj proti pracujícím, který v Řecku rozpoutala vláda strany PASOK a EU a ostatní zastánci kapitálu, se netýká pouze Řecka. Jde o strategické rozhodnutí ze strany kapitalistů, které se dotýká celé EU.

4. Ochrana zvířat používaných pro vědecké účely (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je doporučení pro druhé čtení Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova k postoji Rady v prvním čtení k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely

(06106/1/2010 – C7-0147/2010 – 2008/0211(COD)) (Zpravodajka: paní Jeggleová) (A7-0230/2010).

  Elisabeth Jeggle, zpravodajka. – (DE) Paní předsedající, pane Dalli, dámy a pánové, po více než dvou letech intenzivních diskuzí jsme společně s Radou a Komisí dospěli ke shodě ohledně směrnice o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. Dosáhli jsme pozoruhodné rovnováhy mezi dobrými životními podmínkami zvířat a výzkumem.

Proto bych chtěla vyjádřit svou vděčnost každému, kdo se zapojil do výborné spolupráce v této oblasti. Chtěla bych také poděkovat našemu bývalému kolegovi Neilu Parishovi, který se zasloužil o vytvoření dobré výchozí pozice pro první čtení v květnu minulého roku. Chtěla bych poděkovat všem stínovým zpravodajům a zástupcům Komise a švédského a španělského předsednictví. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat zaměstnancům politických skupin a sekretariátu výboru. Učinili jsme vše, co bylo v našich silách, abychom dosáhli tohoto kompromisu.

Ve srovnání se současnou směrnicí, pocházející z roku 1986, představuje tato nová směrnice o pokusech na zvířatech velký pokrok v oblasti dobrých životních podmínek zvířat. Lékařský výzkum používající zvířata bude i nadále možný, pokud k němu nebudou žádné alternativy, ale bude podroben velmi přísné regulaci. Základní myšlenkou nové směrnice je nahrazení a omezení testování na zvířatech a zlepšení v oblasti dobrých životních podmínek zvířat. Směrnice určuje komplexní ochranná pravidla a kontrolní kritéria za účelem zlepšení dobrých životních podmínek zvířat. Klademe nové základy zavedením povinnosti provést etické hodnocení, které zahrnuje analýzu škod a přínosů, procesem schválení pro projekty a standardizací a garantováním kompetencí těch, kdo pracují se zvířaty.

Pokusy, při kterých jsou používána zvířata, nesmějí být prováděny bez předběžného povolení. Pro jeho získání je třeba, mimo jiné, zhodnotit projekt na základě etických kritérií. Musí být provedena podrobná hodnocení pro určení, jestli je konkrétní pokus na zvířatech nutný, jestli je ho možné nahradit jiným postupem a jestli byly vzaty v potaz všechny požadavky týkající se dobrých životních podmínek zvířat ohledně krutosti testů. Výzkumníci se musí vždy, pokud je to možné, vyhnout tomu, aby zvířatům působili utrpení, strádání a bolest.

Navíc jsme díky naléhání delegace z Parlamentu, byli úspěšní v tom, že jsme se dosáhli systému velmi přísné kontroly a inspekcí. Příslušný úřad přizpůsobí frekvenci inspekcí, včetně neohlášených kontrol na místě, a to tak, aby odpovídaly předpokládané úrovni rizika. Jsem si jistá, že se nám podařilo najít rovnováhu mezi vysokou úrovní dobrých životních podmínek zvířat a možností pokračovat v provádění výzkumu v Evropě. Tato rovnováha vychází ze zohlednění požadavků na výzkum ve vztahu k lidské důstojnosti a lidskému zdraví, neopomíjí legitimní zájmy nemocných a ve srovnání se standardem stanoveným v roce 1986 představuje výrazný pokrok v oblasti dobrých životních podmínek zvířat.

V trojstranných jednáních jsme dospěli ke kompromisu, který byl přijat dne 3. června 2010. Dámy a pánové, žádám vás o podporu tohoto kompromisu a o odmítnutí všech pozměňovacích návrhů.

  John Dalli, člen Komise. – Paní předsedající, v prvé řadě bych chtěl vyjádřit za komisaře Potočnika jeho zklamání nad tím, že zde dnes nemůže být. Je momentálně v Gentu, kde se účastní neformálního ministerského setkání ohledně pozice EU pro 10. konferenci smluvních stran Úmluvy o biodiverzitě, která se uskuteční v říjnu v Nagoji.

Chtěl bych poděkovat Parlamentu, a obzvláště zpravodajům, paní Elisabeth Jeggleové a bývalému poslanci panu Neilu Parishovi, a dále stínovým zpravodajům a všem kteří pracovali stejně tvrdě na přípravě tohoto velmi důležitého legislativního díla. Velmi mne těší, že mohu poukázat na výbornou spolupráci mezi Parlamentem, Radou a Komisí.

Jak se ukázalo, jednání mezi orgány a konzultace před a v průběhu postupu spolurozhodování byla velice náročná, neboť bylo třeba vzít v potaz a co nejlépe zapracovat do textu rozdílné a často ostře protichůdné pohledy a potřeby členských států, průmyslu, akademické sféry a zastánců dobrých životních podmínek zvířat. Domnívám se, že výsledkem je poctivý a proveditelný právní předpis, který představuje úspěšný kompromis mezi podporou evropského výzkumu a jeho konkurenceschopnosti a zajišťuje, že dobrým životním podmínkám zvířat bude věnována plná pozornost.

Revize směrnice byla velmi potřebná, neboť bylo naprosto nutné zásadně zlepšit podmínky pro pokusná zvířata, vyjasnit právní povinnosti a zajistit stejná pravidla hry na území EU. Jakmile bude nová směrnice provedena, Evropská unie se bude moci chlubit nejvyššími standardy v oblasti dobrých životních podmínek pokusných zvířat na světě a nastavit ve dvaceti sedmi členských státech Evropské unie laťku tak vysoko, že neohrozí, ale naopak posílí konkurenceschopnost našeho výzkumu a průmyslu.

Máme za to, že text předložený k vašemu dnešnímu hlasování obsahuje všechny klíčové prvky původního návrhu Komise. Věřím proto, že pokud budete hlasovat pro, bude dosaženo ambiciózních cílů, které si Komise pro tuto revizi stanovila.

  Herbert Dorfmann, jménem skupiny PPE. – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, všechna zvířata potřebují naši ochranu, bez ohledu na to, jestli jsou to pokusná zvířata nebo jsou chována pro zemědělské účely, zda jsou domácími mazlíčky nebo žijí ve volné přírodě.

Pokud jde však o můj hodnotový systém, zvíře je zvíře a člověk je člověk. Je zde jasná hierarchie hodnot. Během několika posledních dnů jsme například diskutovali tu skutečnost, že by nyní zřejmě mohlo být možné provádět pokusy na zvířatech bez provedení anestezie. Je pravda, že můžete zvířeti odebrat vzorek krve, aniž byste mu dali přípravky proti bolesti. Totéž však platí také pro lidi. Nevěřím, že by komukoli z nás byla dána před odebráním krve podána sedativa. Pokroky na poli medicíny jsou velkým přínosem pro lidstvo, a proto jsou bohužel pokusy na zvířatech nezbytné. V případě řady nemocí, z nichž se některé objevují jen velmi zřídka, dychtíme po pokroku v oblasti medicíny, vědy a výzkumu. Pokusy na zvířatech v těchto oblastech budou i nadále zapotřebí.

Jsem pro to, aby se pokusy na zvířatech nedělaly, pokud je možné využít jiné ekvivalentní metody. Návrh, který máme před sebou, to  až na jednu výjimku zaručuje; tato výjimka spočívá v tom, že v rámci těchto alternativních metod nebudou používáni ani lidé ani lidské reprodukční buňky.

Podařilo se nám dosáhnout dobrého kompromisu, který poskytuje ochranu výzkumu, Evropě jako místu výzkumu a především pak zvířatům. Měli bychom dnes hlasovat pro tento kompromis, abychom zajistili větší ochranu zvířatům a cennému výzkumu v Evropě.

  Daciana Octavia Sârbu (S&D). – (RO) Chtěla bych začít poděkováním jak paní Jeggleové, tak ostatním kolegům poslancům, stínovým zpravodajům, za dobrou spolupráci v průběhu jednání s Radou za účelem dosažení tohoto kompromisu.

Na území Evropské unie je každý rok použito pro vědecké účely asi 12 milionů zvířat. Potřeba poskytnout jim lepší ochranu byla často ze strany široké veřejnosti zmiňována.

Pokud by to bylo možné, všichni bychom rádi pokusy na zvířatech zastavili. Stále je však potřebujeme za účelem ochrany zdraví lidí a zvířat, stejně jako pro ochranu životního prostředí.

Ustanovení nově přidaná do této směrnice zahrnují povinnost provádět inspekce mnohem častěji než v minulosti, aniž by bylo nutno o mnoha z nich informovat předem. Před prováděním jakýchkoli postupů používajících zvířata, obzvláště pak subhumánní primáty, bude také potřeba předchozí schválení.

Ve skutečnosti byl stanoven limit pro utrpení, kterému může být zvíře zapojené do vědeckých postupů podrobeno; bylo také navrženo omezení používání subhumánních primátů. To znamená, že nyní mohou být použiti jen při postupech, jejichž cílem je zabránit a předejít takovým onemocněním, jež mohou být potenciálně smrtelná pro člověka, diagnostikovat je a léčit je.

Těší mne, že je v konečném textu směrnice zachována povinnost provádět její přezkum, v jehož rámci bude zohledněn učiněný vědecký pokrok. Chci zdůraznit důležitost podpory metod, které představují alternativu testů prováděných na zvířatech a jež jsou specifikovány v navrhované směrnici.

Všichni jsme si vědomi, že tento legislativní návrh byl již dlouhou dobu na spadnutí. Domnívám se, že v návaznosti na jednání vedená s Radou v průběhu švédského a španělského předsednictví se nám podařilo dosáhnout vyváženého společného postoje, který naplňuje jak potřebu ochrany zvířat používaných pro vědecké postupy, tak potřeby vědecké komunity.

  Marit Paulsen, jménem skupiny ALDE. – (SV) Paní předsedající, pokusím se vám podat malý přehled širších historických souvislostí. V prvé řadě bych chtěla poděkovat paní Jeggleové za její výjimečné vedení v  této velmi obtížné záležitosti.

Ujali jsme se otázky, kterou se, stručně řečeno, návrh Komise snažil řešit způsobem, který by mohl být charakterizován jako příliš přátelský ke zvířatům, a k níž Parlament v prvním čtení přistoupil způsobem, který by mohl být popsán jako příliš přátelský k průmyslu. V průběhu posledních let jsme se díky výborné podpoře švédského a španělského předsednictví, Parlamentu, vedení paní Jeggleové, Komise, Rady, našich stranických skupin a představitelů výborů dopracovali kousek po kousku a slovo po slovu k tomu, co je nyní rozumně vyváženou směrnicí.

Jestliže jsou to zvířata, která chceme především chránit, pak bych osobně chtěla obrátit naši pozornost k zařízením, která momentálně budujeme pro zvířata, která jíme. V tomto ohledu máme před sebou nepřeberné množství práce. Současný stav věcí je takový, že tato zvířata mají slabší úroveň ochrany než zvířata používaná pro vědecké účely. Podívejte se jen, jak dlouhé jsou přepravní trasy na jatky v Evropě. Nevnímáte to, když jste na dálnici?

Není to poprvé, co jsem byla zapojena do přípravy obtížných zpráv a do náročných jednání, ale ještě nikdy jsem v Parlamentu neviděla takový posun v názorech a rozhodnutích na základě stanoviska určitých lobbistických skupin, které jsou zde přítomné. Nikdy bych něco takového v tomto Parlamentu nečekala.

  Jill Evans, jménem skupiny Verts/ALE. – Paní předsedající, také bych chtěla poděkovat paní Jeggleové za její usilovnou práci na této zprávě. Kompromisní text obsahuje řadu výrazných zlepšení, především pokud jde o inspekce, o nový proces schvalování ohledně provádění pokusů a o řádný klasifikační systém, což vítáme. Na tuto modernizaci směrnice jsme nicméně čekali řadu let, a moje skupina stále vidí tři problematické oblasti, což je důvodem, proč jsme podali pozměňovací návrhy.

Domníváme se, že členským státům by mělo být ponecháno právo zavést přísnější pravidla pro ochranu zvířat, jako je tomu v současnosti a jak jsme odsouhlasili v prvním čtení. Domníváme se, že alternativy ke zvířatům musí být používány vždy, pokud je to možné. Současné znění omezuje požadavek povinného užití alternativ na menšinu prováděných testů, což představuje oslabení současných právních pravidel a opět není tím, co jsme odhlasovali v prvním čtení.

Pokud jde o subhumánní primáty, věříme, že bez upřesňujícího slovního spojení „podstatným způsobem“ může jako stav oslabující člověka být interpretována téměř libovolná zdravotní potíž, a nikoliv jako závažné omezení lidského zdraví, což bylo původním smyslem tohoto ustanovení.

Ze zkušenosti s legislativou v tomto oboru víme, že provádění a vynucování jsou klíčové pro dosažení efektivních právních předpisů. A tato témata jsou zásadně důležitá. Za účelem dosažení jasnosti prostřednictvím další diskuse bude moje skupina žádat vrácení zpět do výboru.

  Janusz Wojciechowski, jménem skupiny ECR. – (PL) Paní předsedající, jsem potěšen, že se tato směrnice stává skutečností. Chtěl bych poblahopřát paní Jeggleové, neboť práce na dosažení tohoto kompromisu byla velmi náročná. Je dobře, že Evropská unie reguluje další důležitou oblast týkající se zacházení se zvířaty a že přijímáme řešení za účelem prevence krutého chování ke zvířatům. Předchozí systém týkající se důležitých pokusů na zvířatech obsahoval příliš krutosti. Míru krutosti je možné omezit a tato směrnice je v tomto ohledu krokem dobrým směrem. Krutost ke zvířatům zvířata zraňuje a působí jim utrpení, ale ze všeho nejvíce zasahuje člověka. Představuje útok na lidskou důstojnost. Ti, kdo jsou krutí ke zvířatům, jednají proti své vlastní lidskosti a proti své vlastní důstojnosti. Je dobře, že usnesení dnes přijaté Parlamentem je krokem tímto směrem. Obsahuje sice jedno ustanovení, ke kterému mám určité výhrady, ale o tom se zmíním až ve svém vyjádření po hlasování.

  Marisa Matias, jménem skupiny GUE/NGL. – (PT) Paní předsedající, Evropa má povinnost prosazovat ochranu zvířat. To, o čem se zde však diskutuje, jde mnohem dále a staví nás před několik obtížných otázek. Žádné přesvědčení by nemělo být nahlíženo tak, že má absolutní platnost. My se však nacházíme uprostřed mezi volbami a rozpory, a ty mohou být vyřešeny pouze vyváženou zákonodárnou činností.

Mají být dobré životní podmínky zvířat na žebříčku hodnot hodnoceny níže než lidské zdraví, či nikoli? Jaká je vlastně evropská strategie pro výzkum, pokud je v sázce například lidské zdraví a základní výzkum? Jak můžeme zabránit zrušení evropského lékařského výzkumu, vzhledem k tomu, že toto může vést k jeho destrukci?

Pokud se budeme vyhýbat těmto tématům, můžeme sice ulevit evropskému svědomí, ale zároveň tak, například, přesouváme lékařský výzkum do jiných zemí, kde se dobré životní podmínky zvířat nemusí vůbec sledovat. Musíme mít schopnost vyvíjet a podporovat alternativní metody k používání zvířat pro vědecké účely, ale v této oblasti ještě zbývá mnohé prodiskutovat a já velmi doufám, že tato problematika bude více prozkoumána.

  Giancarlo Scottà, jménem skupiny EFD. – (IT) Paní předsedající, je důležité a nutné, abychom dosáhli rovnováhy mezi potřebou pokroku ve vědeckém výzkumu a nutností chránit dobré životní podmínky zvířat.

Ochrana zvířat používaných ve vědeckých procesech je v současnosti nedostatečná. Podle nových vědeckých poznatků mohou být prosazovány alternativy nahrazující nebo omezující používání zvířat. Musí být používány takové metody a postupy, které budou působit tak malou bolest a utrpení, jak je to jenom možné, ale bez toho, že by bránily vědeckému výzkumu zaměřenému na boj s nemocemi.

Je proto správné revidovat evropskou legislativu na ochranu zvířat, abychom dosáhli uspokojivých výsledků, které naplňují jak požadavky výzkumného průmyslu – neboť je třeba provádět vědecký výzkum, který je prospěšný lidskému zdraví –, tak pečují o dobré životní podmínky těch zvířat, které jsou stále potřeba pro vědecké účely.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Stavros LAMBRINIDIS
Místopředseda

  Mike Nattrass (NI). – Pane předsedající, Komise navrhla tuto směrnici v roce 2008 a v té době zde byly obavy o to, že odvětví vědeckého výzkumu neúměrně zatíží. Tento návrh oslabí některá omezení a já upozorňuji na to, že byl odstraněn požadavek pro sdílení dat týkajících se výzkumu na zvířatech.

Každý rok je v EU použito na pokusy přibližně 12 milionů zvířat a tento návrh může zvýšit jejich utrpení. Musíme snížit potřebu pokusů na zvířatech.

Civilizované lidské bytosti se budou snažit najít kompromis mezi potřebou výzkumu a povinností respektovat životy jiných tvorů žijících na této planetě. Tato rozhodnutí vyžadují Šalomounovu moudrost. A musím říct, že lituji, že musím položit následující otázku: disponuje Parlament EU takovou moudrostí?

  Martin Kastler (PPE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, tím, že poskytneme větší ochranu zvířatům používaným pro vědecký výzkum, činíme nový a důležitý krok vpřed v otázce dobrých životních podmínek zvířat.

O dobrých životních podmínkách jsme slyšeli mnoho. Slyšeli jsme také, že Evropa je důležitým místem pro průmyslový výzkum a inovace. Je zde nicméně jedno téma, o kterém jsme dostatečně nemluvili. Týká se základní hodnoty Evropské unie, konkrétně lidské důstojnosti a otázky, jak s ní nakládáme. Věřím, že nemusíme na jedné straně zlepšit dobré životní podmínky zvířat a vystavit se na straně druhé rizikům v oblasti, která, alespoň z části, jde proti evropským hodnotám.

Proč to říkám? Evropská komise ve svých dokumentech odkazuje k alternativním metodám. Ty zahrnují pět metod souvisejících s výzkumem a použitím embryonálních kmenových buněk, a zejména lidských kmenových buněk. Můj názor je, že je to nemorální. Je to něco, co při dnešním hlasování o navrhovaném kompromisu mezi Parlamentem, Radou a Komisí nemohu ignorovat. Proto bych chtěl vyzvat k co nejcitlivějšímu přístupu vás a především pak na Radu, členské státy a Komisi, zastoupené takzvaným Regulativním výborem. Když vyjadřujeme starost o lidskou důstojnost, neznamená to, že bychom se stavěli proti dobrým životním podmínkám zvířat. Právě naopak, chceme obojí. Chceme spolupracovat s cílem chránit důstojnost živých tvorů, ať jde o zvířata či lidi, způsobem, který odpovídá našemu evropskému pojetí důstojnosti tak, abychom mohli pracovat společně na její obraně a podpoře.

Jeden z typických evropských rysů je, že jsme připraveni bojovat za lidskou svobodu a důstojnost. Z tohoto důvodu se nebudu moci zúčastnit dnešního hlasování, neboť pro mne není morálně možné činit jednu věc a ignorovat druhou, Diskutovat dnes toto téma bylo správnou věcí, ale tento třetí rozměr lidské důstojnosti dopadl poměrně špatně.

  Paolo De Castro (S&D). – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, po roce a půl náročného vyjednávání mezi Parlamentem, Radou a Komisí jsme nakonec dospěli ke kompromisnímu textu v citlivé oblasti týkající se pokusů na zvířatech. Byla to náročná práce, a chtěl bych proto poděkovat naší zpravodajce paní Jeggleové a našim stínovým zpravodajům za to, že vedli tak intenzivních jednání.

Text směrnice byl Výborem pro zemědělství a rozvoj venkova, jemuž mám tu čest předsedat, přijat bez námitek, pouze čtyři poslanci se zdrželi hlasování. Dosahuje vhodné rovnováhy mezi potřebou zlepšit dobré životní podmínky zvířat používaných při pokusech a nutností umožnit pokrok v lékařském výzkumu. Cílem návrhu je přezkoumat a vylepšit směrnici z roku 1986, která je v současnosti již překonaná, a harmonizovat evropská nařízení týkající se tohoto tématu.

Pokusy na zvířatech jsou pro nás všechny, stejně jako pro širokou veřejnost, mimořádně citlivým tématem, ale s přesvědčením říkám, dámy a pánové, že text, o kterém budeme nyní hlasovat, je rozumný a je výsledkem vážné a pečlivé práce. Představuje jednoznačné zlepšení současné legislativy, pokud jde o ochranu zvířat, a zároveň neztrácí ze zřetele naší mravní odpovědnost za pokrok v oblasti lékařského výzkumu.

  George Lyon (ALDE). – Pane předsedající, na obou stranách této debaty jsou zcela zřejmě pevná stanoviska. Tato debata je poměrně jasná. Je to debata mezi těmi, kdo věří, že práva zvířat mají mít prioritu, a těmi z nás, kdo věří v právo společnosti na pokrok oblasti vývoje léků, léčebných postupů a léčivých přípravků pro nemohoucí, nemocné a pro ty, kteří trpí. Musíme dosáhnout té správné rovnováhy. Ano, je třeba chránit zvířata, ale potřebujeme zajistit, aby naši vědci měli nástroje schopné vyvíjet nová léčiva, která se v budoucnosti stanou léky na některé z těch nejbeznadějnějších nemocí, jimž naše společnost čelí.

Myslím, že v této souvislosti je text, který je před námi, tím správným kompromisem mezi těmito dvěma pohledy. Domnívám se, že se řádně vypořádává s ochranou zvířat a právy společnosti a že v textu, který je před námi, jsme dosáhli té pravé rovnováhy. Chtěl bych vyjádřit poklonu paní Jeggleové a všem stínovým zpravodajům za práci, kterou odvedli.

Chtěl bych v této pokročilé fázi požádat Zelené, aby se řádně zamysleli nad pozměňovacími návrhy, které předkládají. Toto téma již bylo předmětem diskusí. Vyjednávali jsme o něm. Domnívám se, že navrhovaný text bere ve skutečnosti jejich obavy a zájmy zohledňuje a vyrovnává se s nimi. Jde o téma, které je příliš důležité na to, aby se stalo předmětem politikaření, a chtěl bych je v této pokročilé fázi požádat, aby zvážili stažení pozměňovacích návrhů, než se dostaneme k hlasování.

  Carl Schlyter (Verts/ALE). – (SV) Pane předsedající, boj ve jménu zvířat jde ruku v ruce s bojem za lepší výzkum. Každý, kdo obhajuje pokusy na zvířatech, oslabuje výzkum. Je zde tradice, falešná víra v efektivitu pokusů na zvířatech. Stále více léků zahrnuje reakce typické pouze pro člověka a k tomu jsou pokusy na zvířatech naprosto zbytečné. Alternativy jsou na druhou stranu efektivní, a také rychlejší a levnější. Pozměňovací návrhy předložené skupinou Zelených / Evropské svobodné aliance mají za cíl pomoci zvířatům a výzkumu, proto vám doporučuji, abyste pro ně hlasovali.

Navíc je zde mezera umožňující použití opic. Měli bychom tuto mezeru zaplnit pozměňovacími návrhy, které Zelení předložili. Opice mohou být přijatelné pouze v nejhorších možných případech z důvodu závažných symptomů lidských chorob – v tom nejsou žádné mezery.

Konečně, státy musí mít možnost vést svým příkladem, pokud jde o ochranu zvířat a testování nových metod. Jenom tak se Evropa může stát světovým lídrem v této oblasti s ohledem na ochranu zvířat a lékařský výzkum.

  John Stuart Agnew (EFD). – Pane předsedající, jakožto farmář jsem vždy chtěl, aby se se zvířaty řádně zacházelo, a jsem přesvědčen, že ve Spojeném království s nimi tak zacházeno je, přinejmenším pokud jde o naši vědeckou komunitu.

Navštívil jsem společnost Huntingdon Life Sciences ve svém obvodu a vím, že zapálení lidé dělají pouze to, co je nezbytné pro vědecký pokrok. Tato instituce provádí nezbytné testy léků, které mohou během několika let ochránit život některého poslance v tomto Parlamentu. Každý zaměstnanec zmíněné společnosti má povinnost upozornit úřady a širší veřejnost, pokud získá důkazy o špatném zacházení se zvířaty.

Nemůžeme a nesmíme ukládat nepotřebná kontrolní opatření, která libovolně omezí určité přístupy. Tyto tři pozměňovací návrhy nepřinesou zlepšení v oblasti dobrých životních podmínek zvířat, ale budou jako břemeno bránit výzkumu. Mimo jiné jsou návodem k právnímu konfliktu, který žádnou měrou nepřispěje k pokroku medicíny, ale zato může naplnit kapsy právníků.

Upřímně, EU spíše potřebuje mnohem více uvádět  do praxe ideu, kterou bych vyjádřil jako „když to není porouchané, nespravujme to“. Ve Spojeném království máme rozumné zřízení, zodpovědnou vědeckou komunitu – včetně hybné síly světového vědeckého pokroku, Cambridge University, která se nachází v mém volebním obvodu – a vyvážené zákony, které rozumně odpovídají potřebám jak vědecké komunity, tak i oblasti dobrých životních podmínek zvířat. Tuto pečlivou vyváženost je třeba zachovat. Můj vzkaz EU je v tomto ohledu naprosto přímý: nechte to aspoň pro jednou být.

  Miroslav Mikolášik (PPE). – Pane předsedající, směrnice, o které diskutujeme, má za cíl omezit pokusy na zvířatech a zlepšit podmínky pro zvířata používaná pro výzkum.

Již v současnosti máme v Evropě nejvyšší standardy v oblasti dobrých životních podmínek zvířat na světě a tato směrnice zvedne tyto standardy ještě výše. To je velmi chvályhodné. Musíme si nicméně uvědomit, že lidské bytosti a jejich prosperita znamenají více než blaho zvířat a že je zde zásadní rozdíl v důstojnosti zvířat a lidských bytostí.

Oceňuji rovnováhu mezi přísnějšími pravidly v oblasti dobrých životních podmínek zvířat a používáním zvířat, za současného umožnění výzkumu, který podléhá přísným podmínkám. Podporuji pravidlo založené na třech zásadách: nahradit testy na zvířatech jinými metodami, kdykoli je to možné; snížit počet používaných zvířat na minimum; zlepšit standardy pro chov, umístění těchto zvířat a péči o ně.

Pokusy na zvířatech budou povoleny pouze tehdy, pokud nebudou žádné alternativní metody k dispozici. Zároveň bude stále možný lékařský výzkum. Tak bude zajištěna rovnováha mezi etickou nutností omezit pokusy na zvířatech a požadavky na moderní lékařský výzkum.

Zde bych se chtěl ostře postavit proti používání takových alternativních metod k pokusům na zvířatech, které mohou zahrnovat pokusy založené na používání lidských embryonálních kmenových buněk. Jsem znepokojen členskými státy, jejichž vnitrostátní právo výslovně nevylučuje z povinného alternativního testování tyto metody, které zahrnují použití lidských embryí. Jakmile tato směrnice vstoupí v platnost, členské státy mohou mít povinnost zajistit používání těchto alternativních metod, ať už jsou založeny na kmenových buňkách z embryí či nikoliv.

V závěrečném hlasování se proto hlasování zdržím a budu žádat členské státy o poskytnutí jiných alternativ než těch, které znamenají zničení lidského života.

  Luis Manuel Capoulas Santos (S&D). – (PT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, také bych chtěl začít gratulací paní Jeggleové k výborné práci, kterou jménem Parlamentu a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova vykonala ve spolupráci s Komisí a Radou. Po roce a půl za sebou jdoucích jednání během švédského, španělského a belgického předsednictví bylo možné dosáhnout rozumného kompromisu mezi požadavky vědecké komunity a tím, co bychom mohli nazvat jako dobré životní podmínky zvířat“.

Požadované většiny k docílení tohoto výsledku bylo dosaženo v průběhu velmi emotivní a intenzivní diskuse, ve které všechny strany učinily ústupky. Jak lze u takto citlivého tématu očekávat, došlo také k širokému zapojení veřejnosti. Tvůrci politik však musí činit rozhodnutí, a ačkoliv bychom neměli být necitliví k utrpení zvířat, musíme učinit volby a seřadit hodnoty podle důležitosti. Stanovisko, které dnes představila paní Jeggleová, je soustředěna okolo žebříčku hodnot, který, zdá se, dobře vyvažuje utrpení zvířat a přínosy pro lidské zdraví. Skupina Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu bude proto hlasovat pro přijetí zprávy a pro odmítnutí všech pozměňovacích návrhů.

  Jorgo Chatzimarkakis (ALDE). – (DE) Pane předsedající, nejprve bych chtěl vyjádřit svůj dík a respekt k paní Jeggleové, která na této zprávě roky pracovala. Je zde nicméně jedna věc, kterou musím říct, paní Jeggleová. Jakožto Evropané na tuto zprávu nemůžeme být hrdí. Je příliš neurčitá a dovoluje mnoho věcí, které by neměly být dovoleny státem či kontinentem, který ve světě hraje vůdčí úlohu v oblasti dobrých životních podmínek zvířat.

Předvídám zhoršení situace, obzvláště pokud jde o opakované použití pokusných zvířat. Dříve to bylo obtížnější, ale domnívám se, že tato úprava je nyní zmírňována. Kroutíte hlavami, ale je pravda, že když se na to pozorně podíváte, drobně tištěné poznámky a slovní nuance představují rozdíl. Bolestivost pokusů je další oblastí, ve které v řadě členských států pravděpodobně dojde ke zhoršení. Některé členské státy, jako například Německo, Spojené království a Švédsko již zašly ještě dál. Zavedli jsme práh bolesti, a Rada jej zmírnila tím, že povolila výjimky. Navíc byly omezeny pravomoci Komise ve vztahu k inspekcím.

Budu nicméně hlasovat pro přijetí této zprávy, paní Jeggleová, neboť představuje zlepšení oproti směrnici z roku 1986, která je tedy nyní již 24 let. Obsahuje schvalovací mechanismy. Než budou zahájeny tři fáze testování, je třeba získat povolení, což je dobrá věc. Postupy byly zjednodušeny, což je také pozitivní krok. Osobně jsem hrdý na skutečnost, že jsme byli schopni uhájit otázku alternativních pokusných metod z posledního parlamentního období. Budeme na to však muset poskytnout více financí.

Tato směrnice bude muset být během následujících sedmi let revidována. Představuje celkem dobrý základ, ale za sedm let ji bude třeba vylepšit tak, abychom mohli dále naplňovat pověst Evropy, kde je nejvyšší úroveň dobrých životních podmínek zvířat na světě.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE). – (PT) Pane předsedající, zprávu představenou dnes v tomto Parlamentu vypracovala naše kolegyně paní Jeggleová. Jejím cílem je zakončení procesu, který byl dlouhý a komplikovaný a byl možný pouze díky usilovné práci a obratnému vedení rozhovorů, takže bychom jí za to chtěli poděkovat.

Kdykoliv projednávaná problematika obsahuje nejen mnohost zájmů, ale také mravních hodnot, vyvolává nejenom pevné a racionální argumenty, ale také emotivní reakce. To nepomáhá dosáhnout konsenzu, ve který zde doufáme, abychom sloužili evropské veřejnosti a současně respektovali názory rozličných politických skupin a členských států. Umožnilo by nám to přispět k evropské integraci prostřednictvím přípravy a prezentace společných norem. Přesně tato předpokládaná standardizace kritérií je předmětem této zprávy, a to prostřednictvím přístupu, který přepokládá vyšší úroveň ochrany života zvířete.

Znamenalo to, že po více než dvou letech od rozhodnutí o revizi směrnice Rady 86/609/EHS o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely a uznání rozdílů mezi členskými státy v tomto ohledu došlo k pokusu stanovit podrobnější pravidla regulující tuto problematiku, a to za účelem omezení procesních rozdílů. Při tom bylo důležité vyvažovat vyšší úroveň ochrany pro zvířata používaná pro vědecké účely  a nutnost zachovat nezbytné podmínky pro biomedicínský výzkum, které by mu umožnily rozvoj tohoto výzkumu v rámci Evropské unie. Této rovnováhy bylo dosaženo v textu, o kterém budeme za chvíli hlasovat.

Budou z toho mít prospěch zvířata pod naší ochranou a naplní to naše lidské povinnosti ke zvířatům, aniž bychom ohrozili kvalitu a pokrok biomedicínského výzkumu, který nám všem každý den pomáhá.

  Ulrike Rodust (S&D). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, měli bychom hlasovat pro tuto zprávu o směrnici o pokusech na zvířatech. Při vyjednávání s Komisí a Radou se Parlamentu podařilo dosáhnout mnohého: konkrétně principu nahradit, snížit, zdokonalit.

Je pravda, že z perspektivy dobrých životních podmínek zvířat toho stále děláme příliš málo. Rada však nebyla připravena udělat více a dala nám jasně najevo, že pokud nepřijmeme tyto výsledky, nebude žádná nová směrnice. Neznamená to, že v budoucnosti pokrok v této oblasti nemůže postupovat. Dobré životní podmínky zvířat a výzkum musí být v našich politikách výrazně upřednostňovány. Byla bych velmi šťastná, kdybychom ještě dnes byli schopni pokusy na zvířatech úplně zastavit. Bohužel nás čeká ještě dlouhá cesta k dosažení tohoto cíle, a proto musíme zajistit, že poskytujeme zvířatům tolik ochrany, kolik je jen možné.

Kompromis, který byl vyjednán, pro to nabízí mnohem lepší základ. Jedinou důležitou věcí je postarat se o to, aby všechny členské státy provedly tuto novou směrnici důsledně. Chtěla bych vřele poděkovat zpravodajce a stínovým zpravodajům za jejich usilovnou práci.

  Cristiana Muscardini (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, zpravodajka a ti, kteří s ní pracovali, vykonali zcela jistě náročnou práci, za kterou jim děkujeme.

Osobně však nemohu zakrýt, že společně s několika členy italské vlády, kterou podporuji, jsem v rozpacích nad záležitostí, která, jak se zdá, není vyřešena tak, jak bychom si přáli, a to ani po dvaceti čtyřech letech.

Někteří poslanci poukázali na to, že vnímání zvířat se liší od vnímání lidských bytostí. Ano, žádné zvíře by nikdy nedělalo to, co se děje, co se již stalo a co se teprve stane v Íránu. Obecně řečeno, zvířata nemučí, nekamenují k smrti a neříkají takové lži, jaké jsou typické pro náš politický svět.

Oprávněně se musíme dovolávat toho, aby nám byla tato zvířata prospěšná v podpoře vědeckého výzkumu a zlepšování lidského zdraví, ale nemáme právo po nich požadovat, aby byla i nadále vystavena zbytečným a opakujícím se pokusům, které slouží pouze k tomu, aby si nějaký takzvaný badatel nabalil kapsy.

Jsme si velmi dobře vědomi toho, že pokusy in vitro nebo počítačové simulace lidského metabolismu dnes umožňují dosahování přesnějších výsledků, než pokusy na zvířatech, protože výsledky pokusu často nemohou být přeneseny z jednoho živočišného druhu na jiný, ať už mezi zvířaty nebo ze zvířete na lidské bytosti.

Z těchto důvodů doufáme, že tato směrnice bude revidována tak, aby byla více v souladu se současnými trendy a vzájemným respektem.

  Elisabetta Gardini (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěla bych poděkovat paní zpravodajce a stínovým zpravodajům za výsledek, kterého dosáhli. Myslím, že jsme dosáhli nejlepšího možného kompromisu mezi potřebami výzkumu a zajištěním dobrých životních podmínek zvířat používaných pro vědecké účely.

Naneštěstí je výzkum na zvířatech stále nutný, neboť k němu neexistují alternativy. Počítačové simulace a buněčné kultury nestačí, a říkají to nikoliv politici, ale vědečtí pracovníci. Chtěla bych Parlamentu připomenout, že léky na některé velmi závažné nemoci byly vyvinuty právě díky pokusům prováděných na živých zvířatech. Devadesát osm procent těchto zvířat jsou hlodavci, což znamená, že větší druhy jsou používány pouze ve velmi malém rozsahu. Musím také poukázat na to, že díky těmto pokusům dnes máme léky na leukémii, cukrovku a některé druhy nádorových onemocnění. Nakonec bych chtěla upozornit na to, že vědečtí pracovníci jsou ti první, kdo se chce vyhnout zbytečnému utrpení, a domnívám se, že stačí, aby je člověk viděl při práci, aby si to uvědomil.

Je pravda, že zde stále jsou části, které vyvolávají znepokojení. Chtěla bych odkázat na jednu z nich, která zatím nebyla zmíněna: odkazy na etické výbory v článku 49 byly odstraněny a nahrazeny obecnějšími vnitrostátními výbory na ochranu zvířat. To vyvolalo znepokojení mezi těmi, kdo v této oblasti pracují, protože etické výbory v řadě laboratoří již existují nebo jsou právě zřizovány. Panuje zde proto obava, že role těchto výborů může být nějakým způsobem omezena a že mohou být dokonce nahrazeny obecnějšími výbory, které nejsou tak dobře připraveny, a to jak eticky, tak vědecky.

  Rareş-Lucian Niculescu (PPE). – (RO) Chtěl bych nejprve poděkovat paní zpravodajce Jeggleové za kvalitní práci, kterou odvedla. Podporuji také své kolegy poslance, kteří dnes vystoupili proti třem pozměňovacím návrhům ke společnému postoji.

Není to dokonalý kompromis, ale je to v tuto chvíli to nejlepší možné znění.

Obsah tohoto návrhu byl vytvořen po konzultacích s předními vědci, kteří vědí, co potřebují, aby byli schopni pokračovat ve svém výzkumu.

Jakékoli pozměňovací návrhy k tomuto kompromisu povedou k obnovení obvyklých procedur, což podle mého názoru není v zájmu nikoho. Žádám proto kolegy poslance, kteří se účastní dnešního hlasování, aby odmítli zmíněné tři pozměňovací návrhy a umožnili evropskému výzkumu fungovat co nejlépe.

  Anna Záborská (PPE). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, žádám Radu a Komisi, aby garantovaly zákaz užití embryonálních a dospělých buněk z lidských bytostí za účelem ochrany zvířat.

Současná situace ve skutečnosti umožňuje, aby lidský materiál byl použit za účelem ochrany zvířat v průběhu nutných pokusů. Vždycky mluvíme o kompromisu a tato kultura kompromisu nás dovedla do stavu, kdy již nevíme, co je eticky přijatelné a co nikoliv. Jsou zde však etické otázky, v jejichž případě není dosažení kompromisu možné. Pokud Komise a Rada nebudou schopny tento zákaz garantovat, bude to faktickým důkazem toho, jakým způsobem Evropská unie zachází s lidskou bytostí.

Je mi líto, ale bez této záruky nemohu podpořit navrhovanou směrnici.

  Karin Kadenbach (S&D). – (DE) Pane předsedající, pane Dalli, velmi souhlasíme s tím, že je třeba poskytovat nejlepší zdravotní péči evropským občanům. To zahrnuje spolehlivé léky s co nejnižším možným počtem vedlejších účinků a nejnovější moderní léčebné metody. S ohledem na současný stav vědeckého pokroku to bohužel nemůžeme činit bez pokusů na zvířatech.

Proto vnímám předloženou zprávu jako velmi úspěšný pokus dosáhnout rovnováhy mezi dobrými životními podmínkami zvířat a poskytováním zdravotní péče pro lidi. Pro dosažení této rovnováhy je základním požadavkem princip nahradit, snížit, zdokonalit, pokud vezmeme v úvahu, že jsme zde dnes mluvili tak často o lidské důstojnosti, která podle mne zahrnuje také úctu ke zvířatům.

Potřebujeme pokročit v procesu schvalování, přísné kontroly a efektivní systémy kontrol. Právní předpisy samy o sobě nejsou dostatečné. Musíme zůstat bdělí a zajistit, aby byl obsah zpráv skutečně uveden do praxe.

  Frédérique Ries (ALDE). – (FR) Pane předsedající, myslím, že se všichni shodneme na tomto: v ideálním světě by výzkum na zvířatech nebyl potřebný. Ale skutečností je, že žijeme ve světě, který trpí, ve kterém nemocní muži, ženy a děti čekají na léčení, a tedy na výsledky tohoto výzkumu, který je zásadní a životně důležitý. Proto musíme podpořit výborný kompromis, kterého dosáhla paní Jeggleová z Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a Rada.

Jak již bylo řečeno, tato dohoda minimalizuje utrpení zvířat, ale neomezuje výzkum, který je životně důležitý pro miliony pacientů v Evropě a na celém světě. Věděli jste, že sedmdesát % Nobelových cen za medicínu bylo uděleno na základě pokusů na zvířatech?

Tento text po nás nežádá, abychom volili mezi myšmi a lidmi: tato směrnice chrání jak pacienty, tak zvířata. Tato směrnice chrání naši budoucnost.

  Martin Häusling (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, tato pravidla jsou lepší, než ta, která jsme měli dříve. Myslím, že se na tom všichni shodneme. Myslím si však, paní Jeggleová, že je od vás velmi neuvážené tvrdit, že k tomuto kompromisu neexistuje žádná alternativa. Domnívám se, že jsme z této situace mohli vytěžit více.

Je samozřejmě pravda, že výzkumnická lobby vyvinula velký tlak. Všichni jsme si toho byli vědomi. Dosáhli jsme ale svého hlavního cíle, kterým je snížení počtu pokusů na zvířatech? Nad tím se vznáší velký otazník. Dalším problémem samozřejmě je, že použití subhumánních primátů ve skutečnosti nebylo omezeno.

My ve skupině Zelených / Evropské svobodné aliance shledáváme jako nanejvýš znepokojivé, a věříme také, že jde o závažné porušení evropských principů, že členským státům nebude umožněno stanovit přísnější pravidla, než ta, která jsou obsažena v současných právních předpisech. Tato situace se musí změnit. Žádá si seriózní opětovné zvážení. To je prvním bodem pozměňovacích návrhů předložených ze strany Zelených, a proto také tyto pozměňovací návrhy nestáhneme. Žádáme, aby se návrh vrátil zpět do výboru.

  João Ferreira (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, vývoj technik a metod, které nás zbavují nutnosti provádět pokusy na zvířatech a minimalizují utrpení působené zvířatům, v případech, by v případech, kde je to nutné, měl být důležitým cílem vědeckého výzkumu a experimentálního a technologického vývoje, který je důležité povzbuzovat. Kromě tohoto vývoje by mělo být zohledněno rozšiřování těchto technik a metod, společně s jejich přijetím výzkumnými a vývojovými institucemi a vnitrostátními vědeckými a technologickými systémy na různých úrovních vývoje.

Evropská unie na sebe musí vzít v této oblasti důležitou roli, která spočívá v podpoře spolupráce mezi vědeckými a technologickými institucemi a systémy v různých zemích, včetně třetích zemí. Domníváme se, že – v této oblasti jako v oblastech jiných, samozřejmě – stanovení společné minimální úrovně ochrany v právních předpisech by nemělo bránit jednotlivým členským státům v přijetí vyšších úrovní ochrany, pokud si tak budou přát.

  Anna Rosbach (EFD). – (DA) Pane předsedající, zkvalitnění směrnice o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely je něco, co mohu jenom podpořit. Je to nicméně trošku paradoxní, protože ve skutečnosti jsem proti pokusům na zvířatech. Alternativní způsoby testování existují a revize směrnice tuto oblast naštěstí zahrnuje. Za to jsem velmi vděčná. Doufám, že se více zasadíme o rozvoj dalších alternativních způsobů testování. Evropská unie však musí tady a teď zavést lidská a bezpečná pravidla pro pokusná zvířata. Konečně je uznáváno, že zvířata jsou cítící bytosti, a proto nyní zavedeme prahy bolesti. Proč však nezavádíme ustanovení zakazující použití týchž zvířat pořád dokola? Proč nezakazujeme použití opic ve výzkumu mozku? Rozčiluje mě, že dbáme více o zájmy zainteresovaných organizací než o dobré životní podmínky zvířat. Také mne frustruje, že v tomto Parlamentu jsme schopni vytvářet pravidla pouze pro Evropskou unii, neboť jak jsou řešeny pokusy na zvířatech mimo EU?

  Laima Liucija Andrikienė (PPE). – Pane předsedající, vítám iniciativu Komise. Myslím si, že je důležitý úspěch, že se nám podařilo dohodnout na harmonizaci postupů v oblasti pokusů na zvířatech v rámci EU.

Tato směrnice představuje důležitý krok v zajištění toho, že pokusy na živých zvířatech pro vědecké účely budou nahrazeny, jakmile to bude vědecky možné. Tato směrnice poprvé uloží členským státům povinnost, aby podporovaly rozvoj alternativních metod. Naléhavě žádám členské státy, aby zajistily dostatečné finance pro výcvik, výzkum, rozvoj a realizaci vědecky přijatelných metod nebo testovacích strategií, které s sebou neponesou použití zvířat.

  Paul Rübig (PPE). – (DE) Pane předsedající, jakožto člen Výboru pro pro průmysl, výzkum a energetiku samozřejmě vítám tyto předpisy a dohodu, které se zde podařilo dosáhnout. Vím, že je vždy obtížné dosáhnout kompromisu, ale potřebujeme etické standardy jak pro pokusy na zvířatech, tak pro pokusy na lidech. A realizovat můžeme pouze ty nejpřísnější normy, které jsou momentálně dostupné.

Samozřejmě je pro nás také důležité vyvíjet alternativní řešení. Osmý rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj se musí výrazně zaměřit na alternativní způsoby testování. Navíc také potřebujeme jednodušší postupy a právě ty jsou stanoveny v těchto právních předpisech. Hodnocení po sedmi letech bude významným přínosem pro průmysl, protože bezpečnost procesů a jasné, standardizované evropské právní předpisy přinesou právní jistotu také průmyslu.

  Elisabeth Köstinger (PPE). – (DE) Pane předsedající, chtěla bych jasně uvést, že Evropa má nejpřísnější normy v oblasti dobrých životních podmínek zvířat na světě. Tato zpráva představuje další důležitý krok směrem k dalšímu zlepšení dobrých životních podmínek zvířat. Našim společným cílem je omezit pokusy na zvířatech a zlepšit životní podmínky pro zvířata používaná pro výzkumné účely. Vítám skutečnost, že pokusy na zvířatech budou nahrazeny jinými metodami všude, kde to jen bude možné, a že normy pro chov, umístění těchto zvířat a péči o ně budou zpřísněny. Chtěla bych se nicméně vrátit ke zkušenostem odvětví zemědělství a vyjádřit svou kritiku k některým bodům obsaženým ve zprávě.

Neměli bychom předpokládat, že více byrokracie na poli vědy přinese zlepšení dobrých životních podmínek zvířat. Výzkum a navazující odvětví hospodářství v Evropě nesmí být znevýhodněny, a to jak mezinárodně, tak ve srovnání s jinými odvětvími. Je pravda, že když společnost volá po přísnějších normách dobrých životních podmínek zvířat, musíme jak v této oblasti, tak v zemědělství zohlednit normy, které se vztahují na dovážené produkty. Vysoká evropská kvalita a dobré životní podmínky zvířat musí být patřičně zohledněny ve vztahu ke spravedlivé hospodářské soutěži. Paní zpravodajka Jeggleová odvedla vynikající práci na této vysoce citlivé zprávě a zasluhuje si naši podporu.

  John Dalli, člen Komise. – Pane předsedající, ze všeho nejdříve bych vám chtěl poděkovat za vaše poznámky a obecnou podporu ustanovení zahrnutých do této směrnice.

Máme před sebou ambiciózní směrnici, která, pokud bude přijata, výrazně prospěje dobrým životním podmínkám zvířat v Evropské unii. Souhlasím s paní Sârbu, že plné a přesné provedení této směrnice bude klíčové pro naplnění jejího potenciálu. Tato výzva je pouhým počátkem. Dnes můžeme být spokojeni, že bylo dosaženo dobrého kompromisu v obtížné, ale důležité otázce, a že může být učiněn velký krok směrem ke zlepšení životů zvířat, která jsou stále potřebná pro vědecké postupy.

Nyní budu reagovat na některé komentáře z dnešního dopoledne. Pokud jde o poznámky paní Evansové, je třeba si uvědomit, že tato směrnice právně vyjasňuje současnou situaci. Navíc, pokud jde o základní a aplikovaný výzkum, pro který nejsou předepsány žádné metody Evropské unie, článek 4 velmi jasně požaduje použití alternativních metod, kdekoliv je to možné. Požadavek použít alternativní metody proto není oslaben, ale právě naopak je ještě posílen.

Pokud jde o poznámky pana Kastlera a pana Mikolášika ohledně embryonálních kmenových buněk, tato problematika nebyla v diskusích přehlížena. Byla dlouze diskutována v průběhu jednání a nalezená řešení odrážejí skutečnost, že v Evropské unii nepanuje shoda ohledně toho, zda mají být lidské embryonální buňky používány. Komise se proto domnívá, že bude nejlepší, když bude tato problematika regulována na vnitrostátní úrovni.

Dojednaný text odpovídá na tyto obavy tím, že nechává rozhodnutí, jestli povolit použití embryonálních kmenových buněk, na jednotlivých členských státech. Je třeba dodat, že v členských státech, které nemají právní předpis výslovně zakazující použití embryonálních kmenových buněk, by bylo použití takové testovací metody podle revidované směrnice povinné pouze tehdy, pokud by tato testovací metoda byla uznána právními předpisy Evropské unie. Žádný takový právní předpis na úrovni EU neexistuje; každý takový předpis by potřeboval ke schválení souhlas členských států.

Pokud jde o etické hodnocení zmíněné paní Gardiniovou, pojem etického hodnocení a výbor, který je provádí, stále zůstávají v článku 38. Slovo „etické“ bylo nicméně odstraněno v průběhu diskusí v Radě. Celý požadavek zůstává.

Doufám, že svým hlasem vyšlete silný signál, že Evropský parlament stojí za výsledkem vyjednaným orgány pod obratným vedením paní Jeggleové a švédského předsednictví. Dnes máme příležitost přivést EU do čela, a to spojením vysoké úrovně v oblasti dobrých životních podmínek zvířat s kvalitním vědeckým výzkumem. Naplňujme své heslo: „EU – peče o zvířata a lepší vědecký výzkum“.

  Elisabeth Jeggle, zpravodajka. – (DE) Pane předsedající, pane Dalli, dámy a pánové, chtěla bych vyjádřit upřímné díky vám, pane Dalli, za vaše poznámky, které vyjasnily řadu témat a já je nemusím opakovat. Upřímně bych také chtěla poděkovat kolegům poslancům za jejich poznámky.

Je jasné, že se jedná o velmi citlivé téma, které se dotýká řady rozdílných zájmů, jež jsme museli spojit. Žádám všechny, aby hlasovali pro tuto zprávu, která je nyní před námi a vzhledem k níž přiznávám, že jde o kompromis.

Pane Häuslingu, pokud zprávu nyní zamítneme, platnost směrnice z roku 1986 bude ještě dlouho pokračovat, což situaci laboratorních zvířat nezlepší. Nebudeme v nejbližší době schopni připravit novou směrnici. Pozměňovací návrhy, které jste nyní znovu předložil, byly Výborem pro zemědělství a rozvoj venkova odmítnuty. Vaše pozměňovací návrhy se nesetkaly s žádnou podporou. Nyní jste je opět předložil. Máte na to právo a já ho respektuji.

K čemu ty nejpřísnější normy v oblasti dobrých životních podmínek zvířat na území Evropské unie jsou, když nejsme schopni zajistit tentýž standard po celém světě? Důležité teď pro nás všechny je zajistit, aby směrnice, kterou doufám později v průběhu dne přijmeme, byla v několika následujících letech v členských státech provedena. To je pro nás výzva. Nejprve musíme zajistit, aby všechny členské státy dosáhly téhož standardu v této oblasti. To je naším prvním úkolem a neměli bychom již požadovat po jednotlivých členských státech, aby uskutečňovaly vyšší standardy.

Kde již přísnější normy jsou, a jakožto Němka zde mluvím o Německu, tam tyto normy také zůstanou. Nežádáme, aby některé státy učinily krok zpět. Právě naopak, respektujeme suverenitu členských států stejným způsobem, jako v případě výzkumu používajícího embryonální kmenové buňky. Tak je to správné a je to i důležité.

Pokud opravdu chce přísnější normy v oblasti dobrých životních podmínek zvířat, pak prosím hlasujte pro tuto zprávu a odmítněte všechny pozměňovací návrhy.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se uskuteční ve středu dne 8. září 2010.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Pavel Poc (S&D), písemně. – (CS) Směrnici Evropského parlamentu a Rady o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely zpravodajky Jeggleové vítám a podpořím, protože dosažený kompromis je pokrokem oproti současnému stavu. Jsem však zároveň hluboce znepokojen skutečností, že se v konečném návrhu nepodařilo prosadit, aby byli do oblasti působnosti této směrnice zařazeni všichni bezobratlí živočichové. EP požadoval, aby do oblasti působnosti této směrnice byly zahrnuty alespoň ty druhy bezobratlých, u nichž je vědecky doloženo, že potenciálně vnímají bolest, utrpení, strach a trvalé poškození. Ani tento požadavek není v návrhu obsažen. Přestože uznávám nutnost využití zvířat pro vědecký výzkum, jsem přesvědčen, že směrnice měla jít ještě dále a zahrnout do oblasti působnosti všechny živočichy bez výjimky. Uvědomme si, že úrovní poznání se stále rozšiřuje spektrum živočichů, u kterých je oficiální věda ochotna uznat jejich schopnost cítit bolest, utrpení a strach a utrpět trvalé poškození. Jsme tedy schopni extrapolovat, že schopnost cítit strach, utrpení a bolest je rozšířena v celé živočišné říši. Uznání této skutečnosti je spíše otázkou nastavených morálních pravidel než vědy. Přijatým kompromisem jsme bohužel prokázali, že evropská kultura se dosud zcela nevymanila z descartovského pojetí zvířete jako věci a že je v tomto směru před námi ještě dlouhá cesta.

  Konrad Szymański (ECR), písemně. – (PL) Pokud jde o průběh druhého čtení, poslancům nebylo umožněno vyjádřit své názory ohledně konečné podoby Směrnice o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely (zpráva Jeggleové). Chtěl bych nyní využít této příležitosti k tomu, abych ozřejmil svou zásadní opozici vůči tomu, že směrnice povoluje použití embryonálních kmenových buněk jakožto alternativy k pokusům na zvířatech pro vědecké účely. Je to projevem mylné antropologie, která povoluje možnost zničení lidského života v jeho nejranější fázi vývoje za účelem zlepšení dobrých životních podmínek zvířat. Záruky navrhované Evropským parlamentem v prvním čtení byly v tomto ohledu mnohem otevřenější. Nejednoznačná ustanovení této směrnice představují skutečnou hrozbu pro platné právo v zemích, jako je Německo, kde embrya požívají jistý stupeň ochrany. Skutečnost, že tyto výzkumné metody nebyly vyloučeny, znamená jasné vnucení jejich právní platnosti zemím, jako je Polsko, Irsko a Malta.

5. Probíhající jednání o obchodní dohodě proti padělání (ACTA) (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je prohlášení Komise k probíhajícím jednáním o obchodní dohodě proti padělání (ACTA).

Vážení kolegové, prosím o chvilku pozornosti. Program jednání v podobě, v jaké byl přijat, nestanoví pro tuto rozpravu postup „zvednuté ruky“. Pokud však nebudou námitky, navrhuji, že pokud řečníci uvedení na seznamu dodrží dobu vyhrazenou pro jejich vystoupení a na konci zbude nějaký čas, umožním krátké zasedání s postupem „zvednuté ruky“. Jsou proti tomu nějaké námitky? Velmi dobře.

  Karel De Gucht, člen Komise. – Pane předsedající, děkuji vám, že jste mi dal ještě jednu příležitost promluvit na téma jednání o dohodě ACTA.

V této souvislosti mi dovolte připomenout pozadí těchto jednání: ACTA je dohoda, která bude důležitá pro ochranu konkurenceschopnosti a pracovních míst EU na světovém trhu.

Chceme-li zůstat konkurenceschopnou ekonomikou, budeme se skutečně muset spolehnout na inovace, tvořivost a výlučnost značek. To jsou některé z našich hlavních komparativních výhod na světovém trhu. Potřebujeme tedy takové nástroje, kterými zajistíme, aby byly tyto výhody na našich hlavních vývozních trzích přiměřeně chráněny.

A jde o věci, které občany EU zajímají: nejen o pracovní místa, ale i o ochranu, bezpečnost a zdraví spotřebitelů.

Naším cílem je prostě stanovit mezinárodní normu prosazování práv duševního vlastnictví, která bude přiměřená, vyvážená a účelná, a která tedy přesáhne stávající pravidla WTO pro práva duševního vlastnictví: dohodu TRIPS. To je konečný cíl, na kterém se jistě všichni shodneme.

V březnu jsem do Evropského parlamentu přišel vysvětlit hlavní zásady účasti Komise na těchto jednáních a zavázal jsem se zvyšovat transparentnost těchto jednání vůči Parlamentu. Jak můžete vidět z návrhů textů vzešlých z jednání od března, které jsme vám poskytli, Komise dodržela své slovo a důsledně se těchto zásad držela. Dovolte mi vám tyto zásady připomenout:

Zaprvé, cílem dohody ACTA je řešit rozsáhlá porušování práv duševního vlastnictví, jež mají významný obchodní dopad, přičemž nejde o kontrolu obsahu laptopů nebo počítačů cestujících. Nepovede to k omezení občanských svobod nebo obtěžování spotřebitelů. Pokud by o tom kdokoli z vás pochyboval, rád si vaše argumenty vyslechnu.

Zadruhé, v dohodě ACTA jde jen o prosazování stávajících práv duševního vlastnictví. Nebude obsahovat ustanovení, která by měnila hmotná práva duševního vlastnictví. Měla by stanovit minimální pravidla pro metody, jakými mohou inovátoři vymáhat svá práva u soudů, na hranicích nebo na internetu. Dohoda ACTA například zajistí, aby byla práva evropských módních návrhářů, umělců nebo výrobců automobilů přiměřeně chráněna, pokud dojde k padělání jejich tvorby mimo Evropu.

Zatřetí, dohoda ACTA musí zůstat v souladu s acquis EU včetně stávající úrovně harmonizace prosazování práv duševního vlastnictví, směrnice o elektronickém obchodu, právního rámce pro telekomunikace a v neposlední řadě platných právních předpisů EU v oblasti ochrany údajů a soukromí. Dohoda ACTA „zadními vrátky“ nezmění žádné právní předpisy EU. Tak jaká pak je její přidaná hodnota, zeptáte se mě. Odpověď zní, že naše právní předpisy patří k nejúčelnějším, a pokud je ostatní země přijmou, našim inovátorům to pomůže.

Začtvrté, zajistíme, aby dohoda ACTA nenarušila přístup ke generickým lékům. Návrh znění dohody nyní jasně stanoví, že dohoda ACTA nebude sloužit jako základ pro zasahování do obchodu s generickými léky.

Kromě toho bude dohoda ACTA v souladu s prohlášením o dohodě TRIPS a veřejném zdraví z roku 2001, přičemž povinnosti při pohraničních kontrolách, které představují nejcitlivější otázku v oblasti přístupu k lékům, nebudou platit pro patenty.

Pokud jde o transparentnost, dodrželi jsme své slovo a prostřednictvím vyhrazených zasedání jsme po každém kole jednání informovali Evropský parlament a budeme tak činit i nadále. A v souladu s našimi závazky z rámcové dohody jsme samozřejmě poskytli návrhy znění dohody Evropskému parlamentu.

Využívám této příležitosti, abych také stručně informoval o výsledcích 10. kola jednání o dohodě ACTA, které se konalo ve Washingtonu ve dnech 16. až 20. srpna 2010.

Ve věci kapitol věnovaných občanským, celním a sankčním záležitostem učinily smluvní strany jistý pokrok, dosud však nebyly dostatečně flexibilní na to, aby se zabývaly některými citlivějšími problémy. Rozsáhlá práce se týkala i obecných a horizontálních kapitol (preambule, obecná ustanovení, definice, postupy vymáhání, mezinárodní spolupráce a institucionální ustanovení), které jsou téměř dokončeny.

Během posledních dvou kol však bohužel začalo být stále jasnější, že konsenzu zahrnujícího všechny stávající strany dohody ACTA bude dosaženo jen na základě nejnižšího společného jmenovatele, vzhledem k různorodosti názorů a postupů jednotlivých účastníků dohody ACTA v této věci. Bude to na úkor míry ambicióznosti a účelnosti dohody.

Ve věci digitálního prostředí (internet), které je jednou z nejcitlivějších, ale i nejvíce „inovačních“ kapitol dohody ACTA, došlo v posledním kole ke značnému ústupu, protože se smluvní strany nebyly schopny dohodnout na režimu vynětí z obecné odpovědnosti pro poskytovatele internetových služeb.

Totéž se stalo v případě velmi důležité kapitoly o celních opatřeních, kde se několik smluvních stran postavilo proti provádění kontrol při vývozu a tranzitu zboží porušujícího předpisy, a tím odmítlo reagovat na rozšířený nezákonný obchod s padělky.

Další oblast, kde jsou jednání pro zájmy EU zklamáním, se týká toho, která práva duševního vlastnictví bude dohoda zahrnovat. EU má širokou a rozmanitou základnu držitelů práv. Zemědělec, který vyrábí produkty se zeměpisným označením, nebo textilní společnost, která vytváří návrhy, jsou také oběťmi padělání a je třeba je chránit lepšími pravidly pro vymáhání práv. Problém je v tom, že několik našich partnerů trvá na tom, že zařazení do dohody ACTA si „zasluhují“ pouze autorské právo a ochranné známky. My s tím zásadně nesouhlasíme a budeme nadále důrazně prosazovat dodržování těchto výsostných zájmů EU.

Příští kolo se bude konat v Tokiu koncem tohoto měsíce (od 23. září do 1. října 2010). Zdá se, že se blížíme ke konci a že smluvní strany usilují o vyřešení zbývajících podstatných problémů během tokijského kola jednání.

Jsem nadále pevně přesvědčen o důležitosti vyřešení systematického a rozšířeného zneužívání evropského duševního vlastnictví na celém světě a o zásadním přínosu, který pro dosažení tohoto cíle může dohoda ACTA znamenat. Proto se budu stále snažit o úspěch těchto jednání.

Pokud však na konci celého procesu bude EU postavena před dohodu, která pro naše držitele práv nebude mít valnou konkrétní přidanou hodnotu, nebo dohodu, která se bude snažit stanovit, že existují práva duševního vlastnictví první a druhé kategorie, měli bychom být připraveni svou účast na dohodě znovu přehodnotit.

  Daniel Caspary, jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, v roce 2008 celníci Evropské unie zabavili 178 milionů kusů zboží. 20 milionů z nich představovalo nebezpečné položky. Celkem 54 % padělaných výrobků pocházelo z Číny a nejčastějším pachatelem, pokud šlo o léky, byla Indie.

Padělané zboží způsobuje evropské ekonomice velké škody, tvrdě postiženi jsou ale i lidé, kteří padělané výrobky kupují. Mám na mysli například léky. Pro mě a pro všechny rodiče by bylo strašné, kdyby mělo nemocné dítě zemřít po podání léku jen proto, že nejsme schopni zabránit tomu, aby se padělané výrobky a léky dostávaly na trh. Musíme tento problém vyřešit.

Pirátské výrobky jsou pro Evropskou unii zásadním problémem. Musíme chránit průmyslová odvětví i spotřebitele na celém světě před výrobky, které mohou poškozovat zdraví a vést k finančním ztrátám podniků. Proto vítám jednání o obchodní dohodě proti padělání (ACTA) jako důležitý krok správným směrem v boji proti pirátským výrobkům. Víme, že tato dohoda není jediným řešením pirátství, je to však první mezinárodní dohoda v této oblasti, která zapojuje některé státy do boje proti pirátským výrobkům. Byl bych rád, kdyby se k ní připojilo co nejvíce států.

Naše skupina vítá pozitivní spolupráci mezi Komisí a Parlamentem po našem jarním usnesení. Litujeme, že jsme museli zajít až k přijetí tohoto usnesení. Na základě pravidelných zpráv Komise jsme však byli schopni získat přehled o jednáních v posledních měsících. Chtěl bych vyjednavačům poblahopřát k jejich nejnovějším výsledkům. I pro kritiky dohody ACTA je stále obtížnější nalézt její negativní prvky. Otázka opatření pohraniční kontroly v případě porušování patentů, a tudíž i obavy ve věci obchodu s generickými léky byly odstraněny. Třemi zásahy bylo vyloučeno prohledávání soukromých zavazadel. Odstraněna byla i povinná odpovědnost poskytovatelů internetových služeb a zdá se, že dohoda je v souladu s acquis communautaire. Myslím, že jsme na správné cestě.

Chtěl bych však Komisi vyzvat, aby udržela své silné postavení, a mohla tak zastupovat zájmy Evropské unie. Podporuji návrh na zařazení patentových práv, zeměpisných označení původu a porušování patentů do oddílu dohody týkajícího se občanského práva. Jsem naprosto přesvědčen, že parmská šunka, tyrolský sýr Almkäse a šampaňské si zasluhují stejnou úroveň ochrany jako značky Coca-Cola nebo Kellogg’s Corn Flakes. Proto vyzývám Spojené státy americké, aby přestaly bránit zveřejňování dokumentů. Zveřejnění dokumentů po novozélandském kole jednání ukázalo, jak důležitá je transparentnost, a umožnilo utišit mnoho kritiků dohody.

Chtěl bych Komisi požádat, aby nadále podporovala zveřejňování dokumentů o jednáních nejpozději před podpisem dohody. Přeji Komisi hodně úspěchů při příštím kole jednání v Japonsku a doufám v další včasné a podrobné zprávy o jednáních. Po skončení jednání naše skupina v klidu zasedne, aby zhodnotila výsledky na základě konečného znění dohody, a následně rozhodne o svém stanovisku ve věci ratifikace. Přeji vyjednavačům úspěch.

  Kader Arif, jménem skupiny S&D. – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, pane komisaři, právě jste uvedl některé uklidňující informace, stále si však nemyslím, že by byly obavy velkého počtu poslanců EP o obchodní dohodě proti padělání (ACTA) zcela rozptýleny.

V březnu jsem navrhl usnesení, které bylo přijato velkou většinou této sněmovny a které umožnilo zveřejnění textu, jenž je předmětem jednání. Během rozpravy jsme požadovali, aby bylo dodržováno acquis communautaire (což jste zmínil), aby byla zaručena bezpečnost a dodávky generických léků a aby byly respektovány základní svobody našich spoluobčanů. Rovněž jsme zmínili zeměpisná označení, a učinili jsme to proto, abychom vám sdělili své priority, které vám hodlám znovu zopakovat, aby stanovisko, které budete za několik týdnů v Japonsku hájit, vycházelo z parlamentní rozpravy, kterou se nám podařilo vyvolat.

Včera během rozpravy o stavu Unie mnoho řečníků správně poukázalo na to, že my, poslanci Evropského parlamentu, jsme mluvčími svých spoluobčanů a že bez této vazby hrozí, že se Komise ocitne ve sterilní konfrontaci s Parlamentem. Proto vás, pane komisaři, žádám, abyste přednostně uvážil, že poslanci Evropského parlamentu, kteří tu jsou před vámi, jsou především vaši partneři a nejsou tu jen proto, aby vám odporovali.

Partnerství, které chceme, není partnerství vázané přísahou důvěrnosti, jak si, zdá se, někdy přejí vaše útvary. Na naše otázky odpovídaly za zavřenými dveřmi. Dostali jsme poslední znění dohody ACTA, ale po odchodu z těchto schůzek nebo po přečtení dohody nesmíme vydávat žádná sdělení, a přitom je naší úlohou upozorňovat, vysvětlovat a zajišťovat, aby byly věci správně pochopeny. To je proto má druhá žádost k vám ve věci transparentnosti rozprav jako prvku, který obohacuje vaše úvahy a neznamená porušení důvěry.

Kromě těchto dvou hlavních věcí, a protože si na tento způsob práce začínám zvykat, vás chci seznámit se svými obavami. Především se jedná o přístup k lékům. Tato otázka již byla zmíněna. Říkáte nám, že ochrana přístupu je jednou z vašich priorit, že děláte vše, co je možné, abyste zajistili, že žádné ustanovení této dohody nebude bránit výrobě nebo volnému pohybu těchto léků. Na tomto místě se vás však chci zeptat na patenty. Proč je chcete do této dohody začlenit? Touha po zintenzivnění legitimního boje proti padělání by neměla být záminkou pro využívání dohody ACTA jako způsobu rozšiřování práv držitelů patentů za rámec daný dohodou TRIPS. Nezaměňujte prosím generické léky s léky padělanými.

Další důležitou věcí jsou pojistky. Texty nemohou být při zajišťování skutečné rovnováhy práv uživatelů a držitelů práv duševního vlastnictví příliš přísné. Odkazuji vás na různé formulace obsažené v dohodě TRIPS.

Vítám vaše poznámky k internetu a velmi věřím tomu, že dohoda ACTA nebude sloužit k oslabení stanoviska EU, které je jasně vyjádřeno ve směrnici o elektronickém obchodu.

Pane komisaři, jistě existují i další problémy, které bych měl dnes dopoledne přednést, jako svou prvořadou povinnost jsem si však stanovil zajistit, abychom díky této rozpravě mohli všem svým spoluobčanům poskytnout co nejvíce informací o této dohodě, a říci vám, že klíčovým prvkem je pro mě ochrana jejich práv a základních svobod. Proto očekávám, že vezmete na vědomí připomínky poslanců a budete je během jednání hájit. Rovněž vás žádám, abyste dodržel svůj závazek zveřejnit text co nejdříve po skončení jednání, ať na konci kola v Japonsku nebo v následné fázi.

Bude muset proběhnout veřejná rozprava, například v této sněmovně. Proto budu požadovat usnesení a očekáváme, že k našim názorům přihlédnete před jakýmkoli podepisováním dohody ACTA, i kdyby to znamenalo návrat k jednacímu stolu.

  Niccolò Rinaldi, jménem skupiny ALDE. – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, acta est fabula, plaudite! – hra skončila, tleskejte! – jak říkávali římští herci na konci představení. Hra skončila a možná jsme na jejím samém konci, ačkoli ještě nemusí být správná doba na potlesk.

Během této rozpravy nám pan De Gucht poskytl důležitá ujištění, víme však, že 64 % padělaného zboží pochází z Číny, která není smluvní stranou obchodní dohody proti padělání (ACTA). Proto budeme muset zvážit, zda to celé má cenu – jinými slovy, zda bychom měli dohodu podepisovat, pokud nebude znamenat žádný skutečný přínos, jak pak pan komisař konstatoval. Důvodů k obavám nezbývá mnoho, jsou však významné. O internetu bylo řečeno hodně a my snahy Komise oceňujeme, jsme však nadále ve střehu.

Pokud jde o přístup k lékům, opakuji, co již požadovali ostatní poslanci: nelze nijak směšovat padělané léky na jedné straně a generické léky na straně druhé. Je naprosto nezbytné umožnit přístup k lékům za konkurenceschopné ceny, které jsou zásadní pro pacienty v rozvojových zemích. Chci se zeptat, zda budou prohlášení z Dohá k dohodě TRIPS (o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví) a veřejné zdraví začleněny alespoň do preambule dohody ACTA.

A konečně, pokud jde o zeměpisná označení, jsme v potenciálně paradoxní situaci, protože zapsané ochranné známky, které mohou zeměpisná označení porušovat, by se těšily větší ochraně než sama zeměpisná označení. I zde poskytuje dohoda TRIPS v mnoha ohledech lepší základ, a proto vyzýváme k bdělosti a pevnému postoji.

  Jan Philipp Albrecht, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, zaprvé jsem potěšen tím, že písemné prohlášení 12 o obchodní dohodě proti padělání (ACTA) získalo včera v Parlamentu požadovanou většinu hlasů. Prokazuje to, že Evropský parlament nadále stojí za jasným stanoviskem, které zaujal ve svém usnesení v březnu.

Kromě toho písemné prohlášení podporuje jeden důležitý bod. Nechceme, aby byl výkon práv duševního vlastnictví zajišťován externími soukromými společnostmi. Právní stát a zásady demokracie vyžadují, aby jakékoli zásahy do základních práv včetně práv na internetu vycházely od zákonných zástupců států a aby nadále platily vysoké standardy naší ústavy, Úmluvy o lidských právech a Lisabonské smlouvy.

Nelze dovolit, aby v platnost vstoupila dohoda, která podporuje soukromé kartely držitelů práv v tom, aby si vše zařídili podle svých obchodních zájmů, jak to činí stávající návrh dohody ACTA. Chování Komise EU během jednání o dohodě ACTA hraničí s porušováním našich smluv. Namísto toho, aby byla odstraněna opatření, jež Parlament kritizoval, byla formulace návrhu dohody jednoduše učiněna ještě neurčitější. Dodržování acquis communautaire se zdá být stále nepravděpodobnější.

Naštěstí se nyní jeví, že trvalé protesty Evropského parlamentu jsou účinné. Pokud však má dohoda ACTA získat v této sněmovně většinu hlasů, zbývá ještě hodně práce. To vám mělo být jasné nejpozději včera.

  Syed Kamall, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, nejprve bych chtěl uvítat tři věci, které byly řečeny na začátku: zaprvé že nebudou žádná nová práva duševního vlastnictví; zadruhé že nedojde k žádným změnám právních předpisů „zadními vrátky“ a zatřetí zvýšenou transparentnost, kterou pozorujeme ze strany Komise, zvláště vůči některým dalším partnerům v jednání.

Také musíme pochopit rozdíl mezi digitálním světem a světem atomů. Jak jednou řekl Chris Anderson, redaktor časopisu Wired, ve světě větší vlnové šířky, levnějšího ukládání a levnějšího zpracování směřují digitální produkty postupně k volnému šíření či nulové ceně. Znamená to, že mnohá odvětví, která si stěžují na digitální svět, musí pochopit, že se musí dívat na nové obchodní modely. Zvláště fonografický průmysl a podobná odvětví se nemohou spoléhat na staré způsoby podnikání.

Podle mě jde o něco jiného ve světě atomů – ve světě výroby produktů. Musíme se ujistit, že ačkoli EU nemusí být konkurenceschopná z hlediska mzdových nákladů, budou země a podniky EU konkurenceschopné v oblasti výzkumu a designu. Pro firmy, které investují miliony – někdy i miliardy – do nových výrobků a nových návrhů, musí být mimořádně rozčilující vidět, jak cenu těchto výrobků jinde snižují padělané výrobky. Jsme na prvním místě ve světě v oboru drahých automobilů a výrobků, jako jsou chytré telefony, a musíme být velice opatrní, aby investice milionů či miliard do těchto výrobků nebyly zmařeny podhodnocením cen.

Vítám prohlášení Komise, rozdílu mezi světem atomů a digitálním světem však musíme porozumět.

  Helmut Scholz, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, pane De Guchte, dámy a pánové, ochrana vynálezců a podniků před krádežemi jejich nápadů je důležitá, zvláště pro malé a střední podniky. Chtěl bych se však znovu zeptat, zda může pirátské výrobky skutečně omezit malá skupina zemí, které podepíší dohodu, zejména pokud jsou tyto země známější svými vynálezy než paděláním. Dle mého názoru by tato jednání měla probíhat v mezinárodním rámci, například v rámci Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO).

Obecně jde o nový rámec a nový závazek. Pane De Guchte, vaše dnešní závěrečná slova k tomu směřují. Vím, že vyjednavači Komise a Rady jsou si tohoto dilematu vědomi. Jejich řešením je dát společnostem komplexní práva k právním krokům na potenciálních prodejních trzích padělatelů. Chtějí mít možnost uvěznit dovozce a podle návrhu textu dokonce konečné zákazníky na hranici, pokud jednotliví signatáři dohody nestanoví výjimky. Text uvádí, že:

. „Členové mohou z opatření na hranicích vyloučit malá množství zboží neobchodní povahy v osobních zavazadlech cestujících“.

– (DE) Chtějí v Evropě zavést právní předpisy, které společnosti umožní požadovat, aby zboží nebo softwarové produkty dovezené ze země, která podepsala obchodní dohodu proti padělání (ACTA), byly na základě soudního příkazu zabaveny či dokonce zničeny. To se může v případě nutnosti stát, aniž by druhá strana byla vyslechnuta. V případě kontejneru padělaných řetězových pil to může znít jako snadný postup. Dohoda však hodlá tento postup rozšířit i na oblasti, jako jsou softwarové komponenty.

Bude možné, aby softwaroví obři, jako je Microsoft, stíhali a ničili své menší konkurenty prostřednictvím soudních řízení? I giganti zábavního průmyslu uspěli se snahou o zařazení svých zájmů na jednání o dohodě ACTA. Právní kroky budou přijaty nejen proti stahování a kopírování, ale i proti výrobě a distribuci technologií, které mimo jiné umožňují obcházení ochrany proti kopírování.

Řekl jste, že bylo dosaženo pokroku, a je pravda, že Spojené státy americké upustily od svého požadavku, aby poskytovatelé internetových služeb nesli odpovědnost. V oddílu dohody, který se týká trestního práva, však je stále odstavec věnovaný napomáhání a navádění. Kromě toho budou poskytovatelé internetových služeb povinni na základě legitimního požadavku společnosti předávat osobní údaje zákazníků podezřelých z porušování právních předpisů o autorských právech. Během jednání o dohodě SWIFT jsme v této sněmovně zjistili, že například Spojené státy americké nemají právní předpisy o ochraně údajů v podobě, v jaké je chápeme v Evropské unii. Jaká je situace v ostatních zemích, které jsou signatáři dohody? Nelze dovolit, aby dohoda zasahovala do acquis communautaire. Musíme být schopni chránit malé a střední podniky před patentovými kampaněmi softwarových obrů a zaručit bezpečnost osobních údajů uživatelů internetu.

  Francesco Enrico Speroni, jménem skupiny EFD. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, děkuji panu komisaři a Radě za tuto rozpravu, ačkoli s politováním musím říci, že je obtížné o něčem mluvit a nemít ty správné dokumenty.

Na internetu není nic a služby Parlamentu, na něž jsem se obrátil, mi neodpověděly, protože Komise nedává všechny texty k dispozici. Nelze tedy dělat nic jiného než hovořit jen obecně. Je však užitečné zabývat se touto otázkou, která tvoří součást plánu Evropy na ochranu našich výrobků, a tudíž i našich podniků a pracovníků. Přesto však existuje jistý odpor, například pokud jde o regulaci ochranných známek a výrobků.

Je naší povinností chránit naše pracovníky tím, že budeme kontrolovat, zda neexistuje nějaká forma nekalé hospodářské soutěže nebo soutěže založené na vykořisťování pracovníků a v tomto případě soutěž založená na falzifikátech a padělání. Proto musíme proti takovým formám nepřijatelné hospodářské soutěže bojovat právě kvůli ochraně evropských výrobců a pracovníků, které živí jejich práce, nápady a jejich zapojení a kteří tak přispívají k rozvoji našeho kontinentu.

  Angelika Werthmann (NI). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, plánovaná mnohostranná obchodní dohoda proti padělání (ACTA) má učinit boj proti pirátským výrobkům a porušování autorských práv účinnější prostřednictvím mezinárodní spolupráce, koordinace prosazování právních předpisů a nových zákonů na ochranu duševního vlastnictví. Je samozřejmé, že potřebujeme trvalou transparentnost. Opatření, která povedou k oslabení směrnice EU o ochraně údajů nebo která by dokonce mohla mít nepříznivý dopad na svobodu projevu, představují přehnanou reakci na problém boje proti pirátským výrobkům a porušování autorských práv a nelze na ně přistoupit.

Evropský parlament vyzval Komisi, aby vyhodnotila možné účinky dohody. Toto hodnocení bohužel dosud nebylo provedeno. Dle mého názoru má ochrana duševního vlastnictví zásadní význam, avšak ochrana údajů a ochrana soukromí jsou stejně důležité. Peter Hustinx, evropský inspektor ochrany údajů, k této věci řekl, cituji:

– „Ačkoli je duševní vlastnictví pro společnost důležité a musí být chráněno, nemělo by se stavět nad základní práva jednotlivců na soukromí, ochranu údajů a ostatní práva.“ To je konec citace. Pracujme společně na této dohodě a mějme přitom na paměti všechny stávající právní předpisy.

  Elisabeth Köstinger (PPE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, účelné prosazování stávajících nařízení a zákonů, které bojují proti pirátským výrobkům a posilují práva duševního vlastnictví, je rozhodně velmi vítané. V této oblasti však mezi veřejností bohužel existuje vysoká míra neznalosti a nejistoty. Pravidelně dostávám e-maily od znepokojených občanů, kteří si stěžují na nedostatečnou transparentnost během jednání o obchodní dohodě proti padělání (ACTA) a považují dohodu ACTA za zásadní zásah do jejich práv a svobod. Je důležité poskytovat v této oblasti více informací a upozorňovat na skutečnost, že tento problém nezpůsobuje dohoda ACTA, ale částečně acquis communautaire Evropské unie.

Rozhodnutí o předběžné otázce, které vydal Soudní dvůr Evropské unie dne 19. února 2009, jasně uvádí, že poskytovatele internetových služeb lze volat k odpovědnosti za porušování autorských práv ze strany jejich zákazníků. Stávající smlouvy tedy dovolují zablokování přístupu občanů EU na internet. Problém není v dohodě ACTA, ale v právních předpisech Evropské unie, které by mohly omezit svobody a práva občanů EU.

  Monika Flašíková Beňová (S&D). – (SK) Neustále se zvyšující množství falšovaných a pirátských výrobků v rámci mezinárodního obchodu zvyšuje možnost ohrožení udržitelného rozvoje světové ekonomiky, způsobuje nejen finanční ztráty původním výrobcům, ale i zásahy do práv duševního vlastnictví autorů a subjektů podílejících se na výrobě a produkci, a představuje i hrozbu pro spotřebitele a ztrátu pracovních míst v Evropě.

Myšlenka mnohostranné dohody v boji proti pirátství a padělání může být efektivním mechanismem boje s takovým jednáním, připojuji se však ke kolegům, kteří zdůraznili potřebu transparentnosti a zvýšení důvěryhodnosti těchto jednání a dohod. Také považuji za nezbytné, aby bylo dosaženo rovnováhy mezi právy, která máme zájem chránit, a právy, která jsou ve společnosti nezbytná. Výkon práva jedné skupiny nesmí zasahovat do práv a oprávněných zájmů skupiny druhé.

  Carl Schlyter (Verts/ALE). – (SV) Pane předsedající, nejsem si vůbec jist výjimkou pro generické léky. Jestliže ji udělíme, budeme v takových případech muset udělit výjimku i pro veškerý tranzit, jinak narazíme na problémy, s nimiž jsme se setkali v minulých letech. Říkáte, že se to bude týkat jen rozsahem velkých obchodních případů. V takovém případě byste mohl říci, že jednotlivci budou z předpisů vyňati, spíše než že by jen mohli být vyňati, je to tak??

Rovněž mám obavy o oblast digitálního prostředí, hovoříme-li o technologických překážkách. V tomto ohledu se říká, že metody, které lze použít k obcházení opatření technické ochrany, by měly být považovány za nezákonné, mají-li omezené komerční využití.

Mohlo by to být i tak, že jsou šířeny zcela bez finančních zájmů, že někdo nemá žádný finanční zájem, ale chce jen podpořit způsob, jakým lidé využívají technologie, které lze rovněž použít jako „technologie k obcházení“. Jak se na tuto otázku díváte?

Rovněž mi nedělá radost skutečnost, že zde zahrnujete sporné aspekty směrnice o dodržování práv duševního vlastnictví a souvislost s ukládáním údajů. Jestliže to budeme chtít po vyhodnocení změnit, je hloupost stanovovat to zde písemně.

  Françoise Castex (S&D). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, chtěla bych přednést nový příspěvek v rozpravě o dohodě ACTA a, spolu se signatáři prohlášení 12, mám tu čest informovat vás o tom, že toto prohlášení získalo v Parlamentu velmi velkou většinu a že minimální počet podpisů byl překročen.

Jsem potěšena, že toto prohlášení vám je předkládáno před závěrečným kolem jednání o dohodě ACTA, a jsem přesvědčena, že byste je mohli považovat za mandát k vyjednávání, který vám Evropský parlament dává.

Chtěla bych vám připomenout jeho prvky: Parlament samozřejmě požaduje transparentnost a možnost vidět texty během jednání, nežli je ratifikuje; požaduje však také, aby práva duševního vlastnictví nebyla podle této mezinárodní úmluvy harmonizována a aby byla zachována a zaručena svoboda občanů, ochrana soukromého života a neutralita internetu.

  Andrew Henry William Brons (NI). – Pane předsedající, musíme se ptát, do jaké míry jsou obchodní dohody proti padělání prostě jen ochranou pro velké podniky a do jaké míry skutečně chrání obyčejné lidi. V případě léčivých přípravků mohou být padělané léky v nejlepším případě neúčinné a připravovat lidi o léčbu; v nejhorším případě mohou být škodlivé a připravovat lidi o zdraví či dokonce životy.

Padělané zboží se téměř vždy vyrábí v zemích s nízkými mzdami a uměle snižuje ceny pravého zboží, které se vyrábí v našich zemích, na úkor pracovních míst občanů našich členských států. Proti zemím uplatňujícím takové praktiky je třeba přijmout sankce.

Byl jsem potěšen, když jsem slyšel ujištění Komise o tom, že cílem budou rozsáhlá porušování právních předpisů a nikoli spotřebitelé. Někteří lobbisté zastupující zúčastněné subjekty však skutečně požadují odepření přístupu na internet lidem podezřelým z opakovaného neoprávněného stahování a stejní lidé by chtěli hloubkové kontroly, které by zkoumaly komunikaci zákazníků. Můžeme si být jisti, že tato ustanovení nebudou zařazena později a nepřeváží nad vašimi námitkami?

  Sidonia Elżbieta Jędrzejewska (PPE). – (PL) Vítám dnešní rozpravu o obchodní dohodě proti padělání. Podle mého názoru je to krok k posílení pozice Evropského parlamentu jako orgánu, který zastupuje občany Evropské unie. Chtěla bych zdůraznit, že Evropský parlament má právo být Komisí informován a konzultován ve věci dohod, které Komise vyjednává v oblasti obchodu se službami a komerčních aspektů duševního vlastnictví. Dnešní rozprava znamená uskutečnění tohoto práva a, jak doufám, bude pro Komisi normou i v budoucnosti. Ráda bych upozornila na skutečnost, že důvěrná povaha jednání Komise o obchodní dohodě proti padělání vedla k velmi kritickým postojům uživatelů internetu. Těmto postojům bylo možné se vyhnout, kdyby nás Komise chtěla více informovat o svých krocích v této věci od samého počátku.

V písemné otázce, kterou jsem předložila Komisi, jsem nastolila problém vztahu mezi obchodní dohodou proti padělání a evropskou politikou pro informační společnost a jejími vedlejšími právními účinky.

  Eva Lichtenberger (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, pane De Guchte, ujišťujete nás, že tato obchodní dohoda proti padělání (ACTA) v současné době nic nezmění. Nedostali jsme však možnost vytvořit si své vlastní názory, získat své vlastní poznatky a uplatnit své vlastní právní znalosti a rozhodnout, zda vedlejší škody pro občanská práva v Evropě vyplývající z této dohody nebudou značně větší, než tvrdíte. Musíme vám prostě věřit. A vzhledem k této situaci, proč neexistuje transparentnost? Vím, že to pochází od vyjednavačů ze Spojených států amerických, ale může Evropská komise naprosto vědomě ustoupit? Myslím, že odpověď na tuto otázku zní ne.

Má druhá poznámka se týká zeměpisných označení původu. Chtěla bych u jednacího stolu vyjasnit, že tato označení původu jsou v Evropě ekvivalentem ochranných známek. Dle mého názoru je třeba tuto problematiku na jednání znovu otevřít.

  Martin Ehrenhauser (NI). – (DE) Pane předsedající, chtěl bych uvést tři stručné poznámky. Zaprvé bych samozřejmě chtěl poblahopřát iniciátorům písemného prohlášení k obchodní dohodě proti padělání (ACTA). Toto prohlášení je nyní přijato.

Má druhá poznámka se týká transparentnosti a panu De Guchtovi bych chtěl položit jednu otázku. Jak můžete říkat nám, poslancům Evropského parlamentu, že chceme-li získat kopii textu, musíme se obrátit na americké organizace pro občanské svobody? Mám ten text před sebou. Později vám jej předám a požádám vás o ujištění, že jde o původní znění.

Má třetí poznámka se týká odpovědnosti poskytovatelů internetových služeb. Můžete zajistit, že téma odpovědnosti poskytovatelů internetových služeb nebude prostřednictvím zadních vrátek znovu nastoleno?

  Christian Engström (Verts/ALE). – Pane předsedající, všichni se shodneme, že padělání je špatné a že boj proti padělanému zboží je dobrý. Je dobrý pro evropské spotřebitele a občany a je i důležitý pro evropské podniky, jak bylo uvedeno. Je dobré, abychom chránili ochranné známky a acquis v oblasti ochranných známek, včetně zeměpisných označení.

Potud je to dobré. Ale jak upozornil pan Kamall, existuje rozdíl mezi světem atomů a světem bitů. Pokud jde o kapitolu o internetu, vyjadřují poskytovatelé internetových služeb a ostatní podniky v této oblasti oprávněné obavy. Existují obavy z toho, že by dohoda ve skutečnosti mohla poškodit rozvoj, poškodit evropské podniky a poškodit způsob, jakým tuto novou technologii využíváme.

Proto bych chtěl požádat Komisi, aby za pomoci všech prostředků pokračovala v části věnované krokům proti padělání, ale aby vypustila kapitolu o internetu. To by bylo pro všechny nejlepší řešení.

  Karel De Gucht, člen Komise. – Pane předsedající, zaprvé bych chtěl poděkovat všem poslancům Parlamentu, kteří vystoupili. Pro nás jsou to velmi cenné informace jen pár týdnů před tím, co v Tokiu bude pravděpodobně závěrečnou fází, a my k nim jistě přihlédneme.

Nežli se vyjádřím k otázce důvěrnosti, odpovím na několik technických otázek. Jedna se týkala dohody TRIPS o veřejném zdraví a toho, zda bude v dohodě výslovně zmíněna. Je výslovně zmíněna takto: „uznávajíce zásady stanovené v prohlášení z Dohá o dohodě TRIPS o veřejném zdraví, které dne 14. listopadu 2001 přijala Světová obchodní organizace na své čtvrté ministerské konferenci, jež se konala v katarském Dohá“.

Rovněž zde bylo několik dotazů  týkajících se soukromí. A opět, pokud se podíváte na text, o němž se nyní jedná, říká se zde: „žádné ustanovení této dohody nevyžaduje, aby kterákoli smluvní strana zveřejnila informace (...), které by byly v rozporu s jejími právními předpisy nebo mezinárodními dohodami, včetně právních předpisů chránících právo na soukromí.“ Projednávaný návrh textu obsahuje další zmínku v tom smyslu, že pokud jde o prosazování v digitálním prostředí, budou postupy prosazování prováděny „v souladu s právními předpisy každé smluvní strany při zachování zásad svobody projevu, spravedlivého procesu a soukromí.“ Tyto prvky jsou tedy v ujednáních výslovně zmíněny.

Dovolte mi něco říci k lékům. Nemyslím, že ve věci léků existuje problém – nejen kvůli dohodě ACTA, ale také proto, že nyní na toto téma vedeme jednání s Indií. Podali žádost k WTO ve věci léků. Jednáme s nimi a myslím, že brzy dojdeme k závěru, který Evropský parlament ocení.

Chtěl bych také dodat, že tyto druhy patentů nespadají do kapitoly o clech v dohodě ACTA. Je zde výslovný odkaz na povinné postupy udělování povolení, což je v tomto ohledu velice důležité.

A konečně, pokud jde o důvěrnost, nemáme nic proti zveřejňování textů, o nichž jednáme, nejsme ale sami. Je to jednání mnoha zemí, což znamená, že další strany u jednacího stolu také musí souhlasit s tím, co bude nebo nebude zveřejněno. Konkrétní dotaz zněl, zda budete mít možnost projednat případnou dohodu před jejím podpisem.

Není dosud jasné, zda dosáhneme dohody, pokud však ano, zajistili jsme, abyste mohli dohodu před podpisem projednat, Komise toho dosáhla během jednání. Jak můžete vidět, tisková zpráva vydaná na konci washingtonského kola jednání výslovně uvádí, že „smluvní strany se zavazují uvolnit text před rozhodnutím o jeho podpisu.“ Myslím, že jen těžko lze být v této věci konkrétnější.

Děkuji vám za pozornost.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Dalším bodem je hlasování.

(Zasedání bylo na několik minut přerušeno.)

PŘEDSEDAJÍCÍ: Edward McMILLAN-SCOTT
místopředseda

6. Hlasování

  Předsedající. – Dalším bodem je hlasování.

Nežli zahájíme hlasování, rád bych jen vysvětlil, že systém elektronických výsledků může být vadný, v takovém případě uvidíte jen dva prázdné koláčové diagramy a nikoli výsledek, ten však uvidíte na své obrazovce. Za chviličku systém zkontrolujeme, prosím tedy o trpělivost.

(Výsledky a další podrobnosti hlasování: viz zápis)

6.1. Ochrana zvířat používaných pro vědecké účely (A7-0230/2010, Elisabeth Jeggle) (hlasování)

– Před hlasováním:

  Sonia Alfano (ALDE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, podle článku 175 jednacího řádu Parlamentu žádám o vrácení tohoto dokumentu zpět výboru.

Čekáme na tuto směrnici velmi mnoho let, ale jak bylo zdůrazněno v několika dalších vystoupeních, existují některé body, které je třeba důkladně upravit, aby byla zajištěna přiměřená ochrana zvířat. Přijetí tohoto právního předpisu umožní pokusy pro výukové účely a opakované používání stejných zvířat i v postupech, které jim způsobují utrpení. Nebude nijak povzbuzovat k používání alternativních metod, které jsou považovány za vědecky platné.

Nejde o zaujímání extrémního stanoviska, ale spíše o dodržování článku 13 Smlouvy o fungování Evropské unie, který vyžaduje, abychom brali plně v úvahu požadavky na dobré životní podmínky zvířat, protože jsou to vnímající bytosti. Nechceme zdržovat výzkum, spíše jej povzbudit k eticky udržitelné cestě.

Je nepřijatelné říkat, že tuto směrnici nyní můžeme přijmout a v následujících letech ji pozměnit. Měli bychom odpovědnost za provedení nutných oprav převzít nyní. Nejde o politický či ideologický postoj; jde o zdravý rozum, a zdravý rozum nenese žádné politické barvy.

  Předsedající. – Paní Alfanová, děkuji vám za návrh. Je zde 40 kolegů, kteří by se postavili za tento návrh? Můžete prosím povstat, pokud jej podporujete? Myslím, že 40 takových kolegů zde je a eviduji jednoho řečníka ve prospěch návrhu.

  Jill Evans, za skupinu Verts/ALE Verts/ALE).. – Pane předsedající, skupina Verts/ALE podporuje vrácení, protože ohledně stávající podoby textu máme také závažné pochyby. V současné době mají členské státy právo přijmout přísnější opatření na ochranu zvířat, pokud chtějí. Tento nový právní předpis by tomu v budoucnosti zabránil. To by odrazovalo od zlepšování a je to v rozporu s tím, na čem se Parlament dohodl na prvním čtení.

Rovněž bychom měli naprosto jasně říci, že kdykoli je to možné, měly by být využity alternativy, formulace textu však stávající právní předpisy oslabuje. Podobně také potřebujeme velmi jasnou definici podmínek využití subhumánních primátů. Ani v tomto případě tomu tak v textu není.

Mnoho problémů, které se stávající právní úpravou máme, vzniklo z rozdílných výkladů v jednotlivých členských státech. Potřebujeme další rozpravu o tomto tématu i o jiných otázkách, abychom zajistili, že budeme mít zcela jasná ustanovení a že tento právní předpis bude efektivní.

  Paolo De Castro, předseda Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, jako předseda Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, který je k tomuto tématu příslušným výborem, jsem proti vrácení zprávy paní Jeggleové. Po více než roce a půl intenzivních debat se náš výbor zcela jasně vyjádřil pro kompromis dosažený ve věci společného postoje – nikdo nebyl proti a pouze několik členů se zdrželo hlasování.

Proto nevidím žádný důvod k novému zkoumání textu: již máme vše, co potřebujeme, abychom o něm dnes hlasovali.

  Elisabeth Jeggle, zpravodajka. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, jsem tímto návrhem překvapena. Kolegyně poslankyně zde dnes dopoledne při rozpravě v plénu nebyla.

Jsem tímto návrhem překvapena. Paní Evansová, stínová zpravodajka za skupinu Zelených / Evropské svobodné aliance, byla přítomna při všech jednáních trialogu a podpořila výsledky zasedání trialogu dne 7. dubna. Zelení ve Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova předložili pozměňovací návrhy, které znovu předkládají dnes. To je vše legitimní a tyto změny jsou předmětem jednání. Jak již předseda výboru vysvětlil, tyto změny odmítly všechny skupiny kromě Zelených.

Dámy a pánové, prosím vás o hlasování ve prospěch tohoto kompromisního návrhu. Nejsem s ním zcela spokojena a jsem si jista, že nikdo zde nemůže být spokojen se všemi body, prostě proto, že se jedná o kompromis. Přesto jej však přijměme a odmítněme všechny nynější výzvy, jinak budeme muset nadále žít se starou směrnicí z roku 1986 a se zkouškami na zvířatech. Učiňme krok kupředu ke zlepšení životních podmínek zvířat.

(Potlesk)

  Rebecca Harms, za skupinur Verts/ALE-. – (DE) Pane předsedající, abych vyjasnila stanovisko své skupiny, chtěla bych zde ještě jednou říci, že často je velmi obtížné, aby jednání trialogu sledovala celá skupina. Když si uvědomíte, že zpravodajka neakceptuje, že na základě tohoto právního předpisu se zvýší počet pokusů na zvířatech,

(Protesty)

že vzroste počet zkoušek na primátech a že členské státy již nebudou smět provádět pravidla přísnější než pravidla v tomto předpisu, máte právo navrhnout vrácení tohoto právního předpisu výboru. Pokud to není možné, pak Parlament nefunguje správně. Děkuji vám za pozornost.

(Potlesk skupiny Verts/ALE)

(Návrh na vrácení výboru byl zamítnut)

– Po hlasování:

  Mário David (PPE). – Pane předsedající, za poslední dva dny jsme byli zaplaveni více než 400 e-maily na toto téma. Nemohou služby udělat něco pro to, abychom nemuseli ztrácet čas mazáním těchto zpráv?

  Předsedající. – Ve vašem Outlooku existuje mechanismus, který vám umožňuje automatické mazání, toto je však věc mezi vámi a vašimi voliči.

  Nicole Sinclaire (NI). – Jak hrozná musí pro vaše voliče být možnost kontaktu s vámi. Jste ostuda. Vaši voliči by měli mít možnost se s vámi spojit. Pokud požadujete, aby se vaši voliči na vás nemohli obrátit přímo, co jste zač?

(Potlesk)

  Předsedající. – Paní Sinclairová, děkuji vám za dodatek k mému stanovisku.

6.2. Hlavní zásady politiky zaměstnanosti členských států (A7-0235/2010, Csaba Őry) (hlasování)

– Po hlasování:

  Olle Ludvigsson (S&D). – (SV) Pane předsedající, jde o pozměňovací návrh 48, do něhož se vloudila chyba ve věci „minimálního příjmu“ Do švédštiny byl přeložen jako „minimilön“, což znamená „minimální mzda“ a není to správně. Překladatelské oddělení o tom bylo vyrozuměno a text bude po zasedání opraven.

  Jutta Steinruck (S&D). – (DE) Pane předsedající, chtěla bych požádat Radu, aby vzala naše dnešní hlasování na vědomí a ráda bych požádala o stručné prohlášení.

  Předsedající. – Rada byla vlastně rozpravě přítomna, protože jsem její části předsedal. Nepochybně budou věnovat velkou pozornost tomu, co chce Parlament říci, jak o tom minulý večer sněmovnu ujistili.

6.3. Lidská práva v Íránu, a zejména případy Sakíne Muhammadí Aštíáníové a Zahry Bahrámíové (B7-0494/2010) (hlasování)

– Před hlasováním:

  Mario Mauro (PPE). – (IT) Pane předsedající, protože na svém hlasovacím seznamu nevidím požadavek na hlasování podle jmen a s ohledem na význam tématu a dohody mezi skupinami, chtěl bych navrhnout, aby se o konečném usnesení hlasovalo podle jmen.

  Richard Howitt (S&D). – Pane předsedající, podřídím se vašemu rozhodnutí, byl jsem však informován, že dohoda v této věci byla opožděná, a proto je možné požádat o hlasování podle jmen o obou pozměňovacích návrzích. S výhradou vašeho uvážení o ně žádám.

(Žádost, kterou předložil Mario Mauro, byla přijata)

7. Vysvětlení hlasování

Ústní vysvětlení hlasování

Doporučení pro druhé čtení: Elisabeth Jeggle (A7-0230/2010)

  Jarosław Kalinowski (PPE). – (PL) Pokrok vědy je podmínkou hospodářského rozvoj a inovační výzkum je proto základem nových a lepších metod prospěšných ekonomice jako celku a lidem zejména. Nelze však brát na lehkou váhu náklady s tím spojené. Dobré životní podmínky živých bytostí by měly být v hospodářství tím nejdůležitějším. Jestliže lidé nerespektují přírodní zákony nebo do nich příliš zasahují, může se příroda postavit na odpor. A proto jsou dnes přijatá doporučení tak důležitá. Hlasoval jsem pro jejich přijetí, protože se jedná o dobrý kompromis. Na jedné straně směrnice umožňuje provádění nezbytného vědeckého výzkumu, zatímco na straně druhé v maximální možné míře snižuje utrpení zvířat používaných v takovém výzkumu.

  Romana Jordan Cizelj (PPE). – (SL) Evropskou směrnici o zkouškách na zvířatech z roku 1986 je skutečně třeba aktualizovat. Nejsem potěšena tím, že nový legislativní návrh stále povoluje testování a utrpení zvířat, ale přesto jsem pro směrnici hlasovala. Proč?

Zejména ze tří důvodů. Prvním důvodem je to, že návrh povoluje zkoušky na zvířatech pouze v situacích, kdy blaho lidstva převažuje nad blahem zvířat. Jde o lidskou důstojnost a právo člověka na zdraví a lékařskou péči, o právo člověka na nejlepší možnou léčbu. Druhým důvodem je to, že podle nové směrnice bude ke zkouškám používáno podstatně méně zvířat než předtím. Třetím důvodem je to, že zvířata, která budou přesto použita ke zkouškám, budou mít lepší životní podmínky a lepší péči.

Přirozeně bych byla ráda, kdyby byly v blízké budoucnosti zkoušky na zvířatech zcela zbytečné.

  Peter Jahr (PPE). – (DE) Pane předsedající, dobré životní podmínky zvířat jsou tématem, které obyvatele Evropy velmi zajímá. Proto mě velmi těší, že se naší zpravodajce paní Jeggleové během dlouhých jednání podařilo zajistit významné zlepšení dobrých životních podmínek zvířat používaných při pokusech.

Cílem nové směrnice je zajistit, aby byly pokusy na zvířatech nahrazeny a aby byly omezeny na zcela nezbytné minimum. Tyto zkoušky budou povoleny pouze v případě, že neexistují žádné alternativy, budou však podléhat velmi přísným předpisům. To znamená dobrý kompromis mezi dobrými životními podmínkami zvířat a svobodou výzkumu. Poprvé budeme mít v celé Evropě vysokou úroveň životních podmínek zvířat. To je velký úspěch. Nyní musíme zajistit, aby všechny členské státy novou směrnici neprodleně provedly.

  Alfredo Antoniozzi (PPE). – (IT) Pane předsedající, ve věci tohoto citlivého tématu ochrany zvířat používaných pro vědecké účely jsem přesvědčen, že se nám podařilo nalézt dobrý kompromis mezi požadavky těch, kdo provádějí výzkum za pomoci zvířat, a standardy dobrých životních podmínek pro zvířata používaná nebo určená k použití pro vědecké účely.

Proto jsem hlasoval pro zprávu paní Jeggleové. Současně souhlasím s povinností členských států zdržet se využívání zvířat ve všech případech, kdy právní předpisy Evropské unie uznávají jiné pokusné metody či strategie pro dosažení stejného výsledku.

  Mairead McGuinness (PPE). – Pane předsedající, chci poblahopřát Elizabeth Jeggleové k její práci na tomto tématu týkajícího se zkoušek a používání zvířat.

Hlasovala jsem pro, protože jsem přesvědčena, že je to nejpragmatičtější řešení našeho problému s aktualizací právní úpravy z roku 1986.

Ráda bych řekla, že toto řešení je důležité pro dobré životní podmínky zvířat, ale i pro pokračování výzkumu v Evropské unii. Riskujeme, že vytlačíme vědce a výzkum do zdravotnického prostředí mimo naše hranice, kde existuje méně regulace. Jestliže tedy potřebujeme zlepšit regulaci a skutečně i dobré životní podmínky zvířat používaných při zkouškách ve výzkumných institucích a univerzitách, potřebujeme také zaručit, že výzkum bude moci pokračovat.

Stále hovoříme o povzbuzování mladých lidí k účasti ve vědě a o vyšších výdajích na výzkum a inovace, a to znamená i využití zvířat. Chraňme je však v nejvyšší možné míře – tento právní předpis k tomu budeme moci využít.

  Jens Rohde (ALDE). – (DA) Pane předsedající, dánská Liberální strana hlasovala pro zprávu o pokusech na zvířatech. Není tajemstvím, že na obou stranách této problematiky byly předloženy velmi silné argumenty. Existují lidé, kteří věří, že práva zvířat mají přednost. My jsme na druhé straně přesvědčeni, že i společnost má právo dosáhnout pokroku ve vývoji léků a léčbě chorob. Naším úkolem je samozřejmě dosáhnout správné rovnováhy. Zvířatům se musí dostat správného zacházení, naši výzkumníci však musí mít nástroje, které potřebují pro vývoj nových forem léčby a pro léčbu závažných onemocnění. Zpráva, kterou připravila paní Jeggleová, dosahuje velmi přesné rovnováhy, a proto jsme toho názoru, že stojí za to pro ni hlasovat. Rovněž jsme hluboce přesvědčeni o tom, že je dobře, že se nyní můžeme konečně pohnout od právní úpravy, jež se datuje až do roku 1986.

  Mario Pirillo (S&D). – (IT) Pane předsedající, (...) dosáhnout dohody na druhém čtení této kontroverzní zprávy o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. Hlasoval jsem pro dohodu, protože se mi jeví jako vyvážený text, který chrání zvířata, aniž by ohrožoval vědecký výzkum.

Dohoda zdůrazňuje skutečnost, že výzkum používající zvířata by měl být povolen, pokud není možné postupovat pomocí vědecky dostačujících pokusů. Právní předpis je jasný: stanoví kritéria pro zacházení se zvířaty pro vědecké použití a vyžaduje, aby členské státy zajistily snížení počtu zvířat používaných v projektech na minimum.

Bez této zprávy nemá cenu opakovat, že Evropa potřebuje více a více vědeckého výzkumu.

  Marian Harkin (ALDE). – Pane předsedající, ráda bych poblahopřála Elizabeth Jeggleové a všem zúčastněným k dosažení tohoto vyváženého kompromisu o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely.

Evropské hnutí za dobré životní podmínky zvířat vítá rychlé přijetí dohodnutého kompromisu. Jsem přesvědčena, že přijatý text přinese přímé a hmatatelné přínosy v oblasti dobrých životních podmínek zvířat a současně umožní, aby v Evropě pokračoval nezbytný lékařský výzkum, který, doufejme, přinese nové, inovační a efektivní druhy léčby.

Kompromis, jehož jsme dnes dosáhli, je také důležitým krokem k harmonizaci evropských předpisů o pokusech na zvířatech, což je podle mě samo o sobě velmi významné.

A konečně je to humánní reakce, která stanovila horní meze bolesti a zavazuje Komisi ke kontrolám institucí provádějící zkoušky na zvířatech, pokud bude existovat důvod k obavám.

  Hannu Takkula (ALDE). – (FI) Pane předsedající, i já jsem hlasoval pro směrnici o ochraně zvířat paní Jeggleové a jsem přesvědčen, že je velice důležité, abychom i v Evropském parlamentu poskytli svou vážnou podporu ochraně zvířat.

V této souvislosti je však třeba připomenout, že tento návrh je dobrým kompromisem, který kombinuje ochranu zvířat a vědecký výzkum. Přesto stále do jisté míry potřebujeme pokusy na zvířatech, protože nebyly objeveny žádné jejich alternativy. Je však velice důležité zajistit, aby probíhaly za řádných podmínek a aby působily co nejméně újmy, bolesti a utrpení.

Je to vynikající krok kupředu, protože jak víme, předešlá směrnice se datuje až do roku 1986. Doufám, že směrnice bude provedena ve všech členských státech EU a že tedy přijmeme harmonizovaný postup, který prosazuje ochranu zvířat, ale poskytuje i příležitosti k pokroku ve vědeckém výzkumu.

  Anna Záborská (PPE). – (SK) Velmi si vážím práce paní Jeggleové, ale jestliže ani Rada, ani Komise nedokázaly zaručit zákaz používání lidských embryonálních buněk pro ochranu zvířat, nemohu text předložené směrnice podpořit. Směrnice je důkazem toho, že jako lidé pociťujeme odpovědnost za ostatní živé tvory na Zemi, ale zároveň je i smutným svědectvím toho, jak málo si vážíme lidského života. Jsme připraveni omezit využívání opic ve výzkumu jen pro účely zachování druhu a v případě ohrožení lidského života. I to jen tehdy, pokud se dokáže, že žádná jiná metoda není vhodná. Ale nejsme schopni poskytnout stejně přísnou ochranu lidskému plodu, nenarozeným dětem ani genetické informaci. Bohužel jsem se při této zprávě cítila tak trochu jako na Planetě opic.

  Bogusław Liberadzki (S&D). – (PL) Podporuji opatření navrhovaná k ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. Myslím, že jsou to rozumná a vyvážená opatření, která odpovídají naší době a aspiracím naší civilizace. Musím však přiznat, že během hlasování jsem udělal chybu. Omylem jsem hlasoval pro první pozměňovací návrh, ačkoli jsem byl pro zamítnutí všech pozměňovacích návrhů, proto vystupuji se svým prohlášením.

  Sirpa Pietikäinen (PPE). – (FI) Pane předsedající, nehlasovala jsem pro vrácení právního předpisu o pokusech na zvířatech zpět výboru, protože nevěřím, že by výsledek byl později jakkoli lepší. Hlasovala jsem však pro tři předložené pozměňovací návrhy.

Podle mého názoru je velmi znepokojivé, že v Evropě vlastně ustupujeme ve věci ochrany zvířat používaných k pokusům o krok zpět. V několika členských státech v současnosti existují lepší metody pro získání výsledků výzkumu bez využití zvířat k pokusům. Tato praxe by vlastně zpomalila vývoj alternativ.

Podobě také studie ukazují, že využívání primátů, i za mimořádných okolností, nepřináší takový výsledek pro lidské zdraví, jaký předpokládají argumenty uvedené v návrhu.

Zpráva: Csaba Őry (A7-0235/2010)

  Clemente Mastella (PPE). – (IT) Pane předsedající, rozprava o nových hlavních zásadách politiky zaměstnanosti Evropa 2020 probíhá uprostřed hospodářské krize, která bude mít v několika příštích letech nepochybně hluboký dopad na trh práce.

Současná krize odhalila, že neexistují žádné účinné mechanismy rychlé reakce na projevy krize. Proto se jako nezbytná jeví koordinace hospodářských politik Evropské unie, pokud bude posílena a bude účinná. Krize upozornila i na úzkou provázanost ekonomik členských států z hlediska trhů a zaměstnanosti. Proto bych řekl, že snaha Evropské unie a členských států o dosažení cílů strategie Evropa 2020 vyžaduje velké úsilí k zajištění toho, aby investice do udržitelného hospodářského růstu usnadňovaly i tvorbu udržitelných pracovních míst.

Strategie by měla předcházet jakémukoli dalšímu hospodářskému a sociálními kolapsu pomocí těsné koordinace se strukturální politikou a politikou soudržnosti. Pokud chceme zabezpečit, aby tyto nové hlavní zásady politiky byly účinné, je třeba skutečně odpovídajícím způsobem zvážit tu skutečnost, že by měly být odstraněny sociální a ekonomické rozdíly mezi členskými státy a mezi regiony. Strukturální fondy a Fond soudržnosti EU pro stávající programové období a veškeré budoucí nástroje financování EU musí v tomto ohledu hrát zásadní úlohu.

  Erminia Mazzoni (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasovala jsem pro, neboť jsem přesvědčena, že jde o zcela správné rozhodnutí. Přesto však nejsem úplně spokojena, protože jsme jistě mohli mít vyšší cíle, zejména v otázce přístupu mladých lidí a žen k práci a k přijetí flexikurity jako prostředku boje s nejistotou pracovních míst, která sužuje celou Evropu. Obdivuji práci, kterou zpravodaj odvedl i přes nedostatek času, který měl k dispozici.

Pokus o zjednodušení je jistě pozitivním prvkem, protože se navrhuje nový a jednodušší formát pro hlavní zásady politiky zaměstnanosti, které jsou nyní čtyři a které jasně určují cíle stanovené ve strategii Evropa 2020. Stejně pozitivní je podle mého názoru i pokus zohlednit chyby učiněné v minulosti, které vedly k částečnému selhání při plnění cílů strategie Evropa 2010.

Dalším kladným prvkem tohoto dokumentu je to, že obsahuje zajímavé návrhy rozvíjející myšlenku vrátit práci její funkci reprezentující právo člověka na pokrok, namísto aby práce sloužila jen jako prostředek pro přežití.

  Alajos Mészáros (PPE). – (HU) Velice vám děkuji, pane předsedající, kvůli překladu jsem však nerozuměl zřetelně svému jménu. V důsledku finanční krize jsou ekonomiky několika členských států nadále zranitelné. Proto je třeba učinit vše pro zajištění udržitelného růstu a posílení potenciálu evropských ekonomik k tvorbě pracovních míst. Kromě toho musíme mít na paměti i demografické změny, globalizaci a zavádění nových technologií. Podle mě je velice důležité, aby nová strategie zaměstnanosti vytvořila rovnováhu mezi bezprostředními problémy vyplývajícími z krize a dlouhodobými úkoly. Politika zaměstnanosti Evropy hraje klíčovou úlohu při překonávání obtíží, před nimiž stojíme. Rovněž souhlasím se zpravodajem v tom, že kvalitní vzdělávání a celoživotní učení mohou mít při zvládání nezaměstnanosti strategický význam. Mohu tento návrh jen podpořit a rád bych Csabovi Őrymu k jeho vynikající zprávě poblahopřál.

  Předsedající. – Pane Mészárosi (Meh-tsá-rosh), máme tu výslovnost vašeho jména tak, jak jsem ji právě uvedl, pokud je to špatně, řekněte nám prosím, jak správně vyslovovat vaše jméno.

  Alajos Mészáros (PPE). – „Mészáros“ (Méh-sah-rosh) „Alajos Mészáros“. Není to snadné. Velice vám děkuji.

  Sergej Kozlík (ALDE). – (SK) Plně podporuji zásady politiky zaměstnanosti členských států tak, jak je přijal Evropský parlament. Práce a zaměstnanost musí být klíčovými výstupy každé úspěšné hospodářské politiky. Propojení růstu a udržení zaměstnanosti společně s rozvojem zelené ekonomiky zároveň vytváří předpoklady k prevenci klimatických a ekologických problémů. Již několik let opakovaně vyskytující se přírodní katastrofy, zejména v různých částech Evropy, naznačují, že část nových udržitelných pracovních míst lze vytvořit i v oblasti preventivní ochrany území proti povodním. Náklady vynaložené na údržbu vodních toků, údržbu a dostavbu veřejné kanalizace, odvodňovacích kanálů a záchytných staveb budou jistě nižší než náklady na odstraňování následků povodní.

  Giommaria Uggias (ALDE). – (IT) Pane předsedající, naše vymaňování z finanční krize a nástup hospodářské obnovy charakterizující Evropskou unii, i když s rozdílnou rychlostí, probíhá bohužel na úkor pracovních míst a pracujících.

Tento trend je v příkrém rozporu s programem Komise a přístupem specifického programu Evropa 2020, který předpokládá, že hospodářský růst budou muset nutně doprovázet známky otevřenosti. Integrované hlavní směry, které jsme dnes přijali, jsou vysoce pozitivním krokem tímto směrem včetně směru sedmého, který požaduje, aby členské státy Unie pomocí konkrétních opatření snížily strukturální nezaměstnanost.

Musíme mít vždy na paměti, že práce je základem všech právních kodexů, včetně toho italského, jehož článek 1 uvádí, že „Itálie je demokratickou republikou založenou na práci“, a že práce je také základem lidské důstojnosti.

  Tunne Kelam (PPE). – Pane předsedající, podporuji integrované hlavní směry, které se zabývají problémy v oblasti nezaměstnanosti v členských státech.

Současně by veškerá řešení měla obsahovat i kvalitativní rozměr. Jak včera upozornil pan předseda Barroso, v Evropě dnes existují čtyři miliony volných pracovních míst. Tato volná pracovní místa většinou vyžadují kvalifikovanou pracovní sílu. Naléhavě proto žádám Komisi, aby neprodleně zavedla navrhovaný evropský systém sledování volných pracovních míst, který by měl zahrnovat i evropský pas osobních dovedností.

Celoevropský cíl by měl našemu kontinentu zaručit kvalifikované pracovní síly. Kromě toho potřebujeme odvahu k drastickému snížení správních a necelních překážek pro malé a střední podniky.

  Alfredo Antoniozzi (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože souhlasím s přístupem zpravodaje. Na jedné straně podporuje snižování počtu integrovaných hlavních směrů, který navrhuje Komise, a současně na straně druhé upřesňuje, že tento nižší počet hlavních směrů a společných cílů pro Evropu nemohou a nesmí řídit politiky členských států na úkor jejich jasnosti a operativní užitečnosti.

Kromě toho souhlasím s částí, v níž zpravodaj uvádí, že má-li být Evropa 2020 a s ní související hlavní zásady politiky zaměstnanosti účinná, je nezbytné odpovídajícím způsobem zvážit také skutečnost, že by měly být odstraněny sociálně-ekonomické rozdíly mezi členskými státy a mezi regiony Evropy, zejména prostřednictvím využití strukturálních fondů a Fondu soudržnosti.

  Marian Harkin (ALDE). – Pane předsedající, jako skutečný problém se ve vynikající zprávě pana Őryho o hlavních zásadách politiky zaměstnanosti jeví to, zda bude Rada brát tato doporučení v úvahu.

Včera večer jsem byla potěšena tím, že se belgické předsednictví zavázalo prozkoumat doporučení Parlamentu. Chtěla bych Radě vzkázat, že je velmi důležité, aby zohlednila mnohá ze skutečně vynikajících doporučení ve zprávě pana Őryho – zvláště mám na mysli doporučení, která hovoří o lepší správě věcí veřejných. Všichni souhlasí s tím, že otevřená metoda koordinace rozhodně nebyla efektivní, pokud jde o lisabonskou agendu. Potřebujeme zajistit, že cíle a dílčí cíle budou sledovány a vyhodnocovány v porovnání s cíli EU 2020.

Jsem potěšena tím, že byl přijat pozměňovací návrh 62, protože pokud bude uskutečněn, pomůže podle mého názoru zajistit snížení rozdílů mezi regiony. A konečně také plně podporuji koncepci, podle níž by růst zvyšující zaměstnanost měl být založen na důstojné práci, kterou prosazuje MOP.

  Czesław Adam Siekierski (PPE). – (PL) Je třeba přivítat, že Evropská komise předložila návrh integrovaných hlavních směrů Evropa 2020, který jsme dnes v Parlamentu přijali. S ohledem na současnou celosvětovou hospodářskou situaci je to dobrý krok, který odráží snahu orgánů EU a také to, že přejímají odpovědnost za hospodářství a zaměstnanost. Je také třeba uvítat, že při určování hlavních směrů nebyla opomenuta potřeba důslednosti a transparentnosti. Opatření, jako je zvyšování účasti na trhu práce, snižování strukturální nezaměstnanosti, rozvoj kvalifikovaných pracovních sil, prosazování kvality pracovních míst a celoživotního učení, zvyšování počtu lidí v terciárním vzdělávání a boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení, musí být neprodleně realizována, protože zajišťují udržitelné hospodářství a posilují potenciál tvorby pracovních míst. Zpráva správně uvádí, že při investicích do udržitelného hospodářského růstu je nutné usnadnit tvorbu udržitelných pracovních míst a rovněž zajistit, aby byly odstraněny sociálně-ekonomické rozdíly mezi členskými státy a mezi regiony. Souhrnně bych chtěl vyjádřit hlubokou naději v to, že strategie Evropa 2020 přinese výsledky, které jsou od ní očekávány, zejména v oblasti politiky zaměstnanosti.

  Daniel Hannan (ECR). – Pane předsedající, před třiceti lety připadalo na země řekněme „staré Evropy“, která zahrnovala před rozšířením o bývalé země RVHP 15 členských států EU, 36 % světového HDP. Dnes toto číslo činí 25 % a za 10 let má spadnout na15 %.

Proč k tomu dochází? Nemůžeme to všechno svádět na vzestup Asie. Podíl Kanady a Spojených států amerických na světovém HDP ve stejném období zůstal celkem stabilní.

Pravda je, že jsme se zatížili vyššími daněmi, restriktivními předpisy a dotěrnějšími regulačními orgány a licencemi a inspektory a byrokraty a úředníky. Mohlo to mít smysl v době, kdy hlavní konkurence pocházela z tohoto kontinentu. Nemá to žádný smysl ve světě, kde jsou našimi konkurenty Čína a Indie.

Tím více existuje důvodů, aby vaši i moji voliči upřeli oči k budoucnosti, opustili tuto přecpanou a skomírající regionální celní unii a znovu objevili globální poslání, které naši otcové považovali za zřejmé.

  Syed Kamall (ECR). – Pane předsedající, začněme pozitivními aspekty této zprávy. Myslím, že je velice důležité, abychom všichni podpořili myšlenku celoživotního učení. Po příliš dlouhou dobu a příliš mnoho let jste měli u zkoušek jednu šanci a ta, v konkrétném věku, ve věku 11 nebo 18 let, rozhodla o naší budoucnosti.

V  době stále se měnících ekonomik, kdy některá odvětví mohou přes noc zmizet, je velmi důležité, aby se naši občané byli schopni do celoživotního učení zapojit. Současně však musíme mít širší úhel pohledu.

Dosti často v této sněmovně hovoříme o myšlence sociální Evropy. Avšak slovní spojení „sociální Evropa“ je často zástěrkou pro provádění politik, které vlastně brání tvorbě pracovních míst – protože zatěžují malé a střední podniky, tedy motory růstu v celé Evropě – a ztěžují tvorbu pracovních míst.

Ať vláda ustoupí malým a středním podnikům z cesty. Ať mohou vytvářet pracovní místa, bohatství a prosperitu pro všechny.

Návrh usnesení RC-B7-0494/2010

  Erminia Mazzoni (PPE). – (IT) Pane předsedající, požádala jsem o hlasování o tomto návrhu usnesení; patřím k jeho signatářům a hlasovala jsem pro něj. Musím však přiznat, že jsem od tohoto Parlamentu očekávala víc a doufala jsem ve víc.

Souhlasím s tím, že to bylo velmi naléhavé rozhodnutí, ale i rozhodnutí velmi důležité. Naléhavé pro záchranu života Sakíne Muhammadí Aštíáníové a velmi důležité pro tento Parlament, protože nemůžeme nadále odsuzovat, odmítat, zavrhovat a stigmatizovat a přitom nezměnit naše chování a postoje k zemím jako je Írán. Tentokrát podle mě projevil Írán velkou aroganci k mezinárodnímu společenství, členským státům a orgánům Evropy. Je netečný k jakýmkoli stížnostem či výzvám.

Situace se dnes změnila a je závažnější, protože v posledním roce se chování Íránu značně zhoršilo a došlo k událostem, které jsou v rozporu se závazky přijatými íránskou vládou na mezinárodní úrovni.

Dle mého názoru by vůči této zemi měla být přijata přísnější opatření a měly by být zavedeny sankce jak ze strany členských států, tak ze strany evropských orgánů. Nemůžeme mít nadále diplomatické vztahy se státem, který neakceptuje, a dokonce ani nevyslechne výzvy Evropské unie.

  Předsedající. – Za celou dlouhou dobu své práce v Evropském parlamentu jsem nezažil tak obrovskou většinu ve prospěch usnesení tohoto druhu, jeden hlas byl proti, 22 poslanců se zdrželo hlasování a více než 600 hlasů bylo pro. Myslím, že jste dosáhli toho, že vámi zamýšlené sdělení bude vysláno. V každém případě vám děkuji.

  Tunne Kelam (PPE). – Pane předsedající, samozřejmě jsem toto usnesení podpořil. Je to jen další prohlášení na podporu záchrany života paní Sakíne Aštíáníové.

Bohužel to není ojedinělý případ. Až 300 žen bylo ukamenováno od doby, kdy se současný nábožensko-teroristický režim před 31 lety chopil moci. Režim pokračuje i v provádění veřejných poprav oběšením, i mladistvých. Měli bychom učinit vše, co je v našich silách, pro záchranu života paní Aštíáníové, ale i pokud se nám to podaří, povaha tohoto režimu se s největší pravděpodobností nezmění. Proto musíme bezvýhradně podpořit statečné obyvatele Íránu – a od loňského léta jich jsou miliony – kteří se pokoušejí nahradit stávající režim otevřeným, antimilitantním a demokratickým. Neměli bychom se bát se o to pokusit.

  Mairead McGuinness (PPE). – Pane předsedající, připojuji se k vašim slovům a blahopřeji paní Mazzoniové k její práci na tomto usnesení, které plně podporuji.

V celém tom shonu, který tento týden ve Štrasburku panuje, bylo toto tím nejdůležitějším zasedáním, na nějž jsem měla bohužel nejméně času. Šlo o ženy z Íránu, které jsou zde, aby hledaly podporu pro své kolegyně a pro toto usnesení.

Velmi ráda jsem se s nimi však setkala a přislíbila jim podporu. Je šokující, ale snad pozoruhodné, že jsme obdrželi víc e-mailů na téma dobrých životních podmínek zvířat než ve věci záchrany lidského života. Tato poznámka stojí za to být zmíněna.

Myslím, že bychom měli nechat zaznít tato slova, která jsou od nás i požadována, a sice že mnoho žen odsouzených k popravě ukamenováním a jiným trestům, je odsouzeno za trestný čin zvaný mohareb, který doslova znamená něco jako válku s Bohem. Ale vše, co tyto ženy vlastně udělaly, je jen protest proti diktatuře v jejich zemi a touha dosáhnout pro sebe změny k lepšímu a znovu v této zemi nastolit svá práva.

Vyjadřuji zde tedy těmto ženám podporu. Je to to nejmenší, co mohu udělat, ale myslím, že Parlament se dnes svým velkým počtem hlasů vyjádřil jasně a doufám, že to přinese změnu.

  Cristiana Muscardini (PPE). – (IT) Pane předsedající, toto usnesení je pro Parlament prvním důležitým krokem k tomu, aby se naučil využívat každý jednotlivý krok na každém zasedání k pokračování boje, který dnes spočívá v záchraně života Sakíne Muhammadí Aštíáníové, ale především znamená boj proti utlačovatelskému a mimořádně nelidskému režimu.

Jsem však přesvědčena, že Komise a Rada by měly být v budoucnosti aktivnější a rozhodnější a každé slovo pronesené v této sněmovně by mělo být jako kámen položený k nohám těch, kdo provádějí ukamenování, aby kolem nich byla postavena zeď, která by je vykázala z lidské společnosti. Sakíne musí být zachráněna a s ní i ženy a muži na celém světě, kteří se stále stávají obětí této barbarské krutosti, která je neslýchaná dokonce i mezi těmi nejdivočejšími a nejprimitivnějšími zvířaty.

V činech a slovech nehodných vůdců a falešných světců, které již Všemohoucí zatratil bez šance na milost, se dnes projevuje stvůra, tedy ďábel. Měli by si uvědomit, že pokud nyní nepřestanou, jejich čas bude navždy poznamenán, stejně jako náš, pokud se nebudeme stále snažit pomáhat obětem barbarské společnosti.

  Hannu Takkula (ALDE). – (FI) Pane předsedající, Hlasoval jsem pro tuto zprávu a skutečně doufám, že pomůže k záchraně života Sakíne Muhammadí Aštíáníové. Stejně jako mnozí další jsem trochu skeptický, protože bohužel víme, že totalitní státy, jako je například Írán, našim výzvám prostě nenaslouchají.

Rovněž mě dosti znepokojuje, abych zopakoval slova jiné řečnice, že zde nebylo řečeno téměř nic o lidských právech, zatímco o právech zvířat se mluvilo hodně. I to je samozřejmě důležité téma, ale tyto věci by se měly posuzovat ze správné perspektivy. Zásadním úkolem Evropské unie je hájit lidská práva a základní svobody.

Skutečně doufám, že tato zpráva může přispět k prosazování našeho závazku nastolit otázku lidských práv a upozorňovat na jejich význam i v totalitních zemích, jako je Írán, a tak jednou provždy ukončit tyto brutální tresty smrti.

  Seán Kelly (PPE). – Pane předsedající, jak jste správně podotkl, dnešní prakticky jednomyslné hlasování je velmi významné. Byl jsem rád, že jsem byl jedním z těch, kdo hlasovali pro usnesení.

Dovolte mi nejprve říci, že nepatřím k typu protestujících rebelů. Určitě jsem předtím nikdy nenosil podobná trička, ale neúměrný návrh na trestání člověka a jeho odsouzení k smrti za údajný trestný čin je tak zavrženíhodný, tak nechutný, tak barbarský, tak nepřiměřený a hnusný, že jsem měl pocit, že musím něco udělat. Snad pronikne sdělení že tato praxe je zastaralá a musí skončit, až k íránským orgánům.

Politický tlak a veřejné protesty ukončily tresty smrti v mnoha zemích. Snad i náš dnešní protest ukončí tento otřesný stav. Jak řekl pan Kelam, již 300 lidí bylo ukamenováno, což je hrozné. Musí to skončit a my musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom to zajistili.

  Syed Kamall (ECR). – Pane předsedající, k návrhu týkajícímu se Íránu. Všichni sdílíme stejné obavy, a jak jste, pane předsedající, právě řekl, výsledek odráží převažující mínění v této sněmovně napříč politickým spektrem.

Máme obavy z toho, že se oběma těmto dámám nedostalo řádného právního procesu, a nejen to, když se pokusily najmout si právníky, jsou tito právníci sami pronásledováni a vyháněni ze země.

Vidíme vládu, která zcela pohrdá demokracií, vládu, která ignoruje výsledky voleb a která bije lidi a zabíjí ty, kdo protestují a požadují více demokracie.

Jsme také svědky pronásledování vyznavačů jiných náboženství, křesťanství nebo víry Bahá´í.

Chtěl bych však velmi stručně připomenout jednu osobu, o níž bychom měli přemýšlet, a tou je Ibrahim Hamidi, který byl obviněn z homosexuality. Skutečnost, že osoba může být pronásledována za svou sexualitu, značí poskvrněný charakter dané země.

Doufejme, že jednoho brzkého dne bude tento režim svržen.

  Předsedající. – Chtěl bych vám všem poděkovat. Jako místopředseda pro lidská práva a demokracii plně souhlasím s přednesenými poznámkami. Poté, co jsem před několika lety zažil takzvanou íránskou spravedlnost na vlastní kůži, mohou jen vyjádřit své zděšení nad současnou situací v Íránu a jako vy všichni doufat, že brzy skončí. Doufám také, že jediný hlas proti usnesení byl omyl a že jsme ve skutečnosti hlasovali jednomyslně.

  Daniel Hannan (ECR). – Pane předsedající, íránská revoluce z roku 1979 bude jednoho dne považována za epochální událost rozměru francouzské revoluce v roce 1789 a ruské revoluce v roce 1917. Stejně jako tyto dvě se okamžitě rozšířila za své hranice a začala se opakovat po celém světě. Stejně jako tyto dvě nijak neuznávala zásady svrchovanosti nebo územní pravomoci.

Aktem podpisu ajatolláhů bylo obléhání amerického velvyslanectví. I za druhé světové války, kdy se protichůdné ideologie snažily jedna druhou vyhladit, byla respektována nenarušitelnost diplomatických budov. Kroky ajatolláhů naznačovaly, že pro ně stará pravidla neplatí a že se odpovídají jiné autoritě. Pokračovali tak, jak začali, pohrdáním jakoukoli známou územní pravomocí, podporou svých milicí a svých teroristických organizací. Od Perského zálivu po Libanon, chanáty Hedvábné stezky a Balkán útočili proti civilním cílům až v Londýně a Buenos Aires.

Nemohu si pomoci, ale mám dojem, že bychom je mohli odsuzovat daleko důrazněji, pokud bychom sami více respektovali zásadu územní pravomoci a skutečné demokracie. Doufám, že ti poslanci, kteří velmi upřímně a dojemně hovořili o nedostatku zastupitelské vlády v Íránu, budou stejně náročné standardy uplatňovat příště při konání referenda v rámci Evropské unie.

Písemná vysvětlení hlasování

Doporučení pro druhé čtení: Elisabeth Jeggle (A7-0230/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože jsem přesvědčen, že bude aktualizovat stávající směrnici, která se datuje do roku 1986, a protože je jejím cílem také zlepšení rovnováhy mezi zájmy odvětví výzkumu a větší ochranou zvířat používaných pro vědecké účely. S ohledem na to jsem rovněž přesvědčen, že je nezbytné dojít ke kompromisu, jehož cílem bude prosazovat zlepšení alternativních metod k využívání zvířat a zajistit jejich lepší životní podmínky, aniž by byl oslaben pokrok v rámci odvětví.

Nejdůležitější body schválené v této zprávě se týkají aspektů dobrých životních podmínek zvířat, která jsou nahrazována s cílem podpořit alternativní přístupy, které nezahrnují používání živých zvířat. Cílem bylo i zavedení postupu klasifikace metod používaných na zvířata podle míry bolesti, stanovení maximální meze bolesti, a uplatňování směrnice prostřednictvím účinnějšího systému kontroly. Nedostatečné sledování někdy znamenalo, že docházelo k pokusům, u nichž existovaly alternativy za použití zvířat, zvířata však byla používána nadále, zejména v základních pokusech, které nebyly určeny k prokázání vědeckých hypotéz.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Vzhledem k odlišnostem mezi vnitrostátními předpisy a nízké úrovni ochrany zvířat v některých členských státech je nyní třeba více sjednotit pravidla pro používání zvířat k vědeckým účelům. Jak zdůraznila naše zpravodajka paní Jeggleová, bylo s Radou dosaženo vyváženého kompromisu. Současně s ochranou zvířat je skutečně velmi důležité zajistit, aby výzkum hrál i nadále zásadní úlohu v boji proti nemocem. Proto jsem hlasovala pro tuto zprávu a podobně jako moji kolegové ve skupině Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) jsem zamítla pozměňovací návrhy předložené skupinou Zelených/Evropské svobodné aliance.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. − (LT) Podpořil jsem tuto významnou dohodu. Ochrana zvířat používaných k vědeckým účelům je opravdu velice složité téma a je nezbytné zohlednit zájmy mnoha různých skupin zúčastněných stran, jež mají někdy protichůdné názory a potřeby. Domnívám se, že dohoda je přiměřeně vyvážená. Nejvíce pozornosti se v ní věnovalo prosazování alternativ ke zkouškám na zvířatech a zlepšování podmínek držených a používaných zvířat. Rovněž se nám podařilo zachovat připomínky, jež Parlament učinil v prvním čtení, týkající se snížení administrativní zátěže a dále kontinuity a životaschopnosti evropského výzkumu a průmyslu, které dosud na využívání zvířat závisejí. Je nutno dále podporovat alternativy ke zkouškám na zvířatech. Vzhledem k tomu je plánováno zřízení referenční laboratoře EU pro validaci alternativních metod, za podpory členských států usilujících poskytnout další zdroje v podobě specializovaných laboratoří. Domnívám se, že toto usnesení dosáhlo té správné rovnováhy mezi potřebami průmyslu a výzkumné obce a zároveň zvyšuje a sjednocuje normy pro dobré životní podmínky zvířat používaných k vědeckým účelům či zvířat, která k těmto účelům mají být využita.

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) Tleskám zájmu Evropské unie o dobré životní podmínky zvířat obecně a zvířat používaných pro vědecké účely zejména. S ohledem na velké rozšíření Evropské unie a učiněný technický pokrok však bylo nutné přijmout novou směrnici, která se pokusí standardizovat postupy spojené se zacházením se zvířaty. Ochrana zvířat a zajištění správného zacházení s nimi jsou hodnotou společenství, které byl věnován jednomyslně schválený protokol. Směrnice EK z roku 1985 se snažila odstranit rozpory mezi zákonnými ustanoveními a správními akty členských států týkajícími se ochrany zvířat používaných pro pokusy a k jiným vědeckým účelům. Rozpory mezi členskými státy se však od přijetí příslušné směrnice prohloubily, zvláště poté, co EU přijala nové členy.

Usnesení, které Parlament přijal, zmenší rozdíly v úrovni ochrany poskytované zvířatům používaným pro vědecké účely v členských státech v době, kdy jsme si všichni vědomi toho, že tento postup je nezbytný pro ochranu zdraví lidí a zvířat i životního prostředí. Toto usnesení znamená krok k dosažení jednotného cíle plně skoncovat s pokusy na živých zvířatech pro vědecké účely, jakmile to bude jen možné díky budoucím objevům.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. − (PT) Používání zvířat k vědeckému výzkumu je dáváno do souvislosti s objevy, které mají obrovský dopad na společnost, s prodlužováním délky života a dobrými životními podmínkami zvířat. Při současném stavu vědy není úplné odstranění zkoušek na zvířatech možné. Proto je nutné zajistit zvířatům, která jsou dosud takto využívána, co nejvyšší možnou ochranu a co nejlepší životní podmínky s ohledem na cíle pokusu.

Domnívám se, že tato revize právní úpravy přináší vyšší normy, které nutně posílí ochranu zvířat. Evropská unie touto směrnicí zvýší své normy uplatňované na životní podmínky zvířat používaných k vědeckým pokusům, protože hraje významnou úlohu při snižování počtu zvířat používaných k těmto pokusům a požaduje, aby byly alternativní metody využívány, kdykoli je to možné. Zároveň zajišťuje spravedlivé podmínky soutěže průmyslu Evropské unie a zkvalitňuje výzkum prováděný v EU. Výsledek dnešního hlasování ukázal, že panuje všeobecná shoda ohledně potřeby zlepšit podmínky zvířat potřebných k vědeckému výzkumu a zkouškám bezpečnosti a zároveň zachovat vysokou úroveň výzkumu a zvýšit úsilí při hledání alternativ ke zkouškám na zvířatech.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Každá civilizovaná společnost uznává zvířata jako živé bytosti, které sdílí naši existenci, a to, že by v nejvyšší možné míře mělo být zabráněno jakékoli jejich bolesti a utrpení. Připouštím však, že je nutné, aby byla zvířata používána pro vědecké pokusy při zkouškách nových léků a způsobů léčby nebo aby bylo možné převést vědecký výzkum do objevů, které pomohou léčit nemoci či snižovat utrpení a prodlouží předpokládanou délku života lidských bytostí.

Velká různorodost právních předpisů a nedostatečná vhodná ochrana v některých členských státech si vyžádaly přijetí směrnice, která stanoví minimální standardy, aniž by byly dotčeny členské státy, které zajišťují vyšší míru ochrany příslušných zvířat. Jednání mezi Parlamentem, Radou a Komisí nebyla snadná, ale podařilo se při nich vypracovat text, který považuji za obecně vyvážený a který si zasluhuje naši podporu. Je to krok vpřed, který je třeba přivítat, jakkoli v některých bodech bylo možné dosáhnout lepšího výsledku.

  Anne Delvaux (PPE), písemně. – (FR) Jsem potěšena tím, že tato zpráva byla schválena, protože pokusy na lidoopech, jako jsou šimpanzi, gorily a orangutani, budou od nynějška přísně zakázány. Text rovněž stanoví, že pokusy na zvířatech by měly být v co největší míře nahrazeny vědecky uspokojivými alternativními metodami. A konečně také text požaduje minimalizaci veškeré bolesti a utrpení způsobeného zvířatům. Zvířata mohou být nadále používána jen při pokusech určených ke zlepšení výzkumu lidí, zvířat a nemocí (rakovina, roztroušená skleróza, Alzheimerova choroba a Parkinsonova choroba). Přijetí této zprávy je dalším krokem k zajištění ochrany a dobrých životních podmínek zvířat používaných pro vědecké účely.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely, protože jsem přesvědčena, že kompromis dosažený s Radou představuje nejlepší možnou rovnováhu mezi potřebami vědeckého výzkumu z hlediska ochrany lidského zdraví a dobrých životních podmínek a práv zvířat.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Jak již zúčastněné strany zmínily, text, který máme dnes přijmout, je uspokojivým kompromisem mezi jednotlivými zájmy, které jsou ve hře, a byl dosažen po dlouhých jednáních zúčastěných orgánů: Parlamentu, Komise a Rady. Jsem přesvědčen, že v civilizovaných společnostech není pochyb o tom, že používání zvířat pro vědecké účely musí být vhodným způsobem regulováno tak jako v Evropě. Jsme tu, abychom projednali přiměřenou regulaci jejich používání, která má zásadní význam pro vědecký pokrok a objevy nových postupů, způsobů léčeb, léků, které budou velkým přínosem pro naši civilizaci a v budoucnosti přinesou prospěch všem.

Zdá se, že tato regulace nemůže znamenat přílišnou míru ochrany poskytované zvířatům, jinak by bylo ohroženo vědecké studium a výzkum. Při svém rozhodování jsem zvolil lidi, kteří budou mít v budoucnosti prospěch z výsledků, pro které povolujeme studium a výzkum za pomoci dnešních zvířat. Jestliže návrh, který dnes schvalujeme, umožní dosažení pokroků při studiu neurologických chorob, autoimunitních poruch nebo rakoviny, jsem přesvědčen, že z toho budeme mít prospěch všichni.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. − (PT) Každým rokem se při vědeckých postupech v 27 členských státech použije téměř 12 milionů zvířat. Je důležité, aby bylo vynaloženo veškeré úsilí v zájmu snížení počtu zvířat používaných při těchto pokusech na nevyhnutelné minimum. Nejpragmatičtější přístup, jak toho dosáhnout, je používání alternativních metod, protože vzhledem k současnému stavu vědy není úplné zrušení zkoušek na zvířatech možné.

Směrnice 86/609/EHS týkající se ochrany zvířat používaných pro pokusné a jiné vědecké účely byla přijata s cílem sjednotit postupy provádění zkoušek na zvířatech v Evropské unii. Některé členské státy si však stanovily ambiciózní cíle, zatímco jiné se omezily na dodržování minimálních pravidel. Cílem tohoto usnesení je proto napravit tuto nerovnost. Je nutno zajistit spravedlivé podmínky pro průmysl Evropské unie a jeho vědeckou obec a zároveň posílit ochranu zvířat, která jsou dosud používána k vědeckým účelům, podle Protokolu o ochraně a dobrých životních podmínkách zvířat připojenému ke Smlouvě o fungování Evropské unie. V oblasti zkoušek na zvířatech je nutno lépe prosazovat vývoj, validaci, přijímání a používání alternativních metod a uplatňovat zásadu tří R: „replacement, reduction and refinement“ – nahrazení, snížení a zdokonalení používání zvířat.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Věříme, že v této oblasti stejně jako v jiných by stanovení společných minimálních úrovní ochrany v právních předpisech nemělo členskému státu bránit v přijímání pokročilejších a přísnějších ochranných opatření, bude-li to daný stát zamýšlet. Z toho důvodu jsme hlasovali pro předložený pozměňovací návrh v této věci. Jsme přesvědčeni, že je důležité dále rozvíjet techniky a metody, které umožňují vyhnout se pokusům na zvířatech, jak zaznělo v rozpravě, je však třeba i něco více.

Je také důležité takové techniky šířit a umožnit, aby je převzala většina výzkumných a vývojových institucí, včetně národních vědeckých a technologických systémů s relativně nižší úrovní rozvoje. Jakýkoli legislativní rámec v této oblasti musí k tomuto požadavku přihlížet, nejsme však přesvědčeni, že to navrhované změny mohou plně zaručit. Evropská unie bude muset hrát v této oblasti důležitou úlohu při prosazování spolupráce mezi vědeckými a technologickými institucemi v jednotlivých zemích, včetně třetích zemí.

  Robert Goebbels (S&D), písemně. – (FR) Hlasoval jsem pro kompromis mezi Parlamentem a Radou o posílení ochrany zvířat používaných k vědeckým účelům. Potřeby zdraví lidí někdy vyžadují obětování zvířat. Používání zvířat bude muset být přísně regulováno. Je však pokrytecké požadovat, aby „zvířata byla usmrcována s minimem bolesti, utrpení a stresu“. To jsou lidské pojmy přenesené na zvířata, která jsou ve svém přirozeném prostředí usmrcována jinými masožravými zvířaty nebo jsou porážena na jatkách, aby poskytla lidem potravu. Tento svět není ráj; vždy se tu bude vznášet smrt.

  Françoise Grossetête (PPE), písemně. – (FR) Podpořila jsem tuto dohodu pro druhé čtení, protože musíme reagovat na realitu biomedicínského výzkumu a na potřeby pacientů a současně zlepšovat dobré životní podmínky zvířat.

Počet pokusů na zvířatech naštěstí v několika posledních letech značně poklesl, protože evropský výzkum se přibližuje cíli, kterým je nalézt alternativní řešení. Bohužel víme, že tato řešení nejsou v některých případech k dispozici a musíme se uchýlit k pokusům na zvířatech, zejména na subhumánních primátech. Je tomu tak například u všech neurodegenerativních onemocnění, jako je Parkinsonova choroba a Alzheimerova choroba.

Zajištění toho, aby tento výzkum probíhal v Evropě, je naší jedinou zárukou vysoké úrovně ochrany dobrých životních podmínek zvířat. Zájem o bolest zvířat při pokusech zajišťuje dosažení dobrých výsledků. A proto musíme zabránit přesunu provádění pokusů na zvířatech mimo Evropu.

  Nadja Hirsch (ALDE), písemně. – (DE) Nemohu podpořit směrnici o pokusech na zvířatech v její předložené podobě. Je pravda, že toto znění je pokrokovější než stará směrnice z roku 1986. Ve srovnání s obrovským vědeckým a technickým pokrokem dosaženým za posledních 24 let se však opatření k náhradě zkoušek na zvířatech zdají velmi chabá. Je zde příliš mnoho výjimek. Kromě toho je formulace nevýrazná a dává příliš velký prostor pro výklad a provádění. Je také absurdní, že členské státy nemohou zavést opatření pro dobré životní podmínky zvířat, která by byla přísnější než opatření, která vyžaduje EU. To je zdůvodňováno narušením trhu.

Vysílá to špatný signál občanům Evropy, výzkumnému společenství a průmyslu. Na jedné straně musí stát brát v úvahu změny etického povědomí občanů. Na druhé straně je třeba vyvíjet větší tlak na odvětví výzkumu a na průmysl. Nikdo nechce ohrozit postavení Německa či Evropy jako místa výzkumu, ale investiční náklady nejsou platným argumentem pro odklad dalšího rozvoje a používání metod nezahrnujících využití laboratorních zvířat.

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE), písemně. – (FI) Hlasovala jsem pro směrnici o pokusech na zvířatech, protože výsledek mohl být pro dobré životní podmínky zvířat daleko horší. Dnes přijatá směrnice je jedním krokem vpřed k dobrým životním podmínkám zvířat.

Směrnice se nyní musí stát součástí vnitrostátních právních předpisů a musí být v jednotlivých členských státech prováděna důsledně a co nejrychleji. Stará směrnice je z roku 1986, je tedy nejvyšší čas na aktualizaci norem pro dobré životní podmínky zvířat používaných pro pokusy v celé Evropě.

V budoucnosti bude důležité zvýšit investice do rozvoje alternativ k pokusům na zvířatech. Děkuji vám.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasoval jsem pro podporu zprávy paní Jeggleové, protože je výsledkem intenzivní a zdlouhavé práce, během níž byla zpravodajka schopna dosáhnout významného kompromisu ve věci tak složitého tématu, jakým je používání zvířat při pokusech.

Nebyl jsem pro vrácení návrhu do příslušného stálého výboru, protože právě výbor, jehož jsem členem, velmi ocenil a potvrdil práci kolegyně Jeggleové. Výzkum musí pokračovat, je důležitý pro rozvoj lékařství a zdraví a pro prevenci mnoha chorob.

  David Martin (S&D), písemně. – Konečným zněním této zprávy jsem zklamán, zejména tím, že nebyly přijaty pozměňovací návrhy předložené s cílem posílit ustanovení o dobrých životních podmínkách zvířat. Je čas stanovit jasné předpisy pro posun k zákazům používání subhhumánních primátů, zákazu používání zvířat odchycených ve volné přírodě, jednoznačnou povinnost používat alternativní metody bez zvířat tam, kde je to z vědeckého hlediska možné, a pro zákaz pokusů, které způsobují závažné a dlouhé utrpení. Členské státy by přinejmenším měly mít možnost překročit minimální požadavky EU a provádět přísnější právní předpisy pro dobré životní podmínky zvířat. Ačkoli tato zpráva zlepší stávající právní předpisy, nešla dosti daleko, a z toho důvodu jsem se při závěrečném hlasování zdržel.

  Véronique Mathieu (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro tento kompromis, protože zajišťuje dobrou rovnováhu mezi lepší ochranou zvířat používaných při pokusech a prováděním vědeckého výzkumu. Pokusy na zvířatech pomáhají v boji s četnými závažnými onemocněními; přesto však musí být regulovány, aby se předešlo zbytečnému utrpení zvířat. Stávající směrnice je z roku 1986, a proto si vyžaduje významného zdokonalení.

Nový text nyní obsahuje požadavek získat pro pokusy na zvířatech předem povolení, což bude znamenat posouzení projektu a analýzu újmy a přínosů, a stanoví systém přísných kontrol a ověřování. Dnešní hlasování je výsledkem rozsáhlé snahy zpravodajů, mé kolegyně paní Jeggleové a mého bývalého kolegy pana Parishe, který na textu pracoval během předešlého funkčního období Parlamentu. Kvalitu konečného textu odrážely již výsledky hlasování ve Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova.

  Nuno Melo (PPE), písemně. − (PT) Přijetí této zprávy po důkladných vyjednáváních mezi zúčastněnými stranami je vyváženým kompromisem, který chrání jak zvířata používaná k vědeckým účelům, tak i potřebu je používat, aby bylo možné činit významné objevy a dosahovat pokroku při vývoji technologií a terapií, které budou v budoucnosti využívány při léčbě mnoha nemocí postihujících civilizaci. Proto jsem hlasoval tak, jak jsem hlasoval.

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE), písemně. – (LT) Vzájemný vztah vědy a přírody pro dobro rozvoje je vždy předmětem velkých debat. Dnes Evropský parlament přijal důležitý dokument, kterým reguluje vědecký výzkum na zvířatech. Tento dokument zajistí pozitivní vyváženost ochrany zvířat a vědeckého výzkumu a zabezpečí několik významných aspektů, které zaručí ochranu zvířat používaných pro vědecký výzkum. Skeptici tvrdí, že tato směrnice je v rozporu se zásadami ochrany zvířat a že existuje mnoho pochyb o využívání zvířat pro vědecké účely. Podle poslední směrnice však je před každou zkouškou povinné hodnotit potřebu využití zvířat a možné alternativy. Každý členský stát je také povinen zřídit vnitrostátní výbory pro dobré životní podmínky zvířat a otázky etiky. Hlasovala jsem pro tento dokument, protože jsem přesvědčena, že zkoušky na zvířatech by měly být kontrolovány přísněji, ačkoli bychom neměli zapomínat na nezbytný vědecký pokrok v různých oblastech a kontinuitu vědeckého výzkumu.

  Tiziano Motti (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem o směrnici týkající se pokusů na zvířatech v rozporu s pokyny své skupiny, i když vědecký výzkum opravdu podporuji. Tato směrnice je výrazně v neprospěch zvířat. „Zvyšuje“ práh přijatelné bolesti při pokusech ze stupně „zanedbatelný“ na „umírněný“; umožňuje provádět pokusy na toulavých psech a kočkách; ponechává na uvážení výzkumných pracovníků, zda budou na zvířatech experimentovat bez podání anestetik či utišujících léků; povoluje používat stejné zvíře více než jednou, dokonce i u bolestivých postupů; povoluje, aby byla společenská zvířata jako psi a primáti držena v izolaci; a dovoluje také rozříznutí hrudníku bez analgetik a pokusy na živých zvířatech pro účely výuky. Mám dost lidské citlivosti, abych tuto zbytečnou krutost považoval za nepřijatelnou, a dost politické vnímavosti, aby mi bylo jasné, že pokud Evropa tuto směrnici nepřijme, část vědeckého výzkumu se nevyhnutelně přestěhuje někam jinam. Tato evropská směrnice představuje závažný krok zpět, kterému budou členské muset přizpůsobit své vnitrostátní předpisy. Domnívám se, že reálným řešením pro společnost, která sama sebe ráda nazývá civilizovanou, by bylo změnit znění směrnice ve prospěch světa zvířat a doplnit jej většími pobídkami pro vědecký výzkum prováděný v Evropě.

  Cristiana Muscardini (PPE), písemně. – (IT) Směrnice o ochraně zvířat zajišťuje rovné podmínky pro podniky i výzkumných pracovníků tím, že harmonizuje postupy mezi zeměmi, nepokouší se však dosáhnout skutečné ochrany zvířat. Těch několik málo pravidel vyžadujících přijetí náhradních metod bylo vlastně omezeno.

Směrnice obsahuje četné mezery a měla by povzbuzovat používání pokročilejších pokusných metod, které mohou nahradit pokusy na zvířatech: metody in vitro, počítačové simulace lidského metabolismu atd. Měla by rovněž uznat skutečnost, že často není možné výsledky extrapolovat z jednoho živočišného druhu na jiný, jak uvedli významní vědci.

Ze zjevných důvodů není možné navrhnout úplný zákaz vivisekce, požaduji však pozměňovací návrhy k textu, aby zahrnul neinvazivní postupy a zakázal používání zvířat pro lékařsko-právní vyšetřování a výuku a současně předcházel výjimkám k bezbolestnému usmrcování a stanovil zákaz používání ohrožených nebo volně žijících zvířat prostřednictvím zřízení evropského záručního výboru.

Evropa by měla říci NE zbytečným pokusům. Příliš často jsou pokusy, které již byly provedeny i financovány, znovu navrhovány jen za účelem získání dalších finančních prostředků. Obdrželi jsme potvrzené zprávy o pokusech prováděných na zvířatech, která měla vyříznuté hlasivky. Věda nám říká, že velkou část pokusů prováděných na zvířatech nelze znovu navrhnout pro léčbu lidí.

  James Nicholson (ECR), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu, ačkoli si uvědomuji, že z hlediska některých lidí nejde nová směrnice dost daleko. Jsem však přesvědčen, že kompromis dosažený mezi Parlamentem a Radou představuje nejlepší možnou rovnováhu mezi ochranou zvířat na jedné straně a umožněním pokračování vědeckého výzkumu na straně druhé. Hlasování proti této zprávě by znamenalo, že se musíme vrátit k předešlé směrnici z roku 1986, která rozhodně nenabízí stejnou ochranu zvířat. Stávající právní předpisy Spojeného království v oblasti dobrých životních podmínek zvířat patří k nejpřísnějším na světě, a jestliže nebude Spojené království moci přijímat další právní předpisy v této oblasti, naše normy budou moci zůstat na výjimečně vysoké úrovni a nebudou sníženy.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) V důsledku nových poznatků o etologických aspektech obydlí laboratorních zvířat a nových aplikací pro využívání zvířat, zvláště v oblasti genetického inženýrství, se revize směrnice 86/609/EHS stala naléhavou prioritou, přestože přijetí směrnice bylo ve své době historickým úspěchem. Od té doby bylo dosaženo značného pokroku, zvláště pokud jde o zavádění zásad „tří R“ (replace, reduce, refine, tedy nahradit, snížit a zdokonalit).

Vítám rozšíření oblasti působnosti směrnice v těchto ohledech: zařazení embryí a plodů vnímavých zvířat a druhů bezobratlých spolu se základním biologickým výzkumem; zavedení humánních jatečních metod a ustanovení o vnitrostátních inspekcích v rámci směrnice; hodnocení a povolování projektů používajících zvířata, včetně jejich zpětného hodnocení; transparentnost prostřednictvím zveřejňování netechnických informací o projektech, prováděcí standardy a pokyny na vnitrostátní úrovni i zprávy o provádění a statistické zprávy. Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože obsahuje návrh, jehož cílem je zajistit v celé EU rovné podmínky pro průmysl a výzkumné společenství, a přitom současně posílit ochranu zvířat stále používaných pro vědecké účely.

  Teresa Riera Madurell (S&D), písemně. – (ES) Jako koordinátorka své skupiny, skupiny Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, ve Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku bych chtěla vyjádřit svou spokojenost s tím, že Parlament přijal dohodu dosaženou během španělského předsednictví Rady ve věci aktualizace této důležité směrnice, která upravuje zacházení se zvířaty, jež musí být nutně používána pro vědecké účely a pro pokrok vědy v různých oblastech vědění.

Je to vyvážená dohoda, která je výsledkem procesu rozsáhlých jednání mezi nevyhnutelnými potřebami vědeckého světa pro pokrok vědění, zvláště v oblastech, jako jsou lékařské vědy, k nimž je náš výbor obzvláště vnímavý, a potřebou chránit zvířata. Musím říci, že obě strany jsou reformou, kterou jsme přijaly, ještě posíleny. Je důležité upozornit na to, že dosažená dohoda zahrnuje i závazek k úsilí o nalezení a prosazování jiných výzkumných směrů a alternativních metod, které v budoucnosti umožní úplnou náhradu používání živých zvířat v laboratořích, aniž by byl narušen nezbytný pokrok vědy.

  Zuzana Roithová (PPE) , písemně. – (CS) Podporuji opatření, která zamezí nebo zmírní utrpení zvířat při jejich používání pro vědecké účely. Přednost by měly mít jiné způsoby pro ověřování účinků nových léků a pro vědecké studie, než jsou pokusy na zvířatech. To ale neznamená, že v zájmu ochrany zvířat bychom měli připustit jako alternativní metodu využívání lidských embryí. Je mi líto, že Rada z návrhu Evropského parlamentu přijatého v prvním čtení vypustila takto omezující klauzuli pro alternativní metody. Rozhodování v těchto eticky citlivých oblastech patří do kompetencí členských států a regulace na národní úrovni se velmi liší v jednotlivých zemích.

V ČR používání embryonálních kmenových buněk z embryí pro vědecké účely povoluje zákon již od roku 2006, a to přesto, že úspěšné výsledky v biomedicíně umožnily naopak výzkum využívající kmenové buňky z nezárodečných tkání, a nikoli z embryí. To, že jsme o návrhu směrnice Rady pro druhé čtení dnes ve Štrasburku nehlasovali, resp. nepřijali žádné usnesení, znamená, že návrh Rady začne platit po jeho zveřejnění v Úředním věstníku bez ohledu na postoj většiny poslanců.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Ačkoli revidovaný právní předpis zavede některá zlepšení stávajících pravidel EU pro zkoušky na zvířatech, nejde prostě dost daleko a v některých případech i oslabuje současné právní předpisy. Vážné problémy, na něž upozorňovala skupina Zelených/Evropské svobodné aliance, byly ignorovány, a my vyjadřujeme politování nad tím, že dnes poslanci Evropského parlamentu nepodpořili naše pokusy o nápravu těchto problémů. Nové právní předpisy především nezajistí, aby byly alternativy ke zkouškám na zvířatech používány vždy, kdy to bude možné.

To bude znamenat, že zvířata budou zbytečně trpět při vědeckých zkouškách i v případě, že alternativy existují. Varující je, že nové právní předpisy rovněž zabrání členským státům přijímat ambicióznější pravidla pro zkoušky na zvířatech na vnitrostátní úrovni. Skupina Zelených/Evropské svobodné aliance chtěla zajistit, aby si národní vlády toto právo zachovaly. Rovněž velmi litujeme toho, že nebyla přijata přísnější pravidla pro používání subhumánních primátů.

  Oreste Rossi (EFD), písemně. – (IT) Je snadné zaujmout postoj proti pokusům na zvířatech, protože nikdo rád nevidí, jak zvířata trpí nebo jsou podrobována vivisekci pro vědecké účely, ale jsme zákonodárci a nemůžeme se poddat emocím okamžiku. Pokud bychom měli omezit používání zvířat při vědeckých zkouškách příliš, měli bychom si uvědomit, že tyto zkoušky by musely být prováděny na lidech.

Nelze si představit, že nová účinná látka, lék nebo systém chemoterapie by nejprve nebyla zkoušena na zvířatech, protože, jak jsem již řekl, alternativou by bylo používat pacienty jako morčata. Také bychom neměli zapomínat, že farmaceutické společnosti nemají žádný zájem na používání morčat, a zejména primátů, pokud to není naprosto nezbytné, vzhledem k vysokým nákladům spojenými s takovými pokusy.

  Debora Serracchiani (S&D), písemně. – (IT) Hlasovala jsem proti dohodě dosažené ve druhém čtení mezi Parlamentem a Radou o návrhu směrnice o používání zvířat pro vědecké pokusy.

Neříkám NE pokroku ve výzkumu, ale požaduji, aby bylo omezeno utrpení zvířat, protože revidovaná směrnice navrhuje některé postupy, které jsou s tímto cílem v rozporu, například možnost provádění více než jednoho pokusu na stejném zvířeti. Kromě toho jsem přesvědčena, že by mělo být dále rozvíjeno používání jiných uspokojivých vědeckých metod, které nevyžadují používání zvířat.

  Catherine Soullie (PPE), písemně. – (FR) Schvaluji výsledek hlasování o textu týkajícím se ochrany zvířat používaných pro vědecké účely. Možná není dokonalý, ale zpráva paní Jeggleové podle mě nabízí přinejmenším dobrý kompromis; navíc kompromis, který získal podporu Euroskupiny pro zvířata.

Znění textu nám umožňuje účinně omezit zkoušky působící zvířatům bolest a vyhnout se přitom odklonu výzkumu a tedy i inovací mimo Unii s následnou ztrátou mnoha pracovních míst. Jako místopředsedkyně meziskupiny pro dobré životní podmínky a ochranu zvířat jsem navíc přesvědčena, že je cennější provádět pokusy na zvířatech na našem území než je přenechat třetím zemím, kde jsou hygienické podmínky a respektování života zvířat často daleko od ideálního stavu.

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. – (NL) Lituji, že většina poslanců zamítla tři návrhy, které předložili Zelení ve věci úpravy směrnice a přísnějších vnitrostátních předpisů, pobídky k alternativním metodám zkoušek a dalšího omezení používání primátů. Nové právní předpisy pro zkoušky na zvířatech vykazují závažné chyby. Členské státy již nebudou mít možnost přijmout přísnější předpisy pro zkoušky na zvířatech. Toto omezení vnitrostátních pravomocí neslouží žádnému užitečnému účelu. Zvířata se stanou obětí dogmatu dodržování pravidel vnitřního trhu. Je nicméně důležité, aby se členské státy odvážily jít příkladem. Bez národních průkopníků by nikdy nevzniklo mnoho evropských předpisů pro dobré životní podmínky zvířat, například zákaz zkoušek na zvířatech pro kosmetické účely.

Nová směrnice zlepšuje kontrolu společností a institucí, které chovají, dodávají nebo používají laboratorní zvířata. Formulace požadavku na používání alternativních zkušebních metod v případech, kdy jsou k dispozici, má menší závaznou sílu nežli ustanovení v předešlé směrnici. Je to ztracená příležitost ke snížení utrpení zvířat a zlepšení kvality výzkumu. Nový pravidla neuznávají pokrok, který byl dosažen ve vývoji alternativ ke zkouškám na zvířatech, které jsou mimochodem často spolehlivější než zkoušky na zvířatech.

  Derek Vaughan (S&D), písemně. – Jsem zklamán tím, že opatření, která měla posílit účinek předpisů pro zkoušky na zvířatech, nezašla dále. Klíčová opatření, která by Evropu zavázala k omezování a nahrazování použití zvířat při pokusech, nebyla do tohoto právního předpisu zahrnuta. Byla to ztracená příležitost a bylo možné učinit pro ochranu zvířat mnohem více, včetně toho, že by členské státy směly přijímat ambicióznější normy pro dobré životní podmínky oproti jiným zemím. Mám obavy, že tato směrnice bude Spojenému království v budoucnosti bránit v přijímání ambicióznějších norem. Kromě toho nebyly zavedeny postupy pro pravidelný přezkum používání zvířat při vědeckých pokusech. Jsem však potěšen tím, že nepostradatelný výzkum nových léků a chorob může pokračovat.

  Janusz Wojciechowski (ECR), písemně. – (PL) Vyjadřuji politování nad tím, že směrnice Rady byla přijata ve své konečné podobě bez ustanovení, které Evropský parlament přijal v květnu 2009 a které uvádělo, že pokusy na kmenových buňkách a lidských embryích nelze používat jako alternativy k pokusům na zvířatech. Zcela nezávisle na znění směrnice si myslím, že tento druh přístupu, mám na mysli nahrazení pokusů na zvířatech pokusy na lidských organismech, by se neměl používat.

Zpráva: Csaba Őry (A7-0235/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro hlavní zásady politiky zaměstnanosti v členských státech s tím, že by měly zdůrazňovat důležitost potřeby vysoké úrovně kvalifikace pro účinné prosazování dobré úrovně zaměstnanosti a příjmu, zvláště pokud jde o novou ekonomiku, která bude silně zaměřena na nová odvětví a nové dovednosti.

Vysoká úroveň zaměstnanosti by měla být možná jak pro vysoce kvalifikované lidi, kteří mohou být klíčovým nástrojem výzkumu a rozvoje, ale i pro lidi s úrovní vzdělání nižší nežli je průměr v EU. Členské státy tedy musí hrát důležitou úlohu při rekvalifikaci, podpoře vzdělávání a zajišťování nových příležitostí k celoživotnímu vzdělávání.

Je třeba poznamenat, že pro dobrou úroveň zaměstnanosti a plný pokrok na úrovni EU musí být zajištěno, aby se těm, kdo se snaží zlepšit svou kvalifikaci, dostalo skutečné pracovní příležitosti a mohli se v případě potřeby rekvalifikovat. Silné zaměření na profesní poradenství v souladu se současnými i budoucími potřebami by možná mohlo být naší cestou zpět k vysokým mírám zaměstnatelnosti.

  Elena Oana Antonescu (PPE), písemně. – (RO) Ačkoli je hospodářské klima ve většině členských států nadále křehké, objevují se povzbudivé známky oživení hospodářského růstu. A proto je třeba zaměřit úsilí k tomu, aby byla zaručena konsolidace potenciálu k tvorbě pracovních míst a podpora obyvatel při jejich vyhledávání a naplňování. V dubnu 2010 Evropská komise navrhla nový soubor hlavních zásad politiky zaměstnanosti v členských státech. Ty spolu s obecnými hlavními zásadami politiky zaměstnanosti stanoví integrované hlavní směry provádění strategie EU 2020 zaměřené na chytrý a udržitelný růst, který podporuje začlenění.

Čtyři hlavní zásady politiky zaměstnanosti jsou následující: zvyšování účasti na trhu práce a snižování strukturální nezaměstnanosti, prosazování sociálního začlenění a boj proti chudobě, zlepšování výsledků systémů vzdělávání na všech úrovních a rozvoj kvalifikovaných pracovních sil. Zpráva pana Őryho podporuje přístup navržený Komisí, poskytuje však řadu vyjasnění a některé další informace. Proto jsem pro ni hlasovala.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) V dubnu roku 2010 představila Evropská komise návrh hlavních zásad politiky zaměstnanosti členských států jako součást provádění strategie Evropa 2020. Pan Őry, člen skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), ve své zprávě podporuje návrhy Komise a připojuje některé prvky, které považuji za potřebné. Do politik zaměstnanosti totiž musí být plně začleněna politika soudržnosti, kterou Komise opomenula. I když jsou pravomoci Evropy v otázkách zaměstnanosti dosud omezené, nesmí se Evropská unie spokojit s pasivní úlohou a musí co nejlépe využívat nástroje, které má k dispozici (politika soudržnosti, Fond pro přizpůsobení se globalizaci, otevřená metoda koordinace). Proto plně podporuji zásady této zprávy.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení. Tváří v tvář rychle se šířícímu fenoménu stárnoucí společnosti musíme na úrovni členských států i na úrovni EU přijmout opatření bojující proti sociálnímu vyloučení seniorů a diskriminaci na základě věku. Musíme zajistit, aby členské státy poskytovaly seniorům komplexní podporu, především vytvářením podmínek pro budování vysoce kvalitního systému zdravotní a sociální péče. Musíme také zajistit, aby členské státy přispívaly k zajišťování služeb dlouhodobé péče a prováděly informační a preventivní politiku zaměřenou na seniory, se zvláštní pozorností věnovanou potravinám. Pro zajištění úspěšné realizace plánovaných cílů je nezbytné vybudovat systém financování služeb dlouhodobé péče. Evropská komise by se pak měla snažit zajistit přijatelné standardy zdravotní péče pro všechny evropské občany bez ohledu na jejich hmotnou situaci.

  Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně. – (FR) Strategie Evropa 2020, kterou v březnu 2010 představila Evropská komise, má vytyčit směřování Evropské unie pro příští desetiletí.

Ačkoli můžeme jen litovat toho, že Evropský parlament nebyl zapojen do přípravy strategie, což byla práce jen pana Barrosa, existuje oblast, v níž může mít Parlament své slovo: integrované hlavní směry pro zaměstnanost. Deset hlavních směrů se týká tvorby většího počtu pracovních míst v lepší kvalitě, posilování důstojné práce a zlepšování systémů vzdělávání a odborné přípravy.

Z toho důvodu jsem spolu s většinou svých kolegů dnes, ve středu 8. září 2010, hlasoval pro zprávu, která tyto cíle definuje a jejímž prostřednictvím můžeme zejména požadovat lepší využívání Evropského sociálního fondu a trvat na tom, že je nutné věnovat větší pozornost pracovníkům s nízkými příjmy a boji proti sociálnímu vyloučení, jakož i zaručit přístup ke kvalitním a cenově dostupným veřejným službám. A konečně, pokud chceme, aby tato strategie byla skutečně otevřená, musíme zajistit soulad mezi těmito hlavními směry a politikou soudržnosti.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože nové hlavní zásady politiky zaměstnanosti členských států EU pro rok 2020 budou mít v příštích několika letech zásadní dopad na trh práce. Jsem ráda, že prostřednictvím pozměňovacích návrhů, které předložil Evropský parlament, bylo možné stanovit jasné cíle a zajistit konkrétní opatření v souvislosti s hlavními zásadami politiky zaměstnanosti, které navrhla Komise. Samozřejmě, že snížení nezaměstnanosti, zajištění minimálních mezd a boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení zůstávají nejdůležitějšími prioritami politiky zaměstnanosti ve všech členských státech. Rovněž souhlasím s tím, že jedním z hlavních cílů je dosáhnout stejné odměny za stejnou práci a zajistit rovné pracovní podmínky pro všechny pracovníky.

Souhlasím s návrhy Parlamentu, že musíme iniciovat opatření politiky zaměstnanosti věnované nejzranitelnějším skupinám, protože tyto lidi postihuje chudoba nejdříve a nejzávažněji. Rovněž vyzývám Komisi a členské státy, aby v hlavních zásadách politiky zaměstnanosti věnovaly větší pozornost mladým lidem a starším pracovníkům, kteří se na trhu práce potýkají s diskriminací.

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) Současná hospodářská krize bude mít v nadcházejících letech rozhodně dalekosáhlý dopad na trh práce. Jsou zde počáteční známky hospodářské obnovy a oživení hospodářského růstu. Očekává se však, že dopad hospodářské krize na zaměstnanost dosud nedosáhl svého vrcholu. Proto vítám nynější snahy směřující k zaručení udržitelné obnovy a posílení potenciálu evropských ekonomik pro tvorbu pracovních míst a k pomoci lidem při hledání práce. Evropské státy také čelí výzvám spojeným s významnými demografickými změnami, které zhoršuje proces globalizace, přičemž scénář, v němž počet daňových poplatníků přispívajících do státních rozpočtů trvale klesá, nevypadá příliš slibně.

S agendou 2020 na stole a s jejími cíli týkajícími se přijímání nových technologií pro omezování emisí uhlíku by strategie zaměstnanosti měla být vypracována nikoli jen na krátké období, ale i ve střednědobém i dlouhodobém výhledu. Tato strategie musí být rozhodně připravena spolu s opatřeními pro zvýšení zaměstnanosti mladých lidí pod 25 lety věku, tedy věkové skupiny, která v současné době čelí nebývalým mírám nezaměstnanosti.

  Vito Bonsignore (PPE), písemně. – (IT) Chci vysvětlit své hlasování o této zprávě, protože jsem přesvědčen, že předmět této zprávy má pro budoucnost trhu práce v Evropě zásadní význam.

Tento návrh obsahuje všeobecné hospodářské hlavní zásady politiky zaměstnanosti, které mají být prováděny v rámci Evropské unie. Hospodářská krize ještě neskončila a vleče se za krizí zaměstnanosti.

Ačkoli je pravda, že se objevují povzbudivé známky obnovy, trh práce zůstává do značné míry uzavřen a počet nezaměstnaných je stále velmi vysoký. V rámci Evropy však existují rozdíly. Například ve Španělsku a v Řecku je počet lidí, kteří nemají práci, hrozivý a zasahuje hlavně mladé lidi. V mé zemi však díky štěstí a také díky dobrým opatřením, která přijala italská vláda, počet lidí bez práce tak dramaticky nevzrostl. Je třeba uznat, že italská vláda patřila k těm, kdo na trhu práce nejvíce prosazovali flexibilitu a dynamiku, a tento recept funguje, jak se zdá.

Některé vlády, které mají přílišný sklon chránit práva pracovníků, dovolily, aby jejich vlastní pracovníci přišli o svá pracovní místa. Větší pružnost a připravenost na konkurenční trh práce však pracovní místa zachraňuje a vytváří ekonomické podmínky, které povzbuzují vznik dalších.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Hlasoval jsem proti Őryho zprávě, přestože obsahuje některé důležité pozměňovací návrhy levice, jako je nutnost chránit rovnost žen a mužů, a přestože zlepšuje text, který připravila Komise. Hlasoval jsem proti zprávě, protože se drží filosofie pružného trhu a dokonce volá po větší flexibilitě a strategickém využívání flexikurity na trhu práce, což, jak víme, působí přímo proti pracujícím.

Zpráva rovněž soudí, že pro vymanění z finanční krize a uplatnění politik růstu je nezbytná restrukturalizace na základě plného využití vnitřního trhu a odstranění „právních překážek“. Tato nejasná formulace však skrývá možnost nedostatečné ochrany pracovních práv pracujících.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Podporuji Őryho zprávu a vítám příležitost, kterou přináší. V rámci agendy 2020 bylo stanovení obecných směrů naléhavě nutné v oblasti hospodářské politiky (článek 121, Smlouva o fungování Evropské unie) i politiky zaměstnanosti (článek 148). Hospodářská krize, kterou v současné době zažíváme, zostřuje sociální problémy a propůjčuje velkou naléhavost potřebě stanovit účinné a trvalé politiky zaměstnanosti. Souhlasím se zpravodajem ve věci návrhů na přijetí důraznějších opatření pro zvýšení míry zaměstnanosti pro muže a ženy v Evropě.

Zpráva napomohla ke zvýraznění otázek, na něž nebyl kladen dostatečný důraz, například: 1. snížení nezaměstnanosti nejzranitelnějších skupin, včetně mladých lidí, pomocí zvýšení úrovně vzdělávání, snížení míry předčasného ukončování školní docházky a vymanění lidí z chudoby; 2. zajištění rovného zacházení a stejné odměny za stejnou práci na stejném pracovišti; a 3. zapojení regionálních a místních orgánů, parlamentů a sociálních partnerů do přípravy, provádění, sledování a vyhodnocování těchto programů, zejména pokud jde o stanovování cílů a ukazatelů.

  Lara Comi (PPE), písemně. – (IT) Lisabonská strategie stanoví, že Evropská unie musí zlepšit svou produktivitu a konkurenceschopnost prostřednictvím svých pracovních sil.

Tohoto cíle dosud nebylo plně dosaženo, protože míra nezaměstnanosti je stále vysoká. Je důležité analyzovat problémy, které způsobily zpomalení plné zaměstnanosti. Odstranění diskriminace na základě pohlaví, rasy, etnického původu a náboženského vyznání by bylo významným krokem vpřed, který by zejména mladým lidem a ženám umožnil zvýšit svou konkurenceschopnost na trhu práce. Ženy se rovněž potýkají s problémy při slaďování mateřství a práce: pokud by došlo ke zlepšení situace s poskytováním firemních jeslí, práce na částečný úvazek dle požadavku a pokud by ženy mohly ošetřovat své nemocné děti, aniž by se musely obávat ztráty zaměstnání, byla by to užitečná opatření, která by pomohla ženám plnit jejich dvojí úlohu.

Další skupinou, která potřebuje ochranu, jsou mladí lidé, kteří nemohou mít jistotu zaměstnání po celé léta: mají mnoho schopností a teoretických znalostí, ale chybí jim praktické zkušenosti. Školy se musí více zajímat o to, co podniky chtějí, a musí studenty připravovat na svět práce. Společnosti pak musí investovat do nových generací tím, že jim poskytnou šanci rozvíjet kariéru.

  Anna Maria Corazza Bildt, Christofer Fjellner, Gunnar Hökmark, Anna Ibrisagic a Alf Svensson (PPE), písemně. – (SV) Dnes, 8. září 2010, jsme hlasovali pro zprávu (A7-0235/2010) o návrhu rozhodnutí Rady o hlavních zásadách politiky zaměstnanosti členských států: Část II integrovaných hlavních směrů strategie Evropa 2020 (2010/0115(NLE)). Chtěli bychom však upozornit, že ve zprávě jsou části, s nimiž nesouhlasíme, například návrhy, které mají dosáhnout podrobné regulace politiky trhu práce členských států, nadnárodní kontroly obchodu a průmyslu členských států a regulace minimálních mezd v rámci EU. Chceme se tak postavit za princip subsidiarity. Chtěli bychom však zdůraznit, že mnohé části obsažené ve zprávě jsou dobré. Například samozřejmě podporujeme zásady rovného zacházení s muži a ženami a stejné odměny mužů a žen za stejnou práci.

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. – (FR) Parlament vyjádřil své stanovisko k integrovaným hlavním zásadám zaměstnanosti. Těchto 10 zásad je zaměřeno na vytvoření více a lepších pracovních míst, podporu důstojné práce a zlepšení systémů vzdělávání a odborné přípravy. Parlament zasáhl tak, aby zajistil účinnější využívání Evropského sociálního fondu, aby se věnovala větší pozornost chudým pracujícím a boji proti sociálnímu vyloučení a aby byl zaručen přístup k finančně dostupným a vysoce kvalitním veřejným službám.

  Anne Delvaux (PPE), písemně. – (FR) Situace na trhu práce je nepochybně hlavní příčinou obav našich občanů. Trh práce se nadále zhoršuje a míra nezaměstnanosti dnes dosáhla svého vrcholu ve výši 9,8 %.

Hlavní zásady politiky zaměstnanosti představují nezbytný prostředek stimulace strukturálních reforem, stejně jako prostředek posouzení dopadu reforem, které mají být provedeny; to vše v rámci strategie 2020, jakož i v rámci nové koordinace hospodářských politik, která je nyní zaváděna. Proto je naprosto zásadní se těchto otázek chopit, stejně jako je zásadní zajistit, aby byly reformy co nejpřiměřenější.

Mít hlavní zásady je jedna věc. Je však zcela jiná věc dohlédnout na to, aby je členské státy prováděly správně. Proto se mi zdá mimořádně potřebné znovu ve strategii 2020 a v hospodářské správě věcí veřejných potvrdit úlohu Rady ve složení pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele (EPSCO) a zajistit, aby tato Rada byla plně zapojena do reforem, které mají být provedeny, aby byla zajištěna životaschopnost našeho sociálního modelu a nejlepší model hospodářské správy věcí veřejných pro EU. Jsem přesvědčena o tom, že je naprosto nezbytné v rámci evropského rozhodování znovu vyvážit pilíř zaměstnanosti a sociálních záležitostí.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože hájí politiky podporující aktivní stárnutí, rovnost žen a mužů, stejnou odměnu pro muže a ženy a přístup k ochraně a sociálním a profesním výhodám pro ženy. S ohledem na vyšší obtíže při začleňování většího počtu žen na trh práce se stává nezbytným provádět politiky, které rovněž prosazují slaďování pracovního a rodinného života.

  Göran Färm, Anna Hedh, Olle Ludvigsson a Marita Ulvskog (S&D), písemně. – (SV) Dnes jsme hlasovali pro zprávu o hlavních zásadách pro zaměstnanost, ale chtěli bychom upozornit, že v jednotlivých jazykových verzích jsme zaznamenali důležité nesrovnalosti. Hlasovali jsme pro to, aby členské státy zajišťovaly přiměřené minimální příjmy, jak uvádí anglické znění pozměňovacího návrhu. Tento výraz byl však do švédštiny přeložen jako „minimilön“, což znamená „minimální mzdu“.

Úrovně mezd nespadají do pravomocí EU, a proto jsme předpokládali, že švédské znění je chybné. Také jsme se rozhodli hlasovat pro zprávu i přes zmínku o „vysokých daních“ jako překážce růstu, přičemž není uvedena žádné definice „vysokých daní“. Ani daně nespadají do pravomocí EU a my věříme, že existuje mnoho příkladů činností financovaných z daní, které jsou značným přínosem pro růst.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Jak jsem řekl o zprávě své kolegyně paní Grunyové, o které se hlasovalo loni v červenci, společnost se vyvíjí, svět se mění a změnou musí procházet i pracovní vztahy. Jsem pevně přesvědčen, že tomu tak je a proto mě těší, že Parlament hájí pružnější vzorce práce jako způsob boje proti nezaměstnanosti. Kromě toho, protože jsem vládě odpovídal za oblast vzdělávání, jsem potěšen tím, že tento návrh klade zvláštní důraz na vzdělávání a kvalifikaci pracovníků. Toto je skutečně závazek, který by v kontextu strategie EU 2020 měl být brán velmi vážně. Vzhledem k tomu, že krize znamenala nárůst počtu nezaměstnaných lidí v Evropě z 16 milionů v roce 2008 na 23 milionů v roce 2010, musí každá strategie řešení obsahovat obnovu pracovních míst. To je možné pouze v případě, že se bude jasně zaměřovat na inovace, pružnou práci a nové modely pro práci a vzdělávání většího počtu mladých lidí na stále více konkurenčním trhu.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. − (PT) Nové hlavní zásady zaměstnanosti do roku 2020 vznikají na pozadí hospodářské krize, jejíž dopady budou i v nadcházejících letech nepříznivě ovlivňovat trh práce. Máme bezprostřední problémy s nezaměstnaností a zároveň čelíme dlouhodobým výzvám: zejména demografické změně, globalizaci a přijímání nových nízkouhlíkových technologií. Proto je velmi důležité, abychom měli evropskou strategii zaměstnanosti, jež bude řešit většinu naléhavých problémů plynoucích z krize, stejně jako problémy vznikající ve střednědobém a dlouhodobém výhledu.

Uplatňování zásad flexikurity, kvality vzdělávání, celoživotního vzdělávání a boje se strukturální nezaměstnaností představuje nezbytné podmínky pro dosažení společných cílů a cílů v souvislosti s hospodářským růstem a dobrým stavem společnosti. Proto by se s prováděním strategie Evropa 2020 mělo začít právě teď. Strukturální fondy Evropské unie a Fond soudržnosti pro stávající programové období by již měly zahájit její sledování. Důležité je, aby v ní byl položen důraz na zemědělství a venkov. Je třeba usilovat o dosažení cílů v oblasti soudržnosti a vytvářet součinnost mezi politikou soudržnosti a ostatními odvětvovými politikami.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Hlasovali jsme proti tomuto usnesení, protože opomíjí hlavní příčiny zaměstnanosti, nejistoty pracovních míst a chudoby, a protože návrhy znovu předložené v této sněmovně byly zamítnuty. K těmto návrhům patřily následující:

- Komise by měla uznat, že je nutné změnit stávající makroekonomické politiky pozastavením Paktu o stabilitě a růstu a ukončením procesů privatizace a liberalizace s cílem upřednostnit tvorbu kvalitních pracovních míst s právy pro všechny pracující a s lepšími mzdovými podmínkami, snížit míru chudoby a zvýšit sociální začlenění a pokrok.

- Nehlášená práce by měla být řešena pomocí přísnějších kontrol inspekce práce a daňových opatření pro osoby s nízkými příjmy.

- Rada by se měla dohodnout na kompromisu na úrovni EU, který by do roku 2015 odstranil bezdomovectví a připravil integrovaná opatření politiky zajišťující cenově přijatelný přístup ke kvalitnímu bydlení a přiměřenou dodávku energie pro všechny.

Zamítnut byl i náš návrh na začlenění nové směrnice o rovnosti žen a mužů. Tento návrh uváděl, že členské státy by při plném dodržování práv žen a odstraňování veškerých nerovností měly zvýšit zaměstnanost žen prostřednictvím konkrétních cílů rovnosti žen a mužů, začleňování zohledňující rovnost žen a mužů a konkrétních opatření politiky.

  Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. – (FR) V době, kdy míra nezaměstnanosti v Evropě dosahuje 9,8 %, v době, kdy se situace na trhu práce stále zhoršuje, v době, kdy se ještě neprojevily všechny dopady hospodářské krize, musí Evropská unie provádět ambiciózní evropskou strategii zaměstnanosti. Evropský parlament proto přijal jako součást strategie EU 2020 hlavní zásady politiky zaměstnanosti členských států: 10 zásad týkajících se vytváření pracovních míst, kvality pracovních míst, zaměstnanosti mladých osob, zaměstnanosti osob patřících ke zranitelným skupinám, boje proti sociálnímu vyloučení a významu co nejlepšího využívání Evropského sociálního fondu. Možná to jsou velmi ambiciózní cíle, ale v prvé řadě to jsou hlavní zásady, které musí členské státy nyní i v budoucnosti provádět. Stejně tak je to silný vzkaz od Evropského parlamentu členským státům v době, kdy je zaměstnanost největším zdrojem obav a znepokojení našich spoluobčanů.

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro zprávu pana Őryho o hlavních zásadách politiky zaměstnanosti členských států v souvislosti se strategií Evropa 2020. Tento text klade značný důraz na potřebu upřednostnit boj proti nezaměstnanosti v době hospodářské a sociální krize. Soustředí se na několik bodů: míra zaměstnanosti musí být v celé Evropské unii do 10 let zvýšena na 75 % a mělo by se vynaložit zvláštní úsilí ve prospěch nejzranitelnějších skupin na trhu práce: mladých lidí, starších osob, nekvalifikovaných žen, zdravotně postižených osob a osob pocházejících z prostředí přistěhovalců. Tyto osoby jsou totiž velmi pravděpodobně vystaveny diskriminaci při náboru zaměstnanců a v souvislosti se zaměstnáváním vůbec. Text rovněž připomíná zásadní koncepce důstojné práce a boje proti chudobě.

  Małgorzata Handzlik (PPE), písemně. – (PL) Hlavní zásady politiky zaměstnanosti pro příštích 10 let ukazují, že odvětví služeb bude jednou z oblastí, v nichž bude vytvářeno nejvíce pracovních míst. Aby tato pracovní místa vznikala, musí existovat příznivé podmínky pro podniky, pokud jde o služby, které nabízejí, což zahrnuje přeshraniční služby. Proto bych chtěla zdůraznit, že směrnice o službách může politiku zaměstnanosti podpořit pouze v případě, že se její provádění ze strany členských států zlepší.

Směrnice vytváří nové možnosti pro podniky, pokud však bude prováděna správně, bude mít příznivý účinek i na trhy práce. Proto podporuji návrhy přijaté ve zprávě. Odvětví služeb bude potřeboval mobilní pracovníky, kteří budou vhodným způsobem připraveni a kvalifikováni, a k tomu potřebujeme změny systémů vzdělávání a odborné přípravy a politiky zaměstnanosti.

  Elie Hoarau (GUE/NGL), písemně. – (FR) Hlasoval jsem pro tuto zprávu. Jako volený zástupce zámořského regionu jsem více než obeznámen s politikami prosazujícími zaměstnanost a boj proti chudobě, protože francouzské zámořské departmenty mají nejnižší míru zaměstnanosti ve Francii (například 43,9 % na Réunionu oproti 62,3 % ve všech členských státech EU).

Toto číslo 10 % v roce 2014 se zvýšením na 75 % v roce 2020 je to, za co jsem vždy bojoval, zejména z toho důvodu, že cílem jsou zejména mladí lidé v obtížné situaci, ženy a lidé se zdravotním postižením. Návrh se zabývá i chudobou a jeho cílem je snížit počet občanů žijících pod hranicí chudoby o 25 %. Tyto cíle by měly mobilizovat všechny sociální a politické síly, francouzské i evropské, aby stát mohl realizovat potřebné zdroje pro dosažení uvedených cílů ve stanoveném časovém rámci.

  Alan Kelly (S&D), písemně. Podpořil jsem tuto konzultaci, protože považuji za velmi důležité, aby členské státy Evropské unie zajistily přiměřené minimální příjmy, které budou nad hranicí chudoby. Také je zásadní posílit ustanovení o rovném zacházení a stejné mzdě za stejnou práci, kdekoli je to možné.

  Nuno Melo (PPE), písemně. − (PT) Nynější hospodářská krize je tou největší proměnnou, kterou je třeba zvážit, když hovoříme o nových hlavních zásadách politiky zaměstnanosti do roku 2020. Bude mít totiž v nadcházejících letech velice významný vliv na trh práce. I když máme jisté údaje, které svědčí o obnově některých činností v Evropské unii, hospodářská situace ve většině členských států je i nadále nestabilní.

Na druhou stranu jsme doposud nepocítili celý dopad nynější krize, pokud jde o nezaměstnanost. V jejím důsledku ztratí pracovní místo ještě další tisíce lidí. To znamená, že našimi velkými výzvami jsou demografická změna, globalizace a přijímání nových technologií, včetně nízkouhlíkových technologií. Evropská strategie zaměstnanosti pro příští desetiletí se proto nesmí zabývat jenom nejnaléhavějšími problémy, které přinesla krize, ale i těmi problémy, které se objevují ve střednědobém a dlouhodobém výhledu. Proto jsem hlasoval tak, jak jsem hlasoval.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. – (LV) Plně souhlasím se zpravodajem panem Őrym, a proto jsem podpořil toto legislativní usnesení. Zvláště jsem uvítal pozměňovací návrh Rady č. 12, který uvádí, že je důležité bojovat proti událostem, které zpomalují hospodářský růst, včetně byrokratické zátěže a vysokých daní. Nevzpomínám si na dřívější příležitost, kdy by Evropský parlament hovořil o byrokratické zátěži a vysokých daních.

Jen málo lidí věnuje pozornost tomu, že iracionální a nelogické daně mohou učinit jakýkoli hospodářský systém neefektivním. V zemi, jako je Lotyšsko, dnes daňový systém vedl ke krizi. Díky byrokratickému a špatnému daňovému systému ztratilo Lotyšsko více než 10 miliard EUR. Podpořil jsem toto legislativní usnesení v naději, že bude počátkem velkého úkolu spočívajícího v optimalizaci daní na území EU.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Politika zaměstnanosti je nezbytná pro ekonomiku i pro sociální smír. Je proto v zájmu každého národa činit svá vlastní rozhodnutí o vhodných opatřeních. Velká míra rozdílů v jednotlivých členských státech však znemožňuje standardizovaný balíček opatření. Účast na trhu práce ve výši 75 % je v některých členských státech, jako je Polsko, Malta a Maďarsko, které mají nyní úroveň pod 60 %, úplnou fantazií. I pro Rakousko, které má úroveň okolo 70 %, je vysoce sporné, zda je vysoká míra účasti na trhu práce slučitelná se svobodou volby v souvislosti s výchovou dětí nebo ochranou domácích pracovníků proti mzdovému dumpingu levných zahraničních pracovníků. Z těchto důvodů jsem se rozhodl hlasovat proti této zprávě.

  Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) Myšlenka, že je možné v ultraliberální Evropské unii účinně bojovat s nezaměstnaností, je iluzí. Proto jsem hlasoval proti zprávě pana Öryho.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro zprávu pana Öryho, protože souhlasím s jejím přístupem a výsledným sdělením.

Návrh zdůrazňuje význam zvýšení počtu lidí, kteří jsou aktivní na trhu práce, aby se přispělo ke snížení strukturální nezaměstnanosti a aby se věnovala obzvláštní pozornost celoživotnímu vzdělávání. Klíčová úloha je vyhrazena vzdělávání, a to prostřednictvím zlepšení stávajících vzdělávacích systémů a povzbuzování mladých lidí, aby získali vyšší vzdělání. V příštích letech se vynaloží hodně dalšího úsilí na podporu sociálního začleňování a účinnější boj proti chudobě.

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. – (IT) Dne 27. dubna 2010 Komise předložila návrh integrovaných hlavních směrů strategie Evropa 2020, které stanoví rámec nové strategie a reforem, které mají členské státy provádět.

Rozprava o nových hlavních zásadách politiky zaměstnanosti pro rok 2020 probíhá uprostřed hospodářské krize, která bude mít v nadcházejících letech nepochybně zásadní dopad na trh práce. I přes některé povzbudivé známky návratu růstu je hospodářství ve většině členských států nadále křehké. Proto dosud nebyly plně pocítěny plný dopad krize na nezaměstnanost. V důsledku toho je třeba vynaložit veškeré úsilí na zajištění udržitelné obnovy a posílení potenciálu tvorby pracovních míst evropských ekonomik a na pomoc lidem při zajištění zaměstnanosti.

Je proto velice důležité, aby se evropská strategie zaměstnanosti pro příští desetiletí zabývala bezprostředními výzvami vyplývajícími z krize a úkoly střednědobé až dlouhodobé povahy a aby dosáhla jejich vyváženosti.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) V rámci strategie Evropské unie pro rok 2020 se Rumunsko spolu s ostatními členskými státy zavázalo dosáhnout 75% míry zaměstnanosti do roku 2020. V důsledku tohoto obecného cíle bude třeba v Rumunsku do roku 2020 dosáhnout míry zaměstnanosti ve výši 69–70 %. Musím připomenout, že míra zaměstnanosti v Rumunsku v roce 2010 činí 63,6 %, přičemž evropský průměr je 67,4 %.

Za této situace vyzývám členské státy, aby připravily reformní programy, které přispějí ke splnění těchto cílů:

- zvýšení účasti na trhu práce prostřednictvím politik prosazujících rovnost žen a mužů a rovnou odměnu, s cílem zmenšit rozdíl v odměnách žen a mužů do roku 2020 o 0 – 5 %,

- zvýšení míry zaměstnanosti prostřednictvím opatření povzbuzujících účast na pracovním životě, zvláště pro etnické menšiny včetně Romů,

- přijetí přísných opatření s cílem odrazovat od ekonomiky založené na nehlášené práci, která způsobuje četné negativní dopady na evropský trh práce, namísto prosazování opatření zaměřených pouze na ochranu pracovních sil na vnitřních trzích členských států;

- úplné otevření trhů práce pracovníkům z nových členských států.

  Robert Rochefort (ALDE), písemně. – (FR) Ačkoli plný dopad hospodářské krize na míry nezaměstnanosti dosud nebyl pocítěn, je provádění náročné evropské strategie pro zaměstnanost nezbytné.

Schvaluji cíl, který stanovila Rada pro zvýšení účasti na trhu práce na 75 % evropského obyvatelstva v období od současnosti do roku 2020, je však třeba udělat víc. Mohli bychom například stanovit cíl spočívající ve zvýšení míry zaměstnanosti zranitelnějších skupin, jako jsou mladí lidé ve věku 15 až 25 let, starší pracovníci, nekvalifikované aktivní ženy nebo lidé se zdravotním postižením. Nebo bychom dokonce mohli snížit podíl předčasně ukončené školní docházky pod 10 %.

A co víc, myslím, že by se konkrétní politiky měly zaměřovat na problémy, s nimiž se střetávají dlouhodobě nezaměstnaní při vstupu na trh práce, a žádám Radu, aby se vybavila zdroji pro omezení těchto problémů nejméně o 10 % za příštích 10 let. K dosažení tohoto cíle, jak navrhuje zpráva pana Őryho, by nejméně 25 % všech dlouhodobě nezaměstnaných mělo být zapojeno do aktivních opatření trhu práce v podobě pokročilého odborného vzdělávání, obecného vzdělávání nebo přechodu do jiného zaměstnání.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Dnes přijatá zpráva představuje pro hlavní zásady zaměstnanosti EU zásadní prvek. Poslanci Evropského parlamentu hlasovali, aby do zásad poprvé začlenili řádnou sociální složku, včetně opatření zabývajících se chudobou a pracujícími chudými, a aby řešili nezaměstnanost mladých lidí a začleňovali diskriminované a zranitelné skupiny na trh práce. Vlády států EU a belgické předsednictví EU musí věnovat pozornost sdělení, které dnes Evropský parlament vydal, a musí se snažit učinit své politiky zaměstnanosti více sociálně otevřené.

Konkrétně se vnitrostátní vlády musí řídit požadavkem Parlamentu, aby přijímaly opatření ke zlepšení rovnováhy pracovního a soukromého života a rovnosti žen a mužů. V této souvislosti je potřebné obrovské úsilí pro zvýšení účasti žen na trhu práce na 75 % do roku 2020.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Dnes přijatá zpráva je důležitým nástrojem prosazování nových politik zaměstnanosti v rámci strategie Evropa 2020.

Je důležité zdůraznit, že text vyzývá členské státy, aby přijaly zásadní opatření ke zvýšení míry zaměstnanosti, a zejména k podpoře mobility mezi mladými lidmi. Pro nadcházející roky musí být stanoven cíl spočívající v tvorbě nových pracovních míst, v lepší kvalitě, ve snížení nezaměstnanosti a zvýšení míry zaměstnanosti obyvatelstva v produktivním věku na 75 %. Obyvatelstvo v produktivním věku se musí stát středem každé hospodářské rozvojové politiky Evropské unie. Bez práce se každý druh plánu do budoucnosti – jako je cestování, nákup domu nebo narození dítěte – stává jen vzdušným zámkem a pravděpodobně se nesplní.

  Oreste Rossi (EFD), písemně. – (IT) Nemůžeme souhlasit s touto zprávou, protože se snaží prosazovat provádění opatření určených k usnadnění přístupu určitých skupin k zaměstnanosti, zejména Romů.

Nemůžeme přistoupit na to, že namísto obhajoby práv těch, kdo žijí ve své vlastní zemi, bychom měli usnadňovat život těm, kdo jsou v mnoha případech pouhými hosty. Je jasné, že během krize musí každý stát usnadnit situaci svým vlastním občanům, možná s projekty zaměřenými na ty, kdo mají potíže nebo jsou nezaměstnaní.

  Joanna Senyszyn (S&D), písemně. – (PL) Schválila jsem zprávu o hlavních zásadách politiky zaměstnanosti členských států: Část II integrovaných hlavních směrů strategie Evropa. S ohledem na skutečnost, že míra nezaměstnanosti v EU činí 9,6 %, je naprosto nezbytné politiku zaměstnanosti zintenzivnit a racionalizovat s cílem vytvářet nová pracovní místa. V Polsku přinesla podpora EU prospěch tisícům lidí, kteří jsou nyní zaměstnaní. Peníze určené k tomuto účelu nejsou vždy vynakládány rozumě. Nedostatek řádně specifikovaných hlavních zásad znamená, že mnoho projektů se provádí ad hoc. V důsledku toho nejsou školení vždy přizpůsobena skutečné situaci a titíž lidé se jich účastní několikrát. Proto schvaluji iniciativu Komise v této oblasti. Tyto hlavní zásady, vypracované během krize, projdou v několika příštích letech zkouškou. Na těchto hlavních zásad bude záviset, zda Unie krizi překoná a zda vytvořená nová pracovní místa splní současné i budoucí potřeby trhu práce.

Je také důležité sledovat účinnost hlavních zásad pomocí sběru konkrétních statistických údajů o účinnosti opatření přijatých na základě hlavních zásad. Pouze tak zjistíme skutečný vliv finančních zdrojů EU na snižování nezaměstnanosti v Unii. To pak umožní případné změny, které bude v této oblasti nutné provést. Rovněž vyzývám k tomu, aby byl zvláštní důraz kladen na podporu mobility a zaměstnanosti žen, mladých lidí, seniorů a zdravotně postižených osob.

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. – (NL) I přes určité povzbuzující signály, které naznačují obnovený růst, je hospodářská situace nadále nejistá. Evropa proto musí zajistit udržitelnou obnovu, posílit potenciál tvorby pracovních míst evropských ekonomik a pomoci lidem nalézt práci. Sdělení zprávy o hlavních zásadách politiky zaměstnanosti je jasné: více žen, seniorů a mladých lidí v zaměstnání, méně chudoby a lepší vzdělávání. Toho chce EU dosáhnout do roku 2020. Z těchto důvodů vyjadřuji zprávě svou podporu. Obsahuje hlavní zásady, které lidem umožní například lépe kombinovat práci a povinnosti péče pomocí pružné pracovní doby a přístupné péče o děti. To je konkrétní politika, která ženám pomůže dostat se na trh práce. Parlament rovněž chce, aby země EU zlepšily své systémy sociálního zabezpečení a zajistily důstojný příjem, aby mohlo dojít ke snížení chudoby a lidé zjistili, že práce se vyplácí. A konečně trvalé prosazování cílů politiky soudržnosti odstraní sociálně-ekonomické rozdíly mezi členskými státy a mezi regiony. Jestliže nyní Komise bude důsledně zajišťovat, aby členské státy skutečně odvozovaly své politiky od hlavních zásad, nebudou plány Evropy do roku 2020 pouze prázdnými slovy.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Diskuse o nových o hlavních zásadách pro zaměstnanost v roce 2020 přichází v době, kdy tisíce rodin v celé Evropě čelí tragédii nezaměstnanosti v rámci hospodářské krize. Tyto hlavní zásady jako součást strategie Evropa 2020 obsahují obecné hlavní směry hospodářské politiky i politiky zaměstnanosti.

Zpráva, o níž jsme dnes hlasovali a kterou jsem podpořil, je přizpůsobena návrhu Evropské komise, zpravodaj se však snažil zajistit, aby byly tyto hlavní zásady jasné a pro členské státy při stanovování politiky užitečné. Podpora zaměstnanosti nastane automaticky s udržitelným hospodářským růstem, adaptabilitou společností a pracovníků vůči novým situacím, dosažením vyšších úrovní vzdělávání, zvláště u mladých lidí, průběžnou odbornou přípravou splňující potřeby podniků a účastí sociálních partnerů na všech těchto procesech.

To se zpravodaj pokusil zajistit při stanovování cílů pro zvýšení a zlepšení zaměstnanosti, zvýšení úrovně vzdělávání, sladění pracovního a rodinného života, snížení míry předčasného ukončování školní docházky a podílu obyvatel žijících v chudobě.

  Georgios Toussas (GUE/NGL), písemně. – (EL) Hlavní zásady Komise pro zaměstnanost a související zpráva Evropského parlamentu tvoří část strategie EU orientované proti lidem na nejnižší úrovni, to je strategie EU 2020 a její „integrované hlavní směry“. Ty tvoří jednotný rámec politiky EU směřující proti pracovním silám, která je již realizována a je třeba ji rozhodněji a koordinovaněji prosazovat ve všech členských státech EU.

Zásady se soustředí okolo snahy monopolního kapitálu zlevnit pracovní síly na nejnižší možnou míru, což je nezbytný předpoklad zajištění zisků během současné kapitalistické krize. V zájmu dosažení tohoto cíle EU prosazují buržoazní vlády a politické síly kapitálu v členských státech a v Evropském parlamentu bez obalu v hlavních zásadách zaměstnanosti následující: delší pracovní život, zvýšení věku pro odchod do důchodu, používání demografického stárnutí a „životaschopnosti“ vnitrostátních pojistných systémů jako záminky, „flexikuritu“ a pružnou, dočasnou a na částečný úvazek prováděnou práci jako normu, což odstraňuje veškerá zavedená pracovní práva, přizpůsobení systémů vzdělávání odborné přípravě zaměstnatelných pracovníků pro naplnění potřeb kapitálu, společný fond levných vědeckých pracovníků/duševních pracovníků pro podnikání a novou síť pro omezení bídy v extrémních případech chudoby, aby se zabránilo sociálním nepokojům vzešlým z brutálního vykořisťování.

  Viktor Uspaskich (ALDE), písemně. – (LT) Dámy a pánové, tato zpráva správně zjišťuje, že je důležité zvýšit míru zaměstnanosti a účasti na trhu práce. Je to důležité pro naši ekonomiku i pro naši společnost. Je také důležité neobětovat kvalitu ve prospěch kvantity tím, že by nebyla řešena situace pracujících chudých na vnitrostátní úrovni nebo na úrovni EU. Existuje významná skupina osob, kteří pracují, ale jejichž disponibilní příjem jim nestačí k tomu, aby unikli chudobě. Hospodářská recese tento stav změnila v problém celé Evropy a zvláště obtížná je situace v Litvě.

Tyto tendence se velmi dobře odrážejí v minimální mzdě, kterou pracovníci dostávají, a ve všudypřítomném snižování mezd, které představuje závažné úsporné opatření. Zvláště zranitelní jsou lidé bez vyššího vzdělání. Podle statistických údajů EU činí riziko chudoby pracujícího člověka bez vyššího vzdělání 16 %, což představuje dvojnásobek průměru v Litvě a osminásobek rizika zaměstnance s vysokoškolským vzděláním. Tento rozdíl je bohužel v Litvě mnohem větší než kdekoli jinde v Evropské unii. Otázkou chudoby pracujících lidí se členské státy včetně mé země nezabývaly dostatečně. Potřebujeme více studií věnujících se tomuto problému a konkrétní opatření pro snížení chudoby pracujících lidí.

Návrh usnesení RC-B7-0494/2010

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro společný návrh usnesení o situaci v oblasti lidských práv v Íránu. Udělal jsem to, protože jsem přesvědčen, že trest smrti ukamenováním vynesený nad Sakíne Aštíáníovou je jasným porušením mezinárodních závazků ze strany Íránu. Bez ohlasu na skutkovou podstatu nelze tento druh trestu nikdy odůvodnit nebo přijmout. Mučení, nezákonné věznění, fyzické a sexuální násilí, beztrestnost státních činitelů jsou nadále v mnoha zemích rozšířenou praxí. To vyvolává závažné pochyby o nestrannosti a transparentnosti tamějších soudních řízení. Pokračující pronásledování etnických a náboženských menšin a přetrvávající kriminalizace svobodných sexuálních vztahů mezi dospělými jsou nepřijatelné.

Za tohoto stavu je na nás, jako na evropských obhájcích lidských práv a demokratických hodnot, které jsou základem našich institucí, abychom na íránské orgány vyvinuli veškerý možný tlak k přehodnocení podobných postupů. Tento tlak již přinesl své plody, protože íránská vláda oznámila odklad trestu smrti ukamenováním pro Sakíne Aštíáníovou. Musím složit hold odvaze všech íránských mužů a žen, kteří bojují za obhajobu svých základních svobod.

  Charalampos Angourakis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Evropský parlament spěchal s prohlášením své podpory imperialistickým plánům na Středním Východě a otevřených vojenských hrozeb Izraele, Spojených států amerických a NATO vůči Íránu. Pod záminkou barbarského trestu smrti ukamenováním, který byl vynesen nad Sakíne Muhammadí Aštíáníovou, a nepřijatelného pronásledování lidového hnutí přijaly všechny politické skupiny v Evropském parlamentu ve vzácném projevu jednomyslnosti usnesení o zesílení imperialistických zásahů v Íránu. Řecká komunistická strana usnesení nepodpořila, protože nemá nic společného se solidaritou potřebnou v boji pracující třídy proti reakcionářskému a zpátečnickému režimu, který sankce a podobná usnesení naopak posilují. Je výmluvné, že o rozpravě v Evropském parlamentu bylo rozhodnuto ihned po prohlášeních izraelského vyslanectví v Bruselu, který Evropský parlament vyzýval, aby se nezabýval porušováním lidských práv v Izraeli a obrátil svou pozornost k Íránu.

Citlivost Evropského parlamentu k otázce lidských práv je fíkovým listem zakrývajícím agresivní zahraniční politiku EU a její zločiny na pracujících, přistěhovalcích a národech. Boj proti NATO, EU a imperialistickým svazům se stává stále nezbytnější, mají-li lidé získat práva a svobody a určovat svůj vlastní osud.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Sakíne Muhammadí Aštíáníové, 43leté íránské ženě, hrozí smrt ukamenováním jako trest za cizoložství a plánování vraždy bývalého manžela. Jako poslankyně Evropského parlamentu a předsedkyně sdružení Ženy v centru pozornosti (Femmes au Centre) jsem pobouřena tímto rozsudkem, který všichni považují za svévolný. Toto rozhodnutí skutečně opovrhuje nejzákladnějšími lidskými právy: nerespektuje právo na obhajobu ani lidskou důstojnost. Ještě i dnes v některých zemích vedle sebe existují dva druhy spravedlnosti: ženy jsou trestány a mučeny a jejich základní práva jsou porušována, a to muži, kteří mají veškerou moc. Těší mě, že usnesení Parlamentu vyzývající íránský režim, aby změnil názor ohledně tohoto rozsudku, bylo přijato téměř jednomyslně; dodává mu to podstatně na významu. Nyní očekáváme, že bude s ohledem na lidská práva v Íránu dosaženo skutečného pokroku.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. − (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení. Írán je i nadále zemí, která každým rokem vykoná nejvíce poprav. Proto důrazně podporuji stanovisko Evropského parlamentu, které vážně odsuzuje trest smrti a naléhavě vyzývá íránské orgány, aby zrušily jeho uplatňování, aby odstranily všechny druhy mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení a aby ukončily pronásledování obhájců lidských práv. Podporuji cíl Evropské unie, jímž je podpora lidských práv na celém světě a provádění souvisejících podpůrných programů, jako je Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva financovaný Evropskou unií. Účelem tohoto nástroje s rozpočtem 1,1 miliard EUR na období 2007–2013 je zajišťovat dodržování lidských práv a demokracie na celém světě. Komise a Rada společně s ostatními mezinárodními organizacemi by proto měly pokračovat v aktivní přípravě dalších nástrojů pomoci a aktivně tak bránit íránské aktivisty za lidská práva.

  Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) Společné usnesení má mou plnou podporu jako politické zástupkyně, a především jako ženy. Írán je dnes zemí, která symbolizuje násilí radikálního islámu a fanatismu vůči ženám a jejich základním právům. Tímto usnesením oprávněně vyzýváme Íránskou islámskou republiku a její vůdce, aby dodržovali mezinárodní úmluvy o lidských právech, které je Írán právně vázán dodržovat. Případ Sakíne spolu s dalšími případy uvedenými v textu, o němž jsme hlasovali, potvrzuje, že dnes lze o Teheránu říci, že je v naprosté opozici vůči moderním politickým a kulturním hodnotám, ale také že vstupuje do sféry ilegality, pokud jde o mezinárodní normy, protože nedodržuje závazné dohody o ratifikaci Úmluvy o právech dítěte a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Usnesení je důrazné, správně důrazné v době, kdy bychom měli dát Íránu najevo veškerou moc a vyvinout tlak, kterého je tento orgán schopen, aby mezinárodní hnutí za zastavení poprav prováděných Íránskou islámskou republikou dosáhlo svého kýženého účinku. Proto jsem rozhodně hlasovala pro.

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) Mezinárodní společenství dosáhlo malého vítězství, které nabízí záblesk naděje v případě ženy, která byla v Íránu odsouzena k smrti barbarskou metodou ukamenování. Trest byl prozatím odložen, což však nic neznamená. Právě proto je třeba pokračovat v úsilí všech členů mezinárodního společenství s cílem dosáhnout zákazu trestu smrti ve státech, jako je Írán, kde jsou životy lidí vydány na milost zvrhlým archaickým zákonům.

Evropská unie musí nadále odsuzovat státy, které nerespektují lidský život a v nichž lidská práva nic neznamenají, a musí na tyto státy vyvíjet tlak. V Íránu jsou lidé, kteří denně riskují svůj život a osobní bezpečnost v boji za větší svobodu a demokratičtější práva. Mezinárodní sdružení a orgány těmto lidem projevují svou podporu. S utlačovatelským režimem, který ustrnul v čase, tak jako režim v Teheránu, však bude bitva obtížná a dlouhá. Nikdo by neměl platit svou svobodou za to, že otevřeně vyjádří své názory proti režimu nebo některým vůdcům. Evropská unie se musí aktivně chopit své úlohy vývozce svobody a respektu k lidem a jejich právům.

  Andrew Henry William Brons (NI), písemně. – Zdržel jsem se hlasování o tomto návrhu. Hlasoval bych však pro návrh B7-0499/2010 (ECR). Samozřejmě souhlasím s názory, že ukamenování (nebo jakýkoli jiný trest smrti) za cizoložství je zcela nepřijatelný i pro muslimské země, které takové chování mohou chtít zakázat zákonem. Ačkoli nejsem pro využívání trestního práva pro vymáhání morálního chování mezi dospělými jednajícími po vzájemné dohodě, respektuji právo jiných zemí na odlišný názor, pokud nebudou používat neúměrné a brutální tresty. Jsem rovněž znepokojen používáním trestního práva proti politickému disentu v Íránu či v jiných zemích v EU, které se toho dopouštějí.

Všichni obžalovaní, kteří čelí závažným trestním obviněním, by měli mít nárok na právní zastoupení a měla by existovat ochranná ustanovení proti nepřiměřenému chování policie před soudním řízením. Nevěřím, že je na Evropské unii, aby říkala Íránu, že za žádných okolností nesmí používat trest smrti. Nemá-li být tento návrh kontraproduktivní, musí být úměrný a musí se obracet na reformně naladěné příslušníky velmi konzervativní společnosti. Tento návrh urazí i proreformní Íránce.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. (PT) Sakíne Aštíáníová je tváří poprav v Íránu, symbolem nespravedlnosti soudních řízení v této zemi a tamních porušování základních práv. Chci připojit svůj hlas k mezinárodním hnutím solidarity, která požadují, aby byl rozsudek zrušen a Sakíne Aštíáníová ihned osvobozena: požadovat její svobodu znamená rovněž bojovat za rovná práva žen, za svobodu projevu a aktivní účast ve svobodné společnosti. Důrazně podporuji antidiskriminační kauzy, zejména tento případ íránských žen, a ráda bych zdůraznila úlohu, kterou hraje Sakíne Aštíáníová v první linii boje za demokracii, rovnoprávnost a práva v Íránu. Odvaha a odhodlání íránských žen jsou inspirací pro nás všechny.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Teokratická diktatura v Íránu seje nenávist a káže nesnášenlivost. Její pobuřující rétorika prosazující zničení Izraele a její jaderný program, který je stále bez kontroly nebo mezinárodního dohledu, představují hrozbu pro světový mír. Islámské soudy používají barbarské zákony, které jsou samy o sobě popřením spravedlnosti a staví ženy do pozice faktických otroků.

Bohužel případ Sakíne Muhammadí Aštíáníové není ojedinělý a my musíme podpořit všechny ostatní ženy odsouzené k smrti bez respektování lidské důstojnosti, práv žen a lidských práv. Chtěl bych znovu zopakovat svůj protest proti trestu smrti a vyzvat íránské orgány v souladu s rezolucemi OSN č. 62/149 a 63/138, aby vyhlásily moratorium na popravy do zákazu trestu smrti. Odsuzuji uvěznění a požaduji okamžité propuštění Zahry Bahrámíové, občanky Nizozemska, která cestovala do Íránu na návštěvu své rodiny a byla zatčena v souvislosti s protesty při příležitosti svátku Ášúrá dne 27. prosince 2009 a byla přinucena učinit televizní přiznání a uznat obvinění, která vůči ní byla vznesena.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro společné usnesení o lidských právech v Íránu, k němuž jsme připojila své jméno, protože si myslím, že je z etického hlediska naprosto nezbytné vyvinout tlak na íránské orgány, aby přestaly páchat své odporné zločiny. Jsem hrdá na to, že jsem se narodila v zemi, která stála v čela zákazů trestu smrti. Sakíne Muhammadí Aštíáníová nespáchala žádný trestný čin, přesto však byla uvězněna a odsouzena k smrti ukamenováním a je trvale ponižována a bičována. Chtěla bych vyjádřit své nejhlubší znepokojení nad soustavnými zprávami o pronásledování, kterého se íránské orgány dopouští na politických protivnících a obhájcích lidských práv, zvláště na ženách a mladých studentech. Jedná se o jasné porušení Všeobecné deklarace lidských práv OSN a zneužívání soudní pravomoci.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Nejen, že bezdůvodné a neúměrné násilí uráží naše evropské cítění, protože je v přímém rozporu s hlavními hodnotami a právy, která se zrodila na západě a jsou dnes naštěstí součástí světového dědictví. Mezi těmito případy vystupují do popředí případy násilí na ženách, které jsou v některých společnostech často používány jako zbraň nebo válečná kořist, jako dekorativní předměty nebo bytosti bez práv nebo schopnosti jednat autonomně a které jsou odsouzené být jen zvláštní a nehájenou menšinou.

Bohužel stále existují státy a země, které nadále schvalují hrozné praktiky na ženách a ukládají jim kruté, brutální a očividně neúměrné tresty. Živí kultury, které utlačují, degradují a ponižují ženy jen za to, co jsou. Právě proto, že věřím ve vzájemně se doplňující povahu obou pohlaví založenou na jejich přirozených rozdílech a rovných právech, nemohu jinak než co nejdůrazněji odsoudit tyto zavrženíhodné praktiky.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Jsme proti trestu smrti v každé zemi, ať ve Spojených státech amerických, Íránu, či v kterékoli jiné zemi světa. Jsme také proti všem formám mučení bez ohledu na to, kde k němu dochází, včetně Íránu a věznic ovládaných CIA. Proto naléhavě žádáme Írán, aby ušetřil život Sakíne Aštíáníové a zastavil kamenování žen, mladých lidí i ostatních. Proto jsme hlasovali pro toto usnesení.

Chtěli bychom však zdůraznit, že otázku boje za respektování demokracie v Íránu, obhajoby práv těch, kdo nadále bojují za sociální spravedlnost, pokrok a demokracii v této zemi, nelze za žádných okolností používat proti svrchovanosti Íránu, jeho územní celistvosti a pravomoci rozhodovat o své budoucnosti. Stejně tak ji nelze používat ani k odůvodnění vměšování se a zásahů, které nerespektují územní svrchovanost země.

  Pat the Cope Gallagher (ALDE), písemně. – (GA) Smrt ukamenováním by nikdy neměla být akceptována či podporována. Vyzývám íránské orgány, aby zrušily trest vynesený nad Sakíne Muhammadí Aštíáníovou a Zahrou Bahrámíovou a aby jejich případ znovu přezkoumaly.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (S&D), písemně. – (PL) Do konce roku 2010 zbývají ještě tři měsíce a soudnímu systému Íránské islámské republiky se letos podařilo nařídit 2 000 trestů smrti. Při optimistickém předpokladu, že poslední čtvrtletí nepřinese ani jediný další takový trest a také že o všech podobných trestech víme, to znamená, že se každý den pět íránských občanů dozví, že brzy přijdou o život. Dnes ráno to může být Sakíne Muhammadí Aštíáníová, která byla v roce 2006 odsouzena k smrti ukamenováním za cizoložství. V poledne to může být naopak Muhammad Mustafáí, právník hájící lidská práva, který uprchl z Íránu ve strachu z uvěznění a represe. Odpoledne může být další obětí íránského režimu Nasrín Sotúdeová, která bojuje za snížení počtu trestů smrti ukládaných mladistvým, přičemž večer bude za účast na pouličním protestu další uvězněnou osobou nizozemská občanka Zahra Bahrámíová.

A nakonec získají íránské orgány svou další, již pátou oběť v noci při tajné razii.

Proto kategoricky požadujeme zrušení trestu smrti v Íránu, odvolání trestu ukamenování pro Sakíne Muhammadí Aštíáníovou a propuštění Zahry Bahrámíové. Také bychom chtěli připomenout, že Írán je signatářem Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jehož článek 18 uvádí: „Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství.“

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro usnesení o lidských právech v Íránu, zejména o případech Sakíne Muhammadí Aštíáníové a Zahry Bahrámíové, protože situace těchto dvou žen je tragická. Sakíne Muhammadí Aštíáníové, kterou odsoudila íránská vláda k smrti, hrozí každým dnem poprava naprosto barbarským rituálem kamenování. Která země může v 21. století napsat černé na bílém do svého trestního zákoníku, jak velké mají být kameny, které se mají házet na odsouzeného vězně, aby ho zabily? Írán je takovou zemí. Jedině zapojení mezinárodního a politického společenství dokázalo v několika posledních letech zabránit kamenování a jedině toto dokáže přimět íránskou vládu, aby ustoupila. Jako politikové, jako občané i jako lidské bytosti máme povinnost zabránit něčemu, co není ničím menším než vraždou.

  Eija-Riitta Korhola (PPE), písemně. – (FI) Hlasovala jsem pro návrh usnesení RC­B7­0494/2010 o situaci v oblasti lidských práv v Íránu protože jsem přesvědčena, že Evropská unie musí světu jasně říci, že život přiměřený lidské bytosti, politická práva a spravedlivé zacházení jsou základní práva každého bez ohledu na zemi, kde se narodil. Po přečtení usnesení bude každý s čistým svědomím moci zjistit, proč toto téma vyvolává v Evropě silné emoce, nemyslím si tedy, že je nutné začít je v tomto přehledu rozebírat.

Ačkoli je to v současné době jasný příklad poškozování lidských práv, který by měl sloužit jako varování pro každého, situace v Íránu by nám neměla umožnit přehlížet skutečnost, že podobné a ještě vážnější problémy existují téměř všude ve třetím světě. V oblastech, kde existuje právo šaría, dochází ke zvláště systematickému útlaku v obrovském měřítku.

Jsem si vědoma toho, že stanovisko Evropské unie a západního světa ve věci lidských práv je již dobře známé, ačkoli v této oblasti nebylo dosaženo žádného významného pokroku. Z toho důvodu si myslím, že je důležité, aby Evropská unie v budoucnosti nadále vyvíjela ve věci lidských práv na Írán a ostatní problémové země tlak.

  Nuno Melo (PPE), písemně. − (PT) To, co se děje v Íránu v souvislosti s lidskými právy, je zcela hanebné. Evropská unie nemůže jakožto obhájce lidských práv na celém světě zůstávat lhostejná a musí v plné míře projevit svůj odpor k různým rozsudkům smrti ukamenováním, které byly během několika let v této zemi provedeny. Evropská unie musí vyslat jednoznačný signál, že takto nelze postupovat v zemi, která chce být respektována a jejímž cílem je udržování normálních diplomatických vztahů se všemi členskými státy EU. Proto jsem hlasoval tak, jak jsem hlasoval.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. – (LV) Hlasoval jsem pro společné usnesení o situaci v oblasti lidských práv v Íránu, protože bezvýhradně podporuji jeho obsah. Ahmadínežádova diktatura zatáhla státní zřízení a státní moc v Íránu zpět do středověku. Musíme íránskému režimu připomenout, že Všeobecná deklarace lidských práv neznamená jen hezká slova. Hlasoval jsem pro toto usnesení, protože islamističtí fanatici nechtějí pochopit význam mezinárodního práva. Musíme dosáhnout zrušení trestu smrti v Íránu a osvobodit Sakíne Muhammadí Aštíáníovou a Zahru Bahrámíovou z rukou náboženských teroristů, který znetvořili právo v nástroj teroru vůči svým vlastním lidem.

  Claudio Morganti (EFD), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro usnesení v naději, že toto barbarství ustane a že lidská práva všech žen a mužů v situaci, která se dotýká Sakíne Muhammadí Aštíáníové, budou dodržována. Chtěl bych zdůraznit, že to, čeho jsme svědky, se odvozuje od uplatnění fundamentalistického islamistického práva, které by někteří lidé chtěli zavést i do demokratické Evropy.

Trest smrti ukamenováním je vlastně formou mučení. V posledních letech byly stovky žen v Íránu ukamenovány za trestný čin cizoložství a nejméně 40 dalších lidí na stejný osud čeká ve vězení. Nemluvě o tisících žen uvězněných z politických důvodů, které jsou často mučeny a popravovány.

  Cristiana Muscardini (PPE), písemně. – (IT) Každé slovo pronesené v této sněmovně by mělo být jako kámen položený k nohám těch, kdo provádějí ukamenování, aby kolem nich byla postavena zeď, která by je vykázala z lidské společnosti.

Sakíne musí být zachráněna a s ní i ženy a muži na celém světě, kteří se stále stávají obětí této barbarské krutosti, která je neslýchaná dokonce i mezi těmi nejdivočejšími a nejprimitivnějšími zvířaty. V činech a slovech nehodných vůdců a falešných světců, které již Všemohoucí zatratil bez šance na milost, se dnes projevuje stvůra, tedy ďábel. Měli by si uvědomit, že pokud nyní nepřestanou, jejich čas bude poznamenán, a ani teď ani nikdy v budoucnosti nedosáhnou klidu.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro návrh usnesení a těší mě, že tato sněmovna pro něj hlasovala téměř jednomyslně. Při takovýchto příležitostech se ukazuje přesvědčivá síla demokracie.

Burcování lidí v celé Evropě a zejména v Itálii na podporu Sakíne je třeba důrazně podpořit a já doufám, že se situace v Íránu zlepší. Domnívám se, že k primárním úlohám Evropského parlamentu patří být světlem naděje pro všechny oběti porušování lidských práv. Doufám, že íránský režim svou politiku přehodnotí, bude si více vážit žen a zavede transparentnější a méně středověký soudní systém.

  Frédérique Ries (ALDE), písemně. – (FR) Slova někdy nestačí, čelíme-li barbarství, hanbě a naprostému pohrdání těmi nejzákladnějšími lidskými hodnotami. Proto tváří v tvář těžkým tmářů je na demokratech světa, aby zachránili Sakíne Muhammadí Aštíáníovou.

Od doby, kdy v roce 1979 mulláhové znovu zavedli ukamenování, bylo 300 lidí zmasakrováno – jiné slovo pro to není – v důsledku falešných soudních řízení, nemluvě o popravách oběšením vykonaných nad nezletilými, homosexuály a politickými odpůrci. Patří k nim i vyznavači víry Bahá´í, jejichž jediným zločinem je to, že nemají stejnou víru jako mocní v Teheránu.

Zde je tíha našich slov, tíha mezinárodní mobilizace, k níž Evropský parlament dnes odpoledne jen přidal svůj hlas. Krásná tvář Sakíne nyní zosobňuje boj za práva žen v Íránu i obhajobu všech obětí útlaku.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – (ES) Usnesení, které jsme právě přijali, jasně formuluje náš empatický zamítavý postoj k trestu smrti ukamenováním pro íránskou občanku Sakíne Muhammadí Aštíáníovou. Bez ohledu na činy, z nichž je obviněna, nelze trest smrti ukamenováním odůvodnit či akceptovat. Kromě toho poslanci tohoto Parlamentu žádají íránské orgány, aby trest odložily a případ přezkoumaly.

Tento text, který byl přijat 658 hlasy pro a 1 proti, přičemž 22 poslanců se zdrželo hlasování, rovněž žádá íránskou vládu, aby znovu zvážila případ Zahry Bahrámíové a „aby jí ihned umožnila přístup k právní a konzulární pomoci, propustila ji nebo jí zajistila řádný proces“. Stejně tak poslanci tohoto Parlamentu vyzývají Teherán, aby zastavil popravu Íbráhíma Hamídího, osmnáctiletého mladíka obviněného ze sodomie.

Evropský parlament vyjadřuje své znepokojení nad tím, že spolu s Afghánistánem, Somálskem, Saudskou Arábií, Súdánem a Nigérií „Írán patří … ke skupině velmi malého počtu zemí, které nadále vykonávají trest ukamenováním“. V tomto smyslu vyzývá íránský parlament, aby přijal právní předpis, který by postavil „krutý a nelidský trest ukamenováním“ mimo zákon. Íránská vláda by též měla uvalit moratorium na výkon trestu smrti v očekávání jeho zrušení.

8. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis

Tím je hlasování uzavřeno.

(Zasedání bylo přerušeno v 13:10 a znovu zahájeno v 15:00).

PŘEDSEDNICTVÍ: Gianni PITTELLA
místopředseda

9. Sdělení předsednictví

  Předsedající. - Dámy a pánové, zasedání je nyní znovu zahájeno. S potěšením a s opravdovou radostí vám sděluji novinku, kterou jsem se dozvěděl od jistých tiskových agentur, podle nichž íránský ministr zahraničí odložil popravu Sakíne Muhammadí Aštíáníové. Tato sněmovna před několika hodinami vyjádřila pevné, jednotné stanovisko k této záležitosti, a to většinou blížící se jednomyslnosti. Máme z toho radost, ale boj pokračuje, protože nyní je nutné požadovat přezkoumání tohoto případu. Parlament musí sehrát svou roli a dělat to, co dělal vždy – bránit lidská práva na celém světě.

10. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis

11. Vývoz zbraní (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je rozprava o otázce k ústnímu zodpovězení Radě, kterou položili Arturs Krišjānis Kariņš, Tunne Kelam, Vytautas Landsbergis, Gunnar Hökmark, Bendt Bendtsen, Jack Saryusz-Wolski, Ville Itälä, Sandra Kalniete, Inese Vaiderovou, Michael Gahler, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra a Laima Liucija Andrikienė za skupinu PPE, týkající se vývozu zbraní (O-0076/2010 - B7-0320/2010).

  Arturs Krišjānis Kariņš , autor – (LV) Pane předsedající, pane ministře, byla vám položena otázka. Dnes se chci věnovat její podstatě. Jde o 200 metrů dlouhý nosič vrtulníků vybavený vojenskou nemocnicí, který je schopný najednou přepravovat 16 těžkých vrtulníků, 40 tanků, 900 členů posádky a vyloďovací čluny. Francie chce čtyři takovéto agresivní válečné lodě prodat Rusku, a to bez konzultace s ostatními členskými státy Evropské unie. Rád bych vám připomněl, že před 18 měsíci Rusko zaútočilo na svého souseda Gruzii, a doposud nedodržuje podmínky příměří, vyjednané francouzským prezidentem. Minulý podzim navíc Rusko provádělo vojenská cvičení na hranicích Estonska, jejichž cílem byla okupace pobaltských zemí. Rád bych vám všem položil otázku: co je Evropská unie a proč ji potřebujeme? Když bylo na jaře Řecko těžce zasaženo finanční krizí, měla Evropa na výběr – poskytnout mu pomoc, nebo jej nechat potopit. Projevením solidarity se evropské země rozhodly Řecku pomoci, neboť všechny členské státy chápaly, že pokud by se finanční situace v Řecku nadále zhoršovala, zhoršovala by se i v ostatních zemích Unie. Sféra vnější bezpečnosti není žádnou výjimkou. Dohodami jsme se zavázali, že budeme jednat solidárně i v této oblasti. Mnoho členských států Evropské unie se obává toho, kde a za jakým účelem by Rusko mohlo takovéto agresivní válečné lodě umístit a použít. Pracovní místa jsou pro Francii důležitá. Není však možné je vytvářet za cenu ohrožení bezpečnosti jiných členských států EU. Dámy a pánové, vyzývám vás, abyste neumožnili prodej jakýchkoli typů zbraní třetím zemím, dokud nebude celá záležitost prodiskutována v Radě a nebude existovat stoprocentní jistota, že taková transakce přispěje k posílení, nikoli oslabení bezpečnostní situace v Evropské unii. Děkuji vám za pozornost.

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Pane předsedající, vážení poslanci, vítám dnešní příležitost zaměřit se na kontrolu vývozu zbraní.

Protože se baronka Ashtonová nemohla dnešního zasedání zúčastnit, požádala předsednictví, aby ji při této rozpravě zastoupilo, a proto se pokusím zodpovědět některé otázky, které nám byly v této záležitosti položeny.

Jak sami víte, Evropská unie hraje v kontrole vývozu zbraní jak na regionální, tak i na mezinárodní úrovni zásadní roli, a náš cíl je jasný: chceme zabránit vývozu vojenských technologií, který by mohl být zneužity k nežádoucím účelům, jako jsou vnitřní represe nebo mezinárodní agrese.

Před více než deseti lety přijala Rada Kodex chování EU pro vývoz zbraní, jenž stanovil pro vývoz konvenčních zbraní řadu kritérií. Tento kodex byl v roce 2008 nahrazen společným postojem, který představil několik nových prvků a umožnil to, že Evropská unie má nejpřísnější systém kontroly vývozu zbraní na světě. Právně závazná ustanovení společného postoje mají zajistit, že členské státy budou zbraně vyvážet zodpovědným a transparentním způsobem.

Účelem společného postoje je účinně koordinovat vnitrostátní politiky v oblasti kontroly vývozu zbraní, a to zejména prostřednictvím oznámení o zamítnutí a mechanismu konzultací. Tento mechanismus znamená, že pokud bude mít členský stát v úmyslu udělit vývozní licenci, která byla dříve jinému členskému státu pro v podstatě identickou transakci zamítnuta, musí záležitost s tímto státem konzultovat a o svém konečném rozhodnutí informovat všechny ostatní členské země. Jinými slovy, členský stát udělující vývozní licenci pro transakci, která byla jiným státem zamítnuta, musí všem členským státům předložit podrobné vysvětlení svého rozhodnutí.

Pokud jde o odpověď na otázky ohledně konzultací, je situace jasná: společný postoj očividně pouze vyzývá k systematickým konzultacím v případech, kdy byla žádost o licenci pro identickou transakci již dříve zamítnuta.

Všeobecně platí, že si delegace členských států v rámci kompetentních struktur Rady pravidelně a často vyměňují informace o kontrole zbraní a především o takzvaných „citlivých“ oblastech. Členské státy často ostatní členy Rady žádají o názor ohledně zemí konečného určení, které by mohly způsobit obavy nebo u nichž existují jakékoli pochybnosti. Tato pravidelná výměna informací představuje ústřední pilíř politiky Evropské unie v oblasti kontroly vývozu zbraní.

Pro vaši informaci se konzultace mezi členskými státy v roce 2009 týkaly celkem 14 oblastí konečného určení ve třetích zemích. Členské státy poté podávaly vysvětlení, co je vedlo k rozhodnutí žádosti o udělení vývozní licence do těchto zemí schválit nebo zamítnout.

Pane předsedající, takto postupujeme, pokud jde o informace, kontrolu a interakce mezi členskými státy, abych vám poskytl představu o tom, jak vývozy zbraní schvalujeme.

Velmi rád budu reagovat i na jakékoli jiné dotazy, vznesené během dnešní odpolední rozpravy.

  Roberto Gualtieri, za skupinu S&D. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, posilování průmyslových a technologických základů evropské obrany je klíčovou součástí rozvoje společného obranného systému.

Jsou však zapotřebí jednotná pravidla a koordinovaný přístup, jež podpoří rozvoj a konkurenceschopnost evropského obranného průmyslu a zároveň zajistí, že tento rozvoj bude v souladu s evropskými zásadami a mezinárodními závazky. Vzhledem k tomu byl společný postoj z prosince 2008, který stanovil postupy a kritéria pro vývoz vojenského materiálu a zbraní do třetích zemí, společně se směrnicí o vnitřním trhu v oblasti obrany významným krokem vpřed.

Jak víme, tyto postupy obecný mechanismus konzultace nezahrnují. Společný postoj však obsahuje aktuální odkaz na nutnost podpory spolupráce a konvergence v této oblasti v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Dokud nebude na tomto poli dosaženo pokroku, v nějž doufáme, a dokud společný obranný systém neumožní přijmout ještě závaznější mechanismy, neměly by spolupráce a konvergence, zmiňované v článku 7, zůstat jenom na papíře a Parlamentu by měla být předána výroční zpráva o vývozu vojenského materiálu a zbraní.

Samozřejmě to vypadá, že otázka vznesená členy Skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) se implicitně – ačkoli už byla explicitně vyjádřena – neomezuje na záležitosti obecné povahy. S ohledem na to, že je lepší věci už od začátku nazývat pravými jmény, nevypadá to, že by byl prodej francouzských lodí Rusku v rozporu se společným postojem z roku 2008. Takovýto vývoz by naopak mohl posílit evropsko-ruské vztahy a spolupráci na poli bezpečnosti a učinit je pevnějšími. Tyto vztahy by se však měly přesunout z bilaterální sféry a odehrávat se, konzultovat a spravovat výhradně na evropské úrovni.

  Elmar Brok, za skupinu PPE. – (DE) Pane předsedající, rád bych učinil několik poznámek. Jedná se zde o starou problematiku evropských kompetencí. Na ústavních a vládních zasedáních se nám nepodařilo obchod se zbraněmi zahrnout do obecné evropské sféry působnosti. Věřím, že by bylo rozumné o to nadále usilovat, aby se kodex chování a předpisy zavedené Radou v roce 2008 staly závaznějšími. Evropský parlament by na tom měl dále pracovat.

Zadruhé se mi zdá jasné, že v tomto kontextu je téměř nemožné, aby mezi členskými státy existovalo tak málo kontaktů, až mají jednotlivé státy pocit, že se vývoz zbraní do třetích zemí děje na jejich úkor a ohrožuje jejich bezpečnost. Jestli je to pravda nebo ne, je téměř bezvýznamné. Z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že musíme nalézt účinnější evropská řešení.

Zatřetí jsem toho názoru, že je mimo jiné, například z důvodů průmyslové politiky, zapotřebí větší evropské spolupráce např. s Evropskou obrannou agenturou v oblasti vývozu, výzkumu, plánování, výroby a dodávky, protože vlastní zbrojní průmysl souvisí s nezávislostí dané země. Pokud země vlastní zbrojní průmysl nemá a musí veškeré vojenské vybavení nakupovat od třetích zemí, je její bezpečnost závislá na jiných státech. To se týká naší bezpečnosti a ne jenom hospodářských faktorů, ačkoli nepopírám, že ty také hrají určitou roli.

Je nutné na vše nazírat v souvislostech a teprve pak budeme schopni dát této oblasti mnohem silnější pocit společenství, aniž by docházelo k nedorozuměním mezi členskými státy, jako bylo to, které se pochopitelně projevilo mezi pobaltskými zeměmi.

  Johannes Cornelis van Baalen, za skupinu ALDE. – Pane předsedající, rád bych dal jasně najevo, že je dovoleno bránit se; ostatní země mohou samy sebe bránit, a proto není vývoz zbraní zakázaný. To je stanovisko skupiny ALDE.

Neměli bychom však vyvážet do oblastí, kde panuje válečné napětí nebo válka. Měli bychom se omezovat, a jestliže nemáme skutečné, právně závazné předpisy pro vývoz zbraní, znamená to, že ne pro všechny státy Evropské unie platí stejné podmínky. Budou soupeřit a bojovat o zakázky a k žádným opravdovým konzultacím nedojde.

Proto se domnívám, že jediným způsobem, jak tuto záležitost vyřešit, je závazný společný režim, a v této věci chci rovněž podpořit vyjádření svého kolegy Broka.

  Indrek Tarand, za skupinu Verts/ALE. – Pane předsedající, jde o důležitou záležitost, a já kolegům děkuji za to, že mají pochopení pro obavy, které můj region pociťuje v souvislosti s jistým francouzským rozhodnutím o platformách pro střely Mistral.

Kodex chování EU, který je od roku 2008 právně závazným dokumentem, je dobrým, avšak nedostatečným krokem vpřed, jak už bylo zmíněno mým kolegou z liberální skupiny. Měli bychom pokračovat v práci na obchodu se zbraněmi na celosvětové úrovni, neboť EU nese velkou zodpovědnost. Máme zodpovědnost za jednu třetinu celkového objemu obchodu se zbraněmi.

Pokud návrh zní, že Rusko je naším strategickým partnerem a můžeme s ním ve vojenských záležitostech spolupracovat, jde podle mého názoru o věc logiky. Proč náš spojenec potřebuje útočný zbraňový systém? Aby se podílel na úsilí vybudovat v Afghánistánu určitý typ dobré správy? Ne, Moskva nemá v úmyslu se na této operaci podílet. Aby chránil lidská práva a práva menšin v Kyrgyzstánu? Nikoli, a v obou případech je Mistral nepoužitelný, neboť jej do těchto vnitrozemských států není možné dostat. Změní to situaci v oblasti Černého moře – ne k lepšímu, ale k horšímu – a rovněž to ovlivní osm členských států Evropské unie na pobřeží Baltského moře. Bezpečnostní situace těchto zemí – od Polska a Německa po Estonsko, Lotyšsko a Litvu – se zhorší.

Souhlasím s panem Gaultierim, že spolupráce s našimi strategickými partnery je sice dobrá věc, avšak věřte mi, že existují jiné možnosti spolupráce s Ruskem než technologicky vyspělé zbraňové systémy. Například automobily – to je oblast, s níž ruský průmysl také zápasí. Dalším příkladem je spolupráce hasičských záchranných sborů. Ruští záchranáři se potýkali toto léto s potížemi při hašení lesních požárů, které zasáhly plochu odpovídající rozloze celé Belgie.

Ceterum censeo. Prodej Mistralu musí být zrušen.

  Geoffrey Van Orden, za skupinu ECR. – Pane předsedající, moje skupina přikládá velkou důležitost právu našich svrchovaných národů rozhodovat o tom, zda udělí licenci na vývoz zbraní v souladu s kritérii obsaženými v přijatém společném postoji EU. Nejde očividně o záležitost, o které EU rozhoduje, a ani by to tak být nemělo. Společný postoj samozřejmě vybízí vyvážející členské státy, aby mezi jiným zvážily zachování regionálního míru, bezpečnosti a stability.

V případě, který je předmětem této diskuze, bychom si měli uvědomovat citlivou povahu situace jak v Pobaltí, tak v oblasti Černého moře. Pokud se Černého moře týče, měli bychom si připomenout nedávný konflikt v Gruzii a skutečnost, že ze šesti států na pobřeží Černého moře jsou tři – Bulharsko, Turecko a Rumunsko – členy NATO a dva další – Gruzie a Ukrajina – partnery NATO, usilujícími o členství. Měli bychom proto pochybovat o rozumnosti prodeje obojživelných útočných plavidel šesté z nich: Rusku.

Pro řešení otázek spojených s vývozem zbraní však existují zavedené mechanismy. V rámci EU jde o pracovní skupinu Rady pro vývoz konvenčních zbraní (COARM), která se v Bruselu oficiálně schází každých šest týdnů. Jde o mezivládní skupinu, jejíž forma tak představuje ideální fórum pro diskuze o vývozu zbraní narozdíl od plenárního zasedání ve Štrasburku. Měli bychom COARM nechat dělat svoji práci.

  Sabine Lösing, za skupinu GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, v roce 2000 vyjádřila Evropská unie v rámci Lisabonské strategie jasně svůj cíl stát se do roku 2010 vůdčí hospodářskou silou. Tento cíl se nám v mnoha oblastech nedaří naplnit, výjimkou však je oblast vývozu zbraní z EU.

V období mezi lety 2005 – 2009 předběhly členské země EU Spojené státy a staly se největšími světovými vývozci zbraní. Domnívám se, že jde o nanejvýš diskutabilní vývoj. Kodex chování o vývozu zbraní, který nikdy nebyl právně závazný a který zahrnoval restriktivní praxi udělování vývozních licencí, se očividně sestával z prázdných slov. Proto vítám skutečnost, že se Kodex chování o vývozu zbraní v prosinci roku 2008 proměnil ve společný postoj.

Přesto stále nemáme žádné účinné mechanismy pro udělování sankcí. Abych uvedla příklad, Německo uznalo kodex chování jako právně závazný dlouho před rokem 2008. Navzdory tomu je dnes Německo třetím největším vývozcem zbraní na světě a dodává zbraně i do krizových oblastí, jako je Saúdská Arábie nebo Pákistán. Zprávy o vývozu zbraní, které členské státy předkládají Radě, navíc nejsou jednotné a často ani transparentní. Naléhavě potřebujeme standardizaci v této oblasti, aby byly všechny relevantní zprávy o vývozu zbraní sledovatelné a mohly být podrobený kritickému hodnocení. Naneštěstí však v oblasti standardizace těchto zpráv není vyvíjeno žádné úsilí. V každém případě pochybuji o tom, zda něco jako systém etického vývozu zbraní vůbec existuje. Jedno je však jisté, a to skutečnost, že Evropská unie má v současné době k jeho dosažení ještě daleko.

(Řečník souhlasil s položením otázky podle pravidla č. 149(8) jednacího řádu)

  Geoffrey Van Orden (ECR). – (neslyšitelný začátek projevu)… Komise, neboť paní Lösingová se ocitla v pasti, na kterou často narážíme jak zde v Parlamentu, tak jinde v Unii, když se hovoří o vývozu zbraní z Evropské unie.

Evropská unie nikam zbraně nevyváží. Evropská unie nemá obranný průmysl. Evropská unie nemá žádné ozbrojené síly. To všechno přísluší jednotlivým členským státům Unie, a proto bychom neměli používat terminologii hovořící o „vývozu zbraní EU“. Nic takového neexistuje.

  Sabine Lösing (GUE/NGL). – (DE) Pane předsedající, mluvila jsem o zemích Evropské unie.

  David Campbell Bannerman, za skupinu EFD. – Pane předsedající, zájem EU o vývoz zbraní je jasnou součástí vzrůstající militarizace EU v post-lisabonské éře.

Sám Tony Blair novinářům před několika dny řekl, že by si přál, aby EU rozvíjela svůj „vojenský charakter“. Významným faktorem v této záležitosti bude to, od koho bude EU zbraně nakupovat a komu je bude prodávat.

Mluví se už o tom, že vybavení vyrobené pro armády EU nebude interoperabilní s americkým vybavením. Bláznivý britský nápad dělit se o letadlovou loď s Francií připraví Británii přes noc o možnost přístupu k stealth technologiím Spojených států.

Uzavře rovněž britský trh pro americký dovoz a americký trh pro britský vývoz, což povede k likvidaci pracovních míst na obou stranách Atlantiku.

Vývoz obranných technologií každoročně britskému hospodářství přináší částku 7 miliard liber, která odpovídá čisté výši našich každoročních příspěvků EU. Všem podobným krokům bychom se měli postavit.

  Andrew Henry William Brons (NI). – Pane předsedající, pro všechny země vyrábějící zbraně představuje otázka jejich vývozu velké dilema. Pevné ceny jsou evidentně a nevyhnutelně vysoké, což pro většinu – ne-li všechny – země znamená, že výroba zbraní jen pro vlastní potřebu je ekonomicky nevýhodná. Pro některé země vyrábějící zbraně by mohlo být pokušením vyvážet zbraně do kterékoli země s výjimkou těch, jež by je samotné mohly napadnout nebo ohrozit jejich vlastní zájmy. To by zemím vyrábějícím zbraně přineslo maximální zisky. V nejlepším případě by však šlo o neetickou politiku, v tom nejhorším o politiku zcela amorální.

Kritéria pro zodpovězení/rozhodnutí původní otázky, zda zbraně vyvážet či nikoli, jsou mnohá a různorodá. Různá kritéria se mohou vztahovat na různé typy zbraní. Země se špatnou pověstí v oblasti lidských práv, jako například Írán – anebo, když už jsme u toho, země EU, které zavírají občany kvůli politickému nesouhlasu nebo kacířským názorům, což je polovina zemí Unie – by neměly mít přístup k ručním zbraním, monitorovacím systémům a zádržným systémům, mohly by však mít přístup ke zbraním, které by je chránily před útokem zvenčí.

Zemím, které mají sklony vést agresivní války, ale respektují práva svých vlastních občanů, je možné prodávat ruční zbraně a zádržné systémy, nikoli však zbraně hromadného ničení. Přístup k jakýmkoli technologiím, jež by mohly být využity pro zbraně hromadného ničení, by měl být zamezen především Spojeným státům – nesporně nejagresivnější zemi na celé planetě, která má na svědomí nespočet destabilizujících, agresivních a ilegálních konfliktů.

Írán, jakkoli litujeme jeho postupování v otázce lidských práv – s čímž samozřejmě souhlasím – na žádného ze svých sousedů nezaútočil. Nebyl například agresorem v íránsko-irácké válce. Může však být cílem agrese a plánovaného útoku, ať už ze strany Spojených států, nebo případně ze strany Izraele. Nepřáli bychom si, aby měl k dispozici zbraně, které by mohl použít k útoku – já bych si to samozřejmě také nepřál – ale mohli bychom si přát, aby měl k dispozici jaderný štít, který by jej chránil před napadením.

  Charles Tannock (ECR). – Pane předsedající, obvykle do rozprav nezasahuji, tím méně do rozprav poslanců za Britskou národní stranu, ale dovolit si členské státy obviňovat, že zavírají lidi za jejich jejich politické postoje a názory! Evropskou unii mohu sice kritizovat, nevím však o žádném jejím členském státu, který by kohokoli věznil za politické názory, protože proč by se jinak do této komory proboha dostávali takovíhle lidé?

(Zvolání: „Maďarsko!“)

To je absolutní nesmysl! Můžete ty země, které zavírají lidi za politické postoje, jmenovat a obvinit?

(Zvolání poslanců včetně A. H. W. Bronse, jemuž bylo předáno slovo)

  Andrew Henry William Brons (NI). – Pane předsedající, řekl jsem, že Maďarsko za minulého režimu uvěznilo několik osob pouze na základě politického nesouhlasu. Mnoho zemí v EU vězní občany za kacířské akademické názory. Jakkoli může být takový názor špatný, je neospravedlnitelné zavřít někoho za názory, které mají k podněcování násilí daleko.

  Michael Gahler (PPE). – (DE) Pane předsedající, nechci předchozímu řečníkovi dopřát tu poctu, že bych se vyjadřoval k jeho projevu, na začátku však řekl něco, co je pravda. Řekl, že pro mnoho jednotlivých států s méně vyvinutým zbrojním průmyslem je efektivní výroba zbraní velmi nákladná. Z této skutečnosti však vyvozuji odlišný závěr, a to ten, že v rámci Evropské unie bychom měli nezbytné vojenské vybavení vyrábět levněji za pomoci Evropské obranné agentury a prostřednictvím společných programů pro zadávání zakázek.

Rád bych však poděkoval především úřadujícímu předsedovi Rady za jeho vyjádření. Domnívám se, že z politického hlediska je pro nás velmi důležité uvést, že máme ta nejmodernější právně závazná kritéria pro vývoz zbraní na světě. Podle mého názoru by na to měla být Evropská unie hrdá.

V této souvislosti mám pro úřadujícího předsedu Rady jednu otázku. Vysvětlil jste, v jakém typu případů dochází ke konzultacím, a očividně se to děje pouze tehdy, pokud je konkrétní žádost zamítnuta a jiný stát má později v úmyslu stejnou licenci na vývoz udělit. Byly diskuze na toto téma omezeny pouze na pracovní skupinu Rady, nebo – a to je moje druhá otázka – se již tato záležitost projednávala na politické úrovni v Radě ministrů? V této souvislosti jde o další otázku, na níž bych chtěl znát odpověď.

  Justas Vincas Paleckis (S&D). – (LT) Někteří kolegové již zmínili, že otázka položená Skupinou Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) v sobě ukrývá určité hádanky a kličky a nedaří se jí jasně vysvětlit, proč a jak k problému vůbec došlo. Při pokládání této otázku by bylo bývalo pomohlo, kdyby byla formulována jasněji. Na druhou stranu musíme chápat, že některé země střední a východní Evropy jsou na takovéto otázky velice citlivé a cítí se méně bezpečně než staré členské státy Evropské unie. Ve společném postoji Rady ze dne 8. prosince 2008 byly pro oblast vývozu zbraní vypracovány jisté zásady. Odborníci se shodují, že země, o níž dnes hovoříme – Francie – hranici těchto zásad nepřekročila, to však neznamená, že bychom při uplatňování bezpečnostní a obranné politiky v praxi neměli tyto zásady a pravidla zlepšovat a revidovat. Zcela souhlasím s názorem svého kolegy Elmara Broka, že musíme v oblasti zbrojení více spolupracovat. Pokud se vývozu zbraní týče, musíme zajistit větší důvěru a odbourat podezření: ta jsou někdy opodstatněná, jindy zcela neopodstatněná. Nedávné větší i menší komplikace staví staré a nové členské státy EU nebezpečně proti sobě. Potřebujeme si vybudovat větší důvěru a solidaritu, což se neděje jen tak samo od sebe. Musíme více diskutovat, zapojovat se do konstruktivních konzultací a vyhýbat se ukvapeným obviněním a umělým srovnáním se začátkem 20. století, kdy v Evropě dominovalo právo silnějšího. Abychom dosáhli konkrétního výsledku, musíme zlepšit mechanismus konzultací v rámci EU. Pak by mohla být přínosná i tato diskuze.

  Ryszard Czarnecki (ECR). – (PL) Slyšíme tu pěkné projevy o spolupráci a důvěře, mám však dojem, že o politice vývozu mimo Unii ve skutečnosti rozhodují předem dané dohody uzavřené Francií. Největší a nejbohatší členské státy si dělají, co chtějí, a neohlížejí se na standardy a pravidla, o kterých už se toho dnes tolik namluvilo. Teprve během posledních dnů jsme se znovu doslechli o francouzském prodeji útočných plavidel Mistral Rusku. Pokud tato záležitost ještě nebyla uzavřena, je to jenom proto, že Rusko iniciovalo zvláštní výběrová řízení, v každém případě však víme, že k transferu dojde. Mezitím jeden ruský admirál ve věci ruské agrese namířené proti Gruzii řekl, že kdyby Rusko bylo bývalo vlastnilo útočná plavidla Mistral, válka proti Gruzii by netrvala čtyři nebo pět dní, ale jenom dvě hodiny. Měly by členské státy EU skutečně prodávat takovéto zbraně, když ví, že kupující země je nehodlají použít pro obranné, ale pro útočné účely? Gruzie zároveň už léta nemá možnost nakupovat od členských států EU obranné zbraně, neboť na prodej těchto zbraní bylo uvaleno zvláštní embargo. Jde tady o měření dvojím metrem, jemuž bychom se měli vyhýbat.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, když jsem si pročítal společný postoj a kritéria, která musí země vyvážející zbraně splňovat, vybavil se mi obraz Izraele. Izrael je stát, jenž nerespektuje mezinárodní právo, šlape po lidských právech a jenž napadl Gazu, a já bych rád na tomto místě těm, kteří otázku položili, řekl, že jsem v návaznosti na nedávné události nezaslechl jediný důrazný hlas vyzývající k uvalení sankcí v podobě zákazu vývozu vojenského vybavení a zbraní, společně s dalšími sankcemi, jež je nutné uvalit na Izrael, který tato kritéria nesplňuje, se sankcemi, jež byly v souvislosti s jinými zeměmi ve společném postoji zmíněny.

První řečník s ohledem na politickou solidaritu v Evropě zmiňoval příklad Řecka. Dovolte mi, abych vám připomněl, že v osmém kritériu společného postoje je stanoveno, že pokud chce některý členský stát Evropské unie vyvážet zbraně do jiného, musí brát v úvahu hospodářskou situaci přijímající země; v případě Řecka, Francie a Německa je vyvíjen tlak, aby se zbraně nakupovaly kvůli zajištění politické podpory, dochází k tomu ale v době, kdy se Řecko nachází v nanejvýš krizové finanční situaci a musí se podrobovat nejrůznějším kontrolám, v době, kdy v zemi dochází ke snižování důchodů, platů a tak dále.

Takové stanovisko je pokrytecké a odhaluje skutečnost, že v rámci této filozofie mají přednost zisky zbrojního průmyslu před zásadami míru, které by měla Evropská unie uplatňovat namísto řešení neshod vojenskými prostředky.

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) V mnoha státech Evropské unie sídlí a působí významní výrobci obranné techniky. O jejich specifické výrobky jeví velký zájem i mnoho jiných států z celého světa. Obchodování s tímto materiálem však představuje specifickou aktivitu, která se od obchodování s jinými komoditami odlišuje bezpečnostními a zahraničně-politickými omezeními v souvislosti s posuzováním obchodujících subjektů, stejně jako konkrétních obchodních případů.

Uvedenou činnost je možné vykonávat pouze na základě státem vydaného povolení, a to povolení na obchodování s vojenským materiálem, licence na dovoz, vývoz nebo interkomunitární přepravu vojenského materiálu. Celý proces se uskutečňuje podle velmi přesných pravidel a podléhá přísné kontrole jednotlivých států, které jsou zavázány postupovat v souladu se svými zahraničně-politickými závazky. Vzhledem ke specifičnosti a jedinečnosti každé konkrétní transakce se podle mého názoru dá koordinace této činnosti na úrovni Rady vykonávat jen individuálně, převážně ve všeobecné rovině, a to zejména s důrazem na posouzení možných konkrétních zahraničně-politických důsledků.

  Arnaud Danjean (PPE). – (FR) Pane předsedající, k tomuto tématu učiním tři stručné poznámky. Zaprvé, pokud se týče zmíněné otázky francouzského stanoviska ohledně prodeje Mistralu, dovolte mi, abych vám připomněl, že nebyla uzavřena žádná pevná dohoda, že Mistral je plavidlo, loď, která se bude prodávat bez výzbroje – což je ve skutečnosti jedno ze zásadních témat při jednání s Ruskem – a že Rusko do vyjednávání s Francií o nákupu tohoto typu vybavení teprve vstoupilo. Dovolte mi tedy vnést do celé záležitosti trochu světla. Uvědomuji si, že v některých zemích to vyvolalo velké emoce, avšak emoce jsou jedna věc, zatímco fakta jsou věc docela jiná.

Zadruhé, jak jste, pane ministře, zmínil, v rámci Evropské unie máme Kodex chování pro vývoz zbraní, který se pod vedením francouzského předsednictví v roce 2008 proměnil ve společný postoj; tento kodex chování je jedním z nejpřísnějších na světě. Jdeme v těchto záležitostech příkladem, a jak jeden z našich kolegů připomněl, kromě zmíněného kodexu chování se také pravidelně v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky schází skupina, která diskutuje nejen o provádění tohoto kodexu, ale i o vnitrostátních politikách členských států v oblasti vývozu zbraní. To znamená, že existují fóra, kde by bylo možné problematiku Mistralu adekvátně projednat.

Zatřetí mi dovolte říci, že pokud hovoříme o evropské solidaritě ve vývozu zbraní a zaměřujeme se na potřebu společné strategie a společné obranné politiky, je třeba věnovat se celému obchodnímu cyklu v oblasti zbrojních a obranných technologií. Ten zahrnuje rovněž dovoz a samozřejmě obranný průmysl. V tomto ohledu jsem přesvědčen, že mnoho zemí má před sebou ještě dlouhou cestu, pokud jde o zajištění toho, že Evropa bude schopná udržet si technologie, pracovní místa, know-how a skutečnou strategickou kapacitu pro naše vojenská nasazení.

  Zoran Thaler (S&D). – (SL) Vývoz moderních francouzských válečných lodí do Ruska má evropský a politický rozměr. Má také rozměr solidarity, nebo spíše její absence, neboť se týká jak členských států z oblasti Pobaltí, tak našich spojenců v rámci Východního partnerství: Gruzie, Ázerbajdžánu, Ukrajiny a tak dále.

Víme, že Francie zasahovala při rusko-gruzínské válce a že v té době Rusko přijalo a podepsalo určité mezinárodní závazky. Dodržuje je však? Povolilo například pozorovatelům z Evropské unie vstup do Jižní Osetie a Abcházie? Obávám se, že doposud nikoli.

Víme, že společný postoj Rady z roku 2008 je nanejvýš jasný. Přijímající země musí dodržovat své mezinárodní závazky a lidská práva a musí v regionu udržovat mír, bezpečnost a stabilitu. Platí však z toho něco pro Rusko?

Moje poslední otázka na vás zní: je Francie, nebo přesněji prezident Sarkozy, v pozici, kdy může výměnou za svůj pochybný prodej útočných plavidel od Ruska získat závazek, že začne mezinárodní dohody skutečně dodržovat?

  Charles Tannock (ECR). – Pane předsedající, konvenční zbrojní průmysl má významný podíl na ekonomikách mnoha členských států, včetně toho mého, Spojeného království. V nestabilním a nebezpečném světě musí být členské státy EU schopny vlastní obrany, obrany svých zájmů a svých spojenců po celé planetě.

Díky jednomyslné mezivládní shodě v rámci Rady v posledních letech vyvinula EU značné úsilí a učinila pokrok v omezování výroby a distribuce některých zbraní a dokonce zakázala dodávky zbraní určitým represivním režimům. Můžeme být právem hrdí na naše prosazení Ottawské úmluvy, která celosvětově zakazuje používání protipěchotních min. Úmluva o zákazu kazetové munice, která vstoupila v platnost minulý měsíc, bude, doufejme, dalším krokem k budoucímu omezení těchto hrozných zbraní – i když bych rád poznamenal, že přinejmenším šest členských států EU ji ještě nepodepsalo.

V zemích sousedících s EU v rámci MPI tvrdě pracujeme na monitorování výroby zbraní a zneškodňování zásob jaderných zbraní a v této činnosti budeme nadále a ještě intenzivněji pokračovat.

Musíme se mít neustále na pozoru před snahami teroristů získat zbraně ze zemí, kde je regulace a prosazování licenčních režimů pro koncové uživatele i celého vývozu zbraní méně přísné.

Závěrem chci říci, že Evropská unie by měla prodloužit zákaz vývozu zbraní do Číny, a to ze dvou důvodů. Zaprvé kvůli žalostnému chování tamního režimu k vlastním občanům v oblasti lidských práv, zadruhé proto, abychom projevili podporu našemu demokratickému spojenci Tchaj-wanu, který by mohl být potenciálním prvním cílem čínského útoku.

  Inese Vaidere (PPE). – (LV) Dámy a pánové, zbraně a vojenské vybavení nejsou obyčejnými obchodními artikly; tvoří specifický sektor, který má přímý dopad na národní bezpečnost. Vývoz zbraní a vojenského materiálu do třetích zemí, zejména těch, jejichž demokratičnost je diskutabilní, kde jsou porušována lidská práva a které spolupracují se zeměmi, v nichž lze pozorovat známky terorismu, se může stát vážnou hrozbou nejen pro Evropskou unii, ale i pro další státy. Právě z tohoto důvodu je nutné takový vývoz považovat za důležitou součást společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie. Jak můžeme mluvit o společné obranné politice, jako pan Barroso včera, když může každá země provozovat své vlastní obchody se zbraněmi? Francouzské rozhodnutí o prodeji válečné lodi Mistral představuje přímý transfer vojenské technologie do třetí země, která není vojenským spojencem Evropy. Musíme si uvědomit, že transfer technologií sám o sobě ještě jistě neznamená, že dotyčná země je nebo bude k Evropské unii vstřícnější, jako to tvrdí francouzský ministr pro evropské záležitosti Lelouch nebo během dnešní rozpravy i někteří vážení kolegové. Žádná strategie Evropské unie nemůže fungovat, pokud se nebude držet společně přijatých zásad. To platí stejně tak pro solidaritu mezi členskými státy Unie, jako pro prosazování společných zájmů v rámci rozhodovacího procesu. Smlouva o Evropské unii i společný postoj Rady, definující společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vybavení, zdůrazňují význam solidarity. Individuální krátkodobé hospodářské zájmy nesmí stát v cestě společným prioritám a cílům Evropské unie. Rozhodnutí, která mají dopad na zahraniční a bezpečnostní politiku Unie, je nezbytné přijímat společně po konzultaci se všemi členskými státy EU, a je potřeba pro ně vytvořit přiměřený a právně závazný mechanismus, v jehož rámci budou všechny potenciální důsledky posuzovány podle společně stanovených kritérií. Děkuji vám.

  Marietta Giannakou (PPE). – (EL) Pane předsedající, otázka, jež byla dnes Radě položena, přináší možnost zmínit další záležitost, kterou mnozí z nás podpořili na Evropském konventu a v rámci mezivládní konference, čímž mám na mysli celkovou otázku obrany a bezpečnosti v Evropě a vytvoření agentury pro zbrojní výrobu a společné obranné agentury.

Nezapomínejme, že zatímco ve Spojených státech se tanky produkují pouze na jediné výrobní lince, v Evropě je to na 16 různých výrobních linkách. V důsledku toho dochází k úsporám z rozsahu. Máme-li však na mysli společný postoj Rady z roku 2008 týkající se kontroly vývozu zbraní, musíme uznat, pane Chastele, že žádná skutečná kontrola neprobíhá. Nemluvím jenom o Francii, mluvím o každé zemi v Evropě, neboť neprobíhají žádné skutečné kontroly za účelem ujištění se, že země, do nichž vyvážíme, nevyváží do třetích zemí, jinými slovy nejsou prostředníky pro ty, jimž bychom zbraně nikdy neprodali.

Mám z toho dojem, že skupina vytvořená v rámci SZBP není v takové pozici, aby mohla kontrolovat členské státy a zjišťovat, kam přesně své zbraně vyvážejí. Pokud by se nám podařilo uplatnit společný postoj a zavést specifická omezení, učinili bychom úspěšný krok. Při kontrole vývozu zbraní však budeme úspěšní pouze tehdy, když se nám podaří vytvořit agenturu pro skutečně společnou obranu a agenturu pro zbrojní výrobu, které nám umožní jednak snížit ceny a zároveň upevnit naše zásady a hodnoty, a v případě výroby a vývozu zbraní je uplatnit v praxi.

  Alf Svensson (PPE). – (SV) Pane předsedající, předseda Komise ve svém včerejším projevu zdůraznil, že EU musí podpořit společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Něco podobného už jsme slyšeli mnohokrát. Pan Barroso mluví rovněž o společné obraně. Podle mého názoru však nebude tato politika koherentní, pokud do ní nezahrneme také obranný průmysl a vývoz zbraní. Jak už bylo řečeno, Smlouva o EU zahrnuje – a to musí samozřejmě zůstat neměnné – zásadu solidarity a požadavek, aby členské státy jakékoli záležitosti týkající se zahraniční a bezpečnostní politiky konzultovaly v rámci Rady mezi sebou nebo přímo s Evropskou radou. Mělo by to snad být řečeno jasněji?

Společný postoj Rady z 8. prosince 2008 stanoví společná pravidla pro kontrolu vojenských technologií a vybavení. Kam se tyto společné postoje poděly? Nedostaly se snad do Francie? Nebo se snad nedostaly ani k nám? Členské státy EU jako Litva, Estonsko a Polsko a Gruzie tvrdí, že prodej válečné lodi Mistral Rusku ohrozí bezpečnost těchto zemí. Admirál Vladimír Vysockij, vrchní velitel ruského námořnictva, nedávno řekl, že pokud by Rusko mělo loď typu Mistral v době konfliktu s Gruzií, zvládla by ruská flotila na Černém moři své operace místo 26 hodin za 40 minut.

Velkým členským státům nesmí být dovoleny žádné úlevy. Víme, že velké země by velmi rády měly na vývoz zbraní monopol, což je zcela samozřejmě nepřijatelné. Úkolem předsednické země, Belgie, by mělo být zahájit diskuze v rámci EU s cílem dosáhnout jasných společných opatření pro vývoz zbraní.

  Tunne Kelam (PPE). – Pane předsedající, podstatou této rozpravy je bilateralismus versus společná politika a solidarita. Skutečnost je taková, že několik členských států je vážně znepokojeno bezprostředně hrozícím vývozem moderních vojenských technologií do třetích zemí.

Před pouhým rokem provádělo Rusko vojenské manévry v severovýchodní Evropě, jejichž scénáře zahrnovaly pobaltské státy jakožto cíle vojenské invaze. Známe slavná slova velitele ruského námořnictva o tom, že kdyby měl nosiče Mistral k dispozici v srpnu 2008, byl by schopen celou operaci dokončit během tří hodin místo tří dnů.

Potěšila mě slova státního tajemníka Chastela, která vnímám jako velmi kladnou reakci na naše obavy, stejně jako prohlášení našeho kolegy Danjeana o tom, že nebudou prodány žádné vojenské technologie. Rusové však trvají – a nadále budou trvat – na nákupu právě těchto vojenských technologií.

Zbývá zodpovědět ještě jednu otázku, a to proč se nekonají konzultace a klasické rozpravy v rámci Rady v případech, kdy je některý členský stát připraven prodat vojenské technologie třetí zemi? To je naše zpráva pro Radu. Rádi bychom upozornili na nezbytnosti pravidelných diskuzí v rámci Evropské rady o vývozu vojenského vybavení do třetích zemí.

  Krzysztof Lisek (PPE). – (PL) Pane předsedající, výroba a prodej zbraní, vojenského materiálu a technologií byla, je a bude předmětem mnoha diskuzí a i nadále bude předmětem obtížným, a to kvůli své kontroverzní a problematické povaze. Vždy existovala a stále mohou existovat podezření z vyvolávání konfliktů a destabilizace regionů. Dohled nad vývozem zbraní je, jak zdůraznili předchozí řečníci, rovněž náročný. Na druhou stranu je zbrojní průmysl pro mnoho členských států Evropské unie důležitou oblastí hospodářství. Zbraně vyváží Francie, Velká Británie, Německo, Polsko, Česká republika a mnoho jiných členských zemí, stejně jako Spojené státy, Rusko a další země mimo Evropskou unii. Máme proto velmi daleko k situaci, kdy se výroba a prodej zbraní stane předmětem politiky EU. V dnešní době jsou členské státy v této oblasti do značné míry autonomní, jejich pravidla však musí být v souladu se společným postojem Rady z roku 2008.

Krátká poznámka k Mistralu – kolegové z Francie by měli obavy pobaltských států a Polska chápat. Ruští generálové říkají, že tato plavidla by mohla být umístěna v Baltském moři. Toto moře je kromě Ruska obklopeno výhradně členskými státy Evropské unie.

  Andrzej Grzyb (PPE). – (PL) Pane předsedající, otázka vznesená kolegou Kariņšem je zcela opodstatněná a na setkání Výboru pro zahraniční věci zazněla již několikrát. Poslanci však na ni nedostali uspokojivou odpověď. V souvislosti s tím musí Rada učinit konkrétní kroky, aby uspokojila ty, kteří otázku položili, tím spíš proto, že byla položena v určitém kontextu, který zde již několikrát zazněl, ať už kolegou Kelamem nebo Czarneckim. Mám na mysli způsob, jakým ruští vojenští velitelé s tímto typem zbraní zacházejí, a především skutečnost, že válečná plavidla Mistral jsou útočným prostředkem. To jasně vyvolává myšlenku, že nejde o pouhé uzavření obchodu, ale že jde také o otázku, jaké dopady by mohl mít tento prodej. Uvědomujeme si, že směrnice z roku 2008 je v platnosti, musíme však přijmout i skutečnost, že v životě někdy nezáleží jenom na opatřeních obsažených ve směrnici a existujících nařízeních. Příklad kontroly konfliktu v Gruzii, o nějž se Evropská unie zajímá a který dosud nebyl vyřešen, ukazuje, že takové rozhodnutí je zapotřebí.

  Kyriakos Mavronikolas (S&D). – (EL) Pane předsedající, Evropská unie dnes skutečně buduje společnou zahraniční politiku, obrannou politiku, a nepochybně vzniknou určité protokoly regulující chování zbrojního průmyslu vůči třetím zemím. Předmět této rozpravy ve mně však vyvolává otázku a já ji chci dnes plénu předložit.

Jak lze ospravedlnit skutečnost, že zbrojní průmysl, zejména ve Spojeném království, uplatňuje obchodní embargo na kyperské ozbrojené složky a Kyperskou republiku, která je členským státem Evropské unie, a zároveň Turecku umožňuje v oblasti okupovaného Kypru modernizaci, pohyb a transport vojenského a jiného vybavení?

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE). – (ES) Pane předsedající, byl jsem zpravodajem tohoto Parlamentu po několik let, během nichž Parlament v podstatě jednomyslně vyzýval k proměně kodexu chování z roku 1998 v závazný společný postoj, k čemuž došlo v roce 2008. Tehdy jsme říkali, že jde o další, nikoli však konečný krok; krok, který byl nezbytný, ale ne dostatečný, což se při dnešní rozpravě jasně ukazuje.

Parlamentu bych rovněž rád připomněl, že všechny členské státy Evropské unie podporují mezinárodní dohodu OSN o vývozu zbraní, což je klíčová záležitost.

Vývoz zbraní není totéž jako vývoz ledniček. Má velmi vážné důsledky, neboť zbraně zabíjejí; ničí společnosti a uvrhávají je do chudoby. Evropská unie k tomu přispívá, pokud vyváží zbraně do Izraele, pokud vyváží zbraně do Kolumbie, do Afghánistánu. Měli bychom jednat především na základě toho, že si tuto zodpovědnost sami uvědomíme.

Z toho důvodu jsem přesvědčen, že je nezbytné Parlamentu připomenout, že při jednání o této otázce nejde jenom o věc vnitřního trhu, obchodu nebo bezpečnosti, ale zejména o mezinárodní zodpovědnost, a obávám se, že to nebereme v úvahu.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE). – Pane předsedající, díky Lisabonské smlouvě jsme zlepšili koordinaci politiky a solidaritu v mnoha oblastech, a to včetně zahraniční a bezpečnostní politiky. Smlouva obsahuje rovněž klauzuli o vzájemné pomoci v případě, že by byl kterýkoli členský stát vojensky ohrožen.

Ve světle toho se plány Francie prodat Rusku čtyři válečné lodi Mistral a podělit se o některé technologie loďařského průmyslu jeví jako velmi znepokojivé. Co je ještě důležitější, válečné lodi Mistral jsou svojí povahou jasně útočné – zdůrazňuji, že útočné, nikoli obranné.

Proto bychom se předtím, než začneme jednat ve věci zásady solidarity předeslané Lisabonskou smlouvou, měli ujistit, že nesnižujeme bezpečnost ostatních členských států EU nebo svých sousedů.

Naléhavě vyzývám Radu, aby učinila vše ve svých silách pro zahájení širších diskuzí v rámci EU ohledně potřeby stanovení společné definice a aktuálního přístupu k prodeji zbraní do třetích zemí.

  Janusz Władysław Zemke (S&D). – (PL) Pane předsedající, rád bych upozornil na skutečnost, že vývoz zbraní vždy souvisí s bezpečnostní politikou EU. Vývoz zbraní není autonomní nebo izolovanou oblastí. Tyto záležitosti se neomezují pouze na vojenskou nebo finanční sféru, neboť za vývozem stojí zisky zúčastněných firem, a to má vždy souvislost s politikou. Proto bych rád podpořil ty, kteří navrhují, abychom během setkání celé Rady uspořádali diskuzi o unijní politice v oblasti vývozu a vojenské spolupráce. Máme například velké množství výhrad a pochybností ohledně vývozu útočných plavidel Mistral do Moskvy, pokud se však na věc podíváme z jiné stránky a zamyslíme se například nad vytvořením evropského systému protiraketové obrany, domnívám se, že by bylo v našem zájmu Rusko zapojit. Jinými slovy, stručně řečeno, tyto záležitosti nejsou tak přímočaré, jak se mohou jevit na první pohled.

  Katarína Neveďalová (S&D). – (SK) V žádném případě vůbec nejsem odborníkem na zbraně nebo podobné věci, ale dnes zde určitě stojím jako pacifista a ráda bych se na tento problém podívala z pohledu běžných občanů Evropské unie. Když si představíme, že Evropská unie momentálně stále vyrábí zbraně a že na celém světě probíhá přibližně třicet válek a nespočetné množství dalších konfliktů, ať už regionálních nebo lokálních, měli bychom se zamyslet nad tím, že vyrábíme zbraně, které jsou primárně určené k ničení a k tomu, aby zabíjely.

Možná bychom se také měli zamyslet nad tím, zda bychom raději peníze, které každoročně z rozpočtů jednotlivých států vynakládáme na zbrojení a na vybavení jednotlivých armád, raději neměli nějakým způsobem přesunout do oblasti vzdělávání, které je zejména v období hospodářské krize o mnoho důležitější než zbraně. Také by mě velmi zajímalo, zda by někdo z vás dovedl odpovědět na otázku: kolik jednotlivých členských států právě v době hospodářské krize snížilo svůj rozpočet na zbrojení, a o jaké částky? Nad tím vším bychom se opravdu měli zamyslet, protože se nedomnívám, že novým generacím dáváme dobrý příklad, když si uvědomíme, že kupříkladu střelba, jež je vlastně způsobem ničení, je povýšena na olympijskou disciplínu.

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Pane předsedající, byla to velmi zajímavá rozprava a dvěma pojmům bych rád věnoval více pozornosti.

Především bych chtěl poněkud jinak uchopit pojem zodpovědnost. Druhý bod článku 4 společného postoje stanoví, že rozhodnutí o povolení nebo zákazu transferu jakýchkoliv vojenských technologií nebo materiálu zůstává v pravomoci každého členského státu. V důsledku toho leží zodpovědnost především na státní úrovni a je jasné, že společný postoj členské státy této zodpovědnosti nezbavuje, zavádí však široké spektrum opatření pro zajištění účinné koordinace a vzájemné výměny informací.

Druhý pojem, k němuž bych se rád vrátil, je transparentnost. Společný postoj stanoví, že členské státy musí o svém vývozu zbraní každoročně vypracovat výroční zprávu. Každoročně pak bude vydána zpráva Evropské unie, vycházející ze zpráv států, která bude poskytovat informace o finanční hodnotě udělených licencí, rozdělených podle přijímající země a kategorie vojenského vybavení, stejně jako o počtu zamítnutých licencí a jakýchkoli následných konzultacích se členskými státy.

Kromě výroční zprávy Evropské unie společný postoj vyžaduje, aby členské státy vydávaly výroční zprávy týkající se vývozu vojenských technologií a vybavení. Cíl transparentnosti, vyžadované společným postojem, proto platí jak na úrovni Evropské unie, tak na úrovni států, je však pravdou, že by v tomto ohledu měla jít Evropská unie příkladem.

Rád bych rovněž řekl, že jak zdůraznilo i několik z vás, společný postoj představuje ve srovnání s kodexem chování značný pokrok. Společný postoj byl přijat v prosinci roku 2008, to znamená před méně než dvěma lety. Bylo by od nás rozumné nechat novým opatřením, která společným postoj zavedl, čas na to, aby začala účinkovat, než se pustíme do revize jakéhokoli nového systému tohoto typu, ačkoli poté, co jsem vás vyslechl a pochopil, co jste chtěli říci, se může zdát lákavé učinit tento systém restriktivnějším nebo jej propojit se systémem sankcí.

Na závěr, abych vyjasnil jednu velmi specifickou záležitost, vás chci ujistit, že společný postoj byl na politické úrovni projednáván při mnoha příležitostech, zejména v Radě, a to především v souvislosti se zbrojním embargem vůči Číně.

  Frédérique Ries (ALDE). – (FR) Pane předsedající, nemám žádný bod jednacího řádu, na nějž bych se mohla odvolat. Chtěla jsem vám pouze předat tuto velice důležitou zprávu: íránský ministr zahraničí právě oznámil, že pozastavil vykonávání trestu pro Sakíne Mohammadí-Aštíáníovou, odsouzenou k ukamenování.

Všichni v tomto Parlamentu jsme bojovali a demokratické mocnosti světa v této chvíli stále ještě bojují o mnohem více, o to, aby byl trest zrušen. Je to teprve začátek a musíme i nadále jednat. Omlouvám se, myslela jsem si však, že bych se o tuto informaci měla podělit.

  Předsedající. – Děkuji vám, paní Riesová. Je to přesně tak, jak jsem říkal na začátku zasedání, když jsem tuto zprávu oznamoval, a jsem rád, že jste ji potvrdila. Budeme pokračovat v boji za to, aby byl tento rozsudek revidován a aby ve světě zvítězila lidská práva.

Rozprava je ukončena.

12. Návrh zákona o izraelských nevládních organizacích (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je rozprava o otázce k ústnímu zodpovězení, kterou Komisi položili Franziska Katharina Brantnerová a Nicole Kiil-Nielsenová za skupinu Verts/ALE, Annemie Neyts-Uyttebroecková, Alexandra Theinová, Ivo Vajgl, baronka Sarah Ludfordová a Leonidas Donskis za skupinu ALDE, Véronique De Keyserová za skupinu S&D a Marie-Christine Vergiatová za skupinu GUE/NGL, týkající se návrhu zákona o izraelských nevládních organizacích (O-0046/2010 – B7-0319/2010).

  Franziska Katharina Brantner, autorka. – Pane předsedající, stojím zde jako přítel demokracie, a stojím zde také jako přítel demokracie izraelské. Právě proto, že se o izraelskou demokracii bojím, jsme před začátkem léta položili otázku týkající se zákona o izraelských nevládních organizacích, jenž připomíná některé zákony, které známe z méně demokratických částí světa. Část tohoto zákona se týká registrace nevládních organizací do rejstříku politických stran a zrušení jejich statusu organizací osvobozených od daně. To nás hluboce znepokojilo.

K našemu potěšení jsme zjistili, že daná část byla upravena a vypuštěna, zákon však naneštěstí i nadále předpokládá další návrh zákona za účelem zvýšení transparentnosti v oblasti peněžních prostředků od zahraničních politických uskupení. Totéž ale nevyžaduje od soukromých dárců, což se nám jeví jako znepokojivé, a jako jednoho z dárců konkrétně zmiňuje Evropskou unii, a to když hovoří o tom, kdo zákon podporuje.

Zmíněný nový zákon je zaměřen, mimo jiné, na EU, neboť mnoho lidí v Izraeli, kteří demokracii či lidská práva nemají příliš v oblibě, se domnívá, že EU podporuje projekty nevládních organizací, jež jsou v rozporu se zájmy Izraele, aniž by však definovali, o jaké zájmy se jedná.

Jsme tím hluboce znepokojeni a rádi bychom věděli, co by to mohlo znamenat pro finanční podporu EU. Jak si myslíte, že bychom měli reagovat? A neměli bychom alespoň očekávat stejná pravidla transparentnosti pro všechny dárce – soukromé i veřejné, z EU nebo z jakékoli jiné země – pokud jde o nevládní organizace v Izraeli?

  Annemie Neyts-Uyttebroeck, autorka. – Pane předsedající, od té doby, co jsem připojila svůj podpis k otázce k ústnímu zodpovězení, předloženou Komisi ohledně nového izraelského „zákona o transparentnosti nevládních organizací“ – jak jej nazývá izraelská nevládní organizace, jež si říká NGO Monitor – byl daný zákon značně zmírněn, jak před chvílí vysvětlila Franziska Brantnerová. Moje skupina i já tyto změny vítáme. Již se nepožaduje, aby se všichni příjemci zahraniční finanční podpory na politické aktivity v Izraeli registrovali do rejstříku „politických stran“. Zdá se, že těmto organizacím již nehrozí, že jim bude zrušeno osvobození od daně a že případná porušení zákona se budou trestat pokutami.

Jak jsem řekla, tyto změny jsou potěšující. Izraelským úřadům a mnoha izraelským nevládním organizacím se naše reakce na původní zákon možná nelíbila, jak jsme však viděli, naše činy přinesly ovoce.

Přesto však cíl aktuálního návrhu nadále vyvolává znepokojení. Zaprvé, zdá se, že má zastrašit EU a její členské státy. V informativní poznámce, kterou jsme od zmíněné nevládní organizace (NGO Monitor) obdrželi, se můžeme dočíst, cituji: „Z EU a jejích členských států do úzké skupiny vysoce zpolitizovaných izraelských nevládních organizací proudí každoročně prostřednictvím netransparentních procesů miliony eur. Míra, do jaké evropské státy využívají financování nevládních organizací k ovlivňování izraelských politických a veřejných diskuzí, nemá ve vztazích mezi demokraciemi obdobu. Z toho důvodu je větší transparentnost v oblasti zahraniční vládní finanční podpory pro izraelský demokratický proces a právo veřejnosti situaci znát opravdu klíčová.“

Není třeba říkat, že mnohá z těchto obvinění jsou zcela nepravdivá, hodně toho však vypovídají. Odhalují, jak silná je nedůvěra mezi řadou izraelských vůdčích osobností a EU, a my s tím musíme něco udělat. Ukazují také, jak se významné části izraelské veřejnosti cítí připravené bojovat; tomu je rovněž třeba věnovat pozornost. Kvůli oběma těmto faktorům bude mírové řešení situace na Blízkém východě ještě obtížnější než dosud. Moje otázka pro pana komisaře zní: Co pro zlepšení této situace hodláte udělat?

  Véronique De Keyser, autorka. – (FR) Pane předsedající, Goldstoneova zpráva měla nečekaný dopad.

Jejím účelem bylo odhalit pravdu o možných válečných zločinech spáchaných během operace Lité olovo v prosinci roku 2008; ve skutečnosti způsobila v Izraeli pobouření. Soudce pan Goldstone se stal cílem útoků, stejně jako ty nevládní organizace, které měly odvahu poskytovat důkazy. Krátce po této mediální bouři se objevila řada návrhů zákonů s cílem většího dohledu nad nevládními organizacemi a oslabení veškeré opozice vůči vládní politice.

Mezi nimi byl i návrh zákona o nevládních organizacích, podle nějž měly být takové organizace původně posuzovány jako politické organizace, čímž by nebyly osvobozeny od daní.

Zadruhé šlo o návrh zákona kriminalizujícího bojkot izraelského zboží, dokonce i zboží z osad, a to včetně bojkotů iniciovaných zahraničními vládami, organizacemi či občany. Jednoduše řečeno, pokud by někdo ve Francii na internetu vyzval k bojkotu zboží z osad, mohl by být potrestán, a pokud by totéž učinila palestinská samospráva, dostalo by se jí stejného zacházení.

Zatřetí šlo o návrh zákona o univerzální soudní pravomoci, který dává Izraeli pravomoc rozhodovat o případech tohoto druhu.

Vznikají také nejrůznější návrhy zákonů omezujících svobodu projevu nebo pohybu. Není možné je všechny vyjmenovat, v základu jsou si však velmi podobné a vyvolávají znepokojení. Dá se hovořit o přímém útoku na svobodu projevu, jež je nezcizitelným lidským právem a nezbytnou součástí demokracie.

Je dobře, že Kneset pozměnil zákon o neziskových organizacích tak, že je pro tyto organizace téměř přijatelný. Měli bychom doufat, že ostatní návrhy zákonů potká stejný osud, zejména zákon o bojkotech, který bude Knesetu předložen k prvnímu čtení 15. září.

Ráda bych Komisi upozornila na toto: Pokud již nesmíme říkat, že se zboží dovezené ilegálně pod zástěrkou vzájemných dohod nemá v Evropě prodávat, je to, jako bychom zakazovali rozmlouvat nákup například padělaného zboží nebo kradených hodinek u stánku na tržnici. Parlament bude tuto záležitost bedlivě sledovat.

Chtěla bych se v této souvislosti zeptat Evropy: Jakou roli hrajeme my v Evropě v izraelsko-palestinském mírovém procesu? Kde byla naše vysoká představitelka? Kde jsme v tomto tak důležitém procesu my?

  Marie-Christine Vergiat, autorka. – (FR) Pane předsedající, na začátku tohoto roku přijala izraelská vláda návrh zákona, který přímo zpochybňuje financování poskytnuté Evropskou unií nevládním organizacím v Izraeli.

Já jsem zmíněnou otázku také podepsala a těší mě, že nám umožňuje zhodnotit vynikající práci izraelských nevládních organizací, které každodenně bojují za mír, demokracii a v obecnější rovině za lidská práva na území Izraelského státu. Na tyto nevládní organizace se v izraelsko-palestinském konfliktu až příliš často zapomíná, ačkoli odvádějí pozoruhodnou práci a, jak už jsem řekla, je jim značně znepříjemňován život.

Izraelská vláda pod mírným nátlakem ustoupila, a to zejména pod nátlakem z naší strany, nezměnila však směřování své politiky. Izraelské úřady se skutečně snaží získat skutečný právní arzenál, aby zabránily jakékoli kritice své politiky nejen zevnitř, ale i ze zahraničí.

I já mám na mysli opatření, která mají za cíl zakázat bojkoty, a co hůř, rovněž opatření zpochybňující zásadu univerzální soudní pravomoci, obsaženou v mnoha mezinárodních dohodách, jež Izrael podepsal. Bohužel však víme, že izraelská vláda zaujímá k mezinárodnímu právu přístup „proměnné geometrie“. Skutečnost je ta, že tyto návrhy představují reakci izraelské vlády na Goldstoneovu zprávu.

Pane komisaři, Unie vytvořila s Izraelem privilegované partnerství, které, jak se zdá, nemůže nic zpochybnit. Nám zde v tomto Parlamentu se však zdá, že existují určité meze. Musíme izraelskou vládu donutit, aby skoncovala s nátlakem na nevládní organizace, které kritizují její politiku, a bezvýhradně vyžadovat, aby tyto návrhy, jež nejsou hodné státu prohlašujícího se za demokracii, stáhla.

Můžete nám zaručit, že i kdyby byla tato legislativa přijata, což se doufám nestane, bude Evropská unie i nadále bezpodmínečně financovat nevládní organizace v Izraeli? Můžete nám říci, co hodlá Komise udělat pro to, aby vládu přesvědčila ke stažení těchto opatření a ochraně práva na svobodu sdružování, jež je základním pilířem demokracie? Můžete zajistit, že v rámci procesu budování Evropské služby pro vnější činnost budou v Izraeli jmenováni styční úředníci zodpovídající za lidská práva, aby nevládní organizace měly na místě své vyjednavače?

  Štefan Füle, člen Komise. – Pane předsedající, občanské organizace hrají v otevřených a demokratických společnostech životně důležitou roli. Izrael má nezpochybnitelnou tradici svobodné, otevřené a pulzující občanské společnosti, která hraje pozitivní roli v mnoha oblastech, včetně sledování lidských práv jak v Izraeli, tak v okupovaných palestinských územích, nebo vyzdvihování environmentálních a kulturních otázek.

EU s izraelskými nevládními organizacemi spolupracuje již řadu let a má skutečný zájem o to, aby tato spolupráce pokračovala, především proto, že mnohé izraelské nevládní organizace jsou ve svých oborech vyhlášené odbornou dokonalostí. Proto jsme pozorně sledovali diskuze v Knesetu ohledně zákona o „odhalování finanční podpory ze zahraničí“. O svém znepokojení jsme izraelské úřady při mnoha příležitostech informovali.

Jak se uvádí ve zprávě Komise o pokroku v Evropské politice sousedství, první verze zákona z minulého února obsahovala nové požadavky na aktivity občanské společnosti, které by v případě přijetí zákona do značné míry ztížily fungování nevládních organizací v Izraeli.

Během léta projednávali členové Knesetu, vláda a představitelé občanské společnosti projednávali nové a výrazně pozměněné znění zákona. V srpnu byl v Knesetu nový návrh zákona v prvním čtení přijat.

Z nejnovějšího návrhu zákona byla opatření rušící osvobození nevládních organizací od daní a zavádějící povinnost registrovat se do rejstříku politických stran vypuštěna. Zajisté jde o vítané změny.

Zároveň však jsou, podle našeho názoru, oznamovací povinnosti platné pro nevládní organizace stále zbytečně svazující, nejen proto, že současné administrativní požadavky na nevládní organizace v Izraeli už nyní zajišťují přiměřenou transparentnost veřejného financování. Tato nová kritéria transparentnosti by se navíc týkala pouze veřejného financování ze zahraničí, zatímco soukromé zahraniční zdroje by nebylo nutné zveřejňovat – na což již bylo správně upozorněno. Takový přístup by znamenal diskriminaci těch, kteří využívají veřejných financí ze zahraničí, tedy také z EU.

V akčním plánu Evropské politiky sousedství se Izrael a Evropská unie zavázaly k pravidelnému dialogu o záležitostech občanské společnosti a k podpoře vztahů mezi občanskými společnostmi v EU a v Izraeli. Naposledy se evropsko-izraelská pracovní skupina pro lidská práva sešla 2. září a mimo jiné se důkladně věnovala otázce financování nevládních organizací.

Zákon v nadcházejících měsících projde dalším projednáváním a čtením v Knesetu. Jeho vývoj budeme i nadále pozorně sledovat.

  Hans-Gert Pöttering, za skupinu PPE. – (DE) Pane předsedající, pane Füle, dámy a pánové, navrhovaná legislativa týkající se nevládních organizací v Izraeli nám poskytla velký důvod ke znepokojení. Obávali jsme se, že schopnost nevládních organizací v Izraeli fungovat bude značně omezena.

Během návštěvy delegace předsedů výborů Evropského parlamentu, jíž jsem se účastnil jako předseda pracovní skupiny pro Blízký východ, jsme své znepokojení dali najevo našim kolegům v Knesetu v Jeruzalémě, zejména během velmi přínosného setkání s místopředsedou vlády Danem Meridorem. Byl bych rád, kdyby chytří, spolehliví lidé, jako je Dan Meridor, hráli mnohem významnější veřejnou roli, spíše než například ministr zahraničí, s jehož stanoviskem ani trochu nesouhlasíme.

Jak uvedli všichni předchozí řečníci, návrh obsahuje určitá vylepšení. Velice vítám slova pana Füleho, stále však ještě existují některé otázky, na něž je třeba odpovědět. Kdykoli jsou na úkoly a sféru vlivu organizací pro lidská práva a jiných nevládních organizací uvalena jakákoli omezení, musíme se ozvat. Daná legislativa dosud nebyla přijata a rozhodnutí se očekává na říjnovém zasedání Knesetu. Situaci budeme i nadále bedlivě sledovat.

Jako skutečný přítel Izraele bych rád řekl, že s izraelskou vládou a izraelským parlamentem musíme zacházet stejně jako s jakoukoli jinou vládou či parlamentem. Izrael se po právu označuje za demokracii. Proto musí také umět přijmout kritiku, pokud pocítíme, že je vhodné ji dát najevo.

Rád bych ještě dodal, že nerozumím tomu, proč izraelské velvyslanectví v Bruselu včera vydalo tiskové prohlášení o tom, že dnes diskutujeme o neexistujícím problému a že tato rozprava by se kvůli mírovému procesu na Blízkém východě neměla konat.

Chtěl bych se obrátit na izraelskou vládu a dát velmi jasně najevo, že nesouhlasíme s žádnými prohlášeními íránského prezidenta ohledně bezpečnosti Izraele, že jsme proti terorismu v jakékoli podobě a že pokud budou v Hebronu zabíjeni Izraelci, jednoznačně to odsoudíme. Musíme však rovněž dodat, že Izrael nesmí po 26. září znovu začít s budováním osad. Namísto toho musí položit základy pro pokračování mírového procesu. Izrael má v této oblasti velkou zodpovědnost a my velice doufáme, že bude nastolen stabilní a trvalý mír, během něhož budou mít izraelský i palestinský stát bezpečné hranice. Důstojnost Izraelců i Palestinců je důležitá.

(Potlesk)

  Richard Howitt, za skupinu S&D. – Pane předsedající, v týdnu, kdy došlo k opětovnému zahájení přímých mírových rozhovorů, a v den, který je začátkem židovského Nového roku – všem židům v Evropě a na celém světě přeji šana tova – hluboce lituji toho, že izraelský Kneset stále trvá na zavedení nevýhodných a nepřijatelných oznamovacích omezení, platných pro všechny organizace zabývající se lidskými právy výměnou za využívání zahraničních financí, a to včetně zdrojů z Evropské unie.

Od dotčených nevládních organizací jsme se dozvěděli, ať již v naší pracovní skupině pro Blízký východ nebo v parlamentním podvýboru pro lidská práva, že v dobré víře odvádí práci v oblasti lidských práv, ale že jsou zastrašovány a obtěžovány obviněními z politické zaujatosti.

Podobná omezení mezinárodní pomoci pro lidskoprávní nevládní organizace existují v zemích, jako je Barma, Tunis nebo Rwanda. V zemích, jako je Izrael, by neměla být zaváděna, a jsou v rozporu se závazky Izraele podporovat svobodu sdružování v rámci úmluv Mezinárodní organizace práce.

Na obou stranách konfliktu na Blízkém východě je velmi málo hlasů volajících po míru a dodržování lidských práv. Ti, co se ozvou, jsou často přehlušeni těmi, kteří hledají cestu násilí.

Pluralitní demokratické společnosti fungující v podmínkách míru a stability si občanské společnosti váží, a to i tehdy, když jsou její názory nepříjemné. Jak řekl George Orwell, „svoboda je právo říkat lidem to, co nechtějí slyšet“.

  Chris Davies, za skupinu ALDE. – Pane předsedající, odkazuji na dopis izraelského velvyslance pana Curiela předsedovi našeho podvýboru pro lidská práva.

Měl jsem v úmyslu uvítat, ba dokonce podpořit jeho prohlášení, že bychom měli být připraveni podpořit zásadu transparentnosti při financování organizací. Požadujeme ji zde, proč tedy ne v Izraeli.

Pak se můj zrak obrátil k jednomu z posledních odstavců dopisu, kde pan Curiel vyjadřoval svůj odpor k jakémukoli srovnávání pluralitní izraelské občanské společnosti s některými jinými zeměmi. Používá tato slova: „Vydat se takovou špatnou cestou by nás mohlo dovést k zamyšlení nad minulým i současným jednáním Evropy.“ Jestliže nejde o odkaz na holocaust, pak nevím, co to má znamenat. Naznačený smysl je jasný: Vy Evropané nemáte kvůli své minulosti právo Izrael kritizovat. Vaše ruce jsou od krve.

Za činy nacistů nenesu žádnou zodpovědnost. Nenarodil jsem se v té době, nenarodila se v ní ani většina z nás, a Evropská unie vznikla se snahou zajistit, že se podobné zlo nebude už nikdy opakovat. Odmítám myšlenku, že bychom měli tak často zavírat oči před strašlivým chováním Izraele – tím myslím Gazu, ekonomickou blokádu, okupaci palestinského území a porušování lidských práv.

Odmítám myšlenku, že bychom měli být nuceni se ptát, proč ti, kteří toho v minulých stoletích tolik vytrpěli, by dnes měli způsobovat tak hrozné utrpení Palestincům.

(Potlesk)

  Nicole Kiil-Nielsen, za skupinu Verts/ALE. – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, někteří lidé tvrdí, že dnešní debata už není aktuální. Zatímco však nátlakové skupiny od roku 2005 útočí na evropské financování izraelských nevládních organizací, pracovní podmínky pro občanskou společnost se v Izraeli nadále zhoršují.

Mnoho představitelů organizací bylo od zveřejnění Goldstoneovy zprávy očerňováno, zastrašováno a uvězněno. V současné době se projednává čtrnáct návrhů zákonů. Účelem každého z nich je omezení nezávislosti a svobody sdružování. Ráda bych vám připomněla, že izraelští obránci lidských práv již nemohou vstoupit do okupovaných oblastí bez povolení od armády.

Izraelští demokraté a pacifisté, kteří těžili výhody z Evropského nástroje pro demokracii a lidská práva, jsou znepokojeni, neboť i pozměněná podoba tohoto návrhu zákona cíleně útočí na finanční prostředky od mezinárodních organizací, zatímco soukromé financování není dotčeno.

Nebudeme nadále tolerovat to, že by lidé, kteří mají odvahu odsuzovat každodenní ponižování Palestinců, vyhánění rodin, bourání domů, konfiskaci půdy a nedostatek vody, měli být umlčeni.

  Charles Tannock, za skupinu ECR. – Pane předsedající, jako všechny svrchované státy má Izrael absolutní právo kontrolovat, sledovat a podle svého uvážení regulovat činnost domácích i mezinárodních nevládních organizací fungujících na jeho území, zejména pokud mají tyto organizace politický charakter a mohly by podporovat terorismus nebo pokud by mohly pocházet ze států, které jej podporují.

Izrael je parlamentní demokracie, charakteristická životaschopnou občanskou společností, v níž lze nejrůznější nenásilné názory otevřeně vyjadřovat a diskutovat o nich. Nevládní organizace fungující v Izraeli mají svobodu nesrovnatelnou se situací v jiných oblastech Blízkého východu, který je pro občanskou společnost všeobecně spíše represivním prostředím. Rusko schválilo proti nevládním organizacím drakonické zákony, navzdory tomu, že je členem Rady Evropy, ale Rusko je velké a má ropu a zemní plyn, zatímco Izrael je malý a na suroviny chudý, což možná vysvětluje, proč se Rusku v tomto ohledu většinou daří vyhnout se podrobnějšímu přezkoumání.

Dnešní rozprava tím pádem podezřele připomíná další zatracování Izraele, prováděné obvyklými podezřelými, čemuž se tento Parlament oddává až příliš často – bez ohledu na to, že návrh zákona předložený Knesetu prošel značnými úpravami a vylepšeními. Vzhledem k tomu, že byly právě znovu zahájeny přímé rozhovory mezi Izraelem a Palestinou, my v Evropském parlamentu riskujeme, že se podobnými neužitečnými rozpravami sami odsoudíme k nedůležitosti.

  Kyriacos Triantaphyllides, za skupinu GUE/NGL. – (EL) Pane předsedající, navrhovaný zákon je v souladu s obecnějším úsilím o zrušení legitimity boje za obranu lidských práv v Izraeli, a to tím, že umlčuje nesouhlasné projevy v zemi a doplňuje podobné způsoby zastrašování, například zatýkání při demonstracích proti válce v Gaze, které se objevily v minulosti.

Minulý květen generální ředitelství pro vnější vztahy zjistilo, že podmínky pro nevládní organizace se v Izraeli zhoršily. Od té doby však Evropská unie ani jednou veřejně neodsoudila rozhodnutí ohledně navrhované legislativy, ani veřejně nevyzvala Izrael, aby respektoval svobodu vyjadřování svých občanů. Evropská unie se nemůže hlásit k právnímu státu a identifikovat možná rizika a zároveň zavírat oči, když jsou porušována lidská práva. Musí veřejně vystoupit a vyzvat Izrael, aby zákon stáhl.

V době, kdy jsou nevládní organizace financované Evropskou unií terčem útoků a přicházejí o finanční podporu Společenství, nesmí Evropská unie své vztahy s Izraelem nadále posilovat. Musí stanovit podmínky pro pokračování obchodu a dohodu o přidružení odložit na dobu, kdy bude Izraelský stát respektovat svobodu vyjadřování a partnerství. Izrael musí navíc dodržet článek 2 dohody o přidružení týkající se lidských práv a navrhovaný zákon stáhnout.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Stavros LAMBRINIDIS
Místopředseda

  Bastiaan Belder, jménem skupiny EFD. – (NL) Pane předsedající, je to zvláštní rozprava, a to hned v několika směrech. Řečeno jednou větou: na základě již neaktuálních parlamentních otázek hovoříme o současném izraelském právním postupu, jehož cílem je dosáhnout co největší finanční transparentnosti izraelských nevládních organizací. Mějte prosím na paměti, že návrh zákona, který je napadán, pečlivě zvažuje právo organizací působit v demokracii svobodně a právo izraelských občanů vědět, kdo financuje činnost příslušných nevládních organizací. Transparentnost byla řadu let evropským politickým heslem. Existuje nějaký důvod, proč by tato tak často hlásaná zásada neměla být řádně uplatněna v situaci, kdy Evropská unie a její členské státy poskytují značné finanční částky izraelským nevládním organizacím? Pokud s tím tato sněmovna nesouhlasí, pak podle mého názoru nevypadá dobře, a to ani zde v Evropském parlamentu, ani v židovském státě. S takovým politicky podezřelým postojem určitě ztratíte sympatie pravicově smýšlejících evropských občanů, a to znamená daňové poplatníky.

  Diane Dodds (NI). – Pane předsedající, jsem hluboce znepokojena obsahem a tónem některých příspěvků k této dnešní rozpravě. Vzhledem k tomu, že se začínají váhavě rozbíhat přímé rozhovory mezi Izraelem a palestinskou samosprávou, chtěla bych naléhavě vyzvat tuto sněmovnu, aby v době, kdy Blízký východ vykazuje velkou citlivost, byla ve svých vyjádřeních opatrná.

Na základě zkušenosti ze svého volebního obvodu v Severním Irsku mohu potvrdit, jak křehké jsou takové rozhovory. Zasahování zvenčí je často kontraproduktivní a celý proces destabilizuje. Nevybíravý útok, při kterém byli minulý týden zabiti čtyři izraelští občané, tuto naléhavost ještě více podtrhl. Jsem si jista, že se poslanci připojí k odsouzení útoku a samozřejmě ocení Izrael za jeho závazek k rozhovorům.

Pokud jde o příslušnou právní úpravu, měli bychom uznat, že izraelská vláda spolu s parlamentem pracovala na řešení problémů. Návrh zákona, který bude postoupen Knessetu, doznal významných změn. Tyto změny jsou příkladem fungování izraelské demokracie a schopnosti reagovat na rozumnou a přiměřenou kritiku. Zbývající opatření se soustřeďují na uplatnění zásad otevřenosti, odpovědnosti a transparentnosti v oblasti nevládních organizací. Nevládní organizace po celém světě tyto zásady pravidelně obhajují, neboť jsou klíčové pro zdravý veřejný život v demokratické společnosti.

Kromě toho požadavek, aby zahraniční vládní podpora byla uznávaná ve veřejných reklamních kampaních a na webových stránkách, je v souvislosti s financováním z prostředků EU srovnatelný s požadavkem potvrdit a propagovat příjem finančních prostředků EU. Dovolím si upozornit, že takové nelogické a pokrytecké návrhy vyvolávají odpor ze strany nevládních organizací, i některých poslanců tohoto parlamentu.

Tato rozprava představuje zasahování do vnitřních záležitostí státu, který není členem Evropské unie, a do věci, která se již řeší. Mnoho lidí v Izraeli dojde k závěru, že motivace pro to vychází z protiizraelského postoje, přičemž v době mírových jednání by se mělo vyjednavačům od nás dostávat povzbuzení.

(Řečnice souhlasila, že odpoví na otázku položenou zvednutím modré karty podle čl. 148 odst. 8).

  Chris Davies (ALDE). – Pane předsedající, děkuji paní Doddsové. Uznejte prosím, že v této sněmovně je relativním nováčkem. Někteří z nás, kteří jsme zde již pozoruhodně dlouhou dobu, jak se zdá, skutečně zažili řadu izraelsko-palestinských přímých mírových jednání a zjistili, že mlčení vůbec nemusí být jejich průběhu ku prospěchu.

  Diane Dodds (NI). – Pane předsedající, samozřejmě připouštím, že jsem v této sněmovně relativně nová, ale zároveň bych očekávala, že uznáte, že nejsem žádným nováčkem, pokud jde o konfliktní situace či o řešení situace v případě teroristického útoku ve svém volebním obvodě v Severním Irsku.

S tímto terorismem mám opravdu osobní zkušenost a na základě účasti v jednáních, která vedla k demokratičtější a mírové budoucnosti lidí v Severním Irsku, jsem dospěla k tomu, že vnější zasahování, a zejména velice zkreslené vnější zasahování, není správné a ničemu nepomáhá.

(Řečnice souhlasila, že odpoví na otázku položenou zvednutím modré karty podle čl. 148 odst. 8)

  Róża Gräfin von Thun und Hohenstein (PPE). – Pane předsedající, při poslechu této rozpravy bych vám chtěl říci, že mnoho let jsem byl generálním ředitelem jedné polské nevládní organizace, která podporovala vstup Polska do Evropské unie, podporovala „ano“ v referendu a zajišťovala řadu programů v oblasti politického vzdělávání, demokracie atd.

Měli jsme také své sponzory v Polsku i v zahraničí. Byly to soukromé osoby, podniky a politické nadace a rovněž různé programy Evropské unie a pochopitelně jsme měli povinnost uvádět zdroje svých financí a částky, které jsme obdrželi. To platilo také pro veškeré finanční prostředky, které jsme dostali z rozpočtu EU. Nikdy by mě nenapadlo považovat to za nějakou diskriminaci nebo za něco, co by nás jakkoli brzdilo.

Pokud jde o tuto diskusi, je mi líto, že zabředáme do debat, které vycházejí z neaktuálních dokumentů. Ztrácíme celkovou představu – a právě tu nutně potřebujeme. Týká se to norem, týká se to demokracie, a to demokracii opírající se o aktivní občany, kteří se často sdružují v pružných, dynamických nevládních organizacích.

Transparentnost je normou demokracie a návrh zákona či jakýkoli právní dokument, který vyžaduje transparentnost pro veškeré financování ze soukromých či veřejných prostředků, by měl být v této sněmovně chválen, nikoli odsuzován.

Možná bychom měli spíše podpořit podávání zpráv o soukromých dárcích. Proč by měla transparentnost brzdit činnost, oslabovat postavení nevládních organizací, diskriminovat? Proč potřebujeme transparentnost? To jsou otázky, které bychom si měli klást v souvislosti s jakoukoli organizací ve světě, kterou podporujeme.

Izrael je demokratický stát. V Knessetu se o tomto návrhu zákona vedla živá debata, jejímž výsledkem byl poslední srpnový návrh zákona. Děkuji tedy komisaři Fülemu za všechny informace, které nám poskytl, a mohu pouze popřát jemu, Komisi a nám všem další pokračování a rozvíjení dobré spolupráce mezi Evropskou unií a Izraelem.

  Proinsias De Rossa (S&D). – Pane předsedající, nejprve bych reagoval na představu, že vnější zasahování určitým způsobem poškozuje mírové procesy. Kdybychom se touto logikou měli řídit, Evropská unie, a vlastně svět obecně, by se měly obracet zády ke každému konfliktu, k němuž ve světě dojde, a předstírat, že se jí to netýká. To je nesmyslný argument, Paní Doddsová, a já vás naléhavě vyzývám, abyste svůj názor na to přehodnotila.

Je zcela legitimní, aby tento parlament zkoumal možné ohrožení svobody projevu a svobody sdružování v kterémkoli státě, s nímž máme obchodní vztahy. Naše smlouvy nás zavazují k tomu, abychom se zapojili do obchodů na etickém základě. Izrael, který má s EU velmi úzký obchodní vztah, nemůže být z této kontroly vyjmut.

Vítám změny, které byly v návrhu zákona o financování nevládních organizací dosud provedeny v právním výboru Knessetu, nepochybně vzhledem k narůstajícímu mezinárodnímu tlaku, ale stále jde pouze o první fázi. Návrh se musí vrátit zpět do výboru a projít druhou a třetí fází. Zatím nevíme, jak bude vypadat konečné znění.

Nicméně návrh zákona je v současné podobě drakonický a nevyvážený a zvýhodňuje soukromé dary od zahraničních subjektů, které nebudou muset zveřejňovat zdroj ani účel těchto darů. Buď je to návrh zákona o transparentnosti, anebo není. Pokud ano, pak musí jít o transparentnost úplnou.

Jsem skeptický, pokud jde o konečný výsledek, a jsem přesvědčen, že Parlament, Komise a Rada musí zachovat ostražitost a dát jasně najevo, že právní úprava, která jde nad rámec vyvážených požadavků na transparentnost, bude mít dopad na náš vztah, bude-li přijata.

Chtěl bych se krátce vyjádřit k navrhovanému právnímu předpisu o bojkotu, který se bude snažit kriminalizovat každého, kdo v Evropě podporuje bojkot prodeje zboží, vyrobeného nelegálně v nelegálních osadách. Považoval bych to za porušení práva na politickou akci.

(Řečník souhlasil, že odpoví na otázku položenou zvednutím modré karty podle čl. 148 odst. 8)

  Bastiaan Belder (EFD). – (NL) Pane předsedající, právě před chvílí můj kolega pan De Rossa prohlásil, že debata o návrhu zákona, který je napadán, již proběhla a že v návrhu byly provedeny změny. Mohl bych upozornit na to, že debata stále ještě probíhá? Jako předseda izraelské delegace jsem o tom byl informován začátkem tohoto týdne, ale co mě zarazilo – a právě tady bych se vás rád zeptal – je to, že říkáte, že tyto změny byly výsledkem tlaku zvenčí. Naznačujete tím, že naši kolegové v Knessetu nemají právo změnit svůj názor tak, jak to učinil předseda příslušného výboru, když navrhl, aby se zákon o transparentnosti vztahoval také na soukromé dárce? Není to bezpochyby opak vnějšího tlaku? Jinými slovy, myslíte si, že vnější tlak je jedinou věcí, která může poslance izraelského Knessetu přinutit, aby změnili názor? Považuji toto přesvědčení za dosti neobjektivní.

  Proinsias De Rossa (S&D). – Pane předsedající, netvrdil bych nesmyslně, že pouze vnější tlak může přimět poslance k tomu, aby změnili názor, ale je zřejmé, že mezinárodní tlak ke změně názoru opravdu přispívá. Vím, že tomu tak bylo v Irsku. Při mírovém procesu v Irsku to pomohlo změnit postoj IRA a strany Sinn Féin. Je jasné, že v Irsku jsme na ně vyvíjeli i vnitřní tlak, ale rovněž mezinárodní tlak je samozřejmě důležitou součástí demokratického procesu. Jsme konec konců jeden svět.

  Frédérique Ries (ALDE). – (FR) Pane předsedající, občas žasnu nad smyslem některých našich rozprav zde v Parlamentu. Tak je tomu i dnes.

O čem se bavíme? Co je na programu jednání? Nikoli Goldstonova zpráva. Nikoli osady. Nikoli operace „Lité olovo“. Nikoli, rozprava nese název „Návrh zákona o izraelských nevládních organizacích“, což je návrh zákona stále ještě projednávaný v Knessetu, který o něm ještě dosud nehlasoval.

Náš Parlament proto požadoval již v dubnu okamžité projednání této věci poté, co se jí začala zabývat izraelská vláda, a ještě dříve, než ji mohli projednat poslanci izraelského parlamentu. Působí to tím spíš nadřazeně – lituji, ale jiné slovo pro to není – vzhledem k tomu, že tento návrh zákona, a to zde již zaznělo, byl značně pozměněn. Je samozřejmě urážka práce našich kolegů v Knessetu myslet si, že změny způsobila naše otázka k ústnímu zodpovězení zde v Parlamentu. Dokazuje to naprosté nepochopení izraelské mentality a životaschopnosti demokratického procesu, nevládních organizací a poslanců izraelského parlamentu.

Pan Pöttering se zmínil o návštěvě, kterou právě uskutečnil v Izraeli. I já jsem byl v těchto dnech v Izraeli, vrátil jsem se v sobotu. Setkal jsem se s volenými zástupci z Kadimy, ze Strany práce a s některými představiteli Likudu a mohu vás ujistit, že na této věci pracují společně s nevládními organizacemi již měsíce. Nečekali na nás. Nechápu to tedy. Vždyť všechny demokratické státy světa – a to také již zaznělo – se přiklánějí k větší transparentnosti, etickému chování a odpovědnosti ve veřejných funkcích. To platí pro vlády, politické strany, pro veřejnou správu – nepochybně –, i členské státy, Komisi a náš Parlament. Všichni postupují směrem k transparentnosti, což je ještě potřebnější a pochopitelnější v případě regionu, jako je tento, tak zkoušeného tragickým konfliktem, který se zde odehrává.

(Řečník souhlasil, že odpoví na otázku položenou zvednutím modré karty podle čl. 148 odst. 8)

  Nicole Kiil-Nielsen (Verts/ALE). – (FR) Pane předsedající, chtěla bych jen požádat paní Riesovou, neboť ta si nemyslí, že by to mělo na Knesset nebo na izraelské orgány nějaký vliv, aby vysvětlila komuniké z izraelského velvyslanectví, o němž jsme právě hovořili, a aby vysvětlila některé e-mailové zprávy, které jsme obdrželi v posledních několika dnech.

  Frédérique Ries (ALDE). – (FR) Pane předsedající, neřekla jsem, že je to neovlivnilo, stejně jako si pan De Rossa nepochybně myslel, že běh událostí v zemi změnila právě naše práce a pouze naše práce. Jediné, co říkám, poté co jsem o této věci teprve minulý týden hovořila s jejich poslanci parlamentu, že zahájili proces jednání o tomto návrhu zákona a jeho pozměňování dávno před naším zásahem a nezávisle na něm. Domnívám se, že některé připomínky, které zde vyjadřujeme, znějí obzvlášť nadřazeně, a velmi nerada bych mluvila za velvyslance, který zmíněné komuniké včera poslal. Nedomnívám se, že mi to přísluší.

  Heidi Hautala (Verts/ALE). – Pane předsedající, osobně jsem se velkou část svého politického života věnovala prosazování transparentnosti v politickém rozhodování, ale také umím velmi snadno rozpoznat, že tento návrh zákona je ve svých pokusech o vytvoření transparentnosti velmi selektivní.

V podvýboru pro lidská práva jsme v červnu přijali nevládní organizace z Izraele a na tento zákon jsme se jich ptali. Měly obavy. Zaslechli jsme i další názory a osobně jsem si o tomto návrhu zákona dopisovala s izraelským velvyslancem při Evropské unii.

Takže bych řekla, že práce, kterou jsme v Parlamentu odvedli, pokud jde o tuto otázku k ústnímu zodpovězení v podvýboru, přispěla k vytvoření podmínek pro řádnou veřejnou diskusi, která bude mít nějaký dopad.

Co na mě ale především zapůsobilo při onom slyšení v podvýboru, byla dobrá atmosféra, ve které izraelské a palestinské nevládní organizace vzájemně spolupracují. Domnívám se, že bychom měli najít nové způsoby, jak jejich spolupráci podporovat, protože by v mírovém procesu mohla plnit velmi důležitou úlohu.

  Fiorello Provera (EFD). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, tato rozprava potvrzuje mnohé předsudky o Izraeli, které i nadále ovlivňují politiku Evropské unie na Blízkém východě.

Dnes se bavíme o návrhu zákona v Knessetu, který ve skutečnosti už neexistuje, neboť byl podstatně změněn. Nový návrh požaduje úplnou transparentnost zahraničních zdrojů financování nevládních organizací působících v Izraeli, z nichž některé, nutno říci, se zabývají více politikou než humanitární pomocí.

Nezdá se mi, že by tento požadavek na transparentnost omezoval občanskou svobodu shromažďování, ale dnes o něm diskutujeme, jako by tomu tak bylo. Neměla by nás proto překvapit nedůvěřivost izraelských politiků vůči Evropské unii, což může vysvětlovat, proč nesedíme u izraelsko-palestinského jednacího stolu, ačkoliv jsme v tomto regionu hlavním dárcem.

Místo toho bychom měli jednat o tom, jak zlepšit transparentnost a sledovatelnost našich postupů při financování nevládních organizací a agentur Organizace spojených národů, které v tomto regionu působí. Tím bychom odstranili jakékoli pochybnosti o našich politických postojích.

Zakončím návrhem: proč místo debatování o tomto návrhu zákona neuspořádáme diskusi o narůstajícím antisemitismu v Evropě, zejména po prohlášeních pana De Guchta?

  Franz Obermayr (NI). – (DE) Pane předsedající, v únoru 2010 Knesset schválil zákon, který zrušil daňovou výjimku pro všechny organizace pracující se zahraničními skupinami. Poté v dubnu následoval návrh zákona, jehož cílem je zrušení všech nevládních organizací, které jsou účastníky soudních řízení v zahraničí vedených proti izraelským úředníkům. Je zřejmé, že kritici systému se v Izraeli brzy stanou veřejným nepřítelem číslo jedna. Organizace New Izrael Front je veřejně obviňována, že zničila základy izraelského státu, a to jen proto, že se podílela na vypracování Goldstonovy zprávy.

Evropská unie musí zaujmout jasný postoj, pokud jde o tuto narůstající nesnášenlivost. V Izraeli a v palestinském státě jsou nevládní organizace důležitou součástí občanské angažovanosti v politice, a proto si jako součást demokratického systému zaslouží ochranu. Předpokládáme, že jakákoli země, která chce, stejně jako Izrael, navázat užší vztahy s EU, bude hrát podle evropských pravidel a respektovat evropské normy.

  Ria Oomen-Ruijten (PPE). – (NL) Pane předsedající, zjistila jsem ke svému úžasu, že se Izrael pokoušel dosáhnout toho, aby se tato otázka nedostala do evropské agendy. Vždy se řídím zásadou, že pokud člověk věří ve své vlastní zákony, neměl by se bát diskuse, a tato diskuse může vytvořit prostředí, v němž nevládní organizace, o které zde jde, mohou vykonávat svou práci v Izraeli bez překážek. Rozprava v této sněmovně může proto pouze pomoci rozptýlit obavy.

Pane předsedající, s radostí konstatuji, že v období od 27. dubna, kdy paní Heidi Hautalová vznesla otázku k ústnímu zodpovězení, se až do dnešní rozpravy událo mnoho. Z dopisu pana velvyslance a z překladu návrhu zákona jsem pochopila, že byly provedeny významné změny. Jsem ráda, že tomu tak je. Dělá mi však starosti, jak budou nové právní předpisy vymáhány, a otázka, zda nebudou vymáhány selektivně. Podle mého názoru je transparentnost nevládních organizací nedílnou součástí každé demokracie, a proto je důležité, aby také Izrael nekladl jejich činnosti žádné bezdůvodné překážky. Na pana Füleho se obracím s touto otázkou: máme záruky, že se všemi nevládními organizacemi v Izraeli bude zacházeno rovným způsobem a že tato nová právní úprava nepovede k přijetí restriktivních opatření vůči nevládním organizacím, které jsou plně nebo částečně financovány ze zahraničí?

Moje třetí poznámka se týká transparentnosti, která je používána jako argument – což je v pořádku –, ale vůbec nechápu, proč do tohoto právního předpisu nejsou zahrnuty soukromé dary. Považuji to za významné opominutí.

Pane předsedající, ve všech ostatních ohledech souhlasím s připomínkami svého kolegy, pana Pötteringa, k politice týkající se osad.

  Monika Flašíková Beňová (S&D). – (SK)Musím říci, že mě překvapuje, jakým tónem je tato rozprava vedena. Měli jsme zde dnes hovořit o našich návrzích a našich stanoviscích k návrhu zákona, který se stále ještě mění, a kde můžeme doporučit svým kolegům z izraelského Knessetu, kteří jsou voleni stejně jako my zde v Evropském parlamentu, jaké jsou asi naše dobré rady nebo naše dobré zkušenosti při přijímání takovéhoto typu zákona.

Tato rozprava se bohužel ale zvrhla v jakýsi boj části tohoto parlamentu proti Izraeli obecně. Je třeba si uvědomit, že Izrael se nachází ve velmi těžkém postavení a v těžké situaci a je jediným demokratickým státem v daném regionu, na který útočí prakticky všichni jeho sousedé. To je první věc, a aby nevznikly žádné pochybnosti, v předcházejícím volebním období jsem byla pět let místopředsedkyní Delegace Evropského parlamentu pro vztahy s Izraelem. Mám tedy zkušenosti a musím říci velmi dobré zkušenosti, a nikdy jsem neměla pocit, že když jsme tam přišli jako návštěva a měli jsme i otázky, které jim možná nebyly příjemné, že by na tyto otázky nechtěli odpovídat. Nakonec mnozí z vás, kteří jste zde i nyní přítomni této rozpravě, jste společně se mnou v této delegaci působili nebo působíte i v současnosti. Takže to přejděme, přicházejme s dobrými návrhy a já věřím, že naše kolegyně a kolegové z Knessetu si tyto návrhy osvojí a nebudou mít problém tímto způsobem tento zákon přijmout.

  Margrete Auken (Verts/ALE). – (DA) Pane předsedající, při předchozím projevu se mi v paměti vybavil email, který jsme před chvílí obdrželi od jedné americko-izraelské partnerské organizace, kde se uvádí, že je již nejvyšší čas, aby lidé začali přistupovat k Izraeli jako k demokratickému státu. Připomnělo mně to dobře známý příběh o Gándhím, kterého se jednou zeptali, co si myslí o západní civilizaci. Odpověděl: „To by byla dobrá myšlenka“. Myslím si, že bychom měli jednat s Izraelem, jako by to byla demokracie, a stanovit požadavky, které jsou nutné pro to, aby byl dobrou demokratickou zemí.

Dnes zde jasně zaznělo, že jednoduše nemůžeme být spokojeni s transparentností, pokud jde o financování z veřejných prostředků, když ji nemáme v oblasti financování ze soukromých zdrojů, třebaže každý ví, odkud značné soukromé finanční prostředky pocházejí. Nemůžeme brát Izrael vážně, pokud uvádí pronásledování Židů a holocaust jako omluvu pro špatné zacházení s druhými. Toto zlehčování utrpení Židů je podle mého názoru snad jednou z nejostudnějších věcí, kterou jsme v této rozpravě slyšeli. Tyto násilné činy, které byly spáchány, nesmí být používány jako absurdní výmluva pro nedodržování důležitých základních pravidel demokracie. Na Izrael musíme klást přiměřené požadavky, a ne se k němu chovat, jako by to byl tábor pro zhýčkané děti, nebo na něj brát ohledy, jako by byl nějakým způsobem postižený.

  Zuzana Roithová (PPE). – (CS) Tato otázka na Komisi od poslanců levice je, jak se říká, mimo mísu, tedy nesmyslná. A to nejen pro to, že návrh zákona, o kterém bude Knesset za měsíc hlasovat, má dnes jinou podobu. Jsem přesvědčena, že demokraticky fungující země, jakou je Izrael, má právo přijímat zákony, pokud nejsou v rozporu s mezinárodním právem, a to ani ten původní vládní návrh jednoznačně nebyl. Chci vám připomenout, že v mé zemi neziskové organizace standardně uvádějí své zdroje včetně zdrojů od zahraničních a soukromých sponzorů.

Unie spolufinancuje nevládní organizace po celém světě a ne vždy máme jistotu, k čemu ta podpora nakonec slouží. Proto bychom měli naopak ocenit, že izraelská vláda a parlament usilují o vyšší transparentnost finančních toků, které proudí do politických hnutí a politicky aktivních nevládních organizací ze zahraničí. Mělo by nás spíše zneklidňovat, že některé z nich za tyto zdroje od teroristických organizací ze zahraničí podrývají mírové úsilí a zhoršují bezpečnost občanů Izraele.

Je mi líto, že některým levicovým kolegům zde vadí dobré vztahy mezi Izraelem a Unií. Naší prioritou je ale mírové soužití izraelského a budoucího palestinského státu, a nikoli šíření předsudků a pomluv. Ale to, co mi vadí, je, že Unie není přizvána k těmto mezivládním jednáním a ptám se Komise: Může tuto situaci Komise změnit?

  Pier Antonio Panzeri (S&D). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, někdo by jistě mohl mít námitky proti důvodům, které vedly Evropský parlament k projednávání a odsouzení právního aktu, který přijímá demokraticky zvolený parlament, jako je izraelský Knesset.

Takové námitky jsou pochopitelné, ale existují přinejmenším dva základní důvody, proč je tato rozprava nezbytná. Prvním je zcela specifická situace na Blízkém východě vyplývající z konfliktu, který trvá již příliš dlouho a nezahrnuje pouze Izrael. Druhým je důležitá úloha, kterou v této oblasti naplňují nevládní organizace, a to jak z hlediska humanitární pomoci, tak v souvislosti s politikami rozvojové spolupráce. Kromě toho by izraelské orgány samy měly tuto úlohu pečlivě posoudit, protože bez působení všech těchto nevládních organizací by napětí v regionu vzrostlo a bylo by mnohem vážnější.

Proto bude naprosto přirozené navrhnout Knessetu vzhledem k tomu, že se chystá přijmout k této otázce právní úpravu, že kromě již provedených změn by měl stanovit dva jasné cíle, a sice zajistit transparentnost financování, která bude uplatňována zcela nestranně, a to i na organizace, jako jsou například nevládní organizace osadníků, a v praxi umožnit fungování všech nevládních organizací, neboť jejich práce je důležitá v neposlední řadě i pro budoucnost samotných mírových jednání.

  Sari Essayah (PPE). – Pane předsedající, zásadou tohoto návrhu zákona je, aby financování nevládních organizací ze strany zahraničních vlád bylo plně transparentní.

Máme problém s transparentností? Doufejme, že ne. Ve většině členských států EU je financování nevládních organizací a jeho transparentnost legislativně upraveno, stejně jako financování politických stran. Ve Finsku jsme například právě schválili zákon o financování politických stran, jehož prostřednictvím jsme chtěli zakázat veškeré financování ze zahraničí, s výjimkou evropských sesterských stran. Nechceme, aby si cizí síly mohly kupovat vliv ve finském politickém životě.

My všichni politici bychom byli velmi překvapeni, kdyby partnerská vláda některého evropského členského státu začala financovat politické kampaně našich národních nevládních organizací. Přinejmenším bychom chtěli znát zdroj finančních prostředků a případnou motivaci.

Zástupce Kvartetu, Tony Blair, upozornil minulý týden ve svém projevu v Herzliji na dvojí normy, tak často uplatňované v evropských postojích vůči Izraeli. Řekl: „Nepoužívejte pro vládu Izraele pravidla, která by vás ani ve snu nenapadlo použít pro svou vlastní zemi.“

Evropský parlament by tedy měl podpořit izraelské zákonodárce při zajištění transparentnosti, nikoli útočit nepravdivými obviněními a zasahovat do demokratického legislativního procesu.

Jsme si, jako Evropané, plně vědomi toho, že projekty nevládních organizací financované z prostředků EU neprosazují vždy mír, ale jsou namířené spíše proti vzájemnému porozumění a vytvářejí větší nedůvěru a nepřátelství mezi Izraelci a Palestinci?

Tato nová právní úprava je proto důležitá rovněž pro evropské daňové poplatníky, abychom věděli, jak se naše peníze v této oblasti vynakládají.

  Marek Siwiec (S&D). – (PL) Pane předsedající, říká se, že před podpisem dohody s bankou byste si měl přečíst to, co je uvedeno drobným písmem v dolní části. V otázce, kterou dnes projednáváme, je důležité číst, co se říká na samém konci otázky. Autoři se ptají, jak tato věc ovlivní vztahy mezi EU a Izraelem do budoucna. Moje odpověď zní, že to bude mít velice příznivý vliv, protože v současné době říkáme, že na Blízkém východě máme demokratického partnera a že tam jsou lidé, kteří s evropskými penězi chtějí nakládat obezřetně a kteří chtějí dbát na to, jak jsou tyto peníze vynakládány. Je to jediná země v regionu, kde mají tak opatrný přístup k evropským penězům. Nedaleko od této země beze stopy mizí miliony eur a nevíme, jak jsou tyto peníze utráceny. Pokud dnes cítíme uspokojení, je to proto, že podporujeme demokracii v Izraeli. Říkáme, že je to demokratická země a že buduje demokracii v souladu s našimi normami. Evropský parlament dosáhl v této rozpravě něčeho výjimečného. V dobré víře jsme bránili nevládní organizace v Izraeli – organizace, které se necítí nijak ohroženy – a chráníme je před právní úpravou, která ještě ani nevstoupila v platnost. Byl bych rád, aby to bylo považováno za dobré poselství této rozpravy.

  Zoran Thaler (S&D). – (SL) Směřování Izraele k restriktivním právním předpisům ukazuje na stále se prohlubující propast mezi ideálem Izraele být jedinou skutečnou demokracií na Blízkém východě, na což rádi s hrdostí poukazujeme, a reálnou situací, kdy i přes všechnu tuto nepopiratelnou demokracii dochází také k potlačování zákonných práv na sebeurčení a na vlastní zemi a svobodu sousedního palestinského obyvatelstva.

Jelikož toto je politika izraelské vlády, každý, kdo se proti ní staví, ať jednotlivec nebo nějaká nevládní organizace, se dříve či později stane nepřítelem jeho diktatury. Je těžké, nemožné být demokracií za vysokými zdmi a zároveň přitom utiskovat druhé. To je iluze.

Izrael se proto bude muset rozhodnout, zda zůstane demokracií a bude se demokraticky rozvíjet – a uzná tedy demokratická práva sousedních obyvatel, palestinského národa, a umožní jim je využívat –, nebo se bude držet své současné politiky popírání těchto práv a příležitostně sklouzávat k nedemokratickému jednání, nedostatečné otevřenosti, malichernosti, xenofobii a potlačování své občanské společnosti. Bohužel nevyhnutelnou cenou za takovou politiku vůči Palestincům bude zničení vlastní izraelské demokracie.

  Ulrike Lunacek (Verts/ALE). – Pane předsedající, chtěla bych poděkovat komisaři Fülemu za slova, jimiž se velmi jasně vyjádřil o izraelské občanské společnosti – která překypuje energií, jak všichni víme –, ale také za jeho kritiku zákona, který byl změněn.

Jednou z věcí, kterou považuji v pokračujícím procesu za velice pozitivní, je to, že některé velmi špatné části zákona byly skutečně změněny. Nicméně stále existují určité problémy, které by poslanci Knessetu možná měli blíže přezkoumat. Uvedl jste jeden z nich – skutečnost, že zákon, který požaduje transparentnost, nezahrnuje soukromé financování. Velmi dobře víme, i v našich zemích, že existuje soukromé financování, a to by mělo být transparentní. Někdo jiný prohlásil, že politické strany by měly otevřeně informovat o tom, které soukromé osoby, společnosti atd. jim poskytují finanční prostředky. V mé vlastní zemi jsou s tím problémy.

To je věc, která se, jak doufám, při všem přátelství s Izraelem a Knessetem, ještě změní, takže občanská společnost v Izraeli bude stejně transparentní, jako je v každém případě její většina, ale v budoucnu se také bude aktivně angažovat za mír v regionu.

  Ivo Vajgl (ALDE). – (SL) Není pochyb o tom, že Izrael je demokratickým státem, ale žádný demokratický stát není imunní vůči nedemokratickým postupům nebo tlakům.

V tomto případě, kdy se jedná o tlak vyvíjený na nevládní organizace v Izraeli, máme co do činění s nedemokratickými postupy, a dokonce jsme na ně byli upozorněni, když jsme jako delegace navštívili Izrael. Navíc nyní, poté co jsem hovořil s řadou osob v Bruselu, jsem pevně přesvědčen, že k nim opravdu docházelo.

Dnes zde hovoříme o jednom konkrétním zákonu. Ve skutečnosti však existují tři zákony, které každý svým způsobem v podstatě staví nevládní organizace a každého, kdo s nimi spolupracuje, do pozice podezřelého. To není dobré pro žádnou demokracii. Vzhledem k tomu, že naše rozprava bude mít dopad také na mírová jednání, musím říci, že dosud největší škodu mírovým jednáním způsobilo prohlášení izraelského ministra zahraničí Liebermana, že Izrael bude pokračovat ve výstavbě osad na okupovaných územích.

  Alexandra Thein (ALDE). – (DE) Pane předsedající, nejprve bych chtěla poděkovat Izraeli za to, že vzal vážně četné obavy z jeho navrhované právní úpravy, a za to, že přinejmenším poněkud zmírnil některá ustanovení.

Nevládní organizace jsou již řadu let vyzývány, aby plně transparentním způsobem zveřejnily své zdroje financování, a dokonce aby tyto informace zveřejnily na svých internetových stránkách. Plánovaná právní úprava se i ve své mírnější podobě nakonec zaměřuje pouze na konkrétní nevládní organizace, a to za prvé na organizace pro lidská práva a za druhé na ty, které jsou financovány z veřejných prostředků. Sem patří například veřejné finanční prostředky, které poskytuje Organizace spojených národů nebo Evropská unie. Naopak krajně pravicové skupiny nebo nevládní organizace, které jsou financovány ze soukromých prostředků a které například podporují výstavbu nelegálních osad, nepodléhají žádným právním omezením a nemusí zveřejňovat své finanční zdroje. Problém s navrhovanou právní úpravou spočívá v tomto nerovném přístupu.

  Štefan Füle, člen Komise. – Pane předsedající, dnešní rozprava opět ukázala, jakou důležitost v Evropské unii přikládáme občanské společnosti. Svobodná a aktivní občanská společnost podporuje rozvoj zdravé demokracie.

Vzal jsem na vědomí řadu připomínek, které jste dnes přednesli, a sdělím je našim izraelským partnerům. Najdu také způsob, jak o některých aspektech našich rozprav informovat vysokou představitelku a místopředsedkyni, která je naší zástupkyní v Kvartetu a účinně zajišťuje, aby Evropská unie i nadále hrála velmi důležitou roli v mírovém procesu na Blízkém východě.

Dříve než skončím, dovolte mi, abych uvedl ještě dvě velmi důležité poznámky. Za prvé nadále budeme poskytovat finanční prostředky nevládním organizacím na vhodné projekty, které jsou v souladu s našimi cíli. Za druhé, budeme i nadále pokračovat v dialogu s izraelskými orgány v rámci existujících politických dohod. Dialog s tímto velmi důležitým partnerem musí zůstat otevřený na všech úrovních a prostřednictvím všech komunikačních kanálů.

Na závěr mi dovolte, abych vás ujistil, že Komise bude i nadále tuto otázku sledovat a přesvědčovat naše izraelské partnery o nutnosti podporovat a dále usnadňovat, nikoli omezovat, činnost aktivního nevládního sektoru.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Olga Sehnalová (S&D), písemně. – (CS) Neziskové organizace jsou legitimní a nezbytnou součástí občanské společnosti ve standardní demokratické zemi. Stejně legitimní je však i požadavek na transparentnost jejich financování, a to jak z veřejných, tak soukromých zdrojů. Otázkou k diskuzi je tedy míra a konkrétní právní úprava zajištění této transparentnosti. Bylo by proto dobré k této otázce přistupovat věcně, bez předsudků a s trochou důvěry v práci našich demokraticky zvolených kolegů v izraelském Knessetu.

13. Stav řeky Jordánu a zejména oblasti dolního toku Jordánu (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je rozprava o otázce k ústnímu zodpovězení pro Komisi, kterou pokládá Paolo De Castro, Véronique De Keyserová, Jo Leinen a Adrian Severin, jménem skupiny S&D, o stavu řeky Jordánu a zejména oblasti dolního toku Jordánu (O-0092/2010 - B7-0452/2010).

  Paolo De Castro, autor. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, řeka Jordán představuje velké bohatství, které má nejen environmentální, ale také zemědělský a hospodářský význam pro Jordánsko, Izrael a palestinská území, a zhoršení jejího stavu nás musí znepokojovat.

Je důležité zdůraznit, že zhruba 98 % z 1,3 miliardy metrů krychlových přírodní sladké vody na dolním toku řeky je každoročně odčerpáno a dlouhým úsekům řeky hrozí vyschnutí. To je zničující nejen z hlediska biologické rozmanitosti, ale především z hlediska přístupu místních komunit ke zdrojům vody. Vážným zhoršením stavu řeky Jordán se zabývá několik mezinárodních subjektů včetně Evropsko-středomořského parlamentního shromáždění a Senátu Spojených států.

Také my musíme požadovat zásah nejen ze strany místních samospráv a orgánů, ale také Rady, Komise a členských států, aby poskytly technickou a finanční pomoc pro obnovení stavu řeky. Především – jak uvádí společné usnesení podepsané všemi politickými skupinami, kterým děkuji za jejich upřímnou podporu – musíme požádat Komisi, aby do akčních plánů politiky sousedství s Izraelem, Jordánskem a palestinskou samosprávou vložila jasný, konkrétní odkaz na tento projekt.

Počátečním krokem by mohlo být vypracování společné studie o stavu řeky Jordánu. Jsme si dobře vědomi toho, že voda je cenným, nezcizitelným bohatstvím, a chtěl bych proto zdůraznit, že spravedlivé rozdělování vody znamená věnovat stejnou pozornost požadavkům všech společenství v daném regionu. Jedná se o věc nejvyšší důležitosti, pokud chceme dosáhnout míru a stability na Blízkém východě.

V posledních dnech s určitou nadějí sledujeme obnovení mírových jednání mezi Izraelem a Palestinci, neboť nakládání s vodními zdroji bylo označeno jako jeden z hlavních bodů těchto jednání. Doufáme, že samosprávy, místní komunity a organizace občanské společnosti v zainteresovaných zemích a územích začnou co nejdříve účinně spolupracovat na záchraně dolního toku Jordánu. Je to povinností nejen proto, že tato řeka má velký symbolický význam, ale především proto, aby se zlepšily životní podmínky místních komunit.

  Štefan Füle, člen Komise. – Pane předsedající, vážení poslanci, vážené poslankyně, chtěl bych vám poděkovat za tuto příležitost diskutovat o kritické situaci ohledně vody na Blízkém východě.

Evropská unie považuje v daném regionu vodu za vážný problém a plně sdílím obavy poslanců této sněmovny, neboť pro tuto oblast je charakteristický nedostatek vody, vodní stres a zhoršená kvalita vody, a tato situace se vlivem změny klimatu bude pravděpodobné dále zhoršovat.

Jsme si vědomi dopadů, které to může mít na obyvatele v dané oblasti, na životní prostředí a regionální bezpečnost. Evropská unie považuje vodu za prioritu pro zachování míru v daném regionu a tento regionální problém je nutno řešit na úrovni regionu.

Jak jste si plně vědomi, Evropská unie podporuje naléhavé kroky směřující ke komplexní mírové dohodě mezi Izraelem a Palestinci, kde voda je jednou z „otázek konečného statutu“, které mají být řešeny, spolu s hranicemi, uprchlíky, Jeruzalémem a bezpečností.

Evropská unie uznává specifickou situaci dolního povodí řeky Jordánu a nutnost účinnějšího hospodaření s vodou řeky i jejích přítoků. Jsme proto zapojeni do řady aktivit na národní, regionální a podregionální úrovni se všemi sousedními stranami. Podporujeme reformy a politiky v oblasti vodního hospodářství, které podporují uplatnění udržitelného hospodaření s vodou.

Prostřednictvím evropské politiky sousedství a dalších opatření Evropská unie podporuje opatření na budování důvěry, propaguje přeshraniční spolupráci a snaží se o navázání vztahu mezi komunitami při vodním zdroji, které mají společné problémy s vodou.

Činnost Evropské unie je zaměřena na budování kapacit různých vodohospodářských orgánů a uživatelů, shromažďování a sdílení dat, dostupnost čištěných odpadních vod, opatření na ochranu vod včetně vodovodních sítí a účinné zavlažovací systémy.

Evropská unie zaměřuje své úsilí na stranu poptávky i nabídky v rámci odvětví vodního hospodářství a stanoví podmínky, které v budoucnu umožní integrované hospodaření s vodními zdroji.

Evropská unie není ve svém úsilí osamocena. Členské státy a další dárci jsou též aktivní a my s nimi své aktivity úzce koordinujeme tak, aby se vzájemně doplňovaly.

  Rodi Kratsa-Tsagaropoulou, jménem skupiny PPE. – (EL) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, Evropský parlament činí velmi pozitivní krok, když upozorňuje na problém, který dnes řeka Jordán představuje. Evropsko-středomořské parlamentní shromáždění vypracovalo zvláštní studii o řece Jordánu a údolí Jordánu a ve svých usneseních vyzvalo k jejich ochraně, protože řeka Jordán je památkou našeho světového dědictví, náboženským a kulturním symbolem pro miliony lidí po celém světě a ekologickým, turistickým a hospodářským kapitálem oblasti.

Cílem proto je upozornit na její problémy a nutnost přijmout opatření na její ochranu, zvýšit úsilí ze strany Evropské unie – na toto úsilí poukázala Komise a my jsme se ho dotkli při jiných příležitostech během práce na společném postoji – a vyzvat k regionální spolupráci na zajištění spravedlivého přístupu obyvatel zemí podél řeky Jordán a ke společné odpovědnosti za její ochranu.

Návrh usnesení také zdůrazňuje osvědčené postupy, jako je zvláštní strategický plán vypracovaný Izraelem, který vyzývá k výměně osvědčených postupů a výměně odborných znalostí, protože řeka Jordán je v dané oblasti kolektivní záležitostí. Je důležité, že jsou zdůrazněna rovněž reálná rizika, a to nejen nedostatek vody, nejen znečištění, ale také ztráta biologické rozmanitosti a riziko vyschnutí, pokud se něco nepodnikne.

V zájmu zdůraznění této mezinárodní a regionální spolupráce se v návrhu usnesení navrhuje zřídit zvláštní výbor pro údolí Jordánu, do něhož se mohou zapojit země, které řeka Jordán přímo ovlivňuje (Izrael, palestinská území, Jordánsko), společně s dalšími zeměmi v oblasti, kde Jordán pramení, které také mají svůj díl odpovědnosti, jako je Libanon a Sýrie. Věřím, že toto usnesení získá podporu pléna a že poselstvím, které Evropský parlament vysílá, bude dobře formulované, cílené a důrazné sdělení.

  Véronique De Keyser, jménem skupiny S&D. – (FR) Pane předsedající, jak bylo řečeno, situace v souvislosti s Mrtvým mořem a řekou Jordán je mimořádně znepokojivá, neboť pokud se v roce 2011 nic nezmění, očekává se, že řeka jednoduše vyschne.

Jestliže nebudou přijata žádná opatření na mezinárodní a regionální úrovni, která by tento vývoj zastavila, situace vyústí v mimořádně významnou ztrátu pro kulturní dědictví, pro biologickou rozmanitost – paní Kratsa-Tsagaropoulouová se o tom zmínila – a také pro bezpečnost a hospodářství oblasti.

Chtěla bych vás upozornit na jednu nevládní organizaci, která začala s něčím, co považuji za zcela pozoruhodnou iniciativu. Tato nevládní organizace, Přátelé Země na Blízkém východě, se rozhodla dát dohromady palestinské, jordánské a izraelské starosty, kteří žijí podél toku řeky, shromáždit je a vyzvat, aby přemýšleli, co by mohli udělat pro zlepšení situace.

Toto sdružení a starostové provedli některé zajímavé studie týkající se opatření, která by mohla přijmout každá země, a dopadu, který by tato opatření měla. Opatření sahají od suchých toalet až po změny zemědělských metod, změny v druhů pěstovaného obilí, které vstřebávají příliš mnoho vody atd. Škála možných opatření je široká. Takže toto není politická rozprava, i když si dobře uvědomujeme, že jakmile hovoříme o vodě v tomto regionu, věci se politizují.

Domnívám se, že by to mohl podpořit každý, a byla bych ráda, kdyby se Evropa a Komise inspirovaly velmi jasnými závěry zprávy ohledně vztahů, které s těmito zeměmi mají, zejména prostřednictvím akčních plánů.

Nicméně jeden odstavec bych zvlášť zdůraznila – a to odstavec E – v němž je uvedeno, že ze strany izraelských osadníků dochází k nadměrné spotřebě vody. To je pravda, potvrdily to zprávy Světové banky a organizace Amnesty International. To nás vrací zpátky do ohniska politiky, ale je to pravda, která musí být někdy řečena. Neudělali jsme z ní ústřední myšlenku usnesení, ale klademe na ni zvláštní důraz.

  Antonyia Parvanova, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, jako místopředsedkyně výboru pro energii, životní prostředí a vodu v rámci shromáždění Euromed jsem měla vloni v únoru během návštěvy v terénu příležitost sledovat konkrétní a dramatickou ekologickou situaci panující v oblasti řeky Jordánu.

Zvláštní zpráva o situaci v údolí Jordánu, pro niž jsem byla zpravodajkou, zdůraznila skutečnost, že všechny příslušné strany – zejména Izrael, palestinská samospráva a Jordánsko, ale také Libanon a Sýrie – musí najít společné řešení dvou nejtíživějších problémů, a sice spravedlivého rozdělení vody respektujícího potřebu všech obyvatel v regionu, a zachování zdravého a chráněného životního prostředí pro budoucí generace.

Prvním krokem uvedeným v naší zprávě a východiskem pro další jednání je, že Izrael a palestinská samospráva se musí dohodnout na společných údajích týkajících se rozdělování vody, která je k dispozici, a demografie, neboť obě strany a rovněž nezávislé zprávy dosud uváděly rozdílné údaje.

Aby se problém s vodou řešil na základě spolupráce, byla jedním z našich hlavních závěrů nutnost uskutečnit plány na společnou správu, rozhodování na základě rovnosti a společné hospodaření s vodními zdroji v regionu. Domnívám se, že doporučení v naší zprávě odpovídají oblastem, kde je Evropská unie skutečným odborníkem, a mohla by se aktivně zapojit a připravit cestu pro budoucí partnerství mezi zúčastněnými stranami.

Na závěr bych vám chtěla připomenout, že zatímco je vyvíjeno úsilí o znovuzahájení jednání směřujících k dosažení všeobecné mírové dohody, jsme odpovědni za to, aby situace v údolí řeky Jordánu nebyla zneužívána pro politické a ideologické účely.

Doufám, že naše dnešní rozprava bude sloužit zájmům všech stran v daném regionu a povede ke konkrétním a nezkresleným závěrům a k aktivnímu zapojení Evropské unie při hledání udržitelných řešeních v budoucnu.

  Margrete Auken, jménem skupiny Verts/ALE. – (DA) Pane předsedající, plně souhlasím s dvěma předchozími řečníky, ale chtěla bych využít příležitosti a vyjádřit pevné přesvědčení, že velmi mnoho lidí zde si neuvědomuje, že je vyloučeno požadovat na Palestincích, aby nesli svůj díl odpovědnosti. Nemají k tomu příležitost. Kolik ze zde přítomných si je vědomo toho, že od roku 1967 50 % území Západního břehu Jordánu zabírají izraelské osady? 50 %! Navíc 45 % území bylo zabráno jako vojenské oblasti a přírodní rezervace. Toto území bylo jednoduše uzavřeno. Strašné pro Palestince – zejména v údolí řeky Jordánu – je skutečnost, že vzhledem k tomu, že z jejich strany nebyl patrný násilný odpor, jednoduše se na ně zapomnělo. Pokud nedojde k žádné vojenské akci, pokud se nestane nic dramatického, prostě upadnou v zapomenutí.

Je samozřejmě hrozné, co učíme zejména chudé Palestince – že na sebe musí upozornit – a to dokonce hlasitě. Tento problém je nutno řešit. Nesmíme však zapomínat, že pokud je to možné – pokud je to vůbec možné – utrpení Palestinců je v této oblasti ještě větší než na ostatním území Západního břehu a že za současné situace nemají možnost přijmout takovou zodpovědnost, jakou by měli. Je tedy nutno přijmout integrované řešení, a proto také musíme vzít v úvahu politickou situaci. Nejde jen o Izrael, nejde jen o Sýrii a nejde jen o Jordánsko – ne! Palestinci však nemohou být zapojeni, dokud nebudou mít možnost se zapojit.

  Charles Tannock, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, voda je na Blízkém východě skutečně citlivou a potenciálně výbušnou otázkou. Delegace na vysoké úrovni z Izraele a palestinské samosprávy v současné době jednají o právech na vodu jako součásti komplexního mírového rámce.

Evropská unie jako člen Kvartetu podporuje řešení v podobě dvou států, jako konečnou záruku míru a stability v regionu. Proto musíme být velmi opatrní, abychom nenarušili choulostivá jednání, která v současnosti probíhají ve Washingtonu. Obviňování izraelských osadníků především kvůli nadměrnému využívání vod řeky Jordánu, což jak se zdá, paní De Keyserová dělá, vysílá lidem Izraele – našemu demokratickému spojenci – špatný signál o proklamovaném postoji EU jako oboustranného prostředníka.

Ochrana povodí řeky Jordánu je důležitou regionální otázkou, která se samozřejmě neomezuje pouze na Izrael a Palestince, nicméně odpůrci Izraele v této sněmovně a jinde se nestydatě snaží využít tohoto tématu jako součásti své kampaně, která má za cíl poškodit židovský stát.

Podlehneme-li opět této protiizraelské agendě, hrozí nám, že Izraelci se budou domnívat, že EU není hodna své výsadní úlohy mírového partnera.

  Willy Meyer, jménem skupiny GUE/NGL. – (ES) Pane předsedající, konkrétní hodnocení paní De Keyserové nepředstavuje žádný problém, to vůbec ne. Skutečností však je, že podle mírové smlouvy podepsané mezi Izraelem a Jordánským královstvím v roce 1994 bylo dosaženo dohody o spolupráci při ekologické revitalizaci řeky Jordánu podél společné hranice a o ochraně jejích vodních zdrojů.

Jedná se o dohodu, kterou, vedle jiných dohod, uzavřel Izrael v roce 1994 a neplní ji. To je problém, který máme s Izraelem, že totiž nedodržuje dohody, které podepisuje.

Proto je velmi důležité, aby iniciativa prezidenta Chiraca přijatá v roce 2008 a vyzývající k akci v povodí řeky Jordánu byla naplněna obsahem a aby ji Evropská unie podporovala.

Máme za to, že je velmi důležité, aby byla zřízena komise pro povodí řeky Jordánu jako třístranné fórum pro spolupráci při revitalizaci řeky, které vypracuje a bude uplatňovat politiku ochrany a obnovy vodního zdroje. Je pravda, že v důsledku nedodržování mírové smlouvy z roku 1994 byli Palestinci vyloučeni z izraelské bezpečnostní zóny zřízené na Západním břehu podél dolního toku řeky Jordánu a že osadníci nezákonně zabírají půdu, která jim nepatří. Vzhledem k tomu, že zabírání půdy je provázeno nelegálním využíváním tohoto vodního zdroje bez jakýchkoli pravidel, přistupuje k politickému problému další problém, tedy problém udržitelnosti životního prostředí.

Vzhledem k tomu, že pro uvedení do provozu nové čistírny odpadních vod byl stanoven rok 2011, doufám, že Evropská unie bude podporovat a prosazovat nezbytné zřízení této komise pro povodí řeky Jordánu.

  Cristian Dan Preda (PPE). – (RO) Dnešní rozprava o situaci, ve které se nachází řeka Jordán, je pro skupinu, k níž patřím, nesmírně důležitá, a dovolil bych si v této sněmovně přivítat skutečnost, že naše kolegyně Rodi Kratsová, místopředsedkyně Evropského parlamentu, se do této věci zapojila.

Chtěl bych také zdůraznit, jak dobře víte, že organizace na ochranu životního prostředí již dlouhou dobu varují před kritickým ekologickým stavem řeky Jordán. Vypadá to, že řeka umírá vlastně na všeobecnou lhostejnost.

Na druhou stranu jsem četl v tisku, že přes mimořádně kritické podmínky jsou křesťané, zejména ti ortodoxní, i nadále křtěni v řece Jordán.

Nicméně existuje nebezpečí, že v roce 2011 řeka vyschne, což by mělo drastický dopad na beztak již křehký ekosystém tohoto regionu, zejména na Mrtvé moře. To znamená, že stovky tisíc Palestinců, Jordánců a Izraelců budou postiženy ekologickou katastrofou.

Avšak kromě ekologického aspektu – jak zde ve sněmovně zdůraznili i jiní kolegové – což je aspekt, který je nepochybně nutno s pomocí EU urychleně řešit, je stav řeky Jordánu důležitý rovněž jako činitel podporující regionální spolupráci.

Jsem přesvědčen, že nesmíme dopustit, aby došlo k jednostrannému využívání vod Jordánu, zcela bez ohledu na zajištění dodávek vody v regionu.

Spolupráce mezi státy, na jejichž území řeka protéká, a místními komunitami má proto prvořadý význam pro revitalizaci tohoto zdroje, který je životně důležitý pro hospodářský rozvoj. To může zajistit, aby se Jordán opět stal symbolem spolupráce a soužití, i z hlediska kulturního, pokud k tomu bude silná politická vůle.

A konečně, stav Jordánu je důležitý také z hlediska obnovení přímých palestinsko-arabských jednání, neboť řízení vodních zdrojů figuruje mezi nevyřešenými problémy.

  Proinsias De Rossa (S&D). – Pane předsedající, mohl bych panu Tannockovi připomenout, že vůbec ničemu neprospívá pomíjet skutečnost, že osadníci si záměrně vybírají pozemky, kde mají dobré zásobování vodou, a Palestinci tak naopak o vodu přicházejí? Nejsou jediným problémem, pokud jde o vodu v této oblasti, ale určitě v tom hrají roli.

Jordán bohužel přichází zhruba o 98 % svého toku, protože ho jiné státy včetně Izraele odčerpávají. Jedná se o řeku protékající více státy, která tvoří hranice mezi čtyřmi státy včetně palestinského Západního břehu. Pokud s ní bude správně zacházeno a pokud bude Evropa řádně plnit svou úlohu v dané oblasti, může se potenciálně stát zdrojem usmíření na základě podpory společného hospodaření s tímto důležitým kulturním, náboženským a pochopitelně hospodářským zdrojem regionu.

Zastávání stejného názoru jako vy, pane Tannocku, tedy že všechno, co obsahuje sebemenší kritiku Izraele, je nějakým způsobem útokem na Izrael, je jednoduše přehlížení skutečného stavu. Jsou tam i další, kteří vodu odčerpávají. Organizace Přátelé Země na nedávném semináři, který uspořádala moje skupina, socialisté a demokraté, například poukázala na to, že z řeky Jordánu kdysi přitékalo do Mrtvého moře v průměru 1,3 miliardy metrů krychlových sladké vody. To se nyní snížilo na 20–30 milionů ročně. Do konce příštího roku by se Jordán mohl stát mrtvou řekou, pokud nezačneme jednat.

  Alexandra Thein (ALDE). – (DE) Pane předsedající, za prvé bych chtěla odmítnout četná obvinění zaznívající zvenčí a v některých případech z Parlamentu, podle nichž diskutujeme o tomto tématu v nesprávnou dobu, po zahájení mírových rozhovorů. Parlamentní otázka, na jejímž vypracování jsem se podílela, byla předložena v době, kdy nikdo z nás netušil, že přímé mírové rozhovory budou znovu zahájeny. Angažuji se v této oblasti již od začátku 90. let a o tomto tématu jedná Parlament již dlouho.

V zásadě jde o to, aby se zabránilo úplnému vyschnutí dolního toku řeky Jordán. Z dolní části řeky se stal již jen pouhý pramínek. Tvoří jej pouze odpadní vody a žádná sladká voda v něm již není. Všichni vědci se shodují, že dolní tok řeky během jednoho roku či dvou let prakticky zmizí.

Považuji za znepokojující, že se usnesení obrací stejnou měrou k Izraeli, Jordánsku, Sýrii a palestinské samosprávě. Dolní tok řeky Jordánu se nachází zcela v zóně C, což znamená, že palestinská samospráva nemá dokonce ani právo na přístup do tohoto prostoru, natož jakákoli správní práva či vůbec jakýkoli vliv na něj. Již bylo řečeno, že palestinská samospráva nemůže v této oblasti nic dělat. Proto by toto usnesení mělo být zaměřeno na jiné země.

Když nějaká země, v tomto případě Izrael, využívá z dolního toku řeky Jordánu 75 % veškeré dostupné vody, i když část vody již odebraly jiné země, a Palestincům nenechává téměř žádnou vodu, jedná se o politickou otázku. Tento problém byl údajně vyřešen v dohodě Oslo II a od té doby jsme nijak nepokročili.

Konkrétním problémem v dané chvíli je to, že Palestinci se neustále pokoušejí vrtat studny, které jsou okamžitě ničeny, a také to, že izraelský monopolní vodohospodářský orgán nevrtá studny pro Palestince, ale pouze pro nelegální osady.

  Nicole Kiil-Nielsen (Verts/ALE). – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, na začátku bych chtěla vzdát hold koalici ekologů, které jsme před několika měsíci přivítali v Bruselu. Jedná se o sdružení Izraelců, Jordánců a Palestinců. To vypracovalo několik vynikajících zpráv o situaci v regionu, o stavu řeky Jordánu a hrozbě jejího zániku.

Evropská unie, která přiděluje značné finanční prostředky na rozvojové projekty na Blízkém východě, musí lépe plnit svou úlohu při přípravě a provádění plánu na záchranu řeky zahrnujícího všechny strany v regionu. Země, jimiž řeka protéká, jako je Sýrie, Jordánsko a Izrael, odčerpávají její největší část, zatímco Palestinci – jak někdo právě konstatoval – dostávají z tohoto zdroje pouze asi 5 %.

V údolí Jordánu spotřebovávají izraelští osadníci šestkrát více vody než Palestinci, a to zejména pro potřeby znečišťujícího intenzivního zemědělství, jehož produkty jsou určeny na vývoz do Evropy. Rozšiřování těchto osad s jejich bujnou vegetací je nutno zastavit, stejně jako je nutno zastavit ničení beduínských táborů a jejich vodních nádrží, k němuž opět došlo letos v létě před několika týdny. To je šílenství!

Udržení a spravedlivé rozdělení vody v regionu musí být naší prioritou.

  Mário David (PPE). – (PT) Ekologická katastrofa, o níž se dnes vede diskuse, nás všechny jako Evropany znepokojuje, třebaže k ní dochází mimo území Evropské unie.

Koncept udržitelného rozvoje, ve který věříme, nezná správní hranice ani náboženská vyznání. Pojímá planetu jako jeden celek, nikoli jako souhrn jejích částí. Proto je řeka Jordán problémem celého lidstva, nejen lidí a společenství, na které nedostatek vody nebo její špatná kvalita přímo dopadá. Zdravý rozum nám říká, abychom „mysleli globálně, jednali lokálně“. Právě to zde dnes máme dělat, tedy myslet globálně.

Jako Evropská unie musíme pomáhat zasahovat lokálně, což je způsob jak minimalizovat a zvrátit pokračující snižování průtoku řeky Jordánu a zhoršování kvality její vody. EU již má k dispozici legislativní a institucionální rámec a nástroje, aby mohla jednat či pomohla jednat. Mluvím o Unii pro Středomoří, jejím sekretariátu a o nástroji pro evropsko-středomořské investice a partnerství (FEMIP) řízeném Evropskou investiční bankou. Parlamentní delegace, v jejímž čele stojím, bude samozřejmě tuto věc v našich vztazích se zeměmi Blízkého východu pozorně sledovat.

Je jasné, že nějaké kroky vedoucí k řešení této ekologické tragédie by měly v první řadě podniknout ty státy a místní orgány, jejichž obyvatelé z toho budou mít přímý užitek. S ohledem na to bych rád zdůraznil dvě myšlenky, které se v usnesení objevují. První z nich je vytvoření komise pro správu povodí celého Jordánu, složené ze zástupců států či orgánů, které jeho vody využívají. Evropa zde může pomoci například sdílením zkušeností Mezinárodní komise pro ochranu Rýna. Za druhé je možno podpořit osvědčené postupy a rozšířit je na společné projekty Unie a zapojit obyvatele Jordánska, Izraele a Palestiny, zejména ty podporované Přáteli Země na Blízkém východě, které pan De Rossa již vyzval, aby pomohli s účinným a řádným hospodařením s vodními zdroji v povodí údolí Jordánu.

Na závěr bych, pane předsedající, rád vyzdvihl, ještě v širších souvislostech, příklad spolupráce a mírového soužití, které tento plán představuje. V době, kdy vítáme a podporujeme návrat nového procesu přímého dialogu mezi Izraelem a Palestinskou samosprávou, i když zároveň naříkáme nad nepřítomností EU v tomto procesu, vítáme přímou účast obou stran.

  Olga Sehnalová (S&D). – (CS). Problematika vysychání řeky Jordánu je nepochybně závažný regionální ekologický problém, který ovlivňuje ekosystém celé oblasti i život a zdraví jejich obyvatel. Dlouhodobé nadměrné čerpání vody a znečištění, ale také sucho jsou hlavními důvody vzniklé situace stejně jako slabá schopnost zajistit efektivní vodohospodářský management.

Jak již bylo řečeno některými kolegy, pro zásobování pitnou vodou, ale zejména extenzivní zemědělské závlahy či průmysl je odčerpáváno přes 90 % průtoku řeky. Roční průtok se zmenšil z historicky přibližně 1,3 miliardy na zhruba 100 milionů kubických metrů. Řešení tohoto ekologického problému samozřejmě zhoršuje i konfliktní politická situace.

Voda však nemusí znamenat pouze zdroj konfliktů. Může být i příkladem pro pozitivní, praktickou spolupráci v regionu a může hrát klíčovou roli pro budování vzájemné důvěry. Mír založený na každodenní spolupráci a společných hodnotách má větší šanci než všechna řešení od kulatého stolu.

  Malika Benarab-Attou (Verts/ALE). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, pokračující vysychání řeky Jordánu je přímým důsledkem tragédie, kterou zažívá Palestina. Voda je vysoce politickou otázkou. Nezapomínejme na to.

Připomeňme si některé skutečnosti. Podle údajů Světové banky je dva roky jeden a půl milionu obyvatel Pásma Gazy bez chlóru, který je nezbytný k dezinfekci vody, před bombovými útoky z ledna roku 2009 nemělo 50 % domácností přístup k vodě, takže si představte, jak to vypadá nyní. Organizace Lékaři bez hranic uvádí, že nyní po útocích izraelské armády na infrastrukturu je 90 % vody dodávané obyvatelům nevhodné pro lidskou spotřebu. Každý den je do našeho Středozemního moře vypuštěno 80 milionů litrů nezpracovatelného odpadu v důsledku zničené infrastruktury v Gaze.

Pravda je, že baronka Ashtonová při několika příležitostech Gazu navštívila, ale kde je politická odvaha uplatňovat na Izrael stejné normy, jako máme v Evropě? Musí mít izraelští osadníci monopol na čistou vodu, stejně jako na půdu? Evropská unie musí proto pozastavit dohodu o přidružení se současnou izraelskou vládou, která je ke všem našim požadavkům hluchá, zatímco nelegální okupace a osady zůstávají. Bez spravedlnosti nebude mír.

  Monika Flašíková Beňová (S&D). – (SK) Jak v dnešní rozpravě několikrát zaznělo a určitě ještě zazní, řeka Jordán má nedozírný kulturní, ekologický a hospodářský význam a samozřejmě i politický, a tedy strategický. Proto je její využívání a zneužívání dále nepřijatelné. Od roku 1964 byl její tok odkloněn do Izraele a i do jiných zemí – do Jordánska, Libanonu, Sýrie a do dalších zemí, které tu již zazněly. Mnohé z těchto zemí řeku ničí a znečišťují. Podle ochranářů využívání Jordánu už téměř úplně zničilo celý její ekosystém. Její obnova by za současného stavu trvala desítky let.

Podle odhadů je řeka Jordán z ekologického hlediska jedním ze sta nejohroženějších míst na světě. Samozřejmě, že se na této skutečnosti podepisuje i to, že Izrael a okolní arabské státy nejsou schopné se dohodnout na jejím zachování a ochraně, a proto jsem přesvědčená, že Evropská unie by měla a musí do tohoto procesu velmi aktivně vstoupit, například tak, že podmíní finanční pomoc určenou pro rozvojové projekty v blízkovýchodních oblastech obnovou dolního toku řeky.

  Richard Howitt (S&D). – Pane předsedající, soupeření o vodu může zhoršit – nebo dokonce roznítit – konflikt, ať se jedná o ustupující ledovce Džammú a Kašmír, napětí mezi zeměmi Střední Asie kvůli vyčerpanému Aralskému moři, domorodé kmeny soupeřící o stejné vody mezi Súdánem a Somálskem či o údolí dolního toku řeky Jordánu, o které se jedná zde v této rozpravě.

Obnovení řeky Jordánu a spolupráce potřebná k jeho dosažení by mohly rovněž zlepšit vyhlídky na mír. Řeka je zvěčněna v posvátných knihách judaismu, křesťanství a islámu, odkazy, které ji spojují s proroky Mojžíšem a Eliášem, a jako pohřební místo čtyř druhů proroka Mohameda. Řeku Jordán překročili Izraelité pod vedením Jošuy a právě zde došlo k zázraku, kdy Ježíš kráčel po vodě.

Nemělo by být potřeba dalšího zázraku k tomu, aby její vody byly chráněny ku prospěchu národů obývajících tento prostor dnes, a k tomu, aby tam budoucí generace žily v míru a blahobytu.

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Domnívám se, že zaujaté řešení či přístup k situaci řeky Jordánu nejsou vzhledem k obnovení mírových jednání mezi Izraelem a palestinskou samosprávou vhodné.

Vodní zdroje jsou na Blízkém východě citlivé téma a mělo by se o nich diskutovat v závěru těchto jednání, aby nedošlo k narušení mírového procesu. Evropská unie musí zabránit zbytečnému zpolitizování této otázky a podpořit podpis regionální dohody o obnovení řeky Jordánu.

Vzhledem k tomu, že považuji řeku Jordán za regionální otázku, vítám pokračující spolupráci mezi izraelskými a palestinskými orgány v oblasti hospodaření s vodou. S ohledem na tuto skutečnost vyústila společná účast obou států v nedávné schválení 61 z 96 navržených projektů. Nicméně problém nedostatku vodních zdrojů zůstává stále nevyřešen.

  Ioan Enciu (S&D). – (RO) Obnova řeky Jordánu je mnohostrannou záležitostí, neboť řeka má univerzální historický a náboženský význam. Problémy, které v souvislosti s řekou vyvstávají, zahrnují vzájemně propojené ekologické, humanitární a mezinárodně bezpečnostní otázky.

Domnívám se, že v současné rozpravě je nutno zaměřit se především na skutečnou záchranu řeky a nezabývat se kritikou té či oné zainteresované strany. Pokud projekt záchrany uspěje, bude to mít řetězový efekt na všechny ostatní aspekty. V tomto ohledu si myslím, že bod E v návrhu usnesení s daným tématem přímo nesouvisí, což může způsobit nežádoucí zmatek.

Evropská unie může a musí významně pomoci při předvídání nepříznivých dopadů, které může mít celkové zničení a nakonec zmizení slavné řeky. Evropská unie také musí hrát mnohem aktivnější úlohu při jednáních mezi zúčastněnými stranami, a pomoci tak vytvořit určitou rovnováhu.

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Pane předsedající, víme, že řeka Jordán vzhledem ke své poloze na hranicích různých zemí hraje důležitou úlohu v politice Blízkého východu. I když řeka přispěla k dosažení míru mezi Izraelem a Jordánskem v důsledku smlouvy, která Jordánsku umožňuje odčerpávat větší množství vody, v případě Sýrie je situace opačná. Je veřejným tajemstvím, že tím pravým důvodem, proč Izrael odmítá navrácení Golanských výšin, jsou jeho obavy z toho, že by Sýrie mohla vodu řeky odvést.

Pokud by se z řeky Jordánu kvůli neustálému odčerpávání vody opravdu stal jen pramínek odpadních vod, a to je pravděpodobně cena, kterou bude nutno zaplatit za ozelenění pouště, situace na Blízkém východě se nepochybně zhorší, zvláště když někteří z vůdců Hamásu hovoří o tom, že osvobození celého regionu mezi Středozemním mořem a Jordánem je morální a náboženskou povinností.

Nicméně nedostatek vody v řece Jordán má i širší dopady, neboť jakmile řeka Jordán vyschne, sníží se zároveň množství vody, které přitéká do Mrtvého moře. Tím se zvýší potenciál konfliktu a rozšíří se jeho oblast. Měli bychom to v naší blízkovýchodní strategii vzít v úvahu.

  Véronique De Keyser (S&D). – (FR) Pane předsedající, děkuji vám, že jste mi umožnil objasnit bod, kterým jsem se, jak se zdá, dosud neměla příležitost přesvědčivým způsobem zabývat.

Pokud jde o otázku využívání vody a nadměrné spotřeby vody v osadách, chtěla bych své kolegy odkázat na zvláštní zprávu o situaci v údolí Jordánu vypracovanou parlamentním shromážděním Euromed, které samo opakovaně cituje ze zprávy Světové banky nazvané Posouzení omezení z hlediska rozvoje palestinského odvětví vodního hospodářství a ze zprávy Amnesty International Kalné vody (Troubled waters) atd. Podle uvedených zpráv je toto využívání ze strany Izraelců čtyřikrát až pětkrát vyšší. A já mám čísla od jedné do šesti. Takže toto jsou fakta; omlouvám se, ale nedoložila jsem je.

  Mariya Nedelcheva (PPE). – (BG) Evropská unie je odpovědným partnerem a prostřednictvím své zahraniční politiky sdílí odpovědnost za dění po celém světě. Jako dárce, který se podílí na financování rozvojových projektů na Blízkém východě, a jako aktivní účastník mírového procesu na Blízkém východě musí Evropská unie, a zejména Evropský parlament, vypracovat strategii pro obnovu řeky Jordán a případně stanovit svůj podíl na ní, aby byl zachován její význam jako zdroje života v regionu.

Před pouhými několika měsíci nevládní organizace Přátelé Země na Blízkém východě varovala, že řeka Jordán může do jednoho roku vyschnout, pokud země v daném regionu nepodniknou žádné kroky. Pokles hladiny řeky má zároveň dopad na celkové klima a krajinu v tomto regionu. Situace představuje skutečnou hrozbu pro zajištění obživy obyvatel v regionu, kde zavlažování je obtížné. Bez ohledu na čistě pragmatickou stránku těchto problémů nesmíme zapomínat, že řeka Jordán je významným duchovním symbolem.

Jedním ze základních znaků Evropské unie je rovnováha mezi hodnotami a pragmatismem. S ohledem na to zůstaňme i nadále odpovědnými politiky a opět prokažme svůj jedinečný evropský přístup prostřednictvím svého zájmu o řeku Jordán.

  Štefan Füle, člen Komise. – Pane předsedající, přeshraniční výzvy vyžadují společné úsilí. Evropský parlament správně upozornil na nutnost společného postupu v této oblasti. Evropská unie podporuje ducha spolupráce potřebné k řešení závažných problémů s vodou na Blízkém východě a prosazuje řešení problémů u zdroje, a nikoli pouze jejich příznaků na dolním toku.

Dovolte, abych zakončil ujištěním, že Evropská unie bude k tomuto úsilí i nadále přispívat s cílem snížit vodní deficit v tomto regionu a zajistit zdroje čisté vody, a zároveň chránit životní prostředí a zabezpečit pro obyvatele regionu pitnou vodu. Evropská unie bude i nadále podporovat aktivity přispívající k budoucí obnově řeky Jordánu a případné zřízení společné a integrované správy povodí řeky v budoucnu, pokud se k tomu země v regionu rozhodnou.

Evropská unie bude i nadále podporovat dialog a prosazovat přeshraniční spolupráci ve vodohospodářských otázkách mezi různými sousedy v tomto regionu a zároveň se bude podílet na budování důvěry. V zájmu vyváženosti dostupných zdrojů a požadavků je zapotřebí vážného úsilí a politického odhodlání ze strany samotných sousedících zemí. To zahrnuje nejen samosprávy, ale také občanskou společnost. Stejně jako v Evropě se jednotlivci, organizace a místní obce musí podílet na udržitelném hospodaření s vodními zdroji. To je výzva, která je před námi všemi.

  Předsedající. – Obdržel jsem pět návrhů usnesení⁽¹⁾ předložených v souladu s čl. 115 odst. 5 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat dne 9. září 2010.

(Zasedání bylo přerušeno v 17:55 před dobou vyhrazenou pro otázky a pokračovalo v 18:00)

PŘEDSEDAJÍCÍ: Diana WALLIS
Místopředsedkyně

(1) Viz zápis.

14. Doba vyhrazená pro otázky (otázky Radě)

  Předsedající. – Dalším bodem programu je doba vyhrazená pro otázky (B7-0454/2010).

Následující otázky jsou určeny Radě.

Otázka č. 1, kterou pokládá Vilija Blinkeviciute (H-0355/10)

Předmět: Osoby se zdravotním postižením a strategie Evropa 2020

Strategie Evropské unie pro růst a zaměstnanost na následující desetiletí přijatá Evropskou radou má Evropě pomoci vzpamatovat se z krize a posílit její úlohu v kontextu EU i na mezinárodní úrovni, a to podporou konkurenceschopnosti, produktivity a sociální soudržnosti. Je však krajně politováníhodné, že na osoby se zdravotním postižením, které v současnosti tvoří 12 % obyvatelstva EU, se v uvedené strategii zapomnělo. I když rada nepřetržitě vyzývá k tomu, aby při řešení otázek souvisejících se zdravotním postižením bylo integraci takto postižených osob věnováno vice pozornosti, nejsou ve strategii Evropa 2020 stanoveny žádné konkrétní úkoly, cíle nebo závazky, na jejichž základě by se mohly zlepšit životy více než 65 milionů Evropanů se zdravotním postižením. Téměř 78 % osob se zdravotním postižením není začleněno do trhu práce a nemá možnost vydělat si na živobytí. Většina z nich je závislá na dávkách, které byly bohužel v důsledku recese rovněž sníženy.

Jak hodlá Rada zaručit zaměstnanost osob se zdravotním postižením a jejich účast na trhu práce za rovných podmínek? Nedomnívá se Rada, že je nutné přijmout zvláštní pokyny týkající se politiky zaměřené na problematiku zdravotního postižení nebo zvláštní strategii s jasně určenými cíli a závazky?

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Rada je odhodlána zlepšit pracovní příležitosti a účast na trhu práce pro všechny občany, a to včetně lidí se zdravotním postižením.

Některé z klíčových cílů stanovených ve strategii Evropa 2020 schválené Evropskou radou 17. června 2010 se zaměřují konkrétně na osoby se zdravotním postižením: jsou navrženy s cílem podporovat zaměstnanost, zlepšovat dosaženou úroveň vzdělání a prosazovat začlenění do společnosti, v neposlední řadě snižováním chudoby.

Strategie Evropa 2020 také výslovně poukazuje na osoby se zdravotním postižením ve stěžejní iniciativě „Evropská platforma pro boj proti chudobě“. Tato iniciativa bude mít dopad jak na úrovni EU ve formě návrhů Komise a programů boje s diskriminací, včetně diskriminace osob se zdravotním postižením, tak na úrovni jednotlivých států. Členské státy budou muset definovat a provést cílená opatření pro konkrétní rizikové skupiny, jako jsou například osoby se zdravotním postižením.

V souladu se závěry Evropské rady z června 2010 musí členské státy ihned jednat, aby tyto priority provedly na vnitrostátní úrovni. Požaduje se také, aby tuto strategii podpořily všechny společné politiky. Tento celostní přístup má za cíl snížit sociální vyloučení lidí se zdravotním postižením, přičemž tento cíl se objevuje také v usnesení o novém Evropském rámci pro oblast zdravotního postižení přijatém Radou v červnu. Zmíněné usnesení vyzývá členské státy a Komisi, aby se otázky zdravotního postižení staly nedílnou součástí všech stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020 a aby bylo využito lidského kapitálu osob se zdravotním postižením, v neposlední řadě zavedením vhodných opatření v oblasti vzdělávání a zaměstnanosti.

Ve svém usnesení Rada také vyzvala Komisi k vytvoření nové evropské strategie týkající se zdravotního postižení pro nadcházející desetiletí v součinnosti se zdravotně postiženými a jejich zastupujícími subjekty v návaznosti na strategii Evropa 2020 a další klíčové dokumenty.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D). – (LT) Pane ministře, děkuji za vaši odpověď, nicméně bych ráda uvedla, že hlas 65 milionů zdravotně postižených z Evropské unie stále není dostatečně slyšet. Proto také pokládám následující otázku: neměli bychom urychlit přijetí směrnice o boji proti diskriminaci ve všech členských státech EU, abychom zajistili, že zdravotně postižení lidé budou moci žít jako plnohodnotní občané? Moje otázka by tedy zněla takto: jaký je stav směrnice o boji proti diskriminaci?

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Pracovní skupina Rady pro sociální otázky v současné době zkoumá návrh Komise na novou směrnici ohledně uplatnění zásady rovného zacházení bez ohledu na náboženství či víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci.

Směrnice musí být členskými státy přijata jednomyslně. Řada předsednictví odvedla na tomto návrhu spoustu práce a v této fázi není současné předsednictví schopno předpovědět, jak dlouho budou diskuze pokračovat, ani jaký bude jejich výsledek.

  Janusz Władysław Zemke (S&D). – (PL) Rád bych vám poděkoval za informace, bohužel však byly velmi všeobecného rázu. Mluvil jste o relevantních záležitostech, ale já bych rád položil konkrétní otázku: plánují se dodatečné výdaje na vzdělávání lidí se zdravotním postižením, a kolik peněz bude k dispozici? Bez dodatečného financování, bez finanční pomoci v evropském měřítku bude velmi obtížné těmto lidem pomoci.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D). – (RO) Ráda bych se vás zeptala, jaký je časový harmonogram a jaké jsou záměry Rady ohledně předpisů o právech cestujících v autobusech. Narážím především na lidi se zdravotním postižením a sníženou pohyblivostí.

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Pokud jde o financování, povede se debata o souhrnném rozpočtu vztahující se k otázce toho, jak budou moci budoucí rozpočty zahrnout různé stěžejní iniciativy a vývoj legislativy přijaté jako součást strategie Evropa 2020. Protože strategie obsahuje několik nových politik ve prospěch lidí se zdravotním postižením, budeme muset zvážit, jak budou moci být rozpočtové prostředky vynaloženy tak, aby se tyto nové politiky zohlednily.

V případě vývoje právních předpisů musíme zvážit, čím může Komise přispět v rámci stávající legislativy. Rada se v podstatě snaží poskytovat aktivní ochranu lidem se zdravotním postižením ve shodě se svými pravomocemi stanovenými ve smlouvách. Například před 10 lety přijala Rada směrnici zakazující diskriminaci v zaměstnání, včetně diskriminace na základě zdravotního postižení. Rada má samozřejmě v úmyslu na tomto tématu dále pracovat.

  Předsedající. – Otázka č. 2, kterou pokládá Rodi Kratsa-Tsagaropoulou (H-0358/10)

Předmět: Úpravy rozpočtu a soukromé zadlužení

Cílem úsilí vynakládaného na provádění hospodářských reforem na evropské úrovni je zlepšit stav veřejných financí a uvést členské státy do rozpočtové rovnováhy. Současně se provádějí opatření na ozdravení finančního sektoru obecně a konkrétněji bankovního sektoru, který přímo souvisí s reálnou ekonomikou. Toto úsilí se však týká pouze veřejného zadlužení, nikoli zadlužení soukromého, které je druhou složkou celkového zadlužení země. Jak se odráží soukromé zadlužení na sociální situaci v jednotlivých členských státech a jak je vzájemně propojeno veřejné a soukromé zadlužení? Jaká opatření hodlá Komise přijmout v případě, že soukromé zadlužení a) je vyšší než veřejné zadlužení a b) nadále poroste? Jakým způsobem má Rada v úmyslu řešit tento trend, vzhledem k tomu, že v Paktu o stabilitě a růstu způsob řešení problému veřejného zadlužení není stanoven?

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Současné postupy dohledu nad makroekonomickou situací a rozpočtem stanovené v článcích 121 a 126 Smlouvy představují úhelný kámen koordinace hospodářské politiky.

Evropská rada ustavila v březnu 2010 pracovní skupinu, jíž předsedal úřadující předseda Rady a která byla složena ze všech členských států, Evropské komise a Evropské centrální banky. Pracovní skupina byla pověřena analýzou opatření potřebných k vytvoření vylepšeného rámce řešení krize a lepší rozpočtové disciplíny prozkoumáním všech možností posílení legislativního rámce.

Tato pracovní skupina v červnu předložila Evropské radě zprávu o pokroku. Zpráva vyzdvihovala potřebu zesíleného rozpočtového dohledu, zejména prostřednictvím většího důrazu na vývoj a úrovně zadlužení, ale také zohledněním celkové udržitelnosti dluhu ve světle Paktu růstu a stability.

Pracovní skupina také prosazovala přijetí účinnějších postupů makroekonomického dohledu za účelem zjištění makroekonomických nerovnováh v dřívějším stádiu a následné tvorby doporučení navržených k tomu, aby se zabránilo zhoršení situace a zamezilo se vzniku lavinových efektů.

Nakonec pak budeme muset definovat specifické ukazatele, ačkoli soukromé zadlužení bude nepochybně klíčovým problémem. Na zasedání Rady 8. června a zasedání Evropské rady 17. června byly cíle nastíněné pracovní skupinou schváleny. Pracovní skupina má předložit svou závěrečnou zprávu a závěrečná zjištění na říjnovém zasedání Evropské rady. Poté budeme schopni zahájit proces přijímání nových legislativních textů EU nebo případného novelizování stávající legislativy. Předsednictví rozhodně učiní veškeré takovéto iniciativy svou prioritou.

  Rodi Kratsa-Tsagaropoulou (PPE). – (EL) Děkuji panu ministrovi za snahu o zodpovězení mé otázky, bohužel jsem však nepochopila něco, co jste právě v odpovědi na mou otázku uvedl: je soukromé zadlužení začleněno do nových plánů - tím myslím, pane ministře, ty, pro které jste se rozhodli v říjnu – a je zde v rámci plánované správy ekonomických záležitostí prostor pro novou interpretaci Paktu stability, metod jeho uplatnění a soukromého zadlužení? Byla bych vděčná, kdybyste moji otázku mohl zodpovědět.

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Jak jsem řekl, proces byl uveden do pohybu, pracovní skupina se schází a vlastně se sešla před dvěma dny. Před říjnovým zasedáním Rady proběhne ještě jedno až dvě setkání, a je tedy příliš brzy na to, abychom začali rozebírat podrobnosti způsobu budoucího uplatňování dluhových kritérií ve spojení s Paktem růstu a stability. Jakmile budeme mít závěry pracovní skupiny o hospodářském dozoru a jakmile tato skupina na říjnovém zasedání předloží svou zprávu Radě, budeme schopni v souladu s tím zahájit proces přijímání či novelizování evropské legislativy, a to bude možná zahrnovat řešení otázek soukromého zadlužení.

  Předsedající. – Otázka 3, kterou pokládá Silvia-Adriana Ticau (H-0361/10)

Předmět: Revize sítě TEN-T

Evropská komise uspořádala ve dnech 7. a 8. června 2010 v Zaragoze ministerskou konferenci, jejímž cílem bylo zahájit proces revize sítě TEN-T. Tento proces bude probíhat zejména ve druhém pololetí tohoto roku a na začátku příštího roku. Jeho cílem má být vypracování metody umožňující určit základní síť TEN-T a uzlové body pro propojení této sítě s dopravní infrastrukturou zemí sousedících s Evropskou unií. Na závěr tohoto procesu by se měly všechny druhy dopravy více podílet na dopravě napříč Evropou, měla by být zajištěna intermodalita mezi různými druhy dopravy a zejména zavedeny vhodné systémy financování.

Vzhledem k tomu, že tento proces se časově shoduje převážně s belgickým předsednictvím Rady Evropské unie, mohla by Rada uvést, jaký harmonogram a jaká opatření hodlá přijmout belgické předsednictví, pokud jde o proces revize sítě TEN-T?

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) V závěrech ze svého zasedání v červnu  2009 Rada uvedla, že vítá vydání zelené knihy Komise o přezkumu politiky o TEN-T za účelem lepší integrace transevropské dopravní sítě sloužící společné dopravní politice a vyzvala Komisi k předložení návrhu na novelizaci pokynů ohledně TEN-T daným orgánům.

Hlavním nový rysem návrhu je dvoufázový přístup k plánování: stále bude existovat základna TEN-T sestávající z docela hustých sítí železnic, silnic, vnitrozemských vodních cest, přístavů a letišť tvořících tuto jednotnou síť, kdy by většina z výše zmíněných sítí byla součástí vnitrostátních sítí, které by pak byly zahrnuty do centrální sítě. Tato centrální síť by umožnila plánování na skutečně evropské úrovni se zaměřením na soustavné zvyšování účinnosti zdrojů sítě a na dosažení podstatného celkového snížení emisí skleníkových plynů spojených s dopravou.

V červnu Rada zaznamenala informaci poskytnutou předsednictvím a Komisí ohledně výsledků Dnů TEN-T, každoroční ministerské konference o transevropské dopravní síti, která se konala v Zaragoze 8. a 9.  června 2010. Diskuze se zaměřovaly především na to, jak přepracovat plánovací a implementační rámec pro budoucí TEN-T a na to, jak účinně zmobilizovat financování.

Komise se nyní zabývá veřejnou konzultací o budoucí transevropské dopravní politice, aby vypracovala kritéria a podmínky pro celkové a centrální plánování sítě. Konzultace skončí 15. září a výsledky budou předloženy Výboru pro financování TEN-T 30. září.

Možnosti plánování se poté prodiskutují jak bilaterálně – tedy mezi Komisí a příslušnými členskými státy – tak na multilaterálním základě formou schůzí výboru k prodiskutování přezkumu pokynů týkajících se TEN-T.

Komise počátkem roku 2011 vydá posouzení dopadů navrhovaného přezkumu pokynů ohledně TEN-T. Návrh pokynů k TEN-T by měl být dostupný v květnu nebo červnu 2011.

Protože návrh pokynů ještě nebyl představen, a s ohledem na aktuálně probíhající veřejné konzultace a na multilaterální a bilaterální diskuze naplánované na konec roku 2010, není belgické předsednictví v současné době s to učinit jakýkoli pokrok ohledně revize TEN-T.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D). – (RO) Jedním z cílů revize sítě TEN-T je integrovat transevropskou dopravní síť s dopravní infrastrukturou sousedních zemí.

Myslím, že je pro nás důležité tento proces urychlit, protože s koncem tohoto roku a začátkem příštího roku se blíží přezkum v polovině období, a je důležité, abychom byli schopni přidělit finanční prostředky také do roku 2013 a samozřejmě též naplánovat budoucí finanční výhled.

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady.. – (FR) Samozřejmě, že problém, na který poukazujete, je značný a nepochybně bude jedním z ohledů spojujících v současnosti probíhající studii a plány prováděné způsobem, jímž budou sítě transformovány, upravovány a navrhovány.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL). – (EL) Vážená paní předsedající, pane ministře, nedávno byl vydán dopis od předsedy výboru Evropského parlamentu pro dopravu a cestovní ruch, v němž uvádí, že v rámci rozpočtových škrtů uložených Řecku podle Memoranda o porozumění mezi Mezinárodním měnovým fondem a Evropskou unií má řecká vláda v úmyslu zavřít řadu železničních tratí, jež jsou součástí sítě TEN-T a které nedávno obdržely finanční prostředky ze strukturálních fondů za účelem modernizace.

Protože je toto rozhodnutí nepřípustné z důvodů ochrany životního prostředí, z důvodů týkajících se omezování silničního provozu a z důvodů porušení legislativy EU, velmi rád bych se zeptal, zda má Rada v úmyslu zkoumat stížnosti vznesené předsedou výboru a zda má v úmyslu požádat o zrušení jakéhokoli podobného rozhodnutí.

  Janusz Władysław Zemke (S&D). – (PL) Rád bych odkázal na otázku, jež byla položena před chvílí. Výstavba sítě TEN-T má pro Evropskou integraci zásadní důležitost. Je velmi drahá. Proto musí být prováděna velmi důsledně.

S ohledem na tuto skutečnost mám jednu otázku: je v předběžných rozpočtových odhadech na období 2014–2020 naplánováno navýšení prostředků dostupných pro tento účel?

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Co se týče první otázky o snížené schopnosti Řecka investovat do sítí, mám na jednu stranu za to, že řešení tohoto problému je v kompetenci Komise, avšak můžeme se o tomto tématu informovat. Na druhou stranu nemám žádnou konkrétní odpověď na to, jak na sníženou kapacitu Řecka reagovat. Můžeme však kontaktovat útvary Komise, abychom zjistili, jak na tuto otázku odpovědět konkrétněji.

Pokud jde o znepokojení týkající se koheze a finančních prostředků, jež mají být poskytnuty, vás odkazuji na finanční rámec pro období 2014-2020 a předkládám tuto otázku Parlamentu. Budete rovněž požádáni o vyjádření názoru na toto téma, v souladu se zásadou spolurozhodování o rozpočtových záležitostech, a spoléhám na to, že do pořadu jednání zahrnete diskuze o budoucím rozpočtu a zdrojích, které nám umožní dosáhnout této proslulé koheze v souvislosti s cíli týkajícími se dopravy.

  Předseda. – Otázka 4, kterou pokládá Georgios Papanikolaou (H-0362/10)

Předmět: Hodnocení otevřené metody koordinace

V roce 2000 zavedla Rada koncepci otevřené metody koordinace v oblastech spadajících do pravomocí členských států (zaměstnanost, sociální ochrana, sociální začlenění, vzdělávání, mládež a odborná příprava) s cílem zlepšit spolupráci mezi těmito státy, umožnit výměnu zkušeností pomocí vyměňování osvědčených postupů a posílit konvergenci politik různých států.

Mohla by tedy Rada odpovědět na následující otázky?

Považuje Rada tuto strategii za úspěšnou? Mohla by představit nějaké konkrétní výsledky?

Domnívá se předsednictví, že je nezbytné koncepci otevřené metody koordinace přezkoumat nebo zrevidovat?

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Ve svých závěrech ze dne 30. listopadu 2009 Rada uvedla, že otevřená metoda koordinace aktivně přispěla jak ke hladkému fungování trhů práce, tak k sociálnímu začlenění. Výměna osvědčených postupů v oblasti zaměstnávání se ukázala, a v budoucnu se ještě ukáže, jako obzvláště užitečná. Bude nutné účinně sledovat hlavní směry politik zaměstnanosti, které Rada na doporučení Parlamentu – které jste dnes vydali – brzy přijme, a v kontextu nového řízení dát klíčovou roli Radě pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele (EPSCO), o které by v rámci evropského semestru měla rozhodnout zejména Evropská rada.

V loňském roce, kdy Rada navíc přijala nový strategický rámec pro evropskou spolupráci v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, poznali noví členové, že dosažení hlavních strategických cílů definovaných v daném rámci zahrnovalo účinné využívání otevřené metody koordinace, což dokazuje, že v oblastech, které spadají do jejich vnitrostátní jurisdikce, i nadále podporují tuto zvláště užitečnou metodu.

Nedávná společná zpráva o pokroku za rok 2010 vypracovaná Radou a Komisí o provádění pracovního programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010“ vyzdvihuje značný pokrok, kterého se díky otevřené metodě koordinace dosáhlo na poli evropské koordinace v oblasti vzdělávání a odborné přípravy.

Ve svých závěrech ze dne 7. června 2010 Rada podobně upozornila na zájem vyjádřený v současných obecných diskusích o strategii Evropa 2020 na úplném rozvoji integrovaného přístupu prostřednictvím společného postupu na evropské úrovni, a to za použití rámce stanoveného otevřenou metodou koordinace v oblasti sociální ochrany a začlenění, jakožto mechanismu, který prokázal svůj značný potenciál.

Nicméně předsednictví, jež má před sebou nové výzvy a perspektivy, které představuje zejména provádění strategie Evropa 2020, s ohledem na sledování plnění cíle stanoveného Evropskou radou v oblasti snižování chudoby a sociálních aspektů hlavních směrů politik zaměstnanosti, a to zejména zásady 10, během neformálního zasedání ministrů sociálních věcí dne 9. července vyzvalo členské státy, aby zahájily proces zvažování posílení otevřené metody koordinace.

Rada již ve svém usnesení z listopadu 2009, kterým se zavádí obnovený rámec evropské spolupráce v oblasti mládeže 2010–2018, stanovila určitý počet obecných zásad, které musí dodržovat všechny politiky a činnosti týkající se mladých lidí, a to v rámci obnovené a integrovanější metody koordinace. Za tímto účelem předsednictví uspořádá dne 14. září konferenci a Rada EPSCO by měla toto téma z podnětu předsednictví opětovně prodiskutovat dne 21. října a vytvořit k tématu zaměstnanosti a sociálního začleňování určité závěry.

  Georgios Papanikolaou (PPE). – (EL) Děkuji vám za odpověď, nicméně bych byl rád, kdybyste mi vyjasnil následující: je pravda, že otevřená metoda koordinace v důležitých oblastech – které také vyjmenováváte: vzdělávání, zaměstnanost, odborná příprava, otázky týkající se mladých lidí – představuje velmi důležitý nástroj, který máme k dispozici v rámci subsidiarity a pravomocí v Evropské unii.

Moje otázka zní: mohli bychom čas od času dostat zprávu o této metodě, abychom si mohli vyměňovat názory a abychom také byli informováni na politické úrovni? Dále, jak by se Evropský parlament mohl na tomto postupu aktivněji podílet, abychom na něj lépe upozornili?

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) O tom jsem se zmínil v poslední části své odpovědi. Jak jsem říkal, Rada EPSCO bude na podnět předsednictví dne 21. října tuto otázku znovu projednávat a měla by v problematice zaměstnanosti a sociálního začlenění dosáhnout určitých závěrů, které vám samozřejmě postoupíme.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D). – (LT) Děkuji vám za odpověď na otázku významu otevřené metody koordinace, pane ministře, chtěla bych nicméně zdůraznit, že rok 2010 byl vyhlášen Evropským rokem boje proti chudobě, a musíme tak, když je v celé Evropské unii obrovská nezaměstnanost a vzrůstá sociální vyloučení, bojovat proti chudobě. Jak velký vliv má podle vás otevřená metoda koordinace na snižování chudoby a stačí, když si, řekněme, vyměňujeme osvědčené postupy a vidíme, jak skandinávské země věnují velkou pozornost boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení? Sníží toto chudobu v pobaltských státech?

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Účinnější vzájemná koordinace a učení by skutečně mělo mít pozitivní dopady. Právě jste zdůraznila jeden z aspektů při dosahování společných cílů v sociálních otázkách. V obecné rovině je pravda, že pokud jde o hospodářský růst, zaměstnanost a boj proti chudobě – který je prioritou v roce 2010 – mohou politiky aktivního začleňování kromě snižování chudoby také zvýšit nabídku práce. Reformy důchodových systémů také mohou zvýšit úroveň zaměstnanosti a posílit veřejné finance. Totéž platí i o systémech zdravotní péče.

Věřím proto, že v průběhu roku 2010, který je věnován boji proti chudobě, budeme tuto vzájemnou koordinaci a učení schopni realizovat.

  Předseda. – Otázka 5, kterou pokládá Nikolaos Chountis (H-0366/10)

Předmět: Memorandum o porozumění, které uzavřelo Řecko s EU a MMF, a prudce rostoucí inflace

Memorandum o porozumění, které Řecko podepsalo s MMF a EU jasně stanoví, že pro to, aby řecké hospodářství bylo konkurenceschopnější, je jednou z povinností řecké vlády snížit inflaci na úroveň, která je pod průměrem eurozóny. V květnu však inflace dosáhla 5,4 % ve srovnání s 1,6 % v eurozóně, čímž se dále v Řecku narušil disponibilní příjem osob výdělečně činných a významným způsobem se narušila konkurenceschopnost řeckého hospodářství. Tento obrovský nárůst inflace je způsoben zvýšeným přímým i nepřímým zdaněním, které zavedly EU a MMF, a také pokračující nekontrolované spekulace. Souhlasí Rada s tím, že fiskální opatření zavedená EU a MMF velkou měrou přispěly k této inflační spirále, která dále narušuje konkurenceschopnost řeckého hospodářství? Jaká strukturální opatření Rada doporučí řecké vládě s cílem omezit inflaci?

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Rada v různých mnohostranných mechanismech dohledu často zdůrazňovala dlouhodobé strukturální problémy řecké ekonomiky. Dne 16. února 2010 Rada v souladu s postupem při nadměrném schodku doporučila, aby Řecko zavedlo soubor opatření ke zlepšení fungování komoditních trhů a podnikatelského prostředí, k udržení růstu produktivity a zaměstnanosti, ke zlepšení efektivity a míry využití prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie, k odstranění nadměrného schodku rozpočtu země a zajistilo dlouhodobou životaschopnost svých veřejných financí.

První zprávu o zavádění těchto opatření předložilo Řecko dne 16. března a druhou v květnu. V rámci mechanismu finanční stabilizace v hodnotě 110 miliard EUR, které Řecku společně s MMF poskytly členské státy eurozóny, provedly v červnu Komise a Mezinárodní měnový fond předběžnou analýzu. Analýza byla dokončena v srpnu, nicméně Komise svou závěrečnou zprávu Radě formálně nepředložila.

Komise oznámila členským státům eurozóny předběžné výsledky analýzy, a pokud se ekonomika bude vyvíjet v souladu s předpoklady, které tvoří základ ozdravného programu, jenž podporuje mechanismus finanční stabilizace, bude mít zvýšení míry inflace dle odhadu Komise negativní dopad na komoditní trhy. Rada proto bude pečlivě sledovat situaci a bude i nadále přijímat vhodná opatření, aby pomohla řeckým orgánům podpořit hospodářský růst a udržet zdravou rozpočtovou politiku.

Domnívá-li se Komise, že změny v ekonomice budou odpovídat základním předpokladům ozdravného programu, který podporuje mechanismus finanční stabilizace, je pravděpodobné, že růst míry inflace, jak jsem řekl, bude mít negativní vliv na trhy. Totéž platí pro rozpočet a Rada bude situaci ohledně rozpočtu pozorně sledovat.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL). – (EL) Obávám se, pane ministře, že jste neodpověděl na otázku, kterou jsem vám položil. Opatření uložená Řecku v rámci Memoranda o porozumění – postup, který jste popsal v Memorandu o porozumění s Mezinárodním měnovým fondem a Evropskou unií – jsou rozporuplná. Ve snaze vytvářet příjmy státu sice ukládá daně, ty se však nemohou vybírat, protože pracovníci ani malé podniky nemají žádný další příjem, a zatímco mluví o snižování inflace, plánují zvýšení příjmů pomocí nových daní tak, že zvýší DPH na běžné zboží a topný olej.

Otázka, na kterou se vás chci zeptat, je následující: Řecku bylo na včerejším zasedání Rady ECOFIN podle mých zdrojů doporučeno, aby zavedlo nové daně zvyšující příjmy a tato opatření se projevují jako prudká inflace. Proto se vás chci zeptat, jestli zmíněné jednání Rady ECOFIN projednávalo taková nápravná opatření, zda je Evropská unie navrhla, která by v Řecku zabránila prudké inflaci, před daněmi zvyšujícími příjmy?

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Nemohu přesně říct, jakého rozhodnutí Rada ECOFIN dosáhla za posledních několik hodin, ale Rada v průběhu různých multilaterálních mechanismů dohledu skutečně opakovaně kritizovala dlouhodobé strukturální problémy řecké ekonomiky. Rada ve svých doporučeních, aby členské státy v roce 2009 zaváděly hlavní směry hospodářské politiky, konstatovala, že Řecko musí zvýšit své úsilí k nápravě makro-ekonomické nerovnováhy a napravit strukturální nedostatky ve svém hospodářství, a to v souladu s Lisabonskou strategií pro zaměstnanost a růst.

Rada doporučuje, aby Řecko zvýšilo svou konkurenceschopnost v odvětví profesionálních služeb, jakož i své investice do výzkumu a vývoje, aby efektivněji využívalo strukturálních fondů, provedlo reformu veřejné správy a zavedlo řadu opatření na trhu práce v rámci integrované strategie flexikurity.

Jediné, co mohu říct je, že řecké orgány potvrdily, že jejich prioritou je několik plánovaných strukturálních reforem v celé řadě oblastí, a plně si uvědomují problémy, které tím v zemi vytvoří.

  Georgios Papanikolaou (PPE). – (EL) Pan ministr, můj vážený přítel, pan Chountis, ve své otázce uvádí, že inflace v červenci byla 5,4 % a v srpnu měla být 5,5 %, a zdá se, že s nově přijatými opatřeními, která se vztahují k běžnému zboží – jak můj vážený přítel zcela správně dříve uvedl -, bude velmi obtížné inflaci snížit. Zároveň nám tvrdíte, že se v Radě opět hovoří o opatřeních a nových daních.

Má otázka zní: máme konkrétnější opatření na podporu růstu jak na straně Rady, na straně Evropy a podpůrného mechanismu, tak na straně Řecka. Máme konkrétní časový plán?

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) I když chápu, že nekontrolovatelná inflace představuje řadu problémů, a že pokud tato inflace bude pokračovat, bude potřeba upravit několik finančních mechanismů, mohu říci pouze to, že Řecko je členem eurozóny, s ostatními členskými státy sdílí odpovědnost za zajištění stability eurozóny a že hospodářská politika Řecka, stejně jako jakéhokoli jiného členského státu, je záležitostí celé EU. Všechny členské státy mají provádět řádné vnitrostátní politiky, v souladu s Paktem stability a růstu a hlavními směry hospodářské politiky. Řecko by proto mělo převzít odpovědnost za účinné řešení těchto problémů tak, aby se snížilo riziko ohrožení řádného fungování měnové a hospodářské unie.

  Předsedající. – Otázka č. 6, kterou pokládá Laima Liucija Andrikieneová (H-0368/10).

Předmět: Priority belgického předsednictví v souvislosti s OSN a jejími orgány

Jaké jsou priority belgického předsednictví EU v souvislosti s OSN obecně a konkrétně v souvislosti s Radou OSN pro lidská práva? Došlo již ke sloučení zastoupení Rady EU a Evropské komise v Ženevě, nebo tento proces stále probíhá?

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Rada přijala na svém zasedání dne 14. června 2010 v rámci přípravy na 65. zasedání Valného shromáždění OSN priority Evropské unie.

Chtěl bych poukázat na to, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost zastupuje Unii na půdě mezinárodních organizací ve věcech týkajících se společné zahraniční a bezpečnostní politiky vysoká představitelka pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

Priority, které Rada přijala, se soustřeďují na následující otázky.

Především jde o větší podporu Organizace spojených národů – Evropská unie přispěje k posílení mnohostranného systému zejména zlepšováním v oblasti zastoupení, transparentnosti, odpovědnosti a účinnosti OSN.

Druhou prioritou bude příspěvek k mezinárodnímu míru a solidaritě. Evropská unie se chce zaměřit na zvýšení profilu svých postojů a příspěvků v oblasti krizového řízení v rámci příslušných orgánů OSN, zejména Rady bezpečnosti.

Třetí prioritní oblastí je životní prostředí a udržitelný rozvoj, s hlavním cílem splnit rozvojové cíle tisíciletí.

Čtvrtá priorita se dotýká lidských práv. Evropská unie je jedním z nejvěrnějších obránců lidských práv a jedním z předních aktérů v této oblasti na půdě OSN již od doby svého vzniku. Evropská unie se bude aktivně zasazovat o to, aby se lidská práva promítala do všech aspektů činnosti OSN, přičemž zdůrazňuje, že lidská práva jsou pevně provázána s ostatními cíli OSN v oblasti bezpečnosti a rozvoje.

A poslední pátou prioritou je reformování systému OSN za účelem zlepšení fungování tohoto systému, jeho účinnosti, transparentnosti a přiměřeného zastoupení. Co se týče přezkumu provedeného Radou pro lidská práva, Evropská unie se podílí na formálním i neformálním postupu konzultací. Unie bude nadále podporovat třetí výbor pro zachování jeho schopnosti jednat, neboť jemu jsou jako jedinému univerzálnímu subjektu svěřeny pravomoci v oblasti provádění norem pro ochranu lidských práv. Tato schopnost musí být náležitě chráněna.

Pokud jde o otázku diplomatických zastoupení, od 1. prosince 2009 se veškerá zahraniční zastoupení Evropské komise za hranicemi EU stala delegacemi Evropské unie. V případě Ženevy přijaly delegace Unie a styčný úřad generálního sekretariátu Rady Evropské unie dočasná pracovní opatření a čekají, až se vytvoří Evropská služba pro vnější činnost.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE). – Dovolte mi na úvod upozornit, že neustálými zmatky v souvislosti se zastoupením EU v Ženevě a v New Yorku riskujeme, že oslabíme schopnost EU účinně jednat a konstruktivně spolupracovat s partnery.

Zadruhé, v návaznosti na rozsáhlou vnitřní diskusi o prioritách v rámci přezkumu, který bude proveden Radou pro lidská práva v roce 2011, musí nyní belgické předsednictví a vysoká představitelka zajistit, aby se všem aktivitám navenek vůči ostatním členským státům OSN dostalo potřebných finančních prostředků i politické pozornosti.

Je rovněž třeba ujmout se vedoucí úlohy při přijímání mnoha důležitých rezolucí, zejména rezoluce o trestu smrti, a dále pracovat na jednání o smlouvě o mezinárodním obchodu se zbraněmi.

Ocenila bych v této věci bližší vysvětlení.

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Chtěl bych říci jen tolik, že Belgie, která v současnosti předsedá Evropské unii, je členem Rady pro lidská práva a rozhodně učiníme kroky, kterými budeme na vaše obavy reagovat.

  Paul Rübig (PPE). – (DE) Paní předsedající, vedli jsme dnes poměrně intenzivní diskusi o tom, jakým způsobem lze podpořit snahu Rady o nalezení úspor v rozpočtu na rok 2011, a mimo jiné jsme se v ní samozřejmě podrobně zabývali i nově restrukturalizovanou Evropskou službou pro vnější činnost.

Domníváte se, že bychom se měli snažit, aby byla činnost v rámci OSN zefektivněna do té míry, že by mohla Evropská unie na její půdě promlouvat jedním hlasem a díky tomu jsme dosáhli úspor, které budeme moci velice účinně využít v jiných oblastech? Je belgické předsednictví připraveno předložit návrhy úspor v této oblasti, aby mohla být větší účinnost společného evropského zastoupení dosažena?

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Zvláštní kapacity již v New Yorku i Ženevě vytvořeny byly. Přesto odpověď na vaši otázku je ano, je naléhavě nutné vytvořit Evropskou službu pro vnější činnost, a dovolím si upozornit, že tato činnost jednoznačně souvisí i s Parlamentem, přinejmenším co se týká finančního zabezpečení při jejím vzniku.

  Předsedající. – Otázka č. 7, kterou pokládá Liam Aylward (H-0373/10).

Předmět: Posilování biologické rozmanitosti v EU

Vzhledem k tomu, že rok 2010 byl prohlášen mezinárodním rokem biologické rozmanitosti a s ohledem na nadcházející konferenci smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti v Nagoji, může Rada nastínit své priority týkající se ochrany a posílení biologické rozmanitosti? Jaká je situace v oblasti prosazování akčního plánu EU pro biologickou rozmanitost a jakou úlohu bude podle názoru Rady biologická rozmanitost sehrávat ve strategii EU 2020?

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Na základě sdělení Komise nazvaného „Varianty koncepce a cíle EU v souvislosti s biologickou rozmanitostí po roce 2010“ přijala Rada dne 15. března 2010 závěry nazvané Biologická rozmanitost po roce 2010 – EU a globální vize a cíle a mezinárodní přístup a sdílení břemene.

Rada ve svých závěrech ze zasedání uvedla, že je hluboce znepokojena tím, že cílů biologické rozmanitosti pro rok 2010 se nepodařilo dosáhnout ani na úrovni Evropské unie ani celosvětově, ztráta biologické rozmanitosti pokračuje nepřijatelným tempem a toto má velmi vážné environmentální, hospodářské a společenské důsledky. Rada však zdůraznila, že tyto cíle sehrály klíčovou úlohu ve vytváření užitečných opatření ve prospěch biologické rozmanitosti.

Rada vytyčila dlouhodobou vizi, podle níž budou do roku 2050 nejen biologická rozmanitost v Evropské unii, ale i služby ekosystému, které poskytuje, její přirozený kapitál, chráněny, ceněny a patřičně obnovovány, a to s ohledem na vnitřní hodnotu biologické rozmanitosti a na její zásadní příspěvek k dobrým životním podmínkám lidí a hospodářské prosperitě, s nimiž bude možné zabránit katastrofálním změnám způsobeným ztrátou biologické rozmanitosti.

Kromě toho Rada stanovila prvořadý cíl omezit ztrátu biologické rozmanitosti a degradaci služeb ekosystému v Evropské unii do roku 2020 a zajistit jejich obnovu v maximální možné míře a zároveň posílit příspěvek Evropské unie k předcházení ztráty biologické rozmanitosti v celosvětovém měřítku.

Z hlediska priorit Evropské unie v oblasti ochrany a posilování biologické rozmanitosti Rada konstatovala, že největší dopady na zhoršování biologické rozmanitosti mají ničení, tříštění a degradace stanovišť. Co se týká příčin této situace v souvislosti se stanovišti, Rada zdůraznila škodlivé změny ve využívání půdy, nadměrnou těžbu a neudržitelné využívání přírodních zdrojů, invazivní exotické druhy, nelegální obchod s druhy ohroženými vyhynutím, acidifikace oceánů a jednoznačně znečištění ovzduší. V důsledku změny klimatu by se také některé tyto problémy, například počet druhů ohrožených vyhynutím, mohly postupně dále zhoršovat.

Pokud jde o strategii Evropa 2020, hlavní směry hospodářských politik, které Rada přijala, vyzývají členské státy a Unii, aby zavedly opatření, proměnily environmentální výzvy v příležitosti k růstu a využívaly přírodní zdroje účinněji, a tím také přispěly k biologické rozmanitosti.

Úloha biologické rozmanitosti byla zdůrazněna rovněž v závěrech ze zasedání Rady z března 2010, kde se uvádí, že existuje naléhavá potřeba tento dlouhodobý trend ztráty biologické rozmanitosti a degradace ekosystému zvrátit. Evropská rada dlouhodobou vizi biologické rozmanitosti do roku 2050 a cíl do roku 2020 obsažený v závěrech tohoto zasedání Rady ze dne 15. března 2010 podporuje.

  Liam Aylward (ALDE). – Je nanejvýš znepokojivé, že se z ministrovy odpovědi dozvídáme o nedostatečném pokroku v dosažení cílů v oblasti biologické rozmanitosti, které jsme si stanovili.

Avšak vzhledem k té skutečnosti, že k posílení biologické rozmanitosti mohou výrazně přispět opatření v oblasti rozvoje venkova a společné zemědělské politiky, jaká opatření zamýšlí Rada zavést, aby evropským zemědělcům, kteří jsou největšími ochránci životního prostředí, v jejich důležitém poslání, kterým je zlepšovat ochranu životního prostředí a biologické rozmanitosti, pomohla?

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Myslím, že nejlepší opatření, které lze na ochranu kvalitního zemědělství přijmout, je jeho trvalá podpora. Spoléhám na všechny poslance, kteří se – přestože je účast velmi nízká – zúčastní následné rozpravy o rozpočtu, že v rozhodnutích, které tento Parlament přijme, vyjádří společné zemědělské politice finanční podporu.

  Předsedající. – Otázka č. 8, kterou pokládá Mairead McGuinnessová (H-0375/10).

Předmět: Neformální zasedání Rady ministrů ve složení pro zemědělství, září 2010

Jaké závěry vyvodilo belgické předsednictví z konference na nejvyšší úrovni v rámci společné zemědělské politiky, která se konala v červenci v Bruselu? Může se předsednictví vyjádřit k nadcházejícímu neformálnímu zasedání Rady ministrů ve složení pro zemědělství, které se bude konat ve dnech 19.–21. září? Co na tomto zasedání Rady navrhne předsednictví členským státům ohledně společné zemědělské politiky po roce 2013?

Mohla by Rada kromě toho informovat poslance o jakémkoli vývoji na úrovni Rady, pokud jde o probíhající jednání s Mercosurem?

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Zaprvé bych rád Komisi k úspěchu při veřejných konzultacích o společné zemědělské politice (SZP) po roce 2013 poblahopřál. Obdržela téměř 6 000 příspěvků od široké veřejnosti, zúčastněných subjektů, nezávislých výzkumných center nebo jiných výzkumných institucí. Tyto konzultace dostály svým slibům.

Kromě toho souhrn těchto příspěvků ukázal, že o budoucnost evropského zemědělství se zajímá celá naše společnost. O společnou zemědělskou politiku se jistě nezajímají jen zemědělci.

Jak víte, tyto veřejné konzultace vyústily v konferenci o SZP po roce 2013, kterou Komise uspořádala ve dnech 19. – 20. července. Jako celek sehrávají všechny tyto příspěvky, jednání u kulatého stolu a diskuse na konferenci značnou úlohu při zkvalitnění zaměření debat.

Pokud se týká Rady, asi víte, že v posledních dvou letech vedli ministři zahraničí konzultace vyhlašované všemi zúčastněnými předsednictvími – Francie, České republiky, Švédska a Španělska. Nyní jsme dosáhli cílové roviny a toto současné předsednictví se snaží posunout naši diskusi co nejvíce kupředu. Je velmi důležité, aby byly dnešní realita SZP a výzvy SZP do budoucnosti náležitě brány v potaz  během další zásadní rozpravy, která bude vedena o rozpočtovém rámci EU pro období 2014 – 2020.

Jak víte, byla budoucnost SZP zařazena na pořad jednání neformálního setkání ministrů zemědělství EU, které se bude konat ve dnech 19. – 21. září v Belgii, jako hlavní bod. K účasti na tomto setkání byl pozván i předseda Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova pan De Castro, který by měl naše neformální rozhovory vést. Předsednictví letos v létě věnovalo velkou pozornost výsledku červencové konference a vytvořilo souhrnný dokument, který bude během několika příštích dnů dokončen.

Zpráva, kterou předsednictvo vypracovalo a jíž se hodláme podrobněji zabývat při našich navazujících diskusích, potvrzuje význam cílů SZP definovaných Lisabonskou smlouvou: zajistit dodávku bezpečných a vysoce kvalitních potravin pro všechny evropské občany; podpořit udržitelné hospodářství v celé Evropě; chránit životní prostředí a krajinu; a přispívat k udržitelnému rozvoji venkovských oblastí, jak jsme o tom diskutovali v souvislosti s předchozí otázkou.

Kromě toho zpráva, kterou předsednictví vypracovalo, potvrdila také skutečnou přidanou hodnotu společné zemědělské politiky na evropské úrovni a význam SZP v kontextu strategie Evropa 2020.

Na plánované diskuse bude v říjnu navazovat závěrečná politická diskuse o budoucnosti SZP na zasedání Rady ve složení pro zemědělství. Rada tedy, stejně jako Evropský parlament, k provedení tohoto postupu konzultací významně přispěla. Jsem si jist, že Komise rovněž uznává, že Rada a Evropský parlament odvedly obrovské množství práce, a jsem si jist, že vyvine maximální úsilí a předloží sdělení, které si získá podporu obou orgánů. Jakmile bude sdělení k dispozici, zahájí předsednictví diskuse s Radou.

Pokud jde o jednání o dohodě o volném obchodu se zeměmi Mercosuru, rád bych na úvod podotkl, že zásadní význam takové dohody sice je uznáván, ale Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova a ministři zemědělství zkrátka a dobře sdílí stejný názor, pokud jde o případná rizika, která bude taková dohoda mít pro citlivá odvětví zemědělství EU. Jste si také vědomi toho, že Rada v květnu vzala na vědomí obavy, které vyjádřil ve společném memorandu značný počet členských států.

Zadruhé bych rád upozornil na to, že Komise musí postupovat v souladu s mandátem pro jednání. Kromě toho komisař Cioloş Radu v květnu ujistil, že Komise zajistí, aby jednání se zeměmi Mercosuru byla v souladu se SZP a základními zájmy zemědělství EU.

Na závěr bych rád zdůraznil, že Rada bude jednání se zeměmi Mercosuru i nadále pečlivě sledovat, zejména prostřednictvím Výboru pro obchodní politiku. Další kolo jednání je naplánováno na říjen a mohu vás ujistit, že předsednictví bude dohlížet na to, aby byl mandát pro jednání přísně dodržován.

  Mairead McGuinness (PPE). – Odpověď byla podrobná, neboť podrobná byla i otázka. Já vám za to děkuji, a zvlášť vám děkuji také za vaše komentáře týkající se jednání se zeměmi Mercosuru. Doufám, že Komise a vlastně i Rada zaznamenaly připomínky, které vznesl Parlament v rozpravě na toto téma.

Vaše odpověď mému kolegovi panu Aylwardovi ohledně biologické rozmanitosti a vaše poznámky k rozpočtu pro zemědělství mne vedou k tomu, abych se vás výslovně zeptala na názor Rady. Zjišťuji, že sedm členů Rady chce seškrtat rozpočet na příští rok, což pro budoucnost rozpočtu zemědělství po roce 2013 nevěstí nic dobrého. Můžete se k tomu prosím vyjádřit?

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Řada členských států by si, podle mých informací, přála rozpočet na příští rok omezit, ale Rada tyto škrty nepodporuje. Včera jste možná zaznamenali prezentaci rozpočtu na rok 2011 belgickým ministrem financí a pravděpodobně už také budete obeznámeni s rozpočtovým výhledem na rok 2011, neboť diskuse s Parlamentem probíhají. Musím říci, že vaše analýza změn v evropském rozpočtu mne neoslovila.

  Paul Rübig (PPE). – (DE) Paní předsedající, v současnosti vedeme diskuzi o rozpočtu na rok 2011 a Rada a Komise v této souvislosti společně navrhly, že by finanční prostředky z Rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovaci, jehož součástí je i Program Inteligentní energie – Evropa, Program na podporu politiky informačních a komunikačních technologií a Program pro podnikání a inovace, spolu s prostředky ze sedmého rámcového programu a prostředky na zemědělství měly být dostupné pro vědecké projekty související s činností pokusného termonukleárního reaktoru ITER v oblasti jaderné fúze. Jaký je výchozí postoj belgického předsednictví k této věci?

  Liam Aylward (ALDE). – Paní předsedající, může pan ministr vzhledem k neobvyklému rozhodnutí Komise opětovně zahájit jednání se zeměmi Mercosuru říci, zda Rada nějakým způsobem hodnotila nebo posuzovala škodlivé dopady těchto rozhodnutí na evropské zemědělce, a zejména na zemědělce v mé zemi, v Irsku, které je závislé na 90 % vývozu svých hovězích produktů, jež jsou vyráběny v souladu s nejpřísnějšími normami, které Komise nařizuje, ale pro státy Mercosur nejsou tyto normy platné?

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Pokud jde o vaši první otázku, mohu vás v současnosti odkázat pouze na souhrnné údaje rozpočtu. Dobře rozumím, proč má Parlament na paměti řadu projektů v oblati inovací, hospodářské soutěže a technologií. Diskuse je ale na samém počátku, avšak od 1. prosince budete mít možnost některé aspekty rozpočtového výhledu na příští rok od začátku do konce změnit. Pro stanovení toho, co byste chtěli jako poslanci Evropského parlamentu v tomto rozpočtu zdůraznit a upřednostnit, vás proto odkazuji na tuto rozpravu o rozpočtu.

Pokud jde o druhou otázku týkající se zemí Mercosuru, jak jsem uvedl, předsednictví si je plně vědomo obav, které Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova v souvislosti s rozhodnutím obnovit jednání vyjádřil.

Zkrátka bych rád zdůraznil, že Komise je při těchto jednáních vázána svým mandátem pro jednání a každý pozitivní výstup jednání by měl přinést výhodu zemědělské produkci EU, zejména ve smyslu podpory a ochrany evropských zemědělských produktů a rovněž v oblasti chráněných zeměpisných označení.

  Předsedající. – Otázka č. 9, kterou pokládá Ryszard Czarnecki (H-0379/10)

Předmět: Perspektiva přistoupení balkánských zemí k EU.

Jak Rada vnímá perspektivu přistoupení zemí z balkánského regionu, z jihovýchodní Evropy k Evropské unii? Vidí Rada možnost, aby se některé z těchto zemí staly součástí Unie během příštího finančního výhledu, čili v období 2014–2020?

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Cílem naší politiky vůči zemím západního Balkánu je přispět ke stabilitě tohoto regionu a pomoci těmto zemím zajistit trvalý mír, demokracii, stabilitu a prosperitu.

V roce 1999 se EU rozhodla zahájit proces stabilizace a přidružení – rámec pro proces přidružení, jenž může vyvrcholit případným vstupem těchto zemí –, aby tak více rozšířila jejich přípravu pro členství v EU. Tyto přípravy jsou zásadní pro stabilitu, urovnání sporů a budoucnost tohoto regionu. Přípravy se vyvíjejí a nabývají konkrétní podoby podle zásad Soluňské agendy a v souvislosti s obnoveným konsenzem o rozšíření, který stanoví spravedlivé a přísné podmínky.

Rada proto opakovaně stvrdila pevný závazek Evropské unie vůči přípravám zemí západního Balkánu na členství v EU, včetně nedávného potvrzení v Radě pro zahraniční věci při setkání v Sarajevu dne 2. června.

Během několika let podepsala EU se zeměmi tohoto regionu šest dohod o stabilizaci a přidružení, z nichž čtyři již vešly v platnost. V říjnu roku 2009 Komise navrhla zahájit přístupová jednání s Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií. Pokud se týče přístupových jednání s Chorvatskem, která byla zahájena v říjnu roku 2005, ta jsou již v závěrečné fázi. EU se i nadále politicky angažuje v tomto procesu všemi svými prostředky: byly realizovány tři mise společné bezpečnostní a obranné politiky – dvě v Bosně a Hercegovině a jedna v Kosovu – a byli vysláni tři zvláštní zástupci do Skopje, Prištiny a Sarajeva.

Finanční pomoc v roce 2010 překročí 900 milionů EUR a v roce 2013 dosáhne 1 miliardy EUR. Celkově Evropská unie poskytla zemím tohoto regionu od roku 1991 finanční pomoc ve výši přesahující 13 miliard EUR.

Co se týče termínů přistoupení, ty závisejí zcela na splnění kodaňských kritérií a podmínek stanovených procesem stabilizace a přidružení. Tento proces předepisuje jednoznačný postup: dohoda o stabilizaci a přidružení, stanovisko Komise k žádosti o členství, status kandidátské země, přístupová jednání a konečně přistoupení.

Rada hodlá co nejrychleji přikročit k závěrečným fázím procesu, ale je na vládách jednotlivých zemí tohoto regionu, aby plnily dané podmínky, aby zachovávaly – nebo dokonce urychlily – tempo nezbytných reforem a aby dokázaly čelit zásadním výzvám. Země v tomto regionu by měly zvýšit své úsilí ve věci boje proti korupci a organizovanému zločinu, v otázkách budování správních kapacit a dořešení otevřených záležitostí.

Cílů procesu stabilizace a přidružení nebude dosaženo, pokud občané a vlády tohoto regionu neprojeví odhodlání a rozhodnost k převzetí aktivní role. Budoucnost tohoto regionu konečně závisí na jeho obyvatelích a vládách. Spolupráce zemí tohoto regionu a politika dobrých sousedských vztahů jsou hlavními faktory v urovnání a vyřešení dvoustranných sporů. Takovéto politiky jsou jádrem postoje EU k tomuto regionu a od roku 1995 jsou ze strany EU systematicky prosazovány. V tomto kontextu Rada dne 14. června dotčené země vyzvala, aby dořešily nevyřešené záležitosti se sousedními zeměmi.

Chtěl bych zakončit zdůrazněním, že v listopadu roku 2009 Rada přijala rozhodnutí o povolení bezvízového styku pro občany tří států tohoto regionu a že v současné době pracuje na obdobném rozhodnutí pro občany Albánie a Bosny a Hercegoviny. Doufám, že také Evropský parlament a Rada toto rozhodnutí letos přijmou.

Na závěr – Rada se v současné době nemůže vyjádřit k dopadu rozšíření na současný rozpočet EU a na rozpočet na roky 2014-2020, protože stále od Komise očekává návrh příštího finančního výhledu.

  Ryszard Czarnecki (ECR). – (PL) Paní předsedající, děkuji vám za vynikající práci při předsedání našemu řízení. Je to příklad pro ostatní. Pane Chasteli, nejsem si jist, zda mám odložit své sako, abyste se cítil pohodlněji. Mezi námi panuje jistá nerovnováha.

To, o čem jste hovořil, je – popravdě – této komoře dobře známo a já jsem očekával mnohem konkrétnější odpověď. Která země je nejblíže vstupu do Evropské unie: Srbsko, které je velmi důležité z politického hlediska a je hospodářsky dobře rozvinuté, Černá Hora nebo snad Makedonie? Prosím vás, pane Chasteli, abyste nám dal konkrétní odpověď.

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Víte, pokud řeknu, která z oněch tří zemí je nejblíže, pokud ukáži na jednu zemi – tu, která učinila největší pokrok v přípravách –, neznamená to, že tato země bude tou příští zemí, která vstoupí do EU. Ještě je totiž třeba v mnohém učinit pokrok a toho je možné dosáhnout velmi rozdílnými rychlostmi.

  Předsedající. – Otázky, které nebyly pro nedostatek času zodpovězeny, budou zodpovězeny písemně (viz příloha).

Doba vyhrazená pro otázky tímto skončila.

(Zasedání bylo přerušeno v 19:00 a pokračovalo ve 21:00)

PŘEDSEDAJÍCÍ: Alejo VIDAL-QUADRAS
Místopředseda

(Zasedání bylo přerušeno v 19:00 a pokračovalo ve 21:00)

15. Volný pohyb pracovníků – dočasná omezení týkající se rumunských a bulharských občanů na trhu práce Evropské unie (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem programu je rozprava o otázce k ústnímu zodpovězení, kterou Komisi jménem skupiny Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu pokládají Rovana Plumbová, Iliana Malinova Iotova, Pervenche Berès, Stephen Hughes, Alejandro Cercas, Gianni Pittella a Jutta Steinrucková ve věci volného pohybu pracovníků – dočasných omezení týkajících se rumunských a bulharských občanů na trhu práce Evropské unie (O-0096/2010 - B7-0455/2010).

  Rovana Plumb, autorka. – (RO) Ve svém projevu o stavu Unie předseda Komise pan Barroso zdůraznil, že zvýšení zaměstnanosti na evropské úrovni je prioritou.

Navíc jsme se všichni zavázali dosáhnout cílů strategie Evropské unie na příštích 10 let pro zvýšení úrovně zaměstnanosti a omezení chudoby. Dnes plenární zasedání přijalo politiku zaměstnanosti a vyzvali jsme Radu, aby ji vzala v úvahu.

Jestliže opravdu chceme dosáhnout těchto cílů, jestliže opravdu chceme, aby se Evropa stala vůdčí silou co do konkurenceschopnosti, jestliže opravdu chceme spravedlivou Evropu, která bude s to zajistit svým občanům blahobyt, pak musí být respektováno právo na volný pohyb pracovníků.

Volný pohyb pracovníků patří mezi základní svobody EU a silného vnitřního trhu nelze dosáhnout jinak, než úplným otevřením pracovního trhu.

Podle sdělení Komise z listopadu 2008 měly toky mobility zásadní pozitivní dopad na ekonomický růst v Evropské unii. Mobilita pracovních sil z Rumunska a Bulharska měla pozitivní vliv na ekonomiky hostitelských členských států, aniž by měla citelný dopad na mzdy a pracovní příležitosti vlastních státních příslušníků.

Nelze se již odvolávat na ekonomickou krizi jako na důvod pro zavádění a udržování těchto omezení na trhu práce. Zachovávání těchto omezení odrazuje pracovníky z Rumunska a Bulharska, aby se zapojovali do ekonomicky výhodných pracovních vztahů v daných členských státech. Tento faktor nutí pracovníky obcházet právní předpisy upravující povinnost získání pracovního povolení a vede tak k nárůstu objemu ilegální práce. Přímým důsledkem nelegální práce je pak zabránění přístupu k právům plynoucím z evropského systému koordinace systémů sociálního zabezpečení.

Rumunsko a Bulharsko se v kontextu současné ekonomické situace v Evropě domnívají, že odstranění překážek ve volném pohybu pracovníků na území EU výrazně pomůže k posílení schopnosti Evropské unie čelit novým výzvám.

Pane Komisaři, chtěla bych položit následující dotaz, neboť chci, aby byla tato Evropská komise naším spojencem a aby nám poskytla kompletní institucionální podporu: jaká opatření přijmete, abyste podnítili ty členské státy, které dosud uplatňují omezení, aby svůj pracovní trh zcela otevřely?

  John Dalli, člen Komise. – Pane předsedající, volný pohyb pracovníků je základní zásadou EU. Společně s volným pohybem zboží, služeb a kapitálu je to základní pilíř jednotného trhu a přispěl k tomu, že je evropská integrace úspěšná.

Jak dobře víte, v prvních sedmi letech členství Bulharska a Rumunska nemohou bulharští a rumunští pracovníci plně těžit z volného pohybu pracovníků. Je tomu tak kvůli platným přechodným opatřením vyplývajícím ze smluv o přistoupení, které umožňují členským státům odložit uplatnění práva EU na volný pohyb bulharských a rumunských pracovníků na období maximálně sedmi let.

Už když Bulharsko a Rumunsko v roce 2007 vstupovalo do EU, 10 z 25 členských států se rozhodlo otevřít své pracovní trhy bulharským a rumunským pracovníkům. Dodnes toto číslo stouplo na 15 a pouze deset členských států nadále uplatňuje tato omezení. Je třeba poznamenat, že některé z těchto deseti členských států uplatňují méně přísné podmínky nebo postupy ve srovnání s těmi, které platily před vstupem Bulharska a Rumunska do EU.

Je třeba mít na vědomí, že rozhodnutí o uplatnění přechodných opatření a o omezení přístupu na trh práce je čistě v kompetenci dotčených členských států. Komise nemá žádnou úřední pravomoc tato omezení ukončit.

Komise je nicméně z principu pro plné uplatnění volného pohybu pracovníků. Komise navíc vždy vynakládala úsilí, aby zajistila, že členské státy, které omezení uplatňují, tak budou činit v souladu s podmínkami definovanými ve smlouvě o přistoupení.

Komise také opakovaně zdůraznila, že přechodná opatření jsou už z titulu svého pojmenování dočasná a že by členské státy měly své pracovní trhy postupně otevírat, namísto aby odkládaly zavedení volného pohybu pracovníků až na závěr celého sedmiletého období.

Zprávy komise z let 2006 a 2008 o fungování přechodných opatření ukazují, že pracovní mobilita po rozšířeních v letech 2004 a 2007 měla pozitivní dopad na hospodářství a pomohla uspokojit poptávku po práci. Tato zjištění zůstávají platná i v současné ekonomické krizi. Komise bude i nadále vyzývat členské státy, aby přehodnotily svá stanoviska ohledně přístupu na trhy práce, a to i s ohledem na zjištění těchto zpráv.

Neexistují podrobné informace o počtu nebo sociální situaci nehlášených pracovníků pocházejících z členských států, které do EU vstoupily nedávno. Je to dáno právě tím, že je jejich přítomnost v dotčených členských státech skrývaná.

Ve zprávách z let 2006 a 2008 Komise zdůraznila, že omezení volného pohybu pracovníků nutně neznamená ochranu vnitrostátního pracovního trhu a může oddálit úpravy trhu práce. A co více, přechodná opatření mohou rozhojnit případy nehlášené práce. Ukázalo se, že rozšíření přispělo k odhalení části šedé ekonomiky tvořené dříve nehlášenými pracovníky z nových členských států.

Existují také přesvědčivé důkazy o tom, že státní příslušníci nových členských států byli zaměstnáváni bez nahlášení právě kvůli omezením, kterým čelí při přístupu na trhy práce „starých“ členských států. To je v souhlasu se zjištěními, že toky mobility se převážně řídí faktory spojenými s podmínkami nabídky a poptávky a že omezení volného pohybu pracovníků oddaluje úpravy trhu práce.

Komise nemá v úmyslu vypracovat zvláštní studii o životních a pracovních podmínkách nehlášené pracovní síly z Bulharska a Rumunska nebo o jejím dopadu na domácí trhy práce, a to především z důvodu nedostatku informací a obtížnosti shromáždit takovéto údaje. Otázka nehlášených pracovníků z Bulharska a Rumunska bude nicméně v rámci možností zahrnuta do jakékoliv příští analýzy, kterou Komise vypracuje o fungování přechodných opatření pro Bulharsko a Rumunsko, pokud o to, jak se v rámci přechodných opatření předpokládá, některá z obou zemí požádá. Komise bude kromě toho i nadále ve spolupráci s členskými státy podporovat cílená opatření pro boj s nehlášenou prací.

Komise rozumí tomu, že omezení, kterým bulharští a rumunští pracovníci stále čelí, mohou být vnímána jako diskriminační.

Chtěl bych zdůraznit, že přechodná opatření v oblasti volného pohybu pracovníků byla uplatněna ve většině případů předchozích rozšíření. Přechodná opatření se navíc nevztahují jen na bulharské a rumunské pracovníky, ale také na pracovníky z osmi z deseti členských států, které vstoupily do EU v roce 2004.

Je také třeba zdůraznit, že stávající přechodná opatření poskytují členským státům větší flexibilitu tím, že jim dávají možnost rozhodnout se, kdy začnou v rámci daného sedmiletého období uplatňovat právní předpisy Unie o volném pohybu pracovníků podle situace na jejich domácím pracovním trhu (předchozí přechodná opatření prostě odkládala zavedení právních předpisů Unie o volném pohybu pracovníků o určený počet let).

V každém případě skutečnost, že bulharští a rumunští pracovníci považují za diskriminaci to, že nemohou svobodně pracovat v oněch deseti členských státech uplatňujících omezení, sama o sobě nenaplňuje z právního hlediska podstatu diskriminace. Ačkoliv článek 18 Smlouvy o fungování Evropské unie zakazuje diskriminaci na základě národnosti, podléhá tato záležitost zvláštním opatřením obsaženým v jiných smlouvách EU. Přechodná opatření ukotvená ve smlouvě o přistoupení tuto podmínku splňují.

Dočasné omezení přístupu na trhy práce pro bulharské a rumunské pracovníky na základě přechodných opatření proto neodporuje právu EU.

  Thomas Mann, jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedající, podle pravidla 2+3+2 Německo a Rakousko plně využívají sedmiletého přechodného období, než bude zaveden zcela volný pohyb pro pracovníky z členských zemí, které přistoupily v roce 2004. I v případě Bulharska a Rumunska Německo využije celé povolené období v druhé fázi od roku 2009 do roku 2011.

Pan Dalli řekl, že 10 členských států stále podléhá omezením. Je pro to dobrý důvod, protože členské státy učinily různé zkušenosti. Tato omezení nejsou nikdy diskriminační – správně jste v této souvislosti zmínil článek 18 – a mají jasně definované časové omezení. Možnost měnit je postupně je důležitou a základní politickou volbou. Naše zkušenost říká, že pokud je volný pohyb umožněn příliš brzy, vystavuje to trh zásadním rizikům. To se týká různých cílových skupin, jako například dlouhodobě nezaměstnaných a také pracovníků s nízkou kvalifikací, a například v mé zemi se to týká regionů ve východním Německu. Kvůli různým zkušenostem v různých oblastech musíme i nadále regulovat přístup k zaměstnání v EU, což ale pochopitelně dozná v blízké budoucnosti změn. Na tyto změny ale ještě nejsme náležitě připraveni.

Vyzývat Komisi, aby vypracovala studii o takzvaně pozitivním vlivu ilegálních pracovníků z Bulharska a Rumunska, představuje naprosto špatný přístup. To, že ilegální pracovníci porušují právo, nesmí být pomocí statistik bagatelizováno, jakkoliv pozitivně se tyto statistiky jeví. Jsem i nadále pro přísné kontroly, které nám umožní bojovat proti ilegální práci. Dlužíme to těm, kdo jsou zaměstnáni legálně.

Je zde i další úkol, na němž musíme společně pracovat, totiž podrobit detailnímu pohledu plné uvolnění pohybu od roku 2012 dále. To v sobě zahrnuje jak možnosti, tak rizika. Jedině pokud mezi nimi budeme rozlišovat a zabývat se fakty a jedině pokud povedeme informovanou a podrobnou diskusi, jedině tehdy budeme moci zabránit salónním politikům, aby se dostali ke slovu, jedině tehdy budeme moci zabránit vyčlenění a tomu, že budeme najednou stát jeden proti druhému, namísto toho, abychom pracovali společně. Toto je stanovisko skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů).

Již v prosinci roku 2009 jsem se dotazoval Komise, zda jsou k dispozici nějaké použitelné informace o dopadech úplného uvolnění pohybu pracovníků. Odpověď zněla, že volný pohyb pracovníků prospívá hospodářství a že nemá žádné zásadní negativní dopady na trhy práce. Pardon, pane Dalli, ale to je jaksi málo! Tehdy jste ještě nebyl v úřadu. O to je důležitější, aby měl váš resort dost pochopení pro obavy lidí, aby přispěl velkou dávkou vědomostí do diskuse, kterou o probíhajících změnách musíme vést, a aby dal obsah debatám ve starých i v nových členských státech.

  Ivailo Kalfin, jménem skupiny S&D. – (BG) Pane komisaři, rád bych využil této rozpravy, abych apeloval na vlády těch členských států, kde bulharští a rumunští občané stále čelí různým omezením na trhu práce, aby je co nejdříve odstranily. Důvody k tomu nejsou vázány pouze na principální zásady fungování Evropské unie, z nichž jednou je volný pohyb osob.

Otevření pracovního trhu zajišťuje z hlediska ekonomiky velkou přidanou hodnotu. Na jedné straně je tomu tak díky vyšší nabídce specializovaných pracovníků v oblastech, kde je na domácích trzích nedostatečný počet zájemců. Jako příklad mohu uvést bulharské lékaře a zdravotnické pracovníky, kteří pracují v těch členských státech, které zkrátka nedisponují vlastní pracovní silou. To vytváří problémy v odlehlých oblastech Bulharska, ale řeší problémy například v regionech Spojeného království a Francie. Pro daňové poplatníky to znamená nižší náklady a lepší veřejné služby. V hospodářském odvětví jsou zaměstnanci z nových členských států buď vysoce kvalifikovaní odborníci, jejichž služby by ráda uvítala každá ekonomika, nebo pracovníci, kteří vyplňují nedostatky na trhu práce, zvyšují tak konkurenceschopnost a zamezují stěhování podniků mimo Evropskou unii.

Předpoklad, že občané z nových členských států Evropské unie vytlačí místní zaměstnance s nízkými mzdami, je naprosto nepodložený a populistický. Bulharský občan, který odejde pracovat do jiné země, potřebuje peníze na ubytování, na živobytí pro svou rodinu a na to, aby mohl posílat své děti do školy. Také se pokusí ušetřit nějaké prostředky s vyhlídkou, že se jednou vrátí domů. Jistě zde hraje roli také problém jazykové bariéry. Zprávy o tom, za jak nízkou mzdu by byl takovýto občan ochoten pracovat, jsou jen moderním mýtem určeným pro místní spotřebitele. To potvrzují i údaje Evropské komise, podle nichž po rozšíření Evropské unie vzrostl podíl migrujících pracovníků z nových členských států z 0,2 % na 0,5 % populace starých členských států. Evidentně se nejedná o nějakou vlnu migrace. Na druhé straně problémem je, že migrujících pracovníků z členských států je daleko méně než imigrantů ze třetích zemí.

Omezení na trhu práce nelze obhájit objektivními argumenty. Rovný přístup na jednotlivé trhy vede k mnohem větší transparentnosti, znamená přínos pro hospodářství a má pozitivní dopad na sociální systémy členských států. Pane komisaři, očekáváme, že Komise bude tento proces velmi pečlivě sledovat a informovat členské státy o přínosech otevření trhu.

  Adina-Ioana Vălean, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, jsem svým způsobem ráda, že pan Barroso v úterý oznámil, že prohloubení jednotnosti trhu je priorita jeho agendy. Dvacet čtyři let po přijetí Jednotného evropského aktua osmnáct let poté, co měl být naplněn, se jednotný trh dosud nestal v plném rozsahu skutečností. Abych citovala pana Barrosa: „Jen 8 % z 20 milionů malých a středních podniků v Evropě se podílí na přeshraničním obchodu.“

Montiho zpráva uvádí 150 překážek uvnitř Evropské unie, které brání volnému pohybu lidí, zboží, kapitálu a služeb. Tento takzvaný „jednotný trh“ připomíná spíš francouzský gruyère!

Pan Barroso nám nyní vnucuje svou představu jednotného trhu a volá po opětovném oživení evropské myšlenky pana Delorse. Dovolte mi trochu osvěžit naše povědomí o evropské historii: chceme-li vytvořit skutečně jednotný trh založený na zásadách volného pohybu lidí, zboží, kapitálu a služeb, chceme-li se vyhnout ekonomickému nacionalismu coby reakci na hospodářskou krizi a chceme-li se stát nejkonkurenceschopnější ekonomikou, zvýšit svou konkurenceschopnost, vytvořit nové pracovní příležitosti a nastartovat růst, pak musí být naší nejpřednější a nejvyšší prioritou odstranění těchto neobhajitelných překážek pro volný pohyb pracovníků, které jsou kladeny Rumunsku, Bulharsku a deseti novým členským státům a které jsou založeny na iracionálních obavách, jež jsme neshledali oprávněnými.

Komise musí být vůči členským státům, které se rozhodly zachovat přechodná opatření, mimořádně důrazná. Tato opatření bude třeba obhájit na základě relevantních ekonomických ukazatelů. Údajnou zranitelnost či závažné otřesy na vnitrostátních pracovních trzích bude nutné prokázat na základě rozumných čísel a tyto obavy bude třeba podrobit detailnímu zkoumání založenému na statistických údajích a faktech.

Pokud chce pan Barroso obnovit jednotný trh, pak je na čase, abychom začali jednat podle svých slov. Je na čase, abychom strhli tyto ostudné zdi hospodářského protekcionismu a nacionalismu.

  Rui Tavares, jménem skupiny GUE/NGL. – (PT) Tento týden jsme byli zde v Parlamentu svědky mnoha diskusí o volném pohybu, zejména ze strany Rumunska a Bulharska, a to nejen ve vztahu k otázce pracovníků, ale včera i v souvislosti s romskou menšinou. Často se pouštíme do právních podrobností této otázky a přitom zapomínáme, že právní předpisy by měly být pouze základním rámcem pro uskutečňování ducha Evropské unie, který je založen na volném pohybu.

Právní předpisy jsou minimálním omezením pro volný pohyb. V současné době používají vlády různých členských států právní předpisy jako prostředek pro boj proti základnímu duchu EU. I zde v parlamentu jsme ponořeni do právních analýz a zapomínáme, že jsme politickou sněmovnou, nikoliv právnickou kanceláří.

Je třeba, abychom byli nositeli vize pro Evropu, musíme jasněji a opakovaně zdůrazňovat, že volnost pohybu je pro EU cílem. Stejně tak se domnívám, že ani Komise tento ideál nenaplňuje. Role Komise v poslední době doznala změn. Pan komisař nám říká, že členské státy mají právo uvalit omezení a že s tím Komise nemá nic společného. Ale má! Komise je ochráncem dohod a já se domnívám, že musí být daleko důraznější a horlivější pro věc obhajoby volného pohybu. Víme, že velké územní celky, jako například USA či Brazílie, nebo naši konkurenti, kteří mají stejně jako tyto dvě země vnitřní volnost pohybu, se daleko lépe vyrovnávají s krizemi, neboť jejich pracovní síla může hledat zaměstnání tam, kde je. Nám v Evropě již od počátku činilo potíže rychle zareagovat na tuto krizi.

Pokud jednají všechny členské státy v této oblasti podle vlastních zájmů, pak zapomínají na společné zájmy. Pokud lze jednat v zájmu společných cílů v rámci kapitálového trhu, jak o tom Komise důrazně hovoří, proč to nejde, pokud se jedná o volnost pro pracovníky?

  Gerard Batten, jménem skupiny EFD. – pane předsedající, tato otázka začíná tvrzením, že volný pohyb pracovníků prospívá hospodářství členských států a nemá zásadní negativní dopady na trhy práce.

Americký ekonom profesor George Borjas s tím nesouhlasí. Říká, že „přistěhovalectví nepřináší žádný užitek, pokud nejsou imigrací sníženy mzdy.“ Ve studii vydané holandskou vládou v roce 2003 se říká, že „HDP poroste, ale tento růst ve veliké míře spotřebují migranti ve formě mezd. Celkový čistý růst příjmu obyvatel bude pravděpodobně malý, nebo dokonce záporný.“ Ve zprávě Zvláštního výboru pro hospodářské záležitosti Sněmovny lordů z roku 2008 se říká, že „ačkoliv je to teoreticky možné, nenalezli jsme žádný systematický empirický důkaz pro tvrzení, že čistý příliv přistěhovalců vytváří podstatný dynamický užitek pro domácí obyvatele Spojeného království.“

Nekontrolovaný a neomezený příliv přistěhovalců do Spojeného království způsobil, že se mzdy domácích pracovníků snížily, zatímco životní náklady se zvýšily kvůli vzrůstu poptávky po bydlení. Lidí ze spodního konce ekonomické struktury se to dotklo přímo.

Masivní příliv levné zahraniční pracovní síly může prospět rozšiřujícím se a rozvíjejícím se ekonomikám v zemích s velkými rezervami nevyužitých přírodních zdrojů, jak tomu bylo například v Americe 19. století, ale na rozvinuté postindustriální ekonomiky, jako je ta britská, to bude mít, jak se ukázalo, efekt přesně opačný.

Vlády by měly hájit zájmy svých vlastních občanů a až teprve potom pomáhat dalším zemím rozvíjet jejich ekonomiky tím, že budou přijímat citlivé politiky pro mezinárodní obchod, jak to Británie praktikovala před svým vstupem do Evropské unie. Proto je jedinou rozumnou politikou pro Velkou Británii politika, kterou prosazuje strana United Kingdom Independence Party, která je pro vystoupení z Evropské unie.

  Traian Ungureanu (PPE). – Pane předsedající, současná ekonomická krize vyžaduje rezolutní kroky směřující ke skutečnému dokončení vnitřního trhu. Nejsme-li připraveni otevřít své trhy, včetně trhu práce, všem občanům Evropské unie, budou ztráty větší než přínosy. Nedávné studie vypracované Evropskou komisí prokázaly, že otevření trhů práce bude prospěšné a že obavy ohledně ztráty pracovních míst kvůli pracovní migraci jsou naprosto nepodložené.

Tento druh zastrašování se znovu a znovu ukazuje jako špatný. V roce 2006 britští experti odhadovali, že Británii zaplaví na 300 000 Rumunů, kteří zde budou hledat práci. Stále na ně čekají. Nic takového se nestalo. Pravda je taková, že pro zachovávání překážek kladených vůči rumunským a bulharským pracovníkům neexistuje žádný opodstatněný důvod. Minulé zkušenosti ukazují, že pracovníci z východních členských států zacelují trhliny na trzích práce a že přijímají práce, o něž místní pracovní síla nejeví zájem nebo které nestačí pokrýt.

Navíc nepřichází v úvahu, že by Rumuni a Bulhaři přišli do západní Evropy s tím, že chtějí těžit z tamního štědrého systému sociálního zabezpečení. Rumunsko i Bulharsko mají vysoký poměr obyvatel zapojených v sekundárním a terciárním vzdělávání. Obě země disponují vysoce kvalifikovanou a houževnatou pracovní sílou. Jestliže chce EU plně využít těchto zdrojů v dnešních krizových dobách, pak by měl být mezi členskými státy nastolen náležitý princip politické důvěry a ekonomické otevřenosti. Jak řekl pan předseda Barroso ve svém projevu, který zde zazněl před dvěma dny, „buď budeme plavat společně, nebo se každý z nás sám utopí.“ Parafrázoval bych to tak, že buď budeme společně pracovat, nebo se každý z nás sám stane nezaměstnanými.

  Evgeni Kirilov (S&D). – Pane předsedající, zpráva Komise jasně zdůrazňuje, že nabídku a poptávku na trhu práce určuje spíše množství a směřování pracovníků, než omezení na trhu práce. Navíc se v této zprávě uvádí, že budoucí imigrační toky z Bulharska a Rumunska do EU jsou vysoce nepravděpodobné.

z důvodu zranitelnosti ilegálních pracovníků, kteří jsou snadno zneužitelní, podporují tato omezení rozmáhání nekalých praktik. Jak řekl pan komisař De Gucht, tento tok by se legalizováním nijak nezměnil, ale výsledkem by bylo to, že by tito pracovníci začali platit příspěvky na sociální zabezpečení a daně.

Příliv pracovníků z Bulharska a Rumunska, který následoval po rozšíření EU, také v poslední době značně převýšila imigrace státních příslušníků ze zemí mimo EU. Je zřejmé, že nediskriminace a volný pohyb patří mezi základní práva každého pracovníka v Evropské unii a je nešťastné, že některé členské státy EU, jak zdůrazňuje zmíněná zpráva, se rozhodly tyto základní zásady nerespektovat.

Chtěl bych zdůraznit jednu velmi důležitou věc: tolerování druhořadého občanství EU vyvolává pochybnosti o celistvosti Unie jako takové.

  Antonyia Parvanova (ALDE). – (BG) Pane komisaři, dámy a pánové, hovoříme-li o jednotné Evropské unii a jednotném evropském trhu, nemůžeme udržovat uměle zavedená omezení práv zaručených všem občanům Evropské unie, totiž práva na práci v ostatních členských státech, aniž by tito občané byli diskriminováni na základě svého občanství. To by totiž znamenalo hrubé poškození bulharských a rumunských občanů na trhu práce. V duchu Listiny základních práv Evropské unie musíme předejít vytvoření zvláštní kategorie občanů, jak o tom hovořil pan Kirilov, protože nechceme být evropskými občany druhé kategorie. Abychom toho dosáhli, musíme odstranit dočasná omezení volného pohybu pro bulharské a rumunské pracovníky.

V tomto smyslu vyzývám Komisi, aby navrhla konkrétní opatření, která by vedla k významnému pokroku směrem k větší otevřenosti trhů práce členských států pro hlášené pracovníky z Bulharska a Rumunska, aniž by byly porušeny právní předpisy pracovního trhu dotčených evropských států.

Poslední události v Evropě související s migrací příslušníků romské menšiny z obou zemí, kteří využívají příležitosti volného pohybu k hledání lepší budoucnosti, jasně zdůrazňuje, že nadešel čas, aby Komise začala jednat. Vzhledem k prokazatelně pozitivnímu dopadu mobility po rozšíření EU a v zájmu efektivnějšího fungování vnitřního trhu vyzývám Komisi, aby navrhla balíček důvěryhodných opatření zacílených na pomoc členským státům v otázkách provádění politických změn na svých trzích práce a na to, aby se vlády jednotlivých států zavázaly, že nebudou stávající omezení uvalená na bulharské a rumunské občany dále rozšiřovat.

Chtěla bych zakončit zdůrazněním toho, že v zájmu dalšího fungování nejsilnější hnací síly integrace, totiž evropských občanů, musí být od základu odstraněna jakákoliv diskriminace v pracovněprávních vztazích.

  Marie-Christine Vergiat (GUE/NGL). – (FR) Pane předsedající, Francie je bohužel jedním z 10 členských států, které uplatňují omezení volného pohybu rumunských a bulharských pracovníků. Pokud mám správné informace, byla to právě Francie, která volala po tom, aby byla opatření zavedená v době vstupu prvních osmi východoevropských zemí rozšířena i na Rumunsko a Bulharsko. Musí zaznít, že tehdejší francouzská vláda nebyla o mnoho jiná než ta, která je u moci nyní, a že byla zejména nedůvěřivá k občanům těchto dvou zemí. Bylo tehdy přijato ohromné množství zákonů, které brání přístupu občanů těchto dvou zemí. Francouzské orgány se totiž obávaly, že s Rumuny a Bulhary přijdou Romové.

Jak jste nám řekl, pane komisaři, volný pohyb je základní zásadou EU. V tomto Parlamentu často hovoříme o našich společných hodnotách, o svých závazcích vůči lidským právům. Proč se tedy, pane komisaři, zachází s lidmi hůř než s kapitálem nebo zbožím?

Tvrdíte nám, že mobilita pracovníků má pozitivní dopad na hospodářství a že to platí i v dnešních ekonomických podmínkách. Proč tedy, pane komisaři, nevěnuje Komise stejně tolik energie na přesvědčování členských států, že je třeba tato omezení odstranit, jako věnuje v případě jiných oblastí hospodářství?

A konečně, pane komisaři, vy nám říkáte: „Nejsou to státy, kdo diskriminuje tyto pracovníky.“ Jako Francouzka s vámi v tomto opravdu nesouhlasím.

  Iliana Ivanova (PPE). – (BG) Dámy a pánové, Evropský parlament ve své práci vždy vyzdvihoval svou roli coby obhájce zájmů evropských občanů. Věřím, že většina z nás souhlasí s tím, že diskriminace, ať už na jakémkoliv základě, naprosto nemá místo v té Evropské unii, jakou chceme a v jaké chceme vychovávat své děti. Jakkoliv jsou omezení pro pracovníky z Bulharska a Rumunska právně podložená smlouvami o přistoupení, jež obě země podepsaly, jsou jednoznačně diskriminační na základě státní příslušnosti. Nemůžeme mluvit o nespravedlivém přístupu k Romům, když současně zavíráme oči nad rozdílným přístupem, který uplatňujeme vůči pracovníkům ze dvou plnoprávných členských států EU.

Souhlasím s tím, co říkali mí kolegové. Výzkumy a doporučení daná Evropskou komisí jednoznačně dokazují, že rozšíření pracovních trhů má pozitivní dopad a vede k celkovému rozvoji jednotného vnitřního evropského trhu. Faktem nicméně zůstává, že 10 členských států i nadále udržuje omezený přístup na své trhy práce až do roku 2013.

Vážení kolegové, Evropa se nachází na křižovatce a my si nyní musíme vybrat směr, kterým se vydáme: zda k větší či k menší integraci. Podle mého názoru existuje bezesporu pouze jedno směřování: k silné a jednotné Evropě. Tato cesta ale předpokládá, že všichni prokážeme jasnou vůli k dodržování základních evropských zásad, což znamená volný pohyb osob a pracovníků. Upřímně doufám, že protekcionismus nenabude při určování vnitrostátních politik vrchu, protože budeme vůči světu silnější spolu než odděleně. Žádám Evropskou komisi, pochopitelně s podporou Evropského parlamentu, aby skutečně aktivněji a rozhodněji spolupracovala se zeměmi, které stále omezení uplatňují, na možnosti brzkého odstranění těchto omezení. Věřím, že to také pomůže evropskému hospodářství rychleji se zotavit z recese, abychom se všichni mohli podívat svým občanům s klidným svědomím do očí a říct jim, že v Evropské unii 21. století neexistuje žádná diskriminace.

  Iliana Malinova Iotova (S&D). – (BG) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, Bulharsko a Rumunsko jednoznačně vyvrátilo obavy Evropanů z velkého přívalu pracovníků, kteří by ohrozili jejich trhy práce. Statistika Evropské komise ukázala, že ve starých členských státech hledá práci méně než 1 % Bulharů. Ani na pozadí vážné finanční a ekonomické krize a obav o roztočení spirály nezaměstnanosti se tento trend nemění. Pracovníci by jistě migrovali tam, kde je poptávka po práci. Ale čísla ukazují, že míra nezaměstnanosti je v některých z těchto 10 zemí vyšší než v Bulharsku a Rumunsku.

Udržování omezení podporuje neformální ekonomiku a nehlášenou práci. Zajímalo by mě, zda víte, že jen v Nizozemsku stoupl podíl Bulharů a Rumunů, kteří pracují na černém trhu, o 8 %. Zaměstnavatelé a Holanďané to tolerují, protože tak mohou snížit své náklady. A to nehovoříme o sezónních pracovnících bez zaměstnaneckých smluv a sociálních práv. Omezení problém nezaměstnanosti v Evropě nevyřeší.

Pane komisaři, jsem si jistá, že Evropská komise má dostupné mechanismy, jak přesvědčit oněch 10 zemí, aby přehodnotily svá omezení pro bulharské a rumunské pracovníky. Odkazoval jste se na uzavřené smlouvy a to je pochopitelně v pořádku. Nezapomínejme ale, že tyto smlouvy byly podepsány za jiných okolností. Nyní zde máme nové okolnosti, které se nazývají „recese“. Je nejvyšší čas zahájit novou diskusi na toto téma i v Radě, což byste mohl iniciovat. Čekáme od vás nejen spojenectví, ale také návrh konkrétních kroků. Vy jste ochránce smluv EU a vy nesmíte dovolit, aby se uplatňoval dvojí metr pro Bulharsko a Rumunsko, ať už k tomu existují jakékoliv tendence, o nichž slýcháme i v tomto Parlamentu.

  Renate Weber (ALDE). – Pane předsedající, přiznám se, že by pro mě bylo lepší mluvit ve své mateřštině, ale jak poslouchám odpovědi pana komisaře, rozhodla jsem se nechat stranou své poznámky a mluvit anglicky. Zaprvé proto, že bychom myslím chtěli, aby nás pan komisař vyslechl raději přímo, než prostřednictvím tlumočníků. Zadruhé proto, že jinak asi v průběhu této pozdní parlamentní rozpravy dnešního večera uslyšíme především rumunštinu a bulharštinu.

Pane komisaři, zmínil jste, že několik studií naznačilo, že po přistoupení zemí z východní a střední Evropy nebyly v zemích, které přijaly pracovníky, žádné problémy. Ve skutečnosti tomu bylo dokonce naopak: mělo to pozitivní dopad a jejich HDP vzrostl, takže nejsou žádné obavy z přílivu pracovníků z těchto zemí. To, že jste zmínil i další země vedle Rumunska a Bulharska, nás nijak neuklidnilo. Ve skutečnosti je tomu naopak: ukazuje to, že existuje dokonce diskriminace proti ještě většímu počtu občanů EU.

Musím přiznat, že jsem byla překvapená, když jste prohlásil, že je to na jednotlivých členských státech. Jestliže nemůžeme hovořit o společném trhu, aniž bychom zmínili i trh práce, a jestliže všichni uznáváme toto základní právo, jak to potom může záležet na členských státech? Víme, že prosazování základních práv leží v oblasti působnosti Evropské unie, takže zde zásada subsidiarity neplatí.

Takže popravdě řečeno jsem přesvědčená, že by Komise měla dělat mnohem víc pro to, aby přesvědčila členské státy, aby odstranily tato omezení, která Evropskou unii diskreditují.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D). – (RO) Volný pohyb osob je jednou ze základních zásad EU. Docílit toho, aby byl vnitřní trh založen na volném pohybu pracovníků a mobilitě práce, je nezbytně nutnou podmínkou pro snížení nezaměstnanosti v EU.

Hospodářská krize se nesmí stát výmluvou pro další uplatňování dočasných opatření, která omezují volný pohyb rumunských a bulharských pracovníků.

Chci také zdůraznit to, že členské státy musí dávat přednost občanům členských států EU před pracovní silou přicházející ze zemí mimo EU.

Současné překážky zabraňující volnému pohybu rumunských a bulharských pracovníků mohou mít za následek nehlášenou práci a sociální dumping. Odstranění těchto překážek bude stejně chránit migranty, jako místní pracovníky.

I v zemích, které uplatňují tyto překážky, se ozvaly z podnikatelské sféry hlasy požadující úplné otevření trhu práce, což ukazuje, že zaměstnavatelé i odbory chápou, že odstranění těchto bariér znamená odpovídající příjem za odpovídající práci a znalosti. Navíc to znamená nejen to, že každý pracovník bude platit poplatky a daně, ale že bude také přispívat do systému zdravotního a sociálního pojištění.

Evropská unie, to je především 500 milionů evropských občanů a respekt k jejich právům. Vyzývám Komisi a členské státy, aby ukázaly nezbytnou politickou vůli k odstranění překážek pro volný pohyb pracovníků.

  Cătălin Sorin Ivan (S&D). – (RO) Diskutujeme dnes večer o problému a řešení a o přístupu ze strany Komise, kterému mohu ze strany jen těžko porozumět.

Nedostatek pracovní síly v západní Evropě a stárnutí populace vyrovnává, chcete-li, pracovní síla z východní Evropy. Tito lidé, to jsou občané Evropské unie, kteří za prací v západních zemích cestují tisíce kilometrů, a to i třeba jen za krátkodobou prací.

Jsou práce, které španělští, italští či francouzští občané dělat nechtějí, a tak je dělají tito pracovníci. Potíže západní Evropy tak vlastně řeší pracovníci, kteří přicházejí ze zemí východní Evropy. Je ale těžko pochopit přístup Komise, neboť tyto záležitosti by měly být právně upraveny a měla by být respektována práva těchto pracovníků.

Je teď pro všechny docela nejasné, co se například bude dít s příspěvky na sociální zabezpečení těch, kteří pracují ve Španělsku nebo Itálii poté, co se vrátí do své země.

  Corina Creţu (S&D). – (RO) Jak už tu bylo řečeno, bezmála čtyři roky po přistoupení do Evropské unie jsme svědky tohoto rozdělení, které není jen políčkem do tváře projektu evropské integrace, ale je to i pohrdání tím, co bylo obsahem doporučení Evropské komise, která ještě před dvěma roky v souvislosti s přistoupením Rumunska a Bulharska zdůrazňovala pozitivní dopad mobility na trhu práce.

Volný pohyb pracovníků je základní zásadou a současný stav jen potvrzuje absurditu omezení uvalených na Rumuny a Bulhary. Evropské hospodářství pociťuje v některých odvětvích dopady stárnutí obyvatelstva a nedostatku pracovní síly. Tím se z migrace pracovníků stává nezbytné řešení.

Zároveň jsme tento týden diskutovali o romské krizi ve Francii, jíž se dalo předejít i tím, že by měli tito evropští občané možnost najít zaměstnání a nebyli udržováni na okraji společnosti, na čemž se podílí i zákaz zaměstnávání. Bohužel, namísto toho, aby se jednalo o příčinách, domnívají se někteří, že se něco vyřeší policejními zásahy proti následkům. Jedná se o nedostatečnou schopnost realistického uvažování, která se bohužel snoubí s pokrytectvím reprezentovaným existencí dvojího metru.

Prostituce, žebrota a zločin, to jsou také důsledky chudoby, která je prohlubována tím, že lidé nemají přístup k práci. Jediným účinným řešením je rovné zacházení a nediskriminace pro všechny občany Evropské unie.

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Mnohé zprávy a statistiky dokazují, že volný pohyb pracovníků je pro hospodářství prospěšný a nemá závažné nežádoucí vedlejší účinky na pracovní trhy. Osobně se domnívám, že největší možná míra svobody pohybu včetně možnosti práce v jiném členském státě, která platí pro všechny osoby v rámci vnitřních hranic Unie, je nevyhnutelnou podmínkou pro optimální a homogenní fungování vnitřního trhu.

S ohledem na rovnost všech občanů Evropské unie podporuji otevírání pracovních trhů pro pracovní sílu ze všech členských států, tedy i pro občany EU z Rumunska a Bulharska. Vyzývám také Komisi, aby nepřistupovala k zbytečnému prodlužování stávajících opatření vztahujících se na tyto pracovníky. Uvedený postup by podle mého názoru nebyl v souladu s duchem a s cíli Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování EU ani s právně závaznou Chartou základních práv Evropské unie, která v článku 45 jasně stanovuje, že každý občan Evropské unie má právo na volný pohyb a pobyt na území členských států.

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Ráda bych vyjádřila naději, že omezení týkající se přístupu rumunských a bulharských pracovníků na evropský trh práce nebudou udržovány po roce 2011.

Domnívám se, že nesmíme dovolit, aby byly některé ekonomicky a sociálně neospravedlnitelné obavy politicky zneužívány, a aby tak vedly k omezení volného pohybu pracovníků.

Migrace pracovní síly z nových členských států přispěla k ekonomickému růstu v rámci EU a měla jen omezený dopad na mzdy a nezaměstnanost na deregulovaných trzích. Navíc byli mobilní pracovníci v období krize postiženi více než pracovníci z hostitelských zemí, protože právě oni byli těmi, kdo nejdříve přicházeli o práci.

A konečně, na pozadí jednání o otázce Romů ve Francii považuji za nezbytné, aby byla provedena analýza míry integrace migrujících pracovníků z nových členských států. Musí zahrnovat i přizpůsobení těchto pracovníků místním předpisům všude tam, kde byl trh práce uvolněn.

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D). – (RO) Je naprosto nezbytné, aby politiky Evropské unie týkající se volného pohybu pracovníků uznaly základní sociální práva evropských občanů, a to jak v jejich vlastních zemích, tak v zemích hostitelských.

Evropská unie musí bezodkladně přijmout společný rámec předpisů, které budou upravovat přístup pracovníků z nových členských států na trh práce.

Dokud nebudou sociální politiky poskytovat v těchto oblastech záruky, bude pro velké množství občanů a pracovníků z celé Unie těžké, aby přijali jakýkoliv návrh zákona s cílem podpořit legální cesty prosazující volný pohyb pracovníků na evropském trhu práce.

Komise musí práva a povinnosti plynoucí ze statutu občana Evropské unie prosazovat jednotným způsobem jak pro občany starých, tak nových členských států. Mám nyní na mysli právo rumunských a bulharských pracovníků na volný pohyb.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Nedávné masové deportace rumunských a bulharských občanů prováděné francouzskou vládou ukazují na závažné důsledky dočasných omezení, která postihují občany nových členských států Evropské unie. Kromě závažného problému rasismu a xenofobie na státní úrovni, který se romských občanů dotýká nepřijatelným způsobem, se vlády Francie a dalších členských států EU snaží za tato opatření skrýt také selhání jejich neoliberálních politik, jež způsobují nezaměstnanost a chudobu.

Klíčovou záležitostí je zde tedy také zjistit, zda jsou Evropská komise, Rada a vlády jednotlivých zemí připraveny zaměřit se na politiku růstu zaměstnanosti spojenou s právy a sociálním pokrokem, která zajistí blahobyt pro všechny a ukončí diskriminaci občanů, kteří jsou také občany EU. Toto je výzva, před kterou stojíme, pane komisaři.

  Seán Kelly (PPE). – Pane předsedající, jedná se o zajímavé téma. Volný pohyb by měl být základním právem pro všechny Evropany. Mnoho pracovníků z celé Unie má z volného pohybu prospěch a je to prospěšné i pro mnoho zemí.

V mé zemi jsme v období „keltského tygra velmi významně těžili z přílivu pracovní síly, zejména pak z východních zemí. Tito pracovníci se významně podíleli na vytvoření „keltského tygra“, který je ale nyní mrtvý a na Irsko se pohlíží jako na negativní zemi. Mnoho lidí zemi opouští a mnoho zejména mladých lidí tam nemůže najít zaměstnání.

Z dlouhodobého hlediska by jediným způsobem, jak zaručit volný pohyb pracovníků, byly jednotné sazby odměňování v celé Evropské unii a jednotné sociální příspěvky. Je to běh na dlouhou trať a – zejména v této době recese – je bezmála bláznovství o tom hovořit. Ale je to způsob, jak podchytit situaci a zajistit svobody, o jejichž dosažení se tak dlouho snažíme.

  Peter Jahr (PPE). – (DE) Pane předsedající, je pravda, že volný pohyb pracovníků v rámci Evropské unie je důležitým ukazatelem míry vnitřního zlepšení EU. Je také pravdou, že v blízké budoucnosti se stane volný pohyb pracovníků něčím, co budeme brát jako samozřejmost.

Ale tam, kde mezi členskými státy existují výraznější rozdíly v příjmech, a zejména v právních úpravách, musíme uplatnit příslušná přechodná období. Toto všechno je otázka vytváření důvěry mezi lidmi. Přechodná období jsou základním prostředkem, aby se lidé mohli sblížit v přátelském duchu. Přechodná opatření jsou však časově omezená. S tím souhlasíme, ale také bychom potřebovali zahájit informovanou diskusi o rozšíření těchto období.

  John Dalli, člen Komise. – Pane předsedající, abych to uzavřel, přechodná opatření by měla členským státům pomoci zabránit narušení pracovních trhů po vstupu nových členských států a ne k tomu, aby prostě oddálily uplatnění volného pohybu pro pracovníky z dotčených zemí až do konce přechodného období.

Jak říká paní Parvanová, největší bohatství, které máme, jsou naši občané a my musíme nadále vyvíjet tlak na zavedení volného pohybu, abychom mohli docílit vytvoření skutečně jednotného trhu v pracovní oblasti.

Pan Kalfin také zmínil jako příklad pohybu pracovní síly pracovníky ve zdravotnictví. Musím tady říci, že vidíme, že jsou zdravotničtí pracovníci z nových zemí přetahováni do zemí, které stále uplatňují tato omezení, což je občas na škodu pro nové členské státy. Proto souhlasím s panem Kalfinem, že bychom měli apelovat na členské státy, aby co možná nejdříve zrušily omezení.

Komise bude nejen pokračovat v kontrole toho, jak členské státy uplatňují tato přechodná opatření, ale bude také pokračovat ve spolupráci s členskými státy na podpoře kroků zaměřených speciálně na boj s nehlášenou prácí.

Co je ještě důležitější, Komise bude i nadále vyzývat členské státy, aby na základě situace na svých pracovních trzích přehodnotily rozhodnutí o omezení přístupu na své pracovní trhy pro bulharské a rumunské pracovníky.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Ioan Enciu (S&D), písemně. – (RO) Zpráva Komise z listopadu roku 2008 ukazuje, že celkový dopad toků mobility po rozšíření EU v roce 2007 byl pozitivní. Je třeba, aby v současné situaci státy, jež ponechávají omezení na svých vnitřních trzích práce, přehodnotily svůj postoj. Ačkoliv podle přechodných opatření podepsaných v rámci přístupových smluv Rumunskem a Bulharskem není omezení práva na zaměstnání diskriminací, není tak dlouho po vstupu normální ani morální, aby byla tato omezení v oblasti svobod, bezpečnosti a spravedlnosti i nadále udržována. Je načase, aby Komise podnikla kroky a přesvědčila ty členské státy, které omezení stále uplatňují, aby je zrušily. Jak můžeme evropským občanům s rumunskou a bulharskou státní příslušností vysvětlit, že zde my, jejich zvolení zástupci, umíme nabídnout stejná pracovní práva všem legálním přistěhovalcům, ale pro ně nemůžeme udělat nic? Komise a členské státy musí jednat podle ducha EU a uvést volný pohyb svých občanů do praxe.

  Jaromír Kohlíček (GUE/NGL), písemně. – (CS) Volný pohyb pracovních sil je stále v Evropské unii palčivou otázkou. Proč právě v případě Bulharska a Rumunska má Komise zvažovat opatření k otevírání trhu? V současné ekonomické krizi lze jistě daleko lépe nalézt výmluvy, které otevření trhu práce „zdůvodní“.

To, že všechny tzv. nové členské země EU jsou zeměmi občanů druhé kategorie, je známým faktem. Otázka na Komisi by měla spíše znít: Co proti tomu hodlá Komise podniknout? Mimochodem, při výběru pracovníků zajišťujících chod institucí EU po technické stránce se dodnes požaduje znalost dvou z 11 jazyků původní patnáctky. Nebo se toto pravidlo již změnilo? Pokud se podíváme, vážené kolegyně a kolegové, na náš poslanecký průkaz, uvidíme v něm – více než 6 let od rozšíření EU o země střední Evropy – stále pouze 11 jazyků „staré“ patnáctky. To také není diskriminace nových členských zemí? To je také v souladu s Lisabonskou smlouvou a s Listinou základních práv EU?

16. Produkty z klonovaných zvířat v potravinovém řetězci (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je prohlášení Komise o produktech z klonovaných zvířat v potravinovém řetězci.

  John Dalli, člen Komise. – Pane předsedající, vážení poslanci, jsem rád, že jsem dostal příležitost, abych představil postoj Komise vůči citlivé otázce klonování zvířat pro účely potravinové produkce.

Předně chci zdůraznit, že neexistují žádné důkazy ve prospěch obav o bezpečnost potravin získaných z klonovaných zvířat. Jsou zde však otázky spojené s dobrými životními podmínkami zvířat, které vyžadují další zvážení. Tyto obavy budou nicméně pravděpodobně postupem času utichat, s tím, jak se vyvíjí a zlepšuje technologie. Je zde pochopitelně i etický rozměr této záležitosti. Chtěl bych ale říci, že ten není v pravomoci zákonodárství EU. Další otázkou této obecné rozpravy jsou práva spotřebitelů znát výrobní proces a pravděpodobné dopady na obchod související s podniknutím určitých kroků v této oblasti.

Nejdůležitější záležitostí pro Komisi je zhodnotit potřebu, dostupnost a přiměřenost možných regulačních opatření pro používání klonovacích technologií a pro klonovaná zvířata a produkty. Samozřejmě jsem plně obeznámen se stanoviskem Parlamentu o využití technologie klonování v potravinové výrobě v Evropě. Vážený poslanecký sbor by chtěl rozšířit zákaz i na potomky klonovaných zvířat.

Komise zastává stanovisko, že by se potraviny z klonovaných zvířat neměly uvádět na trh bez předchozího schválení, neboť jsou považovány za nové potraviny a podléhají tedy platnému nařízení o nových potravinách. Je vhodné dodat, že s ohledem na hodnotu klonovaných zvířat je velmi nepravděpodobné, že by byla využívána přímo pro potravinářské účely.

Situace týkající se potomků klonovaných zvířat je nicméně poněkud odlišná. Tato zvířata nelze odlišovat od zvířat z konvenčních chovů. Tento aspekt také musí být brán v potaz při jakýchkoli krocích navržených Komisí.

Pokud se vrátíme k současnému stanovisku, Komise si je vědoma, že nařízení o nových potravinách není přiměřeným právním rámcem pro ošetření všech aspektů otázky klonování. Zejména výroba a prodej jiných produktů než potravin, jako jsou vajíčka, sperma a embrya, nemohou být zahrnuty do nařízení o nových potravinách, jež se týká výhradně povolování před uvedením na trh potravinářských výrobků.

Jak jistě vážení poslanci vědí, vypracováváme nyní zprávu, která se bude zabývat všemi aspekty využití klonování pro účely potravinářské výroby. Tato zpráva bude zpřístupněna v listopadu. Bude sloužit jako užitečná platforma pro budoucí diskuse mezi jednotlivými orgány.

Těším se na to, že s Parlamentem i Radou povedeme další diskuse, které povedou k dosažení úspěšné dohody.

  Pilar Ayuso, jménem skupiny PPE. – (ES) Pane předsedající, chtěla bych poděkovat panu komisaři za jeho výklad týkající se klonování zvířat pro potravinářské účely.

Parlament i Komise jsou zajedno, že nařízení o nových potravinách opravdu nebylo patřičným rámcem pro řešení této otázky. Dohodli jsme se na tom, což vysvětluje, proč byla tato otázka vyňata z oblasti působnosti použití nařízení.

Jsme si také všichni vědomi, alespoň podle všech vědeckých výborů, že maso z klonovaných zvířat a z jejich potomků splňuje veškeré požadavky na bezpečnost potravin. Problém spatřuji pouze zde. Konkrétně v tom, že nelze odlišit, zda maso pochází či nepochází z klonovaného zvířete či z potomků klonovaného zvířete, nebo ze zvířete, které naklonované nebylo. Proto je nutné – zásadně nutné – uplatňovat označování a sledovatelnost, aby byl spotřebitel řádně informován.

Spotřebitelé chtějí – a mají právo – vědět, zda maso, které jedí, pochází z klonovaného zvířete či nikoliv, nehledě na to, aby věděli, zda je to zdravé nebo není. Mohou totiž konzumaci takového masa odmítat z důvodů, o nichž jste také hovořil, totiž kvůli dobrým životním podmínkám zvířat či z důvodů etických.

S ohledem na danou situaci se tedy zdá, že výroba a konzumace klonovaných zvířat bude v Evropě pravděpodobně zakázána, zejména se jedná o výrobu. A tak tedy hodláme výrobcům zamezit využití nové technologie, která je vhodná pro reprodukci zvířat a která může navíc vytvářet zisky, protože se pochopitelně klonuje takové zvíře, které má určité zvláštní vlastnosti. Něco podobného bylo ve Španělsku provedeno se zápasnickými býky, kde, jak víte, byli naklonováni dva zápasničtí býci.

A to se chystáme zakázat! Hodláme jim odepřít možnost používat tuto technologii? V tom případě totiž naši zemědělci, naši chovatelé dobytka ztratí konkurenceschopnost. Bylo by to dobré, kdybychom v Evropě mohli zakázat dovoz masa z klonovaných zvířat a jejich potomků z jiných zemí. Ale zakážeme to? Nemůžeme. Světová obchodní organizace takový zákaz nepřijme. Budeme se tedy nacházet v absurdní situaci, kdy bude našim chovatelům dobytka odepřeno využití nových technologií, které by zvýšily jejich konkurenceschopnost, ale zároveň budeme v Evropské unii bez jakéhokoliv omezení jíst takto získané maso, ať již označené či neoznačené.

Toto je věc, která mě znepokojuje a myslím si, že je nutné najít řešení. Proč to chceme zakázat? Proč chceme zakázat našim chovatelům dobytka využívat tuto technologii, když v zápětí budeme tyto potraviny přijímat zvenčí, protože jejich dovoz zakázat nemůžeme?

  Luis Manuel Capoulas Santos, jménem skupiny S&D. – (PT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, také bych rád poděkoval za informace, které jste nám sdělil. Dámy a pánové, všechny formy biotechnologie vyvolávají obavy veřejnosti, která je k těmto otázkám obzvláště citlivá. Klonování zvířat není výjimkou. Je na nás, jako na politických činitelích, abychom podnítili dostatečně informovanou diskusi, a mohli tak vytvořit nepředpojatý rozbor této záležitosti. Je důležité poznamenat, že zde nyní hovořím o klonování zvířat pro potravinářskou výrobu. Z hlediska bezpečnosti potravin se tato záležitost řídí stávajícími nařízeními a o přezkumu nových potravin se v Parlamentu široce diskutuje.

Díky událostem z letošního léta ve Velké Británii se toto téma stalo předmětem veřejné diskuse, a ukázal se tak zjevný nesoulad mezi evropskými právními předpisy a jejich uplatňováním na vnitrostátní úrovni. Vědecké zprávy vypracované Evropským úřadem pro bezpečnost potravin směřují k závěru, že se v případě hovězího a vepřového dobytka vyskytují patologické změny související s vývojem klonů, což vyvolává otázky ohledně dobrých životních podmínek zvířat. Evropská skupina pro etiku je shledala natolik závažnými, že označila klonování zvířat pro potravinářskou výrobu za neospravedlnitelné.

Z hlediska bezpečnosti potravin tytéž vědecké zprávy docházejí k závěru, že neexistuje prokazatelný rozdíl mezi kravským mlékem a hovězím a vepřovým masem ze zdravých klonů a jejich potomků ve srovnání se stejnými produkty z normálních zvířat. V těchto zprávách se nicméně zdůrazňuje, že je k dispozici pouze omezené množství údajů a že nebylo možné provést rozsáhlé studie klonů po celou dobu jejich života a života jejich potomků. To do dosud učiněných závěrů vnáší jisté pochybnosti a znamená to, že je třeba na základě vědeckých poznatků v této diskusi pokračovat, abychom mohli na otázky veřejnosti dát jasné odpovědi, aniž bychom nezodpovědně omezovali možnosti vědy.

Proto vítám přítomnost pana komisaře a těším se na jím předloženou zprávu o nařízení, které je třeba uplatnit v souvislosti s technologií klonování i s produkty, které již existují.

  George Lyon, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, myslím, že je důležité – jak řekli mnozí a jak řekl ve svém příspěvku i pan komisař – že pro lidi neexistuje žádné zdravotní riziko spojené s produkty z potomků klonovaných zvířat. Zdůrazňuji zde slovo „potomků“ klonovaných zvířat, nehovořím tedy o zvláštní otázce klonovaných zvířat samotných, neboť se jedná o dvě rozdílné záležitosti.

Chtěl bych se zde dnes – jak jsem učinil už včera, když jsem se s vámi, pane komisaři, neformálně setkal – zmínit o situaci, v níž se na začátku letošního léta ocitla skotská rodina Innes. Jedná se o dlouho zavedenou farmářskou rodinu velmi dynamických a pokrokových zemědělců, kteří se vždy snažili využívat ty nejlepší genetické zdroje z celého světa. Koupili plemenného býka ze Spojených států, u něhož se ukázalo, že měl ve své linii klon. Ptali se tehdy na všechny právní otázky ohledně využití tohoto zvířete a zda může být využito v rámci jejich hospodářství. Nechápali, že by v tom měl být jakýkoliv problém, protože se jednalo o potomka klonovaného zvířete, nikoliv o samotné klonované zvíře. Od tohoto býka mají nyní ve svém hospodářství 90 plemenných krav, které mají v této oblasti hodnotu 200 000 GBP.

Až když začali uvažovat o prodeji mléka od těchto krav, když dosáhly dostatečného stáří pro jeho produkci, narazili na problém. Současný výklad stávajících nařízení ze strany Spojeného království je takový, že je do britského potravinového řetězce zakázáno dodávat nejen produkty z klonovaných zvířat, ale i produkty z jejich potomků. Tento výklad zavedla britská agentura pro potravinové normy Food Standards Agency. Znamená to, že tato zvířata nemají žádnou hodnotu, leda pokud by byla přemístěna do jiného členského státu, kde existuje jiný výklad týkající se těchto zvířat a kde by bylo možné mléko od těchto krav dodávat do potravinového řetězce, anebo pokud by byla prodána zpět do USA.

Problém je v tom, že mezi členskými státy panuje v těchto ohledech nedostatečný soulad. Domnívám se, že je jak v zájmu spotřebitelů, tak zemědělců, abychom v tomto získali určitou jistotu. Pokud se týká stanoviska Parlamentu, zašli jsme, myslím, příliš daleko, když jsme prohlásili, že maso, mléko a další produkty z potomků klonovaných zvířat by mělo být vyloučeno ze systému. Myslím, že je to špatně a že by v tom měl být učiněn určitý posun. Zdá se mi, že musíme přijmout skutečnost, že všechny vědecké důkazy nasvědčují tomu, že mezi potomky klonovaných zvířat a jakýmikoliv jinými zvířaty není žádný rozdíl. Potomci klonovaných zvířat by tedy měli být zařazeni do potravinového řetězce.

Doufám, že během nastávajících několika měsíců dojdeme ke kompromisu a vneseme do této velmi citlivé a emotivní záležitosti jistotu, která uklidní spotřebitele i zemědělce.

  Bart Staes, jménem skupiny Verts/ALE. – (NL) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, váš výklad byl sice velmi vyčerpávající a zajímavý, jsem však udiven, že jste vůbec nezmínil událost letošního léta, která do určité míry poskytuje základ pro tuto rozpravu. Hovořím o události, k níž došlo ve Skotsku: určitý počet býků a krav narozených z embryí dovezených ze Spojených států, bylo zjištěno, že maso minimálně jednoho z těchto býků se určitě dostalo do potravinového řetězce a že část tohoto masa skončila v mém volebním obvodě v Belgii. O tom jste neřekl nic a já bych opravdu rád slyšel váš komentář k této záležitosti, protože se koneckonců jedná o velmi závažnou událost. Vy sám jste řekl, že součástí tohoto problému je, že spotřebitelé mají právo vědět, odkud pochází jídlo, které kupují. Někteří obyvatelé v mém volebním obvodě tuto zprávu nedostali. Jedli maso z býků dovezených ze Skotska, kteří se narodili z dovezených embryí. Chtěl bych proto slyšet, co k tomu můžete říct.

Víte, že celá tato rozprava se také týká dohodovacího řízení ohledně nařízení o nových potravinách, které začalo předevčírem a jehož zpravodajem je Kartika Liotardová. Víte, že vedeme v této záležitosti s Radou velký spor. Troufám si říci, že jste také dobře obeznámen s tím, že pro výsledek celého dohodovacího řízení – který bude znám někdy v listopadu, možná začátkem prosince, ale v každém případě ještě letos – bude mít rozhodující roli stanovisko Komise. V předchozí rozpravě v červenci jste oznámil, že sestavíte zprávu, a zde vás budu citovat v angličtině: „by November 2010“ (do listopadu 2010). Nyní ale říkáte „někdy v listopadu“, což znamená na samém konci dohodovacího řízení. Doufám, pane komisaři, že vy a váš úřad budete poněkud dynamičtější, pokud se týká zaujetí postoje k této otázce. My totiž, jako vyjednavači, budeme potřebovat vaše stanovisko k tomu, abychom dosáhli dohody s Radou.

Navíc jste neřekl nic nebo téměř nic o stanovisku Parlamentu, které vyznívá ve prospěch moratoria. Někteří komisaři, vaši kolegové, mezitím, co mi hovoříme, lobbují u našich kolegů, aby nesouhlasili s moratoriem, protože to by způsobilo ohromnou obchodní válku, možná ještě v širším měřítku, než byla banánová válka, kterou jsme vedli na poli obchodu s ostatními zeměmi. Mohl byste se k tomu prosím vyjádřit?

Konečně se obracím na své kolegy poslance, kteří tvrdí, že zde nejsou naprosto žádná rizika pro veřejné zdraví a říkám: Ano, chtěl bych věřit, že je tomu tak. Ale dovolte mi řídit se ještě nějakou dobu doporučením Evropského úřadu pro bezpečnost potravin, které uvádí, že ačkoliv možná neexistují důvody pro pochybnosti, je vědecké dokazování v této záležitosti ve své podstatě stále jaksi příliš málo obsáhlé. Připouštím, že se jedná o doporučení z roku 2008. Brzy bychom měli dostat nová doporučení, ale rád bych je viděl dříve, než se odvážím vynést jakýkoliv závěrečný soud.

  Janusz Wojciechowski, jménem skupiny ECR. – (PL) Pane předsedající, dnešní výměna názorů ukazuje, že rozprava o právních nařízeních klonování zvířat bude složitá. Myslím, že s těmito technologiemi potravinářské výroby je to jako bychom skákali do bazénu, aniž bychom se předem podívali, jestli je v něm voda. Týká se to genetických modifikací, šlechtění geneticky modifikovaných plodin a klonování. Věda k tomuto tématu neřekla své poslední slovo. Věda nám poskytuje ohromné příležitosti, ale nemáme k dispozici celý obraz dalekosáhlých dopadů využití těchto nových technologií: jaký dopad budou mít na biologickou rozmanitost, na rovnovážný stav jednotlivých druhů a na zdraví lidí a zvířat. Některé signály naznačují, že klonování není prospěšné pro zdraví dotčených zvířat, že tato zvířata nejsou zdravá a že je klonování často spojeno s jejich utrpením.

Proto je třeba být v těchto záležitostech opatrný. Stále ještě nevíme dost na to, abychom mohli podstoupit tak veliké riziko. Proto jsem pro zachování zákazu klonování zvířat pro účely potravinářské výroby v Evropské unii.

  Kartika Tamara Liotard, jménem skupiny GUE/NGL. – (NL) Pane předsedající, již v květnu jsem veřejně vyjádřila své obavy, že by se maso z klonovaných zvířat mohlo dostat na evropský trh. Tehdy to Komise bagatelizovala. Tento parlament, který zde zastupuje evropské občany, dva a půl roku podporoval a 7. července znovu podpořil drtivou většinou můj požadavek na zákaz klonovaného masa. Proto se nejedná o to, jak pan komisař navrhl, aby občané snadno rozpoznali klonované maso, pokud se jim dostane na talíř. Faktem nicméně zůstává, že klonované maso se nyní dostalo do potravinového řetězce. Neslyšela jsem od pana komisaře nic o tom, jak hodlá zajistit, aby se to neopakovalo. Jediná věc, kterou řekl, je, že budeme muset zase čekat, tentokrát do doby někdy v listopadu. Už mám toho neustálého čekání opravdu dost.

Mám také dotaz na vás, pane komisaři Dalli. Jistě nenecháte bez odezvy to, že pan komisař De Gucht v zákulisí hlásá, že by zákaz zahrnutí klonovaných zvířat do potravinového řetězce požadovaný Parlamentem vedl k obchodní válce se Spojenými státy, Brazílií a Argentinou. Raději bych vedla obchodní válku, než válku, při které zbytečně teče krev. Klonování je neetické a ke zvířatům extrémně kruté. Klonování vede ve velkém měřítku k porodům mrtvých plodů nebo zvířat, která je nutné pro různé deformity utratit. Zatímco Komise vyčkává, povede dvojznačnost právních předpisů k těmto praktikám, které proniknou i do Evropské unie. Komise by měla neodkladně přijít s novými právními předpisy a ještě dnes uvalit moratorium na produkty z klonovaných zvířat a jejich potomků, jak to požaduje Parlament.

Konečně chci vyzvat pana komisaře De Guchta, aby přestal hájit zájmy Spojených států a jejich biotechnologického průmyslu. Proboha, pane komisaři, vy jste byl jmenován, abyste zastupoval obecné zájmy Evropské unie a jejích občanů a jako člen Komise nemáte přijímat pokyny žádné jiné vlády, orgánu, instituce nebo úřadu; a to pouze cituji ze Smlouvy o Evropské unii. Zhoršila se situace opravdu natolik, že Evropa umožňuje podkopávat naši politiku na újmu našim občanům a beze strachu o odezvu ze strany Světové obchodní organizace? Pokud ano, stydím se za současný stav Evropské unie.

  John Stuart Agnew, jménem skupiny EFD. – Pane předsedající, jistě rád uslyšíte, že budu mluvit jen minutu. Stojíme před velmi podobnou situací, jako byl spor o geneticky modifikované plodiny. V každém případě je pravda, že objektivní vědecké testy bezpečnosti dopadly úspěšně, ale v každém případě jsme se setkali se subjektivním a emocionálním odporem, pro nějž nemůže žádný kvalitativní test stanovovat zákony.

V případě geneticky modifikovaných plodin přenechala nyní Komise rozhodování na zvolených vládách jednotlivých členských států, kde se také všechna tato rozhodnutí pochopitelně činit mají. K tomuto vývoji došlo až po dlouhých letech patové situace a svalování odpovědnosti mezi různými orgány EU. Není nijak překvapivé, že současné právo EU je ve věci komerčního využití potomků klonovaných zvířat zmatečné a jistě není úkolem tohoto parlamentu, aby tyto zmatky rozhojňoval dalším nařízením EU.

Správným postupem je umožnit členským státům, z nichž má každý svou velmi odlišnou kulturu, aby rozhodovaly samy za sebe, zda povolí nebo nepovolí komerční výrobu těchto produktů. Ty země, které ji nechtějí, musí mít naprostou volnost v možnostech způsobu označování dováženého zboží, a to bez zásahů ze strany EU. Využití různých režimů zajištění bude v těchto zemích vytvářet příležitosti pro místní zemědělce.

  Diane Dodds (NI). – Pane předsedající, vítám stanovisko pana komisaře, které zde dnes večer k této záležitosti zaznělo. Jak upozornil pan George Lyon, v nedávné době se ve Velké Británii vynořilo několik otázek okolo obchodování s potomky klonovaných zvířat. Nedostatečná jednotnost ve sděleních mezi pokyny Komise a britské agentury pro potravinové normy Food Standards Agency způsobila veliký zmatek. Musím říci, že tomu tak nebylo vinou Komise, ale přineslo to mnohé potíže výrobcům a dozajista to mělo dopad na důvěru v bezpečnost potravin.

Je neudržitelné a nelogické, aby britská agentura pro potravinové normy pohlížela na produkty z potomků klonovaných zvířat jako na nové potraviny v rámci Spojeného království, zatímco v ostatních zemích v Evropě tomu tak není. Ráda se dozvídám, že se mezi Komisí a britskou agenturou pro potravinové normy vedly o tomto tématu diskuse, které měly za cíl pokusit se ujasnit záležitosti jak z pohledu producentů, tak i spotřebitelů.

Je třeba upřesnit povahu nových potravin v souvislosti s problematikou klonovaných zvířat a potomků klonovaných zvířat. S jednotným přístupem k této záležitosti v celé Evropě – a to i nad rámec dovozů ze třetích zemí – se musí učinit konec i protichůdným doporučením, která se doposud vyskytovala ve Spojeném království. Jak víme, je důvěra ve zdroje i bezpečnost potravin zásadní. Vítám snahu Komise udržet tuto důvěru v bezpečnost potravin.

  Horst Schnellhardt (PPE). – (DE) Pane předsedající, pane Dalli, v průběhu diskuse o vašem nařízení o nových potravinách před letní přestávkou jsme rozhodli nezahrnovat otázku klonovaného masa do tohoto nařízení. Místo toho jsme se rozhodli, že vyzveme Komisi, aby přijala dodatečné nařízení. Proto vítám skutečnost, že dnes pan Dalli předkládá návrhy toho, kterým směrem by se mělo nařízení ubírat. Chápu dnešní diskusi jako základ pro očekávané nařízení, které Komise v listopadu přijme. Proto je také tak důležité, že zde dnes vedeme tuto diskusi.

Dobře víme, že nás tlačí čas, a to bylo také dnes několikrát zmíněno. Například ve Spojených státech je minimálně 150 klonovaných kusů dobytka, které jsou chovány pro plemenné účely. A pak tu byly události, ke kterým došlo ve Velké Británii v průběhu naší letní přestávky. Nikdo zatím neosvětlil, zda byla tato záležitost jen výplodem okurkové sezóny, nebo zda na ní skutečně něco bylo. Chtěl bych každopádně všem připomenout, z jakého důvodu jsme požadovali přijetí zvláštního nařízení.

Na jedné straně jsme řekli, že není úplně jasné, zda je klonované maso skutečně zcela neškodné. To je podpořeno skutečností, že byla provedena pouze srovnání různých materiálů, jinými slovy porovnání masa z neklonovaných a klonovaných zvířat. Proto také dosud nemáme skutečný důkaz, což potvrdil i Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Musíme provést více testů a vyčkat na výsledky.

Zmínili jsme ale i druhý aspekt této záležitosti, totiž etický rozměr a dobré životní podmínky zvířat. Není správné říkat, že v této oblasti nemáme žádná práva. Lisabonská smlouva otázku dobrých životních podmínek zvířat zahrnuje a lze se na ni odvolat, pokud v této oblasti shledáme pochybení nebo pokud budou zvířata vystavena soustavnému nebezpečí. Máme-li se zde vyslovit pro zákaz, musíme si toto pochopitelně vyjasnit a dostat odpovídající důkazy. To považuji za nezbytné.

Pokud přijdete do supermarketu a podíváte se na označení hovězího masa, také si nebudete moci nijak ověřit, zda jsou uvedené informace správné. Takže lze také na označení přidat příslušný údaj označující, že maso je klonované. Máme registr zvířat, který nám umožňuje vysledovat, odkud zvíře pochází, aniž by bylo označeno. Můžeme zjistit každý detail i dále o předcích daného zvířete. A tak máme v ruce prostředek, jak zjistit, zda maso pochází z klonovaného nebo z neklonovaného zvířete. Říká se, že člověk zmizet může, ale zvíře nikoliv, protože se uchovávají všechny údaje o něm.

Pokud se tedy rozhodneme umožnit prodej klonovaného masa, máme pro to prostředky a měli bychom je využít. Je možné zjistit, zda je maso klonované či nikoliv, ale potřebujeme ucelenou sledovatelnost a přísné označování, které by bylo v zájmu spotřebitelů. Navíc ale nezapomínejte na otázku dobrých životních podmínek zvířat. To považujeme za velmi, velmi důležité.

  Linda McAvan (S&D). – Pane předsedající, zajímalo by mě, zda by pan komisař Dalli mohl přesně osvětlit, s čím před nás hodlá v listopadu předstoupit. Hovoří o zprávě, ale to, o čem jsme tu slyšeli, je skutečné právní vakuum, které zemědělce staví do neřešitelné situace, protože vůbec není jasné, co aktuálně platné právní předpisy znamenají. Chceme víc než diskusi a zprávu v listopadu. I pokud Komise předloží nové návrhy, může trvat 18 měsíců, než budeme mít nový zákon.

Pro mezidobí, než budeme mít nový zákon a než budeme mít v těchto otázkách jasno, bych velmi doporučovala, abychom uvalili na produkty z klonovaných zvířat moratorium. Chci zopakovat, co řekl pan Schnellhardt v souvislosti s výrokem pana komisaře, že do právních předpisů nemůžeme zatahovat etické otázky. Není to pravda. Lisabonská smlouva obsahuje ustanovení, které uvádí, že všechny politiky EU musí brát v úvahu dobré životní podmínky zvířat. Zajímalo by mě, zda pan komisař četl zprávu Evropské skupiny pro etiku. Pro kolegy, kteří nevědí, co to je, uvádím, že se jedná o skupinu ustavenou panem předsedou Barrosem, aby dohlížela na etické aspekty politiky EU. Tato zpráva jasně uvádí, že existují značné obavy ohledně utrpení zvířat v souvislosti s klonováním a potravinami. Uvádí se v ní, že je třeba provést další studie dlouhodobých dobrých životních podmínek klonovaných zvířat a jejich potomků.

Další záležitostí, kterou pan komisař nezmínil, je biologická rozmanitost. Pokud budeme mít stáda zvířat, která všechna pocházejí ze stejného klonu, mohlo by to podle této zprávy vytvořit velké problémy s křížením a způsobilo by to tak větší zranitelnost dodávek v rámci potravinového řetězce. Také se zde upozorňuje na problém, že klonované maso povede k nárůstu konzumace masa, což bude mít závažné dopady na životní prostředí. Závěr tohoto etického výboru – jenž je vlastním etickým výborem Komise – zní, že je zapotřebí širší veřejné debaty, než umožníme uvedení masa z klonovaných zvířat na trh.

Pane komisaři, potřebujeme tuto rozpravu. Potřebujeme, abyste se nyní zastavil, abyste nestavěl zemědělce do této neřešitelné situace a abyste zákonné předpisy ujasnil. Na to nemůžeme čekat dva nebo tři roky. Je třeba, abyste jednal rychle a vyhlásil moratorium ihned, a až potom vedl příslušnou debatu o příslušném právním předpisu.

  Martin Häusling (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, pane Dalli, dámy a pánové, byl jsem velmi překvapen tím, co jste řekl, pane Dalli. Dělal jste, jako by se nic nedělo. V červenci zaujal Parlament velmi jasné stanovisko a vyzval vás, abyste vyhlásil moratorium. Od té doby se nestalo nic. Žádali jsme vypracování návrhu právního předpisu a ani v tomto případě se nic nestalo. Dotaz, který jsem položil v květnu, kdy jsme se ptali, kolik je v systému klonovaných zvířat a kolik potomků klonovaných zvířat, jasně ukázal, že jste naprosto neinformovaný. V odpověď jste řekl, že to nevíme, že to nemůžeme říci a že o tom nemáme ponětí. Jinými slovy, vy nevíte, co se děje, ale děláte, jako bychom mohli dále čekat do listopadu na vaši zprávu. To nestačí. Vyzývali jsme vás, abyste jednal, ale dosud jste neudělal nic.

To, co řekl pan Leinen, není pravda. Parlament se vyslovil velmi jasně pro moratorium na druhou generaci. Nemůžeme to nyní jednoduše zamítnout. Musíme velmi jasně říct, že i toto je problém, protože všechny studie ukazují, že tato technologie zkrátka nebyla dostatečně prověřena. Neprovádějí se žádná dlouhodobá zkoumání. Vzhledem k tomu, co se stalo doposud, se jasně ukazuje, že při klonování zvířat dochází k závažnému porušování právních předpisů o dobrých životních podmínkách zvířat, a to včetně příslušných předpisů Evropské unie. Skutečnost, že pouze 15 % zvířat přežívá a je schopno přežít, představuje jasné porušení směrnice EU o dobrých životních podmínkách zvířat. V rámci EU uplatňujeme zásadu obezřetnosti a tu musíme také brát vážně. Dokud budou přetrvávat zdravotní rizika a dokud tuto technologii plně nevyvineme, nesmíme v této oblasti experimentovat.

Veřejnost se jednoznačně staví proti klonování pro účely potravinářské výroby. Evropští obyvatelé na výrobu klonovaného masa nečekají a nečekají na ni ani zemědělci. Veřejnost naopak k tomu všemu zaujímá velmi kritický postoj a my ostatně nesmíme ohrozit kritické povědomí spotřebitelů. Veřejnost od nás očekává mnohem víc. Očekává se od nás, že se tohoto tématu zhostíme s velikou péčí, a ne že zkrátka řekneme, že je to nová, inovativní technologie a že ji začneme využívat. K novým technologiím musíme zaujímat velice kritický postoj, ale já mám podezření, že na to Komise není připravena. Jak je tomu i v jiných oblastech, má Komise neotřesitelnou víru v pokrok. Je však třeba se ptát: Ubíráme se správnou cestou? Jednáme v zájmu spotřebitelů a zemědělců? Domnívám se, že nikoliv. Proto byste měli odpovědně zvážit vyhlášení moratoria a položit na stůl návrh právního předpisu, na který čekáme. Případ ze Skotska potvrdil neschopnost Komise jednat a ukázal, jak málo v takových případech Komise učiní. Nestalo se vůbec nic.

Abych se ještě vrátil k obchodním otázkám. My jsme se v Evropské unii vyslovili velmi jasně proti používání hormonů. Na svém postoji jsme pevně trvali a to samé můžeme udělat i v jiných případech. Neznamená to, že se sami vystavujeme riziku, že budeme nuceni přijmout obchodní omezení.

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Evropský parlament jednal o klonování zvířat pro zajištění zdroje potravin už v září roku 2008. V hlasování bylo přijato usnesení, v němž poslanci žádají úplný zákaz klonování zvířat určených na potravinářské zpracování v Evropské unii, jakož i zákaz dovozu klonovaných zvířat a výrobků z nich.

Přijatý text usnesení zohlednil obavy mnohých evropských odborníků, zejména pokud se jedná o zdravotní rizika spojená s využíváním klonovaných zvířat v potravinářském průmyslu. Klonování s sebou totiž přináší vážné problémy spojené zejména s vysokým výskytem špatného zdravotního stavu a úmrtnosti klonovaných zvířat již v raném věku.

Vědecká a technická zjištění Světové organizace pro zdraví zvířat dospěla k výsledku, že z pouhých 6 % klonovaných embryí byly odchovány zdravé dlouhodobě přežívající klony. Je to dáno zejména tím, že klon má od samého začátku genetický věk originálu. Pokud je tedy originálem sedmiletá kráva, klon bude tele, jehož geny mají od počátku věk sedm let. Klonování rovněž poškozuje genom jedince, což následně způsobuje větší náchylnost klonu k chorobám a k parazitům.

Problémy s klonováním se netýkají pouze zdraví a dobrých životních podmínek zvířat, ale pochopitelně i důvěry spotřebitelů k potravinám, které mohou pocházet z takovéto výroby. I když americký úřad pro potraviny a léčiva Food and Drug Administration tvrdí, že maso a mléčné výrobky z klonovaných zvířat, prasat, ovcí, hovězího dobytka a jejich potomků jsou podle jeho názoru stejně spolehlivé jako produkty vyrobené ze zvířat chovaných běžným způsobem, nepovažuji za moudré, vážený pane komisaři, uvádět jen z komerčních důvodů takovéto produkty na trh a bezdůvodně vystavovat evropskou veřejnost riziku důsledků plynoucích ze vstupu výrobků z klonovaných zvířat a jejich potomků do potravinového řetězce.

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Pane předsedající, bylo nezpochybnitelně prokázáno, že uvedení masa z klonovaných zvířat na trh s sebou nese zvýšené riziko pro zdraví lidí, a to zejména proto, že klonovaná zvířata a jejich potomci jsou náchylnější k nejrůznějším chorobám. Proto musí být stávající zákaz uvalený na produkty z klonovaných zvířat rozšířen i na jejich potomky. Ve prospěch rozšíření zákazu můžeme také uvést etické důvody a zahrnout i argumenty týkající se dobrých životních podmínek zvířat.

Navíc musíme co nejdříve zajistit, aby se spotřebitelům dostalo komplexních informací o původu masa, které kupují. Spotřebitelé musí mít možnost volby nekupovat určité produkty. Nadto musíme zabezpečit, aby lidé nebyli zasypáni výrobky tohoto druhu.

Jak jsme právě slyšeli, našly si produkty z potomků klonovaných zvířat cestu do potravinového řetězce ve Velké Británii. Je ale možné, že tento případ z Británie není jediný. Bohužel je pravděpodobné, že občané evropských zemí klonované maso jedí, aniž by o tom věděli. To je nepřijatelné.

  Renate Sommer (PPE). – (DE) Pane předsedající, pane Dalli, jsem velkou zastánkyní zeleného genetického inženýrství, ale klonování je něco úplně jiného. Tyto dvě věci nemohou být srovnávány. S klonováním souvisí kruté zacházení se zvířaty, jak již řeklo mnoho mých kolegů. V diskusi, již jsme vedli před letní parlamentní přestávkou, jsem vysvětlovala, že jen část zvířecích klonů je schopna přežít. Mnohé z těch, které zpočátku přežívají, hynou ve velmi raném věku za velkého utrpení. Mají deformované končetiny i orgány. Mají oslabený imunitní systém a jsou náchylné k chorobám. To má za následek bolest, utrpení a trýznivou smrt. Můžeme si vzít toto na svědomí? Pokud opravdu zastáváme zásady dobrých životních podmínek zvířat, můžeme podporovat takové metody? Ne, nemůžeme. Právě proto jsme se v červenci rozhodli, že nechceme klonované maso nebo produkty z klonovaných zvířat. Náš postoj je důsledný.

Je pravda, že víme, že produkty z klonovaných zvířat a jejich potomků pravděpodobně neškodí lidskému zdraví – a já osobně se domnívám, že jsou vhodné pro lidskou konzumaci –, ale produkce masa konvenčními metodami nevykazuje žádné kvantitativní nedostatky. Proč bychom tedy měli využívat klony? Toto kruté zacházení se zvířaty je naprosto zbytečné. Evropští obyvatelé to nechtějí a nechtějí ani tyto produkty. Nepotřebujeme je. Není jediný důvod pro zavedení klonovaného masa v Evropské unii.

Přesně proto chceme jasné nařízení, které se týká výhradně klonovaných zvířat a jejich potomků. Chci zákaz klonování a klonovaných produktů v Evropské unii a věřím, že jej dokážeme prosadit. Pochopitelně se to musí týkat i dovozu. Chci mít jistotu, že mi nikdo v tichosti nebude moci podsouvat klonované maso jen proto, že není označené, jako se to stalo ve Skotsku. Nevěřím tomu, že je možné vysledovat původ všeho masa. To možná lze v případě hovězího. Vzhledem k produkovaným množstvím vepřového ale není možné říci, zda bylo mezi předky toho kterého prasete klonované zvíře.

Je to základní etická otázka. Někteří další poslanci hovořili o tom, že se musíme zabývat etickými otázkami, neboť jsme za ně zodpovědní. Je to pochopitelně i otázka dobrých životních podmínek zvířat, ale týká se to i jiné záležitosti. Zkušenosti ukazují, a já se v praxi věnuji chovu a toto téma jsem studovala, že všechny funkční reprodukční metody otestované na chovech dobytka se nakonec dostanou i do humánní medicíny. Proto si už dnes musíme klást otázku, zda chceme a zda můžeme schválit klonování lidí v dost možná nepříliš vzdálené budoucnosti. Já nechci ani nemohu. I kdyby se jednalo o můj vlastní klon vytvořený na „náhradní díly“, který by mi možná mohl v budoucnu poskytnout životně důležitý orgán, ani tehdy bych si něco takového nepřála. A nemyslím si, že je to přehnaná hororová vize. Věřím, že by k tomu mohlo v nepříliš vzdálené budoucnosti dojít, pokud bychom klonování povolili.

Proto musíme urychleně zakázat nejen klonování, ale i přijmout zákaz vztahující se na klonovaná zvířata a jejich potomky v celé EU. Nebojím se Světové obchodní organizace. Můžeme to prosadit. Navzdory našemu transatlantickému partnerství nemusíme napodobovat všechno, co dělají USA.

  Csaba Sándor Tabajdi (S&D). – (HU) Pane komisaři, za poslední rok, od té doby, co jste se stal komisařem, jsem vás poznal jako člověka, jenž chrání zdraví evropských spotřebitelů a evropských občanů. Hovořili o tom kolegové přede mnou – jak Linda McAvanová a paní Sommerová, tak i můj kolega Capoulas Santos. Argumenty byly předloženy. Slyšeli jsme argumenty týkající se zdravotní péče, že ačkoliv byly provedeny výzkumy v USA, chtěli bychom provést objektivní evropský výzkum, který by nebyl ovlivněn žádnou americkou zájmovou skupinou a který by skutečně prokázal, že tyto produkty nejsou škodlivé pro zdraví. Ale i pokud je pravda, že nejsou zdraví škodlivé, může vědecký výzkum pokračovat. Už jsem ale také slyšel, že pro pokračování ve výzkumech není důvod. Jako plnoprávný člen Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova věřím, že se v evropském zemědělském průmyslu nenajde nic, co by ospravedlnilo dodávání produktů z klonovaného masa na pulty našich obchodů.

Také bylo řečeno – a já s tím plně souhlasím –, že v tomto systému se nacházejí právní mezery. Chtěl bych připomenout nedávný případ, kdy jsem vás oslovil ve věci marockého ovoce a zeleniny. Ukazuje to, že musíme své trhy chránit také před dovozem. Jak Linda McAvanová, tak i zmínili otázky dobrých životních podmínek zvířat; plně souhlasím s kolegy, kteří vystoupili přede mnou, že vědu nesmíme zastavit. Ale v určitém bodě musíme stanovit hranici a zakázat klonování, protože ani já, ani mí asistenti by neradi potkali můj klon. To je eticky neudržitelné a my vyzýváme Komisi, aby vyhlásila moratorium.

  Françoise Grossetête (PPE). – (FR) Pane předsedající, diskuse, kterou zde dnes večer vedeme, jasně ukazuje, o jak citlivou záležitost se jedná. Diskutovali jsme o tom nedávno, stále o tom i dnes večer hovoříme a budeme o tom hovořit znovu, až nám předložíte své sdělení k této věci, pane komisaři. Jsem každopádně přesvědčena, že při řešení tak citlivé záležitosti, jako je otázka produktů z klonovaných zvířat v potravinovém řetězci, je třeba zaujmout velmi pevný postoj.

Hodně se hovoří o zdravotních rizicích. Chtěla bych jen zdůraznit, že náš současný postoj je založen na stanovisku Evropského úřadu pro bezpečnost potravin, podle něhož v současné době neexistuje nic, co by ve srovnání s konvenčně chovanými zvířaty ukazovalo na to, že by produkty pocházející z klonovaných zvířat nebo jejich potomků představovaly nějaké nové či dodatečné riziko pro zdraví nebo pro životní prostředí.

Musíme být tedy obezřetnější. Nesnažme se proto zamítat názory jedné nebo druhé strany, předtím než se nám do rukou dostanou skutečné vědecké důkazy. Musíme si dávat pozor, abychom nezaujali obrannou pozici, nebo ještě hůř, abychom nezůstali na neměnném stanovisku k této problematice, která je – jak ukázaly i naše diskuse – tolik složitá a která vyžaduje podrobné zkoumání, zejména pokud se jedná o mezinárodní obchodní pravidla.

Ve skutečnosti jste měl, pane komisaři, pravdu, když jste říkal, že je riziko v Evropě omezené. Máme průmysl založený na konvenčním chovu dobytka, který je bezesporu dostačující. Ale co když zemědělci dovezou sperma, které pochází ze Spojených států a které je z klonovaných zvířat? I zde potřebujeme všechny dostupné záruky, abychom byli s to zaručit, že budou splněna pravidla Světové obchodní organizace, a aby nebyly možnosti vytvořit podmínky pro nekalou soutěž. Naši zemědělci čekají na tyto odpovědi a ostatně jsou to oni, kdo se nachází v problematické situaci.

Souhlasím se svými kolegy, když nám říkají, že spotřebitelé si rozhodně nepřejí jíst maso z těchto zvířat. Nemám ale vůbec pochybnosti o vůli pana komisaře Dalliho vnést do této záležitosti světlo a odpovědět na všechny otázky, jež ještě dnes zůstávají nezodpovězené. Již teď mám plnou důvěru v to, co nám k tomu pan komisař řekne, a očekávám jeho zprávu.

Evropští spotřebitelé musí vědět, co jedí, a sledovatelnost je v této věci zásadní. Pokud to máme zajistit, potřebujeme však přesné vědecké analýzy, jež nám umožní podniknout informované kroky, abychom tak dokázali najít vhodné řešení ve věcech dovozu potravin z klonovaných zvířat a jejich potomků do našeho potravinového řetězce.

Právě proto si předtím, než učiním rozhodnutí, počkám na sdělení pana komisaře Dalliho, které je plánováno na listopad.

  Daciana Octavia Sârbu (S&D). – (RO) Nedávno jsem se dozvěděla alarmující zprávu, že produkty z klonovaných zvířat ze Severní Ameriky pronikly do evropského potravinového řetězce.

Evropský parlament opakovaně vyjádřil názor, že je třeba tyto potraviny zakázat, a to z celé řady důvodů týkajících se etiky a životního prostředí. A my budeme v době jednání o nařízení o nových potravinách i nadále v této otázce zaujímat silný a jednotný postoj.

Důkazy předložené Evropským úřadem pro bezpečnost potravin a Evropskou skupinou pro etiku ukazují na existenci závažných zdravotních problémů, které postihují jak klonovaná zvířata, tak jejich náhradní matky.

Zvýšená konzumace masa by zároveň mohla mít zničující účinky z hlediska ochrany životního prostředí, a velký počet klonovaných zvířat by ovlivnil biologickou rozmanitost, čímž by se zvýšila náchylnost zvířat k epidemiím a ohrozilo by se tak zabezpečení potravin.

Vyslechli jsme již argumenty týkající se obchodu a pravidel Světové obchodní organizace. Bylo nám řečeno, že nemůžeme zakázat vstup těchto potravin do Evropské unie, aniž bychom porušili své závazky stanovené WTO. Ale Evropská unie se rozhodla zamezit přístupu určitých produktů, pokud existují pochybnosti o prospěšnosti pro spotřebitele nebo obavy, že jsou spotřebitelé uváděni v omyl. Vezmeme v úvahu všechny zákonné možnosti pro uvalení takového zákazu.

Podíváme-li se na tuto situaci celkově, musíme trvat na tom, aby předpisy WTO také zohledňovaly otázky týkající se etiky a ochrany životního prostředí.

Existují závažné argumenty proti potravinám pocházejícím z klonovaných zvířat. Neexistují naopak jasné důkazy o výhodách, které by přinášely. Je načase, aby Komise navrhla konkrétní řešení tohoto problému, které by zároveň zohledňovalo postoj tohoto fóra reprezentujícího evropské občany. Nesmíme povolit experimenty, které dávají v sázku zdraví občanů nebo životní prostředí.

  Anne Delvaux (PPE). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, chtěla bych vyjádřit své zásadní výhrady k této otázce.

My – EU – na jedné straně obhajujeme zásady větší transparentnosti potravin pro spotřebitele a snažíme se zavést systém pro sledovatelnost masa ze zemědělského podniku až na stůl, a tak zavádíme pro chovatele dobytka velmi přísné normy na chov a porážení a kontroly pro co možná nejvyšší záruky ohledně původu a kvality potravin. Ale na druhé straně jsme se letos v létě dozvěděli, že britští spotřebitelé nevědomky jedli klonované maso. Je dokonce možné, že v mé zemi, v Belgii, se konzumuje maso ze třetí generace, o němž nám tvrdí, že nemá s klonovaným masem nic společného. Je tohle to, co máme na mysli, pokud hovoříme o „sledovatelnosti“?

Dovolte mi vzít to trochu humorně: co se mě týče, nechci mít na talíři klonované hovězí po burgundsku a geneticky modifikovanou mrkev! A zvlášť když jsem si to nevybrala. A tento názor v celé EU evidentně převažuje, neboť všechny průzkumy Eurobarometru zabývající se otázkou klonování zvířat pro účely potravinářské výroby opakovaně potvrzují velmi jasný odpor evropských občanů proti tomu.

Zde je první argument, který jsem chtěla zmínit proti přítomnosti produktů z klonovaných zvířat v potravinovém řetězci: nemůžeme na jedné straně požadovat, aby měli spotřebitelé větší zodpovědnost a chtít po nich, aby se více informovali o tom, co jedí, a na druhé straně opomíjet jejich přání nejíst klonované maso.

Můj druhý argument se týká zdraví. Je pravda, že žádná vědecká studie nám neposkytla žádný důkaz o potenciálně negativním dopadu konzumace klonovaného masa, masa z potomků klonovaných zvířat nebo dokonce z mléka klonovaných zvířat. Nic se v této věci neprokázalo, což se týká i dlouhodobé bezpečnosti konzumace těchto potravin. Proto jsem přesvědčena, že zásada obezřetnosti by měla stále platit.

Můj třetí a poslední argument se týká etických otázek, což jste na začátku své řeči zmínil i vy. EU chce být v otázkách ochrany zvířat v první linii. Dnes odpoledne Parlament opět hlasoval pro omezení pokusů na zvířatech, aby se tak bolest a utrpení způsobované zvířatům minimalizovalo. V každém případě nikdo nepopírá skutečnost, že klonování způsobuje zvířatům utrpení. Je třeba vzpomenout na případ ovce Dolly a na vědecké stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin z července 2008, které uvádí, že vliv na zdraví a dobré životní podmínky značné části klonovaných zvířat byl shledán jako nepříznivý, často závažný a s fatálními následky.

Paní McAvanová se také odvolávala na stanovisko Evropské skupiny pro etiku ve vědě a nových technologiích, které mělo pochybnosti o tom, zda je klonování zvířat pro účely potravinářské výroby z etického hlediska oprávněné, zejména když není ospravedlněné potřebou rozmanitosti potravin. Přesně naopak: existují opodstatněné obavy, že podpora potravin z klonovaných zvířat bude mít díky nadměrnému využití omezeného počtu zvířat v plemenných chovných programech nepřímý vliv na genetickou rozmanitost. Něco podobného se již stalo v jiných potravinářských odvětvích; zmizely například desítky odrůd rajčat. V roce 1900 tu bylo na 7 000 odrůd, z nichž nám dnes zbylo 150 a jen 70 jich je komerčně dostupných. Navíc velký počet těchto odrůd jsou odrůdy geneticky modifikované.

Je tohle ten pokrok, který chceme? Tak zní otázka, kterou si musíme položit.

  Kriton Arsenis (S&D). – (EL) Pane komisaři, nepamatuji si v tomto parlamentu takovou shodu v průběhu jakékoliv jiné rozpravy. Proč je tomu tak? Z toho velmi prostého důvodu, že mezi občany Evropské unie panuje naprostá shoda, naprostá shoda v postoji proti klonovaným produktům. Vy a mí vážení kolegové hovořili o nebezpečí ze strany Světové obchodní organizace. Je to argument, který v této komoře slýcháme zas a znovu a je to politický argument.

Komise a její právní poradci by ale neměli zdůrazňovat tyto obavy, ale naopak zjistit, jak lze dosáhnout moratoria, po kterém toto plénum volá, aniž bychom na tyto problémy narazili. Musíme se skutečně rozhodnout, co je pro nás důležitější: zda Světová obchodní organizace, nebo Lisabonská smlouva, jež zavádí zásadu obezřetnosti, která stanoví zákaz obchodování na Evropském trhu s takovými produkty, u nichž nejsou vědecké údaje dost jasné na to, aby bylo možno zaručit jejich bezpečnost pro uvedení na trh. A my nevíme, jak se to přesně s klonovanými produkty má.

Toto moratorium potřebujeme proto, jak se shoduje celý Parlament, pane komisaři, neboť nesmíme experimentovat se zdravím evropských občanů.

  Seán Kelly (PPE). – Pane předsedající, já osobně nejsem přesvědčen o nutnosti, morálnosti, bezpečnosti či sledovatelnosti původu v případě klonovaných zvířat.

Co se týče nutnosti, již několik let se snažíme podporovat spíše extenzivní než intenzivní výrobu a je zde dostatek možností, jak zajistit přirozenou reprodukci a další možnosti, jak zabezpečit nárůst populace zvířat, pokud by to bylo třeba. Co se týká morálnosti, jak řekla i paní Sommerová, je-li morálně přijatelné klonovat zvířata, pak je jen otázkou času, kdy bude morálně přijatelné klonovat lidi. Na světě je již teď dost podivných existencí i bez toho, abychom klonovali další!

Pan Staes zmínil otázku bezpečnosti a já s ním souhlasím. Jak můžeme nyní s definitivní platností prohlásit, že potomci klonovaných zvířat jsou z hlediska konzumace pro lidi bezpeční? Nemyslím si, že bychom to mohli říci. Konečně co se týče otázky sledovatelnosti, jedním z našich velkých úspěchů v Evropské unii je, jak řekla Anne Delvauxová, že dokážeme vysledovat původ potravin ze zemědělských podniků až na stůl. Co hodláme dělat nyní: zaručit, že dokážeme vysledovat původ potravin od klonu do domu? Myslím, že toto bychom dělat neměli. Naším cílem by mělo být klonování eliminovat, nikoliv je podporovat.

  Elisabeth Köstinger (PPE). – (DE) Pane předsedající, pane Dalli, k prvnímu případu, kdy proniklo klonované maso na pulty supermarketů, došlo ve Velké Británii. Tomuto případu se dostalo široké mediální pozornosti a na jedné straně vzbudil nejistotu mezi spotřebiteli a na druhé straně neopodstatněná obvinění. Protože britská agentura pro potravinové normy nebyla s to přijít s uspokojivým vysvětlením, byla celá záležitost okamžitě svalena na ohlašovací zvyky zemědělců.

Pane Dalli, výsledky zdržení legislativního postupu EU nesmějí být svalovány na zemědělce. V Evropě dosud musely mít licenci jen produkty z klonovaných zvířat, a nikoliv produkty z jejich potomků. Evropský parlament jasně vyjádřil své stanovisko ve svém nařízení o nových potravinách. Zásada obezřetnosti musí být uplatňována zejména v případě potravin.

Nehledě na etické otázky je třeba říci, že pro zabezpečení dodávek potravin maso z klonovaných zvířat nepotřebujeme. Pokud se jedná o zacházení s klonovanými potravinami, zjevně existují mezi stanovisky jednotlivých orgánů závažné rozdíly. Proto musíme naléhavě vyzvat Komisi, aby dosáhla shody ve prospěch spotřebitelů i výrobců a aby přijala příslušná opatření.

  Karin Kadenbach (S&D). – (DE) Pane předsedající, pane Dalli, vědecké údaje určují základ pro přijímání politických rozhodnutí. Já to však vnímám tak, že bychom se vyhýbali politické odpovědnosti, pokud by výsledek vědeckého bádání potvrzující dosažitelnost té či oné záležitosti znamenal, že musíme danou věc provést. Mým úkolem není dělat to, co je technicky možné, ale zastupovat zájmy mých voličů. Drtivá většina z nich – a to se týká celé Evropské unie – nechce mít na talířích klonované maso.

Nejedná se jen o otázku toho, že nebude poškozeno zdraví lidí. Vejce z klecových chovů také nepředstavují riziko pro zdraví lidí, přesto však EU v tomto případě zasáhla rychle a účinně. Podobný zásah očekávám i v případě masa a masných výrobků z klonovaných zvířat, a to i ze zvířat z druhé generace.

Dobré životní podmínky zvířat i etické otázky jasně hovoří proti klonovanému masu. Uvidíme, co budou v budoucnu říkat vědci zabývající se zdravím. Potřebujeme moratorium, které se bude vztahovat i na produkty ze zvířat druhé generace. Musíme říci jasné ne produktům z klonovaného masa.

  Jarosław Kalinowski (PPE). – (PL) Pane předsedající, udržování nejvyšších možných standardů v potravinářské výrobě v Unii znamená, že jsme schopni zajistit vysokou kvalitu produktů a splnit očekávání spotřebitelů. Výsledky současných vědeckých výzkumů ukazují, že co do kvality se maso z klonovaných zvířat nijak neliší od masa ze zvířat z konvenčních chovů. Přesto představují otázky samotného klonování a využití těchto technologií v potravinářské výrobě velmi závažné problémy. Musíme se snad s našimi moderními technologiemi v potravinářské výrobě uchýlit ke klonování? Proto je v zájmu zemědělců, výrobců potravin i spotřebitelů, aby byly tyto záležitosti regulovány, a to nejen proto, aby nepředstavovaly hrozbu pro zajištění dodávek potravin, zdraví spotřebitelů nebo konkurenceschopnost evropského zemědělství. Měla by být zohledněna i etická a morální dilemata občanů sjednocené Evropy, která vyvstávají v souvislosti s pokrmy vyrobenými z masa klonovaných zvířat.

  Peter Jahr (PPE). – (DE) Pane předsedající, poznamenal jsem si čtyři důvody proti klonovanému masu, ne všechny ale lze řešit vědeckou cestou.

Zaprvé, obyvatelé Evropské unie nechtějí jíst maso z klonovaných zvířat. To se týká i produktů z potomků klonovaných zvířat. Zadruhé, nedospělo se k žádnému závěru v otázce, zda představuje konzumace klonovaného masa riziko pro zdraví lidí. Zatřetí, bylo prokázáno, že klonování je škodlivé pro zdraví zvířat. Začtvrté, proti klonování zvířat za účelem potravinářské výroby je třeba se postavit z etických důvodů.

Proto musíme zaujmout silnou pozici proti provádění klonování zvířat pro účely potravinářské výroby a používání klonovaného masa. Musíme nyní co možná nejrychleji zavést opatření upravující kontrolu klonovaného maso. To od nás obyvatelé Evropy očekávají. Přinejmenším je nutné klonované maso jasně označovat.

  João Ferreira (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, pane komisaři, neoprávněné, neidentifikované a nezjištěné proniknutí produktů z klonovaných zvířat do potravinového řetězce musí jasně vyvolat obavy. Je to obzvláště znepokojující vzhledem k tomu, že o této skutečnosti jsme se dozvěděli jen několik týdnů poté, co Parlament znovu hlasoval pro zákaz uvádět tyto produkty na trh EU. V současné době se nám to jeví jako správné a odpovídající preventivní opatření.

Kroky EU v této oblasti by měly být vedeny především vůlí bránit veřejné zájmy, zachovat vysokou úroveň ochrany zdraví lidí a prostřednictvím podpory dobrých životních podmínek zvířat zajistit bezpečnost pro dodávky potravin a pro životní prostředí. Tyto hodnoty by měly mít před všemi ostatními přednost. Pokud bude obchodování s těmito produkty v budoucnu povoleno, bude též potřeba dodržovat zásady transparentnosti, informovanosti a možnosti volby pro spotřebitele. Tak tomu bohužel v současné době není, což se například týká potravin s částečným obsahem geneticky modifikovaných organismů nebo zvířat, která jsou takovými organismy krmena.

  Anna Záborská (PPE). – (SK) Ráno jsme vedli rozsáhlou debatu o ochraně zvířat využívaných k vědeckým účelům, na pokusy, které mohou pomoci při objevování a léčení závažných chorob u lidí. Většina, velká většina kolegů odmítla utrpení zvířat, která by se využívala pro tyto účely. Přitom je ale jasné, že klonování zvířatům působí veliké utrpení. Přes 95 % pokusů o klonování selže. Vyskytují se vážné vrozené choroby, fyziologická postižení a tato zvířata předčasně hynou. Většina spotřebitelů je proti tomu, aby se takové maso vyskytovalo v potravinovém řetězci.

Jak řekla paní kolegyně Sommerová, je tu ještě jeden závažný problém. Rozvoj reprodukčního klonování zvířat znamená otevření dveří k reprodukčnímu klonování člověka. To nejen odporuje přirozenému zákonu, ale zakazuje to i Lisabonská smlouva. Ptám se, zda by někteří chtěli už nyní v tomto bodě Lisabonskou smlouvu změnit. Pane komisaři, stanovisko Evropské komise musí být jednoznačné.

  John Dalli, člen Komise. – Pane předsedající, nepřekvapuje mě, že tato otázka na sebe strhla tolik pozornosti a tak obsáhlou rozpravu, a velmi děkuji vám všem, že jste vyjádřili své názory. Různá stanoviska, která zde zazněla, ukazují potřebu hlubokého porozumění těmto otázkám, abychom mohli přijímat informovaná a přiměřená rozhodnutí.

Jak jsem řekl ve svém úvodním prohlášení, Komise má v plánu přijmout koncem tohoto roku souhrnnou zprávu, v níž budou vytyčeny klíčové otázky, které přispějí do diskusí o klonování. Doufám, že poslouží k objasnění této složité záležitosti a že se stane platformou pro institucionální rozpravy a diskuse, které budou následovat.

Zdůrazňuji, že zlepšení stávající situace lze dosáhnout jen prostřednictví konsensu mezi všemi orgány EU. Tato diskuse probíhá již od ledna roku 2008 a já se těším, že společně v této věci dosáhneme pokroku a že vezmeme v potaz konečný cíl, jímž je shoda ohledně praktického postupu vpřed, který nám dobře poslouží v budoucích letech.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Písemná prohlášení (článek 149 jednacího řádu)

  Elena Oana Antonescu (PPE), písemně. – (RO) O etických, zdravotních či hospodářských argumentech proti konzumaci potravin pocházejících z klonovaných zvířat jsme hovořili již v Evropském parlamentu a tyto argumenty stále platí stejným způsobem. Existuje ale i další, přinejmenším stejně důležitý argument: evropští občané nechtějí mít „klonované“ produkty na svých talířích. Jsou proti myšlence, že by měli krmit své děti potravinami, jež pochází z laboratoří experimentální genetiky. Průzkum Eurobarometru provedený v roce 2008 ukazuje, že většina Evropanů se staví proti klonování zvířat, zejména pro účely potravinářské výroby. 84 % z nich je přesvědčených, že k tomu, abychom mohli používat klonovaná zvířata pro účely potravinářské výroby, nemáme dostatečné zkušenosti ohledně dlouhodobých dopadů na zdraví a ohledně zabezpečení dodávek potravin. 75 % občanů považuje klonování pro účely potravinářské výroby za nepřijatelné z důvodu etického. Jedná se o vysoká čísla, která vysílají velmi silný signál. Lidé nechtějí jíst produkty získané pomocí klonování, nemají důvěru v tyto metody a nesouhlasí s nimi. Musíme doplnit a vylepšit právní předpisy EU tak, aby již nebylo nikdy možné vyvíjet tlak na zásady a rozhodnutí, v něž věříme, a obcházet je.

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE), písemně. – (LT) Regulace používání nových technologií v potravinářské výrobě představují vítaný krok kupředu. Ale při podpoře inovací nesmíme zapomínat ani na nebezpečí. Jedním z nich je obchodování s klonovanými zvířaty, s jejich potomky a s produkty získanými z klonovaných zvířat. Tato záležitost nám zatím stále působí značné problémy týkající se několika různých aspektů. Jedná se o požadavky na dobré životní podmínky zvířat zakotvené v Lisabonské smlouvě, o právo spotřebitelů na informace o původu produktů a o otázky etické. Dosud máme ve všech těchto oblastech více otázek než odpovědí. A proto, dokud se nedají diskuse o klonovaných zvířatech vedené jednotlivými orgány Evropské unie do pohybu, musíme pečlivě kontrolovat obchodování s těmito zvířaty, jejich potomky a produkty z nich.

17. Odvětví bramborového škrobu v EU po roce 2012 (rozprava)

  Předsedající. - Dalším bodem rozpravy je otázka k ústnímu zodpovězení týkající se odvětví bramborového škrobu EU po roce 2012, kterou Komisi pokládají Esther de Lange a Albert Deß jménem skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Thijs Berman a Jo Leinen jménem skupiny Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu (O-0097/2010 - B7-0456/2010).

  Esther de Lange, autorka. – (NL) Pane předsedající, pane komisaři, dvě největší skupiny v tomto parlamentu, skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a skupina progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, se společně uchopily iniciativy uskutečnit této rozpravy s vámi – Evropskou komisí na téma budoucnosti odvětví bramborového škrobu v Evropě. Finanční krize ohrozila budoucnost tohoto odvětví natolik, že hrozí jeho zánik na našem světadílu. Přesto by toto odvětví mohlo sehrát důležitou roli při provedení našich cílů strategie Evropa 2020. Pane komisaři, jak již je vám známo, platby v tomto odvětví jsou dle kontroly stavu částečné vázané a částečně nevázané na produkci. Tyto platby se v roce 2012 plně oddělí od produkce. Abych se vyjádřila jasně, tento proces podporuji, ale v současné situaci je třeba, abychom k němu zvolili ten správný přístup. Pokud má toto odvětví přežít a konkurovat ostatním odvětvím výroby škrobu, pak bude třeba, aby odvětví bramborového škrobu po dokončení procesu oddělení plateb od produkce nalezlo nové příležitosti na trhu, a těchto příležitostí je mnoho, obzvláště v oblasti ekonomiky založené na bio produktech, což je bezpochyby jedním z hlavních směrů strategie Evropa 2020. Vezměme, například, v úvahu umělou hmotu vyrobenou z bramborového škrobu místo z ropy nebo chemické složky pro průmysl. Finanční krize ale ohrozila tuto připravovanou tuto změnu a vstup na nové trhy, protože, bohužel, potenciální investoři a inovátoři neměli jinou možnost, než držet se zpátky. Proto v roce 2012 budeme čelit hrozbě, že se toto odvětví zhroutí, a pokud se tak stane, mohlo by, jak ukazují průzkumy, že 40% trhu v Evropské unii zmizet. Hovoříme zde o přímém dopadu na 6 000 pracovních míst a neméně tak velkém nepřímém dopadu, a dále bude přímo zasaženo přibližně 15 000 zemědělců, kteří jsou dodavateli tohoto odvětví. To se stane nejen v mém regionu, v severním Holandsku, ale také v zemích jako je Dánsko, Německo, Polsko a Francie. Proto dnes, pane komisaři, bijeme na poplach a žádáme Komisi, aby zajistila, že toto odvětví hladce přistane, než aby se zřítilo.

Ptám se vás: je Evropská komise připravena přijmout dočasná opatření, například po dobu dvou let, aniž by tato opatření měla dopad na rozpočet, tak, že využije nepoužitých fondů na podporu odvětví bramborového škrobu a zemědělského fondu? Je Evropská komise například připravena založit dobrovolný fond pro restrukturalizaci na podporu výrobců, kteří omezí výrobu z vlastní vůle?

Pane komisaři, závěrem bych se zmínila téma, které je pro tuto rozpravu zásadní: Sdílí Evropská komise náš názor, že odvětví bramborového škrobu hraje důležitou úlohu v ekonomice založené na bio produktech, a že by se proto vyplatilo dočasně tomuto odvětví pomoci, aby se mohlo transformovat?

  Thijs Berman, autor. – (NL) Pane předsedající, po desetiletích nezdravé závislosti na dotacích hrozí v roce 2012 průmyslu zpracovávající bramborový škrob těžká rána. Jen v severním Holandsku, což je ekonomicky slabá oblast, kde nejsou mnozí jiní velcí zaměstnavatelé, jsou již nyní ohroženy tisíce pracovních míst. Přesto lidé v Groningenu i jinde chtějí ve svém regionu dál žít a pracovat. Vyvážené rozdělení pracovních míst je důležité ve všech oblastech Evropy včetně prosperující severní Evropy. Proto potřebujeme pravidla pro tento přechod. Je odpovědností Evropské unie, aby zajistila, že tato pravidla budou zavedena. To ovšem neznamená mimořádné náklady. V tomto odvětví máme finanční prostředky z minulých let, protože sklizně v těchto letech nebyly uspokojivé. Dále můžeme upravit rozpočet vyčleněný na zemědělství. Jistě, že dotace odvětví bramborového škrobu musí skončit v roce 2012, o tom není pochyb a samotní v odvětví se s tím počítá. Na druhé straně ale potřebujeme zajistit budoucnost pro tento průmysl, který tvoří důležitou součást našich venkovských komunit a představuje nové alternativy pro zpracovatele ropy, a proto se brzy stane nepostradatelným.

  John Dalli, člen Komise. – Pane předsedající, vážení poslanci, děkuji za vaše otázky ohledně budoucnosti odvětví bramborového škrobu. Komise vítá příležitost vyjádřit svůj názor na toto odvětví.

Reforma odvětví bramborového škrobu je součástí tzv. kontroly stavu, a na základě žádosti představitelů tohoto odvětví se Rada rozhodla, že oddělení plateb od produkce u všech subvencí by se mělo shodovat s ukončením systému kvót. Komise ve skutečnosti navrhovala pozvolnější přístup, s rozdělením tohoto procesu do dvou fází. Hlavním argumentem představitelů odvětví bramborového škrobu bylo, že tento další odklad by umožnil výrobcům bramborového škrobu, aby se připravili na trh bez kvót a bez přechodné pomoci.

Žádosti o restrukturalizační fond, jako tomu bylo u odvětví cukru, lze těžko vyhovět vzhledem k rozpočtu, který byl odvětví bramborového škrobu přidělen. I kdyby se všichni současní příjemci dávek včetně pěstitelů brambor určených na výrobu škrobu vzdali vázaných dávek ve prospěch založení restrukturalizačního fondu za účelem financování zrušení továren na výrobu bramborového škrobu, tato částka by pravděpodobně nedostačovala k tomu, aby představovala dostatečně silnou pobídku.

Založení restrukturalizačního fondu v současném právním rámci vyžaduje směrnici, která vstoupí v platnost nejdříve 1. července 2011, přičemž by zbývající doba na restrukturalizaci byla pouze jeden rok a k dispozici by byl velice malý rozpočet, který by nestačil na vyřešení problému nadbytečných zásob, jež, podle představitelů odvětví, činí až 40 % celkové produkce.

Jak již jsem zmínil, nelze měnit rozhodnutí, která byla přijata v rámci kontroly stavu. V současnosti hovoříme o budoucnosti SZP po roce 2013. Celé zemědělské odvětví potřebuje silnou, účinnou a vyváženou SZP. Zástupci odvětví bramborového škrobu, stejně tak jako ostatních odvětví, se na této rozpravě také mohou podílet.

  Peter Jahr, jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové. Nařízení Rady (ES) č. 73/2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky, změnila pravidla EU ohledně režimu jednotné platby a dále oddělila finanční podporu od produkce, se kterou byla tato finanční podpora dříve spojená.

V současnosti jsou odvětví bramborového škrobu dva druhy podpor, které jsou stále spojené s produkcí. Jsou to podpora produkce pro pěstitele brambor určených na výrobu škrobu, jinými slovy platba zemědělcům, a podpora za bramborový škrob, jinými slovy, platba společnostem a továrnám. Po změnách v zákoně EU budou obě podpory odděleny od produkce a budou se řídit pravidly určujícími režim jednotné platby, což se stane nejpozději v roce 2012. Podpora produkce pro pěstitele může být oddělena od produkce od roku 2010, to záleží na rozhodnutí členských zemí. Odvětví bramborového škrobu je tedy podporováno obsáhlým systémem pro organizaci trhu, spojeným s produkcí, ale tyto nástroje řízení trhu budou v roce 2012 zastaveny v důsledku usnesení týkajících se kontroly stavu.

Tyto kroky, o kterých se rozhodlo, povedou ke zhoršení situace v tomto odvětví. Pouze budoucnost ukáže, jestli si pěstování brambor určených na výrobu škrobu za těchto nových pravidel udrží konkurenceschopnost. I když neexistuje jiná alternativa k většímu zaměření na trh a nižším státním intervencím, musíme zvážit patřičná přechodná období, která umožní organizovanou proměnu. Dále bychom měli pomoci těm zemědělcům, kteří chtějí i nadále pěstovat brambory určené na výrobu škrobu, abychom zvýšili jejich konkurenceschopnost a našli pro ně nové trhy a obchodní příležitosti. Přesto bychom také měli poskytnout podporu zemědělcům, kteří se rozhodnou tuto plodinu nadále nepěstovat a hledat jiné možnosti.

Nejdůležitější je, aby Komise rychle přijala rozhodnutí a vydala v této věci jasné prohlášení. Ve světě obchodu znamená dobré rozhodnutí vždy výhru a špatné výzvu, ale žádné rozhodnutí vždy znamená prohru. Nepřijetí rozhodnutí znamená nečinnost a pro obchod může být nečinnost fatální. Proto bych rád ještě jednou vyzval členy Komise, aby situaci zvážili a nalezli odpovídající prostředky a příležitosti pro naše zemědělce.

  Jan Mulder, jménem skupiny ALDE. – (NL) Pane předsedající, v ideálním světě by se události odvíjely přesně tak, jak jsme předpověděli při kontrole stavu. To se bohužel v případě odvětví bramborového škrobu nestalo. Pokud se za současné situace rozhodneme uskutečnit naše plány, pak budeme kvůli nízkým cenám svědky bankrotu mnoha společností. Otázkou je: Stojí nám za to, abychom takovou cenu zaplatili? Já si to nemyslím. Domnívám se, že evropské odvětví bramborového škrobu je výjimečné. V oblasti biochemie jsme učinili velký pokrok a vyvinuli jsme mnoho nových výrobků, a já si nemyslím, že bychom tento proces měli přerušit.

Odpovědi Komise mi nedávají velký důvod k optimismu. Chtěl bych členy Komise požádat, aby ještě jednou situaci zvážili a zahájili diskuzi s představiteli tohoto odvětví. Připojuji se k mnoha z vás, kteří žádají hladké přistání, které každopádně musíme zajistit, protože odvětví bramborového škrobu je zvláštní odvětví a přežít musí. Abychom toto uskutečnili, musí Komise přijmout zvláštní opatření.

  Janusz Wojciechowski, jménem skupiny ECR. – (PL) V uplynulém volebním období jsem dvakrát zastával pozici zpravodaje pro nařízení, které určilo velikost kvót u škrobu. Setkal jsem se v té době s mnoha představiteli tohoto odvětví a snažil jsem se zohlednit přání zemí, které nebyly spokojeny s příliš nízkými kvótami. Respektovali jsme fakt, že toto odvětví zdaleka nebylo v rovnováze a že jej tudíž nesmíme narušit, protože jinak by se celé odvětví dostalo do velkých problémů. Dnes slyšíme, že toto odvětví je v nebezpečí, že může dokonce zcela zaniknout, a obávám se, že se tak skutečně stát může. S politováním sleduji problémy, do kterých se dostala jiná velká odvětví, jako mlékárenský průmysl, téměř kompletní zánik průmyslu zpracování tabáku, a ještě předtím reformu trhu s cukrem, která také skončila s katastrofálními následky pro zemědělce. Nyní tyto problémy doléhají na odvětví bramborového škrobu. Domnívám se, že je nejvyšší čas, abychom zvážili změnu směru, kterým se ubírá zemědělská politika Evropské unie, směr, který byl stanoven za poněkud jiných podmínek, než jsou ty stávající. Mám jisté pochybnosti o tom, jestli pravidla, kterých jsme se až dosud drželi, jsou stále relevantní.

  Jarosław Kalinowski (PPE). – (PL) Pane předsedo, na své farmě vyrábím bramborový škrob již mnoho let a – stejně jako desítky tisíc dalších zemědělců v Evropské unii – se bojím, jestli konec výrobních kvót pro škrob a ukončení podpory jeho produkce jak pro výrobce, tak zpracovatele nezpůsobí prudké zhoršení jejich ekonomické situace v roce 2013. Proto zastávám názor, že bychom měli udržet kvóty pro produkci bramborového škrobu a garantovanou minimální cenu a dodatečné platby zemědělcům. V případě, že budou tyto nástroje v odvětví škrobu zrušeny, pak musejí být spojeny s opatřeními, která zajistí odpovídající finanční podporu potřebnou k restrukturalizaci. Odkaz pana Dalli na reformu trhu s cukrem je poněkud nešťastný, neboť, jak se ukázalo, ta znamenala pro Evropu katastrofu a ve skutečnosti pomohla pouze velkým velkostatkářům v Jižní Americe. A to, pane komisaři, není ta správná cesta. Stále ještě je čas použít zdravý rozum.

  Elisabeth Köstinger (PPE). – (DE) Pane předsedající, 20% pokles skleníkových plynů, 20% podíl energie z obnovitelných zdrojů a 10% podíl paliv z obnovitelných zdrojů. To jsou výzvy, které si Evropská unie stanovila v boji proti změnám klimatu a s cílem dosáhnout nezávislosti na dodávkách energie.

Zůstává ale otázka, jak těchto cílů dosáhnout. A ta vyvstává tehdy, když necháváme jen tak zaniknout odvětví, která v tomto směru mohou pomoci. Zemědělství může přispět – a také přispěje – k dosažení cílů strategie Evropa 2020. V některých oblastech zemědělství se ale naše politika stále více odklání od řízení trhu. V důsledku kontroly stavu proběhnou v odvětví bramborového škrobu změny, díky kterým výrazně klesne produkce. Stažení systému kvót a minimální ceny způsobilo, že je toto odvětví pod velkým tlakem, proto mu musíme zajistit hladké přistání.

Musíme vyzvat Komisi, aby přišla s opatřeními, která zabezpečí produkci brambor určených na výrobu škrobu, obzvlášť v oblastech, kde neexistuje jiná alternativa. V budoucnosti budou mít výrobky na základě bramborového škrobu velký význam.

  Seán Kelly (PPE). – Pane předsedo, ranní ptáče dál doskáče, ale kdo si počká, ten se dočká, tak bych vám rád poděkoval za slovo.

Pocházím z Irska, ze země, kde mají lidé k bramborám velice blízký vztah, protože v dobách před velkým hladomorem představovaly jedinou obživu. Když se v roce 1847 rozšířila bramborová plíseň, zemřely následkem toho čtyři z osmi milionů lidí. Od té doby není žádné jídlo jídlem, pokud neobsahuje brambory. Proto cokoliv, co může ohrozit budoucnost pěstitelů brambor, vyvolá u každého Ira mrazení v zádech.

Jednotliví řečníci zde mluvili ohledně budoucnosti odvětví výroby brambor, a já jejich obavy sdílím. Jak také zmínil pan komisař, nová SZP po roce 2013 bude muset velice opatrně zvážit budoucnost bramborového odvětví. Tak to je.

Konečně, pane předsedající, bych vám rád poděkoval za to, že jste dnes vedl dnešní zasedání. Kdybych byl příznivcem klonování, řekl bych, že vy sám byste měl být naklonován!

  John Dalli, člen Komise. – Pane předsedající, rád bych Parlamentu vyjádřil velké poděkování za tuto zajímavou rozpravu. Sdílím názor, že průmysl bramborového škrobu může hrát důležitou roli v budoucím vývoji bioplastů a dalších chemických výrobků šetrným k životnímu prostředí. Také rozumím obavám, které zde zazněly, že konec podpory oddělené od produkce a systému kvót mohou způsobit výrobcům bramborového škrobu potíže. Musíme ale také vzít v úvahu rozpočtový rámec, s nímž pracujeme, stávající právní rámec a časový rozvrh.

GŘ pro zemědělství brzy obdrží hodnotící studii odvětví bramborového a obilného škrobu v EU, a také stále probíhají diskuze ohledně budoucnosti SZP po roce 2013. Jsem přesvědčen, že v tomto rámci nalezneme lepší, účinnější a udržitelnější řešení, než jaké by bylo nalezeno na základě nějakých opatření ad hoc ve stávajícím rámci.

  Esther de Lange, autorka. – (NL) Pane předsedající, mám tři poznámky. První směřuje k panu Kellymu a jeho plamennému projevu na obranu brambor. Hovoříme zde o bramborách, které jsou trochu odlišné od těch, které konzumujeme, hovoříme zde o bramborách určené pro výrobu škrobu. Tyto problémy spolu ale samozřejmě souvisí, protože zatímco produkce brambor určených na výrobu škrobu upadá, produkce konzumních brambor se roste, a to působí problémy na trhu.

Druhá poznámka směřuje k panu komisaři, který stále opakuje: Toto fungovat nebude, ale zástupci průmyslu bramborového škrobu přišli s návrhem, jak můžeme dosáhnout řešení. Náš vzkaz zní: Prosím, ujistěte se, že přistupujete k těmto návrhům s jistou mírou nezaujatosti. Přestože se tato rozprava týká období po roce 2013, stále odkazovat na tuto situaci jako na situaci „po roce 2013“ nijak nepomáhá. A to je přesně to, co dělá pan komisař. Pak už bude příliš pozdě. Tomuto odvětví hrozí, že bude úpadku čelit již v roce 2012, proto v letech 2012 a 2013 potřebujeme přechodná opatření, abychom mohli toto odvětví opět zahrnout do běžné zemědělské politiky, která má platit od roku 2014.

O to pana komisaře prosím z celého srdce.

  Předsedající – Rozprava je ukončena.

18. Prováděcí opatření (článek 88 jednacího řádu): viz zápis

19. Pořad jednání příštího zasedání: viz zápis

20. Ukončení zasedání

(Zasedání skončilo v 23:20)