Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 22. září 2010 - Štrasburk

9. Nedostatečná ochrana lidských práv a spravedlnosti v Konžské demokratické republice (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je prohlášení o nedostatečné ochraně lidských práv a spravedlnosti v Konžské demokratické republice.

Za tuto záležitost z pozice vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku zodpovídá paní místopředsedkyně Ashtonová.

Dnešního zasedání se však nemůže zúčastnit, a proto jejím jménem promluví pan Chastel.

  Olivier Chastel, jménem Catherine Ashtonové (místopředsedkyně Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, je mi ctí se před vámi ujmout slova a činím tak skutečně jménem vysoké představitelky baronky Ashtonové.

Jejím jménem bych vás chtěl na začátku svého projevu ujistit, že Evropská unie je znepokojena situací lidských práv v Konžské demokratické republice a stejně tak EU samozřejmě odsuzuje zhoršení situace aktivistů za lidská práva v této zemi, o němž svědčí útoky a napadení, jimž jsou v současné době vystavováni. S vědomím těchto obav má obzvláště znepokojující charakter oblast sexuálního násilí.

Konžská demokratická republika je stále v nebezpečí a kromě toho ji sužují konflikty, které jsou sice ohraničené, ale pro obyvatele mají velmi tragické důsledky. Musí odvést opravdu velké množství práce, aby se jí podařilo svoji zem úspěšně obnovit. Všechny problémy, jimž republika čelí, lze samozřejmě přičítat její obtížné situaci, nelze je však z tohoto důvodu ospravedlnit všechny.

Sedm nezávislých expertů Organizace spojených národů vydalo dne 8. března zprávu, v níž odsoudili pomalý pokrok, co se týče stavu lidských práv v zemi, a konkrétně se zmínili o tom, že vláda by v této oblasti měla zvýšit své úsilí. Ochrana práv a bezpečnosti lidí je v nejširším smyslu slova klíčovou odpovědností každé země. Z toho důvodu se musí stát hlavní prioritou na cestě k obnově a upevnění právního státu v Konžské demokratické republice.

Před několika týdny zažili obyvatelé města Luvungi v provincii Severní Kivu na východě Konžské demokratické republiky opět ostudné hromadné znásilňování, jichž se po dobu několika dnů dopouštěly zločinecké gangy, Demokratické síly za osvobození Rwandy (FDLR) a jejich místní spojenci, milice Mai Mai. Nejnovější údaje, které máme k dispozici a jež potvrdila Organizace spojených národů, hovoří o nejméně pěti stech obětí.

Tato tragédie, která je bohužel jen jednou z mnoha, musí bezpodmínečně příslušné orgány vyburcovat k většímu úsilí o lepší ochranu civilního obyvatelstva, dosažení politických dohod, které regionu přinesou stabilitu, a tím o odstranění zhoubných prvků, které terorizují provincii Kivu. Tato tragédie rovněž nejhorším možným způsobem zdůrazňuje rozsah práce, již je třeba odvést před tím, než dosáhneme pokroku v základních oblastech, jako je reforma bezpečnostního odvětví, bez níž nelze upevnit právní řád.

Je zcela nepředstavitelné, že by se konžské vládě podařilo získat kontrolu nad svým územím, aniž by měla k dispozici kvalitně vyškolenou, správně řízenou a řádně placenou armádu, policii a soudní systém. Má-li se Konžská demokratická republika ujmout svého dílu odpovědnosti – a to na všech úrovních – pak musí mezinárodní společenství udělat totéž. Generální tajemník OSN pan Ban Ki-moon tuto myšlenku v plné míře podpořil, jelikož zahájil šetření příčin, kvůli nimž mise MONUSCO nezasáhla, přestože její mandát je zaměřen na ochranu osob. Musíme doufat, že mise MONUSCO z něj vyjde posílená, jelikož v oblasti musí nadále sehrávat zásadní úlohu.

Kromě toho si musíme položit otázku: co mohou učinit evropské a mezinárodní soudy? Paní Wallströmová, zvláštní zástupkyně generálního tajemníka OSN pro otázky sexuálně motivovaného násilí páchaného při ozbrojených konfliktech, vyzývá k tomu, aby byli viníci postaveni před soud. Tuto výzvu v plné míře podporujeme v souladu s prohlášením, které dne 27. srpna společně vydala vysoká představitelka Catherine Ashtonová a komisař pro rozvoj Andris Piebalgs.

S tím vědomím je třeba zmínit, že tragédie v Luvungi nadnesla jednu obecnou otázku, a to otázku beztrestnosti. Rebelové skutečně nejsou jediní, kteří se dopouští zločinů. Zjistili jsme, že podobně zavrženíhodným způsobem se chovají orgány, které mají prosazovat právo. Skutečnou výzvou pro Konžskou demokratickou republiku je tedy fungování jejích soudních institucí. Je zřejmé, že většina úsilí, které bude třeba vynaložit, lze úspěšně provést pouze v dlouhodobém rámci. Ze zřetele však nesmíme ztratit skutečnost, že v boji s beztrestností, stejně jako ve všech ostatních případech, lidé obecně očekávají, že příklady přijdou z vyšších míst.

Na tomto základě, a nyní zmíním jen jeden případ, v současné době probíhá vyšetřování vraždy aktivisty za lidská práva pana Floriberta Chebeyi Bahizireho, které se nepochybně stane exemplárním, jelikož symbolizuje vnitřní rozpory, jimž Konžská demokratická republika čelí.

Není nutné dodávat, že Evropská unie tento případ pozorně sleduje, a rovněž na smrt tohoto aktivisty za lidská práva neprodleně reagovala prostřednictvím vysoké představitelky Catherine Ashtonové, která vyzvala orgány Konžské demokratické republiky k tomu, aby objasnily, co se stalo.

Na závěr bych chtěl poukázat na to, do jaké míry Evropská unie podporuje a nadále bude podporovat Konžskou demokratickou republiku v tomto boji za spravedlnost a proti beztrestnosti. V této souvislosti bude mít klíčový význam pro vytvoření politického prostředí založeného na zásadách demokracie a právního státu podpora, již mezinárodní společenství, zejména Evropská unie a její členské státy, projeví ve prospěch volebního procesu, který se bude konat v letech 2011–2013.

Dále jsme v rámci Organizace spojených národů vyjádřili formální souhlas se jmenováním nezávislého odborníka Rady pro lidská práva, který v tomto směru podpoří úsilí konžské vlády. Bohužel však naše úsilí zatím nikam nevedlo. Doufáme, že budeme moci pokračovat v jednáních s konžskými orgány, aby v této oblasti pokročily.

Evropská unie se bude nadále podílet na spolupráci především v oblasti justice, policie, obrany, lidských práv a samozřejmě rovněž pomoci obětem. Evropská unie je připravena tuto spolupráci zintenzívnit v rámci skutečného dialogu s Konžskou demokratickou republikou.

  Filip Kaczmarek, jménem skupiny PPE. – (PL) Jedna z nejvážnějších humanitárních krizí posledních let se odehrává v Konžské demokratické republice. Znásilnění, která byla spáchána na konci července a na začátku srpna, jsou sama o sobě strašná, tvoří však pouze jednu kapitolu z celé řady tragických událostí. V Kongu se každý měsíc více než tisíc žen stane oběťmi znásilnění a desítky tisíc dětí jsou vojáky. Sexuální násilí je metodou, jejímž cílem je zastrašit a potrestat konžské obyvatele, kteří nestojí na správné straně konfliktu. Sexuální násilí je tam natolik rozšířeno, že dle organizace Lékaři bez hranic je 75 % všech znásilnění na celém světě spácháno ve východním Kongu.

Součástí problému je i skutečnost, že nejrozsáhlejší mírové síly OSN na světě – mise MONUSCO – dělají pro kontrolu tohoto jevu velmi málo. Spory o tom, kdy se mise MONUSCO dozvěděla o těchto nedávných případech znásilnění – ať už to bylo pět dní, dva týdny nebo týden poté, co k nim došlo – jsou politováníhodné. Deset mil od místa, kde se znásilňování odehrávala, je základna mírové mise MONUSCO, a hlavní metodou prevence sexuálního násilí je podle OSN vyvěšování nápisů na budovy s textem upozorňujícím na to, že znásilnění je nelidské. Takovými metodami s tímto jevem neskoncujeme. Aby toho nebylo málo, před několika lety se sami vojáci OSN podíleli na sexuálním skandálu a například čelili obvinění z toho, že nutili mladé dívky k prostituci. Je možné, že tento problém jde více do hloubky a že mise MONUSCO ve skutečnosti nemá zájem s tímto zhoubným jevem bojovat.

Evropská unie musí v této věci jednat rozhodně. Musí se zaměřit na pomoc obětem. Jedná se o bezodkladnou záležitost, jelikož na začátku prosince se bude ve městě Kinshasa konat zasedání smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU, kde si budeme muset navzájem podívat do očí, a tudíž tato podivná atmosféra beztrestnosti a bezmoci – souhlasím s belgickým předsednictvím – musí skončit.

  Véronique De Keyser, jménem skupiny S&D. – (FR) Pane předsedající, není možné zde hovořit jménem žen, které staly oběťmi znásilnění a přišly o svou důstojnost, jménem zmrzačených dětí, jménem těhotných žen s rozpáranými břichy, jménem starších žen, jimž byly do pochev zaraženy bajonety, ani jménem všech žen, jejichž těla se stala k jejich potupě, ale především k naší hanbě, zpustošeným bitevním polem.

Není možné hovořit jménem dětí, které byly naverbovány do milic a nuceny k smrti ubíjet dospělé a děti, jako jsou ony samy, a které se staly skutečnými sexuálními otroky. Na sexuální genocidu, která v Kongu nadále skrytě probíhá a jež si každý rok vyžádá desítky tisíc obětí, nestačí slova. Skutečně to nelze slovy vyjádřit.

Je však jasné, že veškeré nástroje – legislativní texty, projekty v oblasti reformy ozbrojených sil, zahraniční mise, finanční podpora a mobilizace celého Společenství – jsou na místě. A beztrestnost přetrvává; děsivá beztrestnost, kdy válečný zločinec Bosco Ntaganda ani zdaleka nebyl potrestán, naopak získal významný post v konžské státní správě. Požadujeme, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost. Tato atmosféra beztrestnosti nemůže pokračovat jen kvůli tomu, aby zůstal nastolen smír.

Co přesně znamená postavit tyto zločiny před soud? Znamená to vést vyšetřování, provést reformu soudnictví, zajistit vojákům řádnou mzdu a trestně stíhat viníky, včetně těch, kteří podněcovali k masakrům, a to bez ohledu na to, jak vysoké je jejich postavení. Co se týče našich vlastních států, znamená to rovněž nedodávat rebelům a jejich vojákům zbraně a nepodílet se na pochybných nelegálních obchodech s nerosty. Z toho důvodu podporujeme paní Wallströmovou a vyzýváme Komisi, aby posoudila možnost vytvořit evropský právní předpis, který by vycházel z nového zákona Spojených států o nerostných surovinách pocházejících z nelegálních zdrojů. Znamená to, že již nebudeme trpět, aby naše mobilní telefony, počítače a v budoucnosti naše hybridní automobily byly vyráběny za použití nerostů, které se prodávají nelegálně a pochází ze zemí, kde probíhají konflikty. Tyto nerosty jsou nerosty krvavými, stejně jako jsme se setkávali s krvavými diamanty. Kromě toho se naše vztahy s konžskou vládou budou odvíjet, páni předsedové, od způsobu, jímž bude vláda uplatňovat politiku nulové tolerance násilí páchaného na ženách – politiku, kterou, nutno dodat, zavedla samotná konžská vláda.

(Potlesk)

  Charles Goerens, jménem skupiny ALDE. – (FR) Děkuji vám, pane předsedající. Je mi líto, ale musím říci, že v Konžské demokratické republice došlo jen k malému pokroku, a tudíž je nutné odsoudit závažná selhání a neúspěchy. V této zemi je třeba vybudovat všechno, nebo téměř všechno.

Zástupci Organizace spojených národů v Konžské demokratické republice mají mít postavení, které této zmrzačené zemi zajistí stabilitu, avšak místo toho se zpovídají z mimořádně vážných případů porušování lidských práv. V tomto případě se nejedná o několik ojedinělých násilných činů spáchaných jen několika jedinci, což by tak jako tak byly naprosto trestuhodné; ne, to, co se děje v Konžské demokratické republice, se neomezuje jen na několik občanů, kteří jsou bez jakékoli obrany vydáni napospas pachatelům sexuálního násilí. Zde máme důvod obávat se toho, že máme co do činění s jevem, který přesahuje rámec jednotlivců.

Skutečně, usvědčující informace o událostech, které se v Konžské demokratické republice odehrály ve dnech 30. července až 4. srpna, tyto zločiny posunují do jiného měřítka. Asistent generálního tajemníka OSN pro mírové mise Atul Khare potvrdil, že přibližně 500 lidí – žen, dětí a batolat – se stalo oběťmi znásilnění.

Tyto ohavné zločiny již nemůžeme pouze odsuzovat. Musíme jít dál a odhalit ty, kteří jsou za ně zodpovědní, postavit je před soud a odradit další potenciální zločince, ale rovněž se zabývat příčinami a rizikovým prostředím, v němž může k velké řadě těchto incidentů docházet.

Řešení příčiny však nesmí za žádných okolností znamenat polehčující okolnost pro pachatele sexuálního násilí. K řešení všech těchto problémů je zapotřebí vojenské a policejní síly, alespoň v krátkodobém horizontu, bude však nutné reagovat i jiným způsobem. Ve skutečnosti se zde zabýváme státní krizí. Pečlivě vážím svá slova – máme co do činění s krizí v zemi, která již nezvládá plnit své svrchované funkce, k nimž patří především schopnost zaručit bezpečnost, již požívají občané všech jiných zemí.

Reakce musí přijít současně ze strany Konžské demokratické republiky, Africké unie, Organizace spojených národů a mezinárodního společenství. Řešení problémů konžské populace může spočívat v mnoha různých věcech, zhola nic však nenahradí odpovědnost orgánů Konžské demokratické republiky. Na nás však přitom zůstává, abychom při nich stáli a podporovali je.

  Isabelle Durant, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedající, mohu jen souhlasit s tím, co zde zaznělo, především se slovy paní De Keyserové, která velmi drsným a syrovým způsobem popsala násilí, které je pácháno na ženách. Je pravda, že všechna svědectví se shodují. Všechna jsou nesnesitelná a neúnosná, z hlediska jednotlivců a zejména kolektivně. Kromě toho cílem všech těchto násilných činů je zcela jednoznačně vymýtit, ponížit a nakonec vyhubit celou populaci, tím, že ji zbaví její důstojnosti a smyslu života.

Ze všech těchto důvodů se tedy domnívám, že musíme být schopni reagovat ještě důrazněji. Pravdou zůstává, že situace v Kongu je nyní po všech stránkách ještě obtížnější, nejen co se týče násilí páchaného na ženách, ale i v jiných oblastech. Pane Chasteli, hovořil jste o každodenním životě bezpočtu konžských obyvatel, nejen o právech žen, ale o problematice lidských práv obecně a o jejich obráncích. V souvislosti s tím bych chtěla říci, že mezi násilím páchaným na ženách a řadou zločinů, které stále zůstávají bez trestu, vidím samozřejmě přímou souvislost.

Plenění přírodních zdrojů stále do značné míry zůstává beztrestné. Byl tu zmíněn zákon Spojených států amerických, který by se pro Evropu mohl stát inspirací. Rovněž se však domnívám, že zcela zásadní je otázka beztrestnosti plenění přírodních zdrojů. Je naprosto klíčová, jelikož i závazek konžského prezidenta Josepha Kabily, že zakáže jejich vývoz, může mít v důsledku zhoubný dopad, zejména na všechny drobné kopáče, jejichž obživa závisí pouze na této činnosti. Bude mít zhoubný dopad, protože ve skutečnosti nemá žádný smysl, spíše slouží jako určitá zástěrka, neboť je nám velmi dobře známo, že konžské ozbrojené síly nebo alespoň jejich část se podílí nejen na znásilňování žen, ale i na plenění přírodních zdrojů a na korupci, která kolem něj vzkvétá.

Důležité tedy nejsou pouze zákony nebo rozhodnutí vlády, ale také schopnost je použít a uplatnit. Pro vládu je klíčové, aby dokázala vykonávat své pravomoci.

Domnívám se tedy, že – a mnozí z nás se brzy sejdou ve městě Kinshasa se zástupci zemí AKT – chceme-li pomoci pozitivním a užitečným silám v Kongu a podpořit je, ať už jsou na vládní či komunitní úrovni nebo v oblasti lidských práv, musíme vyslat dvojí poselství: poselství, v němž podpoříme ty, kteří chtějí rozvíjet prostředí, v němž vládne spravedlnost a boj s beztrestností, a jež se bude rovněž týkat politických sil a jejich schopnosti osvojit si prostředky, jimiž lze na všech úrovních zajistit skutečnou správu země: nastolení bezpečnosti, dodržování zákonů, provedení řady rozhodnutí a zcela prostě zaručení důvěryhodnosti těch, kteří budou zvoleni. Skutečně, čtyři roky po volbách, které jsme všichni chtěli, financovali a podporovali, je důležité nejen odsuzovat, ale také podporovat jakákoli opatření, která povedou ke skutečnému a jednoznačnému výkonu státní moci a uplatňování demokracie obecně. Kromě toho jsem přesvědčena o tom, že násilí páchané na ženách a násilí páchané na ochráncích lidských práv jsou dva velmi důležité aspekty.

Uzavřu tím, že soud osob, které nesou zodpovědnost za smrt pana Chebeyi, by měl v zásadě proběhnout v září. S ohledem na jeho rodinu a na její utrpení se domnívám, že musíme věnovat opravdu velkou pozornost tomu, aby se tento proces stal symbolem vůle k řešení tohoto problému.

  Charles Tannock, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, Konžská demokratická republika není ani demokratická v tom smyslu, jak chápeme demokracii zde v Evropské unii, ani není efektivně fungující republikou; částečně je to zapříčiněno její velkou rozlohou, propustností hranic a špatnou infrastrukturou, což jsou prvky, které z demokratické správy země činí velkou výzvu.

Nestabilita Konžské demokratické republiky jako národního státu je rovněž způsobena desetiletími, v nichž vládla korupce, politické represe a nahodilé ozbrojené konflikty, ať občanské či se sousedními státy, v jejichž rámci byly páchány ohavné zločiny, jako je hromadné znásilňování. Ke zhoršení situace v zemi došlo nástupem kleptokratického vražedného režimu prezidenta Mobutua, a to přetrvává do současnosti. Prezident Kabila alespoň uspořádal všeobecné volby, jimiž před vnějším světem vytvořil dojem zavádění demokratických reforem, ve skutečnosti však právě on ovládá veškerou moc, a především má kontrolu nad přístupem k rozsáhlým přírodním zdrojům této země.

Některé země, zejména Čína, o ně v rostoucí míře projevují zájem, což režim prezidenta Kabily ještě více povzbuzuje k zanedbávání svých povinností v oblasti lidských práv a právního státu. Samotná Čína se vyznačuje žalostným stavem lidských práv, a navíc se v rámci OSN dokonce staví na obranu opatření zemí, jako je například Konžská demokratická republika, s nimiž obchoduje. Nepřekvapuje mě tedy, že všechny tři soudní řízení, která probíhají u Mezinárodního trestního soudu, se týkají státních příslušníků Konžské demokratické republiky.

Tato situaci je velmi znepokojivá, avšak Africká unie odmítá odsoudit režim prezidenta Kabily nebo na něj vyvíjet nátlak, aby plnil své ústavní povinnosti. Ve prospěch EU svědčí to, že s jeho odsouzením neotálí, a já vítám rázný přístup, jejž zaujala vysoká představitelka baronka Ashtonová.

Na závěr chci zopakovat výzvu, kterou jsem v této sněmovně uvedl již několikrát, a to, aby byl Kimberleyský proces rozšířen i na další klíčové přírodní zdroje v Africe. Porušování lidských práv v Africe, které je bohužel na denním pořádku, často souvisí se soupeřením o kontrolu nad nerostnými surovinami. Kimberleyský proces měl obrovský úspěch při potírání obchodu s krvavými diamanty nebo s diamanty pocházejícími z nelegálních zdrojů a já se domnívám, že bychom měli zvážit podobný přístup i k dalším odvětvím těžebního průmyslu.

  Marie-Christine Vergiat, jménem skupiny GUE/NGL. – (FR) Pane předsedající, v této sněmovně se opět zabýváme obtížným tématem situace v Konžské demokratické republice, která se, zdá se, trvale a dlouhodobě zhoršuje.

V červnu jsme přijali usnesení, v němž jsme odsoudili vraždu Floriberta Chebeyi Bahizireho a vyjádřili obavy nad zmizením Fidèla Bazany Edadiho. Od té doby byl zavražděn další ochránce lidských práv, Salvator Muhindo Vunoka. Pane ministře, můžete jej přidat do svého seznamu. Letos v létě muselo dojít ke znásilnění několika stovek lidí, aby se OSN vůbec rozhodla jednat.

Nutno dodat, že mírové síly MONUSCO, které mají v Kongu chránit civilní obyvatelstvo, humanitární pracovníky a ochránce lidských práv a pomáhat v boji proti beztrestnosti, se nacházely pouhých několik kilometrů od místa, kde se znásilňování odehrávalo, a nijak nezasáhly.

Sám generální tajemník OSN Ban Ki-moon se nad pasivitou vojáků MONUSCO pozastavoval. Úředníci OSN nakonec na konžskou vládu vydali obvinění. Na začátku října měla být zveřejněna nová zpráva o napáchaném násilí, měla by se však týkat událostí v letech 1996–2003. Taková ztráta času! Kolik dalších obětí ještě musí být zabito, znásilněno a mučeno? Kolik dalších dětí musí být násilím naverbováno, než si mezinárodní společenství této situace všimne a přistoupí k patřičným opatřením?

Mám chuť se zeptat: a co dělá Evropa? Do Konga byly investovány ohromné finanční částky. Na místě jsou přítomny mise EUSEC a EUPOL. Teoreticky k nejdůležitějším cílům Evropské unie vedle humanitární pomoci patří výcvik tamějších bezpečnostních sil a pomoc při reformách bezpečnosti v zemi.

Jaké výsledky přináší tyto politiky? Konžská demokratická republika je rozlehlá země, třetí největší země Afriky podle počtu obyvatel. Má obrovský potenciál bohatství, přesto 80 % jejích obyvatel žije pod hranicí chudoby. Co je horší, chudoba se stále prohlubuje kvůli bezuzdné korupci.

Chtěla bych se vás zeptat jen na jednu věc: jak dlouho ještě necháme tento stav zcela beztrestně pokračovat? Pane ministře, jak jste sám řekl, všichni víme, že bezpečnostní síly se na násilnostech rovněž podílí. Nemyslíte si, že je na čase zaujmout jiný přístup?

Dokážu si představit, že situace v Radě ministrů není nijak jednoduchá, jelikož několik velkých evropských zemí nebo alespoň jejich političtí představitelé, o jejichž nasazení v oblasti lidských práv nikdo nepochybuje, jsou schopni s velkou slávou vítat pana Kabila, a tudíž pochopitelně nejsou otevřeni tomu, aby se skutečně zasáhlo.

Spolehněte se tedy na Evropský parlament, který přijme nezbytná opatření, a zastavte prosím tuto situaci, kdy ekonomické zájmy několika jedinců jdou na úkor civilního obyvatelstva, které již nemůže dál.

  Bastiaan Belder, jménem skupiny EFD. – (NL) Pane předsedající, v roce 2010 uplynulo padesát let od nastolení konžské nezávislosti. Ohlédneme-li se zpět, zjistíme, že těchto padesát let je až do současnosti hanebně poskvrněno krví.

Hrůzné události, k nimž došlo letos v létě v regionu Severní Kivu, to jen potvrzují. Četli jsme, že jim mělo zabránit dvacet pět vojáků mírové mise OSN, což nás upozorňuje na otázku logistiky. Dvacet tisíc vojáků OSN, a přitom profesionálové a odborníci tvrdí, že k zachování alespoň určité míry pořádku by bylo třeba nejméně šedesát tisíc: to je problém!

Chtěl bych Radě a Komisi položit následující otázku. Co přesně dělají mise EUSEC a EUPOL v Severním a Jižním Kivu pro zvýšení bezpečnosti místního obyvatelstva a pro to, aby byli pachatelé zvěrstev z tohoto léta vydáni spravedlnosti?

K nepokojům dochází právě v oblastech, kde se nachází nejbohatší zdroje Konžské demokratické republiky. Dle nejnovějších údajů mají konžské doly potenciál 24 miliard USD. Na začátku září vydala konžská vláda tiskovou zprávu, v níž uvedla, že práce v dolech byly okamžitě pozastaveny, jelikož v nich nelegálně těžily ozbrojené skupiny, přičemž v některých případech se tak dělo s podporou státních orgánů. Na první pohled to může být dobrý začátek, jakým způsobem se však podaří toto opatření dodržet? Nicméně kolují i zvěsti o tom, že konžská vláda zabavuje těžební projekty zahraničních investorů, načež je prodává svým vlastním zahraničním obchodním partnerům.

Mé otázky Radě jsou následující. Jaký vliv mohou mít mise EU v Kongu na to, aby byla omezena nelegální těžba? Dále, můžete potvrdit, že nelegální těžba v dolech byla skutečně zastavena, a objasnit, jakým způsobem jí lze zabránit, případně s pomocí na místě přítomných misí EU? Upřímně doufám, že Evropská unie zapracuje na tom, aby v této oblasti byla zásadním způsobem rozšířena mise OSN, jelikož je to nezbytně nutné. Pokud se nemýlím, dle vyjádření tiskových zpráv konžská vláda v současné době naopak usiluje o její ukončení, což by mělo na zemi dramatický dopad.

  Andrew Henry William Brons (NI). – Pane předsedající, z této diskuze jako by vyplývalo, že porušování lidských práv v Kongu je nový fenomén a že v Africe je tato situace neobvyklá. Ani jedno však neplatí: kéž by.

Vzpomínám si na to, jak byla vyhlášena nezávislost Belgického Konga v roce 1960, když jsem ještě chodil do školy. Vzpomínám si na únos a uvěznění Patrice Lumumby v několika prvních měsících nezávislosti. Dodnes si živě pamatuji záběr, jak jím hrubě smýkli na korbu nákladního auta, a pak už jej nikdo živého neviděl. Následovala desetiletí bratrovražedné nestability, diktatur a občanských válek.

Případ Konga není v Africe ničím zvláštním. Mnohem obtížnější by bylo nalézt mírumilovnou demokraticii. Pokud bych se měl řídit standardním školáckým vysvětlením, musel bych říci, že něco je shnilého v království africkém. Existuje však jiné vysvětlení.

Když kolonizátoři rozdělovali mapu Afriky rovnými přímkami, obecně na celém světadílu a možná konkrétně v Kongu naprosto ignorovali rozdíly mezi různými kmeny a národy. Jakmile všechny tyto země získaly nezávislost, v jejich politické struktuře byly obsaženy obrovské etnické, jazykové a náboženské rozdíly na vertikální úrovni, což je vždy zdrojem politické nestability.

Platí to pro Belgii a stejně tak pro bývalé Belgické Kongo. Jediný rozdíl tkví v tom, že Belgie unikla politickému násilí. Totéž bohužel nelze říci o Bosně a Chorvatsku, kde došlo k mnoha případům zabíjení a možná stejně bezdůvodného sadismu.

Vedou-li rozdíly na vertikální úrovni v politických státech k nestabilitě a někdy k násilí, z jakého důvodu vytváříme stejné vertikální rozdělení v Evropě tím, že povolujeme nekontrolované přistěhovalectví ze třetího světa obecně a zejména z Afriky? Nestačilo nám, že jsme opustili Afriku a zanechali ji s nepoužitelnými politickými společnostmi. Pilně teď vytváříme stejné problémy uprostřed Evropy.

  Andrzej Grzyb (PPE). – (PL) Pořádáme další rozpravu o situaci v Konžské demokratické republice, která, jak tu již zaznělo, je do značné míry demokratická pouze podle svého názvu a v níž je porušování lidských práv na denním pořádku. Dnes tu hovoříme o násilí páchaném na těch nejslabších, zejména na ženách, které jsou znásilňovány, a na dětech, které jsou mimo jiné nuceny vstupovat do armády, jež je armádou nelegální. Hovoříme o znásilňování, mučení a vraždách. Hovoříme o násilí, jehož pachatelé, což je ze všeho nejhorší, zůstávají bez trestu, a hovoříme o násilí, které se stalo tak běžnou záležitostí, že je těžké dokonce mluvit o jakékoli kulturní nebo jiné shodě. Hovoříme o znásilňování, jehož se dopouští partyzáni, ale i příslušníci armády a civilisté. Hovoříme o ženách, které nemají nikoho, kdo by je bránil.

Nesmíme zapomínat na skutečnost, že – paradoxně – mluvíme o regionu, který v Africe i ve světě patří k těm nejnešťastnějším a zároveň k těm nejbohatším co se týče přírodních zdrojů. Jejich rozsah by měl více než stačit na uspokojení potřeb všech osob, které v této oblasti žijí. Nesmíme zapomínat na to, že se jedná o další fázi neblahých událostí, v nichž podle odhadů za uplynulých deset let přišly desítky tisíc lidí o život a bylo zaznamenáno přibližně dvě stě tisíc případů znásilnění. Kolik případů znásilnění zaznamenáno nebylo, můžeme pouze odhadovat.

Situace vzbuzuje hluboké znepokojení, a to nejen na zasedáních podvýboru tohoto Parlamentu pro lidská práva. Nabízí se otázka, do jaké míry je práce Organizace spojených národů efektivní a jak je možné, že trestné činy spáchané partyzány a dalšími zůstávají bez trestu – trestné činy, které se musí dostat před soud. Soudní systém musí zasáhnout. Myslím, že ideální příležitost učinit přítrž těmto nelidským činům bude na zasedání zemí AKT a Evropského parlamentu. Máme zde co do činění se státní krizí v Kongu, a tudíž iniciativu musí převzít mezinárodní společenství. V tom rovněž spočívá naše úloha – úloha Evropského parlamentu – o těchto záležitostech hovořit.

  Monika Flašíková Beňová (S&D). – (SK) Chtěla bych z tohoto místa poděkovat zástupcům Komise a Rady za stanovisko k nedostatečné ochraně lidských práv a spravedlnosti v Kongu.

Situace je opravdu dramatická a drastická a myslím, že ji kolegyně Véronique De Keyserová ve svém projevu velmi dobře popsala. Navzdory tomu bych v této souvislosti chtěla upozornit na velmi znepokojující zprávy od mezinárodních nevládních organizací. Ty nyní hovoří o systematických organizovaných útocích na obce pod kontrolou ozbrojených složek, jejichž cílem je znásilňovat místní ženy. Přibližně před měsícem bylo ve třinácti vesnicích znásilněno více než 150 civilistek. Toto všechno se, dámy pánové, událo pouhých několik týdnů poté, co Rada bezpečnosti OSN obnovila mandát své mise v Kongu s cílem pomoci vládě při ochraně civilistů před porušováním lidských práv.

Dalším paradoxem této situace je skutečnost, že sexuálního násilí se dopouštějí všechny strany konfliktu, včetně vládních jednotek, což je naprosto nepřijatelné, a proto bych chtěla ještě jednou požádat zástupce evropských orgánů, aby vyvinuli veškerý možný diplomatický a další tlak, a to i prostřednictvím OSN a její mise v Kongu, s cílem učinit těmto praktikám přítrž. Nepochybujte o tom, že máte plnou podporu Evropského parlamentu.

  Alexander Graf Lambsdorff (ALDE). – (DE) Pane předsedající, situace v Konžské demokratické republice nadále vzbuzuje velké obavy. Zvláště znepokojující je skutečnost, že na místě je přítomna Evropská unie a Organizace spojených národů, a přesto stále narůstá násilí i pohotovost k jeho použití. Celou řadu let se v Kongu podílíme na různých misích. Z toho důvodu rovněž neseme určitý díl zodpovědnosti, a to zejména v případě zločinů páchaných nebo tolerovaných skupinami, které formálně podporujeme. Existuje konžské rčení, v němž se praví: kočka může vstoupit do kláštera, zůstane však nadále kočkou. Použijeme-li jej na bezpečnostní aparát, znamená to, že zločinec si sice může obléci uniformu, neznamená to však, že se nedopustí žádných dalších zločinů – ba naopak. A právě v tom spočívá náš problém. Potřebujeme dát konžské vládě jednoznačně najevo, že takové chování nebudeme tolerovat a nestrpíme ani, aby před námi bylo zatajováno.

Každý v této sněmovně souhlasí s tím, že situace v Kongu se zhoršuje. Chtěl bych zdůraznit, že v roce 2006 jsme tam uskutečnili volební pozorovatelskou misi. Jen stěží bychom mohli říci, že od té doby tam v procesu demokratizace země došlo k nějakému pokroku. Rada a Komise by měly pečlivě zvážit, zda bychom tam neměli poslat novou úplnou misi a tentokrát sledovat volební proces jiným způsobem. Domnívám se, že předpoklady pro zřízení úplné volební pozorovatelské mise nejsou nijak příznivé. Vyslali bychom tím také špatný signál vládě, která systematicky porušuje pravidla i doporučení Evropské unie.

  Judith Sargentini (Verts/ALE). – (NL) Pane předsedající, i my jako Evropané částečně neseme vinu na utrpení, jehož jsme svědky ve východní Konžské demokratické republice. Existuje-li stále obrovské množství peněz, které si rebelové chtějí vydělat prodejem drahých kovů, jako je koltan využívaný v odvětví mobilních telefonů a počítačovém průmyslu, pak je to způsobeno skutečností, že je nadále nekriticky vykupujeme.

Evropské země nikdy neměly potřebu stanovit zákon, který by se týkal odpovědnosti v dodavatelském řetězci, a ani neuvažovaly o jeho možném rozsahu. V tuto chvíli je velmi pozoruhodné, že právě to konečně učinily Spojené státy. My jsme neudělali nic – prostě proto, že máme strach z konkurence Číny a Spojených států. A čeho jsme byli svědky loni v létě? Ve Spojených státech byl vydán zákon, který usiluje o transparentnost a žádá, aby společnosti hlásily použití drahých kovů z Konžské demokratické republiky a sousedících zemí. Společnosti jako je Hewlett-Packard a IBM se tomu musí přizpůsobit. Měli bychom příklad Spojených států následovat a vytvořit vlastní verzi tohoto zákona.

  Jan Zahradil (ECR). – (CS) Pane předsedající, letošní rok je rokem Afriky a vzpomínáme tady na celou řadu zemí, které před padesáti lety získaly nezávislost na bývalých koloniálních mocnostech. Když se ale po těch padesáti letech podíváme na vývoj v některých těchto zemích, nevidíme, bohužel, mnoho důvodů k optimismu. Stejně tak tomu je, pokud jde o Konžskou demokratickou republiku. Chce-li být padesát let po získání nezávislosti na bývalé belgické koloniální mocnosti partnerem Evropské unie a plnohodnotným členem mezinárodního společenství, musí se aktivně zasazovat o předcházení těch hrůzných činů, které tam byly spáchány v posledních týdnech, musí dodržovat lidská práva a postarat se o vládu zákona na celém území Konžské demokratické republiky.

Evropská unie ve spolupráci jak s OSN, tak s Africkou unií by měla vzdát úctu obětem násilí v Kongu. Mimo jiné i tím, že přispěje k odzbrojení vojenských skupin, které podnikají útoky na konžské obyvatelstvo z okolních zemí, z Rwandy, jižního Súdánu a Ugandy. Měli bychom také prokázat akceschopnost a tady apeluji na vysokou představitelku Evropské unie pro zahraniční politiku baronku Ashtonovou, aby při příležitosti zasedání Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU v Kinshase v prosinci představila konkrétní plán akcí Evropské unie v boji za dodržování lidských práv v Konžské demokratické republice.

  Kinga Gál (PPE). – Pane předsedající, jako členka podvýboru pro lidská práva důrazně odsuzuji události, které se v Kongu odehrály v uplynulých měsících.

V jedenadvacátém století je nepřípustné, aby bylo zabíjení, znásilňování a zneužívání dětí běžně používáno jako válečná zbraň, a to vše za přítomnost jednotek OSN. Pouze počet ohlášených případů v Kongu za uplynulých pět let narostl () dvacetkrát. V nebezpečí jsou životy žen a dětí, které jsou zbaveny lidské důstojnosti a jejichž lidská práva jsou zcela opomíjena. Kromě toho se již nemohou začlenit do svého tradičního společenství, což vede rovněž k narušení sociální infrastruktury.

Mezinárodní společenství musí oficiálně připustit, že hromadné znásilňování v Kongu je válečným zločinem proti lidskosti. Je třeba koordinovaně reagovat, nadále vyvíjet tlak na pachatele těchto znásilnění a vydat je spravedlnosti na místní úrovni nebo u Mezinárodního trestního soudu. Vítám skutečnost, že mise EUSEC RD Congo byla právě prodloužena do 30. září 2012 a věřím tomu, že stejně tak bude obnovena mise EUPOL RD Congo.

Měli by být vysláni specializovaní pracovníci, kteří povedou vyšetřování trestné činnosti. Další podporu by měla zajistit Evropská iniciativa pro demokracii a lidská práva. Měla by být přijata další opatření, například aby příslušníci mírových sil byli vybaveni mobilními telefony, zlepšila se komunikace mezi mírovými silami MONUSCO a místním obyvatelstvem a aby se posílil závazek vyřešit problém povstaleckých skupin. Je třeba podporovat humanitární agentury, aby se dostaly k civilnímu obyvatelstvu, které potřebuje pomoc.

Vláda by měla zároveň začít uplatňovat politiku nulové tolerance, kterou nedávno sama vyhlásila, a v souladu s ústavou vytvořit národní výbor pro lidská práva. Celkově vzato je nutné, aby se prioritou stala ochrana žen a dětí.

  Richard Howitt (S&D). – Pane předsedající, v tomto roce nás v Evropském parlamentu navštívil Denis Mukwege, gynekolog z nemocnice Panzi v Konžské demokratické republice, a řekl nám, že za uplynulých patnáct let v této zemi došlo nejméně ke dvěma stům tisíců případů znásilnění provedených natolik brutálním způsobem, že je již nelze popsat jako znásilnění, a měly bychom je spíše nazvat sexuálním masakrem, a že sex je tam používán jako teroristický čin.

To jsme ještě neměli tušení, že jen o několik týdnů později bude dvacet mil od sídla mezinárodních mírových sil obsazeno město Luvungi a asi pět set žen a dětí tam bude vystaveno opakovanému a hrůznému sexuálnímu násilí.

V tomto Parlamentu jsme kritizovali neschopnost poskytnout ochranu ve Rwandě a ve Srebrenici, a proto nyní nemůžeme a nesmíme mlčet. Měli bychom ocenit skutečnost, že asistent generálního tajemníka OSN připustil selhání OSN a přijal částečnou odpovědnost za incidenty. Měli bychom však rovněž vyzvat OSN, aby prošetřila, proč předchozí varování ze strany řidičů mototaxi zůstala bez povšimnutí; proč neměla základna OSN zajištěné tlumočení místního jazyka; a jakým způsobem pravidla pro působení mírových jednotek nadále omezují jejich efektivitu.

Upřímně řečeno, chtěl bych se všech členských států Organizace spojených národů a každého členského státu Evropské unie zeptat, co se stalo s těmi ušlechtilými slovy ohledně povinnosti OSN chránit, pro něž jsme všichni hlasovali. Souhlasím s tím, co zde zaznělo z úst pana Chastela o tom, že je třeba vydat pachatele spravedlnosti, nicméně ve zprávě, již by měla každou chvíli vydat samotná OSN, je třeba popsat smysluplný soudní systém, který obsáhne celou dekádu trestných činů ve východní Konžské demokratické republice.

Pane předsedající, rovněž bych chtěl vyjádřit souhlas se všemi, kteří v této rozpravě odsoudili ničivou korupci, jíž je umocňováno plenění bohatých nerostných surovin Konžské demokratické republiky. Na prvním místě bychom však v této rozpravě měli vyjádřit, že neexistují žádné vysvětlení, výmluvy ani polehčující okolnosti, jimiž lze sebemenším způsobem ospravedlnit využívání sexuálního násilí jako válečné zbraně, a že naším prvořadým zájmem by měl být osud pěti set obětí, které nikdo z nás nedokázal ochránit. Měli bychom se zavázat k tomu, že zajistíme, aby se něco podobného již nikdy neopakovalo.

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE). – Pane předsedající, EU musí převzít zodpovědnost za to, že nečinně přihlíží, zatímco bezbranné ženy a děti jsou neustále sužovány ozbrojenými rebely a příslušníky armády.

Je čas přejít od slov k činům. Musíme přijmout konkrétní opatření, jimiž ve spolupráci s dalšími mezinárodními misemi na místě zajistíme podporu a upevnění bezpečnostních sil Konžské demokratické republiky. Musíme se aktivně zapojit, a kdykoli to bude nutné, vyvíjet tlak na vládu, aby chránila svůj vlastní lid. Rovněž musíme mluvit jedním silným a odvážným hlasem a nařídit vládě, aby zastavila porušování lidských práv. Konžská demokratická republika má jako země obrovské možnosti. Chceme z Afriky dostávat i dobré zprávy.

  Barbara Lochbihler (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, mohu jen souhlasit s kritikou a odsouzením tohoto brutálního masakru stejně jako s kritikou mise OSN, která nevynaložila veškeré úsilí na to, aby masakru zabránila. Je však třeba uvítat, že nově zřízený post zvláštního zástupce OSN pro otázky sexuálně motivovaného násilí páchaného při ozbrojených konfliktech, který přijala paní Wallströmová, tuto odpovědnost již vyjádřil a stále můžeme doufat, že zločiny budou jednoznačně objasněny.

Chtěla bych vám připomenout, že v únoru tohoto roku byla u nás v Parlamentu výstava uspořádaná organizací Medica Mondiale, která ve východním Kongu spravuje síť mobilních gynekologických klinik, a že sem přijela jedna žena z východního Konga, kteří zažila mnoho strašných věcí, ale přesto našla sílu na místě začít organizovat ženy. Později vyzvala místní velvyslanectví EU, aby se přemístilo i do východního Konga, kde by mohlo spolupracovat s nevládními organizacemi a ženami na programech na ochranu svědků a na stíhání zločinů, a řekla nám, že zoufale potřebují podporu v oblasti projektů získávání financí, lékařské pomoci a pomoci obětem traumatu. Dále vyzvala EU, aby pomohla při budování věznic, jelikož pokud je někdo zatčen, nelze jej uvěznit.

  Paweł Robert Kowal (ECR). – (PL) O tomto tématu hovoříme, jelikož jsme znepokojeni situací v Kongu a protože lidé, kteří v této zemi žijí, nemají žádnou záruku základních lidských práv. Jsme tedy zděšeni skutečností, že zprávy pozorovatelských organizací o dodržování lidských práv jsou v případě Konga obzvláště znepokojující. Nyní však již platí Lisabonská smlouva, a v naší rozpravě bychom se tedy měli obrátit na jednu konkrétní skupinu. Mám na mysli osoby, které nesou odpovědnost za zahraniční politiku Evropské unie.

Zahraniční politika ve vztahu k Africe není předmětem sporů. Z toho důvodu by pro nás snad mělo být jednodušší formulovat zásady společných opatření. Dnes se tedy musíme zaměřit na příčiny toho, co se v Kongu děje. Neměli bychom se zabývat jen humanitární pomocí. Měli bychom se zapojit do projektů v oblasti vzdělávání a rozvoje infrastruktury a měli bychom se zapojit do projektů, které Kongu pomohou budovat moderní stát. Právě takový program očekáváme.

  Peter Šťastný (PPE). – Pane předsedající, mohu se přidat k celé dlouhé řadě těch, kteří ostře odsuzují ohavné zločiny, k nimž došlo na začátku srpna tohoto roku v Konžské demokratické republice. Každá společnost chrání své slabé a nejzranitelnější členy, takže pro každého slušného člověka jsou tyto hrozné zprávy zcela jistě zdrcující. Znásilnění nejméně 179 žen a dětí je zločinem v masovém měřítku, který se nesmí nikdy opakovat – rozhodně nesmí být používán jako válečná zbraň, jak tomu bylo v případě Konžské demokratické republiky.

EU musí napomoci tomu, aby se všichni pachatelé dostali před soud. Zprávy o přísných trestech musí dorazit do každé obce v Konžské demokratické republice a až za hranice této země. Zprávy o nich se musí skutečně šířit celosvětově, abychom docílili toho, že se podaří tyto hrůzné zločiny znásilňování, které probíhá v masovém měřítku a je využíváno jako válečná zbraň, úspěšně vymýtit.

Víme, že v rozvinutých zemích je méně zločinu a že některé ohavné zločiny tam jsou prostě neznámé. Jeden ze způsobů, jímž EU může pomoci, spočívá v dobře fungujících dohodách o hospodářském partnerství v tomto regionu. Ty by měly celé Africe pomoci chopit se svého podílu na globálním obchodu. Zrychlením vývoje se zároveň zahájí proces vymýcení chudoby a zcela jistě i zločinů, které byly na začátku srpna v Konžské demokratické republice spáchány na nejméně 179 bezbranných obětech.

  Thijs Berman (S&D). – (NL) Pane předsedající, na východě Konžské demokratické republiky se znásilnění stalo každodenně používanou válečnou zbraní, která si každý rok vyžádá tisíce obětí. Skutečný počet obětí je mnohem vyšší než údaje, které známe, jelikož ženy v těchto oblastech nemohou uplatňovat svá práva, a proto velmi často neoznámí, co se jim stalo.

Znásilnění je trestný čin, který má vážné traumatizující důsledky a působí hluboká psychická a často fyzická zranění. Zůstane-li nepotrestáno, stává se trvalou součástí každodenního života ve společnosti poznamenané násilím, a to i v období po ukončení válečných konfliktů. Hromadné znásilňování, k němuž došlo ve dnech 30. července až 4. srpna 2010 v Severním Kivu, je dokladem toho, že vývoj v Konžské demokratické republice nemá na programu mezinárodního společenství dostatečně prioritní postavení. Nesmíme však dovolit, aby tyto zločiny zůstaly bez trestu. Dlužíme to jejich obětem a rovněž budoucnosti Konžské demokratické republiky jako celku. Konžská vláda musí vynaložit veškeré úsilí, aby byli pachatelé vydáni spravedlnosti, a existují zde určité pochyby. Beztrestnost se však nesmí stát normou.

Toto drama rovněž odhaluje nepříjemnou pravdu, že vztah mezi misí OSN a místními obyvateli stále není tím, čím by mohl být. Je důležité, aby se přítomnost mise MONUSCO v regionu pozitivně projevila. V tomto dramatu však zůstala pasivní. Nyní žádáme nezávislé vyšetřování, které by prošetřilo fakta ohledně událostí souvisejících s tímto masovým znásilňováním. Přítomnost mise MONUSCO je nadále nezbytná, je však důležité, aby v plné míře uplatňovala svůj mandát a místnímu obyvatelstvu zajišťovala ochranu, kterou tak zoufale potřebuje.

  Fiona Hall (ALDE). – Pane předsedající, dnešní rozprava se týká strašlivých událostí, k nimž došlo ve východní části Konžské demokratické republiky, zatímco členské státy nepřestávají tvrdit, že je bezpečné navracet konžské žadatele o azyl do Kinshasy, jelikož hlavní město je od nebezpečných oblastí na východě velmi vzdáleno.

Fakta bohužel tvrdí opak. Například sedm z devíti osob, které byly od roku 2007 navráceny z Teeside v severovýchodní Anglii do Kinshasy, uvádí, že byly vyslýchány, vězněny, sexuálně zneužívány nebo mučeny. Buď opět uprchly ze země, nebo se skrývají.

Od voleb, které proběhly v roce 2006, investovala EU značné prostředky do podpory řádné správy věcí veřejných v Konžské demokratické republice. Není příjemné přiznat, že v Kinshase stále dochází k násilí, žádám však Radu a Komisi, aby se této realitě postavily a reagovaly na ni.

  Tomasz Piotr Poręba (ECR). – (PL) Kongo je padesát let poté, co získalo nezávislost, stále zachváceno válečným stavem a nepolevujícím konfliktem a kromě toho si vysloužilo děsivé prvenství v počtu znásilnění na celém světě. Šokující události posledních dvou měsíců a znásilnění stovky žen a dětí – chlapců i dívek – jsou dokladem toho, že Kinshasa není schopna se vyrovnat se systematicky organizovanými útoky rebelů. Znásilnění se v Kongu stalo běžnou válečnou zbraní. Nedávné případy znásilnění spáchali ozbrojenci nedaleko mezinárodních sil OSN, které se v oblasti nacházejí a jež ve skutečnosti představují jedinou účinnou stabilizující sílu v zemi.

Kinshasa musí skoncovat s beztrestností, která v zemi panuje, zaručit bezpečnost civilního obyvatelstva, zahájit účinný boj s kvetoucí korupcí a konečně vytvořit skutečnou armádu s řádně vycvičenými vojáky. Kongo má bohatá ložiska nerostných surovin, bohužel se však stalo obětí svého vlastní bohatství. V této zemi žije deset milionů lidí a tři čtvrtiny z nich vydělávají méně než jeden dolar za den, avšak zároveň v této části Afriky dochází k rabování přírodního bohatství. Ilegální boj o přírodní zdroje uvrhuje Kongo do bídy, chaosu a humanitární katastrofy. Mezinárodní společenství musí zajistit, aby se konflikt zásadním způsobem vyřešil, a prostřednictvím mezinárodních zájmů je třeba zaručit, aby bylo využíváno přírodní bohatství z legálních zdrojů. Jedině stabilní situace v Kongu může přinést záruku míru v regionu.

  Barbara Matera (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy pánové, v Konžské demokratické republice nadále trvá situace, v níž převládají ozbrojené konflikty, mimosoudní popravy, násilí na ženách, absolutní porušování práv dětí, verbování do armády, týrání, násilí na mladistvých, hromadné evakuace, obchod se zbraněmi a plenění rozsáhlých přírodních zdrojů, mučení a nelidské a ponižující zacházení, uplatňování trestu smrti, potlačování svobody projevu, represe vůči ochráncům lidských práv a v neposlední řadě beztrestnost.

Veškerá tato kritika je známa mezinárodnímu společenství, které již prostřednictvím Rady bezpečnosti a Valného shromáždění OSN při několika příležitostech vyjádřilo své hluboké znepokojení. Organizace spojených národů a stejně tak celé mezinárodní společenství má svou odpovědnost, již nelze zastírat. Zcela oprávněně lze přehodnotit podmínky misí MONUC, EUPOL a EUSEC a rovněž všech humanitárních intervencí.

Máme povinnost podporovat země Africké unie na cestě k úplnému a efektivnímu dodržování mezinárodních dohod o ochraně lidských práv. Tento kus země, který se paradoxně stal obětí obrovských ekonomických zájmů, se nemůže změnit v zemi nikoho, z jejíhož bohatství se bude pouze těžit, naopak se musí osvobodit tím, že v ní bude nastolen zaručený právní systém, který bude dodržován.

Kongo je zemí, v níž za nejasných okolností umírají lidé jako Floribert Chebeya Bahizire. Evropská unie má tudíž morální povinnost zajistit opodstatněný a rázný politický zásah v souladu s mezinárodními pravidly v oblasti lidských práv.

  Ana Gomes (S&D). – (PT) Pane předsedající, v dubnu 2008 vydal Mezinárodní trestní soud zatykač na vůdce milic Bosca Ntagandu kvůli válečným zločinům, jako je verbování dětských vojáků a masové vraždy civilistů. Kabilova vláda nejenže jej nevydala spravedlnosti, navíc jej povýšila na jeden z vysokých postů v konžské armádě.

Konžské orgány tímto chováním, které je v rozporu s jejich povinnostmi vyplývajícími ze skutečnosti, že jsou signatářskou zemí dohody z Cotonou, podporují atmosféru beztrestnosti a mají podíl na barbarských činech, k nimž v Konžské demokratické republice nadále dochází. Patří k nim hromadné znásilňování pěti set žen a dětí, včetně batolat, které se odehrálo v srpnu tohoto roku v těžební oblasti v Severním Kivu, zatímco mise OSN pro stabilizaci Demokratické republiky Kongo (MONUSCO) zcela ostudně žádným způsobem nezasáhla, což potvrdil Atul Khare, asistent generálního tajemníka Organizace spojených národů.

Korupce a beztrestnost v Konžské demokratické republice vysvětlují otřesné chování rebelů, kteří jsou ve službách sousedních vlád, státních orgánů a sil OSN. S korupcí a beztrestností v Konžské demokratické republice nebudeme moci efektivně bojovat, dokud se nezaměříme na problematiku nelegální těžby nerostných surovin a obchodování s nimi, jelikož z ní pramení finanční prostředky ozbrojených skupin a právě ona přilévá olej do ohně konfliktů a porušování lidských práv, což dokládá i vražda Floriberta Chebeyi.

Evropská unie a Rada bezpečnosti OSN musí neprodleně přijmout opatření v duchu navrženého zákona Spojených států amerických o nerostných surovinách pocházejících z nelegálních zdrojů a označit konžské, evropské, americké a čínské a nadnárodní společnosti těžící z plenění dolů, jež jsou pod kontrolou rebelů nebo které vláda přestala spravovat.

Taktika name and shame, označit a obvinit, však nestačí. Je klíčově důležité zakázat a zastavit uvádění těchto nerostů na trh a jejich využívání v technických zařízeních, špercích a dalších výrobcích, které se po celém světě běžně používají.

Ze strany Evropské unie musíme posílit působení naší poradní a pomocné mise EU pro reformu bezpečnostního sektoru (EUSEC) a evropské policejní mise (EUPOL) v Konžské demokratické republice a poskytnout jim prostředky, díky nimž budou moci v oblasti bezpečnosti dosáhnout skutečného pokroku. Chceme-li toho dosáhnout, musí se rovnost žen a mužů stát prioritou pro vzdělávání a přijímaná opatření, čehož docílíme zapojením poslankyň konžského parlamentu a členek organizací konžských žen, a to nejen v oblasti ochrany obětí a pomoci, ale rovněž jejich odhodlaným zapojením do budování míru, podpory dodržování zákona a do boje s korupcí a porušováním lidských práv.

  Marietje Schaake (ALDE). – Pane předsedající, bezútěšnost skutečnosti, že nejvážnější zločiny proti lidskosti se odehrály před očima mezinárodního společenství a OSN, je nepopsatelná. My v Evropské unii musíme zintenzívnit své úsilí a společně efektivněji pracovat na tom, aby OSN jednala v souladu se základními hodnotami, které u nás v EU uznáváme. Musíme přemýšlet strategičtěji.

Tyto zločiny jsou nepopsatelně politováníhodné, ale my na ně nesmíme reagovat nečinností. Musíme podpořit naši vlastní zodpovědnost a svým úsilím zajistit, že již nebudeme muset oplakávat žádné další oběti. Musíme africkým orgánům pomoci nalézat vlastní řešení a přebírat odpovědnost za boj s korupcí a beztrestností. K tomu můžeme využít nástroje, které zde již byly zmíněny: dohoda z Cotonou a rovněž Mezinárodní trestní soud.

Obchod s krvavými diamanty a nerosty je třeba zarazit. Podněcuje k neuvěřitelnému násilí, které je v afrických zemích pácháno různými milicemi. Znásilnění jako válečný zločin je pouze jedním z těchto hrůzných zločinů.

Musíme reagovat tím, že energicky zasáhneme a zajistíme, že tváří v tvář těmto ohavným zločinům nebudeme mlčet.

  Mariya Nedelcheva (PPE). – (FR) Pane předsedající, dámy pánové, veškeré ozbrojené konflikty mají katastrofální následky. Avšak konflikt, který trvá tak dlouho jako konflikt v Kongu, armáda, jejímiž vojáky jsou částečně děti, a znásilňování coby jedna z hlavních válečných zbraní, to vše je dokladem skutečnosti, že máme co do činění s naprostým popřením právního státu. Hromadná znásilňování v Severním Kivu dne 28. července toho jsou nejnovějším dokladem.

Po celá léta je psychická, fyzická a sociální destrukce žen součástí každodenního života tisíců obyvatel Konga. Je čas bít na poplach, jelikož současná situace je taková, že se znásilňování civilistů mimo oblasti konfliktů stává rozšířenou a standardní praktikou. Prioritou se musí stát boj s atmosférou beztrestnosti. Na místních i národních úrovních je třeba navázat lepší komunikaci s lidmi, jelikož bez skutečné účasti občanské společnosti se přijatá rozhodnutí a opatření budou neustále setkávat s jejich nedůvěrou. Konžští obyvatelé musí za každou cenu cítit, že právě oni přináší změny.

Současně je třeba zajistit, aby se v bezpečnostních složkách a státních orgánech neobjevovali bývalí pachatelé v roli nových soudců. Nadcházející volby v roce 2011 jsou příležitostí k zahájení nových projektů. Hlavními výzvami jsou ustavení parlamentního výboru pro lidská práva, pokračování reformy soudnictví se zvláštním důrazem na ochranu obětí, boj s korupcí a věnování mimořádné pozornosti zisku z těžby nerostů a obchodu s nimi.

V souvislosti s nedávnými událostmi je nutné na evropské a mezinárodní úrovni přehodnotit a přezkoumat lidské, technické a finanční zdroje pro mise EUSEC a EUPOL. Ke dlouhodobé stabilizaci země pomůže hloubkové přezkoumání nástrojů na podporu restrukturalizace institucionálního, právního a hospodářského systému spolu se zdokonalením koordinace s nástroji Organizace spojených národů. Bez obrany lidských práv a právního státu nemůže být republika demokratická. Zajistěme, že tato situace již nebude pokračovat, neboť v konečném důsledku je zde napadána samotná koncepce demokracie.

  Corina Creţu (S&D). – (RO) Již třetím rokem přijímá Evropský parlament opakovaně usnesení o porušování lidských práv v Konžské demokratické republice. Je to dokladem velkého znepokojení ohledně tohoto problému, musíme si však přiznat, že to stejně tak poukazuje na neúčinnost. V roce 2008 jsme odsoudili používání znásilnění jako válečné zbraně. OSN v současné době odhaduje, že průměrný počet oznámených znásilnění v průběhu prvního čtvrtletí letošního roku je 14 případů za den. K těmto pochmurným odhadům se na konci července a začátkem srpna přidalo dalších více než pět set žen, které se za pouhých pět dní staly oběťmi hromadného znásilnění.

Vojáci OSN z nejdražších mírových jednotek ve světě tato zvěrstva odhalili celé dva týdny poté, co k nim došlo, přestože se pouhých třicet kilometrů od místa zločinu nachází vojenská základna, což je výmluvným dokladem skutečnosti, že misi OSN se nepodařilo tyto násilné konflikty s obrovskými regionálními dopady ukončit.

Zvláštním řízením osudu vydal před tímto zhoršením násilností Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva svoji zprávu. Od té doby se však miliony konžských obyvatel staly oběťmi krutého porušování základních práv, zatímco nadále nepochopitelně přetrvává všeobecná beztrestnost pachatelů.

Domnívám se, že je nutné provést rozsáhlé vyšetřování, které přiřkne odpovědnost za masové zločiny, včetně těch, jichž se dopouštějí sousední země zapojené do konfliktu, především Rwanda. V roce 1994 proběhla v oblasti velkých jezer genocida a někteří její viníci se ze svých činů zpovídají před Mezinárodním trestním tribunálem pro Rwandu. Dle mého názoru je prosazování platných zákonů jedním z klíčových předpokladů pro zastavení konfliktů a masakrů. Míru nelze dosáhnout bez spravedlnosti. Dokládají to i zkušenosti z bývalé Jugoslávie, Sierry Leone a Kambodži. Z toho důvodu se domnívám, že zpráva OSN musí být odrazovým můstkem pro zřízení Mezinárodního trestního tribunálu pro Konžskou demokratickou republiku.

  Antonyia Parvanova (ALDE). – Pane předsedající, nemůžeme se dnes vyhnout tomu, abychom naši pozornost zaměřili na situaci žen v Kongu. Všichni víme, že ženy a děti jsou v oblastech konfliktu nejzranitelnějšími skupinami obyvatelstva a že právě ženy nejvíce trpí zničujícími důsledky nedávných událostí.

Znásilňování se v Kongu vymyká kontrole, jak to zmínila kolegyně. Používá se jako válečná zbraň k zastrašování, napadání, destrukci a ponížení civilního obyvatelstva. Zavřeme-li před tím oči a budeme-li tuto situaci ignorovat, bude to z naší strany zcela nepřijatelné morální selhání. Již příliš dlouho hovoříme, aniž bychom přistoupili k nějakým účinným krokům.

Upřímně doufám, že EU a členské státy budou schopny se tímto problémem konkrétně zabývat ve svých opatřeních týkajících se situace v Kongu. Naší prioritou by měla být pomoc a podpora služeb na místní úrovni prostřednictvím humanitární a rozvojové pomoci EU. K využívání znásilnění jako válečné zbraně, což je hanebným zločinem, nedochází pouze v Kongu. Pevně věřím, že boj proti sexuálnímu násilí páchanému na ženách a dívkách v oblastech konfliktu se musí stát nejvyšší prioritou politik EU v oblasti zahraničních věcí a humanitární pomoci.

  Anne Delvaux (PPE). – (FR) Pane předsedající, abych pravdu řekla, při mém dnešním projevu se mi zdá, že můj předchozí projev na toto téma, který jsem zde přednesla téměř před rokem, je stále aktuální. Hovořila jsem v něm o krajně naléhavé situaci, boji s beztrestností a o přehodnocení mise MONUC. Stálé vymýšlíme a opakujeme stejná prohlášení a výzvy, aby mezinárodní společenství a konžské orgány zasáhly. Zatím se nic nezměnilo. Tragické je, že násilí se stále prohlubuje.

Jsme si vědomi zpráv, jež hovoří o stovkách nevinných obětí, které jsou zabíjeny, ponižovány, napadány a někdy dokonce mrzačeny? Situace se zhoršuje a nezdarů přibývá: selhání státu, jehož hlavní povinností je chránit svůj lid, selhání mise MONUC a nyní mise MONUSCO, která, jak se zdá, nepodnikla žádné preventivní ani odvetné kroky, jimiž by reagovala na masová znásilňování, k nimž došlo letošního léta v Severním a Jižním Kivu.

Jak dlouho ještě mezinárodní společenství dovolí, aby k tomu docházelo? Činy, které jsou páchány nyní, jsou důsledkem války, která trvá příliš dlouho. Pravdou zůstává, že příští zpráva Vysokého komisaře OSN o stavu lidských práv v letech 1993–2003 potvrdí to, co je nám všem známo: obrovské rozměry zločinů, které byly v Konžské demokratické republice napáchány v minulosti. V současné době je však důležitá přítomnost. Je nejvyšší čas, aby byly zohledněny všechny zločiny spáchané v Konžské demokratické republice, včetně sexuálního násilí, které tam bylo rovněž napácháno v historickém měřítku. Politika nulové tolerance, kterou Joseph Kabila slíbil, musí jít ruku v ruce s nulovou beztrestností. Všechny osoby nesoucí odpovědnost za porušování lidských práv musí být předány spravedlnosti a v některých případech postaveny před Mezinárodní trestní soud. S ohledem na dřívější události žádám, stejně jako paní Creţuová, o zřízení mezinárodního trestního tribunálu pro Konžskou demokratickou republiku. Je povinností naší a povinností mezinárodního společenství zajistit, aby se stovky tisíc obětí, ať je to kdokoli z minulé či současné doby, dočkaly spravedlnosti v po tolik let sužované zemi.

  Izaskun Bilbao Barandica (ALDE). – (ES) Pane předsedající, podle asistenta generálního tajemníka OSN pro mírové mise dojde každý rok v Kongu k 15 tisícům znásilnění, přičemž většiny z nichž je využito jako válečné zbraně na ženách a dívkách. Od července tohoto roku bylo zaznamenáno více než pět set případů znásilnění, a Organizace spojených národů nezasáhla dostatečným způsobem. Přijala částečnou odpovědnost za to, že selhala ve svém úkolu chránit veřejnost.

Jak jste dnes uznal, operace MONUSCO nefunguje. Chtěla bych se zeptat, zda máme údaje, jimiž lze vysvětlit proč. Musíme žádat o přijetí odpovědnosti za tento neúspěch a o uskutečnění nových opatření.

Evropa potřebuje pracovat na tom, aby prostřednictvím spolupráce a mezinárodně vyvíjeného tlaku zajistila, že v Demokratické republice Kongo již nebude panovat beztrestnost a že země rázně zareaguje na takové barbarství.

Byla bych vám vděčna, kdybyste odpověděl na otázku, kterou jsem položila: víme, proč operace OSN nefungují? Co učiníme nyní?

  Licia Ronzulli (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy pánové, Konžská demokratická republika je zemí, která prošla desetiletími vykořisťování a násilí, jak zde již mnohokrát zaznělo, ale ještě jednou stojí za zopakování následující: je to násilí, které v současné době postihuje především ženy, a bohužel rovněž děti, což dokládají četné zprávy mezinárodních organizací.

Sexuální násilí páchané na ženách je často využíváno jako válečná zbraň a nikoho nešetří. Čísla jsou znepokojující: každý měsíc je zaznamenáno přibližně 1100 případů znásilnění. Připomenuli jsme si události letošního července a srpna, kdy bylo znásilněno pět set žen, a doklady o tom, že opatření přijatá mírovými silami OSN se ukazují jako nedostatečná, což před chvílí zmínila kolegyně paní Materová.

Tato situace musí skončit. Počet obětí každým dnem narůstá. Atmosféra násilí a nesmírně slabý, téměř neexistující právní systém je příčinou toho, že vláda problému sexuálního násilí nepřipisuje dostatečný význam.

Víme, že existuje mnohem větší počet obětí, které mlčí, než těch, kdo mají odvahu mluvit o faktech. Zvěrstva, která doprovázejí sexuální násilí, znemožňují obětem vykonávat řadu jejich každodenních činností a stále chybí nástroje sociální integrace.

Musíme zastavit spirálu násilí a každý z nás musí vynaložit větší úsilí než doposud. Na závěr bych chtěla připomenout jedno rčení: platí-li, že vzdělávat ženu znamená vzdělávat celý národ, pak rovněž platí, že znásilnit ženu znamená rovněž destabilizovat celý národ.

  Joanna Katarzyna Skrzydlewska (PPE). – (PL) Dnešní rozprava o Konžské demokratické republice zcela nevyvratitelně poukazuje na obrovský rozsah problémů této země v oblasti lidských práv. Světové sdělovací prostředky již po mnoho let neustále zveřejňují zprávy o zločinech, které jsou v ní páchány. Konžská demokratická republika je jevištěm nejhorších zločinů proti základním lidským právům. Odhaduje se, že v průběhu konfliktů v Kongu došlo ke ztrátě přibližně 4 milionů lidských životů. Dalších asi 3,5 milionu osob bylo nuceno odejít a opustit své domovy.

Vraždy, znásilnění a únosy dětí, které jsou pak nuceny přidávat se ke skupinám ozbrojenců, jsou každodenní děsivou realitou, s níž se obyvatelé Konga musí vyrovnávat. Je proto povinností celého mezinárodního společenství a zejména Evropské unie zasazovat se o to, aby konžské orgány přijaly účinná opatření, jimiž okamžitě zarazí vraždy a pronásledování. Tyto oběti nesmíme opustit. Je nejvyšší čas, aby se Evropa probudila a začala přijímat účinná opatření. 

  Alf Svensson (PPE). – (SV) Pane předsedající, není třeba dále popisovat zvěrstva, jimž byli a stále jsou konžští obyvatelé vystavováni, a je skutečně ostudné, že mezinárodní společenství doposud nebylo schopno je zastavit. Tato ostuda platí i pro EU, Evropský parlament a naše členské státy – pro Evropu, která měla a stále má konkrétně s Afrikou tolik styků.

Nyní máme speciální systém vnější správy, který ostentativně stavíme na odiv. Podívejme se tedy, jakým způsobem nyní vyřeší právě tuto situaci v Kongu, a nutno dodat, že zcela jistě na taková očekávání máme právo. Hovoříme-li o tom, co tato vnější správa znamená, často narážíme na výraz „opatření“, a tudíž očekáváme přesně taková opatření, která Kongu přinesou mír a usmíření. Dle mého názoru je rovněž očividné, že bychom měli prošetřit a zjistit, kdo za těmito zvěrstvy stojí, abychom je mohli skutečně veřejně označit před celým světem. Skutečně se nedomnívám, že by se něco podobného doposud stalo.

  Anna Záborská (PPE). – (SK) Již mnohokrát jsme ve výborech Evropského parlamentu a na plenárních zasedáních zde ve Štrasburku hovořili o tom, co se děje v Kongu, a když popisujeme situaci v této zemi, nejsem schopna si ji dosadit do kontextu jejího názvu, jímž je Konžská demokratická republika.

Znásilňování žen a dětí je zločinem proti lidskosti a je jím tím více, že je využíváno jako válečná zbraň. Situace v Kongu zachází však dokonce ještě dále, jelikož jsou znásilňováni i muži. Nejde tu pouze o ponížení lidské důstojnosti. Jedná se o destrukci sociálních vztahů v Kongu. Tito muži se již nemohou podílet na společenském životě, ale musí odejít a žít někde v buši. Chtěla bych požádat Evropskou komisi, aby v první řadě provedla analýzu kroků, které jsme učinili, a případně položila OSN otázku, zda tyto kroky byly účinné a zda bychom neměli naše postupy změnit.

  Marc Tarabella (S&D). – (FR) Pane předsedající, ten den vojáci zaútočili na vesnici, kde žila Nadine se svojí rodinou. Jejímu bratru nařídili, aby ji před celou vesnicí znásilnil. Když odmítl, zabili ho. Pak ji vojáci donutili vypít vlastní moč a zabili její tři děti – čtyřleté, dvouleté a jednoroční. Několikrát ji opakovaně znásilnili tak, že jí způsobili protržení membrány mezi pochvou a konečníkem. Nakonec zabili těhotnou ženu, její plod uvařili a donutili vesničany, aby jej snědli. Nadine uprchla a dostalo se jí lékařského ošetření, ale kolika mladým ženám jako Nadine se uniknout nepodařilo?

Není to smyšlený příběh. Je to realita země na samém vrcholu hrůzy. Je to realita toho, co se v Kongu děje již celých deset let. Na toto téma jsme již přijali několik usnesení a já jsem o něm hovořil v prosinci, ale situace se nezměnila a beztrestnost nadále zůstává pravidlem. Vyzývám Radu OSN, aby jednala efektivněji a aby mise MONUSCO skutečně chránila civilisty. Dále, jak to zmínil pan Chastel i má kolegyně paní De Keyserová, vyzývám Evropskou unii, aby přijala zákon po vzoru toho, který byl v nedávné době přijat ve Spojených státech a jež zakazuje dovoz zboží vyrobeného z pašovaných nerostů, a zastavila tak financování povstaleckých skupin.

  Cristian Dan Preda (PPE). – (RO) Margot Wallströmová, zvláštní zástupkyně generálního tajemníka OSN pro otázky sexuálně motivovaného násilí páchaného na ženách a dětech při ozbrojených konfliktech, se vyjádřila v tom smyslu, že Konžská demokratická republika „je na prvním místě na světě v počtu znásilnění“. Pravdou skutečně zůstává, že shlédneme-li údaje, které máme k dispozici díky různým organizacím, vidíme pouze barbarství, hrůzu a nepřijatelné utrpení. V průběhu prvního čtvrtletí bylo znásilněno čtrnáct žen denně, ve dnech 30. července až 2. srpna bylo několik set žen a dětí vystaveno mučení, a od roku 1996 dosahuje celkový počet obětí sexuálního násilí dvou set tisíc.

Již jsem uvedl, že za všemi těmito počty se skrývá nesnesitelné utrpení, což je o to horší, že nyní uplynulo celých deset let od přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325. Domnívám se, že bychom měli zvážit uložení sankcí proti vůdcům Demokratické fronty za osvobození Rwandy.

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. – Pane předsedající, rovněž bych chtěl poděkovat váženým poslankyním a poslancům za příspěvky a nové nápady a návrhy. Také bych jim rád poděkoval za natolik konkrétní popis situace v Kongu, neboť si musíme připomínat, do jaké míry je situace v této zemi stále nesnadná.

Komisi bylo předáno zcela jasné sdělení, že stabilizace, upevnění, další zdokonalení právního státu a zvládnutí situace lidských práv v Konžské demokratické republice musí nadále zůstat nejvyšší prioritou Evropské unie, vysoké představitelky a Komise.

Komise bude i nadále podporovat konžské orgány a konžské obyvatelstvo prostřednictvím různých nástrojů, které má k dispozici, k nimž patří, zmíním pouze dva, rozvojová spolupráce a Evropská iniciativa pro demokracii a lidská práva.

V tomto smyslu bude Komise nadále pokračovat ve svých zásazích do strukturálních reforem justice, což je oblast, na niž již bylo vyčleněno 40 milionů EUR a v níž působíme již od roku 2003. Jsou rozvíjeny různé další programy, jejichž cílem je ještě více posílit kapacity soudnictví, a tím dosáhnout zřízení pevného a odpovědného systému justičního systému, jež přispěje k ukončení beztrestnosti, která je, jak se všichni shodneme, pro budoucnost zcela neúnosná.

Komise pozorně sleduje situaci v oblasti lidských práv v zemi prostřednictvím na místě přítomných odborníků a bude tak činit i nadále.Rovněž podporujeme různé organizace občanské společnosti, které v této oblasti působí. Z toho důvodu jsme jmenovali styčného důstojníka v Kinshase zodpovědného konkrétně za tuto oblast, který bude sledovat provádění obecných zásad EU týkajících se ochránců lidských práv.

Co se týče ohavných zločinů a sexuálního násilí, Komise bude pokračovat ve své činnosti v boji proti tomuto jevu a nadále podporovat uplatňování konžské národní strategie boje proti sexuálnímu násilí. V plné míře s vámi souhlasím v tom, že musíme zjistit, zda tato strategie funguje a jak můžeme zapojit naše mezinárodní partnery a v budoucnosti dosáhnout lepších výsledků.

Pane předsedající, z dnešní rozpravy vyplynulo, že strašné násilí v Konžské demokratické republice i přes nesmírné úsilí Evropské unie nadále pokračuje, a všichni jsme si vědomi obrovského rozsahu problému. Z toho důvodu musíme v budoucnu pracovat efektivněji; musíme hledat způsoby, jimiž lépe podpoříme africké a mezinárodní partnery k většímu zaměření na tuto otázku, abychom v budoucnu již tuto velmi smutnou rozpravu nemuseli opakovat.

  Olivier Chastel, jménem Catherine Ashtonové (místopředsedkyně Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku). – (FR) Pane předsedající, pane ministře, chtěl bych ve své odpovědi zmínit tři další body.

Za prvé, co se týče mise MONUSCO, mnozí z vás hovořili o její úloze, či spíše o její pasivitě. Při několika příležitostech jsme varovali před předčasným stažením mise MONUSCO, jelikož hrozí, že by se vytvořilo prázdné místo a bezpečnostní situace v oblastech postižených konflikty by se ještě zhoršila.Z obecného hlediska lze říci, že mimo napáchaná zvěrstva můžeme jen uvítat způsob, jímž Organizace spojených národů vyřešila otázku prodloužení mandátu mise OSN v Konžské demokratické republice. Jak je vám známo, v době, kdy byl v Organizaci spojených národů projednáván nový mandát, konžská vláda trvala na částečném stažení mise. Rada bezpečnosti tedy dne 30. června 2010 souhlasila se snížením počtu příslušníků mírových sil OSN o dva tisíce, čímž se počet vojáků přítomných v zemi snížil z 21 500 na 19 500, odolala však tlaku Kinshasy, aby se zavázala k dalšímu snížení jejich počtu.

Co se týče konkrétně dnešní rozpravy, domníváme se, že je třeba stanovit povinnosti, a vítáme skutečnost, že Organizace spojených národů dlouhodobým a nekompromisním způsobem přehodnocuje vlastní nedostatky. Musíme však porozumět spletitému kontextu, v němž mise MONUSCO působí, a s větší pravděpodobností vyzývat k lepší koordinaci mezi orgány Konžské demokratické republiky a organizací OSN. Domníváme se, že zrušení mise MONUSCO by v tuto chvíli významným způsobem zhoršilo situaci lidí a ohrozilo proces stabilizace v regionu.

Druhý bod se týká toho, co Evropská unie v konečném důsledku dělá pro podporu reformy soudnictví, boje s beztrestností a především pro vymýcení sexuálních zločinů. Pan komisař Šefčovič o tom hovořil před několika okamžiky. Pravdou zůstává, že Evropská unie přijímá opatření na různých úrovních, k nimž patří rovněž mise EUPOL a EUSEC. Chtěl bych ještě něco dodat, neboť se domnívám, že způsoby, jimiž naše orgány zasahují, nejsou ani chabé, ani minimální, existuje však zřejmě prostor pro posouzení toho, jak je využíváme. A ještě bych k tomuto bodu dodal, že Politický a bezpečnostní výbor, jemuž předsedá belgický velvyslanec Walter Stevens, v nadcházejících týdnech odcestuje do Konžské demokratické republiky, aby tyto dvě mise vyhodnotil.

Třetím a posledním bodem je skutečnost, na niž oprávněně upozornil pan Tarabella a další poslanci, a to, že je důležité vyřešit nezákonné využívání přírodních zdrojů v Konžské demokratické republice z důvodu jeho propojení s násilnostmi v této oblasti, neboť tyto obchody dodávají finanční prostředky na některé akce povstaleckých ozbrojených sil. Tento problém EU pozorně sleduje. Kromě toho, jak řada z vás navrhovala, počítáme s analýzou zákona Spojených států, který byl k tomuto tématu nedávno přijat a jejž jste mnozí v této rozpravě často zmiňovali.

Ještě je příliš brzy na to, abychom rozebírali zejména rozhodnutí prezidenta Kabily zastavit plenění nerostných surovin v Kivu. V této fázi můžeme říci jediné, a to, že uzavírání těžebních míst bychom měli uvítat, jelikož je dokladem skutečnosti, že nejvyšší orgány Konžské demokratické republiky jsou skutečně odhodlány k boji s nezákonným využíváním přírodního bohatství země. Je však jasné, že toto opatření můžeme rozebírat pouze vzhledem k dopadu, jejž bude mít nejen na financování povstaleckých ozbrojených skupin, ale rovněž s ohledem na to, zda se orgánům podaří nad nimi získat efektivní kontrolu, a s ohledem na sociálně-ekonomický blahobyt obyvatel.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Gianni PITTELLA
místopředseda

  Předsedající. – Obdržel jsem šest návrhů usnesení⁽¹⁾ předložených v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat během prvního dílčího zasedání v říjnu.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) V závěrech Evropské rady, které byly přijaty dne 16. září, se uvádí, že pro EU je velmi důležité, aby byla připravena upevnit spolupráci s Afrikou a usilovat o zastavení porušování mezinárodního práva v oblasti lidských práv a humanitárního práva. Co se týče porušování lidských práv, zvláštní pozornost by měla být věnována Konžské demokratické republice. Jednotky konžské armády jsou spojovány se smrtí mnoha civilistů a jejich násilné činy a sexuální násilí páchané na ženách a dětech jsou využívány jako prostředek k zastrašování společnosti a znásilnění se používá jako válečná zbraň. Cílem návrhu usnesení Evropského parlamentu ohledně ochrany lidských práv a spravedlnosti v Konžské demokratické republice je, aby byla přijata všechna možná koordinovaná opatření, jimiž lze tyto zločiny zastavit. Důležité je podporovat mír a stabilitu v regionu a úzce a pravidelně spolupracovat se sdělovacími prostředky a se společností na vnitrostátní úrovni s cílem snížit úroveň trestné činnosti a pomoci k odhalení dalších trestných činů. Chtěla bych zdůraznit, že musíme bojovat s beztrestností a zajistit ochranu civilního obyvatelstva, především žen a dětí, před porušováním mezinárodních lidských práv a humanitárního práva, včetně veškerých forem sexuálního a násilí a násilí páchaného na základě pohlaví. Je třeba začlenit hledisko rovnosti žen a mužů do všech úrovní spolupráce mezi EU a partnerskými zeměmi.

  Joanna Senyszyn (S&D), písemně. – (PL) Nadcházející summity EU-Jihoafrická republika a EU-Afrika musí být zlomové v tom, že díky nim bude ukončeno násilí v Konžské demokratické republice. Zcela klíčový význam má rychlé provádění mezinárodních opatření proti porušování lidských práv. V tomto regionu již po několik let probíhá masakrování, znásilňování a vyvražďování. Boje mezi kmeny se zhoršují. V současné době každý bojuje s každým.

Nejvyšší cenu jako obvykle platí civilní obyvatelstvo, což se týká i milionů dětí. V Kongu zemře každou minutu jedno dítě. Nejvíce z nich umírá na nemoci nebo kvůli podvýživě. Tohoto problému jsme si všichni vědomi a je třeba poslat pomoc lidem, kteří tam žijí. Rovněž se však potýkáme s neuvěřitelnou bezmocí a nešikovností. V roce 2008 se v Polsku více než 650 škol zúčastnilo kampaně „Zachraňte děti v Kongu“. Podařilo se jim nashromáždit 470 tisíc polských zlotých a celá částka byla poslána potřebným dětem do Konžské demokratické republiky.

Dne 13. září byl zveřejněn průzkum Eurobarometru, které poukazuje na to, že 89 % Evropanů rozhodně podporuje poskytování pomoci rozvojovým zemím. Navzdory úsilí konkrétních zemí a světových organizací jsme doposud žádné zlepšení situace neviděli. Naše usnesení nesmí být dalším vyjádřením přání všeho dobrého, ale musí se stát jasným plánem zásadních a naléhavých opatření, která Unie přijme na obranu lidských práv a spravedlnosti a jež nás přiblíží k dosažení rozvojových cílů tisíciletí.

  Jarosław Leszek Wałęsa (PPE), písemně. – (PL) Dnes se zabýváme nedostatečným dodržováním základních norem mezinárodního humanitárního práva v Konžské demokratické republice – v zemi, která, jak se zdá, je demokratická jen podle jména. Chtěl bych důrazně odsoudit masová znásilňování, jimž byly nedávno vystaveny ženy a děti, a stejně tak všechny ostatní formy násilí páchaného na řadě nevinných civilistů ve východním Kongu. Celkový počet 15 tisíc případů znásilnění zaznamenaných v letech 2008–2009 a případy, k nimž došlo na konci července a počátkem srpna letošního roku, svědčí o atmosféře beztrestnosti za zločiny tohoto druhu, která je v kultuře této země hluboce zakořeněna. Sexuální násilí je používáno jako bojová zbraň, a v důsledku toho by tedy mělo trestáno jako válečný zločin a zločin proti lidskosti. Vyzývám všechny strany konfliktu v daném regionu, aby zastavily veškeré formy sexuálního násilí a jiné druhy porušování lidských práv a zároveň aby umožnily humanitárním organizacím přístup k civilnímu obyvatelstvu, které potřebuje pomoc. Žádám, aby vláda Konžské demokratické republiky ve spolupráci s mezinárodními institucemi pokračovala ve svém úsilí v boji s beztrestností a aby neprodleně zahájila vyšetřování nedávných útoků a zajistila, že jejich pachatelé budou postaveni před soud.

  Zbigniew Ziobro (ECR), písemně. – (PL) Konflikt v Konžské demokratické republice je bezesporu jedním z nejkrutějších v posledním desetiletí. I přes velký tlak ze strany mezinárodního společenství se situace ani v nejmenším nezlepšila. Svědčí o tom zprávy, které nadále přináší informace o brutálním porušování základních lidských práv všemi stranami konfliktu. K běžným postupům stále patří vraždy, mučení, sexuální násilí, útlak opozice a ochránců lidských práv a řada případů zatčení, pronásledování a krutého mučení. Nejsou ušetřeni ani dětští vojáci, kteří jsou v obrovských počtech nuceni rozšiřovat řady bojovníků. Nedílnou součástí bojové taktiky se v obrovské míře stává extrémně brutální sexuální násilí, páchané bez rozdílu na malých děvčatech, starších lidech i mužích. Mezinárodní společenství, včetně OSN a Evropské unie, do dnešního dne nebylo schopno získat kontrolu nad situací a učinit přítrž masakrům v Kongu. Taková situace je naprosto nepřijatelná. Je třeba přijmout důrazné kroky, jimiž účinným způsobem ovlivníme konžské orgány. Konžská vláda musí některé lidi odsoudit. Měla by zajistit, aby byli pachatelé voláni k odpovědnosti za své činy, a svým občanům zaručit odpovídající bezpečnostní opatření. Ti, kteří se již stali oběťmi, potřebují pomoc a obnovení pořádku. Nezbytná je dobrá zdravotní péče. Bude trvat řadu let, než budou schopni se zotavit z nesčetných krutostí, které na nich byly napáchány, a někteří z nich budou navždy vyloučeni z běžného společenského života. Pro konžské orgány i pro mezinárodní společenství by se měly jejich dobré životní podmínky stát prioritou.

(1) Viz zápis.