Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 22. září 2010 - Štrasburk

10. Transatlantické vztahy: poplatek za cestu do USA (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem jsou prohlášení Rady a Komise o transatlantických vztazích: poplatku za cestu do USA.

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, ještě jednou opakuji, že mám tu čest dnes odpoledne hovořit jménem vysoké představitelky, paní baronky Ashtonové, a nikoli jménem Rady, jak je uvedeno na obrazovce.

Evropská unie a Spojené státy považují za velmi důležité, aby bylo zajištěno, že jejich občané mohou bez problémů cestovat z jedné strany Atlantiku na druhou. Transatlantickou mobilitu by do značné míry usnadnilo, kdyby mohli lidé cestovat bez víza a bez placení poplatku. Zatímco státní příslušníci USA mohou vstoupit do schengenského prostoru a vízum k tomu nepotřebují, nelze říci totéž o občanech Evropské unie, kteří chtějí vstoupit do Spojených států.

Z programu bezvízového styku USA a jeho přínosů jsou stále vyloučeny čtyři členské státy: Bulharsko, Kypr, Polsko a Rumunsko. Nicméně můžeme oslavovat, že do programu bylo 5. dubna zařazeno Řecko. Na tomto šťastném výsledku má zásluhu Komise, která dělá maximum pro to, aby zajistila, že z programu osvobození od vízové povinnosti budou mít prospěch všechny členské státy; a také za něj vděčíme úsilí, jež vynaložil sled předsednictví, aby záležitost posunul kupředu.

Komise tudíž od roku 2006 každoročně vypracovává zprávu o všech třetích zemích, které nadále požadují od našich občanů víza a porušují tak zásadu vzájemnosti. Evropská unie totiž považuje naprostou vzájemnost v této oblasti za velice důležitou. Jestliže určité třetí země osvobodí od vízové povinnosti, měly by tyto země pro naše státní příslušníky udělat totéž.

Spojené státy se kromě toho začátkem roku 2009 rozhodly z bezpečnostních důvodů, které plně chápeme, zavést elektronický systém cestovních povolení (ESTA). Tento systém lze použít výhradně u cestujících ze země, na niž se vztahuje program bezvízového styku, kteří vstupují na území Severní Ameriky. Každý z těchto cestujících musel od 8. září zaplatit poplatek 4 USD na pokrytí správních nákladů, které vznikly v důsledku provádění programu ESTA. Kromě toho musí titíž cestující zaplatit ještě 10 USD podle zákona na podporu cestování. Tyto desetidolarové poplatky se odvádějí do fondu, z něhož je financován orgán pověřený podle tohoto zákona rozvojem cestovního ruchu.

Vzhledem k poslednímu vývoji situace jste požádali Komisi, aby k tomu okamžitě zaujala stanovisko. V prosinci 2008 Komise vypracovala zprávu o tom, zda by měl být systém ESTA považován za rovnocenný udělování víza nebo ne, a její závěr – tehdy prozatímní – zněl, že nikoli. Až orgány USA zveřejní pro systém ESTA konečná pravidla, Komise nám na toto téma předloží závěrečnou zprávu. Placení tohoto poplatku bude při posuzování samozřejmě důležitým faktorem. Rada tuto zprávu zohlední a poté přijme nezbytná opatření a vydá doporučení, která bude považovat za přiměřená.

Zavedení tohoto dalšího poplatku je politováníhodné, jak se určitě domníváte. Předsednictví kromě toho sdílí obavy, jež Parlament na toto téma vyjádřil při různých příležitostech, zejména v bodě 18 svého usnesení ze dne 22. října. I když se na první pohled může zdát, že to je malý poplatek, neměli bychom zapomínat, že jej musí zaplatit každý jeden cestující, což může být někdy pro rodiny velmi zatěžující.

Domnívám se tedy, že je tato politika v rozporu s prohlášením Spojených států, že jsou ochotny usnadnit mobilitu mezi oběma kontinenty, a bude pro občany Evropské unie, kteří chtějí cestovat do Spojených států, opravdovou překážkou.

Nakonec bych chtěl potvrdit, že předsednictví udělá všechno, co je v jeho moci, aby Komisi napomohlo dosáhnout úplné vzájemnosti při bezvízovém styku se Spojenými státy. Děkuji vám za pozornost.

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. – Pane předsedající, chtěl bych také poděkovat panu Chastelovi za jeho poznámky a za nabídku pomoci ze strany Rady, protože v tak důležité záležitosti, jako je tato, je podpora Rady naprosto nezbytná.

Pokud jde o stanovisko Komise k poplatku za ESTA, musím zdůraznit, že bezprostředně po zveřejnění tohoto poplatku, což bylo 6. srpna, vydala moje kolegyně, paní komisařka Malmströmová, prohlášení, v němž vyjádřila na jedné straně pochopení, že toto rozhodnutí bylo přijato v souladu s právními závazky podle zákona na podporu cestování, ale na druhé straně velké politování, že byl tento poplatek zaveden.

Komise dala velmi jasně najevo obavy, že je tento poplatek v rozporu s často opakovaným závazkem Spojených států, že usnadní transatlantickou mobilitu, a bude pro evropské občany cestující do Spojených států představovat další zátěž.

Evropská unie dávala své vážné obavy na vědomí Kongresu USA i vládě Spojených států v průběhu schvalování zákona na podporu cestování při četných příležitostech. Komise společně s předsednictvími Rady a třetími zeměmi vydala četné demarše, v nichž kritizovala rovněž skutečnost, že se poplatky uplatňují výhradně u cestujících v rámci programu bezvízového styku USA, takže jsou diskriminační. Kromě toho působí podivně, že se od cizinců vyžadují poplatky na podporu cestování do USA, protože to případně může vést k tomu, že se do Spojených států bude cestovat méně, a ne více.

Komise nyní prověřuje další případná opatření, jež by bylo možné v rámci evropského mechanismu vzájemnosti přijmout vůči Spojeným státům. Oficiální stanovisko sdělí Spojeným státům v rámci veřejné konzultace o prozatímních pravidlech, kterou USA zahájily. Konečné posouzení stávajícího systému ESTA bude vydáno, až budou ve federálním rejstříku USA zveřejněna konečná pravidla pro ESTA, a zohlední veškeré případné změny.

Komise požadovala, aby se o této důležité záležitosti diskutovalo se všemi členskými státy na nadcházejícím zasedání Rady ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci, které se uskuteční ve dnech 7. a 8. října. Následně bude téma poplatku za ESTA otevřeno na příštím setkání ministrů EU a USA pro oblast spravedlnosti a vnitřních věcí, které proběhne v prosinci. Komise bude Parlament samozřejmě nadále o všech fázích tohoto procesu a o vydaných demarších průběžně informovat.

Pan ministr Chastel také znovu upozornil na význam rovného zacházení Spojených států se všemi členskými státy Evropské unie, pokud jde o vízovou povinnost. V této souvislosti bych vám chtěl připomenout, že v rámci mechanismu vzájemnosti v oblasti víz bylo v posledních dvou letech dosaženo značného pokroku.

Kromě toho, že Komise vyvíjela úsilí o dosažení úplné vzájemnosti s USA, se připojilo k programu bezvízového styku USA osm dalších členských států – sedm členských států koncem roku 2008 a v dubnu 2010 se přidalo Řecko. Komise nadále USA při jednáních na politické i odborné úrovni upozorňuje na význam, který Evropská unie přisuzuje tomu, aby byly čtyři zbývající členské státy EU – Bulharsko, Kypr, Polsko a Rumunsko – do programu bezvízového styku přijaty co nejdříve.

Mohu vás ujistit, že Komise bude ve spolupráci s Radou a vysokou představitelkou trvat na tom, aby byla tato záležitost zařazena na pořad jednání všech příštích setkání EU – USA.

  Ernst Strasser, jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, musíme říci – jako Parlament, nicméně to samozřejmě zvláště platí pro moji skupinu – velice jednoznačné „ne“ tomuto cestovnímu poplatku USA ve výši 14 USD, „ne“ neodůvodněným opatřením Američanů na náklady Evropanů a „ne“ tomuto jednostrannému deformování evropsko-amerických vztahů. Nesmíme se spokojit se zprávami, jež jsme slyšeli. Musím zcela otevřeně říci, že v této záležitosti nestačí vyslovit politování. Nestačí konstatovat, že to je diskriminace.

Předseda Van Rompuy dnes ráno sám řekl, že jednou ze základních zásad spolupráce partnerů je vzájemnost. Nyní nechci požadovat, abychom s Američany zacházeli přesně tak, jak oni zacházejí s námi. Je však nutno zcela jasně konstatovat, že Evropa musí jednoznačně reagovat a že takovou reakci v podobě konkrétních opatření také musíme od Komise a Rady vyžadovat. Vyzývám vás, abyste předložili konkrétní návrhy a diskutovali s Parlamentem, jak hodláte k této věci přistupovat. Američané si musí uvědomit, že to v této věci myslíme vážně – tak jako v jiných věcech – a že chceme, aby s námi bylo zacházeno jako s partnerem, a ne jako s někým, kdo bude skákat, jak oni pískají.

  Juan Fernando López Aguilar, jménem skupiny S&D. – (ES) Pane předsedající, přidávám se k této rozpravě s vědomím, že tato záležitost ještě nebyla z evropského hlediska uzavřena. Parlament však musí vzít na vědomí, že Spojené státy učinily rozhodnutí. Je to rozhodnutí, které působí proti přání, aby se transatlantický dialog nadále rozvíjel a byla posilována nejen obchodní výměna, ale i celá oblast sociální a lidské výměny, spočívající na oboustranné důvěře a vzájemnosti.

Nemůžeme ustoupit uplatňování diskriminačního poplatku, který jednoznačně působí proti podpoře těchto výměn, vytváří hranice mezi členskými státy Evropské unie a má přímý vliv na veřejnost. Kromě toho se staví proti postoji Evropy vůči Spojeným státům a jejich občanům, postoji, který sice vždy nedbal na přání posílit lidská a obchodní pouta, ale vždy ve vztazích mezi obyvateli obou světadílů prosazoval transatlantickou mobilitu.

Proto se domnívám, že je velmi důležité, aby Parlament vyslal jasný signál, že očekává, že Komise bude tento evropský postoj rozhořčeně bránit a v případě potřeby vydá ustanovení o vzájemnosti. Očividně to nejsou dobré zprávy pro transatlantický dialog, ale vyslalo by to jednoznačný vzkaz, že nejsme ochotni akceptovat nedostatek vzájemnosti při podpoře lidské a sociální výměny, jež se uskutečňuje prostřednictvím spojení poskytovaného evropskými a americkými leteckými společnostmi, samozřejmě ani nemluvě o tom, jaký dopad by to mělo na vážnou krizi, kterou odvětví letecké dopravy na obou stranách Atlantiku již utrpělo.

  Alexander Graf Lambsdorff, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, vláda a Kongres mají pádné důvody, aby ustoupily a takzvaný zákon na podporu cestování zrušily.

Především je poněkud prapodivné zavádět daň na podporu cestování – a Komise na to také poukázala. Jestliže cestování do Spojených států bude dražší, pravděpodobně tam pak bude cestovat méně lidí; pro čtyřčlennou rodinu jde o 40 USD – a to už je pro mnoho lidí nemálo peněz. Také se zdá poněkud absurdní, že by ze všech zemí právě Spojené státy měly zdanit ty, kteří nejsou zastoupeni v diskusi. Zdanění bez zastoupení, myslím, hrálo v americké historii jistou úlohu, takže si myslím, že by to měli znovu uvážit.

Za druhé, stane se Amerika přitažlivější, když donutí lidi, aby více platili? Já si to nemyslím. Spojené státy jsou atraktivní destinace; jde o všeobecně známé pojmy jako Yosemitský národní park, Grand Canyon, národní park Everglades, Chesapeake Bay, Boston, New York, Washington a San Francisco. Lidé tam jezdí tak či onak; není potřeba cestování podporovat navrhovaným způsobem.

Kromě toho je podle našeho názoru třeba se zabývat také několika vážnými, politickými záležitostmi. Domnívám se, že je naprosto nepřijatelné, že k úhradě nákladů musíte použít výhradně kreditní nebo debetní karty společností, jež jsou registrovány ve Spojených státech amerických. Myslím, že to nelze akceptovat. Kromě toho by ukládání a ověřování těchto údajů ve Spojených státech možná mohlo být v pořádku, kdyby bylo omezeno na konkrétní účel kontroly cestování, ale Ministerstvo vnitřní bezpečnosti je oprávněno tyto údaje na vyžádání předat jiným americkým orgánům, zahraničním orgánům, a dokonce i podnikům, které se zabývají dopravou. Toto je zkrátka nepřípustné rovněž z hlediska ochrany údajů a soukromí.

Komise a Rada teď musí nalézt vhodné odpovědi. Domnívám se, že nadcházející vrcholná schůzka EU–USA by měla tuto záležitost řešit. Myslím si, že vzájemnost je dobrá věc, i když v tomto případě politováníhodná, a že by obě strany měly pracovat na posílení vzájemných lidských kontaktů, místo aby je ztěžovaly.

  Jan Philipp Albrecht, jménem skupiny Verts/ALE. – Pane předsedající, vedeme dnes rozpravu o celkovém poplatku 14 USD pro každého, kdo vstupuje do Spojených států. Především se zdá být trochu rozporuplné, že na jedné straně máme program bezvízového styku pro usnadnění cestování mezi Evropskou unií a Spojenými státy a na druhé straně mají všichni evropští občané povinnost předávat své osobní údaje prostřednictvím systému ESTA a platit při cestování další poplatek.

Samozřejmě musíme respektovat rozhodnutí našich amerických partnerů, zvláště Kongresu, ale toto nepůsobí jako projev důvěry a spolupráce. Pokud jde o ochranu hranic a účinná bezpečnostní opatření, Evropská unie znovu a znovu dokazovala, že je ochotná se postarat, aby vše fungovalo, někdy s velkými obtížemi s ohledem na naše vlastní hodnoty a občany. Co s právem volného pohybu, když se mají provádět kontroly na hranicích? Co s právem presumpce neviny, když jde o bezpečnostní opatření? A co s ochranou údajů a právem na opravné prostředky, když jde o shromažďování informací o osobách?

Kdyby šlo jenom o zaplacení 14 USD, nebyl by to takový problém, ale Ministerstvo vnitřní bezpečnosti USA dostává údaje ze systému ESTA shromážděné o cestujících, tedy četné podrobnosti týkající se kontaktu a identifikace, včetně citlivých informací, a nejen to. Chce mít také přístup do jmenné evidence cestujících (PNR) v rezervačních systémech cestovních agentur, které obsahují málem i informace o tom, kdo s kým spí! Je více než neuspokojivé, že paní komisařka Malmströmová dosud nepochopila, že toto využívání údajů shromážděných ve jmenné evidenci cestujících se závažně střetává s občanskými právy a podle právních předpisů Evropské unie jej nelze ospravedlnit.

Ještě to ještě problematičtější, když si uvědomíme, že poplatek 14 USD musí být zaplacen některou ze čtyř hlavních kreditních karet, přičemž všechny společnosti, které je vydávají, sídlí ve Spojených státech. Kladu si otázku, jak zajistíte, že se všechny tyto obrovské soubory informací nestanou předmětem šetření nesouvisejících s cestovními operacemi, alespoň dokud bude platit zákon o sjednocování a posilování Ameriky poskytováním vhodných nástrojů potřebných pro stíhání a bránění terorismu (USA PATRIOT). A ptám se vás, Komise a Rady, zda si uvědomujete, že stávající právní předpisy Evropské unie již jsou podkopávány tím, že akceptujeme nařízení USA zavedené pro evropské občany?

Komise, Rada a také vy, vážení kolegové, máte povinnost chránit práva občanů Evropské unie a evropské právní předpisy. Platí to rovněž pro transatlantické vztahy se Spojenými státy.

  Marek Henryk Migalski, jménem skupiny ECR. – (PL) Nechci se soustředit na to, o čem se již diskutovalo; mám na mysli otázku platby, otázku poplatku samotného nebo otázku možnosti využívání údajů a informací, jež je touto cestou možné získat. Chtěl bych se zamyslet nad tou nejdůležitější věcí. Mám tím na mysli skutečnost, že v Evropské unii a rovněž v Parlamentu usilujeme o zajištění, že se bude se všemi členskými státy Evropské unie zacházet stejně. Bohužel v této věci, v této oblasti, s námi americká strana takto nezachází, takže se na některé členské státy Evropské unie dosud vztahuje vízová povinnost, zatímco na většinu nikoli. Domnívám se, že je úlohou Parlamentu i všech ostatních orgánů Evropské unie zajistit, že bude se všemi členskými státy zacházeno stejně, bez ohledu na to, kdy se k Unii připojily. Hovořím za občany své země a v jejich zájmu, ale i v zájmu občanů všech států, které k Evropské unii přistoupily v roce 2004.

  Rui Tavares, jménem skupiny GUE/NGL. – (PT) Pane předsedající, dámy a pánové, toto je opravdu mimořádný výjev. Zabýváme se vzájemností, která je nesouměrná. Takže jestliže je nesouměrná, tak to není skutečná vzájemnost. Zabýváme se registrací, která je nadbytečná. Koneckonců již přece od Evropanů vyžadujeme údaje pro jmennou evidenci cestujících a systém SWIFT; a teď požadujeme od Evropanů, kteří cestují do Spojených států, ještě i to, aby se nejprve zaregistrovali. A zabýváme se cestovní daní, která působí – jak právě řekl pan Lambsdorff – naprosto proti cíli posílit spojení v oblasti cestovního ruchu se Spojenými státy.

Nemá však smysl, abychom za to Spojené státy kritizovali. Konec konců Spojené státy – což je shodou okolností země, kterou znám a velmi obdivuji – dělají to, o čem jejich zvolení zástupci rozhodují, že je nutno udělat. Domnívám se, že problém je mnohem více na naší straně než na straně USA.

Myslím si, že spočívá především ve způsobu myšlení našich diplomatů. Když jsme nedávno jeli do Washingtonu jako delegace kvůli záležitosti se systémem SWIFT, byli jsme svědky toho, jak evropská mise ve Washingtonu strávila pokusy ututlat a omluvit hlasování Evropského parlamentu o dohodě SWIFT více času než vysvětlováním důvodů, které se týkají 500 milionů evropských občanů.

Je to problém nedostatečné solidarity, protože jestliže jeden členský stát nemůže využívat bezvízového styku, ostatní členské státy by měly bojovat na jeho straně. Problém vzájemnosti je to také, ale v jiném smyslu, než v jakém se o tom tady hovořilo.

Hovořili jsme zde o vzájemnosti, jako by spadla z nebe, jako bychom o ni museli prosit. Dobře, ale i my můžeme poskytnout vzájemnost. Jiné země to dělají. Když byly na Vánoce 2007 ve Spojených státech zpřísněny bezpečnostní požadavky pro brazilské občany, Brazílie okamžitě také zpřísnila vlastní bezpečnostní požadavky pro občany USA vstupující do Brazílie, a Spojené státy ihned ustoupily.

Evropa musí dělat více věcí tohoto druhu, jestliže chce být v transatlantickém dialogu respektována.

  Elmar Brok (PPE). – (DE) Pane předsedající, pane Chasteli, pane komisaři, rád bych vyslovil několik doplňujících poznámek. Jak víte, jsem předsedou delegace pro vztahy se Spojenými státy a hodně jsme hovořili o zrušení vízové povinnosti. Hovořili jsme také o jejím zrušení pro Rumunsko a Bulharsko a jiné takové země. Na místo toho byl vytvořen nový typ víz, v souvislosti s nímž jsme tak laskaví, že dáváme Američanům k dispozici údaje o našich občanech v neuvěřitelném rozsahu a nadto za to teď ještě platíme poplatky. Tyto poplatky budou používány také k vytváření reklamy na americké odvětví cestovního ruchu. Domnívám se, že to je jedinečný obchodní model, který tady Američané prezentují – totiž nechat spotřebitele platit přímo i za reklamu. Navrhnu to jako obchodní model také cestovním kancelářím v mém regionu. Myslím, že to je neuvěřitelný způsob.

Samozřejmě to trochu souvisí i s tím, že Evropský parlament a Kongres spolu dosud nekomunikují v dostatečné míře, aby bylo možné vést rozumný dialog a podobným věcem se tak vyvarovat. Může to být také tím, že Rada a Komise k těmto záležitostem nepřistupují odvážně a já myslím – v tomto ohledu souhlasím s názory jiných poslanců –, že někdy může pomoci i pouhé připomínání vzájemnosti.

Naši pozici oslabuje, když tady naříkáme nad tím, že se nám to nelíbí a že jsme vydali hodně demarší, protože nás pak nikdo nebude brát vážně. To pak budeme opravdu jako tygr, co skončil jako předložka u postele. Proto ještě jednou vyzývám Radu, Komisi a také vysokou představitelku/místopředsedkyni Komise, aby tuto záležitost řešily tak, aby si i Washington všiml, že Evropská unie je opravdovou mocností.

  Saïd El Khadraoui (S&D). – (NL) Pane předsedající, pane komisaři, myslím si, že jste příliš opatrný. Nechcete vydat konečná prohlášení, protože nebyla vypracována definitivní úprava, ale naši občané tuto daň už platí. To je samozřejmě nepřijatelné. Musíte zasáhnout, a to velice aktivně.

Jak již mnohokrát řekli moji kolegové, kteří vystoupili přede mnou, je udivující, že orgány USA nenalezly žádné lepší řešení, jak přilákat více návštěvníků, než nutit právě tytéž návštěvníky, aby platili další poplatek ve výši 14 USD. Z toho 4 USD mají účinně pokrýt náklady elektronického systému cestovních povolení (ESTA). Jinými slovy orgány USA nechtějí obvyklými náklady zatížit americké daňové poplatníky: namísto toho je přenášejí na Evropany.

Toto je první velká odchylka následovaná všemi těmi různými poplatky za letecký provoz nebo letištními daněmi, které jsme i my v řadě členských států zavedli, v poslední době v Německu. Lituji, že řada členských států tato jednostranná opatření přijala; opravdu podporuji evropský přístup k této záležitosti, který by v ideálním případě zohlednil rovněž taková hlediska, jako jsou vnější náklady dotčených letů. Nicméně tady jde o něco úplně jiného. V Evropě se nejedná o diskriminaci: platí každý, zatímco v případě Spojených států jsme to pouze my, kdo platí. A je nás 900 000, nás Evropanů, kteří se každý měsíc znovu registrují prostřednictvím systému ESTA.

Rovněž se musíme důkladně zabývat tím, zda tato opatření nejsou v rozporu s literou i duchem programu bezvízového styku. Podstatou tohoto programu je, že lidé na obou stranách nemusí žádat o víza a platit všechny související náklady. Systém ESTA se však postupně stává synonymem víza. I o tom právě mluvil pan Brok. Proto bych vás požádal, abyste k tomu nepřistupovali lehkovážně a váhavě, ale abyste našim partnerům ve Spojených státech vyslali velmi důrazný signál, že toto je nepřijatelné; že není možné se k sobě navzájem takto chovat. Je proto třeba uvažovat o všech možnostech, a pokud Američané nebudou pružní, samozřejmě se budeme muset zamyslet nad odvetou.

V této souvislosti mohu stručně připomenout snahy pana Tajaniho uvést do chodu evropskou politiku cestovního ruchu. Lisabonská smlouva nám dala větší možnosti se k tomu na evropské úrovni vyjádřit. Možná by nebylo špatné na toto téma v nadcházejících měsících společně uvažovat.

  Paweł Robert Kowal (ECR). – (PL) Pane komisaři, pan Brok myslím zapomněl také na to, že i polští občané dosud potřebují k cestování do Spojených států víza a že je velice těžké to pochopit. Proto bych chtěl na tomto místě požádat, aby byly v této věci podniknuty nějaké kroky, protože je to vážné. Nicméně si myslím, že ten správný přístup nespočívá ani v tom, že budeme zacházet s vízy jen jako s procedurální záležitostí a využívat problém víz a tyto ostatní podivné, neodůvodněné poplatky jako příležitost ukázat v Parlamentu trochu svaly na protest proti Spojeným státům.

Jestliže lidé považují víza jenom za procedurální otázku nebo za důvod k politickým tahanicím, tak nechápou, co víza v dnešním světě znamenají. Žádný nástroj spolupráce by nemohl mít větší politický význam. Takže bych chtěl vyzvat pana komisaře i poslance této sněmovny, aby zlepšili své vztahy s Kongresem. Jako poslanci Evropského parlamentu jsme oprávněni se obrátit na Kongres a vyvíjet nátlak, aby Američané přijali k vízům docela odlišný přístup. Víza jsou překážkou mezi občany a ve skutečnosti patří k těm největším politickým překážkám, jež brání v transatlantické spolupráci. Dokud to nepochopíme, nevzejde z našeho úsilí nic dobrého.

  Jaromír Kohlíček (GUE/NGL). – (CS) Milé kolegyně, vážení kolegové, bývaly časy, kdy lodi s cestujícími připlouvající do Spojených států byly vítány v přístavu. Bylo to v době, kdy tam koncem 19. století připlul i můj dědeček. Když budu dnes chtít navštívit Spojené státy, zaplatím jakýsi podivný poplatek. Tento poplatek je sice nějak zdůvodněn, ale mám podezření, že tím platím za sledování své vlastní osoby. Toto podezření je o to silnější, oč vehementněji vyjednavači Spojených států vyžadují předávání mnohdy i citlivých dat o osobách, které přicházejí z Evropské unie. Verbálně se nejedná o žádné kádrování, prověrky, případně udělování víz. Ve skutečnosti se tím člověk dostává mezi miliony sledovaných bez toho, aby data, která jsou předána, byla náležitě ochráněna. Co se s těmito citlivými daty dál děje? Bůh suď! Je to prostě obvyklá situace mezi dvěma tzv. rovnými partnery. Spojené státy zavedou nějaké opatření, Evropská unie se obtížně dohaduje, zda a jakým způsobem vůbec zareaguje. Výsledky těchto jednání zpravidla nejsou uspokojivé a např. dohoda o otevřeném nebi se Spojenými státy je značně nevyvážená. Chápu, že ekonomické zájmy obou partnerů se mnohdy velmi bezprostředně promítají do uzavření, případně neuzavření dohod v různých sektorech. Nechápu ale, proč zavedená opatření nebyla předem řádně konzultována, a asi těžko někdy pochopím, v čem jsou tato opatření výhodná pro občany Evropské unie. Věřím, že výsledkem jednání nebude zavedení víz, případně dotazníků zkoumajících podrobně rodinný stav mých prapředků.

  Jaroslav Paška (EFD). Po odstranění betonových zdí a plotů z ostnatého drátu, které oddělovaly západní Berlín od východního a rozdělovaly evropský kontinent na východní rezervaci a západní část, jsme si naivně mysleli, že tím končí éra paranoidních režimů, které brání svobodným lidem ve svobodné komunikaci, poznávání světa a cestování.

Víme, že svoboda cestování a vzájemné poznávání lidí z různých koutů světa, různých civilizací a různých kultur pomáhá bourat předsudky, potlačovat obavy z neznámého a rozvíjí důvěry mezi národy. Nevím, co se stalo s našimi americkými přáteli. Vždy se hlásili k ochraně svobody a demokracie, ale asi se zbláznili. Vždyť na své jižní hranici s Mexikem začali stavět ploty, jaké se nám, Evropanům, podařilo teprve nedávno zbourat. Pro návštěvníky své země zavádějí stále nové a nové správní a technické překážky. Kam to směřuje, dámy a pánové? Možná si to pan prezident Obama ani neuvědomuje, ale zvenčí to vypadá, jako by se americká vláda postupně pokoušela udělat z USA stejnou oplocenou a úplně uzavřenou zahradu plnou povinně šťastných lidí, jakou spravuje Kim Čong-il v Severní Koreji. Chtěl bych věřit, že tomu tak není, a proto bychom měli svým americkým přátelům vysvětlit, že poplatek a osobní údaje určené ke špehování, které požadují za návštěvu své země, nejsou ničím jiným než velkou hanbou pro takovou velmoc svobody a demokracie, jakou jsou Spojené státy americké.

  Simon Busuttil (PPE). – (MT) Pocházím z jedné ze zemí, kterým byla nedávno zrušena vízová povinnost pro cestování do Spojených států. Krátce poté, co byla v několika zemích zrušena vízová povinnost, jsme se stali svědky toho, jak Spojené státy zavádějí jiná víza, pod jiným názvem – ESTA, za která lidé stále musí platit. Původně nám bylo řečeno, že to bude stát deset dolarů; nyní se nám říká, že to stojí čtrnáct dolarů, ale není žádná záruka, že se tato částka nebude dále zvyšovat. Je to nepřijatelné, protože to je další vízum. Doufám, že si Evropská komise uvědomí, že to je vízum, a bude k tomu tak přistupovat. Je zde však ještě druhý důvod, proč je to negativní rozhodnutí a vývoj: přišlo to ve velice špatný okamžik. Přišlo to v době, kdy jsme v této sněmovně zrovna nedávno hlasovali o dohodě SWIFT, o prodloužené ruce spolupráce se Spojenými státy. Domnívám se, že reakce Spojených států nebyla pozitivní, spíše se s ohledem na tuto dohodu a poplatek ukázala jako negativní. Chtěl bych upozornit, že tuto sněmovnu stále čeká řada témat, jako je jmenná evidence cestujících a rámcová dohoda o ochraně údajů. Myslím, že je důležité, aby byla veškerá spolupráce mezi námi a Spojenými státy budována na důvěře; pokud tomu tak nebude, nemůžeme dosáhnout uspokojivých a pozitivních výsledků pro občany na obou stranách.

  Corina Creţu (S&D). – (RO) I já si myslím, že zavedení poplatku za vstup do Spojených států je politováníhodné. Toto opatření je v rozporu se závazkem Spojených států, že usnadní transatlantickou mobilitu. Nicméně nevěřím, že Evropská unie bude reagovat odvetným gestem proti občanům USA. Dvě křivdy ještě nedělají právo. Proto se domnívám, že je třeba nalézt řešení posílením dvoustranného dialogu. V tomto smyslu je povinností Evropské komise, aby vynaložila větší úsilí na zlepšení vztahů se Spojenými státy.

Tento nespravedlivý poplatek bohužel doplňuje jiné diskriminační opatření, které Spojené státy jednostranně zavedly pro některé členské státy Evropské unie a jež ovlivňuje transatlantickou spolupráci a důvěru. Občané čtyř států Evropské unie stále potřebují k cestě do Spojených států vízum: je to Rumunsko, Bulharsko, Polsko a Kypr. Občané čtyř zemí bohužel nemohou svobodně cestovat do Spojených států. Obzvláště nešťastné je, že právní předpisy USA, jež jsou v platnosti od července roku 2009, politováníhodně odstranily vyhlídku na začlenění některých těchto zemí do programu bezvízového styku v době, kdy hlavní překážkou pro odstranění vízové povinnosti zůstává míra zamítnutých žádostí. Vzhledem k tomu, že podíl zamítnutých žádostí vlastně závisí na rozhodnutí zástupců USA, se domnívám, že USA musí vyvinout další úsilí, aby zlepšily transparentnost v postupu udělování víz. Také proto podporuji to, co řekl místopředseda, a chci znova vyzvat Komisi, aby požadovala záruku rovného a nediskriminačního zacházení se všemi občany Evropské unie, včetně těch, kteří do Spojených států dosud potřebují vstupní víza. Kolegové, je špatné a smutné, že státy, které o této záležitosti s vízy rozhodly, zapomněly na toto téma diskutovat a zapomněly na oficiální styky Evropského parlamentu s orgány USA. Také si myslím, že je zapotřebí větší solidarity, nikoli projevů místního egoismu.

  Jim Higgins (PPE). – Pane předsedající, souhlasím se všemi připomínkami v souvislosti s negativním dopadem tohoto opatření. Tento poplatek ve výši 14 USD, který je třeba platit každé dva roky, se uplatňuje v případě zemí, které mají u Spojených států dobré jméno. Máme za sebou velice příznivá jednání v souvislosti s otevřeným nebem, výměnou informací o cestujících atd. a toto je velice kontraproduktivní, protože v zásadě jde o zavedení nového víza.

Je to vízová záležitost, pak řekl pan Busuttil: dokonce i děti, které nepotřebují letenky, musí dostat cestovní povolení. Souhlasím s Komisí, že to je politováníhodné a neslučitelné se závazkem Spojených států usnadnit transatlantické cestování.

Vlastně tak byly zavedeny nové překážky v době, kdy jsme je doopravdy odstraňovali. Senát Spojených států zavedl poplatek jako pokus zvrátit pokles počtu návštěvníků své země. Většina těchto peněz se používá na financování propagace Spojených států jako destinace pro strávení dovolené. Já si však myslím, že to bude lidi od cestování do USA vlastně odrazovat.

Například moje země má se Spojenými státy dlouhodobé styky: 40 milionů lidí žijících ve Spojených státech jsou irského původu a mezi oběma zeměmi se ve velkém rozsahu obchoduje. Lidé ve většině případů tuto částku nebudou platit.

Zásadním záměrem tohoto právního předpisu je v podstatě posílit státní pokladnu a podpořit přitažlivost Spojených států jako turistické destinace. Prezident Obama tvrdí, že návštěvníci ze zámoří utratí 120 miliard USD a podpoří milion pracovních míst, takže toto opatření přinese 4 miliardy EUR navíc a vytvoří 40 000 nových pracovních míst.

Domnívám se, že to bude přesně naopak, protože při online hlasování, jež uspořádal časopis Telegraph Travel, 44 % čtenářů uvedlo, že je tento poplatek od cesty do Spojených států odradí. Na základě tohoto průzkumu si myslím, že to bude kontraproduktivní, že to bude mít nežádoucí dopady a že to skutečně poškodí Spojené státy a jeho odvětví cestovního ruchu.

  Ioan Enciu (S&D). – (RO) Transatlantické vztahy jsou prioritou evropské zahraniční politiky. Mobilita je ústředním prvkem koncepce evropského občanství, jak stanoví Listina základních práv a Smlouvy. Všichni evropští občané se těší stejným podmínkám, pokud jde o volný pohyb v schengenském prostoru a právo na mobilitu v rámci vztahů se třetími zeměmi – tedy i občané z nových členských států. Když toto všechno uvážíme, nadále vyjadřujeme své zklamání z neoprávněného vyloučení milionů evropských občanů ze čtyř členských států včetně Rumunska ze zvláštního partnerství v oblasti mobility mezi Evropskou unií a Spojenými státy.

Kolegové vyjádřili obavy ohledně prosazování systému ESTA, který vlastně znovu zavádí pro všechny evropské občany jakási víza. Poplatek neznamená jenom platbu 14 USD, ale jde i o shromažďování osobních údajů občanů Evropské unie. Ministerstvo vnitřní bezpečnosti USA nyní vyhodnocuje uplatňování tohoto poplatku/víza. Komise musí společně s vládou USA nalézt řešení, jak jej odstranit. Chci upozornit na to, že zachování tohoto rozhodnutí může mít nepředvídatelný dopad na jiné záležitosti bezpečnosti a mobility, na nichž se pracuje a které souvisejí s transatlantickými vztahy, například na budoucí dohodu mezi EU a USA o informacích ze jmenné evidence cestujících. Pokud vláda USA od tohoto poplatku neupustí, podpoříme Komisi v přijetí opatření vůči všem občanům USA cestujícím do Evropské unie, jež budou nezbytná pro uplatnění vzájemnosti a v souladu se zásadní zásadou vízové politiky Evropské unie.

  Wim van de Camp (PPE). – (NL) Pane předsedající, navážu na svého kolegu pana Broka. Také bych chtěl zopakovat, že jsme velice odhodláni zachovat dobré vztahy se Spojenými státy. Evropa se Spojenými státy spolupracuje v mnoha oblastech a můžeme na to být hrdí.

Zadruhé: Souhlasím se všemi svými kolegy a se všemi otázkami, které již byly položeny; opravdu toho není mnoho, co mohu dodat. Je důležité, aby Komise a případně Rada na tyto otázky odpověděly rychle. Nicméně litujeme toho, že vláda USA přijala toto jednostranné opatření, a dost dobře by bylo možné začít diskutovat o tom, zda jde opravdu o 14 USD. To, jestli turisté zaplatí za svá víza nebo ve Washingtonu za Coca-Colu, je stěží tím problémem, o který tu jde: problémem je, že je s Evropou jednáno s určitým despektem. Tolik rozhovorů o dohodě SWIFT a tak dále, a pak toto jednostranné opatření.

Komise dnes musí vysvětlit, co udělala. V těchto dnech už na Evropský parlament sdělení, že bude provedena politická studie, neudělá žádný dojem. Zkrátka chceme vědět, co jste vládě USA řekli, a zda se vám nepodařilo ji odradit. Opakuji, že se vzhledem k rozsahu naší spolupráce se Spojenými státy skutečně cítím poněkud uražen tím, že pro nás bylo jednostranně toto opatření zavedeno. Otázka ohledně způsobu platby již byla položena, ale neměli byste se na to ptát na prvním místě, jestliže tento poplatek nechcete.

  Janusz Władysław Zemke (S&D). – (PL) Někteří poslanci v této sněmovně pocházejí z členských států, jejichž občané nepotřebují ke vstupu do Spojených států vstupní vízum. Bohužel jsou však v této sněmovně také poslanci z členských států jako Polsko, kde je nutné žádat o americká víza. V Polsku se toto vízum uděluje v průběhu dlouhého postupu, který je občas bohužel také ponižující. Občané mé země zaplatí více než 100 USD, když dostanou vízum, ale musí zaplatit i v případě, že vízum nedostanou. Pro nás je tedy ze všeho nejdůležitější evropská solidarita. Pro nás je důležité, aby Evropský parlament, Evropská komise a Rada velice jasně řekly, že je nezbytné, aby se všemi občany ze všech států, jež tvoří Evropskou unii, se zacházelo úplně stejným způsobem. Těší mě, že o tom Evropská komise a Rada nehovoří jenom zde v Evropě, ale že je tento názor stále častěji prosazován i v komunikaci s vládou Spojených států.

V Parlamentu si však musíme položit tuto otázku: co můžeme jako poslanci Evropského parlamentu společně udělat, abychom vyřešili problém občanů těchto členských států? Myslím, že v této souvislosti jsou nejdůležitější naše kontakty s Kongresem Spojených států, protože ten hraje v oblasti vízové a daňové politiky v právním systému USA rozhodující úlohu. Také bych chtěl vyjádřit velké uspokojení, že zástupci Komise a Rady poprvé říkají, že vidí světlo na konci tunelu a že je naděje, že občané ze zemí jako Polsko už docela brzy nebudou pro vstup do USA potřebovat víza.

  Monika Hohlmeier (PPE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, později se budeme účastnit slavnostního uvítání k prohloubení vztahů mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Skutečnost, že je tomu tak právě dnes, je obzvláště významná. Všichni posléze budeme mít příležitost říci panu velvyslanci, na co jsme zde v plénu položili důraz. Měli bychom využít této příležitosti a osobně to udělat.

Spojené státy americké nám naši práci v tuto chvíli příliš neusnadňují, ani nám příliš neusnadňují naše přátelství. V mnoha oblastech mám spíš dojem, že se tady někdo chová jako slon v porcelánu, než že bychom se nacházeli na elegantním politickém jevišti.

Samotných 14 USD samozřejmě není rozhodujícím faktorem. Nicméně když chce do Spojených států amerických cestovat rodina se třemi dětmi, tak už je to podstatná částka a nakonec jim může v cestování zabránit. Když kromě toho musíte na internetu udat obšírné údaje o tom, s kterou leteckou společností cestujete, kam cestujete, v kterém hotelu budete ubytováni, a navíc musíte uvést číslo své kreditní karty, vyvolává to řadu pochybností ohledně toho, proč je to všechno potřeba. Když pak kromě toho posloucháte líčení několika dobrých známých, kteří museli dlouhé hodiny čekat na amerických letištích a podrobit se nezdvořilým bezpečnostním kontrolám, tak se někdy sami sebe ptáte, zda si Spojené státy americké vlastně uvědomují, že nyní v mnoha oblastech zacházejí se svými přáteli spíše nezdvořile a v určitých ohledech, v souvislosti s tím, co lidé opravdu potřebují a musí dělat, se míjejí cílem.

Kromě toho musím s ohledem na naše úzké transatlantické vztahy říci, že opravdu máme se Spojenými státy blízký vztah. Z toho by však mělo také vyplývat, že s námi budou podle toho zacházet. Vyzývám Komisi a vyzývám vás, pane Šefčoviči, abyste jasně požadovali, aby bylo zajištěno bezvízové cestování pro ty členské státy, jejichž občané tuto možnost nyní nemají, a v případě, že se vám nedostane přiměřené reakce, pak prosím požadujte také nastolení vzájemnosti. Nejde tady o zásadu „oko za oko“, ale musíme vyjednávat jako rovnocenní partneři a nesmíme dovolit, aby s námi Spojené státy zacházely jako feudální pán se svými nevolníky. My nejsme nevolníci; jsme stejně postavení.

  Marian-Jean Marinescu (PPE). – (RO) V závěrech z posledního zasedání Evropské rady se uvádí, že transatlantické vztahy vycházejí ze společných hodnot. Skutečnost je taková, že občané USA mohou svobodně vstupovat na území Evropské unie. Evropská unie akceptovala jmennou evidenci cestujících, dohodu SWIFT i dohody týkající se osobních údajů evropských občanů. Někteří evropští občané stále potřebují víza, aby mohli cestovat do Spojených států. Kromě toho jsou všem evropským občanům při vstupu do Spojených států snímány otisky prstů – bez ohledu na to, zda mají či nemají vízum. Evropští občané musí on-line uvádět, jaký je záměr jejich cesty, a nakonec musí zaplatit 14 USD, aby mohli do Spojených států vstoupit.

Nevidím nikde ony společné hodnoty. Domnívám se, že Evropská unie musí na příští vrcholné schůzce v listopadu požadovat zrušení vízové povinnosti pro všechny evropské občany a stejné zacházení na obou stranách Atlantiku.

  Evelyn Regner (S&D). – (DE) Pane předsedající, pane Chasteli, pane komisaři, poplatek 14 USD za cestování do Spojených států má na transatlantické vztahy negativní vliv a měl by být zamítnut, a to z několika důvodů: prodraží cestování, je diskriminační a prostě nepřátelský.

Obzvláště politováníhodné je, že tyto náklady lze zaplatit jedině kreditní kartou na internetové stránce amerického Ministerstva vnitřní bezpečnosti. Co dělají lidé, kteří kreditní kartu nemají? Je povoleno cestovat do Spojených států jedině majitelům kreditní karty? Podobně jako mnoho řečníků přede mnou mám smíšené pocity z toho, že údaje o kreditních kartách občanů Evropské unie budou předávány dále.

Toto téma evropské občany samozřejmě zneklidňuje. Očekávají, že Evropská komise a Rada v této věci projeví morální odvahu. Jednejte, prosím, jako sebejistí Evropané, a bude-li to třeba, uplatněte zásadu vzájemnosti.

  Alfreds Rubiks (GUE/NGL) . – (LV) Děkuji vám, pane předsedající. Nemyslím, že vláda USA, která utrácí každým dnem miliardy na válku, potřebuje peníze. Nepotřebuje peníze, ale přístup k novým, dalším údajům, které byly a jsou dostupné prostřednictvím programu SWIFT – údaje o našich občanech. Mám pocit, že vláda USA a Kongres chtějí dát najevo, kdo je v našich dvoustranných vztazích pánem. Mám s tím osobní zkušenost: když v Evropském parlamentu probíhaly diskuse o dohodě SWIFT, jeden poradce amerického velvyslance v Lotyšsku si dovolil mě, občana Evropské unie, poslance Evropského parlamentu, pozvat, abych jej navštívil a pohovořil s ním, a ovlivňovat mě v tom, jak bych měl hlasovat. Mám pádné důvody myslet si, že tady nejde o peníze. Mnoho lidí v Lotyšsku má příbuzné, kteří žijí ve Spojených státech. Jsou to také moji voliči. Nebudou spokojení, jestliže se v této věci nepostavíme za naše vlastní zájmy. Děkuji.

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. – Pane předsedající, vážení poslanci, děkuji vám za vaše připomínky a za slova podpory, pokud jde o dosažení – doufejme – konstruktivního závěru našich diskusí se Spojenými státy o této velice komplikované záležitosti.

Především bych chtěl poslance Parlamentu znovu ujistit, že prověřujeme veškerá možná opatření vůči Spojeným státům v rámci evropského mechanismu vzájemnosti, zejména možnost zavedení elektronického systému cestovních povolení (ESTA) Evropské unie. Jak víte, nyní se o tom provádí studie proveditelnosti. O výsledních a případných návrzích do budoucna budete samozřejmě informováni.

K tomu, jestli lze tento poplatek vnímat jako poplatek za maskované vízum, musím říci, že Komise provedla v prosinci 2008 předběžné hodnocení nynějšího systému ESTA, jak je stanoven v prozatímních konečných pravidlech. Podle něj v tuto chvíli systém ESTA neodpovídá procesu žádání o schengenská víza, který je definován ve Společné konzulární instrukci – nyní známé jako kodex o vízech.

Pokud jde o reakci Komise na nová pravidla pro systém ESTA ve Spojených státech, rád bych vás i zde informoval, že vydáme oficiální prohlášení a konečné posouzení, jakmile budou ve federálním rejstříku USA zveřejněna konečná pravidla pro ESTA. Samozřejmě si velice dobře uvědomujeme, že shromažďování osobních údajů a jejich ochrana jsou velice citlivé záležitosti, a Komise je ve svém žebříčku priorit řadí na přední místo.

Pokud jde o příští diplomatické a politické kroky, chtěl bych vás informovat, že Komise již požádala předsednictví, aby tuto záležitost nadneslo na příštím zasedání Rady ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci, které se bude konat v říjnu. Také jsem si jist, že téma poplatku bude nastoleno i na příštím setkání ministrů EU a USA pro oblast spravedlnosti a vnitřních věcí, které se uskuteční v prosinci.

Vzal jsem na vědomí a plně chápu největší obavy vážených poslanců, kteří pocházejí ze zemí, jejichž občané dosud musí při cestě do Spojených států žádat o víza. Rád bych je ujistil, že budeme vytrvale usilovat o co nejrychlejší začlenění zbývajících čtyř členských států Evropské unie do amerického programu bezvízového styku.

Paní komisařka Malmströmová tuto otázku otevřela na posledním setkání ministrů Evropské unie a USA, které se konalo letos v dubnu v Madridu. Hovořila na toto téma také o dva měsíce později ve Washingtonu a je to samozřejmě záležitost, která bude projednávána na všech politických úrovních. Budeme usilovat o rychlé vyřešení tohoto problému.

Na závěr bych si dovolil reagovat na připomínky pana Broka. Opravdu bych chtěl zdůraznit, že by bylo rozhodně velmi užitečné, kdyby Parlament zintenzívnil komunikaci se svými protějšky z USA. Jak všichni víme, Kongres USA z velké míry řídí projekt poplatků za ESTA i vízové politiky a vaše podpora a vaše pomoc v této věci by byly skutečně velice cenné.

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, chtěl bych vám na závěr říci několik slov. Po našich rozpravách je nyní ještě zřejmější, že Evropská unie musí společně s americkými orgány pokračovat v práci na zlepšování transatlantické mobility. Proto mě těší, pane předsedající, že velvyslanec Spojených států v Evropské unii byl přítomen u mnoha našich rozprav. Myslím, že to je znamení, znamení, že Spojené státy naslouchaly rozpravě, kterou jsme vedli.

Občané čtyř našich členských států – Komise nám to připomene ve své zprávě o vzájemnosti v oblasti víz – musí dosud žádat o vízum, když chtějí navštívit Spojené státy. Tuto situaci není možné tolerovat vzhledem k tomu, že sami američtí občané při návštěvě schengenského prostoru využívají bezvízový styk. Předsednictví proto udělá vše, co je v jeho silách, aby podpořilo Komisi v jejích dalších krocích, které učiní v zájmu ukončení této situace.

Dále musíme udělat vše proto, abychom udrželi náklady na cesty do Spojených států co nejnižší, ať už jsou to turistické cesty, obchodní cesty nebo cesty za účelem provádění misí. Buďte ujištěni, že předsednictví bude věc Unie před americkými orgány nadále prosazovat.

Až Komise na podzim předloží zprávu o vzájemnosti v oblasti víz a až bude mít hotové konečné hodnocení elektronického systému cestovních povolení (ESTA), poté co americké orgány zveřejní konečná pravidla, Rada rozhodne, jaká odpovídající opatření by měla být přijata.

(Zasedání bylo přerušeno v 17:20 a pokračovalo v 18:00).

Písemná prohlášení (článek 149)

  George Sabin Cutaş (S&D), písemně. – (RO) Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 22. října 2009 požádal Spojené státy, aby se všemi občany Evropské unie zacházely stejně a v souladu se zásadou naprosté vzájemnosti. Z programu bezvízového styku Spojených států však zůstaly vyloučeny čtyři země: Rumunsko, Bulharsko, Polsko a Kypr. Spojené státy kromě toho od 8. září 2010 zavedly poplatek za vydávání cestovního povolení občanům Evropské unie. Domnívám se, že je povinností Evropské komise, aby v komunikaci se Spojenými státy věnovala záležitosti vzájemnosti při udělování víz větší pozornost a aby se zároveň snažila zajistit všem občanům Evropské unie stejné zacházení.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Miguel Angel MARTÍNEZ MARTÍNEZ
Místopředseda