Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 6. října 2010 - Brusel

9. Slavnostní zasedání - Východní Timor

  Předseda. – Vítejte v Evropském parlamentu, pane prezidente. Vítejte opět po osmnácti letech.

Dalším bodem je projev prezidenta Demokratické republiky Východní Timor, José Ramos-Horty.

Je mi velkou ctí a potěšením přivítat prezidenta José Ramos-Hortu. Někteří z vás v tomto Parlamentu si pamatujete jeho návštěvu před osmnácti lety. Tehdy promluvil o situaci ve Východním Timoru v našem Podvýboru pro lidská práva. V té době existoval svobodný Východní Timor pouze v plánech a jenom několik statečných lidí, představitelů opozice, dokázalo tyto idealistické plány prosazovat. Jako zástupce a aktivní člen této opozice byl pro nás zde v Evropském parlamentu nejdůležitějším propagátorem a vizionářem svobodného Timoru. Toto byl pětibodový mírový plán: stažení indonéské armády, obnovení lidských práv, propuštění politických vězňů, rozmístění mírových sil Organizace spojených národů a konečně referendum plánované na rok 1999. Demokratické společenství schválilo tento velkolepý plán. Prezident José Ramos-Horta a Carlos Felipe Ximenes Belo obdrželi v roce 1996 Nobelovu cenu a o tři roky později dostal naši vlastní Sacharovovu cenu současný premiér Východního Timoru Xanana Gusmão.

V roce 1999 přineslo referendum ve Východním Timoru výsledek, který byl ve prospěch jeho nezávislosti. Byl to počátek náročné cesty směrem k odstranění chudoby a snadnějšímu usmíření ve Východním Timoru, což nebylo jednoduché, a také směrem k vybudování důvěryhodných institucí a konečně k práci jako zástupci občanů a rozvoji občanské společnosti. Evropský parlament usilovně podporoval práci prezidenta a veřejné správy Východního Timoru. Plná práva nezávislosti byla obnovena o tři roky později, v roce 2002. Vize a zkušenosti pana Ramos-Horty jsou důležité, a to nejen ve Východním Timoru. V současnosti pan Ramos-Horta cestuje a navštěvuje mnoho rozvojových zemí na řadě kontinentů a ukazuje lidem, že existuje cesta, že pro chudé země existuje východisko a že mohou začít znovu a zajistit svým občanům lepší život a lepší budoucnost.

Pane prezidente, je mi velkým potěšením, že vás zde mohu vřele přivítat, a chtěl bych vás pozvat k tomu, abyste promluvil.

  José Ramos-Horta, prezident Demokratické republiky Východní Timor. – Pane předsedo, dámy a pánové, začnu poznámkami v angličtině a poté přejdu do portugalštiny a pak zpátky do angličtiny.

Byl bych schopen promluvit k vám v pěti evropských jazycích, ale neučiním tak, neboť by mě to samotného popletlo, takže se přidržím dvou: angličtiny a portugalštiny.

Jsem vděčný za poctu pronést řeč před touto vznešenou institucí, která je vtělením bohaté evropské kulturní rozmanitosti a její demokratické politické kultury a orgánů. Můj obdiv k Evropě a institucím, které jste vytvořili, k cestě, kterou kráčíte od nejednoty, rivality a válek k jednotě, partnerství a míru, demokracii, začleňování a prosperitě, stejně jako k vaší hluboké víře v solidaritu mezi národy, mne jako nositele Nobelovy ceny za mír vedlo v roce 2008 k nominaci Evropské unie a Evropské komise na Nobelovu cenu za mír.

Na jednom konci zeměkoule je nesmírný vliv a stín jediné přežívající supervelmoci. Na druhém konci je Asie, kde se vynořují dva asijští obři, kteří se tyčí nad zbytkem regionu. Mezi nimi může být evropský most – most, který by mohl všechny spojovat v novém partnerství pro mír a prosperitu. Tato Evropa začleňování se rozprostírá od překrásného atlantického pobřeží, které omývá Portugalsko, po okraje starého kontinentu tam, kde začíná Asie.

Jak zde mluvím, jsem obzvláště vděčný této vznešené instituci, mnoha jejím váženým členům, Evropské komisi a především pak jejímu předsedovi, našemu příteli José Manuel Durão Barrosovi, který při nás po více než tři desetiletí stojí v našem dlouhém boji za svobodu.

Jako mladý politik a diplomat, nejdříve jako státní tajemník, pak jako ministr zahraničí a později jako ministerský předseda Portugalska, byl moudrým a zaníceným zastáncem Východního Timoru, stejně jako Afriky, Asie a Latinské Ameriky.

Nedostál bych však své povinnosti, pokud bych nepoděkoval mnoha dalším poslancům Evropského parlamentu, z nichž někteří zde již nejsou z důvodu nevratného procesu stárnutí, kterému nikdo z nás nemůže utéci.

Co jsme nalezli v této instituci ode všech stran politického spektra, od levice i od pravice, bylo, že jste nám v době, kdy nám nikde jinde nedávali slovo, poskytli prostor promluvit.

Byli to například portugalští poslanci Evropského parlamentu ze všech politických stran, kteří v 90. letech dali část svých vlastních platů osobě, která je dnes naším ministrem zahraničí, Dr. Zacarias da Costa. Byl zde po dobu pěti let jako zástupce timorského hnutí odporu a byli to portugalští členové Evropského parlamentu z levice i pravice, kdo nám každý měsíc poskytovali finanční podporu, abychom mohli tady v Bruselu udržovat v provozu kancelář.

Byla to také tato instituce, která nám poprvé kdekoliv na světě dala povolení ke vstupu, průkaz totožnosti, představující Východní Timor v Parlamentu, abychom mohli hájit východotimorskou věc.

Takže při návratu sem do Parlamentu přicházím s obrovským pocitem vděčnosti k vám všem.

Dovolte mi nyní přejít do portugalštiny; budu se zabývat tématem rozvojových cílů tisíciletí, jak si vedeme v mojí zemi a co očekáváme, že by mezinárodní společenství mělo udělat, aby pomohlo nám i ostatním.

prezident Demokratické republiky Východní Timor. – (PT) Východní Timor nebyl v roce 2000 nezávislým státem, a tak jsme stanovili první cíle, kterých bychom chtěli dosáhnout, až při předložení první zprávy o rozvojových cílech tisíciletí v roce 2004.

V posledních třech letech žije Východní Timor opravdu v míru, což umožnilo silný ekonomický růst o více než 12 % ročně; devítiprocentní snížení chudoby za poslední dva roky; snížení dětské úmrtnosti a úmrtnosti dětí mladších pěti let, s tím, že již dokonce bylo dosaženo cílů stanovených pro rok 2015; zápis do škol vzrostl z 65 % v roce 2007 na 83 % v letech 2009–2010; a negramotnost dospělých je postupně odstraňována díky společnému programu Východního Timoru a Kuby.

Předpokládáme, že negramotnost ve Východním Timoru bude odstraněna během dvou až tří let. Okolo třiceti procent státního rozpočtu je vyčleněno na zdraví veřejnosti a vzdělávání. Tento obrat je výsledkem smělého financování sociálních programů, jako jsou přímé převody peněz starým lidem, vdovám, postiženým lidem a veteránům, z veřejných zdrojů, stejně jako rozhodného úsilí o rozšiřování obdělávaných ploch a zvyšování potravinářské výroby.

Dokončujeme harmonogram našeho strategického plánu rozvoje pro léta 2010–2030, který nám umožní osvobodit naše lidi ze staletí chudoby a zvýšit jejich životní standard na úroveň vyšší střední třídy do roku 2030.

Pokud jde o správu našich ropných zdrojů, těší mě, že mohu poukázat na to, že Iniciativa pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI) ve své zprávě ze dne 1. července 2010 zařadila Východní Timor na první místo v Asii a třetí místo na světě, pokud jde o sílu, transparentnost a efektivitu správy výnosů z plynu a ropy.

Asi třicet procent členů našeho parlamentu jsou ženy. V rámci výkonné moci máme ženy v čele hlavních ministerstev, jako jsou finance, spravedlnost, sociální solidarita atd., a ženou je také nejvyšší státní zástupkyně. Máme stálý parlament mládeže se sto třiceti členy, kteří byli právě zvoleni na celém území. Mladí lidé zvolení do tohoto parlamentu jsou ve věku od dvanácti do sedmnácti let. Vždy jsme chtěli, aby byla obě pohlaví v parlamentu mládeže v rovnováze. Naše očekávání však byla překonána: parlament mládeže je tvořen 68 poslankyněmi a 62 poslanci.

Východní Timor je hrdý na to, že přijal jednu z nejvíce humanistických ústav na světě, ve které je zakázán trest smrti a maximální doba odnětí svobody je 25 let: nemáme odnětí svobody na doživotí. Ratifikovali jsme všechny hlavní mezinárodní smlouvy o ochraně lidských práv. Již jsme příslušným institucím předložili dvě zprávy ohledně provádění smluv a nadále budeme usilovat o další posilování dodržování lidských práv, svobody a důstojnosti pro všechny. Naše ústava uznává přednost mezinárodního práva před vnitrostátními právními předpisy; jinými slovy, naše právní předpisy musí být v souladu s mezinárodním právem.

S vaším souhlasem přejdu nyní do angličtiny.

– Budu se nyní zabývat tématem změny klimatu – samozřejmě velmi povrchně, vzhledem ke zdejším časovým omezením.

Ačkoliv je skutečností, že bohatí a mocní přispěli nejvíce ke zhoršení světového životního prostředí, uznáváme, že pokrok vědy, technologie a průmyslu v posledních dvou stech letech přinesl ohromné výhody pro všechny, i když tyto výhody jsou rozděleny nerovným způsobem.

Ale my v rozvojovém světě bychom neměli dávat všechnu vinu za škodu způsobenou této planetě bohatým a mocným. Musíme uznat svůj podíl odpovědnosti na zničení našich lesů, jezer, řek a moří. Asie nenese méně zodpovědnosti za příznivý obrat této klimatické katastrofy než Spojené státy nebo Evropa. Tvoříme skoro polovinu obyvatelstva této planety. Jen to znamená, že vytváříme obrovský tlak na půdu, nerosty, lesy a vodu. Abychom modernizovali naše ekonomiky a zlepšili život stovek milionů chudých lidí v Asii, využíváme stále více energie získané z planety Země. Mnoho nově se formujících mocností Asie nyní také hledá energii i za oceány – v Africe a Latinské Americe.

Proto se Východní Timor – pracuje společně s Maledivami, dvě z nejmenších zemí v Asii – vyzívá k přijetí společné asijské agendy pro trvale udržitelný rozvoj zakotvené v ochraně a obnově životního prostředí, v obhospodařování půdy a vodním hospodářství, zdraví a vzdělání pro všechny a v odstranění chudoby a negramotnosti.

Apeluji na bohaté a mocné. Bohatí a mocní by se měli ptát sami sebe, jestli dostáli svým slibům učiněným před televizními kamerami a jesti byly minulé politiky efektivní v řešení nedostatečného rozvoje a krajní chudoby.

Příliš často jsou představitelé rozvojových zemí viněni z nedostatku zlepšení života našich lidí, a to navzdory velkorysé rozvojové pomoci, kterou údajně od bohatých dostáváme.

Ale dárci by také měli provést upřímnou a kritickou analýzu politik. Víme o nefalšovaném pocitu solidarity mužů a žen na ulicích – ve Spojených státech, v Evropě a v Japonsku – s jejich bližními v chudších regionech světa, ale dárci musí také zefektivnit zdlouhavé, příliš zatěžující, nadbytečné, nehospodárné a byrokratické papírování, které každého v našich zemích utápí a odrazuje.

(Potlesk)

Dárci musí investovat více z každého dolaru, který slíbí na rozvoj venkova, zemědělství, zajišťování potravin, na vodu a zdravotnické opatření, cesty, zdraví a vzdělávání. Aby posílili národní instituce a demokraticky zvolené představitele, dárci musí poskytovat přímější podporu odvětvových rozpočtů, aby jim umožnili poskytovat služby a rozvoj jejich lidem.

Skličující skutečností je, že pouze hrstka bohatých států naplnila cíl poskytovat sedm desetin procenta hrubého domácího produktu na rozvojovou pomoc. Zároveň, štědré sliby učiněné ve světle reflektorů mezinárodních konferencí – bok po boku s filmovými hvězdami a rockovými zpěváky – jsou z velké části zapomenuty v okamžiku, kdy padnou hollywoodské opony a zhasnou světla reflektorů.

Ještě více skličující je vidět, jak rychle a snadno jsou nalezeny desítky miliard dolarů na záchranu zkrachovaných bank, pojišťoven, podvodných realitních kanceláří a zastaralých automobilových odvětví a jak jsou desítky milionů dolarů jako bonusy vypláceny neschopným lidem a podvodníkům zodpovědným za finanční debakl – a přesto se desetiletí výzev k bohatým, aby navýšili zahraniční rozvojovou pomoc, setkávají s výrazným odporem.

Domníváme se, že jedním moudrým a spravedlivým způsobem, jak pomoci státům trpícím důsledky finančního kolapsu, je odepsat dluh nejméně rozvinutých zemí (LDCs) a malých ostrovních rozvojových států (SIDS) a restrukturalizovat dluh států, které čelí obrovským vnitřním a vnějším výzvám – jako jsou nestabilita, změna klimatu a extremismus – v mnoha částech světa, především v jižní Asii a v oblasti Velkých jezer v Africe.

Výhodou Východního Timoru je, že nemáme ani cent zahraničního dluhu, takže náš apel na vás není motivován vlastním zájmem. Skutečně, pokud si otevřete ekonomickou ročenku pro rok 2010 – kapesní vydání – najdete tam několik zajímavých údajů. Východní Timor má dnes nejvyšší přebytek na světě v procentech HDP a ani jediný cent zahraničního dluhu. Pociťujeme však solidaritu s těmi zeměmi, kterým po desetiletí vznikal dluh, který dnes nejsou schopny splácet a který drží v pasti stovky milionů lidí na světě. Jestliže bylo možné takřka přes noc uvolnit miliardy dolarů k záchraně zkrachovalých bank a pojišťoven, pak musí být také morální povinností a politickou moudrostí najít tu mnohem menší částku k naplnění povinností rozvinutých států vůči chudým třetího světa, aby byly napraveny některé nerovnovážnosti, které prostupují dnešní svět.

Jak zde dnes hovořím s hlubokým pocitem vděčnosti k vám – k Evropskému parlamentu, k evropským představitelům a ke všem našim rozvojovým partnerům – chtěl bych také s pokorou přiznat naše vlastní selhání a omezení. My ve Východním Timoru, a ve velké části rozvojového světa, bychom neměli otáčet role poučováním Západu – ve formě odplaty za to, že nás Západ desítky let poučoval – ale měli bychom si také nastavit zrcadlo a zodpovědět si naše vlastní otázky z našeho svědomí. Co jsme my sami udělali pro pozvednutí těch stovek milionů našich lidí z krajní chudoby? My to jsme schopni udělat. My všichni jsme schopni činit lépe, ve Východním Timoru i jinde.

Za poslední tři roky jsme učinili obrovský pokrok. Naše země je nezávislá pouhých osm let. Podělil jsem se s vámi o několik čísel, ale je zde mnoho jiných oblastí úspěchu, které nejsou kvantifikovatelné. Nejsou měřitelné, ale jsou stejně důležité. Byli jsme schopni zahojit rány naší společnosti, usmířit odloučené komunity a zahojit rány mezi námi a Indonésií, se kterou sdílíme tragickou historii dvaceti čtyř let. Východní Timor a Indonésie dnes mají nejlepší vztahy, které jsou možné mezi jakýmikoli dvěma sousedy. Byli jsme schopni vybudovat mosty s celým regionem. Navázali jsme diplomatické vztahy s více než 100 státy. To jsou nekvantifikovatelné, neměřitelné úspěchy. Náš lid, i přes hluboké rány ze čtyřiadvacetileté okupace, nechová zlost vůči nikomu.

Toto jsou naše názory a přesvědčení. Jsme odhodláni dostát očekávání našich lidí a vést je směrem k mírové a úspěšné budoucnosti.

Nechť Bůh všemocný a milosrdný žehná nám všem.

(Potlesk)

  Předseda. – Velmi vám děkuji, pane prezidente.

Před osmnácti lety jste jako vůdce opozice ve Východním Timoru projevil nesmírnou odvahu a velkolepou vizi. Dnes jste prezidentem svobodné, demokratické, nezávislé země.

Blahopřeji vám pane prezidente a přeji vše nejlepší vaší zemi a vašim lidem. Děkuji vám za váš projev.

(Potlesk)

PŘEDSEDAJÍCÍ: ROBERTA ANGELILLI
místopředsedkyně