Rozpravy

Středa, 6. října 2010 - Brusel

11. Opatření EU v oblasti těžby ropy a průzkumu ložisek ropy v Evropě (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je rozprava o otázce k ústnímu zodpovězení o důsledcích úniku ropy z plošiny „Deepwater Horizon“ pro EU: opatření v oblasti těžby ropy a průzkumu ložisek ropy v Evropě (O-0122/2010) (B7-0470/2010), kterou Radě položil Jo Leinen jménem Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, a rozprava o otázce k ústnímu zodpovězení o důsledcích úniku ropy z plošiny „Deepwater Horizon“ pro EU: opatření v oblasti těžby ropy a průzkumu ložisek ropy v Evropě (O-0123/2010) (B7-0551/2010), kterou Komisi položil Jo Leinen jménem Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin.

  Jo Leinen, autor. – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, Mexický záliv byl zasažen pravděpodobně jednou z největších přírodních katastrof posledních let a my v Evropě – v Evropské unii – musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom zajistili, že se zde taková katastrofa nemůže stát. Jsem přesvědčen, že v tom jsme zajedno. Máme zde čtyři moře, která s EU sousedí nebo jsou v EU situována: Severní moře, Baltské moře, Středozemní moře a Černé moře. I v těchto evropských vodách se těží ropa. V tomto ohledu je tento problém tématem i pro Evropskou unii.

Obzvláštní riziko představují hlubokomořské vrty. To se v případě ropného vrtu v Mexickém zálivu stalo zcela evidentním. Souvisí s nimi problémy, které jsou mimo naši kontrolu, a na mnoho otázek stále ještě nemáme odpovědi. Dámy a pánové, pane komisaři, to je důvod, proč vám v našem usnesení doporučujeme, že by bylo vhodné vyhlásit moratorium alespoň na nové žádosti o hlubokomořské vrty do doby, než budeme mít úplný přehled o tom, jaké kroky je potřeba podniknout, jak odstranit mezery a napravit nedostatky.

Domnívám se, že evropští občané od nás očekávají, že zajistíme stejně vysokou úroveň bezpečnosti pro všech 27 členských států, tudíž stejně vysokou úroveň bezpečnosti všech čtyř moří EU, a že nevznikne propast mezi zeměmi, které v této oblasti již vyvíjejí velkou činnost – a za to by se jim mělo dostat uznání – a zeměmi, které jsou v této oblasti spíše laxní. Zde se rovněž obracím i na naše sousední země. Provádíme evropskou politiku sousedství a zejména ve Středozemí se nacházejí ropné vrty zemí, které nejsou členy Evropské unie. Pane komisaři Oettingere, věřím, že podnikáte kroky – kroky, které skutečně musíte udělat – vedoucí k dialogu zejména s Libyí, ale i s dalšími zeměmi, týkajícímu se našich norem a přístupů.

Otázkou je: byla by EU připravena na takovou katastrofu? Jaké kontrolní a zásahové mechanismy máme pro případ takové katastrofy? I na toto potřebujeme znát odpověď. V Lisabonu sídlí Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA), která byla založena po přírodní katastrofě způsobené rozlomením superobřích tankerů. Agentura tudíž kontroluje bezpečnost plavidel, ne však bezpečnost na mořích – jinými slovy, přesně to, čeho jsme nyní svědky v souvislosti s hlubokomořskými vrty. Dle našeho názoru by bylo dobrou myšlenkou rozšířit mandát EMSA tak, aby i tyto věci mohly spadat pod její působnost. To by alespoň dostatečně přesně určilo problém. Chápu, že by pro to bylo třeba nových prostředků, což je samozřejmě vždy problém. Pokud si však chceme s takto závažným problémem poradit, bude třeba tyto zdroje nalézt.

Rád bych rovněž zmínil otázku odpovědnosti za tyto závažné události. Jaká je ve skutečnosti situace ohledně pojištění? Jaké jsou možnosti získání potřebných finančních prostředků? Potřebujeme získat přehled o právních předpisech v oblasti odpovědnosti a pojištění v souvislosti s hlubokomořskou těžbou, což je záležitost, o které právě diskutujeme. Přirozeně – a především – potřebujeme také vědět, jak se tyto předpisy uplatňují u malých společností provozujících svou činnost v této oblasti. Ne všechny společnosti působící v této oblasti jsou nadnárodní, je zde i mnoho společností malých. Jak budou řízeny? Jak se mohou pojistit? Potřebujeme solidární financování? Potřebujeme kolektivní řešení pro to, aby ti, kteří by byli zasaženi takovou katastrofou – rybáři a další – byli odškodněni?

Rovněž chceme vědět, zda se směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí, která vyžaduje provedení posouzení vlivů na životní prostředí u činností na pevnině, vztahuje i na oblast hlubokomořských vrtů a související oblasti. Je toho mnoho, co o volném moři nevíme. Jaké tam platí pracovní podmínky a sociální normy? Konec konců, lidský faktor může také hrát zásadní roli. Máme technologii na dobré úrovni, ale pokud selže lidský faktor, může to způsobit takovouto katastrofu.

Pane komisaři, máte celkovou odpovědnost za energetiku. Ropa těžená na volném moři má své problémy; mořské větrné elektrárny by byly lepší. Věřím, že tato rozprava otevře cestu pro odlišnou energetickou politiku EU, což rovněž spadá do vaší působnosti.

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, jelikož Komise nepředložila nové návrhy týkající se průzkumu ropných ložisek a těžby ropy – což je, jak bych měl okamžitě podotknout, zcela oprávněné, jelikož Komise je zapojena do probíhajících konzultací s podniky v daném průmyslovém odvětví a s mnoha příslušnými regulačními úřady –, mohu zde jen důrazně zopakovat, že jsme hluboce znepokojeni katastrofou v Mexickém zálivu a lidskými a přírodními ztrátami, které způsobila. Tato katastrofa ukazuje, že v tomto odvětví nelze mít příliš mnoho bezpečnostních opatření a že musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom opakování havárie tohoto typu zabránili.

Můžeme jen doufat, že – tak jak tomu bylo po nehodě tankeru Exxon Valdez v roce 1989 a po nehodě tankeru Erika v roce 1999 – bude i tentokrát regulační rámec EU a USA pro těžbu ropy na moři a průzkum ložisek ropy posílen. Cílem samozřejmě není stanovit natolik těžce realizovatelný rámec, že by tyto činnosti přestaly být výnosné, ale zajistit, aby byly prováděny bezpečně, zejména v době, kdy se přírodní zdroje ztenčují.

Zatímco čekáme na legislativní návrhy, je tento problém samozřejmě i nadále předmětem našeho zájmu. Ačkoli jsme jako ostatní byli potěšeni, když byl vrt Macondo v polovině července uzavřen a dne 19. září definitivně zapečetěn, tak se s ohledem na rozsah rekultivačních prací, které je třeba provést, domníváme, že toto je jen jedna etapa dlouhodobého procesu. To je důvodem, proč předsednictví chtělo po komisaři Oettingerovi, aby se s námi podělil o původní odhady z nedávné neformální schůzky ministrů energetiky, která se konala 6.–7. září.

Podle našeho názoru si můžeme z toho, co na schůzce řekl, odnést dvě zjištění. Především jsou bezpečnostní opatření, která jsou v EU již v platnosti, nejpřísnější na světě. Zadruhé, vzhledem ke skutečnosti, že činnosti týkající se ropy spadají do různých oblastí regulace, budou muset návrhy plánované Komisí pokrýt všechny tyto odlišné oblasti: zaprvé – jelikož prevence je lepší než léčba – budeme muset zdokonalit bezpečnostní normy platné ve všech evropských vodách, rovněž všal budeme muset zpřísnit režim odpovědnosti, zpřísnit regulační dohled a zlepšit mezinárodní spolupráci např. s našimi partnery v rámci OPEC, jak jsme již učinili v červnu.

Původní sdělení Komise očekáváme do poloviny října a vzhledem k velkému počtu oblastí, které musí pokrýt – jak jsem právě zmínil –, jej bude muset projednat Rada v několika složeních a pravděpodobně rovněž několik parlamentních výborů. Nesmíme však dovolit, aby se složitost této záležitosti stala omluvou pro odkládání naší reakce. Chceme zajistit, aby bylo toto sdělení prostudováno ihned potom, co ho obdržíme, aby mohlo být co možná nejrychleji předloženo Radě.

Pokud jde konkrétně o ochranu životního prostředí, má EU již vcelku vyspělý legislativní rámec. Zásada prevence a zásada „znečišťovatel platí“ jsou základními principy politiky životního prostředí EU a jsou vlastně stanoveny ve Smlouvě.

Ropná skvrna způsobená plošinou v Mexickém zálivu může pro Komisi a členské státy rovněž představovat příležitost k přehodnocení určitých aspektů stávajících právních předpisů v oblasti životního prostředí. V tomto kontextu by mělo být připomenuto, že je například revidována směrnice Seveso II a že do konce roku od Komise očekáváme návrh.

Rád bych rovněž zdůraznil, že Komise v současné době přešetřuje schopnost reakce EU na katastrofu, zejména se zaměřením na její zlepšení. Očekáváme, že toto sdělení obdržíme do konce listopadu.

Závěrem bych rád potvrdil, že předsednictví udělá vše, co je v jeho silách, aby zajistilo, že návrhy, které nám Komise předloží, budou dále rozpracovány.

  Günther Oettinger, člen Komise. – (DE) Paní předsedající, pane Chastele, vážení poslanci, všichni jsme se shodli, že katastrofa v Mexickém zálivu byla závažná. Byly způsobeny škody, které budou mít dlouhotrvající nepříznivé dopady na životní prostředí, přírodu, kulturu, cestovní ruch a rybolov, škody, které lze finančními prostředky zmírnit jen částečně. Nicméně měli bychom být vděčni za to, že jednáme s tak schopnou společností jako BP, od které můžeme očekávat, že udělá vše, co je v rámci poskytnutí finanční kompenzace možné.

Právě dokončujeme sdělení. Nejpozději do dvou týdnů Komise oficiálně požádá o konzultaci na toto téma a své sdělení vydá. Jsem zde dnes proto, abych pod obecným vedením pana Leinena a jeho odborného výboru společně s panem Reulem vyslechl vaše očekávání. Mohu vám říci, že do sdělení budou začleněna očekávání Parlamentu a odborná stanoviska a že toto sdělení bude vydáno nejpozději do dvou týdnů.

Před několika málo dny jsme obdrželi prohlášení od BP, ze kterého byla patrná přiměřená sebekritika a ve kterém byly navrženy a oznámeny dobrovolné a nápravné kroky, které lze v daném odvětví podniknout. Věnujeme bedlivou pozornost tomu, co se děje ve Washingtonu, který je nyní trochu pozadu z důvodu volební kampaně, ale bereme na vědomí, že si vláda ve Washingtonu přeje, aby tato velmi závažná událost měla dalekosáhlé důsledky na právní předpisy a politiku Spojených států. Naším cílem je formulovat nejvyšší bezpečnostní celosvětově platné normy pro vody v našem dosahu: Severní moře, Severní Atlantik, Baltské moře, Černé moře, Středozemní moře a Atlantický oceán u pobřeží západní Afriky. Máme pravomoc v našich vlastních teritoriálních vodách, ale usilujeme o prosazování těchto norem i v oblastech za našimi hranicemi. Pan Leinen se nepřímo zmínil o Libyi. Rovněž se zajímáme o těžbu, která se sice neděje přímo v našich mořích, ale která se našich pobřeží a moří dotýká.

Mluvíme o ropě, ale také o plynu. Mluvíme zde obecně o těžbě a průzkumu ložisek uhlovodíků na moři a nejlepší možné úrovni technické bezpečnosti. Konstatujeme, že lze předpokládat, že Spojené království a Norsko mají nejvíce zkušeností a rovněž vysoké, přijatelné normy, považujeme tudíž za zvlášť důležité s britskou a norskou vládou spolupracovat. Zaprvé chceme prověřit bezpečnostní preventivní opatření pro licence, které budou v budoucnosti vydávány; jinými slovy, jaké vyšší či nejvyšší normy je možné uplatnit pro nová oprávnění. Zadruhé se chceme zaměřit na zkvalitnění stávajících vrtných zařízení, která jsou stará 20 let a více. Standard, který byl přijatelný v té době, již není srovnatelný s tím, co je uskutečnitelné a politicky očekávané dnes.

Pak je zde otázka pravidelných kontrol. Potřebujeme zvýšit hustotu kontrolní sítě a odpovídajícím způsobem zvýšit četnost a kvalitu prováděných kontrol. Jsou zde i právní otázky týkající se pojištění, jako například otázka, jak dalece můžeme komplexní pojistné krytí učinit pro společnosti zapojené do těžby povinné, tak aby se v případě nejhoršího možného scénáře minimalizovala a napravila jakákoli škoda – alespoň ekonomicky a finančně.

Další otázkou, která mne zajímá, je to, jak můžeme exportovat naše bezpečnostní normy do dalších částí světa. Pokud BP zamýšlí těžit ropu a vybudovat zázemí na moři u pobřeží Libye, dává nám to příležitost obrátit se na evropský energetický průmysl – jmenovitě na společnosti BP, Shell, Total – a získat jejich dobrovolné závazky, že dobrovolně přijmou a budou uplatňovat stejně přísné normy, jaké jsou povinny přijmout na území Evropské unie, i v těchto sousedních regionech. Konkrétně to znamená, že plošina na moři u pobřeží západní Afriky provozovaná evropskou energetickou společností by měla a musela dodržovat stejné normy jako plošiny provozované v Severním moři, kde jsou tyto normy zakotveny v zákoně.

Když to shrnu – dejte nám prosím dva týdny. Snažíme se o naplnění cílů svého sdělení. Ostatní očekávání, která nám, vážení poslanci, sdělíte, budou vzata v potaz a v první polovině roku 2011 určitě předložíme legislativní návrhy k tomu, co je našem sdělení stanoveno.

  Richard Seeber, jménem skupiny PPE. – (DE) Paní předsedající, ze všeho nejdříve bych rád poděkoval panu komisaři Oettingerovi, že práskl do otěží a reagoval ihned, jakmile se katastrofa s únikem ropy udála. Přirozeně musíme vzít v potaz skutečnost, že výchozí bod ve Spojených státech je odlišný od toho, který máme v Evropě. Domnívám se nicméně, že i v Evropě je zapotřebí jednat a že je zde potřeba provést důkladnou analýzu současných podmínek a právní situace, abychom mohli předložit vhodné návrhy. Musíme mít na vědomí, že právní situace je samozřejmě komplikovaná skutečností, že máme co do činění částečně s mezinárodními vodami a částečně s vodami náležejícími členským státům. Domnívám se, že se musíme zaměřit na to, kde přesně může Společenství jednat jako společenství, a předložit právní návrhy na zlepšení situace.

Naším výchozím bodem musí být vytvoření nejvyšších bezpečnostních norem pro obyvatele a životní prostředí, abychom takovým katastrofám dokázali zabránit už na samém počátku. Nicméně si myslím, že je důležité, abychom v Evropě i nadále těžili ropu a plyn a dále tak diverzifikovali naše energetické zdroje. To bychom měli mít stále na mysli. Nicméně jak jsem uvedl, bezpečnost musí mít přednost. Domnívám se, že můžeme jednat ve třech oblastech. Nejprve je třeba zjistit, ve kterých oblastech potřebujeme v EU změnit právní situaci. Směrnice Seveso II, směrnice o odpovědnosti za škody na životním prostředí a třetí balíček opatření pro námořní bezpečnost, to vše se v souvislosti s tím vybavuje. Jsou to rozhodně oblasti, kterými se Komise musí zabývat, a těšíme se na vaše návrhy.

Druhou oblastí je finanční rámec. Domnívám se, že řešení v souvislosti s pojištěním by nabídla přiměřenou záruku, jež by umožnila poskytovat v případě takových katastrof finanční náhradu. Třetí oblastí je řízení nouzových situací v rámci EU. Je skutečně nezbytné, aby každý členský stát udržoval plnou kapacitu pro vypořádání se s takovýmito katastrofami? Nemohli bychom najít možnosti spolupráce na úrovni EU, tuto spolupráci posílit a zmírnit tak tlak na členské státy?

  Zigmantas Balčytis, jménem skupiny S&D. – (LT) Přírodní katastrofa v Mexickém zálivu upozornila na nedostatek zajištění a bezpečnosti provozů těžby ropy. Tato srdcervoucí tragédie, která si vyžádala lidské životy a způsobila nevýslovnou škodu na životním prostředí, musí být významným ponaučením i pro nás v Evropě.

Vítám iniciativu Komise provést test bezpečnosti ropných plošin na volném moři působících na území Evropské unie. Aby však byla bezpečnost plně zajištěna, je nezbytné přijmout opatření v širším měřítku. Komise by měla především vyhodnotit kapacitu Evropské unie okamžitě a účinně reagovat na nehody a vyvinout evropský akční plán.

Stávající regulace jasně postrádá obsah i rozsah, jak co se týče bezpečnosti, tak i odpovědnosti za vzniklou škodu. V Evropské unii se v současnosti realizují obrovské infrastrukturní projekty, jejichž bezpečnost možná nebyla komplexně zhodnocena. Myslím tím tolik diskutovaný plynovod Nord Stream a další infrastrukturu pro ropu a plyn, které jsou nezbytné proto, aby Evropa dosáhla energetické bezpečnosti, ale které musí splňovat ekologické požadavky té nejvyšší úrovně.

Problém odpovědnosti tudíž musí být vyřešen zcela jasně: znečišťovatel zaplatí za způsobenou škodu. Dále je třeba v celé EU přijmout plošné systémy povinného pojištění. Aby bylo možné zabránit podobným katastrofám, zvláštní pozornost je třeba věnovat preventivním opatřením. Dle mého názoru by proto Komise měla analyzovat možnost zřízení efektivního monitorovacího systému, posílit kontrolní metody a zpřísnit povinná minimální bezpečnostní pravidla v EU.

Souhlasím s návrhy svých kolegů, aby Komise také vypracovávala výroční zprávy, což by nám umožnilo zhodnotit skutečnou situaci a v případě potřeby včas přijmout opatření.

Závěrem bych rád poděkoval Komisi a panu komisaři, že budeme mít sdělení k dispozici tak brzy a že budeme moci začít podrobněji prozkoumávat, co Evropa skutečně potřebuje.

  Corinne Lepage, jménem skupiny ALDE. – (FR) Paní předsedající, pane Chastele, pane komisaři, neštěstí v Mexickém zálivu je zcela přelomovou událostí.

Jak bohužel dokazují zcela aktuální události v Maďarsku, Evropa zjevně není před rozsáhlými průmyslovými katastrofami v bezpečí. Naším společným úkolem je právě předcházet těmto katastrofám, ne jednoduše čekat, až přijdou, a pak hromadit zdroje k vypořádání se s nimi.

Co myslím výrazem „předcházet“? Zaprvé je třeba mít vhodné právní předpisy řešící prevenci. Žádná taková legislativa doposud neexistuje. Potřebujeme provést seriózní předběžné studie, a já jsem potěšena, že jsem slyšela o plánech uplatňovat směrnici Seveso II na plošiny na volném moři. Potřebujeme rovněž provést seriózní zhodnocení dopadu a – a to je krajně důležité – zřídit systém odpovědnosti, který bude sloužit jako odstrašující prostředek tak, aby zaručení bezpečnosti bylo v ekonomickém zájmu provozovatelů plošin.

Musí být připraveny i technické zdroje, které zajistí, že každý možný případ bude vyřešen v řádu dnů nebo hodin. To neznamená, že budeme schopni reagovat na papíře, znamená to, že budeme schopni reagovat v realitě. Neodvažuji se představit si, co by se stalo, kdyby se v tak sevřeném moři, jakým je například Středozemní moře, stala katastrofa podobná té z Mexického zálivu a trvala několik týdnů nebo dokonce měsíců.

Samozřejmě rovněž potřebujeme – jak jste zmínil – jasný a spravedlivý systém odpovědnosti kvůli náhradě škod. Připomínám, že směrnice o odpovědnosti za škody na životním prostředí se nevztahuje na ekonomickou škodu. Proto si myslím, že je pro nás zásadní, abychom tak jako Spojené státy neváhali zavést moratorium na nová zařízení, aby právě zmíněné podmínky mohly být splněny.

To neznamená uzavřít stávající provozy, ale pozastavit vydávání veškerých nových licencí, aby se zajistilo, že všichni veřejní a soukromí účastníci budou mít stejný cíl: co nejrychleji zavést právní předpisy a technické zdroje, které by nás ochránily před katastrofou podobného rozsahu, jaký má katastrofa ve Spojených státech.

Myslím, že všechny tyto činy by byly krokem správným směrem; ačkoli bych ráda zdůraznila, že naším společným cílem je postupně odnaučit společnost používat ropu, nikoli zajistit, že na ní zůstaneme závislými.

  Bart Staes, jménem skupiny Verts/ALE. – (NL) Paní předsedající, souhlasím s projevem paní Lepageové, zejména s jeho poslední částí. Před pěti měsíci, dne 20. dubna, se stalo něco nepředstavitelného, došlo k příšerné katastrofě v Mexickém zálivu. Trvalo pět měsíců, než se únik podařilo nadobro zastavit. My, evropští zákonodárci, tudíž potřebujeme zajistit, aby se katastrofa takového druhu nikdy nestala v evropských vodách. To je důvodem této naší rozpravy. To je důvodem, proč podnikáme opatření.

Usnesení, pro které jsme hlasovali ve Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin se z velké části shoduje s analýzou, politikou a vůlí pana komisaře Oettingera. Pan komisař Oettinger se na plenárním zasedání již několikrát objevil, aby oznámil, za čím stojí a co chce dělat. Naše usnesení je s tím ve velké shodě. Mrzí mne záměr Rady vyčkávat na návrhy Komise, dříve než bude reagovat. Vlastně jsem očekával, že Rada bude reagovat na návrhy předkládané Parlamentem v současné rozpravě.

Tyto návrhy, kterých je mnoho, jsou důležité. Vyzýváme členské státy, aby vyhlásily moratorium až do doby vyloučení jakékoli nehody, až do doby, než bude zajištěno dodržování odpovídajících bezpečnostních pravidel. Chceme zachování moratoria až do doby, kdy si budeme jisti, že právní předpisy týkající se odpovědnosti jsou zcela v pořádku. Chceme se zaměřit na situaci týkající se dohledu dohlížitelů. Chceme zajistit, aby se podniknuly také kroky vedoucí k vyřazení zařízení, která jsou stále využívána, ale která by v krátké době mohlo být potřeba z provozu vyřadit. Chceme rozšířit mandát Evropské agentury pro námořní bezpečnost. Chceme, aby tato organizace byla odpovědná za znečišťování moří způsobené nejen námořními loděmi, ale i ropnými plošinami v případě havárie.

Všechny tyto věci uvedené v tomto usnesení jsou velmi konkrétní. Pane Chastele, je mi líto, že se zdráháte reagovat jménem Rady na návrhy Parlamentu a čekáte na předložení návrhů od pana komisaře Oettingera, z nichž první přijde nejdříve příští týden ve formě zátěžového testu stávajících právních předpisů. Pak tedy patří Komisi srdečné blahopřání a spíše rezervovaný postoj Radě.

  Struan Stevenson, jménem skupiny ECR. – Paní předsedající, rovná skvrna v Mexickém zálivu byla probuzením pro ropný průmysl, o tom není žádných pochyb. Všichni jsme si tohoto faktu vědomi, ale dejme si pozor na to, abychom nereagovali přespřílišně.

Souhlasím s tím, že musíme mít prostředek náležité náhrady pro všechny – zejména pro aktéry v odvětví rybolovu –, kteří přišli o svou obživu kvůli ropné skvrně nebo jakékoli jinému neštěstí této povahy, které se, jak doufám – a Bůh k nám budiž milostiv – v našich vodách nikdy nestane.

Musíme založit buď fond pro náhrady nebo pojistný fond, do kterého by přispívaly samy ropné společnosti. Když však slyším své dobré kolegy jako paní Lepageovou, jak volají po moratoriu na průzkumné vrty, myslím si, že to je krok příliš daleko. Máme 20 let, dvě desetiletí zkušeností s hloubkovými vrty v Severním moři a u západního pobřeží Skotska – dvě desetiletí, za která jsme exportovali některé z bezpečnostních technologií s nejvyšší úrovní bezpečnosti na světě. Máme více než 315 hlubinných vrtů, tj. vrtů v hloubce přes 300 metrů, přičemž některé jsou v hloubce až 1 600 metrů.

Je příliš brzy na analýzu toho, co se stalo v Mexickém zálivu, ale z důkazů již vyplývá, že pokud by tam byla použita technologie, kterou již po dvě desetiletí využíváme v Severním moři, neměli bychom tu ropnou skvrnu, nebo by byla zachycena mnohem rychleji.

Nezabouchněme tedy zničehonic dveře jednomu z nejbezpečnějších průmyslových odvětví, co v Evropě máme, když jen za tento rok jsme již do průzkumných prací v Severním moři a u pobřeží Shetland investovali 6 miliard britských liber. Nereagujme přehnaně a neposílejme celému světu zprávu, že my v Evropském parlamentu si myslíme, že evropský ropný průmysl již není bezpečný. Patří k našim důležitým zdrojům příjmů z vývozu.

  Niki Tzavela, jménem skupiny EFD. – (EL) Paní předsedající, chtěla bych panu Leinenovi a panu komisaři poděkovat za jejich informační přehled. Ráda bych také vyjádřila svou nelibost nad skutečností, že se na usnesení nepodílel Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku, který je odpovědný za průmysl a výzkum. Řekla bych, že kvůli této nepřítomnosti v něm jsou odstavce, které jsou nerealistické nebo těžebnímu průmyslu způsobují obrovské problémy. Řekli jsme, že bychom je měli kontrolovat, nikoli zničit.

To je důvod, proč naprosto souhlasíme s pozměňovacím návrhem pana Callanana, a to na vypuštění odstavce 17. Také bych chtěla konstatovat, že odstavec 22 klade finanční břemeno na těžební společnosti, o které bychom měli pečovat. Dále bych poznamenala, že v textu je opomenuta důležitá věc: není zde ani zmínka o podpoře výzkumu a vývoje v oblasti těžby. Zde bychom mohli spolupracovat s Američany a postoupit ve výzkumu a technologii vpřed, což by nám pomohlo se s tímto typem krize vypořádat.

  Nick Griffin (NI). – Paní předsedající, opomíjí se skutečná závažnost havárie plošiny Deepwater. Skutečnou otázkou je, proč BP vrtá ropu skrz 5 000 metrů skály 1 500 metrů pod hladinou, a to vše uprostřed zóny s častým výskytem hurikánů.

Odpovědí je ropný zlom – bod, ve kterém jsme vyčerpali polovinu světových zásob, které bylo snadné, bezpečné a levné získat, a nyní se spoléháme na zmenšující se zásoby, které jsou vzrůstající měrou nepřístupné, nebezpečné a drahé jak finančně, tak v ceně dopadu na životní prostředí. Deepwater je pouze příznak ropného zlomu. EU jej využila jako výmluvu a dále nás vede ke zlomu či ke snášení jeho potenciálních katastrofických následků.

Namísto hovoření o symptomech je čas začít se vážně bavit o nemoci: skutečnosti, že jsme vyčerpali všechnu lehce dostupnou ropu a že i nadále jsme na ní závislí. V nedávných měsících si tuto skutečnost uvědomili – mimo jiné – i prezident Obama, britská vláda a německá armáda. Je čas, aby EU vyndala hlavu z písku, přestala se zabývat utkvělou představou o klimatických změnách a prostudovala a řešila skutečnou krizi: ropný zlom.

PŘEDSEDAJÍCÍ: RODI KRATSA-TSAGAROPOULOU
Místopředsedkyně

  Herbert Reul (PPE). – (DE) Paní předsedající, pane Chastele, pane komisaři, dámy a pánové, byla to skutečně závažná havárie. Na katastrofy lze reagovat různým způsobem. Můžete překotně přijímat opatření a každý týden vydávat nové prohlášení, nebo můžete důkladně prozkoumat situaci a pak uvážit, kde je třeba změnit běh věcí. Co se týče výchozího bodu, bylo již řečeno, že situace ve Spojených státech skutečně není srovnatelná se situací v Evropě.

Komisař Oettinger zvolil druhou cestu: postupovat rozvážným, objektivním způsobem, jeden krok po druhém. Tak se dělá politika, tak je možné získat podporu našich občanů. Především jsem vděčný za to, že komisař zvolil tuto cestu, a zadruhé, že zapojil všechny výbory. Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku se zúčastnily plenární schůze a oba se zapojily diskusí s komisařem, ve kterých jsme byly schopni jít více do hloubky. Musím bohužel podotknout, že – jak se již zmínila paní Tzavelaová – Výbor pro životní prostředí pak usnesení vydal jednostranně. Mám za to, že to je naprosto nepřijatelné. Navíc kvapně přijít s nějakým uspěchaným dokumentem neslouží účelu parlamentní spolupráce a neumožňuje se touto záležitostí řádně zabývat.

Dozvěděli jsme se – jak jsme ale ve skutečnosti již všichni věděli –, že Komise příští nebo přespříští týden předloží sdělení, které analyzuje následky toho, co se stalo. Poté, jak Rada správně poukazuje, budeme schopni inteligentně uvážit, jaké důsledky by se z toho měly vyvodit. Výbor pro životní prostředí měl za to, že musí návrh usnesení k této záležitosti předložit co nejrychleji. Bylo nám předloženo usnesení, které považuji za celkově příliš ukvapené. Domnívám se, že obsahuje chyby, a jak právě zdůraznila paní Tzavelaová, zcela přehlíží velké množství aspektů souvisejících s výzkumem a technologiemi. Koho to zajímá? Vše, na čem záleží, je hlavně něco vydat, i když to na danou záležitost nahlíží jen z jednoho úhlu pohledu. To je naprosto nepřijatelné. Navíc vyvození závěrů, že by mělo být vyhlášeno moratorium, je úspěšným pokusem o upoutání pozornosti k Evropě jako centru průmyslového dění.

Dámy a pánové, toto není správný způsob, jak se s těmito záležitostmi vypořádat. Jsem vděčný za to, že mi bylo umožněno promluvit. Alespoň zde promluvit ještě lze. Můj výbor nebyl do sestavení usnesení vůbec zapojen.

  Pavel Poc (S&D). – (CS) Výbuch vrtné plošiny Deepwater byl zcela určitě velkou katastrofou, byl varující jak pro Spojené státy, tak pro Evropu. Ale jedno varování jsme přehlédli. V době, kdy výbor ENVI jednal o Deepwater Horizon v Mexickém zálivu, tak aktuálně probíhal únik ropy z ropné vrtné plošiny Jebel al-Zayt, která je v Egyptě pár desítek kilometrů od pobřeží, a my jsme se skutečnost, že tam došlo k úniku, dozvěděli od turistů. Nedozvěděli jsme se to ani ze sdělovacích prostředků, a když jsem se na jednání výboru ENVI ptal zástupce Komise, zda má informace o této sice drobné, ale blízké katastrofě, nebo spíš úniku ropy, tak je neměl. Ty informace neměl nikdo. Takže kromě dalších námětů, o kterých tady hovořili kolegové, bych rád připomněl ještě jeden, a to, že je třeba mít vždy včasné a kvalitní informace, a to informace, které nebudou politicky deformovány, tak jako egyptská vláda deformovala únik ropy v Jebel al-Zayt.

Moratorium je podle mého názoru jedním z možných řešení, i když nesmí samozřejmě zabránit a zamezit energetickému průmyslu, aby nás zásoboval tak, jak potřebujeme. Ale co je nutné, to jsou jednotné bezpečnostní standardy, protože standardy Evropské unie v Severním moři jsou velmi vysoké, ale v Černém moři už neplatí. Takto rozdílný přístup je neakceptovatelný a je nutné zajistit, aby jednotné bezpečnostní standardy chránily celé pobřeží Evropy.

  Gerben-Jan Gerbrandy (ALDE). – (NL) Paní předsedající, poměry v Mexickém zálivu jsou samozřejmě nesrovnatelné s těmi v našich vodách, jsem ale nadšen, že se Evropská unie chopila příležitosti přezkoumat své vlastní právní předpisy. Konec konců, je to naléhavě třeba.

Pokud vím, jsou zde dva velmi důležité prvky. Tím prvním jsou kontroly. Několik mých kolegů poslanců o tom hovořilo. Tyto kontroly jsou zcela zásadní. Za ještě důležitější považuji otázku odpovědnosti; a abych byl upřímný, bylo pro mě vcelku šokem, že ani v našich evropských vodách nic takového nefunguje. Proč je odpovědnost tak důležitá? Rozumná regulace by ropné společnosti donutila přijmout mnoho opatření za účelem snížení rizik – proto to považuji za tak důležité. Z toho důvodu důrazně doporučuji nevydávat nové licence až do doby, než bude odpovědnost nějakým způsobem upravena.

  Bas Eickhout (Verts/ALE). – (NL) Paní předsedající, rád bych se obrátil zejména na své kolegy pana Stevensona a pana Reula, kteří říkají, že Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin zareagoval příliš rychle. Buďme ale upřímní; tato katastrofa se udála před pěti měsíci a Evropa až nyní předkládá usnesení: to rozhodně není rychlá reakce. My ve Výboru pro životní prostředí na tom pracujeme již dlouho.

Rovněž bych rád vyjádřil své vřelé poděkování Komisi za to, že byla iniciativní a připustila, že právní předpisy v oblasti odpovědnosti nejsou jednoznačné a že mezi evropskými a vnitrostátními právními předpisy jednoduše existují mezery. Dokud nebudeme vědět, že je tato oblast náležitě regulována, musíme jednoduše zastavit veškerou novou hlubokomořskou těžbu. Není to přehnaná reakce; je to velmi klidná reakce. Jsme si rovněž vědomi, že v Mexickém zálivu stále probíhá vyšetřování toho, co se stalo špatně. To je třeba objasnit a do té doby by v této oblasti neměla být vyvíjena žádná nová aktivita.

  Konrad Szymański (ECR). – (PL) Paní předsedající, katastrofy a velmi nápadné události jako tento únik ropy v Mexickém zálivu jsou často stimulem pro všeobecné změny politiky a velké projekty reforem regulace. Akce diktovaná emocemi však není vždy racionální, vyzval bych tedy k velké opatrnosti a obezřetnosti při ukládání nových povinností společnostem, ať už v oblasti pojištění, norem týkajících se životního prostředí nebo bezpečnostních norem, protože v Evropské unii jsou tyto normy na celosvětově nejvyšší úrovni. V této oblasti právních předpisů jsme v odlišné fázi vývoje.

Následkem takové hyper-regulace může být jedině oslabení evropské konkurenceschopnosti a silnější pozice těžebního průmyslu všude mimo Evropskou unii. Situace je podobná případu moratoria na těžbu na moři – takové moratorium bude mít s největší pravděpodobností zcela opačné důsledky, než se čekalo. Moratorium znamená více lodí připlouvajících k evropským pobřežím, a tudíž větší hrozbu pro životní prostředí. To je důvod, proč v obou případech – v případě právních předpisů i v případě moratoria – vyzývám k velké opatrnosti.

  Bogusław Sonik (PPE). – (PL) Paní předsedající, toto je třetí rozprava v Evropském parlamentu, která ukazuje, jak velkou důležitost přisuzujeme bezpečnosti při těžbě surové ropy v evropských mořích. Nechceme, aby se katastrofa, k jaké došlo v Mexickém zálivu, opakovala u pobřeží našeho kontinentu. Jen v prvních třech měsících tohoto roku došlo na těžebních plošinách v Severním moři k 175 případům přerušení provozu, přičemž 8 případů bylo popsáno jako velmi závažné nehody. V 32 případech byl provoz těchto plošin zastaven. Dalším problémem je, že tyto plošiny byly intenzivně využívány. Ze 103 plošin, které byly v Severním moři uvedeny do provozu na začátku 70. let, jich 44 v horizontu pěti let dosáhne stavu tzv. technické smrti a 26 již přesáhlo přípustnou těžební dobu, ale právo na další těžbu ropy jim bylo prodlouženo.

Plošiny za posledních 30 let rovněž měnily své vlastníky a noví správci ne vždy nutně sdílejí stejnou kulturu těžby, co se týče bezpečnosti. Tlak na maximalizaci těžby nejde ruku v ruce s opatřeními zamýšlenými za účelem zlepšení bezpečnosti nebo náležitého zhodnocení rizika. Podporujeme tudíž práci komisaře, jehož cílem je provést důkladnou analýzu právních předpisů týkajících se těžby ropy v evropských mořích a v případě potřeby zavést nová a zásadní ustanovení, jež by se vztahovala k nebezpečím vyplývajícím z těžby ropy na moři a jejichž účelem by bylo zpřísnění zásad odpovědnosti v případě nehody, která způsobí kontaminaci surovou ropou.

Je zcela zásadní stanovit pro hlubokomořskou těžbu v Evropě ty nejvyšší bezpečnostní normy a uplatňovat je i u všech partnerů pracujících v evropských teritoriálních vodách. Musí být uplatňovány i u firem, které pocházejí ze zemí, jež nejsou členy Evropské unie. Nesmíme dovolit, aby nastala situace, kdy například Norsko a Rusko budou těžit na nalezištích v Arktidě, přičemž jedna z nich bude používat technologii, jejíž součástí nebudou nejvyšší bezpečnostní normy uplatňované společnostmi sídlícími v Evropské unii.

  George Lyon (ALDE). – Paní předsedající, jak již řeklo mnoho řečníků, katastrofa v Mexickém zálivu byla budíčkem pro toto průmyslové odvětví.

Nicméně jsem pozorně naslouchal tomu, co pan komisař řekl ve své úvodním projevu, a jeho poznámkám a souhlasím s jeho konstatováním, že musíme zlepšit normy, zlepšit kvalitu a zajistit, že EU bude moci hrát v této oblasti vedoucí úlohu, že budeme moci rozšířit naše bezpečnostní systémy po celém světě a postarat se, aby je dodržovali ostatní. Rovněž jsem přivítal, že ve svém příspěvku uznal, že Spojené království a Norsko již v Severním moři uplatňují normy, které patří k těm nejvyšším na světě.

I my ve Skotsku jsme prožili katastrofu v Severním moři – při havárii ropné plošiny Piper Alpha před více než 20 lety zemřelo přes 100 lidí. Tato událost vedla k rozsáhlé revizi bezpečnostních norem, jejímž výsledkem byly velmi vysoké normy, které platí i dnes.

Podporuji mnoho z toho, co dnes Jo Leinen obsáhl ve své otázce, nedomnívám se však, že otevřená výzva k moratoriu je přiměřená a je citlivou odpovědí na výzvu, které čelíme. Doufám, že Parlament se ohledně toho raději dvakrát zamyslí.

  Zbigniew Ziobro (ECR). – (PL) Paní předsedající, není pochyb, že bezpečnost těžby a přepravy přírodních materiálů by měla být monitorována Evropskou komisí. Kromě optimálních bezpečnostních norem by měla být klíčovou záležitostí také připravenost podniků těžících a přepravujících přírodní materiály na mimořádné okolnosti, které mohou způsobit rozsáhlou kontaminaci životního prostředí. Nesmíme zapomenout na nezbytné finanční zdroje, které by měly firmy aktivní v této oblasti ekonomické činnosti dávat stranou.

Brzy bude uveden do provozu plynovod, jenž bude přepravovat velké množství plynu po dně Baltského moře. Myslím si, že to je vynikající příležitost, abychom se zeptali, zda Evropská komise udělala něco pro ochranu zájmů milionů Evropanů, kteří žijí na baltském pobřeží a kteří by následkem exploze nebo úniku z tohoto plynovodu mohli být oběťmi ekologické katastrofy nebývalého rozsahu. Mělo by být rovněž připomenuto, že usnesení Evropského parlamentu přijaté před dvěma roky týkající se přípravy na ekologické dopady této stavby bylo zcela ignorováno a stavba nyní probíhá. Co v této záležitosti učiní Evropská komise, abychom nelitovali ztraceného času, až dojde k havárii?

  Catherine Soullie (PPE). – (FR) Paní předsedající, rozsah katastrofy v Mexickém zálivu je jednoznačně takový, že po nás, politických představitelích EU, vyžaduje, abychom si položili otázku ohledně bezpečnosti našich vlastních ropných plošin a dalších zařízení. Jedním z klíčových prvků ochrany mořského prostředí je zajistit, že pracoviště těžící ropu jsou bezpečná, jak jen to je možné.

Myšlenka uvalení moratoria na aktuální a budoucí těžbu ropy v našich vodách je nepochybně ukvapená a nepřiměřená. Ukvapená proto, že výsledky vyšetřování havárie v Mexickém zálivu ještě nejsou známy a některé předběžné závěry potvrzují, že havárie se stala v důsledku kombinace chyb v chování a organizaci a technických chyb. Nepřiměřená je proto, že – jak již bylo několikrát řečeno – se v Severním moři, ve Středozemí a v Mexickém zálivu uplatňuje odlišná regulace.

Má smysl zde poukazovat na závažné ekonomické a společenské důsledky, jenž by moratorium mělo, neřku-li na to, jakým způsobem my mohlo ohrozit naši energetickou nezávislost?

Minulý týden Norsko a Rusko potvrdily zásadu společné mořské hranice v Barentsově moři a v Arktidě a ukončily tím 40letý spor a 30leté moratorium. Praktickým důsledkem této dohody bude, že se tyto dvě země budou dělit o oblast bohatou na uhlovodíky. Jak by pak mohla výkonná moc EU po těchto zemích požadovat pozastavení těchto činností a dobrovolné zaujetí pozice, jež je z energetického a ekonomického hlediska slabá?

  Mirosław Piotrowski (ECR). – (PL) Paní předsedající, nevídaná ekologická katastrofa v Mexickém zálivu by měla členské státy Evropské unie přesvědčit, aby ve vodách, kde se těží surová ropa, důkladně sledovaly vrtné plošiny. Nyní jsme svědky návrhů na zavedení moratoria na nové těžební aktivity, dokud nebude vyloučeno riziko pro životní prostředí. Tyto návrhy jsou založeny na hypotéze, že jelikož moře nemají žádné hranice, ekologická katastrofa v jednom z nich by se dotkla všech.

Takový přístup je v souladu s usnesením, jež Evropský parlament přijal před dvěma roky, týkajícím se ekologického rizika projektu Nord Stream pro Pobaltí. Věříme, že Evropská komise zaujme stejně rozhodný a moudrý přístup ohledně sledování plynovodu na dně Baltského moře a využije k tomu všechny dostupné nástroje. Rovněž stojí za to zvážit, zda by neměly být podpořeny alternativní technologie, jako např. těžba břidlicového plynu.

  János Áder (PPE). – (HU) Paní předsedající, dámy a pánové, o této ropné havárii jsme již slyšeli mnohé a všichni jsme na našich televizních obrazovkách viděli šokující záběry. Dámy a pánové, věděli jste ale, že v minulých letech bylo 97 %, opakuji, 97 % veškerých úmyslných porušení bezpečnostních předpisů americkými ropnými společnostmi spácháno společností British Petroleum? Věděli jste, že v posledních letech tato společnost způsobila hned několik havárií? Jste si vědomi toho, že společnost British Petroleum pro to, aby si zachovala zisky, výrazně snížila svůj rozpočet vyhrazený na bezpečnost a údržbu? I to hraje svou roli v neustále se navyšujícím počtu havárií a nehod.

Paní Lepageová se právě zmínila, že nejdůležitější je katastrofy předvídat a předcházet jim. Všichni víme, že prevence je ze všeho nejdůležitější. V tom má pravdu. Myslím si však, že americká havárie v Mexickém zálivu stejně jako ostatní průmyslové či přírodní katastrofy a havárie minulých let nebo předvčerejší katastrofická událost v Maďarsku jasně dokazují, že přírodní a průmyslové katastrofy se mohou stát kdekoliv a kdykoliv. To je důvod, proč se domnívám, že náhrada škod a efektivní odstranění následků škod jsou velmi důležité.

Intenzivně zde hovoříme o extrémních povětrnostních podmínkách a jejich následcích a rizicích a o tom, jak zvyšují riziko výskytu přírodních a průmyslových katastrof. Domnívám se, že je to tak správně, a pokud tomu tak je, musíme uvažovat dopředu. Musíme věnovat pozornost i varovným znamením, jakým byla katastrofa v Maďarsku před dvěma dny nebo katastrofa v Mexickém zálivu na jaře. Navrhuji tudíž svým kolegům poslancům a Parlamentu, abychom založili evropský havarijní a kalamitní fond pro účinnou kontrolu škod, jehož prostředky by byly efektivně používány na odstraňování jejich následků.

  Romana Jordan Cizelj (PPE). – (SL) Katastrofa v Mexickém zálivu je strašlivá. Upozornila na nedostatek bezpečnostních norem a nedostatečnost akcí učiněných během rozlévání ropné skvrny. Ačkoli se havárie stala ve Spojených státech amerických, tudíž v rámci amerických regulačních požadavků a norem, musíme si z toho všichni vzít ponaučení a zabránit jakýmkoliv podobným nehodám.

Při tom však musíme mít na paměti aktuální místní situaci. Pokud vím, evropské právo již obsahuje mechanismy zabraňující výskytu podobných nehod v Unii, jelikož jsou přísnější a náročnější než ekvivalentní zákony americké.

Argumentovala bych tudíž, že v Unii nemáme naspěch. Ponechme si čas a proveďme hloubkovou odbornou analýzu příčin a následků katastrofy v Mexickém zálivu. Na jejím základě pak můžeme formulovat nové požadavky a nová opatření. Jsem zarmoucena některými formulacemi v usnesení, které vytvářejí dojem paniky, jako například „co nejdříve“, a jsem rovněž proti moratoriu na těžbu ropy. Na druhou stranu souhlasím s tím, že musíme zajistit provádění našich zákonů podle nejvyšších norem a v případě nehody poskytnout spravedlivou náhradu.

Ze všeho nejdříve musíme učinit opatření mimo naše vlastní hranice. Nezáleží na tom, které moře bylo znečištěno; americké, evropské nebo jiné. V takovém případě bude více znečištěn celý svět jako takový a na následky znečištění budou umírat zvířata i rostliny. Musíme tudíž udělat tu nejtěžší věc ze všech, a to dosáhnout vysokých mezinárodních norem, nejen zpřísnit regulaci uvnitř evropských hranic.

Naopak si myslím, že musíme podniknout okamžitou akci v případě nehody v Maďarsku, protože ta se stala uvnitř našich hranic. Naléhavě potřebujeme odpovědi na otázky, co je hustá červená látka zač – je skutečně zdraví nebezpečná? Je skutečně pravda, že není obsažena v seznamu nebezpečných látek EU? A jak bychom měli předcházet podobným nehodám?

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE). – (LT) Ze všeho nejdříve bych ráda poděkovala těm kolegům poslancům, kteří přispěli k návrhu tohoto usnesení, a rovněž bych ráda poděkovala panu komisaři, který nám svým dnešním prohlášením o opatřeních, která má Komise v plánu podniknout, dal mnoho naděje a radosti. A pokud jde o obavy, že je usnesení uspěchané a nejspíše není dostatečně prozkoumané… Přesto cítím, že je to hlas Evropského parlamentu a vzkaz společnosti, Radě a Komisi.

Od havárie již uplynul nějaký čas a je velmi důležité, aby byl slyšet alespoň hlas Evropského parlamentu. Myslím si to, co zde řekli ostatní, že je skutečně velmi důležité přezkoumat právní předpisy, které nyní platí v Evropské unii, a právní předpisy vztahující se k bezpečnostním a jakostním normám. Nemluvíme o zastavení těžby ropy jako takové, ale jednoduše o monitorování situace a určení, jaká další opatření by měla být přijata, aby se zabránilo opakování havárie a katastrofy, k jaké došlo v Mexickém zálivu.

Osobně jsem velmi potěšena ustanoveními tohoto usnesení ohledně odpovědnosti třetích zemí. Evropská komise a Evropská unie by měly obecně posílit dialog se třetími zeměmi ohledně určitých projektů energetické infrastruktury. To se nutně týká nejen Baltského moře a ropných plošin nebo plynovodu Nord Stream, ale také Černého moře, Středomoří a konfliktních situací v severní Africe. Považuji za velmi důležité, aby v tomto usnesení byly zahrnuty i třetí země.

  Jolanta Emilia Hibner (PPE). – (PL) Paní předsedající, zkušenost, kterou jsme získali z událostí posledních měsíců, a naše obavy v souvislosti s komplikovanou situací na trhu s palivy, která je důsledkem havárie v Mexickém zálivu, by nás měly přivést k tomu, abychom podnikli efektivní a rozhodné kroky k ochraně životního prostředí a především k zabránění podobným katastrofám v budoucnosti. Všechno úsilí by mělo být zaměřeno na zvyšování bezpečnosti těžby surové ropy.

Odborníci se nás snaží přesvědčit, že se správnými preventivními opatřeními budou mít ropné společnosti relativně málo nehod a havárií – ano, to je pravda. Přesto však skutečnosti, že byly ignorovány postupy a náklady byly šetřeny na úkor bezpečnosti, znamená, že i v Evropě se v budoucnu může stát katastrofa podobná té v Mexickém zálivu.

Na celém světě je v současnosti v provozu okolo 1 600 vrtných plošin a toto číslo neustále roste. Stále se otevírají nové, ještě větší a výkonnější ropné a vrtné plošiny. Těžba zasahuje hlouběji do moří a do oblastí, které jsou stále dále od pobřeží. Význam klasických ropných plošin tudíž klesá, zatímco význam vrtných plošin stoupá. Rozprava ohledně bezpečnosti těžby je nevyhnutelná a porovnání teoretických bezpečnostních norem s těmi skutečně uplatňovanými může být překvapivé. Je zásadní podřídit ropné společnosti dalším omezením a zavést nové regulace, které mohou zlepšit bezpečnost. Vím, že některé země již ze své vlastní iniciativy započaly kontrolu vrtných plošin. První inspekce již prozradily jistá porušení bezpečnostních norem. Vyšlo najevo, že mnoho plošin v Severním moři je provozováno v rozporu se základními bezpečnostními zásadami.

Myslím, že by měla být okamžitě přijata preventivní opatření, která podrobí veškeré vrtné plošiny a veškeré pracoviště zabývající se těžbou přírodních zdrojů z mořského dna vhodné regulaci a dohledu. Je zcela zásadní zavést nové bezpečnostní normy a zásady, které budou dodržovat všechny společně odpovědné strany účastnící se těžby surové ropy. Klíčovým požadavkem je držení platného osvědčení.

  Gaston Franco (PPE). – (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, Evropa se sama sebe vcelku oprávněně ptá, zda by se ropná havárie, k jaké došlo v Mexickém zálivu, mohla stát i v našich vodách.

Jelikož v minulosti ropné skvrny již několikrát zničily naše pobřeží a zanechaly na nás trvalý dojem, dosti oprávněně se domníváme, že zachování a ochrana mořských ekosystémů, živočišné biologické rozmanitosti a hospodářských rybolovných a turistických oblastí má tu nejvyšší důležitost. Přesto však musíme zachovat chladnou hlavu a nezaujímat extrémní stanovisko, jakým by bylo zavedení moratoria na jakoukoli další hlubinnou těžbu ropy v Evropě.

Zaprvé proto, že v Evropě máme velmi přísné bezpečnostní normy pro těžbu a průzkum ložisek. Vnitrostátní regulační orgány a ropné společnosti v Evropě se zavázaly pozměnit pravidla a postupy týkající se těžby a bezpečnosti, pokud by to vyžadovaly výsledky vyšetřování katastrofy v USA.

Zadruhé, z hlediska našeho požadavku na energetickou nezávislost by bylo geostrategicky vysoce riskantní pozastavit naši těžební činnost v Severním moři. A konečně, pokud zastavíme naše těžební a průzkumné aktivity, ohrozíme tak budoucnost našeho ropného průmyslu. Jak bychom ospravedlnili následný dopad na růst zaměstnanosti v době krize?

  Seán Kelly (PPE). – Paní předsedající, myslím, že jsme všichni šokováni denním únikem ropy v Mexickém zálivu a škodou na životním prostředí, která tím vzniká. Je jedině správné, že v důsledku toho diskutujeme a snažíme se nalézt způsoby, jak zajistit, že se již nic podobného nebude opakovat.

Myslím, že na mysl přichází několik bodů. Číslem jedna jsou bezpečnostní normy, které musí být důsledně uplatňovány tak, aby se nehodám spíše předcházelo, než aby bylo nutné se s nimi vypořádávat, a máme zde v tuto chvíli určitě dobré normy, které je třeba uplatňovat všude.

Zadruhé, zcela souhlasím s panem komisařem, když říká, že naše bezpečnostní normy musíme rozšířit do celého světa, protože pokud se něco stane v Mexickém zálivu nebo kdekoliv jinde, před důsledky nejsme imunní nikde. Kolem evropských vod nemůžete vystavět železnou oponu a říkat, že se nic nestane, pokud budeme sami dodržovat vysoké normy, takže v tomto ohledu je velice zapotřebí dosáhnout celosvětové dohody. Rovněž potřebujeme fond pro řízení katastrof. Tento bod již byl zmíněn a já s ním souhlasím.

Někteří hovořili o moratoriu. V tuto chvíli se mi toto řešení rozhodně nezdá jako vhodná volba, protože pokud bychom tak učinili, je zde vážné nebezpečí, že bychom se mohli stát boháčem, který se rozhodne zahodit všechny své peníze a nakonec žebrá u těch, kterým své peníze rozdal. Do takového postavení bychom se dostali vůči zemím, které by pokračovaly v těžbě tak jako dosud, bez uplatňování přísných norem, které bychom uplatňovali my.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE). – (PT) Paní předsedající, pane komisaři, po přírodní katastrofě v Mexickém zálivu je důležité, aby EU zajistila, že její pobřeží budou chráněna díky její schopnosti prevence a reakce na tento typ problémů. Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA) se sídlem v Lisabonu poskytuje pomoc a technickou podporu v oblasti bezpečnosti a ochrany moří před znečištěním způsobeným loděmi.

V červnu tohoto roku jsem pánům komisařům Oettingerovi a Kallasovi a komisařce Georgievové předložil návrh rozšířit pravomoc EMSA za účelem vytvoření mechanismů pro dohled nad bezpečností evropských ropných plošin a prevenci ekologických katastrof. Tento návrh by poskytl úspory, co se týče finančních, lidských i technických zdrojů. Vítám odpověď komisařů, kteří dali najevo, že jsou ochotni uvažovat o přezkoumání nařízení o EMSA a rozšíření jejích pravomocí.

Ještě jednou vyzývám Komisi, aby analyzovala tuto záležitost a rozšířila pravomoci lisabonské agentury za účelem efektivní ochrany evropských pobřeží.

  Diana Wallis (ALDE). – Paní předsedající, katastrofy jako tato by nás měly přimět k tomu, abychom se zamysleli. Nutí mě zamyslet se nad Arktidou, oblastí, kde EU nemá žádnou přímou pravomoc, ale mnoho vlivu.

Pane komisaři, řekl jste správně, že společnost v EU provozující svou činnost mimo EU by měly exportovat evropské normy. Doufám, že se tak stane i s ohledem na oblast Arktidy. Je ještě drsnější a nehostinnější než Severní moře a pro mě je hádankou. My, jakožto Evropa, bojujeme za přesun od hospodářství založeného na ropě a bojujeme za obnovitelné zdroje energie. I když nepřímo, podporujeme těžbu ropy v těch nejzranitelnějších a nejohroženějších částech naší planety, v nichž by následky těžby byly příšerné. Možná bychom se měli skutečně důkladně zamyslet nad tím, co se děje v Arktidě.

  Kriton Arsenis (S&D). – (EL) Paní předsedající, dámy a pánové, nesouhlasím s tím, co zde zaznělo s ohledem na ochranu společností. V tuto chvíli Čína jako o závod přijímá opatření, provádí nezbytné kroky, připravuje pětiletý plán, jak přesně zamýšlí změnit svůj průmysl, uzavírá znečišťující průmyslová odvětví, a to proto, že s námi soutěží na obrovském trhu, trhu s čistými energiemi v hodnotě 13 miliard amerických dolarů. To je výzva, na kterou musíme zareagovat nikoli protekcionismem, ale odvážnými opatřeními.

Ano, pane komisaři, postupujte vpřed a vydejte moratorium, které bude trvalé, nejen dočasné, a které bude novým krokem vstříc čisté energii. Rovněž musíme, pane komisaři, přezkoumat ekologickou odpovědnost, o níž jste společně s dalšími komisaři hovořil a která se bude muset vztahovat na celou výlučnou hospodářskou zónu, protože to je zóna, ve které tyto společnosti pracují.

  João Ferreira (GUE/NGL). – (PT) Musíme si vzít z ropné skvrny v Mexickém zálivu a následné ekologické katastrofy ponaučení. Bude k tomu určitě patřit náročnější, důslednější a pravidelnější sledování bezpečnostních podmínek podobné infrastruktury v Evropě, ale je nutno jít ještě dál. Zvony zvoní na poplach a nelze je ignorovat. Limity světových zásob ropy jsou dnes velmi dobře známy. Kromě energie existuje ještě mnoho dalších věcí, kvůli kterým je lidstvo na těchto zdrojích velmi – příliš mnoho – závislé. Tyto rezervy tudíž musí být řízeny a spravovány nanejvýš moudře, což především znamená, že by měly být využívány velmi šetrně.

Již jsme zde upozornili na důležitost plánu, který má za cíl spravovat tyto zásoby dobře a spravedlivě, zmírňovat jejich vzrůstající nedostatek a kontrolovaným způsobem se přesunovat k jiným zdrojům primární energie. Mluvím o Protokolu o ubývání ropných zásob předloženém v Uppsale v roce 2002 a v Lisabonu v roce 2005 útvarem odborníků na ropný zlom.

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Paní předsedající, pokud jsme se z ropné krize v něčem ponaučili, tak v tom, že v době vysokých cen ropy se stává ziskovým rozvoj špatně přístupných ropných polí a těžba za těch nejnepříznivějších podmínek, např. z větších a větších hloubek. Za předpokladu, že mají odborníci při předvídání vysokého nárůstu ceny ropy pravdu, musíme rovněž předpokládat, že v dohledné budoucnosti bude ropa těžena ještě riskantnějšími způsoby.

Ačkoli by podle mezinárodních dohod bylo po katastrofě v Mexickém zálivu vhodné zvýšit bezpečnostní opatření pro těžbu ropy z hloubky větší než 200 m, jak víme, země sousedící se severovýchodním Atlantikem nebyly schopné dosáhnout dohody. Hloubky těžby v dotyčné oblasti a rizika jsou zcela srovnatelná s riziky v Mexickém zálivu. Je třeba se zabývat zdokonalením bezpečnostních norem a zajištěním finanční odpovědnosti – tím spíše, když Komise evidentně plánuje síť na přepravu CO2 a chce prodávat emise z evropských elektráren ropnému průmyslu v Severním moři. Ještě jsme si neporadili s tím, jak se zbavovat nukleárního odpadu – ačkoli se tato technologie využívá již po desetiletí –, a nyní, z ničeho nic, je třeba se nebezpečného skleníkového plynu zbavovat v Severním moři. Dle mého názoru je nejvyšší čas se zamyslet nad bezpečnostními opatřeními.

  Kyriakos Mavronikolas (S&D). – (EL) Paní předsedající, všeobecný dojem je takový, že typ havárie, jako byla tato poslední a řada podobných havárií před ní, nám a zejména zpravodaji, kterému tímto blahopřeji, připomíná, že je v souvislosti s budoucností veškeré stávající i v minulosti prováděné těžby je třeba provést určitá opatření.

Skutečností je, že velmi důležitým faktorem je úroveň kontroly těchto zařízení. Jejich počet by měl být zvýšen a měly by být prováděny v kratších intervalech. Dalším faktem je, že odpovědnost musí být rovnoměrně rozdělena a že by mělo být možné ji přidělit zcela výlučně. To se nevyhnutelně projeví ve změně pojistného práva, což následně nevyhnutelně způsobí, že se tyto společnosti budou pojišťovat proti všem faktorům, které mohou v případě takové události způsobit škodu.

  Sonia Alfano (ALDE). – (IT) Paní předsedající, katastrofa z dubna roku 2010 je jednou z nejzávažnějších ekologických katastrof, jaké se kdy na světě staly. Pokud by se to samé stalo v uzavřeném moři, například ve Středozemním moři, životy desítek milionů Evropanů a neevropských obyvatel by byly ohroženy a nebylo by cesty zpět.

Už i v Itálii – kde Lega Ambiente protestovala ohledně nedomyšlené energetické politiky – vidíme mimořádný nárůst žádostí o průzkum a ministerstvem udílených povolení pro hledání a těžbu ropných zdrojů, které by stačily na pokrytí energetické spotřeby Itálie na o něco málo více než jeden rok. Je zřejmé, že oběť za to nestojí. Vše toto je završeno obavou ohledně skutečnosti, že BP oznámila dohodu s Libyí o těžbě na moři pouhých 500 km jižně od Sicílie.

Doufám, že se Komise prostřednictvím tohoto bezprostředně očekávaného opatření zavazuje bránit život ve Středomoří proti útokům nadnárodních společností a spoluúčastnících se vlád, které se o naše společné blaho starají jen málo.

  Andrew Henry William Brons (NI). – Paní předsedající, usnesení se zabývá jedním problémem – riziky hlubinné těžby –, který je ale oddělován od souvisejícího problému, že se nám snižují zásoby snadno přístupné ropy.

Možná jsme již minuli bod, ve kterém jsme spotřebovali polovinu světových zásob. Ti, kteří by zastavili či zakázali hlubokomořskou těžbu, musí vysvětlit, jak by nalezli stejně koncentrovaný zdroj energie nahrazující ropu. Nebo by byli spokojení s tím, že se budoucí generace vrátí k neprůmyslové společnosti?

Rizika vrtání a těžby v mělkých vodách evropského kontinentálního šelfu a vrtání a těžby v Mexickém zálivu nelze srovnávat. Navrhovatelé tohoto usnesení jsou vcelku právem vystrašeni ekologickými a dalšími náklady havárie BP v Mexickém zálivu, musí si však být vědomi i nákladů na moratorium na hlubokomořskou těžbu.

  Angelika Werthmann (NI). – (DE) Paní předsedající, nikdo z nás bohužel nemůže vzít havárii Deepwater Horizon zpět. Musíme tudíž podniknout všechny nezbytné kroky, abychom zajistili, že se taková ekologická katastrofa ve vodách EU nikdy nestane. Domnívám se, že k tomu jsou zcela zásadní tři věci. Zaprvé, musíme se zaopatřit, jak jen to je možné; jinými slovy musíme zvážit veškerá rizika těžby na moři. Zadruhé, musíme zajistit nejvyšší úroveň bezpečnosti a vytvořit minimální závazná bezpečnostní ustanovení EU. Zatřetí, musíme zaručit nejvyšší normy ochrany životního prostředí.

Domnívám se, že je nanejvýš důležité, abychom prověřili naši schopnost reagovat na nehody a abychom vytvořili společný evropský (a já doufám, že celosvětový) systém, který nám umožní zabránit těmto ekologickým katastrofám.

  Günther Oettinger, člen Komise. – (DE) Paní předsedající, vážení poslanci, zástupci předsednictví Rady, rád bych vyjádřil své poděkování za vaše angažované, věcné a velmi četné příspěvky týkající se následků a přijímaných opatření. To se vztahuje jak k mnoha parlamentním otázkám z nedávných týdnů, které jsme museli zodpovědět, tak ke dnešní rozpravě, kterou jsme pozorně sledovali a kterou vyhodnotíme a zohledníme v našem sdělení, které bude následovat do dvou týdnů.

Souhlasím s mnoha návrhy a vyjadřuji jim svou podporu. Vedeme například intenzivní dialog s BP – a je zde velmi dobrá šance toho dosáhnout – o tom, že BP nejenže v evropských vodách přijme nejvyšší bezpečnostní normy, vyšší než ty současné, ale rovněž tyto normy bude exportovat, mohu-li to tak říci. Společnost BP bude připravena uplatňovat stejné normy na podobných ropných plošinách u pobřeží Libye i v Severním moři, ačkoli dle libyjského práva to pro získání oprávnění není vyžadováno a ani to nemusí být stanoveno v právních předpisech.

Pak musíme vyřešit otázku, kde budeme podávat návrh na normy, které mají být dodržovány pouze v rámci vnitrostátního práva, a kde chceme vytvořit právo evropské. To bude více omezeno v případě ropných tankerů než v případě mobilní přepravy, v současné době ale neexistuje nic ohledně pevných plošin. Někteří nás vyzývali, ať opustíme ropu a vrhneme se místo toho do obnovitelných zdrojů energie. Ty také podporujeme. Nedělejme si však prosím iluze. Naše evropská ekonomika a společnost bude i po následujících nejméně 20 až 30 let neustále potřebovat velké objemy ropy pro dopravu. V následujících 20 až 30 letech neexistují vyhlídky na to, že byste se letadlem z Bruselu do vašich domovských zemí – do Madridu, Lisabonu, Sofie, Rigy nebo Mnichova – dostali bez pomoci ropy.

My všichni, jakožto členové mobilního společenství, které létá, potřebujeme ropu, pokud se tedy Evropa nezastaví. To samé platí i pro dálkové autobusy a autobusy; to samé platí pro přepravu nákladními automobily; a navzdory vývoji elektrických vozů to bude ještě dlouho platit i pro individuální přepravu, osobní vozy. V současnosti je v zemích Evropské unie registrováno více než 200 milionů automobilů. Pokud Polsko a nové členské státy dosáhnou stejné hustoty, jakou má Francie a Německo, za patnáct let to bude 300 milionů automobilů. Ačkoli mohou být energeticky úsporné, velká většina z nich bude jezdit na ropu. Jinými slovy, přesun od ropy k obnovitelným zdrojům energie je dlouhodobý proces, ale v následujících 10 až 30 letech v Evropě poptávka po ropě nepoklesne. Když vezmeme v úvahu, že některé státy potřebují hustotu automobilů dohnat, bude namísto toho spíše mírně stoupat – jakkoli účinnou ji budeme vyrábět. Ještě více to platí na celosvětové úrovni.

To je důvod, proč potřebujeme nejvyšší možnou úroveň zabezpečení: jak jsem zdůraznil, pro požadovanou těžbu ropy pro naši ekonomiku a společnost.

Vrátíme se k vám s touto záležitostí a já počítám s vaší podporou. Chtěl bych rovněž poděkovat členským státům, které byly v této oblasti velmi konstruktivní. Nicméně bych vás vyzval, abyste i ve vnitrostátních vládách pracovali se stejnou intenzitou, kterou jste předvedli dnes, aby Rada mohla být připravena schválit tyto právní předpisy o vyšších normách buď jednomyslně, nebo jasnou většinou. Nejsem zatím přesvědčen, že jsou všechny členské státy v současnosti připraveny na to, abyste vy a Rada schválili na základě návrhů Komise evropské normy.

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Paní předsedající, měl bych vám na oplátku poděkovat za tuto zajímavou rozpravu. Projevy místy odhalily skutečně odlišné úhly pohledu. Místy jsem slyšel názory, které byly diametrálně odlišné od názorů stejné politické skupiny. To je velmi poučné.

Chtěl bych se vyjádřit se ke třem bodům. Zaprvé, potřebujeme ke zlepšení bezpečnosti zařízení na moři více právních předpisů? Jak jsem uvedl ve svém projevu, dosud provedená hodnocení uvádí, že přísná opatření již máme – tento bod je splněn. Komise, která, jak bych vám chtěl připomenout, má monopol na iniciování opatření, v současné době dokončuje své zhodnocení, ale již poznamenala, že pro bezpečnější průmyslové odvětví je zapotřebí lépe sledovat a lépe prosazovat stávající regulační rámec. Uvidíme tedy, co nám zamýšlí v této oblasti navrhnout.

Jak jsem již dnes jednou řekl, Komise zkoumá schopnost EU reagovat na katastrofu s ohledem na zlepšení bezpečnosti průmyslu na moři, což je v této oblasti důležitý faktor. Pokud jde o očekávání legislativních návrhů, měl bych poznamenat, že na rozdíl od toho, co dnes říkalo mnoho poslanců, je toto téma stále jednoznačně záležitostí Rady. Na neformální schůzce ministrů energetiky ve dnech 6. a 7. září předsednictví požádalo o provedení prvních zhodnocení, jejich sdělení a prodiskutování.

Druhý bod: může být moratorium oprávněné? Zjevně je velmi obtížné odpovědět na tuto otázku přímo. V každém případě si myslíme, že první požadavek na jakýkoli legislativní akt je jeho vynutitelnost. Rovněž poznamenáváme, že toto průmyslové odvětví zřejmě neočekává stanovení tohoto budoucího regulačního rámce; průmyslové odvětví samo o sobě přezkoumává řadu opatření souvisejících s bezpečností na preventivní a provozní úrovni.

Nakonec je třeba si uvědomovat, že reálná situace v Evropě je poměrně odlišná, jelikož většina vrtání v Mexickém zálivu probíhá v hloubce 1 500 metrů, což zjevně ztěžuje uzavření provozu v případě katastrofy. Většina vrtů v Evropě se nachází v hloubce do 200 metrů, což poskytuje mnohem širší prostor k jednání nebo v každém případě zjednodušuje činnost.

A konečně, paní předsedající – pan komisař o tom právě hovořil – urychlí tato nehoda energetickou politiku EU a politiku energie z obnovitelných zdrojů? Tato politika je samozřejmě již ambiciózní, ale chceme stále mířit výše. Tato politika nám rozhodně pomůže snížit naši závislost na ropě a všeobecně vzato posunout se směrem k nízkouhlíkové společnosti. Jak právě řekl pan komisař, nemůžeme jednoduše mávnout kouzelným proutkem a zbavit se ropy v příštích 10 letech. Věřím tomu, že energetická strategie na období 2011–2020, která bude přijata počátkem příštího roku, tento přechod na hospodářství bez ropy urychlí.

  Předsedající. – Obdržela jsem jeden návrh usnesení⁽¹⁾ předložený v souladu s čl. 115 odst. 5 jednacího řádu jménem Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se uskuteční ve čtvrtek 7. října 2010.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Cristian Silviu Buşoi (ALDE), písemně. – (RO) Díky nelegislativnímu usnesení, které bylo přijato velkou většinou, Evropský parlament vyslal Komisi a ropným společnostem velmi jasný signál, zejména aby učinily opatření k odstranění stávajících nedostatků, co se týče bezpečnostních norem a odpovědnosti za těžbu ropy. Licence pro hlubokomořskou těžbu musí být důkladně kontrolovány. Další opatření jsou vyžadována pro předcházení vzniku ropných skvrn, skutečných ekologických katastrof, které Evropská unie nemůže tolerovat.

Vzhledem ke stále rostoucím obtížím s hledáním ropy a k nárůstu činností souvisejících s potenciálně nebezpečnou hlubokomořskou těžbou ropy je třeba celkově uvážit opatření, která bude třeba přijmout v budoucnu. Snahy podporující ochranu životního prostředí musí pokračovat ve stabilním tempu a Evropská unie musí regulací činností těžby ropy plnit svou roli ochránkyně obyvatel a přírody, s níž všichni musíme žít v harmonii. Všechny úniky ropy měly katastrofální dopady na životní prostředí a způsobily škody rovněž v oblasti rybolovu a cestovního ruchu. Evropské právní předpisy týkající se odpovědnosti za škody na životním prostředí se musí vztahovat i na škodu na mořských vodách.

  Ioan Enciu (S&D), písemně. – (RO) Vítám názor, který představil můj kolega Jo Leinen. Evropa musí zaujmout postoj k jedné z největších katastrof století. Nehoda ropné plošiny Deepwater Horizon v Mexickém zálivu a obrovský objem ropy rozlité po Atlantickém oceánu má a bude mít velký dopad na světové klima. Severoatlantický proud významným způsobem mění svou teplotu, což v Evropě tuto zimu způsobí nižší minimální teploty. Rada a Komise musí podniknout přesné a transparentní kroky a přijmout opatření, která zajistí bezpečnost provozů těžby ropy, vysokou úroveň ochrany životního prostředí a prevenci ekologické katastrofy v Evropské unii. Evropská unie si rovněž musí zachovat svůj postoj ohledně klimatických změn a rovněž musí chránit a usnadňovat řádnou těžbu ropných polí, aby byly uspokojeny potřeby fosilních paliv. Parlament, Komise a Rada spolu musí navzájem spolupracovat a společně navrhnout bezvadně fungující akční plán.

  András Gyürk (PPE) , písemně. – (HU) Dámy a pánové, rád bych poděkoval panu komisaři Güntherovi Oettingerovi za jeho snahu po nehodě americké ropné plošiny analyzovat, zda je regulace v Evropské unii dostatečná, aby zabránila podobným ekologickým katastrofám. Možná můžeme vyvodit závěr, že pravidla Společenství dávají větší důraz na opatření prováděná až po události než na prevenci.

Tento nedostatek se bolestivě projevil závažnou ekologickou katastrofou. V pondělí praskla hráz rezervní nádrže maďarského podniku na hliník. Bahno s vysoce toxickým obsahem zaplavilo okolní pole a vesnice. Neštěstí si vyžádalo lidské oběti a může způsobit kontaminaci jídla a půdy ještě neznámé závažnosti. A co hůře, těžké kovy mohou způsobit vážné znečištění vzduchu. Odpovědnost náleží společnosti provozující podnik, ta však bude schopna nahradit tyto nevyčíslitelné škody jen stěží.

Poučení je zřejmé. Zaprvé je nutno na úrovni Společenství a vnitrostátních úřadů trvat na přísném dodržování zdánlivě krušných nařízení. Zadruhé, příslušné předpisy musí být posilovány tím, že po společnostech bude vyžadováno, aby měly vhodné pojistné krytí i pro nehody takovéhoto rozsahu. Dokud se v těchto oblastech neposuneme dále, náklady na odškodnění ponesou nevinní daňoví poplatníci.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Paní předsedající, ropná havárie v Mexickém zálivu slouží jako připomínka průvodních rizik mořské těžby ropy. Vyšetření toho, co se v amerických vodách stalo špatně, musí být úplné a důsledné a EU by měla věnovat pečlivou pozornost ponaučením, která je třeba si vzít. Volání po moratoriu na všechnu hlubokomořskou těžbu ve vodách EU je ukvapené a zcela nepřiměřené. Ve skotských vodách je jiná regulace než v Mexickém zálivu, navíc máme několik desítek let zkušeností v tomto odvětví. Skotský průzkum ložisek ropy nebyl bez nehody a katastrofa ropné plošiny Piper Alpha ukázala, že některé ceny v honbě za ropou jsou příliš vysoké. Piper Alpha nicméně přinesl ponaučení a regulace byla zpřísněna. Pokud z Mexického zálivu vyplyne další ponaučení, lze je bez problému uplatnit. Tyto změny by však měly být odpovědností demokratických institucí Skotska. Spontánní reakce Parlamentu jen stěží vyřeší jakýkoli problém.

  Alajos Mészáros (PPE), písemně. – (HU) Evropská unie naléhavě potřebuje zavést strategii, která jí umožní jednoduše předcházet ekologickým katastrofám podobným té, jakou způsobila společnost BP v Mexickém zálivu. Havárie plošiny Deepwater Horizon byla jednou z největších havárií posledních dob, do moře uniklo přes 4,4 milionu barelů surové ropy. I záchranná operace byla vzhledem k potížím při rozhodování, jakou technologii použít a jak postupovat, jaksi pochybná. Mezitím ropa unikající z mořského dna zničila vše živé. Podle názoru britských ekologických chemiků by neměl být proveden jiný zásah než držení ropné skvrny od pobřeží. Mořští biologové říkali, že vypalování ropných skvrn a používání dispersantů divokou přírodu poškodí – vzhledem k poměrně rychlému rozkladu dotyčného typu ropy – mnohem více než ropná skvrna sama. Na tomto místě bych ještě jednou rád připomněl, co se před dvěma dny stalo v Maďarsku. Několik tun žíravého červeného bláta pokrylo katastry tří vesnic v okrese Veszprém, poté co praskla odpadní nádrž továrny na hliník poblíž Ajky. Rád bych vyzval Evropskou komisi, aby obětem neštěstí poskytla náležitou materiální podporu od EU a pomohla oblast vyčistit. Děkuji vám.

  Daciana Octavia Sârbu (S&D), písemně. – (RO) Je naprosto nutné, abychom přijali veškerá opatření k tomu, aby se katastrofa, k jaké došlo na plošině Deepwater Horizon, nikdy neopakovala v evropských vodách. Revize právních předpisů v oblasti životního prostředí i zdraví a bezpečnosti, kterými se řídí hlubokomořská těžba, je vítaným a nezbytným procesem. Rada a Komise se musí zaměřit na vytvoření strategie, která zajistí harmonizaci mezi úrovněmi ochrany napříč celou Evropskou unií. Vzhledem k nesrovnalostem mezi provozem a normami v členských zemích mohou společnosti poskytnout vysokou úroveň ochrany pouze tam, kde jsou nuceny toto udělat. Lidské, společenské a ekologické náklady na katastrofu na plošině Deepwater Horizon nelze vyjádřit penězi. Těžba ropy však musí být náležitě pojištěna, aby byl kryt i ten nejčernější scénář. To je jediný způsob, jak zajistit, aby náklady za čisticí práce nemuseli nést daňoví poplatníci a místní společnosti a společenství postižené únikem ropy mohly obdržet náhradu, na kterou mají nárok.

  Salvatore Tatarella (PPE), písemně. – (IT) Únik ropy z plošiny Deepwater Horizon v Mexickém zálivu musí být varováním i pro Evropu. Musíme udělat všechno, co je v našich silách, abychom zabránili tomu, že se podobná katastrofa odehraje v našich mořích. Domnívám se, že dnes schválené usnesení je krokem správným směrem k zajištění ochrany mořských a pobřežních oblastí Evropy. Rovněž se domnívám, že je zcela zásadní, aby členské státy naléhavě prověřily všechny aspekty těžby ropy a průzkumu ložisek v Evropské unii. Ochrana naší planety musí být prioritou, především zajištění udržitelného životního prostředí dalším generacím. Musíme tudíž v této oblasti schválit přísnější právní předpisy co nejrychleji, abychom zajistili uplatnění vysokých bezpečnostních norem na všechny stávající ropné plošiny a omezili budoucí těžbu.

(1) Viz zápis.