Doslovný záznam ze zasedání

Pondělí, 18. října 2010 - Štrasburk

15. Předávání údajů Spojeným státům americkým ze strany členských států na základě memorand o porozumění (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je rozprava o:

– otázce k ústnímu zodpovězení Komisi, kterou pokládají Sophia in 't Veldová a Alexander Alvaro za skupinu Aliance liberálů a demokratů pro Evropu a Birgit Sippelová za skupinu Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu o předávání údajů Spojeným státům americkým ze strany členských států na základě memorand o porozumění (O-0149/2010 – B7-0555/2010),

– otázce k ústnímu zodpovězení Komisi, kterou pokládají Rui Tavares a Marie-Christine Vergiatová za skupinu konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice o předávání údajů Spojeným státům americkým ze strany členských států na základě předběžných dohod (O-0160/2010 – B7-0558/2010),

– a o otázce k ústnímu zodpovězení Komisi, kterou pokládá Jan Philipp Albrecht za skupinu Zelených/Evropské svobodné aliance o předávání údajů Spojeným státům americkým ze strany členských států na základě předběžné dohody (Memorandum of Understanding) (O-0168/2010 – B7-0561/2010).

  Sophia in 't Veld, autorka. – Paní předsedající, budu vcelku stručná. Domnívám se, že otázka k ústnímu zodpovězení je velice srozumitelná. V současné době pracujeme na balíčku týkajícím se jmenné evidence cestujících. Komise připravila tři návrhy mandátů k vyjednávání se Spojenými státy, Kanadou a Austrálií. Členské státy však mezitím vyjednávají se Spojenými státy o předávání osobních údajů dvoustranně, respektive poskytují Spojeným státům přístup k evropským databázím, včetně údajů o cestujících.

Musíme vědět, jaká je situace, teprve pak bude sněmovna moci zaujmout postoj k jakémukoli návrhu či dohodě v souvislosti se jmennou evidencí cestujících. Jestliže členské státy se Spojenými státy o předávání údajů jmenné evidence cestujících vyjednávají dvoustranně, pak nechápu, co v této sněmovně děláme.

Rovněž mi bylo řečeno – nicméně toto nelze nijak ověřit, protože dvoustranné dohody a dvoustranná jednání jsou tajná –, že se jednání možná týkají údajů jmenné evidence cestujících, kteří nejsou občany Evropské unie, nebo cestujících, kteří jsou občany Evropské unie a účastní se letů do destinací mimo Spojené státy, takže se na ně případná dohoda mezi Evropskou unií a USA nevztahuje. Než budeme moci v rozhovorech o jmenné evidenci cestujících pokračovat, toto musí být vysvětleno.

A konečně, paní komisařko, minulý víkend jsem náhodně narazila ještě na další věc, o které jsme nebyli informováni a která může být pro tuto rozpravu důležitá. Jde o program jednorázové bezpečnostní kontroly, o kterém Komise nyní zřejmě jedná s Úřadem pro bezpečnost letecké dopravy Spojených států. Jeho součástí by bylo zrušení bezpečnostních kontrol občanů Spojených států, kteří cestují do Evropy a zpět.

Připadá mi poněkud podivné, že bezpečnostní kontroly evropských občanů cestujících do Spojených států jsou stále přísnější a přísnější – dokonce musíme platit za své zařazení do elektronického systému cestovních povolení (ESTA) –, a zároveň Evropská komise jedná o zrušení bezpečnostních kontrol Američanů, kteří cestují k nám.

Je načase, aby nás Evropská komise plně informovala o tomto programu a o stavu vyjednávání. Zajímalo by mě – a vyvodím z toho závěry –, zda Spojené státy skutečně zavedly bezpečnostní normy, které by tento program umožňovaly.

PŘEDSEDAJÍCÍ: STAVROS LAMBRINIDIS
Místopředseda

  Birgit Sippel , autorka. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, mnohokrát dnes byla řeč o Lisabonské smlouvě. Chtěla bych na toto téma říct jednou něco pozitivního. Většina našich občanů si myslí, že je dobře, že můžeme cestovat po Evropě bez hranic, že se po ní můžeme svobodně pohybovat, ať už je účelem našich cest vzdělávání, práce nebo trávení volného času. Nicméně když to děláme, samozřejmě za sebou necháváme datovou stopu. Již dlouhou dobu nejsou naše údaje uchovávány jenom v jednom členském státě, ale šíří se po celé Evropské unii. Právě proto je dobře, že máme v této oblasti – v souvislosti s ochranou údajů týkajících se evropských občanů – na evropské úrovni větší pravomoci. Naši občané totiž zcela právem očekávají, že jejich údaje budou kdekoli v Evropě dobře chráněny; nečekají, že bude velké množství údajů zbytečně předáváno dále, dokonce třeba i třetím zemím.

Jak máme jako Evropská unie – řeknu to naprosto jednoznačně: jako Evropský parlament a Rada; jinými slovy, společně se členskými státy – tuto ochranu zabezpečit, jestliže na jedné straně sice vyjednáváme se třetími zeměmi o předávání údajů jako Evropská unie – o tom, jaké údaje jsou opravdu potřebné, za jakým účelem budou použity a jaké záruky jsou zapotřebí, aby byly chráněny –, ale na druhé straně o údajích zároveň jednají jednotlivé členské státy? Zvláště když ani nevíme, o jaké údaje se jedná, jaké bezpečnostní normy se dodržují, zda je možné, že jsou údaje předávány dvakrát, a dokonce ani to, zda nejsou předávány ty údaje, jejichž předávání bychom na evropské úrovni nepovolili.

Také je zde ještě jeden aspekt, který možná členské státy dostatečně nezohledňují. Jestliže nějaký členský stát jedná se třetí zemí, jak pak mohu zajistit, jak pak jednotlivý členský stát může zajistit a zajistí, že budou předávány opravdu – pokud vůbec – pouze údaje jeho vlastních občanů? Máme nyní v rámci Evropské unie databáze, které shromažďují údaje o nejrůznějších skupinách občanů na ústředním místě a k nimž má přístup mnoho orgánů v evropských zemích. Jinými slovy – jestliže jsou moje údaje uloženy někde v zemi A, která se rozhodne předávat údaje, budou třetímu státu předány také moje údaje? Toto nemůže být ta přidaná hodnota v Evropské unii, kterou jsme měli na mysli, když jsme – z dobrých důvodů – jednali o Lisabonské smlouvě. I členské státy musí vzít na vědomí novou rovnováhu pravomocí mezi orgány, musí podle toho jednat a dodržovat pravidla, jež stavoví, že ochrana údajů je evropskou záležitostí. Musíme na evropské úrovni zajistit, že bude předáno co nejméně údajů, a to jedině pro přesně stanovené účely; toto všechno dvoustranné iniciativy neoslabily.

  Rui Tavares, autor. – (PT) Pane předsedající, dámy a pánové, loni jsme při mnoha příležitostech diskutovali o různých otázkách týkajících se ochrany údajů a soukromí evropských občanů a říkali jsme, že bychom měli osobní údaje evropských občanů chránit, abychom zajistili fyzickou bezpečnost osob, které cestují například letadlem. Toto je výměna, která má právní i politické důsledky, a Parlament by je měl důkladně uvážit.

Víme, že se to podobá tomu, jako bychom stavěli dům od střechy dolů: pokaždé máme problém a pokoušíme se ho vyřešit. Nejprve to byl program bezpečně šířených identit pro federální telekomunikace (Secure Widespread Identities for Federated Telecommunications (SWIFT)) a teď to je jmenná evidence cestujících. Nedaří se nám však stavět ten dům od základů nahoru. Jinými slovy neděláme to, že bychom nejprve zjišťovali, jak se v Evropě všeobecně smýšlí o ochraně údajů, a poté to uplatňovali plošně na všechny záležitosti a všechny mezinárodní partnery, ať to jsou Spojené státy dnes nebo Čína, Jižní Korea či Saúdská Arábie v budoucnu – na jakéhokoli mezinárodního partnera, který tento typ údajů vyžaduje.

Je samozřejmé, že když pracujeme takto roztříštěným a nekoordinovaným způsobem, máme již mimořádně složitý rámec, a Parlament se pokusil jej zúčelnit. Všichni však víme, že by situace měla být docela jiná. Jestliže je ovšem už takto špatná, tak se ještě zhoršuje, když jsou potvrzovány zprávy, že některé členské státy vyjednaly se Spojenými státy memoranda o porozumění, která umožňují přímé předávání údajů o osobách cestujících z těchto členských států do USA.

Chtěl bych, aby bylo jasné, že moje hlavní výtka nesměřuje k USA. Spojené státy patří k našim mezinárodním partnerům; je to země, kde musíme obdivovat mnoho věcí a s níž máme společné zájmy. Stěžuji si však na členské státy, které vyjednáváními zpochybňují to, čeho bychom měli dosáhnout na evropské úrovni. Svědčí to o neloajálnosti těchto členských států a podrývá to nejen probíhající jednání se Spojenými státy, ale i vzájemnou shodu mezi orgány v samotné Evropské unii. Rovněž to podkopává možnost pozdějšího dosažení dohody se Spojenými státy – rámcové dohody o ochraně údajů, pro kterou je zpravodajem pan Albrecht.

Také je to postoj, který může mít nepředvídatelné následky. Jestliže teď Spojené státy vyjednávají s jednotlivými členskými státy, co je zastaví, aby si později nevyměňovaly údaje občanů s jednotlivými leteckými společnostmi, nebo dokonce aby k nim nezískaly přímý přístup a nezacházely s občany při kupování letenky individuálně?

Někdo musí vystoupit a bránit práva 500 milionů evropských občanů. Parlament to na této úrovni udělal. Je důležité, aby si Komise, členské státy a Spojené státy uvědomovaly, že pokud jde o jmennou evidenci cestujících, má Parlament rozhodující slovo. Kromě toho se Parlament nebojí využívat svých výsad – jak již ukázal v případu dohody SWIFT –, ať již za účelem přerušení prozatímní dohody nebo zamítnutí trvalé dohody, která neposkytuje záruky v souvislosti s ochranou údajů a bezpečností evropských občanů.

  Jan Philipp Albrecht , autor. – (DE) Pane předsedající, zástupci Komise, vyzývám vás, abyste otázku, kterou jsme vám položili, brali velice vážně. Jde totiž o zásadní věc, jak právě bylo řečeno, a sice o to, zda má vůbec nějaký smysl pracovat na ustanoveních o ochraně údajů, jestliže jsou zároveň za zády Evropského parlamentu – a možná dokonce i za zády vnitrostátních parlamentů – sjednávány dohody, které tyto normy podrývají.

Úzká transatlantická spolupráce v oblasti bezpečnosti – transatlantická spolupráce vůbec – je velice důležitá, zvláště pokud jde o vytváření oblasti svobody a práva. Nicméně nesmíme dovolit, aby byly výsledně hájeny společné bezpečnostní zájmy, zatímco svobody a základní práva jednotlivců zůstanou stranou. To platí zvláště pro ochranu údajů při mezinárodní spolupráci.

Jako Evropský parlament jsme po mnoho let opakovaně vysvětlovali, že považujeme za důležité, aby u všech těchto opatření – ať už jde o předávání údajů jmenné evidence cestujících nebo přístup k bankovním údajům SWIFT – platily obecně použitelné zásady ochrany údajů, které lze prosazovat rovněž na úrovni jednotlivců. Toto je neustále opomíjeno. Proto jsme jako Parlament také vyjasnili, že chceme zavést všeobecné normy, které budou platné v celé Evropské unii a následně budou dojednány s USA. Byl jsem zpravodajem pro rámcovou dohodu Evropské unie se Spojenými státy a musím říci, že je nanejvýš důležité, aby tomu tak bylo nejen v případě dohod Evropské unie, které uzavírají členské státy, ale i u dohod členských států. Toto je samozřejmě oblast sdílených pravomocí; jinými slovy budou vždycky souběžně existovat dvoustranné dohody členských států se Spojenými státy. Není na tom nic špatného, pokud, zaprvé, nepovedou ke snižování nebo podrývání norem dohodnutých společně na evropské úrovni – o tomto je tato rozprava –, a, za druhé, pokud se budou držet platného právního rámce.

Nyní, po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, je Evropský parlament do těchto záležitostí zcela oprávněně zapojen a kromě toho také máme právní rámec, jenž stanoví, že pokud jsou v oblasti sdílených pravomocí vydána ustanovení evropské úrovni – jako je případ údajů jmenné evidence cestujících –, pak je tato oblast pro členské státy uzavřena. Podle mého názoru tedy členským státům nemůže být povoleno, aby v této oblasti zahájily se Spojenými státy svá vlastní vyjednávání, protože to zkrátka podkopává naši vyjednávací pozici v souvislosti s ochranou údajů.

Proto vás jako Evropskou komisi vyzývám, abyste v této záležitosti u dotčených členských států zasáhli a vysvětlili předsednictví Rady, že tato vyjednávání musí být zastavena a že především musí být objasněn právní základ, který platí po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Nám, Parlamentu, je jasné, že Evropská unie musí při jednáních hovořit jedním hlasem, a Komisi – jejíž návrhy v mnoha případech považuji za správné – by rovněž mělo být řečeno, že tato jednoznačná zásada musí být dodržována za všech okolností: musíme vyjednávat pouze jedním hlasem a nikoli vést stále nová dvoustranná vyjednávání.

  Maria Damanaki, členka Komise. – Otázky poslanců Parlamentu velice vítám. Chtěla bych na samém počátku prohlásit, že Komise je spolu s nimi citlivá vůči ochraně údajů našich občanů.

Dovolte mi, abych o tématu hovořila hned od začátku. Možná víte, že toto téma není nové. Spojené státy v srpnu roku 2007 modernizovaly program bezvízového styku – přidaly určité podmínky, aby byla bezpečnost dále posílena. Musíme připustit, že se tyto podmínky týkají všech členských států Evropské unie, ať již se na ně program bezvízového styku Spojených států vztahuje nebo ne. Stanovují, že aby mohla nějaká země vstoupit do programu bezvízového styku nebo v něm pokračovat, musí souhlasit s tím, že bude se Spojenými státy spolupracovat v záležitostech týkajících se vymáhání práva. Zejména bude třeba vyměňovat informace v této oblasti.

Tento nový zákon Evropskou unii přiměl k tomu, aby uplatňovala dvojkolejný přístup, jak jste se již zmínili. Byla zahájena vyjednávání mezi EU a Spojenými státy ohledně konkrétních podmínek přistoupení k programu bezvízového styku Spojených států, což je v pravomoci Evropské unie. Evropská unie se zabývala záležitostmi návratové politiky, bezpečnosti cestovních dokumentů a bezpečnosti na letištích. Tato témata spadají do naší kompetence.

A potom ještě probíhají dvoustranná jednání mezi USA a jednotlivými členskými státy, která měla vyhovět požadavku Spojených států na spolupráci v oblasti protiteroristických iniciativ a sdílení informací. Pro členské státy, na které se program bezvízového styku dosud nevztahuje, je uzavření dohody o těchto záležitostech předpokladem pro to, aby bylo jejich přistoupení k programu navrženo. Musíme tomu věnovat pozornost.

S členskými státy, na které se program bezvízového styku již vztahuje, se taková vyjednávání uskuteční v pozdější fázi, takže to mají mnohem snadnější. Podle informací, které Komise shromáždila od členských států, je toto jediný způsob, jak se s problémem vypořádat. Osm členských států podepsalo se Spojenými státy memoranda o porozumění, v nichž uvádějí, že souhlasí se spoluprací se Spojenými státy v těchto záležitostech. Jsou to Česká republika, Estonsko, Řecko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta a Slovensko. Byl to problém, který se pokoušely vyřešit. Takto se těchto osm členských států může k programu bezvízového styku připojit – proto to udělaly.

Komise má za to, že tato memoranda o porozumění neměla být sama o sobě právním základem pro výměnu údajů mezi Spojenými státy a příslušnými členskými státy. Pouze vyjadřují úmysl dvou stran zavést specifickou úpravu a mít dohody, podle nichž se bude řídit výměna údajů. O to v nich jde.

Musím zdůraznit, že informace o přesném obsahu memorand o porozumění vlastní samotné členské státy, a to včetně kategorií údajů, na které se memoranda vztahují. Pokud tedy Evropský parlament chce mít další informace, musí si je vyžádat od dotčených členských států.

Nicméně Komise – nyní přejdu k naší odpovědnosti – se postarala o to, aby Spojené státy nevyžadovaly od členských států dvoustranná ujednání ohledně výměny údajů jmenné evidence cestujících, protože toto je záležitost spadající do pravomoci Evropské unie a patří do příslušné dohody o jmenné evidenci cestujících mezi Evropskou unií a Spojenými státy. To jsme udělali.

A konečně, v rámci vyjednávání o dohodě mezi EU a USA došlo k výměně dopisů, aby bylo zaznamenáno, že právní požadavky Spojených států týkající se pokračování účasti na programu bezvízového styku byly splněny, pokud jde o záležitosti, jež jsou v kompetenci Evropské unie. V této souvislosti Komise objasnila, že tato výměna dopisů, jež je součástí probíhajících jednání, nemůže poskytnout přístup k databázi Evropské unie.

  Carlos Coelho, jménem skupiny PPE. – (PT) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, poslouchal jsem vaše odpovědi a musím se přiznat, že jsem na rozpacích. Komise na jedné straně tvrdí, že pokud chceme více informací, musíme jít a požádat členské státy. To lze vykládat jediným způsobem: Komise říká, že není schopna vyvinout na členské státy tlak nebo v této věci zasáhnout. Na straně druhé však tvrdí, že požádala vládu Spojených států, aby nevyžadovala údaje, což podkopává přístup k evropským databázím. Nechápu, proč si Komise myslí, že je jednodušší požádat vládu Spojených států, místo aby vybudovala kontakty se členskými státy EU a jejich vládami.

Musím se přiznat, že se mi zdá, že to lze vysvětlit jediným způsobem: ukazuje to, že Komise má slabou pozici, a znamená to, že obavy, které v této věci Parlament vyjádřil, jsou zcela pochopitelné. Především jsme znepokojeni tím, že USA použily strategii „rozděl a panuj“, zjevně beztrestně. Zadruhé nás znepokojuje skutečnost, že se některé členské státy rozhodly provozovat dvoustranné vztahy a vyjednávání, což svědčí o určitém nedostatku evropské solidarity. Také nás však znepokojuje rezignovaný postoj a vyhýbání se odpovědnosti na straně evropských orgánů, což nám při vyjednávání nijak nedodává větší sílu.

Evropa o této záležitosti musí hovořit. Musíme se postarat o to, aby dvoustranné dohody neumožnily přístup k databázím. Kromě toho plášť tajemství, který tato jednání obestírá, skutečnost, že někteří zástupci členských států či vnitrostátních parlamentů obsah memorand o porozumění prozradili, a fakt, že Parlament nadále postrádá v této záležitosti informace, jsou zásadními důvody našich obav. A ty Komise ve svých odpovědích, které právě poskytla, nerozptýlila.

  Alexander Alvaro, jménem skupiny ALDE. – (DE) Pane předsedající, chtěl bych mnohokrát poděkovat paní komisařce, která odpovídá na otázku jménem své kolegyně paní Malmströmové. Velice to oceňujeme. Upřímně řečeno se však domnívám, že se nezabýváme stejnými fakty. V zásadě nejde jenom o využívání databází DNA. Moji kolegové se vyhnuli tomu, aby to řekli explicitně: jde o požadování údajů o DNA, požadování otisků prstů, požadování údajů o trestních odsouzeních – to vše prostřednictvím systému, který jsme vytvořili Prümskou úmluvou, což je elementární součást evropské politiky.

Toto mě však, upřímně řečeno, doopravdy neznepokojuje. Je to něco, o čem můžeme hovořit, o čem si můžeme vyměňovat informace, a můžeme nalézt a prodiskutovat způsoby a prostředky, pokud budeme považovat za správné to udělat. Trápí mě to, že Rada ani Komise nemají morální odvahu říct Spojeným státům, že toto chování je nepřijatelné. Nemůžete používat program bezvízového styku k vydírání členských států – v tomto případě Rakouska, což rozhodně není žádný nový členský stát. Nemůžete říkat: vyloučíme vás z programu bezvízového styku, pokud nejste s to nám tyto údaje poskytovat. Zajímavé je povšimnout si, že členský stát Evropské unie nemůže jednostranně zrušit bezvízový styk s USA – v podstatě jako odpověď –, protože naše dohoda stanoví, že povolení bezvízového styku uděluje Evropská unie jako celek. Znepokojuje mě ten tón a to, že nikdo nemá morální odvahu vystoupit a říct: chceme s vámi spolupracovat, chceme transatlantické partnerství, a v každém dobrém vztahu – tak jako v dobrém manželství – jsou to dobré způsoby a respekt, které mají důležitý podíl na tom, aby fungoval. Právě to očekáváme od našeho vztahu s občany Spojených států a jejich politikou a byli bychom rádi, kdyby na to Komise a Rada kladly větší důraz.

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Pane předsedající, už tehdy, když byla sjednána dohoda SWIFT, bylo jasné, že to, co se nám prodává jako ochrana údajů, je ve skutečnosti trapný sebeklam Evropanů. Nyní je to podle mého názoru už oficiální: že je vlastní systém dohledu EU placebo, uklidňující pilulka pro kritiky, se neukázalo – jak jsem čekal – v průběhu několika let, ale už během několika měsíců.

Je zřejmé, že se Spojené státy o dohody nezajímají ani za mák. Spojené státy už zase daly najevo, že se nezajímají o partnery, ale v tom nejlepším případě o státy, které na každý všemocný akt všemohoucích Spojených států řeknou ano a amen. Museli jsme brát se skřípáním zubů na vědomí, že Spojené státy celá léta podle své libovůle nahlížejí do evropských bankovních údajů, a když jsme pak v rámci dohody trvali na evropských normách ochrany údajů a zavedli evropský systém dohledu, Spojené státy jednoduše souhlasily, protože stále mohly získat neomezený přístup k údajům zadními dvířky dvoustranných vztahů.

Podle mého názoru bychom neměli čekat na příští transatlantické rozhovory a měli bychom tuto noční můru ukončit právě teď.

  Ernst Strasser (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych navázat na slova svého předřečníka, který řekl, že velice oceňujeme, že jste sem osobně přišla a učinila prohlášení. Uvědomuji si, že to není oblast vaší specializace. Nicméně musím konstatovat, že je prohlášení Komise mimořádně neuspokojivé. Stalo se něco, na co vás opravdu musím upozornit.

Všechny hlavní skupiny v této sněmovně chtějí diskutovat o zásadní věci. Jsme mírně řečeno zděšení, že Komise nejedná. Stejné to bylo s dohodou SWIFT. Na posledním plenárním zasedání jsme museli Komisi upozornit na vstupní poplatek ve výši 14 USD. Dnes se naše kolegyně zcela právem zeptala: co Komise dělá? Co dělají členské státy? A teď slyším, že se dokonce diskutuje o tom, že by se Američanům mělo dostávat oproti Evropanům přednostního zacházení!

Musíme zcela jasně konstatovat, že chceme s Komisí velmi vážně diskutovat o zásadních otázkách. K nim patří přinejmenším vzájemnost. Znamená to, že nemůžeme povolit přístup k evropským údajům, že tyto údaje musí být získávány v rámci postupu uvolňování údajů (tzv. „push“). Jsou to zásady, které jsou teď ještě více oprávněné; podobně je tomu s právy občanů – totiž že občané mají právo vědět, jaké údaje o nich kde byly použity a jak byly použity. Samozřejmě by to mělo být založeno na evropském konceptu. Dnes slyšíme, že Komise ve skutečnosti oslabuje naši pozici ve vyjednávání se Spojenými státy, protože nejde k členským státům a nekoordinuje ji, a zadruhé protože sama nejedná.

Kdy začnou jednání? Kdy budou přijaty nějaké kroky? V případě dohody SWIFT se to na nátlak Parlamentu náhle stalo do jednoho měsíce. Potřebujeme učinit stejné kroky i v případě jmenné evidence cestujících a údajů obecně.

  Zuzana Roithová (PPE). – (CS) Přestože je nutné s terorizmem bojovat razantně a všemi dostupnými prostředky, tak není možné při mezinárodní spolupráci v této oblasti obcházet demokratické standardy, které jsou vlastní národům v transatlantickém prostoru. Jsem proto velmi rozladěna tím, že v dalším případě bilaterálních smluvních vztahů mezi Unií a USA se Komise a členské státy nepoučily ze starých chyb a přistupují na jednání za zády Evropského parlamentu a národních parlamentů. Kvůli rychlé dohodě, která spíše slouží potřebám americké předvolební kampaně, tak dávají všanc legitimitu, transparentnost a demokratickou kontrolu. A to vše se děje v době, kdy USA zpoplatnily bezvízový styk pro Unii, což se podepsalo na veřejném mínění Evropanů. Osobně nemám problém s předáváním vybraných osobních údajů evropských občanů, např. cestujících letecky, do rozvinutých demokratických států, ale musí se tak dít v souladu se všemi právními předpisy způsobem, který může přezkoumat na vládě nezávislý subjekt, např. poslanci či soudci.

  Monika Flašíková Beňová (S&D). – (SK) Předávání osobních údajů občanů je vždycky citlivou záležitostí, ať už z hlediska občanského nebo z hlediska lidských práv.

Předávání údajů o občanech členských států Evropské unie ve vztahu ke Spojeným státům americkým je odůvodňováno zejména naším úsilím v boji proti terorismu a naším společným zájmem o bezpečnost občanů. Je to určitě ušlechtilý cíl, jenom mám někdy pocit, že ve jménu boje proti terorismu naše spoluobčany stále více připravujeme o soukromí. Rozhodně svým vystoupením nechci znehodnocovat jednání mezi Evropskou unií a USA a stále jsem přesvědčená, že Spojené státy jsou naším nejbližším spojencem. Na druhou stranu už samotná skutečnost, že Spojené státy vyjednávají i individuálně a dvoustranně se členskými státy, nikoli pouze s Evropskou unií jako celkem, hovoří sama za sebe.

Na závěr bych se ještě chtěla zastat těch členských států, které už uzavřely memorandum. Stalo se to z toho důvodu, že právě tyto země měly se Spojenými státy vízový vztah, a protože Evropská unie jako celek nejednala, nezbylo jim jiného než podepsat tato dvoustranná memoranda. Věřím však, že Evropská unie bude v budoucnosti ve srovnání s jednotlivými členskými státy mnohem víc vystupovat do popředí.

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Jsem přesvědčen, že musíme i nadále usilovat o potírání terorismu, který stále představuje velké nebezpečí pro civilizovaný svět.

Nakládání s osobními údaji cestujících Evropanů pod záminkou protiteroristické prevence se však jeví jako nekoordinované a neorganizované. Hlavním sběratelem osobních údajů jsou Spojené státy americké, které shromažďují údaje občanů Evropské unie jak na základě dohod s Evropskou unií, tak na základě dvoustranných dohod s jednotlivými státy. Myslím si, že taková dvoukolejnost by se neměla dále tolerovat. Nakládání s osobními údaji občanů Evropské unie bychom měli upravit tak, aby nedocházelo k porušování práva na ochranu osobních údajů nějakými pololegálními postupy členských států. Ve vztahu k USA proto musíme uplatňovat vzájemnost a trpělivě dohlížet na to, aby pravidla byla přijatelná i pro nás, pro Evropany, a aby evropské údaje nebo údaje občanů Evropské unie byly vydávány podle pravidel, která platí v Evropě.

  Předsedající. – Paní Morvaiová, považuji tento projev za výjimku. Kolegové, jednominutový projev nefunguje na poslední chvíli. Jestli se chcete tohoto postupu zúčastnit, tak vás prosím, abyste laskavě zvedli ruku předem. Dělám teď výjimku, protože tentokrát na seznamu není mnoho lidí.

  Krisztina Morvai (NI). – Mnohokrát vám děkuji, pane předsedající. Přijměte jako polehčující okolnost, že toto důležité téma zjevně nevzbuzuje příliš mnoho rozruchu a zájmu, takže nebudu plýtvat časem mnoha osob.

Každý postup týkající se ochrany údajů nebo každý postup porušující zásadní zájmy v souvislosti s ochranou údajů musí souviset s jednoznačně identifikovatelným cílem a měl by být s to tohoto ospravedlnitelného cíle dosáhnout. Co přesně je podle Spojených států tímto ospravedlnitelným cílem a jak jej bude předávání osobních údajů moci splnit? Jinými slovy, jak se chystají tyto údaje využívat? To je moje první otázka pro Komisi.

Také bych se chtěla zeptat, proč používají dvě odlišné úrovně kontroly – jednu pro „staré“ členské státy a jednu pro „novější“ členské státy, včetně mé země, Maďarska. Proč by měl být maďarský občan z hlediska terorismu nebezpečnější než kterýkoli občan ze „starších“ členských států? Bylo nebo bude toto téma během vyjednávání nastoleno?

  Sophia in 't Veld, autorka. – Pane předsedající, děkuji, že jste mi dovolil požádat o objasnění dvou bodů.

Byla jsem poněkud překvapená, když Komise sdělila, že se záležitost programu bezvízového styku týká pouze členských států – aspoň myslím, že jsme to řekla, paní komisařko. V roce 2007 Komise nejprve tvrdila, že má v této oblasti výlučnou pravomoc, a posléze ji musela postoupit členským státům. Domnívám se správně, že Evropská komise nyní změnila názory na své vlastní pravomoci?

Za druhé, paní komisařko, tvrdíte, že v žádném memorandu o porozumění není zmínka o předávání údajů jmenné evidence cestujících. Mohu vám dát kopii jednoho memoranda po porozumění, které se o jmenné evidenci cestujících zmiňuje. Znamená to, že Komise dokonce ani neví, co se odehrává?

Nyní něco vysvětlím já vám, paní komisařko. Tento Parlament se rozhodl odložit hlasování o dvou dohodách týkajících se jmenné evidence cestujících, protože jsme si mysleli, že můžeme Komisi důvěřovat, že bude jakožto orgán Evropské unie stejně odpovědná jako my v Evropském parlamentu. Začínám pochybovat, zda si Komise tuto důvěru zasluhuje. Doufám, že nás nezklamete.

(Potlesk)

  Maria Damanaki, členka Komise. – Pane předsedající, především bych chtěla říci, že tuto diskusi považuji za velmi zajímavou a že jsem zde, abych vám podala vysvětlení, ale nemohu připustit, že by Komise byla necitlivá vůči ochraně údajů občanů Evropské unie, ani to, že jsem zde jenom proto, abych nahradila svou kolegyni, a nemám informace o této záležitosti nebo o tom, co se děje. Všichni v Komisi velmi dobře víme – skutečně velmi dobře –, co se děje, a mohu vám říci, že ochrana údajů pro nás skutečně představuje citlivé téma.

Nyní přejděme k faktům: musíme dodržovat Lisabonskou smlouvu nebo ne? Co navrhujete? Ignorovat Radu? Slyšela jsem, jak velice jednoduše říkáte, že byste chtěli, aby byl hlas Evropy v této otázce jednotný. Souhlasím s vámi: také bych to chtěla.

Takže čemu dáte přednost? Říct Komisi, aby Radu úplně přehlížela? Ráda bych vás informovala – a hovořím o faktech, ne o snech –, že jsme se již na Radu obrátili, jak dobře víte, protože toto je něco nového. V květnu jsme Radě navrhli, že pokud se příští rámec EU–USA dotkne oblasti osobních údajů, mělo by to platit rovněž pro údaje členských států. Navrhli jsme to, o čem jste tady všichni hovořili.

Pokud to bude přijato, pak o to budeme usilovat. Tak tomu je. Ale co navrhujete, abychom udělali, jestliže s tím Rada nebude souhlasit? Řekneme členským státům, že nemůžeme pokračovat? Pochopila jsem, že takový je váš návrh, a moje odpověď je velmi jednoduchá: musíme dodržovat Lisabonskou smlouvu.

Nyní přejdu k některým dalším velmi zajímavým otázkám: slyšela jsem toho hodně o evropské databázi a o databázi podle Prümské úmluvy. Moje odpověď zní, že pokud mají členské státy memoranda o porozumění a dvoustranné dohody, měly by mít možnost poskytovat údaje o svých vlastních státních příslušnících. Nemohou poskytovat údaje z databáze EU ani z databáze podle Prümské úmluvy a v této věci jsem se vyjádřila velmi srozumitelně. Také jsem velmi jednoznačně uvedla, že jsme požádali Spojené státy – poslali jsme dopisy a ještě o tom jednáme –, aby souhlasily s tím, že se dvoustranné dohody nemohou vztahovat na údaje jmenné evidence cestujících. To neznamená, že se členské státy nemohou pokusit se Spojenými státy vyjednávat, ale takový je postoj Komise.

Velmi dobře chápu vaše obavy, ale musíme pokročit kupředu, vyjednávat se Spojenými státy lepším způsobem – tím nejlepším způsobem – a pokusit se zavést v rámci této dohody pro členské státy nějaká závazná pravidla, protože to je jediný způsob, jak můžeme dosáhnout právě toho, čeho chceme dosáhnout. Takto to můžeme udělat, takže Komise míří tímto směrem: vyjednáváme nyní se Spojenými státy a pokoušíme se uzavřít dohodu, která bude pro členské státy závazná.

Proto jsme přišli do Rady a řekli: buďte si prosím jisti, že pokud toto bude dohodnuto a budeme moci v rámci své působnosti – ve vztahu mezi EU a Spojenými státy – chránit údaje, pak budete muset dělat totéž. Máte nějaký jiný návrh založený na právním rámci, který musíme respektovat? Pokud ano, velice ráda si jej poslechnu. Pokud však takový návrh nemáte, tak prosím pochopte, že i pro nás je otázka údajů občanů citlivým tématem a pokoušíme se tyto údaje chránit, ale že se rovněž snažíme respektovat členské státy a Radu.

Tato záležitost není uzavřena. Poslouchám všechny vaše obavy a pokusím se je zohlednit. Komise může jít k Radě a říct jí, aby už nehovořila se žádnou další zemí. Můžeme říct, že budeme vyjednávat, a poté se pokusit je tím, co vyjednáme, zavázat. Takto se v této věci můžeme zachovat.

  Předsedající. – Paní komisařko, dovolte mi – protože mám o tomto tématu informace –, abych jednoduše zdůraznil, že prakticky každá politická skupina v této sněmovně vyjádřila velké obavy, jak jste slyšela. Byla vyjednána dohoda o jmenné evidenci cestujících a vstupuje v platnost. Pro Parlament je nanejvýš důležité, aby Komise tyto obavy vzala velmi vážně a abychom neměli pocit přerušeného spojení, jak tomu bylo například s dohodou SWIFT.

Také jsme v těchto diskusích nedávno poukázali na šedé zóny, které jsou velmi nebezpečné. Například kdyby každý členský stát musel poskytnout nějaké třetí zemi údaje, které umístí do evropských databází – řekněme do schengenské databáze –, může to skončit tak, že třetí země bude shromažďovat všechny údaje ze schengenské databáze. I když je nezíská ze schengenské databáze, dostane je jednotlivě od každého členského státu.

V tomto smyslu jsme vděčni za ráznost, s jakou Komise v této situaci chrání pilíř Společenství, jak jste se velmi správně zmínila. Dovolte mi, abych vás také požádal, abyste se postarala o to, že to dokončí co nejlépe.

  Maria Damanaki, členka Komise. – Pane předsedající, souhlasím s vámi, že musíme všechny tyto obavy zohlednit, a souhlasím s vámi, že to je oblast, která obavy vzbuzuje.

To jsem vysvětlila již na samém začátku a chtěla bych, abyste to pochopili.

V Komisi se snažíme nalézt legální cesty, které dodržují smlouvy, abychom tento problém vyřešili, chránili údaje a úspěšně se pokusili v této situaci posílit pilíř Společenství.

Nicméně to není náš jediný pilíř. Chtěla bych vám připomenout, že jsem vašim obavám porozuměla. Přála bych si, abyste věděli, že jsme požádali Radu o závazek. Pokud budeme úspěšní a osobní údaje skutečně budou v rámci naší dohody chráněny, tak to bude proto, že jsme Radu požádali, aby se k tomu zavázala.

Je to jediný legální způsob, jak v této věci pokročit kupředu.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.