Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 20. října 2010 - Štrasburk

7. Vysvětlení hlasování

Ústní vysvětlení hlasování

Návrh souhrnného rozpočtu Evropské unie – rozpočtový rok 2011

  Nicole Sinclaire (NI). – Pane předsedající, mám ke svým kolegům několik slov.

Dnes poprvé od přijetí Lisabonské smlouvy jsme hlasovali o rozpočtu. Všichni jste si tleskali a myslíte si, že jste odvedli dobrou práci, ale ve skutečnosti je tomu tak, že zatímco země v celé Evropské unii musí omezovat veřejné služby a snižovat své veřejné rozpočty, vy jste si ten svůj chtěli zvýšit.

Navýšili jste si svůj rozpočet na zábavu o 2 miliony EUR, což je 85% nárůst. Toto má být ten pravý vzkaz, který chcete poslat občanům Evropy? Schválili jste také ustanovení o peněžitých dávkách v mateřství, která budou mít vážný dopad na mé voliče ve Spojeném království. Bude to stát pracovní místa, bude to mít dopad na veřejné služby. Doufám, že jste dnes sami na sebe pyšní. To není cesta, jak řídit Evropu.

  Licia Ronzulli (PPE). – (IT) Pane předsedající, v této chvíli, aby to bylo spravedlivé, chci podat vysvětlení hlasování pro výsledek dosažený v souvislosti se zprávou paní Estrelové.

  Předsedající. – Už to dále neprotahujme. Dali jsme slovo dvěma poslankyním. Pokud jde o další vysvětlení – je jich 61, zbývá nám jich tedy ještě 59 – rozhodněte se, zda je podáte písemně, nebo je uvedete zítra na konci hlasování.

Písemná vysvětlení hlasování

Zpráva: Paulo Rangel (A7-0279/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro revizi rámcové dohody, která upraví vztahy mezi Parlamentem a Komisí na základě Lisabonské smlouvy, neboť se domnívám, že tato revize vytváří transparentnější a dynamický vztah mezi Parlamentem a Komisí. Až do přijetí Lisabonské smlouvy a v souladu s právním základem článku 295 Smlouvy o fungování Evropské unie nebyly orgány EU k uzavírání interinstitucionálních dohod smlouvami výslovně vyzývány. Domnívám se proto, že tato revize rámcové dohody odráží institucionální rovnováhu vytvořenou Lisabonskou smlouvou a upevňuje úspěchy dosažené s touto novou smlouvou. Toto znění tak představuje kompromis mezi oběma stranami a zajišťuje soudržnější a smysluplné provádění Lisabonské smlouvy.

  Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) Ve všech demokratických systémech má klíčový význam parlamentní kontrola činnosti výkonné moci, a stejně tak je důležitá intenzivní vzájemná komunikace mezi vládou a zástupci občanů. Tato interinstitucionální dohoda mezi Evropským parlamentem a Komisí splňuje – pokud je to ve složitém a neustále se vyvíjejícím systému, jako je Evropská unie, vůbec možné – některé požadavky oprávněně předkládané Parlamentem, které se týkají Evropské komise. Je proto dobře, že se usnadnila parlamentní kontrola Komise, neboť ta jako technický orgán nemůže být politickým mozkem celého kontinentu a musí odpovídat za obsah, důvody a způsob své činnosti. Pozitivní je nepochybně také snaha o ještě větší zapojení Komise do činnosti Parlamentu, zejména na plenárních zasedáních, aby mohla bez prodlení reagovat na požadavky zástupců občanů Evropské unie a nést odpovědnost za postoj Komise k aktuálním politickým, hospodářským, sociálním a mezinárodním otázkám. Jisté je, že pokud se Evropská unie chce přiklonit k jinému demokratickému systému, než je ten současný, bude nutno zlepšit a zintenzivnit vztahy mezi Komisí a Parlamentem. Hlasoval jsem pro zprávu pana Rangela.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Tento návrh přispěl k dosažení první konstruktivní rámcové dohody. Posílení pravomocí Evropského parlamentu po přijetí Lisabonské smlouvy je velmi důležité pro další spolupráci s Evropskou komisí a pro budoucí vztahy při provádění dalších dohod. Tento dokument tedy stanoví další pokyny pro spolupráci mezi těmito dvěma orgány. Evropský parlament a Komise budou moci rozvíjet úzký dialog o pracovním programu Komise a mezinárodních dohodách. Parlament bude mít právo získávat důvěrné dokumenty. Parlament bude informován o průběhu mezinárodních jednání a kromě toho bude moci také předkládat Komisi příslušné návrhy, a stát se tak v této oblasti odbornou instancí. Rámcová dohoda umožňuje také komplexní parlamentní kontrolu, obsahuje podrobná ustanovení týkající se volby předsedy Komise a Komise jako celku, dále jejího složení, případných změn v tomto složení a přerozdělení pracovních pozic. Parlament usiluje o lepší a transparentnější spolupráci s jinými orgány. Vítám skutečnost, že těsnější spolupráce těchto dvou orgánů pomůže členským státům provádět právní předpisy Evropské unie do vnitrostátního práva co nejrychleji a nejúčinněji.

  Lara Comi (PPE), písemně. – (IT) Ústavní architektura Evropské unie stále více přejímá formu národního státu. Kromě úvah o budoucnosti Evropské unie, které z toho vyplývají, musíme uznat přijetí této podoby. Ve skutečnosti formování vztahů mezi Komisí a Parlamentem z tohoto – podle mého názoru oprávněně – vychází, a to způsobem, který byl již prověřen a vykrystalizoval během desítek (ne-li stovek) let. Zejména je třeba ocenit činnost Evropského parlamentu v oblasti kontroly a prošetřování, neboť pomáhá snižovat tzv. demokratický deficit a umožňuje větší transparentnost ve vztazích mezi občany a Komisí.

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) Vítám úspěch jednání a kompromisy dosažené v této nové rámcové dohodě, která je pátou interinstitucionální dohodou mezi Parlamentem a Komisí. Ve vztazích s Komisí představuje tato nová dohoda nepochybně důležitý krok vpřed. Ačkoliv dohodnutý kompromis neobsahuje vše, o co Parlament usiloval, máme dohodu, která zajišťuje soudržné a smysluplné provádění Lisabonské smlouvy. Chtěl bych podtrhnout význam jednání o interinstitucionálním rozměru mezinárodních vztahů EU, který umožňuje, aby byl Parlament plně a včas informován, a mohl se tak vyjadřovat k mezinárodním dohodám v průběhu procesu vyjednávání. Nakonec, pokud jde o povinnost poskytovat informace, bych chtěl zdůraznit, že včasná spolupráce s Parlamentem v souvislosti s požadavky na legislativní iniciativy vycházející z požadavků občanů bude klíčová pro zabezpečení vazby mezi Parlamentem a veřejností. Hlasuji proto souhrnně pro všechny návrhy v této zprávě.

  Robert Dušek (S&D), písemně. – (CS). Návrh zprávy o revizi rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí má za cíl dosáhnout institucionální rovnováhy mezi EP a EK podložené Lisabonskou smlouvou. Interinstitucionální dohody sice nemění ustanovení primárního práva, ale v tomto případě vztahy mezi orgány EU vyjasňují. Konečné znění návrhu je dle zpravodaje vyváženým kompromisem mezi postoji a stanovisky obou institucionálních stran, přičemž nejobtížnější vyjednávání byla v oblasti mezinárodních vztahů EU. Parlament by měl být plně informován tak, aby bylo usnadněno udělování jeho souhlasu a neopakovalo se neuzavření mezinárodních dohod, jejichž vyjednávání již byla dokončena.

Parlament získal Lisabonskou smlouvou nové pravomoci pro dokonalejší a hlubší sledování provádění právních předpisů EU ve vnitrostátním právu a jejich uplatňování, což velice vítám. Společná evropská legislativa nemá velký význam, pokud není některými členskými státy na vnitrostátní úrovni uplatňována. Se zněním zprávy souhlasím a budu pro její přijetí hlasovat.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Interinstitucionální dohody v rámci Evropské unie mají zásadní význam pro účinné sledování, kontrolu a rovnováhu pravomocí. A tak po nezbytných úpravách stanovených Lisabonskou smlouvou jsem rád, že Parlament získal ve vztahu ke Komisi větší pravomoci. Jak je patrné ze zprávy, znamená to větší a účinnější kontrolu návrhů Komise a zároveň větší transparentnost legislativního procesu.

To byl tedy další krok směrem k účinně vykonávané demokratické moci, který přispěje k přiblížení Evropy jejím občanům. Kromě toho bych neměl opominout zdůraznit rozsáhlé vyjednávací pravomoci, které tento návrh požadoval, a to zejména ze strany zpravodaje pana Rangela. Chtěl bych mu nyní poblahopřát.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Vítám přijetí této zprávy a oceňuji skvělou práci, kterou odvedl zpravodaj pan Rangel. Tato zpráva odráží institucionální rovnováhu vytvořenou Lisabonskou smlouvou a dává jí podobu, což vede k nespornému a významnému zlepšení vztahů s Komisí. Revidovaný návrh rámcové dohody o vztazích mezi Parlamentem a Komisí je pátou dohodou tohoto typu, která má být mezi těmito dvěma orgány podepsána. Z hlediska legislativního procesu a plánování je důležité upozornit na změny týkající se přístupu „zlepšení právní úpravy“ a vyhlášení revize interinstitucionální dohody o této otázce, spolu s novými předpisy pro posuzování dopadu prováděného Komisí. Pokud jde o interinstitucionální rozměr mezinárodních vztahů EU, cílem Evropského parlamentu je získání práva na informace, aby mohl udělovat svůj souhlas s plnou znalostí věci a zabránit tomu, aby mezinárodní dohody, jejichž vyjednávání již bylo dokončeno, nebyly uzavřeny. Chtěl bych také upozornit na přidělení statutu pozorovatele poslancům Evropského parlamentu na mezinárodních konferencích, kteří se nyní mohou účastnit také všech důležitých jednání. Tato úloha je rozhodující pro posílení demokratických pravomocí Parlamentu, obzvláště v průběhu jednání významných mezinárodních konferencí, jako jsou konference Organizace spojených národů o změně klimatu.

  Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. – (FR) Minulou středu jsme schválili revidovanou rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí. V rámci revize této dohody byly stanoveny nové pravomoci Parlamentu vyplývající z Lisabonské smlouvy.

Tyto nové pravomoci Evropského parlamentu jsou nezbytné a představují přelomovou změnu v evropském institucionálním řízení. Posílená parlamentní kontrola nad Komisí, pravomoc Parlamentu schvalovat mezinárodní dohody, podíl Parlamentu na pracovním programu Komise, účast Parlamentu při volbách předsedy Evropské komise, to je zásadní vývojový posun v budování demokratičtějšího evropského prostoru.

Za velmi důležité považuji rovněž to, že v rámci povinnosti informovat Parlament získáme dodatečné záruky, neboť budeme mít lepší přístup k důvěrným dokumentům, které se týkají mezinárodních dohod a vyjednávání. Evropský parlament by měl a musí být do těchto „mezinárodních postupů“ zapojen, a to od začátku až do konce. Tato dohoda tedy stanoví novou rovnováhu pro demokratičtější evropský prostor a je dobře, že toto vše je zaneseno v oficiální dohodě.

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Revidovaná rámcová dohoda schválená velkou většinou signalizuje nesporný pokrok ve vztazích mezi Evropským parlamentem a Komisí.

Je opravdu načase, aby institucionální rovnováha zavedená Lisabonskou smlouvou začala být důsledně naplňována. Mezi klíčovými prvky této revize musíme přivítat především rovné zacházení mezi Parlamentem a Radou, zejména při výměně informací a v přístupu na jednání. V tomto ohledu mě mohou jen těšit zavedená ustanovení o vyjednávání mezinárodních dohod. Jak by mohl Parlament dát svůj souhlas s plným vědomím všech skutečností, kdyby nebyl informován v průběhu celého procesu vyjednávání?

Poslanci Evropského parlamentu jsou plně odhodláni důsledně uplatňovat posílené pravomoci, které mají k dispozici od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Důkazem toho bylo odmítnutí dohody Swift v únoru. Jedna věc je jistá, budeme muset i nadále být obezřetní, abychom tento nový institucionální vývoj zachovali.

  Peter Jahr (PPE), písemně. – (DE) Lisabonská smlouva poskytuje Evropskému parlamentu značnou míru nových spolurozhodovacích pravomocí. To by mělo v neposlední řadě vést k prohloubení demokracie v Evropské unii a k většímu zapojení evropských občanů.

V nové rámcové dohodě jsou tato práva zakotvena a konkrétně vymezena a tím je v ní zohledněna nová rovnováha mezi Komisí a Parlamentem. To je velmi vítané, neboť Parlament bude nyní moci lépe naplňovat svoji úlohu jako zástupce občanů Evropské unie. Nyní je na nás, abychom tato nová práva používali odpovědně.

  David Martin (S&D), písemně. – Je to velký úspěch pro Evropský parlament a pozitivní rámec pro vztahy mezi Parlamentem a Komisí. Vítám zejména uznání rovného postavení Rady a Parlamentu a důsledky, jaké to má pro přístup Parlamentu k důvěrným dokumentům, jeho právo být informován o schůzkách Komise s národními experty a jeho účast na mezinárodních konferencích. Také mám radost z toho, že Parlament bude mít silnou úlohu v legislativním plánování a bude mít řadu příležitostí diskutovat o těchto otázkách s Komisí v plénu a ve výboru a dotazovat se.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Vztahy mezi Evropským parlamentem a Komisí se po přijetí Lisabonské smlouvy hodně změnily. Byly posíleny pravomoci Parlamentu v různých otázkách, zejména v souvislosti s řádným legislativním postupem a v oblasti rozpočtu, a vzrostla jeho úloha v rámci zahraniční politiky Evropské unie. Tyto změny znamenají, že evropská veřejnost má nyní ve vztahu k procesu rozhodování na úrovni EU novou roli. Je proto potřebné a účelné přezkoumat rámcovou dohodu, která upravuje vztahy mezi Parlamentem a Komisí.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. – (LV) Plně souhlasím se zprávou pana Rangela. Až doposud nebrala Evropská komise v mnoha případech usnesení Evropského parlamentu na vědomí. To je podle mého názoru nepřijatelné. Například dosud nebylo provedeno usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2004, ve kterém Evropský parlament doporučuje, aby Lotyšská republika přiznala tzv. neobčanům právo volit v místních volbách a zjednodušila proces udělení státního občanství starším občanům. Rád bych věděl, proč se odpovědní evropští komisaři dosud neobrátili s otázkami na lotyšskou vládu. Proč je toto usnesení Evropského parlamentu ignorováno? Možná Evropský parlament v důsledku podpisu nové dohody o vztazích mezi ním a Komisí takovouto nečinnost Komise odpovídajícím způsobem posoudí a lidé, kteří řádně nevykonávají svoji práci, budou při další příležitosti z Komise vyloučeni.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Upřímně vítám vypracování zprávy o revidované rámcové dohodě o vztazích mezi Parlamentem a Komisí. Vítám rovněž její přijetí v plénu, k němuž jsem přispěla, neboť je to základní rámec pro další demokratizaci Evropské unie prostřednictvím rozdělení pravomocí mezi Komisí a Parlamentem, které více respektuje jejich schopnosti.

Tato rámcová dohoda je obzvláště důležitá, neboť je první od doby, kdy vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, která poskytla Parlamentu větší pravomoci, zejména na legislativní úrovni.

Mám za to, že na základě této nové rámcové dohody je Parlament aktivnějším partnerem při budování evropského projektu, neboť může vykonávat své pravomoci ve větším rozsahu, účinně a odpovědně.

  Marc Tarabella (S&D), písemně. – (FR) Přes významná opatření navržená v usnesení paní Figueiredové v souvislosti s úlohou minimálního příjmu v boji proti chudobě a prosazováním společnosti sociálního začleňování v Evropě mě mrzí, že většina Evropského parlamentu neměla vyšší cíle. Jako socialista jsem přesvědčen o nezbytnosti rámcové směrnice pro účinné potírání chudoby, která postihuje 17 % evropského obyvatelstva.

Tato rámcová směrnice navržená mým kolegou Frédéricem Daerdenem by zavedla zásadu přiměřeného minimálního příjmu v Evropě stanoveného na základě kritérií, která jsou společná pro všechny členské státy, a v souladu s vnitrostátními postupy pro kolektivní vyjednávání a s vnitrostátním právem. Je naší povinností klást si náročné cíle pro sociálnější Evropu.

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. – (IT) Až do přijetí Lisabonské smlouvy a nového právního základu článku 295 Smlouvy o fungování Evropské unie nebyly orgány Evropské unie k uzavírání interinstitucionálních dohod smlouvami výslovně vyzývány. Tyto dohody nemohou změnit ustanovení primárního práva, ale často je vyjasňují.

Jsem přesvědčen, že tento návrh přesně odráží institucionální rovnováhu zavedenou Lisabonskou smlouvou. Dávám svůj souhlas, protože tato dohoda představuje jasné a výrazné zlepšení ve vztazích s Komisí. Jako všechny dohody je konečné znění jakýmsi kompromisem mezi oběma stranami, nicméně tento konečný kompromis poskytuje vyvážený úsudek a smysluplné a důsledné uplatňování Lisabonské smlouvy.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Zpráva pana Rangela poukazuje na nejvýznamnější úspěchy Evropského parlamentu obsažené v revidované rámcové dohodě s ohledem na následující:

V části „Legislativní postup a plánování: vzájemná spolupráce“ zahrnuje zpráva větší zapojení Parlamentu, přezkoumání všech dosud neprojednaných návrhů na začátku nového funkčního období Komise a zároveň patřičně zohledňuje názory Parlamentu a závazek Komise informovat o konkrétních následných krocích po každé žádosti o legislativní iniciativu podle článku 225 Smlouvy o fungování Evropské unie.

V části „Parlamentní kontrola“ zpráva zahrnuje nová pravidla pro účast komisařů ve volebních kampaních, povinnost Komise zjistit stanovisko Parlamentu, má-li v úmyslu revidovat Kodex chování, a stanoví, že kandidáti na funkci výkonných ředitelů musí předstoupit před odpovědné parlamentní výbory ke slyšení.

Zpráva také stanoví povinnost poskytovat informace a obsahuje požadavek na přítomnost Komise v Parlamentu.

  Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně. – (PL) Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost získala Evropská komise a Evropský parlament nová práva. Návrh pozměněného znění rámcové dohody je výrazem účinnějšího provádění změn ve vztahu mezi těmito dvěma orgány, které vyplývají ze smlouvy. Zavádí prospěšné změny legislativního postupu, parlamentní kontroly a povinnost poskytovat informace. Představuje významný pokrok ve vztazích s Komisí a je důležitým krokem směrem k užší spolupráci. Výměna informací a konstruktivní dialog nám umožní dosáhnout efektivnějších a transparentních výsledků, což je z hlediska občanů EU, jejichž zájmy zastupujeme, klíčová otázka. Proto považuji za velmi důležité, že prioritou dohody je účast členů Komise na plenárních zasedáních i jiných jednáních, které souvisejí s činností Parlamentu. Jsem obzvláště rád, že se Komise zavázala k úzké spolupráci s Parlamentem na návrzích legislativních iniciativ předložených občany v počáteční fázi.

Díky tomu můžeme my v Parlamentu být blíže svým občanům, což posiluje naši demokracii. Nicméně aby Komise účinně fungovala v zájmu občanů EU, měla by poslancům Evropského parlamentu udělit status pozorovatele na všech mezinárodních konferencích a v případě potřeby umožnit v ještě větší míře naši účast na jiných významných jednáních a rovněž informovat Parlament o postojích, které Komise na těchto jednáních a konferencích zaujímá a o nichž vyjednává.

  Eva-Britt Svensson (GUE/NGL), písemně. – Hlasovala jsem pro zprávu pana Rangela A7-279/2010. Důrazně však nesouhlasím s domněnkou zpravodaje, že „Lisabonská smlouva významně prohlubuje demokracii v EU a dává občanům Evropské unie, zejména prostřednictvím Parlamentu, posílenou kontrolní pravomoc nad činností Komise“.

  Viktor Uspaskich (ALDE), písemně. – (LT) Tato nová rámcová dohoda o vztazích může potenciálně posílit úspěchy Lisabonské smlouvy a to by mohlo znamenat významný průlom. Zvláště důležité jsou změny, které zlepšují právní postupy a posilují parlamentní kontrolu. Souhlasím se všemi změnami, které přispívají k lepší výměně informací a podporují účinnost vztahů mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí. Je důležité zajistit, aby toto institucionální partnerství bylo pokud možno co nejméně byrokratické. Nová rámcová dohoda o vztazích upravuje „zvláštní partnerství“ mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí. Nesmíme zapomínat, že nejdůležitější partnerství vůbec je partnerství mezi Evropskou unií a jejími občany. Evropská unie se musí více snažit najít společnou řeč se svými občany a ukázat, že v jejich každodenním životě je důležitá.

Zpravodaj správně uvedl, že tato dohoda představuje „novou interinstitucionální rovnováhu“, tj. zdravý kompromis. Nicméně jsou některé otázky, o nichž Evropská unie nemůže vyjednávat – základní lidská práva a svobody. Větší pravomoci znamenají větší odpovědnost. Jedna věc je o společných hodnotách mluvit, ale něco jiného je tyto hodnoty prosazovat v praxi a hájit. Dokud tohoto nebude dosaženo, různé složky institucionálního rámce Evropské unie nebudou moci plně rozvinout svůj potenciál. Chce-li být Evropská unie soudržnou silou, musí mít důvěryhodnost.

Zpráva: Paulo Rangel (A7-0278/2010)

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) Nyní po přijetí revize rámcové dohody o vztazích mezi Parlamentem a Komisí je přirozeným krokem následné přizpůsobení jednacího řádu Evropského parlamentu výše uvedené rámcové dohodě. Proto hlasuji pro tuto zprávu.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Souhlasím s pozměňovacími návrhy k jednacímu řádu Evropského parlamentu s cílem přizpůsobit ho revidované rámcové dohodě o vztazích mezi Parlamentem a Komisí. Vzhledem k tomu, že Komise je ochotna poskytovat poslancům Evropského parlamentu více informací, bylo dohodnuto, že poslanci Parlamentu jsou povinni respektovat pravidla Parlamentu o nakládání s důvěrnými informacemi. Otevřenost Komise, pokud jde o poskytování více informací poslancům Parlamentu, vyžaduje, aby předsedové a zpravodajové příslušného výboru a všech souvisejících výborů společně přijali vhodná opatření a zajistili tak, aby Parlament dostával aktuální, pravidelné a úplné informace, v případě potřeby důvěrné, a to ve všech fázích vyjednávání a uzavírání mezinárodních dohod, včetně návrhů směrnic k vyjednávání a jejich přijatého konečného znění.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Vztahy mezi Evropským parlamentem a Komisí se po přijetí Lisabonské smlouvy hodně změnily. Byly posíleny pravomoci Parlamentu v různých otázkách, zejména v souvislosti s řádným legislativním postupem a v oblasti rozpočtu, a vzrostla jeho úloha v rámci zahraniční politiky Evropské unie. Tyto změny znamenají, že evropská veřejnost má nyní ve vztahu k procesu rozhodování na úrovni EU novou roli. Je proto potřebné a účelné přezkoumat rámcovou dohodu, která upravuje vztahy mezi Parlamentem a Komisí.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Přizpůsobení jednacího řádu Evropského parlamentu revidované rámcové dohodě o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí přirozeně navazuje na revizi rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí a zároveň umožňuje okamžité schválení rámcové dohody, takže může vstoupit v platnost, tak jak je požadováno a jak bude tímto zajištěno. Souvislosti a dohoda, které jsou oběma těmto zprávám společné, jsou rovněž zárukou mého souhlasu s touto dohodou.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Zpráva pana Rangela poukazuje na nejvýznamnější úspěchy Evropského parlamentu obsažené v revidované rámcové dohodě s ohledem na následující:

V části „Legislativní postup a plánování: vzájemná spolupráce“ zahrnuje zpráva větší zapojení Parlamentu, přezkoumání všech neprojednaných návrhů na začátku nového funkčního období Komise a patřičně zohledňuje názory Parlamentu a závazek Komise informovat o konkrétních následných krocích po každé žádosti o legislativní iniciativu podle článku 225 Smlouvy o fungování Evropské unii.

V části „Parlamentní kontrola“ zpráva zahrnuje nová pravidla pro účast komisařů ve volebních kampaních, povinnost Komise zjistit stanovisko Parlamentu, má-li v úmyslu revidovat Kodex chování, a stanoví, že kandidáti na funkci výkonných ředitelů musí předstoupit před odpovědné parlamentní výbory ke slyšení.

Zpráva také stanoví povinnost poskytovat informace a požadavek na přítomnost Komise v Parlamentu.

  Eva-Britt Svensson (GUE/NGL), písemně. – Hlasovala jsem pro zprávu pana Rangela A7-0278/2010. Důrazně však nesouhlasím s domněnkou zpravodaje, že „Lisabonská smlouva významně prohlubuje demokracii v EU a dává občanům Evropské unie, zejména prostřednictvím Parlamentu, posílenou kontrolní pravomoc nad činností Komise“.

Zprávy: Paulo Rangel (A7-0279/2010), (A7-0278/2010)

  Bairbre de Brún a Søren Bo Søndergaard (GUE/NGL), písemně. – Hlasovala jsem pro Rangelovy zprávy A7-0278/2010 a A7-0279/2010. Důrazně však nesouhlasím s domněnkou zpravodaje, že „Lisabonská smlouva významně prohlubuje demokracii v EU a dává občanům Evropské unie, zejména prostřednictvím Parlamentu, posílenou kontrolní pravomoc nad činností Komise“.

  Joe Higgins (GUE/NGL), písemně. – Zdržel jsem se hlasování o Rangelových zprávách A7-0278/2010 a A7-0279/2010. I když podporuji mnohá opatření uvedená ve zprávách, jako je např. větší úloha Parlamentu při vypracování Kodexu chování pro komisaře a posílená úloha Parlamentu při mezinárodních jednáních, důrazně nesouhlasím se zpravodajem v předpokladu, že „Lisabonská smlouva výrazně prohlubuje demokracii v EU a dává občanům Evropské unie, zejména prostřednictvím Parlamentu, větší kontrolní pravomoc nad činností Komise“.

  Marisa Matias (GUE/NGL), písemně. – Hlasovala jsem pro Rangelovy zprávy A7-0278/2010 a A7-0279/2010. Důrazně však nesouhlasím s domněnkou zpravodaje, že Lisabonská smlouva výrazně prohlubuje demokracii v EU a dává občanům Evropské unie, zejména prostřednictvím Parlamentu, větší kontrolní pravomoc nad činností Komise.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. – (LV) Pan Rangel navrhuje velmi důležité změny jednacího řádu Evropského parlamentu. Je možné, že přímo v důsledku těchto úprav jednacího řádu Evropského parlamentu se problémy, o nichž diskutujeme, vyřeší rychleji. Především bych byl rád, kdyby se rozhodnutí a doporučení Evropského parlamentu prováděla v členských státech. Pouze pokud si zameteme před vlastním prahem, budou mít doporučení EU třetím zemím podstatně větší váhu. Například doporučení obsažená v usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. března 2004 o situaci „neobčanů“ v Lotyšsku dosud nebyla provedena. Doufám, že revidovaný jednací řád Evropského parlamentu pomůže orgánům EU, aby si vytvořily jasnou představu o porušování základních lidských práv, k němuž v Lotyšsku dochází.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Díky této dohodě se zlepšilo a upevnilo postavení Parlamentu a došlo k posílení demokratizace Evropské unie. Přijetí této zprávy je silným signálem, že existuje přání posílit princip rozdělení moci. Rámcová dohoda má velký význam, neboť vymezuje vztahy mezi Parlamentem a Komisí, a to v době, kdy Parlament získal velké pravomoci, zejména v rámci legislativního procesu, a je nyní na stejné úrovni s Radou. Ve skutečnosti bylo bez ohledu na dodatkové a aplikační smlouvy a protokoly zapotřebí další právní úpravy k určení a upřesnění některých otázek. Vítám zejména skutečnost, že rámcová dohoda vyjasňuje body týkající se politické odpovědnosti obou orgánů, oběhu informací, vnějších vztahů, rozšíření a mezinárodních dohod, plnění rozpočtu, politického a legislativního programu Komise a víceletého programu Evropské unie, legislativních pravomocí Komise a výkonu jejích zvláštních pravomocí, sledování provádění právních předpisů EU a účasti Komise na činnosti Parlamentu.

Zpráva: Ingeborg Gräßle, Crescenzio Rivellini (A7-0263/2010)

  George Becali (NI), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro tuto úpravu. Zahrnuje technické, finanční a správní údaje a vyjasňuje interinstitucionální vztahy, které tato evropská služba a její struktury potřebují. Bylo a stále je naším přáním, aby Evropská unie byla silným, uznávaným hráčem na poli zahraniční politiky. K tomu potřebujeme také pravidla a evropské předpisy přizpůsobené danému úkolu.

  Alain Cadec (PPE), písemně. – (FR) Po vytvoření Evropské služby pro vnější činnost bylo nutno změnit finanční nařízení s cílem zlepšit kontrolu a sledování realizace Evropské služby pro vnější činnost (EEAS).

Zpráva paní Gräßlové a pana Rivelliniho zvyšuje rozpočtovou a finanční odpovědnost, zvyšuje transparentnost a podporuje účinnost EEAS. Navrhovaná zlepšení přispějí k vytvoření kultury finanční bezúhonnosti potřebné k vytvoření důvěry v řádné fungování EEAS.

Vítám také ty části zprávy, které požadují silnou kontrolní pravomoc. Připojuji se tedy zpravodajům a žádám, aby Parlament mohl vykonávat svá práva v plném rozsahu a aby vedoucí delegací předkládali své zprávy o plnění rozpočtu Výboru pro rozpočtovou kontrolu.

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) Hlasuji pro většinu opatření navrhovaných v této zprávě, jejichž účelem je poskytnout Evropské službě pro vnější činnost (EEAS) kulturu finanční bezúhonnosti, jež je nezbytná pro důvěru v bezproblémové a nezpochybnitelné fungování EEAS v budoucnu. Vzhledem k odlišným prostředím, ze kterého pracovníci EEAS přicházejí, se EEAS stane směsicí mnoha podnikových kultur a postupně si bude muset vytvořit svou vlastní kulturu. Při vymezování struktury této nové služby je důležité stanovit její finanční pravidla a hned od počátku zajistit co nejvíce záruk tak, aby se finanční bezúhonnost stala pevnou součástí podnikové kultury EEAS. Rád bych také zdůraznil, že v zájmu zajištění demokratické kontroly a zvýšení důvěry evropských občanů v jejich evropské orgány by každý rok mělo být Parlamentu předloženo prohlášení o věrohodnosti vnitřních systémů řízení a kontroly zavedených v delegacích EU.

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. – (FR) Evropská služba pro vnější činnost (EEAS) má nyní dobře nakročeno k tomu, aby se stala akceschopným diplomatickým sborem. Parlament dosáhl toho, že 60 % zaměstnanců pochází z jiných evropských orgánů, což zajistí určitou míru nezávislosti na členských státech. Byla zavedena zásada zeměpisné rovnováhy zaručující odpovídající a důležitou přítomnost státních příslušníků ze všech členských států.

Toto hlasování posílilo úlohu Evropského parlamentu, předsedové delegací Evropské unie jmenovaní ve „strategicky významných“ regionech budou skutečně slyšeni parlamentním Výborem pro zahraniční věci. Kromě toho bude mít Parlament právo kontrolovat používání rozpočtu EEAS a její pracovníci budou muset absolvovat zvláštní školení o rozpočtovém hospodaření.

  Philippe de Villiers (EFD), písemně. – (FR) Evropský parlament byl požádán o stanovisko k návrhu nařízení, který předložila Ingeborg Gräßlová a Crescenzio Rivellini a který se týká vytvoření souhrnného rozpočtu Evropských společenství pro Evropskou službu pro vnější činnost (EEAS).

Není možné podporovat vytvoření budoucí evropské diplomatické služby, která bude pod správním, rozpočtovým a politickým dozorem Komise. Francie, která se může pochlubit nejstarší diplomatickou službou na světě, bude muset opět předat diplomatické výsady Evropské unii, jejíž občané jsou zcela lhostejní k postojům, které přijímá.

Tato diplomatická služba, ke které Komise tak zapáleně vyzývala, bude znamenat naprostý rozchod s národním dědictvím. Úředníci EEAS nebudou moci přijímat pokyny od členských států a budou muset pracovat pro „vyšší“ zájem Evropské unie, který je měřítkem pouze pro eurokraty samotné.

  Diane Dodds (NI), písemně. – Pane předsedající, vždy jsem byla proti vytvoření Evropské služby pro vnější činnost – můj názor na to by nic nezměnilo. Ale uvědomuji si, jakých ujištění se nám od EU dostávalo, když spustila svou přesvědčovací kampaň a hledala pro EEAS podporu.

Bylo nám řečeno, že EEAS bude rozpočtově neutrální. Jenomže kde jsme teď? Rozpočtová neutralita je zas jen dalším slibem EU, plácnutím do vody. Plánovaný rozpočet jsme už překročili o 34 milionů kvůli požadavkům na ještě více zaměstnanců a další náklady na zahájení činnosti, a to EEAS ještě ani nezačala fungovat!

EEAS představuje jen další příklad plýtvání penězi daňových poplatníků za službu, kterou moji voliči nechtějí, ale byla jim vnucena byrokraty, kteří se pro EU snaží vydolovat z národních vlád stále více moci. Taková byrokracie je nepřijatelná a v této době hospodářské krize je nutno ji omezit, nikoli podporovat.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Cílem návrhu nařízení je změna finančního nařízení o souhrnném rozpočtu vzhledem k institucionalizaci Evropské služby pro vnější činnost (EEAS), která vyplývá z přijetí Lisabonské smlouvy členskými státy. Tento nový subjekt nemá rozpočtový rámec, a proto je tato změna nutná. Přizpůsobení Evropské služby pro vnější činnost podobě orgánu umožňuje její rozpočtovou samostatnost a dává jí pravomoc nakládat se svými správními výdaji, s výhradou udělení absolutoria ze strany Parlamentu.

Doufám, že EEAS bude vykonávat svou činnost se znalostí věci, účinně a doplňkově, a především že nebude konkurovat diplomatickým zastoupením členských států. K tomuto Komise uvedla, že chce zajistit, aby EEAS plnila svůj úkol jednotného postupu v oblasti vnější činnosti, aniž by to vedlo k oslabení zdravého finančního řízení, odpovědnosti a ochrany finančních zájmů Evropské unie. Doufám, že tomu tak bude.

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. – (DE) Evropská služba pro vnější činnost (EEAS) bude v budoucnu hlasem Evropské unie v oblasti zahraniční politiky. V této službě se sjednotí naše odlišné postoje – což vysílá silný signál – a je důležité, aby měla naši podporu. Pro efektivní fungování EEAS je nutná účinná finanční kontrola. Tu nejlepší možnou kontrolu lze zajistit pouze v případě, že EEAS bude součástí Komise. Jasné rozdělení práv a povinností umožní její hladké fungování. Podporuji úspěšnou zprávu paní Gräßlové a pana Rivelliniho a samozřejmě jsem pro tento konstruktivní příspěvek Evropského parlamentu hlasovala.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro zprávu paní Gräßlové a pana Rivelliniho týkající se finančního nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství, s ohledem na o Evropskou službu pro vnější činnost (EEAS), protože se domnívám, že podpora finanční bezúhonnosti je důležitá pro zajištění řádného a transparentního řízení evropských orgánů. Vytvoření této nové diplomatické služby, jak stanoví Lisabonská smlouva, představuje pro Evropskou unii významný krok, neboť konečně může mít prospěch z jednotného diplomatického útvaru, jehož úkolem je usnadňovat činnost zaměřenou na dosažení větší soudržnosti, bezpečnosti a účelnosti vnějších vztahů Evropské unie. Na závěr je důležité zdůraznit, že Evropská služba pro vnější činnost bude spravovat svůj správní rozpočet a bude také odpovědná za ty části provozního rozpočtu, které spadají do jejího mandátu.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Nová Evropská služba pro vnější činnost vytvořená po přijetí Lisabonské smlouvy potřebuje rozpočet, aby mohla vykonávat svou činnost a dosáhnout cílů stanovených ve Smlouvě. Z toho důvodu je nutné změnit některá ustanovení v příslušném finančním nařízení a zohlednit tak změny zavedené Lisabonskou smlouvou.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Hlasoval jsem proti tomuto legislativnímu usnesení Evropského parlamentu, protože vytvoření uvedené služby, kterou chce financovat, představuje další krok směrem k militarizaci zahraniční politiky Evropské unie. Můj nesouhlas s tímto militaristickým pojetím zahraniční politiky, stejně jako můj hlas proti jsou odůvodněny tím, že proces vytváření Evropské služby pro vnější činnost (EEAS) postrádá ty nejzákladnější zásady transparentnosti a demokracie. Při organizování a financování této služby chybí potřebná přísná kontrola personálního zajištění a financování ze strany Evropského parlamentu, což znamená, že EEAS trpí znepokojivým nedostatkem demokracie a transparentnosti. Není proto žádným překvapením, že navrhovaná struktura pro EEAS odsouvá Evropský parlament v zahraniční politice EU do druhořadého postavení, což moje skupina a já důrazně odmítáme. Proto jsem hlasoval proti. Nemohu souhlasit s navrhovanými rozpočty pro tento typ služby s jejími militaristickými tendencemi.

  Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) Kromě zdvojení struktur, k němuž vytvořením Evropské služby pro vnější činnost (EEAS) dojde, také prudce stoupnou náklady na zaměstnance, a to pro EU typicky rozhazovačným a byrokratickým způsobem. Z 1 643 pracovních míst, s nimiž EEAS dne 1. prosince zahájí činnost, je 50 postů generálních ředitelů, věřte nebo ne, a jeden generální ředitel bude mít pod sebou v počátečním období jen o málo více než 30 zaměstnanců. Po dobudování struktury jich nebude ani 80. Výše uvedení generální ředitelé si v průměru vydělají 17 000 EUR měsíčně. Pod těmito generálními řediteli je další úroveň zahrnující 224 ředitelů a 235 vedoucích oddělení. Kromě toho stále ještě čekáme na vymezení konkrétních úkolů a cílů pro pracovníky EEAS. Chceme, aby EU měla ve světě silnější hlas, ale k tomu zaručeně není potřeba přebujelý správní aparát, který občany EU přijde na miliardy v důsledku zdvojených struktur a bude velice lukrativním zdrojem příjmů pro své zaměstnance. Proto jsem hlasoval proti této zprávě.

  Justas Vincas Paleckis (S&D), písemně. – (LT) Při vyjednávání se zástupci Evropské rady, Komise, Parlamentu a zejména s vyjednavači ze skupiny Progresivní aliance socialistů a demokratů se podařilo zajistit větší transparentnost při používání rozpočtu pro nový diplomatický útvar. Parlament bude každoročně udělovat plnění jeho rozpočtu absolutorium a Komise bude muset pravidelně poskytovat poslancům Evropského parlamentu podrobné informace o svých výdajích. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože zdůrazňuje, že při náboru občanů členských států EU je třeba zajistit větší zeměpisné pokrytí spolu s odpovídajícím a smysluplným zastoupením občanů všech členských států.

Souhlasím se zpravodajem, že musíme usilovat o to, aby zaměstnanci byli vybíráni podle svých schopností a také s přihlédnutím k rovnosti žen a mužů. Je důležité, aby Evropská služba pro vnější činnost, která má zahájit činnost k 1. prosinci, rychle začala účinně fungovat a zastupovala především zájmy EU, a v případě potřeby zájmy národní.

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. – (IT) Evropská služba pro vnější činnost (EEAS) bude spravovat svůj vlastní správní rozpočet a ponese za něj odpovědnost. Při zřizování této nové služby, a zejména při stanovování jejích finančních pravidel, je hned od počátku nezbytné poskytnout příslušné ekonomické záruky.

Abychom podpořili finanční bezúhonnost, je tedy důležité zajistit bezproblémovou součinnost různých útvarů odpovědných za dohled nad finančními záležitostmi, zejména v delegacích EU. Doufáme, že posílením těchto záruk zvýšíme důvěru evropských občanů v evropské orgány. Proto tedy strukturální zlepšení předložená v tomto návrhu mají za cíl potvrdit finanční bezúhonnost, jež je nutná pro důvěru v bezproblémové a nezpochybnitelné fungování Evropské služby pro vnější činnost.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Byla to kodrcavá jízda, ale díky úsilí Parlamentu má nyní Evropská služba pro vnější činnost EU potenciál být hnací silou účinnější a legitimnější zahraniční politiky Evropské unie. Vítáme, že otázky, které považují Zelení za klíčové – jako je například rovnováha mezi ženami a muži a společná odborná příprava zaměřená na „stavovskou čest“ – se do značné míry řešily a že Parlament bude mít nad fungováním EEAS větší demokratickou kontrolu, a to zejména díky zavedení individuálních rozpočtových položek pro velké operace EU v zámoří. Evropskému parlamentu se také podařilo ochránit metodu Společenství a díky tlaku Zelených i rozvojové priority.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) Abychom mohli účinněji zastupovat zájmy evropských států na mezinárodní scéně, je nutno jednotlivé kroky v zahraniční politice projednat předem a poté je jednohlasně sdělit okolnímu světu. Nyní se uskutečňuje snaha prostřednictvím Evropské služby pro vnější činnost (EEAS) zasadit nástroje vnější politiky Evropské unie do uceleného rámce – stávající zdroje se sdružují a doplňují se o nové zdroje. Vzhledem k tomu, že tato struktura je nová, je třeba uplatnit náročnější požadavky na transparentnost a rozpočtovou a finanční odpovědnost. Jelikož EEAS spadá do rozpočtové pravomoci Parlamentu, musí být tento útvar zahrnut do struktury Komise. V opačném případě nebude možno udělit absolutorium ve smyslu Smluv. Rozpočtovým orgánům jsou také překládány výroční zprávy o činnosti.

Zpráva: Bernhard Rapkay (A7-0288/010)

  George Becali (NI), písemně. – (RO) I já jsem přesvědčen, stejně jako moji kolegové, že EEAS musí mít v rámci služebního řádu evropských úředníků samostatnost. Podporuji ustanovení, podle něhož musí mít úředníci EU a dočasní zaměstnanci, kteří přicházejí z členských států a diplomatických služeb, stejná práva a nárok ucházet se o nová pracovní místa. Doufám, že nábor na co nejširším základě z hlediska zeměpisné polohy, a tím mám na mysli nové členské státy, se stane skutečností.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Evropská služba pro vnější činnost je základním nástrojem EU, je více otevřená světu a schopná navazovat užitečné kontakty s mnoha různými regiony a zeměmi. Aby tato služba fungovala, je nutné přidělit jejím úředníkům odpovídající úlohu a vyjasnit jejich postavení a postavení dočasných pracovníků z národních diplomatických sborů, kteří v ní mají působit. Tato změna služebního řádu úředníků Evropských společenství a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství se proto ukazuje jako plně oprávněná. Doufám, že tato služba bude fungovat v součinnosti s národními diplomatickými sbory a působit jako pozitivní činitel zvyšující jejich výkonnost. Doufám, že vnější složka hlavních priorit evropské politiky nebude opomíjena a že tato služba nebude při svém působení přehlížet klíčovou úlohu evropských jazyků v univerzální komunikaci, ani evropských celosvětových jazyků, které jsou nejvíce vhodné pro přímou komunikaci s velkou částí světa.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Evropská služba pro vnější činnost je nyní nedílnou součástí evropské správy. Je otevřená, efektivní a nezávislá, v souladu s podmínkami článku 298 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). V upraveném znění služebního řádu a pracovního řádu ostatních zaměstnanců bych chtěl zdůraznit rovné postavení úředníků EU a dočasných pracovníků z diplomatických služeb členských států, a to zejména z hlediska způsobilosti přijímat všechny úkoly za rovných podmínek a při prosazování rovných příležitostí pro nedostatečně zastoupené pohlaví.

  Tunne Kelam (PPE), písemně. – Zdržel jsem se závěrečného hlasování o zprávě pana Rapkaye ze dne 20. října 2010. Plně podporuji vytvoření Evropské služby pro vnější činnost a vysoce si cením úsilí Elmara Broka a jiných kolegů z Evropského parlamentu, kterým se podařilo úspěšně vyvážit původní návrh předložený vysokou představitelkou. Mým záměrem bylo upozornit na skutečnost, že změna v zeměpisném zastoupení, kterou podpořil Výbor pro zahraniční věci AFET a Rozpočtový výbor BUDG, nebyla přijata ve Výboru pro právní záležitosti JURI. V důsledku toho panují pochybnosti, zda konečné znění zprávy může poskytnout Evropskému parlamentu právní základ, pokud jde o zeměpisnou rovnováhu.

  Andrey Kovatchev (PPE), písemně. – (BG) Přeji vám, paní Ashtonová, a nové EEAS, k níž upínáme velké naděje, že se splní další evropský sen, hodně úspěchů a doufám, že Evropa osloví svět silným a autoritativním jednotným hlasem. To je to, co si přeje převážná část našeho Parlamentu. Můžete si být jista, že vám pomůžeme.

Chci vysvětlit, proč jsem se zdržel hlasování o změně služebního řádu úředníků Evropských společenství. Myslím, že udávané cíle dosáhnout zeměpisné rovnováhy jsou pro nový orgán prospěšné. Potřebujeme vysoce kvalifikovanou diplomatickou službu, ve které jsou lidé ze všech členských států, aby bylo posíleno zastoupení EU ve světě.

Jsem přesvědčen, že tato služba bude úspěšná, pokud bude moci využívat zkušeností všech členských států. Uvědomuji si, že počet členských států se od začátku procesu evropské integrace zvýšil více než čtyřikrát. Je pochopitelné, že země přijaté teprve nedávno v této fázi z hlediska míry zastoupení zaostávají. Nicméně musí zde být vůle a jasně formulované legislativní úpravy, které to překonají.

Věřím, že si přejete a jste odhodlána, což jste již při mnoha příležitostech vyjádřila, pracovat na dosažení skutečného, odpovídajícího zeměpisného zastoupení v nové službě, tak abyste byla vysokou představitelkou celé Evropské unie. Činnost této služby budeme podrobně sledovat.

  Edvard Kožušník (ECR), písemně. – (CS) Oceňuji, že se do zprávy podařilo formou pozměňovacích návrhů vložit některé pojistky garantující to, že při obsazování zaměstnaneckých pozic v rámci Evropské služby pro vnější činnost nebudou mít výhodu příslušníci některých členských států nad příslušníky států jiných. Zahraniční politika Evropské unie je přece jen specifickou oblastí, proto musí vedle kvalifikace a zastoupení široké zeměpisné základny platit princip, dle nějž mezi zaměstnanci Evropské služby pro vnější činnost budou odpovídajícím způsobem zastoupeni státní příslušníci všech členských států. I proto vnímám jako velmi důležité, že Parlament navrhl vypustit ustanovení, které umožňovalo přeřazení úředníků z Rady či Komise do Evropské služby pro vnější činnost bez předchozího výběrového řízení na volné pracovní místo.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Evropská služba pro vnější činnost působí ve spolupráci s diplomatickými sbory členských států a tvoří ji úředníci z příslušných útvarů generálního sekretariátu Rady a Komise a rovněž pracovníci vyslaní z národních diplomatických sborů členských států. Pro účely služebního řádu a pracovního řádu ostatních zaměstnanců by tedy EEAS měla být považována za orgán EU. Vzhledem k tomu by úředníci EU a dočasní zaměstnanci z diplomatických služeb členských států měli mít stejná práva a povinnosti a rovné zacházení, především pokud jde o způsobilost převzít všechny pozice za stejných podmínek. Změna stanovená v tomto usnesení je proto nutná.

  Alajos Mészáros (PPE), písemně. – (HU) Podpořil jsem tuto zprávu, které předcházely velmi vážné debaty, především o obsazování pracovních pozic Evropské služby pro vnější činnost. Hlavním důvodem těchto diskusí byla zásada zeměpisné rovnováhy, zásada, která – spolu s prioritami institucionální rovnováhy a rovnováhou mezi ženami a muži – byla nakonec do zprávy zahrnuta v mnohem mírnější podobě.

Nové členské státy nepochybně nejsou úplně spokojeny, ale nicméně je dobře, že bylo dosaženo kompromisu, a věříme, že v budoucnu v zájmu ještě větší spravedlivosti může dojít k revizi. Za tím účelem musíme všemožně usilovat o to, aby diplomaté jmenovaní jednotlivými členskými státy měli srovnatelnou a vysokou kvalifikaci. Měli bychom mít radost, že jsme udělali důležitý krok vpřed k jednotnému a účinnému zastoupení Evropské unie, neboť vzhledem k současným a budoucím výzvám je to jeden z nejdůležitějších aspektů politiky EU.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Velkou většinou jsme přijali kompromisní balíček odrážející postoj Zelených, k němuž naše skupina podstatným způsobem přispěla.

  György Schöpflin (PPE), písemně. – Pro ty z nás, kteří jsme z nových členských států, je vynechání veškerých právně závazných závazků k zeměpisné rovnováze v Evropské službě pro vnější činnost zklamáním. Je pravda, že se objevilo několik politických prohlášení slibujících, že k zájmům nových členských států bude přihlédnuto. Jakkoli pozitivní může být politický závazek, absence právního ustanovení je politováníhodná. Bez právního ustanovení jen těžko poznáme, jak voliči v nových členských státech pocítí, že mají vlastní službu. Proto řada z nás měla pochybnosti, zda zprávu pana Rapkaye plně podpořit.

  Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně. – (PL) Blížíme se ke konci velice bouřlivé práce na tom, jakou podobu bude mít Evropská služba pro vnější činnost, o které dnes máme hlasovat. Hodně jsme hovořili o udržitelném rozvoji z hlediska rovnosti žen a mužů a zeměpisného zastoupení a hodně o transparentním přijímání pracovníků na základě předem vymezených zásad a pravidel, ale nejdůležitější otázkou je kvalita a účinnost EEAS, a proto jsou tak důležitá hlavní kritéria pro přijímání zaměstnanců. Chtěl bych zdůraznit, že je třeba, dokonce je to nutnost, aby se na této službě podíleli pracovníci z příslušných ředitelství Evropské komise a rovněž pracovníci z Rady a Parlamentu.

Nejde o zastoupení evropských orgánů, ale o to, že tito lidé by měli mít potřebnou kvalifikaci v různých oblastech činnosti EU, jako je například složitá problematika energetiky, obchodu, zemědělství a jiné, nemluvě o lidských právech a terorismu. Obávám se, že většina lidí působících v EEAS bude mít obecné diplomatické znalosti, ale nebudou vědět nic o skutečných složitých problémech, které budou muset řešit.

  Róża Gräfin von Thun und Hohenstein (PPE), písemně. – (PL) Zdržet se hlasování není řešením. Ti, kteří nejsou přítomni, dělají vždy chybu. Myslím, že v usnesení jako celku je mnohem více dobrých opatření než těch, jejichž hodnota je menší. Evropskou službu pro vnější činnost potřebujeme. Měla by začít fungovat co nejdříve, aby se zvýšil význam Evropy ve světě.

Přijaté usnesení uvádí, že všechny členské státy budou v tomto útvaru zastoupeny. Nyní se musíme postarat, aby tomu tak skutečně bylo. To vytváří důvěru v proces zavedení Evropské služby pro vnější činnost. Neměli bychom zapomínat, že právě na vzájemné důvěře byla Evropská unie vybudována a že Polsko z toho mělo velký užitek. Budu tento proces velmi pozorně sledovat.

  Rafał Trzaskowski (PPE), písemně. – (PL) Je to pouhý rok, co se zavedení pojmu zeměpisné rovnováhy do rozpravy o Evropské službě pro vnější činnost setkalo s velkým odporem, a to i v Evropském parlamentu. Dnes už vůbec nikdo nepochybuje o tom, že je to problém a že je nutno ho vyřešit. Úspěchem je závazek, který lze nalézt ve všech hlavních dokumentech souvisejících s EEAS, závazek přijmout opatření k zajištění rovného zastoupení všech členských států Evropské unie v novém diplomatickém útvaru Unie. Revize plánovaná na rok 2013 nám umožní posoudit, zda tato opatření byla učiněna.

  Traian Ungureanu (PPE), písemně. – Výsledky hlasování o zprávě pana Rapkaye ukazují, že značný počet poslanců Evropského parlamentu z členských států se buď zdržel hlasování, nebo hlasoval proti zprávě. Byl jsem jedním z poslanců, kteří se hlasování zdrželi. Znepokojil mě hlavně nedostatek ambicí tam, kde šlo o zásadu zeměpisné rovnováhy v rámci politiky zaměstnanosti a o zaměstnance budoucí Evropské služby pro vnější činnost (EEAS). Do zprávy nebyl zařazen právně závazný závazek k zeměpisné rovnováze v rámci EEAS, a spoléhá se tak pouze na politické sliby učiněné rozhodujícími představiteli v oblasti zahraniční politiky. Proto většina nových členských států není přesvědčena o tom, že v budoucnu bude v EEAS zásada zeměpisné rovnováhy řádně uplatňována. Je politováníhodné, že zpravodaj zvolil takto minimalistický přístup, i když ještě větší obavu vzbuzuje neochota Rady tento závazný závazek výslovně přijmout. Vyzývám Radu a Komisi, aby podrobně přezkoumaly výsledek hlasování o této zprávě a dodržely své sliby, že při náboru budoucích pracovníků EEAS budou respektovat zásadu zeměpisné rovnováhy. Jednou z priorit poslanců Evropského parlamentu bude v budoucnu tento proces pozorně sledovat.

Zpráva: Roberto Gualtieri, László Surján (A7-0283/2010)

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro usnesení Parlamentu, neboť souhlasím s tím, že je nezbytně nutné, aby EU mohla využívat všechny své vnější nástroje v nějakém uceleném rámci, a že poskytnutí rozpočtových prostředků v roce 2010 na zavedení této struktury v počáteční fázi je politickým záměrem této zprávy.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Hlasoval jsem proti této zprávě, která se týká Evropské služby pro vnější činnost zřízené na základě Lisabonské smlouvy. Finanční a jakákoli jiná forma podpory pro tuto službu je nepřijatelná, protože politické a vojenské zdroje jsou v rámci zahraniční politiky Unie využívány na problematické akce, což v konečném důsledku vede k další militarizaci Evropské unie. Zároveň to odsouvá Evropu z nezávislé a mírové role, kterou by měla hrát při řešení mezinárodních problémů. Evropa tak přispívá k udržování napětí a stává se aktivním účastníkem rozvratných vojenských intervencí ve válečných zónách.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Stává se nutností přizpůsobit rozpočtové nástroje nové realitě Evropské služby pro vnější činnost (EEAS). Domnívám se však, že úsilí o zajištění dostatečných finančních prostředků pro její způsobilost a účinné a účelné fungování v souladu s původním záměrem a zároveň účinné sledování jejích nákladů jsou do značné míry oprávněné.

Evropské orgány a členské státy by měly Evropské službě pro vnější činnost v počátečním období jejího účinného působení věnovat zvláštní pozornost, aby mohly řádně sledovat její činnost a určit její hlavní problémy.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Tento návrh opravného rozpočtu spadá do rámce provádění Lisabonské smlouvy a jeho účelem je usnadnit zavedení a fungování Evropské služby pro vnější činnost (EEAS). Proto tuto iniciativu podporuji a je důležité, aby bylo zajištěno její provádění v souladu se zásadami účelné správy evropských zdrojů, a zároveň je třeba vyzdvihnout příznivý poměr mezi náklady a přínosy, spolu s požadavky na rozpočtovou zdrženlivost vzhledem k dopadu hospodářské krize na veřejné finance.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Naše hlasování proti této zprávě, která představuje další krok směrem k vytvoření a zprovoznění Evropské služby pro vnější činnost (EEAS), je v souladu s naším nesouhlasným postojem k vytvoření této služby. Tento ústřední bod Lisabonské smlouvy a základní prvek federalismu v Evropské unii bude v budoucnu zahrnovat více než 5 000 osob na 130 velvyslanectvích EU v různých zemích.

Je to diplomatická megastruktura, která si nutně podřídí zástupce a zájmy členských států a vnutí jim, a to i zde, zájmy nejmocnějších států, které byly a jsou určující pro směřování Evropské unie. Navíc chybí jakákoli záruka, že EEAS nebude napojena na vojenské a zpravodajské struktury. Existuje proto možnost, že dojde ke znepokojující militarizaci EU a mezinárodních vztahů, proti které budeme rázně bojovat.

Vzhledem k tomu, že rozpočet EU je mimořádně nízký, je třeba se také ptát, odkud pocházejí příspěvky na pokrytí těchto výdajů? Toto všechno se děje v době, kdy se dopady krize zhoršují a kdy tzv. politika „úsporných“ opatření vytváří ohromný tlak na rozpočty jednotlivých států, kdy se platy a dávky sociálního zabezpečení snižují a daně z příjmu z práce rostou.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Po změně služebního řádu a změně finančního nařízení tak, aby tyto dokumenty zahrnovaly vytvoření Evropské služby pro vnější činnost, je nyní nutno schválit rozpočet pro její řádné fungování. Aby tato služba řádně fungovala a bylo dosaženo cílů, kvůli nimž byla vytvořena, musí mít přidělen dostatečný rozpočet, který jí zajistí lidské a materiální zdroje potřebné k dobrému provádění činnosti.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Hlasoval jsem proti tomuto legislativnímu usnesení Evropského parlamentu, protože vytvoření této služby, kterou chtějí financovat, představuje další krok k militarizaci zahraniční politiky Evropské unie. Důvodem mého nesouhlasu s tímto militaristickým pojetím zahraniční politiky, stejně jako mého hlasu proti je to, že proces vytváření Evropské služby pro vnější činnost (EEAS) postrádá ty nejzákladnější zásady transparentnosti a demokracie. Při organizování a financování této služby chybí potřebná přísná kontrola personálního zajištění a financování ze strany Evropského parlamentu, což znamená, že EEAS trpí znepokojivým nedostatkem demokracie a transparentnosti. Není proto žádným překvapením, že navrhovaná struktura EEAS odsouvá Evropský parlament v zahraniční politice EU do druhořadého postavení, což moje skupina a já důrazně odmítáme. Proto jsem hlasoval proti. Nemohu souhlasit s navrhovanými rozpočty pro tento typ služby s jejím militaristickým zaměřením.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Přesná podoba nově vznikající Evropské služby pro vnější činnost (EEAS) musí být nepochybně řádně promyšlena. Systém, ve kterém by každý z 50 generálních ředitelů měl pod sebou zpočátku 30 a později zhruba 80 zaměstnanců, by znamenal přebujelou a drahou správu.

Stejně tak se očekává, že zřízení EEAS s sebou přinese vlnu povýšení. Některé otázky nebyly dosud dostatečně vyjasněny. Možné důsledky pro zřizovací náklady je nutno předem přezkoumat. Jiné činitele, například patřičný důraz na němčinu jako pracovní jazyk, jak je stanoveno ve smlouvách, byly ignorovány. Z těchto důvodů se domnívám, že založení EEAS v její současné podobě musí být odmítnuto.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro usnesení Parlamentu, neboť souhlasím s tím, že je nezbytně nutné, aby EU mohla využívat všechny své vnější nástroje v nějakém uceleném rámci, a že poskytnutí rozpočtových prostředků v roce 2010 na zavedení této struktury v její počáteční fázi je politickým záměrem této zprávy.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Zřízení Evropské služby pro vnější činnost (EEAS) nutně vyžaduje změnu rozpočtu na rok 2010 a navrhovaného rozpočtu na rok 2011. V rozpočtu je nutno vytvořit nový oddíl X a rozpočet na rok 2010 musí být upraven tak, aby zajistil financování dalších 100 pracovních pozic v plánu pracovních míst EEAS a finanční krytí dalších 70 smluvních zaměstnanců. Převážná část potřebných prostředků bude jednoduše převedena z oddílů Evropské rady, Rady a Komise. Ve Výboru pro zahraniční věci (AFET) převládá pocit, že vysoká představitelka baronka Ashtonová naprosto nesplnila sliby, které dala Evropskému parlamentu, pokud jde o zřízení EEAS. Výbor AFET se domnívá, že s Evropským parlamentem by měly být projednány priority v oblasti personálního obsazení této služby (např. pokud jde o zeměpisnou rovnováhu) a že otázka rovnováhy v zastoupení mezi ženami a muži by měla být v náborovém řízení pro EEAS řešena vhodnějším způsobem. Skutečnost, že baronka Ashtonová dosud nepřevedla zaměstnance Komise z GŘ RELEX, které se zabývá budováním míru a reakcí na krize, do Evropské služby pro vnější činnost, je z hlediska skupiny Zelených/Evropské svobodné aliance považována za závažný nedostatek, zejména vzhledem k tomu, že vysoká představitelka Evropský parlament ujišťovala, že to udělá.

Zprávy: Ingeborg Gräßle, Crescenzio Rivellini (A7-0263/2010), Bernhard Rapkay (A7-0288/2010), Roberto Gualtieri, László Surján (A7-0283/2010)

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Jsme rozhodně proti vytvoření Evropské služby pro vnější činnost. Zahraniční věci a diplomacie spadají do oblasti národní svrchovanosti, a proto jsme hlasovali proti všem zprávám na toto téma.

Společná zahraniční politika prováděná výhradně v zájmu Evropské unie se dříve či později nutně ocitne v rozporu se základními zájmy jednoho, několika či všech členských států. Například pokud dojde ke konfliktu a země budou vyzvány k účasti proti vůli svých občanů. Nebo pokud bude prosazována politika mimořádně nepřátelská vůči některé zemi nebo skupině zemí nebo tyto země zvlášť zvýhodňující, která je v rozporu s letitými tradicemi některých diplomatických služeb nebo s životně důležitými zájmy některých členů.

A co je ještě horší, smlouvy již stanoví, že cokoli nastane, vše bude podléhat dalším závazkům nebo omezením v ještě širším, možná celosvětovém měřítku, a sice NATO, OSN, a kdo ví, co ještě. Takže to, co je zde navrhováno, není ani silný a nezávislý diplomatický útvar, nýbrž nástroj podřízení se neevropskému vedení.

Zpráva: László Surján (A7-0281/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Vzhledem k tomu, že roční přidělená částka na finanční pomoc pro doprovodná opatření v odvětví pěstování banánů činila v roce 2010 75 milionů EUR, přičemž větší část této finanční pomoci pocházela z přerozděleného rozpočtového okruhu 4 ve výši 55,8 milionů EUR, a vzhledem k tomu, že v roce 2011 je v tomto okruhu k dispozici pouze 875 530 EUR, souhlasíme s návrhem Parlamentu vyzvat Komisi k předložení nového návrhu na využití nástroje pružnosti v souvislosti se zbývající částkou ve výši 74 124 470 EUR. Tento návrh je odůvodněn potřebou finanční pomoci pro doprovodná opatření v odvětví banánů, zejména když si uvědomíme, že je nutno zajistit finanční pomoc Evropské unie zemím Afriky, oblasti Karibiku a Tichomoří (AKT) vyvážejícím banány, které byly dotčeny liberalizací doložky nejvyšších výhod (MFN) v rámci Světové obchodní organizace (WTO), pokud si EU chce udržet svůj vliv jako globální hráč. Měli bychom se také zmínit o tom, že provedení tohoto návrhu je zcela rozumné vzhledem k tomu, že tato opatření jsou uvedena v bodě 27 interinstitucionální dohody o využití nástroje pružnosti.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro usnesení, neboť souhlasím s tím, že finanční pomoc zemím AKT vyvážejícím banány, které jsou dotčeny liberalizací doložky nejvyšších výhod (MFN) v rámci Světové obchodní organizace (WTO), by neměla být zpochybňována a sestavení rozpočtu by se nemělo blokovat. Souhlasím proto i s návrhem Komise na změnu nařízení (EK, Euratom) č. 1905/2006, aby bylo možno v letech 2010 až 2013 financovat doprovodná opatření týkající se banánů (BAM) s celkovým rozpočtem 190 milionů EUR, případně s dalšími 10 miliony EUR, pokud to rozpětí umožní.

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. – (FR) Pěstování banánů je pro některé regiony EU klíčovým odvětvím, zejména pro francouzské zámořské departementy a území, a proto vzhledem ke konkurenci ze zemí Latinské Ameriky vyostřené projednávanými dohodami schválil Parlament financování opatření zaměřených na pomoc tomuto oslabenému odvětví.

Poslanci Evropského parlamentu by si přáli, aby byl nástroj pružnosti připraven a k dispozici bylo 74,12 milionů EUR. Je to silný signál z Parlamentu Komisi a Radě, které poskytly pouze 18,3 milionů. Pro Parlament je to zároveň příležitost zdůraznit, že je načase, aby se v souvislosti s banány přestaly odebírat prostředky z rozpočtu pro vnější činnost EU. Slíbená pomoc ve výši 190 milionů EUR na období 2010–2013 musí být financována z nových prostředků, a to je to, co bude Parlament požadovat během nového finančního výhledu.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Komise navrhuje změnu nařízení (EK, Euratom) č. 1905/2006 za účelem financování doprovodných opatření v odvětví banánů (BAM) v letech 2010 až 2013, s celkovým rozpočtem 190 milionů EUR. Navrhovaný roční rozpis předpokládá v roce 2010 částku 75 milionů EUR. Za zmínku stojí, že rozpětí, které je v okruhu 4 k dispozici, činí pouze 875 530 EUR. Nejdůležitější část této finanční pomoci v roce 2010 pochází z přerozdělení v rámci rozpočtového okruhu 4, a to 55,8 milionů EUR z celkových 75 milionů EUR, což ovlivňuje nástroje a činnost, jímž EU, a zejména Parlament, přisuzují velkou důležitost. Kromě toho s nezbytnou finanční pomocí v souvislosti s doprovodnými opatřeními v odvětví banánů se při přijímání platného víceletého finančního rámce (MFF) nepočítalo. Nicméně finanční pomoc zemím AKT vyvážejícím banány, které jsou dotčeny liberalizací doložky nejvyšších výhod v rámci Světové obchodní organizace (WTO), by neměla být zpochybňována a sestavení rozpočtu by se nemělo odkládat. Souhlasím proto se změnou návrhu opravného rozpočtu č. 3/2010, jak navrhoval zpravodaj.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Zpráva si klade za cíl zavést opatření nezbytná pro finanční pomoc skupině afrických, karibských a tichomořských států (AKT), které budou dotčeny liberalizací obchodu s banány mezi EU a 11 zeměmi Latinské Ameriky, v jejímž rámci se EU zavazuje, že nebude na dovoz banánů na své území uplatňovat množstevní omezení ani opatření s rovnocenným účinkem.

Když byla podepsána Ženevská dohoda, která tuto liberalizaci stanoví, Evropská unie se zavázala přidělit 200 milionů EUR zemím AKT jako kompenzaci za dopad, který by toto opatření mělo na jejich vývozy do EU. Tuto dohodu jsme v té době kritizovali, neboť prospěje hlavně amerických nadnárodním společnostem, které v tomto odvětví na celosvětovém trhu dominují.

Některé země AKT, stejně jako někteří producenti banánů v těchto zemích vyjádřili obavu z důsledků této dohody a domnívají se, že částka 200 milionů EUR nebude kompenzovat všechny její dopady. Nyní tedy zpráva stanoví celkový rozpočet ve výši 190 milionů EUR, případně ještě dalších 10 milionů, pokud to umožní rozpětí. Navíc byl podceněn dopad na země a regiony EU produkující banány, jako je například autonomní oblast Madeira. Z těchto důvodů jsme se hlasování o zprávě zdrželi.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Návrh usnesení Evropského parlamentu k postoji Rady k návrhu opravného rozpočtu Evropské unie č. 3/2010 na rozpočtový rok 2010, oddíl III – Komise přiděluje nové prostředky na financování doprovodných opatření v odvětví banánů pro země AKT (Afrika, oblast Karibiku, Tichomoří). Návrh Komise, vypracovaný vlastně bez účasti jakékoli složky rozpočtového orgánu, stanoví, že do rezervy bude vložena částka 75 milionů EUR až do přijetí změn k příslušnému nařízení. Musím upozornit na to, že v této otázce se Parlamentu a Radě nepodařilo dosáhnout shody. Parlament ve skutečnosti zvažoval využití nástroje pružnosti, který se pro řešení podobných situací skvěle osvědčil, protože dotčené finanční prostředky jsou připraveny k použití a mají právní základ. Naproti tomu Rada měla odlišnou představu vzhledem k neochotě členských států využít nástroj pružnosti, což následně vedlo ke zvýšení jejich příspěvků. Právě z těchto důvodů vzal Rozpočtový výbor na vědomí, že dohody o rozpočtu na rok 2010 není možno dosáhnout.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Evropská unie se vždy soustřeďuje na pomoc rozvojovým zemím, zejména zemím skupiny AKT. Tento návrh opravného rozpočtu se zabývá konkrétně případem zemí pěstujících banány. Tato zvláštní pomoc má podobu liberalizace obchodu s banány mezi EU a 11 zeměmi Latinské Ameriky produkujícími banány. Tento druh pomoci je podle našeho názoru lepší a účinnější než přímá podpora, kdy jsou finanční prostředky použity bez uvážení. Pomůžeme-li odvětví banánů v těchto zemích, pomáháme jim rozvíjet jejich hospodářství, vytvářet pracovní místa a bojovat proti chudobě.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Představa je taková, že k překonání hospodářské krize je třeba vyčlenit co nejvíce prostředků na financování priorit EU pro rok 2010. To bylo umožněno přerozdělením rozpočtových prostředků. S finanční podporou doprovodných opatření pro odvětví banánů se při vypracovávání nynějšího víceletého finančního rámce nepočítalo.

V zájmu zmírnění dopadu liberalizace obchodu na úrovni WTO a s tím spojeného snížení cel pro země se statusem doložky nejvyšších výhod má být údajně zachována finanční podpora Evropské unie zemím AKT, které dodávají banány. Zejména v době, kdy samotná EU zápasí s hospodářskou krizí, je nutno takovéto využívání nástroje pružnosti odmítnout.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Vzhledem ke změně obchodních dohod, zejména k liberalizaci obchodu v rámci WTO, mělo snížení preferenčního rozpětí pro země AKT vyvážející banány negativní dopad.

Evropská komise proto navrhuje podpořit hlavní země AKT vyvážející banány zavedením doprovodných opatření týkajících se banánů (BAM) s rozpočtem ve výši 190 milionů EUR na období 4 let (2010–2013). Tato podpora má pomoci vývozcům banánů ze zemí AKT zahájit přizpůsobovací programy. Ačkoliv otázka banánů je dlouhodobý problém, financování BAM je i nadále problematické.

Komise a Rada jej nezahrnuly do okruhu 4 víceletého finančního rámce (MFF) na období 2007–2013 a Výbor pro rozvoj považuje návrh za neslučitelný se stropem okruhu 4 víceletého finančního rámce a požaduje, aby Komise provedla zásadní změny nebo jej nahradila jiným zněním.

Návrh souhrnného rozpočtu Evropské unie – rozpočtový rok 2011

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Mám radost z návrhu rozpočtu na rok 2011, o němž se dnes jedná, neboť se zabývá právě uvedenými prioritami. Poprvé má Parlament v těchto otázkách rovné postavení s Radou. Je to první rozpočet od přijetí Lisabonské smlouvy. Z tohoto důvodu a vzhledem ke krizi, kterou Evropa zažívá, je důležité, aby úspěšně proběhl proces slaďování. Je nezbytně nutné, aby EU získala rozpočet pro provádění oblastí priority a nových pravomocí, které jí poskytla Smlouva. Je důležité bojovat za naše přesvědčení a za rozpočet, který je v době krize vizionářský. Návrh Parlamentu tento smělý cíl odráží. Na druhé straně hodnoty navrhované Radou zrcadlí úspornost rozpočtů přijatých na vnitrostátní úrovni v rámci EU. Evropská unie však musí být schopná reagovat na změny politiky způsobené velkými výzvami. EU má povinnost předložit ambiciózní evropský rozpočet, který může napomoci hospodářské obnově. Pouze posílením oblastí, jako je věda a inovace, a přispíváním k hospodářskému růstu a většímu počtu lepších pracovních míst můžeme udělat Evropu přitažlivějším místem k životu a k práci.

  Ole Christensen, Dan Jørgensen, Christel Schaldemose a Britta Thomsen (S&D), písemně. – (DA) My, dánští sociální demokraté v Evropském parlamentu jsme hlasovali pro pozměňovací návrhy 700, 701 a 706 k rozpočtu. Učinili jsme tak, přestože poznámky obsahují pasáž o tom, že EU by se měla posunout směrem k nízkouhlíkovému hospodářství. Je nám dobře známo, že zastánci jaderné energie se snaží používat tento termín, aby zakryli skutečnost, že vlastně hovoří o hospodářství, ve kterém jaderná energie hraje významnou úlohu jako zdroj energie. Chtěli bychom zdůraznit, že za velmi scestnou považujeme myšlenku vynakládat finanční prostředky EU na jadernou energii, a právě s touto výhradou jsme pro uvedenou změnu hlasovali.

  Anne E. Jensen (ALDE), písemně. – (DA) Při hlasování o rozpočtu EU na rok 2011 hlasovala Dánská liberální strana proti řadě pozměňovacích návrhů týkajících se zrušení proplácení vývozních náhrad. Proplácení vývozních náhrad je dáno zákonem, a proto budou náhrady vypláceny bez ohledu na to, jaká částka je uvedena v rozpočtu. Pokud však tyto výdaje nejsou v rozpočtu EU uvedeny, budou je muset zaplatit jednotlivé členské státy. V době, kdy se národní rozpočty snižují, by bylo ekonomicky neodpovědné zatížit členské státy těmito značnými dodatečnými výdaji. Dánskou liberální stranu těší, že v posledních letech došlo k výraznému snížení vývozních subvencí EU, a bude i nadále usilovat o změnu základních právních předpisů, aby postupné rušení mohlo pokračovat. Dánská liberální strana také hlasovala proti prohlášení, které brání vyplácení zvláštní prémie na skot samčího pohlaví za býky používané k býčím zápasům.

Důvodem, proč Dánská liberální strana hlasovala proti tomuto návrhu, je to, že tato prémie je vyplácena pouze v Dánsku, Švédsku a Slovinsku, kde se býčí zápasy nekonají, jak víme. A konečně hlasovala Dánská liberální strana proti přidělení 300 milionů DKK do evropského mléčného fondu. Ceny mléka a mléčných výrobků v posledních letech vzrostly a Komise dospěla k závěru, že podle současných pravidel nebude možné peníze z tohoto fondu vyplácet.

  Véronique Mathieu (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro pozměňovací návrh k rozpočtu, který část rozpočtu Evropské policejní akademie na rok 2011 vyčleňuje do rezervy. Vítám hlasování v plénu, jehož výsledek 611 hlasů pro, 38 proti a 6 zdržení posiluje postavení Parlamentu, pokud jde o CEPOL. Parlament pochopitelně uvolní částky ponechané stranou, pokud od agentury obdrží uspokojivé informace o opatřeních navazujících na udělení absolutoria v roce 2008.

Tyto požadavky jsou jasné: informovat Parlament o výsledcích šetření Evropského úřadu proti podvodům (OLAF), zveřejnit seznam členů správní rady, předložit závěrečnou zprávu externího auditora o rozpočtových prostředcích použitých na financování soukromých výdajů a zajistit provedení změn ve správní radě, aby se zamezilo opakování této situace v budoucnu. Pevně doufám, že CEPOL zareaguje rychle a projeví vůli plně spolupracovat s Parlamentem.

  Marit Paulsen, Olle Schmidt a Cecilia Wikström (ALDE), písemně. – (SV) Silná a moderní Evropa potřebuje rozpočet orientovaný na budoucnost a růst, a hospodářská situace zároveň vyžaduje reflexi a zdrženlivost. Proto jsme se rozhodli držet se linie rozpočtového omezení se zaměřením na rozsáhlé investice do výzkumu, rozvoje a inovací, které vytvářejí růst a pracovní místa v souladu se strategií Evropa 2020. Vzhledem k tomu, že chceme Evropu udržitelnou z hlediska hospodářství, sociálních otázek a klimatu, hlasovali jsme pro investice do životního prostředí a lidského kapitálu a pro kontrolu finančních trhů, ale vždy v mezích stávajících finančních zdrojů.

Neodůvodnitelně velká část rozpočtu je stále využívána na zemědělskou politiku EU, zatímco zítřejším výzvám nebude možné čelit prováděním včerejší politiky. Hlasovali jsme proto proti navrhovanému mléčnému fondu ve výši 300 milionů EUR a předložili jsme svůj vlastní návrh na zrušení vývozních subvencí EU, například na zemědělské produkty, stejně jako dotací na pěstování tabáku. Jelikož v těchto hospodářsky těžkých časech musí každý přispět svým dílem, hlasovali jsme rovněž pro snížení správních výdajů Evropské unie.

Zpráva: Sidonia Elżbieta Jędrzejewska, Helga Trüpel (A7-0284/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) S ohledem na křehkou obnovu eurozóny a slabé veřejné finance v mnoha členských státech může rozpočet, bude-li užíván moudře, stimulovat hospodářskou obnovu, je však třeba vědět, jak jej nejlépe využít. Pokud jde o občany, je třeba upozornit na nárůst v rámci okruhu konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost a okruhu soudržnost pro růst a zaměstnanost, ačkoli došlo ke snížení u vzdělávání a odborné přípravy. Znatelně byl navýšen Evropský sociální fond (ESF), je však politováníhodné, že k provádění sociální politiky je vyčleněno pouze 1,4 % finančních prostředků, přičemž u zdravotnictví došlo oproti roku 2010 ke snížení o 15,77 milionu EUR. V oblasti regionálního rozvoje došlo k navýšení o zhruba 3,2 %, které je považováno za naprosto nezbytné. Pokud jde o zemědělství, je třeba si povšimnout extrémních výkyvů v mlékárenském odvětví, které upozorňují na nutnost trvalého přístupu k řešení této otázky, a sice prostřednictvím mlékárenského fondu. Pokud jde o rybolov, došlo k politováníhodnému snížení prostředků pro společnou rybářskou politiku (SRP).

  Charalampos Angourakis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Rozpočet EU na rok 2011 má podpořit rentabilitu velkých podniků a hrubý útok monopolů a buržoazních vlád na pracovní a sociální práva dělníků. Zajišťuje ještě více horkých peněz, dotací a možností pro monopolní skupiny vedle částky zhruba 5 trilionů, kterou jim již poskytly národní buržoazní vlády, aby podpořily jejich postavení v neúprosné soutěži imperialistů, s jasným účelem oživit kapitalistický systém. Jeho základním přístupem je na jedné straně dávat peníze kapitálu a na straně druhé krátit veškeré, již tak mizerné výdaje na pracující, malé obchodní a řemeslné podniky, chudé střední zemědělské podniky a mladé lidi a zajistit ještě více peněz pro imperialistické intervence EU a pro mechanismy, které EU používá k represím a pronásledování lidí.

První rozpočet schvalovaný Evropským parlamentem v rámci jeho pravomocí údajně rozšířených na základě Lisabonské smlouvy je hoden své reakcionářské povahy. Znovu prokazuje, že Evropský parlament věrně slouží potřebám a zájmům monopolů a je naprosto nepřátelský k pracujícím a potřebám lidu. Hnutí dělnické třídy a nejchudších lidí musí zesílit svůj boj, aby cenu za kapitalistickou krizi neplatili pracující.

  Liam Aylward, Brian Crowley a Pat the Cope Gallagher (ALDE), písemně. – (GA) V posledních letech došlo ke značným výkyvům na mezinárodních trzích s mlékem a mléčnými výrobky. Mimořádné prostředky ve výši 300 milionů EUR, jež byly v rozpočtu na rok 2010 vyčleněny na mlékárenské odvětví, přinesly prospěch zvláště zemědělcům produkujícím mléko, kteří velmi utrpěli v důsledku krize. Hlasovali jsme pro novou rozpočtovou položku, která by zřídila jakýsi mléčný fond s cílem podporovat inovace, diverzifikaci a restrukturalizaci a zlepšovat vyjednávací pozici producentů mléka, aby bylo možné řešit prvky nerovnováhy řetězce dodávek potravin. Kromě toho vítáme vyjádření zprávy o podpoře programu „Mléko do škol“ a návrh Komise ve věci zvýšení prostředků pro tento program a pro financování projektu „Ovoce do škol“.

Cílem společné zemědělské politiky je zajištění dodávek potravin, ochrana životního prostředí a zabezpečení řádného příjmu pro zemědělce. V tomto ohledu vítáme část zprávy, která žádá Komisi, aby do rozpočtu na rok 2011 začlenila finanční rezervu pro případ, že by na trhu v roce 2011 docházelo ke zvýšené volatilitě, aby omezovala byrokracii a zlepšila a vyjasnila přístup k financování.

  George Becali (NI), písemně. – (RO) Souhlasím s kolegy poslanci, kteří nepodpořili Radou navrhovaná snížení rozpočtu. Nejlepším argumentem proti tomu je situace členských států, které k tomuto kroku přistoupily ve vnitrostátních rozpočtech. Mám na mysli konkrétně Rumunsko. Tlak vyvíjený na spotřebu formou jejího omezení nás nevyvedl z krize, ale ve skutečnosti vyvolal bezprecedentní tlak sociální. Souhlasím s navýšením mléčného fondu o 300 milionů EUR. Stejné stanovisko jsem zaujal ve věci podpory dodatečných finančních přídělů pro tento produkt po celou dobu evropské krize. Důrazně podporuji myšlenku evropského stabilizačního mechanismu a potřebu dvou nových rozpočtových linií vytvořených s konkrétním obsahem a konkrétními čísly, nikoli jen linií prázdných, jako je tomu nyní, aby se tento evropský intervenční nástroj mohl stát realitou a nebyl jen pouhou teorií. Doufám, že stanovisko Parlamentu bude během dohodovacího řízení respektováno, že bude dosaženo dohody s Radou a že budeme v listopadu moci hlasovat pro rozpočet EU na rok 2011.

  Zuzana Brzobohatá (S&D), písemně. – (CS) Evropský parlament poprvé ve své historii projednával návrh souhrnného rozpočtu Evropské unie na rok 2011 podle nových pravidel dle Lisabonské smlouvy. Množství změn, které plénum Parlamentu provedlo, jasně ukazuje, že míra kontroly a demokratičnosti fungování Evropské unie se zvýšila. S ohledem na zlepšení demokratických procedur, ale také s ohledem na vlastní strukturu rozpočtu jsem tento návrh podpořila.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro usnesení Parlamentu, protože souhlasím s horizontálními prioritami Parlamentu pro rok 2011 v oblasti mládeže, vzdělávání a mobility, které v rámci jednotlivých politik vyžadují specifické investice do více odvětví jako prostředek podpory růstu a rozvoje v EU. Souhlasím s navrhovaným navýšením financování pro všechny programy týkající se těchto priorit, konkrétně program celoživotního učení, program PESSOA a program Erasmus Mundus. Rovněž souhlasím s tím, že mobilita při zaměstnávání mladých lidí je nezbytným nástrojem pro zajištění rozvoje konkurenceschopného a dynamického trhu práce v Evropě a jako taková potřebuje posílit. Vítám zvýšení objemu prostředků pro Evropskou službu zaměstnanosti a rozhodně podporuji zahájení přípravné akce „Vaše první práce v zahraničí“, která má pomáhat mladým lidem při vstupu na trh práce nebo při přístupu ke specializovaným pracovním místům v jiném členském státě a která je prvním krokem na cestě ke specifickému neakademickému programu mobility mládeže.

  Françoise Castex (S&D), písemně. – (FR) Tento rozpočet nenaplňuje to, co Evropská unie potřebuje, aby se vymanila z recese, zajistila obnovu a dostála svým odpovědnostem z hlediska solidarity. V tomto ohledu lituji toho, že návrh skupiny Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu na vytvoření linie „vlastních zdrojů“ financované daní z finančních transakcí byl skupinou Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) prostě zamítnut. Tento nesoulad mezi slovy a činy pravice je ostudný, s ohledem na to, že po měsíce říkali občanům a sdělovacím prostředkům, že takovou daň podporují. Když však dojde na hlasování a když má Evropský parlament pravomoc to uskutečnit, jsou to právě oni, kdo chtějí tento návrh pohřbít. Ačkoli se EU rozšiřuje a jsou jí svěřovány stále větší a větší pravomoci, zdroje, které má k dispozici, se ztenčují. Je to špatné znamení pro obnovu růstu a zaměstnanosti v Evropě obecně a pro evropské občany zvlášť.

  Anna Maria Corazza Bildt, Christofer Fjellner, Gunnar Hökmark a Anna Ibrisagic (PPE), písemně. – (SV) Chtěli bychom, aby se priority EU ve věci rozpočtu zaměřily více na budoucnost, zvýšenou konkurenceschopnost, investice do infrastruktury a výzkumu, než aby posilovaly zemědělskou politiku. Dnes jsme se drželi svých priorit a hlasovali jsme pro právní jistotu, zvýšené prostředky pro výzkum a více peněz na opatření v oblasti ochrany klimatu, ale i pro snížení prostředků na zemědělské dotace, vývozní subvence, pěstování tabáku a mlékárenské fondy. I když rozpočet EU na rok 2011 neobsahuje všechny priority, které bychom v něm chtěli mít, hlasovali jsme samozřejmě pro něj.

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. – (FR) Právě jsme přijali rozpočet na rok 2011, jaký Evropský parlament chtěl. Toto hlasování nám umožnilo znovu potvrdit, že upřednostňujeme ty nejchudší, pro něž je požadován balíček v hodnotě 100 milionů EUR, a producenty mléka a mléčných výrobků, pro něž bychom chtěli další pokračování mléčného fondu.

I podniky bojující o svou existenci by měly získat podporu z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci, který by měl být stálým fondem a mít svůj vlastní rozpočet. A konečně bychom také chtěli, aby evropský rozpočet získal své vlastní zdroje a aby byla konečně zavedena daň z finančních transakcí.

  Christine De Veyrac (PPE), písemně. – (FR) V době, kdy členské státy, místní společenství, daňoví poplatníci a podniky přijímají finanční oběti, nemůže se Unie z tohoto čestného procesu sama vyčlenit. Neúměrná navýšení rozpočtu Unie, kterých by někteří chtěli dosáhnout, jsou nepřijatelná. Neznamená to, že nadešel čas krátit strategicky nezbytné výdaje, jaké vyžaduje třeba společná zemědělská politika, díky níž jsme potravinově nezávislí a máme prospěch ze zdroje vývozu (a tedy i z příjmů).

Na druhé straně by teď byla správná doba na zpochybnění výjimek z příspěvků, kterým se některé členské státy těší z historických důvodů a jejichž existence dnes nemá žádný důvod. Myšlenku evropské daně nelze v současné situaci zvažovat: nejprve by měl být snížen rozpočtový tlak na členské státy.

  Philippe de Villiers (EFD), písemně. – (FR) Evropský parlament se vyslovil k návrhu legislativního usnesení o postoji Rady k návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2011.

Šeření, které Evropský parlament ve věci souhrnného rozpočtu Evropské unie provádí, je vždy příležitostí jasněji zjistit, jak se během let pravomoci Unie rozšířily a naopak jak se ztratila svrchovanost členských států.

Tato zpráva otevřeně přináší rozpočtový tlak, který bude přenesen na daňové poplatníky. Přestože je rozčarování občanů z Evropské unie jasné, navyšuje Unie svůj rozpočet o 6 %, aby financovala politiky, které si sama přisvojila. Jaký je důvod tohoto navýšení, když 10 % až 15 % zdrojů zůstává nevyužito a Komise požaduje omezení ve všech členských státech?

  Diane Dodds (NI), písemně. – Jsem přesvědčena, že jakýkoli návrh na navýšení rozpočtu EU je nepřijatelný, protože nemohu svým voličům zdůvodnit nárůst výdajů EU v roce 2011 o téměř 6 %. Ministr financí Spojeného království dnes plánuje drastické škrty ve veřejném sektoru – škrty, jejichž provedení EU od členských států požadovala. Současně však stejná EU považuje za vhodné, aby se rozpočet tohoto místa zvýšil o 6 %. Dělejte to, co říkám, ne to, co sama dělám, to je zřejmě oficiální politika EU. Podle mě je to nepřijatelné.

Nemohu se podívat do očí svým voličům, z nichž někteří nepochybně ztratí v důsledku škrtů ve výdajích Spojeného království svá pracovní místa, a říkat, že poslanci Evropského parlamentu utrácejí ještě více jejich peněz moudře – a pamatujte, že jsou to jejich peníze – tím, že bohatě financují Evropskou službu pro vnější činnost, Europol a regulaci finančních služeb. A rozhodně bych nemohla zdůvodnit ani zvýšení rozpočtu na reprezentaci tohoto místa. Proto jsem hlasovala proti tomuto rozpočtu. Je na jiných, aby zdůvodnili, proč jej schválili.

  Lena Ek (ALDE), písemně. – (SV) Silná a moderní Evropa potřebuje rozpočet orientovaný na budoucnost a růst a hospodářská situace současně vyžaduje promyšlenost a omezení. Proto jsem se rozhodla podpořit restriktivní linii rozpočtu a zaměřila jsem se na bohaté investice do výzkumu, vývoje a inovací, které vytvářejí růst a pracovní místa v souladu se strategií Evropa 2020. Protože chci Evropu, která bude udržitelná z hlediska hospodářství, sociálních věcí i klimatu, hlasovala jsem pro investice do životního prostředí, jednotlivců a kontroly finančních trhů, vždy však v mezích stávajících zdrojů.

Velká část rozpočtu směřuje do zemědělské politiky EU. Současná struktura společné zemědělské politiky se však bohužel jen vzácně zaměřuje na plnění úkolů budoucnosti. Kvetoucí venkovské oblasti jsou velice důležité. Pokračování ve vývozních subvencích a dotacích na pěstování tabáku však není správnou cestou. Namísto toho potřebujeme přiměřené podmínky pro produkci potravin v Evropě, důstojnou ochranu zvířat a pobídky pro zemědělce k produkci zelené energie. Protože v těchto těžkých hospodářských časech musí každý přispět svým dílem, hlasovala jsem také pro snížení správních nákladů Evropské unie.

  Göran Färm, Anna Hedh, Olle Ludvigsson a Marita Ulvskog (S&D), písemně. – (SV) My, švédští sociální demokraté, jsme dnes hlasovali pro návrh rozpočtu EU na rok 2011. Je to umírněný rozpočet, obsahuje však i potřebné investice do výzkumu, energetiky a iniciativ pro mladé lidi a umožňuje zřízení nové Evropské služby pro vnější činnost a nových orgánů finančního dohledu.

Je to však také rozpočet, v němž mnoha novým prioritám EU schází přiměřené financování, například nové strategii EU pro růst a zaměstnanost (EU 2020), politice klimatu a zahraniční politice a politice pomoci EU, zejména pomoci pro Palestinu.

Aby nebyl rozpočet zvyšován, navrhli jsme více škrtů v zemědělské podpoře EU, ty však byly v hlasování odmítnuty. Také jsme hlasovali pro prošetření systému vlastních zdrojů EU včetně daně z finančních transakcí. Bez ohledu na formu, které by nový systém příjmů EU mohl nabýt, musí to být rozpočet neutrální a musí respektovat pravomoci členských států v oblasti zdanění.

Pokud jde o vlastní rozpočet Parlamentu, jsme přesvědčeni, že je třeba posílit ty výbory, jejichž pracovní zátěž se v důsledku Lisabonské smlouvy zvýší. To odůvodňuje nárůst počtu zaměstnanců sekretariátů Parlamentu a skupin. Nevěříme však, že více zaměstnanců potřebují poslanci Evropského parlamentu. Parlament se nyní rozhodl zachovat prostředky vyčleněné na navýšení příspěvků asistentů v rezervě a tyto prostředky by neměly být uvolňovány, pokud nebudou splněny všechny podmínky. Upřednostnili bychom, kdyby byly zdroje Parlamentu zvyšovány raději pomocí přerozdělování a opatření pro zvyšování efektivity než prostřednictvím zvyšování celkového rozpočtu.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Rozpočet EU je naprosto nezbytný pro rozvoj činností EU a zvláště v době krize pro efektivní rozdělování prostředků týkajících se politiky soudržnosti.

Jsem přesvědčen, že Rada by tyto prostředky neměla nahodile omezovat, jak je pozorováno u priorit, např. u prostředků přidělovaných na inovace a cíle růstu a konkurenceschopnosti. Rada snížila prostředky na závazky o 0,55 % a prostředky na platby o 2,77 % a schválila konečný rozpočet ve výši 141,8 miliardy EUR pro prostředky na závazky a 126,5 miliardy EUR pro prostředky na platby, což může být zvláště kritické v případě dopadů na evropský růst a konkurenceschopnost.

Proto souhlasím s tím, aby Parlament trval na původním financování přiděleném těmto oblastem.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost bylo rozlišení mezi povinnými výdaji a nepovinnými výdaji potlačeno, což znamená, že Parlament a Rada jsou nyní společně odpovědné za všechny výdaje EU a že o nich rozhodují společně. Kromě toho se každoroční rozpočtový proces stává zvláštním legislativní postupem, v němž je rozpočet schvalován formou nařízení a který má být považován za zvláštní postup spolurozhodování, nebo, abychom předešli nejasnostem, za společné rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady. Rozpočet na rok 2011, který Parlament navrhuje, je ambiciózní, inteligentní a přísně a realisticky dodržuje přijaté závazky. Prioritou činíme politiky týkající se mladých lidí, vzdělávání, mobility, odborné přípravy, výzkumu, konkurenceschopnosti a inovací. Chtěl bych upozornit na přípravnou akci, na níž jsem se osobně podílel: „Vaše první práce v zahraničí“. Tato akce podpoří mobilitu mladých lidí v EU a pomůže v boji s nezaměstnaností. Tento rozpočet EU nadále činí zhruba 1 % hrubého národního důchodu. Jasně to prokazuje potřebu revize víceletého finančního rámce vzhledem k malým rozpětím jeho okruhů, zvláště pak okruhů 1A, 3B a 4. Je také jasné, že je naléhavě nutná debata o potřebě nových zdrojů pro rozpočet Unie.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Souhlasíme s kritikou nahodilých škrtů a snižování, které Rada provedla v návrhu rozpočtu, po nichž byl tento návrh pro rok 2011 o téměř 7 miliard EUR nižší, než předpokládal víceletý finanční rámec na období 2007–2013. Je to tím více nepřijatelné, že částka schválená ve víceletém finančním rámci je již tak mimořádně nízká, což ohrožuje jakoukoli hospodářskou a sociální soudržnost od samého počátku. Poukazuje to tedy na škodlivé účinky politik, které EU uskutečňuje.

Proto jsme toho názoru, že je naprosto nezbytné zásadně přehodnotit rozpočet a zároveň okamžitě přezkoumat maximální meze současného víceletého finančního rámce. Tato kritika nás však nesmí vést k přijetí záměru „lisabonizace“ rozpočtu, který je ve zprávě zmíněn a který by zachoval podřízenost rozpočtu základním pilířům Lisabonské smlouvy: neoliberalismu, federalismu a militarismu. Jinými slovy, v zásadě by zachoval podřízenost rozpočtu stejným politikám, jež způsobily hlubokou krizi, které nyní pracující a národy Evropy čelí. Potřebné kroky – počínaje nutným posílením rozpočtu Unie na základě příspěvků členských států v poměru k jejich hrubému národnímu důchodu – spočívají v odpoutání od těchto politik a ve skutečné snaze o soudržnost, sociální pokrok a ochranu životního prostředí.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Lisabonská smlouva vstoupila v platnost 1. prosince loňského roku. Uděluje Evropské unii nové pravomoci: tedy i nové příležitosti k utrácení peněz. Nikdo nebo téměř nikdo zde nemá tu slušnost upozornit, že je cosi skandálního na požadavku navýšení zdrojů odváděných Evropské unii nebo vytvoření nové daně v době, kdy se členským státům nařizují úsporná opatření a snižování jejich sociální ochrany.

Ve Francii má Evropa obrovské přímé náklady: 8 miliard EUR ročně a toto číslo stále roste. Jinými slovy, jde například o velkou část deficitu sociálního zabezpečení. Nepřímé náklady v souvislosti s evropskými politikami jsou z hlediska nezaměstnanosti, slabého růstu, přesidlování podniků atd. ještě větší. Evropský rozpočet vnitrostátní rozpočty nedoplňuje; konkuruje jim a plení je. Systémy spolufinancování strukturální politiky nejsou ničím jiným než rozšiřováním patronátu a jde rovněž o podněcování výdajů. Přitěžující okolností je toto: 15 let není Účetní dvůr schopen schválit správu těchto desítek miliard eur ze strany Komise. Jsem přesvědčen, že je čas tomu učinit přítrž.

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Podpořila jsem usnesení Evropského parlamentu o návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rok 2011. Máme-li být schopni přijmout politické priority Evropské unie, nové výdaje, které si vynutila hospodářská krize, a nové pravomoci vyplývající z Lisabonské smlouvy, musíme podpořit ambiciózní návrh rozpočtu, který dokáže zajistit investice nutné pro vytvoření více pracovních míst a návrat k udržitelnému růstu, neboli jinými slovy rozpočet hodný Evropy, kterou chceme.

Rada by chtěla snížit rozpočet Unie, protože členské státy čelí závažným schodkům. Proto jsme zavedli novou položku rozpočtu pro vlastní zdroje Unie, rozpočet tak není tolik závislý na národních příspěvcích. Litujeme, že pravice opět zamítla pozměňovací návrh požadující zavedení daně z finančních transakcí.

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. – (DE) Podporuji návrhy Evropského parlamentu na návrh rozpočtu na rok 2011. Ve zprávě byly zohledněny důležité politické oblasti a individuální stanoviska. Parlament uznává, že v budoucnosti nemůže být Evropská unie schopna zvládnout plnění svých rozsáhlých a různorodých úkolů s menšími finančními zdroji. To platí především pro zemědělství. Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova ve svém stanovisku k rozpočtu na rok 2011 již vyjádřil obavu, že v oblasti plánování a používání nevyužitých zdrojů jsou předpoklady Komise příliš optimistické. Rozsáhlé evropské výzkumné projekty jsou finančně vázány na navrácení finančních prostředků, jejichž částku nikdo předem nezná. Komise je vyzývána, aby v budoucnosti zajistila dlouhodobé financování výzkumu a vývoje a vypracovala přesné finanční plány. Finanční prostředky vrácené ze zemědělství by měly být použity ke svému původnímu účelu.

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože Evropský parlament určuje jako nejdůležitější priority ve svých politikách oblasti mladých lidí, vzdělávání a mobility. I já jsem při mnoha příležitostech zdůrazňoval, že to jsou zásadní a nezbytné prvky strategie hospodářské obnovy EU a strategie Evropa 2020. Mladí lidé, vzdělávání a mobilita vyžadují specifické investice do více odvětví v rámci vhodných politik na podporu růstu a rozvoje Evropské unie.

Proto podporuji nutnost navýšit půjčky pro všechny programy týkající se těchto priorit, jako jsou programy „Celoživotní učení“, „Lidé“ a Erasmus Mundus. Stejně tak je důležité zvýšit úvěry pro evropskou síť služeb zaměstnanosti. Proto podporuji zahájení přípravné akce „První práce přes EURES“, jejímž cílem je pomáhat mladým lidem při vstupu na trh práce nebo při přístupu ke specializovaným pracovním místům v jiném členském státě a která je prvním krokem na cestě ke specifickému neakademickému programu mobility mládeže.

  David Martin (S&D), písemně. – Při individuálním hlasování jsem hlasoval proti ustanovením, která mají podle mě nepříznivé důsledky pro občany EU a obyvatele rozvojových zemí. Patří sem financování EU pro produkci tabáku i zemědělské vývozní subvence EU, které rozvojové země poškozují. Také jsem hlasoval proti navýšením rozpočtových linií týkajících se výdajů, nákladů na cestovné a správních nákladů. Vítám však kladné prvky dokumentu z prvního čtení v Parlamentu, včetně financování hospodářského rozvoje v našich regionech, podpory pro klíčový výzkum a vývoj a zvýšenou pomoc pro zámořské země a území v souladu s cílem Spojeného království posílit rozvojovou pomoc pro zámoří. Jsem přesvědčen, že rozpočet EU je nutný k zajištění dlouhodobé stability na pozadí závažných úsporných opatření, která zavádějí vnitrostátní vlády v Evropě. Zatímco tyto vnitrostátní vlády provádějí drastické škrty, v některých případech jen s krátkodobou vizí, může rozpočet EU zajistit stabilitu a dlouhodobé plánování a pomoci tak – prostřednictvím fondů, jako jsou strukturální fondy a fondy soudržnosti – vytvářet pracovní místa, zajišťovat odbornou přípravu na pracovišti a podporovat evropské ekonomiky pomocí obnovy, zejména poskytnutím strukturálních fondů pro nejhůře zasažené znevýhodněné oblasti.

  Barbara Matera (PPE), písemně. – (IT) Poprvé od okamžiku, kdy Lisabonská smlouva vstoupila v platnost, byl evropský rozpočet přijat v jediném čtení. Je to také poprvé, kdy měl Parlament větší rozhodovací vliv než Rada. Tuto zvýšenou pravomoc však musí doprovázet i vysoký smysl pro odpovědnost a realismus, který vyžaduje přetrvávající hospodářská krize.

V tomto ohledu vyslal Rozpočtový výbor jasný signál, když se rozhodl dodržovat rozpětí, která si vynutila stávající finanční situace, a provádí přísnou politiku založenou na prioritní podpoře růstu s důrazem na výzkum, inovace a mladé lidi. Vítám rozhodnutí této sněmovny držet se pokynů Rozpočtového výboru a členských států, které jsou v důsledku nadměrných záloh pro EU nuceny se zadlužovat.

Rozpočet Unie je však třeba přehodnotit s ohledem na nové pravomoci vyplývající z Lisabonské smlouvy a na potřebu vlastních zdrojů. Tyto záležitosti vyžadují důslednost během dohodovacího postupu s cílem zajistit odpovídající finanční podporu pro tak náročný projekt, jakým je strategie EU 2020.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Vstup Smlouvy o fungování Evropské unie v platnost posílil politiky EU a vytvořil nové oblasti pravomoci – zejména společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP), konkurenceschopnost a inovace, vesmír, cestovní ruch, boj proti změně klimatu, sociální politiku, energetickou politiku, spravedlnost a vnitřní věci. Tyto nové pravomoci předpokládají rozpočet, který umožní jejich realizaci v praxi, a tudíž je třeba, aby měly všechny složky rozpočtového orgánu jednotný a konzistentní přístup k otázce zvýšení svých finančních pravomocí. Proto musíme stanovit rozpočet Společenství s nezbytnými prostředky, aby mohl dosáhnout cílů stanovených pro rok 2014 a nebyla opuštěna strategie Evropa 2020. Samozřejmě, za tohoto stavu krize vyjadřují členské státy jistý odpor vůči navýšení příspěvků, musí však vzít na vědomí záměry EU a nutnost neohrozit vše, čeho bylo dosaženo z hlediska soudržnosti a integrace.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Jednou z věcí, které Lisabonská smlouva změnila, byly finanční struktury EU, zejména víceletý finanční rámec a roční rozpočtový proces. Smlouva dává víceletému finančnímu rámci závazný právní status a uvádí, že jej musí stanovit Rada, která jedná jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu. Již se nerozlišuje mezi mandatorními a nemandatorními výdaji, za rozhodnutí jsou nyní společně odpovědné oba rozpočtové orgány a proces je odpovídajícím způsobem zjednodušen. To, že má Parlament nyní právo spolurozhodování o celém rozpočtu, posiluje demokratickou kontrolu.

Předpokládají se i určité další kroky ke zjednodušení byrokracie. Je důležité, aby byla posílena rozpočtová práva Evropského parlamentu jakožto jediného přímo voleného orgánu Evropské unie a Evropský parlament tak mohl ovlivňovat důležitá rozhodnutí EU, jako jsou požadavky na úspory nákladů v nové Evropské službě pro vnější činnost. Nemohu však podpořit tendence k centralizaci.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro návrh rozpočtu, protože schvaluji jeho obecný postoj a obsah. Souhlasím s nově stanovenými stropy pro škrty provedené Radou. Jsem přesvědčen, že toto hlasování je mimořádně důležité, a oceňuji stanovisko vyjádřené Parlamentem, který skutečně využívá svých nových výsad. Díky novému rozpočtovému procesu, který byl zaveden vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, může Parlament skutečně hájit svůj význam a své pravomoci vůči Radě a prosazovat silný a ambiciózní rozpočet, který je současně i přísný, s vědomím toho, že obnova činnosti ekonomiky Evropské unie – těžce zkoušené nedávnou hospodářskou a finanční krizí – vyžaduje významné investice v klíčových odvětvích, jako je výzkum a technologické inovace.

  Georgios Papanikolaou (PPE), písemně. – (EL) Prvotní návrh rozpočtu, který Výboru pro kulturu a vzdělávání předložil Rozpočtový výbor, postrádal určité prvky, protože nepřijal náročná opatření k dosažení primárních cílů strategie EU 2020 v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a mobility. Abych byl přesný, příslušný výbor zprvu přijal stanovisko Komise a Rady a navrhl zmrazení prostředků pro programy celoživotního učení, vzdělávání a mladých podnikatelů. Je však potěšující, že v důsledku odporu a obav, které vyjádřili členové Výboru pro kulturu a vzdělávání ohledně zhoršení politik v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, zvláště v době, kdy je nezaměstnanost na vzestupu a působí problémy v četných členských státech Evropské unie, Rozpočtový výbor předložil potřebné pozměňovací návrhy, které jsem podpořil, a navýšil původně plánované prostředky (například v případě článku 150202 pro programy celoživotního učení).

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro usnesení Parlamentu, protože souhlasím s horizontálními prioritami Parlamentu pro rok 2011, zejména v oblasti mládeže, vzdělávání a mobility, které v rámci jednotlivých politik vyžadují specifické investice do více odvětví jako prostředek podpory růstu a rozvoje EU. Souhlasím s navrhovaným navýšením financování pro všechny programy týkající se těchto priorit, konkrétně program celoživotního učení, program PESSOA a program Erasmus Mundus.

Rovněž souhlasím s tím, že mobilita zaměstnanosti mladých lidí je nezbytným nástrojem pro zajištění rozvoje konkurenceschopného a dynamického trhu práce v Evropě a jako taková potřebuje posílit. Proto vítám zvýšení objemu prostředků pro Evropskou službu zaměstnanosti a rozhodně podporuji zahájení přípravné akce „Vaše první práce v zahraničí“, která má pomáhat mladým lidem při vstupu na trh práce nebo při přístupu ke specializovaným pracovním místům v jiném členském státě a který je prvním krokem na cestě ke specifickému neakademickému programu mobility mládeže.

  Frédérique Ries (ALDE), písemně. – (FR) 142 650 miliard EUR – to je rozpočet na rozpočtový rok 2011, který dnes v poledne přijal Evropský parlament. Je to napjatý rozpočet, který je v podstatě totožný s rozpočtem, který navrhla Evropská komise, a byl přijat na pozadí úsporných opatření. Všichni však víme, že Evropa nemůže dosahovat lepších výsledků s menším objemem peněz.

Proto spolu s několika dalšími poslanci Evropského parlamentu a komisařem pro finanční plánování a rozpočet, panem Lewandowskim, podávám návrh, aby si Evropská unie vytvářela své vlastní zdroje. Finanční mechanismus, který by zaručil autonomii a manévrovací prostor ve vztahu k členským státům, které bez ohledu na krizovou situaci již před dlouhou dobou opustily myšlenku zajišťovat Evropě prostředky pro její plány. Vidím nejméně dva důvody, proč neškrtat v evropském rozpočtu.

První vychází ze vstupu Lisabonské smlouvy v platnost a z nových pravomocí Evropy v oblasti zahraniční politiky, energetiky a finančního dohledu, mám-li jmenovat jen několik z nich. Druhý se týká nové strategie pro rok 2020, která má Evropu vrátit na cestu k udržitelnému růstu, velkým projektům a inovacím. Jsou to nové výzvy a pravomoci, které bude třeba řádně financovat. To nás vrací k jedinému řešení – k přímému financování Evropské unie.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Letošní rozprava o rozpočtu opět upozorňuje na nutnost schválit smysluplný systém vlastních zdrojů pro EU. Každoroční dohadování nad rozpočty mezi evropskými orgány vede k chaotickému rozhodování a vytváří příkré rozpory, kterým by bylo možné se snadno vyhnout pomocí systému vlastních zdrojů, například přidělováním části výnosů z daně EU z finančních transakcí, daně z leteckých paliv nebo uhlíkové daně na financování rozpočtu EU. I přesto dnešní hlasování obecně dosahuje vyváženosti mezi reakcí na mimořádné požadavky vyplývající z Lisabonské smlouvy a současným omezením růstu rozpočtů EU s ohledem na stávající rozpočtové problémy.

  Eva-Britt Svensson (GUE/NGL) , písemně. – (SV) Rozhodla jsem se zdržet se hlasování o rozhodnutí o návrhu rozpočtu Parlamentu. Posílení programu Daphne, který se zabývá násilím na ženách, je potěšující. Jsem také ráda, že Parlament zamítá návrh Komise a Rady na škrty ve finanční pomoci pro Palestinskou samosprávu. Chtěla bych však poukázat na to, že si myslím, Parlament jedná nezodpovědně, když poskytuje systému EU a sobě samému velké částky v podobě programů a dotací a pomoci pro byrokracii, zatímco členské státy jsou nuceny k tvrdým škrtům, aby splnily požadavky Paktu o stabilitě – jinými slovy, neoliberálního paktu, který většina Parlamentu bezvýhradně podporuje.

Hlavním vítězem je zemědělství, konkrétně zřízení mlékárenského fondu ve výši 300 milionů EUR. Pro nás, poslance Evropského parlamentu, bude mimořádně obtížné vysvětlit toto rozhodnutí těm lidem, kteří se potýkají s obtížemi a demonstrují v jedné zemi za druhou. Proč by měli trpět, když rozpočtových výdajů systému EU se realita naprosto nedotkla?

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Toto je první rozpočet EU, který byl hlasováním v souladu s pravidly Lisabonské smlouvy schválen již v prvním čtení. Ačkoli pro dohodovací řízení stále zůstávají určitá citlivá témata, která se zabývají problémy, jež považuji za mimořádně důležité, jako jsou prostředky pro soudržnost a zemědělství, tento návrh vítám.

Schválený dokument znovu přináší původní návrh Komise týkající se oddílu věnovaného soudržnosti pro růst a zaměstnanost, poté co Rada přidělenou částku snížila. Ačkoli částka na rok 2011 je již stanovena ve víceletém finančním rámci s horní mezí ve výši 50,65 miliardy EUR v běžných cenách, je třeba upozornit, že zpravodajka uvádí, že tato položka bude vyžadovat vyšší úroveň plateb.

Také vítám prostředky pro okruh konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost, což zahrnuje ustanovení o financování většiny návrhů Parlamentu, například návrhů týkajících se malých a středních podniků a programů pro mladé lidi, vzdělávání a mobilitu.

Hlasuji pro tento dokument, ačkoli neobsahuje návrhy, které předložila Evropská lidová strana (PPE) ve věci intervenčních opatření pro skladování obilovin, mléka a mlékárenských výrobků a sušeného mléka, které bohužel Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI) zamítl.

  Róża Gräfin von Thun und Hohenstein (PPE), písemně. – (PL) Zdržet se hlasování není řešení. Ti, kdo nehlasují, dělají stále chybu. Myslím si, že v usnesení jako takovém je daleko více dobrých opatření než horších opatření. Potřebujeme Evropskou službu pro vnější činnost. Měla by zahájit činnost co nejdříve, aby zvýšila význam Evropy ve světě.

Přijaté usnesení uvádí, že ve službě budou zastoupeny všechny členské státy. Nyní musíme dát pozor, aby se tak skutečně stalo. Z toho vyplývá důvěra v proces zřizování Evropské služby pro vnější činnost. Je třeba mít na paměti, že Evropská unie byla vybudována na vzájemné důvěře a že Polsko z toho mělo velký prospěch. Budu tento proces sledovat velice pečlivě.

  Derek Vaughan (S&D), písemně. – Vítám kladné prvky rozpočtu na rok 2011, které zahrnují financování hospodářského rozvoje ve Walesu, podporu pro výzkum a vývoj a zahraniční pomoc. Uznávám, že mimořádné výdaje spojené s Evropskou službou pro vnější činnost a novými evropskými orgány dohledu jsou nutné a že tyto výdaje v Radě podporují všechny členské státy včetně Spojeného království. Znepokojují mě však výdaje v řadě oblastí, které neodrážejí zásadu hodnoty za peníze nebo mají nepříznivé důsledky pro občany EU a obyvatele rozvojových zemí. Patří sem financování EU pro produkci alkoholu a tabáku, které je v rozporu s cíli Evropské unie v oblasti zdraví, a zemědělské vývozní subvence EU, které poškozují rozvojové země, a také navýšení rozpočtových linií souvisejících s výdaji, náklady na cestovné, publikace a jiné správní náklady. V současné hospodářské situaci je důležitější než kdy předtím odůvodňovat výdaje na naše priority řešením všech zbytečných a nadměrných výdajů v jiných oblastech. Nebyl jsem přesvědčen, že mohu hlasovat proti tomuto rozpočtu. V těžkých hospodářských dobách by bylo hlasování proti zásadnímu financování pro širokou škálu priorit kontraproduktivní. Jsem však také přesvědčen, že některá navýšení nebyla odůvodněná, a proto jsem se rozhodl zdržet se hlasování.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) Klíčovými otázkami v rozpočtu EU na rok 2011 jsou investice do odborné přípravy, výzkumu a inovací, které jsou vzhledem k současné situaci na trhu práce nutností. Snížení stávající nezaměstnanosti v Evropě musí být jádrem každého rozhodnutí – včetně případů, kdy půjde o vlastní provádění ambiciózních cílů strategie Evropa 2020. Upřednostnění mládeže v souvislosti s programy odborné přípravy a mobility je velmi užitečnou investicí, která poskytuje dobré příležitosti k rozvoji ve vztahu k trhu práce. Došlo k určitým navýšením, ale i omezením – rozpočet je kompromis, jako každé mnohostranné rozhodnutí. Přesměrování peněz do jaderného výzkumu však nemůže být v zájmu obyvatel Evropy a tyto peníze by byly lépe vynaloženy například na obnovitelné zdroje energie.

  Glenis Willmott (S&D), písemně. – Strana EPLP vítá kladné prvky dokumentu z prvního čtení v Parlamentu, včetně financování hospodářského rozvoje v našich regionech, podpory pro klíčový výzkum a vývoj a zvýšené pomoci pro zámořské země a území v souladu s cílem Spojeného království zvýšit celkovou rozvojovou pomoc pro zámoří. Rovněž uznáváme, že mimořádné výdaje spojené s Evropskou službou pro vnější činnost a novými evropskými orgány dohledu jsou nutné pro realizaci těchto důležitých nových činností a že tyto výdaje v Radě podporují všechny členské státy včetně Spojeného království. Hluboce nás však znepokojují výdaje v řadě oblastí, které neodrážejí zásadu hodnoty za peníze nebo mají nepříznivé důsledky pro občany EU a obyvatele rozvojových zemí. Patří sem financování EU pro produkci alkoholu a tabáku, které je v rozporu s cíli Evropské unie v oblasti zdraví, a zemědělské vývozní subvence EU, které poškozují rozvojové země, a také navýšení rozpočtových linií souvisejících s výdaji, náklady na cestovné, publikace a jiné správní náklady. V současné hospodářské situaci je důležitější než kdy předtím odůvodňovat výdaje na naše priority řešením všech zbytečných a nadměrných výdajů v jiných oblastech. Strana EPLP hlasovala proti konečnému usnesení o rozpočtu v této fázi, aby vyslala jasný vzkaz před jednáními orgánů.

  Artur Zasada (PPE), písemně. – (PL) Je mi velkým potěšením poblahopřát zpravodajce, paní Jędrzejewské, k její vynikajícím způsobem vypracované zprávě. Dnes jsme poprvé přijali rozpočet EU podle ustanovení Lisabonské smlouvy a také jsme poprvé nepřekročili finanční limity stanovené v současném finančním výhledu. Jsem přesvědčen, že řešení, která navrhuje paní Jędrzejewská, vyjadřují realistický a pragmatický přístup v obtížné době hospodářské krize. Rovněž jsem potěšen tím, že dnes přijatý rozpočet z finančního hlediska posiluje prioritu Parlamentu.

Zpráva: Edite Estrela (A7-0032/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Prodloužení mateřské dovolené ze 14 na 20 týdnů by mělo být považováno za základní právo. Toto nové období by nemělo být považováno za hrozbu, ani s ohledem na zavedení práv pro otce. Jeho důsledky pro legislativní rámec jednotlivých členských států jsou zanedbatelné, včetně jejich dopadu na hospodářství, pokud například uvážíme možnost vytvoření dočasných volných pracovních míst na evropské úrovni, která podporují pracovní mobilitu, což může podněcovat sdílení osvědčených postupů a pokračování pracovních povinností žen na mateřské dovolené. Záruka 100 % měsíčního platu v době mateřské dovolené spolu s prodloužením doby zákazu výpovědi ze šesti měsíců na jeden rok by neměla být s ohledem na demografické problémy i na stávající hospodářskou situaci zpochybňována. K dalším jednoduchým, ale významným opatřením patří například možnost pružné pracovní doby v období po mateřské dovolené, preventivní opatření v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví a rozšíření těchto práv na páry, které adoptují děti, což vytváří spravedlivější právní rámec.

  Roberta Angelilli (PPE), písemně. – (IT) V Evropě se bohužel porodnost v jednotlivých zemích liší a často závisí nejen na záruce ochrany práv, ale i na sociálních službách, jež jsou k dispozici pro pracující matky, například jesle. Musíme ještě učinit mnohé pro sladění pracovního a rodinného života.

Systém ochrany mateřství, který je v platnosti v Itálii, je obecně v souladu s novými parametry, které směrnice navrhuje, nejen pokud jde o počet týdnů povinné mateřské dovolené, ale i pokud jde o platbu 100% náhrady příjmu během doby nepřítomnosti. Je významné, že směrnice jasně zavádí otcovskou dovolenou – je to důležitý cíl pro záruku rovnosti práv mužů a žen a posílení odpovědností rozdělených mezi oba rodiče.

  George Becali (NI), písemně. – (RO) Souhlasím s prodloužením doby trvání mateřské dovolené na minimálních 20 týdnů při plné výši platu, avšak při zajištění jisté míry pružnosti pro členské státy, které již ustanovení o tomto druhu dovolené mají. Zaměstnankyně na mateřské dovolené musí dostávat plnou mzdu, což znamená 100 % posledního měsíčního platu nebo průměrného měsíčního platu. Přijaté pozměňovací návrhy zabrání tomu, aby těhotné ženy dostaly výpověď od počátku těhotenství do šesti měsíců po skončení mateřské dovolené. Kromě toho musí mít ženy právo vrátit se na své pracovní místo nebo na pracovní místo se stejným platem, profesní kategorií a kariérními vyhlídkami, jaké měly před odchodem na mateřskou dovolenou.

  Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně. – (FR) Prodloužení mateřské dovolené, lepší pracovní podmínky... ústředním tématem dnešní rozpravy v Evropském parlamentu byly ženy. Osmnáct let po první směrnici o těhotných zaměstnankyních a zaměstnankyních krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyních se hospodářská a demografická situace v Evropě bezesporu změnila. Proto jsme dnes v plénu hlasovali o změně platného právního předpisu o mateřské dovolené, abychom podpořili zaměstnanost žen a současně jim umožnili mít rodinu za nejlepších možných podmínek.

Umožnit ženám sladění rodinného života s životem pracovním, ale i naplnit cíle rovnosti žen a mužů: právě to dnes zajišťujeme pro všechny evropské ženy. Evropský parlament většinou podpořil plně placenou dvacetitýdenní mateřskou dovolenou. Nyní musíme jednat s členskými státy, abychom ohledně tohoto textu dosáhli kompromisu.

  Izaskun Bilbao Barandica (ALDE), písemně. – (ES) Kdybychom měli pojmenovat výsledky této iniciativy po zjištění výsledků hlasování, byla by to palácová vzpoura. Před hlasováním jsme věděli, že někteří poslanci z různých skupin jsou proti přijetí prodloužení mateřské dovolené na 20 týdnů, nutnosti vyplácet lidem v této situaci 100 % mzdy, prodloužení opatření v případě zdravotně postižených dětí a začlenění otcovské dovolené. Vše nasvědčovalo tomu, že opatření nebudou přijata, ale nedopadlo to tak. Zázrak se stal díky tomu, že mnoho poslanců nedodrželo hlasovací seznamy svých skupin. Parlament dnes dostál očekáváním evropských mužů a žen. Je to další krok na cestě k rovnosti, k níž musíme ujít ještě dlouhou cestu, ale musíme ji uskutečnit společnou prací nás mužů a žen.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Vítám skutečnost, že po velmi očekávaných diskusích dnes Evropský parlament schválil tuto velice důležitou směrnici. Na základě této nové směrnice bude doba mateřské dovolené prodloužena ze 14 na 20 týdnů při plné výši mzdy. Dnes, s cílem co možná nejdříve vyřešit demografické problémy, před nimiž stojíme v důsledku nízké porodnosti a stárnoucí společnosti, si musíme rodinné povinnosti rozdělovat. Proto je velice důležité, že tato směrnice by měla stanovit právo mužů vzít si alespoň dva týdny otcovské dovolené. Dítě má také nesporné právo na vazbu s oběma rodiči. Tento návrh nám umožní dosáhnout lepší rovnováhy uvnitř rodin a zlepší začleňování na trh práce. Parlament ukázal, že může dosáhnout cílů stanovených ve strategii Evropa 2020, které rodinám umožní lépe vyvážit pracovní a osobní život, a zároveň usilovat o hospodářský růst, blahobyt, konkurenceschopnost a rovnost žen a mužů. Skutečně doufám, že tuto směrnici přijatou Parlamentem co nejdříve schválí i Rada.

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) EU nyní čelí demografickým problémům způsobeným klesající porodností a nárůstem počtu seniorů. Zlepšení ustanovení na podporu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem je jednou z cest, které lze využít jako reakci na tento demografický pokles. Ve společnosti zjevně přetrvávají stereotypy týkající se pohlaví, které jsou překážkou bránící ženám v přístupu k pracovním místům, zejména k pracovním místům vysoké kvality. Ženy jsou stále považovány za osoby vykonávající hlavní péči o děti a jiné závislé osoby, což znamená, že při mnoha příležitostech si musejí zvolit mezi mateřstvím a profesním rozvojem.

Ženy jsou často pokládány za zaměstnance „se zvýšeným rizikem“, „kandidáty druhé volby“ či „nevhodné“ zaměstnance, neboť je vysoká pravděpodobnost, že otěhotní a využijí svého práva na mateřskou dovolenou. Je proto zásadně důležité, aby nové formy dovolené neodrážely ani neposilovaly stávající společenské stereotypy. Přítomnost rodičů v životech jejich dětí od prvních měsíců po narození má nesmírný význam pro zdravý tělesný, citový i duševní rozvoj dítěte.

  Vito Bonsignore (PPE), písemně. – (IT) Není pochyb o tom, že porodnost v mnoha členských státech je stále velmi nízká. Orgány proto musí podporovat rození dětí prostřednictvím vhodné politiky podpory rodiny. Hlasoval jsem pro zprávu paní Estrelaové, protože jde tímto směrem. Skutečně považuji za správné, abychom harmonizovali mateřská práva mezi členskými státy (a vždy přitom přihlíželi především ke zdraví čerstvých matek a jejich novorozenců) s cílem předejít rozporům a omezení konkurenceschopnosti členských států, které již před nějakou dobou přijaly vyspělá opatření na ochranu mateřství.

V tomto ohledu oceňuji návrh na prodloužení mateřské dovolené na 18 týdnů ve všech zemích EU, což již nyní v několika členských státech funguje – například v Itálii je zaručena dovolená v délce jedenadvacet a půl týdne. A konečně také považuji za nezbytné zaručit právo na návrat na stejné pracovní místo nebo přidělení rovnocenné pracovní pozice.

  David Casa (PPE), písemně. – Jsem proti koncepci 20 týdnů při plné výši mzdy a hlasoval jsem proti příslušnému pozměňovacímu návrhu. Nicméně jsem se rozhodl hlasovat pro konečný text v pozměněném znění díky tomu, že bylo zařazeno ustanovení dojednané skupinou PPE, které umožňuje jistou míru pružnosti v posledních čtyřech týdnech. Rozhodl jsem se tedy podpořit svou politickou skupinu při prosazování tohoto kompromisu.

  Françoise Castex (S&D), písemně. – (FR) Jsem potěšena, že Evropský parlament učinil od rozpravy o demografické výzvě, pro niž jsem byla zpravodajkou v roce 2007, v této záležitosti pokrok. Toto hlasování prokazuje, že je dnes stále možné dosáhnout nového sociálního acquis: mobilizací a politickou akcí můžeme bránit výdobytky minulých vítězství, ale získat i nová práva. Dnes jsme posílili práva žen, ale i práva mužů, díky právu na otcovské dovolenou. Ta představuje skutečnou změnu v postojích a během let přispěje k lepšímu rozdělení úloh mezi rodiči.

  John Bufton, William (The Earl of) Dartmouth a Nigel Farage (EFD), písemně. – Pokud jde o pozměňovací návrh 9: strana UKIP hlasovala pro tento pozměňovací návrh, který uvádí pouze to, že „Všichni rodiče mají právo se starat o své děti.“ Strana UKIP v žádném případě nepodporuje legitimitu této směrnice, protože o politikách sociálního státu a sociálních podmínek by měly rozhodovat volené vnitrostátní vlády. Vláda Spojeného království je však při přebírání dětí do státní péče příliš povýšená, proto bude hlasování pro tento bod odůvodnění pro ni výstrahou. Pokud jde o návrh obecně: strana UKIP neakceptuje legitimitu této směrnice, protože o politikách sociálního státu a sociálních podmínek by měly rozhodovat volené vnitrostátní vlády. Tato směrnice přinese neuvěřitelné náklady pro zaměstnavatele a vládu, což si dnes můžeme těžko dovolit. Také bude posílena diskriminace žen, protože zaměstnat je bude ještě nákladnější než nyní, zvláště pro malé podniky, které jsou páteří ekonomiky Spojeného království. Strana UKIP má také porozumění pro rodiče zdravotně postižených dětí a rodiče, kteří se rozhodnou pro adopci. Evropská unie však nemá právo vytvářet taková pravidla pro mateřství a nemůže jí být přiznána legitimita takových kroků. Strana UKIP hlasovala proti této směrnici, aby zajistila, že zodpovědnost za právní předpisy bude vykonávána prostřednictvím hlasovacích uren a nikoli prostřednictvím bruselských byrokratů.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože je velmi důležitá pro rovnost žen a mužů a pro obranu práv pracujících – mužů a žen – z hlediska mateřských a otcovských práv. Je to důležitý krok vpřed v obhajobě a podpoře práv žen a rovnosti na pracovišti obecně, protože podle zprávy „vzhledem ke zranitelnosti těhotných zaměstnankyň, zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň je nezbytné, aby měly tyto zaměstnankyně nárok na mateřskou dovolenou po dobu nejméně dvaceti po sobě jdoucích týdnů, rozložených před porodem nebo po porodu, a povinnou mateřskou dovolenou v trvání nejméně šesti týdnů po porodu“.

Také jsem pro tuto zprávu hlasoval na základě jejího dalšího, velice důležitého prvku: uznání práva otce na dvoutýdenní otcovskou dovolenou.

  Derek Roland Clark a Paul Nuttall (EFD), písemně. – Pokud jde o návrh obecně: strana UKIP neakceptuje legitimitu této směrnice, protože o politikách sociálního státu a sociálních podmínek by měly rozhodovat volené vnitrostátní vlády. Tato směrnice přinese neuvěřitelné náklady pro zaměstnavatele a vládu, což si dnes můžeme těžko dovolit. Také bude posílena diskriminace žen, protože zaměstnat je bude ještě nákladnější než nyní, zvláště pro malé podniky, které jsou páteří hospodářství Spojeného království.

Strana UKIP má také porozumění pro rodiče zdravotně postižených dětí a pro rodiče, kteří se rozhodnou pro adopci. Evropská unie však nemá právo vytvářet taková pravidla pro mateřství a nemůže jí být přiznána legitimita takových kroků. Strana UKIP hlasovala proti této směrnici, aby zajistila, že zodpovědnost za právní předpisy bude vykonávána prostřednictvím hlasovacích uren a nikoli prostřednictvím bruselských byrokratů.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Cílem tohoto návrhu je zlepšit podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví spojené s rodičovstvím. V této věci bych chtěl říci, že je nutné snížit asymetrie mezi muži a ženami a že je třeba podporovat vyvážené sladění pracovního a soukromého života. Bude to jediný způsob, jak prosazovat rodičovství se sdílenou odpovědností. Na základě tohoto předpokladu souhlasím s návrhem zpravodajky a jsem přesvědčen, že prodloužení mateřské dovolené na 20 týdnů, z nichž šest musí následovat po porodu a které bude možnost rozdělit mezi rodiče, by zajistilo vhodnou délku dovolené.

Rovněž vítám návrh začleněný do zprávy, jehož cílem je zaručit během mateřské dovolené výplatu plné měsíční mzdy ve výši 100 % posledního měsíčního platu nebo průměrného měsíčního platu. Zdálo by se mi vhodné uplatňovat stejná opatření v případech, kdy je adoptováno dítě mladší 12 let, a používat je i na samostatně výdělečně činné ženy.

Prohlašuji, že z výše uvedených důvodů jsem hlasoval pro tuto zprávu.

  Lara Comi (PPE), písemně. – (IT) Rovnost žen a mužů je často heslo, prázdné prohlášení o právech, které není vždy doprovázeno převzetím odpovědností a nevyvratitelnými argumenty. Tento návrh směrnice naopak dosahuje správné rovnováhy mezi biologickou úlohou ženy a právy náležícími těm, kdo tuto úlohu naplňují. Vzhledem k demografickým záležitostem, které stále více začínají připomínat mimořádnou situaci, a k hospodářství, jež vyžaduje stále vyšší míru zaměstnanosti žen, jsou tato opatření reakcí zdravého rozumu. Uznání rovnosti je úplné, jestliže jsou určitá práva rozšířena i na otce, což umožňuje sdílení rodinných závazků nejvhodnějším způsobem, a jestliže je pružnost organizace ponechána na uvážení každé rodiny.

  Corina Creţu (S&D), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň na základě dodržování zásady rovných práv žen a mužů a zákazu diskriminace na základě pohlaví i pro povzbuzení žen k větší účasti na trhu práce.

Jedním ze zamýšlených výsledků tohoto opatření je vytvoření rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem pro ženy. Ženy navíc tuto legislativní podporu potřebují pro ochranu jejich zdraví a dětí. Dalším důležitým aspektem tohoto opatření, jehož cílem je jistota zaměstnání pro ženy, je zákaz výpovědi pro nadbytečnost od počátku těhotenství do doby šesti měsíců po skončení mateřské dovolené. Byl rovněž stanoven platový strop pro dobu mateřské dovolené, který má opět naplnit potřeby z hlediska sociálního zabezpečení.

A v neposlední řadě je velmi důležitým argumentem na podporu tohoto hlasování zvýšení porodnosti, což je v členských státech EU zvlášť závažný problém.

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D), písemně. – (RO) Podle statistických údajů porodnost v EU klesá. Tato nízká porodnost spolu se stárnoucím obyvatelstvem pro nás bude v budoucnosti představovat skutečný problém z hlediska vyplácení starobních důchodů a nákladů na zdravotní péči v Evropě. Rodiny, zvláště ženy, by neměly být trestány, chtějí-li mít děti. Těhotné a kojící zaměstnankyně nesmí vykonávat činnosti, které dle hodnocení představují riziko expozice činitelům nebo zvláště škodlivým pracovním podmínkám ohrožujícím bezpečnost či zdraví těchto zaměstnankyň. Proto podporuji koncepci prováděcích opatření na podporu zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň. Tato opatření nesmí ženy na trhu práce znevýhodnit ani poškodit směrnice o rovném zacházení pro ženy a muže.

  Michel Dantin (PPE), písemně. – (FR) Francie je jednou ze zemí Unie s nejvyšší porodností. Důvodem je soubor opatření obsažených v obecné rodinné politice. Usnesení v podobě po hlasování o pozměňovacích návrzích nepřináší žádné skutečné zlepšení. Naopak, vše zpochybní, protože v této době nelze unést rozpočtovou zátěž těchto opatření. To jsou důvody, které mě vedly k tomu, že jsem nevyjádřil souhlas s tímto mimochodem dobře míněným textem.

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) Obecně souhlasím s opatřeními navrženými v této zprávě, protože jsem přesvědčen, že tato otázka je jedním z největších problémů, které bude Evropa muset v nadcházejících desetiletích překonat: stárnoucí obyvatelstvo. Je tomu tak například v Portugalsku, kde vidím situaci zblízka. Stejně jako v jiných zemích EU není porodnost dostatečně vysoká, aby zajistila náhradu generací, a tato nepříznivá situace ohrožuje budoucnost. Věřím, že pružnější politiky v oblasti mateřské a otcovské dovolené mohou pomoci tyto trendy zvrátit. Proto je nezbytné vyslat rodinám důsledné sdělení o podpoře mateřství a otcovství, s konkrétními opatřeními pro lepší sladění pracovního, soukromého a rodinného života. Vyřešit tento problém je nezbytné pro dosažení hospodářských a sociálních cílů stanovených ve strategii Evropa 2020 a je cestou ke zvrácení demografického stárnutí na našem kontinentu. I v Portugalsku je již vyplácena mateřská dovolená ve výši 100 % platu po dobu 120 dnů. Proto jsem zastáncem toho, aby platy žen byly během mateřské dovolené zajištěné tak, jak je popsáno v této zprávě.

  Luigi Ciriaco De Mita (PPE), písemně. – (IT) Cílem hlasování pro legislativní návrh usnesení o změně směrnice 92/85/EHS bylo nejen podpořit nová a lepší opatření pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň, ale i obecněji podpořit nová opatření prosazující lepší rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Přestože je italský právní systém inovativnější, zvýšení počtu týdnů mateřské dovolené na evropské úrovni představuje silný podnět ve prospěch rodinné pomoci pro novorozence. Podpora pro otcovskou dovolenou je také krokem stejným směrem, ačkoli učinit z ní povinnost možná není nejlepší způsob, jak dosahovat chvályhodného cíle zajištění větší efektivní přítomnosti obou rodičů v době, která je pro novou domácnost nejnáročnější, a zabezpečit větší povědomí a účast otce. Podpora a rozšíření práv adoptovaných dětí umožňuje posílení a doufejme též zjednodušení procesu adopce. A konečně, pokud jde o dosahování lepší rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, je podle mě také důležité podpořit výzvu členským státům, aby posílily služby pro malé děti pomocí zařízení péče o děti do věku povinné školní docházky.

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. – (FR) Hlasování o zprávě paní Estrelaové o právech těhotných žen a mladých matek při práci umožní sladit minimální úrovně doby mateřské dovolené a vyplácené částky. Evropský parlament se rozhodl pro silnou pozici při jednání s Radou, a proto podpořil zásadu dvacetitýdenní dovolené při 100 % platu (chtěla bych poukázat na to, že ve Švédsku může mateřská dovolená trvat až 75 týdnů, se 14 týdny výhradně pro matku, zbývající část lze rozdělit s otcem).

Je to silné gesto ve prospěch evropských rodičů a díky němu získají ženy a muži pomoc při hledání lepší rovnováhy mezi rodinným a pracovním životem. Nyní je na evropských vládách, aby prozkoumaly rozpočtovou možnost takové změny a přijaly ji. Nakonec je pravděpodobné, že minimální dovolená bude mít podobu, kterou navrhla Evropská komise a podpořila delegace MoDem, tedy osmnáctitýdenní dovolená, což by bylo v souladu s doporučeními Mezinárodní organizace práce (MOP).

  Anne Delvaux (PPE), písemně. – (FR) Jsem přesvědčena, že toto hlasování, které získalo velkou většinu hlasů, je silným signálem vyslaným Radě: kromě prodloužení mateřské dovolené ze 14 na 20 týdnů při plné výši platu jsme hlasovali pro zavedení dvoutýdenní otcovské dovolené. Je naší povinností zajistit, aby nikdo nemusel volit, zda se vzdá dětí kvůli práci nebo práce kvůli dětem.

Vítám též skutečnost, že Parlament hlasoval pro opatření, která umožní adoptivním matkám rovné zákonné podmínky jako matkám biologickým. Tento parlament nakonec zajistil rovná práva adoptivním a biologickým matkám. Adoptivní rodiče jsou rodiče v plném smyslu toho slova a zasluhují si, aby s nimi tak bylo zacházeno. Právní předpisy již nadále nesmí tento typ rodičovství diskriminovat.

Proto je dnes velký den pro mnohé rodiny, které nejsou schopny skloubit rodinný život se životem profesním. Obtížné hospodářské podmínky nebyly žádným důvodem, abychom rozhodli, že necháme po další desetiletí na holičkách všechny tyto rodiny, které také významně přispívají do naší společnosti.

  Christine De Veyrac (PPE), písemně. – (FR) Prodloužení doby trvání mateřské dovolené na 20 týdnů při plné výši platu představuje falešného přítele. Takové legislativní opatření poškodí zaměstnatelnost žen v podnicích, které je budou považovat za příliš velkou zátěž v případě mateřství. Dále ohrozí návrat ženy do zaměstnání na přesně stejné místo, jaké zastávala před odchodem na dovolenou. A konečně rozhodnutí pro dlouhodobé vyplácení 100 % výše představuje náklad pro systémy sociálního zabezpečení (v situaci, kdy evropské orgány důrazně požadují, aby členské státy snížily své rozpočtové schodky).

Z těchto důvodů jsem nemohla podpořit tuto zprávu a domnívám se, že bychom si měli zachovat smysl pro realitu a umožnit členským státům ponechat si v této věci jistou míru pružnosti.

  Harlem Désir (S&D), písemně. – (FR) Parlament právě v prvním čtení hlasoval pro prodloužení mateřské dovolené na nejméně 20 týdnů v celé Evropě s výplatou plné výše mzdy, kromě osob s velmi vysokými příjmy, a pro možnost, aby otcové čerpali po narození dítěte nejméně dvoutýdenní dovolenou. Je to vítězství pro zastánce sociální Evropy a krok směrem k větší rovnosti mužů a žen v Evropě.

Část pravice využila budoucí náklady těchto opatření jako výmluvu k zamítnutí tohoto pokroku. Pomoc rodičům sladit rodinný a pracovní život však usnadní návrat rodičů do zaměstnání, podpoří evropské míry porodnosti a bude chránit zdraví matek a kojenců.

Levice Parlamentu, s portugalskou socialistickou zpravodajkou paní Estrelaovou, byla pevná, evropská pravice byla rozdělená a cesta k pokroku zvítězila. Nyní je nutno vyhrát bitvu v Radě, kde několik vlád hrozí zablokováním této směrnice. Poslanci vnitrostátních parlamentů by se této věci měli ujmout a zasáhnout u svých vlád, aby vlády nezmařily to, co Evropský parlament navrhuje pro Evropu chránící práva svých občanů.

  Diane Dodds (NI), písemně. – Ačkoli podporuji práva těhotných žen, v současné hospodářské situaci nemohu tuto zprávu podpořit. Odhad hodnocení dopadu pro Spojené království, bude-li mateřská dovolená prodloužena na 20 týdnů, činí v průměru téměř 2,5 miliardy GBP ročně. To by ve Spojeném království vedlo ke zdvojnásobení nákladů na mateřskou dovolenou. Existují doklady o tom, že ženy mají v současnosti značný prospěch z ustanovení, která jsou již ve Spojeném království v platnosti, 9 z 10 žen si bere 20 týdnů mateřské dovolené a 3 ze 4 žen si berou celou svou placenou dovolenou. Při tak vysokém využití je jasné, že více evropské byrokracie k současným právním předpisům je ve Spojeném království zbytečné.

Kromě toho by navrhovaný požadavek na 20 týdnů při plné výši platu vedl k sociální regresi. Důvodem je skutečnost, že ženy s nejvyššími platy budou dostávat nejvyšší náhrady. Plně podporuji nutnost přiměřené a pružné mateřské dovolené, jsem však přesvědčena, že je na volené vládě Spojeného království, aby za přispění rodičů a jejich zaměstnavatelů rozhodla, kolik si může naše ekonomika dovolit dát a jak má být balíček pro mateřství poskytován.

  Lena Ek, Marit Paulsen, Olle Schmidt a Cecilia Wikström (ALDE), písemně. – (SV) Snaha o dosažení společnosti, v níž jsou si muži a ženy rovni, je zásadní věcí mimořádné důležitosti – nikdo by neměl být diskriminován na základě toho, že je rodičem. Měli bychom dodat, že ze socioekonomického hlediska je mimořádně důležité, aby byli ženy a muži schopni zkombinovat rodinný a pracovní život, aby bylo dosaženo vysoké míry zaměstnanosti.

Proto si myslíme, že je politováníhodné, že zpráva nepředstavuje jasný krok směrem k rovnosti v Evropě. Odráží zastaralý pohled na rovnost, podle něhož má hlavní odpovědnost za děti převzít matka, namísto aby se o odpovědnost dělili oba rodiče. Rovněž není správné navrhovat, jak je uvedeno ve zprávě, aby bylo matkám povinně zakázáno pracovat šest týdnů po porodu.

Proto jsme se rozhodli hlasovat pro ty části, které jsou podle našeho přesvědčení přínosné, například pozměňovací návrh, který chrání vnitrostátní systémy s náročnějším rodičovským pojištěním, prodloužení minimální doby mateřské dovolené a zařazení otcovské dovolené do směrnice. Zdrželi jsme se však hlasování o zprávě jako celku, protože jsme přesvědčeni, že je příliš neurčitá, nejednoznačná a zastaralá. Hlavním důvodem je nedostatek jasného a jednoznačného hlediska rovnosti mezi ženami a muži.

  Göran Färm, Anna Hedh, Olle Ludvigsson a Marita Ulvskog (S&D), písemně. – (SV) My, švédští sociální demokraté, jsme se rozhodli podpořit zprávu paní Estrelaové o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 92/85/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň.

Chtěli bychom, aby se směrnice zaměřila spíše na rodičovskou než na mateřskou dovolenou. Rovněž bychom chtěli, aby byla méně podrobná a pružnější – zvláště protože se jedná o směrnici minimální – například pokud jde o výši odměny a lhůtu pro období bezprostředně po porodu. Jsme však přesvědčeni, že tato zpráva je důležitá z hlediska zdokonalení stávající směrnice, která v mnoha členských státech EU poskytuje velmi omezené možnosti zkombinování práce a rodičovství. Na základě tohoto rozhodnutí máme nyní první vyjednávací nabídku, k níž musí Rada zaujmout stanovisko.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Strana Demokratický a sociální střed – Lidová strana (CDS-PP) již dlouho považuje otázku míry porodnosti za státní prioritu a uznává, že není možné podporovat porodnost bez ochrany rodičovství. Kapitoly věnované rodině a porodnosti nejsou v našich programech ničím novým. Stejně tak není nijak nová naše obhajoba práv matek a otců mít rodinu, aniž by to bylo považováno za mimořádnou zátěž nebo příčinu problémů v práci.

Politiky, které podporují rodiny a porodnost, jako jsou ty, které obhajujeme, jsou však průřezové a netýkají se pouze prodloužení mateřské dovolené. Toto je nicméně opatření, jež schvalujeme, poté, co jsme v našem vládním programu na rok 2009 hájili prodloužení rodičovské dovolené na šest měsíců. Proto bychom chtěli, aby socialistická strana byla v Parlamentu při obraně matek a otců na naší straně. Byl by to dosti odlišný postoj oproti tomu, který tato strana zaujala ve vnitrostátní politice, kde krátí přídavky na děti, úhradu léčebných nákladů pro chronicky nemocné a odpočty z daně z příjmu za výdaje na vzdělávání a zdraví a kde drasticky zvyšuje daňovou zátěž pro veřejnost, zvláště rodiny s nižšími příjmy a dětmi.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) EU čelí demografickým problémům projevujícím se nízkou porodností a vzestupem počtu seniorů. Zlepšování ustanovení na podporu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem pomáhá tento demografický pokles řešit. V Portugalsku není porodnost dostatečně vysoká, aby zajistila náhradu generací, a tato situace ohrožuje budoucnost. Proto tvrdím, že pro zvrácení tohoto trendu by měla být podporována bezpečnost a ochrana zdraví pro zaměstnankyně, které jsou těhotné, které jsou krátce po porodu nebo kojí, což vyžaduje prosazování vyvážené harmonizace profesního života s životem soukromým a rodinným. Souhlasím se stanoviskem zpravodajky a se zavedenými změnami, jako je prodloužení minimální doby mateřské dovolené ze 14 na 20 týdnů, zásada výplaty ve výši plné mzdy, stanovení požadavků v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti a zákaz propuštění. Rovněž souhlasím s tím, že v případě přijetí směrnice by mělo být uznáno právo na rozdělení doby rodičovské dovolené mezi oba členy páru.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Hlasování pro zprávu o zlepšeních bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň je vyvrcholením dlouhého procesu diskusí v Evropském parlamentu, které přetrvaly již z předešlého zasedání a jichž jsme se aktivně účastnili, a přispěli tak k přijetí zprávy.

Ačkoli jsme stále v prvním čtení návrhu směrnice, je tento návrh o oblasti práv žen pozitivní vzhledem k signálu, který vysílá, zejména zemím, jež dosud nemají 20 týdnů mateřské dovolené při plné výši platu a stále neuplatňují dva týdny otcovské dovolené, také při plné výši platu.

Přijetí tohoto návrhu pro jednání s Radou potvrzuje základní sociální hodnotu mateřství a otcovství a přitom respektuje práva pracujících žen, které se chtějí stát matkami.

Přijetí tohoto návrhu rovněž představuje vítězství nad nejkonzervativnějšími stanovisky, která stále v Evropském parlamentu existují, což znamená, že boj za obranu práv žen, mateřských a otcovských práv a práv dětí bude pokračovat.

Doufáme, že Rada nyní přijme stanovisko Evropského parlamentu, které zvyšuje návrh Komise z 18 na 20 týdnů, a usiluje o změnu stávající směrnice stanovující pouze 14 týdnů mateřské dovolené.

  Robert Goebbels (S&D), písemně. – (FR) Podpořil jsem požadavek své kolegyně, paní Estrelaové, na zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň, zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň. Žena je budoucností muže, napsal Louis Aragon. Děti jsou drahocenné. Je nutno je chránit. Stejně tak i jejich matky.

  Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. – (FR) Hlasováním pro dvacetitýdenní minimální mateřskou dovolenou (ze současných 14 týdnů) při plné výši platu a pro podporu povinné dvoutýdenní otcovské dovolené v Evropské unii vykročil Evropský parlament cestou nepopiratelného sociálního pokroku.

Hlasovala jsem však pro prodloužení mateřské dovolené ne na 20 týdnů, ale na 18. Skutečně se mi zdá, že dvacetitýdenní doba, ačkoli je to mimořádně štědrý návrh, by se mohla obrátit proti ženám a mohla by být využita jako další argument, proč je nepřijímat do zaměstnání nebo jim ztěžovat návrat do práce. Lituji také, že bylo zamítnuto ustanovení, které plánovalo možnost prodloužení mateřské dovolené v případě komplikací (předčasný porod, zdravotní postižení atd.).

  Françoise Grossetête (PPE), písemně. – (FR) Vyjadřuji politování nad výsledkem tohoto hlasování. Všichni chceme pomoci čerstvým matkám vytvořit si silné pouto s jejich dětmi během období zotavování po porodu. Jsem však velmi znepokojena hospodářským dopadem takového opatření, které bude naši zemi stát 1,5 miliardy EUR.

V současné době hospodářské krize nezaplatí účet demagogie. Nebudou schopny jej zaplatit podniky, tím méně rozpočty členských států. Taková opatření by mohla trestat určité kariérní postupy nebo zbrzdit zaměstnávání mladých žen. Opakování tradičního systému, v němž otec nosí domů mzdu a žena se stará o děti, je krok zpět. I ženy mají právo na volbu.

Jednání, která nyní začnou mezi 27 členskými státy v Radě, budou obtížná.

  Pascale Gruny (PPE), písemně. – (FR) Nechtěla jsem podpořit tuto zprávu, protože navýšení ze 14 na 20 týdnů při plné výši platu by mělo pro několik členských států katastrofické důsledky. Studie OECD ukazuje, že pro sociální rozpočty členských států vzniknou značné náklady.

V případě Francie činí roční částka 1,3 miliardy EUR, a v případě Spojeného království 2,4 miliardy GBP. V současné hospodářské situaci není možné navýšení těchto rozpočtů absorbovat. A co více, tyto dodatečné náklady by musely nést podniky, což není možné. Podpora žen během mateřství je však nezbytná. Uplatnění těchto opatření představuje velké riziko pro zaměstnanost žen. Podle studie OECD by prodloužení mateřské dovolené vedlo k poklesu zaměstnanosti žen.

Při snaze o pomoc ženám hrozí, že budou na trhu práce penalizovány. Chci pomoci ženám ohledně zaměstnání a podpořit je během mateřství. Zvýšení ze 14 na 18 týdnů, které navrhla Komise, bylo skutečným krokem kupředu. Dalším krokem kupředu by byla pokroková opatření týkající se metod péče o děti.

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro zprávu paní Estrelaové a jsem ráda, že Parlament zaujal tak pokrokové stanovisko vůči matkám, budoucím matkám a otcům. Prodloužení mateřské dovolené na 20 týdnů je nepopiratelný sociální pokrok, jenž je ztělesněním sociální Evropy, kterou si upřímně přejeme. Tento text zlepšuje rovnováhu mezi rodinným a pracovním životem.

Zavedení povinné dvoutýdenní otcovské dovolené je také velkým krokem kupředu ve změně postojů a rozdělení rolí mezi rodiči. Argument dodatečných nákladů, které by toto opatření přineslo, by byl platný, kdyby ženy již nedoplňovaly své mateřské dovolené nemocenskou a/nebo placenou dovolenou. Podniky a systémy sociální ochrany již tyto náklady platí.

  Richard Howitt (S&D), písemně. – Jsem hrdý, že jsem hlasoval pro rozšíření mateřských práv, a odsuzuji konzervativní a liberální poslance Evropského parlamentu, kteří se nejprve dohodli na zabránění parlamentní dohody na této směrnici a dnes hlasovali tak, aby upřeli důstojná práva pracujícím ženám. Chci upozornit na to, že jsem chtěl hlasovat pro jiný kompromisní návrh ve věci délky doby placené mateřské dovolené, ale respektuji zamítnutí této možnosti, protože většina v Parlamentu podpořila dobu 20 týdnů. Beru na vědomí, že před konečným schválením směrnice budou následovat další jednání v této věci a že bylo nezbytné, aby tento Parlament nakonec schválil text, který umožní posun celého procesu. Plně souhlasím se svými britskými kolegy z Labouristické strany, kteří se snaží chránit zejména ženy s nízkými příjmy, a v této souvislosti vyzývám britskou vládu, aby plně respektovala ustanovení této směrnice o nesnižování míry ochrany.

  Romana Jordan Cizelj (PPE), písemně. – (SL) Skupina Evropské lidové strany (Křesťanští demokraté) poukázala na to, že mnoho předložených návrhů (pozměňovacích návrhů) překračuje oblast působnosti a účel směrnice. Souhlasím s nimi, ale při rozhodování o tom, jak budu hlasovat, jsem tentokrát učinila výjimku. Postavení žen v Evropské unii z hlediska zaměstnání, výše mezd, rizika chudoby... je značně slabší než postavení mužů. Jsem přesvědčena, že rovné příležitosti jsou jedním ze základních principů činnosti Evropské unie, a z toho důvodu využiji každé příležitosti, abych dosáhla rovného postavení žen a mužů. Dnešní hlasování není konečné, ale dá nám v Radě silnou vyjednávací pozici.

  Cătălin Sorin Ivan (S&D), písemně. – (RO) Prodloužení doby trvání mateřské dovolené na 20 týdnů při plné výši platu po celou tuto dobu je opatření, které obnovuje důstojnost matek. Proto jsem bez výhrad hlasoval pro návrh zprávy s důvěrou, že členské státy budou dbát našeho rozhodnutí a začlení je do svých vnitrostátních právních předpisů.

Kromě podpory matek tato zpráva rovněž doporučuje zavedení plně placené otcovské dovolené, a tím uznává úlohu obou rodičů při výchově dětí. Svým hlasováním jsme dnes vyslali důležitý vzkaz, který požaduje důstojný život a překračuje ideologické hranice a vnitrostátní sociální systémy.

  Philippe Juvin (PPE), písemně. – (FR) Nechtěl jsem podpořit tuto zprávu, protože prodloužení doby trvání mateřské dovolené ze 14 týdnů (jak stanoví stávající směrnice) na 20 týdnů při plné výši platu by mělo na členské státy značný finanční dopad (1,3 miliardy EUR pro Francii) v době hospodářské krize, která není pro rozpočtový růst příliš příznivá.

Za druhé, dodatečné náklady pro podniky v členských státech, kde mateřskou dovolenou podniky částečně financují (například v Německu), by byly velmi vysoké. Za třetí, nepříznivé důsledky pro zaměstnanost žen jsou reálné, zejména při návratu na trh práce.

A konečně, přijímáním opatření, která nejsou finančně proveditelná a která by mohla být i kontraproduktivní z hlediska účasti žen na trhu práce, poškozuje Evropský parlament svou důvěryhodnost v evropském rozhodovacím procesu. Prodloužení mateřské dovolené na 18 týdnů, jak navrhuje Komise, by bylo důležitým krokem ke zlepšení situace žen, protože by se předešlo nástrahám v textu ve znění, jaké nakonec Evropský parlament přijal, když skutečně důležité je umožnit ženám sladění jejich profesního a rodinného života.

  Jarosław Kalinowski (PPE), písemně. – (PL) Tváří v tvář stárnoucímu obyvatelstvu a potížím, s nimiž se potýká evropská ekonomika, musíme využít všech dostupných příležitostí, abychom povzbudili ženy k tomu, aby měly děti, a abychom jim usnadnili návrat do práce. Mnohé ženy jsou vynikajícími odbornicemi ve svém oboru a hospodářství Evropy se nemůže bez služeb těchto vysoce kvalifikovaných pracovních sil obejít. Podobná je situace v případě žen, které žijí a pracují na venkově. Často nedostávají mateřskou dovolenou v plném slova smyslu, ale musí se vrátit do práce co nejdříve. To samozřejmě ohrožuje jejich zdraví a jejich děti. Proto by měly mít stejné výsady jako ženy pracující mimo zemědělství.

  Sandra Kalniete (PPE) , písemně. – (LV) Hlasovala jsem pro prodloužení minimální povinné doby mateřské dovolené na 18 týdnů, ale proti jejímu prodloužení na 20 týdnů. Plně uznávám, že je nutné zajistit vhodné podmínky pro matky krátce po porodu. Z dlouhodobého hlediska by však prodloužení minimální doby dovolené na 20 týdnů znevýhodňovalo mladé ženy, které hodlají mít rodinu i profesní kariéru. Členské státy navíc nyní prostě nebudou schopny pokrýt ze svých rozpočtů dodatečné náklady. Podniky se postavily proti minimální dvacetitýdenní délce mateřské dovolené, protože to způsobí dodatečné náklady, které nelze v současné hospodářské situaci uhradit. Proto existuje riziko, že mnoho zaměstnavatelů prostě nebude mladé ženy přijímat. Již nyní můžeme vidět, že pro mladé lidi je obtížné nalézt zaměstnání, a prodloužení mateřské dovolené ještě více sníží schopnost žen konkurovat mužům na trhu práce. Jsem přesvědčena, že to nesmíme dovolit a že musíme myslet dlouhodobě. Stanovení mateřské dovolené na 20 týdnů by znamenalo miliardy rozpočtových nákladů v celé Evropě. Nejsou to náklady, které by si vlády nebo daňoví poplatníci mohli nyní dovolit. Samozřejmě, budeme terčem kritiky jedné části společnosti, ale jsme tu, abychom pracovali a přijímali co nejlepší rozhodnutí, která budou v zájmu všech Evropanů.

  Rodi Kratsa-Tsagaropoulou (PPE), písemně. – (EL) V hlasováních o otázce dovolené jsem vyjádřila odlišný názor. Dávám přednost návrhu Komise na 18 týdnů.

Návrh je realistický a vyvážený z hlediska podmínek na trhu, nikoli jen s ohledem na hospodářskou krizi, ale i z důvodu požadavků a profesních povinností a ambicí samotných pracujících žen.

Ženy by neměly být nadměrně chráněnými bytostmi stranícími se trhu práce.

Kromě toho, jak soustavně prohlašuji, snaha o sladění rodinného života s prací a výchovou dětí vyžaduje hlavně sociální infrastruktury a sociální odpovědnost podniků po celou dobu pracovního života ženy.

  Constance Le Grip (PPE) , písemně. – (FR) Hlasovala jsem proti zprávě paní Estrelaové, protože prodloužení mateřské dovolené na 20 týdnů je ve skutečnosti dobrý nápad jen na první pohled. Toto prodloužení je popisováno jako zajištění větších práv pro ženy, zatímco podle mého názoru bude mít pro ženy, které se pokoušejí dostat na trh práce, nepříznivé důsledky.

Je třeba se obávat, že pokud by tento návrh měl být uskutečněn, mohl by mít na ženy opačný účinek a v konečném důsledku by mohl snížit míru jejich zaměstnanosti. V rozporu s tím, co tvrdí zpravodajka a ti, kdo tento text podporují, neexistuje žádná zjevná souvislost mezi mírami porodnosti a délkou mateřské dovolené.

Navíc návrh na prodloužení dovolené ze 14 na 20 týdnů při plné výši platu není pro mnoho zemí přijatelný z finančního hlediska. Dodatečné náklady vyvolané tímto prodloužením si skutečně nemohou dovolit ani podniky, ani členské státy. Prvotní návrh Evropské komise, tedy zvýšení ze 14 na 18 týdnů, byl dostatečně velkým krokem kupředu.

  Elżbieta Katarzyna Łukacijewska (PPE), písemně. – (PL) Chtěla bych zdůraznit, že ohledně zprávy paní Estrelaové jsem hlasovala pro pravidla o dvacetitýdenní mateřské dovolené, ochraně žen před neoprávněným propuštěním šest měsíců po návratu do zaměstnání a pro plný plat a ochranu ženy v době kojení, ale v tomto případě bez konkrétních doporučení, protože jsem přesvědčena, že tato pravidla by měla zůstat v pravomoci členských států.

V případě vícečetných porodů si myslím, že by dovolená měla být odpovídajícím způsobem prodloužena. Vždy budu podporovat veškeré nápady, které pomohou ženám prožít mateřství bezpečně a zaručí jim lepší podmínky pro návrat na trh práce.

  Toine Manders (ALDE), písemně. – (NL) Delegace nizozemské Lidové strany pro svobodu a demokracii (VVD) v Evropském parlamentu dnes hlasovala proti návrhu směrnice o prodloužení (placené) mateřské dovolené na 20 týdnů. Jsme toho názoru, že původně stanovená minimální doba 14 týdnů je dostatečná. Ženy, které zjistí, že se na konci své mateřské dovolené stále nemohou vrátit do práce, mohou nastoupit na dovolenou podle předpisů svých zemí o nemocenské dovolené. Tento návrh by znamenal rozšíření sociálního zabezpečení, což je záležitost, o níž by měly mít možnost rozhodovat členské státy samy, rozhodně v době, jako je tato, kdy všechny členské státy musí šetřit. Existují jiné, méně náročné způsoby, jak zavést opatření umožňující lepší rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Návrh je spojen s rizikem toho, že mladé a nadané ženy by mohly mít na trhu práce méně příležitostí, protože zaměstnavatelé nebudou chtít podstupovat riziko nutnosti platit své zaměstnankyně po dobu několikaměsíční mateřské dovolené. Na úrovni Evropské unie není třeba regulovat ani zvýšení porodnosti v EU, které je požadovaným řešením problému stárnoucího obyvatelstva. Pokud jde o stranu VVD, předpisy EU pro úpravu výjimek při práci z důvodů kojení jsou nadbytečné. Skupinu VVD v Evropském parlamentu tvoří: Hans van Baalen, Jan Mulder a Toine Manders.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu. Jelikož všichni občané EU mají právo žít a pracovat v celé EU, je nezbytné, abychom ženám poskytli minimální nárok na mateřskou dovolenou kdekoli, kde budou v době porodu pracovat. Důstojná mateřská dovolená je součástí širšího problému účasti žen na trhu práce a řešení finančních důsledků stárnutí společnosti. Cílem EU je 75% účast na trhu práce do roku 2020 a zásadním prvkem v této věci bude zajistit všem matkám možnost vzít si mateřskou dovolenou, kterou si budou moci dovolit, a pak se vrátit do práce. Ve stárnoucí společnosti, kde poptávka po sociální péči roste a kde počet lidí poskytujících péči klesá, je potřeba realističtějších druhů dovolené, jako je mateřská dovolená. Ženy by neměly být pocit, že mít dítě není slučitelné s jejich prací – naše politiky musí umožnit péči o mladší osoby a seniory. Provedení tohoto záměru nevstoupí v platnost alespoň 5 let. Kromě toho při nárůstu účasti žen na trhu práce jen o 1,04 % by byly dodatečné náklady na prodloužení mateřské dovolené pokryty.

  Clemente Mastella (PPE), písemně. – (IT) Jednou z priorit stanovených v sociální agendě EU je nutnost prosazovat politiky, které usnadní dosažení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, zaměřené stejnou měrou na ženy i muže. Lepší rovnováha mezi pracovním a soukromým životem je rovněž jednou ze šesti prioritních oblastí stanovených v plánu pro dosažení rovného postavení žen a mužů na období let 2006–2010.

Zlepšování těchto ustanovení je proto nedílnou součástí evropské politiky reagující na demografický pokles poslední doby. Mateřství a otcovství jsou pro účely sociální rovnováhy jistě nezcizitelná základní práva. Proto je třeba doufat, že přezkum dotčené směrnice bude ku prospěchu pracujících žen i mužů, kteří chtějí převzít odpovědnost za své rodiny.

Nemůžeme oddělovat respektování lepší rovnováhy mezi zásadou ochrany zdraví a bezpečnosti a zásadou rovného zacházení. Tyto a jiné aspekty mě však přesvědčily, abych podpořil nutnost ponechat členským státům velký prostor pro pružnost ve stanovování pravidel pro dovolenou v případě potřeby. Je to jen z důvodů ekonomické udržitelnosti, pro pokrytí vzniklých dodatečných nákladů.

  Marisa Matias (GUE/NGL), písemně. – (PT) Přijatá zpráva navrhuje mateřskou dovolenou v délce 20 týdnů bez jakékoli ztráty výdělku. Samo toto opatření by mohlo znamenat velké sociální zlepšení pro život žen ve zhruba dvou třetinách zemí EU. Je to případ Portugalska, kde mají ženy nárok jen na 16 týdnů plně placené dovolené. Začlenění dvou týdnů otcovské dovolené je také důležitým krokem v boji za rovnost mužů a žen. A co víc, tato zpráva byla schválena, ačkoli jde proti opatřením, která byla nedávno přijata v důsledku úsporných politik prosazujících škrty ve veřejných výdajích a omezování sociálních práv. Proto doufám, že tato zpráva může přispět k posílení pracovních a sociálních práv v celé Evropské unii a ve všech členských státech.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) V celé EU panuje jednomyslný názor, že jedním z jejích hlavních problémů je nízký populační růst v důsledku nízké míry porodnosti. Cokoli, co může přispět ke změně této situace, je proto důležité. Ochrana těhotných a kojících matek na pracovišti a snížení nerovnováhy mezi muži a ženami jsou důležité kroky tímto směrem. Bez ohledu na krizi, kterou nyní zažíváme, jsou dnes schválená opatření velmi důležitá pro zvrácení trendu poklesu počtu obyvatel, kterému bude EU v blízké budoucnosti čelit.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Hlasoval jsem pro legislativní usnesení Evropského parlamentu o „o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň“, protože jsem přesvědčen, že zlepšení práv žen na pracovišti je skutečným krokem k dosažení rovnosti žen a mužů v oblasti, v níž bohužel existuje mnoho překážek. Diskriminace žen na trhu práce je velmi znepokojivá, protože ve většině případů musejí právě ony převzít povinnosti v domácnosti a nějakým způsobem je zorganizovat se svou profesí. Tato situace se vyhrocuje v měsících před porodem a po porodu, což vyžaduje větší ochranu, aby se předešlo diskriminaci, kterou ženy v současné době trpí. Mám za to, že prodloužení mateřské dovolené na souvislou dobu nejméně 20 týdnů rozdělených před porodem a/nebo po něm, s povinnou minimální dobou šesti týdnů po porodu, je krokem vpřed z hlediska práva ženy na sladění rodinného a pracovního života.

  Louis Michel (ALDE), písemně. – (FR) Prodloužení doby trvání mateřské dovolené je důležitý projekt z hlediska postavení, které je v naší společnosti přiznáváno malým dětem a rodičovství. Podporuji návrh na poskytování 18 týdnů mateřské dovolené i zásadu otcovské dovolené. Musíme se vyhnout nepříznivým vlivům příliš štědrých opatření, u nichž hrozí, že povedou k diskriminaci v zaměstnání. Kromě toho podporuji větší svobodu volby pro těhotné ženy nebo ženy krátce po porodu. Musí mít možnost se rozhodnout, zda si chtějí vybrat nepovinnou část své mateřské dovolené. Mělo by jim to pomoci dosáhnout lepší rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a udržet si zaměstnatelnost.

Stejně tak je důležité vytvořit řádný status pro ženy, které se chtějí vrátit do zaměstnání po přerušení kariéry. Chtěl bych také upozornit na to, že právo na otcovskou dovolenou a záruka návratu na stejné pracovní místo musí být pro zaměstnavatele uskutečnitelné, zejména v malých a středních podnicích, jinak by tito zaměstnavatelé mohli váhat se zaměstnáváním nebo kariérním postupem žen v reprodukčním věku.

  Miroslav Mikolášik (PPE), písemně. – (SK) Vzhledem k dalekosáhlým demografickým změnám a stárnutí evropské společnosti musí Evropská unie aktivně přijímat opatření na podporu rodičovství.

Prodloužení minimální doby trvání mateřské dovolené podle mého názoru zohlední skutečnost, že první měsíce života dítěte jsou rozhodující pro jeho zdravý vývoj a duševní rovnováhu. Proto podporuji vyplácení mzdy v plné výši po dobu trvání mateřské dovolené, které by mělo pozitivně působit na ženy, aby se staly matkami a neobávaly se rizika chudoby a sociálního vyloučení. Po porodu musí být také zaručeno právo vrátit se na své pracovní místo nebo na rovnocenné pracovní místo se stejnými pracovními podmínkami a musí být dána možnost požádat o změnu pracovní doby nebo organizace práce a krátce po porodu i možnost odmítnout práci přesčas.

  Elisabeth Morin-Chartier (PPE), písemně. – (FR) Jsem proti zamýšlenému prodloužení mateřské dovolené na 20 týdnů při plné výši platu. Přijetí tohoto systému by mělo závažné důsledky pro rozpočty členských států a podniků; v případě Francie by dodatečné roční náklady činily 1,3 miliardy EUR, což je v době rozpočtových škrtů neúnosná finanční zátěž. Ačkoli je to hezká myšlenka, důsledky pro zaměstnanost žen by mohly být negativní. Nechtěli bychom, aby toto opatření znamenalo pro ženy krok zpět. U žen, které se vracejí do zaměstnání po těhotenství, a u mladých žen hledajících zaměstnání hrozí, že budou tímto opatřením zásadním způsobem penalizovány. Naopak návrh na nejvýše 18 týdnů byl stále sociálně spravedlivý. Žádám, aby byla co nejrychleji zavedena inovační opatření v oblasti péče o děti a rovnováhy mezi pracovním a rodinným životem, aby matky i otcové mohli plně hrát svou úlohu rodičů.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Mé rozhodnutí hlasovat pro tento návrh vyplývá z nutnosti zlepšit bezpečnost a ochranu zdraví při práci v případě těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň. Cílem změny směrnice je zejména posazovat rovnost žen a mužů ve světě práce a podporovat lepší rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem žen. Ženy jsou často pokládány za pracovníky „s rizikem“ nebo „pracovníky druhé volby“, neboť je vysoká pravděpodobnost, že otěhotní nebo odejdou na mateřskou dovolenou. Je důležité podpořit určité druhy dovolené s cílem bojovat proti určitým předsudkům a stereotypům. Nesmíme však zapomínat, že mateřství a otcovství jsou základními právy, máme-li zajistit možnost dosažení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. S některými pozměňovacími návrhy jsou jistě spojeny určité aspekty, k nimž jsem vyjádřil opačný názor. Jsem skutečně přesvědčen, že evropské právní předpisy musí stanovit obecný rámec, který nabízí minimální záruky a ochranná opatření, v jejichž mezích lze členským státům ponechat určitý prostor pro rozhodování o nejvhodnějších opatřeních dle jejich vlastního uvážení. Existují zde rozdíly spojené s kulturou, systémy sociální péče a sociálního zabezpečení, které je třeba řádně vzít v úvahu, rovněž je třeba dodržovat zásadu subsidiarity.

  Georgios Papanikolaou (PPE), písemně. – (EL) Hlasoval jsem pro zprávu o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 92/85/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň. Mé hlasování o určitých pozměňovacích návrzích určovaly dva důležité faktory: za prvé zásadní význam zaručení bezpečnosti a ochrany zdraví mladých nebo budoucích matek při práci, a za druhé skutečnost, že Řecko má zvláštní právní předpisy na ochranu těhotných žen.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro návrhy o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň, které zahrnují 20 týdnů mateřské dovolené a dva týdny otcovské dovolené, vždy bez jakéhokoli snížení platu.

Jedná se o sociální opatření, která jsou vhodná pro Evropu, kterou chceme, s cílem podpořit porodnost, rodinu, zdraví malých dětí a pracovní místa rodičů.

Tento projekt je však obtížně proveditelný a může naopak vystupňovat diskriminaci žen ve světě práce, protože: (1) vyvíjí další tlak na systémy sociálního zabezpečení, které jsou v mnoha případech jen stěží udržitelné a (2) zavádí nová omezení na trhu práce, který již nevyhovuje potřebám současných pracovních sil. Proto se obávám, že tato opatření na podporu pracujících rodičů mohou u mladých matek vést ke zvýšené míře nezaměstnanosti a/nebo nejistého zaměstnání.

Jednání Parlamentu s Radou musí být realistická a pragmatická, ale také ambiciózní, má-li budoucí právní předpis, až vstoupí v platnost, skutečně naplňovat a prosazovat hodnoty návrhu, o němž se tento týden hlasovalo v plénu.

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. – (IT) Svým hlasováním žádám o nový globální přístup, který umožní vyslat silný signál podnikům, že lidská reprodukce se týká mužů i žen. Rámcová dohoda o otcovské dovolené je důležitým aspektem politiky rovných příležitostí, která prosazuje sladění pracovního života a soukromého a rodinného života, ale omezuje se na stanovení minimálních požadavků, a může tak být považována jen za první krok.

Souhlasím se sdělením, které považuje práva dětí za prioritu Unie a vyzývá členské státy, aby dodržovaly Úmluvu OSN o právech dítěte a její opční protokoly, jakož i rozvojové cíle tisíciletí. Pokud jde o tuto směrnici, znamená to zaručit všem dětem možnost péče úměrné jejich vývojovým potřebám a také přístup ke vhodné a kvalitní zdravotní péči.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Evropský parlament dnes investoval do budoucnosti Evropské unie tím, že podpořil mateřství prostřednictvím prodloužení doby trvání mateřské dovolené na 20 týdnů při plné výši platu. To lze popsat jako kvantitativní i kvalitativní zlepšení. Jednostranný argument krátkodobých ekonomických přínosů neobstál a převážila udržitelnost evropské společnosti, jíž nelze dosáhnout bez zdravého demografického vývoje, a tedy v širším smyslu bez větší ochrany matek a jejich dětí.

Vypracovala jsem stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a hlasovala jsem pro to, aby mateřství nebylo penalizováno a aby byla vyplácena plná mzda; aby nebyly těhotné zaměstnankyně propouštěny v době od počátku těhotenství do šesti měsíců po skončení mateřské dovolené; aby měly matky nárok na návrat na své pracovní místo nebo „rovnocenné pracovní místo“, což znamená místo se stejnou odměnou, profesní kategorií a kariérním postupem, jako měly před nástupem na mateřskou dovolenou; aby odchod na mateřskou dovolenou neovlivnil jejich důchodový program; aby nebyly zaměstnankyně povinny pracovat v noci nebo přesčas v době 10 týdnů před plánovaným datem porodu a po zbývající dobu těhotenství, pokud je to nezbytné pro zdraví matky nebo zdraví nenarozeného dítěte, a po celou dobu kojení.

  Cristian Dan Preda (PPE), písemně. – (RO) Hlasoval jsem proti tomuto usnesení, protože jsem přesvědčen, že vyplácení mateřské dovolené je záležitostí, o níž je nutné rozhodovat na vnitrostátní úrovni, na základě zásady subsidiarity. Kromě toho se domnívám, že v době krize by přijetí tohoto opatření mohlo mít zcela opačný účinek, protože bude působit jako faktor odrazující podniky, které chtějí zaměstnávat ženy.

  Evelyn Regner (S&D), písemně. – (DE) Podporuji zlepšení evropského minimálního standardu ochrany mateřství. Nakonec jsem však hlasovala proti této zprávě, protože pocházím ze země, která zavedla konkrétní kombinaci ochrany mateřství a placené/neplacené otcovské dovolené. Vedle 16 týdnů dovolené při plné výši platu a absolutním zákazu práce mají ženy právo i na neplacenou mateřskou dovolenou s přídavky na dítě. Výše přídavku na dítě během neplacené mateřské dovolené závisí na délce jejího trvání a poslední výši příjmu. Rakouská pravidla daleko přesahují minimální standardy stanovené v této zprávě.

Kromě toho jsem také pro zavedení plně placené otcovské dovolené, měl by k tomu však být zvolen jiný právní základ. Jsem přesvědčena, že takovou otcovskou dovolenou by neměla upravovat směrnice o ochraně mateřství, ale speciálně zaměřená směrnice, která se netýká ochrany zdraví matek a dětí.

  Mitro Repo (S&D), písemně. – (FI) Hlasoval jsem pro mateřskou dovolenou v délce 20 týdnů. Delší období mateřské dovolené je důležité pro vývoj a dobré životní podmínky dětí, které představují nejlepší podobu kapitálu společnosti. Ve Finsku existuje životaschopný systém mateřské a otcovské dovolené. Systém podobný našemu však není k dispozici každému v Evropě. Z toho důvodu je důležité zajistit, aby ženy nemusely finančně strádat, když se rozhodnou mít děti. Samy podniky by neměly být zatěžovány finančním nákladem mateřské dovolené – náklady musí bezesporu sdílet veřejný sektor. Zejména malé a střední podniky jsou vystaveny riziku obtíží. Odvětví, kterým dominují ženy, by také neměla být nucena ustupovat nadměrnému ekonomickému tlaku. Postavení žen ohledně mezd je alarmující. Nesmí být nijak oslabeno. Je nesmírně důležité se postarat o to, aby k tomu nedošlo.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – (ES) Parlament konečně učinil malý krok ve prospěch spravedlnosti pro pracující matky v Evropské unii, ačkoli to není veškerá spravedlnost, kterou si zasluhují. Je to dlouhý proces. Na konci posledního funkčního období jsme byli v Parlamentu velmi blízko přijetí textu, který by pro práva pracujících matek znamenal obrovský skok kupředu. Nemohli jsme hlasovat, protože skupina Evropské lidové strany (Křesťanští demokraté) (skupina PPE) a skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (skupina ALDE) spojily proti tomuto textu své síly a rozhodly se vrátit zprávu do Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví.

Po měsících práce jsme dnes znovu hlasovali o textu, který sice není tak ambiciózní jako ten, který skupiny PPE a ALDE předtím odmítly, ale je poměrně odvážný: umožňuje matkám, aby si udržely plat během mateřské dovolené; zvyšuje jejich právní ochranu před propuštěním pro nadbytečnost; umožňuje větší pružnost z hlediska pracovní doby s cílem lépe vyvážit mateřství a práci; prodlužuje mateřskou dovolenou na nejméně 20 týdnů (ačkoli někteří z nás by chtěli raději 24 týdnů, jak doporučuje Světová zdravotnická organizace); usnadňuje mobilitu pracujících matek v rámci EU a dosahuje pokroku ve věci společné odpovědnosti pro otce, ačkoli ne v takové míře, jakou by si někteří z nás přáli.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Dnešní hlasování povzbuzuje zaměstnankyně, které se chtějí stát matkami, a znamená významný krok kupředu směrem k větší ochraně, která pomůže milionům evropských žen efektivněji sladit úlohu matky s úlohou pracující ženy. Ekonomické zájmy nepomohly: vydáváme se na cestu vedoucí ke splnění potřeb nových rodin. Výsledek hlasování směřuje ke společnosti, která klade růst, odbornou přípravu a vzdělávání do samého středu politické činnosti. Domnívám se, že obavy z toho, že prodloužení mateřské dovolené při plné výši platu ze 14 na 20 týdnů bude pro ženy penalizací, jsou nepodložené: je naší zvláštní povinností chránit nejslabší pracující, umožnit jim, aby zůstaly doma se svými dětmi. Dnešní vítězství v Parlamentu pro mne též znamená osobní uspokojení s ohledem na úsilí, jež jsem osobně vynaložila s cílem zajistit, aby žádné kojící zaměstnankyně nemusely provádět těžké nebo nebezpečné úkoly, aby byly osvobozeny od práce přesčas a v noci. Nyní předáváme štafetu členským státům a já doufám, že se k textu v plné míře zavážou. Dnešním rozhodnutím Evropský parlament ukázal, že již nechce ženy, které musí řešit palčivé dilema, ale ženy, jež jsou svobodné a jsou si vědomy své úlohy v naší společnosti.

  Oreste Rossi (EFD), písemně. – (IT) Ve stárnoucí Evropě jsou naprosto nezbytné politiky ve prospěch žen, jež se rozhodnou mít děti. S takto roztříštěnými právními předpisy, jaké máme dnes, je mezi členskými státy příliš mnoho rozdílů v oblasti podpory mateřství, což mnohým ženám brání, aby se mohly stát matkami. Tato směrnice stanoví minimální dobu mateřské dovolené v délce 20 týdnů, z nichž alespoň šest bude s plným platem.

Je zjevné, že v zemích, jako je Itálie, je tento právní předpis nadbytečný, protože doba při plné výši platu je daleko delší než minimální doba stanovená touto směrnicí a období, kdy ženy nemusí chodit do práce, aby se mohly starat o děti, může trvat až do osmi let věku. V jiných zemích to však konečně znamená stanovení základu pro záruku důstojných podmínek pro matky. Návrh rovněž předpokládá, že otcové budou moci mít dva týdny placené dovolené, aby mohli být se svými manželkami v době bezprostředně po porodu.

  Daciana Octavia Sârbu (S&D), písemně. – Dnes jsem hlasovala pro podporu větších práv a lepší rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem pro pracující rodiče. V této zprávě jsou zvlášť důležitá ustanovení pro ženy, které kojí na pracovišti. Přestávky na kojení poskytují matkám čas potřebný na to, aby pro své vyvíjející se dítě zajistily nejlepší a nejpřirozenější formu výživy. Výživa ovlivňuje po celý život zásadním způsobem zdraví. Jsem potěšena, že tato zpráva je příznivá pro matky, které se vrátily do práce a přesto se rozhodly své dítě kojit a poskytnout mu výhody této výživy.

  Carl Schlyter a Isabella Lövin (Verts/ALE), písemně. – (SV) Jsme přesvědčeni, že tato dobře připravená zákonná otcovská dovolená má pro každou zemi mimořádný význam. Při konečném hlasování jsme však nechtěli hlasovat pro legislativní návrh Parlamentu, protože jsme proti několika zásadám, jež jsou pro nás velmi důležité. Za prvé, návrh chce zavést povinnou šestitýdenní dovolenou pouze pro matku.

Jsme přesvědčeni, že sami rodiče by měli mít možnost zvolit si, jak si rodičovskou dovolenou vyberou, a že tento návrh by byl krokem špatným směrem pro rovnost žen a mužů ve Švédsku. Za druhé, nevěříme, že je rozumné stanovovat úroveň odměny pro otcovskou dovolenou na plnou výši platu. Pokud jde o Švédsko, mohlo by si toto ustanovení vynutit zkrácení délky rodičovského pojištění, aby bylo možné takto nákladný systém financovat. Jsme toho názoru, že organizace systémů sociálního zabezpečení je věcí vnitrostátních parlamentů.

  Brian Simpson (S&D), písemně. – Evropská parlamentní labouristická strana (EPLP) plně podporuje nutnost zvýšení ochrany pro ženy, které jsou těhotné, krátce po porodu nebo kojí, a proto jsem hlasoval pro řadu klíčových návrhů směrnice. Patří k nim prodloužení mateřské dovolené na 20 týdnů, plný plat pro matky za prvních povinných šest týdnů po porodu a dva týdny plně placené otcovské dovolené. Strana EPLP však má obavy, že návrhy, které Parlament přijal, by mohly mít nezamýšlené důsledky v zemích, které již používají obsáhlejší soubor ustanovení o mateřství. Zejména se obáváme, že návrhy by mohly umožnit regresivní vládě krátit příspěvky v mateřství tak, že by ženy s nejnižšími platy mohly po dobu své mateřské dovolené v podstatě o peníze přijít. Zatímco v členských státech s velmi nízkými úrovněmi mateřských příspěvků budou některé aspekty této zprávy představovat neocenitelné zlepšení, v jiných zemích by tyto změny mohly vést k sociální regresi.

  Bogusław Sonik (PPE), písemně. – (PL) Dnes Evropský parlament přijal zprávu zajištující zdraví těhotných matek a matek na mateřské dovolené. Přijetím společného postoje v této podobě vysíláme jasný signál, že podporujeme změny, které mají zlepšit evropské normy pro ochranu mladých matek. Ženy mají zaručenou minimální dobu mateřské dovolené, při níž bude od nynějška vyplácena plná výše platu. Tím, že jsme zabránili neoprávněnému propouštění, jsme též zvýšili ochranu pracovních míst žen vracejících se do zaměstnání po mateřské dovolené.

Změny, jež směrnice zavádí, jsou krokem správným směrem, a ženám v Evropě zaručují minimální nárok na mateřskou dovolenou. Rovněž mě těší, že otcové budou povzbuzováni k péči o děti prostřednictvím zavedení dvoutýdenní otcovské dovolené.

  Catherine Soullie (PPE), písemně. – (FR) Hlasování o zprávě paní Estrelaové je nesmírně důležité. Přijatý postoj je čistě demagogický a neodpovědný. Požadavkem 20 týdnů mateřské dovolené diskreditujeme Evropský parlament. Jsme hlasem občanů, přijetí takových nerealistických postojů pro ně nebude přínosem. Můžeme očekávat velmi významné náklady pro sociální rozpočty členských států: pokud jde například o Francii, činila by tato částka 1,3 miliardy EUR.

Současná hospodářská situace nám neumožňuje tento druh navýšení ve státních rozpočtech pokrýt, nemluvě o důsledcích pro naše podniky, které budou muset nést část těchto dodatečných nákladů. Musíme ženy podpořit a povzbudit při lepší harmonizaci mateřství a zaměstnání, ne pohřbívat jejich šance na nalezení pracovního místa.

Komisí navrhované navýšení ze 14 na 18 týdnů bylo reálným krokem kupředu, krokem, na němž bylo možné stavět pomocí úvah o nových možnostech péče o děti. Vzkaz předávaný tímto textem s sebou nese obrovskou odpovědnost: mateřství by se jasně stalo překážkou osobního rozvoje na pracovišti.

  Marc Tarabella (S&D), písemně. – (FR) Vítám přijetí této zprávy o návrhu směrnice o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň a o opatřeních, jejichž cílem je pomoci zaměstnankyním dosáhnout rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Mateřskou dovolenou jsme prodloužili a zlepšili platové podmínky a poprvé v evropské historii jsme zavedli otcovskou dovolenou. Toto hlasování bude významným okamžikem v historii základních práv evropských matek a otců.

Říkám všem, kdo chtěli obětovat sociální práva na oltář hospodářské krize, aby šli a získali peníze tam, kde jsou, a aby občany dále netrestali. Lepší podmínky mateřské dovolené a zavedení otcovské dovolené představují také boj za humánnější společnost, zatímco rodina se ve stále větší míře stává posledním útočištěm proti převratným životním změnám.

  Keith Taylor (Verts/ALE), písemně. – Hlasoval jsem dnes v Parlamentu pro legislativní návrh zaručující lepší a prodloužené vyplácení mateřské/otcovské dovolené. Učinil jsem tak po nátlaku ze strany příznivců i odpůrců. Jsem si dobře vědom finanční situace ve Spojeném království, která se ještě zhorší poté, co bylo nedávno oznámeno, že v rozpočtu dojde k dalším škrtům ve výdajích. Evropský parlament byl nicméně pro dvacetitýdenní mateřskou dovolenou při plném platu a dvoutýdenní otcovskou dovolenou, a já jsem přesvědčen, že je to rozumná investice do hospodářství, která nám pomůže dosáhnout cíle EU týkajícího se 75% účasti na trhu práce do roku 2020. Zlepšuje zdraví malých dětí a chrání zdraví a životní podmínky jejich matek. Je to krok k odstranění stávajících platových rozdílů mezi muži a ženami. Ženy v EU v průměru vydělávají o 17 % méně než muži. Pokud nezaručíme důstojnou mzdu během mateřské dovolené, budou ženy na svých výdělcích trestány za to, že mají děti. Jde také o pozitivní pobídku ke zvýšení účasti otců na péči o děti. Kromě smrti a daní je narození jedinou jistotou v životě. Naše děti představují budoucnost a zlepšení, jež jsme dnes odhlasovali, zajistí lepší a bezpečnější start v jejich životě.

  Marianne Thyssen (PPE), písemně. – (NL) Pane předsedající, dámy a pánové, musíme dostat do zaměstnání více mužů a žen a zajistit, aby v zaměstnání zůstali, máme-li zachovat naši prosperitu a být schopni vyplácet důchody. Navíc musíme v době tvrdé mezinárodní konkurence a rozpočtové přísnosti mít odvahu přijmout opatření, která představují investici do rodin a jež nás zbaví části tlaku spojeného s organizací práce a rodiny. Prodloužení mateřské dovolené je jednou z cest k tomuto cíli. Z toho důvodu podporuji prodloužení mateřské dovolené. V době rozpočtových obtíží však musíme být realističtí. Dvacetitýdenní mateřská dovolená při plné výši platu není pro naše systémy sociálního zabezpečení a pro státní rozpočty proveditelným řešením. Z těchto důvodů jsem se zdržela závěrečného hlasování, ačkoli prodloužení mateřské dovolené podporuji. Na druhé straně podporuji původní návrh Komise na prodloužení mateřské dovolené na 18 týdnů, bude-li prosazován stávající systém náhrad se stanovenou horní hranicí. Doufám, že tento návrh bude mít ve druhém parlamentním čtení větší šance.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro zprávu o návrhu směrnice o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň.

Domnívám se, že pro zaměstnankyně na mateřské dovolené je mimořádně důležité, aby dostávaly plný plat a aby mateřské příspěvky činily 100 % jejich posledního měsíčního platu nebo průměrného platu, je-li měsíční plat nižší. To znamená, že ženy nebudou ve svých starobních důchodem penalizovány za dobu mateřské dovolené.

Vzhledem k demografickým trendům v Evropské unii potřebuje oživit porodnost prostřednictvím specifických právních předpisů a opatření s cílem přispět k lepší rovnováze mezi pracovním, soukromým a rodinným životem. Abychom pomohli zaměstnancům dosáhnout rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, je nezbytné zajistit delší dobu mateřské a otcovské dovolené včetně případů adopcí dětí mladších 12 měsíců. Stanovení zákonné doby mateřské dovolené na 20 týdnů je v souladu s doporučením Světové zdravotnické organizace ze dne 16. dubna 2002 o globální strategii výživy kojenců a malých dětí.

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. – (DE) Hlasoval jsem proti této zprávě, protože nedodržuje řádným způsobem zásadu subsidiarity a zasahuje do vnitrostátních platebních režimů a povinností členských států. Kromě toho obsahuje i prvky, jako je potrat a svoboda reprodukce, za něž nemohu přijmout odpovědnost z náboženských důvodů.

  Viktor Uspaskich (ALDE), písemně. – (LT) Dámy a pánové, ženy nesmí být trestány za to, že se rozhodly mít rodinu. Není to jen etická otázka, ale i otázka strategická – EU v současné době zažívá demografické změny v důsledku nízké porodnosti a vyššího počtu seniorů. Zejména v této složité době nesmíme odstrašovat ženy od trhu práce. Potřebujeme více pracujících žen, chce-li EU v celosvětovém měřítku zvýšit svou konkurenceschopnost. Nadešel čas bojovat se stereotypy, které jsou ve společnosti zakořeněny. Pracující ženy jsou často pokládány za pracovnice „se zvýšeným rizikem“ nebo „druhé třídy“. Je proto nezbytné, aby nová ustanovení o dovolené představená v této zprávě pomohla tyto stereotypy překonat. Měli bychom také nabídnout větší pomoc ženám, které společnost opustila. Statistické údaje EU ukazují, že v Litvě čelí matky samoživitelky největšímu riziku chudoby. Riziko chudoby pro pracující osoby v této skupině činí 24 %. Cesta k tomu, než EU právně zaručila rovnost žen a mužů, byla dlouhá. Musíme však dosáhnout více a změnit teoretickou rovnost žen a mužů na reálnou, hmatatelnou rovnost uplatňovanou v každodenním životě.

  Frank Vanhecke (NI), písemně. – (NL) Hlasoval jsem pro zprávu paní Estrelaové, protože nechci, aby došlo k nedorozumění ohledně následující věci: je samozřejmé, že ženy mají během těhotenství a těsně po něm zvláštní potřeby, že je rozhodně v zájmu společnosti jako celku, aby byly tyto potřeby naplněny, a že společnost musí tudíž za to nést velký díl odpovědnosti. Měl bych však několik zásadních otázek. Především, je skutečně rozumné, abychom z našich evropských slonovinových věží ukládali povinná pravidla, jež by platila v celé Unii včetně členských států, které mají z ekonomického hlediska před sebou ještě dlouhou cestu?

Kdo to zaplatí? To mě přivádí k mé druhé zásadní připomínce: je rozumné svalovat břemeno těchto opatření výhradně na bedra zaměstnavatelů? Nepovede to nakonec k situaci právě opačné, než bylo zamýšleno; tedy k menšímu počtu pracovních míst pro mladé ženy, protože zaměstnavatelé zkrátka nebudou chtít sami nést důsledky vyplývající z toho, že jejich mladé zaměstnankyně otěhotní? Je krásné hlasovat v této sněmovně „sociálně“, ale my nejsme ti, kdo budou muset nést zátěž sociálního hlasování.

  Marie-Christine Vergiat (GUE/NGL), písemně. – (FR) Dnes, 20. října, Evropský parlament konečně přijal směrnici o mateřské dovolené. Hlasovala jsem pro tento text, který pro ženy představuje skutečný pokrok.

Směrnici musí ještě přijmout Rada. Cílem dnes přijatého textu je dát ženám v Evropské unii právo na 20 týdnů mateřské dovolené, což je o čtyři týdny více než ve Francii, kde mají ženy nyní nárok na 16 týdnů mateřské dovolené.

Text, který jsme přijali, rovněž stanoví právo na dvacetidenní otcovskou dovolenou (tedy více než 11 dnů přiznávaných v současné době ve Francii).

Směrnice rovněž stanoví, že ženy musí po dobu své dovolené dostávat plný plat – to je za stávající krize významný signál.

Kromě toho text obsahuje sociální doložku o nesnižování míry ochrany, což znamená, že pokud jsou právní předpisy v členských státech v jistých věcech příznivější, budou nadále platit. To je jistě pokrok, a tudíž to vítám.

Zpráva: Barbara Weiler (A7-0136/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, jelikož v mnoha zemích existují značné rozdíly ve lhůtách pro platby podnikům v případě, že se jich účastní stát, malé a střední podniky a velké společnosti. Jsme si dobře vědomi toho, že vzhledem k současné hospodářské krizi a k narůstajícím obtížím z ní plynoucím se společnosti stále více potýkají s problémy spojenými s likviditou a že jsou v mnoha členských státech dokonce vystaveny zvyšujícímu se riziku bankrotu. Směrnice, jež se pokusila tuto otázku právně upravit, měla jen omezený dopad a návrh, který jsme nyní přijali, představuje významný krok, nejen pokud jde o stanovení a dodržování lhůt splatnosti ve vztazích mezi společnostmi a orgány veřejné správy, ale také ve vztazích, které si společnosti vytvářejí mezi sebou. Nyní budeme mít právní předpis, jenž nám přinese větší efektivitu při dodržování lhůt splatnosti spolu s přehledným systémem sankcí za opožděné platby. Je to také nástroj k účinnějšímu působení proti zneužívání dominantního postavení, jehož se často dopouští stát a velké společnosti ve vztahu k malým a středním podnikům. Tuto směrnici musí nyní členské státy rychle provést, aby se konečně vyřešily vážné problémy způsobené stanovováním dlouhých lhůt splatnosti a průtahy s platbami.

  Roberta Angelilli (PPE), písemně. – (IT) Plnění smluvních závazků v obchodních transakcích ze strany veřejných i soukromých orgánů není jenom otázkou občanské povinnosti, nýbrž také převzetí odpovědnosti za soubor nepříznivých podmínek, které by mohly postihnout věřitelské společnosti, především malé a střední podniky. Dát těmto podnikům možnost spolehnout se na včasné platby znamená zaručit jim stabilitu, růst, vytváření pracovních míst a investice.

Podle údajů Evropské komise jsou opožděné platby v Evropě bohužel častým jevem a poškozují konkurenceschopnost. Zejména orgány veřejné správy způsobují problémy, často kvůli nesprávnému řízení svých rozpočtů a peněžních toků nebo v důsledku nadměrné byrokracie ve svém správním aparátu. Někdy jsou činěna rozhodnutí na základě nové struktury výdajů bez přihlédnutí k předchozím závazkům, které by se měly ctít v rámci smluvně dojednaných podmínek.

Proto považuji za naši povinnost přijmout opatření, která vynahradí nedostatky předchozí směrnice 2000/35/ES, a snažit se zabránit fenoménu opožděných plateb tím, že přijmeme opatření, jež přimějí dlužníky, aby platili včas, i další opatření, která věřitelům v případě opožděných plateb umožní plně a účinně využívat svých práv.

  Liam Aylward (ALDE), písemně. – (GA) Hlasoval jsem pro tuto aktuální zprávu a pro stanovení 30denní cílové lhůty pro splácení faktur. Malé a střední podniky jsou úhelným kamenem evropského hospodářství; tyto menší podniky představují 99,8 % všech podniků EU a vytvářejí 70 % všech pracovních míst v EU. Opatření řešící problém opožděných plateb obsažená v této zprávě jsou praktická, podporují malé a střední podniky a zajišťují, aby malé společnosti neutrpěly ztrátu kvůli nezaplaceným fakturám.

Nová pravidla by mohla vytvořit lepší podmínky pro investování a měla by malým a středním podnikům umožnit, aby se zaměřily na inovace a vývoj. Dále vítám, že se zpráva zmiňuje o zajištění toho, aby nová opatření nezvýšila stávající míru byrokracie a aby pro malé a střední podniky nevytvářela žádnou další byrokratickou zátěž nebo administrativní problémy.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu a těší mě, že se Evropskému parlamentu a Radě podařilo dosáhnout této dohody, jež je velice důležitá především pro drobné podnikání. Ačkoli jsou malé a střední podniky základem konkurenceschopnosti Evropské unie a největším tvůrcem pracovních míst, krize zcela jasně ukázala, že majitelé malých a středních podniků jsou zároveň nejvíce zranitelní, a politika prováděná členskými státy nijak zvlášť nepřispívá k jejich prosazování a rozvoji, neboť právní předpisy EU, jako například iniciativa „Small Business Act“, nejsou plně prováděny ani uplatňovány. Mnoho společností během krize zbankrotovalo, což je obrovská ztráta. Jsem proto velice potěšen tímto krokem, který, přestože je malý, má velký význam pro drobné podnikání v tom, že jasně stanoví lhůty splatnosti. Začneme skutečně vytvářet prostředí, jež je pro malé podniky přehledné a srozumitelné a pomůže vybudovat kulturu podnikání.

  Sergio Berlato (PPE), písemně. – (IT) Evropský parlament přijímá novou směrnici proti opožděným platbám, což je opatření, jež představuje skutečnou podporu společnostem, zejména malým a středním podnikům, a poskytuje tak rozhodující příspěvek v zájmu občanů a evropského výrobního systému. Přepracovaná směrnice ve skutečnosti stanoví bezpodmínečné lhůty splatnosti a příslušné sankce, přičemž cílem je podpořit včasné platby v Unii, a to jak ze strany orgánů veřejné správy, tak soukromých společností. Podle odhadů by mělo toto opatření v ekonomice vrátit do oběhu přibližně 180 miliard EUR: taková je skutečná částka, kterou orgány veřejné správy v Unii dluží podnikatelskému sektoru.

Problém opožděných plateb je zvlášť intenzivně pociťován v Itálii, kde orgánům veřejné správy trvá provedení platby v průměru 128 dní, na rozdíl od evropského průměru, který činí 67 dní. Negativní dopady opožděných plateb v obchodních transakcích jsou tedy značné. Doufám, že vnitrostátní vlády tuto směrnici provedou co nejdříve a odstraní tak jednu z největších překážek rozvoje evropského vnitřního trhu.

  Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) Konečně to tu po měsících odkladů máme: hlasovali jsme o zprávě, jež je skutečným oživením pro budoucnost našich společností. Opožděné platby představují jev, který, zejména v Itálii, srazil desítky tisíc společností na kolena a podle výpočtů profesionálních sdružení stál italský hospodářský systém v příslušných regionech 30 miliard EUR. Bez ohledu na specifické úvahy a vnitrostátní situace hlasuji pro tuto zprávu, jež jednou provždy stanoví jednoznačná pravidla jak pro veřejné, tak pro soukromé subjekty. Hospodářská krize již způsobila dramatický počet bankrotů a uzavření podniků a společností a ukončení podnikatelské činnosti. Prostřednictvím tohoto opatření může Evropa opravdu podat pomocnou ruku mnoha malým podnikům, které kvůli krizi neustále dusí bankovní půjčky a které již možná plují rozbouřenými vodami v důsledku nezaplacených pohledávek, jejichž splácení se zpožďuje. Až bude tato směrnice uplatněna, alespoň se vyhneme mnoha případům, kdy jsou společnosti nuceny ukončit podnikání kvůli dluhům způsobeným jinými veřejnými nebo soukromými subjekty.

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) V nestabilní hospodářské situaci mohou mít opožděné platby značně nepříznivý dopad na malé a střední podniky, které potřebují peníze, aby mohly platit svým zaměstnancům i dodavatelům. Nové právní předpisy o opožděných platbách v obchodních transakcích, na nichž se dne 5. října dohodly Parlament a Rada, by měly společnostem usnadnit a urychlit proces vymáhání nezaplacených peněz. Právě malé a střední podniky udržují hospodářství v chodu, a to dokonce i během krize. Tak je tomu v hospodářství každého evropského státu. Evropský parlament zajistil, že budou mít všechny strany rovné postavení a že pravidla budou platit pro všechny, z čehož bude mít prospěch mnoho evropských malých a středních podniků.

Díky této dohodě přestanou malé a střední podniky sloužit jako banky pro veřejné podniky nebo velké společnosti. Spolu s doporučením Evropského parlamentu, aby byla od malých a středních podniků vybírána DPH až poté, co byly zaplaceny faktury, pomůže stanovení konečné lhůty pro zaplacení faktur těm, kteří si v době poklesu trhů dělají starosti o své přežití.

  Vito Bonsignore (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro zprávu, protože přikládám zásadní význam tomu, aby byly učiněny veškeré možné kroky za účelem posílení konkurenceschopnosti malých a středních podniků. Postup proti opožděným platbám v obchodních transakcích, které představují nepřijatelný zlozvyk, musí dále pokračovat, především v době ekonomické recese, jakou právě zažíváme. Negativní důsledky opožděných plateb jsou značné; představují nemalé náklady pro věřitelské společnosti, brzdí peněžní toky i možnost investování a mají dopad na konkurenceschopnost malých a středních podniků.

Tato směrnice oprávněně zahrnuje opatření, jež mají odradit dlužníky od opožděných plateb, opatření, jež umožňují věřitelům využívat svých práv, a rovněž určuje specifická a přesná pravidla, jako jsou oznámení o prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním a 30denní lhůta pro placení pohledávek, nejsou-li uplatněny konkrétní výjimky. Tato pravidla ukládají orgánům veřejné správy určité závazky a odrazují je od takového chování, jež by mohlo mít negativní dopad na malé a střední podniky tím, že by narušovalo věrohodnost přijatých politik.

Rychlé platby jsou rovněž nezbytnou a prvotní podmínkou pro investice, růst a vytváření pracovních míst.

  Françoise Castex (S&D), písemně. – (FR) Také já prohlašuji, že jsem spokojena s nalezeným řešením týkajícím se lhůt splatnosti, a těší mne, že byl přijat návrh socialistů a demokratů, který povoluje delší lhůty pro veřejné zdravotnické služby, kde složité rozpočtové postupy vedou k delším platebním lhůtám. Je-li mezi soukromými podniky respektována smluvní svoboda, znamená navíc zákaz nepřiměřených lhůt pro platby věřitelům, jimiž jsou často malé a střední podniky, významnou ochranu.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Zdržel jsem se hlasování o zprávě, protože podporuje snahy Komise vyvíjet tlak na dlužné státy tím, že navrhuje striktní opatření v době, kdy jsou jejich veřejné finance ve špatném stavu. Tlak na okamžité vyrovnání pohledávek prostřednictvím hrozby závažných finančních sankcí v podobě úroku slouží především zájmům podniků, které využívají krize k tomu, aby usilovaly o omezení sociální ochrany a o zmrazení či snížení mezd pracujících. Argument, že tohle pomůže malým a středním podnikům, neobstojí, jelikož podle čísel uvedených v tomto právním předpisu nejsou dotčené podniky malými a středními podniky. Tento druh jednání by byl oprávněný, pokud by mu předcházela smělá podpora reálné ekonomiky pracujících a kroky podporující sociální a ekonomickou soudržnost.

  Lara Comi (PPE), písemně. – (IT) Schvaluji potřebu posílit směrnici 2000/35/ES a určit nástroje nezbytné k odstranění či k omezení opožděných plateb v obchodních transakcích. Má pozornost se zaměřuje na malé a střední podniky, které představují nezbytnou součást evropského trhu, jelikož vytvářejí bohatství i pracovní místa. Tato politická volba Evropské komise je krokem správným směrem, jehož cílem je vytvořit pro malé a střední podniky příznivější podnikatelské prostředí. Pokud se týká odstrašujícího prostředku v podobě 8% úrokové sazby, jsem poněkud znepokojena výsledky z některých regionů v mé zemi i v dalších evropských státech, jimž respektování nových pravidel činí skutečné potíže. Doufám, že tento nový přístup může být skutečnou příležitostí ke změně. Nyní se musíme soustředit na sledování provádění směrnice v rámci vnitrostátních právních systémů, se zapojením regionálních i místních orgánů, abychom zajistili, že se všude bude postupovat standardním způsobem.

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D), písemně. – (RO) Doufám, že ze vstupu směrnice o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích v platnost budou mít největší prospěch malé a střední podniky Evropské unie, kterým bude zajištěna větší ochrana a poskytnuty zdroje ke zvýšení investic a k vytváření nových pracovních míst. Zároveň doufám, že směrnice usnadní rozvoj mechanismů pro vymáhání pohledávek, neboť opožděné platby způsobují výkyvy ve fungování malých a středních podniků a následně i celého trhu.

  Luigi Ciriaco De Mita (PPE), písemně. – (IT) Opožděné platby v obchodních transakcích mezi podniky i mezi podniky a orgány veřejné správy jsou jednou z věcí, které v současné době brání oživení hospodářského růstu. Schválení nové směrnice o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích představuje významnou inovaci, jež bude vyžadovat patřičnou přípravu zejména veřejného sektoru jak z politického, tak z administrativního hlediska. Z politického hlediska, aby finanční a rozpočtové plánování mohlo přihlížet nejen k dopadu pravidel Evropské unie týkajících se Paktu o stabilitě a růstu, ale nyní také k dopadu nových pravidel týkajících se opožděných plateb, což by – nebude-li to uspokojivě řízeno – mohlo mít jak přímý, tak zpětný dopad na manévrovací prostor vlád na různých úrovních. Z administrativního hlediska je náležitá příprava nezbytná pro správné finanční řízení orgánů veřejné správy, počínaje poměrem mezi pasivy a výdaji, aby příjmy z daní – tedy lidé – nebyli zatěžováni břemeny, jako jsou úrokové platby, což by mohlo mít významný dopad na veřejné finance. Konečně považuji za důležité, že je tu konkrétní povědomí a flexibilita týkající se několika odvětví jako zdravotnictví, v němž orgány veřejné správy nahromadily značně opožděné platby a dluží podnikům za hotové zboží a poskytnuté služby.

  Diane Dodds (NI), písemně. – V současném hospodářském klimatu je pro malé a střední podniky už tak obtížné přežít, i bez další zátěže v podobě opožděných plateb v obchodních transakcích. Jakýkoliv mechanismus, který pomáhá tyto podniky chránit před dalšími náklady a finančními dopady souvisejícími s opožděnými platbami, by proto měl být vítán.

Domnívám se však, že je na britské vládě, nikoli na Evropské unii, aby tuto záležitost právně upravila a zajistila, aby firmy a vládní orgány dostály svým platebním povinnostem. Přestože má tato zpráva své klady, skutečně je třeba vyjasnit určité aspekty, a proto jsem se rozhodla se v tuto chvíli tohoto hlasování zdržet.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, protože umožní přijetí harmonizovaných opatření, což by mohlo být zvlášť důležité pro výkonnost společností – především malých a středních podniků – v současné situaci hospodářské krize. Zaručení systému anulací pro odvětví zdravotnictví nicméně považuji za pozitivní krok.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Opožděné platby představují problém s nesmírně závažnými důsledky pro zdraví globální ekonomiky a zvlášť zničujícím dopadem na malé a střední podniky. Jejich důsledky jsou ještě škodlivější v současném období hospodářské a finanční krize. Špatný příklad, který dává veřejná správa, je nepřijatelný, k čemuž ve zvlášť závažné míře dochází v Portugalsku. Potřebujeme opatření, jež směřují k získání kontroly nad opožděnými platbami v obchodních transakcích, abychom ochránili dobrý zdravotní stav evropského hospodářství a vyhnuli se situacím, kdy jsou výrobní struktury finančně dušeny a dochází k předražování produktů k financování, čímž se zvyšuje závislost na bankovním sektoru. Rád bych upozornil na konkrétní případ zemědělských producentů, jimž supermarkety a distributoři často zpožďují dlužné platby. Maximální platební lhůta 30 dní od poskytnutí a vyúčtování služeb, jež může být prodloužena až na 60 dní, je poměrně rozumná s ohledem na rovnováhu obchodních vztahů a bude klíčem k pěstování kultury včasného plnění závazků.

  Louis Grech (S&D), písemně. – Dnešní přijetí zprávy paní Weilerové znamená významnou změnu limitu pro platby v obchodních vztazích. V současné době je běžnou a – což je ještě znepokojivější – přípustnou praxí orgánů veřejné správy vyvíjení tlaku na malé a střední podniky, aby uzavíraly smlouvy umožňující opožděné platby faktur.

Malta je toho názorným příkladem. Četné malé a střední podniky, které se z více než 70 % podílejí na zaměstnanosti v soukromém sektoru, se potýkají s vážnými problémy v souvislosti s peněžními toky, jež vznikly v důsledku opožděných plateb ze strany podniků, především orgánů veřejné správy, včetně vlády.

V řadě členských států bude 60denní lhůta pro orgány veřejné správy sloužit jako důležitá ochranná doložka pro malé a střední podniky a občany. Aby však bylo toto ustanovení skutečně účinné, musí dojít k jeho správnému provedení a uplatňování v každém členském státě a zároveň k přísné kontrole ze strany Komise. Teprve tehdy může toto nové pravidlo zajistit skutečný prospěch občanům a zejména malým a středním podnikům.

  Jarosław Kalinowski (PPE), písemně. – (PL) Lhůty splatnosti v obchodních transakcích představují pro správné fungování evropských ekonomik prioritu. Mezi členskými státy bohužel panují značné rozdíly, pokud se týká dodržování lhůt splatnosti, a proto je nezbytné pečlivě přezkoumat směrnici 2000/35/ES z 8. srpna 2002, jež je nyní v platnosti.

Nedostatek discipliny v transakcích představuje mimořádnou hrozbu pro malé a střední podniky v zemích, které jsou postiženy hospodářskou krizí. Opožděné platby často způsobují problémy jak na vnitřním trhu, tak v přeshraničním obchodě. Z tohoto důvodu podporuji návrh zpravodajky na zpřísnění právních předpisů, zavedení nástrojů k ochraně podniků a zavedení povinných náhrad spojených s vymáháním opožděné platby faktur a úroků.

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. – (DE) Vítám rozhodnutí zpravodajky rázně se postavit na stranu malých a středních podniků. Opožděné platby představují v obchodních transakcích v rámci EU obrovský ekonomický problém. Vážným problémem jsou rovněž v zemědělském sektoru, když jsou potíže spojené s likviditou přenášeny na zemědělské podniky. Jasně definované lhůty splatnosti budou znamenat konec těchto metod. Podporuji 30denní lhůtu splatnosti jakožto standard navržený ve zprávě a také zavedení všeobecného horního limitu 60 dní. Připadá mi nepochopitelné, že v mnoha členských státech se vyplácení veřejných prostředků v transakcích s orgány veřejné správy zpožďuje. Opožděné platby vážně poškozují podnikatelské prostředí i vnitřní trh a mají bezprostřední dopad na členské státy. Požadované paušální náhrady, které se mají platit od prvního dne, kdy se platba opozdí, představují hmatatelnou metodu, jak tomu bránit.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro zprávu paní Weilerové, protože se domnívám, že je nezbytné chránit věřitele orgánů veřejné správy, které tvoří převážně malé a střední podniky. Toto opatření umožní vrátit do oběhu přibližně 180 miliard EUR v hotovosti – taková je výše celkového dluhu orgánů veřejného správy vůči podnikům v celé EU. Jedná se o opravdu důležitý krok, jelikož bude podnikům zaručeno automatické právo požadovat zaplacení úroků z prodlení a také obdržet pevnou minimální částku 40 EUR jako náhradu za výdaje spojené s vymáháním pohledávky. Podniky budou v každém případě také moci požadovat úhradu všech přiměřených výdajů vynaložených za tímto účelem. Jsem přesvědčen, že tato iniciativa poslouží jako pobídka členským státům, aby vypracovaly kodexy chování pro včasné platby. Ve skutečnosti mohou zachovat nebo zavést zákony a právní předpisy obsahující ustanovení, která jsou pro věřitele výhodnější než ta, jež stanoví tato směrnice.

  Erminia Mazzoni (PPE), písemně. – (IT) Mezi mnoha návrhy obsaženými v iniciativě „Small Business Act“ patřil podle mého názoru k nejnaléhavějším ten týkající se změny směrnice 2000/35/ES. Opožděné platby se staly běžnou praxí orgánů veřejné správy v mnoha zemích (a k nim nepochybně patří i Itálie). Činí-li evropský průměr 180 dní od data splatnosti, můžeme si jen domýšlet, jaké je v některých případech rekordní zpoždění, a jaké to má dopady na ty, kdo řídí malé a střední podniky.

Je paradoxní, že stát vyžaduje včasné placení poplatků a daní, uděluje postihy a uplatňuje úrok od prvního dne zpoždění, ale ignoruje své vlastní závazky, když je sám dlužníkem. Změna, pro kterou hlasujeme, je velmi důležitá především v této době vážných ekonomických nesnází, ale sama o sobě k vyřešení tohoto problému nestačí. Pokud členské státy nezmění své postupy vymáhání pohledávek od orgánů veřejné správy tak, aby je zrychlily a zefektivnily, budou schválená ustanovení neúčinná.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Opožděné platby v obchodních transakcích, ať už mezi společnostmi nebo mezi společnostmi a orgány veřejné správy, jsou zodpovědné za problémy týkající se peněžních toků v malých a středních podnicích a následně často přispívají k dalšímu zpoždění v platbách, čímž začíná začarovaný kruh, který je obtížné překonat. Jsme si jistí, že uplatňování zde navrhovaných nových pravidel bude představovat důležitý krok k ukončení této situace a tak pomůže společnostem zvládnout toto období hospodářské a finanční krize. Navrhované postihy jsou přiměřené a nezbytné a doufáme, že zabrání nepatřičným obchodním praktikám, které si obchodní subjekty osvojily.

  Alajos Mészáros (PPE), písemně. – (HU) Bylo nezbytné, aby bylo usnesení o směrnici o opožděných platbách přijato, a proto jsem hlasoval pro toto usnesení. Rozprava dnes ráno také ukázala, že důsledky krize, která v nedávné minulosti neušetřila ani naše členské státy, jsou nadále intenzivně pociťovány. Potřebujeme provést řadu změn v zájmu hladkého fungování vnitřního trhu. Jakožto součást těchto změn zpráva oprávněně doporučuje přechod ke kultuře včasných plateb. To umožní, aby opožděné platby vedly k následkům, které je učiní nevýhodnými.

Podle hodnocení dopadů, jež přezkumu předcházelo, jsou orgány několika členských států známé svou špatnou platební morálkou. Upřímně doufám, že dnešní rozhodnutí bude i toto moci změnit. A konečně může stát v popředí našeho zájmu o tuto problematiku také ulehčení života malých a středních podniků. Navrhované alternativní mechanismy řešení sporů mohou přinést řešení, stejně jako zveřejňování praktik členských států. Nabízení většiny příležitostí prostřednictvím evropského portálu e-Justice může pomoci věřitelům a podnikům fungovat s menšími starostmi.

  Miroslav Mikolášik (PPE), písemně. – (SK) Vítám návrh Komise řešící problematiku opožděných plateb, které se stávají vážným problémem především v přeshraničních obchodních transakcích, protože narušují právní jistotu.

Aby důsledky opožděných plateb od těchto plateb odrazovaly, je nezbytné v rámci vytváření kultury včasných plateb zavést rychlé postupy vymáhání nesporných neuhrazených pohledávek souvisejících s opožděnými platbami. Pozměňovací návrh zaměřený na vymáhání takových nároků vůči podnikům či orgánům veřejné správy prostřednictvím široce dostupného on-line postupu bude pozitivním krokem směrem ke zjednodušenému a zrychlenému vymáhání tohoto druhu neuhrazených pohledávek. Přinese prospěch zejména malým a středním podnikům, které nejvíce trpí v důsledku opožděných pohledávek a těžkopádných postupů jejich vymáhání.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Neuhrazené pohledávky představují značné finanční riziko, především pro malé a střední podniky. Nedostatek platební morálky může vážně omezit likviditu, zejména v době krize. Opatření, která povedou k většímu povědomí o platbách, budou zcela jistě prospěšná. Zdržel jsem se hlasování, protože nejsem přesvědčen, že má smysl tuto záležitost právně upravovat na celoevropské úrovni, ani že by měl tento postup pozitivní vliv na platební morálku.

  Claudio Morganti (EFD), písemně. – (IT) Tato zpráva se zabývá řešením problému opožděných plateb, problému, který destabilizuje trh a především poškozuje malé a střední podniky, jichž si zvlášť vážím. Můj hlas pro tuto zprávu by měl být chápán jako projev naděje na zrození nové obchodní kultury, jež je vstřícnější vůči včasným platbám a v níž se opožděné platby považují za nepřijatelné zneužití pozice klienta a za porušení smlouvy, nikoli za běžnou praxi.

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro tento právní předpis, jelikož se domnívám, že lepší platební podmínky jsou prospěšné pro malé a střední podniky i pro kulturu podnikání jako takovou. Jsem přesvědčena, že jedno z ustanovení navržených v tomto dokumentu je zvlášť pokrokové: požadavek na rychlé zveřejňování seznamů vykazujících subjektů. Tato opatření nejenom podnítí společnosti (především malé a střední podniky), aby si navzájem platily včas, čímž sníží riziko problémů spojených s likviditou, ale také zvýší věrohodnost a tím i konkurenceschopnost těchto společností.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro zprávu paní Weilerové, jelikož se domnívám, že je nezbytné stanovit maximální lhůtu, do níž podniky musí dostat zaplaceno. Tato potřeba je ještě naléhavější a nezbytnější v této době krize. Malé a střední podniky hrají spolu s podnikateli významnou úlohu ve všech našich ekonomikách a jsou klíčovými tvůrci pracovních míst i přijmu a hnací silou inovace a růstu. Naneštěstí jsme v poslední době až příliš často svědky situací, kdy jsou společnosti, kterým orgány veřejné správy dluží několik milionů, nuceny ukončit svou činnost či vyhlásit bankrot právě v důsledku těchto opožděných plateb. Proto doufám, že budou v prováděcí fázi zváženy také další faktory jako stanovování a zmírňování závazků, které pro orgány veřejné správy vyplývají z paktu stability, a zároveň postupné zkracování lhůt splatnosti. Takto by došlo ke spojení obou požadavků, z čehož by měl prospěch celý systém dané země. Doufám, že členské státy tuto směrnici rychle provedou, aby mohla být co nejdříve uplatňována. Je to povinnost nás zákonodárců i právo, které dlužíme věřitelským společnostem.

  Robert Rochefort (ALDE), písemně. – (FR) Opožděné platby mohou způsobit finanční problémy a dokonce i bankrot některých podniků, zejména malých a středních podniků. Podle Evropské komise stojí opožděné platby evropskou ekonomiku každý rok přibližně 180 miliard EUR. Jiné studie hovoří o 300 miliardách EUR ročně, což představuje částku rovnající se veřejnému dluhu Řecka. Těší mne, že se v současném ekonomickém klimatu Rada a Parlament byly od samého počátku schopny dohodnout na ambiciózním přezkumu evropské legislativy v této oblasti. Podíl Evropského parlamentu byl v této záležitosti podstatný. Podařilo se nám zajistit, aby konečný text vycházel z mnohých vylepšení odhlasovaných ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, k nimž především patří: vyšší zákonné úrokové sazby, které se platí v případě zpoždění, pro transakce mezi podniky pravidlo o 30denním prodlení a jeho prodloužení na 60 dní, k němuž může dojít za určitých podmínek; pro veřejné instituce maximálně 60denní prodlení; větší flexibilita pro veřejné zdravotnické instituce i pro veřejné lékařské a sociální instituce a konečně zjednodušení náhrad nákladů spojených s vymáháním (paušál 40 EUR).

  Crescenzio Rivellini (PPE), písemně. – (IT) Rád bych poblahopřál paní Weilerové k její vynikající práci. Evropský parlament dal zelenou novým zákonům s cílem omezit opožděné platby orgánů veřejné správy jejich dodavatelům, z nichž většinu tvoří malé a střední podniky. Parlament zajistil, aby byly orgány veřejné správy povinny zaplatit za poskytnuté služby nebo zboží do 30 dní. Pokud tak neučiní, musí z opožděné platby zaplatit úrok ve výši 8 %.

Princip platit za práci včas je nejen základním principem správného chování, ale má rovněž zásadní význam, protože rozhoduje o spolehlivosti podniku, jeho dostupných finančních prostředcích a o jeho přístupu k úvěrům a financím. Z této nové směrnice, jež bude nyní ve vnitrostátních právních systémech provedena do 24 měsíců od přijetí, proto bude mít prospěch celé evropské hospodářství.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Vzhledem k tomu, že opožděné platby představují jev, který má řadu vzájemně souvisejících příčin, lze proti nim postupovat jedině pomocí široké škály doplňujících opatření. Parlament proto zastává názor, že čistě právní přístup s cílem zlepšit nápravu opožděných plateb je nezbytný, avšak není dostačující. „Tvrdý“ přístup Komise zaměřený na přísné postihy a odrazující prostředky musí být rozšířen tak, aby zahrnoval i „měkká“ opatření zaměřená na poskytování pozitivních pobídek, jež budou působit proti opožděným platbám.

Mimoto by současně s prováděním směrnice měla být podporována rovněž praktická opatření, jako je používání elektronických faktur.

  Marco Scurria (PPE), písemně. – (IT) Itálie je zemí, v níž podniky nejvíce trpí v důsledku opožděných plateb ze strany orgánů veřejné správy a kde činí průměrná doba platby dodavatelům 180 dní oproti evropskému průměru 67 dní. To má za následek finanční problémy, drastické omezení investičních příležitostí a ztrátu konkurenceschopnosti, zejména u malých a středních podniků.

Směrnice, pro kterou jsme dnes hlasovali, odrazuje dlužníky od opožděných plateb a umožňuje věřitelům účinně chránit své zájmy proti takovému zpoždění tím, že zavádí právo na zákonný úrok zapříčiněný opožděnými platbami, přestože není ve smlouvě výslovně stanoven. Rovněž nutí orgány veřejné správy, aby platily maximálně do 60 dní od podání žádosti o platbu za předpokladu, že služby byly provedeny uspokojivým způsobem.

Přijetí této směrnice pro naše podniky představuje opravdu velkou pomoc: v současné době každá čtvrtá společnost zastavuje činnost v důsledku problémů spojených s nedostatečnou finanční likviditou. Tato nová pravidla pro platby budou znamenat, že společnosti získají zpět svou konkurenceschopnost na trhu a nezaniknou žádná pracovní místa.

  Marc Tarabella (S&D), písemně. – (FR) Tím, že Evropský parlament výraznou většinou přijal zprávu mé kolegyně Barbary Weilerové o návrhu směrnice o opožděných platbách, zavedl vyvážená a srozumitelná pravidla, která podporují solventnost, inovace a pracovní místa. Malé podniky a veřejné nemocnice budou mít užitek z opatření, která navrhujeme.

Malé podniky již nebudou čelit finančním problémům vyplývajícím z opožděných plateb a veřejné nemocnice budou moci díky svému specifickému postavení využívat prodlouženého 60denního období pro platby, které budou financovány z úhrad podle systému sociálního zabezpečení. Dohoda, které bychom měli s Radou dosáhnout, navíc umožní, aby směrnice rychle vstoupila v platnost a členské státy ji provedly již v lednu 2011. Jsem potěšen účinností tohoto hlasování.

  Salvatore Tatarella (PPE), písemně. – (IT) V posledních letech se opožděné platby stávají ve finančním řízení podniků stále významnějším břemenem. Představují závažný a nebezpečný problém, který snižuje kvalitu nabídkového systému, vážně ohrožuje přežití malých podniků a přispívá ke ztrátě konkurenceschopnosti evropského hospodářství. Statistiky jsou znepokojující, především pokud se týká Itálie, kde doba platby činí v průměru 186 dní a u regionálních vlád v oblasti zdravotnictví dosahuje 800 dní. To je skutečná ostuda, která velice často donutila mnohé malé a střední podniky ukončit činnost. Prostřednictvím této zprávy činíme velký krok vpřed tím, že stanovujeme 60 dní jakožto limit pro platby soukromému sektoru ze strany veřejného sektoru. Přijetí tohoto právního předpisu samozřejmě problém nevyřeší jako mávnutím kouzelného proutku, ale rozhodně představuje východisko ze začarovaného kruhu, zejména pokud se týká jednání s orgány veřejné správy. Efektivita a rychlost orgánů veřejné správy při placení faktur je důležitým krokem, který prospěje také evropské ekonomice. Doufám, že členské státy, především Itálie, tento právní předpis velice rychle provedou.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Tato zpráva významným způsobem přispěla k řešení problému opožděných plateb v obchodních transakcích mezi společnostmi a veřejnými subjekty. Tato iniciativa usiluje o větší likviditu mezi společnostmi Evropské unie prostřednictvím harmonizace. Postup proti opožděným platbám je zvlášť vítán v současném období krize, jelikož velká zpoždění mají negativní dopady na činnost společností. Cílem opatření je přispět k hladkému fungování vnitřního trhu pomocí naléhavě potřebných změn lhůt i postihů uplatňovaných v případě, že lhůta není dodržena.

V této souvislosti vítám legislativní návrh, jehož ustanovení o všeobecné lhůtě 30 dní na platby v transakcích mezi společnostmi a mezi společnostmi a veřejnými subjekty – veřejné subjekty přitom mohou ve výjimečných případech využít lhůty 60 dní – získalo všeobecnou podporu ve skupině Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), jejíž jsem členem.

Pozitivně vnímám rovněž stanovení úrokové sazby, jež má být uplatňována v případě opožděné platby a vychází z referenční úrokové sazby Evropské centrální banky zvýšené o 8 %. Toto opatření podle mého názoru výrazně povzbudí hospodářské aktivity malých a středních podniků, jejichž hospodářskou výkonnost často vážně poškozují byrokratické překážky.

  Marianne Thyssen (PPE), písemně. – (NL) Pane předsedající, dámy a pánové, právě jsme hlasovali o přepracované směrnici o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích. Tuto dohodu jsem jednoznačně podpořila. Nepřiměřeně dlouhé lhůty splatnosti a opožděné platby nepochybně představují hrozbu pro zdravé řízení společností, ovlivňují konkurenceschopnost i ziskovost a v konečném důsledku mohou ohrozit i další existenci společností. Jelikož se zdá, že nynější směrnice není v odrazování od opožděných plateb dostatečně efektivní, podporuji rovněž zpřísnění stávajících pravidel. Pokud se týká maximálních lhůt splatnosti, poskytneme společnostem dodatečné záruky, neboť platby musí být v zásadě provedeny do 30 dní. To má zvlášť velký význam u plateb mezi společnostmi a vládními orgány. Konečně budou členské státy a jejich vlády od nynějška muset jít samy příkladem. Je to otázka věrohodnosti, to znamená, že v budoucnu budou evropské instituce muset dodržovat tytéž zákonné lhůty jako všichni ostatní. Skutečnost, že směrnice jasně stanoví, že jakákoli smluvní odchylka od standardních platebních podmínek bude možná jedině z objektivních a čestných důvodů, bude důležitým faktorem při jejím vymáhání. Závěrem doufám, že pevná náhrada nákladů spojených s vymáháním přivede opozdilé plátce na správnou cestu a – což je ještě lepší – udrží je na ní. To by bylo dobré jak pro naše společnosti, tak pro pracovní místa.

  Iva Zanicchi (PPE), písemně. – (IT) Hlasovala jsem pro zprávu paní Weilerové o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích.

Podnikatelským aktivitám významně brání dluhy nebo opožděné platby, které často bývají příčinou toho, že jinak solventní podniky krachují v důsledku jakéhosi dominového efektu. Opožděné platby představují v Evropě častý jev, který poškozuje podniky, zvláště pak malé podniky.

Ve většině členských států navíc orgány veřejné správy v obtížné finanční situaci obvykle platí opožděně. Je proto třeba zpřísnit stávající zákonná opatření prostřednictvím postupu proti opožděným platbám, abychom podpořili společnosti, zejména malé a střední podniky, a stanovit konkrétní lhůty a příslušné postihy pro ty, kdo je porušují.

Zpráva: Ilda Figueiredo (A7-0233/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, jelikož chudoba představuje velmi vážný problém, který postihuje 85 milionů našich evropských spoluobčanů, takže by k ní nikdo neměl zůstat lhostejný. Měla by být v popředí našich priorit a zaslouží si společnou odezvu, jež zajistí, aby těm, kdo se nacházejí v sociálně zranitelném postavení, zůstala alespoň špetka důstojnosti. Chudoba postihuje nejen naše mladé lidi a naše seniory, ale stále více i naše pracující. Jenom v posledních dvou letech zaniklo 6 milionů pracovních míst, zatímco u těch pracujících, kterým se podařilo si zaměstnání udržet, došlo ke snížení již tak nízké úrovně mezd a zvýšení jejich nestability. Potřebujeme systematický přístup, který se zaměřuje na příčiny těchto problémů a na jejich řešení a vznikající problémy udusí v jejich zárodku. Zároveň však v současné době nemůžeme poskytnout okamžitou a naléhavou odpověď na jejich důsledky. Vzhledem k tomu je nezbytné, abychom zajistili, že ti, kdo jsou v naší společnosti zranitelní, dostanou minimální příjem ke své existenci a dočkají se okamžité odezvy, jež jim umožní se z této situace dostat. Je to také požadavkem, který bychom měli podporovat a který je nutno se vší odpovědností a naléhavostí splnit.

  Roberta Angelilli (PPE), písemně. – (IT) EU projevila své odhodlání bojovat proti chudobě v Evropě v rámci iniciativ prosazovaných v roce 2010, Evropském roce boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, a v souvislosti s dosažením rozvojových cílů tisíciletí stanovených Organizací spojených národů. Vzhledem k závažnosti hospodářské a sociální krize i k jejímu vlivu na nárůst chudoby a sociálního vyloučení některé zranitelné skupiny obyvatelstva, jako jsou ženy, děti, senioři a mladí lidé, výrazněji pocítily negativní důsledky této situace. Ačkoliv v této situaci může minimální příjem představovat vhodný systém ochrany uvedených kategorií osob, nebere v úvahu zásadu subsidiarity, a tedy skutečnost, že tato záležitost je odpovědností jednotlivých členských států.

Jelikož v Evropě panují rozdíly ve mzdové a sociální oblasti, je obtížné stanovit společnou výši minimálního příjmu. Domnívám se, že by místo toho bylo užitečné podnítit jednotlivé členské státy, aby zlepšily politickou odpověď a bojovaly proti chudobě prosazováním aktivního sociálního začleňování, odpovídajícího příjmu, přístupu ke kvalitním službám a spravedlivého přerozdělování bohatství. Především by však členské státy měly být podporovány, aby lépe využívaly strukturální fondy, které mají k dispozici.

  Elena Băsescu (PPE), písemně. – (RO) Mezinárodní společenství již několikrát potvrdilo svůj závazek bojovat proti chudobě. Tento globální přístup je nezbytný, protože chudoba nepostihuje pouze rozvojové země v subsaharské Africe či v Asii, ale také 17 % obyvatelstva EU.

Jsem přesvědčena, že summit OSN, který se konal minulý měsíc, znamená významný posun vedoucí k přijetí specifického akčního plánu pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Pokud jde o EU, ta navrhla snížit do roku 2020 počet lidí žijících v chudobě o 25 % a vyčlenit 0,7 % hrubého národního příjmu na rozvojovou pomoc. Evropský parlament mimoto přijetím této zprávy podporuje aktivní sociální začleňování znevýhodněných skupin a zajišťování efektivní hospodářské a sociální soudržnosti.

Ráda bych zmínila velký příspěvek Rumunska programům OSN pro boj proti chudobě, který dosahuje 250 milionů EUR. Jelikož musí být rozvojová pomoc oboustranná, má země bude nadále dodržovat své závazky. Domnívám se však, že je třeba věnovat větší pozornost skupinám, které jsou výrazně ohroženy chudobou, jako je venkovské obyvatelstvo nebo romská etnická menšina.

  Izaskun Bilbao Barandica (ALDE), písemně. – (ES) Cílem této iniciativy je přijmout na evropské úrovni různá opatření k odstranění chudoby a sociálního vyloučení. Hospodářská krize zhoršila situaci mnoha Evropanů. Nezaměstnanost vzrostla a za těchto okolností je situace těch nejzranitelnějších lidí, jako jsou ženy, děti, mladí lidé a starší osoby, ještě svízelnější. Proto potřebujeme přijmout opatření na evropské i na vnitrostátní úrovni a minimální příjmy jsou dobrým nástrojem k zajištění důstojného života těch, kteří je potřebují. Konečným cílem však je jejich plné začlenění do trhu práce, které umožňuje opravdovou sociální soudržnost. V této souvislosti doufám, že se dokážeme postarat o to, aby byl hospodářský rozvoj doprovázen sociálním rozvojem, a především že budeme schopni ovlivnit vývoj sociálního hospodářství. Rovněž doufám, že budeme moci splnit cíl strategie Evropa 2020, tedy snížit počet lidí ohrožených chudobou o 20 milionů.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože navzdory všem prohlášením o boji proti chudobě evropští občané nadále žijí v chudobě, sociální nerovnosti se zvýšily a počet chudých pracujících také stoupá. Evropská unie musí podniknout aktivnější opatření v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení a věnovat zvláštní pozornost lidem v nejistém zaměstnání, nezaměstnaným, rodinám, starším osobám, ženám, svobodným matkám, znevýhodněným dětem a lidem, kteří jsou nemocní nebo v různé míře zdravotně postižení. Minimální příjem je jedním ze základních opatření v boji proti chudobě, neboť pomáhá příslušné lidi pozvednout z chudoby a zajistit jejich právo žít důstojný život. Ráda bych upozornila na skutečnost, že minimální příjem dosáhne svého cíle v boji proti chudobě jedině v případě, že členské státy podniknou konkrétní kroky, aby minimální příjem zaručily, a budou provádět vnitrostátní programy boje proti chudobě. V některých členských státech systémy minimálního příjmu navíc nedosahují hranice relativní chudoby. Evropská komise by se proto měla při hodnocení vnitrostátních akčních plánů zaměřit na dobré a špatné postupy. Minimální příjem – hlavní aspekt sociální ochrany – je tedy nepochybně důležitý při zajišťování ochrany lidí konfrontovaných s chudobou a jejich rovných příležitostí ve společnosti.

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) V Rumunsku dostává téměř 300 000 rodin od státu minimální příjem zaručený podle zákona, který platí již od roku 2001, k čemuž je vynaloženo fiskální úsilí ve výši téměř 300 milionů EUR. Na pozadí nynější hospodářské krize, jejíž dopad pociťují především občané z hospodářsky méně rozvinutých zemí, představuje doporučení Evropského parlamentu zavést systém minimálního příjmu ve všech členských státech zřejmé řešení. Přestože nemůže nikdo nic namítat proti potřebě takového zaručeného minimálního příjmu, může pochopitelně dojít k jeho zneužívání.

Dobré časové vymezení i kontrolní rámec tohoto systému jsou nezbytné, jelikož existuje riziko, že bude tento systém lidi podněcovat k tomu, aby nepracovali. Aby se zajistilo, že právě k tomuto nebude docházet, doporučuje se, aby každý, kdo dostává tento příjem, také odpracoval několik hodin ve prospěch společenství. Na konci roku 2008 žilo v celé EU pod hranicí chudoby 85 milionů lidí. Tato čísla ukazují na potřebu pomoci, zvláště pokud jde o mladé a starší osoby.

  Alain Cadec (PPE), písemně. – (FR) Hospodářská krize chudobu podstatně zhoršila. V Evropské unii žije v současné době pod hranicí chudoby více než 85 milionů lidí. V souvislosti s Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení vítám politický závazek Evropského parlamentu zajistit ekonomickou a sociální soudržnost, která bude silná a účinná.

Zpráva paní Figueiredové upozorňuje, že zavedení minimálního příjmu na vnitrostátní úrovni je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak se vypořádat s chudobou. Nesouhlasím nicméně se stanovením minimálního příjmu na úrovni Evropské unie. Takovéto opatření by bylo demagogické a v současné situaci naprosto nevhodné. Strukturální fondy hrají při řešení sociálního vyloučení také zásadní úlohu. Především Evropský sociální fond představuje vlivný evropský investiční nástroj vytvořený se záměrem učinit trh práce přístupnějším těm, kdo zažívají potíže. V období 2014–2020 by měl nadále zůstat silným nástrojem politiky soudržnosti.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Hlasoval jsem pro tuto velmi dobrou zprávu, protože trvá na potřebě podniknout konkrétní opatření k odstranění chudoby a sociálního vyloučení, a to prosazováním spravedlivého přerozdělování příjmů a bohatství, což by zaručilo odpovídající příjem a dodalo Evropskému roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení opravdový význam. Zpráva vyzývá členské státy, aby přehodnotily své politiky, kterými chtějí zaručit přiměřený příjem, neboť boj proti chudobě vyžaduje, aby byla vytvořena dlouhodobá a důstojná pracovní místa. Zastává názor, že sociální cíle by měly tvořit nedílnou součást strategie pro překonání krize a že vytváření pracovních míst musí být pro Evropskou komisi i vlády členských států prioritou jakožto první krok ke snížení chudoby. Domnívá se, že systémy odpovídajícího minimálního příjmu musí stanovit minimální příjmy ve výši odpovídající nejméně 60 % mediánu příjmu v příslušném členském státu. Rovněž zdůrazňuje význam dávky v nezaměstnanosti, která zaručuje důstojnou slušnou životní úroveň, a také potřebu zkrátit dobu absence na trhu práce, mimo jiné zefektivněním státních úřadů pro zaměstnanost. Také zdůrazňuje potřebu přijmout pravidla v oblasti sociálního zabezpečení s cílem vytvořit vazbu mezi minimální výší důchodu a příslušnou prahovou hodnotou chudoby.

  Ole Christensen (S&D), písemně. – (DA) My, dánští sociální demokraté v Evropském parlamentu (Dan Jørgensen, Christel Schaldemoseová, Britta Thomsenová a Ole Christensen), jsme hlasovali pro zprávu o úloze minimálního příjmu v boji proti chudobě a o prosazování společnosti sociálního začleňování v Evropě, jež vznikla z vlastní iniciativy EP. Domníváme se, že by měly všechny členské státy přijmout cíle týkající se boje proti chudobě a zavést systémy minimálního příjmu. Zároveň jsme přesvědčeni, že tyto cíle a systémy by se měly přizpůsobit okolnostem v jednotlivých členských státech. Domníváme se, že existuje mnoho způsobů hodnocení chudoby, a mělo by být na každém jednotlivém členském státu, aby nalezl ten nejlepší způsob a vytvořil systém minimálního příjmu, který bude onomu členskému státu uzpůsoben.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Nynější hospodářská krize má obrovský dopad na zvyšující se nezaměstnanost, na nekontrolované chudnutí a na sociální vyloučení lidí po celé Evropě. Chudoba a sociální vyloučení dosáhly nepřijatelné úrovně: téměř 80 milionů Evropanů žije pod hranicí chudoby, z toho 19 milionů tvoří děti – to odpovídá téměř dvěma z 10 dětí – a mnozí další čelí vážným překážkám týkajícím se přístupu k zaměstnání, vzdělání, bydlení a sociálním a finančním službám. Nezaměstnanost ve všech členských státech rovněž dosáhla nebývalé výše a evropský průměr tak činí 21,4 %, přičemž je bez zaměstnání každý pátý mladý člověk. Tato situace je nepřijatelná a my musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom pomohli vyřešit tragedii, kterou tito lidé prožívají.

Za tímto účelem byl rok 2010 vyhlášen Evropským rokem boje proti této metle se záměrem posílit politický závazek EU a podniknout opatření, která mají rozhodující dopad na vymýcení chudoby. Souhlasím s tím, že v každém členském státě musí být minimální mzda současně se strategií opětovného začlenění do společnosti a přístupem na trh práce.

  Lara Comi (PPE), písemně. – (IT) Ekonomická a sociální soudržnost je základní podmínkou jakékoli společné politiky v Evropě i na nižší úrovni. Tam, kde existují rozdílné zájmy, se budou lišit také cíle a bude nemožné plánovat cokoli společného. Zvyšování životní úrovně těch, kdo žijí pod hranicí chudoby, představuje prioritu. Veřejné prostředky vynaložené v této souvislosti jsou nepochybně střednědobou investicí, neboť jsou-li správně rozděleny, podnítí růst, který se bude sám udržovat. Převádění pevných částek peněz je vždy nejistá záležitost, pokud nejsou součástí nějakého širšího programu pobídek. Odlišný přístup vyžadují dvě situace. První situace, týkající se sociálního zabezpečení, nastává, když si pracovník není schopen vydělat dost na to, aby vedl důstojný život, kvůli tělesnému či duševnímu postižení nebo jiným příčinám s ním spojeným. Druhá situace, týkající se právních a ekonomických otázek, zahrnuje nepružnost trhu práce, který platy patřičným způsobem nepřizpůsobuje produktivitě, nebo vám neumožňuje pracovat tolik, kolik byste chtěli, nebo úměrně tomu, kolik si chcete vydělat, abyste vedli důstojný život. V těchto dvou situacích veřejný sektor může a musí zasáhnout, přičemž pobídky k tvrdé práci mají vytvářet ostatní sektory – a nikdy ne naopak.

  Corina Creţu (S&D), písemně. – (RO) Přibližně jedna pětina obyvatelstva EU žije pod hranicí chudoby; u dětí, mladých lidí a starších osob se míra chudoby zvýšila. Podíl chudých zaměstnanců narůstá spolu s šířením nejistých, nedostatečně placených pracovních míst. V 10 členských státech míra hmotné deprivace postihuje nejméně čtvrtinu populace, přičemž v případě Rumunska a Bulharska tento podíl přesahuje polovinu populace. Všechny tyto faktory přispívají k tomu, že EU čelí problému chudoby, který zhoršila nejen recese, ale i antisociální politiky prováděné pravicovými vládami. Minimální příjem může zaručit sociálních ochranu širokým skupinám obyvatelstva, které nyní žijí v chudobě. Tento minimální příjem hraje zcela rozhodující úlohu při zabraňování tragickým situacím způsobeným chudobou a při zastavování sociálního vylučování. Účinný boj proti chudobě vyžaduje rovněž zvýšení kvality pracovních míst a platů, zavedení práva na určitý příjem i prostředky k poskytování sociálních dávek, důchodů a příspěvků. Rok 2010 je Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, čímž pokračuje kampaň za společnost sociálního začleňování zahájená Lisabonskou smlouvou. To je pro mne další důvod, abych hlasovala pro tuto kampaň.

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D), písemně. – (RO) Domnívám se, že je třeba, jak na evropské, tak na vnitrostátní úrovni, učinit kroky k ochraně spotřebitelů před nepoctivými podmínkami splácení půjček i dluhů na kreditních kartách a stanovit podmínky přístupu k půjčkám, které zabrání domácnostem v upadání do nadměrných dluhů a v důsledku jejich chudobě a sociálnímu vyloučení.

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. – (FR) V Evropě má vnitrostátní právní předpisy stanovující minimální mzdu 20 členských států a rozdíly mezi zeměmi mohou být velmi výrazné. Zatímco v Lucembursku činí minimální mzda přibližně 1 682 EUR, v Bulharsku je to pouhých 123 EUR.

Z tohoto důvodu Evropský parlament zopakoval svůj požadavek na evropský minimální příjem. Tento minimální příjem by mohl být jedním z hledaných řešení, jak zabránit tomu, aby miliony Evropanů upadly do chudoby. Považujeme za důležité upozornit, že záruka minimálního příjmu by měla být samozřejmě doprovázena celkovou sociální strategií zahrnující přístup k základním službám, jako je zdravotní péče, přístup k ubytování, vzdělání a celoživotní vzdělávání, a to pro všechny věkové kategorie a způsobem, který vyhovuje jednotlivým zemím.

Poslanci Evropského parlamentu zdůraznili, že skutečným cílem systémů minimálního příjmu by nemělo být jenom pomáhat, ale také podpořit příjemce, aby se dostali ze situace sociálního vyloučení a vrátili se do pracovního života.

  Christine De Veyrac (PPE), písemně. – (FR) Svou podporou pro tuto zprávu upozorňuji na význam solidarity v našich evropských společnostech, zejména v tomto Evropském roce boje proti chudobě.

Některé členské státy, jako například Francie, sehrály úlohu průkopníků, když před 20 lety vytvořily „minimální zaručený příjem“. Zkušenost nás však naučila, že tento systém může mít nepříznivé následky a například v některých lidech povzbuzovat zahálčivost. Proto musí Unie zvážit opatření, která podobně jako francouzský revenu de solidarité active, „příjem aktivní solidarity“ neboli doplněk příjmů z výdělečné činnosti, vytvoří v příjemcích vědomí odpovědnosti a podnítí je, aby si hledali zaměstnání, což je první skutečný aspekt sociálního začlenění.

  Anne Delvaux (PPE), písemně. – (FR) Vždycky jsem požadovala, a začlenila jsem to již do svého volebního programu pro volby do Evropského parlamentu v roce 2009, zavedení minimálního příjmu odpovídajícího 60 % průměrného příjmu pro každého občana Unie. Dnes však tato sněmovna bohužel hlasovala proti tomuto legislativnímu návrhu na úrovni Společenství.

Jsem přesvědčena, že letos, v Evropském roce boji proti chudobě 2010, mohla rámcová směrnice o minimálním příjmu sloužit jako referenční text pro vnitrostátní politiku a legislativu.

Věřím, že tohle byl nejúčinnější způsob, jak snížit chudobu a do roku 2020 z chudoby vyvést 20 milionů lidí. Připomínám, že v Evropě žije pod hranicí chudoby 80 milionů lidí.

  Ioan Enciu (S&D), písemně. – (RO) Domnívám se, že riziku zhoršení chudoby v Evropě je nutné se za každou cenu vyhnout, jelikož může mít dlouhodobě nesmírně nepříznivý strukturální dopad jak z hlediska sociálního, tak i ekonomického. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože se domnívám, že přiměřený minimální příjem musí být zaručen, aby se zajistila důstojná úroveň sociální ochrany především těch nejzranitelnějších skupin lidí, které byly těžce zasaženy úspornými politikami prováděnými evropskými vládami během současné hospodářské a finanční krize.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Přestože nejsem lhostejný k závažným dopadům nynější krize na veřejnost, jakým je u mnoha Evropanů upadnutí do chudoby nebo její zhoršení, nesouhlasím se státně centrickým pohledem, který se snaží tento problém vyřešit dalšími sociálními dávkami, jako je tomu v případě minimálního příjmu pevně stanoveného na evropské úrovni.

Více sociálních dávek vyžaduje více peněz od státu, což žádné bohatství nevytváří, neboť toho lze dosáhnout jedině zvýšením příjmů z daní. To pro všechny znamená více daní, zchudnutí všech a jejich větší závislost na státu, který se chová jako pijavice.

Proti chudobě musí bojovat politiky zaměstnanosti a hospodářská konkurenceschopnost. Kdyby v Portugalsku každý týden nezkrachovalo několik společností, nebylo by tolik Portugalců bez práce a nežilo by v chudobě. Proto se domnívám, že by se s chudobou mělo bojovat povzbuzováním ekonomiky a trhu, nikoli dotacemi, jež budou muset být vždy financovány z daní, které, jak víme, dusí daňové poplatníky i hospodářství a jsou překážkou hospodářské konkurenceschopnosti.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Jak jsem před rokem prohlásil v této sněmovně, jsem zastáncem nového pojetí sounáležitosti v Evropské unii, které je schopné zajistit, aby měl každý základní životní úroveň. V Evropě, jež je sociálně uvědomělá, spravedlivá, vyspělá a soudržná, je naprosto nezbytné prosadit opatření, která odstraňují a minimalizují riziko sociálního dumpingu a zhoršení životních podmínek jejích lidí, kteří se potýkají se zničujícími dopady současné hospodářské krize. Abychom učinili Evropu silnější a jednotnější, musíme zajistit ochranu základních práv lidí v celé Evropě. Zastávám názor, že minimální standardy jsou nezbytné v oblasti zdravotní péče, vzdělání i sociálních důchodů a dokonce i na úrovni platů, kde zajišťují větší sbližování pracovních podmínek. V Evropském roce boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení vítám tuto zprávu, protože přispívá k podněcování všech členských států, aby splnily své závazky ohledně aktivního sociálního začleňování a napravovaly sociální nerovnosti a marginalizaci. Rád bych zdůraznil, že je zapotřebí realistické rovnováhy a respektu k zásadě subsidiarity. Vzhledem k tomu hlasuji pro tuto zprávu a proti navrhovaným změnám.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Ráda bych zdůraznila význam toho, že Evropský parlament na svém plenárním zasedání přijal tuto zprávu navrhující zavedení systémů minimálního příjmu ve všech členských státech EU, pro kterou jsem byla příslušná. Byla touto sněmovnou přijata poměrem hlasů 437 ku 162, přičemž se 33 poslanců hlasování zdrželo, a stala se specifickým opatřením v rámci Evropského roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

Jak tato zpráva uvádí, „zavedení systémů minimálního příjmu ve všech členských státech EU – tvořených specifickými opatřeními na podporu osob (dětí, dospělých a starších osob), jejichž příjem je nedostatečný, prostřednictvím finančních příspěvků a usnadněním přístupu k základním veřejným službám – je jedním z nejúčinnějších způsobů boje proti chudobě, který zaručuje přiměřenou životní úroveň a pomáhá začlenit se do společnosti.“

Přijaté usnesení uvádí, že systémy minimálního příjmu musí stanovit minimální příjmy ve výši odpovídající nejméně 60 % mediánu příjmu v příslušném členském státě. Vyzývá Komisi, aby vypracovala akční plán, který má doplnit provádění evropské iniciativy týkající se minimálního příjmu v členských státech. Upozorňuje na rostoucí počet chudých pracujících i na potřebu se s touto novou výzvou vypořádat a požaduje spravedlivé přerozdělování příjmů.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Již dlouho jsem se nesetkal s tak demagogickou a nerealistickou zprávou. Demagogickou proto, že jejím cílem je zavést minimální příjem ve výši nejméně 60 % průměrného příjmu ve všech členských státech, a to pro každého bez jakýchkoli požadavků týkajících se státní příslušnosti. Jedná se o hrubý průměrný příjem nebo o čistý průměrný příjem? Je to průměrná životní úroveň, která je použita k výpočtu hranice chudoby? V mé zemi to znamená podněcování k dotované nečinnosti a vytvoření silného magnetu pro přistěhovalce.

Tento příjem by totiž podle použité definice mohl být vyšší než minimální mzda, kterou vydělává 15 % francouzských pracovníků, což je mezi rozvinutými zeměmi rekord. Evropané nepotřebují podporu, ale opravdové zaměstnání, v němž budou dostávat důstojnou mzdu. Přesto tato zpráva – a to je na ní to nerealistické – mlčí o skutečných příčinách chudoby: o tlaku na mzdy, způsobenému zahraniční konkurencí zemí s nízkými náklady, kde je uplatňován sociální dumping, a domácí konkurencí v podobě přistěhovalectví z mimoevropských zemí, o prudkém nárůstu nezaměstnanosti, přesidlování a uzavírání podniků způsobeným nespoutanou globalizací. Zpráva rovněž přehlíží krajně znepokojující případ chudnutí středních tříd v Evropě. Boj proti těmto příčinám musí být prioritou.

  Louis Grech (S&D), písemně. – Ačkoliv je Evropská unie jednou z nejbohatších oblastí na světě, stále lze nalézt vysoké procento evropských občanů, kteří se potýkají s problémem příjmové chudoby, která snižuje jejich schopnost dovolit si základní potřeby související s jídlem, zdravím, energií a vzděláním. Chudoba v Evropě postihuje 85 milionů lidí. V důsledku současného finančního a hospodářského poklesu navíc existuje vyšší riziko chudoby, jež postihuje zejména děti, mladé lidi a starší osoby, ohrožuje mnoho domácností, omezuje jejich přístup k lékům, zdravotní péči, školám a zaměstnání. Musíme zajistit, aby bylo bohatství rovnoměrně rozdělováno mezi bohaté a chudé členské státy, mezi malé a velké země a mezi jejich občany.

Je nutné vyčlenit více finančních prostředků na různé studie a analýzy týkající se chudoby a sociálního vyloučení, které srovnají systémy 27 členských států a zjistí, která politika funguje nejlépe. Musíme pokračovat v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení v Evropě i na celém světě tím, že podnikneme naléhavé kroky a – což je ještě důležitější – budeme postupovat solidárně navzdory různým fiskálním nebo politickým tlakům, jimž bychom mohli být vystaveni.

  Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. – (FR) V současné době žije v Evropě pod hranicí chudoby 17 % obyvatelstva, což je zhruba 85 milionů lidí. Z těchto čísel je nejvíce znepokojující extrémní chudoba, jež postupuje zvláště v této době recese, a proto je minimální příjem nezbytný.

Jelikož je rok 2010 Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, my v Evropském parlamentu jsme krátce po Mezinárodním dni za odstranění chudoby hlasovali pro usnesení, které volá po evropském minimálním příjmu odpovídajícímu 60 % průměrného příjmu v každém členském státě.

Naše zpráva zdůrazňuje, že zavedení systémů minimálního příjmu ve všech členských státech je jedním z nejúčinnějších opatření, jak bojovat proti chudobě, zajistit důstojnou životní úroveň a podpořit sociální začleňování, a proto přijetí tohoto usnesení vítám.

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Podpořila jsem tuto zprávu vyzývající členské státy, aby se vypořádaly s chudobou zavedením systémů minimálního příjmu podle francouzského modelu RSA („revenu de solidarité active“, „příjem aktivní solidarity“ neboli doplněk příjmů z výdělečné činnosti), což je někdejší RMI („revenu minimum d’insertion“ – základní zaručený příjem). Tento druh nástroje je jednoznačně považován za velice účinný při řešení problému nejistých pracovních míst.

Zpráva navrhuje, aby se tento druh minimálního příjmu rovnal 60 % průměrného platu v každé zemi a především aby byl součástí komplexní strategie sociálního začleňování, k níž patří trvalý návrat do zaměstnání a přístup k veřejným službám, zejména k ubytování.

Toto znění bylo přijato, avšak bohužel byla zamítnuta alternativní verze navrhovaná levicovými politickými skupinami, jež požadovaly závaznou rámcovou směrnici pro uplatňování minimálního příjmu v celé Unii. Souhlasný postoj, který jsme zaujali k těmto systémům minimálního příjmu, je tedy sice povzbudivý, avšak pravděpodobně nebude dostačující.

  Jarosław Kalinowski (PPE), písemně. – (PL) Současné údaje ukazují, že míra chudoby v evropské unii vzrůstá. V mnoha členských státech chudoba nejtíživěji postihuje děti a starší osoby a častější využívání krátkodobých pracovních smluv spolu s nízkými a nejistými příjmy přinášejí riziko zhoršení životních podmínek v celé společnosti. Přidejme k tomu demografickou krizi, která postihuje některé země, a máme recept na zaručený ekonomický úpadek. Je naším úkolem zajistit důstojný život všem občanům.

Nemůžeme připustit, aby naše děti a vnoučata byly ohrožovány hladem, nezaměstnaností a sociálním vyloučením. Musíme budoucím generacím zaručit důstojnou výši mezd, stabilní zaměstnání, přístup k základním službám a sociální začlenění po celý jejich život – od nejútlejšího věku až po důchod.

  Alan Kelly (S&D), písemně. – V celé EU přibližně 85 milionů lidí trpí chudobou nebo je chudobou ohroženo a domnívám se, že na evropské úrovni musíme učinit vše, co je v našich silách, abychom se s tím vypořádali. Je nezbytné, aby se zaváděly postupy jako tento, jejichž cílem je přispět ke snížení počtu lidí ohrožených chudobou v EU, abychom zajistili splnění cíle strategie EU 2020, jímž je odstranit tuto hrozbu u 20 milionů evropských občanů.

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Hospodářská a finanční krize zhoršila situaci, ve které se nachází trh práce po celé Evropské unii. Jen v poslední době zaniklo 5 milionů pracovních míst, což v členských státech způsobilo chudobu a sociální vyloučení. Jednoznačně tuto zprávu podporuji, jelikož jsem přesvědčen o nezbytnosti naléhavých opatření k opětovnému začlenění postižených lidí na trh práce, stejně jako záruk minimálního příjmu, který bude moci zajistit důstojnou životní úroveň a život hodný lidské důstojnosti. Domnívám se, že musíme vytvořit příslušné ukazatele, které nám umožní zavést v členských státech systémy minimálního příjmu a tím zajistit náležitou životní úroveň, což bude podporovat sociální začleňování a sociální a ekonomickou soudržnost v celé Evropské unii.

  Elżbieta Katarzyna Łukacijewska (PPE), písemně. – (PL) Jedním z účinných nástrojů boje proti chudobě je zaručit občanům Evropské unie minimální příjem, což zahrnuje platy, důchody a dávky. Minimální příjem by měl být univerzálním právem a neměl by záviset na tom, kolik kdo do systému přispěl.

Zvláštní pozornost bychom měli věnovat sociálním skupinám, které jsou k chudobě a sociálnímu vyloučení obzvlášť náchylné, k nimž patří zejména zdravotně postižení lidé, početné rodiny, neúplné rodiny, chronicky nemocní a starší lidé. Analýza zkušeností několika členských států nám ukazuje, jak významnou úlohu minimální příjem hraje v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení, a proto jsem hlasovala pro zprávu paní Figueiredové.

  Clemente Mastella (PPE), písemně. – (IT) V současné době je nezbytné začlenit prevenci a boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení do ostatních politik EU s cílem zaručit respektování základních lidských práv, všeobecný přístup k základním veřejným službám a právo na zdraví, vzdělání a odborné vzdělávání.

Tohle všechno vyžaduje sociální udržitelnost makroekonomických politik, což předpokládá změnu měnových priorit a politik, včetně Paktu o stabilitě a růstu, a také všech politik v oblasti hospodářské soutěže, politik v oblasti vnitřního trhu i rozpočtových a daňových politik. Tato zpráva používá termín „minimální příjem“, který patří ke kontroverzním termínům a je definován jako nástroj, jenž příjemcům pomáhá dostat se ze situace sociálního vyloučení a vrátit se k aktivnímu životu; zdůrazňuje rovněž význam širších politik, které berou v úvahu také další potřeby: zdravotní péči, vzdělání, vzdělávání, sociální služby a bydlení.

Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože podporuji myšlenku týkající se nezbytnosti evropské koordinační strategie. Jsem nicméně přesvědčena, že minimální příjem je odpovědností jednotlivých členských států na základě zásady subsidiarity. Je obtížné stanovit minimální hranici v různých členských státech, když mezi nimi existují velké rozdíly ve mzdách a v celkových životních nákladech.

  Barbara Matera (PPE), písemně. – (IT) Zdá se, že obsah Lisabonské smlouvy, ustanovení strategie EU 2020 ani principy obsažené v rozvojových cílech tisíciletí neodrážejí – dokonce ani pokud se týká výhledů do budoucna – znepokojivou skutečnost, že velký počet lidí žije i dnes v bídě. Jenom v samotné Evropě žije v chudobě téměř 80 milionů občanů, z nichž 19 milionů představují děti. Ambiciózní politiky, které si mezinárodní společenství stanovilo pro vymýcení chudoby, se až příliš často ukázaly jako neefektivní a obtížně uskutečnitelné nebo se omezily pouze na opatření v oblasti sociálního zabezpečení.

Cílů musíme místo toho dosáhnout tím, že zvážíme strukturálnější přístup a zhodnotíme specifické iniciativy koordinované na evropské úrovni, jež mají dopad na příjem, sociální služby a na zdravotní péči, abychom zmírnili dopad finanční krize, která zasáhla ty, kdo jsou na trhu práce nejvíce ohroženi, totiž ženy, především starší ženy, a mladí lidé. Domnívám se, že hodnocení evropských iniciativ směřujících ke stanovení minimálního příjmu by mohlo představovat jeden ze způsobů, jak bojovat proti chudobě za předpokladu, že je dodržena zásada subsidiarity.

  Marisa Matias (GUE/NGL), písemně. – (PT) Uplatnění minimálního příjmu ve všech zemích Evropské unie je klíčovým opatřením boje proti chudobě. Proto hlasuji pro tuto významnou zprávu.

Minimální příjem se nicméně počítá pro každou zemi zvlášť, a tudíž nepřispívá k sociální konvergenci v rámci Evropy. V krizi, kterou v současné době zažíváme, jsou tedy zachovávány nerovnosti mezi státy. Proto je třeba více horizontálních sociálních politik na evropské úrovni, abychom zajistili spravedlivější přerozdělení bohatství. To je významný aspekt úlohy EU.

  Erminia Mazzoni (PPE), písemně. – (IT) Evropská unie vždy „sociální začlenění“ prohlašovala za jeden ze svých zakládajících principů. Je obtížné bojovat proti mnoha situacím, jež vedou k marginalizaci, vyloučení a k opuštění. Mezi nimi musí být samozřejmě v popředí chudoba, která na rozdíl od příčin jako nemoc, antisociální chování, rasa či pohlaví představuje stav, proti němuž by civilizované země měly organizovat běžná preventivní opatření.

Minimální příjem pro občany je nápravným prostředkem, nikoli řešením. V usnesení podporuji požadavek Komise začlenit opatření států do evropského koordinačního rámce a zajistit, že minimální příjem bude doprovázen integrovaným přístupem, který zahrnuje zdravotní péči, vzdělání a bydlení. Rovněž připojuji svou osobní výzvu adresovanou Komisi, jinými slovy, že kroky podporující začlenění a zaměřené na prevenci by měly být prioritou „Evropské platformy pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení“.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Členské státy nemohou být lhostejné k případům extrémní chudoby a musí zajistit, aby nebyl nikdo jednoduše ponechán svému osudu v situacích, které jsou často značně ponižující. Měli bychom v těchto případech zvážit poskytnutí mimořádné a výjimečné pomoci.

Zkušenosti, jaké má Portugalsko s přidělováním minimálních příjmů bez skutečně efektivní kontroly, zato s obrovským počtem lidí, kteří jsou registrováni jako příjemci a kteří by mohli a měli pracovat, avšak nepracují ani se o to nesnaží, však představují zneužití tohoto přístupu, na které je nutné se zaměřit. Zdržel jsem se hlasování kvůli faktu, že aspekty náležité kontroly systému, které jsem popsal, tento systém zpochybňují jak z finančního, tak z morálního hlediska.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Členské státy nemohou být lhostejné k případům extrémní chudoby a musí zajistit, aby nebyl nikdo jednoduše ponechán svému osudu v situacích, které jsou často značně ponižující. Měli bychom zvážit poskytnutí mimořádné a výjimečné pomoci, a to výhradně v těchto případech.

Zkušenosti, jaké má Portugalsko s přidělováním minimálních příjmů bez jakékoli skutečně efektivní kontroly, zato s obrovským počtem lidí, kteří jsou registrováni jako žadatelé o podporu a kteří by mohli a měli pracovat, avšak nepracují ani se o to nesnaží, nicméně představují zneužití této logiky, o němž je nutné uvažovat. Proto jsem se zdržel hlasování: popsané aspekty náležité kontroly systému tento systém totiž zpochybňují jak z finančního, tak z morálního hlediska.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Hlasoval jsem pro usnesení Evropského parlamentu o úloze minimálního příjmu v boji proti chudobě a prosazování společnosti sociálního začleňování v Evropě, protože souhlasím s většinou požadavků a stanovisek, které obsahuje, například se skutečností, že členské státy, Rada a Komise mají provádět „konkrétní opatření, která by snížila chudobu a sociální vyloučení“ a že „boj proti chudobě vyžaduje, aby byla vytvořena dlouhodobá a důstojná pracovní místa pro sociální skupiny, které jsou na trhu práce znevýhodněny“. V této věci přikládám značný význam tomu, že usnesení obhajuje stanovení hranice minimálního příjmu ve všech členských státech, aby každý, ať už je či není zaměstnán, mohl žít důstojně. Podpořil jsem toto usnesení, protože v zásadě požaduje větší sociální zásahy zaměřené na boj proti chudobě, jíž trpí miliony občanů. Za tímto účelem požaduje, aby členské státy a evropské orgány podnikly konkrétní opatření prosazující opětovné začleňování na trh práce, která si lidé žijící v chudobě zaslouží.

  Siiri Oviir (ALDE), písemně. – (ET) Jako poslankyni mne zvláště znepokojuje, že v současné hospodářské krizi jsou ženy v EU ohroženy extrémní chudobou v mnohem větší míře než muži. Podíváte-li se na údaje Eurostatu, je dnes, před obdržením sociálních dávek, ohroženo chudobou 27 % žen. Trend k feminizaci chudoby přetrvávající v evropské společnosti ukazuje, že stávající rámec systémů sociálního zabezpečení a různá opatření v oblasti sociální a ekonomické politiky i politiky zaměstnanosti přijatá v EU nejsou zaměřena na potřeby žen ani na odstranění stávajících nerovností týkajících se zaměstnanosti žen. Proto podporuji zpravodajku, která prohlašuje, že chudoba a sociální vyloučení žen v Evropě vyžadují konkrétní a různorodá politická řešení založená na pohlaví, a proto jsem také nastolení tohoto problému podpořila svým hlasem.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro zprávu paní Figueiredové. Práce představuje pro obyvatelstvo tu největší prioritu. Solidarita, na které je evropský model sociálně tržního hospodářství založen, a koordinace vnitrostátních reakcí jsou zásadní. Iniciativy podniknuté jednotlivými státy budou neúčinné, dokud neproběhne koordinovaná činnost na úrovni EU. Je tedy nezbytné, aby Evropská unie hovořila jedním silným hlasem a měla společnou vizi a následně jednotlivým státům umožnila, aby si v souladu se zásadou subsidiarity zvolily, jak budou opatření konkrétně uplatňovat. V sociálně tržním hospodářství zakotveném a posíleném v Lisabonské smlouvě musí orgány veřejné správy provádět dohodnutá opatření s cílem urychlit a usnadnit dosažení rovnováhy, aby ušetřily veřejnost problémů, nebo je alespoň minimalizovaly. Potřebujeme sociální politiku k ochraně rodin a ke zmírnění nerovnosti i dopadů a důsledků této krize. Potřebujeme zdokonalit systémy sociální ochrany tím, že budeme provádět dlouhodobou politiku, rovněž s ohledem na pracovní místa, stabilizujeme tak zaměstnanost a zároveň se vyhneme neudržitelné zátěži našich vnitrostátních rozpočtů.

  Georgios Papanikolaou (PPE), písemně. – (EL) Hlasoval jsem pro návrh usnesení – pozměňovací návrh 3 (článek 157 odst. 4 jednacího řádu) nahradit nelegislativní návrh usnesení A7-0233/2010 o úloze minimálního příjmu v boji proti chudobě a prosazování společnosti sociálního začleňování v Evropě. Toto ustanovení, zvlášť v současné době hospodářské krize, není v rozporu s principem sociálně tržního hospodářství, principem, který bezvýhradně podporuji.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Chudoba je hlavním sociálním problémem na celém světě a EU bohužel není vůči němu imunní. Vleklá finanční a hospodářská krize, kterou právě zažíváme, navíc zhoršila chudobu lidí v Evropě a v některých zemích, jako například v Portugalsku, způsobila nový příval chudých a postihla dokonce i ty, kdo jsou běžně označováni za střední třídu.

Přidělení minimálního příjmu je důležitým sociálním opatřením, jež má významný dopad z ekonomického hlediska a mnozí ho považují za morální povinnost. Zásadní je, aby byl tento minimální příjem právně upraven takovým způsobem, aby fungoval jako páka, která lidi pozvedne z chudoby k přijatelné životní úrovni, a aby nikdy nemohl být pro lidi pobídkou, aby si v obtížné situaci počínali netečně, a to například tím, že nebudou projevovat odhodlání při hledání zaměstnání.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Chudoba je realita, jež postihuje lidi, jejichž příjem nepostačuje k tomu, aby jim zajistil přijatelný život, a počet lidí nacházejících se v této situaci se v důsledku nynější krize zvyšuje. V roce 2008 bylo hrozbě chudoby vystaveno 17 % obyvatelstva EU (přibližně 85 milionů lidí). U dětí a mladých lidí do 17 let byla míra rizika chudoby vyšší než u celkové populace; v celé EU-27 dosáhla 20 %, přičemž největší míra byla zaznamenána v Rumunsku (33 %). U pracujících činila míra rizika chudoby v celé EU-27 v průměru 8 % a nejvyšší míra byla opět v Rumunsku (17 %).

Hlasovala jsem pro potřebu přijmout systém pro výpočet minimálního příjmu (odpovídajícího nejméně 60 % mediánu příjmu v příslušném členském státě) v každém členském státě, který zahrnuje specifická opatření na podporu lidí, jejichž příjem je nedostatečný, prostřednictvím finančních příspěvků a snazšího přístupu ke službám. Tento krok by mohl být jedním z nejúčinnějších způsobů, jak bojovat proti chudobě, zajistit náležitou životní úroveň a podporovat sociální začleňování.

  Frédérique Ries (ALDE), písemně. – (FR) Do roku 2020 pozvednout 20 milionů evropských občanů z chudoby, takový je ambiciózní cíl stanovený strategií EU 2020, cíl, který by docela dobře mohl zůstat jen zbožným přáním, pokud se Evropa nevypořádá s rostoucí mírou chudnutí, které nyní postihuje více než 80 milionů občanů.

Proto je důležité zavedení minimálního životního příjmu na evropské úrovni, respektive jeho rozšíření na všechny členské státy. Minimální příjem, navržený jakožto „poslední záchranná síť“, již plní svou úlohu v boji proti sociálnímu vyloučení.

Nyní potřebujeme zvýšit jeho efektivitu a zároveň musíme mít na paměti tři hlavní věci: musíme zachovat rozdíl mezi minimálním příjmem a zaručenou minimální mzdou, protože práce musí zůstat atraktivní a mít zaměstnání je stále nejlepší způsob, jak neupadnout do chudoby; musíme minimální příjem učinit součástí koordinované a komplexní politiky pomoci zranitelným lidem (v přístupu k ubytování, zdravotní péči, péči o děti a domácí péči) a musíme vyškrtnout oddíl I týkající se začlenění cílů, které jsou mu přiděleny, a využít minimální příjem jako prostředek k tomu, jak v určité době finančně pomoci nějaké osobě nebo rodině zažívající problémy.

  Robert Rochefort (ALDE), písemně. – (FR) V Evropě je chudobou ohroženo osmdesát pět milionů lidí. V důsledku hospodářské krize, kterou právě procházíme, jsou mladí lidé (z nichž je každý pátý bez zaměstnání), ženy a svobodní rodiče dokonce ještě zranitelnější. Roste také počet pracujících v nejistých podmínkách: počet těch, kteří jsou postiženi chudobou, v současné době činí 19 milionů. Vzhledem k tomu, že rok 2010 byl vyhlášen „Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení“, nedávný průzkum Eurobarometru týkající se mínění občanů o EU ukázal, že 74 % z nich očekává, že EU bude v této oblasti hrát významnou roli. Dopřejme jim sluchu a jednejme. Usnesení o úloze minimálního příjmu v boji proti chudobě a prosazování společnosti sociálního začleňování v Evropě jsem podpořil. Bohužel ne každý ze 27 členských států má vnitrostátní minimální příjem. Proto jsem podpořil výzvu adresovanou Komisi, aby využila svého práva legislativní iniciativy a navrhla rámcovou směrnici stanovující zásadu přiměřeného minimálního příjmu v Evropě vycházejícího ze společných kritérií, ačkoliv tato výzva byla bohužel zamítnuta.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – (FR) Díky našemu návrhu rámcové směrnice o minimálním příjmu měl dnes Parlament příležitost poskytnout Evropě nástroj nezbytný k tomu, aby mohla vést skutečný boj proti chudobě a udělila každému mladému člověku, dospělému i starší osobě právo na příjem, který bude dostatečně vysoký, aby je pozvedl z chudoby a umožnil jim konečně důstojně žít. Skoncovat s odpornou a skandální dlouhodobou chudobou vyžadovalo politickou smělost a odvahu.

Kvůli své zbabělosti a politické vrtkavosti však evropská pravice ponese tíhu odpovědnosti za selhání strategie EU 2020 a způsobí další rozčarování mezi našimi spoluobčany i mezi všemi těmi organizacemi, které dennodenně bojují za ty nejzranitelnější.

  Oreste Rossi (EFD), písemně. – (IT) V moderní společnosti tvořené poctivými a aktivními občany by bylo vynikající zavést minimální příjem pro ty, kdo přijdou o zaměstnání. Ve skutečnosti však zaručení příjmu těm, kdo nepracují, vede k narušení světa práce. Mnoho lidí si ve skutečnosti raději nebude hledat zaměstnání a svůj minimální zaručený příjem bude doplňovat nehlášenou prací nebo sáhne k méně závažné trestné činnosti.

Tato negativní situace se zjevně bude týkat skupin obyvatelstva méně vybavených k přežití, především rodin pocházející ze zemí mimo EU, které často musí společně sdílet skrovné a laciné ubytování. Záruka všeobecné sociální podpory nepochybně přiměje nejchudší národy světa k tomu, aby se pokusily usadit v Evropě, protože i když budou mít zaručeno jen velmi málo, bude to jistě lepší než nic. Z těchto důvodů jsem jednoznačně proti této zprávě.

  Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně. – (PL) Chudoba a sociální vyloučení jsou projevem nedostatečné úcty k lidské důstojnosti. Boj proti tomuto jevu představuje prioritu Evropské unie a je také zakotven v rozvojových cílech tisíciletí. Co můžeme v tomto ohledu udělat a jakých úkolů bychom se měli ujmout? Nejdůležitějšími faktory jsou vzdělání a zajištění podmínek pro rozvoj, jelikož ty jsou řešením, jež lidi naučí, jak se samostatně vypořádat s problémem chudoby využitím vlastního potenciálu, za podpory systémových řešení. Jinými slovy, měli bychom jim poskytnout znalosti, které potřebují.

V rozvojových zemích je důležité podporovat budování infrastruktury, především zajistit lidem přístup k čisté vodě. Rozvojová pomoc musí být spojena s vytvářením podmínek pro rozvoj obchodu. Podporování rozvoje a nových pracovních míst je nejlepší způsob, jak bojovat proti chudobě v různých regionech světa, bohatých i chudých. Chudobu nelze účinně odstranit pouze prostřednictvím administrativních právních předpisů, dokonce ani těch, které stanoví minimální příjmy.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Hospodářská krize prohlubuje sociální nerovnosti v EU. Na konci roku 2008 žilo pod hranicí chudoby téměř 17 % evropského obyvatelstva – tj. 85 milionů lidí. Kvůli dopadům krize, totiž kvůli rostoucí nezaměstnanosti a menšímu počtu pracovních příležitostí, se mnozí lidé ocitají v obtížné situaci. Je nezbytné, aby se Evropa angažovala v prosazování společnosti více podporující začleňování a využívala přitom opatření k vymýcení chudoby. Rok 2010 je „Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení“ a jeden z cílů strategie Evropa 2020 představuje snížení počtu lidí ohrožených chudobou o 20 milionů. Pravda je, že míra chudoby nezasahuje jenom sociální soudržnost, ale také hospodářství.

S ohledem na závazek Parlamentu, že se bude podílet na boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení, se tedy domnívám, že systém minimálního příjmu, vycházející z 60 % mediánu příjmu v příslušném členském státě, je významným příspěvkem k ekonomické a sociální soudržnosti. Hlasoval jsem pro tuto zprávu z výše uvedených důvodů a také proto, že jsem přesvědčen, že zpráva zdůrazňuje potřebu konkrétních kroků směrem k efektivnější sociální a ekonomické soudržnosti, jež respektuje subsidiaritu.

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. – (DE) Hlasoval jsem proti této zprávě, protože staví konsolidaci rozpočtů ze strany členských států na hlavu a obsahuje typické rozvleklé komunistické nesmysly o mezistátních přesunech peněz. Mimoto tu dochází k jasnému porušení zásady subsidiarity v sociální oblasti. Ve Spolkové republice Německo jsou sociální podpora a státem zaručený příjem prostřednictvím dlouhodobé podpory v nezaměstnanosti v rámci programu Hartz IV již tak vysoké, že v případě špatně placených zaměstnání se nevyplatí pracovat. V této souvislosti je nutné přinejmenším povinně oddělovat sociální dávky a příjem. Nezbytným předpokladem veškeré prosperity zůstává, jak tomu bylo vždycky, zdravý hospodářský růst.

  Viktor Uspaskich (ALDE), písemně. – (LT) Dámy a pánové, navzdory všem prohlášením o snížení chudoby se sociální nerovnost zvýšila – přibližně 85 milionů obyvatel EU je ohroženo chudobou. Pro Litvu to představuje obrovský problém, jelikož chudoba ohrožuje 20 % našeho obyvatelstva. Potřebujeme přesvědčivou politiku zaměstnanosti, která by podnítila růst a konkurenceschopnost evropského sociálně tržního hospodářství, zabránila makroekonomické nerovnováze a zajistila sociální začlenění.

V boji proti nezaměstnanosti to nicméně nestačí. Mít zaměstnání jednoduše neposkytuje ochranu před chudobou. V důsledku zvýšení počtu nejistých pracovních míst a rozšíření oblasti nízkých mezd narůstá procento pracujících ohrožených chudobou.

Podle zpráv EU dosahují v Litvě příjmy více než 20 % zaměstnanců na plný úvazek úrovně nižší než 60 % průměrného příjmu, zatímco evropský průměr činí 14 %. Zvýšení minimální měsíční mzdy by sice pomohlo snížit chudobu, avšak nezajistilo by společnost bez sociální izolace. Mladí lidé ve většině případů opouštějí Litvu nejen kvůli nedostatku peněz a pracovních míst (v loňském roce dosáhla v Litvě nezaměstnanost mezi mladými lidmi téměř 30 %), ale také proto, že se cítí opuštění a bezmocní vůči rozhodnutím, která mají dopad na jejich každodenní život. To se musí změnit.

  Derek Vaughan (S&D), písemně. – Navzdory snahám na celém světě i závazkům mnoha mezinárodních institucí, EU nevyjímaje, boj proti chudobě zdaleka není vyhraný. V letech 2005 až 2008 se v Evropě procento lidí žijících v chudobě zvýšilo ze 16 % na 17 %. Napříč Evropou panuje mezi vládami i veřejností shoda na tom, že musíme bojovat, abychom chudobu vymýtili. S ohledem na závazky strategie Evropa 2020 se musíme znovu zamyslet nad tím, jaká opatření lze v boji proti chudobě podniknout.

Podporuji zprávu paní Figueiredové, která požaduje přehodnocení závazků EU v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení a začlenění odvážných, ale dosažitelných a jasných cílů do strategie Evropa 2020. Souhlasím s požadavkem evropských občanů skoncovat s chudobou a s nerovností prováděním efektivních strategií, které podporují začlenění, orientují se na budoucnost a aktivně bojují proti celosvětové chudobě.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) V současné době čelí v EU hrozbě chudoby přibližně 85 milionů lidí. Toto číslo zahrnuje různorodé skupiny: vyššímu riziku chudoby jsou vystaveny děti a mladí lidé do 17 let, což konkrétně znamená, že každé páté dítě a mladý člověk se stává obětí chudoby. Rovněž starší lidé jsou chudobou ohroženi více než celková populace. V roce 2008 činila míra rizika chudoby u osob starších 65 let 19 %. U zaměstnaných, takzvaných „chudých pracujících“, dosahovala v roce 2008 míra rizika chudoby v průměru 8 %. Koncept minimálního příjmu podstatným způsobem přispěje k sociálnímu začlenění ohrožených skupin. Při vypracovávání směrnice je nicméně třeba věnovat co největší pozornost maximální kontrole a předcházení jakémukoli možnému „zneužití“ této sociální podpory. Podíváme-li se jen na počet lidí pobírajících podporu v nezaměstnanosti, zjistíme, že pobírat podporu v nezaměstnanosti potřebuje 23 milionů lidí, aby mohlo žít důstojný život.

Zpráva: Pervenche Berès (A7-0267/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, poněvadž obhajuje pokračování práce zvláštního výboru pro finanční, hospodářskou a sociální krizi, který od dob svého založení došel k mnoha závěrům a k určitým bodům přinesl specifická doporučení. Je však třeba tuto práci ještě prohloubit, abychom na tomto základě dosáhli výměny informací mezi vnitrostátními parlamenty, abychom přeměnili tato doporučení v legislativní návrhy a abychom do pracovního programu přenesli z nich plynoucí cíle. Ukončením práce tohoto zvláštního výboru bychom vyvolali zdání, že je krize překonána, zatímco se ale situace na finančním trhu ještě nestabilizovala, hospodářské a sociální důsledky tohoto velkého propadu zůstávají neznámé a budou mít závažný a dlouhodobý vliv. Všechna témata, která jsou otevřená nebo se nyní budou otvírat (strategie Evropa 2020 a nové směrnice, hospodářská správa, finanční výhledy, regulace a dohled, reforma globální správy a zastoupení EU), musí  začínat přijetím krize podle nynějšího modelu. Takové pokračování by mimo jiné umožnilo intenzivněji naplňovat tuto vícečetnou agendu a rozvinout analýzy a politická doporučení založené na pracovním programu, který je třeba určit. Na tomto základě by bylo možno vypracovat následnou zprávu pro druhé pololetí 2011.

  Charalampos Angourakis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Hlasoval jsem proti této zprávě, protože útok kapitalistického zřízení a jeho představitelů na dělnickou třídu je komplot, který nemá nic společného ani s deficitem financí, ani s vysokými dluhy. Postoj úředníků Společenství a usnesení Evropského parlamentu to potvrzuje. Skryté boje mezi imperialisty nelze překonat, budou se stále zhoršovat. EU a G20 vytvářejí jednoduché plány, jak srazit platy prostým lidem, jak předat majetky obyčejných lidí do rukou velkých podniků a zvýšit jejich zisky, jak prohloubit vykořisťování dělnické třídy a omezit pojistná a pracovní práva. Přijatá obecná opatření posilují monopoly a přesouvají tíhu kapitalistické krize na bedra pracujících. Mezitím se EU a plutokratické struktury snaží přikrášlit skutečnost podporou nových modelů hospodářské správy a zelených hospodářství a slibují světlo na konci tunelu, aby ve společnosti vzbudily marné naděje a vyloudily tak její souhlas. Veliké protesty v Řecku, Francii, Itálii i v dalších zemích jsou hlasitým důkazem, že pracující cestu zvolenou kapitalistickým systémem odmítají. Toto odmítnutí se může – a musí – stát odmítnutím monopolů a imperialismu a musí se obrátit v boj za moc pro prostý lid.

  Liam Aylward (ALDE), písemně. – (GA) Strategie Evropa 2020 je zásadně důležitá pro konkurenceschopnost, udržitelnost a sociální charakteristiky Unie. Hlasoval jsem pro to, co tato zpráva říká o zaměření větší pozornosti na iniciativy související s energetikou, se sektorem výzkumu a inovací i s otázkami zdravotnictví a vzdělávání v nadcházejících letech. Naprosto souhlasím s tím, že by otázky vzdělávání měly být základem hospodářské strategie EU a že je třeba více podporovat zahraniční programy vzdělávání a odborné přípravy, jako je „celoživotní učení“, „Erasmus“ a „Leonardo“, a že je třeba občanům EU umožnit větší přístup k těmto programům. Výzkum a vývoj je zásadní pro konkurenceschopnost a studentům a výzkumným pracovníkům je nutno při jejich snahách o využití výhod přeshraniční mobility poskytnout podporu a stimul. Zároveň musí být přístup k financování transparentní a jednoduchý.

Také souhlasím s tím, co se v této zprávě říká o zlepšování přístupu malých a středních podniků k úvěrům, o snižování byrokracie spojené se zadáváním veřejných zakázek malým a středním podnikům a o zřízení centrálního kontaktního místa pro vyřizování souvisejících administrativních záležitostí.

  Izaskun Bilbao Barandica (ALDE), písemně. – (ES) Faktory současné krize jsou rozličné: mezi jinými je to spekulativní chování finančních trhů a vytváření vnitřní poptávky na základě spotřebitelských úvěrů v minulých letech. Je mnoho důvodů, o nichž jsme v Parlamentu široce hovořili, ale je třeba hledět do budoucnosti. Budoucnost je součástí naplňování obsahu této iniciativy. K tomu je třeba, aby Evropa překonala problémy se stárnutím populace. EU musí regulovat a reorganizovat svůj finanční trh, dohlížet na něj, zlepšit jeho koordinaci a díky této silné stránce hrát aktivní roli na celosvětové úrovni. EU musí přijmout opatření ke zlepšení koordinace mezi různými úrovněmi správy, definovat model hospodářského růstu, který půjde ruku v ruce s lidským a sociálním rozvojem, a zaměřit se na evropskou solidaritu, na zvýšení konkurenceschopnosti, kvality, zlepšení vzdělávání, na inovace, nové technologie a na znalosti. To je jediný způsob, jak můžeme zajistit, aby byla Evropa velkou příležitostí pro svět.

  Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) Hlasovali jsme o mimořádně dlouhé a velmi komplikované zprávě, jejíž text i struktura jsou velmi složité. Jedna věc je v ní ale zcela nepřesvědčivá: skutečné, hluboko zakotvené příčině, která rozpoutala hospodářskou krizi, v níž se nacházíme, nebyl v této zprávě věnován dostatečný prostor, ačkoliv se o ní hovoří v bodech odůvodnění. Nebyla to příčina náhodná, ale strukturální – a nejen ekonomické povahy. Finanční krize byla způsobena především iluzí, již pěstovaly světové finanční a politické elity, že se totiž může hospodářství a bohatství ve třetím tisíciletí zakládat více na penězích než na výrobě zboží, více na překvapivých produktech finančního inženýrství než na tom, co se skutečně vytvoří, vyrobí, prodá a uvede na trh ve stovkách a stovkách milionů podniků po celém světě. Pokud bychom si neuvědomili, jak je z hlediska ekonomického i politického důležité nahradit virtuální ekonomiku obnovením ekonomiky reálné, byla by tato zpráva nevyhnutelně odsouzena k tomu, aby způsoby překonání krize, jež navrhuje, ve výsledku nepřinesly skutečné řešení. Evropa nepotřebuje další centralizaci ekonomických sil na úrovni EU. Evropa potřebuje podnikání a méně byrokracie. Proto jsem hlasovala proti.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože současná finanční krize, která postihla ekonomický i finanční sektor, způsobila všeobecnou hospodářskou i sociální krizi, během níž evropští občané dále žijí v chudobě, sociální nerovnosti se stávají ještě zřetelnější a roste také počet chudých pracujících.

Chtěla bych zdůraznit, že recesi dále prohloubila skutečnost, že jednotlivé vnitrostátní plány hospodářské obnovy jsou nedostatečně koordinovány. Je totiž vysoce pravděpodobné, že při koordinaci na úrovni Evropské unie by bylo možné dosáhnout většího efektu, než kterého je možno dosáhnout s pomocí většiny programů na úrovni jednotlivých států. V dokumentu strategie Evropa 2020 se Evropská unie zavázala k boji s nezaměstnaností, k růstu zaměstnanosti a ke snižování chudoby a sociálního vyloučení. Tato strategie však musí být koordinovaným úsilím – součástí krizového řízení a procesu pokrizového strategického plánování.

Souhlasím s postojem Parlamentu v tom, že je třeba tento strategický cíl Evropské unie sledovat také za pomoci úzké spolupráce s vnitrostátními vládami, sociálními partnery a občanskou společností a že do jeho uskutečňování by měl být ve větší míře zapojen Evropský parlament.

  Vito Bonsignore (PPE), písemně. – (IT) Přijetí této složité zprávy představuje velmi důležitý krok k tomu, aby Evropské společenství, které hlasitě volá po jasných odpovědích a rychlých řešeních, mohlo překonat tuto těžkou hospodářskou krizi. Hlasoval jsem pro, neboť dnes přijatý text obsahuje zásady, které vždy tvořily základ hospodářské politiky mé skupiny. Mám na mysli například potřebu větší rozpočtové konsolidace, posílení Paktu o stabilitě a růstu a dokončení jednotného trhu.

Jsem opravdu přesvědčen, že Evropa potřebuje radikální přeměnu, aby zdvojnásobila svůj růstový potenciál, a takového výsledku lze dosáhnout jedině větší koordinací hospodářských a daňových politik jednotlivých členských států. Považuji však za nezbytné přezkoumat oblast finanční regulace, která se ukázala nejen jako chybná, ale která byla jednou z hlavních příčin krize. EU se také musí rychle vyrovnat s rozličnými výzvami, od zaměstnanosti přes demografické otázky až po důchodový systém. Ještě předtím je třeba zavést politiky podporující malé a střední podniky, které jsou hybnou silou a ekonomickým srdcem Evropy, a to především pomocí daňových úlev a pobídek, jež umožní snazší přístup k úvěrům.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, neboť souhlasím s tím, že by Komise měla přijmout zodpovědnost za zajištění dohledu a financování projektů v následujících oblastech: nové investice do výzkumu, rozvoje a využívání energie z obnovitelných zdrojů; energetická účinnost, zejména v evropských budovách, a efektivita využívání zdrojů vůbec; posilování evropské energetické sítě vzájemným propojováním vnitrostátních sítí a dodávkami energií z velkých zdrojů obnovitelné energie spotřebitelům a zavádění nových způsobů skladování energie a technologie stejnosměrného proudu s vysokým napětím (HVDC), tzv. „supersítě“; podpora kosmické infrastruktury EU v oblasti radionavigace a pozorování Země pro podporu poskytování nových služeb EU a rozvoj inovativních aplikací a usnadnění zavádění právních předpisů a politik EU; poskytování přístupu k rychlému internetu v celé Unii, zajištění rychlého provedení digitální agendy EU a poskytnutí spolehlivého bezplatného přístupu k internetu pro všechny občany.

  David Casa (PPE), písemně. – Tato zpráva se podrobně a důkladně zabývá příčinami hospodářské krize a akcemi, jež byly podniknuty na úrovni EU, aby se předešlo a zabránilo budoucím krizím, nebo aby se alespoň zmírnily jejich dopady. Závěry, které zpráva podává, jsou vyvážené a představují přesný přehled příčin a dopadů krize. Tato zpráva také dodává na hodnotě současné související debatě o možných cestách vpřed. Proto jsem hlasoval pro tuto zprávu.

  Françoise Castex (S&D), písemně. – (FR) Vzhledem k tomu, že recese, jíž od léta 2007 procházíme, bude stát na 60 bilionů dolarů a obnova není zaručena, hlasovala jsem pro tento text. Chceme tak totiž spolu s kolegy poslanci dokázat, že politická zodpovědnost a ambice mohou jít ruku v ruce. Ke kakofonii mezi Komisí, pracovní skupinou pana Van Rompuye a tandemem Merkelová-Sarkozy ve věcech hospodářské správy přinášíme jako alternativu jasný návrh: vytvořit pozici, na které by byla osoba zodpovědná za euro a za vnitřní a vnější koordinaci zvoleného řešení ve věcech hospodářské politiky.

  Nessa Childers (S&D), písemně. – Hlasovala jsem pro zprávu paní Berèsové, neboť souhlasím s velkou většinou jejího obsahu. Je ale třeba i nadále podrobně diskutovat o jedné konkrétní záležitosti, totiž o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB). Souhlasím s tím, že je nutné zajistit, aby různé daňové režimy právnických osob firmám neumožňovaly vyhnout se své odpovědnosti přispívat do společnosti podílem ze svých zisků prostřednictvím spravedlivého systému daně z příjmu právnických osob.

Je však třeba věnovat mimořádnou pozornost negativním dopadům, které by CCCTB mohl mít na malé země jako Irsko, kde míra prosperity a zaměstnanosti do značné míry závisí na jejich schopnosti přilákat zahraniční investory. Chci poznamenat, že irská Labouristická strana nepodporuje CCCTB.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Hlasoval jsem proti této zprávě, neboť levice nemůže přijmout zprávu, která se zrodila jako kompromis mezi socialisty a evropskou pravicí, zprávu, která nejde k jádru věci, zejména k základním příčinám hospodářské a sociální krize. Tato zpráva politicky zavazuje Parlament k ničivým neoliberálním návrhům paní Merkelové, pana Sarkozyho a jejich skupiny, ke zpřísnění smluv a Paktu o stabilitě, což povede ke zhroucení sociálního státu a ke zhoršení postavení pracujících.

Naše strana kritizovala antisociální a protirůstový Pakt o stabilitě, institucionální a politickou slabost Hospodářské a měnové unie, protidemokratický způsob fungování ECB a nevyvážený růst v rámci EU a navrhovala způsoby překonání krize, které by respektovaly pracovní a sociální práva. Bohužel ale duch i litera tohoto textu zůstává věrná zničujícím neoliberálním politikám, které poškozují pracující, vedou k recesi a nezaměstnanosti a prohlubují krizi.

  Lara Comi (PPE), písemně. – (IT) Krize nám uštědřila tvrdou lekci a stále nás má co učit o statických i dynamických aspektech hospodářských politik. Naším úkolem je se z těchto lekcí poučit a toto poučení uvést do praxe tak, abychom mohli jít zase dál. Je třeba se vyhnout chybám z minulosti a umět rozpoznat fenomény, které předtím nebyly pojmenovány. Ale především musíme být velmi důkladní při zavádění vztahů mezi reálnou ekonomikou a financemi a chránit zaměstnanost a obecné sociální systémy před podobnými otřesy. Evropská unie však musí udělat víc: musí vytvářet přidanou hodnotu, posilovat nástroje, které fungovaly dobře (jako např. měna), vylepšit ty, které lze zlepšit (jako např. koordinace rozpočtových a daňových politik) a vytvořit úspory z rozsahu pro rychlou a trvalou obnovu. Považuji za velmi pozitivní, že Parlament tyto otázky zohledňuje a že i nadále sleduje situaci, dokud se tyto signály přetvářejí do hmatatelných a účinných opatření.

  Anna Maria Corazza Bildt, Christofer Fjellner, Gunnar Hökmark a Alf Svensson (PPE), písemně. – (SV) Hlasovali jsme pro tuto zprávu, ale hlasovali jsme – a zásadně se stavíme – proti doporučení zavést daň z finančních transakcí a proti rozdělování dluhu mezi zeměmi eurozóny.

  Corina Creţu (S&D), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro přijetí této zprávy ze dvou důvodů. Prvním důvodem je, že její autoři odvedli mimořádnou práci, která se odrazila v rozsáhlé analýze příčin hospodářské krize a jejích důsledků jak na světové hospodářství, tak na hospodářství evropské. Druhým důvodem pro můj hlas je skutečnost, že v této zprávě je řada důležitých doporučení, která se nacházejí v části nazvané „Budoucnost – Evropa přidané hodnoty“. Musíme přijmout fakt, že úzké zaměření na krátkodobý zisk v Evropě způsobilo ztrátu velkého množství pracovních míst v průmyslových odvětvích s velkou přidanou hodnotou a zároveň vneslo na pracovní trh nejistotu a nekvalitní pracovní místa. Je načase tento trend zvrátit, reindustrializovat Evropskou unii a obnovit její schopnost inovovat a vytvářet pracovní místa v odvětvích spojených s výzkumem a vývojem a s novými technologiemi.

  Anne Delvaux (PPE), písemně. – (FR) Vítám toto hlasování, neboť bylo důležité konečně zmínit otázku sankcí za porušování Paktu o stabilitě a růstu, který všechny členské státy až příliš často bezstarostně přehlížely.

Je třeba vytvořit účinný systém pobídek a sankcí související s prováděním Paktu o stabilitě a růstu, který by pomohl zajistit, že se stávající krize nezhorší a že příští krize bude možné odvrátit. Proto jsem podpořila odstavec, v němž se žádá, aby Komise zavedla závazný systém sankcí, který by byl jednoznačně pod její kontrolou a který by členské státy přiměl dodržovat pravidla Paktu o stabilitě a růstu.

  Harlem Désir (S&D), písemně. – (FR) Krize odhalila nedostatky Hospodářské a měnové unie: málem zničila euro a měla za následek ztrátu milionů pracovních míst na celém kontinentu. Ve zprávě paní Pervenche Berèsové Parlament přijal souvislý návrh strategie, jak dostat Evropu z recese a jak se vypořádat s následnými finančními, ekonomickými a sociálními důsledky.

Tento návrh předpokládá: zavedení skutečného finančního dohledu, který jsme již začali zavádět, ale který bude třeba podstatně posílit; zdanění finančních transakcí pro regulaci trhů a financování veřejného majetku a pro snížení schodků veřejných financí; koordinaci hospodářských politik a rozpočtů členských států ve prospěch udržitelného růstu; jmenování osoby příslušné pro euro na pozici sjednocující zastoupení eurozóny při G20 a MMF; a vytvoření Evropského energetického společenství.

Je načase, aby se Evropa opět dala do pohybu. To také občané očekávají. V neustále se měnícím světě se nehybnost rovná rozkladu. Proto nyní musíme od této zprávy přikročit k činům.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu o finanční, hospodářské a sociální krizi: doporučení ohledně vhodných opatření a iniciativ, protože předkládá konkrétní opatření pro překonání hospodářské a sociální krize pomocí vytvoření skutečného evropského sociálně tržního hospodářství s ohledem na udržitelný růst, zaměstnanost a sociální začlenění.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Dopady hospodářské a finanční krize přetrvávají daleko déle, než jsme doufali, a mají ještě závažnější sociální důsledky. Jak jsem říkal, a jak potvrzuje i tato zpráva, tato krize ukázala, že potřebujeme více Evropy. V této velké oblasti s hranicemi otevřenými pro volný pohyb a vnitřní trh se stal neudržitelným systém zprostředkovávání, monitorování a dohledu, který je v příslušnosti jednotlivých států, protože je za dané situace v Evropě a ve zbytku světa malý a omezený co do rozsahu. Posílení hospodářského řízení, finančního dohledu a pravomoc orgánů EU koordinovat politiky a hospodářské a měnové záležitosti zajistí větší stabilitu a větší schopnost jednat pružně a účinně. Chtěl bych zdůraznit uznání důležitosti strategie Evropa 2020, v níž se kladou výzkum a inovace na přední místo, pokud jde o konkurenceschopnost podniků a vytváření pracovních míst. Chtěl bych znovu zdůraznit význam vnitřního trhu a malých a středních podniků pro oživení hospodářství a obnovení jeho dynamiky. Za tímto účelem se vytvářejí opatření k podpoře jejich konsolidace a udržitelného rozvoje.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Hlasovala jsem proti této zprávě, protože už prvotní návrh zpravodaje byl zkreslený a obsahoval názory naléhavě vybízející k zavedení opatření, jež stojí u počátků krize. Tato zpráva také volá po sankcích proti členským státům, které by neplnily Pakt o stabilitě a růstu. Ačkoliv zohlednila tu a tam jednotlivé návrhy v sociální oblasti, její celkové směřování je negativní.

Na druhou stranu byly odmítnuty návrhy, které jsme na plenárním zasedání předložili, a to zejména v následujících oblastech:

- Odmítnutí nedávných legislativních návrhů Komise ve věcech hospodářské správy, včetně sankcí – které budou mít utlumující účinky na už tak slabou úroveň růstu v členských státech –, za současné obhajoby ambiciózního evropského investičního plánu na podporu zaměstnanosti;

- Přivítání široké účasti na Evropském akčním dni na protest proti úsporným opatřením a nejistotě, který zorganizovaly odbory 29. září 2010, zdůraznění jeho velkého politického významu a vyjádření podpory požadavkům jistoty zaměstnání za důstojnou mzdu, silné sociální ochrany a ochrany kupní síly, záruk vyšších důchodů a záruk vysoce kvalitních veřejných a sociálních služeb dostupných všem;

- Důrazné odsouzení role, kterou hrají daňové ráje v podněcování a uskutečňování podvodů, daňových úniků a úniku kapitálových prostředků.

  Bruno Gollnisch (NI) , písemně. – (FR) Jak je v tomto Parlamentu obvyklé, když dojde na jednání o hospodářské, sociální a finanční krizi, i zpráva paní Berèsové opomíjí to hlavní a soustřeďuje se spíše na záchranu systému, než aby jej podrobila zásadnímu přehodnocení. Tato zpráva dokonce přidává i své vyznání víry v samoregulační síly trhu a předstírá svou víru v to, že se může „moralizovat“.

Věří v přínos celosvětové hospodářské soutěže a volného, neomezeného pohybu kapitálu a zboží. Nefunkční dohled nad systémem nebude s to nezabránit jeho nejhorším excesům. Bankovní systém jasně ukázal svůj cynismus, když předem vrátil státní podporu, která ho ve výsledku zachránila od pádu, čímž se zbavil nutnosti změnit své chování, což se týká i těch nejskandálnějších postupů.

Celý globální finanční systém ve své současné podobě škodí reálné ekonomice. Podněcuje spekulace a vytváření složitých produktů, jež jsou často neprůhledné a mohou být velmi škodlivé. Tím se vytváří virtuální bohatství, které nemá reálné základy. Firmy to nutí ke sledování velmi krátkodobých strategií a zvýhodňuje akcionáře na úkor jiných ekonomických subjektů. Předstírat dohled nestačí. Je třeba to změnit.

  Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. – (FR) Kromě ztráty milionů pracovních míst na celém evropském kontinentu a různých hrozeb pro euro recese jasně ukázala absenci silné a koordinované hospodářské správy v rámci Evropské unie a nedostatky ve finančním dohledu.

Pokud jsem tedy hlasovala pro toto usnesení, pak proto, že chce napravit tyto neduhy a podporuje zavedení daně z finančních transakcí, která bude mít pozitivní efekt v omezení spekulací v peněžních transakcích, v regulaci trhů, ve financování veřejných statků, ale také ve snížení schodků veřejných financí. Je to silné opatření, o něž jsem dlouho upřímně usilovala a velmi ho vítám.

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Podpořila jsem zprávu své francouzské socialistické kolegyně paní Bérèsové o finanční, hospodářské a sociální krizi. Tento ambiciózní text předkládá mnoho nápadů a řešení, jak se prostřednictvím mechanismů správy a dohledu dostat z recese, zajistit udržitelnou obnovu a jak zabránit opakování podobných finančních krizí.

Touto volbou Evropský parlament dokazuje, že politická zodpovědnost a úsilí mohou jít ruku v ruce. Největší důraz je kladen na zaměstnanost, protože nebude-li snížena nezaměstnanost, bude ohrožen celý proces hospodářské obnovy. Tento text vyzývá k ustavení skutečného Evropského energetického společenství. Také jmenování osoby zodpovědné za rozhodování ve věcech hospodářství a měny by představovalo značný pokrok. A konečně tento text zdůrazňuje nutnost zavedení daně z finančních transakcí, která by přiměla přispět i subjekty zodpovědné za recesi.

  Gay Mitchell, Mairead McGuinness, Jim Higgins a Seán Kelly (PPE), písemně. – Poslanci ze strany Fine Gael nepodporují návrh na směrnici o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob, ale nespatřují v tom zásadní důvod, proč hlasovat proti této důležité zprávě jako celku.

  Anne E. Jensen (ALDE), písemně. – (DA) Dánská Liberální strana se v závěrečném hlasování o zprávě paní Berèsové o finanční krizi zdržela hlasování, protože tato zpráva doporučuje zavedení daně z finančních transakcí.

  Alan Kelly (S&D), písemně. – Spolu se svými labouristickými kolegy jsem hlasoval pro zprávu paní Berèsové, neboť souhlasím s velikou většinou jejího obsahu. Je ale třeba i nadále podrobně diskutovat o jedné konkrétní záležitosti, totiž o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB). Souhlasím s tím, že je nutné zajistit, aby různé daňové režimy právnických osob firmám neumožňovaly vyhnout se své povinnosti přispívat – prostřednictvím spravedlivého daňového režimu – do společnosti podílem ze svých zisků. Je však třeba věnovat mimořádnou pozornost negativním dopadům, které by CCCTB mohl mít na malé země jako Irsko, kde úroveň prosperity a zaměstnanosti do značné míry závisí na jejich schopnosti přilákat zahraniční investory. Chci poznamenat, že irská Labouristická strana nepodporuje CCCTB.

  Rodi Kratsa-Tsagaropoulou (PPE), písemně. – (EL) Zpráva paní Berèsové pojednává o důležitých otázkách stability eurozóny, a pro to jsem také hlasovala.

Zdržela jsem se ale závěrečného hlasování. Zaprvé jsem totiž přesvědčena, že zpráva zaujímá všeobecný a zjednodušený přístup k hospodářským a finančním problémům EU a k opatřením, jež je třeba přijmout. Zadruhé odkazuje na návrhy Komise týkající se sankcí pro nedisciplinované členské státy, jako jsou další daňová nebo finanční opatření, jež Parlament dosud neprojednal a z nichž zatím nebyly vyvozeny žádné závěry.

Proto si vyhrazuji právo vyjádřit své vlastní stanovisko později.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro zprávu paní Berèsové, protože věřím, že účinná spolupráce mezi Parlamentem, Radou a Komisí je pro nalezení cesty z hospodářské a finanční krize nutná.

Mezinárodní měnový fond nedávno zveřejnil analýzu současného stavu světového hospodářství, která ukazuje, že proces obnovy je stále křehký a nestejnorodý. Vlastně stojíme před dvěma odlišnými scénáři: na jedné straně silný růst rozvíjejících se zemí a na druhé straně zvýšení úrovně nezaměstnanosti a celkové zpomalení obnovy v hospodářsky vyspělejších státech.

Proto považuji za vhodné zahájit proces s cílem zajistit odpovídající stabilitu veřejných financí tak, aby se zachovala důvěra v trhy a aby se obnovila důvěra občanů ve smysl evropského projektu.

  Thomas Mann (PPE), písemně. – (DE) Hlasoval jsem pro zprávu zvláštního výboru pro finanční hospodářskou a sociální krizi, která představuje konstruktivní kompromis všech zúčastněných skupin. Nepotřebujeme méně, ale více Evropy! Naše vnitrostátní ekonomiky jsou mezi sebou úzce propojené a národní egoismus jednotlivých států krizi jedině prohlubuje. Tato zpráva volá po jednomyslném postoji Evropy k zásadním otázkám. Udržitelná evropská finanční a hospodářská politika a politika zaměstnanosti se musí stát úhelným kamenem našeho počínání. Doporučení k akci nám ukazují jasnou cestu vpřed: do budoucna musí provádět úvěrové hodnocení podniků nezávislá ratingová agentura EU. Prostřednictvím daně z finančních transakcí je třeba učinit přítrž vysoce rizikovým spekulacím. Pakt o stabilitě a růstu je třeba intenzivněji provázat se strategií Evropa 2020. Jasně vyzýváme Komisi, aby nastolila rovnováhu mezi růstem, rovností příležitostí a stabilitou finančního trhu. Je třeba snížit zdanění práce, posílit tak investice a tím i konkurenceschopnost Evropy. Zejména malé a střední podniky pak potřebují snazší přístup k úvěrům.

V sociální oblasti má nejvyšší prioritu rozvoj lidských zdrojů prostřednictvím reálných, konkrétních opatření pro školení a získávání kvalifikace. Četná veřejná slyšení, semináře a analýzy nám, jako členům výboru, umožnily přinést podložené a věcné příspěvky do veřejné diskuse. Je důležité, aby Parlament nabízel jasné odpovědi na krize. Jen tak můžeme posílit svou věrohodnost a spolehlivost v očích občanů.

  Mario Mauro (PPE), písemně. – (IT) Za mým hlasem pro tuto zprávu zcela stojí dohoda, jíž bylo dosaženo především díky skupině Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů). Návrh, který původně zpravodajka předložila, byl jasnou ideologickou provokací, a proto jej bylo třeba zcela změnit. Podle Mezinárodního měnového fondu jsou prioritami náprava zbývajících slabých stránek ve finančním sektoru, zajištění silného vzrůstu poptávky a míry zaměstnanosti, zachování udržitelné míry zadlužení, práce ve prospěch větší vyváženosti světového růstu a vyřešení výzev spojených s dalekosáhlými a proměnlivými pohyby kapitálu. Tato zpráva uznává související nutnost zajistit přiměřenou stabilitu veřejných financí, aby se zachovala důvěra ve finanční i reálné trhy. To je ostatně plně v souladu s posledním rozpočtem schváleným italskou vládou, jehož cílem je snížení schodku pod 3% hranici.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Zřízení zvláštního výboru pro finanční, hospodářskou a sociální krizi (CRIS) bylo zacíleno na rozpoznání a určení faktorů, jež vedly ke krizi, na zjištění, co EU nezaznamenala, což mělo za následek neočekávanost krize, a na navržení budoucích opatření a iniciativ, jež by podobným situacím zabránily a s jejichž pomocí by bylo možné oživit hospodářství a definitivně ukončit krizové scénáře, které v některých členských státech stále přetrvávají. Jsem přesvědčen, že zvláštní výbor pro finanční, hospodářskou a sociální krizi svou roli sehrál dobře a že v tomto dokumentu stanoví nové cesty, opatření a iniciativy, které EU umožní připravit se daleko lépe na případné budoucí krize.

  Louis Michel (ALDE), písemně. – (FR) Podporuji zprávu paní Berèsové, která chce více Evropy, nikoli méně, větší efektivitu a méně byrokracie a společné vystupování Evropské unie na mezinárodní scéně.

Přestože byl obnoven růst, nesmíme nabýt mylného dojmu, že je recese úplně za námi a především že jsme vyřešili její příčiny. Lekce, kterou nám tato krize dala, je ta, že neexistuje celosvětová správa (světový stát). Potřebujeme spravedlivější rozdělení bohatství mezi jednotlivými zeměmi i uvnitř nich. V tom spočívá skutečná krize. A proto jsem pro to, aby Evropská rada svolala summit G20 věnovaný výhradně této otázce.

S ohledem na vývoj chci zdůraznit – jak se ostatně uvádí i ve zprávě paní Berèsové –, že je důležité, aby členské státy dostály svým závazkům z roku 2005, jež učinily v rámci oficiální rozvojové pomoci (ODA). Omezení oficiální rozvojové pomoci neopravňuje nic. Oficiální rozvojová pomoc by se měla i nadále zvyšovat a neměly by se na ní projevit důsledky finanční krize.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Finanční krize učinila konec pohádce o samoregulaci finančních trhů. Světovou finanční krizi zapříčinila zejména neprůhlednost finančních produktů a velmi rizikově pospojované struktury spolu s měkkou měnovou politikou Spojených států a střety zájmů v oblasti ratingů. Členské státy EU a jejich obyvatelé mají ještě mnoho co trávit v souvislosti s následnou hospodářskou krizí a se související rostoucí mírou nezaměstnanosti a škrty v sektoru sociálních služeb. Záchranné balíčky umožnily zastavit tuto sestupnou spirálu jen nakrátko. V dlouhodobé perspektivě zásadní problémy jen odsunuly. Krize v žádném případě nesmí být využita pro rozšiřování pravomocí EU.

Eurokracie a byrokracie nepředstavují odpověď na krizi. Naopak na ní nesou se svým rovnostářstvím a opomíjením kulturních rozdílů svůj díl viny. Nemám nic proti lepší koordinaci a konzultacím na úrovni EU, je ale třeba co nejdůrazněji odmítnout hospodářskou správu na úrovni Unie, a proto tuto zprávu rozhodně odmítám.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu zvláštního výboru pro finanční, hospodářskou a sociální krizi – přezkum v polovině období. Jako člen tohoto zvláštního výboru jsem se na této zprávě aktivně podílel a přispěl jsem k jejímu vypracování. Domnívám se zejména, že v rámci sociálně tržního hospodářství, které uznává a prosazuje Smlouva o fungování Evropské unie, by měl veřejný systém doznat některých úprav, jež by urychlily a usnadnily dosažení rovnováhy, aby se zabránilo ztrátám a potížím, nebo aby byly omezeny na minimum. Místo abychom ponechali hledání nových cest na odvětví výroby, jež se musí podrobit zásadním změnám, je třeba se zabývat se plány na přeměnu, úvěry, změnami směřování a dalšími vhodnými prostředky. Evropa musí znovu přilákat investice a výrobu a zavést se jako celosvětový model pro inovace a růst. Veřejné i soukromé finanční instituce se musí snažit, aby trhy fungovaly ku prospěchu reálné ekonomiky a malých a středních podniků a aby jim tak umožnily přispět k hospodářské obnově a růstu v Evropě.

  Georgios Papastamkos (PPE), písemně. – (EL) Zdržel jsem se hlasování o zprávě paní Berèsové, neboť se návrhy ohledně evropské hospodářské správy nevěnují strukturálním problémům neúplné hospodářské unie a nezmenšují asymetrii mezi „omezenou“ hospodářskou unií a plnou měnovou unií. Dále jsem se zdržel hlasování proto, že tyto návrhy nepohlížejí na hospodářské politiky a rizika v celoevropském měřítku. Celoevropsky pojímají pouze sankce, jež jsou nyní ještě přísnější. Chybí v nich stanovení jakýkoliv strategických směrů, jež by zajistily vyvážený růst a stimulovaly konkurenceschopnost ve všech členských státech.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, neboť se domnívám, že Komise by měla zajistit řízení a financování projektů v těchto oblastech: 1) výzkum, vývoj a rozšíření obnovitelných zdrojů energie; 2) posílení evropské energetické sítě při současném využití nových forem skladování energie a technologií stejnosměrného proudu s vysokým napětím (HVDC), tzv. „supersítě“; 3) podpora kosmické infrastruktury v EU v oblasti radionavigace a pozorování Země; 4) poskytování přístupu k rychlému internetu; 5) dovedení EU do vedoucí pozice v oblasti elektronického zdravotnictví; 6) dokončení vývoje elektrické mobility a vytvoření příslušných společných standardů. V otázkách finanční regulace by se měl Parlament snažit zavést systém regulace a dohledu, který by neopomíjel žádný finanční trh, nástroj nebo instituci. Podstatné by tedy mělo být následující: 1) zavedení větší proticyklické regulace; 2) snížení systémového rizika, které představují velké instituce a trhy s deriváty; 3) posilování panevropských a celosvětových struktur regulace a dohledu; 4) prozkoumání využití podrozvahových transakcí; 5) zavedení daně z finančních transakcí; 6) zavedení nových standardů pro statistické údaje o finančním sektoru.

  Mario Pirillo (S&D), písemně. – (IT) Tato střednědobá zpráva o finanční, hospodářské a sociální krizi představuje užitečný nástroj k analýze stávající situace v Evropě, ale především ukazuje hlavní cestu, po níž se musí Evropa odhodlaně vydat, aby zabránila opakování podobných situací.

Domnívám se, že k tomu je třeba, jak zpráva správně uvádí, aby Evropa neprodleně zřídila silné instituce s rozhodovací pravomocí, jež by byly s to nabídnout standardní správu hospodářských politik ve všech státech. Jsem přesvědčen, že Evropa již nemůže dále zůstávat nečinná a přihlížet, jak jednotlivé členské státy přicházejí se svými roztříštěnými a nekonzistentními odpověďmi na krize, jejichž důsledky představují skutečnou hrozbu růstovému potenciálu našich ekonomik.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Proces, v němž členské státy zavádějí zásady strategie Evropa 2020 do svých vnitrostátních programů, by měl přispět k vybudování konkurenceschopné, sociální a udržitelné Evropské unie, která má na zřeteli především občany a ochranu životního prostředí.

Priority členských států se musí zaměřovat na vysokou kvalitu pracovních míst a správné fungování pracovních trhů a na zajištění vhodných sociálních podmínek s ohledem na lepší výsledky stavu zaměstnanosti. Míra nezaměstnanosti se v evropské populaci pohybuje v průměru kolem 10 % a v některých zemích dosahuje až 20 % a přes 40 % v řadách mladých lidí. To zdůrazňuje, jak je pro zajištění hospodářského a sociálního pokroku důležité kvalitně a zodpovědně vynakládat veřejné výdaje a současně podporovat podnikatelský a inovační potenciál soukromého sektoru.

Svým hlasem jsem dala souhlas s tím, že je nutné, aby členské státy vypracovaly životaschopné programy, jež podpoří trh práce prostřednictvím lepších pobídek a podmínek pro pracující a současně učiní tyto pobídky atraktivnější pro zaměstnavatele, aby nabírali více zaměstnanců a udržovali si je. Zároveň je třeba klást důraz na důstojnou práci, což zahrnuje i boj proti nehlášené práci, a na umožnění přístupu na pracovní trh lidem, kteří jsou z něj momentálně vyloučeni.

  Miguel Portas (GUE/NGL), písemně. – (PT) Se smutkem jsem hlasoval proti zprávě paní Berèsové. Upřímně řečeno, první verze byla slibná jak co do uvedené analýzy příčin krize, tak i co do mnoha návrhů, jak ji překonat. Pravicové skupiny ale původní zprávu v zásadních otázkách překroutily. Ačkoliv je fakt, že některé dobré návrhy byly zachovány – jako je vytvoření Evropské agentury pro hodnocení úvěrových rizik – je také skutečností, že v oblasti hospodářské správy se zpráva vrátila k „bruselskému konsenzu“. Jelikož stojíme před volbou schodku a veřejného dluhu na jedné straně a růstem a zaměstnaností na straně druhé a jelikož tato zpráva ohledně této zásadní otázky váhá, nemohu ji podpořit.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, neboť souhlasím s tím, že by měla Komise přijmout zodpovědnost za zajištění dohledu a financování projektů, zejména v oblasti nových investic do výzkumu a vývoje a do rozšiřování a využívání obnovitelných energií. Také by měla zajistit přístup k rychlému internetu v celé Unii a zajistit rychlé provedení digitální agendy EU. V oblasti finanční regulace by se měl Parlament snažit zavést systém regulace a dohledu, který by se vztahoval na všechny finanční trhy, nástroje a instituce. Aby bylo možné dospět k takové dohodě, bude třeba posílit panevropské a celosvětové struktury regulace a dohledu.

  Carmen Romero López a Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Jsme rádi, že byla tato zpráva přijata převážnou většinou a jako celek, protože pokus skupiny ALDE oslabit článek o dani z finančních transakcí selhal a byl schválen text, který se zakládá na našem pozměňovacím návrhu a který vyzývá k zavedení daně z finančních transakcí především na úrovni EU.

  Oreste Rossi (EFD), písemně. – (IT) Tato zpráva je výsledkem kompromisu, neboť k ní bylo podáno na 1 625 pozměňovacích návrhů a dělí se na řadu klíčových bodů, které zahrnují příčiny krize od bubliny s nemovitostmi přes nezajištěné bankovní produkty až po nedostatečnou harmonizaci daní v Evropě a nedodržování Paktu o stabilitě a růstu. Všichni můžeme sami vidět výsledky: zmenšení bohatství a nezaměstnanost.

Jedinou možnou odpovědí je vytvoření nových pracovních míst prostřednictvím podpory podniků a výzkumu a vývoje, prostřednictvím přijetí opatření, jež zvýhodní transparentnost a posílí společná evropská pravidla, například v oblasti daní, DPH a nepřímých daní.

Jediná věc, jež vyvolává pochyby, je zavedení nové daně z finančních transakcí, která by se tak skutečně stala první evropskou daní plynoucí přímo do unijního rozpočtu. Nemůžeme přijmout skutečnost, že by měla EU sahat do již tak prázdných kapes svých občanů v době krize, jakou prožíváme nyní.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Evropská unie právě prožívá určitě nejvážnější hospodářskou a sociální krizi od svého založení. To nás staví před velkou výzvu najít na současnou situaci odpovědi s dlouhodobým výhledem.

Vítám vytvoření zvláštního výboru pro finanční, ekonomickou a sociální krizi i sepsání této zprávy. Hájím postoj, že potřebujeme mechanismy hospodářské správy, především koordinaci a dohled nad politikami členských států s ohledem na udržitelnost veřejných financí.

Považuji však za politováníhodné, že se Evropský parlament na tomto strategickém hledání řešení krize více nepodílel: je třeba, aby byl Evropský parlament i vnitrostátní parlamenty v budoucnosti zapojeny více. Upozornil bych na význam nástrojů soudržnosti v tomto procesu.

Zaprvé musí EU posílit koordinaci a lépe využívat spolupráci mezi různými správními úrovněmi a politikami. Zadruhé je třeba vzít v úvahu územní specifika a nesouměrný dopad krize. Jak se v této zprávě zdůrazňuje, spočívá síla politiky soudržnosti v propojení obnovy a dlouhodobého růstu následujícím způsobem: je třeba stanovit strategické směry, dát členským státům a regionům důvod je sledovat a pro sledování vytyčených cílů poskytnout příslušné nástroje.

  Viktor Uspaskich (ALDE), písemně. – (LT) Dámy a pánové, Evropa se nestala obětí pouze finanční a sociální krize. Zažíváme též velikou krizi důvěry veřejnosti. Jak v Litvě, tak v celé Evropě musíme získat zpět ztracenou důvěru veřejnosti v naše finanční i politické instituce a nastolit životaschopný a udržitelný finanční systém, který by byl s to poskytnout ochranu před budoucími krizemi. Potřebujeme transparentní víceúrovňový regulační mechanismus založený na zdravém etickém základě, který bude k užitku široké veřejnosti.

Finanční krize uštědřila Litvě obzvláště těžký úder – v roce 2009 naše ekonomika klesla o 15 %. Při vytváření strategie pro překonání krize bychom měli zohlednit regionální rozdíly a různý dopad krize. Jsem potěšen, že zvláštní výbor zdůrazňuje důležitost nástrojů soudržnosti, které jsou zásadní pro poskytování pomoci těm regionům Unie, které ji potřebují nejvíce. Mohou nám pomoci překonat důsledky krize podporou zásadních investic do infrastruktury, obchodu a vytváření pracovních míst.

Úspěch obnovy také velmi závisí na úspěchu strategie Evropa 2020. Jakákoliv dlouhodobá investiční strategie EU musí být svázána s udržením konkurenceschopnosti a posilováním vnitřního trhu (což je jeden z hlavních motorů evropského růstu).

  Derek Vaughan (S&D), písemně. – V posledních letech se ukázalo, jak jsou naše ekonomiky vzájemně závislé a jaké problémy může způsobit nedostatečná regulace právních předpisů nebo nedostatečná soudržnost ekonomik napříč Evropou. Při určování směru naší cesty z krize musíme hledět k řešením, která slibují vybudovat silnější evropské hospodářství a lépe integrované finanční systémy, jež přinesou užitek lidem ve Walesu i v celé Evropské unii.

Proto jsem hlasoval pro doporučení obsažená ve zprávě paní Berèsové, která se týkají opatření a iniciativ, jež je třeba v návaznosti na finanční, hospodářskou a sociální krizi přijmout. Musíme hledět vstříc společným řešením evropských problémů a současně respektovat právo volby každého členského státu EU tak, že jim umožníme rozhodnout, jak máme postupovat. Rada, Komise a Parlament musí pracovat pospolu, aby nám umožnily vybudovat silnější a pevnější globální hospodářství, které by fungovalo v celé Evropské unii.

  Marie-Christine Vergiat (GUE/NGL), písemně. – (FR) Dnes, ve středu 20. října, přijal Evropský parlament zprávu svého zvláštního výboru pro finanční, hospodářskou a sociální krizi.

Jako skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice (GUE/NGL) jsme hlasovali proti této zprávě, protože v ní obsažené návrhy jsou jaksi surrealistické a úplně opomíjejí veřejná shromáždění, která se po několik měsíců odehrávala v členských státech EU na protest proti plánům úspor, antisociálním opatřením a rozkladu systémů sociálního zabezpečení a veřejných služeb: jsou to jediná opatření, jež mají za cíl omezit rozpočtové schodky členských států.

Tato zpráva vychází z penzijní antireformy předložené panem Nicolasem Sarkozym a jeho vládou, proti které francouzské protestní hnutí už po několik týdnů bojuje a kterou zavrhlo.

A tak tato zpráva nepřestává vychvalovat Pakt o stabilitě a opatření a politiky, které již roky zavrhujeme a které naši spoluobčané považují stále více za chybné.

Převážná většina, která hlasovala pro tuto zprávu (501 hlasů), evidentně nechápe poselství občanů, kteří po celé Evropě již několik týdnů protestují proti plánům úspor a s nimi souvisejícím antireformám.

Zpráva: Diego Feio (A7-0282/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro zprávu, která zde dnes byla předložena a o níž se tu diskutovalo. Představuje totiž pro EU krok vpřed tím, že obhajuje vznik instituce jako Evropský měnový fond (EMF), takže směřuje k ustavení subjektu odhlížejícího na vývoj státního dluhu, který doplní Pakt o stabilitě a růstu jako mechanismus poslední instance pro členské státy. Je také třeba zdůraznit návrh na ustavení skupiny na vysoké politické úrovni, jíž by předsedala Komise a která by měla za úkol zkoumat možné institucionální změny v rámci probíhajících reforem hospodářské správy, včetně možnosti vytvořit Evropskou společnou pokladnu, jejímž cílem bude dotovat EU jejími vlastními finančními zdroji a snížit její závislost na vnitrostátních převodech. S tím souvisí návrh vypracování studie proveditelnosti, s jejíž pomocí by se stanovil dlouhodobý systém, podle něhož by mohly mít členské státy účast na vydávání evropských obligací. Při správném posouzení dopadů a nastínění různých zákonných alternativ, spolu s jasným definováním cílů a financování evropské infrastruktury, tak bude snazší dovést do konce dlouhodobé strategické projekty pro vybudování silnější EU.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu. Současná hospodářská, finanční a sociální krize nám ukázala, že stávající model hospodářské správy nefunguje tak účinně, jak bylo zamýšleno. V minulých letech nedosáhl proces sbližování mezi členskými státy dostatečné úrovně a makroekonomická a fiskální nerovnováha zůstala, a dokonce se v posledním desetiletí ještě prohloubila. Rámec dohledu byl příliš slabý a pravidla Paktu o stabilitě a růstu nebyla dostatečně respektována, zejména pokud se týká preventivních opatření. Souhlasím s návrhy předloženými v tomto dokumentu, totiž že musíme usilovat o lepší koordinaci kroků v rámci jednotlivých členských států i mezi nimi, zejména abychom předešli opakování situace, která nastala nedávno. Je zásadní, aby členské státy plně uplatňovaly pravidla a rozhodnutí dohodnutá na úrovni EU, jako jsou pravidla a nástroje Paktu o stabilitě a růstu. Největší pozornost je třeba věnovat dlouhodobému udržitelnému růstu a vytvářet tak podmínky pro vznik nových pracovních míst, nikoli upřednostňovat krátkodobý zisk, což tolik poškodilo finanční stabilitu na evropských trzích.

  Izaskun Bilbao Barandica (ALDE), písemně. – (ES) Současná hospodářská krize ukázala, že koordinace evropské hospodářské politiky v Unii nefungovala a že ani nemá příslušné rámce pro správu, hospodářský dohled nebo pro regulaci finančních služeb. To vše v Evropě zaselo nestabilitu a pokles. V tomto ohledu bych chtěla zdůraznit a vyjádřit své díky za doporučení tohoto návrhu, která se zaměřují na stanovení jednotného a transparentního rámce pro dohled nad makroekonomickým procesem v Unii a v členských státech a zlepšení dohledu, na zlepšení pravidel Paktu o stabilitě a růstu, na zlepšení hospodářské správy, stanovení silných mechanismů pro prevenci a řešení nadměrného zadlužení v eurozóně a přehodnocení rozpočtových finančních a daňových nástrojů. Chtěla bych zdůraznit, že plně souhlasím se zlepšením vnějšího zastoupení Unie v oblasti hospodářských a měnových záležitostí.

  Vito Bonsignore (PPE), písemně. – (IT) Chtěl bych poděkovat panu Feiovi za jeho skvělou práci na návrhu této složité zprávy. Hlasoval jsem pro ni, protože považuji za zásadně důležité, aby se zlepšila hospodářská správa Evropské unie. Finanční krize opravdu ukázala nedostatek skutečné politické a hospodářské koordinace mezi členskými státy a neúčinnost různých kontrolních nástrojů. Proto je nyní načase, aby Evropa zavedla spolehlivější právní rámec, který bude sledovat cíle strategie Evropa 2020, a aby současně zavedla větší kontrolu zadlužení a veřejných příjmů a daňové pobídky pro malé a střední podniky, aby rozvíjela svůj vnitřní trh a integrovala trhy práce. Ve světle dohod z nedávné doby nicméně nepodporuji zavádění numerických pravidel, jež se mohou ukázat pro některé členské státy příliš mechanistickými a těžko dosažitelnými. Neměli bychom zapomínat, že nezdravá aktiva a ještě více nadměrné zadlužení lidí (hypotéky pro vypůjčovatele s nízkou bonitou) stojí u zrodu finanční krize. Jinak řečeno krizi způsobila nevyváženost mezi soukromým a bankovním sektorem, nikoliv veřejný dluh. Konečně souhlasím s 3. doporučením zlepšit státní koordinaci pomocí výročních zpráv o dohledu v eurozóně.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože souhlasím, že je třeba stanovit jednotný a transparentní rámec pro mnohostranný dohled nad makroekonomickým vývojem v Unii a v členských státech. Chci vyzvat ke každoroční diskusi mezi Parlamentem, Komisí, Radou a zástupci vnitrostátních parlamentů v rámci evropského semestru o programech stability, konvergenčních programech, národních programech reforem a o hodnocení vývoje hospodářství v jednotlivých zemích. Také bych chtěla vyzvat k ustavení mechanismů na vnitrostátní úrovni, jimiž by se hodnotilo zavádění priorit strategie Evropa 2020 a docilování souvisejících vnitrostátních cílů obsažených v národních programech reforem, což by podpořilo výroční hodnocení prováděné orgány EU.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Hlasoval jsem proti zprávě, která si v zájmu hospodářské správy Evropské unie osobuje svrchované postavení a přijímá politiku přísné disciplíny v dodržování Paktu o stabilitě a podporuje preventivní sankce na úkor členských států porušujících maastrichtská kritéria. Klade si za cíl rozpočtovou stabilitu a přísný dohled nad vnitrostátními rozpočty, což končí přijímáním tvrdých opatření, která jdou na vrub příjmů pracovníků, důchodů a pracovních a pojistných práv. A to vše i přesto, že v Řecku, Irsku, ve Španělsku, Portugalsku i jinde můžeme vidět výsledky těchto politik. A to vše i v době, kdy pracující v mnoha zemích v Evropě vyšli do ulic na protest proti tomu, aby se z nich staly oběti krize a neoliberálního protiútoku, který spustila EU, ECB a MMF.

  Lara Comi (PPE), písemně. – (IT) Přijetí eura byla pro EU sázka zásadního významu. Hlavní rizikový faktor není ani tak spojen s technickými otázkami měny, kde odvádí Evropská centrální banka skvělou práci, jako s hospodářskou soudržností a s propojením s reálnou ekonomikou. Tento problém citelně vyvstal v průběhu krize: jednotná měna čím dál více postrádá na smyslu v prostředí trhu, jenž je stále rozdrobený a jenž má daňové politiky, které jsou ne vždy dost homogenní. Úvahy o těchto otázkách by neměly být – a nesmí být – jen pouhým cvičením nebo záminkou pro vyhlášení právní suverenity nad záležitostmi, jež jsou v současnosti v pravomoci jednotlivých států. Je naopak vhodné vnést soudržnost a systematičnost do ekonomických rozhodnutí reagujících na neustále složitější situace, v nichž se měnové výzvy na rozdíl od minulosti změnily a vyžadují jiné nástroje a cíle. Zároveň je třeba činnost odborníků jistit nepřetržitým a stálým dohledem i politickou kontrolou vycházející z uvážené vize budoucnosti a snahy řešit související problémy.

  Anna Maria Corazza Bildt, Christofer Fjellner, Gunnar Hökmark, Anna Ibrisagic a Alf Svensson (PPE), písemně. – (SV) Hlasovali jsme pro tuto zprávu, aniž bychom slevili ze svého odporu proti evropské dani. Budeme i nadále vyjadřovat svůj nesouhlas s vytvořením skupiny na vysoké úrovni, jež by měla jednat o možnosti založit společnou evropskou pokladnu s cílem dotovat Evropskou unii z jejích vlastních zdrojů. I v jiných bodech jsme svými hlasy vyjádřili odlišný názor.

  Corina Creţu (S&D), písemně. – (RO) Problematika hospodářské správy na úrovni Evropské unie je velmi komplikovaná. Rezervovaný postoj, který některé členské státy vyjádřily v souvislosti s novým předáváním svrchovanosti, je pochopitelný. Krize v Řecku ukázala limity stávajících intervenčních mechanismů i nedostatečnost nástrojů potřebných k vynucení plnění konvergenčních kritérií, zejména v zemích eurozóny. Vypracování soudržného a transparentního rámce pro mnohostranné sledování makroekonomického vývoje v Evropské unii a členských státech a pro upevnění daňového dohledu, jak je navržen v tomto dokumentu, představuje krok vpřed správným směrem, i když by to mohlo znamenat dílčí úpravy Ústavní smlouvy. Obecně jsou doporučení v tomto dokumentu důležitá, věnují se skutečným problémům a nabízejí vhodná řešení. Proto jsem hlasovala pro přijetí tohoto dokumentu.

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) Pro doporučení navrhovaná ve zprávě, která vedou ke zlepšení hospodářské správy EU, jsem hlasoval se zadostiučiněním a s pocitem zodpovědnosti. EU v současné době čelí tvrdé konkurenci ze strany rozvíjejících se ekonomik. Stabilita veřejných financí je zásadní pro posílení příležitostí, podporuje inovace a podněcuje ekonomický růst, což jsou základní prvky evropské znalostní společnosti. Hospodářský růst a udržitelné veřejné finance jsou základní podmínkou pro hospodářskou a sociální stabilitu v EU a pro dlouhodobou fiskální konsolidaci. Vzhledem k tomu všemu se ukázala stávající pravidla Paktu o stabilitě a růstu v kombinaci s jejich špatným uplatňováním jako nedostatečná pro zajištění zdravé makroekonomické a rozpočtové politiky. Proto je důležité podpořit důslednější uplatňování preventivních opatření a sankcí a zároveň podporovat lepší dohled a hospodářskou správu prostřednictvím přesnějších a porovnatelných statistik politik a hospodářského postavení členských států, zejména těch, jež jsou součástí eurozóny.

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. – (FR) Přijetím usnesení o správě ekonomických záležitostí Evropský parlament znovu potvrzuje své hlavní cíle pro jednání o šesti legislativních návrzích Komise.

Poslanci Evropského parlamentu litují, že je provádění Paktu o stabilitě a růstu nedostatečné, a navrhují vytvořit účinný mechanismus pobídek a sankcí. Zdůrazňují také důležitost investic do energie, výzkumu, inovací, zdravotní péče a vzdělávání.

Abychom ukončili tuto recesi, musíme naplánovat potřebné financování na evropské úrovni a je třeba uvést do praxe i myšlenku vlastních zdrojů. Domníváme se, že by se zavedením daně z finančních transakcí snížila míra spekulací a zlepšilo by se fungování vnitřního trhu. Příjmy z této daně by navíc mohly pomoci financovat globální veřejné statky a snižovat rozpočtové schodky. Tato daň by měla být založena na co možná nejširším základě a rozhodně by měla začínat na úrovni Evropské unie.

  Diane Dodds (NI), písemně. – Je už skutečně příznačné, že se Parlament zabývá touto otázkou jen několik dní po dohodě mezi prezidentem Sarkozym a kancléřkou Merkelovou, která usiluje o změnu Lisabonské smlouvy tak, aby zajistila systémové vyřizování budoucích dluhových krizí jednotlivých zemí eurozóny. To vše se pochopitelně dělá v reakci proti pokračující krizi v eurozóně, protože se každým dnem projevuje pošetilost modelu jednotné měny. Ale výsledky jsou jiné. Je jisté, že pokud se tak stane, bude mít koaliční vláda Spojeného království povinnost vyhlásit referendum.

Ujistil nás o tom ministerský předseda David Cameron a – na rozdíl od své dřívější pevné záruky – bude muset tento slib dodržet. Pokud může Francie a Německo požadovat změny v Lisabonské smlouvě, pak je nesmírně důležité, aby vláda Spojeného království využila postup opětovného projednání a získala tak zpět pravomoci pro náš svrchovaný parlament.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu pana Feia, jež je výsledkem úspěšných jednání mezi politickými skupinami Evropského parlamentu. Je založen na široké shodě ohledně nutnosti podpořit růst a politiky zaměstnanosti s účelem zlepšit hospodářskou správu, která umožní překonat krizi a obnovit evropské hospodářství.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) V reakci na současnou hospodářskou, finanční a sociální krizi na sebe vzal Parlament vůdčí úlohu ve vybavení Evropské unie mechanismy k zajištění účinné intervence, jež by nejen zastavila další krize, ale především zajistila stabilitu nutnou pro udržitelný rozvoj a soudržnost uvnitř Evropy. Zpráva pana Feia dává náplň konceptu zodpovědnosti Parlamentu za posílení orgánů EU. Toho je třeba v zájmu větší jednotnosti v Evropě a – z hlediska globálního hospodářství – v zájmu evropských občanů a jejich blahobytu. Navrhovaná doporučení představují velmi významný kvalitativní krok vpřed v otázkách zlepšování hospodářské správy v EU a kladou důraz na posilování pravidel pro podporu stability a růstu jednotlivých států i Unie a na posilování mechanismů pro prevenci, korekci a řešení problémů a výzev týkajících se strategie pro rozvoj EU. Důležitým prvkem je také spolehlivost statistik EU, aby měly evropské struktury a orgány na jejich základě lepší možnosti posuzování a rozhodování o zásazích. Chtěl bych také zdůraznit, že je kromě schodků veřejných financí nutné předcházet i situacím veřejného zadlužení.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Toto není otázka zlepšení hospodářské správy na úrovni EU, ale otázka ovládání ekonomik členských států, jejich rozpočtových a daňových politik, což je základní požadavek nikoliv pro vytvoření ekonomické prosperity, ale pro ochranu zájmů jednotného trhu a Bruselu. Je to také otázka obnovení a zhoršení Paktu o stabilitě, který i nadále působí škody.

To je nepřijatelné, stejně jako vytvoření společné veřejné pokladny, která by byla zodpovědná za správu evropské daně, a institucionalizace evropské hospodářské správy (co by měla vlastně dělat?). Je pravda, že míra schodku veřejných financí a veřejného dluhu, který je z větší části vázán v zahraničí, představuje nebezpečí jak z hlediska financí, tak z hlediska svrchovanosti. Není ale pochyb, že bez vašich politik a bez povinnosti států půjčovat si na trzích by byl tento schodek i dluh nižší. Bezmála jedna šestina francouzského státního rozpočtu padne na platby úroků spojených s dluhem. Dokud budeme tyto prostředky platit, nemůžeme je použít na nic jiného.

  Peter Jahr (PPE), písemně. – (DE) Hospodářská a finanční krize nám jasně ukázala, že je bezodkladně třeba zlepšit hospodářskou spolupráci v Evropské unii. K tomu je nutné posílit a rozšířit Pakt o stabilitě a růstu tak, aby obsahoval vhodné a účinné možnosti sankcí. Je však také třeba více dohlížet na vnitrostátní rozpočty a konkurenceschopnost členských států.

Do budoucna budeme muset včasněji rozpoznávat nerovnováhu mezi zeměmi eurozóny a jakékoliv oslabení konkurenceschopnosti. Také budeme potřebovat možnost požadovat účinná protiopatření. Cílem musí být vytvoření trvale silné a pevné měnové unie a eura, abychom tak zabránili krizím podobným krizi v Řecku.

  Anne E. Jensen (ALDE), písemně. – (DA) Dánská Liberální strana hlasovala proti jednomu konkrétnímu pozměňovacímu návrhu ke zprávě pana Feia, v němž se doporučuje vypracování studie o výhodách zavedení evropského systému výběru daní. Dánská Liberální strana hlasovala pro zprávu jako celek, která je jinak vyvážená.

  Alan Kelly (S&D), písemně. – Je velmi důležité, aby byla znovu zavedena pravidla hospodářské správy, a to zejména ve světle hospodářské krize, kterou ještě mnoho zemí EU stále prochází. Souhlasím však s těmi parlamentními pozměňovacími návrhy, jež odstraňují doporučení automaticky sankcionovat členské státy, které upadnou do nadměrného dluhu. To proto, že je za mimořádných okolností nutné překročit schodkové požadavky, aby se odvrátily závažnější hospodářské dopady krize, což ostatně současná krize ukázala.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Zpráva, o které jsme právě hlasovali, jež Komisi přináší doporučení pro zlepšení hospodářské správy a unijního rámce stability, zejména v eurozóně, je součástí širší, již několik měsíců probíhající diskuse o iniciativách pro boj s finanční krizí. Jasně zde vyvstává potřeba silné hospodářské správy Evropské unie, zejména poté, k čemu došlo před několika měsíci v Řecku.

Každým dnem očekáváme závěrečnou zprávu evropské pracovní skupiny pro správu ekonomických záležitostí ustavené předsedou Evropské rady panem Van Rompuyem. Ale už nyní můžeme prohlásit, že je naprosto nutné stanovit pravidla pro dohled nad hospodářskými politikami; pravidla, jež nejsou mechanistická, ale realistická a udržitelná, schopná posílit fiskální politiku a zlepšit evropskou správu jako celek.

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) V poslední době, kterou charakterizovala hospodářská a finanční krize, si bylo možno všimnout, že je třeba zásadním způsobem posílit monitorování a hospodářskou koordinaci na úrovni Společenství. Zaznamenali jsme velkou makroekonomickou nerovnováhu a mnohé státy se potýkají s velkým růstem veřejného dluhu a jeho podílu vůči HDP. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, neboť podporuji všech osm doporučení zpravodaje zaměřených na zohlednění zásad řádné správy a ekonomické stability v Evropské unii.

Mám za to, že budeme v příštích letech čelit velkým výzvám. Abychom podpořili potenciál hospodářského růstu EU a konsolidaci veřejných financí, musíme stanovit rozhodné priority a přijmout i některá těžká rozhodnutí. Koordinace na úrovni Společenství bude v tomto smyslu zásadní a může přispět k odstranění negativních dopadů.

  Astrid Lulling (PPE), písemně. – (FR) Společná rozprava o Evropské radě, G20, o finanční, hospodářské a sociální krizi a o zprávě o evropské správě nepřinesla výsledek v podobě stanovení jasných směrů či příslušných doporučení pro záležitosti finanční krize. Každý předložil své vyjádření a svou vlastní interpretaci zmatených a nejednotných textů. To je bohužel realita těchto zpráv vzniklých z vlastní iniciativy, jež sdružují názory velké většiny, ale zároveň nic neříkají.

O zprávě pana Feia se diskutovalo příliš pozdě, kdy už Evropská komise předložila směrnice, podle nichž se bude reformovat Pakt o stabilitě a správa eurozóny. Jaký smysl má tedy za těchto podmínek hlasovat o doporučeních Komisi?

Parlament by měl přijmout daleko přísnější jednací řád a řídit se jím. V sázce je jeho efektivita a důvěryhodnost.

Rozhodující okamžik pro reformu Paktu o stabilitě a správu eurozóny přijde, až se budou analyzovat legislativní texty. Spolu se svými kolegy se na této práci budu podílet bez předsudků a velmi pečlivě. Je důležité, aby Parlament podpořil realistickou a zároveň ambiciózní reformu vedoucí k vystavění měnové unie na nových základech. Aby si nějaká instituce zasloužila svou legitimitu, je třeba velmi pečlivé a usilovné práce, nikoliv...

(Vysvětlení hlasování bylo přerušeno podle článku 170 jednacího řádu)

  Mario Mauro (PPE), písemně. – (IT) Bez pravidel dohledu nelze dosáhnout žádného pokroku. Uplatňování pravidel na zlepšení koordinace a dohledu v otázkách hospodářství, jež jsme si v tomto období krize sami stanovili, je minimum, které musíme vyžadovat sami od sebe i od členských států. V tomto smyslu nám zpráva pana kolegy Feia umožňuje zaměřit se na některé důležité deformace tím, že se seznámíme s tím, že „nejnovější ekonomický vývoj jasně ukázal, že koordinace hospodářské politiky v Unii a zejména v eurozóně nefunguje dostatečně a navzdory povinnostem členských států plynoucím ze Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouvy o fungování EU“) nepovažují členské státy své hospodářské politiky za věc společného zájmu.“ Můj hlas je proto bezpochyby pro tuto zprávu.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Současná finanční a hospodářská krize ukázala, že EU potřebuje stále silnější hospodářskou a měnovou správu, aby nebyla podkopána stabilita eura i samotné měnové unie. Proto je třeba, aby strategie Evropa 2020 usilovala o hospodářský růst a vytváření pracovních míst. Strmý pád HDP, snížení průmyslové výroby a vysoká míra nezaměstnanosti totiž představují velkou sociální a ekonomickou výzvu, na kterou lze odpovědět pouze silnou, sladěnou a jednotnou správou. Zpráva pana Feia ukazuje cesty a definuje strategie vedoucí ke skutečnému posílení hospodářské správy a k rámci stability EU, přičemž se zaměřuje hlavně na eurozónu. Mimo jiné lze jako příklad uvést stanovení soudržného a transparentního rámce dohledu, posílení pravidel Paktu o stabilitě a růstu nebo posílení hospodářské správy v eurozóně.

  Louis Michel (ALDE), písemně. – (FR) Hospodářská, finanční a sociální krize ukázala limity evropského modelu hospodářské správy. Proto potřebujeme, aby na příštím zasedání Evropské rady vznikla dohoda o hospodářské správě a o Paktu o stabilitě. Stojíme před naléhavou potřebou přijmout reformy, jež nám umožní učinit velký kvalitativní pokrok v otázkách hospodářské správy a zavést transparentní a cílené nástroje dohledu.

Jsem pro zprávu pana Feia, protože podporuje návrh Komise, který podle mého soudu představuje vyvážený kompromis. Jsem pro větší zapojení Parlamentu do hospodářské správy EU a pro centralizaci pravomocí výhradního dohledu nad velkými mezinárodními finančními institucemi na evropskou úroveň. Také pokládám za užitečné poskytnout Evropské unii vlastní finanční zdroje, které by jí pomohly plánovat své kroky a činnosti.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. – (LV) Podle mého soudu je zpráva pana Feia tou nejprofesionálnější zprávou, jakou jsme tu za poslední tři měsíce měli. Všechny otázky a řešení, jež jsou v této zprávě rozpracovány, jsou nesmírně aktuální. Nedostatečné informace, zkreslené a někdy i vyloženě lživé zprávy předkládané vládami států EU vedly k hrozivým výsledkům. Země jako Řecko, Lotyšsko a Maďarsko zásadně otřásly důvěrou v euro v důsledku úzkostlivého skrývání děr zejících v jejich rozpočtech. Evropská komise a Parlament musí na jakékoliv překroucení faktů a zastírání pravdy reagovat přísně a účinně. Je naprosto zásadní stanovit opatření, jež by pamatovala na nečestné politiky, díky nimž skončila EU v krizi. Abychom byli schopni dostat se z této složité hospodářské situace, je třeba vytvořit nejen nařízení týkající se dohledu a statistik, ale také plán pro překonání krize. Znamená to především stanovit jasná kritéria pro daňovou politiku a termíny a záruky pro plátce daní. Je také třeba zajistit, aby se tyto daňové právní předpisy na povel investorů každý den neměnily. Lotyšská vláda dnes bohužel mění nařízení podle momentální nálady úředníků z Mezinárodního měnového fondu a Evropské banky. Doufám, že zpráva pana Feia zapůsobí na Evropskou komisi jako signál, že je čas pustit se do práce.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro zprávu pana kolegy Feia. Jak už jsem však měl možnost zdůraznit, Evropa v této oblasti nezbytně potřebuje zásadní reformu, ačkoliv se nová hospodářská správa nemůže ve svých úvahách omezit pouze na výši veřejného dluhu. Nepotřebujeme přehnaně automatizované a procyklické mechanismy pro vybřednutí z dluhů, u nichž hrozí, že se minou cílem a které budou dokonce bránit zásahům v zájmu podpory hospodářského růstu. Upřednostňuji raději mechanismy dohledu opatřené pružnými a rozumnými vzorci, jež by mohly členské státy snadno zavést. Výsledky důležitých sociálních a hospodářských reforem, především důchodové reformy, a jejich přínos pro rozpočty se neprojeví hned v následujícím rozpočtovém roce, ale až po řadě let ve střednědobém a dlouhodobém horizontu, v udržitelnosti veřejných financí. V každém případě se jedná o ty nejdůležitější a nejnezbytnější reformy. Proto je třeba intenzivněji a lépe zvažovat otázky strukturálních reforem, které je třeba přijmout v zájmu podpory konkurenceschopnosti a hospodářského růstu v Evropě. Konkurenceschopnost s sebou nese růst a růst pak přináší větší příjmy z daní a účinnou finanční konsolidaci.

  Georgios Papastamkos (PPE), písemně. – (EL) Zdržel jsem se hlasování o zprávě pana Feia, protože se její návrhy týkající se evropské hospodářské správy nevěnují strukturálním problémům neúplné hospodářské unie a nezmenšují asymetrii mezi „omezenou“ hospodářskou unií a plnou měnovou unií. Dále jsem se zdržel hlasování proto, že tyto návrhy nepohlížejí na hospodářské politiky a rizika v celoevropském kontextu. Celoevropsky pojímají pouze sankce, jež jsou nyní ještě přísnější. Chybí v nich stanovení jakýkoliv strategických směrů, jež by zajistily vyvážený růst a podpořily konkurenceschopnost ve všech členských státech.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, neboť se domnívám: 1) že by měl být stanoven soudržný a transparentní rámec pro mnohostranný dohled nad makroekonomickým vývojem v Evropské unii a v členských státech, který by zajišťoval každoroční debatu mezi Parlamentem, Komisí, Radou a zástupci vnitrostátních parlamentů o programech stability a konvergence a národních programech reforem a o hodnocení vývoje vnitrostátních ekonomik; a že 2) je třeba stanovit mechanismus na vnitrostátní úrovni, jímž by se hodnotilo uplatňování priorit strategie Evropa 2020 a míra dosažení příslušných národních cílů zahrnutých v národním programu reforem, aby se tak doplnilo výroční vyhodnocení orgánů EU.

Také se domnívám, že je třeba posílit pravidla Paktu o stabilitě a růstu, tak aby: 1) se míra zadlužení, dluhový profil a dynamika dluhu brala více v úvahu v rámci paktu konvergence s ohledem na specifické střednědobé fiskální cíle pro danou zemi (MTFO), jež mají být součástí programů stability a konvergence; 2) aby se dostalo podpory zavedení rozpočtových kontrolních mechanismů včasného varování na vnitrostátní úrovni; a 3) aby byla stanovena předem definovaná a preventivní opatření v rámci eurozóny, která by sloužila jako preventivní i nápravné rameno Paktu o stabilitě a růstu.

  Miguel Portas (GUE/NGL), písemně. – (PT) Zpráva pana Feia se věnuje ústřední otázce evropské hospodářské koordinace. Snaží se usměrňovat legislativní dokumenty Komise a jedná se o ní 24 hodin poté, co vešel ve známost postoj francouzsko-německého vedení. Ty pozitivní návrhy, které se ve zprávě vyskytují, jsou fatálně koordinovány, ať už kvůli francouzsko-německému postoji, nebo kvůli návrhům na automatické sankce, které byly zahrnuty již do textů Komise a pracovní skupiny Rady. Tato zpráva neruší nyní tak oblíbené disciplinární sankce bruselského konsenzu, snaží se je pouze zmírnit. Tento konsenzus nelze reformovat: lze jej pouze nahradit jiným, který bude považovat za ústřední bod hospodářské koordinace zaměstnanost a nápravu závažných nerovností.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože souhlasím s tím, že je třeba stanovit soudržný a transparentní rámec pro mnohostranný dohled na makroekonomický vývoj v Unii i v členských státech.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Světová hospodářská krize si vyžádala současné mechanismy koordinace hospodářské politiky v EU a odhalila některé její slabé stránky.

Vzhledem k dřívějším případům neschopnosti splnit daná pravidla a vzhledem k tomu, že stávající postupy dohledu a koordinace nebyly dost ucelené, se fungování hospodářské a měnové unie se dostalo pod velký tlak. Tato zpráva INI zamýšlí vyjádřit postoj Parlamentu k legislativnímu balíčku o koordinaci hospodářské politiky (šest návrhů, včetně čtyř návrhů přijatých postupem spolurozhodování) vydanému Komisí o dva týdny dříve. Sdělení postoje Rady se očekává na konci října v rámci závěrečné zprávy pracovní skupiny pro hospodářskou správu pana Van Rompuye.

  Oreste Rossi (EFD), písemně. – (IT) V návaznosti na hospodářskou a finanční krizi schválil Parlament řadu zpráv a nařízení Komise o jejích dopadech a o způsobech, jak s ní bojovat. Abychom se vyvarovali dalších spekulativních bublin, jako byla ta, z níž se právě snažíme s obtížemi dostat, je nevyhnutelně třeba zavést řadu opatření a kontrol jak mezi jednotlivými členskými státy, tak i spolu s nimi. Zásadní je kupříkladu dodržování Paktu o stabilitě a růstu. Skutečná a podrobná kontrola by byla pravděpodobně zabránila krajním situacím v Řecku a Španělsku.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Současná hospodářská, finanční a společenská krize ukázala, že model hospodářské správy Evropské unie nefunguje tak úplně ideálně. Proto je nutné najít řešení pro lepší a účinnější hospodářskou správu v Evropě, abychom zabránili dalšímu prohloubení již tak závažných dopadů krize.

V tomto smyslu zpravodaj navrhuje Evropské komisi, aby ustavila soudržný rámec pro hospodářský dohled, posílila pravidla Paktu o stabilitě a růstu a hospodářskou správu v eurozóně a aby přehodnotila rozpočtové, finanční a daňové nástroje EU.

Navíc se též navrhuje zavést pro eurozónu pevný a důvěryhodný mechanismus pro prevenci a řešení nadměrného zadlužení. Konečně se navrhuje zlepšení spolehlivosti statistik EU a vnější zastoupení Unie v oblasti hospodářských a měnových záležitostí.

Pak ale musí členské státy plně dodržovat pravidla a rozhodnutí Evropské unie. Zdůrazňuji také důležitost sladit reformy s cíli strategie Evropa 2020, a to hlavně ve smyslu posilování vnitřního trhu a úlohy malých a středních podniků coby hlavních motorů hospodářského růstu.

Vzhledem k zmíněným důvodům hlasuji pro tuto zprávu.

  Viktor Uspaskich (ALDE), písemně. – (LT) Dámy a pánové, stávající nařízení Paktu o stabilitě a růstu a slabý systém jejich uplatňování nedokázal v dostatečné míře zajistit silnou daňovou a makroekonomickou politiku. Doporučení učiněná v této zprávě představují dobrý začátek. Zpravodaj si správně všiml, že je třeba přikročit k reformám týkajícím se sociální politiky a integrace trhů práce a daňových pobídek pro malé a střední podniky. Proces snižování dlouhodobých schodků musí jít ruku v ruce s dalšími snahami o stimulaci hospodářství, jako jsou lepší základní podmínky pro investice a lepší fungování vnitřního trhu, což zajistí větší konkurenceschopnost. Vítám také to, že zpravodaj uznává nutnost, aby jakákoliv nová opatření neměla nepřiměřený dopad na nejzranitelnější členské státy, zvláště pak na pobaltské země. To by totiž zarazilo naše snahy o hospodářský růst a soudržnost. Nadšení pro euro v minulém roce v zemích mimo eurozónu poněkud zesláblo, což se týká i Litvy. Proto je důležité, abychom si uvědomili, že rozhodnutí přijatá v první polovině roku pro zajištění stability eura jsou pouze dočasná a že je bude nutné podpořit lepším rámcem pro hospodářskou správu na úrovni EU.

  Derek Vaughan (S&D), písemně. – Cíle strategie Evropa 2020 znovu nastolují potřebu užší integrace ekonomik jednotlivých členských států v celé Evropské unii za účelem podpory produktivity, konkurenceschopnosti a růstu. Současná hospodářská krize ukázala, že stávající model hospodářské správy zdaleka nestačí a že nedovoluje pokračování integrace, která nám umožní zajistit stabilitu ekonomik EU.

A z toho důvodu svým hlasem podporuji doporučení obsažená ve zprávě pana Feia, jež vyzdvihují potřebu posílit hospodářská opatření EU a v dlouhodobější perspektivě je přehodnotit a zlepšit. Je mi jasné, že Evropa musí na aktuální plány hospodářské a finanční stability hledět kriticky, aby se společnými silami posunula vpřed směrem k silnějšímu a úžeji provázanému hospodářství, které využije svého potenciálu stát se celosvětovou hospodářskou supervelmocí.