Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 10. listopadu 2010 - Brusel

1. Pokračování zasedání

PŘEDSEDAJÍCÍ: Jerzy BUZEK
Předseda

(Zasedání bylo zahájeno v 15:00)

  Předsedající. – Prohlašuji zasedání Evropského parlamentu přerušené ve čtvrtek 21. října 2010 za obnovené.

2. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis.

3. Prohlášení předsednictví

  Předsedající. – Rád bych na počátku tohoto dílčího zasedání učinil některá prohlášení.

Dne 6. listopadu 2010 neznámí útočníci v Moskvě surově zbili novináře Olega Kašina. Tento brutální útok, jehož motivem nebylo loupežné přepadení, zaslouží co nejdůraznější odsouzení. V této situaci bereme na vědomí a vítáme rychlou reakci prezidenta Medveděva a jeho osobní odhodlání najít pachatele a doufáme, že bude účinné.

Za druhé, dne 31. října se na Triumfálním náměstí v Moskvě konala opoziční demonstrace a policie poprvé za uplynulé dva roky nezasáhla. Ze strany ruských úřadů to považujeme za slibný signál a doufáme, že výzvy Evropského parlamentu k další demokratizaci veřejného života v Rusku, vydávané po léta, nezůstaly bez povšimnutí.

Za třetí, před deseti dny došlo v Bagdádu k útoku na křesťany, kteří se modlili ve svém kostele. Několik lidí bylo zabito a další byli zraněni. Jménem Evropského parlamentu znovu vyzývám k dodržování svobody náboženského vyznání a k zastavení nábožensky motivovaného násilí, jehož jsme v této části světa svědky.

Za čtvrté, dne 10. prosince se ve Stockholmu bude konat slavnostní zasedání, na kterém budou předány Nobelovy ceny za tento rok. Pokusy čínských úřadů vyvíjet tlak na členské státy Evropské unie, aby se slavnostního zasedání nezúčastnily, považujeme za nepřijatelné. Evropský parlament se neochvějně zasazuje o dodržování základních a nezcizitelných práv všech osob na celém světě, a v případě Číny samozřejmě nečiníme výjimku. Na prosincovém slavnostním zasedání bude Evropskou unii, a tudíž i Evropský parlament, zastupovat vedoucí delegace Evropské unie v Norsku.

  Luigi Berlinguer (S&D). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, v posledních dnech byla oblast Veneto v Itálii zasažena vážnými přírodními pohromami, zejména provincie Vicenza, Padova a Verona. Tyto katastrofální povodně různým způsobem zasáhly přibližně 500 000 osob a způsobily škody ve výši stamilionů EUR. Tato tragédie srazila na kolena všechna výrobní odvětví, malé a střední podniky a různá další odvětví.

Rád bych vyzval kolegy poslance a evropské orgány, aby tyto lidi všemožně podpořili a nalezli řešení, jak na tuto pohromu reagovat, v rámci pravidel stanovených Fondem solidarity a strukturálními fondy Evropské unie.

Chtěl bych také poznamenat, že Itálie má dnes ještě jeden důvod k zármutku, ačkoli ze zcela jiného důvodu: zkázu Pompejí. Chtěl jsem se o tom zde jen zmínit,  zdůraznit význam a důležitost události tohoto druhu a poukázat na to, že Evropa tyto záležitosti nesmí spouštět ze zřetele.

  Předsedající. – Děkuji vám za tuto poznámku. Využívejte k tomu prosím také jednominutových projevů. Je to téma, které lze zmínit i v jednominutovém projevu. Děkuji vám, pane Berlinguere, za nastolení této záležitosti.

4. Složení Parlamentu: viz zápis.

5. Oprava (článek 216 jednacího řádu): viz zápis.

6. Členství ve výborech a delegacích: viz zápis.

7. Předložení dokumentů: viz zápis.

8. Následný postup na základě postojů a usnesení Parlamentu viz zápis.

9. Texty smluv dodané Radou: viz zápis.

10. Otázky k ústnímu zodpovězení a písemná prohlášení (předložení): viz zápis.

11. Převody prostředků: viz zápis.

12. Prováděcí opatření (článek 88 jednacího řádu): viz zápis.

13. Plán práce

  Předsedající. – Bylo rozdáno konečné znění návrhu pořadu jednání, který vypracovala konference předsedů na svém zasedání ve čtvrtek dne 21. října 2010 podle článků 130 a 131 jednacího řádu.

Byly navrženy tyto změny:

Středa:

Rozprava k „Posílení OBSE: úloha Evropské unie” bude vycházet z prohlášení Rady jménem místopředsedkyně Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

Zpráva pana Gauzèse o správcích alternativních investičních fondů a prohlášení Komise k Aktu o jednotném trhu budou přijaty, v tomto pořadí, po rozpravě o vnější strategii EU pro předávání údajů jmenné evidence cestujících a před otázkou k ústnímu zodpovězení o inovačních partnerstvích.

Dvě doporučení paní Griesbeckové k dohodě mezi Evropskou unií a Gruzií byla z pořadu jednání stažena.

Čtvrtek:

Na čtvrteční seznam hlasování byla zařazena zpráva paní Lichtenbergerové o žádosti, aby byl Krzysztof Lisek zbaven imunity.

Hlasování o návrhu usnesení Evropského parlamentu o uzavření účtů Evropské policejní akademie za rozpočtový rok 2008 bylo odloženo na pořad jednání příštího dílčího zasedání.

Hlasování o návrzích usnesení týkajících se Ukrajiny bylo odloženo na druhé listopadové dílčí zasedání ve Štrasburku.

  Marta Andreasen (EFD). – Pane předsedající, naše skupina je proti odkladu hlasování o uzavření účtů CEPOL, protože této instituci bylo pro nesrovnalosti odmítnuto udělení absolutoria. Myslíme si, že je třeba urychleně přijmout rozhodnutí, takže nemůžeme hlasování odkládat.

  William (The Earl of) Dartmouth (EFD). – Pane předsedající, nebudu hovořit velmi dlouho. Historie účetních postupů EU je dlouhá a nevalná. To, že Účetní dvůr již po čtrnácté za sebou odmítl podepsat rozpočet, chápu. Útvar, o kterém se dnes diskutuje, je na tom podobně, a je-li to možné, ještě hůř. Je důležité, aby se Evropský parlament touto záležitostí neprodleně zabýval, má-li mít v těchto věcech vůbec nějakou důvěryhodnost.

  Véronique Mathieu (PPE). – (FR) Pane předsedající, smím vám připomenout, že jsem byla zpravodajkou pro zprávu o udělení absolutoria Evropské policejní akademii (CEPOL). Mohu vám říci, že ve Výboru pro rozpočtovou kontrolu jsme spolu se stínovými zpravodaji plánovali dne 30. listopadu uspořádat slyšení k otázce udělení tohoto absolutoria a uzavření účtů, abychom vyslechli nejen ředitele CEPOL, ale také předsedu její správní rady, a  že Výbor pro rozpočtovou kontrolu dosud zcela neukončil šetření ve věci udělení absolutoria za rok 2008.

S novým ředitelem CEPOL byly v účetnictví za rok 2008 provedeny některé úpravy. Skutečně by mne však zarmoutilo, kdyby Parlament toto šetření nedokončil, a navrhuji, pane předsedo a dámy a pánové, abyste především tyto účty neuzavírali. Bylo by opravdu vážnou chybou, kdybychom na tomto dílčím zasedání tyto účty uzavřeli.

(Parlament žádost zamítl)

  Elmar Brok (PPE). – (DE) Pane předsedající, jménem své skupiny bych chtěl požádat, aby se konalo hlasování. Jednou již bylo odloženo, před volbami. Neměli bychom ho nyní odkládat na dobu po summitu EU-Ukrajina. V tomto usnesení vyzýváme, aby summit a také Komise a Rada rychle pokročily v jednání s Ukrajinou o otázce dohody o volném obchodu, uvolnění vízového režimu a v záležitosti dohody o přidružení. Chtěli bychom však také, aby proběhla diskuse o tom, že při regionálních a místních volbách byla opozice znevýhodněna, že nemohla všude postavit kandidátky a že kromě toho je výkonná moc stále méně oddělena od moci soudní.

Je důležité, abychom jasně vyjádřili svůj pozitivní přístup vůči Ukrajině. Je to evropská země, která musí mít evropskou perspektivu. Nechceme, aby sklouzla k autoritativnímu režimu, který dosažení tohoto cíle znemožňuje. Měli bychom přijmout usnesení před summitem, protože v opačném případě by to mohlo být mylně vykládáno jako znamení, že Evropský parlament proti takovým negativním postojům nevystupuje. Viděli jsme, že téměř všechny organizace volebních pozorovatelů došly k závěru, že tyto volby byly problematické. Jsme prakticky poslední, kdo k tomu zaujímá stanovisko. Neměli bychom zapříčinit ztrátu své vlastní důvěryhodnosti.

  Gunnar Hökmark (PPE). – Pane předsedající, jde v mnohém o to, zda Parlament bude reagovat v předstihu, anebo opožděně: před summitem, nebo po summitu. Jde v mnohém o to, pokusit se vyvinout tlak, anebo se omezit na následné vznesení připomínky. Je spravedlivé říci, že na Ukrajině se některé záležitosti vyvíjejí správným směrem, ale existují i mnohé záležitosti, které se pohybují po nesprávné koleji a, budou-li pokračovat, vzdálí Ukrajinu od evropské spolupráce.

Vyjadřujeme-li obavy a znepokojení, nesnažíme se budovat překážky, ale snažíme se jich zbavit, a z toho důvodu chceme, aby usnesení bylo přijato nyní. Víme, že ukrajinská společnost a ukrajinská vláda má upřímný zájem naslouchat tomu, co by Evropský parlament k těmto záležitostem chtěl vyjádřit. Budeme-li hovořit otevřeně, budou nám naslouchat a budou nás vnímat. Nebudeme-li hovořit otevřeně, také to zaznamenají. Z toho důvodu dáváme přednost tomu, abychom o tomto usnesení rozhodli na tomto dílčím zasedání.

  Hannes Swoboda (S&D). – (DE) Pane předsedající, jsem poněkud překvapen, protože mezi všemi stranami panovala dohoda, že velmi pečlivě připravené usnesení bude přijato na druhém listopadovém zasedání ve Štrasburku. Samozřejmě, každý má právo svůj názor změnit. Prostě se domnívám, za prvé, že by bylo rozumné počkat na zprávu volebních pozorovatelů, a jakmile bude jasně předložena, můžeme na ní založit svá prohlášení. Za druhé, není sporu, že podle nás byly s těmito volbami problémy, v některých případech závažného charakteru. Nejsme obhájci ex officio, ale, dámy a pánové ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), nebuďte prosím obhájci ex officio opozice. Kdybyste byli tak kritičtí vůči opozici, jako jsme my vůči vládě, pak bychom byli schopni najít společný jmenovatel.

Přimlouvám se za to, abychom záležitosti na Ukrajině posuzovali objektivně, a nikoli přes stranické politické brýle. Doporučuji, abychom rozhodnutí přijali v listopadu. Pokud však dnes většina zde rozhodne, že bychom měli hlasovat dnes, pak bych skupinu PPE požádal a naléhavě vyzval, aby se spolu s námi pokusila najít společnou kritickou cestu vpřed, a to ve všech zásadních bodech, nejen proti vládě.

(Parlament žádost zamítl)

(Plán práce byl přijat)

14. Nadcházející summit EU-USA a Transatlantická hospodářská rada – Dohoda o ochraně údajů EU-USA (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem programu je společná rozprava k těmto bodům:

– prohlášení Rady a Komise o nadcházejícím summitu EU-USA a o zasedání Transatlantické hospodářské rady a

– prohlášení Rady a Komise o dohodě o ochraně údajů EU-USA.

  Stefaan De Clerck, úřadující předseda Rady. – (NL) Pane předsedající, paní Redingová, pane komisaři, vážení poslanci, jak víte, diskuse o spolupráci mezi Spojenými státy a EU již po nějaký čas probíhá a především jsme dne 28. května 2010 obdrželi návrh Komise, v němž žádá o souhlas se zahájením jednání o dohodě mezi Evropskou unií a Spojenými státy o ochraně osobních údajů, což je téma, které bylo již dříve několikrát projednáváno, a to i v této sněmovně.

Zároveň Komise působí v Kontaktní skupině EU-USA na vysoké úrovni pro sdílení informací a ochranu údajů, která v roce 2008 vypracovala zprávu, jež byla dána k dispozici také Evropskému parlamentu. Ochrana údajů, o které se v této zprávě pojednává, je pro Evropu samozřejmě zásadním tématem. Je to jedna ze základních svobod, která je zakotvena v článku 16 Smlouvy a jíž předsednictví přikládá mimořádný význam. Proto předsednictví podporuje veškeré iniciativy zaměřené na zlepšení ochrany údajů v transatlantických vztazích a na zaručení přiměřené úrovně této ochrany.

Tato dohoda by měla zohlednit zásady ochrany údajů zakotvené v různých dokumentech: v Listině základních práv Evropské unie, ve směrnici o ochraně údajů z roku 1995 a v rámcovém rozhodnutí z roku 2008. Řekl jsem, že musíme dosáhnout přiměřené úrovně ochrany údajů, což nelze vyložit tak, že bude vždy obdobná nebo totožná.

Musí existovat vysoká, přiměřená úroveň ochrany práv jednotlivce, ale způsob, jakým jsou tato práva zaručena, se může v jednotlivých zemích lišit. Každý systém má konkrétní typické znaky, a to i pokud jde o ochranu údajů, což nesmí představovat zásadní problém. Důležité však je to, že můžeme zaručit, aby občanská práva obsažená v budoucí dohodě byla vymahatelná a aby byla vymahatelná ve prospěch všech zúčastněných.

Jak Spojené státy a Evropská unie konkrétně zaručí, že tato práva budou vymahatelná? Každá ze smluvních stran o tom bude muset rozhodnout sama. Zastáváme názor, že stejně jako může být evropská směrnice různým způsobem provedena v jednotlivých členských státech, může být různým způsobem provedena i mezinárodní dohoda. Co je však každopádně důležité pro všechny, je konečný výsledek: mít práva, která jsou vymahatelná ve prospěch všech zúčastněných stran po obou stranách Atlantského oceánu.

Rada znepokojení Parlamentu v tomto bodě sdílí, a tudíž ve svém rozhodnutí, jímž povolí zahájení jednání, požádá Komisi, aby v průběhu těchto jednání podala Radě zprávu, která se především zaměří na konkrétní otázku, a to, jakým způsobem bude zaručena specifická vynutitelnost práv zakotvených v této dohodě.

V minulosti již byly uzavřeny odvětvové dohody, jejichž součástí byla konkrétní ustanovení o ochraně údajů, která se u každého odvětví lišila; a nyní se rozdílná ustanovení těchto dohod stala jakousi nerozmotatelnou změtí, která skutečně komplikuje práci policejních úředníků odpovědných za použití ustanovení o ochraně údajů. Jednání o těchto konkrétních dohodách jsou pod velkým časovým tlakem. Totéž platilo o dohodách o jmenné evidenci cestujících (PNR) a o programu pro sledování financování terorismu (TFTP); s těmito diskusemi jste obeznámeni. Pokud tedy hovoříme o připravované komplexní dohodě o ochraně údajů, ve které mají být zakotveny zásady ochrany údajů, musíme se pokud možno vyhnout tomu, aby bylo nutné opětovně sjednávat nové odvětvové dohody.

Na druhé straně musíme být také realističtí a chápat, že jedna komplexní dohoda se Spojenými státy v oblasti ochrany údajů nikdy nedokáže odstranit všechny případné budoucí problémy. Měli bychom proto pamatovat na to, aby i poté bylo nadále možné uzavírat další konkrétní dohody.

Bude tedy muset existovat to, čemu se říká „zastřešovací dohoda”, která stanoví základní práva, ale sama o sobě nebude tvořit základ pro předávání údajů. Údaje musí být předávány na základě jiných stávajících nebo budoucích konkrétních dohod.

Na závěr bych proto, pane předsedo, chtěl zdůraznit, že předsednictví usiluje o to, aby se o mandátu k vyjednávání o této komplexní dohodě rozhodovalo ve stejné době jako o třech mandátech pro dohody o PNR s Austrálií, Kanadou a Spojenými státy, a že bychom tuto záležitost velmi rádi projednali na příštím zasedání Rady ve dnech 2. a 3. prosince. Děkuji za pozornost.

  Karel De Gucht, člen Komise. – Pane předsedající, baronka Ashtonová se nemohla dnes dostavit, pojednám tedy o summitu EU-USA i o Transatlantické hospodářské radě – která je často označována jako TEC. Jak víte, tento summit se bude konat dne 20. listopadu v Lisabonu; musí prokázat přidanou hodnotu partnerství EU-USA a jeho trvající smysluplnost ve 21. století.

Při této příležitosti bych chtěl vyzvednout aktivní přínos Evropského parlamentu pro vztahy EU-USA a informovat poslance o našich cílech na tomto summitu. EU a USA stále ještě trpí důsledky hospodářské krize. Jádrem jednání summitu proto bude hospodářství a zaměstnanost.

Začneme tím, že zrekapitulujeme příslušné výsledky summitu G20 a projednáme příspěvek každého z nás k udržitelné a vyvážené globální obnově. Chceme také, aby summit zdůraznil nutnost uzavřít v rámci WTO ambiciózní, komplexní a vyváženou dohodu o rozvojovém programu z Dohá. Oznámíme společný záměr postavit se proti protekcionismu doma i v zahraničí. Zaměříme se na prohlubování hospodářských výhod transatlantické ekonomiky. Pokud jde o Transatlantickou hospodářskou radu, velice vítám vaše myšlenky, jež jsou vyjádřeny v usnesení.

Rád bych zdůraznil především tři prvky: význam posilování strategických aspektů Transatlantické hospodářské rady; potřebu toho, aby TEC podporovala a rozvíjela spolupráci ve všech záležitostech, které ovlivňují právní prostředí průmyslových odvětví a spotřebitelů v EU a v USA; a klíčovou úlohu zákonodárců, kteří se musí stát strážci a aktéry procesu sbližování našich přístupů.

Rád bych vás seznámil s některými svými vlastními názory na vztahy EU-USA a s důvody, které mě vedou k závěru, že je TEC důležitá. EU a USA jsou nejvíce integrovanými ekonomikami ve světě; jsme si navzájem největšími obchodními a investičními partnery; sdílíme společné hodnoty a odpovědnost za řešení globálních problémů v nejrůznějších oblastech, ať jsou to inovace nebo problémy v oblasti životního prostředí, energetická bezpečnost nebo přístup k surovinám. A to i přesto, že přístupy obou stran k hospodářským a regulačním otázkám zůstávají odlišné, což dokládá oblast bezpečnosti spotřebitelů a ochrany údajů.

Co mne uspokojuje, je naše prokázaná schopnost spolupracovat v náročných obdobích. Velmi účinně jsme spojili své úsilí v boji proti hospodářské a finanční krizi; náš společný závazek v rámci skupiny G20 a organizace WTO pomohl zabránit protekcionistickým krokům. Nyní, po dvou letech, spějí EU a USA do další fáze: vytváření dobře nastaveného a udržitelného růstu a zaměstnanosti současně s řešením závažných problémů a rostoucí konkurenceschopnosti rozvíjejících se ekonomik.

Otázka zní: jak nám intenzivnější spolupráce s USA může pomoci toho dosáhnout? Podle mého názoru EU i USA musí přehodnotit a snad i nově nastavit transatlantické partnerství a přizpůsobit ho této nové situaci. Dnes se musíme sami sebe ptát, jak by měl vypadat transatlantický trh v roce 2020. Budou EU a USA zaujímat vedoucí postavení v inovativních technologiích, které jsou schopny změnit společnost, jako jsou automobily na elektrický pohon a inteligentní sítě? Podaří se jim společně rozvíjet otevřené sítě služeb IKT a transparentní regulaci? Budou naše malé a střední podniky prosperovat a získají přístup na nové trhy díky ochraně svých práv duševního vlastnictví? Budou spotřebitelé těžit z výměny informací mezi USA a EU v oblasti nebezpečných výrobků? Jak budeme přistupovat k bezpečnostním hrozbám a terorismu? Jednostrannými akcemi, anebo přijetím účinnějších a vzájemně koordinovaných řešení na podporu bezpečného obchodu? Jak bychom měli přistupovat k hospodářským výzvám, jež představují rozvíjející se ekonomiky v oblastech, jako jsou práva duševního vlastnictví, přístup k surovinám nebo subvencování domácích odvětví? Opětovné zahájení činnosti TEC je pokusem tyto strategické vztahy rozvinout.

S mým protějškem, spolupředsedou TEC za USA Michaelem Fromanem, jsme se dohodli, že vytyčíme nové směry. V TEC spatřujeme hlavní politickou platformu, kde můžeme diskutovat o hospodářských otázkách, strategických otázkách – včetně problematiky rozvojových zemí – a otázkách regulace. V rámci poradní činnosti pro Komisi a vládu USA se o zásadní přínos postarali zákonodárci, podnikatelé a spotřebitelé, což by měli činit i nadále rovněž předkládat možná transatlantická řešení stávajících a potenciálních problémů.

Příští zasedání TEC se bude konat dne 17. prosince ve Washingtonu. Mělo by se zaměřit na tři hlavní témata: inovace a nové technologie; vytváření transatlantického trhu a rozvoj strategií pro ekologizaci našich hospodářství.

K energetické politice: v předvečer summitu se sejde Energetická rada EU-USA; bude pokračovat ve formulování společných odpovědí v oblasti energetické bezpečnosti. Naším záměrem je, aby summit vyzval Energetickou radu ke zintenzívnění spolupráce EU-USA v oblasti rozvoje a využívání čistých energetických technologií a k podpoře výměn mezi našimi výzkumnými pracovníky, která jim umožní bez omezení se zapojovat do energetických výzkumných programů obou stran. Tato práce podporuje naše úsilí v oblasti změny klimatu a vytváření nových pracovních míst.

Jsme si vědomi hlubokého znepokojení našich občanů dopadem globální změny klimatu. Na summitu budeme naléhat na USA ohledně nutnosti zajistit, aby konference v Cancúnu přinesla významný pokrok směrem k vypracování komplexního globálního rámce pro řešení problémů vyvolaných změnou klimatu.

K otázce rozvoje: EU a USA jsou největšími světovými poskytovateli pomoci. Musíme usilovat o splnění rozvojových cílů tisíciletí v oblasti zabezpečení potravin, pomáhat nejchudším zemím v přizpůsobování se změně klimatu, a zároveň úzce spolupracovat na koordinaci svých aktivit v přijímajících zemích tak, abychom co nejvíce zvýšili efektivitu a dosah naší pomoci a zabránili zdvojování činností.

K bezpečnosti: uznat, že základní práva a bezpečnost občanů se doplňují a vzájemně posilují; musíme zajistit, aby v celé naší práci byly oba tyto aspekty v náležité rovnováze. Vím, že o této důležité otázce, včetně dohody o jmenné evidenci cestujících, bude v dalším průběhu dnešní rozpravy hovořit Viviane Redingová. EU a USA také musí ucelenějším způsobem spolupracovat na řešení nových hrozeb pro globální sítě, jako jsou počítačové jevy a počítačová trestná činnost.

A konečně v oblasti zahraniční politiky budeme klást důraz na naše společné strategie a co největší posílení našeho vlivu. Musíme podpořit mírový proces na Blízkém východě, s cílem dosáhnout rámce pro dohodu mezi Izraelem a palestinskou samosprávou do jednoho roku. Co se týče Íránu, EU zavedla tvrdší sankce a zároveň je pevně odhodlána usilovat o užší vztahy s touto zemí.

Takže celkově summit obsáhne řadu otázek, které tvoří jádro transatlantických vztahů. Těším se na diskusi, která bude nyní následovat.

PŘEDSEDAJÍCÍ: ALEJO VIDAL-QUADRAS
Místopředseda

  Viviane Reding, místopředsedkyně Komise. – Pane předsedající, dne 26. května Komise doporučila Radě udělit pověření k jednání o dohodě EU-USA o ochraně údajů, a předložila návrh hlavních směrů jednání. Toto doporučení ohledně udělení mandátu se nyní projednává v Radě. Vím, že Evropský parlament sdílí můj názor: je to jedinečná příležitost, příležitost dosáhnout vysoké úrovně ochrany osobních údajů a současně vnést do našeho transatlantického partnerství novou dynamiku.

Sdílení příslušných informací je podstatným prvkem účinné spolupráce v boji proti trestné činnosti nejen uvnitř EU, ale také s USA. Bezpečnostní partnerství EU-USA je velmi důležité: je nepostradatelné, a proto bychom měli umožnit jeho fungování.

V minulosti jsme se s ochranou osobních údajů potýkali opakovaně. Tato otázka vyvstávala vždy, když se jednalo o výměně údajů přes Atlantik pro účely vynucování práva. Věříme, že tato dohoda může usnadnit jednání o konkrétních dohodách v budoucnu, jejichž součástí bude sdílení osobních údajů. Kromě toho nám dává příležitost stavět na společném základě a nacházet uspokojivá řešení budoucí spolupráce.

Řeknu to zcela jasně. Potřebujeme všeobecnou dohodu, která poskytne ucelený a právně závazný rámec, skrze nějž bude možné chránit osobní údaje a zaručit práva jednotlivců. Víme také, že v současnosti existuje mnoho konkrétních dohod o sdílení údajů mezi USA a členskými státy a mezi USA a EU. Každá z nich má svá vlastní pravidla ochrany údajů stanovená pro jeden specifický případ. Znamená to spleť různých záruk a předpisů pro zpracování osobních údajů. Máme tedy řešení, které není ani zdaleka uspokojivé a které je stěží ospravedlnitelné, neboť hovoříme o základním právu – a právo na ochranu údajů k základním právům patří.

S vaší pomocí jsem odhodlána s tímto nesystematickým přístupem skoncovat a vyjednat zastřešující dohodu, která:

i) stanoví ucelený a harmonizovaný soubor norem pro ochranu údajů včetně zásadních principů, jako jsou přiměřenost, minimalizace údajů, minimální lhůta pro uchovávání údajů a omezení účelu;

ii) se bude vztahovat na veškeré budoucí i stávající dohody týkající se sdílení informací pro účely vynucování práva;

iii) bude obsahovat všechny nezbytné normy pro ochranu údajů v souladu s acquis Unie pro ochranu údajů a zajišťuje vymahatelná práva jednotlivců, právo na správní či soudní nápravu nebo ustanovení o nediskriminaci;

iv) zajistí účinné uplatňování norem pro ochranu údajů a jejich kontrolu ze strany nezávislých veřejných orgánů.

Domnívám se, že občané i podnikatelé očekávají jediný soubor právně závazných norem pro ochranu údajů, které pak budou jednotně uplatňovány v celé Unii a také při transatlantické spolupráci pro účely vynucování práva. Domnívám se také, že musíme být ambiciózní.

Jsem odhodlána své cíle prosazovat a jsem přesvědčena, že mohu spoléhat na podporu Evropského parlamentu, abychom dosáhli dobré dohody s USA, dohody, která zaručí všem jednotlivcům vysokou úroveň ochrany údajů a umožní nám rozvíjet nezbytnou a důležitou spolupráci se Spojenými státy  v oblasti prevence terorismu a organizovaného zločinu.

  Elmar Brok, jménem skupiny PPE. – Pane předsedající, pane De Clercku, paní Redingová, pane De Guchte, dámy a pánové, skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) podporuje společný návrh usnesení a chtěl by poděkovat těm, kdo zde vystoupili.

V řadě oblastí – nejen v hospodářské, ale i co se týče udržování míru a ochrany životního prostředí – bude naše reakce v globálním měřítku proveditelná pouze tehdy, bude-li společnou odpovědí celé Evropy, a to musíme pochopit – před konáním summitu EU-USA i nyní, když probíhá summit G20. Z toho důvodu bychom zde chtěli navázat užší spolupráci a jako Evropský parlament se jí rovněž snažíme dosáhnout s novými většinami v Kongresu USA, které v tomto ohledu hrají důležitou roli. Pan De Gucht to naplňuje v případě Transatlantické hospodářské rady (TEC), paní Redingová v případě ochrany údajů, a také v případě SWIFT jsme viděli, že parlamenty sehrávají důležitou úlohu, chceme-li jí dosáhnout. Nyní mají Evropané a Američané – na které stále ještě připadá 60 % světového hrubého domácího produktu – společně možnost takové normy stanovit a pozitivně reagovat na výzvy terorismu, záležitosti související s Íránem a Blízkým východem, změnu klimatu a  mnohé další otázky. Musíme zde vyvinout odpovídající úsilí.

Doufám proto, že v těchto všeobecných politických záležitostech budeme moci pokročit a že dosáhneme pokroku v otázce TEC, která byla díky úsilí pana De Guchta oživena. Doufám, že tam lze naplnit původní cíl, tak abychom mohli odstranit obchodní překážky a vyjít na transatlantický trh, což by mohlo bez zbytečných nákladů přinést značný růst – a také, paní Redingová pokrok v záležitostech souvisejících se základními právy, ochranou údajů a podobnými otázkami. Ochrana údajů musí být zaručena, ale z různých důvodů si rovněž potřebujeme údaje předávat. Je proto velmi dobré, že se zde, nehledě na naše rozdílné právní přístupy, pokoušíme dohodnout na společných normách.

Dovolte mi na tomto místě ještě další poznámku, tentokrát o záležitostech spojených s finančními trhy, přičemž samozřejmě nutno dodat, že byl sice přijat právní předpis s cílem zaručit, aby se události z doby před dvěma lety neopakovaly, přesto však například americká centrální banka bez konzultace rozhodla umístit na trh 600 milionů USD, což přirozeně vzbuzuje obavy z inflace, dalších aspektů a z otřesů ve světovém hospodářství. Nekorektní vývoj směnných kurzů ve vztahu k sobě navzájem nám rozhodně nepomůže.

  Hannes Swoboda , jménem skupiny S&D. – (DE) Pane předsedající, rád bych také upřímně poděkoval Radě a Komisi za jejich úvodní vystoupení. Zejména bych se chtěl zaměřit na to, co řekl pan De Gucht, protože nutno konstatovat, že USA se od 2. listopadu změnily. Ne že by předtím spolupráce s USA byla bezchybná, ale je třeba se obávat, že nyní bude obtížnější.

Zmínil jste se, pane De Guchte, o protekcionismu. Domnívám se, že protekcionismu musíme čelit společně. Krátkodobě může poskytnout řešení v té či oné oblasti, ale celkově to není žádné řešení, protože vede k oboustrannému stupňování protekcionistických opatření, což rozhodně není v našem zájmu. Zmínil jste se o energetické problematice. Komise dnes zveřejnila zprávu věnovanou energetice – Energie v roce 2020. Některé její aspekty bych sice podrobil kritice, ale způsob myšlení, ze kterého vychází, se ubírá správným směrem. Neumím si však představit, že USA zveřejní podobnou zprávu s podobnými hlavními směry. Tato oblast bude velmi obtížná, a po 2. listopadu tím spíše. Zmínil jste se také o automobilech na elektrický pohon a o vývoji inteligentních sítí společně s USA, což jsou skutečně záležitosti, o něž bychom se měli pokusit. Zároveň však musíme říci USA, že máme také jiné partnery. Podobné věci se můžeme pokusit vyvíjet také s Čínou, Brazílií nebo jinými zeměmi. Musíme u Američanů vzbudit dojem, že na nich nejsme nutně závislí. Rádi bychom na tom s nimi spolupracovali, ale USA není naším jediným partnerem – zejména pokud jde o změnu klimatu. Mějme na paměti chování USA a neschopnost prezidenta Obamy jednat, protože zákony dosud nebyly schváleny. Za současné většiny v Kongresu zákon ještě ani nebyl předložen k projednání – a tudíž musíme předpokládat, že nepodaří-li se nám v některých těchto záležitostech pokročit ve vztahu k zemím jako je Čína, Indie nebo Brazílie, bude situace obtížnější. Tuto skutečnost si musíme jasně uvědomovat.

Na připomínky pana Broka odpovím tak, že zpočátku existovaly velké rozdíly, ale nyní jsou rozdíly menší. Z našeho pohledu je zcela správné a velmi důležité i to, že se USA vracejí k vyrovnanějšímu rozpočtu. Nic proti tomu nemám, naopak, je dobré, jestliže se USA opět snaží vytvářet nová pracovní místa – dobré pro Ameriku, a dobré pro nás. Je však třeba učinit víc, a koordinovaně. Američané si proto i v této oblasti musí zvyknout na větší globální spolupráci, a zejména na spolupráci s Evropou.

  Sarah Ludford, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, transatlantické vztahy jsou pro Evropu nejdůležitější. Nejen, že na nás dosud připadá polovina světového hospodářství, ale naše demokracie jsou rozhodujícími hybnými silami dodržování lidských práv a právního státu. Někdy se však zdá, že jeden druhého považujeme za něco jednou pro vždy daného, nebo dovolujeme, aby naše rodinné rozmíšky zatemňovaly naše převažující společné zájmy.

Z toho důvodu naše společné usnesení zdůrazňuje význam strategického partnerství, které v řešení globálních výzev a regionálních otázek vyzdvihuje koordinaci a v němž jsou zákonodárci plnoprávnými a důležitými aktéry. Toto strategické partnerství musí vyrůstat z hospodářské a politické svobody.

Jsem potěšena, že poslanci Evropského parlamentu opětovně zdůrazňují náš cíl vytvořit do roku 2015 volný transatlantický trh. Velmi velká – a stále větší – část transatlantických vztahů se týká otázek spravedlnosti, vynutitelnosti práva a lidských práv. Dříve to bylo případ od případu, nyní tyto oblasti skutečně tvoří jeden z ústředních prvků. Čím více opíráme své partnerství o sdílený respekt k našim společným hodnotám, tím důrazněji můžeme vystupovat na podporu těchto hodnot v okolním světě.

Bývalý prezident Georg Bush nedávno opět ospravedlňoval metodu dušení vodou (water-boarding) – která je jednoznačně mučením –, což je jen shrnutím všech věcí, které se za katastrofálních osm let jeho prezidentství nepovedly a kvůli nimž se Západ stal méně svobodným a méně bezpečným. Stále se objevují a rozšiřují důkazy o špatném zacházení jednotek Spojeného království a USA s iráckými vězni, k nimž je třeba zahájit vyšetřování na nejvyšší úrovni, a to i na nadcházejícím summitu a v rámci nezávislých šetření.

Velmi mne potěšilo to, co řekla místopředsedkyně Redingová o dohodě o ochraně údajů. Skutečně je mimořádně důležité zavést tuto „zastřešující dohodu”, jak to nazvala, protože v tuto chvíli hasíme požár při každé jednotlivé dohodě o sdílení informací. Pokud bychom však měli ujednání, jakýsi rámec pro přezkum jednotlivých požadavků o předání údajů, bylo by to nesmírně cenné, protože tomuto tématu věnujeme mnoho pozornosti a týká se jej i řada neshod. Je to velký ideál, jehož dosažení si zaslouží nemalé úsilí.

  Reinhard Bütikofer, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, volby, které se konaly 2. listopadu, představují dost důležitý bod obratu v současných amerických dějinách a člověk má dojem, že tato země si nyní bere oddechový čas. Za takové situace je stále důležitější vysílat signály o naší spolehlivé spolupráci a stanovit jasné priority naší budoucí součinnosti.

Jsem vděčen panu De Guchtovi za to, že v úvodu svého vystoupení nastolil téma Transatlantické hospodářské rady (TEC), a za to, co k této problematice řekl. Musíme vdechnout TEC nový život. Až dosud učinila TEC velmi málo, ale můžeme ještě doufat. Souhlasím také se dvěma aspekty, o kterých jste se, pane komisaři, zmínil, a podporuji je; bilaterální spolupráci – s úmyslem stanovit normy a regulace v oblasti nízkouhlíkových technologií – a především strategickou složku. Doufáme, že je to krok dopředu.

Je politováníhodné, že během jedenapůlhodinového summitu v Portugalsku nebude projednána politika v oblasti klimatu. Nicméně je důležité, aby tam naši představitelé, předseda Barroso a prezident Van Rompuy, jasně řekli, že Evropa nedovolí, aby byla v souvislosti s tím odsouvána do pozadí nebo zpomalována. Zaměření na rozvojovou politiku je dobré, a z evropského hlediska by také bylo dobré, kdybychom mohli usilovat nejen o jakoukoli spolupráci, ale o spolupráci cílenou, s důrazem na rozvojové cíle tisíciletí a politiku v oblasti klimatu.

A konečně vzhledem k tomu, že prezidentství je nyní oslabeno a že se v USA nyní projevují nové izolacionistické tendence, bude důležité, aby se Evropa nezávisle chopila iniciativy v mezinárodním měřítku, například na Blízkém východě v otázce Palestinců, Sýrie nebo Libanonu. Měli bychom Američanům zcela jasně říci, že jsme na to připraveni a že tuto odpovědnost chceme převzít.

  Timothy Kirkhope, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, žádné dvoustranné vztahy pro nás nejsou důležitější než vztahy se Spojenými státy. Máme před sebou století nejistoty, které se bude vyznačovat zásadní změnou v hospodářském poměru sil ve světě od liberálních demokracií Evropy a Severní Ameriky ke státům, které zatím ne vždy sdílejí naše závazky vůči právnímu státu, demokracii a lidským právům.

Dokud budu zaujímat své místo v této sněmovně, budu samozřejmě bojovat za jednotu severoatlantických demokracií při prosazování společné vize budoucnosti. Například při sledování našich společných cílů v bezpečnostní oblasti bychom měli usilovat o co největší spolupráci, abychom se vyhnuli nežádoucím potížím.

Proto si cením práce v oblasti rámce pro ochranu údajů a dohod o jmenné evidenci cestujících, ale vyzýval bych k opatrnosti, zvážíme-li možné závažné důsledky zpětného použití nových právních předpisů u stávajících soudních rozhodnutí zde i ve Spojených státech.

Musíme si také uvědomit, že vlastní vyjednávání vlád jednotlivých států se třetími stranami nespadá pod pravomoc EU. Pevně doufám, že v tomto ohledu a v mnoha otázkách společného zájmu dokážeme najít praktické a přijatelné řešení.

  Takis Hadjigeorgiou, jménem skupiny GUE/NGL. – (EL) Pane předsedající, domníváme se, že spolupráce by neměla být na překážku nezávislosti. Domníváme se, že Evropská unie by se měla naučit vážit si sama sebe. Domníváme se, že dobrá spolupráce předpokládá respektování nezávislosti druhé strany. Domníváme se, že dialog a vztahy mezi Evropskou unií a Spojenými státy by se měly odvíjet v duchu vzájemného porozumění a nezávislosti.

Z velmi závažných otázek, k nimž bych se chtěl vyjádřit, bych vyzdvihl ty, které jsou naší prvořadou odpovědnosti: potřebu vyvinout skutečný tlak na Izrael, aby vyřešil palestinskou otázkou, a na Turecko, aby vyřešilo otázku Kypru, nezbytnost zrušit ve Spojených státech trest smrti, skutečnost, že prezident Obama nedodržel svůj slib uzavřít základnu Guantánamo, nutnost bránit – a toto slovo používám záměrně – osobní údaje a konečně rozsáhlou problematiku změny klimatu. Musíme přesvědčit Spojené státy, aby převzaly své skutečné povinnosti.

  Fiorello Provera, jménem skupiny EFD. - (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, rád bych se vrátil k pasáži projevu pana komisaře De Guchta, která se týkala mezinárodní rozvojové spolupráce. Víme, jak je důležitá pro dosažení cílů tisíciletí. Snižování nerovností mezi bohatými a chudými zeměmi splňuje morální požadavky a zároveň přispívá k vyřešení důvodů mezinárodních konfliktů a sporů a také ke zlepšování kvality života v rozsáhlých oblastech světa.

Doporučení obsažené v návrhu usnesení, aby na tento cíl bylo do roku 2015 vyčleňováno 0,7 % HDP průmyslových zemí, lze proto podpořit, ale má-li tato pomoc být účinná, je třeba zavést další opatření. V politice rozvojové pomoci je nutná koordinace mezi Evropou a Spojenými státy, abychom se vyhnuli vzájemnému překrývání zásahů v různých zeměpisných oblastech. Musí být lépe určeny osvědčené postupy realizace plánů, které musí odpovídat potřebám příjemců, a nikoli dárců. Důležitá je dobrá správa věcí veřejných v zemích, které těží z rozvojové politiky, aby se zvýšila efektivita zásahů a zabránilo se rozptylování vzácných zdrojů v důsledku korupce, neschopnosti a nezodpovědnosti.

Posledním bodem, o kterém je třeba se zmínit, je soudržnost mezi politikou rozvojové spolupráce a obchodní politikou. Například v zemědělství a rybolovu nemá smysl jednou rukou financovat plány hospodářského rozvoje, a druhou rukou zavírat dveře před produkcí z rozvojových zemí. Významným krokem v tomto důležitém odvětví bude dohoda z Dohá.

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Pane předsedající, v příštích měsících se ukáže, jaký dopad bude mít oslabení prezidenta Obamy v jeho vlastní zemi v důsledku poměrně slabého výsledku jeho strany v nedávných volbách do Kongresu. Mám na mysli například, to, zda budou narůstat protekcionistické tendence a ovlivňovat obchodní a hospodářskou politiku, nebo zda prezident Obama obrátí svou pozornost více na oblasti zahraniční politiky, jako je konflikt s Íránem, Blízký východ nebo konflikt v Afghánistánu. Uvidíme.

Evropu a zejména EU by to mělo zajímat jen v omezené míře, protože EU musí být schopna definovat své vlastní akcenty, cíle a zájmy. Platí to zejména pro oblast globálních politik, kde je přítomnost Evropské unie spíše zanedbatelná. Stačí jen pomyslet na blízkovýchodní konflikt, kde dokonce ani nemáme místo u jednacího stolu. Jak každý ví, ve všech těchto závažných otázkách – ať je to Írán, Afghánistán nebo konflikt na Blízkém východě – většinou plujeme v závěsu za USA, bez jakékoli vlastní vize. A v oblastech, kde by byla vhodná užší spolupráce s USA – jako je řešení kyperského problému, kde by USA mohly ovlivnit svého spojence, Turecko – se toho děje velmi málo. Ačkoli se z našeho pohledu zdá, že prezident Obama jeví větší zájem o Pacifik než o Atlantik, musíme se více zaměřit na východní Evropu a na Blízký východ.

Větší spolupráce a koordinace s USA je nepochybně nutná také v Transatlantické hospodářské radě. Není pochyb, že Západ – jinými slovy, Evropa a USA – by si měly zachovat své přední postavení v oblasti výzkumu, inovace a rozvoje. A konečně bychom neměli zapomínat, že důležitým tématem na summitu by měla být lepší ochrana údajů a zachování a posilování práv občanů.

  Ioannis Kasoulides (PPE). – Pane předsedající, vznikem nových světových velmocí, jako je Čína a Indie, se světové těžiště postupně přesouvá od Západu k Východu. V tomto novém prostředí zůstává EU první obchodní mocností světa a USA jsou nadále prvním obchodním partnerem EU, avšak naše spolupráce znamená mnohem více: je klíčovým prvkem mezinárodního systému, jelikož vychází ze společných hodnot, historických vazeb a strategických zájmů, což u jiných strategických partnerů nemusí vždy platit.

Transatlantické partnerství bylo během studené války spojenectvím z nutnosti, a nyní se stalo spojenectvím na základě volby. Vznik multipolárního světa s sebou nese nezbytnost nově nastavit způsoby spolupráce mezi oběma stranami ve všech stávajících dvoustranných i celosvětových otázkách.

Připomínáme závěry Rady EU ze září tohoto roku, které vyzývají k novým podnětům pro transatlantické vztahy a k dalšímu zvážení způsobů, jimiž by bylo možné vytvořit skutečné partnerství na základě silných stránek a charakteristických rysů obou stran. Transatlantické partnerství by se mělo zaměřit na znásobení potenciálních výhod plynoucích z našich hospodářských vztahů a zároveň posílit Transatlantickou hospodářskou radu. Jednostranná opatření, jako bylo kvantitativní uvolnění provedené americkým ministerstvem financí, jsou stejně znepokojivá jako oslabování směnného kursu čínského jüanu.

  Stavros Lambrinidis (S&D). – (EL) Pane předsedající, náhlý zájem Spojených států o Evropský parlament po odmítnutí původní dohody SWIFT nyní poněkud opadl. To však neznamená, že se vracíme do starých kolejí. Právě naopak. Posílené pravomoci Evropského parlamentu v oblasti hospodářství, energetiky, boje proti terorismu a základních práv nejsou návratem do starých kolejí. Nynější pocit ve Spojených státech, že s Evropským parlamentem je třeba počítat, za což musíme poblahopřát panu Kennardovi, americkému velvyslanci v Bruselu, není návratem do starých kolejí. Čekají nás důležitá a klíčová jednání o otázkách, jako jsou například ty, o nichž hovořila paní Redingová, a v nichž Evropský parlament, v souladu s vaší žádostí, pane komisaři, podporuje Komisi, a to není návrat do starých kolejí. Návratem do starých kolejí není ani to, že Evropský parlament otevřel styčný úřad v Kongresu USA.

Možná je dobře, že počáteční humbuk opadl, protože můžeme s jasnou hlavou a s využitím nově vytvářených struktur rozvíjet skutečně pevné dlouhodobé vztahy mezi Evropským parlamentem a Kongresem.

  Alexander Alvaro (ALDE). – (DE) Pane předsedající, pane De Clercku, pane De Guchte, paní Redingová, slyšeli jsme již dost o tom, jak důležité jsou transatlantické vztahy; nedomnívám se, že to zde kdokoli zpochybňuje. USA jsou jedním z našich nejdůležitějších obchodních partnerů a jedním z našich hlavních spojenců, a jako Němec si jsem velmi dobře vědom toho, že to, co pro nás USA učinily, nikdy nemůže být splaceno. Nicméně je také třeba říci, že pokud neustále přikyvujete, nemůžete jednat z očí do očí.

Chceme-li my, Evropská unie, mít s USA dobré vztahy založené na vzájemné úctě, je načase, abychom odvážně hájili své postavení. Paní Redingová, znovu jste jasně ukázala, že jste správná žena na správném místě, která toho může dosáhnout. Zmínila jste hlavní zásady evropských právních předpisů týkajících se ochrany údajů a domnívám se, že z těchto zásad v souvislosti s dohodou EU-USA o ochraně údajů nesmíme ustoupit. Uzavíráme-li dohodu, která je především zaměřena na ochranu našich občanů, nemůžeme snížit laťku. Taková ochrana – ochrana osobních údajů a ochrana soukromí – je rozličnými způsoby zakotvena v článcích Listiny základních práv, Evropské úmluvy o lidských právech a Lisabonské smlouvy. Cílem dohody EU-USA o ochraně údajů musí být toto uskutečnit; posílit, a ne omezit opatření, která jsme přijali v Evropské unii a jež uplatňujeme. Hovořím zde o právech, která jste zmínila v souvislosti s přístupem k údajům a s jejich vymazáním a opravou; o omezení účelu, o přiměřenosti, o zásadě obejít se pokud možno bez údajů (data avoidance) a zásadě minimalizace údajů.

Zároveň musíme samozřejmě také zajistit, aby se jednání o takové dohodě neodehrávalo ve vzduchoprázdnu. Bude mít dopady na evropskou směrnici o ochraně údajů, kterou je nutné v brzké době přezkoumat, na směrnici o ochraně údajů v odvětví elektronických komunikací a na předávání jmenných evidencí cestujících, o kterém jedná paní in ´t Veldová. To vše je třeba vidět v souvislostech. Paní Redingová, domnívám se, že až bude v Radě ve dnech 2. a 3. prosince projednáván váš mandát, lze mít za to, že tato sněmovna bude stát za vámi. Přeji vám mnoho štěstí a úspěchů. V tomto jsme s vámi.

PŘEDSEDAJÍCÍ: STAVROS LAMBRINIDIS
Místopředseda

  Jan Philipp Albrecht (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, připravovaná dohoda je v souladu s dlouhodobým přáním této sněmovny konečně stanovit závazné minimální normy a právně zakotvená práva v oblasti ochrany údajů s USA. Záměrem je vyplnit mezery v právní ochraně a dosáhnout vyšší úrovně ochrany údajů pro občany Evropské unie. Úzká spolupráce s našimi americkými partnery je nezbytná a správná. Nesmí však vést k podkopávání ústavně zaručených práv evropských občanů.

Mandát k vyjednávání navržený pro tuto dohodu Komisí je dobrý a nasměrovává nás správným směrem. Pro mne jako zpravodaje Evropského parlamentu je potěšením při této příležitosti Komisi ujistit, že současný návrh má širokou podporu všech skupin v Parlamentu. Z našeho pohledu je nyní naléhavě nutné, aby tento návrh přijala také Rada, takže jednání bude možné zahájit co nejdříve.

Nemám pochyb, že přesvědčit naše partnery na druhé straně Atlantiku o podrobnostech našich obav nebude snadné. Jsem však přesvědčen, že Spojené státy byly založeny na zásadách svobody, demokracie a základních práv a sdílejí náš respekt vůči právům jednotlivce ve vztahu ke státním orgánům. Není to proto nic nemožného, ani důvod ke konfliktu; spíše existuje reálná možnost upevnit náš společný základ na obou stranách Atlantiku a položit nový základ pro ještě užší spolupráci.

Na závěr bych se však rád zmínil ještě o jednom aspektu, který je pro nás, Parlament, zvlášť důležitý: důvěru našich občanů k transatlantické ochraně údajů získáme jen tehdy, podaří-li se nám vytvořit jednotný rámec v EU. Je proto nanejvýš důležité, aby dohoda s USA o ochraně údajů představovala rámec pro všechny dohody uzavírané EU a členskými státy s USA. Těším se proto na svou práci zpravodaje v souvislosti s dohodou se Spojenými státy o ochraně údajů a na úzkou spolupráci se svými kolegy poslanci tohoto parlamentu, s Komisí, Radou a také s Kongresem USA a vládou USA.

  Geoffrey Van Orden (ECR). – Pane předsedající, v průběhu voleb v polovině prezidentova funkčního období jsem byl v USA a částečně jsem zažil převrat, k němuž tam došlo. Pro Evropany v našich zemích i v Evropské unii z toho plynou poučení. Občané ve Spojených státech i zde u nás chtějí méně vládního vměšování do jejich života, kontroly nad schodky a škrtů ve veřejných výdajích, což by pro nás mělo znamenat nižší rozpočet EU.

Přejdu-li k záležitostem obrany, nedávný přezkum strategické obrany a bezpečnosti Spojeného království nám připomíná, že zdaleka nejdůležitější obranné a bezpečnostní vztahy má Británie s USA. To by mělo platit i o všech ostatních evropských zemích. Velmi doufám, že nová strategická koncepce NATO potvrdí obnovený závazek vůči alianci, jež připoutává Spojené státy k bezpečnosti Evropy. Nesmíme dovolit, aby jej oslabilo nebo podkopalo rozptylování obranných ambic EU. Zdvojování a rozptylování si nemůžeme dovolit, zejména v době, kdy se snižují rozpočty na obranu.

Summit NATO, který se bude konat dne 19. listopadu, je pro 21 spojenců NATO, kteří jsou rovněž členskými státy EU, dobrou příležitostí k doložení svých závazků za nových podmínek.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Je načase vyzvat USA, aby usilovaly o mírové řešení konfliktů, ukončily vojenskou okupaci a válku, ať už v Iráku, Afghánistánu nebo na Blízkém východě, zrušily embargo vůči Kubě, zastavily podporu agresivních politik Izraele, které jsou příčinou humanitární krize v Gaze a na okupovaných palestinských územích, a usilovaly o jaderné odzbrojení.

Je třeba jasně říci, že záminku boje proti terorismu nelze již nadále používat k podkopávání mezinárodního práva a k porušování lidských práv a základních svobod. Spolupráce je velmi důležitá, abychom snížili chudobu a skoncovali s daňovými ráji a se spekulativními převody kapitálu.

Tento summit se časově shoduje se summitem NATO v Lisabonu, jehož cílem je přezkoumat strategii organizace a na němž USA usiluje o získání aktivní podpory svých spojenců z EU pro vojenskou eskalaci na celosvětové úrovni, skrze kterou a rovněž prostřednictvím vojenské hrozby si chce zajistit využívání zdrojů, kontrolu nad trhem a politickou nadvládu, což zvyšuje nebezpečí a ohrožení lidu. Rádi bychom proto projevili solidaritu s mírovým hnutím, s pracujícími a řadou organizací, kteří stupňují kampaň „Ano míru, ne NATO”, jejíž součástí je demonstrace v Lisabonu dne 20. listopadu.

  Bastiaan Belder (EFD). – (NL) Pane předsedající, strategický význam Turecka pro transatlantické vztahy je očividný. Vzhledem k tomu jsem velmi zvědav na stanovisko Rady k nové „Červené knize” národní bezpečnostní rady Turecka. Toto nové vydání logicky navazuje na strategii tureckého ministra zahraničních věcí.

Má první otázka pro Radu se zřetelem k nadcházejícímu transatlantickému summitu zní: sdílí Rada obavu, že současná turecká zahraniční politika nahrává revizionistickým silám v regionu – především Íránské islámské republice – a fakticky tím podrývá stabilitu na Blízkém východě?

Druhá moje otázka zní, zda Rada hodlá nastolit téma Červené knihy na transatlantickém summitu, s ohledem na postavení Turecka, které je důležité pro EU jako kandidátská země a je také důležité jako partner v NATO?

  Andrew Henry William Brons (NI). – Pane předsedající, na pořadu zasedání Transatlantické hospodářské rady v prosinci bude odstranění obchodních překážek, což je u globalistů posvátný cíl, který staví více na víře než na rozumu. Hospodářská teorie nám neustále říká, že mezinárodní obchod činí svět jako celek bohatším. Již zdrženlivěji se vyjadřuje k tomu, zda z něho mají prospěch všichni ve všech zemích.

Problémem, jemuž čelí vyspělý svět, není příliš mnoho, ale příliš málo obchodních překážek. To znamená příliš málo překážek pro výrobky z rozvíjejících se zemí, jako je Čína a její nízké mzdové náklady, silně podhodnocená měna a uměle potlačovaný domácí trh. Znamená to, že čínské zboží, které je již levné díky nízkým mzdám, se uměle stává ještě levnějším kvůli nízké hodnotě své měny. Potlačovaný domácí trh znamená, že existuje zanedbatelná poptávka po dovozu spotřebního zboží a dokonce i nedostatečná poptávka po čínském zboží, takže je Čína zcela závislá na svém vývozu.

Evropa na tuto hrozbu reaguje prohlášeními, že posílí svou konkurenceschopnost, snad díky výzkumu a vývoji. To by mohla být jedna z možností, kdyby Čína dodržovala mezinárodní práva duševního vlastnictví. Avšak jakmile se na Západě objeví nějaká novinka, Čína zcela bezohledně a bez sebemenšího studu tento výrobek okopíruje a vyrábí za zlomek ceny. Na pořadu jednání summitu EU-USA bude zvyšování zaměstnanosti na obou stranách Atlantiku. Určitá naděje tu je, zůstaneme-li i nadále globalisty.

  José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra (PPE). – (ES) Vztahy mezi Evropskou unií a Spojenými státy jsou, jak již bylo řečeno, založeny na zásadách, idejích, společné historii a společné touze po svobodě. Tyto hodnoty by se však nakonec mohly rozpustit v rétorice a zajít na úbytě, nepřejdeme-li od slov k činům. Jedním z nejspolehlivějších dokumentů, který tato sněmovna vypracovala  na téma transatlantických vztahů v období po prezidentských volbách, je zpráva mého kolegy pana Millána Mona. Tato zpráva je součástí stávajícího společného návrhu usnesení, o němž budeme zítra hlasovat, a obsahuje řadu konkrétních iniciativ, které stále mají význam pro vytvoření skutečného partnerství, o něž, pane komisaři, musíme začít usilovat.

Hovoří se zde o významu hospodářských a obchodních vztahů, a jen 15 členských států EU investuje v Texasu více, než Japonsko investuje v 50 státech USA.

Musíme dodat nový podnět mechanismům summitu, vytvořit Euro-americké shromáždění a, což je nejdůležitější, vytvořit koordinační a konzultační mechanismy pro globální otázky a nejdůležitější oblasti světa – Blízký východ, Írán, Afghánistán – a pro vztahy s novými velmocemi.

Pane předsedající, během své nedávné cesty po Blízkém východě prezident Obama prohlásil, že za nejdůležitější považují partnerství mezi Spojenými státy a Indií. To mi připomnělo jeden ze zásadních aspektů zprávy pana Millána Mona, ve které cituje prohlášení prezidenta Obamy z Berlína, že nejdůležitějším strategickým spojencem Spojených států je Evropa. Nadcházející summit EU-USA bude skvělou příležitostí tento bod vyjasnit a jednoznačně určit, co skutečně je strategické partnerství. Mohli bychom začít tím, že požádáme Spojené státy, aby na základě nových přístupů zavedených Lisabonskou smlouvou podpořily žádost Evropské unie o institucionální zastoupení například na Valném shromáždění Organizace spojených národů.

  Adrian Severin (S&D). – Pane předsedající, není tomu tak dávno, co tento parlament přijal usnesení, ve kterém se hovořilo o nových možnostech rozvíjení transatlantických vztahů po zvolení prezidenta Obamy ve Spojených státech. Nadcházející summit Evropská unie-Spojené státy se bude konat za poněkud odlišné situace. Neznamená to však, že zde možnosti neexistují. Jde prostě o to, že situace je poněkud komplikovanější.

Myslím si proto, že při přípravě tohoto summitu se budeme muset vyrovnat s určitými problémy. Doufám, že se nám podaří své americké spojence přesvědčit, aby si v mezinárodních vztazích nadále zachovali multilaterální přístup a aby se tento postoj projevil v praktické rovině ve vztazích s Evropskou unií. Musíme trvat na rozvoji civilního rozměru misí pro prosazování a zachování míru, v oblasti řešení krizí a v procesu obnovy po skončení krize.

Důležité také je pokusit se o koordinaci našich politik v oblasti rozvojové pomoci, abychom byli v tomto úsilí efektivnější. Co se týče nešíření jaderných zbraní, měli bychom nejen zachovat svou schopnost spolupráce, ale také postupovat inteligentně. Součástí tohoto procesu je ratifikace nové smlouvy START, která dosud čeká na projednání v Kongresu Spojených států. Doufáme, že nová situace v Kongresu neohrozí možnosti odsouhlasení této smlouvy.

USA oznámily a již zahájily revizi vztahů s Ruskem. Myslím, že tato revize má pro nás velký význam a stejně tak je důležité pro trilaterální dialog v budoucnosti: mezi Ruskem, Spojenými státy a Evropskou unií o nejdůležitějších globálních tématech. Především doufám, že na tomto summitu dokážeme u Spojených států upevnit instinkt k evropskému partnerství. Potřebujeme funkční mechanismus pro trvalou komunikaci, konzultace a koordinaci se svými americkými spojenci.

  Marietje Schaake (ALDE). – Pane předsedající, aby byla EU důvěryhodným partnerem a mohla působit jako globální síla, musí vystupovat jednotně. Prezident Obama a jeho vláda to zcela oprávněně dali najevo, a stejně tak i my musíme být schopni otevřeně kritizovat jeden druhého. To je nezbytné, abychom zajistili důvěryhodné transatlantické vztahy vyznačující se vzájemným doplňováním a koordinací.

Jak můžeme spolupracovat při obraně lidských práv, právního státu a demokracie ve světě, když Hillary Clintonová vystoupí s projevem věnovaným vizi globální internetové svobody, zatímco USA trvají na zachování netransparentnosti jednání o Obchodní dohodě o boji proti padělání (ACTA), což vyvolává obrovské obavy ohledně internetové svobody? To si odporuje a podkopává to naši důvěryhodnost. Proč se máme z dokumentů, které pronikly na veřejnost, dozvídat o tom, že v Iráku docházelo k mučení a byly nad ním přimhuřovány oči? Vyzýváme k nezávislému vyšetření.

Proč nemohla Komise zodpovědět mou otázku ohledně požadavků vlády USA, které se týkaly trestních opatření vůči Wikileaks? Považuje transatlantické vztahy za důležitější než otázky kladené poslanci Evropského parlamentu? Proč tlačí USA evropské firmy k přijetí sankcí nad rámec těch, jež EU přijala vůči Íránu? USA by měly respektovat nezávislost EU a svoji doplňující úlohu.

EU i USA musí postupovat transparentně, vzájemně respektovat svou nezávislost a umožnit demokratickou kontrolu našich postupů. Není to snad to, co nás – USA a EU – odlišuje od druhých, především s ohledem na základní svobody a lidská práva?

  Eva Lichtenberger (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, v transatlantickém dialogu nás mnohé spojuje – hovořím o základních hodnotách, základních právech svobody a demokracie – ale také nás leccos rozděluje, a sice způsob, jímž jsou tato práva uplatňována a konkrétně naplňována v našich transatlantických vztazích. Tento rozpor často velmi jasně vystupuje do popředí zejména v souvislosti s bezpečnostními otázkami. Ochrana údajů je zdrojem trvalého nedorozumění; to dávno víme. Rámcová dohoda – podaří-li se nám ji dobře vypracovat – bude proto velkým pokrokem. Musíme zde najít řešení, které také umožní občanům po obou stranách Atlantiku vymáhat svá práva vůči druhému partnerovi.

Druhou významnou oblastí, ve které jsou naše zásady podobné, ale naše přístupy se značně liší, je oblast změny klimatu. Proto bych byla velmi ráda, kdyby byla zařazena na pořad jednání a důkladně projednána. Nesmíme dovolit, aby Evropská unie používala transatlantický dialog k oslabování svých vlastních slibů a závazků.

  Mirosław Piotrowski (ECR). – (PL) Pane předsedající, jedním ze zásadních principů spolupráce v Evropské unii je svoboda pohybu osob. Jako mezinárodně právní subjekt usiluje reformovaná Evropská unie o rovné zacházení se všemi občany, a součástí toho je i svoboda cestovat po celém světě. Před nadcházejícím summitem Evropská unie-USA je třeba znovu poukázat na to, že vůči čtyřem z 27 členských států včetně Polska je dosud uplatňován restriktivní vízový režim.

Během summitu by jako jedna z priorit měla být projednána problematika rovného zacházení s členskými státy EU v rámci programu bezvízového styku. Bude to první zkouška efektivity prezidenta Evropské rady pana Van Rompuye. Zjistíme také, zda jsou rozhovory s prezidentem Barackem Obamou považovány za počátek konkrétního dialogu, nebo zda se ukáže, že se jedná o pouhou zdvořilostní schůzku u příležitosti probíhajícího summitu NATO. Zaujetí pevného postoje v otázce víz ukáže, zda USA berou Unii jako mezinárodně právní subjekt vážně.

  Marietta Giannakou (PPE). – (EL) Pane předsedající, společný návrh usnesení předložený politickými skupinami podporujeme. Musíme samozřejmě tyto otázky projednat před summitem EU-USA a před summitem G20. Spojené státy jsou naším přirozeným spojencem. Spojenectví však znamená rovnost a pravé spojenectví proto může existovat jen tam, kde jsou vztahy založeny na rovnoprávném základě.

Musíme rozvíjet užší, institucionalizovanou spolupráci, abychom především mohli podporovat globální demokracii a lidská práva, společnost založenou na znalostech a vědě, světovou bezpečnost a stabilitu a výměnu údajů, a to jak řekla paní Redingová, na základě rovnosti a vzájemnosti. V tomto rámci byl samozřejmě přehlédnut světový obchod s drogami a hrozba, kterou představuje pro mezinárodní politiku, bezpečnost a stabilitu.

Musíme také spolupracovat v oblasti úsilí zaměřeného na řešení krizí, urovnávání konfliktů a rozvoj třetích zemí. Zatímco však Evropa rozvoj třetích zemí zásadně podporuje, Spojené státy tak nečiní. Chceme-li skutečnou rovnováhu, musí se Spojené státy a Evropa o otázky rozvoje a bezpečnosti v celkovém rámci mezinárodního působení podělit.

  Knut Fleckenstein (S&D). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, rád bych se ve stručnosti zmínil o třech bodech, také jménem některých mých kolegů z Výboru pro dopravu a cestovní ruch. Jsou to body klíčového významu, a chtěl bych představitele Komise požádat, aby se jimi zabývali na svých jednáních.

Za prvé, ačkoli byla daň na podporu cestování již přijata, jedná se o nepřijatelné jednostranné rozhodnutí vlády USA. Doufáme, že ji dokážete přesvědčit, aby se nad tím znovu zamyslela.

Za druhé, s vyloučením Rumunska, Polska, Bulharska a Kypru z programu bezvízového styku Evropský parlament nemůže souhlasit a podle našeho názoru by neměl dovolit další trvání této situace.

Za třetí, vítáme společné úsilí o vypracování mezinárodní bezpečnostní normy a o rozvíjení koncepce inteligentní bezpečnosti, ale jednostranná opatření, jako je povinná kontrola kontejnerů, nejsou řešením, protože jsou subjektivní a nepřiměřená. Výše nákladů je v naprostém nepoměru k možným přínosům a je nesmyslné toto očekávat od evropských přístavů a podniků.

  Vladko Todorov Panayotov (ALDE). – (BG) Pane komisaři, dámy a pánové, nástupem prezidenta Obamy do funkce začala ve vztazích mezi Evropskou unií a Spojenými státy nová éra stabilní spolupráce. Summit v Cancúnu, který začne za dva týdny, poskytne dobrou příležitost pro to, aby USA a Evropa zaujaly stejný postoj a postavily se do čela ostatních zemí v úsilí o trvalou, závaznou dohodu v oblasti boje proti globální změně klimatu.

Důležitý je čas. Platnost Kjótského protokolu za dva roky vyprší, ale my potřebujeme jistotu a čas na přizpůsobení. Musíme dát rozvojovým zemím jasný signál tím, že s nimi budeme spolupracovat v oblasti transferu technologií a poskytneme jim přiměřenou finanční podporu.

Jsem si jist, a čínský velvyslanec to rovněž zdůraznil během dnešního setkání s námi, že USA, Evropská unie a Čína se u jednacího stolu ujmou své zodpovědnosti a stanou v čele úsilí o dosažení nové dohody, jež zaručí bezpečnost budoucím pokolením.

  Godelieve Quisthoudt-Rowohl (PPE). – (DE) Pane předsedající, Spojené státy a Evropa jsou západními partnery se společným osudem. Přístup na trhy třetích zemí je společným tématem a zájmem EU i USA, zejména z toho důvodu, že po překonání finanční krize lze očekávat hospodářský vzestup rozvíjejících se zemí, jako je Brazílie, Indie a Čína, v nichž stále existují významné diskriminační překážky obchodu, k nimž patří i překážky necelní.

Jsme přesvědčeni, že Transatlantická hospodářská rada nejen může, ale skutečně musí hrát důležitou roli v podpoře společného přístupu Evropské unie a USA k obchodním vztahům se třetími zeměmi. Vyzýváme ji tedy, aby usilovala o společný přístup a o společnou strategii pro nové dohody o volném obchodě uzavírané mezi USA a EU, i když si uvědomuji, že to nebude bez problémů. Tato harmonizace mezi USA a EU je mimoto naléhavě a oprávněně požadována průmyslem v rámci G8 a G20 a také na jednáních WTO. Kromě toho – a očekávám, že USA toto přání sdílejí, – bychom byli rádi, aby bylo co nejdříve dokončeno rozvojové jednací kolo z Dohá. Bude však nezbytné, abychom nejen my předložili nové a zásadní návrhy, ale aby nám vyšly naproti rozvíjející se ekonomiky. Také zde by společná strategie USA a Evropské unie byla prospěšná pro obě strany.

Smím-li se na vás obrátit přímo, pane komisaři De Guchte: v oblasti spolupráce by bylo dobré, aby Komise a Parlament mohly pochytit něco ze způsobu, jímž Washington spolupracuje v oblasti obchodní politiky.

  Corina Creţu (S&D). – (RO) Myslím si, že jedním z bodů k diskusi během transatlantického dialogu na nadcházejícím bilaterálním summitu Evropská unie-USA musí být zrušení vízových požadavků pro čtyři členské státy EU, jejichž občané jsou dosud vystaveni cestovním omezením, a sice Rumunsko, Bulharsko, Polsko a Kypr.

Odsuzuji nedostatečnou flexibilitu USA s ohledem na trvalý pokrok, kterého tyto země dosahují, zejména poté, co přistoupily k Evropské unii. Domnívám se, že představitelé Evropské unie musí proti tomuto hnidopišskému sledování technických detailů souvisejících se zařazením do programu bezvízového styku rozhodněji a efektivněji vystoupit. Je povinností Evropské unie jako celku aktivněji a viditelněji projevovat solidaritu se všemi občany členských států.

Ráda bych také zdůraznila potřebu spolupráce v oblasti rozvoje a humanitární pomoci v době, kdy vztahy mezi USA a Evropskou unií mají obrovský význam pro stávající hospodářské a geostrategické prostředí.

  Marielle De Sarnez (ALDE). – (FR) Pane předsedající, nikdo v této sněmovně nám nemůže dát seriózní záruku, že opatření přijímaná na obou stranách Atlantiku zabrání budoucí finanční krizi. Tuto otázku tedy musíme vrátit na pořad jednání a rovněž musíme pokročit v otázce dohledu, kapitálových rezerv bank, zákazu určitých finančních produktů a v boji proti daňovým rájům.

Mým druhým bodem je, že jsme na sobě navzájem finančně, hospodářsky a měnově zcela závislí, což je nám všem jasné. Proto žádné rozhodnutí přijímané jednostranně, bez konzultace, nejde správným směrem. Mám samozřejmě na mysli postup Evropského rozvojového fondu (EDF) před několika dny. Musíme postupovat společně, abychom například umožnili reformu mezinárodního měnového systému.

Musíme také společně přijmout opatření směřující k větší vyváženosti, transparentnosti a demokratičnosti mezinárodních institucí. Chceme-li, aby byl názor Evropy na zásadní otázky slyšet, musíme skutečně převzít iniciativu a vystupovat jednotně. Právě to můžeme například dokázat za několik málo hodin na summitu G20, alespoň v to pevně doufám.

  Francisco José Millán Mon (PPE). – (ES) Pane předsedající, nejdůležitějším strategickým vztahem Unie je její vztah ke Spojeným státům. Musíme vést trvalý dialog o dvoustranných i globálních otázkách a snažit se co nejlépe koordinovat své postupy. To je podle mého názoru hlavní poselství zítřejšího usnesení.

Proto jsem litoval toho, že se neuskutečnil plánovaný summit v květnu. Navíc tehdejší zdůvodnění, že není o čem jednat, jsem považoval za absurdní. Dva natolik významní partneři, navíc v době celosvětové hospodářské krize a tváří v tvář problémům, jako je terorismus, změna klimatu, energetická bezpečnost nebo šíření jaderných zbraní, mají vždy o čem jednat.

Kromě toho existují závažné regionální konflikty, například mírový proces na Blízkém východě, íránská jaderná hrozba nebo problém Afghánistánu, jež podle mého názoru zasluhují koordinovaný postup Spojených států a Evropské unie.

Doufám, že nadcházející summit v Lisabonu bude úspěšný. Existuje mnoho otázek, jimiž je třeba se zabývat a o nichž jsem se již zmínil. Navíc svět se mění. Asie je na vzestupu; pomysleme na význam Číny nebo Indie, kterou prezident Obama nedávno navštívil. Dokonce se hovoří o post-západním světě.

Za těchto podmínek měnícího se světového řádu potřebujeme úzkou koordinaci mezi Evropou a Spojenými státy. Mnohé zájmy, ideály a hodnoty máme společné. Budeme silnější, jestliže budeme postupovat koordinovaně.

Dámy a pánové, Lisabonská smlouva vytvořila také nové orgány pro posílení úlohy Evropské unie ve světě. Měli bychom proto zlepšit také své mechanismy pro dialog a koordinaci se Spojenými státy. Usnesení přijaté Parlamentem v březnu tohoto roku obsahuje mnoho myšlenek, jak posilovat tyto institucionální mechanismy pro dialog mezi Bruselem a Washingtonem.

Mou poslední poznámkou je politování nad tím, že se představitel Rady zmínil pouze o výměně údajů; nepřišel sem hovořit o summitu, o kterém jsme neslyšeli nic. Komise se o tom bohužel zmínila jen velmi stručně. Kdo sem skutečně přišel hovořit o summitu?

  Wolfgang Kreissl-Dörfler (S&D). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, musíme společně bojovat proti mezinárodnímu terorismu; o tom není sporu. Tento boj však musí probíhat na základě našich společných hodnot a právního státu, a ne na základě velmi individuálních interpretací práva, s nimiž nedávno vystoupil bývalý prezident USA George W. Bush ve své knize a v diskusních pořadech. Zmiňuji se o tom také v souvislosti s novými většinami v Kongresu USA.

Pro nás je rozhodující zvyšování úrovně ochrany údajů a dodržování práv našich občanů; je totiž nezbytné objasnit jednu věc, a to, že píseň svobody nemůže znít na nástroji násilí. Nemůžeme říkat lidem v jiných zemích, co očekáváme od právního státu, pokud společně nedodržujeme tytéž zásady a nejednáme podle nich.

Jsem však velmi potěšen, že prezident Obama vnesl do USA závan čerstvého vzduchu, přestože se může zdát, že jeho postavení bylo v poslední době poněkud oslabeno. Jedno je jasné, totiž to, že budeme na straně těch, kdo tento právní stát brání.

  Mario Mauro (PPE). – (IT) (Řečník začíná hovořit s vypnutým mikrofonem) … kdy se nová mocenská centra světa přesouvají, podle mého názoru transatlantická oblast stále zůstává oblastí s nejrozvinutějším a nejefektivnějším hospodářstvím na planetě.

Je pravda, že se v rostoucí míře objevují v mnoha ohledech pochopitelné snahy o uzavření obchodní dohody například se zeměmi, jako je Čína. Dle mého názoru však nesmíme zapomínat, že stávající vztahy mezi Evropou a Spojenými státy jsou již velmi dlouho vazbou, jíž si musíme cenit nad všechny jiné a střežit téměř žárlivě.

Tato úvaha vyplývá z historie Evropy i Spojených států. Projevuje se zajisté společnou láskou k demokracii, míru, právům a k tržnímu hospodářství. Urychlení procesu posilování transatlantické hospodářské integrace je nepostradatelné pro podporu globálního rozvoje založeného na kombinaci hodnot, jejichž určeným cílem je pro všechny lidi na světě zajistit přijatelnou životní úroveň skrze spravedlivou a efektivní politiku multilateralismu, která přispěje k budování demokratičtějšího a tudíž svobodnějšího uspořádání světa.

Obracím se proto na všechny, kdo v této době řídí zahraniční politiku Evropské unie. Po léta jsme sledovali, jak schopnosti vedení USA – ať byl prezidentem kdokoli – vždy měly obrovský význam pro přijímání globálních transatlantických rozhodnutí. Je načase, abychom také uchopili situaci do rukou. Svoji moc odvozujeme z vůle pěti set milionů lidí a z nové pevnější institucionální struktury, což nám musí pomoci odolat pokušení skrýt se za amerického obra a místo toho vzít osud našich občanů do vlastních rukou, přičemž možná požádáme naše přátele ve Spojených státech, aby se vyjádřili k otázce přidělení jednoho právoplatného křesla Evropské unii v Organizaci spojených národů.

  Ioan Enciu (S&D). – (RO) Vítám dohodu EU-USA o ochraně údajů, která musí být podpořena, aby se posílila spolupráce v oblasti boje proti trestné činnosti a proti terorismu. Evropský parlament při různých příležitostech opakovaně poukazoval na to, že v oblasti ochrany údajů je v USA nedostatek legislativy, která by odpovídala evropským právním předpisům, což vyvolává vážné otazníky nad tím, jaké ochrany se evropským občanům ve Spojených státech skutečně dostane.

V této souvislosti bych se chtěl zeptat Komise a Rady, jaké záruky budou v praxi poskytnuty pro práva Evropanů domáhat se soudní nebo správní nápravy a rovněž pro zásadu přiměřenosti ve vztahu k různým americkým orgánům a agenturám, které údaje zpracovávají a mají k nim přístup, a v neposlední řadě, jak bude zaručen nezávislý dohled nad celým procesem.

  Nuno Melo (PPE). – (PT) Svět prochází velmi náročným obdobím. V těchto těžkých časech bychom neměli mít žádné pochyby o tom, kdo je naším spojencem a kdo je naším nepřítelem. Spojené státy jsou jedním z klíčových spojenců Evropy. Boj s terorismem probíhá v celosvětovém měřítku, je namířen proti subjektům, které nemají tvář v našem společném prostoru ani mimo něj, a jeho cílem je ochrana hodnot naší civilizace, které chceme hájit.

Avšak přednostní důraz na hodnoty, které chceme hájit, také znamená, že bychom v Parlamentu, Komisi a Radě mohli a měli požadovat jasná pravidla v oblasti ochrany údajů, ochrany osobních práv a práva na soukromí. Prevence, vyšetřování a stíhání trestné činnosti nesmí být prováděny za cenu znevažování a porušování práv jednotlivce. Nesmí to dovolit ani Evropa, ani Spojené státy. Znovu zdůrazňujeme nesmírný význam transatlantických vztahů a dobré spolupráce mezi Evropou a USA na všech úrovních; proto bychom měli podpořit jednání o budoucí globální dohodě, jež stanoví pravidla, zabezpečí práva a na základě vzájemnosti nebude od USA vyžadovat nic menšího, než co jsme i my s ohledem na tento společný cíl připraveni Spojeným státům poskytnout.

  Edit Herczog (S&D). – Pane předsedající, chtěla bych přivítat zasedání Transatlantické hospodářské rady dne 15. prosince a zejména její diskuse o inovaci, digitální agendě a energetických technologiích. V několika posledních letech jsme viděli, jak obtížné je harmonizovat stávající právní předpisy a dokonce přístupy k méně náročným odvětvím a službám. Je to tedy zásadní příležitost k vytvoření našich právních předpisů pro tyto nové oblasti, které doposud právně upraveny nejsou. Hovoříme právě o těchto nových oblastech; nové výzvy jako stárnutí obyvatelstva nebo změna klimatu vyžadují další rozvoj právních předpisů pro základní technologie.

A konečně, pane komisaři, je nejvyšší čas jednat o energetické bezpečnosti a do budoucna přemýšlet o Transatlantické energetické radě. Přeji vám hodně zdaru na vašem zasedání dne 15. prosince.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE). – Pane předsedající, pořad jednání EU-USA je zaplněný jako vždy a obě strany by měly využít této příležitosti k propracování společných postojů k otázkám, jako je finanční regulace, změna klimatu, prohlubování obchodních styků, šíření jaderných zbraní a boj proti terorismu. Otázkou číslo jedna na pořadu jednání by však měla být hospodářská obnova.

Transatlantické hospodářské vztahy jsou nesmírně důležité pro světovou prosperitu, neboť bilaterální obchod našich dvou ekonomik představuje téměř 4,3 bilionu USD. Naše hospodářské partnerství je jednou z rozhodujících hybných sil celosvětové hospodářské prosperity a představuje nejrozsáhlejší, téměř integrované a nejdéle trvající hospodářské vztahy na světě. Na naše ekonomiky společně připadá polovina světového hospodářství. Proto musíme vypracovat společné strategie pro opatření, která se chystáme přijmout s cílem zajistit stabilní zotavení z krize, k čemuž patří regulace finančních trhů, stimulační balíčky a strategie pro omezení měnové manipulace jiných velkých globálních ekonomik.

Na druhé straně bychom měli znovu zvážit, zda konání summitů EU-USA v půlročních intervalech je dobrý nápad. Rozhodnutí prezidenta Obamy nezúčastnit se předchozího letošního summitu v Madridu odhalilo přílišnou míru spolupráce ze strany EU. Budeme-li trvat na častých bilaterálních summitech, riskujeme jejich devalvaci do té míry, že se stanou bezvýznamnými.

  Françoise Castex (S&D). – (FR) Pane předsedající, členové Komise, rád bych se vrátil k dohodě o boji proti padělání, o které se nyní vedou jednání, zejména se Spojenými státy. Tato dohoda vyvolává některé otázky také u Spojených států, zejména u úředníků z Patentového úřadu USA. Dále, 75 profesorů práva z USA zaslalo nedávno prezidentu Obamovi dopis. Soudí, že obchodní dohoda o boji proti padělání (ACTA), která je jednoduchou exekutivní dohodou, by protiřečila ústavě USA.

Zatímco se Evropský parlament, jak víte, chystá k dohodě ACTA přijmout usnesení, což dosud vyvolává značný neklid a ani zdaleka nenachází jednomyslnou podporu mezi našimi spoluobčany, myslím si, že by bylo vhodné znát jasnou odpověď vyjednavačů USA ke dvěma bodům: Může být ACTA Spojenými státy ratifikována? Je ACTA podle jejich názoru závaznou, nebo dobrovolnou dohodou? Vždyť dohoda o boji proti padělání, která nezahrnuje Čínu, Indii a Brazílii a která by nebyla prováděna Spojenými státy, by značně ztratila na důvěryhodnosti. Děkuji.

  Tunne Kelam (PPE). – Pane předsedající, rád bych poděkoval panu komisaři De Guchtovi a paní komisařce Redingové za jejich intenzivní, ale realistický přístup k summitu EU-USA. Dle mého názoru je načase uznat, že USA nemohou bez Evropy dosáhnout žádný ze svých strategických cílů. Podobně EU nemůže hrát svou zamýšlenou roli světového aktéra bez úzké spolupráce s Amerikou. Paradoxně globalizace a vzestup jiných než západních mocností poskytují USA a EU spíše více než méně důvodů k posílení své spolupráce. Zároveň vidíme, že transatlantická mezera se rozšiřuje, a nikoli zužuje.

V současných amerických plánech a zájmech zaujímá Evropa méně významné místo. Je proto velmi důležité si uvědomit, že čas a možnosti pro upevňování vzájemného partnerství jsou omezené. Pravděpodobně v následujících deseti letech budou mít USA a EU možnost vytvořit mezinárodní program pro svět založený na hodnotách a stabilitě, avšak pouze pod podmínkou, že budou postupovat společně.

Začít se musí dokončením transatlantické oblasti volného obchodu, kterou Evropský parlament podporuje po několik let, překonáním vnitřních rozporů v Evropě a bojem proti protekcionismu.

  Simon Busuttil (PPE). – Pane předsedající, rád bych hovořil o všeobecné rámcové dohodě o ochraně údajů, o které začala vyjednávat paní Redingová. Téměř každý týden slýcháme o dalším teroristickém útoku nebo pokusu o útok, což samozřejmě poškozuje blahobyt našich občanů. Potřebujeme účinný nástroj k boji proti terorismu. To je jen jedna zjevná oblast, kde můžeme spolupracovat se svými přáteli za Atlantikem. Tato rámcová dohoda o ochraně údajů je nepochybně naléhavě zapotřebí. Paní Redingová, ohledně této dohody máte naši podporu.

Samozřejmě, tuto dohodu nechceme jen kvůli boji proti terorismu, ale i proto, že máme obavy spojené s ochranou údajů. Chtěli bychom, abyste chránili soukromí našich občanů a chránili zejména zásady nezbytnosti a přiměřenosti. Podle našeho názoru nemusíme volit mezi bezpečností a soukromím, domníváme se, že ve skutečnosti dokážeme zajistit obojí.

Byl bych rád, paní Redingová, kdybyste do těchto jednání vstupovala s pocitem, že se můžete opřít o podporu Evropského parlamentu, a s klidnou myslí, neboť víte, že stojíme za vámi při sjednávání dohody, která je dobrá pro naše občany a jež zaručí naši bezpečnost i naše soukromí.

  Danuta Jazłowiecka (PPE). – (PL) Pane předsedající, před dvěma lety, když byl Barack Obama zvolen do funkce prezidenta Spojených států, se zdálo, že po obtížném funkčním období jeho předchůdce se vztahy mezi Evropou a Amerikou budou normalizovat. Zdálo se, že skončí doba, kdy na mezinárodní scéně Washington jednal na vlastní pěst. Všichni jsme se domnívali, že Spojené státy a Unie, postižené mimořádně silnou krizí, budou spolupracovat a pokusí se změnit svět, aby zajistily hospodářskou bezpečnost.

Dnes víme, že to byla planá naděje. Po klimatickém summitu v Kodani a poté, jakým způsobem pan Obama ignoroval španělské předsednictví, Američané znovu ponížili nás i ostatní svět přijetím jednostranného rozhodnutí natisknout peníze. Bez ohledu na četné sliby dané představitelům evropských vlád to rozhodnutí učinili bez jakékoli konzultace. Ve snaze uspokojit své vlastní zájmy přijali opatření, jež negativně ovlivní evropské hospodářství.

Nadcházející summit EU-USA by měl být využit k vyjádření našeho nesouhlasu a k výzvě, aby se k nám chovali jako k partnerům. Spolupráce není jen v našem zájmu, ale je také v zájmu Washingtonu, zejména s ohledem na nový geopolitický pořádek, který vzniká.

  Monika Flašíková Beňová (S&D). – (SK) Vztahy mezi Evropskou unií a USA jsou vztahy mezi dvěma velmocemi, ale přesto se často neubráním dojmu, že převládá jakýsi úzkoprsý egoismus nad pragmatismem.

Na jednacím stole jsou však některá velmi důležitá témata, která musíme společně se svými americkými partnery řešit.

Listopadový summit bude prvním setkáním USA a EU po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Vzhledem k tomu, že Evropská unie a USA představují polovinu světového hospodářství, velmi důležitým tématem bude ekonomika. V období velké krize je nutné koordinovat makroekonomické politiky, dohodnout se na regulaci finančního odvětví, pokusit se o zrušení daňových rájů a podobně. Je třeba se zaměřit na konkrétní problémy a nejednat na úkor druhých, jinými slovy je nutné, aby dva partneři nejednali na úkor ostatního světa, ale tak, jak by se slušelo na dvě zodpovědné, vedoucí světové síly.

Platformou pro zodpovědnou a pragmatickou politiku je kromě listopadového summitu EU-USA i prosincové zasedání Transatlantické hospodářské rady.

  Malcolm Harbour (ECR). – Pane předsedající, jsem velmi potěšen, že jste si mne povšiml, protože chci zejména poděkovat panu komisaři De Guchtovi za to, co jsem považoval za velmi důležité přeorientování Transatlantické hospodářské rady. V červenci jsem jako předseda Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů byl na služební cestě ve Washingtonu. Vrátil jsem se tam později a prohlásil jsem, že je třeba změnit zaměření hospodářské rady tak, aby začala sledovat dlouhodobé strategicko-technické otázky, jimiž se oba zabýváme, a zejména aby zahájila práci na budování základů pro normy, na čemž můj výbor v několika uplynulých měsících odvedl značný kus práce.

Měli bychom vytvářet společné normy pro budoucí technologie, a ne budovat nové obchodní překážky tím, že budeme pracovat každý samostatně. Jak ve svém projevu uvedl, pomůže nám to připravit společné výzkumné programy, společné příležitosti pro podniky a spolu s našimi partnery ve Spojených státech posílit svou konkurenceschopnost.

Myslím si, že tento prvek vašeho dnešního vystoupení je velmi důležitý. Mrzí mne, že o tom hovořilo tak málo mých kolegů – vím, že paní Herczogová ano –, ale doufám, že dokážeme spolupracovat, abychom s tím pokročili. Pan Elmar Brok odešel, což je škoda, protože jsem mu chtěl říci, že tato nová orientace s sebou nese nové výzvy, z čehož plyne potřeba zaměstnat nové lidi, kteří budou pracovat na jeho dialogu transatlantických zákonodárců.

  Franz Obermayr (NI). – (DE) Pane předsedající, odvolávám se na dohodu o ochraně údajů a rád bych poukázal na to, že všechny stávající dohody musí zcela vyhovovat evropským normám pro ochranu údajů. To se netýká jen dohod o předávání bankovních údajů, ale také oblasti jmenné evidence cestujících. Komise nesmí v jednáních o dohodě o ochraně údajů s USA z tohoto postoje ustoupit. Nemůžeme připustit, aby evropské normy byly přizpůsobovány normám USA. Potřebujeme jednotnou ochranu místo nesystematického přístupu, který existoval doposud, a každá nová jednotlivá dohoda o výměně údajů musí obsahovat zásady jako omezení účelu, minimální doba pro uchovávání a právo občanů EU použít účinné opravné prostředky v souvislosti se zpracováním údajů.

Nesmíme v žádném případě dovolit, aby se EU i nadále přibližovala ke stále grotesknějším systémům profilování v USA nebo aby zásobovala USA osobními údaji občanů EU. Bez ohledu na to by dohoda bez příslušných záruk neobstála u Evropského soudního dvora.

  Seán Kelly (PPE) – Pane předsedající, jako člen delegace EU-USA mám na nadcházejícím summitu zvláštní zájem a těším se na to, až se v rámci této delegace vydám v prosinci do USA. Je spravedlivé říci, že USA jsou naším přirozeným spojencem, a proto bych odporoval výroku, který tu dnes večer zazněl, že svět je v důsledku americké politiky spíše méně než více bezpečný. Chceme-li ukazovat prstem, měli bychom se, dříve než ukážeme prstem na Ameriku, podívat na země, kde neexistuje žádná svoboda, kde neexistuje žádná demokracie a kde nacházejí útočiště teroristé.

Nicméně je důležité, abychom na další zasedání a summity s USA přicházeli jako rovnocenní partneři, protože právě to budou respektovat; viděli jsme zejména v Kodani, že jsme byli považováni – jak si někteří mysleli – za slabochy. To se nesmí opakovat, zejména v otázkách, jako je kvantitativní uvolňování. Musíme se osmělit a dosáhnout toho, aby naše hlasy byly slyšet.

  Mario Pirillo (S&D). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové z Komise a Rady, dámy a pánové, aby mohla být naše spolupráce úspěšná, musí být vztahy mezi Evropskou unií a Spojenými státy založeny na nejvyšší možné záruce bezpečnosti. Musíme odstranit všechny problémy zde, v Evropské unii. Vízové požadavky pro občany čtyř zemí, které tvoří součást 27 členských států, jsou závažným omezením svobody. Minulý týden delegace z Parlamentu předložila tento problém kanadským orgánům a zdá se, že si to vezmou za své a budou to řešit.

Obchod se Spojenými státy je důležitý, neboť posiluje naše euro a umožňuje Evropské unii soutěžit s velkým čínským, japonským a indickým trhem, a v Kanadě jsme zaznamenali opatrný postoj k americkému a mexickému trhu. Dobrým úvodem k jednáním je součinnost s USA v oblasti změny klimatu, udržitelné energie a globálního trhu.

  Angelika Werthmann (NI). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, odvolávám se na dohodu o ochraně údajů. Považuji za samozřejmé, že po uzavření dohody o ochraně údajů bude nutné prověřit stávající dohody mezi USA a EU a aktualizovat je v souladu s touto novou rámcovou dohodou. To je skutečný účel dohody, o kterou zde usilujeme. Mám za to, že kdybychom to neudělali, vznikne riziko právní nejistoty. Naší nejvyšší prioritou koneckonců musí být ochrana našich občanů.

  Karel De Gucht, člen Komise. – Pane předsedající, dovolte mi nejprve zodpovědět některé konkrétní otázky, jež byly položeny, a začnu od změny klimatu. Nová většina ve Sněmovně reprezentantů pravděpodobně ještě více zúží prezidentu Obamovi manévrovací prostor. Musíme zajistit, aby USA neustoupily od svých závazků z Kodaně, a musíme je povzbudit, aby přispěly k úspěšnému výsledku zasedání COP 16 v Cancúnu.

Mezitím můžeme pokročit v konkrétních otázkách, jako jsou finanční prostředky na rychlé zahájení činnosti, snížení emisí z odlesňování a usnadnění chudým a rozvojovým zemím přizpůsobit se změně klimatu. Toto a stejně tak i biologický výzkum v oblasti čistých technologií, lze prosadit bez vnitřní legislativy USA.

Padla zde také otázka týkající se programu bezvízového styku USA a toho, že některé členské státy EU – Bulharsko, Kypr, Polsko a Rumunsko – do něj dosud nejsou zařazeny. Přikládáme tomu velký význam a budeme s našimi partnery v USA na vyřešení této otázky pracovat.

Pokud jde o zavedení poplatku ESTA pro cestující v rámci programu bezvízového styku, Komise opakovaně vyjádřila znepokojení nad tím, že tyto nové požadavky nejsou slučitelné se závazkem USA usnadnit transatlantickou mobilitu a že představují zvýšenou zátěž pro evropské občany cestující do USA. Musíme zajistit, aby úsilí v bezpečnostní oblasti, jako je jmenná evidence cestujících, bylo doprovázeno usnadněním transatlantického cestování pro oprávněné cestující.

Pokud jde o otázku týkající se dokumentů Wikileaks, momentálně nejsme schopni tuto informaci obsaženou v uniklých dokumentech komentovat. EU je však zásadně pevně odhodlána prosazovat dodržování absolutního zákazu mučení a krutého, nehumánního a ponižujícího zacházení. To je vše, co v tuto chvíli můžeme říci.

Zazněla zde otázka paní Quisthoudtové týkající se možnosti dohody o volném obchodu s USA. V tuto chvíli o tom, paní Quisthoudtová, neuvažujeme, protože co se obchodních vztahů EU-USA týče, dřívější studie v této oblasti vypracovaná GŘ pro obchod dokládá, že necelní překážky zůstávají v obchodních vztazích EU-USA vážným problémem, a dochází k závěru, že pokud by byla odstraněna polovina necelních překážek a rozdílů v regulaci, došlo by v EU a USA k nárůstu HDP přibližně o 160 miliard EUR a k navýšení vývozu o 2,1 % v EU a 6,1 % v USA. Ve skutečnosti již mezi USA a EU tolik cel neexistuje. Nicméně stávající překážky bývá často velmi obtížné odstranit, ale právě proto v TEC naléháme na brzkou a přímou spolupráci, například před tím, než přijmeme předpisy v důležitých oblastech, zejména na rozvíjejících se trzích a v oblasti nových technologií.

Pokud jde o TEC a o to, jakou problematikou by se mohla zabývat, v současnosti spolu s našimi americkými partnery připravujeme konečný program pro příští zasedání TEC, přičemž máme na zřeteli doporučení poradců. Hlavní témata, o nichž uvažujeme, jsou inovace a nové technologie, strategie pro ekologizaci našich hospodářství a budování transatlantického trhu. V rámci těchto témat budeme mít možnost projednat široký okruh otázek včetně e-zdravotnictví, interoperability elektronických zdravotních záznamů, bezpečného obchodu, vzájemného uznávání schválených obchodních norem a celkového přístupu k regulaci, inovačního akčního partnerství a výměny informací v oblasti bezpečnosti spotřebních výrobků. Budeme také jednat o společných odpovědích na hospodářské výzvy. Dále budu, koncem listopadu, jak o to požádal Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, jednat o normách. Přesné datum je, myslím, 29. listopadu.

Poslední otázka se týkala 100% kontroly příchozích nákladních kontejnerů. Jsme znepokojeni požadavky USA, aby od července 2012 procházely všechny námořní kontejnery směřující do USA před nakládkou na loď v zahraničním přístavu kontrolou. Domníváme se, že tento požadavek nepřinese průkazné bezpečnostní výhody a stane se překážkou hladkému obchodu. Z těchto důvodů Komise neplánuje provádět 100% kontrolu v evropských přístavech. Ministryně vnitřní bezpečnosti USA Janet Napolitanová oznámila plány odložit lhůtu pro 100% kontrolu z července 2012 o další dva roky. Komise doufá, že tento odklad povede k tomu, že Kongres USA přezkoumá svou politiku a dá přednost přístupu k bezpečnosti dodavatelského řetězce založenému na analýze rizika.

Hlavní výzvy pro EU v příštím roce nabízejí mnoho synergií a možností spolupráce s USA: řešení hospodářské krize; správa věcí veřejných, obnovení růstu a pracovních míst pomocí urychlení reforem, budování oblasti svobody, práva a bezpečnosti a posilování našeho významu na světové scéně. S výhledem na nadcházející summit EU-USA a na období po něm nás čeká řada důležitých úkolů. Jedním z nich je budování otevřenějších a navenek zaměřených vztahů EU-USA, které by v celém rozsahu zohledňovaly vztahy, jež EU i USA budují s novými velmocemi, jako je Čína, Indie, Rusko a Brazílie.

V oblasti hospodářství jsou ústředním bodem jednání zaměstnanost a růst. Budeme porovnávat informace o výsledcích G20, zejména co se týče finančních a bankovních reforem a nutnosti uzavřít celosvětovou obchodní smlouvu, a v tomto rámci hledat přidanou hodnotu vztahů EU-USA. Zároveň se musíme více zaměřit na využití úplného potenciálu transatlantického trhu. Mým cílem bude znovu zaměřit TEC na transatlantický program pro zaměstnanost, růst a inovaci. S podporou vedoucích představitelů EU a Senátu USA budu usilovat o dosažení pokroku v této oblasti na nadcházejícím zasedání TEC dne 17. prosince.

PŘEDSEDAJÍCÍ: ROBERTA ANGELILLI
Místopředsedkyně

  Viviane Reding, místopředsedkyně Komise. – Paní předsedající, po poznámkách mého kolegy pana De Guchta, které se týkaly všeobecné smlouvy a vztahů se Spojenými státy, se chci zaměřit na budoucí zastřešující dohodu o ochraně údajů. Je zcela jasné, že musíme sdílet údaje, abychom mohli bojovat proti terorismu a organizovanému zločinu, a zároveň musíme chránit práva občanů na ochranu údajů. Obsahem těchto jednání bude pokusit se dosáhnout obojího v rovnováze.

Jak jsem vám již řekla, dne 26. května tohoto roku předložila Komise návrh mandátu k vyjednávání. Nyní očekáváme, až se na tomto mandátu shodne Rada, což bude doufejme počátkem prosince, a následně budeme moci zahájit skutečná jednání. Naprosto souhlasím s tím, co bylo v této sněmovně řečeno. Musíme se zaměřit na právní jistotu v zastřešující dohodě, místo toho, abychom – a cituji jednoho poslance tohoto parlamentu – „hasili požár při každé jednotlivé dohodě o ochraně údajů”.

Podaří-li se nám – Spojeným státům a Evropě – stanovit společné normy, pak se tyto normy dříve či později stanou normami světovými. Musíme ukázat, že tyto normy vycházejí z našich hodnot spravedlnosti a základních práv a z práva na vzájemnost, přičemž obojí musí být jednoznačně zařazeno na pořad transatlantických jednání.

Nastolena musí být také otázka práv jednotlivce. To, co předkládá Komise, by pro naše evropské občany a  pro občany Spojených států znamenalo: vymahatelná práva jednotlivce, jako je právo na přístup k osobním údajům, které jsou o dané osobě shromažďovány, právo na jejich opravu a vymazání, právo na správní či soudní nápravu bez ohledu na státní příslušnost a místo pobytu a právo na náhradu veškerých utrpěných škod.

Efektivní uplatňování těchto práv by zaručila kontrola a sledování těchto norem pro ochranu údajů ze strany nezávislých veřejných orgánů, přičemž by v této souvislosti mělo být začleněno i ustanovení o nediskriminaci, které zajistí ochranu veškerých osobních údajů bez ohledu na státní příslušnost a místo pobytu dotyčné osoby, a dále nesmíme zapomínat na to, že je třeba nastolit rovnováhu mezi právy a bezpečností a rovněž, alespoň dle mého názoru, že nelze připustit jakoukoli diskriminaci na základě rasové příslušnosti.

Chceme-li tomu zabránit, bude Komise zajisté potřebovat pomoc ze strany Parlamentu. Slyšela jsem, že chcete navázat nebo jste již navázali konkrétní nové dvoustranné vztahy mezi Parlamentem a Kongresem Spojených států. Myslím si, že to bude velmi důležité i pro větší pochopení takových dohod o ochraně údajů na obou stranách Atlantiku, takže zde byste v průběhu jednání mohli velmi pomoci.

  Stefaan De Clerck, úřadující předseda Rady. – (NL) Paní předsedající, mohu být velmi stručný, protože se samozřejmě shoduji se slovy paní místopředsedkyně Komise Redingové, totiž že to byla dobrá rozprava a že příští fáze proběhne ve dnech 2. a 3. prosince. Rada skutečně doufá, že bude následně schopna vytvořit konečnou podobu mandátu, aby Komise mohla zahájit seriózní diskusi a spolu s ní i jednání.

To je příležitost ke zlepšení spolupráce mezi EU a Spojenými státy; příležitost k dosažení rovnováhy mezi bezpečností a ochranou soukromí; příležitost ke sjednocení roztříštěného tématu; a ovšem příležitost převést výslovný požadavek Evropského parlamentu do pevné rámcové dohody.

Předpokládám, že dnešní rozprava připravila Radu na schválení mandátu Komise k vyjednávání, za předpokladu, že i Komise bude v přiměřených intervalech poskytovat zpětnou vazbu, na jejímž základě se bude dále rozvíjet diskuse o konkrétních podrobnostech a o aspektu vymahatelnosti práv. Doufám proto, že Komise dosáhne v brzké době dobrých výsledků – doufejme po zasedání Rady, které se bude konat ve dnech 2. a 3. prosince. Děkuji vám za tuto rozpravu.

  Předsedající. – Obdržela jsem čtyři návrhy usnesení⁽¹⁾ předložené v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 11. listopadu 2010.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Elena Băsescu (PPE), písemně. – (RO) EU a USA tvoří největší obchodní partnerství, připadá na ně polovina světového hospodářství. Na druhé straně, oba partneři musí úžeji spolupracovat, aby podpořili růst a zaměstnanost ve svých hospodářstvích, zejména za situace, kdy 30 milionů pracovních míst ve světě za několik uplynulých let zlikvidovala hospodářská krize. V tomto ohledu zůstává Transatlantická hospodářská rada nejpříhodnějším mechanismem pro dosažení cíle vytvořit do roku 2015 jednotný transatlantický trh. Svoboda pohybu je v EU velmi významným právem, proto musí Komise pokračovat v politickém a technickém dialogu o dosaženém pokroku a o směrech budoucího postupu.

Měla bych se zmínit o tom, že rumunská vláda nedávno přijala právní rámec pro vytvoření národního systému informací ve vízové oblasti, což s ostatními členskými státy usnadní výměnu údajů souvisejících se žádostmi o udělení víz. Tento systém IT zlepší kontrolu na hranicích Rumunska a na vnějších hranicích EU. Jedná se o nezbytný krok směrem k přistoupení k Schengenskému prostoru.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Podepsání rozšířené dohody se Spojenými státy o ochraně údajů je nezbytné a velmi potřebné; zabrání tomu, aby bylo ze strany členských států k těmto otázkám přistupováno na základě jednotlivých bilaterálních dohod. Jsem si plně vědom potíží, jež s podpisem této dohody souvisejí, neboť na obou stranách Atlantiku existují značně rozdílné přístupy k ochraně údajů. V EU je právo na ochranu osobních údajů výslovně zakotveno v článku 8 Listiny základních svobod a článku 16 Lisabonské smlouvy. Ve Spojených státech žádný obecný právní předpis pro ochrany soukromí neexistuje a ani v ústavě této země nenajdeme žádný výslovný odkaz na základní právo na ochranu soukromí. V oblasti přístupu k údajům, jejich oprav, vzájemnosti, právní ochrany a nezávislého dohledu je ještě třeba učinit mnohé. Vyzývám proto Radu, aby co nejdříve schválila mandát ke sjednání této dohody tak, aby bylo možné pokročit v jednáních a dosáhnout pokroku, kterého je tak naléhavě zapotřebí, a rovněž následného převodu těchto výsledků do příslušných souborů právních předpisů co nejrychleji.

  Kinga Gál (PPE) , písemně. – (HU) Nejprve bych chtěla poblahopřát zpravodaji ke skvěle odvedené práci. To, že je přijímána v předvečer přezkumové konference v Astaně, dodává této zprávě zvláštní důraz a vysílá poselství tvůrcům rozhodnutí v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. S potěšením konstatuji, že díky mým pozměňovacím návrhům byly do zprávy včleněny odkazy vztahující se k ochraně národnostních menšin, která je nedílnou součástí celkové bezpečnostní koncepce OBSE a jejího lidského rozměru, a že se zprávě podařilo zaměřit pozornost na úlohu vysokého komisaře OBSE pro národnostní menšiny. Úkoly a odpovědnost vysokého komisaře jsou zvlášť důležité pro prosazování mírového soužití národnostních menšin a pro prevenci případných menšinových a národnostních konfliktů. Zdůraznění úlohy vysokého komisaře je také důležité proto, aby se zajistilo, že zainteresované strany budou přikládat náležitou váhu návrhům a stanoviskům tohoto úředníka vzhledem k neexistenci jakýchkoli donucovacích prostředků.

  Eija-Riitta Korhola (PPE), písemně. – (FI) Po několik let je významným kritériem, kterým měříme vztahy mezi EU a Spojenými státy, politika v oblasti klimatu. Právě kvůli ní zesílila představa o Spojených státech jako o jednostranném aktérovi, který postupuje samostatně. Je však načase, abychom tuto představu přehodnotili.

Je pravda, že Spojené státy se distancovaly od hlavního směru politiky v oblasti klimatu, když odmítly ratifikovat Kjótský protokol. Nicméně čas ukázal, že celá dohoda není účinná a nevede k vyřešení složitého problému změny klimatu. Agentury, na něž připadají velká množství emisí, začaly investovat do rozsáhlých partnerství v oblasti technologie a rozvoje čisté energie, čímž zvolily cestu, která je mnohem slibnější a otevírá nové obzory.

Nyní je načase, aby si Evropa uvědomila, co se děje. Spojené státy se nehodlají zapojit do žádného systému obchodování s emisemi. Obama nedávno řekl, že nejdůležitější je dělat správné věci, což je samozřejmě užitečné, ať smýšlíme o změně klimatu jakkoli. Tyto užitečné kroky zahrnují investice do čisté energie a zlepšování energetické soběstačnosti. O obchodování s emisemi Obama řekl, že je to prostředek, a nikoli cíl, a že existují i jiné způsoby, jak se zhostit tohoto nesnadného úkolu.

Stala se Evropa strašákem politiky v oblasti klimatu, který neumí posoudit situaci ani se poučit ze svých chyb? Vyvážíme pracovní místa do zahraničí a zdražujeme ceny energie; děláme vše těžkopádně, místo abychom volili citlivé postupy. Měli bychom předcházet znečištění, a stejně tak bychom měli také investovat do čisté energie a zaměřit se na energetickou soběstačnost a zalesňování. Obchodování s emisemi naopak nezasluhuje naši podporu. Bylo nám prodáno jako příprava na mezinárodní systém, který se nikdy nerealizoval. Proč bychom v něm měli pokračovat, a tím škodit našim občanům a zbavovat je práce a živobytí?

  Jiří Maštálka (GUE/NGL), písemně. – (CS) Chystaný summit EU-USA jistě potvrdí mimořádný význam těchto vztahů. Stále více se prosazující globalizace vyžaduje, aby jak EU, tak i USA prováděly politiku všech azimutů a strategický význam transatlantického partnerství se neoslabil. Z tohoto důvodu je nutné přistupovat k takovým jednáním s maximální otevřeností, která je nezbytným předpokladem dělného charakteru chystané schůzky. Uplynulé dny zdůraznily tři témata, která by měla být v centru pozornosti vyjednávačů za Unii: odlišné strategie, s nimiž EU a USA přistupují k současné světové ekonomické krizi; odlišné přístupy v oblasti politiky reagující na nepříznivou ekologickou situaci planety a klimatické změny; otázky bezpečnosti. Jednostranné a s EU nekonzultované rozhodnutí americké centrální banky (FED) nakoupit vládní obligace USA za 600 miliard oslabí ekonomické postavení Evropy. Je tedy nezbytné, aby se EU jasně vyslovila pro hledání jiné globální měny, než je americký dolar. Je nutné, aby Unie trvala na své roli průkopníka ekologických technologií i legislativy a v daném směru vyvíjela nátlak jak na vládu, tak i na Kongres USA. Pokládám za nutné vyzvat představitele EU na chystaném summitu, aby dali Washingtonu jasně najevo naši podporu úsilí prezidenta Baracka Obamy o celosvětové jaderné odzbrojení a o ratifikaci nové smlouvy START, která byla podepsána ruským a americkým prezidentem letos v Praze.

  Justas Vincas Paleckis (S&D), písemně. – (LT) Od triumfálního vítězství Baracka Obamy v prezidentských volbách před dvěma lety se postoje EU a USA značně sblížily, zejména v oblasti odzbrojení, boje proti změně klimatu a v otázkách tlumení ohnisek mezinárodních konfliktů. To je významný kapitál a v této linii je nutné pokračovat. Pro dosažení společných transatlantických cílů je však bohužel stále ještě nutné některé věci uskutečnit. Velká část společnosti USA je proti činnostem v oblasti boje se změnou klimatu. Ambiciózní návrh zákona o snižování emisí skleníkových plynů je stále blokován v Senátu. Ani v otázce zrušení trestu smrti, která má pro EU velký význam, jsme nezaznamenali žádný pokrok. V Lisabonu se příští měsíc bude konat summit EU-USA. Doufám, že EU dokáže přesvědčit svého partnera, USA, aby učinil další pokrok při dosahování zmíněných společných cílů. Je také důležité rostoucí měrou do transatlantického dialogu zapojovat Rusko.

  Debora Serracchiani (S&D), písemně. – (IT) V souvislosti s bojem proti terorismu a organizovanému zločinu se potřeba sdílet údaje mezi Evropskou unií a Spojenými státy objevuje stále častěji a důrazněji, a tudíž je nezbytné vypracovat všeobecný a společný právní rámec pro ochranu osobních údajů. Jeho prostřednictvím musíme zajistit úroveň ochrany tak, aby odpovídala té, která je evropským občanům zaručena uvnitř Unie. Mandát k vyjednávání pro Komisi se proto ubírá správným směrem. Pokud jde o okruh působnosti, musí se tento právní rámec vztahovat také na stávající dvoustranné dohody. Doufám, že Rada mandát schválí tak, jak byl předložen, a že Parlament bude v plné míře a neprodleně informován o veškerém vývoji jednání, neboť bude mít k budoucí dohodě poslední slovo.

  Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně. – (PL) Nadcházející summit mezi Evropskou unií a Spojenými státy bude prvním summitem po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost; jedním z jejích cílů bylo umožnit Evropě více se zaměřit na vztahy se třetími zeměmi. Nadcházející summit nám poskytne možnost nastínit rámec transatlantické spolupráce na několik příštích let. Vzhledem ke svému globálnímu postavení a společným hodnotám, jako je právní stát, demokracie a lidská práva, musí Evropská unie a Spojené státy sehrát rozhodující úlohu při řešení problémů 21. století. Potřebujeme konstruktivní, intenzivnější spolupráci v oblastech, jako je překonání hospodářské a finanční krize, boj proti terorismu, světová stabilita, mír na Blízkém východě, nešíření jaderných zbraní, rozvojová pomoc a změna klimatu. Blíží se třetí klimatický summit v Cancúnu. Doufám, že Spojené státy projeví větší míru odhodlání, pokud jde o společné povinnosti v boji proti změně klimatu. Jako jedna z významných sil na mezinárodní scéně bychom měli jít ostatním zemím příkladem. Nedávná ekologická katastrofa u pobřeží Mexického zálivu jasně ukázala, že pohromy nemají hranic a jejich dopady zakouší celý svět, v konečném důsledku tedy i naši občané. Je zcela zřejmé, že je zapotřebí spolupráce na globální úrovni. Na pozadí voleb, které se konaly minulý týden, je třeba poznamenat, že tyto volby mohou představovat výchozí bod pro nové, užší vztahy mezi Evropským parlamentem a Kongresem. Intenzivnější dialog bude výhodný pro obě strany.

(1) Viz zápis.

15. Vnější strategie EU ohledně jmenné evidence cestujících (PNR) (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem jsou prohlášení Rady a Komise o vnější strategii EU ohledně jmenné evidence cestujících (PNR).

  Annemie Turtelboom, úřadující předsedkyně Rady. – (NL) Paní předsedající, vážení poslanci, domnívám se, že význam a nezbytnost údajů jmenné evidence cestujících (PNR) je v posledních letech stále očividnější. Stačí jen pomyslet na útoky v New Yorku a také na neúspěšný útok proti letu z amsterodamského letiště Schiphol do Detroitu. Samozřejmě i v posledních dnech jsme zaznamenali, že míra ohrožení je velmi vysoká.

Stačí se jen podívat na informace přicházející z některých členských států a také na rostoucí míru ohrožení v některých zemích, jako je Francie a Španělsko. Také moje země na některých místech vyhlásila zvýšené ohrožení a nedávno jsme též ze Spojených států obdrželi varování pro cestující. Domnívám se, že Komise a Rada v posledních několika měsících vyvinuly v oblasti PNR velké úsilí.

Současný stav věcí je takový. Komise dne 21. září informovala Radu o politice EU v oblasti předávání údajů o cestujících třetím zemím. Předložila také tři návrhy mandátu ke sjednání dohod s Kanadou, Spojenými státy a Austrálií, přičemž obsah všech tří je identický.

Rada proto neprodleně, dne 7. října, o těchto návrzích – o postupu a načasování těchto tří mandátů – jednala a rozhodla, že všechny tři mandáty by zajisté měly mít totožný obsah, že je Rada schválí ve stejnou dobu, že jejich platnost začne ve stejnou dobu a že jednání se Spojenými státy, Kanadou a Austrálií by měla začít nejpozději v prosinci tohoto roku.

Co se týče obsahu mandátů a dohody o PNR, Rada si je vědoma, že nejdůležitější u těchto tří dohod je zajistit dostatečně vysokou úroveň ochrany údajů. I naši zahraniční partneři podle musí mého názoru získat záruku, že jejich osobní údaje budou dostatečně chráněny. To jsme ovšem my vždy požadovali při uzavírání dohod s jinými zeměmi. Evropská unie se na to vždy zaměřovala, a to i ve svých předchozích dohodách s jinými zeměmi.

Měla bych ovšem poznamenat, že jedna z těchto předchozích dohod – s Austrálií – byla kdysi označena za dohodu roku, s nejlepší ochranou údajů. Proto se domnívám, že Evropský parlament oprávněně požaduje co nejpřísnější ochranu údajů. Rada proto zajistí, aby požadavky na ochranu údajů byly i nadále respektovány, a zcela jistě se zaměří především na bezpodmínečné dodržování zásady přiměřenosti, čímž zabrání jakémukoli porušování práva na ochranu soukromí.

Z toho důvodu Rada v textu mandátů k vyjednávání kladla velký důraz na význam článků 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie. Kromě toho tyto mandáty stanoví dobu uchovávání a dobu trvání přístupu k údajům PNR, které jsou přiměřené a omezené.

Vezmeme-li v úvahu různé způsoby, jimiž mohou být údaje PNR použity, nabývá tento požadavek ještě více na významu. Zpětné údaje smí být používány pouze ex post, současné údaje smí být používány v reálném čase a rizikové profily budou sestavovány zejména pro proaktivní použití.

Pokud jde o modely rizik, jsme si vědomi, že Evropský parlament je tímto „profilováním” velmi znepokojen. Komise proto ve svém návrhu velmi podrobně objasní, co přesně se rozumí pod „profilováním”. Předsednictví kromě toho zajistí, aby posouzení rizik nikdy nevyústilo ve stigmatizaci osob určitého etnického původu.

Ráda bych ve svém stručném úvodu učinila ještě dvě poznámky. 1) Údaje PNR skutečně smí být používány pouze leteckými společnostmi, samotné orgány členských států k nim tedy přístup nemají, a jejich použití leteckými společnostmi samozřejmě vyžaduje povolení od Evropské unie. 2) Předsednictví si je také vědomo toho, jaký význam přikládá Parlament všeobecné dohodě mezi EU a Spojenými státy v oblasti ochrany údajů. Chtěla bych v této souvislosti poukázat na diskusi, kterou jste před chvílí vedli v této Sněmovně s  mým kolegou, ministrem spravedlnosti.

V tomto stručném úvodu bych chtěla jednoznačně prohlásit, že údaje PNR jsou pro Radu opravdovou prioritou a že Rada skutečně hodlá v maximální možné míře zohlednit oprávněné obavy Parlamentu o nalezení přiměřené rovnováhy mezi soukromím a bezpečností, která je za každých okolností nezbytná. Myslím si, že nedávné události a hrozby nás i nadále nutí vyrovnávat se s fakty. Paní přesedající, budu samozřejmě Parlamentu kdykoli k dispozici – nejen dnes, ale také v příštích několika týdnech – abychom v diskusi o údajích PNR a o mandátech mohli pokračovat.

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Paní předsedající, dne 21. září vydala Komise soubor návrhů týkajících se výměny údajů o jmenné evidenci cestujících se třetími zeměmi, který zahrnoval sdělení o vnější strategii EU a některé zásady, jak jste požadovali ve svém usnesení z května tohoto roku. Byla tam také tři doporučení ke směrnicím pro sjednání nových dohod o PNR s Kanadou, Austrálií a USA. Ráda bych poděkovala autorům květnového usnesení za vynikající týmovou práci, kterou jsme odvedli, za velmi konstruktivní spolupráci při přípravě této složky a váš konstruktivní způsob nalézání řešení, jak v rámci nového institucionálního rámce pokročit.

Cílem sdělení je poprvé stanovit soubor kritérií a zásad, jimiž bychom se mohli řídit ve svých vnějších vztazích, jež se týkají PNR. Můžeme ho používat jako metodu ve styku se třetími zeměmi, ale také jeho pomocí určit svou vlastní politiku. Sdělení bude samozřejmě usilovat o soudržnost s PNR Evropské unie, jež budou předloženy v pozdější fázi.

Směrnice dosud nebyla přijata, to znamená, že mandáty nebyly dosud Radou schváleny, avšak mandáty samozřejmě navazují na strukturu obecného sdělení.

Belgické předsednictví nastolilo také otázku profilování. Posouzení rizik je otázka, která, jak vím, vyvstává při diskusích velmi často, a proto jsem se rozhodla ji nastolit ihned. Pojem profilování sám o sobě není definován v žádném právním nástroji, ale to neznamená, že  pro něj nemáme žádné právní předpisy. Dotýkají se ho nástroje na ochranu údajů, ale nazývají ho „zákazem automatického zpracovávání”: znamená to, že právní předpisy EU na ochranu údajů zamezují tomu, aby byl kdokoli nucen podrobit se rozhodnutí, jež vychází pouze z automatického zpracování údajů a z nějž pro danou osobu vyplývají právní důsledky nebo které se jej významně dotýká. Není zakázáno zpracovávat údaje automatickým způsobem, ale rozhodnutí, které se právně dotýkají jednotlivců, nesmí být přijímána automatickým způsobem.

Sdělení o PNR tyto zásady zdůrazňuje a stanovuje účelná a účinná opatření na ochranu zájmů subjektů údajů. Každé automatizované rozhodnutí by zejména mělo být ověřeno lidskou bytostí, a subjektu údajů by mělo být umožněno vysvětlit své stanovisko. To znamená, že konečné rozhodnutí přijaté vůči dané osobě nikdy nesmí být přijímáno automatickým způsobem. Sdělení se tímto způsobem snaží zajistit, aby zpracovávání údajů nepřesáhlo rámec toho, co je zákonné, a aby tyto postupy byly v souladu se základními právy, včetně našich stávajících pravidel pro ochranu údajů.

Požadovali jste také, aby Komise vysvětlila současný stav dvoustranných dohod a memorand o porozumění vztahujících se k programu bezvízového styku. Pokusím se vám to poněkud osvětlit. V USA byl v srpnu 2007 přijat zákon z roku 2007 o provádění doporučení komise pro vyšetřování událostí z 11. září a jeden z jeho oddílů se vztahuje k modernizaci programu bezvízového styku. Obsah a podmínky tohoto právního předpisu se týkají všech členských států EU bez ohledu na to, zda jsou zařazeny do programu bezvízového styku, nebo ne.

Ze strany EU vedl tento předpis k dvouúrovňovému přístupu, který odsouhlasila Rada v březnu 2008. Úroveň EU se týká jednání mezi EU a USA o podmínkách vstupu na území USA a samozřejmě programu bezvízového styku. To spadá do pravomocí EU – repatriace vlastních občanů, lepší zabezpečení cestovních dokladů a bezpečnost letišť. Vyústilo to v dohodu EU-USA, která potvrdila, že EU tyto podmínky splňuje.

Máme také bilaterální úroveň: dvoustranná jednání mezi EU a mezi USA a členskými státy o splnění podmínek USA pro přístup k programu bezvízového styku, který spadá do pravomocí členských států v protikladu k pravomocím EU. To jest, spolupráce s USA v oblasti závažné trestné činnosti, iniciativ v boji proti terorismu a sdílení informací v těchto oblastech.

V rámci této bilaterální úrovně některé členské státy nejprve podepsaly s USA memorandum o porozumění. To nemělo samo o sobě poskytovat právní základ pro jakoukoli výměnu údajů. Potvrzovalo připravenost smluvních stran sjednat dohody o informacích o cestujících, o informacích zjištěných v rámci šetření týkajících se známých teroristů nebo osob podezřelých z terorismu, o informacích pro boj proti terorismu a závažné trestné činnosti a o záležitostech týkajících se informací, migrace a hraniční bezpečnosti.

Podle informací, jež Komise zcela nedávno obdržela od členských států, memorandum o porozumění podepsalo s USA osm členských států.

Po podpisu těchto memorand USA a některé členské státy sjednaly dva druhy dohod. Za prvé, dohody o posílení spolupráce v oblasti prevence závažné trestné činnosti a boje s ní: to se týká spolupráce při porovnávání otisků prstů a vzorků DNA. Totožné dohody s USA má čtrnáct členských států.

Za druhé, dohody o výměně informací zjištěných v rámci šetření týkajících se známých teroristů nebo osob podezřelých z terorismu: ty se týkají výměny konkrétních informací o osobách, které jsou podezřelé z terorismu, nebo o známých teroristech, a sice se jedná o jejich plné jméno, datum narození, cestovní pas a státní příslušnost. Takové dohody má deset členských států. Dovolte mi ještě dodat, že žádná z těchto dvoustranných dohod nezahrnuje údaje PNR. Výměna údajů PNR se provádí pouze v rámci dohody EU-USA.

Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost a zrušením dřívějšího systému pilířů nyní spadají všechny podmínky amerického programu bezvízového styku do pravomoci EU. Komise právě nyní vyhodnocuje, zda by dvouúrovňový přístup dohodnutý v roce 2008 měl být po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost aktualizován. Budu vás o tom samozřejmě průběžně informovat.

Usnesení Parlamentu se také týká spolupráce EU-USA v oblasti jednorázových bezpečnostních kontrol v letectví. To je v pravomoci místopředsedy Kallase, který je komisařem pro dopravu. Vede jednání se správou pro bezpečnost dopravy USA s cílem vyjmout osoby cestující z USA z opětovné kontroly na letištích EU. To by mělo zvýšit efektivitu na letištích EU, aniž by byla ohrožena ochrana. Místopředseda Kallas o těchto otázkách průběžně informuje Výbor pro dopravu a cestovní ruch této sněmovny.

Je důležité zdůraznit, že tato otázka se od PNR ve velké míře liší. Spolupráce v oblasti jednorázových bezpečnostních kontrol v letectví se netýká osobních údajů a netýká se ani zpracovávání informací s ohledem na stíhání osob podezřelých z trestné činnosti nebo terorismu, takže jako takovou ji při jednáních o PNR nenastolujeme.

Závěrem – a omlouvám se, že hovořím poněkud dlouho, ale myslím si, že bylo nutné to vysvětlit – bych ráda podotkla, že Rada, jak řekl úřadující předseda Rady z belgického předsednictví, schválí mandáty k vyjednávání velmi brzy. Jsem odhodlána vás jako vždy průběžně informovat o pokroku dosaženém ve všech fázích jednání. Bylo již rozhodnuto, že jednání povedeme se všemi třemi zeměmi paralelně, ale nemusí být nutně dokončena ve stejnou dobu.

Vím, že tato oblast se ve vaší sněmovně těší zvláštnímu zájmu, a proto vám zůstávám k dispozici pro diskusi nyní nebo kdykoli si to budou přát příslušné výbory a  další poslanci.

  Axel Voss , jménem skupiny PPE. – (DE) Paní předsedající, zítřejší hlasování o jmenné evidenci cestujících by nebylo nutné, kdyby nás, totiž tento Parlament, braly Komise a Rada vážněji a po přijetí rozhodnutí o SWIFT nám lépe podávaly informace o předávání údajů třetím zemím ze strany EU a jejích členských států. Budou-li interinstitucionální vztahy pokračovat tímto způsobem, existuje riziko, že  v oblasti PNR skončíme s USA v psychologicky stejné situaci, jako tomu bylo v případě SWIFT. To nikdo nechce, a také si myslím, že by to bylo velmi nebezpečné. Musíme nicméně stále vyvíjet úsilí, abychom to vyřešili.

Když jsme u toho, mám pocit, že zde chybí jasná koncepce, jaká výměna údajů je nezbytná, abychom mohli předcházet teroru; na základě toho pak můžeme zaujmout postoj. Nejprve SWIFT, poté PNR; pak přišlo memorandum o porozumění s přístupem do databází jednotlivých zemí; poté rámcová dohoda s USA; poté změna našeho vlastního pozměněného předpisu o ochraně údajů; nyní chceme zavést tento program o jednorázových bezpečnostních kontrolách – to vše se mi zdá poněkud nesystematické.

Kromě toho musíme jednou pro vždy vyjasnit nebo určit jaké údaje USA skutečně potřebují pro prevenci teroru, jak tomu můžeme napomoci a jak toho lze dosáhnout. To, co jsme až dosud viděli, je jakási salámová taktika, a to je škodlivé.

Vím, že zde došlo k přerušení v důsledku vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, ale ještě více je pro nás škodlivé, jestliže nás Rada a Komise o těchto procesech průběžně neinformují.

Žádám proto představitele Rady a Komise o pět věcí. Za prvé, vypracujte prosím citlivou koncepci, která vyčerpávajícím způsobem a definitivně stanoví, co zahrnuje výměna údajů pro účely boje proti terorismu. Žádám vás také, abyste v EU zajistily soudržnost ohledně záležitostí souvisejících s předáváním údajů a nerozdělovaly je na záležitosti jednotlivých zemí a evropské záležitosti. Žádám také, aby pravomoc přijímat rozhodnutí o těchto záležitostech byla stanovena na obecné evropské úrovni a případně s přihlédnutím k tomu, že možná upřednostníme uzavření dohody o PNR s Kanadou a Austrálií. A konečně žádám o urychlení procesu, protože teroristé neustále odhalují, kde je naše bezpečnost nedostatečná – jako tomu bylo zcela nedávno v případě nákladní dopravy.

  Birgit Sippel, jménem skupiny S&D. – (DE) Paní předsedající, v globalizovaném světě podléhá celosvětové organizaci bohužel i terorismus a trestná činnost a proto víme, že musíme mezinárodně spolupracovat a sdílet údaje. S potěšením přijímám slova Komise a Rady o tom, že práva občanů a ochrana údajů jsou pro ně záležitostmi, jimž připisují vysokou prioritu. To však neznamená, že Parlament může usnout na vavřínech, neboť otázky, jako je doba uchovávání údajů, množství údajů, omezení účelu, a také kontrolní opatření a zda je skutečně možné ustanovení o ochraně v oblasti ochrany údajů použít, zůstávají mimořádně důležité. V  této citlivé oblasti nepotřebujeme kontroly naslepo, ale více důvěry.

Podmínky, za kterých se údaje vyměňují, musí proto být také stanoveny na vysoké úrovni, neboť to není pouze záležitost konkrétních dohod s Austrálií a USA; dohody o PNR s námi chtějí uzavřít i některé další země jako Korea a Indie. Také z tohoto důvodu je velmi důležité, abychom v tuto chvíli zavedli zvlášť náročné bezpečnostní normy. Totéž platí pro předávání údajů třetím zemím. Zde opět musíme velmi pečlivě prozkoumat podmínky, které chceme včlenit.

Zároveň při diskusi o údajích PNR musíme vyhlédnout i za tento rámec. Jaký smysl má udržet při jednáních o PNR množství údajů co nejmenší, jestliže USA jako protitah oznámí, že chtějí nejen zavést vstupní poplatek, ale také shromažďovat další údaje od cestujících?

Máme problém i v Evropské unii. Jaký smysl má dohodnout se na co nejnáročnějších normách a pokoušet se omezit množství údajů, jestliže jsou současně uzavírány dvoustranné dohody, aniž bychom cokoli věděli o jejich obsahu a o bezpečnostních normách? Paní Malmströmová řekla, že nejde o údaje PNR, ale že veškeré shromážděné údaje by spíše měly zjevně sloužit k účelům boje proti terorismu a boje proti trestné činnosti. Ráda bych na závěr vyslovila ještě jednu žádost: potřebujeme nejen dobrá ustanovení k jednotlivým opatřením, ale konečně také získat celkový přehled o všech opatřeních a všech údajích, které EU a členské státy předávají. Musíme mít zcela jasno v jednom: nikdy nedosáhneme stoprocentní bezpečnosti, ať přijmeme sebevíc opatření a shromáždíme sebevíc údajů. To je skutečnost, se kterou bychom se měli vyrovnat.

  Sophia in 't Veld, jménem skupiny ALDE. – Paní předsedající, chtěla bych poděkovat paní komisařce a paní ministryni za jejich úvodní vystoupení. Velmi vítám velice kooperativní přístup Komise a Rady. Měli jsme v minulosti případy, kdy spolupráce nebyla tak dobrá. Myslím si, že tento příklad ukazuje, že dokáží-li tyto tři hlavní instituce dosáhnout shody, můžeme vystupovat jednotně jménem 500 milionů občanů – a to je velmi silný hlas.

Toto usnesení je předkládáno společně šesti politickými skupinami, což znamená, že tento Parlament vysílá velmi silný politický signál. Chtěla bych poděkovat také všem stínovým zpravodajům z jiných skupin za velmi dobrou spolupráci. Existuje jeden aspekt, o kterém se paní komisařka ani paní ministryně ve svých vystoupeních nezmínily: otázka přiměřenosti a nezbytnosti. Rada i Komise stále tvrdí, že rozsáhlý – nikoli případ od případu – sběr a ukládání údajů PNR jsou nezbytné a přiměřené s ohledem na boj proti terorismu. Jsem ochotna jim věřit, ale toto tvrzení musí být zdůvodněno: potřebujeme důkaz o nezbytnosti, důkaz o přiměřenosti. Proč? Zkouška přiměřenosti není politickou zkouškou, jde o zkoušku právní.

Evropské právní předpisy v oblasti ochrany údajů vyžadují, aby sběr a ukládání údajů byly přiměřené a nezbytné. Není to něco, na čem se můžeme politicky dohodnout; je to něco, co musí být soudně prokázáno. Předloží-li někdo tuto záležitost soudu a ten rozhodne, že dohody jsou propustné, pak budeme vypadat jako idioti. Od Evropského parlamentu nelze požadovat, aby podpořil něco, co může být právně zpochybněno. To je zásadní problém.

Existují některé další aspekty, které vyžadují objasnění. S potěšením jsem přijala zprávu o tom, že Komise zkoumá otázku profilování, ale myslím si, že k tomu potřebujeme podrobnější diskusi. Některé členské státy navrhují doložku o skončení platnosti. Samozřejmě bych to upřímně podpořila; doufám, že Rada rozhodne ji zavést. A konečně, Evropská komise poukazuje na dobré vztahy se třetími zeměmi, ale tyto dohody nelze považovat za nástroje mezinárodní diplomacie. Jsou to nástroje mezinárodní spolupráce pro vynucování práva a na ochranu civilních svobod a právního státu. Musíme je získat ihned, protože nejen vyjednáváme s USA, Kanadou a Austrálií, ale vytváříme také vzor a příklad pro dohody s jinými zeměmi.

  Jan Philipp Albrecht, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Paní předsedající, paní Malmströmová, dámy a pánové, my jako Parlament přijmeme zítra společné usnesení, které znovu zdůrazní naše obavy týkající se výměny údajů jmenné evidence cestujících. Proč to učiníme? Protože jsme několik let vznášeli kritické připomínky s pocitem, že jim v probíhajících jednáních není věnována dostatečná pozornost, a jelikož zohlednění této kritiky je pro nás od počátku důležité, abychom této dohodě zajistili alespoň naději na získání souhlasu zde v Parlamentu.

Existují tři hlavní kritizované body, a pan Voss se již o některých zmínil. Především je důležité a nezbytné pochopit, že chceme společný evropský přístup, a ne různá opatření v oblasti výměny údajů s různými ustanoveními o ochraně údajů. Je proto důležité jasně říci, že by v tomto ohledu mělo být nalezeno jednotné řešení se smluvními stranami na evropské úrovni.

Druhým momentem – a ten je ještě důležitější – je to, aby vše bylo podle pravidel a v souladu s právním základem ve smlouvách. Jako Parlament jsme mnohokrát jasně prohlásili, že odmítáme použití údajů jmenné evidence cestujících pro účely profilování a že dlouhé doby uchovávání jsou neslučitelné s ústavním právem. Pro nás to znamená, že proaktivní a zpětné používání údajů jmenné evidence cestujících je skutečně v zásadě vyloučeno. To musí být jasně uvedeno v mandátu a také na jednáních, aby nakonec mohl Parlament udělit souhlas.

  Philip Bradbourn, jménem skupiny ECR. – Paní předsedající, PNR, jak bylo uznáno, je důležitým nástrojem národní bezpečnosti. Je to klíčová složka boje za udržení našeho bezpečí nejen ve vzduchu, ale i na zemi. PNR však musí zůstat pouze nástrojem boje proti terorismu. Nesmí se stát univerzálním povolením pro uchovávání údajů vládami nebo jejich orgány.

Proto musíme důkladně zvážit, komu povolíme k těmto údajům přístup a proč; nejen které zemi, ale kterým orgánům. Jaké výhody nám poplynou z jejich přístupu k údajům? Jak tyto země zaručí ochranu údajů a, což je důležité, jak si můžeme být jisti, že to tak zůstane? Musíme mít také jistotu, že veškerá opatření se třetími zeměmi jsou vzájemná, takže také nám přinesou užitek. PNR je důležitá zbraň, která nám pomůže uchránit se před takovým terorismem, ale není to zbraň jediná: pragmatismus a přiměřenost by měly být klíčem ke každému rozhodnutí, které v této sněmovně přijímáme; u tématu jmenné evidence cestujících tomu není jinak.

  Rui Tavares, jménem skupiny GUE/NGL. – (PT) Vedeme-li tuto rozpravu o dohodě o jmenné evidenci cestujících (PNR), všichni si vzpomeneme, co se přihodilo v případě SWIFT; již to v této rozpravě několikrát zaznělo. Případ SWIFT byl výmluvný. Možná se neshodneme, pokud jde o SWIFT samotný, a jistě jsme v této sněmovně hlasovali rozdílně, ale všichni jsme se shodli na jednom: velice jsme se poučili, co dělat a co nedělat.

Tedy co dělat: zjistili jsme, že Parlament musí vystupovat velmi důrazně na obranu zájmů týkajících se soukromí 500 milionů občanů. Na formulaci usnesení se tentokrát podílí celých šest politických skupin, což znamená, že hlas Parlamentu hodláme použít jednoznačněji a jednotněji.

Víme však také mnohé o tom, co nedělat. To, čemu jsme se naučili, můžeme v této fázi jednání o PNR stále ještě využít. Jde bezpochyby o to, že by Rada měla připravit svůj mandát, který my velmi pečlivě prostudujeme; Komise by měla vést jednání, protože je vyjednavačem; a poslední slovo by měl mít Parlament. Zároveň jsme ale zjistili mnohem více. Parlament by očividně měl být průběžně informován ve všech fázích, ale v tomto důležitém bodě se obracím přímo na Komisi: Komise by mohla přijímat myšlenky Parlamentu i v průběhu tohoto procesu. Vzpomínám si, že například v případě SWIFT přišla myšlenka ustavit dozorčí orgán ve Washingtonu právě ze strany Parlamentu. V průběhu tohoto procesu je Parlament povinen přicházet s mnoha nápady, jež by mohly být zahrnuty do jednání, aniž bychom samozřejmě porušovali pravomoci Komise, ale faktem zůstává, že Parlament bude mít k tomuto jednání de facto a de iure poslední slovo, a zajisté ho využije.

Ještě na jeden aspekt bychom dle mého názoru neměli v průběhu tohoto procesu zapomínat, jak jsme to v některých případech učinili, a sice, že tyto údaje jsou osobními údaji. Znamená to, že máme co do činění s vypůjčenými údaji, které patří příslušníkům veřejnosti, jak říkáme ve svém usnesení, když hovoříme o pojmu informačního sebeurčení. Znamená to, že ve všech momentech tohoto procesu a během používání takových údajů v budoucnu budou muset mít přímý přístup k tomu, co se s jejich údaji provádí.

  Jaroslav Paška, jménem skupiny EFD. – (SK) V současné době dochází k předávání osobních údajů našich občanů do Spojených států podle rozličných dohod. Patří k nim bilaterální dohody a memoranda o porozumění, jež některé členské státy uzavřely s USA, a právě ty vzbuzují vážné obavy o porušování práv evropských občanů na ochranu údajů.

Je proto dobré, že se Evropská komise obrátila na Evropskou radu s požadavkem zahájit jednání mezi EU a USA o vytvoření nové rámcové dohody o předávání a zpracovávání osobních údajů pro účely prevence, vyšetřování, odhalování nebo stíhání trestných činů v rámci policejní a justiční spolupráce ve věcech trestních.

Paní komisařko, při jednáních s našimi americkými přáteli však musíme trvat na tom, aby nová rámcová dohoda byla vyvážená a korektní vůči právům občanů EU v oblasti ochrany jejich osobních údajů. Dále by bylo dobré, kdyby se touto novou dohodou upravily stávající dvoustranné dohody, které jsou nekorektní a jež v mnohém přesahují práva našich občanů na ochranu osobních údajů.

  Daniël van der Stoep (NI). – (NL) Paní předsedající, Nizozemská strana za svobodu (PVV) velmi podporuje opatření, jež by mohla pomoci v boji proti terorismu, a zejména proti islámskému terorismu. PVV také přikládá velký význam ochraně soukromí nizozemských občanů a zastává názor, že tam, kde se střetávají zájmy, je nutné je pečlivě navzájem porovnat.

Spojené státy mohou mít některé údaje našich cestujících, ale pod třemi podmínkami: první je, že tyto údaje budou používány pouze v boji proti terorismu. Druhou podmínkou je vzájemnost. Americké letecké společnosti musí také zajistit, že tyto údaje budou posílány evropským orgánům, jako je tomu v opačném směru. Tyto údaje by neměly být poskytovány nějaké evropské agentuře, ale spíše orgánům evropského členského státu, který je tranzitním nebo cílovým státem dotyčného letadla.

Třetí podmínkou je, aby předávané údaje nebyly diskriminační povahy. Spojené státy, a tedy i evropské země mohou požadovat veškeré údaje, jež byly poskytnuty cestujícími dobrovolně. Zdůrazňuji slovo „dobrovolně”. Údaje o náboženském vyznání, ideovém přesvědčení, adresa, telefonní číslo, číslo platební karty a údaje uvedené v cestovním pase mohou být poskytnuty, ale moje strana zastává názor, že údaje, které cestujícími nebyly poskytnuty dobrovolně, jako jsou údaje o sexuálním zaměření, etnickém původu nebo postižení, poskytovány být nesmí.

Paní předsedající, chtěl bych také zopakovat, proč jsou tato opatření nezbytná. Udělejme si jasno v tom, že nejsou nezbytná pro boj proti křesťanskému nebo buddhistickému terorismu. Tato opatření jsou bohužel nutná kvůli hrozbě, kterou pro svobodný svět představuje islám. Je na čase, aby to poslanci této sněmovny konečně pochopili.

  Agustín Díaz de Mera García Consuegra (PPE). – (ES) Paní předsedající, svoboda a bezpečnost jsou nezbytnými prvky uplatňování jakékoli stávající demokratické právní struktury, v níž je bezpečnost využívána jako nejcennější nástroj svobody, jímž zajišťuje ochranu.

Předávání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) je nezbytnou součástí nadnárodního boje proti terorismu a organizovanému zločinu. Mělo by být založeno na přísném dodržování pravidel EU pro ochranu osobních údajů, jak to stanoví články 7 a 8 Listiny základních svobod a článek 16 Smlouvy o fungování Evropské unie. Z toho důvodu musíme uvítat sdělení Komise o globálním přístupu k předávání údajů PNR třetím zemím a její doporučení, aby Rada poskytla mandát pro zahájení jednání s Austrálií, Kanadou a Spojenými státy v této oblasti, neboť oba nástroje navazují na obavy Parlamentu ohledně bezpečnosti, obrany základních práv a ochrany osobních údajů.

Nutno však poznamenat, že údaje PNR nesmí být používány pro profilování, což je důvod, proč se Komise snažila vysvětlit – podle mého názoru úspěšně – rozdíly mezi výrazy „posouzení rizik” a výše uvedeným profilováním.

Paní komisařka kromě toho uvedla, že prověrky budou prováděny lidskými bytostmi, a ne automaticky. Dobrá, uvidíme, co se bude dít.

Paní předsedající, potřebujeme jednu obecnou právně závaznou dohodu na ochranu osobních údajů. Tato dohoda na nejvyšší úrovni musí být prováděna odvětvovými dohodami, aby bylo možné bojovat proti teroru a organizovanému zločinu.

Pokud jde o nutnost, paní předsedající, ta je očividná. Pokud jde o přiměřenost, to musí být každopádně požadavek, z něhož nelze ustoupit.

  Juan Fernando López Aguilar (S&D). – (ES) Paní předsedající, chtěl bych se připojit k těm v Parlamentu, kdo podpořili užitečnost a včasnost doporučení ohledně sjednání rámcové dohody o předávání údajů a o ochraně osobních údajů mezi Spojenými státy a Evropskou unií, které Komise předala Radě. Rád bych také vyjádřil svou podporu pro smířlivý přístup, tak aby tato rámcová dohoda pokrývala nejen všechny budoucí dohody o předávání údajů mezi Evropskou unií a Spojenými státy, ale také dvoustranné dohody uzavřené mezi Spojenými státy a jednotlivými členskými státy v rámci justiční a policejní spolupráce.

Za druhé bych se chtěl připojit k těm v Parlamentu, kteří se s politováním a zavržením vyjádřili k opatřením přijatým ze strany orgánů Spojených států s cílem prostřednictvím elektronického systému povolování cest zavést správní poplatky v rámci Aktu na podporu cestování, což zvýší náklady na cestování a v důsledku omezí pohyb osob.

Prakticky se to rovná dani a opětovnému zavedení víz, k čemuž můžeme přičíst vyloučení Rumunska, Polska, Bulharska a Kypru z bezvízového styku, a znamená to tedy dvoustupňový systém a dvojí přístup vůči členským státům. Vyzýváme proto Komisi, aby v rámci svých priorit vyjádřila odmítavý postoj k těmto opatřením a aby také zvážila možnost recipročního postupu.

Za třetí bych však chtěl říci, že význam jmenné evidence cestujících a právní dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy spočívá právě v tom, že musí propojit ochranu údajů s jejich výměnou, a tudíž zaručit zásady obsažené v usneseních Parlamentu a tudíž i v usnesení, které přijmeme zítra: potřebu posilovat zásadu přiměřenosti a zásadu nezbytnosti, minimalizaci nepotřebných údajů a samozřejmě omezení účelu. Tyto zásady zaručují existenci rovnováhy mezi svobodou a bezpečností, protože svoboda je jedním ze závazků Parlamentu. Bezpečnost je však nyní jedním z cílů Evropské unie, jak paní komisařka sama uznala.

Proto vás vyzýváme k začlenění tohoto závazku na posílení záruky soukromí a základních lidských práv do budoucích opatření bezpečnosti ve vzduchu, do ochrany jmenné evidence cestujících, do přezkumu bezpečnostních kontrol a do stávající rozpravy o zavedení bezpečnostních skenerů na letištích.

  Judith Sargentini (Verts/ALE). – (NL) Pane předsedající, jsme si dobře vědomi, že vždy poněkud zaostáváme za společností. Události se dějí, a politika a legislativa je následují. Stávající úprava nyní zahrnuje požadavky v oblasti občanských práv, které musí být dohodou o jmenné evidenci cestujících (PNR) dodržovány, což je velmi rozumné, zároveň je to však dokladem toho, že i nadále zaostáváme za vývojem. Ilustrovala to i předchozí rozprava k rámcové dohodě o ochraně údajů.

Neobávám se toho, že tento seznam, který vypadá dobře, nyní existuje a je používán; má obava souvisí se zachováním různých dvoustranných dohod mezi členskými státy a jinými zeměmi. Mám proto otázku pro paní Turtelboomovou z Rady, a sice, zda může zaručit, že platnost těchto dohod definitivně skončí? Chtěl bych vyjednavačům poradit, aby si s sebou vzali Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod v knižním vydání a před zahájením jednání si ji položili na stůl před sebe, aby do ní mohli pravidelně nahlížet.

  Marie-Christine Vergiat (GUE/NGL). – (FR) Paní předsedající, opět nás žádají o dohodu, která se bude týkat ochrany údajů evropských občanů v případě, že jsou předávány Spojeným státům, a jež se rovněž použije pro Kanadu a Austrálii. V této sněmovně cítíme všichni velkou zodpovědnost vůči bezpečnosti našich spoluobčanů. V této rozpravě o to nejde.

Ano, naši spoluobčané mají právo na bezpečnost, ale mají na ni právo ve všech oblastech, včetně právní jistoty. Víme, že zejména ve jménu boje proti terorismu jsou porušovány mnohé záruky, na které mají všichni občané právo, a že kvantitě je až příliš často dávána přednost před kvalitou.

Chtěla bych poblahopřát naší zpravodajce k práci, kterou odvedla a jež se ubírá správným směrem, zejména ve svém důrazu na otázky nezbytnosti a přiměřenosti. Ráda bych to doplnila o otázku vzájemnosti. V otázce lidských práv nejsou Spojené státy ani zdaleka vzorem a víme, že evropští občané tam nemají stejnou úroveň ochrany jako v Evropě a že vůči některým z nich je pravidelně uplatňováno něco, co bych nazvala administrativním obtěžováním, a to – co je horší – na základě podezření, že jsou teroristy. Co to znamená? A co je ještě horší, co se stane s těmito zárukami, jsou-li tyto údaje předávány třetím zemím, zejména pro účely prevence?

Víme, že 80 % těchto údajů již přišlo do Spojených států. Prohlášení, která jsem před chvílí vyslechla, nejsou bohužel ani zdaleka přesvědčivá.

  Monika Flašíková Beňová (S&D). – (SK) Evropská strategie poskytování osobních údajů o cestujících je důležitým krokem k harmonizaci právních předpisů v této oblasti. Potřebu konzistence vyvolává více souběžných legislativních iniciativ. Nutno však říci, že tato strategie má několik nedostatků, a to zejména v oblasti ochrany osobních údajů, jak zde již vícekrát zaznělo.

Dokument Komise zveřejněný nedávno v září kritizoval i evropský inspektor pro ochranu údajů. Souhlasím s jeho kritikou v části, která se týká míry nezbytnosti a oprávněnosti požadování určitého typu údajů. Možnost využívat údaje ke tvorbě profilů a k odhadování rizika je podle mne nutné výrazně omezit.

Toto zacházení s údaji je třeba podložit lépe, než je tomu ve stávajícím znění textu, a zároveň musíme přesněji uvést, jak zabráníme zneužití údajů.

Uvedu nyní několik příkladů z jiných dohod, včetně dohody mezi EU a USA o poskytování údajů o cestujících americkému ministerstvu vnitřní bezpečnosti. Dohoda obsahuje kontroverzní porovnávání těchto údajů s údaji z databází o imigrantech. Nevím, ale podle mého názoru tato podmínka neodpovídá záměru dohody bojovat proti terorismu a závažné trestné činnosti.

Bude tedy nezbytné, abychom se těchto kontroverzních chyb ve formulaci dohod v budoucnu vyvarovali, a věřím, že se to Komisi podaří, jelikož současný materiál rozhodně nemůžeme považovat za dostačující, zejména v oblasti ochrany osobních údajů.

  Salvatore Iacolino (PPE). – (IT) Paní předsedající, paní ministryně, paní komisařko, dámy a pánové, soudě podle závažných slov, které zde doposud zazněly z úst mých kolegů, není pochyb, že potřeba dosáhnout patřičně rychlého porozumění ohledně znění této rámcové dohody o jmenné evidenci cestujících je pro Parlament velmi podnětná.

Vyjdeme-li z předpokladu, že v současné době neplatí žádný ucelený legislativní rámec – což je v zásadním rozporu s reálnou či subjektivně vnímanou potřebou bojovat proti terorismu pomocí agresivních a rázných opatření, která nahlodávají soukromí a bezpečnost – dojde člověk nutně k závěru, že opatření k zajištění bezpečnosti lze efektivně realizovat prostřednictvím mezinárodní spolupráce. Před nějakou dobou při schvalování dohody SWIFT jsme v Parlamentu byli svědky toho, že musíme mít na paměti mandát Rady k vyjednávání, ale zároveň nezapomínat na významný přínos Parlamentu, jejž bude moci nabídnout i v situaci, kdy prostřednictvím rámcové dohody bude možné řešit boj proti nelegálnímu přistěhovalectví.

  Petru Constantin Luhan (PPE). – (RO) V době velké mobility nemůžeme bez efektivní výměny údajů zajistit bezpečnost. Je naší povinností chránit naše občany před teroristickými útoky a organizovaným zločinem. Je však nutné nalézt rovnováhu mezi bezpečností a soukromím. Evropský parlament ve svém usnesení zdůrazňuje, že údaje PNR nesmí být využity k profilování, což jsem uvítal. Domnívám se, že partnerství mezi USA, Kanadou a Austrálií na jedné straně a Evropskou unií na straně druhé může poskytnout ideální řešení boje proti terorismu a organizovanému zločinu.

Myslím si, že obě strany především musí najít společný základ pro pochopení, co dosažení tohoto cíle obnáší. Musíme si uvědomit, že Evropané díky své mentalitě přikládají mimořádný význam respektování svého soukromí. EU k tomu nemůže dát souhlas, dokud nebudou vyjasněny všechny podrobnosti týkající se bezpečnosti údajů předávaných mezi stranami.

  Ioan Enciu (S&D). – (RO) Navrhovaná strategie znamená pokrok z hlediska přístupu k budoucím dohodám v této oblasti. Je důležité nastolit rovnováhu mezi ochranou soukromí a základními právy a potřebou bojovat proti terorismu. Bude-li tato strategie uplatňována způsobem, jak je prezentována, poskytne pevné, vymahatelné záruky dodržování práv, jež mají evropští občané v Evropské unii. Jak nás ujistila paní komisařka Malmströmová, profilování pomocí automatického zpracování poskytnutých údajů nebude možné. Doufáme, že tomu tak bude, protože to byla spolu s dobou uchovávání údajů jedna z našich obav.

Ačkoli se nejedná o osobní údaje, v podstatě se domnívám, že je to koneckonců záležitost práva občanů na soukromí. Z tohoto důvodu musí být zajištěn i postup pro správní nebo soudní nápravu občanům poškozeným zneužitím poskytnutých údajů. Předávání údajů PNR třetím zemím musí být prováděno podle jednotlivých případů a pouze s výslovným souhlasem Evropské unie.

  Angelika Werthmann (NI). – (DE) Paní předsedající, způsob, jakým Komise předložila k diskusi svůj globální přístup k předávání údajů jmenné evidence cestujících třetím zemím, je třeba uvítat, zejména předtím, než budou zahájena jednání s třetími zeměmi. Ukazuje to, že se poučila z minulých postupů. Jak bylo již mnohokrát řečeno v souvislosti s ACTA a SWIFT, i já zde mám velké obavy ohledně norem pro ochranu údajů. V tomto případě však jde především o zacházení s údaji, s jejichž pomocí orgány například hodlají odhalovat případné spolupachatele podezřelých osob. Na první pohled je to něco velice prospěšného, ale při bližším zkoumání jde o velmi závažný předpoklad, jímž vystavíme evropské občany trvalému podezření na základě skrovných náhodných indicií. Skutečně bychom poskytovali jména a údaje pro tento účel?

  Andrew Henry William Brons (NI). – Paní předsedající, nejsem samozřejmě zastáncem toho, aby si Evropská unie vůbec přisvojovala právo na uzavírání smluv. Pokusím se však o objektivní pohled na zásady, jimiž se smlouvy o PNR řídí. Uplatněný přístup pro zvážení dvou někdy si odporujících potřeb soukromí a bezpečnosti je v zásadě správný. Lidé mají právo na zachování důvěrné povahy podrobností o jejich životě, avšak orgány mají nejen právo, ale povinnost ochraňovat životy občanů. Obě tyto potřeby by bylo možné souběžně uspokojit jen v případě, že by teroristé a pachatelé závažných trestných činů chodili v černých kloboucích a zlověstně se tvářili.

Unie však dovolí, aby se dosažení správné rovnováhy postavily do cesty její vlastní ideologické zábrany. Dokážu pochopit její odmítavý postoj ke zbytečnému odhalování informací o původu nebo názorech lidí. Tam, kde s terorismem nesouvisejí nebo k němu dokonce nemají přímý vztah, jsou tyto zábrany správné. Avšak v době, ve které určitá složka obyvatelstva je v nepřiměřené míře zapojena do terorismu – a tato složka by se mohla měnit – , nevidím žádné námitky proti profilování těchto obyvatel.

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Paní předsedající, teroristická hrozba stále existuje a musíme se s ní vyrovnat. Máme k tomu mnoho nástrojů, ale klíčové v tomto ohledu jsou výměna a sdílení informací. Máme dohody o PNR. Viděla jsem již pádné důkazy toho, že jmenná evidence cestujících je nezbytná pro rozpoznávání a prevenci teroristických útoků. Chceme zajistit, aby tyto důkazy byly poskytnuty Evropskému parlamentu s konkrétními příklady jak z těchto tří zemí, o kterých diskutujeme, tak z následné evidence jmen cestujících v EU. Je to nezbytné, abyste to mohli řádně zvážit a projednat se svými voliči.

Jmennou evidenci cestujících bychom si vyměňovat měli, ale nemělo by se to dít bez pravidel. Potřebujeme příslušné informace, abychom si mohli učinit jasný obrázek a stanovit jasná pravidla. Musíme určit zaměření, stanovit dobu uchovávání údajů, zaručit vysokou úroveň ochrany údajů a jednotlivcům poskytnout možnost odškodnění. Potřebujeme jasná pravidla pro předávání třetím zemím a musíme zachovat přiměřenost. To vše je ve sdělení Komise obsaženo a jsem velmi ráda, že vaše vystoupení se v mnohém ubírají stejným směrem, přestože v podrobnostech se mohou rozcházet.

Právě tyto otázky bude nutné projednat s našimi třemi partnery; bude to obtížné, ale z naší strany ambiciózní. Mým cílem je učinit to společně s Radou a s ostatními třemi orgány EU tak, aby mohly vystupovat jednotně a být srozumitelným partnerem.

Od počátku jsem se snažila zapojit Parlament a vést s ním, jeho příslušnými výbory, zpravodaji, stínovými zpravodaji, koordinátory atd. otevřený a transparentní dialog, a budu v tom pokračovat. Zavazuji se, že ve všech fázích jednání, jakmile tato jednání budou zahájena, vás budu průběžně, v plném rozsahu a neprodleně informovat. Ačkoli jednání povede Komise, jsem ochotna s vámi diskutovat, poskytovat vám informace a v tomto ohledu udržovat dobrou spolupráci.

PŘEDSEDAJÍCÍ: EDWARD McMILLAN-SCOTT
Místopředseda

  Annemie Turtelboom, úřadující předsedkyně Rady. – (NL) Pane předsedající, každopádně bych chtěla nejprve říci, že jako ministryně vnitra vím, že se nám podařilo zabránit případným útokům často jen díky výměně a vyhodnocení informací. A samozřejmě právě z tohoto důvodu má tato rozprava a uzavření seriózní dohody o jmenné evidenci cestujících takový význam.

Vím, že jakmile bude mandát Radou schválen, octne se Komise před velmi obtížným úkolem; bude muset zahájit skutečná jednání a nalézt rovnováhu mezi tím, co zde chce každý – tedy ohledně čeho zde panuje všeobecná shoda – a sice, mezi ochranou osobních údajů na jedné straně, a na straně druhé zvučným tenorem, který tuto sněmovnu rozeznívá slovy: tyto údaje PNR potřebujeme, potřebujeme častou informovanost, například právě proto, abychom byli chráněni před teroristickými útoky.

Jsem však potěšena, že Evropský parlament, Rada a Komise jsou naladěny na stejnou vlnovou délku a ve skrytu své duše chovají stejnou rovnováhu: rovnováhu mezi ochranou údajů a bezpečností, za kterou všichni neseme odpovědnost. Myslím si, že jsme nyní dospěli do bodu, ve kterém můžeme mandáty schválit. Poté nastane obtížná práce skutečných jednání; musíme zajistit, abychom se příliš neodchýlili od svého mandátu a abychom i nadále sami tuto rovnováhu určovali.

Chtěla bych se vyjádřit k některým konkrétním otázkám, jako je poznámka týkající se doložky o ukončení platnosti. Je ovšem důležité poukázat na to, že tento mandát má sedmiletou platnost, že po čtyřech letech bude vyhodnocen a že kdyby mělo být dosaženo dohody a tato dohoda zde také byla schválena, prodloužení je možné jen po rozpravě zde v Parlamentu; což je, myslím, logické. Není to skutečná doložka o ukončení platnosti, ale velmi silně ji to připomíná, pokud jde o konečnou lhůtu a přezkum po čtyřech letech.

Kromě toho závěry Rady oprávněně konstatují, že články 7 a 8 Listiny základních svobod Evropské unie stanoví vysokou prioritu – na toto téma již fakticky zazněly připomínky – a musíme je i nadále garantovat. Pro nás všechny je samozřejmě důležité – a to je v mandátu také obsaženo –, aby byl ustaven nezávislý orgán, u kterého si jednotlivci budou moci stěžovat, pokud zjistí, že jejich údaje byly použity neoprávněně nebo pro jiné účely.

A konečně – a to bude velmi obtížný prvek – otázka profilování, a samozřejmě všichni chceme posouzení rizik. Posouzení rizik může koneckonců probíhat na základě shromážděných údajů, aby bylo umožněno přijetí správných rozhodnutí. Na druhé straně je zcela nezbytné zabránit stigmatizaci určitých etnických skupin, přestože se o to jedna skupina možná zasazuje. Domnívám se, že chceme naprosto zamezit etnické stigmatizaci. Věřím, že i to patří k základním právům, která máme všichni jako evropští občané zaručena, a především z pozice úřadující předsedkyně Rady chci zajistit, že se do takové situace nedostaneme.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra, ve čtvrtek 11. listopadu 2010, ve 12:00.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Cílem Parlamentu je upevnit postupy pro předávání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) třetím zemím. Mimořádnou pozornost je třeba věnovat ochraně osobních údajů cestujících. Orgány činné v trestním řízení mohou používat údaje poskytnuté cestujícími při vyšetřování spáchané trestné činnosti a při posuzování rizik. Parlament proto v usnesení zdůrazňuje, že je třeba chránit právo osob na přístup k informacím a jejich právo na soukromí. Parlament dále chce, aby předávání údajů splňovalo evropské normy pro ochranu údajů. Je velmi důležité zavést vymahatelné normy pro ochranu osobních údajů, které by zaručily ochranu základních lidských práv a svobod. Za dodržování těchto norem musí zodpovídat nezávislé vládní instituce na obou březích Atlantiku. Parlament souhlasí s doporučením Komise zahájit jednání o dohodě mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými o ochraně osobních údajů při jejich předávání a zpracování pro účely prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání trestné činnosti včetně terorismu. Aby se zajistila účinná spolupráce mezi institucemi, měla by Komise v každé fázi jednání o ochraně osobních údajů poskytovat Parlamentu aktuální informace.

  Ágnes Hankiss (PPE) , písemně. – (HU) Je EU opravdu schopna přijímat zpravodajské údaje přicházející ze Spojených států? Návrh usnesení o jmenné evidenci cestujících (PNR) je vítán, neboť se snaží prosadit dohodu mezi Spojenými státy a Evropskou unií založenou na rovnováze mezi bezpečností a ochranou údajů. Jeden prvek však považuji za nepřiměřený. Souhlasím s důrazem paní Redingové na kulturu vzájemnosti, a v souvislosti s tím bych chtěla vznést otázku: zda skutečně považujeme za důležité, aby výměna údajů byla vzájemná – to jest, že bychom měli nejen poskytovat, ale také dostávat od Spojených států informace potřebné pro prevenci terorismu –, nestačí jednoduše předložit USA seznam svých přání, ale musíme fakticky vytvořit nebo jmenovat orgán EU, který bude odpovědný za příjem a zpracování zpravodajských údajů získaných od USA a zároveň zaručí jednotný přístup členských států k těmto informacím. Tento problém již vystoupil do popředí v souvislosti s dohodou SWIFT, jíž bylo zakotveno předávání údajů o bankovních transakcích, od té doby však nebyl vyřešen. Bylo by vhodné, kdyby usnesení také na tento úkol důrazně upozornilo.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) V posledních letech bylo ve jménu boje proti teroru omezováno stále více základních práv. Tato logika je ovšem pochybná. Zatímco cestující jsou prohledáváni téměř až na spodní prádlo a není jim povoleno převážet v zavazadlech pilníčky na nehty nebo deodorant, prohlídky přepravovaného zboží jsou často ponechány na samotných odesilatelích. Jestliže se to v budoucnu změní, musí být zachována rovnováha mezi svobodou a bezpečností, protože v případě prohlídek cestujících byla již ztracena, a tak s ustupující hysterií kolem terorismu se zmírňují i požadavky.

Stejně sporná je otázka, zda musí FBI v případě cestování do USA znát něčí jméno, adresu, adresu elektronické pošty, číslo platební karty a číslo zavazadla a zda jí musí být dovoleno uchovávat tyto údaje až po dobu 15 let. Pokud někdo v budoucnu vzbudí lehké podezření například ve Spojeném království – ne kvůli náboženské příslušnosti, která je prokázaně spojena s terorismem –, ale je podezřelý, protože letí na poslední chvíli, možná bez zavazadel a platí v hotovosti, pak by u předání údajů jmenné evidence cestujících, a nejen do USA, mělo být přinejmenším zaručeno obecné právo si stěžovat a podat žalobu a údaje by prostě neměly být uchovávány navěky. Údaje samozřejmě smějí být uchovávány pouze pro konkrétní účel. Jsou-li porušována základní práva, aby byl vyvolán pocit bezpečnosti, musí být míra porušení co nejmenší a práva postižených osob musí být obnovena.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Komise předložila řadu návrhů, které se týkají výměny údajů jmenné evidence cestujících (PNR) se třetími zeměmi a zahájení jednání o dohodách s Austrálií, Kanadou a USA. Stanovení obecných zásad ohledně PNR je jedním z nástrojů pro prevenci nadnárodní trestné činnosti a terorismu. Vzbuzuje však obavy ohledně ochrany občanských svobod a základních práv. Údaje v databázi PNR jsou poskytovány cestujícími při rezervaci a odbavování a příslušným orgánům umožňují vyšetřovat trestné činy spáchané v minulosti, předcházet nové trestné činnosti a provádět analýzu rizik. Tento bezpečnostní nástroj je nyní využíván třetími zeměmi, což vyvolává potřebu právního zajištění bezpečnosti těchto údajů. Tyto návrhy se zaměřují zejména na druhy přenosu údajů PNR, na normy pro sledování správného provádění dohody o PNR a na otázku vzájemnosti. Parlament podporuje doporučení Komise a stanovisko evropského inspektora pro ochranu údajů a zároveň zdůrazňuje, že nesmí být narušeno soukromí cestujících a že tyto údaje by měly být používány výhradně pro zamýšlené účely.

  Georgios Toussas (GUE/NGL), písemně. – (EL) Společný návrh usnesení znovu dokazuje, že Evropský parlament stejně jako všechny evropské orgány představuje vážné nebezpečí pro základní svobody a demokratická práva. Usnesení využívá záminku terorismu a „potřebu protiteroristické spolupráce” mezi EU a Spojenými státy k ospravedlnění toho, že jsou uchovávány obecné záznamy o všech osobách cestujících z EU do Spojených států, Kanady a Austrálie. Plané řečnění o takzvaných zárukách ochrany osobních údajů slouží Evropskému parlamentu jako výmluva pro schválení podpisu dohody mezi EU a Spojenými státy o evidenci cestujících, kterou až dosud pokrytecky označoval za nepřijatelnou. V tomto společném návrhu usnesení političtí mluvčí kapitálu v těsném sepětí s oportunisty urážlivě klamou veřejnost slovy o dohodě, která bude zdánlivě obsahovat záruky ochrany osobních údajů. Žádná dohoda a žádná záruka nemohou zabezpečit ochranu osobních údajů poté, co byly předány a jsou odkázány na milost tajných služeb a represivních mechanismů Spojených států a dalších zemí. Řecká komunistická strana hlasovala proti tomuto nepřijatelnému usnesení a vyzývá veřejnost, aby vystupňovala svůj boj proti EU a její protilidové a utlačovatelské politice, která omezuje sociální, demokratická a základní lidská práva.

  Zbigniew Ziobro (ECR), písemně. – (PL) Jednou z největších hrozeb, jimž svět v posledních letech čelil, je asymetrická válka proti terorismu, spolu s hrozbami vyplývajícími z růstu mezinárodního organizovaného zločinu. Vytvořit spolehlivý ochranný deštník proti tomuto riziku není možné, pokud Evropa a USA nebudou za tímto účelem spolupracovat. Jedním z rozhodujících aspektů této spolupráce je výměna informací, a z tohoto důvodu je PNR zcela nezbytným prvkem společné bezpečnosti.  Nesmíme však zapomínat na to, že její účinnost závisí na bezvýhradné vzájemnosti výměny údajů s USA. Doufám také, že sjednání této dohody urychlí ratifikaci dohod mezi USA a Evropskou unií o programu bezvízového styku, což umožní zrušit vízovou povinnost s USA, mimo jiné pro polské občany.

16. Správci alternativních investičních fondů (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva, kterou předkládá Jean-Paul Gauzès jménem Hospodářského a měnového výboru o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o správcích alternativních investičních fondů a o změně směrnic 2004/39/ES a 2009/…/ES (KOM(2009)0207) – C7-0040/2009 – 2009/0064(COD)) (A7-0171/2010).

  Jean-Paul Gauzès, zpravodaj. – (FR) Pane předsedající, pane Reyndersi, pane komisaři, text, o němž dnes večer vedeme rozpravu a který bude zde v Parlamentu zítra předložen k hlasování, je výsledkem dlouhého období přípravných prací. Dne 30. dubna 2009 Evropská komise zveřejnila svůj návrh směrnice o správcích alternativních investičních fondů. Směrnice má za cíl stanovit spolehlivý, harmonizovaný rámec na úrovni Evropské unie, aby bylo možné sledovat a kontrolovat rizika, která správci představují pro investory, protistrany, jiné účastníky na finančním trhu a pro finanční stabilitu, a zároveň pod podmínkou dodržování přísných požadavků povolit správcům poskytování služeb a nabízení jejich fondů na vnitřním trhu.

Pane předsedající, dovolte jeden detail – chtěl jsem se zeptat, zda vzhledem k délce naší práce nebudu mít stanoven časový limit vystoupení, protože jak vidím, hodiny ještě nezačaly počítat. Mně osobně to nevadí, ale je poctivé, abych na to upozornil.

Parlament tento text obdržel přibližně před 14 měsíci. Mezi poslanci Evropského parlamentu vzbudil zjevně zájem, o čemž svědčí to, že k němu byl předložen rekordní počet 1 690 pozměňovacích návrhů. Ve velké míře jsme spolupracovali s odborníky a zpravodaj měl k tomuto dokumentu téměř 200 jednání, nepočítaje v to diskuse s vnitrostátními orgány.

Dokončování kompromisního znění, o kterém se nyní jedná, byla skutečně usilovná práce. Půl tuctu neformálních třístranných jednání se s ohledem na snazší výměnu informací o pokroku při práci uskutečnilo během španělského předsednictví v první polovině roku 2010. Během tohoto období nebylo dosaženo žádné dohody v Radě.

Dne 17. května 2010 Hospodářský a měnový výbor odhlasoval velkou většinou zprávu, která byla výsledkem společných porad mezi poslanci Evropského parlamentu. Parlament zavedl proporcionalitu, odlišná pravidla pro různé kategorie fondů, předpisy na ochranu soukromých kapitálových fondů cílových podniků a jejich pracovních míst a systém pasů pro fondy a správce alternativních investičních fondů ze zemí mimo Evropskou unii.

A pak následoval tucet třístranných jednání. Byla rovněž zřízena pracovní skupina tří orgánů a ta se na mnoha setkáních s belgickým předsednictvím a s Komisí specificky zabývala technickými záležitostmi návrhu.

Dne 26. října 2010 proběhlo třístranné jednání, jež se mělo stát jednáním závěrečným, aktivně se na něm podílel předseda Rady ECOFIN pan Reynders a komisař Barnier a v jehož průběhu byla dosažena dohoda ohledně kompromisního znění, které mohlo být dle názoru zpravodaje předloženo Parlamentu k hlasování.

Nebudu zacházet do podrobností, protože se jedná o velice dlouhý dokument, přesto zdůrazním několik důležitých bodů. Díky směrnici bude povinné, aby správci alternativních investičních fondů se sídlem v Evropské unii měli povolení nebo registraci a aby dodržovali provozní a organizační požadavky, kodexy chování a pravidla průhlednosti, přičemž budou podléhat pravomoci příslušných orgánů členských států a Evropského orgánu pro cenné papíry (ESMA), které nad nimi budou provádět dozor a budou jim ukládat sankce.

Tito správci získají přístup na vnitřní trh Unie na základě vnitroevropského pasu, což jim umožní spravovat své produkty a nabízet je na trhu. A konečně, správci ze zemí mimo Evropskou unii budou oprávnění k přidělení pasu, pokud budou splňovat stejné požadavky jako správci, jejichž ústředí je v Evropské unii. Množství setkání a intenzita spolupráce a jednání mezi zpravodajem, stínovými zpravodaji, tehdejším předsednictvím a Komisí původní návrh v řadě oblastí výrazně obohatily.

V tomto ohledu musím jasně říct, že ke zlepšením, o která usiloval Parlament, došlo při vyjednáváních postupně a pochopitelně nejen v rámci posledního třístranného jednání, během nějž byly provedeny některé úpravy, byly to však úpravy na politické úrovni, to bylo rozhodující.

Dovolte mi připomenout oblasti, v nichž byl zásah Parlamentu určující. Především jsou to dvě vysoce politické otázky, ve věci vztahů s třetími zeměmi, dále – nuže, teď skutečně nevím, protože běžně mívám čtyři minuty – byly odsouhlaseny pasy pro správce se sídlem mimo Evropskou unii a zavedení systému pasů. Byly ustanoveny zvláštní podmínky pro udělování pasů. Co se týká soukromých kapitálových fondů, Parlamentu se podařilo zajistit, aby směrnice obsahovala ustanovení, která by zamezila nepřiměřeným prodejům majetku cílových podniků, a rovněž zvláštní pravidla, pokud jde o povinnost poskytovat informace cílovým podnikům, jejich zaměstnancům či zástupcům zaměstnanců.

Vzhledem k nevyzpytatelnému chodu hodin se nebudu podrobně vracet ke všem ustanovením, kterých bylo dosaženo v souladu s přáními Parlamentu. Pouze řeknu, že Parlament by rád šel ještě dále, ale jeho zásluhou nakonec jednání vedla k většímu uznání úlohy ESMA. Řešeními, která byla prosazena, jsme nicméně v oblasti dozoru na evropské úrovni značně pokročili kupředu. Parlament byl opatrný a snažil se posílit pravomoci Rady a Parlamentu v rámci procesu přijímání aktů v přenesené pravomoci Komisí.

Většina tohoto Parlamentu by si přála zavést velmi přísnou kontrolu nad oblastí pasivního marketingu, nebo jej dokonce zakázat. Konstatování v bodě odůvodnění, že profesionální investoři musejí uplatňovat náležitou péči, pokud investují do fondů usazených mimo Evropskou unii, je první podstatný krok.

To je, pane předsedající, pane Reyndersi, pane komisaři, vše, co jsem chtěl při zahájení rozpravy říci. Chtěl bych na závěr využít těch dvou minut, které mám k dispozici, abych poděkoval všem, kdo k tomuto úspěchu přispěli.

(Potlesk)

  Předsedající. – Pane Gauzèsi, můžete hovořit, jak dlouho chcete, pokud to bude na ochranu zájmů londýnské City.

  Didier Reynders, úřadující předseda Rady. – (FR) Pane předsedající, pane Gauzèsi, dámy a pánové, je pro mne opět velkým potěšením, že mohu před vás ještě jednou předstoupit při této příležitosti, kdy projednáváte další část reformního balíčku, o jehož zavedení uvažujeme ve finančním odvětví. Zpráva, která vám byla předložena, tvoří součást balíčku pro finanční dohled, který, jak víte, byl již v Radě jednomyslně přijat.

A opět, pokud jde o investiční fondy, posunuli jsme se kupředu v této věci v Radě se stejnou jednomyslnou podporou, a vy jste přijali balíček pro finanční dohled drtivou většinou. Doufám, že pro investiční fondy se nám podaří získat stejně velkou většinu.

Úplně poprvé tato směrnice zavádí evropské předpisy, které upravují činnost správců alternativních investičních fondů, především podniků v oblasti zajišťovacích fondů a soukromých kapitálových fondů, o kterých jsme diskutovali mnohokrát. Tyto podniky, které jsou pro evropské hospodářství přínosem, nepodléhaly dosud na evropské úrovni žádnému dohledu ani pro ně nebyly stanoveny konkrétnější právní předpisy. Předložený návrh plně vyhovuje očekáváním komisaře Barniera – o nichž jsem i já přesvědčen – na rozšíření účinné, vhodné úpravy a dohledu na všechny finanční subjekty a činnosti, které představují významná rizika.

Pomocí této směrnice učiní Evropa další krok na cestě k úplnému provedení rozhodnutí přijatých ve skupině G-20. Těsně před vrcholnou schůzkou G-20 je to silný signál z Evropy ostatnímu světu. Jak jsem řekl, tento text je kompletně začleněn do nového evropského rámce pro dohled, posilujícího úlohu, kterou v regulaci správců alternativních fondů bude hrát ESMA.

Doufám, že budete hlasovat ve prospěch zprávy, díky níž budou správci těchto fondů podléhat konzistentním a z velké míry novým pravidlům ke zvýšení transparentnosti co se týče osob vykonávajících dohled, investorů, podniků a jejich zaměstnanců získaných některými z těchto fondů. Podniky se soukromými kapitálovými fondy budou muset oznamovat svou přítomnost v získaném podniku a poskytovat informace zaměstnancům, zejména ohledně budoucí strategie pro přejatý podnik a případných dopadů na pracovní místa. Směrnice se rovněž zaměřuje na zvýšení ochrany investorů. Bude například výrazně posílena funkce depozitáře a tedy i oblast řízení rizik. Dohledu bude teď podléhat i vytváření pákového efektu, zásady odměňování a delegování výkonu správy.

Směrnice má také za cíl posílit vnitřní trh v tomto odvětví, a to zejména zavedením vnitroevropského pasu, jenž usnadní přeshraniční transakce ve prospěch hospodářství jako celku. Bude zaveden i pas pro třetí země v zájmu zajištění rovných podmínek z mezinárodního hlediska, při respektování zásady „stejná práva, stejné povinnosti“. Mám radost ze skutečně evropské povahy této směrnice, která zajišťuje vysokou úroveň ochrany a průhlednosti a zároveň nadále podněcuje investice v Evropě. Systém pasů, který je založen na přísných kontrolách a vede k tomu, že ústřední úlohu budou sehrávat evropské orgány dohledu, představuje spolehlivý a účinný regulační základ pro sektor, jehož roli v souvislosti s obnovou růstu nesmíme podceňovat.

Podobně jako další prvky reformního programu pro finanční odvětví se i tato směrnice zaměřuje na globálnější úroveň, díky níž bude možné předejít dalším finančním krizím nebo je alespoň zmírnit. Chtěl bych jasně říct, že dohoda mezi Parlamentem a Radou, která je, jak doufám, co možná nejširší, za mnohé vděčí odhodlání Evropského parlamentu, a především vašeho zpravodaje, pana Gauzèse, který svou práci vykonal mimořádně důkladně.

Pane Gauzèsi, chci vám poděkovat za vaši rozhodnost, vaši angažovanost a vaše odhodlání, bez kterých by pravděpodobně přijetí této směrnice Evropským parlamentem nebylo možné.

Pane předsedající, dovolte mi také poděkovat paní Sharon Bowlesové, předsedkyni Hospodářského a měnového výboru. Vedl jsem s ní mnohokrát diskuse na třístranných jednáních a dalších fórech o této směrnici, ale i o jiných materiálech. Bylo to užitečné, neboť se ukázalo, že proces spolurozhodování lze uplatnit pod jednou podmínkou, a to, že budou současně zahájena jednání, na jedné straně Radou a na straně druhé v Parlamentu. Velice vám děkuji za vaši schopnost organizovat rozpravy v Parlamentu. V Radě to jednoduché není, a jsem si jistý, že to není vždy jednoduché dokonce ani zde při takovémto počtu poslanců.

(FR) Závěrem bych chtěl, pane předsedající, poděkovat švédskému a španělskému předsednictví, stejně jako komisaři Barnierovi, který se k nám právě přidal, a všem stínovým zpravodajům, panu Goebbelsovi, panu Klinzovi, panu Canfinovi, panu Kamallovi a konečně panu Lehnovi za plodnou a jednoznačně konstruktivní spolupráci na pozměněné zprávě, která bude předložena k hlasování Parlamentu.

Od nynějška bude mít Evropská unie spolehlivý a harmonizovaný rámec pro kontrolu a dohled nad riziky, která představují správci alternativních investičních fondů pro investory a finanční stabilitu. Jsem přesvědčen, že vůle k dosažení výsledků, která nás inspirovala, bude i nadále provázet vyjednávání o budoucích textech. Pokaždé, když přijdu do vaší sněmovny, pane předsedající, děkuji za vaši práci, kterou jsme právě odvedli, ale tentokrát bych vám rád poděkoval už i za práci, kterou se chystáme vykonat v nadcházejících týdnech.

Pane Gauzèsi, doufám, že budeme schopni stejným tempem spolupracovat na dosažení dohody týkající se ratingových agentur. Za své následovníky v předsednictví Radě a s ohledem na nedávná jednání jsem nadto přesvědčen, že můžeme učinit pokrok v této oblasti, ale v budoucnu možná i v jiných oblastech. Datum již bylo stanoveno. V každém případě vám děkuji za odvedenou práci na této zprávě.

(Potlesk)

  Michel Barnier, člen Komise. – (FR) Pane předsedající, první, co chci udělat, je omluvit se – promiňte mi, dámy a pánové, že jsem se k vám připojil s několikaminutovým zpožděním.

Belgické předsednictví funguje tak dynamickým způsobem, že ve stejném čase, kdy zde probíhá tato důležitá rozprava, rozprava o směrnici o správcích alternativních investičních fondů, vedeme rozpravu v Radě ve složení pro konkurenceschopnost na jiné významné téma, téma evropského patentu, a tak jsem jednání Rady zatím opustil, abych se vrátil sem – ještě nevím v jakém stavu, ale vynasnažím se udělat, co bude v mých silách. Nemohu se bohužel rozpůlit.

Pan Gauzès, jehož smýšlení znám, ale neměl jsem ho možnost vyslechnout, mi jistě promine. Rád bych mu poděkoval a poblahopřál, stejně jako všem koordinátorům a stínovým zpravodajům, a samozřejmě, jak řekl před okamžikem pan Reynders, belgickému předsednictví a celému jejich týmu za velmi důležitou a velice houževnatou práci, která byla odvedena během těchto několika posledních týdnů a před tím předchozími předsednictvími.

Nyní je tomu již téměř 15 nebo 18 měsíců, co k této otázce vedeme diskusi a hlasováním v Parlamentu se významně přiblížíme tomu, aby tato rozumná dohoda mohla začít platit. Parlament se schází dnes k jejímu projednání a zítra se setká k tomu, aby o ní rozhodl. Hlasování v plénu, dámy a pánové, se bude konat v předvečer vrcholné schůzky G-20 v Soulu, a to znamená velkou příležitost prokázat, že jsme schopni jednat společně, uplatňovat společné cíle a rovněž naplňovat rozhodnutí přijatá hned po krizi – a tato krize není, pokud jde o finanční, hospodářské, lidské a sociální důsledky, ještě zdaleka u konce –, rozhodnutí, jež byla učiněna na nejvyšší mezinárodní úrovni, ve skupině G-20.

Po přijetí dohody o balíčku pro dohled, za nějž rovněž vděčíme odhodlání Parlamentu a houževnatosti belgického předsednictví, tato dohoda o směrnici o správcích alternativních investičních fondů musí dokázat tuto schopnost využít krize k poučení a zavést inteligentní předpisy a účinný dohled tam, kde je to nutné, a způsobem, jež zajistí, že těmto předpisům a tomuto dohledu, které jsou důsledné i účinné, budou podrobeni všichni účastníci na finančním trhu.

Členské státy, jak pan Reynders uvedl, vyjádřily tomuto poslednímu návrhu jednomyslnou podporu. Chtěl bych, dámy a pánové, říct, co já si myslím: tato dohoda by nebyla možná bez přispění Parlamentu, neboť tento Parlament výrazně zlepšil návrhy, které projednáváme.

Díky odhodlání pana Gauzèse a stínových zpravodajů zpráva dnes obsahuje řadu nových prvků oproti té, která byla původně přijata Radou ECOFIN v květnu, přičemž příspěvky Parlamentu zcela reálně zlepšily kvalitu návrhu směrnice. Chtěl bych zde jeden po druhém zmínit některé prvky, které považuji za pozitivní a vysoce kvalitní.

Prvním z nich je posílení pravidel pro soukromé kapitálové fondy, což zvýší transparentnost činností ve vztahu k zaměstnancům cílových podniků a zavede pevné záruky proti výprodeji aktiv podniků, jak si řada z vás přála, ačkoli vím, že někteří z vás si myslí, že v této oblasti nejdeme dost daleko.

Druhým prvkem je skutečně evropské řešení pro třetí země. Řešení, které je založené na zásadě „stejná práva, stejné povinnosti“, Komise vždy podporovala, a bude zaručovat, aby všichni správci působící v Evropě museli dodržovat evropská pravidla.

Třetím prvkem je klíčová úloha ESMA, kterou tento předpis stanoví a jež zajistí, aby dohled nad správci byl soudržnější a posiloval fungování pasů pro správce z evropských a ze třetích zemí.

Začtvrté jsou to silná doplňková pravidla nezbytná pro ochranu investorů a trhu. V tomto ohledu bych rád zmínil, že se omezí vytváření pákového efektu, doplňkový kapitál, profesní pojištění správců a dále směrnice zavádí pravidla týkající se úlohy a odpovědnosti depozitářů.

Dámy a pánové, Komise sdílí vaše znepokojení ohledně nedostatečných pravidel v souvislosti s pasivním marketingem. Tato mezera by se mohla příležitostí k obcházení pravidel, a proto máme stejné obavy jako vy.

Členské státy jsou však téměř jednomyslně proti jakýmkoli pravidlům v této oblasti a my jsme v zájmu dosažení kompromisu připraveni akceptovat zprávu ve stávající podobě, pod podmínkou, že v této věci bude provedena revize, případně i v celkovém kontextu směrnice, přičemž zajistíme, aby se tak rozhodně stalo.

Chtěl bych Parlamentu jménem Komise ještě jednou poděkovat za tuto klíčovou spolupráci a za jeho příspěvek ke zprávě a stejně jako pan Reynders doufám, že budeme schopni dospět k  co možná nejširší dohodě ohledně tohoto kompromisu, jenž podle našeho názoru zůstává dynamickým kompromisem a nám umožňuje dostát jednomu ze závazků, které jsme učinili ve skupině G-20: vzít si z finanční krize poučení.

  Evelyn Regner, zpravodajka ke stanovisku Výboru pro právní záležitosti. – (DE) Pane předsedající, pane Reyndersi, komisaři Barniere, odvedli jsme už – jak pan Gauzès už zmínil – skutečně velký kus práce: uskutečnilo se 21 třístranných jednání a množství setkání mezi zpravodaji a stínovými zpravodaji z Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro právní záležitosti. Především jsme však léta pracovali na tom, abychom přesvědčili ostatní. Jako jakýsi tibetský modlící mlýnek se skupina progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu po léta velmi usilovně pokoušela o to, aby byly zajišťovací fondy, soukromé kapitálové fondy a všechny ostatní finanční nástroje podrobeny evropské regulaci. Dne 26. října, to je Národní den Rakouska, obzvláště významný den, jsme konečně byli schopni najít kompromis s členskými státy. Nežijeme v ideálním světě, a proto ani tento kompromis není dokonalý. Tento evropský právní dokument je však zatím nejdůležitějším prvkem ve smyslu regulace finančního trhu. Nyní máme alternativu ke starému neoliberálnímu předkrizovému smrtícímu argumentu, že „neexistuje žádná alternativa“ pokud jde o to, jak finanční upravit a restrukturalizovat ho.

Co se mě týče, za důležité považuji zejména dva body. Zaprvé existují pravidla, která zamezují nadměrnému prodeji majetku, jež mají mít ten účinek, že rezerv převzatých podniků se následující dva roky nesmí nikdo dotknout. Existují také pravidla ve věci odpovědnosti depozitářů, která zabraňují vytváření dlouhých těžko pochopitelných řetězců odpovědnosti. Tato ustanovení představují minimální normy, což znamená, že kdokoli chce, je může zlepšit a dokonce by tak učinit měl. Regulace správců alternativních investičních fondů však může poskytnout i novou příležitost k vytvoření nové kultury zajišťovacích fondů. Především fondy malého objemu doposud prováděly mimořádně riskantní transakce, musí však nyní způsob, jakým obchodují, změnit. Budou teď mít možnost se etablovat pomocí udržitelných obchodních modelů.

Abychom zajistili, že tato směrnice bude fungovat – a je třeba poznamenat, že si nedělám iluze, když to říkám – Komise musí provádění a fungování směrnice věnovat nepřetržitou přísnou pozornost, a bude-li to nezbytné, předložit revizi dříve než v předpokládaném termínu.

Chtěla bych panu Gauzèsovi co nejsrdečněji poděkovat. Naše spolupráce probíhala velmi konstruktivně. Ráda bych poděkovala i panu Bullmannovi a panu Goebbelsovi. Především chci zmínit sílu ducha, opravdovou vůli, která v tomto případě převládala, a to i na straně Komise a v závěru také Rady, a díky tomu jsme nakonec byli schopni dospět ke skutečně konstruktivnímu řešení.

  Burkhard Balz, jménem skupiny PPE-DE. – (DE) Pane předsedající, se směrnicí o správcích alternativních investičních fondů tu nyní máme opět další důležitý základní kámen na cestě k vytvoření nové, stabilní struktury finančního trhu v Evropě. Náš požadavek na komplexní a účinnější krizovou prevenci se může v plné míře projevit svůj pouze za předpokladu, že jej rozšíříme na celé finanční odvětví, a tudíž i na alternativní investiční fondy, které dříve byly regulované jen na vnitrostátní úrovni. Jedná se o velmi různorodý sektor se spoustou různých druhů fondů, různými druhy rizik a množstvím investičních strategií.

Práce s návrhem směrnice, který předložila Komise, nebyla snadná, nyní jsme však dospěli ke společnému kompromisu, který nehází všechny fondy a všechny správce fondů do jednoho pytle a který, alespoň svým přístupem, uplatňuje diferencovaný pohled v závislosti na různé míře systémového rizika. Dnes v celé Evropě utváříme jednotné standardy pro povolování správců fondů. Tím dáme také profesionálním investorům a opatrovníkům větší díl odpovědnosti. Pomocí doplňujících pravidel týkajících se soukromých zajišťovacích fondů přitom také zabraňujeme tomu, aby byl portfoliovými společnostmi nepřiměřeně rozprodáván majetek. Nesporně neexistuje žádný důvod pranýřovat odvětví soukromých kapitálových fondů jako takové, neboť sehrává důležitou, ale také konstruktivní úlohu – například ve financování malých a středních podniků. Zejména tím, že musí být možné zachovat ekonomickou podstatu společnosti v kriticky důležitých čtyřech letech po nabytí, však nyní zamezíme negativním případům.

Největším úspěchem Parlamentu je jistě zavedení jednotného evropského pasu, nejenom pro evropské správce fondů, ale i pro správce fondů ze zemí mimo EU. Správci fondů ze zemí mimo EU získají přístup na evropský trh pouze tehdy, jestliže bude existovat dohoda o spolupráci a výměna informací mezi orgány dohledu. V budoucnu bude mít Evropský orgán pro cenné papíry také možnost v závažných případech zasahovat, což tomuto novému právnímu předpisu dodává na mimořádném významu. Nemůžeme navázat na předchozí zkušenosti, zejména pokud jde o opatření ve vztahu k třetím zemím, myslím si však, že jsme na cestě k vybudování účinného rámce pro dohled učinili první krok správným směrem.

  Robert Goebbels, jménem skupiny S&D. – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, po vypuknutí krize přišla evropská vrcholná schůzka a poté G-20 s výzvou, aby byly regulovány veškeré segmenty finančního trhu, které se angažují v zajišťovacích fondech. Komise rychle předložila návrhy, avšak lobbyistický nátlak nebývalé intenzity způsobil, že se někteří političtí představitelé zdráhali pokračovat s předpisem. Spojené království se postavilo ochraně zajišťovacích fondů usídlených na blízkých či odlehlých ostrovech. Francie, která sama sebe propaguje za nejvýznamnějšího bojovníka za mezinárodní regulaci, se vrátila zpět ke svému obvyklému protekcionismu.

V Parlamentu to byli především liberálové, kdo se snažili proti tomuto předpisu vystupovat. Skupina pana Verhofstadta, který je obvykle tak proevropský, navrhovala, aby byl návrh Komise zcela zamítnut. Díky zpravodaji, panu Gauzèsovi, a díky koalici v Hospodářském a měnovém výboru tvořené skupinou Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), skupinou progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu a skupinou Zelených/Evropské svobodné aliance, kterou dokonce podpořila Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice, byl zformován výrazně většinový postoj. O dvacet jedna třístranných jednání později a díky osobnímu nasazení pana Reynderse a komisaře Barniera docílili parlamentní vyjednavači návrhu směrnice, což je, obzvláště ve střednědobém horizontu, významný krok vpřed.

Je to z toho důvodu, že musíme čekat do roku 2018, než budeme mít vnitřní trh, který bude ukládat stejné úkoly a povinnosti a rovněž všem oblastem fondů přiznávat stejná práva. Evropská regulace bude uplatňována od roku 2013. Dojde k nárůstu pravomocí evropského regulačního orgánu ESMA, kterému směrnice potvrdí nejméně 72 pravomocí v oblasti zasahování a dohledu. Zde je třeba zdůraznit, že tato směrnice je prvním evropským legislativním aktem, který má regulovat oblast zajišťovacích fondů a soukromých kapitálových fondů. Zajistí vysoký stupeň ochrany investorů – nejen profesionálních, ale i občanů, kteří své úspory investují do finančních produktů.

Budou v ní některé velice konkrétní předpisy pro řízení rizik a řízení hotovosti. Investorům přinese více průhlednosti a budou mít více informací o strategiích jednotlivých správců. Pákový efekt bude monitorován a všichni správci budou mít povinnost předem oznámit vlastní hranici pro nadměrné zadlužení. Regulační orgány budou moci zasáhnout, pokud bude uplatňovaná strategie příliš riskantní. Nadměrné tzv. pozlacené odměny a prémie manažerům budou omezeny a nebude možné je ihned v celém rozsahu vyplatit. Směrnice bude vyžadovat větší průhlednost soukromých kapitálových fondů. Takový fond bude nejvítanějším především v oblasti financování reálné ekonomiky. Směrnice však bude značně oslabovat tzv. supí fondy, které jsou určené k rozdělení společností. Bude existovat i dvouleté období, v němž nebude moci dojít k tomu, aby byl kapitál a část rezerv nabytého podniku rozdělen novým vlastníkům.

Vedle těchto opatření na „upevnění“ podniku budou rovněž probíhat konzultace se zaměstnanci podniku a zemi, v níž je fond registrován, budou podávány informace o tom, jakou strategii kupující používá. Celkově vzato je na směrnici co zlepšovat, pane předsedající, avšak socialisté a demokraté ji podpoří, neboť vnese spoustu světla do jakési černé díry mezinárodních financí, kterou alternativní fondy až dosud představovaly.

(Potlesk)

  Wolf Klinz, jménem skupiny ALDE. – (DE) Pane předsedající, po zdlouhavých kolech jednání se Parlament, Rada a Komise konečně shodly na společném návrhu pro regulaci správců alternativních investičních fondů. Já to velice vítám, pouze bych rád pana Goebbelse poopravil. Chtěli jsme původní návrh vrátit, protože jsme se domnívali, že alternativní investiční fondy jsou tak různé – zajišťovací fondy, soukromé kapitálové fondy a majetkové fondy –, že je třeba je regulovat každý zvlášť. V současnosti nicméně máme návrh, který můžeme plně akceptovat a podpořit. Široce zaměřený přístup, který naši práci zpočátku narušoval, byl zúžen na klíčové prvky. Díky tomu už to pro nás přestalo představovat problém.

Tato směrnice měla za cíl orgánům dohledu, ale zejména investorům přinést více průhlednosti, aby mohli včas a v rané fázi určit případná systémová rizika a aby se jimi mohli náležitě zabývat. Osobně jsem pro taková pravidla, která musí všichni správci fondů, kteří fungují v EU, dodržovat. Zároveň se mi však nelíbí představa, že bychom z Evropy učinili pevnost, nebo dokonce vězení, ani to, že by pro evropské společnosti, které plánují realizovat investice, nebylo možné investovat mimo Evropu. Návrh, jak byl předložen ve výboru, jsme proto podpořit nemohli. Kompromis, kterého bylo v současnosti docíleno, tento problém řeší. Trh by měl zůstat nadále otevřený.

Dalším důvodem pro naše prvotní zamítnutí návrhu byly předpisy ohledně trhu soukromých kapitálových fondů, které by ve skutečnosti měly za následek narušení hospodářské soutěže v této oblasti. Kvůli požadavkům kladeným na soukromé kapitálové fondy, jak byly původně formulovány, by se společnosti, i když budou kótované na burze, ocitly ve velké konkurenční nevýhodě. Kompromis, který máme nyní před sebou, tento nedostatek odstraňuje a brání nepřiměřeným prodejům majetku, což jsme obzvláště uvítali.

Celkově jsme tedy s návrhem spokojeni. Vytváří jasné rámcové podmínky a pravidla pro správce alternativních investičních fondů. Bude zajišťovat větší průhlednost při určování systémových rizik. Bude proto podporovat větší stabilitu. Posílí vnitřní trh, neboť zavádí evropský pas, který se bude po určitém přechodném období vztahovat i na správce z mimoevropských zemí. Zajistí jasnou, nezkreslenou hospodářskou soutěž. Také budou Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA) stanoveny jednoznačné, nové úkoly.

Závěrem bych rád kolegům poslancům, ale zejména belgickému předsednictví, kterému se s neúnavným úsilím podařilo dovést celou záležitost do úspěšného konce, poděkoval.

  Sven Giegold, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, regulace správců alternativních investičních fondů poprvé do této neproniknutelné džungle zajišťovacích a alternativních investičních fondů vnáší o něco větší průhlednost a trochu pravidel. Bohužel je tato regulace nedostatečná. Stále ještě je možné umístit na vnitřní trh neregulované produkty prostřednictvím pasivního odbytu. Přístup na trh těchto produktů v podstatě není efektivně omezen. Evropa se tudíž ochudila o příležitost rozšířit svá pravidla celosvětově a dosáhnout jednotné regulace.

Dalším neúspěchem je to, že v rozporu s přáním Parlamentu bohužel u těchto fondů nedošlo k vytvoření žádného spolehlivého a vyváženého rozpočtového pravidla na evropské úrovni. Kontrolu nad tím, jak daleko mohou fondy jít při zadlužení, mají stále vnitrostátní pravidla, což také znamená, že jsme se z krize nepoučili. V důsledku se dá očekávat, že se v souvislosti s touto regulací rozpoutají mezi státy závody v tom, jak se dostat co nejníže.

Klíčová je pro nás ještě jednou skutečnost, že vlastně nic nebude bránit ve výprodeji aktiv podniků soukromými kapitálovými fondy. Existují samozřejmě různé investice soukromých kapitálových fondů, které jsou pro podniky vhodné. Pravidla, která se nyní vytvářejí, však bohužel nejsou vůbec dobrá. Celkem odůvodněná práva pracovníků na informace nejsou účinná a není zaručena ani ochrana malých a středních podniků proti takovému výprodeji aktiv podniků. V tomto případě je tedy velice obtížné zdůvodnit právní předpis voličům. Bohužel na tom nenese vinu Parlament. Ta spočívá především na silném lobbování dotčeným sektorem, které bylo úspěšné ve vládě Spojeného království, francouzské vládě a bohužel musím říci, že do jisté míry i ve vládě německé. Lobby byla zastoupena i zde v Parlamentu, a to skupinou Aliance liberálů a demokratů pro Evropu.

Tento návrh nemůžeme podpořit z toho důvodu, že by to vytvořilo precedent pro neschopnost Parlamentu provádět efektivní pravidla. Není možné, abychom se postavili před naše voliče s hlavami vztyčenými a řekli, že jsme skutečně uspěli v regulaci tohoto podsvětí. Doufáme, že se nám podaří dosáhnout nějakého zlepšení při revizi směrnice. Rád bych ještě jednou vyjádřil poděkování, a to svým kolegům poslancům v Parlamentu za spolupráci.

  Syed Kamall, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, mohu začít chválou úsilí vynaloženého Michelem Barnierem? Mnohokrát vám děkuji, že jste přijel do Londýna, abyste se setkal se správci zajišťovacích fondů a soukromých kapitálových fondů a vyslechl si jejich obavy. Rád bych také poděkoval belgickému předsednictví za práci, kterou odvedlo, jak to učinili už někteří mí kolegové a také pan Gauzès a ostatní stínoví zpravodajové. Nebudu už nikomu dál děkovat, protože mi vyprší čas – dostal jsem jen jednu minutu.

Myslím si, že je velice důležité, abychom se nad problematikou zamysleli a řekli si, jak daleko jsme za osmnáct měsíců došli. Byl jsem ve chvíli, kdy jsme obdrželi původní návrh, jedním z největších kritiků. Zejména například v oblasti působnosti se zdálo, že se bude jednat o směrnici typu jedno řešení pro všechny, se stejnými pravidly pro různé druhy fondů – nejen pro zajišťovací fondy a soukromé kapitálové fondy, ale také pro investiční trusty ve Spojeném království, které tam existují už 150 let a bez systémového rizika. Jsme tam na lepším místě.

Mám opravdu velkou radost z toho, kam jsme postoupili ohledně přístupu třetích zemí: podařilo se nám udržet trhy otevřené a investorům z EU umožnit, aby dál investovali do fondů mimo EU. Máme odpovídající průhlednost, která nestaví soukromé kapitálové fondy do výrazně nevýhodnějšího konkurenčního postavení oproti státním investičním fondům, a určité zlepšení jsme zaznamenali v otázce odpovědnosti depozitářů, kde tolik o systémovém riziku nehovoříme.

Celkem vzato by nikdo nemohl říci, že se jedná o dokonalou směrnici, ale na druhou stranu si myslím, že jsme dosáhli funkčního kompromisu. Doufám, že většina Parlamentu pana Gauzèse, který byl zpravodajem, a ostatní stínové zpravodaje podpoří v práci, kterou jsme odvedli.

  Jürgen Klute, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, rád bych učinil jen dvě poznámky. První je adresovaná panu Gauzèsovi. Chci konkrétně jemu poděkovat za vynikající práci a za spolupráci. Avšak i spolupráce s ostatními stínovými zpravodaji byla výjimečně dobrá a konstruktivní. Chtěl jsem to vyjádřit hned na začátku, než se budu věnovat svým kritickým připomínkám.

Mohu v zásadě akceptovat a potvrdit, co před okamžikem řekl pan Giegold. Mohl bych podpořit první kompromis, na kterém jsme se dohodli v Hospodářském a měnovém výboru v květnu tohoto roku. Skutečně, s tímto rozhodnutím jsem se mohl ztotožnit. Avšak to, co teď bylo vytvořeno v důsledku dalších jednání, je podle mého názoru a také podle stanoviska mé skupiny už nepřijatelné a takové znění již nemůžeme podpořit. Vidím to tak, že na věc může mít každý svůj názor, ale podle mne zde sehrála nešťastnou úlohu Rada. Vyjádřím se poněkud jasněji než jeden nebo dva předchozí řečníci. Myslím, že v tomto případě Rada promarnila příležitost. Ustoupila do značné míry lobby finančního trhu a udělala vše, co je v jejích silách, aby zabránila účinné regulaci na evropské úrovni.

Jednoho rána mi telefonoval jakýsi lobbyista, který mi řekl, že pokud bychom doopravdy chtěli tímto způsobem regulovat soukromé kapitálové fondy, zabráníme tomu, aby se do Afriky dostala rozvojová pomoc. Absurdnější a obskurnější argument by zde nebylo možné najít. Tyto dvě věci spolu nijak nesouvisí. Kdokoli, kdo přichází s takovým argumentem, jen dokazuje, že nemá žádný zájem o smysluplnou a efektivní regulaci.

To se však netýká Parlamentu. Za Parlament – a rád bych to znovu zdůraznil – pan Gauzès a další poslanci bojovali za účinnou regulaci. Narušila to Rada. Chci to ještě jednou zopakovat; jedná se o pasivní marketing. Je to věc, kterou tu zmínil už pan Giegold. Je to jako když někomu zakážete prodávat zkažená vejce na sobotním trhu, pokud je inzeruje, ale když o zkažených vejcích mlčí a jen se postaví a prodává je, tak je to zřejmě legitimní. Nijak se to však neliší od opatření, která byla zvolena pro část týkající se pasivního marketingu. Ta poskytuje otevřenost. Máme evropskou regulaci – to zde již bylo řečeno a já si myslím, že je to dobře. Zůstanou-li však dveře doširoka otevřené a regulaci tak bude možné obcházet prostřednictvím právních mezer, pak vyvstává otázka, jak účinná tato evropská regulace doopravdy je.

Oblast soukromých kapitálových fondů byla původně regulována lépe. Teď jsou tyto fondy regulovány poměrně slabě. Velmi důležitý bod – a zde mohu opět jen potvrdit to, co řekl pan Giegold – je otázka informací poskytovaných pracovníkům. Původní kompromis uváděl, že správci mají povinnost informovat své zaměstnance o tom, co mají v úmyslu udělat s podnikem, do kterého investovali. Z toho zůstal jen nevyjasněný požadavek, aby vlastníci informovali zaměstnance a rady zaměstnanců. Dokážete si představit, co z toho vzejde – nic moc dobrého. Rada v tomto případě promarnila příležitost a já doufám, že se nám snad podaří to ještě později zlepšit.

  Marta Andreasen, jménem skupiny EFD. – Pane předsedající, já nejsem tak vděčná jako předchozí řečníci. Od samého počátku byla směrnice o správcích alternativních investičních fondů zacílena na londýnskou City, odvětví, které už britskými orgány dostatečně regulováno bylo.

Jako obvykle se EU míjí cílem: to, co způsobilo obrovskou úvěrovou bublinu a finanční krizi, nebyly alternativní investiční fondy, ale nezodpovědné půjčování ze strany bank. Zamezí tato regulace další krizi? To rozhodně ne. Dozajista však uspěje v tom, že vyžene správce pryč z Londýna. Smutné je to, že nepůjdou do Paříže nebo Frankfurtu, přesunou se do New Yorku či Singapuru.

Jsme v postavení, kdy si takovou ztrátu obchodu můžeme dovolit? Ovšemže ne, ale o to se EU nestará. Směrnicí se těmto fondům náklady zvýší a výnosy sníží, což bude vyhánět menší fondy z trhu. Kvůli svým rozsáhlým požadavkům na kapitál bude obtížně splnitelná pro soukromé kapitálové fondy a důsledky toho bude trpět zavádění trhu rizikového kapitálu.

Komise tvrdí, že v zájmu obnovení růstu v evropském hospodářství chce podpořit výzkum, vývoj a podnikání, což mi připadá komické. Namísto toho, aby byl povzbuzen rizikový kapitál, vkládá důvěru do veřejného financování, které je k tomuto účelu příliš těžkopádné a nepoužitelné.

Je rovněž neuvěřitelné sledovat, jak EU vytvořila tuto směrnici ze své věže ze slonoviny, hluchá k rozvoji v oblasti regulace ve zbytku světa a otevřená protekcionistickým a arogantním metodám, kdy Evropský orgán pro cenné papíry a trhy bude mít poslední slovo v tom, kdo bude obchodovat v Evropě a kde bude určitý evropský fond moci investovat.

Ale kde je v tom všem pan Cameron? Zradil londýnskou City – nejdůležitější britské odvětví. Dovolil jen další přesun pravomocí na Brusel, aniž by se na to dotázal britského lidu v referendu. Jménem britských správců alternativních investičních fondů mohu jenom říci děkuji vám mnohokrát, pane Camerone. Nechoďte za námi, abychom pomohli oživit britské hospodářství!

  Hans-Peter Martin (NI). – (DE) Pane předsedající, jak rád bych před své voliče předstoupil a řekl „Ano, dosáhli jsme velkých věcí. Ano, konečně nastal průlom v oblasti, kde – v naprostém kontrastu s tím, co zde před chvílí řekla paní Andreasenová – podle názoru drtivé většiny Evropanů potřebujeme jasná pravidla.“

Ale bohužel znovu zůstává velká příležitost nevyužita. Jestliže, a pane komisaři, dokonce i vy sám to takto prezentujete, už nyní prohlašujete, že směrnici bude nutné dříve, než bylo plánováno, revidovat, a pokud různí řečníci nyní uvádějí „to všechno má co dělat s Radou, my v Parlamentu jsme na správné straně“, pak se vás musím zeptat: proč prostě neřekneme zítra „ne“? Proč umožníme, aby v evropské struktuře správců alternativních investičních fondů dál bylo plno děr právě v souvislosti s pasivními obchodními metodami? Proč se raději nedržíme tolik opěvovaného rčení německé spolkové kancléřky, „ani jedno místo, ani produkt, ani jediná instituce nesmí zůstat bez regulace“? Z jakého důvodu musíme být, právě v reakci na to, co nyní projednáváme a čemu má zítra tato sněmovna přitakat, svědky toho, jak se nyní, poprvé z různých částí sálu – od řady poslanců z různých skupin – ozývá, že potřebujeme nezávislé odborníky, potřebujeme „financewatch.org“? Zůstali jsme bezmocní tváří v tvář lobbyistům. Proč nemáme tu odvahu dát najevo, čeho jsme dle našeho názoru schopni dosáhnout tím, že řekneme „ne“? Proč opět necháme přesně ty, které bychom měli zastupovat, na holičkách – tedy v otázce soukromých kapitálových fondů a ohrožení podniků? Považuji to za velice hanebné a udělá to více škody než užitku Evropě a evropské myšlence, jíž jsem velký stoupenec.

  Gunnar Hökmark (PPE). – Pane předsedající, dovolte mi nejprve poblahopřát panu Gauzèsovi za odpovědné a citlivé vedení tohoto obtížného procesu. Rád bych znovu zopakoval, nikoli jen pro kolegy, kteří říkají, že zítra budou hlasovat proti zprávě – možná je to tak zjevné, že o tom není třeba hovořit, ale někdy je třeba připomenout i samozřejmé věci – že soukromé kapitálové fondy a dynamické finanční trhy nejen umožňují konkurenceschopné hospodářství, ale jsou pro něj klíčové.

Potřebujeme je a jsou dobré pro to, aby hospodářství bylo silnější. Z toho důvodu si myslím, že zpráva, o které budeme zítra hlasovat, si zasluhuje naši podporu. Hovoříme-li o soukromých kapitálových fondech, hovoříme o možnostech pro budoucí růst a rozvoj malých a středních podniků. Dosáhli jsme řešení pro soukromé kapitálové fondy, které je nijak neznevýhodní. Poskytne nám otevřenost pro třetí země a pro investice do jiných částí světa; v takovéto situaci jsme se vždy nenacházeli. Z tohoto hlediska jsme právní předpis vylepšili.

Podle mne je důležité, že jsme omezili oblast působnosti, abychom se v současné době nezabývali bývalými průmyslovými podniky, a to díky tomu, že byla udělena výjimka holdingovým společnostem. Kdybychom přijali původní návrh, znamenalo by to, že by pak běžné průmyslové společnosti a struktury v řadě našich zemí byly považovány za finanční instituce. Vedlo by to k novým problémům, nejen z hlediska investic, ale i pro průmyslový rozvoj. Celkově vzato, jako vždy by snad věci mohly být lepší, ale je důležité, že nyní máme nutné předpoklady pro dynamické finanční trhy, které jsou pro evropské hospodářství zapotřebí.

  Udo Bullmann (S&D). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, jak poslouchám tuto rozpravu, přiznám se, že mi to hodně připomíná rozpravu o směrnici o službách. Povím vám proč. I tenkrát moji kolegové poslanci ze skupiny Zelených / Evropské svobodné aliance a Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice prohlásili, že máme před sebou ve sněmovně předpis, který není dokonalý, není úplný, leč nyní po letech jsou vděční za to, že se skupině progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu podařilo odhlasování návrhu ve sněmovně prosadit. To je faktem i pro tento předpis, o kterém zítra budeme hlasovat. To, v čem spočívá zlepšení oproti původnímu návrhu Rady a Komise, lze ve skutečnosti přičítat panu Goebbelsovi a paní Regnerové, kteří za zlepšení bojovali v tomto případě s opozicí, za podpory a vynikající spolupráce pana Gauzèse, za což bych mu chtěl poděkovat.

V mé zemi, v Německu, bude to, na čem jsme se zde dohodli ohledně odvětví soukromých kapitálových fondů, znamenat reálné zlepšení situace pracovníků a malých a středních podniků, kteří už se nebudou muset obávat, že je pohltí černé ovce průmyslu kapitálových fondů, které se neřídí žádnými normami. V těchto dnech se z tisku dozvídáme zprávy o tom, že se zaměření průmyslu fondů bude přesouvat pryč z karibské oblasti směrem do Evropy, protože pro dlouhodobé investory je důležité, aby mohli investovat do dobrých produktů, což je signál, který práci Parlamentu spíše podpoří než naruší.

Než však budeme hovořit v tomto případě příliš mnoho o dynamismu, musím říci, že moje skupina požaduje regulaci již od roku 2002. Některé známky dynamismu jsme možná zaznamenali, ale jen v posledních několika týdnech. Chtěl bych poděkovat úřadujícímu předsedovi Rady a panu komisaři, neboť ti osobně tento dynamismus prokázali. Řekněte prosím svým kolegům v Radě, že s touto hlemýždí metodou typu „ano, ale“ a odmítáním prosadit lepší předpisy v Evropě se nám nepodaří přijmout následující právní předpisy týkající se derivátů či krátkého prodeje. Tohle se musí změnit. To je výzva tohoto Parlamentu.

  Sharon Bowles (ALDE). – Pane předsedající, o této směrnici probíhala dlouhá a obtížná jednání ve výboru, v rámci třístranných jednání a různě v členských státech, se sdělovacími prostředky, s držiteli rizikového kapitálu a se správci fondů všech druhů. Zajímavé je, že ty členské státy, které se otázkou činnosti zajišťovacích fondů nejvíce znepokojovaly, zároveň neměly žádnou regulaci správců zajišťovacích fondů ani pravidla obchodního jednání, jimiž by zastavily prodej některých produktů, které jsou vhodné jen pro profesionální investory, drobným investorům. Podobně je tomu u členských států, které se nejvíce obávají výprodeje aktiv podniků a skrytých převzetí společnosti, neboť právě ty nemají spodní hranice pro zveřejnění podílnictví ve společnosti ani rozdílové smlouvy.

Nyní, kdekoliv v EU budete, bude tam platit ochrana – a to je správné. Na poli struktury dohledu jsme učinili velký posun směrem ke společnému souboru pravidel. Ponaučení v souvislosti se směrnicí o správcích alternativních investičních fondů je takové, že musíme podniknout i kroky v zájmu brzkého sdílení osvědčených postupů.

Takže bych ráda londýnské City a mému vlastnímu členskému státu, Spojenému království řekla: buďte bdělí, až budete podporovat vývoz celé škály tržní regulace, kterou vy již dodržujete, do Evropy. Možná nebude konečný produkt přesně tentýž a budete ho tedy muset přizpůsobit, a já se obávám, že si to vyžádá určité náklady. Jedině sdílením osvědčených postupů, vývozem myšlenek v rané fázi se ale můžeme vyhnout traumatu při aplikaci zákona v pozdější době.

Zároveň jsme dosáhli konečného výsledku, který je otevřený a rozumně vyvážený. Neliší se od zákonných norem podniků. Není perfektní a samozřejmě není ani tak stručný, jak bych si přála, nicméně za daných okolností jej plně schvaluji a je to dobrý výsledek. Ráda bych osobně poděkovala ministru Reyndersovi a komisaři Barnierovi za jejich velice důležité a aktivní zapojení do těchto třístranných jednání.

  Kay Swinburne (ECR). – Pane předsedající, směrnice o správcích alternativních investičních fondů je vůbec první právní předpis, který se mi dostal na stůl poté, co jsem byla před osmnácti měsíci poprvé zvolena, takže skutečnost, že byl nyní projednán v plénu a že jsme konečně dospěli k dohodě, je skutečně úleva. Zavedení systému pasů pro alternativní investiční fondy, který by měl spolu s jediným společným souborem pravidel pro operace fungovat v celé Evropské unii, by měl být další cennou součástí procesu utváření vskutku jednotného trhu finančních služeb v Evropě, již by odvětví mělo v její současné upravené podobě uvítat.

Jako bývalá manažerka regulovaného fondu ve Spojeném království nyní doufám, že se brzy stane pro investory po celém světě značkou vysoké kvality regulace, stejně jako se již v minulosti osvědčilo a i nadále osvědčuje fungování převoditelných cenných papírů v rámci celého světa.

Na druhou stranu doufám, že každý, kdo byl zapojen do tohoto procesu, si v jeho průběhu vzal některá ponaučení dotýkající se zásad lepší regulace. Je jasné, že samotný proces by opravdu neměl být vyzdvihován jako příklad lepší regulace, a vzhledem k rozsáhlé agendě finanční legislativy, která nás čeká v následujících měsících, doufám, že budeme schopni zabránit tomu, aby se podobný neúčinný proces opakoval.

  Astrid Lulling (PPE). – (FR) Pane předsedající, v průběhu porodních bolestí této směrnice o správcích alternativních finančních fondů jsem se neustále zasazovala o rovné zacházení pro všechny správce fondů bez ohledu na to, zda pocházejí přímo z Evropské unie nebo ze zemí mimo EU. Může se to zdát samozřejmé, ale v praxi dochází v tomto ohledu k velkým problémům.

Návrh, který byl dnes předložen, je uspokojivý. Ráda bych poděkovala vyjednavačům, a zejména našemu zpravodaji panu Gauzèsovi, který si prošel tímto obtížným procesem zrodu a jistě by si za něj zasloužil nějakou dobře placenou rodičovskou dovolenou.

Chtěla bych zdůraznit, že na přístup ke třetím zemím lze pohlížet dvěma různými způsoby, a to v závislosti na tom, zda je uplatňován uvnitř nebo mimo Evropskou unii. Velkou měrou jako výsledek úsilí Evropského parlamentu budou všechny fondy, které se prodají v Evropské unii, podrobeny efektivnímu uplatnění obdobných pravidel. Můžeme v současné době tudíž říci, že budou panovat více méně stejné podmínky.

Subjekt ze země mimo EU bude však po dobu přechodného období moci uplatňovat příslušná vnitrostátní pravidla pro investování, zatímco fondy a správci z EU budou podléhat směrnici, která je zpravidla přísnější. Odlišná situace je u trhů mimo Evropskou unii. Pro evropské fondy a jejich správce stále ještě bude platit směrnice, ale pro fondy ze třetích zemí platit nebude. Nabízet evropské produkty na trhu ve zbytku světa tak bude mnohem těžší, neboť budou méně flexibilní a dražší. Musíme si tuto disparitu uvědomovat, i když byla v tomto konkrétním případě nevyhnutelná.

Pokud jde o depozitáře, na něž uvalujeme větší počet omezení, konkrétně ve formě nových odpovědností, náklady se zavedením dalekosáhlých změn v odvětví nutně navýší. Pane předsedající, neříkám to, abych s tím vyjádřila svůj nesouhlas, ale spíše s cílem zdůraznit, že tento nový předpis nebude lékem na všechny nemoci. Je potřeba jej spustit, bude však také vytvářet problémy, a to si musíme přiznat.

  Ivo Strejček (ECR). – (CS) Vznik a působnost hedgových fondů a fondů private equity byla dána silnou regulací finančních trhů již před vypuknutím finanční krize. Finanční instituce tedy zvolily tyto nástroje jako metody, jak se regulacím kapitálového trhu vyhnout. Ne alternativní investiční fondy, ale nejrůznější regulace jsou tedy hlavní příčinou toho, co dnes ještě přísnější regulací řešíme. Kapitál má schopnost reagovat pružně a je velmi mobilní. Nezastaví jej státní zásahy a budou-li regulace příliš tvrdé, vytlačí tento segment finančních služeb buďto mimo prostor Evropské unie, nebo si sám najde nové, dosud neregulované formy. S jistotou lze říci, že materiál, o kterém diskutujeme, snad reaguje na minulost, ale riziko budoucí krize nesnižuje. Nicméně pan Gauzès a jeho přátelé odvedli, myslím, dobrou práci.

  Alfredo Pallone (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, především se jeví jako samozřejmé, že bych měl poděkovat vyjednavačům, a zejména panu Gauzèsovi spolu se stínovými zpravodaji, za skvělou spolupráci, které bylo dosaženo v souvislosti se směrnicí o správcích alternativních investičních fondů, a za to, že tento jejich sjednocený postoj zajistil, aby fondy nakonec měly jednotný soubor pravidel v celé Evropské unii.

Tyto fondy odpovídají za správu významného objemu aktiv investovaných v Evropě a mohou výrazně ovlivňovat trhy. Převážně je jejich dopad přínosný, ale jejich činnosti mohou také přispět k šíření rizik napříč celým finančním systémem.

Nová společná opatření přispějí k nahrazení 27 různých vnitrostátních systémů, které se dnes používají, a k posílení možností pro jednotný trh. Alternativní fondy proto budou moci těžit z evropského pasu, který je nezávislý na místě jejich registrace. Jednotný evropský systém by navíc měl bránit v tom, aby fondy měly prospěch z právních předpisů v zemích s příznivějším systémem regulace. V minulosti vedla tato praxe k závažným spekulativním rizikům pro celou Evropskou unii. Schvaluji rovněž zavedení pravidel týkajících se tzv. „asset-stripping“ a zákazu krátkých prodejů – dva body, které v původním návrhu předloženém Evropskou komisí chyběly.

A konečně k tomu, aby se zamezilo porušování hospodářské soutěže, je nutné, aby fondy ze třetích zemí fungující v Evropské unii využívaly výhod pasu a směly podnikat, pouze pokud budou dodržovat stejné podmínky jako fondy z EU.

  Theodor Dumitru Stolojan (PPE) . – (RO) Nejprve bych rád poblahopřál zpravodaji panu Gauzèsovi. Neměli bychom dnes na stole předložený tento návrh usnesení k rozpravě, nebýt zkušenosti a houževnatosti tohoto pána a těch, kteří s ním spolupracovali, a účasti Komise a Rady v procesu. Budu hlasovat pro zprávu kvůli přínosu, který poskytne zaručením transparentnosti fondů ve smyslu nákladů, investiční politiky a rizik, jimiž tyto fondy rovněž procházejí. Jsme si příliš dobře vědomi, že bez průhlednosti nemůžeme hovořit o tom, že by na správcích těchto fondů spočívala odpovědnost.

Kromě toho si budeme moci být zavedením dohledu a monitorování těchto fondů jisti, že dojde k ucpání jedné z mezer, které v systému finančního dohledu v Evropě stále ještě existují, čímž budeme přímo reagovat na oprávněné požadavky evropských občanů, kteří byli velmi tvrdě zasaženi finanční krizí, jež propukla po celém světě.

  Diogo Feio (PPE) . – (PT) Úvodem chci poděkovat panu komisaři, zástupcům Rady, stínovým zpravodajům, a zejména parlamentnímu zpravodaji. Jsem si velmi dobře vědom úsilí, které do této věci vložil, a obtíží, které podstoupil, aby bylo dosažení konsenzu skutečně možné. Blahopřání za to tedy patří především panu Gauzèsovi.

Vrátím-li se k obchodu, rád bych poukázal na tři hlavní aspekty v rámci řešení, které bylo předloženo. Zaprvé je to zájem spojit proces se skutečnou situací, což je patrné z úsilí o to, aby byly rozdílné věci ošetřeny odlišným způsobem. Fondy mají různý objem peněz, odlišné rysy a jsou s nimi spojena jiná rizika. Zadruhé je to aspekt zájmu o finanční stabilitu, který lze pozorovat ve vymezené výši kapitálu. A zatřetí je to zájem zbavit se protekcionistických tendencí, který je bohatě demonstrován dohodou vztahující se ke třetím zemím. Stručně řečeno, jedná se o průhlednější řešení, které nabízí trhu větší bezpečnost a větší ochranu spotřebitelům. Je to řešení více evropské a je lepší pro vnitřní trh. Lepší regulace bude pochopitelně znamenat, že budeme mít lepší trh.

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Jsem přesvědčen, že je důležité vytvořit systematický rámec pro monitorování a dohled nad alternativními investičními fondy. Regulace těchto fondů tvoří součást širší regulace finančního sektoru, která by měla zabránit opakování finanční krize.

Předkládaný návrh podporuji a zdůrazňuji, že tímto způsobem nechceme zabránit vstupu alternativních investičních fondů ze třetích zemí do států Evropské unie, ale stanovit jednotné podmínky, které musí splňovat nejen alternativní investiční fond, ale i třetí země, v níž byl založen.

Vzhledem k tomu, že zveřejňování informací a kontrola jsou klíčovými prvky při plnění cílů směrnice, je důležité, aby se zavedla absolutní transparentnost vůči orgánům dohledu. Na závěr bych chtěl poděkovat kolegovi Gauzèsovi za vynikající práci.

  Zigmantas Balčytis (S&D). – (LT) Děkuji vám, pane předsedající. Nejprve bych rád poděkoval zástupcům Evropské komise a zpravodajům za velice důležitý dokument. Finanční a hospodářská krize odhalila nedostatky ve fungování a monitorování našeho finančního systému. Dnes je již tato právní úprava v Evropě přijímána a vytváří se tím přísný systém na úrovni EU, který umožní, aby byly činnosti finančních institucí monitorovány a vyhodnocovány a aby byla v případě potřeby přijímána vhodná doporučení a opatření. Pokud jde o alternativní fondy, systém dohledu by měl platit i pro ně. Pokud chceme dosáhnout větší a lepší stability v rámci finančního systému a zvýšit ochranu investorů, tj. našich občanů, pak bychom měli rovněž činnosti takových fondů kontrolovat a podrobovat je dohledu na úrovni EU. Pravidla musí být pro všechny v této oblasti stejná a nesmíme ponechat mezery pro nekontrolovanou činnost. Musíme se z předchozích chyb poučit a neopakovat je. Myslím, že nikoli jen Evropa se z nich učí, ale že se tak děje ve všech zemích po celém světě.

PŘEDSEDAJÍCÍ: RODI KRATSA-TSAGAROPOULOU
Místopředsedkyně

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Hovoříme o velice důležité věci, máme-li zejména na paměti problémy, které nastaly v souvislosti s těmito alternativními investičními fondy ve finančním odvětví. Pravda však je, že zásadní problémy těmito způsoby nevyřešíme. Předpisy jsou evidentně nedostatečné a stále zůstávají významné faktory pro spekulativní rizika, což se v budoucnosti skutečně ukáže. Bylo skutečně zapotřebí zaujmout jasný postoj a učinit přítrž finančním derivátům a zajišťovacím fondům, a zároveň zajistit účinnou veřejnou a politickou kontrolu nad celým finančním odvětvím, zejména pak nad finančními transakcemi, včetně zrušení daňových rájů v celém světě..

  Seán Kelly (PPE). – (GA) Paní předsedající, stejně jako jiní řečníci bych i já chtěl blahopřát komisaři Barnierovi, belgickému předsednictví a Jeanu-Paulu Gauzèsovi k dobré práci, kterou odvedli. Jean-Paul nabídl její příklady.

Uvedl, že bylo podáno 1 170 pozměňovacích návrhů, proběhlo 200 rozhovorů a půl tuctu třístranných jednání. To je rozhodně náročná práce a doufám, že se vyplatí.

Po druhé světové válce vedoucí představitelé – Schuman a další – řekli, že se něco takového už nikdy nesmí opakovat. Nyní, o šedesát let později, říkáme totéž v souvislosti s vypuknutím hospodářské krize a se selháním v oblasti dohledu a regulace. Ustanovením nové struktury dohledu se snad naštěstí dokážeme s tímto problémem vypořádat a celý systém doufejme bude dnes dokončen směrnicí o správcích alternativních investičních fondů.

Nicméně mám otázku ohledně jedné věci: dá se tímto systémem zajistit, aby reciprocita přístupu k trhu, která tu již byla zmiňovaná, vytvořila rovný přístup na trhy v celé Evropské unii?

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Na úvod chci poděkovat panu Barnierovi a panu Gauzèsovi za vynikající výsledky, kterých během nedávných jednání dosáhli. Jedním z přínosů přijetí této směrnice bude také zavedení monitorování systémového rizika. Monitorování bude konkrétně založeno na spolupráci vnitrostátních orgánů a Evropského výboru pro systémová rizika. Další významná forma spolupráce se bude uskutečňovat mezi vnitrostátními agenturami a Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy bude vydávat doporučení a bude se podílet na vnitrostátních monitorovacích systémech.

Podle mne je také správné začlenit doplňková ustanovení týkající se průhlednosti operací vykonávaných správci fondů. Zároveň vítám zavedení jednoduššího režimu regulace, pokud jde o správce malých a středních podniků, které by mělo vést ke zlepšení přístupu k alternativním investičním zdrojům.

  Othmar Karas (PPE). – (DE) Paní předsedající, regulace zajišťovacích fondů není důsledek krize. Zaplňuje legislativní mezeru. Posune nás o krok dál směrem k europeizaci vnitřního trhu finančních produktů. O co všechno tady jde? Budeme veškeré fondy registrovat a povolovat. Vytvoříme minimální kapitálový požadavek 125 000 EUR. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy bude orgánem dohledu. Pro investiční strategii, investiční politiku, metody plateb a delegování se použije naše zásada transparentnosti. Koncept jednotného trhu bude prosazen v praxi prostřednictvím zavedení pasů. Pas nebude udělen fondu, který má více než 30 % investic mimo EU. Předpisy o prémiích, které jsme zavedli pro bankovní manažery, budou rozšířeny i na správce zajišťovacích fondů, s cílem zajistit udržitelnost a snížit riziko na minimum. To je skutečně dobrý výsledek.

  Michel Barnier, člen Komise. – (FR) Děkuji vám, paní předsedající. Podle mého názoru vám bude děkovat i pan Reynders, až na něj přijde řada. Chci Parlamentu poděkovat za jeho nesmírně konstruktivní přístup během těchto poměrně dlouhých jednání, o němž svědčí i rozprava, kterou jsme právě vedli.

Pan Klinz hovořil ve svém vystoupení o „větší průhlednosti“. Vždy jsem věřil, že průhlednost je zásadním prvkem odpovědnosti v celém odvětví finančních služeb. Což je v podstatě důvod, proč v současné době právě v tomto odvětví spolupracujeme na vytvoření transparentnosti, díky níž se v záři reflektorů ocitnou lidé, kteří na to pravděpodobně nejsou zvyklí.

Na rozdíl od paní Andreasenové se nedomnívám, že bude tato průhlednost narušovat konkurenceschopnost finančního odvětví. Myslím si, že by měla mít zcela opačný efekt. Dne 13. ledna jsem vám vysvětlil, že Evropa je pro finanční odvětví atraktivní: v této oblasti máme zjevně konkurenční výhodu oproti jiným regionům světa. Finanční odvětví má zájem, aby byly postupně, krok za krokem – neboť jsme, dámy a pánové, ještě neskončili – vytvořeny zdravější, transparentnější a důvěryhodnější základy. Podle mého názoru se bude ve skutečnosti často jednat o základy trochu více etické.

Jak nám připomenul pan Balz, je to poprvé, co jsme pro tento rozhodující sektor zavedli evropská pravidla. Tato pravidla budou hrát naprosto zásadní úlohu pro dosahování celé řady ambiciózních cílů, ale také v uskutečňování skutečného pokroku – abych použil slova, která tu před chvílí použil pan Bullman, když tak pojmenoval práci vykonanou touto sněmovnou v součinnosti s Radou a Komisí.

Pokrok znamená zlepšení dohledu nad systémovým rizikem; znamená větší ochranu investorů, jak zdůraznila paní Bowlesová. Znamená daleko víc průhlednosti v odvětví soukromých kapitálových fondů. Pan Hökmark poukázal na význam tohoto sektoru. A konečně pokrok znamená vytvoření skutečně jednotného trhu alternativních investičních fondů pro institucionální investory. Pan Kamall zopakoval své obavy, které sdílím i já, že by zde neměla existovat žádná diskriminace. Namísto diskriminace nyní máme soubor jednoduchých požadavků. Podle mne je to správné řešení.

Chtěl bych připomenout těm, kteří doufali, že půjdeme ještě dále, že toto je kompromis, dynamický kompromis. Nežijeme v dokonalém světě, jak nám právě připomněla paní Regnerová. To je pravda. Možná jsme zde chtěli být ambicióznější než kompromisní znění, o němž budete hlasovat, ale toto je dynamický kompromis a ustanovení o přezkumu znamená, že právní předpis se bude moci v nadcházejících letech vyvíjet. Panu Giegoldovi a panu Klutemu mohu říci, že dojde k dalším diskusím a že se budeme vracet zejména k otázce pasivního marketingu a úloze Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA). Evropský orgán pro cenné papíry, to je bod, který zde nadnesl pan Karas před chvílí, zatímco pan Goebbels nám již dříve zcela správně připomenul důležitost Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy. Pane Goebbelsi, zmínil jste 72 specifických pravomocí v 11 různých kategoriích. Znamená to, že Evropský orgán pro cenné papíry a trhy bude mít skutečnou pravomoc, a velkou měrou je to výsledek úsilí Parlamentu.

Dovolte mi tedy poděkovat vám všem. Téměř všichni řečníci, ze všech politických skupin, a dokonce i ti, kteří pravděpodobně pro návrh hlasovat nebudou, složili hold zpravodaji, panu Gauzèsovi, za jeho vnímavost, jeho odbornost a za kvalitu vztahů, které vybudoval. Nemyslím si, že budeme mít čas si vzít rodičovskou dovolenou, protože nás čeká v nadcházejících měsících skutečně hodně práce. Rád bych nicméně vyjádřil své poděkování všem členům týmu Komise, kteří se mnou spolupracovali a jsou dnes večer i zde, a chtěl bych se také osobně i jménem Evropské komise připojit k unisonu díků a vděčnosti na adresu pana zpravodaje Gauzèse za skvěle odvedenou práci.

(Potlesk)

  Didier Reynders, úřadující předseda Rady. – (FR) Paní předsedající, nebudu tu opakovat vše, co právě řekl pan Barnier – své jsem vyjádřil ve svém předchozím příspěvku – ale rád bych poděkoval všem, kteří vystoupili na podporu předloženého textu, a rovněž těm, kteří měli připomínky, jež jsou dokladem toho, že tento text má skutečnou podstatu, díky níž budeme moci v oblasti regulace všech těchto alternativních investičních fondů dosáhnout zlepšení na evropské úrovni.

Jak už jsem dříve řekl, jedná se o první skutečně evropský právní předpis na toto téma. Myslím, že musíme uznat, že posilování úlohy Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy je krok správným směrem. Několik řečníků zmínilo i pasivní marketing. Přijímáme v těchto záležitostech a záležitostech soukromých kapitálových fondů celou řadu praktických opatření založených na potřebě mít ještě více informací a ještě větší průhlednost, mimo jiné co se týče zaměstnanců podniků, kteří se někdy stávají terčem pro zásahy těchto fondů.

Rád bych na závěr uvedl dvě věci. Zaprvé tu zazněly hlasy těch, kteří se domnívají, že jsme nezašli dost daleko, a dalších, kteří naopak mají pocit, že jsme se vůbec neměli cestou regulace vydávat. To mne přivádí ke skutečně belgickému závěru, že jsme pravděpodobně dosáhli dobrého kompromisu. Pokud ke kompromisu jsou současně kritické obě strany, pak byly zřejmě důvody, z nichž vycházely naše kroky, správné.

Panu Bullmannovi bych ohledně struktury dohledu pouze chtěl říct, že došlo k zintenzivnění v tomto směru. Pracujeme v tuto chvíli na záležitosti finančních investic a zaměříme se rovněž na investiční fondy a finanční skupiny.

Dovolte mi poblahopřát ještě jednou panu Gauzèsovi. Řekl jsem mu již, že se pokusíme učinit nějaký pokrok i ohledně ratingových agentur, a chci ho ujistit, že belgické předsednictví a Komise jsou pro urychlení jednání o derivátech. Dvakrát jsem to prověřil a mohu potvrdit, že přijetí této zprávy v parlamentním výboru se plánuje v březnu příštího roku.

Bude-li se možné posunout tento termín dopředu, jsme připraveni zrychlit. Buďte tak laskavi a sdělte nám, zda se vám zdá toto řešení proveditelné. Jsem potěšen, že jsme o tomto druhu textu mohli dosáhnout dohody. Budeme v nadcházejících týdnech pracovat na přijetí také dalších textů. Ještě jednou bych vám chtěl poděkovat. A moje poděkování, pane Gauzèsi, je o to upřímnější, že tyto věci budeme za několik málo dnů opět připravovat spolu.

(Potlesk)

  Jean-Paul Gauzès, zpravodaj. – (FR) Paní předsedající, při svém předchozím vystoupení jsem hovořil o technických detailech. Dovolte mi využít mé poslední dvě minuty k tomu, abych vyjádřil některá zcela zasloužená poděkování: děkuji především všem kolegům poslancům, kteří tu dnes vystoupili. Mé zvláštní díky patří těm, kteří uvedli, že text podpoří, avšak těm, kdo nebudou hlasovat pro, chci vzkázat, že mne spojování s panem Cameronem popravdě nijak neuráží.

Rád bych poděkoval stínovým zpravodajům skupin: panu Goebbelsovi, panu Bullmannovi, panu Canfinovi, panu Klutemu a paní Regnerové, zpravodajce ke stanovisku Výboru pro právní záležitosti. Chtěl jsem je všechny vyjmenovat, neboť si uvědomuji jejich nesmírnou podporu, kterou my poskytli během první fáze tohoto procesu. Dokázali jsme spolupracovat produktivně, každý z nich vyjadřoval vlastní názor na věc, a já jim za to všem chci poděkovat. Těší mne, že se k nám nyní, kdy bylo dosaženo kompromisu, připojili i skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu a Evropští konzervativci a reformisté, a jsem proto velmi rád, že se mnou pan Klinz a pan Kamall spolupodepsali pozměňovací návrh, jímž se nahrazuje původní zpráva.

Zvláštní poděkování patří panu Barnierovi za to, jak se významně zapojil do této záležitosti: on ví, že si ho velice cením. Je mi známo, že Parlament na něj spoléhá a podpoří ho při realizaci těchto stavebních kamenů, které jemu samotnému i nám leží tolik na srdci. Vím, že je to neobvyklé, ale rád bych také poděkoval Ugo Bassimu, se nímž jsem v této době navázal velmi plodný pracovní vztah, takže text vznikl rovněž díky práci v rámci Komise.

Co se vás, pane ministře, týče, ve svém příspěvku jste vyjádřil svůj dík a zároveň jste se zeptal, zda bychom mohli udělat ještě další pokrok, a dle mého názoru to byl významný příspěvek do rozpravy. Velice si toho vážím, neboť bez vás bychom na straně členských států nikdy ničeho nedosáhli. To je skutečný dík, nejen pouhé politické gesto – domnívám se, že vaše osobní zapojení bylo k dosažení pokroku v Radě a pro fakt, že jsme dosáhli dohody, rozhodující. Úspěšně jste zajistil i to, aby se hlavní skupiny mohly ztotožnit s jednotlivými částmi textu, a získal jste většinu, kterou jsme si oba pro tuto směrnici přáli.

Děkuji také za příspěvky poslanců na levici, bez nichž by podpora směrnici neměla důvěryhodnost, jakou jí doufám budeme zítřejším širokým hlasováním schopni potvrdit. Bylo to, jak jste již zmínili, důležité pro oblast dohledu a pro směrnici je to rovněž zásadní. Jsem také velmi vděčný vašim týmům, pane ministře; prosím předejte jim mé díky. Některé z těchto debat byly poměrně živé, v současné době žiji v Normandii, nicméně pocházím z jihu, tak někdy můj jižní temperament vítězí nad vyváženým normandským přístupem.

Chtěl jsem také panu ministrovi, úřadujícímu předsedovi Rady ECOFIN, vyslovit naději, že dokončíme naši práci na téma ratingových agentur před koncem tohoto roku. Z naší strany budeme hlasovat 22. listopadu ve výboru, v prosinci plánujeme hlasování ve Štrasburku a potom, bude-li Rada připravená, budeme též připravení.

(Potlesk)

  Předsedající . – Rozprava je skončena.

Hlasování se bude konat zítra.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Dominique Baudis (PPE), písemně. – (FR) Finanční krize, kterou svět prošel, ukázala, že mezinárodní finanční výměny musí podléhat alespoň minimálním pravidlům. Poté, co bylo v září rozhodnuto, že se bude provádět dohled nad trhy, Evropský parlament dnes, 11. listopadu, vyslal zbytku světa další výrazný signál. Od nynějška budou alternativní investiční fondy (zajišťovací fondy) uváděné na evropský trh přísněji monitorovány a regulovány na evropské úrovni. Kromě toho budou muset být v Evropské unii povolené a registrované u příslušných orgánů. Neregulace těchto finančních zdrojů způsobila řadu bankrotů, propadů na burze a sociálních krizí. Francie má právě na rok převzít předsednictví G-20. Její hlavní prioritou bude reformovat mezinárodní finanční systém. Evropa tímto hlasováním klestí celému procesu cestu.

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) Tato zpráva o správcích investičních fondů spustila obrovské množství diskusí jak mezi různými skupinami v Evropském parlamentu, tak mezi Parlamentem a Radou. Můj názor, který jsem vyjádřil i během jednání před hlasováním ve Výboru pro právní záležitosti, je takový, že návrh, který předložila Komise, je těžký omyl a svědčí o velkém nepochopení úlohy investičních fondů (soukromých kapitálových fondů a zajišťovacích fondů), ale i o záměně bank za instituce, které nesou vinu na spuštění krize, a těchto uzavřených investičních fondů za otevřené investiční fondy (vzájemné fondy).

Za dobře míněnými principy, které byly bohužel přijaty kolegy poslanci, kteří nechápou, co znamená finanční správa a makroekonomika, jsou ukryty předpisy, které nejenže nemají nic společného s předcházením nové krizi, ale ve skutečnosti nepřinesou nic víc než neodůvodněné a absurdní navýšení nákladů na provozování alternativních investičních fondů, což se odrazí ve snížení kapitálu, nižších výnosech a menším objemu investic. Upřímně musím přiznat, že jsem zcela ohromen, že tento přístup typu parního válce v EU převládl, neboť to připomíná padesátá léta, kdy byly na pozadí grandiózních sloganů ničeny společnosti ve východní Evropě.

  George Sabin Cutaş (S&D), písemně. – (RO) Hospodářská a finanční krize nám zdůraznila, že potřebujeme vykonávat důslednější kontrolu nad hospodářskými subjekty. Vystavily se nadměrnému riziku a to způsobilo otřes ve světovém finančním systému. V Evropské unii dosahují podle analýz Evropské centrální banky aktiva podniků ovládaných správci alternativních investičních fondů přibližně 700 miliard EUR, což hraje z hlediska financování hospodářství Unie významnou roli.

Vítám v návaznosti na to návrh Komise o povolování těchto fondů, dohledu nad nimi a o zavedení evropského pasu v této oblasti. Vytváření evropského vnitřního trhu správců alternativních investičních fondů pomůže snížit systémová rizika a poskytovat lepší ochranu investorům v souladu s novou evropskou strukturou dohledu nad hospodářstvím. Komise zároveň bude muset zavčas předložit posouzení výsledků tohoto harmonizačního procesu, aby bylo možné zajistit, že žádným způsobem nedošlo k narušení trhu.

  Proinsias De Rossa (S&D), písemně. – Podporuji tento právní předpis upravující zajišťovací fondy a soukromé kapitálové fondy. I když toho v této oblasti zbývá ještě mnoho udělat, jedná se o první důležitý krok na cestě k lepší regulaci činností správců alternativních investičních fondů, což naráželo na odpor dokonce poté, kdy tvrdě udeřila finanční krize z roku 2008, a to konkrétně ze strany Charlieho McCreevyho, tehdejšího komisaře pro vnitřní trh. Jakmile bude Evropský orgán pro dohled plně funkční, správci fondů nebudou moci nabízet na trhu své produkty v Evropské unii, pokud nebudou držiteli evropského pasu, který potvrdí řádný soulad s touto směrnicí. Přísná pravidla ve věci depozitní odpovědnosti zajistí, aby investoři měli vždy možnost vymáhat nárok na odškodnění a byli informováni o důvodech případného delegování odpovědnosti. Kriticky důležitá nová ustanovení, na nichž jsme trvali a která se setkala s odporem v Radě, jsou ustanovení pro potírání nadměrných prodejů majetku. Zaměstnanci budou chránění před bezohlednými fondy, které usilují o zisky z krátkého prodeje a přitom ničí životaschopné podniky. Po dobu prvních dvou let po převzetí bude omezeno rozdělení investorům a snižování kapitálu a zaměstnanci budou rovněž mít přístup k informacím o plánech s jejich podnikem.

  Jiří Havel (S&D), písemně. – (CS) Alternativní fondy (AF) typu hedgových fondů či private equity svým dílem zřejmě přispěly k probíhající globální krizi a otázka jejich regulace je v současnosti diskutována nejen v EU, ale i v USA. Předkládaná zpráva navazuje na tzv. Rasmussenovu zprávu a tzv. Lehnovu zprávu (obě z roku 2008) a zabývá se návrhem směrnice o správcích alternativních investičních fondů (AFIM). Ve zprávě je přehledně analyzována problematika AF včetně popisu klíčových bodů, kam se dá zařadit: regulace činností správce AF (včetně vytvoření jednotného evropského pasu), povinnost správce AF jmenovat pro každý jím spravovaný alternativní fond nezávislého oceňovatele aktiv, požadavek na posílení transparentnosti AF a tržní disciplíny či regulace krátkého prodeje. Směrnice též umožňuje členským státům, aby správcům dovolily nabízet AF i neprofesionálním investorům. Na druhou stranu se objevují výtky k navrhované regulaci (například Larosièrova zpráva, Turner Review nebo reakce Alternative Investment Management Association). Přijetí dané směrnice by nemělo znamenat výraznou změnu pro AF v České republice z důvodu vysoké míry současné české relevantní regulace. Celkově se domnívám, že předložená zpráva kolegy Jeana-Paula Gauzèse obsahuje precizní analýzu dané problematiky a též relevantní doporučení v oblasti AF, a proto ji doporučuji schválit v navrhovaném znění.

  Sirpa Pietikäinen (PPE), písemně. – (FI) Dámy a pánové, nejprve bych ráda blahopřála panu Gauzèsovi za jeho vynikající práci na této komplexní, technické a kontroverzní zprávě. Návrh Komise ohledně správců alternativních investičních fondů vyvolal v době, kdy se objevil, vlnu vášní, kritiky a chvály v různých částech politického spektra. Byl silně kritizován mimo jiné za to, že byl vypracován v tajnosti. Osobně jsem si myslela, že jeho největší slabinou je, že směšuje dvě skupiny produktů – různé z hlediska jejich povahy a tím i jejich rizik – do jedné směrnice. Byly to soukromé kapitálové fondy a zajišťovací fondy. Jeden se zaměřuje na rychlou návratnost, zatímco s druhým investice zraje po delší dobu. Rizika jsou spojena zejména s prvním typem. Debata o směrnici vedená Parlamentem a Radou vyústila v kompromis – nikoli dokonalý, ale všemi akceptovatelný. Směrnice o správcích alternativních investičních fondů tvoří důležitou součást nového systému pro finanční regulaci a dohled. My nicméně nesmíme zapomínat na to, že finanční dohled se bude muset zlepšovat i poté, co bude tato směrnice přijata.

  Marianne Thyssen (PPE), písemně. – (NL) Zítřejším hlasováním uvede EU do praxe to, co bylo dohodnuto na G-20 v Londýně. V návaznosti na to, co bylo na téma finančního dohledu dohodnuto, Evropský parlament a belgické předsednictví ukázaly, že to myslí s reformou finančního systému vážně. Dosažená dohoda je vyvážená v tom, že se zabývá třemi obavami: zahrnutí systémového rizika, ochrana investorů a zajištění rovných podmínek na trhu. Také to, že EU neuzavírá svůj trh mimoevropskému kapitálu, je důležité; je to nezbytný předpoklad k tomu, aby naše evropské hospodářství mohlo dýchat. Nová harmonizovaná pravidla budou zajišťovat průhlednost, právní jistotu a posílení vnitřního trhu.

Evropský pas bude povolovat správcům fungování po celé Evropské unii, aniž by se museli registrovat v každém členském státě zvlášť. Ráda bych též zdůraznila, že mám radost z řešení, které bylo nalezeno ohledně soukromých kapitálových fondů. Mírnější režim pro správce malých fondů bude podporovat vznik a financování nových společností – často malých a středních podniků – v inovačních odvětvích. Musíme tedy přesvědčivě vyjádřit podporu politické dohodě, která se utvářela přibližně po čtrnáct měsíců vyjednávání.

17. Akt o jednotném trhu (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je prohlášení Komise o Aktu o jednotném trhu.

  Michel Barnier, člen Komise. – (FR) Paní předsedající, vážení kolegové, je mi potěšením vám, poslancům této sněmovny, oficiálně představit sdělení o Aktu o jednotném trhu, které Komise přijala dne 27. října, a vést o něm s vámi rozpravu. Tato rozprava vlastně začala již včera, a to z podnětu pana Harboura a pana Grecha, na jiném místě, avšak s několika stovkami zúčastněných osob z politické, hospodářské a sociální oblasti, které aktivně vystupují na evropské, vnitrostátní i regionální úrovni.

Jedná se o důležitý dokument. Je důležitý, dámy a pánové, z toho důvodu, že jsme přesvědčeni, že Evropa je povolávána k odpovědnosti na mnoha frontách. Vnější svět se pídí po příčinách krize. V posledních dvou letech jsme prošli nesmírně krutou finanční krizí a její hospodářské, sociální i lidské dozvuky jsou ve všech našich zemích stále patrné. Obecně panuje hospodářská krize a pak jsou zde další krize, které nemůžeme přehlížet, třebaže se o nich méně mluví, například potravinová krize. Přibližně milionu lidí hrozí smrt v důsledku hladomoru nebo nedostatku vody. A dále zde panuje environmentální krize, která je pravděpodobně nejhorší.

Na tyto otázky musíme reagovat, avšak kromě těchto vnějších otázek jsou tu i otázky vnitřní, přičemž ty nejvýznamnější pravděpodobně kladou evropští občané, kteří situaci nechápou, jsou často znepokojeni a někdy též rozzlobeni, nejsou přesvědčeni a mají pochybnosti ohledně tohoto velkého jednotného trhu, který je základním kamenem a byl jím od vzniku Evropského společenství uhlí a oceli v roce 1950 – tohoto velkého evropského trhu, který společnými silami trpělivě budujeme.

Otázky, které nám kladou naši občané, malé a střední podniky, zní: Co nám jednotný trh může nabídnout? Co pro nás Evropa dělá? Musíme na tyto otázky odpovídat kladně, což ne vždy činíme.

Právě k tomuto došel Mario Monti ve zprávě vytvořené z podnětu předsedy Barrossa – je to zpráva, o níž jste při mnoha příležitostech hovořili a která obsahuje mnohé užitečné závěry. Mario Monti kupříkladu uvádí, že význam jednotného trhu stoupá, zatímco jeho popularita klesá. Dámy a pánové, jsme politici, každý z nás má svůj mandát, a slyšíme-li takové závěry, měli bychom se snažit zajistit, aby se to, co je nezbytné, stávalo také populárním, a aby si to v každém případě získávalo podporu a lidé tomu lépe porozuměli.

Proto jsme s ohledem na všechny tyto krize a pochybnosti a v souladu s naším mandátem chtěli navázat praktickými kroky na zjištění, k nimž došel Mario Monti a která jsou vlastně shodná s těmi, k nimž dospěl tento Parlament pod taktovkou pana Grecha, jemuž tímto děkuji, a která se týkají nedokonalého, neúplného a místy neuspokojivého fungování tohoto velkého jednotného trhu.

Dokument, který vám dnes předkládáme, je tudíž, paní předsedající, vážení kolegové, provotní. Není to žádné „všechno nebo nic“. Je to spíš akční plán než legislativní návrh, akční plán s padesáti návrhy, které předkládáme k diskusi, přičemž všechny jsou vytvořeny ke zlepšení fungování jednotného trhu ve prospěch malých a středních podniků, růstu a občanů. Tento trh je prostředkem k ochraně růstu a sociálního pokroku a k ničemu jinému, jak jsem již mnohokrát připomněl.

Diskutovali jsme tu dnes o směrnici o zajišťovacích fondech a soukromých kapitálových fondech. Dovolte mi podotknout, že mám velmi jasnou strategii, již hodlám v příštích pěti letech houževnatě prosazovat. Jak jsem řekl 13. ledna – chceme a zajistíme, aby finanční služby a finanční trhy, které mají zásadní význam, opět sloužily reálné ekonomice, nikoli naopak. Tím zajistíme, aby reálná ekonomika a jednotný trh podpírající tuto ekonomiku sloužily růstu a sociálnímu pokroku.

Naše strategie růstu, jež je v souladu se strategií pro rok 2020, je navržena tak, aby zlepšila fungování jednotného trhu. Tento trh je třeba vnímat jako základ, na němž budujeme evropské hospodářství. Jsme přesvědčeni, že pokud zajistíme, aby tato platforma fungovala lépe než dnes – což je cílem akčního plánu – lepší bude i všechno, co je na ní postaveno – soukromé i veřejné iniciativy na místní, regionální, vnitrostátní i evropské úrovni, činnost sdružení a řady dalších subjektů na trhu.

Chceme na tyto otázky a výzvy reagovat tak, že budeme pracovat s podniky, abychom se navrátili zpět k silnému, udržitelnému a vyrovnanému růstu. Navrhujeme řadu opatření, která jsou přímo zaměřená na inovace a na malé a střední podniky.

Akt o jednotném trhu se zabývá i zásadní problematikou patentů, o níž právě diskutujeme na půdě Rady ve složení pro konkurenceschopnost pod vedením belgického předsednictví – z toho plynou potíže s mým časovým plánem, paní předsedající. V širší perspektivě chceme, aby byla celá oblast regulace a daní z pohledu podniků pružnější a usnadňovala jim přístup k finančním prostředkům, které potřebují na podporu svých investic.

A konečně, pokud jde o posílení evropské konkurenceschopnosti, máme v úmyslu posílit otázku naší vnější strategie v duchu reciprocity a vzájemného prospěchu.

Komise hodlá prokázat, že trh nestojí v cestě rozvoji služeb obecného zájmu a hlavní infrastruktury, a tím zajistit, aby podstatou jednotného trhu byly evropští občané. Vydáme sdělení, které nepochybně bude podpořeno, posíleno a zdokonaleno příspěvky Parlamentu – sdělení o službách obecného zájmu a o veřejných službách. Chceme dát jasně najevo, že jednotný trh podporuje sociální práva zakotvená v Listině základních práv, že může nabídnout nové příležitosti pro sociálně inovativní podniky a že slouží stejnou měrou evropským spotřebitelům i pracovníkům.

Nyní se dostáváme ke třetí kapitole Aktu o jednotném trhu. Tento komplexní přístup má smysl jedině tehdy, bude-li zasazen do souvislostí lepšího řízení prostřednictvím posíleného dialogu a partnerství s našimi podniky a spoluobčany, ale i mezi evropskými orgány, členskými státy a regionálními a místními orgány, a dále skrze lepší sociální dialog. Jsme přesvědčeni o tom, že veškerá práce na naplnění výzvy konkurenceschopnosti a vytváření růstu tak, jak to očekávají evropští občané, vyžaduje pomoc každého občana a každého podniku..

To je tedy cílem čtyřměsíční veřejné evropské diskuse, kterou chceme společně s vámi zahájit. Na Aktu o jednotném trhu, který byl schválen po složitých vnitřních jednáních, pracovala řada komisařů – konkrétně třináct –, za což jim děkuji. Jedná se o jednu z našich hlavních priorit, a diskuse jsou vedeny k těmto padesáti návrhům. Budeme pozorně naslouchat tomu, co k nim jednotlivé orgány a naši partneři řeknou, a naše konzultace završíme, pravděpodobně na konci února, dokončením výčtu závazků, k nimž jednotliví komisaři nejpozději do dvou let předloží konkrétní návrhy. A tak, až si v roce 2012 budeme připomínat 20. výročí jednotného trhu, 20 let od závazků a návrhů Jacquese Delorse, nebude to nostalgické ani melancholické vzpomínání – pro nostalgii zde není místo –, naopak, bude to proaktivní a dynamická událost.

Z toho důvodu dnes, stejně jako včera, uvádíme věci do pohybu. Po čtyři měsíce budeme já a moji kolegové připraveni koordinovat evropskou veřejnou diskusi, která zde v Evropském parlamentu dnes začala. Budeme se snažit, abychom v ní hráli konstruktivní a skutečně velmi vnímavou úlohu.

  Andreas Schwab , jménem skupiny PPE. – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, tento týden jsme na tzv. Fóru pro jednotný trh diskutovali o návrhu Evropské komise, který má vést v Evropě k vysoce konkurenceschopné a sociálně tržní ekonomice. V tomto ohledu jsou pro nás důležité všechny tři aspekty – konkurenceschopnost, sociální a tržní ekonomika – a vřele vítáme fakt, že Michel Barnier, komisař, který má na starosti vnitřní trh, uspěl v oživení horizontálního, nebo jak ve své zprávě uvádí pan Grech, celostního přístupu, neboť o ten nám v souvislosti s vnitřním trhem šlo. Považujeme to za hlavní velký krok, ale jsme rovněž přesvědčeni, že k tomu, aby byl horizontální přístup v rámci tohoto legislativního projektu úplný, jsou zapotřebí ještě další malé kroky. A zde se ke slovu dostává Evropský parlament.

Samotné zapojení Evropského parlamentu však přinese výsledky jedině za předpokladu, že budeme v postavení, kdy můžeme překonat technické, institucionální a politické rozpory, které takový legislativní projekt obnáší, protože jedině tak budeme moci plně využít legislativní potenciál tohoto návrhu. A právě to chceme učinit.

Jsem si jist, že veřejné slyšení, během nějž budou dotazováni občané a zúčastněné subjekty, může pomoci tomu, aby se do tohoto legislativního projektu všichni zapojili, a dát jim pocit, že se mohou podílet na rozhodování o výsledné podobě legislativního návrhu. Komisaři Barniere, Parlament svou úlohu při plnění tohoto úkolu splní. Chceme, aby byl program s padesáti návrhy přezkoumán, chceme stanovit priority, chceme pomoci zajistit, aby se zapojily všechny výbory Evropského parlamentu a abychom dosáhli institucionální shody, která je pro takový právní předpis nezbytná.

A konečně, vážení kolegové, se nám musí podařit zajistit, aby každý měl v rámci tohoto jednotného trhu své místo a abychom mohli společně čerpat výhody plynoucí ze spolupráce na jednotném trhu. Chceme to dokázat do roku 2012 – kdy uplyne 20 let od vzniku jednotného trhu – a budeme tvrdě pracovat na tom, abychom tohoto cíle dosáhli.

  Evelyne Gebhardt, jménem skupiny S&D. – (DE) Paní předsedající, děkuji vám, komisaři Barniere, za odvedenou práci. Nebyl to úkol nikterak jednoduchý a zahrnul jste i některé body, jež ve své zprávě uvedl profesor Monti a které pro Evropský parlament vypracoval pan Grech. Částečně to můžeme zaznamenat i ve věci samé, stejně jako snahu zaujmout celostní přístup, v čemž jste sice ještě zcela nenaplnil naše očekávání, nicméně jste na dobré cestě. Dal jste zcela jasně najevo, že se snažíte, aby se sociální práva občanů, která pochopitelně musí být jádrem celého práva Evropské unie, přeměnila ve skutečnost, což je pro nás také velmi důležité. Avšak jménem své skupiny musím říci, že dle našeho názoru jsou některé věci v tomto dokumentu příliš vágní, příliš prosté nebo téměř či úplně opomenuté, neboť jedním z našich z klíčových požadavků, s nimiž jste souhlasil i vy, bylo, aby byla do všech důležitých oblastí evropské politiky začleněna sociální doložka. A tato sociální doložka tu není. Mohli bychom se spokojit se závazkem provádět posouzení sociálního dopadu. Avšak sociální doložka představuje mnohem víc, než lze najít v tomto textu. Budeme vám usilovně nabízet pomoc správným směrem, jelikož to pro nás má velký význam.

Další věc, která je poněkud problematická a pro naši skupinu byla rovněž velmi důležitá – požadujeme kolektivní náhradu škody. Chceme kolektivní náhradu škody proto, aby se občané skutečně mohli domáhat svých práv v oblasti ochrany spotřebitele. Jménem Evropské komise jste oznámil, že se musí provést další studie. V této oblasti probíhají studie již tři roky. Domnívám se, že nastal čas, abychom se pohnuli z místa a doopravdy od vás obdrželi legislativní návrh, ne jen další návrh na provedení studie, která zjistí, jak je možné dál postupovat.

Jak vidíte, jsou věci, se kterými jsme spokojeni, a jiné, s nimiž spokojeni nejsme, ale budeme s vámi, Radou i našimi kolegy z ostatních skupin tvrdě pracovat na tom, abychom zajistili, že výsledkem bude kvalitní dokument.

  Jürgen Creutzmann, jménem skupiny ALDE. – (DE) Paní předsedající, komisaři Barniere, dámy a pánové, největší jednotný trh na světě z hlediska hospodářské síly se v globalizované éře stal klíčovou výhodu Evropské unie z umístění. Proto je tak důležité postavit se protekcionistickým tendencím a jednotný trh dál rozšiřovat. Tváří v tvář výraznému předlužení vnitrostátních rozpočtů nemůže Evropa udělat nic, než posilovat hospodářství prostřednictvím strukturálních reforem. Jednotný trh od svého vzniku v roce 1992 přinesl dodatečný růst ve výši 1,85 % Realizace již ohlášených opatření by měla přinést růst v hodnotě dalších zhruba 2 až 4 %.

Padesát návrhů Komise ohledně iniciativ v oblasti jednotného trhu můžeme rozdělit do tří kategorií: zaprvé je to řada konkrétních návrhů, které jsou v každém případě důležité pro posílení jednotného trhu pro podniky a občany. Patří sem vytvoření plně funkčního vnitřního trhu s energií, který má pro Evropu jakožto centrum průmyslu a hospodářství obzvláště velký význam. Dále jsou tam evropské pracovní průkazy a evropské pasy kvalifikací, které usnadní mobilitu v rámci Evropské unie, což bude v budoucnu ještě důležitější požadavek nutný k tomu, aby si Evropa zachovala v globalizovaném světě konkurenceschopnost, a posílení elektronického obchodu prostřednictvím lépe ošetřených autorských práv a nových pokynů pro účinné provedení směrnice o službách s cílem vytvářet nová pracovní místa.

Zadruhé jsou zde ale mnohé návrhy, jejichž formulace je příliš obecná na to, abychom je mohli posoudit. Ještě tedy musíme počkat na konkrétní návrhy Komise. Týká se to přezkumu pravidel EU pro zadávání veřejných zakázek, opatření v oblasti služeb obecného zájmu a rovněž – paní Gebhardtová – diskuse o evropském přístupu ke kolektivní náhradě škody. Nevím, zda bychom se měli vydávat stejnou poněkud chybnou cestou jako Spojené státy.

Zatřetí sdělení obsahuje rovněž návrhy, které jsou podle mého názoru pro posílení jednotného trhu kontraproduktivní, neboť zatěžují podniky další byrokracií. Musíme proto o těchto návrzích diskutovat a my jsme na tento úkol připraveni.

  Emilie Turunen, jménem skupiny Verts/ALE. – Paní předsedající, projednáváme tu dnes dokument, který se možná stane nejdůležitějším aktem pro EU v následujících letech. V kontextu této reformy jednotného trhu máme nyní skutečnou příležitost k přeměně Evropy v sociálnější a udržitelnější Unii, takže otázka zní: podaří se tomuto sdělení ukázat na to, jak mířit k zelenějšímu a sociálně spravedlivějšímu vnitřnímu trhu?

Podle mne jsme se tam zatím ještě nedostali. Dovolte mi uvést dva příklady; nejprve návrh č. 29. Zde se vás, pane Barniere, musím zeptat – kde je záruka práva na stávku? Kde je záruka, že základní sociální práva nebudou přebita svobodami trhu? Vím, že v Komisi panují ohledně této věci odlišné názory, a proto bych se vás chtěla velmi adresně zeptat: je pravda, že mezi jinými bojovali proti vašemu návrhu, aby byla zavedena sociální doložka, komisaři z Dánska, Švédska, Německa a Spojeného království? A je-li tomu tak, měl byste, pane komisaři, vědět, že máte podporu této sněmovny, neboť dosažení těchto záruk by bylo opravdovým smírem.

Druhým příkladem něčeho, co se musí zlepšit, je návrh č. 19, zavedení konsolidovaného základu daně z příjmu právnických osob. Naše skupina Zelených tuto věc dlouho požadovala a měli bychom proto být spokojeni. Problém však vyvstává po přečtení textu. Prohlašuje, že konsolidovaný základ daně z příjmu právnických osob by měl být zaměřen na odstranění roztříštěnosti pro podniky. Poslouchejte. Domnívám se, že hlavním problémem v souvislosti se zdaněním společností v Evropě není roztříštěnost, ale nezdravá pokračující daňová konkurence mezi členskými státy. Tato situace trvá již patnáct let. Není divu, že v současnosti máme problémy s financováním svého blahobytu.

Domnívám se, že cílem konsolidovaného základu daně z příjmu právnických osob by mělo být zastavit nezdravou konkurenci v Evropě. To je skutečný problém. A navíc si myslím, že již musíme v současné době přesáhnout požadavek na zelenější vnitřní trh, a to například podporováním ekologicky odpovědného zadávání veřejných zakázek. Podle mne můžeme udělat v této oblasti daleko více. Takže, pane Barniere, myslím, že máme před sebou hodně práce. Těším se na ni a děkuji vám, že jste nás pozvali, abychom se k této velmi široké diskusi připojili. Vážíme si toho.

  Malcolm Harbour, jménem skupiny ECR. – Paní předsedající, dle mého názoru je důležité mít na paměti, že myšlenka vytvořit cílevědomý program pro dokončení jednotného trhu – či našeho směřování k jeho dokončení, neboť podle mne tato práce nebude dokončena nikdy – nebyla zahrnuta do rámce strategie EU 2020. Nebylo to však ani ve vašem programu, s nímž jste přišel na loňské slyšení. Dle mého názoru je to odrazem politického podnětu k dokončení jednotného trhu a ke zlepšení jeho profilu, který vyplynul z rozhodnutí předsedy Barrosa požádat Maria Montiho, aby se věcí zabýval, a současně požádat náš výbor, aby se pod vedením Louise Grecha zabýval tímtéž.

Jsme skutečně potěšeni tím, že jste se ujal iniciativy, neboť se potřebujeme posunout v této věci kupředu. Dotknul jste se některých oblastí, kterým se budeme věnovat v nadcházejících rozpravách. Myslím, že bychom to měli považovat za vhodnou příležitost, jak se vyrovnat s tím, co Evropa naléhavě potřebuje: hospodářský růst, pracovní místa, dynamický sektor malých podniků, více inovací, účinnější zadávání veřejných zakázek – to jsou věci, podle nichž nás budou naši občané soudit. Pokud se nám podaří, aby se více občanů vrátilo do práce a aby více společností zahájilo činnost, pak to bude tím největším sociálním úspěchem dosaženým pomocí tohoto aktu.

  Kyriacos Triantaphyllides, jménem skupiny GUE/NGL. – (EL) Paní předsedající, domníváme se, že nový dokument Evropské komise o jednotném trhu pokračuje v duchu filozofie Lisabonské strategie, která, jak se všichni shodneme, selhala. Podle nás by hospodářská soutěž měla podléhat přísným pravidlům, a jak se ukázalo v době krize, státním zásahům. Je nutné, aby spotřebitelé byli chráněni před spekulacemi, které umožňují ovládnutí trhů oligopoly, a aby nedostatky trhu vyvážily účinné veřejné služby.

Návrh Komise se rozhodl ignorovat nedostatečnou základní sociální ochranu a přehlížet skutečnou současnou situaci mnoha evropských zemí. Evropská komise je sice připravena zavést řadu opatření na pomoc společnostem, nedochází však k žádnému zlepšení v oblasti ochrany spotřebitelů, ke které se opakovaně vztahovaly předchozí návrhy na provedení posouzení dopadu. Z hlediska zájmů spotřebitelů tedy nebylo dosaženo žádného pokroku. Jak tedy můžeme občany přesvědčit, že se tato směrnice zabývá jejich situací? Co se oproti dřívějšku změnilo?

Ochrana spotřebitelů a pracovníků musí být klíčovým prvkem všech legislativních iniciativ EU. Služby obecného hospodářského zájmu v prvé řadě nesmí podléhat předpisům o hospodářské soutěži, předpisům pro vnitřní trh ani pravidlům, které se týkají dotací, či liberalizaci veřejných zakázek. Univerzální přístup ke kvalitním veřejným službám musí být základním politickým kritériem.

  Matteo Salvini, jménem skupiny EFD. – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych panu komisaři poděkovat a vyjádřit naději ohledně jeho přesvědčení, že – bez ohledu na to, co řekli mí předřečníci – lidé v Evropě neslouží trhu, nýbrž trh slouží lidem, a proto musí trh reagovat na jejich potřeby.

Hovořím jménem oblasti, která je jedním ze čtyř motorů evropského hospodářství – Lombardie. V této oblasti je několik milionů pracovních míst v malých a středních podnicích. Doufám, že tento ambiciózní plán z dílny pana Barniera, který jsme si přečetli, nebude nijak v rozporu s návrhy některých jeho kolegů v Komisi. Mám na mysli zrušení daní na textilní produkty dovážené z Pákistánu, což by v Lombardii i zbytku Evropy způsobilo zánik stovek tisíc pracovních míst.

Jsme připraveni pomáhat s propagací, nevím však, zda čtyři měsíce budou dostačující. Mám na mysli podniky v kraji Veneto, které jsou v tuto chvíli pod vodou. Nevím, jestli budou schopny se od tohoto okamžiku do února zapojit do tohoto rozhodně ambiciózního plánu, a doufám, že my, skupina Evropa svobody a demokracie a Lega Nord, můžeme přispět k tomu, aby se situace napravila, jakož i s tím pomoci.

  Lara Comi (PPE). – (IT) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, jednotný trh je pro Evropu základním cílem a je třeba ho s novým politickým odhodláním prosazovat. Cíle, jichž jsme v průběhu let dosáhli, jsou jistě výjimečné počiny, dnes se však jednoznačně musíme dívat do budoucnosti. Evropa již není Evropou roku 1985. Nové okolnosti si skutečně žádají naprosto nové odpovědi.

Pro současnou evropskou i mezinárodní situaci je charakteristická globalizace obchodu, technologický vývoj a to, že na světové scéně se objevují noví aktéři, což si jednoznačně žádá oživení jednotného trhu, jenž by měl dosáhnout správné rovnováhy mezi ochranou jednotlivých zúčastněných stran – podniků, spotřebitelů a pracovníků. Předložené dokumenty jsou dobrým začátkem, nyní je však nutné je maximálně propagovat a seznámit s nimi veřejnost.

Z mnoha cílů, které tento dokument stanoví, bych ráda zdůraznila zejména význam tří aspektů. Zaprvé naprosto souhlasím s potřebou posílit regulační rámec vyšší standardizací, jíž bude docíleno cestou budoucích přezkumů. Úplnou realizaci evropského jednotného trhu je skutečně nezbytně nutné podpořit standardizací, která byla v posledních letech považována za rozhodující faktor volného pohybu zboží a přispěla k odstranění překážek volného obchodu.

Stejně tak důležitá je koordinace fiskálních politik, včetně stanovení základu daně. Mým úkolem pro nadcházející měsíce bude v maximální možné míře zvyšovat obecné povědomí o tomto důležitém dokumentu a hovořit se všemi dotčenými stranami, aby výsledkem bylo přijetí strategie, která bude odrážet potřeby a očekávání podniků i našich občanů.

  Louis Grech (S&D). – Paní předsedající, oživení jednotného trhu musí mít politickou podporu, být hospodářsky proveditelné a pro evropské občany sociálně přijatelné. Oživení nemůže být úspěšné, nepřesvědčíme-li občany, že jednotný trh skutečně reprezentuje jejich zájmy. V tomto ohledu si velmi cením silného odhodlání komisaře Barniera vzít v potaz obavy a přání občanů. Je pravda, že komisař Barnier ušel velmi dlouhou cestu, aby smířil protichůdné názory a napětí ve vztazích a vtělil do tohoto dokumentu odlišné priority různých zúčastěných subjektů.

Akt o jednotném trhu nicméně ve své současné podobě dostatečně neřeší sociální rozměr, který zajistí vhodnou rovnováhu mezi otevřenou ekonomikou, podporou růstu a vytvářením pracovních míst na jedné straně a zajištěním ochrany spotřebitele v tomto procesu a občanských práv na straně druhé. Nesmíme se vzdálit od celostního pojetí jednotného trhu, ale ani se chovat poraženecky, a já souhlasím s komisařem Barnierem, že bychom měli bojovat proti „únavě z jednotného trhu“, zejména pokud se jakákoliv únava projevuje u orgánů.

Podle mého názoru se jednotnému trhu nedostává tolik potřebné politické podpory, která je nutná především proto, aby bylo zajištěno zachování přesvědčení o něm. Tomu, abychom dosáhli životaschopného jednotného trhu sloužícího jako katalyzátor hospodářské obnovy, by pomohlo, kdyby na sebe předseda Komise a předseda Rady v této oblasti vzali výraznější politickou vedoucí úlohu. Věříme, že v průběhu nadcházejících měsíců, které strávíme závažnými diskusemi, komisař Barnier tyto naše obavy uzná. Nesmíme tuto politickou dynamiku a jedinečnou příležitost k oživení jednotného trhu promarnit. Znovu připomínám, že sjednocení trhu není nevratný proces a že jej nesmíme považovat za něco, co je dané; slabý a křehký jednotný trh by evropský projekt spíše rozdrobil, než spojil.

  Olle Schmidt (ALDE). – (SV) Paní předsedající, vnitřní trh EU je možná tím nejdůležitějším nástrojem, který má Evropě přinést nový impuls. Ti, kdo se snaží označovat globalizaci za hrozbu, se zcela mýlí. Globalizace je pro Evropu příležitostí. Nechceme-li, aby Evropa byla izolovaným kontinentem, musíme nadále odstraňovat bariéry a hranice. V této práci vás já i skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu plně podporujeme. Musíme učinit víc pro odstranění překážek. Všichni na tom neseme společnou odpovědnost.

Býval bych si přál, abyste zašli dál a aby se práce více přiblížila tomu, co zde nedávno představil pan Monti. Podal velmi podrobnou analýzu toho, co by Evropa mohla udělat. Komise musí vystupovat odvážněji, ale zrovna tak bychom měli být smělejší my v Evropském parlamentu. Je třeba se dívat do budoucnosti. Evropa může krizi překonat, ale určitě nesmí ustrnout a zůstávat tam, kde se nachází dnes.

  Edvard Kožušník (ECR). – (CS) Malcolm Harbour mluvil o ambici, já bych chtěl mluvit o odvaze. Když Mario Monti zpracovával úžasnou zprávu, alespoň tak jsem ji pojmenoval, tak jsem se ho ptal, jestli si myslí, že politici budou mít odvahu jeho doporučení prosazovat jak na úrovni Evropské unie, tak na úrovni členských států. On mi odpověděl velice chytře, protože je chytrý politik: To je přece Vaše věc, vy jste politik. Takže já bych chtěl mluvit o odvaze prosazovat věci, které podle mého názoru jsou pro Evropu důležité, protože vnitřní trh je jeden z nejdůležitějších nástrojů konkurenceschopnosti v rámci globální Evropy a zároveň zachování pracovních míst. V tomto smyslu já bych nechtěl udělat nic jiného, než apelovat na pana komisaře, aby byl odvážný ve vztahu k členským státům, vnitrostátním parlamentům a ve vztahu k nám, protože ta diskuze určitě nebude jednoduchá. Určitě jsou tam témata, kde si budeme rozumět, kde budeme spolu souhlasit, ale budou témata, o kterých budeme velmi intenzivně diskutovat.

PŘEDSEDAJÍCÍ: LÁSZLÓ TŐKÉS
Místopředseda

  Anna Maria Corazza Bildt (PPE). – Pane předsedající, jak pro včerejší vydání Financial Times uvedla německá kancléřka Angela Merkelová, největší hrozbou je pro nás protekcionismus. S ohledem na to přichází iniciativa Komise ve správný okamžik – v době, kdy se musíme znovu zaměřit na reálnou ekonomiku, abychom se skutečně vymanili z krize.

Akt o jednotném trhu je iniciativou historického významu. Podle mého názoru by mu mělo být přiznáno stejné postavení jako před dvaceti lety Delorsově bílé knize. Opravdu věřím, že se mu na půdě Komise, Rady i v členských státech dostane maximální pozornosti.

Jsem vděčná belgickému předsednictví, které se onehdy ujalo mého slibu učiněného jménem PPE svolat Radu ve složení pro konkurenceschopnost a přijmout Akt o jednotném trhu. Dále gratuluji komisaři Barnierovi k jeho vizi rozvoje trhu, v jehož středu je občan. To bude vyžadovat partnerství a sdílenou odpovědnost. A v tom se na nás ve skupině PPE a ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů můžete spolehnout. Bude to vyžadovat partnerství všech orgánů EU.

Stejně tak důležité je, aby závazek přijaly podnikatelské kruhy, neboť seberegulace je klíč k úspěchu. Nadcházející čtyři měsíce musíme ve veřejné diskusi využít k tomu, aby se budovala politická podpora a byl společně s občany a se zúčastněnými subjekty rozvinut tento nástin padesáti návrhů v Aktu o jednotném trhu.

Je načase jednat. Velmi ráda bych dnes v nás všech vyvolala pocit naléhavosti. Nezaměstnaní již nemohou déle čekat na místa, občané nemohou čekat na lepší výběr a nižší ceny, podniky nemohou čekat na lepší konkurenci. Jakožto zpravodajka pro účinnější a spravedlivější maloobchodní trh bych ráda zdůraznila, že maloobchod je pilířem jednotného trhu a zlepšování života našich občanů.

Stále ještě existují vnitrostátní pravidla bránící volnému pohybu; stále existují nekalé obchodní praktiky a omezení trhu; ještě stále je nutné hračky, které již byly v jednom členském státě certifikovány, opakovaně testovat. V souvislosti s tím bych chtěla belgickému předsednictví poděkovat za to, že se zasazuje o transpozici. Světlem na konci tunelu není protekcionismus, je to volný pohyb, a nový Akt o jednotném trhu má potenciál Evropu vybavit tak, aby mohla sehrát svou úlohu na světové scéně.

  Stephen Hughes (S&D). – Pane předsedající, předseda Barroso v loňském roce požádal v pověřujícím dopise profesora Montiho, aby se „ze zcela nového úhlu zabýval tím, jak se mohou navzájem posilovat tržní a sociální aspekty jednotného evropského hospodářství“. Profesor Monti v reakci na to vypracoval zprávu, v níž důrazně vyzval k nalezení politické shody, když uvedl, že „klíčovou složkou nové strategie jednotného trhu proto bude […] hledání konsenzu. V úsilí o dosahování konsenzu budeme muset ukázat, že jsme si plně vědomi hlavních problémů, které s jednotným trhem v současné době souvisejí.“

Dosažení takového konsenzu od nás bude vyžadovat novou rovnováhu mezi sociálními a hospodářskými aspekty ve strategii vnitřního trhu. Nyní vím, pane komisaři Barniere, že jste si takový požadavek skutečně uvědomil, a vyjadřuji vám uznání za vaši osobní snahu o nalezení vyvážené shody. Bohužel ostatní členové kolegia toto uvědomění nesdíleli, a proto ačkoli toto sdělení, jak už řekli kolegové, obsahuje některé kvalitní prvky, nemáme pocit, že by v tomto okamžiku tvořilo základ takového konsenzu. Doufám, že naše skupiny v této sněmovně dokážou účinně spolupracovat, usilovat o nalezení správné rovnováhy a dosáhnout shody, a doufám také, že na konci doby pro konzultace to kolegium Komise vezme na vědomí a vytvoří vyrovnaný balíček, na kterém se všichni shodnou.

Pane komisaři, upřímně bych chtěl být svědkem zásadních změn na základě návrhů 29 a 30; podle mne by bylo zajímavé zjistit, kdo je za tyto změny a velmi specifický jazyk, který je zde užíván, zodpovědný. Někteří poslanci hovořili o sociální doložce, návrhu 29, přičemž já považuji za velmi důležitý návrh 30. Poznamenávám, že je zde zmínka o potřebě existence „legislativního návrhu, do nějž bude možné zahrnout upřesnění výkonu základních práv občanů v souvislosti s hospodářskými svobodami vnitřního trhu, nebo k němuž lze toto upřesnění připojit“. To, pane komisaři, jako by vytvářelo dojem, že se tak bude dít nařízením označeným jako nařízení Monti II. Doufám, že tomu tak bude, neboť by se tím přímo vyřešily naše obavy ohledně sociální doložky. Budeme s vámi na tom v příštích měsících spolupracovat.

  Kay Swinburne (ECR). – Pane předsedající, mezi padesáti cíli, které Komise stanovila ve sdělení o Aktu o jednotném trhu, jsem napočítala třináct týkajících se mojí práce v parlamentním výboru ECON, všech padesát se ale také týká mého volebního obvodu a lidí, kteří si mne zvolili, abych je zastupovala. Obecně tedy bude řada těchto projektů EU, budou-li řádně realizovány, pro všechny mé waleské voliče velmi přínosná. Konkrétně malé a střední podniky mají pro waleské hospodářství i Evropu jako celek klíčový význam. Proto vítám jednak návrhy týkající se přístupu k financím prostřednictvím kapitálových trhů a jednak na zajištění toho, aby fondy rizikového kapitálu založené v kterémkoli členském státě mohly fungovat a svobodně investovat do společností po celé EU.

Mario Monti se své nedávné práci jednoznačně vyslovil, že jednotný trh stagnuje. Musíme celý proces oživit a tím našim voličům připomenout, že EU není jen zdrojem regulace a nákladné byrokracie, ale měla by a skutečně dokáže přinášet podnikům i obchodu, stejně jako spotřebitelům a jednotlivcům hmatatelné výhody. A právě v tom spočívá skutečná přidaná hodnota EU.

  Sandra Kalniete (PPE). – Pane předsedající, skupina PPE byla vždy silným zastáncem jednotného trhu a mohu potvrdit, že uděláme maximum pro to, abychom tuto iniciativu uvedli do praxe a tedy abychom v roce 2012 mohli oslavit výročí jednotného trhu s hrdostí, nikoli výčitkami.

Chtěla bych zopakovat to, co včera na prvním Fóru o jednotném trhu uvedl profesor Monti. Řekl, že jednotný trh není vlajkovou lodí, protože se nejedná ani o vlajku ani o loď. Je to moře a vítr, díky němuž mohou všechny lodě plout. Jsem si jista, že Parlament ve své zprávě o Aktu o jednotném trhu nalezne vhodnou rovnováhu mezi sociálním aspektem a podporou podnikání a růstu.

Skupina PPE bude věnovat zvláštní pozornost podnikatelskému prostředí pro malé a střední podniky a bude přispívat k rozvoji velmi konkrétních představ, které se týkají řízení jednotného trhu. Děkuji komisaři Barnierovi za tuto skutečně dobře načasovanou iniciativu a za jeho vizi. Má naši plnou podporu.

  Małgorzata Handzlik (PPE). – (PL) Akt o jednotném trhu je pro vnitřní trh dobrou zprávou, a stejně tak pro podniky, spotřebitele a občany. Mám radost, že Komise předložila tak ambiciózní program pro dokončení společného trhu. Na včerejším Fóru o vnitřním trhu, na němž komisař program padesáti návrhů poprvé představil, zaznělo na adresu aktu množství různých názorů. Mezi nimi převládal názor související s tím, že je pro dokončení tohoto projektu, který byl zahájen před 20 lety, nutná celostní vize budování společného trhu. Je důležité vytvořit skutečně jednotný a k občanům vstřícný trh, kde se lidé nebudou setkávat s problémy při zakládání bankovních účtů, registraci vozidel, uznávání kvalifikací, převádění nároků na penzi nebo objednávání zboží a služeb z jiných členských států prostřednictvím internetu.

Pro mne však zůstává prioritou volný pohyb služeb, což na druhé straně vyžaduje další práci na provedení směrnice o službách. Musím ale souhlasit s tím, co včera řekl profesor Mario Monti. Řekl, že o různých iniciativách, které jsou uvedeny v Aktu o jednotném trhu, víme již dlouho – nejde tedy o žádné nové problémy ani nová řešení. Proto vyzývám Evropskou komisi, členské státy a poslance Evropského parlamentu, aby tento proces urychlili a realizovali právní předpisy, které mají pro občany, spotřebitele i podniky zásadní význam.

  Regina Bastos (PPE). – (PT) Na úvod mi dovolte blahopřát panu komisaři Barnierovi k předložení tohoto důležitého dokumentu. Jak správně rozpoznal, dopad krize, jíž v současnosti procházíme, lze pocítit ve všech oblastech naší společnosti i hospodářství a vyvolává v lidech strach a nedůvěru vůči jednotnému trhu.

Avšak plně jednotný trh je jednou z největších zbraní Evropy v boji proti současné krizi. Proto vřele vítáme toto sdělení, které je projevem nových ambicí v otázce politik jednotného trhu a umožňuje nám obnovit důvěru v náš sociálně tržní model hospodářství. V nynější situaci by Evropská unie měla věnovat mimořádnou pozornost dvaceti milionům svých malých a středních podniků. S ohledem na to by jednou z priorit EU mělo být vytvoření mechanismů, které by odstraňovaly problémy, s nimiž se tyto společnosti potýkají při získávání úvěrů.

Dále bychom rádi vyzdvihli návrh Komise, aby byl do roku 2010 vyhodnocen Akt o drobném podnikání s cílem zjednodušit podmínky fungování těchto společností, zejména prostřednictvím zjednodušení administrativních a daňových záležitostí a větším důrazem na sociální odpovědnost. Doufáme, že těch padesát opatření, jež zde byla předložena, může přispět k dalšímu rozvoji vnitřního trhu a jeho plnému využití, neboť vnitřní trh má potenciál být zdrojem mimořádného růstu evropského hospodářství.

  Sophie Auconie (PPE). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, vážení kolegové, v době, kdy evropští občané více než kdy jindy potřebují, aby Evropa projevila solidaritu a cílevědomost a byla sociální a zároveň dynamická, bych chtěla složit hold přístupu pana Barniera. Tento přístup, Akt o jednotném trhu, je komplexním a uceleným přístupem k jednotnému trhu, kolektivním přístupem. Pane Barniere, dokázal jste k jednacímu stolu přivést řadu evropských komisařů, kteří mají zájem o tento celý dokument a o otevřený přístup, neboť sem dnes přicházíte zahájit diskusi o tomto dokumentu, aby jej jeden každý z nás mohl obohatit svými myšlenkami; je to „občanský“ přístup, jelikož vy chcete, aby se občané vrátili do centra pozornosti vnitřního trhu, stejně jako podniky, a já se domnívám, že právě to bude skutečně hlavní výzvou v nadcházejících měsících a letech.

A co víc, tento přístup má politický základ a já se domnívám, že Evropa víc než cokoli jiného potřebuje víc politiky – a to je i jednou z našich povinností jako Parlamentu. Pokud jde o obsah, pane Barniere, chtěla bych se zmínit o bodu, který se týká se služeb veřejného zájmu. Stejně jako vy se domnívám, že více než legislativní rámec potřebujeme skutečnou právní jistotu. Ve stanovisku Hospodářského a sociálního výboru, které mám předložit, hovořím o plánu pro organizaci orgánů; vy hovoříte o souboru nástrojů. Začínáme se již shodovat, i když na významové úrovni budeme muset oba učinit ještě jeden krok. Domnívám se, že budeme muset pracovat konkrétně na tomto souboru nástrojů, který bude skutečnou výzvou, a rovněž na průhlednosti pro všechny, kdo využívají nebo chtějí poskytovat služby obecného zájmu.

  Damien Abad (PPE). – (FR) Pane předsedající, Evropa se nachází ve zlomovém bodě a má povinnost se ambiciózně a aktivně vypořádat s hospodářskou a finanční krizí, která má samozřejmě značný dopad na evropské občany. Dovolte mi uvítat iniciativu komisaře Barniera, zaslouží si blahopřání za to, jaké metody použil a co má v nadcházejících letech v plánu uskutečnit. Dále vítám změnu přístupu Komise k vnitřnímu trhu. Člověk z toho cítí smysl pro cíl, ochotu spolupracovat na úspěchu tohoto kvalitního projektu, kterým vnitřní trh je.

Pokud jde o obsah, jsem rád, že je zde konečně zohledněn vnější rozměr našeho vnitřního trhu, a to jak z hlediska podporování našeho průmyslu, tak ve smyslu ochrany našich občanů. Jen za předpokladu, že budeme silní uvnitř, dokážeme ovlivnit věci vně. Ano, stejně jako vy jsem skalním zastáncem vnitřního trhu, ale ne jakéhokoli starého vnitřního trhu, a proto skončím citátem Jacquese Delorse, který řekl: „Odmítám Evropu, která by byla jen trhem, zónou volného obchodu, bez duše, bez vědomí, bez politické vůle a sociálního aspektu.“ Díky Aktu o jednotném trhu máme politickou vůli a máme duši.

  Marc Tarabella (S&D). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dovolte mi uvítat Akt o jednotném trhu, a zejména zahrnutí sociálních a sociálně tržních konceptů. Je mi jasné, že se to neobešlo bez obtíží pro ty, kteří jsou současnými členy Komise. Dovolte mi nicméně uvést tři příklady, které ve mně vzbuzují velká očekávaní, k jejichž naplnění však doposud z velké míry nedošlo.

Zaprvé, jak zmiňovala paní Gebhardtová: kolektivní náhrada škody. Dvacet let probíhají konzultace. Komise konzultovala již od iniciativy komisaře Van Mierta. Samozřejmě doufám, že tato otázka bude jednoho dne vyřešena.

Druhý příklad se týká cestujících. Odkazujete se na výbuch islandské sopky, abyste nakonec změnili nařízení o cestujících v letecké dopravě, avšak již deset let voláme po komplexní úpravě práv všech cestujících. Kdy se tak stane? Myslím, že v tomto případě se začíná projevovat oprávněná netrpělivost.

Přestaňme otázku služeb obecného zájmu jen zmiňovat. Očekáváme rámcovou směrnici. Co dostaneme? Slibujete, že to bude sdělení a opatření.

Spoléhám na to, že jste pragmatický muž a proměníte Akt o jednotném trhu v něco víc než pouhý seznam dobrých záměrů.

  Róża Gräfin von Thun und Hohenstein (PPE). – (PL) Chtěla bych se s vámi podělit o dojmy, které ve mně zanechalo dnešní setkání s mladým novinářem ohledně včerejšího slyšení o Aktu o jednotném trhu. Dokument na tohoto novináře velmi zapůsobil, hovořil o něm s velkým překvapením. Říkal, že je to senzační a revoluční dokument, a ptal se mne, proč se o něm více nemluví, proč není v ohnisku evropské diskuse.

Ve skutečnosti jsme to my, kdo musí těchto padesát bodů dokumentu o společném trhu, které komisař představil, přesunout do středu zájmu evropské diskuse na půdě našeho Parlamentu, ostatních orgánů, v členských státech i médiích. Jde o velmi důležitý a velmi specifický dokument. Všichni víme, že nejdůležitější jsou otázky míru, demokracie a lidských práv, pro každého z nás má ale mnohem přímější vliv to, co usnadňuje naše každodenní životy – společný trh. Je označován za vlajkovou loď mezi našimi programy. Jenže jak řekl profesor Monti, není to ani vlajka, ani loď, nýbrž moře a vítr. Jsme to my, kdo musí našim občanům pomoci tím, že tento vítr a moře usměrníme v jejich prospěch.

  Bernadette Vergnaud (S&D). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, několik měsíců po zprávě profesora Montiho, která požadovala nevyhnutelné obnovení zaměření vnitřního trhu na občana, vítám reakci Komise. Co mne opravdu zaujalo, je zlepšení uznávání odborných kvalifikací, pomoc malým a středním podnikům, nová právní úprava zadávání veřejných zakázek, udělování koncesí na služby a právní jistota pro sociální ekonomiku. Proto tuto snahu vítám.

Mrzí mne však, že těchto padesát návrhů nijak výslovně nestanovuje priority. Obávám se roztříštěné strategie jednotlivých generálních ředitelů a komisařů a vyzývám pana Barrosa, aby se aktivněji snažil zamezit protichůdným návrhům.

A konečně vyjadřuji politování nad tím, že zde není zmíněn žádný skutečný závazek v souvislosti se službami obecného zájmu, neboť již roky požadujeme ochrannou legislativu, která je nyní v režimu Lisabonské smlouvy možná. Z toho důvodu, pane Barniere, vyčkávám, až budou k dispozici texty v konečném znění, a teprve pak se rozhodnu, a případně vás v této věci, která má zásadní význam pro budoucnost Evropy i všech jejích občanů, podpořím.

  Pablo Arias Echeverría (PPE). – (ES) Pane komisaři, chtěl bych této příležitosti využít k tomu, abych uvítal sdělení, které jste nám předložil. Považuji je za dobrou iniciativu pro další práci na zlepšení jednotného evropského trhu. Podle mého názoru je zásadní, aby o padesáti návrzích, o nichž jste hovořil ve své řeči, proběhla diskuse. Doufám, že se mi podaří na půdě Parlamentu sehrát aktivní úlohu v úsilí o odstranění překážek elektronického obchodu v Evropě.

Mnohé z aktuálních překážek elektronického obchodu již byly identifikovány a padly i konkrétní návrhy na jejich odstranění. Mohli bychom říci, že při řešení těchto překážek jsme závislí na politické vůli. Považuji toto sdělení za dobrý začátek, a proto si myslím, že bychom je měli podpořit tím, že budeme vystupovat aktivně.

  Michel Barnier, člen Komise. – (FR) Pane předsedající, děkuji za vaše vyjádření. Pokusím se reagovat, aniž bych si však činil nárok podrobně odpovědět každému z vás. Jsem si jist, že ještě budeme mít příležitost se setkat. Začnu odpovědí prvnímu z řečníků, panu Schwabovi, který poukázal na prvotní ambice, které bychom měli oživit, a konkrétně zůstat věrni sociálně tržnímu hospodářství. Dodal, a v tom s ním souhlasím, že si vážíme každého z těchto tří slov: sociálně tržní hospodářství. Všechna jsou důležitá a Lisabonská smlouva je přirozeně obsahuje a přidává k nim cíl velmi silné konkurenceschopnosti.

Vážení poslanci, toto je v podstatě cíl, který je pilířem Aktu o jednotném trhu – vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství –, a k jeho dosažení je podle našeho, i mého, přesvědčení – opakuji – nutné, aby se na něm podílel každý občan, každý podnik, každé společenství.

To nám ale nespadne do klína; musíme sice vytvořit právní úpravu a rámec, je však na občanech, podnicích a společenstvích, aby se chopili šancí a příležitostí tohoto vnitřního trhu. Takový je cíl. Samozřejmě, chtěl bych panu Schwabovi a mnohým dalším z vás říci, že na konci této rozpravy nepochybně budeme muset rozhodovat o důležitějších nebo konkrétnějších prioritách, než jsou ty, které jsme si zatím mohli stanovit, třebaže jsme z padesáti již vybrali 29 nebo 30 hlavních priorit. Dále bych chtěl dodat, že zpráva Maria Montiho obsahuje mnohem více myšlenek

Rád bych však také řekl, že souhlasím s tím, co dříve uvedli pan Creutzmann a paní Corazza Bildtová. Do určité míry to odráží analýzu, kterou jsem již učinil ve svém vystoupení – řekli, že bychom se měli zabývat tím, co se v mnoha našich zemích děje kvůli krizi, kvůli nedostatku porozumění, kvůli tomu, že na otázku „Co nám trh přináší?“ se nabízí odpověď „Nic moc“. Z toho vzniká pocit strachu a neporozumění a, na pozadí toho všeho, pozorujeme nárůst populismu a protekcionismu.

První obětí protekcionismu by byl skutečně jednotný trh. Proto se musíme prostřednictvím opatření, prostřednictvím dynamického přístupu, prostřednictvím iniciativ těmto populistickým snahám a pokušení postavit.

Pan Harbour uvedl, že se jedná o nový závazek. Pane předsedající, pamatuji si, jak jsem na svém slyšení dne 13. ledna konkrétně uvedl, že pět let, která nás spolu čekají, využiji k hledání smíru, společně s některými ze svých kolegů – neboť já nejsem jediný komisař, je zde 15 nebo 16 komisařů, kteří zdědili poměrně velký objem právních přepisů – 1 500 textů, které je nutné uplatnit a správně je použít ve vztahu k trhu.

Tisíc pět set textů! Ovšem, pane Harboure, nezmínil jsem, že mým cílem je pracovat na smíření občanů a podniků s tímto vnitřním trhem, a máte pravdu, když poukazujete na to, jakou příležitostí pro nás může být tato diskuse a návrhy Komise na komplexní a celostní akční plán, abych zopakoval povzbudivá slova pana Grecha.

Pan Harbour zmínil růst konkurenceschopnosti. V Aktu o jednotném trhu najdete řadu praktických návrhů, na nichž budeme dále pracovat v oblasti právního a daňového prostředí pro podniky, a zejména pro malé podniky, v oblasti revize účetních směrnic, která proběhne v roce 2011, jednotného konsolidovaného základu daně z příjmu právnických osob – na tom pracuje můj kolega pan Šemeta –, nových strategií v oblasti DPH a při propojování obchodních rejstříků.

To je celá řada praktických návrhů, které zjednoduší regulační, fiskální a finanční podmínky pro malé a střední podniky. Dále je zde digitální agenda, na níž spolupracuji se svou kolegyní Neelie Kroesovou, která pracuje s velkým nasazením. Další oblastí je maloobchod a mnohé další úvahy, kterých se dotkla i paní Handzliková.

Poněkud podrobněji bych se chtěl zmínit o otázkách spjatých se sociálním rozměrem, které jsou i pro mne velmi důležité. Na samém počátku naší rozpravy to zmínil pan Triantaphyllides a pan Hughes a později paní Gebhardtová a paní Turunenová. Paní Turunenová, vedli jsme o této věci diskuse a přijali stanoviska, která, dovolím si říci, nejsou nutně v hledáčku médií. Podle mého názoru je taková diskuse na půdě kolegia normální, zcela normální. Vlastně nenormální by bylo, kdyby tomu bylo naopak.

Je nás zde 27 s odlišnými názory, tradicemi a národnostmi a tím, že spolupracujeme, jsme v těchto našich návrzích jednotní. Pracujeme na tom, abychom nalezli gravitační bod evropského obecného zájmu a předložili návrhy, o nichž bude následně vedena rozprava zde v Parlamentu a v Radě ministrů s cílem je doplnit a zlepšit.

Vedeme proto diskuse, což je přirozené, abychom nalezli rovnováhu mezi hospodářskými svobodami zakotvenými ve smlouvě, svobodou pohybu a legitimními svobodami a právy sociálních partnerů, zejména pokud jde o kolektivní vyjednávání.

Dle mého názoru je jedině správné, aby zaměstnanci, stejně jako podniky, měli mít jasný a spolehlivý rámec, v němž pracují.

V tomto duchu tedy budou opatření Komise koordinována. Na základě nové strategie pro provádění Listiny základních práv zajistíme, aby práva zaručená Listinou, včetně práva na kolektivní vyjednávání, byla brána v potaz. Komise do litery zákona provede horizontální sociální doložku stanovenou článkem 9 Smlouvy, přičemž předem uskuteční hloubkovou analýzu sociálního dopadu všech těchto legislativních návrhů na jednotný trh. V každém případě jsem i nadále zastáncem toho, aby v případě potřeby bylo začleněno ustanovení upřesňující, jaká kolektivní práva budou zaručena v kontextu nových právních předpisů.

Jinými slovy to bude zahrnovat posouzení každého jednotlivého případu z hlediska potřeby takové doložky. Je to téma, které se s vámi chystáme v příštích několika měsících projednávat, abychom tak mohli návrhy Komise případně zdokonalit. Bude se tak dít i v případě kvalitativního rámce, paní Vergnaudová a paní Auconieová, k čemuž se sám pan předseda Barroso zavázal ve vztahu ke službám obecného zájmu.

Dále bych rád řekl pan Grechovi, že návrhy o spotřebitelích nebyly ještě dokončeny; pracujeme na tom s panem Dallim. Máte pravdu, pane Grechu, když varujete před křehkostí vnitřního trhu: nic není vytesáno do kamene. Z toho důvodu potřebujeme, aby jej občané přijali za svůj a podpořili jej, díky čemuž budeme moci trvale upevnit vnitřní trh, neboť je to naše příležitost; měla by to být oblast pro příležitosti spíše než prostor pro nátlak.

Paní Gebhardtová a pane Tarabello, dotkli jste se otázky kolektivní náhrady škody. Nezříkáme se tohoto tématu. Je třeba je ještě více zkoumat, jak to ukázalo mnoho diskusí zde v Parlamentu a také v Komisi. Moji tři kolegové pan Dalli, paní Redingová a pan Almunia na tom pracují a připraví závěry z konzultací, které jsme právě zahájili ohledně zavedení kolektivní náhrady škody, až pro to uzraje čas, ale co možná nejdříve.

Chci říci také paní Comiové, že souhlasím s jejími slovy o vytvoření vazby mezi Aktem o jednotném trhu a sdělením pana Tajaniho o průmyslové politice. Spolupracujeme na tom, především v oblasti standardizace.

Pan Salvini zmínil regiony a konkrétně jeho vlastní region. Rád bych však vyjádřil své pevné přesvědčení, že byste měli přenést rozpravu, kterou jsme zahájili zde, jako obvykle do regionů. Chystám se rozeslat tento dokument ve 23 jazycích Unie všem poslancům ve vnitrostátních parlamentech, do každé z vašich zemí. Chystáme se ho rozeslat regionům, odborům a profesním a podnikatelským organizacím, aby se tím tato diskuse co nejvíce decentralizovala. Když jsem naslouchal panu Salvinimu, i já jsem se v mysli vracel k hlavním závazkům, které tenkrát učinil předseda Delors ve chvíli, kdy jednotný trh vznikal. Byl to závazek k soudržné politice, jíž jsem i já dlouholetým zastáncem, abychom předešli veškerým regionálním rozdílům na tomto vnitřním trhu. Tyto věci tedy jdou ruku v ruce.

Paní Thun Und Hohenstein zmínila diskusi; je s ní svázána, a zejména s myšlenkou fóra, za kterou paní poslankyni vděčíme. Budeme toto fórum o vnitřním trhu organizovat každým rokem a aktualizovat dvacet nejlepších oblastí, chtěl jsem říci dvacet oblastí, ve kterých bylo dosaženo skutečného zlepšení. Doufám, že v následujících pěti letech to nebudou stále tytéž oblasti, ale že se budou obměňovat a že budeme schopni některé vyloučit a posunout se dál, v každém případě však toto fórum budeme nadále pořádat.

Chtěl bych také reagovat na to, co řekl pan Abad o vnější dimenzi. Bezpochyby musíme být silní uvnitř a silní ve vnějších vztazích, abychom si dokázali podrobovat jiné trhy a naplňovat další potřeby ve světě s touhou po otevřenosti a reciprocitě, avšak aniž bychom propadli naivitě. Včera i můj kolega pan De Gucht vyjádřil silnou podporu, se kterou souhlasím, tomuto požadavku na reciprocitu, který bychom měli uplatňovat v našich vztazích s hlavními partnerskými regiony Evropské unie a hlavními partnerskými zeměmi.

A nakonec krátká reakce na pana Kožušníka, který hovořil o tom, že bychom měli být odvážní. Ano, pane Kožušníku, povedu tuto diskusi ze všech svých sil, ale nemohu ji vést sám všude, v každé zemi. Povedu ji zítra ve vaší zemi, neboť budeme spolu v Praze, a povedu ji jak budu schopen nejlépe ve všech jednotlivých zemích. Nemůžeme úspěchu dosáhnout sami; je tady nutné spolupracovat. Třináct komisařů, kteří se zaváží v únoru k předložení příslušných návrhů, se do procesu rovněž zapojí, a spolu s nimi všichni ostatní. A zapojit do diskuse musíme Parlament, regiony, hospodářské a sociální partnery, ale i poslance vnitrostátních parlamentů.

Tento dokument není žádné všechno nebo nic, dámy a pánové. Lze ho ještě zdokonalovat. Myslíme si, že ho můžeme vylepšit, stanovit v něm priority, ale především ho ve spolupráci s vámi provádět, neboť nutně potřebujeme spolu s občany a podniky obnovit růst a konkurenceschopnost.

  Předsedající. – Rozprava je skončena.

  António Fernando Correia De Campos (S&D), písemně. – (PT) 1. Bylo to nesmírné úsilí propojit 1 500 samostatných právních předpisů. 2. Sdělení podává přehled o padesáti nástrojích pro budování jednotného trhu, které byly až doposud používány nesoustředěně a roztříštěně. Toto je poprvé, kdy jsme si vědomi všech prostředků, které máme k dispozici. 3. Získané zkušenosti ovlivní činnost do budoucna. Některá opatření byla velmi úspěšná, zatímco ostatní jsou stále jen v půli cesty nebo dokonce na úplném počátku. U dalších lze pozorovat selhání, porovnáme-li je s jejich cíli. Více než kdy jindy nyní můžeme využít to, co se ve vědě nazývá „přirozený experiment“. 4. Nemůžeme si stěžovat na nedostatek technologických zdrojů; elektronický obchod, elektronické zadávání veřejných zakázek a vše, co souvisí s digitální agendou pro Evropu a digitálním jednotným trhem, to jsou nástroje, které se používají stále víc. Technologie existují, a tak existuje i jejich potřeba. Chybí pouze iniciativa. 5. Tento případ je jedinečný: strategie Evropa 2020, s ukazateli a cíli. Je třeba ji dobře využít. Krize se stává vážnější a posilování vnitřního trhu může v řešení krize napomoci. 6. Toto je velmi ambiciózní projekt. Je Komise připravena maximálně využít tento hybný moment? Je připravena uznat, že by tento projekt měl pokračovat ve svém současném stavu, bez různých přídavků?

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Podmínky, ve kterých komisař Barnier zahájil tuto rozpravu, jsou poučné a v mnoha různých ohledech obohacující. Koneckonců je tento trh ve skutečnosti hlavním důvodem a rozhodujícím cílem pro proces evropské integrace, jak nám pan komisař tento argument připomněl. Vize, jež je v tomto případě podána velmi otevřeným a jasným způsobem, zjevně odhaluje kapitalistickou povahu tohoto procesu integrace, kterou Lisabonská smlouva institucionalizovala a posílila. V době, kdy Evropané nejvíc trpí dopady kapitalistické krize, kterou EU a její politici pomohli rozpoutat, přichází Komise a jako řešení krize nám navrhuje pokračování stejnou cestou, která nás dovedla do této nesnadné situace. Posilování vnitřního trhu, zajištění větších zisků pro velké ekonomické a finanční skupiny evropských velmocí, to je hlavní příčina rostoucích nerovností v rámci EU, mezi státy a v rámci jednotlivých států. Vede to k dlouhodobému oslabování těch nejzranitelnějších ekonomik, k privatizaci klíčových odvětví hospodářství, ke komodifikaci stále většího počtu oblastí společenského života a k oslabování veřejných služeb. Hlavním heslem EU je „všechno jako obvykle“. „Soudržnost“ je stále víc pouhým sloganem bez jakéhokoli praktického smyslu.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (S&D), písemně. – (PL) Sdělení Evropské komise „Na cestě k Aktu o jednotném trhu“, vytvořené na základě zprávy pana Montiho, je mimořádně důležitým dokumentem, jímž se stanovují opatření, která by EU měla v následujících zhruba deseti letech v oblasti vnitřního trhu přijmout. Z iniciativ, které Komise navrhla, bych ráda upozornila především na ty, které souvisí s vytvořením digitálního vnitřního trhu, neboť podle mého názoru právě v tom spočívá budoucnost evropského hospodářství. Aniž bych chtěla nějak snižovat dobré úmysly Komise, mám pocit, že se více soustředí na „ochranu“ tvořivosti než na odstranění překážek rozvoje komerčních služeb poskytovaných prostřednictvím internetu. Důkazem toho je řada plánovaných projektů v právní oblasti. Sdělení obsahuje celých padesát iniciativ, které se týkají vnitřního trhu v jeho nejširším smyslu, přesto jsem zde nenašla žádnou zmínku o tématu, na němž jsem po několik let pracovala a které souvisí s vytvořením jednotných podmínek pro přístup k mediálním službám na společném trhu. Hovořím o celoevropské podpoře titulků v televizních programech, díky nimž se výrazně usnadňuje přístup k médiím pro neslyšící a navíc se tak lidé snáze učí cizím jazykům. Doufám, že Evropská komise na toto téma v blízké budoucnosti upře svou pozornost.

  Othmar Karas (PPE), písemně. – (DE) Akt o jednotném trhu je skutečně revoluční. Jde o nejvěcnější pracovní program Komise. Po zavedení eura a rozšíření EU je to náš třetí velký projekt. Pro realizaci těchto padesáti návrhů potřebujeme větší dynamiku, rozhodnost, odvahu a evropské cítění. Jednotný trh se pro 500 milionů lidí se musí stát trhem domácím, neboť představuje náš potenciál pro růst, zaměstnanost a konkurenceschopnost. Mnohé poklady se před námi stále ukrývají. Důsledkem jednotného trhu bude i to, že tzv. čistí přispěvatelé, jako je Rakousko a Německo, se promění ve velké čisté příjemce. Využít tohoto potenciálu znamená osvobodit jednotný trh z jeho pout, překonat protekcionismus a nacionalismus a odhodlat se vnímat EU jako kontinent. Úspěch závisí především na nás, politicích. Tak se pusťme do práce!

  Alajos Mészáros (PPE), písemně. – (HU) Se záměrem Evropské komise dosáhnout konkurenceschopné sociálně tržní ekonomiky můžeme všichni souhlasit. Zprávy Komise obsahují konkrétní návrhy na posílení jednotného trhu. Věříme, že budou realizovány. Podle komisaře Barniera musíme využít ty příležitosti jednotného trhu, které jsme dosud nevytěžili. Lze vskutku uvést mnohé úspěchy, které náš život v EU zjednodušily. Avšak změny na světové scéně si žádají další opatření. Jednotný trh může být ještě jednotnější. Oceňuji zmínku o tom, že trhy musí zároveň sloužit jak hospodářství, tak občanům EU. Právy občanů a hospodářskými otázkami se zabývají samostatné dokumenty. Snad je to z toho důvodu, že je nutné vyvážit tyto dva póly trhu. O úloze EU jakožto iniciátora a koordinátora posilování jednotného trhu není pochyb. Avšak bez odhodlání členských států k jejich provedení budeme na kvalitní sociální systém, vysoké standardy vzdělávání a konkurenceschopná pracovní místa čekat dlouho. Přestože někteří význam otevřených konzultací zpochybňují, já se domnívám, že všechny zúčastněné subjekty by měly mít příležitost vyjádřit svůj názor. Stejně tak pozitivně vnímám iniciativu diskutovat o záležitostech souvisejících s jednotným trhem na půdě každoročního fóra. Účastníky této diskuse jsou logicky orgány, členské státy, podniky a občané, jinak řečeno všichni, kdo se podílí na jednotném trhu. Fórum současně pomůže ke zvýšení povědomí o jednotném trhu, který je součástí našich každodenních životů.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Plně podporuji obsah a časový plán Aktu o drobném podnikání. Jednotný trh je jednou z nejintegrovanějších forem společného trhu, neboť je zaměřen na odstranění překážek – fyzických (hranic), technických (norem) a fiskálních – mezi členskými státy. V tom je klíč k integraci a udržitelnému růstu Evropy. Současná hospodářská krize opět poukázala na to, že úspěch evropského projektu vychází z jednotného trhu. Vyzýváme rovněž k oživení politické vůle odolávat pokušením hospodářského nacionalismu a využívat potenciál všech. Krize zvýšila riziko zneužívání státní podpory, která má pomáhat těm nejdůležitějším firmám na vnitrostátní úrovni. K řešení problému oživení celého evropského hospodářství je naopak nezbytně nutné (a toto je řešení pro jednotný trh) odstranění přetrvávajících překážek volného pohybu zboží, osob a služeb a rovné zacházení s hospodářskými subjekty i občany v celé EU.

  Olga Sehnalová (S&D), in writing. – (CS) Akt pro jednotný trh je iniciativa, kterou rozhodně vítám a podporuji. Chtěla bych se zmínit nicméně o problému, který v této souvislosti rovněž vnímám, nikoliv okrajově. Jde o dlouhodobou komunikační strategii nejen k tomuto dokumentu, ale k jednotnému trhu vůbec. V návrhu č. 48 Komise uvádí, že posílí konzultace a dialog s občanskou společností, přičemž zvláštní pozornost pak bude věnována tomu, aby byly zohledněny názory spotřebitelů. Jestli Komise ovšem opravdu stojí o názory běžných spotřebitelů, musí pro medializaci tohoto návrhu udělat podstatně více než dosud. Například v České republice či na Slovensku se uvedení tohoto stěžejního dokumentu, bohužel, v médiích zcela ztratilo. Zdá se, že zde není tématem hodným pozornosti. Informační kampaň o přínosech jednotného vnitřního trhu by proto neměla probíhat jen na úrovni evropských institucí, ale měla by být co nejvíce decentralizována i na celostátní a regionální úroveň. Zaměřit by se měla především na přínosy, které jednotný trh nabízí, a na řešení každodenních problémů spotřebitelů na vnitřním trhu, jako jsou například bankovní poplatky, srovnávání cen výrobků atd. Proto vyzývám Komisi, aby zlepšila svou komunikační strategii směrem ke koncovým spotřebitelům tak, aby výsledkem bylo lepší informování občanů o přínosech jednotného trhu.

18. Inovační partnerství (rozprava)

  Předsedající. - Dalším bodem je otázka k ústnímu zodpovězení o inovačních partnerstvích, kterou Radě předložili Judith A. Merkiesová jménem skupiny S&D, Paul Rübig jménem skupiny PPE, Jorgo Chatzimarkakis jménem skupiny ALDE, Philippe Lamberts a Reinhard Bütikofer jménem skupiny Verts/ALE, Evžen Tošenovský jménem skupiny ECR a Marisa Matiasová jménem skupiny GUE/NGL (O-0158/2010 – B7-0560/2010).

  Judith A. Merkies, autorka. – (NL) Pane předsedající, 90 % lidí si myslí, že nám inovace zajistí zelené a konkurenceschopné hospodářství, a my s takovým názorem souhlasíme. Evidentně však neodkladnost věci ještě není zcela zřejmá, neboť Evropská rada se rozhodla nejednat o Inovační unii až do února a března příštího roku.

Proč? Byly snad všechny naléhavé hlavní společenské výzvy již vyřešeny? Byl už vyřešen energetický problém, problém surovin a problém stárnutí? Nikoli, není tomu tak, a to je důvod, proč se musíme bezodkladně touto inovační strategií zabývat a projednávat ji. Existuje tu spousta otázek. Co přesně jsou tato inovační partnerství? Inovační strategie Komise je jasná, ale tato otázka zůstává nadále otevřená.

Jasné je to, že by zde neměly být vytvářeny nějaké nové – nebo alespoň zcela nové – nástroje, ale spíše by se měly nástroje zlepšovat. Dlouhodobá bezpečnost je sice nezbytná, my bychom však za optimální považovali dobře fungující nástroj s vizí do roku 2020. Důležité je, aby inovační partnerství byla co možná nejkonkrétnější a nejjednoznačnější, měla reálný dopad, byla technologicky neutrální a měla blízko k trhu, ale měla rovněž jasně stanovenou lhůtu; a aby se na něm podíleli všichni významní partneři, průmysl, vláda, výzkumné instituce, a především občané, kteří jsou hybnou silou inovace a jejího úspěchu.

Je skutečně dobře, že existující silné stránky zúročíme rozvíjením tohoto Aktivního a zdravého stárnutí – ve skutečnosti spíše zdravého způsobu života než zdravého stárnutí –, a zdá se, že vlastně zdravé stárnutí začíná už početím. Všechna tato partnerství se musí vyznačovat účinným a inteligentním postojem k přírodním zdrojům a je nezbytně nutné, aby začala těmi nejvíce naléhavými problémy: energií a vyčerpaností surovin. V této oblasti potřebujeme více inovací.

Bude to vyžadovat skutečné odhodlání Rady a bude k tomu zapotřebí nadšení; je nutné mít obojí, abychom inovační strategickou práci uskutečnili. Ustupování za hranice nepřichází v úvahu. Ekonomika opravdu není jen o euru, bankovním sektoru či Paktu o stabilitě a růstu. Jedná se tady o pracovní místa v Evropě a lepší postavení Evropy ve světě, a jak by mělo být dosaženo toho všeho, pokud ne prostřednictvím inovací?

  Amalia Sartori , autorka. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, návrh Komise obsažený v politickém dokumentu Inovační unie, který byl přijat dne 6. října 2009, je nedílnou součástí strategie Evropa 2020. Iniciativa má za cíl poskytnout energickou, efektivní a udržitelnou odpověď na hlavní problémy naší společnosti.

Jedním z nejvíce inovativních prvků, které Komise předložila spolu s dalšími navrhovanými činnostmi a různými cíli, jimiž hodlá dosáhnout skutečné Inovační unie, je tzv. „inovační partnerství“. Aby byly stanovené cíle dosaženy, je nutné zvolit správná partnerství. Za tímto účelem Komise označila několik hlavních výzev, se kterými se naše společnost bude muset v nadcházejících letech a desetiletích vyrovnat. S ohledem na vývoj, k němuž v záležitosti došlo, se Parlament rozhodl vyjádřit svůj postoj v usnesení, pro něž jsem zpravodajkou za skupinu Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů). Po krátkých vyjednáváních všichni zpravodajové z různých politických skupin usnesení podepsali, takže nevidím žádný problém v tom, abychom jej vzali na vědomí.

Považuji za důležité zdůraznit, jak zásadní byl náš příspěvek při zajištění toho, aby se dvě partnerství, která budou zahájena po pilotní iniciativě v oblasti zdravého stárnutí, zabývala i tzv. inteligentními městy, tak aby se v různých evropských městech mohla uskutečnit řada futuristicky orientovaných experimentů s cílem dosáhnout cílů 20/20/20 a aby se uplatnila strategie v oblasti neenergetických surovin, neboť je zapotřebí konkrétně reagovat na velké a obtížné problémy, které v této sféře mají dopad na společnost.

V nadcházejících měsících bude interní pracovní skupina při Komisi rozhodovat o podrobnostech, jež se vztahují k řízení, financování, výběrovým kritériím a rozpočtu u iniciativ, které budou zahájeny v rámci těchto prvních partnerství.

  Jorgo Chatzimarkakis, autor. – (DE) Pane předsedající, co přesně do evropské inovační politiky patří? A co patří do evropské výzkumné politiky? Pokud bychom si tuto otázku položili my a pokud bychom se na to zeptali občanů na ulici, dočkáme se jen rozpačitých pohledů. To proto, že není jasné, co vlastně přidaná hodnota evropského výzkumu a evropských inovací obnáší. Z toho důvodu vítáme skutečnost, že návrh komisařky Geoghegan-Quinnové začíná definicí inovace. Co je inovace? Inovace jsou peníze, výrobek nebo licence vzešlé ze znalostí. Je to něco nového. Těší mne, že se Komise touto cestou ubírá. Potřebujeme však nyní také projekty typu „muž na měsíci“ nebo „žena na měsíci“, projekty, jimž lidé na ulici porozumí, tak aby daňoví poplatníci EU chápali, co zde s jejich penězi děláme. V této souvislosti vidím velký potenciál v tématu zvýšení počtu let zdravého života o dva roky. To je projekt, kterému by každý mohl porozumět. Mám proto radost, že první navržené inovační partnerství se má věnovat něčemu, co naplňuje právě tento cíl. Dva další roky zdravého života – to bude každému pochopitelné a je to něco, čím bychom se měli zabývat. V tomto ohledu máte naši podporu.

Chci však také podotknout, a paní Merkiesová to rovněž zmiňovala, že podíváme-li se jednoduše na nástroje, které máme k dispozici, je tu Evropský inovační a technologický institut, Znalostní a inovační komunita, Společné technologické iniciativy, tzv. Program pro konkurenceschopnost a inovace – všechny tyto programy již existují. Kdybychom k tomu přidali další program, bude obtížné celou oblast uchopit. To skutečně nesmíme dopustit. Inovační partnerství jsou určena k tomu, aby reálně přispívala k větší přehlednosti situace a k tomu, aby se vše spojilo v jeden systém. Proto celý proces přijmeme jedině za předpokladu, že se vše bude pro daňové poplatníky vyjasňovat. Vždy musíme znát odpověď na otázku: co přináší větší evropskou přidanou hodnotu? Pokud tomu tak bude, věc plně podpoříme.

  Evžen Tošenovský, autor. – (CS) Iniciativa Komise na vytvoření pilotního programu v rámci inovačního partnerství v oblasti „aktivního a zdravého stárnutí“ je určitě zajímavou aktivitou Komise. To, že Komise vybrala tento pilotní projekt, je pro mne ukázkou, jak významný je problém stárnutí pro celou Evropskou unii. Jako pilotní projekt je to velmi těžký úkol, protože způsoby zajištění starších občanů jsou v Evropské unii velmi různorodé. Má to své důvody s ohledem na různý historický vývoj a způsoby, jak jednotlivé země k této problematice přistupují. Proto pro nás bude zajímavé, jak se podaří Komisi najít skutečně inovativní přístup v řešení tak složitého problému. Doufám, že řešení nezůstane pouze v rovině obecného popisu, ale půjde o skutečnou pomoc v dané oblasti.

Z naší diskuze s kolegy vyplynula další dvě možná témata pro inovační partnerství, a to inteligentní města jako první téma a suroviny jako téma druhé. Z hlediska současného pohledu a očekávaných problémů bych se velmi přimlouval za takovýto přístup právě v oblasti surovin. Již dnes a s největší pravděpodobností v nejbližších letech budou členské země pod velkým tlakem zajištění surovin. To se dotýká jak energetiky, tak průmyslové výroby. Problémů se surovinami je celá řada a mnohé výbory Parlamentu se tímto pravidelně zabývají. Zajištění plynulosti dodávek či nalezení nových zdrojů surovin je do budoucna zásadní podmínkou růstu ekonomiky a zachování konkurenceschopnosti evropských zemí. S tím pochopitelně souvisí dopady na mnohé oblasti včetně sociálních podmínek občanů žijících v jednotlivých zemích Evropy. Rozumně nastavená pravidla s důrazem na ekonomičnost dostupnosti surovin budou v budoucnu jistě velmi zásadní věcí.

  Marisa Matias, autorka. – (PT) Jsme tu dnes proto, abychom vedli diskusi o něčem, co se stalo jednou z hlavních priorit Komise, konkrétně o inovační politice, která se začíná krystalizovat přinejmenším prostřednictvím inovačních partnerství a tohoto pilotního projektu v oblasti aktivního a zdravého stárnutí, o nichž tu dnes diskutujeme. Zůstává však celá řada aspektů, které je ještě zapotřebí určit, zejména pokud jde o ujasnění a definování budoucích projektů a stanovení priorit. Kdo nakonec stanoví priority a na základě jakých kritérií? Myslím, že některé odpovědi jsme ještě dlužni.

Chci nicméně uvést několik konkrétních postřehů, zejména co se týká tohoto prvního projektu v oblasti aktivního a zdravého stárnutí, který nám byl prozatím představen. Tyto poznámky proto budou vesměs pozitivní, neboť si myslím, že je dobře se zaměřovat na část populace, která je v Evropě obzvláště ohrožená, stále více stárne a je v rostoucí míře znevýhodněná.

Chci však k těmto poznámkám přidat ještě nějaké další otázky, neboť vidím rozpor v tom, že nám je na toto téma předkládán projekt, přestože takovou inovaci nedokážeme podpořit. Jak ji chceme podpořit? Na základě čeho tak učiníme? Je jakákoli inovace proveditelná v situaci, jako je ta, kterou zažíváme a v níž existuje trvalý a systematický tlak na sociální stát, omezuje se přístup ke zdravotní péči, dochází k systémovým škrtům ve službách a neustále se snižují investice do této oblasti?

Název sdělení, které bylo předloženo, „Inovační unie“ pro více pracovních míst, větší kvalitu života a lepší společnost, je ambiciózní. Mohla bych dokonce říci, že nemám problém se pod něj osobně podepsat, musíme si však přiznat, že to je zcela protichůdné k současné praxi v členských státech, kde dochází ke škrtům a úsporným opatřením. Domnívám se, že udržitelná inovace může být zajištěna pouze za předpokladu, že existují precizní, udržitelné a náročné veřejné politiky. Jinak to bude jen krátké vzplanutí, které problém samotný nevyřeší a nám neposkytne nic, co bychom mohli nabídnout občanům.

  Benoît Cerexhe, úřadující předseda Rady. – (FR) Pane předsedající, vážení poslanci, vítám, že se nám naskytla příležitost k tomu, abychom vedli rozpravu o této stěžejní iniciativě Inovační unie, a zejména o tomto novém konceptu evropských inovačních partnerství, který je rozhodně zásadním prvkem sdělení, jež Komise na začátku října předložila.

Rada je v této fázi pochopitelně přece jen ještě zaměstnaná zkoumáním otázky a připravuje závěry na naše zasedání Rady pro konkurenceschopnost dne 26. listopadu.

Jak si budete pamatovat, Evropská rada dokončila dne 17. června strategii Evropa 2020, přičemž jeden z hlavních cílů definovaných v této souvislosti spočívá, cituji, „ve zlepšení podmínek pro výzkum a vývoj“, zejména s tím cílem, aby veřejné a soukromé investice do tohoto sektoru dosahovaly celkem alespoň 3 % HDP. V osobní rovině si myslím, že bychom si těžko dokázali představit méně než 3 %, byla-li již zařazena do Lisabonské strategie, a že nyní jde o to, abychom měli prostředky na dosažení tohoto cíle.

Stěžejní iniciativa Inovační unie předložená Komisí z tohoto hlavního cíle vychází a belgické předsednictví usilovalo o to, aby se toto zásadní téma řešilo včas. Naše Rada vedla o této záležitosti první neformální rozpravu v červenci, poté formální rozpravu dne 12. října a ta také umožnila předsednictví předložit určitý návrh závěrů jednání Rady, které se v současné době posuzují a jež, jak už jsem řekl, jsou na programu našeho zasedání Rady pro konkurenceschopnost ve dnech 25. a 26. listopadu. Rád bych zdůraznil, že předsednictví zajistilo, aby sektory „výzkum“ a „průmysl“ úzce na dané téma spolupracovaly, což vedlo k vynikajícím výsledkům – vskutku, uspořádali jsme v červenci společné zasedání Rady, z něhož na konci listopadu vyplynou společné závěry.

Kromě toho sdělení Komise, jakož i práce Rady pro konkurenceschopnost poskytne materiál pro přípravu rozpravy na téma výzkumu a inovací, ke které má dojít do konce roku v Evropské radě.

Jistě proto pochopíte, že v případě, kdy se očekává strategický impuls od našich hlav států a vlád, jako předseda Rady pro konkurenceschopnost poprosím o to, aby se v tom, co říkám, přihlédlo k určité míře nejistoty. Dovolte mi nicméně zdůraznit, že téma inovací, nebo spíše znalostního trojúhelníku v širším smyslu (vzdělávání-výzkum-inovace), očividně není pro Radu ani Parlament téma zcela nové.

V Radě se toto téma objevuje na programu Rady pro konkurenceschopnost pod obecnou položkou evropského výzkumného prostoru. Odkazuji zejména na Vizi evropského výzkumného prostoru do roku 2020 ze zasedání Rady v prosinci 2008 a na nejnovější závěry Rady nazvané „Vytvoření inovativní Evropy“, které byly přijaty v květnu za španělského předsednictví. Uvedu také, přestože se nejedná o vyčerpávající seznam, některé hlavní okruhy činností z pohledu Rady.

Především by se iniciativy měly týkat všech typů inovací ve veřejném a soukromém sektoru.

Zadruhé potřebujeme položit základy efektivnějším rozpočtovým okruhům pro výzkum, vývoj a inovace.

Zatřetí, veřejné zakázky mají potenciál, třebaže dosud nevyužitý, podporovat inovace v podobě inovativních produktů, postupů a služeb.

Začtvrté, netechnologické inovace, včetně inovací ve smyslu designu, služeb a kulturní tvořivosti, jsou rovněž významnými faktory.

Zapáté, využívání výzkumných snah vyžaduje efektivní správu a ochranu duševního vlastnictví a účinné šíření vědeckých a technologických inovací.

A konečně, politiky a programy výzkumu a vývoje i veškeré související nástroje by měly být, jak tu již dnes zaznělo, zjednodušeny a racionalizovány. Mám radost, že mohu v tomto případě zaznamenat širokou konvergenci názorů s postojem Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku ve zprávě předkládané paní Carvalhoovou. Inovační partnerství by neměla vést k vyšší míře složitosti, ale měla by se namísto toho řešit jako součást procesu zjednodušení.

Zásadní pro inovace je též jejich regionální rozměr. V tomto ohledu bude muset evropská inovační politika zajistit, aby se těm, kdo inovují, včetně malých a středních podniků, dostalo příslušné podpory taktéž na regionální úrovni.

Ústřední místo má ve výzkumu a inovacích lidský faktor. Evropa se bude muset naučit lépe si udržet své výzkumníky a lákat talentované pracovníky ze třetích zemí.

Po těchto obecných úvahách bych chtěl nyní zodpovědět další čtyři konkrétní otázky, na které jste se mě ptali.

Co se týká počtu témat pro inovační partnerství, přestože rozhodnutí ještě nebylo definitivně učiněno, naše Rada se zdá být více méně ve shodě ohledně toho, že je zapotřebí začít s pilotním programem. Komise vlastně navrhla spuštění tohoto pilotního programu v oblasti stárnutí počátkem roku 2011. Kromě toho se Komise ve svém sdělení zmiňuje o řadě dalších témat, k nimž bude v roce 2011 připravena předložit návrhy, přičemž někteří z vás poukazovali na vysoký počet témat. Podle definice může pilotní program začít na experimentálním základě a není přitom nutné čekat na to, až budou všechny podmínky předem určeny.

Výběr témat pro budoucí partnerství je jednou z hlavních otázek, o nichž v Radě diskutujeme, a já bych v této souvislosti rád zmínil iniciativu, kterou Rada zahájila v roce 2008 a jež se týká společného plánování výzkumu v Evropě spojeného s reakcí na hlavní společenské výzvy. Tehdy byla stanovena kritéria, která dozajista budou použitelná rovněž v souvislosti s inovačními partnerstvími: rozsah problému na evropské úrovni, reálné zapojení zúčastněných subjektů, evropská přidaná hodnota a skutečnost, zda je možné využít výsledky výzkumu ve prospěch evropských občanů a evropské konkurenceschopnosti. Proto vnímám širokou shodu mezi dřívějšími pokyny Rady a obecnými podmínkami navrženými Komisí v jejím sdělení.

Mimoto v diskusích, které jsme v této fázi vedli, moji kolegové často zdůrazňovali potřebu přístupu zdola nahoru, a zejména abychom jej používali při určování témat, k podpoře jednoduchých a jednoznačných systémů, při naplňování potřeby pracovat se soukromým sektorem, zejména s malými a středními podniky, a k optimalizaci stávajících finančních nástrojů.

Nyní se dostávám k časovému harmonogramu a k zásadám řízení, které pravděpodobně budou ze všeho nejvýznamnější a ze všeho nejcitlivější otázkou. Klíčovými slovy budou bezpochyby „přidaná hodnota“, „jednotnost“, „pružnost“ a „jednoznačnost“. Nikde by neměl být předem nastavený jediný model. Bylo podniknuto několik iniciativ ke zdokonalení koncepcí, včetně semináře, jejž před několika dny, konkrétně 27. října, uspořádalo belgické předsednictví ve spolupráci s Finskem a Komisí, a pokud jde o časový rozvrh, povaha naléhavosti do velké míry vyplývá ze strategie Evropa 2020. Návazně ukazují tuto naléhavost i iniciativy, které jsou od strategie odvozeny. Komise za tím účelem učinila některé ambiciózní návrhy, ale naše zdroje jsou omezené, a zatímco ambice sice zůstávají, my musíme zajistit, abychom dostali proces pod kontrolu a dostatečně brzy se poučili z poznatků.

Skončím, pane předsedající, dámy a pánové, otázkou lepšího řízení partnerství na úrovni států. Tato otázka je jednou z mnoha, které neodmyslitelně patří k řízení partnerství, a přesto pro ni není předem stanoven žádný model, natož pak sjednocený model. Bude zapotřebí vzít objektivně v potaz specifika jednotlivých členských států. Rovněž bude nutné ze všech těch členských států zapojit veškeré zúčastněné subjekty: účastníky na evropské, vnitrostátní a regionální úrovni, včetně veřejného sektoru a soukromého sektoru.

Pane předsedající, vážení poslanci, jsem přesvědčen o tom, že výzkum a inovace jsou pro Evropu nepostradatelné, jsou nezbytné, pokud chceme mít dlouhodobá řešení, jež by chránila náš sociální model a udržitelnost našeho životního prostředí. Vítám proto neutuchající zájem Parlamentu o tyto záležitosti, a mimoto vítám první projev v rámci rozpravy o plánu pro inovace. Jsem toho názoru, že váš příspěvek je stále důležitější v souvislosti s nynější situací, kdy jsou členské státy nuceny k obtížným rozhodnutím, domnívám se ale, že je zásadní přitom chránit výzkum a inovace jako investice do budoucna, a mohu vás ujistit, že budu informovat Radu o obsahu této rozpravy a vám zůstávám k dispozici.

  Reinhard Bütikofer (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, chtěl jsem se vás zeptat, zda řečnická doba pro Radu je později večer delší. Myslím si, že je poněkud nezdvořilé od úřadujícího předsedy Rady, aby hovořil dvakrát tak dlouho než pan Barroso a než pan Van Rompuy dohromady, navíc když víme, že ještě máme před sebou na projednání další důležité body. Snad by mohl být trochu stručnější.

  Ioannis A. Tsoukalas, jménem skupiny PPE. – (EL) Pane předsedající, chci upozornit na obrovskou příležitost, kterou skýtají inovační partnerství velice potřebnému hospodářskému a sociálnímu rozvoji Evropské unie, a na závažné riziko, totiž že by se nesprávným používáním tohoto nástroje mohlo v oblasti inovací a výzkumu dosáhnout ještě většího rozdělení mezi členskými státy Evropské unie.

Poukazuji zejména na obtížné hospodářské podmínky v jednotlivých členských státech, počínaje mou vlastní zemí, a rád bych učinil několik poznámek, tak jako má ctěná přítelkyně paní Matiasová. Celá řada zemí v jižní Evropě i jinde se nachází v extrémních hospodářských nesnázích a Mezinárodní měnový fond, Evropská centrální banka a Evropská komise žádají obrovské škrty napříč celým spektrem státních výdajů, což více méně smazává veřejné investice do výzkumu. Dojde tak zřejmě k masivnímu omezení technologického vývoje a inovací, neboť ty jsou podle všeho v plánech na záchranu hospodářství u vnitrostátních vlád tou poslední prioritou.

Paušální tlak na škrty v těchto zemích spolu s odlivem mozků, odchodem specializovaných pracovníků za hranice a problémem nedostatku financí na vysokých školách a ve výzkumných centrech způsobují, že znalostní trojúhelník, který tu už byl zmiňován, vůbec není rovnoramenným trojúhelníkem.

To vše je umocňováno aktuálními poměry, skutečnou výkonností evropských vysokých škol. Nedávno byla zveřejněna příloha magazínu Times higher education, která například uvádí, že 82 z 200 vedoucích univerzit na světě jsou evropské univerzity, přičemž 80 z nich je v severních zemích a jen 2 univerzity jsou na jihu, ve Španělsku.

Rád bych se zeptal Evropské komise, Evropské unie a Evropského parlamentu, jak hodlají řešit problém vznikajícího rozdělení mezi inovativním severem Evropy a jihem.

  Teresa Riera Madurell, jménem skupiny S&D. – (ES) Pane předsedající, faktem je, že Komise předložila návrh týkající se Inovační unie ve stejné době jako svůj návrh o průmyslové politice, neboť k tomu, aby byl zajištěn inteligentní a udržitelný růst, který vytváří zaměstnanost a konkurenceschopnost, musí Evropská unie rozhodně zlepšit svou schopnost inovovat.

Na základě tohoto přesvědčení převzala naše skupina odpovědnost za obě tyto iniciativy. Jako koordinátorka jsem si jista, že Parlament za spolupráce všech ostatních pomůže na tyto nové výzvy najít řešení: taková, která budou udržovat rovnováhu mezi hospodářskou, sociální a environmentální oblastí, abychom se posunuli blíž k zelené a inteligentnější Evropě s větší sociální soudržností.

Tento příspěvek začíná dnes, a to tímto usnesením, které ukazuje, ještě před rozhodnutím Rady, která témata, jako např. inovační spolupráce, by měla být řešena prioritně, a zdůrazňuje také to, že jeho úspěch bude záviset na naší schopnosti zapojit inovativní podnikání a vysoké školy a výzkumná centra.

  Zbigniew Ziobro, jménem skupiny ECR. – (PL) Pane předsedající, Evropa se musí rozvíjet a inovace je nejlepší cesta k překonání současné krize. Významným faktorem pro konstruktivní změnu je oznámení navýšení financování investic do výzkumu a vývoje na 3 % HDP Unie. Kromě pružných právních předpisů pro začínající podniky, daňových pobídek a jednodušších postupů registrace patentů jsou to hlavně finanční faktory, které budou určovat rozvoj.

Bez vnější pomoci by si podniky nedokázaly samy o sobě financovat drahý výzkum, k němuž je zapotřebí mnoha let. Je tu však určitý problém – peníze poskytované z rozpočtu Evropské unie často samotné nestačí a podniky jsou nuceny investovat obrovské částky ze svých vlastních zdrojů. Proto se podniky ze střední a východní Evropy často ocitají v situaci, ve které nelze vyhrát. Bez svých vlastních prostředků nemohou získat peníze ze státního rozpočtu ani nemohou žádat o peníze EU. Tento stav, který lze pozorovat i v jiných oblastech, způsobuje hromadění zdrojů v bohatých regionech Evropské unie a prohlubuje rozdíly i v oblasti výzkumu a vývoje.

Předseda Evropské komise uvedl, že „bez solidarity je Evropská unie nemyslitelná“. To potom vysvětluje mou otázku: jak Komise plánuje posílit inovace v nových členských státech Unie? Mohou se spoléhat na větší finanční zdroje, které jim umožní dohnat členské státy staré Unie rychleji?

  Hermann Winkler (PPE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, s Inovační unií se Evropská komise posouvá kupředu správným směrem. S velkou radostí jsem si přečetl, že Evropská komise souhlasila s mnoha požadavky obsaženými ve zprávě o inovacích ze září 2010, která byla přijata Výborem pro průmysl, výzkum a energetiku. Shodneme se na tom, že Evropská unie musí do budoucna využívat svůj inovační potenciál mnohem lépe, nejen aby udržela krok se zeměmi, které mají v oblasti inovací silné postavení, jako například Spojené státy a Japonsko, ale rovněž s ohledem na nově se rozvíjející ekonomiky, jako je Čína. Inovační unie však bude úspěšná, jen pokud bude prováděna společně s členskými státy a regiony. Za tím účelem Komise plánuje mimo jiné využívat inovační partnerství, která se v současné době projednávají a jež jsou i předmětem otázky různých skupin.

Chci však v této souvislosti varovat před tím, aby kvůli tomuto požadavku vznikaly ještě další zdvojené struktury. Myšlenka inovačních partnerství ještě nebyla načrtnuta zcela jasně. Prohlášení Rady ke konečnému vyjasnění rovněž nepřispělo. Myšlenka inovačních partnerství je nicméně v mnohém podobná nástrojům, které už existují, ať už jsou to technologické platformy sedmého výzkumného rámcového programu nebo znalostní a inovační komunity v rámci Evropského inovačního a technologického institutu. Rád bych poukázal na to, že v daném kontextu musíme rozhodně zajistit, aby byly vytvářeny a využívány synergie a abychom k těmto věcem zaujímali jednotný přístup.

  António Fernando Correia De Campos (S&D) . – (PT) Vítáme úsilí Komise, jehož cílem je dát oblasti výzkumu a inovací prvořadý význam v rámci politické agendy. Zabýváme se integrovanou strategií, abychom zajistili, že bude efektivněji a produktivněji využíván evropský inovační ekosystém ve službách udržitelného hospodářství. Evropská inovační partnerství vznikla jako nástroj a hlavní výzvy, které s nimi souvisí, jsou dostatečně široké na to, aby byly kontroverzní. Zůstává však nejasné, jak budou definovány podpůrné priority a rovněž jak bude určena váha každého z oborů, jichž se budou partnerství dotýkat. Jaká míra transparentnosti se očekává od zúčastněných subjektů, budou-li zapojeny? Jak se bude rozhodovat o střetu zájmů? Jakou roli bude sehrávat Komise, členské státy a regiony? Jak lze v tak složité struktuře zajistit odpovědnost? Jaký finanční rozměr budou tato partnerství mít? Pane předsedající, Komise a Rada budou muset zajistit excelenci v provádění, která však není zaručena, jelikož pro první partnerství je stanoven nízký počet měsíců pilotního testování.

  Cristina Gutiérrez-Cortines (PPE). – (ES) Pane předsedající, chtěla bych oslavit skutečnost, že jsou zde inovace, pozornost věnovaná inovacím, a rovněž partnerství, ráda bych však také řekla, že nevíme, co tato věc, o které mluvíme, znamená. Hovoříme o iniciativě, nikdo nám ale neřekl o jejím obsahu, její formulaci či jejím modelu.

Navrhovala bych, abychom nejprve, chceme-li být účinní, jak někteří kolegové poslanci v této sněmovně řekli, přezkoumali výsledky toho, co se stalo s Institucemi pro evropskou spolupráci v oblasti odborné přípravy a informací, s partnerstvími a platformami. Nyní máme zkušenosti se sedmým rámcovým programem pro výzkum a technologický rozvoj, a potřebujeme tyto záležitosti objektivně vyhodnotit, včetně externího posouzení, a zaměřit se přitom na výsledky.

U některých Institucí pro evropskou spolupráci v oblasti odborné přípravy a informací jsme například byli svědky toho, že skončily v rukou velkých společností a že malé podniky opět zůstaly stranou.

Navrhuji, aby existovaly politiky a režimy pro inovace, na jejichž základě zjistíme, jak bychom mohli pomoci zapojení malých podniků, možná někdy přes zprostředkující subjekty, které jim pomohou projekty zaplatit nebo je provozovat. Nemůžeme však pokračovat v tom, že budeme malé podniky nechávat stranou.

Zadruhé je třeba zvážit nutnost inovací v administraci, jinými slovy inovaci v oblasti řízení inovací. Je to proto, že trh je v čele inovací a funguje mnohem rychleji, a řízení s ním obvykle neumí držet krok.

Musíme tedy udělat mnohem víc pro budování kapacit, inovovat v této oblasti a v oblasti správy výzkumu tak, abychom umožnili výzkum řídit a pomohli podnikům v zahájení prací na tomto velice obtížném a komplexním úkolu pro budoucnost. Potřebujeme pochopitelně zapojit bankovní systém, a to pokud jde o rizika, která jsou s tím spojená a jež by neměli na sebe brát jen evropští občané.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D). – (RO) Článek 27 Všeobecné deklarace lidských práv stanovuje, že každý má právo svobodně se účastnit na společenském životě, užívat umělecká díla a podílet se na pokroku v oblasti vědy a jeho přínosech. Evropský výzkum musí hledat řešení hlavních výzev, kterým společnost čelí: stárnutí, změna klimatu, zásobování energií a energetická účinnost, úbytek surovin a udržitelnost hospodářského a sociálního rozvoje.

Abychom umožnili Evropské unii rozvíjet její inovační kapacitu, která je nezbytně nutná pro její konkurenceschopnost, musíme rozvíjet a sbližovat inovační politiku s průmyslovou politikou EU. Jedině cestou rozvíjení výrobních kapacit a potažmo vytváření pracovních míst po celé EU budeme schopni inovační kapacitu EU v dlouhodobém výhledu udržet a rozvíjet. Zároveň je dopad inovací na společnost závislý na tom, do jaké míry jsou přínosy v oblasti vědy šířeny. Myslím si, že chceme-li mít Evropskou unii inovací, musíme založit nová partnerství, která budou podporovat vzdělání a přístup občanů k přínosům vědeckých pokroků.

  Danuta Maria Hübner (PPE). – Pane předsedající, o inovacích toho bylo za poslední roky hodně řečeno. Staly se symbolem politického nástroje, který dokáže vyřešit snad všechny naše problémy, takže panují obrovská očekávání a my musíme konat. Nastal však čas, kdy bychom měli být pragmatičtější.

Inovace mohou bezpochyby sehrát zásadní úlohu v opětovném povzbuzení růstu evropského hospodářství, aby se tak však skutečně stalo, potřebujeme konkrétní, silné a společné úsilí veřejného a soukromého sektoru. Toto úsilí by se mělo soustředit na zlepšování rámcových podmínek a přístupu k financování a na přehodnocení inovační politiky. Je však zřejmé, že nyní se musíme rychle a rozhodně posunout od ambicí k činům tím, že označíme a vyloučíme faktory, které ještě stále brání inovacím v Evropě, především však navržením účinných nových politických nástrojů.

Takovým nástrojem, a může to být skutečně vynikající nástroj, mohou být právě evropská inovační partnerství. Musíme jednat, a to neprodleně, abychom první evropská inovační partnerství založili, a měli bychom postupovat tak, že se budeme „učit praxí“ a používat osvědčené postupy, které v Evropě existují.

V dnešní době se inovace většinou rodí v rámci dobře fungujícího inovačního systému, v němž regiony sehrávají klíčovou úlohu. To znamená, že můžeme urychlit posun směrem k hospodářství založenému na inovacích tím, že budeme plně využívat možností investic do inovací v rámci stávající politiky soudržnosti, což je 85 miliard EUR, ale i její budoucí závazek po roce 2013 k inteligentnímu růstu. Politika soudržnosti může zajistit, že inovace budou ve všech členských státech a všech regionech.

  Zigmantas Balčytis (S&D). – (LT) Inovační politika a realizace pokroku v technologické oblasti by se měly stát rozhodujícím faktorem nejen při provádění strategie EU 2000, ale zároveň v zájmu budoucího růstu a konkurenceschopnosti samotné Unie. Provádění prakticky všech oblastí politik Evropské unie, jako je například zvyšování energetické účinnosti, vytváření hospodářství, které je méně znečišťující, snižování negativního dopadu změny klimatu a zajišťování sociálního blahobytu a vytváření pracovních míst, je přímo závislé na tom, jak efektivně je prováděna inovační politika. Evropa potřebuje integrovanou inovační politiku, která uspěje pouze za předpokladu, že bude možné zajistit účinnou koordinovanou spolupráci na regionální, vnitrostátní a evropské úrovni. Domnívám se, že evropské inovační partnerství je významný krok na cestě k lépe koordinované inovační politice, jež by umožňovala dosahování mnohem lepších výsledků v oblasti konkurenceschopnosti a přispěla by v budoucnu k rychlejšímu pokroku v zájmu celého Společenství.

  Mario Pirillo (S&D). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, v době, kdy jsou veřejné finance omezené, by investování do inovací mohlo být v Evropě základním principem, který by nás dostal ven z krize.

V minulosti Evropa zastávala vedoucí úlohu v inovacích. Ve skutečnosti byla řada inovací, které změnily svět, jako například mobilní telefon, zahájena na našem kontinentu. Plné využití evropského velkého technologického potenciálu a lidského kapitálu by mělo být zajištěno prostřednictvím silné koordinace mezi Evropskou unií a členskými státy, aby se tak zamezilo zdvojování a optimalizovaly investice. Potřebujeme zaujmout strategičtější a koordinovanější přístup k inovacím, jež mohou být skvěle rozvíjeny pomocí technologických partnerství.

Chtěl bych se zeptat Rady, jaká opatření hodlá přijmout na podporu toho, aby partnerství byla dynamičtější, a také pro to, aby se stala startovní plochou pro reálnou ekonomiku.

  Seán Kelly (PPE). – (GA) Pane předsedající, není pochyb o tom, že v současnosti čelíme velké hrozbě, a neprodleně se potřebujeme zabývat novými způsoby řešení všech těchto problémů.

– Před několika týdny jsem měl tu čest předsedat zde zahájení GE Inovační barometr, v jehož rámci proběhl průzkum různých zúčastněných subjektů. Vyplynuly z něj dva důležité body: 90 % respondentů věří, že inovace je hlavní pákou ke skvělejší, konkurenceschopnější a zelenější ekonomice; 83 % respondentů si myslí, že partnerství veřejného a soukromého sektoru jsou nezbytně nutná k rozvoji inovativnější Evropy.

Většina lidí s tím asi bude souhlasit, a z toho důvodu vítáme tuto rozpravu. V ten samý den jsem byl pořadatelem oběda na toto téma inovačních partnerství, jehož se účastnili členové Rady, Komise a poslanci Evropského parlamentu. Jak už bylo řečeno, jsou tato partnerství klíčová do budoucna, chceme-li naplnit naše cíle v rámci strategie 2020 – 3 % HDP, a především rizikového kapitálu, který je rovněž velmi důležitý.

  Ioan Enciu (S&D). – (RO) Chtěl bych návrh Komise na zahájení prvního evropského inovačního partnerství uvítat. Chce-li EU do inovací zapojit všechny členské státy, měla by přijmout aktivnější úlohu ve směrování toku investic nutných k boji proti nerovnováze mezi členskými státy ve smyslu zdrojů podporujících infrastrukturu a řízení. Myslím si, že zvláštní pozornost musí být věnována projektům regionálního rozvoje. Inovační partnerství by se měla zaměřovat rovněž na tento cíl. Pozornost je třeba věnovat zajištění vysoké úrovně soudržnosti mezi strukturálními fondy EU, veřejnými financemi v členských státech a soukromými příspěvky.

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE). – (FI) Pane předsedající, inovace se dnes stala takřka módním slovem: takovou kouzelnou hůlkou. Nesmíme však zapomínat, že nám neposkytuje okamžitou úlevu pro situaci, jak je nyní. Dostat nové nápady na trh trvá v průměru deset let a náklady na vymýšlení nových produktů a na to, aby se jejich výroba dostala do konečné etapy, výrazně vzrostly.

To znamená, že v Evropě skutečně potřebujeme investovat do společného výzkumu a vnitřního trhu a neočekávat výsledky, které se nechají velmi snadno získat. Inovace tam nastanou časem. Bude-li mít výzkum k dispozici dostatečné finanční prostředky a bude-li výzkumníkům umožněno naložit s nimi podle svého, povede to k výsledkům, není však to kouzelná hůlka.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Problém je zde to, že tato iniciativa, „Inovační unie“, o které Komise říká, že je to vlajková loď, musí být víc než to; měla by být vlajkovým signálem pro voliče, ať ji všichni vidí, ale raději by tato iniciativa měla být začleněná do skutečné politiky rozvoje a sociálního pokroku, v níž je inovace důležitým nástrojem, jestliže je řádně podpořena, mimo jiné finančně a v rámci základních veřejných politik.

Od počátku je pilotní projekt v oblasti aktivního a zdravého stárnutí dobrý příklad toho, co mám na mysli. Bude mít významný dopad pouze za předpokladu, že bude provázen veřejnými politikami, které zaručí přístup ke kvalitní zdravotní veřejné péči pro všechny, důstojné důchody, sociální ochranu a podpůrné služby pro starší osoby, díky nimž jim bude zajištěn důstojný život. Bez toho bude projekt jen krátkým vzplanutím uprostřed neoliberálních politik a přezdívaných úsporných opatření, která narušují výzkum a kvalitu života našich občanů, zejména těch starších. Otázka zní: co Komise udělá, aby zajistila, že se tato iniciativa stane něčím víc než jen krátkým vzplanutím?

  Iosif Matula (PPE) . – (RO) Cílům strategie 2020 odpovídá udržitelné a inteligentní hospodářství podporující začlenění, a toho lze dosáhnout povzbuzováním oblasti výzkumu a inovací. Iniciativy v této oblasti musí přicházet ze všech úrovní, mimo jiné jako součást mezinárodní spolupráce s jinými regiony EU.

Chci zdůraznit, jak je v inovacích důležitý přístup zdola nahoru. Je těžké dosáhnout toho, aby se inovační řešení vytvořená vzdělávacími institucemi nebo společnostmi stala skutečností, kvůli nedostatku informací nebo finančním překážkám. Regionální orgány mohou zvyšovat profil těchto „spících inovátorů“, jak bývají nazýváni, a podporovat je prostřednictvím asistence a programů partnerství, za pomoci politiky soudržnosti. Partnerství lze zaměřovat na zlepšování výkonnosti inovací, posilování vztahů mezi původci inovace a jejími příjemci, ale i k podpoře osvědčených postupů v této oblasti.

Během návštěvy Výboru pro regionální rozvoj v Rumunsku nám byly představeny výzkumné a inovační projekty vytvořené vzdělávacími institucemi ve východním regionu, který zastupuji. Tyto iniciativy byly úspěšné právě díky životaschopným partnerstvím.

  Benoît Cerexhe, úřadující předseda Rady. – (FR) Pane předsedající, rád bych Parlamentu upřímně poděkoval za to, jak se o téma inovací zajímá. Vaše podpora je zcela zásadní proto, abychom tento plán pro inovace provedli naléhavě a bezodkladně a umožnili tak lepší řešení vnitřních problémů, jakož i zlepšení naší vnější konkurenceschopnosti.

Myslím, že předsednictví muselo pracovat ve velmi napjatém čase, neboť návrh Komise byl předložen 6. října 2010 a my teď připravujeme naše závěry pro zasedání Rady, které bude 26. listopadu. Všichni si uvědomují, že výzkum a inovace jsou kriticky důležité, zejména máme-li se dostat ze současné krize.

Pokud jde o výběr partnerství, již jsem zdůraznil důležitost prvního tématu jako pilotního projektu zaměřeného na zjištění proveditelnosti modelu a myslím, že tento první pilotní projekt, jak už bylo řečeno, dokáže skutečně poskytovat v Evropě veřejnou podporu.

Co se týče dalších možných oblastí, Komise jich zmínila asi tucet a přístup v Radě skutečně zdůrazňuje potřebu zaujmout přístup zdola nahoru, který podporuje začlenění, a Rada zároveň velmi jasně a velmi rozhodně ujišťuje o tom, že nebude docházet ke zdvojování, tvoření nových úrovní obtížnosti ani dodatečných programů. To rozhodně ne. Bylo by to v rozporu s naším cílem zjednodušení.

Co se týče problému rozpočtu, víme, že rozpočty na výzkum jsou pod tlakem; podle mého názoru by naší společnou prioritou měl být rozdíl mezi severem a jihem, na který tu bylo poukazováno, a rovněž excelence. Tyto priority by se měly odrazit i v součinnosti evropských nástrojů, zejména mezi rámcovým programem a strukturálními fondy.

A konečně jsme si v Radě pochopitelně velmi dobře vědomi toho, že malé a střední podniky potřebují větší podporu. Neměly dostatečný přístup k předchozímu rámcovému programu, a proto děláme vše, co je v našich silách, abychom záležitosti zjednodušili a poskytovali malým a středním podnikům snazší přístup k financování a rámcovým podmínkám.

  Předsedající. Obdržel jsem sedm návrhů usnesení⁽¹⁾ předložených v souladu s čl. 115 odst. 5 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 11. listopadu 2010.

(1) Viz zápis.

19. Posílení OBSE – úloha Evropské unie (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem rozpravy je prohlášení Rady týkající se posílení OBSE a úlohy Evropské unie.

  Olivier Chastel, jménem VP/MK. – (FR) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, mám tu čest hovořit před vámi jménem vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, baronky Ashtonové.

Jak víte, za tři týdny se vedoucí představitelé států a vlád 56 zemí, které jsou členy Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), sejdou na vrcholné schůzce v Astaně. Toto datum – 35 let od Helsinského závěrečného aktu, 20 let od Pařížské charty a 11 let od istanbulského summitu – a vybraná lokalita v Kazachstánu potvrzují důležitost této události.

OBSE hledá nový impuls. Objevily se pochybnosti o důležitosti této organizace. Rozpory mezi jejími členy, její neschopnost překonat poslední pozůstatky studené války a zamrzlé konflikty ji postupně paralyzovaly, podkopaly její důvěryhodnost. Výzva prezidenta Medveděva z června 2008, která žádala přezkoumání evropské bezpečnostní architektury a její smluvní zakotvení, se dočkala nejenom kladného ohlasu, ale oživila také dialog v rámci OBSE a zahájila korfský proces. Debaty, které probíhají v OBSE, aniž by došlo k vyloučení ostatních příslušných bezpečnostních fór, napomohly znovu nastolit důvěru. Evropská unie a její členské státy sehrály v tomto ohledu klíčovou úlohu; tuto úlohu zdůraznil a podpořil pan Rouček ve svém návrhu usnesení. Revizní konference, jejíž závěrečná fáze se uskuteční v Astaně, poskytla východisko pro strukturování následující vrcholné schůzky.

Naši zástupci ve Vídni v současné době projednávají závěrečný dokument, který předloží různým zástupcům států a vlád. Tento dokument se bude skládat ze tří částí: zaprvé, znovupotvrzení zásad, pravidel a závazků OBSE; zadruhé, naše společné výzvy, před nimiž stojíme, a naše priority; a konečně důležitý aspekt pro Evropskou unii: akční plán. Závěrečný dokument musí být natolik jasný, aby mu rozuměli všichni naši spoluobčané.

Cílem Evropské unie, ke kterému se připojili i ostatní členové OBSE, je znovuustavit tuto organizaci jako bezpečnostní společenství pokrývající široký euroatlantický a euroasijský region, jako jednotné společenství bez dělicích čar, jehož občané žijí ve svobodě a míru, kde spory jsou řešeny mírovou cestou a jsou dodržovány společné zásady, standardy a závazky tvořící acquis OBSE. Jedná se o cíl, který vrcholná schůzka musí nastolit, o úkol, který musí splnit – a akční plán nastiňuje způsob, jak toho dosáhnout.

Jak zdůrazňuje návrh usnesení, v zájmu zajištění globální, kooperativní koncepce bezpečnosti, která charakterizuje OBSE a činí ji jedinečnou, musí akční plán nalézt rovnováhu mezi třemi rozměry. Evropská unie zajistí, aby akční plán odrážel ve všech třech rozměrech priority navržené ministry zahraničních věcí na jejich schůzce v červnu 2010.

Co se týká politicko-vojenského rozměru, bylo dosaženo povzbudivého pokroku při jednáních týkajících se Vídeňského dokumentu o opatřeních pro budování důvěry a bezpečnosti. Určitou míru pokroku lze přičíst vrcholné schůzce. Co se týká Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFE), je nezbytné obnovit ji, aby byla životaschopná. Probíhají příslušná jednání a je jen na vedoucích představitelích států a vlád, aby dodali impuls nezbytný pro jejich pokračování.

Pravomoci OBSE ve všech třech rozměrech musí být posíleny, aby mohla lépe plnit svou úlohu v oblasti včasného varování, předcházení konfliktů, řešení krizí a obnovy.

Unie a její partneři předložili konkrétní návrhy. Vytvořit bezpečnostní společenství znamená vyřešit problematickou otázku konfliktů v Podněstří, Náhorním Karabachu a Gruzii, jejichž eskalace stále hrozí, jak dokázaly události z roku 2008. Nedostatečný pokrok podkopává důvěru a vrcholná schůzka musí poskytnout příležitost učinit společný politický závazek k vyřešení těchto konfliktů, posílit snahy v tomto směru a uvést závazek v soulad s plánem postupu.

Jakmile bude tato otázka vyřešena, musí se OBSE zaměřit na budoucnost a spojit své snahy s ostatními příslušnými mezinárodními organizacemi, aby dokázala čelit novým nadnárodním hrozbám. Tyto hrozby jsou natolik známé, že je zde nemusím vyjmenovávat, a Evropská unie si rovněž přeje, aby otázka energetické bezpečnosti byla projednávána v rámci urovnávání sporů.

OBSE musí dát nový impuls hospodářsko-environmentálnímu rozměru; musí lépe plnit závazek řádné správy věcí veřejných a transparentnosti a její odpověď na bezpečnostní výzvu související s dodávkami energie v kontextu změn klimatu musí být rozhodnější.

Lidská práva, základní svobody, demokracie a právní stát jsou základem hodnot a zásad, o které se bezpečnostní společenství bude opírat. Znovu potvrdit jejich platnost nestačí. Je nezbytné je posílit a zkonsolidovat jejich uplatňování. Vedoucím představitelům států a vlád budou předloženy možnosti vedoucí k pokroku v této oblasti: účinnější přezkum a plnění závazků a lepší sledování doporučení vydaných institucemi OBSE. Pro Evropskou unii má zvláštní důležitost lidskoprávní rozměr: je základem „soužití“ pro občany a stejně tak pro členské státy. Unie klade důraz na posílení svobody tisku a na význam svobodných a demokratických voleb v oblasti působnosti OBSE. Úloha Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva by v tomto ohledu měla být posílena a jeho nezávislost by měla být chráněna. Musí být rovněž zajištěny zdroje potřebné pro zintenzivnění činnosti vysokého představitele v oblasti svobody sdělovacích prostředků.

  Andrzej Grzyb, jménem skupiny PPE. – (PL) Pane předsedající, máme informace od vysoké představitelky pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a na druhé straně máme také usnesení navržené panem Roučkem, ve kterém se uvádí, že korfský proces dodal Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě novou energii, což ve svém prohlášení potvrdil také pan Chastel, který hovořil jménem vysoké představitelky.

Chtěl bych říct, že OBSE je a stále může být velmi důležitou institucí pro řešení regionálních konfliktů, pro řešení otázek týkajících se národnostních menšin a podporu procesu demokratizace v členských státech. Měli bychom také udržovat rovnováhu mezi třemi rozměry OBSE – politicko-vojenským, hospodářsko-environmentálním a lidskoprávním rozměrem. Tradiční chápání bezpečnosti, co se týká tzv. tvrdé síly, která spočívá v zajišťování bezpečnosti přítomností vojenských nebo stabilizačních sil v místě konfliktu, je právě tak důležité jako bezpečnost v ekonomické, sociální, potravinové nebo ekologické oblasti. OBSE by měla klást větší důraz na činnost v těchto oblastech.

Chtěl bych zde zdůraznit úlohu, kterou hraje v oblasti demokratizace Úřad pro demokratické instituce a lidská práva, který již zde byl zmíněn, například jeho úloha pozorovatele voleb a předkládání doporučení. OBSE bude hrát větší úlohu, když ji posílíme, například větší podporou tohoto Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR).

Chtěl bych zdůraznit, že pozitivní úloha OBSE nekončí její prací zprostředkovatele, ale lze ji také spatřovat v tom, kam směřuje své aktivity. OBSE nás také přibližuje státům, které se střídají na pozici rotujícího předsednictví. Zmíním například současné předsednictví, které zastává Kazachstán a které mimo jiné dosáhlo vyřešení krize v Kyrgyzstánu a také zprostředkování mezi Turkmenistánem a Uzbekistánem. Uvědomujeme si nicméně, že dodržování lidských práv v Kazachstánu je nedostatečné, o čemž informují mimo jiné organizace zabývající se sledováním dodržování lidských práv.

Na prosincové vrcholné schůzce v Astaně by mělo dojít k přijetí akčního plánu na dokončení charty pro bezpečnostní sektor v oblasti působení OBSE. Tento plán je také v zájmu členských států Evropské unie. Chtěl bych rovněž vyjádřit silnou podporu jak předloženému postoji, tak usnesení pana Roučka.

  Libor Rouček, za skupinu S&D. – (CS) V letošním roce si připomínáme 35. výročí závěrečného aktu helsinské konference. Helsinský proces přispěl k významným historickým změnám v Evropě. Kdysi druhou světovou válkou a studenou válkou rozdělený kontinent dnes žije v míru a spolupráci. Občané většiny zemí za bývalou železnou oponou plně užívají svých lidských, občanských a demokratických práva a svobod.

Přesto však ne všechny cíle helsinského procesu byly plně dosaženy. V řadě regionů přetrvávají sousedské, etnické konflikty. Mnohé země mají problém se zaváděním občanských práv a demokracie. A všechny členské státy OBSE jsou pak vystaveny novým výzvám a bezpečnostním hrozbám, jakými jsou např.: terorismus, organizovaný zločin, obchod s lidmi a drogami či energetická, environmentální a internetová bezpečnost.

Třicet pět let od Helsinek a jedenáct let od posledního summitu v Istanbulu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě potřebuje nové impulzy, oživení a reformy. Vhodný rámec pro diskuzi nad těmito reformami nabízí proces z Korfu a jeho současné vyvrcholení v podobě nadcházejícího prosincového summitu v Astaně.

Evropský parlament připravil ve svém usnesení, o kterém budeme zítra hlasovat, pro tento summit řadu návrhů a podnětů. Navrhujeme např., aby byl na summitu diskutován a přijat konkrétní plán aktivit týkajících se předcházení konfliktům, krizového řízení a obnovy po ukončení konfliktů či akční plán, který by nastínil způsob postupu směřujícího ke vzniku Charty pro bezpečnostní sektor v oblasti působení OBSE.

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, jak již bylo řečeno, je jedinečnou a nedílnou součástí euro-atlantické, euro-asijské bezpečnostní struktury s širokou členskou základnou sjednocující země od Vancouvru po Vladivostok. Jedinečnost této organizace spočívá i v propojení politicko-vojenské, hospodářsko-enviromentální a lidskoprávní dimenze spolupráce. Evropská unie a její společná zahraniční a bezpečnostní politika posílena Lisabonskou smlouvou by měla rozšířit spolupráci mezi oběma organizacemi, protože jedině touto spoluprácí lze dosáhnout společných cílů.

  Anneli Jäätteenmäki, jménem skupiny ALDE. – (FI) Pane předsedající, Konference pro bezpečnost a spolupráci v Evropě byla v minulosti významná a dnešní Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě je důležitou a uznávanou organizací pro spolupráci. V současné době je OBSE mnohdy jedinou organizací, které je umožňován vstup do krizových regionů, kam je jiným organizacím vstup zamítnut. OBSE je proto velmi důležitá například ve střední Asii, kde podporuje práci policie, drogovou prevenci a zlepšování bezpečnosti na hranicích.

Zvláště pak je jedinečný humanitární koš OBSE. V jeho rámci organizace vyvinula modely pro práci v oblasti lidských práv, pro potírání pašování lidí a budování kapacit v křehkých státech. Evropská unie se na své straně stále více zaměřuje na policejní operace a využívání polovojenských jednotek při nich. Evropská unie má rozhodně velmi silnou politiku rozvojové pomoci. OBSE rovněž dokázala vytvořit v rozvojové politice uznávané propojení mezi otázkami týkajícími se životního prostředí a bezpečnostními otázkami.

Evropská unie se z toho musí poučit, ale především by se vlastní operace EU mohly inspirovat operacemi OBSE. Obecně OBSE existuje mnohem déle, má více zkušeností, dovedností a velmi zkušené odborníky. Je přesně tak silná, jak členské státy chtějí, aby byla. Spolupráce mezi OBSE a EU, vzájemný respekt a uznání, to vše je velmi důležité.

PŘEDSEDNICTVÍ: PAN LIBOR ROUČEK
místopředseda

  Reinhard Bütikofer, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, pan Chastel jednou řekl, že se Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) snaží najít novou dynamiku. Náš Parlament by jí k nalezení takové dynamiky rád dopomohl. Tento návrh usnesení vypracovaný pod vedením pana místopředsedy zaujímá – a byl skutečně v Parlamentu přijat velkou většinou – k úloze OBSE velmi progresivní postoj.

Organizaci OBSE se dostalo nových impulsů z několika různých stran. Velmi pozitivně přispěly třeba návrhy předložené viceprezidentem Spojených států. Nyní však potřebujeme jasnou definici cílů korfského procesu. Je to důležité pro nadcházející summit. Posílit by se měly všechny tři rozměry OBSE, zejména pak Úřad pro demokratické instituce a lidská práva.

Chceme však rovněž přijímat nová opatření. A právě v tom spočívá hodnota tohoto návrhu usnesení. Vznáší například otázku, zda by Unii nemělo být umožněno zapojit se v budoucnu v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky do misí pracujících na základě pověření OBSE. Kupříkladu v případě Kyrgyzstánu by bylo bývalo velmi přínosné, kdybychom podobnou možnost měli a byli jsme s to tam něco takového udělat, například společně s ruskými partnery.

Zazněl již také například návrh – a pan Rouček se o tom už zmínil – aby byl pro korfský proces stanoven cíl vypracovat chartu pro bezpečnostní sektor v oblasti působení OBSE. To je ta správná reakce na opatření přijatá Ruskem, které považuje za nezbytné obnovit diskuse o společné bezpečnosti v euroatlantické oblasti.

Jsem si jist, že OBSE bude i nadále pro společnou euroatlantickou bezpečnostní strukturu nepostradatelná, a doufám, že i my sehrajeme svou úlohu v podpoře utváření její úspěšnosti.

  Charles Tannock, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, OBSE hraje důležitou a čím dál větší roli v prosazování míru a stability na našem evropském kontinentu. To, že jsou plnoprávnými členy i Amerika, Kanada, Rusko a mnohé středoasijské země, dodává této organizaci velkou důvěryhodnost a šíři – „od Vancouveru po Vladivostok“, jak se OBSE sama holedbá.

OBSE si rychle usurpuje Radu Evropy jakožto přední a nejvýznamnější fórum pro jednání o demokracii – přičemž její instituce ODIHR podporuje sledování průběhu voleb – lidských právech a zákonnosti v Evropě. Polní mise OBSE v zemích jako Gruzie a Moldavsko významně přispívají ke stabilizaci společností traumatizovaných nedávnými spory a přetrvávajícími, tzv. zamrzlými konflikty.

Současné kazašské předsednictví OBSE napomohlo vylepšení profilu této organizace a opětovnému zaměření naší pozornosti na Střední Asii, a zejména na otázku bezpečnosti a boje proti mezinárodnímu terorismu.

Existuje bezpochyby mnoho možností rozvíjení vztahu EU k OBSE. Doufám však, že při utváření tohoto partnerství bude vysoká představitelka přikládat náležitou váhu tomu, aby se zabránilo zdvojování úsilí, a tím i plýtvání penězi daňových poplatníků v době nutných úspor. Měla by se rovněž zabývat koordinací OBSE, EU a zejména SBOP a NATO v rámci partnerství pro mír.

Na závěr bych chtěl navrhnout, že by možná tyto dvě organizace – Rada Evropy a OBSE – měly uvažovat o sloučení. Tím by se dala ušetřit spousta peněz.

  Helmut Scholz, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, moje skupina vítá skutečnost, že se Evropský parlament nyní po několika letech důkladně zabývá tématem OBSE, a tím v podstatě poskytuje kladnou odezvu na otázku vztahu EU k OBSE, na cíle, hodnoty a mechanismy dohodnuté v Helsinkách, avšak především na její stávající úkoly. Z vaší zprávy, pane místopředsedo, jasně vyplývá, že Evropská unie a OBSE nejsou skrytými konkurenty, nýbrž partnery, kteří mohou, a musí, uplatnit své vlastní dovednosti a zkušenosti s cílem vyřešit složité problémy v Evropě.

Rád bych v souvislosti se summitem v Astaně zdůraznil především dva aspekty. V Evropě potřebujeme obnovený celoevropský dialog o budoucnosti našeho kontinentu z hlediska bezpečnostní politiky, neboť tento kontinent je rozlehlejší než EU a stále se vyznačuje závažnými bezpečnostněpolitickými nerovnováhami. Korfský proces přináší šanci na strukturovanou diskusi a členské státy by jej měly uspořádat takovým způsobem, aby se nakonec dosáhlo konkrétních výsledků v oblasti odzbrojování a konverze zbrojního průmyslu. Stejně jako EU a OBSE v této oblasti potřebují jedna druhou, vyžadují i otázky ochrany klimatu a zásobování energií silnější strukturovanou spolupráci.

  Mariya Nedelcheva (PPE). – (FR) Pane předsedající, pane Chasteli, dámy a pánové, ráda bych ve svém projevu zdůraznila, že v posilování našich vztahů s Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a také, z obecnějšího hlediska, v posilování naší vnější činnosti hrají klíčovou roli volební pozorovatelské mise.

Záruka dodržování občanských a politických práv je jednou ze stěžejních hodnot Evropské unie. Zajišťování integrity volebního procesu je pak potažmo zcela zásadní pro důvěryhodnost vnější činnosti Unie. Jelikož OBSE i Evropská unie vysílají pozorovatelské mise, mají veškerý zájem na tom, aby v této oblasti spolupracovaly.

Zdá se mi proto, že zřízení Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) si žádá vytvoření postupů, jež umožní úzkou spolupráci mezi Úřadem pro demokratické instituce a lidská práva OBSE a oddělením ESVČ pro volební pozorovatelské mise, čímž se zabrání riziku zdvojení a posílí se vnější činnost EU v oblasti působení OBSE.

Tato spolupráce by měla probíhat před, během i po vyslání pozorovatelů, neboť vysoce kvalitní mise je dobře připravená, účinně působí v terénu a je řádně monitorována. V této souvislosti bych ráda znovu zdůraznila významnou roli Evropského parlamentu v této záležitosti: skutečnost, že přímo a demokraticky zvolení zástupci evropské veřejnosti mohou pozorovat volby za hranicemi EU s cílem zajistit jejich řádný průběh, je pro Unii významnou výhodou, kterou si musíme za každou cenu uchovat.

Konečně, Charta pro evropskou bezpečnost uznává důležitou roli hospodářského a ekologického rozměru. Často na nich závisí stabilita a bezpečnost. Proto je v těchto oblastech zásadní účinněji vyzdvihovat odbornou způsobilost OBSE a Evropského parlamentu; další zárukou úspěchu našich společných misí je pak pravidelné používání a získávání hospodářských a environmentálních údajů.

Posílení volebních pozorovatelských misí prostřednictvím větší spolupráce mezi EU a OBSE a toho, že i my, poslankyně a poslanci Evropského parlamentu, budeme vysíláni do dotčených oblastí, povede k posílení zahraniční politiky Unie. Právě takto skutečně naplníme cíle stanovené v Lisabonské smlouvě.

  Csaba Sándor Tabajdi (S&D). – (HU) Pane předsedající, rád bych vám pogratuloval k vaší iniciativě, neboť všichni víme, že Evropská unie je nejvýznamnější a nejvlivnější organizace v Evropě. Současně mají OBSE a Rada Evropy tak rozsáhlé zkušenosti v mnoha oborech, že kdybychom měli přičíst například váhu Evropské unie ke zkušenostem OBSE s řešením mezietnických konfliktů, v Evropské unii by mohla být účinně posílena humanitární bezpečnost. Kde OBSE přináší přidanou hodnotu? Jak jsem právě uvedl, v případě mezietnických konfliktů, protože má vysokého komisaře pro národnostní menšiny, který je prostředníkem mezi většinami a menšinami a který se účastní řešení řady mezietnických konfliktů, zatímco víme, že Evropská unie žádným systémem ochrany menšin nedisponuje. Pojem „menšina“ byl teprve nyní začleněn do preambule Lisabonské smlouvy. A protože se kolegové poslanci zmínili o zamrzlých konfliktech, mělo by se podotknout, že 90 % z nich představují konflikty mezietnické. Jinými slovy, Unie musí na těchto zkušenostech stavět. Musí stavět například na velkém množství programů OBSE pro romskou menšinu. Rád bych tyto programy doporučil Komisi a navrhl, aby se zkušenosti OBSE v této oblasti vzaly v úvahu, až bude Komise vypracovávat komplexní rámcový dokument o strategii pro Romy.

Obdobně se musí vzít v úvahu Kodaňský dokument OBSE z roku 1992, který stanovil pravidlo pro menšinové samosprávy, jež je dodnes platné. Závěrem ještě slovo o svobodě sdělovacích prostředků. Když poslouchám vysokého úředníka OBSE, všímám si, že dochází-li k omezování svobody sdělovacích prostředků, kritizuje tento úředník OBSE členské státy EU daleko směleji než zástupci Komise. I proto podporuji institucionalizaci vztahů mezi EU a OBSE, neboť to dále posílí Evropskou unii, klidnou situaci uvnitř EU a její humanitární bezpečnost. Děkuji vám za pozornost.

  Heidi Hautala (Verts/ALE). – Pane předsedající, velmi podporuji, co pan Bütikofer řekl o nutnosti zajištění rovnováhy mezi třemi rozměry či tzv. koši OBSE. Obzvláště bych chtěla podotknout, že musíme bránit dimenzi lidskou.

Velmi mne těší, že tato zpráva bere v úvahu skutečnost, že současná předsednická země, Kazachstán, musí být požádána o dodržování základních hodnot a lidských práv OBSE ještě před summitem v Astaně. Víme, že tamní situace ani zdaleka není uspokojivá. Dochází k mnoha případům závažného porušování lidských práv, podmínky ve vězeních jsou děsivé atd.

Velice mě těší i to, že tato zpráva zahrnuje názor, že se Evropský parlament musí stát aktivnějším v již zmíněném lidském rozměru. Je skutečně pozoruhodným úspěchem, že se občanská společnost může plně zapojit, a musíme podporovat paralelní akci, kterou bude občanská společnost před summitem v Astaně pořádat. Tento summit by se pro Kazachstán neměl stát pouhým PR cvičením.

  Marek Henryk Migalski (ECR). – (PL) Chtěl bych říci, že my jakožto Evropská unie bychom měli posilovat spolupráci s OBSE, a to zejména tam, kde jde o naše zájmy, jako například v Podněstří nebo v Gruzii podle šestibodového Sarkozyho plánu. Tato spolupráce by také měla být posílena, jak již uvedla paní Hautalaová, pokud jde o otázky lidských práv.

Mělo by se však také pamatovat na to, že Evropská unie je samostatným subjektem a spolupráce s OBSE by nás neměla nutit podřizovat se rozhodnutím OBSE, jejíž členství, jak víte, se neomezuje na evropské země. Přijetí plné spolupráce s OBSE by pro Evropskou unii bylo kontraproduktivní. Spolupráce by měla být úzká, avšak měli bychom přesto zachovat samostatnou povahu těchto dvou subjektů.

  Csaba Sógor (PPE). – (HU) Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě již od svého založení považuje za svůj prvořadý úkol varovat před potenciálními konflikty a těmto konfliktům předcházet. Vysoký komisař pro národnostní menšiny a Úřad vysokého komisaře pro národnostní menšiny vykonávají zvláštní úkoly v institucionálním systému této organizace s cílem předcházet vzniku napjatých vztahů mezi většinami a menšinami. Britové to nazývají diplomacií včasného varování. Ačkoli na území Evropské unie zaručují řešení sporných záležitostí v prvé řadě orgány EU, někdy připadne významná úloha právě organizaci OBSE. Jedním z příkladů je slovenský jazykový zákon, u nějž se vysoký komisař pro národnostní menšiny pokoušel působit jako prostředník mezi stranami sporu. Bohužel, vzhledem k jeho výsledku nelze toto zprostředkování označit za úspěšné. Daný zákon je i nadále zdrojem napětí, neboť je diskriminační a odporuje duchu řady mezinárodních dohod; jasně to konstatovala Evropská komise pro demokracii prostřednictvím práva, známá také jako Benátská komise. Možná bychom dnes v této záležitosti byli blíže nějakému řešení, kdyby ona nesmírně důležitá instituce OBSE před tímto konfliktem včas varovala a kdyby účinněji pracovala na zmírnění napětí.

  Joe Higgins (GUE/NGL). – Pane předsedající, uvádí se, že OBSE je o prosazování politické svobody a svobody sdělovacích prostředků a o lidských právech. Mohu se vás pak tedy, pane Chasteli, zeptat, jak to podle vás jde dohromady s postoupením letošního předsednictví OBSE Kazachstánu a tím, že byla této zemi přiznána prestiž spojená s významným summitem v jejím hlavním městě, Astaně, letos v prosinci? Jste si vědom toho, že politická práva v Kazachstánu jsou cynicky potlačována, svoboda sdělovacích prostředků je silně omezována a lidská práva jsou dennodenně pošlapávána?

Odborářští a sociální aktivisté běžně končí ve vězení na základě smyšlených obvinění. Na zářijové delegační návštěvě v Kazachstánu jsem získal nezvratné důkazy toho nejbrutálnějšího zacházení s vězni. A přesto před dvěma týdny předseda Komise Barroso s velkou slávou vítal muže zodpovědného za tato zvěrstva – prezidenta Nazarbajeva – bez jediného slova kritiky. Pročpak, pane Chasteli? Stojí za tím obchody s ocelí a železem? Summit OBSE v Kazachstánu by se měl neprodleně zrušit, myslíte-li to s podporou statečných bojovníků za lidská, demokratická, politická, zaměstnanecká a sociální práva v Kazachstánu vážně.

  Olivier Chastel, jménem místopředsedkyně Evropské komise/vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – (FR) Pane předsedající, nejprve bych rád poděkoval vám i všem řečníkům za kvalitu této rozpravy. Vaše návrhy samozřejmě předám baronce Ashtonové, zejména ty, jež se týkají racionalizace zdrojů, využívání její nové služby – Evropské služby pro vnější činnost – a spolupráce. Dále pak nebudu opakovat to, co jsem již řekl na začátku této rozpravy. Mnozí již vznesli řadu společných otázek.

Zmiňován byl především jeden bod: lidskoprávní situace v Kazachstánu. Na tento aspekt se oprávněně klade důraz, a řada z vás tak dnes večer učinila. Pro EU je to velice důležitý problém a my na něj poukazujeme na každičké z našich schůzí s vedoucími představiteli Kazachstánu. Nutnost pokračování v úsilí vyvíjeném v oblastech politických práv, sociálních práv a demokratizace byla zmíněna – navzdory tomu, co podle všeho tvrdíte – během poslední zdejší návštěvy prezidenta Nazarbajeva.

Rád bych proto jednoduše na závěr svého projevu řekl, že summit v Astaně pod kazašským vedením nabízí našim nejvyšším úředníkům významnou příležitost osvobodit Evropu od břemen minulosti, zapojit se do budování bezpečnostního společenství sahajícího od Vancouveru po Vladivostok – jak jste, pane Roučku, uvedl – a přemýšlet o nových důležitých úkolech, které musíme v politickém a bezpečnostním prostředí 21. století splnit.

Těší nás, že Parlament může nabídnout podporu prioritám Evropské unie a jejích zástupců. Potřebujeme tuto zřetelnou podporu, aby se mohl zdůrazňovat význam důstojnosti jedince, pořádání svobodných a spravedlivých voleb, koordinace úsilí směřujícího proti nadnárodním hrozbám a dosažení harmonického hospodářského a sociálního rozvoje v udržitelném prostředí. Doufám, že politická vůle k sepsání nové kapitoly bohatých dějin OBSE se v Astaně bude moci zhmotnit. Buďte si jisti, že Evropská unie tam dostojí svým povinnostem.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra, ve čtvrtek 11. listopadu 2010 ve 12:00.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Krzysztof Lisek (PPE), písemně. – (PL) Pane předsedající, dámy a pánové, Evropa dnes musí čelit nové dimenzi problémů, jako jsou terorismus, kybernetické hrozby a nezákonné obchodování s lidmi a drogami. Abychom těmto hrozbám mohli čelit, musíme vyvinout účinný systém zjišťování ohrožení a řešení konfliktů. OBSE je tím správným místem pro vedení široce zaměřené diskuse na téma evropské bezpečnosti. Představuje jedno z největších fór pro výměnu myšlenek o mezinárodní bezpečnosti, které již v minulosti prokázalo, že je schopno přijímat účinná opatření. Současně však bohužel v poslední době docházelo k tomu, že struktury OBSE již nebyly přiměřené potřebám moderního světa, čehož je příkladem nevyřešený konflikt na Kavkaze a neadekvátní reakce na gruzínský konflikt z roku 2008. Je v našem společném zájmu tyto struktury modernizovat, aby se v budoucnosti staly nástrojem umožňujícím rychle reagovat na hrozby, které vyvstanou. Schopnosti OBSE v této oblasti by měly být posíleny upravením jejích starých akčních mechanismů a vytvořením nových. To je jediný způsob, jímž může OBSE nabýt schopnost účinně pracovat a směřovat k evropské a euroasijské bezpečnosti. V zájmu bezpečnosti v Evropě bychom měli pokračovat v procesu, který jsme zahájili v roce 2008 na Korfu. S naší podporou se OBSE může stát významnou a účinnou silou pro zákonnost v Evropě a Eurasii. Vítám iniciativu k posílení spolupráce mezi EU a OBSE.

  Cristian Dan Preda (PPE), písemně. – (RO) Vítám rozpravu o zprávě poslance Roučka vzhledem k blížícímu se prosincovému summitu v Astaně, k němuž jsme upnuli své naděje na posílení OBSE. EU musí přijmout jasný postoj vzhledem k organizaci, jež může hrát významnou roli v regionální bezpečnosti a v prosazování demokratických hodnot a lidských práv.

V této souvislosti se domnívám, že je třeba položit dvě klíčové otázky. První z nich se týká posilování lidského aspektu OBSE. Lidská práva a demokracie mají v polisabonském období zásadní význam, přičemž vytvoření Evropské služby pro vnější činnost nabízí možnost sestavit komplexní koncepci bezpečnosti. Za druhé bych rád zdůraznil, že korfský proces musí zaměřit zvýšenou pozornost na urovnávání nevyřešených konfliktů; to je oblast, v níž OBSE může v porovnání s jinými podobnými regionálními organizacemi poskytnout skutečnou přidanou hodnotu.

Rád bych upozornil na 8. odstavec Roučkovy zprávy, který se v rámci Výboru pro zahraniční věci těšil širokému konsensu. Skutečně je třeba opětovně zdůraznit nezbytnost trvalého řešení konfliktu v Podněstří při respektování územní integrity a svrchovanosti Moldavské republiky. Máme-li toho dosáhnout, musíme rychle a bezpodmínečně obnovit jednání ve formátu 5 + 2.

20. Změna nařízení (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva, kterou předkládá Agustín Díaz de Mera García Consuegra jménem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic členských států vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (KOM(2010)0358 – C7-0162/2010 – 2010/0192(COD)) (A7-0294/2010).

  Agustín Díaz de Mera García Consuegra, zpravodaj. – (ES) Paní komisařko, i já bych chtěl touto cestou vzkázat pozdrav vašemu vynikajícímu týmu. Dámy a pánové, nařízením (ES) č. 539/2001 se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic Unie vízum, a rovněž seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni.

Návrh na změnu nařízení (ES) č. 539/2001, o němž dnes jednáme, má tři cíle: přemístění Tchaj-wanu na tzv. pozitivní seznam, převedení dalších třetích zemí či území – Trinidadu a Tobaga, Svaté Lucie, Svatého Vincence a Grenadin, Belize, Dominiky, Grenady, Marshallových ostrovů, Mikronésie a Palau – na pozitivní seznam a situace Severních Marian.

Situace Severních Marian nepředstavuje žádné problémy, neboť jejich obyvatelé, jak jistě víte, jsou občany USA.

Co se týče žádostí o převedení třetích zemí, které jsem vyjmenoval, Komise neshledává žádný důvod pro zrušení vízové povinnosti, a my rovněž ne.

Pokud jde o Tchaj-wan, tento asijský ostrov zaznamenal chvályhodný demokratický, společenský a hospodářský rozvoj. Demokratické instituce jsou pevně zakotveny od roku 1996, kdy se konaly první přímé prezidentské volby. Prezident stojí v čele vlády a je volen tchajwanským lidem ve všeobecném hlasování na čtyřleté funkční období. Zákonodárná moc v současnosti náleží tzv. legislativnímu dvoru (legislativnímu Yuanu), který má 113 členů.

Co se hospodářství týče, příjem v přepočtu na jednoho obyvatele je na Tchaj-wanu ve výši 30 100 USD jeden z nejvyšších na světě, v červenci 2010 dosahovala nezaměstnanost 5,2 %, byla tedy značně pod evropským průměrem, který v tomtéž měsíci činil 10,1 %. Během prvního čtvrtletí roku 2010 dosáhl hospodářský růst 13,27 %, zatímco během prvního pololetí roku 2010 činil přebytek obchodní bilance 12,1 miliard USD. Podle údajů zveřejněných Mezinárodním měnovým fondem v roce 2009 patřilo tchajwanské ekonomice s hrubým národním produktem 379 miliard USD 25. místo na světě. Mělo by se zdůraznit, že v roce 1950 byl Tchaj-wan chudší než Ghana, Uganda a Demokratická republika Kongo. Do roku 1960 byl více odkázaný na vývozy komodit než země jako Keňa, Jihoafrická republika a Libanon. Dnes však produkty vyrobené na Tchaj-wanu tvoří více než 97 % vývozu této země.

To vše má za následek, že saldo migrace Tchaj-wanu dosahuje pouhých 0,15 %. Z tohoto důvodu je velmi nepravděpodobné, že se kdy budeme muset zabývat jakýmikoli nelegálními přistěhovalci z Tchaj-wanu. Podle údajů dodaných Komisí v letech 2006—2008 bylo u pouze 45 nezákonných přistěhovalců v celé Evropské unii zjištěno, že pocházejí z Tchaj-wanu.

Pokud jde o bezpečnost cestovních dokladů, rád bych poukázal na to, že tchajwanské elektronické pasy splňují všechny protipadělatelské normy stanovené Mezinárodní organizací pro civilní letectví.

Podrobně by se měla prozkoumat situace rozptýlených tchajwanských státních příslušníků, neboť i když mají pasy, které vydaly příslušné orgány, potřebují ke vstupu na území Tchaj-wanu předchozí povolení. Právě proto by se zdálo logické, aby si Evropská unie vzhledem k těmto lidem zachovala podobný přístup, jak se navrhuje v mé zprávě.

Tchaj-wan v současnosti nevyžaduje víza od většiny členských států s výjimkou Kypru, Rumunska a Bulharska. Tchajwanské orgány se nicméně zavázaly k tomu, že zajistí, aby se zrušení vízové povinnosti pro státní příslušníky těchto zemí zavedlo do 11 listopadu, což je zítra. Jde o oficiální závazek, který byl úředně oznámen předsednictví Rady, Evropské komisi a Parlamentu, jakož i stálým zastoupením dotčených zemí.

Z tohoto důvodu, pane předsedající, a z dalších důvodů, o nichž se zmíním ve svém druhém projevu, bychom dle mého názoru měli Tchaj-wan osvobodit od vízové povinnosti, stejně jako to loni učinilo Spojené království a Irsko.

  Andrey Kovatchev, navrhovatel stanoviska Výboru pro zahraniční věci. – Pane předsedající, zprávu pana Díaze de Mery vítám. Po desetiletích napětí je politické klima mezi současnou tchajwanskou vládou a Čínskou lidovou republikou pozitivní. Mezi oběma zeměmi byly zavedeny přímé lety a v platnost již vstoupila rámcová dohoda o ekonomické spolupráci.

Vztahy mezi Tchaj-wanem a Evropskou unií se rovněž vyvíjejí pozitivně: obchodní obrat a výměny v oblasti vědy a podnikání dosahují vysokých úrovní. Školství, demokratická správa a příjmy na Tchaj-wanu jsou na úrovni Japonska a Jižní Koreje. Na základě tohoto a dalších pozitivních trendů podporuje výbor AFET zprávu pana Díaze de Mery ve prospěch zrušení vízové povinnosti pro Tchaj-wan. Jak se uvádí ve zprávě, očekáváme, že před vstupem těchto opatření v platnost Tchaj-wan zruší vízovou povinnost pro všech 27 členských států. Je třeba připomenout, že vízové režimy – a ani konzulární režimy nebo režimy soukromého práva – se nedotýkají postojů ke statutu území podle mezinárodního práva veřejného.

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Pane předsedající, návrh převést Tchaj-wan na kladný seznam víz byl přijat Komisí letos 5. července. Tchaj-wan, jak všichni víme, je značně vyspělou a stabilní demokracií. Splňuje všechny nezbytné technické požadavky.

Tento návrh je výsledkem pravidelného přezkumu seznamu víz a zakládá se na podnětech poskytnutých členskými státy. Komise hodnotí různé typy podmínek: nedovolené přistěhovalectví, veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost, vzájemnost, regionální spojitost a vnější vztahy Evropské unie.

Potřebujeme posílit regionální spojitost v jihovýchodní Asii. Další podobné rozvinuté třetí země jako Hongkong, Macao, Japonsko, Jižní Korea a Singapur jsou již bez víz. Navíc se v oblasti vztahů mezi Tchaj-wanem a pevninskou Čínou nesporně spustil určitý proces, což dokládá také zavedení přímých letů a uzavření rámcové dohody o ekonomické spolupráci mezi těmito zeměmi.

Jak uvedl zpravodaj a pan Kovatchev, Spojené království, Irsko, Nový Zéland a Jižní Korea již tchajwanským občanům umožnily bezvízové cestování a Kanada v současnosti Tchaj-wan od vízové povinnosti osvobozuje.

V reakci na zrušení vízové povinnosti pro občany Tchaj-wanu by měl Tchaj-wan samozřejmě na oplátku učinit totéž. Tchaj-wan již postupně omezil vízovou povinnost pro státní příslušníky velké většiny členských států EU a zavázal se umožnit bezvízový režim všem občanům EU. Občané Rumunska, Bulharska a Kypru budou moci cestovat na Tchaj-wan bez víz od 11. listopadu – což je zítra, takže si hned můžete rezervovat letenky!

Tchaj-wan dále prodlouží povolenou dobu pobytu občanů EU na Tchaj-wanu na 90 dní, a to při vstupu v platnost zrušení vízové povinnosti EU. Návrh zahrnuje rovněž odebrání souostroví Severní Mariany z negativního seznamu, neboť toto území tvoří součást USA.

Bezvízový styk a liberalizace víz je skvělý způsob, jak lidem umožnit setkávat se, být si blíže: studentům, vědeckým pracovníkům, obyčejným lidem, lidem z podnikatelských kruhů a dalším. Rozhodnutí, které se nyní chystáme učinit, je velmi důležitým rozhodnutím. Formálně se zde jedná o spolurozhodování – jak jistě víte – avšak mohu vám s potěšením sdělit, že členové Rady již této věci vyjádřili svou velmi širokou podporu. Jak usuzuji, a díky práci zpravodaje, pana Díaze de Mery, a také stínových zpravodajů, má návrh velmi silnou podporu i v tomto Parlamentu, a tak doufám, že zítřejší hlasování dopadne dobře.

K návrhu Komise byl podán pouze jeden pozměňovací návrh, a to jak v Radě, tak v Evropském parlamentu. Jeho cílem je vyřazení 60 000 takzvaných tchajwanských státních příslušníků v zámoří. Zpravodaj a členské státy v Radě zastávali názor, že tito lidé potřebují od Tchaj-wanu předchozí povolení ke vstupu do své vlastní země. Bylo by tudíž logickým a důvodným krokem, aby EU tuto kategorii ze zrušení vízové povinnosti vyřadila. Komise tento pozměňovací návrh přijímá.

Ráda bych poděkovala zpravodaji a stínovým zpravodajům za jejich vynikající podporu a spolupráci na tomto dokumentu. Jsem si jista, že vzájemné zrušení vízové povinnosti ještě více posílí nynější velmi dobré vztahy mezi EU a Tchaj-wanem v různých odvětvích, jako jsou cestovní ruch a obchod, a bude přínosem pro všechny strany.

  Georgios Papanikolaou, jménem skupiny PPE. – (EL) Pane předsedající, i já musím hned na úvod pogratulovat zpravodaji a všem svým kolegům poslancům, kteří na této zprávě pracovali. Odvedli skutečně skvělou práci.

Zrušení vízové povinnosti pro státní příslušníky Tchaj-wanu je samozřejmě krok správným směrem. Předně to, že jsme překonali právní překážku související se skutečností, že ne všechny členské státy Tchaj-wan uznávají, je pozitivní výsledek. Zadruhé je zde fakt, že na základě – jednoho aspektu – vzájemného uznávání se nebude na občany členských států Evropské unie v budoucnu při vstupu na Tchaj-wan vztahovat vízová povinnost, jinými slovy je to obdoba toho, co děláme pro 27 členských států my, a zatřetí se předešlo jakémukoli negativnímu dopadu na vztahy mezi Evropskou unií a Čínou.

Nyní bych rád, mohu-li, přidal o něco obecnější poznámku: všichni jsme v nedávné době byli svědky teroristických činů, když byly z Řecka na velvyslanectví v různých městech v Evropské unii a z Jemenu do různých členských států poslány balíčkové bomby. Pochopitelně jsme všichni cítili, že naše bezpečnost je všude a v každém směru ohrožována.

Když se tedy naši spoluobčané v Evropě dozvídají, že Evropská unie usnadňuje občanům třetích zemí, jako je Tchaj-wan a další země, jež jsme nedávno schválili, vstup do Evropské unie, logicky se zajímají, jestli to jejich bezpečnost nevystavuje většímu riziku.

Naše odpověď proto musí být, že kdykoli učiníme podobné rozhodnutí, všechny tyto parametry jsme již předtím posoudili. Víme poměrně dobře, že disponujeme mechanismy k řešení jakéhokoli problému a k ochránění našich spoluobčanů. To je přesně důvod, proč jsme toto rozhodnutí učinili. Máme systémy výměny informací a technické prostředky potřebné k řešení veškerých možných problémů.

Rád bych proto závěrem řekl, že máme štěstí, že jsme toto rozhodnutí učinili a že jsme za žádných okolností neohrozili bezpečnost našich spoluobčanů po celé Evropě.

  Tanja Fajon, jménem skupiny S&D. – (SL) Ráda bych ze všeho nejdříve poděkovala zpravodaji za vynikající práci, kterou odvedl. Tchaj-wan lze považovat za příklad úspěchu. Právě jsem se vrátila z návštěvy tohoto ostrova, který již s Evropskou unií uzavřel několik dohod o spolupráci. EU-27 je největším investorem do rychle rostoucí tchajwanské ekonomiky – letos dosáhne hospodářský růst podle odhadů téměř devíti procent a nezaměstnanost je nižší než šest procent.

Zrušení vízové povinnosti pro Tchaj-wan posílí hospodářské a politické vztahy s Unií, zvýší investice a umožní mladým lidem, zejména pak studentům, mobilitu. Jak jsme slyšeli, největší hrozbou pro Tchaj-wan je i nadále Čína, avšak v posledních letech došlo v jeho vztazích s Čínou k oteplení, především v hospodářské oblasti. V mezinárodním kontextu není Tchaj-wan jako země všeobecně uznáván. Nebyl ještě dokonce uznán ani EU, ačkoli občané 24 členských států EU mají již nyní možnost cestovat na tento ostrov bez víza a Tchaj-wan v blízké budoucnosti zruší vízovou povinnost i pro Bulharsko, Rumunsko a Kypr.

Tchajwanská vláda přijala řadu důležitých opatření pro bezpečnost cestovních pasů, což jsme mohli vidět na vlastní oči při návštěvě úřadu, který vydává doklady. Tamní orgány nemají žádné problémy s nelegálním přistěhovalectvím či nelegálním obchodováním s lidmi nebo zbožím. Ve městech neexistuje organizovaný zločin a lidé jsou většinou se svým životem spokojeni.

Během posledního roku zrušila Evropská unie víza pro pět zemí západního Balkánu. Toto pondělí přijali ministři důležité rozhodnutí pro Albánii a Bosnu a Hercegovinu. Je to velmi významný signál, zejména pro země čekající přede dveřmi EU, že před sebou mají zřetelnou evropskou budoucnost. Svoboda cestování je základním lidským právem a já jsem pevně přesvědčena, že toto je jediný správný postup, neboť Tchaj-wan pro EU nepředstavuje žádnou hrozbu. Vyzývám vás tedy, dámy a pánové, abyste zítra silně podpořili zrušení víz a umožnili tchajwanskému lidu svobodně cestovat.

  Cecilia Wikström, jménem skupiny ALDE. – (SV) Pane předsedající, dnes máme seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování našich vnějších hranic vízum. Pak existuje ještě další seznam obsahující státní příslušníky těch zemí, které jsou od této povinnosti osvobozeny. Tyto seznamy musí být samozřejmě podrobovány pravidelnému přezkumu a úpravám v závislosti na situaci v jednotlivých dotčených zemích. Začátkem podzimu jsme zrušili vízovou povinnost pro občany Albánie a Bosny a Hercegoviny. Brzy již budeme hlasovat také o zrušení vízové povinnosti pro Tchaj-wan – zem, která prošla uceleným procesem demokratizace. Institucionální reformy, dynamická občanská společnost a větší respektování občanských svobod a práv občanů vedly na Tchaj-wanu k větší stabilitě, včetně stability politické. Kromě toho samozřejmě nemáme vízovou povinnost pro ostatní země v této oblasti, což je také jedním z faktorů pro nastolení větší regionální soudržnosti. Tchaj-wan pro EU nikterak nepředstavuje hrozbu a zrušení vízové povinnosti prospěje obchodním vztahům s EU a rovněž podnítí bližší spolupráci, pokud jde o kulturu a výzkum – důležité oblasti pro nás všechny.

Po mnoho let měli politici z Tchaj-wanu s cestováním do Evropy problémy, i jako soukromé osoby, protože v Evropských zemích se lidé báli, že se dostanou na nesprávnou stranu Číny nebo se zapletou do politického konfliktu. Nyní je již mnoho věcí jinak a já doufám, že dohoda, kterou se chystáme uzavřít, usnadní a zlepší politické vztahy mezi politiky zde v EU a na Tchaj-wanu a také povede k intenzivnějšímu zapojení Tchaj-wanu do mezinárodního společenství, a to na různých úrovních. Přinese nám to však prospěch také z ideologického hlediska.

Evropa symbolizuje otevřenost, přívětivý přístup a inkluzivitu. K vzájemné důvěře patří i to, že ponecháme dveře mezi našimi zeměmi otevřené, což bude přínosné, povede to ke spolupráci a především k příjemnějším vztahům mezi našimi zeměmi. To je něco, co vítám celým srdcem před tímto důležitým hlasováním, které se zde v Evropském parlamentu má již brzy konat.

  Charles Tannock, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, komisařka Malmströmová byla samozřejmě sama dobrou přítelkyní Tchaj-wanu v době, kdy byla poslankyní Evropského parlamentu. Já nyní v rámci tohoto Parlamentu předsedám skupině přátel Tchaj-wanu. Samozřejmě jménem naší skupiny s potěšením vítám skutečnost, že občané Tchaj-wanu budou brzy moci vstoupit do Schengenského prostoru, aniž by potřebovali vízum – tomu se v žargonu EU říká liberalizace víz pro Tchaj-wan.

Má země, Spojené království, a Irsko – z nichž samozřejmě ani jedna k Schengenu nepatří – udělila tchajwanským občanům výsady bezvízového styku před rokem a půl. Mohu bezpečně říci, že naše zkušenost v Británii, zejména ve smyslu posílení cestovního ruchu a skutečných služebních cest, od té doby jasně signalizují, že toto rozhodnutí bylo dobré.

Tchaj-wan je prosperující, bohatou a moderní demokracií, jež sdílí naše hodnoty podporující lidská práva, mír, bezpečnost a regionální prosperitu. Podpora užších obchodních vazeb s Tchaj-wanem, jehož ekonomika znovu roste a neustále posiluje a on sám je čím dál více odrazovým můstkem pro Evropské investice do Číny, nám může přinést pouze prospěch. Evropa také samozřejmě rychle dohání Ameriku jakožto výběrovou destinaci pro tchajwanské studenty a absolventy univerzit, kteří se chtějí věnovat výzkumu. I zde jsou výhody těchto výměn po všech stránkách významné. To je důležité znamení naší podpory a solidarity s Tchaj-wanem, který se pod výtečným vedením prezidenta Maa snažil hledat pragmatická řešení mezinárodní izolace, do níž ho uvrhla Čínská lidová republika.

  Mario Borghezio, jménem skupiny EFD. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, nejprve bych chtěl vyjádřit své upřímné a vřelé díky zpravodaji, jehož dovednosti a nasazení byly dobře využity při garantování členským státům, že umožnění volného cestování tchajwanským státním příslušníkům a zrušení víz nezpůsobí Evropské unii problémy.

V případě nejnovější práce týkající se Bosny a Hercegoviny a Albánie už takovou jistotu nemám. Nyní se dokonce mluví o zrušení víz pro Turecko. Nejsem přesvědčen, že Komise a Parlament v těchto situacích odvedly dobře svou práci spočívající v zajištění bezpečnosti evropských občanů. Proto chválím tuto zprávu a hlasování v Evropském parlamentu – jehož výsledek bude jistě pozitivní – o to více.

Historie neuplyne pryč jako voda. Lidé určitého věku pamatují, co po desetiletí reprezentovala někdejší takzvaná nacionalistická Čína: byl to prapor svobody. Západ nesmí zapomínat, kdo bránil zásady svobody, když byly ohroženy v jiných místech. Pokud jde o lidská práva, je dle mého názoru nutné i dnes činit základní rozdíl.

Tchajwanští Číňané jsou proto vítáni i v mém domovském regionu Padánii. Přítomnost tak významných a kvalifikovaných jedinců v tomto regionu již skýtá hojné příklady schopnosti tchajwanských lidí integrovat se do naší společnosti. Na rozdíl od jiných zemí má Tchaj-wan také tu záslužnou vlastnost, že do Evropské unie nevyváží společně se svým zbožím socio-politická poselství proti zásadám svobody, ochrany lidských práv a úctě k etnickým a náboženským menšinám. Občané Tchaj-wanu jsou tedy v Evropské unii i v Padánii vítáni.

  Béla Kovács (NI). – (HU) Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, lze konstatovat, že vízový systém je účinným prostředkem pro úspěšnou prevenci nelegálního vstupování do členských států Evropské unie či nelegálního pobytu v nich. Když rozhodujeme o třetích zemích, pro jejichž občany by měla platit vízová povinnost, je nezbytné posuzovat situaci každé ze zemí individuálně a brát při tom v úvahu nelegální přistěhovalectví, veřejný pořádek a bezpečnostní otázky, stejně jako vnější vztahy EU, regionální soudržnost a přirozeně i zásadu vzájemnosti.

Mechanismus hodnocení musí fungovat tak, aby se zajistilo, že se vízová povinnost okamžitě obnoví pro všechny země, které přestanou splňovat výše uvedená kritéria nebo které zavedou vízovou povinnost pro státní příslušníky jednoho či více členských států. Praxe bohužel ukázala, že s důsledky zrušení vízových omezení, pokud jde o přistěhovalectví a bezpečnost, se vždy následně musí vypořádat členské státy samy. Podle mého názoru zde jde o záležitost bezpečnostní politiky, a nikoli o nějaký dárek, který se prostě předá kandidátským zemím. A přesně z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že by se předtím, než dostanou zelenou ke vstupu svých občanů na území Evropské unie bez víza, měly od všech zemí vyžadovat bezpečnostní záruky.

  Kinga Göncz (S&D). – (HU) I já vítám skutečnost, že byla otázka zrušení vízové povinnosti pro Tchaj-wan zařazena na pořad jednání Parlamentu. Jsem přesvědčena, že nyní splácíme své dluhy. Podobně významní partneři Evropské unie již byli od vízové povinnosti osvobozeni a nyní mohou cestovat bez víz. Tchaj-wan je čtvrtým nejvýznamnějším obchodním partnerem Evropské unie v Asii a obchod druhým směrem je téměř stejně významný pro Tchaj-wan i Evropskou unii. Očekáváme, že zrušení vízových omezení ještě dále posílí tyto vztahy, které jsou již nyní velmi intenzivní. Víme, že vztahy nejsou blízké pouze v souvislosti s ekonomikou a obchodem, ale také v oblastech výzkumu, technologického rozvoje, vzdělávání a kultury a lze předpokládat, že bezvízový styk posílí rovněž tyto oblasti.

Námi stanovená podmínka, že by od vízové povinnosti mělo být osvobozeno všech 27 členských států, se ještě letos promění ve skutečnost, a to ve chvíli, kdy bude vízová povinnost zrušena pro Kypr, Bulharsko a Rumunsko; to je dle mého názoru nesmírně důležité. Také bych ráda zdůraznila, že změny, k nimž na Tchaj-wanu za posledních 50 až 60 let došlo, jsou velice významné. Tchaj-wan vybudoval demokratický institucionální systém a přeměnil se z chudé země v zem hospodářsky silnou, takže jak již mnozí zmínili, není důvod k obavám, že by zrušení víz znamenalo jakýkoli druh migračního tlaku. Naopak, v tomto směru by naše očekávání měla být pozitivní.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE). – Pane předsedající, plně podporuji to, co řekli naši zpravodajové, pan Díaz de Mera a pan Kovatchev. Tchaj-wan je rozvinutá země s vysokými technickými a administrativními standardy. Rozhodně splňuje ty nejvyšší nároky kladené na bezpečnost a zabezpečení kontrolních a celních postupů. Chtěla bych proto naléhavě pobídnout naše kolegy, aby pokročili ve věci návrhu přiznat Tchaj-wanu bezvízový status, který měl mít už dávno.

Tchaj-wan je také členem Světové obchodní organizace jakožto jednotné celní území. Neměli bychom se zastavit v tomto bodě – měli bychom podporovat přistoupení Tchaj-wanu i k dalším mezinárodním organizacím, jako je Mezinárodní organizace pro civilní letectví nebo Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu. Tchaj-wan je země, která si takové uznání zaslouží, neboť je důležitým partnerem Evropské unie ve východoasijském regionu. Vzájemné vazby budou narůstat, a to ku prospěchu obou stran.

Posilování vazeb s Tchaj-wanem v budoucnu bychom měli očekávat s radostí. Jednou z možných cest, které bychom měli zvažovat, je sjednání komplexnějšího obchodního režimu s Tchaj-wanem, obzvláště nyní, když podepsal klíčovou rámcovou dohodu o ekonomické spolupráci. Budeme-li se ubírat tímto směrem, je bezvízový režim zásadní součástí prohlubování vztahů mezi EU a Tchaj-wanem.

  Ioan Enciu (S&D). – (RO) Nejprve chci poblahopřát panu Díazi de Merovi za zprávu, kterou vypracoval. Jsem si jistý, že bude zítra nejspíš jednomyslně odhlasována.

Chtěl bych však hovořit o představách Komise o tom, jak bude podporovat zásadu vzájemnosti ve vztazích Evropské unie s třetími zeměmi. Tchaj-wan se bude těšit zrušení vízové povinnosti v případě celé Evropské unie a sám zruší vízovou povinnost také pro Rumunsko, Bulharsko a Kypr. To je velmi pozitivní posun. Naproti tomu Spojené státy, které jsou kompletně osvobozeny od víz pro celou Evropskou unii, odmítají udělit vzájemnost pro Rumunsko, Bulharsko, Polsko a Kypr. Navíc byl dokonce pro všechny občany EU zaveden vstupní poplatek, který vlastně představuje skryté vízum.

Na základě zásady vzájemnosti a solidarity mezi členskými státy musí Komise z pasivní pozice akceptující daný stav věcí přejít k tomu, že v tomto procesu zavedení plné reciprocity v otázce zrušení vízové povinnosti pro všechny členské státy zaujme aktivní roli. Dokud je vyjednávání vízových dohod ve výlučné pravomoci Evropské unie, a nikoli členských států, musí Komise za účelem vyřešení těchto situací přijmout veškerá možná opatření.

  Marek Henryk Migalski (ECR). – (PL) Pane předsedající, paní komisařko, je jasné, že v této sněmovně panuje shoda a že zpráva bude skutečně přijata, pravděpodobně zítra. Hlasování v její prospěch možná nebude jednomyslné, avšak zpráva bude přijata naprostou většinou hlasů a s podporou všech politických skupin. Nechci opakovat všechny argumenty, které již předložil zpravodaj a paní komisařka. Ano, Tchaj-wan skutečně splňuje veškeré podmínky, hospodářské i politické, aby se mohla posílit spolupráce a aby k tomu mohlo napomoci i zrušení vízové povinnosti. Myslím si, že jsme povinni to udělat, neboť Tchaj-wan ukázal, že liberální demokracie může existovat všude, v jakémkoli kulturním prostředí, a že transformace, jež na něm proběhla, byla úspěšná; a já si myslím, že bychom to měli podporovat.

Konečně, je zde ještě jeden důvod, stojící stranou těch hospodářských. Důvod, o kterém mluvil pan Borghezio – důvod politický – který nyní nemám v úmyslu vysvětlovat, avšak také všichni chápeme, že je důležitý a že bychom v této věci měli naše přátele z Tchaj-wanu podpořit.

  Peter Jahr (PPE). – (DE) Pane předsedající, Tchaj-wan je na pozitivním seznamu. Jinými slovy, obyvatelé Tchaj-wanu mohou cestovat do Evropské unie bez víz. A já jim to přeji. V politice však zpravidla platí „něco za něco“. Já bych například chtěl, aby Tchaj-wan na oplátku okamžitě umožnil bezvízový vstup i všem občanům Evropské unie. Doposud k tomu však nedošlo. Tchaj-wan zatím pouze ohlásil svůj záměr provést to do konce roku. Doufám, že toto oznámení záměru budou také následovat nějaké činy. Pokud jde o zbytek, mám důvěru v našeho zpravodaje, který nám předložil vyhlídku na to, že tomu tak bude, a budu hlasovat ve prospěch návrhu jako celku. Jak jsem řekl, doufám, že Tchaj-wan také vyřeší dané problémy, čímž rovněž umožní všem občanům EU cestovat na Tchaj-wan, aniž by potřebovali víza.

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Pane předsedající, ráda bych ještě jednou poděkovala zpravodaji a plénu za jejich podporu umístění Tchaj-wanu na pozitivní seznam. Mohu ujistit poslance, kteří ještě měli nějaké otázky, že metodika Komise pro prověřování zemí – Tchaj-wan nevyjímaje – je vždy velice důkladná; než takový návrh předložíme, vždy se ubezpečujeme, že všechna kritéria jsou na daném místě splněna. A jako vždy to bylo i v tomto případě velmi důsledně provedeno.

Ráda bych také potvrdila předchozímu řečníkovi, že vízová povinnost bude zrušena pro ony poslední, zbývající země zítra. Od zítřka nabude vízová liberalizace účinnosti pro zbývající země, takže zde bude plná vzájemnost. Myslím si, že po zítřejším hlasování budeme velmi silní a také vyšleme velice silný signál. Můžeme se všichni radovat a doufat v ještě lepší vztahy mezi občany Tchaj-wanu a občany Evropské unie. Mnohokrát vám děkuji za velmi dobrou rozpravu.

  Agustín Díaz de Mera García Consuegra, zpravodaj. – (ES) Pane předsedající, noblesse oblige, a tak bych úvodem rád řekl, že jsem neskonale vděčný za podporu, kterou všichni kolegové poslanci zastupující své politické skupiny poskytli zprávě, kterou jsem měl tu čest předložit tomuto Parlamentu. Rád bych za podporu své práce poděkoval i vám.

Nebylo by však spravedlivé neuvést, že osobou, jež má hlavní zásluhu, je paní komisařka Malmströmová; její podpora, energie a vynikající tým umožnily pokročit v tomto procesu, který bych popsal jako akt spravedlnosti.

Není již co dodat, pane předsedající; snad ještě podotknu, že bych také rád poblahopřál tchajwanskému lidu, tchajwanským orgánům a samozřejmě i vynikajícímu týmu diplomatů, které má Tchaj-wan ve světě, a zejména v Bruselu.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra, ve čtvrtek 11. listopadu 2010 ve 12:00.

Písemná prohlášení (článek 149)

21. Jednominutové projevy k důležitým politickým otázkám

  Předsedající. – Dalším bodem jsou jednominutové projevy k důležitým politickým otázkám (článek 150).

  Nuno Teixeira (PPE). – (PT) Výbor pro mezinárodní obchod nyní posuzuje celosvětovou dohodu o banánech, jíž bylo dosaženo na půdě Světové obchodní organizace. Tato sněmovna bude brzy vyzvána, aby v plénu rozhodla o snížení cel na dovoz banánů z latinskoamerických zemí.

Mělo by zcela jasně zaznít, že žádný z nejvzdálenějších regionů, ať už se jedná o Madeiru, z níž pocházím, nebo jeden z osmi dalších nejvzdálenějších regionů, zejména pak Kanárské ostrovy, které jsou zdaleka nejhůře postiženy, není proti uzavírání tohoto typu dohod. Tyto regiony chtějí jen a pouze, aby se na jedné straně i od ostatních zemí vyžadovalo plnění stejných hygienických a rostlinolékařských podmínek a dodržování práv pracujících, jaké se vyžaduje od nich, aby mohly vstoupit na trh. To je základní spravedlnost. Na straně druhé pak chtějí plnou náhradu škody, která jim vznikne. Pokud se ani to nezdaří, chtějí, aby odpovědné osoby alespoň měly tu slušnost jim na rovinu říci, že budou muset změnit svůj způsob života a hledat si jinou práci, neboť je zřejmé, že nebudou moci přežít v podmínkách, které před nimi leží, a budou se muset vzdát svého živobytí. Je zřejmé, že z těchto dohod vzejdou vítězové i poražení. Postarejme se o poražené – vítězové naši pomoc nepotřebují.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D). – (LT) V Evropě dochází k rychlému nárůstu počtu starších osob, jejichž jediným zdrojem obživy je jejich důchod. Lidé, kteří celý život tvrdě a poctivě pracovali, kteří vychovali děti a platili státu daně, očekávají, že stáří bude pokojné a důstojné. Bohužel, ne všechna tato oprávněná očekávání se mají naplnit. Obzvláště obyvatelé Evropy to pocítili během hospodářské krize. Zatímco ceny se zvyšovaly, důchody nikoli, a narůstaly obavy ohledně bezpečnosti úspor odkládaných na stáří; vzrostl také počet prarodičů, kteří jsou nuceni podporovat své děti poté, co přišly o práci. V některých zemích, jako například u nás v Litvě, vláda rovněž důchodce poškozuje, protože důchody a dávky byly sníženy. V současné době se hodně diskutuje o novém návrhu Komise na zvážení možnosti zvýšit věk odchodu do důchodu. Mě však silně znepokojuje skutečnost, že se nenabízejí žádná řešení toho, jak starším lidem zaručit zaměstnání. S možností odsunutí odchodu do důchodu se mohou miliony nezaměstnaných lidí, kteří ještě důchodového věku nedosáhli, ocitnout v pasti chudoby. Zatím se dostatečně neřešilo ani to, zda lidem jejich zdraví déle pracovat vůbec umožní. Dále také musíme brát v úvahu i skutečnost, že ženy dostávají méně placenou práci častěji než muži a že v důsledku porodů, mateřství a péče o děti nebo postižené členy rodiny přicházejí o pojistné záruky, a v konečném důsledku dostávají nižší důchody. Proto vyzývám Komisi a Radu, aby po svém zhodnocení rapidního stárnutí Evropské populace nalezly jiné prostředky zajištění normálních životních podmínek pro nynější a budoucí důchodce.

  Filiz Hakaeva Hyusmenova (ALDE). – (BG) Pane předsedající, dámy a pánové, Bulharsko si dnes, 10. listopadu, připomíná dvě události. Před jedenadvaceti lety, den po pádu Berlínské zdi, padl za zvuků hesel „Glasnost, svoboda, demokracie“ i komunistický režim. Ne náhodou se to samé datum v Bulharsku rovněž slaví jako den svobody slova. Takové nahromadění událostí vede k zamyšlení, a to nejen v souvislosti s totalitou, která snad již naši zemi nadobro opustila, ale i vzhledem k další moderní hrozbě – terorismu, s nímž se setkáváme čím dál častěji.

Disponuje demokracie mechanismy, pomocí nichž se může postavit takovýmto útokům? Dokážeme bojovat s terorismem, aniž bychom se vzdali demokratických principů či omezovali lidská práva a svobodu sdělovacích prostředků?

Liberální odpověď zní „ano“, ale pouze pokud zavážeme regionální a vnitrostátní sítě evropským systémem podporujícím preventivní opatření, včasné varování a rychlou reakci.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE). – (ES) Pane předsedající, na posledním plenárním zasedání jsem varoval, že by se to mohlo stát, a ono se to stalo: násilné zničení saharského tábora v Al-Ajúnu, jež si doposud vyžádalo 19 mrtvých, více než 700 zraněných a přes 150 nezvěstných.

Co na to říká Evropská komise a evropské vlády, v čele s vládou španělskou? Vyzývají ke klidu na obou stranách; prohlašují, že je to velmi komplikovaná záležitost, že bychom se do toho neměli vměšovat a že musíme chránit evropské zájmy v Maroku.

Má odpověď zní ne, baronko Ashtonová; ne, paní Jiménezová; ne, pane Kouchnere: represe a vraždy nejsou komplikované záležitosti. Jsou to velmi jasné záležitosti a odezva a postoj, který musíme v reakci na ně zaujmout, jsou: jednoznačné odmítnutí, odsouzení a požadavek, aby za to marocký režim převzal odpovědnost.

Dokud k tomu nedojde, musíme přerušit vzájemný obchod a výsady Maroka ve vztahu k Evropské unii. Již žádné smlouvání o lidských právech.

  Marek Henryk Migalski (ECR). – (PL) Pane předsedající, jsem potěšen, že paní komisařka je stále zde, a rád bych využil této příležitosti, protože tato záležitost se také dotýká oblasti působnosti paní Malmströmové. Vím, že o tom padá zmínka již po třetí, nicméně jde o velmi závažnou věc, a tak bych chtěl uvést, že během noci z 5. na 6. listopadu byl novinář, který pracuje pro ruský list Kommersant, Oleg Kašin, surově zbit poblíž svého moskevského bytu – jsem si jist, že o tom víte, paní komisařko. Byl převezen do nemocnice se zlámanýma nohama, rozdrcenou čelistí, vážně zraněnými prsty a proraženou lebkou.

Nejedná se o první případ tohoto druhu, který se stal v zemích za naší východní hranicí. Dnes jsem četl rozhovor s jedním z nejvýznačnějších polských analytiků ruského politického dění; uvádí, že za posledních 10 let bylo v Ruské federaci zabito 300 novinářů. To je krajně znepokojující, protože otázka svobody projevu a občanských svobod je jednou z nejdůležitějších věcí, které tvoří naši podstatu, podstatu Evropské unie. Proto bych vyslovil velmi důrazný požadavek, že bychom při jednáních s našimi ruskými přáteli měli vždy a všude zdůrazňovat, že k podobným incidentům nesmí docházet, neboť náš vzájemný dialog ztěžují, ne-li zcela znemožňují.

  João Ferreira (GUE/NGL). – (PT) Rád bych upoutal vaši pozornost k zoufalé situaci v Západní Sahaře. Tisíce původních obyvatel Západní Sahary vybudovaly tábory v okrajových částech některých významných měst na tomto území na protest proti podmínkám, v nichž jsou nuceni žít, a nejrůznějším formám útisku, jimž jsou vystaveni, a také jako volání po referendu symbolizujícím jejich právo na sebeurčení.

Násilné jednání marocké policie a armády z tohoto týdne s cílem tyto tábory zničit vyústilo v dosud nezjištěný počet zatčení, stovky zraněných a pohřešovaných, a bohužel i oběti na životech. Vedle těchto činů je zde také ponižující způsob, jímž bylo občanům členských států EU zabráněno v návštěvě území Západní Sahary, když chtěli projevit svou solidaritu. K osobám vyhoštěným marockými orgány patřil člen tohoto Parlamentu, prezident Světové federace demokratické mládeže a současně nejrůznější novináři a členové nevládních organizací.

Mlčení či neurčitá prohlášení EU a některých jejích čelných představitelů ohledně této situace jsou ostudná a politováníhodná. Je to také ticho značící komplicitu se zemí, jež těží z rozšířeného statutu, který jí udělila EU. Toto mlčení a komplicita jsou nepřijatelné a chceme je zde důrazně veřejně odsoudit.

  Mario Borghezio (EFD). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, jednoduše jsem chtěl obrátit pozornost předsedy Evropského parlamentu k rozsudku vynesenému před několika dny. Jde o záležitost, jež rozhodně spadá do oblasti působnosti paní komisařky, kterou bych tímto rád pozdravil.

Dle mého názoru se jedná o velmi závažný rozsudek, neboť relativizuje obsah velice důležité směrnice Evropské unie o terorismu. Jsem skutečně přesvědčen, že pokud jde o příslušníky teroristických organizací, není možné podporovat široký přístup k ochraně občanů žádajících o právo na azyl či právo na uznání statutu uprchlíka.

Pokud by tato zásada měla být přijata, jak se to stalo v tomto mimořádně závažném rozhodnutí Evropského soudního dvora, dáme mnoha teroristům šanci profitovat z ochrany, kterou si nezasluhují. V Evropě již v důsledku teroristických činů zemřelo příliš mnoho lidí, než aby mohla být umožněna takováto situace. Proto naléhavě žádám Komisi, aby tuto směrnici upravila s cílem zabránit extenzivním a nepatřičným výkladům prohlášení, které Evropská unie oprávněně učinila v boji proti terorismu.

  Nicole Sinclaire (NI). – Pane předsedající, tento Parlament minulý měsíc ve Štrasburku odhlasoval 5,9% navýšení rozpočtu EU. To navíc zahrnovalo další 2 miliony EUR na reprezentační výdaje, což jen podpoří luxusní, „šampaňský“ životní styl, na který si již toto místo navyklo. Způsob, jakým kolegové tleskali sami sobě, mi připadal v kontextu hospodářské krize nepřístojný.

Dnes se oběti současné krize z mého volebního obvodu v britském regionu West Midlands staví na odpor. Studenti a univerzitní učitelé vyšli spolu se svými obavami do londýnských ulic, a ačkoliv odsuzuji činy několika z nich, většině tleskám. Studenty balíček úsporných opatření tvrdě zasáhne: školné na univerzitách se má ztrojnásobit, zredukovaly se kurzy, snížil se počet míst a infrastruktura bude vystavena čím dál většímu tlaku. Talenty zítřka, na něž se v zájmu své budoucnosti spoléháme, jsou potlačovány, a právě mladá generace bude trpět nejvíce. Pane předsedající, dovolte mi skončit varováním: vaše povýšenost vyžene mnoho dalších lidí do ulic a vyvolá spoustu dalších protestů proti tomuto neúspěšnému sociálnímu projektu. Připijte na to svým šampaňským, dámy a pánové.

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Dunajského summitu, který se konal dne 8. listopadu v Bukurešti, se zúčastnilo 14 delegací ze zemí zapojených do Dunajské strategie, včetně Moldavské republiky; té se tak naskytla příležitost ještě více se přiblížit Evropské unii. Toto setkání se konalo ve vhodnou dobu vzhledem k tomu, že zakládací dokumenty strategie budou schváleny do konce tohoto roku a samotná strategie bude provedena v roce 2011. Hlavním úspěchem byl závazek Evropské komise zastoupené předsedou Barrosem podpořit konkrétní plán, přičemž mají být poskytnuty finanční prostředky ve výši 95 miliard EUR. Navíc bude možné získat ještě další zdroje od EIB a Evropské banky pro obnovu a rozvoj.

Měla bych vám připomenout, že jako spoluiniciátor myšlenky evropské strategie pro dunajský region z roku 2008 Rumunsko provádění této iniciativy nepřetržitě podporuje. Její co nejčasnější provedení pomůže oživit společenskou a ekonomickou situaci žup v jižním Rumunsku ležících kolem Dunaje.

  María Muñiz De Urquiza (S&D). – (ES) Pane předsedající, jménem španělské delegace skupiny Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu bych ráda vyjádřila naše hluboké znepokojení ohledně vlny násilí, jež se zvedla v Maroku a v oblasti Sahary.

Jsme silnými zastánci nadřazenosti lidských práv a litujeme všech úmrtí, k nimž na marocké i saharské straně došlo. Informace o situaci v oblasti jsou nejasné. Vítáme proto skutečnost, že Maroko se chystá zahájit vyšetřování, a samozřejmě také podporujeme politiku transparentnosti informací.

Strategický význam Maroka pro Evropu vyžaduje, aby se Evropská unie jako celek připojila k mezinárodnímu úsilí o usnadnění dialogu, do nějž je zapojeno několik členských států včetně Španělska. Vítáme skutečnost, že navzdory závažnosti těchto událostí se doposud daří udržet mezi zúčastněnými stranami dialog a plánují se nová kola jednání.

Dámy a pánové, tento konflikt je více než 30 let starý a musí co nejdříve skončit, a to řešením, jež bude vzájemně přijatelné pro dané strany v kontextu Organizace spojených národů, která je společně s marockou vládou, obyvateli Sahary a jejich zástupci jediným orgánem oprávněným takové řešení předložit.

  Zbigniew Ziobro (ECR). – (PL) Pane předsedající, Evropský parlament se při mnoha příležitostech staví na obranu základních lidských práv, občanských svobod a svobod politických. Proto jsem s velkým překvapením zaznamenal skutečnost, že Evropský parlament na předchozím dílčím zasedání ve Štrasburku bohužel nezaujal stanovisko k nadcházejícím komunálním volbám na Ukrajině, a to navzdory velmi závažným indiciím a důvěryhodným informacím od spolehlivých zdrojů, že dochází k mnoha nepřístojnostem, včetně pronásledování opozice a omezování práv novinářů na svobodnou komunikaci s veřejností na Ukrajině, jíž vládne Strana regionů.

Ještě více mě překvapuje skutečnost, že toto rozhodnutí bylo znovu odloženo a zítra se o něm nebude hlasovat. Tato situace je velmi znepokojující a žádá si vysvětlení. Je pravda, že někteří zástupci Evropského parlamentu mluví o těchto volbách, které nyní již proběhly, se souhlasem, když ministerstvo zahraničí Spojených států i paní Ashtonová poukazují na řadu nepřístojností pozorovaných v průběhu těchto voleb a na porušování volebního práva? Tato záležitost musí být vysvětlena.

  Eduard Kukan (PPE). – (SK) Jsem rád, že Evropská komise včera ve své strategii na roky 2010 a 2011 potvrdila, že politika rozšíření je nejlepší strategií pro region západního Balkánu. Potvrdila rovněž, že bude pokračovat v plnění svých závazků vůči tomuto regionu za předpokladu, že jeho země zvýší své úsilí v integračním procesu.

Rád bych ocenil některé pozitivní kroky učiněné během předchozího roku, například zrušení vízového režimu pro většinu obyvatel regionu, pokrok Černé Hory, který byl oceněn návrhem na status kandidátské země, či posun v jednáních mezi Evropskou unií a Srbskem, které bylo doporučeno pro avis.

Zůstávají však výzvy, kterým bude třeba nadále čelit. Patří mezi ně začátek dialogu mezi Srbskem a Kosovem – očekává se od něj více stability v regionu, a co nejrychlejší vyřešení otázky názvu Makedonie – tento proces trvá už opravdu velmi dlouho, otázka nastolení společné vize či nového přístupu vůči Bosně a Hercegovině a začátek vízové liberalizace s Kosovem.

Ve všech těchto otázkách je třeba mít jasnou strategii a vizi, která umožní více tento region přiblížit Evropské unii. Je to nejen v jejich, ale i v našem zájmu.

  Guido Milana (S&D). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, před 30 lety Maroko po mnoho let popíralo, že probíhá válka s původními obyvateli Západní Sahary, a dnes ještě stále popírá, že dochází ke zcela nepřiměřeným represím těch samých lidí. Přesto jsou v Západní Sahaře mrtví a zranění lidé patřící k obyvatelstvu, které se pouze dožaduje svého práva svobodně žít na své vlastní půdě.

Maroko z velké části uzavřelo své hranice komukoli, kdo by se mohl stát svědkem těchto událostí. Dovnitř nesmí žádné informace a ani poslanci parlamentů. Vstup do země byl odepřen členovi francouzského parlamentu a našemu poslaneckému kolegovi, panu Meyerovi. Evropa pasivně přihlíží. Od Komise nemáme o této záležitosti žádné zprávy, kvůli čemuž jsme závislí na prostřednictví Organizace spojených národů, které nadále selhává, stejně jako tomu bylo posledních 30 let. Baronka Ashtonová, která zodpovídá za zahraniční politiku, k této věci doposud nezaujala žádné stanovisko. Potřebujeme zareagovat tím, že se Parlament postaví proti. Musíme zareagovat proti Maroku, omezit veškeré iniciativy týkající se obchodních dohod, počínaje obnovením dohod o rybolovu.

  Petru Constantin Luhan (PPE). – (RO) V poslední době se zaměřuje pozornost na zásadně důležité prvky týkající se Evropské unie inovací. Jsem přesvědčen, že pro nás nastal čas podpořit opatření, jež nám umožní provést na evropské úrovni opatření popsaná v této iniciativě Komise.

Klíčový je rozvoj partnerství. Nesmíme však přehlížet skutečnost, že během nadcházejícího programového období je čas zahájit diskuse na regionální úrovni, aby se partnerství mohla vytvářet nejen na místní a regionální úrovni, ale také na úrovni národní či nadnárodní. Podobně můžeme říci, že široká diskuse o způsobech, jak tohoto rozvoje v nadcházejícím období dosáhnout, se musí dostat na pořad jednání každého regionu. Dialog mezi všemi dotčenými aktéry považuji za rozhodující pro určování hodnoty přidané v každém regionu a typů inovativních opatření, aby mohla být použita. Vyzývám místní a regionální orgány, aby se do vytváření partnerství zapojily, aby bylo programování co možná nejrealističtější a nejbližší potřebám a aspiracím daného regionu.

  Elisabeth Köstinger (PPE). – (DE) Pane předsedající, zítra začne v Soulu summit G20. K tématům, o nichž se na tomto summitu bude diskutovat, patří jedno téma, které je obzvláště důležité: omezení vývozu vzácných zemin Čínskou lidovou republikou. Čína ovládá 95 % těžby vzácných zemin, které evropský průmysl naléhavě potřebuje. Nejpostiženějšími odvětvími jsou znalostně náročná odvětví zabývající se vývojem nových technologií. Skutečnost, že jsou malé a střední evropské podniky vystavovány závažnému riziku v důsledku umělých výpadků dodávek, představuje závažný problém. Evropský hospodářský prostor je celosvětově proslulý svými odbornými technologickými znalostmi. Smíření se s výpadky v této oblasti není přijatelné.

Vyzývám proto zástupce Evropské unie společně s ostatními postiženými státy, jako jsou Spojené státy a Japonsko, aby proti obchodnímu despotismu Číny vystoupili na summitu G20. Řešení tohoto problému se musí nalézt co nejrychleji.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D). – (RO) Obyvatelstvo EU stárne a podíl pracujících v celkovém počtu obyvatel klesá. Hospodářská krize napomohla nárůstu nezaměstnanosti na 10 %. V této situaci musí EU a členské státy přijmout opatření k zajištění udržitelnosti svých důchodových systémů. Reforma důchodového systému musí nabídnout řešení, jež důchodcům zaručí minimální důchody umožňující vést důstojný život.

Navzdory zvýšení průměrné délky života populace není řešením zvýšit povinný věk odchodu do důchodu. Starší lidé, kteří mohou a chtějí zůstat aktivní na trhu práce, mohou i tak přispět k rozvoji společnosti, aniž by však pociťovali, že je to jejich povinnost. Současně kvůli hospodářské krizi a přemísťování evropského průmyslu do třetích zemí klesl počet pracovních míst a lidé, kteří jsou schopni pracovat, avšak nemohou najít stálé zaměstnání, mají problém dosáhnout minimálního období pro přispívání do veřejných důchodových systémů. Ráda bych tak upozornila na to, že zvýšení důchodového věku bude mít za následek zvýšení nezaměstnanosti mladých.

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Označování potravin je téma, které ukázalo, že občané sledují, co Evropa dělá, o čem diskutuje a do jaké míry se jich to dotýká. Mám dobrou zprávu, že občané na Slovensku se právě v týdnu od 25. do 27. října nejen zajímali o to, že jsme v prvním čtení přijali zprávu kolegyně Renate Sommerové, ale vytvořilo to i takový synergický efekt, že se studenti nitranské univerzity, agropotravinářský průmysl a masivním způsobem i média a širší veřejnost zapojovali do těchto debat, organizovaly se workshopy, soutěže, mladí lidé se zapojovali do diskuse, což bylo, řekl bych, ještě posíleno účastí samotné německé kolegyně, zpravodajky Renate Sommerové, a tohoto procesu se aktivně zúčastnili i tři slovenští europoslanci.

Chci tím jen ukázat, že i Evropský parlament a zástupci v přímé demokracii se mohou zabývat zajímavými tématy a že ne vždy můžeme kritizovat to, o čem tu hovoříme, a že neřešíme problémy odtržené od reálného života. Chtěl bych v této souvislosti pochválit i činnost kanceláře Evropského parlamentu na Slovensku, která celou akci velmi šikovně koučovala.

  Seán Kelly (PPE). – Pane předsedající, rád bych ještě jednou upozornil na případ Sakíneh Mohammadí-Aštiáníové. Jak asi víte, měla být íránskými orgány v červenci popravena ukamenováním za údajné cizoložství, avšak po usnesení přijatém zde v Parlamentu, kde mnozí oblékli trička s nápisem „svobodu pro Sakíneh“, a mezinárodních protestech byl její trest zmírněn.

Byl zmírněn, ale ne zrušen. Namísto toho byl změněn na popravu oběšením za údajnou vraždu. Poprava se měla konat 3. listopadu, byla však i tentokrát odložena, a to po mezinárodních peticích, v jejichž rámci se shromáždilo 270 000 elektronických podpisů, a po intervencích nejrůznějších subjektů po celém světě, zejména ze strany francouzského prezidenta, pana Sarkozyho, který zakročil osobně. Íránské orgány však přesto hodlají pokračovat a nakonec Sakíneh popravit.

Znovu vyzývám evropské orgány k zdvojnásobení úsilí, aby byla Sakíneh osvobozena a bylo jí umožněno získat azyl či svobodu ve své vlastní zemi a aby se zajistilo, že vraždění žen pod záštitou státu a jiné porušování lidských práv v Íránu skončí.

  Předsedající. – Tento bod je tímto uzavřen.

22. Demografická výzva a mezigenerační solidarita (krátké přednesení)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva Thomase Manna za Výbor pro zaměstnanost a sociální věci, která se věnuje demografické výzvě a mezigenerační solidaritě (2010/2027(INI)) (A7-0268/2010).

  Thomas Mann, zpravodaj. – (DE) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, Výbor pro zaměstnanost a sociální věci vyslal v souvislosti s demografickou změnou významný signál. Zaprvé byl vytvořen společný kombinovaný balíček pro mladé i staré lidi. Představuje nový, inovativní přístup, založený na zásadě mezigenerační spravedlnosti. Soužití generací si nepředstavujeme tak, že by měly pouze existovat vedle sebe, ale že by měly žít spolu. Aby tato diskuse získala pevný základ, měly by členské státy zavést mezigenerační bilance. To umožní spolehlivě zobrazovat a předvídat toky plateb mezi jednotlivými generacemi. Statistickým úřadům to usnadní výpočet hodnoty příjmů z daní, příspěvků na sociální zabezpečení a výplat důchodů. Cílem posouzení dopadů (tzv. „generation-check“) je zhodnotit požadované výsledky i nežádoucí vedlejší účinky v souvislosti se zatížením generací. Ve všech našich členských státech a na úrovni EU by mělo být povinné.

Směrem k Evropské komisi a Radě vysíláme jasný signál rovněž v oblasti důchodů. V Evropě nepotřebujeme jednotný věk odchodu do důchodu. V jednotlivých zemích by měly zůstat věkové hranice pro odchod do důchodu zachovány. Starší pracovníci nesmí být proti své vůli nuceni přestat pracovat určenému důsledku dosažení věku pro povinný odchod do důchodu. Povinný odchod do důchodu po dosažení důchodového věku ve svém rozhodnutí v říjnu rozhodně zamítl také Evropský soudní dvůr. Důchodcům musí být v každém případě umožněno hlásit se na volná místa a kvůli svému věku nesmí být znevýhodňováni. Co se týče starších občanů, vyzýváme k zahájení iniciativy s názvem „evropský pakt 50+“. Do roku 2020 by měly být dosaženy tři cíle. Zaprvé, zaměstnanost pracovníků starších 50 let by se měla zvýšit alespoň na 55 %. Zadruhé, v celé Evropě by měly být odstraněny finanční pobídky pro předčasný odchod do důchodu. Zatřetí, v členských státech by měly být uvolněny prostředky pro občany starší 60 let, které by jim umožnily zůstat déle na trhu práce.

Na druhé straně vah stojí mladí lidé. Vyzýváme k vytvoření „evropské záruky pro mladé lidi“. Po uplynutí nejvýše čtyř měsíců by mělo být všem mladým lidem nabídnuto pracovní místo, učňovské místo nebo jiná možnost doplňujícího vzdělávání. Musí zde platit zásada „podporovat a požadovat“. Podpora však nemůže být pouze jednosměrná. Pokud nemají mladí lidé dostatečnou kvalifikaci, měli by mít možnost si ji doplnit, aby se stali zaměstnatelnými. Velice mě těší, že Evropská komise už stihla zahájit jednu z iniciativ, k nimž jsem ve své zprávě vyzýval. Před několika týdny vyhlásila rok 2012 „Evropským rokem aktivního stárnutí“. To je ten správný signál, který přišel ve správný čas.

Jeho jedinou vadou na kráse je většinové rozhodnutí výboru požadovat další opatření proti diskriminaci. Pro starší občany by tak měla být stanovena nová kritéria v souvislosti s uzavíráním pojistných smluv, rezervací dovolených nebo půjčováním aut. To povede pouze k nárůstu byrokracie a vysokým finančním nákladům, které základní myšlence účinné ochrany občanů před vyloučením nijak neprospějí. Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) proto předložila alternativní návrh usnesení, který tento požadavek neobsahuje. Jinak se ale ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci shodujeme. Prostřednictvím řady společných návrhů a 22 kompromisů jsme dosáhli širokého konsensu.

Svým kolegům a ostatním poslancům z jiných skupin bych rád poděkoval za konstruktivní spolupráci. Můžeme a také dokážeme přivést mladé i staré lidi dohromady. Doufám, že prostřednictvím této zprávy o mezigenerační spravedlnosti jsme společně učinili důležitý krok vpřed.

  Seán Kelly (PPE). – Pane předsedající, děkuji panu Mannovi, že nám tyto velice důležité návrhy představil. Domnívám se, že nejdůležitější věcí, pokud jde o staré lidi, je změnit náš postoj nejen k důchodu, ale i k práci. V ideálním případě by měl být odchod do důchodu postupný a dobrovolný, nikoli povinný. Před dvěma týdny za mnou přišel jeden člověk, který říkal, že odešel do důchodu. Zeptal jsem se ho, jestli mu je 65 let, a on odpověděl: „Není, ale kdybych čekal do příštího roku, odejít bych musel. Teď odcházím, protože chci.“ Kdyby mohl pracovat do 67 nebo 70, neodcházel by. Považuji to za velice významný bod, jemuž bychom se měli věnovat.

Zadruhé se domnívám, že znevýhodňováni jsou především mladí lidé, a mladí lidé v mojí zemi, v Irsku, jsou dokonce tou nejznevýhodněnější skupinou vůbec, neboť jsou nyní zatíženi velkým dluhem, který je důsledkem bankovní krize, a navzdory tomu, že jsou velice vzdělaní, pokud chtějí pracovat, mají jenom jednu možnost, a to odjet do zahraničí; doma pro ně žádná práce není.

Způsob, jakým mladé lidi zaměstnáváme, je třeba inovovat. Vítám zejména návrh pana Manna, že pokud jsou nezaměstnaní několik měsíců, měli by dostat alespoň nějakou práci. Jde o nanejvýš pozitivní návrhy a já je vítám.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D). – (LT) Panu zpravodaji bych opravdu velice ráda poblahopřála, neboť naprosto souhlasím s mnoha opatřeními, jejichž cílem je vypořádat se s demografickou výzvou a posílit mezigenerační solidaritu. Avšak co se starších lidí týče, nemohu souhlasit s odstraněním ustanovení o odchodu do důchodu před dosažením obvyklé věkové hranice. Staří lidé jsou často nuceni do důchodu odejít předčasně kvůli nejrůznějším okolnostem, a ne proto, že chtějí. Vzhledem k následkům hospodářské krize je předčasný odchod do důchodu pro starší občany, kteří se v práci stali nepotřebnými, často jedinou možností, jak přežít. S ohledem na to, že se důchodové systémy v jednotlivých členských státech liší, proto musíme brát v potaz skutečnou praxi a nemůžeme následovat příklad jedné nebo několika málo zemí.

  Elizabeth Lynne (ALDE). – Pane předsedající, chtěla bych Thomasi Mannovi poděkovat za jeho práci a také za dobrou spolupráci ve výboru. Těší mě, že výbor přijal tolik mých pozměňovacích návrhů. Musíme se postavit čelem ke skutečnosti, že se starými lidmi se v mnoha členských státech stále zachází velmi špatně; nejhorším příkladem je zneužívání starších osob.

Se starými lidmi se však zachází špatně i v jiných ohledech, včetně diskriminace na základě věku na pracovišti, a proto mě těší, že tato zpráva vyzývá k účinnému provádění směrnice o rovném zacházení v zaměstnání z roku 2000 a k tomu, aby byli starší lidé seznamováni se svými právy.

Rovněž mě těší, že byl přijat můj pozměňovací návrh ohledně zrušení věkové hranice pro povinný odchod do důchodu při zachování hranice důchodového věku na úrovni členských států. Je špatné bránit starým lidem v práci, pokud pracovat chtějí a mohou.

Musíme také nadále vyvíjet tlak na Radu, aby přestala blokovat horizontální směrnici o přístupu ke zboží a službám, která se vztahuje mimo jiné i na diskriminaci na základě věku. Je načase, aby staří lidé měli stejná práva jako všichni ostatní. Prosím vás, abyste hlasovali pro přijetí původní zprávy, nikoli však pro pozměňovací návrh skupiny PPE.

  Peter Jahr (PPE). – (DE) Pane předsedající, chtěl bych zpravodaji, panu Mannovi, poblahopřát k vynikající zprávě. Domnívám se, že mezigenerační spravedlnost je důležitým znakem rozvinuté společnosti. V zásadě to znamená, že žádná generace by neměla a nesmí žít na úkor ostatních. Ve společnosti však někdy může být obtížné reflektovat to, co je v soukromém životě a v rodinách logické a samozřejmé. Jestliže stát vytvoří dluh, který nedokáže zaplatit, zatěžuje tím budoucí generace. Budoucím generacím škodí také každý, kdo drancuje zdroje surovin. Patrně nejjednodušší způsob, jak tuto záležitost ilustrovat, je použít úsloví, že jsme si Zemi pouze vypůjčili od svých vnoučat. Pro mě to znamená, že musíme prozkoumat, zda všechny zákony, všechna nařízení a všechny směrnice zaručují mezigenerační spravedlnost. Podle mého názoru jde v případě této zprávy o významný krok správným směrem.

  Olga Sehnalová (S&D). – (CS) Problematika mezigenerační solidarity má mnoho různých aspektů, jak dobře popisuje i dokument pana zpravodaje Thomase Manna. Jedním z nejzávažnějších je otázka způsobu zajištění ve stáří a zejména jeho udržitelné a stabilní financování garantující důstojnou úroveň důchodů v dlouhodobém horizontu. Proto v uvedené zprávě považuji za problematický bod 99, ve kterém zpravodaj mimo jiné uvádí, že je třeba, aby byl průběžně financovaný penzijní systém nahrazen systémem založeným na kapitálových fondech.

Současná krize totiž upozornila také na nebezpečí spočívající v podvázání solventnosti některých privátních penzijních fondů, které byly těžce zasaženy pádem úrokových sazeb a poklesem hodnot investic. V roce 2008 např. soukromé penzijní fondy ztratily více než 20 % své hodnoty. V důsledku poklesu své solventnosti byly nuceny dále prodat svá aktiva se ztrátou. Mnoho z nich se stále potácí na hranici platební schopnosti. Kapitálové penzijní fondy nemohou být odpovědí na demografický vývoj. Jsou především finančním produktem se svými nezanedbatelnými riziky. Nedomnívám se proto, že je rozumné těmto rizikům vystavovat tak zásadní společenský úkol, kterým je důstojné zajištění ve stáří.

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Demografické změny postupně od základů mění strukturu populace a věkovou pyramidu. Průměrná míra porodnosti v Evropské unii je 1,5 dítěte a jednoznačně patří k nejnižším na světě. V důsledku toho můžeme očekávat tíživé problémy spojené s demografickým stárnutím evropské společnosti.

Jednu z příčin vidím v málo rozvinutých strukturách, které mnohým rodinám brání přijmout mezi sebe dalšího člena nebo další členy. Politiky zaměřené na sladění pracovního a rodinného života rodičů, stejně jako poskytnutí daňových úlev a jiných výhod, jsou nevyhnutelným předpokladem stimulace zvýšení porodnosti. Na druhou stranu je třeba přijmout právní opatření na zlepšení začlenění starších lidí do aktivního života, která musí být spojena s aktivním odstraňováním nespravedlivé diskriminace na základě věku v praxi.

Vítám a plně podporuji takzvanou politiku aktivního stárnutí, jejímž účelem je umožnit lidem zachovat si i v pokročilém věku zdraví, podílet se na společenském životě a zlepšovat kvalitu nejen svého života, ale i života celé společnosti v duchu mezigenerační solidarity.

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Současný problém spočívá v tom, že mladí i staří lidé mají potíže se sháněním zaměstnání. Dosažení mezigenerační spravedlnosti proto bude jednou z největších sociálních výzev, jimž bude muset evropská politika i jednotlivé vnitrostátní politiky v nadcházejících letech čelit. Jsem přesvědčena, že prosazování koncepce flexikurity a cíle strategie EU 2020 dosáhnout podílu zaměstnanosti ve výši 75 % je v tomto směru důležitým krokem. Jak Evropská komise, tak Rada by podle mého názoru měly iniciovat generační sčítání, které by poskytlo potřebné informace. Naprosto ve všech členských státech je rovněž nezbytné rozvíjet ukazatele udržitelného rozvoje úřadu Eurostat.

Na závěr bych panu Mannovi ráda poblahopřála, neboť se mu v jeho zprávě podařilo úspěšně stanovit řadu obzvlášť lákavých řešení. Patří mezi ně například iniciativa „evropská záruka pro mladé lidi“ a iniciativa „evropský pakt 50+“.

  Petru Constantin Luhan (PPE). – (RO) V nadcházejících letech se budeme muset kromě dopadů krize vypořádat s řadou dalších důležitých výzev. Jednou z největších je demografická změna a následné vylidnění některých oblastí. Členské státy budou muset hrát klíčovou roli při zajišťování takových podmínek, aby byly dopady na občany co nejmenší. Budou potřebovat silnou podporu založenou na konkrétních požadavcích, zejména prostřednictvím přiměřených evropských finančních nástrojů, jako jsou např. strukturální fondy.

K vyrovnání se s těmito budoucími výzvami je podle mého názoru nezbytné věnovat zvláštní pozornost mladým lidem a jejich zapojení do života společnosti. Musíme do mladých lidí investovat, poskytnout jim přístup k dostatečnému vzdělání a následně jim pomoci získat vhodné zaměstnání nebo je podporovat v tom, aby se pustili do podnikání. To nám umožní zajistit sociální zapojení mladých lidí a zároveň, jak jsem přesvědčen, bojovat proti jedné z hlavních příčin klesající porodnosti a socioekonomických rozdílů mezi generacemi.

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Pane předsedající, dovolte mi, abych panu Mannovi nejprve poděkovala a poblahopřála mu k velice kvalitní zprávě. Ta představuje velmi důkladnou a souhrnnou analýzu výzev, jimž na demografickém poli čelíme. Komisi velice těší, že zpráva zdůrazňuje strategie, které členským státům a Evropské unii umožní připravit se na stárnutí populace a lépe se vypořádat se zmíněnými důsledky.

Ve své zprávě předkládáte mnoho praktických řešení: akční program zaměřený na seniory, iniciativu „evropská záruka pro mladé lidi“, iniciativu „evropský pakt 50+“, iniciativu „strategie řízení zohledňující věk zaměstnanců“, iniciativu „generační tandem“ a další. Zpráva obsahuje rovněž poměrně mnoho zajímavých návrhů pro definici a uplatnění principu mezigenerační solidarity, neboť ta je, jak bylo řečeno, po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost pro Evropskou unii důležitým cílem.

Jak sami víte, Komise už v této oblasti přijala dvě významné iniciativy: zelenou knihu týkající se důchodů, která bude v příštím roce následována bílou knihou, která nastíní budoucí aktivity, a návrh – vycházející z vašeho návrhu, pane Manne – vyhlásit rok 2012 „Evropským rokem aktivního stárnutí“.

Komise v brzké době představí svoji třetí zprávu o demografické situaci v Evropě, shrnující nejnovější populační trendy. Ukáže také, jak hospodářská krize zasáhla členské státy s ohledem na jejich schopnost připravit se na stárnutí populace.

Příští desetiletí bude v Evropské unii ve znamení hlubokých demografických změn. Rozsáhlé skupiny lidí narozených během baby boomu se blíží důchodovému věku, zatímco nových sil přicházejících na pracovní trh je mnohem méně. Velká část mladší generace Evropanů navíc pochází například z rodin nejrůznějších přistěhovalců a tyto proměny přináší výzvy i pro tvůrce politik v jednotlivých členských státech.

Jestliže se nám nepodaří svůj nedostatečně využitý demografický potenciál mobilizovat, bude to pro plnění cílů strategie Evropa 2020 znamenat velkou překážku. Proto je třeba zvýšit úsilí při prosazování aktivního stárnutí, zlepšit situaci mladých lidí na pracovním trhu, lépe začleňovat přistěhovalce a jejich potomky a zároveň podporovat stěhování za prací a zprostředkovat sladění povinností v oblastech práce a péče. My v Komisi se těšíme, že budeme na tomto obrovském úkolu aktivně spolupracovat s Evropským parlamentem.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra, ve čtvrtek 11. listopadu 2010, v 12:00.

Písemná prohlášení (článek 149 jednacího řádu)

  Giovanni Collino (PPE), písemně. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, v dějinách lidstva byly velké společenské změny vždy zapříčiněny působením dvou proměnných: demografického a náboženského faktoru. V naší době působí oba tyto faktory až nebezpečně zároveň. Zatímco se už dlouho hovoří o „střetu civilizací“ a významu Evropy jakožto příkladu občanského soužití mezi zdánlivě protikladnými kulturami, pokračující stárnutí populace a klesající porodnost nás nutí znovu přehodnotit faktor produktivity. Dokud budou muset staří lidé financovat mladé, kteří nemohou najít práci a je jich stále méně, budeme mít před sebou jenom dvě možné cesty: nechat jiné, neevropské občany, aby přispívali k našemu růstu, nebo se podřídit setrvačnosti mezinárodních financí, které by mohly proměnit náš kapitál v produktivní. Pouze tehdy, až se obě generace stanou jedna pro druhou zdrojem a budou spolupracovat na společném plánu rozvoje, můžeme začít mluvit o procesu evropského růstu. Naléhavě vyzývám zpravodaje, vás, pane předsedající, i své kolegy poslance, aby zvážili možnost uspořádání slyšení ohledně nové evropské politiky hospodářského rozvoje založené na přispění generací, jehož cílem by bylo maximalizovat přispění mladých i starých k růstu Evropské unie.

  Corina Creţu (S&D), písemně. – (RO) Chtěla bych vyjádřit svoji podporu návrhu iniciativy „evropský pakt 50+“, která by doplnila cíle strategie Evropa 2020 zaměřené na povzbuzení aktivity starších lidí na pracovním trhu. Odhaduje se, že v nadcházející dekádě klesne počet pracovních sil o 3 miliony, a to zrovna v době, kdy je míra porodnosti v EU jedna z nejnižších na světě. Podíl občanů starších 50 let na trhu práce je pod cílovou hranicí 50 % stanovených Lisabonskou strategií. Jsem přesvědčena, že v době, kdy ve věkové pyramidě čím dál tím více převládá starší generace, jsou nutná konkrétní opatření, abychom dosáhli rovnováhy mezi potřebou sociální solidarity na jedné straně a neefektivností systémů sociálního zabezpečení tváří v tvář hospodářským a demografickým změnám na straně druhé. Domnívám se, že potřebujeme zkušenosti, které mají starší pracovníci a které jsou v současnosti nedostatečně využívány, a to kvůli diskriminaci na základě předsudků, proti nimž je třeba účinněji bojovat.

Na závěr bych chtěla připomenout skutečnost, že starší ženy jsou nadále oběťmi nejrůznějších forem diskriminace na základě pohlaví a věku. Měli bychom věnovat větší pozornost situaci starších, osamělých žen, které z různých důvodů, včetně delší průměrné délky života, tvoří v populaci čím dál tím větší podíl.

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D), písemně. – (RO) Evropa, zasažená demografickou změnou, čelí opravdové výzvě, která spočívá v udržení rovnováhy mezi uznáváním sociálních nároků a služeb a zásadou „společnost pro všechny“. Domnívám se, že pro společnost je výhodné využívat schopnosti těch, kdo se nachází na konci své kariéry. Z toho důvodu je nutné podporovat orgány veřejné správy, soukromé společnosti nebo nevládní organizace vytvářející inovativní programy v tom, aby zapojovaly starší lidi do různých aktivit. Hlavními nástroji pro vytvoření mezigenerační solidarity zůstávají společenský dialog a diskuse o tomto tématu se skupinami, jichž se týká. Za tímto účelem je možné vymyslet programy, a to i v rámci vzdělávacích systémů, které k těmto problémům přitáhnou pozornost mladých lidí a zprostředkují dialog se staršími. Zároveň je přínosné propagovat věkově smíšené pracovní skupiny a podporovat společnosti, jež se k podobným iniciativám odhodlají, neboť různorodé rozdělení generací zvyšuje konkurenceschopnost a přispívá k dosažení harmoničtějšího hospodářského růstu. Sociální ekonomika a finanční podpora ze strany Evropského sociálního fondu poskytují prostředky pro vytvoření a rozvíjení konkrétních programů zaměřených na aktivní stárnutí a posílení mezigenerační solidarity.

  Robert Dušek (S&D), písemně. – (CS) Zpráva o demografické výzvě se zabývá sociálně-ekonomickými problémy, které vyplývají ze stavu stále rychleji stárnoucí populace a s ní spojené vysoké finanční zátěže budoucích generací. Zajištění mezigenerační spravedlnosti patří k hlavním cílům evropské sociální politiky. Evropská populace stárne. Porodnost v zemích EU se drží na nízké úrovni. V mnoha zemích sice zmírnilo nedostatečnou porodnost přistěhovalectví, ale to nemůžeme považovat za úspěch. Velké procento dětí z přistěhovaleckých rodin získává jen nízké vzdělání a v budoucnu se potýká s nezaměstnaností. Podstatná část přistěhovalců vytváří vlastní společenské sítě, bez toho, aby se do společnosti integrovali. Souhlasím se zpravodajem, že podmínkou migrace je ochota přistěhovalců se přizpůsobit a ochota hostitelů je přijmout. Dalším skrytým problémem je společenské složení narozených dětí. Procentuálně největší část tvoří kromě přistěhovalců děti ze společensky slabých a nejslabších vrstev. Bohužel se dnes již stalo pravidlem, že lidé s kvalifikací a odpovědným přístupem k životu mívají často jen jednoho potomka, zatímco nepřizpůsobiví a společensky slabší mívají průměrně 4 děti. Tito pak často tzv. porodným řeší svůj aktuální finanční nedostatek. Z těchto důvodů bych kromě prostředků, které žádá zpravodaj, uvítal podpůrné programy pro zvýšení porodnosti kvalifikovaných s odpovědným přístupem k životu, a nikoli zejména těch nepřizpůsobivých, jak se tomu děje dnes.

  Edite Estrela (S&D). – (PT) Demografická změna je jednou z hlavních výzev, jimž Evropa nyní čelí. Před sto lety tvořilo obyvatelstvo Evropy 15 % celosvětové populace. Odhaduje se, že v roce 2050 to bude už jen 5 %. Tato vážná situace má již v tuto chvíli negativní dopad na hospodářství, systémy sociálního zabezpečení i samotné složení společnosti. Proto jsou opatření na zvýšení porodnosti naléhavě zapotřebí. Podle dostupných studií existuje podstatný rozdíl mezi počtem dětí, které rodiny chtějí, a tím, kolik jich ve skutečnosti mají: 2,3 a 1,5. Abychom mohli reagovat na výzvu stárnoucí společnosti, musí Evropa přijmout takovou politiku, která propaguje zaměstnávání žen všech věkových skupin, a musí rovněž plně využívat pracovní potenciál žen a přistěhovalců. Zejména v Portugalsku existují osvědčené metody, například jesle a mateřské školy, zlepšení systémů mateřských, otcovských a rodičovských dovolených, stejně jako politiky s cílem uvést do rovnováhy rodinný a pracovní život.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Pokud současný demografický trend vydrží, staneme se během několika let svědky podstatných změn ve struktuře populace a věkové pyramidě. Odhaduje se, že počet mladých lidí mezi 0 a 14 lety klesne ze 100 milionů (v roce 1975) na 66 milionů v roce 2050 a počet obyvatel v produktivním věku do roku 2050 klesne ze současných 331 milionů na 268 milionů. Podíl obyvatel starších 80 let vzroste ze 4,1 % v roce 2005 na 11,4 % v roce 2050. Stárnutí populace je jednou z největších výzev, které má Evropa před sebou. EU a členské státy musí naléhavě začít společně jednat, přinejmenším proto, že už dnes je míra nezaměstnanosti mezi mladými lidmi vysoká a objevují se problémy s financováním důchodových systémů. Prosazování základních hodnot mezigenerační spravedlnosti a solidarity proto musí probíhat takovým způsobem, který propojí penzijní systémy, rozpočet, dluh, zdravotní péči a rehabilitaci, zvyšování porodnosti, ochranu rodiny a antidiskriminační politiku. To by se mělo podařit prostřednictvím inteligentního, udržitelného růstu podporujícího začlenění v souladu se strategií Evropa 2020.

  Tunne Kelam (PPE), písemně. – Fungování humánní společnosti musí vycházet jedině ze zásady mezigenerační spravedlnosti a solidarity. Bez solidarity není spravedlnosti. Evropa má před sebou dva problémy – vysokou míru nezaměstnanosti v mladé generaci a nejistotu ohledně schopností financovat důchodové fondy. Podíl osob starších 60 let každý rok vzroste o 2 miliony (počínaje rokem 2015). Zároveň je třeba se zaměřit na zásadní problém snižující se porodnosti – jde o proces, který trvá už několik desetiletí. To bude znamenat čím dál tím větší zátěž pro mladé lidi, jejichž počty klesají, a může to vést i ke konfliktům ohledně sdílení této zátěže. Staré lidi bychom měli vnímat jako užitečnou hodnotu. Na všech úrovních bychom měli podporovat jejich zkušenosti a připravenost aktivně se podílet na budování společnosti. Členské státy by si měly uvědomit hodnotu neoficiálních aktivit milionů starších členů rodin, pečujících o mladší i starší členy společnosti, při posilování mezigenerační solidarity a této hodnoty si vážit. Jedním z klíčových řešení je lepší zapojení občanské společnosti, která má za sebou dlouhou tradici organizace sociální podpory. Podporuji rovněž iniciativu platformy AGE za vyhlášení roku 2012 rokem mezigenerační solidarity.

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. – (DE) Zpráva pana Manna jasně odhaluje problémy, jimž bychom měli věnovat větší pozornost. V současnosti se začínají projevovat dalekosáhlé změny ve struktuře evropského obyvatelstva. Míra porodnosti v EU je aktuálně 1,5 dítěte na jednu ženu. Tomu musíme ve svých politikách věnovat větší pozornost. Na jednu stranu musíme mladým lidem zdůraznit význam stáží a zaměstnání. Iniciativa „evropská záruka pro mladé lidi“, podle níž má být mladým lidem po uplynutí maximálně čtyř měsíců bez zaměstnání nabídnuto pracovní místo, učňovské místo nebo jiné doplňující vzdělávání, je zajímavý návrh, jemuž bychom se měli věnovat podrobněji. Na druhou stranu je třeba upozorňovat na důležitost „aktivního stárnutí“ a mezigenerační spravedlnosti. V této oblasti je rovněž zapotřebí dosáhnout změn. Zprávu pana Manna podporuji.

  Elżbieta Katarzyna Łukacijewska (PPE), písemně. – (PL) Dámy a pánové, demografické změny, klesající počet pracujících a snižující se porodnost znamenají, že věk se stal novou příčinou rozdělení světa. Považuji za zásadní vytvořit mezigenerační iniciativu zaměřenou na starší lidi s cílem zlepšit jejich vztahy se zbytkem společnosti. Zvláštní pozornost bychom měli věnovat také zlepšení podmínek bydlení a zdraví starších lidí, zejména v oblastech, kde počet obyvatel klesl o 20-30 %. Například v Bulharsku se průměrná výška důchodu pohybuje okolo 100 eur, důchodcům je proto zapotřebí zajistit lepší a důstojnější život. Chtěla bych upozornit na skutečnost, že je důležité vytvořit seznam nejzávažnějších problémů, který umožní připravit konkrétní řešení. Zároveň je potřeba, abychom našli a využili příklad osvědčené praxe v těch regionech, jimž se daří vyrovnávat se s problémem stárnoucí společnosti a jeho důsledky, zejména v kontextu „Evropského roku aktivního stárnutí“. Děkuji vám.

  Iosif Matula (PPE), písemně. – (RO) Demografický problém je klíčovou výzvou pro evropské státy a regiony, zejména na pozadí ubývající a stárnoucí populace, což je situace, v níž se nachází většina členských států. Související demografická rizika jsou prioritou sociální politiky na úrovni EU. V době, kdy stárnutí populace pokračuje, snižuje se míra porodnosti a převládají demografické rozdíly, musí tato politika hledat konkrétní opatření, pomocí nichž bude možné proti dopadu těchto problémů bojovat. Během posledních dvaceti let počet obyvatel žijících na venkově v regionech konvergence podstatně klesl, především mezi mladými lidmi. Mladí lidé hrají důležitou roli při zmenšování rozdílů mezi městskými a venkovskými oblastmi a při vyrovnávání demografických nesrovnalostí, což je významným cílem politiky soudržnosti. Musíme realizovat pomoc pro venkovské oblasti, od podpory investorů po šíření širokopásmového internetového připojení. Podle Eurostatu se hranice produktivního věku do roku 2060 zvýší o 7 %. Členské státy by měly vést jasnou, srozumitelnou politiku s cílem vytvořit mezigenerační solidaritu a do pracovního trhu zapojit obyvatele mnohem vyššího věku, než je tomu dnes.

  Rareş-Lucian Niculescu (PPE), písemně. – (RO) Zprávu pana Manna bych rád uvítal. Demografické problémy zasahující Evropu jsou stále viditelnější, zejména pokud jde o jejich dopady na venkovské oblasti. Statistiky ukazují, že pouhých 7 % evropských zemědělců je mladších 35 let, zatímco 4,5 milionu zemědělců by mělo během příštích 10 let odejít do důchodu. Ve venkovských oblastech nám hrozí prudký pokles počtu pracujících obyvatel, který bude mít v budoucnosti nepříznivé důsledky pro zemědělskou produktivitu.

Pro vyřešení demografických problémů ve venkovských oblastech je zapotřebí vytvořit nové nástroje. Jednou ze zásadních věcí je zajištění přístupu ke vzdělání s cílem poskytnout mladým lidem ve venkovských oblastech odbornou kvalifikaci a přilákat je do zemědělského sektoru. Dalším důležitým krokem je, aby všechny členské státy přijaly opatření týkající se odchodu zemědělců do předčasného důchodu, společně s opatřeními pro zajištění mladých zemědělců. Zavedení obou sérií opatření by významným způsobem zlepšilo systémy řízení zemědělských podniků, a to prostřednictvím obohacení generace jejich správců. A konečně posledním klíčovým hlediskem je poskytnutí podpory podnikatelům při získávání přístupu k finančním prostředkům na zemědělské projekty, které je třeba vnímat jako pobídky zejména k zapojení mladých lidí do zemědělství.

  Kristiina Ojuland (ALDE), písemně. – Pane předsedající, vítám zprávu svého kolegy Thomase Manna, která se zabývá řadou klíčových záležitostí, jimž Evropská unie bude muset čelit v blízké budoucnosti, pokud ne už dnes. Nedávné francouzské protesty proti zvýšení věku pro odchod do důchodu znamenají výrazný rozpor mezi očekáváním evropských občanů a všeobecnými demografickými trendy. Průměrná délka života se v Evropě postupně zvyšuje, zatímco počet obyvatel klesá. Jestliže se oba trendy zkombinují, bude to nevyhnutelně znamenat vyšší daňové zatížení budoucích generací, pokud se ovšem nepodaří komplexně reformovat důchodový systém. Nesouhlasu, který penzijní reforma ve Francii vyvolala, lze sice po emotivní stránce rozumět, avšak s ohledem na demografickou situaci v Evropě je nutné poznamenat, že návrh francouzské vlády a konečné rozhodnutí parlamentu jsou jedinou přiměřenou možností, jak předejít tomu, aby francouzští pracující i důchodci jednou museli žít v chudobě. Vlády členských států Evropské unie musí zahájit hlubší dialog se svými občany, aby zajistily lepší pochopení demografických změn a socioekonomických výzev, které s sebou tyto změny přináší. Budování všeobecného konsensu je pro ospravedlnění nezbytných, i když nepopulárních reforem zásadní.

  Siiri Oviir (ALDE), písemně. – (ET) Evropská populace rok od roku stárne, a to navzdory rozsáhlé imigraci a mírně zvýšené míře porodnosti, a v důsledku toho musíme čelit novým problémům a výzvám. Při pohledu na evropskou demografickou pyramidu je zřejmé, že v budoucnosti budeme muset věnovat větší pozornost pracovnímu trhu pro starší občany, a já souhlasím se zprávou, že stárnutí populace zároveň přináší rozsáhlé možnosti, jak zlepšit konkurenceschopnost a kapacitu pro inovace a tím pádem posílit hospodářský růst a zaměstnanost. Rozhodně je velice důležité zvýšit zaměstnanost starších lidí, především se však musíme nejprve zabývat příčinami, nikoli důsledky, a možná bychom proto měli dát přednost zvyšování porodnosti. Zkušenost Evropy se začleňováním přistěhovalců ukázala, že řešením není imigraci podporovat, ale právě naopak. Velká vlna přistěhovalců do Evropy způsobila obavy místních obyvatel z toho, že se stanou ve vlastní zemi menšinou a že přistěhovalci nebudou ochotni přijmout místní jazyk a kulturu. Na to bohužel začalo mnoho Evropanů reagovat podporou krajní pravice, jejíž zásady jsou v rozporu s evropskými hodnotami. Při hodnocení stárnutí a demografické situace v Evropě lze považovat za politováníhodné a rozporné, že mladí lidé trpí vysokou nezaměstnaností, zejména ve východních zemích, a že nejsme schopní je dostatečně ocenit. Zajištění mezigenerační spravedlnosti je zajisté klíčovou otázkou, kterou bychom se měli zabývat, abychom předešli sporům kvůli sdílení zátěže.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Evropa stárne rychleji než ostatní kontinenty. Jednou znepokojující skutečností je to, že poměr mezi obyvatelstvem starším 65 let a obyvatelstvem v produktivním věku (ve věku mezi 15 a 64 lety) se má do roku 2060 zdvojnásobit (z 25,4 % na 53,5 %). Nárůst tohoto poměru v Rumunsku je alarmující, neboť se má zvýšit z 21,3 % v roce 2008 na 65,3 % v roce 2060.

S ohledem na rozsáhlost a rychlost stárnutí populace by členské státy ve svých politikách zaměstnanosti neměly zapomínat ani na genderové hledisko, nové způsoby organizace práce v podnicích, stejně jako na flexibilní způsoby postupného odcházení do důchodu, zlepšení pracovních podmínek a propagaci antidiskriminačních praktik v oblastech přijímání zaměstnanců a odborného vzdělávání.

Zároveň členské státy naléhavě vyzývám, aby:

– prosazovaly takovou kulturu, která umožní řešení stárnutí v podnicích a zohledňování jeho jednotlivých aspektů, zejména prostřednictvím postupného odchodu do důchodu, a zároveň bude brát v potaz to, nakolik je daná práce náročná, stejně jako pracovní, zdravotní a bezpečnostní podmínky;

– nadále poskytovaly možnost předčasného odchodu do důchodu pro některé skupiny pracovníků s ohledem na pracovní podmínky a také ve zvláštních případech, jako je nadbytečnost nebo restrukturalizace.

  Joanna Senyszyn (S&D), písemně. – (PL) Jedná se o velice významnou zprávu, kterou by měla Evropská komise využít při rozhodování o svých prioritách a plánování činnosti na rok 2012, jenž má být vyhlášen „Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity“. Otázku aktivního stárnutí jsem v Parlamentu položila již mnohokrát a myslím si, že by se pro Evropskou unii a všechny členské státy měla v nadcházejících letech stát prioritou.

Demografie se nedá nijak změnit. Tváří v tvář stárnutí evropské společnosti je zásadní dosáhnout profesní aktivace lidí v důchodovém věku. Nesmíme zahazovat jejich zkušenosti nebo opomíjet jejich přání nadále pracovat. Proto podporuji iniciativy navržené zpravodajem, zejména „evropský pakt 50+“ a iniciativu „aktivní stárnutí“. Obzvlášť významná je rovněž iniciativa „důstojný důchod“. V souladu se zprávou vyzývám Radu a členské státy, aby přijaly okamžitá opatření, jež by zaručila vyplácení přiměřených důchodů všem Evropanům, které by jim umožnily důstojný život, nikoli pouze překročení hranice chudoby. Musíme bojovat proti všem podobám diskriminace starých lidí. Mnoho lidí se domnívá, že starší občané toho tolik nepotřebují. Zcela běžné jsou problémy starších občanů při získávání půjček a jejich diskriminace na pracovním trhu. Nijak neobvyklá není absurdní situace, kdy je 40letá žena považována za příliš starou pro práci, zatímco od absolventů vysokých škol se očekává několik let odborné praxe.

  Anna Záborská (PPE), písemně. – (SK) Cesta z demografické krize vede přes rodinu, protože oslabení úlohy tradiční rodiny nás do této krize přivedlo. Zvyšování podílu starších zaměstnanců a žen v aktivním zaměstnání je jen krátkodobým řešením. Dává nám trochu času, který musíme využít na to, abychom motivovali především mladé lidi k založení rodiny a výchově dětí. Naše krátkodobé strategie však nesmí být v příkrém rozporu s tím, čeho chceme dosáhnout v dlouhodobém horizontu. Na to, aby se matky malých dětí mohly vrátit do zaměstnání, je potřeba vybudovat dostatek předškolních zařízení. Zapomínáme však, že klíčové společenské návyky získává dítě v době prvních třech let svého života; že v jeslích se dítě dřív než úctě k lidem naučí prosadit si svoje křikem; že vzory chování, které si dítě osvojí v tomto období, bude používat po celý zbytek svého života. Péče rodičů o své dítě není luxus, ale přirozený standard. Jesle a školka jsou a vždy budou kompromisem. A jako při každém kompromisu, i zde platí: pokud se překročí únosná hranice, následky budou horší, než si dnes dokážeme představit. Jsme si jistí, že generace dětí, které stráví víc času s cizími lidmi než s vlastními rodiči, bude jednoho dne stejně ochotná převzít zodpovědnost za staré, nemocné a hendikepované, jako jsme dnes my?

23. Provádění rámcových programů pro výzkum (krátké přednesení)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva Marie Da Graça Carvalho za Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku o zjednodušení provádění rámcových programů pro výzkum (2010/2079(INI)) (A7-0274/2010).

  Maria Da Graça Carvalho, zpravodajka. – (PT) Věda, vzdělávání a inovace jsou třemi pilíři hospodářského růstu a vytváření pracovních míst. Evropa musí více investovat do vědy, otevřít své výzkumné systémy, podporovat volný pohyb vědců a zvyšovat a podporovat excelenci. V dnešní době jsme svědky toho, že svět se ve všech oblastech stále více polarizuje, vědu nevyjímaje. Tuto skutečnost dokazuje několik čísel: například na celosvětové úrovni pracuje 80 % výzkumných pracovníků mimo Evropu a stejně tak je mimo Evropu registrováno 69 % všech patentů.

Evropa investuje do vědy a inovací méně než Japonsko, Jižní Korea nebo Spojené státy a za tímto rozdílem stojí především investice ze soukromého sektoru. Náš systém vědy a inovací má slabá místa, která je potřeba odstranit, od nedostatku finančních prostředků po roztříštěnost, nevyhovující podmínky pro rozvoj inovací a nadměrnou byrokracii. Evropský systém vědy by měl být efektivnější, začít bychom měli zjednodušením pravidel pro jeho financování. V této souvislosti jsem měla tu čest být jmenována zpravodajkou pro zjednodušení pravidel účasti v současných a budoucích evropských programech pro výzkum a inovace.

Tato zpráva může v Evropě hrát zásadní roli a přichází v pravý čas, vzhledem k tomu, že začínáme s přezkumem sedmého rámcového programu a přípravami na program osmý. Jakožto zpravodajka jsem se rozhodla otevřít diskusi na toto téma a uspořádat veřejnou konzultaci. Rozeslala jsem více než 8 000 pozvánek nejrůznějším institucím. Dorazilo neuvěřitelné množství příspěvků, což ukazuje, jaký význam tomuto tématu naše instituce i veřejnost přikládají.

Zpráva navrhuje zjednodušit sledování a finanční kontrolu a zlepšit technické a vědecké vyhodnocování prostřednictvím srovnávacího hodnocení založeného na špičkové kvalitě. Cílem této zprávy je větší tolerance rizik, zjednodušení byrokratických kontrolních mechanismů a větší důvěra ve vědecké pracovníky i podniky. Tato zpráva je však zároveň pouze začátkem procesu, který nebude snadný. Za provádění doporučení bude zodpovědná Komise, a jestliže má být při plnění tohoto úkolu úspěšná, bude potřebovat sledování a podporu ze strany Parlamentu a Rady.

V budoucnu by mohl být proces zjednodušení rozšířen i na ostatní evropské programy, především strukturální fondy. Programy s jednoduššími pravidly budou zároveň transparentnější a efektivnější. Ráda bych také poděkovala svým kolegům, belgickému předsednictví, Komisi a všem, kdo přispěli k veřejné konzultaci, za jejich pomoc. Naší povinností je zjednodušit přístup k fondům pro výzkum a rozvinout kulturu hodnocení založenou na důvěrném partnerství mezi všemi stranami, abychom posílili výzkum a inovace v Evropě a proměnili ji tak v atraktivní místo pro šťastný a spokojený život a práci.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Nejdříve bych chtěla zpravodajce poblahopřát k odvedené práci, neboť zjednodušení provádění rámcových programů pro výzkum je nezbytné a zároveň, jak zpravodajka uvádí, je jen jednou z mnoha reforem, které budou pro zlepšení financování výzkumu v EU potřeba, aby byl efektivnější a užitečný při podpoře rozvoje a sociálního pokroku.

Zpráva navrhuje rozšířit rozsah původního návrhu Komise, který považujeme za správný, zejména v důležitých aspektech, jako je finanční regulace a předkládání konkrétních návrhů na zjednodušení výpočtu průměrných nákladů na zaměstnance a zrušení mechanismů zaznamenávání času včetně pracovních výkazů. Stejně tak je důležité, aby Komise povolila proplácení nákladů vzniklých po představení návrhu poté, co byl vybrán jako úspěšný, a to s cílem usnadnit účast průmyslovým partnerům a zejména malým a středním podnikům.

Pokud se mají věda, inovace a výzkum stát pilíři hospodářského růstu a vytváření pracovních míst, je zásadní, abychom návrhy obsažené v této zprávě brali v potaz a na vědu a výzkum se více zaměřili.

  Jean-Pierre Audy (PPE). – (FR) Pane předsedající, chtěl bych poděkovat paní Carvalhové, která odvedla úžasnou práci, stejně jako Evropské komisi. Prosím také vás, paní komisařko, abyste vyřídila mé poděkování paní Geoghegan-Quinnové, která tomuto procesu zjednodušování a komunikace porozuměla. Musíme zjednodušit budoucnost, ale také se vyrovnat s minulostí. Auditoři Evropské komise nikdy neměli uplatňovat pravidla, která by byla přísnější než ta již schválená, a proto se musíme vyrovnat s minulostí, paní komisařko.

Jen o vlásek jsme unikli katastrofě, neboť výzkumné instituce na Evropskou unii hleděly s podezřením. S rozumem a respektem k dobrému řízení, s tolerovatelným rizikem chyb, ale zároveň s ohledem na nezávislé nové audity, a pokud toto selže – jak jsem navrhoval a jak bylo přijato – s pomocí zásahu nezávislého prostředníka dnes musíme znovu získat důvěru všech svých výzkumných pracovišť, samozřejmě s důsledným sledováním a evropskými fondy. Na základě důvěrného vztahu mezi členskými státy a Evropskou unií poté začneme jednat o dalším finančním výhledu, abychom lépe stanovili těžiště výzkumu a aby byl tento výzkum evropštější.

  Marisa Matias (GUE/NGL). – (PT) Nejprve bych chtěla paní Carvalhové poblahopřát k vynikající zprávě, kterou nám zde dnes představila, a rovněž k demokratickému způsobu, jímž postupovala jak v rámci Parlamentu, tak mimo něj. Podle mého názoru by to mělo být oceněno, a proto bych jí chtěla poděkovat.

Sedmý rámcový program je zatím největší a nejrozsáhlejší, který na celosvětové úrovni v oblasti výzkumu existuje, a Komisí navrhované zjednodušení je v tomto ohledu nanejvýš vítané. Návrh, jenž zde Parlament představuje, však návrh Komise značně obohacuje. Uznává totiž, že samotné zjednodušení nestačí, uvědomuje si jasný a zásadní rozdíl mezi výzkumem a inovacemi, oceňuje různé oblasti výzkumu a posiluje jeho přehlednost, transparentnost, zapojení a demokracii, zaručuje rovné příležitosti při rozdělování dostupných finančních prostředků, dává přednost modelu méně založenému na byrokracii a byrokratické kontrole a více orientovanému na excelenci ve výzkumu, uvědomuje si důležitost různých vědeckých oblastí a vyzývá k tomu, aby byli partneři vybíráni a spojenectví s nimi uzavírána za rovnocenných podmínek.

Pane předsedající, na závěr bych proto chtěla říci, že výsledkem provedení tohoto návrhu bude viditelné zlepšení pracovních podmínek pro všechny výzkumné pracovníky v Evropě, stejně jako větší prestiž a další zlepšení v oblasti evropského výzkumu. Z toho důvodu bychom měli spolupracovat.

  Seán Kelly (PPE). – Pane předsedající, strašnou spoustu nepochybně dobré práce Evropské unie kazí historky o příliš mnoha komplikacích a především o lidech, kteří se snažili získat finance a nepodařilo se jim to, a to navzdory obrovskému úsilí, například zaměstnávání pracovníků na několikaměsíční plný úvazek kvůli přípravě žádosti, jenom aby nakonec nebyli úspěšní. Podobných příběhů jsem slyšel řadu.

Totéž platí i pro žádosti o financování v kulturních a vzdělávacích programech. Pokud můžeme udělat jedinou věc, mělo by to být omezení byrokracie do roku 2020 o 25 %. Naším cílem by dokonce mělo být až 50 %, kdyby to bylo možné, neboť jak už bylo řečeno, v oblasti podávání žádostí a rozhodování o nich spoustu naší dobře odvedené práce přebily historky o obtížích způsobených přílišnou komplikovaností.

Cestou vpřed je zjednodušení.

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Pane předsedající, ráda bych paní Carvalhové poděkovala za její souhrnnou zprávu. Upozorňuje na hlavní otázky v oblasti evropského výzkumu: složitost pravidel pro příjemce a velkou administrativní zátěž.

V dubnu tohoto roku přijala Komise ohledně tohoto tématu sdělení, představující dlouhý seznam krátkodobých i dlouhodobých možností zjednodušení. Tím byla zahájena velice důležitá diskuse mezi institucemi. Komise je Parlamentu velice vděčná, že se touto záležitostí zabýval přednostně. Komisi zároveň těší, že zpráva podpořila většinu návrhů a dokonce obsahuje některé vlastí návrhy Parlamentu, které jsou velmi zajímavé.

Podobnou podporu vyjádřila i Rada, a proto bychom nyní na základě této široké interinstitucionální shody měli začít jednat. Jsme plně odhodláni dosáhnout zjednodušení a držet se zásad zjednodušení uvedených ve vaší zprávě. Jednoduchost, transparentnost, právní jistota, důslednost, špičková kvalita, a jak uvedl pan Audy, také přístup více založený na důvěře ve výzkumné instituce, to jsou samozřejmě pro řízení těchto aktivit významná vodítka.

Některé návrhy obsažené ve vaší zprávě a v závěrech Rady je možné uskutečnit v současném rámci. Služby Komise nyní usilují o řešení, která by bylo možné rychle použít. Zvažujeme možná řešení pro rozšířené přijímání metodologií s průměrnými náklady a pro pružnější přístup k úrokům z předběžného financování a možnosti využívání jednorázových částek na osobní náklady majitelů malých a středních podniků.

Velmi vážně se zabýváme rovněž obavami ohledně nejednotného výkladu pravidel a postupů ze strany různých služeb při provádění sedmého rámcového programu. Intenzivně pracujeme na zavedení takových opatření, která by zaručila jednotnější výklad a uplatňování pravidel.

Budeme pracovat také na dalším omezování zdržení při udělování grantů a plateb. Nesmíme zapomínat na skutečnost, že hlubší změny budou vyžadovat revizi finančního nařízení a jeho prováděcích pravidel. Pouze tehdy budeme schopni některá velká omezení skutečně odstranit.

Současná strategie kontroly výdajů na výzkum byla navržena tak, aby bylo možné hledat a opravovat chyby a snížila se tak úroveň zbytkových chyb pod 2 %. Komise souhlasí s tím, že to je velmi nákladné a znamená to velkou administrativní zátěž jak pro příjemce, tak pro Komisi. Větší tolerance k riziku chyb, podpořená ve vaší zprávě, by Komisi umožnila přizpůsobovat kontrolní úsilí, optimalizovat náklady a uvést do rovnováhy potřebu účinné kontroly a větší důvěru ve výzkumné pracovníky.

Velice vám děkuji za zprávu, a to všem, kdo se na ní podíleli. Vytvořila prostor pro kvalitní a důležitou práci v budoucnu.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra, ve čtvrtek 11. listopadu 2010, v 12:00.

Písemná prohlášení (článek 149 jednacího řádu)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Inovace a výzkum jsou klíčovými prvky nové rozvojové strategie pro náš kontinent: strategie Evropa 2020. Zájem o výzkum a vývoj má konkrétní dopad na hospodářskou aktivitu, neboť jedině inovace zaručují budoucí produkci s velkou přidanou hodnotou a tím pádem i vytváření pracovních míst a větší konkurenceschopnost Evropské unie na mezinárodní úrovni. Vždy jsem tvrdil, že regionální úroveň je pro stimulaci výzkumu a inovací nejvhodnější, protože dává přednost univerzitám, veřejným výzkumným institucím, velkým společnostem, malým a středním podnikům a úzké spolupráci regionálních a místních úřadů, zejména ve formě klastrů. V mém regionu, na Azorských ostrovech, tuto skutečnost potvrzuje rozsáhlý oceánský a podmořský výzkum vedený Katedrou oceánografie a rybolovu Azorské univerzity. Podpora inovací na regionální úrovni rovněž přispívá k zeslabování sociálních a regionálních rozdílů, neboť financování těchto aktivit v nejvzdálenějších regionech, jako jsou Azory, má pro pokračování politiky soudržnosti zásadní význam.

  Roberta Angelilli (PPE), písemně. – (IT) S ohledem na přezkum sedmého rámcového programu pro výzkum v polovině období a na přípravu budoucích pravidel pro příští rámcový program musíme zvážit a nalézt taková řešení, která by nám umožnila odstranit určité překážky komplikující zúčastněným stranám přístup k finančním prostředkům z EU.

Jestliže chceme vytvořit evropskou ekonomiku založenou na znalostech a inovacích, musíme investovat do výzkumu a tím umožnit malým a středním podnikům, univerzitám, veřejným výzkumným institucím a regionálním i místním úřadům, aby využívaly výhod finančních zdrojů z EU.

Přístup k finančním prostředkům ve výzkumném sektoru však vyžaduje značné technické vědomosti a podrobnou znalost administrativních a finančních postupů. Charakterizuje jej zároveň tendence dávat přednost projektům založeným na výsledcích, což znamená menší toleranci rizik, která odrazuje od velice inovativních projektů.

Důsledkem této situace je, že od účasti odrazuje soukromý sektor a svět výzkumu mění v pouhou sbírku nezajímavých projektů, čímž se snižuje konkurenceschopnost Evropy na celosvětové úrovni.

Podporuji návrhy obsažené ve zprávě, vyzývající Evropskou komisi k podpoře přístupu zaměřeného na uživatele s cílem zlepšit dostupnost finančních prostředků a pokynů, které by měly být shrnuty v příručce a přeloženy do všech úředních jazyků EU, a dále vyzývající k větší důvěře ve vědecké pracovníky a podniky.

  Ioan Enciu (S&D), písemně. – (RO) Výzkum a inovace jsou dvěma základními kameny strategie Evropa 2020 pro posílení konkurenceschopnosti, podporu udržitelného růstu a vytváření pracovních míst. V tomto kontextu je třeba zlepšit provádění sedmého rámcového programu pro výzkum, zejména prostřednictvím urychlení a zjednodušení nutných administrativních postupů, zkrácení čekacích lhůt a racionalizace systému vyřizování žádostí.

Zároveň bych ale chtěl zdůraznit, že s ohledem na nové členské státy přesahují nedostatky rámcového programu meze administrativy a systému řízení. Hlavní problém těchto zemí je spojen s nedostatečnou výzkumnou infrastrukturou, která přístup k finančním prostředkům přiděleným v rámci tohoto programu technicky znemožňuje. Proto by Komise měla do budoucího návrhu na zjednodušení zahrnout rovněž určitá konkrétní opatření s cílem vytvořit rozvojovou infrastrukturu v nových členských státech a poskytnout jim rovné podmínky při přístupu k výzkumným programům.

  Edit Herczog (S&D), písemně. – (HU) Před nedávnem jsme společně s kolegy přijali jasnou většinou usnesení, předložené paní Marií da Graça Carvalhovou, ohledně zjednodušení pravidel financování v rámcových programech pro výzkum. Toto usnesení je krokem správným směrem, budou však muset následovat další a ještě rozhodnější kroky. Náš současný regulační systém vyžaduje takovou míru byrokratické přípravy, že čistě informačně technologické iniciativy, malé a střední podniky a menší výzkumné instituce vylučuje z okruhu potenciálních příjemců finančních zdrojů. Finanční podpora tak nesměřuje k nejlepším vědeckým pracovníkům, ale spíš k institucím s nejlepšími účetními. Finanční dohled v současné době zřejmě není schopen vyřešit sebemenší riziko, což s ohledem na výzkum a rozvoj nelze tolerovat, neboť v těchto oblastech jsou investice s nejistým výsledkem běžné. Rizika je třeba řídit, nikoli vyloučit. Existují přiměřená regulační řešení a těch se musíme striktně držet. Naopak ta nařízení, která jsou s povahou výzkumu strukturně neslučitelná, je nutné změnit. Dalším podobně významným nedostatkem je zeměpisná asymetrie v rozdělení finančních prostředků z rámcových programů pro výzkum. Šance výzkumných pracovníků žijících v nových členských státech na získání podpory jsou ve srovnání s pracovníky ve starých členských státech naprosto nepatrné. Vzhledem k tomu, že cílem rámcového programu EU pro výzkum je umožnit všem talentovaným pracovníkům v Evropě dosáhnout excelence, nesmí takové rozdíly v provádění programu existovat.

  Richard Seeber (PPE), písemně. – (DE) V dnešní společnosti založené na znalostech hraje odbornost klíčovou roli, zejména s ohledem na největší hospodářskou krizi v nedávné minulosti. Výzkum, výzvoj a inovace jsou nesmírně důležité pro to, aby si Evropa udržela své postavení celosvětového ekonomického hráče i svoji konkurenceschopnost. Evropské iniciativy pro veřejné financování výzkumných programů jsou stále příliš byrokratické a přinášejí vysoké administrativní náklady. Zjednodušení sedmého rámcového programu (FP7), v současnosti nejrozsáhlejšího veřejně financovaného programu pro výzkum a technologický rozvoj, je pro vytvoření dostatečných pobídek pro vědecký výzkum zásadní. Financování výzkumu by mělo být více založeno na důvěře a zároveň tolerantnější k rizikům, aby dokonce i vysoce rizikové projekty zůstaly atraktivní a umožnila se tak existence špičkového výzkumu.

24. Pořad jednání příštího zasedání: viz zápis

25. Ukončení zasedání

(Zasedání bylo ukončeno ve 23:40)