Předsedající. – Dalším bodem jsou stanoviska Rady a Komise k přípravě konference o změně klimatu v Cancúnu (29. listopadu – 10. prosince).
Joke Schauvliege, úřadující předsedkyně Rady. – (NL) Pane předsedající, vážení poslanci, po konferenci v Kodani se Evropská unie poměrně rychle rozhodla, že v budoucnosti bude zastávat pragmatický přístup spočívající v postupných krocích. Zaměřovat se na přístup „všechno nebo nic“ již dále není možné. Postupně musíme vytvářet stavební kameny pro období po roce 2012. Uvědomujeme si, že jednání o vytvoření ambiciozního programu pro boj proti změně klimatu po roce 2012 pokračuje velmi pomalu. Účastníci mají velmi rozmanité názory, což se zrovna nedávno ukázalo při posledním oficiálním jednacím kole v Tchien-ťin, v němž bylo dosaženo jen velmi malého pokroku.
Vážení poslanci, právě za těchto okolností Rada ve složení pro životní prostředí a Evropská rada dokončily přípravu stanoviska Evropské unie pro konferenci v Cancúnu. V procesu byla zohledněna stanoviska i dalších orgánů a samozřejmě také váš návrh usnesení. Je již zřejmé, že v Cancúnu nevznikne právně závazný rámec pro období po roce 2012. Vzhledem k tomu, že obsah balíčku opatření pro Cancún stále není jasný, zaznívají ve stanovisku Evropské unie, které evropským vyjednavačům bude také poskytovat potřebnou pružnost, různé prvky. V každém připadě je zřejmé, že balíček opatření pro Cancún musí být vyvážený, což znamená, že musí obsahovat prvky, které umožní přizpůsobit se jak rozvojovým, tak rozvinutým zemím. Jaké jsou tedy hlavní prvky stanoviska EU?
V prvé řadě je nutné dosáhnout vyváženého výsledku; vyvážit vyjednávací práva v kontextu Kjótského protokolu a Úmluvy na jedné straně a rovněž v rámcích samotných na straně druhé.
Zadruhé jsou zde podmínky pro druhé období závazku podle Kjótského protokolu.
Zatřetí je zde náčrt základní kostry Akčního plánu z Bali, konkrétně společné vize, zmírnění, přizpůsobení, technologií a financování. EU je i nadále toho názoru, že nejlepší cestou pro utváření rámce pro období po roce 2012 je jednotný právně závazný nástroj. Vzhledem k tomu, že v loňském roce vedl tento postoj k mnoha nedorozuměním a že se jedná rovněž o velmi důležitý prvek mezinárodních jednání, má EU v úmyslu přijmout pružný postoj – pružný ve vztahu k druhému období závazku, ovšem za určitých podmínek. Jaké podmínky to jsou? Na rámci pro období po roce 2012 se musí podílet všechny velké ekonomiky. Rámec musí být ambiciózní a účinný, musí být zaručena integrita životního prostředí a musí dojít k pokroku v otázce reformování současných tržních mechanismů a zavádění nových. Navíc rozvinuté země musí ukázat, že skutečně plní své finanční závazky, zejména pokud jde o financování rychlého zahájení. Evropská unie a její členské státy předložily první hloubkovou transparentní zprávu o plnění těchto finančních závazků a v roce 2010 přispějí částkou 2,2 miliardy EUR. Doufám, že tato zpráva pomůže obnovit důvěru mezi stranami.
Belgické předsednictví je toho názoru, že pro naplnění očekávání stran a zajištění důvěry v mnohostranný proces v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) budou nutná věcná a konkrétní opatření. My budeme ze všech sil pracovat ve prospěch dosažení cílů Evropské unie. V tomto ohledu, jako vždy, budeme spoléhat i na vás, vážení poslanci, a na to, že nám pomůžete toto poselství šířit a samozřejmě prosazovat.
Connie Hedegaard, členka Komise. – Pane předsedající, velice souhlasím s tím, co jsme právě slyšeli z úst zástupkyně belgického předsednictví. A těším se také na spolupráci s vámi při konferenci v Cancúnu. Je zcela zřejmé, že právně závazná dohoda, kterou měla EU připravenou minulý rok a k níž je připravena stále, bohužel výstupem z Cancúnu nebude – nikoli naší vinou, ale vinou ostatních, kteří připraveni nejsou. Je pravda, že směřujeme k balíčku, který bude sice vyvážený, ale řekla bych, že i zásadní a ambiciózní.
Letos na jaře, na přelomu února a března, jsme byli vlastně první, kdo přišel s myšlenkou prosazovat přístup spočívající v postupných krocích, stavět na dohodě z Kodaně a zajistit impuls pro pokračování této práce nyní na konferenci v Cancúnu. Může se zdát, že panuje shoda ohledně toho, co bychom si měli z Cancúnu přivézt – vyvážený balíček –, a je snadné říci, že právě o něj všechny strany usilují, obtížnější ovšem je shodnout se na tom, co to znamená..
Co je to věcný vyvážený balíček? K tomu bych uvedla, že z evropského pohledu budeme jednoznačně trvat na tom, že je nezbytné zakotvit závazky ohledně zmírňování dopadů, vytvořit posílený systém monitorování, vykazování a ověřování a podpořit trhy s uhlíkem. Měli bychom samozřejmě rozhodnout i o snížení emisí z odlesňování a znehodnocování lesů (REDD+), přizpůsobení, technologiích, financování a budování kapacit. Všechny tyto prvky se budou muset v balíčku, který bychom považovali za vyvážený, promítnout.
Jednu věc bych ráda podtrhla – jako Evropská unie musíme jasně trvat na našich podmínkách pro druhé období závazku podle Kjótského protokolu. Musíme v rámci těchto podmínek zvyšovat míru ambicí a přimět ostatní k činnosti. Podmínky spojené s případným druhým obdobím závazku jsou velmi důležité pro integritu životního prostředí a pro ambice budoucího klimatického režimu. Samotná EU sama není v rámci druhého období závazku ani dostatečná, ani důvěryhodná. Proto potřebujeme lpět na těchto našich podmínkách, které mají za cíl přimět k pozitivní odezvě naše partnery. Musím říci, že mám – a to i na základě jednání předcházejících konferenci – zřetelný pocit, že se naše argumenty v této věci setkávají se stále větším porozuměním.
Návrh usnesení, který máme před sebou, se zabývá všemi oblastmi, jež jsem právě zmínila. Komise velmi vítá pokyny Parlamentu, i když není možné převzít úplně všechno.
Uvedu jeden příklad: někteří z vás navrhovali, že bychom místo cíle dvou stupňů měli zvolit jiný cíl. Hlavní prioritou pro nás v Cancúnu bude, abychom nezačali otvírat dohodu z Kodaně a zabývat se tím, co již máme.
Ráda bych také využila této příležitosti, abych zdůraznila, že EU musí splnit své kodaňské sliby ohledně financování rychlého zahájení. Upřímně vám dnes mohu říci, jsme téměř u cíle. Stále nám však chybí 200 milionů EUR z členských států, abychom byli přesně tam, kde jsme v Kodani slibovali, že budeme. Věřím, že dokážete vnímat rozdíl v tom, můžeme-li v Cancúnu jménem Evropské unie říci: „Splnili jsme to“, nebo říci: „Téměř jsme to splnili“. Opravdu se domnívám, že dny, které zbývají do Cancúnu, bychom měli využít k tomu, abychom splnili to, co jsme slíbili v Kodani.
Nehovořila jsem o cílech – ne, že by nebyly důležité, to rozhodně jsou, a EU tento rok stejně jako ten minulý řekne, že jsme stále ochotni jít až na 30 % za předpokladu, že ostatní učiní totéž. Na tom se nic nemění. Jestliže ale nyní tolik nehovoříme o cílech, je to dle mého názrou z toho důvodu, že mnohé další strany nejsou – z vám známých důvodů – připraveny jednat v Cancúnu o cílech. Domnívám se, že je důležité zakotvit závazky z kodaňské dohody do oficiálního dokumentu. Může to posloužit jako základ pro zlepšení situace.
Musím ale na druhou stranu říci, že bez ohledu na výsledek v Cancúnu považuji za důležité, abychom i po Cancúnu měli inteligentní klimatickou politiku s ambiciózními cíli a současně se zabývali našimi energetickými problémy, o nichž jste před několika okamžiky mluvili. Můžeme prosazovat inovace a vytváření pracovních míst a můžeme si stanovovat ambiciózní cíle.
Moje poslední poznámka se týká toho, že naše práce postupuje tak, aby bylo zajištěno, že se naplní Lisabonská smlouva – to bezesporu –, a mohu vás ujistit, že budeme delegaci Parlamentu informovat o každém pokroku v jednáních. Samozřejmě budou každý den probíhat informační schůzky s delegací Parlamentu a budeme se snažit velmi úzce spolupracovat.
Rozhodně vítáme skutečnost, že návrh usnesení podporuje zajištění toho, aby EU hovořila jedním hlasem. Považuji to za jednu z hlavních cancúnských výzev: ať bude mluvit jménem Evropské unie kdokoli, mohou si být naši partneři mimo Evropu jisti, že se setkají vždy se stejnými prioritami a stejným poselstvím. Tak budou naše priority nejlépe vyslyšeny.
Karl-Heinz Florenz, jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedající, paní Schauvliegeová, paní komisařko, máme-li se nějak poučit z Kodaně, jíž jste vy, paní komisařko, samozřejmě předsedala, pak v tom, že Evropská unie musí na takových konferencích v budoucnosti hovořit jednohlasně. Můžeme se lišit v názoru na jeden nebo dva body, pokud se však jako Evropané budeme vyjadřovat rozdílně, nebudeme považováni za důvěryhodné, a nebudeme-li důvěryhodní, ostatní nás nebudou následovat. Proč by také měli? Je proto správné, aby údaje, o nichž jsme rozhodli pod vedením kancléřky Merkelové, byly v zásadě zachovány a tvořily základ tohoto dalšího jednání. Sdílím vaše stanovisko, že ambiciózní cíle dvou stupňů by v tomto okamžiku neměly být výrazně zpochybňovány a neměli bychom uvažovat o řádově nižších číslech, neboť by se tím značně oslabila naše schopnost těchto cílů dosáhnout a lidé by se od nás odvrátili.
Velmi mne znepokojuje, že vystavujeme riziku naše duševní vlastnictví. Náš průmysl investuje do vývoje peníze a lidskou sílu. Když nyní půjdeme a plot chránící naše duševní vlastnictví snížíme a necháme v něm díry, pak přijdeme o cenné věci, konkrétně o naše duševní vlastnictví. Jsem zastáncem transferu technologií, ovšem naše podniky musí současně vnímat smysl investic do technologií, a tudíž nelze rozmělňovat duševní vlastnictví.
Pokud jde o závazky, i já jsem nakloněn tomu, abychom od našich partnerů po celém světě žádali seriózní závazky. Musí však být důvěryhodné a tyto země musí být schopny je splnit. Jinak budou postupovat přesně naopak, než bychom chtěli, jinak řečeno distancují se od nás. Je proto důležité, abychom se v Cancúnu představili důvěryhodně. Hlavní rozhodnutí pak bude přijato později v Johannesburgu, v Cancúnu si pro něj však musíme připravit půdu. Jsem původním povoláním zemědělec. Není-li půda pečlivě připravená, nebude co sklízet. Soustřeďme se tedy na přípravu vhodné půdy.
Marita Ulvskog, jménem skupiny S&D. – (SV) Pane předsedající, před kodaňským summitem jsme měli velmi vysoká očekávání. Jeho výsledek nebyl příliš dobrý. V den, kdy jsme Kodaň opouštěli, hustě sněžilo a v jednacích sálech byla mimořádná zima. Mrazivé teploty neopanovaly pouze Kodaň, ale i celou atmosféru jednání. Dalo by se říci, že klima je dnes na politickém programu mnohem níž, než jak tomu bylo před Kodaní. To je samozřejmě politováníhodné, skutečností však je, že je naší povinností zajistit, aby summit v Cancúnu přinesl lepší výsledky, vypořádat se s problematickým výstupem z Kodaně a napravit jej. Jak toho hodláme dosáhnout? Uděláme to jako zástupci Evropy tím, že se ujmeme vedoucí úlohy. Je to také přesně to, k čemu vyzývala výkonná tajemnice UNFCC Christina Figueresová, když prostřednictvím videokonference hovořila s těmi z nás, kdo budou Evropský parlament v Cancúnu zastupovat. Potřebujeme se projevit jako vůdci, a to se nám podaří mimo jiné tak, že skutečně zrealizujeme vše, co jsme v Kodani slíbili – nikoli téměř vše, ale absolutně vše.
Pak také musíme samozřejmě zajistit, aby se k nám přidali ostatní. Společně s dalšími konkrétními rozhodnutími, která budou v Cancúnu přijata o odlesňování, přenosu technologií a o cestě k druhému období závazku podle Kjótského protokolu, by se tím dala připravit cesta k přijetí mezinárodní dohody o klimatu v roce 2011. Takže se nedomnívám, že by očekávání před Cancúnem byla příliš nízká.
Chris Davies , jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, ohledně řešení globálního oteplování v současnosti nevládne přílišné nadšení, spíše všeobecná skepse. Na počátku tohoto roku ležela všude spousta sněhu, ovšem pokud se podíváte na čísla, zjistíte, že prvních šest měsíců tohoto roku bylo nejteplejšími zaznamenanými na planetě. To je zkrátka fakt.
Chci, aby co nejdříve vznikla mezinárodní dohoda, jsem však znepokojen povahou takové dohody. Přijde mi podivné rozlišování mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi. Jsem zvědav, jak dlouho to bude trvat, než některá z rozvojových zemí předstihne nejchudší evropské země. Sleduji konference o změně klimatu a nadšení, s nímž Saúdská Arábie podporuje myšlenku zachycování a skladování uhlíku v rámci mechanismů čistého rozvoje. Saúdská Arábie zajisté může část svých peněz do něčeho takového investovat. Proč bychom na to měli přispívat?
Obávám se, aby Evropská unie nezaostala za tempem změn, a myslím si, že inicitativy v boji proti změně klimatu a naše schopnost řešit globální oteplování nabízí veliké příležitosti. Čína má v plánu snížit svou uhlíkovou náročnost v průběhu příštích deseti let o 45 %. To znamená investice do nových elektráren, které nahradí ty staré, to znamená zlepšení její energetické účinnosti. Skutečný problém zde spočívá v tom, že jestliže nejsme schopni soupeřit s Číňany nyní, jak potom chceme v příštích letech soutěžit s Čínou, která bude energeticky účinnější?
Chci, abychom utáhli kohoutky. Chci, abychom se z 20 posunuli na 30 %. Chci, abychom zvýšili ceny uhlíku a tím v budoucnosti podnítili investice do nízkouhlíkových technologií. Přál bych si více věřit, že v Komisi panuje shoda ohledně toho, že je tato opatření opravdu nutné zvážit a realizovat. Nyná zkrátka nemám pocit, že by tomu tak bylo. Vím, že paní komisařka je pro tuto věc zapálená. Nejsem si jist, jestli má v kolegiu plnou podporu. Ale možná potřebujeme nouzové východisko?
Potřebujeme nouzové východisko a v zásadě právě to má být motorem naší energetické účinnosti. Před několika okamžiky jsme vyslechli plány komisaře Oettingera předložit v příštím roce některé právní předpisy. Právní předpisy musí být ambiciózní. Musíme zachránit vlastní zdroje. Musíme být více konkurenceschopní.
Yannick Jadot, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedající, paní komisařko, vážení kolegové, mohl bych své vystoupení omezit pouze na to, že zmíním obrázky letošního léta z Ruska a jižní Asie, abych vám tak znovu připomenul, že boj proti změně klimatu je naprosto nevyhnutelný a že se, jelikož hovoříme o Evropě, musíme posunout ihned nebo co možná nejdříve k cíli snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 o 30 %. Dnes, pokud nic nezměníme, dosáhneme 19 %. Cíl, který jsme si stanovili, jsme již prakticky splnili, a proto hovoříme-li o 20 %, nemůžeme dále tento cíl nazývat evropským ambiciózním cílem.
Co se týče mne, nejsem jednoznačným zastáncem trhu s uhlíkem, ovšem pokud zůstaneme u 20 %, můžeme si být jisti, že budeme k trhu s uhlíkem přistupovat jako k druhu ohroženému vyhynutím, nikoli jako k silnému nástroji v boji proti změně klimatu. Zvýšení na 30 % by případně přineslo do evropských pokladen 8 miliard EUR z dražebních kvót. Víme, že 30 % je reálných. Závazný cíl 20 % energetické účinnosti by v prvé řadě znamenal milion evropských pracovních míst. To jsou úspory 1 000 EUR na každou evropskou domácnost, a jak tu pan komisař Oettinger zmiňoval Nabucco, rovná se to patnácti takovým Nabuccům.
Stane se tak tedy zvýšení na 30 % vraždou pro evropské podniky? Očividně nikoli. Prokazují to všechny studie. Některá potenciálně ohrožená odvětví jsou zasažena, k tomu však máme dostupné prostředky, a kromě toho odvětví, jimž v Evropě hrozí vymření, jsou ta, která se stala příjemci evropské energetické politiky. Díky evropské klimatické politice získaly miliardy EUR.
Zvýšení na 30 % by znamenalo, že se výslovně stavíme na stranu těch, kdo přináší změnu, těch, kdo rozhodují o tom, jak bude svět v budoucnu vypadat. Dále bych rád citoval několik čísel. Podle barometru Ernst & Young pro rok 2010 byly nejatraktivnějšími zeměmi pro investice do rozvoje obnovitelné energie Čína a Spojené státy. Podle nedávné studie mají z padesáti podniků označených za světové čelní představitele v oblasti produkce zelených technologií pouze tři sídlo v Evropě, ostatní mají sídlo v Asii a Spojených státech.
Je tudíž naprosto nezbytné zvýšit náš cíl na 30 %, a na závěr zopakuji slova Baracka Obamy, který řekl, že naše budoucí pracovní místa můžeme přenechat našim konkurentům nebo tuto příležitost století využít, stejně jako již i oni začali. Národ, který bude v budoucnosti určovat cestu energetiky, bude průkopnickým národem 21. století, řekl. Tyto volby prohrál. Pojďme se v přeměně energie a nové ekonomice ujmout velení.
Miroslav Ouzký, jménem skupiny ECR. – (CS) Přestože jsem signatářem usnesení k nadcházející klimatické konferenci, tak mám několik kritických připomínek a výhrad k našemu vlastnímu usnesení. Víte, já jsem rád, že ten optimismus, který jsme vždy před každou konferencí v minulosti tady rozdávali a šířili do světa a který se vzápětí měnil na velkou skepsi, tentokrát nepanuje tak plně. Jsem velmi rád, že si uvědomujeme, že ani na této konferenci nedojde ke globální dohodě, a všichni v tomto sále víme, že bez globální dohody Evropa sama, i kdyby zvýšila své vlastní plány ambiciózně na 100 %, nemá sebemenší vliv na globální změnu klimatu.
Zaslepené zpřísňování našich norem ve svém důsledku může Evropu ohrožovat a přiznám se, že vůbec nemohu souhlasit se skrytým zaváděním evropských daní pod vlajkou boje s klimatickými změnami.
Abych nebyl jenom negativistický, já vidím velká pozitiva v podpoře spolupráce s rozvojovými zeměmi a hlavně v ochraně pitné vody a v naší snaze zajistit přístup k pitné vodě všem obyvatelům hlavně v rozvojových zemích. Přestože mám kritické výhrady, tak nehodlám svůj podpis stáhnout a doufám, že k nějakému dalšímu posunu přece jenom na nadcházející konferenci dojde.
Bairbre de Brún, jménem skupiny GUE/NGL. – (GA) Pane předsedající, nesmíme opakovat chyby, jichž jsme se dopustili minulý rok v Kodani. K tomu, abychom udrželi teplotní nárůst pod 1,5 °C, bude zapotřebí skutečně vůdčí duch a politická vůle. Tento cíl je důležitý.
EU by měla vystupovat jednohlasně, aby zvýšila cíl snížení emisí pro rok 2020 a přesvědčila ostatní rozvinuté země, aby souhlasily s celkovým snížením emisí do roku 2020 o 80 až 95 %. Nejenže to pomůže jednáním v Cancúnu, ale musíme tak učinit i pro své vlastní dobro.
Rozvinuté země musí dále poskytovat odpovídající finanční prostředky na řešení klimatických otázek; toto a uplatňovat financování rychlého zahájení společně se silným politickým odhodláním a plnou transparentností. Rovněž jsou zapotřebí nové dlouhodobé zdroje financování. Kromě toho by měla existovat mezinárodní daňová a finanční opatření a opatření na získání peněz z odvětví mezinárodní letecké a lodní přepravy.
Žádám vás, abyste hlasovali proti těm pozměňovacím návrhům, které mají oslabit poselství, jež bude vycházet z tohoto Parlamentu. Potřebujeme silné poselství. Nelze zneužívat světovou hospodářskou krizi jako omluvu k tomu, aby se nic nedělalo nebo aby byla odepřena klimatická spravedlnost. Změna klimatu je problém, který je nutné řešit v celosvětovém měřítku, a k tomu je nezbytné budovat atmosféru důvěry mezi námi.
Oreste Rossi, jménem skupiny EFD. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, navzdory tomu, že jsem jak ve výboru, tak v této sněmovně předpovídal neúspěch kodaňské konference o klimatu a dokumentu, který tato sněmovna předložila, tyto zkušenosti nás nic nenaučily.
Pokud budeme trvat na tom, že by Evropa měla jednostranně reagovat tím, že sníží svoje emise mnohem více, než bylo Kjótským protokolem stanoveno, pak ani příští summit v Cancúnu – 16. konference smluvních stran – nebude úspěšný a Parlament si opět pokazí pověst.
Usnesení přijaté ve výboru nejenže zdůrazňuje, že příspěvky rozvíjejícím se zemím by neměly klesnout pod 30 miliard EUR ročně do roku 2020, ale navíc vyzývá EU k tomu, aby podporovala vznik zeleného klimatického fondu, v němž by se počínaje rokem 2020 ukládalo 100 miliard USD ročně.
Tento dokument nám dále říká, jak máme nalézt finanční prostředky – podle něj zdaněním veškerých možných zdrojů, například uvalením daní na finanční transakce, obchodní transakce a letenky – čili přímo z kapes našich občanů a podniků.
Zpráva se pak uchyluje k utopickým požadavkům. Dokonce požaduje, abychom místo 20 % snížili emise CO2 v ovzduší do roku 2020 o 30 %, a naléhá na Komisi, aby předložila návrh, aby si EU tyto cíle stanovila jednostranně.
Žádat naše občany a podniky, aby přijali takové oběti v dobách hospodářské krize, jako je dnes, je jen poslední v dlouhém seznamu evropských pošetilostí. Máme týž názor jako Rada, tedy, že Evropská unie bude moci o druhém období závazku podle Kjótského protokolu uvažovat pouze tehdy, bude-li to v celkovém rámci, jehož součástí budou hlavní ekonomiky a který bude předcházet celosvětové právně závazné dohodě.
Nick Griffin (NI). – Pane předsedající, vybrat pro 16. konferenci smluvních stran slunné Mexiko byl dobrý tah. Měli bychom si ušetřit loňský trapas, kdy se zastánci globálního oteplování třásli v nejchladnějším kodaňském prosinci posledních deseti let. Podobně může používání klamavě dvojznačného termínu „změna klimatu“ namísto „globální oteplování“ zahladit pro některé britské daňové poplatníky sarkasmus celé situace – jen po nezvykle chladném létě následuje brzká ledová zima. Ještě lepším trikem by bylo konat takové události výhradně na jaře – tehdy se zdá, že se každým dnem otepluje.
Jak dlouho ještě může fašistická EU ukládat stále represivnější daně a kontroly běžným občanům pod záminkou lidmi zaviněného světového oteplování, když stále více skutečných vědců odmítá tuto teorii jako nepodloženou a vyvrácenou? Lidmi zaviněné globální oteplování je propaganda, velká lež formátu Josepha Goebbelse šířená komplexem zeleného průmyslu za účelem masivního přesunu bohatství od obyčejných lidí k podvodníkům obchodujícím s uhlíkem, jako jsou Al Gore nebo Goldman Sachs. A levičácké politické elity to zneužívají k absolutnímu odprůmyslnění západu, jelikož bezpáteřní konzervativci jsou příliš vyděšení hysterií okolo světového oteplování, než aby se postavili a nahlas řekli nepříjemnou pravdu: lidmi zaviněné globální oteplování je tím nejvýnosnějším podvodem v historii.
Součástí konference Biderberg, která se konala v červnu ve Španělsku, letos byla i diskuse o nebezpečí globálního ochlazování. Kdy se nový realismus těch, kdo skutečně utváří světovou politiku, vkrade sem, mezi lidi, kteří si pouze myslí, že ji dělají?
Richard Seeber (PPE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, jsem skutečně šokován názory, které zde lidé jako pan Griffin prezentují ve jménu změny klimatu. Co má společného fašismus se změnou klimatu, to je pro mne naprostá záhada. Jsem také přesvědčen, že to, s čím zde vystoupil, je skandální, a podle mne nemají taková prohlášení v této sněmovně místo, neboť tento problém je skutečně příliš závažný na to, aby bylo možné k němu takto přistupovat.
Dále jsem zneklidněn tím, že úroveň emisí skleníkových plynů v našem ovzduší se zvyšuje. Podívejte se na údaje Světové meteorologické organizace. Jsem šokován rovněž skutečností, jak málo si to lidé připouštějí. Platí to i pro pana Griffina, a podle mne je šokující i to, že velcí znečišťovatelé, jako jsou Spojené státy a Čína, nejsou připraveni přistoupit k mezinárodní dohodě.
Vzpomeňte si, chcete-li, na diskusi, kterou jsme zde vloni vedli před konferencí v Kodani. Jestliže nebudeme přehnaně ambiciózní a přistoupíme k těmto jednáním realisticky, pak Evropa – méně významný producent emisí – ještě může něčeho dosáhnout.
A jak to můžeme udělat? Paní komisařko, oceňuji vaše nadšení, domnívám se ale, že je nesmírně důležité komunikovat s občany. Lidé tomuto problému nerozumí. A proč tomu tak je? Protože údaje Světové meteorologické organizace jsou jasné – jsou to průměrné údaje. Je pravda, že Evropa je v současnosti chladnější, než byla před několika lety, avšak v celkovém pohledu světové teploty stále stoupají. To je nutné občanům vysvětlit, a pokud se nám to nepodaří, pak nezískáme jejich podporu a lidé jako pan Griffin budou moci do otázky změny klimatu vnášet fašismus. To je ten problém. Proto bych vás chtěl, paní komisařko, požádat, abyste se pokusila v této oblasti dosáhnout zlepšení.
Zadruhé, pojďme se přeorientovat na udržitelné zdroje energie s využitím pobídek, které jsou kvalitní. Moji kolegové poslanci tyto údaje předložili. Nejlepší podniky jsou v Číně, my v Evropě na tom tak dobře nejsme. Proto musíme přijít s nějakými dobrými nápady, jak naše podniky přimět, aby k takové změně skutečně přistoupily. Jsou tyto závazné cíle skutečně tak skvělým řešením, jak zde vždy byly vychvalovány?
Samozřejmě potřebujeme i to, aby na trzích panovala poctivost. Neměli bychom dovolit, aby docházelo k něčemu takovému jako v případě mechanismů čistého rozvoje, kdy 60 % finančních prostředků směřuje do Číny. Schovávat se v tomto ohledu za čistě právní argumenty nestačí. Pojďme se k této diskusi postavit čelem, jedná se o příliš významnou záležitost. Paní komisařko, máte naši podporu.
(Řečník souhlasil s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)
Lucas Hartong (NI). – (NL) Pane předsedající, pan Seeber řekl, že veřejnost diskusi o klimatu nerozumí. Rád bych mu položil následující otázku: není to náhodou tak, že veřejnost tomu ve skutečnosti rozumí, má ale zkrátka odlišný názor než můj kolega?
Richard Seeber (PPE). – (DE) Pane předsedající, nejsem si jist, zda jsem tomu správně porozuměl. Důležité je jednoduše to, abychom vedli diskusi s našimi občany otevřeně a – jak jsem řekl – na základě údajů Světové meteorologické organizace. To jsou zkrátka průměrné údaje z celého světa, které ukazují, že teplota stoupá o 0,63 °C, ovšem v Evropě jsou hodnoty odlišné. Je to způsobeno tím, že počasí je lokální jev, přičemž my hovoříme o klimatu, což je dlouhodobý globální jev. Proto se rozhodněme takto: řekneme-li, že se postupně ochlazuje a zimy přicházejí dříve, pak to musíme správně vysvětlit. Proto je důležitá lepší komunikace, k níž vyzývám.
Jo Leinen (S&D). – (DE) Pane předsedající, paní Schauvliegeová, paní komisařko, obávám se, že jdeme z jednoho extrému do druhého. Před Kodaní jsme možná byli ambiciózní příliš, ale obávám se, že nyní před Cancúnem jsme ambiciózní zase málo. Proto je podle mého názoru správné, že se Parlament v tomto usnesení zabývá všemi otázkami, ve kterých má podle nás být dosaženo pokroku a o nichž si myslíme, že jsou důležité k tomu, abychom již v Cancúnu měli výsledky.
Máme jeden zásadní požadavek, a to, aby EU změnila svou strategii. Před Kodaní jsme byli vlastní chybou závislí na tom, co se dělo ve Spojených státech, možná v Číně. Nefungovalo to a nebude fungovat ani v Cancúnu. Měli bychom tedy opatření na ochranu klimatu využít k ochraně vlastních zájmů. Proto požadavek většiny ve výboru, a já doufám, že i zítra v plénu, zní, abychom zvýšili své cíle ze 20 na 30 %. V každém případě to bude v průběhu tohoto procesu nezbytné. K tomuto cíli musíme dospět, přinejmenším než se vydáme do Jihoafrické republiky. Dále se domnívám, že pokud jde o Kjótský protokol, postupujeme stále špatně. I zde spoléháme na všechny další. Myslím, že bychom měli nabídnout Kjóto II. Nebude to žádný problém, podaří se nám to.
A konečně, pokud jde o to, aby EU hovořila jedním hlasem. Viděl jsem, jak to fungovalo v Nagoji. EU měla jeden mikrofon. Mohli mluvit různí lidé, museli však zprostředkovat stejné sdělení. Totéž bych rád viděl i ze strany Komise a Rady v Cancúnu.
Corinne Lepage (ALDE). – (FR) Pane předsedající, paní Schauvliegeová, paní komisařko, alespoň jedna věc je po Kodani jistá, a to, že dezinformační kampaň nasazená před Kodaní se neosvědčila a že informace Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) byly plně podepřeny všemi odborníky, jejichž stanovisko má Organizace spojených národů k dispozici. To je první bod, který bych ráda zdůraznila.
Ukazuje to na důležitost a naléhavost toho, co musíme učinit. Musíme vyvodit důsledky z porážky, již jsme utržili v Kodani, a tudíž je naprosto nezbytné, aby si Evropská unie vytyčila cíle podle své vlastní svobodné vůle. Z toho důvodu je z hlediska klimatu i našeho průmyslu a hospodářství nezbytné, abychom při zítřejším hlasování schválili cíl 30 % uvedený v usnesení.
Jak uvedl jeden kolega, cíl 20 % již v podstatě byl splněn. Chceme-li podpořit náš průmysl, chceme-li zůstat ve vedení nebo se dostat do předních řad v nových odvětvích, ať už energetické účinnosti nebo obnovitelné energii, je nezbytné, abychom si tento cíl v Unii stanovili.
Druhým bodem je otázka důvěryhodnosti. Musíme dostát svým závazkům, které máme vůči jižním zemím, a přitom rozlišovat mezi jednotlivými kategoriemi těchto zemí na jihu, neboť v konečném důsledku nelze házet Čínu a Afriku do jednoho koše. Proto je podle mne – a to je můj osobní názor, nemusím tím nutně vyjadřovat stanovisko celé skupiny – nezbytné, abychom měli daň z finančních transakcí, díky níž bychom mohli získat 100 miliard USD, které jsme pro rok 2020 stanovili.
A konečně doufám, že přinejmenším dohoda o lesích, dohoda o snížení emisí z odlesňování a znehodnocování lesů může být v Cancúnu uzavřena, neboť už to by byl výrazný krok kupředu. Nezapomínejme, že odlesňování má na svědomí 20 % emisí skleníkových plynů.
Satu Hassi (Verts/ALE). – (FI) Pane předsedající, dámy a pánové, souhlasím s těmi, kteří podporovali názor, aby byly emise v EU sníženy o 30 %. Nejde jen o budoucnost lidstva – je v našem vlastním zájmu zachovat si v probíhající revoluci v oblasti energetických technologií konkurenceschopnost.
Má-li být EU důvěryhodným lídrem v oblasti klimatu, měla by v Cancúnu prosazovat skutečnou strategii ochrany klimatu a nikoli se dopouštět nových právních mezer. Bohužel, pokud jde o účetní pravidla pro lesní jímky uhlíku, EU zjevně postupuje opačně. Zdálo by se tedy, že EU uděluje svůj souhlas budoucímu odhadu coby referenčnímu cíli pro lesní jímky, což je bezesporu svévolné. To by znamenalo více problémů pro průmyslové země, a to nikoli malých. Problémy, o nichž hovořím, by se mohly rovnat 3 až 5 % jejich emisí, což je, abych tak řekla, stejný údaj jako závazek snížení veškerých emisí ve všech rozvinutých zemích podle Kjótského protokolu do roku 2012.
Dalším nedostatkem politiky EU je outsourcing snižování emisí do rozvojových zemí prostřednictvím mechanismu čistého rozvoje. Používáme-li mechanismus čistého rozvoje například na podporu těch průmyslových odvětví v Číně, u nichž si stěžujeme na riziko úniku uhlíku, je to krátkozraké a navíc nerozumné z hlediska spravedlivé hospodářské soutěže. Úvěry spojené s projekty by měly být omezeny na nejchudší rozvojové země.
Zbigniew Ziobro (ECR). – (PL) Pane předsedající, boj proti globálnímu oteplování se stal bezpochyby jedním z nejdůležitějších cílů Evropské unie. Výrazným faktorem v tomto boji je podle mne rozumná politika zaměřená na snižování emisí oxidu uhličitého a sleníkových plynů do atmosféry. V návrhu usnesení Parlamentu, který byl vypracován před cancúnskou konferencí, je část, která se zmiňuje o výrazném snížení emisí CO2 v členských státech – o více než 20 %. Unie se při navrhování takové politiky zjevně nezabývá jejími závažnými dopady na ekonomiky členských států.
A zatímco se v návrhu dočteme o tak výrazném snížení na straně Unie, vysvětlení postoje Unie ve vztahu ke snížení emisí skleníkových plynů ve Spojených státech či asijských zemích již je velice nedostatečné. To je velká chyba. V době, kdy Evropa zažívá hospodářský pokles, bychom se měli více soustředit na opatření zaměřená na posílení hospodářství Unie, nikoli je zatěžovat dalšími náklady. Členské státy Evropské unie nejsou těmi největšími emitenty – jsou jimi rychle rostoucí ekonomiky rozvojových zemí, jako je Čína a Indie, a ty nemají v úmyslu emise snižovat. Průmyslová výroba a následně pracovní místa se tedy možná budou vyvážet do zemí mimo Evropskou unii. To by oslabilo naše hospodářství a emise by vzrostly, nikoli poklesly. Taková politika k ničemu nevede. Proto bychom měli toto politické směřování v oblasti boje proti globálnímu oteplování přehodnotit.
Sabine Wils (GUE/NGL). – (DE) Pane předsedající, klimatická konference v Cancúnu musí na naše státy vyvíjet pozitivní tlak, aby pokročily kupředu v otázce mezinárodní spolupráce a vnitrostátních právních předpisů na ochranu klimatu. Je třeba, aby EU v rámci odpovědného spojenectví projevila demokratické vedení, bez ohledu na to, jak postupují Spojené státy, a musí se nechat posuzovat dle zásady klimatické spravedlnosti. To znamená, že v průmyslových státech se musí uskutečnit druhé období závazku podle Kjótského protokolu. Je nutné poskytnout další finanční prostředky na finacování klimatických opatření. Co se týká dlouhodobého financování, musí EU při jednáních vyložit své karty na stůl. EU musí předložit své ambiciózní cíle pro snižování emisí skleníkových plynů. Světová teplota nesmí za žádných okolností stoupnout o více než 1,5 °C. Tento cíl přinese technické inovace a vytvoří pracovní místa v době hospodářské krize.
Anna Rosbach (EFD). – (DA) Pane předsedající, v prosinci budou všichni – vrcholní představitelé, politici, novináři, aktivisté a mnozí další – směřovat na summit do Mexika. I Parlament se zúčastní, třebaže vždy panují zmatky ohledně toho, kolik poslanců Evropského parlamentu může jet.
Vydáme-li se na summit o klimatu, nesmíme si s sebou zapomenout vzít jednu důležitou věc – realismus. Velmi dobře si uvědomuji, že podobná slova nejsou moc populární, je to však důležité, aby nás lidé po celém světě považovali za důvěryhodné. EU by měla kráčet v čele, jak se tak hezky říká – jinými slovy měli bychom se ujmout vedení a jít příkladem. To je sice pěkné a správné, musíme se ale ujistit, že nejdeme tak napřed, že nás nikdo nenásleduje. Není dobré prosazovat politiku, již je ochotno nebo schopno následovat jen několik států. Tím dosáhneme jen jediného – přesunutí našich odvětví s velkým počtem pracujících z Evropy do zemí s méně přísnou právní úpravou, nižšími mzdami a horšími pracovními podmínkami. Přijdeme o pracovní místa a to poškodí naše evropské ekonomiky. Měli bychom tedy usilovat o řešení, jichž se budou moci účastnit i rychle se rozvíjející země, jako je Čína, Indie a jihoamerický kontinent. Doufám, že se poučíme ze zkušeností z loňského setkání v Kodani a tento rok se budeme snažit o splnitelné projekty namísto toho, abychom upírali zrak k nemožnému.
Lucas Hartong (NI). – (NL) Pane předsedající, příští týden budeme svědky klimatické konference OSN pořádané v Cancúnu. Účast EU je od začátku do konce přetvářka, neboť naše klima je vlastně naprosto v pořádku. To, čím procházíme, je normální kolísání teplot. Dovolíte-li, pohovořím o skutečných faktech této nadbytečné konference. Stovky účastníků příští týden nastoupí do letadel směřujících do Mexika, která produkují emise CO2. Jaký že byl cíl konference o změně klimatu? Ach ano, bylo to snížení emisí CO2. V současnosti se v Cancúnu kácí 11 000 hektarů mangrovníkového lesa. A opět, jaký že byl cíl konference o změně klimatu? Ach ano, byla to ochrana lesů. Pane předsedající, mohl bych EU nabídnout svou skromnou radu? Nechme klimatickou politiku skutečně nezávislým odborníkům, protože zatím jen stojí daňové poplatníky obrovské peníze; za poslední desítky let to nepřineslo žádný výsledek kromě zmanipulovaných zpráv Mezivládního panelu pro změnu klimatu a jeho šarlatánského šéfa Rádžendry Pačaurího.
Pilar del Castillo Vera (PPE). – (ES) Pane předsedající, paní Schauvliegeová, paní komisařko, dovolte mi na úvod říci, že mám pocit, že jak úřadující předsedkyně Rady, tak paní komisařka přistupují ve svých vystoupeních ke konferenci v Cancúnu ze zcela z jiného úhlu, než bylo přistupováno ke konferenci v Kodani. Je to mnohem realističtější a životaschopnější pohled a má proto mnohem větší potenciál být účinný.
Heslem kodaňského summitu bylo všechno nebo nic – jak úřadující předsedkyně Rady zmínila, cancúnský summit musí nabídnout celou paletu životaschopných a účinných možností.
Boj proti změně klimatu má dva základní rysy: zaprvé musí být globální a zahrnovat všechny hlavní znečišťovatele, od Spojených států po Brazílii, Čínu a Indii. Zadruhé se musí jednat o sérii opatření, která budou mít účinný vliv na změnu klimatu, přičemž tento vliv musíme být rovněž schopni změřit, a tato opatření nesmí mít zhoubný dopad na hospodářský růst.
V tomto ohledu potřebujeme zároveň s pokorou uznat, že globální problém řešení změny klimatu nabízí řadu technologických a politických možností.
Jedná se o závazné dohody, odvětvové dohody, o přenos technologií a o podporu výzkumu. Je nutné všech těchto možností využít, spolu s radikálním zvýšením energetické účinnosti ve všech oblastech ekonomiky a společnosti. Jedině tak budeme schopni problémy změny klimatu účinně řešit. Pokud cancúnský summit v tomto směru předloží celou řadu životaschopných a účinných dohod, bude to veliký úspěch.
Kriton Arsenis (S&D). – (EL) Pane předsedající, paní komisařko, souhlasím s panem Leinenem, že skutečně jdeme z jednoho extrému do druhého. V Kodani jsme měli příliš vysoká očekávání a od Cancúnu možná očekáváme velmi málo.
Naše požadavky se v podstatě týkají dvou otázek: dohody o snížení emisí z odlesňování a znehodnocování lesů (REDD) a potom financování. Pokud nedosáhneme pokroku v těchto dvou oblastech, pak hrozí, že jednání nijak nepokročí a možná budou ohrožena. Jestliže v Cancúnu nenastane žádný pokrok, celý vyjednávací proces bude v nebezpečí. Proto spoléháme na to, že naše snaha, snaha Evropské unie, přinese pokrok, byť jen v těchto dvou otázkách, a proces jednání jako celek tak zůstane mimo nebezpečí.
Řada poslanců zmínila, že v roce 2009 jsme již dosáhli 17,3procentního snížení emisí. Cíl 20 % pro rok 2020 je tedy reálný, během několika málo let bychom jej mohli splnit. Není tedy důvod, proč ho nezvýšit na 30 % i více, chceme-li modernizovat naši ekonomiku, vytvořit nová pracovní místa a obnovit svou konkurenceschopnost.
Paní Hassiová hovořila i o využívání krajiny, změnách ve využití krajiny a o lesnictví. Má naprostou pravdu. EU zaujímá postoj, že bychom neměli srovnávat snížení emisí v rámci využívání krajiny, změnách ve využití krajiny a lesnictví (LULUCF) s rokem 1990 a měli bychom použít postup „jako obvykle“, nadměrné emise a výpočet o kolik méně emitujeme oproti potencionálně stanoveným cílům, což je absurdní.
Spoléháme na vás, že dosáhnete v těchto dvou klíčových otázkách při jednáních v Cancúnu výsledků.
Bas Eickhout (Verts/ALE). – (NL) Pane předsedající, mnohokrát děkuji paní komisařce a belgické úřadující předsedkyni Rady za jejich úvodní projevy, přesto bych rád sněmovně připomněl, že kodaňská dohoda byla mimořádně slabá a že někdy se zapomíná i na to, co je v ní vlastně uvedeno. Cíl 2 °C nebo dokonce 1,5 °C je v kodaňské dohodě uveden a chceme-li jej dodržet, musíme nyní skutečně začít pracovat na snižování našich emisí – o víc než 20 % – a rovněž poskytnout finanční prostředky na první tři roky. Kodaňská dohoda velmi jasně říká, že tyto prostředky musí pocházet z nových a dodatečných zdrojů. Paní komisařko, řekla jste, že máme téměř splněno – jenže finanční prostředky nejsou ani nové ani dodatečné, a ke splnění tedy máme velmi daleko. Buďme upřímní. Pak je zde záležitost role EU, jejího vůdčího postavení. To je vlastně otázka na belgickou uřadující předsedkyni Rady: jak toho v Cancúnu dosáhneme? Nyní jsme od Rady získali mandát, v Cancúnu však bude nutné jednat. Pokud jej budeme měnit, bude nutné, aby jej znovu jednomyslně schválily členské státy, nebo ke změně postačí kvalifikovaná většina? Koneckonců jedině tak lze naši vedoucí úlohu proměnit ve skutečnost. Větší ambice, více finančních prostředků a lepší vyjednávání – právě to potřebujeme.
Peter van Dalen (ECR). – (NL) Pane předsedající, Cancún má před sebou složitou a velmi naléhavou výzvu, přece jen však vidím možnost určitého úspěchu, jelikož výsledek jednání v Nagoji považuji za slibný a povzbudivý. Proběhly rozsáhlé diskuse s cílem co nejlépe zajistit úlohu Evropské unie v této debatě. Snažíme se o snížení emisí CO2 o 20 nebo dokonce 30 %? Pokud vím, méně CO2 se nerovná omezení hospodářské činnosti, můžeme se tedy zaměřit na cíl snížení o více než 20 %, protože to bude skýtat příležitosti pro zelená pracovní místa, inovace a udržitelný hospodářský růst. Současně bych chtěl vyzvat Mezivládní panel pro změnu klimatu, aby skutečně vzal vážně kritiku svých zpráv a vytvořil otevřenou vědeckou diskusní platformu, v jejímž rámci by byly zohledněny všechy relevantní informace a nic by nespadlo pod stůl. Pokud se mu to nepodaří, bude zprávy IPCC nadále obestírat atmosféra nedůvěry, což považuji za zbytečné a nežádoucí.
Marisa Matias (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, chtěla bych se vrátit k několika bodům, které tu zazněly. Bylo řečeno, že od Cancúnu se očekává, že se stane důležitým mezikrokem v boji proti změně klimatu a dále, že nemůže jít dále nebo být ambicióznější než Kodaň ani přijmout některé výsledky kodaňského summitu. Víme, že toho bylo málo, ale přesto, jestliže se nezměnily vědecké důkazy ani údaje, které máme k dispozici, zdá se mi, že se změnila politická vůle a schází odvaha a do Cancúnu se vydáváme s obavami.
Domnívám se, že vymanění se z jedné z nejkrutějších krizí naší doby nemůže být řešením. Dále bych ráda řekla, že máme příležitost v Cancúnu různé věci, které tu byly zmiňovány, otestovat a rovněž otestovat naše schopnosti přerozdělování a poskytování podpory chudším zemím a nejchudším lidem. Domnívám se, že reakce na environmentální krizi současně znamená i jednotnou a čestnou reakci na hospodářskou a sociální krizi, jíž v současnosti procházíme. To je nyní reálné.
Derek Roland Clark (EFD). – Pane předsedající, je mi potěšením, že mohu tento projev přečíst jménem pana Blooma, který bohužel byl dnes odpoledne – podle mne nespravedlivě – ze sněmovny vyloučen.
Před rokem jsme v Kodani zažili fiasko, kdy se na jednom místě sešlo 15 tisíc nekvalifikovaných lidí, zejména poslanců Evropského parlamentu s celým doprovodem, aby po dobu dvou týdnů zdvojnásobili uhlíkovou stopu tohoto místa a beznadějně zabředli do aféry Climategate, jejíž přesné načasování napomohlo ke zmaření jednání.
Ano, všichni si pamatujeme, jak University of East Anglia ukázala, co je zač – centrum pavědy stlučené z uplacených vědců, kteří se v oblasti finančních prostředků na výzkum a laboratoře spoléhají na generální ředitelství EU pro výzkum, na „všemocnou nevládní, avšak vládami financovanou“ OSN a na mzdy britských daňových poplatníků. Projevili se jako falšovatelé údajů a klimatických počítačových modelů, utajovači nepohodlných údajů a konspirátoři spolupracující s Obamovými zelenými nohsledy.
Masy daňových poplatníků bez jakýchkoli pochyb zjistily, že EU a světová zelená agenda jsou jen o zvyšování našich daní z uhlíku a o zastrašování s cílem dosáhnout svého.
Cancún samozřejmě nebude až tak hrozný. Bude mnohem teplejší. Je krásná zima a konspirátoři si dají mnohem větší pozor, aby tento rok svou snahu o světovou vládu utajili. Ale varuji vás: my, občané, jsme vám v patách.
Francisco Sosa Wagner (NI). – (ES) Pane předsedající, paní komisařko, sdílím cíl, o který usiluje tato sněmovna. Chci, aby se návrhům evropské delegace dostalo v Cancúnu podpory, jakou si zaslouží.
V souvislosti s touto diskusí je třeba zdůraznit roli měst při zachování životního prostředí. Existuje dohoda více než tisíců primátorů v Evropské unii, která potvrzuje, že si tyto orgány problém, jehož úspěšné vyřešení bude vyžadovat i jejich spolupráci, uvědomují. Naše krásná slova budou bez spolupráce s vedením měst k ničemu.
Pokud hovoříme o zajištění této spolupráce, je velmi důležité, aby se údaje o emisích zveřejnily, neboť velká města produkují 80 % skleníkových plynů. V současnosti nejsou údaje o emisích známé, ale ještě horší je, že neexistuje ani žádná společná norma pro měření.
Existuje nezisková organizace „Projekt zveřejňování údajů o CO2“, který shromažďuje údaje od tisíců podniků a mohly by je podle mého názoru využít i orgány místní správy. Bez spolupráce s orgány místní správy a starosty přijdou opatření v oblasti životního prostředí vniveč, čemuž se samozřejmě chceme vyhnout.
Theodoros Skylakakis (PPE). – (EL) Pane předsedající, hrozí velký environmentální skandál, jenž cancúnská konference musí řešit. Šedesát procent práv spojených s mechanismy čistého rozvoje prodaných v rámci systému obchodování s emisními povolenkami se týká likvidace průmyslových skleníkových plynů, HFC-23. Prodány byly za cenu sedmdesátkrát převyšující skutečné náklady, za což platí především evropští uživatelé elektřiny.
Dodnes jsme vyplýtvali zhruba 1,5 miliardy EUR, a bude-li to tak pokračovat, promrháme do roku 2013 další 3,5 miliardy, což je oproti skutečné hodnotě likvidace plynů velký rozdíl, jelikož ta činí pouhých 80 milionů. Několika málo společnostem po celém světě tak vzniká obrovský neoprávněný výnos, aniž by se nějak prospělo životnímu prostředí, neboť obsah HFC-23 v ovzduší se v posledních letech zvýšil.
Je to nepřijatelná situace zpochybňující čestné úmysly naší environmentální politiky a používání kjótského mechanismu. Evropa musí tento problém v rámci 16. konference smluvních stran řešit, neboť změna mezinárodní politiky v této otázce skýtá reálnou možnost výrazně snížit emise skleníkových plynů přímo a za velmi nízké náklady a žádat, aby se země, jako je Čína, která v současnosti vypouští do ovzduší velké objemy HFC-23, jež by bylo možné snížit na nulovou úroveň za předpokladu, že by Čína některé z peněz vybraných na daních z těchto neoprávněných zisků využila, aktivně zapojily do snahy bojovat proti změně klimatu.
Vyplýtvání více než 4 miliard EUR z kapes evropských daňových poplatníků je nepřijatelné. Úkolem nás v Evropském parlamentu je chránit veřejné zájmy a zájmy spotřebitelů.
Edite Estrela (S&D). – (PT) Pane předsedající, mezinárodní pozadí této konference není příznivé – potýkáme se s celosvětovou hospodářskou krizí, ve Spojených státech panuje politická a správní nejistota a jednání mezi Spojenými státy a Čínou uvázla na mrtvém bodě. Očekávání jsou proto nízká, ale přesto je třeba tento cancúnský summit vidět jako příležitost k obnovení důvěry v mnohostranný proces a boj proti změně klimatu a ke konsolidaci kodaňské dohody. To je naprosté minimimum, které lze učinit, ale i to vyžaduje odhodlání, politické vůdcovství během jednání a také odvahu při rozhodování. Především je potřeba udělat mnohem víc v otázkách, které se týkají rozvojových zemí, konkrétně financování, přenosu technologií a budování kapacit. V oblasti zmírňování se očekává pokrok, jehož by však mělo být dosaženo zejména ve vztahu ke stanovení ambiciózních a závazných cílů pro snižování emisí a procesy převádění, především pokud jde o sledování, podávání zpráv a kontrolu.
Bez ohledu na výsledek mezinárodních dohod by Evropská unie měla prosazovat cíl snížení emisí CO2 o více než 20 % s cílem vytvořit zelená pracovní místa a hospodářský růst. Stručně řečeno, výsledek v Cancúnu by měl napomoci řešit období po roce 2012 a v rámci toho zajistit, abychom mohli v roce 2011 dosáhnout mezinárodní dohody, která by byla právně závazná a naplňovala světový cíl omezení nárůstu teploty na Zemi na maximálně dva stupně.
Roger Helmer (ECR). – Pane předsedající, mám-li mluvit osobně, dovolte mi kolegům připomenout, že veřejnost přestala věřit globálnímu oteplování zaviněnému lidmi. Voliči mají plné zuby obviňování ze změny klimatu a nejsou ochotni za to dále platit.
Stále více vědců veřejně klimatickou ortodoxii kritizuje. Důvěryhodnost IPCC byla rozstřílena na kusy. Drobné změny klimatu, které jsme v poslední době zaznamenali, jsou zcela v souladu se stálými dlouhodobými přirozenými klimatickými cykly. Kodaň byla neúspěchem ze stejného důvodu, jako jím bude Cancún. Spojené státy a jejich nová republikánská většina v Kongresu si nebudou kupovat režim limitů a systém obchodování. Indie a Čína nebudou tento proces podstupovat ve jménu klimatické paniky. Naše zelené politiky jsou pravděpodobně zbytečné, jednoznačně neúčinné a nákladné tak, že nás zruinují.
Bude-li Evropa jednat sama o sobě, zničíme naše hospodářství a uvrhneme do chudoby naše děti, klima se tím však nijak neovlivní. Dobrovolně se vrháme do náruče chudoby ve jménu pochybné vědecké teorie. Je čas změnit směr.
Catherine Soullie (PPE). – (FR) Pane předsedající, paní Schauvliegeová, paní komisařko, až budeme zítra hlasovat o našem usnesení pro 16. konferenci smluvních stran o změně klimatu, musíme se chovat jednotně a realisticky, alespoň bych ráda, kdyby tomu tak bylo. Věřím proto, že naše paní komisařka dokáže udržet cíle, které je nutné společně naplnit, ale rovněž ubránit zcela neoddiskutovatelné s tím související podmínky, které Evropa stanovila.
Stejně tak nesmíme v průběhu těchto jednání ztratit ze zřetele očekávání našich spoluobčanů a průmyslu, že bude nalezena správná rovnováha. Proti změně klimatu musí bojovat celý svět, nikoli osamocená Evropa.
Proto bude důležité, abychom uznali význam duševního vlastnictví, které není odpovídajícím způsobem chráněno. Zelené technologie musí být k užitku co největšímu počtu lidí, ale to neznamená, že musíme prodávat své současné i budoucí znalosti zalevno, třebaže by to mělo být ku prospěchu tohoto důležitého boje proti změně klimatu.
Stejně tak je zjevné, že požadavek používání společných metod pro výpočet emisí a rovněž pro ověřování a zveřejňování údajů, díky čemuž by všechna odvětví produkující emise byla měřena stejným metrem, je zcela oprávněný a nikoli pouhá vyjednávací taktika.
A konečně, také můj kolega se o tom před okamžikem zmínil, kontroverzní jsou právní mezery v rámci současného mechanismu čistého rozvoje a na konferenci o nich rovněž bude řeč. Dámy a pánové, všichni bohužel velmi dobře víme, že skutečná vyjednávací síla neleží na Evropském parlamentu. Avšak vůli mnohých poslanců Evropského parlamentu včetně mne pracovat a podílet se na pozitivním výsledku této konference je třeba podporovat, nikoli opomíjet, tak jsme to pociťovali v několika posledních dnech. Jestliže si přeje Evropa být ve víru mezinárodních dialogů rozhodná, musí být rozhodní i všichni její zákonodárci.
Rovana Plumb (S&D). – Pane předsedající, jsem optimistka a myslím, že v dnešní době je možné v Cancúnu dosáhnout pokroku s vyváženým balíčkem, který zemím dovolí příjímat rychlejší a důraznější opatření napříč všemi oblastmi změny klimatu. Je proto nanejvýš důležité, aby bylo obnoveno vedoucí postavení Evropy v mezinárodních jednáních o klimatu zavedením zásady klimatické diplomacie a aby Evropská unie a její členské státy vymezily a prováděly princip klimatické spravedlnosti, a tím pro budoucí mezinárodní jednání o klimatu prosadily „ustanovení o spravedlivém podílu“ („equity clause“) .
Zdůrazňuji, že je nutné vytvořit mechanismus regulující financování finančních aspektů změny klimatu. K tomu, abychom zajistili navýšení objemu peněz nutných k provádění přizpůsobení se změně klimatu a projektů zmírnění a k dosažení zeleného růstu přispívajícího k dobrým životním podmínkám občanů a spravedlivého růstu, budeme potřebovat nové inovativní zdroje příjmů, například daň z finančních transakcí, zelené fondy nebo soukromé zdroje. Nezapomínejme, že politiky v oblasti boje proti změně klimatu mají i aspekt rovnosti mezi muži a ženami.
Romana Jordan Cizelj (PPE). – (SL) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, propast mezi očekáváními a výsledky kodaňské konference byla nepřijatelná, pročež bylo nezbytné, abychom provedli některé změny. Tentokrát se chystáme do Cancúnu – s mnohem realističtějšími a přitom stále ještě ambiciózními cíli. Paní komisařko, zasloužíte si ocenění za to, že jste zajistila, aby se Unie tentokrát na konferenci vydala mnohem lépe připravená, a já bych vám za to chtěla poděkovat.
Přesto bych však měla několik poznámek k některým předloženým pozměňovacím návrhům. Dohoda, již jsme uzavřeli v Kodani, přinesla některé výrazné výsledky, přičemž jedním z nich je jednoznačně rozhodnutí, že musíme přijmout opatření, jimiž zabráníme nárůstu světové teploty o více než 2 stupně Celsia. Na tomto cíli musíme dál trvat a teď není vhodný čas ke změnám, a to ani kdyby to mělo být vykládáno tak, že směřujeme k nižšímu cíli. Musíme být i nadále důvěryhodní. Nemůžeme tak důležitá rozhodnutí měnit z roku na rok.
Chtěla bych rovněž reagovat na návrhy, že by Unie měla jednostranně snížit emise skleníkových plynů o 30 %. Domnívám se, že bychom se neměli znovu vzdalovat od třetích zemí. Musíme tento cíl zvýšit a zvýšíme jej, avšak pouze za předpokladu, že pro to budou podmínky. Musíme nicméně zajistit, abychom předem stanovili postup pro takové rozhodnutí, a ovšem také to, aby byl Evropský parlament do rozhodování náležitě zapojen.
Dále musíme podporovat rozvoj a využívání čistých technologií v celosvětovém měřítku. Mimořádně důležité je ujednání o přenosu technologií, musíme ale mít i vhodná ujednání v otázkách ochrany duševního vlastnictví. Jedině tak se změna klimatu stane spíše příležitostí než zátěží.
A konečně pokud jde o financování úsilí o snížení dopadu změny klimatu v rozvojových zemích, dovolte mi zdůraznit, že Evropská unie již finanční mechanismus pro tento účel má – evropský systém obchodování s emisemi neboli ETS. Musíme zajistit řádné fungování a účinnost tohoto systému a transparentní a cílené rozdělování finančních prostředků. Domnívám se, že v době finanční a hospodářské krize by vytvářet novou finanční zátěž nebylo vhodné.
Justas Vincas Paleckis (S&D). – (LT) Pane předsedající, svět brzy opět obletí dobré, anebo jak bylo v poslední době obvyklé špatné zprávy o změně klimatu, tentokrát z Cancúnu. Naprostá většina vědců tvrdí, že běží čas, kdy mohou lidé změnu klimatu zastavit, neklesá však ani počet těch, kdo všechno popírají a odmítají cokoli činit. Evropská unie byla a měla by nadále být hnací silou pokroku v jednáních. V Cancúnu by EU měla lépe koordinovat postoje členských států. Je důležité, abychom vypracovali svůj domácí úkol, prokázali, že je možné mít udržitelný hospodářský rozvoj a žít způsobem šetrným k životnímu prostředí. Jedině tím, že změníme sebe, můžeme na ostatní působit, aby našeho příkladu následovali.
Skutečně bych podpořil, aby EU jednostranně snížila emise skleníkových plynů do roku 2020 o 30 %. Je mimořádně důležité, aby byl nově formulovaný princip klimatické spravedlnosti zohledňován v Cancúnu. Jestliže změnu klimatu nezastavíme nebo alespoň neomezíme, sežehne naše přehřívající se planeta v prvé řadě ty nejchudší země a nejchudší lidi.
Mohlo by se zdát, že někteří lidé, společenství a země se řídí starým, i když modernizovaným rčením: po mně – po tom, co jsem vše maximálně využil – potopa. Tento přístup nesmí v Cancúnu zvítězit.
Elisabetta Gardini (PPE). – (IT) Pane předsedající, paní Schauvliegeová, paní komisařko, dámy a pánové, snaha Evropy, aby dovedla příští konferenci o změně klimatu k ambiciózním cílům, je samozřejmě závazek k vytrvalosti, jejíž výsledky budou určovat budoucnost naší planety.
Ovšem právě proto musíme být, dámy a pánové, ve svých očekáváních realističtější a opatrnější. Pokud víme, přípravná mezinárodní jednání na cancúnskou konferenci nejenže nepřinesla žádoucí pokrok směrem k celosvětové dohodě, ale navíc potvrdila ostražitost a odpor proti závazkům, jež přijala Kodaň.
Byla o tom již řeč, přesto bych se v tomto okamžiku chtěla zmínit o Číně. Například Čína si dovoluje zvýšit své emise CO2 do roku 2020 o 5 miliard tun, což má důsledky, které by bylo možné vyvážit jen tím, že by Evropa do téhož roku 2020 snížila své průmyslové emise o 100 % – a ani to by nestačilo.
Kvůli této skutečnosti bude jednak návrh na bezpodmínečné snížení o 30 % zbytečný, a my jsme kategoricky proti takovému návrhu, ale navíc to povede mnohé nezávislé pozorovatele k hypotéze, že dojde k nárůstu, a to dokonce k výraznému nárůstu celosvětových emisí do tohoto data. V této protichůdné situaci by bylo přinejmenším riskantní a dokonce demagogické přicházet s čísly a malovat si lákavé, avšak nereálné scénáře, kde by se neznámé veličiny nevyhnutelně promítly do prodražení nákladů.
Doufám, že Evropská unie přijme pro Cancún sdílený, realistický a udržitelný návrh, neboť dohoda, která skýtá opravdové hmatatelné výsledky, je vždy a v každém případě lepší než očekávání, která jsou nevyhnutelně odsouzena k neúspěchu a v mezinárodních očích ještě více snižují důvěryhodnost snahy vlád v zásadních otázkách životního prostředí, což by bylo nesmírně obtížné napravit.
Jolanta Emilia Hibner (PPE). – (PL) Pane předsedající, paní Schauvliegeová, paní komisařko, přijetí usnesení pro 16. konferenci smluvních stran v Mexiku je prvním krokem v globální diskusi. Je velmi důležité nalézt kompromis vyhovující všem zemím. Neměli bychom si ale nalhávat, že se úspěch dostaví okamžitě. Musíme předložit maximální možný návrh, na němž se však shodne co největší počet zemí účastnících se konference.
Hlavním cílem tvořícím obsah usnesení je dospět ke kompromisu v boji proti globálnímu oteplování a změně klimatu. Chceme-li tohoto cíle dosáhnout, musíme získat podporu největších zemí a nejvýraznějších emitentů. Mimo jiné Spojených států a Číny. Musíme s nimi vést tuto diskusi a požadovat, aby zhodnotily své ekonomické možnosti. Měli bychom se rovněž soustředit na dosažení cílů, které jsme již zakotvili do ekologického balíčku Evropské unie. Někteří kolegové poslanci tvrdí, že balíček je nesmělý, jelikož hovoří o cíli snížení emisí v objemu 20 %. Splňme nejdříve tento krok a teprve potom se bavme o dalším.
Dále je důležité, aby závazky byly přijatelné pro všechny země. Jestliže znovu vytvoříme závazky, které nikdo neuvede do praxe, nebudou k ničemu a budou existovat jen na papíře. Navíc musíme svou pozornost směřovat k těm zemím, které mají velmi slabý hospodářský rozvoj a jejichž ekonomika je málo rozvinutá. Naším cílem tedy jednoznačně je, aby peníze směřovaly do nejchudších zemí. Tyto země by měly mít přístup k penězům z Unie. Za všechny své kolegy bych ráda řekla, že si myslím, že všichni budeme paní komisařce držet palce.
I já prohlašuji, že jsem připravena v jednáních co nejvíce pomoci.
Sirpa Pietikäinen (PPE). – Pane předsedající, především bych chtěla poděkovat komisařce Hedegaardové za její velmi kvalitní a oddanou práci v oblasti klimatu, a to na úrovni EU i světové úrovni.
Vím, že veškerá jednání o jakékoli mezinárodní otázce jsou v současnosti na půdě OSN velmi obtížná, a proto se domnívám, že bychom měli plně využít přísup založený na konkrétních opatřeních. Víme také, že problému budeme vystaveni ve všech zemích na celém světě a že tak opatření k předcházení změně klimatu jsou vždy ziskem, a to z hlediska environmentálního i podnikatelského.
Máme k dispozici řadu studií naznačujících, že EU by mohla své emise CO2 snížit do roku 2020 o 30 či dokonce 40 % způsobem, který by byl z hospodářského pohledu proveditelný i výnosný. Vyžadovalo by to v prvé řadě ukončit poskytování škodlivých dotací, například 6 miliard EUR v Evropě ročně na fosilní paliva, a je nutné přijmout přísnější předpisy pro systém obchodování s emisemi, zvýšit účinnost zdrojů a energetickou účinnost a posilovat oblast nástrojů, například v podobě přísnější směrnice o ekodesignu.
Dle mého názoru jedině tím, že sami ukážeme cestu, můžeme přesvědčit ostatní, že to a) myslíme vážně, b) je to ekonomicky výnosné a c) děláme to pro životní prostředí a pro úspěch evropského hospodářství.
Seán Kelly (PPE). – (GA) Pane předsedající, chtěl bych poděkovat za to, že moje skupina dostala příležitost říci několik slov k tématu, které mne velmi zajímá.
– Výsledek konference v Cancúnu je nyní pro Evropskou unii důležitý z hlediska perspektivy i výsledků. Musíme být vnímáni jako realisté a musíme hovořit jedním hlasem. Je nutné si zcela jednoznačně ujasnit, že globální oteplování je globálním problémem, k němuž je nutné globální řešení za pomoci globálních závazných cílů.
Z toho důvodu bychom měli trvat na našich cílích 20 % do roku 2020. Cokoli jiného by bylo kontraproduktivní. V okamžiku, kdy rozvojový svět pádí vpřed, by to zničilo naši ekonomiku a zbavilo nás konkurenceschopnosti.
Pokud zhruba do roku 2015 dosáhneme cíle 20 %, můžeme ho změnit na 25 nebo 30 %, což by pak bylo z hlediska našeho postavení na veřejnosti vnímáno jako úspěch. Naopak pošilhávání po 30 %, když na ně nedosáhneme, by bylo z hlediska našeho postavení na veřejnosti katastrofou, tak tomu bylo v případě Lisabonské strategie. Máme toho dost. Je načase bojovat chytře, splnit svou povinnost, ale současně zajistit, aby své splnil i zbytek světa.
A konečně, slyšel jsem, že několik poslanců Evropského parlamentu se hodlá vydat do Cancúnu, aby zde protestovali; na to mají samozřejmě právo, byl bych však rád, aby tak činili jako soukromé osoby, nikoli jako akreditovaní delegáti.
Danuta Jazłowiecka (PPE). – (PL) Pane předsedající, moji kolegové poslanci mnohokrát zdůraznili, že je nutné, abychom ke klimatické politice zaujali jednotný interní postoj. Ráda bych však upozornila na to, že bychom na nadcházející konferenci o klimatu měli využít i naši největší přednost, která je, jak se ukázalo vloni, zároveň naší největší slabostí. Mám na mysli víceúrovňovná jednání a snahu porozumět argumentům našich partnerů a také obratné hledání uspokojivého kompromisu. Zkusme do klimatické politiky promítnout evropské know-how. Izolace, o níž mluvila paní komisařka, závisí na účasti Spojených států, Číny, Brazílie, Ruska a Indie. Bez nich nemá smysl, aby Unie přijímala jakákoli opatření. Dále je nutné jasně uvést, že se od výraznější role na mezinárodním poli, kterou chtějí sehrávat nově vznikající hospodářské velmoci, odvíjí i jejich povinnost přijmout větší závazky. Brazílie, Rusko, Indie a Čína se nemohou stále odvolávat na to, že potřebují dohnat rozvinuté země, a tím odůvodňovat svůj nesouhlas s radikálními opatřeními na ochranu klimatu. Větší moc s sebou nese větší odpovědnost.
Maria Da Graça Carvalho (PPE). – (PT) Pane předsedající, úspěch cancúnské konference o změně klimatu je životně důležitý pro důvěryhodnost jednacího procesu, nad nímž má záštitu Organizace spojených národů. Je proto nezbytné, aby byly přijaty konkrétní závazky a stanoveny realistické cíle. Velký význam má nalezení shody o takových aspektech, jako je například politika ochrany lesů, přenos technologií do rozvojových zemí a financování.
Pokud se nám nepodaří dosáhnout dohody v celosvětovém měřítku, měla by Evropa přesto zůstat otevřená úvahám o druhém období závazku podle Kjótského protokolu, avšak za stanovení určitých podmínek, které zajistí zejména environmentální integritu protokolu, nové vymezení mechanismu čistého rozvoje a převzetí závazků hlavními světovými znečišťovateli, jako jsou Čína a Spojené státy.
Csaba Sándor Tabajdi (S&D). – (HU) Pane předsedající, před nadcházející konferencí o klimatu, která se bude konat v Cancúnu, by si Evropská unie a její členské státy měly konečně uvědomit, že vytyčování dalších a dalších jednostranných cílů nijak nepomůže tlaku na Spojené státy, Čínu a Indii a ani nemůže pomoci zapojení nově se rozvíjejících ekonomik do boje proti změně klimatu. Ve světle výše uvedeného se návrh skupiny Zelených / Evropské svobodné aliance na jednostranné zvýšení závazku snížení oxidu uhličitého na 40 % jeví jako nadsazený Avšak i jednostranný závazek 30 % má smysl jedině za předpokladu, že bude podložen reálnými opatřeními. Souhlasím s paní Hedegaardovou: Unie může získat zpět svou vedoucí úlohu jedině tehdy, pokud prokáže konkrétní výsledky, bude investovat do výzkumu a vývoje, vytvoří zelená pracovní místa, rozvine inteligentní elektrickou síť a bude prosazovat udržitelný zelený růst.
Karin Kadenbach (S&D). – (DE) Pane předsedající, paní Schauvliegeová, paní komisařko, Parlament se již při mnoha příležitostech výslovně zavázal přijímat opatření na ochranu klimatu. Bohužel se mi zdá, že tvůrci rozhodnutí v členských státech jsou o tom přesvědčeni méně. Ministři životního prostředí, často velmi ambiciózní, v mnoha případech mohou konat podle vlastní vynalézavosti. Dále ministři financí a hospodářství a ti, kdo jsou odpovědní za ekonomiku, doufejme uvažují z hlediska delšího časového horizontu. Ale opatření jsou nejčastěji přijímána na velmi jasně vymezené období, konkrétně na období do příštích voleb. Příroda však nemůže brát ohled na politické malichernosti. Bude reagovat na tuto změnu klimatu se všemi negativními důsledky pro lidi, vlastně pro lidstvo jako celek, které s tím souvisejí. Pokud se nám nepodaří přesvědčit veřejnost o naléhavosti věci, a zejména o tom, že je zapotřebí neprodleně jednat, velkou část finančních prostředků bude nutné vynaložit na řešení následků katastrof, a to v nijak vzdálené budoucnosti
Paní komisařko, pod heslem „jedna planeta, jeden hlas“ vám přeji, abyste v Cancúnu v zájmu budoucích generací uspěla.
Sonia Alfano (ALDE). – (IT) Pane předsedající, vážení kolegové, velmi si vážím přítomnosti komisařky Hedegaardové a postoje, který zaujala. Chtěla bych vám poděkovat za váš příslib, že budete Parlament o vývoji v Cancúnu pravidelně informovat.
Boj proti změně klimatu musí probíhat na světové úrovni za účasti všech, ovšem představa, že náš postoj se musí odvíjet od postoje ostatních zemí, je nezodpovědná a nijak neodpovídá roli, kterou si sama EU stanovila, tedy vedoucí úloze v kulturních revolucích na světové úrovni, především v boji proti klimatu.
Je tedy nezbytné, abychom si stanovili ještě ambicióznější cíle a zajistili, aby je jednotlivé členské státy plnily. Proto děkuji paní komisařce za vznesení přípomínky Itálii před několika dny, že by měla dodržet svůj finanční slib věnovat 200 milionů EUR na boj proti změně klimatu. Bohužel musím Komisi informovat, že rozpočet italské vlády v tomto okamžiku tyto finanční prostředky podle všeho neposkytne.
Ráda bych proto požádala Komisi, aby využila veškeré dostupné prostředky k tomu, aby přiměla členské státy splnit své sliby, zejména pokud se jedná o tak významný boj o blízkou budoucnost obyvatel celé planety ...
(Předsedající řečnici přerušil.)
João Ferreira (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, Evropská unie nese díl viny na kodaňském neúspěchu a na zastavení pokroku v mezinárodních jednáních. Nestačí se prohlásit za ambiciózní, stanovit cíle pro ostatní rozvinuté země, tím spíše, když tyto země nedodržují doporučení Mezivládního panelu pro změnu klimatu, jestliže nijak neřešíme způsoby, jak takových cílů dosáhnout. Na způsobech dosažení těchto cílů záleží více než na cílech, na které se soustředila dnešní diskuse, a to je podle mne ústřední téma.
Evropská unie trvá na tržním přístupu s využitím tržních nástrojů, které prozatím prokázaly dvě své vlastnosti: jsou neúčinné a zvrácené. Je to ráj finančních spekulantů: už to nejsou potraviny, už ne státní dluhy, ale samotné ovzduší, vzduch, který dýcháme, jež poslouží novému miliardářskému řádu k vytváření fiktivních finančních aktiv.
Paní komisařko, příčiny změny klimatu lze vysledovat v nesmyslnosti tohoto hospodářského a sociálního systému. Řešení spočívá v tom, že skoncujeme s tímto systémem.
Iosif Matula (PPE) . – (RO) Pane předsedající, změna klimatu je určitě tou největší výzvou, jíž lidstvo v současnosti čelí.
Bohužel očekávání spjatá s konferencí v Cancúnu jsou v důsledku kodaňského neúspěchu poněkud skromná. V Kodani se od rozvinutých zemí očekávalo, že pomocí různých způsobů podpoří akční plány rozvojových zemí pro boj proti dopadům změny klimatu. Avšak v důsledku hospodářské krize, již členské státy EU pociťují obzvláště silně, jsme nuceni klást důraz i na jiné priority.
Dosažení dohody o omezení emisí uhlíku je životně důležité. V Cancúnu musí EU vyjádřit svůj společný postoj k cílům, kterých je třeba dosáhnout, a mít na paměti, že úspěch strategie EU 2020 závisí na splnění cíle v oblasti změny klimatu. V této souvislosti bych chtěl zdůraznit úlohu partnerství zaměřených na rozvoj potenciálu udržitelné energie na regionální úrovni a povzbuzování regionů k tomu, aby využívaly obnovitelnou energii.
Gilles Pargneaux (S&D). – (FR) Pane předsedající, paní komisařko, víme, že máte bojovného ducha, a víme rovněž, že si přejete, aby Evropa na konferenci v Cancúnu hovořila jednotným hlasem. Proto bych vás chtěl požádat, zda byste nám mohla sdělit svůj názor na dvě otázky, dvě opatření, která jsou uvedena v našem usnesení, o němž budeme zítra hlasovat. A byl bych rád, kdybyste mohla své názory na tyto dva návrhy zveřejnit před zítřejším hlasováním.
Zaprvé se jedná o vytvoření zeleného fondu, z nějž bychom nakonec mohli od roku 2020 čerpat 100 milionů USD ročně na pomoc nejchudším zemím.
Zadruhé je to zavedení daně z finančních transakcí ve výši 0,01 %, což by přineslo finanční prostředky v hodnotě 20 miliard EUR, rovněž pro účely pomoci nejchudším zemím. Domnívám se, že toto je důležité téma finanční povahy, které by nám umožnilo postoupit kupředu rychleji a rozšířit záběr.
Angelika Werthmann (NI). – (DE) Pane předsedající, cílem konference o klimatu je vytvořit dokument navazující na Kjótský protokol, jehož platnost v roce 2012 skončí. Naléhavě potřebujeme pokročit v boji proti změně klimatu vpřed. Celkově je EU ke splnění cílů v oblasti klimatu na relativně dobré cestě. Pro nás, EU společně se Spojenými státy a Čínou, by však mělo zásadní význam, kdybychom usilovali o vytvoření právních předpokladů uzavření celosvětové dohody o ochraně klimatu. Zejména v těchto těžkých časech poskytne posílení environmentální politiky rovněž významnou příležitost pro hospodářskou politiku, například v podobě investic do obnovitelných energií a energetické účinnosti.
Monika Flašíková Beňová (S&D). – (SK) Pane předsedající, na mezinárodních fórech se o změnách klimatu hovoří již téměř dvě desetiletí. Navzdory tomu, že povědomí o tomto skutečně globálním problému vzrostlo, z politického hlediska jsme tyto dvě dekády, dá se říci, promrhali.
Kjótský protokol přestane platit v roce 2012 a fiasko loňské klimatické konference v Kodani nedává naději, že by se situace měla v dohledné době změnit k lepšímu. Říjnové rozhovory o klimatu jen potvrdily rozkol mezi takzvaným vyspělým světem a takzvanými rozvojovými zeměmi – v Cancúnu proto půjde skutečně o hodně. Pokud chceme, aby byla konference v Cancúnu úspěšná, je nezbytné, aby bohaté země změnily svůj postoj. V prvé řadě je třeba výrazně snížit objem domácích emisí. V této souvislosti rozhodně není řešením takzvané carbon offsetting. Dokud si budou bohaté země od chudých kupovat odpustky za to, že smí dále produkovat emise, klimatu to nijak nepomůže.
Kyriakos Mavronikolas (S&D). – (EL) Pane předsedající, otázka, před níž stojíme, zní: podaří se nám v Cancúnu pokročit vpřed v boji proti změně klimatu? Zdá se mi, že náš postoj a naše cíle skutečně určují tempo změn, díky nimž předejdeme ekologické katastrofě, .
Postoje Unie jsou stále ještě správné a nesmíme je na této konferenci pouze upřesnit – musíme bojovat za to, abychom došli k mnohem lepším výsledkům, než jsme dosáhli v Kodani.
Bohužel musíme, paní komisařko, stále počítat s tím, že bude na nás, abychom přesvědčili velké státy, zejména Spojené státy a Čínu, aby se k této všeobecné snaze bojovat proti změně klimatu připojily. Věřím, že tato snaha přinese své ovoce.
Connie Hedegaard, členka Komise. – Pane předsedající, myslím, že bych se po této živé rozpravě mohla omezit na tři základní poznámky, měla bych ale nejprve odpovědět na zcela konkrétní otázku pana Pargneauxe. Domnívám se, že můžeme dosáhnout určitého pokroku v otázkách týkajících se architektury zeleného fondu. Mnohé strany však pravděpodobně budou chtít mít o některých velmi specifických zdrojích financování poněkud více informací – uplynuly totiž jen dva týdny od chvíle, kdy panel OSN na vysoké úrovni tyto různé údaje představil.
Realisticky viděno bychom ale měli výrazně pokročit. Měli bychom vědět, co chceme s tímto fondem dělat a jak jej chceme tvořit. Potom, velmi krátce poté, si jsem jistá, že budeme také schopni splnit požadavky fondu. Myslím, že by se postup měl vyvíjet v krocích, máme ale velký zájem o to, aby se zelený fond rozvíjel.
Nyní mé tři poznámky. Zaprvé Marita Ulvskogová na začátku této rozpravy řekla, že otázka klimatu se tento rok propadla v prioritách mezinárodních jednání dolů. To je samozřejmě pravda, avšak pravda je i to, že pokud srovnáme naše současné postavení se situací před dvěma lety – nebo před pěti nebo deseti lety –, uvědomíme si, že klima je dnes na programu velmi vysoko.
Kdyby nebylo přípravy na kodaňskou dohodu, myslíte si, že by otázky změny klimatu, energetické účinnosti a toho, jak podporovat zelený růst, přežily hospodářskou krizi? Dovolím si tvrdit, že pravděpodobně nikoli. Je to něco, co je ještě stále velmi důležitým prvkem na programu EU a musí to tak zůstat.
Pan Ouzký říkal, že Evropa je pořád moc optimistická – no možná to není tak marné. Ti, kdo dosáhnou velkých věcí, nebývají pesimisté. Evropa v roce 2008 tím, že stanovila cíle, naznačila cestu; a mnohé ekonomiky se jí v přípravě na Kodaň vydaly.
Před dvěma lety jsme cíle vytyčovali víceméně osamoceně. Před Kodaní stanovovaly své domácí cíle velké ekonomiky jako Indonésie, Mexiko, Korea, Indie, Jihoafrická republika a další – a jejich seznam je mnohem delší. Za stávajících podmínek je to rovněž velmi důležité z pohledu evropského obchodu. To jsme si skutečně vydobyli. V mnoha zemích dochází nyní pod vlivem těchto domácích cílů k určité změně paradigmatu. Ano, v mnoha ohledech je to příliš pomalé, ale skutečně jsme ušli poměrně dlouhou cestu.
Někdo zmínil nově se rozvíjející ekonomiky. Tehdy to nebylo téma pro nově se rozvíjející ekonomiky, před dvěma lety by nově se rozvíjející ekonomiky řekly, že ony se změnou klimatu zabývat nebudou. Bohaté země by se s tím musely vypořádat – tedy rozvinuté země. Dnes díky Kodani uznávají, že nesou společnou odpovědnost. V Cancúnu se musíme snažit dosažený výsledek prohlubovat – a budeme se snažit.
Padlo několik dotazů ohledně mechanismu čistého rozvoje. Ano, to je problém. V této souvislosti se potýkáme s určitými problémy a máme to na seznamu věcí, které musíme v Cancúnu řešit – pokusit se učinit další kroky vpřed v otázce reforem nezbytných pro systém mechanismu čistého rozvoje.
Panu Skylakakisovi bych chtěla říci, že mohu s potěšením oznámit, že Komise zítra předloží návrh jistých omezení používání průmyslových plynů. V této věci jsme velmi dobře spolupracovali s Parlamentem, což bylo nutností k tomu, abychom pokročili v jednání s členskými státy. Náš návrh předložíme zítra a myslím, že jím vyloučíme mnohé obavy Parlamentu.
Moje poslední poznámka se týká pana Leinena a pana Arsenise, kteří oba vyjádřili znepokojení, že ke Cancúnu přistupujeme s příliš nízkým očekáváním. Myslím, že říci, že chceme ambiciózní, věcný a vyvážený výsledek – se všemi prvky, které jsme já i zástupkyně belgického předsednictví zmínily – není něco, co by bylo málo odvážné. Pokud skutečně dojdeme k rozhodnutí o lesnictví, o přizpůsobení, o technologiích, o poskytování financování rychlého zahájení a o tom, jak měřit, vykazovat a ověřovat trhy s uhlíkem, a také o různých dalších prvcích, o nichž jsme dnes hovořili, pak to budu považovat za skutečný pokrok.
Všichni víme, že nemůžeme dospět k jedné z věcí, jak bychom rádi – totiž k mezinárodně závazné dohodě. Jedním z důvodu je nedostatečný pokrok na půdě amerického Senátu. Je nám všem známo, že to je ten pravý důvod. Ovšem já se domnívám, že pokud si udržíme tuto dynamiku, můžeme stále ještě uskutečnit evropský cíl, tedy že budeme mít mezinárodně závaznou dohodu, jakmile to bude možné.
My všichni uděláme maximum, abychom v Cancúnu dosáhli pokroku. Jiné alternativy jsou velmi smutné, jsou skutečně ponuré. Musíme tento pokrok zajistit a mohu vám s určitostí říci, že evropská delegace společnými silami učiní vše, co bude možné, aby byl pokrok dosažen, a to tak, aby svět slyšel, že hovoříme naším proslulým „jedním hlasem“. Já doufám, že to bude takový „jeden hlas“, kde budeme říkat všichni totéž, přijdeme se stejnými prioritami, ať už jsme ministři, členové Komise, odborníci nebo poslanci Evropského parlamentu.
Současně se těším na spolupráci s vaší delegací po příjezdu do Cancúnu.
Joke Schauvliege, úřadující předsedkyně Rady. – (NL) Pane předsedající, vážení poslanci, přirozeně souhlasím se slovy paní komisařky a i já bych ráda poděkovala všem poslanců tohoto Parlamentu za jejich poznámky i obavy, které vyjádřili. V každém případě je bereme na vědomí a přihlédneme k nim. Dále bych ráda poděkovala Komisi a jejím útvarům za dosavadní konstruktivní spolupráci. Myslím, že bychom měli tímto směrem pokračovat a že to bude klíčové i v následujících dnech a týdnech, jak v Cancúnu, tak také na samotné klimatické konferenci. Paní komisařka řadu bodů zodpověděla, dovolte mi však doplnit několik poznámek za sebe.
Padly zde četné zmínky o důvěryhodnosti, o jednohlasném vystupování, a to samozřejmě musíme splnit. Z vlastní zkušenosti, kdy jsem se zúčastnila 10. konference smluvních stran k Úmluvě o biologické rozmanitosti v Nagoji, vím, že to Evropská unie dokáže a že je to zároveň jediná správná cesta k dosažení dobrého výsledku. Nesmíme však myslet pouze na zkušenosti z Nagoji, nýbrž i na špatné zkušenosti z loňského roku z Kodaně, a poučit se z nich. Rada ve skutečnosti tak postupovala; za sebe jsme přijali jasné stanovisko. Máme své závěry Rady, na jejichž základě můžeme vyhlásit jednoznačné poselství EU, pochopitelně i na mezinárodní úrovni.
Pane Eickhoute, není třeba podotýkat, že pokud by se Evropská unie musela vracet k závěrům Rady, platí, a je to tak v praxi obecně vždy, koordinace EU s tím, že poselství může vstoupit v platnost opět jednomyslným schválením zde. Slyšela jsem i řadu poznámek ohledně zvýšení cíle snižování na 30 %. Jak víte, Rada i v tomto případě podpořila zprávu předsednictví na toto téma – zpráva vychází ze sdělení, ve kterém Komise předkládá analýzu dopadu zvýšení cíle na 30 %. V této zprávě, kterou již Rada přijala, požadujeme, aby Komise podrobněji zkoumala dopad na úrovni členských států. V tomto směru bylo současně přislíbeno, že na jaře – na jarním zasedání – proběhne rozprava podložená podrobnějšími závěry Komise o pokroku v naplňování cíle 20% snížení.
Vážení poslanci, několik z vás oprávněně zmínilo význam konference v Nagoji. Nejde o přizpůsobování našich cílů. Musíme být realističtí, avšak musíme také vyvíjet maximální úsilí s cílem zajistit, že i v případě Cancúnu dosáhneme kvalitního výsledku – že tento balíček bude vyvážený. My jako belgické předsednictví učiníme vše, co bude v našich silách, abychom takového výsledku dosáhli. Učiníme tak společně se všemi členskými státy, s Evropskou komisí a s vaší podporou; musíme tímto způsobem zajistit, abychom na základě síly důvěry obnovené konferencí v Nagoji – kde se díky činnosti na více úrovních podařilo opět dosáhnout shody – dokázali touto cestou pokračovat i v Cancúnu a dokázali obnovit naději pro klima.
PŘEDSEDAJÍCÍ: ROBERTA ANGELILLI Místopředsedkyně
Předsedající. – Obdržela jsem jeden návrh usnesení(1) předložený v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu.
Rozprava je ukončena.
Hlasování se bude konat ve čtvrtek 25. listopadu 2010.
Písemná prohlášení (článek 149)
János Áder (PPE), písemně. – (HU) Možná jste již slyšeli o skandálu s HFC-23, který byl včera oznámen na tiskové konferenci pořádané skupinou PPE. I já shledávám naprosto ostudným, že by evropští daňoví poplatníci měli platit zhruba sedmdesátkrát více za likvidaci skleníkových plynů produkovaných při výrobě chladicího plynu, který se postupně přestává používat, přičemž vznikají mimořádné vedlejší zisky pro několik převážně čínských a indických společností. Skandál přisypává sůl do rány, neboť Evropská unie, opírající se o důvěru investorů, neplánuje obchodování s těmito emisemi ihned, před rokem 2013, pozastavit a tuto neudržitelnou situaci změnit.
Situace je ještě horší s ohledem na to, že Komise činí při mezinárodních jednáních o klimatu vše, co je v jejích silách, aby zabránila nově přistupujícím státům v dodržování kjótských kvót, které tvoří součást jejich národního bohatství. Činí tak navzdory tomu, že za kvótami, na něž mají někdejší socialistické země, včetně Maďarska, nárok, se skrývá skutečný pokles emisí, za což východoevropské země zaplatily od okamžiku změny režimu velké částky. Avšak jádrem včera odhaleného skandálu je právě to, že zatímco evropští spotřebitelé dosud zaplatili za likvidaci HFC-23 1,5 miliardy EUR, koncentrace tohoto plynu, který je 12 000krát agresivnější než oxid uhličitý, v ovzduší v posledních dvou desetiletích trvale stoupá. Proto by pro nás, dámy a pánové, nebylo žádným překvapením, pokud by EU s takovým dvojím metrem neměla v Cancúnu jednotné stanovisko, stejně jako v Kodani.
José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Jsem zastáncem toho, aby na summitu o klimatu, který začíná příští ponděli v Cancúnu, byla uzavřena závazná dohoda se specifickým mezinárodním systémem sankcí. Je zřejmé, že taková dohoda bude mít smysl jedině za předpokladu, že bude závazná i pro hlavní světové producenty emisí – Spojené státy, Čínu a Indii. Evropská unie je lídrem v boji proti změně klimatu a měla by být podporována v tom, aby toto postavení budovala, nesmíme přitom ovšem zapomínat na obrovské úsilí, které již naše podniky vynaložily, aby vyhověly povinným snížením emisí v Evropě. Nutno podotknout, že EU je odpovědná za zhruba 15 % světových emísí a podle odhadů tento podíl do roku 2030 klesne na 10 %, zatímco Spojené státy, Čína a Indie tvoří polovinu světových emisí a jejich podíl stoupá. V důsledku toho nemohu souhlasit s tím, že EU by měla jednostranně snížit své emise CO2 o 30 % oproti 20% cíli, pokud nebudou stejně postupovat i jiné země, konkrétně Spojené státy. To neznamená, že by EU měla krotit své ambice. Naopak, domnívám se, že i když s námi ostatní nepůjdou, měli bychom i nadále zaměřovat své snahy na vědecký výzkum, technologické inovace související s bezuhlíkovými zdroji energie, energetickou účinnost a na vytváření zelených pracovních míst v zájmu zvýšení naší konkurenceschopnosti.
Alajos Mészáros (PPE), písemně. – (HU) Směrem k období po Kjótském protokolu ... Neúspěšný kodaňský summit ještě více posiluje význam 16. konference smluvních stran rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, která se má konat v prosinci v Mexiku. Třebaže na mezinárodní úrovni lze Kodaň považovat za krok vpřed, ani zdaleka nenaplnila naše očekávání. Kjótský protokol vyprší v roce 2012 a právě proto je mimořádně důležité, abychom jasně vymezili globální cíle, které by byly všem zřejmé. Nestačí, že v této věci panuje relativní shoda o tématu v rámci EU. Je důležité, aby naše cíle přijaly i Spojené státy a hlavní asijské velmoci. I když v Cancúnu nelze dosáhnout shody ohledně čísel a procent, je naprosto nezbytné, aby se státy Úmluvy shodly na konkrétních plánech a závazcích a tím připravily cestu uzavření protokolu pro období po Kjótu na summit v Jihoafrické republice v roce 2011. Je nutné se dohodnout o otázkách, jako je financování, sledování a kontrolní mechanismy. Evropská unie musí svým jednotným postupem jít dobrým příkladem.
Katarína Neveďalová (S&D), písemně. – (SK) Na úvod je třeba podotknout, že konference o změně klimatu v Cancúnu je další velkou šancí vykonat něco pro budoucí generace a alespoň částečně napravit to, co se nám nepodařilo v Kodani. Světovou změnu klimatu již nelze popírat. Výsadba vinic v horských oblastech a pěstování plodin na místech, kde nikdy nerostly, stejně jako například časté přírodní katastrofy jako povodně, jsou toho příkladem. Musíme přijmout odpovědné a dlouhodobé řešení. Nejsem odborníkem na životní prostředí a teorie se různí, ale věřím, že je třeba něco udělat. Přestaňme diskutovat o tom, zda změna klimatu existuje, či nikoliv, ale o tom, jak proti ní bojovat. Přestaňme diskutovat o tom, zda se dá změna klimatu zastavit, a radši pro to něco učiňme. Evropská unie i všechny její členské státy musí mít v těchto diskusích vedoucí postavení. Máme zodpovědnost za budoucnost celého světa. Musíme podpořit výrazné snížení produkce emisí, zapojme i města, regiony a vesnice do ochrany životního prostředí, snažme se vytvářet více zelených pracovních míst a podpořme investice do výzkumu a inovací. Věřím, že právě my stále můžeme tuto planetu zachránit. Jen musíme stát pevně a jednotně při sobě.
Bogusław Sonik (PPE), písemně. – (PL) Jednání o klimatu v Cancúnu budou zahájena za pouhý týden. EU přijala ambiciózní plány v oblasti snižování emisí, financování, lesnictví a přenosu technologií. Na jedné straně je při jednáních o klimatu důležitá horlivost, ta však nesmí zastínit význam rozhodnutí, která budou na konferenci skutečně přijata. Měli bychom vyvodit závěry z rozpačitých výsledků kodaňské konference o změně klimatu, na níž nebyla přijata žádná důležitá konkrétní opatření. Proto by Evropská unie na 16. konferenci smluvních stran měla přispět k obnově důvěry v mezinárodní jednání o změně klimatu. Tato diskuse již trvá poměrně dlouho. Nyní v Cancúnu je nutné vypracovat příslušná konkrétní opatření, na jejichž základě bude možné uzavřít v roce 2011 v Jihoafrické republice komplexní mezinárodní dohodu.