Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2010/2059(INI)
Průběh na zasedání
Stadia dokumentu na zasedání :

Předložené texty :

A7-0275/2010

Rozpravy :

PV 25/11/2010 - 4
CRE 25/11/2010 - 4

Hlasování :

PV 25/11/2010 - 8.3
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2010)0435

Doslovný záznam ze zasedání
Čtvrtek, 25. listopadu 2010 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

9. Vysvětlení hlasování
Videozáznamy vystoupení
Zápis
  

Ústní vysvětlení hlasování

 
  
  

Návrh usnesení (B7-0683/2010)

 
  
MPphoto
 

  Laima Liucija Andrikienė (PPE). (LT) Pane předsedající, hlasovala jsem pro usnesení o probíhajících jednáních o rozpočtu na rok 2011. Neúspěch jednání dohodovacího výboru složeného ze zástupců Parlamentu a Rady z minulého týdne způsobil v Evropské unii značné znepokojení. Je politováníhodné, že někteří lidé dosud nepovažují za nutné dodržovat Lisabonskou smlouvu. Nedokážeme-li se do konce roku dohodnout na rozpočtu a dalších souvisejících otázkách, bude to mít velmi závažné důsledky. Bez zajištěného financování by bylo velmi obtížné vytvořit Evropskou službu pro vnější činnost a tři nové orgány pro sledování finančních institucí Evropské unie. Nedostatek finančních prostředků by rovněž vedl k tomu, že by nebyla náležitě uskutečňována politika soudržnosti, jedna z nejdůležitějších politik Evropské unie, nemluvě o tom, co by se stalo se strategií Evropa 2020 a programem Galileo. Proto se domnívám, že konstruktivní a pružný postoj Evropského parlamentu opět ukazuje, že v situaci finanční krize si Evropský parlament počíná opravdu odpovědně.

 
  
MPphoto
 

  Peter Jahr (PPE).(DE) Pane předsedající, ke krachu jednání o rozpočtu na rok 2011 bych chtěl říci toto: za prvé, právo sestavovat rozpočet je ústředním právem každého demokratického parlamentu. Za druhé, parlament, jenž svoji roli bere vážně, musí toto právo uplatňovat. Za třetí bych chtěl vyzvat Evropskou radu, aby respektovala a přijala toto samozřejmé právo Evropského parlamentu. Za čtvrté, je zapotřebí najít postup, jenž zajistí, že při rozhodování o rozpočtu bude hlas Evropského parlamentu brán v potaz.

 
  
MPphoto
 
 

  Hannu Takkula (ALDE).(FI) Pane předsedající, hlasoval jsem pro tento rozpočet a je pochopitelně jasné, že máme-li jakožto Parlament rozpočtovou pravomoc, měli bychom ji uplatňovat.

Nyní však musíme uvažovat o tom, jak se můžeme chovat odpovědně. Mohu konstatovat, že obsah rozpočtu v mnoha ohledech nevyjadřuje společně sdílené ideály Evropské unie. Přál bych si, abychom se mnoha věcmi mohli podrobně zabývat tak, aby bylo patrné, že v rozpočtu se vyskytují stará rezidua, která ztratila význam, a abychom se osmělili využít rozpočet k nové inventuře těchto reziduí. Je pochopitelně také důležité zajistit, aby Evropská unie měla vlastní financování, které jí tak umožní vykonávat rovněž funkce, na nichž jsme se společně dohodli a které pro nás vyplývají z Lisabonské smlouvy.

Tvrdím-li, že existují otázky, k nimž bychom měli zaujmout nový přístup, jedná se o stará rezidua, například dotace na pěstování tabáku atd., která podle mě již v současnosti nepatří mezi funkce Evropské unie. Musíme brát v potaz to, co je tady a teď, a připravit rozpočet, který evropské hospodářství skutečně podpoří.

 
  
  

Zpráva: Tokia Saïfi (A7-0312/2010)

 
  
MPphoto
 

  Antonello Antinoro (PPE).(IT) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasoval jsem pro zprávu paní poslankyně Saïfiové, protože dosáhla cíle, který si stanovila, totiž upřesnit, jak by se měla v mezinárodních obchodních dohodách posílit lidská práva a sociální a environmentální standardy.

To významným mezinárodním organizacím umožní úžeji spolupracovat na tom, aby v multilaterálních dohodách nalezly místo pro sociální otázky. Světovou obchodní organizaci by bylo vhodné reformovat tak, aby v ní vznikl prostor pro takovouto spolupráci, nicméně kvůli vyloučení některých zemí by realizace takové reformy byla obtížná.

Doložka o lidských právech se již ostatně objevuje v nejnovějších mezinárodních dohodách a v budoucích obchodních dohodách se toto stane běžnou praxí. Co je však zapotřebí, je zajistit účinné provádění 27 úmluv, aby mohly jednotlivé země využívat všeobecný systém preferencí (GSP), a doprovodných opatření vytvořených ke zlepšení schopnosti provádění.

Poslední bod: Až bude GSP reformován, měl by být zaměřen na země, které nejvíce potřebují pomoc.

 
  
MPphoto
 

  Laima Liucija Andrikienė (PPE). – Pane předsedající, hlasovala jsem pro toto usnesení. Jakožto parlamentní zpravodajka pro letošní výroční zprávu o stavu lidských práv ve světě mohu jen potvrdit, jak jsou v mezinárodních obchodních dohodách důležité doložky o lidských právech a příslušné standardy.

Obchod může hrát důležitou úlohu při zajišťování nejen občanských a politických práv, ale také práv hospodářských a sociálních. Uvažte jen, jakou roli mohou hrát programy obchodní pomoci při zajišťování rozvoje v mnoha chudých zemích po celém světě. Nesmíme zapomínat na to, že doložky o lidských právech jsou součástí všech dvoustranných obchodních dohod, které EU uzavírá, a také režimů GSP a GSP+ s rozvojovými zeměmi.

Tyto doložky a systém podmínek bychom měli zpřísnit a pečlivě sledovat jejich dodržování. Měli bychom zvážit, zda nebudeme provádět posouzení stavu lidských práv v zemích, které nejsou členskými státy EU a mají obchodní vztahy s EU, a poskytovat obchodní výhody zemím, jež ratifikovaly a účinně provedly hlavní mezinárodní úmluvy o udržitelném rozvoji, sociálních právech a řádné správě věcí veřejných.

 
  
MPphoto
 
 

  Daniel Hannan (ECR). – Pane předsedající, účelem obchodu je přinést oběma zúčastněným stranám maximální prospěch a zisk. Neobchodují spolu země, obchodují spolu podniky a jednotlivci. V této zprávě a obecněji v obchodní politice EU je však zřejmé odhodlání Komise činit součástí obchodních smluv EU všemožná kritéria neobchodní povahy: nejen ta, která se týkají lidských práv, environmentálních norem atd., ale také ta, a to je ještě zhoubnější, která po ostatních částech světa vyžadují, aby po vzoru EU vytvořily regionální obchodní seskupení.

Tím, oč v obchodu jde, je směna založená na rozdílech. Nemá smysl nutit dejme tomu středoamerické země, aby mezi sebou vytvořily obchodní unii, v jejímž rámci si budou prodávat banány, kávu a řezané květiny. Proto ani není zvlášť přínosné, aby v Evropě existoval blok podobných průmyslových ekonomik, který se izoluje od rostoucích trhů ve zbytku světa. Rozvojové země a země anglosféry to poškozuje, a zvláště to škodí mé zemi, která se nechala vlákat do pasti omezující a upadající regionální celní unie.

 
  
  

Zpráva: Ivo Belet (A7-0286/2010)

 
  
MPphoto
 

  Peter Jahr (PPE).(DE) Pane předsedající, sdělovací prostředky hrají v naší demokratické společnosti mimořádnou a velmi důležitou roli. Jsou zárukou vysoce kvalitních informací a tím podstatně přispívají k fungování naší demokracie. Jsem přesvědčen, že vysoce kvalitní, vyvážené prostředí veřejnoprávních sdělovacích prostředků také pozitivně ovlivňuje úroveň soukromých sdělovacích prostředků. Veřejnoprávní i soukromé sdělovací prostředky se vzájemně potřebují a mají na sebe kladný vliv. Chceme-li, aby prostředí sdělovacích prostředků bylo vyvážené a informativní, musíme podporovat nezávislé veřejnoprávní vysílací společnosti jako doplněk soukromých vysílacích společností. To je jedním z klíčových předpokladů svobody tisku a bez ní nemůže v naší společnosti existovat smysluplná svoboda projevu.

 
  
MPphoto
 

  Hannu Takkula (ALDE).(FI) Pane předsedající, hlasoval jsem v rozporu s doporučením naší skupiny pro zprávu pana poslance Beleta, protože si myslím, že je velice důležité, abychom uznali potřebu chránit veřejnoprávní vysílání včetně toho, které poskytují státní vysílací společnosti. Jedná se o velmi důležitou otázku a dá se říci, že v demokratických společnostech s tímto máme převážně jen kladné zkušenosti.

Je naprostou pravdou, že potřebujeme rovněž komerční kanály. Tyto dva rozdílné druhy služeb, komerční a veřejnoprávní kanály, se mohou doplňovat. Podle mého názoru je naprosto základním právem a nezbytným předpokladem svobody projevu, aby existoval veřejnoprávní kanál, jenž je financován z veřejných prostředků a zaměřuje se na poskytování soudobých a aktuálních informací pro občany v jednotlivých státech i v rámci Evropy.

Myslím si, že tato zpráva je vynikající a že si zasluhuje podporu, a doufám, že zabezpečení veřejnoprávního vysílání bude ve všech členských státech EU budoucím trendem.

 
  
MPphoto
 
 

  Sonia Alfano (ALDE).(IT) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasovala jsem pro zprávu poslance Beleta, protože uznává a přesně popisuje zásadní roli, kterou v Evropě hraje veřejnoprávní vysílání. Považuji tento krok za velmi důležitý pro Parlament, který jasně prohlašuje, že veřejnoprávní vysílání musí zůstat nezávislé na politické moci.

Zdá se, že tato zpráva byla napsána zvláště pro Itálii, v níž se v současnosti RAI nachází v pokročilém stádiu rozkladu, protože ke škodě kulturní a informativní hloubce veřejného vysílání, a tedy celé země, ji úplně pohltila stranická politika. Jen se podívejte na to, co se stalo minulý týden v pořadu nazvaném „Vieni via con me“ („Odejdi se mnou“).

Minzoliniové a Masiové ve vysílání, odborníci na dezinformování veřejnosti a ti, kdo je platí, nejsou se zprávou, kterou dnes Parlament přijal, slučitelní. Evropská unie by to měla vzít na vědomí a podniknout příslušné kroky. Nechceme na RAI už žádnou stranickou politiku.

 
  
  

Návrh usnesení (RC-B7-0624/2010)

 
  
MPphoto
 

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE).(FI) Pane předsedající, hlasovala jsem pro toto usnesení. Evropský parlament by se měl radovat z rezoluce Rady bezpečnosti OSN o ženách, míru a bezpečnosti.

Celkem 90 % válečných obětí tvoří civilní obyvatelstvo, většinou ženy a děti. Znásilňování a sexuální otroctví patří ve válce k otřesným každodenním jevům. Podle Ženevské úmluvy se znásilňování a sexuální otroctví považují za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Je rovněž třeba poukázat na to, že znásilňování představuje jednu z forem genocidy a mezinárodní společenství je také za formu genocidu považuje. Je naprosto nezbytné, aby pachatelé těchto zločinů byli za své skutky hnáni k odpovědnosti.

Ženy se musí zapojit do opatření přijímaných ve snaze předcházet konfliktům a podporovat zvládání krizí a mírová jednání. Je rovněž důležité umožnit ženám, aby se mohly podílet na poválečné obnově svých zemí.

 
  
MPphoto
 
 

  Laima Liucija Andrikienė (PPE).(LT) Pane předsedající, hlasovala jsem pro toto velmi důležité usnesení, protože nemůžeme přehlížet skutečnost, že míra násilí proti ženám roste. Je to patrné zvláště v oblastech zasažených válkou a konflikty. Souhlasím, že je zapotřebí v Evropské unii na nejvyšší úrovni věnovat náležitou pozornost provádění rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1325, první rezoluce věnované nepoměrnému a mimořádnému dopadu ozbrojených konfliktů na ženy. Toto by mělo být zvláště důležitým tématem probíhajícího přezkumu politiky EU v oblasti lidských práv, pokud jde o vypracování komplexní strategie lidských práv pro jednotlivé země a o hodnocení pokynů EU k otázce násilí na ženách a dívkách a těch pokynů EU, jež se týkají dětí a ozbrojených konfliktů, jakož i boje proti všem formám diskriminace. Podporuji žádost o přidělení potřebných prostředků k boji proti násilí na ženách a podporuji zastoupení žen v procesech budování míru, zajištění bezpečnosti a usmíření.

 
  
  

Návrh usnesení (B7-0622/2010)

 
  
MPphoto
 
 

  Dimitar Stoyanov (NI).(BG) Pane předsedající, hlasoval jsem pro usnesení o včelařství a pro podporu včelařského odvětví, protože tato forma zemědělské výroby je z vykonávaných zemědělských činností nejspecializovanější. Myšlenky, které se nám obvykle vybaví v souvislosti s hmyzem, nejsou zvláště příjemné. Hmyz nepatří mezi příjemné živočichy, ale musíme s ním žít. To však pouze dává vyniknout skutečnosti, že včely jsou jediným druhem hmyzu, jenž byl ochočen pro potřeby zemědělské a potravinářské výroby. Svědčí to o jejich obrovské důležitosti.

Nezapomínejme na to, že bez včel by neexistovala velká část další produkce, protože včely zajišťují opylování. Je zásadně důležité, aby Evropský parlament stále znovu zajišťoval shodu norem mezi EU a zeměmi, které nejsou členskými státy EU, zejména v oblasti zemědělství a zvláště v případě včelařství. Komise toto musí vzít na vědomí.

 
  
  

Zpráva: Lena Kolarska-Bobińska (A7-0313/2010)

 
  
MPphoto
 

  Jens Rohde (ALDE).(DA) Pane předsedající, dovolte mi prosím vyslovit poděkování paní poslankyni Kolarské-Bobińské za vynikající spolupráci a výbornou zprávu – zprávu, kterou zde dnes parlamentní většina oproti původnímu znění ještě vylepšila, když se postavila za to, abychom v Evropě zvýšili cíl v oblasti snižování emisí CO2.z 20 % na 30 %. To je podmínkou pro to, abychom se stali průkopníky a nejen dosáhli pokroku v oblasti životního prostředí, ale rovněž zajistili, že se v oblasti zelené environmentální technologie staneme konkurenceschopnými. Takto ochráníme pracovní místa, hospodářství i životní prostředí současně a zároveň nalezneme odpovědi na nejdůležitější výzvy, kterým v Evropě čelíme. Dnešek byl díky tomuto hlasování pro Evropu dobrým dnem.

 
  
MPphoto
 

  Jan Březina (PPE). (CS) Hlasoval jsem pro zprávu o energetické strategii nastiňující směry, kterými by se budoucí energetická politika v Evropské unii měla ubírat. Chtěl bych vyzdvihnout uznání role jaderné energetiky v současném i budoucím energetickém mixu Evropské unie včetně implicitního uznání potřeby prodloužení životnosti stávajících zdrojů. Strategii je z pohledu na jednotlivé zdroje možno hodnotit jako vyrovnanou, byť ani jednou nezmiňuje z mého pohledu důležitou roli uhlí při spalování v modernizovaných elektrárnách. Bez uhlí jako stabilního primárního zdroje schopného pružně reagovat na náhlý vzrůst poptávky po energii si přitom jen obtížně představíme zvyšování energetické bezpečnosti a nezávislosti Evropské unie. Slabým místem je příliš obecný charakter a absence doprovodných právních předpisů. Konkrétní a praktická podoba strategie bude rovněž výrazně ovlivněna připravovaným akčním plánem pro nízkouhlíkovou ekonomiku do roku 2050, který má být zveřejněn počátkem příštího roku.

 
  
MPphoto
 

  Laima Liucija Andrikienė (PPE). – Pane předsedající, hlasovala jsem pro tento důležitý dokument. Je konstruktivním příspěvkem k diskusi, kterou v Evropě vedeme o důvěryhodné společné energetické strategii.

Jedním z nejdůležitějších aspektů této strategie je jistě energetická bezpečnost. EU musí podporovat ne-li jednotnou, tedy společnou energetickou politiku. Je zapotřebí dát větší roli celoevropským regulačním orgánům a celoevropským institucím. V úsilí o vybudování alternativních cest dovozu energie, zejména z Ázerbájdžánu a střední Asie, a také ze severní Afriky a z jiných zemí, musí hrát Evropská komise důraznější roli. Evropa musí dále investovat do terminálů LNG a pomoci s těmito investicemi svým nejnovějším členům.

Zapotřebí jsou rovněž další opatření, například zvýšení energetické účinnosti, investice do jaderné energetiky a vytvoření pobídek pro technologie využívající energie z obnovitelných zdrojů. Nepostradatelným prvkem celého řešení je liberalizace vnitřního trhu EU s energiemi. Proto bychom měli upřímně podporovat iniciativu pana předsedy Buzka a bývalého předsedy Evropské komise Jacquese Delorse ke zřízení Evropského energetického společenství.

 
  
MPphoto
 

  Hannu Takkula (ALDE).(FI) Pane předsedající, jsem rovněž toho názoru, že tato zpráva paní poslankyně Kolarské-Bobińské je vynikající. Důležité je, že by měla udávat směr evropské energetické strategii na příštích deset let. Skvělé rovněž je, že se důkladně věnuje otázce, co znamená bezpečnost dodávek energie, nicméně také energetické účinnosti, a nezapomíná ani na úspory energie. To jsou důležité otázky.

Kromě toho je velmi důležité, abychom investovali do výzkumu a nových aplikací různých environmentálních technologií. Chceme-li vybudovat čistší Evropu, která bude energeticky méně závislá na jiných státech, budou velmi zapotřebí inovace v této oblasti. Musíme se proto zaměřit zejména na alternativní formy energie. Je pravdou, že potřebujeme jadernou energii jakožto základní formu energie, ale potřebujeme nové investice do alternativních energií. Doufám, že budeme moci postupně přestat používat uhlí. Nechci, aby budoucnost energetiky byla v Evropě uhelně černá.

 
  
MPphoto
 

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE).(LT) Pane předsedající, hlasovala jsem pro zprávu o energetické strategii Evropské unie, která pokrývá mnoho důležitých bodů a otázek a zmiňuje energii z obnovitelných zdrojů, výzkum, inovace, snižování znečištění a pochopitelně zvýšení energetické bezpečnosti. Zvláště podporuji ustanovení Evropského parlamentu, aby se energetické sítě, i ty komerčního charakteru, řídily transparentními mezivládními dohodami, které se nebudou dotýkat zájmů členských států. Dvoustranné dohody a projekty některých členských států, například plynovod „Nord Stream“, vzbuzují nedůvěru nejen, pokud jde o životní prostředí, ale také z hlediska celkové zásady solidarity. Mezi dvěma zeměmi byla uzavřena dohoda, přičemž jedna z nich je členským státem EU, zásada solidarity mezi členskými státy stanovená ve Smlouvách EU je však v podstatě odvržena. Proto souhlasím, aby se externí plynovody a další energetické sítě, které vstupují na území Evropské unie, řídily transparentními mezivládními dohodami koncipovanými přísně v souladu s právními předpisy EU. Tyto plynovody by měly podléhat pravidlům vnitřního trhu včetně pravidel pro přístup třetích zemí.

 
  
MPphoto
 
 

  Seán Kelly (PPE).(GA) Pane předsedající, rád jsem hlasoval pro tuto zprávu a chtěl bych pochválit svoji kolegyni a přítelkyni paní poslankyni Kolarskou-Bobińskou za její výkon.

Zúčastnil jsem se rozpravy v Parlamentu, ale v postupu „catch the eye“ si mě předsedající nevšiml. Chtěl bych proto říci dvě věci: Evropská unie by se měla soustředit na výzkum, vývoj a inovace a měla by být zřízena evropská síť pro skladování elektrické energie a její přenos po Unii. Budeme-li takto jednat, dosáhneme značného pokroku.

Na závěr bych chtěl říci, že mne velmi potěšilo, že pro tuto zprávu hlasovala velká většina poslanců Evropského parlamentu.

 
  
  

Návrh usnesení (B7-0616/2010)

 
  
MPphoto
 
 

  Jens Rohde (ALDE).(DA) Pane předsedající, jsem samozřejmě rád, že Parlament přijal usnesení předkládající návrh pro jednání, jímž podpoří naši komisařku pro opatření v oblasti změny klimatu, která se chystá na jednání do Cancúnu. Vzhledem k tomu, že nám činilo značné problémy, aby EU loni na kodaňské konferenci o změně klimatu našla společnou řeč, si nicméně také myslím, že skutečnost, že jsme v Parlamentu tak nejednotní, jak bylo zřejmé při hlasování o pozměňovacích návrzích i o celém usnesení, je důvodem k zamyšlení. V této souvislosti se domnívám, že bychom si možná mohli vzít menší poučení z toho, že by snad mohlo být ku prospěchu poněkud slevit z požadavků na Tobinovu daň a další daně, protože to je částečnou příčinou nejednotnosti Parlamentu. Protože s ostatními otázkami je to stejné, bylo by bývalo lepší, kdybychom slevili ze svých požadavků a vyslali naše vyjednavače s jasnějším a širším mandátem, než tomu bylo dnes.

 
  
  

Návrh usnesení (RC-B7-0675/2010)

 
  
MPphoto
 

  Antonio Masip Hidalgo (S&D).(ES) Pane předsedající, někteří řečníci konstatovali, že vzhledem k rozsahu potlačování lidských práv v Západní Sahaře, v níž je Maroko pouhou okupační zemí a nemá nad ní žádnou svrchovanost ani na ni nemá právní nárok, je odsouzení Maroka příliš mírné. Důležitý je však signál, že ani Evropa jako celek ani Parlament nebudou již hájit násilí ze strany Maroka.

Včera jsem zde v Parlamentu hovořil o mezinárodním soudu v Haagu. Doufám, že mezinárodní společenství, které žalostně selhalo ve snaze zamezit genocidě ve Rwandě, Jugoslávii a Dárfúru, jí v tomto případě v Západní Sahaře zabrání a nebudeme muset sledovat její projednávání před jiným soudem, rovněž v Haagu, ale tentokrát před tribunálem pro válečné zločiny.

 
  
MPphoto
 
 

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE).(FI) Pane předsedající, je politováníhodné, že zahraniční politika některých zemí EU má nadále velmi koloniální charakter. Bylo to velmi vidět v případě Západní Sahary. Obzvláště Španělsko a Francie, jež podporují Maroko, nesou za prodlužování tohoto konfliktu odpovědnost. Západní Sahara je poslední africkou kolonií, přitom aby toto území bylo zbaveno koloniální vlády, navrhla poprvé rezoluce OSN z roku 1966.

Situace na Západní Sahaře se v poslední době zhoršila. Marocké orgány používají nepřiměřené násilí. Objevily se zprávy o četných případech úmrtí, zranění a zmizení. Do krizové oblast je rovněž uzavřen přístup, takže nemůže ani přijímat mezinárodní pomoc. Současná krize na Západní Sahaře a celý konflikt musí být co nejdříve vyřešeny. To je úkolem pro místopředsedkyni Komise/vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku baronku Ashtonovou a také pro všechny členské státy EU.

 
  
  

Návrh usnesení (RC-B7-0650/2010)

 
  
MPphoto
 

  Dimitar Stoyanov (NI).(BG) Pane předsedající, pochopitelně jsem hlasoval pro usnesení o Ukrajině. Své důvody pro to jsem víceméně vyložil během včerejší rozpravy.

Chci však využít tohoto postupu k upřesnění jedné důležité věci, protože během včerejší rozpravy zazněly určité nepravdivé skutečnosti. Pan poslanec Brok se tehdy velmi pravděpodobně kvůli chybné terminologii dopustil omylu. Řekl nicméně, že na Ukrajině jmenuje ústavní soudce vrchní velitel bezpečnostních služeb je zapojen do jejich jmenování.

Ověřil jsem si dnes večer tuto informaci a zjistil jsem, že tomu tak není. Ústavní soud je jmenován prezidentem, ukrajinským parlamentem a soudci. Vrchní velitel bezpečnostních služeb prakticky do jmenování soudců Ústavního soudu v praxi nezasahuje. Chtěl jsem podat toto upřesnění.

 
  
MPphoto
 
 

  Laima Liucija Andrikienė (PPE). – Pane předsedající, náš Parlament konečně přijal usnesení o Ukrajině. Byli jsme pochopitelně znepokojeni posledními událostmi v této zemi. Je-li Ukrajina naším strategickým partnerem, pak mám za to, že je naší povinností vyjádřit znepokojení nad nedostatky, jež pozorujeme – například nad nepřiměřenými pravomocemi ukrajinských bezpečnostních služeb a nad opatřeními, která přijaly, aby zastrašili nevládní organizace působící na Ukrajině a ovládli ukrajinské sdělovací prostředky.

Znepokojuje nás rovněž celkový politický proces včetně toho, že opoziční strany se nemohou účastnit voleb, aniž by byly vystaveny omezením a diskriminaci. Na druhou stranu bychom nadále měli podporovat vyhlídky Ukrajiny na evropskou integraci a snažit se Ukrajinu více cukrem než bičem s Evropou sbližovat, místo abychom ji od ní ještě vzdalovali. Pro dosažení svého strategického cíle bychom měli dělat vše, co je v našich možnostech.

 
  
  

Zpráva: Yannick Jadot (A7-0310/2010)

 
  
MPphoto
 
 

  Jarosław Kalinowski (PPE).(PL) Pane předsedající, Evropská unie provádí velmi rozsáhlou politiku ochrany životního prostředí, která zasahuje rovněž do zemědělství a průmyslu. Za současných výrobních a konkurenčních podmínek však není možné přestat používat v zemědělství chemické látky ani změnit postupy používané při výrobě zboží tak, aby nebyla zapotřebí obrovská spotřeba energie. Vytýkat Unii, že nehraje vůdčí roli v ekologické politice, a klást jí za vzor Spojené státy a Čínu, je velice nemístné. Tyto země hrají koneckonců vůdčí roli v emisích CO2. Je však nepopiratelné, že ochrana životního prostředí je vysoce důležitá, a právě proto bychom měli zaměřit veškeré úsilí na to, aby evropské hospodářství bylo udržitelné – průmysl, zemědělství i doprava. Přírodní bohatství je naší nejcennější komoditou, kterou bude, když ji ztratíme, velice těžké znovu získat. Měli bychom proto udělat všechno pro nalezení příslovečné zlaté střední cesty.

 
  
  

Zpráva: Harlem Désir (A7-0317/2010)

 
  
MPphoto
 
 

  Jarosław Kalinowski (PPE).(PL) Pane předsedající, hledat rovnováhu mezi hospodářskými a sociálními zájmy je velice důležité, ale je to také velice obtížné. Základem Evropské unie je hospodářská spolupráce spojená s respektem k základním demokratickým pravidlům a blahu vlastních občanů. Proto je tak důležité zavést v mezinárodních obchodních dohodách jednotné standardy v oblasti lidských práv a jednotné sociální a environmentální standardy. Přijetí těchto standardů v rámci obchodní politiky Evropské unie povede k tomu, že občané budou Evropskou unii kladně vnímat a zlepší se rovněž vztahy EU s jejími partnery. Mezinárodní spolupráce v této oblasti je nezvykle důležitá a Evropský parlament by ji měl v maximální možné míře podporovat.

 
  
  

Návrh usnesení (B7-0623/2010)

 
  
MPphoto
 

  Jarosław Kalinowski (PPE).(PL) Pane předsedající, dohody o horizontální spolupráci se vztahují na velmi široké spektrum předpisů, a opomenutí v těchto právních ustanoveních, ať záměrná nebo nezáměrná, mohou vést k likvidaci hospodářské soutěže. Jedná se proto o otázku velice důležitou a zároveň citlivou na chyby. Je proto zapotřebí nastolit rovnováhu vhodnými předpisy, které stanoví normy pro příslušné postupy a napomohou dohodě zúčastněných stran. Práva duševního vlastnictví nesmí být ignorována a jejich porušování musí mít závažné důsledky. Podporuji rovněž požadavky autora zprávy na zlepšení kvality produkovaných legislativních textů. Jazyk, který se v současnosti v mnohých dokumentech používá, je často špatně srozumitelný a pro průměrného občana nepřístupný.

 
  
  

Písemné vysvětlení hlasování

 
  
  

Návrh usnesení (B7-0683/2010)

 
  
MPphoto
 
 

  Charalampos Angourakis (GUE/NGL), písemně. (EL) Političtí představitelé kapitalistů a buržoazní vlády spolu zase sehráli frašku, aby zmanipulovali lidi. Hlavním problémem není, zda rozpočet bude nebo nebude vyšší, nýbrž na co se tyto peníze použijí. Také o tom se rozhodlo. Zemědělské dotace pro chudé, středně velké zemědělské podniky byly v rámci SZP sníženy, zatímco peníze ze zemědělských fondů směřují na „způsobilé“ projekty, což jsou projekty přiřčené přímo nebo prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru velkým podnikatelským skupinám. Rozpočet EU tudíž také slouží k přihrávání peněz monopolním skupinám. Na druhou stranu každé navýšení rozpočtu Společenství bude použito k financování protilidové politiky a činnosti EU, například nově přijatého mechanismu Evropské služby pro vnější činnost, který má podpořit vojensko-politickou imperialistickou intervenční politiku EU.

Rozpočet EU je jen dalším nástrojem ke snižování příjmů prostých lidí a k přerozdělování peněz monopolním kapitalistům. Imperialistické půtky uvnitř EU nejsou v zájmu lidu; jde v nich o boj mezi buržoazními třídami a částí kapitalistů o to, kdo získá lví podíl z kořisti uchvácené z příjmů prostých lidí.

 
  
MPphoto
 
 

  Sophie Auconie (PPE), písemně. (FR) Jsem si jista, že jste si vědomi problémů, ve kterých se opět zmítala Evropská unie při schvalování rozpočtu na rok 2011. Evropská komise a Parlament chtěli zvýšit rozpočet o 5 %, aby se mohly realizovat nové evropské politiky (regulace finančního trhu, společná zahraniční politika atd.), které byly zavedeny jako odpověď na výzvy, jimž čelíme. Vzhledem k současným rozpočtovým omezením se Parlament nakonec rozhodl přistoupit na to, že toto zvýšení bude nižší, totiž 2,91 %, ovšem za předpokladu, že budou splněny určité politické podmínky (diskuse o tom, že Evropské unii budou přiděleny vlastní zdroje, aby ustalo handlování mezi členskými státy, o rozpočtové pružnosti a o financování hlavních strategických priorit). Protože Evropská rada tyto podmínky odmítla, hlasovala jsme pro nové usnesení, jež jasně vyjadřuje velice rozumné, konstruktivní a přitom ambiciózní stanovisko Parlamentu. Přestože jsme já i kolegové poslanci ochotni si spolu se všemi ostatními v Evropě utáhnout opasky, chceme rovněž zdůraznit, jak důležitý je evropský příspěvek z hlediska koordinace a financování politik, které Unie sleduje.

 
  
MPphoto
 
 

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. (LT) Podpořil jsem toto usnesení. Lisabonská smlouva přinesla v různých oblastech mnoho důležitých změn a udělila Evropskému parlamentu nové pravomoci. Neúspěšný pokus dosáhnout s Evropskou radou dohody o rozpočtu na rok 2011 byl první vážnou snahou Evropského parlamentu použít pravomoci, které mu byly přiznány. Evropský parlament je připraven dosáhnout dohody co nejdříve, aby EU mohla zahájit rok 2011 s přijatým rozpočtem a aby nebylo zpožděno financování důležitých oblastí a projektů. Požadavky Evropského parlamentu však musí být v dohodě s Radou uvedeny a musí být dosaženo dohody o určitých mechanismech pružnosti, které v roce 2011 a následujících letech umožní náležité financování politik vyplývajících z nových pravomocí, které EU dává Lisabonská smlouva, a ze strategie Evropa 2020. Komise se musí zavázat, že předloží návrhy nových vlastních zdrojů EU, a musí být dosaženo dohody s Radou o přezkumu finanční struktury. Dále musí dojít k dohodě mezi všemi třemi orgány o metodě společné práce, jež bude obnášet účast Parlamentu v procesu jednání o příštím víceletém finančním rámci. Evropský parlament se musí držet požadavků, které předložil. V budoucnu na nich nebude záviset pouze sestavení rozpočtu EU, budou rovněž precedentem pro rozšíření vlivu jediného přímo voleného orgánu účastnícího se řízení Evropské unie.

 
  
MPphoto
 
 

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. (RO) Evropský parlament nesmí podlehnout nátlaku Evropské komise, aby přijal rozpočet na rok 2011. To by znamenalo, že nejdemokratičtější fórum v Evropském společenství a jediný přímo volený orgán by se neřídil změnami ve Smlouvě, která tvoří základ fungování Unie. Reakce vedoucích představitelů Evropské komise sugerují myšlenku, že exekutiva Unie se domnívá, že Parlament nesouhlasí s navrženým rozpočtem právě pro to, aby ukázal, kdo má v rukou skutečnou moc. Avšak Parlament, jenž cele hlasoval proti návrhu rozpočtu na rok 2011 předloženému Komisí, má nepochybně na práci důležitější věci než se pouštět do neplodných bojů o moc. Rozpočet ve skutečnosti totiž nebere v úvahu nové pravomoci Unie a neposkytuje financování strategii Evropa 2020, o které panuje jednomyslná shoda.

Činíme-li rozhodnutí, nemůžeme být nedůslední. Nemůžeme naplánovat a schválit dobře míněné strategie, aniž bychom také poskytli finanční prostředky na jejich realizaci. Parlament má právo určit, jakou cestou se bude Unie příští rok ubírat. Toto právo mu dává Lisabonská smlouva. Jednotný postup všech parlamentních skupin v evropském zákonodárném orgánu slouží pouze k tomu dát najevo, že přezkum rozpočtu musí být proveden na mnohem pružnějším základě.

 
  
MPphoto
 
 

  Françoise Castex (S&D), písemně. (FR) Hlasovala jsem pro toto usnesení, protože nám formálním jazykem připomíná tři požadavky, na nichž závisí, jak bude Parlament hlasovat o rozpočtu na rok 2011, a to aby byla zachována možnost uvolnit prostředky z nástroje pružnosti, jenž je nutným rozpočtovým nástrojem pro zajištění minimálního financování v oblasti pravomocí a priorit Společenství; aby se Evropské komise zavázala, že do července 2011 předloží konkrétní návrhy o nových vlastních zdrojích; a aby byl Parlament významně zapojen do budoucích diskusí o systému financování Evropské unie, zvláště pokud jde o otázku vlastních zdrojů a o návrh příštího finančního rámce. Toto usnesení znovu zdůrazňuje změny, které ve vztahu k Radě přinesla Lisabonská smlouva, aby Rada konečně uznala novou pravomoc Parlamentu v rozpočtových záležitostech. Musíme si uvědomit, že tato diskuse o rozpočtu, v níž Parlament opět vyjadřuje ducha Společenství a respekt k občanům Unie, není pouhým interinstitucionálním sporem, ale že v sázce je otázka evropské integrace a samotná budoucnost projektu Společenství. Poslední věc: Členské státy, které jednotlivě ratifikovaly tuto Smlouvu, si musí plně uvědomit její požadavky a přijmout ambice, které jsou v ní obsaženy.

 
  
MPphoto
 
 

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. (FR) Předtím, než Komise předloží nový návrh rozpočtu, chtěl Evropský parlament znovu potvrdit roli, kterou má v úmyslu hrát v jednání o příštím víceletém finančním rámci. Stanovili jsme tři podmínky: Za prvé, aby byl zachován mechanismus pružnosti, v neposlední řadě pro to, abychom mohli uvolnit miliony eur mimořádné pomoci rozvojovým zemím; za druhé, aby Komise předložila reálné návrhy nových vlastních zdrojů; a za třetí, aby se Rada zavázala, že tyto návrhy společně s Parlamentem posoudí během jednání o příštím víceletém finančním rámci. Toto usnesení bylo přijato opravdu velkou většinou Parlamentu, což svědčí o tom, že Parlament je odhodlán podpořit přijetí rozpočtu na rok 2011 jen tehdy, budou-li tyto tři podmínky splněny.

 
  
MPphoto
 
 

  Göran Färm, Olle Ludvigsson a Marita Ulvskog (S&D), písemně. (SV) Je nám líto, že se zatím při jednáních nepodařilo dosáhnout výsledku. Navzdory tomu, že Parlament byl v jednáních velmi vstřícný, když přijal návrh rozpočtu na rok 2011 předložený Radou, nabídnul řešení velkých a náročných finančních záměrů jako například výzkumného programu jaderné syntézy ITER a slíbil rychlé schválení opravného rozpočtu č. 10, jehož součástí bylo, že členským státům bude vráceno přes 600 milionů EUR, menšina členských států, včetně Švédska, zabránila tomu, aby jednání dále pokračovala.

Usnesení Parlamentu zdůrazňuje, že jednání by měla pokračovat, ale také klade podmínky do budoucna.

Aby v EU nedocházelo k dalším rozpočtovým krizím a Unie zvládla financování svých hlavních priorit, například politiku v oblasti změny klimatu a strategii Evropa 2020, bude v následujících letech zapotřebí v rámci rozpočtu EU větší pružnost. Nejsme však toho názoru, že je nutné zvyšovat celkovou výši rozpočtu EU. Může-li k balíčku dohodnutému mezi členskými státy Parlament zaujmout postoj výhradně až po završení jednání, jsme také přesvědčeni, že aby se předešlo hrozbě veta ze strany Evropského parlamentu, mělo by mu být umožněno účastnit se přípravných jednání o příštím dlouhodobém rozpočtu EU na období po roce 2013 a rozhovorů o budoucím financování tohoto dlouhodobého rozpočtu, aniž by kvůli tomu zásadně zaujímal postoj k otázce vlastních zdrojů. Na závěr bychom chtěli zdůraznit, že tyto požadavky nejdou nad rámec pravomocí udělených Parlamentu Lisabonskou smlouvou.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Co se týče rozpočtu na rok 2011, v současné době se nacházíme v institucionální patové situaci, kdy některé členské státy v Radě blokují návrh Komise. Doufám, že tato patová situace bude co nejrychleji překonána, protože rozpočet musí respektovat závazky a povinnosti Evropské unie plynoucí z Lisabonské smlouvy.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Parlament si přeje, aby byla dodržována Lisabonská smlouva a v EU zavládl institucionální smír. Je tomu tak, že podle Lisabonské smlouvy se musí Parlament podílet – tím že bude hlasovat nebo vydá stanoviska – na nové interinstitucionální dohodě, na příštím víceletém finančním rámci a na vytvoření vlastních nových zdrojů. Pokud jde o interinstitucionální dohodu, je jasné, že zohlednění závazků přijatých evropskými orgány, konkrétně Radou, závisí na existenci pružnosti v aktuálním víceletém finančním rámci.

Strategie Evropa 2020, program Mezinárodní termonukleární experimentální reaktor (ITER), Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) a orgány finančního dohledu, to je několik příkladů toho, co je zapotřebí financovat. Rada musí vzít v potaz Lisabonskou smlouvu, jak co se týče nových oblastí, které spadají do kompetence Evropské unie, což se projevuje v rozpočtu, tak i co se týče posílených pravomocí Evropského parlamentu, v neposlední řadě v oblasti rozpočtu. Tyto změny skutečně posilují demokratickou legitimitu orgánů Unie. Uplatňováním metody Společenství místo mezivládního postupu se naše správa demokratizuje. Parlament vzhledem k rozpočtovým omezením členských států požaduje jen naprosté minimum toho, co je zapotřebí.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. (PT) Nesouhlasíme s návrhem rozpočtu na rok 2011. Nesouhlasíme však také s většinou důvodů, které většina Parlamentu uvádí, aby zabránila přijetí rozpočtu na rok 2011.

Diskuse, která o finančním výhledu na období po roce 2013 začala, již z mnoha důvodů vykazuje nedostatky, mimo jiné kvůli neschopnosti evropských orgánů – Parlamentu a Rady – dosáhnout dohody v rámci jednání o rozpočtu na rok 2011, kvůli snahám několika členských států vynutit si snížení prostředků v budoucích rozpočtech, kvůli neústupnosti, s níž jiní vyžadují nové vlastní zdroje EU, přičemž navrhují – nad rámec daní vnitrostátních – zavedení evropských daní, které by platili občané, nikoliv finanční sektor, kvůli neústupnému trvání na úplném provádění Lisabonské smlouvy a kvůli odporu bohatých zemí vůči výraznému zvýšení jejich příspěvků do rozpočtu EU.

V každém případě, přestože souhlasíme, že nové povinnosti by měly doprovázet nové zdroje, nemůžeme podpořit usnesení, které se nezasazuje o rozdělování prostředků EU se zřetelem k hospodářské a sociální soudržnosti, o vyrovnání se s krizí, o podporu zaměstnanosti posílením práv bez posilování militarismu nebo represe.

 
  
MPphoto
 
 

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. (FR) Hlasovala jsem pro usnesení o probíhajících jednáních o rozpočtu na rok 2011, protože je nezbytné, aby Parlament nyní, kdy již vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, přijal svoji novou a legitimní roli při stanovováni rozpočtu Evropské unie. Protože dohodovací výbor i přes veškeré úsilí Parlamentu nedospěl k dohodě, zformulovali jsme znovu několik bodů, v nichž musí být Rada pružnější. Za prvé, až do konce víceletého finančního rámce na období 2007–2013 je zapotřebí větší pružnost, aby bylo možné zohlednit nové pravomoci udělené Evropské unii, za druhé Parlament musí být plně zapojen do jednání o finančním rámci na období po roce 2013. Poslední bod, poté, co Komise souhlasila, že předloží podrobné návrhy na vytvoření vlastních zdrojů EU, chceme, aby se Rada zavázala, že Parlament bude plně zapojen do diskuse o těchto návrzích. Toto usnesení bude důrazným signálem pro Evropskou radu, která se sejde ve dnech 16. a 17. prosince 2010.

 
  
MPphoto
 
 

  Anna Hedh (S&D), písemně. (SV) Je mi líto, že se zatím při jednáních nepodařilo dosáhnout výsledku. Navzdory tomu, že Evropský parlament byl v jednáních velmi vstřícný, když přijal návrh rozpočtu na rok 2011 předložený Radou, nabídnul řešení velkých a náročných finančních záměrů jako například výzkumného programu jaderné syntézy ITER a slíbil rychlé schválení opravného rozpočtu č. 10, jehož součástí bylo, že členským státům bude vráceno přes 600 milionů EUR, menšina členských států, včetně Švédska, zabránila tomu, aby jednání dále pokračovala.

Usnesení Parlamentu zdůrazňuje, že jednání by měla pokračovat, ale také klade podmínky do budoucna.

Aby v EU nedocházelo k dalším rozpočtovým krizím a Unie zvládla financování svých hlavních priorit, například politiky v oblasti změny klimatu a strategie Evropa 2020, bude v následujících letech zapotřebí v rámci rozpočtu EU větší pružnost. Nedomnívám se však, že je nutné celkovou výši rozpočtu EU zvyšovat. Může-li k balíčku dohodnutému mezi členskými státy Parlament zaujmout postoj výhradně až po završení jednání, jsem rovněž přesvědčena, že aby se předešlo hrozbě veta ze strany Evropského parlamentu, mělo by mu být umožněno účastnit se přípravných jednání o příštím dlouhodobém rozpočtu EU na období po roce 2013 a rozhovorů o budoucím financování tohoto dlouhodobého rozpočtu, aniž by kvůli tomu zaujímal postoj k otázce vlastních zdrojů. Na závěr bych chtěla zdůraznit, že tyto požadavky nejdou nad rámec pravomocí udělených Parlamentu Lisabonskou smlouvou a že, ač jsem byla proti zavedení této smlouvy, domnívám se, že teď již nemáme jinou možnost než přijmout důsledky plynoucí z její ratifikace a pracovat podle jejích ustanovení.

 
  
MPphoto
 
 

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. (DE) Rozpočet Evropské unie tvoří rámec, v jehož mezích mohou členské státy jednat. Zejména v ekonomicky nejistých dobách je důležité moci se spolehnout na závazky, jež byly v tomto směru učiněny. Je zapotřebí, aby se lidé mohli spolehnout na to, že finanční prostředky budou mít skutečně k dispozici. Hovořím teď zvláště k zemědělcům. To, že v oblasti zemědělství existují nevyužité finanční prostředky, nesvědčí o tom, že jich nebylo zapotřebí, nýbrž pouze o tom, že se s nimi velmi šetrně hospodařilo. Zemědělci proto nesmí být trestáni tím, že se tyto prostředky přesunou do jiných oblastí. V zájmu evropských občanů je nutné zemědělství finančně zajistit. Je třeba co nejrychleji nalézt kompromis, abychom mohli přijmout rozpočet na rok 2011. Jedině tak můžeme zajistit financování zemědělství a vyhnout se problémům na úrovni členských států.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro usnesení o rozpočtu, ale zdržel jsem se hlasování o pozměňovacím návrhu 1 b, jenž se zabývá novými vlastními zdroji. Samozřejmě jsem přesvědčen, že EU by měla hledat nové finanční zdroje, ale nemyslím si, že by se to mělo dít tím, že budeme dopředu vyžadovat závazky ze strany Rady. Měli bychom otevřeně diskutovat o všech možnostech.

 
  
MPphoto
 
 

  Barbara Matera (PPE), písemně. (IT) Jestliže se Parlament a Rada nedohodnou do konce tohoto roku na rozpočtu na rok 2011, může to mít závažné důsledky pro financování unijních programů, způsobí to značné zpoždění při zřizování orgánů dohledu a znemožní fungování nástrojů mimořádné pomoci, jako jsou například Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci a Fond solidarity.

Parlament však musí být v budoucích jednáních pevný. Po Radě totiž požadoval jen to, aby respektovala pravomoci udělené Lisabonskou smlouvou. Parlament pouze bránil rozpočet EU před nedomyšlenými škrty, které by měly dopad na zaměstnanost a vedly by k tomu, že by evropští občané doplatili na neústupnost několika členských států. Těším se na to, že v nadcházejících jednáních budu svědkem velkého smyslu pro odpovědnost, aby se k současné hospodářské krizi navíc ještě nepřidala krize institucionální.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Lisabonská smlouva dala Parlamentu nové povinnosti, což znamená vyšší náklady. Tyto potřeby vyžadují, aby rozpočet na rok 2011 byl o něco vyšší než rozpočet na rok 2010, aby Parlament mohl náležitě vykonávat svoji funkci. Slepá ulička, do níž dospěla jednání s Radou, není nikomu ku prospěchu a i přes krizi, kterou Evropa prochází, je nutné dosáhnout dohody, aby EU mohla splnit cíle vytyčené strategií Evropa 2020.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. (DE) Především v době finanční krize, kdy se po občanech žádá, aby se uskromnili a přijali rozsáhlé škrty v sociální a rodinné oblasti, musí být možné také nekompromisní úspory v rozpočtu EU. Místo toho se plánuje jeho zvýšení o dobrá 3 %. Některé projekty se jednoduše odsunuly do pozadí, abychom pak v dohledné budoucnosti měli před sebou jen ty nejnaléhavější velké výdaje. Dalo by se najít mnoho možností jak dosáhnout úspor, například v souvislosti se dvěma místy konání plenárních zasedání, nebo tím, že se konečně konkrétně rozběhne boj EU proti podvodům a budou v plné výši navráceny prostředky, které byly vyplaceny nesprávně. Musíme rovněž zvážit, zda je skutečně nutné, aby pokračovaly všechny prestižní projekty. Některé z nich jsou samozřejmě také zaměřeny na budoucnost, ale u realizace některých projektů vyvstávají pochybnosti, pokud jde o jejich účelnost nebo zvolený postup. Tento rozpočet EU na rok 2011 v žádném případě nemohu podpořit.

 
  
MPphoto
 
 

  Franz Obermayr (NI), písemně. (DE) Jednání o rozpočtu byla neúspěšná v důsledku konfliktu mezi rozpočtovou stabilitou a schopností přizpůsobení. Zástupci Evropského parlamentu tedy požadují větší rozpočtovou pružnost, ale neberou v úvahu zájmy zemí, které jsou čistými plátci. Právě čistí plátci financující EU jsou těmi, na kterých po krizi leží opětovné nastartování motoru hospodářství a kteří zachraňují země s velkými rozpočtovými schodky a samotné euro. Oprávněně proto trvají na závazné výši rozpočtových prostředků, aby čistý zůstatek nemohl být zpětně libovolně změněn, a peníze promrhány. Ty, kdo investují a platí peníze, je nutné ujistit o maximální možné míře stability. Stejně tak kritický postoj k daním EU nemá nic společného s domnělým „nedostatkem solidarity“. Je dán jednoduše tím, že většina členských států je jednoznačně proti nim a z důvodu subsidiarity trvá na ratifikaci na vnitrostátních parlamentech. „Emancipovanost Evropského parlamentu“, o níž se v této souvislosti často hovoří, se mi jeví spíše jako velmi povážlivá emancipace od občanů EU. Proto jsem hlasoval proti tomuto návrhu usnesení.

 
  
MPphoto
 
 

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. (IT) Tak jako naprostá většina poslanců jsem hlasoval pro návrh rozpočtu, protože jsem toho názoru, že je nutno s Parlamentem počítat. A to nejen symbolicky kvůli tomu, že Parlament zastupuje 500 milionů Evropanů, ale především z „ústavního“ hlediska, protože Smlouva požaduje, aby Parlament vyslovil souhlas s přijetím příštího víceletého finančního rámce.

Zvýšení rozpočtu požadované Parlamentem není rozmar, nýbrž z něj mají mít prospěch občané Evropské unie. Významný přínos fondů a iniciativ, které se provádějí v celé Unii, je toho dokladem. Samozřejmě však souhlasím s těmi, kdo jsou toho názoru, že bychom měli uvažovat o tom, zda tyto prostředky nerozdělovat jiným způsobem, aby některé země nebyly jen čistými plátci a netěšily se daleko menšímu užitku. Doufám, že všechny tyto požadavky lze v rámci konzultace a hledání kompromisu zohlednit.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Vzhledem k tomu, že Rada ve svém postoji k návrhu rozpočtu omezila výši prostředků na platby na částku, která představuje zvýšení oproti rozpočtu na rok 2010 o 2,91 %, a vzhledem k tomu, že dohodovací výbor složený ze zástupců Parlamentu a Rady dne 15. listopadu 2010 nedospěl k dohodě o společném znění rozpočtu na rok 2011, hlasuji pro toto usnesení, protože souhlasím s podmínkami, které Parlament klade Radě a Komisi, aby umožnil dosažení dohody o rozpočtu na rok 2011.

 
  
MPphoto
 
 

  Miguel Portas (GUE/NGL), písemně. (PT) Zdržel jsem se hlasování o usnesení o rozpočtu na rok 2011 a o budoucím financování evropských politik, přestože jsem podpořil všechny pozměňovací návrhy, jejichž cílem bylo zlepšit postavení Parlamentu v jednáních a jeho možnosti ovlivnit rozhodování o rozpočtu. Kompromisní znění ve skutečnosti představuje návrat k předchozím postojům Parlamentu, totiž k těm, které vedly ke ztroskotání první dohody s Radou.

V této nově přepracované podobě postoj poslanců nezaručuje, že bude dosaženo toho, co je v těchto jednáních zásadní: že se nebude opakovat restriktivní rámec, který v současnosti vnutily EU bohatší členské státy na léta 2012 a 2013. Postoj Parlamentu nezajišťuje ani to, že v rámci rozpravy proběhne demokratická diskuse – do níž se zapojí vnitrostátní parlamenty – o nových zdrojích, z nichž se mají financovat nové finanční výhledy. Zdržuji se hlasování proto, že podporuji kritický postoj Parlamentu k postojům vlád, které chtějí více evropských pravomocí za méně peněz, ale neschvaluji špatné dohody ani průměrný rozpočet.

 
  
MPphoto
 
 

  Paulo Rangel (PPE), písemně. (PT) Toto usnesení je jasným signálem o odhodlání Parlamentu vyjít ze současné slepé uličky, v níž se ocitl rozpočet na rok 2011.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Co se týče samotného rozpočtu na rok 2011, Rada dala najevo, že výše prostředků na platby by se oproti rozpočtu na rok 2010 neměla zvýšit o více než 2,91 %. Zvláště pro členské státy, které v srpnu hlasovaly proti většinovému rozpočtovému postoji Rady, se jednalo o naprosto nepřekročitelnou hranici. Parlament vyjádřil v rámci trialogů o rozpočtu na rok 2011 ochotu přijmout tento postoj k prostředkům na platby, jakmile dostane prostřednictvím nástroje pružnosti záruky stran mimořádných prostředků na závazky nad rámec tehoto stropu v podokruhu 1a (konkurenceschopnost) a v okruhu 4 (vnější činnost) tak, aby bylo možné financovat naléhavé politické priority v podokruhu 1a (zejména celoživotní učení) a mimořádné požadavky v okruhu 4 (zejména Palestina). Rovněž ve věci programu ITER (zapotřebí je jednomyslná shoda v Radě) se zdálo, že kompromis by pro léta 2012 a 2013 zaručil navíc 1,4 miliardy z nevyužitých rezerv z různých okruhů z roku 2010 a z přerozdělení prostředků ze sedmého rámcového programu pro výzkum a rozvoj, přičemž ale tato část byla zatím předmětem diskuse, protože byla spojena se zaručením lepších mechanismů pružnosti podle nařízení o víceletém finančním rámci.

 
  
MPphoto
 
 

  Peter Skinner (S&D), písemně. – Zdržel jsem se hlasování o původním znění bodu 1 podbodu 6, protože požadovat nové návrhy ohledně vlastních zdrojů z daňových iniciativ a dalších programů, například EU ETS, představují potenciál pro zavedení daní EU. Toto hlasování je v souladu s mým postojem a dřívějším přístupem k veškerým návrhům evropského daňového systému.

 
  
MPphoto
 
 

  Derek Vaughan (S&D), písemně. – Toto usnesení dává ostatním orgánům jasný signál, že Parlament je ochoten začít vážně jednat, aby byla překonána současná patová situace a aby došlo stran rozpočtu na rok 2011 k rozhodnutí. Dosáhneme-li dohody, bude to znamenat, že nedojde ke zpoždění jednotných plateb zemědělcům a nebude dotčeno financování strukturálních fondů. Domnívám se, že poslanci Evropského parlamentu by jakožto jediní přímo zvolení zástupci v EU měli být zapojeni do vytváření příštího finančního výhledu, aby se pro občany Spojeného království dosáhlo nejlepšího výsledku. Je zapotřebí učinit kroky k tomu, aby byl rozpočet EU pružnější. Tím bude EU umožněno rychle reagovat na krize a bude možno financovat nepředvídané potřeby. Usnesení rovněž volá po velmi potřebné diskusi o nových způsobech financování EU, což by mohlo snížit výdaje britských daňových poplatníků na EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Angelika Werthmann (NI), písemně.(DE) Hlasovala jsem pro usnesení o probíhajících jednáních o rozpočtu na rok 2011, protože dosavadní jednání o rozpočtu bohužel prokázala, že Rada si očividně za uplynulých 12 měsíců nenašla čas na přečtení a pochopení Lisabonské smlouvy. Vše, čeho se dožadujeme, jsou práva a postupy opírající se výhradně o to, co bylo dohodnuto v Lisabonu, nic méně a nic více. Právě Rada trvala na tom, že je zapotřebí nová Smlouva. Rada se musí držet Smlouvy a je povinna zabránit tomu, aby zřetelné různice v jejích řadách měly negativní dopad na evropské občany.

V této souvislosti vítám široké odhodlání Parlamentu dosáhnout co nejdříve ještě před koncem roku dohody o rozpočtu na rok 2011. Potřebujeme pružnost. Kromě toho, jak dennodenně dokládá dramatická situace v Irsku, rovněž naléhavě potřebujeme nové orgány finančního dohledu.

 
  
  

Zpráva: Tokia Saïfi (A7-0312/2010)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Zařazení doložky o lidských právech nebo sociálních a environmentálních norem do obchodních dohod je zásadou, o niž by měla EU usilovat. Proto souhlasím s cílem EU vyvíjet v tomto směru tlak v rámci mezinárodních organizací, zejména Světové obchodní organizace (WTO) a Mezinárodní organizace práce (MOP), a souhlasím i s cílem podněcovat vytváření nových ekologických organizací podporujících spravedlivý obchod.

Jestliže musí na jedné straně Evropa dodržovat přísné sociální a environmentální normy, musí také požadovat totéž od svých partnerů. Je třeba zdůraznit, že to lze, jak ostatně ukázal pokrok dosažený v oblasti dohod o volném obchodu. Mezinárodní organizace nicméně musejí mít jasný rámec norem. Toho lze dosáhnout prostřednictvím intenzivnějšího dialogu v rámci těchto organizací, zejména pokud jde o povinné zařazení těchto norem do obchodních dohod, nezbytné mechanismy dohledu a o pobídky, a prostřednictvím posílení rozhodčích soudů. Nástroje systému všeobecných preferencí (GSP), jež EU umožňují jednostranně poskytovat obchodní preference, mohou být příležitostí k přesnějšímu určování příjemců s ohledem na úroveň jejich rozvoje a sledování příslušných závazků.

 
  
MPphoto
 
 

  Sophie Auconie (PPE), písemně. (FR) Evropská unie každoročně uzavírá celou řadu obchodních dohod v souladu s vnějšími pravomocemi, jak jsou stanoveny ve smlouvách. Nyní, když byly pravomoci Evropské unie rozšířeny v oblasti lidských práv (Listina základních práv je nyní základním právním předpisem) a udržitelného rozvoje (jeden z pěti základních cílů strategie Evropa 2020), považuji za důležité podpořit zprávu paní kolegyně Tokie Saïfiové, která se snaží zajistit, aby byly tyto otázky v obchodních dohodách Evropské unie lépe zohledněny. V této zprávě se přirozeně navrhuje zlepšení spolupráce v rámci stávajících mezinárodních organizací a automatické zavedení doložek týkajících se těchto záležitostí, ale tato zpráva také předkládá nové myšlenky a volá po vytvoření Světové organizace pro životní prostředí, na kterou by bylo možné přenést řešení případů environmentálního dumpingu. Tento návrh je také spojen s ideou ustanovení mechanismu započítání emisí uhlíku, který by doplňoval evropský systém pro obchodování s emisemi. Tento dvojkolejný přístup by nám umožnil zabránit přesouvání emisí do třetích zemí.

 
  
MPphoto
 
 

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. (LT) Podporuji tuto zprávu. Narušení hospodářské soutěže a rizika environmentálního a sociálního dumpingu jsou v oblasti mezinárodního obchodu stále častější. Tyto jevy jdou k tíži podniků a pracovníků v Evropské unii, jež musejí – narozdíl od svých obchodních partnerů mimo Evropskou unii – plnit přísnější sociální, environmentální a daňové normy. Proto by měly bilaterální a multilaterální dohody EU uložit povinnost plnit výše zmíněné požadavky všem společnostem, nejen těm se sídlem v EU. Obchodní dohody EU musejí být transparentní a musejí stanovit přísné podmínky pro zadávání veřejných zakázek, aby se zabránilo nezákonnému odlivu kapitálu. V zájmu dosažení těchto cílů by měla EU aktivně spolupracovat s mezinárodními partnery v oblasti obchodu: s Mezinárodní obchodní organizací, Mezinárodní organizací práce a s Organizací spojených národů.

 
  
MPphoto
 
 

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. (LT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože je nezbytně nutné zajistit soulad mezi obchodním právem a základními lidskými právy a zahájit dialog mezi hlavními mezinárodními organizacemi, především mezi Mezinárodní organizací práce a Světovou obchodní organizací. Zahrnutí lidských práv a sociálních a environmentálních norem může navíc znamenat přidanou hodnotu pro mezinárodní obchodní dohody a může poskytnout větší podporu z hlediska politické a sociální stability, a tím vytvořit podnětnější klima pro obchod. Je třeba zdůraznit, že evropský průmysl a podniky jsou v Evropě vázány přísnými sociálními a environmentálními pravidly.

Souhlasím s postojem Evropského parlamentu, že pokud plní Evropská unie závazné normy, musí být také připravena vyžadovat totéž od svých obchodních partnerů, zejména od těch z rozvíjejících se zemí, a musí trvat na kvalitě a udržitelnosti, zejména co se týče potravinářských výrobků, které se dodávají na její území, a tím zachovat spravedlivý a poctivý obchod. Chtěla bych zdůraznit, že v zájmu posílení lidských práv a sociální politiky v mezinárodním obchodu musíme požadovat, aby všechny budoucí obchodní dohody zajišťovaly zákaz využívání dětské práce, zejména v odvětví těžby a zpracovávání přírodního kamene.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. (PT) Domnívám se, že sociální a environmentální normy nejsou v rozporu s obchodními zájmy Evropské unie a se zájmy jejích partnerů. Vzájemná spolupráce mezinárodních organizací by měla být posílena jako součást celosvětové dohody o změně klimatu, zvláště na úrovni mechanismů pro započítání emisí uhlíku v Evropském systému obchodování s emisemi. Zároveň je také třeba zastavit úniky, ke kterým v této oblasti již dochází. Také se domnívám, že EU by měla vyvíjet úsilí o aplikaci bilaterálního volného obchodu, do kterého by byla včleněna nejen lidská práva, ale také opatření týkající se udržitelného rozvoje.

 
  
MPphoto
 
 

  Mário David (PPE), písemně. (PT) Uvědomuji si, že diskuse o zařazení doložek o lidských právech a o sociálních a environmentálních normách do mezinárodních dohod je komplikovaná. Vím, že v současné době existuje nevyváženost mezi pravidly mezinárodního obchodu a ostatními předpisy mezinárodního práva. Domnívám se, že Evropská unie hraje v tomto hledání nového globálního řízení klíčovou úlohu, a proto musí posilovat soudržnost politik přijatých mezinárodními orgány.

Domnívám se, že Evropská unie musí usilovat o rovnováhu mezi restriktivními a liberálními přístupy k obchodu a o kompromis mezi hájením svých obchodních zájmů a požadavkem respektu k hodnotám, na nichž stojí. Proto je důležité podněcovat dialog a kooperativní partnerství s mezinárodními organizacemi, především se Světovou obchodní organizací a Mezinárodní organizací práce. Připomínám také, že Lisabonská smlouva zavádí změny v obchodní politice, které se dotýkají některých návrhů předložených v této zprávě. Proto hlasuji pro soubor opatření obsažených v této zprávě.

 
  
MPphoto
 
 

  Proinsias De Rossa (S&D), písemně. – Podporuji tuto zprávu, která vyzývá k tomu, aby se na obchod nehledělo jen v úzkém slova smyslu. Naši budoucí obchodní strategii je naopak třeba vnímat jako doplňující prostředek k prosazování evropských hodnot a zájmů. Opatření týkající se udržitelného rozvoje jsou prospěšná všem. Zavedení sociálních a environmentálních norem do obchodních dohod navíc přispívá k regulaci globalizace. Jejich ignorování je krátkozraký a kontraproduktivní přístup, který nejenže jde proti smyslu zásad, jimiž se řídí naše vnější činnost, ale podkopává také evropský sociální model. Bilaterální obchodní vztahy EU s třetími stranami jsou z hlediska lidských práv a sociálních a environmentálních norem o to zásadnější, oč skrovnější jsou vyhlídky na pokrok v rámci WTO. Musíme nicméně i nadále vyvíjet tlak, aby byl MOP udělen status pozorovatele ve WTO s právem promlouvat; je také třeba vytvořit v rámci WTO výbor pro obchod a důstojnou práci. Zařazení závazných doložek o lidských právech do mezinárodních dohod EU je úctyhodná praxe, je však zřejmé, že při nedostatečné kontrole a zavádění jsou tato opatření prakticky zbytečná; to je třeba ošetřit ve všech budoucích dohodách.

 
  
MPphoto
 
 

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. (FR) Mezinárodní obchodní dohody by měly být pro EU příležitostí k vybízení svých obchodních partnerů, aby přijali sociální a environmentální normy. Tato zpráva byla přijata velikou většinou a obsahuje návrhy na požadavek, aby dovážené zboží vyhovovalo stejným sociálním a environmentálním normám jako evropské výrobky. Také se v ní navrhuje, aby bylo možno obrátit se s případy sociálního a environmentálního dumpingu buď na MOP nebo na Světovou organizaci pro životní prostředí, kterou je třeba co možná nejrychleji vytvořit. V probíhajících jednáních o dohodě o volném obchodu by se mělo počítat s doložkami o lidských právech, ale také o hospodářských, sociálních a environmentálních normách. Pokud se tak nestane, bude to znamenat, že EU již nebude s to konkurovat levným a nekvalitním dovozům, které těží z nerovné konkurenční výhody. Jde tady o budoucnost evropského zemědělství i průmyslu.

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (S&D), písemně. (PT) Hlasovala jsem pro zprávu o „lidských právech, sociálních a environmentálních normách v mezinárodních obchodních dohodách“, protože obchodní politika musí být v souladu s cíly EU a musí přispívat k ochraně jejích modelů sociální a environmentální politiky. Je proto nanejvýš důležité, aby EU zajistila zavádění stanovených sociálních a environmentálních norem do mezinárodních obchodních dohod.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Otázka, zda máme obchodovat s těmi, kdo neuznávají stejné standardy dodržování lidských práv, není v mezinárodních vztazích ničím novým a je možné, že se bude vléci donekonečna. S největším možným realismem se domnívám, že EU musí učinit maximum, aby zajistila hlubší přijímání norem do takové míry, již bude považovat za dostatečnou; musí se také snažit zavázat země, s nimiž obchoduje, k účasti na celosvětovém úsilí o dodržování těchto práv. Uvědomuji si, že na hospodářské a diplomatické úrovni nesmí EU opomenout významnou a ústřední roli této otázky při vytváření trvalých obchodních kanálů. Přitom je ale obecně známo, že nejsme v pozici, kdy bychom si mohli tyto normy vynucovat nebo se o to pokoušet. Ačkoliv se tyto normy často formálně uznávají, EU si je vědoma, že někteří její partneři je běžně porušují. Do této kategorie spadají největší dodavatelé energií do Evropy. Přitom ale znovu zdůrazňuji, že je důležité pokračovat v boji za lidská práva a jejich dodržování klást jako podmínku pro navazování pevných obchodních vztahů.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Zařazení doložky o lidských právech a zavádění sociálních a environmentálních norem do obchodních jednání je komplikovaná otázka, která rozděluje mezinárodní společenství. Země Severu na jedné straně odsuzují sociální a environmentální dumping uplatňovaný rozvíjejícími se zeměmi, což deformuje obchodní konkurenční prostředí; země Jihu na straně druhé podezřívají země Severu z toho, že chtějí bránit jejich hospodářskému rozvoji a že prostřednictvím zavedení těchto norem uplatňují skrytý protekcionismus.

Hlasoval jsem pro tuto zprávu, neboť se domnívám, že obchodní politika by měla fungovat jako nástroj ve službách obecných cílů Evropské unie. Věřím proto, že je důležité, aby nebyl obchod sám o sobě vnímán jako cíl, ale jako nástroj prosazování evropských obchodních zájmů, jako nástroj spravedlivého obchodu, který může vnést do obecné praxe skutečné zařazení a uplatnění sociálních a environmentálních norem ve vztahu se všemi obchodními partnery EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. (FR) Hlasovala jsem pro zprávu o lidských právech, sociálních a environmentálních normách v mezinárodních obchodních dohodách, protože je naprosto zásadní, aby obchodní politika Evropské unie odpovídala svým politickým cílům. Z textu, který byl podstatně vylepšen skupinou Pokrokového spojenectví socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, je jasné, že obchod již nemůže být sám o sobě cílem, ale že veškeré dohody nyní mají obsahovat jisté sociální a environmentální doložky. Ty musejí být závazné a musejí zahrnovat možnost předat případy jejich porušení zejména úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože bychom neměli zapomínat, že evropský průmysl a podniky jsou vázány přísnými sociálními a environmentálními pravidly EU. Pakliže Evropská unie tyto závazné normy dodržuje, musí být schopná totéž vyžadovat od svých obchodních partnerů, zejména od těch z rozvíjejících se zemí, a musí být schopná trvat na kvalitě a udržitelnosti, zvláště v oblasti potravinářských výrobků, které přicházejí na území EU, a tím zachovat spravedlivý a poctivý obchod. Je nutné zlepšit přístup k zelenému zboží a technologiím, aby bylo dosaženo cílů udržitelného rozvoje. Musíme dosáhnout rychlého uzavření jednání o omezení nebo odstranění celních a necelních překážek pro ekologické zboží a služby, abychom prosadili nové formy politik zaměstnanosti a vytvořili pracovní příležitosti splňující normy pro důstojnou práci, jak byly stanoveny Mezinárodní organizací práce, a musíme zajistit evropskému průmyslu a malým a středním podnikům příležitosti pro růst.

 
  
MPphoto
 
 

  Jarosław Kalinowski (PPE), písemně. (PL) Hledání rovnováhy mezi hospodářskými a sociálními zájmy je nejen velmi důležité, ale i velmi obtížné. Hospodářská spolupráce, která jde ruku v ruce s respektem k základním pravidlům demokracie a blaha občanů, je základním kamenem Evropské unie. Proto je tak důležité zavést do mezinárodních obchodních dohod jednotné normy pro lidská práva i normy sociální a environmentální.

Přijetí norem tohoto typu v rámci obchodní politiky Evropské unie přispěje k jejímu pozitivnímu vnímání ze strany občanů a také ke zlepšení vztahů EU s jejími partnery. Mezinárodní spolupráce je v této oblasti mimořádně důležitá a Evropský parlament by ji měl podporovat v maximální možné míře.

 
  
MPphoto
 
 

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. (DE) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože lidská práva, sociální a environmentální standardy by měly platit ve všech zemích, nejen v Evropě. Země, s nimiž obchodujeme, jsou v naší sféře vlivu. S tím je spojená zodpovědnost, jíž jsme povinni dostát, a tato zpráva nám ukazuje správný směr. Je to směr ke spravedlivému obchodu a zejména ke spravedlivému přístupu k lidem a životnímu prostředí. Jsme-li v těchto oblastech schopni cokoliv zlepšit, měli bychom tak činit ze všech sil.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Vroucně vítám tuto zprávu, z níž jasně plyne, že obchodní politika EU musí být více než snaha o dosažení co možná nejvyššího ekonomického prospěchu. Obchodní dohody EU v sobě musejí mít zakotvena silná lidská práva a sociální a environmentální normy.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. (FR) Tato zpráva vyzdvihuje řadu relevantních bodů, jako je pravidelná kontrola používání doložky o lidských právech v obchodních dohodách ze strany Výboru pro lidská práva OSN, možnost MOP předávat případy Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva, zapojení vnitrostátních parlamentů a občanů třetích zemí do vyjednávání a boj proti modernímu otrokářství.

Vítám skutečnost, že tato obava o lidská práva přichází od Parlamentu, jenž podpořil státní převrat v Hondurasu a podepsání obchodní dohody s vůdci puče. Nicméně krom toho, že pochybuji o skutečném dopadu článků o lidských právech, je v této zprávě vyjádřeno odhodlání všude zavést dohody o volném obchodu a podpora výměny práv na znečištění, tzv. „uhlíkového trhu“, pročež nemohu hlasovat ve prospěch zprávy.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Země EU a všechny jejich ekonomické subjekty jsou v otázkách dodržování lidských práv a sociálních a environmentálních norem velmi úzkostlivé a je naprosto přirozené požadovat totéž od jejich obchodních partnerů ve Světové obchodní organizaci (WTO), aby se tak stal světový trh spravedlivějším a poctivějším. Jsme si vědomi, že někdy není snadné těmto závazkům dostát, zejména v případě rozvíjejících se zemí. EU ale musí i nadále vynakládat úsilí k dosažení tohoto cíle, a proto je na EU a Parlamentu, aby vynaložili veškeré úsilí k podpoře dodržování lidských práv a aby hlásali, že důstojná práce je stejná všude a pro všechny a že existuje univerzální aspekt významu environmentálních a sociálních práv, včetně práv odborů a boje proti dětské práci.

 
  
MPphoto
 
 

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. (ES) Hlasoval jsem pro toto usnesení, protože výslovně hovoří o tom, že EU musí účinně přispět k udržitelnému rozvoji světa, k solidaritě mezi národy, k spravedlivému obchodu a vymýcení chudoby. Svou podporu vyjadřuji také proto, že je v tomto usnesení zohledněna důležitost a potřeba učinit právně závazným, aby mezinárodní obchodní dohody nutně respektovaly lidská práva, na což je třeba přísně a soustavně dohlížet. V tomto bodě považuji za užitečný návrh udělit Mezinárodní organizaci práce (MOP) status oficiálního pozorovatele ve Světové obchodní organizaci, a zvláště pak vytvořit výbor pro obchod a důstojnou práci v MOP, který by dohlížel na obchodní dohody v součinnosti s MOP a Vysokým komisařem OSN pro liská práva. Dalším důvodem, proč jsem hlasoval pro toto usnesení je, že pevně vyjadřuje potřebu vytvořit „skutečnou Světovou organizaci pro životní prostředí“, že jednoznačně hájí lidská práva, udržitelný rozvoj a že tyto hodnoty upřednostňuje před současnými modely mezinárodního obchodu.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. (DE) Bezesporu by mělo být v zájmu EU uzavírat obchodní dohody s rovnocennými partnery. To znamená, že je třeba věnovat více pozornosti lidským právům a environmentálním a sociálním normám, protože dokud bude EU tyto normy dodržovat, bude moci také totéž požadovat od svých obchodních partnerů. Ale obzvláště v oblasti lidských práv i v oblasti sociálních a environmentálních norem EU opakovaně naráží, když ostatní země, s nimiž uzavřela bilaterální obchodní dohody, mají v tomto ohledu odlišné názory. Zdržuji se hlasování, protože pochybuji, že by bylo skutečně možné zavést to, co zpravodajka navrhuje.

 
  
MPphoto
 
 

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. (IT) Lidská práva a uplatňování sociálních a environmentálních norem v obchodních jednáních představují velmi složitou a nanejvýš problematickou záležitost. Je proto důležité, aby se sociální doložka ve dvoustranných dohodách objevovala stále častěji. Navzdory zřejmé nerovnováze, která dnes panuje mezi pravidly pro mezinárodní obchod a dalšími normami mezinárodního práva, považuji za zásadně důležité hlasovat pro zprávu paní Saïfiové, aby se rozvinuly nové způsoby myšlení pro dosažení skutečné koordinace mezi jednotlivými mezinárodními organizacemi. Evropská unie hraje v tomto hledání nového světového řízení klíčovou úlohu, a proto zastávám názor, že musí posílit soudržnost politik, jež přijímají mezinárodní orgány. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, aby bylo možno zavést a provádět novou obchodní politiku; politiku, která se zakládá na pevnosti a dialogu a která zohledňuje environmentální normy v zájmu dosažení „legitimních“ cílů.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Hlasovala jsem pro zprávu o lidských právech, sociálních a environmentálních normách v mezinárodních obchodních dohodách, neboť souhlasím se zařazením doložek týkajících se lidských práv či zavádění sociálních a environmentálních norem do obchodních jednání.

Mezi zeměmi Severu, které odsuzují sociální a environmentální dumping uplatňovaný rozvíjejícími se zeměmi, a zeměmi Jihu, jež podezřívají země Severu z toho, že chtějí bránit jejich hospodářskému rozvoji a že prostřednictvím zavedení těchto norem uplatňují skrytý protekcionismus, existuje reálné napětí. Tento střet zájmů ale nesmí EU bránit v zaujímání pozitivního a právně závazného přístupu v rámci svých jednání, který znamená zařazení opatření pro udržitelný rozvoj zejména do bilaterálních dohod.

 
  
MPphoto
 
 

  Rovana Plumb (S&D), písemně. (RO) Evropská unie musí podporovat své obchodní cíle prostřednictvím svých politik – zejména pak prostřednictvím své obchodní politiky –, současně dodržovat vlastní normy a hodnoty a zajistit, aby je dodržovali ostatní. Tato perspektiva musí různým orgánům EU pomoci zavést a provádět novou ambiciózní obchodní politiku, založenou na pevnosti a dialogu. Nesmíme zapomínat na skutečnost, že evropský průmysl a evropské podniky jsou v Evropě vázány dodržováním přísných sociálních a environmentálních norem. Pokud Evropská unie závazně dodržuje normy, musí být také připravena vyžadovat totéž od svých obchodních partnerů, zejména od těch z rozvíjejících se zemí, a musí trvat na kvalitě a udržitelnosti, především co se týče potravinářských výrobků, které vstupují na její území, a tím zachovat spravedlivý a poctivý obchod.

V tomto smyslu vytvářejí přísná pravidla evropského jednotného trhu týkající se zdraví, bezpečnosti, životního prostředí a ochrany pracovníků a spotřebitelů specifický evropský model, který musí působit jako zdroj inspirace na mezinárodní úrovni a na multilaterálních fórech a musí být zohledňován v probíhajících jednáních o bilaterálních obchodních dohodách.

 
  
MPphoto
 
 

  Paulo Rangel (PPE), písemně. (PT) Hlasoval jsem pro, neboť mám za to, že Evropská unie hraje v procesu hledání nového světového hospodářského řízení klíčovou roli, a tudíž musí posílit soudržnost v politikách uplatňovaných různými mezinárodními orgány. V dnešní době dochází k nárůstu nekoordinovanosti mezi specifickými normami pro mezinárodní obchod a dalšími předpisy mezinárodního práva. Coby hlavní hráči máme povinnost nalézt nové způsoby myšlení se zvláštním cílem nastolit účinnou koordinaci mezi jednotlivými mezinárodními institucemi.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. (ES) Zařazení doložky o lidských právech a uplatňování sociálních a environmentálních norem v obchodních jednáních představují složité problémy, jež rozdělují mezinárodní společenství. Na jedné straně stojí země Severu, které odsuzují nespravedlivou hospodářskou soutěž ze strany rozvíjejících se zemí pokud jde o sociální a environmentální otázky, což deformuje obchodní konkurenční prostředí. Na druhé straně stojí země Jihu, které podezřívají země Severu z toho, že chtějí bránit jejich hospodářskému rozvoji a že tyto normy používají jako skrytou formu protekcionismu. To vše vysvětluje, proč je mimořádně obtížné vést o těchto normách v rámci multilaterálních orgánů klidnou diskusi, zejména pak v rámci Světové obchodní organizace, protože ta souhlasí se stále častějším výskytem sociální doložky ve dvoustranných obchodních dohodách.

 
  
MPphoto
 
 

  Oreste Rossi (EFD), písemně. (IT) Jsme pro zprávu o lidských právech, sociálních a environmentálních normách v mezinárodních obchodních dohodách, protože všechny třetí státy, které nedodržují práva pracovníků a odmítají hrát aktivní roli v boji s  změnou klimatu, až příliš často konkurují společnostem z EU nepoctivě.

Naše podniky musejí splňovat mimořádně náročné normy ochrany pracovníků, vyplácet vysoké mzdy a platit velké daně, podléhají zákonům předepisujícím přísné kontroly emisí do životního prostředí a musejí respektovat podmínky dané místními plánovacími nařízeními. Konkurenční podniky ze třetích zemí, jako je Čína a Indie, takovýmto kontrolám a pravidlům zjevně nepodléhají a jejich výrobky jsou ve srovnání s Evropskými ve výsledku konkurenceschopnější.

Když jsem hovořil ve Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a na meziparlamentním setkání o energii, vyzval jsem EU k využití svého vlivu ve Světové obchodní organizaci, aby Evropě umožnila uvalit uhlíkovou daň na země, které nepodepsaly dohody o změně klimatu. Stejný argument by měl platit i pro země, jejichž způsoby výroby se velmi liší od metod používaných v Evropě, což se týká například využívání dětské práce, nebo pro země, jež pracovníkům nepřiznávají jejich práva.

 
  
MPphoto
 
 

  Joanna Senyszyn (S&D), písemně. (PL) Hlasovala jsem pro přijetí usnesení o lidských právech, sociálních a environmentálních normách v mezinárodních obchodních dohodách. Evropská unie je založena na zásadách, které zahrnují respektování lidských práv. Proto přikládá dodržování lidských práv na celém světě tak veliký význam.

Lisabonská smlouva potvrzuje, že vnější činnost Evropské unie, jejíž nedílnou součástí je i zahraniční obchod, musí být prováděna v souladu s týmiž zásadami, které vedly k vytvoření EU. Z toho důvodu plně podporuji praxi zařazení právně závazných doložek týkajících se lidských práv do mezinárodních dohod Evropské unie. Chtěla bych nicméně upozornit na to, že je třeba je uplatňovat a že země, jež na stanovená pravidla nepřistoupí, budou muset čelit případným hospodářským důsledkům.

V souladu s bodem 15 tohoto usnesení považuji za zásadní, aby všechny obchodní dohody obsahovaly dojednané sociální a environmentální normy včetně: seznamu minimálních norem, které musejí dodržovat všichni obchodní partneři EU; seznamu dodatečných ustanovení, která je třeba uplatňovat postupně a pružně s ohledem na hospodářskou situaci a sociální a environmentální záležitosti daného partnera.

Zejména jsem pro zařazení zákazu dětské práce do všech budoucích obchodních dohod. Také souhlasím s posilováním spolupráce v oblasti lidských práv mezi WTO a hlavními orgány OSN.

 
  
  

Zpráva: Mariya Nedelcheva (A7-0275/2010)

 
  
MPphoto
 
 

  Sophie Auconie (PPE), písemně. (FR) V roce 2009 obdržel evropský veřejný ochránce práv 3 098 stížností, z nichž 727 spadalo do jeho kompetencí. Funkce evropského veřejného ochránce práv byla zřízena Maastrichtskou smlouvou v roce 1992, a byl tak ustanoven prostředník mezi evropskými občany a orgány Evropské unie. Evropští občané a podniky, ale také orgány a všichni jednotlivci, kteří žijí nebo legálně pobývají v některém z členských států, mají právo přednést stížnost veřejnému ochránci práv. Veřejný ochránce práv je volen Evropským parlamentem na počátku volebního období EP a na dobu volebního období EP a vyšetřuje správní pochybení, na něž je upozorněn. Veřejný ochránce práv předkládá výroční zprávu o své činnosti. Hlasem pro toto usnesení se přidávám k obecnému souhlasu vyjádřenému Evropským parlamentem s tímto důležitým článkem demokracie.

 
  
MPphoto
 
 

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. (LT) Orgán Evropského veřejného ochránce práv střeží právo každého občana, zakotvené v Listině základních práv, „aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě“. Vstup Lisabonské smlouvy v platnost zvýšil demokratickou legitimitu veřejného ochránce práv, protože je nyní volen Evropským parlamentem. Také se rozšiřují jeho pravomoci, jež nyní zasahují i do společné zahraniční a bezpečnostní politiky a do činnosti Evropské rady. Hlasoval jsem pro toto usnesení, neboť vítám výsledky činnosti v roce 2009. Průměrná doba, která byla třeba pro zvážení stížností byla v roce 2009 čtyři měsíce a více než polovina zahájených řízení skončila smírným řešením. To svědčí o efektivní spolupráci mezi veřejným ochráncem práv a orgány a institucemi Unie. Mám za to, že je nutné zvýšit důvěru evropských občanů v EU a její orgány a především zajistit, aby občané měli všechny možnosti obdržet potřebné informace a aby měli důvěru ve schopnosti orgánů EU hájit jejich práva.

 
  
MPphoto
 
 

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. (LT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože veřejný ochránce práv svou prací pomáhá evropským orgánům přijímat transparentní rozhodnutí, která jsou přístupná všem občanům a právnickým osobám. Vstup v platnost Lisabonské smlouvy zvýšil demokratickou legitimitu veřejného ochránce práv, protože je nyní volen Evropským parlamentem. Také se rozšiřují jeho pravomoci, jež nyní zasahují i do společné zahraniční a bezpečnostní politiky a do činnosti Evropské rady. Transparentnost, přístup k informacím a dodržování práva na dobrou správu jsou životně důležitými podmínkami pro zachování důvěry občanů ve schopnost orgánů hájit jejich práva. Nejběžnějšími druhy udávaných správních selhání souvisely s nedostatečnou transparentností. Proto je zásadní zajistit, aby se občanům dostávalo rychlých a věcných odpovědí na jejich požadavky, stížnosti a petice. Evropské orgány a instituce musejí poskytovat informace, o něž občané žádají. Vítám spolupráci mezi evropským veřejným ochráncem práv a veřejnými ochránci práv a podobnými institucemi na vnitrostátní, regionální a místní úrovni v rámci členských států.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. (PT) Úloha evropské správy je obsáhlá a složitá. Hlasovala jsem pro tuto zprávu, neboť se domnívám, že je zásadně důležité získat důvěru veřejnosti v evropské orgány prostřednictvím účinné správy s transparentními postupy a snadným přístupem k infrastrukturám. Vítám kladné výsledky týkající se omezení počtu stížností a zlepšení v jejich řešení na evropské úrovni.

 
  
MPphoto
 
 

  Carlos Coelho (PPE), písemně. (PT) Práce veřejného ochránce práv je velmi důležitá a přispívá k větší transparentnosti, čímž přibližuje Evropskou unii veřejnosti a zároveň posiluje důvěru veřejnosti ve schopnost orgánů posilovat práva občanů. Ačkoliv ve srovnání s rokem 2008 došlo v roce 2009 k mírnému poklesu počtu stížností (o 9 %), z 355 zahájených případů jich bylo přibližně 318 dokončeno a uzavřeno. Skutečnost, že 56 % případů skončilo smírným řešením, nebo bylo vyřešeno, je bezesporu pozitivní. Tyto výsledky ukazují, že mezi veřejným ochráncem práv a orgány a institucemi EU funguje konstruktivní spolupráce, přičemž tyto stížnosti jsou z velké části považovány za nejlepší příležitost k nápravě všech chyb a ke spolupráci s veřejným ochráncem práv jménem občanů.

Chtěl bych vyzdvihnout důležitost vstupu v platnost Lisabonské smlouvy, v níž je právo na dobrou správu uvedeno mezi základními právy, která patří k občanství v EU. Došlo také ke dvěma podstatným změnám: totiž že veřejný ochránce práv má být volen, což posiluje jeho demokratickou legitimitu, a že jeho pravomoci mají být rozšířeny i na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.

 
  
MPphoto
 
 

  Lara Comi (PPE), písemně. (IT) Zpráva o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2009 je velmi zajímavá, neboť nám umožňuje zhodnotit, zda a do jaké míry je vztah orgánů EU k lidem transparentní, čilý a účelný. Existuje mnoho témat, k nimž Parlament a Komise vyjadřují své názory, aniž by se jim dostávalo jakékoliv zpětné vazby od veřejnosti, s výjimkou stížností přednesených evropském veřejnému ochránci práv.

Schvaluji tuto zprávu, ale myslím si, že samotného evropského veřejného ochránce práv a jeho práci je třeba více zviditelnit, zvláště v těch členských státech, kde není tato instituce bezprostředně známá. Nikdy se nesmí zapomínat, že nízký počet stížností může znamenat buď to, že lidé nezaznamenávají příliš mnoho přestupků, nebo to, že mají v případné právní řešení svého problému malou důvěru. Větší publicita by z metodologického hlediska představovala možnost rozšíření kazuistiky, což by nám umožnilo lépe určit, který z obou scénářů je v tomto případě správný.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) V roce 2009 zaznamenal veřejný ochránce práv celkem 3 098 podaných stížností, oproti 3 406 v roce 2008, což znamená pokles o 9 %. Stížnosti se týkaly Komise (56 %) správy Parlamentu (11 %), Evropského úřadu pro výběr personálu (9 %), Rady (4 %) a Evropského soudního dvora (3 %). Hlavní stížnosti se týkaly špatné správy a nedostatku transparentnosti, včetně odmítnutí poskytnout informace, což je určující faktor pro zajištění bezpečnosti a důvěry občanů v EU. Tím se ukázala potřeba pokračovat v práci směřující k lepší správě a zavést v orgánech větší transparentnost, čehož lze docílit společným úsilím veřejného ochránce práv a orgánů, a zejména neustálou výměnou osvědčených postupů.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu, která zkoumá a podporuje činnost veřejného ochránce práv v roce 2009. Veřejný ochránce práv vytváří důležitou vazbu s občany a jeho práce pomáhá budovat důvěru v orgány EU a činit je dostupnějšími.

 
  
MPphoto
 
 

  Clemente Mastella (PPE), písemně. (IT) Cílem evropského veřejného ochránce práv je zajistit, aby byla v Unii občanská práva podle právních předpisů EU dodržována na všech úrovních a aby orgány a instituce EU splňovaly nejvyšší správní normy.

V poslední době pokračoval evropský veřejný ochránce práv v úsilí o kvalitativní zlepšení v poskytování informací občanům a potenciálním stěžovatelům ohledně jejich práv, a to zejména prostřednictvím Evropské sítě veřejných ochránců práv. Evropský veřejný ochránce práv musí i nadále usilovat o to, aby orgány a instituce EU zaujímaly přístup orientovaný na občana ve všech svých činnostech. Musí proto hledat veškeré možnosti ke smírnému řešení sporů a provádět ze své iniciativy více šetření v zájmu označení problémů a podpory osvědčených postupů.

Podpořil jsem tuto zprávu, protože si klade za cíl povzbuzovat veřejného ochránce práv k další práci s orgány, která vede k podpoře dobré správy a kultury služeb a ke zlepšení komunikace, aby tak občané, kteří by případně potřebovali jeho služeb využít, věděli, jak na to. Tím se také posílí jejich důvěra v Evropskou unii a její orgány a zvýší se naše vlastní důvěryhodnost.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Úloha evropského veřejného ochránce práv je velmi důležitá, neboť pomáhá sblížit veřejnost s evropskými orgány. Veřejný ochránce práv zaznamenal v roce 2009 celkem 3 098 stížností oproti 3 406 v roce 2008, což představuje v porovnání s rokem 2008 snížení o 9 %, přičemž bylo na základě podaných stížností zahájeno 335 šetření a 230 stížností bylo prohlášeno za nepřípustné.

Nejvíce šetření, jež veřejný ochránce práv zahájil v roce 2009, se týkalo Komise (56 %). Stížnosti též mířily na správu Parlamentu (11 %), Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) (9 %), Rady (4 %) a Evropského soudního dvora (3 %). 23 ostatních orgánů a institucí EU se týkalo dalších 59 šetření (17 %). Údaje předložené v této zprávě jasně prokazují účelnost této instituce a její důležitost pro transparentnost ve vztazích mezi evropskými orgány a veřejností.

 
  
MPphoto
 
 

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. (ES) Hlasoval jsem pro toto usnesení, protože souhlasím s tím, že je třeba docílit větší transparentnosti v činnosti Komise a vyvinout úsilí směřující k přiblížení orgánů EU evropským občanům. Vyjádřil jsem svou podporu zprávě předložené veřejným ochráncem práv, protože odráží jeho práci na odstranění nesprávných úředních postupů a pozitivní přínos pro větší transparentnost, o niž usiluje při řešení stížnosti občanů EU ohledně nesprávných úředních postupů na straně orgánů a evropských institucí. Svým hlasem vyjadřuji podporu práci veřejného ochránce práv, který uzavírá mnoho stížností smírnými řešeními ve spolupráci s Evropským parlamentem. Považuji také za velmi dobré, že toto usnesení povzbuzuje veřejného ochránce práv k šetřením z vlastní iniciativy v zájmu řešení systémových problémů orgánů.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. (DE) Evropská unie už po desetiletí pracuje na omezení byrokracie a zvýšení transparentnosti. V Evropském parlamentu to často není příliš znát. Naopak mám pocit, že ono byrokratické papírování rok od roku roste. I před slyšeními posledních voleb měl každý transparentnosti plná ústa. Hlas poslanců Evropského parlamentu je – díky pravomocem jejich úřadu a právům, jež s nimi souvisejí – slyšet. Totéž se ale nedá říct o evropských občanech. A právě proto mají svého evropského veřejného ochránce práv. Jestliže se více než třetina šetření veřejného ochránce práv týkala případů nedostatečné transparentnosti a jestliže 56 % všech případů bylo vyřešeno smírnou cestou, pak to jedině potvrzuje, jak důležitou institucí veřejný ochránce práv je. Nemohu se ale zcela ztotožnit s postoji zpravodajky, a proto se zdržuji hlasování.

 
  
MPphoto
 
 

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. (IT) Ochrana a dodržování lidských práv je klíčovým prvkem Evropské unie, a proto v této souvislosti nelze přehlédnout důležitou roli evropského veřejného ochránce práv. Pro zprávu paní Nedelchevové jsem tedy hlasoval z toho důvodu, že úlohu evropského veřejného ochránce práv coby prosazovatele dodržování lidských práv nelze ignorovat. Tento celoevropsky důležitý institut se zasazuje o zajištění toho, aby orgány ve všech svých činnostech zaujímaly přístup orientovaný na občana. Toho lze dosáhnout tím, že využijí každé příležitosti ke smírnému řešení stížností a že budou zahajovat nová šetření v zájmu určení problémů a podpory osvědčených postupů. Existence veřejného ochránce práv, který je připraven a odhodlán urovnat rozpory a rozepře mezi občany, pomáhá lidem s různými názory, zkušenostmi a plány vzájemně komunikovat. To je výchozí bod pro posílení a prosazení této instituce v Evropě a pro to, aby byla tato služba náležitě podporována a spravedlivě vedena.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Výroční zpráva o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2009 ukazuje, že vykazoval mimořádnou aktivitu. Tempo jeho práce nezpomalil nový právní rámec, jenž odráží změny ve statutu veřejného ochránce práv, ani vstup v platnost Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), která přidává do pravomocí veřejného ochránce práv společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) a činnost Evropské rady. Průměrný čas, který potřeboval na zvážení stížností, se pohyboval v rozmezí od 9 do 13 měsíců. Je vhodné upozornit na zjevnou ochotu orgánů a institucí EU spatřovat ve stížnostech veřejnému ochránci práv příležitost k nápravě vzniklých chyb a na jejich ochotu spolupracovat s veřejným ochráncem práv jménem občanů.

Z toho důvodu jsem hlasovala pro toto usnesení, které schvaluje výroční zprávu za rok 2009 a předkládá pokyny pro budoucnost. Z nich bych ráda vyzdvihla následující: vyzvání veřejného ochránce práv, aby prosazoval Listinu základních práv, která se stala vstupem v platnost Lisabonské smlouvy právně závaznou; vyzvání Komise, aby sjednotila evropské správní právo všech institucí, orgánů a agentur Unie; vyzvání veřejného ochránce práv, aby kontroloval nové postupy týkající se výběru zaměstnanců evropských orgánů Evropským úřadem pro výběr personálu (EPSO).

 
  
MPphoto
 
 

  Paulo Rangel (PPE), písemně. (PT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, neboť zdůrazňuje zásadní úlohu veřejného ochránce práv pro zajištění respektu k právům občanů EU a pro prosazování kultury veřejné služby v rámci orgánů, založené na nejlepších postupech v dobré správě.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. (ES) Výroční zpráva o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2009 byla dne 19. dubna 2010 oficiálně představena předsedovi Evropského parlamentu panu Buzkovi a veřejný ochránce práv pan Diamandouros představil svou zprávu Petičnímu výboru dne 4. května 2010. Tato zpráva podává přehled o činnosti veřejného ochránce práv v průběhu minulého roku. Výsledky různých šetření se dělí do příslušných kategorií v závislosti na povaze případů nesprávných úředních postupů či na tom, kterého orgánu se týkají. Bylo vydáno i šestistránkové shrnutí. Nové vydání zahrnuje nejvýznamnější výsledky, jichž se na základě stížností podařilo dosáhnout, a poukazuje na hlavní politické záležitosti, které byly v průběhu minulého roku šetřeny.

 
  
MPphoto
 
 

  Angelika Werthmann (NI), písemně.(DE) Samozřejmě jsem hlasovala pro přijetí zprávy o činnosti evropského veřejného ochránce práv, protože jako členka Petičního výboru mám často možnost být svědkem oddaného a objektivního přístupu, který pan Diamandouros ke své práci zaujímá. Jeho úspěchy byly vynikající: v roce 2009 bylo 70 % jeho šetření uzavřeno během jednoho roku, 55 % během úctyhodné doby pouhých tří měsíců.

 
  
  

Zpráva: Chrysoula Paliadeli (A7-0293/2010)

 
  
MPphoto
 
 

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. (LT) Hlasovala jsem pro toto usnesení o zvláštní zprávě předložené evropským veřejným ochráncem práv, protože zaznamenává, že veřejný ochránce práv dokončil šetření z vlastní iniciativy ohledně pravidel, jež Komise uplatňuje na žádosti osob z řad veřejnosti o přístup k dokumentům týkajícím se řízení o nesplnění povinnosti. Stížnosti podané občany EU jsou důležitým zdrojem informací o případném porušování práva EU. Komise zejména dostává od občanů veliké množství stížností týkající se nesprávného úředního postupu. Je proto velmi důležité, aby Komise podnikla kroky k zajištění toho, aby odpovědi na žádosti o zpřístupnění dokumentů byly rychlé. Je třeba vynaložit úsilí o zintenzivnění spolupráce s Petičním výborem Evropského parlamentu a o pravidelnou výměnu informací s veřejným ochráncem práv. Veřejný ochránce práv by měl informovat Evropský parlament o svých šetřeních a o jejich výsledcích. Komise by měla zaujmout otevřenější a aktivnější přístup k informacím o řízení o nesplnění povinnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Lara Comi (PPE), písemně. (IT) Myslím si, že by měl Parlament v zájmu korektnosti vyslechnout i argumenty pana komisaře Verheugena ohledně podstaty této věci. Proto nemohu soudit.

Podporuji nicméně stanovisko veřejného ochránce práv. Domnívám se totiž, že spolupráce mezi orgány je jedním ze stěžejních bodů jejich role, a měla by jím být i nadále. Pozdní odpovědi a vyhýbání se nikoliv legislativním, ale morálním závazkům jsou proto známky přístupu, jež zasluhuje kritiku. Budování sociálního kapitálu stojí podle Putnama nad zákonností jednání a hledí na jejich dobrou víru, soudržnost a morálnost.

A proto, ať už jsou důvody pana komisaře jakékoliv, rozhodně stojím za veřejným ochráncem práv.

 
  
MPphoto
 
 

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D), písemně. (RO) Oceňuji výtečné institucionální vztahy mezi veřejným ochráncem práv a Petičním výborem v otázkách vzájemného respektu k jejich pravomocím a právům. Domnívám se, že již zavedená praxe veřejného ochránce práv, totiž že je při všech schůzkách Petičního výboru přítomen i některý jeho zástupce, je dobrým znamením.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Zvláštní zpráva evropského veřejného ochránce práv následuje poté, co Komise odmítla nevládním organizacím zabývajícím se ochranou životního prostředí zpřístupnit tři ze souboru 18 dopisů, které zaslala společnost Porsche AG panu komisaři Verheugenovi a jež se týkají výměny informací mezi Komisí a výrobci automobilů o možném přístupu k otázce emisí oxidu uhličitého z automobilů. Po žádosti veřejného ochránce práv o odůvodněné stanovisko ohledně nevydání těchto tří dopisů Komise svou odpověď šestkrát zdržela na dobu přesahující 15 měsíců, čímž porušila zásady dobré víry a spolupráce a poškodila interinstitucionální dialog a obraz EU na veřejnosti. Je zodpovědností Parlamentu jakožto jediné volené instituce EU, aby bránil a chránil nezávislost veřejného ochránce práv při plnění jeho povinností vůči evropské veřejnosti a aby kontroloval zavádění doporučení daná veřejným ochráncem práv Komisi.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Článek 228 Smlouvy o fungování Evropské unie dává veřejnému ochránci práv pravomoc přijímat stížnosti od všech občanů Unie, jež se týkají případů nesprávných úředních postupů v činnosti orgánů a institucí EU. Tyto stížnosti od občanů EU představují důležitý zdroj informací o případném porušení práva EU.

Článek 41 Listiny základních práv Evropské unie stanoví, že „každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě“. V souvislosti s povinností projednání stanovenou v článku čl. 4 odst. 4 nařízení (ES) č. 1049/2001 je Komise povinna stanovit lhůtu pro odpověď třetí osobě, která je autorem dokumentu, a má to učinit tak, aby umožnila splnění jejích vlastních lhůt. Komise navíc nesmí zdržovat či obstruovat šetření veřejného ochránce práv co se týče přístupu k dokumentům a má veřejnému ochránci práv odpovídat bezodkladně, aby tak dostála své povinnosti loajální spolupráce, jak je stanoveno ve Smlouvě.

 
  
MPphoto
 
 

  Alan Kelly (S&D), písemně. – Veřejný ochránce práv poskytuje irským občanům důležitou službu. Pokud mají pocit, že EU nebo vláda nepracuje v jejich prospěch, mohou se vždy ve snaze o nápravu obrátit na úřad veřejného ochránce práv. Na základě svých jednání s tímto úřadem jsem shledal, že pomáhá irským občanům pečlivě a profesionálně. Svým hlasem pro schválení této zprávy vyjadřuji důvěru, již k tomuto úřadu chovám.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu. Jsem toho názoru, že nekooperativní přístup Komise v tomto a v dalších případech hrozí opadnutím důvěry občanů v Komisi a podkopáním schopnosti evropského veřejného ochránce práv a Evropského parlamentu přiměřeně a účelně na Komisi dohlížet. Domnívám se také, že Komise tak jedná proti smyslu samotné zásady právního státu, na němž Evropská unie stojí. Souhlasím s požadavky, aby se Komise zavázala Parlamentu, že bude do budoucna plnit své povinnosti loajální spolupráce s evropským ochráncem práv.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Evropský veřejný ochránce práv má jasně definovanou úlohu tak, že má vyšetřovat stížnosti proti orgánům a institucím EU. Tyto pravomoci znamenají větší transparentnost ve vztazích mezi evropskými orgány a občany, firmami, sdruženími a dalšími institucemi, jež mají registrované sídlo v EU.

Stížnost podaná nevládní organizací zmíněná v této zprávě se týká přístupu k dokumentům, jimiž disponuje Komise. Veřejný ochránce práv Komisi stanovil tříměsíční lhůtu, aby zaslala podrobné stanovisko, ale k tomu došlo až po 15 měsících. Tímto jednáním Komise porušila svou povinnost loajálně a v dobré víře spolupracovat s veřejným ochráncem práv v jeho šetření. Poškodilo to nejen interinstitucionální dialog, ale také obraz EU na veřejnosti. Domnívám se, že je zodpovědností Parlamentu bránit a chránit nezávislost veřejného ochránce práv při plnění jeho závazků vůči evropské veřejnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. (ES) Hlasoval jsem pro toto usnesení, protože souhlasím s kritikou na adresu Komise, že upřednostnila zájmy mnohonárodní společnosti Porsche před právem veřejnosti na přístup k dokumentům Parlamentu, Rady a Komise. Toto usnesení kritizuje nekooperativní přístup Komise, který působí újmu jak interinstitucionálnímu dialogu, tak obrazu EU na veřejnosti. Podporuji toto usnesení, protože souhlasím s kritikou, že nedostatek transparentnosti ze strany Komise je každodenní záležitostí, což znamená neustálé porušování zásady loajální spolupráce mezi evropskými orgány tím, „že Komise obecně brzdí a komplikuje šetření veřejného ochránce práv, která se týkají přístupu k dokumentům.“

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. (DE) Orgány EU obvykle s evropským veřejným ochráncem práv spolupracují velmi dobře. Pokud se vše v EU řídí nařízeními, například nejdelší přípustné platební termíny pro firmy, zdá se být na druhé straně zvláštní, že Komise není při jednáních se třetími stranami schopna pro tuto třetí stranu stanovit lhůtu, jež by umožnila splnit její vlastní lhůty. Komise dokázala dodržet vnitřní lhůty EU v méně než pětině případů, což je známkou rezignace na dobré mravy. Situace, kdy je třeba zvláštní zprávy veřejného ochránce práv, aby se stalo veřejně dostupným něco tak prostého, jako je přístup k dokumentům, do nichž mají občané EU právo nahlížet, je zcela politováníhodná. Abych citoval slova pana veřejného ochránce práv: „občané mají právo vědět, co dělá EU a její správa.“ Snad to mohu rozšířit o to, že naši občané mají také právo vědět, jak Evropská unie utrácí jejich daně a kde se plýtvá zdroji. Proto nemohu než hlasovat pro tuto zprávu.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Hlasovala jsem pro zvláštní zprávu evropského veřejného ochránce práv určenou Parlamentu, která následuje po návrhu doporučení Evropské komisi ve stížnosti 676/2008/RT, jež se týká nadměrných zdržení v poskytování odpovědí útvarům veřejného ochránce práv ze strany Komise. Souhlasím s obavami a kritikou veřejného ochránce práv, poněvadž přílišná zdržení odpovědí pro veřejného ochránce práv – ať už se jedná o jakýkoliv případ – znamená porušení povinnosti loajální spolupráce, jak stanoví Lisabonská smlouva.

Neposkytnutí odpovědi je překážkou v práci veřejného ochránce práv, a proto souhlasím, že musejí být Komisi stanoveny lhůty pro odpověď. Ty je pak třeba úzkostlivě dodržovat a neohrožovat tak veřejnou důvěru v evropské orgány.

 
  
MPphoto
 
 

  Paulo Rangel (PPE), písemně. (PT) Tato zvláštní zpráva veřejného ochránce práv následuje po podání stížnosti na odmítnutí Komise vydat tři dopisy zaslané společností Porsche AG panu komisaři Verheugenovi a na šest po sobě jdoucích oddálení termínu pro podání podrobného stanoviska k návrhu doporučení veřejného ochránce práv. Je zásadně důležité, aby se podobné situace napříště neopakovaly. Orgány EU mají povinnost ve svých vztazích vzájemně spolupracovat v dobré víře a v zájmu ochrany veřejné důvěry v evropské orgány je životně důležité tuto povinnost dodržovat.

 
  
MPphoto
 
 

  Crescenzio Rivellini (PPE), písemně. (IT) Dnes jsme na plenárním zasedání hlasovali o zvláštní zprávě evropského veřejného ochránce práv, která následovala po jeho návrhu doporučení Evropské komisi týkající se stížnosti č. 676/2008/RT.

V březnu roku 2007 požádala nevládní organizace působící v oblasti ochrany životního prostředí o přístup k určitým dokumentům podle nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise.

Evropský parlament jménem Petičního výboru potvrzuje kritické poznámky evropského veřejného ochránce práv a jeho doporučení Komisi ve vztahu ke stížnosti 676/2008/RT a uznává, že přílišná zdržení v odpovědích veřejnému ochránci práv v tomto případě naplňuje podstatu porušení povinnosti Komise týkající se loajální spolupráce, jak stanoví Smlouva o fungování Evropské unie.

Petiční výbor dále zastává názor, že nekooperativním postojem Komise v tomto a v dalších případech přístupu k dokumentům vzniká riziko podkopání důvěry občanů v Komisi a narušení schopnosti evropského veřejného ochránce práv a Evropského parlamentu náležitě a efektivně na Komisi dohlížet.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. (ES) Zvláštní zprávy představují pro evropského veřejného ochránce práv poslední útočiště. Rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv nejsou právně závazná, a proto závisí na domluvě a přesvědčovacích schopnostech na základě opodstatněných argumentů, občas i na publicitě a síle veřejného mínění. Nízký počet zvláštních zpráv, jež evropský veřejný ochránce práv dosud Evropskému parlamentu předložil (od roku 1995 jich bylo 17), je důkazem spolupráce, která mezi orgány EU funguje v drtivé většině případů. Součástí této spolupráce ale je i právo předložit Parlamentu zvláštní zprávu. Zejména pokud je sepsán návrh doporučení, pak vědomí, že dalším krokem by mohla být zvláštní zpráva, často napomáhá k tomu, že příslušný orgán či instituce změní svůj postoj. Zvláštní zprávy by proto měly být předkládány jen v důležitých otázkách, kde může Parlament pomoci ke změně postoje příslušného orgánu či instituce. Coby politická instituce má Parlament pravomoc zabývat se zvláštními zprávami evropského veřejného ochránce práv jak ve věcech procedurálních, tak v záležitostech zaměření a činností.

 
  
  

Zpráva: Eva Lichtenberger (A7-0291/2010)

 
  
MPphoto
 
 

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení. Smlouva o Evropské unii stanovuje povinnosti členských států v souvislosti s uplatňováním práva EU a Komisi je coby strážkyni smluv dána pravomoc a povinnost zajišťovat, aby byly dané právní předpisy zaváděny správně. Vzhledem k rozsahu acquis a k velikosti EU mají občané, zájmové skupiny, občanské společnosti a firmy mnoho otázek a pochybností. V roce 2008 byl spuštěn pilotní program EU, který má za cíl správné pochopení a uplatňování práva. V souladu s ním byla zřízena důvěrná internetová databáze pro komunikaci mezi útvary Komise a orgány členských států, aby bylo možno pozorovat, jakým způsobem se zavádí právní předpisy a zahajují řízení. Souhlasím s názorem vyjádřeným v usnesení, že tato iniciativa je vhodnou odpovědí na potřebu spolupráce mezi všemi orgány Evropské unie v zájmu dobře fungujícího systému orientovaného na občana. Domnívám se, že Evropský parlament musí mít jako orgán zastupující občany EU k této databázi přístup, aby mohl sledovat, jak Komise plní svou roli strážkyně smluv.

 
  
MPphoto
 
 

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. (LT) Hlasovala jsem pro toto usnesení, protože výroční zprávy Komise „o kontrole uplatňování práva Evropské unie“ neposkytují občanům či ostatním orgánům dostatečné informace o skutečném stavu uplatňování práva EU. Ve shrnutí Komise o kontrole uplatňování práva Společenství se klade větší důraz na provádění než na skutečné uplatňování. Komise zmiňuje pouze zahájená formální řízení proti členským státům, které neprovedly právní předpisy EU do svých vnitrostátních právních systémů. Komise proto musí občany a Parlament informovat, když zahájí řízení o nesplnění povinnosti v souvislosti s nesprávným nebo nedostatečným prováděním práva EU, včetně detailů o těchto pochybeních. Lisabonská smlouva navíc umožňuje občanům účastnit se legislativního programu a pomoci zajistit správné uplatňování a soulad práva Evropské Unie, jakož i transparentnost a důvěryhodnost příslušných postupů.

 
  
MPphoto
 
 

  Carlos Coelho (PPE), písemně. (PT) Je politováníhodné, že několik členských států podceňuje důležitost náležitého a včasného zavedení právních předpisů EU. Jejich nedostatečné a opožděné provádění ve vnitrostátních právních systémech, nesprávné zavádění a uplatňování vytváří právní nejistotu a brání veřejnosti a společnostem využívat výhod vnitřního trhu. V roce 2008 bylo 55 % nezbytného provádění opožděno, v mnoha případech i o dva roky či více. I když údaje v tomto roce vykazují zlepšení o 15 %, musíme si také uvědomit , že došlo ke 40% snížení v počtu potřebných provedení.

Je nepřijatelné, že v květnu roku 2009 existovalo 22 směrnic, jejichž lhůty byly již více než dva roky prošlé a k jejichž provedení dosud nedošlo v jednom až pěti členských státech. Je zásadně důležité posílit spolupráci mezi orgány EU a vnitrostátními orgány a mezi správami jednotlivých členských států, aby bylo zajištěno lepší, účinnější a včasnější zavádění právních předpisů EU a aby se zároveň již na počátku odhalily případné potíže s jejich zaváděním.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Jelikož je Evropská unie právním subjektem založeným na smlouvách a legislativních aktech, je zásadně důležité, aby tyto byly zaváděny náležitě a jednotně ve všech 27 členských státech. Víme ale, že členské státy často selhávají pokud jde o promptní zavádění nebo provádění právních norem EU do jejich vnitrostátních právních řádů, případně že je zavádějí nebo provádějí chybně a neúplně. Jak zdůrazňuje Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, „nedostatečné a opožděné provádění ve vnitrostátním právu a nevhodné uplatňování a prosazování pravidel vedou k právní nejistotě a brání občanům a podnikům plně využívat přínosů vnitřního trhu.“ Je proto nezbytné, aby členské státy nepodceňovaly význam náležitého a včasného zavádění práva EU a aby Komise povinně informovala Parlament o stavu uplatňování práva EU.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Nedostatečné a opožděné provádění ve vnitrostátním právu a nevhodné uplatňování a prosazování pravidel vedou k právní nejistotě a brání občanům a podnikům plně využívat přínosů vnitřního trhu. Je proto nezbytně nutné nastolit užší a trvalou spolupráci mezi orgány EU a vnitrostátními orgány a mezi správami jednotlivých členských států, aby bylo zajištěno správné, účinné a včasné zavádění právních předpisů EU. Proto je zásadní, aby Parlament a vnitrostátní parlamenty využívaly nového rámce pro spolupráci stanoveného v Lisabonské smlouvě a každoročně prováděly hodnocení procesu zavádění ve vybrané oblasti jednotného trhu.

Chtěl bych upozornit na článek této zprávy, který vyzývá Komisi, aby předložila podrobné údaje o všech druzích porušení povinností a aby všechny tyto údaje dala volně k dispozici Parlamentu za účelem splnění jeho kontrolní úlohy. Shromažďování a kategorizace těchto údajů by se mělo provádět v porovnání s předchozími výročními zprávami, což by Parlamentu pomohlo sestavit smysluplné hodnocení pokroku, kterého Komise dosáhla.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu, která hodnotí kontrolu Komise v oblasti uplatňování práva Evropské unie v roce 2008. Hodnotí, jak Komise v roce 2008 monitorovala uplatňování práva Evropské unie. Zaměřuje se na rozbor zprávy Komise nazvané „Zpráva o hodnocení projektu „EU Pilot“, v níž Komise předkládá vyhodnocení výsledků projektu EU Pilot 22 měsíců po jeho zahájení. Výbor si klade určité zásadní otázky týkající se fungování projektu EU Pilot a úlohy občanů při zajišťování dodržování práva Unie „na místě“ a žádá Komisi, aby předložila relevantní údaje umožňující vyhodnotit, jakou přidanou hodnotu přináší projekt EU Pilot oproti stávajícímu postupu řízení případů nesplnění povinnosti. Výbor dále navrhuje vyzvat Komisi, aby za účelem posílení práv občanů a transparentnosti navrhla „procesní kodex“ vycházející z nového právního základu, který poskytuje článek 298 SFEU.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Výroční zprávy o kontrole uplatňování práva Evropské unie jsou zásadně důležité pro posouzení, jak je v členských státech zaváděno právo EU. V roce 2008 bylo 55 % případů potřebného provádění opožděno, v mnoha případech o dva roky či více. I když údaje v tomto roce naznačují 15% zlepšení, musíme si uvědomit, že také došlo ke 40% snížení v počtu potřebných provedení. A tak lze dojít k závěru, že je před námi ještě dlouhá cesta, než budou normy předepsané právem EU náležitě a rychle členskými státy prováděny. Občané a podniky budou moci využít všech výhod vnitřního trhu pouze tehdy, až bude tento cíl splněn.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. (DE) Hodnocení představují prostředek k provedení nápravy tam, kde je třeba. Zpráva o hodnocení projektu EU Pilot vnesla do příslušného výboru množství otázek týkajících se toho, proč byla Evropská komise vyzvána ke zpřístupnění příslušných údajů. Musíme se zabývat otázkou, co je v jednotlivých případech citlivější: zda projekt EU Pilot nebo dosavadní řízení o nesplnění povinnosti. V této souvislosti bychom neměli pomíjet ani možnost přehodnocení řízení o nesplnění povinnosti.

Bez ohledu na to, zda bude pro budoucnost zvolena zcela nová forma, přehodnocení, nebo zda půjde o kombinaci obojího, je důležité, aby zvolené řešení nevedlo k větší byrokracii a aby především naplnilo cíl EU, tedy větší transparentnost. Jakkoliv tato zpráva obsahuje některé dobré návrhy, nemůže splnit vytyčené cíle. Z tohoto důvodu jsem se zdržel hlasování.

 
  
MPphoto
 
 

  Georgios Papanikolaou (PPE), písemně. (EL) Hlasoval jsem dnes pro zprávu o kontrole uplatňování práva Evropské unie. Zpráva se zaměřuje na účelnost projektu EU Pilot ve smyslu podpory spolupráce mezi Komisí a členskými státy s ohledem na zajištění náležitého uplatňování smluv.

Zpráva vyzdvihuje potřebu přijmout procesní kodex, který bude mít podobu nařízení vytvořeného v zájmu zvýšení transparentnosti a obrany práv občanů a stanoví základní body řízení o nesplnění povinnosti, jako je oznámení, lhůty, právo na slyšení a nutnost odůvodnění. Komise bude napříště vyzvána, aby jako strážkyně smluv poskytovala všechny informace, které vysvětlují jakoukoliv přidanou hodnotu, již projekt EU Pilot přináší do řízení zabývajících se nesplněním povinnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Cílem 26. výroční zprávy o kontrole uplatňování práva Evropské unie (2008) je upozornit na problémy v uplatňování a provádění práva EU. Jedná se o dokument, který může fungovat jako mechanismus pro kontrolu a usměrňování vývoje práva EU, pokud je ovšem tento dokument náležitě připraven a pokud se zakládá na uceleném a systematickém přístupu.

Nedostatky týkající se nových metod a neúplnosti informací v této výroční zprávě vyvolaly v Parlamentu kritiku, kterou svým hlasem pro zprávu paní Lichtenbergerové podporuji.

Musím ale zdůraznit, že nejde jen o úpadek důvěry v evropské orgány. Zpoždění v náležitém uplatňování a provádění práva EU má vliv na nás všechny, Evropany, a lavinovitě způsobují, že nemůžeme požívat svých zákonných práv, protože vytváří právní nejistotu a brání občanům plně těžit z výhod vnitřního trhu. Proto se ztotožňuji s přáním zajistit, aby Komise nadále poskytovala podrobné údaje o všech druzích porušení povinnosti a aby všechny tyto údaje dala volně k dispozici Parlamentu za účelem splnění jeho úkolu kontrolovat Komisi co do plnění jejích povinností jakožto strážkyně smluv.

 
  
MPphoto
 
 

  Paulo Rangel (PPE), písemně. (PT) Mám za to, že je třeba provést vyhodnocení přidané hodnoty projektu EU Pilot oproti stávajícímu řízení pro řešení nesplnění povinnosti. To pochopitelně souvisí s poskytováním příslušných údajů. Chtěl bych také upozornit na to, že  slovy této zprávy vnitrostátní soudy hrají zásadní roli v uplatňování práva Evropské unie. Je proto nezbytné podporovat úsilí EU o rozšíření a koordinaci právního vzdělávání vnitrostátních soudců a profesionálních právníků vůbec.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. (ES) Tato zpráva hodnotí, jak Komise kontrolovala uplatňování práva Evropské unie v roce 2008. Zaměřuje se na rozbor „Zprávy o hodnocení projektu EU Pilot“, v níž Komise předkládá vyhodnocení výsledků projektu EU Pilot 22 měsíců po jeho zahájení. Výbor si klade určité zásadní otázky týkající se fungování projektu EU Pilot a úlohy občanů při zajišťování dodržování práva Unie „na místě“ a žádá Komisi, aby předložila relevantní údaje umožňující vyhodnotit, jakou přidanou hodnotu přináší projekt EU Pilot oproti stávajícímu postupu řízení případů nesplnění povinnosti. Výbor dále navrhuje vyzvat Komisi, aby za účelem posílení práv občanů a transparentnosti navrhla „procesní kodex“ vycházející z nového právního základu, který poskytuje článek 298 Smlouvy o fungování Evropské unie.

 
  
  

Zpráva: Ivo Belet (A7-0286/2010)

 
  
MPphoto
 
 

  Sophie Auconie (PPE), písemně. (FR) Evropská praxe v oblasti audiovize vyústila v pluralitní mediální model vystavěný na duálním systému. Tento jedinečný systém umožňuje provozovatelům veřejnoprávního vysílání a komerčním operátorům fungovat ve vyváženém a vzájemně se doplňujícím vztahu. Digitální revoluce přinesla v rámci tohoto duálního systému nové výzvy. Vznik nových komunikačních kanálů a alternativních sítí ohrožuje starý pořádek. Potřebujeme evropské vysílání reformovat, abychom zachovali komplementární charakter starého systému a zároveň vytvořili cesty pro nové modely komunikace. A to je účelem usnesení, pro něž jsem hlasovala: snaží se vypořádat s trojí výzvou modernizace, konvergence a respektu k pluralismu.

 
  
MPphoto
 
 

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. (LT) Vysílací média patří k nejdůležitějším zdrojům informací, jež mají občané členských států EU k dispozici a která jsou jako taková důležitým faktorem v utváření hodnot a názorů lidí. Audiovizuální prostředí EU je jedinečné. Je založeno na skutečné rovnováze mezi veřejnou službou a komerčními provozovateli vysílání, a tak zajišťuje různorodou škálu volně dostupných programových nabídek a přispívá k pluralitě sdělovacích prostředků, kulturní a jazykové rozmanitosti a svobodě vyjadřování. Hlasoval jsem pro toto usnesení, poněvadž Evropský parlament podporuje cíl zachování silného a pulzujícího nezávislého veřejnoprávního vysílání spolu s jeho přizpůsobováním požadavkům digitálního věku a usnadněním přepojení z analogového na digitální vysílání pro spotřebitele. Domnívám se, že by se měly členské státy intenzivněji zabývat digitální propastí a zajistit, aby digitalizace znamenala rovný přístup k veřejnoprávnímu vysílání pro všechny jednotlivce ve všech regionech.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. (PT) Vysílací média patří k nejdůležitějším zdrojům informací, jež mají občané členských států EU k dispozici. Jako taková jsou důležitým faktorem v utváření hodnot a názorů lidí. Vyvážený evropský systém hraje zásadní roli v podpoře demokracie, sociální soudržnosti a integrace a svobody vyjadřování a klade důraz na zachování a podporu plurality sdělovacích prostředků, mediální gramotnosti, kulturní a jazykové rozmanitosti a dodržování evropských norem v oblasti svobody tisku.

Komise by měla přizpůsobit autorské právo nové digitální době, a umožnit tak vysílacím společnostem nadále poskytovat rozsáhlou nabídku kvalitního evropského obsahu, zvážit zejména konkrétní možnosti, jak usnadnit další využití archivního obsahu, a zavést rozšířený systém kolektivních licencí a snadno dostupný systém jediné přepážky pro úhradu práv.

 
  
MPphoto
 
 

  Carlos Coelho (PPE), písemně. (PT) V demokratické evropské společnosti je zásadně důležité, aby měli občané přístup k informacím a aby se mohli účastnit veřejné debaty. Existence nezávislého a konkurenceschopného odvětví audiovize a tištěných médií je základem. V kontextu současného prostředí audiovizuálního odvětví EU je ve veřejném zájmu chránit to, co bylo nazváno „duálním systémem“ a zajistit skutečnou rovnováhu mezi veřejnoprávními a komerčními vysílacími společnostmi. Je to jediná cesta k zajištění dostatečně různorodé škály programů, která přispěje k pluralitě sdělovacích prostředků, kulturní a jazykové rozmanitosti, konkurenci mezi redakcemi a ke svobodě vyjadřování.

Je zásadní mít k dispozici silný a životaschopný systém veřejnoprávního vysílání, který není ovlivněn politickými tlaky, neztrácí novinářskou nezávislost a je dostatečně finančně zajištěn. Je ale třeba neustále věnovat péči zabránění porušování spravedlivé soutěže s ostatními komerčními subjekty. Úloha EU spočívá ve snaze přivést do mediálního odvětví různé partnery s cílem zachovat zdravý a životaschopný průmysl. Myslím, že zde může hrát zásadní roli zavedení mechanismu pro kontrolu plurality médií.

 
  
MPphoto
 
 

  Lara Comi (PPE), písemně. (IT) Nejsem tak stará, abych si pamatovala doby, kdy bylo vysílání státním monopolem a abych byla upřímná, nijak mi to neschází.

I přesto, že novým subjektům brání ve vstupu na trh veliké překážky a přestože je tak hospodářská soutěž v tomto odvětví vždy omezena ze strukturálních důvodů, byla jsem osobně svědkem výrazné změny v konkurenceschopnosti v oblasti televizního vysílání.

Proto si nemyslím, že je zcela veřejný systém vůbec myslitelný, protože by  přinesl další útlum snah o účinnost, které jsou podmíněny přítomností konkurentů, což by bylo ke škodě spotřebitelů. Na druhé straně by čistě komerční televizní systém neměl zájem na sledování cílů obecného zájmu ani na vysílání vzdělávacích programů, které nejsou co do sledovanosti vždy výhodné, jež jsou však ze své podstaty nezbytné. Je tedy potřeba zachovat duální systém s tím, že budou existovat pravidla umožňující volnou a zdravou soutěž a za předpokladu, že bude fungovat kontrola bránící tajným dohodám mezi veřejnoprávními a soukromými vysílacími společnostmi. Přitom je nutno respektovat rozhodnutí redakce, ale zároveň je třeba mít na paměti sociální funkci, již musí vysílání plnit.

 
  
MPphoto
 
 

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D), písemně. (RO) Veřejnoprávní vysílání si musí uchovat svou nezávislost na politice a musí mít dostatek finančních prostředků, aby mohlo poskytovat kvalitní informační programy a zajistit širokou dostupnost pro všechny občany ve všech oblastech té které země. Také si myslím, že zavádění nových technologií pomůže vytvářet kvalitní programy zaměřené na všechny cílové skupiny diváků a posluchačů. Je třeba více se zaměřit na mladé lidi, kteří v otázkách nových technologií vždy zaujímají přední místa. Proto potřebujeme programy zacílené speciálně na ně, a to i na internetu.

 
  
MPphoto
 
 

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. (FR) Evropská unie pravidelně vyzývá k dodržování svobody projevu v různých třetích zemích, ale musí také sama uvést do praxe to, co hlásá. Usnesení přijaté velkou většinou dne 25. listopadu vyzývá členské státy, aby přestaly politicky zasahovat do obsahu veřejnoprávního vysílání a připomíná, že splnění evropských norem týkajících se svobody vyjadřování, mediálního pluralismu a nezávislosti a financování veřejnoprávních sdělovacích prostředků musí být pro všechny členské státy prioritou. Parlament navrhuje, že by Evropská audiovizuální observatoř měla posuzovat, jak jednotlivé členské státy tyto normy uplatňují, a žádá, aby členské státy nesly odpovědnost, pokud nebudou s to „žít“ podle svých závazků. Parlament také využil toto hlasování jako příležitost k upozornění na nutnost vhodného a stabilního financování, aby veřejnoprávní sdělovací prostředky mohly zůstat nezávislé a aby byla vlastnická struktura soukromých provozovatelů vysílání transparentní. Konečně Parlament vybídl členské státy, aby přijaly právní předpisy upravující veřejnoprávní internetové vysílání prostřednictvím změn v autorském právu, jež by reflektovaly realitu nové digitální doby.

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (S&D), písemně. (PT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože obhajuje potřebu společnosti aby veřejnoprávní i soukromé mediální odvětví plnilo svou příslušnou úlohu bez politických a ekonomických tlaků. Evropský duální systém by mohl hrát klíčovou úlohu v prosazování demokracie a svobody projevu a v zachovávání a prosazování mediálního pluralismu i kulturní a jazykové rozmanitosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Význam zajištění plurality vysílání sdělovacích prostředků je dán tím, že média v naší společnosti hrají klíčovou roli v oblasti informací a pluralismu, prosazování práv, svobod a záruk, čímž jasně přispívají k informovanější a participativnější společnosti. Je proto nanejvýš důležité, aby byly tyto služby finančně a redakčně autonomní a aby se zbránilo jejich zpolitizování nebo ustupování ekonomickým zájmům. V Portugalsku se nedávno objevily zprávy o údajném zasahování vlády do zpravodajství včetně výměny redaktora jednoho deníku a vedoucího zpravodajství v jedné rozhlasové stanici, k čemuž se přidalo náhlé zrušení zpravodajského programu jednoho komerčního kanálu a výměna jeho generálního ředitele. Také došlo k několika událostem, kdy bylo vyměněno několik kriticky se vyjadřujících komentátorů a údajně se vyskytl plán, podle něhož měla jedna společnost, v níž drží většinu akcií stát, získat podíl ve společnosti vlastněné soukromou stanicí. S ohledem na tuto skutečnost je velmi důležité dát přednost duálnímu systému EU, který zajišťuje nezávislost na všech úrovních a který chrání svobodu projevu ve veřejnoprávním i soukromém sektoru vysílacích služeb. Tyto služby totiž nejsou imunní vůči politickým zásahům.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Audiovizuální prostředí v EU charakterizuje to, čemu se říká „duální systém“. Koexistence veřejnoprávní služby a komerčních provozovatelů vysílání zajišťuje různorodou škálu programových nabídek. To přispívá k pluralitě sdělovacích prostředků, kulturní a jazykové rozmanitosti, redakční konkurenční soutěži (v oblasti kvality a rozmanitosti obsahu) mezi médii a ke svobodě projevu. Chtěl bych vyzdvihnout, že je nutné, aby členské státy řešily otázku digitální propasti mezi městskými a venkovskými oblastmi a aby zajistily, že digitalizace přinese rovný přístup k veřejnoprávnímu vysílání všem jednotlivcům ve všech regionech a nabídku atraktivních a kvalitních obsahů zaměřených na mladé lidi, kteří sledují média.

 
  
MPphoto
 
 

  Cătălin Sorin Ivan (S&D), písemně. (RO) Hlavní poselství, které jsme chtěli v této zprávě předat, je skutečnost, že je nutné zachovat nezávislost veřejnoprávní vysílací služby. V dodatcích k návrhu zprávy jsme trvali na tom, aby se jmenování do správních rad řídilo výhradně podle kvalifikace, nikoliv podle politické příslušnosti.

Také jsme chtěli co nejjasněji vyjádřit své přání, aby veřejnoprávní stanice nejen vysílaly kvalitní obsah, ale aby také do své činnosti zaváděly nové platformy a zohledňovaly v ní nové technologie. Bod, na němž jsme trvali, byly investice do veřejnoprávní vysílací služby, bez nichž se fungování podle vysokých standardů neobejde.

 
  
MPphoto
 
 

  Timothy Kirkhope (ECR), jménem britské delegace konzervativců, písemně. – Britská delegace konzervativců podpořila tuto zprávu, poněvadž uznává, že podle „Amsterodamského protokolu“ je ve výhradní pravomoci členských států definovat poslání veřejnoprávní služby a zajistit financování provozovatelů vysílání ve veřejnoprávním sektoru. To je pro Velkou Británii velmi důležité kvůli jedinečnému systému financování BBC a my vítáme toto potvrzení, že se Evropský parlament nebude vměšovat do systému financování, který Velká Británie využívá pro financování BBC.

V této zprávě byly dvě záležitosti, s nimiž delegace Velké Británie nemůže souhlasit: výzva poskytovatelům internetových služeb a vyhledávačů, aby poskytly finanční prostředky na financování tvorby obsahů na internetu a výzva Evropské audiovizuální observatoři, aby shromažďovala údaje o vnitrostátních provozovatelích veřejnoprávního vysílání. Delegace Velké Británie proto požadovala oddělené hlasování o těchto článcích a hlasovala proti nim. Celkově ale zpráva zaujímá vyvážený přístup k tomuto tématu a proto ji britská delegace konzervativců podpořila.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Vítám toto usnesení, které potvrzuje závazek Parlamentu hájit duální systém vysílání, v němž soukromá i veřejnoprávní média hrají své příslušné role nezávisle na politických a ekonomických tlacích a jež vyzývá k tomu, aby byl zajištěn přístup k vysílání na nejvyšší úrovni bez ohledu na platební schopnosti spotřebitelů a uživatelů.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. (FR) V tomto Parlamentu je vzácné vidět, že je bráněna veřejná služba. Ačkoliv mám výhrady k myšlence, že duální systém nutně umožňuje mediální pluralismus a ačkoliv se domnívám, že nelze oddělit soukromá média od finančních zájmů, chtěl bych ocenit, že tato zpráva obhajuje zachování veřejnoprávní vysílací služby. Jen veřejnoprávní vysílací služba může být ovládána svrchovaným obyvatelstvem a může každému umožnit přístup k velmi kvalitním pluralitním informacím. V současné Francii to však není skutečností a stejná situace panuje i v několika dalších zemích ovládaných oligarchickým systémem.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Po celé EU jsme byli svědky určité míry politických zásahů do služeb provozovatelů veřejnoprávního i soukromého vysílání. Jen v Portugalsku nedávno došlo k mnoha zvláštním situacím, když byly rušeny zpravodajské pořady a bez jakéhokoliv zjevného a přijatelného důvodu byli vyměňováni vedoucí zpravodajství a ředitelé televizních stanic, kteří tvrdili, že se tak děje na politickou objednávku.

Je sice zřejmé, že veřejnoprávní vysílání je k tomuto druhu tlaku náchylnější, ale ani soukromý sektor vůči němu není imunní, protože jeho příjmy jsou často závislé na prodeji reklamního prostoru státnímu sektoru. Veřejnost má právo na nezávislé veřejnoprávní i soukromé vysílání, které zaujímá objektivní přístup ke každému obsahu. Proto se domnívám, že duální evropský systém bude hrát zásadní roli v otázkách prosazování demokracie a svobody projevu a v zachování a prosazování plurality sdělovacích prostředků a kulturní a jazykové rozmanitosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. (DE) Informace jsou zlato. V zájmu poskytování objektivních informací občanům a splnění vzdělávacího poslání máme v oblasti televize a médií veřejnoprávní instituce. Tito provozovatelé mají jako náhradu za vysoce kvalitní vysílání právo čerpat finanční prostředky z poplatků. Vysílání představuje pro občany hlavní zdroj informací. Někteří provozovatelé veřejnoprávního vysílání na základě konkurence ze strany soukromých provozovatelů celkem úspěšně změnili svá programová schémata. Nejlepším příkladem je v tomto směru britská veřejnoprávní stanice BBC. Jiné, jako například rakouská ORF, nejen že trpí úbytkem sledovanosti, ale kvůli stranickému politickému vlivu nemohou ani řádně splňovat požadavek nestrannosti a objektivity. Soukromí provozovatelé vysílání navíc zahájili debatu, zda jsou koncesionářské poplatky vůbec legitimní, protože i provozovatelé veřejnoprávního vysílání mají pochopitelně příjmy z reklam. Vzhledem k tomu, že organizace a rámcové podmínky se v jednotlivých členských státech liší, není možné přijmout žádné standardizované rozhodnutí na úrovni EU. Proto jsem se zdržel hlasování.

 
  
MPphoto
 
 

  Justas Vincas Paleckis (S&D), písemně. (LT) Svobodná a nezávislá média jsou jedním z hlavních pilířů demokracie. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože souhlasím s názorem, že poskytovatelé veřejnoprávní vysílací služby nezatížení politickými tlaky a obchodními zájmy jsou obzvláště důležitou součástí tohoto systému. Současné tendence ale nejsou příliš povzbudivé. V některých zemích čelí provozovatelé veřejnoprávního vysílání neustále rostoucímu politickému tlaku a jejich financování se stává závislým na libovůli té politické strany, která se dostala k moci. Jinde mají na poskytovatele vysílání rostoucí dopad podnikatelské struktury. Souhlasím s postojem, že kultura a média budou vždy v kompetencích členských států. Myslím si ale, že EU by také mohla hrát významnou roli. Mohla by pomoci při vzájemné výměně osvědčených postupů a v určitých případech by mohla i zveřejňovat a odsuzovat nekalé praktiky. V průběhu hospodářské krize by měli provozovatelé veřejnoprávního vysílání lépe využít příležitosti k získání půjček s nízkými úroky od Evropské investiční banky, což by pomohlo modernizovat infrastrukturu a zvýšit úroveň veřejnoprávního vysílání a připravenost provozovatelů na výzvy 21. století.

 
  
MPphoto
 
 

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. (IT) Hlasoval jsem pro zprávu pana Beleta o veřejnoprávním vysílání. Evropa nyní vstoupila do digitálního věku a orgány musí zaručit rovnováhu duálního systému, který funguje mezi soukromým a veřejnoprávním sektorem ve vysílacích službách. Celý systém by měl být založen na údajích o poslechovosti a sledovanosti rozhlasového resp. televizního vysílání, jehož poskytovatelé mají schopnost ovlivňovat veřejné mínění jako celek. Úprava financování systému veřejnoprávního vysílání v členských státech je zásadní, protože tento systém je přímo spojen s demokratickými, sociálními a kulturními potřebami každé společnosti i s potřebou zachovat pluralismus v médiích a zajistit různorodé informace a svobodu vyjadřování. Jelikož je tato oblast v kompetenci vnitrostátních orgánů jednotlivých členských států, EU si přeje, aby se provozovatelům veřejnoprávního vysílání dostalo více pobídek s cílem zavést službu, která v mnoha zemích trpí pod tíhou politických tlaků a kontroly informací a s cílem zabránit nevyvážené a v některých případech nespravedlivé konkurenci ze strany soukromého sektoru.

 
  
MPphoto
 
 

  Georgios Papanikolaou (PPE), písemně. (EL) Pluralismus ve sdělovacích prostředcích lze ochránit pouze tak, že se zajistí možnost bezproblémové a nediskriminační koexistence soukromých a veřejnoprávních médií. Pro dosažení tohoto cíle je ale třeba splnit dvě základní podmínky. Zaprvé musíme zajistit, aby veřejnoprávní i soukromá média splňovala požadavky digitálního věku a aby modernizovala své služby – a to je důležité – bez navyšování nákladů pro spotřebitele. Zadruhé je třeba v novém digitálním prostředí zabezpečit životaschopný prostor pro koexistenci rozhlasu a televize s dalšími zdroji informací, jako jsou časopisy a noviny, a to zejména nyní, kdy jsou tištěná média v celé Evropě celkově na ústupu. Jinými slovy potřebujeme náležité financování a vnitrostátní plánování v jednotlivých členských státech.

EU může a musí ukázat, že tyto předpoklady podporuje, a to jak finančně – například prostřednictvím investičního fondu pro digitalizaci médií –, tak pomocí koordinace výměn osvědčených postupů v procesu digitalizace rozhlasového a televizního vysílání mezi jednotlivými členskými státy. Domnívám se, že tyto body zpráva dostatečně zdůrazňuje, a proto jsem hlasoval pro.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Hlasovala jsem pro usnesení o veřejnoprávním vysílání v digitální době: budoucnost duálního systému, protože si myslím, že úloha veřejnoprávní televize v multimediální společnosti musí reflektovat koncentraci a pluralitu sdělovacích prostředků v Evropské unii, mediální gramotnost v digitálním světě, rozrůzněnost mediálních obsahů a zajištění nezávislosti veřejnoprávního vysílání v informační společnosti.

Duální systém, v němž hrají soukromá i veřejnoprávní média svou zvláštní úlohu nezávisle na politických a ekonomických tlacích, je zásadně důležitý pro zajištění přístupu k informacím nejvyšší kvality a pro prosazování demokracie jako takové. Veřejnoprávnímu i soukromému vysílání náleží velmi důležitá role v oblasti evropské audiovizuální výroby, kulturní rozmanitosti a identity, informací, pluralismu, sociální soudržnosti, prosazování základních svobod a fungování demokracie.

Podporuji předložená doporučení a kladu důraz na podporu vzájemné výměny osvědčených postupů mezi členskými státy a na hlubší spolupráci mezi vnitrostátními regulačními orgány pro mediální oblast v rámci Evropské platformy regulačních orgánů (EPRA).

 
  
MPphoto
 
 

  Paulo Rangel (PPE), písemně. (PT) Domnívám se, že je velmi důležité, aby EU sjednotila jednotlivé aktéry a subjekty zapojené do mediálního odvětví s cílem přiblížit se směrem k vytvoření zdravého a hospodářsky životaschopného průmyslu. Rychlé změny v oblasti sdělovacích prostředků, zejména digitálních médií, budou nutně vyžadovat nalezení nových řešení a nevyhnutelně povedou k definici „nové mediální ekologie“.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. (ES) Vysílání je zvláštní odvětví. Ovlivňuje hodnoty a názory lidí a stále je hlavním zdrojem informací pro většinu občanů EU. Proto má zvláštní význam pro ochranu a prosazování základních hodnot, demokracie a sociální soudržnosti. Jak se píše ve směrnici o audiovizuálních mediálních službách, audiovizuální scénu EU charakterizuje tzv. „duální systém“. Koexistence subjektů soukromého a veřejného vysílání zajišťuje širokou paletu programové nabídky. Také přispívá k pluralitě sdělovacích prostředků, kulturní a jazykové rozmanitosti, konkurenci mezi redakcemi (ve vztahu ke kvalitě obsahu a jeho rozmanitosti) a ke svobodě vyjadřování. Na tom všem se podílí i silná a životaschopná služba veřejnoprávního vysílání opatřená dostatečnými finančními prostředky. V dobře fungujícím duálním systému mohou subjekty veřejnoprávních vysílacích služeb zvýšit úroveň na trhu.

 
  
MPphoto
 
 

  Marie-Thérèse Sanchez-Schmid (PPE), písemně. (FR) Vysílání prochází technologickým rozvojem: digitalizace mediálního obsahu a jeho dostupnost způsobila v modelu vysílání díky internetu revoluci. V 70. letech 20. století sváděly komerční a soukromé subjekty boj se státním monopolem o přidělení vysílacích kmitočtů. Veliké množství možností přístupu k multimediálním obsahům, které dnes mají spotřebitelé, podmiňuje potřebu stanovit potřebnou rovnováhu mezi veřejnoprávními a soukromými sdělovacími prostředky. Co vlastně obhajujeme v této zprávě? S ohledem na koncentraci médií a obchodní konkurenci je třeba veřejnoprávnímu vysílání věnovat zvláštní pozornost a bez politických zásahů přispět k zachování veřejného prostoru poskytujícího programy vysoké kvality a objektivní informace. Žádáme členské státy, aby poskytly dostatečné zdroje na digitalizaci veřejnoprávního vysílání a především na boj s nebezpečnou digitální propastí.

Každý musí mít rovný a vysoce kvalitní přístup k veřejnoprávnímu vysílání, bez ohledu na to, zda žije v městské nebo venkovské oblasti a zda je chudý či dobře situovaný. Konečně, s ohledem na nerovnost příjmů mezi velkými společnostmi jako je Google a stránkami, na něž odkazuje, musíme přemýšlet o větších příspěvcích od vyhledávačů na financování tvorby obsahů.

 
  
  

Návrh usnesení (B7-0624/2010)

 
  
MPphoto
 
 

  Sophie Auconie (PPE), písemně. (FR) Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 o ženách, míru a bezpečnosti není první rezolucí, kterou Rada na toto téma ve svém funkčním období přijala. Nicméně je to třeba považovat za klíčový okamžik pro zásadu rovnosti žen a mužů a pro zohlednění žen v oblasti bezpečnosti a mírových operací. Na oslavu 10. výročí přijetí tohoto textu, které připadá na Mezinárodní den za odstranění násilí páchaného na ženách, jsem spolu se svými kolegy chtěla vyjádřit odhodlání Parlamentu prosazovat cíle vytyčené v tomto usnesení, a to zejména prostřednictvím kroků ze strany Evropské unie. Prostřednictvím společné bezpečnostní a obranné politiky, Evropské služby pro vnější činnost a spolu s dalšími spolupracujícími mezinárodními strategickými institucemi chceme zlepšit situaci žen v oblastech vážných konfliktů.

 
  
MPphoto
 
 

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. (LT) Hlasovala jsem pro toto usnesení, protože při provádění mírových misí a v případě ozbrojených konfliktů je třeba věnovat velikou pozornost bezpečnosti žen. Chtěla bych zdůraznit, že je třeba zajistit stálé přezkoumávání politiky EU v oblasti lidských práv, bude-li se jednat o vypracování komplexní strategie v oblasti lidských práv pro danou zemi, o hodnocení pokynů EU pro otázky násilí páchaného na ženách a dívkách a pokynů EU týkajících se dětí a ozbrojených konfliktů a o boj se všemi formami jejich diskriminace. Je třeba poznamenat, že případy rozsáhlého a systematického sexuálního otroctví a znásilňování jsou podle Ženevské úmluvy považovány za zločiny proti lidskosti a za válečné zločiny.

Znásilňování je nyní také považováno za formu zločinu genocidy, pokud je pácháno s úmyslem úplně nebo částečně zničit cílovou skupinu. Evropská unie proto musí podniknout konkrétní kroky k tomu, aby skoncovala s beztrestností pachatelů sexuálního násilí na ženách a na dětech. Kromě toho je třeba vytvořit kodex chování pro personál EU sloužící v armádě a pro civilní mise, který zakazuje sexuální vykořisťování jako neospravedlnitelné kriminální jednání.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. (PT) Ženy, mír a bezpečnost jsou oblasti, jimž je třeba věnovat maximální pozornost. Desáté výročí přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 je příležitostí učinit v pokrok v oblastech, jako jsou probíhající přezkumy politik EU, zejména politik týkajících se lidských práv a boje proti násilí páchanému na ženách, dále pak využívání dětí v ozbrojených konfliktech a boje proti všem formám diskriminace. Dalším prvkem, který v této zprávě považuji za důležitý, je to, že vyzývá k podpoře účasti žen na procesech usmíření, budování míru a předcházení konfliktům. To je další důvod, proč hlasuji pro přijetí této zprávy.

 
  
MPphoto
 
 

  David Casa (PPE), písemně. – Zacházení se ženami a dětmi a jejich bezpečnost v oblastech ozbrojených konfliktů je téma vzbuzující rostoucí obavy. Je velmi důležité učinit maximum pro to, aby se zmírnily důsledky, které vyplývají z daného stavu věcí v těchto oblastech. Z toho důvodu jsem se rozhodl podpořit tento návrh usnesení.

 
  
MPphoto
 
 

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. (EL) Hlasoval jsem proti společnému návrhu usnesení o 10. výročí přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 o ženách, míru a bezpečnosti, protože deformuje pohled na rovnost mužů a žen. Podle mého názoru se rovnosti mužů a žen nedosáhne tím, že se ženy zapojí do vojenských organizací nebo do mezinárodních policejních sil. Stejně tak je bezpečnost žen ve smyslu rezoluce OSN č. 1325 zajišťována stálou prací na předcházení konfliktům za použití civilních a mírových prostředků, nikoliv vojenskou intervencí. Toto usnesení ale naopak vyzývá, aby bylo v policejních a vojenských misích zastoupeno více žen a aby EU rozmístila více důstojnic a vojákyň v rámci misí SBOP. Dalším důvodem, proč jsem hlasoval proti tomuto usnesení je, že byly zamítnuty pozměňovací návrhy předložené skupinou konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice, které chtěly odstranit tyto výzvy a zařadily požadavek, aby se více žen angažovalo v EUPOL a EUSEC a aby byly ženy silněji zastoupeny v Demokratické republice Kongo.

 
  
MPphoto
 
 

  Carlos Coelho (PPE), písemně. (PT) Právě oslavujeme desáté výročí této první rezoluce OSN o specifickém a neúměrně velikém dopadu ozbrojených konfliktů na ženy. Doufám, že EU této příležitosti využije k vyslání důrazného politického signálu a ke zvýšení úsilí o jeho uplatnění, ať už pomocí politických pokynů, nebo navýšením finančních zdrojů. Také doufám, že probíhající přezkum politiky EU v oblasti lidských práv povede k vypracování konzistentní strategie pro oblast lidských práv a ke stanovení pokynů EU pro otázky násilí páchaného na ženách a dívkách a pro situaci dětí v ozbrojených konfliktech, která bude zaměřena na boj proti všem formám násilí a diskriminace.

Věřím, že ustanovení Evropské služby pro vnější činnost přispěje k lepšímu zavádění těchto rezolucí, což by také mělo zviditelnit úlohu EU v této oblasti. Chtěl bych pogratulovat deseti členským státům včetně Portugalska, které již přijaly národní akční plány pro zavedení této rezoluce a doufám, že zbylé členské státy budou jejich příklad co nejdříve následovat.

 
  
MPphoto
 
 

  Lara Comi (PPE), písemně. (IT) Překvapuje mě, že Rada bezpečnosti OSN se začala zabývat specifickou situací žen ve válečných oblastech až před 10 lety. Nyní ale musíme zhodnotit dosažené výsledky a pokračovat stejným směrem. Evropská unie je dostatečně citlivá na to, aby se těmito tématy zabývala. Nyní nastal čas učinit další krok kupředu a uznat skutečnost, že ženy trpí jinými traumaty, zažívají jiné situace a některými okolnostmi zpravidla trpí intenzivněji než muži. Vyjadřuji tomuto usnesení svou plnou podporu, protože každý, kdo chce do oblastí konfliktu přinášet mír, musí nejdříve vnést pokoj mezi jednotlivce. Nejlepším způsobem, jak dosáhnout účelného využití zdrojů, je proto rozlišovat úkoly. A to je cíl, který je třeba sledovat, zvláště když výsledkem je upřímný a laskavý úsměv ženy.

 
  
MPphoto
 
 

  Corina Creţu (S&D), písemně. (RO) V úsilí odstranit tuto barbarskou zbraň, která je v moderních válkách často používaná – totiž sexuální násilí –, selhaly veškeré důrazné snahy, rezoluce i národní a mezinárodní plány na zlepšení ochrany žen v konfliktních oblastech. Beztrestnost naopak poskytuje podmínky napomáhající šířit tuto praxi, která zásadním způsobem odporuje našim hodnotám.

Patřím k těm, kdo opakovaně vystupovali proti masovému znásilňování v Kongu, Libérii a v dalších, převážně afrických konfliktních oblastech. Nejzávažnější problém představuje to, že k některým těmto událostem došlo v těsné blízkosti základen sil OSN. Tisíce žen, které se stávají oběťmi sexuálního zneužívání a násilí jsou pak také odsouzeny ke společenské stigmatizaci a musejí nést břímě hrozných chorob, jako je HIV. Evropská unie musí posílit činnost ve prospěch boje se závažným porušováním lidských práv, aby tak rezoluce OSN nebyly jen kusem papíru.

Mezinárodní den proti násilí páchanému na ženách, který připadá na 25. listopadu, nám musí připomínat, že ženy jsou také oběťmi domácího násilí, ke kterému dochází znepokojivě často, znásilnění v manželství, sexuálního obtěžování a obchodování s lidmi.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Pokud myslíme na ozbrojené konflikty a na klasické válečné scénáře, představujeme si jako hlavní oběti muže. Bohužel je ale pravdou, že všude na světě, kde dojde k ozbrojenému konfliktu a ohrožení míru, jsou často ženy a děti prvními a nejpočetnějšími, i když tichými oběťmi. Ženy čelí nesčetným hrozbám, ať už kvůli válce samotné, nebo kvůli barbarským zvykům, které porušují jejich práva, nebo kvůli chudobě a sociálnímu vyloučení. Je proto nesmírně důležité, aby Evropa nezapomínala na ženy, které trpí každodenním porušováním svých nejzákladnějších práv, jako je právo na život a tělesný blahobyt, aby nezapomínala na ženy odsouzené k smrti ukamenováním, na ženy, jimž je odepřen přístup ke vzdělání, na ženy nucené uprchnout a žít jako vyhnanci, aby mohly požívat svobod, které nám všem přiznává Listina základních práv, a rovněž neopomíjela ženy vystavené diskriminaci jen kvůli svému pohlaví. Je zkrátka velice důležité, aby Evropa nezapomínala a neotáčela se zády ke všem těm ženám, které ještě nemají zajištěnu svobodnou a nadějnou budoucnost.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Násilí páchané na ženách v konfliktních oblastech je často důsledkem diskriminace na základě pohlaví, která bohužel přetrvává i v dobách míru. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože souhlasím s tím, že je třeba, aby na zastoupení žen a na zohledňování otázky rovnosti pohlaví v oblasti zahraniční a bezpečností politiky byly přiděleny specifické a značné finanční i lidské zdroje. Chtěl bych upozornit na potřebu stanovit přiměřené postupy pro veřejné stížnosti v rámci misí společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP), jejichž cílem by bylo zejména usnadnit odsouzení sexuálního násilí a násilí založeného na příslušnosti k určitému pohlaví. Vyzdvihují též výzvu adresovanou Vysoké představitelce / místopředsedkyni Komise, aby do půlročního hodnocení misí SBOP zahrnula i podrobnou zprávu o ženách, míru a bezpečnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. (PT) Hlasovali jsme proti tomuto usnesení, protože jsme přesvědčeni, že genderová perspektiva v civilních a vojenských misích nestačí. Problém diskriminace žen se nevyřeší a války se nestanou spravedlivějšími tím, že angažujeme více žen do vojenských misí zasahujících ve válkách a okupacích jako například v Iráku či Afghánistánu. Skutečnost nám ukazuje, že tak to není.

Máme za to, že vojenské intervence nepomáhají chránit práva žen, ale spíše rozmnožují porušování těchto práv. Jen předcházení konfliktům a zavádění civilních opatření v konfliktních situacích může naplnit slib daný rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325.

Jsme proto rozladěni, že nebyly přijaty pozměňovací návrhy, jež jsme předložili.

 
  
MPphoto
 
 

  Giovanni La Via (PPE), písemně. (IT) Dnes je 25. listopadu, Mezinárodní den za odstranění násilí páchaného na ženách. Dnešním hlasováním o společném návrhu usnesení o 10. výročí přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 o ženách, míru a bezpečnosti chceme dát jasný signál o našem závazku jako poslanci Evropského parlamentu, ale především jako evropští občané. Je jen dobře, že si připomínáme toto desáté výročí, abychom nezapomínali, že 80 % obětí válek tvoří civilisté, a především ženy a děti. Téma základních lidských práv a rozšíření jejich ochrany musí být vždy středobodem evropské diskuse, abychom mohli rozvíjet společné a účinné strategie na ochranu žen i dětí. Stále častěji jsme svědky násilných činů páchaných proti těmto skupinám lidí, ale krom snahy o pohnání takových lidí k zodpovědnosti, poté co zasáhnou soudní orgány, musíme zavést některé zásadní podmínky, které zajistí co největší omezení tohoto fenoménu s cílem předcházet konfliktům a přispět k rekonstrukci postižených oblastí.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro toto usnesení, které vyzývá k tomu, aby na zastoupení žen a na zohledňování otázky rovnosti pohlaví v oblasti zahraniční a bezpečností politiky byly přiděleny specifické a značné finanční, lidské a organizační zdroje; žádá, aby do policejních a vojenských misí a misí na podporu spravedlnosti a právního státu, do mírových operací, do diplomatických misí a do úsilí o budování demokracie bylo zapojeno více žen; žádá členské státy EU, aby ve svých dvoustranných a vícestranných vztazích se státy a organizacemi mimo EU aktivně podporovaly zastoupení žen;

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Ačkoliv si připomínáme desáté výročí přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 o ženách, míru a bezpečnosti, zbývá v této oblasti ještě mnoho práce, zejména v souvislosti s násilím na ženách, s pokyny EU pro otázky využívání dětí v ozbrojených konfliktech a s bojem proti všem formám jejich diskriminace. Je to pro nás všechny vhodná doba, abychom spojili síly a splnili tento záměr.

 
  
MPphoto
 
 

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. (ES) Souhlasím s mnoha body obsaženými v tomto usnesení, zejména s nutností učinit pokrok v zaměření na rovnost žen a mužů v rozvojové spolupráci, hlasoval jsem však proti, protože nesouhlasím s nárůstem počtu důstojníků a vojáků – ať už se jedná o muže či o ženy –, neboť přinese vlnu militarizace v EU. Toto usnesení „zdůrazňuje, že je třeba, aby EU do řad zaměstnanců policejních a vojenských jednotek působících v misích SBOP jmenovala v širokém měřítku ženy“, což jde proti smyslu demilitarizace společné bezpečnostní a obranné politiky, jak ji podporuje má skupina. Navíc se neustále odvolává na Evropskou službu pro vnější činnost, vůči které jsem opakovaně vyjádřil svůj nesouhlas, neboť se jedná o další krok ve stupňování militarizace evropské zahraniční politiky.

 
  
MPphoto
 
 

  Louis Michel (ALDE), písemně. (FR) Jestliže rezoluce č. 1325 ze dne 31. října 2000 ukazuje, že členské státy OSN vzaly na vědomí zaprvé dopady ozbrojených konfliktů na ženy, zadruhé násilí, jež snášejí ve válkách a zatřetí důležitou roli, kterou by mohly hrát v předcházení a řešení konfliktů, pak je její desáté výročí, které dnes slavíme, také příležitostí k bilancování. V tomto smyslu můžeme zmínit rezoluce č. 1820 (2008) a č. 1888 (2009), které poprvé berou explicitně na vědomí používání sexuálního násilí coby válečné taktiky, což vyžaduje zvláštní politické a bezpečnostní reakce.

Můžeme také zmínit jmenování paní Wallströmové do funkce zvláštního zástupce pro záležitosti „sexuálního násilí postihujícího ženy a dívky v ozbrojených konfliktech“. Tento závažný problém vyžaduje pozornost nás všech. Proto jsem také jako spolupředseda SPS osobně chtěl, aby se zúčastnila naší rozpravy na plenárním zasedání Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU, které se koná 2. prosince v Kinshase.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. (DE) Ženy jsou i nadále diskriminovány v mnoha zemích světa. Násilí páchané na ženách je na denním pořádku, což je obzvláště dramatické v konfliktních situacích. Studie ukazují, že ženy v krizových oblastech, kde dochází k vojenským konfliktům, jsou často znásilňovány a/anebo se stávají oběťmi sexuálního otroctví. Hlavním cílem by mělo být trestání sexuálního násilí páchaného na ženách jako zločinů proti lidskosti, a to i ve válkou zmítaných regionech světa. Ostatně – a západní země tady také nesou zodpovědnost – sexuální zneužívání je neospravedlnitelné a kriminální jednání za jakýchkoliv okolností. Tato zpráva se zabývá důležitými otázkami a proto jsem hlasoval pro.

 
  
MPphoto
 
 

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. (IT) Násilí páchané na ženách v konfliktních oblastech často bývá důsledkem již existující genderové diskriminace. Také to, že se letos Mezinárodní den za odstranění násilí páchaného na ženách kryje s 10. výročím rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325, by mohlo a/anebo mělo předznamenat začátek cesty k lepšímu zavádění této rezoluce, čehož nelze dosáhnout bez politického vedení na nejvyšší úrovni a bez rozsáhlejších prostředků. Domnívám se, že by se měla tato záležitost náležitě ošetřit v probíhajícím přezkumu politiky EU v oblasti lidských práv pomocí vyčlenění zvláštních finančních, lidských a organizačních zdrojů s ohledem na účast žen a rovnost žen a mužů. Považuji tuto příležitost za výchozí bod pro cílená opatření pro posílení, zintenzivnění a rozvinutí integrace žen. Problematika žen, míru a bezpečnosti by se měla stát nedílnou součástí plánování a programování vnějších finančních nástrojů pro demokracii a lidská práva, spolupráci a rozvoj mezi národy.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Uplynulo deset let od přijetí rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000) a č. 1820 (2008) o ženách míru a bezpečnosti a rezoluce č. 1888 (2009) o sexuálním násilí vůči ženám a dětem v ozbrojeném konfliktu. Tyto rezoluce zdůrazňují povinnost všech států skoncovat s beztrestností a pronásledovat ty, kdo mají na svědomí zločiny proti lidskosti a válečné zločiny včetně zločinů zahrnujících akty sexuálního násilí a dalších zločinů páchaných na ženách a dívkách.

Od přijetí zmíněných rezolucí uplynulo deset let a – jak se píše i v usnesení, jež jsem podpořila – stále je před námi dlouhá cesta. Mezinárodní den za odstranění násilí páchaného na ženách, který jsme si připomínali 25. listopadu, tedy v den hlasování o tomto usnesení, není jen obyčejným dnem, ale je to upozornění na situace, k nimž stále dochází. Tyto záležitosti je třeba řešit na nejvyšší úrovni a musejí zůstat na pořadu jednání, dokud nebude tato metla, jež nezná rasu, vyznání ani věk, vymýcena.

 
  
MPphoto
 
 

  Rovana Plumb (S&D), písemně. (RO) Rezoluce Rady bezpečnosti č. 1325 přijatá dne 31. října 2000 hovoří o tom, že ženy v minulosti nebyly účastny procesu budování míru a stability v žádném národě a vyzývá k rovnému zastoupení žen na všech úrovních, od předcházení konfliktům až po poválečnou rekonstrukci a udržování míru a bezpečnosti. Desáté výročí přijetí rezoluce by mělo znamenat počátek uvedení v život nové agendy, kterou ale nelze zavést bez politické podpory na nejvyšší úrovni a bez potřebných zdrojů. EU musí aktivně prosazovat jmenování co největšího počtu žen do řídicích funkcí v oblasti koordinace a zajištění soudržnosti politik a kroků EU v oblasti kontroly plnění svých závazků.

EU musí jmenovat alespoň pět žen do řídicích funkcí v rámci Evropské služby pro vnější činnost a splnit genderovou rovnováhu v počtech zaměstnaných odborníků. Evropská služba pro vnější činnost zároveň potřebuje organizační složku, která bude mít na starost otázky rovnosti pohlaví a jež bude mít minimálně jednu pozici na plný úvazek na každou geografickou oblast a delegaci EU zabývající se genderovými aspekty ve vztahu k ženám, míru a bezpečnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Paulo Rangel (PPE), písemně. (PT) Doufám, že desáté výročí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 bude znamenat začátek obnovené agendy pro zavádění v ní obsažených závazků vztahujících se k ženám, míru a bezpečnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. (ES) Mám radost, že toto usnesení bylo přijato. Zdůrazňuje, že desáté výročí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000) by mělo být příležitostí k tomu, aby bylo provádění této rezoluce obnoveno s novým elánem, neboť bez politického vedení na nejvyšší úrovni a bez zvýšení zdrojů nebude možné v provádění dále pokročit; rozhodně doporučuje, aby byla tomuto tématu věnována náležitá pozornost v rámci probíhajícího přezkumu politiky EU v oblasti lidských práv, pokud jde o vypracovávání komplexní strategie lidských práv pro určité země a o hodnocení Hlavních směrů EU o násilí páchaném na ženách a dívkách a Obecných zásad EU o dětech a ozbrojených konfliktech a o boji proti všem formám jejich diskriminace; a vyzývá k tomu, aby na zastoupení žen a na zohledňování otázky rovnosti pohlaví v oblasti zahraniční a bezpečností politiky byly přiděleny specifické a značné finanční, lidské a organizační zdroje.

 
  
MPphoto
 
 

  Charles Tannock (ECR), písemně. – EKR plně a upřímně podporuje rovná práva a příležitosti a nediskriminaci na základě pohlaví pro všechny ženy, jak je uvedeno v rezoluci OSN č. 1325, a silně obhajuje nedocenitelnou roli žen v oblasti míru a bezpečnosti a odsuzuje barbarské a hrůzné chování k ženám a dětem v oblastech konfliktů.

EKR se ale soustavně staví proti stanovování kvót na zastoupení žen v rámci vnitrostátních, regionálních a mezinárodních orgánů i proti zřízení Evropské služby pro vnější činnost.

 
  
MPphoto
 
 

  Marc Tarabella (S&D), písemně. (FR) Jsem potěšena přijetím tohoto usnesení o 10. výročí přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 o ženách, míru a bezpečnosti, které navíc připadá na symbolické datum 25. listopadu, na Mezinárodní den proti násilí páchanému na ženách. Chtěla bych vyzdvihnout potřebu posílit účast žen ve všech oblastech činností, zejména v usmiřování, vyjednávání, budování, prosazování a udržování míru, a také v oblasti předcházení konfliktům. Pro všechny přítomné strany je důležité vzít v úvahu specifické potřeby žen a to, že jen díky větší přítomnosti žen přímo na místě se nám podaří zlepšit situaci.

Zviditelnění žen v terénu by nám zároveň umožnilo lépe informovat lidi o nehumánnosti využívání znásilňování jako válečné zbraně a snad i skoncovat s beztrestností, které pachatelé těchto násilných činů požívají.

Konečně, tato přítomnost nám umožní vybudovat vzájemnou důvěru mezi civilními oběťmi konfliktů, jejichž většinu tvoří ženy a děti, a místními subjekty.

 
  
  

Návrh usnesení (B7-0622/2010)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Hlasoval jsem ve prospěch tohoto usnesení, protože úhyn včel představuje stále větší problém a počet včelařů klesá. Tento problém má dopad na zemědělství a na biologickou rozmanitost, protože 76 % produkce potravin a 84 % rostlinných druhů je závislých na opylování včelami. Rád bych podpořil myšlenku intenzivnějšího výzkumu s cílem pomoci zajistit používání lepších řešení a podporu opatřením na zvyšování biologické rozmanitosti a na zmírňování dopadů nestability klimatu. Život včelí dělnice je velmi krátký a velmi citlivý vůči změnám životního prostředí. V důsledku je tedy zasažena rovněž produkce medu, a to nejen kvůli tomu, že délka a stabilita ročních období je stále více nejistá, ale také zásluhou stále větších poškození zvenčí, k čemuž mimo jiné patří používání pesticidů a roztoči. Stávající programy tedy musí být posíleny v rámci nové společné zemědělské politiky, abychom mohli nalézat účinná řešení také na této úrovni.

 
  
MPphoto
 
 

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. (LT) Rok 2010 byl vyhlášen Evropským rokem biologické rozmanitosti, aby bylo možné upozornit na hrozbu, které čelí biologická rozmanitost na celém světě. Včelařské odvětví, které je významným zdrojem zaměstnanosti a příjmu ve venkovských oblastech, je rovněž v ohrožení kvůli nedávnému nárůstu úhynu a chorob včel. Hlasoval jsem pro toto usnesení, v němž Evropský parlament vyzývá Komisi, aby poskytla finanční prostředky na zvláštní studie s cílem zlepšit znalosti a porozumět faktorům, jež ovlivňují zdraví včel. Usnesení podotýká, že na choroby včel a úmrtnost včel mohou mít vliv geneticky modifikované plodiny a šíření toxinů pylem. Vzhledem k tomu, že obilniny, ovoce a zelenina v Evropě závisí na opylování včelami, tyto plodiny a zemědělství obecně čelí velkému riziku různých chorob. Domnívám se, že vzhledem k takové nejistotě musí Evropská komise neprodleně provést nezávislý výzkum, který by posoudil dopad geneticky modifikovaných plodin a šíření toxinů pylem na životní prostředí a na konkrétní druhy živočichů, a zajistit, aby byly takové údaje zveřejněny.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. (PT) Včely hrají významnou roli v oblasti ekologické rovnováhy a jejich úhyn má závažný dopad na potravní řetězec. Tato zpráva prosazuje nutnost podporovat a zlepšovat včelařské odvětví, zejména na úrovni statistických údajů v souvislosti s odhady produkce medu, dále prosazuje zdokonalování a harmonizaci monitorovacích a výzkumných programů, jasnější pravidla pro označování původu medu, vypracování programů pro včelařství a příslušných právních předpisů a vývoj inovativního a účinného ošetření proti roztočům rodu Varroa.

 
  
MPphoto
 
 

  Lara Comi (PPE), písemně. (IT) Multiplikační účinek opylování, což je poměr samotné hospodářské hodnoty opylování vůči hodnotě medu, který skrze opylování vzniknul, má z hospodářského hlediska k mimořádné výsledky.

V současné době se ve všech oblastech usiluje o účinnost, a tudíž se nezdá zcela smysluplné vzdát jakákoli opatření, dokládá-li poměr mezi náklady a přínosy pošetilost takového rozhodnutí. Důvody nelze hledat mezi hospodářskými faktory, ale spíše ve vnějších podmínkách, domnívám se tedy, že zpráva výboru se trefila do černého, protože se zaměřuje na porovnání všech faktorů, které v současnosti komplikují včelařství.

Domnívám se rovněž, že je vhodné podporovat tuto činnost prostřednictvím dodatečných opatření a že jakékoli vědecké přispění v tomto ohledu je vítáno.

 
  
MPphoto
 
 

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D), písemně. (RO) Domnívám se, že Evropská komise musí přizpůsobit rozsah a financování evropské veterinární politiky tak, aby zohlednila specifickou povahu včel a včelařství, s cílem zajistit účinnější kontrolu nemocí včel a dostupnost efektivního a standardizovaného veterinárního lékařství v celé Evropské unii, a to ve spolupráci s organizacemi včelařů.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Na evropském trhu s medem dochází k závažnému kolísání cen, protože ten je v současnosti ze 40 % závislý na dovozu, což uvádí včelaře z celé EU, včetně portugalských včelařů, ve vztahu k medu ze třetích zemí do situace konkurenční nevýhody. Podle oficiálních statistik je v Portugalsku 17 291 včelařů s 38 203 včelíny a 562 557 včelstvy. V roce 2009 produkce dosahovala 6 654 tun medu a 235 tun vosku, což představuje 1,9 % medu vyprodukovaného v EU (z 351 000 tun). Činnost včel a obor včelařství jsou zásadní pro zachování ekosystémů, ekologické rovnováhy flóry a biologické rozmanitosti a z hospodářského hlediska je včelařství činností, kterou má smysl v Evropě chránit a podporovat k menší závislosti na dovozu.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Včely mají zásadní význam pro opylování plodin a zachování ekologické rovnováhy a představují způsob zachování biologické rozmanitosti. Pokles v počtu včelstev je tedy politováníhodný a potřebujeme vědecké údaje, abychom mohli pochopit mechanismy, které napomáhají k šíření tohoto živočišného druhu a k rozvíjení způsobů zajištění jeho zachování. Domnívám se, že je zásadní zaměřit se na evropský med, který je postupně nahrazován jinými méně kvalitními druhy, které nesplňují kritéria produkce v EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Lorenzo Fontana (EFD), písemně. (IT) Včelařství je zemědělským modelem s nejmenším dopadem na životní prostředí a tato činnost je tedy obzvláště vhodná k ochraně oblastí. V mém regionu je včelařství rozšířenou aktivitou a představuje vynikající příklad obhospodařování půdy a také symbol historie, tradice a místní identity. Včelařství v italském regionu Veneto po mnoho let produkovalo výrobky znamenité kvality a přispívalo k podpoře nejvíce znevýhodněných oblastí. Toto odvětví však nemůže nadále dosahovat takových výsledků, pokud mu Evropská unie ve spojení s vnitrostátními, regionálními a místními orgány nepomůže svou finanční podporou. Jak je uvedeno v návrhu usnesení, je důležité poskytnout pobídky pro výzkum zaměřený na léčbu chorob včel a podpořit evropské producenty v konkurenci, jíž musí čelit ve vztahu ke třetím zemím poté, co se trh EU otevřel dováženému medu. Budu tedy hlasovat ve prospěch tohoto návrhu.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Souhlasím s touto zprávou, protože odvětví včelařství poskytuje významné veřejné služby pro životní prostředí, a tudíž zaujímá strategickou úlohu ve společnosti. V současnosti dochází k alarmujícímu úbytku opylujícího hmyzu včetně včel. Ostatně 84 % rostlinných druhů pěstovaných v Evropě a 76 % produkce potravin je závislých na opylování včelami, přičemž hospodářský význam opylování je mnohem větší než hodnota vyprodukovaného medu. Čtyřicet procent evropského trhu s medem závisí na dovozu a zásluhou dřívějšího otevření trhu EU pro med ze třetích zemí jsou včelaři v celé EU v konkurenční nevýhodě. Musíme tedy podpořit budoucí rozvoj odvětví evropského včelařství a přispět k zachování biologické rozmanitosti. Je důležité zaujmout komplexní a trvalý přístup, zvláště v oblastech rozvoje venkova, změny klimatu a biologické rozmanitosti; zejména formou podpory opatření k zachování a rozšíření oblastí s kvetoucími rostlinami. Rovněž je důležité ještě výrazněji a důsledněji podporovat evropské odvětví včelařství prostřednictvím využívání dodatečných nástrojů v budoucí společné zemědělské politice, včetně opatření, jež podporují zvyšování biologické rozmanitosti, mírní účinky změny klimatu, zachovávají tradiční národní kulturní dědictví, které mnoha evropským rodinám poskytuje zaměstnání, a zabezpečují a zlepšují kvalitu a dobré fungování trhu se včelařskými výrobky.

 
  
MPphoto
 
 

  Peter Jahr (PPE), písemně. (DE) Včely jsou velmi důležití tvorové, protože bez nich by nedocházelo k opylování. Proto je velmi politováníhodné, že vychází stále více zpráv o snižujícím se počtu včelstev, a tato situace musí být naléhavě přešetřena. Je to důležité zejména pro zemědělství, protože toto odvětví je mimořádně závislé na užitečné práci včel. Je bohužel zřejmé, že industrialismus a moderní způsob života komplikuje užitečným včelám jejich přežití. Scénáře, jako je masové vyhynutí včel v důsledku varroázy, neobjasněný exodus včelstev v USA a hrozba, kterou pro včely představuje elektrosmog a nesprávně ošetřené osivo, bohužel nejsou pouze ojedinělými případy. Z tohoto důvodu vítám skutečnost, že Parlament dnes souhlasil s tím, aby bylo včelařské odvětví v budoucnosti podporováno. Domnívám se, že je důležité zaměřit se na výzkum včelích populací.

Bez přesných vědeckých údajů nebudeme schopni identifikovat problémy a účinně se s nimi vypořádat. Doufám, že se nám podaří vysvětlit úbytek včelstev a předcházet mu, abychom mohli mít i nadále prospěch z významné a mnohostranné úlohy včel.

 
  
MPphoto
 
 

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. (DE) Včelařství má mimořádný význam pro zemědělství, zejména kvůli opylování, protože příjmy z kulturních plodin a ovoce závisí na opylování včelami. Přetrvávající úhyn včel v mnoha regionech je ještě více zneklidňující a je třeba přijmout opatření, která se tímto problémem budou zabývat. Podpořila jsem tedy toto usnesení, které vyzývá Komisi, aby zahrnula choroby včel do oblasti působnosti evropské veterinární politiky a zavedla akční plán pro boj s úhynem včel. Komise je dále vyzývána, aby zajistila, že podpora včelařství bude zachována a posílena v rámci společné zemědělské politiky po roce 2013, čímž bude zaručeno pokračování tohoto odvětví. Čtyřicet procent evropského trhu s medem závisí na dovozu, a to částečně v důsledku otevření trhu EU pro med pocházející ze třetích zemí, a ceny se pohybují blízko hranice ziskovosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Giovanni La Via (PPE), písemně. (IT) Hlasoval jsem ve prospěch návrhu usnesení o včelařství, protože je důležité zajistit pozornost odvětví, které chrání biologickou rozmanitost a produkuje kompletní potravinu, jakou je med. S ohledem na tuto úlohu byla navýšena roční pomoc tomuto odvětví v Evropě z 26 milionů EUR v letech 2008–2010 na 32 milionů EUR na roky 2011–2013. Toto financování bude specificky zaměřeno na podporu včelařství, jež bude probíhat rovněž prostřednictvím vnitrostátních výzkumných projektů zacílených na nové metody boje s vysokou mírou úhynu včel, která v poslední době dosáhla alarmující úrovně. Naproti tomu je však významné zajistit jasnou transparentnost v rozdělování pomoci a zajistit více prostředků státům, které je skutečně potřebují. Hlasoval jsem pro to, aby byl do roku 2012 zaveden systém pro přehled údajů. Je to krok směrem k transparentnosti, který zajistí, aby byla pomoc rozdělována na základě výsledků přehledu úlů v různých členských státech a nikoli na základě odhadovaných údajů. Považuji tuto otázku za mimořádně důležitou, aby mohla být zaručena spravedlnost, pokud jde o veřejné výdaje a ochranu těch, kteří se v současnosti věnují včelařství.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – V roce 2010, Evropském roce biologické rozmanitosti, je odvětví včelařství na celém světě vážně ohroženo, zaznamenává 100 až 1000krát větší ztráty, než je obvyklé. Toto odvětví poskytuje významné veřejné služby pro životní prostředí, tudíž zaujímá strategickou úlohu ve společnosti, a včelařství je cenným příkladem „zelených pracovních míst“ (zlepšení a zachování biologické rozmanitosti, ekologické rovnováhy a ochrany rostlin) a představuje i model udržitelné výroby na venkově. Proto vítám toto usnesení, které předkládá návrhy na zlepšení situace v odvětví včelařství.

 
  
MPphoto
 
 

  Mario Mauro (PPE), písemně. (IT) Znepokojivý nárůst úhynu včel a snižující se počty včelařů by mohly mít velmi vážné důsledky pro produkci potravin v Evropě, protože jak všichni víme, většina plodin a rostlin je závislá na opylování.

Parlament by tedy měl vyzvat Evropskou unii, aby navýšila svoji podporu pro odvětví včelařství s ohledem na to, že společná zemědělská politika má být obnovena. Chceme-li tento problém vyřešit a odvrátit jeho nepříznivé dopady na zemědělské a tržní odvětví našeho hospodářství, je třeba zasáhnout rozhodným a konkrétním způsobem..

Akční plán, který usnesení vyžaduje s cílem vypořádat se s úhynem včel je pouze prvním ze souboru opatření, která musí být přijata. Hlasoval jsem ve prospěch návrhu.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) EU je v odvětví včelařství velmi závislá na dovozu, 40 % medu, který spotřebujeme, se dováží. Vzhledem k významu odvětví včelařství, které poskytuje významné veřejné služby pro životní prostředí, a tudíž zaujímá strategickou úlohu ve společnosti, a k tomu, že je tato činnost cenným příkladem „zelených pracovních míst“ (zlepšení a zachování biologické rozmanitosti, ekologické rovnováhy a ochrany rostlin) a představuje i model udržitelné výroby na venkově, je v zájmu všech toto odvětví podpořit zajištěním jeho udržitelného růstu a snížením naší závislosti na třetích zemích. Také v mojí zemi musí být toto odvětví podporováno, aby jeho přínosy mohly být patrné jak z hospodářského, tak environmentálního hlediska, a aby docházelo k navýšení produkce medu, který v současnosti představuje pouze 1,9 % produkce EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. (ES) Moje podpora usnesení o situaci v odvětví včelařství vyplývá z obavy o vážný úbytek počtu včel, které jsou zásadní a nenahraditelné kvůli své významné úloze opylování a jež společně s ostatním opylujícím hmyzem mají vliv na 84 % rostlinných druhů. Proto se domnívám, že napomoci ke zlepšení situace tohoto odvětví je povinností, protože jak usnesení uvádí, „zaujímá strategickou úlohu v oblasti veřejných služeb a služeb v oblasti životního prostředí, které včelaři ve společnosti zajišťují”. Také mě těší, že usnesení žádá Komisi, aby byla pro evropské a vnitrostátní orgány zavedena povinnost při vypracovávání programů pro včelařství a příslušných právních předpisů s chovateli včel pořádat konzultace, protože se domnívám, že se jedná o krok směrem ke zlepšení účasti veřejnosti a o demokratický krok vpřed. Hlasoval jsem také ve prospěch návrhu, protože souhlasím s tím, aby Komise zajistila, že pomoc ze společné zemědělské politiky určená odvětví včelařství bude po roce 2013 navýšena.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. (DE) Úbytek včelstev představuje v celé EU problém, jehož příčiny zatím nelze úplně vysvětlit. Faktory, jako je používání přípravků na ochranu rostlin, neudržitelné zemědělské techniky, změna klimatu, patogeny, parazité a nedostatek potravy a krmiva v důsledku rozšíření pěstování monokultur společně vedly k výraznému úbytku počtu včel. Kromě ekologických důsledků to má rovněž hospodářský dopad, protože je nutné stále více medu dovážet. Aby bylo možné vypořádat se s tímto problémem, evropské včelařství by mělo v budoucnu získávat větší podporu. Zpráva zaujímá naprosto vyvážený přístup, a proto jsem hlasoval v její prospěch.

 
  
MPphoto
 
 

  Franz Obermayr (NI), písemně. (DE) V roce 2010 utrpělo odvětví včelařství masivní ztráty a počty včel se výrazně snížily. To má negativní dopad na celé životní prostředí a na zemědělství, protože včely jsou významnými opylovači. Situace je obzvláště vážná, co se týče včel medonosných. Hlasoval jsem tedy ve prospěch této zprávy, která přijímá opatření k tomu, aby bylo možné vypořádat se s masivním úhynem včel.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Vítám usnesení, které bylo na plenárním zasedání ve Štrasburku dne 25. listopadu přijato převážnou většinou hlasů, a významné příspěvky azorských včelařů, které byly přímo představeny během konzultace, již jsem vedla.

Konečné znění usnesení však nesplňuje moje původní očekávání, protože některá hlediska, která jsou pro producenty zásadní, jako je otázka norem kvality a označování dováženého medu, měla být důkladnější. Je pravděpodobné, že se tak nestalo kvůli nedostatečnému povědomí o některých klíčových problémech, jimž čelí toto odvětví. To vedlo např. k tomu, že místní označování nebylo začleněno do konečného znění usnesení.

Přesto se toto usnesení zabývá otázkami, které jsou významné jak pro azorské, tak vnitrostátní včelařství obecně, a navazuje tak na spolupráci s daným odvětvím ohledně otázek, jako je med dovážený ze třetích zemí, u nějž se vyskytují problémy s kvalitou a který je nyní nevhodně označován, potřeba nadále zajišťovat různorodé zemědělství, aby bylo zaručeno opylování, a význam společných norem kvality a výzkumu v EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Paulo Rangel (PPE), písemně. (PT) Odvětví včelařství zaujímá ve společnosti strategickou úlohu a je cenným příkladem „zelených pracovních míst“, zlepšování a zachování biologické rozmanitosti a ekologické rovnováhy a stejně tak ochrany rostlin a je modelem udržitelné výroby na venkově. Na evropské úrovni toto odvětví čelí nesčetným výzvám a problémům, zejména otázkám marketingu, nestálosti cen, potížím při náboru mladých včelařů, snižujícímu se počtu včelstev a nárůstu úhynu včel. Je proto zcela smysluplné zintenzívnit podporu pro toto odvětví.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. (ES) Těší mě, že bylo přijato toto usnesení, v němž EP vítá zprávu Komise ze dne 28. května 2010. Parlament však konstatuje, že současné programy skončí v roce 2013 a je znepokojen četnými výzvami a problémy, jimž evropské odvětví včelařství stále čelí, včetně mimo jiné marketingových otázek, nestálosti cen, náboru mladých včelařů, věkového složení včelařů v Evropské unii, snižujícího se počtu včelstev a všeobecných obtíží vznikajících kvůli úhynu včel způsobenému řadou faktorů. Navíc vyzývá Komisi, aby pozitivně reagovala na žádosti členských států i hospodářských subjektů například zdokonalováním statistických údajů v souvislosti s odhady produkce, včetně uplatňování stejných kvalitativních požadavků na med a zlepšení a harmonizace monitorovacích a výzkumných programů v odvětví včelařství.

 
  
MPphoto
 
 

  Marc Tarabella (S&D), písemně. (FR) Velmi mě těší, že byl přijat návrh našeho vynikajícího kolegy a předsedy výboru, pana de Castra. Důsledky spojené s poklesem počtu včel na světě jsou široké veřejnosti poměrně neznámé, ačkoli včely hrají zásadní roli v udržitelnosti našeho potravního řetězce. Potřebujeme ambiciózní výzkumnou politiku, abychom mohli podrobně pochopit mechanismy, které přispívají k šíření tohoto živočišného druhu, a abychom mohli získat prostředky nezbytné k jejich ochraně. Čínský med, který je méně kvalitní a nesplňuje naše přísná výrobní kritéria, nemůžeme přijmout jakožto nevyhnutelnou záležitost a jedinou alternativu k nedostatku medu, jenž se v Evropě pomalu usazuje. Lituji, že moji kolegové v Evropském parlamentu nehlasovali ve prospěch všech pozměňovacích návrhů, které jsem předložil. Hluboce lituji, že bylo pokrytecky podpořeno hanebné a neomezené používání neurotoxinů ve shodě s velkými chemicko-průmyslovými skupinami. Einstein řekl: „Kdyby včely zmizely z povrchu zemského, člověku zbývají čtyři roky života.“ Postarejme se o to, abychom nikdy nemuseli zjišťovat, zda to co řekl, je pravda.

 
  
MPphoto
 
 

  Artur Zasada (PPE), písemně. (PL) Přijetím usnesení o situaci ve včelařském odvětví činíme další krok směrem k posílení tohoto odvětví a ke zlepšení jeho stavu. Problémy tohoto významného odvětví, které je stále nedoceněno, dosahují globálních rozměrů. Včely mají zásadní význam z hlediska hospodářství a životního prostředí. Vysoká míra úhynu, která je v současnosti zaznamenána u včelstev, má negativní dopad na zemědělskou produkci. V příštím finančním výhledu na období po roce 2013 proto potřebujeme nové mechanismy podpory, které umožní, aby byl ve větší míře prováděn vědecký výzkum zaměřený na příčiny poklesu v počtu včel, a které rovněž umožní přijetí vhodných kroků vedoucích ke zvrácení tohoto negativního trendu. Měli bychom podpořit také informační kampaně a odbornou přípravu, které povzbudí mladé včelaře, aby v tomto odvětví aktivně působili.

 
  
  

Zpráva: Lena Kolarska-Bobińska (A7-0313/2010)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Hlasoval jsem ve prospěch zprávy o nové energetické strategii pro Evropu 2011–2020, protože se domnívám, že tato nová energetická strategie je nezbytná, aby mohla být realizována konkurenceschopná, udržitelná a bezpečná strategie. V době, kdy je Evropa více než kdy jindy závislá na dovozu energie, považuji za zásadní, aby nadále zaujímala vedoucí postavení v energetických otázkách a zaměřila se na inovaci a technologii.

Pro posílení udržitelnosti naší energetické strategie, bude nutné nadále se zaměřovat na obnovitelnou energii a zavést do tohoto odvětví intenzivnější hospodářskou soutěž, aby bylo možné dosáhnout účinného provádění vnitřního trhu pro energii. To povede ke snížení nákladů a zvýšení konkurenceschopnosti v hospodářství a bude to rovněž vytvářet bohatství a pracovní místa, což je důležité z hlediska zdravé obchodní bilance.

Pocházím z jednoho z nejvzdálenějších regionů, který v současnosti dosahuje energetické soběstačnosti z přibližně 27 % a jeho cílem je dosáhnout do roku 2012 výše 75 %. Azory si stanovily konkrétní cíle, jež jsou ambicióznější než cíle EU, a jejich výsledky jsou na evropské úrovni již uznávané, zejména s ohledem na geotermální energii, a to prostřednictvím ambiciózní energetické politiky partnerství mezi regionem a nejlepšími vnitrostátními a mezinárodními výzkumnými centry.

 
  
MPphoto
 
 

  Elena Oana Antonescu (PPE), písemně. (RO) Cílem nové energetické strategie pro Evropu je uplatňovat Lisabonskou smlouvu s ohledem na jednotný trh s energií, zabezpečení dodávek, energetickou účinnost, snížení závislosti na dovozu a zvýšení výroby energie na vnitřní úrovni. Podporuji toto usnesení, protože Evropská unie musí urychleně uplatňovat právní předpisy v této oblasti a globální energetické strategie. Pro naši energetickou politiku požadujeme dlouhodobou vizi, která zajistí, aby tento trh fungoval správně, poskytoval podporu nejmodernějším integrovaným sítím, lépe využíval potenciálu energetické účinnosti Unie a prosazoval výzkum a vývoj a inovace v této oblasti, a jež do středu zájmu evropské energetické politiky umísťuje přínosy pro spotřebitele. V důsledku toho jsem hlasovala pro tuto zprávu, která znamená první krok směrem ke komplexní energetické politice EU jakožto součásti strategie EU 2020.

 
  
MPphoto
 
 

  Sophie Auconie (PPE), písemně. (FR) Ačkoli Evropa zaujímá vedoucí postavení v oblasti alternativní výroby energie, stále jsme příliš závislí na fosilních palivech, zejména na ropě. Tato závislost má mezinárodní důsledky, protože většina zdrojů fosilních paliv se nachází mimo EU. Lisabonská smlouva Evropské unii stanoví nové pravomoci v oblasti energetiky, což je mimořádně důležitá oblast pravomocí. V reakci na to Parlament přijal energetickou strategii na období 2011–2020, již jsem podpořila. Strategie zahrnuje podporu investic do této oblasti a prosazování iniciativ zaměřených na obnovitelné energie. Cílem je samozřejmě zabezpečit dodávky energie v EU, a proto je správa plynovodů a ropovodů, které nyní zásobují Unii, považována za nejvyšší prioritu. Strategie tedy kombinuje krátkodobé potřeby v oblasti zabezpečení dodávek energie a plány na zajištění budoucích evropských požadavků v oblasti energetiky.

 
  
MPphoto
 
 

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. (LT) Podpořil jsem tento významný dokument. Začlenění zvláštní kapitoly o energetice do Lisabonské smlouvy nyní znamená, že existuje pevný právní základ pro vytváření iniciativ v oblasti energetiky, které budou založeny na udržitelnosti, zabezpečení dodávek, propojení sítí a na solidaritě. Unie čelí závažným problémům opožděného nebo neúplného provádění právních předpisů v oblasti energetiky, což vyžaduje silné vedoucí postavení Komise, aby bylo možné překlenout tuto mezeru. V příštím desetiletí bude zapotřebí značných investic do energetického odvětví na vnitřní úrovni, zejména do nových elektráren, propojení a do rozvodných sítí, jelikož tyto investice ovlivní skladbu zdrojů energie v průběhu ještě delšího období a přispívat k vytváření udržitelného a čistého trhu s energií. Je velmi důležité stanovit jasný víceletý finanční rámec pro projekty v oblasti energetiky a zajistit, aby byl rovněž region Baltského moře začleněn do jednotného trhu EU s energií a abychom platili za zdroje energie stejně jako ostatní členské státy EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně. (FR) Hlasoval jsem ve prospěch návrhu usnesení paní poslankyně Kolarské-Bobińské, protože obecně sdílím její názory na to, jak by měla být orientována budoucí energetická strategie Evropské unie: směrem k větší nezávislosti ve vztahu ke třetím zemím, které nás zásobují fosilními palivy, směrem k otevření členských států, které jsou z hlediska energie stále „izolované“ a ještě nejsou řádně napojené na evropský energetický systém, směrem k prosazování rozvoje obnovitelných energií a směrem k externímu zásobování energií v rámci nové Evropské služby pro vnější činnost. Potřebujeme soudržnou evropskou energetickou strategii, která hledí do budoucnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. (RO) Politika energetické bezpečnosti Evropské unie by měla umožňovat předvídání krizových situací podobných plynové krizi z roku 2009, a nikoli na ně pouze reagovat. To musí být doprovázeno plněním cílů stanovených pro snižování emisí skleníkových plynů o 20 % a omezení spotřeby energie o 20 % do roku 2020. Tento úkol nebude zdaleka snadný, zejména protože finanční příspěvek určený pouze na environmentální cíle dosáhne 58 miliard EUR. Kromě toho zde bude finanční příspěvek na omezení rostoucí závislosti EU na vnějších zdrojích energie. Je nutné kombinovat vnitřní a vnější hlediska tak, aby EU již nebyla zranitelná, pokud jde o dodávky energie, a její politiky musí být odpovídajícím způsobem přizpůsobeny. Všechna opatření, která mají zajistit řádné fungování trhu, by měla doprovázet aktivní diplomatická jednání zacílená na posílení spolupráce s hlavními producentskými, tranzitními a spotřebitelskými zeměmi. Je naprosto nezbytné sestavit vnitrostátní plány, které budou obsahovat preventivní a nouzová opatření. Koordinace těchto plánů na úrovni EU zajistí jejich účinnost.

 
  
MPphoto
 
 

  Jan Březina (PPE), písemně. (CS) Hlasoval jsem pro zprávu o energetické strategii nastiňující směry, kterými by se budoucí energetická politika v EU měla ubírat. Chtěl bych vyzdvihnout uznání role jaderné energetiky v současném i budoucím energetickém mixu EU, včetně implicitního uznání potřeby prodloužení životnosti stávajících zdrojů. Strategii je z pohledu na jednotlivé zdroje možno hodnotit jako poměrně vyrovnanou, byť ani jednou nezmiňuje z mého pohledu důležitou úlohu uhlí spalovaného v modernizovaných elektrárnách. Bez uhlí jako stabilního primárního zdroje schopného pružně reagovat na náhlý vzrůst poptávky po energii si přitom lze jen obtížně představit zvyšování energetické bezpečnosti a nezávislosti EU. Jejím slabým místem je naopak příliš obecný charakter a absence doprovodných právních předpisů. Konkrétní a praktická podoba strategie bude rovněž výrazně ovlivněna připravovaným akčním plánem pro nízkouhlíkovou ekonomiku do roku 2050, který má být zveřejněn počátkem příštího roku. Vzhledem ke stále neexistujícím regionálním trhům a market-couplingu považuji cíl vytvoření jednotného vnitřního trhu do roku 2015 za značně ambiciózní, zejména vezmu-li v úvahu, že Evropská komise podle mého názoru nedostatečně dohlíží na řádnou implementaci současné evropské energetické legislativy ve všech členských státech. Evropská komise rovněž do energetické strategie vhodně začlenila tzv. infrastrukturní balíček, od kterého lze očekávat usnadnění výstavby elektrických sítí v celé EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Alain Cadec (PPE), písemně. (FR) Vypracování skutečné evropské energetické strategie je nyní nevyhnutelné. Jak vysvětluje zpráva paní poslankyně Kolarské-Bobińské, Evropská unie trpí velkou závislostí na dovozu energie a závažnými nedostatky ve svých právních předpisech. Spolu se zpravodajkou bych chtěl zdůraznit, že si Evropská unie musí obstarat praktické a finanční prostředky nezbytné k uskutečnění svých cílů, především skrze dostatečnou podporu na výzkum a vývoj v oblasti energetiky. Jsem rovněž přesvědčen, že zabezpečení dodávek musí být doprovázeno silným partnerstvím s Ruskem. Stále více je zřejmé, že musíme výrazně rozšířit budování plynovodů, které do Evropy přivádějí zemní plyn z celého světa. Musíme rovněž zdokonalit propojení mezi sítěmi ve členských státech, aby se zlepšila energetická solidarita.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. (PT) Odvětví energetiky je hnací silou hospodářského růstu. Od roku 2008 Evropa disponuje strategií pro energii a boj proti změně klimatu. Je zásadní, aby byla tato strategie uplatňována.

Lisabonská smlouva nám však umožňuje pokročit dále, otevřít cestu pro vytváření skutečného energetického společenství v Evropě. Musíme vytvořit vnitřní trh s energií, budovat a propojovat energetické sítě, zajistit energetickou bezpečnost a energetickou solidaritu a umístit spotřebitele do středu našeho zájmu. Je nutné navýšit veřejné financování a vytvářet více nástrojů a programů na podporu energetické účinnosti. Vědecký výzkum a technologie hrají v dosahování těchto cílů klíčovou úlohu. S ohledem na to vítám zahájení různých evropských průmyslových iniciativ v rámci Evropského strategického plánu pro energetické technologie (plán SET) a vyzývám Komisi, aby zahájila uplatňování zbývajících opatření uvedených v tomto plánu. Osmý rámcový program by měl za svoji prioritu v oblasti energetiky považovat rovněž výzkum a vývoj inovačních technologií. Je proto zásadní, aby bylo stanoveno odpovídající financování na podporu čistých a udržitelných technologií. Představuje to jediný způsob, jak zachovat konkurenceschopnost našeho průmyslu a podpořit hospodářský růst a tvorbu pracovních míst.

 
  
MPphoto
 
 

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. (EL) Hlasoval jsem proti zprávě o nové energetické strategii pro Evropu 2011–2020. Zpráva je zcela v souladu s cíli strategie EU 2020, která ničí poslední zbytky sociální Evropy. Posilování konkurenceschopnosti EU, které je ve zprávě tak silně podporováno, prokazatelně vede ke snižování platů a omezování práv pracovníků v tomto konkrétním odvětví. Uprostřed hospodářské krize, kdy téměř celé evropské energetické odvětví (elektrárny, rozvodné sítě) směřuje k privatizaci, zpráva rovněž počítá s větším množstvím finančních prostředků pro energetické infrastruktury, tj. nepřímo podporuje velké podniky. Závěrem se domnívám, že úsilí zprávy spojit energetickou politiku EU s jejími cíli v oblasti omezení změny klimatu je pouze předstírané, protože veškeré zmínky jsou nejasné a nepopisují silnou politickou vůli.

 
  
MPphoto
 
 

  Corina Creţu (S&D), písemně. (RO) Hlasovala jsem ve prospěch usnesení o nové energetické strategii pro Evropu 2011–2020. Hlavními cíli uvedenými v tomto usnesení jsou pokrok směrem k nízkouhlíkovému energetickému systému a zabezpečení dodávek energie pro všechny členské státy. Oba tyto cíle musí zajišťovat, aby byla EU konkurenceschopná a energie byla distribuována za přijatelné ceny na základě bezpečných dodávek. Domnívám se, že nezbytným předpokladem pro zabezpečení dodávek energie je, abychom rozšířili předpisy platné na vnitřním trhu EU s energií na sousední země a abychom vyvíjeli úsilí o diverzifikaci zdrojů energie a přepravních tras pro její dovoz.

 
  
MPphoto
 
 

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D), písemně. (RO) Evropská unie si stanovila několik velmi ambiciózních cílů pro příští desetiletí a jedním z nich je zvýšit do roku 2020 energetickou účinnost. Tento cíl napomůže ke zvýšení objemu investic v této oblasti, a tedy k tvorbě nových pracovních míst jak ve venkovských, tak městských oblastech. Domnívám se, že v této souvislosti je prospěšné nejen poskytovat finanční pobídky na projekty tohoto druhu, ale také vést veřejné informační kampaně o energetické účinnosti, úrovni zdrojů, které mohou spotřebitelé využívat, a o výrobcích spojených se spotřebou energie.

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (S&D), písemně. (PT) Hlasovala jsem ve prospěch zprávy „Směrem k nové energetické strategii pro Evropu 2011–2020“, protože se domnívám, že toto odvětví potřebuje nové strategické řízení pro dosažení cílů stanovených článkem 194 Lisabonské smlouvy a cílů „20-20-20” v rámci balíčku EU pro energii a změnu klimatu a dlouhodobého cíle snížení emisí skleníkových plynů o 80 % až 95 % do roku 2050.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Komise stanovila tři cíle pro evropskou energetickou politiku: i) pokročit směrem k nízkouhlíkovému energetickému systému, ii) zajistit zabezpečení dodávek energie, iii) zajistit, aby byla posílena konkurenceschopnost EU a aby byly posíleny dodávky energie pro všechny spotřebitele za přijatelné ceny. Obecně souhlasím s těmito třemi cíli, ale domnívám se, že čtvrtá, možná ještě významnější výzva zde chybí: omezení energetické závislosti, co se týče zejména fosilních paliv. Cíl snížení emisí uhlíku navíc musí být velmi pečlivě uvážen, aby bylo možné v co nejvyšší míře omezit rizika úniku uhlíku a ztráty konkurenceschopnosti evropského průmyslu.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Dokument Komise nazvaný „Směrem k nové energetické strategii pro Evropu 2011–2020“ je vynikajícím příspěvkem ke komplexní politice EU pro energetické odvětví v souvislosti se strategií EU 2020. Lisabonská smlouva poskytuje pevný právní základ pro vytváření energetických strategií, které jsou založeny na udržitelnosti, zabezpečení dodávek, propojení sítí a solidaritě. Novou energetickou strategii potřebujeme pro dosažení cílů stanovených článkem 194 Lisabonské smlouvy a cílů „20-20-20“ v rámci klimatického balíčku .

Cílem nových iniciativ v energetickém odvětví by měl být pokrok směrem k nízkouhlíkovému energetickému systému, kde jsou zajištěny dodávky energie pro každého, přičemž je zajištěna konkurenceschopnost EU a dodávky energie pro všechny spotřebitele za přijatelné ceny. Cíle Lisabonské smlouvy v oblasti jednotného trhu s energií, zabezpečení dodávek, energetické účinnosti a úspor, rozvoje nových a obnovitelných forem energie a podpory energetických sítí musí být naplněny. Tuto strategii je třeba provádět v duchu solidarity a odpovědnosti, aby žádný členský stát nezůstával pozadu či nebyl izolován.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. (PT) Energetická strategie EU, která je prosazována v této zprávě a již Komise prosazuje ve svých různých sděleních k tomuto tématu, úzce souvisí s vymezením politiky Unie, která je popsaná v Lisabonské smlouvě: „dokončení vnitřního trhu EU s energií“.

Zpravodajka vyzývá k „vypracování plánu na vytvoření evropského energetického společenství“ a trvá na provádění a transpozici stávajících směrnic pro vnitřní trhu v členských státech a na tom, aby bylo uváženo „jako konečné opatření opětovné předložení klíčových ustanovení stávajících směrnic týkajících se vnitřního trhu ve formě nařízení a zajištěno přímé a úplné uplatňování předpisů v rámci celého jednotného trhu“. Jak jsme již několikrát uvedli, naprosto nesouhlasíme s tímto návrhem jakožto energetickým řešením pro Evropu, a proto jsme hlasovali proti této zprávě.

Jedná se o strategické odvětví pro státní hospodářství a fungování státu a stát by měl mít svrchovanou moc při vymezování svých energetických politik.

Zvýšení závislosti na dovozu primárních zdrojů, nárůst cen energie pro spotřebitele a snížení míry investic do energetické infrastruktury již jsou dokladem neúspěchu této strategie soukromého trhu. Jedině veřejný sektor může zajistit všeobecný přístup k energii, její efektivní správu a účinnost a menší závislost na fosilních palivech.

 
  
MPphoto
 
 

  Elisabetta Gardini (PPE), písemně. (IT) Souhlasím s cíli návrhu usnesení, kterými jsou: vytvoření jednotného evropského trhu s energií, zabezpečení dodávek, energetická účinnost, rozvoj nových obnovitelných zdrojů energie a podpora energetických sítí.

Plně podporuji požadavek, aby Komise přijala ambiciózní akční plán energetické účinnosti s cílem snížit energetickou závislost EU, bojovat proti změně klimatu, přispívat k vytváření pracovních míst a působit proti zvyšování cenových tarifů.

Na základě zřízení vhodných infrastrukturních systémů pro plyn a elektřinu je rovněž nezbytné zajistit, aby integrovaný trh řádně fungoval. Je však třeba zdůraznit, že na některé projekty je kladen zvláštní důraz, zatímco další projekty, které jsou rovněž v zájmu Evropy a přispívají k cíli dosažení energetické bezpečnosti, výslovně zmíněny nejsou. Aby bylo možné tohoto cíle dosáhnout, domnívám se, že musíme podporovat nejen určité práce v oblasti infrastruktury, ale rovněž zaujmout neutrální postoj ke všem různým projektům.

 
  
MPphoto
 
 

  Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. (FR) Evropská unie je v současnosti hlavním aktérem na mezinárodním trhu s energií. EU však disponuje velmi malým množstvím surovin, a proto je nucena je ve velkém dovážet. Na základě této jednoduché skutečnosti vyvstávají otázky ohledně zabezpečení dodávek a závislosti našeho kontinentu na vnějším světě. Tyto otázky byly v Evropské unii po mnoho let skutečným zdrojem obav. Z toho důvodu jsem společně se svými kolegy hlasovala pro přijetí usnesení, které vyzývá Evropskou unii k diverzifikaci svých dodavatelů, díky níž zabrání budoucím problémům s dodávkami a v rámci tohoto odvětví zavede důslednější strategický přístup Hlasováním ve prospěch usnesení jsem rovněž chtěla zdůraznit, že energetická účinnost by měla být prioritou Evropské unie. Jeví se mi to jako nejlepší způsob, jak snižovat energetickou závislost EU, ale také, a co je důležitější, bojovat proti změně klimatu – což je něco, co je nyní naléhavě potřebné.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Souhlasil jsem s touto zprávou a nejprve bych chtěl poděkovat zpravodajce a stínovým zpravodajům za první energetickou strategii od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Strategie odráží hlavní výzvy – solidaritu v oblasti energie a zabezpečení dodávek energie. Zaprvé, členské státy musí provádět právní předpisy, které již byly v oblasti energetiky přijaty. Zadruhé, je třeba zavést jednotný vnitřní trh s energií a také trh s obnovitelnou energií. Zatřetí, transevropská energetická infrastruktura musí být zdokonalena a modernizována. EU tedy musí překonat všechny administrativní a finanční překážky a členské státy EU musí sjednotit své zájmy a prokázat solidaritu. Na každý projekt se musí vztahovat tatáž pravidla, a to nezávisle na tom, zda se jedná o plynovod Yamal nebo plynovod Nord Stream. Jak víme, závislost EU na zemích dovážejících ropu a plyn vzrůstá. Členské státy východní Evropy platí vysokou cenu za monopol – není tam žádná konkurence, práva spotřebitelů nejsou chráněna a je nemožné vytvořit jednotný trh. Jsme závislí na fosilních palivech, jejichž zdroje se vyčerpávají, a proto je obzvláště naléhavé rozvíjet nejen obnovitelnou energii, ale také investovat do zvyšování energetické účinnosti, abychom rovněž mohli zmírňovat dopady změny klimatu. Hlavním nedostatkem současné energetické politiky EU je neschopnost směřovat finanční prostředky EU do oblasti, která stále i navzdory recesi patří k nejvyšším prioritám evropských vlád a občanů. V oblasti energetiky by měl být středem pozornosti spotřebitel a ochrana jeho práv a EU musí usilovat o zajištění příznivých cen energií pro spotřebitele a podniky.

 
  
MPphoto
 
 

  Karin Kadenbach (S&D), písemně. (DE) Vítám skutečnost, že podle této zprávy mají Komise a členské státy zajistit dodržování nevyšších mezinárodních bezpečnostních norem v nových i starých jaderných elektrárnách. Hlasovala jsem také ve prospěch tohoto odstavce. Ráda bych však objasnila skutečnost, že zastavení provozu jaderných elektráren je i nadále mým hlavním cílem. Ačkoli musíme ustoupit od výroby energie za použití fosilních paliv, jaderná energie není alternativou. Případné riziko je stále příliš velké a otázka konečného uložení jaderného odpadu zůstává nevyřešená. Prosazování nízkouhlíkových zdrojů energie je známým argumentem, který jaderné lobby používá k ulehčení postavení jaderné energie. Změna klimatu ale nemůže být využívána k opodstatňování rozvoje jaderné energie.

 
  
MPphoto
 
 

  Jarosław Kalinowski (PPE), písemně. (PL) Energetická politika je v současnosti obzvláště významnou oblastí činnosti Evropské unie. Předcházení energetickým krizím v sousedních státech a zabezpečení dodávek energie v členských státech by mělo být pro instituce Evropské unie prioritou. Zejména je důležité zajistit rovnováhu mezi energetickou politikou a ochranou životního prostředí. Z toho důvodu musíme podporovat intenzivnější využívání obnovitelných zdrojů energie v co největší možné míře. To umožní nejen snížení emisí škodlivých látek, ale může rovněž účinně omezit závislost trhu EU na vnějších dodávkách energie.

K zabezpečení dodávek energie, které je pro všechny občany členských států velmi důležité, je zásadní podporovat dobré vztahy mezi Evropskou unií a třetími zeměmi, a zejména těmi, které Evropu zásobují. Stejně tak důležitá je diverzifikace dodávek ropy a plynu, aby energetické krize v sousedních zemích neměly na Evropskou unii takový dopad.

 
  
MPphoto
 
 

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. (DE) Udržitelná evropská energetická strategie je základním předpokladem pro zabezpečení dodávek energie, a musí proto pokrývat všechna hlediska zásobování energií. Optimální dodávky energie jsou důležité také pro prosperující hospodářství, protože poskytují a vytváří pracovní místa. Vítám skutečnost, že zpráva zdůrazňuje potenciál zdrojů biomasy v členských státech EU, které lze využít na výrobu značného množství biopaliv druhé generace. V několika příštích letech je třeba výrazně snížit využívání fosilní energie. Biomasa může hrát značnou roli při nahrazení ropy a plynu. Pro nezávislost a zabezpečení dodávek musí být v oblasti energetiky dostupné také nezbytné finanční prostředky. Zemědělství může významně přispět k plnění cílů strategie EU 2020. Musíme rozpoznat znamení pro budoucnost a investovat do obnovitelných zdrojů energie a zelených technologií. Podporuji ty části zprávy, které vyzývají k předložení opatření zaměřených na to, aby byla v Evropě rozvíjena udržitelná energetická politika mezinárodního významu.

 
  
MPphoto
 
 

  Giovanni La Via (PPE), písemně. (IT) Hlasoval jsem ve prospěch zprávy o energetické strategii, protože konstruktivním způsobem přispívá k evropské diskusi na toto téma a určuje hlavní směry pro budoucí evropskou energetickou politiku, Všichni víme, že Evropská unie v současnosti čelí spoustě výzev, stejně jako víme, že je stále více závislá na dovozu energie ze zahraničí. Lisabonská smlouva byla prvním krokem ke zvrácení této situace, protože poskytla stabilní právní rámec a právní základ (článek 194) pro činnost v rámci energetické politiky. Stanovuje soubor jasných cílů, včetně zajištění fungování jednotného trhu s energií, zabezpečení dodávek a energetické účinnosti a podpory energetických sítí a obnovitelných forem energie. Proto považuji tento dokument za mimořádně vhodný příspěvek k úsilí o vytvoření a uplatňování společné energetické strategie, která může Evropu v nadcházejících desetiletích posílit.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Vítám tuto zprávu o nové energetické strategii pro Evropu, v níž se má za to že, jakákoli budoucí strategie by měla usilovat o splnění hlavních cílů Lisabonské smlouvy v oblasti jednotného trhu s energií, zabezpečení dodávek, energetické účinnosti a úspor, o rozvoj nových a obnovitelných forem energie a o podporu energetických sítí; dále by měla přispívat k dostupným cenám energie ve prospěch všech spotřebitelů, posílení energie z obnovitelných zdrojů v rámci udržitelné výroby energie a k rozvoji propojených, integrovaných, interoperabilních a inteligentních energetických sítí a vést ke snížení závislosti na dovozu energie, ke zvýšení domácí energetické produkce a zároveň k zachování konkurenceschopnosti a růstu průmyslu a snížení emisí skleníkových plynů.

 
  
MPphoto
 
 

  Marisa Matias (GUE/NGL), písemně. (PT) Energetická strategie pro Evropu 2011–2020 stanoví obecné hlavní směry, které usilují o posílení nedávno vymezeného vnitřního trhu s energií. Tato zpráva posiluje konkurenceschopnost a tržní nástroje, aniž by však byla ambiciózní s ohledem na obnovitelné formy energie nebo snížení spotřeby energie. Dále nevěnuje řádnou pozornost mikrovýrobě či rovnosti v dodávkách energie. Na závěr váže evropskou energetickou bezpečnost na úzkou spolupráci s NATO. Z těchto a dalších důvodů jsem hlasovala proti.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. (FR) Tato zpráva je ódou na jadernou energii, uhlíkový trh a projekt Desertec. Navíc ještě prosazuje úzkou spolupráci s NATO. V souladu se zásadami ekologie a míru, jež zastávám, hlasuji proti této zprávě.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Tři cíle, které Komise stanovila pro evropskou energetickou politiku, jsou jasné: pokročit směrem k nízkouhlíkovému energetickému systému, zabezpečit dodávky energie a zajistit posílení konkurenceschopnosti EU a dodávek energie pro všechny spotřebitele za přijatelné ceny. K dosažení těchto cílů je třeba vyvinout velké finanční a lidské úsilí.

 
  
MPphoto
 
 

  Louis Michel (ALDE), písemně. (FR) Lisabonská smlouva poskytuje Evropské unii stabilní právní rámec a právní základ – článek 194 – pro činnost v oblasti energetické politiky. Dlouhodobá vize a nová energetická strategie jsou nezbytné k dosažení cílů 20-20-20 v rámci balíčku týkajícího se energie a změny klimatu, a to od nynějška do roku 2020. Evropská unie musí ukázat, že má vůli a ambice. V současnosti je Unie stále více závislá na dovozu energie. Proto je pro Evropskou unii důležité začlenit hlediska z oblasti energetiky do svých politik a vnějších činností. Navíc musíme na území Společenství podporovat dlouhodobé investice. Energetická účinnost a úspory energie musí být prvními prioritami, zejména pak musí být přijat akční plán pro energetickou účinnost a program pobídek, které podporují obnovitelné energie na evropské úrovni.

Unie musí také co nejvíce rozvíjet své úsilí v oblasti výzkumu a vývoje. Na závěr musíme věnovat zvláštní pozornost konkurenceschopnosti Evropské unie a hospodářské dostupnosti energie pro evropský průmysl a soukromé spotřebitele.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. (DE) Zpravodajka se ve své zprávě zabývá zdokonalením dodávek energie pro Evropu, tedy něčím, co je vítané. Zdá se však, že tohoto cíle má být dosaženo zvyšováním vlivu EU v odvětví energetiky. Energetická politika je v každé zemi velmi specifickou záležitostí. Ohledně využívání jaderné energie a „obnovitelných“ forem energie v Evropě panuje jen malá shoda.

Z tohoto důvodu, a protože se domnívám, že bychom se i nadále měli rozhodovat sami za sebe o tom, jak získáváme naši energii, jsem přesvědčen, že energetická politika je něčím, co by mělo být ponecháno na jednotlivých členských státech. Proto jsem hlasoval proti tomuto návrhu.

 
  
MPphoto
 
 

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. (IT) Hlasoval jsem ve prospěch zprávy paní poslankyně Kolarské-Bobińské, protože si uvědomuji, že cesta směrem k energetické budoucnosti Evropy je v současnosti zaplněna překážkami a potížemi, jež je třeba překonat. Výzvy, kterým Evropa hodlá rozhodně a odhodlaně čelit, jsou početné: evropský energetický systém potřebuje významné investice ve velmi citlivé době, kdy se stále vypořádává s hospodářskou krizí, která zasáhla několik odvětví. S ohledem na stávající situaci EU se domnívám, že nastal čas uplatnit novou energetickou strategii s cílem dosáhnout cílů stanovených v balíčku týkajícím se změny klimatu (20-20-20). Bylo by prospěšné lépe rozdělit rozpočtové zdroje EU do politik v oblasti energetiky a klimatu. Vytvoření nástrojů pro poskytování pobídek na rozvoj a modernizaci energetických sítí by rovněž představovalo zajímavou strategii, již bych podpořil.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Hlasovala jsem ve prospěch usnesení Parlamentu o nové energetické strategii pro Evropu 2011–2020 (2010/2108(INI)), protože se stejně jako zpravodajka domnívám, že začleněním zvláštní kapitoly o energetice Lisabonská smlouva nyní poskytuje pevný právní základ pro rozvíjení energetických strategií založených na udržitelnosti, zabezpečení dodávek, propojení sítí a solidaritě.

Za tímto účelem je zásadní zabývat se problémem opožděného nebo neúplného provádění právních předpisů v oblasti energetiky a neexistence komplexní energetické strategie, v níž by vedoucí postavení zaujímala Komise a členské státy přesvědčivě projevovaly své odhodlání a podporu. Vzhledem k tomu je dokument nazvaný „Směrem k nové energetické strategii pro Evropu 2011–2020“ prvním krokem ke komplexní energetické politice EU v souvislosti se strategií EU 2020.

Ráda bych zdůraznila následující body, které jsou obsaženy v navrhované strategii EU: zajištění podpory pro moderní integrované sítě, zabezpečení dodávek energie, podpora výzkumu, vývoje a inovace v oblasti energetiky a umístění spotřebitelů a veřejnosti do středu energetické politiky EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Paulo Rangel (PPE), písemně. (PT) Lisabonská smlouva vymezuje soubor jasných cílů pro energetickou politiku: zajištění fungování jednotného vnitřního trhu s energií, zabezpečení dodávek, energetickou účinnost a podporu energetických sítí a obnovitelných zdrojů energie. EU tedy musí přijmout novou strategii pro oblast energetiky, která umožní naplnění těchto cílů společně s cíli klimatického balíčku 20-20-20.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně.(ES) Naše skupina se nakonec zdržela hlasování o tomto usnesení, a to kvůli tomu, že klade přílišný důraz na spalování uhlí. I přes skutečnost, že dva klíčové pozměňovací návrhy byly zamítnuty (ohledně bodů 32 a 52), pro naši skupinu je stále obtížné souhlasit s obsahem usnesení.

 
  
MPphoto
 
 

  Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně.(PL) Zpráva paní poslankyně Kolarské-Bobińské soustředí svoji pozornost na několik podstatných problémů, jako je neexistence harmonizované energetické politiky, která by zohledňovala zvláštní charakteristiky jednotlivých členských států a potřebu dovážet zdroje energie ze třetích zemí. Předpovědi ukazují, že závislost na surové ropě bude v budoucnosti ještě větší, a proto musí energetická strategie zahrnovat mnoho hledisek, obsahovat mezinárodní rozměr, a přesahovat tedy rámec Evropské unie. Některé členské státy jsou svojí zeměpisnou polohou blízko Rusku, a tudíž by Evropská unie měla usilovat o užší spolupráci s východními sousedy, a to na základě vhodných podmínek. Naše úsilí by se mělo zaměřit na dosažení cílů Lisabonské smlouvy a v důsledku toho na vytváření jednotného trhu s energií a zároveň na zabezpečení dodávek energie. Aby bylo možné dosáhnout těchto záměrů, je nezbytné investovat do infrastruktury sítí, protože to podpoří integraci regionálních trhů s energií, dále je nezbytné modernizovat celoevropskou energetickou síť. Jak paní Kolarská-Bobińská správně navrhuje, výstavba nových terminálů, které by mohly přivádět plyn z celého světa, by představovala nalezení nových zdrojů pro dovoz plynu, zejména pak z regionů, které jsou na tyto zdroje bohaté, jako je střední Asie. Předseda Evropského parlamentu, Jerzy Buzek, a bývalý předseda Evropské komise, Jacques Delors, také navrhli, aby byla zpřístupněna finanční pomoc pro rozvoj infrastruktury, protože modernizace a rozšíření energetické sítě je základním podmínkou pro budování důsledné energetické politiky.

 
  
MPphoto
 
 

  Peter Skinner (S&D), písemně. – Zachování strategického přístupu vůči energetice v rámci EU je stále více důležité, protože se zdroji se začíná obchodovat jako s tzv. futures a režimy v ostatních částech světa tyto vzácné zdroje nadále odklání pouze vlastním směrem. Ačkoli mohu souhlasit s tím, že účinným řešením mohou být úspory energie, je to pouze součást nezbytného širšího přístupu. Rozvoj energetických technologií, jako je fúze a mísení udržitelných zdrojů energie, je nezbytný. Toho však lze dosáhnout pouze podporou energetické bezpečnosti jakožto politiky sdílené s ostatními západními agenturami, jako je NATO.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. (PT) Energetická strategie pro Evropu je zásadní pro uplatňování nové politiky podle Lisabonské smlouvy. Nyní existují solidní právní základy pro vypracování energetických iniciativ založených na udržitelnosti, zabezpečení dodávek energie a propojení sítí a solidaritě. K cílům strukturovaného plánu, jak byl předložen Parlamentu, by měly patřit provádění jednotného trhu s energií a zabezpečení a účinnost dodávek energie. Faktem je, že v situaci, jíž čelí odvětví energetiky v Evropě, je třeba zabývat se mnoha výzvami, a to nyní i v budoucnosti. EU je stále více závislá na dovozu energie a výroba energie v EU vyžaduje vyšší investice, to vše se děje v době, kdy stále čelíme důsledkům hospodářské krize. Rád bych zdůraznil význam lepšího využívání potenciálu obnovitelných forem energie v EU  a umístění spotřebitelů a veřejnosti EU do středu zájmů evropské energetické politiky. Z výše uvedených důvodů jsem hlasoval ve prospěch dokumentu.

 
  
MPphoto
 
 

  Derek Vaughan (S&D), písemně. –  Předpokládá se, že do roku 2030 bude 70 % energie EU dováženo, často z nestabilních regionů, a tudíž musí být zabezpečení dodávek energie pro EU prioritou, přičemž toto usnesení stanoví strategii EU, která by se s touto závislostí měla vypořádat. Energetická účinnost by měla pro EU představovat prioritu, zejména z toho důvodu, že je pro spotřebitele v celé EU nejúčinnějším způsobem snížení nákladů. Usnesení rovněž vyzývá Komisi, aby zajistila řádné provádění všech stávajících právních předpisů, včetně jednotného trhu s energií, a dále opakuje výzvu Parlamentu týkající se rozvoje inteligentního měření; všechna taková měření by měla zlepšit služby, které využívají spotřebitelé, a umožnit jim lepší kontrolu nad množstvím energie, již využívají.

 
  
  

Návrh usnesení (B7-0616/2010)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Hlasoval jsem pro toto usnesení, jelikož se domnívám, že Evropská unie by se měla aktivně podílet na tom, aby konference o změně klimatu v Cancúnu byla konferencí perspektivní a transparentní, zejména co se týče financování přizpůsobení, lesnictví, účinného využívání zdrojů, přenosu technologií, dohledu, vykazování a ověřování.

EU by tudíž měla podpořit rozsáhlou politickou činnost se třetími zěmemi prostřednictvím politik budování účinných mechanizmů pro mezinárodní spolupráci v oblasti změny klimatu, a to jak v rámci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, tak mimo něj. Rovněž stojí za to zdůraznit historickou odpovědnost rozvinutých zemí za nevratné změny klimatu a jejich povinnost pomoci rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím se této změně přizpůsobit, včetně poskytnutí finanční podpory pro národní akční programy pro přizpůsobení se této změně, které jsou důležitým nástrojem pro adaptaci na klimatické změny a které podporují odpovědnost.

 
  
MPphoto
 
 

  Sophie Auconie (PPE), písemně. (FR) V týdnu, který předcházel cancúnskému summitu o změně klimatu, Evropský parlament přijal usnesení týkající se cílů summitu. Neúspěch kodaňského summitu, do něhož jsme vkládali velké naděje, máme stále ještě živě v paměti a doufáme, že další šance prohloubit mezinárodní spolupráci v oblasti změny klimatu nebude další promarněnou příležitostí. Bohužel si nemyslím, že by usnesení přijaté na posledním čtvrtečním plenárním zasedání bylo obzvlášť přínosné. Moji kolegové ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a já jsme chtěli udržet cíl snižování emisí skleníkových plynů do roku 2020 o 20 %, což by nám poskytlo dobrý základ pro vyjednávání s USA a Čínou. Přesto však skupina Zelených/Evropské svobodné aliance a skupina Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu uspěly a byl přijat nereálný cíl snížení o 30 %. Nemyslím si, že takový druh jednostranného přístupu představuje dobré zprávy pro nadcházející jednání v Cancúnu a podle mého názoru je škoda, že usnesení, jemuž jsem odporovala, bylo přijato.

 
  
MPphoto
 
 

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. (LT) Toto usnesení jsem podpořil. Na kodaňské konferenci o změně klimatu se nepodařilo dosáhnout konkrétních závazků. Během následujících rozhovorů v Německu a Číně se očekávaných výsledků rovněž nedosáhlo, do konference v Cancúnu se tudíž vkládá mnoho nadějí, neboť je třeba se zde dohodnout na skutečných krocích – uzavření zevrubné mezinárodní dohody pro období po roce 2012 – které by měly být v souladu s nejnovějšími pokroky v oblasti vědy a s našimi záměry zastavit oteplování atmosféry do roku 2020 a do roku 2050 omezit globální oteplení o 2 stupně v porovnání s teplotami v roce 1990. Souhlasím s postojem uvedeným v tomto usnesení, že Evropská unie by měla při jednání o změně klimatu zaujmout vedoucí postavení a aktivně přispět k tomu, aby konference o změně klimatu v Cancúnu byla více konstruktivní. Pouze Evropská unie schválila závazné cíle snižování emisí a má v úmyslu přijmout ještě ambicióznější cíle. V zájmu EU tudíž musí být, aby takové závazky učinily i ostatní země, jelikož na nich závisí hospodářský růst a konkurenceschopnost EU.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně. (FR) Pár dnů před zahájením konference o změně klimatu v Cancúnu společné usnesení odhlasované Evropským parlamentem vyzývá „hlavy států a předsedy vlád na celém světě, aby během jednání prokázali skutečné politické vedení a ochotu“. Potřebujeme konkrétní a rychlá opatření, protože zhodnocení je tvrdé: za daných okolností naše závazky pravděpodobně škody způsobené změnou klimatu nezmenší. V krátkosti, naše vlády toho musí udělat více a musí to udělat rychleji. Evropská unie musí během jednání hrát vedoucí úlohu a musí hovořit jednotným hlasem, aby měla při jednáních s Čínou a Spojenými státy nějakou váhu. Co se cílů týče, musíme být ambicióznější. Musíme přijmout cíl snížení emisí skleníkových plynů v EU do roku 2020 o 30 % ve srovnání s rokem 1990 (bod 16). Ačkoli je pravdou, že boj proti klimatickým změnám je po řadu let jednou z největších politických výzev, stále jsme nedosáhli očekávaných výsledků. Například ohledně cílů týkajících se energetické účinnosti a 20% podílu obnovitelných energií do roku 2020 se čísla nenavyšují. Jednání v Cancúnu je příležitostí, jak to napravit; nepropásněme znova tuto příležitost!

 
  
MPphoto
 
 

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. (LT) Hlasovala jsem pro přijetí tohoto usnesení, protože Evropská unie musí při jednáních o změně klimatu hrát vedoucí úlohu, jelikož po neuspokojivém závěru konference o změně klimatu v Kodani je třeba obnovit důvěru v mezinárodní jednání v této oblasti. Podporuji výzvu Evropského parlamentu přijmout konkrétní opatření vedoucí k zastavení odlesňování a jeho návrh na vybudování účinného globálního trhu pro obchodování s emisemi. Ráda bych zdůraznila, že musíme napomáhat přirozeným způsobům odstraňování emisí skleníkových plynů, a podporovat tak zachování biologické rozmanitosti. Doufejme, že na konferenci v Cancúnu se dohodneme na skutečných krocích, které by měly být v souladu s nejnovějšími pokroky v oblasti vědy a které zabezpečí přežití všech národů a ekosystémů.

Dále je velmi důležité učinit v Cancúnu skutečná rozhodnutí týkající se financování a zejména míry doplňkovosti financování přizpůsobení, lesnictví, účinného využívání zdrojů, přenosu technologií, sledování, vykazování a ověřování. Velmi důležité je rovněž zajistit plnou transparentnost a pevný politický závazek ve spojitosti s rychlým zahájením financování.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. (PT) Úspěch cancúnské konference o změně klimatu je životně důležitý pro důvěryhodnost vyjednávacího procesu pod záštitou Organizace spojených národů. Je tudíž zásadní, aby na ní byly přijaty konkrétní závazky a reálné cíle. Dosažení dohody v oblastech jako např. ochrana lesů, přenos technologií do rozvojových zemí a financování je naprosto zásadní.

Nebude-li v této oblasti dosaženo celosvětové dohody, měla by Evropa zůstat otevřená uvážení pokračovat ve druhém období plnění závazků Kjótského protokolu, ale měla by zejména s ohledem na environmentální integritu protokolu stanovit podmínky přepracování mechanizmu čistého rozvoje a přijetí závazků největšími světovými producenty emisí jako např. Čína a USA.

 
  
MPphoto
 
 

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. (EL) Původní forma usnesení o cancúnské konferenci o změně klimatu byla poměrně hodně pozměněna a její obsah byl značně rozmělněn začleněním dodatků předložených skupinou Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů). Přesto jsem hlasoval pro přijetí tohoto usnesení, jelikož se domnívám, že v boji se změnou klimatu je naléhavá potřeba rychlého a koordinovaného jednání na mezinárodní úrovni a že toto usnesení jako celek obsahuje řadu pozitivních bodů a EU tím významně přispívá ke konferenci v Cancúnu. Zpráva kritizuje nepřipravenost na konferenci, zdůrazňuje potřebu snížit emise o nejméně 40 % a vyzývá EU a členské státy uplatňovat princip „klimatické spravedlnosti“. Rovněž vyzdvihuje historickou odpovědnost rozvinutých zemí a připomíná jejich finanční závazek a cíl oficiální rozvojové pomoci ve výši 0,7 % HND. Ústředním bodem je zachování biodiverzity a ekosystému, mezi další body patří právo na přístup k pitné vodě a potřeba ochrany lesů a rozvoje zalesňování. Nakonec usnesení správně zdůrazňuje, že není naplňován potenciál úspor energie a podtrhuje potřebu zvýšit energetickou účinnost budov a dopravy.

 
  
MPphoto
 
 

  Lara Comi (PPE), písemně. (IT) Změna klimatu je globálním problémem, vyžaduje tedy společnou odpověď. Jednostranný závazek je pozitivním a žádoucím krokem, ale to nestačí.

Ačkoli statistiky potvrzují, že EU nebude nejvíce trpět nárůstem CO2, neznamená to, že bychom neměli cítit odpovědnosti za to, co se stalo v minulosti. Nemůžeme odstoupit od našeho závazku konkrétně přispět ke snížení emisí, i když musíme zdůraznit, že naše snahy jsou svou povahou v zásadě diplomatické.

Zejména potřebujeme dosáhnout shody u základních otázek a tyto otázky pak musíme vyřešit společně s ostatními stranami. V této oblasti mohou existovat silné pohnutky nechat se hostit na cizí účet, takovému konání by se však mělo každým možným způsobem zabránit, jinak budou náklady, které náš výrobní systém již nyní začíná splácet (a bude je splácet ochotně, pokud se dostaví výsledky) vynaloženy nadarmo.

 
  
MPphoto
 
 

  Corina Creţu (S&D), písemně. (RO) Hlasovala jsem pro usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2010 o cancúnské konferenci OSN o změně klimatu, protože chci, aby byl splněn obecný cíl omezení nárůstu průměrné roční teploty při zemském povrchu na 2º C („cíl 2 ºC“). Pokud nebude cíl 2 ºC splněn, mohou být následky obzvlášť závažné. Až 40 % druhů bude ohroženo vyhynutím, miliony lidí budou vysídleny z důvodu zvyšování hladiny moří a četnějšího výskytu extrémního počasí, výnosy zemědělských plodin se sníží, ceny potravin vzrostou a celosvětový hospodářský výkon se sníží nejméně o 3 %. Tyto vědecké argumenty týkající se změny klimatu a jejího dopadu jsou naprosto zjevné. Proto je nesmírně důležité, aby byl vytvořen legislativní rámec, který bude sledovat řádné provedení těchto opatření.

 
  
MPphoto
 
 

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D), písemně. (RO) Domnívám se, že Evropská unie a její členské státy musí definovat a uplatňovat princip „klimatické spravedlnosti“ a do budoucích mezinárodních jednáních týkajících se změny klimatu začlenit ustanovení o spravedlivém podílu. Bylo by krajně nespravedlivé, pokud by svět nebyl schopen zbrzdit změnu klimatu, protože by tím trpěli nejvíce chudí lidé v chudých zemích.

 
  
MPphoto
 
 

  Mário David (PPE), písemně. (PT) Hlasuji pro přijetí balíku opatření a návrhů předložených v této zprávě. Po neuspokojivém závěru konference o změně klimatu v Kodani je nezbytné obnovit důvěru v mezinárodní jednání o změně klimatu. Opět je tak na Evropské unii, aby při jednáních o změně klimatu zaujala vedoucí pozici a aktivně přispěla k tomu, aby konference v Cancúnu dosáhla konstruktivnějších, transparentnějších a zřetelnějších výsledků.

Rovněž se domnívám, že Evropská unie by měla posílit diplomatickou činnost v oblasti klimatu, měla by usilovat o silné politické zapojení třetích zemí prostřednictvím politik, které poskytnou efektivní nástroje a mechanismy pro mezinárodní spolupráci při ochraně životního prostředí a boji se změnou klimatu. Rovněž věřím, že abychom dosáhli výraznějších a ambicióznějších výsledků, měla by Evropská unie v rámci poslední fáze jednání na COP 16 dát svému hlavnímu vyjednavači určitou flexibilitu, aby mohl reagovat na vývoj jednání.

 
  
MPphoto
 
 

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. (FR) Evropská unie musí během konference o změně klimatu v Cancúnu hovořit jedním hlasem a projevit ctižádostivost a přesvědčivost. Neúspěch z Kodaně se již nesmí opakovat. Potřebujeme konkrétní a rychlá opatření, protože zhodnocení je drsné: za daných okolností naše závazky pravděpodobně nesníží škody způsobené klimatickými změnami. Evropská unie musí během vyjednávání hrát stěžejní roli a hovořit jednotným hlasem, aby měla při jednáních s Čínou a Spojenými státy nějakou váhu. Hlavní cíl, který musíme splnit, je snížit emise skleníkových plynů v EU do roku 2020 o 30 % v porovnání s hodnotami v roce 1990. Musíme rovněž zajistit, aby se průmyslové země jako např. Spojené státy zavázaly pomáhat rozvojovým zemích v boji se změnou klimatu a přizpůsobit se této změně tím, že zakročí proti odlesňování, rozšiřování pouští a tak dále. Je na čase, aby naše vlády zvážily výzvy, kterým budeme čelit, a dosáhly politického konsenzu, který umožní realizaci skutečně celosvětového boje proti změně klimatu.

 
  
MPphoto
 
 

  Christine De Veyrac (PPE), písemně. (FR) Již během francouzského předsednictví v roce 2008 přijala Evropská unie ambiciózní cíl snížit emise CO2 o 20 % do roku 2020. Již nyní je však obtížné docílit přijetí tohoto cíle v ostatních zemí, které jsou zapojeny v mezinárodních jednáních o změně klimatu. Bez mezinárodní dohody by tento evropský cíl mohl znamenat ztrátu mezinárodní konkurenceschopnosti pro evropské podniky v určitých hospodářských odvětvích.

Návrh nového cíle snížit v Evropské unii emise CO2 o 30 % je tudíž naprosto nepřiměřený, proto jsem hlasovala proti přijetí tohoto usnesení. Parlament dnes přijal stanovisko, které staví Evropskou unii do nedůvěryhodné pozice co se týče vyjednávání s partnery o dosažení dohody během konference v Cancúnu příští týden.

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (S&D), písemně. (PT) Hlasovala jsem pro přijetí usnesení o konferenci o změně klimatu v Cancúnu, jelikož se domnívám, že Evropský parlament by měl vyslat jasnou zprávu, že světoví lídři musí během jednání prokázat své politické vedení, aby se postoupilo k úrovni Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a Kjótského protokolu.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Nehledě na rozpravu o příčinách změny klimatu a ověření, zda ji způsobilo lidské konání a zda ji také může zvrátit, je nyní jasné, že tento problém má velice vážné dopady na různé oblasti lidského života a že hrozí vznik globální nerovnováhy. Tyto změny musí být tedy předmětem našeho zájmu a musíme je pozorně sledovat. Změna klimatu způsobila zejména znepokojující vzestup hladiny moří, nucenou migraci a boj za přístup k vodním cestám a úrodné půdě, jak je tomu například v Súdánu, kde kočovní pastevci bojují se zemědělci. EU se musí aktivně spolupodílet na této globální snaze a udělat vše možné pro sledování tohoto problému a nalezení trvalých řešení, která v ideálním případě umožní vyrovnat vědecký a technologický pokrok a rozvíjet populaci v kvalitním životním prostředí a s úctou k přírodě. Konference o změně klimatu v Cancúnu je skvělou příležitostí, jak usilovat o splnění tohoto cíle stanovením ambicióznějších cílů a dosažením pevného a komplexnějšího společného závazku, který bude s tímto problémem bojovat.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Podporuji závaznou dohodu, která obsahuje mezinárodní systém sankcí pro konferenci o změně klimatu v Cancúnu. Je jasné, že taková dohoda bude mít smysl pouze tehdy, bude-li závazná pro hlavní světové producenty emisí: USA, Čínu a Indii. EU je lídrem v boji se změnou klimatu a budování této vedoucí pozice by mělo být dále podporováno, nesmíme však zapomenout na rozsáhlá opatření, které přijaly naše průmyslové podniky v reakci na povinné snížení emisí v Evropě. Je třeba poznamenat, že EU je odpovědná za přibližně 15 % světových emisí a odhaduje se, že tento procentuální podíl se do roku 2030 sníží na 10 %, USA, Čína a Indie jsou odpovědné za celou polovinu světových emisí a toto číslo neustále roste.

Nemohu tedy souhlasit s tím, že by EU měla jednostranně snížit emise CO2 o 30 % oproti plánovaným 20 %, pokud ke stejnému kroku nepřistoupí i další země, zejména USA. Neznamená to však, že by EU měla ze svých ambic polevit. Naopak, domnívám se, že i pokud se k nám ostatní nepřipojí, měli bychom se i nadále soustředit na vědecký výzkum, inovace technologií souvisejících s energetickými zdroji, které neobsahují uhlík, energetickou účinnost a vytvoření tzv. zelených pracovních míst, to vše za účelem zvýšení naší konkurenceschopnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. (PT) Toto usnesení obsahuje stejné nedostatky, slabé stránky a chyby, které obsahoval postoj Evropského parlamentu přijatý na konferenci o změně klimatu v Kodani a neuznává důvody, které stály za naprostým neúspěchem této konference. Diskuse je stále příliš zaměřena na snížení emisí a ne na způsoby, jak těchto cílů dosáhnout, což celou diskusi jen diskredituje. Stále se trvá na tržním přístupu, ačkoli tržní nástroje se již ukázaly jako neúčinné. Neřeší se, co je potřeba v diskusi o deformacích, které zavedly tzv. mechanismy flexibility, neřeší se dále ani jejich zrušení či přepracování. Došlo k očividnému nepochopení významu a důležitosti zásady společné, ale rozlišené odpovědnosti, jelikož řadíme na stejnou úroveň historicky největší světové producenty emisí, jako jsou Spojené státy, které se odmítají vážně zavázat k snížení emisí, s Čínou a Indií, kde produkce emisí na hlavu je desetkrát a čtyřikrát nižší než v USA.

Co se týče financování přizpůsobení a zmírnění účinků změny klimatu v rozvojových zemích, stále se ignorují přísná omezení, která tyto země tíží, příkladem jsou masivní a nespravedlivé zahraniční dluhy, které nesou ty nejméně rozvinuté země světa. Navzdory několika kladným bodům si celkový obsah tohoto usnesení nezaslouží naši podporu.

 
  
MPphoto
 
 

  Carlo Fidanza (PPE), písemně. (IT) Po neúspěchu konference v Kodani doufáme alespoň v to, že se posuneme kupředu. Usnesení o konferenci o změně klimatu v Cancúnu vítám, zejména pak dodatky skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), které stanovují moudrou a pragmatickou zásadu: EU nemůže jednostranně rozhodnout o snížení emisních kvót, neučiní-li ostatní světoví hráči konkrétní závazky.

Evropa musí samozřejmě nadále mít vedoucí pozici v boji proti emisím skleníkových plynů, nelze tak však činit ve jménu environmentalistické ideologie, která nevyžaduje přijetí společné odpovědnosti a která zvlášť v době krize v důsledku potrestá statisíce evropských malých a středních podniků.

 
  
MPphoto
 
 

  Karl-Heinz Florenz (PPE), písemně. (DE) Hlasoval jsem proti přijetí dnešního usnesení ohledně konference o změně klimatu v Cancúnu (COP 16), protože se cítím vázán povinností chránit klima. Myslím tím reálnou ochranu klimatu, která spojuje udržitelnost a hospodářský rozvoj. Je pro mne velkým krokem hlasovat proti zprávě, při jejímž navrhování jsem hrál významnou roli. Návrh usnesení je však něco jako zeleným vzdušným zámkem, který sleduje přemrštěné a nereálné cíle. Uspěli jsme při zmírnění některých požadavků, jako např. omezení růstu průměrné teploty na 1,5 °C. Pokud bychom usilovali o tento požadavek, v příštích deseti letech bychom museli snížit naše emise na nulu a v krátkodobém či dlouhodobém hledisku bychom museli usilovat o negativní emise. Nedokázali jsme prosadit jednostranné zvýšení závazků na snížení emisí ze strany EU, a to i navzdory skutečnosti, že to pro současná jednání není vůbec prospěšné a že v současnosti nevíme, jak těchto snížení specificky dosáhnout. Takovýchto požadavků se musíme vyvarovat, jelikož tím ohrožujeme naši důvěryhodnost v očích našich partnerů po celém světě, zvlášť těch, kteří stále váhají, zda se k nám připojit. Důvěryhodnost je v současné době naší hlavní výhodou. Jsem přesvědčen, že v rámci našich snah musí Evropa mluvit jednotným hlasem. Proto podporuji Radu a Komisi.

 
  
MPphoto
 
 

  Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. (FR) Neúspěch Kodaňského summitu stanovit ambiciózní cíle v boji proti globálnímu oteplování zmařil mnoho nadějí. Evropská unie nyní musí být neoblomná ve svém závazku dosáhnout na Cancúnském summitu přesvědčivého výsledku. Za tímto účelem přijal Evropský parlament usnesení, které usiluje o posílení cílů Evropské unie snížit do roku 2020 emise o 30 % namísto původních 20 %. Hlasovala jsem pro přijetí tohoto usnesení, protože cítím, že již nemůžeme ztrácet čas a že pokud budeme i nadále otálet a kličkovat, uteče nám naše šanci. Pokud chceme dosáhnout skutečných výsledků, musí být Evropská unie hybnou silou mezinárodního společenství.

 
  
MPphoto
 
 

  Françoise Grossetête (PPE), písemně. (FR) Hlasovala jsem proti konečnému přijetí tohoto usnesení.

Nerealistická povaha cílů, o nichž se hlasovalo, je pozoruhodná.

Jednostranné přijetí cíle Evropskou unií snížit do roku 2020 emise o 30 % by ve Francii mělo vážné dopady na konkurenceschopnost a pracovní trh.

Je zde příliš mnoho nejistých faktorů ztěžujících jednání na to, aby EU sama stanovila takto přísné cíle. Minulý rok Evropa udělala během summitu v Kodani chybu, domnívala se totiž, že svým partnerům může vnutit svůj pohled na věc. Pokud EU tuto chybu učiní znovu, nebude důvod s ní sedět u jednacího stolu.

O 30% snížení budeme moci diskutovat, až bude uzavřena mezinárodní smlouva obsahující toto číslo.

 
  
MPphoto
 
 

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. (FR) Hlasovala jsem pro přijetí usnesení o konferenci o změně klimatu v Cancúnu, protože v důsledku selhání kodaňského summitu musí nyní Evropská unie při prosazování obtížných cílů více než kdy jindy vystupovat sjednocena. Text uvádí zejména cíl snížit emise skleníkových plynů v EU do roku 2020 o 30 % s cílem omezit celosvětový růst teploty o 2 °C. Usnesení je realistickým dokumentem a bere v potaz skutečnost, že členské státy mají „společnou, ale rozlišenou odpovědnost“, která odráží jejich rozvoj a růst. Rovněž navrhuje vytvoření ekologického fondu pro změnu klimatu, který by mohl poskytovat financování tam, kde je potřeba, přičemž prioritu by byly ohrožené země.

 
  
MPphoto
 
 

  Romana Jordan Cizelj (PPE), písemně. (SL) Hlasovala jsem proti přijetí usnesení. Bylo totiž vůbec možné spočítat všechny hlasy v Evropském parlamentu, které požadovaly, aby EU v Cancúnu hovořila jednotným hlasem? Dnešní hlasování prokázalo, že Evropský parlament toho stále není schopný. Jeden z klíčových vyjednávacích postojů je, že bychom neměli jednostranně přijímat žádné nové závazky. Evropský parlament toto nepatrnou většinou zamítl. Proto jsem hlasovala proti přijetí usnesení. Doufám, že paní komisařka Hedegaardová bude nadále držet stanovisek, které byla dohodnuta.

 
  
MPphoto
 
 

  Dan Jørgensen (S&D), písemně. (DA) Dánští sociální demokraté se zdrželi hlasování o závazku snížení emisí o 40 %. Sociální demokraté snížení o 40 % v zásadě podporují, ale v tomto konkrétním hlasování se rozhodli podpořit 30% snížení, protože je dosažitelné v praxi. Toto rozhodnutí se odráží i v konečném výsledku.

 
  
MPphoto
 
 

  Karin Kadenbach (S&D), písemně. (DE) V kontextu usnesení o konferenci o změně klimatu lituji skutečnosti, že požadavek po globální dani za finanční transakce nezískal v Evropském parlamentu většinovou podporu, přestože příjmy plynoucí z této daně mohly být použity mimo jiného na boj s odlesňováním a dezertifikací. Konzervativní většina se bohužel u této otázky neřídila doporučeními sociálních demokratů. Jsem potěšena, že jsme přijali cíl omezit globální oteplování o nejméně 2 °C, aniž bychom vyloučili možnost jednat o omezení růstu teploty o 1,5 °C, abychom zajistili přežití všech zemí, lidí a ekosystémů.

 
  
MPphoto
 
 

  Alan Kelly (S&D), písemně. – Změna klimatu je pro země Evropy skutečnou a bezprostřední výzvou. Je naprosto zásadní, aby na světové úrovni rychle došlo k rozhodnutí, které zastaví nejhorší důsledky změny klimatu. Rád bych proto na konferenci v Cancúnu viděl pokrok.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro přijetí usnesení, které před zahájením konference o změně klimatu v Cancúnu stanovuje postoj Evropského parlamentu. Usnesení zdůrazňuje, že v Cancúnu je zapotřebí dohodnout se na podstatných krocích, které v Jihoafrické republice v roce 2011 povedou k uzavření obsáhlé mezinárodní smlouvy na období po roce 2012. Tato smlouva by měla být v souladu s nejnovějšími pokroky ve vědě a odpovídat dosažení cíle alespoň 2 ºC a výhledově 1,5 ºC, aby bylo zabezpečeno přežití všech národů, lidí a ekosystémů. Vyzývá Evropskou unii, aby při jednáních o změně klimatu opět zaujala vedoucí pozici a aktivně v Cancúnu přispěla ke konstruktivnější a transparentnější konferenci o změně klimatu.

 
  
MPphoto
 
 

  Mario Mauro (PPE), písemně. (IT) Podpořil jsem přijetí návrhu usnesení o konferenci o změně klimatu, která se bude konat od 29. listopadu do 11. prosince v Cancúnu zejména proto, že do Mexika musíme přijet s jasným, dobře definovaným společným postojem. Vítám konstruktivní stanovisko Evropské unie zvážit zahájení druhého období přijímání závazků Kjótského protokolu. Přesto bychom však neměli ani trochu ustoupit od předložených podmínek o emisích. Žádný z aktérů v rámci mezinárodního společenství nesmí ani pomyslet na to, že by Evropu nechal odkázanou samu na sebe v naději, že problémy celého světa vyřeší sama.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. (FR) Toto usnesení přijímá některé argumenty vznesené na summitu v Cochabambě. Mám z toho velkou radost a velmi mne udivuje, že tato skutečnost není v usnesení vůbec zmíněna. Navrhuje definovat a uplatňovat zásadu klimatické spravedlnosti a, aniž by se jednalo o citaci, uznává klimatický dluh severních zemí vůči zemím jižním. Cíle, které navrhuje v souvislosti se snížením emisí skleníkových plynů, jsou v souladu s cíli stanovenými Mezivládním panelem pro změnu klimatu (IPCC).

Ať už to budeme nazývat jakkoliv, je umírněnost ve spotřebě energie konečně na pořadu jednání. Kdyby jedním z hlavních pilířů tohoto usnesení nebylo obchodování s právy na znečištění známé jako trh s CO2 a vybudování globálního trhu s CO2, byl bych schopen dát mu svůj hlas.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Do konference o změně klimatu v Cancúnu se opět kladou velké naděje. Země s největším dílem odpovědnosti musí pokračovat v snižování emisí skleníkových plynů. Tento problém, který vzbuzuje obavy po celém světě, potřebuje rychlé řešení.

EU musí být schopna zaujmout v boji proti změně klimatu vedoucí roli. Každá země, od USA po nově se rozvíjející země, včetně Číny, které jsou velkými znečišťovateli, musí přijmout svou odpovědnost v boji, který poskytuje méně a méně prostoru novým příležitostem. V sázce je udržitelná budoucnost lidstva. Pokud včas nezareagujeme, mohli bychom nenávratně překročit chvíli, do kdy šlo situaci řešit.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. (DE) Jelikož předchozí Kjótský protokol vyprší v roce 2012, budou během nadcházející konference v Cancúnu dohodnuty celosvětově závazné limity emisí CO2 skleníkových plynů. Zatímco Evropská unie pracuje na snížení emisí CO2 o 20 % do konce desetiletí, Evropský parlament chce snížení o 30 %. Nedokázali jsme včas splnit naše cíle a tuto situaci nezlepší ani stanovení vyššího procentuálního podílu snížení. A to obzvláště ne, když obchodování s emisemi umožňuje transfer emisí.

Zde v Evropě máme vysokou úroveň environmentálního uvědomění, čemuž tak není v některých takzvaných rozvíjejících ekonomikách. Vzpomeňte si například na Čínu nebo Indii. Ohledně dnes používaného systému jsem poměrně skeptický. Má skepse pramení především ze skutečnosti, že za účelem snížení emisí CO2 se bude stavět více jaderných elektráren. To jednoduše znamená skočit z bláta do louže. Takový návrh jednoduše nemohu podpořit.

 
  
MPphoto
 
 

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE), písemně. (LT) Změna klimatu je jedním z největších ekologických problémů naší doby a způsobuje řadu přírodních katastrof. Před nějakým časem jsme se zavázali ke snížení emisí skleníkových plynů v atmosféře. Zdá se však, že stanovených cílů nedosáhneme. Na druhou stranu není možné dosáhnout jakýchkoli cílů, nepřipojí-li se k EU i všichni hlavní světoví znečišťovatelé. Je tudíž nezodpovědné stanovovat cíle ještě vyšší, dokud nesplníme ty předešlé. Mimoto pokud začneme plnit stanovené cíle, zaženeme sami sebe do kouta – evropský průmysl bude totiž muset dodržovat přísnější požadavky a nebude konkurenceschopný v porovnání s průmysly v zemích, které takto přísné požadavky nestanovily. Ačkoli jsme díky stanovení ambiciózních cílů lídry v boji proti změně klimatu, tyto cíle nikterak nepřispívají k splnění záměru EU stát se nejkonkurenceschopnějším regionem světa. Hlasovala jsem proti přijetí konečného dokumentu, protože ačkoli nepochybuji, že EU může mít vedoucí pozici v zmírňování změn klimatu a že všichni jsme si vědomi našich závazků vůči přírodě, musíme stanovit cíle, které jsou co nejrealističtější, a těmto cílům se důsledným způsobem přibližovat.

 
  
MPphoto
 
 

  Franz Obermayr (NI), písemně. (DE) Evropská ekonomika musela v důsledku krize snížit produkci, což vedlo ke snížení úrovně emisí, to však přesto není argumentem pro snížení emisí CO2 o 30 %, které prosazuje komisařka pro otázky klimatu, paní Hedegaardová, protože nyní lze snadno dosáhnout snížení o 20 % v důsledku ekonomické krize. Ochrana klimatu může však být úspěšná pouze tehdy, když je prováděna globálně. Snižovat v EU emise CO2 nemá příliš smysl, pokud se průmyslová odvětví, která poškozují klima a produkují nebezpečné odpady, stěhují z průmyslových zemí do zemí rozvojových. Na druhou stranu restriktivní opatření EU brzdí naše hospodářství a brání našim společnostem v mezinárodní soutěži. Měli bychom tudíž ochraně klimatu říci ano, ale ne na úkor našich společností a ne pokud jsme jediní, kteří přijímají taková opatření. Proto jsem hlasoval proti tomuto návrhu usnesení.

 
  
MPphoto
 
 

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. (IT) Hlasoval jsem pro přijetí návrhu usnesení o konferenci o změně klimatu v Cancúnu proto, aby Evropa mohla vyjádřit svou podporu dohodám o změně klimatu na konferenci mezinárodního významu. Evropský parlament doufá, že hlavy států a vlád dají tomuto problému nejvyšší prioritu a dohodnou se na specifických opatřeních, ve kterých může EU hrát vedoucí roli, s důrazem na naše závazky vyplývající z Kjótského protokolu. Globální oteplení je nyní vědecky prokázáno, cílem tedy musí být nejpozději do roku 2015 stabilizovat celosvětové emise skleníkových plynů a do roku 2050 snížit emise na polovinu. To udrží vzestup teploty pod hodnotou 2 °C umožní záchranu zemí, populací a ekosystémů.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Konference o změně klimatu v Cancúnu (COP 16) je pro všechny Evropany a pro všechny lidi po celém světě zcela zásadní událostí. Na této úrovni potřebujeme odpovědnou a ambiciózní politiku všech politických hráčů. Evropská unie zde zastává klíčovou roli a v otázce změn klimatu musí být ambiciózním vůdcem.

Proto jsem hlasovala proti usnesení Evropského parlamentu, jelikož se domnívám, že cíle, které stanovuje, nejsou dostatečně ambiciózní. V budoucí komplexní mezinárodní smlouvě z Jihoafrické republiky pro období po roce 2012 nemohu přijmout cíl snížit vzestup teploty o více než 1,5 °C vzhledem k nejnovějším pokrokům v oblasti vědy. I u závazků snížit emise musí vzestup zůstat pod hodnotou 1,5 °C, což vyžaduje, aby globální emise skleníkových plynů dosáhly vrcholu nejpozději v roce 2015 a do roku 2050 byly sníženy alespoň o 50 % v porovnání s hodnotami z roku 1990, a byly i nadále snižovány.

Toto nejsou pouhá procenta, ale cíle, u kterých vědci prověřili, že jsou možné a životně důležité, abychom již nepokračovali v ničení značné části biodiverzity naší planety.

 
  
MPphoto
 
 

  Rovana Plumb (S&D), písemně. (RO) Hlasovala jsem pro přijetí usnesení s pevným přesvědčením, že tento rok v Cancúnu dosáhneme jiného výsledku. Po poučení z říjnového úspěchu v Nagoyi a z negativní zkušenosti z Kodaně v roce 2009 si myslím, že EU bude hovořit jednotným hlasem. Na základě svého mandátu musí EU a její členské státy i nadále na globální úrovni hrát konstruktivní roli, abychom po vypršení Kjótského protokolu dosáhli právně závazné dohody. Pro dosažení větší transparentnosti a řádného provedení dohody, musí se zde plně zapojit i nevládní organizace a občanská společnost. Proto vítám skutečnost, že se na jednání COP 16 registrovalo 5 000 zástupců občanské společnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Paulo Rangel (PPE), písemně. (PT) Hlasoval jsem pro přijetí tohoto usnesení, jelikož se domnívám, že Evropská unie by měla projevit svůj pevný závazek a odhodlání v kontextu globální snahy nalézt řešení, které by vedlo ke zmírnění změny klimatu a jejích dopadů.

 
  
MPphoto
 
 

  Frédérique Ries (ALDE), písemně. (FR) Řekněme hned na úvod, že konference o změně klimatu v Cancúnu nebude úspěšná. Pro tento pesimismus existuje dobrý důvod – v posledních několika měsících je cítit nedostatek vůle hlavních protagonistů, v čele se Spojenými státy a Čínou, a bez jejichž účasti si nelze představit kvantifikovanou a závaznou dohodu. Přesto nemusí být Cancún nezbytně přesnou kopií Kodaně a mezi občany nemusí způsobit tolik zklamání. V usnesení přijatém dnes v poledne nám Evropský parlament připomněl, že za účelem přežití všech národů, lidí a ekosystémů bychom měli směřovat k 1,5°C hranici vzestupu teploty. Je to otázka zodpovědnosti k budoucím generacím. Usnesení nám připomíná, že aby byla Evropská unie důvěryhodná, musí nejen ctít své závazky poskytnout v období 20102012 30 miliard amerických dolarů na pomoc nejchudším zemím, ale také projevit představivost při záchraně planety. Musí rovněž poskytnout nové zdroje financování: daň z finančních transakcí, mezinárodní daň z podnikání, vnitrostátní daně z emisí a příspěvky na letenky. To jsou návrhy, které jsme podpořil spolu s dalšími 292 poslanci Evropského parlamentu.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. − Usnesení ENVI bylo přijato těsnou většinou (konečné hlasování 292/274/38) s následujícími změnami/poznámkami: následující odkaz „aniž by tím byla dotčena možnost přiklonit se k omezení vzestupu teploty o 1,5 ºC“ byl těsnou většinou odstraněn (JH Pn. č. 14 a 18: 307/304/xx); explicitní zmínka, že mezery v LULUCF a AAU by mohly anulovat všechny cíle přílohy I, byla odstraněna (Pn. č. 16: 316/301/xx), všechny ostatní odstavce stanovující silná pravidla, která vedou ke snížení emisí, zůstaly v příloze I. Bez elektronické kontroly byl zamítnut odstavec opakující čtvrtou hodnotící zprávu UNFCCC a 40 % (ačkoli v odděleném hlasování o stejném odstavci byla zachováno vědou požadovaných 40 % pro +2 °C). Byl zachován odstavec opakující „že v zájmu budoucího hospodářského růstu Evropské unie je nutné schválit cíl na snížení emisí skleníkových plynů pro samotnou Evropskou unii ve výši 30 % do roku 2020 ve srovnání s rokem 1990“ (Pn. PPE č. 20 zamítnut v JH: 298/316/xx). Vcelku jde o dobré usnesení obsahující mnoho dobrých zpráv ohledně Kjótského protokolu, kompenzačních limitů a kritiky mezer v LULUCF a AAU a silných slov o historické odpovědnosti průmyslových zemí a potřebě financovat snahy rozvojových zemí týkající se klimatu.

 
  
MPphoto
 
 

  Peter Skinner (S&D), písemně. – S blížící se konferencí je jasné, že EU má v Cancúnu skutečnou šanci učinit pozitivní příspěvek. Poté, co jsem vyslechl předsedu výboru Jo Leinena jsem přesvědčen, že multilaterální dohody lze dosáhnout jen tehdy, zmizí-li podezření ze strany zemí BRIC. Podobně se na konferenci musí pohnout kupředu i závazky mnoha zemí podílet se na pomoci rozvojovým zemím.

 
  
MPphoto
 
 

  Alf Svensson (PPE), písemně. (SV) Během včerejšího hlasování v Evropském parlamentu jsem hlasoval pro přijetí usnesení o konferenci o změně klimatu v Cancúnu (COP 16). Učinil jsem tak, protože usnesení pojednává o krajně důležitém tématu – skutečnosti, že EU musí při jednáních o klimatu prokázat své silné politické vedení. Rozvojové země jsou obzvláště silně postiženy a světoví lídři tudíž musí udělat vše, co je v jejich silách, aby zajistili, že jednání o klimatu neohrozí rozvojové cíle tisíciletí. Rád bych však zdůraznil zejména to, že jsem hlasoval proti formulaci v usnesení, která EU vyzývá, aby při jednáních navrhla daňovou sazbu 0,01 % z finančních transakcí. Takový druh daně není správným řešením a nijak nepomůže rozvojovým zemím při boji se změnou klimatu a přizpůsobením se této změně.

 
  
  

Návrh usnesení (B7-0675/2010)

 
  
MPphoto
 
 

  Sophie Auconie (PPE), písemně. (FR) V Západní Sahaře v nedávné době proběhlo několik dalších závažných incidentů. Toto území, které bylo do roku 1976 pod španělskou správou, je stále předmětem značného napětí mezi marockými úřady a hnutím za nezávislost. Západní Sahara, která se nachází mezi Atlantikem, Mauritánií a jižním Marokem byla po odchodu Španělů rozdělena mezi poslední dvě jmenované země. Usnesení předložené některými z mých kolegů o tragických událostech z 24. října 2010 bylo naléhavě sepsáno, ačkoli v takových případech je zásadní ohlédnout se nazpět. Hlasování jsem se proto zdržela a budu bedlivě sledovat pokračující vyšetřování.

 
  
MPphoto
 
 

  Zigmantas Balčytis (S&D), in writing. (LT) Toto usnesení podporuji. Po více než 30 letech je proces dekolonizace Západní Sahary stále nedokončen. Situace v oblasti lidských práv, násilnosti v civilních táborech a neustávající konflikt a dopady tohoto konfliktu na celý region jsou důvodem k znepokojení. Sdílím obavu vyjádřenou v usnesení týkající se útoků na svobodu tisku a informací, které zakusili mnozí evropští novináři. Musí proběhnout nezávislé mezinárodní vyšetřování pod záštitou OSN, aby se objasnila smrt a zmizení civilistů. Je rovněž důležité vybudovat mechanismus sledování situace v oblasti lidských práv, propustit aktivisty bojující za lidská práva a do oblasti Západní Sahary zajistit volný přístup tisku, nezávislým pozorovatelům a humanitárním organizacím.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. (PT) Podporuji vyšetřování situace v Západní Sahaře Organizací spojených národů a její stanovisko, že Maroko by mělo zajistit novinářům, nezávislým pozorovatelům a humanitárním organizacím volný přístup do této oblasti. Jsem si vědoma toho, že Maroko je strategický partner Evropské unie v boji s radikálním islámským fundamentalismem.

Přesto se však neztotožňuji s postojem marockých úřadů k závažným a násilným incidentům, které se dne 8. listopadu odehrály v táboře Gdaim Izyk v Západní Sahaře a které měly za následek smrt dosud neznámého počtu lidí. Jsem ráda, že jsem členkou takové instituce, jako je Evropský parlament, který má ochranu a prosazování lidských práv jako jednu ze svých základních zásad. Ve světle těchto událostí je potřeba vyzvat agentury OSN, aby navrhly mechanismus pro sledování dodržování lidských práv v Západní Sahaře. Gratuluji generálnímu tajemníkovi OSN a jeho osobnímu vyslanci za jejich snahy nalézt spravedlivé, trvalé a oboustranně přijatelné politické řešení, které umožní sebeurčení obyvatel Západní Sahary.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Situace v Západní Sahaře trvá více jak 30 let bez jakéhokoli zjevného řešení. Vedle izraelsko-palestinského konfliktu a konfliktu na Kypru je součástí skupiny případů, které je nesmírně obtížné vyřešit a které trvají dlouhou dobu. Navzdory iniciativám jednotlivců začít dialog je dnes jasné, že soupeřící strany dosud nebyly schopny učinit konkrétní kroky k vyřešení konfliktu. Aktuální zprávy o incidentech v táboře Gdaim Izyk vedou k vážným obavám o dodržování lidských práv v Západní Sahaře ze strany marockých orgánů a naznačují znepokojující eskalaci tohoto konfliktu. Doufám, že tento problém bude definitivně vyřešen a že se po politické a administrativní stránce podaří nalézt řešení, které povede ke smíru obou stran.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. (PT) Jsme potěšeni skutečností, že Evropský parlament důrazně odsoudil násilné incidenty, které se dne 8. listopadu odehrály v táboře Gdaim Izyk v Západní Sahaře a které měly za následek smrt neznámého počtu lidí.

Doufáme, že Komise a Rada budou požadovat zde navrhovaná opatření a zdůrazní potřebu orgánů OSN k vytvoření mechanismu pro sledování dodržování lidských práv v Západní Sahaře a požadovat dodržování již přijatých usnesení, včetně práva lidu Západní Sahary na sebeurčení.

Jak je řečeno v usnesení: „nejpovolanější instancí k nezávislému mezinárodnímu vyšetřování vedoucímu k objasnění událostí, úmrtí a zmizení by byla OSN“.

Útoky na svobodu tisku a na svobodný přístup k informacím, které pocítili mnozí evropští novináři, jsou politováníhodné. Marocké království by mělo být vyzváno, aby umožnilo novinářům, nezávislým pozorovatelům a humanitárním organizacím svobodný přístup a volný pohyb na území Západní Sahary.

Nakonec bychom rádi zdůraznili, že je důležité navýšit financování a dodávky humanitární pomoci uprchlíkům ze Západní Sahary, kteří žijí v oblasti Tindúfu a jejichž počet se odhaduje na 90 000 až 165 000, s cílem zajistit základní potřeby potravin, vody, bydlení a zdravotní péče a zlepšit jejich životní podmínky.

 
  
MPphoto
 
 

  Lorenzo Fontana (EFD), písemně. (IT) Právo lidí na sebeurčení bylo vždy prioritou Ligy severu. Dnes hlasujeme o návrhu usnesení, které si klade za cíl zajistit lidem v Západní Sahaře dodržování lidských práv a přijatelné socio-ekonomické podmínky. Odsuzujeme násilnou a neopodstatněnou reakci marocké vlády, která krvavým způsobem potlačila poklidnou a demokratickou protestní demonstraci. Vyzýváme tudíž Komisi a Radu, aby pozastavily jednání o dohodě o přidružení mezi EU a Marokem. Na základě těchto premis dávám tomuto usnesení svou plnou podporu.

 
  
MPphoto
 
 

  Richard Howitt (S&D), písemně. – Byl jsem potěšen, že jsem za skupinu S&D mohl být spoluautorem usnesení Evropského parlamentu o situaci v Západní Sahaře. Jsem zděšen, že protesty v Západní Sahaře byly násilně potlačeny státními orgány a sdílím obavy vyjádřené v tomto usnesení o bezpečnost obhájců lidských práv. Situace v Západní Sahaře je jedním z posledních pozůstatků dekolonizace a po 30 letech musí být vyřešena. Vítám výzvu v usnesení po spravedlivém, dlouhodobém a vzájemně přijatelném politickém řešení plně v souladu s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN a rád bych se ještě jednou vrátil k OSN s výzvou, že v tomto regionu musí proběhnout veřejné referendum.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro přijetí usnesení o nešťastné situaci v Západní Sahaře. Jsem šokován násilnými incidenty, které se odehrály v táboře Gdaim Izyk a ve městě Laâyoune i použitím síly v ten samý den, kdy byly v New Yorku zahájeny neformální rozhovory o postavení Západní Sahary. Hluboce lituji ztrát na lidských životech a rodinám obětí, zraněných a zmizelých vyjadřuji svůj soucit a vyzývám k vytvoření nezávislého a transparentního vyšetřovacího výboru pod záštitou Organizace spojených národů s mandátem určit odpovědnost jednotlivých stran za vyvolání výše zmíněných událostí a vyčíslit ztráty na životech. Jsem rovněž udiven, že evropským poslancům a novinářům byl zamítnut přístup do Západní Sahary, vyzývám tudíž marocké orgány, aby tisku a nevládním organizacím umožnily vstup do regionu.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Situace v Západní Sahaře je velmi zneklidňující a Evropský parlament by měl vyslat jasný signál, že tamní situaci odsuzuje. Násilné činy na obou stranách musí přestat a musí být v dobré víře nastolen dialog, který by ukončil konflikt, který má příliš mnoho obětí a který vyhnal mnoho lidí z domovů a vedl k vzniku velkého počtu uprchlíků. EU musí pokračovat ve své snaze poskytnout těmto uprchlíkům humanitární pomoc, která by jim zajistila základní podmínky pro přežití.

 
  
MPphoto
 
 

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. (ES) Hlasoval jsem pro přijetí tohoto usnesení, neboť vysílá zřetelnou a jasnou zprávu, která posiluje práva obyvatel Západní Sahary na sebeurčení a odsuzuje zvěrstva spáchaná marockou vládou. Toto usnesení je pozitivní, neboť odsuzuje zrušení protestního tábora pro obyvatele Západní Sahary, smrt mladého Nayema El-Garhiho, informační blokádu, kterou uvalily okupující síly na oblast Západní Sahary a která brání novinářům, nevládním organizacím a voleným funkcionářům získat přístup do oblasti. Ačkoli má skupina požádala o zmrazení dohody EU s Marokem o přistoupení z důvodu porušení druhého článku, toto usnesení jsem podpořil, neboť požaduje mezinárodní vyšetřování vedené Organizací spojených národů, vyzývá, aby „,se Marocké království při využívání přírodních zdrojů v Západní Sahaře řídilo mezinárodními právními předpisy“ a „trvá na nutnosti vyzvat orgány OSN, aby navrhly zavedení mechanismu monitorování lidských práv v Západní Sahaře“. Ze všech těchto důvodů jsem hlasoval pro usnesení, ačkoli bych si přál ostřejší a jasnější odsouzení situace.

 
  
MPphoto
 
 

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. (IT) Důvod, proč jsem hlasoval pro přijetí tohoto usnesení o stávající situaci v Západní Sahaře, má kořeny v závazku se zvláštním důrazem na vývoj konfliktu mezi Marokem a Frontou Polisario o Západní Saharu, a zejména pak kvůli zřejmým dopadům tohoto problému na stabilitu v regionu.

Maroko bylo několikrát přizváno, aby bez jakýchkoli předběžných podmínek vedlo otevřený a flexibilní dialog a docílilo tak malých, ale významných kroků k mírovému jednání, které zprostředkovala Organizace spojených národů. Osobně jsem vždy podporoval snahy OSN a jeho vyslance, pana Rosse, zaměřené na udržení dvoustranných politických, vyjednaných a dlouhodobě udržitelných rozhovorů mezi oběma stranami.

V mnoha zemích EU včetně Itálie panuje všeobecně větší citlivost a uvědomělost ohledně podmínek, v nichž žijí obyvatelé Západní Sahary, panuje zde zejména pochopení marockého pohledu a jeho pozic. Unie a obzvláště pak země Středomoří vždy vynikaly v poskytování humanitární pomoci obyvatelům Sahary, protože zásada solidarity vůči lidem žijícím v takových poměrech a podmínkách je stěžejní.

Hlasoval jsem pro usnesení, aby se stávající situace postupně zlepšila prostřednictvím vzájemného závazku spolupracovat a vést dialog.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Toto usnesení jsem podpořila, jelikož se domnívám, že boj za lidská práva je zásadní záležitostí. Ze Západní Sahary přicházely zprávy o policejním násilí na obyvatelích, kteří u města Laâyoune vybudovali nenásilný protestní tábor kritizující sociální, politickou a ekonomickou situaci a životní podmínky v zemi. Policejní síly při vyklízení tábora použily proti demonstrantům slzný plyn a obušky.

Toto je více než jen politická záležitost sousedního státu. Jsme svědky porušování lidských práv, které bez výjimky musíme odsoudit, proto hlasuji pro přijetí usnesení a přidávám se k hlasům mých kolegů, kteří vyzývají všechny strany, aby zachovaly klid a zdržely se jakéhokoli násilí.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. (ES) Po mnoha pokusech marockého režimu zabránit Evropskému parlamentu, aby vyjádřil své stanovisko o situaci lidských práv v Západní Sahaře, musíme ocenit skutečnost, že při této příležitosti marocké lobby selhalo. Ustavičné vměšování se ze strany Maroka považuji za nepřijatelné. Text usnesení je pouze kompromisem mezi postoji, které vychází z velmi odlišných analýz. Chci tudíž za naši skupinu vyjádřit podporu obyvatel Sahary a zejména chci uvést, že odsuzujeme provokativní a nezodpovědný způsob, jakým byl tábor Gdaim Izyk vyklizen. Ty, kteří útočí, mučí a masakrují, nemůžeme stavět na stejnou úroveň s těmi, kteří se snaží bránit. Je potřeba zahájit nezávislé vyšetřování a zajistit svobodný přístup a volný pohyb zástupcům médií a těm, kteří poskytují z regionu informace. EU, zejména pak Španělsko a Francie, musí přijmout svou historickou odpovědnost a po Maroku požadovat, aby ukončilo svůj potlačovací a nesmlouvavý postoj, a to třeba i zmrazením početných obchodních dohod a zvláštních vztahů mezi EU a Marockým královstvím. Je nutné, aby EU udělala vše ve svých silách, aby v Maroku zajistila konání referenda o sebeurčení, které je zahrnuto v mnoha rezolucích Organizace spojených národů.

 
  
MPphoto
 
 

  Marie-Thérèse Sanchez-Schmid (PPE), písemně. (FR) Násilné incidenty, které se udály při vyklízení tábora Gdaim Izyk a ve městě Laâyoune jsou velmi vážné a musí být otevřeně odsouzeny. Evropský parlament má pravdu, když vyjadřuje své obavy, že se situace v regionu zhoršila. Jak poznamenala Organizace spojených národů, jednotlivé strany konfliktu se musí dohodnout na nalezení realistického politického řešení, které bude spravedlivé, udržitelné, přijatelné pro obě strany a v souladu s příslušnými rezolucemi Rady bezpečnosti OSN. Je však nešťastné, že text vznikl předtím, než měl Evropský parlament přístup ke všem skutečnostem a podrobným informacím o okolnostech, které tuto tragédii spustily, včetně přesného počtu obětí. Aby mohly být události osvětleny, potřebují novináři, nezávislí vyšetřovatelé, pozorovatelé a rozhodující političtí činitelé přístup do města Laâyoune a uprchlických táborů a především čas. Utrpení obyvatel Západní Sahary se nesmí v žádném případě využívat k podněcování dalšího násilí.

 
  
MPphoto
 
 

  Søren Bo Søndergaard (GUE/NGL), písemně. – Hlasoval jsem pro přijetí společného usnesení o situaci v Západní Sahaře (B7-0675/2010). Přesto však silně lituji, že usnesení nezmiňuje a nekritizuje smlouvu o nezákonném rybolovu uzavřenou mezi EU a Marokem, která evropským rybářským lodím umožňuje působit ve vodách obsazené Západní Sahary.

 
  
MPphoto
 
 

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. (NL) Hlasoval jsem pro přijetí usnesení o situaci v Západní Sahaře. Společné usnesení z Evropského parlamentu vysílá jasný signál, že Evropský parlament odsuzuje nedávné obnovení násilí v Západní Sahaře. Dne 8. listopadu byly protestní tábory obyvatel Sahary násilně zrušeny, na obou stranách bylo mnoho obětí a mnoho obyvatel bylo zraněno. Tábory byly projevem pokojného protestu obyvatel Západní Sahary proti represi, marginalizaci a drancování jejich přírodních zdrojů (včetně ryb) a špatným podmínkám, ve kterých žijí pod marockou okupací. Usnesení vyzývá k okamžitému ukončení násilí a zřízení nezávislého vyšetřování událostí v Gdaim Izyku a Laâyoune. Vůči marockým orgánům zaznívají výzvy, aby novinářům, humanitárním organizacím, poslancům Evropského parlamentu a nezávislým pozorovatelům umožnily přístup do Západní Sahary.

Zesílené potlačování aktivistů bojujících za lidská práva a aktivistů z řad obyvatel Západní Sahary marockými orgány (svévolné zatýkání, žaloby a věznění) je velmi znepokojující. Tyto události přinesou napětí do neformálních rozhovorů mezi Marokem a Frontou Polisario, které se pod záštitou OSN mají konat na začátku listopadu. Pro zlepšení situace obyvatel Západní Sahary je nicméně nezbytné spravedlivé a dlouhodobé řešení.

 
  
MPphoto
 
 

  Eva-Britt Svensson (GUE/NGL), písemně. – Hlasovala jsem pro přijetí společného usnesení o situaci v Západní Sahaře, B7-0675/2010. Přesto však silně lituji, že usnesení nezmiňuje a nekritizuje smlouvu o nezákonném rybolovu uzavřenou mezi EU a Marokem, která evropským rybářským lodím umožňuje působit ve vodách obsazené Západní Sahary.

 
  
MPphoto
 
 

  Dominique Vlasto (PPE), písemně. (FR) Jako mí kolegové i já musím odsoudit nedávné události v Západní Sahaře, rodinám obětí bych chtěla vyjádřit svou podporu a soustrast. Musím však přiznat, že jsem hlasovala proti přijetí usnesení, jelikož obsahuje počet faktických chyb, opomíjí zásadní informace a neposkytuje objektivní obrázek násilí, které se odehrálo 8. listopadu 2010. Formulace v usnesení by se měly vyznačovat směsí diplomacie a skutečných a neoddiskutovatelných faktů. Namísto toho tento nevyvážený text obsahuje ukvapené a neinformované zhodnocení situace a bez jakéhokoli důvodu ihned zavrhuje, aby marocké orgány podnikly nezávislé vyšetřování. Jsem zklamaná tímto předpojatým prohlášením, které vzniklo ve spěchu – povede k napětí a zkomplikuje neformální jednání pod záštitou OSN mezi Marockým královstvím a Frontou Polisario. Zapomněli jsme na naše priority, tedy zejména usilovat o vyváženou a pro obě strany vzájemně přijatelnou dohodu, díky níž by mohla být obnovena stabilita a bezpečnost civilního obyvatelstva na obou stranách. Za každou cenu musíme zabránit vzniku nové fronty v tolik zkoušeném regionu a musíme usilovat o zachování našeho strategického partnerství s Marokem.

 
  
  

Návrh usnesení (B7-0650/2010)

 
  
MPphoto
 
 

  Sophie Auconie (PPE), písemně. (FR) Ukrajina se po rozpadu Sovětského svazu stala významným geopolitickým tématem Evropy. Poté, co získala zpět nezávislost, Rusko ji stále považuje za část své „blízké příhraniční“ oblasti. Ve snaze využít plně své nezávislosti a zhodnotit své silné historické vazby s Evropskou unií Ukrajina určitou dobu vyjadřuje svůj záměr vstoupit do Evropské unie. Jako země s velkým bohatstvím přírodních zdrojů nacházející se v srdci klíčové a strategické oblasti by měla být Ukrajina vnímána jako potenciální pilíř Evropské unie. Hlasovala jsem ve prospěch usnesení Evropského parlamentu, které je nakloněno evropské perspektivě Ukrajiny. Usnesení se týká pokroku, který je v této křehké demokracii stále potřebný. Zdůrazňuje také úsilí a významný pokrok dosažený v poslední době. Usnesení je uměřené, ovšem ukazuje, že Ukrajina má evropskou budoucnost.

 
  
MPphoto
 
 

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. (LT) Toto usnesení podporuji. Existuje obava, že demokratické svobody, jako je svoboda shromažďování, svoboda projevu a svoboda sdělovacích prostředků, jsou na Ukrajině v posledních měsících ohroženy. Úřady by měly prošetřit zprávy o porušování práv a svobod a přijmout opatření k jejich odstranění. Dále je důležité, aby se příslušné orgány zdržely jakýchkoli pokusů o kontrolu, přímou či nepřímou, obsahu zpráv v celostátních médiích. Volební pravidla zůstávají předmětem diskuse. Proto je třeba přijmout účinná opatření ke zlepšení volebního systému a právních předpisů v této oblasti před nadcházejícími parlamentními volbami. Kromě toho je třeba posílit důvěryhodnost, stabilitu a nezávislost institucí a zajistit, aby správa státu byla založena na principech demokracie a právního státu. Ukrajinské orgány musí rovněž vyvinout větší úsilí v boji proti korupci.

 
  
MPphoto
 
 

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. (LT) Souhlasím s usnesením Evropského parlamentu o dalších krocích Ukrajiny s cílem dosáhnout politické stability jak v rámci země, tak vně svých hranic. Ukrajina je významným partnerem Evropské unie v provádění evropské politiky sousedství s východní Evropou. Je tudíž velmi důležité i nadále usilovat o úzkou spolupráci, zvláště v oblasti vízové povinnosti. Parlament vyzývá Komisi a Radu, aby podaly návrh akčního plánu na zřízení bezvízového styku pro Ukrajinu. Aby byla zajištěna dlouhodobá politická stabilita jak v rámci země, tak se sousedními zeměmi, je třeba provést ústavní reformy, které by pomohly vytvořit vhodnou rovnováhu mezi výkonnou mocí a soudním systémem. Další reformy jsou nezbytné také pro posílení svobody sdělovacích prostředků a plurality. Státní instituce jsou vyzývány, aby přijaly opatření k zajištění svobody tisku. Evropská unie je pevně odhodlána Ukrajině pomáhat v provádění jejích reforem. Evropská unie proto i nadále bude usilovat o úzkou spolupráci s Ukrajinou, posílení demokracie v této zemi a urychlení její integrace do Evropské unie.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. (PT) Kritizuji krajské volby, které se odehrály 31. října na Ukrajině a chtěla bych, aby byla dodržována svoboda tisku. Odsuzuji změnu, která byla na poslední chvíli učiněna v pravidlech voleb před 31. říjnem, spolu se skutečností, že opozičním stranám nebylo dovoleno představit své kandidáty ve volebních obvodech. Souhlasím s Parlamentem, že omezování demokratických norem by nemělo být tolerováno a že by měla být podpořena svoboda projevu. Připojuji se k Parlamentu a odsuzuji vládu v Kyjevě za to, že selhala v této citlivé záležitosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Lara Comi (PPE), písemně. (IT) Slovo „Ukrajina“ ve slovanských jazycích znamená „země u hranic“. Pro Rusy představovala vždy vzdálenou provincii, a nyní je Ukrajina též zemí u hranic pro Evropskou unii, což je výsledkem předposledního rozšíření. Nyní však nechceme, aby název místa předznamenával osud svých lidí. S opatrností, kterou úcta k demokratické vůli lidu vyžaduje, je Evropská unie v souladu se svou úlohou globálního hráče tím, že nabízí samu sebe jako záruku svobody, demokracie a pluralismu, a to v situaci, kdy by úcta k takovým hodnotám mohla této zemi umožnit, aby dosáhla stability, kterou tolik potřebuje.

Proces rozšíření zahrnuje nejen hodnocení strategické a obchodní povahy – byť tyto ohledy musí být vnímány jako relevantní – ale především stálé mírové úsilí rozšířit kulturní oblast s odkazem na obecné hodnoty, které EU představuje.

Za posledních šest let – od „Oranžové revoluce“, jejíž výročí za pár týdnů nadejde – prochází tato země obdobím stabilizace demokracie. Doufáme, že naše přítomnost jako fyzického souseda podpoří vznik a uznávání skutečného demokratického svědomí.

 
  
MPphoto
 
 

  Mário David (PPE), písemně. (PT) Hlasuji ve prospěch tohoto návrhu usnesení. Vztahy mezi Evropskou unií a Ukrajinou, která je z východních sousedů jedním z hlavních partnerů Evropské unie, mají velký význam pro stabilitu, bezpečnost a prosperitu celé Evropy. S vědomím, že sdílejí odpovědnost při podpoře stability, urychlují EU a Ukrajina jednání a chtějí navázat nová partnerství pro spolupráci. Tato partnerství přesahují rámec pouhé hospodářské spolupráce, neboť se vztahují také na oblasti právního státu a dodržování lidských práv, kde Ukrajině zbývá ještě mnoho práce, jak prokázaly nedávné překážky ve volebním procesu.

Chtěl bych také upozornit na obrovský význam evropského integračního procesu Ukrajiny pro to, aby provedla nezbytné ekonomické, sociální a politické reformy. Ve světle toho věřím, že uzavření dohody o přidružení je zvláště vhodné s ohledem na účinné provádění programu přidružení EU-Ukrajina.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Přes počáteční kroky prezidenta Janukoviče a následná prohlášení ukrajinských úřadů o ochotě Ukrajiny vstoupit do EU, přijmout evropské modely pro řádnou správu věcí veřejných a dodržovat lidská práva a občanské svobody svých občanů je třeba určité opatrnosti. Ve skutečnosti přibývá zpráv o zhoršení situace v oblasti svobody projevu a sdružování, spolu s politickým vlivem v médiích a a v soudních orgánech, jakož i o činnosti bezpečnostních služeb. Věřím, že pokud Ukrajina dostojí slibům svých politických vůdců, mohla by být schopna započít svoji cestu ke členství, jejímž prvním krokem by měla být institucionalizace svobody a právního státu.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Domnívám se, že Ukrajina je jedním ze zásadních strategických partnerů EU, musím tudíž vyjádřit své znepokojení nad nadměrnými pravomocemi udělenými bezpečnostním službám s cílem zastrašit nevládní organizace působící v zemi a kontrolovat ukrajinské sdělovací prostředky. Je také třeba zdůraznit důležitost toho, aby ukrajinské opozici bylo povoleno účastnit se voleb bez omezení a bez diskriminace. Věřím, že můžeme pouze udržovat naši podporu perspektivy evropské integrace Ukrajiny, aby bylo zajištěno strategické partnerství se touto zemí, pokud bere v úvahu doporučení tohoto usnesení.

 
  
MPphoto
 
 

  Tunne Kelam (PPE), písemně. – Hlasoval jsem pro usnesení o Ukrajině. Lituji nicméně, že tato Sněmovna už dvakrát hlasování odložila, což vyústilo v situaci, že summit EU-Ukrajina, pro který bylo usnesení vypracováno, se konal před naším hlasováním. Evropský parlament vnímal jako svou povinnost a čest, aby před pravidelnými setkáními během summitu se třetími zeměmi mohl své stanovisko sdělit včas oběma stranám. Dopad usnesení pak bude mnohem slabší. Pokud takové zpoždění bylo některými kolegy míněno jako pokus příliš nerozčílit nové ukrajinské úřady, je to jistě krátkozraká politika.

EU je a bude otevřena dalším oblastem spolupráce, ale cenu této spolupráce nelze odvozovat z alarmujících pokusů o zničení hlavních úspěchů „Oranžové revoluce“ – svobodných voleb a svobody sdělovacích prostředků. Podporuji včerejší prohlášení komisařky Guchtové, že existují společné evropské zásady, o kterých nemůžeme smlouvat.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem ve prospěch tohoto usnesení o Ukrajině. Vítám snahu současné vládnoucí koalice znovu vytvořit politickou stabilitu na Ukrajině, což je základní podmínkou konsolidace demokracie v této zemi. Trvající politická stabilita může být zaručena jen ústavními změnami, které jasně oddělí moc a vlastní systém kontroly a rovnováhy v rámci výkonné, zákonodárné a soudní složky moci a mezi těmito složkami.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) S ohledem na prohlášení mise ke sledování průběh voleb Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě/Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva (OBSE/ODIHR), která shledala, že mezinárodní standardy byly do značné míry dodrženy, nedávné volby na Ukrajině jsou znamením toho, že tato země se nadále rozvíjí směrem k budoucí integraci do EU. Nicméně je nezbytné, aby se ukrajinské orgány a politici usilovali o to, aby brzy přinesli politickou a ekonomickou stabilizaci. Aby toho bylo dosaženo, je třeba zavést nezbytné ústavní reformy, úpravu volebního práva, vytvoření sociálně tržního hospodářství a nových snah v oblasti boje proti korupci a zlepšení podmínek pro obchod a investice.

 
  
MPphoto
 
 

  Justas Vincas Paleckis (S&D), písemně. (LT) Nedávné volby na Ukrajině rozšířily vliv strany prezidenta Viktora Janukoviče do krajů. Bohužel změny ve volebním systému několik měsíců před volbami částečně znovu nastolily většinový systém, způsobily ještě větší rozkol mezi vládou a opozicí a vytvořily základ pro obvinění vlády z nedemokratických záměrů. Usnesení také vyjadřuje obavu v souvislosti s nedávným nárůstem útoků proti svobodě projevu a svobodě shromažďování a omezením svobody sdělovacích prostředků. Hlasoval jsem pro přijetí usnesení, protože vyzývá Ukrajinu, která dlouhodobě směřuje ke členství v EU, aby přijala právní předpisy v oblasti činnosti sdělovacích prostředků, které budou v souladu s mezinárodními standardy a zdůrazní potřebu posílit nezávislost a efektivitu státních orgánů. Je to jediná cesta, jak zaručit fungující demokracii a právní stát v této zemi. Podporuji výzvy, které tvůrci usnesení vyslali vůči Kyjevu, aby byla nadále modernizována infrastruktura dodávky energie a zavedeny plány týkající se diversifikace zdrojů energie v rámci členských států EU. Vítám akční plán uvolnění vízového režimu, který předkládá praktické návody pro jeho rychlé zavedení: zlepšení právního státu na Ukrajině a dodržování základních práv.

 
  
MPphoto
 
 

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. (IT) Domnívám se, že zlepšení vztahů se sousedním státem – v tomto případě státem Východního sousedství –, uzavření obchodních dohod, zvýšení výměny informací a pomoc občanům, aby mohli cestovat do různých zemí, je základ, kterého se EU nesmí nikdy vzdát. Z tohoto důvodu jsem hlasoval ve prospěch návrhu usnesení o Ukrajině. Plně souhlasím s obsahem usnesení, které spolu se zavedením akčního plánu vytvoří podmínky pro uvolnění vízového režimu v případě krátkodobých víz v EU a posílí postavení Unie s ohledem na demokratický vývoj země po nedávných místních volbách. Toto usnesení také pomůže Ukrajině účastnit se programů Unie a vymezí zavedení nových zákonů o plynu nyní, kdy se Kyjev stal součástí Energetického společenství.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Nové politické souvislosti a institucionální rámec na Ukrajině spolu s připraveností nově zvoleného prezidenta Viktora Janukoviče a ukrajinského parlamentu (Verkhovna Rada) potvrdit rozhodnutí Ukrajiny připojit se k Evropské unii jsou dalším krokem k zahájení přístupního procesu.

Podle článku 49 Smlouvy o Evropské unii se Ukrajina může ucházet o členství v EU stejně jako jakýkoliv jiný evropský stát, který dodržuje principy svobody, demokracie, respektuje lidská práva a základní svobody a právní stát.

Hlasovala jsem pro toto usnesení, které stanovuje návrhy, které mají být sděleny orgánům Ukrajiny. Zde se stále nabízí určitá cesta k institucionální stabilitě, která uznává plné zapojení všech politických hráčů, vedoucí ke zdravému rozdělení moci. Doufám, že historické, kulturní a ekonomické vazby, které EU s Ukrajinou má, budou zachovány a časem umožní ukrajinskému lidu vstoupit do Unie. S ohledem na to bych ráda zdůraznila význam upevňování spolupráce v oblasti výměny mladých lidí a studentů a rozvoje studijních programů, které umožní Ukrajincům seznámit se s EU a jejími členskými státy.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. (ES) Toto usnesení je relativním konsensem, prohlašujícím, že Ukrajina může v souladu s článkem 49 Smlouvy o Evropské unii požádat o přistoupení k EU jako kterákoliv jiná evropská země, která podporuje principy svobody, demokracie a dodržování lidských práv, základních svobod a právního státu. Zdůrazňuje také, že Ukrajina, která má v úmyslu vstoupit do Evropské unie, má silné historické, kulturní a hospodářské vztahy s Evropskou unií a je jedním z klíčových partnerů mezi sousedními zeměmi na Východě, neboť významně ovlivňuje bezpečnost, stabilitu a prosperitu celého kontinentu.

 
  
MPphoto
 
 

  Viktor Uspaskich (ALDE), písemně. (LT) Po prezidentských volbách v Kyjevě na začátku roku většina lidí myslela, že je to „konec“ Ukrajiny. Důležité je, že nová ukrajinská vláda je pragmatičtější a otevřenější k reformám, než se očekávalo. Úzká spolupráce s Ukrajinou je významná, pokud existuje ta nejmenší šance zajistit stabilitu v oblasti. Ukrajina se v posledních letech změnila v politické fotbalové hřiště, kde zápasí Rusko se Západem o vliv během „Oranžové revoluce“ a posledních voleb. Není důležité, zda si Ukrajina vybere Rusko či Západ. EU má nyní možnost zahájit vůči Ukrajině novou politiku, která by zahrnula i Rusko. Má země, Litva, zde také může sehrát určitou roli.

Bezpečnost a energetika jsou dvě oblasti, kde bude třeba dlouhodobě spolupracovat, aby část strádání Kyjeva bylo zmírněno. Nicméně Ukrajina usiluje o modernizaci hospodářství a o lepší evropskou integraci, a je třeba, aby byla dodržována lidská práva a demokratické principy. Proto upřímně doufám, že na summitu EU-Ukrajina v Bruselu dne 22. listopadu bude dosaženo udržitelného pokroku.

 
  
MPphoto
 
 

  Joachim Zeller (PPE), písemně. (DE) Pád Sovětského svazu dal lidem na Ukrajině první příležitost rozhodovat o své budoucnosti svobodně a v rámci národní samostatnosti. Státy a národy Evropy dluží skvělým občanům Ukrajiny, kteří zaplatili obrovskou cenu během stalinismu a druhé světové války, kdy bylo zmařeno mnoho milionů životů, solidaritu a podporu. „Oranžová revoluce“ potvrdila, že ukrajinský lid chce utvářet svou budoucnost v demokratických podmínkách, kdy je podporován právní stát. To je něco, co by ti, kteří na Ukrajině mají politickou, hospodářskou a společenskou odpovědnost, nikdy neměli zapomenout. Řízení nedávných místních voleb a události před a po volbách na Ukrajině zavdávají příčinu k pochybám, zda jednání těch, kteří na Ukrajině mají politickou odpovědnost, skutečně odrážejí zásady svobody, demokracie a právního státu. Toto usnesení posiluje postoj Evropského parlamentu a Ukrajinci si mohou být jisti solidaritou Evropanů; usnesení zároveň vyzývá ukrajinské politiky, aby respektovali vůli svých občanů žít v demokracii, svobodě a právním státě. Jako signatář jsem hlasoval ve prospěch tohoto společného návrhu usnesení.

 
  
  

Report: Yannick Jadot (A7-0310/2010)

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Hlasoval jsem ve prospěch tohoto usnesení, neboť jsem přesvědčen, že Evropská unie musí převzít vedoucí úlohu v boji proti změně klimatu, a tím posílit svou hospodářskou konkurenceschopnost prostřednictvím úspor energie a prostřednictvím obnovitelných zdrojů, dvou oblastí, které mohou zlepšit svou energetickou bezpečnost a které mají velký potenciál v oblasti rozvoje průmyslu, inovace, regionálního rozvoje a vytváření pracovních míst.

Nicméně proto, aby byla tato úloha splněna a aby EU těžila z výhod konkurenceschopnosti, bude muset změnit svou obchodní politiku, ať už je dvoustranná, regionální či mnohostranná, neboť obchod se zbožím a službami produkuje přibližně 20% celosvětových emisí skleníkových plynů. EU by měla podpořit změnu přístupů, potřebnou v postupech výroby a spotřeby a v investičních strategiích. Měla by také konat s ohledem na emise pocházející z mezinárodní dopravy a na technologie šetrné k ovzduší. Přes dlouhou cestu, kterou EU ještě má v této otázce před sebou, bylo již dosaženo významných přínosů, zejména v oblasti nezákonného dovozu dřeva, biopaliv a emisí v leteckém odvětví.

 
  
MPphoto
 
 

  Elena Oana Antonescu (PPE), písemně. (RO) Obchod se zbožím a službami vytváří asi 20% celosvětových emisí skleníkových plynů. Jsem pro prosazení obchodní politiky zaměřené na rozlišování výrobků a služeb na základě jejich dopadu na klima. Hlasovala jsem pro toto usnesení, neboť určuje další etapy, které Evropské unii umožní, aby pokračovala na této cestě a posilovala pozitivní vliv mezi obchodem a ochranou klimatu a nástroji zabezpečujícími soudržnost obchodu a klimatu, a podporuje spravedlivé mezinárodní obchodní ceny, a tudíž zabraňuje úniku uhlíku.

Chci zdůraznit, že Evropská unie není schopna převzít vedoucí roli v boji proti změně klimatu, pokud se nepodaří posílit konkurenceschopnost její ekonomiky úsporou energie a rozvojem obnovitelných zdrojů energie. V těchto dvou odvětvích je obrovský potenciál, co se týče průmyslového rozvoje, inovací, regionálního rozvoje a vytváření pracovních míst, a tato odvětví mohou zvýšit energetickou bezpečnost Evropy.

 
  
MPphoto
 
 

  Sophie Auconie (PPE), písemně. (FR) Na summitu OSN o změně klimatu v prosinci 2009 nebyla bohužel Evropská unie schopna hrát roli, ve kterou doufala. Jako průkopník v oblasti otázek udržitelného rozvoje mám pocit, že je důležité, aby EU rozšířila své závazky tak, aby zahrnuly mezinárodní obchodní politiku. Proto v předvečer summitu v Cancúnu se svými kolegy poslanci chci dát delegaci, která bude hájit evropskou pozici, proaktivní mandát. Vyzýváme Evropskou komisi, aby rozlišovala mezi dováženým zbožím na základě jeho ekologické stopy a vytvořila systém monitorování uhlíku pro všechny obchodní politiky. Vzhledem k tomu, že boj proti změně klimatu ovlivňuje konkurenceschopnost, naše usnesení požaduje, aby všechna průmyslová odvětví byla informována o nebezpečí úniku uhlíku a aby byly ukončeny dotace na fosilní paliva, zejména osvobození od daně pro letecký průmysl.

 
  
MPphoto
 
 

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení. V boji proti klimatickým změnám jsou prioritami Evropy úspora energie a obnovitelné zdroje. Tyto priority přispívají k posílení energetické bezpečnosti EU a nabízejí velký potenciál v oblasti rozvoje průmyslu, inovací, regionálního rozvoje a, spolu s rozvojem zelené energie, i v oblasti vytváření pracovních míst. Tento boj nicméně také negativně ovlivňuje konkurenceschopnost celého trhu EU. Pravidla mezinárodního trhu jsou klíčová v boji proti změně klimatu, ale dohoda o WTO přímo změnu klimatu, bezpečnost potravin ani dosažení rozvojových cílů tisíciletí nezmiňuje. Domnívám se, že je třeba změnit pravidla WTO, aby došlo k zajištění soudržnosti a souladu se závazky v rámci Kjótského protokolu a mnohostranných dohod o životním prostředí. Tak bude zajištěno, že všechny země budou dodržovat stejné standardy, neboť v současné době tím, že dotují ceny energií a nijak neomezují kvóty na emise CO2, mají některé země větší konkurenční výhodu a nejsou motivovány k tomu, aby se připojily k multilaterálním dohodám o změně klimatu.

 
  
MPphoto
 
 

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. (LT) Hlasovala jsem ve prospěch této zprávy, neboť stanovuje strategické cíle a etapy, které Evropská unie může následovat při hledání lepší dohody v oblasti změny klimatu. Chci zdůraznit, že Evropská unie již podnikla první kroky správným směrem: v oblasti dovozu nelegálního dřeva, biopaliv, v oblasti emisí letecké dopravy. Chtěla bych zdůraznit, že boj proti změně klilmatu je faktorem v otázce konkurenceschopnosti, a to spolu s evropskými prioritami, kterými jsou úspory energií a obnovitelné zdroje energie posilující energetickou bezpečnost EU a nabízející významný potenciál v oblasti rozvoje průmyslu, inovací, regionálního rozvoje a vytváření pracovních míst.

Jelikož výsledkem summitu OSN o klimatu v Kodani byla dohoda, která zklamala, Evropská unie musí nyní být více slyšet, musí být jednotnější a výkonnější. Měla by věnovat více pozornosti cílům v oblasti snižování emisí a podpory rozvojových zemí, které jdou nad rámec vědeckých doporučení a požadavků Parlamentu.

 
  
MPphoto
 
 

  Alain Cadec (PPE), písemně. (FR) Zpráva Yannicka Jadota nám připomíná, že obchod se zbožím a službami představuje asi 20% celosvětových emisí skleníkových plynů, což je skutečnost, která by měla být zohledněna v úsilí o řešení změny klimatu. Přestože Evropská unie předložila ambiciózní klimatickou politiku, obchodní politika musí také zohlednit tuto politickou prioritu. Musím se připojit ke zpravodajovi a vyjádřit velkou lítost nad skutečností, že země, které dotují ceny energií a nedaří se jim omezovat či uplatňovat kvóty na emise CO2, se mohou těšit konkurenční výhodě. Je škoda, že tyto země nemají zájem na podpisu mnohostranných dohod o změně klimatu a podporují tak nekalou soutěž. Obchodní politika Evropské unie není samoúčelná – musí zůstat politickým regulačním nástrojem. Musíme zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž a nedovolit, aby naše úsilí o řešení změny klimatu představovalo nevýhodu ve vztahu k světovému obchodu.

 
  
MPphoto
 
 

  Lara Comi (PPE), písemně. (IT) Prohlášení o zásadách a ideologické argumenty nemohou odhodlání Evropské unie omezit emise CO2 pomoci. Bez ohledu na následky vyplývající z tohoto problému a bez ohledu na často radikální řešení, která vycházejí z více či méně dobře podložených studií, neseme zodpovědnost za to, abychom nezpůsobili změnu životního prostředí, protože zcela jistě neznáme problémy, kterým bychom museli čelit.

Obchodní politiky musejí v této souvislosti hrát svou roli. Je snadné žádat členské státy, aby snížily své emise, ale je to zbytečné, pokud se výrobní závody, které způsobují největší znečistění, přemisťují do zemí mimo naše hranice. Z politického hlediska je výhodné podporovat kampaně o spotřebě místních výrobků, ale nemá to smysl, pokud suroviny či meziprodukty k jejich výrobě jsou vyráběny na druhé straně světa. Jednat odpovědně také znamená vyladit obchodní politiky na základě pečlivého zvážení všeho, co souvisí s touto otázkou. Zavírat oči znamená klamat především sama sebe.

 
  
MPphoto
 
 

  George Sabin Cutaş (S&D), písemně. (RO) Hlasoval jsem pro toto usnesení, neboť mám pocit, že zpravodajův text přiklání k Evropské unii a přejímá silný závazek v boji proti změně klimatu. Toto usnesení navrhuje snížení skleníkových plynů v EU až o 30%. Tento ambiciózní návrh má mou podporu, přičemž se domnívám, že úsilí EU musí být podpořeno obecným úsilím hlavních průmyslově zemí. Potřebujeme skutečně nalézt způsob, jak zapojit i mezinárodní státní subjekty, které se spíše zdráhají následovat naše vedení. Kromě toho, jako stínový zpravodaj pro skupinu Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, jsem předložením pozměňovacích návrhů k původnímu textu zdůraznil, že je třeba vytvořit Světovou organizaci pro ochranu životního prostředí a zavést environmentální kritéria při reformě všeobecného systému preferencí (GSP).

 
  
MPphoto
 
 

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. (FR) Obchodní politika EU ovlivňuje klima a odpovědnost EU nelze omezit na snižování emisí skleníkových plynů vyprodukovaných v Unii. Velká většina v Evropském parlamentu hlasovala ve prospěch této zprávy, která se snaží zlepšit vztahy mezi obchodem a opatřením v oblasti klimatu prostřednictvím návrhů, které směřují k diskriminaci určitých výrobků v souladu s jejich dopadem na životní prostředí a k vytvoření plánu na sledování uhlíku platného pro veškerou obchodní politiku. Je škoda, že konzervativci nebyli ochotni podpořit některé ambicióznější návrhy, ale přijetí této zprávy představuje jasnou výzvu, aby se ekologické úvahy staly nedílnou součástí naší ekonomiky.

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (S&D), písemně. (PT) Hlasovala jsem ve prospěch zprávy o „mezinárodní obchodní politice v souvislosti s nařízeními o změnách klimatu“ neboť, s ohledem na to, že obchod se zbožím a službami vytváří zhruba 20% celosvětových emisí skleníkových plynů, jsou na úrovni společné obchodní politiky potřebná opatření s cílem omezit globální oteplování.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) V návaznosti na slepou uličku, do níž dospěla kodaňská konference o změně klimatu, je důležité, aby Evropská unie nadále pokračovala v cestě, na kterou nastoupila, pokud jde o přijímání vážných závazků v oblasti udržitelného rozvoje a snahu snížit emise oxidu uhličitého, a to aniž by byl ohrožen evropský průmysl. Nicméně, každý evropský závazek týkající se snížení emisí nesmí opominout ekonomickou efektivitu či ohrozit ekonomickou udržitelnost členských států, které nyní procházejí bezprecedentní ekonomickou krizí. Nemůžeme dopustit, aby se zvýšil transfer technologií do rozvojových zemí jako řešení úniku uhlíku, a nemůžeme dovolit, aby politiky zaměřené na snižování emisí CO2 zavrhly evropský průmysl.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Výsledkem kodaňského summitu OSN o klimatu byla dohoda, která zklamala a která nebude schopna udržet globální oteplování pod hranicí 2 °C. Navíc tato dohoda není ani globální ani závazná. EU zdaleka není hlavním viníkem tohoto neúspěchu. Naopak, EU je vůdcem v boji proti změně klimatu, a měla by být podporována v tom, aby stavěla na tomto vedení, aniž by se zapomínalo na obrovské úsilí, které náš průmysl již vynaložil v reakci na závazné snížení emisí v Evropě.

Je třeba poznamenat, že EU je zodpovědná za přibližně 15% celosvětových emisí, a odhaduje se, že tento podíl klesne v roce 2030 na 10%, zatímco USA, Čína a Indie jsou zodpovědné za polovinu celosvětových emisí a toto číslo dále roste. Pokud jde o mezinárodní obchodní politiku EU v souvislosti s klimatickými změnami, i když nás ostatní nenásledují, v zájmu zvýšení konkurenceschopnosti by naším cílem mělo být zaměřit naše snahy na vědecký výzkum, technologické inovace týkající se neuhlíkových zdrojů energie, na energetickou účinnost a vytváření zelených pracovních míst

 
  
MPphoto
 
 

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. (PT) Provádění většiny opatření, která tato zpráva navrhuje, by neznamenalo pozitivní kroky v boji proti změně klimatu. Naopak, podpora Lisabonské smlouvy a „volného obchodu“, provádění mírnících kontrol v oblasti zhoršení životního prostředí způsobeného liberalizací obchodu jen prohloubí zhoršování životního prostředí, což stále více naši planetu a lidstvo ohrožuje. V sázce je to, zda přijmeme pokračující bezuzdné drancování přírodních zdrojů, vykořisťování pracovníků a národů, a to ve službě převládajícímu kapitalistickému systému, který je v permanentní krizi. Pokud jde o nás, nepodporujeme to, a jsme tudíž proti tomuto: proti setrvávajícímu důrazu na omezování emisí prostřednictvím systému obchodování s emisemi, u kterého se ukázalo, že namísto snižování emisí tyto emise zvyšuje; proti většímu otevření trhů a dělby práce na celosvětové úrovni, což má ten účel, aby se kapitál EU dostal ke zdrojům zemí rozvojového světa, a tím snižoval náklady a zvyšoval zisky; a proti zelenému kapitalismu, který sdružuje „ochranu klimatu a liberalizaci obchodu“ a „obchod s environmentálními výrobky a službami“.

 
  
MPphoto
 
 

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. (DE) EU je zodpovědná za to, aby do své mezinárodní obchodní politiky začlenila složky ochrany životního prostředí související s obchodem. Podporuji první kroky, které již v tomto směru EU ve svých obchodních smlouvách učinila. Nicméně je třeba učinit více. Ani tak jsem ale nemohla podpořit článek 48. Zemědělské dotace jsou nezbytné pro bezpečnost potravin a potravinovou nezávislost 500 milionů Evropanů, a to má pro mne zásadní význam. Dotace také umožňují rozmanitost v zemědělství a přispívají k ochraně krajiny.

 
  
MPphoto
 
 

  Astrid Lulling (PPE), písemně. (FR) Hlasovala jsem proti zprávě o mezinárodní obchodní politice v souvislosti s naléhavými otázkami spojenými se změnou klimatu, protože naprosto nesouhlasím se zpravodajovým názorem a odůvodněním. Požadavek posílit plány na snížení emisí skleníkových plynů bez ohledu na konečné výsledky mezinárodních jednání by v důsledku postavil evropský obchod do konkurenčně nevýhodné situace. Zpravodajův návrh vyrovnat tento nedostatek ochrannými opatřeními, jako jsou uhlíkové daně na hranicích Unie a regulované minimální ceny CO2, by vedl ke snížení konkurenceschopnosti ve srovnání s jinými odvětvími průmyslového výrobního řetězce. Kromě toho by tato opatření poškodila unijní politiku zahraničního obchodu, protože by znesnadnila uzavření budoucích dohod o volném obchodu, ať už dvoustranných či mnohostranných.

Konference, která se před rokem konala v Kodani, ukázala, že pokud se Evropská Unie pohybuje kupředu jednostranně, je její politika v oblasti klimatu odsouzena k neúspěchu. To proto, že její ekonomičtí partneři nedovolí, aby jim byly diktovány evropské cíle nebo metody. Unie musí podporovat podniky v jejich úsilí o snížení spotřeby energie při zachování jejich mezinárodní konkurenceschopnosti. Pro začátek by byl třeba pragmatičtější přístup v mezinárodním jednání.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Vítám tuto zprávu, která stanovuje, jak by obchodní politika EU mohla přispět k boji proti změně klimatu. Pan Jadot chce, aby EU v této záležitosti převzala vedoucí úlohu na mezinárodní scéně a aby prozkoumala možnost daně z finanční transakce, reformovala Mezinárodní obchodní organizaci (zejména její antidumpingová pravidla), zabránila Evropské investiční bance poskytovat úvěry na projekty, které škodí životnímu prostředí, a aby zastavila vývozní subvence v zemědělství – vše z toho vítám.

 
  
MPphoto
 
 

  Marisa Matias (GUE/NGL), písemně. (PT) Obchod se zbožím a službami představuje přibližně 20% celosvětových emisí skleníkových plynů. V mnoha členských státech jsou emise způsobené spotřebou vyšší než emise z výroby. Evropská Unie s těmito „obchodními“ emisemi musí bojovat. To je jediný způsob, jak můžeme účinně začít bojovat proti změně klimatu. EU nemůže například podporovat úsilí v boji proti odlesňování, když zároveň povzbuzuje dovoz dřevařských výrobků a biopaliv. EU musí změnit své způsoby výroby a spotřeby a neomezovat se na outsourcing svých emisí. EU musí přizpůsobit svou obchodní politiku a přistoupit k určité formě znevýhodnění výrobků podle jejich dopadu na klima, a tím ovlivnit potřebné změny metod výroby a spotřeby, a též podle investičních strategií.

Klimatická politika našich obchodních partnerů nemůže být ohrožována za účelem zvýšit podíl Evropy na trhu. EU musí být činná, co se týče emisí z mezinárodní dopravy a zajistit rozvojovým zemím přístup k technologiím, jež jsou šetrné ke klimatu. Tato zpráva takový směr postupu naznačuje, takže jsem hlasoval pro ni.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Není snadné najít rovnováhu mezi mezinárodní obchodní politikou a naléhavými otázkami spojenými se změnou klimatu, ale je třeba vyvinout snahu o výrazné snížení emisí skleníkových plynů, za které mezinárodní obchod nese zodpovědnost. Nicméně, toto nelze provádět na úkor ztráty konkurenceschopnosti evropského průmyslu, zejména v době vážné hospodářské krize a rostoucí nezaměstnanosti. Musíme vytvořit takové postupy, které jsou šetrné k životnímu prostředí a zároveň podporují ekonomiku a snižují alarmující míru nezaměstnanosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. (DE) Tato zpráva se snaží nalézt řešení problému globalizace, problému, který si vytvořila sama EU. V zemích mimo Evropskou Unii jsou za zcela jiných podmínek vyráběny levné výrobky, poté jsou levně dováženy do Evropy, což tlačí na evropskou úroveň mezd a oslabuje naši ekonomiku.

Tato zpráva se zabývá výrazně zvýšenými hodnotami CO2. Nesnaží se ale uvalit na dotyčné výrobky příslušné obchodní znevýhodnění, ale spíše naopak, značně podporuje rozdávání evropských technologií a odborných znalostí světu, a to neomezeně. Tím se nijak nezmenší problém globalizace, naopak, prohloubí jej to. Proto jsem hlasoval proti této zprávě.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Hlasoval jsem ve prospěch usnesení Evropského parlamentu o mezinárodní obchodní politice v souvislosti s naléhavými otázkami spojenými se změnou klimatu, protože vítám ambiciózní cíl snížení emisí skleníkových plynů v Evropě o 80 až 95% do roku 2050 ve srovnání s úrovní v roce 1990. Tento cíl je nezbytný pro to, aby EU získala zpět svou vedoucí úlohu v otázkách spojených s klimatem, což by mělo přimět další země, aby přistoupily k ambicióznějším závazkům.

Chtěla bych zdůraznit význam dosažení mezinárodně závazné dohody o ochraně klimatu a rozhodně podporuji zahájení veřejné debaty o zřízení Světové organizace pro ochranu životního prostředí. Věřím také, že je nezbytné posílit vzájemný pozitivní vztah mezi obchodem a ochranou klimatu, s cílem zlepšit ceny mezinárodního obchodu, zabránit unikání uhlíku a prosazovat rozlišování mezi výrobky podle jejich dopadu na klima, zajistit, aby liberalizace obchodu neohrozila ambiciózní politiky týkající se klimatu, plně zahrnout dopravu do rovnice zahrnující obchod a klima, posílit nástroje pro sladění obchodu a klimatu a posílit soudržnost EU v oblasti klimatu a obchodu z hlediska rozvojových zemí.

 
  
MPphoto
 
 

  Rovana Plumb (S&D), písemně. (RO) Aby mohla hrát vedoucí úlohu v boji proti změně klimatu, musí Evropská unie posílit konkurenceschopnost své ekonomiky úsporami energie a využíváním obnovitelných zdrojů energie. Tyto dvě oblasti mohou zvýšit její energetickou bezpečnost a nabízejí vysoký potenciál z hlediska průmyslového rozvoje, inovací, územního rozvoje a vytváření pracovních míst.

Současně musí EU změnit všechny své obchodní politiky, ať už dvoustranné, oblastní nebo mnohostranné. Je to nutné proto, že obchod se zbožím a službami odpovídá za přibližně 20% emisí skleníkových plynů. Jedná se o náročný projekt. EU však již učinila první kroky správným směrem, pokud jde o nezákonný dovoz dřeva, biopaliva a o emise z letecké dopravy. Cílem této zprávy, která vzešla z četných diskusí s podniky, sdruženími, zástupci odborových organizací či s Komisí, je určit další kroky, jimiž by EU mohla v tomto směru pokračovat.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. (ES) Kodaňský summit Spojených národů o změně klimatu vyústil v neuspokojivou dohodu, která nedokáže snížit globální oteplování pod 2°C. Kodaňská dohoda také není ani globální ani závazná. EU nenese ani zdaleka hlavní zodpovědnost za toto selhání, ovšem její nejednotnost, to, že nehovoří jedním hlasem a není schopná předložit cíle pro snižování emisí a podporu rozvojových zemí v souladu s vědeckými doporučeními a s požadavky Parlamentu z ní často činily neslyšitelnou a neefektivní jednotku. Proč s tím jsou takové problémy? Na tuto otázku jistě neexistuje jednoduchá odpověď, nicméně významná část problému je dána tím, že mnoho zemí doposud neprošlo zkušeností široké environmentální transformace svých ekonomik a nadále pochybují o ekonomických, sociálních a demokratických výhodách. A to i přes velký počet studií, dobré zkušenosti v rámci energetického přechodu a vyšší udržitelnosti zemědělství a dopravních systémů.

 
  
MPphoto
 
 

  Oreste Rossi (EFD), písemně. (IT). Jsme zásadně proti této zprávě, protože nemůžeme přijmout její pokřivený přístup, který naprosto odporuje ekonomickým zájmům naší společnosti a podniků. Myslet si, že Evropa sama může vyřešit problém emisí CO2 do ovzduší, není ničím jiným, než snem. Z vysokých požadavků loňské Kodaňské konference jsme se nepoučili a opět připravujeme dokument, který chce příliš mnoho, tentokrát pro nadcházející konferenci o změně klimatu v Cancúnu. Nepochybujeme o výsledku, pokud bude daný text přijat touto Sněmovnou: půjde do koše, stejně jako ten poslední. Zdá se, že tato zpráva se snaží nastínit hlavní body dalšího dokumentu připravovaného v souvislosti se summitem o změně klimatu (COP 16).

 
  
  

Zpráva: Yannick Jadot (A7-0310/2010) a návrh usnesení (RC-B7-0616/2010)

 
  
MPphoto
 
 

  Robert Goebbels (S&D), písemně. (FR). Nechápu logiku práce Evropského Parlamentu o změně klimatu. Podle mnohých poslanců by měla Unie dělat stále více pro to, aby snížila emise – snížení o 30%, 40%, 50% – zatímco se nám ani nedaří realizovat slavnou strategii 2020. A zbytek světa si evropských gest navíc ani nevšímá. V Kodani „bylo dosaženo dohody mezi Američany, Číňany, Indy, Brazilci a Afričany“. Evropská Unie nebyla ani pozvána.

V Cancúnu nebude „závazná“ dohoda o slavných emisních certifikátech z toho prostého důvodu, že zákonodárci Spojených států, Kanady a Austrálie ji nechtějí a Čína, Indie, Brazílie a ostatní se nenechají takto spoutat. Evropská unie by měla spíše investovat do nových technologií než do aktivit, které pouze slouží finanční spekulaci.

 
  
  

Zpráva: Harlem Désir (A7-0317/2010)

 
  
MPphoto
 
 

  Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně. (FR) Sociální odpovědnost podniků v mezinárodních dohodách nás přibližuje lepšímu řízení globální ekonomiky, podporuje spravedlivější, sociálnější, humánnější globalizaci a pomáhá trvale udržitelnému rozvoji. V době probíhající globalizace podporuji tento návrh, jehož cílem je vytvořit morálnější mezinárodní obchodní postupy.

 
  
MPphoto
 
 

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. (PT) Globalizace a finanční a sociální krize zvýšily potřebu přísnějších pravidel pro světovou ekonomiku, neboť mezinárodní obchodní politika je v současné době navržena tak, aby sloužila pouze zájmům několika hospodářských subjektů, které využily liberalizace trhu k tomu, aby externalizovaly část své výroby a obměnily svá ujednání ohledně dodávek, s využitím zemí, kde panují nízké výrobní náklady a mírnější regulační systémy.

Proto přijímám principy navrhované v této zprávě, které jsou zaměřeny na vedení obchodu v souladu s cíli EU, zejména s její zahraniční politikou. Toho lze dosáhnout zaváděním sociální a environmentální odpovědnosti v oblasti obchodu, za tím účelem, aby zastavila porušování principů společenské odpovědnosti. Jde o formu sociálního dumpingu, kterou je třeba řídit tím, že přijmeme návrhy dané zprávy, zejména ty, které se týkají mechanismů soudní spolupráce EU a partnerských zemí, aby mohly být trestně stíhány nadnárodní korporace za závažná porušení pravidel ochrany životního prostředí nebo základních práv, a tím, že novou iniciativu přijme Komise.

 
  
MPphoto
 
 

  Sophie Auconie (PPE), písemně. (FR) Evropská unie od konce druhé světové války ve velkém těžila z otevření mezinárodních trhů. Současně s tím měl evropský sociální model spojený s evropskou globalizací bohužel jen malý vliv na jednání o mezinárodním obchodu. A to je účelem usnesení, pro které jsem tento týden hlasovala. Tímto textem usnesení jsem chtěla přinutit Evropskou unii, aby zaujala silný postoj k sociálnímu dumpingu. Usnesení vyzývá k přijetí společné sociální odpovědnosti, což je koncept uznávaný OECD, MOP a OSN, který má být začleněn do všeobecného systému preferencí. Vyzývá rovněž Komisi, aby znovu posoudila vliv obchodních dohod na evropské malé a střední podniky. Konečně usnesení uvádí, že všechny nové dohody by měly automaticky obsahovat klauzuli o společné sociální odpovědnosti podniků. Stejně jako v oblasti udržitelného rozvoje je třeba, aby Evropská unie investovala své peníze v té oblasti, o které hovoří, podpořila svůj sociálního modelu a použila jej k podpoře pokroku a globalizace.

 
  
MPphoto
 
 

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. (LT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože obsahuje návrhy Evropského Parlamentu stanovující konkrétní opatření na podporu sociální odpovědnosti podniků v souvislosti s obchodní politikou Evropské Unie. Chtěl bych zdůraznit, že mezinárodní hospodářská a finanční krize vyvolala celosvětovou sociální krizi, což jen posílilo potřebu přísnějších pravidel, která by zajistila účinnější kontrolu světové ekonomiky a zamezila, aby se světová ekonomika nevyvíjela na úkor naší společnosti. V případě Evropy je tedy třeba obchodní politiku provádět v souladu se všemi cíli Unie, a zejména s cíli její vnější politiky. Dále je pro Evropu velmi důležité, aby zajistila, že její společná obchodní politika nebude ohrožovat, ale naopak chránit její sociální model a environmentální politiku.

Souhlasím s výzvou Evropského Parlamentu, aby Evropská komise zlepšila svůj model hodnocení dopadu udržitelnosti tak, aby byla řádně zohledněna ekonomická, sociální a lidská práva a dopady obchodních jednání na životní prostředí, včetně cílů zmírnění klimatických změn. Kromě toho by měla Komise navázat na obchodní dohody s partnerskými zeměmi EU tím, že před a po podepsání obchodní dohody provede studie o posouzení dopadů udržitelnosti, se zvláštním zřetelem na zranitelná odvětví.

 
  
MPphoto
 
 

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. (RO) EU hraje klíčovou roli v úsilí o vytvoření nové správy. S ohledem na tento cíl musí být podporována soudržnost politik mezinárodních institucí. Začíná být jasné, že EU musí při přezkumu svých obchodních strategií zohledňovat obchodní politiky, které chce přijmout. Pokud EU chce vyslat jasný protiochranářský signál, musí zajistit spravedlnost mezinárodního obchodu.

Evropská Unie musí prosazovat své obchodní zájmy a zároveň dodržovat své standardy a hodnoty a zajistit, aby je dodržovali i ostatní. Nesmíme zapomínat, že podniky v Evropě jsou vázány přísnými sociálními a environmentálními pravidly. EU musí mít možnost požadovat to samé od svých obchodních partnerů, především od rozvojových zemí, a trvat na kvalitě a udržitelnosti, zejména u potravinářských výrobků dovážených na její území, s cílem zachovat spravedlivý a poctivý obchod. Unie musí navázat dialog se svými partnery a najít společnou řeč, aby šířila své hodnoty. Evropský parlament hraje na základě tohoto úsilí o transparentnost a navázání dialogu a ve světle nových pravomocí, které mu byly uděleny, klíčovou roli, a je jeho povinností dát jednáním politický a morální mandát.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. (PT) V rámci ekonomické globalizace a mezinárodního obchodu došlo ke zvýšení konkurenčního tlaku mezi jednotlivými zeměmi, což někdy vedlo k vážnému zneužívání lidských práv a životního prostředí. Hlasovala jsem ve prospěch této zprávy, neboť si myslím, že je zvláště vhodně zajišťuje vypracování udržitelnějších metod, které zohlední sociální a ekologické otázky, a to zejména podporou společenské odpovědnosti podniků (corporate social responsibility, CSR).

Je nezbytné, aby evropské podniky, které investují a působí v jiných oblastech, jednaly v souladu s evropskými hodnotami a mezinárodně schválenými normami. Tato zpráva především navrhuje, aby budoucí obchodní dohody vyjednané Evropskou unií obsahovaly kapitolu o udržitelném rozvoji, zahrnující doložku o CSR, kterou považuji za zásadní.

 
  
MPphoto
 
 

  Lara Comi (PPE), písemně. (IT) Z dotyčné zprávy vyplývá, že cílem je začlenit do podnikání ty hodnoty, kterými se vždy vyznačovala Evropská unie a její předchůdci.

Tento cíl je velmi chvályhodný za předpokladu, že je prováděn správně a nepředstavuje pro naše podniky zátěž, která by omezovala jejich konkurenceschopnost, protože ta je již omezena nepružnými pravidly v oblastech, jako je pracovní právo a normy v oblasti životního prostředí (třebaže nikdo ve členských státech nezpochybňuje sociální výhody, přicházející z přehnané struktury nákladů).

Domnívám se proto, že musíme jednat opatrně, protože teď není správný čas přidávat zátěž, jedině v tom případě, že by všichni uznali jejich potřebnost a byli ochotni je přijmout.

 
  
MPphoto
 
 

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. (FR) Zahraniční investice představují důležitou ekonomickou otázku v rozvíjejících se a rozvojových zemích. Nicméně špatná sociální a environmentální legislativa v těchto zemích znamená, že je zde nebezpečí nepřiměřených pracovních podmínek, porušování lidských práv a poškozování životního prostředí. Proto Evropský parlament vyzval k tomu, aby se do obchodních smluv, které Evropská unie podepíše, začlenilo ustanovení o společné sociální odpovědnosti, jež by se vztahovalo na podniky investující v rozvojových zemích. Dané ustanovení by od těchto podniků, jejich dceřiných společností a dodavatelského řetězce vyžadovalo, aby přijaly jasné a prokazatelné závazky týkající se sociálních a environmentálních dopadů jejich činnosti. Ustanovení by také obětem umožňovalo zahájit soudní řízení. Toto je nejlepší řešení pro zajištění lepší sociální ochrany a norem v oblasti životního prostředí na celém světě.

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (S&D), písemně. (PT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože obhajuje potřebu nového regulačního přístupu k mezinárodnímu obchodu. Tyto normy, které jsou účinnější a lépe provedené, by měly přispět k rozvoji udržitelné politiky, která skutečně zohledňuje sociální a ekologická hlediska, nikoli pouze zisk pro podniky za každou cenu.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Zásady, jimiž se řídí společenská odpovědnost podniků (CSR), jsou na mezinárodní úrovni plně uznávány a zaměřují se na očekávání odpovědného chování ze strany podniků, což předpokládá dodržování platných právních předpisů, zejména pokud jde o zdanění, zaměstnanost, pracovní vztahy, lidská práva, životní prostředí, práva spotřebitelů a také jejich zapojení do boje proti korupci. Proto pokládám za velmi pozitivní, že EU nyní do budoucích obchodních dohod zahrnuje kapitolu o udržitelném rozvoji, která bude obsahovat ustanovení o sociální odpovědnosti podniků.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT) Evropská unie podporuje společenskou odpovědnost podniků (CSR). Unie musí zajistit, aby vnější metody, které uplatňuje, účinně přispěly k udržitelnému a sociálnímu rozvoji dotyčných zemí. Musí také zajistit, aby činnost evropských korporací, bez ohledu na to, kde investují a působí, byla v souladu s evropskými hodnotami a mezinárodně platnými normami.

V souladu s článkem 207 Dohody o fungování Evropské Unie musí být společná obchodní politika prováděna „v rámci zásad a cílů vnější činnosti Unie“, a, v souladu s článkem 3, by měla mimo jiné přispět k „udržitelnému rozvoji této planety, k solidaritě a vzájemné úctě mezi národy, ( ), především práv dítěte, a k přísnému dodržování a rozvoji mezinárodního práva, zejména k dodržování zásad Charty Organizace spojených národů“.

 
  
MPphoto
 
 

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. (FR) Hlasovala jsem ve prospěch zprávy o společenské odpovědnosti podniků v mezinárodních obchodních dohodách. Globalizace dala vzniknout ostré konkurenci mezi zeměmi, která postupně vedla k nepřijatelným praktikám mnoha nadnárodních společností v rozvojových zemích: nedodržování základních pracovních standardů, porušování lidských práv a poškozování životního prostředí. Parlament volá po ustanovení o sociální odpovědnosti podniků, které má být zahrnuto do všech mezinárodních obchodních dohod, které Evropská unie uzavírá. Toto ustanovení by vyžadovalo pravidelné zveřejňování zpráv, sledujících sociální a environmentální dopad činnosti každého podniku, s přihlédnutím ke všem dceřiným společnostem a dodavatelskému řetězci. Zpráva vyzývá k vytvoření právních mechanismů pro spolupráci EU se signatářskými státy a pro obchodní dohody, s cílem zajistit možnost využití systému spravedlnosti pro oběti tam, kde nadnárodní společnosti a jejich dceřiné společnosti nejednají podle právních předpisů v sociální oblasti a v oblasti životního prostředí.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Souhlasil jsem se zprávou, protože, jak víte, rozšiřování mezinárodního obchodu je odůvodněné, přispívá-li k rozvoji ekonomiky, vytváření pracovních příležitostí a zlepšení životní úrovně. Pouze v takovém případě je liberalizace obchodu považována za něco pozitivního a přípustného. Naproti tomu pokud ničí pracovní místa nebo narušuje životní podmínky, sociální práva a životní prostředí, podporuje vznik velmi hlasité opozice. Společná obchodní politika tedy nemůže být omezena na soubor opatření navržených pouze pro to, aby sloužila bezprostředním zájmům několika hospodářských subjektů. Ekonomické a sociální dopady liberalizace obchodu se v jednotlivých státech velmi podstatně liší, a tento dopad musí být řízen a někdy vyrovnán, protože liberalizace je proces, ve kterém jsou vždy vítězové a poražení. Rozšiřování mezinárodního obchodu je všeobecně prospěšná pouze tehdy, jsou-li splněny určité podmínky, z toho plyne potřeba řídit liberalizaci obchodu, včetně praktických opatření a objemu obchodu, což je potřeba, která je nyní, vzhledem ke zrychlující se globalizaci, pociťována dokonce ještě silněji. Evropa a mezinárodní společenství jako celek tedy čelí naléhavé situaci: musí zahrnout skutečné záruky udržitelného rozvoje a pracovního práva do pravidel, která řídí mezinárodní obchod. Tento naléhavý požadavek, který odpovídá jak cílům Organizace spojených národů, tak i cílům Evropské unie, je přesně v souladu s očekáváním evropské veřejnosti. Až doposud bylo spojení mezi obchodem a sociální odpovědností v nejlepším případě slabé. Začlenění principů CSR do pravidel pro mezinárodní obchod by umožnilo EU vyvinout tlak na podniky, aby zlepšily své chování, a na státy, se kterými uzavírá obchodní smlouvy, aby dodržovaly pracovním a ekologickým normy.

 
  
MPphoto
 
 

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. (DE) Hlasovala jsem ve prospěch zprávy, neboť jsem přesvědčena, že společnosti zapojené v obchodu mají určitou zodpovědnost vůči těm, kteří pro ně pracují. Zaprvé, začlenění doložky o sociální odpovědnosti do obchodních dohod se třetími zeměmi vytváří rovné podmínky pro společnosti v EU a v těchto třetích zemích a poskytuje ochranu pro zaměstnance. Znění doložek nicméně musí zohlednit zásadu proporcionality. Doložky musí být vyvážené a nesmí být stanoveny tak, aby bránily obchodu do té míry, že by v první řadě nepříznivě ovlivnily zaměstnance, a následně i spotřebitele.

 
  
MPphoto
 
 

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. (RO) Ekonomické a sociální dopady liberalizace obchodu se v jednotlivých státech liší a je třeba je ve většině případů sledovat. Společná obchodní politika musí odpovídat celkovým cílům Evropské unie, nikoliv pouze sloužit krátkodobým zájmům velkých ekonomických subjektů.

Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože si myslím, že začlenění principů společenské odpovědnosti podniků do předpisů v oblasti mezinárodního obchodu poskytne Unii možnost vyvíjet určitý tlak na podniky a státy, se kterými Evropská unie uzavírá obchodní smlouvy, za účelem zajistit dodržování pracovněprávních norem. To nám umožní zajistit, aby vnější politiky, které provádíme, skutečně přispěly k udržitelnému sociálnímu a hospodářskému rozvoji, a současně s tím budou podniky dodržovat naše mezinárodně uznané předpisy a hodnoty.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Vítám zprávu svého kolegy Harlema Desira o sociální odpovědnosti podniků. Domnívá se, že CSR je účinným nástrojem pro zlepšení konkurenceschopnosti, dovedností a vzdělávacích příležitostí, bezpečnosti práce a pracovního prostředí, ochrany práv pracovníků a práv místních a domorodých společenství, podporujícím politiku udržitelného rozvoje a výměnu osvědčených postupů na místní, vnitrostátní, evropské a světové úrovni. Nicméně objasňuje, že nelze nahradit pracovní předpisy nebo obecné či odvětvové kolektivní smlouvy.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. (FR) Sociální odpovědnost podniků může být klamná, a, zatímco omezuje některé druhy zneužití, může budit dojem, že jiné typy jsou přijatelné. I tak může poskytovat koncepční a právní rámec pro státní zásahy do výroby a jejích sociálních a ekologických podmínek. S tímto cílem tuto zprávu podporuji.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Zásady, které řídí platné právní normy, zejména pokud jde o daně, zaměstnanost, pracovní vztahy, lidská práva, životní prostředí, práva spotřebitelů a také jejich účast v boji proti korupci, musí být přijaty všemi společnostmi působícími v mezinárodním obchodu. Začlenění těchto typů ustanovení do budoucích obchodních dohod, které budou projednávány, má proto prvořadý význam.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. (DE) Tato zpráva také usiluje o výraznější regulaci podnikání ze strany Evropské unie. V případě Evropské unie se nicméně často ukázalo, že její omezení neposilují podnikání ani nezlepšují kvalitu života, ale mají tendenci být spíše kontraproduktivní. Naštěstí si zpravodaj uvědomuje, jak důležité je omezit nejhorší excesy globalizace. Poměrně konkrétně požaduje, aby mezinárodní obchod byl liberalizován jen do té míry, dokud bude přínosem pro všechny úrovně společnosti, a za předpokladu, že se tím zlepší kvalita života. Proto jsem se zdržel hlasování.

 
  
MPphoto
 
 

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. (IT) Po klimatických, energetických a potravinových krizích připojuje jednoduše mezinárodní finanční krize, jež vyústila v rozsáhlou sociální krizi, požadavek na silná pravidla, která zajistí, aby se globální ekonomika lépe integrovala a nerozvíjela se na úkor společnosti.

Mezinárodní obchod, který představuje jádro globalizace, do tohoto požadavku též spadá. Pro lidi kdekoli na světě je rozvoj mezinárodního obchodu ve skutečnosti odůvodněn jen tehdy, pokud přispívá k hospodářskému rozvoji, zaměstnanosti a zlepšování životních podmínek. Jen za této podmínky je liberalizace obchodu vnímána jako pozitivní a přijatelná. Naopak, velmi silnou opozici vyvolává tam, kde ničí pracovní místa či ovlivňuje životní úroveň, sociální práva a životní prostředí.

Obchodní politika nemůže být proto snížena jen na bezprostřední zájmy několika hospodářských subjektů. Co se týče Evropy, obchodní politika musí být v souladu se všemi cíli Unie, zejména s cíli její zahraniční politiky. Je to vlastně jedna z pák zahraniční politiky sloužící k usměrňování globalizace.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Usnesení Evropského parlamentu o sociální odpovědnosti podniků v mezinárodních obchodních dohodách je zamýšleno jako varování a krok vpřed na cestě k novému sociálnímu modelu založenému na etice a sociální odpovědnosti v obchodním světě. Selhání sociálního státu, jak jej známe, volá po vytvoření nových skutečností, a společenská odpovědnost podniků (CSR) může být hnací silou změn.

Ve skutečnosti se globální problémy ještě vyhrotily finanční krizí a jejími sociálními důsledky. Zásady CSR jsou plně uznávány na mezinárodní úrovni, ať již ze strany Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Mezinárodní organizace práce (MOP), nebo Organizace spojených národů (OSN)

Prosazování sociální odpovědnosti podniků je cílem, který Evropská unie podporuje, a podporuji jej i já. Proto bych také rád zdůraznil svou podporu Výboru pro obchod a slušnou práci v rámci Světové obchodní organizace (WTO), který by poskytl fórum pro diskusi o otázkách týkajících se pracovních norem a CSR, a to zejména ve vztahu k zaměstnanosti dětí, neboť ta s mezinárodním obchodem souvisí.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. (ES) Evropský parlament v tomto usnesení uvádí, že globální výzvy zostřeny finanční krizí a jejími sociálními důsledky a vyvolaly celosvětové debaty o potřebě nového regulačního přístupu a otázek správy věcí veřejných v globální ekonomice, včetně mezinárodního obchodu. Z usnesení vyplývá, že nová, efektivnější a lépe provedená pravidla by měla přispět k rozvoji udržitelné politiky, která skutečně zohledňuje sociální a ekologická hlediska, a usnesení uvádí, že globalizace zvýšila konkurenční tlak mezi zeměmi s cílem přilákat zahraniční investory a posílila i hospodářskou soutěž mezi podniky. Občas to vede k tomu, že vlády, aby přilákaly obchod a investice, tolerují vážné zneužívání lidských práv a zneužívání v sociální oblasti a značné škody na životním prostředí.

 
  
  

Návrh usnesCSí (B7-0623/2010)

 
  
MPphoto
 
 

  Sophie Auconie (PPE), písemně. (FR) Od svého založení bojovala Evropská unie za svůj cíl, kterým je vytvoření jednotného trhu. Právní předpisy upravující hospodářskou soutěž toto úsilí podpořily. Politika v oblasti hospodářské soutěže je daleka toho, aby se snažila prospět velkým skupinám; ve skutečnosti je zaměřena na to, aby menší subjekty ochránila před postupy, které narušují hospodářskou soutěž. Dohody mezi podniky – například ty na podporu programů výzkumu – mohou zakrýt omezující obchodní postup, sloužící k vyloučení soupeře. Přesto je dynamika evropského hospodářství částečně spojena s právě touto schopností spolupracovat. Následkem toho přijala Evropská komise přístup charakterizovaný pragmatickou politikou. Komise pravidelně stanovuje kategorie dohod, u nichž je povoleno obejít přísná pravidla soutěže tam, kde to přinese prospěch. Evropská komise se nyní účastní mnoha konzultací, kdy se uvažuje o tom, že tyto předpisy budou přezkoumány. Celkově navrhované právní předpisy začlenily postoje Evropského parlamentu, a odpovídají našim názorům na danou oblast. Proto jsem hlasovala pro usnesení.

 
  
MPphoto
 
 

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. (LT) Platnost dvou nařízení o blokových výjimkách, specializačního nařízení o blokové výjimce (nařízení komise (ES) č. 2658/2000) a nařízení o blokové výjimce pro výzkum a vývoj (nařízení Komise (ES) č. 2659/2000), vyprší dne 31. prosince 2010. Komise hodlá přijmout dvě nová nařízení o blokové výjimce upravující ta předchozí a určité hlavní směry, aby zúčastněné strany pomohly analyzovat a pochopit, zda jejich dohody o spolupráci jsou v souladu s pravidly hospodářské soutěže. V současné době existuje nový soubor pravidel, která Komise připravila, a judikatury, kterou je třeba kodifikovat. Podpořil jsem toto usnesení, zejména cíl Evropského parlamentu zajistit zúčastněným stranám právní jistotu. Mám pocit, že při stanovení obecných zásad by EU měla brát v potaz zkušenosti vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž EU, jakož i orgánů pro hospodářskou soutěž po celém světě. Myslím, že by bylo prospěšné zahájit mezinárodní jednání o sblížení pravidel pro ochranu hospodářské soutěže na celosvětové úrovni, vzhledem k tomu, že mnoho dohod a postupů je zaštiťováno různými režimy hospodářské soutěže, které brání zúčastněným stranám v hospodářské soutěži za rovnocenných podmíneky.

 
  
MPphoto
 
 

  Lara Comi (PPE), písemně. (IT) Zdravé tržní hospodářství se neobejde bez stálého monitorování stavu hospodářské soutěže. Takové monitorování nicméně nemůže mít ideologickou podobu sady parametrů, použitelných na všechny. Ve skutečnosti by situace v každé oblasti tržního prostředí měla být zkoumána samostatně, aby bylo spravedlivě vyhodnoceno dodržování těchto zásad, které, budou-li aplikovány mechanicky, povedou k paradoxním a neekonomickým situacím. Komise si proto zaslouží pochvalu za svoji snahu udržet kontrolu nad horizontální spoluprací ve specializačních dohodách i v dohodách týkajících se výzkumu a vývoje, což jsou dvě poměrně citlivé oblasti a jejich specifičnost odůvodňuje zvláštní zacházení, jehož se jim dostává.

 
  
MPphoto
 
 

  Diogo Feio (PPE), písemně. (PT) Horizontální dohody mezi společnostmi, přijaté v souladu s právními předpisy, jsou formou obchodní spolupráce, která je často nezbytná pro vytvoření velkých ekonomických přínosů, které nakonec přinesou prospěch trhu a spotřebitelům. Existují obvykle činnosti v oblasti spolupráce, které nevyžadují žádnou koordinaci soutěžního chování ze strany účastníků trhu, takže nemají vliv na konkurenceschopnost, ale podporují zisky, které by jinak nebyly možné. Z tohoto důvodu nepodléhají použití čl. 101 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie. To je důležité zejména pro specializační dohody a dohody o výzkumu a vývoji stanovené nařízeními (ES) č. 2659/2000 a č. 2658/2000, která Komise nyní navrhuje revidovat. V době, kdy Evropa potřebuje investice do výzkumu a vývoje a měla by investovat do inovací, je třeba zavést právní předpoklady pro vytvoření potřebných součinností mezi společnostmi působícími na trhu, a to v souladu s právem hospodářské soutěže.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. (PT). V souladu s čl. 101 odst. 1 a 3, čl. 103 odst. 1 a čl. 105 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie jsou povoleny formy horizontální spolupráce mezi podniky za předpokladu, že tyto dohody přispívají ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků nebo k podpoře technického či hospodářského pokroku a že přinášejí výhody pro spotřebitele. Hlasoval jsem pro tutup zprávu, neboť jsem přesvědčen, že vzhledem k významným legislativním změnám, ke kterým došlo po přijetí předpisů a horizontálních směrnic, a vzhledem k následným zkušenostem, které Komise získala při uplatňování těchto pravidel, je třeba kodifikovat nový soubor pravidel, která Komise vydá, jež zohlední judikaturu Evropského soudního dvora v dané oblasti.

 
  
MPphoto
 
 

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. (LT) Souhlasím s návrhem, protože horizontální dohody zpravidla vzbuzují více obav v oblasti hospodářské soutěže více než vertikální dohody, a proto mne těší, že Komise zachovává spíše restriktivní přístup týkající se stanovení tržních podílů, pokud jde o horizontální dohody. Jsem také toho názoru, že takovýto přístup by však neměl vést k složitému regulačnímu rámci.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu. Vítám skutečnost, že Komise zahájila dvě různé veřejné konzultace v souvislosti s přezkoumáním pravidel hospodářské soutěže, která se používají na dohody o horizontální spolupráci. Usnesení zdůrazňuje význam naslouchání názorům zúčastněných stran a maximálního zvažování během rozhodovacího procesu, aby bylo možno dosáhnout realistického a vyváženého regulačního rámce.

 
  
MPphoto
 
 

  Nuno Melo (PPE), písemně. (PT) Přezkoumání pravidel hospodářské soutěže, vztahující se k dohodám o horizontální spolupráci, je zásadní pro zlepšení spolupráce mezi podniky, zejména v oblasti výzkumu a vývoje, a tím pomáhá vytváření synergií pro větší rozvoj ve všech oblastech spolupráce. Musíme však mít na paměti, že účelem tohoto typu spolupráce není zlehčovat pravidla hospodářské soutěže.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. (DE) Dohody o horizontální spolupráci mohou přinést podstatné ekonomické výhody. Konkurenti tak sdílejí rizika, uspoří se náklady; investice, know-how a kvalita produktů se zlepšují, a lze tak rychleji rozvíjet rozmanitost a inovace. Na druhé straně mohou horizontální dohody o spolupráci omezit hospodářskou soutěž v případě, že konkurenti nastavují ceny, opravují výstupy nebo vyvíjejí nátlak na rozdělení trhů. Budou tudíž velmi vítány jasné dohody zajišťující stabilitu. Zdržel jsem se hlasování, neboť některé body nejsou stále ještě formulovány dostatečně jasně.

 
  
MPphoto
 
 

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. (PT) Hlasovala jsem ve prospěch usnesení o přezkoumání pravidel hospodářské soutěže, vztahujících se na dohody o horizontální spolupráci, protože zohledňuje činnost Komise, zejména její transparentnost při jednání s Parlamentem a otevřenost, se kterou tento proces přezkoumání začal, s cílem naslouchat všem zúčastněným stranám.

Právní jistoty by měly být zvažovány vždy, když je prováděn přezkum právního předpisu. V souladu s usnesením věřím, že je zásadní, aby ve chvíli, kdy byl přijat konečný nový regulační rámec, byl tento rámec všem účastníkům trhu podrobně vysvětlen pomocí stručných poznámek a odpovědí na často kladené nové otázky. Sdílím zájem Parlamentu na tom, že by tento rámec měl být nahlížen jako integrovaný regulační rámec v oblasti ochrany práv duševního vlastnictví. Práva duševního vlastnictví jsou klíčovým příspěvkem pro inovace, je tudíž třeba je dodržovat.

 
  
MPphoto
 
 

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. (ES) V tomto usnesení Evropský parlament vítá skutečnost, že Komise zahájila dvě různé veřejné konzultace týkající se přezkumu pravidel hospodářské soutěže vztahujících se na dohody o horizontální spolupráci. Zdůrazňuje nutnost naslouchat názorům zúčastněných stran a maximálně je v rozhodovacím procesu zkoumat, aby bylo dosaženo skutečného a vyváženého regulačního rámce. Rovněž vyzývá Komisi, aby na konci procesu přezkumu jasně uvedla, jak byly zohledněny příspěvky zúčastněných stran.

 
  
 

(zasedání bylo přerušeno v 13:20 a pokračovalo v 15:00)

 
Právní upozornění - Ochrana soukromí