Doslovný záznam ze zasedání

Pondělí, 13. prosince 2010 - Štrasburk

1. Pokračování zasedání

PŘEDSEDAJÍCÍ: JERZY BUZEK
předseda

(Zasedání bylo zahájeno v 17:05)

  Předseda. – Prohlašuji zasedání Evropského parlamentu přerušené dne 25. listopadu za obnovené.

2. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis

3. Prohlášení předsednictví

  Předseda. – Úvodem před naším zasedáním bych rád pronesl několik poznámek. Chtěl bych vám připomenout, že minulý čtvrtek Konference předsedů rozhodla, že se zítra v 16:00 bude konat rozprava o zprávách poslankyň Jędrzejewské a Trüpelové o novém návrhu rozpočtu na rok 2011. Hlasování o těchto zprávách je naplánováno na středu. Druhá věc, zítra se rovněž bude konat rozprava o výsledcích 16. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. Mezinárodní společenství dosáhlo v Cancúnu určitého pokroku. Na jednáních byla přítomna také docela početná delegace Evropské parlamentu a dotyční kolegové poslanci jsou zde dnes mezi námi. Společně s paní komisařkou Hedegaardovou se budeme zamýšlet nad tím, nakolik se nám dohoda, jíž bylo dosaženo, jeví jako uspokojivá a jaké by v této souvislosti měly být podniknuty další kroky před konferencí v Jihoafrické republice.

Třetí věc, dne 21. října byl oznámen letošní laureát Sacharovovy ceny za svobodu myšlení udělované Evropským parlamentem. Jistě si vzpomínáte, že ji získal kubánský disident Guillermo Fariñas. Přestože jsem v tomto směru osobně intervenoval dopisem kubánskému prezidentu Raulu Castrovi, pro pana Fariñase bude bohužel problémem, aby se tuto středu dostavil osobně převzít zmíněnou cenu. Očekáváme, že tyto potíže s jeho cestou do Štrasburku vezme na vědomí baronka Ashtonová a zohlední je v dalších vztazích s Kubou. Stále doufáme, že se laureát naší ceny mezi námi nakonec objeví. Kdyby odletěl z Kuby během několika hodin, mohl by ještě stihnout naše středeční zasedání.

Čtvrtá věc, rád bych vám připomenul, že před třiceti lety, přesně 13. prosince 1981, byl v Polsku vyhlášen výjimečný stav, jímž se komunistické orgány pokoušely potlačit sílící hnutí Solidarita. Tisíce opozičních aktivistů byly zatčeny a více než sto osob přišlo o život. Téměř třicet let po těchto událostech si připomeňme ty, kdo se odvážili riskovat své životy za osvobození Evropy z područí komunismu. Poslední pátý bod, v souvislosti s chováním pana poslance Blooma na plenárním zasedání konaném dne 24. listopadu a vzhledem k tomu, že nevyužil žádnou ze tří nabídek, aby se omluvil za své výroky, jsem se na základě článků 9 a 153 jednacího řádu rozhodl uložit mu sankci ve formě ztráty nároku na denní příspěvek po dobu sedmi dnů. Pana poslance Blooma jsem o svém rozhodnutí již informoval.

Nyní několik oznámení: podepisování legislativních aktů přijatých řádným legislativním postupem. Tímto vám oznamuji, že předseda Evropské rady a já tuto středu podepíšeme v souladu s článkem 74 jednacího řádu dalších deset legislativních aktů přijatých řádným legislativním postupem. Názvy těchto legislativních aktů budou zveřejněny v zápisu z tohoto zasedání. Druhý bod, paní poslankyně Grunyová mi písemně sdělila, že v důsledku toho, že byla zvolena do francouzského Národního shromáždění, skončil její poslanecký mandát v Evropském parlamentu. Parlament tuto skutečnost bere na vědomí a v souladu s čl. 7 odst. 2 Aktu o volbě zastupitelů v Evropském parlamentu ve všeobecných a přímých volbách a v souladu s čl. 4 odst. 1 a 4 jednacího řádu potvrzuje, že ode dne 14. prosince 2010 je její mandát uvolněn. Třetí a poslední bod: Obdržel jsem žádost skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu, aby byl místo pana poslance Haglunda do meziparlamentní delegace pro vztahy s Afghánistánem jmenován pan poslanec Cornelis van Baalen. Má k tomu někdo připomínky? Nikoho nevidím. Jmenování bylo přijato.

4. Podepisování aktů přijatých řádným legislativním postupem: viz zápis

5. Následný postup na základě usnesení Parlamentu: viz zápis

6. Složení Parlamentu: viz zápis

7. Členství v meziparlamentních delegacích: viz zápis

8. Otázky k ústnímu zodpovězení a písemná prohlášení (předložení): viz zápis

9. Písemná prohlášení, která nejsou brána v potaz: viz zápis

10. Texty smluv dodané Radou: viz zápis

11. Petice: viz zápis

12. Převody prostředků: viz zápis

13. Předložení dokumentů: viz zápis

14. Plán práce

  Předseda. – Bylo rozdáno konečné znění návrhu pořadu jednání, který v souladu s články 137 a 138 jednacího řádu vypracovala Konference předsedů na svém zasedání ve čtvrtek 9. prosince 2010.

Byly navrženy následující pozměňovací návrhy:

Středa

Obdržel jsem žádost skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), aby do plánu práce byla přidána zpráva poslance Szájera o mechanismech, jimiž členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí.

  József Szájer (PPE). – Pane předsedo, jak jste správně řekl, naše skupina žádá, aby na pořad jednání bylo zařazeno nařízení o prováděcích aktech. Připadám si při tom poněkud nepatřičně, protože se nejedná o žádost pouze mé skupiny; tento záměr podporuje i několik dalších skupin. Ve Výboru pro právní záležitosti jsme o této zprávě a jednotlivých společných stanoviscích a prohlášeních, která tvoří její přílohy, hlasovali jednomyslně.

Rád bych kolegům připomenul, že před rokem vstoupila v platnost Lisabonská smlouva. Toto nařízení o prováděcích aktech je výsledkem ročních velmi náročných jednání v oblasti, v níž jsou nové akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty pro Parlament velmi důležitou otázkou. Mám za to, že po jednom roce můžeme tuto pravomoc plně vykonávat. Proto by bylo dobré, abychom o tomto novém nařízení diskutovali a přijali je.

Chtěl bych vás také informovat o tom, že situaci v Radě, jak naši kolegové vědí, velmi komplikovaly dvě blokační menšiny. Tento akt je tedy velmi citlivý, a proto se domnívám, že je na místě jej co nejdříve schválit. Tato zpráva zachovává veškerá práva Parlamentu. Žádám všechny ostatní skupiny o podporu.

  Předseda. – Děkuji vám, pane poslanče Szájere. Má tento návrh podporu?

  Hannes Swoboda (S&D). – (DE) Pane předsedo, nemáme nic proti tomu, aby bylo toto téma zařazeno na pořad jednání. Chtěl bych vás však upozornit na to, že členové některých výborů – mám za to, že nejen z naší skupiny – dosud mají vůči některým pravidlům výhrady. Samozřejmě musí být stanovena konečná lhůta pro předkládání pozměňovacích návrhů, abychom nejpozději ve čtvrtek mohli hlasovat. Chtěl bych pouze uvést, že se o některých otázkách stále diskutuje a nemohu předem říci, zda naše skupina bude hlasovat pro zprávu či ne. Diskuse teprve musí proběhnout. Proti tomu, aby toto téma bylo na pořadu jednání, však nemáme námitek.

  Předseda. – Navrhuji, abychom dále postupovali takto: rozprava se bude konat ve středu a zasedání ukončíme v 21:00. Lhůta pro předkládání pozměňovacích návrhů bude stanovena na středu do 10:00. Hlasování se bude konat ve čtvrtek.

(Parlament návrh schválil)

  Catherine Trautmann (S&D). – (FR) Pane předsedo, moje skupina si přeje, aby do plánu práce byly znovu zařazeny dvě otázky k ústnímu zodpovězení o zprávě pracovní skupiny předsedy Van Rompuye a o šesti legislativních balíčcích Komise týkajících se správy ekonomických záležitostí.

První důvod je institucionální, protože článek 9 Lisabonské smlouvy nám dává výsadu a pravomoc využít horizontální sociální klauzuli a především provést posouzení sociálního dopadu u důležitých opatření, důležitých směrnic a rozhodnutí, které budou mít dopad na naše občany.

Generální tajemník Evropské konfederace odborových svazů John Monks právě písemně vyjádřil svoji obavu z toho, že úsporné plány budou mít přímý dopad na příjmy zaměstnanců, na jejich mzdy a rovněž důchody. Politickým důvodem, proč jménem své skupiny vznáším tuto žádost, je nutnost ukázat, že v době, v níž diskutujeme o regulaci trhu, se nevyslovujeme pouze o trzích, ale rovněž hlasujeme a přijímáme právní předpisy ve prospěch našich spoluobčanů.

Byla bych ráda, kdyby tato sněmovna dokázala podpořit opětovné zařazení těchto otázek k ústnímu zodpovězení do pořadu jednání.

  Předseda. – Kdo by chtěl promluvit ve prospěch návrhu? Kdo se hlásí o slovo ve prospěch návrhu?

  Francesco Enrico Speroni (EFD). – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, už kvůli vztahu, který mezi těmito třemi orgány – Radou, Komisí a Parlamentem – musí existovat, považuji za vhodné podpořit návrh paní poslankyně.

  Předseda. – Chce se někdo vyslovit proti návrhu? Nevidím nikoho, kdo by chtěl hovořit proti návrhu. Proto přistoupíme k hlasování.

(Parlament návrh schválil)

Předseda. – Tyto dvě otázky k ústnímu zodpovězení budou do plánu práce zařazeny na středeční odpoledne. Zasedání bude pokračovat přibližně do 21:00.

(Plán práce byl přijat)

15. Jednominutové projevy k důležitým poltickým otázkám

  Předseda. – Dalším bodem jsou jednominutové projevy k důležitým politickým otázkám.

  Teresa Jiménez-Becerril Barrio (PPE). – (ES) Pane předsedo, minulý měsíc jsem zde v Parlamentu zorganizovala slyšení o obětech terorismu, jehož se zúčastnili předseda Parlamentu a někteří členové Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů).

Oběti terorismu se na nás jako na své zástupce v Evropě obrátily, abychom jim zajistili právo na spravedlnost, jež bylo v jejich zemích tolikrát pošlapáno jako například ve Španělsku, kde vláda Rodrígueze Zapatera španělským občanům nadále lže o průběhu jednání s teroristickou skupinou, která dosud nesložila zbraně.

Právě kvůli tomu nebyly dosud důkladně vyšetřeny takové závažné případy jako vyzrazení zásahu v baru Faisán, kdy teroristé byli předem varováni o průběhu operace s cílem zatknout je.

Demokratické vlády se nemohou obracet k obětem terorismu zády; tyto oběti již v boji za svobodu zaplatily nejvyšší cenu.

Parlament musí naléhat na dodržování evropské Listiny základních práv, která uznává legitimní požadavky obětí, například aby se nevyjednávalo s teroristy a aby bylo zajištěno, že si teroristé odpykají tresty odnětí svobody v celém rozsahu.

  Ádám Kósa (PPE). – (HU) Pane předsedo, dámy a pánové, v posledním pracovním týdnu tohoto roku bych pro vás rád zrekapituloval svoji zkušenost s administrativou Evropského parlamentu. Ve shodě se stanoviskem evropského veřejného ochránce práv ze dne 6. prosince bych chtěl konstatovat, že si tým a zaměstnanci Evropského parlamentu zasluhují pochvalu za práci v oblasti prosazování rovných příležitostí a především v oblasti zlepšování situace osob se zdravotním postižením. Doufám, že v budoucnosti nedojde v těchto otázkách k žádnému kroku zpět. Rád bych poděkoval třem lidem. Nejprve bych chtěl z důvodu úprav poděkovat paní Erice Landiové a panu Pierrovi Debatymu, vedoucím oddělení pro odborné vzdělávání. Dále bych chtěl poděkovat paní Rose Brignonové, vedoucí oddělení pro rovné příležitosti a rozmanitost za to, že v Evropském parlamentu poskytla zaměstnání 61 osobám se zdravotním postižením. Tento program jim může přinést práci a zároveň poskytnout náležitou pomoc. Chtěl bych požádat pana Buzka, aby v zájmu budoucnosti Evropské unie nadále věnoval pozornost těmto programům.

  Csaba Sógor (PPE). – (HU) Pane předsedo, je pro mne zadostiučiněním, že za Rumunsko se vítězkou Novinářské ceny Evropského roku 2010, kterou uděluje Evropská komise, stala příslušnice maďarské národnostní menšiny v Rumunsku. Vítězka ceny získala uznání Komise za článek, který napsala ve svém rodném jazyku, maďarštině. Maďarština v Rumunsku není úředním jazykem, ale pro jeden a půl milionu příslušníků maďarské komunity žijící v této zemi je řečí, která jim zprostředkovává to, co se kolem nich děje. Jsem vděčný, že Komise si uvědomila, že nemůže být důvodem k vyloučení ze soutěže, zúčastní-li se jí někdo s příspěvkem, jenž není napsán v úředním jazyku jeho země. Nicméně mám rovněž dojem, že všechno není v pořádku, protože národnostní menšiny, které nehovoří úředním jazykem EU, například Katalánci, Baskové, Korsičané a další, neměly možnost zúčastnit se této soutěže, i když si sdělují informace ve svých rodných jazycích. Je na čase, aby veškerá rozhodnutí Komise měla na zřeteli evropskou realitu, mnohojazyčnost a soužití kultur.

  Antonio Masip Hidalgo (S&D). – (ES) Pane předsedo, z toho, že za vlády Rodrígueze Zapatera jsou zatýkáni teroristé, je každopádně zřejmé, že obvinění, která zde dnes byla vznesena proti španělské vládě, si zjevně odporují.

Nyní však k mému tématu: Připomínáme si sté výročí narození básníka Miguela Hernándeze, jehož smrt za občanské války ve Španělsku znamenala nenahraditelnou ztrátu a jehož výjimečný zpěv prýštil ryze ze srdce lidu. Tento pastýř „koz a žalu“ byl současníkem básníků Nerudy a Aleixandra, nositelů Nobelovy ceny.

Na tomto fóru, jež by mělo být prostorem svobody, tolerance, míru a kultury, si dovolím recitovat: „Jsem otevřené okno, jež naslouchá, / jímž hlásí se ponurost života. / V boji však paprsek sluneční / vždy zažene stín.“

Držme se v těchto ponurých časech naděje, již básník spatřuje v paprsku světla, který zažene temnotu, temnotu oné doby, a to navždy. Budu-li parafrázovat Miguela Hernándeze: „o mnohém musíme hovořit“ nebo vypůjčím-li si Vallejův verš, jenž minulý týden citoval ve Stockholmu Vargas Llosa: „bratři, mnoho nám zbývá vykonat“ v této Evropě…

(Předseda řečníka přerušil)

  Daciana Octavia Sârbu (S&D). – (RO) Pane předsedo, minulý týden Evropská komise zveřejnila zprávu o provádění strategie z roku 2007 v oblasti výživy a obezity. Tato zpráva nepoukázala jen na konkrétní opatření Evropské unie v boji proti nezdravému stravování a obezitě, ale také na to, že mnoha cílů, které strategie stanovila, nebylo dosaženo. Strategie počítala se závaznými kroky majícími rozšířit a podpořit vzdělávání dětí v oblasti výživy. Ke splnění těchto závazků se toho na úrovni EU však udělalo velice málo. Například projekt „Ovoce do škol“ obsahuje vzdělávací prvky, ale zaměřuje se pouze na omezené množství dětí. Přestože má doposud pozitivní dopad, jsme si vědomi jeho značné omezenosti.

Další důležitou otázkou je reklama na potraviny zaměřená na děti. Komise v roce 2007 vypracovala kodex chování stanovující pravidla pro uvádění potravinářských výrobků pro děti na trh. Bohužel v některých členských státech ještě dnes existuje přímá reklama na nezdravé potraviny určená dětem a výklady pokynů ke kodexu chování se značně liší.

  Ivo Vajgl (ALDE). – (SL) Pane předsedo, byl bych rád, kdybychom dnes zde ve sněmovně věnovali pozornost varování o mírovém procesu na Blízkém východě, se kterým se 26 bývalých vrcholných politiků a političek Evropské unie obrátilo na světovou veřejnost, a vzali si je k srdci.

Každá z těchto osob, o kterých hovořím, se těší mezinárodní autoritě, a proto jsou schopny získat pozornost veřejnosti. Myslím, že by bylo správné, abychom zde ve sněmovně věnovali pozornost znění tohoto varování, jež nás vybízí, abychom toho více dělali pro posílení mírového úsilí v této oblasti a, bude-li toho třeba, abychom přísnějším postojem přivedli Izrael k jednacímu stolu a zajistili tím mír nejen v tomto regionu, ale také ve státě Izrael a pro jeho občany.

  Michail Tremopoulos (Verts/ALE). – (EL) Pane předsedo, evropský podpůrný mechanismus ukládá Komisi dodatečné povinnosti v oblasti ochrany evropského právního státu. S překvapením jsem však zjistil, že se děje pravý opak. Mám k dispozici písemnou odpověď komisaře Rehna o memorandu s Řeckem. Pod tuto odpověď, v níž stojí, že iniciativa a odpovědnost za podmínky spočívá výhradně na řecké vládě, se také osobně podepsal. Mám k dispozici ještě písemnou odpověď komisaře Almunii, v níž jednoznačně prohlašuje, že nepovažuje za nutné sdělovat nám informace o výkonu parlamentního dohledu, které jsme od něj požadovali.

Zdá se, že Komise při uplatňování evropského právního státu a provádění evropských politik v řadě zemí úmyslně vytváří šedé zóny. Tím, že vnitrostátní vlády se při nejdůležitějších opatřeních zaštiťují Komisí a „Trojkou“, zatímco Komise tyto záležitosti přenechává vnitrostátním vládám, se demokratická kontrola dostává na vedlejší kolej. Komise se tak ze strážce Smluv mění ve strážce neoficiálního výjimečného stavu, jejž sama mlčky vyhlásila. Když v této složité situaci uvádíme v činnost podpůrný mechanismus, nemůže to znamenat, že rezignujeme na evropský právní stát.

  Georgios Toussas (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedo, protilidová politika Evropské unie, Mezinárodního měnového fondu a buržoazních vlád členských států přerostla v boj o základní mzdová, pracovní a sociální práva, za která pracující dlouho a tvrdě bojovali.

Masová nezaměstnanost, chudoba, zrušení vnitrostátních kolektivních dohod, drastické snížení mezd a důchodů, vyšší věk odchodu do důchodu, zrušení klasifikace namáhavých a zdraví škodlivých povolání, zvýšení DPH, snížení příjmů obyčejných pracujících ve veřejném i soukromém sektoru o 25 %, rozprodej státních podniků, stupňování autokracie a hrubé potlačování hnutí pracujících a lidu. Typickými příklady jsou zavedení hanebného politického opatření povolávání nezaměstnaných řeckých námořníků do armády, vyhlášení stavu nouze na úkor nezaměstnaných kontrolorů letecké dopravy ve Španělsku, bití žáků a studentů v Anglii a obecně zpochybňování základních svobod obyčejných lidí.

Zároveň však vidíme balík dotací a hanebných daňových úlev…

(Předseda řečníka přerušil)

  Nikolaos Salavrakos (EFD). – (EL) Pane předsedo, končící rok nebyl lehký jak pro lidstvo, tak ani pro Evropu, jejíž měna i soudržnost byly podrobeny zkoušce. S cílem chránit společnou měnu a poskytnout podporu dvěma důležitým zemím se zcela rozdílnými ekonomikami, Řecku a Irsku, byly navrženy a použity nové ochranné a podpůrné instituce. Mám za to, že my všichni, a zvláště vedoucí evropští představitelé, jsme si z této krize odnesli ponaučení a cítíme mezi sebou větší solidaritu. Věřím, že je tomu tak. Proto doufám, že v roce 2011 budou podnikuty správné kroky pro zachování sociální soudržnosti a vyhneme se extrémům plynoucím z jednostranného důrazu na rozpočtové úspory. Musím poukázat na to, že ve Spojených státech uplatňují opačnou hospodářskou politiku. Musíme si uvědomit, že v eurozóně je třeba přijmout opatření mající za cíl vytvořit podmínky pro bezproblémové oživení trhů v Řecku, Irsku a Portugalsku a zabránit podobným problémům ve Španělsku.

  Csanád Szegedi (NI). – (HU) Pane předsedo, dámy a pánové, maďarská vláda s dvoutřetinovou většinou v uplynulých šesti měsících přešla do útoku proti demokratickým institucím. V tomto tažení zrušila dřívější orgán pro dohled nad sdělovacími prostředky s paritním zastoupením a nahradila ho orgánem složeným ze zástupců vládní strany. Tzv. mediální ústava, jež byla v Maďarsku nedávno přijata, vládě dokonce umožňuje, aby následovala Čínu a podle jejího vzoru cenzurovala některé internetové stránky, bude-li chtít. Ředitelka úřadu pro sdělovací prostředky, Annamária Szalaiová, to s hrdostí uvedla v jednom rozhovoru. Jako příklad zmínila nejčtenější pravicový zpravodajský portál, www.kuruc.info, jenž v důsledku internetové anonymity nejvíce odkrýval nepravosti minulé vlády. Žádám Evropský parlament a Komisi, aby vyzvaly stranu Fidesz, aby co nejdříve skončila s protidemokratickými procesy, které v současnosti v Maďarsku probíhají. Maďarské opozici již zůstala pouze moc veřejné kritiky, a i o tu nás chtějí připravit.

  Barbara Matera (PPE). – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, je to již více než měsíc, co byla Asia Bibiová, katolická venkovanka z Pákistánu, odsouzena za rouhání.

Nesmíme zapomenout na to, že je důležité chránit nedotknutelnost lidských práv, mezi něž v naší Listině základních práv patří svoboda projevu.

V zemích jako Pákistán bylo za posledních deset let kvůli obvinění z rouhání usmrceno 46 osob a tento stav živí stále větší náboženskou nesnášenlivost a islámský fundamentalismus. Všichni zmínění lidé byli v důsledku obvinění z rouhání zabiti mimo věznici nebo byli nalezeni mrtví ve vězení. Život Asie Bibiové ohrožují nejen pákistánské zákony, ale také ruce fanatiků. Pákistánské zákony tudíž rozdmychávají tuto atmosféru pronásledování a protiprávních likvidací životů.

Na závěr apeluji na mezinárodní společenství, aby důrazně na Pákistánu požadovalo, aby ve svém trestním zákoníku zrušil zákon proti rouhání a aby zajistil, že všechny osoby odsouzené za trestné činy, které jsou spjaty s omezením svobody projevu, budou co nejdříve propuštěny.

  Mariya Nedelcheva (PPE). – (BG) Pane předsedo, dámy a pánové, dnešní datum je ve jménu prohlášení, které jsem podepsala s dalšími čtyřmi kolegy a které požaduje od roku 2013 spravedlivé rozdělení zemědělských dotací mezi staré a nové členské státy. Za současné společné zemědělské politiky musí všichni zemědělci splňovat stejné požadavky, což vyžaduje nákladné investice. Zemědělci sice mají stejné povinnosti, ale nároky již ne. Jsem proto přesvědčena, že od roku 2013 musí systém přímých plateb zaručovat rovné zacházení se všemi zemědělci v Evropské unii. Musíme ukončit historický model, stanovit společná kritéria a vzít v potaz specifické potřeby zemědělství v jednotlivých regionech. Kromě toho musíme vytvořit systém, který by umožňoval převést prostředky z druhého pilíře do prvního pilíře, aby podpůrná opatření a nástroje mohla využívat větší část zemědělských podniků v nových členských státech. Je na čase skoncovat s rozdílnými podmínkami uplatňovanými pro staré a nové členské státy v rámci SZP a upřímně doufám, že tuto záležitost všichni podpoříte.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE). – (PT) Pane předsedo, tornádo, které zasáhlo Portugalsko minulý týden v úterý, napáchalo v oblasti Tomar značné škody. Bohužel k tomuto druhu přírodních katastrof dochází stále častěji. Je důležité, aby byly dostupné nouzové mechanismy, které umožní pohotově poskytnout pomoc zasaženému obyvatelstvu.

Úloha EU je zde zcela zásadní, protože má k dispozici mechanismy a nástroje, například Fond solidarity, které byly zřízeny právě za účelem reakce na takovéto problémy. Je však naprosto nezbytné, aby spouštění a používání těchto mechanismů bylo pohotové, pružné a jednoduché. Proto vyzývám Komisi a Radu, aby Fond solidarity učinily pružnějším, aby mohl být využit tak pohotově, jak je tomu v tomto a podobných případech zapotřebí.

  George Sabin Cutaş (S&D). – (RO) Pane předsedo, v období před přistoupením Rumunska k Evropské unii Evropská komise pozorně sledovala situaci kolem mezinárodních adopcí a v důsledku odhalení nezákonných postupů při adopcích doporučila jejich provádění ukončit. Nicméně v roce 2009 v souvislosti s konferencí na téma problémy v postupech při adopci v Evropě, kterou pořádala Evropská komise a Rada Evropy, jsem poslal dopis Jacquesovi Barrotovi, jímž jsem chtěl upozornit na dopady znovuotevření trhu mezinárodních adopcí. Požadoval jsem rovněž, aby Evropská komise byla v této věci důsledná.

Pátrání, které proved rumunský tisk, ukazuje na to, že je možné, že se Evropská komise dopustila zneužití své pravomoci, jež spočívalo v tom, že vnutila do oficiální zprávy z konference závěr, ve kterém se doporučuje zřízení evropské agentury pro adopce. Myslím si, že podezření, že strážce evropských Smluv je zapleten do falšování oficiálního dokumentu, poškodí pověst Evropské unie. Proto od Evropské komise očekávám jasnou a odůvodněnou odpověď, která rozptýlí otazník, jenž se vznáší nad vertikální strukturou EU.

  Gianni Pittella (S&D). – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, na Sinajské poušti v Egyptě obchodníci s lidmi zadržují již více než měsíc jako rukojmí skupinu 250 lidí, mezi nimi 80 Eritrejců. Část této skupiny byla předtím poslána zpět z pobřeží některých evropských zemí. Únosci požadují výkupné 8 000 USD za jejich propuštění a zadržovaní jsou mezitím vystaveni velice nelidským formám špatného zacházení a strádání. Šest lidí již zemřelo a z neověřených zpráv se dozvídáme o tom, že zadržovaným jsou odnímány orgány za účelem prodeje na černém trhu.

Je nejvyšší čas, aby mezinárodní společenství a Evropská unie řekly „Dost!“; je na čase se jednoznačně vyslovit k záruce práva na azyl v jakékoliv zemi a je na čase, aby některé vlády přehodnotily své nereálné politiky navracení uprchlíků. O toto žádal papež a také různé nadace, sdružení a politické osobnosti.

Žádáme vás, pane předsedo, abyste s baronkou Ashtonovou podnikli okamžité kroky k ukončení těchto hrůz.

  Csaba Sándor Tabajdi (S&D). – (HU) Pane předsedo, od začátku ledna bude Maďarsko třetí z nových členských států, jež převezme rotující předsednictví EU. Pro Maďarsko to bude velká zkouška a výzva zároveň. Současně s tímto předsednictvím bude zahájena správa ekonomických záležitostí EU, první finanční semestr a dojde ke změně Lisabonské smlouvy kvůli zavedení stálého mechanismu krizového řízení. Doufáme, že budou dokončena jednání o přistoupení s Chorvatskem a že Rumunsko a Bulharsko se stanou součástí schengenského prostoru. Demokratické strany v Maďarsku, s výjimkou krajní pravice, mají shodný názor a spolupracují na tom, aby zajistily úspěch maďarského předsednictví. Tento Parlament se nicméně musí zabývat také rozporem, že zatímco maďarské předsednictví by mělo bdít nad dodržováním základních svobod v EU, současná maďarská vláda závažným způsobem omezuje demokracii, svobodu projevu a práva odborů. Doufám, že maďarská vláda se v Evropě bude chovat jinak, než jak si počíná doma.

  Kristiina Ojuland (ALDE). – Pane předsedo, jednou z otázek, která se v Bruselu minulý týden řešila v rámci probíhajícího summitu EU-Rusko, byl stav právního státu v Ruské federaci.

Chtěla bych vám připomenout, že rozsudek v druhém soudním přelíčení s Michailem Chodorkovským a Platonem Lebeděvem bude vynesen ráno dne 15. prosince.

Členové mezinárodního společenství, včetně EU, toto soudní přelíčení velmi pozorně sledovali a jsem přesvědčena, že výsledek soudu nám umožní vyvodit konkrétní závěry o stavu právního státu v Rusku. Jelikož se tento týden ve Štrasburku koná další zasedání Výboru pro parlamentní spolupráci EU-Rusko, přála bych si prodiskutovat toto téma s kolegy z ruské Státní dumy a Rady federace a chtěla bych vybídnout kolegy zde v Parlamentu, aby učinili totéž.

  Pat the Cope Gallagher (ALDE). – (GA) Pane předsedo, Evropská unie hraje důležitou úlohu v podpoře mírového procesu a procesu usmíření v Severním Irsku a v příhraniční oblasti. Do tří programů PEACE investovala Evropská unie od roku 1994 celkovou částku 1,3 milionu EUR. Do Mezinárodního fondu pro Irsko investovala Unie od roku 1989 349 milionů EUR. Tento fond poskytl podporu více než 6 000 projektů v Irsku.

Podpora EU umožnila obcím v Severním Irsku a příhraniční oblasti využít možnosti, které přináší mírový proces. Budování míru a usmíření je dlouhodobý proces a jsem pevně přesvědčen, že je zapotřebí, aby nadále pokračovala podpora poskytovaná programem Peace III a Mezinárodním fondem pro Irsko (IFI). Vítám nedávné kroky USA podpořené Spojeným královstvím a irskými orgány zaměřené na přezkoumání možnosti, zda by program IFI nemohl v omezeném rozsahu cíleným způsobem dále fungovat po roce 2010. Končím tím, že je naprosto nezbytné, aby nadále byla poskytována podpora mírovým programům.

  Oriol Junqueras Vies (Verts/ALE). – (ES) Pane předsedo, směrnice o televizi bez hranic z roku 1989 stanovila, že členské státy nesmí bránit audiovizuálnímu vysílání z jiných členských států.

Revize této směrnice z roku 2007 zmíněný cíl potvrdila a přizpůsobila ho novým technologiím a změnám ve struktuře audiovizuálního trhu. V rozporu s těmito směrnicemi však státní hranice na severu Katalánska nadále funguje jako kulturní a jazyková bariéra. Konkrétně jde o to, že rozhlasové a televizní vysílání v katalánštině je pod záminkou technických kritérií systematicky vylučováno z rámce regulovaného vysílání.

Evropské orgány by proto měly vymáhat plnění vlastních směrnic a vysílací společnosti s přeshraniční působností by měly mít možnost poskytovat své služby celému jazykovému a kulturnímu společenství, které se, jako v případě Katalánska, nenachází pouze na hranicích jediného státu.

Mnohokrát děkuji.

  Bairbre de Brún (GUE/NGL). – (GA) Pane předsedo, vítám výsledky, jež byly dohodnuty na konferenci COP 16 v Cancúnu. Neměli bychom si však nalhávat, že jsme již dosáhli kýženého výsledku. Nyní je třeba stanovit mnohem pevnější a jasnější cíle, jež budou závazné.

Vlády musí stavět na výsledcích z Cancúnu s cílem dosáhnout příští rok v Jihoafrické republice ambiciózní a závazné dohody. Jednat musíme rovněž u nás doma.

Je zapotřebí dosáhnout okamžité dohody o snížení emisí CO2 v Evropě nejméně o 30 % – nejen kvůli mezinárodní dohodě, ale také kvůli nám samotným –, abychom se od nynějška stali konkurenceschopnými.

Evropa musí zajistit, abychom v oblasti spotřeby energie mnohem více zvýšili svoji účinnost. Plánovaného 20% zlepšení v oblasti energetické účinnosti se nám bez právní závaznosti nepodaří dosáhnout. To je nyní zapotřebí změnit.

  Slavi Binev (NI). – (BG) Pane předsedo, dámy a pánové, chtěl bych vás upozornit na to, že bulharským silničním dopravcům hrozí, že přijdou na mizinu, pokud povolíme, aby byly zavedeny dodatečné poplatky za znečišťování vzduchu, emise hluku a další věci. Toto odvětví se nachází v krizi a zvýšit tyto poplatky znamená riskovat nejen, že se tato krize prohloubí, ale také že tomuto odvětví nezůstane prostor na obnovu vozového parku. Jako bulharský občan nesouhlasím s propočty Komise, které nevzaly v potaz rozdíly v zeměpisné poloze jednotlivých členských států. Bulharsko leží na okraji Evropské unie a bulharští dopravci budou těmito dodatečnými poplatky zasaženy v největší míře. Podíváme-li se na příslušné studie, zjistíme, že pro bulharské hospodářství představují všechny varianty ztrátu.

Vážení kolegové, doufám, že Evropský parlament má politickou vůli zabránit tomu, aby se prohloubily problémy zemí na hranicích Evropské unie.

  Nadezhda Neynsky (PPE). – (BG) Pane předsedo, pan předseda Barroso před několika dny vyslovil varování, že Evropu ohrožuje rostoucí vlna populismu a nacionalismu. Vyzval vedoucí politiky, aby bojovali proti manipulaci veřejnosti prostřednictvím obav a iracionálních argumentů, které podle něj v mnoha zemích umožnily nárůst populismu. Toto prohlášení mě podnítilo k tomu, abych upozornila na rizika ohrožující demokracii v bývalých komunistických zemích. Právě zde více než v jiných zemích musí evropští vedoucí představitelé nekompromisně vystupovat proti jakýmkoliv pokusům podkopat právo na soukromé vlastnictví. Jedním konkrétním příkladem takového podkopávání je částečné znárodnění příspěvků do zaměstnaneckých penzijních fondů a jejich převod do státního systému sociálního zabezpečení. Evropa musí rovněž bdít nad právem na svobodnou volbu a zabránit tomu, aby bylo jakýmkoliv způsobem omezováno. A především musí Evropští vedoucí představitelé postupovat nekompromisně proti pokusům manipulovat veřejným míněním, využívat ve velkém měřítku speciální zařízení pro sledování občanů a oficiálně vyzrazovat tajné informace s cílem vyvíjet nátlak na občany a omezit lidská práva.

  Jim Higgins (PPE). – (GA) Pane předsedo, toto je velmi důležitá otázka. Je zřejmé, že mezi ziskem zemědělců a ziskem velkých obchodních řetězců existuje velký rozdíl.

V mé vlasti je v odvětví mléka a mléčných výrobků zaměstnáno zhruba 22 000 lidí. Samotný trh s mléčnými výrobky v Irsku představuje ročně 1 miliardu EUR. Domnívám se, že Evropská unie zemědělcům nepomáhá dostatečně; teď nehovořím o dotacích – ty jsou slušné.

Na trhu se mnoho věcí děje špatným způsobem. Například zemědělci by za svoji produkci měli dostávat zaplaceno do třiceti dnů. Tak tomu vůbec není. Navíc obchodní řetězec prodává mléko se slevou, ta je ale na úkor zemědělců.

Jsem rozčarován tím, že se tyto problémy neřeší. Musíme udělat mnohem víc na ochranu zemědělců před mocí obchodních řetězců.

  Ioan Enciu (S&D). – (RO) Pane předsedo, základní práva jsou základními zásadami Evropské unie. Hlavní povinností všech evropských institucí je sledovat dodržování těchto práv.

V Rumunsku, členském státu Evropské unie, jsme svědky závažného porušování základních práv. Současná rumunská vláda nejprve přivedla Rumunsko k hospodářskému a sociálnímu úpadku a nyní zavádí absurdní opatření, která závažně porušují základní práva uznávaná Evropskou unií – právo na důchod, práva odborů, právo na mzdu a práva mladých matek. Kromě toho bych chtěl upozornit, že v Rumunsku se připravují změny zákona o ochraně a podpoře práv zdravotně postižených osob. Schválení návrhu zákona předkládaného rumunskou vládou povede pouze k tomu, že zdravotně postižené osoby budou mít těžší život, budou závislé na státu místo toho, aby se zlepšila jejich ochrana a podpořilo jejich sociální začlenění. To bude mít velice neblahý dopad na zájmy a důstojnost zdravotně postižených osob.

  Alexander Mirsky (S&D). – (LV) Pane předsedo, chtěl bych se vás zeptat, co je to „zkušební pilot“? To je pilot, jenž za letu testuje letadlo. A co je to „zkušební cestující“? Tuto funkci nedávno vymyslela lotyšská letecká společnost airBaltic. Je ovšem škoda, že zapomněla informovat své cestující, že se účastní zkoušek. AirBaltic například posadí cestující do letadla a později během letu se ukáže, že letadlo má technické problémy, kvůli kterým nouzově přistane. Podle mého názoru by letadlo mělo projít přípravou již před letem a nikoliv až za letu, zejména jsou-li na palubě cestující.

Poslední dobou zaznamenala spolčenost airBaltic velké množství nouzových přistání. Rád bych upozornil kolegy poslance a Evropskou komisi na problém letecké bezpečnosti. Tato lehkovážnost může přinést tragické následky. Děkuji vám.

  Charles Goerens (ALDE). – (FR) Pane předsedo, již dvakrát mi bylo řečeno, že otázka k ústnímu zodpovězení o referendu o budoucnosti jižního Súdánu nebude znovu zařazena do plánu práce.

Měl bych vám připomenout, že v souladu s obsáhlou mírovou dohodou z roku 2005 má jižní Súdán možnost hlasovat na konci pětiletého období o tom, zda zůstane součástí súdánského státu.

Konání referenda je naplánováno na 9. ledna příštího roku. Bylo by však zapotřebí, aby v této sněmovně proběhla diskuse o řadě nevyřešených otázek, zejména o vypracování volebních seznamů, o urovnání neshod týkajících se průběhu hranice mezi severem a jihem Súdánu, neřku-li o tom, jaká bezpečnostní opatření, budou-li třeba, je nutné učinit.

Budeme-li nadále donekonečna odsouvat tuto diskusi, připravíme se o právo dávat politické impulsy. Tak to vidím já. Stále si myslím, že by bylo rozumnější snažit se zabránit konfliktním situacím než stát stranou a čekat, až nastane tragédie.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedo, poslední údaje Eurostatu ukazují, že Portugalsko je jednou ze zemí s nejvyšší mírou nejistoty zaměstnání: 22 % pracujících je zaměstnáno na nejistých pracovních místech, zatímco průměr Evropské unie je 13,5 %.

Nejhůře postiženy jsou ženy a mladí lidé. Více než 23 % lidí mladších 25 let je nezaměstnaných a chudoba v Portugalsku vzrostla na 18 %; to doléhá také stále větší měrou na chudé pracující, kteří nemají dostatečně vysoký plat na to, aby se vymanili z chudoby.

Jak pak máme chápat nepřijatelný nátlak Evropské komise na portugalskou vládu, aby změnila pracovní právo a ještě usnadnila propouštění lidí z důvodu nadbytečnosti? Je třeba zvýšit podporu vytváření pracovních míst s právy a důstojnými mzdami.

  Miguel Portas (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedo, navzdory úsporným rozpočtům, Mezinárodnímu měnovému fondu, stabilizačnímu fondu a navzdory mechanismům hospodářské koordinace opírajícím se o sankce pokračuje prostřednictvím spekulativních útoků na státní dluhy několika zemí útok na euro.

Je nutné uznat, že chyba může být jen v politických rozhodnutích, jež byla přijata. Kdykoliv kancléřka Merkelová a prezident Sarkozy začnou veřejně spekulovat, mají z toho radost spekulanti a ihned podle toho přizpůsobí své spekulace. Je jasné, že zejména odmítání evropských dluhopisů spekulanty rozradostňují, protože ovlivňují cenu; za tuto spekulaci se platí rozdělováním Evropy.

Evropy, která je nesolidární, v níž jsou okrajové státy stále okrajovější. To se musí změnit, pane předsedo.

  Hans-Peter Martin (NI). – (DE) Pane předsedo, již dlouho jsem obhájcem eura, ale jeho budoucnost je nyní v sázce. Předsedové vlád nemají odvahu přestat konečně zasypávat špatné peníze dobrými. Je na čase přestat říkat: „Tento problém ještě několik let počká“. Místo toho musíme konečně najít dostatek odvahy a zodpovědnosti přestat se zadlužovat. Pouze tehdy budeme moci po bankách vyžadovat odpovědnost. Týká se to také lidí, jako jsme my – prostřednictvím našich penzijních fondů a životního pojištění. V této oblasti musíme raději zatnout zuby a jednat než dále prodlužovat smrtelné křeče. To je náš velký problém. Chtěl bych vyzvat všechny kolegy poslance, aby se zapojili do iniciativ Hospodářského a měnového výboru, především do iniciativy financewatch.org, abychom v budoucnosti skutečně byli schopni nacházet možnosti, jak postupovat proti bankám a proti lobbistům, kteří zde bohužel dosud mají velké slovo, a jak získávat nezávislé informace.

  Cătălin Sorin Ivan (S&D). – (RO) Pane předsedo, přistoupení Bulharska a Rumunska k schengenskému prostoru je nesmírně důležité pro stabilitu východní hranice EU. Druhý, možná neméně důležitý argument, je, že poté, co obě země v roce 2007 získaly status plnoprávných členů Evropské unie, se jedná o přirozený krok.

Toto rozhodnutí se však musí zakládat na technických aspektech a nikoliv na emocích nebo vášních. Některé vládnoucí strany v Evropské unii se domnívají, že mohou získat na svoji stranu voliče, pokud se staví proti tomuto rozhodnutí a obviňují Rumunsko a Bulharsko za to, že na úrovni EU existují problémy s integrací Romů.

Na druhou stranu, vyznívá-li závěr zprávy příznivě a inspekce, která byla v obou členských státech nedávno vykonána, ukazuje, že obě země jsou připraveny na vstup do schengenského prostoru, pak si myslím, že je velice důležité, abychom je nadále podporovali, zvláště, když tomu není tak dávno, co jsme těmto zemím udělili kladné hodnocení.

  Marisa Matias (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedo, máme za sebou další konferenci o změně klimatu a myslím si, že budeme-li k sobě upřímní, pak nanejvýš můžeme říci, že byla lepší než kodaňská konference, protože jsme dosáhli některých výsledků a učinili jsme jistý pokrok. Byla lepší, protože jsme pod záštitou OSN opět nalezli kompromis. Byla lepší, protože Evropská unie pochodila na konferenci v Cancúnu lépe a celý proces probíhal mnohem transparentněji než dříve. To však samo o sobě nelze považovat za útěchu a musíme si přiznat, že výsledek je dosud velmi skrovný.

Vytvořili jsme základ pro další práci, ale musíme rovněž přiznat, že přestože je tento základ pozitivní, stále se opírá o sliby. Je zapotřebí, aby vlády zašly ještě mnohem dále, mají-li vyhovět potřebám veřejnosti a potřebám skutečné krize, jež má skutečné oběti. Jsem ráda, že o tomto tématu zde zítra budeme podrobněji diskutovat. Nemá smysl připomínat si Všeobecnou deklaraci lidských práv, pokud tato práva stále opomíjíme. Měli bychom již vědět, že trh všechno nevyřeší a že je na čase stavět do popředí lidi.

  Rui Tavares (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedo, před několika dny položil kongresman Ron Paul v americkém Kongresu důležitou otázku: Je-li válka zahájena na základě lži, je důležitější zachovat tajemství nebo nechat veřejnost, aby se dozvěděla pravdu? V případu WikiLeaks sdílím obavy našich kolegů na druhé straně Atlantiku. Některá tajemství jsou oprávněná a nutná. Problémem je, když utajování přestane být výjimkou a stává se pravidlem. V posledních letech jsme byli svědky růstu kultury utajování, která se stále prohlubuje, až se vymyká demokratické kontrole, a nyní zuřivě hájí své výsady, jak bylo vidět na reakcích některých vlád a společností na případ WikiLeaks.

Amazon, Visa, MasterCard a dokonce jedna švýcarská banka, které předtím měly s WikiLeaks kontrakty, od nich v důsledku politického tlaku ustoupily. Francouzský ministr požadoval zákaz těchto internetových stránek na francouzském území. Dámy a pánové, pro takový tlak neexistuje naprosto žádný právní základ. Důvěra je záležitostí dvou stran a vlády mohou od občanů žádat důvěru pouze tehdy, jsou-li sami ochotny občanům důvěřovat.

  Philip Claeys (NI). – (NL) Pane předsedo, dnes uplynulo přesně šest měsíců od konání federálních parlamentních voleb v Belgii. Musím na to upozornit, protože zatím nikdy jsme nebyly v situaci, že by předsednictví EU vykonávala celých šest měsíců prozatímní vláda.

Rada zde dnes nemá politické zastoupení, což je poněkud nešťastné, protože tuto nevídanou situaci stojí za to zmínit. Umělému konstruktu s názvem Belgie dnes stejně jako před půl rokem stále nelze vládnout a nelze s tím nic dělat, protože Flandry a Valonsko se vyvinuly ve dvě rozdílné země s naprosto odlišnými politickými, sociálními a hospodářskými kulturami.

Pane předsedo, situace v Belgii se dostala do slepé uličky, která je tak bezvýchodná, že by se Evropská unie měla raději připravit na vznik dvou nových členských států: Flander a Valonska.

  Corina Creţu (S&D). – (RO) Pane předsedo, nejnovější změna zákoníku práce v Rumunsku ještě více zhorší situaci zaměstnanců, na něž již těžce dolehl hospodářský pokles. Povinná výpovědní lhůta pro zaměstnance, kteří dali výpověď, a zkušební doba budou prodlouženy, což znamená, že během této doby nebo na jejím konci lze pracovní smlouvy ukončit bez výpovědi a na stejném místě během ní po sobě zaměstnat více než tři lidi. Nejhanebnější opatření, které nestydatě porušuje základní lidská práva, má ze zákona pozastavit platnost individuální pracovní smlouvy zaměstnanců po dobu jejich účasti ve stávce.

Chci prostě protestovat proti tomuto pokusu učinit ze zaměstnanců otroky svých zaměstnavatelů. Chtěla bych rovněž vyzvat evropské politické síly a orgány, aby zasáhly a zastavily zhoršování postavení zaměstnanců v Rumunsku.

  Předseda. – Tím je tento bod uzavřen.

PŘEDSEDAJÍCÍ: LIBOR ROUČEK
místopředseda

16. Dohoda mezi Evropskou unií a Gruzií o usnadnění udělování víz - Dohoda mezi Evropskou unií a Gruzií o zpětném přebírání neoprávněně pobývajících osob - Uvolnění vízového režimu v Srbsku a v Bývalé jugoslávské republice Makedonie - Provádění dohody o zjednodušení vízového styku mezi EU a Ruskem (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je společná rozprava o

– doporučení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření dohody mezi Evropskou unií a Gruzií o usnadnění udělování víz (11324/2010 – C7-0391/2010 – 2010/0106(NLE)) (Zpravodajka: Nathalie Griesbeck) (A7-0345/2010),

– doporučení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření dohody mezi Evropskou unií a Gruzií o zpětném přebírání neoprávněně pobývajících osob (15507/2010 – C7-0392/2010 – 2010/0108(NLE)) (Zpravodajka: Nathalie Griesbeck) (A7-0346/2010),

– otázce k ústnímu zodpovězení o provádění dohody o zjednodušení vízového styku mezi EU a Ruskem, kterou Komisi za skupinu Aliance liberálů a demokratů pro Evropu pokládá Kristiina Ojulandová (O-0140/2010 – B7-0568/2010),

– otázce k ústnímu zodpovězení o provádění dohody o zjednodušení vízového styku mezi EU a Ruskem, kterou Komisi za skupinu Evropské strany lidové pokládají Manfred Weber, Simon Busuttil, Elmar Brok a Alojz Peterle (O-0172/2010 – B7-0656/2010),

– otázce k ústnímu zodpovězení o znepokojení ohledně správného uplatňování systému uvolnění vízového režimu EU v Srbsku a v Bývalé jugoslávské republice Makedonie, kterou Komisi za skupinu Evropské strany lidové pokládají Simon Busuttil, Manfred Weber, Anna Maria Corazzová Bildtová a Monika Hohlmeierová (O-0181/2010 – B7-0654/2010).

  Nathalie Griesbeck, zpravodajka. – (FR) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, těší mě, že mohu dnes večer uvést tyto dvě zprávy; zprávy o dohodách mezi Unií a Gruzií, které představím společně. První se týká usnadnění udělování víz a druhá zpětného přebírání neoprávněně pobývajících osob.

Pro připomenutí: první dohoda o závazcích v oblasti zpětného přebíraní osob stanovuje, že na státní příslušníky daných zemí a státní příslušníky třetích zemí se má vztahovat úplná reciprocita. Na rozdíl od dohody o zpětném přebírání osob mezi Evropskou unií a Pákistánem, na niž si možná vzpomínáte, proti které jsem se před několika měsíci silně stavěla, tato dohoda stanovuje postupy pro zpětné převzetí – žádosti o zpětné převzetí, údaje, předepsané doklady, důkaz, důkazní prostředky, lhůty, způsoby předání, přepravy a tranzitu atd. V tomto případě bych s ní chtěla vyjádřit svoji naprostou spokojenost, protože opravdu respektuje lidská práva, a jelikož Gruzie je signatářem Ženevské úmluvy o uprchlících a Evropské úmluvy o lidských právech, mělo by být možné zaručit, že bude prováděna. Toto jsou podle mého názoru dvě nutné podmínky pro to, aby taková dohoda mohla být schválena.

Druhá dohoda zaměřená na usnadnění udělování víz umožňuje gruzínským občanům, zejména těm, kteří cestují, jako například studentům, novinářům atd., snadněji získat krátkodobá víza pro cestu do Evropské unie, a tudíž výrazně zjednodušuje požadavky na dokumenty, které je třeba doložit k tomuto druhu žádosti.

Chtěla bych vám rovněž připomenout, že tyto dohody jsou, jak je zřejmé, provázány, protože na základě společného přístupu může být dohoda o usnadnění udělování víz v zásadě uzavřena pouze tehdy, existuje-li dohoda o zpětném přebírání.

Je proto zapotřebí upozornit na dvě důležité věci. Jsme svědky zásadního okamžiku v posilování vztahů mezi Unií a Gruzií, jež projevila v posledních letech zjevný zájem o navázání bližších vztahů s námi. Tyto dohody jsou prvním krokem k privilegovaným vztahům, jasným signálem Evropské unie vůči Gruzii.

Tyto dohody jsou pochopitelně významné také na regionální úrovni. Budou příspěvkem k úsilí Unie o posílení spolupráce také s ostatními zeměmi z oblasti Jižního Kavkazu. Tak jako my všichni se samozřejmě domnívám, že jsou také prostředkem, jímž povzbudíme Gruzii, aby provedla všechny nezbytné reformy, které jsou zapotřebí v oblastech svobody, bezpečnosti a práva, jak nám před několika dny připomněl pan předseda. To nám snad umožní bojovat společně ještě účinněji proti ilegálnímu přistěhovalectví a podpořit, stručně řečeno, rozvoj demokracie.

Proto vás žádám, dámy a pánové, abyste schválili tyto dvě dohody uzavřené s Gruzií. Na závěr bych vám však chtěla připomenout, paní komisařko, že ač vzájemně velmi dobře spolupracujeme, před několika měsíci při projednávání dohody o zpětném přebírání osob s Pákistánem jste slavnostně prohlásila, že se zavazujete provádět vyhodnocení stávajících dohod o zpětném přebírání osob a pravidelně podávat Parlamentu zprávu o těchto dohodách, a to jak o již uzavřených, tak o těch, o kterých se dosud jedná. Chtěla bych proto, abyste znovu před touto sněmovnou potvrdila, ať již slavnostně nebo jinak, že Parlament po tomto prohlášení nebudete nadále odsouvat na vedlejší kolej ani jej příliš zřídka zapojovat ani nedostatečně informovat o zahájení a postupu jednání o těchto dohodách. Jsem přesvědčena, že to je nezbytné, máme-li společně účinně postupovat v souladu s našimi hodnotami.

  Kristiina Ojuland, autorka. – Pane předsedající, musím říci, že jsem velmi potěšena, že se dnes v této sněmovně koná tato rozprava o dohodě mezi EU a Ruskem o zrušení víz, protože tato otázka je již velmi dlouho na programu politických jednání mezi EU a Ruskou federací.

Vítám každý politický pokrok, kterého bylo v tomto směru na summitu konaném minulý týden dosaženo. Zůstanu nicméně ostražitá, pokud jde o jeho uvádění do praxe.

Co se týče otázky provádění dohody o zjednodušení vízového styku mezi EU a Ruskem, kterou jsem Komisi položila za skupinu Aliance liberálů a demokratů pro Evropu, chtěla jsem se dozvědět, jakého pokroku bylo zatím dosaženo a zda jsme nyní v takové situaci, že lze očekávat prudký posun v řešení technických otázek, například co se týče povinnosti občanů EU zaregistrovat se do tří dnů u úřadů, pokud v Rusku pobývají na soukromé adrese.

Plně podporuji chystanou dohodu o zrušení víz jakožto opatření, které ruským občanům umožní cestovat do EU s minimem formalit, ale očekávala bych, že Ruská strana zaujme stejný postoj k občanům Evropské unie.

Dalším problémem, kterým je zapotřebí se zabývat, je bezpečnost na vnějších hranicích Ruské federace, zejména vzhledem k tokům nelegálních přistěhovalců z jihu i odjinud. Tak jako Evropská unie musí provádět důkladné hraniční kontroly, měla by ruská strana zajistit úplnou kontrolu svých hranic Budoucí dohoda o zrušení víz musí vyloučit jakékoli dodatečné hrozby pro Evropskou unii.

Paní komisařko, velice se těším na vaši odpověď.

  Manfred Weber, autor. – (DE) Pane předsedající, paní komisařko, dámy pánové, skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) by také ráda využila dnešní rozpravy, aby se podívala na vízovou politiku Evropské unie obecně.

Nejprve je důležité zdůraznit, abychom si to uvědomili, jak velkou hodnotu má vízová politika pro Evropskou unii. Jelikož jsme společnou Evropou, společným prostorem pro lidi, můžeme vytvářet společnou vízovou politiku. Naše vízová politika je proto také známkou evropské jednoty – velmi úspěšnou známkou evropské jednoty – a to je velmi důležité vyzdvihnout, zvláště v době krize.

Za druhé žádáme, aby pro zjednodušení vízového tyku platila jasná pravidla. Technické normy, které musí být dodržovány – na vnějších hranicích a při vydávání cestovních pasů a průkazů totožnosti –, jsou jasně stanoveny. Co se týče dodržování těchto norem, zde nemůžeme činit žádné politické ústupky. Na Balkáně jsme v roce 2010 učinili zkušenost, že nejprve stály ve středu technické normy, ale pak se stále více prosazovaly politické argumenty. Pokud jde o zjednodušení vízového styku, nemůžeme zůstat u jedné země, musíme se dívat na danou oblast jako celek. Ano, v jednotlivém případě je vždy obtížné správně zvážit všechny aspekty. Nicméně, tou hlavní věcí je, že je nutné dodržet technické normy, trvat na kritériích. Proto podporuji paní komisařku, trvá-li na tom, že tyto námi požadované normy musí být také prakticky realizovány. To je důležitým úkolem Komise, protože jedině tak naši občané přijmou naši vízovou politiku za svou.

Za třetí bych chtěl zmínit, že vítáme, že na posledním zasedání Rady ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci se hovořilo o tom, že bude možné zrušit nebo odvolat zjednodušení vízového styku s jednotlivými státy, pokud nebudou dané normy provádět. Na příkladu Srbska se ukázalo, že to vedlo k velkému nárůstu žadatelů o azyl.

Tím se dostávám k poslednímu bodu. Naše skupina je zatím, když hovoříme o Ukrajině a Rusku, velmi skeptická k tomu, aby se jim rychle otevíraly dveře, protože jsme byli v případě Srbska svědky toho, že to bude mít rovněž negativní dopady. V oblasti vízové politiky bychom proto měli postupovat velmi opatrně.

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Pane předsedající, vážení poslanci a poslankyně, vyjádřím se ke všem otázkám. Děkuji vám za to, že jste zařadili na pořad jednání tuto velmi důležitou rozpravu.

Dovolte mi nejprve poděkovat paní poslankyni Griesbeckové za podporu a za její práci ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, jejímž výsledkem je kladné stanovisko k dohodě mezi EU a Gruzií. Po gruzínské krizi v létě 2008 se Rada Evropské unie na svém mimořádném zasedání rozhodla posílit vztahy s Gruzií mimo jiné opatřeními pro usnadnění udělování víz.

Jak jste zmínila, paní Griesbecková, standardní politika EU je taková, že Unie nemůže nabídnout dohodu o zjednodušení vízového styku třetí zemi, pokud s ní neuzavře dohodu o zpětném přebírání osob, proto rozhodnutí Evropské rady zahrnovalo, že bude zapotřebí souběžně vyjednat a uzavřít obě tyto dohody.

Jsem paní Griesbeckové velmi vděčná také za to, že poukázala na to, že tyto dvě dohody představují ve vztazích mezi Gruzií a EU důležitý krok vpřed. Zmíněná dohoda je do značné míry standardní dohodou EU o zpětném přebírání osob, vztahuje se na státní příslušníky daných zemí i státní příslušníky třetích zemí a prostřednictvím ustanovení o „nedotčení“ a článku o ochraně údajů rovněž zaručuje, jak bylo řečeno, dodržování lidských práv.

Dohoda také stanovuje, že má být zřízen smíšený readmisní výbor pověřený sledováním provádění této dohody. Jedná se o důležitý krok k dosažení snadnější mobility mezi občany Gruzie a Evropské unie.

Gruzie již zrušila vízovou povinnost pro občany EU a tato dohoda usnadní mobilitu občanů Gruzie. Tato dohoda gruzínským občanům – jedná se o více než 60 000 lidí ročně – zjednoduší, zlevní a zrychlí získání schengenského víza.

Bude mít i další konkrétní přínosy: žádost bude muset být vyřízena v desetidenní lhůtě a vízový poplatek se sníží z 60 EUR na 35 EUR. Některým kategoriím žadatelů budou vízové poplatky prominuty: studentům, novinářům, dětem, důchodcům, zdravotně postiženým osobám atd. Budou moci využít také zjednodušení požadavku na podpůrné doklady a vícenásobná vstupní víza, pokud potřebují cestovat. Držitelé diplomatických pasů budou zcela osvobozeni od vízové povinnosti, čímž se dále posílí oficiální styky mezi EU a Gruzií.

Paní poslankyně Griesbecková zmínila slíbené vyhodnocení. To má mírné zpoždění, ale předložím je začátkem příštího roku – doufám, že nejpozději v únoru. Ráda je s Výborem pro občanské svobody a s Parlamentem prodiskutuji. Také jste se dotkla programu pro Pákistán. Ten funguje teprve třináct dní, takže je poněkud předčasné vyhodnocovat jej, ale samozřejmě vás o něm budeme rádi průběžně informovat.

Nyní k otázce paní poslankyně Ojulandové o dohodě o zjednodušení vízového styku mezi EU a Ruskem. Tato dohoda platí ode dne 1. ledna 2007. Je to jedna z osmi dohod o zjednodušení vízového styku, které jsme uzavřeli. Zvláště důležitým prvkem je, že toto zjednodušení na základě vzájemnosti platí také pro občany EU, protože na ty se v současnosti při cestování do Ruska vztahuje vízová povinnost.

Tato dohoda je důležitá rovněž z kvantitativního hlediska. Podle ruských statistik bylo občanům EU v roce 2008 uděleno více než 1,5 milionu víz a konzuláty členských států ve stejném roce udělily ruským občanům 3,5 milionu víz. To představuje více než jednu čtvrtinu všech schengenských víz, která byla celosvětově udělena.

Ze všeobecného zjednodušení stanoveného touto dohodou o zjednodušení vízového styku, například z poplatku sníženého na 35 EUR, mají prospěch všichni občané EU a Ruska. Na určité kategorie osob se vztahují rovněž zvláštní zjednodušení; existuje osvobození od vízové povinnosti a také vícenásobná vstupní víza.

Komise provedla vyhodnocení tohoto zjednodušení vízového styku a zjistila, že funguje docela dobře. Najdou se však i určité nedostatky, jak tu bylo zmíněno. Abychom je řešili, přijali jsme před měsícem doporučení směrnic pro nové jednání s Ruskem o zjednodušení vízového styku. To se plně týká dalšího zjednodušení vízového styku z hlediska listinných důkazů a délky řízení o žádosti o vízum, rozšíření ustanovení o udělování vícenásobných vstupních víz a zproštění vízové povinnosti u řady jasně definovaných kategorií žadatelů.

Pokud jde konkrétně o otázku provádění článku 10 dohody o zjednodušení vízového styku, jenž stanovuje zjednodušení postupu registrace, zaznamenali jsme při vyhodnocení, že Rusko přijalo určitá zjednodušení; nyní je například možno se zaregistrovat poštou. Registrační poplatek bude zrušen v příštím roce, ale některá další opatření, například překlad registračních formulářů do angličtiny a možnost registrovat se online, dosud nebyla realizována. Řešíme tuto otázku s ruskými protějšky a na různých setkáních a doufáme, že tato opatření budou brzy provedena.

Co se týče ostatních zemí Východního partnerství, podnikli jsme také jiné kroky. Také na to jste se ptala. Zjednodušení vízového styku s Moldavskem a Ukrajinou máme od 1. ledna 2008, ale o těchto dohodách rovněž znovu jednáme.

Pokud jde o Bělorusko, Komise před měsícem přijala návrh směrnic pro jednání o zjednodušení vízového styku. Doporučíme vícenásobná vstupní víza s dlouhou platností pro běžné cestující v dobré víře, stanovíme lhůty pro vyřízení žádostí o víza a možné výjimky z vízové povinnosti pro držitele diplomatických pasů.

Příští rok přijmeme rovněž návrh směrnic pro jednání o dohodách o zjednodušení vízového styku s Ázerbájdžánem a Arménií.

Pokud jde o správné uplatňování systému uvolnění vízového režimu, o němž hovořil pan poslanec Weber, zejména ve vztahu k Srbsku a Bývalé jugoslávské republice Makedonie, Rada se rozhodla povolit bezvízový styk občanům Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Černé Hory a Srbska, jak tu také zaznělo, v roce 2009. Toto rozhodnutí následovalo po intenzivním dialogu s těmito zeměmi a poté, co dosáhly podstatného pokroku v nejdůležitějších záležitostech projednávaných v rozhovorech o uvolnění vízového režimu. Účinnost rozhovorů se potvrdila v tom, že bylo provedeno mnoho důležitých reforem, ale bezvízový režim, jak jste rovněž zdůraznili, s sebou nese také povinnosti a příslušné země by měly přijmout náležitá opatření s cílem zajistit, aby zrušení víz nebylo zneužíváno.

Některé členské státy zaznamenaly nárůst počtu žádostí o azyl z těchto zemí – zejména ze Srbska a Bývalé jugoslávské republiky Makedonie. Tyto žádosti musí být podle našich právních předpisů posuzovány jednotlivě. Učinili jsme řadu kroků s cílem řešit tuto situaci: proběhly schůzky na vysoké úrovni s ministry vnitra k těmto dvěma otázkám a belgické předsednictví a Komise vykonaly návštěvu na vysoké úrovni v obou hlavních městech.

Orgány obou těchto zemí učinily jisté kroky. Zorganizovaly nové informační kampaně s cílem informovat občany. Pohraniční stráž dostala pokyny, aby zavedla a prováděla zvýšenou kontrolu lidí cestujících ze země a aby informovala cestující o rizicích neopodstatněné žádosti o azyl.

Když jsme letos na podzim navrhovali zrušení vízové povinnosti pro Albánii a Bosnu a Hercegovinu, obě země se zavázaly, že pro své občany připraví informační kampaně o právech a povinnostech plynoucích ze zrušení víz, a uskutečňují je. Jedná se o velmi ambiciózní kampaně. Kromě toho se Komise po schválení této věci Evropským parlamentem a Radou zavázala, že po uvolnění vízového režimu zesílí sledování stavu ve všech zemích západního Balkánu.

Toto sledování bude mít dvě složky. Na jedné straně budeme prostřednictvím procesu stabilizace a přidružení nadále posuzovat doložitelné provádění reforem v příslušných zemích – zejména v oblasti spravedlnosti, svobody a bezpečnosti. Na druhé straně proti novým situacím vysokého přílivu osob z této oblasti použijeme také preventivní mechanismus. Sběr nezbytných operativních údajů, které by pomohly předcházet těmto situacím, proběhl na začátku tohoto roku a do mechanismu budou aktivně zapojeni Frontex, Europol, styční úředníci pro přistěhovalectví, styční policejní úředníci ze zemí západního Balkánu a sekretariát úmluvy o policejní spolupráci v jihovýchodní Evropě za podpory nadcházejících předsednictví – maďarského a polského.

Veškeré údaje, které získáme výměnou a sběrem, budou mezi sebou členské státy EU sdílet, a v případech, kdy to bude vhodné, je budou sdílet i se zeměmi západního Balkánu. Tyto údaje rovněž použije Komise v hodnocení týkajícím se sledování stavu po uvolnění vízového režimu, které má proběhnout v první polovině příštího roku. Domnívám se, že tato opatření by měla přispět k tomu, abychom zabránili zneužívání režimu bezvízového styku, a jsem přesvědčena, že úzká spolupráce mezi zeměmi původu a cílovými zeměmi EU za podpory Komise představuje účinnou odpověď. Evropský parlament a Radu budeme samozřejmě nadále pravidelně informovat o výsledcích těchto mechanismů sledování, poprvé v červnu 2011.

  Krzysztof Lisek, zpravodaj pro stanovisko Výboru pro zahraniční věci. – (PL) Pane předsedající, jakožto stálý zpravodaj Evropského parlamentu pro spolupráci Evropské unie s Gruzií a jakožto zpravodaj pro stanovisko Výboru pro zahraniční věci ke zprávě paní poslankyně Griesbeckové bych chtěl říci pár slov o těchto dvou dohodách – o dohodě o zpětném přebírání osob a o dohodě o zjednodušení vízového styku mezi Evropskou unií a Gruzií. Považuji za svoji povinnost říci, že obě dohody byly ve Výboru pro zahraniční věci přijaty velikou většinou hlasů.

Chtěl bych doplnit, že na předchozím parlamentním zasedání zde ve Štrasburku jsme vyslechli projev prezidenta Saakašviliho. Tento projev dokonce i ti, kdo by se sotva považovali za jeho příznivce, charakterizovali jako věcný, vyvážený a rozumný. Prezident Saakašvili během něj prohlásil nejen to, že odmítá použití síly a je ochoten vést rozhovory s Ruskem o problematických otázkách, ale také, že hlavním cílem zahraniční politiky Gruzie samozřejmě bude evropská integrace a členství v NATO.

Podle mého názoru, ačkoliv pochopitelně nesmíme hovořit o žádných lhůtách, protože bavit se dnes o jakýchkoliv lhůtách by bylo jasnou známkou šílenství, nesmíme zapomínat na to, že mezi zeměmi, které jsou zapojeny do programu Východního partnerství, jsou v současnosti Gruzie a Gruzínci nejvíce proevropskou zemí a národem. Evropská unie by měla na gruzínské ambice odpovědět vstřícně a věcně. Měli bychom být otevřeni spolupráci s Gruzií.

Dohody, o nichž dnes hovoříme, samozřejmě nejsou nijak převratné, ale všichni je považujeme za krok správným směrem. Nejdůležitější je uvést je co nejdříve ve skutek, protože podle mého názoru by bylo chybou, aby obyvatelstvo Abcházie a Jižní Osetie, oblastí, které se oddělily od Gruzie a jejichž obyvatelé mají ruské cestovní pasy, to mělo s vízy dnes jednodušší než občané Gruzie.

  Monica Luisa Macovei, jménem skupiny PPE. – Pane předsedající, skupina Evropské lidové strany (Křesťanští demokraté) je pro oba návrhy dohod mezi EU a Gruzií: pro dohodu o zpětném přebíraní osob a pro dohodu o usnadnění udělování víz. Chtěla bych se vyjádřit k druhé z nich, dohodě o usnadnění udělování víz.

Zjednodušuje pro Gruzínce žádost o vízum. Členské státy budou používat jednotné a zjednodušené postupy. Vízum bude stát méně než v současnosti, 35 EUR, a umožní každých šest měsíců pobyt v délce 90 dní. Žádost o vízum bude vyřízena do deseti dnů nebo u některých kategorií osob do tří dnů, v naléhavých případech ještě dříve. Držitelé diplomatických pasů nebudou potřebovat žádné vízum.

Volný pohyb je cestou, na níž se lze učit demokracii a vidět, jak funguje. Přímý kontakt mezi lidmi znamená sdílení hodnot a faktů. Buduje důvěru. Proto doufám, že více občanů EU bude cestovat do Gruzie a více Gruzínců do Evropské unie.

  Kinga Göncz, jménem skupiny S&D. – (HU) Pane předsedající, rádi bychom paní komisařce Malmströmové poděkovali za informace, které nám sdělila. Vízová politika je pro nás velmi důležitým nástrojem, který nám může pomoci usnadnit vytváření kontaktů mezi lidmi a přiblížit dotyčné země, více k Evropské unii. Z tohoto hlediska je tato dohoda mezi Evropskou unií a Gruzií velmi důležitá. Chtěla bych říci pár slov o uvolnění vízového režimu v zemích západního Balkánu, zejména o problémech, které se objevily ve spojitosti se Srbskem a Makedonií. Příslušnou dohodu jsme v Parlamentu podpořili velkou většinou a považujeme ji z uvedených důvodů za velmi důležitou.

Tyto země vyvinuly značné úsilí, aby splnily požadavky, a to i přesto, že často pozorujeme, jak je jejich politický život rozštěpený. Byli jsme svědky spolupráce v těchto oblast ze stran zmíněných zemí. Je uspokojivé vidět, že množství lidí cestujících do Evropské unie vzrostlo. Zdá se nám, že za problémy v Srbsku a Makedonii do značné míry může obchodování s lidmi a že se to s určitostí týká menšího počtu lidí, i když to přináší vážné potíže. Jsem přesvědčena, že neseme společnou odpovědnost. Je naší společnou zodpovědností zajistit, aby tyto země udělaly také vše, co je v jejich silách, a to jak z hlediska informovanosti občanů, tak i z hlediska rozhodných kroků. Srbsko to mimochodem udělalo velmi rychle a účinně.

Jsem však přesvědčena, že rovněž my zde máme nezanedbatelnou zodpovědnost. Povinností Komise je pomáhat těmto zemím v boji proti obchodu s lidmi, poskytovat informace, sledovat, k čemu dochází v této oblasti, a skutečně zvýšit účinnost tohoto jinak velmi důležitého nástroje, který hodláme v budoucnosti nadále používat jak ve vztahu k zemím západního Balkánu, tak i k dalším zemím. Dále mi dovolte stručně vyjádřit, že nás velmi těší, že Albánie a Bosna a Hercegovina se letos také, i když poněkud opožděně, s ročním zpožděním, připojí k této skupině zemí osvobozených od vízové povinnosti.

  Sarah Ludford, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, souhlasím s panem poslancem Weberem ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanští demokraté), že vízová politika EU je velice cenná a že technické normy a podmínky pro zjednodušení vízového styku a zrušení víz musí být splněny.

Nedomnívám se však, že v případě zrušení vízové povinnosti pro balkánské země politické motivy převážily nad technickými normami. Komise velice usilovala, aby bylo vše v pořádku, pokud jde o úplnost dokladů, vymáhání práva a hraniční kontroly. Pokud bychom si mysleli, že technické normy nebyly splněny, znehodnotili bychom tím svůj vlastní postoj, protože jsme hlasováním podpořili toto zrušení víz.

Je samozřejmě vážné, dochází-li ke zneužívání výsad, ale příslušné reakce musí být promyšlené a přiměřené. Dotyčné země – jak řekla paní komisařka Malmströmová – mají povinnosti a je nutné jim je připomenout. Paní komisařka nám objasnila, že se tato věc poměrně intenzivně řeší jak schůzkami na vysoké úrovni s ministry vnitra, návštěvami v hlavních městech, tak i požadavky na provedení informačních kampaní – a Bosna a Hercegovina a Albánie se konkrétně zavázaly, že budou informovat své občany. Nastanou-li problémy u jedné dohody o zrušení víz, samozřejmě to ohrožuje také ostatní, takže to znamená určitý závazek zodpovědnosti a solidarity a všichni občané by si měli uvědomovat, že by mohli poškodit vyhlídky druhých lidí na cestování bez víz.

Osobně jsem si opět jista – a myslím, že bude i moje skupina – tím, že Komise bude intenzivněji sledovat, jak jsou dodržovány podmínky dohody, a na základě úzké spolupráce s našimi partnery získá mechanismus pro pojmenování problémů. Doufám, že všechny skupiny budou toto ujištění považovat za dostatečné. Jak řekla moje sousedka, paní poslankyně Macoveiová ze skupiny PPE, přímé kontakty mezi lidmi budují důvěru. To je to podstatné. To je důvod, proč podporujeme zjednodušení vízového styku a zrušení víz.

Tento návrh se těšil napříč Parlamentem široké podpoře, protože je založen na zkušenosti a hodnotách EU. Nereagujme proto přehnaně. Vyskytly se problémy, ale Komise je řeší. Dejme jasně najevo, že neomezíme právo na azyl ani dohody o zrušení víz.

  Tatjana Ždanoka, jménem skupiny Verts/ALE. – Pane předsedající, naše skupina podporuje dohodu o usnadnění udělování víz mezi EU a Gruzií.

Máme však určité výhrady k dohodě o zpětném přebírání osob. Ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jsme hlasovali proti ní a písemně jsme předložili menšinové stanovisko, protože dohoda obsahuje četné nejasnosti, které by mohl vyjasnit smíšený readmisní výbor. Neobsahuje striktní záruky, které by se týkaly porušování základních práv a zaručovaly vysoký standard přijímání žadatelů o azyl, jenž je v Gruzii na nízké úrovni. Jejím cílem je navracet osoby do země, kde se běžně pácháno sexuální násilí a násilí na základě pohlaví a kde se toleruje policejní zvůle. Vztahuje se také na bývalé občany Abcházie a Jižní Osetie, kteří de facto nemají ke Gruzii žádný vztah.

Nyní stručně o vízové dohodě s Ruskem. Před třemi roky byla přijata zpráva o zjednodušení vízového styku s Ruskem, do níž byl začleněn můj pozměňovací návrh konstatující, že požadavek povinně se zaregistrovat představuje závažnou překážku pro cestování mezi Ruskem a EU. Od té doby se bohužel nic nezměnilo a tato záležitost je velmi důležitá pro mé voliče, kteří cestují do Ruska na soukromé návštěvy.

  Paweł Robert Kowal, jménem skupiny ECR. – (PL) Pane předsedající, Gruzie je dnes zemí, která navzdory mnoha problémům prochází velmi dynamickými sociálními a ekonomickými změnami. Měli bychom s radostí a jednoznačně přivítat každou možnost, jíž dáme gruzínské společnosti najevo, že intenzita těchto změn se odráží v našich krocích jakožto orgánů Evropské unie. Pokud jde o Rusko, měli bychom také uvážit, v jakých souvislostech pohlížíme na vízový režim s Ruskem. Osobně se domnívám, že bychom se k tomu neměli stavět tak, že to je pro ruské orgány otázka prestiže – že pokud zrušíme vízovou povinnost, že pak budou ruské orgány s Evropskou unií lépe jednat. Měli bychom se na to dívat z jiného úhlu pohledu, z hlediska zajištění modernizace a z hlediska našich vztahů s běžnými ruskými občany.

Z toho důvodu bychom měli jasně říci, že postupné rušení vízové povinnosti, otevírání na základě stanovených podmínek je velmi pozitivním procesem, jenž se pozitivně podílí na našich vztazích se společnostmi na východ od EU. Je zapotřebí vyvrátit mýtus, že víza jsou jistým způsobem rozhodujícím prvkem pro zajištění naší bezpečnosti, a je zapotřebí říci, v Evropském parlamentu možná zvláště jasně, a při každé příležitosti to opakovat: víza staví zdi, zbytečné zdi. Ve Výboru pro parlamentní spolupráci EU-Ukrajina, jehož jsem předsedou, jsme s nevládními organizacemi pracovali na zvláštní zprávě, v níž jsme zkoumali tuto otázku. Zpráva jasně ukazuje, že víza ve skutečnosti nejsou bezpečnostním nástrojem, nýbrž jsou prostředkem, jímž se společnosti Evropské unie izolují vůči společnostem na východ od EU, vůči nimž bychom měli být vždy otevřeni a to je naší povinností jako členů parlamentu.

  Alfreds Rubiks, jménem skupiny GUE/NGL. – (LV) Pane předsedající, za svoji skupinu mohu říci, že podporujeme usnadnění udělování víz, ale zároveň se musí vše udělat tak, aby byl zajištěn soulad s technickými požadavky stanovenými v příslušných nařízeních. Jménem svých voličů v Lotyšsku rovněž podporuji zjednodušení vízového styku při cestování z Ruska do Evropské unie, poněvadž to je velmi důležité například pro to, aby rodiny měly možnost se scházet, neboť v Lotyšsku žije mnoho smíšených rodin a rodin s příbuznými, z nichž jedna část žije v jedné zemi a druhá část v druhé zemi. Je to důležité rovněž z hlediska cestovního ruchu, jenž se v poslední době velmi rozvíjí. Kromě toho již máme kladné ohlasy na to, čeho bylo dosaženo zjednodušením vízového styku. Je to velmi důležité také z hlediska obchodu. Podíváme-li se na obchodní vztahy Lotyšska s Ruskem, pak objem dovozu vzrostl sedmkrát, a vývoz vzrostl osmkrát. To jsou všechno velmi pozitivní skutečnosti. Přeji Komisi úspěch v realizaci všech těchto záležitostí.

  Nikolaos Salavrakos, jménem skupiny EFD. – (EL) Pane předsedající, jak všichni víme, ode dne 19. prosince 2009 jsou zproštěni vízové povinnosti všichni držitelé biometrických pasů z Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Srbska a Černé Hory. Členské státy Evropské unie nicméně vyjadřují obavy – a vyjádřila je dnes paní komisařka Malmströmová – z nárůstu počtu žádostí o azyl od občanů Srbska a Bývalé jugoslávské republiky Makedonie a z možnosti, že nastane situace, která ohrozí udělování víz a smysl celého opatření.

Moje země, Řecko podporovala jako důkaz skutečné evropské perspektivy všech zemí západního Balkánu naději na zrušení vízové povinnosti pro jejich občany. To bylo poprvé formulováno v Soluňské agendě v červnu roku 2003 a v celkovém záměru řecké iniciativy pro Agendu 2014. Přesto musím vyjádřit své obavy, zda tyto země uplatňují kritéria stanovená plánem a zda máme pod kontrolou imigrační toky z těchto zemí do členských států Evropské unie, zejména když rodinou evropských států nyní otřásá finanční krize a nemůže si dovolit zvýšenou zátěž přistěhovalců. Musíme si uvědomit, že další dohody o zjednodušení vízového styku mají usnadňovat cestování po Evropě a ne přistěhovalectví nebo jiné nezákonné aktivity, jako například obchod s lidmi.

  Daniël van der Stoep (NI). – (NL) Pane předsedající, minulý měsíc Evropská komise plným právem poslala vládám Srbska a Makedonie písemné varování ve věci znepokojivého nárůstu žádostí o azyl z těchto dvou zemí. Pane předsedající, zvláště trpce pak chutná skutečnost, že v tomtéž měsíci se tato sněmovna rozhodla povolit zrušení víz Albánii a Bosně. Tyto dvě země se pochopitelně také hned začaly chovat podobným způsobem, jehož výsledkem bylo první písemné varování.

Pane předsedající, nikdy jsme neměli připustit, aby se to stalo, ale zatím ještě není příliš pozdě. Zrušení vízové povinnosti s sebou nese rovněž určitou zodpovědnost, a pokud tato zodpovědnost nebude přijata, musíme jednat. Komise si musí pozvat srbské a makedonské velvyslance na kobereček a požadovat, aby v této věci jednali. Pokud by bylo na mně, ještě dnes bychom odvolali toto zrušení víz, ale Komise pravděpodobně nebude pro takový krok, takže po Komisi chci to, aby řekla, že bude mít odvahu potrestat všechny opakované prohřešky ze strany těchto balkánských zemí.

Srbsko a Makedonie jsou předchůdci Bosny a Albánie. Je na čase, abychom těmto dvěma balkánským zemím vyslali jasný signál a takový krok by byl dobrý.

  Agustín Díaz de Mera García Consuegra (PPE). – (ES) Pane předsedající, nárůst žádostí o azyl ze strany občanů Srbska a Bývalé jugoslávské republiky Makedonie vyžaduje ochranná opatření pro změnu nařízení (ES) č. 539/2001.

Víza jsou nástrojem začleněným do rámce imigračních politik; jejich účelem je legalizovat vstup do země a dočasný pobyt v ní pro žadatele, kteří nejsou jejími státními příslušníky ani rezidenty.

Nařízení (ES) č. 539/2001 stanovuje hodnotící mechanismus pro zrušení vízové povinnosti, který vyžaduje splnění určitých požadavků souvisejících s nedovoleným přistěhovalectvím, veřejným pořádkem a bezpečností, s vnějšími vztahy Evropské unie, s územní soudržností a zásadou vzájemnosti. Tento mechanismus by mohl fungovat rovněž obráceně.

Na druhou stranu azyl je ochranným nástrojem, jenž nemůže být nesprávně používán. Zde je třeba podtrhnout, že účelem společné politiky Evropské unie v této oblasti je zachovat azyl čistě jako ochranný nástroj pro pronásledované osoby tím, že bude kladen důraz na zásady Ženevské úmluvy a Newyorského protokolu a budou používána společná kritéria pro určení osob, které skutečně potřebují mezinárodní ochranu a zaručenou společnou minimální úroveň výhod pro dobré životní podmínky ve všech členských státech.

Azyl je tedy humanitárním nástrojem a nástrojem solidarity, a proto má výlučný účel i charakter. Z toho důvodu je důležité, aby Evropská unie reagovala a pomohla srbským orgánům a orgánům Bývalé jugoslávské republiky Makedonie přijmout vhodná opatření ve věci požadavků, které je nutné splnit, aby mohlo být osobám přiznáno postavení uprchlíka nebo status doplňkové ochrany, a tím zabránit jejich zneužívání a podvodům.

  Corina Creţu (S&D). – (RO) Pane předsedající, paní komisařko, děkuji vám za informace, které jste nám sdělila k nařízením o zjednodušení vízového styku, zejména s Gruzií, Moldavskou republikou a zeměmi bývalé Jugoslávie. Termín naší rozpravy se vskutku kryje se zrušením víz pro občany Bosny a Hercegoviny a Albánie, u nějž existuje možnost rychle pozastavit platnost dohody, vyskytnou-li se takové problémy jako například příval žádostí o azyl.

Domnívám se, že by bylo chybou vracet se v politice Evropské unie vůči západnímu Balkánu do minulosti. Zrušení bariér bránících volnému pohybu může být důležitým příspěvkem ke zhojení ran z minulosti. Zároveň si myslím, že odvrácení přílivu žádostí o azyl, zpřísnění hraničních kontrol, náležité informování místních obyvatel a boj proti sítím organizovaného zločinu zapojeným do obchodu s lidmi a do vývozu trestné činnosti a prostituce vyžaduje, aby Evropská unie a tyto státy mezi sebou blíže spolupracovaly. Všechna tato opatření mohou pomoci snížit výskyt těchto aktivit.

  Marije Cornelissen (Verts/ALE). – (NL) Pane předsedající, po zavedení bezvízového styku jsme se dostali do situace, kdy množství dezinformovaných Srbů a Makedoňanů žádá o azyl v Belgii, Švédsku a Německu. Podporuji žádost skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), abychom zajistili lepší informovanost obyvatel Balkánu, ale je tu ještě jiná důležitá věc, kterou bychom měli mít na mysli.

Předně vyskytují se i jiní lidé, kteří nechápou, co vlastně bezvízový styk znamená. Slyšela jsem od některých nizozemských poslanců tohoto Parlamentu zcela vážně míněný názor, a to nyní nehovořím vůbec o delegaci nizozemské Strany svobody (PVV), že nás nyní, podobně jako tomu bylo s Poláky, zaplaví hordy žadatelů o azyl bažících po našich pracovních místech. Toto tvrzení není jen naprosto absurdní, nýbrž by mohlo také způsobit značnou škodu. Zmínění poslanci hrají na strunu obav a nevědomosti našich občanů.

Za druhé, tito žadatelé o azyl byli téměř výhradně příslušníky národnostních menšin. Máme-li vůbec po Srbsku a Makedonii žádat, aby za něco skládaly účty, pak za to, že toho musí udělat mnohem více pro zlepšení postavení těchto národnostních menšin. Takže ano, zajistěme, aby obyvatelé Balkánu byli lépe informováni, ale zajistěme rovněž, aby poslanci této sněmovny, občané a ministři EU byli lépe informováni o tom, co skutečně obnáší bezvízový styk.

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Pane předsedající, zamýšlíme se nad tím, zda současná dohoda mezi Ruskem a Evropskou unií plní naše očekávání a zda vzájemný pohyb občanů odpovídá míře jejich zájmu o cestování.

Paní komisařko, bez sebemenšího zaváhání vám mohu říci, že současný vízový režim je nedostatečný a poškozuje především EU. Rusko se od doby bývalého Sovětského svazu nesmírně změnilo. Střední vrstva je solventní a má zájem poznávat svět, cestovat, rekreovat se a nakupovat. Když moje země vstoupila do schengenského prostoru, museli jsme v souladu s pravidly EU omezit ruským občanům cestování na Slovensko. Mělo to vážný finanční dopad a cestovní kanceláře a obchody ztratily mnoho dobrých zákazníků. Evropský vízový režim odrazuje bezúhonné Rusy od cestování na Slovensko, zatímco těm méně slušným nijak nezabránil v migraci. Proto jsem přesvědčen, že pokud nám bude záležet na bezúhonných Rusech, budeme se snažit otevřít náš hospodářský prostor a využít potenciál, jenž Rusko má, abychom rozšířili a posílili spolupráci mezi našimi zeměmi.

  Anna Maria Corazza Bildt (PPE). – Pane předsedající, jsem velmi ráda, že za dva dny budou moci občané Albánie a Bosny a Hercegoviny konečně oslavovat, že získali možnost cestovat do schengenského prostoru EU bez víz – těsně před Vánocemi. Jejich štěstí je i mým štěstím. Plně jsem se angažovala pro to, aby proces uvolnění vízového režimu pro všechny země západního Balkánu našel podporu a byl uspíšen. Konečně téměř všechny z nich budou moci využívat toho, že mohou na dobu třech měsíců navštívit naše země a studovat v nich.

Naše otázka k ústnímu zodpovězení Komisi musí být chápána v tomto přejícném duchu. Jde o to zajistit, aby tato nová svoboda nebyla ohrožena. Bezvízový režim nemá nic společného s azylem z politických nebo ekonomických důvodů. Nemá nic společného s trvalým pobytem a ani s pracovním povolením.

Chtěla bych přivítat kroky, které již podnikla paní komisařka Malmströmová – zejména vůči orgánům Srbska a Bývalé jugoslávské republiky Makedonie –, z nichž je patrné odhodlání Komise udržet tento proces v chodu a zajistit náležité uplatňování tohoto režimu. Děkuji vám za odpověď.

Nyní se musíme dále společně snažit zabránit veškerým dezinterpretacím, nepochopením nebo jakémukoliv zneužívání a řešit je. Zodpovědnost nadále nesou orgány z tohoto regionu. Vítáme skutečnost, že Albánie a Bývalá jugoslávská republika Makedonie již úspěšně spustily informační kampaň a vybízíme všechny země západního Balkánu, aby udělaly totéž a uspíšily opatření mající zabránit zneužívání.

Žádáme Komisi, aby nadále jako dosud sledovala situaci a informovala nás. Rozvoj přímých kontaktů mezi lidmi, jak jste řekla, má zásadní význam pro demokracii a stabilitu v tomto regionu. Nedávejme je z evropského hlediska v sázku. Budu se v této věci nadále plně angažovat.

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Pane předsedající, podstatnou podmínkou pro úplné zrušení víz mezi Ruskou federací a Evropskou unií je splnění závazků přijatých v dohodě z roku 2007. Ruské orgány opakovaně požadovaly, aby byla zrušena vízová povinnost pro krátkodobé pobyty. Na druhou stranu EU upřednostňovala pozvolný přístup, jehož výrazem byl seznam společných opatření. Považuji za důležité, aby před provedením rozhodnutí o uvolnění vízového režimu byly splněny všechny technické podmínky, například zlepšení norem správy hranic, vyšší zabezpečení dokladů nebo posílení boje proti korupci.

Rusko musí rovněž prokázat svými činy, že má při urovnávání nevyřešených konfliktů v tomto regionu v úmyslu dosáhnout hmatatelných výsledků. V tomto směru má nezpochybnitelnou odpovědnost. Pro moji zemi je politickou prioritou řešení konfliktu v Podněstří. Podporujeme, aby jako součást jednání ve složení 5+2 pokračovaly oficiální rozhovory s cílem najít trvalé řešení. Toto řešení musí být plně v souladu s mezinárodním právem a respektovat svrchovanost Moldavské republiky.

Chtěla bych rovněž zmínit situaci zemí Východního partnerství, mezi něž patří Gruzie a Moldavská republika. Čekají již dlouho dobu na uvolnění vízového režimu a provedly za tímto účelem řadu reforem. Chtěla bych upozornit, že Moldavská republika je uvnitř Východního partnerství velkým stoupencem tohoto opatření. Chci zdůraznit, že pokud Rusko dosáhne uvolnění vízového režimu dříve, než blízcí sousedé EU, bude to pro tyto země demoralizující. Bylo by to důkazem toho, že postavení partnerských zemí nemá žádnou váhu, jde-li o strategické ústupky ze strany Unie.

  Marek Siwiec (S&D). – (PL) Pane předsedající, máme hovořit o vízech, máme o vízech hovořit ze statistického hlediska a z hlediska toho, co Evropská unie udělala. Tato sněmovna je všeobecně spokojena. Chtěl bych, abyste si všichni, kdo jste dnes mluvili tak spokojeně, zkusili představit, že musíte stát deset nebo více hodin ve frontě, snášet příkoří a nepohodlí, stát v dešti za strašných podmínek, abyste dostali vízum. Lidé musí stát kvůli vízům ve frontách a musí za ně zaplatit třetinu svého platu. Musí také z doslechu vědět, že diplomaté v jejich zemi víza nepotřebují, a když konečně po několika pokusech o získání víza, protože ho mít musí, vízum dostanou, bude to vízum pro jeden vstup do země, i když chtěli schengenské vízum, ale alespoň dostali dotyčné vízum do příslušné země.

Vízové řízení by naše svědomí nemělo nechat klidným. Nemá daleko do ponižování milionů lidí – lidí, kteří stojí v těchto frontách. Mysleme na to, když dáváme najevo spokojenost, která je dnes v této sněmovně tak všudypřítomná. Chápu, že vízové řízení používáme jako cukr a bič, ale to by se mělo týkat vlád a měli bychom mít soucit vůči lidem, kteří stojí ve frontách.

Paní komisařko, vy jste ze Švédska. Jak víte, v sedmdesátých letech dvacátého století vaše země, spolu s Rakouskem, byla jedním z pouhých dvou států, ve kterých neplatil vízový režim pro komunistické země. Jako polský občan jsem vaši zemi v roce 1976 navštívil. Proč? Protože do Švédska se cestovalo bez víza. Samozřejmě mám rád vašeho krále, švédskou svobodu a hospodářství, ale nezapomínejte prosím, že dokud vyžadujeme víza, neměli bychom být spokojeni.

  Simon Busuttil (PPE). – Pane předsedající, hovořím za skupinu Evropské lidové strany (Křesťanští demokraté). Naše skupina vnímá politiku zjednodušení vízového styku a uvolnění vízového režimu velmi kladně, protože jsme toho názoru, že je velmi dobrým nástrojem pro jednání s třetími zeměmi, zejména s těmi, které leží v našem blízkém sousedství. Naše výchozí vyhlídky jsou jednoznačně pozitivní.

Zjednodušení vízového styku je prvním krokem a tento týden toto zjednodušení přiznáváme Gruzii. Je to první, ale důležitý krok k tomu, co moje kolegyně Anna Maria Corazzová Bildtová nazvala přímým kontaktem mezi lidmi. Zjednodušení vízového styku obvykle probíhá souběžně s dohodami o zpětném přebírání osob. Paní komisařko, dohodám o zpětném přebírání osob rovněž připisujeme velkou důležitost, protože chceme zajistit, aby lidé, kteří nezákonně pobývají na území EU, byli požádání o odchod. Jedině takto můžeme získat důvěru veřejnosti ve prospěch zjednodušení vízového styku a případného uvolnění vízového režimu. Tyto dvě věci jsou vzájemně propojeny, proto vás žádáme, abyste usilovněji pracovala na rozšíření sítě dohod o zpětném přebírání osob se třetími zeměmi.

Pokud jde o uvolnění vízového režimu, ke kterému jsme minulý rok přistoupili v případě Srbska, Makedonie a Černé Hory. Rádi vidíme, že naši přátelé z Albánie a z Bosny a Hercegoviny se toho nyní také dočkají. Upřímně s tím souhlasíme a považujeme to za velmi dobrý krok k další evropské integraci, který k nám určitě více přiblíží občany těchto zemí.

Když rozhodujeme o těchto dokumentech, dáváme si vždy velmi pozor, abychom nepřijali politicky motivované rozhodnutí, nýbrž rozhodnutí primárně se opírající o technické požadavky – tj. příslušné země musí nejprve splnit technická kritéria předtím, než obdrží naše kladné rozhodnutí. Rozhodnutí by samozřejmě mělo být také politické, ale musí se opírat především o odborné posouzení.

Zdůrazňuji to, protože z největší části je věcí Komise oznámit nám, že určitá země splnila technická kritéria. Proto, když lidé ze zemí, které s námi mají uvolněný vízový režim, například Srbsko nebo Makedonie, toho zneužívají a žádají o azyl v zemích EU, musíme se ptát, zda technické hodnocení bylo úplné a náležité, protože uvolnění vízového režimu samozřejmě není slučitelné s tím, aby lidé přicházeli do Evropské unie a žádali o azyl. To je známkou toho, že něco někde bylo špatně. Je oprávněné ptát se, kde se stala chyba a požadovat odpověď.

Poslední bod, tuto příležitost musíme využít k tomu, abychom příslušným zemím – zvláště Srbsku a Makedonii, jichž se případy zneužívání týkají – jasně řekli, že musí svým občanům srozumitelně sdělit, co uvolnění vízového režimu vlastně znamená, že jim neumožňuje se do zemí EU přestěhovat nebo si v nich najít práci, ale že jde čistě o zrušení víz na určitou omezenou dobu – pouze kvůli návštěvě. To platí i pro Evropskou komisi. Je důležité, aby Komise s těmito zeměmi úzce spolupracovala na tom, aby se toto sdělení nebylo nesprávně pochopeno.

  Lara Comi (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, podporuji žádost kolegů poslanců, aby Komise vyhodnotila provádění dohody o zjednodušení vízového styku mezi EU a Ruskem.

Ta vyjadřuje společnou vůli obou stran usilovat v delším časovém rozpětí o úplné zrušení vízové povinnosti s ohledem na dopad, jejž by řádné provádění cílů zjednodušení vízového styku a usnadnění postupů pro vydávání víz mohlo mít na jednotlivé občany a na rozvoj hospodářských a obchodních vztahů.

Domnívám se proto, že je důležité sledovat provádění této dohody; to by umožnilo nemalý rozvoj konkrétních osobních, kulturních, vědeckých a hospodářských vazeb mezi Evropskou unií a jejím hlavním východoevropským jednacím partnerem.

  Csaba Sándor Tabajdi (S&D). – (HU) Pane předsedající, uklidnilo mne, že paní komisařka Malmströmová ve své odpovědi týkající se Srbska a Makedonie naznačila, že nehodláme vylévat vaničku i s dítětem. Bylo by vážnou chybou zavést znovu vízovou povinnost pro Srbsko a Makedonii jen pro to, že ve spojitosti s těmito dvěma zeměmi se vyskytly určité problémy. Paní komisařka Malmströmová to naznačila a jsem přesvědčen, že maďarské předsednictví jí v této věci bude v následujícím období partnerem, protože Maďarsko, jakožto soused Srbska, je velmi zainteresováno na řešení tohoto problému kvůli dobrým sousedským vztahům a kvůli 300 000 Maďarů žijícím v Srbsku. Je zřejmé, že na většině úkolů budou muset podílet vlády Srbska a Makedonie a, jak zmínila paní Malmströmová, jsou to ony, kdo musí informovat své občany. Chtěl bych však zdůraznit, že staré členské státy, které čelí těmto problémům s azylem, musí provést přezkum, zda jsou jejich azylové politiky v pořádku, když udělují azyl také žadatelům, jimž by neměl být udělen.

PŘEDSEDAJÍCÍ: SILVANA KOCH-MEHRIN
místopředsedkyně

  Andrew Henry William Brons (NI). – Paní předsedající, zjednodušení vízového styku a uvolnění vízového režimu mají nepochybně být oblíbenými slovy. Na jejich obhajobu se vždy uvádí, že nemají nic společného s přistěhovalectvím, že mají co do činění výhradně se vzděláváním a cestovním ruchem – to jsou další oblíbená slova.

Můžete o mě říci, že jsem cynik, ale ne všichni studenti přijíždějí studovat a ne všichni turisté se zdrží omezenou dobu. Někdy přicházejí do EU s cílem pracovat zde a žít. Názor, že lidé vždy hovoří pravdivě o svých úmyslech, se nezakládá na zkušenostech.

V současné krizi jsou pracovní místa vzácná – zejména nekvalifikovaná pracovní místa – a poptávka po ubytování vždy převyšuje nabídku. Pracovní místa, která obsadí nelegální přistěhovalci, jsou mnohdy místy, která by mohli obsadit občané členských států, a pracovní podmínky a plat často nesplňují minimální požadavky. Nesmíme se tvářit, že přivírání očí nad nelegálním přistěhovalectvím je projevem šlechetnosti. Jeho důsledkem jsou bídné mzdy, nebezpečné podmínky, vykořisťování a zneužívání.

  Georgios Papanikolaou (PPE). – (EL) Paní předsedající, také jsem si vyžádal slovo, abych podpořil, co zde řekli kolegové poslanci o důvodech, proč přijímáme osvobození od vízové povinnosti a stavíme se k němu kladně. Samozřejmě, že jakmile toto osvobození začalo platit, tak jsme byli svědky zneužívání a špatných příkladů, objevili jsme chatrné formulace, které jsme se snažili rychle opravit. Je nezbytné, aby Komise a paní komisařka osobně spolupracovaly s orgány zemí, ze kterých tyto problémy vzešly. Mám samozřejmě na mysli Bývalou jugoslávkou republiku Makedonie a Srbsko. A jelikož se chystáme osvobodit od vízové povinnost další země – což je, opakuji, krok správným směrem – tak bychom měli postupovat asi takto: souběžně se sledováním provádění těchto dohod blíže spolupracovat s orgány těchto zemí a možná podniknout konkrétní kroky, které mohou být vodítkem pro naši budoucnost.

  Csanád Szegedi (NI). – (HU) Paní předsedající, dámy a pánové, vztahy mezi Ruskem a EU vzhledem k velmocenskému postavení obou stran vždy byly specifickým vztahem. Je jasné, že v důsledku tohoto postavení v určitých otázkách nikdy nedosáhnou shody a na některé budou pohlížet rozdílně. Nesmíme však zapomínat, a toto musím skutečně zdůraznit, že Rusko patří do Evropy nejen z geopolitického hlediska, ale také z kulturního a historického. Díky těmto vazbám je nezbytné přijmout opatření, která zjednoduší vízový styk mezi oběma stranami a Jobbik, Hnutí za lepší Maďarsko, je podporuje. Rusko může podobně jako některé členské státy EU stanovovat administrativní povinnosti týkající se víz nezávisle a je třeba, aby se toto dělo na základě vzájemnosti. Situace v Srbsku zdaleka není tak jednoznačná, protože maďarská menšina a další menšiny jsou dosud v některých ohledech znevýhodněny. Evropský parlament a Evropská unie musí tuto záležitost každopádně prošetřit.

  Lena Kolarska-Bobińska (PPE). – (PL) Paní předsedající, spolu s uvolněním vízového režimu bychom měli vyslat také jasné poselství o našich hodnotách. Nejde jen o otevření dveří, jelikož ty bychom měli otevřít pokud možno dokořán, ale jde také o podporu demokracie v zemích sousedících s Evropskou unií. Měli bychom proto podporovat ty země, které skutečně usilují o demokracii a právní stát a respektují evropské hodnoty. Domnívám se však, že nejprve bychom měli uvolnit vízový režim postsovětským zemím, a teprve potom Rusku.

Na tomto místě souhlasím s těmi, kdo řekli, že pokud uvolníme vízový režim Rusku dříve než občanům Ukrajiny a ostatních postsovětských zemí, vyšleme tím velmi špatný signál. V Gruzii může dojít k tomu, že v oblastech, které v současnosti okupuje Rusko, budou lidé chtít ruské občanství a budou ho schvalovat, protože to pro ně bude znamenat volný vstup do Ruska. Používejme vízový režim také jako nástroj na podporu demokracie.

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Paní předsedající, ráda bych poděkovala váženým poslancům a poslankyním za tuto rozpravu. Plně s vámi souhlasím v tom, že zjednodušení vízového styku a uvolnění vízového režimu jsou velmi účinným nástrojem k posílení přímého kontaktu mezi lidmi. Netěží z něj pouze běžní občané, studenti a turisté, ale také se tím rozšiřují možnosti podnikání, a to je velmi dobré.

Rozhodli jsme se, že Evropská unie postupně uvolní vízový režim zemím západního Balkánu. To je samo o sobě politické rozhodnutí. Je projevem politické vůle, a ta je velmi důležitá, ale o dosažení tohoto cíle rozhodují výhradně technické aspekty, a to bez výjimky. Nemůžeme zrušit víza bez přísných kritérií.

Tato kritéria jsou otevřená. Jsou transparentní, pro každého stejná a v zemích, které chtějí dosáhnout zjednodušení vízového styku a uvolnění vízového režimu a jsou příčinou důležitých reforem. Ano, pane poslanče Busuttile, Komise toto vše velmi pozorně sleduje a odborné mise jsou složeny také z odborníků z členských států. Všechny tyto zprávy a veškerá tato práce jsou udělány velmi transparentně.

Nicméně vyskytly se určité případy zneužití, zejména v Srbsku a Bývalé jugoslávské republice Makedonie. Tyto případy by však neměly být zveličovány; neboť vše běží dobře, ale občas se vyskytnou případy zneužití. Komise se tím zabývá. Byli jsme na místě. Hovořili jsme se svými partnery. Belgické předsednictví jednalo velmi aktivně.

Snažíme se vyhodnotit tento problém. Jedná se zejména o malou skupinu zločineckých sítí, které nabádají lidi v zapadlých oblastech, aby se na základě mylných předpokladů vydali do Evropské unie v naději, že dostanou azyl. Posoudíme samozřejmě všechny tyto žádosti jednotlivě, ale velmi mnoho z nich je neopodstatněných, a proto se musíme zabývat těmito sítěmi. To se již děje a jsme ve styku s orgány těchto zemí.

Před pouhým měsícem jsem s belgickým premiérem navštívila Tiranu a Sarajevo, abychom zdůraznili význam celé této věci, ale také že je důležité se vyvarovat jejího zneužívání. Abychom to vysvětlili velmi jasně, řekli jsme všem ministrům, poslancům, zástupcům občanské společnosti, univerzitám a myslím, že také ve všech televizních kanálech, které se nám v těchto zemích podařilo najít, že se jedná o úžasnou příležitost, ale že je prosíme, aby ji nezneužívali.

Uvedli jsme do chodu hodnotící a monitorovací mechanismus a ráda vás koncem jara seznámím s tím, jak to funguje.

Pokud jde o Rusko, dohoda přinesla opravdu mnoho dobrého, zvýšila mobilitu mezi našimi zeměmi. Podle všech hodnocení potvrzených členskými státy nemáme žádné signály, že by v důsledku zjednodušení vízového styku vzrostly bezpečnostní hrozby nebo nelegální přistěhovalectví. V současnosti vzniká seznam společných kroků, které by Rusko a Evropská unie měly učinit, aby mohly pokračovat rozhovory o uvolnění vízového režimu.

Pokud jde o Gruzii, chci přátelům ze skupiny Zelených/Evropské svobodné aliance pouze zopakovat, co řekla také zpravodajka, že co se týče dohody o zpětném přebírání osob, Gruzie přistoupila k Radě Evropy a Evropské úmluvě o lidských právech. Právní předpisy EU požadují, aby členské státy posuzovaly žádosti o azyl individuálně, a bude-li v daném případě zapotřebí mezinárodní ochrana, pak to musí podle právních předpisů EU respektovat a musí rovněž dodržet zásadu nenavracení, tj. nevrátit osobu do určité země, mohla-li by být vystavena pronásledování nebo by jí hrozila vážná újma.

Myslím si, že tato rozprava byla celkově velmi dobrá. Těším se na to, až vás budu informovat o vyhodnocení dohod o zpětném přebírání osob. Jednání o nich jsou velmi náročná, pane Busuttile, ale pracujeme na tom. Jak jsem již v této rozpravě zmínila, na začátku příštího roku bude provedeno vyhodnocení a ráda přijdu do Parlamentu diskutovat o jeho výsledcích a o tom, jak můžeme dále napomoci uzavírání tohoto druhu dohod se třetími zeměmi.

  Nathalie Griesbeck, zpravodajka. – (FR) Paní předsedající, jsem rovněž jako paní komisařka potěšena úrovní naší rozpravy, která ukázala, že naše orgány jsou obecně skutečně zodpovědné.

Tato zodpovědnost byla patrná rovněž z odpovědí paní komisařky a ze závazků, které učinila a zopakovala, pokud jde o jednotlivé hodnotící schůze naplánované na únor a červen 2011. Samozřejmě nechci, aby se okamžitě konala taková schůze věnovaná Pákistánu. Chtěla jsem vám ve skutečnosti připomenout naše základní postoje. Chtěla jsem paní komisařce rovněž poděkovat za ochotu, kterou projevila, pokud jde o vzájemnou bezpečnost, o odpovědi na otázky, o otevřenost a spolupráci, o úpravy a o boj proti zneužívání a o respektování rozdílných právních okolností.

Přestože tyto dohody poskytují právní rámec pro to, aby za přesných a striktních podmínek bylo provedeno zjednodušení vízového režimu a postupu zpětného přebírání osob, nesmíme to směšovat s tím, že je také naprosto nezbytné, abychom definovali podmínky a podobu evropského práva na azyl.

Závěrem, jsem přesvědčena, že tato politika je tak trochu jako bůh dvou tváří, Janus Bifrons. Hovořili jsme o politice a postupu. Pro mě Janus ztělesňuje dvě tváře, postup a politiku, jediného obličeje. Má technickou tvář danou postupy, zákonnými podmínkami a jejich respektováním, ale má také politickou tvář, která se vyznačuje, jak zmínili někteří kolegové, upevňováním, spoluprací a otevíráním Unie třetím zemím, znaky našich hodnot, ale také tím, že si všímá podoby reakcí na evropskou ochotu k tomuto otevření.

Na konec bych chtěla říci, že musíme nastolit rovnováhu mezi těmito prvky a udělat vše pro to, abychom je objasnili našim občanům. Musíme jim vysvětlit, co vízum na tři měsíce ve skutečnosti je, a tak předejít nejasnostem a jiným nedorozuměním, která by mohla vzniknout. Spoléhám na vás, paní komisařko.

  Předsedající. – Společná rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra, v úterý 14. prosince.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Kinga Gál (PPE), písemně. – (HU) Zachování osvobození od vízové povinnosti není jen technickou otázkou, ale jednoznačně také politickou záležitostí. Osvobození od vízové povinnosti se však opírá o vzájemnou důvěru a vzájemné závazky. Dnešní rozprava vysílá zemím, kterých se to týká, jasné poselství, že dlouhý seznam úkolů, který před nimi leží jako důsledek učiněného závazku, zrušením vízové povinnosti nekončí a že ještě musí své občany informovat o tom, co cestování bez víz znamená, aby zabránily zneužívání této možnosti. Zrušení vízové povinnosti pro Srbsko a Černou Horu bude zejména pro mladé lidi, na nichž bude postavena budoucí Evropa, příležitostí osvojit si evropskou perspektivu. Osvobození od víz před dvěma lety bylo pro tyto země důležitým politickým sdělením a jeho zrušení by mělo závažné důsledky. Stejně důležité je, aby byli nadále osvobození od víz Maďaři ve Vojvodině, protože občané, kteří žijí na jedné i druhé straně hranic hovoří stejnou řečí a pěstují úzké rodinné a kulturní vztahy. Pro země, které spěchají stát se členy EU, je vytvoření podmínek pro vzájemné soužití bez ohledu na hranice velmi důležité.

  Elżbieta Katarzyna Łukacijewska (PPE), písemně. – (PL) Uvolnění vízového režimu vždy vychází vstříc očekáváním lidí žijících v zemi, jíž se toto uvolnění týká. Chtěla bych zdůraznit, že dohodu o usnadnění udělování víz mezi EU a Gruzií nelze brát odděleně od dohody o zpětném přebírání nelegálních přistěhovalců. O tomto jsme v Evropě dlouze hovořili, protože vízová politika je pro EU zvláště důležitá.

Uvolnění vízového režimu znamená, že země EU se otevírají občanům balkánských zemí a tím jim umožňují účastnit se v EU dialogu a poznávat demokracii. Zároveň však s uvolněním vízového režimu musíme vzít v potaz to, že jednodušší přecházení hranic může usnadnit život nelegálním přistěhovalcům a zločineckým skupinám. Členské státy by měly používat pro udělování víz jednotné postupy, protože Albánie a Bosna a Hercegovina čekají, že na ně přijde řada. Evropská komise musí dodržovat podmínky pro uvolnění vízového styku a sledovat situaci, aby dobrá řešení nezpůsobila v členských státech EU problémy. Kromě toho je důležité, aby jednotlivé země spolupracovaly a využívaly zkušenosti, které byly při postupu udělování víz dosud nasbírány.

  Marian-Jean Marinescu (PPE), písemně. – (RO) Jsem přesvědčen, že Srbsko dosud vyvinulo značné úsilí, aby splnilo očekávání EU a pokračovalo cestou integrace. V roce 2009 a 2010 byla uskutečněna tato opatření: uvolnění vízového režimu, zahájení procesu ratifikace dohody o stabilizaci a přidružení a Evropská komise schválila návrh stanoviska k žádosti Srbska o připojení k EU.

Je však politováníhodné, že srbské orgány neuvedly v obecnou známost prostřednictvím sdělovacích prostředků a náležitě nevysvětlily, co vytvoření režimu cestování bez víz zavedeného v roce 2009 znamená, aby předešly tomu, že jejich občané budou tento systém zneužívat. Doufám, že tento znepokojivý nárůst žádostí srbských občanů o azyl EU nepoškodí srbský integrační proces. Jsem pevně přesvědčen, že srbské orgány rychle zareagují. Chtěl bych také připomenout, že cesta k přijetí závisí na individuální snaze Srbska splnit kodaňská kritéria a dohodu o stabilizaci a přidružení.

  Jiří Maštálka (GUE/NGL), písemně. – (CS) Pokud jde o tematický okruh této rozpravy (víza), chtěl bych se vyjádřit ke dvěma dílčím, podle mne však nejdůležitějším problémům. Oba problémy jsou značně citlivé z hlediska úspěšné realizace evropské politiky dobrého sousedství. Na prvním místě je záležitost provádění Dohody o zjednodušení vízového styku mezi EU a Ruskem. Domnívám se, že není adekvátní pouze kritizovat – z hlediska celkového hodnocení toho, jak tato dohoda funguje – některá opatření, které Rusko musí doposud aplikovat bohužel i vůči občanům přijíždějícím ze zemí EU. Vyžaduje to celková bezpečnostní situace v této zemi a tato opatření, jako např. povinnost registrace, ve své podstatě zjednodušení vízového styku nekomplikují. Druhým problémem je údajné znepokojení ohledně správného uplatňování systému uvolnění vízového režimu EU v Srbsku, Makedonii a Černé Hoře. Toto znepokojení je prý vyvoláno zvýšením počtu žádostí občanů těchto zemí o azyl a jako řešení jsou navrhována opatření vůči příslušným vnitrostátním orgánům. To je scestné a mimo podstatu věci. Celková politická situace na Balkáně je už dlouhá léta zásadně ovlivňována ze strany NATO a EU. Nechť především tyto organizace prosazují taková opatření a takovou politiku na Balkáně, která nebude nutit lidi tento těžce zkoušený region opouštět.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Neříkejme hop, dokud nepřeskočíme. Dohodě s Moskvou o odstranění obchodních překážek uvěříme teprve tehdy, až bude ratifikována a bude se provádět. Jen si v této souvislosti vzpomeňme, jak se Rusko rozhodlo odvolat podpis Smlouvy o energetické chartě. Ukáže se také jasně, zda má Kreml v úmyslu vyhovět žádostem EU o zjednodušení vízového styku. Uvolnění vízového režimu pro země západního Balkánu, což je oblast dosahující jen zlomku rozlohy Ruska, vedlo k přílivu žadatelů o azyl, takže co se asi stane po zrušení vízových omezení pro sedmou nejlidnatější zemi světa? Jestliže velký počet kavkazských islamistů má ruské občanství, necháme potenciální teroristy vstupovat do země bez vízové povinnosti? Ať už se to týká Srbska, Gruzie nebo Makedonie, musíme se důkladněji podívat na danou situaci, a bude-li to zapotřebí, dále pracovat na odpovídajících dohodách o zpětném přebírání osob. Musíme vyhodnotit zkušenosti se zrušením víz pro balkánské země, aktualizovat Schengenský informační systém II (SIS II) a sledovat provádění vízové povinnosti v Moskvě. Musíme také stále sledovat růst počtu uprchlíků z Kavkazu a středoasijských zemí do Ruska a růst počtu žadatelů o azyl z těch zemí, které žádají o zrušení vízových omezení.

  Justas Vincas Paleckis (S&D), písemně. – (LT) Podle údajů ruského statistického úřadu v roce 2008 udělilo Rusko 1,5 milionu víz občanům EU a ruským občanům bylo uděleno 3,5 milionu víz do EU. To je více než čtvrtina celosvětového počtu schengenských víz. Vízová politika mezi EU a Ruskem je důležitým nástrojem pro prohlubování mezilidských vztahů a Rusku umožňuje se více přiblížit k EU. Chtěl bych upozornit na potíže obyvatelů kaliningradské oblasti Ruské federace. Většina obyvatel tohoto ruského ostrova obklopeného členskými státy EU dostane krátkodobá schengenská víza pro jeden vstup. Většina obyvatel Kaliningradu, kteří projíždějí přes sousední členské státy EU, musí za každé vízum zaplatit a stát fronty na konzulátech členských států EU. Před budovou Evropské komise v Bruselu nedávno demonstrovali zástupci sociálních organizací z Kaliningradu za zavedení zvláštních podmínek pro cestování obyvatel této uzavřené oblasti do členských států EU a za to, aby tato otázka nebyla svázána s rozhovory mezi EU a Ruskem o bezvízovém režimu.

  Iuliu Winkler (PPE), písemně. – (HU) V uplynulých několika letech jsme byly svědky toho, že se ve státech západního Balkánu rozběhly slibné procesy, které patrně zahladí vzpomínku na to, že ještě před patnácti lety byl tento region v Evropě válečnou oblastí. Příkladná pomoc EU v procesu demokratického vývoje na západním Balkáně a skutečnost, že EU nechala zemím tohoto regionu otevřenou možnost přistoupení, nepochybně přispěly k tomuto vývoji. Rozhodnutí uvolnit vízový režim, které bylo přijato před rokem, uvedlo do Makedonie, Černé Hory a Srbska evropskou praxi svobody pohybu, což je jasným znamením zájmu ze strany Evropy. Problém přistěhovalectví se v některých členských státech nesporně opět stává závažným tématem domácí politiky a zhoršuje ho hospodářská krize. Domnívám se však, že navzdory krizi musíme uplatňovat evropskou solidaritu, pokud chceme zabránit oživení nacionalismu a protekcionismu. I když západní Balkán zatím není součástí EU, stability v jihovýchodní Evropě lze dosáhnout pouze rozšířením EU o Balkán. EU musí přísně sledovat plnění technických požadavků na ochranu hranic, ale současně musí poskytnout pomoc s cílem zajistit, aby občané zemí západního Balkánu měli reálnou naději, že se jejich životy zlepší, a aby považovali přistoupení k EU za dosažitelný cíl. Musíme tomuto regionu pomáhat na cestě k sociálnímu a hospodářskému rozvoji účinnějšími informacemi, ještě větší solidaritou a dodatečnými finančními prostředky, aby místní občané mohli zakoušet prosperitu ve vlastních zemích.

17. Vytvoření sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva Agustína Díaze de Mera García Consuegra za Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci ohledně návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 377/2004 o vytvoření sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví (KOM(2009)0322 – C7-0055/2009 – 2009/0098(COD)) (A7-0342/2010).

  Agustín Díaz de Mera García Consuegra, zpravodaj. – (ES) Paní předsedající, nejprve bych rád poděkoval svým kolegům poslancům, paní Guillaumové, panu Ilchevovi, paní Kellerové, paní Wikströmové a panu Tavaresovi. Jejich podpora přispěla ke zkvalitnění mé zprávy.

Radu a Komisi bych především chtěl upozornit na otázku terminologie. Podle mého názoru by bylo vhodnější, kdybychom používali termín „neřízené přistěhovalectví“. Doposud se o utajovaném přistěhovalectví ve všech právních nástrojích přijatých EU hovořilo jako o „nedovoleném přistěhovalectví“.

Ačkoli to může být pravda v některých členských státech EU, kde je nedovolený vstup či pobyt zločinem, zatímco v jiných nemá termín „neřízený“ žádný právní nebo obsahový význam, v mnoha dalších členských státech nepovolený vstup nebo pobyt nepředstavuje protiprávní jednání, a proto bychom tyto aktivity neměli kriminalizovat.

Proto je ve vysvětlujícím prohlášení zprávy výzva k tomu, aby orgány revidovaly používanou terminologii, přičemž se trvá na potřebě nalézt přesnější a vhodnější definice fenoménu tajného přistěhovalectví.

Co se týče jádra této problematiky, síť styčných úředníků pro přistěhovalectví byla vytvořena na základě nařízení Rady (ES) č. 377/2004. Tento nástroj stanoví, že styční úředníci budou jakožto zástupci členského státu vysíláni imigračním úřadem nebo jiným příslušným orgánem do zahraničí, aby navázali a udržovali styky s orgány hostitelské země s cílem přispět k předcházení tajného přistěhovalectví a boji proti němu, pomáhat při navracení nelegálních přistěhovalců a při řízení legální migrace osob.

Po uzákonění daného nařízení byla zřízena agentura FRONTEX, jejímž úkolem je koordinovat operativní spolupráci mezi členskými státy v oblasti řízení vnějších hranic, napomáhat členským státům při odborné přípravě vnitrostátní pohraniční stráže, provádět analýzu rizik, sledovat rozvoj výzkumu v oblasti kontroly a ostrahy vnějších hranic; napomáhat členským státům v situacích, které vyžadují zvýšenou technickou a operativní pomoc na vnějších hranicích a poskytovat členským státům nezbytnou podporu při organizaci společných návratových operací.

Je zřejmé, že důležité cíle agentury FRONTEX by bylo možné plnit efektivněji, kdyby její členové mohli využívat znalostí a zkušeností sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví, zejména pokud vezmeme v úvahu, že Evropská agentura nemá mimo území EU žádné zastoupení.

Cílem návrhu na změnu nařízení (ES) č. 337/2004 je využít znalostí a zkušeností styčných úředníků pro přistěhovalectví ve prospěch agentury FRONTEX a naopak, což nebylo zahrnuto v původním nařízení.

Pozměňovací návrhy dále navrhují využít informace získané sítěmi styčných úředníků prostřednictvím sítě ICONet, což je bezpečná informační a koordinační síť pro služby řízení migrace členských států, využít Fond pro vnější hranice pro podporu vytváření sítí styčných úředníků a konečně zlepšit mechanismus podávání zpráv o činnosti sítě a stanovování zájmových oblastí s ohledem na přistěhovalectví.

Právním základem návrhu je článek 63 odst. 3 písm. b) a čl. 66 Smlouvy o založení Evropského společenství.

Zde nyní skončím, paní předsedající, a další poznámky učiním v příštím kole.

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Paní předsedající, velmi ráda bych poděkovala celému Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, konkrétně pak zpravodaji, panu Díazovi de Mera García Consuegra, a stínovým zpravodajům za práci odvedenou na tomto velmi důležitém dokumentu, a vítám dohodu, k níž jsme s Radou dospěli.

Předložený návrh umožní užší spolupráci mezi agenturou FRONTEX a sítí styčných úředníků pro přistěhovalectví, což přispěje ke zlepšení výměny informací prostřednictvím bezpečné webové základny a zaručí, že Rada i Parlament budou mít o fungování těchto sítí přesné informace.

Rovněž mě těší, že díky návrhům předloženým Parlamentem bude uplatňován přístup založený na lidských právech, a to při podávání zpráv o záležitostech souvisejících s neřízenou imigrací v některých třetích zemích. Dovolte mi vyjádřit naprostý souhlas se zpravodajem, pokud jde o používání výrazu „neřízené“ přistěhovalectví. Článek 79 Smlouvy bohužel hovoří o „nedovoleném přistěhovalectví“, proto se tento termín vyskytuje, já sama však vždy používám jedině termín „neřízené“, a tak s vámi naprosto souhlasím.

Díky vámi představeným návrhům na změnu regulačního rámce a v souladu se Stockholmským programem budou sítě styčných úředníků přizpůsobeny tak, aby více přispěly k lepšímu pochopení základních příčin migrace, a to s ohledem na vhodné řešení těchto jevů. Proto doufám, že až budete zítra o změně nařízení hlasovat, bude bezodkladně přijato, což nám umožní tento důležitý nástroj pro spolupráci v oblasti řízení migrace využívat mnohem efektivněji.

  Carlos Coelho, za skupinu PPE. – (PT) Paní předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, v Parlamentu vždy podporujeme návrhy, jejichž cílem je reagovat na nutnost vhodného řízení jak legální, tak nelegální či tajné migrace. Tento návrh je toho součástí; jeho cílem je zavést změny – již dostatečně vysvětlené panem Díazem de Mera – v nařízení Rady (ES) č. 377/2004 o vytvoření sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví, za účelem vytvoření nezbytné součinnosti mezi tímto významným nástrojem pro spolupráci a Evropskou agenturou pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (FRONTEX), která byla zřízena až později.

Úkolem styčných úředníků jakožto zástupců členských států v zahraničí – v současnosti vyslaných do více než 130 zemí – je udržovat potřebné styky s orgány hostitelské země s cílem přispět k předcházení nedovolenému přistěhovalectví a boji proti němu a k řízení legální migrace. Vzhledem k tomu, že FRONTEX nemá mimo území Unie žádné stálé zastoupení, není už pochyb o důležitosti takové spolupráce. Agentura FRONTEX musí, na základě informací získaných styčnými úředníky, pokračovat v analýze rizik a v posilování operativní spolupráce mezi členskými státy a třetími zeměmi.

Informace získané díky těmto sítím budou přenášeny prostřednictvím sítě ICONet – bezpečné informační a koordinační sítě pro služby řízení migrace členských států – a zároveň těmto sítím umožní využívat zdrojů dostupných z Evropského fondu pro vnější hranice.

Protože si pan Díaz de Mera již nejspíše říká, jak je možné, že jsem to ještě nezmínila, chtěla bych zdůraznit, že odvedl vynikající práci, nejenom pokud jde o kvalitu a vložené úsilí, což je u jeho zpráv pravidlem, ale i pokud jde o jeho snahu dospět k dohodě ohledně této důležité záležitosti při prvním čtení.

  Claude Moraes, za skupinu S&D. – Paní předsedající, využívám této příležitosti hovořit jménem stínové zpravodajky za S&D, paní Guillaumové, abych poděkoval zpravodaji, panu Díazovi de Mera García Consuegra, za jeho aktivní spolupráci se všemi stínovými zpravodaji a za to, že jednání s Radou úspěšně posouval kupředu.

Zatímco návrh Komise sestává z převážně technických úprav, tato zpráva podle mého názoru umožnila lepší pochopení a porozumění složitosti a rozsahu činnosti styčných úředníků. Styční úředníci pro přistěhovalectví se zabývají vskutku velice komplexními a komplikovanými činnostmi. Je proto naprosto nezbytné – zejména kvůli transparentnosti – aby se zlepšila výměna informací jednak s Evropským parlamentem, jednak také s organizacemi, jako je UNHCR či Podpůrný úřad pro otázky azylu. Rovněž je zásadní, abychom ohledně úkolů styčných úředníků pro přistěhovalectví zaujali a podporovali přístup zaměřený na lidská práva, jak před chvílí zmínila paní komisařka. Je jistě zbytečné připomínat, že v souvislosti s řešením smíšených migračních pohybů může vyslání styčných úředníků do třetích zemí vyvolávat z pohledu lidských práv značné obavy, především s ohledem na právo jedince opustit zemi, včetně své vlastní, a právo žadatelů o azyl uprchnout a hledat ochranu před pronásledováním.

Co se týče vášnivé debaty o terminologii, ve vysvětlujícím prohlášení máme uspokojivý kompromis, který by mohl tento zdánlivě nekonečný spor vyřešit. Na závěr děkuji panu Díazovi de Mera García Consuegra a slibuji, že naše skupina jeho zprávu plně podpoří.

  Stanimir Ilchev, za skupinu ALDE. – (BG) Paní předsedající, i já bych se rád připojil k těm, kteří vyjádřili uznání úsilí zpravodaje, pana Díaze de Mera, neboť se mu podařilo vytvořit atmosféru, jež nám umožnila úspěšně jednat o navrhovaných změnách, upravovat ty nejsložitější z nich a dospět ke kompromisům, díky čemuž teď můžeme být se svým úsilím spokojeni.

Jakožto zástupce skupiny ALDE chci nejprve upozornit na to, že dosavadních výsledků se podařilo dosáhnout díky skutečnosti, že jsme v tomto případě zasadili otázku lidských práv do širší problematiky přistěhovalectví a řízení migračních procesů. Při dodržení lidských práv tak zároveň můžeme zaručit trvale lidský a náležitý přístup jak ze strany imigračních úředníků, tak ze strany pracovníků agentury FRONTEX.

Zadruhé, dalším přínosem naší práce je to, že dojde ke zlepšení spolupráce, a to jak mezi styčnými úředníky navzájem, tak mezi nimi a agenturou FRONTEX. A konečně, agentura FRONTEX bude moci využít našich spojených sil ke shromáždění nového fondu znalostí, který bude větší svým rozsahem a rozmanitější svými funkcemi. Toto know-how v rukách institucí a zodpovědných osob jim umožní účinněji kontrolovat přistěhovalectví. A proč je efektivnější řízení imigračních procesů tak potřebné? Je to kvůli tomu, že imigrační toky budou i nadále činné a v blízké budoucnosti pravděpodobně ještě zesílí.

  Franziska Keller, za skupinu Verts/ALE. – Paní předsedající, i já bych chtěla poděkovat zpravodaji, panu Díazovi de Mera García Consuegra, za jeho skvělou práci. Styčné úředníky pro přistěhovalectví bychom neměli vnímat jen jako „zprostředkovatele deportací“ – já sama bych si nepřála, aby tak byli vnímáni – měli by pozorně sledovat situaci lidských práv v hostitelských zemích, především ochranu poskytovanou žadatelům o azyl a navrátilcům.

Velice mě těší, že se našemu zpravodaji do zprávy podařilo několikrát zahrnout odkazy na lidská práva a podávání zpráv o lidských právech – jedná se o hledisko, které v původním návrhu vůbec nebylo obsaženo.

Rovněž vítám posílenou roli Evropského parlamentu, který je jediným přímo voleným orgánem na úrovni EU a jehož role s Lisabonskou smlouvou ještě vzrostla – ačkoli se zdá, že někteří si to stále ještě neuvědomili.

  Rui Tavares, za skupinu GUE/NGL. – (PT) Paní předsedající, nejprve bych chtěl, jak už zde bylo několikrát řečeno, poblahopřát panu Díazovi de Mera k jeho vynikající práci a k jeho spolupráci a dialogu s námi v průběhu celého procesu: zejména co se týče ožehavé otázky, zda tento a další texty odkazují na „neřízené přistěhovalectví“ nebo na „nedovolené přistěhovalectví“. V této věci byl přístup zpravodaje, pana Díaze de Mera, nanejvýš konstruktivní a dynamický. Pravda je i to, že smlouvy a stanovisko samotné Rady mu nedovolily postupovat v této záležitosti dál a stanovit definici, která by měla širší rozpětí a zároveň byla správnější po technické stránce, a to v případě neřízených a nezdokumentovaných přistěhovalců.

Jsem přesvědčen, že nyní, stejně jako při mnoha předchozích parlamentních diskuzích o přistěhovalectví, jde především o to, že vůči přistěhovalectví uplatňujeme represivní politiku, kterou se už téměř podařilo dovést do konce a téměř nic jí nechybí: hlavní funkcí Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (FRONTEX), Schengenské dohody, a dokonce i styčných úředníků – která v současnosti prochází změnami, tak jako v minulosti – je ochrana hranic, což je funkce represivní.

Všichni zde v Parlamentu navíc víme, že jak na levici, tak čím dál tím více i na pravici přestává být imigrační politika zahrnující represivní opatření imigrační politikou v pravém slova smyslu, neboť imigrační politika hodná svého jména nutně vyžaduje také legální odvětví pro legální přistěhovalectví.

Jsem přesvědčen, že kdybychom hlasovali pouze o zprávě pana Díaze de Mera jako takové, s myšlenkami, které předkládá, naprosto bych souhlasil. Protože však místo toho hlasujeme o kompromisu s Radou, a to při prvním čtení, domnívám se, že jsme v této záležitosti nedošli tak daleko, jak jsme mohli.

  Paul Nuttall, za skupinu EFD. – Paní předsedající, jedním ze znaků suverénního státu je jeho schopnost rozhodovat o tom, kdo může a kdo nesmí na jeho vlastní území vstoupit. Několik vlád ve Spojeném království však toto právo bohužel přenechalo nezvoleným, anonymním byrokratům v Bruselu. Ukázalo se, že to bylo katastrofální rozhodnutí. Nyní se nacházíme v situaci, kdy do naší země neřízeně proudí přistěhovalci, což vedlo k poklesu mezd a tomu, že obyvatelé – místní obyvatelé – přichází o práci. Nevěřím tomu, že by s tím evropská síť styčných úředníků pro přistěhovalectví byla s to skoncovat.

V naší zemi navíc existuje dvoustupňový systém, v němž máte smůlu, jestliže pocházíte z Austrálie, Nového Zélandu či jakékoli jiné země. Pokud jste však z Lotyšska, Polska nebo kterékoli ze zemí EU, můžete si přicházet a odcházet, jak se vám zlíbí. To je zásadní chyba. Tvrdí se, že tato síť pomůže zamezit nelegálnímu přistěhovalectví, co se ale stane, když země, jako je například Rumunsko, v podstatě udělí občanství stovkám tisíc nelegálních přistěhovalců? Dojde k zesměšnění celého systému.

Podporuji zvolené politiky ve Spojeném království, kteří chtějí mít přehled o našich vlastních hranicích. Nepodporuji však neodpovědné, nezvolené úředníky. Jsem přesvědčen, že posílení této sítě by bylo nezbytné, jen pokud by každý jednotlivý členský stát byl schopen kontrolovat, kdo vstoupí a kdo nevstoupí na jeho území. Proto všechny úpěnlivě žádám, aby tuto zprávu zamítli.

(Řečník souhlasil s položením otázky podle pravidla č. 149(8) jednacího řádu)

  Krisztina Morvai (NI). – (HU) Paní předsedající, můj kolega ze Spojeného království hovořil o potížích, jimž čelí britští zaměstnanci v důsledku přistěhovalectví do jejich země. Pocházím z Maďarska, ze země, z níž je bohužel velké množství lidí nuceno odejít do Anglie za prací, například zdravotní sestry, lékaři nebo jiní kvalifikovaní zdravotníci, protože jejich platy jsou v Maďarsku extrémně nízké. Tito lidé byli v Maďarsku vyškoleni na velice vysoké úrovni a Maďarsko teď čelí kolapsu…

(Předsedající řečníka přerušila)

  Paul Nuttall (EFD). – Paní předsedající, jestliže lidé jako lékaři a zubaři chtějí do Spojeného království za prací – a my jejich dovednosti potřebujeme – pak ať přijdou, v tuto chvíli se však nacházíme v situaci, kdy je náš trh nasycen: nemůžeme kontrolovat, kdo z EU přichází a kdo nikoliv. To je zásadní chyba. Je to špatné a občany to připravuje o práci.

Dám vám příklad. Taxikář, který mě dnes ráno vezl na letiště, byl zedník, který přišel o práci kvůli pracovníkům z Polska, jimž stačí mnohem nižší mzda než britským dělníkům, a on tak teď musí řídit taxi. To není správné.

  Philip Claeys (NI). – (NL) Paní předsedající, samozřejmě, že každá agentura, která se podílí na boji proti nelegálnímu přistěhovalectví, se může spolehnout na moji podporu. Jestliže styční úředníci zefektivní například práci agentury FRONTEX, jde to pozitivní krok.

Chtěl bych zdůraznit, že bychom se neměli tolik soustředit na institucionální a byrokratické procesy, pak pro samé stromy neuvidíme les. Problém nedovoleného přistěhovalectví je problémem politickým, vyžadujícím politickou vůli, pokud ho máme někdy vyřešit.

Dnes jsme zjistili, že stále existují členské státy, jako je například Belgie, které nelegální přistěhovalectví odměňují, a to z politických i ideologických důvodů. Nelegální přistěhovalce odměňují tím, že legalizují jejich status nebo jim udělují povolení k pobytu. Takovým způsobem se nebojuje proti nedovolenému přistěhovalectví, ale naopak se aktivně podporuje. V agentuře FRONTEX můžeme mít tolik styčných úředníků pro přistěhovalectví, kolik budeme chtít, problém se však mezitím bude jen zhoršovat.

Co mě na aktuální zprávě rozčiluje nejvíc, je její doporučení nemluvit o „nedovoleném přistěhovalectví“, ale o „neřízeném přistěhovalectví“, jak se tomu teď říká. Nemůžu to pochopit: vypadá to, že problém chceme vyřešit tím, že mu dáme jiné jméno nebo budeme předstírat, že už prostě neexistuje. To je skutečně orwellovské. Nazývejme věci pravým jménem; mluvme jasně a hovořme o nelegálním přistěhovalectví a nelegálních přistěhovalcích.

  Georgios Papanikolaou (PPE). – (EL) Paní předsedající, už samotná skutečnost, že téměř každý dnes poděkoval našemu zpravodaji, panu Díazovi de Mera García Consuegra, i všem stínovým zpravodajům, kteří se na tomto úkolu podíleli, dokládá vážnost vynaloženého úsilí a vynikající kvalitu dosažených výsledků, a proto bych i já chtěl všem poděkovat. Dnešní rozprava je nesmírně významná, neboť dokládá naše úsilí, v současnosti na evropské úrovni, řídit legální, nelegální i ilegální imigrační toky, úsilí, jaké vynakládáme na koordinaci a skutečné vyjádření solidarity mezi členskými státy, stejně jako na lepší využití všech nástrojů, které máme k dispozici.

Vytvořili jsme síť styčných úředníků pro přistěhovalectví. Jak už jsme slyšeli, tato síť zahrnuje přibližně 130 zemí a umožňuje nám získávat podložené informace. Zřídili jsme agenturu FRONTEX, nedávno jsme založili Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu, podepsali jsme dohodu o zpětném přebírání osob, využíváme všech dostupných evropských fondů a rok od roku je co nejvíce posilujeme. Samotná skutečnost, že jsme nyní dosáhli bodu, kdy tyto nástroje využíváme a kombinujeme – jinými slovy, vidíme, že požadavky agentury FRONTEX souvisí se sítí styčných úředníků a ještě více kombinují všechny dostupné prostředky a nástroje – dokazuje, že se nám daří postupovat kupředu stále efektivněji.

Nikdo samozřejmě nemůže říci, že jsme dosáhli našeho cíle. Uvědomíte-li si, že přes Řecko do Evropy nelegálně vstupuje 90 % přistěhovalců, tak to samo o sobě to ukazuje, že před sebou máme ještě hodně práce. Tato spolupráce a nástroje, které máme k dispozici, dokazují, že dokážeme účinněji postupovat kupředu. To nám umožňuje zachovat si optimismus, alespoň v tom ohledu, že Evropa potřebné nástroje má a prostřednictvím solidarity a úzké vzájemné spolupráce tak budeme v budoucnu schopni dosáhnout ještě lepších výsledků. Mohu vás ujistit, paní komisařko, že veškeré podobné úsilí ze strany Komise budeme podporovat. Nepochybujte o naší podpoře všech takovýchto iniciativy z vaší strany.

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Paní předsedající, jak víme, odvádí úředníci agentury pohraniční stráže FRONTEX významnou práci, jež je součástí operativní spolupráce mezi členskými státy a třetími zeměmi s cílem bojovat proti nedovolenému přistěhovalectví. Podle mého názoru je třeba proti němu účinně bojovat především v tranzitních zemích. Hustá síť styčných úředníků pro přistěhovalectví a jejich úzká vzájemná spolupráce je proto rozumným opatřením, které nám umožní účinně bojovat proti masovému přistěhovalectví do Evropy se všemi jeho negativními důsledky pro evropské občany. Je však nutné zaručit, aby co nejrychleji a bez byrokratických průtahů byly zpřístupněny informace a hodnocení poskytované styčnými úředníky agentuře FRONTEX a vnitrostátním institucím.

Obecně vzato, v otázkách přistěhovalectví rozhodně potřebujeme větší spolupráci mezi všemi stranami. Podle mého názoru by měly být pravomoci agentury FRONTEX co nejrychleji posíleny – se souhlasem členských států – abychom zajistili, že její činnost bude jednotná a efektivní, zejména na vnějších hranicích.

  Simon Busuttil (PPE). – (MT) Paní předsedající, jakožto zpravodaj pro nařízení o agentuře FRONTEX vítám nejnovější vývoj zákona, který máme před sebou, neboť nám pomůže v posílit tuto agenturu. Moje zpráva o agentuře FRONTEX a o potřebných změnách v jejích kompetencích byla ve skutečnosti předložena již minulý měsíc a doba, po níž je možné provádět změny, vyprší již tento týden. Proto odhaduji, že v nadcházejících měsících – v lednu a únoru – přijme výbor LIBE pozměňovací návrhy ke zprávě o agentuře FRONTEX, což v rámci výboru umožní její dokončení. Doufám, že se nám následně podaří zahájit proces k co nejrychlejšímu uzavření tohoto dokumentu. Nicméně skutečnost, že budeme mít tyto styčné úředníky pro přistěhovalectví, zprostředkovávající výměnu informací s agenturou FRONTEX, je nesmírně pozitivním krokem.

  Oreste Rossi (EFD). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, tato zpráva mohla získat hlasy ve svůj prospěch, naneštěstí ale byla upravena pozměňovacími návrhy, které považujeme za zbytečné a nepotřebné, kde se slova „nedovolené“ a „tajné“ nahrazují slovem „neřízené“, jako bychom se báli nazývat věci pravým jménem.

Na druhou stranu však zpráva vytváří podmínky pro vytvoření sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví vysílaných na konzulární úřady a do mezinárodních organizací, kteří budou zodpovědní za zamezení nedovoleného přistěhovalectví a zprostředkování navracení nelegálních přistěhovalců zpět do vlasti.

Navíc přímá výměna informací o nedovolených imigračních tocích mezi jednotlivými státy, velvyslanectvími a mezinárodními organizacemi by se navíc mohla ukázat jako užitečná v boji proti aktivitám zločineckých sítí. Bylo zničeno už příliš mnoho životů. Zastavení obchodu s bílým masem je jednou z výzev, jimž se EU musí postavit.

  Franz Obermayr (NI). – (DE) Paní předsedající, členské státy vysílají styčné úředníky pro přistěhovalectví do třetích zemí s cílem bojovat proti nedovolenému přistěhovalectví ve spolupráci s místními orgány v těchto zemích. Z toho důvodu považuji spolupráci mezi těmito úředníky a agenturou FRONTEX za naléhavě potřebnou. Smysluplná výměna informací a osvědčených postupů je nezbytná, zároveň bychom měli zabránit zdvojování struktur. Doufám, že taková spolupráce povede k účinnější ochraně hranic – zejména proto, že agentura FRONTEX nemá v třetích zemích žádné vlastní zastoupení.

Klíčovou součástí této spolupráce musí být konzistentní zpracovávání dohod o zpětném přebírání osob, ať už ve východní Evropě nebo na africkém kontinentu, neboť v otázkách navracení nelegálních přistěhovalců do vlasti panuje v EU chaos. Některé členské státy postupují s velkým nasazením, zatímco jiné stagnují. To má přirozeně negativní důsledky pro všechny členské státy.

Proto je naléhavá potřeba začít jednat. Agenturu FRONTEX je nutné posílit a EU zároveň musí donutit představitele členských států, aby plnili své povinnosti.

  Csanád Szegedi (NI). – (HU) Paní předsedající, dámy a pánové, tato zpráva a v ní obsažené návrhy mají jasný účel: jejich cílem je vytvořit podmínky pro podporu a usnadnění přistěhovalectví, což považujeme za nepřijatelné. Vytvoření sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví je dalším krokem k centralizovaným opatřením kontrolovaným Evropskou unií, která podporují příliv přistěhovalců a uprchlíků. Stejně tak je nepřijatelný úmysl nahradit termín „nedovolené přistěhovalectví“ termínem „neřízené přistěhovalectví“, čímž se projevuje snaha tento nelegální čin dále legitimizovat. Obyvatelé Evropy už mají dost záplavy přistěhovalců a my bychom uvítali, kdyby to brali v potaz také zvolení členové tohoto Parlamentu. O této zprávě bohužel nemohu říci nic víc než to, že je zesměšněním sebe sama. Tato zpráva představuje karikaturu Evropského parlamentu.

  Andrew Henry William Brons (NI). – Paní předsedající, navrhované změny v nařízení mají usnadnit výměnu informací „při řízení dovoleného i nedovoleného přistěhovalectví“. Já ho nechci řídit: já ho chci zastavit. Migrace je založena na falešné představě, že jsme výtvory své kultury a že vystavení evropské kultuře promění v druhé generaci Neevropany v Evropany, jestli ne už v té první. Odlišní lidé nejsou výtvory odlišných kultur: odlišné kultury jsou výtvory odlišných lidí.

Přiveďte do Evropy obyvatele zemí třetího světa a proměníte Evropu ve třetí svět – a to nikoli přechodně, ale natrvalo. A to je to, co děláme posledních šest desetiletí.

  Krisztina Morvai (NI). – (HU) Paní předsedající, nastala ta správná doba, kdy bychom se konečně měli pokusit najít základní příčiny přistěhovalectví a napravit je. Z důvodů lidskosti navrhuji zavést právo každého člověka pobývat ve vlastní rodné zemi, ve své vlasti, a ve světě by měly být vytvořeny vhodné hospodářské i jiné podmínky k tomu, aby lidé ve své vlastní zemi mohli žít, to zahrnuje i země považované za druhořadé členské státy EU. Abych navázala na své předchozí myšlenky, systém zdravotní péče v Maďarsku se zhroutil, nebo je na hranici zhroucení, protože maďarští lékaři, zdravotní sestry a zaměstnanci s lékařským vzděláním jsou nuceni masově migrovat v rámci EU, například do Anglie, stejně jako do jiných zemí, čímž se v podstatě stávají ekonomickými uprchlíky. Nastal čas, kdy bychom se tímto jevem měli zabývat a začít proti němu aktivně bojovat, a to například tak, že budeme po členských státech požadovat, aby kvalifikovaným lékařům a zdravotním sestrám v případě potřeby zajistily přiměřený příjem.

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Paní předsedající, přestože během rozpravy se to neprojevilo, pane Díazi de Mera, chápu, že váš návrh má značnou podporu. Ráda bych vám k tomu poblahopřála, neboť to dokládá, že jste vykonal velice významnou práci.

Rovněž bych chtěla znovu vyjádřit své potěšení z toho, že jste prostřednictvím pozměňovacích návrhů výboru posílil hledisko lidských práv. To zaručí, že všechny podstatné aspekty, především lidská práva, budou brány v potaz, když se budeme věnovat určité zemi nebo oblasti a když budeme podávat zprávy ohledně záležitostí souvisejících s neřízeným přistěhovalectvím v dané zemi či oblasti. Víme, že mezi situací ohledně lidských práv a počtem přistěhovalců nebo žadatelů o azyl existuje jasná souvislost. Jedná se o významný push factor.

Rovněž se jedná o úkol pro Podpůrný úřad pro otázky azylu. Ten bude shromažďovat informace o zemích původu a zemích, jimiž žadatelé o azyl procházejí. Hlavní funkcí styčných úředníků je navázat a udržovat styky s orgány hostitelské země s cílem přispět k předcházení nedovolenému přistěhovalectví a boji proti němu. Poskytovat úplné posouzení stavu lidských práv v hostitelské zemi však není v rozsahu jejich působnosti, ačkoli je jednou z priorit.

Domnívám se, že svým návrhem jste text vylepšili, a velice se těším na vaše zítřejší hlasování. Chtěla bych vám i stínovým zpravodajům za vaši důležitou práci ještě jednou poděkovat.

  Agustín Díaz de Mera García Consuegra, zpravodaj. – (ES) Paní předsedající, paní komisařko, mnohokrát vám děkuji za vaše slova, stejně jako za vaše nasazení. Rád bych ještě jednou vyjádřil obdiv ke způsobu, jakým se vám daří spravovat svěřený úkol.

Dnes odpoledne jsme vyslechli 18 projevů a většinové skupiny přijetí zprávy podpořily. Proto bych chtěl opět projevit hlubokou vděčnost za to, že se aktivně podílely, zprávu obohatily a připojily k ní významné pozměňovací návrhy, které měly být obsaženy a nyní tedy jsou.

Odkazuji v podstatě hlavně na otázku lidských práv, Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu a roli Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky.

Je samozřejmé, že v tak velkém a rozmanitém Parlamentu nemůžeme všichni se všemi souhlasit, ale právě proto je naše úsilí, díky němuž jsme dosáhli velmi širokého konsensu, obzvlášť důležité. Dámy a pánové, ze svého středopravého, křesťanskodemokratického stanoviska skutečně tvrdím, že jsem rozhodně pro to, abychom dali přednost termínu „neřízené“, a výraz „nedovolené“ odmítám jakožto právně, obsahově i etický nepřijatelný.

Všem svým kolegům velice děkuji za jejich podporu a také za jejich projevy, a to včetně těch nesouhlasných.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat v úterý 14. prosince.

18. Sjednocený postup vyřizování žádostí o povolení k pobytu a výkonu práce (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva Véronique Mathieuové za Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o sjednoceném postupu vyřizování žádostí státních příslušníků třetích zemí o jediné povolení k pobytu a výkonu práce na území členského státu a o společném souboru práv pro pracovníky z třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v členském státě (KOM(2007)0638 – C6-0470/2007 – 2007/0229(COD) (A7-0265/2010)).

  Véronique Mathieu, zpravodajka. – (FR) Paní předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, jak víte, Evropská unie se už deset let snaží vyzbrojit právními nástroji v oblasti ekonomického přistěhovalectví.

Namísto původně globálního přístupu dala Komise nakonec přednost přístupu odvětvovému. Tento návrh směrnice osvětluje potřebu společné politiky v oblasti legální imigrace, a to zejména její ekonomické podoby.

Až doposud jsme vytvářeli právní předpisy pro nedovolené přistěhovalectví, hraniční kontroly, vízovou politiku. Nyní nastal čas pokročit k otázce ekonomické migrace, neboť Evropská unie musí začít čelit výzvám, které jsou společné všem členským státům; výzvám, vyžadujícím společné řešení na evropské úrovni.

Těmito výzvami jsou demografický pokles a stárnutí evropského obyvatelstva. Skutečnost je taková, že kvůli těmto dvěma problémům, které postihují celou Evropu, ukazují celosvětové prognózy zaměstnanosti, že nás v nadcházejících letech čeká znatelný nedostatek pracovních sil. Musíme tedy na evropské úrovni nalézt takové řešení, abychom vyhověli potřebám pracovního trhu, a ekonomická migrace je jedním z řešení, kterým se musíme zabývat.

Buďme však opatrní a nelžeme sami sobě. Definovat evropský přístup k řízení legálního přistěhovalectví znamená organizovat ho s jasným ohledem na potřeby a hostitelské možnosti každého členského státu. Jak je uvedeno v článcích 1 a 8 tohoto návrhu směrnice, v pravomoci jednotlivých států nadále zůstává možnost rozhodovat o počtu migrantů, které chtějí na svém území přijmout.

Naše vlády usilují o regulaci ekonomického přistěhovalectví různými způsoby: prostřednictvím bilaterálních dohod, kvót, regulačních opatření. Žádné z těchto opatření se však neukázalo jako skutečně účinné při řízení legální migrace a zároveň při boji proti nedovolenému přistěhovalectví. Spojitost mezi nimi je zřejmá. Spočívá v organizování legálního přistěhovalectví tím nejlepším možným způsobem, a to tak, abychom dokázali skoncovat s nedovoleným přistěhovalectvím. Právě tyto úvahy stály za přijetím tohoto balíčku opatření, který Komise představila již před více než pěti lety.

Co přinese směrnice o jediném povolení do současného právního prostředí v oblasti ekonomické migrace? Narozdíl od směrnice o modrých kartách se tato směrnice netýká kritérií pro přijetí pracovníků z třetích zemí. Jejím cílem je odstranit odlišnosti mezi různými vnitrostátními legislativami týkající se postupů při vyřizování žádostí o povolení k pobytu a výkonu práce, stejně jako práv cizinců legálně pracujících v Evropské unii.

Dosud neexistuje žádný evropský nástroj, který by zahrnoval veškerá práva příslušníků třetích zemí, kteří v Unii legálně pracují a pobývají. Tato směrnice proto odstraní odlišnosti v ochraně těchto pracovníků zajištěním rovnocenného přístupu, jako k pracovníkům z daného státu, a to v řadě oblastí: pracovních podmínek, vzdělávání a odborné přípravy, sociální ochrany, přístupu ke zboží a službám, daňovým úlevám.

Tímto způsobem budou tito lidé ochráněni před vykořisťováním, neboť jim společná základna zaručí výhody bezpečného a ochranného právního postavení. Jde rovněž o způsob, jak bojovat proti nekalé soutěži, která škodí evropským pracovníkům. Rozdíly v míře ochrany by totiž ve skutečnosti nakonec vedly k většímu zaměstnávání špatně kvalifikovaných a málo chráněných pracovních sil, a to na úkor evropských pracovníků.

Tato směrnice dále zjednoduší přijímací řízení v zaměstnání. Ve všech členských státech bude fungovat stejný, harmonizovaný postup, který bude jednodušší, rychlejší a méně zatěžující. Přijetí této směrnice tak přinese značné výhody jednak přistěhovalcům, jednak zaměstnavatelům a státní správě, a ve výsledku umožní lepší řízení legálních migračních toků.

Parlament je v současnosti spoluautorem právních předpisů, což zároveň znamená, že musí projevit zodpovědné chování – idealistický a zastaralý názor – a my musíme ukázat, že jsme dostáli novým povinnostem, které nám ukládá Lisabonská smlouva. Vystupme proto jako spolehliví mluvčí, připravení postavit se důležité výzvě, kterou představuje řízení migračních tlaků na hranicích Evropy. Víme, že kvalitní řízení migračních toků bude všem k prospěchu.

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Paní předsedající, nejprve bych chtěla poděkovat oběma zpravodajům, paní Mathieuové i panu Cercasovi, oběma výborům, stejně jako belgickému předsednictví, za náročnou práci, kterou odvedli na tomto návrhu.

Jak dobře víte a jak paní zpravodajka uvedla, Komise tuto zprávu předložila již v roce 2007. Naším cílem bylo a stále je zjednodušit používané postupy zavedením jediného povolení k pobytu i výkonu práce a zároveň zajistit práva související se zaměstnáním těm pracovníkům ze třetích zemí, kteří v EU pobývají legálně a jejichž případy nepokrývají zvláštní právní předpisy EU nebo návrhy Komise. Tento návrh se netýká podmínek udělování či odebírání povolení. Určování takových podmínek je v pravomoci členských států, stejně jako rozhodování o počtech přijatých – pokud nějací budou.

Tento návrh je jedním ze základních stavebních kamenů pracovní a migrační politiky Evropské unie. Pokud ji Parlament a Rada přijmou, pak tato směrnice potvrdí, že si Evropská unie váží toho, jak významně pracovníci ze třetích zemí přispívají k našemu hospodářství a naší společnosti. Ukáže také, že jsme připraveni a schopni se dohodnout na právních předpisech týkajících se práce a migrace.

Jedná se o nesmírně komplexní návrh, který se věnuje jak otázce přistěhovalectví, tak otázce sociální práce. Většinu pozměňovacích návrhů, o nichž se v jednotlivých výborech tohoto Parlamentu hlasovalo, může Komise podpořit do té míry, že posilují procesní záruky jednak pro přistěhovalce, jednak pro zaměstnavatele. To souvisí s pozměňovacími návrhy směřujícími k dalšímu zjednodušování postupů při vyřizování žádostí a posilování opatření ohledně rovného zacházení – jedná se například o zásadu přiměřené výše poplatků za vyřízení nebo opatření týkající se rovného zacházení v oblasti daňových výhod.

Na druhou stranu, pozměňovací návrh podmiňující vyplácení získaných důchodů existencí bilaterální dohody je ve srovnání s přístupem navrhovaným Komisí mnohem více omezující.

Těší mě, že zástupci předsednictví i Parlament vyvinuli značné úsilí, aby sblížili svá stanoviska. Belgické předsednictví se pokusilo přiblížit členské státy stanovisku Evropského parlamentu, a zároveň vím, že Parlament bral v úvahu řadu dotazů a požadavků Rady.

Kompromis, jehož se všichni snažíme dosáhnout, musí respektovat určitá kritéria, jako je například cíl chránit migrující pracovníky a zajistit jim řadu sociálně-ekonomických práv souvisejících se zaměstnáním, pokud možno do co největší míry, na základě rovného zacházení s pracovníky ze zemí EU, a to od prvního dne nástupu do zaměstnání. Rovněž bere v potaz nutnost vytvoření rovných podmínek pro tyto pracovníky v celé EU, a zatřetí, že je důležité ukázat našim partnerům, že jsme připraveni příslušníkům třetích zemí legálně pobývajícím a pracujícím v našich členských státech zaručit spravedlivé zacházení.

Nesmíme přehlížet obavy členských států týkající se určitých opatření ohledně rovného zacházení, zejména pokud jde o zaměření rozpočtu. Považuji za důležité, aby kritéria, která jsem právě zdůraznila, byla respektována, a to i v případě, že konečný výsledek nebude tak ideální, jak jsme chtěli, ani tak ambiciózní, jak jsme doufali. Jak uvedla paní Mathieuová, jedná se o kompromis. Je to dobrý kompromis, který v oblasti legální migrace představuje důležitý krok vpřed a který bude mít pro pracovníky v Evropské unii velký význam.

Dovolte mi proto vyjádřit naději, že co nejdříve dospějeme k dohodě ohledně tohoto návrhu. Znovu děkuji zpravodajům a stínovým zpravodajům za vykonanou práci.

  Alejandro Cercas, zpravodaj pro stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci. – (ES) Paní předsedající, paní komisařko, paní Mathieuová, dámy a pánové, přistěhovalectví je v Evropě nepochybně nanejvýš důležitým a nesmírně významným politickým, hospodářským i společenským tématem.

Jde o obrovskou příležitost, která však vyžaduje rozumné a spravedlivé řízení, jinak se promění v problém, a to nejen pro ty, kdo přicházejí, neboť s nimi nebude spravedlivě zacházeno, ale také pro zdejší pracovníky, jejichž pracovní místa budou v ohrožení. Alternativou je, že se pracovní trh rozštěpí a rozdělí a budou zde existovat „nízkonákladoví“ pracovníci, ohrožující sociální vítězství dosažená za sto let budování evropského sociálního modelu.

V důsledku toho, paní komisařko a paní Mathieuová, je zásada rovného zacházení základním kamenem rozumné a zároveň spravedlivé ekonomické přistěhovalecké politiky. Rada se v tomto smyslu vyjádřila v Tampere před 11 lety, Komise totéž uvedla před pěti lety ve své zelené knize a zítra musí Parlament hlasovat o návrhu legislativní iniciativy. Otázka rovného zacházení je předmětem zájmu Kapitoly III této směrnice. Nejedná se o pouhou byrokratickou směrnici. Stanoví práva a povinnosti, jež by se měly vztahovat na všechny legální přistěhovalce, a měla by zahrnovat veškerá práva na rovné zacházení a nediskriminaci.

Tato směrnice však, paní komisařko, bohužel není tím, co nám bylo slíbeno. Netvrdím to jenom já nebo Výbor pro zaměstnanost a sociální věci, ale také všechny humanitární nevládní organizace, všechny evropské církve a všechny odborové organizace, a to bez výjimky. Tato směrnice je nepřiměřená, ba dokonce nebezpečná, neboť vytváří výjimku právě u těch skupin, které ochranu potřebují nejvíce; vylučuje dočasné pracovníky, vysídlence, ty, které převádí zaměstnavatelská společnost a pracovníky z méně rozvinutých zemí, kteří sem přicházejí v rámci 4. režimu Všeobecné dohody o clech a obchodu.

Stovky tisíc pracovníků tak ze třetích zemí dorazí v souladu se zásadou země původu, protože k nim tato směrnice nezaujímá rovný přístup. Důvodem je i to, že členským státům poskytujete možnost odstoupit od rovného zacházení v souvislosti s důchody v případě návratu do země původu, s rodinnými přídavky a sociálními dávkami pro nezaměstnané, s výjimkou samotné podpory v nezaměstnanosti. To se bude týkat dokonce i pracovníků, kteří jsou předmětem zásady rovného zacházení a jichž se týká to, co uvedla paní Mathieuová. Zároveň jsou vyloučeni z grantů a jakéhokoli druhu podpory při vyšším vzdělávání včetně odborné přípravy.

Ze všech těchto důvodů uvádí Komise ve vysvětlujícím prohlášení a zhodnocení dopadů, že má v úmyslu omezit a následně skoncovat s „mezerou v právech“, v praxi to však nedělá. To nestačí, paní komisařko.

Naneštěstí existují navíc i pozměňovací návrhy, které zítra předloží pravicové a středopravicové skupiny v tomto Parlamentu, zacházející ještě dál, jak jste uvedla, a zastávající ta nejvyhraněnější stanoviska Rady s cílem zničit konsensus, který jsme vybudovali ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci.

Proto jsem přesvědčen, paní komisařko, paní Mathieuová, dámy a pánové, že o tomto tématu, zároveň s ostatními směrnicemi, musíme vést mnohem širší debatu, která bude otevřená evropské občanské společnosti, nevládním organizacím, církvím a odborům. Nesmíme s touto záležitostí tak pospíchat a zacházet s ní, podle mého názoru, tak nezodpovědně, jako by tomu bylo v případě, že bychom dokument Rady přijali už zítra.

Jsem přesvědčen, že většina mých kolegů poslanců napříč politickými stranami by s vedením širší debaty souhlasila, jejímž cílem by bylo dosáhnout v Parlamentu široké shody, respektující zásady naší Listiny základních práv a řídící se doporučeními Organizace spojených národů, Mezinárodní organizace práce a Rady Evropy.

Bavíme se nejen o lidské důstojnosti, ale i o budoucnosti Evropy, a já jsem přesvědčen, že v Evropě potřebujeme všechny pracovníky bez výjimky, ať už pochází z jakékoliv země původu, a tak si nemůžeme dovolit někoho vyčleňovat, pokud v Evropě žije legálně. To je způsob, jak bojovat proti xenofobii a rasismu a usilovat o slušnou Evropu.

  Ria Oomen-Ruijten, za skupinu PPE. – (NL) Paní předsedající, nejprve mi dovolte, abych paní Mathieuové poblahopřála k tomu, že posunula kupředu dokument, který nám klepal na dveře už léta. Jestli jsem vám rozuměla správně, paní Malmströmová, návrh směrnice o podmínkách pobytu příslušníků třetích zemí v Evropské unii za účelem výkonu práce vznikl již v roce 2001. V roce 2006 byl návrh stažen, načež byl v roce 2007 předložen současný návrh, obsahující zvláštní postup pro občany třetích zemí, kteří vstupují na území EU, aby zde pracovali. Výsledkem je to, že se slučuje povolení k pobytu a povolení k výkonu práce.

Paní předsedající, návrh, který máme před sebou – nesouhlasím tak docela s panem Cercasem – naznačuje, že příslušníci třetích zemí, kteří vlastní jediné povolení, disponují sociálními právy, jež jsou ve skutečnosti pro všechny stejná. Debata ve výboru pro sociální věci a životní prostředí – a já děkuji panu kolegovi Cercasovi, neboť jsem s ním ke svému potěšení mohla celou záležitost prodiskutovat – se vyostřila v souvislosti se dvěma body. Především kvůli rozsahu, kvůli němuž – a to je něco, s čím souhlasím – vyslaní pracovníci nemohou, nebo nemusí, získat jediné povolení. To je popsáno ve článku 3 odst. 2 písm. b) směrnice 96/71/ES, známé rovněž jako směrnice o vysílání pracovníků.

Podle mého názoru společenský status vyslaných pracovníků ze třetích zemí je a byl v této směrnici dostatečně popsán. Jak v minulosti, tak i nyní považuji za důležité, abychom vytvořili rovné podmínky, které zaručí, že najatí pracovníci nebudou vykonávat práci za nižší mzdu než běžní zaměstnanci. Zároveň si však říkám, zda si tím, že směrnici o vysílání pracovníků nezmiňujeme, nezaděláváme na problémy v budoucnosti.

Druhým bodem, s nímž jsem hodně zápasila a který byl nyní na základě mého pozměňovacího návrhu upraven, je zásada porušování rovného zacházení. Nadále zastávám názor, že z této zásady, stanovené v nařízení Rady (ES) č. 883, musíme vycházet i v případě jediného povolení. Kompromis dosažený Radou považuji za dobrý, neboť zaručuje jak rovná práva, tak rovné zacházení.

  Vilija Blinkevičiūtė, za skupinu S&D. – (LT) Paní předsedající, směrnice o jediném povolení k pobytu i výkonu práce je skutečně velice důležitá. Proběhlo mnoho diskuzí, bylo vyjádřeno mnoho názorů a mnoho hodnocení, ale společného rozhodnutí, které by bylo přijatelné pro všechny pracovníky ze třetích zemí legálně pobývající a pracující v členských státech EU, se dosáhnout nepodařilo. Tato směrnice by se měla stát všeobecnou rámcovou směrnicí o právech pracovníků ze třetích zemí a měla by sloužit jako rámec pro konkrétní směrnice, neboť jedině tehdy může přispět ke splnění cíle Evropské unie, jímž je společná migrační politika. Hlavním problémem je však skutečnost, že přislíbený rámec směrnice byl z návrhu Komise odstraněn, z jejího obsahu totiž zmizely některé kategorie pracovníků, jako například dočasní pracovníci, pracovníci převedení v rámci společností nebo uprchlíci. Jinými slovy, tato směrnice zásadu právní rovnosti pracovníků ze třetích zemí nijak neposiluje. Aby se mohla stát výchozím bodem a rámcem, je nutné, aby zahrnovala veškeré pracovníky v její působnosti, především pracovníky dočasné, protože jinak dojde k tomu, že přistěhovalci legálně pobývající a pracující v Evropské unii nebudou mít přístup k pracovním podmínkám založeným na zásadách spravedlnosti, jednotnosti a rovnosti. Měli bychom si uvědomit, že migrující pracovníci prostřednictvím své práce, daní a příspěvků na sociální zabezpečení, které platí, přispívají k hospodářství EU. Proto jim musí být zaručena stejná základní práva a na pracovním trhu se s nimi musí zacházet rovnocenným způsobem. Až budeme o této směrnici zítra hlasovat, musíme být jednotní, protože jedině tehdy můžeme zvítězit v boji za to, aby byly do směrnice zahrnuty všechny skupiny pracovníků a aby měly stejná práva. Chtěla bych zdůraznit, že není možné vytvořit dvoustupňový pracovní trh, ať už v Evropské unii nebo mimo ni. Nesmíme dopustit, aby vznikla nejnižší třída pracovníků, které hrozí diskriminace a která nebude požívat žádných práv nebo záruk. Pokud to dovolíme, pošlapeme tím veškeré sociální jistoty, kterých jsme v minulosti dosáhli.

  Sophia in 't Veld, za skupinu ALDE. – Paní předsedající, ráda bych začala malou faktickou poznámkou: Jak vidím, náš partner v jednáních, Rada, není při této důležité rozpravě přítomen. Považuji to za nepřijatelné. Nestalo se tak poprvé a já předsednictví tohoto Parlamentu žádám, aby se na Radu písemně obrátilo a podalo stížnost.

(Potlesk)

Teď už přejdu k věci a tak jako ostatní poblahopřeji paní Mathieuové k velice dobře odvedené práci na velmi těžkém, složitém a citlivém dokumentu. Moje skupina, skupina ALDE, přijímá svoji zodpovědnost a i my chceme dosáhnout dohody, neboť si uvědomujeme, že je opravdu důležitá. Nečiníme tak ale s příliš velkým potěšením, a to proto, jak už bylo myslím různými způsoby vyjádřeno všemi skupinami v tomto Parlamentu i Komisí, že tento návrh nejde tak daleko, jak by bylo potřeba.

Moje skupina se bude držet svého stanoviska ohledně dalších dokumentů, protože jestli členským státům dovolíme vyžadovat další dokumenty, zničíme tak celý smysl jediného povolení; buď jediné povolení máte, nebo ho nemáte, avšak pokud jej máte, žádné další dokumenty nejsou nutné.

Co se srovnávacích tabulek týče, bude moje skupina hlasovat pro jejich připojení, aby se dosáhlo dohody. Musím však dodat – jde o osobní poznámku – že to ze strany členských států považuji za ostudné, a to z toho důvodu, že pokud mají členské státy v úmyslu směrnici skutečně provést transparentním způsobem, měly by srovnávací tabulky zavést samy – z vlastní svobodné vůle.

Závěrem, v roce 1999 v Tampere vystoupily členské státy s rozsáhlým prohlášením o tom, že si přejí jednotnou azylovou a imigrační politiku. Jakého pokroku jsme v téhle oblasti dosáhli? Skoro žádného. Je jasné, že členské státy si jednotnou imigrační politiku prostě nepřejí.

  Jean Lambert, za skupinu Verts/ALE. – Paní předsedající, i my pociťujeme obavy v souvislosti s proměnlivým pracovním trhem v jednotlivých 27 členských státech a mezi nimi navzájem, především by nás ale zajímalo, jak se odsud posunout k něčemu ucelenějšímu a trvalejšímu.

Chceme si být jistí, že se shodneme na základních právech většiny příslušníků třetích zemí, jak je původně stanovila Komise a obecně vylepšil Výbor pro zaměstnanost a sociální věci.

Nepřejeme si, aby byla tato práva stále více omezována a oklešťována, a proto hodláme při zítřejším hlasování podpořit jejich co nejširší a největší rozpětí. Rádi bychom Radě připomněli, že zde hovoříme o jednotlivcích, kteří by měli mít možnost rozvíjet své dovednosti a vzdělání, využívat výhod svých příspěvků na sociální zabezpečení a těšit se na pobírání důchodů, na něž mají nárok, za podmínky, jak je v návrhu uvedeno, že jejich práce obohacuje jak naše hospodářství, tak naše společnosti.

Pro naši skupinu je významný rovněž závazek cirkulační migrace v článku 11 písm. a. U rozsahu působnosti jde o zapeklitou otázku, protože zároveň jednáme o dalších nástrojích a diskuze je někdy napjatá. Klameme sami sebe, pokud se domníváme, že to, co zde před námi leží, skutečně uspokojí potřeby každého jednotlivého migrujícího pracovníka v rámci Evropské unie. Potřebujeme více odstupňovaný přístup, abychom zajistili, že pro ně migrace bude přínosem, a proto svým hlasem nepodpoříme například zahrnutí státních příslušníků třetích zemí, kterým byla přiznána humanitární ochrana.

  Patrick Le Hyaric, za skupinu GUE/NGL. – (FR) Paní předsedající, paní komisařko, jak už velmi dobře vyjádřil pan Cercas, ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci panují rozdílné názory. Parlament proto musí hlasovat proti přijetí toho, co nazýváme směrnicí o jediném povolení. Tento text má v zásadě jediný cíl, který je očividný, a to donutit pracovníky v Evropské unii soupeřit s pracovníky ze zemí mimo Evropu, a dokonce donutit migrující pracovníky soupeřit mezi sebou navzájem podle toho, jaký má kdo status.

Jestliže směrnice zůstane v současné podobě, bude existovat několik druhů postavení: rezident, sezónní pracovník a pracovník převedený v rámci společnosti. Bude tak oficiálně uznána existence několika kategorií pracovníků v Evropské unii. Přijetí něčeho takového je porušením Listiny základních práv.

Narozdíl od vašeho tvrzení, paní Mathieuová, povedou takové rozdíly ve postavení k trvalému tlaku na snižování kvality životních, pracovních a zaměstnaneckých podmínek všech, kdo v Evropské unii pracují. Pouhým vyjmenováním pracovních podmínek nelze dosáhnout rovnosti.

Jak uvedl pan Cercas, rovnost musí zahrnovat platy, pracovní dobu, jistotu zaměstnání, zdraví, dovolené, sociální ochranu, přístup k veřejným službám a vzdělávání. Bez tohoto společného minima vznikne džungle konkurence, stigmatizace, vyloučení a vykořisťování, která nebude mít konce. Rovnost se musí týkat všech pracovníků, ať jsou jakéhokoli původu. Nedovolme, aby mezi pracovníky vznikaly nové druhy soupeření vedle těch, které zavedla ona otřesná Bolkesteinova směrnice. Rovnost mezi pracovníky musí být cílem jediné pozitivní směrnice, která tuto zásadu potvrdí. Protože taková směrnice neexistuje, musíme my všichni v tomto Parlamentu, ať jsou naše názory jakékoli, společně a ve jménu evropských pracovníků, sociální Evropy, humanistické Evropy, tuto směrnici odmítnout.

  Mara Bizzotto, za skupinu EFD. – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, dotyčná zpráva zajisté obsahuje určité přínosné prvky a jejím obecným cílem je zjednodušit používané postupy a omezit byrokratické kroky pro ty pracovníky ze třetích zemí, kteří mají platné povolení k pobytu v některém členském státě.

Jako další příspěvek do této diskuze bych ráda zmínila skutečnost, že v dnešní Evropě jsou desítky milionů občanů – mnozí jsou mladí lidé – bez práce, a to v důsledku strukturálních nedostatků v evropském výrobním systému a také v důsledku krize, jejíž konec je v nedohlednu.

Přední zodpovědností Evropy, ještě před pomocí příslušníkům třetích zemí pobývajícím v našich zemích, je provést hospodářská, politická a sociální opatření, která především pomohou našim občanům získat nebo znovu získat práci. Pokud Evropa dokáže svým vlastním občanům práci zajistit, vzniknou pevné sociální základy, které umožní patřičné přizpůsobení vnějších migračních toků.

Klíčovým bodem musí být zejména zajištění toho, aby Evropa rostla nezávisle a stála na vlastních nohách. Naše země pak budou mít dostatek síly nabízet práci také ostatním.

  Daniël van der Stoep (NI). – (NL) Paní předsedající, moje strana dávala vždy jasně najevo, že s evropskou azylovou a imigrační politikou nesouhlasí. V Nizozemí máme v současnosti skvělou vládu, která dokáže vůli občanů v oblasti azylu a přistěhovalectví uplatnit lépe, než tomu bylo v minulosti, v tomto případě jsme ale byli postaveni před hotovou věc.

Nicméně moje strana, delegace nizozemské Strany za svobodu (PVV), bude vždy usilovat o to, aby se tyto pravomoci vrátily členským státům. Do té doby je samozřejmě zapotřebí zejména omezit škody, což ovšem není to, čeho se tato zpráva snaží dosáhnout: nový postup při podávání žádostí ve skutečnosti lidem usnadňuje, nikoli ztěžuje vstup do Evropské unie .

Paní předsedající, jedině elitářská politická třída, která se o své občany vůbec nezajímá, dokáže občany, čelící katastrofálním následkům každodenní masové imigrace přistěhovalců z jiných než západních zemí, nechat na holičkách. Budu hlasovat proti přijetí zprávy, protože jsem byl zvolen Holanďany, nikoli těmi, kdo hledají štěstí a chtějí si užívat západních výdobytků, aniž by přijali židovsko-křesťanské hodnoty.

  Simon Busuttil (PPE). – (MT) Paní předsedající, nejdříve bych chtěl Véronique Mathieuové poblahopřát k úsilí, které vložila do dosažení tohoto výsledku. Jak uvedla paní komisařka Malmströmová, odvedla velmi důležitou práci na nesmírně složitém tématu. Jakožto skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) podporujeme spolupráci v oblasti dovoleného přistěhovalectví do té míry, pokud dáme jasně najevo, že zároveň hodláme ostřeji bojovat proti nedovolenému přistěhovalectví. Jsem přesvědčen, že jedno nemůže existovat bez druhého. Nicméně si rovněž uvědomujeme, že jedním z nástrojů, jak proti nedovolenému přistěhovalectví bojovat, je zajistit dobré a jasné podmínky pro řízené přistěhovalectví, jako je tomu v tomto případě. Rád bych ovšem připomněl, jak uvedla Véronique Mathieuová, že nové pravomoci v této oblasti, které jsme získali díky Lisabonské smlouvě, nám přinesly i nové povinnosti. Protože je nezbytné, abychom na tuto novou zodpovědnost brali ohled, musí tak Parlament skutečně činit, a to tak, že dá najevo svoji schopnost dosáhnout kompromisu s Radou ministrů. To vyžaduje přijetí některých stanovisek Rady, jako jsou například záruky, jež si bude chtít při vydávání povolení podle této směrnice ponechat. To podle mého názoru vede k otázce rovného zacházení. Je nutné si uvědomit, že abychom se s Radou dohodli, musíme nevyhnutelně přijmout skutečnost, že podmínky nebudou nutně vždy rovné. Zároveň, a tím skončím, ti, kdo tvrdí, že příliš pospícháme, nebo jsou rozhodnuti hlasovat proti přijetí této směrnice, by měli vzít v potaz, že bez takovéto směrnice dojde k ilegalitě, která rozhodně neprospěje žádnému z pracovníků, kteří se v ní ocitnou.

  Claude Moraes (S&D). – Paní předsedající, domnívám se, že oba moji kolegové ze skupiny S&D, pan Cercas a paní Blinkevičiūtėová, zmínili podle názoru naší skupiny hlavní problém tohoto balíčku: nejde tu jenom o rovné zacházení nebo zásadu země původu – jak uvedla kolegyně Oomen-Ruijtenová, o tom všem se velmi podrobně jednalo. Jde také o otázku nelogičnosti toho, kde se dnes nacházíme. Máme zde návrh o jediném povolení, který přichází po návrhu o kvalifikovaných pracovnících, modré kartě a po sankcích pro zaměstnavatele. To znamená, že jde o balíček s mnoha dobrými úmysly, jako například horizontální přístup. Horizontálního přístupu jsme však nedosáhli, protože se nacházíme v situaci, kdy paní Mathieuová dělá svoji práci tak dobře, jak jen může, ale jak sama ve svém projevu uvedla, chtěli jsme globální přístup a máme přístup odvětvový, a právě odvětvový přístup je tím, co paní Lambertovou znepokojuje.

Kde jsme se to tedy dnes ocitli? Naše skupina je znepokojena zásadou země původu v oblasti zaměstnanosti, a jak už říkala moje kolegyně, paní Blinkevičiūtėová, skutečným problémem jsou kategorie pracovníků zahrnuté do tohoto návrhu. Vznikla situace, kdy jsou vyloučeni všichni vyslaní pracovníci, pracovníci převedení v rámci společností, sezónní pracovníci a ano, dokonce poživatelé mezinárodní ochrany. Zítra opět předložíme pozměňovací návrhy za svoji skupinu.

Zavedete-li jediné povolení, které není tím, čím se jeví – jinými slovy, není založeno na rozumně širokém přístupu ke vstupování příslušníků třetích zemí do Evropské unie – způsobíte komplikace s rovným zacházením, dvoustupňovou pracovní silou a další problémy, jimž se snažíme předejít společnou politikou.

Na druhou stranu si my ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a sociální věci obzvlášť ceníme toho, že musíme pracovat s odvětvovým přístupem, a tak vzniknou směrnice o sezónních pracovnících a pracovnících převáděných v rámci společností, nemůžete z toho však vinit naši skupinu, která se záležitostí rovného zacházení podle zásady země původu přednostně zabývá a snaží se ji vyřešit. Říkáme pravdu, a ta je taková, že to děláme špatně, a děláme to špatně kvůli lidem, kteří dnes ani nepřišli, aby si vyslechli naše argumenty: zástupcům Rady. Rada se věcí nechtěla zabývat horizontálně, a proto nám zůstal tenhle postupný přístup.

Co se tedy jediného povolení týče, chápeme dobré úmysly a rozumíme globálnímu přístupu a práci zpravodajky, která se snaží celou věc uvést do chodu, zítra však v dobré víře předložíme své pozměňovací návrhy, protože doufáme, že můžeme dosáhnout jediného povolení, které je tím, co o sobě tvrdí: jediným povolením zahrnujícím celou škálu lidí, kteří chtějí v Evropské unii pracovat. Chceme, aby to bylo povolení realistické, které bude opravdu fungovat ve všech členských státech a projde i zkouškou času.

  Gesine Meissner (ALDE). – (DE) Paní předsedající, členkou Parlamentu jsem jeden rok a zabývala jsem se již řadou dokumentů, žádný z nich však nebyl tak komplikovaný jako ten, který máme dnes před sebou. Ráda bych v tuto chvíli ještě jednou upřímně poděkovala paní Mathieuové a panu Cercasovi, dvěma zpravodajům z příslušných výborů.

Jedná se o skutečně obtížnou záležitost a důvodem je to, že my v Evropě máme velmi velké ideály. Chtěli bychom, aby se s každým, kdo zde žije a pracuje, zacházelo rovně a spravedlivě. To je výchozí bod, na němž se v zásadě všichni shodneme. Přetrvává však otázka, nakolik je něco takového ve skutečnosti proveditelné.

Připomněla nám to už Lisabonská smlouva, nyní se snažíme načrtnout společnou politiku týkající se azylu a migrace. Azylová politika je něco, k čemu máme velmi blízko, a to nejenom díky Listině základních práv. Migrační politiku potřebujeme i z hospodářských důvodů, neboť dochází k demografickým změnám a my velice naléhavě potřebujeme nejenom vysoce kvalifikované pracovníky, ale i ty méně kvalifikované.

Základním problémem je, co dělat dál. Jak už bylo řečeno – zmínila to paní in ’t Veldová – členské státy v roce 1999 v Tampere prohlásily, že chtějí rozvíjet společnou strukturu. Nic podobného dosud nebylo předloženo. Jinými slovy, to, co zde máme dnes, je kompromis – nejsme s ním sice úplně spokojení, ale podle mého názoru jde o možnost, jak se posunout kupředu. Osobně mohu říci, že zcela chápu, proč se někteří dožadují více času na diskuzi. Také s tím nejsem úplně spokojená. Pro mě je například obzvlášť důležité, aby měl každý přístup k odborné přípravě a dalšímu vzdělávání, protože jde o naprosto zásadní věc – nejen pro konkrétní osoby, jimž to umožní podílet se na pracovním trhu, ale i pro nás a naši skutečnou potřebu pracovníků. Co se sociálního zabezpečení týče, již nyní máme tolik různých systémů, které se dosud nepodařilo sladit ani v rámci EU, že je otázkou, zda bychom mohli jednotný soubor práv příslušníků třetích zemí vůbec dát dohromady, i kdybychom chtěli.

Celá věc je složitá, a proto považuji současný kompromis za dobrou věc. Měli bychom hlasovat pro jeho přijetí; pak budeme mít v rukou alespoň něco.

  Hélène Flautre (Verts/ALE). – (FR) Paní předsedající, je třeba říci, že je nesmírně podivné začínat směrnici, která má zajistit právní rámec pro spravedlivý přístup k právům všech pracovníků, dlouhým seznamem skupin pracovníků, kterých jsou z oné směrnice vyňati. Kvůli tomu pak směrnice připomíná projekt nejen legální migrace, ale také vícevrstvého pracovního trhu, v němž bude každé kategorii pracovníků podle jejich hodnoty přidělen určitý soubor práv. Od horizontálního a všeobecného přístupu k právům pracovníků jsme ještě daleko.

Domnívám se, že ti, kdo mají v Evropě zodpovědnost, dosud nepochopili, že více práv pro pracovníky znamená větší hospodářskou efektivitu a větší sociální soudržnost, s většími jednotlivými i kolektivními výhodami samozřejmě pro přistěhovalce, ale také pro hostitelské společnosti a společnosti, z nichž přistěhovalci pocházejí. Prokázala to studie London School of Economics, uvádějící, že zapojení 600 000 nelegálních pracovníků ve Velké Británii, kteří ke sjednocenému postupu při vyřizování žádostí nebudou mít přístup, by do pokladny Velké Británie přineslo 3 miliardy liber. Domnívám se, že se k těmto výzvám nestavíme odpovídajícím způsobem.

  Csaba Sógor (PPE). – (HU) Paní předsedající, všichni víme, že ekonomické přistěhovalectví je v členských státech Evropské unie skutečným fenoménem. Při hodnocení přítomnosti pracovníků ze třetích zemí musíme brát v úvahu přinejmenším dvě věci. Celá záležitost je v podstatě ekonomickou nezbytností, neboť jak naznačují demografické trendy a vývoj pracovního trhu, evropské společnosti práci přistěhovalců potřebují. Je proto v našem zájmu, aby se přistěhovalectví odehrávalo legálně, za řízených podmínek, aby měly členské státy možnost celý proces sledovat a přistěhovalci zároveň měli pocit právní jistoty, čímž mám na mysli to, aby z obcházení právních postupů nevyplývaly žádné výhody.

Jsem přesvědčen, že ta část směrnice, která se týká společných práv, jinými slovy rovných práv přistěhovalců i zaměstnavatelů, kteří jsou příslušníky daného členského státu, je velice důležitá. V tuto chvíli bych rovněž rád upozornil na další kulturní hledisko celé problematiky. Přítomnost přistěhovalců s odlišnými kulturními zvyklostmi a tradicemi je v mnoha členských státech zdrojem napětí. Jsem si jist, že zajišťování rovných práv nesmí skončit u zákazu diskriminace na pracovním trhu. Domnívám se, že tato problematika vyžaduje opatrnější přístup. Je to z toho důvodu, že pracující legální přistěhovalci do Evropy nepřináší jenom další zdroj pracovní síly, nechtějí zde pouze pracovat, ale také studovat, zakládat rodiny, vychovávat děti a žít plnohodnotným životem. Jestliže se Evropa rozhodne, že je ekonomické přistěhovalectví řešením pro nerovnováhu způsobenou demografickou situací, nesmí přehlížet ani kulturní rozměr celé věci. Úspěch multikulturalismu předpokládá toleranci, vzájemnou úctu a solidaritu.

  Sergio Gaetano Cofferati (S&D). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, jsem přesvědčen, že řešení, o němž právě jednáme, je řešení špatné, že je nanejvýš nespravedlivé vůči mnoha zranitelným lidem a v určitých ohledech je rovněž sebedestruktivní, neboť ničí pozornosti nemohlo uniknout – jak už bylo řečeno – že existuje rozpor mezi jednáním o jediném povolení na jedné straně a začínajícími ústupky a vymýšlením výjimek na straně druhé.

Vyloučení vyslaných pracovníků, sezónních pracovníků a uprchlíků z projednávaného řešení ve skutečnosti podkopává jednotu práv, a to práv zaměstnaneckých i občanských. Navíc lze sledovat další, ještě negativnější vývoj: nejen že hovoříme o řešení, které by mohlo připravit cestu určitým druhům dumpingu, protože náklady se budou v různých případech lišit, ale zároveň bude činit rozdíly mezi jednotlivými občany.

Tento Parlament by měl o otázce pracovních podmínek pro sezónní zaměstnance později ještě jednat. Paní komisařko, sezónními pracovníky nejsou jen cizí občané; jsou to také evropští občané, a pokud se budou materiální podmínky a občanská práva od jednoho mezi nimi lišit, je nevyhnutelné, že podnikatelé budou při jejich zaměstnávání uplatňovat druhořadá řešení.

Co se vyslaných pracovníků týče, dokážete si představit situaci, která vznikne na celosvětovém trhu, jestliže budou mít velké nadnárodní společnosti možnost zaměstnávat lidi na práci v našich zemích, ovšem za podmínek platných v jejich zemích původu? Nastane nová, avšak nesmírně negativní situace. Nejenom dumping bude na denním pořádku; budou také činěny rozdíly mezi občany, a to je něco, co Evropa ještě nikdy nezažila, a to ani v nejnovější minulosti.

Jednota je zásadní, a proto bychom měli tento předpis radikálně změnit.

  Carlos Coelho (PPE). – (PT) Paní předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, mluvme otevřeně: je tohle ta dohoda, kterou jsme chtěli? Odpověď zní „ne“. Mnoho z nás v Parlamentu by si přálo jít ještě dál, já jsem však přesvědčen, že jde o krok správným směrem, a to zejména ze dvou důvodů: zaprvé proto, že v současnosti vytváříme nový nástroj s cílem poskytnout výhody příslušníkům třetích zemí, kteří se chtějí přistěhovat na území některého členského státu, a to tak, že jim přiznáme soubor práv; zadruhé, jak již uvedla paní Mathieuová, kvůli politickému sdělení, který vysíláme do zámoří, vyvracejícímu myšlenku Evropy jako pevnosti, jež dokáže pouze přijímat represivní opatření a posilovat bezpečnost; a zároveň reagujeme na znepokojení vyjádřená ve Stockholmském programu ohledně vytvoření pružné imigrační politiky s cílem podporovat hospodářský rozvoj Unie.

Proto souhlasím s paní Mathieuovou, že je naléhavě potřeba dosáhnout dohody s Radou, a i když sdílím názor paní in ’t Veldová, že členské státy nechtějí jednat o žádném druhu společné imigrační politiky, myslím si, že je důležité učinit první krok.

Mluvme jasně: zrušení vnitřních hranic mezi členskými státy je důvodem, proč je zcela zásadní sladit vnitrostátní právní předpisy týkající se přijímání a pobytu příslušníků třetích zemí, zaručit jim rovné zacházení a zajistit jim stejná práva i povinnosti jako občanům EU. Navíc jsem přesvědčen, že vytvoření jednotného postupu při vyřizování žádostí o povolení k pobytu a výkonu práce přinese výhody s ohledem na účinnost, a to jak migrantům, tak zaměstnancům, a rovněž usnadní sledování oprávněnosti jejich pobytu a zaměstnávání.

  Debora Serracchiani (S&D). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, doposud byl přístup k zaměstnání regulován pouze v případě několika konkrétních skupin příslušníků třetích zemí. Skutečně, ne každý těží ze všeobecné zásady rovnosti zacházení v oblasti přístupu k zaměstnání.

Z toho důvodu musí Evropská unie podniknout kroky k zajištění rovného zacházení jak pro příslušníky třetích zemí, kteří legálně pobývají v některém členském státě, tak pro ty, jimž bude přiznáno postavení uprchlíka nebo kteří potřebují mezinárodní ochranu podle směrnice Rady 2004/83 z 29. dubna 2009.

Musíme zabránit nárůstu poptávky například po sezónních pracovnících jen kvůli tomu, že je možné jim platit méně a protože jsou na jejich zaměstnání jiné – nižší – náklady ve srovnání s evropskými zaměstnanci, najatými na stejnou práci. Musíme rovněž zabránit například riziku, že mnohé nadnárodní společnosti přesunou svá sídla do zemí, jako je Maroko nebo Turecko, a poté budou své zaměstnance vysílat na práci v evropských pobočkách, protože je to levnější.

Z důvodů sociální spravedlnosti musíme zajistit, aby se s evropskými občany v oblasti odměňování, pracovních podmínek a sociálního zabezpečení zacházelo rovně. Proto jsem přesvědčena, že by bylo správné zahrnout do této směrnice i sezónní pracovníky, vyslané pracovníky, uprchlíky a osoby samostatně výdělečně činné. Dělat rozdíly by bylo nesmírně nebezpečné.

PŘEDSEDAJÍCÍ: LÁSZLÓ TŐKÉS
Místopředseda

  Liisa Jaakonsaari (S&D). – (FI) Pane přesedající, celá staletí lidé opouštěli Evropu kvůli práci nebo kvůli tomu, aby unikli válkám a politickému či náboženskému pronásledování, a dnes Evropa svojí stabilitou láká obyvatele zvenčí, což je dobře. Je skvělé, že v EU pracujeme na sladění pravidel legálního přistěhovalectví, aby bylo možné spojit povolení k pobytu a výkonu práce do jediného povolení. To je dobrá věc.

Podle mého názoru však není přístup Komise úplně soudný, protože dala přednost zaměření podle odvětví. Ten zaručuje různá práva pro různé skupiny. Vznikla taková džungle, že dokonce i odborníci mají problém zjistit, jaká je vlastně evropská imigrační politika. Máme zaměstnance, kteří sem byli vysláni, zaměstnance s modrými kartami, pracovníky ve výzkumu, sezónní pracovníky, zaměstnance, kteří byli přesunuti v rámci společnosti, a tak dále. Proč nemůže Komise vůči všem zaměstnancům uplatňovat stejná pravidla?

Při mnoha příležitostech se jasně ukázalo, že s mnohými skupinami migrantů se nezachází rovně, a s tím je velice těžké se smířit. Určujícím principem musí v každém případě být rovné zacházení se všemi. Není správné, že se rovného zacházení dostává jen některým lidem a jiným ne.

S ohledem na to předložila skupina Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu pozměňovací návrhy, a já doufám, že je Parlament při zítřejším hlasování přijme. Je to velice důležité; přistěhovalce vítáme, ale zároveň chceme taková pravidla, která budou spravedlivější a srozumitelnější.

  Evelyn Regner (S&D). – (DE) Pane předsedající, paní komisařko, myšlenka „jednorázového prodeje“ je přínosná, pro některé země však představuje změnu přístupu – včetně té mojí, Rakouska, kde povolení k pobytu vydávají úřady zabývající se právy třetích stran a povolení k výkonu práce zase úřady zodpovědné za pracovní trh, rakouský úřad práce se zapojením sociálních partnerů. Regulace přístupu k pracovnímu trhu se přímo dotýká sociálních partnerů, a proto by do jejího fungování měli být zapojeni. Do diskuze, která se dnes odehrává, se v příliš malé míře zapojily odbory, podobně jako byly vyloučeny nevládní organizace a církve. Mnoho řečníků přede mnou uvedlo, že na migrační politiku je třeba nahlížet jako na celek. Proto jsem proti postupnému přístupu Komise, který balíček rozděluje a zadními vrátky do něj vnáší zásadu země původu a možná i sociální dumping, jak už bylo zmíněno.

Dovolte mi učinit poznámku ohledně právní povahy dalších dokumentů. Na formát kreditní karty se nevejdou všechny úřední příkazy a informace, a proto musí být i další dokumenty normativní povahy. Jen to umožní účinnou kontrolu. Přispěje to k ochraně pracovníků a zabrání to takovým zásahům do konkurence, které zvýhodňují podnikání, jež se snaží na úkor nelegálních pracovníků zbohatnout.

  Ria Oomen-Ruijten (PPE). – (NL) Pane předsedající, už dvakrát či třikrát jsem mávala svou modrou kartou, abych mohla položit několik otázek. Každý, kdo by tuto rozpravu poslouchal, by nejspíš nabyl dojmu, že jsem přípravou svého příspěvku k sociálnímu rozměru dokumentu, jímž se právě zabýváme, nestrávila řadu měsíců.

O co tady jde – a to opakuji pro všechny zde přítomné poslance – je můj pozměňovací návrh, jehož cílem je zajistit rovné zacházení pro každého, kdo vstoupí do některého členského státu s jediným povolením k pobytu i výkonu práce. To je zaručeno. Jak můžete tvrdit, že to zaručeno není? Četla jsem i tiskové zprávy a začínám mít pocit, že jenom rozdmýcháváme spory. Nemůžete to tvrdit ani o sezónních pracovnících, a já jsem přesvědčena, že jste v tomto ohledu chtěli přinést další návrh.

Co se vysílání pracovníků týče, není to tak, že si založíte společnost ve třetí zemi a pak sem jen přesunete pracovníky, aby tu za bídných podmínek pracovali. Pane předsedající, to prostě není pravda!

  Marian-Jean Marinescu (PPE). – (RO) Pane předsedající, jediné povolení zjednoduší správní postupy, zlepší kontrolu a řízení ekonomické migrace a výměnu informací o poptávce na pracovním trhu. Tento legislativní návrh však nabízí jen polovičaté řešení, neboť se zabývá právy osob, jimž už byl povolen vstup do Evropské unie i na pracovní trh některého členského státu. Nezahrnuje další dvě hlediska: kritéria pro udělování povolení k výkonu práce a vyloučení sezónních pracovníků a pracovníků převedených v rámci společnosti.

Chtěl bych, abychom nezapomínali na to, že určujeme práva pracovníků ze třetích zemí, stále jsme ale nedosáhli volného pracovního trhu pro všechny občany EU.

  Marita Ulvskog (S&D). – (SV) Pane předsedající, v této rozpravě se hodně mluvilo o rovných právech. Jde zároveň o věc rovnováhy nebo konfliktu, protože právě to je volba, která nás čeká, a jde také o otázku dlouhodobého nebo krátkodobého přístupu.

Odepření vstupu v nejhorším možném případě otevře cestu novému druhu otroctví. Víme, jak změny směrnice o vysílání pracovníků z minimální směrnice na maximální otřásly pořádkem a rovnováhou na pracovním trhu. Tyto výjimky situaci nijak nezlepší. Naopak povedou k jejímu zhoršení. To povede k sociální katastrofě. Celá průmyslová odvětví budou raději najímat sezónní pracovníky, což bude mít důsledky pro celý pracovní trh, povede to k poklesu mezd a vyvolá neshody.

Vyzývám své kolegy z ostatních politických skupin, jako je například skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu a skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), aby podpořili pozměňovací návrh předložený skupinou Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu. Jedině tak můžeme zajistit, že tyto výjimky nezpůsobí vážné sociální konflikty.

  Sonia Alfano (ALDE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, dne 18. prosince 1990 přijala OSN Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin. Tato úmluva je jedním z hlavních nástrojů OSN v oblasti lidských práv. Naneštěstí ji však ani o 20 let později žádný ze členských států Evropské unie nepodepsal ani neratifikoval.

Jsem přesvědčena, že uznání práv příslušníků třetích zemí, kteří legálně pobývají a pracují v Evropské unii, musí být pro Evropu prioritou, neboť ta čelí novým výzvám v souvislosti se začleňováním, nediskriminací a ochranou lidských práv.

Z toho důvodu vyzývám všechny poslance, aby podpořili pozměňovací návrh č. 16 a podepsali písemné prohlášení č. 96 – jehož jsem signatářkou, společně s Cornelií Ernstovou, Sylvií Guillaumovou a Franziskou Kellerovou – s cílem prostřednictvím petice přimět členské státy, aby podepsaly úmluvu OSN o migrujících pracovnících.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, je pravda, že se tento návrh směrnice věnuje široké škále situací, včetně například přistěhovaleckých pracovníků ze třetích zemí, sezónních nebo vyslaných pracovníků, ve skutečnosti však představuje legalizaci sociálního dumpingu, prohloubení nejistoty zaměstnání a zhoršení diskriminace, a to pod zástěrkou jediného nařízení. Proto říkáme, že tento návrh směrnice nelze přijmout.

Je potřebné zejména posílit práva pracujících v Evropské unii, ať už jde o vyslané pracovníky, sezónní pracovníky, pracovníky na plný úvazek nebo dokonce přistěhovalce. Musíme uznat jejich práva, což zahrnuje i Mezinárodní úmluvu OSN o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin. Bylo by dobré, kdyby se Komise zavázala tuto úmluvu přijmout a ratifikovat za všechny členské státy.

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Ekonomické přistěhovalectví je jevem, který je více či méně známý všem bohatším zemím Evropské unie.

Kromě přistěhovalců, kteří do zemí EU přicházejí legálně, v souladu s jejími zákony a pravidly, však existuje značné množství nelegálních přistěhovalců, kteří jsou často vystaveni jisté míře diskriminace či dokonce vykořisťování, protože jejich zaměstnavatelé často zneužívají ilegálnost jejich pobytového statusu.

V této směrnici obsažený pokus o lepší organizaci a vnesení jistých společných pravidel do řešení tohoto problému může pomoci zachovat důstojnost lidí přicházejících za prací do EU, pokud budou ochotni přijmout pravidla pro migraci stanovená Unií. Nedělám si iluze o tom, že by směrnice vyřešila všechny problémy pracovní migrace. Může však vylepšit současný systém zaměstnávání migrujících občanů a omezit některé negativní jevy, které se v této oblasti objevily. Proto můžeme tento návrh směrnice oprávněně považovat za krok správným směrem. A tak je třeba ji vnímat.

  Seán Kelly (PPE). – (GA) Pane předsedající, v irštině existuje přísloví, které říká: kolik lidí, tolik myslí. Jestli někdy platí, tak rozhodně v případě tohoto kontroverzního a složitého tématu. Zpravodajka tedy odvedla velmi dobrou práci a zaslouží si pochvalu.

– Jelikož je Evropská unie založena na zásadách míru a prosperity, je jedině správné, aby se snažila šířit tuto myšlenku v celé Evropské unii a po celém světě. Jakožto největší světový dárce třetím zemím máme právo snažit se zajistit, aby se s těmi, kdo se legálně nachází uvnitř našich hranic, zacházelo se stejnou důstojností a úctou, jakou bychom chtěli, aby ve třetích zemích projevovali našim vlastním občanům. Ačkoli nejde o dokonalé řešení, jedná se o krok správným směrem. Proto jej vítám a podporuji.

  Alejandro Cercas, zpravodaj pro stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci. – (ES) Pane předsedající, nechci znovu začínat debatu se svojí kolegyní, paní Oomen-Ruijtenovou, chci však být důsledný a přesný.

Rozprava nebyla v žádném ohledu osobní a její práci nikdo nezpochybňoval. Pokud by ji zpochybňoval, rovnou bych mu odpověděl, že moje kolegyně ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci odvedla vynikající práci.

Jestliže však tvrdí, že pro zítřejší zasedání připravila pozměňovací návrhy, které vylepšují text a posilují rovnost, musím říci, že tomu tak není. Paní Oomen-Ruijtenová připojila své jméno k pozměňovacím návrhům textů – mám je zde s sebou – které se Radě nepodařilo prosadit v našem vzájemném dialogu. Nejde o pozměňovací návrhy paní Oomen-Ruijtenové, ale o doslova opsaný text Rady. V souvislosti s vysíláním pracovníků je stanovisko Rady mnohem nevyváženější než stanovisko Komise.

Původní text Komise bychom byli připraveni přijmout, avšak text Rady stanoví, že všichni vyslaní pracovníci, včetně těch, kterých se týká směrnice z roku 1996, jsou z této směrnice vyňati. Tento pozměňovací návrh tak nepřináší větší rovnost, ale spíš větší nerovnost.

Rád bych zopakoval svoji osobní poznámku na adresu paní Oomen-Ruijtenové. Je nepochybně vynikající poslankyní, jež svoji práci vykonává velmi dobře, avšak v tomto případě přejala názor Rady.

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Pane předsedající, tato rozprava byla skutečně velice dobrá. Co se týče působnosti směrnice, není žádným tajemstvím, že by si Komise přála globální přístup. Moji předchůdci to navrhovali již před lety. Bylo to nemožné. Nemožné to je stále, proto jsme zaujali přístup odvětvový. Nelíbí se mi, ale je to jediný způsob, jak se pohnout vpřed.

Směrnice je potřebná, protože zde jsou pracovníci ze třetích zemí. Žijí v našich zemích a významnou měrou přispívají k našemu hospodářství. Musíme je chránit. V souvislosti s tím, co jsem řekla, mi dovolte, abych narozdíl od některých dnes vyjádřených názorů zdůraznila, že současná směrnice stanoví zásadu rovného zacházení s migrujícími pracovníky ve všech oblastech souvisejících se zaměstnáním, včetně pracovních podmínek a platů. Nevytváří podmínky pro diskriminaci. Až bude přijata, stane se tato směrnice velmi důležitým nástrojem pro boj za ochranu práv migrujících pracovníků a proti sociálnímu dumpingu. Sociální dumping si nikdo nepřeje. Chceme tyto lidi chránit.

Tento návrh nezahrnuje další skupiny pracovníků, jako jsou například sezónní pracovníci nebo pracovníci převedení v rámci společnosti. Sdílím váš názor, že je potřebujeme chránit. Z toho důvodu Komise před létem navrhla dva samostatné nástroje týkající se pracovníků převedených v rámci společností a sezónních pracovníků, jejichž konkrétním cílem je ochrana těchto osob. Jsem si jistá, že až zpravodajové, stínoví zpravodajové a výbory začnou na těchto návrzích skutečně pracovat, udělají všechno pro to, aby zajistili, že budou chráněny i tyto skupiny a že i v těchto oblastech se posuneme kupředu.

Jsem si rovněž vědoma, že někteří zde přítomní lidé nebo skupiny by si přáli zahrnutí vyslaných pracovníků, kteří jsou nyní vyňati. Úkolem směrnice, o níž dnes hovoříme, je zabránit diskriminaci, nikoli vytvářet novou, a proto o problematice vyslaných pracovníků jednejme raději samostatně a ne v této souvislosti. Komise hodlá k této otázce vydat studii posouzení dopadů. Na konec příštího roku oznámila revizi směrnice o vysílaných pracovnících. Problematiku osobní působnosti směrnice o vysílaných pracovnících by bylo možné řešit jako součást ohlášené revize této směrnice.

Pokud jde o srovnávací tabulky, na něž poukázala paní in ’t Veldová, Komise její názor plně sdílí, a to nejenom s ohledem na tuto směrnici. Byly by, a snad i budou, významným nástrojem pro řešení otázky lepší regulace a větší průhlednosti ze strany členských států, když jednotlivé směrnice zavádějí. Bylo by to pro vás přínosné; bylo by to přínosné pro nás, vnitrostátní parlamenty a občany. Stále to Radě opakujeme. Věci to zjednodušuje a Komise je připravena v tomto ohledu vydat prohlášení. Nechceme však směrnici ohrozit, pokud by bylo možné dojít k rozhodnutí zítra, až budete o tomto tématu hlasovat. Budeme za to nadále bojovat a s mnoha dalšími právními předpisy se k tomu budeme vracet.

Děkuji vám za tuto rozpravu. Děkuji vám za velmi tvrdou práci, kterou mnozí z vás odvádějí, především paní Mathieuová a pan Cercas. Doufám, že zítra dospějeme k dohodě a hlasování přinese kladný výsledek.

  Véronique Mathieu, zpravodajka. – (FR) Pane předsedající, paní komisařko, musím s vámi z celého srdce souhlasit, neboť jste velmi podrobně odpověděla na otázky 23 kolegů poslanců, kteří se k našemu textu vyjádřili, panu Cercasovi i mně.

Musím poděkovat všem zpravodajům tohoto textu ze všech politických skupin, s nimiž jsme během letošního roku hojně diskutovali a velmi dobře spolupracovali, neboť se této záležitosti společně věnujeme už celý jeden rok. Začali jsme na začátku roku a skončíme s belgickým předsednictvím. Děkuji vám, paní Malmströmová, neboť jste se tímto textem velmi důkladně zabývala, stejně jako vaši pomocníci. Děkuji rovněž Radě, protože nám velice pozorně naslouchala, a děkuji těm kolegům, kteří zde dnes večer vystoupili.

Ráda bych řekla, že zítra v podstatě hlasujeme při prvním čtení. To je kompromis. Kompromis není nikdy 100% uspokojivý, a pokud kolegové potřebují další ujištění, doufám, že je v každém případě ujistil váš projev.

Co se týče slov paní Flautrové, která před okamžikem uvedla, že text zprávy začínáme výjimkami, pamatujte na to, že všichni pracovníci, jichž se výjimky týkají, byli zahrnuti do jiných směrnic, které se jimi velmi konkrétně zabývají. O vyloučení určitého počtu pracovníků ze třetích zemí se tedy nejednalo.

Doufám, že text této zprávy, který jsme vytvořili společně se všemi zpravodaji a který zítra představíme našim ostatním kolegům, bude pro pracovníky ze třetích zemí velkým krokem vpřed.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat v úterý 14. prosince 2010.

Písemná prohlášení (Článek 149 jednacího řádu)

  Proinsias De Rossa (S&D), v písemné formě. – Hlasoval jsem proti přijetí tohoto nebezpečně formulovaného návrhu směrnice Komise a Rady, který usiloval o vytvoření pracovního trhu s nízkými platy pro migrující pracovníky v EU. Přistěhovalectví musí být spravedlivé. S každým, kdo v EU pracuje, by se mělo zacházet rovně, bez ohledu na jeho či její zemi původu. Tento návrh jediného povolení k výkonu práce pro příslušníky zemí mimo EU je promeškanou příležitostí podpořit slušné pracovní prostředí, v němž jsou přistěhovalci vítáni na základě rovného zacházení. Návrh by místo toho vedl pouze k zacházení nespravedlivě rozlišujícímu mezi pracovníky z EU a zaměstnanci ze zemí mimo EU, kteří by byli do EU vysláni za prací. Pro společnosti by například bylo výhodnější oficiálně přesunout své sídlo do zemí mimo EU a následně převádět své pracovníky do evropských poboček, aby jim tak nemuseli zajišťovat stejná práva a podmínky, jaká se právně vztahují na občany EU pracující v Unii. Evropský parlament tento návrh zamítl. To zajistilo, že se Komise a členské státy budou muset vrátit k psacímu stolu a představit nový návrh, který nebude podporovat tzv.„závod ke dnu“.

19. Rozšíření oblasti působnosti směrnice 2003/109/ES na osoby požívající mezinárodní ochrany (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva pana Claude Moraese za Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci o rozšíření oblasti působnosti směrnice 2003/109/ES na osoby požívající mezinárodní ochrany (KOM(2007)0298 – C6-0196/2007 – 2007/0112(COD) (A7-0347/2010)).

  Claude Moraes, zpravodaj. – Pane předsedající, obávám se, že až se dostanu k prvnímu odstavci svého projevu, zůstaneme v tomto sále pouze já, koordinátor PPE a paní komisařka. Obdivuji vaši vytrvalost, paní komisařko. Neměl bych takhle ztrácet čas vyhrazený pro můj projev, ale nemohl jsem si pomoci. Děkuji skupině PPE, že je zde také v tuhle noční dobu.

Paní komisařko, vy a Rada jste odvedli skvělou práci při záchraně návrhu, z jehož výhod budou nyní moci těžit ti, kteří z oblasti působnosti původní směrnice o dlouhodobém pobytu vůbec neměli být vyňati. Další příležitost zahrnout je do působnosti směrnice se naskytla v roce 2008, ale naneštěstí, kvůli neschopnosti Rady dosáhnout jednomyslné shody, k tomu opět nedošlo. Proto jsem dnes velmi rád, že návrh, jímž se začal zabývat můj předchůdce v pozici koordinátora skupiny, Martine Roure, je nyní předmětem dohody. Jsem velice vděčný také Radě. V předchozí rozpravě jsem poukazoval na to, že není přítomna, kdyby zde však dnes byla, poděkoval bych i Radě, protože během belgického předsednictví se nám podařilo dosáhnout značného pokroku. Za to jsem velice vděčný.

Návrh přinese přímé výhody všem osobám, které požívají mezinárodní ochrany a pobývají legálně na území EU více než pět let, ale v současnosti nemají nárok na postavení rezidenta s dlouhodobým pobytem. Ukončí rozdílné zacházení ve vztahu ke státním příslušníkům třetích zemí a poskytne jim větší jistotu ohledně jejich situace v EU.

Hlavní otázkou jednání se stal výpočet pětiletého období legálního pobytu. Podpořili jsme Komisi v návrhu, aby se započítávala celková doba řízení. Rada však byla rozhodně proti. Na této věci nám obzvlášť záleželo, protože azylové řízení může v některých členských státech trvat řadu let. Kompromis, jehož jsme po jednáních dosáhli, znamená, že se bude započítávat alespoň polovina doby azylového řízení, a pokud přesáhne dobu 18 měsíců, pak se bude započítávat celá doba řízení.

Váhám, zda přejít k otázce srovnávacích tabulek, mám však povinnost se k nim vyjádřit – i když bych se tomu raději vyhnul. Tak či onak prosím orgány, aby v této problematice dosáhly horizontální dohody. Především bych chtěl vyzvat Radu, aby si uvědomila důležitost srovnávacích tabulek pro dohlížení na provádění právních předpisů. Zažili jsme velmi obtížné situace, kdy se mnohé dokumenty, považované skupinami napříč tímto Parlamentem za velice významné, kvůli tomuto problému málem zdržely.

Jsem také velmi rád, že působnost tohoto návrhu zahrnuje jak uprchlíky, tak osoby požívající podpůrné ochrany. Je zásadní nadále pokračovat v slaďování norem ochrany a práv udělených oběma skupinám, například přepracováním kvalifikační směrnice. Dohoda obsahuje rovněž řadu pojistek proti navracení. S ohledem na to, že osoby požívající ochrany se nyní budou moci stěhovat mezi jednotlivými členskými státy, je důležité, abychom nikdy nezapomínali na hledisko ochrany těchto osob. Členské státy proto budou povinny uvádět v povolení k dlouhodobému pobytu zvláštní poznámku a v případech možného vyhoštění budou muset konzultovat členský stát, který ochranu udělil. Návrh bere v úvahu také převod ochrany na jiný členský stát podle vnitrostátních pravidel. Povolení k dlouhodobému pobytu bude nutné patřičně upravit, aby se zabránilo navrácení.

Zajistili jsme i to, aby byla v případě vyhoštění do jiného členského státu dodržována zásada zachování celistvosti rodiny, je však jasné, že by k tomu nemělo docházet automaticky v případech, kdy by odchod rodinných příslušníků společně s vyhoštěnou osobou nemusel být v jejich zájmu.

Dohoda, k níž jsme v této otázce dospěli, ukazuje na novou spolupráci, která může existovat mezi všemi třemi institucemi v oblasti azylu a legální migrace, a to prostřednictvím nového rámce v Lisabonské smlouvě. Ukazuje, že se členské státy dokáží vzájemně shodnout na progresivní legislativě v oblasti azylu.

Ještě jednou bych chtěl poděkovat svým stínovým zpravodajům ze všech skupin, paní Nedelchevové, paní Wikströmové i ostatním kolegům, kteří přispěli k tomu, co bych nazval příjemným trialogem – pokud to není protimluv! Chtěl bych poděkovat všem zúčastněným za to, že tuto věc pomohli uskutečnit.

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Pane předsedající, ráda bych začala poděkováním zpravodaji Evropského parlamentu, Claude Moraesovi. Společně se svým týmem stínových zpravodajů odvedl fantastickou práci. Parlament, Komise i Rada skutečně dospěly k dohodě. Pan ministr byl rovněž velmi nápomocný.

Dosažený kompromis je dobře vyvážený a je v souladu s návrhem z roku 2007. Rozšíření oblasti působnosti na osoby požívající mezinárodní ochrany zajistí uprchlíkům v Evropě vyšší úroveň ochrany a právní jistoty a umožní jejich lepší začlenění do našich společností.

Jde zároveň o první stavební kámen našeho azylového balíčku – první ze šesti právních předpisů – a o první krok k našemu společnému cíli dosáhnout do roku 2012 společného evropského azylového systému. Vyšle důrazný politický signál, že se dokážeme dohodnout, že jsme ochotni kráčet touto náročnou, avšak nezbytnou cestou a postupovat vpřed, a že v této věci dokážeme jednat rozumně a konstruktivně. Za to bych vám opravdu ráda poděkovala.

Co se týče hojně diskutované otázky srovnávacích tabulek, Komise učinila směrem k Radě prohlášení. Ráda bych jej s vaším dovolením přečetla nahlas: „Komise připomíná svůj závazek zajistit, aby členské státy vytvářely srovnávací tabulky spojující prováděcí opatření, která přijmou společně se směrnicí EU, a informovat o nich v rámci provádění právních předpisů EU Komisi, a to v zájmu občanů, zlepšování tvorby právních předpisů a s cílem přispět k dohledu nad souladem vnitrostátních předpisů s ustanoveními EU.

Komise lituje nedostatečné podpory ustanovení obsaženému v návrhu KOM (2007), kterým se měnila směrnice o dlouhodobém pobytu, jehož záměrem bylo povinné vytváření srovnávacích tabulek.

Komise, v duchu kompromisu a s cílem zajistit neprodlené přijetí návrhu o dlouhodobém pobytu, je ochotna přijmout nahrazení povinného ustanovení o srovnávacích tabulkách obsaženého v textu náležitým bodem odůvodnění vyzývajícím členské státy, aby tento postup dodržovaly.

Stanovisko Komise vyjádřené v tomto dokumentu by však nemělo být považováno za precedens. Komise hodlá nadále pokračovat ve svých snahách nalézt, společně s Evropským parlamentem a Radou, vhodné řešení tohoto horizontálního institucionálního problému.“

Domnívám se, že na tom se všichni shodneme. Je důležité, že se toto prohlášení objeví v zápisu a že bylo vyslechnuto. Jak jsem uvedla již při předchozí rozpravě, Komise se k tomuto sporu opakovaně vrací.

Nicméně pokud jde o tuto konkrétní zprávu, je velmi důležité, že jsme dospěli k dohodě. Ještě jednou vám všem děkuji za vaši pomoc.

  Mariya Nedelcheva, za Skupinu PPE. – (FR) Pane předsedající, paní komisařko, pane Moraesi, dámy a pánové, nejdříve bych chtěla poblahopřát zpravodaji, panu Moraesovi, k jeho skvělé práci a k jeho příkladné spolupráci se stínovými zpravodaji, Komisí i Radou.

Prostřednictvím této zprávy jsme učinili velký krok kupředu směrem ke harmonizovanému evropskému azylovému systému. Dohoda dosažená s Radou byla nezbytná a jsem velmi ráda, že jsme v této otázce učinili pokrok. Celý azylový balíček je mnohem rozsáhlejší a čeká nás opravdu ještě hodně práce. Proto nesmíme ve polevit své pozornosti a já doufám, že přístup Rady bude i během dalších vyjednávání o budoucích otázkách stále stejně vstřícný. To jsem chtěla říci na úvod.

Pokud jde o obsah dokumentu, aniž bych opakovala slova pana zpravodaje, chtěla bych se vrátit ke dvěma bodům. Zaprvé bych ráda zdůraznila význam začleňování příslušníků třetích zemí do našich společností. Přistěhovalci přicházející do našich zemí jsou značným přínosem pro naše hospodářství. Nemůžeme však vítat každého a za jakýchkoli podmínek. Řada vlád si během posledních měsíců uvědomila, že jejich integrační model selhal.

(Předsedající řečníka přerušil)

  Cecilia Wikström, za skupinu ALDE. – (SV) Pane předsedající, především bych chtěla poděkovat panu Moraesovi, který vypracoval zprávu, k níž se vyjadřujeme, a to se stejnou pečlivostí jako obvykle a s upřímnou snahou podpořit humanitární principy a úctu k ostatním lidem.

Osoby požívající mezinárodní ochrany v některém členském státě zde často zůstávají velmi dlouhou dobu, někdy i po celý zbytek života, neboť stejně dlouhou dobu obvykle trvá i jejich zranitelnost a pronásledování v zemi, z níž uprchly. Mnohé osoby požívající mezinárodní ochrany se tak nachází ve stejné situaci jako ti, kdo jsou klasifikováni jako uprchlíci. Je rovněž rozumné, aby se lidé mohli stát rezidenty v zemi, kde žijí po dobu pěti let a aby to bylo stanovisko, které zaujme jak Komise, tak Parlament. Rada se rozhodla pro jiný přístup, což považuji za politováníhodné.

Chtěla bych rovněž zdůraznit, že rodinní příslušníci osoby požívající mezinárodní ochrany musí mít možnost rozhodovat o vlastním osudu. Například v případě vyhoštění musí mít rodina možnost vybrat si, zda chce svého člena následovat, nebo zůstat ta, kde je. Jsem ráda, že Parlament tuto zprávu nyní přijme. Je politováníhodné, že Rada neschválila srovnávací tabulky, avšak vítám skutečnost, že se nám daří postupovat vpřed se zprávami, které se mají stát součástí společného evropského azylového systému.

Je třeba doufat, že Rada bude nyní ve větší míře naslouchat. Pro nás všechny platí stejný termín, a to je rok 2012. Musíme se teď vzdát svých starých, zažitých přesvědčení a zaměřit se na panevropský přístup a na to, co je nejlepší pro všechny, pokud jde o azyl a migraci. Jinak slovo solidarita brzy ztratí všechen smysl.

Ještě jednou chci poděkovat zpravodaji, panu Moraesovi, za jeho pečlivou práci a jeho velmi dobrou, dokonce vynikající spolupráci na této zprávě.

  Judith Sargentini, za skupinu Verts/ALE. – (NL) Pane předsedající, minulý týden jsme s Výborem pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci navštívili Atény, a když jsme tam byli, promluvila jsem si s Mamuthem. Mamuthovi je 26 let a pochází z Eritreje. Do Evropské unie vstoupil přes Řecko a cestoval až do Nizozemí, kde chtěl zůstat, protože tam měl nějaké kontakty, byl však poslán zpátky do Řecka. Mamuth říkal, že až v Řecku získá status uprchlíka, nebude moci volně cestovat a bude trvat věčnost, než mu bude uděleno řecké občanství.

Právě kvůli mladým mužům jako je Mamuth, kteří mají práv na nový život a nezaslouží si být posíláni tam a zase zpátky přes hranice, mám radost, že Parlament nyní hodlá tuto situaci změnit a že se panu zpravodaji Claude Moraesovi podařilo učinit v rámci našich azylových balíčků první krok. Je rovněž důležité, aby Mamuth, který by svůj nový život ve skutečnosti raději žil v Nizozemí, měl k dispozici slušný základ pro srovnání, protože tento mladý muž má právo vědět, jak se s různými záležitostmi rozdílně vyrovnávají v Řecku a v Nizozemí nebo kdekoli jinde, kde by chtěl dál žít.

Děkuji vám, pane Moraesi, děkuji vám za vaši spolupráci a uvidíme, jak dlouho bude celý proces trvat v Mamuthově případě.

  Simon Busuttil (PPE). – (MT) Pane předsedající, rád bych začal poděkováním panu Claude Moraesovi a poblahopřáním k jeho zprávě. Se zprávou souhlasím a s uspokojením ji vítám, neboť uděluje nová práva těm, kdo požádají mezinárodní ochranu, a to včetně uprchlíků. Umožní jim získat práva, která již koneckonců mají občané ze třetích zemí, kteří v některé zemi Evropské unie legálně pobývají po dobu pěti let. Zpráva však obsahuje několik problematických míst. Pocházím ze země, která má s takovýmito problémy zkušenosti, konkrétně s tím, že pět let je na čekání na získání práva uděleného podle tohoto předpisu příliš dlouhá doba. Týká se to především zemí hostících velká množství lidí, kteří se v nich zdržují; uzavření v první zemi, do níž přišli. Kromě mé země jsou i další, které v poslední době prošly podobnou zkušeností, a Řecko je jednou z nich. Hostí obrovské počty osob, jež musí čekat pět let, aby mohly využívat výhody těchto práv, která stanoví tento předpis. Přirozeně nakonec obvykle využívají dlouhodobého pobytu, mohou se však také přestěhovat do jiné země Evropské unie, což by zemím, jako je Řecko, Malta, Kypr a další velice pomohlo. Proto jsem přesvědčen, že by tento právní předpis, ačkoli je dobrý, mohl být vylepšen zkrácením stanovené pětileté čekací lhůty. Na závěr bych zpravodaji, panu Claude Moraesovi, chtěl poděkovat za to, že to vzal na vědomí a že udělal, co mohl, alespoň prostřednictvím (pro něj symbolické) zmínky ve vysvětlující poznámce na konci.

  Ioan Enciu (S&D). – (RO) Pane předsedající, i já musím začít poblahopřáním mému kolegovi, Claude Moraesovi, k této zprávě. Chtěl bych mu poděkovat také za výjimečné úsilí, které vyvíjí jakožto koordinátor Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci.

Je skvělé, že tato nová směrnice konečně vyplní právní vakuum s ohledem na právo na pobyt, které mají osoby požívající mezinárodní ochrany v rámci celé Evropské unie. Tyto osoby, jež se usadily v jednom ze členských států, se v současnosti nachází v ošidné situaci právní nejistoty, a to kvůli skutečnosti, že za současných podmínek nemají možnost získat povolení k trvalému pobytu, zatímco příslušníkům třetích zemí je tato možnost dostupná. Právo k trvalému pobytu jim musí být uděleno nediskriminujícím způsobem a jedinou podmínkou smí být předchozí legální pobyt, jako je tomu v případě ostatních příslušníků třetích zemí. Jsem přesvědčen, že by bylo bývalo lepší započítávat celou dobu legálního pobytu v Evropské unii od okamžiku podání žádosti o mezinárodní ochranu.

Zároveň je nutné brát ohled na to, že tito lidé jsou mimo Evropskou unii nepřetržitě zranitelní, takže jakýkoli krok směrem k odebrání mezinárodní ochrany nebo práva k pobytu je možné podniknout jedině s naprostou úctou k jejich základním právům a zásadě nenavracení.

Tato směrnice poskytuje nezbytná doplňující opatření s ohledem na postupy, které je možné v případech vyhoštění nebo ukončení mezinárodní ochrany uplatnit. Domnívám se, že musíme hlasovat pro přijetí zprávy Claude Moraese, neboť je součástí všeobecného balíčku řídícího azylový a migrační systém Evropské unie.

  Franz Obermayr (NI). – (DE) Pane předsedající, já se na tuto zprávu nedívám růžovými brýlemi. Záměrně se na ni dívám očima občanů našich zemí, kteří jsou znepokojeni tím, že po pětiletém pobytu ve členském státě mají uprchlíci získat postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta. To bude následně platit na celém území EU. Jak se tedy uprchlík jednou usadí v zemi s mírnými azylovými zákony, po pěti letech se bude moci přestěhovat do jakéhokoli jiného členského státu, který si zvolí – a přirozeně nejprve zamíří do země, jejíž nařízení mají mezery nebo jsou mírnější, zatímco poté se trvale usadí jinde, kde je životní úroveň samozřejmě vysoká. Následkem bude druhotná migrace a zneužívání. Dokonce i sčítání doby pěti let v azylovém systému je problematické, neboť úřední postupy jsou často předmětem úmyslných zpoždění a vyšetřování. Rozšíření působnosti směrnice ještě více zatíží členské státy s vysokou životní úrovní, které už tak jako tak čelí obrovským problémům, a začleňování uprchlíků bude ještě obtížnější. Vůči této zprávě jsem extrémně kritický.

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Pane předsedající, není toho moc, co bych mohla dodat. Panuje zde široká shoda v podpoře práce odvedené panem Moraesem na této velice významné směrnici.

Pouze bych ještě jednou chtěla panu Moraesovi i ostatním zdůraznit, že jde o důležitý stavební kámen. Jsem přesvědčena, že při zítřejším hlasování se mu dostane silné podpory. Jedná se o první krok na naší společné cestě k roku 2012 a azylovému balíčku. Doufám, že tento duch konstruktivní spolupráce vydrží i nadále, protože potřebuji – a spoléhám na – vaši podporu v případě zbývajících směrnic.

  Claude Moraes, zpravodaj. – Pane předsedající, rád bych znovu oficiálně poděkoval paní komisařce za její práci.

Jedním z důvodů, proč doufáme, že se tento první krok v oblasti azylu podaří při zítřejším hlasování završit – a já doufám, že důrazným hlasem – je ten, že ačkoli azyl zůstává v tomto Parlamentu jedním z nejcitlivějších témat, jak to zejména s ohledem na menší země vysvětlil pan Busuttil, každý právní předpis týkající se azylu může mít nepřiměřeně velký dopad nejen na menší země, ale i na země na pokraji krize, jako je Řecko.

Měli bychom všichni postupovat opatrně, jako tomu bylo v případě této zprávy, a vysvětlující prohlášení obsahuje určité body, které zaručí, že budou obavy členských států velmi vážně brány v potaz, obzvlášť pokud se jedná o vážené členy. Domnívám se například, že bylo možné zahrnout obavy paní Nedelchevové ohledně začleňování i ty paní Wikströmové, když hovořila o rodinných příslušnících a vyhošťování, stejně jako otázky domácího násilí a další. Když existuje takový druh spolupráce, umožňuje to velmi hladký průběh jednání na vysoké úrovni mezi Komisí a Radou, i díky práci nás a našich kolegů v Parlamentu.

A konečně, paní Sargentiniová, skutečně jsem se snažil nalézt způsob, jak vyjádřit, že srovnávací tabulky jsou nesmírně důležité. Říci, že žadatelé o azyl čekají, až budou zavedeny srovnávací tabulky, je pravděpodobně ten nejvynalézavější a nejnápaditější prostředek nátlaku na rozhodnutí o srovnávacích tabulkách, a proto doufám, že Rada poslouchala. Ještě jednou děkuji všem svým kolegům za jejich tak dlouho trvající podporu při této zprávě.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat v úterý 14. prosince 2010.

20. Územní, sociální a hospodářská soudržnost – Řádná správa a regionální politika EU (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je společná rozprava o následujících zprávách:

- A7-0309/2010, jejímž autorem je Petru Constantin Luhan za Výbor pro regionální rozvoj, o územní, sociální a hospodářské soudržnosti

[2009/2233(INI)]; a

- A7-0280/2010, jejíž autorkou je Ramona Nicole Mănescuová za Výbor pro regionální rozvoj, o řádné správě a regionální politice EU

[2009/2231(INI)].

  Petru Constantin Luhan, zpravodaj. – (RO) Pane předsedající, touto zprávou jsme chtěli odpovědět na otázku obsaženou v jejím názvu, zda je dosažení hospodářské, sociální a územní soudržnosti nezbytnou podmínkou pro konkurenceschopnost Evropské unie na světové úrovni, se zvláštním zřetelem na úlohu, kterou v této souvislosti hraje politika soudržnosti.

Je znepokojující, že mezi 271 regiony Evropské unie panují tak výrazné rozdíly. Zatímco v nejrozvinutějším regionu dosahuje HDP na obyvatele 334 % průměru sedmadvacítky, v nejchudším regionu je to pouhých 26 %, jinými slovy 13krát méně.

Dalším nepříznivým faktorem je tempo hospodářského růstu Evropské unie, které je pomalejší ve srovnání s naší mezinárodní konkurencí. Jak je zmíněno také ve strategii Evropa 2020, musíme proto rozvíjet strategické oblasti a dívat se i za hranice Evropské unie, abychom posílili svůj vliv.

Evropa stojí před náročným úkolem, neboť se bude muset kromě dopadů současné krize vypořádat s dalšími velkými výzvami, jako jsou přizpůsobení se globalizaci, demografické změny, změny klimatu a problémy energetické bezpečnosti.

Klíčová úloha politiky soudržnosti ve strategii EU 2020 je nepopiratelná. Domnívám se, že priority této politiky je třeba uvést do souladu s cíli budoucí strategie, stojí však za zmínku, že by měla i nadále zůstat politikou nezávislou. Cílů strategie by bylo možné dosáhnout snáz prostřednictvím zlepšení součinnosti mezi výzkumnými, rozvojovými a inovačními programy na jedné straně a programy soudržnosti na straně druhé. Musíme podporovat rozsáhlé projekty s významnými dopady na úrovni EU, které podnítí hospodářský růst a vytváření pracovních míst a zajistí udržitelný rozvoj regionů.

Zvláštní důraz je třeba klást na investice do všech druhů infrastruktury, ať už se jedná o dopravu, informační a komunikační technologie, sociální a vzdělávací infrastrukturu, výzkum a vývoj nebo životní prostředí, které pomohou k dosažení vhodné úrovně dostupnosti pro všechny evropské občany a nabídnou jim tak rovné příležitosti pro rozvojový potenciál.

Hlavní zásady na místní a regionální úrovni budou určovány konkrétními charakteristikami dané oblasti, s možností vytvářet okamžitou přidanou hodnotu. Abychom zlepšili využívání evropských finančních prostředků, je třeba podporovat uplatňování zásady decentralizace až na úroveň místních samospráv.

Při prosazování hospodářské konkurenceschopnosti a vytváření pracovních míst nesmíme přehlížet obzvlášť důležitou úlohu malých a středních podniků. Musí mít lepší přístup k finančním prostředkům z EU, nástrojům finančního inženýrství a dalším úvěrovým zdrojům. Maximalizace dopadů politiky soudržnosti je pro posílení hospodářské konkurenceschopnosti naprostou nezbytností. Na tomto místě bych chtěl zdůraznit potřebu dalšího zjednodušování postupů při využívání fondů EU, záruky jejich flexibilního využití, pokračující uplatňování HDP jakožto hlavního kritéria pro určování způsobilosti regionů pro pomoc v rámci politiky soudržnosti a potřebu konkrétního návrhu Komise ve věci partnerství veřejného a soukromého sektoru.

Pokud jde o posílení konkurenceschopnosti Evropské unie na světové úrovni, domnívám se, že část finančních prostředků vyčleněná na politiku soudržnosti by se měla využít k vytvoření a udržení úlohy Evropy jakožto vůdčího celosvětového hráče v oblastech, kde má již nyní konkurenční výhodu, stejně jako v oblastech, v nichž má na takové postavení potenciál.

Proto je, vážení kolegové, dosažení hospodářské, sociální a územní soudržnosti společně se strategickými investicemi pro zajištění konkurenceschopnosti Evropské unie na celosvětové úrovni absolutní nezbytností.

  Ramona Nicole Mănescu, zpravodajka. – (RO) Pane předsedající, současná celosvětová krize znovu zdůraznila, důležitost řádné správy na všech úrovních, stejně jako potřebu stálého zapojení místních i regionálních orgánů jakožto rovnocenných partnerů při navrhování a provádění politik a strategií EU, obzvlášť když prosazují téměř 70 % právních předpisů EU.

Politika soudržnosti hraje při uplatňování víceúrovňové správy klíčovou úlohu. S ohledem na to, jak významný má dopad dosažení územní soudržnosti v Evropě, by se měla zásada víceúrovňové správy stát pro všechny členské země povinností. Aktivní zapojení orgánů nižší než celostátní úrovně dokonce i v předlegislativní fázi projednávání návrhů, společně s analýzou efektivity mechanismů sdíleného řízení a všemi různými povinnostmi Komise a členských států, opravdu zaručí dosažení lepších výsledků při využívání evropských finančních prostředků v budoucím programovém období.

Pokud jde o dosažené výsledky, zkušenost nám ukázala, že integrovaný přístup k regionální politice je mnohem účinnější. Právě z toho důvodu by měl být tento přístup povinný. Potřebujeme společnou definici koncepce partnerství. U této otázky jsem požádala Komisi, aby vytvořila definici této koncepce jako podmínky pro budování skutečných partnerských vztahů s místními a regionálními orgány.

Proto je přijetí metodiky místního rozvoje založené na místním partnerství pro členské státy dostupným řešením, jak posílit úlohu místních a regionálních orgánů při řízení a provádění evropských programů, zejména těch, které se týkají otázek měst, venkova a přeshraničního rozvoje. Zjednodušení nařízení na evropské i vnitrostátní úrovni, nejenom v důsledku hospodářské krize, ale i jako obecná zásada budoucí politiky soudržnosti, je předpokladem pro lepší správu při uplatňování politiky soudržnosti, neboť je jedinou možností, jak můžeme povzbudit potenciální příjemce prostředků.

Rovněž se domnívám, že pro budoucí programové období potřebujeme společný soubor předpisů pro využívání evropských finančních prostředků, platných pro všechny členské státy, čímž bychom odstranili možnost států zavádět další podmínky, které ve výsledku přístup k prostředkům omezují.

Jestliže je naším dlouhodobým cílem přehlednější politika zaměřená na výsledky, která se bude snáze uplatňovat, musí Komise zlepšit jak možnosti podpory pro místní a regionální orgány, tak systémy dohledu nad aktivitami prováděnými na vnitrostátní úrovni. Jsem přesvědčena, že školení a řízení těchto orgánů během procesu provádění programů pomůže snížit vysoký podíl chyb, zejména pokud jde o nezpůsobilé náklady a zadávání veřejných zakázek. Aby se zabránilo zdvojování kontrol a nadměrné kontrole, jimž příjemci prostředků v současnosti podléhají, požádali jsme Komisi, aby vydala příručku k jednotnému auditu, která by na všech úrovních umožnila jednotné uplatňování modelu jednotného auditu. V neposlední řadě musíme přijmout opatření, jimiž bychom povzbudili zapojení soukromého sektoru do evropských projektů. Prvním krokem tímto směrem je zjednodušení nařízení pro používání nástrojů finančního inženýrství zaměřených na malé a střední podniky.

Na závěr bych chtěla zmínit dobrou spolupráci s představiteli Komise během konzultací, stejně jako ochotu a vstřícnost, kterou dali najevo tím, že podpořili opatření obsažená v této zprávě, což je další zárukou toho, že Komise tato opatření nakonec přijme.

  Johannes Hahn, člen Komise. – (DE) Pane předsedající, vážení poslanci Evropského parlamentu, především paní Mănescuová a pane Luhane, chtěl bych konkrétně vám oběma poděkovat za vaše dvě zprávy, které jsou opět velmi konstruktivní a velmi vstřícné vůči regionální politice a přišly v pravou chvíli vzhledem k probíhající debatě o budoucí struktuře regionální politiky, zejména pokud jde o Fórum o soudržnosti, které se bude konat na konci ledna / začátku února.

Je důležité, abychom regionální politiku nepřestávali vnímat jako investiční politiku – tedy jako politiku, jejímž prostřednictvím investujeme do regionů, do lidí, do Evropanů. Na oblast inovací a regionální politiky bylo v tomto finančním období vyčleněno již celkem 86 miliard eur a tato část má pomoci především malým a středním podnikům zkvalitnit jejich pracovní síly, výrobní metody a služby, které jsou schopné nabídnout. Co však potřebujeme udělat – a v tom jste oba měli naprostou pravdu – je dále do budoucna zlepšit svoji strategii, abychom se kromě kontrol, jež budou nezbytné i v budoucnu – jinými slovy, kromě řádného finančního chování – více věnovali hodnocení zaměřenému na výsledky naší práce. Stále tvrdím – a to je rovněž jádrem zprávy o soudržnosti a jejích závěrů – že mezi zaměřením na několik priorit obsažených ve strategii EU 2020 a pružností při jejich provádění ve velmi různorodých regionech Evropy neexistuje žádný rozpor.

Územní soudržnost je nesmírně důležitá. Pro mě jde o klíčovou záležitost, jež nám poskytuje informace o tom, jakým způsobem můžeme v regionech dále zlepšit životní podmínky, což je naším úkolem, abychom lidem v těch regionech, kde se narodili, zajistili vyhlídky do budoucna. To zároveň přispěje k lepší vnitřní soudržnosti v rámci Evropy.

V této souvislosti je důležité – a v nadcházejícím programovém období by to mělo být zdůrazněno – abychom se znovu začali více věnovat úloze měst a velkoměst, s ohledem na to, že ve městech žije kolem 70 % Evropanů, zároveň je však zásadní, abychom nezapomínali na význam vztahů mezi městy a venkovem. Zde se jedná o záležitost využívání dalších finančních prostředků na zlepšení vzájemných vztahů a obranu proti zbytečnému zdvojování.

Rovněž je důležité – jak jsme velmi rozsáhle a podle mého názoru velmi přínosně v tomto Parlamentu před nějakou dobou probírali – věnovat pozornost oblastem se specifickými zeměpisnými podmínkami a přirozeně také zvážit otázku demografických změn v Evropě, což je něco, s čím se velice často setkáváme a s čím se musíme vypořádat. Na jednu stranu jsme ve venkovských oblastech svědky velmi vážných tendencí k vylidňování, na stranu druhou jsou města stále přitažlivější – a výsledkem je, že na malém území žije čím dál tím více lidí a zároveň jinde dochází k odpovídajícímu vylidňování. Do jisté míry proti tomu lze bojovat investicemi do staré a nové infrastruktury. To významně přispěje k zajištění růstu.

Otázka partnerství – otázka spolupráce – je velice důležitá, jak bylo zmíněno především ve zprávě paní Mănescuové. Ano, je důležité rozvíjet víceúrovňovou správu. Rád bych však Parlament upozornil na to, jak je důležité, aby byly v regionech zapojeny i místní orgány. Když v regionech projednávám různé záležitosti, mám někdy dojem, že místní představitelé nejsou do činnosti regionálních představitelů dostatečně zapojeni a že regionální představitelé zase nejsou zapojeni do činnosti těch vnitrostátních. V této oblasti musíme rozvíjet nástroje.

Souhlasím tedy s vámi, zároveň ale přirozeně musím zcela jasně říci, že je nutné respektovat ústavní rámce všech členských států a uznat jejich kvality. Podporuji vás však v otázce zapojení co nejvíce úrovní – stejně jako co nejvíce zainteresovaných stran, včetně nevládních organizací – při rozvíjení našeho partnerství a investičních programů.

Otázce finanční kontroly se budu pravděpodobně podrobněji věnovat až ve svých závěrečných poznámkách, neboť jsem již překročil čas vyhrazený pro můj projev. Zároveň bych rád srdečně přivítal nového předsedu, který zde dnes bude předsedat.

PŘEDSEDAJÍCÍ: MIGUEL ANGEL MARTÍNEZ MARTÍNEZ
Místopředseda

  Iosif Matula, za skupinu PPE. – (RO) Pane předsedající, politika soudržnosti je jednou z nejvýznamnějších a také nejúspěšnějších politik EU. Lisabonská smlouva územním orgánům umožňuje, aby se hlouběji zapojily do rozhodovacího procesu, což představuje významný krok ke skutečné víceúrovňové správě. Ta musí hrát klíčovou úlohu nejenom v nadcházejícím programovém období, ale rovněž v každé fázi formování a provádění strategie Evropa 2020.

Zpráva kolegyně Mănescuové, která byla ve Výboru pro regionální rozvoj jednohlasně přijata, se chce zaměřit na pravomoci a úlohu regionálních a místních orgánů při procesu provádění politiky soudržnosti. Zpráva zdůrazňuje, že je třeba horizontálně uplatňovat víceúrovňový přístup ve všech politikách EU. Víceúrovňová správa je předpokladem pro dosažení územní soudržnosti a posílení jejího potenciálu. Měla by být založena na přístupu zdola nahoru a brát ohled na rozdíly v administrativních systémech, které v současnosti v členských státech fungují.

V průběhu současného programového období, ale i do budoucna je nutné se více zaměřit na integrovaný přístup, což platí nejenom pro posílení správní kapacity, ale i pro využívání nástrojů finančního inženýrství. Úlohu místních a regionálních orgánů je nutné posílit prostřednictvím přijetí metodiky místního rozvoje založené na místním partnerství, zejména u projektů týkajících se měst, venkova a přeshraničních záležitostí. Tato partnerství mají za cíl dosažení vyrovnaného rozvoje a přesahují vnitrostátní rámce, čímž přispívají k posílení územní soudržnosti Unie. Zdůrazňují navíc nejenom společný rozvojový potenciál, ale také specifická územní hlediska.

Víceúrovňová správa založená na jasných, transparentních postupech svým rozšířením povede k decentralizaci, která je v některých členských státech stále nutná. Rozšíření působnosti regionálních a místních orgánů zahrnuje přijetí odpovědnosti za větší efektivitu projektů, což bude znamenat přijetí přístupu více zaměřeného na výsledky.

Blahopřeji paní Mănescuové a panu Luhanovi za vynikající zprávy, které představili a které pro budoucnost politiky soudržnosti představují významnou přidanou hodnotu.

  Evgeni Kirilov, za skupinu S&D. – Pane předsedající, dovolte mi, abych své kolegy, pana Luhana a paní Mănescu, pochválil za jejich vynikající práci. Všichni se shodneme na tom, že politika soudržnosti hraje v konkurenceschopnosti evropských regionů významnou úlohu. S ohledem na pokračování této politiky a její dosažené výsledky pro ni žádáme odpovídající zdroje, nebo alespoň ne méně peněz, než má politika soudržnosti v současnosti k dispozici.

Zároveň si nepřejeme další zátěž pro příjemce prostředků. Budoucí podoba politiky soudržnosti závisí na našem společném rozhodnutí. Komise však se svým předloženým návrhem hraje významnou roli, a v tom spoléháme na vás, pane komisaři Hahne, protože podle mého názoru některé z těchto návrhů – jako například předpoklady členských států pro získání finanční podpory z Evropské unie – vyžadují podrobnější vymezení.

Politika soudržnosti ve všech regionech potřebuje podporu a my bychom neměli dopustit, aby došlo k situaci, kdy by kvůli neefektivnosti některých vnitrostátních vlád trpěla. V tomto ohledu souhlasím, pane komisaři, že je důležité tyto úrovně rozvíjet. Proto je zásadní nenahrazovat složitost podmíněností a znovu nekomplikovat život příjemcům finančních podpory. Abychom zajistili, že politika soudržnosti povede k pozitivním výsledkům, umožněme regionům, aby se aktivně zapojily; dovolme jim, aby pocítily, že mají nad celým procesem kontrolu, dejme jim odpovídající zdroje a zajistěme, že je budou využívat tím nejúčinnějším způsobem.

  Riikka Manner, za skupinu ALDE. – (FI) Pane předsedající, pane komisaři, nejprve bych chtěla poděkovat zpravodajům za jejich vynikající práci. Tyto dvě zprávy skutečně vytváří pevný základ pro budoucí politiku soudržnosti.

Životaschopná politika soudržnosti, platná v celé Evropě, je pro naši konkurenceschopnost na světové úrovni zcela nezbytnou podmínkou, o tom nelze pochybovat. Jak uvedl pan komisař, regionální politika není ničím menším než politikou investiční. To je něco, o co musíme usilovat také v budoucnu. Prostřednictvím politiky soudržnosti můžeme energicky reagovat na cíle strategie Evropa 2020. Jestliže si přejeme lepší výzkum, vývoj a inovace, musíme politiku soudržnost vnímat jako nedílnou součást těchto cílů a musíme se na ně dívat ze širší perspektivy.

Politika soudržnosti není pouze otázkou solidarity. Částečně samozřejmě ano, ale právě díky politice soudržnosti jsou výzkum, vývoj a inovace v současnosti masivně financovány. Proto je jedině správné, abychom do politiky soudržnosti v příštím období financování vložili přinejmenším stejně velkou finanční částku jako dosud. Pátá zpráva o hospodářské, sociální a územní soudržnosti tato hlediska vynikajícím způsobem zohledňuje, a je zároveň velmi důležité, abychom do úspěchu investovali více času i peněz.

Zpráva paní Mănescuové se rovněž vypořádala s důležitou klíčovou otázkou politiky soudržnosti, konkrétně jak zavést takovou politiku, která bude správná a bude brát ohled na všechny úrovně. Některé výsledky pro nás byly zklamáním, například pokud jde o údaje o provádění. Jakožto hráči v regionální politice bychom tyto problémy v politice soudržnosti měli brát vážně a snažit se pro ně nalézt řešení. Podle mého názoru odvedla zpráva paní Mănescuová v tomto ohledu vynikající práci.

  Jean-Paul Besset, za skupinu Verts/ALE. – (FR) Pane předsedající, já bych se ve svém projevu rád zaměřil na zprávu pana Luhana.

Regionální politiky soudržnosti mají klíčový význam pro vyrovnaný, sociálně harmonický a ekologicky účinný hospodářský rozvoj Evropy, který jí v konečném důsledku zajistí konkurenceschopnost na celosvětové úrovni.

Děkuji panu Luhanovi za to, že do zprávy zahrnul některé naše pozměňovací návrhy s cílem uvést do praxe udržitelné nízkouhlíkové hospodářství chránící biologickou rozmanitost. Pro přijetí jeho usnesení nicméně nemůžeme hlasovat, neboť prosazuje pohled na politiku soudržnosti jakožto nástroj k dosažení konkurenceschopnosti na celosvětové úrovni, který se nám jeví jako příliš úzký, příliš omezený a nepřiměřený.

Musíme upozornit na dva ožehavé body. Zaprvé, zpravodaj téměř úplně spoléhá na kvantitativní opatření pokud jde o infrastrukturu jakožto hnací sílu růstu, a jeho hlavním kritériem je posílení. To v současné situaci nepovažujeme za vhodné. Hrdě například zmiňuje 246 operačních programů v oblasti výzkumu a vývoje, nezajímá se však, o co v nich jde. Výzkum je dobrá věc, ale potřebujeme vědět, co vlastně zkoumáme.

Druhým ožehavým bodem je to, že zpravodaj nepředkládá dostatečně jasné plány. Abychom se mohli vypořádat s výzvami naznačenými v této zprávě, přáli bychom si lepší možnosti, možnost zeleného hospodářství, tzv. „zelený nový úděl“ (Green New Deal), což je jediná možnost, jak Evropu a její regiony pozvednout na vyšší úroveň.

  Charalampos Angourakis, za skupinu GUE/NGL. – (EL) Pane předsedající, tyto zprávy jsou proti zájmům řadových občanů úplně stejně jako monopolní skupiny v Evropské unii a buržoazní vlády, které jim slouží. V Evropské unii nikdy žádná soudržnost neexistovala a ani existovat nemůže, navzdory snahám zneužít politickou soudržnost k manipulaci s veřejností. Podobu politiky Evropské unie určují dva základní prvky: prvním z nich je hluboce zakořeněná nerovnost, která je vrozenou vlastností kapitalistické metody rozvoje, a druhým základním prvkem je to, že finanční zdroje Společenství nejsou rozdělovány podle potřeb běžných občanů; jsou rozdělovány mezi výrobní podniky a infrastrukturu, aby se tak prostřednictvím partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem zvýšila návratnost kapitálu a peněz monopolním skupinám.

V dnešní době, kdy přetrvává krize kapitalismu, se postupně opouští dokonce i tato zavádějícím způsobem pojmenovaná zásada solidarity Společenství a nahrazuje se konkurenceschopností kapitálu. Zprávy a plány politických představitelů kapitálu pro budoucí politiku soudržnosti slouží současným zájmům podnikatelských skupin, rychlejší kapitalistické restrukturalizaci prostřednictvím strategie EU 2020 zaměřené proti řadovým občanům a barbarskému útoku na pracovní a sociální práva pracující třídy a její právo na zabezpečení. Evropská unie a kapitalistická metoda rozvoje nejsou schopny vyřešit naléhavé potřeby, jako je ochrana proti zemětřesení, vzdělávání, zdravotní péče nebo dobré životní podmínky. Proto je v dnešní době víc než kdy dříve nezbytné z Evropské unie vystoupit a bojovat za plánované socialistické hospodářství.

  Trevor Colman, za skupinu EFD. – Pane předsedající, dnes hovořím já, protože mému kolegovi, panu Buftonovi, který zde měl vystoupit, není dobře. Jeho jménem tedy uvedu následující. Jak víme, regionální fondy představují společně se SZP největší podíl rozpočtu EU. Desítky let britští občané platí účty za nejrůznější projekty v celé EU, většina z nich však daňovým poplatníkům ve Spojeném království nepřináší vůbec žádné výhody.

V nedávné době odhalila Kancelář pro investigativní žurnalistiku ve Spojeném království skutečnost, že prostředky z regionálních fondů EU se ve východní Evropě zneužívají k financování společností obchodujících se zbraněmi, přičemž některé projekty získávají prostředky v hodnotě několika milionů eur, ačkoli se jedná o jedny z nejbohatších společností. Skutečně potřebují podporu EU? S ohledem na to, jak jsou podvody a plýtvání v této rozpočtové linii rozšířené, a na to, že ani není využívána pro ty účely, jaké uvádí její zastánci, vyzývám koalici ve Spojeném království, aby své příspěvky vzala zpět, protože tyto finance potřebujeme doma – další důvod, proč vystoupit z EU.

  Csanád Szegedi (NI). – (HU) Pane předsedající, dámy a pánové, pokud jde o vytváření a podporu regionů představujících přeshraniční hospodářské jednotky, Maďarsko se zajisté nachází ve zvláštním postavení. Je historickou skutečností, že takové regiony kdysi v Karpatské kotlině existovaly. Členové strany Jobbik proto spolupráci mezi regiony podporují a v současné situaci ji rovněž považují za nezbytnost, která by mohla pomoci překonat krátkodobé překážky mezi maďarskými občany.

Namísto prostředků vyplácených a kontrolovaných Bruselem si však dokážeme představit jedině financování v podobě projektů zahajovaných a schvalovaných ve spolupráci a na základě partnerství mezi dotčenými zeměmi. Na místní a regionální úrovni by mohlo být odhalování i řízení problémů účinnější, pokud bychom brali ohled na přeshraniční charakter hospodářsky propojených regionů, které byly uvedeny jako příklad. To bychom měli podporovat i s ohledem na hospodářská hlediska. Podobně bychom měli podporovat i zjednodušení pravidel, zapojení malých a středních podniků do evropských projektů a pomoc hospodářsky méně rozvinutým regionům dohnat ostatní, kdyby však tato populární opatření zároveň neznamenala rozšíření pravomocí a kontrolní úlohy Bruselu a Komise, a to na úkor pravomocí státu. Přednost regionů a udělování přímé hospodářské podpory by dokonce mohlo pro Maďary v Karpatské kotlině znamenat začátek nové éry.

  Jan Olbrycht (PPE). – (PL) Pane předsedající, existuje jen málo evropských politických strategií, které by vyvolávaly tolik emocí a sporů. Politiku soudržnosti, kterou někteří označují za výslovně socialistickou politiku, jiní považují za politiku kapitalistickou. Někdo ji vnímá jako spravedlivou politiku, jiný jako nespravedlivou. Někteří ji vnímají jako způsob, jak odstranit rozdíly, ostatní se domnívají, že posiluje konkurenceschopnost.

Ve skutečnosti neexistují žádné rozpory v samotné politice, jejímž cílem je v podstatě prosazovat větší soudržnost mezi částmi Evropské unie, a to nejen v oblasti sociální spravedlnosti, ale i pokud jde o rovné příležitosti v souvislosti s konkurenceschopností. Jinými slovy jde o soudržnost za účelem konkurenceschopnosti. Obě zprávy to uvádí a poukazují na určitá hlediska, která jsou důležitá nejen pro dnešní situaci, ale i pro diskuzi o budoucnosti politiky soudržnosti. Rád bych upozornil na skutečnost, že obě zprávy se zaměřují především na zásadu partnerství.

Vyzývám pana komisaře, aby se vážně zamyslel nad tím, zda do navrhované rozvojové smlouvy zahrnout požadavek na členské státy. Takový požadavek by znamenal, že před podepsáním smlouvy by se měl členský stát s místními a regionálními partnery dohodnout na všech podmínkách rozvoje, prioritách a zásadách. To by mělo být povinností, aby tak mohla Evropská komise jednoznačně rozhodnout o odpovědnosti každého členského státu za provádění jeho podílu na politice soudržnosti.

  Georgios Stavrakakis (S&D). – (EL) Pane předsedající, pane komisaři, rád bych začal poblahopřáním a poděkováním zpravodajce, paní Mănescuové, za vynikající spolupráci a za skutečnost, že byla po celou dobu připravena diskutovat a brát ohled na návrhy kolegů poslanců související s obsahem zprávy. Co se týče obsahu zprávy, o níž právě hovoříme, nelze pochybovat o tom, že řádná správa je zásadní pro úspěch jakékoli politiky, zvláště pak politiky soudržnosti, která vychází ze společné administrativy, za kterou většina odpovědnosti přešla na vnitrostátní a regionální orgány. Na výzvy tohoto složitého administrativního systému existuje pouze jediná odpověď: víceúrovňová správa.

Rád bych zdůraznil, že pokud vezmeme v úvahu budoucí vývoj politiky soudržnosti, alespoň do té míry, jak by se projevilo v páté zprávě o soudržnosti, víceúrovňová správa bude jak ve svém horizontálním, tak vertikálním rozměru pro životaschopnost kterékoli rozvojové iniciativy a úspěch této politiky nepostradatelná. Rovněž vítám výzvu ke zjednodušení pravidel a větší technickou podporu místních orgánů ze strany Evropské komise jakožto faktory, které zaručí větší zapojení potenciálních příjemců prostředků do programů a využívání fondů schůdným způsobem. Hodnocení v současnosti prováděná Evropskou komisí nám poskytují informace o tom, které orgány mají trvalé potíže, pokud jde o schopnosti řízení při provádění programů politické soudržnosti. Jak zpráva poukazuje, další technická pomoc těmto orgánům, společně s posílením iniciativy „školení školitelů“, by značně rozšířila schopnosti správy i toho nejmenšího orgánu na místní úrovni. A konečně, jsem přesvědčen, že jednotnější a harmoničtější pravidla pro strukturální fondy by vytvořila pevný základ pro snahy o zjednodušení a řádné finanční řízení.

  Filiz Hakaeva Hyusmenova (ALDE). – (BG) Pane předsedající, před pouhými několika dny schválila Komise Dunajskou strategii a akční plán, a proto se chci na zprávu pana Luhana podívat s ohledem na tuto událost, zejména proto, že ve vysvětlujícím prohlášení uvádí, že jeho cílem je vyvolat diskuzi o provázanosti a vzájemném doplňování opatření přijatých na evropské i vnitrostátní úrovni. K tomu bych dodala ještě úroveň regionální. Zpráva poskytuje rámec, v němž může politika soudržnosti hrát svoji úlohu při zlepšování konkurenceschopnosti Unie. Nestanoví konkrétně roli makroregionů v tomto procesu, analýzy však ukazují, že Dunajská strategie je v menším měřítku přesně takovým rámcem, podobně jako jím dříve byla Baltská strategie. Všimla jsem si, že podmínky uvedené ve zprávě se shodují se skutečnostmi Dunajského akčního plánu. Pro strategii jsou zcela zásadní rovněž zásady zvyšující se konkurenceschopnosti, obsažené ve zprávě. Zpráva například přikládá velkou váhu navazování kontaktů s jinými oblastmi. Zdůrazňuje, že členské státy musí podporovat místní přístup k utváření a provádění politiky soudržnosti. Všechny tyto operační techniky jsou zahrnuty v nové politice pro Podunajský makroregion.

Rovněž obdivuji ve zprávě obsažený názor ohledně důležitosti poskytování trvalé podpory zejména znevýhodněným regionům. To činí z Dunajské strategie v souvislosti ze zprávou pana Luhana zvláštní případ, který je plně v souladu s jejími závěry. Cílem mého srovnání je ukázat skutečnou cestu politiky soudržnosti. Jsem přesvědčena, že tyto zásady a operační metody by se měly stát základem pro politiku soudržnosti v dalším programovém období a prostřednictvím makroregionů by měly zahrnovat i politiku zaměřenou na výsledky.

  Elisabeth Schroedter (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, ráda bych vyjádřila své díky autorce zprávy o řádné správě; zejména bych pak chtěla vyjádřit díky za její přínosnou spolupráci a poblahopřát jí k této vynikající zprávě. Zpráva Komisi ukazuje, co by se mělo v budoucnosti stát, především v oblasti zásady partnerství. Uvádí, jak je nezbytné zajistit, aby se zapojily i místní a regionální úrovně, a jak by měli být ve všech fázích zapojeni hospodářští a sociální partneři, stejně jako zástupci občanské společnosti – během provádění a hodnocení strukturálních fondů. To představuje závazek členských států ke skutečnému partnerství. Znamená to, že úřady budou k partnerům přistupovat jako k rovnocenným protějškům, a to prostřednictvím školicích iniciativ a finanční podpory; znamená to, že partneři budou mít skutečný vliv na konečnou podobu programů. Komise však doposud projevila jen málo odhodlání. To platí jak pro současné období, tak pro její předchozí návrhy týkající se této záležitosti. Vítám skutečnost, že pan Olbrycht řekl, že pokud se má tato smlouva o rozvoji a investičním partnerství uskutečnit, bude to možné jedině tehdy, jestliže bude existovat opravdové partnerství a všichni partneři budou do vytváření těchto plánů zapojeni ve stejné míře. Jinak je zde riziko, že se místo Evropy regionů staneme Evropou členských států, což ovšem není naším cílem. Naším cílem je regionální rozvoj a zapojení místních a regionálních úrovní, hospodářských i sociálních partnerů a občanské společnosti.

  João Ferreira (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, tato rozprava se odehrává v příhodné době, kdy se hospodářské, sociální a územní rozdíly v rámci Evropské unie znepokojivým způsobem vyostřují: nerovnosti jak mezi zeměmi a regiony, tak v rámci jednotlivých států se zhoršují. Je jasné, že se nám nepodařilo dosáhnout územní soudržnosti.

Politika soudržnosti neexistuje nezávisle na ostatních oblastech politiky: ovlivňuje je a je do značné míry ovlivňována převažujícím politickým směřováním a makroekonomickým rámcem. Útoky na platy a práva pracovníků, rozbití a zhoršení veřejných služeb, útok na sociální funkce státu a škrty ve veřejných výdajích jsou nedílnou součástí hospodářské a měnové politiky, kterou Evropská unie členským státům ukládá. Taková politika vede k nárůstu chudoby a nerovnosti a ty nám dál den za dnem zabraňují v dosažení soudržnosti.

Pravda je taková, že politika soudržnosti nijak nereagovala na dopady a nerovnováhu způsobené začleněním ekonomik s velice rozdílnými úrovněmi dosaženého rozvoje do jednotného trhu nebo hospodářské a měnové unie. Nedostatečné množství finančních prostředků vyčleněných na soudržnost a nekoherentnost makroekonomické politiky, která se ustavičně zaměřuje na nominální konvergenci, však životaschopnost reálné konvergence neumožňuje, jsou významnými příčinami, které je třeba odstranit prostřednictvím navýšení rozpočtových prostředků na soudržnost a rozsáhlými změnami v makroekonomické politice.

Podpora výroby a rozvíjení výrobních možností každé země a regionu, plné uplatnění místního potenciálu každého z nich prostřednictvím udržitelného využívání jeho zdrojů, ochrana životního prostředí, vytváření pracovních míst a ochrana pracovních práv, stejně jako posilování schémat sociálního zabezpečení a veřejných služeb, jsou pro účinnou hospodářskou, sociální a územní soudržnost strategicky nezbytné.

  Giancarlo Scottà (EFD). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, zprávu paní Mănescuové vítám.

Víceúrovňová správa hraje v politice soudržnosti klíčovou úlohu a v tomto ohledu je víceúrovňový přístup, vytvářející podmínky pro spolupráci a sdílenou odpovědnost napříč různými úrovněmi správy, uskutečňován prostřednictvím řízení regionálních fondů. Komise podporuje iniciativy ve prospěch regionálních a místních orgánů. K podpoře takovýchto návrhů musí existovat větší motivace, abychom zajistili skutečnou koordinaci a účinné prováděni evropských programů.

Partnerství musí být zajištěno prostředím kultury dialogu mezi všemi různými zúčastněnými stranami. Spolupráce na regionální úrovni musí být průhledná a musí všem, jichž se to týká, zaručit spravedlivé zastoupení.

Z toho důvodu je důležité, abychom zástupcům na nižší než celostátní úrovni poskytli školení prostřednictvím iniciativ, jako je Erasmus pro regionální a místní úředníky, jejichž finanční náklady musí nést Komise. Bude to stejně přínosné i pro výměnu osvědčených postupů a zlepšení kvality a účinnosti řízení fondů soudržnosti.

  Joachim Zeller (PPE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, začnu tím, že považuji za politováníhodné, že důležitá rozprava o politice soudržnosti byla opětovně přesunuta až na téměř poslední místo v programu. Nijak to neodpovídá této politice ani jejímu významu. Rád bych vyjádřil své díky zpravodajům za jejich zprávy, které důrazně poukázaly na oblast politiky, v níž je Evropská unie skutečně úspěšná – konkrétně na politiku soudržnosti – a na skutečnost, že je zásadní v této politice pokračovat, a to prostřednictvím politického systému o několika úrovních – jinými slovy prostřednictvím víceúrovňové správy.

Projekty politika soudržnosti zviditelňují činnost Evropské unie našim občanům: v projektech infrastruktury, v sociálních projektech, v podpoře pro výzkum, inovace a udržení konkurenceschopnosti a pracovních míst v regionech. V současných diskuzích o budoucnosti Evropské unie, probíhajících současně s diskuzemi o měně a financích, bychom se měli stejně intenzivně zabývat tím, co Evropská unie potřebuje pro zajištění své vnitřní soudržnosti, aby se země a regiony od sebe navzájem hospodářsky, sociálně nebo politicky neodtrhly. Tváří v tvář celosvětovým výzvám a vzniku nových konkurentů na světovém trhu koneckonců potřebujeme větší jednotu a větší shodu. Politika soudržnosti k tomu značnou měrou přispívá.

K tomuto účelu však potřebujeme, aby se politika soudržnosti více zaměřila na ty projekty a oblasti projektů, které posouvají Evropu kupředu jako celek, které těm, kdo jsou silní, umožňují, aby silnými zůstali, a které těm slabším poskytují příležitost zmenšit rozdíl mezi nimi a těmi silnými. Abychom toho dosáhli, potřebujeme podle mého názoru udržet a rozšířit cíle politiky soudržnosti, které doposud platily. Zároveň ale považuji za nezbytné, aby bylo poskytování finančních prostředků více podmíněné a více zaměřené na ústřední evropské iniciativy, ať už v oblasti dopravy, energetiky, regionálního a městského rozvoje nebo výzkumu a inovací. Cesta, kterou Komise popisuje ve své páté zprávě o soudržnosti, se mi zdá být nutnou součástí tohoto úsilí – konkrétně snahy začlenit fondy do společného strategického rámce, jenž povede k partnerství v oblasti vývoje a inovací mezi Komisí, členskými státy a představiteli regionů. Zároveň to zahrnuje zapojení místních a regionálních orgánů v co nejranější fázi celého procesu. Tím by mohly nové podoby regionální spolupráce skutečně podpořit proces rozvoje opravdové víceúrovňové správy.

Pane předsedající, doufám, že mi dovolíte ještě jednu poznámku ke slovům pana Colmana, který už sál bohužel opustil. Chtěl jsem mu připomenout, že Evropská unie je dobrovolným společenstvím států. Jestliže z ní nějaká země chce vystoupit, má právo tak učinit. Nevěřím však tomu, že by si občané Skotska, Walesu, Severního Irska nebo Anglie něco takového skutečně přáli.

  Erminia Mazzoni (PPE). – (IT) Pane předsedající, vážení komisaři, dámy a pánové, připravujeme základy pro Evropu roku 2020, kterou si představujeme jako inkluzívní, inteligentní a inovativní, a proto musíme jasně určit výzvy, jimž v celosvětovém kontextu čelíme.

Do závodu v konkurenceschopnosti můžeme vstoupit a zvítězit v něm jedině tehdy, pokud se nám podaří všude v rámci Evropské unie dosáhnout jednotné úrovně. Tři aspekty politiky soudržnosti – sociální, hospodářský a územní – jsou společně se strukturálními fondy těmi nástroji, na které se musíme zaměřit. Nesmíme uvažovat o uplatnění škrtů nutných pro překonání finanční krize na politiku soudržnosti. Právě naopak, musíme přijmout zodpovědnost za její provádění a její zlepšení tam, kde selhala.

Na základě získaných dat a rozboru obdržených výsledků zdůrazňuje Výbor pro regionální rozvoj ve zprávě pana Luhana těsnou souvislost mezi konkurenceschopností a soudržností a pro další programové období navrhuje opravné kroky. Není pochyb o tom, že Evropa může dosáhnout konkurenceschopnosti pouze tehdy, jestliže úspěšně překoná územní rozdíly mezi jednotlivými regiony.

V této souvislosti děkuji panu Luhanovi, že přijal můj pozměňovací návrh s cílem zdůraznit možnost zavedení zvýhodňujících daňových opatření pro přechodná období ne delší než pět let – což je možnost obsažená již v usnesení, o němž jsme v Parlamentu hlasovali již v únoru roku 2006. Jedná se o užitečný způsob, jak se vyhnout některým obtížím spojených s uplatňováním politiky soudržnosti, jakou jsou složité postupy, nepřiměřené kontroly nebo potřeba účinnějšího dohledu.

Za účelem optimalizace dopadů politiky soudržnosti a posílení hospodářské konkurenceschopnosti Unie byla k těmto bodům předložena řada pozměňovacích návrhů. Jak uvádí zpráva pana Luhana, je nutné klást důraz jak na horizontální, tak vertikální partnerství mezi místními orgány a v oblasti spolufinancování, jehož prvky musí být vnímány jako základní zásady.

Rovněž je důležité, abychom urychlili zjednodušování postupů a přístupu k financování, stejně jako je důležité zaujmout integrovaný přístup k rozdělování finančních prostředků a zachování přechodných režimů, zvláště v tomto náročném období. Rozhodovací proces zdola nahoru společně se zapojením dotčených regionů zajistí podporu rozvoje, a to díky využití specifických regionálních aspektů.

A konečně, zpráva v této souvislosti zdůrazňuje dva hlavní cíle: inovace a infrastrukturu. Jsem přesvědčena, že tato zpráva je významná, neboť nám všem poskytuje jasnou strategii pro to, jak důkladně reagovat na problém uvedený v jejím názvu.

  Předsedající. – Chtěl bych vám jen říci, že jakožto osoba zodpovědná za tlumočení a překlad chci požádat, aby byla taková světla jako to, které zde mám k dispozici já a které upozorňuje, že tlumočníci vás nemohou sledovat, rozmístěna i jinde, tlumočníci teď totiž mohou o této skutečnosti informovat pouze mě a to není zrovna dobré. Mohu vás samozřejmě upozornit sám, ale domnívám se, že bude účinnější, když budeme každý mít toto světlo na svém stole.

  Nuno Teixeira (PPE). – (PT) Pane předsedající, na začátek bych chtěl poblahopřát panu Luhanovi a paní Mănescuové k obdivuhodné práci, kterou na svých zprávách odvedli. Oba dva významným způsobem přispěli k probíhající diskuzi o nové politice soudržnosti pro období 2014–2020.

Nyní, více než kdy jindy, je dosažení hospodářské, sociální a územní soudržnosti zásadní, abychom Evropské unii zajistili konkurenceschopnost v celosvětovém měřítku. Tohoto cíle dosáhneme tehdy, pokud si uvědomíme, že vnitřně soudržnou a navenek konkurenceschopnou Evropu můžeme získat jedině prostřednictvím posilování a rozvíjení regionálního rozměru.

Chtěl bych zdůraznit především tři body, které považuji za klíčové: zaprvé, decentralizaci, zajištění toho, že se místní a regionální orgány, zejména ty s legislativními pravomocemi, ve větší míře zapojí a budou přispívat k lepšímu provádění politiky soudržnosti; zadruhé, výzvu členským státům, aby přizvaly regionální a místní orgány k rovnocenné účasti na jednáních s vnitrostátními orgány a dalšími představiteli o budoucnosti strukturálních fondů; a konečně posilování úlohy regionálních orgánů při přípravě, řízení a provádění programů. Zůstat v souladu se zásadou subsidiarity můžeme jedině prostřednictvím většího zapojení těchto orgánů v celém procesu.

Další hledisko, které považuji za klíčové, je nalezení zjednodušené struktury fondů po roce 2013, nikoli v důsledku hospodářské krize, ale jako obecné zásady budoucí politiky soudržnosti, s cílem usnadnit využití prostředků. Hlavním zájmem v Lisabonské smlouvě bylo přiblížit Evropu jejím občanům. Usnadněme jim kromě toho i život a odejměme jim zbytečná administrativní břemena, která je odrazují od jejich účasti. Jedině tímto způsobem můžeme dosáhnout opravdové územní soudržnosti. Jedině tímto způsobem dosáhneme zmenšení ostrých rozdílů, které dnes v rámci Evropské unie existují, a současné propasti mezi bohatými a chudými regiony. Větší účast zároveň znamená větší odpovědnost a tuto odpovědnost by měli převzít a podělit se o ni všichni, neboť díky ní toho mohou pro silnější, konkurenceschopnější Evropu vykonat více a lépe.

  Hermann Winkler (PPE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, rád bych připojil své blahopřání a díky oběma zpravodajům za jejich úspěšnou práci. Poznámky pana Luhana ohledně „budoucí struktury politiky soudržnosti po roce 2013“ je potřeba obzvlášť přivítat. Ačkoli již závěry páté zprávy o soudržnosti naznačují první nápady Komise k tomuto tématu, zpráva pana Luhana je významným příspěvkem k určení stanoviska Parlamentu s ohledem na Komisi. Podobně jako zpravodaj považuji za nanejvýš rozumné, aby byla politika soudržnosti v souladu s budoucími cíli strategie EU 2020. Jednotlivé regiony však musí mít nadále pravomoc rozhodovat o svých prioritách samy.

Ne všechny regiony jsou stejné; dokonce i v rámci jednoho členského státu se od sebe regiony odlišují. Maximum dvou nebo tří priorit – z nichž jedna už mohla být prohlášena za povinnou – regionům ponechává jen malý manévrovací prostor. Regiony potřebují mít prostor na to, aby investovaly do své infrastruktury a obyvatel na základě svých vlastních priorit. S tímto scénářem se může stát, že specifické problémy jako například demografické změny nebudou dostatečně zohledněny. To by nebyla zrovna regionální politika přizpůsobená potřebám regionů, jak o ní neustále Komise hovoří. Z toho důvodu jsem přesvědčen, že my jako Parlament musíme dát od začátku jasně najevo, že regiony nesmí být ve vztahu ke členským státům oslabeny. Zásadu partnerství je třeba dále posilovat.

Význam regionů EU se do značné míry mění v závislosti na struktuře státu. Proto je potřeba klást zvláštní důraz na zásadu subsidiarity. Na tu je nutné brát ohled i při realizaci nápadu Komise na budoucí vytváření partnerství pro inovace a rozvoj mezi Komisí a členskými státy.

Aniž bych zacházel do přílišných podrobností, mohl bych se snad krátce vyjádřit k významu třetího cíle. Naprosto souhlasím se zpravodajem, když hovoří o potížích v hraničních regionech EU – jak na vnitřních, tak na vnějších hranicích. V budoucnu je nezbytné tento cíl více zohlednit. Podle mého názoru se v současné diskuzi o budoucnosti politiky soudržnosti třetímu cíli přikládá příliš malý význam. Spolupráci především mezi regiony na bývalých vnějších hranicích EU – a zde odkazuji na Sasko, můj domovský region – je potřeba mnohem více rozvíjet.

  Barbara Matera (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, informace obsažené ve výročních zprávách Účetního dvora za rok 2006 a 2008 o kontrolních systémech pro politiku soudržnosti jsou zajisté znepokojující.

Tyto systémy nebyly tak efektivní, jak měly být; podíl chyb u vyplacených prostředků byl 12 % v roce 2006 a 11 % v roce 2008. Pokud chceme tento podíl chyb snížit, musí Evropská komise ve vztahu k místní a regionální politice posílit svou kontrolní úlohu.

Vytvoření příručky pro veřejné i soukromé subjekty a zřízení systému vzdělávání a mobility týkajícího se uplatňování víceúrovňové správy v praxi by mohla představovat účinná opatření pro zlepšení regionální politiky.

Členské státy musí dále posílit úlohu regionálních a místních orgánů, zejména po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost.

Stejně tak je nezbytné usnadňovat přeshraniční spolupráci; skutečně, v mnoha oblastech Evropské unie existuje obrovský potenciál pro spolupráci mezi regiony a místními komunitami v sousedících členských státech, zejména v oblastech, jako je cestovní ruch, zemědělství, průmysl a životní prostředí.

Využiji toho, že jsem svůj projev zakončila ve vymezeném čase, abych poděkovala tlumočníkům, kteří nám neustále velmi pomáhají.

  Jan Kozłowski (PPE). – (PL) Pane předsedající, pane komisaři, na začátek bych chtěl zdůraznit, že tuto zprávu považuji za obzvlášť významnou, a také chci poblahopřát zpravodaji, panu Luhanovi, k vynikající práci. Domnívám se, že politika soudržnosti by měla být vlajkovou politikou Evropské unie a že její význam v budoucích letech dále poroste. Jakožto horizontální politika by měla určovat další směřování odvětvových politik a přispívat k posílení konkurenceschopnosti evropských regionů a zlepšení postavení Evropské unie na celosvětových trzích. Systém uplatňování politiky soudržnosti musí být moderní a pružný, založený na víceúrovňovém modelu řízení, jak už bylo mnohokrát zmíněno. Zároveň by měl umožňovat koordinaci strukturálních fondů s ostatními evropskými nástroji a vnitrostátními fondy.

Dvě funkční období jsem spravoval region s 2 200 000 obyvateli a nesl jsem odpovědnost za provádění nástrojů politiky soudržnosti na základě jak centralizovaného modelu mezi lety 2004 a 2006, tak modelu decentralizovaného – šlo o regionální operační program – pro období let 2007 až 2013. Tyto zkušenosti mi dovolují s plnou zodpovědností potvrdit, že decentralizovaný model umožňuje lepší využití místního potenciálu při uplatňování strategických řešení a pro dosažení pozitivních změn, a proto jsem přesvědčen, že na cílech bychom se měli dohodnout na evropské úrovni, ale prostředky k jejich dosažení by měly být určovány v souladu se zásadou subsidiarity na té nejvhodnější úrovni, což je v případě politiky soudržnosti úroveň regionální a místní. Zároveň je klíčové, abychom rozdělování finančních prostředků napojili na dosahování měřitelných cílů a výsledků: hospodářský růst a vyšší úroveň zaměstnanosti a sociálního začlenění.

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Pane předsedající, i já bych chtěla poblahopřát svému kolegovi, panu Luhanovi, za veškeré úsilí vyvinuté při přípravě této zprávy, která je i pro Rumunsko obzvlášť významná. Jsem přesvědčena, že strategie Evropa 2020 musí prosazovat plán udržitelného rozvoje. V tomto ohledu je nezbytné silnější zastoupení navenek a účinnější koordinace uvnitř.

Zpráva je důležitá, neboť zmiňuje dosažené úspěchy politiky soudržnosti. Posílení konkurenceschopnosti na celosvětové úrovni je skutečně přidělena přední úloha. Rozdělování finančních prostředků na investiční a rozvojové projekty bude pro naši zemi značným přínosem. Měla bych zmínit, že Rumunsko by mohlo mít nárok na významné finanční prostředky jak nyní, tak v období po roce 2013.

V této souvislosti na vnitrostátní úrovni existovaly…

(Předsedající řečníka přerušil)

  Luís Paulo Alves (S&D). – (PT) Pane předsedající, pane komisaři, je pravda, že politika soudržnosti je důležitá pro růst a prosperitu, stejně jako pro prosazování vyváženého rozvoje jednotlivých regionů. Je pravda, že vyvážený rozvoj regionů je zásadní pro fungování vnitřního trhu a samotné Unie a že politika soudržnosti je zásadní pro dosažení cílů strategie Evropa 2020. Rovněž je pravda, že politika soudržnosti je přínosem pro životní prostředí, vytváření pracovních míst a utváření a výstavbu moderní dopravní sítě. S ohledem na všechny tyto skutečnosti, pane předsedající a pane komisaři, je nepřijatelné, že Komise nyní využívá těchto úspěchů dosažených regiony a chce je zneužít jako hrozbu pro ty členské státy, které nesplňují makroekonomická kritéria. Taková je skutečnost, vzhledem k tomu, že v podobných situacích nebyly regiony ani zapojeny a nenesou přímou odpovědnost, a vzhledem k tomu, že právě ony budou nejvíce zasaženy omezeními pro využívání strukturálních fondů. To není správné, pane komisaři, a já bych rád slyšel vaši odpověď.

  Alfreds Rubiks (GUE/NGL) . – (LV) Pane předsedající, rád bych zaměřil pozornost Parlamentu na sociální soudržnost. Když hovořím s voliči, je pro mě obtížné jim vysvětlit, že zde rozhodujeme důsledným a odpovědným způsobem, zatímco jejich životní úroveň se od vstupu do Evropské unie prudce zhoršila. Hovořím o případu Lotyšska. Třicet pět procent lotyšských občanů v současnosti přežívá s příjmy na úrovni životního minima a na hranicích chudoby. Minimální důchod ve výši 64 latů dostává 12 % obyvatel. To, co vidím a slyším v tomto sále, co je obsaženo v těchto zprávách, to nemohu ze svého pohledu podpořit, protože nevidím, že by se zde věnovala jakákoli pozornost sociálním otázkám. Znovu se tady bavíme o dalším uvolňování trhu, konkurenceschopnosti…

(Předsedající řečníka přerušil)

  Peter Jahr (PPE). – (DE) Pane předsedající, k těmto zprávám bych chtěl uvést čtyři poznámky.

První z nich je, že Evropská unie má pro občany smysl jedině tehdy, pokud se snaží odstranit hospodářské, sociální a územní rozdíly.

Druhá je, že evropská politika soudržnosti je pro dosažení tohoto cíle klíčovým nástrojem finanční politiky.

Moje třetí poznámka je, že ti, kdo ji kritizují, by měli přijít s nějakou vlastní alternativou. Pokud nedokáží žádnou alternativu nabídnout, měli by mlčet.

Můj čtvrtý bod je, že můj domovský region – pocházím z východního Německa – je oblastí, kde tato politika podpořila hospodářský rozvoj. Jdeme po správné cestě, bude však ještě dlouhá. Abychom mohli postupovat vpřed, budeme potřebovat pomoc i po roce 2013.

  Seán Kelly (PPE). – Pane předsedající, Tip O’Neill, významný irsko-americký politik, kdysi řekl: „Veškerá politika je lokální.“ Pokud jde o rozvoj, platí pro Evropskou unii to samé. „Veškerý rozvoj je regionální.“

Dokonalým příkladem je především úspěch mojí vlastní země díky politice soudržnosti po našem vstupu do Evropské unie. Naše HDP bylo v době našeho vstupu v roce 1973 o něco málo vyšší než polovina průměru EU, dnes je však jeden a půl krát vyšší, a to bez ohledu na současné finanční obtíže, jimiž země prochází.

Zadruhé, zatímco postupujeme vpřed, jedním z klíčových hledisek bude zjednodušení postupů, kladení důrazu na výsledky a přidanou hodnotu a pokus o omezení byrokracie a regulace. Mohli byste až do skončení mandátu Parlamentu vyplňovat formuláře, ale pokud zde nebude žádná přidaná hodnota, nikomu to nic nepřinese. Jestliže to dokážeme, můžeme nadále postupovat kupředu a já se samozřejmě těším na to, až regionální politika…

(Předsedající řečníka přerušil)

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Pane předsedající, efektivní uplatňování politiky soudržnosti, které je v současnosti značně decentralizované, předpokládá další posílení zodpovědnosti orgánů na regionální a místní úrovni, protože ty znají potřeby dané oblasti a jejího obyvatelstva nejlépe.

Jsem přesvědčen, že vytvoření skutečného partnerství s regionálními a místními orgány vyžaduje jasnější vymezení takzvané zásady partnerství a aktivní zapojení místních a regionálních orgánů do konzultací o regionální politice Evropské unie. Zdůrazňuji, že zabezpečení lepší koordinace mezi jednotlivými stupni kontroly, zvýšení flexibility, stejně jako průhledné a jasné postupy nejenom představují faktory řádné správy věcí veřejných, ale především by měly ulehčit čerpání finančních prostředků a zvýšit účast potenciálních partnerů na projektech.

  Johannes Hahn, člen Komise. – (DE) Pane předsedající, rád bych vyjádřil poděkování za tuto velmi živou rozpravu a rovněž bych chtěl využít příležitosti, abych řekl ještě pár slov k finančním kontrolám. Jak při různých příležitostech neustále zdůrazňuji, musíme se s tím konečně vypořádat a celou záležitost zjednodušit, zejména s ohledem na skutečnost, že potřebujeme vyvinout větší úsilí, abychom zajistili, že i malé a střední podniky budou využívat příležitostí, které chceme nabídnout prostřednictvím evropských fondů a také například prostřednictvím budoucího posílení revolvingových fondů; a skutečně se musíme snažit přijít na způsob, jak co nejvíce omezit byrokratickou zátěž.

Na druhou stranu musím neustále opakovat, že velký podíl byrokracie vzniká na vnitrostátní úrovni. Jinými slovy, ne všechna byrokracie, která se v evropských projektech objevuje, je dílem Bruselu; je spíš kombinovaným výsledkem procesů na vnitrostátní a evropské úrovni. Na tom musíme spolupracovat. Paní Mănescuová, souhlasím s vámi, že musíme v této oblasti usilovat o vytvoření standardů – ačkoli samozřejmě nemohu zcela opomíjet právní předpisy jednotlivých států a jejich podmínky. V zásadě však s vámi naprosto souhlasím.

Otázka podmínečnosti je rovněž něčím, co vyžaduje důkladné zvážení, na které v tuto chvíli nemáme dostatek času. Jedná se nepochybně o záležitost stanovení důvodů pro každou jednotlivou zemi a každý jednotlivý region, tam, kde je to nezbytné, proč dochází ke zdržení při provádění projektů; obecně vzato, už víme, jaké důvody to jsou. Ve většině případů to nemá nic společného s financemi – alespoň ne primárně – ale spíš s jinými nedostatky. Myšlenka, která stojí za podmínečností, je zbavit se těchto nedostatků předem, abychom zajistili následné rychlejší zpracování, které je v zájmu všech zúčastněných.

Jsem rovněž vděčný všem řečníkům, kteří zmínili smlouvu o rozvoji a partnerství a skutečnost, že představuje příležitost, jak uvedl pan Olbrycht, dále prosazovat větší zapojení regionálních a místních orgánů. Bude zapotřebí určité přehodnocení, pokud jde o její možné provedení nějakým institucionalizovaným způsobem a—na to nezapomínejme – způsobem, který bude přijatelný pro členské státy. Zde spoléhám na podporu Evropského parlamentu, neboť Evropský parlament, Komise a Rada regionů jsou v této věci zajedno. Existuje však ještě další hráč, a to jsou členské státy; musíme je přesvědčit, že i oni budou čerpat výhody, jestliže do plánování programů zapojí více lidí a tito lidé se s ním budou moci v mnohem větší míře ztotožnit.

Jsem také vděčný za poznámky – domnívám se, že od skupiny Zelených/Evropské svobodné aliance – týkající se růstu. Prosazuji kvalitativní i kvantitativní růst. Potřebujeme oba. Vezměme si například výzkum: jedná se o něco, co ve skutečnosti spadá do kategorie kvalitativního růstu. Jestliže je jedním z našich hlavních cílů například zvýšení podílu obnovitelné energie, zároveň si ale přejeme větší energetickou účinnost, důležitým tématem pro výzkum by mohla být otázka, „jak mohu energii skladovat, mít ji k dispozici a moci ji použít, až ji budu potřebovat?“ abychom při výrobě energie dosáhli větší efektivity.

Celkově vzato, jedna věc je jasná: našich cílů budeme schopni dosáhnout jedině tehdy, pokud budeme mít regionální politiku, která dosáhne do všech evropských regionů. Jak bylo dnes rovněž řečeno, jestliže chceme uskutečňovat strategii EU 2020, bude to možné pouze tehdy, když dokážeme tuto politiku převést a provádět ve všech regionech, ale zároveň budeme brát ohled na místní potřeby a požadavky.

Ještě jednou mnohokrát děkuji – zejména oběma zpravodajům – za tuto velice hodnotnou práci.

  Petru Constantin Luhan, zpravodaj. – (RO) Pane předsedající, rád bych začal poděkováním všem svým kolegům, kteří významným způsobem přispěli k této zprávě a v konečném důsledku i k politice soudržnosti a její budoucnosti. Také bych chtěl poděkovat stínovým zpravodajům, kteří předkládali pozměňovací návrhy a přispívali stejně významně, ale i za to, že jsme velice snadno dospěli k dohodě.

Nechci zacházet do přílišných detailů toho, co už bylo řečeno. Ještě bych vám chtěl poděkovat za vaše věcné připomínky. Zároveň bych však chtěl zdůraznit to, co uvedl pan komisař, připomínky, jež jsou rozhodně hodny souhlasu. Řekl, že politika soudržnosti je politikou investic do regionů a občanů, což je předpokladem pro zlepšení životní úrovně v regionech Evropské unie. S tímto názorem se plně ztotožňuji.

Podobně souhlasím i s tím, že máme vaši podporu – za což jsem vám velice vděčný – pro zvýšené investice do všech druhů infrastruktury jakožto naprosto nezbytného předpokladu pro odstranění rozdílů v rámci Evropské unie.

Co se týče názoru vyjádřeného panem Bessetem, chci říci jenom to, že kdyby si zprávu přečetl pozorněji, zjistil by, že hospodářský růst založený na zelené ekonomice je v ní zmíněn. Je zde i přímý odkaz na strategii EU 2020, v níž je zelená ekonomika rovněž zahrnuta. Proto bych vám chtěl říci, že zpráva se v tuto chvíli těší většinové podpoře.

Ještě jednou vám všem děkujeme a doufáme, že se budoucnost politiky soudržnosti bude ubírat tou správnou cestou.

  Ramona Nicole Mănescu, zpravodajka. – (RO) Pane předsedající, chtěla bych poděkovat všem svým kolegům za jejich významné příspěvky k této zprávě, zejména k její konečné podobě, stejně jako stínovým zpravodajům a ostatním kolegům, kteří předkládali pozměňovací návrhy, nemluvě o těch, kteří v tuto pozdní hodinu vystoupili na rozpravě v plénu.

S ohledem na to, že hlasování ve Výboru pro regionální rozvoj přineslo širokou shodu napříč politickými skupinami ohledně provádění zásad a opatření obsažených v této zprávě, nemohu nemít radost, že dnešní rozprava se nesla ve stejném duchu.

Pracovní dokument vznikl po konzultacích s Evropskou komisí, Radou regionů a představiteli příjemců podpory, jimž bych rovněž ráda poděkovala za jejich příspěvky. Jak už jsem zmínila při svém předchozím vystoupení, jsem pevně přesvědčena, že Evropská komise dá najevo ochotu a odhodlání potřebné pro to, abychom zajistili, že řešení stanovená a navržená Výborem pro regionální rozvoj nezůstanou pouze ve fázi návrhu. Přinesli jsme konkrétní návrhy, pane komisaři. Všechno, co musíte udělat, je důkladně tyto návrhy zvážit. Zmiňuji to proto, že zejména během nadcházejících měsíců bude muset Evropská unie definovat a přizpůsobit svoji budoucí politiku soudržnosti a strategii 2020, stejně jako podmínky pro jejich úspěšné provádění.

Naším cílem je nový přístup k víceúrovňové správě, jež bude náležité sloužit jak klíčovým cílům EU, tak Evropě občanů, charakterizované hospodářským růstem, sociálním pokrokem a udržitelným rozvojem.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra ve 12:00 hodin.

Písemná prohlášení (Článek 149 jednacího řádu)

  Slavi Binev (NI), v písemné formě. – (BG) Abychom dosáhli skutečné sociální a hospodářské soudržnosti mezi členskými státy, potřebujeme nejprve vyřešit rozdíly mezi nimi, nejen pokud jde o hospodářský růst a rozvoj, ale i o jejich fyzické umístění. V tuto chvíli nevidím žádný smysl v diskuzích o společných opatřeních. Opatření musí být pro každý členský stát různá, protože se liší jejich potřeby. Co se týče úlohy Komise při poskytování pomoci a dohledu nad řádnou správou v regionální politice, musí podle mého názoru nejprve jasně vytyčit a vyjádřit své závazky. Z mé vlastní zkušenosti při řešení problémů s Komisí vím, že buď dostanete vyhýbavou odpověď, nebo vám je řečeno, že daná otázka není v rámci její působnosti. Pocházím ze země, kde bylo roky obvyklým postupem přehazovat si odpovědnost jako horký brambor, a přál bych si, aby byla působnost Komise jasně vymezená, abychom dostávali jasné odpovědi a v konkrétních situacích se podnikaly jasné kroky.

  Alain Cadec (PPE), v písemné formě. – (FR) V tuto chvíli existuje výrazný prahový efekt mezi těmi regiony, které jsou pro získání finančních prostředků v rámci cíle konvergence způsobilé, a těmi, které způsobilé nejsou. Pro některé sice možná ne chudé, ale rozhodně také ne bohaté regiony to může být extrémně škodlivé. Pomohlo by, kdybychom tento prahový efekt zmírnili zřízením přechodné kategorie regionů mezi cíli „konvergence“ a „regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost“. Jsem rád, že právě takový návrh obsahují závěry páté zprávy o soudržnosti. Tato přechodná kategorie by mohla zahrnovat regiony s HDP na obyvatele mezi 75 % a 90 % průměru EU. Přál bych si, aby tento systém nahradil přechodný mechanismus a pokryl i jiné regiony než jen ty, které splní cíl konvergence. V souvislosti s jednáním o příštím víceletém finančním rámci by měl rozpočet na tuto pozměněnou politiku soudržnosti zůstat stále stejný. Za zmínku však stojí, že cíl konvergence by mělo naplnit něco přes 20 regionů, což bude znamenat každoroční úspory v hodnotě 10 miliard eur. Tuto částku by jistě bylo možné přerozdělit mezi členy nové přechodné kategorie regionů.

  Tamás Deutsch (PPE), v písemné formě. – (HU) Blahopřeji panu Luhanovi k jeho práci na této zprávě. V souvislosti se zprávou bych chtěl upozornit na dva body. Co se týče spojnice mezi prováděním strategie EU 2020 a zvýšenou konkurenceschopností, je důležité zdůraznit, že soudržnost a posílená konkurenceschopnost jsou procesy, které se navzájem potřebují a dokonce upevňují. Nemůžeme se soustředit pouze na podporu těch nejrozvinutějších regionů s cílem maximalizovat konkurenceschopnost EU, neboť by hrozilo riziko, že méně rozvinuté regiony zůstanou ještě více pozadu, což by dále vedlo ke značnému sociálnímu napětí a nestabilitě v celé Evropské unii. Navíc je důležité říci, že ačkoli politika soudržnosti k uskutečňování strategie EU 2020 přispívá významným způsobem, sama o sobě nemůže na dosažení cílů této strategie stačit. Musíme proto zajistit soulad mezi uskutečňováním cílů strategie EU 2020 a cílů politiky soudržnosti a k dosažení těchto cílů musí v přiměřené míře přispět rovněž ostatní oblasti politiky. Jako svou druhu poznámku bych chtěl zdůraznit, že naprosto souhlasím se zpravodajem, že by HDP měl zůstat měřítkem pro určování způsobilosti členských států, protože HDP je doposud nejspolehlivějším ukazatelem úrovně rozvoje, jaký známe. Na úrovni členských států mohou vnitrostátní orgány při rozdělování zdrojů využívat i jiné ukazatele, avšak na úrovni EU musí HDP zůstat měřítkem nároku na podporu.

  Robert Dušek (S&D), v písemné formě. – (CS) Zpráva o řádné správě regionální politiky přináší posílení pravomocí regionálních a místních orgánů ve výkonu politik EU. Větší zapojování orgánů veřejné správy na nižší než národní úrovni do koncipování politik Společenství Parlament dlouhodobě podporuje. Princip partnerství ve smyslu Bílé knihy Výboru regionů o víceúrovňové správě je třeba posílit již od rané fáze jednání v rámci diskuzí v EU. Ve zprávě je podporováno další zjednodušování legislativních i nelegislativních předpisů. Zde je však nutné zdůraznit, že zejména některé členské státy a jejich veřejná správa často přispívají k administrativní zátěži, jež není předpisy Společenství požadována. Zde je další náprava nezbytná. Pravidla dotačních programů by měla být zjednodušena tak, aby byly jednotlivé postupy srozumitelnější a aby neodrazovala možné příjemce od účasti na projektech. V provádění programů a jejich financování je vykazováno vysoké procento chyb u proplácených výdajů (12 %). Největší procento chyb je vykazováno stále v oblasti veřejných zakázek a tzv. nezpůsobilých nákladů. Dohled ze strany EK je nedostatečný a je zřejmé, že EK nemůže tvořit kontrolní systém na všech národních úrovních. Je nezbytné, aby kontrolní role Komise byla zachována a podpořena na začátku programů, zatímco v jejich průběhu by byla více přenesena na členské státy a jejich regionální i místní samosprávu.

  Sandra Kalniete (PPE) , v písemné formě. – (LV) Pro rozšíření vlivu politiky soudržnosti jsou některé rozhodné reformy zcela zásadní. Podpora poskytovaná prostřednictvím politiky soudržnosti se musí soustředit do tří hlavních směrů. Zásadní je první, geografická koncentrace; druhá je koncentrace rozsahu podpory; třetí pak koncentrace administrativy. To znamená, že škálu finanční podpory je třeba soustředit do těch členských států EU, do těch regionů, kde jsou potřeby největší. Tím chci říci, že zlepšení socioekonomické situace je bez rozhodné podpory politiky soudržnosti EU nemožné. To znamená, že každý region musí zhodnotit, které sektory potřebují podporu nejnaléhavěji, místo toho, aby bez hlubší analýzy navrhl všechny. Každý region by si měl zvolit tři až pět z deseti sektorů nabídnutých Komisí, do nichž by se pak soustředilo 100 % dostupné podpory. To znamená, že musíme i nadále zlehčovat administrativní zátěž. Musíme zvýšit důvěru dotčených institucí, aby bylo možné optimalizovat množství funkcí, které mají na starosti. Ráda bych zdůraznila, že současné kritérium pro rozdělování podpory v rámci politiky soudržnosti EU – HDP v paritě kupní síly na jednoho obyvatele (nejvýše 75 % průměru EU) – je přiměřeným, vyzkoušeným a bezpečným kritériem pro určování skupiny regionů, které mají nárok na podporu v rámci konvergence, neboť odráží opravdové rozdíly mezi členskými státy EU a regiony.

  Siiri Oviir (ALDE), v písemné formě. – (ET) Sdílím názor zpravodaje, že unijní politika soudržnosti je pro posílení konkurenceschopnosti regionů a zajištění udržitelného rozvoje jednou z nejdůležitějších politik. Jelikož mezinárodní finanční krize ve větší či menší míře negativně ovlivnila všechny evropské regiony, politika soudržnosti, vytvářející přidanou hodnotu, má zajisté velmi významnou úlohu při zajišťování toho, že se regiony z tohoto stavu probudí silnější. Smutná skutečnost je ta, že vlády mnoha členských států úlohu a význam regionů – místních orgánů – dostatečně dobře nechápou a obávají se, že přijdou ve prospěch regionů o své pravomoci. Například vláda mé země, Estonské republiky, často přijímá důležité zákony týkající se místních orgánů, aniž by brala v potaz rozhodovací procesy těchto orgánů. Aby nebyly nejrůznější regiony diskriminovány, měli bychom se pozorněji věnovat regulační činnosti vlád členských států, abychom zajistili, že jejich kroky nebudou v rozporu s vlastními zákony členských států a evropskými hodnotami. Je pravda, že existuje mnoho evropských regionů, které prostřednictvím Evropské rady regionů, Evropského soudního dvora a Komise získaly významnou politickou podporu v těch případech, kdy vlády členských států práva místních orgánů ignorovaly. Jsem přesvědčena, že účinná evropská politika soudržnosti a splnění cílů stanovených ve směrnici přispějí k zajištění životaschopnosti regionů, vždyť životaschopné regiony posílí životaschopnost Evropské unie jako celku a to zároveň pomůže zabránit marginalizaci hraničních regionů.

  Marie-Thérèse Sanchez-Schmid (PPE), v písemné formě. – (FR) Zprávy pana Luhana a paní Mănescuové zcela správně uvádí zásady, na nichž by měla být založena naše politika soudržnosti. Chtěla bych však zdůraznit tři oblasti, v nichž bychom měli mít vyšší cíle. Prvním z nich je územní soudržnost. O tomto pojmu se sice často mluví, ale málokdy se prakticky uplatňuje. Měli bychom například věnovat zvláštní pozornost hraničním regionům. Znevýhodnění a problémy těchto regionů odráží omezení evropské integrace. Tyto oblasti představující zlom a měly by se změnit v oblasti, které pomáhají navazovat kontakty. Další oblastí je nerovné zacházení s regiony, které se pohybují mezi cíli 1 a 2. V množství pomoci, kterou získávají některé regiony se stejným HDP, může být až desetinásobný rozdíl. Je načase, abychom vytvořili přechodný mechanismus, který se bude chovat stejně ke všem regionům s HDP mezi 75 % a 90 % průměru EU. A konečně, musíme pracovat na nových ukazatelích výkonnosti. Rozvojové výzvy, jimž regiony čelí, souvisí s jejich vlastními místními omezeními. Na všech úrovních správy potřebujeme přesněji vymezit svá kritéria , abychom se dokázali vhodně přizpůsobit potřebám a cílům regionálního rozvoje.

  Richard Seeber (PPE), v písemné formě. – (DE) V zájmu lepšího udržitelného rozvoje a zvýšené konkurenceschopnosti musíme politice soudržnosti EU věnovat zvláštní pozornost. V Evropě regionů by měl HDP i nadále zůstat hlavním kritériem pro určování nároku na získání finančních prostředků. Evropská regionální politika však musí zahrnovat všechny regiony a zároveň musí být dostatečně pružná, aby mohla brát ohled na regionální a územní rozdíly. Pokud chceme v plné míře využívat potenciálu regionů k růstu a dosáhnout hospodářské, sociální a územní soudržnosti Evropské unie, je zásadní věnovat zvýšenou pozornost konkurenceschopnosti. Při tom ale musíme brát v úvahu i problémy menšího rozsahu v bohatých členských státech. Zvláště výzkum a inovace by měly ve všech regionech hrát významnou úlohu, neboť jsou prostředkem k posílení konkurenceschopnosti EU, a proto je nezbytné tyto oblasti v budoucnu nadále podporovat. Ačkoli jsou cíle EU 2020 definovány na úrovni Společenství, je zásadní, aby se místní a regionální orgány více podílely na jejich provádění; jestliže chceme hospodářské cíle strategie EU 2020 uskutečňovat účinným způsobem, přístup zdola nahoru je nezbytný.

  Monika Smolková (S&D), v písemné formě. – (SK) Politika soudržnosti po roce 2013 musí i nadále zůstat klíčovou politikou EU s dostatečným finančním krytím s těmito podmínkami: zjednodušení postupů přidělování prostředků ze strukturálních fondů; vytvoření rámce pro partnerství veřejného a soukromého sektoru; infrastruktura se stane základní podmínkou zvyšování konkurenceschopnosti na celosvětové úrovni; partnerství jako podmínka vybudování skutečných partnerství s regionálními a místními orgány a občanskou společností a jako prostředek k účinnosti, zákonnosti a průhlednosti ve stádiu plánování a využívání strukturálních fondů; uplatňování víceúrovňové správy jak na vertikální úrovni, tako na úrovni horizontální. Podmínek je zajisté více, ale jestliže chceme splnit cíle strategie 2020, považuji za klíčové dodržování uvedených podmínek.

  Zbigniew Ziobro (ECR), v písemné formě. – (PL) Evropa v současnosti prochází náročným obdobím. Ekonomika stále pociťuje finanční krizi z let 2008–2009, která způsobuje rozšiřování propasti mezi bohatými regiony západní Evropy a chudšími regiony střední a jižní Evropy. Kvůli této situaci je nezbytné posilovat ty mechanismy, které se při boji s krizí ukázaly jako účinné. Na úrovni Unie jsou nejvýznamnějšími z nich politika soudržnosti a regionální fondy. Jakožto výsledek spolufinancování investic na místní úrovni se staly účinným symbolem evropské spolupráce, jež byla povýšena nad vnitrostátní zájmy. Zároveň významně přispěly k rozšíření oblastí, které mezi lety 2004 a 2007 zažívaly hospodářský růst, a pomohly zmenšit propast mezi zeměmi staré a nové Evropy.

Proto je nyní tak důležité navýšit finanční prostředky Unie na politiku soudržnosti ve finančním rámci pro období 2013–2020, zachovat konvergenci jakožto hlavní cíl a ponechat současný mechanismus výběru příjemců podpory založený na úrovni HDP v různých regionech. Za důležitou považuji rovněž možnost zvýšení míry spolufinancování ze 75 % na 80 % a zároveň omezení financování pro vzdálené regiony. Z pohledu zemí v západní Evropě za stejně důležité považuji i pokračující finanční podpory investic do infrastruktury, zejména do vertikálního pásu spojujícího sever a jih Evropy.

21. Dopad reklamy na chování spotřebitelů (krátké přednesení)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva k dopadu reklamy na chování spotřebitelů(2010/2052(INI)) (A7-0338/2010), kterou předkládá poslanec Juvin jménem Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů..

  Philippe Juvin, zpravodaj. – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, proč právě zpráva o reklamě? Protože reklama může být jak nejlepším, tak i tím nejhorším nástrojem.

Nejhorším nástrojem se stává v případě, že je klamavá, dotěrná, pokud je zavádějící, pokud není poctivá, pokud v konečném důsledku nedodá spotřebiteli to, co se od ní očekává, což jsou informace. Může být ale i nejlepším nástrojem, protože reklama skvěle slouží hospodářskému rozvoji. Reklama je hnací silou ekonomiky, a pokud je dobře udělaná, podle některých dává spotřebitelům možnost srovnání a určitým způsobem stimuluje konkurenci.

Reklama tedy není ničím novým, nač proto přicházet s novým textem, když dokumenty na toto téma již existují? Z několika důvodů. Za prvé, dnešní reklama není tím, čím bývala kdysi. Nedávno se mi do ruky dostala americká zpráva, která tvrdila, že 29. listopadu minulého roku dosáhl obrat obchodování na internetu za jeden den více než jedné miliardy amerických dolarů. A Evropa se od Ameriky nijak zásadně neliší. To představuje značný nárůst obchodování na internetu a nástrojů reklamy na internetu. Vznik naší zprávy tedy můžeme vysvětlit tak, že jiné texty upravující reklamu někdy zcela neodpovídají reklamním nástrojům, které se objevily v posledních letech.

Reklama je stále dotěrnější: vstupuje do našeho soukromí. V reklamě se také objevilo něco zcela nového, co se v předchozích textech neobjevovalo. Reklama může být skrytá. Reklama nemusí být jako reklama označená. Známým případem je Facebook, jedna ze sociálních sítí, další nástroj, který zatím právní předpisy nepokrývají. Některé diskusní skupiny si zde sdělují údajné nedostatky některých výrobků. To může v průběhu několika dnů nebo týdnů danou značku doslova zničit.

Z toho jasně vyplývá, že reklama se v minulosti od té dnešní zásadně lišila, protože dnešní reklama používá nástroje, které v minulosti neexistovaly. Tím mám na mysli především ireklamu založenou na chování spotřebitelů, cílenou reklamu a čtení soukromé emailové komunikace. Je zde snad někdo, komu by nevadilo nebo komu by se líbilo, že mu někdo čte jeho soukromé emaily? Jenže právě to se dnes pro účely reklamy děje.

Dámy a pánové, v podstatě se domnívám, že musíme ctít některé velmi jednoduché hodnoty: nezasahování do soukromého života, ochranu nejzranitelnějších obyvatel, protože velmi dobře víme, že vůči internetové reklamě založené na chování spotřebitelů, tj. reklamě, která přesně cílí na jejich zvyky, jsou nejzranitelnější především děti. Děti nechápou, že reklama se k nim nedostává pouhou náhodou, že se jedná o reklamu, která je zacílena přesně na jejich osobní přání. Dospělý člověk tomu rozumět může, dítě ne.

Nové technologie před nás staví nové výzvy v oblasti hospodářství. Uvědomujeme si, že zde v podstatě máme skutečnou politickou debatu. Podle některých odborníků, kteří si nepřejí zásahy do světa reklamy, je tato záležitost již vyřešena. Pravda také je, že další odborníci zase tvrdí, že spotřebitelé jsou konec konců varováni dlouhými a velmi podrobnými informacemi o ochraně údajů na webových stránkách. Ve skutečnosti, jak všichni víme, tyto dlouhé a nesrozumitelné informace nikdo nečte, a pokud je někdo přečte, nerozumí jim, protože to zkrátka nejde. Stále se tedy vracíme ke stejnému problému: reklama musí být poctivá, musí respektovat ostatní občany a jejich soukromí. Spotřebitelé nesmí být špehováni a reklama na ně nesmí být cílena bez jejich vědomí. Spotřebitele, občany, je třeba respektovat.

Pane předsedající, závěrem zmíním, že je třeba mít dva cíle. Za prvé je třeba, aby reklama byla poctivá: respektovala soukromí, ale také spotřebitele, a tím pádem byla i efektivnější. Občané, již jsou také spotřebiteli, musí být uvědomělejší, lépe informovaní a náročnějšího, avšak nesmí s nimi být manipulováno. To je konečný cíl této zprávy.

Pane předsedající, dámy a pánové, doufám, že tuto zprávu přijmete a že pro ni budete v Parlamentu všeobecně hlasovat.

  Zuzana Roithová (PPE). – (CS) Vítám zprávu o dopadu reklamy na chování spotřebitelů. Protože nehovoří o regulaci reklamy na hazardní hry, tak mi dovolte připomenout, že zejména sázení přes internet a reklamy na něj neznají hranice a jsou snadno přístupné mladistvým. Sedm členských států sice on-line gambling zakazuje, ale i tak je tam dostupný. Jsem přesvědčena, že je potřeba zaměřit se na prevenci před negativními důsledky propadnutí závislosti na hazardu. Musíme v celé Evropské unii prosadit zákaz reklamy na hazard cílené na děti a mládež, protože vystavit děti vlivu reklamy na virtuální sázení je prostě stejný morální hazard s jejich osudem, jako vystavit je neomezené reklamě na alkohol, cigarety či na další návykové látky. Navíc herny a reklama na hazard leckde není omezována ani mimo internet, a tak herny včetně reklamy jsou často v přímé blízkosti škol. Doufám, že dnešní rozprava dá nový impulz Komisi, aby zákaz reklamy na hazard navrhla s ohledem na nezpochybnitelný veřejný zájem.

  Antigoni Papadopoulou, (S&D). – (EL) Pane předsedající, ráda bych zpravodaji, panu Philippu Juvinovi, poblahopřála k této zprávě k dopadu reklamy na chování spotřebitelů.

Zpráva hodnotí existující právní předpisy, upozorňuje na problémy spojené s jejich uváděním do praxe a s nekalými obchodními praktikami, a zdůrazňuje význam samoregulace, ochrany zranitelných spotřebitelů, jakými jsou děti, mladiství a starší občané, a potřebu využívat reklamu jako výkonného katalyzátoru v boji proti stereotypům a předsudkům.

Připravila jsem stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a těší mě, že zpravodaj začlenil všechny naše návrhy na ochranu rovnosti pohlaví a lidské důstojnosti, a chtěla bych mu za to poděkovat. Apeluji na všechny zúčastněné strany, aby úzce spolupracovaly v boji proti pejorativní nebo klamavé reklamě degradující obraz žen a aby podporovaly zdravé modely, pomocí nichž bude moci reklama kladně ovlivňovat společenské vnímání tak, aby respektovalo lidskou důstojnost a úlohu obou pohlaví.

  Christian Engström (Verts/ALE). – Pane předsedající, rád bych mluvil o poslední odrážce bodu 25, o kterém se bude hlasovat odděleně a který, jak doufám, bude ze zprávy odstraněn. Tato odrážka říká, že k tomu, aby internetové vyhledávače zobrazily reklamu týkající se určitého hledaného slova, tzn. pokud je slovo napsané do vyhledávače zároveň názvem ochranné známky, bude to vyžadovat povolení vlastníka ochranné známky.

Na první pohled to možná dává smysl, ve skutečnosti ale tato odrážka přímo odporuje právním předpisům o ochranných známkách v jejich současné podobě. Za prvé, ochranné známky se registrují do 45 různých tříd zboží a služeb, a tak se může ve stejném rejstříku opakovat jedna známka v různých třídách. Znamenalo by to tedy, že například pokud by někdo chtěl, aby se jeho reklama zobrazovala po vyhledání slova „golf“, musel by každý takový případ povolit Volkswagen.

Druhým problémem je samotný počet ochranných známek. V Evropě existují miliony ochranných známek. Jen na Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu v Alicante je jich 600 000 a ještě více, takže pokud by chtěl někdo propagovat cokoliv spojeného se slovem „stříbro“, musel by k tomu pravděpodobně získat povolení od tisíců vlastníků ochranných známek. Je to tedy jednoduše nepraktické řešení. Pokud by bylo přijato, a já doufám, že se tak nestane, pak by v podstatě vymýtilo obchod kolem internetových vyhledávačů v Evropě a také by to zničilo řádnou reklamu a hospodářskou soutěž. Žádám proto kolegy, aby hlasovali ...

(Předsedající řečníka přerušil)

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Pane předsedající, na začátek bych rád řekl, že je dobře, že se na půdě Evropského parlamentu otevírá diskuse o nekalých praktikách v oblasti reklamy, především v souvislosti s rozvojem nových reklamních metod a technologií.

Nové způsoby digitální komunikace otevřely reklamním společnostem široký prostor pro jejich uplatnění. S novými možnostmi reklamy však přišly i nové problémy s agresivitou, klamáním nebo zneužíváním důvěřivosti dětí či mladistvých pomocí divokých útoků na jejich vědomí. Regulace internetové reklamy musí reagovat na kreativitu tvůrců a je nutno zamezit metodám a způsobům přesahujícím ochranu soukromí, etické rámce či zasahujícím do dětského vývoje. Musíme se proto soustředit na důslednou analýzu a na přezkoumání současných trendů a orientovat se na to, abychom novými pravidly zamezili takovým technologiím a možnostem, které zasahuji do soukromí rodin a do soukromí dětí a které poškozují zdravý vývoj rodiny, a abychom potom tato pravidla důsledně dodržovali.

  Csanád Szegedi (NI). – (HU) Pane předsedající, dámy a pánové, především bych rád vyjádřil své poděkování panu zpravodajovi. Z hlediska mnou vyznávaných hodnot jsme zde hovořili o jednom z nejdůležitějších současných témat. Jen mě mrzí, že tato diskuse proběhla v tak pozdní hodinu. Jak zpráva zdůrazňuje reklama nejvíce ohrožuje děti a dospívající, jejichž svobodná vůle ještě není dostatečně silná a kteří se nechají snadno ovlivnit. To se nevztahuje jen na nekalou, klamavou a agresivní reklamu, ale na reklamu obecně, protože žijeme v novém světě, ve kterém lidé čelí drtivému tlaku na to, aby zapadli do konzumní společnosti, již v raném věku. V pořadech pro děti by měly být výslovně zakázány všechny typy reklamy.

Dále musím výslovně zdůraznit fakt, že největší nebezpečí pro mladé lidi nepřichází ze strany tradičních sdělovacích prostředků, jakými jsou rádio nebo televize, ale ze světa internetu. Tam najdeme nejagresivnější reklamu a právě zde může být cílový spotřebitel nejvíce poškozen. Těm nejotrlejším společnostem jsou dokonce lhostejné i osobní údaje a narušují soukromé životy lidí pomocí sociálních sítí, což je třeba zakázat a trestat. My všichni se proto musíme zasadit o to, aby Evropská unie zasáhla.

  Lara Comi (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, plně podporuji návrh usnesení k dopadu reklamy na chování spotřebitelů, které předložil pan Juvin. Mám na paměti význam reklamy nejen pro hospodářství, ale i pro domácí trh a spotřebitele, a považuji tak za nezbytné podniknout kroky pro odstranění negativních účinků, které na ně můžou mít některé reklamní postupy.

Především si velmi cením toho, jak zpravodaj zhodnotil stávající legislativní a nelegislativní rámec a nedostatky v jeho výkladu a provádění, které brání v dosažení požadované úrovně harmonizace.

Musíme zaměřit své síly na boj s nekalými obchodními praktikami reklamního sektoru tím, že rozšíříme dopad stávajících předpisů.

Tento návrh představuje vhodné řešení neustálého sporu o to, jak najít rovnováhu mezi dvěma protichůdnými prioritami: svobodou slova a ochranou spotřebitelů.

Na závěr bych ještě jednou ráda poblahopřála panu zpravodaji i stínovým zpravodajům.

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Pane předsedající, různé druhy reklamy rozmáhající se prostřednictvím nových komunikačních médií v posledních letech se staly společenským fenoménem, který s sebou přináší nebezpečí zneužití důvěry běžného spotřebitele.

Domnívám se, že ochrana spotřebitelů v této oblasti si vyžaduje alespoň minimální právní úpravu, a souhlasím se zpravodajem a blahopřeji mu k jeho zprávě a k tomu, že se na věc podíval takto konstruktivně a s ohledem na zranitelné skupiny, jakými jsou děti a mladiství, jak již zmínili předchozí řečníci. Já sám jako lékař tento přístup plně podporuji. Musíme zabránit případům úmyslného klamání, kdy se spotřebitelé rozhodují na základě informací v domnění, že se jedná o objektivní fakta nebo o ověřené studie, zatímco dotyčná informace má pouze reklamní nebo komerční povahu. Znepokojuje mě také rozvoj reklamních praktik, které útočí přímo na soukromí spotřebitelů, jakými je například čtení obsahu elektronické pošty třetími stranami, které tento obsah zneužívají pro komerční účely. Reklamní postupy používané firmami musí bez výjimky respektovat důvěrnost soukromé korespondence a právní předpisy upravující ochranu soukromí.

  Seán Kelly (PPE). – (GA) Pane předsedající, v tomto kontextu je obtížné být přesný, zvláště jedná-li se o zvážení dopadu reklamy na chování občana. Den co den se objevují nové průzkumy s různými výsledky.

Nicméně reklama se vyplácí, soukromé firmy utrácejí miliony za reklamu v rozhlase, televizi nebo v novinách i za skrytou reklamu v podobě sponzorství. Zároveň zde ale máme dilema ohledně způsobu posuzování reklamy. Na jedné straně jsou zde lidé tvrdící, že jedním z léků na alkoholismus je zákaz reklamy. Přesto jsme svědky toho, jak v posledních roste míra desetiletích užívání drog, ačkoliv na ně neexistují reklamy, protože jsou nelegální, a nelze si je tedy koupit v obchodě.

Proto se domnívám, že je třeba provést nezávislou analýzu a průzkum situace na úrovni EU bez jakýchkoli osobních zájmů a opravdu zjistit, co je dobré a co špatné, co je prospěšné a co ne, a pak podle toho můžeme provádět úpravy. Domnívám se, že pokud toto neuděláme, pak zde budeme mít každý den jiný průzkum s výsledky odpovídajícími požadavkům těch, kteří jej zadali.

  Johannes Hahn, člen Komise. – Pane předsedající, jménem Komise a především její místopředsedkyně Redingové bych rád poděkoval zpravodaji za jeho cennou zprávu, která analyzuje několik klíčových aspektů týkajících se vlivu moderní reklamy a chování spotřebitelů. Aby zjistila jak nejlépe reagovat na výzvy vyplývající z rozvoje internetu a nových technologií, Komise v letech 2009 a 2010 provedla řadu konzultací v souvislosti se současným právním rámcem v oblasti ochrany údajů.

Tyto konzultace potvrdily, že základní principy stávajících právních předpisů EU na ochranu údajů jsou stále aktuální. Ukázalo se ovšem i to, že EU potřebuje ještě komplexnější a ucelenější přístup k politice v oblasti ochrany osobních údajů v EU i mimo ni. Následkem toho přijala Komise dne 4. listopadu sdělení o komplexnějším přístupu k ochraně osobních dat v Evropské unii.

Internetová reklama přináší evropským občanům mnoho výhod, zejména tím, že jim poskytuje volný přístup ke službám. Mnoho marketingových technik, jako jsou zobrazení reklamy, kontextová reklama nebo reklama v souvislosti s vyhledáváním atd., nevyžaduje žádné sledování spotřebitelů a nevzbuzují proto vážné obavy. Má kolegyně, místopředsedkyně Neelie Kroesová, vyzvala reklamní průmysl k zavedení samoregulačního rámce pro internetovou reklamu založenou na chování spotřebitelů, který by vycházel z právního rámce EU a spočíval by na čtyřech zásadách, a to účinné transparentnosti, vhodné formě potvrzení nebo souhlasu, uživatelské přívětivosti a účinném prosazování. Komise bude sledovat úsilí celého odvětví a posoudí, zda jsou nezbytná další regulační opatření.

Pokud jde o reklamní emaily a důvěrnost komunikace, před rokem přijatá reforma telekomunikací posílila a objasnila pravidla ochrany soukromí v EU. Jasně také stanovila, že členské státy mají za povinnost přijmout odrazující sankce a zajistit, aby příslušné orgány měly na jejich prosazování nejen potřebné pravomoci, ale i odpovídající prostředky. Členské státy musí převést tato ustanovení do vnitrostátních právních řádů do května roku 2011.

Komise si uvědomuje, že v provádění směrnice o nekalých obchodních praktikách existují mezi členskými státy určité rozdíly. Komise se domnívá, že tyto rozdíly, z nichž některé řeší pomocí spolupráce s členskými státy, jsou pouze okrajové a že bylo dosaženo potřebné úrovně harmonizace.

Použití obecných ustanovení dává členským státům určitý prostor, ale zároveň zajistí, že směrnice bude schopna reagovat na budoucí vývoj. V této souvislosti vydala Komise pokyny k provádění směrnice o nekalých obchodních praktikách, což je jedna z  iniciativ, pomocí kterých se chce Komise ujistit, že plná harmonizace je účinná, neboli že stejná pravidla se vykládají a používají stejným způsobem ve všech členských státech. Jak jsme uvedli v návrhu zprávy, budeme rozhodně pokračovat v naší práci na přípravě pokynů a jejich aktualizaci, aby reagovaly na nové problémy a vývoj. Komise rovněž vytváří právní databázi právních předpisů, judikatury a akademické práce, čímž podpoří jednotné uplatňování směrnice v členských státech.

Pokud jde o prohlášení ve vztahu k reklamě ve formě připomínek zveřejněných na sociálních sítích, fórech a blozích, je třeba si uvědomit, že pokud spotřebitelé jednají jménem nějakého obchodníka nebo jsou jejich prohlášení jakýmkoli způsobem obchodníkem financována, aniž by to bylo jasně uvedeno ve vyjádřeném názoru nebo stanovisku, pak se na takový případ vztahuje směrnice o nekalých obchodních praktikách jako na formu skryté reklamy. Co se týče pouhých názorů, tyto samozřejmě nejsou považovány za reklamu.

V této souvislosti se Komise domnívá, že právní úprava oblasti marketingu není přiměřený nástroj, neboť se jedná o záležitosti svobody projevu. Tato směrnice nicméně obsahuje zvláštní ochranná opatření týkající se zranitelných spotřebitelů. Věk je faktorem, který vnitrostátní orgány musí vzít v úvahu při posuzování, zda určitá praktika je nebo není poctivá. Zpráva o uplatňování směrnice o nekalých obchodních praktikách, která bude sepsána v průběhu roku 2011, bude vycházet ze zkušeností jednotlivých členských států, a to i v oblasti reklamy zaměřené na děti a mladistvé, v rozsahu přiměřeném rozsahu údajů, který bude k této problematice k dispozici.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se uskuteční ve středu v 12:30.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Tiziano Motti (PPE), písemně. – (IT) Souhlasím s mnoha názory pana Juvinem ohledně dopadu reklamy na chování spotřebitelů. Domnívám se však, že zabránit šíření komentářů na sociálních sítích, fórech a blozích – u nichž již ze samotné jejich podstaty hrozí, že se stanou jakýmsi moderním druhem „skryté reklamy“ – můžeme tím, že zavedeme nové formy trestných činů, které vznikají hlavně na internetu, a rozšíříme předpisy o uchovávání údajů i na poskytovatele obsahu v prostředí on-line, spíše než tím, že se uchýlíme k jistým formám cenzury. Považuji totiž za přednější respektovat právo každého občana na to, aby mohl na internetu vyjádřit svůj názor, pokud se neprokáže, že je v rozporu se zákonem. Překvapuje mě, že některé osoby napadne cenzurovat obsah komentářů na fórech, který považují za schopný ovlivnit rozhodnutí spotřebitelů o nákupu, a přitom považují rozšíření stávající směrnice 2006/24/ES o uchovávání údajů za něco, co zasahuje do soukromí, a to přesto, že by umožnilo identifikovat pedofily obtěžující děti na sociálních fórech. Je to případ dvojího metru? Spotřebitelé, zejména ti nejmladší, musí být před skrytou reklamou chráněni. Nicméně stejně tak je důležité chránit svobodu projevu, která je jedním z pilířů naší demokracie. Doufám proto, že příslušným orgánům svěříme nástroje, které potřebují k identifikaci pachatelů trestných činů na internetu prostřednictvím rozšíření směrnice 2006/24/ES na poskytovatele obsahu, jak o to požádal Evropský parlament v prohlášení P7_DCL (2010) 0029 ze dne 23. června 2010.

22. Regulace obchodování s finančními nástroji – dark pools“ atd. (krátké přednesení)a

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva o regulaci obchodování s finančními nástroji – anonymní obchodní platformy (tzv. „dark pools“) atd. (2010/2075 (INI)) (A7-0326/2010), kterou předkládá poslankyně Swinburneová jménem Hospodářského a měnového výboru.

  Kay Swinburne, zpravodajka. – Pane předsedající, je pro mě obtížné vysvětlit těm, kteří nejsou obeznámeni s finančním žargonem, o čem přesně je má zpráva o anonymních obchodních platformách (tzv. „dark pools“). Zpráva se formálně zabývá obchodováním s finančními nástroji, včetně tzv. „dark pools“, což jsou finanční transakce a obchodování s akciemi prováděné bez náležité transparentnosti před uskutečněním obchodu – můžeme je označovat také jako tzv. nezveřejňované obchody. V širším smyslu zpráva hodnotí proces provádění směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID) z roku 2007, pokud jde o akcie, která usiluje o řešení strukturálních problémů, které v současné době vládnou na trzích s akciemi.

Přestože je tato zpráva vysoce technická, potěšila mě vysoká úroveň rozpravy, kterou jsme vedli ve výboru. Jsem velmi ráda, že díky úsilí mých kolegů se podařilo získat širokou podporu napříč politickým spektrem a že ze 194 předložených pozměňovacích návrhů se podařilo dojít k 24 kompromisním řešením, pod která se mohly podepsat téměř všechna seskupení.

Vzhledem k načasování této zprávy z vlastního podnětu a jejímu vyvrcholení v plenárním hlasování tento týden jsem také přesvědčena, že Evropský parlament významným způsobem přispěl k dokumentu z konzultace, který Komise nedávno vydala ohledně přezkumu směrnice MiFID II (MiFID II) a který bere v úvahu mnoho otázek vznesených v jednání ve výboru. Evropský parlament v této zprávě požádal o vyšetření několika obchodních míst, které v současné době reguluje směrnice MiFID, a požaduje podrobnější analýzu s cílem zajistit, aby obchodní místa poskytující stejné služby byla regulována stejnou měrou.

Domnívám se, že Komise ve svém konzultačním dokumentu mohla jít ještě o krok dále a rozšířit svou definici organizovaných míst obchodování na všechna obchodní místa, kde se setkávají kupující a prodávající. Tím se může vyplnit velká mezera. Toto řešení ale zároveň zajistí, že bude možno zachovat proporcionalitu a umožnit existenci významných rozdílů mezi kategoriemi regulovaných trhů, multilaterálních obchodních systémů (MTF), systematických internalizátorů (SI), platforem křížení příkazů zadaných makléři (BCN) a derivátových platforem.

Novou úroveň kontroly navrhovanou pro provozovatele anonymních obchodních platforem by měli uvítat investoři, protože v současné podobě sice poskytují ochranu před širším trhem, je zde však přinejmenším možnost zneužití. Umožnit regulátorům neomezený přístup k obchodním modelům by mělo zajistit, že budou moci i nadále fungovat jako místo, kde dochází k volnému setkávání klientských objednávek, aniž by jim to ovšem umožnilo nabýt rozměrů, které by ovlivnily určování cen nebo poskytly krytí pro zneužívání trhu.

Evropský parlament a Komise se shodly i na tom, že je třeba nově definovat výjimky z MiFID a že jejich provádění musí být standardizované v celé EU. Je třeba odstranit možnost arbitráže po celé Evropské unii s cílem najít nejvýhodnější výklad stejného pravidla. Při sestavování této zprávy a jejích pozměňovacích návrhů bylo jasné, že největším nedostatkem při provádění směrnice MiFID je to, že v Evropě chybí konsolidovaný systém obchodních informací. Investoři v USA nemohou pochopit, jak v EU můžeme bez takového nástroje fungovat. Celé odvětví v čele s investorskými skupinami se sice na jeho nezbytnosti shodlo, ale ani tři roky od zavedení MiFID mezi účastníky trhu nedošlo k dohodě o podobě tohoto konsolidovaného systému. Hospodářský a měnový výbor sdílí s Komisí její zdrženlivý postoj k překročení rámce povolení konceptu opatření pro schválení zveřejnění, ale pokud se nenajde tržní řešení, pak by se mělo přikročit k zavedení právních předpisů.

Mikro-strukturální problémy, které v současnosti ovlivňují akciové trhy, byly ve výboru tématem vášnivých debat. Výbor se shodl na tom, že používání bleskových příkazů, falšování (tzv. spoofing) a ověřování aktivity je nerovné, či dokonce protiprávní. Výbor však zjistil, že je mnohem těžší dospět k dohodě o roli některých účastníků trhu, především o výhodách nebo nevýhodách strategií vysokofrekvenčního obchodování. Protože neexistují jednoznačné údaje, je obtížné vyvodit jasné závěry o jejich roli – ať již pozitivní, nebo negativní – a tak než navrhneme legislativní opatření, musíme se ujistit, že máme relevantní údaje, abychom nevytvořili právní předpisy, které by nepříznivě ovlivnily účinné fungování evropských trhů.

Základem je zajištění integrity našich finančních trhů. Tyto trhy nejsou určeny k obchodování mezi zprostředkovateli a nelegálními obchodníky. Jsou zde proto, aby jejich prostřednictvím investoři mohli přivádět finanční prostředky podnikům a korporacím, které působí v naší reálné ekonomice. Na tuto základní funkci trhů nesmíme zapomenout během žádné fáze legislativního procesu schvalování MiFID II.

  Philippe Juvin (PPE). – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, paní Swinburneová, tento text je samozřejmě velmi složitý, ale o čem v podstatě mluví? Znovu se v něm mluví o potřebě poučit se z krize. Nesmíme se nadále chovat tak jako v minulosti, musíme změnit pravidla, podle kterých hrajeme, a musíme do systému navrátit pořádek.

V různých zemích Unie nyní žijí lidé, kteří se snaží využít krizi a obavy našich občanů a svalit veškerou vinu na Evropu. Na všech stranách jsou slyšet hlasy, které říkají „to kvůli Evropě a euru nic nefunguje¨, naším řešením je z Evropy vystoupit a zbavit se eura…“ Těmto hlasům musíme stále dokola opakovat, že potřebujeme společná pravidla a že pokud by evropské státy nebyly sjednocené, ale  izolované, v tuto chvíli by již neexistovaly. Ano, potřebujeme regulaci, společnou politiku, společná pravidla, která projdou přepracováním, a potřebujeme také lépe fungující systém.

Dámy a pánové, celá věc je v celku jednoduchá: společně jsme silní, izolace nás zničí!

  Csanád Szegedi (NI). – (HU) Pane předsedající, dovolte mi, abych vám poděkoval za tak velkoryse přidělený čas. Odedneška si budu dávat zvláštní pozor na zasedání, která řídíte vy, a budu se snažit se jich všech účastnit. Zpráva poslankyně Swinburneové je velice důležitá, protože se konečně zabýváme regulací obchodování s finančními nástroji. První a nejdůležitější chybou ale je, že tato zpráva a volání po rozsáhlejší regulaci přišly pozdě. Za druhé, pokud byl regulační rámec doposud nejasný, je třeba zpětně a do hloubky prozkoumat vše, k čemu došlo. Domnívám se, že nepodrobovat velké investice přísnějšímu dohledu je zcela nesmyslný krok špatným směrem. Prozkoumání musíme podrobit nejen charakter obchodování, ale také vydané deriváty a přísnější regulaci musí podléhat i další záležitosti.

Inflaci ve skutečnosti stimulují derivátové produkty finančních trhů. S tím související finanční zátěž nesou občané, zatímco zisky inkasují různé mezinárodní právnické osoby s často nejasným pozadím. Není také žádoucí směrovat takto získané peníze do reálné ekonomiky, protože by to mohlo postupně přivést celou planetu do kapes několika nejbohatších obchodníků.

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Pane předsedající, zpráva poslankyně Swinburneové se zaměřila na zajištění rovných podmínek mezi jednotlivými multilaterálními obchodními systémy. Za stejně důležité považuji to, aby podléhaly stejně přísnému dozoru. Ráda bych zdůraznila, že jsou potřeba více vyhovující právní předpisy, jejichž cílem bude snížení systémového rizika a zajištění spravedlivé hospodářské soutěže na trhu.

V současné době máme k dispozici jen znepokojivě málo informací o strategiích obchodování. Regulační orgány mohou zjistit, jestli trhy fungují tak, jak mají, pouze budou-li mít dostatečné informace. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy by měl vypracovat společné standardy vykazování a formáty použitelné pro všechny údaje jak pro organizované obchodní systémy, tak pro mimoburzovní obchodování.

Myslím, že by bylo užitečné prošetřit účinky stanovení minimální výše příkazu pro transakce prováděné prostřednictvím anonymních obchodních platforem. Z toho by bylo možné zjistit, jestli je zachována přiměřená míra obchodování.

  Johannes Hahn, člen Komise. – Pane předsedající, jménem Komise a především komisaře Barniera bych rád reagoval na tyto poznámky sdělením, že zlepšení transparentnosti na finančních trzích a zajištění odpovídající úrovně regulace pro všechny aktéry finančních trhů jsou hlavními cíli této Komise a skupiny G20.

Rád bych poblahopřál doktorce Swinburneové a celému Hospodářskému a měnovému výboru ke zprávě o regulaci obchodování s finančními nástroji – anonymních obchodních platformách (tzv. „dark pools“) atd. Tato zpráva představuje důležitý krok v rámci probíhajícího přezkumu směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID). Doporučení, která obsahuje, Komise pečlivě zohledňuje při přípravě návrhu na změnu stávající směrnice v roce 2011. Přezkum MiFID je důležitou součástí programu Komise, jehož cílem je stabilnější a transparentnější finanční systém, který bude pracovat pro společnost a hospodářství jako celek. Mnoho součástí přezkumu již bylo zrealizováno, mezi jinými se to týká i zřízení nového orgánu dohledu EU, který začne pracovat od příštího měsíce.

Komise je rozhodnuta dodat své návrhy ohledně zbývajících oblastí do léta roku 2011. Počítáme s podporou Evropského parlamentu při rychlém postupu k přijetí nezbytných reforem, abychom tak zajistili jejich co nejrychlejší zavedení do praxe.

Jak víte, MiFID je základním kamenem rámce právní úpravy EU pro finanční trhy. Vznikl ještě před vypuknutím krize, ale celkově se ukázalo, že i v těchto složitých a bouřlivých dobách fungoval dobře.

Samozřejmě že se objevily jisté nedostatky. Technologický pokrok a rychlý vývoj na finančních trzích nám ukázaly, že i ty regulační nástroje, které byly před několika lety velice vyspělé, jsou dnes jasně zastaralé.

Dne 8. prosince zveřejnila Komise návrhy na konzultace. K řešení problémů chceme přistupovat s ambicemi a komplexně. Ačkoliv si uvědomujeme, že původní cíle směrnice MiFID jsou stále aktuální, klíčové otázky v tuto chvíli zní: jaké jsou klíčové aspekty fungování našich trhů, jak otevřené a transparentní trhy potřebujeme mít a jak zpřístupnit investorům finanční nástroje a investiční příležitosti.

Ve shodě se zprávou Hospodářského výboru i my vnímáme, že je třeba zlepšit regulaci nových typů obchodních platforem a metod obchodování. Taková regulace by měla řádně zohlednit povahu podnikání, zajistit rovné podmínky mezi účastníky a řádnou ochranu pro investory, ale i odstranit praktiky narušující fungování trhu.

Souhlasíme také s potřebou zlepšit pravidla transparentnosti pro obchodování s akciemi a zavést nové požadavky na obchodování s jinými nástroji. Další významnou oblastí, které se ve své zprávě dotýká doktorka Swinburneová, je zlepšení fungování a regulace trhu s komoditními deriváty v souladu se zásadami skupiny G20.

Dále plánujeme zavedení cílených zlepšení stávajících pravidel na ochranu investorů. Jedině pokud zajistíme, že všechny produkty a způsoby obchodování budou patřičně kryté pomocí stejných pravidel, podaří se nám obnovit důvěru investorů.

V neposlední řadě tento přezkum posílí dohled a prosazování právních předpisů na finančních trzích, přičemž klíčovou roli v tom bude hrát nový Evropský orgán pro cenné papíry a trhy. V průběhu své práce Komise a její složky úzce spolupracují se zahraničními partnery, zejména s příslušnými regulačními orgány ve Spojených státech, které se zabývají stejnými otázkami, aby zajistily mezinárodní konvergenci a vyhnuly se případnému riziku regulační arbitráže.

Zpráva poslankyně Swinburneové přichází v okamžiku, kdy stojíme na důležité křižovatce v procesu reformy právních předpisů. Odhodlání poslanců Evropského parlamentu a fakt, že vaše analýzy a doporučení se téměř shodují s našimi, nás v našem úsilí povzbuzuje. Tato zpráva upevňuje základy práce, která ještě leží před námi.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra ve 12:00.

Další zasedání se bude konat zítra, ve čtvrtek 14. prosince 2010 od 9:00 do 13:00, od 15:00 do 20:30 a od 21:00 do 24:00.

Pořad jednání byl zveřejněn a je k dispozici na webových stránkách Evropského parlamentu.

Zasedání skončilo.

23. Pořad jednání příštího zasedání: viz zápis

24. Ukončení zasedání

(Zasedání skončilo v 23:15)