Doslovný záznam ze zasedání

Úterý, 14. prosince 2010 - Štrasburk

16. Výsledek konference v Cancúnu o změně klimatu (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem jsou prohlášení Rady a Komise o výsledku konference v Cancúnu o změně klimatu.

  Joke Schauvliege, úřadující předsedkyně Rady. – (NL) Pane předsedající, vážení poslanci Parlamentu, jsem velmi ráda, že po naší rozpravě před konferencí v Cancúnu a teď poté, co již konference o změně klimatu přinesla výsledek, jsem dnes opět zde v Evropském parlamentu.

Rovněž zde opět ráda potkávám několik známých tváří, které se jako delegace účastnily konference v Cancúnu a od Evropského parlamentu měly mandát k tomu, aby platně a aktivně přispěly k úspěchu konference. Myslím si, že toto je rozhodně třeba zdůraznit a vyzdvihnout.

Cancúnský summit o změně klimatu byl nakonec úspěchem. Až do posledního dne nebylo jisté, zda vůbec dosáhneme nějakého výsledku, ale nakonec byl tento výsledek pozitivní. To potřebovala jak naše politika v oblasti změny klimatu, tak i další trvání multilaterálního procesu.

Rozhodnutí, jehož bylo dosaženo na konferenci o změně klimatu, má vlastně dvě části: o první části bychom mohli říci, že je tvořena řadou konkrétních opatření, která by bylo možno docela rychle provést, druhá část stanovuje řadu základních bodů s cílem usnadnit dosažení dlouhodobé globální dohody na období po roce 2012. Obě tyto části byly samozřejmě sjednány v rámci cíle 2 °C, jenž se stal výchozím bodem výsledku konference o změně klimatu.

Okamžitým prováděním nebo řadou opatření, která mohou být hned uskutečňována, myslím přizpůsobení, technologie, boj proti odlesňování a financování. Teď bych asi mohla stručně vysvětlit několik věcí.

Na prvém místě přizpůsobení. Přijali jsme rámec a zřídili výbor. Tímto způsobem budeme poskytovat pomoc nejohroženějším oblastem.

Za druhé, technologie. Budeme poskytovat podporu zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se jí. Vznikají dvě nové struktury: výkonný technologický výbor a středisko a síť pro technologie v oblasti změny klimatu. Záměrem je prostřednictvím výzkumu, šíření a přenosu technologií podporovat znalosti.

Za třetí, boj proti odlesňování. Základ opatření pro financování boje proti odlesňování budou tvořit vnitrostátní strategie a akční plány rozvojových zemí.

Za poslední, ekologický fond pro změnu klimatu musí zajistit, aby rozvojové země měly do roku 2020 k dispozici 100 miliard USD.

Toto jsou konkrétní úspěchy konference v Cancúnu. Zvolíme-li nyní dlouhodobější perspektivu a podíváme se na základy, které byly položeny, musíme se samozřejmě příští rok snažit dosáhnout mezinárodní dohody na období po roce 2012. Opatření pro zmírňování změny klimatu ve vyspělých i rozvojových zemích nyní byly začleněny do dokumentu a staly se jeho součástí, což je velmi důležité, protože výsledek kodaňského summitu se také stal oficiální součástí textu.

Dále jsme se snažili zajistit větší transparentnost. Právní forma na delší období po roce 2012 bude stanovena nejdříve až v příštím roce. Nyní se bude samostatně diskutovat o tom, zda spějeme k druhému období plnění závazků Kjótského protokolu a co udělají rychle se rozvíjející země a Spojené státy.

Nejsme tedy na konci, nýbrž na začátku, jedná se o důležitý nový krok rozhovorů o změně klimatu. Myslím si, že my všichni – Evropský parlament, Rada a Komise –budeme muset nadále společně usilovně pracovat, abychom zajistili, že příští rok budeme moci učinit významný krok vpřed, a jak doufáme, dosáhnout závazné mezinárodní dohody.

Buď jak buď, ráda bych Parlamentu za jeho úsilí v Cancúnu znovu poděkovala.

  Connie Hedegaard, členka Komise. – Pane předsedající, myslím, že je poctivé přiznat, že Evropská unie šla do Cancúnu s obavou, že nám hrozí, že ničeho nedosáhneme. Šli jsme tam samozřejmě také s velmi pevným odhodláním zajistit, aby k tomu nedošlo a abychom ve skutečnosti odešli s důležitými a vyváženými výsledky. Jak všichni víte, právě toho jsme dosáhli.

To znamená, že multilaterální proces běží dál. Ba nejen to, běží relativně dobře, a to je samo o sobě důležité, protože už mohl skončit v mrtvém bodě. Domnívám se, že všichni, kdo tam byli, také cítili úlevu, když byla přijata závěrečná dohoda. Působilo to, jako by si celé mezinárodní společenství prostě přálo, aby k tomu došlo, a jako by chtělo dokázat, že při boji proti globálním výzvám je samozřejmě zapotřebí multilateralismus.

Myslím si také, že je zapotřebí říci, že to, čeho jsme v Cancúnu dosáhli, nebyla jen záchrana procesu. Dosáhli jsme nejen jí, což je pochopitelně zásadní věc. Chtěli jsme zachránit tento proces. Chtěli jsme zachránit naději na dosažení globální dohody a chtěli jsme zajistit, aby také v Cancúnu byly učiněny určité důležité kroky. Společně s mexickým předsednictvím jsme velmi usilovně pracovali. Velmi úzce jsme s ním spolupracovali a od samého začátku se těšilo naší plné podpoře. Musím konstatovat, že Mexičané si plně zasluhují veškerou důvěru, kterou jsme jim dali; odvedli výbornou práci.

Před rokem v Kodani jsme učinili první kroky. Domnívám se, že kdybychom se sešli několik málo dní po skončení kodaňského summitu, jen málokdo z nás by si pomyslel, že za rok budou všechny prvky kodaňské dohody součástí závazné dohody OSN. To je opravdu dobrý výsledek.

V Cancúnu jsme však učinili také nové kroky. Mezinárodní klimatický režim jsme posílili novými institucemi a novými fondy. Chtěla bych vyzdvihnout tři věci, které měly pro Evropskou unii v posledním kole zvláštní význam – tím posledním kolem byl, jak si někteří z účastníků vzpomenou, převážně až pátek.

Měli jsme tři priority, které měly být zohledněny ve výsledku. Chtěli jsme, aby byl uznán rozpor mezi závazky na snížení emisí přijatými v kodaňské dohodě, jež jsou nyní zakotveny v dokumentu OSN, a výzvou udržet globální oteplování pod 2 °C. Bylo velmi důležité konstatovat to, co je zřejmé, totiž že ještě nejsme u cíle. Velmi jsme si rovněž přáli zvýšit transparentnost – pomocí měření, vykazování a ověřování (MRV) a pomocí mezinárodních konzultací a analýz (ICA). Za třetí jsme chtěli, aby text zohledňoval možnost budoucího právního rámce pro období po roce 2012.

Ve všech třech bodech jsme dosáhli pokroku. Dokument OSN poprvé uznává cíl 2 °C, jsou v něm ukotveny závazky a byla konstatována zřejmá skutečnost, totiž že jednotlivé země toho musí pro svět udělat více, aby růst nedosáhl 2 °C. Zahájili jsme rovněž proces posilování transparentnosti, a jak jsme řekli v Cancúnu, tu nestačí prohlásit, že jste pro vyšší transparentnost. Co tím myslím? Je velmi důležité, že dokument nyní obsahuje několik stránek, které přesně popisují politické pokyny pro MRV a ICA.

To je velmi důležité a chtěla bych k tomu dodat ještě jednu věc. Myslím, že to, že například země jako Čína nyní přijala mezinárodní konzultace a analýzy, nemá význam pouze pro mezinárodní jednání o změně klimatu. Myslím, že se jedná o důležitý signál, který dalece přesahuje jednání o změně klimatu. Jednalo se skutečně o velmi důležitý a významný krok vpřed.

Poslední věc, dokázali jsme, že diskuse o Kjótském protokolu a o budoucím právním výsledku zůstala otevřená. Myslím si, že pokud by zde nebyla naděje na druhé období plnění závazků Kjótského protokolu, bylo by velmi pravděpodobné, že proces by skončil na mrtvém bodě.

Po těchto pozitivních věcech bych ráda zopakovala, co před chvílí řekla Joke Schauvliege, že to neznamená, že nás čeká velmi snadný rok. Máme před sebou dlouhou a náročnou cestu. V Cancúnu jsme viděli, jak pomalý je tento proces. Přijímají-li se v rámci OSN společné kroky, jde to již z podstaty pomalu, takže by se nikdo neměl domnívat, že cesta k dohodě v Jižní Africe bude snadná. Čeká nás velmi náročný rok. V této fázi bych řekla jen tolik, že Evropa udělá vše pro to, abychom nadále hráli tuto velmi konstruktivní roli a pokoušeli se stavět mosty mezi jednotlivými pohledy, ale zároveň budeme mít neustále na paměti naše priority.

Myslím, že nyní je velmi důležité, že se všichni vrací domů a dají se do práce ve vlastních státech, vlastních regionech a vlastních obcích. Nyní musí všichni, tak jako my v Evropě, činit konkrétní kroky. Máme stanovený cíl pro rok 2020 a otevřeli jsme rovněž diskusi o tom, jak bychom mohli případně zvýšit své krátkodobé ambice. Jak víte, Komise na jaře předloží strategii dokončení přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství do roku 2050. Součástí této strategie bude také cíl pro rok 2030.

Na závěr mi dovolte poznámku o Evropské unii na konferenci o změně klimatu. Chtěla bych vyzdvihnout, že jsme opravdu dokázali mluvit jedním hlasem. Zde v Parlamentu jsme předtím o tom hovořili, jak je to důležité. Komise, předsednictví a 27 členských států zajistilo, že Evropská unie na světovém jevišti hrála svoji roli. S potěšením konstatuji, že paní ministryně Schauvliegová a její lidé výborně spolupracovali s mým týmem z Komise. Chtěla bych Joke Schauvliegové velmi poděkovat za její podíl na tomto výsledku.

V neposlední řadě bych chtěla velmi poděkovat delegaci Parlamentu. Myslím, že velkou měrou přispěla k tomu, že Evropa dala světu najevo, že skutečně hovoří jedním hlasem. Chtěla bych zvláště poděkovat předsedovi Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Jo Leinenovi. Myslím, že bylo velmi důležité, že se všichni členové této delegace, když se na ně obrátili s dotazem na evropský postoj, snažili zůstat věrni společnému jmenovateli. Jsem toho názoru, že se tím podíleli na celkovém dojmu, že Evropa tentokrát mluví jedním hlasem. Mnohokrát vám za to děkuji.

(Potlesk)

  Richard Seeber, jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedající, chtěl bych se připojit k blahopřáním paní komisařky Hedegaardové. Z loňských událostí jsme si odnesli důležité ponaučení, zvláště pokud jde o to hovořit jedním hlasem. Srovnáme-li současnou situaci s Kodaní, lze říci, že do Kodaně jsme šli s velkými očekáváními a byli jsme velmi zklamáni. Do Cancúnu jsme šli s menšími očekáváními, přesto jsme tam dokázali něčeho dosáhnout. Jsem přesvědčen, že příští rok v Durbanu skutečně dosáhneme výsledku, v nějž všichni doufáme.

Je důležité, že proces OSN běží a že jsme si v Evropské unii vědomi toho, že téhož cíle lze dosáhnout různými cestami. Naším společným cílem je omezit globální oteplování na pověstné 2 ºC. Poprvé se nám podařilo zakotvit to do dokumentu OSN. Nicméně dokonce i v Evropě jsme si uvědomili, že opěvovaná závazná dohoda není vše. Musíme rovněž uznat snahy ostatních zemí – a to se týká zvláště velkých producentů emisí jako například Spojených států a Číny.

Pro nás je z politického hlediska velice důležité, že jsme v našich snahách jednotní, a to se nám podařilo v Cancúnu projevit. Pro nás jakožto vyspělý svět je nicméně rovněž důležité nežít pouze svou historickou odpovědností, musíme také něco dělat a především musíme nalézt následné řešení pro Kjótský protokol. Neméně důležité je také to, že rozvojové země uznávají, že také ony se musí snažit. Jsem přesvědčen, že v tom jsme byli velmi úspěšní a že zde jdeme správným směrem.

O podrobnostech se již hovořilo. Mně se zdá zvláště důležité to, že jsme dosáhli konkrétního pokroku zejména v boji proti odlesňování. Po jednotlivých zemích se žádá, aby vypracovaly vnitrostátní strategie, a pak uvidíme, čeho dosáhnou. Tato část je pro nás velmi důležitá, a to i z politického hlediska.

Máme odpovědnost za přenos technologií. V tomto směru je zapotřebí, abychom se více chopili vůdčí role, ale celkově to hodnotím kladně a rád bych vám, paní komisařko, ještě jednou poděkoval za vaše úsilí.

  Jo Leinen, jménem skupiny S&D. – (DE) Pane předsedající, rádi bychom poděkovali Komisi a Radě, paní Hedegaardové a paní Schauvliegové, za to, že delegace Evropského parlamentu v Cancúnu každý den dostávala aktuální informace. Můžeme pravdivě konstatovat, že EU v Cancúnu nebyla prvkem problému, nýbrž v mnoha případech byla prvkem jeho řešení. Z toho bychom měli mít všichni radost. Příznivé nálady je nyní zapotřebí využít k tomu, aby evropská politika v oblasti změny klimatu i Evropská unie získaly nový impuls. Chtěl bych říci pouze tři poznámky. Bylo naprosto správné, že Parlament ve svém usnesení požadoval, abychom měli vyšší ambice a dosáhli do roku 2020 snížení emisí CO2 o 30 %, a doufám, že Komise a Rada na jaře v této věci přijmou rozhodnutí.

Druhá poznámka, máme ekologický fond pro změnu klimatu. Navrhli jsme, aby k jeho financování byla zavedena daň z finančních transakcí. Ti, kdo tento záměr odmítli, nyní musí předložit jiné varianty – nemůže déle chodit okolo horké kaše.

Třetí poznámka, musíme udělat svůj domácí úkol. Přebytky jednotek přiděleného množství se nesmí podílet na uhlíkové stopě EU. Končím tímto: Tuto konferenci o změně klimatu máme za sebou. Zaměřme se na tu, která je před námi. Nyní musíme intenzivně pokračovat v práci.

  Chris Davies, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, o fotbal se vůbec nezajímám, ale občas shlédnu kousek zápasu a při pohledu na trenéra myslím na paní komisařku. Tým prohrává dva jedna, a ať komisařka dělá, co dělá, hrozí mu, že vypadne; pak padne gól. Nevím, kdo ho dal – možná si brankář soupeře dal vlastní gól –, ale ať už se to stalo tak či onak, je to remíza; byl získán rozhodující bod a vypadnutí je zažehnáno. Není to vítězství, ale ani porážka a trenér žije dalším zápasem.

Dozvěděl jsem se, že v Cancúnu zavládla velká radost, když se jednání uzavřela usnesením. Chápu, že přítomným delegátům se ulevilo, že nedošlo k fiasku, ale stěží to lze považovat za vítězství. Kde se hovoří o omezení zvyšování teploty do roku 2015? Kde zůstala ambice snížit emise CO2 do roku 2050 o 50 %? Kde jsou závazky na období po Kjótském protokolu? Zůstalo jen u pohádek, kliček a vytáček. Ale kritizovat je snadné; to, oč se tu snažíme, nemá v minulosti obdoby. Vyžaduje to, aby se vlády na celém světě spojily ve společném úsilí; samozřejmě právě proto se to kritikům z řad nacionalistické pravice tolik zajídá.

Všechny vlády na světě uznávají vědu a souhlasí s tím, že neděláme dost pro to, abychom zastavili růst světové teploty o dva stupně Celsia. Dokonce i Čína tentokrát uznala, že státní svrchovanost má své meze, a přijala, že je zapotřebí provádět mezinárodní ověření jejích emisí, protože v této věci jsme na jedné lodi: jsme jedno lidstvo, jeden živočišný druh sdílející jednu planetu.

Dále bude zapotřebí zodpovědět některé velmi složité otázky. Jak od tohoto výsledku postoupíme k závazné dohodě na období po Kjótském protokolu, která nebude klást požadavky pouze na vyspělé země, ale také na rozvojové země? Jak zajistíme financování? Ano, jak získáme peníze na slíbené přizpůsobení a na ochranu lesů? Jak přesvědčíme vlastní vlády o zvýšení našich cílů v oblasti snížení emisí CO2 z 20 % na 30 %? Ale možná víme, jak na to odpovědět. Má-li Čína nakročeno k tomu snížit svoji uhlíkovou náročnost o 45 %, je v našem ekonomickém zájmu zajistit přijetí těchto opatření nebo nám hrozí, že hospodářsky zaostaneme. Možná že teď, díky tomu, že jsme v Cancúnu neutrpěli porážku, budeme mít energii – pocit, že už konečně nestojíme na místě – provést nezbytné změny.

  Yannick Jadot, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedající, chtěl jsem jako pan poslanec Leinen vyzdvihnout mimořádnou práci, kterou paní komisařka Hedegaardová a její tým vykonali v Cancúnu.

Úspěch v Cancúnu do jisté míry znamená, že v současnosti musíme skoncovat se strategií, kdy říkáme, že pokud druzí nic neudělají, ani my nebudeme nic dělat. Pozitivní stránkou Cancúnu je, že do soukolí mezinárodního vyjednávání se teď se musí zapojit každý zejména tím, že posílí své státní nebo regionální cíle. Co se týče cíle snížit emise skleníkových plynů, Evropa nyní musí dosáhnout 30 %. Snížení o 30 % je součástí cíle dosáhnout do roku 2050 nízkouhlíkového hospodářství; snížení o 20 % nám neumožní uskutečnit tento přechod.

Konečně snížením emisí o 30 % se také jasně připojíme k rychle se rozvíjejícím ekonomikám: Brazílii, Číně a Jižní Africe. Víme, že tyto země mají cíle, které do jisté míry převyšují cíle Evropské unie. Musíme proto skoncovat s nečinností a se strategií statu quo. Úspěch konference v Cancúnu znamená, že se musíme mnohem konstruktivněji zapojit do procesu mezinárodních jednání.

  Julie Girling, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, neměla jsem to štěstí být členkou parlamentní delegace v Cancúnu, ale chtěla bych při této příležitosti blahopřát všem, kdo v ní byli. Možná jsem smýšlela poněkud cynicky o tom, zda lze na takových setkáních vůbec něčeho dosáhnout, ale jestliže v tisku se ozývá mnoho hlasů stěžujících si na nekonkrétnost, zejména – jak naznačuje Jo Leinen – na nekonkrétnost v oblasti financování ekologického fondu a v mnoha otázkách, které v této fázi nebyly blíže rozvedeny, pak já se na to dívám optimisticky, že toto setkání nebylo příležitostí nebo prostorem k projednávání nejmenších detailů, nýbrž příležitostí zhmotnit globální úsilí a pohovořit si o strategii, a myslím, že tento účel splnilo.

My ve skupině ECR věříme ve vlídnou vládu. Věříme, že povzbuzování je účinnější než kárání, a já jsem přesvědčena, že toto má k němu blíže. Nejlépe bude, skončím-li slovy svého premiéra Davida Camerona, jenž včera řekl: „Cancúnská dohoda je velmi významným krokem vpřed k obnovení odhodlání mezinárodního společenství řešit změnu klimatu multilaterálními opatřeními.“ Blahopřeji všem svým kolegům, kteří na tom mají podíl.

  Bairbre de Brún, jménem skupiny GUE/NGL. – (GA) Hlavním cílem, kterého zbývá dosáhnout, je mezinárodní dohoda, která bude mít právní povahu, bude ambiciózní a jejím cílem bude udržet nárůst teploty pod 2 °C nebo dokonce 1,5 °C oproti předprůmyslovému období.

Míra shody, jíž bylo dosaženo v Cancúnu, je krokem tímto směrem. Souhlasím s těmi, kdo dnes říkají, že je zapotřebí toho ještě mnoho udělat. Vlády na tomto výsledku nyní musí stavět. Rozdíly je třeba překonat. Musí se vyřešit obtížné otázky, o kterých zbývá jednat, a teď je nutné stanovit cíle, které budou mnohem pevnější, jasnější a závazné. Lhůty, které předcházejí COP 17 v Jihoafrické republice, musíme dodržet.

Děkuji tedy rovněž Radě a Komisi za to, čeho jsme dosáhli, ale máme před sebou ještě náročnou práci. V Evropě se musíme bezodkladně dohodnout na tom, že snížíme evropské emise CO2 nejméně o 30 %, a to nejen kvůli mezinárodní dohodě, ale také ve svém vlastním zájmu.

  Anna Rosbach, jménem skupiny EFD. – (DA) Pane předsedající, ráda bych paní komisařce velice poděkovala za skvělý příspěvek a za vynikající aktuální informace, které nám všem v Cancúnu poskytovala. Nicméně celá konference o změně klimatu se samozřejmě zaměřovala na obchodování s přebytky jednotek povoleného množství a na vytvoření fondu pro rozvojové země. To je podle mého názoru žádoucí, ale kdo bude kontrolovat, aby peníze byly náležitě používány a nekončily v kapsách diktátorů? Byla bych bývala velmi ráda, kdyby se na konferenci diskutovalo také o omezení využívání základních zdrojů, o potřebnosti biologické rozmanitosti pro přirozenou regulaci klimatu a růstu populace – to je téma, před kterým všichni světoví politikové zavírají oči –, protože za několik let bude muset naše planeta uživit zhruba 10 miliard lidí. Jak jim zajistíme potraviny, aniž by to vedlo ke zvýšení emisí CO2 a k narušení přírodní rovnováhy a globálního klimatu?

Od konference v Cancúnu jsme příliš nečekali, a proto byla úspěchem. Nyní jsou však otevřeny dveře pro další spolupráci před COP 17 a z toho mám radost.

  Nick Griffin (NI). – Pane předsedající, zatímco aktéři uhlíkového podvodu a spiklenečtí stoupenci celosvětové vlády slaví své úspěchy z Cancúnu, premiér Spojeného království Dave Cameron prohlásil, že je s výsledkem spokojen.

Na konci vůbec nejchladnější první poloviny prosince ve střední Anglii od roku 1772, od kdy máme záznamy, je David spokojen s tím, že britští daňoví poplatníci navíc k 18,3 miliardám GBP ročně, které odsává zákon o změně klimatu z kapes britských spotřebitelů do kapes šejdířských firem ze zelených odvětví, zaplatí ještě 2,9 miliardy GBP do ekologického fondu pro změnu klimatu. Shodou okolností právě 2,9 miliardy ušetří ministerstvo financí vyšším zadlužením britských studentů, čímž je odsoudí k doživotnímu otročení bankám.

Tento podvod už vyvolal studentské bouře. Vzpoura daňových poplatníků proti daleko větším podvodům – proti záchranám zkažených a neschopných bank, proti resuscitaci odepsaného eura a proti mýtu globálního oteplování – nás ještě čeká, ale určitě přijde, a cíle této vzpoury si na rozdíl od prince Charlese a Camilly zaslouží všechno, co se na ně snese.

  Pilar del Castillo Vera (PPE). – (ES) Pane předsedající, paní Schauvliegová, paní komisařko, dámy a pánové, úvodem bych ráda poblahopřála Komisi a parlamentní delegaci vedené naším kolegou Jo Leinenem k práci, kterou vykonaly v Cancúnu na schůzce, jíž jsem se bohužel nakonec nemohla zúčastnit.

Jsem přesvědčena, že na Cancún a jeho výsledky se lze v souladu s tím, co říkal kolega poslanec Seeber, dívat optikou Kodaně: Cancún viděný z Kodaně. První závěr z tohoto hlediska zní, že zde byla zásadní odlišnost. Od Kodaně se očekávalo příliš mnoho, zatímco v případě Cancúnu byla očekávání mnohem realističtější, v důsledku čehož bylo hodnocení Kodaně velmi negativní, zatímco Cancún hodnotili jak účastníci, tak i hromadné sdělovací prostředky obecně velmi pozitivně. Cancún si vzal ponaučení z Kodaně a to je podle mého názoru první a velmi zajímavý závěr.

Domnívám se, že přijatá opatření a dohody, kterých bylo dosaženo, samozřejmě nejsou průkopnické, ale z hlediska účinnosti by mohly být velmi zajímavé. Domnívám se, že velice důležitou věcí mimo jiné je vytvoření výboru a technologické sítě na podporu technologické spolupráce. Během tohoto zasedání se zde chystáme přijmout zprávu o energetické účinnosti, jež je jedním ze základních klíčů k účinnému boji proti změně klimatu. Myslím si rovněž, že velmi pozitivní je například to, že se více zapojí Světová banka nebo že oficiální uznávání opatření jednotlivých zemí ke snížení emisí se opět vrací k postupu a k rámci danému OSN.

Na závěr bych chtěla říci, že před Jižní Afrikou uplyne celý rok. Bylo by velmi dobré, kdyby tak, jako jsme se z Kodaně ponaučili pro Cancún, jsme se nyní ponaučili z Kjóta a dosáhli jsme mezinárodního referenčního rámce pro dohodu o boji proti změně klimatu, jenž by byl pružnější, transparentnější, účinnější a více sjednocující.

  Linda McAvan (S&D). – Pane předsedající, nepovažuji za spiknutí říci, že jsme jeden svět a společně obýváme jednu planetu. Myslím, že tím, co jsem si z Cancúnu odnesla, byl autentický prožitek společného úsilí všech zúčastněných. K nejlepším zážitkům v Cancúnu patřily cesty autobusem na konferenci a zpátky, při nichž jsem poslouchala povídání delegátů o tom, co dělají: jak Zambijci spolupracují s Rusy a ti zase s japonskými a čínskými vyjednavači na tom, aby bylo dosaženo dohody. Společně obýváme jednu planetu, a pokud nebudeme spolupracovat, nemáme před sebou žádnou budoucnost.

Chci poděkovat Radě a Komisi za práci, kterou udělaly. Evropa opravdu hovořila jedním hlasem a z našich setkání s různými delegacemi bylo velmi jasné, že vůdčí role Evropy byla kladně hodnocena a účastníci si byli jasně vědomi toho, že máme cíl snížení emisí o 20 %, ale uvažujeme o tom, že ho zvýšíme na 30 %. Zajímalo by mě, za jak reálné nyní paní komisařka považuje stanovit si před Durbanem vyšší ambice, protože podle toho, co jsme slyšeli, se domnívám, že s čím Evropa v Durbanu přijde, to bude platit.

  Satu Hassi (Verts/ALE). – (FI) Pane předsedající, dámy a pánové, souhlasím s kolegy, že práce, kterou vykonala paní komisařka Hedegaardová na konferenci o změně klimatu v Cancúnu, zasluhuje potlesk. Cancún znamenal pokrok, i když bohužel mnohem menší, než by bylo ve skutečnosti zapotřebí. Buď jak buď, Cancún oficiálně potvrdil emisní závazky přijaté v Kodani. Zároveň upozornil na to, že tyto závazky nedostačují k tomu, aby změna klimatu nepřekročila dva stupně, a vyzval průmyslové země, aby zpřísnily své emisní cíle.

Nyní nastává praktická zkouška vůdčí role EU v oblasti boje proti změně klimatu: Jsme připraveni zpřísnit své emisní cíle a místo 20% snížení si stanovit snížení o 30 %? Tím bychom nejvíce podpořili to, aby v Durbanu příští rok bylo dosaženo nezbytného cíle: podrobné mezinárodní dohody o změně klimatu. Tvrzení, že Evropa je se svými klimatickými cíli osamocena, po Cancúnu již jednoznačně neplatí.

  Marisa Matias (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, chtěla bych rovněž vyslovit poděkování za vykonanou práci. Nepochybně je čas bilancovat, ale také všichni víme, že je čas přijmout závazky, skutečné závazky: bylo zde řečeno mnoho důležitých věcí a výčet kroků projektu, který je před námi, je velice, převelice dlouhý. Z Cancúnu vzešly důležité závazky, ale je pravdou, že žádný z nich až do konání konference v Jižní Africe příští rok nebude mít závaznou podobu. Máme před sebou rok a spoustu práce, jak jsem už řekla.

Chtěla bych zdůraznit, že je zapotřebí včlenit práva původních a nejpostiženějších obyvatel, protože to je závazek, který je nutno navrhnout a brát vážně. Nesmíme připustit, aby chudí vždy platili více, protože ekologická a klimatická krize je krizí ohrožující přežití náš všech a je věcí, která se týká nás všech.

Pokud jde o ambice, chtěla bych rovněž zopakovat, co jsem už řekla: musíme být ambicióznější tak, jak tomu bylo dříve. Co se týče snížení emisí, musíme opět dosáhnout 30 %, protože neexistuje žádný důvod, proč bychom neměli splnit tento závazek, a totéž platí o teplotě a globálním oteplování. Můžeme být ambicióznější a přijmout střednědobá a dlouhodobá opatření. O tom však nestačí jen mluvit: musíme to potvrdit činy a teď je ten správný čas, protože podle mého názoru na této cestě nemůžeme dělat pouhé krůčky.

  Paul Nuttall (EFD). – Pane předsedající, doufám, že se všichni v Cancúnu měli báječně. Je to krásné místo, jen jsem trochu zklamán tím, že se nikdo z nich neopálil.

Popravdě si myslím, že se to dalo čekat, protože zatímco mnozí z vás se tam vydali poučovat nás, jak musíme kvůli boji proti globálnímu oteplování změnit svůj životní styl, ve skutečnosti to byl nejchladnější týden, jaký mexické město nepamatuje již stovky let.

Ve Spojeném království jsme také zažili pěkné divadélko, když se vědci snažili tvrdit, že jeden z nejchladnějších listopadů za posledních sto let ve skutečnosti způsobilo globální oteplování. Myslí si snad o nás, že jsme zaostalí? Tím se také vysvětluje, proč si ještě více Britů myslí, že globální oteplování je podvod a způsob, jak zvýšit daně a ovládat občany. Čeho jste však skutečně dosáhli v Cancúnu kromě toho, že jste předali hromady peněz daňových poplatníků takzvanému ekologickému fondu pro změnu klimatu, z něhož podle mne nakonec bude štědrá kapsa pro africké diktátory na nákup dalších Mercedesů a soukromých tryskáčů?

Osobně si myslím, že ekologický fond pro změnu klimatu by se měl přejmenovat a podle mě by lepším a pravdivějším názvem byl „fond politiky závisti“.

(Řečník souhlasil s položením otázky zvednutím modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu))

  Chris Davies (ALDE). – Vlády všech zemí světa v Cancúnu přijaly vědecký poznatek, že lidská činnost působí změnu klimatu. Vlády všech zemí světa souhlasily, že pokud neučiníme žádná opatření, více opatření, nebudeme moci zabránit tomu, aby se světová teplota nezvýšila o více než 2 °C. Víte, vážený pane, něco, o čem zbytek světa neví?

  Paul Nuttall (EFD). – Prozradil jste se, protože se odvoláváte na světové vlády, na politiky. My tu ale hovoříme o vědcích. Věda je zdlouhavý proces, fakta je zapotřebí zkoumat a luštit, jenže politika je rychlá hra a na vědu nečeká; v tom je problém. Skutečnost je taková, že planeta se ve skutečnosti neotepluje, od roku 1998 nedochází k oteplování. Hra skončila, lidé zjišťují, že máte co vysvětlovat. Jenom je obelháváte; je to podvod a lidem to dochází.

  Elisabetta Gardini (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, jsem poněkud znepokojena tím, kam se tato rozprava nyní dostala, protože se domnívám, že na Cancúnu bylo jednou z nejlepších věcí to, že jsme dokázali debatovat a polemizovat, aniž bychom se rozdělili do dvou nesmiřitelných táborů katastrofistů a popíračů, což bylo na kodaňském summitu asi to nejhorší.

V Kodani se sešli všichni globální hráči; na místo dorazily tisíce nevládních organizací a demonstrovaly. V mrazivém kodaňském počasí jsme se vraceli ještě rozrušeni a rozpáleni a k tomu se přidávalo zklamání z neúspěchu.

V Cancúnu – pod taktovkou velice schopného mexického předsednictví, které bylo pro každého, jak se domnívám, nepřehlédnutelné a každý mu byl vděčný za to, že dokázalo řídit tak náročná jednání, která předtím uvízla ve slepé uličce – jsme byli svědky toho, že multilaterální proces je dosud živý.

Nicméně jsem přesvědčena, že tuto novou příležitost být užiteční, jednat, která se zrodila v Cancúnu, nesmíme promarnit; nesmíme se vrátit zpět do role diváků fotbalového utkání, protože zde hovoříme o něčem, co je opravdu důležité: hovoříme zde o budoucnosti naší planety.

Na podporu svého názoru bych proto chtěla citovat slova italského klimatologa, jenž je velmi dobře známý i v zahraničí. Tím klimatologem je Franco Prodi, bratr bývalého premiéra Romana Prodiho. Franco Prodi nabádá k tomu, abychom se uklidnili, dali na zdravý rozum a nedělili se do nesmiřitelných táborů a uvádí důvod, s nímž bychom měli všichni souhlasit. Říká, že nám bude trvat ještě mnoho let, než toho budeme o změně klimatu vědět tolik, kolik toho dnes víme o meteorologii. Musíme proto vědě pomoci zrychlit její práci, aby byla s to co nejdříve poskytovat spolehlivé předpovědi pro politické rozhodování.

Mezitím musí být jádrem každé opravdové politiky v oblasti životního prostředí ochrana životního prostředí planety. Jsem proto přesvědčena, že můžeme pokračovat v konkrétní práci na této problematice a děkuji všem za to, jak tato práce probíhala v Cancúnu.

  Dan Jørgensen (S&D). – (DA) Pane předsedající, americký spisovatel Mark Twain kdysi řekl: „Pověsti o mé smrti byly značně nadsazené.“ Podobně bychom mohli říci, že naštěstí se ukázalo, že pověsti, které obklopovaly klimatický proces OSN, byly značně nadsazené. Klimatický proces žije a daří se mu. Konference v Cancúnu ukázala, že OSN může skutečně přinášet výsledky. Je však samozřejmě také jasné, že hlavní překážka – velká otázka, o kolik snížit emise CO2 a do kdy to udělat, abychom dokázali udržet růst teploty pod dvěma stupni – je otázkou, na niž je ještě třeba odpovědět.

Není to beznadějné, zvláště bude-li tu někdo, kdo ukáže, že je schopen vedení. My v EU musíme ukázat, že jsme schopni tohoto vedení. Dokázali jsme to v Cancúnu, ale musíme to dokázat také u cílů snížení emisí. Nyní jsme slíbili, že do roku 2020 snížíme emise o 20 %. Zde v Parlamentu jsme se rovněž shodli na tom, že jsme přesvědčeni, že bychom se měli dostat až na 30 %. Když jsme v Cancúnu hovořili s delegacemi z jiných zemí, s nevládními organizacemi a s institucemi OSN, velmi mnohokrát jsme zdůraznili, jak je pro nás v Parlamentu důležité ukazovat směr a jak moc doufáme, že jakožto Evropské společenství se co nejdříve rozhodneme učinit závazek, že snížíme emise o 30 %.

  Bas Eickhout (Verts/ALE). – Pane předsedající, děkuji paní komisařce a belgickému předsednictví za úspěch v Cancúnu, protože v Cancúnu jsme se dokázali zbavit kodaňského traumatu. Také jsem se vzpamatoval z tohoto traumatu, protože nyní můžeme konečně hledět vpřed. Můžeme se opět dívat do budoucnosti a zabývat se tím, čeho je třeba dosáhnout v Durbanu.

Buďme k sobě upřímní: o nejcitlivějších problémech – druhé období plnění závazků, Kjóto, financování, cíle v oblasti zmírňování změny klimatu – se ještě musí jednat. Řekněme si to jasně. Ještě zbývají Čína a USA a tyto dva balvany se zatím moc rychle nehýbou z místa. Toho je třeba dosáhnout v Durbanu. Mám na paní komisařku velmi jednoduchou otázku. Co se chystá EU konkrétně udělat, aby zajistila, že ostatní globální partneři, například Brazílie a Indie, budou s námi v Durbanu společně usilovat o dosažení ambiciózní dohody? Hovořit jedním hlasem je velmi dobrá věc, ale teď musíme zapojit proaktivní diplomacii.

  Romana Jordan Cizelj (PPE). – (SL) Pane předsedající, když jsem se v sobotu ráno po probuzení dozvěděla, že byly přijaty obě dohody, pocítila jsem úlevu. Tato skutečnost mě samozřejmě utvrzuje ve víře, že globální oteplování lze ještě udržet pod hranicí 2 °C.

Zůstala však hořká pachuť, protože současná jednání v mezinárodním společenství probíhají příliš pomalu a tuto dohodu jsme měli přijmout přinejmenším již před rokem. Nyní se nacházíme ve velké časové tísni, a to zejména proto, že nemáme žádná čísla a že jednotlivé země dosud nepředložily konkrétní závazky, jak sníží svoje emise skleníkových plynů.

Pozitivní nicméně je, že dokument je obsáhlý a že skutečně pamatuje na všechny prioritní oblasti, které Evropská unie definovala ještě před začátkem jednání.

Hodnotím to tak, že Evropská unie si počínala v jednáních úspěšně a byla také dostatečně ambiciózní, protože měla přiměřené ambice udržet si svoji vedoucí úlohu a podporovat jednání. Kdybychom tentokrát byli přehnaně ambiciózní, tak bychom se tak jako loni ocitli na druhé koleji. Myslím si také, že jsme se z loňských událostí hodně poučili. Přála bych si, abychom se těmito poznatky řídili také příští rok na dalším kole jednání a abychom tuto strategii neměnili.

Tento rok máme před sebou velmi závažný úkol, zejména v jednáních se třetími zeměmi. Myslím si, že Evropská unie proto musí využít všech dostupných možností k tomu, aby pomohla Spojeným státům učinit příští rok mnohem ambicióznější závazky, než tomu bylo letos.

V EU se budeme muset soustředit především na provádění právních předpisů, které jsme přijali v několika posledních letech, protože je zde mnoho nových věcí, které budeme muset začít skutečně uvádět do praxe. Evropská unie je dosud jedinou oblastí na světě, která omezila emise právními předpisy.

  Edite Estrela (S&D). – (PT) Pane předsedající, již jsem zde řekla, že zatímco od Kodaně se od začátku očekávalo velmi hodně, očekávání vůči Cancúnu příliš ambiciózní nebyla. V důsledku toho se Kodaň považuje za neúspěch a Cancún za pokrok. Ve prospěch Cancúnu nicméně hovoří ještě jeden rozdíl, jenž byl výsledkem dobré práce mexického předsednictví, které udělalo vše, co bylo v jeho silách, aby konference byla úspěšná.

Evropská unie odvedla práci v mezích daných možností a podílela se na dosaženém pokroku. Ten spočíval v tom, že byla potvrzena hranice 2 °C, byl vytvořen ekologický fond na podporu přizpůsobování změně klimatu v rozvojových zemích a boje proti odlesňování. Chtěla bych vyzdvihnout ještě jinou věc, o níž jsem zde již mluvila, a tou je obnovení důvěry v multilateralismus a v to, že je možné dosáhnout závazné mezinárodní dohody o změně klimatu, což se musí stát příští rok v Durbanu. Je zapotřebí, abychom se snažili toho dosáhnout.

  Mairead McGuinness (PPE). – Pane předsedající, tak jako mnoha lidem se nám ulevilo, že přicházejí dobré zprávy. I když se to spíše bagatelizuje než zveličuje, pokroku jste dosáhli poklidnou cestou proto, že jsme měli skromnější očekávání.

Chci se zabývat jednou konkrétní otázkou, a to snižováním emisí z odlesňování a znehodnocování lesů, tzv. programu REDD, což je velmi důležité téma, ale jsem znepokojena tím, jak jsou politiky Komise v této otázce nesoudržné. Komisař pro obchod se například v současné době snaží uzavřít dohodu se zeměmi Mercosuru, která povede ke zvýšení produkce hovězího masa v těchto zemích. Toho lze dosáhnout pouze na půdě získané odlesňováním, což zhorší problém změny klimatu.

Chtěla bych apelovat na paní komisařku, aby tento vzkaz jasně tlumočila kolegiu komisařů a aby se jím zabývali způsobem, který ukáže, že jednáme soudržně, jako Evropská unie.

  Csaba Sándor Tabajdi (S&D). – (HU) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, ačkoliv Cancún sám o sobě ještě neznamená obrat, bez něj bychom neměli naději za rok v Durbanu dosáhnout obratu. Blahopřeji každému, kdo přispěl k tomuto výsledku. Sledoval jsem tento proces z Bruselu a Budapešti a jedná se o obrovský úspěch, že máme šanci za rok v Durbanu dosáhnout obsáhlé mezinárodní dohody, která po usilovné práci stanoví povinné závazky. Je důležitým krokem správným směrem, že se rychle rozvíjející země jako například Čína, Brazílie a Jihoafrická republika poprvé zavazují k cíli 2 °C. Na závěr považuji za velmi důležité, že Evropská unie nejen hovořila jedním hlasem, ale že také změnila postoj, který předvedla v Kodani, a chovala se k ostatním zemím jako k partnerům a vcítila se do nich, což významně přispělo k úspěchu konference v Cancúnu.

  Oreste Rossi (EFD). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, 16. konference o změně klimatu v Cancúnu tentokrát také skončila nezávazným kompromisem nazvaným „vyvážený balíček“.

Vylíhnul se zde ekologický fond pro změnu klimatu, jenž od roku 2020 bude stát nejvyspělejší země 100 miliard USD ročně a současně s tím bude okamžitě přiděleno 30 miliard USD fondu „na rychlé zahájení činnosti“, z čehož 410 milionů USD bude muset sehnat Itálie.

Zemím, které jsou největšími znečišťovateli, zatím nejsou kladeny žádné požadavky; naopak, jenom Čína oznámila, že plánuje do roku 2020 zdvojnásobit výrobu energie, a jelikož se rozhodla držet se z 80 % uhlíku a z 20 % jiných zdrojů energie, zdvojnásobí proto také svoje emise.

Považujeme za nepřijatelné nadále požadovat po našich podnicích, aby přinášely oběti za podniky ve třetích zemích. Příští rok na COP 17 je naprosto důležité dosáhnout celkové závazné dohody o boji proti změně klimatu, která bude obsahovat sankce vůči zemím, jež dosud odmítají spolupracovat.

  João Ferreira (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, znatelně menšími očekáváními, která byla patrná před konferencí v Cancúnu, bychom neměli omlouvat nepřiměřeně optimistické diskuse o jejích výsledcích, a tím méně bychom ji měli považovat za úspěch. Pokud bychom kritéria analýzy uplatňovali důsledně, museli bychom uznat, že výsledky jsou, jak se čekalo, skrovné.

Kde je náhrada Kjótského protokolu, která byla naprosto nezbytná již před rokem? Kde jsou cíle pro snižování emisí odpovídající časovému plánu stanovenému mezivládním panelem pro změnu klimatu? Sama Evropská unie se nedrží tohoto plánu, cílem Spojených států je snížení emisí o 3–4 % oproti úrovni z roku 1990, s nímž odcházely z Kodaně. Kde je vážná diskuse o neúčinnosti a zvrácenosti tržních nástrojů, například uhlíkového trhu, mechanismů pružnosti, například mechanismu čistého rozvoje, přebytků jednotek přiděleného množství a dalších žonglérských kousků, které slouží spíše k tomu, aby se některým lidem otevřely vyhlídky na výnosné podnikání, než k dosažení cílů v oblasti snížení emisí?

To jsou otázky, které jsme si dnes, v okamžiku, kdy již uplynula třetina doby definované jako doba rychlého zahájení činnosti, nekladli.

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE). – (LT) Pane předsedající, ráda bych poblahopřála delegaci Evropského parlamentu, paní komisařce a celé Evropské unii k tomu, že v Cancúnu hovořili jedním hlasem. Loni jsme naříkali nad výsledky kodaňské konference nebo přesněji řečeno nad absencí výsledků. Dnes se radujeme z Cancúnu, ale moje radost je stále trochu zakalena, a to jednoduše proto, že bych si přála víc. Je jasné, že jednat je obrovský a složitý úkol. Při tolika rozdílných stanoviscích je to opravdová výzva. Nejvíce mě však znepokojuje obraz této problematiky mezi veřejností. Opravdu, veřejnost jsme nezískali. Problémy, na které naráží dosažení dohody, čímž myslím dosažení právně závazných opatření, jsou pro nás pro všechny důležitou věcí, ale stává se z toho únavná záležitost. Souhlasím s paní komisařkou, že musíme udělat svůj domácí úkol, že sami musíme různými prostředky dosáhnout cíle 20 %. Pochopitelně je vždy jednodušší ukázat prstem na ty, kdo třeba něco nedělají, a říci, že to taky třeba nemusíme dělat. Přesto, co jste řekla – že jsme dokázali něčeho dosáhnout – bych se vás stále ještě chtěla zeptat, zda jste opravdu od Cancúnu neočekávali trochu lepší výsledky?

  Vittorio Prodi (S&D). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, jsem vděčný paní komisařce a celé delegaci EU, jež pomáhala udržet tento proces při životě. Opravdové problémy jsme nicméně nevyřešili: za prvé, musíme dát politický tvar prohlášení z Bali – zejména s ohledem na to, co jsme již v Parlamentu nazvali klimatickou spravedlností – a musíme zevšeobecnit a zjednodušit systém obchodování s emisemi, protože je nemyslitelné mít tržní mechanismus, v němž se celá polovina emisních kvót rozdává zadarmo.

Za druhé, chtěl bych zdůraznit, že je zapotřebí podporovat nástroje pro sledování, vykazování a ověřování, zejména rozsahu služeb globálního monitoringu životního prostředí a bezpečnosti (GMES) a satelity, jež nám v této oblasti poskytnou naprosto nepostradatelné údaje.

  Connie Hedegaard, členka Komise. – Pane předsedající, dovolte mi nejprve vyjádřit poděkování za spoustu vlídných příspěvků včetně komentáře Chrise Daviese. Ve fotbale se však vyznám ještě méně než on, takže jsem se v tomto přirovnání ztrácela, ale domnívám se, že se jednalo o kladnou reakci!

Několik se vás ptalo na cíl 30 %. Jaké nyní děláme pokroky, kam tento proces dospěl, a jak řekla Linda McAvanová, jaké jsou vyhlídky? Myslím, že všichni z vás zde ví, v jaké fázi se tento proces teď nachází. V současnosti provádíme analýzu situace jednotlivých členských států: jaké jsou zde problémy, jaké výzvy, jaké společné výhody, co lze dělat? Pak budeme také vést diskusi o nízkouhlíkové strategii do roku 2050, kterou předložíme v březnu – včetně cíle do roku 2030, jak jsem řekla, protože víme-li, kam chceme dospět v roce 2050, pak je také zcela jasné, že součástí toho budou i určité dočasné cíle. Oč méně toho uděláme do roku 2020, o to více toho budeme muset udělat v následujících letech a o to je pravděpodobnější, že to bude nákladné.

V tomto duchu se ponese diskuse, kterou se zde na jaře budeme snažit otevřít, a jsem ráda, že stále více členských států o tom začalo mezi sebou diskutovat a také vysílat různé signály o tom, jak tuto věc vidí.

Chris Davies se ptal na rok 2050, na cíl 50 % a některé další věci, které tam chyběly. O tom se velmi jednalo ve zvláštní skupině za účasti některých ministrů, v níž se diskutovalo o společné vizi. Jedním ze dvou ministrů, kteří vedli tuto skupinu, byl švédský ministr a mohu s určitostí prohlásit, že Evropa se pokoušela tuto věc velmi usilovně prosadit. Všichni víte, proč je obtížné toho dosáhnout, ale je to jedno z témat, o kterém ještě v rámci přípravy na konferenci v Jižní Africe musíme jednat. Tuto věc budeme muset mít na programu.

Paní poslankyně del Castillová uvedla, že Cancún se ponaučil z Kodaně. S tím bych souhlasila, ale zejména asi v tom smyslu, že účastníci si v posledních 24 hodinách uvědomili, že pokud by neprojevili ochotu ke kompromisu, bylo by zde vážné nebezpečí, že se nic neudělá, a hrozilo by, že celý proces skončí. Tento argument nebyl jen záležitostí taktiky, nýbrž byl skutečnou hrozbou, protože účastníci si byli vědomi, že to je pro mnohé z nich pravděpodobně poslední možnost zachránit jediný proces, ve kterém všichni společně jednají u jednoho stolu. Kvůli zkušenosti z Kodaně zde byl poměrně citelný tlak na to projevit v Mexiku nezbytnou politickou vůli.

Někdo by se mohl ptát, jak konkrétně bude vypadat úsilí EU o to, aby v Durbanu bylo dosaženo dohody. Na to bych odpověděla, že budeme dělat totéž co letos, kdy jsme se opravdu hodně věnovali komunikaci, uvažovali jsme velmi proaktivně a hodně jsme také přemýšleli o tom, kde by byla možná dohoda. Ti z vás, kdo tam byli, také ví, že na mnohých textech a velké části vkladu má zásluhu také mnoho evropských odborníků a evropských příspěvků a příští rok by tomu mělo být také tak. Měli bychom rovněž stavět na tom, čeho bylo dosaženo v cartagenském procesu, v němž chce 25 zemí – vyspělých i rozvojových – skutečně kráčet kupředu. V této práci budeme pokračovat. Proces v Cancúnu byl pro nás velmi přínosný, protože jsme hodně koordinovali jednotlivé regionální skupiny. To bude jednou z prvních věcí: pokusíme se zorganizovat lidi v Kartagenské skupině a společně s nimi pracovat, ale také s mnoha dalšími.

Pak tu padla otázka o smlouvě, která by měla vystřídat Kjótský protokol. Ještě není hotova, protože svět se na ní nedohodl, ale rozhodně to není kvůli Evropské unii. Znovu bych zopakovala, že kdyby Evropská unie nedávala najevo svoji ochotu přijmout druhé období plnění závazků, kdybychom v Cancúnu hovořili stejně jako ostatní smluvní strany Kjótského protokolu, pak by dnes veškeré naděje na dosažení právně závazné dohody byly mrtvé.

Nakonec se paní poslankyně Morkūnaitová ptala na to, zda jsme od Cancúnu neočekávali trochu víc. Na to bych odpověděla, ne, skutečně neočekávali. Poslední hodiny jsem tam seděla s kontrolním seznamem. Když se něčeho účastníte, někdy je zapotřebí dát si pozor, abyste se nenechali unést. Říkáte si, že když je možné dosáhnout některých věcí, třeba by bylo možné dosáhnout také jiných věcí, o nichž jste předtím doma věděli, že jich nikdy nedosáhnete. Musím říci, že když jsem seděla nad tímto kontrolním seznamem, body, které jsme tam chtěli zařadit, tam byly. Samozřejmě, že se pokaždé najdou věci, kterých nedosáhnete, ale skutečně jsme věděli, že například druhé období plnění závazků by v Cancúnu nemohlo být dohodnuto, proto jsme jen chtěli zachovat naději na jeho zavedení a dále stavět na tom, co máme.

Rámec pro přizpůsobení, rámec pro technologie, rámec pro lesní hospodářství, všechny prvky z kodaňské dohody, šance na dosažení právně závazné dohody a určitý podstatný pokrok v oblasti MRV/ICA a v řadě dalších otázek a k tomu všechny strany souhlasí se stanoviskem, že jsme všichni společně neudělali dost – domnívám se, že kdybychom bývali diskutovali o tomto výsledku předtím, než jsme odlétali do Cancúnu, většina z vás by pravděpodobně souhlasila s tím, že by to byl dobrý výsledek.

Tím se dostávám k závěru. Nyní musíme velmi pečlivě zvažovat následnou strategii. Mnozí z nás budou potřebovat na Vánoce a Nový rok přestávku, ale začátkem příštího roku bychom měli dále pokračovat ve velmi intenzivním dialogu mezi Radou, Komisí a Evropským parlamentem, a až provedeme určitou reflexi a strávíme výsledek Cancúnu, měli bychom se opět sejít. Jak jsem řekla na začátku, čeká nás velmi náročný rok, ale měli bychom stavět na zkušenostech, které jsme získali. Pokud Evropa stanoví jasnou strategii, pak můžeme pohnout věci správným směrem. I když příprava na Durban nebude o nic méně náročná, jsem si jista, že to můžeme dokázat. Možná si jen nejprve potřebujeme vydechnout a pak se začátkem roku 2011 vrátit k vedení dialogu.

  Joke Schauvliege, úřadující předsedkyně Rady. – (NL) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, děkuji vám za mnoho příznivých vyjádření k dohodě, jíž bylo dosaženo v Cancúnu.

Všichni víte, že Cancún je v politice v oblasti změny klimatu a v diskusi o změně klimatu střízlivým, ale velmi důležitým krokem. Víte, že v závěrech Rady z letošního října jsme neopustili zásadu, že bychom měli případně dosáhnout globální právně závazné dohody. Všichni si nicméně uvědomovali, že nebude možné v Mexiku zajistit globální dohodu a to jsme také předem konstatovali. Proto jsme se přiklonili k řadě vyvážených dílčích dohod. Ty rovněž existují, a jak řekla paní komisařka, z Cancúnské konference vzešly rovněž body, které jsme považovali za důležité pro to, aby bylo dosaženo rovnováhy na straně Evropské unie.

Evropské unii bychom rovněž měli vyjádřit uznání za to, že zaujala velmi jasný a transparentní postoj, jenž byl rovněž součástí závěrů Rady a jenž jsme také hájili jedním hlasem. Všichni zástupci Komise a Evropského parlamentu velmi pozitivně přispěli k prosazování tohoto postoje a my na straně Rady jsme udělali maximum pro to, abychom tento postoj pokud možno co nejlépe objasnili. Mnohdy bylo opravdu nezbytné stále zdůrazňovat, co bylo obsahem těchto závěrů a jaký záměr Evropská unie tímto postojem sleduje.

Stavěli jsme mosty; v Mexiku jsme se setkali také s mnoha kladnými reakcemi na to, že Evropská unie se ujala vedení a že jsme se opravdově snažili vzájemně přiblížit několik různých stanovisek. Tuto roli jsme hráli dobře a myslím si, že to bylo jasné i celému světu.

Paní komisařko, je pravdou, že teď musíme zvážit pár věcí, ale to nic nemění na tom, že musíme postupovat opravdu rychle. Mohu vás informovat, že již příští pondělí budeme v Radě diskutovat o výsledku konference v Cancúnu. Myslím si rovněž, že je dobré, že již o této otázce diskutujeme zde v Parlamentu. Je nicméně pravdou, že budeme muset určitě vypracovat strategii a učinit tak co nejdříve.

Rada se také rozhodla, že na jaře vstoupí do debaty o 30% snížení emisí. Požádali jsme Komisi, aby provedla druhé posouzení, abychom věděli, co snížení emisí o 30 % bude znamenat na úrovni členských států, a Rada souhlasila s tím, že na jaře bude tato debata znovu otevřena.

Na závěr bych chtěla ještě jednou všem poděkovat za spolupráci a zejména paní komisařce Connie Hedegaardové za to, že s námi spolupracovala velmi příjemným a konstruktivním způsobem, a za vaše snahy, jež vedly v Cancúnu k určitým vynikajícím výsledkům. To by nebylo možné, kdybychom všichni konstruktivně nespolupracovali a kdyby Evropská unie nebyla schopna zanechat tak jednoznačný otisk na dohodě z Cancúnu. Velmi upřímně vám proto za to děkuji.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Písemná prohlášení (článek 149)

  János Áder (PPE), písemně. – (HU) Mnozí považují výsledek konference o změně klimatu v Cancúnu, jež skončila minulý týden, za úspěch, zlom, návrat naděje. Já jsem však toho názoru, že nemůžeme mluvit o úspěchu, dokud jakožto pokračování Kjótského protokolu, jenž přestane v roce 2012 platit, nebude uzavřena právně závazná mezinárodní dohoda, a to dohoda, na jejímž základě mohou být ukládány sankce. O takové dohodě v Cancúnu nepadlo žádné rozhodnutí. Některé země by dokonce nejraději zrušily samotný protokol. Otázka, zda bude možné po roce 2013 používat přebytky kjótských kvót, což je pro Maďarsko velmi důležité, a tyto přebytky jsou považovány za národní aktivum, tedy zůstane nezodpovězena až do summitu o změně klimatu, jenž se bude konat v Jižní Africe v roce 2011.

Je stále možné, že východoevropské země budou nespravedlivě připraveny o odměnu, kterou by dostaly za splnění svých současných závazků v oblasti snížení emisí v kjótském systému, zatímco strany, které je nedodržovaly, nebudou vůbec potrestány. Navíc USA a Čína, největší producenti emisí, dosud nejsou smluvními stranami Kjótského protokolu, a proto výsledky, kterých budeme moci dosáhnout v zastavování globálního oteplování, budou nepatrné. Proto dokud nebudeme mít právně závaznou mezinárodní dohodu, která bude schopna trestat špatné žáky a odměňovat dobré, nemůžeme vůbec hovořit o úspěchu.

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Pane předsedající, chtěl bych blahopřát předsednictví konference v Cancúnu k tomu, že jednání během takto složitého procesu byla transparentní. Ačkoliv by se bývalo mohlo zajít dále, zdá se, že tato dohoda je nyní tou nejlepší možnou. Kjótský protokol by mohl být ještě prodloužen, což je pozitivní: vzhledem k tomu, že jediná závazná dohoda o změně klimatu přestane platit, bude v Durbanu příští rok citelný velký tlak, ale je důležité, že dohoda z Kodaně se nyní stává oficiálním dokumentem OSN, protože ji kromě Bolívie podporují všechny země. Jsem rád, že mnoho stanovisek socialistů, která byla podpořena touto sněmovnou, se stala součástí příslušného textu, například vytvoření „světového ekologického fondu“, který má rozvojovým zemím poskytovat pomoc k přizpůsobování se změně klimatu a zmírňování jejích dopadů. Tleskám rovněž všem zemím, které se dohodly na tom, že bude zachován návrh ve výši 1,5 stupně, tedy ambicióznější cíl pro jednání na příštím summitu. To je velmi důležitým signálem a dalším krokem bude zajistit, aby se to promítlo do cílů snižování emisí CO2.

  Elena Oana Antonescu (PPE), písemně. – (RO) Na konferenci OSN v Cancúnu o změně klimatu byl po dlouhých jednáních nalezen příznivý kompromis. Výsledek sice není žádným rekordním úspěchem, ale je důležitým krokem k boji proti změně klimatu. Pokroku bylo dosaženo ve všech okruzích, které se poprvé objeví v dokumentu OSN. Vítám přijatá rozhodnutí, protože usnadní další vývoj jednání v nadcházejícím období a zajistí, že bude dosaženo podstatného pokroku zejména v bodech zaměřených na rozvojové země a země, které jsou nejvíce vystaveny důsledkům změny klimatu. Dále podporuji, že prostřednictvím finanční a technické pomoci se sníží rozdíl mezi vyspělými zeměmi a zaostalými oblastmi. Domnívám se, že tento summit představuje rozhodující moment, kdy naši vyjednavači připravili půdu pro to, aby byla příští rok v jihoafrickém Durbanu podepsána dohoda. Delegaci Evropského parlamentu chci blahopřát k vynaloženému úsilí a k dosaženému úspěchu.

  Ivo Belet (PPE), písemně. – (NL) Výsledek summitu v Cancúnu o změně klimatu lze stěží charakterizovat jako velký úspěch. Je to však lepší než nic. Byla přijata určitá konkrétní opatření, například v boji proti odlesňování, a bylo schváleno vytvoření fondu pro změnu klimatu ve výši 100 miliard USD. Celé se to však vleče strašně pomalým a vyčerpávajícím tempem, které si ničím nezadá s tanečním průvodem v Echternachu. Ručičky na hodinách globálního oteplování se mezitím nerušeně posouvají vpřed.

Jakou roli v tomto příběhu hrála Evropa? EU se nepochybně poučila z chyb loňské konference v Kodani. V Cancúnu stála v centru jednání a postupovala jako jeden muž. Celý svět upírá zrak k modelu EU a hledí na něj s obdivem, protože máme nejmodernější závazné dohody. Evropa je v oblasti klimatu modelovým vzorem.

V následujících letech se musíme pevně držet tohoto vůdčího postavení. To nás jednoznačně pozitivně odlišuje od téměř všech ostatních kontinentů. Znamená to nesmírný přínos pro náš obraz a zároveň to s sebou nese důležité ekonomické a sociální výhody.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Pane předsedající, mezinárodní jednání o změně klimatu sleduji již 15 let a dohoda, jíž bylo dosaženo v Cancúnu, mi udělala zvláštní radost. Přijatá rozhodnutí představují skutečný pokrok v jednáních. Hlavní prvky kodaňské dohody jsou nyní zaštítěny OSN. Organizace spojených národů se znovu stala důvěryhodným fórem pro vytváření multilaterálních dohod o změně klimatu. Mexiko zorganizovalo transparentní konferenci s aktivním zapojením účastníků. EU hrála vedoucí roli. Chtěla bych vyzdvihnout, že Evropská komise a belgické předsednictví účinně řešily stanovené úkoly. Značného pokroku bylo dosaženo v oblastech technologie, lesů a přizpůsobení. Zejména vítám vytvoření fondu pro změnu klimatu. Na základě výsledků z Cancúnu bude zapotřebí usilovně pracovat na tom, aby v roce 2011 na konferenci v Durbanu bylo dosaženo úspěchu.

  Eija-Riitta Korhola (PPE), písemně. – (FI) O konferenci v Cancúnu se hovoří jako o úspěchu, a to je vzhledem k tomu, že jsme od ní neočekávali žádné výsledky, správné slovo. Pro EU je však důležité konstatovat fakta: v otázce snižování emisí se nic neposunulo kupředu a nebyly stanoveny žádné závazky k jejich snížení. Globální dohoda není na dohled a ani neexistuje žádný důvod pro to, abychom zvýšili jednostranný cíl EU v oblasti snižování emisí z 20 % na 30 %.

Parlamentní delegace se v Cancúnu sešla s Achimem Steinerem, výkonným ředitelem Programu OSN pro životní prostředí, jenž zcela vážně řekl, že cíl 20 % Evropě jen prospívá: byl pro nás nepochybně impulsem a zvýšil naši konkurenceschopnost. Proto podpořil záměr tento cíl ještě zvýšit.

Všechny podniky zapojené do globálního podnikání, které jsou přesvědčeny, že emise uhlíku pro ně představují hrozbu, bych chtěla vyzvat, aby Achima Steinera a další vlivné představitele různých organizací seznámily s finanční realitou, se kterou se potýkají. Pokud s tímto systémem nesouhlasíte, ukažte jim čísla o přímém a nepřímém nárůstu výdajů způsobeném obchodováním s emisemi.

Pro evropské občany a pracovníky není dobré, aby klíčoví politici a dokonce Komise, od níž měl Steiner pravděpodobně tyto informace, žili ve světě fantazie, v němž nemají kontakt s realitou.

Cancúnský úspěch spočívá v tom, že byla zachráněna politická hrdost. Dohodli jsme se na tom, že vznikne dohoda. Uvědomujeme si, že povyk kolem změny klimatu se uklidňuje a že změna klimatu se stává běžným, všedním tématem. Vytrácí se ze středu zájmu a to je možná dobře. Vraťme se k rozumné komplexní politice ochrany životního prostředí.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Edward McMILLAN-SCOTT
místopředseda