Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 15. prosince 2010 - Štrasburk

5. Příprava zasedání Evropské rady (16.–17. prosince 2010) – Zavedení stálého krizového mechanismu na ochranu finanční stability eurozóny (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem programu je společná rozprava o:

– prohlášení Rady a Komise o přípravě zasedání Evropské rady (16.–17. prosince 2010),

– otázce k ústnímu zodpovězení (O-0199/2010), kterou pokládá paní Bowlesová jménem Hospodářského a měnového výboru Komisi ohledně zavedení stálého krizového mechanismu na ochranu finanční stability eurozóny (B7-0659/2010).

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. − (FR) Pane předsedající, pane předsedo Komise, pane komisaři, vážení poslanci, jménem Rady bych vám chtěl poděkovat, pane předsedající, za tuto příležitost vystoupit před Parlamentem a seznámit vás se záležitostmi, o kterých se bude diskutovat na zasedání Evropské rady.

Toto zasedání, které se uskuteční zítra a pozítří, bude podle všeho rozhodující pro posílení ekonomického pilíře Hospodářské a měnové unie. Nejdůležitějším bodem na pořadu jednání bude posílení finanční stability. Žijeme v mimořádné době, která vytvořila a nadále vytváří značné problémy jak pro vlády, tak pro občany. Musíme udělat všechno, co je třeba, abychom zajistili překonání nynější finanční krize a obnovení důvěry.

Od počátku krize jsme dávali najevo své odhodlání učinit potřebná opatření na ochranu finanční stability a podporu návratu k udržitelnému růstu. Krize zdůraznila zejména nutnost zřídit další finanční nástroj k ochraně stability eurozóny. Museli jsme zavést mechanismus ad hoc, který jsme právě použili na podporu Irska. Nicméně skutečně potřebujeme stálý mechanismus ze střednědobého hlediska.

Belgická vláda za tímto účelem zítra ráno, na příštím zasedání Evropské rady, předloží návrh, který intenzivně konzultovala s předsedou Evropské rady. Jde o návrh rozhodnutí o změně Smlouvy s ohledem na zavedení mechanismu na ochranu finanční stability celé eurozóny, a sice prostřednictvím změny článku 136. Evropská rada bude vyzvána, aby udělila souhlas s tímto návrhem rozhodnutí a zahájila zjednodušený postup pro přijímání změn podle čl. 48 bodu 6 Smlouvy o Evropské unii. Cílem je formální přijetí rozhodnutí v březnu roku 2011 a jeho vstup v platnost k 1. lednu 2013.

Kromě toho je provedení zprávy pracovní skupiny pro správu ekonomických záležitostí, kterou Evropská rada potvrdila v říjnu, významným krokem ke zvýšení rozpočtové kázně, širšímu hospodářskému dohledu a větší koordinaci. Touto záležitostí, jíž přisuzujeme velký význam, se nyní zabývá Parlament i Rada a měla by být vyřešena do léta příštího roku.

A konečně bych chtěl zdůraznit význam nové strategie pro růst a zaměstnanost Evropa 2020, která hraje při našem překonávání krize důležitou úlohu. Belgické předsednictví se zavázalo, že pokročí s jejím prováděním a připraví tak cestu k obnově udržitelného hospodářského růstu.

Kromě těchto hospodářských záležitostí bych rád pohovořil o dvou dalších tématech. Evropská rada se bude zabývat vztahy Unie s jejími strategickými partnery. Rada pro zahraniční věci, které předsedala paní baronka Ashtonová, připravila zprávu o pokroku ve vztazích s třemi partnery – Spojenými státy, Čínou a Ruskem. Evropská unie proto bude projevu paní baronky Ashtonové ohledně vztahů Unie s jejími strategickými partnery pečlivě naslouchat. Paní baronka Ashtonová bude rovněž vyzvána, aby tento přístup zvolila i pro ostatní partnery, jako jsou Ukrajina, Afrika, Indie a Brazílie, a aby v březnu roku 2011 předložila zprávu popisující situaci, pokud jde o její styky s našimi partnery.

Moje poslední poznámka se týká žádosti Černé Hory o přistoupení k Evropské unii. Rada pro obecné záležitosti přivítala postoj Komise vůči Černé Hoře. Tato země učinila pokroky v plnění politických kritérií stanovených kodaňskou Evropskou radou a požadavků v souvislosti s procesem stabilizace a přidružení. Je však třeba vynaložit další úsilí, zvláště pokud jde o provádění sedmi klíčových priorit vytyčených v postoji Komise. Rada s ohledem na návrh Komise doporučila, aby byl Černé Hoře udělen status kandidátské země, a Evropská rada tuto záležitost prověří.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. − Pane předsedající, pane předsedo Rady, vážení poslanci, Evropská rada se tento týden zaměří na dva hlavní cíle: dohodu ohledně klíčových vlastností budoucího stálého evropského mechanismu stability pro eurozónu a dohodu ohledně omezené změny Smlouvy, aby byl tento mechanismus z právního hlediska nenapadnutelný. Proto doufám a očekávám, že se Evropská rada zaměří na dosažení tohoto cíle, bude se držet zvoleného směru a posílí konsenzus. Dosažením dohody Evropská rada rovněž vyšle signál jednotné, solidární a jednoznačné podpory evropskému projektu; bude to však vyžadovat hodně tvrdé práce.

Všichni víme, že v tuto chvíli jde Evropské unii a zvláště eurozóně o hodně. Mnoho lidí očekává, že Evropská unie poskytne odpovědi: na jedné straně to čekají trhy, na straně druhé naši partneři ve světě, ale – a což je nejdůležitější – čekají to naši občané. Co očekávají? Jaké nejlepší ujištění jim můžeme dát? Pokud jde o mě, je odpověď jasná. Musíme ukázat, že Evropská unie má události pod kontrolou, že máme postup, kterého se držíme, a že hovoříme jedním hlasem a jednáme jako jeden celek. To, co nepotřebujeme, je soutěž krásy mezi vedoucími představiteli, kakofonie rozdílných scénářů či prohlášení, po kterých nenásleduje akce.

Ano, stojíme před závažnými výzvami, ale pokud se s odstupem podíváme na fakta, Evropská unie se k nim letos staví čelem. Byli jsme konfrontováni se dvěma konkrétními problémy – šlo o Řecko a Irsko. V obou případech jsme přijali potřebná opatření. Skutečností je, že Evropská unie byla v obou případech schopná jednat, nicméně musíme uskutečnit dalekosáhlé reformy, abychom zajistili, že k takovým situacím v budoucnu nedojde znovu.

Nezbytnou podmínkou k tomu je skutečná evropská správa ekonomických záležitostí. Balíček opaření k posílení správy ekonomických záležitostí by proto měl být chápán jako zásadní stavební prvek systému, který dodá Evropanům a trhům důvěru, že jsou zavedeny vhodné struktury. Doufám, že Parlament bude nadále projednávat tyto návrhy Komise přednostně, aby mohly být do poloviny příštího roku plně provedeny.

Náš budoucí systém bude spočívat na individuálním i společném úsilí, odpovědnosti a solidaritě. Rychle postupujeme tímto směrem. Zároveň je nezbytné konsolidovat veřejné finance. Zdravé veřejné finance jsou zapotřebí k obnově důvěry, která je tak zásadní pro růst. V mnoha členských státech závisí aktuální provádění rozpočtové politiky do značné míry na dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí a jsou zapotřebí nápravná opatření.

Samozřejmě musíme hledět dále než jen na rozpočtovou konsolidaci, musíme podporovat růst, a připravujeme půdu budoucímu růstu Evropy prostřednictvím strategie Evropa 2020. To Evropě přináší opravdovou vyhlídku na růst. Všímám si, že stále více a více členských států zcela chápe potenciál Evropy 2020. Vyjděme z toho a urychleme reformy k posílení růstu. Když to vezmeme vážně, strategie Evropa 2020 může směřovat naše místní, vnitrostátní i evropské ekonomiky k budoucím zdrojům růstu.

Pilně pracujeme, abychom nejpozději za měsíc předložili první analýzu ročního růstu. Jsem přesvědčen, že to bude pro Parlament příštím rokem důležité téma, stejně jako budoucnost rozpočtu Unie i to, jak bude možné využít jeho velký potenciál při plnění úkolu, jímž je posílení růstu a vytváření pracovních míst.

Musíme se také zabývat naším bankovním systémem a přijmout potřebná opatření k zajištění, že banky budou schopny přiměřeně financovat hospodářství, zvláště malé a střední podniky. Pokud jde o stabilizaci ekonomik, mnoho našich kroků bylo ad hoc nebo dočasných. Další důležitou součástí našeho přístupu k dalekosáhlým reformám musí být stálý mechanismus stability.

To je cílem nástroje evropského mechanismu stability. Po intenzivních konzultacích, které šly velmi dobře, jsme mohli koncem minulého měsíce představit jeho koncepci. Jsem přesvědčen, že jej Evropská rada tento týden schválí, i když bude v příštích týdnech třeba ještě vypracovat jeho přesné rysy.

Tento mechanismus by měl být podpořen také rozhodnutím pokročit s omezenou a cílenou změnou Smlouvy. Nyní, když panuje mezi členskými státy shoda, že je třeba se vydat touto cestou, musí být změna rychle provedena. Její účel je velice specifický. Je to jasná, pragmatická změna v zájmu naplnění konkrétní potřeby. Není k tomu třeba nic víc než ji provést. Odolejme tedy sklonům nadměrně to komplikovat nebo vytvářet umělá propojení s jinými subjekty a nedovolme, aby naše pozornost byla odvrácena od úkolu, který před sebou máme. Za eurem stojí pevná politická vůle. Jak dočasný mechanismus, tak nyní stálý mechanismus jsou klíčová rozhodnutí, která dají najevo, že členské státy jsou jako vždy ochotny se postavit za stabilitu a integritu eura.

Všechny tyto prvky – správa ekonomických záležitostí, rozpočtová konsolidace, zajištění reforem posilujících růst, efektivní banky, evropský nástroj finanční stability a jeho nástupce, evropský mechanismus stability – jsou vzájemně propojeny. Je třeba k nim přistupovat jako ke členěnému celku, aby byla reakce na krizi komplexní a aby se nic podobného už nikdy neopakovalo.

Opatření Evropské centrální banky jsou samozřejmě významným příspěvkem k tomuto cíli.

Všichni se shodnou na tom, že letos učiněná opatření, nejviditelněji ve prospěch Řecka a Irska, jsou rovněž v širším zájmu celé Evropské unie a všech jejích členských států. Ve velké míře vycházejí ze základních zásad solidarity, společné odpovědnosti, sdílení rizik a poskytování vzájemné podpory v době nouze. Vím, že tyto zásady jsou pro Parlament důležité. Jsou důležité i pro mě, takže chápu, že vznikly další nápady, jak dát těmto zásadám formu prostřednictvím případných dalších mechanismů.

Dovolte mi, abych byl v tomto bodě jednoznačný. Eurobondy jako takové jsou zajímavou myšlenkou. Sama Komise tento nápad představila v roce 2008, když posuzovala prvních deset let Hospodářské a měnové unie, nicméně se nacházíme v krizové situaci a finanční mechanismy k jejímu řešení, např. evropský nástroj finanční stability, již máme. Jejich možnosti ještě ani zdaleka nejsou vyčerpány a lze je zdokonalovat a přizpůsobovat mnohem rychleji než jakékoli jejich alternativy, byť by byly sebezajímavější.

Takže sice chápu, že chcete přemýšlet o všech možných řešeních, ale nyní je čas na okamžitou akci. Nezavrhujme tento nápad do budoucna, ale soustřeďme se v této fázi na to, co může být řešením ve smyslu dosažení konsenzu mezi členskými státy a co lze uskutečnit rychle a rozhodně.

Pracujme společně na tom, abychom tento rok zakončili vzkazem důvěry, že Evropská unie má pro své hospodářství jednotnou vizi a že tuto vizi uskutečňuje. Konejme tak s jasným vědomím našeho cíle, jednejme tak, aby tento cíl byl také jasný: silné a stabilní euro ve stále propojenější Evropské unii.

  Předsedající. – Chtěl bych poděkovat úřadujícímu předsedovi Rady panu Chastelovi a předsedovi Komise panu Barrosovi za jejich uvedení diskuse. Hovoříme o velice důležité záležitosti. Překonání krize a tvorba pracovních míst jsou pro naše občany prioritou. Evropská rada bude zítra a pozítří věnovat pozornost v prvé řadě tomuto tématu.

  Joseph Daul, jménem skupiny PPE. – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, Evropská rada, která bude zahájena tento týden, se uskuteční v mimořádné situaci: spekulativní útoky na euro, obnovení euroskepticismu a počátky úvah o evropských financích v době, kdy se Parlament připravuje na hlasování o rozpočtu na rok 2011.

Tyto záležitosti jsou samozřejmě úzce propojeny. Krize eura a solidární opatření mají vliv na kupní sílu evropských občanů, kteří pochybují, zda mají všechny tyto snahy smysl, když nikam nevedou, a euroskepticismus se objevuje dokonce i v zemích dosud tradičně proevropských. Tohoto jevu se zmocňují populisté a extremistické politické frakce, které živí strach a sklony stáhnout se do sebe, a pokud jsou ve vládě, nenabízí žádnou zázračnou léčbu.

Budu nejprve hovořit o euru, které musíme chránit a posílit, a zároveň si musíme položit některé zásadní otázky.

Moje první otázka tedy zní: měla Evropa někdy měnu stejně stabilní jako euro? Těm, kdo cítí nostalgii po národních měnách, říkám, že krok zpět by měl pro Evropu katastrofální důsledky.

Moje druhá otázka zní: kdo stojí za útoky na euro v posledních měsících? Kdo má prospěch z tohoto zločinu, pokud to tak smím nazvat? Nevytvářím konspirační teorie, ale během diskusí s vedoucími politickými představiteli a finančními analytiky nacházíme vždy stejný zdroj našich problémů. Kdy se ponaučíme? Domnívám se, že můžeme se našimi přáteli hovořit přímo.

Moje třetí otázka zní: proč se euro dosud obchoduje nad hranicí 1,30 USD? Je to vážná překážka pro naše vývozy a všichni říkají, že to euro zničilo. Proč jsou naše státy jediné, které provádějí přísnou a ortodoxní politiku, zatímco naši konkurenti profitují ze svých slabých měn, kterými podporují svá hospodářství? Na toto se nás naši občané ptají. Toto jsou otázky, které jsem dostával minulé dva týdny na setkáních se zvolenými politiky.

Dámy a pánové, potřebujeme vyslat signál důvěry, že určitě překonáme krizi, potřebujeme zavést opatření na povzbuzení obnovy růstu a konkrétní opatření, jaká nedávno přijala Barrosova Komise v zájmu oživení vnitřního trhu či umravnění finančních trhů. Potřebujeme – a krize eura to potvrdila – sblížit naše sociální a rozpočtové politiky. K tomu je potřeba odvaha. Pane úřadující předsedo Rady, pane předsedo Komise, pokračujte a konejte rychleji a vyřešíme tak řadu problémů.

Budeme v příštích letech potřebovat hodně odvahy, jestliže chceme naše země posílit na bojišti celosvětové konkurence a jestliže chceme co nejefektivněji využívat peníze daňových poplatníků. O tuto racionalizaci výdajů je třeba usilovat na všech úrovních: místní, regionální, vnitrostátní i evropské. Je třeba znova přezkoumat politické a finanční priority Unie a zásadně revidovat evropské veřejné finance. Musíme si klást podstatné otázky a na základě odpovědí přizpůsobit náš rozpočtový rámec na období 2014–2020.

Evropský parlament vyzývá k této zásadní diskusi a máme v úmyslu se těchto podstatných rozhovorů jako přímo zvolení zástupci 500 milionů Evropanů plně účastnit, i když se to některým vládám, které nám toto právo chtějí upřít, nelíbí.

Žádám Evropskou radu, aby nám dala svůj souhlas a v případě potřeby hlasovala, aby ti, kdo nám možnost podílet se na této diskusi upírají, převzali odpovědnost. Nejde nám o moc, ale o to, abychom přispěli k zásadní debatě o budoucnosti budování Evropy. Musíme vyřešit problém u pramene, musíme přijmout ta správná rozhodnutí, rozhodnutí nebytná k zajištění, že evropský rozpočet bude ve stále větší míře investiční.

Jestliže mohou naše členské státy s vědomím rozpočtových omezení investovat méně do vzdělávání, odborné přípravy, výzkumu a inovací, dělejme to my na evropské úrovni tak, že spojíme naše zdroje, a dosáhneme tedy úspor z rozsahu.

Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) se domnívá, že nesmíme dovolit, aby diskuse o evropských financích sklouzla do rozepří mezi členskými státy, které chtějí nazpět své peníze. Tato diskuse by naopak měla být o usmíření našich spoluobčanů s Evropou tím, že jim odhalíme přidanou hodnotu, kterou může přinášet koordinovaná a vizionářská evropská činnost.

V současné době navštěvuji hlavní města a mohu vám říci, že taková diskuse funguje. Nepromarněte tuto příležitost. Protože se blíží Vánoce a Nový rok a toto předsednictví brzy skončí, chtěl bych poděkovat belgickému předsednictví za velmi dobrou spolupráci s Parlamentem a rovněž José Manuelu Barrosovi, který měl odvahu připravit do konce června dokument o hlavních požadavcích. Domnívám se, že musíme společně pokračovat tímto směrem a hlavy států nebo předsedové vlád nás musí následovat. Musíme jim ukázat cestu.

(Potlesk)

  Martin Schulz , jménem skupiny S&D. – (DE) Pane předsedající, nestává se často, že bychom se sešli koncem roku s většími důvody k obavám. Jsme hluboce znepokojeni, protože se Evropa nachází uprostřed rostoucí a násobící se krize důvěry. Tato krize důvěry má své příčiny a rád bych se zde dnes pokusil některé z nich popsat. Domnívám se, že jsme konfrontováni s dvojitou „salámovou taktikou“. Tento přístup používají ti, kdo se pokoušejí občanům nějaké země zastírat skutečnou situaci. Když vlády lidem říkají: „všechno je v pořádku, bez problémů, máme všechno pod kontrolou“ a pak náhle změní názor a prohlásí, že potřebují podporu ve výši mnoha miliard eur, vážně to otřese důvěrou občanů. Už se to stalo dvakrát. Nevím, zda se nestane znovu, že nějaká vláda bude říkat, že má všechno pod kontrolou a může financovat své dluhopisy, i když úrokové sazby stoupají, a pak náhle změní názor a řekne: „Potřebujeme záchranný balíček. Pomozte nám!“ K tomu nesmí dojít. Potřebujeme pořídit soupis skutečných státních dluhů a dluhů bank. Domnívám se, že větší důvěru vzbudí, když vysvětlíme, jaká je skutečně situace, jakkoli špatná by byla. Když budou všechny karty vyloženy, snadněji budeme hledat řešení.

Nicméně „salámová taktika“ se provádí i na druhé straně. Silné země říkají, že nemusí pomáhat. Slyšíme tak ozvěny opětovné nacionalizace: „Nejsme ochotni platit za jiné“, přestože státy, které to říkají, vědí, že nakonec budeme všichni muset stát při sobě a platit. Provádět „salámovou taktiku“, neříkat lidem pravdu, i když víte, že ve svém vlastním zájmu budete muset zaplatit, rovněž poškozuje důvěru.

Nyní se připravujeme na zasedání Evropské rady. Co si počneme s různými hlasy? Některé znějí ve prospěch eurobondů, jiné jsou proti. Někteří říkají, že je třeba stabilizovat a navýšit záchranný balíček, jiní zase, že se navyšovat nemá. Nechápu, v čem spočívá logika prohlašování, že to jsou všechno jenom dočasná opatření, protože máme všechno pod kontrolou, zatímco musíme tato dočasná opatření začlenit do Smlouvy, aby byla k dispozici dlouhodobě. Takového rozporu si povšimne každý a i toto otřásá důvěrou občanů. Poškozuje důvěru, když nějaká vláda v létě podrobí své banky zátěžovému testu a za pouhých několik měsíců si uvědomí, že to byl vlastně zátěžový test eura, nikoli bank.

Nacházíme se uprostřed krize důvěry a musím vám říci, pane Barroso, že i když je možná pravda to, co jste říkal dnes dopoledne, nevyvolává to dojem, že budeme hledat ta nejlepší řešení a pak je provádět. Vyvolává to dojem, že budeme diskutovat o tom, jakého minimálního konsenzu můžeme v pátek dosáhnout. To zkrátka nestačí. Prohloubí to krizi důvěry. Politika, která krátkodobě uklidní vnitrostátní trhy, nestačí. My potřebujeme politiku, která stabilizuje trhy a euro. Proč nikdo v této sněmovně ani v Evropské radě nehovoří o vnější hodnotě eura? Dnes se euro obchoduje k americkému dolaru za 1,34. Nejnižší hodnota během krize byla 1,20; při zavedení eura to bylo 1,15. Euro je stabilní měna. V mezikontinentální hospodářské soutěži, kdy spolu ve světě navzájem ekonomicky soupeří regiony, již nejsou rozhodující národní měny, ale měnová struktura celého regionu. Z hospodářského a sociálního hlediska je eurozóna rozhodně tím nejsilnějším regionem na světě. Jenom ji politicky oslabují političtí činitelé, kteří provádějí politiky zaměřené na krátkodobé uklidnění vnitrostátní diskuse. Euro je silné a mohlo by být mnohem silnější, kdyby ti, kdo mu dávají politický rámec a mají za něj odpovědnost, konečně plnili své povinnosti a přijali odvážná, jednotná rozhodnutí v sociálních a hospodářských záležitostech, která by ukončila krizi důvěry. Stačí se podívat, co se děje v Londýně, v Paříži a v Římě. Jestliže krizi důvěry neukončíme, budeme mít v několika příštích letech vážné problémy.

Proto bych chtěl Radě říci, že podporuji eurobondy. Pokud existuje jiné vhodné řešení, tak jej prosím přijměte, ale musíte se konečně shodnout na tom, jak euro stabilizovat vnitřně, protože navenek je dostatečně silné.

  Guy Verhofstadt, jménem skupiny ALDE. – (FR) Pane předsedající, myslím si, že existuje pravidlo, které platí ve všech oblastech života: když se útočí na nějakou skupinu, musí tato skupina reagovat jednotně a solidárně. Tedy právě v opak toho, co se odehrálo roku 2010, kdy byly provedeny útoky na euro. Od doby řecké krize jsme byli svědky samých neshod v diskusích a rozhodně žádné jednoty a rozhodně žádné dostatečné solidarity.

Nyní musíme mít odvahu – oslovuji také předsedu Komise – si uvědomit, že veškerá přijatá dočasná opatření zkrátka nestačí. Není to moje analýza, je to analýza Mezinárodního měnového fondu (MMF), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a pana Tricheta, který je přece hlavou ochránce eura, prezidentem Evropské centrální banky. Pan Trichet se domnívá, že všechna přijatá a připravovaná opatření nejdou dostatečně daleko.

Všichni říkají, že je nutné učinit čtyři kroky: za prvé potřebujeme pakt stability se skutečným mechanismem sankcí; za druhé stálý a větší krizový fond – nejsem jediný, kdo toto navrhuje; pan Trichet říká, že fond musí být navýšen. Hlavy států či předsedové vlád to nechtějí, ale chceme, aby se do trhů vrátila důvěra. Za třetí potřebujeme skutečnou správu ekonomických a rozpočtových záležitostí, fiskální a hospodářskou unii, a za čtvrté jednotný trh s eurobondy.

Tyto čtyři věci je potřeba udělat, protože nikde ve světě, kolegové, neexistuje měna, kterou by nepodporovala vláda, hospodářská strategie a trh s dluhopisy. Něco takového nikde na světě neexistuje. A co nám zde dnes bylo řečeno? Bylo nám řečeno: „Ano, je to dobrý nápad, ale musíme ještě trochu počkat.“ Na co potřebujeme čekat? Asi na naprostý chaos nebo na to, až euro zmizí.

Nastal tedy čas přijmout rozhodnutí a já neočekávám, pane předsedající, že nám Komise dnes řekne: „Ano, bude to náročné, nesmíme pokračovat s těmito diskusemi o eurobondech; je to dobrý nápad, ale není na něj čas, protože máme krizový fond, ze kterého teď uděláme stálý fond“. Tyto dvě věci nemají nic společného. Krizový fond je teď nutný, abychom mohli čelit útokům na euro, ale pro střednědobou a dlouhodobou stabilitu eura jsou nutné i eurobondy. Mezi těmito dvěma fondy není žádný rozpor: oba jsou nezbytné, taková je situace ve světě.

Proto se domnívám, společně s hlavami států či předsedy vlád, kteří zítra a pozítří budou diskutovat a budou říkat „ano, optimalizujeme Smlouvu a krizový fond, který by měl být normálně navýšen – což všichni požadují – lze přeměnit ve stálý“ – domnívám se, že nastal čas, aby Komise předložila co nejrychleji balíček, který bude podstatnější, odvážnější, globálnější a důslednější, pokud jde o dotčený postup. S ohledem na Pakt o stabilitě a růstu, který by měl skutečný mechanismus sankcí, může Parlament dělat svou práci, protože balíček je zde a chystáme se vrátit k původním návrhům Komise. Pokud jde o ostatní tři body, navýšený krizový fond, ano, ale navrhněte to. Navrhněte to! Zaujměte v této věci postoj a řekněte, že je potřeba navýšit krizový fond. Proč? Protože navýšený krizový fond skoncuje se spekulacemi proti euru. Za druhé, navrhněte celkový balíček o fiskální a hospodářské unii, a za třetí, nebojte se a navrhněte jednotný trh s eurobondy. Víme, že až bude všechno za námi, tak to z dlouhodobého hlediska euro stabilizuje.

  Daniel Cohn-Bendit , jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedající, pane předsedo Komise, dámy a pánové, na tom všem je něco podivného. Pane Chasteli, hovořil jste o příštím summitu. Mohl jste nám říct, že věci před summitem začaly být poněkud nejisté. Mohl jste nám říct, že budete muset některé diskuze zkrátit.

Pane Barroso, myslím si, že se vším tímhle kolísáním neuděláme žádný pokrok a nepohneme se dál. Martin Schulz má pravdu: musíme popsat realitu krize a říct, jak se věci mají, ale musíme také popsat realitu naší vlastní politické bezmocnosti a důvody této bezmocnosti. Nemá smysl jen říkat, že jsme přijali správná rozhodnutí. Víte stejně dobře jako já – a ví to tady každý –, že jsme je vždycky přijali příliš pozdě. Děláme krok vpřed a dva kroky zpátky. Netvrdím, že je to vaše chyba. Právě naopak si myslím, že Komise vždycky byla bodem stability v době, kdy byla jasnost nedostatkovým zbožím. Ale jaká by teď měla být – myslím, že Guy Verhofstadt položil tu správnou otázku – jaká je naše strategie v nadcházejících měsících?

Jak já to vidím, strategie je prostá: Komise měla navrhnout pakt stability – což již udělala –, který by definoval nezbytnou stabilitu, a tedy odpovědnost všech vůči euru, a pakt solidarity definující potřebnou solidaritu. Není stability bez solidarity. Tyto diskuse mezi paní Merkelovou a panem Untelem nás už nezajímají. Ano, postoj určitých zemí včetně Německa, které tvrdí, že je nutná stabilita a že se nesmí nikdy opakovat to, co se stalo, je správný. Ano, pokud zároveň neřekneme, že v zájmu solidarity jsme nuceni vytvořit příležitost k ochraně eura pomocí eurobondů za účelem investování a pokračování v ekologické a hospodářské transformaci. Potřebujeme investovat, až na to, že na vnitrostátní úrovni to už není možné. Naše měna má dvě strany, na jedné je stabilita a na druhé solidarita, přičemž uprostřed se nachází odpovědnost.

Pane předsedo Komise, předložte návrh na reformu fungování Unie, aby bylo dosaženo stability a solidarity pomocí eurobondů, tedy tak, aby již nebylo možné spekulovat s dluhopisy některých zemí; s eurobondy máte zároveň příležitost investovat.

Pan Oettinger nám říká, že potřebuje 1 000 miliard EUR k reformě energetického odvětví, ale odkud ty peníze vezme? Chystá se hrát loterii nebo co? Je naprosto absurdní, aby říkal, že potřebuje 1 000 miliard EUR, aniž by nám řekl, jak máme získat na tuto nezbytnou hospodářskou přeměnu potřebné prostředky.

Strategie je tedy jednoduchá: Komise navrhuje, Parlament mění a rozhoduje a budeme mít postoj Komise a Evropského parlamentu pro nebo proti Radě, která bude muset ta tento společný postoj zareagovat. Tak to je. Jediné řešení je dnešní rozprava. Jestli čekáme na paní Merkelovou, až se rozhodne přijmout rozhodnutí čtvrt hodiny před tím, než jej bude muset přijmout, můžeme čekat navěky. Než se rozhodne, ujede nám vlak. Samozřejmě mi můžete říci, že pojede další vlak, takže to nevadí; že vždycky můžeme chytit příští vlak. Ale to není pravda. Gorbačov měl pravdu, když tvrdil, že: „V nebezpečí je ten, kdo nereaguje na běh událostí.“

(Předsedající řečníka přerušil)

Nechci, aby historie Evropu potrestala. Přijměte svou odpovědnost. My přijímáme tu svou a musíme dát Radě najevo, že v Komisi i v Parlamentu panuje potřebná stabilita, a že nestabilitě Rady budeme vzdorovat.

(Potlesk)

  Timothy Kirkhope, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, také já doufám, že v Evropské radě budou schválena opatření k uklidnění trhů a ke znovuzavedení stability v eurozóně, protože bychom na tom měli mít všichni zájem, ať už jsme jejími členy či nikoli.

Před zasedáním nám bylo řečeno, že ústřední částí řešení má být více sankcí, ale je třeba, aby sankce byly důvěryhodné a efektivní, a dosavadní úspěšnost Unie v tomto ohledu je dost špatná. To, že je uděláme automatickými, je stěží učiní důvěryhodnějšími, pokud bude nadále panovat přesvědčení, že je možné nalézt politické řešení, aby se jim dalo vyhnout. Je skutečně zapotřebí, aby členové eurozóny měli politickou vůli plnit své stávající povinnosti.

Proslýchá se, že klíčovou součástí řešení je přimět soukromý sektor, aby se podílel na zátěži plynoucí z budoucího poskytování finančních prostředků na záchranu. Nicméně by bylo nesmírně paradoxní, kdyby hlavním důsledkem takové iniciativy bylo zvyšování nákladů některých slabších členských členů eurozóny na půjčky, což by přispívalo k další krizi.

Hned po dokončení rozsáhlého procesu reformy Smlouvy nám bylo řečeno, že reformní balíček učiní tečku za změnami Smlouvy na celou generaci. Nyní, jen o pár měsíců později, se zjevně máme pustit do další změny.

Dostalo se nám ujištění, i od předsedy Komise, že je potřeba jen omezených změn, ale nezdá se, že si to myslí německá vláda. Německý ministr financí Dr. Schäuble podle všeho otevřel dveře novému kolu integrace vedoucí k fiskální unii a nakonec k unii politické.

Kdy tomu bude konec? Snad neztratíme dalších deset let zaměřením se na špatný druh reforem? Evropa potřebuje hospodářskou reformu, kázeň veřejných financí, prohloubení vnitřního trhu, změny pracovního práva na podporu zaměstnanosti a soubor opatření v zájmu úspěchu programu Evropa 2020.

To jsou klíčové reformy, které směle a správně vytyčil předseda Barroso v programu pro svou Komisi, ale obávám se, že nám tato příležitost může uniknout. Obrovské riziko spočívá v tom, že i když hovoříme o budování Evropy, ve skutečnosti ji můžeme podrývat. Doufáme v silnější Evropu, ale neúspěch při řešení základních hospodářských problémů ji ve skutečnosti může jen oslabit.

Domníváme se, že prioritou Evropské rady musí být dohoda ohledně omezeného počtu konkrétních opatření, aby si členové eurozóny mohli při bezprostřední krizi vzájemně pomáhat a nezatěžovat při tom členské státy, které se rozhodly nezúčastnit se. Dále je prioritou opětovné potvrzení zásadního významu řešení dlouhodobé krize, s níž jsme konfrontováni: rizika trvalého zhroucení naší hospodářské konkurenceschopnosti.

  Lothar Bisky , jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, světovou hospodářskou a finanční krizí se zabýváme už tři roky. K závěrům, které je třeba z této dlouhotrvající diskuse vyvodit, patří to, že naše opatření zjevně nepůsobí na příčiny krize, ale jenom léčí její příznaky. Rád bych znova zopakoval, že rozhodnutí na úrovni EU nesmí být předurčena finančními trhy. Nesmíme bankám dovolit, aby hromadně unikaly bez trestu, pokračovaly ve spekulacích a odpovědnost za riskantní operace, které podnikly, přenechávaly členským státům. V důsledku přísných úsporných opatření, která byla uložena Řecku a Irsku, ponesou náklady krize občané, kteří ji nezavinili. Omezí to spotřebitelské výdaje a zabrání potřebnému hospodářskému obratu. Drastická úsporná opatření uvedou další země, které jsou dnes ohroženy – například Portugalsko a Španělsko –, do stejné situace, v jaké se nachází Řecko a Irsko.

Pouhá další úprava finančních nástrojů ani zřízení nových záchranných sítí nepomůže. Stálý mechanismus na ochranu finanční stability musí zahrnovat opatření, která budou regulovat činnost trhů. Mimo jiné k tomu patří zavedení daně z finančních transakcí a povinnost dodržovat minimální sociální normy. Rovněž je důležité, abychom změnili stanovy Evropské centrální banky a umožnili jí tak poskytnout státům v nouzi přímou finanční pomoc a obejít při tom banky.

Toto jsou první kroky, které bychom měli učinit, ale měli jsme je učinit už dávno. Abych to zcela vysvětlil – úzkoprsý národní přístup blokuje zavedení úpravy nezbytné pro účinnou kontrolu finančních trhů. Hlavy států či předsedové vlád nám brání pokročit tímto správným směrem. Počítám mezi ně i německou kancléřku.

  Nigel Farage, jménem skupiny EFD. – Pane předsedající, rok 2010 zůstane v paměti jako rok, kdy projekt eura dostal velké trhliny a evropská veřejnost prozřela, že její vůdci jsou zcela hloupí.

Teď tu máme další summit, další krizi, důvěry v euro týden co týden ubývá. Je to jako dívat se na zpomalený záznam automobilové nehody – a vy teď chcete stálý záchranný mechanismus. Myslíte si, že když budete mít fond řekněme ve výši miliardy eur, všechno bude v pořádku. Nebude to v pořádku. Selhání eura nemá nic společného se spekulacemi. Nemá to nic společného s trhy, ať už jde o měnové trhy nebo trhy s dluhopisy. Důvody spočívají v tom, že sever a jih v Evropě nemohou společně vytvořit dnes ani kdykoli jindy jednotnou měnovou unii. Nebude to fungovat.

A z politického hlediska samozřejmě musíte změnit Smlouvu. Důvodem je, že čtyři němečtí profesoři v Karlsruhe vyhrají a dokážou, že záchranná opatření, která jste již učinili, byla vlastně podle Smluv nezákonná.

V mnoha ohledech tuto změnu Smlouvy vítám, protože to znamená, že v Irsku bude muset proběhnout referendum. A nikdy nevíte – David Cameron třeba dodrží svůj slib a uspořádá referendum ve Spojeném království. Jsem si jist, že byste všichni jako demokraté uvítali, kdyby se ve Spojeném království konalo referendum o Evropské unii.

Koncem roku 2010 bychom se rovněž měli zamyslet nejen nad stavem Unie, ale i nad stavem Belgie. Belgické úřadující předsednictví tu po šest měsíců sedělo a říkalo nám, že se musíme více integrovat. To je ale fraška! Od června ve své vlastní zemi nemáte vládu. Máme tady národ, který národem vlastně není a pokouší se zrušit náš národ. Je to opravdu naprostá fraška, ale nikdo zde se neodváží to připustit, protože před tím všichni zavíráte oči. Belgie je mikrokosmos celé Evropské unie. Belgie se hroutí a ostatní budou následovat. Přeji všem veselé Vánoce.

  Sharon Bowles, autorka. − Pane předsedající, znova tu přezkoumáváme dočasné a neuspokojivé řešení problému a ptáme se, zda tato metaforická náplast je dost velká a dost pevná, aby zakryla ránu. Loni v červenci jsem se ptala, zda Komise plánuje očekávaný legislativní návrh na stálý mechanismus řízení krize státních dluhů a jaký bude právní základ. Ptala jsem se na dost dalších věcí, jako je hierarchie mezi různými fondy a v jakých poměrech by se měly využívat. Události ukázaly, že odpověď ve skutečnosti zněla tak, že ji neznáme a že bude vytvářena v průběhu dění.

Vlastně pro to mám jisté pochopení, protože se nyní nacházíme na novém území a je potřeba vytvořit nové plány. Ale opakuji, že pokud se nebudeme zcela držet prohlášení, ať již prohlášení Komise či Rady, bude to negovat přínos závěrů. Odpovědi na moje červencové otázky vyšly najevo až při zachraňování Irska, které považuji za politováníhodné, nejenom protože ten nejmenší fond, tvořený z rozpočtu Evropské unie, je využíván na poskytnutí podílu rovnocenného k podílům z větších fondů. Parlament nebyl navzdory mým dřívějším otázkám konzultován.

Dnes zde vystupuji a ptám se na další podrobnosti v návaznosti na závěry říjnového zasedání Rady, v nichž byla Komise vyzvána, aby pracovala na omezené změně Smlouvy, kterou by byl zaveden stálý mechanismus pro řešení krizí. V závěrech se také uvádí, že by se měl zapojit soukromý sektor, což vystrašilo trh, protože to nebylo dostatečně vysvětleno. Závěry rovněž upozorňují na problém s regulací, o kterém jsem zmínila, problém nulového rizika státního dluhu v eurozóně, které podrylo kázeň trhu a vytvořilo zvrácené pobídky.

Euroskupina tedy oznámila, že stálý mechanismus bude vycházet z evropského nástroje finanční stability a že se do něj subjekty soukromého sektoru mohou zapojit jednotlivě, podle praxe MMF. Za prvé, mohli bychom se nyní dozvědět přesnější podrobnosti o změně Smlouvy a jejím postupu? Parlament musí vědět, že to bude přiměřené. Trochu více čachrování okolo článku 136, to není odpověď. Za druhé, má být nový nástroj založen na mezivládním přístupu, jakým funguje evropský nástroj finanční stability, nebo bude ve skutečnosti založen na metodě Společenství, tedy tak, jak si myslíme, že by se to mělo dělat? Za třetí, jaké jsou technické možnosti a podmínky? Je nutné, aby mechanismus vycházel z technických daností a aby byl silný, důvěryhodný a trvalý – a ráda bych dodala, že také dostupný. Za čtvrté, budou k účasti na tomto mechanismu přizvány členské státy, které ještě nejsou součástí eurozóny? Podle všeho je to zvláště důležité pro ty, které vytvářejí dluh v eurech.

Ptali jsme se, kdy se tak stane, a bylo nám řečeno, že v lednu roku 2013, ale jakou roli Komise plánuje pro Parlament? Parlament a můj výbor jsou opravdu odhodláni svou roli sehrát, tím více, že jsme všichni v průběhu celé cesty v čele, pokud jde o názory. Jestliže si sami nepřipadáme řádně konzultováni a informováni, jak si připadají vnitrostátní parlamenty a občané? Tato otázka je nedílně spjata s balíčkem pro správu ekonomických záležitostí. Cílem všech opatření ke zdokonalení Paktu o stabilitě a růstu, k dohledu a evropskému semestru je předejít další krizi a sloužit ke sledování překonávání nynější hospodářské krize.

Tento mechanismus není žádný talisman, který bychom si mohli pověsit na zeď, aby udržoval na trhu kázeň. Skutečné řešení pro euro spočívá v uznání potřeby úplné politické kázně ve spojení s úplnou tržní kázní. Tato krize vznikla, protože oba tyto druhy kázně byly v minulosti oslabeny.

  Olli Rehn, člen Komise. − Pane předsedající, vážení poslanci, dovolte mi, abych poděkoval Sharon Bowlesové za její otázku a rovněž za návrh usnesení o stálém mechanismu. Pokusím se vám zprostředkovat názor Komise na pět otázek formulovaných v otázce k ústnímu zodpovězení.

Evropská rada na svém říjnovém zasedání vyzvala předsedu Van Rompuye, aby uskutečnil společně s Komisí konzultace ve věci omezené změny Smlouvy potřebné k zavedení stálého mechanismu pro řešení krizí. Je známo, že omezená změna Smlouvy znamená použití zjednodušeného postupu pro provedení změn na základě článku 48 Smlouvy.

Omezení tohoto postupu spočívají za prvé v tom, že postup umožňuje pouze takové změny Smlouvy, které nerozšiřují pravomoci svěřené Unii, a za druhé se omezuje na změny třetí části Smlouvy o fungování Evropské unie, která se týká vnitřních politik a činností Unie.

Členské státy podle všeho dávají přednost velice omezené změně Smlouvy, která pravděpodobně bude provedena v rámci článku 136, jehož ustanovení se konkrétně týkají členských států eurozóny. Tato otázka bude projednána na zasedání Evropské rady tento týden. Ať bude navržena jakákoli změna, Parlament bude v této věci formálně konzultován.

Po říjnovém rozhodnutí Evropské rady se Euroskupina dohodla na uspořádání mimořádné schůze v listopadu, která se bude týkat hlavních zásad evropského mechanismu stability. Podle dohody Euroskupiny bude evropský mechanismus stability mezivládním mechanismem, jehož správa bude vycházet z modelu evropského nástroje finanční stability.

O konkrétních podrobnostech finančního mechanismu je ještě třeba rozhodnout a měly by být vypracovány během prvního čtvrtletí příštího roku. Klíčovou otázkou samozřejmě bude financování. Je nutné, aby byl budoucí nástroj dostatečně silný a aby byl na trzích výrazně důvěryhodný.

Veškerá podpora z evropského mechanismu stability bude založena na přísné podmíněnosti. Pomoc poskytnutá členskému státu eurozóny by se měla opírat o důsledný program hospodářského a fiskálního hodnocení a o důkladnou analýzu udržitelnosti dluhu, které provede Komise společně s MMF a ve spolupráci s Evropskou centrální bankou.

I přes mezivládní charakter finanční odnože mechanismu budou politické podmínky nadále pevně ukotveny ve Smlouvě, aby byla zajištěna naprostá shoda s vícestranným rámcem dohledu, na kterém je ve skutečnosti založena celá Hospodářská a měnová unie.

Abych odpověděl na jednu z pěti otázek paní Bowlesové – žádné rozhodnutí o tom, zda by se měly na mechanismu podílet členské státy, které nejsou členy eurozóny, ještě nepadlo. Nicméně se zdá, že většina členských států dává přednost transparentnímu a jasnému rámci, kdy by se na členské státy, jež nejsou členy eurozóny, vztahoval mechanismus platební bilance, zatímco na členské státy eurozóny by se vztahoval evropský mechanismus stability.

Bez ohledu na to by ještě mělo být možné, aby se některé členské státy mimo eurozónu přidružily k podpůrným operacím prostřednictvím dvoustranných příspěvků, jak je tomu již dnes v případě Irska; konkrétně se zapojuje Spojené království, Švédsko a Dánsko.

Dovolte mi také poznámku k diskuzi o eurobondech. Připomeňme si, že v souvislosti se zaváděním finančního polštáře 9. května – v Schumanův den – a následující večer Komise navrhovala evropský mechanismus finanční stability, nástroj Společenství, který byl schválen až do výše 60 miliard EUR a spočíval na zárukách na úvěry poskytnutých z rozpočtu Unie na základě rozhodnutí o vlastních zdrojích.

Navrhli jsme, že by se kromě rozpočtu Unie měl tento mechanismus opírat o záruky na úvěry poskytované členskými státy; měly by prostřednictvím tohoto mechanismu směřovat do zemí, které potřebují finanční pomoc v důsledku nestability v eurozóně jako celku.

Rada Ecofin to 9. a 10. května odmítla. Proč? Protože si mnoho členských států myslelo, že se tento návrh příliš blíží eurobondům.

V důsledku byl pak vytvořen evropský nástroj finanční stability, což je mezivládní ujednání, a nyní využíváme jak mechanismy, tak i nástroj vůči Irsku.

Takže i když je otázka eurobondů rozhodně velice důležitá, musíme vzít v úvahu i to, že tento návrh byl v Radě nedávno, během květnových diskusí o evropském mechanismu finanční stability, zamítnut.

Na závěr mi dovolte zdůraznit, že budoucnost evropského mechanismu stability bude součástí komplexní reakce, která by měla zastavit krizi a stabilizovat evropské hospodářství. Evropský mechanismus stability doplní nový rámec posílené správy ekonomických záležitostí, který se bude zaměřovat především na prevenci a bude podstatně omezovat možnost, že v budoucnosti dojde znovu ke krizi.

To je celý základní záměr nového systému správy ekonomických záležitostí a já jsem velmi vděčný, že návrhy Komise v tomto ohledu podporujete.

  Werner Langen (PPE). – (DE) Pane předsedající, kdo poslouchal první kolo řečníků, mohl si udělat představu o tom, kdo je odpovědný za krizi důvěry – a krize to skutečně je. Za prvé to byla Komise, za druhé spekulanti a za třetí Rada, zejména paní Merkelová. Všechno je to velmi prosté.

Naštěstí někteří upozornili – byl to předseda skupiny Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu –, že euro je stabilní, a to nejen navenek, ale i vnitřně, a má nejnižší míru inflace. Spekulace nemohou být příčinou problému. Euro je stabilní měna. Byly to zásadní záležitosti týkající se Smlouvy a zmatky v Radě Ecofin. Na každém zasedání Rady Ecofin vznikaly nové nepokoje.

Pan Rehn právě poukázal na to, že Komise navrhla používání evropského mechanismu, ale že Rada nebyla ochotna se na něm podílet. Nyní tvrdíme, že Komise nejednala. Nepatřím k těm, kdo Komisi neustále uctívají, ale bylo v pořádku, že Komise v roce 2008, po deseti letech existence eura, udělala pečlivou inventuru.

Uvedla čtyři body, které je potřeba vyřešit: za prvé jednotný evropský mechanismus dohledu, za druhé jednotná správa ekonomických záležitostí, nebo jakkoliv jinak to chcete nazvat, za třetí jednotné vystupování navenek a za čtvrté jednotný krizový mechanismus. Všechny tyto záležitosti byly nastoleny. Chtěl bych zdůraznit skutečnost, že to byli druzí, kdo je nebral na vědomí. Jestliže hledáme viníky, nesmíme zapomenout na jednu stranu, a sice na členské státy, které se až po krk zadlužily a nevyužily zisky ze zavedení eura k provedení reforem a snížení míry zadlužení, ale místo toho si žily nad poměry.

Také bych rád zdůraznil, že tyto státy spojuje jedna věc. Bez ohledu na to, o koho jde, po dlouhé období měli všechny sociálně demokratické vlády, a některé je mají dodnes. Patří sem Portugalsko, Španělsko, Spojené království, Maďarsko a Lotyšsko. V Řecku dělali stejné hlouposti čtyři roky. Toto je výsledek. Pokud nebudeme otevřeně hovořit o hlavní příčině nadměrného zadlužení členských států, nebudeme schopni tyto problémy vyřešit.

(Řečník souhlasil s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.)

PŘEDSEDNICTVÍ: Libor ROUČEK
místopředseda

  Martin Schulz (S&D). – (DE) Pane Langene, můžete se zase posadit. Hovořil jste výmluvně a pěkně jste si svůj kousek odříkal. Mám na Vás jeden dotaz. Irsko není země jižní Evropy, pokud vím. Leží na severu Evropy. Irsko má obrovské dluhy. Můžete nám vysvětlit, kde se irské dluhy vzaly? Mohl byste nám laskavě říci, jaká strana je v Irsku v posledních 30 letech u moci?

  Werner Langen (PPE). – (DE) Pane předsedající, jsem rád, že mohu na tento dotaz odpovědět. Irská vláda udělala tu chybu, že poskytla záruky, aniž by požadovala reformu bankovního sektoru. Bylo to nezodpovědné a proto má nyní Irsko rozpočtový deficit 32 %. To víme. Neměl byste však zaměňovat problémy jiných států s problémy Irska. Irsko je zcela odlišný případ, protože zde jde o druhou úroveň bankovní krize a nikoliv o strukturální problém, jako v jiných zemích. Pane Schulzi, víte to stejně jako já. Prosím nepokoušejte se rozptýlit naši pozornost.

(Řečník souhlasil s položením otázky podle postupu modré karty (podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)).

  Victor Boştinaru (S&D). – (RO) Pane předsedající, chybovat je lidské. V chybě setrvávat je ďábelské. Víte, kdo byl řeckým ministerským předsedou, za jehož vlády se navršily všechny ty nadměrné dluhy, které zapříčinily krizi v Řecku? Jistě to nebyl pan Papandreou. Pamatujete si, k jaké politické rodině onen ministerský předseda patřil? Byl to Karamanlis.

  Werner Langen (PPE). – (DE) Pane předsedající, po čtyřech letech vlády pana Karamanlise … (Rozruch v sále). Ne, strukturální problémy v Řecku sahají dále do minulosti. V roce 2000 probíhala v tomto Parlamentu rozprava o tom, zda by mělo Řecko vstoupit do eurozóny. Sociální demokraté, německá vláda, si to přáli. S vaší pomocí byla v Parlamentu dvoutřetinová většina pro vstup Řecka do eurozóny. To je fakt a nemá to co dělat s nacionalismem.

Chtěl bych zodpovědět otázku pana Schulze o zadlužení Německa a Španělska. Španělský státní dluh je samozřejmě nižší než státní dluh Německa. Španělsko nemuselo financovat proces sjednocení. Zapaterova vláda ve Španělsku má však jiné problémy. Umožnila přístup na své území 6 milionům lidí a dala 2 milionům z nich španělské občanství a nezaměstnanost nyní převyšuje 20 %. Jde o strukturální problém, který způsobil jeden člověk: pan Zapatero.

  Stephen Hughes (S&D). - Pane předsedající, v Radě a Komisi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že v celosvětovém hospodářství uspějeme pouze tehdy, když upozadíme práva pracovníků, kolektivní smlouvy a důchody. Jinými slovy musíme prý oslabit svůj sociální model. Veřejné finance je třeba reorganizovat s jediným záměrem snížit veřejný dluh na smluvenou hranici 60 % HDP a deficity musí být v zásadě seškrtány.

Ta samá Rada, pokud si dobře pamatuji, odsouhlasila strategii Evropa 2020, ale nezdá se, že by se starala o to, kde vzít peníze na její naplnění. Pokud máme významně rok od roku snižovat svůj veřejný dluh, pokud máme zabránit deficitům přesahujícím 1 %, jak navrhuje Komise, a pokud tak máme činit v kontextu pomalého růstu s vysokou nezaměstnaností, jak můžeme splnit cíle strategie Evropa 2020?

Toto je zvrácená hospodářská strategie nákladové konkurenceschopnosti a nadměrných fiskálních úspor, na jejímž základě se Evropa vydá cestou úpadku v zásadním momentu své historie. Předseda Barroso tu nyní není, ale myslím, že musí říct Komisi, že tato musí redefinovat politický program nejméně ve třech oblastech.

Zaprvé musíme dosáhnout hospodářské a měnové unie vytvořením Evropské dluhopisové agentury pro společné eurobondy a já jsem rád, že pan předseda Barroso dnes myšlenku eurobondů nezamítl. To ukončí spekulace, přinese likviditu na trh pro vládní dluh a sníží celkové náklady na dluh eurozóny.

Zadruhé musíme vyvážit navrhované právní předpisy o hospodářské správě. Souhlasíme s tím, že fiskální disciplína bude vyžadovat přísná pravidla a přísné provádění, ale musíme ji také sladit s vlastním prováděním cílů strategie Evropa 2020 v každé zemi, a to se musí odrazit v právních předpisech.

A konečně potřebujeme nové veřejné finanční zdroje. Krize smazala roky úsilí v oblasti rozpočtu. Daň z finančních transakcí je již dávno potřebná a je skandální, že Rada se zdá být ve světle reflektorů strnulá a neschopná o této dani rozhodnout. Tyto reformy potřebujeme provést naléhavě.

  Sylvie Goulard (ALDE). – (FR) Pane předsedající, v parlamentních dějinách se zřídka stávalo, že byly parlamentům uděleny pravomoci. Když se parlamentům nabídly větší pravomoci, zpravidla je přijaly. Na základě rozpravy z dnešního rána se domnívám, že my – zpravodajové ve věci balíčku hospodářské správy – oprávněně jdeme dále, než co je nám navrhováno, protože Komise nám, pane komisaři, v podstatě říká: „Snažili jsme se, ale neuspěli jsme.“ Rada nám za sebe říká: „Nechceme zacházet dále.“ Naštěstí je tu tedy Parlament! Práva Parlamentu chtěla ostatně navýšit Rada, Parlament nevykonává své pravomoci neoprávněně. Podle Lisabonské smlouvy jsme spoluzákonodárci.

Jsem tedy jednoduše ráda, že mohu oznámit, že zpráva, kterou dnes dopoledne předkládám, se také vztahuje na eurobondy, protože diskutovat se musí zde, na plenárním zasedání. Nepřipustím, aby nám pan Barroso tvrdil: „O la lá, je to vše příliš složité; už jsme v Radě udělali mnoho hloupostí, tak teď musíte opravdu být zticha.“ Budeme dělat přesný opak. Budeme o tom v kontextu demokracie hovořit.

Zadruhé, vyvstal také nápad s Evropským monetárním fondem, protože všechna tato řešení, jež jsou ve skutečnosti, jak řekl Martin Schulz, přechodná, nejsou nutně to, co naši občané očekávají. Můžete nečinně přihlížet, nebo můžete pracovat. Tento Parlament se bude snažit pracovat. Nemáme detailně propracovaný plán, netvrdíme, že máme absolutní pravdu, ale myslím, že je naprosto nepřijatelné, aby se debata vedla v novinách Financial Times nebo v Die Zeit a nikoliv v Evropském parlamentu. Budeme tedy dělat svou práci.

(Potlesk)

  Philippe Lamberts (Verts/ALE). – (FR) Pane předsedající, velmi vítám výzvu pana Martina Schulze, abychom se pokusili o obnovení důvěry našich občanů, a to znamená říkat pravdu a neuchylovat se k přílišnému zjednodušování.

První zjednodušení spočívá ve tvrzení, že eurobondy zbavují členské státy jejich zodpovědnosti. To samozřejmě není pravda, protože nikdo nepožadoval, aby členské státy sloučily dohromady 100 % svých dluhů. V každém případě, v jakémkoliv plánu s eurobondy se budou muset členské státy s částí svých dluhů stále obracet přímo na trhy a tam pocítí své finanční renomé, které se odrazí na úrokových sazbách, které budou muset zaplatit. Takovému zjednodušení se musíme vyvarovat.

Druhé zjednodušení spočívá ve tvrzení: „Pomáháme těm Řekům a těm neschopným Irům z nesnází.“ Chtěl bych připomenout, že my půjčujeme peníze, a to se sazbami, které jsou pro půjčující obzvláště výhodné. Je to pro nás dobrý obchod. Existují tedy dvě možnosti. Buď máme za to, že s našimi půjčkami už Řecko a Irsko nepředstavují žádné riziko a že bychom jim měli půjčit se sazbou odpovídající nulovému riziku nebo alespoň velice omezenému riziku. Nebo existuje riziko, že tyto země nesplní své závazky, a pak je třeba učinit radikální řez, tyto dluhy musí projít restrukturalizací a my musíme tuto nejistotu ukončit.

Chtěl bych se na závěr zmínit o našich německých přátelích, zejména o CDU. Pane Langene, mluvil jste o sjednocení a máte pravdu. Když došlo ke sjednocení Německa, celá platební oblast pod deutschmark, jíž byla Belgie součástí a na kterou byla nakonec i Francie velmi navázána, ho zaplatila v podobě velice vysokých úrokových sazeb. Bylo to tak správně. Bylo to správné jak z historického hlediska, protože sjednocení Německa, jak víme, představovalo sjednocení Evropy, tak z hospodářského hlediska, protože nakonec každý měl prospěch z rychlejšího tempa růstu, ke kterému sjednocení vedlo.

Dnes tedy říkám na adresu CDU: „Mějte to na paměti.“ A žádáme, aby totéž činilo Německo.

(Potlesk)

  Martin Callanan (ECR). - Pane předsedající, zdá se, poněkud ironicky řečeno, vhodné, aby Evropská rada diskutovala o stálém krizovém mechanismu, jelikož to zjevně vypadá, že se euro v tuto chvíli potácí od krize ke krizi. Přestože se mnozí z nás ve Spojeném království vždy domnívali, že euro byl historický omyl, jak pro naši zemi, tak pro Evropu jako celek, tak nás samozřejmě tato situace neuspokojuje. Chceme, aby to bylo vyřešeno na evropské úrovni, a to rozhodným návratem k fiskální disciplíně v celé Unii.

Nevyřešíme to většími půjčkami, ať na evropské, či na místní úrovni. Ale ujasněme si, kdo nese zodpovědnost za tuto situaci s eurem. Je povinností každého členského státu v eurozóně plnit své závazky vůči této zóně a ostatní účastnící se země mají zajistit, že je tyto státy plní. To je jeden z hlavních důvodů, proč se pořádají oddělená setkání ministrů eurozóny. Řečeno bez obalu, za stabilní řízení eurozóny nesou především zodpovědnost členové eurozóny. My ostatní můžeme poskytnout politickou podporu, ale to je vše. Neexistuje žádný důvod pro další zatěžování či postih těch členských států, které si v první řadě zvolily, že neudělají chybu a nevstoupí do eurozóny.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, dámy a pánové, je tomu přesně rok, co se začalo řecké hospodářství hroutit a Řecko postihlo nešťastné memorandum a podpůrný mechanismus. Po roce je, pane Langene, země na pokraji bankrotu: zaprvé, sociálního bankrotu, vzhledem k tomu, že nezaměstnanost dosáhne příští rok 15 %, zatímco právě včera vláda přijala návrh zákona rušícího kolektivní smlouvy a dnes celá země stávkuje a, zadruhé, hospodářského bankrotu, a tentokrát deficit a dluh nezvýšili „prolhaní Řekové“ ze strany PASOK a Nová demokracie;ale komisaři alchymisté za použití statistik Eurostatu, protože zvolili navýšení dluhů slabých a snížení dluhů mocných.

Pokud tedy bude přijat stejný mechanismus jako ten uplatňovaný v Řecku, směřujeme jistě k bankrotu. Pokud Rada takový mechanismus připravuje, země se ponoří do recese, což povede k nezaměstnanosti a podpoře bank a velkých podniků. Zajímalo by mě, zda to má být ta evropská vize, o které pan Barroso, který tu není, aby nám to vysvětlil, na začátku hovořil.

  Timo Soini (EFD). - (FI) Pane předsedající, podle mého názoru je každá země zodpovědná za své vlastní hospodářství. Země nejsou zodpovědné za dluhy jiné země. To je obsaženo i v článku 125 Smlouvy. Když se to lidem hodí, Smlouva se dodržuje, ale když se to nehodí, Smlouva se nedodržuje. Viděli jsme to v případě referend: Francie říká ne, Nizozemí říká ne a Irsko říká ne. S dvěma těmito výsledky se vypořádal Parlament a jeden výsledek vyřešilo další referendum. Výklad článků Smlouvy zdá se závisí na tom, odkud vítr vane.

Finská vláda uvalila na finské daňové poplatníky jakési nespravedlivé závazky ručitele, které budeme muset případně splatit. Nechápeme, proč by měli finští pracovníci a malí podnikatelé v práci potit krev, aby zaplatili dluhy hazardérů a lhářů. To jednoduše není fér.

Když v Sovětském svazu nastaly problémy, volali po socialismu. Lid se shromáždil v Moskvě: více socialismu. Když jsou problémy v Evropě: lid se shromáždí v Bruselu: více integrace. Konečný výsledek bude naprosto stejný. Nebude to fungovat.

Zdravé společnosti se budují odspodu nahoru. Demokracie se buduje odspodu nahoru, nikoliv směrem shora dolů, z nějaké slonovinové věže. Tak to prostě funguje. Společná hospodářská politika pro Evropu nebude fungovat. Evropa může fungovat pouze jako hospodářská zóna volného obchodu, taková, kterou by se opět měla stát.

Chtěl bych říci pár slov o eurobondech. Jel jsem do čtvrti Mellunmäki v Helsinkách, abych mluvil o eurobondech, a když jsem řekl, o co jde, ženy sevřely své kabelky a muži se podívali, zda mají stále u sebe peněženku. To nebude fungovat.

  Hans-Peter Martin (NI). – (DE) Pane předsedající, právě jsme byli svědky tragického obvinění Německa. Hrozivě to připomíná poslední roky dvacátých let minulého století.

Jako nadšený proevropan a tvrdohlavý zastánce eura bych se vás chtěl zeptat: nevšimli jste si, že se s Evropskou unií, s tím velkým projektem míru a hospodářské prosperity, řítíte proti zdi? Pan Cohn-Bendit správně řekl, že vždy reagujeme příliš pozdě a vždy pozadu. Nyní se musíme dívat do budoucnosti. Nevšimli jste si, co se venku děje? Občany již nezajímají tahanice mezi socialisty a konzervativci, ani v mé zemi, ani zde v Evropském parlamentu. Občany zajímají řešení a to, zda jsou jejich úspory stále zabezpečené. Musíme jim upřímně říci, že tomu již tak není.

Musíme učinit další krok a uznat, že potřebujeme odvahu k vyrovnání dluhů, musíme nakonec přinutit banky, aby zaplatily, i když to bude mít dopad na naše životní pojištění, a musíme ustanovit nový evropský politický projekt nezatížený problémy Lisabonské smlouvy.

Jsme v pasti. Pokud tento článek pozměníme, pak uvidíme, že Irsko se v referendu vysloví proti. Můžeme očekávat, že totéž se stane v mé zemi. Navíc máme velký problém ve Spojeném království. Dámy a pánové, musíte procitnout a vidět, co se děje.

  Corien Wortmann-Kool (PPE). - (NL) Pane předsedající, v této době krize bychom měli stále pamatovat na to, že v posledních deseti letech nám euro přineslo velkou prosperitu a stabilitu, stejně jako mnoho pracovních míst. Euro si tedy naprosto zaslouží naši silnou obranu. To si však vyžádá odhodlaný evropský summit a mnohem více jednoty. Jednoty se nám zoufale nedostává, nejen pokud jde o stálý krizový mechanismus, ale i o silnou finanční správu.

V této rozpravě, pane předsedající, to vypadá, jako by byly „eurobondy“ kouzelným slůvkem, jako kdyby se na jejich základě vytratily problémy s veřejným dluhem jako sníh tající na slunci. Nicméně ti, kdo v tomto Parlamentu volají po eurobondech, by si také měli být vědomi toho, že eurobondy s sebou nesou také významné závazky a přísnou rozpočtovou disciplínu, která zachází mnohem dál než návrhy na posílení Paktu o stabilitě a růstu, které máme nyní před sebou.

Předseda Trichet se zmínil o „fiskální unii“. Jsou ti, kteří v tomto Parlamentu volají po eurobondech, na to připraveni? Pochybuji o tom.

Pane předsedající, musíme vložit svou energii do návrhů, které máme nyní před sebou, abychom posílili základy eura. Je to naléhavé a my v tomto Parlamentu tvrdě pracujeme, abychom toho dosáhli. Potřebujeme také zvolit přístup založený hlavně na pravidlech u preventivní složky Paktu o stabilitě a růstu, protože prevence je lepší než léčba. Musíme také zajistit vyšší úroveň společné zodpovědnosti mezi členskými státy, nejen kvůli prospěchu, ale také kvůli povinnostem a závazkům, které z Paktu o stabilitě a růstu vyplývají.

  Udo Bullmann (S&D). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, v kritických situacích našla vždy Evropa cestu ven z krize. Nikoliv proto, že různé zájmy hrály proti sobě, ale proto, že jsme své zájmy spojili, a tak jsme se mohli vydat novou cestou.

Býval bych chtěl položit panu Barrosovi otázku, ale bohužel tu již není. Samozřejmě se budou brzy konat důležité tiskové konference na téma, jak můžeme zachránit Evropu za pomoci nejmenšího společného jmenovatele, ale pan Rehn možná tuto otázku panu Barrosovi předá. Nerozumím tomu, proč se nevydáme následujícím směrem. Eurobondy jsou rozumné řešení. Pan Schulz toto řekl jménem naší skupiny, a v Německu, kde jde o velmi důležité téma, tvrdí moje strana totéž. Zvláště německá vláda má výhrady, jiné země, které platí menší úroky, mají také podmínky. Proč neuděláme následující: Říkáme, že tyto problémy lze řešit. Nyní plánujeme vydat eurobondy, ale dáváme dohromady rozumný balíček. Co potřebujeme k tomu, aby mohla Evropa jednat? Jak můžeme dostat peníze do pokladny? Jak můžeme vytvořit větší daňový potenciál pro rozumné dlouhodobě fungující hospodářství? Zavádíme eurobondy a spojujeme to se zavedením daně z finančních transakcí v Evropské unii. Výsledkem tohoto balíčku by mohla být po všech stránkách výhodná situace, ze které by měl každý prospěch. Zeptejte se paní Merkelové na evropském summitu, zda je připravena to udělat. Proč to není možné? Proč Komise nepředloží podobný návrh? Pomohlo by to všem a z krize by mohl vzejít velký nový projekt pro Evropu. Čekám, že Komise takový návrh předloží.

Už se musíte přestat vymlouvat. Je na čase, abyste jednali v zájmu občanů Evropy a v zájmu členských států, abychom se mohli vrátit zpět na rozumnou cestu růstu. Náš úděl je ve vašich rukou, ale musíte mít odvahu chopit se nyní iniciativy.

  Carl Haglund (ALDE). – (SV) Pane předsedající, myslím, že minulý rok ukázal, že společná měna vyžaduje jasná společná základní pravidla, a je jasné, že my taková pravidla v současnosti nemáme. Je také jasné, že eurozóna trpí nesporným nedostatkem důvěryhodnosti, jak v očích občanů, tak finančního trhu. Nesouhlasím s panem Bullmanem. Spíše se domnívám, že Komise odvedla dobrou práci a předložila ambiciózní návrhy. Pokud jde o výzvy, kterým v současnosti čelíme, myslím, že problém nespočívá v Komisi, ale v Radě. Rada má samozřejmě před sebou spíše obtížné jednání v průběhu následujících několika dní.

Chtěl bych říci, jak jsem rád, že Komise nyní také předložila návrh, který nám v budoucnosti umožní napravovat makroekonomické nerovnováhy. Doteď jsme se soustředili pouze na finance a deficity měst, a to je naprosto nepostačující, jak zcela jasně ukazuje případ Irska.

Méně jsem potěšen způsobem práce Rady, který je vidět na příkladu handlování mezi panem Sarkozym a paní Merkelovou se záměrem omezit závaznost rozumných návrhů Komise, což bude znamenat, že návrh nepovede k žádným zlepšením. Musíme připomenout, co se stalo v roce 2005, kdy byl oslaben Pakt o stabilitě a růstu. Stejné země dostaly situaci do takové fáze, která by dlouhodobě vedla k tomu, co se nyní stalo v Řecku. Doufám, že Rada se vzpamatuje a uvědomí si, jaké rozhodnutí potřebujeme – jinak se z této situace nevymaníme.

  Derk Jan Eppink (ECR). – (DE) Pane předsedající, vlámský politik Bart De Wever řekl v rozhovoru v časopise Der Spiegel, že z Belgie se stala společnost finančních transferů. Tato skutečnost, a nikoliv jazyková otázka, je jádrem problému v Belgii. Solidarita tam funguje jednosměrně.

EU se připravuje na to, že bude dělat to samé. Společnost založenou na službách měníme na společnost finančních transferů. Jako prostředek k tomu nám slouží euro. Otevírá cestu k levným penězům v řadě států. Jak řekl předseda Rady EU, pan Van Rompuy, stal se z něj prášek na spaní. Narušuje konkurenceschopnost některých zemí. Nyní někteří evropští politici volají po zavedení dalšího prášku na spaní: eurobondů, které tuto propast jen rozšíří. Pokud budeme pokračovat takovým způsobem, za pár let bude EU ve stejné situaci, jako je nyní Belgie: společnost finančních transferů s podemletými politickými základy.

O Vánocích budu číst knihu „Zachraňte naše peníze“ od pana Henkela, bývalého předsedy Svazu německého průmyslu. Možná byste si ji měli také přečíst, abyste zjistili, co si myslí lidé v Německu.

  Mario Borghezio (EFD). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, po zjištěních zveřejněných v novinách New York Times pokračují ve Spojených státech vyšetřování o tajném spolku devíti bank (jedna z nich je evropská), jejichž výkonní pracovníci se scházejí každou středu, aby se dohodli, jak mají postupovat s deriváty. Krizový výbor o tom vůbec nevěděl a Evropa pouze přihlíží.

Americká centrální banka musela vysvětlovat 13 bilionů USD, které vyplatila na záchranu bank. Můžete nám říci, co americká centrální banka požadovala za záchranu evropských bank? Není to kritická situace v bankách – a ani státní rozpočty – , která vyžaduje zdvojnásobení částky v Evropském fondu pro záchranu a přípravu záchranné částky ve výši 2000 miliard EUR?

Co nám brání v tom, abychom vyzvali Evropskou centrální banku, aby transparentně a podrobně vysvětlila své kroky, jak to udělali ve Spojených státech vůči americké centrální bance Fed? To by zahnalo dohady, že ECB jednala a jedná podle vlastního uvážení a nikoliv ve společném zájmu občanů a daňových poplatníků členských států Evropské unie.

Proč se nikdy nevedly diskuse o schválení opatření pro skutečné a účinné oddělení obchodních a spekulativních bank, jak nařídil zákon Glass-Steagall?

(Předsedající řečníka přerušil)

  Alfredo Pallone (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, všichni se shodujeme v tom, že je potřeba vytvořit nástroj, který lze použít v případě krize. Tento nástroj musí nutně být spojený s přísnými a důkladnými rozpočtovými politikami v členských státech. Doufám, že to bude znamenat, že se podobné krize, jako je ta, která nás v těchto měsících postihla, nebudou opakovat.

Dnešní rozprava se točí kolem toho, jak nejlépe tento nástroj financovat. Jak všichni víme, soukromý sektor v některých zemích zčásti krizi zavinil, a v takových případech je správné, aby tamní subjekty převzaly zodpovědnost, i když jejich podíl by měl být posouzen případ od případu.

Nicméně si myslím, že potřebujeme nalézt nové a inovativní cesty způsobu financování protikrizového nástroje. Příkladem by mohly být eurobondy, které někteří považují za novou zátěž vnitrostátních rozpočtů. Přesto tomu tak není. Naopak, vydáním eurobondů by mohl být protikrizový nástroj financován trhem, lákadlem pro zahraniční kapitál a lidi, kteří si přejí investovat.

Mechanismus založený jenom na poměrných příspěvcích formou pouhých vyčleněných rezerv by znamenal velkou zátěž pro členské státy, které by musely najít zdroje a kapitál pro vytvoření těchto rezerv, ovšem neznamenalo by to žádný výtěžek či výnos. V situaci, jaká je tato, kdy jsou členské státy žádány, aby prováděly přísnou rozpočtovou politiku pro snížení deficitů a dluhů a aby také finančně přispívaly do protikrizového fondu, existuje reálné riziko kolapsu.

Evropské hospodářství nelze oživit, pokud zároveň nevyužijeme síly eura na mezinárodních trzích a z toho plynoucího lepšího ratingu pro jeho uzdravení.

  Elisa Ferreira (S&D). – (PT) Pane předsedající, pane komisaři, vyslechli jste velice jasný vzkaz od tohoto Parlamentu, výzvu, aby Komise jednala, zasáhla. Žádáme Komisi, aby se již nadále neomezovala na pouhé schvalování nejmenšího možného konsensu mezi státy, což se dá říci i tak, že Komise už nesmí nadále být omezována vůlí nejmocnějších. Komise musí převzít zodpovědnost a dodržet svůj závazek předkládat iniciativy.

S politováním říkám, že závěry, které předvídáme pro příští vrcholné setkání, nepřinesou řešení především proto, že plánovaný intervenční mechanismus musí být přijat jednohlasně všemi členskými státy, a my potřebujeme evropskou dimenzi, spíše než takovou dimenzi, která umožňuje všechna možná narušení a kontrolu zemí jinými zeměmi. Na druhé straně, přezkum Lisabonské smlouvy v této době otevře Pandořinu skřínku, a již nyní bych chtěla, abyste mi odpověděli na jednu otázku: umožní nový mechanismus nakoupit vládní bondy?

Pane komisaři, je nutný hloubkový přezkum a Komise nemůže nevnímat současnou debatu o eurobondech a nereagovat na iniciativy, kterých se mezitím chopili různé subjekty, jmenovitě Juncker, Mário Monti, někteří poslanci tohoto Parlamentu a think tanky. Komise musí předložit návrh a musí být schopna ho obhájit.

Konečně, poslední poznámka: eurozóna nemá globální problém – tedy, má globální problém, ale ten je spjatý s jejím nedostatečným růstem spíše než s nerovným růstem uvnitř. Kde jsou prostředky, které je třeba ustanovit spolu s hospodářskou správou a penalizací za účelem účinné podpory strategie 2020 a uskutečnění jejích cílů?

  Wolf Klinz (ALDE). – (DE) Paní předsedající, pan Schulz má pravdu. Jsme uprostřed obrovské krize důvěry a členové Rady zastírají občanům pravdu. Říkají jim, že vše mají pod kontrolou, pouze musíme udělat malé změny ve Smlouvě formou stálého mechanismu stability a pak bude problém vyřešen. Ve skutečnosti situaci pod kontrolou nemáme. Členské státy reagují, spíše než se skutečně chápou iniciativy. Zoufale zápasí s požárem, ale nedaří se jim plameny uhasit. Trhy se samy ptají: kdo skutečně v Evropě a v eurozóně situaci řídí?

EU dosáhla kritického bodu obratu. Pokud se nyní nevydáme správným směrem, nebudeme moci udržet ani současný stav. Místo toho se vydáme zpět. Potřebujeme dále postupovat směrem k integraci. Potřebujeme více Evropy. Musíme dokončit vnitřní trh, včetně sektoru služeb. Společně s měnovou unií potřebujeme hospodářskou, rozpočtovou a fiskální unii. Potřebujeme také silnou Komisi, která má právo a moc kontrolovat a sledovat tuto hospodářskou unii a automaticky nařizovat sankce v odůvodněných případech. Pokud učiníme tyto kroky směrem k větší integraci, pak se můžeme bavit o zavedení eurobondů. Pak budou pro ně položeny základy. Nicméně během toho všeho musíme zajistit, abychom měli dlouhodobé investiční financování, které potřebujeme přes všechna nutná úsporná opatření s cílem zajistit střednědobou a dlouhodobou konkurenceschopnost Evropské unie.

Musíme konečně říci občanům pravdu. Potřebujeme řešení a nemít klapky na očích, musíme diskutovat o problémech bez ideologického nánosu a musíme přestat se tím již nějak protloukat. Požadujeme dlouhodobou akci spíše než krátkodobé reakce.

PŘEDSEDNICTVÍ: Dagmar ROTH-BEHRENDT
místopředsedkyně

  Vicky Ford (ECR). - Paní předsedající, dovolte, abych začala dobrými zprávami. Ano, existují náznaky jistého oživení v některých částech evropského hospodářství jako celku. Ohrožuje ho dlouhotrvající nejistota, kvůli níž hrozí přerušení financování a zastavení investic. Každý v Evropě, včetně Spojeného království, má pevný zájem na síle hospodářství eurozóny.

Silné a transparentní hospodářské plánování pro kontrolu nepřiměřeného vládního utrácení a neudržitelné výše dluhů je zásadním úkolem pro všech 27 zemí. Země eurozóny si uvědomily nutnost trvalého řešení krize, ale existuje mnoho otázek, z nichž některé jsou předmětem usnesení Parlamentu.

Zaprvé, jakým způsobem by se měl zapojit soukromý sektor? Vítám návrh následovat precedent MMF pro ochranu veřejných financí se statutem preferovaného věřitele. Zadruhé, o jakých změnách Smlouvy hovoříte? Tuto otázku je třeba vyjasnit.

A konečně byl stálý krizový mechanismus popsán jako nástroj pro posílení eurozóny. Ty země, které chtějí vstoupit do eurozóny, by měly dostat možnost účastnit se tohoto mechanismu, ale ti z nás, kteří si zvolili, že do eurozóny nevstoupí, by neměli být k přispívání nuceni.

  Alain Lamassoure (PPE). - (FR) Paní předsedající, občany Evropy, stejně jako finanční trhy znepokojuje nejistota. Nyní, když mají Evropané společný osud, jsou schopni mu čelit v duchu solidarity?

Dnes se solidarita ukazuje v hloubi krize. Je to dobře, ale nestačí to. Evropané, kteří jsou v této zkoušce společně, musí také ukázat, že jednají solidárně při plánování budoucnosti, protože jestliže krize postihla Evropu na delší dobu než ostatní kontinenty, je to proto, že naše hospodářství bylo již předtím oslabeno po deseti letech pomalého růstu, který představoval pouze l % v průměru za rok. Deset let naplňování Lisabonské strategie bylo ztracené desetiletí.

Evropští vůdčí představitelé přišli s plánem na oživení hospodářství, Agendou 2020, ale neřekli, jak bude tento plán financován a kontrolován, nebo v čem budou spočívat pobídky či možné sankce. Proto nastal čas doplnit Pakt o stabilitě a růstu paktem solidarity, jak tu již při plenárním zasedání bylo řečeno.

Slovo „solidarita“ se ve Smlouvě objevuje 23krát: převeďme slovo v čin. Stanoví se postup pro zaručení stability předcházením deficitů, a tím je koordinace rozpočtových politik. Rozšiřme tedy jeho záběr, koordinujme se spolu navzájem pro zajištění také budoucího financování. Musíme utrácet méně, ale lépe, nikoliv každý sám doma, pod hrozbou sankcí, ale všichni společně. Pokud se Evropané chtějí vyvarovat nejhoršímu, musí se sjednotit při přípravě toho nejlepšího.

  Zoran Thaler (S&D). - (SL) Paní předsedající, my Evropané žijeme v zajímavém paradoxu. Na jedné straně, euro během své 12leté existence dokázalo, že je nejstabilnější měnou mezi celosvětovými měnami. Podle oficiálních údajů Evropské centrální banky ve Frankfurtu byla průměrná inflace v tomto období 1,97 %, což jsou pouze 3 procentní body pod cílem 2 %. Hodnota eura vůči americkému dolaru je prakticky po celou dobu vyšší, než byla při zavedení evropské měny. Na druhé straně však v poslední době slýcháme o tom, že euru dokonce hrozí kolaps. Jak jsme se do takovéto situaci dostali?

Do této situace nás dostal absurdní a nezodpovědný přístup pramenící z populistických politik, jak levicové, tak pravicové. Dovolíme však skutečně při obraně naší měny, aby se naše demokracie ukázala slabší než relativně autoritářské režimy? Potřebujeme zodpovědný přístup, potřebujeme, aby byly naše politiky postaveny na pěti zlatých pravidlech zodpovědného přístupu. Přijmeme je zde v Parlamentu, rozhodněme o tom, jak budeme posuzovat úroveň zodpovědného přístupu a přístupu prospěšného pro společné dobro podporované politikami v členských státech.

Základním kamenem by tedy měly být daň z finančních transakcí a eurobondy. Dnes je naší povinností takové politiky schválit na obranu naší společné měny.

  José Manuel García-Margallo y Marfil (PPE). – (ES) Paní předsedající, nyní potřebujeme jasná pravidla a činíme přesný opak. Proto přednesu pár návrhů pro objasnění.

V rámci evropského semestru se chce Evropský parlament zaměřit na řadu diskusí, které jsou nyní rozptýlené a nejsou v souladu s veřejným míněním. Chceme, aby byly politické odpovědi na doporučení členským státům v příštích šesti měsících brány v potaz při stanovení sankcí předpokládaných v legislativním balíčku o správě.

Moje skupina chce jasně říci, že legislativní balíček nepřináší kouzelná řešení pro to, abychom se dostali z krize. Existují dobře známé metody rozpočtové disciplíny a strukturálních reforem pro zachování konkurenceschopnosti.

Pokud jde o krizový mechanismus, jak jste řekl včera, pane komisaři, předseda Barroso nám zde slíbil, že se bude jednat o mechanismus evropský. Dnes Rada navrhuje mechanismus mezivládní. Jde – podle slov pana Barrosa – o evropský mechanismus, protože fond bude patrně v Evropě spíše než na Kajmanských ostrovech, nebo má Komise v úmyslu nám pomoci vytvořit mechanismus v souladu s postupem EU, na němž se má podílet i Parlament?

Pokud jde o eurobondy, Komise, OECD a odborníci tvrdí, že je to dobrý, ale předčasný nápad, a proto jsme ve skluzu.

Navrhuji Komisi, abychom začali diskutovat o podobě systému eurobondů, který by poskytl rozumné financování zemím, jež jednají správně, a potrestal ty země, které tak nečiní, tím, že je donutí se obrátit na trhy se skutečně odstrašujícími úrokovým sazbami. Je to jediná schůdná cesta, jak sladit fiskální disciplínu a hospodářský růst.

A netvrďte mi, zda je příliš brzo nebo příliš pozdě, protože nyní víme, že vždy reagujeme pozdě. Uvidíme, zda jednou, při změně pravidel, budeme jednat včas.

  Catherine Trautmann (S&D). – (FR) Paní předsedající, euro je náš společný majetek, a dnes zástupci zaměstnanců řekli Parlamentu, že mají obavy z toho, že cenu za krizi zaplatí zaměstnanci kvůli slabému euru, euru napadanému, a nikoliv euru podporujícímu zaměstnanost a vytvářejícímu pracovní místa.

Je tedy velmi důležité, abychom neprováděli pouze technický přezkum Smluv a abychom se zaměřili na dvě největší slabiny eurozóny, na které poukázala krize.

Prvním krokem je zavést eurobondy, jak jsme slyšeli. Eurobondy nejen stabilizují úroveň eura, ale také nevytvoří protiváhu spekulativním útokům.

Druhým způsobem jak zavést fiskální spravedlnost a přinutit finanční trh, aby zaplatil cenu za krizi, je právě zavést daň z finančních transakcí tak, aby v důsledku fiskální nespravedlnosti nezaplatili cenu za krizi zaměstnanci.

Konečně, musí být zřízena Evropská dluhová agentura, aby mohla část dluhů členských států vložit do společného fondu.

Konečně bych chtěla podpořit pana Junckera a říci, že navýšení Fondu stability, které navrhl Dominique Strauss-Kahn, generální ředitel MMF, je dobrý nápad.

Zasáhnout včas – jak jsme slyšeli – nereagovat se zpožděním a zvolit si posílení, nikoliv oslabení, by nám umožnilo situaci řídit, což by znovu obnovilo důvěru, jak požaduje náš předseda, Martin Schulz.

(Potlesk)

  Paulo Rangel (PPE). – (PT) Paní předsedající, první věc, kterou bych tady chtěl objasnit a na kterou musíme klást v Parlamentu větší důraz, je to, že – oproti tomu, co jsme se dočetli v tisku a v proslovech některých evropských čelních představitelů – euro jako měna sehrálo v reakci na současnou krizi zásadní roli. Bez eura bychom byli ve velmi těžké situaci, kdy by měny slabších čelily obrovské devalvaci a výsledkem toho by německá marka čelila nemožnému navýšení hodnoty pro podporu německého a evropského hospodářství. Euro bylo tedy stabilizujícím faktorem, nejen pro země v rámci eurozóny, ale i pro měny zemí, které nechtěly do eurozóny vstoupit.

Opět, protože je třeba bránit toto Společenství, které uspělo ve své reakci na krizi jako nikdy předtím, a vzhledem k tomu, že uvidíme, co se například bude dít s dolarem a Spojenými státy v budoucnu, uvidíme také, jaké výhody euro ve skutečnosti má.

Nyní je v Radě naší zodpovědností udělat na obranu eura vše, co je v našich silách, zejména vytvořit stabilizační fond v souladu s postupy Společenství, schopný převést zodpovědnost na země, které jsou v nejtísnivější situaci, a uplatňovat solidaritu vůči těm, které plní své závazky a ne vždy, alespoň ve svých oficiálních deklaracích, se ukázaly připravené zastávat solidární postoj v rámci eurozóny.

  Juan Fernando López Aguilar (S&D). – (ES) Paní předsedající, rok, který právě končí – 2010 – byl nejednou označován za rok, kdy jsme žili nebezpečně. Myslím tedy, že by tato rozprava měla sloužit ke zdůraznění lekcí z roku 2010, abychom z nich mohli učinit závěry pro rok 2011.

První závěr se týká neudržitelné nesouměrnosti ve finančním sektoru evropského hospodářství a nerovnováhy v reálné evropské ekonomice.

Druhý závěr je neudržitelná nerovnováha v jednotné měně a potřeba koordinovat hospodářskou, fiskální a rozpočtovou politiku, které jsou stále oslabené.

Třetí a hlavní závěr se týká nerovnováhy mezi rychlostí krize a pomalostí reakce. Z hospodářského hlediska to znamená, že Evropská centrální banka musí být aktivnější v reakci na spekulativní útoky na státní dluhy a v roce 2011 musíme položit základy Evropské dluhové agentury, která by mohla vydávat eurobondy.

Podobně s ohledem na Pakt o stabilitě a růstu musíme vést debatu o nutnosti zdanění, bankovní daně a daně ze spekulací, tedy z krátkodobých spekulativních transakcí, a o nutnosti vlastních zdrojů v rámci Evropské unie.

Nicméně pro Parlament je důležitá diskuse o politických důsledcích krize, protože heslem Evropské unie je – opět zdůrazňuji – „jednotná v rozmanitosti“, a v žádném případě „rozdělená v nepřízni“. Parlament tedy musí čelit těm, kteří chtějí pranýřovat některé členské státy ve vztahu k jiným, rozdělují evropské veřejné mínění a staví Evropany vzájemně proti sobě.

Parlament zastupuje 500 milionů Evropanů z Unie, která má 27 členských států a, jako na Orwellově farmě, žádný z nich není rovnější než ostatní.

  Othmar Karas (PPE). – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, hovoříme o summitu, který se bude konat dne 16. prosince. Bylo by dobré, kdyby nám Rada po summitu mohla říci: Jsme si vědomi mezer a chyb, víme, kde jsme neuspěli a vnímáme omezení Smlouvy.

Sebeuspokojení a obviňování, pokusy přehlížet chyby a povrchní přístup žádné problémy nevyřeší a ani nevybuduje důvěru. Skoncujme s hrou na Evropu, neboť tady jde skutečně o Evropu. Bezezbytku souhlasím s tím, co řekl pan Klinz.

Protože zbývá do Vánoc už jen několik dní, chtěl bych říci: zapalte svíci odhodlanosti a společného zájmu, svíci nové vážnosti, upřímnosti a důvěry v budoucnost Evropské unie. Zapalte svíci pro změnu směru politiky v Evropě, přechod od krize ke konkurenceschopnosti, od duchu jednání v Deauville k politické unii, od zachraňování k investicím a reformě, od měnové unie k politické unii.

Kvůli ústavním problémům v Německu je změna Smlouvy jen politickou berlou pro další rozvoj záchranného balíčku, nic víc, nic míň. Nepředstavuje řešení. Nepokoušejte se jej dělat důležitějším než ve skutečnosti je. Skončete s každodenní politikou a předložte ucelenou koncepci v reakci na krizi, která nás posune k politické unii. Skončete s kakofonií: stačí to, nestačí to – a vlastně nevíme, kam to vede. Musíme vyzvat Komisi, aby vytvořila koncepci pro hospodářskou, sociální a finanční unii tak, abychom na konci příštího roku mohli učinit další krok směrem k integraci a skutečně odváděli dobrou práci.

  Anni Podimata (S&D). – (EL) Paní předsedající, pane komisaři, zítra začne jedno z nejdůležitějších zasedání Evropské rady v historii Evropské unie jako celku a zejména Evropské měnové unie, a je otázkou, zda hlavy států a předsedové vlád si budou závažnost tohoto setkání uvědomovat. Velmi o tom pochybujeme, protože přístup, který někteří čelní představitelé uplatňují v Evropské radě, není přístupem k překonání krize na základě solidarity a samozřejmě zodpovědnosti. Jde o přístup řízení krize, přístup zaměřený a omezený na detaily stálého mechanismu. Evropská rada neobstojí, protože nevyšle signál o hospodářské a politické soudržnosti, který je třeba vyslat, nejen proto, abychom přesvědčili trhy, ale především proto, abychom přesvědčili nedůvěřivou evropskou veřejnost, která se kolem sebe podezřívavě rozhlíží a která se opět začala chovat xenofobně; musíme ji přesvědčit o hodnotě evropské vize a připomenout jí, že nás víc věcí spojuje, než rozděluje.

  Gunnar Hökmark (PPE). - Paní předsedkyně, nerozumím tomu, proč se socialisté snaží vymanit ze své zodpovědnosti za socialistickou politiku. Je pravda, že důvody deficitů, jichž jsme v Evropě svědky, jsou různé. Je také pravda, že socialistické vlády se dostaly do problémů s rozpočtovým deficitem kvůli záměrné politice zvýšených výdajů a zvýšených deficitů.

O tomto jsme diskutovali v Parlamentu na jaře v roce 2009 a diskutovali jsme o tom v řadě členských států. Vzpomínám si, že švédští sociální demokraté kritizovali švédskou vládu za to, že nezvyšuje deficit a výdaje.

Pak jsme byli svědky toho, k čemu došlo. Pro mne je to důvod, proč potřebujeme stálá pravidla s ohledem na Pakt o stabilitě a růstu, ale také stálá pravidla týkající se následků. Nemůžeme být v situaci, kdy členské státy, které zapříčiňují problémy finančních systémů a způsobují zvyšování úrokových sazeb, mohou následkům uniknout tak, že nechají ostatní občany tyto úrokové sazby zaplatit.

Potřebujeme stabilitu a eurobondy tento problém nevyřeší. Eurobondy můžeme mít z jiných důvodů. Možná. Pokud jde o finanční mechanismus, musí být financován a založen na rizicích, která vytvářejí členské státy. Když se vystavíte většímu riziku, máte větší deficit, pak musíte také trochu více financovat finanční mechanismus. Je to způsob, jak převzít zodpovědnost za záměrné politické jednání. Nezapomeňte, že následky, které vidíme v řadě zemí, jsou následky diskusí, které jsme vedli ve vnitrostátních parlamentech a v tomto Parlamentu, kdy někteří z nás obhajovali zvýšené výdaje. Nyní vidíme trpké výsledky.

(Řečník souhlasil s položením otázky podle postupu modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

  Martin Schulz (S&D). – (DE) Paní předsedající, pane Hökmarku, chápu, že musíte pronést líbivý proslov pro občany doma ve Švédsku. Odpověděl byste mi však, prosím, na následující otázku: Jaká země v Evropské unii má dlouhodobě nejvyšší státní dluh a jaká strana v této zemi vládne?

  Gunnar Hökmark (PPE). - (Pan Schulz dále hovořil s vypnutým mikrofonem.) Paní předsedající, doufám, že mohu pokračovat bez dalšího přerušování. Zaprvé, můj vzkaz je hodně mířen na vás, pane Schulzi, protože chci, abyste si vzpomněl, co jste prosazoval zde v tomto Parlamentu před dvěma lety. Prosazoval jste, že by Evropská unie a členské státy měly navýšit své výdaje. Problém je, že některým členským státům vládly socialistické vlády, a za doby působení všech těchto vlád, ve všech těchto zemích jsme viděli, jak se následkem politik, které jste prosazoval, zvýšil deficit. Můžete to popřít, pane Schulzi?

(Řečník souhlasil s položením otázky podle postupu modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

  Martin Schulz (S&D). – (DE) Paní předsedající, jelikož můj kolega poslanec na otázku neodpověděl, odpovím na ni za něj. Tou zemí je Itálie a jejím předsedou vlády je pan Berlusconi. Křesťanští demokraté jsou v Itálii u moci téměř nepřetržitě od roku 1946.

  Liisa Jaakonsaari (S&D). - (FI) Paní předsedající, také bych se chtěla zeptat našeho kolegy, jak socialisté v Irsku a Řecku mohli dovolit, že jsou jejich země zadlužené. Vzhledem k tomu, že jste nyní vůdčí politickou stranou v Evropě a Komise inklinuje doprava, není nyní na pravici, aby také ukázala, jak se dostat ven z krize, a nekritizovala předešlé vlády nebo vlády před těmito vládami?

  Gunnar Hökmark (PPE). - Paní předsedající, chci připomenout kolegům, že jsem řekl, že existuje řada různých důvodů našich problémů s deficitem, ale řekl jsem také, že je pravda – a ani pan Schulz, ani jeho kolegové to nepopřeli –, že jsme byli svědky toho, jak u všech socialistických vlád došlo k problémům, protože se jednalo o záměrnou politiku. Naprosto souhlasím, pokud například hovoříme o Irsku, že došlo k obrovským chybám, ale je zajímavé, že šlo o záměrnou politiku zvyšování výdajů a deficitů pro řešení krize a problémů a nyní vidíme výsledek. To je vzkaz panu Schulzovi a ostatním.

(Řečník souhlasil s položením otázek podle postupu modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

  Předsedající. − Vážení kolegové, jen chci upozornit řečníka a všechny ostatní na to, že nyní chtějí tři další lidé položit otázku podle postupu modré karty. Vzhledem k tomu, že tuto možnost zavedla pracovní skupina o parlamentní reformě, mám pro to velké pochopení a navíc máme dostatek času, přesto se však musím zeptat řečníka, zda bude s položením těchto otázek souhlasit. Pak bych každého požádala, aby postupně položil své otázky, které pan Hökmark následně zodpoví. Poté ukončíme tuto část řečnické doby.

  Philippe Lamberts (Verts/ALE). - Paní předsedající, chci říci panu Hökmarkovi, že to, co říkáte o socialistických vládách, může být do určité míry pravda, ale pravicové vlády si v zásadě zvolily ten samý způsob, když navršují soukromý dluh místo veřejného dluhu. To pro hospodářství není o nic lepší a jde skutečně o jiný způsob provádění naprosto stejné věci, což je neudržitelné.

  Werner Langen (PPE). – (DE) Paní předsedající, chtěl jsem se zeptat pana Hökmarka, jelikož už tu nějakou dobu v Parlamentu je, zda si pamatuje, že Belgie, Řecko a Itálie měly při zavedení měnové unie dluhy převyšující 130 % svého národního produktu a že toto číslo se v Řecku zvýšilo, zatímco v Belgii se snížilo více než o 30 % a v Itálii o více než 25 %. Pamatuje se na to?

  Anni Podimata (S&D). – (EL) Paní předsedající, mám jednoduchou otázku na pana Langena a pana Hökmarka, který rád propůjčuje dluhové krizi ideologický podtext a samozřejmě míří hromadně na socialistické vlády:

Ptali jste se někdy svých kolegů ve skupině Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), kteří vládnou v mé zemi už rok, na skutečnost, že vám a Evropské komisi – můžete se zeptat pana Rehna – dali oficiální statistiky, že deficit Řecka v roce 2009 byl 6,9 %, nikoliv 15 %, jak nedávno potvrdil Eurostat?

  Gunnar Hökmark (PPE). - Paní předsedající, tato rozprava objasnila některé věci, které musíme mít na paměti.

Nezapomeňme na mou první poznámku, a sice – a je zajímavé, že žádný z mých kolegů socialistů toto nepopřel – že všechny socialistické vlády, které prováděly socialistické politiky, se dostaly do hluboké deficitní krize. Nyní vidíme, jak se do krize dostává jedna země za druhou kvůli záměrné politice, kterou pan Schulz a ostatní v tomto Parlamentu obhajovali před dvěma lety. Můžeme se podívat do záznamů tohoto Parlamentu a přesvědčit se, že přesně to jste zde při rozpravě, pane Schulzi, vy a vaši kolegové, říkali. Nyní vidíte trpký výsledek. Chtěl jsem to zdůraznit. Vidím, že všechno, co můžete říct, je „ano, máte pravdu, ale ostatní země mají také problémy“. Nevyvracíte však mou hlavní poznámku, že problémy způsobily vaše politiky. To je třeba si zapamatovat. Myslím, že by se to mělo dát do záznamu.

Pan Lamberts na tyto problémy také upozorňuje. Ale zajímavé je, že zatímco je pravda, že řada zemí má problémy kvůli finanční krizi, je také pravda – a myslím, že pan Lamberts to uzná a ocení –, že ve většině zemí, které trvale dohlížejí na veřejné finance, jsou nesocialistické vlády. Nemyslím si, že vy nebo kdokoliv jiný v tomto Parlamentu byte mohli jmenovat socialistickou vládu, která se nedostala do problémů s deficitem.

  Ioannis Kasoulides (PPE). - Paní předsedající, důležité jsou politiky a ne to, kdo je uplatňoval. Ať hodí kamenem jako první… Krize eura nemusí s Irskem skončit a možná na nás to nejhorší teprve čeká.

Predátoři na trhu budou vždy napadat každé citlivé místo, i přes bolestivá úsporná opatření členských států. Ale pokud EU tuto bitvu vyhraje a uspěje v nepříznivé situaci tím, že prokáže odhodlanost učinit cokoliv z hlediska solidarity a společného úsilí, aby zmařila plány regulátorů a přesvědčila trhy, pak by to byl triumf evropské integrace a velké vítězství.

To bude výsledek společné moudrosti. Dokažme těm, kteří předpovídají konec eura a vystoupení zemí, mocných i slabých, z eurozóny, že nemají pravdu. Fiskální disciplína, hospodářská správa a záchrana eura nebudou úplné bez společně dohodnutého plánu na evropské úrovni pro stimulaci růstu. V minulosti zachránil americký Marshallův plán evropské hospodářství. Dnešní výzva spočívá v podobném plánu Evropanů pro Evropany.

  Gay Mitchell (PPE). - Paní předsedající, dnes bude irský parlament, Dáil, hlasovat o balíčku finanční pomoci od EU a MMF. Pro Irsko to byly velmi těžké časy doprovázené zvyšováním daní a škrtáním výdajů. Rozpočet z minulého týdne byl jen pouhým odrazem těžkostí, kterými nyní prochází tolik Irů. Následuje to po 14% snížení platů ve veřejném i soukromém sektoru.

Přesto pevně věřím, že finanční balíček od EU-MMF pomůže Irsku znovu získat důvěru na základě rekapitalizace bank a opětovného půjčování a reformy veřejných financí. Nutně nesouhlasím se všemi detaily plánu, ale celková čísla strana Fine Gael podporuje. Základní hospodářské trendy v Irsku jsou docela dobré. Bude potřeba dobrá vláda a kontrola parlamentu Dáil pro to, aby se nám naše finance již nikdy nevymkly z rukou.

Bude také potřeba uvažovat na úrovni EU a ECB o tom, jak nízké úrokové sazby přispívají k inflaci cen nemovitostí. Můj hlas se v tomto Parlamentu jako jediný po dva a půl roku tázal pana Tricheta na tento konkrétní problém. Se zavedením trvalého nástupce Evropského mechanismu finanční stability, ze kterého Irsko obdrží půjčky ve výši 22,5 miliard EUR, pokud je bude čerpat, představuje balíček od EU a MMF pro eurozónu pozitivní posun.

Chtěl bych závěrem říci, že je tu mnoho lidí, kteří se považují za federalisty, a přesto chtějí uskutečňovat určitou harmonizaci zdanění. Ve Spojených státech se 50 % společností v obchodu s autorskými právy registruje ve státu Delaware. Proč to dělají? Kvůli fiskální situaci v Delaware. V tomto Parlamentu jsme slyšeli několik velmi neinformovaných komentářů od vypočítavých lidí, kteří chtějí napomoci svým vlastním vnitrostátním záležitostem nevhodnými prohlášeními, a uslyší na ně odezvu.

  Tunne Kelam (PPE). - Paní předsedající, finanční krize ukázala, že je třeba ještě více evropského přístupu. Ponaučení, které si z ní musíme vzít, je, že jednat převážně na základě vnitrostátního uvažování nepomáhá žádnému členskému státu. Zítřek přinese tedy příležitost pro společnou akci, fiskální konsolidaci a pakt o stabilitě se sankcemi.

Bude to také čas pro vyřešení dlouhodobého paradoxu Evropy. EU je založena na jednotném trhu, ale tento jednotný trh stále ještě není dokončen. Nyní přišel čas vytvořit jednotný digitální trh. Musíme zavést stálý mechanismus pro řízení krizí, založený lépe na konsensu více politických skupin. Zadruhé, jelikož by se měla činnost zaměřovat na prevenci a včasný zásah, je potřeba lépe harmonizovat podmínky pro včasný zásah a pro aktivaci mechanismů pro řízení krizí a zároveň samozřejmě zabránit nadměrné regulaci. Zatřetí by měl být jasně stanoven účel fondů pro řízení krizí. Jejich cílem je zajistit makrofinanční stabilitu. Neměly by se používat na řešení jiných běžných problémů. Začtvrté by měla být přesněji stanovena práva dozoru na úrovni EU, jako v případě možného zásahu do činností finančních institucí, přičemž tato práva budou zahrnovat právo na zastavení vyplácení dividend či na přerušení činností, které představují neodůvodněné riziko.

  Jean-Paul Gauzès (PPE). - (FR) Paní předsedající, pane ministře, pane komisaři, pozoroval jsem tuto dlouhou rozpravu z pohledu občana.

Řekl bych, že návrhy pana Barrosa byly velmi zajímavé. Přejeme si, aby se proměnily v činy. Jasná a srozumitelná politická vůle a pravdivý diskurs jsou nezbytné podmínky pro znovunabytí důvěry našich občanů. Je nutné, abychom realitu nezastírali. Existují veřejné výdaje, které musíme pokrýt či snížit. Existují veřejné a soukromé dluhy, které musíme splatit.

Je mnoho odborníků, kteří mají na všechno svůj názor. Ti, kteří netušili, že přijde krize, nabízí nyní spoustu brilantních řešení. Ale v těžké situaci využívejme zdravý rozum. Nedopusťme se opět ve správě veřejných financí pochybení a omylů soukromého sektoru, které vedly k finanční a bankovní krizi. Sofistikované úpravy nevytvářejí hodnoty, ani bohatství. Vytvářejí iluze a často přinášejí prospěch jen spekulantům.

Skutečnost je taková, že členské státy žily nad své poměry. Musíme mít odvahu vzít si z toho potřebná ponaučení a zajistit, aby zátěž plynoucí z hospodářského oživení byla spravedlivě rozdělena.

  Seán Kelly (PPE). - Paní předsedající, zaprvé jedna stížnost. Řekla jste, že jde o důležitou rozpravu, a je tomu tak. Považuji za poněkud nepřijatelné, že pan Barroso a mnozí vůdčí politici opustili Parlament ihned po svém proslovu. Abych byl spravedlivý vůči panu Schulzovi, zůstal tu od začátku až do konce, a chtěl bych mu za to poděkovat.

Zadruhé chci říci, že nakonec jedním z hlavních důvodů finanční krize je, že vlády neuspěly během svého vládnutí a političtí vůdci neuspěli ve svém vedení. Naštěstí nyní dostáváme tuto situaci pod kontrolu díky nové architektuře dohledu, která by měla začít fungovat od 1. ledna, zprávě ratingových agentur, kterou jsme se zabývali včera večer, a díky dnešnímu stálému mechanismu finanční stability. To vše je třeba přivítat.

Kdyby tu pan Barroso byl, chtěl bych se ho zeptat, zda může zaručit, že v Irsku a jinde nebude nutné uskutečnit referendum pro provedení minimálních změn ve Smlouvě, o kterých hovořil.

Konečně, chci říci těm, kteří požadovali, aby poslanci podepsali písemné prohlášení, že jde o přímý útok na daň ze zisku společností v Irsku. To by se dělat nemělo.

  Csaba Sándor Tabajdi (S&D). – (HU) Paní předsedající, dámy a pánové, rozvinula se tu ideologická rozprava, i když bychom mohli uvést několik příkladů toho, jak Schröderova vláda uplatňovala velice seriózní reformní politiku, nebo jak v Maďarsku pravicová vláda, jež je v současnosti u moci, použila všechny prostředky k tomu, aby zabránila tehdejší levicové vládě k zavedení fiskální disciplíny po roce 2006. Takovéto rozpravy nikam nevedou. Důležité je, že Evropská unie by se měla konečně zavázat spíše k proaktivní než reaktivní politice. Uvítali bychom, kdyby na summitu tento víkend bylo dosaženo dohody o evropském mechanismu stability. Maďarské předsednictví, maďarská vláda, která převezme rotující předsednictví EU v lednu, udělají, co mohou, aby urychlili ratifikační proces a zajistili, aby se mohla Evropská unie zabývat podstatnými problémy, např. posílením dynamičnosti Evropy.

  Ildikó Gáll-Pelcz (PPE). – (HU) Paní předsedající, vážená Rado, vážená Komise, členské státy se pokoušejí reagovat na krizi, kterou procházejí, za pomoci individuálních řešení a svých vlastních odpovědí. Poté, co Rada a Komise stanoví strategické směřování, měly by sjednotit a koordinovat řešení členských států. To znamená, že pokud jde o hospodářskou správu, uvalení sankcí na členské státy nestačí. Samozřejmě by bylo dobré vidět dnes deklarovanou důslednost a přísnost také u některých členů Komise v době, kdy zavírali oči nad falšováním dat. Jsem přesvědčena, že zodpovědnost za nedodržování Paktu o stabilitě a růstu nenesou pouze členské státy, protože své kontrolní mechanismy zmírnila sama Komise. Musíme uznat, že doposud prováděná politika úspor nebyla nikde úspěšná. Budeme tedy po vás požadovat nové a jasné odpovědi. Inovativní a motivující řešení. Mohu vás ujistit, kolegové poslanci, že nadcházející maďarské předsednictví tuto koordinační roli splní.

  Proinsias De Rossa (S&D). - Paní předsedající, v této rozpravě bylo mnohokrát zmíněno Irsko. Chtěl bych nejprve jasně říci, že podporuji hlubší hospodářskou správu v rámci evropského sociálně-tržního hospodářství. Měli bychom poděkovat evropským partnerům z Irska za jejich solidaritu v tomto období krize – krize způsobené z velké části mnohaletou činností nekompetentních konzervativních vlád.

Nepřekvapí vás, že solidaritu představují euroskeptici jako ztrátu irské nezávislosti. Toto překrucování posiluje fakt, že se Komise a Rada neobrátily na tento Parlament s memorandem o porozumění s Irskem. Kdy bude toto memorandum, pane Rehne, předloženo tomuto Parlamentu?

Pane komisaři Rehne, jednou z nejdůležitějších podmínek a povinností v memorandu o porozumění je závazek snížit minimální mzdu v Irsku o 2000 EUR za rok. Irská vláda tvrdí, že jste takové snížení požadovali, pane Rehne. Můžete tuto záležitost Parlamentu vysvětlit?

Druhým nesrozumitelným prvkem této dohody je 3% rezerva, kterou jste požadoval…

(Předsedající řečníka přerušila)

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Paní předsedající, není přijatelné, aby byla nadále odkládána zásadní opatření, opatření, která neberou ohled na zvýšenou nezaměstnanost, chudobu, nerovnováhu, nerovnost a hospodářskou recesi, které tyto úsporné plány způsobí, zatímco hospodářské a finanční skupiny mají nadále stále větší zisky. Vede to jen k dalším otázkám:

Proč nebyly změněny stanovy a pokyny Evropské centrální banky tak, aby půjčovala přímo členským státům s 1% úrokovou sazbou, stejnou, za kterou nyní půjčuje soukromým bankám, které pak účtují sazby třikrát, čtyřikrát či pětkrát vyšší a zvyšují tak státní dluh? Proč se nerozhodlo o uvalení daně na pohyb kapitálu a nebyla přijata potřebná opatření pro ukončení daňových rájů a trhů s deriváty pro zastavení spekulací o státním dluhu? Proč nerozhodnout o zvýšení rozpočtu Společenství pro skutečnou politiku hospodářské a sociální soudržnosti s cílem zvýšit výrobu a vytvořit pracovní místa s právy…

(Předsedající řečnici přerušila)

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Paní předsedající, debatujeme o návrhu nástroje finanční stability eurozóny – o nástroji, který by měl pomoci našim přátelům ze zemí, které dnes nemohou splácet své dluhy.

Všichni tu hovoříme o vytvoření společného mechanismu finanční stability, ručeného všemi zeměmi eurozóny, a očekáváme solidaritu těch, kteří ještě dokážou udržet své dluhy pod kontrolou, vůči těm, kteří to již nedokážou.

Po zkušenostech s dosavadními řešeními pomoci Řecku a jednorázovým ochranným štítem vytvořeným posledně se zamýšlím nad tím, co se stane, když si finanční mágové z trhů vezmou do rukou kalkulačky a začnou si vyčíslovat hodnotu představeného řešení a zjistí, že ani toto řešení není dostatečně důvěryhodné na to, aby byli ochotní nést riziko investování svých peněz do evropského prostoru?

Ptám se, máme připravená i následná řešení a kroky pro tento případ? Protože důvěryhodnost řešení v tomto období, podle tohoto plánu, je velmi malá.

  Andrew Henry William Brons (NI). - Paní předsedající, i ti nejobyčejnější lidé považují krize za tragédie. Eurokraté v nich vidí příležitost roztáhnout svá chapadla moci. Evropská rada rozhodne o stálém krizovém mechanismu pro uchování finanční stability eurozóny jako celku, samozřejmě na základě změn Smlouvy. Máme spolehlivé informace, že tyto kontroly, a samozřejmě i tyto změny Smlouvy, se budou vztahovat i na země mimo eurozónu.

Koaliční vláda ve Spojeném království slíbila referendum v případě jakéhokoliv dalšího přenosu pravomocí na Evropskou unii. Tento slib je však stejně tak spolehlivý a bude stejně tak čestně dodržen, jako slib konzervativců uspořádat referendum o Lisabonské smlouvě. Pro konzervativce jsou sliby věcí taktiky, nikoliv závazku.

  Czesław Adam Siekierski (PPE). – (PL) Paní předsedající, blíží se konec roku. Bylo by dobré podívat se na to, co jsme udělali. Podívejme se na to, co jsme rozhodli a co jsme řekli, a odpovězme si na tuto otázku: jaké kroky jsme na základě toho učinili? Každý z nás by se měl podívat na svá vlastní rozhodnutí v oblastech, za které neseme zodpovědnost. Je dobře, že chceme k Smlouvě přidat určitá opatření, která ustanoví disciplínu v tom, co děláme. Stále ještě však nakonec máme Pakt o stabilitě a růstu, který je stále platný. Proč jsme nedodržovali jeho opatření? Proč Komise a její oddělení nereagovaly na situaci v Řecku a Irsku dříve?

Evropská unie je demokratická instituce s mnoha členskými státy. Nemůže tedy jednat jednostranně tak jako jednotlivé státy – nyní mám na mysli například Čínu, Spojené státy a jiné země. Proto na obranu eura chyběly rozhodné činy. Proto je nutné rozvíjet nový přístup k hospodářské správě, vytvořit skutečnou hospodářskou unii, zlepšit koordinaci a harmonizovat finanční a dokonce fiskální politiku.

  George Sabin Cutaş (S&D). – (RO) Paní předsedající, jak uvedli i předešlí řečníci, Evropská unie samozřejmě dosud neučinila dostatečný pokrok z hlediska zajištění finanční stability svých trhů. V situaci, kdy spekulanti denně ohrožují stabilitu jednotné měny izolací členských států a nátlakem, existuje jediné řešení, a sice zachování solidarity na úrovni EU. Samozřejmě vytvoření stálého mechanismu pro ochranu finanční stability eurozóny se stalo nutností a bude muset být koordinováno v rámci metody Společenství.

Zájmy občanů jsou nejlépe chráněné, když jsou orgány EU plně zapojeny do rozhodovacího procesu a společný prospěch má přednost před zájmy .... Zároveň musíme mít na paměti, že je zásadní, aby do tohoto budoucího mechanismu bylo v rámci jednotného trhu zapojeno všech 27 členských států. Nestabilita jiných měn bude mít vždy velký dopad na situaci eura.

  Diogo Feio (PPE). – (PT) Paní předsedající, příští zasedání Rady je skutečně velice důležité. Důležité kvůli její reakci na krizi, která je rozsáhlá a má mezinárodní charakter, důležité také kvůli její reakci na konkrétní krizi vlád, které včas neudělaly svůj domácí úkol, které příliš utrácely a neuskutečnily potřebné strukturální reformy. Proto jsem tady, abych podpořil potřebu stálého nástroje na obranu eura.

Reakce se nemůže a neměla by se odvíjet případ od případu. Z tohoto důvodu podporuji, aby se toto uskutečnilo v souladu s metodou Společenství, nikoliv v souladu s mezivládní metodou, která nakonec přináší prospěch vládám za to, že včas neučinily to, co učinit měly. Zdůrazňuji potřebu sílící role Evropského parlamentu v diskusi o těchto věcech, s rozpravami jako je ta dnešní: živá, s rozdílnými postoji, ale podporující silnější Evropskou unii a stále se zlepšující euro.

  Zigmantas Balčytis (S&D). – (LT) Paní předsedající, po pravdě souhlasím se všemi dnes zmíněnými myšlenkami o ustanovení krizového mechanismu a o dodatečných opatřeních, o kterých, jak věřím, budou Evropská rada a Parlament v budoucnu diskutovat. Dnes jsme slyšeli mnoho protichůdných hodnocení a možná také některá obvinění z minulých chyb. K těm došlo na všech frontách. Došlo k nim v členských státech, Evropské komisi a Radě, stejně jako v obchodních bankách, jejichž aktivity, věřím, budou v budoucnu také pozorně sledovány. Chtěl bych mluvit o jiné věci. Líbil se mi nápad pana předsedy Barrosa, že v této těžké situaci musíme pracovat společně a jednotně, bok po boku, a, pane komisaři, skutečně bych Vás rád požádal, abyste vyvinul veškeré úsilí pro zajištění toho, aby se na tomto nově vytvořeném krizovém mechanismu mohly podílet všechny země, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou součástí eurozóny. Když jsme otevřeli své trhy se vstupem do Evropské unie, zaplatili jsme stejnou částku do rozpočtu a mnoho dalších ostatních věcí.

  João Ferreira (GUE/NGL). - (PT) Paní předsedající, neexistuje mechanismus stability, jenž by řešil největší příčiny nestability v Evropské unii. V těch samých politikách, které nás zavedly do krize, nyní chceme pokračovat a rozvíjet je. Hospodářská a měnová unie byla uzpůsobena zájmům jedněch na úkor druhých, dala volný průchod finančním spekulacím, upřednostňovala svobodný, řekl bych, nespoutaný pohyb kapitálu, uplatňování tržních pravidel ve všech společenských oblastech, znehodnocení práce jako zdroje tvorby bohatství, a tím také zdroje práv.

Na počátku druhého desetiletí 21. století je s Evropskou unií stále spojen největší sociální úpadek, který Evropa zažila v posledních desetiletích, jako důsledek bezpříkladného útoku na lidská práva a životní podmínky. Hospodářské a finanční skupiny nadále kumulují obrovské zisky, nezaměstnanost se stále šíří a milióny pracovníků chudnou, protože pracují. Tenhle vzkaz zaznívá v protestech po celé Evropě a je na čase mu naslouchat.

  Angelika Werthmann (NI). – (DE) Paní předsedající, důvěra občanů v Evropu a euro byla vážně poškozena finanční krizí a politickými manévry. Evropští občané potřebují lehce srozumitelné, jasné a dlouhodobě spolehlivé vyhlídky pro bezpečí jejich měny. Pakt o stabilitě a růstu stanovil horní limity pro deficity a celkový dluh. Je však poměrně neúčinný. Nové záchranné balíčky se setkají s potřebným širokým souhlasem ze strany občanů, pokud s sebou také ponesou účinné kontroly a sankce. V případě kontrol musí být více posílena úloha Eurostatu a sankční mechanismy musí být snadno uplatnitelné a účinné. Stávající systém zahrnuje možnosti sankcí. Budoucí záchranné balíčky musí zahrnovat pravidelné kontroly, rychlý a koordinovaný přístup a účinné sankce.

  Jean-Pierre Audy (PPE). – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, navrhnete vytvoření tohoto mechanismu v souladu s článkem 136. Lituji toho, že jste nepoužili článek 122, který by nám umožnil zapojit všechny členské státy, ale politickou debatu zahájíme teprve, až bude Parlament konzultován v souladu s článkem 48 o zjednodušeném postupu pro revizi Smluv, a já bych chtěl zmínit dvě otázky.

Zaprvé eurozóna sama nestačí. Minimálně bychom, pane komisaři, měli zapojit všechny státy, které jsou povinny bez prodlení používat euro jako svou měnu, a to představuje 25 členských států.

Druhá otázka se týká politické kontroly Parlamentu. Nejde o pohotovostní, ale o stálý mechanismus. Měla by tedy proto existovat parlamentní politická kontrola za přiměřených podmínek, které nám musíte navrhnout, protože je úkolem parlamentů, zejména Evropského parlamentu, vykonávat s ohledem na tento mechanismus kontrolu řízení.

  Edite Estrela (S&D). - (PT) Paní předsedající, obviňování naše problémy nevyřeší a ukazuje v některých případech na nedostatečné znalosti různých situací. Potřebujeme opatření pro vyvrácení spekulací o státním dluhu. Mnoho se mluví o situaci Portugalska, ale dle závěrů zprávy Mezinárodního měnového fondu z tohoto měsíce patří Portugalsko mezi země, které zavádí nejvíce reforem pro zajištění udržitelnosti veřejných financí a sociálního zabezpečení.

Před krizí v roce 2007 dosáhlo Portugalsko hospodářského růstu 2,4 % HDP a deficitu ve výši 2,6 %. Mezi lety 2005 a 2010 bylo Portugalsko jednou ze zemí, které nejvíce zvýšily svůj vývoz; potřebujeme více jednoty, zodpovědnosti a solidarity pro uklidnění trhů.

  Bogusław Liberadzki (S&D). – (PL) Paní předsedající, soustředíme se na eurozónu, ale 150 milionů občanů žije mimo tuto zónu, což je třetina občanů Evropské unie. Proto je pro nás důležité, abychom měli zdravé euro a zdravou eurozónu. Chceme říci jasně – méně národních vlád, více Unie, více Parlamentu.

V Polsku je názor německé kancléřky mnohem důležitější než názor pana Van Rompuye, a zvučný hlas pana Camerona má větší váhu než názor pana Barrosa. Potřebujeme tedy pakt o stabilitě, pakt o stabilní evropské solidaritě. Pan Schulz má pravdu, když požaduje v našem myšlení více Evropy a nové nástroje pro naši práci, jakými jsou daň z finančních transakcí, eurobondy, dohled nad bankami a koordinovaná rozpočtová disciplína členských států.

  Olli Rehn, člen Komise. − Paní předsedající, vážení poslanci, dovolte mi, abych vám nejprve poděkoval za velice podstatnou a zodpovědně vedenou rozpravu o evropské reakci na současnou krizi. Tato nejnovější fáze finanční krize se jistě stále více ukazuje jako krize systémové povahy, což si vyžaduje stejně tak systémovou odpověď ze strany Evropské unie.

Politická odpověď Evropy musí tedy být komplexní, důsledná a rozhodná. Evropa bude nutně muset zkombinovat širší opatření vztahující se na celou Evropskou unii s konkrétními opatřeními přijatými členskými státy.

Co bychom měli udělat? Z hlediska Komise máme pět hlavních směrů akce. Zaprvé potřebujeme vyvinout rozhodné, společné úsilí, pokud jde o dohodnuté rozpočtové závazky. Každý členský stát by se měl držet svých fiskálních cílů. Nejlepší obranou proti nákaze je ochránit své rozpočtové pozice. Například Španělsko a Portugalsko za tímto účelem nyní přijímají velice přesvědčivá rozhodnutí.

Zadruhé musíme pokročit s novým kolem zátěžových testů bank a uskutečnit je ještě v komplexnější a důkladnější podobě než naposledy, a to pomocí nové evropské architektury finanční regulace a dohledu, která vstoupí v platnost v lednu příštího roku.

Zatřetí potřebujeme účinné finanční pojistky, a proto Unie v květnu zavedla evropský mechanismus finanční stabilizace a dočasný nástroj na dobu tří let. Brzy bude zaveden stálý Evropský mechanismus stabilizace, který začne fungovat od poloviny roku 2013.

Abychom se dostali dále a více do hloubky, spustili jsme nedávno několik iniciativ o eurobondech. Eurobondy jako systém představují širokou koncepci, pokrývající velkou škálu možných uplatnění. Politická činnost je v současnosti správně a rozumně zaměřena na větší účinnost a rychlost evropského nástroje finanční stability tak, aby nám mohl pomoci bezprostředně reagovat na současnou fázi krize.

Jistě ale musíme pokračovat v analytických rozpravách o těchto rozumných alternativách, které mohou pomoci Evropě překonat systémovou krizi zlepšením fungování trhů s dluhopisy, usnadněním fiskální konsolidace prostřednictvím rozumnějších nákladů na půjčky, poskytnutím základny pro zvýšenou rozpočtovou koordinaci mezi členskými státy a posílením pobídek k fiskální opatrnosti ve členských státech.

Čtvrtým prvkem v komplexní reakci musí být strukturální opatření, jak je nastíněno ve strategii pro Evropu 2020. Tato opatření jsou jistě nutná pro zvýšení našeho potenciálního růstu a pro vytvoření udržitelné zaměstnanosti. Musíme našeho jednotného trhu maximálně využít, zejména ve službách a energetice, daňové systémy a systémy výhod musí více podporovat růst zaměstnanosti, musíme více zaměřit své investice na znalosti a inovace a zjednodušit své regulační prostředí.

Zapáté, důležitým prvkem naší systémové reakce, který je zejména ve vašich rukou, vážení poslanci, je rychlé a ambiciózní přijetí legislativního balíčku o posílené hospodářské správě, který Komise navrhla v září. Jsem rád, že Parlament a Rada se shodli na tom, že konečnou podobu tohoto balíčku vypracují do příštího léta. Jde o důvěryhodnost hospodářské a měnové unie Evropské unie jako celku. Jde také o nejúčinnější mechanismus krizové prevence, protože zvyšuje dlouhodobou a krátkodobou důvěru v evropské hospodářství, stejně jako důvěru v bezprostřední budoucnost.

Navíc, abych odpověděl panu Karasovi, je to také důležitý odrazový můstek pro doplnění Hospodářské a měnové unie tím, že silná měnová unie bude konečně doplněna o opravdovou a funkční unii hospodářskou. Je zajisté nejvyšší čas, aby písmeno „E“ ve zkratce EMU (Hospodářská a měnová unie) ožilo vytvořením skutečné a účinné hospodářské unie, konečným krokem v integraci evropské hospodářské politiky.

komisař. – (FI) Paní předsedající, chtěl bych ještě učinit pár poznámek ve finštině kvůli proslovu pana Soiniho. Možná, že se sem stihl vrátit, protože z tohoto zasedání před krátkou chvílí odešel. Dokázali jsme, a měli bychom, přistupovat k projevům pana Soiniho se smyslem pro humor, avšak protože se mu v poslední době dostává jisté dávky podpory, měli bychom samozřejmě začít jeho proslovy brát vážně.

Především se nedomnívám, že ponižování Řeků způsobem, jakým to učinil pan Soini, by bylo k něčemu užitečné, či dokonce z profesionálního hlediska vhodné. Řecko v současnosti zavádí důležité, ve skutečnosti převratné reformy, které si zaslouží náš respekt a nikoliv naše opovržení.

Myslím, že by si pan Soini měl vzpomenout na staré finské přísloví, které nás učí být si vědom své vlastní situace, a přitom respektovat druhé. To je o mnoho lepší způsob, jak vytvořit mírovou Evropu založenou na spolupráci.

Zadruhé nepokládám také za profesionální srovnávat Evropskou unii se Sovětským svazem, jak to učinil pan Soini. Člověk, který nemá smysl pro humor, by si mohl dokonce myslet, že jde o urážku. Svoboda, demokracie a právní stát nebyly obchodní značkou Sovětského svazu, ale jsou základními hodnotami Evropské unie, které Finové po celou historii bránili, pane Soini. Schopnost porozumět Finům by také neměla být podceňována, ani schopnost porozumět stoupencům strany Praví Finové (True Finns). Ti lidé zajisté vědí, že EU není Sovětský svaz.

(Potlesk)

  Hannes Swoboda (S&D). – (DE) Paní předsedající, předpokládám, že se mnou souhlasíte, že je velice nevychované od některých poslanců, aby položili otázku a následně odešli. Chtěl bych se panu Rehnovi omluvit, protože je pro něj jistě neslýchané, aby poskytoval detailní odpovědi poté, co se někteří poslanci vytratili. Domnívám se, že bychom měli pracovat společně na tom, aby se to již v budoucnu nestalo, nebo alespoň ne tak často.

  Předsedající. − Pane Swobodo, plně podporuji, co jste řekl. Je to velice nezdvořilé a neuctivé. Pane De Rosso, máte poznámku k jednacímu řádu?

  Proinsias De Rossa (S&D). - Paní předsedající, na druhé straně pan komisař Rehn neodpověděl na otázky, které jsem položil a já jsem stále tady.

  Předsedající. – To bylo jen na okraj k jednacímu řádu. Pane Rehne, nemusíte na toto odpovídat. Samozřejmě můžete, ale nyní není čas na otázky pro Komisi. Dalším řečníkem je pan Chastel jménem Rady.

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, vážení poslanci, osobně se domnívám, že Komise přispěla mnoha odpověďmi do této velmi poučné rozpravy, tím spíše, že Parlament je do reakce na tuto krizi úzce zapojen. Dodatečně ke Komisi bych chtěl zmínit dvě záležitosti vztahující se k tomu, co se bude odehrávat zítra a pozítří během tohoto summitu.

Zaprvé bych se chtěl vyjádřit k hospodářské správě a zapojení Evropského parlamentu. Jak víte, předsednictví se již spojilo s Evropským parlamentem, s osobami zodpovědnými za záležitosti hospodářské správy v tomto Parlamentu. Dále si předsednictví přeje navázat nejlepší možnou spolupráci s tímto Parlamentem, zejména prostřednictvím neformálních konzultací před začátkem formální fáze vyjednávání. Vzhledem k důležitosti této otázky a potenciálnímu dopadu na trhy se předsednictví v této otázce, jak bylo řečeno, zavázalo k rychlejšímu legislativnímu postupu (tzv. fast-track procedure) v souladu s přáním Evropské rady. Dále vytvořilo předsednictví pro urychlení prací pracovní skupinu, která se zabývá pouze touto otázkou. Tato skupina zahájila svou práci na konci listopadu, v návaznosti na pozornost, kterou této otázce věnoval Výbor pro hospodářské a měnové záležitosti.

Druhý bod, na který se zítra a pozítří zaměří naše hlavy států či předsedové vlád, je budoucí stálý mechanismus krizového řízení. Rozumím, že k tomuto mechanismu a k tomu, v jakém rozsahu na krizi reagovat, existuje mnoho otázek. Včera v poledne, v rámci zasedání Rady pro obecné záležitosti s panem předsedou Van Rompuyem zbývalo mnohým z nás mnoho nezodpovězených otázek. Mohu vám dosvědčit, jak moc chtějí členské státy na krizi reagovat, jak jsou si vědomy, že dnes je v sázce celý evropský trh a euro a že nejde pouze o jednotlivé země. Reakce musí být komplexní a musíme učinit vše, co je v našich silách, abychom snížili nejistoty, které se nad tímto trhem vznášejí.

Nicméně, podle mého názoru nesmíme také vyvolávat nebo vytvářet očekávání, která nemůžeme v této době naplnit. Každý tedy přišel se svým vlastním nápadem, jak bychom měli na krizi reagovat. Víme-li, že pro každý nový nápad musíme dosáhnout dohody mezi určitým počtem členských států, nejeví se to dnes jako nejlepší možné řešení. Musím vám říci, že zítra, pozítří, v pátek, na konci tohoto zasedání Evropské rady bude důležité, abychom zaprvé mohli dát trhům jasné znamení vůle členských států reagovat dnes na finanční krizi, na krizi eura; zadruhé dali najevo svou vůli zavést jednoduchý mechanismus pro změnu Smluv. Víte dobře, že musí jít o jednoduchý mechanismus kvůli nutným ratifikacím v jednotlivých členských státech; a konečně zavést tento budoucí stálý mechanismus krizového řízení, který rovněž musí být transparentní, protože ani on nesmí být napadnutelný, zejména před soudním dvorem v Karlsruhe.

PŘEDSEDNICTVÍ: Diana WALLIS
místopředsedkyně (rozprava)

  Předsedající. − Obdržela jsem návrh usnesení⁽¹⁾ předložený v souladu s čl. 115 odst. 5 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek, 16. prosince 2010.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (S&D), písemně. – (PL) Na nadcházejícím summitu Evropské rady budou pravděpodobně přijata rozhodnutí týkající se podoby stálého protikrizového mechanismu, který má zajistit finanční stabilitu eurozóny po roce 2013, a bude zahájen proces změn zakládajících smluv. I když chápu, že jsou nutná výjimečná opatření, která si vyžaduje hospodářská krize, mám obavy z rychlosti změn a způsobu, jakým se některé členské státy snaží vnutit ostatním určitá řešení. Některé nápady – jako například eurobondy – jsou zamítány bez důkladného zvážení. Myslím si, že i ve výjimečné situaci by rozhodnutí, která jsou pro Evropskou unii důležitá, měla být přijímána v klidu a s ohledem na zásadu solidarity a rovných práv všech členských států. Chci také podpořit stanovisko polské vlády ohledně způsobu výpočtu výše veřejného dluhu. Polsko a dalších 10 členských států EU se pustily do reforem svých důchodových systémů, a tyto reformy v současnosti generují velké výdaje ve vnitrostátních rozpočtech. V případě Polska bylo zavedení reforem nutné kvůli narůstající neúčinnosti starého systému, který způsoboval ještě větší výdaje. Současný dluh tedy nesvědčí o nedostatečné opatrnosti, ale je následkem změn, jejichž dlouhodobým účelem je omezení rozpočtových výdajů určených na vyplácení důchodů. Doufám, že představitelé členských států budou se změnami navrženými Polskem souhlasit. Děkuji vám za pozornost.

  Iliana Ivanova (PPE), písemně. – Zavedení stálého krizového mechanismu za účelem posílení finanční stability EU je krok správným směrem. Společně se silnější a koordinovanější hospodářskou správou by stálý krizový mechanismus mohl zajistit, a také by zajistil, stabilitu eurozóny. Při zavádění tohoto mechanismu by měl být brán zřetel také na konkrétní situaci v nových členských státech. Tyto země by se měly aktivně do debaty zapojit a měly by dostat příležitost zúčastnit se mechanismu, pokud chtějí. Zároveň by si členské státy měly zachovat své vnitrostátní daňové politiky. Je důležité zachovat daňovou soutěž jakožto nástroj pro usnadnění soudržnosti a pro stimulaci hospodářského růstu EU. Posun politik směrem k daňové harmonizaci nebo společnému konsolidovanému základu daně jen dále zvětší mezery v hospodářském rozvoji a omezí soudržnost. Členské státy, které se svými deficity a dluhovým břemenem vytvářejí větší riziko, by měly do fondu krizového mechanismu přispívat více. To by rozhodně podpořilo přísnou fiskální disciplínu a zvýšilo by to přidanou hodnotu vlastní hospodářské a fiskální politiky.

  Astrid Lulling (PPE), písemně. – (FR) Zatímco si události v posledních měsících vyžádaly ze strany vlád přijetí nouzových opatření a rozhodnutí, která by mohla být přímo provedena, zavedení stálého krizového mechanismu na ochranu finanční stability eurozóny musí být založeno na nezpochybnitelných právních základech. V důsledku toho je samozřejmé, že musí Evropský parlament zasáhnout jakožto spoluzákonodárce pro zavedení zásadních reforem, které se staly nezbytné pro stabilizaci hospodářské a měnové unie. Čistě mezivládní řešení nemůže být správnou odpovědí.

Reforma Hospodářské a měnové unie (EMU) představuje zásadní úkol s mnoha důsledky. Všichni jsme si vědomi hodnoty jednotné měny pro evropský projekt. Současné oslabení EMU však vyžaduje odvážná a inovativní řešení.

V situaci jako je tato představuje řešení v podobě „eurobondů“ cestu, která si zaslouží být prostudována a o které se musí diskutovat, nikoliv ji zapovídat. Nicméně v současné době existuje mnoho překážek. Musíme si z institučního, právního a finančního hlediska být vědomi významu zavedení takového nástroje, který mění povahu Evropské unie. Na rozdíl od toho, co si myslí někteří její obhájci, by to znamenalo ještě větší disciplínu a přísnost.

  Ulrike Rodust (S&D), písemně. – (DE) Chtěla bych upozornit Radu na problém, který může ochromit spolupráci mezi oběma orgány v oblasti politiky rybolovu. Jedná se o regulace pro dlouhodobé plány řízení. Tyto regulace tvoří základ společné politiky rybolovu. Rada a většina členských států nepřipouštějí, že Lisabonská smlouva udělila Evropskému parlamentu právo o těchto regulacích spolurozhodovat. Ministři jednají proti Radě a jejímu právnímu oddělení, proti názoru Komise a samozřejmě proti vůli Evropského parlamentu. Rada má v současnosti dva plány řízení, které nelze schválit. Komise nemůže předkládat další plány, které jsou naléhavě potřebné v zájmu našich rybářů a našich moří a které leží dlouho připravené v šuplíku. Tato situace je nepřijatelná. Vyzývám belgické předsednictví a budoucí maďarské předsednictví, aby okamžitě začalo s Parlamentem jednat, abychom mohli najít řešení. Jsme připraveni zahájit diskuse. Děkuji mnohokrát.

  Edward Scicluna (S&D), písemně. – Připomeňme si, že krize eurozóny je především krizí státních dluhů, kterou vyvolaly dvě důležité události. Jednou je nouzová pomoc soukromým finančním institucím, čímž soukromé dluhy navýšily dluhy státní, a druhou jsou stimulační balíčky vlád pro zpomalení hospodářského úpadku. Na tyto dvě události nebereme zřetel a se všemi zeměmi jednáme, jako kdyby to byla bezstarostná pohodová skupina lenošící na slunci u Středozemního moře. Každý mechanismus, který zavedeme pro předcházení krizím a pro obnovu, by měl brát zřetel na to, že v normálních časech země řádně dodržovaly plány na omezení svých deficitů a tedy svých dluhů. Chybující země byly výjimkou a nikoliv pravidlem. Rozhodně zesilme mechanismus dozoru a zaveďme některé rozumné sankce, ale měli bychom stále mít na paměti to, čeho chceme ve střednědobém termínu dosáhnout: růst a zaměstnanost. Těchto cílů se nedosahuje sankcemi a přikázanými úspornými opatřeními. Naplní se, až pochopíme, jak se vytvářejí a jak se zmenšují nerovnováhy, a až budeme pracovat společně na splnění těchto cílů. To od nás očekávají občané EU.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D), písemně. – (RO) Na zasedání Evropské rady, které se má konat ve dnech 16. a 17. prosince se bude debatovat a přijmou se opatření nezbytná pro posílení hospodářského pilíře Hospodářské a měnové unie a konsolidaci finanční stability EU. V této souvislosti se musíme také zabývat opatřeními nutnými pro to, aby mohl evropský bankovní systém financovat evropské hospodářství, zejména malé a střední podniky.

Evropští občané očekávají ze strany orgánů EU ráznější opatření zaměřené nejen na docílení finanční stability, ale také zejména na návrat k udržitelnému hospodářskému růstu.

V roce 2008 bylo 116 milionů evropských občanů vystaveno nebezpečí chudoby a sociálního vyloučení. Tento počet vzrostl kvůli hospodářské a finanční krizi, přičemž mladí a starší lidé představovali skupiny nejvíce vystavené nebezpečím chudoby a sociálního vyloučení.

Největší obavou evropských občanů je stále udržení si pracovních míst a zajištění slušného živobytí. Hospodářská a finanční krize měla hlavní dopad na vnitrostátní rozpočty a způsobila úpadek ve vzdělání, zdravotnictví a systémech sociální ochrany. Je načase, aby EU přijala opatření potřebná k zajištění udržitelného hospodářského růstu prostřednictvím investic do průmyslové politiky, které vytvoří pracovní místa a zajistí konkurenceschopnost, i přiměřených investic do rozvoje, vzdělání a zdraví.

(1) Viz zápis.