Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 15. prosince 2010 - Štrasburk

13. Správa ekonomických záležitostí a článek 9 Lisabonské smlouvy (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem je rozprava o těchto otázkách:

otázka k ústnímu zodpovězení pro Radu, kterou předkládají Stephen Hughes, Pervenche Berèsová a Udo Bullmann jménem skupiny S&D: Správa ekonomických záležitostí a článek 9 Lisabonské smlouvy (O-0200/2010 - B7-0660/2010), a

otázka k ústnímu zodpovězení pro Komisi, kterou předkládají Stephen Hughes, Pervenche Berèsová a Udo Bullmann jménem skupiny S&D: Správa ekonomických záležitostí a článek 9 Lisabonské smlouvy (O-0201/2010 - B7-0661/2010)

  Pervenche Berès, autorka. − (FR) Paní předsedající, pane úřadující předsedo Rady, pane komisaři, obě vaše instituce pracovaly velmi usilovně na problematice správy ekonomických záležitostí a Evropský parlament dnes vede rozpravu o šesti návrzích Komise týkajících se správy ekonomických záležitostí.

Dnes se nacházíme v režimu Lisabonské smlouvy, jejíž článek 9 uvádí, že při vymezování a provádění svých politik a činností, cituji, „přihlíží Unie k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti sociálnímu vyloučení a vysokou úrovní všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví“. Tento článek je závazný pro všechny instituce Unie a pro všechny její politiky.

Avšak dodnes jste ještě nevypracovali posouzení dopadů týkající se „balíčku o správě hospodářských záležitostí“, ke kterému, jak žádáte, se mám vyjádřit. Komisi na těchto posouzeních dopadu velmi záleží, když se například jedná o provádění právního předpisu o elektromagnetických nemocech.

To je třeba uvítat, avšak byli bychom rádi, kdyby se se stejným zanícením přistupovalo ke správě hospodářských záležitostí. Jinak vidíme co? Vidíme, jak nám komisař Rehn dnes vysvětluje, že v jeho strategii by měly být tři pilíře: na jedné straně růst, na druhé straně správa hospodářských záležitostí a nakonec dohled nad finančními trhy. Jestliže však pravá ruka neví, co dělá levá, postup Evropské unie nebude ucelený a evropské právo z hlediska článku 9 nebude dodržováno.

Proto vás žádáme, abyste hodnotili sociální dopad opatření, jež hodláte přijmout, z hlediska zaměstnanosti, z hlediska financování starobních důchodů, z hlediska sociální ochrany, z hlediska financování veřejných služeb.

Jaký dopad bude mít váš boj proti chudobě na cíl vaší strategie 2020, když se na základě údajů platných v roce 2008 dozvídáme, že dnes je v Evropské unii ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením 116 milionů osob?

Skutečnost je taková, že Komise zřejmě uplatňuje tajný mandát, když vás žádá, abyste v reakci na obavy některých členských států v Radě reformovali Pakt stability a růstu tak, aby byl závaznější, aby umožňoval preventivní a nápravné sankce a zároveň ignoroval nezbytnou zastřešující investiční strategii, kterou jste sami přijali, strategii 2020.

Víme, že pokud jde o vytváření pracovních míst, bude situace z hlediska vyhlídek růstu v příštích několika letech obtížnější, než byla v letech právě uplynulých.

Nejsme proti návratu ke scénářům veřejných financí, ale jsme proti strategii růstu, pro jejíž financování nejsou žádné prostředky, s plány úspor, které mohou mít nesmírné sociální důsledky, s potenciálními dopady z hlediska nerovnosti, a v níž žádná z těchto nerovností, pokud jde o distribuci bohatství, nebude řešena.

Toto nemůže být podstata Lisabonské smlouvy, za kterou jsme tak těžce bojovali a kterou vy, pane úřadující předsedo Rady a pane komisaři, jste povinni provádět.

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. − (FR) Paní předsedající, pane komisaři, vážení poslanci, těší mne, že je přítomna veřejnost. To je dobře.

Chtěl bych samozřejmě poděkovat Parlamentu za to, že zařadil tuto otázku na pořad tohoto dílčího zasedání. To nám umožňuje zabývat se důležitou otázkou, na které Rada v posledních měsících odvedla pořádný kus práce.

Jsem si samozřejmě vědom toho, jaký význam tento Parlament přikládá správě ekonomických záležitostí a její spojitosti se sociálními otázkami v širším smyslu, jak stanoví článek 9 Smlouvy o fungování Evropské unie. Povinnost vyplývající z článku 9 musí být splněna při vymezování a provádění veškerých politik a činností Unie, tedy včetně veškeré práce týkající se budoucí správy ekonomických záležitostí.

Nejprve bych chtěl poukázat na to, že během belgického předsednictví byl význam provádění článku 9, a tudíž této průřezové klauzule, zmiňován velice často. Chtěl bych proto připomenout závěry k sociální dimenzi přijaté Radou 6. prosince v souvislosti s integrovanou strategií Evropa 2020. Tyto závěry vyzývají Evropskou komisi, aby posílila a podpořila používání existujícího systému hodnocení sociálního dopadu. Vyzývá také Radu, aby vypracovala zprávu o tom, jakým způsobem je prováděn článek 9 v práci a v evropských politikách metodou otevřené koordinace. Vyzývá také Komisi, aby hledala prostředky pro provádění zohledňování sociální dimenze, a tedy také článku 9 v souvislosti se svou stěžejní iniciativou evropské platformy boje proti chudobě, která by měla být zveřejněna během několika příštích dnů.

Pokud jde konkrétně o nové mechanismy makroekonomického monitoringu a koordinace, Rada nepovažuje zaměstnanost a sociální ochranu pouze za výsledky ovlivněné novým rámcem makroekonomického monitoringu, jehož dopad by musel být prozkoumán, ale také za faktory stimulující krátkodobý a střednědobý makroekonomický a fiskální růst. To je důležité, chceme-li se vyhnout nevyváženému makroekonomickému rámci a zachovat institucionální rovnováhu, o kterou usilují Smlouvy.

Ochota Rady podpořit v praxi článek 9 je zjevná také v evropském semestru, který musí v integrovaném přístupu odrážet vyvážený postoj mezi strategií Evropa 2020 a Paktem stability a růstu. Zásady zakotvené v článku 9 musí být proto uplatňovány ve všech dokumentech a legislativních opatřeních tak, aby tvořily integrovaný celek.

S ohledem na to práce Rady probíhala ve dvou fázích. V první fázi práce Rady spočívala ve vypracování evropské strategie zaměstnanosti, jak stanoví Smlouva a nový rámec pro správu ekonomických záležitostí. V závěrech přijatých 21. října vymezila Rada místo evropské strategie zaměstnanosti ve správě ekonomických záležitostí.

Ve druhé fázi přijala Rada na zasedání Evropské rady 6. Prosince nový nástroj pro mnohostranný monitoring politik zaměstnanosti a sociálních politik, společný hodnotící rámec, který umožní lepší monitoring politik členských států v oblasti zaměstnanosti a sociální integrace, a tedy zajistí, že tyto aspekty budou na evropské úrovni lépe zohledněny.

Tyto nové nástroje budou muset být mobilizovány v preventivní fázi makroekonomického monitoringu, tak aby byla věnována náležitá pozornost situaci na trzích práce a sociálním problémům, jež by mohly ohrozit Hospodářskou a měnovou unii. Budou samozřejmě také hlavními nástroji pro tematický monitoring strategie Evropa 2020.

Rada také připomněla, že se hodlá podílet jak na tematickém monitoring založeném na pěti hlavních cílech strategie Evropa 2020, tak na makroekonomickém monitoringu, neboť oba tyto rámce spolu úzce souvisejí. A v odpověď na žádost belgického předsednictví Výbor pro sociální ochranu předložil stanovisko k sociální dimenzi strategii Evropa 2020, ve kterém zdůrazňuje potřebu synergie mezi prioritami strategie Evropa 2020 a nedílným celkem tvořeným cíli stanovenými Evropskou radou.

Podotkl bych také, že Rada odkázala na článek 9 i v dalších závěrech: v závěrech o důchodech a v závěrech Rady o sociálních službách obecného zájmu.

Paní předsedající, vážení poslanci, naše odpolední diskuse nám umožňuje zabývat se otázkami týkajícími se správy ekonomických záležitostí a zejména jejích sociálních aspektů. Jako úřadující předseda Rady budu samozřejmě pozorně naslouchat vašim vystoupením a těším se na plodnou výměnu názorů, která nám všem pomůže při dalších jednáních.

  Janusz Lewandowski , člen Komise. − Paní předsedající, článek 9 Lisabonské smlouvy, na který se odvoláváte, skutečně vymezuje konkrétní rysy evropského sociálně-ekonomického modelu. Když si pročtete naši strategii Evropa 2020, uvidíte, že tento model Evropy výslovně posiluje tím, že spojuje úsilí s cílem zlepšit výsledky v oblastech jako zapojení pracovní síly, celoživotní vzdělávání, přizpůsobení a mobilita pracovní síly a sociální začleňování.

To však není dostatečná odpověď v této době naléhavých výzev, kdy krize v Evropě negativně nebo dokonce dramaticky ovlivňuje reálnou ekonomiku, veřejné finance, trh práce a kvalitu života v Evropě. S cílem řešit výzvy nastolené krizí Komise zahájila některé politické iniciativy. Ve snaze posílit stabilitu našeho finančního systému EU schválila novou strukturu finanční regulace. O tom se v Parlamentu diskutovalo. Za druhé chce Evropská komise čelit výzvám v oblasti veřejných financí a makroekonomické nerovnováhy, a proto navrhla komplexní posílení správy ekonomických záležitostí v Evropské unii, legislativní balíček, který byl zmíněn ve vaší otázce.

Jak víte, balíček obsahuje návrhy na důslednější řešení nadměrného veřejného zadlužení, než tomu bylo v minulosti, a sice stanovením dostatečného tempa snižování dluhu. Navrhuje také minimální požadavky na vnitrostátní fiskální rámce, aby se zajistilo, že budou v souladu s povinnostmi vyplývajícími ze Smluv, a také systém monitoringu prvků makroekonomické nerovnováhy, jako jsou velké schodky běžných účtů nebo bubliny na trhu bydlení. Zdůrazňuje zásady prevence a opatrnosti, aby se zajistila lepší připravenost v dobách hospodářského poklesu. Důvěryhodnost nového rámce chce Komise zajistit prostřednictvím celé řady navrhovaných opatření, která by měla začít již brzy působit.

Filozofie, ze které navrhovaný právní předpis vychází, je taková, že tento předpis by měl pomoci členským státům provádět disciplinované politiky a položit základ pro stabilní dlouhodobý růst, který je zcela nezbytný z hlediska blahobytu evropských občanů, a zároveň by měl významně přispívat k prevenci budoucích krizí.

Vzhledem k současné hospodářské situaci je skutečně důležité, abychom měli tento rámec pro správu ekonomických záležitostí zaveden co nejdříve. Pokud jde o posouzení dopadů, vládní reformy byly připraveny na základě dalekosáhlé analýzy provedené v roce 2008 v rámci studie EMU@10. Při přípravě sdělení Komise přijatých v květnu a červnu 2010, jež informovala o nových strukturách správy věcí veřejných v rámci takzvaného semestru EU, a v návaznosti na tato sdělení Komise také projednala svůj návrh s mnoha zainteresovanými stranami v Evropském parlamentu a Radě a podpořila živou, širokou diskusi o těchto otázkách. A samozřejmě jsme tyto návrhy rozpracovali s ohledem na předchozí výsledky a ponaučení.

A jaká jsou hlavní ponaučení? Hlavním ponaučením je to, že preventivní opatření jsou mnohem cennější než zavádění nápravných sankcí vůči státu, který je již v potížích. Proto klademe důraz na pozitivní ovlivňování mixu vnitrostátních politik odpovědných – a jde o skutečnou zodpovědnost – za přijetí kompromisního řešení mezi oživením a růstem reálné ekonomiky na jedné straně a úsporami a konsolidací veřejných financí na straně druhé.

Evropa potřebuje obojí.

  Elisabeth Morin-Chartier, jménem skupiny PPE. – (FR) Paní předsedající, pane úřadující předsedo Rady, pane komisaři, v návaznosti na otázku paní Berèsové bych se chtěla zaměřit na hospodářský model, ze kterého ve skupině Evropské lidově strany (Křesťanských demokratů) vycházíme: sociálně tržní hospodářství. To znamená, že musíme zaměřit veškeré své úsilí nejen na ukončení krize a boj proti chudobě, ale především na zajištění sociálního začlenění některých našich evropských spoluobčanů, kteří jsou dnes ponecháni stranou.

Toto sociální začleňování musí být řešeno dnes, abychom na jedné straně zajistili, aby tito spoluobčané mohli opět pracovat, což znamená bojovat proti krizi vytvářením pracovních míst, a na druhé straně – a to je mimořádně důležité – zajistit, abychom v příštích letech měli vzdělávací programy – iniciativy v oblasti základního odborného vzdělávání a iniciativy v oblasti celoživotního vzdělávání – v každém členském státě, což umožní našim evropským spoluobčanům přizpůsobit se budoucím pracovním příležitostem, novým kvalifikacím, jež budeme vyžadovat, a růstu úrovně kvalifikace očekávané ve strategii Evropa 2020.

Na základě článku 9 můžeme proto jasně vidět, že kromě všech kroků prováděných na úrovni finančních systémů je třeba také rozvíjet tento mimořádně důležitý přínos, který zajistí, aby naši spoluobčané byli odborně připraveni a schopni plně se začlenit do společnosti, protože jsou v této společnosti aktivní, a aktivní znamená odborně vzdělaný a připravený chopit se pracovních příležitostí budoucnosti.

Proto požaduji, aby politiky Komise splňovaly tento cíl, jinak ztratíme z dohledu cíl Evropy se silnou sociální soudržností.

  Antolín Sánchez Presedo, jménem skupiny S&D. – (ES) Paní předsedající, zástupci Rady a Komise, dámy a pánové, za posledních 50 let vzrostla nezávislost našeho hospodářství a současně i vzájemná závislost našich hospodářských politik.

Zrak občanů se upírá na Evropskou unii; vědí, že proces evropské integrace předal mnohé aspekty jejich životů do pravomoci institucí EU: mnohá řešení jsou přijímána společně.

Mnohé tradiční nástroje členských států přešly na evropskou úroveň a každý uznává, že hospodářské politiky jsou otázkou veřejného zájmu na evropské úrovni. V ohnisku této krize je tedy Evropská unie: všechny oči jsou upřeny na EU.

Nenacházíme se, jak někteří říkají, v „pokrizovém“ scénáři. Maximálně bychom mohli být ve scénáři „po recesi“. Předpokládaný růst za tento rok bude nízký a nevyrovnaný a problémem je, že předpovědi na příští rok stále ukazují, že tento růst by mohl mírně poklesnout. Nezaměstnaností je v Evropské unii nyní postiženo 23 milionů osob. Tato krize vytvořila značnou sociální propast, a navíc vytváří tlak na veřejné finance a ohrožuje dokonce budoucnost eura.

Je nezbytné, abychom posílili správu ekonomických záležitostí Evropské unie, abychom tak reagovali na krizi a zajistili budoucnost projektu EU. Chceme-li tyto společné výzvy řešit, musíme obnovit růst a zaměstnanost, změnit hospodářský model a podpořit globální udržitelný rozvoj a zároveň zajistit budoucnost evropského sociálního modelu.

Z první hospodářské krize v roce 1929 jsme se poučili, že veřejné úřady mají závazek obnovit růst a zaměstnanost; z druhé hospodářské krize, která přetvářela Evropu po druhé světové válce, jsme získali ponaučení, že nová Evropa by měla být budována na zásadách sociální spravedlnosti. Žádné z těchto ponaučení nesmí být zapomenuto a obě musí hrát integrální úlohu v budoucnosti udržitelné Evropy.

Článek 9 naší Smlouvy o fungování EU stanoví, že „při vymezování a provádění svých politik a činností přihlíží Unie k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti sociálnímu vyloučení a vysokou úrovní všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví.“

Nejde tedy pouze o otázku úspor. Úspory by mohly způsobit pokles ekonomiky. Potřebujeme politiky, které také podporují růst, jinak řečeno, zodpovědné politiky. Není to ani otázka, zda nejprve dosáhnout růstu a až později přejít k distribuci: poučili jsme se, že distribuce přispívá k růstu. Není to ani otázka toho, zda nejprve dosáhnout pokroku a až poté zajistit základní potřeby občanů: poučili jsme se, že vzdělávání, zdraví, sociální zabezpečení a veřejné služby jsou nezbytné, aby se společnosti mohly rozvíjet. Nebudou-li zavedeny, představují náklady, které zatěžují budoucnost naší společnosti, a není možné mít zdravé hospodářství v nemocné společnosti.

Proto vznášíme tyto otázky: musí budoucí legislativní rámec pro správu hospodářských záležitostí být v souladu s modelem sociální Evropy a s článkem 9 Smlouvy o fungování EU? Existuje realistické posouzení dopadů? A konečně, skutečně chceme, aby pan předseda Barroso splnil svůj slib, že zde bude jakýsi sociální dopad, a aby jasně prohlásil, že Evropa potřebuje nový sociální pakt zahrnující fiskální normy a normy v oblasti zaměstnanosti, model, který zajistí zaměstnanost, spravedlnost, zodpovědnost vůči životnímu prostředí a globální rozvoj? Každá jiná reforma bude nedostatečná.

  Marian Harkin , jménem skupiny ALDE. – Paní předsedající, když jsem agitovala pro hlasy na podporu Lisabonské smlouvy, uvedla jsem irským občanům 10 důvodů, proč pro ni hlasovat. Jedním z těchto důvodů byla sociální klauzule, článek 9.

Již několikrát jsem v této sněmovně i jinde žádala Komisi a Radu, aby nyní uplatňovaly článek 9 ve svých návrzích týkajících se správy ekonomických záležitostí a samozřejmě ve své reakci na současnou hospodářskou krizi, která je skutečnou zkouškou jejich závazku k této sociální klauzuli. V Irsku vidíme důkazy této reakce, kdy minulý týden byla snížena minimální mzda o jedno euro za hodinu a sníženy byly také dávky v invaliditě a dávky pro osoby zrakově postižené. Co nyní pro tyto občany znamenají výrazy „boj proti sociálnímu vyloučení“ nebo „záruka přiměřené sociální ochrany“ obsažené v článku 9?

Můžete samozřejmě říci, že to je vnitřní záležitostí Irska, ale tak to není. Parametry úspor byly stanoveny EU a naše vláda vám bude posílat měsíční zprávy. Budete jim připomínat článek 9, až dostanete zprávu o snížení minimální mzdy? Proč k tomu došlo? Došlo k tomu proto, že irské a evropské banky bezstarostně poskytovaly a přijímaly úvěry přímo pod nosem Evropské centrální banky.

Úrokové sazby, které nyní účtujete Irsku za půjčky, jsou podle dnešních novin o 3 % vyšší, než jaké byly účtovány Lotyšsku, Rumunsku a Maďarsku. Představitelé Účetního dvora říkají, že neexistuje precedens, aby EU účtovala za půjčky tak vysoké úroky. Mohu vás požádat, abyste tuto situaci potvrdili nebo vyvrátili? Pokud je to pravda, vysvětlete mi to prosím, abych mohla objasnit irským občanům, jak sociální klauzule působí v jejich prospěch. Tato situace se týká konkrétně Irska, ale je-li toto vzor pro jiné členské státy, které se dostanou do potíží, pak je článek 9 k ničemu.

  Philippe Lamberts, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Paní předsedající, budu stručný. Při pohledu na politiky, které se dnes provádějí, vidíme zhruba 80% snížení výdajů a 20% růst nových výdajů, což je, myslím, velkorysé.

Každý velmi dobře ví, že v případě 80% snížení veřejných výdajů na to v prvé řadě doplatí ty nejzranitelnější osoby naší společnosti. Chtěl bych se proto s vámi podělit o své rozhořčení a poukázat na dva rozpory: první rozpor vidím mezi správou ekonomických záležitostí na jedné straně a strategií EU 2020 na straně druhé.

Správa ekonomických záležitostí vyžaduje rázná, okamžitá opatření a přísná pravidla, která jsou závazná. Strategie EU 2020 má ovšem dobré záměry, zejména odstranit chudobu, ale je to shovívavá, dobrovolná možnost volby a vlády ji budou používat jen tehdy, budou-li skutečně chtít a budou-li mít čas. Není na tom nic závazného. Domnívám se, že tento rozpor je neobhajitelný, a proto neslučitelný s duchem článku 9.

Druhý rozpor je mezi otázkou správy ekonomických záležitostí na jedné straně a otázkou veřejných výdajů na druhé straně. Veřejné výdaje musí být sníženy rychle, jinak budeme směřovat ke katastrofě. Zadlužení musí být sníženo maximálně do 20 let a pokud možno ještě dříve, avšak bez posouzení dopadů se nad tím příliš hluboce nezamyslíme.

Pokud se týká vytváření nových příjmů – protože v každém případě se rozpočet skládá jak z příjmů, tak z výdajů, – zdaněním finančních transakcí, konsolidovaným základem daně z příjmů právnických osob říkáme: „Moment, musíme to posoudit, musíme zvážit dopady, nesmíme to přehnat. Promysleme to, ponechme si čas na rozmyšlenou, posuďme to...“ Skutečně nechápu, proč se na jedné straně řítíme na plný plyn dopředu, aniž bychom se znepokojovali dopady, a na druhé straně se pohybujeme pomalu a bereme si čas na rozmyšlenou, zatímco lidé na to mezitím doplácejí.

Tyto rozpory podle mého názoru ukazují všem, že článek 9 nemá stejnou váhu jako články o hospodářské konvergenci ve Smlouvách o Evropské unii, a to je, myslím, rozpor, který musíme vyřešit, chceme-li získat zpět důvěru našich občanů.

  Proinsias De Rossa (S&D). – Paní předsedající, chci se zeptat Komise, zda poskytne sněmovně konkrétní vysvětlení k tomu, jak hodlá provádět článek 9. Stále slyšíme o makroekonomickém monitoringu. Nikdy jsme neslyšeli, aby hovořila o makrosociálním monitoringu toho, co dělají členské státy při provádění evropské sociální politiky a plnění cílů v sociální oblasti.

Chci, aby nám Komise řekla, zda to chce prostě použít jako posouzení dopadu, tj. zda doufá, že její opatření nebudou mít žádný sociální dopad. To nestačí, protože účelem článku 9 je podporovat cíle Evropské unie, jak je stanoví článek 3 Smlouvy. Nestačí, aby opatření neměla žádný dopad – musí mít pozitivní dopad. To je povinnost Komise a Komise musí provádět smlouvy.

Chci se také zmínit o otázce sociálních služeb obecného zájmu, pro kterou jsem zpravodajem. Není absolutně žádných pochyb, že strategie východiska ze současné krize, kterou Komise sleduje, zničí sociální služby obecného zájmu v členských státech. Pro ilustraci se stačí podívat na memorandum o porozumění, které Komise uzavřela s irskou vládou. Na straně 2 se uvádí, že v roce 2011 bude provedeno snížení běžných výdajů ve výši přesahující 2 miliardy EUR, včetně omezení výdajů na sociální ochranu, snížení počtu zaměstnanců ve veřejném sektoru, progresivní snížení stávajících důchodů státních zaměstnanců, další úspory na výdajích přesahující 1 miliardu EUR a snížení veřejných kapitálových výdajů o téměř 2 miliardy EUR oproti stávajícím plánům na rok 2011.

Jaký jiný dopad to může mít než ten, že to zničí služby obecného zájmu a zejména sociální služby? Tak kde je článek 9? Kde byl článek 9, když Komise sjednávala tuto dohodu s konzervativní irskou vládou na hranici kolapsu?

Chtěl bych se také zeptat Komise, kdy této sněmovně předloží memorandum o porozumění, které podepsala s irskou vládou? Podle Lisabonské smlouvy je povinna tak učinit. Kdy jej uvidíme? Kdy budeme mít možnost jej zde projednat?

Jedním z dalších aspektů této dohody, o které jsem se zmínil dnes ráno, je důraz Komise na to, aby byla minimální mzda v Irsku snížena o 2 000 EUR ročně. Opakuji, minimální mzda. Lisabonská smlouva sice stanoví, že musíme mít přiměřenou sociální ochranu, že musíme podporovat lidi, aby si udrželi zaměstnání, že musíme vymýtit případy chudoby atd. atd. atd., a my přesto snižujeme minimální mzdu o 2 000 EUR ročně. K čemu jinému to povede než k tomu, že více lidí opustí zaměstnání a uchýlí se do poměrně bezpečného přístavu závislosti na sociální podpoře?

Toto jsou otázky, na které musí Komise reagovat. Nechceme slyšet žádné další kličky. Už žádné plámás. Už žádnou evropskou hantýrku. Chceme jasné odpovědi, jak bude Komise uplatňovat článek 9 Smlouvy v souvislosti se správou ekonomických záležitostí a zejména s dohodami, jež uzavírá s členskými státy v rámci strategie východiska z krize.

  Salvatore Iacolino (PPE). – (IT) Paní předsedající, pane úřadující předsedo Rady, pane komisaři, je bezpochyby zcela oprávněným a správným cílem Evropského parlamentu, že chce nadále věnovat velkou pozornost otázce správy ekonomických záležitostí.

Článek 9 zmíněný v otázce je naprosto slučitelný s potřebou věnovat maximální pozornost všemu, co se týká jednotlivých občanů.

Dnes, před několika málo hodinami, byl přijat důležitý právní předpis, který uznává práva občanů na legislativní iniciativu, na upřednostnění jejich práva na občanství.

Větší stabilita znamená více kontrolních opatření, znamená zasahovat včas a efektivně a také co nejlépe využít konkurenceschopnosti. S přísností se musí pojit účinnost a důležitost. Sociální ochrana úzce souvisí se skutečnou vůlí vytvářet pracovní místa za zvlášť obtížné situace, jako je ta naše.

Z tohoto důvodu o tom musíme hovořit – a to smysluplně – se všemi zainteresovanými stranami.

  Kyriakos Mavronikolas (S&D). – (EL) Paní předsedající, mohu říci, že otázka správy ekonomických záležitostí a cílů, jež stanoví, zejména jak jsou předkládány v rámci Lisabonské smlouvy, vyvolává konkrétní otázky ohledně toho, zda se provádí ze sociálního hlediska správná politika, zda se rozvíjí hospodářství zaměřené na ekologický růst a zda se rozvíjí hospodářství, které chrání před nezaměstnaností, zejména mladé lidi.

Chtěl bych se zmínit o Kyperské republice, která je nyní předmětem sledování. Přijatá opatření řeší všechno možné, ale nenabízejí cestu vedoucí k řádné sociální politice a společenskému postavení, zvláště pak opatření, jež jsou v rozporu se zájmy mladých generací vyrůstajících na ostrově.

  Nikolaos Salavrakos (EFD). – (EL) Paní předsedající, nová zpráva o zaměstnanosti v Evropě za rok 2010 poukazuje na to, že břemeno krize nesou mladí lidé a že mladí lidé čelí stále většímu počtu problémů, přičemž nezaměstnanost zasahuje hlavně věkovou skupinu 15–24 let. Nestačí identifikovat problém; musíme ho vyřešit. V Evropské unii máme 3 miliony nezaměstnaných. Pane komisaři, řekněte mi prosím, co s tím uděláme? Soudím, že úsilí, které jste vyvinuli k zaznamenání tohoto problému, je pozitivní, ale tento problém musí být vyřešen a vy máte při tom sehrát historickou roli. V Řecku, odkud pocházím, vyvolává znepokojení, že nezaměstnanost mladých lidí ve věku do 24 let dosáhla 27,5 %, což je šokující a velmi nebezpečné číslo; nejvíce znepokojuje to, že s větším počtem získaných kvalifikací míra nezaměstnanosti neklesá. Jak víte, zaměstnanost není jen živobytí; je to i základ lidské důstojnosti. Musíme našim mladým lidem zajistit důstojnost.

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Paní předsedající, v médiích se nedávno objevily zprávy o tom, že ředitelé neúspěšné německé banky HRE mají nárok na velké důchody poté, co tam odpracovali pouhé dva roky, a na základě smluv, které byly sepsány poté, co banka již obdržela značnou státní pomoc. To potvrzuje přesvědčení občanů Evropské unie, že peníze jsou sypány pouze do bank, zatímco na obyčejné lidi se uvalují přísné úsporné programy.

Článek 9 Lisabonské smlouvy se odvolává na „vysokou úroveň zaměstnanosti, záruku přiměřené sociální ochrany“. Těm lidem v Evropě, kteří byli těžce postiženi finanční a hospodářskou krizí a dnes jsou nuceni k úsporám, to připadá jako sypání soli do otevřené rány. Když je například v Maďarsku stornována důchodová reforma a občané musí převádět prostředky zpět do státního důchodového systému nebo ztratit 70 % svých důchodových práv, je jasné, že Evropskou unií vane mrazivý vítr. V rozpravě v plénu o budoucnosti eurozóny úřadující předseda Rady vysvětloval, že události v Dublinu potvrdily důležitost kontrolních mechanismů v hospodářské politice EU. Podle mého názoru je opak pravdou. Máme příliš mnoho centralismu a příliš mnoho konformismu.

  Janusz Lewandowski , člen Komise. − Paní předsedající, abychom obhájili to, co je nazýváno evropským sociálně ekonomickým modelem, musíme přizpůsobit evropský model realitě, a sice globálním výzvám a krizi v Evropě. Chceme-li tento model obhájit, nemůže zůstat stejný.

Hlavním předpokladem, který již byl zmíněn, je toto – je to základní filozofie: základem stabilního, udržitelného růstu a zaměstnanosti je upevnění a obnovení důvěry trhů. To je z hlediska budoucího blahobytu evropských občanů rozhodující.

V odpověď konkrétně na otázky paní Harkinové a pana De Rossy – pan De Rossa je proirsky orientovaný –, sazby v tomto směru stanovujeme ve stejné výši jako MMF. Naše memorandum pro irskou vládu nejsme povinni zpřístupnit veřejnosti. Musím říci, že není nic antisociálnějšího než vytvářet schodky a dluhy, které budou muset splácet budoucí generace evropských občanů. Není nic méně odpovědného než bankovní praktiky, které převádějí problém bankovnictví na problém státního zadlužení. To jsou antisociální, nezodpovědné postupy a nelze za ně vinit Komisi.

Uvědomujeme si, že existuje zjevné napětí mezi úspornými opatřeními, které se provádějí v tolika zemích, a jejich dopadem na sociální začlenění a hranici chudoby. Uvědomujeme si to, a proto potřebujeme posouzení dopadů a diskuse. Taková diskuse je vedena zde, v Parlamentu.

Znovu zdůrazňuji, že naší základní filozofie spočívá v tom, že cenná je prevence. Prevence znamená, že bychom měli ovlivňovat politický mix na vnitrostátní úrovni. Politický mix na vnitrostátní úrovni je hlavně odpovědný za nalezení kompromisního řešení mezi úsporami a růstem. To je hlavní odpovědnost, ale my máme ovlivňovat tuto politiku na vnitrostátní úrovni tak, abychom zabránili budování budoucnosti Evropy na dluzích a schodcích, protože to nikam nevede.

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. − (FR) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, jak jste pochopili z mého prvního vystoupení, Rada si je dobře vědoma povinností podle článku 9 Smlouvy o fungování Evropské unie, které se týkají potřeby zohlednit celkový aspekt požadavků souvisejících s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zajištěním přiměřené sociální ochrany a boje proti sociálnímu vyloučení a také dosažení vysoké úrovně vzdělávání, odborného výcviku a ochrany lidského zdraví. Tyto povinnosti jsou a budou ve veškeré práci Rady řádně plněny.

Vzhledem ke své univerzálnosti je tato povinnost vyžadována také v oblasti správy ekonomických záležitostí. To se týká i výsledků obsažených ve zprávě pracovní skupiny pod vedením pana prezidenta Van Rompuye, kterou plně podpořila Evropská rada na svém říjnovém zasedání. Týká se to také šesti legislativních návrhů, jež vzešly z práce pracovní skupiny a které Komise předložila 29. září.

Plnění povinností podle článku 9 nicméně nevyžaduje žádný formální postup v podobě posouzení sociálního dopadu. Naší povinností, která platí pro Radu i pro Parlament, zvláště proto, že úkolem našich institucí je stanovovat politiku a pracovat pro Unii tím, že přijímáme právní předpisy v této oblasti, je tyto požadavky zohlednit. A to Rada bude činit.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Balíček opatření k posílení správy ekonomických záležitostí navrhovaný Komisí umožňuje zavedení přísnější disciplíny v Paktu stability a růstu a rozpočtovém dohledu tím, že navrhuje sankce pro „neukázněné“ členské státy. Jinými slovy se jedná o horší verzi návodu, který vedl EU ke krizi a recesi a dramaticky zhoršil její sociální problémy. Cesta navržená Komisí, která zahrnuje požadavek na institucionální změny, prohlubuje sociální a regionální nerovnosti. Důsledkem je známý fakt, tedy velmi nešťastné sociální dopady, kterými se musí zabývat mí kolegové ve svých otázkách. Tyto dopady navíc již vidíme v praxi a doplácejí na ně pracující nejen v některých zemích na jihu, ale i v celé EU. Evropský parlament se musí postavit proti této politice, která kromě zavádění tvrdých úsporných opatření a omezování práv zaměstnanců navíc oslabuje roli zaměstnanců a roli vnitrostátních parlamentů. Jinými slovy oslabuje roli volených zástupců institucí EU, které by však měly ve svých požadavcích prokázat větší povědomí o boji občanů.