Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2010/0051(COD)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0355/2010

Předložené texty :

A7-0355/2010

Rozpravy :

PV 15/12/2010 - 19
CRE 15/12/2010 - 19

Hlasování :

PV 16/12/2010 - 6.3
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2010)0488

Rozpravy
Středa, 15. prosince 2010 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

19. Kontrola Komise ze strany členských států při výkonu prováděcích pravomocí (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva (A7-0355/2010) pana Szájera jménem Výboru pro právní záležitosti o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (KOM(2010)0083 – C7-0073/2010 – 2010/0051(COD)).

 
  
MPphoto
 

  József Szájer, zpravodaj. Pane předsedající, jen zhruba necelý rok je v platnosti Lisabonská smlouva, jež počítá s podstatnými změnami při přenášení pravomocí Evropského parlamentu a Rady na Komisi.

Před několika měsíci jsme v této sněmovně projednávali moji zprávu o aktech v přenesené pravomoci. Akty v přenesené pravomoci jsou ty, kdy Parlament a Rada přenesou pravomoci, ale oproti předchozímu stavu si je nyní můžeme kdykoli vzít zpět. Můžeme stanovit lhůtu, můžeme akt změnit a můžeme jej vetovat, odchýlí-li se Komise od vůle zákonodárce.

V případě tohoto nařízení, které projednáváme na základě článku 291 Smlouvy, hovoříme o prováděcích aktech. U prováděcích aktů je situace trochu odlišná. Zde to jsou členské státy, které vykonávají své právo provádět různé právní předpisy Evropské unie. Je tu tedy jasný rozdíl.

Nové nařízení a nový systém aktů v přenesené pravomoci nám dávají velmi široké pravomoci. Náš vliv, vliv Parlamentu, se podstatně mění, zejména v určitých oblastech zákonodárství.

V oblasti provádění však máme jako Parlament, jako zákonodárce právo upravit, jak daleko smí prováděcí postup členského státu zajít.

Domnívám se, že po dlouhých vyjednáváních Parlament správně zaujal stanovisko, že chceme, aby Rada i Komise potvrdily, že práva Parlamentu budou dodržena, a dali jasné závazky. Po velmi dlouhých vyjednáváních jsme učinili velmi značný pokrok v této oblasti, která má vliv a účinek nejen – a zdůrazňuji nejen – na prováděcí akty, nýbrž i v oblasti aktů v přenesené pravomoci.

Parlament získal a podržel si právo kontroly i u prováděcích aktů, což znamená, že na základě dohody s jinými orgány máme postup, který můžeme použít.

Mou hlavní prioritou bylo, abychom tyto důležité pozice uhájili. Je tu i další problém, a to, že probíhají i další diskuse v tomto Parlamentu, který zastupují jiné výbory: zejména Výbor pro mezinárodní obchod, Výbor pro rozvoj a Výbor pro zahraniční věci –, a také jednání mezi Parlamentem a Radou o zákonodárství v oblasti finančních nástrojů a o tom, zda a jak mají být regulovány.

S ohledem na to jsem se snažil, aby toto nařízení nepředjímalo tuto diskusi. Chceme pomoci našim kolegům, kteří bojují o naši pozici v důležitém jednání s Radou, abychom nakonec s Radou mohli spolupracovat.

Protože se můj čas chýlí ke konci, rád bych na závěr poděkoval Komisi i Radě za jejich přizpůsobivost při vyjednávání. Je mi jasné, že v Radě bylo velmi obtížné dosáhnout shody. Jsem přesvědčen, že jsme uzavřeli ujednání, jaké Parlament chtěl, a že toto ujednání může uspokojit všechny poslance zejména proto, že se netýká jen textu, který právě projednáváme, ale protože očekáváme, že se Komise i Rada budou podílet na společné dohodě na těchto důležitých otázkách. Očekáváme i prohlášení, která potvrdí jasný závazek Komise přizpůsobit zbývající části acquis communautaire. Tento text, jenž je přiložen k mé zprávě, by měl uspokojit všechny poslance.

 
  
MPphoto
 

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. Pane předsedající, dnes ráno jsme slyšeli velmi dobrou rozpravu o občanské iniciativě a dnes večer jednáme o velmi důležitém tématu projednávání ve výborech. Jsem přesvědčen, že je dobrým znamením, že tu po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost skutečně dokončujeme hlavní části legislativy nezbytné pro její plné provedení.

Nařízení o prováděcích aktech bude mít významný dopad na to, jakým způsobem bude v budoucnu Komise provádět evropské právo. To bude mít velmi významný vliv na schopnost Unie prosazovat své politiky v zájmu svých občanů. Když jsme představovali náš návrh, stanovili jsme jeho hlavní cíl: aby nová pravidla zavedla systém přijímání prováděcích aktů Komisí, který bude jednodušší, účelnější, transparentnější a plně v souladu se Smlouvou.

Jak jsme v návrzích, o kterých nyní budeme jednat, těchto cílů dosáhli? Kontrolní mechanismus stanovený v nařízení je stejně jako v minulosti založen na komitologii, tedy na projednávání ve výborech složených ze zástupců členských států, kterým Komise předkládá návrhy opatření, avšak na rozdíl od současného již v tomto systému nebude prostor pro zásahy Rady jako takové.

Jak vyplývá ze Smlouvy, pouze členské státy, nikoli Rada, jsou oprávněny kontrolovat Komisi při výkonu prováděcích pravomocí. Nařízení kromě toho předpokládá, že zmizí všechny zvláštní postupy a že veškerá prováděcí opatření včetně těch týkajících se obchodu – jde o různá opatření, jako například antidumpingová nebo vyrovnávací – budou podléhat nařízení. Tím dojde ke skutečné revoluci v oblasti obchodní politiky.

Chceme, aby postupy byly jednodušší, a tak nové nařízení nejenže zavádí jen dva postupy – poradní a přezkumný – namísto čtyř, ale zároveň umožní automatické přizpůsobení existujících postupů projednávání ve výborech. Nové postupy se začnou používat na veškeré existující právní předpisy od prvního dne účinnosti. Samozřejmě tím nebude dotčena povaha pravomocí svěřených Komisi v oblasti základních aktů.

Komise se v prohlášení zavázala přezkoumat veškeré acquis a přizpůsobit je tak, aby vyhovovalo režimu aktů v přenesené pravomoci, a jsem si vědom toho, jak důležité to pro tuto sněmovnu je. Dosud jsme odhalili 153 aktů, které nebyly před Lisabonskou smlouvou předloženy k postupu spolurozhodování a které svěřují Komisi pravomoci, které musí být přeměněny v akty v přenesené pravomoci. Dále máme 299 aktů, které byly dříve přizpůsobeny regulativnímu postupu s kontrolou, které nyní budou muset být přezkoumány s ohledem na ustanovení Smlouvy o aktech v přenesené pravomoci. Ale naším cílem je, aby do konce funkčního období Parlamentu byly všechny stávající právní předpisy plně v souladu s novým ustanovením Lisabonské smlouvy.

To znamená plné sladění. Sami víte, jak ambiciózní tento cíl je, a proto mne obzvláště těší, že mne belgický ministr pan Chastel laskavě požádal, abych této sněmovně tlumočil závazek a vyjádření předsednictví.

Ve vyjádření se uvádí, že předsednictví si je vědomo ambiciózních záměrů Komise v této oblasti; vítá je a podporuje jejich cíle. Potvrzuje, že je ochotno učinit vše pro to, aby zajistilo, že toto přizpůsobení bude dokončeno v co nejkratší době poté, co Komise zašle návrhy. Předsednictví je připraveno loajálně spolupracovat s Parlamentem a Komisí na dosažení těchto cílů.

Samozřejmě bychom byli raději, kdyby toto vyjádření bylo zachyceno na úředním písemném záznamu, ale myslím si, že musíme přivítat duch spolupráce a kolegiální přístup ze strany belgického předsednictví.

Chceme systém, který bude efektivnější; proto budou nová pravidla plně odrážet novou roli, kterou Smlouvy přisoudily Komisi – s jedinou nežádoucí výjimkou, ke které se vzápětí dostanu – neboť zabránit Komisi v přijetí návrhu prováděcího aktu bude moci jen kvalifikovaná většina výboru.

Ta jediná výjimka, kterou jsem zmínil, kdy Komise potřebuje výslovné kladné stanovisko výboru před tím, než bude oprávněna přijmout návrh prováděcího aktu, se týká konečných mnohostranných ochranných opatření v oblasti obchodu. I když se v této oblasti přijímá jen omezené množství aktů, byli jsme proti těmto výjimkám na institucionální úrovni, protože bychom dali přednost plnému přizpůsobení novým pravidlům.

I když nakonec to bylo pro zákonodárce jediné možné východisko pro kompromis a vítáme to, chtěl jsem se o tom zde zmínit. Chceme systém, který bude transparentnější; celý postup bude veden zcela transparentně.

Všechny dokumenty předkládané výborům budou současně zasílány Evropskému parlamentu a Radě; tyto dva orgány budou mít právo kontroly na základě zcela rovného postavení. Kdykoli během postupu mohou naznačit Komisi, že si myslí, že návrh prováděcího aktu překračuje její pravomoci; budeme-li překračovat své pravomoci, budete mít právo nás na to velmi jasně upozornit.

Lze uzavřít, že tento text je ve svém celku velmi dobrým výsledkem pro Evropu, jasně posiluje metodu Společenství a jednoznačně rozšiřuje právo kontroly Parlamentu do všech oblastí.

Nové nařízení například stanoví, že v některých případech může být Komise povinna projednat věc v odvolacím výboru. Tento výbor však bude běžným komitologickým výborem, kterému bude předsedat Komise a pro který budou platit stejná pravidla; Komisi pak bude moci v přijetí návrhu zabránit jen kvalifikovaná většina.

Bude-li dnes Evropským parlamentem nové nařízení o postupu projednávání ve výborech schváleno, vstoupí velmi brzy v platnost, již 1. března 2011, což je bezpochyby dobrá zpráva. Nový právní rámec musí začít fungovat co nejdříve a doufám, že paralelně budeme moci zahájit společné přezkoumání demarkační linie mezi přenesenými pravomocemi a prováděcími pravomocemi Komise. Je to nutné nejen proto, abychom předešli dalším sporům při projednávání nových legislativních návrhů, ale i pro urychlení procesu přizpůsobování.

Na závěr bych rád poděkovat zpravodaji, panu Szájerovi, za práci, kterou odvedl v průběhu vyjednávání, a také všem politickým skupinám za jejich spolupráci a za pružnost, kterou projevili. Nakonec děkuji i belgickému předsednictví, které odvedlo mimořádnou práci při schvalování tohoto souboru v Radě tím, že se mu podařilo dosáhnout tohoto velmi obtížného kompromisu. Jsem přesvědčen, že to, co nyní budete projednávat, a doufám, že i zítra schválíte, je velmi dobrá zpráva pro Evropu.

 
  
MPphoto
 

  Gay Mitchell, zpravodaj pro stanovisko Výboru pro rozvoj. Pane předsedající, rád bych poděkoval zpravodaji, panu Szájerovi, za jeho úsilí a jeho zprávu.

Jak bylo vysvětleno, v důsledku vstupu Lisabonské smlouvy v platnost budou nynější ustanovení o komitologii nahrazena akty v přenesené pravomoci a prováděcími akty v souladu s články 290 a 291, ale velice mne znepokojuje role Komise při provádění rozhodnutí přijatých v souvislosti s Lisabonskou smlouvou.

Myslím, že jsem právě zaslechl pana komisaře říkat, že jejich cílem je stihnout to do konce funkčního období tohoto Parlamentu. To je dalších tři a půl roku a oni mají pouhý „cíl“! Tohle není sdružení vlastníků jednotek, tohle je Parlament! Jako poslanci Parlamentu – a říkám to velmi nerad – se mi často zdá, že namísto toho, aby Komise jednala jako poctivý prostředník mezi Radou a Parlamentem, se příliš přibližuje Radě, zatímco Parlament je při tak velkém počtu členů snadné rozdělit a často až příliš snadno schvaluje společný názor Rady a Komise.

Předně musím zdůraznit, že Parlament by podle mého názoru neměl být tlačen k tomu, aby se v této věci držel textu navrženého v prvním čtení. Nejdůležitější je, abychom dosáhli spravedlivého kompromisu, který bude nejlepší možnou volbou pro tuto sněmovnu a pro občany, které zastupujeme, a zároveň dbali na to, co právě řekl náš kolega, pan Szájer. Pokud to znamená počkat si na dohodu v druhém čtení, budiž. Jak jsem řekl, musí existovat pravidlo, že pokud se procesu účastní Rada, účastní se i Parlament. V tomto ohledu společně rozhodujeme a společně přijímáme zákony.

Jako zpravodaj pro stanovisko Výboru pro rozvoj věřím, že je nanejvýš důležité, abychom prosazovali nezávislost Parlamentu a aby Komise respektovala oba orgány. Nejsem si jist, zda to tento „kompromis“ umožňuje.

 
  
MPphoto
 

  Saïd El Khadraoui, navrhovatel stanoviska Výboru pro dopravu a cestovní ruch. (NL) Pane předsedající, na začátek bych rád poděkoval zpravodaji za jeho práci na složitém a velmi odborném souboru, který je nicméně velmi důležitý pro naši budoucí činnost.

Starý postup projednávání ve výborech se čtyřmi různými možnostmi nám, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, nebyl neznámý a již dlouho velmi dobře víme, jak nakládat s prováděcími rozhodnutími. Avšak vzhledem k úpravám, které je třeba provést podle Lisabonské smlouvy, chci oznámit, že podporujeme kompromisy, které zpravodaj dohodnul s Radou. Nicméně jsou dvě věci, o kterých si myslíme, že vyžadují vaši pozornost.

Zaprvé chceme maximální přísun informací a maximální zapojení Parlamentu při přípravách rozhodnutí výboru.

Zadruhé bych rád zdůraznil význam správného přístupu k přechodnému období a s ohledem na to žádáme Komisi, aby při reformě postupu projednávání ve výborech, která podle acquis dělí akty na akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty, byla štědrá vůči Parlamentu v případech, kdy je možné uvažovat o obou postupech.

To se tedy netýká reformy samotné, ale i použití současného acquis před jakoukoli reformou.

 
  
MPphoto
 

  Danuta Maria Hübner, zpravodajka pro stanovisko Výboru pro regionální rozvoj. Pane předsedající, obávám se, že odmítnutí zahrnout akty v přenesené pravomoci do oblasti finančních nástrojů může vytvořit nebezpečný precedent pro ostatní politiky. Vytváří to také nedůvěru mezi orgány a tato situace nás všechny znepokojuje.

Chystané návrhy legislativního balíčku pro regionální politiku po roce 2013 zřejmě budou vyžadovat použití prováděcích aktů, ale možná si vyžádají i akty v přenesené pravomoci. Apriorní vyloučení aktů v přenesené pravomoci nemůžeme akceptovat. Tato otázka by měla být předmětem jednání mezi spoluzákonodárci v každém jednotlivém případě.

Toto stanovisko je podle mého názoru politicky i právně logické a věřím, že je Rada i Komise budou s Parlamentem sdílet. Bezpochyby před námi stojí mnoho těžkých let. Naší povinností, jakožto evropských orgánů, je vytěžit maximum z našich politik. Tím, že zabráníme zbytečným sporům a procedurám, můžeme být v tomto společném cíli úspěšnější.

 
  
MPphoto
 

  Paolo De Castro, zpravodaj pro stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova.(IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, jako předseda Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova jsem z několika důvodů hluboce zklamán obsahem zprávy pana Szájera, o níž se má zítra hlasovat.

Zaprvé proto, že nebyl vzat v úvahu žádný z pozměňovacích návrhů, pro které můj výbor jednomyslně – a zdůrazňuji, jednomyslně – hlasoval, ačkoli společná zemědělská politika je jednou z těch, ve kterých se postupem projednávání ve výborech přijímá největší množství aktů, a patří tedy mezi ty, kterých se přizpůsobení legislativních aktů Lisabonské smlouvě nejvíce dotýká.

Zadruhé, podle znění článku 10 již Evropský parlament nebude mít ani pravomoc vyvíjet tlak, ani prostor k vyjednávání s Radou ohledně přizpůsobení právních předpisů společné zemědělské politiky nové Smlouvě.

Uvědomujeme si, že Rada již dala najevo svoji neochotu schvalovat akty svěřené Evropskému parlamentu a že přijetím tohoto nařízení Rada ztratí jakýkoli zájem pokračovat v jednání, neboť pro automatické přizpůsobení – které se netýká aktů v přenesené pravomoci a zahrnuje pouze prováděcí akty – neexistuje žádná lhůta, protože je přechodové.

Z tohoto důvodu jsem spolu s kolegy podal pozměňovací návrh, který činí automatické přizpůsobení opravdu dočasným, a vyzývám vás všechny, abyste jej podpořili a posílili tak roli Evropského parlamentu. Ve skutečnosti není důvod pro to, abychom u natolik citlivého souboru pravidel, kterým se stanoví pravidla provádění Smlouvy pro příští roky, měli dosáhnout dohody již v prvním čtení. Proto máme právo – dokonce bych řekl, že máme povinnost – co nejvíce zdokonalit znění tohoto tak důležitého souboru, a poslat jej tím do druhého čtení, aniž bychom ustoupili vydírání Rady, která hrozí jeho neschválením, aby nás donutila přijmout tuto nevýhodnou dohodu.

Myslím si, že je to po rozpočtu nejdůležitější bod, o kterém budeme muset hlasovat, neboť mění rovnováhu sil mezi evropskými orgány. V této sněmovně musíme důrazně hájit výsady demokraticky zvoleného Parlamentu, jenž zastupuje všechny občany Evropské unie.

 
  
MPphoto
 

  Antolín Sánchez Presedo, zpravodaj pro stanovisko Hospodářského a měnového výboru.(ES) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, Lisabonská smlouva zavádí významné změny v postupu vytváření a provádění legislativy Evropské unie tím, že rozlišuje mezi akty v přenesené pravomoci a prováděcími akty. Předchozí primární právo počítalo jen s prováděcími akty.

Toto nařízení je klíčové pro řádný přechod ze starého systému na systém nový a pro patřičné používání prováděcích pravomocí, které Lisabonská smlouva svěřila Komisi. Posiluje demokratický princip, neboť uznává právo Parlamentu na kontrolu, výročními zprávami zvyšuje transparentnost a začleňuje ustanovení o přezkumu, které má systém na základě zkušenosti zdokonalit. Proto v tomto ohledu uspokojuje požadavky Hospodářského a měnového výboru.

V oblasti finančních služeb pomůže zvýšit právní jistotu a efektivitu právních předpisů. Doplňuje cíl souhrnné směrnice, omezení pravomocí svěřených Komisi podle starého rámce, jež jsou slučitelné se současným rámcem, na dobu 3 let od vstupu nové Smlouvy v platnost, a zavádí ustanovení pro to, aby bylo možné nakonec přijmout technické prováděcí standardy, které jsou součástí nové struktury dohledu, a odvětvové úpravy v oblasti finančních služeb.

Proto jako zpravodaj pro stanovisko Hospodářského a měnového výboru hodnotím zprávu kladně a blahopřeji panu Szájerovi.

Chtěl bych poděkovat předsedajícímu za jeho velkorysost a popřát mu vše nejlepší v tyto svátky i v novém roce.

 
  
MPphoto
 

  Klaus-Heiner Lehne, jménem skupiny PPE.(DE) Pane předsedající, dámy a pánové, vzhledem k zavádějícím diskusím, které se vedly ve skupinách, na Konferenci předsedů výborů a někdy i ve výborech, je i zde v plénu nutná řada vysvětlení.

Zaprvé, toto nařízení neurčuje, které akty v přenesené pravomoci se budou řídit článkem 290 a které prováděcí akty budou v režimu článku 291. Toto nařízení tohle rozhodně stanovovat nebude. To bude stanoveno v základním aktu. Jinými slovy, o příslušnosti článku 290 nebo 291 rozhodne sám zákon, bude-li to ustanoveno. Nařízení se zabývá pouze postupem v případě článku 291.

Má druhá poznámka se týká kritiky článku 10. Tento článek se také týká jen postupu a ničeho jiného. V souvislosti s tím už jednou Komise vysvětlila, že v rámci přizpůsobení samozřejmě hodlá přezkoumat všechny existující akty z doby před Lisabonem a že předloží nové návrhy oběma legislativním orgánům: Parlamentu i Radě. To bylo ve srovnání s předchozí interinstitucionálná dohodou opětovně zdůrazněno.

Jediná skutečně nová věc je postup v oblasti mezinárodního obchodu. Uznávám, že kompromis, se kterým přišlo belgické předsednictví, je poněkud byrokratický. O tom není pochyb. Vzhledem ke dvěma blokujícím menšinám v Radě to však bylo jediné možné řešení.

Pro mne je celá tato otázka o vyvažování přínosů. Jak poznamenal zpravodaj, je třeba zvážit, co Parlament dojednal. Máme postup pro přezkoumávání prováděcích aktů, s čímž Smlouva vůbec nepočítá. To je zejména s ohledem na účast Parlamentu velmi významný krok kupředu, který jde nad rámec Smlouvy. Takže když zvážíme přínosy, je jasné, že si zpráva zaslouží naši podporu. Proto jsem pro přijetí zprávy tak, jak je, bez pozměňovacích návrhů. Teď v prvním čtení se nám nepodaří získat více, než bychom dosáhli v nedohlednu v pozdějším dohodovacím řízení.

 
  
MPphoto
 

  Eva Lichtenberger, jménem skupiny Verts/ALE.(DE) Pane předsedající, nařízení, které dnes projednáváme, bylo všemi výbory po dlouhou dobu přehlíženo. Někteří v této sněmovně se však teď na konci, kdy už jsou výsledky na stole, probudili. Někteří z nich se rozpravy bohužel nezúčastnili, což je škoda, protože by bylo velmi zajímavé poslechnout si jejich názory.

Jako bývalá členka Konventu si jasně vybavuji jeho duch. Konvent otevřeně žádal, aby Evropský parlament získal v mnohých oblastech konkrétní práva, aby se tím zajistila jeho důvěryhodnost v rámci orgánů a vůči občanům.

Navzdory požadavkům Konventu se neudělalo vůbec nic. Až velmi těžká vyjednávání, která vedlo belgické předsednictví s Radou, umožnila učinit důležité pokroky. Pamatuji si, co řekl pan Lehne. Šlo o otázku možnosti neustálého sledování, zda Komise nepřekračuje své pravomoci.

Některá pravidla samozřejmě nejsou zcela ideální, jako například dohody o mezinárodním obchodu, ale přesto souhlasím s výsledkem. Děkuji belgickému předsednictví. Udělalo vše pro to, aby se něčeho dosáhlo. Děkuji i zpravodaji, jenž jednal přátelsky a s rozumem.

 
  
MPphoto
 

  Raffaele Baldassarre (PPE).(IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, až budeme zítra hlasovat o zprávě pana Szájera, dáme zelenou jednomu z nových nástrojů – prováděcím aktům – obsažených v Lisabonské smlouvě.

Zjednoduší to starý systém projednávání ve výborech. Jedná se o opatření, které zajistí větší transparentnost při přijímání legislativních aktů a které bude upravovat způsoby dohledu členských států nad výkonem pravomocí, které byly svěřeny Komisi. Zásadní význam tohoto nařízení zkomplikoval legislativní postup jak na úrovni mezi orgány, tak v Parlamentu, nicméně doufám, že díky zapojení – ač opožděnému – všech výborů bude možné přijmout návrh v prvním čtení.

Proto blahopřeji zpravodaji, panu Szájerovi, k tomu, že se mu podařilo dosáhnout hlavních cílů Evropského parlamentu: mám na mysli záruky přizpůsobení současných postupů projednávání ve výborech novému postupu, právo kontroly Parlamentu a Rady, vytvoření odvolacího výboru vedeného Komisí a zařazení ustanovení o přezkumu, které umožní zhodnotit efektivitu postupu.

Dovolte mi poslední poznámku týkající se poslední překážky ve vyjednávání: začlenění společné obchodní politiky do působnosti budoucího nařízení. Ačkoli podle konečné dohody bude během přechodné lhůty 18 měsíců možné použít pro přijetí antidumpingových opatření systém prosté většiny, následně budou muset být tato opatření přijímána kvalifikovanou většinou. Toto řešení je výsledkem obtížného kompromisu, ale jsem přesvědčen, že uspokojí jak potřeby průmyslu, tak exekutivy Evropské unie a zbaví rozhodnutí technické povahy rizika nebezpečné politizace.

 
  
MPphoto
 

  Gianluca Susta (S&D).(IT) Pane předsedající, dámy a pánové, naprosto nesouhlasím s posledním řečníky. Osobně se domnívám, že toto opatření poškozuje zájmy Parlamentu a jde proti duchu Lisabonské smlouvy.

Téměř 70 % dohod s Radou je uzavřeno v prvním čtení, ale nechápu spěch při přijímání tak citlivého opatření, jako je toto, v prvním čtení, neboť se týká provádění Lisabonské smlouvy, která rozšířila naše pravomoci zejména v oblasti obchodní politiky. Právě zavedením antidumpingového postupu vyměňujeme objektivitu právní jistoty za zásahy členských států, což může být výsledkem vyjednávání mezi Komisí a členskými státy.

Proto si myslím, že se jedná o krok zpátky, stejně jako automatické přizpůsobení ze starého systému projednávání ve výborech na současný systém, který posiluje roli Parlamentu, v oblasti zemědělství bez jakýchkoli lhůt.

Z tohoto důvodu nevěřím, že je rozumné spěchat na dohodu s Radou v prvním čtení, protože riskujeme i vznik sporů před Soudním dvorem.

 
  
MPphoto
 

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. Pane předsedající, rád bych všem poděkoval za jejich příspěvky do rozpravy, které jen ukazují, jak komplikovanou věcí se zabýváme.

Dovolte mi reagovat na některé komentáře. Co se týče přezkoumání všech příslušných aktů a našeho závazku k tomu, máme velmi ambiciózní plán a diskutuji o něm během diskusí o rámcové dohodě s panem Lehnem: musíme přizpůsobit 299 plus 153 aktů. Myslím si, že je to velmi ambiciózní plán, chceme-li to stihnout do konce tohoto funkčního období. A když říkám, že to je „naše ambice“, mluvím jménem tří orgánů, neboť toto jednoznačně vyžaduje spolupráci nás všech.

Chtěl bych ujistit pana Mitchella o tom, že Komise chová vůči Parlamentu nejvyšší úctu.

Rád bych vyzdvihl jeden bod návrhu vyjádření Komise, jež je přiloženo k návrhu. Přečtu jej nahlas: „V průběhu uvedeného slaďování bude Komise pravidelně informovat Evropský parlament o návrzích prováděcích opatření souvisejících s těmito nástroji, které by se měly v budoucnu stát akty v přenesené pravomoci.“ Náš závazek k transparentnosti a jasnosti je tedy zcela jasný. Také bych chtěl zde v této sněmovně potvrdit, že budeme Parlamentu poskytovat maximum informací. Parlament bude dostávat všechny informace ve stejnou dobu jako výbory a budeme tak dělat maximum pro to, aby byl Parlament informován i v tomto postupu.

Myslím, že bych měl poděkovat panu Lehnemu za jeho vysvětlení situace v rozpravě. To, co dnes projednáváme, se týká prováděcích aktů, a toto nařízení nikterak nepředjímá, zda bychom v budoucnu měli používat akty v přenesené pravomoci či prováděcí akty.

Co se týče otázky přizpůsobení, mám za to, že tu pan De Castro nebyl, když jsem předčítal schválené vyjádření belgického předsednictví, které obsahovalo plný závazek k loajální spolupráci za účelem dosažení ambiciózního cíle naprostého přizpůsobení v následujících letech. Myslím si, že to je opětovné ujištění, že není jen v zájmu Parlamentu, nýbrž i Komise a Rady, abychom postupovali velmi rychle. Domnívám se, že je zřejmé, že tuto dohodu dodržíme, a já jsem si tím jist.

Pokud jde o politizaci antidumpingových a vyrovnávacích opatření, tak soudím, že ve skutečnosti zjistíte, že opak je pravdou. Znáte dnešní systém: prostá většina zástupců členských států může zablokovat návrh Komise. To by v budoucnu bylo podstatně těžší, jelikož byste k jeho zablokování nově potřebovali kvalifikovanou většinu členských států. Proto se domnívám, že to, co zde děláme, je vlastně posílení unijního přístupu a posílení postavení Komise v obchodních jednáních, přesně jak stanoví a předpokládá Lisabonská smlouva.

Pokud dovolíte, na závěr bych zdůraznil význam právní jistoty v této věci, poněvadž řešíme-li citlivé otázky jako například obchod, antidumpingová opatření nebo vyrovnávací opatření, tak přirozeně potřebujeme velmi dobře stanovené postupy a musíme mít jasně vymezené role a povinnosti. Parlament potřebuje velmi jasné právo kontroly, které mu dala Lisabonská smlouva, a my potřebujeme právní jistotu, abychom mohli pracovat v této velmi důležité oblasti zákonodárství, protože sami víte, jak často jsou tato opatření zpochybňována na mezinárodních fórech.

Žádám tedy vážené poslankyně a poslance, aby podpořili tyto návrhy bez pozměňovacích návrhů, neboť se domnívám, že jsou velmi prospěšné pro postavení Evropské unie ve světě.

 
  
MPphoto
 

  József Szájer, zpravodaj. Pane předsedající, chtěl bych poděkovat všem za jejich přispění, a to jak dnes, tak během posledních devíti měsíců, kdy jsme na této věci pracovali.

Ze všeho nejdříve mám procedurální poznámku. Mnozí kolegové vyjádřili své obavy ohledně toho, že pod tlakem Rady spěcháme na dohodu v prvním čtení. Komise, Rada a několik kolegů, kteří se účastnili jednání, mohou dosvědčit, že tlak byl přesně opačný. Byli jsme to já a Parlament, kdo jsme říkali Radě, že pokud nedosáhneme dohody, celá věc může ztroskotat.

Obdrželi jsme jasné závazky od obou orgánů, které jsou – jak se právě zmínil pan Šefčovič – jsou stejně jako Parlament pro stabilitu Lisabonské smlouvy. Čím později přijmeme toto nařízení, o to déle bude existovat starý systém projednávání ve výborech, který nám nevyhovuje pro mnoho jeho problémů. Z tohoto pohledu devět měsíců není krátká doba a za tuto dobu by stejně dobře mohla proběhnout dvě čtení. Vyjednávání bylo zcela transparentní. Mnozí kolegové to mohou potvrdit.

Během těchto devíti měsíců jsem se šestkrát zúčastnil Konference předsedů výborů a setkal se se stínovými zpravodaji a koordinátory ze všech výborů. Byl jsem to já, kdo rozhodl o dohodě, protože jsme dostali vše, co jsme chtěli. I když se to možná Komisi a Radě nelíbí, máme všechno.

Co má dělat zpravodaj, když vše, co jsme já a různé výbory požadovali, je v návrzích obsaženo, i když možná ne ve formě, kterou jsme chtěli? Pan De Castro má pravdu. Jeho požadavky nejsou obsaženy v textu nařízení, ale toto nařízení je o prováděcích aktech. Jeho požadavky jsou obsaženy v závazku Komise. Toto přizpůsobení – souhrnné přizpůsobení – jsem v minulosti již dělal a tehdy Komise dala ten samý závazek, kterému až na velmi drobné výjimky dostála. Myslím si, že v tomto ohledu bychom měli tomuto slibu věřit. A pokud Komise svůj závazek nesplní, sám vystoupím a budu požadovat přizpůsobení, jako teď činí pan De Castro.

Z tohoto hlediska neexistuje žádný tlak. Tento tlak vzešel ode mne. Díky dobré spolupráci při mnoha obtížných vyjednávání jsme se shodli na něčem, co mohu s čistým svědomím doporučit sněmovně ke schválení.

Děkuji vám všem, zejména kolegům, kteří se účastnili tohoto velmi obtížného procesu. Omlouvám se široké veřejnosti, která zřejmě nechápe jediné slovo z toho, o čem se zde bavíme, ale s jistotou mohu říci, že bude-li toto nařízení přijato, dojde k zvýšení transparentnosti a zlepšení parlamentní kontroly záležitostí Evropské unie.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra.

Písemná prohlášení (článek 149)

 
  
MPphoto
 
 

  Vital Moreira (S&D), písemně.(PT) Tato zákonodárná iniciativa v oblasti kontroly „nástrojů moci výkonné“ Komisí byla zavedena Lisabonskou smlouvou, která ji zahrnuje do zákonodárné pravomoci Evropského parlamentu. Jde bezpochyby o celkově kladný legislativní počin, vezmeme-li v úvahu současnou situaci.

Ale v některých ohledech není dosaženo plného souladu s Lisabonskou smlouvou. Mezi těmito negativními aspekty vyčnívají dva. Zaprvé neexistuje žádná lhůta pro přizpůsobení bezpočtu existujících situací novému systému a Lisabonské smlouvě. Právě proto jsem podal pozměňující návrh, který zavádí takovéto ustanovení. Zadruhé a především jsou nepřijatelné odchylky stanovené v případě nástrojů na ochranu trhu (konkrétně antidumpingových, antisubvenčních a ochranných opatření), na základě kterých budou moci členské státy dotěrněji kontrolovat Komisi, poněvadž se tím znesnadní používání těchto opatření a povede to k jejich politizaci. Tato opatření jsou klíčová pro ochranu evropských společností před zahraniční konkurencí, která těží z těchto zakázaných výhod.

Pro odlišný přístup k opatřením na ochranu trhu, který podkopává schopnost Komise (a potažmo i Unie) bránit evropský průmysl před nekalou soutěží pocházející ze zemí mimo evropský vnitřní trh, neexistuje žádný ústavněprávní ani politický podklad.

 
Právní upozornění - Ochrana soukromí