Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 15. prosince 2010 - Štrasburk

1. Zahájení zasedání

PŘEDSEDAJÍCÍ: Jerzy BUZEK
Předseda

(Zasedání bylo zahájeno v 8:35)

2. Prezentace pracovního programu Komise na rok 2011 (předložené návrhy usnesení): viz zápis

3. Budoucnost strategického partnerství Afrika-EU v návaznosti na 3. summit Afrika-EU (předložené návrhy usnesení): viz zápis

4. Prováděcí opatření (článek 88 jednacího řádu): viz zápis

5. Příprava zasedání Evropské rady (16.–17. prosince 2010) – Zavedení stálého krizového mechanismu na ochranu finanční stability eurozóny (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem programu je společná rozprava o:

– prohlášení Rady a Komise o přípravě zasedání Evropské rady (16.–17. prosince 2010),

– otázce k ústnímu zodpovězení (O-0199/2010), kterou pokládá paní Bowlesová jménem Hospodářského a měnového výboru Komisi ohledně zavedení stálého krizového mechanismu na ochranu finanční stability eurozóny (B7-0659/2010).

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. − (FR) Pane předsedající, pane předsedo Komise, pane komisaři, vážení poslanci, jménem Rady bych vám chtěl poděkovat, pane předsedající, za tuto příležitost vystoupit před Parlamentem a seznámit vás se záležitostmi, o kterých se bude diskutovat na zasedání Evropské rady.

Toto zasedání, které se uskuteční zítra a pozítří, bude podle všeho rozhodující pro posílení ekonomického pilíře Hospodářské a měnové unie. Nejdůležitějším bodem na pořadu jednání bude posílení finanční stability. Žijeme v mimořádné době, která vytvořila a nadále vytváří značné problémy jak pro vlády, tak pro občany. Musíme udělat všechno, co je třeba, abychom zajistili překonání nynější finanční krize a obnovení důvěry.

Od počátku krize jsme dávali najevo své odhodlání učinit potřebná opatření na ochranu finanční stability a podporu návratu k udržitelnému růstu. Krize zdůraznila zejména nutnost zřídit další finanční nástroj k ochraně stability eurozóny. Museli jsme zavést mechanismus ad hoc, který jsme právě použili na podporu Irska. Nicméně skutečně potřebujeme stálý mechanismus ze střednědobého hlediska.

Belgická vláda za tímto účelem zítra ráno, na příštím zasedání Evropské rady, předloží návrh, který intenzivně konzultovala s předsedou Evropské rady. Jde o návrh rozhodnutí o změně Smlouvy s ohledem na zavedení mechanismu na ochranu finanční stability celé eurozóny, a sice prostřednictvím změny článku 136. Evropská rada bude vyzvána, aby udělila souhlas s tímto návrhem rozhodnutí a zahájila zjednodušený postup pro přijímání změn podle čl. 48 bodu 6 Smlouvy o Evropské unii. Cílem je formální přijetí rozhodnutí v březnu roku 2011 a jeho vstup v platnost k 1. lednu 2013.

Kromě toho je provedení zprávy pracovní skupiny pro správu ekonomických záležitostí, kterou Evropská rada potvrdila v říjnu, významným krokem ke zvýšení rozpočtové kázně, širšímu hospodářskému dohledu a větší koordinaci. Touto záležitostí, jíž přisuzujeme velký význam, se nyní zabývá Parlament i Rada a měla by být vyřešena do léta příštího roku.

A konečně bych chtěl zdůraznit význam nové strategie pro růst a zaměstnanost Evropa 2020, která hraje při našem překonávání krize důležitou úlohu. Belgické předsednictví se zavázalo, že pokročí s jejím prováděním a připraví tak cestu k obnově udržitelného hospodářského růstu.

Kromě těchto hospodářských záležitostí bych rád pohovořil o dvou dalších tématech. Evropská rada se bude zabývat vztahy Unie s jejími strategickými partnery. Rada pro zahraniční věci, které předsedala paní baronka Ashtonová, připravila zprávu o pokroku ve vztazích s třemi partnery – Spojenými státy, Čínou a Ruskem. Evropská unie proto bude projevu paní baronky Ashtonové ohledně vztahů Unie s jejími strategickými partnery pečlivě naslouchat. Paní baronka Ashtonová bude rovněž vyzvána, aby tento přístup zvolila i pro ostatní partnery, jako jsou Ukrajina, Afrika, Indie a Brazílie, a aby v březnu roku 2011 předložila zprávu popisující situaci, pokud jde o její styky s našimi partnery.

Moje poslední poznámka se týká žádosti Černé Hory o přistoupení k Evropské unii. Rada pro obecné záležitosti přivítala postoj Komise vůči Černé Hoře. Tato země učinila pokroky v plnění politických kritérií stanovených kodaňskou Evropskou radou a požadavků v souvislosti s procesem stabilizace a přidružení. Je však třeba vynaložit další úsilí, zvláště pokud jde o provádění sedmi klíčových priorit vytyčených v postoji Komise. Rada s ohledem na návrh Komise doporučila, aby byl Černé Hoře udělen status kandidátské země, a Evropská rada tuto záležitost prověří.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. − Pane předsedající, pane předsedo Rady, vážení poslanci, Evropská rada se tento týden zaměří na dva hlavní cíle: dohodu ohledně klíčových vlastností budoucího stálého evropského mechanismu stability pro eurozónu a dohodu ohledně omezené změny Smlouvy, aby byl tento mechanismus z právního hlediska nenapadnutelný. Proto doufám a očekávám, že se Evropská rada zaměří na dosažení tohoto cíle, bude se držet zvoleného směru a posílí konsenzus. Dosažením dohody Evropská rada rovněž vyšle signál jednotné, solidární a jednoznačné podpory evropskému projektu; bude to však vyžadovat hodně tvrdé práce.

Všichni víme, že v tuto chvíli jde Evropské unii a zvláště eurozóně o hodně. Mnoho lidí očekává, že Evropská unie poskytne odpovědi: na jedné straně to čekají trhy, na straně druhé naši partneři ve světě, ale – a což je nejdůležitější – čekají to naši občané. Co očekávají? Jaké nejlepší ujištění jim můžeme dát? Pokud jde o mě, je odpověď jasná. Musíme ukázat, že Evropská unie má události pod kontrolou, že máme postup, kterého se držíme, a že hovoříme jedním hlasem a jednáme jako jeden celek. To, co nepotřebujeme, je soutěž krásy mezi vedoucími představiteli, kakofonie rozdílných scénářů či prohlášení, po kterých nenásleduje akce.

Ano, stojíme před závažnými výzvami, ale pokud se s odstupem podíváme na fakta, Evropská unie se k nim letos staví čelem. Byli jsme konfrontováni se dvěma konkrétními problémy – šlo o Řecko a Irsko. V obou případech jsme přijali potřebná opatření. Skutečností je, že Evropská unie byla v obou případech schopná jednat, nicméně musíme uskutečnit dalekosáhlé reformy, abychom zajistili, že k takovým situacím v budoucnu nedojde znovu.

Nezbytnou podmínkou k tomu je skutečná evropská správa ekonomických záležitostí. Balíček opaření k posílení správy ekonomických záležitostí by proto měl být chápán jako zásadní stavební prvek systému, který dodá Evropanům a trhům důvěru, že jsou zavedeny vhodné struktury. Doufám, že Parlament bude nadále projednávat tyto návrhy Komise přednostně, aby mohly být do poloviny příštího roku plně provedeny.

Náš budoucí systém bude spočívat na individuálním i společném úsilí, odpovědnosti a solidaritě. Rychle postupujeme tímto směrem. Zároveň je nezbytné konsolidovat veřejné finance. Zdravé veřejné finance jsou zapotřebí k obnově důvěry, která je tak zásadní pro růst. V mnoha členských státech závisí aktuální provádění rozpočtové politiky do značné míry na dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí a jsou zapotřebí nápravná opatření.

Samozřejmě musíme hledět dále než jen na rozpočtovou konsolidaci, musíme podporovat růst, a připravujeme půdu budoucímu růstu Evropy prostřednictvím strategie Evropa 2020. To Evropě přináší opravdovou vyhlídku na růst. Všímám si, že stále více a více členských států zcela chápe potenciál Evropy 2020. Vyjděme z toho a urychleme reformy k posílení růstu. Když to vezmeme vážně, strategie Evropa 2020 může směřovat naše místní, vnitrostátní i evropské ekonomiky k budoucím zdrojům růstu.

Pilně pracujeme, abychom nejpozději za měsíc předložili první analýzu ročního růstu. Jsem přesvědčen, že to bude pro Parlament příštím rokem důležité téma, stejně jako budoucnost rozpočtu Unie i to, jak bude možné využít jeho velký potenciál při plnění úkolu, jímž je posílení růstu a vytváření pracovních míst.

Musíme se také zabývat naším bankovním systémem a přijmout potřebná opatření k zajištění, že banky budou schopny přiměřeně financovat hospodářství, zvláště malé a střední podniky. Pokud jde o stabilizaci ekonomik, mnoho našich kroků bylo ad hoc nebo dočasných. Další důležitou součástí našeho přístupu k dalekosáhlým reformám musí být stálý mechanismus stability.

To je cílem nástroje evropského mechanismu stability. Po intenzivních konzultacích, které šly velmi dobře, jsme mohli koncem minulého měsíce představit jeho koncepci. Jsem přesvědčen, že jej Evropská rada tento týden schválí, i když bude v příštích týdnech třeba ještě vypracovat jeho přesné rysy.

Tento mechanismus by měl být podpořen také rozhodnutím pokročit s omezenou a cílenou změnou Smlouvy. Nyní, když panuje mezi členskými státy shoda, že je třeba se vydat touto cestou, musí být změna rychle provedena. Její účel je velice specifický. Je to jasná, pragmatická změna v zájmu naplnění konkrétní potřeby. Není k tomu třeba nic víc než ji provést. Odolejme tedy sklonům nadměrně to komplikovat nebo vytvářet umělá propojení s jinými subjekty a nedovolme, aby naše pozornost byla odvrácena od úkolu, který před sebou máme. Za eurem stojí pevná politická vůle. Jak dočasný mechanismus, tak nyní stálý mechanismus jsou klíčová rozhodnutí, která dají najevo, že členské státy jsou jako vždy ochotny se postavit za stabilitu a integritu eura.

Všechny tyto prvky – správa ekonomických záležitostí, rozpočtová konsolidace, zajištění reforem posilujících růst, efektivní banky, evropský nástroj finanční stability a jeho nástupce, evropský mechanismus stability – jsou vzájemně propojeny. Je třeba k nim přistupovat jako ke členěnému celku, aby byla reakce na krizi komplexní a aby se nic podobného už nikdy neopakovalo.

Opatření Evropské centrální banky jsou samozřejmě významným příspěvkem k tomuto cíli.

Všichni se shodnou na tom, že letos učiněná opatření, nejviditelněji ve prospěch Řecka a Irska, jsou rovněž v širším zájmu celé Evropské unie a všech jejích členských států. Ve velké míře vycházejí ze základních zásad solidarity, společné odpovědnosti, sdílení rizik a poskytování vzájemné podpory v době nouze. Vím, že tyto zásady jsou pro Parlament důležité. Jsou důležité i pro mě, takže chápu, že vznikly další nápady, jak dát těmto zásadám formu prostřednictvím případných dalších mechanismů.

Dovolte mi, abych byl v tomto bodě jednoznačný. Eurobondy jako takové jsou zajímavou myšlenkou. Sama Komise tento nápad představila v roce 2008, když posuzovala prvních deset let Hospodářské a měnové unie, nicméně se nacházíme v krizové situaci a finanční mechanismy k jejímu řešení, např. evropský nástroj finanční stability, již máme. Jejich možnosti ještě ani zdaleka nejsou vyčerpány a lze je zdokonalovat a přizpůsobovat mnohem rychleji než jakékoli jejich alternativy, byť by byly sebezajímavější.

Takže sice chápu, že chcete přemýšlet o všech možných řešeních, ale nyní je čas na okamžitou akci. Nezavrhujme tento nápad do budoucna, ale soustřeďme se v této fázi na to, co může být řešením ve smyslu dosažení konsenzu mezi členskými státy a co lze uskutečnit rychle a rozhodně.

Pracujme společně na tom, abychom tento rok zakončili vzkazem důvěry, že Evropská unie má pro své hospodářství jednotnou vizi a že tuto vizi uskutečňuje. Konejme tak s jasným vědomím našeho cíle, jednejme tak, aby tento cíl byl také jasný: silné a stabilní euro ve stále propojenější Evropské unii.

  Předsedající. – Chtěl bych poděkovat úřadujícímu předsedovi Rady panu Chastelovi a předsedovi Komise panu Barrosovi za jejich uvedení diskuse. Hovoříme o velice důležité záležitosti. Překonání krize a tvorba pracovních míst jsou pro naše občany prioritou. Evropská rada bude zítra a pozítří věnovat pozornost v prvé řadě tomuto tématu.

  Joseph Daul, jménem skupiny PPE. – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, Evropská rada, která bude zahájena tento týden, se uskuteční v mimořádné situaci: spekulativní útoky na euro, obnovení euroskepticismu a počátky úvah o evropských financích v době, kdy se Parlament připravuje na hlasování o rozpočtu na rok 2011.

Tyto záležitosti jsou samozřejmě úzce propojeny. Krize eura a solidární opatření mají vliv na kupní sílu evropských občanů, kteří pochybují, zda mají všechny tyto snahy smysl, když nikam nevedou, a euroskepticismus se objevuje dokonce i v zemích dosud tradičně proevropských. Tohoto jevu se zmocňují populisté a extremistické politické frakce, které živí strach a sklony stáhnout se do sebe, a pokud jsou ve vládě, nenabízí žádnou zázračnou léčbu.

Budu nejprve hovořit o euru, které musíme chránit a posílit, a zároveň si musíme položit některé zásadní otázky.

Moje první otázka tedy zní: měla Evropa někdy měnu stejně stabilní jako euro? Těm, kdo cítí nostalgii po národních měnách, říkám, že krok zpět by měl pro Evropu katastrofální důsledky.

Moje druhá otázka zní: kdo stojí za útoky na euro v posledních měsících? Kdo má prospěch z tohoto zločinu, pokud to tak smím nazvat? Nevytvářím konspirační teorie, ale během diskusí s vedoucími politickými představiteli a finančními analytiky nacházíme vždy stejný zdroj našich problémů. Kdy se ponaučíme? Domnívám se, že můžeme se našimi přáteli hovořit přímo.

Moje třetí otázka zní: proč se euro dosud obchoduje nad hranicí 1,30 USD? Je to vážná překážka pro naše vývozy a všichni říkají, že to euro zničilo. Proč jsou naše státy jediné, které provádějí přísnou a ortodoxní politiku, zatímco naši konkurenti profitují ze svých slabých měn, kterými podporují svá hospodářství? Na toto se nás naši občané ptají. Toto jsou otázky, které jsem dostával minulé dva týdny na setkáních se zvolenými politiky.

Dámy a pánové, potřebujeme vyslat signál důvěry, že určitě překonáme krizi, potřebujeme zavést opatření na povzbuzení obnovy růstu a konkrétní opatření, jaká nedávno přijala Barrosova Komise v zájmu oživení vnitřního trhu či umravnění finančních trhů. Potřebujeme – a krize eura to potvrdila – sblížit naše sociální a rozpočtové politiky. K tomu je potřeba odvaha. Pane úřadující předsedo Rady, pane předsedo Komise, pokračujte a konejte rychleji a vyřešíme tak řadu problémů.

Budeme v příštích letech potřebovat hodně odvahy, jestliže chceme naše země posílit na bojišti celosvětové konkurence a jestliže chceme co nejefektivněji využívat peníze daňových poplatníků. O tuto racionalizaci výdajů je třeba usilovat na všech úrovních: místní, regionální, vnitrostátní i evropské. Je třeba znova přezkoumat politické a finanční priority Unie a zásadně revidovat evropské veřejné finance. Musíme si klást podstatné otázky a na základě odpovědí přizpůsobit náš rozpočtový rámec na období 2014–2020.

Evropský parlament vyzývá k této zásadní diskusi a máme v úmyslu se těchto podstatných rozhovorů jako přímo zvolení zástupci 500 milionů Evropanů plně účastnit, i když se to některým vládám, které nám toto právo chtějí upřít, nelíbí.

Žádám Evropskou radu, aby nám dala svůj souhlas a v případě potřeby hlasovala, aby ti, kdo nám možnost podílet se na této diskusi upírají, převzali odpovědnost. Nejde nám o moc, ale o to, abychom přispěli k zásadní debatě o budoucnosti budování Evropy. Musíme vyřešit problém u pramene, musíme přijmout ta správná rozhodnutí, rozhodnutí nebytná k zajištění, že evropský rozpočet bude ve stále větší míře investiční.

Jestliže mohou naše členské státy s vědomím rozpočtových omezení investovat méně do vzdělávání, odborné přípravy, výzkumu a inovací, dělejme to my na evropské úrovni tak, že spojíme naše zdroje, a dosáhneme tedy úspor z rozsahu.

Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) se domnívá, že nesmíme dovolit, aby diskuse o evropských financích sklouzla do rozepří mezi členskými státy, které chtějí nazpět své peníze. Tato diskuse by naopak měla být o usmíření našich spoluobčanů s Evropou tím, že jim odhalíme přidanou hodnotu, kterou může přinášet koordinovaná a vizionářská evropská činnost.

V současné době navštěvuji hlavní města a mohu vám říci, že taková diskuse funguje. Nepromarněte tuto příležitost. Protože se blíží Vánoce a Nový rok a toto předsednictví brzy skončí, chtěl bych poděkovat belgickému předsednictví za velmi dobrou spolupráci s Parlamentem a rovněž José Manuelu Barrosovi, který měl odvahu připravit do konce června dokument o hlavních požadavcích. Domnívám se, že musíme společně pokračovat tímto směrem a hlavy států nebo předsedové vlád nás musí následovat. Musíme jim ukázat cestu.

(Potlesk)

  Martin Schulz , jménem skupiny S&D. – (DE) Pane předsedající, nestává se často, že bychom se sešli koncem roku s většími důvody k obavám. Jsme hluboce znepokojeni, protože se Evropa nachází uprostřed rostoucí a násobící se krize důvěry. Tato krize důvěry má své příčiny a rád bych se zde dnes pokusil některé z nich popsat. Domnívám se, že jsme konfrontováni s dvojitou „salámovou taktikou“. Tento přístup používají ti, kdo se pokoušejí občanům nějaké země zastírat skutečnou situaci. Když vlády lidem říkají: „všechno je v pořádku, bez problémů, máme všechno pod kontrolou“ a pak náhle změní názor a prohlásí, že potřebují podporu ve výši mnoha miliard eur, vážně to otřese důvěrou občanů. Už se to stalo dvakrát. Nevím, zda se nestane znovu, že nějaká vláda bude říkat, že má všechno pod kontrolou a může financovat své dluhopisy, i když úrokové sazby stoupají, a pak náhle změní názor a řekne: „Potřebujeme záchranný balíček. Pomozte nám!“ K tomu nesmí dojít. Potřebujeme pořídit soupis skutečných státních dluhů a dluhů bank. Domnívám se, že větší důvěru vzbudí, když vysvětlíme, jaká je skutečně situace, jakkoli špatná by byla. Když budou všechny karty vyloženy, snadněji budeme hledat řešení.

Nicméně „salámová taktika“ se provádí i na druhé straně. Silné země říkají, že nemusí pomáhat. Slyšíme tak ozvěny opětovné nacionalizace: „Nejsme ochotni platit za jiné“, přestože státy, které to říkají, vědí, že nakonec budeme všichni muset stát při sobě a platit. Provádět „salámovou taktiku“, neříkat lidem pravdu, i když víte, že ve svém vlastním zájmu budete muset zaplatit, rovněž poškozuje důvěru.

Nyní se připravujeme na zasedání Evropské rady. Co si počneme s různými hlasy? Některé znějí ve prospěch eurobondů, jiné jsou proti. Někteří říkají, že je třeba stabilizovat a navýšit záchranný balíček, jiní zase, že se navyšovat nemá. Nechápu, v čem spočívá logika prohlašování, že to jsou všechno jenom dočasná opatření, protože máme všechno pod kontrolou, zatímco musíme tato dočasná opatření začlenit do Smlouvy, aby byla k dispozici dlouhodobě. Takového rozporu si povšimne každý a i toto otřásá důvěrou občanů. Poškozuje důvěru, když nějaká vláda v létě podrobí své banky zátěžovému testu a za pouhých několik měsíců si uvědomí, že to byl vlastně zátěžový test eura, nikoli bank.

Nacházíme se uprostřed krize důvěry a musím vám říci, pane Barroso, že i když je možná pravda to, co jste říkal dnes dopoledne, nevyvolává to dojem, že budeme hledat ta nejlepší řešení a pak je provádět. Vyvolává to dojem, že budeme diskutovat o tom, jakého minimálního konsenzu můžeme v pátek dosáhnout. To zkrátka nestačí. Prohloubí to krizi důvěry. Politika, která krátkodobě uklidní vnitrostátní trhy, nestačí. My potřebujeme politiku, která stabilizuje trhy a euro. Proč nikdo v této sněmovně ani v Evropské radě nehovoří o vnější hodnotě eura? Dnes se euro obchoduje k americkému dolaru za 1,34. Nejnižší hodnota během krize byla 1,20; při zavedení eura to bylo 1,15. Euro je stabilní měna. V mezikontinentální hospodářské soutěži, kdy spolu ve světě navzájem ekonomicky soupeří regiony, již nejsou rozhodující národní měny, ale měnová struktura celého regionu. Z hospodářského a sociálního hlediska je eurozóna rozhodně tím nejsilnějším regionem na světě. Jenom ji politicky oslabují političtí činitelé, kteří provádějí politiky zaměřené na krátkodobé uklidnění vnitrostátní diskuse. Euro je silné a mohlo by být mnohem silnější, kdyby ti, kdo mu dávají politický rámec a mají za něj odpovědnost, konečně plnili své povinnosti a přijali odvážná, jednotná rozhodnutí v sociálních a hospodářských záležitostech, která by ukončila krizi důvěry. Stačí se podívat, co se děje v Londýně, v Paříži a v Římě. Jestliže krizi důvěry neukončíme, budeme mít v několika příštích letech vážné problémy.

Proto bych chtěl Radě říci, že podporuji eurobondy. Pokud existuje jiné vhodné řešení, tak jej prosím přijměte, ale musíte se konečně shodnout na tom, jak euro stabilizovat vnitřně, protože navenek je dostatečně silné.

  Guy Verhofstadt, jménem skupiny ALDE. – (FR) Pane předsedající, myslím si, že existuje pravidlo, které platí ve všech oblastech života: když se útočí na nějakou skupinu, musí tato skupina reagovat jednotně a solidárně. Tedy právě v opak toho, co se odehrálo roku 2010, kdy byly provedeny útoky na euro. Od doby řecké krize jsme byli svědky samých neshod v diskusích a rozhodně žádné jednoty a rozhodně žádné dostatečné solidarity.

Nyní musíme mít odvahu – oslovuji také předsedu Komise – si uvědomit, že veškerá přijatá dočasná opatření zkrátka nestačí. Není to moje analýza, je to analýza Mezinárodního měnového fondu (MMF), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a pana Tricheta, který je přece hlavou ochránce eura, prezidentem Evropské centrální banky. Pan Trichet se domnívá, že všechna přijatá a připravovaná opatření nejdou dostatečně daleko.

Všichni říkají, že je nutné učinit čtyři kroky: za prvé potřebujeme pakt stability se skutečným mechanismem sankcí; za druhé stálý a větší krizový fond – nejsem jediný, kdo toto navrhuje; pan Trichet říká, že fond musí být navýšen. Hlavy států či předsedové vlád to nechtějí, ale chceme, aby se do trhů vrátila důvěra. Za třetí potřebujeme skutečnou správu ekonomických a rozpočtových záležitostí, fiskální a hospodářskou unii, a za čtvrté jednotný trh s eurobondy.

Tyto čtyři věci je potřeba udělat, protože nikde ve světě, kolegové, neexistuje měna, kterou by nepodporovala vláda, hospodářská strategie a trh s dluhopisy. Něco takového nikde na světě neexistuje. A co nám zde dnes bylo řečeno? Bylo nám řečeno: „Ano, je to dobrý nápad, ale musíme ještě trochu počkat.“ Na co potřebujeme čekat? Asi na naprostý chaos nebo na to, až euro zmizí.

Nastal tedy čas přijmout rozhodnutí a já neočekávám, pane předsedající, že nám Komise dnes řekne: „Ano, bude to náročné, nesmíme pokračovat s těmito diskusemi o eurobondech; je to dobrý nápad, ale není na něj čas, protože máme krizový fond, ze kterého teď uděláme stálý fond“. Tyto dvě věci nemají nic společného. Krizový fond je teď nutný, abychom mohli čelit útokům na euro, ale pro střednědobou a dlouhodobou stabilitu eura jsou nutné i eurobondy. Mezi těmito dvěma fondy není žádný rozpor: oba jsou nezbytné, taková je situace ve světě.

Proto se domnívám, společně s hlavami států či předsedy vlád, kteří zítra a pozítří budou diskutovat a budou říkat „ano, optimalizujeme Smlouvu a krizový fond, který by měl být normálně navýšen – což všichni požadují – lze přeměnit ve stálý“ – domnívám se, že nastal čas, aby Komise předložila co nejrychleji balíček, který bude podstatnější, odvážnější, globálnější a důslednější, pokud jde o dotčený postup. S ohledem na Pakt o stabilitě a růstu, který by měl skutečný mechanismus sankcí, může Parlament dělat svou práci, protože balíček je zde a chystáme se vrátit k původním návrhům Komise. Pokud jde o ostatní tři body, navýšený krizový fond, ano, ale navrhněte to. Navrhněte to! Zaujměte v této věci postoj a řekněte, že je potřeba navýšit krizový fond. Proč? Protože navýšený krizový fond skoncuje se spekulacemi proti euru. Za druhé, navrhněte celkový balíček o fiskální a hospodářské unii, a za třetí, nebojte se a navrhněte jednotný trh s eurobondy. Víme, že až bude všechno za námi, tak to z dlouhodobého hlediska euro stabilizuje.

  Daniel Cohn-Bendit , jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedající, pane předsedo Komise, dámy a pánové, na tom všem je něco podivného. Pane Chasteli, hovořil jste o příštím summitu. Mohl jste nám říct, že věci před summitem začaly být poněkud nejisté. Mohl jste nám říct, že budete muset některé diskuze zkrátit.

Pane Barroso, myslím si, že se vším tímhle kolísáním neuděláme žádný pokrok a nepohneme se dál. Martin Schulz má pravdu: musíme popsat realitu krize a říct, jak se věci mají, ale musíme také popsat realitu naší vlastní politické bezmocnosti a důvody této bezmocnosti. Nemá smysl jen říkat, že jsme přijali správná rozhodnutí. Víte stejně dobře jako já – a ví to tady každý –, že jsme je vždycky přijali příliš pozdě. Děláme krok vpřed a dva kroky zpátky. Netvrdím, že je to vaše chyba. Právě naopak si myslím, že Komise vždycky byla bodem stability v době, kdy byla jasnost nedostatkovým zbožím. Ale jaká by teď měla být – myslím, že Guy Verhofstadt položil tu správnou otázku – jaká je naše strategie v nadcházejících měsících?

Jak já to vidím, strategie je prostá: Komise měla navrhnout pakt stability – což již udělala –, který by definoval nezbytnou stabilitu, a tedy odpovědnost všech vůči euru, a pakt solidarity definující potřebnou solidaritu. Není stability bez solidarity. Tyto diskuse mezi paní Merkelovou a panem Untelem nás už nezajímají. Ano, postoj určitých zemí včetně Německa, které tvrdí, že je nutná stabilita a že se nesmí nikdy opakovat to, co se stalo, je správný. Ano, pokud zároveň neřekneme, že v zájmu solidarity jsme nuceni vytvořit příležitost k ochraně eura pomocí eurobondů za účelem investování a pokračování v ekologické a hospodářské transformaci. Potřebujeme investovat, až na to, že na vnitrostátní úrovni to už není možné. Naše měna má dvě strany, na jedné je stabilita a na druhé solidarita, přičemž uprostřed se nachází odpovědnost.

Pane předsedo Komise, předložte návrh na reformu fungování Unie, aby bylo dosaženo stability a solidarity pomocí eurobondů, tedy tak, aby již nebylo možné spekulovat s dluhopisy některých zemí; s eurobondy máte zároveň příležitost investovat.

Pan Oettinger nám říká, že potřebuje 1 000 miliard EUR k reformě energetického odvětví, ale odkud ty peníze vezme? Chystá se hrát loterii nebo co? Je naprosto absurdní, aby říkal, že potřebuje 1 000 miliard EUR, aniž by nám řekl, jak máme získat na tuto nezbytnou hospodářskou přeměnu potřebné prostředky.

Strategie je tedy jednoduchá: Komise navrhuje, Parlament mění a rozhoduje a budeme mít postoj Komise a Evropského parlamentu pro nebo proti Radě, která bude muset ta tento společný postoj zareagovat. Tak to je. Jediné řešení je dnešní rozprava. Jestli čekáme na paní Merkelovou, až se rozhodne přijmout rozhodnutí čtvrt hodiny před tím, než jej bude muset přijmout, můžeme čekat navěky. Než se rozhodne, ujede nám vlak. Samozřejmě mi můžete říci, že pojede další vlak, takže to nevadí; že vždycky můžeme chytit příští vlak. Ale to není pravda. Gorbačov měl pravdu, když tvrdil, že: „V nebezpečí je ten, kdo nereaguje na běh událostí.“

(Předsedající řečníka přerušil)

Nechci, aby historie Evropu potrestala. Přijměte svou odpovědnost. My přijímáme tu svou a musíme dát Radě najevo, že v Komisi i v Parlamentu panuje potřebná stabilita, a že nestabilitě Rady budeme vzdorovat.

(Potlesk)

  Timothy Kirkhope, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, také já doufám, že v Evropské radě budou schválena opatření k uklidnění trhů a ke znovuzavedení stability v eurozóně, protože bychom na tom měli mít všichni zájem, ať už jsme jejími členy či nikoli.

Před zasedáním nám bylo řečeno, že ústřední částí řešení má být více sankcí, ale je třeba, aby sankce byly důvěryhodné a efektivní, a dosavadní úspěšnost Unie v tomto ohledu je dost špatná. To, že je uděláme automatickými, je stěží učiní důvěryhodnějšími, pokud bude nadále panovat přesvědčení, že je možné nalézt politické řešení, aby se jim dalo vyhnout. Je skutečně zapotřebí, aby členové eurozóny měli politickou vůli plnit své stávající povinnosti.

Proslýchá se, že klíčovou součástí řešení je přimět soukromý sektor, aby se podílel na zátěži plynoucí z budoucího poskytování finančních prostředků na záchranu. Nicméně by bylo nesmírně paradoxní, kdyby hlavním důsledkem takové iniciativy bylo zvyšování nákladů některých slabších členských členů eurozóny na půjčky, což by přispívalo k další krizi.

Hned po dokončení rozsáhlého procesu reformy Smlouvy nám bylo řečeno, že reformní balíček učiní tečku za změnami Smlouvy na celou generaci. Nyní, jen o pár měsíců později, se zjevně máme pustit do další změny.

Dostalo se nám ujištění, i od předsedy Komise, že je potřeba jen omezených změn, ale nezdá se, že si to myslí německá vláda. Německý ministr financí Dr. Schäuble podle všeho otevřel dveře novému kolu integrace vedoucí k fiskální unii a nakonec k unii politické.

Kdy tomu bude konec? Snad neztratíme dalších deset let zaměřením se na špatný druh reforem? Evropa potřebuje hospodářskou reformu, kázeň veřejných financí, prohloubení vnitřního trhu, změny pracovního práva na podporu zaměstnanosti a soubor opatření v zájmu úspěchu programu Evropa 2020.

To jsou klíčové reformy, které směle a správně vytyčil předseda Barroso v programu pro svou Komisi, ale obávám se, že nám tato příležitost může uniknout. Obrovské riziko spočívá v tom, že i když hovoříme o budování Evropy, ve skutečnosti ji můžeme podrývat. Doufáme v silnější Evropu, ale neúspěch při řešení základních hospodářských problémů ji ve skutečnosti může jen oslabit.

Domníváme se, že prioritou Evropské rady musí být dohoda ohledně omezeného počtu konkrétních opatření, aby si členové eurozóny mohli při bezprostřední krizi vzájemně pomáhat a nezatěžovat při tom členské státy, které se rozhodly nezúčastnit se. Dále je prioritou opětovné potvrzení zásadního významu řešení dlouhodobé krize, s níž jsme konfrontováni: rizika trvalého zhroucení naší hospodářské konkurenceschopnosti.

  Lothar Bisky , jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, světovou hospodářskou a finanční krizí se zabýváme už tři roky. K závěrům, které je třeba z této dlouhotrvající diskuse vyvodit, patří to, že naše opatření zjevně nepůsobí na příčiny krize, ale jenom léčí její příznaky. Rád bych znova zopakoval, že rozhodnutí na úrovni EU nesmí být předurčena finančními trhy. Nesmíme bankám dovolit, aby hromadně unikaly bez trestu, pokračovaly ve spekulacích a odpovědnost za riskantní operace, které podnikly, přenechávaly členským státům. V důsledku přísných úsporných opatření, která byla uložena Řecku a Irsku, ponesou náklady krize občané, kteří ji nezavinili. Omezí to spotřebitelské výdaje a zabrání potřebnému hospodářskému obratu. Drastická úsporná opatření uvedou další země, které jsou dnes ohroženy – například Portugalsko a Španělsko –, do stejné situace, v jaké se nachází Řecko a Irsko.

Pouhá další úprava finančních nástrojů ani zřízení nových záchranných sítí nepomůže. Stálý mechanismus na ochranu finanční stability musí zahrnovat opatření, která budou regulovat činnost trhů. Mimo jiné k tomu patří zavedení daně z finančních transakcí a povinnost dodržovat minimální sociální normy. Rovněž je důležité, abychom změnili stanovy Evropské centrální banky a umožnili jí tak poskytnout státům v nouzi přímou finanční pomoc a obejít při tom banky.

Toto jsou první kroky, které bychom měli učinit, ale měli jsme je učinit už dávno. Abych to zcela vysvětlil – úzkoprsý národní přístup blokuje zavedení úpravy nezbytné pro účinnou kontrolu finančních trhů. Hlavy států či předsedové vlád nám brání pokročit tímto správným směrem. Počítám mezi ně i německou kancléřku.

  Nigel Farage, jménem skupiny EFD. – Pane předsedající, rok 2010 zůstane v paměti jako rok, kdy projekt eura dostal velké trhliny a evropská veřejnost prozřela, že její vůdci jsou zcela hloupí.

Teď tu máme další summit, další krizi, důvěry v euro týden co týden ubývá. Je to jako dívat se na zpomalený záznam automobilové nehody – a vy teď chcete stálý záchranný mechanismus. Myslíte si, že když budete mít fond řekněme ve výši miliardy eur, všechno bude v pořádku. Nebude to v pořádku. Selhání eura nemá nic společného se spekulacemi. Nemá to nic společného s trhy, ať už jde o měnové trhy nebo trhy s dluhopisy. Důvody spočívají v tom, že sever a jih v Evropě nemohou společně vytvořit dnes ani kdykoli jindy jednotnou měnovou unii. Nebude to fungovat.

A z politického hlediska samozřejmě musíte změnit Smlouvu. Důvodem je, že čtyři němečtí profesoři v Karlsruhe vyhrají a dokážou, že záchranná opatření, která jste již učinili, byla vlastně podle Smluv nezákonná.

V mnoha ohledech tuto změnu Smlouvy vítám, protože to znamená, že v Irsku bude muset proběhnout referendum. A nikdy nevíte – David Cameron třeba dodrží svůj slib a uspořádá referendum ve Spojeném království. Jsem si jist, že byste všichni jako demokraté uvítali, kdyby se ve Spojeném království konalo referendum o Evropské unii.

Koncem roku 2010 bychom se rovněž měli zamyslet nejen nad stavem Unie, ale i nad stavem Belgie. Belgické úřadující předsednictví tu po šest měsíců sedělo a říkalo nám, že se musíme více integrovat. To je ale fraška! Od června ve své vlastní zemi nemáte vládu. Máme tady národ, který národem vlastně není a pokouší se zrušit náš národ. Je to opravdu naprostá fraška, ale nikdo zde se neodváží to připustit, protože před tím všichni zavíráte oči. Belgie je mikrokosmos celé Evropské unie. Belgie se hroutí a ostatní budou následovat. Přeji všem veselé Vánoce.

  Sharon Bowles, autorka. − Pane předsedající, znova tu přezkoumáváme dočasné a neuspokojivé řešení problému a ptáme se, zda tato metaforická náplast je dost velká a dost pevná, aby zakryla ránu. Loni v červenci jsem se ptala, zda Komise plánuje očekávaný legislativní návrh na stálý mechanismus řízení krize státních dluhů a jaký bude právní základ. Ptala jsem se na dost dalších věcí, jako je hierarchie mezi různými fondy a v jakých poměrech by se měly využívat. Události ukázaly, že odpověď ve skutečnosti zněla tak, že ji neznáme a že bude vytvářena v průběhu dění.

Vlastně pro to mám jisté pochopení, protože se nyní nacházíme na novém území a je potřeba vytvořit nové plány. Ale opakuji, že pokud se nebudeme zcela držet prohlášení, ať již prohlášení Komise či Rady, bude to negovat přínos závěrů. Odpovědi na moje červencové otázky vyšly najevo až při zachraňování Irska, které považuji za politováníhodné, nejenom protože ten nejmenší fond, tvořený z rozpočtu Evropské unie, je využíván na poskytnutí podílu rovnocenného k podílům z větších fondů. Parlament nebyl navzdory mým dřívějším otázkám konzultován.

Dnes zde vystupuji a ptám se na další podrobnosti v návaznosti na závěry říjnového zasedání Rady, v nichž byla Komise vyzvána, aby pracovala na omezené změně Smlouvy, kterou by byl zaveden stálý mechanismus pro řešení krizí. V závěrech se také uvádí, že by se měl zapojit soukromý sektor, což vystrašilo trh, protože to nebylo dostatečně vysvětleno. Závěry rovněž upozorňují na problém s regulací, o kterém jsem zmínila, problém nulového rizika státního dluhu v eurozóně, které podrylo kázeň trhu a vytvořilo zvrácené pobídky.

Euroskupina tedy oznámila, že stálý mechanismus bude vycházet z evropského nástroje finanční stability a že se do něj subjekty soukromého sektoru mohou zapojit jednotlivě, podle praxe MMF. Za prvé, mohli bychom se nyní dozvědět přesnější podrobnosti o změně Smlouvy a jejím postupu? Parlament musí vědět, že to bude přiměřené. Trochu více čachrování okolo článku 136, to není odpověď. Za druhé, má být nový nástroj založen na mezivládním přístupu, jakým funguje evropský nástroj finanční stability, nebo bude ve skutečnosti založen na metodě Společenství, tedy tak, jak si myslíme, že by se to mělo dělat? Za třetí, jaké jsou technické možnosti a podmínky? Je nutné, aby mechanismus vycházel z technických daností a aby byl silný, důvěryhodný a trvalý – a ráda bych dodala, že také dostupný. Za čtvrté, budou k účasti na tomto mechanismu přizvány členské státy, které ještě nejsou součástí eurozóny? Podle všeho je to zvláště důležité pro ty, které vytvářejí dluh v eurech.

Ptali jsme se, kdy se tak stane, a bylo nám řečeno, že v lednu roku 2013, ale jakou roli Komise plánuje pro Parlament? Parlament a můj výbor jsou opravdu odhodláni svou roli sehrát, tím více, že jsme všichni v průběhu celé cesty v čele, pokud jde o názory. Jestliže si sami nepřipadáme řádně konzultováni a informováni, jak si připadají vnitrostátní parlamenty a občané? Tato otázka je nedílně spjata s balíčkem pro správu ekonomických záležitostí. Cílem všech opatření ke zdokonalení Paktu o stabilitě a růstu, k dohledu a evropskému semestru je předejít další krizi a sloužit ke sledování překonávání nynější hospodářské krize.

Tento mechanismus není žádný talisman, který bychom si mohli pověsit na zeď, aby udržoval na trhu kázeň. Skutečné řešení pro euro spočívá v uznání potřeby úplné politické kázně ve spojení s úplnou tržní kázní. Tato krize vznikla, protože oba tyto druhy kázně byly v minulosti oslabeny.

  Olli Rehn, člen Komise. − Pane předsedající, vážení poslanci, dovolte mi, abych poděkoval Sharon Bowlesové za její otázku a rovněž za návrh usnesení o stálém mechanismu. Pokusím se vám zprostředkovat názor Komise na pět otázek formulovaných v otázce k ústnímu zodpovězení.

Evropská rada na svém říjnovém zasedání vyzvala předsedu Van Rompuye, aby uskutečnil společně s Komisí konzultace ve věci omezené změny Smlouvy potřebné k zavedení stálého mechanismu pro řešení krizí. Je známo, že omezená změna Smlouvy znamená použití zjednodušeného postupu pro provedení změn na základě článku 48 Smlouvy.

Omezení tohoto postupu spočívají za prvé v tom, že postup umožňuje pouze takové změny Smlouvy, které nerozšiřují pravomoci svěřené Unii, a za druhé se omezuje na změny třetí části Smlouvy o fungování Evropské unie, která se týká vnitřních politik a činností Unie.

Členské státy podle všeho dávají přednost velice omezené změně Smlouvy, která pravděpodobně bude provedena v rámci článku 136, jehož ustanovení se konkrétně týkají členských států eurozóny. Tato otázka bude projednána na zasedání Evropské rady tento týden. Ať bude navržena jakákoli změna, Parlament bude v této věci formálně konzultován.

Po říjnovém rozhodnutí Evropské rady se Euroskupina dohodla na uspořádání mimořádné schůze v listopadu, která se bude týkat hlavních zásad evropského mechanismu stability. Podle dohody Euroskupiny bude evropský mechanismus stability mezivládním mechanismem, jehož správa bude vycházet z modelu evropského nástroje finanční stability.

O konkrétních podrobnostech finančního mechanismu je ještě třeba rozhodnout a měly by být vypracovány během prvního čtvrtletí příštího roku. Klíčovou otázkou samozřejmě bude financování. Je nutné, aby byl budoucí nástroj dostatečně silný a aby byl na trzích výrazně důvěryhodný.

Veškerá podpora z evropského mechanismu stability bude založena na přísné podmíněnosti. Pomoc poskytnutá členskému státu eurozóny by se měla opírat o důsledný program hospodářského a fiskálního hodnocení a o důkladnou analýzu udržitelnosti dluhu, které provede Komise společně s MMF a ve spolupráci s Evropskou centrální bankou.

I přes mezivládní charakter finanční odnože mechanismu budou politické podmínky nadále pevně ukotveny ve Smlouvě, aby byla zajištěna naprostá shoda s vícestranným rámcem dohledu, na kterém je ve skutečnosti založena celá Hospodářská a měnová unie.

Abych odpověděl na jednu z pěti otázek paní Bowlesové – žádné rozhodnutí o tom, zda by se měly na mechanismu podílet členské státy, které nejsou členy eurozóny, ještě nepadlo. Nicméně se zdá, že většina členských států dává přednost transparentnímu a jasnému rámci, kdy by se na členské státy, jež nejsou členy eurozóny, vztahoval mechanismus platební bilance, zatímco na členské státy eurozóny by se vztahoval evropský mechanismus stability.

Bez ohledu na to by ještě mělo být možné, aby se některé členské státy mimo eurozónu přidružily k podpůrným operacím prostřednictvím dvoustranných příspěvků, jak je tomu již dnes v případě Irska; konkrétně se zapojuje Spojené království, Švédsko a Dánsko.

Dovolte mi také poznámku k diskuzi o eurobondech. Připomeňme si, že v souvislosti se zaváděním finančního polštáře 9. května – v Schumanův den – a následující večer Komise navrhovala evropský mechanismus finanční stability, nástroj Společenství, který byl schválen až do výše 60 miliard EUR a spočíval na zárukách na úvěry poskytnutých z rozpočtu Unie na základě rozhodnutí o vlastních zdrojích.

Navrhli jsme, že by se kromě rozpočtu Unie měl tento mechanismus opírat o záruky na úvěry poskytované členskými státy; měly by prostřednictvím tohoto mechanismu směřovat do zemí, které potřebují finanční pomoc v důsledku nestability v eurozóně jako celku.

Rada Ecofin to 9. a 10. května odmítla. Proč? Protože si mnoho členských států myslelo, že se tento návrh příliš blíží eurobondům.

V důsledku byl pak vytvořen evropský nástroj finanční stability, což je mezivládní ujednání, a nyní využíváme jak mechanismy, tak i nástroj vůči Irsku.

Takže i když je otázka eurobondů rozhodně velice důležitá, musíme vzít v úvahu i to, že tento návrh byl v Radě nedávno, během květnových diskusí o evropském mechanismu finanční stability, zamítnut.

Na závěr mi dovolte zdůraznit, že budoucnost evropského mechanismu stability bude součástí komplexní reakce, která by měla zastavit krizi a stabilizovat evropské hospodářství. Evropský mechanismus stability doplní nový rámec posílené správy ekonomických záležitostí, který se bude zaměřovat především na prevenci a bude podstatně omezovat možnost, že v budoucnosti dojde znovu ke krizi.

To je celý základní záměr nového systému správy ekonomických záležitostí a já jsem velmi vděčný, že návrhy Komise v tomto ohledu podporujete.

  Werner Langen (PPE). – (DE) Pane předsedající, kdo poslouchal první kolo řečníků, mohl si udělat představu o tom, kdo je odpovědný za krizi důvěry – a krize to skutečně je. Za prvé to byla Komise, za druhé spekulanti a za třetí Rada, zejména paní Merkelová. Všechno je to velmi prosté.

Naštěstí někteří upozornili – byl to předseda skupiny Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu –, že euro je stabilní, a to nejen navenek, ale i vnitřně, a má nejnižší míru inflace. Spekulace nemohou být příčinou problému. Euro je stabilní měna. Byly to zásadní záležitosti týkající se Smlouvy a zmatky v Radě Ecofin. Na každém zasedání Rady Ecofin vznikaly nové nepokoje.

Pan Rehn právě poukázal na to, že Komise navrhla používání evropského mechanismu, ale že Rada nebyla ochotna se na něm podílet. Nyní tvrdíme, že Komise nejednala. Nepatřím k těm, kdo Komisi neustále uctívají, ale bylo v pořádku, že Komise v roce 2008, po deseti letech existence eura, udělala pečlivou inventuru.

Uvedla čtyři body, které je potřeba vyřešit: za prvé jednotný evropský mechanismus dohledu, za druhé jednotná správa ekonomických záležitostí, nebo jakkoliv jinak to chcete nazvat, za třetí jednotné vystupování navenek a za čtvrté jednotný krizový mechanismus. Všechny tyto záležitosti byly nastoleny. Chtěl bych zdůraznit skutečnost, že to byli druzí, kdo je nebral na vědomí. Jestliže hledáme viníky, nesmíme zapomenout na jednu stranu, a sice na členské státy, které se až po krk zadlužily a nevyužily zisky ze zavedení eura k provedení reforem a snížení míry zadlužení, ale místo toho si žily nad poměry.

Také bych rád zdůraznil, že tyto státy spojuje jedna věc. Bez ohledu na to, o koho jde, po dlouhé období měli všechny sociálně demokratické vlády, a některé je mají dodnes. Patří sem Portugalsko, Španělsko, Spojené království, Maďarsko a Lotyšsko. V Řecku dělali stejné hlouposti čtyři roky. Toto je výsledek. Pokud nebudeme otevřeně hovořit o hlavní příčině nadměrného zadlužení členských států, nebudeme schopni tyto problémy vyřešit.

(Řečník souhlasil s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.)

PŘEDSEDNICTVÍ: Libor ROUČEK
místopředseda

  Martin Schulz (S&D). – (DE) Pane Langene, můžete se zase posadit. Hovořil jste výmluvně a pěkně jste si svůj kousek odříkal. Mám na Vás jeden dotaz. Irsko není země jižní Evropy, pokud vím. Leží na severu Evropy. Irsko má obrovské dluhy. Můžete nám vysvětlit, kde se irské dluhy vzaly? Mohl byste nám laskavě říci, jaká strana je v Irsku v posledních 30 letech u moci?

  Werner Langen (PPE). – (DE) Pane předsedající, jsem rád, že mohu na tento dotaz odpovědět. Irská vláda udělala tu chybu, že poskytla záruky, aniž by požadovala reformu bankovního sektoru. Bylo to nezodpovědné a proto má nyní Irsko rozpočtový deficit 32 %. To víme. Neměl byste však zaměňovat problémy jiných států s problémy Irska. Irsko je zcela odlišný případ, protože zde jde o druhou úroveň bankovní krize a nikoliv o strukturální problém, jako v jiných zemích. Pane Schulzi, víte to stejně jako já. Prosím nepokoušejte se rozptýlit naši pozornost.

(Řečník souhlasil s položením otázky podle postupu modré karty (podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)).

  Victor Boştinaru (S&D). – (RO) Pane předsedající, chybovat je lidské. V chybě setrvávat je ďábelské. Víte, kdo byl řeckým ministerským předsedou, za jehož vlády se navršily všechny ty nadměrné dluhy, které zapříčinily krizi v Řecku? Jistě to nebyl pan Papandreou. Pamatujete si, k jaké politické rodině onen ministerský předseda patřil? Byl to Karamanlis.

  Werner Langen (PPE). – (DE) Pane předsedající, po čtyřech letech vlády pana Karamanlise … (Rozruch v sále). Ne, strukturální problémy v Řecku sahají dále do minulosti. V roce 2000 probíhala v tomto Parlamentu rozprava o tom, zda by mělo Řecko vstoupit do eurozóny. Sociální demokraté, německá vláda, si to přáli. S vaší pomocí byla v Parlamentu dvoutřetinová většina pro vstup Řecka do eurozóny. To je fakt a nemá to co dělat s nacionalismem.

Chtěl bych zodpovědět otázku pana Schulze o zadlužení Německa a Španělska. Španělský státní dluh je samozřejmě nižší než státní dluh Německa. Španělsko nemuselo financovat proces sjednocení. Zapaterova vláda ve Španělsku má však jiné problémy. Umožnila přístup na své území 6 milionům lidí a dala 2 milionům z nich španělské občanství a nezaměstnanost nyní převyšuje 20 %. Jde o strukturální problém, který způsobil jeden člověk: pan Zapatero.

  Stephen Hughes (S&D). - Pane předsedající, v Radě a Komisi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že v celosvětovém hospodářství uspějeme pouze tehdy, když upozadíme práva pracovníků, kolektivní smlouvy a důchody. Jinými slovy musíme prý oslabit svůj sociální model. Veřejné finance je třeba reorganizovat s jediným záměrem snížit veřejný dluh na smluvenou hranici 60 % HDP a deficity musí být v zásadě seškrtány.

Ta samá Rada, pokud si dobře pamatuji, odsouhlasila strategii Evropa 2020, ale nezdá se, že by se starala o to, kde vzít peníze na její naplnění. Pokud máme významně rok od roku snižovat svůj veřejný dluh, pokud máme zabránit deficitům přesahujícím 1 %, jak navrhuje Komise, a pokud tak máme činit v kontextu pomalého růstu s vysokou nezaměstnaností, jak můžeme splnit cíle strategie Evropa 2020?

Toto je zvrácená hospodářská strategie nákladové konkurenceschopnosti a nadměrných fiskálních úspor, na jejímž základě se Evropa vydá cestou úpadku v zásadním momentu své historie. Předseda Barroso tu nyní není, ale myslím, že musí říct Komisi, že tato musí redefinovat politický program nejméně ve třech oblastech.

Zaprvé musíme dosáhnout hospodářské a měnové unie vytvořením Evropské dluhopisové agentury pro společné eurobondy a já jsem rád, že pan předseda Barroso dnes myšlenku eurobondů nezamítl. To ukončí spekulace, přinese likviditu na trh pro vládní dluh a sníží celkové náklady na dluh eurozóny.

Zadruhé musíme vyvážit navrhované právní předpisy o hospodářské správě. Souhlasíme s tím, že fiskální disciplína bude vyžadovat přísná pravidla a přísné provádění, ale musíme ji také sladit s vlastním prováděním cílů strategie Evropa 2020 v každé zemi, a to se musí odrazit v právních předpisech.

A konečně potřebujeme nové veřejné finanční zdroje. Krize smazala roky úsilí v oblasti rozpočtu. Daň z finančních transakcí je již dávno potřebná a je skandální, že Rada se zdá být ve světle reflektorů strnulá a neschopná o této dani rozhodnout. Tyto reformy potřebujeme provést naléhavě.

  Sylvie Goulard (ALDE). – (FR) Pane předsedající, v parlamentních dějinách se zřídka stávalo, že byly parlamentům uděleny pravomoci. Když se parlamentům nabídly větší pravomoci, zpravidla je přijaly. Na základě rozpravy z dnešního rána se domnívám, že my – zpravodajové ve věci balíčku hospodářské správy – oprávněně jdeme dále, než co je nám navrhováno, protože Komise nám, pane komisaři, v podstatě říká: „Snažili jsme se, ale neuspěli jsme.“ Rada nám za sebe říká: „Nechceme zacházet dále.“ Naštěstí je tu tedy Parlament! Práva Parlamentu chtěla ostatně navýšit Rada, Parlament nevykonává své pravomoci neoprávněně. Podle Lisabonské smlouvy jsme spoluzákonodárci.

Jsem tedy jednoduše ráda, že mohu oznámit, že zpráva, kterou dnes dopoledne předkládám, se také vztahuje na eurobondy, protože diskutovat se musí zde, na plenárním zasedání. Nepřipustím, aby nám pan Barroso tvrdil: „O la lá, je to vše příliš složité; už jsme v Radě udělali mnoho hloupostí, tak teď musíte opravdu být zticha.“ Budeme dělat přesný opak. Budeme o tom v kontextu demokracie hovořit.

Zadruhé, vyvstal také nápad s Evropským monetárním fondem, protože všechna tato řešení, jež jsou ve skutečnosti, jak řekl Martin Schulz, přechodná, nejsou nutně to, co naši občané očekávají. Můžete nečinně přihlížet, nebo můžete pracovat. Tento Parlament se bude snažit pracovat. Nemáme detailně propracovaný plán, netvrdíme, že máme absolutní pravdu, ale myslím, že je naprosto nepřijatelné, aby se debata vedla v novinách Financial Times nebo v Die Zeit a nikoliv v Evropském parlamentu. Budeme tedy dělat svou práci.

(Potlesk)

  Philippe Lamberts (Verts/ALE). – (FR) Pane předsedající, velmi vítám výzvu pana Martina Schulze, abychom se pokusili o obnovení důvěry našich občanů, a to znamená říkat pravdu a neuchylovat se k přílišnému zjednodušování.

První zjednodušení spočívá ve tvrzení, že eurobondy zbavují členské státy jejich zodpovědnosti. To samozřejmě není pravda, protože nikdo nepožadoval, aby členské státy sloučily dohromady 100 % svých dluhů. V každém případě, v jakémkoliv plánu s eurobondy se budou muset členské státy s částí svých dluhů stále obracet přímo na trhy a tam pocítí své finanční renomé, které se odrazí na úrokových sazbách, které budou muset zaplatit. Takovému zjednodušení se musíme vyvarovat.

Druhé zjednodušení spočívá ve tvrzení: „Pomáháme těm Řekům a těm neschopným Irům z nesnází.“ Chtěl bych připomenout, že my půjčujeme peníze, a to se sazbami, které jsou pro půjčující obzvláště výhodné. Je to pro nás dobrý obchod. Existují tedy dvě možnosti. Buď máme za to, že s našimi půjčkami už Řecko a Irsko nepředstavují žádné riziko a že bychom jim měli půjčit se sazbou odpovídající nulovému riziku nebo alespoň velice omezenému riziku. Nebo existuje riziko, že tyto země nesplní své závazky, a pak je třeba učinit radikální řez, tyto dluhy musí projít restrukturalizací a my musíme tuto nejistotu ukončit.

Chtěl bych se na závěr zmínit o našich německých přátelích, zejména o CDU. Pane Langene, mluvil jste o sjednocení a máte pravdu. Když došlo ke sjednocení Německa, celá platební oblast pod deutschmark, jíž byla Belgie součástí a na kterou byla nakonec i Francie velmi navázána, ho zaplatila v podobě velice vysokých úrokových sazeb. Bylo to tak správně. Bylo to správné jak z historického hlediska, protože sjednocení Německa, jak víme, představovalo sjednocení Evropy, tak z hospodářského hlediska, protože nakonec každý měl prospěch z rychlejšího tempa růstu, ke kterému sjednocení vedlo.

Dnes tedy říkám na adresu CDU: „Mějte to na paměti.“ A žádáme, aby totéž činilo Německo.

(Potlesk)

  Martin Callanan (ECR). - Pane předsedající, zdá se, poněkud ironicky řečeno, vhodné, aby Evropská rada diskutovala o stálém krizovém mechanismu, jelikož to zjevně vypadá, že se euro v tuto chvíli potácí od krize ke krizi. Přestože se mnozí z nás ve Spojeném království vždy domnívali, že euro byl historický omyl, jak pro naši zemi, tak pro Evropu jako celek, tak nás samozřejmě tato situace neuspokojuje. Chceme, aby to bylo vyřešeno na evropské úrovni, a to rozhodným návratem k fiskální disciplíně v celé Unii.

Nevyřešíme to většími půjčkami, ať na evropské, či na místní úrovni. Ale ujasněme si, kdo nese zodpovědnost za tuto situaci s eurem. Je povinností každého členského státu v eurozóně plnit své závazky vůči této zóně a ostatní účastnící se země mají zajistit, že je tyto státy plní. To je jeden z hlavních důvodů, proč se pořádají oddělená setkání ministrů eurozóny. Řečeno bez obalu, za stabilní řízení eurozóny nesou především zodpovědnost členové eurozóny. My ostatní můžeme poskytnout politickou podporu, ale to je vše. Neexistuje žádný důvod pro další zatěžování či postih těch členských států, které si v první řadě zvolily, že neudělají chybu a nevstoupí do eurozóny.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, dámy a pánové, je tomu přesně rok, co se začalo řecké hospodářství hroutit a Řecko postihlo nešťastné memorandum a podpůrný mechanismus. Po roce je, pane Langene, země na pokraji bankrotu: zaprvé, sociálního bankrotu, vzhledem k tomu, že nezaměstnanost dosáhne příští rok 15 %, zatímco právě včera vláda přijala návrh zákona rušícího kolektivní smlouvy a dnes celá země stávkuje a, zadruhé, hospodářského bankrotu, a tentokrát deficit a dluh nezvýšili „prolhaní Řekové“ ze strany PASOK a Nová demokracie;ale komisaři alchymisté za použití statistik Eurostatu, protože zvolili navýšení dluhů slabých a snížení dluhů mocných.

Pokud tedy bude přijat stejný mechanismus jako ten uplatňovaný v Řecku, směřujeme jistě k bankrotu. Pokud Rada takový mechanismus připravuje, země se ponoří do recese, což povede k nezaměstnanosti a podpoře bank a velkých podniků. Zajímalo by mě, zda to má být ta evropská vize, o které pan Barroso, který tu není, aby nám to vysvětlil, na začátku hovořil.

  Timo Soini (EFD). - (FI) Pane předsedající, podle mého názoru je každá země zodpovědná za své vlastní hospodářství. Země nejsou zodpovědné za dluhy jiné země. To je obsaženo i v článku 125 Smlouvy. Když se to lidem hodí, Smlouva se dodržuje, ale když se to nehodí, Smlouva se nedodržuje. Viděli jsme to v případě referend: Francie říká ne, Nizozemí říká ne a Irsko říká ne. S dvěma těmito výsledky se vypořádal Parlament a jeden výsledek vyřešilo další referendum. Výklad článků Smlouvy zdá se závisí na tom, odkud vítr vane.

Finská vláda uvalila na finské daňové poplatníky jakési nespravedlivé závazky ručitele, které budeme muset případně splatit. Nechápeme, proč by měli finští pracovníci a malí podnikatelé v práci potit krev, aby zaplatili dluhy hazardérů a lhářů. To jednoduše není fér.

Když v Sovětském svazu nastaly problémy, volali po socialismu. Lid se shromáždil v Moskvě: více socialismu. Když jsou problémy v Evropě: lid se shromáždí v Bruselu: více integrace. Konečný výsledek bude naprosto stejný. Nebude to fungovat.

Zdravé společnosti se budují odspodu nahoru. Demokracie se buduje odspodu nahoru, nikoliv směrem shora dolů, z nějaké slonovinové věže. Tak to prostě funguje. Společná hospodářská politika pro Evropu nebude fungovat. Evropa může fungovat pouze jako hospodářská zóna volného obchodu, taková, kterou by se opět měla stát.

Chtěl bych říci pár slov o eurobondech. Jel jsem do čtvrti Mellunmäki v Helsinkách, abych mluvil o eurobondech, a když jsem řekl, o co jde, ženy sevřely své kabelky a muži se podívali, zda mají stále u sebe peněženku. To nebude fungovat.

  Hans-Peter Martin (NI). – (DE) Pane předsedající, právě jsme byli svědky tragického obvinění Německa. Hrozivě to připomíná poslední roky dvacátých let minulého století.

Jako nadšený proevropan a tvrdohlavý zastánce eura bych se vás chtěl zeptat: nevšimli jste si, že se s Evropskou unií, s tím velkým projektem míru a hospodářské prosperity, řítíte proti zdi? Pan Cohn-Bendit správně řekl, že vždy reagujeme příliš pozdě a vždy pozadu. Nyní se musíme dívat do budoucnosti. Nevšimli jste si, co se venku děje? Občany již nezajímají tahanice mezi socialisty a konzervativci, ani v mé zemi, ani zde v Evropském parlamentu. Občany zajímají řešení a to, zda jsou jejich úspory stále zabezpečené. Musíme jim upřímně říci, že tomu již tak není.

Musíme učinit další krok a uznat, že potřebujeme odvahu k vyrovnání dluhů, musíme nakonec přinutit banky, aby zaplatily, i když to bude mít dopad na naše životní pojištění, a musíme ustanovit nový evropský politický projekt nezatížený problémy Lisabonské smlouvy.

Jsme v pasti. Pokud tento článek pozměníme, pak uvidíme, že Irsko se v referendu vysloví proti. Můžeme očekávat, že totéž se stane v mé zemi. Navíc máme velký problém ve Spojeném království. Dámy a pánové, musíte procitnout a vidět, co se děje.

  Corien Wortmann-Kool (PPE). - (NL) Pane předsedající, v této době krize bychom měli stále pamatovat na to, že v posledních deseti letech nám euro přineslo velkou prosperitu a stabilitu, stejně jako mnoho pracovních míst. Euro si tedy naprosto zaslouží naši silnou obranu. To si však vyžádá odhodlaný evropský summit a mnohem více jednoty. Jednoty se nám zoufale nedostává, nejen pokud jde o stálý krizový mechanismus, ale i o silnou finanční správu.

V této rozpravě, pane předsedající, to vypadá, jako by byly „eurobondy“ kouzelným slůvkem, jako kdyby se na jejich základě vytratily problémy s veřejným dluhem jako sníh tající na slunci. Nicméně ti, kdo v tomto Parlamentu volají po eurobondech, by si také měli být vědomi toho, že eurobondy s sebou nesou také významné závazky a přísnou rozpočtovou disciplínu, která zachází mnohem dál než návrhy na posílení Paktu o stabilitě a růstu, které máme nyní před sebou.

Předseda Trichet se zmínil o „fiskální unii“. Jsou ti, kteří v tomto Parlamentu volají po eurobondech, na to připraveni? Pochybuji o tom.

Pane předsedající, musíme vložit svou energii do návrhů, které máme nyní před sebou, abychom posílili základy eura. Je to naléhavé a my v tomto Parlamentu tvrdě pracujeme, abychom toho dosáhli. Potřebujeme také zvolit přístup založený hlavně na pravidlech u preventivní složky Paktu o stabilitě a růstu, protože prevence je lepší než léčba. Musíme také zajistit vyšší úroveň společné zodpovědnosti mezi členskými státy, nejen kvůli prospěchu, ale také kvůli povinnostem a závazkům, které z Paktu o stabilitě a růstu vyplývají.

  Udo Bullmann (S&D). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, v kritických situacích našla vždy Evropa cestu ven z krize. Nikoliv proto, že různé zájmy hrály proti sobě, ale proto, že jsme své zájmy spojili, a tak jsme se mohli vydat novou cestou.

Býval bych chtěl položit panu Barrosovi otázku, ale bohužel tu již není. Samozřejmě se budou brzy konat důležité tiskové konference na téma, jak můžeme zachránit Evropu za pomoci nejmenšího společného jmenovatele, ale pan Rehn možná tuto otázku panu Barrosovi předá. Nerozumím tomu, proč se nevydáme následujícím směrem. Eurobondy jsou rozumné řešení. Pan Schulz toto řekl jménem naší skupiny, a v Německu, kde jde o velmi důležité téma, tvrdí moje strana totéž. Zvláště německá vláda má výhrady, jiné země, které platí menší úroky, mají také podmínky. Proč neuděláme následující: Říkáme, že tyto problémy lze řešit. Nyní plánujeme vydat eurobondy, ale dáváme dohromady rozumný balíček. Co potřebujeme k tomu, aby mohla Evropa jednat? Jak můžeme dostat peníze do pokladny? Jak můžeme vytvořit větší daňový potenciál pro rozumné dlouhodobě fungující hospodářství? Zavádíme eurobondy a spojujeme to se zavedením daně z finančních transakcí v Evropské unii. Výsledkem tohoto balíčku by mohla být po všech stránkách výhodná situace, ze které by měl každý prospěch. Zeptejte se paní Merkelové na evropském summitu, zda je připravena to udělat. Proč to není možné? Proč Komise nepředloží podobný návrh? Pomohlo by to všem a z krize by mohl vzejít velký nový projekt pro Evropu. Čekám, že Komise takový návrh předloží.

Už se musíte přestat vymlouvat. Je na čase, abyste jednali v zájmu občanů Evropy a v zájmu členských států, abychom se mohli vrátit zpět na rozumnou cestu růstu. Náš úděl je ve vašich rukou, ale musíte mít odvahu chopit se nyní iniciativy.

  Carl Haglund (ALDE). – (SV) Pane předsedající, myslím, že minulý rok ukázal, že společná měna vyžaduje jasná společná základní pravidla, a je jasné, že my taková pravidla v současnosti nemáme. Je také jasné, že eurozóna trpí nesporným nedostatkem důvěryhodnosti, jak v očích občanů, tak finančního trhu. Nesouhlasím s panem Bullmanem. Spíše se domnívám, že Komise odvedla dobrou práci a předložila ambiciózní návrhy. Pokud jde o výzvy, kterým v současnosti čelíme, myslím, že problém nespočívá v Komisi, ale v Radě. Rada má samozřejmě před sebou spíše obtížné jednání v průběhu následujících několika dní.

Chtěl bych říci, jak jsem rád, že Komise nyní také předložila návrh, který nám v budoucnosti umožní napravovat makroekonomické nerovnováhy. Doteď jsme se soustředili pouze na finance a deficity měst, a to je naprosto nepostačující, jak zcela jasně ukazuje případ Irska.

Méně jsem potěšen způsobem práce Rady, který je vidět na příkladu handlování mezi panem Sarkozym a paní Merkelovou se záměrem omezit závaznost rozumných návrhů Komise, což bude znamenat, že návrh nepovede k žádným zlepšením. Musíme připomenout, co se stalo v roce 2005, kdy byl oslaben Pakt o stabilitě a růstu. Stejné země dostaly situaci do takové fáze, která by dlouhodobě vedla k tomu, co se nyní stalo v Řecku. Doufám, že Rada se vzpamatuje a uvědomí si, jaké rozhodnutí potřebujeme – jinak se z této situace nevymaníme.

  Derk Jan Eppink (ECR). – (DE) Pane předsedající, vlámský politik Bart De Wever řekl v rozhovoru v časopise Der Spiegel, že z Belgie se stala společnost finančních transferů. Tato skutečnost, a nikoliv jazyková otázka, je jádrem problému v Belgii. Solidarita tam funguje jednosměrně.

EU se připravuje na to, že bude dělat to samé. Společnost založenou na službách měníme na společnost finančních transferů. Jako prostředek k tomu nám slouží euro. Otevírá cestu k levným penězům v řadě států. Jak řekl předseda Rady EU, pan Van Rompuy, stal se z něj prášek na spaní. Narušuje konkurenceschopnost některých zemí. Nyní někteří evropští politici volají po zavedení dalšího prášku na spaní: eurobondů, které tuto propast jen rozšíří. Pokud budeme pokračovat takovým způsobem, za pár let bude EU ve stejné situaci, jako je nyní Belgie: společnost finančních transferů s podemletými politickými základy.

O Vánocích budu číst knihu „Zachraňte naše peníze“ od pana Henkela, bývalého předsedy Svazu německého průmyslu. Možná byste si ji měli také přečíst, abyste zjistili, co si myslí lidé v Německu.

  Mario Borghezio (EFD). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, po zjištěních zveřejněných v novinách New York Times pokračují ve Spojených státech vyšetřování o tajném spolku devíti bank (jedna z nich je evropská), jejichž výkonní pracovníci se scházejí každou středu, aby se dohodli, jak mají postupovat s deriváty. Krizový výbor o tom vůbec nevěděl a Evropa pouze přihlíží.

Americká centrální banka musela vysvětlovat 13 bilionů USD, které vyplatila na záchranu bank. Můžete nám říci, co americká centrální banka požadovala za záchranu evropských bank? Není to kritická situace v bankách – a ani státní rozpočty – , která vyžaduje zdvojnásobení částky v Evropském fondu pro záchranu a přípravu záchranné částky ve výši 2000 miliard EUR?

Co nám brání v tom, abychom vyzvali Evropskou centrální banku, aby transparentně a podrobně vysvětlila své kroky, jak to udělali ve Spojených státech vůči americké centrální bance Fed? To by zahnalo dohady, že ECB jednala a jedná podle vlastního uvážení a nikoliv ve společném zájmu občanů a daňových poplatníků členských států Evropské unie.

Proč se nikdy nevedly diskuse o schválení opatření pro skutečné a účinné oddělení obchodních a spekulativních bank, jak nařídil zákon Glass-Steagall?

(Předsedající řečníka přerušil)

  Alfredo Pallone (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, všichni se shodujeme v tom, že je potřeba vytvořit nástroj, který lze použít v případě krize. Tento nástroj musí nutně být spojený s přísnými a důkladnými rozpočtovými politikami v členských státech. Doufám, že to bude znamenat, že se podobné krize, jako je ta, která nás v těchto měsících postihla, nebudou opakovat.

Dnešní rozprava se točí kolem toho, jak nejlépe tento nástroj financovat. Jak všichni víme, soukromý sektor v některých zemích zčásti krizi zavinil, a v takových případech je správné, aby tamní subjekty převzaly zodpovědnost, i když jejich podíl by měl být posouzen případ od případu.

Nicméně si myslím, že potřebujeme nalézt nové a inovativní cesty způsobu financování protikrizového nástroje. Příkladem by mohly být eurobondy, které někteří považují za novou zátěž vnitrostátních rozpočtů. Přesto tomu tak není. Naopak, vydáním eurobondů by mohl být protikrizový nástroj financován trhem, lákadlem pro zahraniční kapitál a lidi, kteří si přejí investovat.

Mechanismus založený jenom na poměrných příspěvcích formou pouhých vyčleněných rezerv by znamenal velkou zátěž pro členské státy, které by musely najít zdroje a kapitál pro vytvoření těchto rezerv, ovšem neznamenalo by to žádný výtěžek či výnos. V situaci, jaká je tato, kdy jsou členské státy žádány, aby prováděly přísnou rozpočtovou politiku pro snížení deficitů a dluhů a aby také finančně přispívaly do protikrizového fondu, existuje reálné riziko kolapsu.

Evropské hospodářství nelze oživit, pokud zároveň nevyužijeme síly eura na mezinárodních trzích a z toho plynoucího lepšího ratingu pro jeho uzdravení.

  Elisa Ferreira (S&D). – (PT) Pane předsedající, pane komisaři, vyslechli jste velice jasný vzkaz od tohoto Parlamentu, výzvu, aby Komise jednala, zasáhla. Žádáme Komisi, aby se již nadále neomezovala na pouhé schvalování nejmenšího možného konsensu mezi státy, což se dá říci i tak, že Komise už nesmí nadále být omezována vůlí nejmocnějších. Komise musí převzít zodpovědnost a dodržet svůj závazek předkládat iniciativy.

S politováním říkám, že závěry, které předvídáme pro příští vrcholné setkání, nepřinesou řešení především proto, že plánovaný intervenční mechanismus musí být přijat jednohlasně všemi členskými státy, a my potřebujeme evropskou dimenzi, spíše než takovou dimenzi, která umožňuje všechna možná narušení a kontrolu zemí jinými zeměmi. Na druhé straně, přezkum Lisabonské smlouvy v této době otevře Pandořinu skřínku, a již nyní bych chtěla, abyste mi odpověděli na jednu otázku: umožní nový mechanismus nakoupit vládní bondy?

Pane komisaři, je nutný hloubkový přezkum a Komise nemůže nevnímat současnou debatu o eurobondech a nereagovat na iniciativy, kterých se mezitím chopili různé subjekty, jmenovitě Juncker, Mário Monti, někteří poslanci tohoto Parlamentu a think tanky. Komise musí předložit návrh a musí být schopna ho obhájit.

Konečně, poslední poznámka: eurozóna nemá globální problém – tedy, má globální problém, ale ten je spjatý s jejím nedostatečným růstem spíše než s nerovným růstem uvnitř. Kde jsou prostředky, které je třeba ustanovit spolu s hospodářskou správou a penalizací za účelem účinné podpory strategie 2020 a uskutečnění jejích cílů?

  Wolf Klinz (ALDE). – (DE) Paní předsedající, pan Schulz má pravdu. Jsme uprostřed obrovské krize důvěry a členové Rady zastírají občanům pravdu. Říkají jim, že vše mají pod kontrolou, pouze musíme udělat malé změny ve Smlouvě formou stálého mechanismu stability a pak bude problém vyřešen. Ve skutečnosti situaci pod kontrolou nemáme. Členské státy reagují, spíše než se skutečně chápou iniciativy. Zoufale zápasí s požárem, ale nedaří se jim plameny uhasit. Trhy se samy ptají: kdo skutečně v Evropě a v eurozóně situaci řídí?

EU dosáhla kritického bodu obratu. Pokud se nyní nevydáme správným směrem, nebudeme moci udržet ani současný stav. Místo toho se vydáme zpět. Potřebujeme dále postupovat směrem k integraci. Potřebujeme více Evropy. Musíme dokončit vnitřní trh, včetně sektoru služeb. Společně s měnovou unií potřebujeme hospodářskou, rozpočtovou a fiskální unii. Potřebujeme také silnou Komisi, která má právo a moc kontrolovat a sledovat tuto hospodářskou unii a automaticky nařizovat sankce v odůvodněných případech. Pokud učiníme tyto kroky směrem k větší integraci, pak se můžeme bavit o zavedení eurobondů. Pak budou pro ně položeny základy. Nicméně během toho všeho musíme zajistit, abychom měli dlouhodobé investiční financování, které potřebujeme přes všechna nutná úsporná opatření s cílem zajistit střednědobou a dlouhodobou konkurenceschopnost Evropské unie.

Musíme konečně říci občanům pravdu. Potřebujeme řešení a nemít klapky na očích, musíme diskutovat o problémech bez ideologického nánosu a musíme přestat se tím již nějak protloukat. Požadujeme dlouhodobou akci spíše než krátkodobé reakce.

PŘEDSEDNICTVÍ: Dagmar ROTH-BEHRENDT
místopředsedkyně

  Vicky Ford (ECR). - Paní předsedající, dovolte, abych začala dobrými zprávami. Ano, existují náznaky jistého oživení v některých částech evropského hospodářství jako celku. Ohrožuje ho dlouhotrvající nejistota, kvůli níž hrozí přerušení financování a zastavení investic. Každý v Evropě, včetně Spojeného království, má pevný zájem na síle hospodářství eurozóny.

Silné a transparentní hospodářské plánování pro kontrolu nepřiměřeného vládního utrácení a neudržitelné výše dluhů je zásadním úkolem pro všech 27 zemí. Země eurozóny si uvědomily nutnost trvalého řešení krize, ale existuje mnoho otázek, z nichž některé jsou předmětem usnesení Parlamentu.

Zaprvé, jakým způsobem by se měl zapojit soukromý sektor? Vítám návrh následovat precedent MMF pro ochranu veřejných financí se statutem preferovaného věřitele. Zadruhé, o jakých změnách Smlouvy hovoříte? Tuto otázku je třeba vyjasnit.

A konečně byl stálý krizový mechanismus popsán jako nástroj pro posílení eurozóny. Ty země, které chtějí vstoupit do eurozóny, by měly dostat možnost účastnit se tohoto mechanismu, ale ti z nás, kteří si zvolili, že do eurozóny nevstoupí, by neměli být k přispívání nuceni.

  Alain Lamassoure (PPE). - (FR) Paní předsedající, občany Evropy, stejně jako finanční trhy znepokojuje nejistota. Nyní, když mají Evropané společný osud, jsou schopni mu čelit v duchu solidarity?

Dnes se solidarita ukazuje v hloubi krize. Je to dobře, ale nestačí to. Evropané, kteří jsou v této zkoušce společně, musí také ukázat, že jednají solidárně při plánování budoucnosti, protože jestliže krize postihla Evropu na delší dobu než ostatní kontinenty, je to proto, že naše hospodářství bylo již předtím oslabeno po deseti letech pomalého růstu, který představoval pouze l % v průměru za rok. Deset let naplňování Lisabonské strategie bylo ztracené desetiletí.

Evropští vůdčí představitelé přišli s plánem na oživení hospodářství, Agendou 2020, ale neřekli, jak bude tento plán financován a kontrolován, nebo v čem budou spočívat pobídky či možné sankce. Proto nastal čas doplnit Pakt o stabilitě a růstu paktem solidarity, jak tu již při plenárním zasedání bylo řečeno.

Slovo „solidarita“ se ve Smlouvě objevuje 23krát: převeďme slovo v čin. Stanoví se postup pro zaručení stability předcházením deficitů, a tím je koordinace rozpočtových politik. Rozšiřme tedy jeho záběr, koordinujme se spolu navzájem pro zajištění také budoucího financování. Musíme utrácet méně, ale lépe, nikoliv každý sám doma, pod hrozbou sankcí, ale všichni společně. Pokud se Evropané chtějí vyvarovat nejhoršímu, musí se sjednotit při přípravě toho nejlepšího.

  Zoran Thaler (S&D). - (SL) Paní předsedající, my Evropané žijeme v zajímavém paradoxu. Na jedné straně, euro během své 12leté existence dokázalo, že je nejstabilnější měnou mezi celosvětovými měnami. Podle oficiálních údajů Evropské centrální banky ve Frankfurtu byla průměrná inflace v tomto období 1,97 %, což jsou pouze 3 procentní body pod cílem 2 %. Hodnota eura vůči americkému dolaru je prakticky po celou dobu vyšší, než byla při zavedení evropské měny. Na druhé straně však v poslední době slýcháme o tom, že euru dokonce hrozí kolaps. Jak jsme se do takovéto situaci dostali?

Do této situace nás dostal absurdní a nezodpovědný přístup pramenící z populistických politik, jak levicové, tak pravicové. Dovolíme však skutečně při obraně naší měny, aby se naše demokracie ukázala slabší než relativně autoritářské režimy? Potřebujeme zodpovědný přístup, potřebujeme, aby byly naše politiky postaveny na pěti zlatých pravidlech zodpovědného přístupu. Přijmeme je zde v Parlamentu, rozhodněme o tom, jak budeme posuzovat úroveň zodpovědného přístupu a přístupu prospěšného pro společné dobro podporované politikami v členských státech.

Základním kamenem by tedy měly být daň z finančních transakcí a eurobondy. Dnes je naší povinností takové politiky schválit na obranu naší společné měny.

  José Manuel García-Margallo y Marfil (PPE). – (ES) Paní předsedající, nyní potřebujeme jasná pravidla a činíme přesný opak. Proto přednesu pár návrhů pro objasnění.

V rámci evropského semestru se chce Evropský parlament zaměřit na řadu diskusí, které jsou nyní rozptýlené a nejsou v souladu s veřejným míněním. Chceme, aby byly politické odpovědi na doporučení členským státům v příštích šesti měsících brány v potaz při stanovení sankcí předpokládaných v legislativním balíčku o správě.

Moje skupina chce jasně říci, že legislativní balíček nepřináší kouzelná řešení pro to, abychom se dostali z krize. Existují dobře známé metody rozpočtové disciplíny a strukturálních reforem pro zachování konkurenceschopnosti.

Pokud jde o krizový mechanismus, jak jste řekl včera, pane komisaři, předseda Barroso nám zde slíbil, že se bude jednat o mechanismus evropský. Dnes Rada navrhuje mechanismus mezivládní. Jde – podle slov pana Barrosa – o evropský mechanismus, protože fond bude patrně v Evropě spíše než na Kajmanských ostrovech, nebo má Komise v úmyslu nám pomoci vytvořit mechanismus v souladu s postupem EU, na němž se má podílet i Parlament?

Pokud jde o eurobondy, Komise, OECD a odborníci tvrdí, že je to dobrý, ale předčasný nápad, a proto jsme ve skluzu.

Navrhuji Komisi, abychom začali diskutovat o podobě systému eurobondů, který by poskytl rozumné financování zemím, jež jednají správně, a potrestal ty země, které tak nečiní, tím, že je donutí se obrátit na trhy se skutečně odstrašujícími úrokovým sazbami. Je to jediná schůdná cesta, jak sladit fiskální disciplínu a hospodářský růst.

A netvrďte mi, zda je příliš brzo nebo příliš pozdě, protože nyní víme, že vždy reagujeme pozdě. Uvidíme, zda jednou, při změně pravidel, budeme jednat včas.

  Catherine Trautmann (S&D). – (FR) Paní předsedající, euro je náš společný majetek, a dnes zástupci zaměstnanců řekli Parlamentu, že mají obavy z toho, že cenu za krizi zaplatí zaměstnanci kvůli slabému euru, euru napadanému, a nikoliv euru podporujícímu zaměstnanost a vytvářejícímu pracovní místa.

Je tedy velmi důležité, abychom neprováděli pouze technický přezkum Smluv a abychom se zaměřili na dvě největší slabiny eurozóny, na které poukázala krize.

Prvním krokem je zavést eurobondy, jak jsme slyšeli. Eurobondy nejen stabilizují úroveň eura, ale také nevytvoří protiváhu spekulativním útokům.

Druhým způsobem jak zavést fiskální spravedlnost a přinutit finanční trh, aby zaplatil cenu za krizi, je právě zavést daň z finančních transakcí tak, aby v důsledku fiskální nespravedlnosti nezaplatili cenu za krizi zaměstnanci.

Konečně, musí být zřízena Evropská dluhová agentura, aby mohla část dluhů členských států vložit do společného fondu.

Konečně bych chtěla podpořit pana Junckera a říci, že navýšení Fondu stability, které navrhl Dominique Strauss-Kahn, generální ředitel MMF, je dobrý nápad.

Zasáhnout včas – jak jsme slyšeli – nereagovat se zpožděním a zvolit si posílení, nikoliv oslabení, by nám umožnilo situaci řídit, což by znovu obnovilo důvěru, jak požaduje náš předseda, Martin Schulz.

(Potlesk)

  Paulo Rangel (PPE). – (PT) Paní předsedající, první věc, kterou bych tady chtěl objasnit a na kterou musíme klást v Parlamentu větší důraz, je to, že – oproti tomu, co jsme se dočetli v tisku a v proslovech některých evropských čelních představitelů – euro jako měna sehrálo v reakci na současnou krizi zásadní roli. Bez eura bychom byli ve velmi těžké situaci, kdy by měny slabších čelily obrovské devalvaci a výsledkem toho by německá marka čelila nemožnému navýšení hodnoty pro podporu německého a evropského hospodářství. Euro bylo tedy stabilizujícím faktorem, nejen pro země v rámci eurozóny, ale i pro měny zemí, které nechtěly do eurozóny vstoupit.

Opět, protože je třeba bránit toto Společenství, které uspělo ve své reakci na krizi jako nikdy předtím, a vzhledem k tomu, že uvidíme, co se například bude dít s dolarem a Spojenými státy v budoucnu, uvidíme také, jaké výhody euro ve skutečnosti má.

Nyní je v Radě naší zodpovědností udělat na obranu eura vše, co je v našich silách, zejména vytvořit stabilizační fond v souladu s postupy Společenství, schopný převést zodpovědnost na země, které jsou v nejtísnivější situaci, a uplatňovat solidaritu vůči těm, které plní své závazky a ne vždy, alespoň ve svých oficiálních deklaracích, se ukázaly připravené zastávat solidární postoj v rámci eurozóny.

  Juan Fernando López Aguilar (S&D). – (ES) Paní předsedající, rok, který právě končí – 2010 – byl nejednou označován za rok, kdy jsme žili nebezpečně. Myslím tedy, že by tato rozprava měla sloužit ke zdůraznění lekcí z roku 2010, abychom z nich mohli učinit závěry pro rok 2011.

První závěr se týká neudržitelné nesouměrnosti ve finančním sektoru evropského hospodářství a nerovnováhy v reálné evropské ekonomice.

Druhý závěr je neudržitelná nerovnováha v jednotné měně a potřeba koordinovat hospodářskou, fiskální a rozpočtovou politiku, které jsou stále oslabené.

Třetí a hlavní závěr se týká nerovnováhy mezi rychlostí krize a pomalostí reakce. Z hospodářského hlediska to znamená, že Evropská centrální banka musí být aktivnější v reakci na spekulativní útoky na státní dluhy a v roce 2011 musíme položit základy Evropské dluhové agentury, která by mohla vydávat eurobondy.

Podobně s ohledem na Pakt o stabilitě a růstu musíme vést debatu o nutnosti zdanění, bankovní daně a daně ze spekulací, tedy z krátkodobých spekulativních transakcí, a o nutnosti vlastních zdrojů v rámci Evropské unie.

Nicméně pro Parlament je důležitá diskuse o politických důsledcích krize, protože heslem Evropské unie je – opět zdůrazňuji – „jednotná v rozmanitosti“, a v žádném případě „rozdělená v nepřízni“. Parlament tedy musí čelit těm, kteří chtějí pranýřovat některé členské státy ve vztahu k jiným, rozdělují evropské veřejné mínění a staví Evropany vzájemně proti sobě.

Parlament zastupuje 500 milionů Evropanů z Unie, která má 27 členských států a, jako na Orwellově farmě, žádný z nich není rovnější než ostatní.

  Othmar Karas (PPE). – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, hovoříme o summitu, který se bude konat dne 16. prosince. Bylo by dobré, kdyby nám Rada po summitu mohla říci: Jsme si vědomi mezer a chyb, víme, kde jsme neuspěli a vnímáme omezení Smlouvy.

Sebeuspokojení a obviňování, pokusy přehlížet chyby a povrchní přístup žádné problémy nevyřeší a ani nevybuduje důvěru. Skoncujme s hrou na Evropu, neboť tady jde skutečně o Evropu. Bezezbytku souhlasím s tím, co řekl pan Klinz.

Protože zbývá do Vánoc už jen několik dní, chtěl bych říci: zapalte svíci odhodlanosti a společného zájmu, svíci nové vážnosti, upřímnosti a důvěry v budoucnost Evropské unie. Zapalte svíci pro změnu směru politiky v Evropě, přechod od krize ke konkurenceschopnosti, od duchu jednání v Deauville k politické unii, od zachraňování k investicím a reformě, od měnové unie k politické unii.

Kvůli ústavním problémům v Německu je změna Smlouvy jen politickou berlou pro další rozvoj záchranného balíčku, nic víc, nic míň. Nepředstavuje řešení. Nepokoušejte se jej dělat důležitějším než ve skutečnosti je. Skončete s každodenní politikou a předložte ucelenou koncepci v reakci na krizi, která nás posune k politické unii. Skončete s kakofonií: stačí to, nestačí to – a vlastně nevíme, kam to vede. Musíme vyzvat Komisi, aby vytvořila koncepci pro hospodářskou, sociální a finanční unii tak, abychom na konci příštího roku mohli učinit další krok směrem k integraci a skutečně odváděli dobrou práci.

  Anni Podimata (S&D). – (EL) Paní předsedající, pane komisaři, zítra začne jedno z nejdůležitějších zasedání Evropské rady v historii Evropské unie jako celku a zejména Evropské měnové unie, a je otázkou, zda hlavy států a předsedové vlád si budou závažnost tohoto setkání uvědomovat. Velmi o tom pochybujeme, protože přístup, který někteří čelní představitelé uplatňují v Evropské radě, není přístupem k překonání krize na základě solidarity a samozřejmě zodpovědnosti. Jde o přístup řízení krize, přístup zaměřený a omezený na detaily stálého mechanismu. Evropská rada neobstojí, protože nevyšle signál o hospodářské a politické soudržnosti, který je třeba vyslat, nejen proto, abychom přesvědčili trhy, ale především proto, abychom přesvědčili nedůvěřivou evropskou veřejnost, která se kolem sebe podezřívavě rozhlíží a která se opět začala chovat xenofobně; musíme ji přesvědčit o hodnotě evropské vize a připomenout jí, že nás víc věcí spojuje, než rozděluje.

  Gunnar Hökmark (PPE). - Paní předsedkyně, nerozumím tomu, proč se socialisté snaží vymanit ze své zodpovědnosti za socialistickou politiku. Je pravda, že důvody deficitů, jichž jsme v Evropě svědky, jsou různé. Je také pravda, že socialistické vlády se dostaly do problémů s rozpočtovým deficitem kvůli záměrné politice zvýšených výdajů a zvýšených deficitů.

O tomto jsme diskutovali v Parlamentu na jaře v roce 2009 a diskutovali jsme o tom v řadě členských států. Vzpomínám si, že švédští sociální demokraté kritizovali švédskou vládu za to, že nezvyšuje deficit a výdaje.

Pak jsme byli svědky toho, k čemu došlo. Pro mne je to důvod, proč potřebujeme stálá pravidla s ohledem na Pakt o stabilitě a růstu, ale také stálá pravidla týkající se následků. Nemůžeme být v situaci, kdy členské státy, které zapříčiňují problémy finančních systémů a způsobují zvyšování úrokových sazeb, mohou následkům uniknout tak, že nechají ostatní občany tyto úrokové sazby zaplatit.

Potřebujeme stabilitu a eurobondy tento problém nevyřeší. Eurobondy můžeme mít z jiných důvodů. Možná. Pokud jde o finanční mechanismus, musí být financován a založen na rizicích, která vytvářejí členské státy. Když se vystavíte většímu riziku, máte větší deficit, pak musíte také trochu více financovat finanční mechanismus. Je to způsob, jak převzít zodpovědnost za záměrné politické jednání. Nezapomeňte, že následky, které vidíme v řadě zemí, jsou následky diskusí, které jsme vedli ve vnitrostátních parlamentech a v tomto Parlamentu, kdy někteří z nás obhajovali zvýšené výdaje. Nyní vidíme trpké výsledky.

(Řečník souhlasil s položením otázky podle postupu modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

  Martin Schulz (S&D). – (DE) Paní předsedající, pane Hökmarku, chápu, že musíte pronést líbivý proslov pro občany doma ve Švédsku. Odpověděl byste mi však, prosím, na následující otázku: Jaká země v Evropské unii má dlouhodobě nejvyšší státní dluh a jaká strana v této zemi vládne?

  Gunnar Hökmark (PPE). - (Pan Schulz dále hovořil s vypnutým mikrofonem.) Paní předsedající, doufám, že mohu pokračovat bez dalšího přerušování. Zaprvé, můj vzkaz je hodně mířen na vás, pane Schulzi, protože chci, abyste si vzpomněl, co jste prosazoval zde v tomto Parlamentu před dvěma lety. Prosazoval jste, že by Evropská unie a členské státy měly navýšit své výdaje. Problém je, že některým členským státům vládly socialistické vlády, a za doby působení všech těchto vlád, ve všech těchto zemích jsme viděli, jak se následkem politik, které jste prosazoval, zvýšil deficit. Můžete to popřít, pane Schulzi?

(Řečník souhlasil s položením otázky podle postupu modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

  Martin Schulz (S&D). – (DE) Paní předsedající, jelikož můj kolega poslanec na otázku neodpověděl, odpovím na ni za něj. Tou zemí je Itálie a jejím předsedou vlády je pan Berlusconi. Křesťanští demokraté jsou v Itálii u moci téměř nepřetržitě od roku 1946.

  Liisa Jaakonsaari (S&D). - (FI) Paní předsedající, také bych se chtěla zeptat našeho kolegy, jak socialisté v Irsku a Řecku mohli dovolit, že jsou jejich země zadlužené. Vzhledem k tomu, že jste nyní vůdčí politickou stranou v Evropě a Komise inklinuje doprava, není nyní na pravici, aby také ukázala, jak se dostat ven z krize, a nekritizovala předešlé vlády nebo vlády před těmito vládami?

  Gunnar Hökmark (PPE). - Paní předsedající, chci připomenout kolegům, že jsem řekl, že existuje řada různých důvodů našich problémů s deficitem, ale řekl jsem také, že je pravda – a ani pan Schulz, ani jeho kolegové to nepopřeli –, že jsme byli svědky toho, jak u všech socialistických vlád došlo k problémům, protože se jednalo o záměrnou politiku. Naprosto souhlasím, pokud například hovoříme o Irsku, že došlo k obrovským chybám, ale je zajímavé, že šlo o záměrnou politiku zvyšování výdajů a deficitů pro řešení krize a problémů a nyní vidíme výsledek. To je vzkaz panu Schulzovi a ostatním.

(Řečník souhlasil s položením otázek podle postupu modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

  Předsedající. − Vážení kolegové, jen chci upozornit řečníka a všechny ostatní na to, že nyní chtějí tři další lidé položit otázku podle postupu modré karty. Vzhledem k tomu, že tuto možnost zavedla pracovní skupina o parlamentní reformě, mám pro to velké pochopení a navíc máme dostatek času, přesto se však musím zeptat řečníka, zda bude s položením těchto otázek souhlasit. Pak bych každého požádala, aby postupně položil své otázky, které pan Hökmark následně zodpoví. Poté ukončíme tuto část řečnické doby.

  Philippe Lamberts (Verts/ALE). - Paní předsedající, chci říci panu Hökmarkovi, že to, co říkáte o socialistických vládách, může být do určité míry pravda, ale pravicové vlády si v zásadě zvolily ten samý způsob, když navršují soukromý dluh místo veřejného dluhu. To pro hospodářství není o nic lepší a jde skutečně o jiný způsob provádění naprosto stejné věci, což je neudržitelné.

  Werner Langen (PPE). – (DE) Paní předsedající, chtěl jsem se zeptat pana Hökmarka, jelikož už tu nějakou dobu v Parlamentu je, zda si pamatuje, že Belgie, Řecko a Itálie měly při zavedení měnové unie dluhy převyšující 130 % svého národního produktu a že toto číslo se v Řecku zvýšilo, zatímco v Belgii se snížilo více než o 30 % a v Itálii o více než 25 %. Pamatuje se na to?

  Anni Podimata (S&D). – (EL) Paní předsedající, mám jednoduchou otázku na pana Langena a pana Hökmarka, který rád propůjčuje dluhové krizi ideologický podtext a samozřejmě míří hromadně na socialistické vlády:

Ptali jste se někdy svých kolegů ve skupině Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), kteří vládnou v mé zemi už rok, na skutečnost, že vám a Evropské komisi – můžete se zeptat pana Rehna – dali oficiální statistiky, že deficit Řecka v roce 2009 byl 6,9 %, nikoliv 15 %, jak nedávno potvrdil Eurostat?

  Gunnar Hökmark (PPE). - Paní předsedající, tato rozprava objasnila některé věci, které musíme mít na paměti.

Nezapomeňme na mou první poznámku, a sice – a je zajímavé, že žádný z mých kolegů socialistů toto nepopřel – že všechny socialistické vlády, které prováděly socialistické politiky, se dostaly do hluboké deficitní krize. Nyní vidíme, jak se do krize dostává jedna země za druhou kvůli záměrné politice, kterou pan Schulz a ostatní v tomto Parlamentu obhajovali před dvěma lety. Můžeme se podívat do záznamů tohoto Parlamentu a přesvědčit se, že přesně to jste zde při rozpravě, pane Schulzi, vy a vaši kolegové, říkali. Nyní vidíte trpký výsledek. Chtěl jsem to zdůraznit. Vidím, že všechno, co můžete říct, je „ano, máte pravdu, ale ostatní země mají také problémy“. Nevyvracíte však mou hlavní poznámku, že problémy způsobily vaše politiky. To je třeba si zapamatovat. Myslím, že by se to mělo dát do záznamu.

Pan Lamberts na tyto problémy také upozorňuje. Ale zajímavé je, že zatímco je pravda, že řada zemí má problémy kvůli finanční krizi, je také pravda – a myslím, že pan Lamberts to uzná a ocení –, že ve většině zemí, které trvale dohlížejí na veřejné finance, jsou nesocialistické vlády. Nemyslím si, že vy nebo kdokoliv jiný v tomto Parlamentu byte mohli jmenovat socialistickou vládu, která se nedostala do problémů s deficitem.

  Ioannis Kasoulides (PPE). - Paní předsedající, důležité jsou politiky a ne to, kdo je uplatňoval. Ať hodí kamenem jako první… Krize eura nemusí s Irskem skončit a možná na nás to nejhorší teprve čeká.

Predátoři na trhu budou vždy napadat každé citlivé místo, i přes bolestivá úsporná opatření členských států. Ale pokud EU tuto bitvu vyhraje a uspěje v nepříznivé situaci tím, že prokáže odhodlanost učinit cokoliv z hlediska solidarity a společného úsilí, aby zmařila plány regulátorů a přesvědčila trhy, pak by to byl triumf evropské integrace a velké vítězství.

To bude výsledek společné moudrosti. Dokažme těm, kteří předpovídají konec eura a vystoupení zemí, mocných i slabých, z eurozóny, že nemají pravdu. Fiskální disciplína, hospodářská správa a záchrana eura nebudou úplné bez společně dohodnutého plánu na evropské úrovni pro stimulaci růstu. V minulosti zachránil americký Marshallův plán evropské hospodářství. Dnešní výzva spočívá v podobném plánu Evropanů pro Evropany.

  Gay Mitchell (PPE). - Paní předsedající, dnes bude irský parlament, Dáil, hlasovat o balíčku finanční pomoci od EU a MMF. Pro Irsko to byly velmi těžké časy doprovázené zvyšováním daní a škrtáním výdajů. Rozpočet z minulého týdne byl jen pouhým odrazem těžkostí, kterými nyní prochází tolik Irů. Následuje to po 14% snížení platů ve veřejném i soukromém sektoru.

Přesto pevně věřím, že finanční balíček od EU-MMF pomůže Irsku znovu získat důvěru na základě rekapitalizace bank a opětovného půjčování a reformy veřejných financí. Nutně nesouhlasím se všemi detaily plánu, ale celková čísla strana Fine Gael podporuje. Základní hospodářské trendy v Irsku jsou docela dobré. Bude potřeba dobrá vláda a kontrola parlamentu Dáil pro to, aby se nám naše finance již nikdy nevymkly z rukou.

Bude také potřeba uvažovat na úrovni EU a ECB o tom, jak nízké úrokové sazby přispívají k inflaci cen nemovitostí. Můj hlas se v tomto Parlamentu jako jediný po dva a půl roku tázal pana Tricheta na tento konkrétní problém. Se zavedením trvalého nástupce Evropského mechanismu finanční stability, ze kterého Irsko obdrží půjčky ve výši 22,5 miliard EUR, pokud je bude čerpat, představuje balíček od EU a MMF pro eurozónu pozitivní posun.

Chtěl bych závěrem říci, že je tu mnoho lidí, kteří se považují za federalisty, a přesto chtějí uskutečňovat určitou harmonizaci zdanění. Ve Spojených státech se 50 % společností v obchodu s autorskými právy registruje ve státu Delaware. Proč to dělají? Kvůli fiskální situaci v Delaware. V tomto Parlamentu jsme slyšeli několik velmi neinformovaných komentářů od vypočítavých lidí, kteří chtějí napomoci svým vlastním vnitrostátním záležitostem nevhodnými prohlášeními, a uslyší na ně odezvu.

  Tunne Kelam (PPE). - Paní předsedající, finanční krize ukázala, že je třeba ještě více evropského přístupu. Ponaučení, které si z ní musíme vzít, je, že jednat převážně na základě vnitrostátního uvažování nepomáhá žádnému členskému státu. Zítřek přinese tedy příležitost pro společnou akci, fiskální konsolidaci a pakt o stabilitě se sankcemi.

Bude to také čas pro vyřešení dlouhodobého paradoxu Evropy. EU je založena na jednotném trhu, ale tento jednotný trh stále ještě není dokončen. Nyní přišel čas vytvořit jednotný digitální trh. Musíme zavést stálý mechanismus pro řízení krizí, založený lépe na konsensu více politických skupin. Zadruhé, jelikož by se měla činnost zaměřovat na prevenci a včasný zásah, je potřeba lépe harmonizovat podmínky pro včasný zásah a pro aktivaci mechanismů pro řízení krizí a zároveň samozřejmě zabránit nadměrné regulaci. Zatřetí by měl být jasně stanoven účel fondů pro řízení krizí. Jejich cílem je zajistit makrofinanční stabilitu. Neměly by se používat na řešení jiných běžných problémů. Začtvrté by měla být přesněji stanovena práva dozoru na úrovni EU, jako v případě možného zásahu do činností finančních institucí, přičemž tato práva budou zahrnovat právo na zastavení vyplácení dividend či na přerušení činností, které představují neodůvodněné riziko.

  Jean-Paul Gauzès (PPE). - (FR) Paní předsedající, pane ministře, pane komisaři, pozoroval jsem tuto dlouhou rozpravu z pohledu občana.

Řekl bych, že návrhy pana Barrosa byly velmi zajímavé. Přejeme si, aby se proměnily v činy. Jasná a srozumitelná politická vůle a pravdivý diskurs jsou nezbytné podmínky pro znovunabytí důvěry našich občanů. Je nutné, abychom realitu nezastírali. Existují veřejné výdaje, které musíme pokrýt či snížit. Existují veřejné a soukromé dluhy, které musíme splatit.

Je mnoho odborníků, kteří mají na všechno svůj názor. Ti, kteří netušili, že přijde krize, nabízí nyní spoustu brilantních řešení. Ale v těžké situaci využívejme zdravý rozum. Nedopusťme se opět ve správě veřejných financí pochybení a omylů soukromého sektoru, které vedly k finanční a bankovní krizi. Sofistikované úpravy nevytvářejí hodnoty, ani bohatství. Vytvářejí iluze a často přinášejí prospěch jen spekulantům.

Skutečnost je taková, že členské státy žily nad své poměry. Musíme mít odvahu vzít si z toho potřebná ponaučení a zajistit, aby zátěž plynoucí z hospodářského oživení byla spravedlivě rozdělena.

  Seán Kelly (PPE). - Paní předsedající, zaprvé jedna stížnost. Řekla jste, že jde o důležitou rozpravu, a je tomu tak. Považuji za poněkud nepřijatelné, že pan Barroso a mnozí vůdčí politici opustili Parlament ihned po svém proslovu. Abych byl spravedlivý vůči panu Schulzovi, zůstal tu od začátku až do konce, a chtěl bych mu za to poděkovat.

Zadruhé chci říci, že nakonec jedním z hlavních důvodů finanční krize je, že vlády neuspěly během svého vládnutí a političtí vůdci neuspěli ve svém vedení. Naštěstí nyní dostáváme tuto situaci pod kontrolu díky nové architektuře dohledu, která by měla začít fungovat od 1. ledna, zprávě ratingových agentur, kterou jsme se zabývali včera večer, a díky dnešnímu stálému mechanismu finanční stability. To vše je třeba přivítat.

Kdyby tu pan Barroso byl, chtěl bych se ho zeptat, zda může zaručit, že v Irsku a jinde nebude nutné uskutečnit referendum pro provedení minimálních změn ve Smlouvě, o kterých hovořil.

Konečně, chci říci těm, kteří požadovali, aby poslanci podepsali písemné prohlášení, že jde o přímý útok na daň ze zisku společností v Irsku. To by se dělat nemělo.

  Csaba Sándor Tabajdi (S&D). – (HU) Paní předsedající, dámy a pánové, rozvinula se tu ideologická rozprava, i když bychom mohli uvést několik příkladů toho, jak Schröderova vláda uplatňovala velice seriózní reformní politiku, nebo jak v Maďarsku pravicová vláda, jež je v současnosti u moci, použila všechny prostředky k tomu, aby zabránila tehdejší levicové vládě k zavedení fiskální disciplíny po roce 2006. Takovéto rozpravy nikam nevedou. Důležité je, že Evropská unie by se měla konečně zavázat spíše k proaktivní než reaktivní politice. Uvítali bychom, kdyby na summitu tento víkend bylo dosaženo dohody o evropském mechanismu stability. Maďarské předsednictví, maďarská vláda, která převezme rotující předsednictví EU v lednu, udělají, co mohou, aby urychlili ratifikační proces a zajistili, aby se mohla Evropská unie zabývat podstatnými problémy, např. posílením dynamičnosti Evropy.

  Ildikó Gáll-Pelcz (PPE). – (HU) Paní předsedající, vážená Rado, vážená Komise, členské státy se pokoušejí reagovat na krizi, kterou procházejí, za pomoci individuálních řešení a svých vlastních odpovědí. Poté, co Rada a Komise stanoví strategické směřování, měly by sjednotit a koordinovat řešení členských států. To znamená, že pokud jde o hospodářskou správu, uvalení sankcí na členské státy nestačí. Samozřejmě by bylo dobré vidět dnes deklarovanou důslednost a přísnost také u některých členů Komise v době, kdy zavírali oči nad falšováním dat. Jsem přesvědčena, že zodpovědnost za nedodržování Paktu o stabilitě a růstu nenesou pouze členské státy, protože své kontrolní mechanismy zmírnila sama Komise. Musíme uznat, že doposud prováděná politika úspor nebyla nikde úspěšná. Budeme tedy po vás požadovat nové a jasné odpovědi. Inovativní a motivující řešení. Mohu vás ujistit, kolegové poslanci, že nadcházející maďarské předsednictví tuto koordinační roli splní.

  Proinsias De Rossa (S&D). - Paní předsedající, v této rozpravě bylo mnohokrát zmíněno Irsko. Chtěl bych nejprve jasně říci, že podporuji hlubší hospodářskou správu v rámci evropského sociálně-tržního hospodářství. Měli bychom poděkovat evropským partnerům z Irska za jejich solidaritu v tomto období krize – krize způsobené z velké části mnohaletou činností nekompetentních konzervativních vlád.

Nepřekvapí vás, že solidaritu představují euroskeptici jako ztrátu irské nezávislosti. Toto překrucování posiluje fakt, že se Komise a Rada neobrátily na tento Parlament s memorandem o porozumění s Irskem. Kdy bude toto memorandum, pane Rehne, předloženo tomuto Parlamentu?

Pane komisaři Rehne, jednou z nejdůležitějších podmínek a povinností v memorandu o porozumění je závazek snížit minimální mzdu v Irsku o 2000 EUR za rok. Irská vláda tvrdí, že jste takové snížení požadovali, pane Rehne. Můžete tuto záležitost Parlamentu vysvětlit?

Druhým nesrozumitelným prvkem této dohody je 3% rezerva, kterou jste požadoval…

(Předsedající řečníka přerušila)

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Paní předsedající, není přijatelné, aby byla nadále odkládána zásadní opatření, opatření, která neberou ohled na zvýšenou nezaměstnanost, chudobu, nerovnováhu, nerovnost a hospodářskou recesi, které tyto úsporné plány způsobí, zatímco hospodářské a finanční skupiny mají nadále stále větší zisky. Vede to jen k dalším otázkám:

Proč nebyly změněny stanovy a pokyny Evropské centrální banky tak, aby půjčovala přímo členským státům s 1% úrokovou sazbou, stejnou, za kterou nyní půjčuje soukromým bankám, které pak účtují sazby třikrát, čtyřikrát či pětkrát vyšší a zvyšují tak státní dluh? Proč se nerozhodlo o uvalení daně na pohyb kapitálu a nebyla přijata potřebná opatření pro ukončení daňových rájů a trhů s deriváty pro zastavení spekulací o státním dluhu? Proč nerozhodnout o zvýšení rozpočtu Společenství pro skutečnou politiku hospodářské a sociální soudržnosti s cílem zvýšit výrobu a vytvořit pracovní místa s právy…

(Předsedající řečnici přerušila)

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Paní předsedající, debatujeme o návrhu nástroje finanční stability eurozóny – o nástroji, který by měl pomoci našim přátelům ze zemí, které dnes nemohou splácet své dluhy.

Všichni tu hovoříme o vytvoření společného mechanismu finanční stability, ručeného všemi zeměmi eurozóny, a očekáváme solidaritu těch, kteří ještě dokážou udržet své dluhy pod kontrolou, vůči těm, kteří to již nedokážou.

Po zkušenostech s dosavadními řešeními pomoci Řecku a jednorázovým ochranným štítem vytvořeným posledně se zamýšlím nad tím, co se stane, když si finanční mágové z trhů vezmou do rukou kalkulačky a začnou si vyčíslovat hodnotu představeného řešení a zjistí, že ani toto řešení není dostatečně důvěryhodné na to, aby byli ochotní nést riziko investování svých peněz do evropského prostoru?

Ptám se, máme připravená i následná řešení a kroky pro tento případ? Protože důvěryhodnost řešení v tomto období, podle tohoto plánu, je velmi malá.

  Andrew Henry William Brons (NI). - Paní předsedající, i ti nejobyčejnější lidé považují krize za tragédie. Eurokraté v nich vidí příležitost roztáhnout svá chapadla moci. Evropská rada rozhodne o stálém krizovém mechanismu pro uchování finanční stability eurozóny jako celku, samozřejmě na základě změn Smlouvy. Máme spolehlivé informace, že tyto kontroly, a samozřejmě i tyto změny Smlouvy, se budou vztahovat i na země mimo eurozónu.

Koaliční vláda ve Spojeném království slíbila referendum v případě jakéhokoliv dalšího přenosu pravomocí na Evropskou unii. Tento slib je však stejně tak spolehlivý a bude stejně tak čestně dodržen, jako slib konzervativců uspořádat referendum o Lisabonské smlouvě. Pro konzervativce jsou sliby věcí taktiky, nikoliv závazku.

  Czesław Adam Siekierski (PPE). – (PL) Paní předsedající, blíží se konec roku. Bylo by dobré podívat se na to, co jsme udělali. Podívejme se na to, co jsme rozhodli a co jsme řekli, a odpovězme si na tuto otázku: jaké kroky jsme na základě toho učinili? Každý z nás by se měl podívat na svá vlastní rozhodnutí v oblastech, za které neseme zodpovědnost. Je dobře, že chceme k Smlouvě přidat určitá opatření, která ustanoví disciplínu v tom, co děláme. Stále ještě však nakonec máme Pakt o stabilitě a růstu, který je stále platný. Proč jsme nedodržovali jeho opatření? Proč Komise a její oddělení nereagovaly na situaci v Řecku a Irsku dříve?

Evropská unie je demokratická instituce s mnoha členskými státy. Nemůže tedy jednat jednostranně tak jako jednotlivé státy – nyní mám na mysli například Čínu, Spojené státy a jiné země. Proto na obranu eura chyběly rozhodné činy. Proto je nutné rozvíjet nový přístup k hospodářské správě, vytvořit skutečnou hospodářskou unii, zlepšit koordinaci a harmonizovat finanční a dokonce fiskální politiku.

  George Sabin Cutaş (S&D). – (RO) Paní předsedající, jak uvedli i předešlí řečníci, Evropská unie samozřejmě dosud neučinila dostatečný pokrok z hlediska zajištění finanční stability svých trhů. V situaci, kdy spekulanti denně ohrožují stabilitu jednotné měny izolací členských států a nátlakem, existuje jediné řešení, a sice zachování solidarity na úrovni EU. Samozřejmě vytvoření stálého mechanismu pro ochranu finanční stability eurozóny se stalo nutností a bude muset být koordinováno v rámci metody Společenství.

Zájmy občanů jsou nejlépe chráněné, když jsou orgány EU plně zapojeny do rozhodovacího procesu a společný prospěch má přednost před zájmy .... Zároveň musíme mít na paměti, že je zásadní, aby do tohoto budoucího mechanismu bylo v rámci jednotného trhu zapojeno všech 27 členských států. Nestabilita jiných měn bude mít vždy velký dopad na situaci eura.

  Diogo Feio (PPE). – (PT) Paní předsedající, příští zasedání Rady je skutečně velice důležité. Důležité kvůli její reakci na krizi, která je rozsáhlá a má mezinárodní charakter, důležité také kvůli její reakci na konkrétní krizi vlád, které včas neudělaly svůj domácí úkol, které příliš utrácely a neuskutečnily potřebné strukturální reformy. Proto jsem tady, abych podpořil potřebu stálého nástroje na obranu eura.

Reakce se nemůže a neměla by se odvíjet případ od případu. Z tohoto důvodu podporuji, aby se toto uskutečnilo v souladu s metodou Společenství, nikoliv v souladu s mezivládní metodou, která nakonec přináší prospěch vládám za to, že včas neučinily to, co učinit měly. Zdůrazňuji potřebu sílící role Evropského parlamentu v diskusi o těchto věcech, s rozpravami jako je ta dnešní: živá, s rozdílnými postoji, ale podporující silnější Evropskou unii a stále se zlepšující euro.

  Zigmantas Balčytis (S&D). – (LT) Paní předsedající, po pravdě souhlasím se všemi dnes zmíněnými myšlenkami o ustanovení krizového mechanismu a o dodatečných opatřeních, o kterých, jak věřím, budou Evropská rada a Parlament v budoucnu diskutovat. Dnes jsme slyšeli mnoho protichůdných hodnocení a možná také některá obvinění z minulých chyb. K těm došlo na všech frontách. Došlo k nim v členských státech, Evropské komisi a Radě, stejně jako v obchodních bankách, jejichž aktivity, věřím, budou v budoucnu také pozorně sledovány. Chtěl bych mluvit o jiné věci. Líbil se mi nápad pana předsedy Barrosa, že v této těžké situaci musíme pracovat společně a jednotně, bok po boku, a, pane komisaři, skutečně bych Vás rád požádal, abyste vyvinul veškeré úsilí pro zajištění toho, aby se na tomto nově vytvořeném krizovém mechanismu mohly podílet všechny země, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou součástí eurozóny. Když jsme otevřeli své trhy se vstupem do Evropské unie, zaplatili jsme stejnou částku do rozpočtu a mnoho dalších ostatních věcí.

  João Ferreira (GUE/NGL). - (PT) Paní předsedající, neexistuje mechanismus stability, jenž by řešil největší příčiny nestability v Evropské unii. V těch samých politikách, které nás zavedly do krize, nyní chceme pokračovat a rozvíjet je. Hospodářská a měnová unie byla uzpůsobena zájmům jedněch na úkor druhých, dala volný průchod finančním spekulacím, upřednostňovala svobodný, řekl bych, nespoutaný pohyb kapitálu, uplatňování tržních pravidel ve všech společenských oblastech, znehodnocení práce jako zdroje tvorby bohatství, a tím také zdroje práv.

Na počátku druhého desetiletí 21. století je s Evropskou unií stále spojen největší sociální úpadek, který Evropa zažila v posledních desetiletích, jako důsledek bezpříkladného útoku na lidská práva a životní podmínky. Hospodářské a finanční skupiny nadále kumulují obrovské zisky, nezaměstnanost se stále šíří a milióny pracovníků chudnou, protože pracují. Tenhle vzkaz zaznívá v protestech po celé Evropě a je na čase mu naslouchat.

  Angelika Werthmann (NI). – (DE) Paní předsedající, důvěra občanů v Evropu a euro byla vážně poškozena finanční krizí a politickými manévry. Evropští občané potřebují lehce srozumitelné, jasné a dlouhodobě spolehlivé vyhlídky pro bezpečí jejich měny. Pakt o stabilitě a růstu stanovil horní limity pro deficity a celkový dluh. Je však poměrně neúčinný. Nové záchranné balíčky se setkají s potřebným širokým souhlasem ze strany občanů, pokud s sebou také ponesou účinné kontroly a sankce. V případě kontrol musí být více posílena úloha Eurostatu a sankční mechanismy musí být snadno uplatnitelné a účinné. Stávající systém zahrnuje možnosti sankcí. Budoucí záchranné balíčky musí zahrnovat pravidelné kontroly, rychlý a koordinovaný přístup a účinné sankce.

  Jean-Pierre Audy (PPE). – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, navrhnete vytvoření tohoto mechanismu v souladu s článkem 136. Lituji toho, že jste nepoužili článek 122, který by nám umožnil zapojit všechny členské státy, ale politickou debatu zahájíme teprve, až bude Parlament konzultován v souladu s článkem 48 o zjednodušeném postupu pro revizi Smluv, a já bych chtěl zmínit dvě otázky.

Zaprvé eurozóna sama nestačí. Minimálně bychom, pane komisaři, měli zapojit všechny státy, které jsou povinny bez prodlení používat euro jako svou měnu, a to představuje 25 členských států.

Druhá otázka se týká politické kontroly Parlamentu. Nejde o pohotovostní, ale o stálý mechanismus. Měla by tedy proto existovat parlamentní politická kontrola za přiměřených podmínek, které nám musíte navrhnout, protože je úkolem parlamentů, zejména Evropského parlamentu, vykonávat s ohledem na tento mechanismus kontrolu řízení.

  Edite Estrela (S&D). - (PT) Paní předsedající, obviňování naše problémy nevyřeší a ukazuje v některých případech na nedostatečné znalosti různých situací. Potřebujeme opatření pro vyvrácení spekulací o státním dluhu. Mnoho se mluví o situaci Portugalska, ale dle závěrů zprávy Mezinárodního měnového fondu z tohoto měsíce patří Portugalsko mezi země, které zavádí nejvíce reforem pro zajištění udržitelnosti veřejných financí a sociálního zabezpečení.

Před krizí v roce 2007 dosáhlo Portugalsko hospodářského růstu 2,4 % HDP a deficitu ve výši 2,6 %. Mezi lety 2005 a 2010 bylo Portugalsko jednou ze zemí, které nejvíce zvýšily svůj vývoz; potřebujeme více jednoty, zodpovědnosti a solidarity pro uklidnění trhů.

  Bogusław Liberadzki (S&D). – (PL) Paní předsedající, soustředíme se na eurozónu, ale 150 milionů občanů žije mimo tuto zónu, což je třetina občanů Evropské unie. Proto je pro nás důležité, abychom měli zdravé euro a zdravou eurozónu. Chceme říci jasně – méně národních vlád, více Unie, více Parlamentu.

V Polsku je názor německé kancléřky mnohem důležitější než názor pana Van Rompuye, a zvučný hlas pana Camerona má větší váhu než názor pana Barrosa. Potřebujeme tedy pakt o stabilitě, pakt o stabilní evropské solidaritě. Pan Schulz má pravdu, když požaduje v našem myšlení více Evropy a nové nástroje pro naši práci, jakými jsou daň z finančních transakcí, eurobondy, dohled nad bankami a koordinovaná rozpočtová disciplína členských států.

  Olli Rehn, člen Komise. − Paní předsedající, vážení poslanci, dovolte mi, abych vám nejprve poděkoval za velice podstatnou a zodpovědně vedenou rozpravu o evropské reakci na současnou krizi. Tato nejnovější fáze finanční krize se jistě stále více ukazuje jako krize systémové povahy, což si vyžaduje stejně tak systémovou odpověď ze strany Evropské unie.

Politická odpověď Evropy musí tedy být komplexní, důsledná a rozhodná. Evropa bude nutně muset zkombinovat širší opatření vztahující se na celou Evropskou unii s konkrétními opatřeními přijatými členskými státy.

Co bychom měli udělat? Z hlediska Komise máme pět hlavních směrů akce. Zaprvé potřebujeme vyvinout rozhodné, společné úsilí, pokud jde o dohodnuté rozpočtové závazky. Každý členský stát by se měl držet svých fiskálních cílů. Nejlepší obranou proti nákaze je ochránit své rozpočtové pozice. Například Španělsko a Portugalsko za tímto účelem nyní přijímají velice přesvědčivá rozhodnutí.

Zadruhé musíme pokročit s novým kolem zátěžových testů bank a uskutečnit je ještě v komplexnější a důkladnější podobě než naposledy, a to pomocí nové evropské architektury finanční regulace a dohledu, která vstoupí v platnost v lednu příštího roku.

Zatřetí potřebujeme účinné finanční pojistky, a proto Unie v květnu zavedla evropský mechanismus finanční stabilizace a dočasný nástroj na dobu tří let. Brzy bude zaveden stálý Evropský mechanismus stabilizace, který začne fungovat od poloviny roku 2013.

Abychom se dostali dále a více do hloubky, spustili jsme nedávno několik iniciativ o eurobondech. Eurobondy jako systém představují širokou koncepci, pokrývající velkou škálu možných uplatnění. Politická činnost je v současnosti správně a rozumně zaměřena na větší účinnost a rychlost evropského nástroje finanční stability tak, aby nám mohl pomoci bezprostředně reagovat na současnou fázi krize.

Jistě ale musíme pokračovat v analytických rozpravách o těchto rozumných alternativách, které mohou pomoci Evropě překonat systémovou krizi zlepšením fungování trhů s dluhopisy, usnadněním fiskální konsolidace prostřednictvím rozumnějších nákladů na půjčky, poskytnutím základny pro zvýšenou rozpočtovou koordinaci mezi členskými státy a posílením pobídek k fiskální opatrnosti ve členských státech.

Čtvrtým prvkem v komplexní reakci musí být strukturální opatření, jak je nastíněno ve strategii pro Evropu 2020. Tato opatření jsou jistě nutná pro zvýšení našeho potenciálního růstu a pro vytvoření udržitelné zaměstnanosti. Musíme našeho jednotného trhu maximálně využít, zejména ve službách a energetice, daňové systémy a systémy výhod musí více podporovat růst zaměstnanosti, musíme více zaměřit své investice na znalosti a inovace a zjednodušit své regulační prostředí.

Zapáté, důležitým prvkem naší systémové reakce, který je zejména ve vašich rukou, vážení poslanci, je rychlé a ambiciózní přijetí legislativního balíčku o posílené hospodářské správě, který Komise navrhla v září. Jsem rád, že Parlament a Rada se shodli na tom, že konečnou podobu tohoto balíčku vypracují do příštího léta. Jde o důvěryhodnost hospodářské a měnové unie Evropské unie jako celku. Jde také o nejúčinnější mechanismus krizové prevence, protože zvyšuje dlouhodobou a krátkodobou důvěru v evropské hospodářství, stejně jako důvěru v bezprostřední budoucnost.

Navíc, abych odpověděl panu Karasovi, je to také důležitý odrazový můstek pro doplnění Hospodářské a měnové unie tím, že silná měnová unie bude konečně doplněna o opravdovou a funkční unii hospodářskou. Je zajisté nejvyšší čas, aby písmeno „E“ ve zkratce EMU (Hospodářská a měnová unie) ožilo vytvořením skutečné a účinné hospodářské unie, konečným krokem v integraci evropské hospodářské politiky.

komisař. – (FI) Paní předsedající, chtěl bych ještě učinit pár poznámek ve finštině kvůli proslovu pana Soiniho. Možná, že se sem stihl vrátit, protože z tohoto zasedání před krátkou chvílí odešel. Dokázali jsme, a měli bychom, přistupovat k projevům pana Soiniho se smyslem pro humor, avšak protože se mu v poslední době dostává jisté dávky podpory, měli bychom samozřejmě začít jeho proslovy brát vážně.

Především se nedomnívám, že ponižování Řeků způsobem, jakým to učinil pan Soini, by bylo k něčemu užitečné, či dokonce z profesionálního hlediska vhodné. Řecko v současnosti zavádí důležité, ve skutečnosti převratné reformy, které si zaslouží náš respekt a nikoliv naše opovržení.

Myslím, že by si pan Soini měl vzpomenout na staré finské přísloví, které nás učí být si vědom své vlastní situace, a přitom respektovat druhé. To je o mnoho lepší způsob, jak vytvořit mírovou Evropu založenou na spolupráci.

Zadruhé nepokládám také za profesionální srovnávat Evropskou unii se Sovětským svazem, jak to učinil pan Soini. Člověk, který nemá smysl pro humor, by si mohl dokonce myslet, že jde o urážku. Svoboda, demokracie a právní stát nebyly obchodní značkou Sovětského svazu, ale jsou základními hodnotami Evropské unie, které Finové po celou historii bránili, pane Soini. Schopnost porozumět Finům by také neměla být podceňována, ani schopnost porozumět stoupencům strany Praví Finové (True Finns). Ti lidé zajisté vědí, že EU není Sovětský svaz.

(Potlesk)

  Hannes Swoboda (S&D). – (DE) Paní předsedající, předpokládám, že se mnou souhlasíte, že je velice nevychované od některých poslanců, aby položili otázku a následně odešli. Chtěl bych se panu Rehnovi omluvit, protože je pro něj jistě neslýchané, aby poskytoval detailní odpovědi poté, co se někteří poslanci vytratili. Domnívám se, že bychom měli pracovat společně na tom, aby se to již v budoucnu nestalo, nebo alespoň ne tak často.

  Předsedající. − Pane Swobodo, plně podporuji, co jste řekl. Je to velice nezdvořilé a neuctivé. Pane De Rosso, máte poznámku k jednacímu řádu?

  Proinsias De Rossa (S&D). - Paní předsedající, na druhé straně pan komisař Rehn neodpověděl na otázky, které jsem položil a já jsem stále tady.

  Předsedající. – To bylo jen na okraj k jednacímu řádu. Pane Rehne, nemusíte na toto odpovídat. Samozřejmě můžete, ale nyní není čas na otázky pro Komisi. Dalším řečníkem je pan Chastel jménem Rady.

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, vážení poslanci, osobně se domnívám, že Komise přispěla mnoha odpověďmi do této velmi poučné rozpravy, tím spíše, že Parlament je do reakce na tuto krizi úzce zapojen. Dodatečně ke Komisi bych chtěl zmínit dvě záležitosti vztahující se k tomu, co se bude odehrávat zítra a pozítří během tohoto summitu.

Zaprvé bych se chtěl vyjádřit k hospodářské správě a zapojení Evropského parlamentu. Jak víte, předsednictví se již spojilo s Evropským parlamentem, s osobami zodpovědnými za záležitosti hospodářské správy v tomto Parlamentu. Dále si předsednictví přeje navázat nejlepší možnou spolupráci s tímto Parlamentem, zejména prostřednictvím neformálních konzultací před začátkem formální fáze vyjednávání. Vzhledem k důležitosti této otázky a potenciálnímu dopadu na trhy se předsednictví v této otázce, jak bylo řečeno, zavázalo k rychlejšímu legislativnímu postupu (tzv. fast-track procedure) v souladu s přáním Evropské rady. Dále vytvořilo předsednictví pro urychlení prací pracovní skupinu, která se zabývá pouze touto otázkou. Tato skupina zahájila svou práci na konci listopadu, v návaznosti na pozornost, kterou této otázce věnoval Výbor pro hospodářské a měnové záležitosti.

Druhý bod, na který se zítra a pozítří zaměří naše hlavy států či předsedové vlád, je budoucí stálý mechanismus krizového řízení. Rozumím, že k tomuto mechanismu a k tomu, v jakém rozsahu na krizi reagovat, existuje mnoho otázek. Včera v poledne, v rámci zasedání Rady pro obecné záležitosti s panem předsedou Van Rompuyem zbývalo mnohým z nás mnoho nezodpovězených otázek. Mohu vám dosvědčit, jak moc chtějí členské státy na krizi reagovat, jak jsou si vědomy, že dnes je v sázce celý evropský trh a euro a že nejde pouze o jednotlivé země. Reakce musí být komplexní a musíme učinit vše, co je v našich silách, abychom snížili nejistoty, které se nad tímto trhem vznášejí.

Nicméně, podle mého názoru nesmíme také vyvolávat nebo vytvářet očekávání, která nemůžeme v této době naplnit. Každý tedy přišel se svým vlastním nápadem, jak bychom měli na krizi reagovat. Víme-li, že pro každý nový nápad musíme dosáhnout dohody mezi určitým počtem členských států, nejeví se to dnes jako nejlepší možné řešení. Musím vám říci, že zítra, pozítří, v pátek, na konci tohoto zasedání Evropské rady bude důležité, abychom zaprvé mohli dát trhům jasné znamení vůle členských států reagovat dnes na finanční krizi, na krizi eura; zadruhé dali najevo svou vůli zavést jednoduchý mechanismus pro změnu Smluv. Víte dobře, že musí jít o jednoduchý mechanismus kvůli nutným ratifikacím v jednotlivých členských státech; a konečně zavést tento budoucí stálý mechanismus krizového řízení, který rovněž musí být transparentní, protože ani on nesmí být napadnutelný, zejména před soudním dvorem v Karlsruhe.

PŘEDSEDNICTVÍ: Diana WALLIS
místopředsedkyně (rozprava)

  Předsedající. − Obdržela jsem návrh usnesení⁽¹⁾ předložený v souladu s čl. 115 odst. 5 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek, 16. prosince 2010.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (S&D), písemně. – (PL) Na nadcházejícím summitu Evropské rady budou pravděpodobně přijata rozhodnutí týkající se podoby stálého protikrizového mechanismu, který má zajistit finanční stabilitu eurozóny po roce 2013, a bude zahájen proces změn zakládajících smluv. I když chápu, že jsou nutná výjimečná opatření, která si vyžaduje hospodářská krize, mám obavy z rychlosti změn a způsobu, jakým se některé členské státy snaží vnutit ostatním určitá řešení. Některé nápady – jako například eurobondy – jsou zamítány bez důkladného zvážení. Myslím si, že i ve výjimečné situaci by rozhodnutí, která jsou pro Evropskou unii důležitá, měla být přijímána v klidu a s ohledem na zásadu solidarity a rovných práv všech členských států. Chci také podpořit stanovisko polské vlády ohledně způsobu výpočtu výše veřejného dluhu. Polsko a dalších 10 členských států EU se pustily do reforem svých důchodových systémů, a tyto reformy v současnosti generují velké výdaje ve vnitrostátních rozpočtech. V případě Polska bylo zavedení reforem nutné kvůli narůstající neúčinnosti starého systému, který způsoboval ještě větší výdaje. Současný dluh tedy nesvědčí o nedostatečné opatrnosti, ale je následkem změn, jejichž dlouhodobým účelem je omezení rozpočtových výdajů určených na vyplácení důchodů. Doufám, že představitelé členských států budou se změnami navrženými Polskem souhlasit. Děkuji vám za pozornost.

  Iliana Ivanova (PPE), písemně. – Zavedení stálého krizového mechanismu za účelem posílení finanční stability EU je krok správným směrem. Společně se silnější a koordinovanější hospodářskou správou by stálý krizový mechanismus mohl zajistit, a také by zajistil, stabilitu eurozóny. Při zavádění tohoto mechanismu by měl být brán zřetel také na konkrétní situaci v nových členských státech. Tyto země by se měly aktivně do debaty zapojit a měly by dostat příležitost zúčastnit se mechanismu, pokud chtějí. Zároveň by si členské státy měly zachovat své vnitrostátní daňové politiky. Je důležité zachovat daňovou soutěž jakožto nástroj pro usnadnění soudržnosti a pro stimulaci hospodářského růstu EU. Posun politik směrem k daňové harmonizaci nebo společnému konsolidovanému základu daně jen dále zvětší mezery v hospodářském rozvoji a omezí soudržnost. Členské státy, které se svými deficity a dluhovým břemenem vytvářejí větší riziko, by měly do fondu krizového mechanismu přispívat více. To by rozhodně podpořilo přísnou fiskální disciplínu a zvýšilo by to přidanou hodnotu vlastní hospodářské a fiskální politiky.

  Astrid Lulling (PPE), písemně. – (FR) Zatímco si události v posledních měsících vyžádaly ze strany vlád přijetí nouzových opatření a rozhodnutí, která by mohla být přímo provedena, zavedení stálého krizového mechanismu na ochranu finanční stability eurozóny musí být založeno na nezpochybnitelných právních základech. V důsledku toho je samozřejmé, že musí Evropský parlament zasáhnout jakožto spoluzákonodárce pro zavedení zásadních reforem, které se staly nezbytné pro stabilizaci hospodářské a měnové unie. Čistě mezivládní řešení nemůže být správnou odpovědí.

Reforma Hospodářské a měnové unie (EMU) představuje zásadní úkol s mnoha důsledky. Všichni jsme si vědomi hodnoty jednotné měny pro evropský projekt. Současné oslabení EMU však vyžaduje odvážná a inovativní řešení.

V situaci jako je tato představuje řešení v podobě „eurobondů“ cestu, která si zaslouží být prostudována a o které se musí diskutovat, nikoliv ji zapovídat. Nicméně v současné době existuje mnoho překážek. Musíme si z institučního, právního a finančního hlediska být vědomi významu zavedení takového nástroje, který mění povahu Evropské unie. Na rozdíl od toho, co si myslí někteří její obhájci, by to znamenalo ještě větší disciplínu a přísnost.

  Ulrike Rodust (S&D), písemně. – (DE) Chtěla bych upozornit Radu na problém, který může ochromit spolupráci mezi oběma orgány v oblasti politiky rybolovu. Jedná se o regulace pro dlouhodobé plány řízení. Tyto regulace tvoří základ společné politiky rybolovu. Rada a většina členských států nepřipouštějí, že Lisabonská smlouva udělila Evropskému parlamentu právo o těchto regulacích spolurozhodovat. Ministři jednají proti Radě a jejímu právnímu oddělení, proti názoru Komise a samozřejmě proti vůli Evropského parlamentu. Rada má v současnosti dva plány řízení, které nelze schválit. Komise nemůže předkládat další plány, které jsou naléhavě potřebné v zájmu našich rybářů a našich moří a které leží dlouho připravené v šuplíku. Tato situace je nepřijatelná. Vyzývám belgické předsednictví a budoucí maďarské předsednictví, aby okamžitě začalo s Parlamentem jednat, abychom mohli najít řešení. Jsme připraveni zahájit diskuse. Děkuji mnohokrát.

  Edward Scicluna (S&D), písemně. – Připomeňme si, že krize eurozóny je především krizí státních dluhů, kterou vyvolaly dvě důležité události. Jednou je nouzová pomoc soukromým finančním institucím, čímž soukromé dluhy navýšily dluhy státní, a druhou jsou stimulační balíčky vlád pro zpomalení hospodářského úpadku. Na tyto dvě události nebereme zřetel a se všemi zeměmi jednáme, jako kdyby to byla bezstarostná pohodová skupina lenošící na slunci u Středozemního moře. Každý mechanismus, který zavedeme pro předcházení krizím a pro obnovu, by měl brát zřetel na to, že v normálních časech země řádně dodržovaly plány na omezení svých deficitů a tedy svých dluhů. Chybující země byly výjimkou a nikoliv pravidlem. Rozhodně zesilme mechanismus dozoru a zaveďme některé rozumné sankce, ale měli bychom stále mít na paměti to, čeho chceme ve střednědobém termínu dosáhnout: růst a zaměstnanost. Těchto cílů se nedosahuje sankcemi a přikázanými úspornými opatřeními. Naplní se, až pochopíme, jak se vytvářejí a jak se zmenšují nerovnováhy, a až budeme pracovat společně na splnění těchto cílů. To od nás očekávají občané EU.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D), písemně. – (RO) Na zasedání Evropské rady, které se má konat ve dnech 16. a 17. prosince se bude debatovat a přijmou se opatření nezbytná pro posílení hospodářského pilíře Hospodářské a měnové unie a konsolidaci finanční stability EU. V této souvislosti se musíme také zabývat opatřeními nutnými pro to, aby mohl evropský bankovní systém financovat evropské hospodářství, zejména malé a střední podniky.

Evropští občané očekávají ze strany orgánů EU ráznější opatření zaměřené nejen na docílení finanční stability, ale také zejména na návrat k udržitelnému hospodářskému růstu.

V roce 2008 bylo 116 milionů evropských občanů vystaveno nebezpečí chudoby a sociálního vyloučení. Tento počet vzrostl kvůli hospodářské a finanční krizi, přičemž mladí a starší lidé představovali skupiny nejvíce vystavené nebezpečím chudoby a sociálního vyloučení.

Největší obavou evropských občanů je stále udržení si pracovních míst a zajištění slušného živobytí. Hospodářská a finanční krize měla hlavní dopad na vnitrostátní rozpočty a způsobila úpadek ve vzdělání, zdravotnictví a systémech sociální ochrany. Je načase, aby EU přijala opatření potřebná k zajištění udržitelného hospodářského růstu prostřednictvím investic do průmyslové politiky, které vytvoří pracovní místa a zajistí konkurenceschopnost, i přiměřených investic do rozvoje, vzdělání a zdraví.

(1) Viz zápis.

6. Občanská iniciativa (rozprava)

  Předsedající. - Dalším bodem je zpráva, kterou vypracovali Zita Gurmaiová a Alain Lamassoure jménem Výboru pro ústavní záležitosti, o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o občanské iniciativě (KOM(2010)0119 – C7-0089/2010 – 2010/0074(COD)) (A7-0350/2010).

  Zita Gurmai, zpravodajka. - Paní předsedající, Evropská občanská iniciativa je jedinečnou příležitostí. Je to poprvé, kdy se evropští občané mohou spojit a dát nám jednohlasně a důrazně vědět, budou-li si myslet, že my, kdo máme v Evropě rozhodovací pravomoc, neděláme svou práci dost dobře nebo opomíjíme zásadní otázky.

A to naléhavě potřebujeme. V době, kdy si pouhých 42 % všech oprávněných voličů do Evropského parlamentu najde čas se voleb zúčastnit, má každý nový Evropský nástroj – zejména nástroj jakým je EOI – zásadní význam. Jsme si však vědomi toho, že velká očekávání, která EOI provázejí, mohou vést ke zklamání a frustraci. Tomu můžeme zabránit nařízením, které zajistí její bezpečné a účinné využití, a také můžeme pomoci překlenout pověstnou propast mezi námi a evropskými občany. Ráda bych tu přivítala i občany.

Pan Lamassoure, paní Wallisová, pan Häfner i já jsme si byli všichni vědomi obrovské odpovědnosti, kterou na svých bedrech neseme. V průběhu jednání byla vznesena řada podnětů a my jsme byli nuceni se při své práci opírat o silný smysl pro kompromis každého z nás. Měli jsme přitom štěstí na dobré partnery, kteří projevili patřičnou flexibilitu a kteří měli tentýž cíl jako zpravodajové Parlamentu: dosáhnout dohody co nejdříve a zároveň udržet kvalitu naší práce a zajistit, abychom za jeden rok po uzavření Lisabonské smlouvy měli nařízení týkající se ustanovení Smlouvy, které bude občanům co nejblížší.

Ráda bych poděkovala komisaři Šefčovičovi a belgickému předsednictví, zejména panu Chastelovi, a jejich týmům. Neměli bychom také zapomenout na španělské předsednictví, které přispělo k urychlení celého řízení v samotném začátku tohoto procesu.

Dnes vám předkládáme kompromisní znění textu, které podpořila Komise a které schválil i Coreper (Výbor stálých zástupců). Pokud se rozhodneme je podpořit a Rada je přijme – v což doufáme – může nařízení vstoupit v platnost 1. ledna a být použitelné o 12 měsíců později, v roce 2012.

S potěšením konstatujeme, že nejdůležitější požadavky Parlamentu byly v diskusi přijaty. Kontrola přípustnosti jednotlivých iniciativ se bude opírat o jasná kritéria v okamžiku registrace, nebude se provádět až poté, co se nashromáždí určité množství podpisů. Abychom měli jistotu, že iniciativy jsou řádně opodstatněné a mají evropský rozměr, bude třeba ustavit výbor občanů složený alespoň ze sedmi členů ze sedmi členských států, který konkrétní iniciativu zaregistruje.

Výbor občanů nabízí kromě snížení rizika neseriózních iniciativ i nesporné výhody pro organizátory. Pokud budou iniciátoři EOI na začátku celého procesu špatně organizovaní, budou mít svou síť a jejich iniciativa bude mít mnoho jazykových verzí. Při sběru jednoho milionu podpisů by měli mít výrazně méně obtíží.

Je jasné, že i když se požadavek na výbor občanů zdá být zpočátku omezením, ve skutečnosti zbytek procesu zefektivní. Komise bude organizátorům iniciativ nápomocna tím, že jim poskytne uživatelsky přívětivou příručku a zřídí kontaktní místo. Jestliže se iniciativě podaří shromáždit jeden milion podpisů, budou jí zaručena příslušná následná opatření včetně veřejného slyšení v Parlamentu.

Protože je toto nařízení prvním svého druhu, je nanejvýš důležité, aby bylo přezkoumáno. Podle našich návrhů je to nesmírně užitečné vzhledem k problematické otázce ověřování podpisů. Zda tak členské státy učiní, je na nich, ale nabádali jsme je, aby vyžadovaly co nejméně osobních informací. Ve výběru informací, které budou jednotlivé země požadovat, budou mít členské státy určitou flexibilitu, ale jsem ráda, že můžu konstatovat, že mnohé z nich si zvolily méně údajů, než bylo původně plánováno. Věříme, že nařízení, které se zohledňuje v kompromisním znění textu, je vůči občanům vstřícné a pro organizátory nevytváří obtížné povinnosti ani jim nezpůsobí frustraci.

  Alain Lamassoure, zpravodaj. – (FR) Paní předsedající, Evropská unie se dnes otevírá participativní demokracii. Není to ještě demokracie přímá, občané nerozhodují sami, získávají však právo klást přímo, veřejně a ve velkém množství otázky těm, kdo v Evropě rozhodují, bez porady s jejichou vládou či volenými zástupci.

Od nynějška se budou občané těšit stejnému právu na politickou iniciativu, jaké tu požívá Rada ministrů a Evropský parlament. Jak už uvedla paní Gurmaiová, přínosem pro nás byly přípravné práce, které prvotřídně vykonal komisař Šefčovič a jeho tým, i inteligentní a účinná podpora ze strany belgického předsednictví.

Ze strany Parlamentu je text výsledkem práce čtyř zpravodajů, čtyřčlenné skupiny včetně vás, paní předsedající. Jsme poctěni vaší přítomností.

Chtěli jsme veřejnosti nabídnout postup, který by byl co nejjednodušší a co nejvstřícnější vůči občanům. Kdo se může zúčastnit? Občané, to jest fyzické osoby, všichni občané, případně včetně volených zástupců, ale pouze občané evropští. V této věci nás Smlouva nenechává na pochybách.

Právo podílet se na občanské iniciativě je teď dalším z privilegií, které občané po celé Evropě využívají. Kdo může iniciativu spustit? Je potřeba pouze sedmi občanů do organizačního výboru, ne 300 000, jak navrhovala Komise, ani 100 000, jak si předpokládala Rada, sedm občanů ze sedmi různých zemí, což je čtvrtina členských států.

Kde získáme informace, chceme-li zahájit iniciativu? Komise vydá příručku o občanské iniciativě a zřídí specializované kontaktní místo. Jaký je postup? Neobyčejně prostý. Pouhá žádost o registraci iniciativy a kontrolu její přípustnosti. Kritéria pro přípustnost? Smlouva, celá Smlouva a nic než Smlouva, včetně Listiny základních práv a svobod. Jakou podporu lze pro iniciativu využít? Podporu jakéhokoli druhu: politickou, finanční, místní, státní, evropskou, mezinárodní, lobbování, nevládní organizace, církve a tak dále.

Je zde pouze jediná podmínka: naprostá transparentnost. Ti, kdo budou vyzváni k podpisu, musejí vědět, co se za iniciativou skrývá. Takže je na občanech, aby na sebe vzali zodpovědnost. Jaké formality platí pro sběr podpisů? Jsou neuvěřitelně prosté. Podpisy na papíře, ale také prostřednictvím internetu. Monitorovat je samozřejmě mohou pouze členské státy, ale jak už řekla paní Gurmaiová, dbali jsme na to, abychom zajistili co největší harmonizaci formulářů.

Z dlouhodobého hlediska je to skutečně jednotný evropský systém, který bude třeba ve všech 27 zemích přijmout a třetina členských států je na to již připravena.

A konečně, jaké budou politické dopady? Toto je bod, ve kterém si Parlament silně stál za svým. A skutečně, v souladu se Smlouvou bude Komise jediným posuzovatelem toho, zda úspěšné iniciativě navazující právní opatření poskytnou či nikoliv. Komisi je tedy třeba chránit před politickým tlakem usilujícím o rozrůstání legislativy v době, kdy už Unie reguluje přespříliš. Zároveň však musejí být občané chráněni před rizikem, že v případech, kdy bude Komise pokládat dodatečná právní opatření za nevhodná, nebudou následovat žádná opatření politická. To vedlo ke vzniku dvou nových práv ve prospěch autorů úspěšných iniciativ: právo na přijetí Komisí, kde budou svůj návrh prezentovat, a právo na veřejné slyšení, které se může konat před samotným Evropským parlamentem.

Zkrátka, máme tu jednoduchý, inovativní, demokratický postup. Teď je na občanech, aby se ujali slova.

(Potlesk)

  Gerald Häfner, navrhovatel Petičního výboru. – (DE) Paní předsedající, tak jako veškerá politika, ani politika evropská nesmí občany vylučovat, odehrávat se bez jejich vědomí ani za jejich zády. Evropská politika musí být vytvářena občany, pro občany a skrze občany. Chceme překlenout propast mezi občany a politikou a mezi občany a institucemi. Abychom toho dosáhli, potřebujeme postupy, které občanům umožní zapojit se do rozhodování a vyjádřit své názory. V Evropské unii jsme úspěšně vytvořili demokratičtější prostředí, ale neudělali jsme dost pro to, abychom umožnili občanům účinněji se podílet na rozhodování a evropských debatách. Dnešní rozhodnutí o zavedení evropské občanské iniciativy to umožní. Vedli jsme náročná jednání a dosáhli jsme mnoha zásadních zlepšení.

Dámy a pánové, podíváte-li se na dokument, o kterém dnes hlasujeme, vidíte, že tam, kde je text vytištěn tučným písmem, a pan Lamassoure se o tom právě zmínil, se jedná o text, který jsme navrhli a který nahrazuje výsledky jednání, což byla původní verze Komise. Povšimnete si, že jsme přepsali asi dvě třetiny textu a do dokumentu, který nám Komise nadšeně předložila, jsme vnesli významná vylepšení. Zmíním se jen o těch nejdůležitějších bodech. Významně jsme zmenšili překážky – zejména skutečnost, že stačí, když se podpisy shromáždí alespoň ve čtvrtině členských států, ne ve třetině. Samozřejmě bychom dávali přednost tomu, kdyby se podpisy sbíraly po celé Evropě, ale tady mluvíme pouze o minimálním počtu. A co je nejdůležitější, podařilo se nám téměř úplně odstranit překážku, u níž hned od začátku hrozilo, že bude krajně nevydařená. Požadovala se totiž kontrola přípustnosti po nashromáždění 300 000 podpisů před tím, než budou občané moci ve sběru dalších podpisů pokračovat. ‘Téměř úplně’ znamená, že jsme navrhli zapojit hned na začátku výbor iniciátorů, který zajistí, aby ne každý e-mail, který Komise obdrží a jehož předmět bude obsahovat slova občanská iniciativa, procházel celým administrativním řízením. Iniciativy musejí být patřičně seriózní. Jinými slovy, každý, kdo by chtěl shromáždit milion podpisů, musí do svého návrhu nejprve zapojit alespoň sedm zemí.

Do konce procesu jsme vnesli větší transparentnost a povinná slyšení. Tato slyšení budou probíhat v Evropském parlamentu za přítomnosti Parlamentu i Komise. Poskytnou občanům možnost svou záležitost vysvětlit. A to je významný krok vpřed. Nebojovali jsme za to ve vlastním zájmu, ale – a na to nesmíme nikdy zapomínat – v zájmu občanů Evropy, jejich práv a v zájmu účinnějšího a jednoduššího procesu, kterým by se občané mohli na Evropě podílet.

Jsou i věci, kterých jsme nedosáhli, a řada z nich je obsahem pozměňovacích návrhů, které teď předkládá levice. Jednání nyní každopádně skončila. Dospěli jsme k dohodě s Radou i Komisí. V některých bodech jsme museli slevit, ale druhá strana také udělala obrovské ústupky, a víme, že pozměňovací návrhy jsou spíše o formě než obsahu. To znamená, že už nebude příležitost výsledek změnit. Budeme však schopni tak učinit za tři roky během revize.

Rád bych poděkoval všem zúčastněným, včetně zaměstnanců, sekretariátů, spoluzpravodajů, Komise a Rady, za jejich tak účinnou spolupráci. Věřím, že spolupráce tohoto typu přes hranice výborů a skupin by mohla být vzorem pro budoucnost. Rád bych viděl Evropu, která je tu pro občany, v níž by se občané považovali za součást Evropy a na níž by měli aktivnější podíl, než tomu bylo v minulosti.

  Předsedající. - Ráda bych jen řekla, že pro mě bylo velkou ctí, že jsem se mohla jako součást parlamentního týmu podílet na tom, v čem spatřuji nesmírně impozantní dílo ve prospěch občanů Evropy.

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, vážení poslanci a zejména zpravodajové, jedním z nejdůležitějších příslibů Lisabonské smlouvy bylo přiblížit Evropu jejím občanům.

Věřím, že tu nemusím vypočítávat příklady, které nám ukázaly, před podpisem Lisabonské smlouvy v prosinci 2009 i po něm, do jaké míry je toto sblížení nezbytné. Proto není překvapující, že každé opatření, které tento cíl (zainteresovat a zapojit občany do evropské integrace) podpoří, je pro všechny instituce včetně Rady prioritou.

Jsem tedy obzvláště nadšen, že vás mohu oslovit v souvislosti s nařízením, které je realizuje občanské iniciativy, této vlajkové lodi inovace Lisabonské smlouvy, pokud jde o zvýšení účasti občanů na rozhodování na evropské úrovni.

Toto nařízení bylo samozřejmě jednou z priorit belgického předsednictví Rady, stejně jako je asi tato občanská iniciativa nejpříhodnějším symbolem nové polisabonské role občanů v Unii. Díky občanské iniciativě, jak už uvedli zpravodajové, bude mít jeden milion občanů Evropy možnost předložit Komisi legislativní návrh, přičemž povinností Komise bude jej přezkoumat a zaujmout k němu stanovisko.

Měli bychom se na chvíli zastavit a ocenit tuto inovaci, kterou dnes uskutečňujeme a která, jak už řekl pan Lamassoure, je pouze prvním článkem participativní demokracie na nadnárodní úrovni. Není tedy jen první na evropské úrovni, je prostě první na úrovni světové.

Vraťme se nyní k legislativní záležitosti, o které dnes diskutujeme. Mám velkou radost, že během jednání ve věci tohoto nařízení bylo dosaženo mezi těmito třemi orgány kompromisu, a samozřejmě také vítám ducha spolupráce i vůli ke kompromisu, které v těchto třech orgánech v průběhu celých jednání převládaly.

Samozřejmě bych rád osobně poděkoval zpravodajům Výboru pro ústavní záležitosti (AFCO) a Petičního výboru (PETI), samozřejmě paní Gurmaiové, panu Lamassourovi, paní Wallisové a panu Häfnerovi za jejich úsilí a konstruktivní přínos k sepsání tohoto nařízení.

Jsem tedy obzvláště potěšen pondělním hlasováním ve výboru AFCO, který ratifikoval text schválený orgány. Pokud nadcházející hlasování potvrdí tentýž text, který ratifikoval výbor AFCO, budeme moci tuto dohodu při prvním čtení považovat za vzor rychlé a účinné legislativy na evropské úrovni. Jak bychom mohli v tomto ohledu opomenout vyjádřit naše uznání i komisaři Šefčovičovi za jeho přístupnost a aktivitu.

Zkrátka mám pocit, že to množství názorů vyjádřených v této záležitosti u jednacího stolu přineslo prospěch nám všem. A vítězem tohoto trialogu a této dohody se ukázal být evropský občan.

Jsem přesvědčen, že kompromis, kterého bylo mezi orgány dosaženo, je dobrý, nejen vzhledem k tomu, že se každému orgánu podařilo získat, co pro ně bylo důležité, jak jsme si právě připomněli, ale také vzhledem k tomu, že vyústí v dobré nařízení, jež umožní, aby občanské iniciativy byly organizovány pružně a účinně.

Jménem Rady vítám odhodlání obou dalších orgánů vzít v úvahu potřeby a omezení, které tíží členské státy při plnění úkolu, jenž jim připadl, totiž kontrola podpisů, které pochopitelně musejí být podpisy pravými, a zajištění, aby při jejich shromažďování nedošlo k žádnému podvodu ani manipulaci.

Členským státům musel být navíc poskytnut dostatek času na to, aby ve své legislativě přijaly taková opatření, která jsou nutná pro použití nařízení. Samozřejmě rozumím zájmu Parlamentu na tom, aby byla občanská iniciativa realizována co nejdříve, a tento zájem také sdílím. Ale na druhé straně je jasné, že má-li se tato iniciativa vyvíjet správným směrem, musejí existovat opatření na národní úrovni, a je tudíž třeba ponechat dostatek času, aby mohla být přijata v souladu se stávajícím regulačním rámcem.

Ve skutečnosti se Rada vždy domnívala, že občanská iniciativa jako součást účasti občanů na evropských rozhodnutích by měla jít ruku v ruce s dalším prvkem, tedy s volbou do Evropského parlamentu.

A nakonec, abych to shrnul, jsem nadšen kompromisem, kterého bylo při jednáních dosaženo, a nemohu, než doporučit, abyste jej v dnešním hlasování schválili, a občanské iniciativě přeji veškerý úspěch, který je jí předpovídán. Zaznamenal jsem, že první iniciativy se již připravují, a doufám, že velký počet iniciativ vnese do evropské integrace čerstvé podněty a nové nápady.

Rád bych jen vyjádřil ještě jednou velký dík všem za jejich spolupráci v této záležitosti.

(Potlesk)

  Předsedající. - Velmi vám děkuji za vaše vedení během předsednictví tak, aby návrh prošel.

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. - Paní předsedající, i já jsem velmi šťastný, že tu dnes dopoledne mohu být s vámi, protože jsme společně odvedli velmi dobrou práci. Pouhý rok poté, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, tu diskutujeme o nadcházejícím přijetí nařízení o občanské iniciativě. Jak řekl pan Lamassoure, zavádíme úplně nový rozměr participativní demokracie, který bude doplňovat demokracii zastupitelskou, která dnes v Evropské unii panuje.

Poprvé však nabízíme občanům inovativní způsob jak vyjádřit jejich přání při vzájemné interakci s orgány a formovat program Evropské unie. Věřím, že je to velmi důležitý prostředek pro rozšiřování evropského prostoru. Je to velmi důležité z hlediska začlenění dalších evropských témat do hlavních měst jednotlivých zemí a podnícení celoevropské diskuse. Všichni víme, že to Evropská unie velmi potřebuje.

Abychom čerpali potenciální výhody Lisabonské smlouvy i občanské iniciativy, potřebujeme stanovit jasný postup. Z konzultací s veřejností a z konzultací s Evropským parlamentem bylo naprosto jasné, že potřebujeme postup, který bude jednoduchý, srozumitelný, uživatelsky přívětivý a vyvážený. Myslím, že jsme tohoto cíle dosáhli. Bylo to díky obsáhlým diskuzím, které jsme často vedli tady v Evropském parlamentu. Rád bych vám všem poděkoval za uspořádání řady slyšení, nejen ve Výboru pro ústavní záležitosti (AFCO) a v Petičním výboru (PETI), ale také ve většině politických skupin, protože tato slyšení byla pro nás všechny velmi důležitá. Mohu vás ujistit, že nám posloužily jako velmi významný zdroj inspirace a nových tvůrčích nápadů, které nám nakonec pomohly původní návrh Komise zdokonalit.

Také oceňuji inovativní způsob, jakým se Evropský parlament touto iniciativou zabýval. Měli jsme čtyři zpravodaje ze dvou různých výborů. Alain Lamassoure je nazval čtyřčlenným gangem. Musím říci, že to byl velmi milý gang. Práce s vámi všemi mi byla potěšením. Bylo pro mě potěšením přijímat vaše nové tvůrčí podněty k našim společným úvahám, protože každý z vás k tomuto tématu přistupoval z jiného úhlu a vnesl do něj svou vlastní zkušenost, o kterou bylo možno se opřít a která se týkala toho, jak původní návrh Komise zdokonalit. To opravdu oceňuji.

Díky tomuto inovativnímu přístupu jsme v Evropském parlamentu dosáhli široké shody. Obzvláště mě potěšil velmi jasný výsledek hlasování ve výboru AFCO.

Jedním z důležitých námětů, které vzešly od zpravodajů, byla otázka, jaký druh následných opatření bychom měli občanské iniciativě poskytnout. Domnívám se, že nápad, aby organizátory iniciativy přijal po jejím úspěšném dokončení nějaký náležitě vysoce postavený zástupce Komise, vzešel z Evropského parlamentu. Nápad na uspořádání slyšení jako povinné etapy, během kterých bychom mohli projednat cíle iniciativy ve větší šíři, vzešel také z Parlamentu..

Rád bych zdůraznil, že jsme velmi potěšeni a spokojeni, že tato veřejná slyšení se budou konat na neutrální půdě, zde v Evropském parlamentu, protože zaručí, že se Komise neocitne v nepříjemné pozici soudce i poroty zároveň. Komise bude při těchto slyšeních zastoupena na náležitě vysoké úrovni, pokud možno komisařem nebo generálním ředitelem, který bude za příslušnou oblast odpovědný a diskuzi bude pečlivě sledovat.

Rád bych vás ujistil, a vaším prostřednictvím i všechny evropské občany, že my v Komisi jsme si absolutně vědomi důležitosti a významu toho, že určitý návrh podporuje jeden milion občanů. Budeme k tomu přistupovat s respektem a velkou péčí.

Jediné politování, které chci v této diskuzi vyslovit, je to, že budeme muset chvíli počkat, než bude možné občanskou iniciativu plně využít. Musíme ale uznat, že pokud chceme našim občanům nabídnout kvalitnější servis, musíme změnit některé vnitřní předpisy členských států a musíme vyvinout software pro systém sběru podpisů prostřednictvím internetu. Jsem si však jistý, že tak učiníme ve stanoveném termínu, a občané Evropy budou mít příležitost této iniciativy využívat co nejdříve.

Velmi tedy oceňuji skutečnost, že směřujeme k dohodě při prvním slyšení, protože to umožní našim občanům, aby tento nový nástroj začali využívat mnohem rychleji, než se původně čekalo.

Dovolte mi ještě jednou poděkovat za vynikající spolupráci se všemi zpravodaji, s paní Gurmaiovou, s naším předsedou, paní Wallisovou, s panem Häfnerem i panem Lamassourem. Jak jsem již řekl, každý z nich přispěl velmi originálními a velmi důležitými podněty, jak tento návrh oproti původnímu návrhu Komise zdokonalit.

Rád bych také osobně poděkoval Olivieru Chastelovi, neboť prokázal neobyčejnou schopnost dospět k dohodě. Vím, jak to bylo v Radě obtížné, kolik neshod musel překonat, a díky jeho úsilí a díky prvotřídní práci belgického předsednictví máme nyní tento rozsáhlý konsensus i v Radě.

  Róża Gräfin von Thun und Hohenstein, navrhovatelka Výboru pro kulturu a vzdělávání. – (PL) Paní předsedající, ráda bych zpravodajům vyjádřila svůj upřímný dík za návrh textu, o kterém budeme dnes hlasovat. Doufám, že dnes tento nástroj předáme do rukou občanů a že Komise jej bude dále rozvíjet. Samozřejmě, že s ním souhlasím. Byl koncipován tak, aby byl co nejjednodušší. To, o čem dnes budeme hlasovat, je výsledkem kompromisu – někdy obtížného kompromisu – a já mám za to, že pan Lamassoure a ostatní zpravodajové dosáhli naším jménem výsledku, který je uskutečnitelný a proveditelný. Osobně lituji toho, že bylo nutné se vzdát ustanovení, které k podpisu iniciativy opravňuje šestnáctileté občany, ale text v dohodnuté formě podpořím, protože jsem si jistá, že by už nemělo docházet k dalším prodlevám a že iniciativu je třeba předat občanům.

Jsem si jistá, že dnes vlastně vytváříme další součást systému, abychom jednali v souladu s tím, co v Parlamentu nejednou řekl nedávno zesnulý Bronisław Geremek – Evropa je jednotná, přišel čas, aby Evropané byli aktivní. A dnes činíme konstruktivní krok tímto směrem. Nepíšeme tu přeci Bibli. Postupy, které tu dnes navrhujeme, lze po třech letech přezkoumat a opravit, za podmínky, že se budou využívat, k čemuž občany důrazně vybízím.

  Kinga Göncz, navrhovatelka Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. - (HU) Paní předsedající, jako jedna ze zástupců výboru LIBE bych se ráda připojila k těm, kteří blahopřejí zpravodajům, a ráda bych poděkovala Komisi za její práci, i panu Šefčovičovi a panu Chastelovi za jejich práci v Radě. Přispěli totiž značnou měrou k vytvoření rozumného a uskutečnitelného textu, který opravdu představuje krok ke zjednodušení a který, jak věřím, si získá velmi širokou podporu. Proběhly intenzivní diskuze a bylo předloženo množství dobrých návrhů. Velký počet dobrých návrhů také znamenal, že bylo třeba je konsolidovat, aby byl konečný návrh co možná nejvíc uživatelsky přívětivý. Shromáždění jednoho milionu podpisů je obrovský výkon, který vyžaduje obrovské množství práce. Rádi bychom se také oslovili ty, kteří nemohou přispět prostřednictvím internetu, ale raději by svůj názor vyjádřili na papíře. Byli bychom rádi, kdybychom dostávali zpětnou vazbu, a byli bychom rádi, kdybychom mohli veškeré problémy, které v průběhu tohoto procesu vyvstanou, vyřešit co nejdříve. Tento nástroj bude pro Evropu bezesprou značným přínosem.

  Cecilia Wikström, navrhovatelka Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. – (SV) Paní předsedající, před rozhodnutím přijmout Lisabonskou smlouvu mluvili politici nadšeně o příležitosti, kterou občanské iniciativy přinesou. Nyní musíme zajistit, aby se staly významným zlepšením demokracie a ne loutkou.

Byla jsem navrhovatelkou Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a s potěšením jsem předkládala návrhy, které občanům usnadní život. Chtěli jsme například zapojit mladé lidi a navrhli jsme proto pro vyhlášení iniciativy věkovou hranici 16 let. Byla dohodnuta věková hranice 18 let, čehož sice lituji, ale stále se ještě jedná o mladé lidi. Také jsme prodloužili časový rámec na 24 měsíců. Teď se to změnilo na 12 měsíců, ale já jsem přesto ráda, že jsme dosáhli kompromisu, protože jsem v podstatě člověk s pozitivním přístupem.

Na druhé straně si uvědomujeme, že spoustu práce budou muset vykonat ti, kdo iniciativu předkládají. Doufám ale, že tuto výzvu přijmeme a zajistíme, aby občanské iniciativy byly v institucích EU přijímány s respektem a v konstruktivní a pozitivní atmosféře.

A nakonec bych chtěla poděkovat všem svým kolegům za jejich vynikající spolupráci na této důležité iniciativě.

  Íñigo Méndez de Vigo, jménem skupiny PPE. – (ES) Paní předsedající, skupina Evropské lidové strany (Křesťanští demokraté) bude pro tuto zprávu hlasovat s nadšením a já bych rád k této dohodě zpravodajům, Komisi a Radě poblahopřál.

Dámy a pánové, v 80. letech minulého století jsme poprvé použili pojem „demokratický deficit“. Tím jsme měli na mysli, že v Evropské unii přijímá rozhodnutí pouze Rada ministrů na základě návrhů Komise a že s Parlamentem jsou tato rozhodnutí pouze konzultována.

Od 80. let minulého století bojuje Parlament prostřednictvím Maastrichtské, Amsterodamské a Niceské smlouvy, Smlouvy o Ústavě pro Evropu i Lisabonské smlouvy o to, aby demokratický deficit odstranil, a já věřím, že prostřednictvím Lisabonské smlouvy, s novými pravomocemi Parlamentu a s účastí národních parlamentů jsme tohoto cíle dosáhli.

K tomuto úspěchu dnes přispíváme prostřednictvím této občanské iniciativy, která byla v činnosti Konventu výsledkem solidní spolupráce mezi národními parlamenty a Evropským parlamentem. Rád bych tu dnes připomněl následující jména: Jürgen Meyer, náš německý kolega, sociální demokrat, a Alain Lamassoure, kteří byli odpovědni za prezentaci této iniciativy na plenárním zasedání Konventu a za její schválení.

Domnívám se tedy, paní předsedající, že kruh se uzavřel. Věřím, že dnes, až tuto iniciativu schválíme, podepíšeme pojmu ‘demokratický deficit’ rozsudek smrti.

Teď je na nás, dámy a pánové, abychom jednali zodpovědně, a dnes také máme příležitost tak učinit. Schválením rozpočtu Unie naplníme roli, která se od nás očekává: roli odpovědného Parlamentu se spolurozhodovacími pravomocemi.

Dámy a pánové, myslím, že dnešek je pro Evropu dobrým dnem.

  Enrique Guerrero Salom, jménem skupiny S&D. – (ES) Paní předsedající, Democracy: The Unfinished Journey (Demokracie: nedokončená cesta) je název knihy uznávaného analytika teoretických a praktických změn, kterými současné demokracie procházejí.

A my jsme skutečně uprostřed nedokončené cesty, mnoho jejích úseků už dokončeno bylo, ale my se nacházíme v období rizik, nejistoty a mnohých pochybností. Avšak mezi těmito pochybnostmi máme i několik jistot.

První z nich je, že konstrukce, která vydržela, je zastupitelská demokracie: staví na ní naše orgány; bez svobodných parlamentů vycházejících z vůle lidu by demokracie nikdy nepřežila.

Je však také pravda, že demokracie teď potřebuje inovace, reformy a změny, aby se zlepšila její kvalita, zároveň je třeba zachovat osvědčené konstrukce, i pevnost jejích základů.

Jaký druh změn potřebujeme? Musíme se posunout směrem k takovému stylu demokracie, který přesahuje participativní fórum, aby občané byli něčím víc než jen voliči jednou za čtyři nebo pět let. Potřebujeme takovou demokracii, která rozšiřuje prostor pro diskuze, v níž občané argumentují a vyměňují si názory, a také takovou, která zvýší společenský kapitál, v němž už občané nebudou izolovaní a budou se moci začlenit do obce. Pro tento styl demokracie potřebujeme také evropský rozměr.

Myslím, že zavedením právních předpisů pro tuto občanskou iniciativu jsme toho dosáhli. Už neexistují dva typy legitimity, spíše jsou tu dva hlasy pro občany: jeden tady v Parlamentu a druhý v občanské iniciativě. To nám zaručí silnější, více participativní a více legitimní demokracii.

  Anneli Jäätteenmäki, jménem skupiny ALDE. – (FI) Paní předsedající, ráda bych poděkovala všem za jejich spolupráci. Byl to nádherně přímočarý proces spolupráce. Občanská iniciativa je vítaným obohacením aktivního občanství. Doufám, že významně podnítí politickou debatu. Ne všechny iniciativy získají dostatečnou podporu, ale mohou vnést do debaty nové perspektivy.

Parlament chtěl občanskou iniciativu učinit maximálně uživatelsky přívětivou a to se mu z velké části podařilo. Zvláště mám radost z toho, že Komise a Parlament budou muset uspořádat veřejné slyšení, když se nashromáždí jeden milion podpisů. To donutí orgány EU skutečně naslouchat tomu, co signatáři navrhují. Zároveň jim Komise bude muset důkladně vysvětlit své případné negativní stanovisko.

Byla bych ráda, kdyby občanskou iniciativu mohli podepisovat nejen tito občané, ale také další lidé, kteří v dané zemi žijí, ale pro to nebyl dostatek podpory.

Význam občanské iniciativy nebude patrný, dokud iniciativa nevstoupí v platnost. Doufám, že jednou vyvolá širší debatu o záležitostech EU, než je tomu dnes.

  Indrek Tarand, jménem skupiny Verts/ALE. – (ET) Paní předsedající, jsem velmi šťasten, že tato debata, která se před nedávnem zdála být nekonečným příběhem, nyní nalezla řešení. Podobně jako foxtrot s naší milovanou Evropskou službou pro vnější činnost, trvala příliš dlouho. Z pomalého foxtrotu vás rozbolí záda a váš partner může být zklamaný. Zde však naším partnerem není nikdo jiný než naši občané. Doufám, že tato nová forma demokracie bude úspěšná a že nezklameme očekávání našich občanů. Nejsmutnější pro mě na celé diskuzi bylo, že jsme byli příliš často svědky nedůvěry vůči občanům, a obavy, že občané přijdou s hloupými nápady. Tato obava je, jak jistě uvidíme, neopodstatněná.

Pane Šefčoviči, byl bych rád, kdyby i Komise začala svým občanům víc důvěřovat. Jako zástupce Estonska chci také poděkovat Radě, která zachovala možnost digitálního podpisu, protože to je pro mou zemi zásadní. Evropa dychtivě očekává tvůrčí nápady svých občanů. Děkuji.

  Emma McClarkin, jménem skupiny ECR. – Paní předsedající, Evropská občanská iniciativa (EOI) je tolik potřebným projevem angažovanosti EU i velkou příležitostí pro posílení demokratické účasti v Evropě a posílení vazeb mezi občany a politiky.

Ačkoli překážka ve formě povinnosti poskytovat číslo pasu nadále platí ve dvou třetinách členských států, já i další členové skupiny ECR jsme pomohli tuto občanskou iniciativu učinit uživatelsky přívětivější tím, že jsme vypustili ty příšerně byrokratické dvojí kontroly přípustnosti navrhované Komisí a tím, že jsme zajistili aby EOI byly dosažitelné i pro lidová hnutí a nejen pro velké organizované zájmové skupiny.

A nyní mají iniciativy, které skutečně vycházejí zdola, šanci uspět, i když nejdou ve stopách ducha evropského federalismu. A co je nejdůležitější, Komise bude muset uvést konkrétní důvody pro odmítnutí iniciativy i přesně definovat, jaké další kroky hodlá podniknout ve věci úspěšné iniciativy. V tomto procesu je klíčová transparentnost.

Je na čase, aby Evropská unie začala názory evropských občanů brát patřičně na vědomí a naslouchat hlasu lidu. Pevně doufám, že tento projekt vzbudí větší smysl pro demokracii a demokratickou odpovědnost Evropské komise a podnítí debatu o budoucím směřování EU.

  Helmut Scholz , jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Paní předsedající, pane Šefčoviči, dámy a pánové, už dnes ráno během diskuze o nadcházejícím zasedání Evropské rady vyšlo najevo, že v Evropské unii máme problém s legitimitou. Jeho příčiny spočívají především ve skutečnosti, že politika příliš často obchází každodenní zájmy občanů. Ti oprávněně očekávají, že budou více zapojeni do tvorby politiky. Protesty, které v mnoha zemích EU probíhají, jsou toho jasným důkazem. Zavedení Evropské občanské iniciativy, o které dnes hlasujeme, znamená, že poprvé v historii EU tu bude nástroj, který občanům Evropy umožní přímo vyjádřit jejich očekávání a požadavky, ihned zahájit iniciativy, dále je rozvíjet a přímo se účastnit tvorby politiky.

Současné nařízení je dobré, ale moje skupina je toho názoru, že mohlo a mělo být ještě lepší. To, zda budou občané a obyvatelé Evropy občanskou iniciativu skutečně využívat, bude konec konců záležet na nás tady v Parlamentu. Jak vážně bereme náš dobrovolný závazek podporovat tolik potřebný otevřený přístup? Budeme za tři roky připraveni a schopni postavit se Radě a Komisi a obhájit budoucí vývoj iniciativy? Hlavní body jsou již uvedeny ve stávajícím nařízení a dnes o těchto bodech chceme znovu hlasovat. Hodnota občanské iniciativy se nebude měřit v závislosti na interinstitucionálním kompromisu dosaženém mezi Radou a Komisí, ale podle toho, zda se opravdu využívá. Skutečnost, že dnešní výsledek je výrazně lepší – a rád bych poděkoval zejména paní Gurmaiové, paní Wallisové, panu Lamassourovi a panu Häfnerovi za vzájemnou úzkou spolupráci a dosažení takového pokroku při zdokonalování tohoto nařízení – je také zásluhou mnoha členů občanské společnosti, kteří naše úvahy a diskuze opakovaně podrobovali kontrolám proveditelnosti a realizovatelnosti. Rád bych také využil této příležitosti, abych jim poděkoval.

Apeluji na občany Evropy, aby se chopili iniciativy.

  Morten Messerschmidt, jménem skupiny EFD. – (DA) Paní předsedající, od té doby, co před rokem vstoupila Lisabonská smlouva v platnost, přešlo na orgány EU nebývalé množství pravomocí a v průběhu minulého roku jsme byli svědky toho, jak byl zejména Evropský parlament schopen této situace využít – zbavil členské státy obrovského množství pravomocí.

Když Lisabonská smlouva vstoupila v platnost, objevily se dva záblesky naděje. Prvním z nich byla občanská iniciativa. Proto jsem také – jak jménem své strany v Dánsku, tak jménem své skupiny zde v Evropském parlamentu – zahájil jednání právě za účelem prosazení občanské iniciativy, která byla navzdory všemu nepatrným zábleskem naděje v jinak velmi temné a silně federální EU.

Existují oblasti, na kterých jsme se neshodli. Několik zpravodajů už zmínilo, že někteří chtějí rozšířit právo předkládat občanskou iniciativu i na ty, kteří nejsou občany, jiní chtějí, aby mohli rozhodovat o věkové hranici pro účast ve volbách v jiných členských státech a tak dále – na tom jsme nebyli schopni se dohodnout. Nicméně rámec, na kterém jsme se nyní dohodli, obsahuje pozitivní prvky, a tedy v duchu demokracie a za účelem prosazení těchto pozitivních prvků, které jsou navzdory všemu obsaženy v Lisabonské smlouvě, moje skupina tuto iniciativu také podpoří.

  Bruno Gollnisch (NI). – (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, občanská iniciativa, tak jak byla navržena ve smlouvách a ustanovena tímto nařízením, je parodií na demokracii. Zaprvé vede občany k domněnce, že Eurokracie jejich hlas uslyší i přes to, že jim systematicky odmítala naslouchat, když dali prostřednictvím referenda najevo, že si vybudování evropského stuperstátu nepřejí. Začněte proto tím, že budete naslouchat veřejnosti, když říká ‘ne’ nebo když vám říká, abyste se pozastavili.

Je to také parodií na demokracii, co se týče omezení přípustnosti. Občanské iniciativy musí být v souladu se smlouvami a takzvanými principy, které jsou jejich základem. A proto ve jménu zásad svobody pohybu obsažených ve smlouvách, bude nemilosrdně odmítnut jakýkoli požadavek na ochranu našich hospodářství, bude odmítnuto jakékoli zbrždění financializované globalizace, jejímiž ničivými dopady jsme nyní sužováni, či jakékoli odvrácení migračních toků. Jakákoli iniciativa usilující o zastavení jednání s Tureckem je odsouzena ke stejnému osudu, protože sice můžeme žádat Komisi, aby začala jednat, ale nemůžeme ji požádat, aby jednat přestala. Pokud některá iniciativa získá dostatek podpisů, Komise není povinna ji uskutečnit, musí pouze odůvodnit své rozhodnutí. To je skutečná parodie na demokracii.

  Mariya Nedelcheva (PPE). – (FR) Paní předsedající, nejprve bych ráda složila poklonu obrovskému množství práce, kterou zpravodajové odvedli. Dámy a pánové, v Evropském parlamentu jsou některé nevídané momenty. Dnešek je jedním z nich. Chtěli jsme občanům poskytnout jasný, prostý a účinný nástroj, abychom je přiblížili orgánům.

Za prvé, musíme zdůraznit, jaké úsilí bylo vyvinuto, aby se procedura zjednodušila. Fáze registrace je nyní rychlá a jasná. Je naší povinností, abychom šířili kritéria, která musí iniciativa splňovat, aby mohla být zaregistrována: respekt k hodnotám Unie, respekt k pravomocím Komise, a to ve vztahu k uplatňování smluv.

Za druhé bych vás ráda upozornila na jednoletou lhůtu pro členské státy. Skutečnost, že tuto lhůtu budou státy dodržovat a zaručí ochranu osobních údajů, vyšle našim občanům jasný signál.

Za třetí, ráda bych vyjádřila svou spokojenost s tříměsíční lhůtou, s politickými a právními argumenty i s postupem, kterým se při organizaci veřejných slyšení musí Komise řídit společně s Parlamentem. S těmito třemi body můžeme říci, že brzy bude v rukou evropských občanů nástroj, který je jednodušší, než se čekalo, jasnější, než se na první pohled zdálo, a snad i účinnější.

A nakonec, zůstávám ostražitá vůči potenciálním negativním důsledkům financování iniciativ politickými stranami. Stále se domnívám, že právě toto by snad mohlo být příčinou výčitek ze strany občanů. Vzhledem k tomu, co už bylo řečeno, jsem přesvědčena, že každý z nás zazvoní na poplach hned při prvních náznacích zneužití tohoto financování pro politické účely stran, protože to je především naše povinnost, a my tu budeme hlasovat pro nástroj participativní demokracie, který patří samotným občanům.

  Victor Boştinaru (S&D). - Paní předsedající, začnu tím, že vám pogratuluji k vaší práci coby spoluzpravodajce našeho Petičního výboru.

Jak možná víte, občanská iniciativa byla pro naši skupinu S&D hlavní prioritou. Nejprve bych rád poblahopřál všem čtyřem spoluzpravodajům z Výboru pro ústavní záležitosti a z Petičního výboru k jejich společnému dílu při vypracování této pozoruhodné zprávy, i ke způsobu, jakým s Radou a Komisí jednali, aby dosáhli tak dobrého výsledku. Rád bych se také zmínil o velmi zvláštní roli, kterou sehrál místopředseda Evropské komise, komisař Šefčovič, i o jeho ochotě, otevřenosti a nasazení při vyjednávání jak s Radou, tak s Parlamentem.

Jsem rád, že už dnes, jen několik měsíců od začátku celého procesu, mohu hlasovat o tomto jedinečném a klíčovém nástroji participativní demokracie v Evropské unii. Evropský parlament k tomuto textu přispěl velkým dílem. Dvě třetiny textu pochází z Parlamentu, což opět dokládá jeho neustálé odhodlání zapojit evropské občany do politické debaty a Evropskou unii posunout blíž k nim.

Domnívám se, že tento dokument je vyvážený, a že přispívá k našemu společnému cíli, tedy přidělit občanské iniciativě důležitou roli v praxi evropské demokracie a rozšířit možnosti občanů Evropy ovlivňovat evropskou politiku. A skutečně, tento nástroj je navržen tak, aby v občanské společnosti podnítil širokou debatu. Jak naše skupina od začátku zdůrazňovala, tento nástroj je přístupný a jednoduchý a přitom je jasný a zevrubný, aby nevyvolával frustraci.

Rád bych vám velmi poděkoval a po tak pozoruhodném začátku popřál úspěch.

  Andrew Duff (ALDE). - Paní předsedající, na rozdíl od předpokladů některých mluvčích se domnívám, že vždy bylo záměrem, aby občanská iniciativa sloužila občanům k tomu, aby mohli Komisi žádat o předkládání návrhů na změnu smluv.

Jsem velmi rád, že konečné znění článku 2 tohoto nařízení věrně přebírá formulaci článku 11 odst. 4 samotné Smlouvy. Svým návrhem na změnu smluv Komise jistě jedná legálně v rámci svých pravomocí, a my všichni ze zkušenosti víme, že je často nutné smlouvy měnit, aby mohlo být plně dosaženo jejich cílů.

A tak by měli být občané odvážní a měli by tohoto velkého nového experimentu s postnárodní demokracií plně využít.

  Marek Henryk Migalski (ECR). – (PL) Paní předsedající, jak už řekla paní McClarkinová, naše politická skupina tento projekt podpoří, protože je to projekt dobrý a v hlasování by měl být schválen. Jsem rád, že během práce na tomto projektu bylo možné odstranit některé jeho prvky, které byly důvodem k obavám. Mimo jiné byla zvýšena ochrana osobních dat a minimální věk pro podporu iniciativy stoupl z 16 na 18 let. To je dobrý výsledek.

Avšak mám několik kritických poznámek. Za prvé, jak už řekla má kolegyně paní McClarkinová, je to v podstatě Komise, kdo bude rozhodovat o tom, zda bude iniciativa přijata nebo ne, a hlas lidu tak bude pořád závislý na úřednících, i když budou jednat v dobré víře. Další věc, kterou je třeba zvážit, je to, zda oněch 300 000 hlasů, které jsou pro iniciativu potřebné, a jedna čtvrtina členských států, které musejí být zastoupeny, není příliš nízká hranice. V Polsku vyžaduje iniciativa tohoto druhu podpisy 100 000 lidí. V mnohem větším měřítku celé Evropské unie – Poláci tvoří jen 8 % populace – je to myslím sporné. Avšak i přes tyto pochyby stojí projekt za podporu a Evropští konzervativci a reformisté jej určitě podpoří.

  Bairbre de Brún (GUE/NGL). – (GA) Paní předsedající, nejprve bych ráda poděkovala jak vám, tak zpravodajům. Práce zpravodajů představuje výrazné vylepšení návrhu Komise.

Avšak jsem zklamána, že některé aspekty návrhu povedou k tomu, že ti, kteří by měli být zahrnuti, budou vyloučeni. Požádala bych Parlament, aby se vážně zamyslel nad pozměňovacími návrhy, které byly velkou většinou schváleny v Petičním výboru, a které jsme předložili znovu na plenárním zasedání – pozměňovací návrhy 71, 72, 73 a 74. Zejména musíme zajistit, abychom u lidí, kteří pobývají v EU a ještě nezískali občanství, nevyvolávali dojem, že jejich názory jsou nedůležité nebo nevítané. Rovněž bychom měli podporovat mladé lidi v tom, aby se podíleli na tématech souvisejících s politikami EU.

Ne všichni občané s trvalým pobytem v EU – včetně dlouhodobě pobývajících občanů – budou za současné situace moci podepsat občanskou iniciativu. Účast bude povolena pouze těm, kdo mají občanství EU.

Účelem pozměňovacích návrhů 72 a 73, které jsme předložili znovu na plenárním zasedání, je tedy zajistit, aby do onoho 1 milionu podpisů, kterými se Komise žádá, aby podnikla patřičné kroky, byly zahrnuty podpisy osob s trvalým pobytem.

  Daniël van der Stoep (NI). - (NL) Paní předsedající, nejsem si jistý, jak mám této občanské iniciativě rozumět. Větší zapojení občanů do rozhodování zní sice hezky, avšak pochopitelně by bylo lepší nechat tytéž občany hlasovat o Lisabonské smlouvě v referendu.

Nazvat smlouvu, která byla našim občanům nacpána do chřtánu, dialogem s občany, je podle mého názoru cynické a ironické zároveň. Paní předsedající, obávám se, že se ukáže, že občanská iniciativa je jen obrovský humbuk. Komise má při zvažování návrhů neomezenou moc. Je zcela zřejmé, že oblíbená témata levicové eurofilské elity, kteří jasně reprezentují proevropskou pozici, budou přijati.

Nebo mě mohou komisaři těchto obav zbavit? Předpokládejme, že bychom měli občanské iniciativy týkající se zastavení jednání s Tureckem nebo zrušení tohoto Parlamentu – což by jistě bylo fantastické. Bude je Komise brát vážně? Rád bych k tomu slyšel vaše vyjádření.

Paní předsedající, důvěra občanů v Evropskou unii už klesla na samé dno. Obávám se, že tato občanská iniciativa na tom sotva něco změní, a to mně ve skutečnosti neznepokojuje, protože čím více lidí přijme zhroucení Evropské unie, tím lépe.

  Anna Maria Corazza Bildt (PPE). - Paní předsedající, jako stínová zpravodajka Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jsem byla plně oddána tomu, abych toto nové právo na politickou iniciativu pro občany Evropy za účelem skutečného zplnomocnění lidí napomáhala utvářet.

Podporuji konečný kompromis a blahopřeji panu Lamassourovi. Tento kompromis činí iniciativu uživatelsky přívětivou, jednoduchou a přístupnou občanům. Pokud jde o politickou i finanční podporu, vítám především transparentnost. Avšak lituji, že je dovoleno financování ze strany politických stran a skupin, a že je dovoleno národním politikům být iniciátory.

Nechci tu teď kazit náladu, drazí kolegové, ale buďme realističtí. Je tady riziko, že demokratický proces v Evropě by nemusel být jen oživen, ale mohl by být i vykolejen a že občanská iniciativa by mohla být zneužita, ne-li přímo ovládnuta, extrémisty a populisty.

Myslím, že teď se musíme všichni ujmout naší společné odpovědnosti a zajistit, aby byla iniciativa skutečně použita pro občany. Apeluji na politiky zvolené v členských státech, aby respektovali skutečnost, že pro vyjádření svých názorů mají zastupitelskou demokracii a že tato iniciativa je pro občany. Apeluji na Komisi, aby občany řádně informovala a zamezila tím vzniku falešných nadějí, a aby byla přísná, pokud jde o kritéria přijetí.

Apeluji na média, aby plnily svou úlohu a poskytovaly správné informace, a na členské státy, aby respektovaly osobní údaje, a lidé tak mohli pocitit dostatek důvěry pro svou účast. Opravdu věřím, že budeme schopni dát našim občanům šanci stát se součástí této diskuze a radovat se z toho, že tento nástroj mohou využívat.

  Hannes Swoboda (S&D). – (DE) Paní předsedající, nejsem členem žádného z výborů, které jsou přímo zapojeny, nicméně naší zpravodajce, paní Gurmaiové, jsem poskytl svou plnou podporu a všem zpravodajům bych rád poděkoval. Věřím, že v procesu demokratizace Evropské unie jsme učinili významný krok vpřed.

Vím, že mnozí mají obavy o možné zneužití tohoto nástroje. Avšak je na nás, abychom obavy a problémy občanů brali v úvahu při tvorbě našich politik, a oni pak nebudou moci občanskou iniciativu zneužít. Je na nás, abychom se pomocí našich politik postavili občanským iniciativám, pokud se budeme domnívat, že se ubírají špatným směrem. Postavit se jim na odpor je jistě užitečnější než je ignorovat.

Na rozdíl od paní Corazza Bildtové si myslím, že bylo dosaženo dobrého kompromisu. Věřím, že politické strany by neměly využívat iniciativy jako nástroje, protože od toho tu jsou politické strany i Parlament. Samozřejmě je absolutně správné, aby politici nebyli z debaty vyloučeni. Proto si myslím, že tento nástroj představuje krok správným směrem.

Nyní je na politických stranách, aby prováděly vhodnou politiku pod dohledem občanů a občanské iniciativy, aby se zabývali přáními a obavami občanů, aby je přinesli až do Parlamentu a zahájili dialog s občany v mnohem větším rozsahu. Tento nástroj také nutí politiky, aby jednali rozumněji a utvářeli Evropu tak, aby skutečně byla občanům blízká a ne vzdálená, což je mnohými oprávněně kritizováno.

Ještě jednou bych chtěl zpravodajům poděkovat za jejich tvrdou práci. Věřím, že toto je pro demokracii v Evropě velký krok vpřed, a o to nakonec v Parlamentu bojujeme: o demokratickou Evropu.

  Tadeusz Cymański (ECR). – (PL) Paní předsedající, rád bych přidal svůj hlas k vyjádření podpory a souhlasu s tímto projektem. Na druhou stranu vyjádření jistých pochyb a připomínek neznamená nedostatečný souhlas, pouze to odráží obavu, aby byl projekt využíván správným způsobem. Rád bych tu zdůraznil, že mnohé z příležitostí, nadějí a také obav, o kterých je tu řeč – zmínil se o tom mimo jiné pan Migalski – se týkají přání, aby tento nástroj, který je tolik potřebný a který bude tak prospěšný pro posílení a rozšíření demokracie, nebyl v praxi zneužit.

Tento nástroj by paradoxně mohl být v praxi zneužit a nejen extrémisty, ale také velmi silnými a mocnými zájmovými skupinami, a říkám to, protože si myslíme, že hranice 1 000 000 prohlášení o podpoře není v porovnání s demografickým potenciálem Unie hranicí vysokou. Jestliže poukazujeme na to, že rozhodnutí o přijetí nebo odmítnutí iniciativy však bude do velké míry záležet na libovolném posouzení, může to také být předmětem závažné kritiky ze strany samotných občanů. Abych to shrnul, domnívám se, že bychom práci na projektu měli zrychlit a učinit z něj předmět prvořadého zájmu, ale také je třeba, aby se projekt podrobil velmi důkladné, rozvážné a citlivé analýze.

  Diane Dodds (NI). - Paní předsedající, stojím tu jako demokratka a jako člověk, který věří, že je třeba podporovat větší účast na demokratickém procesu. Buďme upřímní, tvůrci politiky a občané nejsou propojení. Je proto velmi důležité, aby byl hlas obyčejného občana slyšet.

Evropská občanská iniciativa je rozumná myšlenka, nicméně mé nadšení tlumí skutečnost, že Komise má stále značnou moc. Také nemůžeme opomíjet skutečnost, že mechanismus sběru podpisů pro EOI, byť byl požadavek na přijetí snížen na čtvrtinu členských států, může znamenat, že pro každého, kromě velkých lobbyistických organizací, které na celoevropském základě již působí, bude velmi obtížné tyto požadované podpisy shromáždit. Skutečně se musí jednat o nástroj občana a ne nevládní organizace.

  Paulo Rangel (PPE). – (PT) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, členové Rady, chtěl jsem říci, že tato občanská iniciativa představuje velmi důležitý krok směrem k uznání ústavního charakteru Evropské unie. Pouze ústavní útvar, ať už má psanou ústavu nebo ne, je schopen svým občanům poskytnout nástroj, který tuto schopnost má, a já v našem počinu cítím velkou hodnotu: hodnotu dodání ústavního charakteru Evropské unii.

Také jsem chtěl říci, že se jedná o velmi důležitý krok pro občany a pro solidaritu mezi občany. Tím, že jsme stanovili jednu čtvrtinu zemí jako minimální podmínku pro zahájení iniciativy, vytváříme i transevropské a celoevropské hnutí, protože je mnohem obtížnější, aby ho převládla lobby nebo fanatické zájmy. Narozdíl od toho, co tu bylo řečeno, je mnohem obtížnější požádat občany sedmi či osmi zemí, aby tuto iniciativu podepsali, a jsem tedy přesvědčen, že to bude i způsob posilování solidarity mezi evropskými státy, solidarity mezi občany evropských států, solidarity, kterou v tomto okamžiku, dva dny před prosincovým zasedáním Evropské rady, jež bude tolik rozhodující, potřebujeme víc než kdy jindy.

  Roberto Gualtieri (S&D). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, tento postup je podstatou demokracie a zavedení občanské iniciativy tedy nebylo jen technickým úkolem, ale vedla také ke klíčovým rozhodnutím, která umožnila změnit občanskou iniciativu v nástroj schopný účinně napomáhat při budování pravého evropského politického prostoru.

Parlament nepochybně uplatnil své výsady příkladným způsobem, přičemž původní návrh významně vylepšil. Hlavní výsledky se zde již zmínily a není třeba na ně více upozorňovat. Rád bych však zdůraznil výsledek jiný, ke kterému naše skupina významně přispěla: evropské politické strany budou také moci podpořit občanské iniciativy. Je to nesmírně významný výsledek, protože v jejím jádru leží osud evropské demokracie, neboť dokud evropské politické strany nepřevezmou účinnou roli v demokratickém procesu, nemůže existovat žádná skutečná mezinárodní demokracie. Dnes jsme vykročili tímto směrem a to je další důvod, proč je to pro evropskou demokracii velký den.

  Erminia Mazzoni (PPE). – (IT) Paní předsedající, pane komisaři, pane úřadující předsedo Rady, dámy a pánové, ráda bych poděkovala všem zpravodajům za práci odvedenou včas a za dosažení dobrého kompromisu. Jako předsedkyni Petičního výboru mi prosím dovolte, abych vyjádřila své zvláštní poděkování paní Wallisové a panu Häfnerovi a kromě toho stínovým zpravodajům, kteří – tvoříce početný tým – byli schopni taktně usměrňovat všechny emoce, které se během rozpravy vedené v rámci Petičního výboru objevily.

Myslím, že jsme pracovali s plným vědomím důležitosti úkolu, který vykonáváme. A skutečně, občanská iniciativa je významným cílem v procesu budování Evropy lidí, demokratické Evropy a Evropy opravdu participativní.

My v Petičním výboru jsme s tímto vědomím pracovali, přičemž jsme spolupracovali s Výborem pro ústavní záležitosti na provádění postupu podle článku 50 jednacího řádu. Jak už zdůraznili mnozí kolegové a zpravodajové, snažili jsme se tento postup učinit maximálně použitelný, nezatížený, transparentní a účinný.

S tímto vědomím jsme pracovali na tom, abychom Komisi ukládali povinnosti a omezili její prostor pro zhodnocení kritérií přípustnosti, která jsme zavedli. Ráda bych ujistila ty kolegy, kteří vyjádřili oprávněné a pochopitelné obavy, jimiž jsme se během rozpravy zabývali a na mnohé z nichž jsme se snažili dát odpověď.

A nakonec, protože toto téma je mému srdci tak blízké, bych ráda zdůraznila význam zavedení veřejného slyšení pro zástupce občanské iniciativy, které bude organizovat Komise společně s Evropským parlamentem. Jako předsedkyně Petičního výboru bych ráda vyjádřila své uspokojení, protože podle dohody mezi zúčastněnými stranami je pravděpodobné, že tímto úkolem bude v Parlamentu pověřen výbor, kterému předsedám.

  Matthias Groote (S&D). – (DE) Paní předsedající, nejprve bych chtěl poděkovat všem, kteří toto umožnili, a zejména někdejší místopředsedkyni Sylvii-Yvonne Kaufmannové, která během předchozího volebního období vykonala mnohé z přípravných prací, aby zajistila, že příjde den, kdy se Evrospká občanská iniciativa stane realitou.

Občané EU mají někdy pocit, že Evropa a její orgány jsou od nich velmi vzdálené. Tento nástroj, Evropská občanská iniciativa, občanům orgány přiblíží. Je to vynikající nástroj, který posílí demokracii, více zapojí občany a umožní jim převzít iniciativu. Věřím, že během následujících dvou měsíců budou důležité dvě věci. Jednou z nich je vytvoření přístupu, včetně digitálního přístupu, k občanské iniciativě prostřednictvím internetu způsobem, který bude snadný, ale také bezpečný. Druhou věcí je to, že když občanská iniciativa bude úspěšná, měl by ji následovat právní akt. Moje otázka Komisi tedy zní: Jak budeme v budoucnu rozhodovat, které iniciativy skončí právním aktem a které jen slyšením? Možná byste to mohl vysvětlit vy, pane Šefčoviči. Rád bych vám také ještě jednou poděkoval za vaši práci a za práci, kterou odvedla Rada.

  György Schöpflin (PPE). - Paní předsedající, zahájení občanské iniciativy je nesporně jednou z nejdůležitějších událostí v procesu evropské integrace. Představuje kvalitativní přerozdělení pravomocí v Evropské unii a má potenciál vytvářet v evropské politice inovace.

Postavení občanů na stejnou úroveň jako je Parlament a Rada tím, že je jim nabídneme právo žádat Komisi o předkládání zákonů, má dalekosáhlé důsledky. Jednak tato nová instituce vytváří prostor pro vyslovení pochybnosti o jednom ze základních rysů způsobu, jakým byl celý proces integrace navržen – zejména to, že byl od začátku vedený elitami. V mnoha ohledech byl velmi úspěšný, ale zároveň existuje jisté podezření, že bez aktivní podpory občanů by proces integrace narazil na překážky. A skutečně, existuje stále více důkazů, že občané vnímají EU jako vzdálenou, složitou a nepřístupnou. Pro to, aby se do EU zapojili, měli velmi málo důvodů, protože jim k tomu chyběly prostředky.

A to občanská iniciativa napraví. Vytváří nástroj, který překoná propast oddělující EU a démos. Je v zájmu všech, aby tento nástroj nyní fungoval, a měl by fungovat co nejúčinněji.

  Sylvie Guillaume (S&D). – (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, nejprve bych ráda poblahopřála všem zpravodajům a zvláště mé kolegyni a sousedce paní Gurmaiové, za jejich vynikající práci v této záležitosti.

Vytvoření občanské iniciativy je jednou z nejzajímavějších inovací Lisabonské smlouvy. Podle mého názoru v rámci evropských institucí vytváří nové legislativní pravomoci, které jsou vkládány do rukou občanů.

V kontextu, ve kterém je pocit sounáležitosti s Unií stále příliš slabý a kde jsou počty těch, kdo se zejména ve volbách do Evropského parlamentu zdržují hlasování, obzvláště znepokojivé, umožní tento nový nástroj evropským občanům stát se v evropské demokracii plnohodnotnými hráči. Tato záležitost navíc podněcuje obrovskou zvědavost a nepochybný zájem.

A proto poukazovat pouze na možná rizika občanské iniciativy by vysílalo špatný signál. I když je samozřejmě nutné se s tímto ustanovením náležitě vypořádat, nesmíme se obávat diskuzí, které mohou vzniknout

Kompromis mezi Parlamentem a Radou je dokonale vyvážený a jakmile bude tento text schválen, bude nutno zajistit, aby tento nástroj vstoupil v platnost co nejdříve, protože občané to od nás očekávají a je to významná příležitost.

(Potlesk)

  Carlo Casini (PPE). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, ve své funkci předsedy Výboru pro ústavní záležitosti se ujímám slova především proto, abych poděkoval všem členům mého výboru za dobrou práci, a zejména panu Lamassourovi a paní Gurmaiové, kteří udělali kus práce na tom, aby se dosáhlo realizace jedné z nejdůležitějších změn Lisabonské smlouvy.

Výbor si také vyslechl názory všech národních parlamentů a odborníků, přičemž úzce spolupracoval s Komisí – za což chci vyjádřit svůj srdečný dík komisaři Šefčovičovi – a Rada byla ochotná účastnit se dialogu, za což bych rád poděkoval panu Chastelovi.

Uplatňování článku 50 jednacího řádu také probíhalo velmi dobře, což nám umožňovalo účinně spolupracovat s Petičním výborem.

Osobně jsem podporoval potřebu roční lhůty z toho důvodu, aby nařízení mohlo vstoupit v platnost, a to jistě nemělo jeho uplatnění oddálit, ale právě naopak zajistit, aby počáteční realizace proběhla úplně a důsledně, aby byly všechny členské státy bez výjimky schopny požadavek na přípravu účasti a kontrolních nástrojů splnit.

Věřím, že největším kladem nového projektu je zvýšení povědomí o evropském občanství, které nyní bylo obohaceno o právo účasti na legislativním procesu, včetně vznesení podnětu. Jsem si také jistý, že stanovené mechanismy občanům zaručí snadnou účast a zároveň zabrání zneužití.

A konečně věřím, že nyní, jen několik dní před vánočními svátky, je schválení tohoto nařízení pěkným dárkem pro evropské občany i Evropu samotnou.

  Jo Leinen (S&D). – (DE) Paní předsedající, jsem rád, že mohu vystoupit po svém nástupci ve Výboru pro ústavní záležitosti, protože jsem tento projekt podporoval již 10 let a Evropská občanská iniciativa byla do textu smlouvy zahrnuta téměř v poslední vteřině. Byli to poslanci tohoto Parlamentu a národních parlamentů, kdo se tehdy v Konventu této iniciativy ujali. Otvírá se tím nová kapitola ve vztazích mezi občany a evropskými institucemi. Všichni doufáme, že se vzdálenost mezi lidmi a politiky v Evropě zmenší. Občanská iniciativa není lékem na všechny naše nemoci, ale může být obrovskou pomocí. Především bych rád v Evropě viděl více otevřenosti ve formě přeshraniční diskuse o současných problémech, které občany zajímají. V mé oblasti, životním prostředí, se mi vybavuje řada námětů, které by se pomocí tohoto nástroje mohly dostat na pořad jednání Evropské unie, a zejména na pořad jednání Komise v její roli evropské vlády či výkonné moci. Rád bych se také Komise zeptal, jak se na tyto budoucí iniciativy připravuje. Nesmíme občany zklamat.

Rád bych poděkoval všem a zvláště zpravodajům, paní Gurmaiové a panu Lamassourovi, za jejich vynikající práci.

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE). - (LT) Paní předsedající, dnes je pro Evropský parlament skutečně šťastný a významný den. Velmi doufám, že tento nástroj, který našim občanům umožní podílet se na utváření budoucnosti Evropské unie nejen volbou Evropského parlamentu, ale také aktivním podílem na procesu jeho tvorby, schválíme. Je velmi důležité, aby bylo slyšet hlasy občanů. Před několika lety jsem sama měla příležitost zastupovat desítky tisíc občanů Evropské unie, když jsem Evropskému parlamentu předkládala petici, a jsem velmi potěšena, že Evropský parlament na základě této petice tehdy přijal usnesení. Je úžasné, když cítíte, že váš hlas, váš hlas občana je slyšet v orgánech Evropské unie. Mezi Evropskou komisí a občany musí existovat dialog a nesmí docházet k situacím, které by občany demotivovaly. Toto je krok k užší spolupráci nejen mezi orgány, ale mezi občany navzájem. Jedná se tu o rozpoznání a identifikaci určitých problémů a o poskytnutí jednotného řešení, ale tento proces musí být bezpečný a transparentní a musíme uplatňovat princip subsidiarity.

  Ioan Enciu (S&D). - Paní předsedající, nejprve chci poblahopřát Zitě Gurmaiové a Alainu Lamassourovi k této zprávě. Nástroj občanské iniciativy velmi vítám. Je to velmi pozitivní iniciativa vycházející zdola. Prospěje značnému snížení demokratického deficitu mezi lidmi a orgány Evropské unie. Zejména poskytuje občanům prostor vyjadřit a předložit návrhy pro evropskou legislativu. Skutečnost, že podpisy pro iniciativu musí být shromážděny minimálně ve čtvrtině členských států, zaručí, že iniciativa bude představovat požadavek na legislativní návrh z celého společenského spektra.

Nakonec bych rád zdůraznil, že je důležitá naprostá transparentnost, pokud jde o založení iniciativy i o zdroje finanční podpory pro organizátory.

  Izaskun Bilbao Barandica (ALDE). – (ES) Paní předsedající, ráda bych poblahopřála zpravodajům, protože jejich práce poskytne evropským mužům a ženám příležitost převést své znepokojení v iniciativu v Evropském parlamentu .

Dnes zdokonalujeme demokracii, tím, že rozhodovací procesy přibližujeme občanům a činíme je otevřenějšími a dáváme jim silnější poradní charakter, a přitom máme vždy na zřeteli občany.

Toto nařízení je součástí strategie Evropa 2020 a je základním nástrojem pro využití poznatků a talentů, kterými společnost disponuje. Bude od nás vyžadovat, abychom se naučili novým dovednostem, a byli tak jako političtí vůdci ve virtuálních komunitách v digitální společnosti lépe viditelní a abychom vedení uskutečňovali jiným způsobem, který bude lidem bližší a humánnější. Je to krok k politické inovaci, který nám musí pomoci k větší transparentnosti a obnovení důvěry občanů v politiku.

A nakonec bude občanská iniciativa příležitostí, jak mohou regiony překonat nedostatek uznání ze strany současné institucionální struktury Unie. Jsem si jistá, že i regiony tento nástroj s odhodláním a nápaditostí využijí, aby přinesly své návrhy přímo do Parlamentu.

  Oreste Rossi (EFD). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, až do Lisabonské smlouvy nebyla Evropská unie otevřená požadavkům občanů, částečně proto, že dva z jejích hlavních orgánů – Komise a Rada – jsou jmenovány a ne voleny jako Parlament, a také proto, že pro účast veřejnosti neexistovalo žádné ustanovení.

Se vstupem nové smlouvy v platnost mohou evropští občané předkládat navrhované iniciativy shromážděním dostatečného počtu podpisů. Jsme tomuto nařízení celkem nakloněni, protože se oproti původnímu textu Komise zlepšilo. Řízení o přípustnosti návrhu se kombinuje s registračním řízením a následuje je sběr a ověřování podpisů.

Bohužel je zpráva nedostačující kvůli tomu, že chybí jakýkoli mechanismus pro ověření pravosti podpisů. To by mohlo vést k předkládání nepravých podpisů a tudíž ke snížení všeobecné demokratické hodnoty iniciativy.

  Andrew Henry William Brons (NI). - Paní předsedající, Evropská občanská iniciativa má mnoho tváří. Je to petice? Ano, ale ne petice svobodně sepsaná. Předkladateli se předem říká, o co může žádat, něco, co je v kompetenci Komise, a o co žádat nemůže, což je něco, co Komise pokládá za málo vážné nebo odporující takzvaným evropským hodnotám.

Je to referendum? Absolutně ne. Iniciativa byla nesprávně popsána jako příklad přímé demokracie. Avšak nebude tu žádné lidové hlasování, které se bude týkat všech občanů. I když se shromáždí milion podpisů, Komise se tím nebude muset zabývat.

Dokonce to ani nebude občanská iniciativa. Je nepravděpodobné, že by se obyčejní občané samostatně zorganizovali. Pouze pro mocné zájmy bude snadné zmobilizovat veřejné mínění. Nejspíše to bude něco jako demokratický kosmetický prostředek pro nedemokratickou instituci.

Znamená to, že se proti iniciativě postavíme? Ne. Jsem si jistý, že odpůrci, kterých se to týká, ji využijí, aby evropský projekt rozložili.

  Jarosław Leszek Wałęsa (PPE). – (PL) Paní předsedající, Evropská občanská iniciativa má být nástrojem, který umožní občanům se větší měrou podílet na životě Unie, a tím se má zase posílit zjevně narušená komunikace mezi Evropskou unií a občany. Jméno, adresa, národnost a podpis – plně souhlasím, že toto by mělo stačit jako záruka, že osoba, která se podepisuje, skutečně existuje a že se nepodepsala dvakrát. Vypuštění požadavku na identifikaci pomocí dokladu totožnosti – rozhodnutí, které bohužel nebylo přijato – by mohlo významně ovlivnit vytváření nástroje vstřícného vůči občanům.

V době, kdy ochrana osobních údajů obzvlášť vzbuzuje obavy, může sběr důvěrných osobních údajů, jako jsou identifikační čísla, mnoho občanů od podpisu iniciativy odradit. Úředníci, kteří prosazují povinnost předložit doklad totožnosti, tento problém zjevně nedocenili. Dát občanům Evropy možnost předkládat návrhy na novou legislativu ve společensky významné záležitosti je neocenitelnou součástí demokracie a já se cítím poctěn, že mohu být součástí procesu předání tohoto nástroje obyvatelům Evropy.

  Kriton Arsenis (S&D). – (EL) Paní předsedající, rád bych poblahopřál zpravodajům k jejich vynikající práci. Rozhodli jsme se začlenit právo občanů žádat legislativní iniciativy ze strany Komise do naší evropské ústavy, do Lisabonské smlouvy. Naši občané si to vzali k srdci a už zahájili první iniciativu tím, že shromáždili přes jeden milion podpisů. Záležitost, kterou si vybrali, je záležitostí, jež se skutečně týká nás všech, je to otázka, ve které Komise měla zahájit iniciativu i bez podpisů. Otevřeli otázku nezávislosti Evropského úřadu pro bezpečnost potravin vhledem k zájmům biotechnologických společností, otázku, kterou uznal komisař Dalli, a žádají moratorium na zemědělské plodiny, dokud nebudou zřízeny spolehlivé kontrolní mechanismy, které by odhalily dopad modifikovaných organismů na lidské zdraví, biolgickou rozmanitost a bezpečnost potravin. Apeluji na Komisi, aby tuto iniciativu přijala.

  Constance Le Grip (PPE). – (FR) Paní předsedající, také bych ráda poděkovala našim čtyřem zpravodajům, kteří odvedli vynikající práci a kteří do textu původně navrhovaného Komisí vnesli z Evropského parlamentu významnou přidanou hodnotu.

Občanská iniciativa, kterou se my ve skupině Evropské lidové strany (Křesťanští demokraté) chystáme s nadšením schválit, je významným krokem vpřed od Lisabonské smlouvy. Nedopusťme se chyby, tento nástroj může evropskou politickou krajinu skutečně změnit, pokud jej budeme používat s rozumem a odvahou. Umožní evropským občanům přímou účast na politické diskuzi v Evropě. Přispěje k vyburcování evropského veřejného mínění, zejména mínění evropských mužů a žen, kteří se scházejí, aby diskutovali, kteří zaujímají společná stanoviska a kteří se sjednocují nad vskutuku evropskými otázkami. Naše občany však nesmíme zklamat.

Naléhejme na členské státy, aby tam, kde je to nutné, postupovaly při přihlašování rychle, nedovolme, aby naši občané byli zklamáni, protože na tom závisí posílení evropské demokracie.

  Judith A. Merkies (S&D). - (NL) Paní předsedající, také já bych ráda poblahopřála všem, obzvláště našim občanům, a těším se na naši konstruktivní spolupráci.

Je určitě pravda, že musíme dbát zejména na udržení nízkého prahu, a to znamená všem umožnit účast na občanské iniciativě. Je tedy politováníhodné, že mladým lidem, mladším 18 let, byla tato možnost upřena, protože to jsou právě ti lidé, které si tolik přejeme do politiky zapojit.

Je také politováníhodné, že jsme nechali na členských státech, aby si rozhodly, zda budou zakládat iniciativy po internetu, či ne. Jistěže od nás nemůžete čekat, že v dnešní době budeme pracovat s papírem, kdy se internet ukázal být velmi účinným nástrojem pro organizování lidí, jak politicky, tak z hlediska jejich zájmů.

Co přesně očekáváme, že dosáhneme s občanskou iniciativou? Myslím si, že by Komise měla být schopna již ve velmi raném stádiu říci, zda určité návrhy, jako jsou ty, které zde byly předloženy, například návrh na zrušení Parlamentu, skutečně dají vzniknout občanské iniciativě nebo ne. Co s tím můžete udělat? Kdo tyto otázky rozpracuje a kdy můžeme čekat legislativní návrh?

My politikové žijeme ve skleníku. Lidé smějí nahlížet dovnitř a nyní budou moci také vstoupit a zapojit se. Těším se na konstruktivní spolupráci.

  Předsedající. - Upozorňuji ty z vás, kteří se chtěli přihlásit o slovo zvednutím ruky, že dalším řečníkům už nebudu moci dát slovo, ale připomínám, že podle jednacího řádu můžete předložit písemné prohlášení, které bude přílohou doslovného záznamu z rozpravy, takže pokud si přejete prohlášení předložit, vybízím vás, abyste tak učinili.

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. - Paní předsedající, nejprve bych rád poděkoval váženým poslancům tohoto Parlamentu za jejich obrovskou podporu tohoto nařízení. Rád bych jim také poděkoval za velmi pozitivní evropskou energii, která vyzařuje z této rozpravy v Parlamentu. Jak jsme dnes dopoledne viděli, letošní rok je pro Evropu poněkud náročný, ale myslím, že tato rozprava ukázala, že dnes je velmi dobrý den pro evropské občany a velmi dobrý den pro Evropu. Rád bych podtrhl, že Komise si přeje, aby tato důležitá iniciativa byla úspěšná, a my s ní budeme nakládat velmi konstruktivně.

Jako odpověď na některé otázky, které byly vzneseny, bych poslance rád ujistil, že organizátorům pomůžeme. Hodláme zřídit kontaktní místa a hodláme zřídit asistenční službu, prostřednictvím které budeme organizátorům radit, co je možné, co ne, jaká nařízení se připravují, jaké iniciativy se zakládají nebo jaké konkurenční či protichůdné návrhy jsme přijali od jiných organizačních výborů. Budeme se snažit být k občanským iniciativám co nejvstřícnější a uživatelsky přívětiví.

Obavy, které vyjádřila paní Corazza Bildtová a pan Casini, bereme velmi vážně. Proto budeme během celého procesu u tohoto nařízení trvat na důležitosti zachovat institucionální rovnováhu a zachovat výlučné právo na iniciativu v rukou Komise, protože Komise se zodpovídá všem občanům – nejen organizátorům iniciativy, ale také obecně evropským zájmům. Toto je něco, co musíme v tomto procesu také dál sledovat.

Pana Groota bych chtěl ujistit, že jakmile Evropská občanská iniciativa uspěje, budeme se řídit postupem stanoveným v nařízení. Organizátory budeme přijímat na příslušné úrovni – na úrovni komisaře nebo generálního ředitele – a pak budeme přítomni na nejvyšší možné úrovni na slyšeních uspořádaných Evropským parlamentem. Do tří měsíců uvedeme ve sdělení velmi konkrétní důvody pro to, zda chceme navázat legislativními návrhy, zda budeme potřebovat záležitost dále prostudovat nebo zda, pokud by iniciativa byla příliš kontroverzní, s následnými opatřeními pokračovat nebudeme.

Doufám, že tento nový nástroj bude znamenat lepší evropskou debatu v Evropě a více evropských námětů v hlavních městech jednotlivých národů. Doufám, že Evropská občanská iniciativa bude velmi úspěšným projektem a že se o tom přesvědčíme, až ji budeme poprvé přezkoumávat. Děkuji vám za podporu.

(Potlesk)

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Paní předsedající, vážení poslanci, dovolte mi říci několik slov po komisaři Šefčovičovi.

Jak ukázala rozprava, je to vzrušující téma. Některé otázky zůstávají nezodpovězeny, ne všechny obavy byly rozptýleny. Je to skutečný kompromis.

Přiveďme občanskou iniciativu k životu. Posuzujme nařízení z dlouhodobého hlediska, protože to nám evidentně umožní rozvíjet jeho mechanismus.

Znovu děkuji za vaši spolupráci. Přeji občanské iniciativě všechno nejlepší.

  Zita Gurmai, zpravodajka. - Pane předsedo, ráda bych svým kolegům poděkovala za všechny jejich připomínky. Jsem velmi ráda, že většina z nás je skutečnosti, že naše evropská demokracie získává nový rozměr, příznivě nakloněna.

Je naprosto přirozené a dá se očekávat, že se vyskytnou obavy, ale když poprvé zkoušíme něco úplně nového, nemůžeme odpovědět na všechny otázky a rozehnat všechny obavy předem. Jsem si však jistá, že nařízení, které dnes předkládáme, řeší mnohé z námitek, které jsme si během přípravy nařízení dokázali představit.

Z této nové podoby demokracie bychom neměli mít strach. Budeme hlasům evropských občanů naslouchat zřetelněji a neměli bychom se toho obávat. To je přeci jeden z dlouhodobých úkolů, nebo ne? Obávat bychom se měli jen toho, že EOI nebude využívána v duchu Smlouvy či k jejímu zamýšlenému účelu nebo vůbec.

Abychom toto riziko týkající se nařízení snížili, dělali jsme, co bylo v našich silách, za pomoci Sylvie Kaufmannové, která vytvořila první zprávu o EOI v Parlamentu. Také bych ráda poděkovala týmům Maroše Šefčoviče a Alaina Lamassoura i našim dalším kolegům. Ráda bych také poděkovala týmu, který pracuje pro maďarské předsednictví Evropské unie, za jeho spolupráci.

Chtěla bych zdůraznit, že realizace tohoto nařízení má zásadní význam, a proto bych nadcházejícímu maďarskému předsednictví ráda nabídla svou pomoc a spolupráci.

Jsem přesvědčena o tom, že hlasování, které za hodinu proběhne, kompromis dosažený mezi evropskými orgány podpoří. Je to jediný způsob, jak můžeme dát evropským občanům pěkný vánoční dárek: solidní nařízení o Evropské občanské iniciativě. Nenechávejme je už déle čekat.

Mnohokrát děkuji za pozornost a ráda bych popřála vám i všem občanům zde, kteří byli toho svědkem, veselé Vánoce a šťastný nový rok.

  Alain Lamassoure, zpravodaj. - Paní předsedající, jsem rád, že vám v tomto okamžiku, kdy všechno již bylo řečeno, mohu přenechat v této záležitosti, kterou znáte stejně dobře jako já, poslední slovo.

  Předsedající. - Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat za chvíli.

Písemná prohlášení (článek 149 jednacího řádu)

  Elena Băsescu (PPE), písemně. – (RO) Ráda bych autorům zprávy poblahopřála k výsledku hlasování dosaženému ve výboru. Občanská iniciativa má velkou symbolickou hodnotu a poskytuje jeden z nejúčinnějších způsobů posílení demokracie v EU. Pro občany musí nový nástroj být snadno použitelný, přístupný a důvěryhodný. Měla bych se zmínit o tom, že během jednání s Radou se Rumunsku podařilo dosáhnout rovnováhy mezi dostupností iniciativy a ustanoveními, která brání jejímu zneužití. Domnívám se, že poslední pozměňovací návrhy obsahují rychlejší ‘přípustnost’ pro kontrolu návrhů, nižší hranici pro počet zúčastněných zemí a snazší proces podepisování peticí. Ráda bych zdůraznila, jak je důležité regulovat tento nástroj po celé Evropě. Musíme hledat řešení, které podpoří účast široké veřejnosti. V této souvislosti hrají důležitou roli komunikační činnosti a informační kampaně.

  Dominique Baudis (PPE), písemně. – (FR) Občanská iniciativa konečně spatří světlo světa. Tato úžasná demokratická inovace položí základy novému evropskému občanství. Stane se nástrojem, který evropské veřejnosti umožní přímo vyjadřovat své zájmy týkající se témat, která mohou být pro naši společnou budoucnost klíčová. Prostor pro intervence je stejně důležitý jako rozšířený mandát Unie. Evropský parlament podporuje jeho rychlé, účinné zavedení. Tato iniciativa byla zavedena Lisabonskou smlouvou a stále je na evropských orgánech, aby dospěly k dohodě o praktických opatřeních. Podmínky pro uspořádání iniciativy, které podle Parlamentu mají být flexibilní (jeden milion lidí alespoň ze čtvrtiny členských států, což se dnes rovná sedmi zemím), poskytnou zúčastněným občanům vše, co budou potřebovat, aby mohli požádat Komisi o navržení nového legislativního textu. To bude možné příští rok.

  Piotr Borys (PPE), písemně. – (PL) S Lisabonskou smlouvou jsme osobám s bydlištěm v EU udělili státní příslušnost. Dalším krokem je, abychom občanům EU dali občanskou iniciativu. Je to vzácný okamžik, když legislativní nebo výkonný orgán přenese část svých pravomocí na občany. To ukazuje na velkou vyspělost. Je to naše odpověď na demokratický deficit.

Naše práce se neopírá jen o zastupitelskou demokracii – opírá se i o demokracii participativní. Politika dřívějšího vývoje a konzultace s občany v procesu rozhodování ne vždy naplnily očekávání občanů Evropské unie. Občanská iniciativa, která je výsledkem obtížného kompromisu, zaprvé zaručila úplnou transparentnost. Zadruhé jsme celý systém zjednodušili. Také jsme zavedli inovaci ve formě možnosti předložit prohlášení o podpoře prostřednictvím internetu. Hlavní úsilí o prosazení občanské iniciativy na nás teprve teď čeká, a toho se bude muset ujmout Komise, Parlament i členské státy. Měli bychom také zvážit, zda může být otevřenost občanské iniciativě ohrožena demagogickými nebo populistickými návrhy. Nemyslím si, že k tomu dojde. Každá iniciativa předložená občany s sebou nevyhnutelně nese zvýšenou odpovědnost na straně Komise a Parlamentu.

  Zuzana Brzobohatá (S&D), písemně. – (CS) Lisabonská smlouva zakotvila nový institut evropské občanské iniciativy, která doposud v rozhodovacím procesu Evropské unie chyběla. Osobně vítám tuto novou možnost, která odráží časté kritiky fungování EU spočívající v demokratickém deficitu rozhodování. Tento nový nástroj přinese možnost občanům EU se přímo obracet na Komisi, aby předložila legislativní návrh na řešení určitého problému, čímž se prohlubuje sounáležitost občanů s institucemi EU, neboť se tímto smazává právě často kritizovaný demokratický deficit rozhodovacích procesů, a vtahuje občany do přímého rozhodování. Podle mého názoru evropská občanská iniciativa přibližuje evropské instituce blíže občanům a vlastně tak naplňuje princip subsidiarity jako základního principu rozhodovacích mechanismů Evropské unie. Ráda bych také zmínila část stanoviska Výboru regionů, které upozorňuje na zájem o institut občanské iniciativy u místních a regionálních orgánů, které by se mohly do procesu zapojit jako organizátoři či podporovatelé, neboť jsou nejblíže občanům Evropské unie. I toto je jeden z mnoha důvodů, proč podporuji zavedení evropské občanské iniciativy.

  Jim Higgins (PPE), písemně. – Nemohl jsem se dočkat, až bude tento silný nástroj přinášet evropským občanům užitek, a jsem rád, že rok poté, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, jsem svědkem dokončení tohoto legislativního procesu. Občanská iniciativa je jednou z největších inovací Lisabonské smlouvy. Poskytuje evropským občanům nové právo, které znamená, že jeden milion občanů může žádat Evropskou komisi, aby navrhla nový zákon EU, čímž Evropu přibližuje občanům. Občanská iniciativa je cenným nástrojem, pomocí kterého mohou občané prostřednictvím spolupráce dosáhnout ctižádostivých výsledků – to je podstatou evropského projektu. Tato iniciativa zajistí, aby instituce i nadále pracovaly na záležitostech, které jsou srdci jejich občanů nejbližší, a přitom bude podporovat přeshraniční diskusi o evropských tématech. Na tom se už pracuje. Komise každé tři roky předloží zprávu o uskutečňování této iniciativy.

  Martin Kastler (PPE), písemně. – (DE) Dnešní hlasování o Evropské občanské iniciativě je milníkem na cestě k větší demokracii v Evropě. Kompromis vítám a podpořím jej, protože zpráva, kterou vytvořili pan Lamassoure a paní Gurmaiová je první krok správným směrem. Dámy a pánové, skutečnosti, že občané budou mít více příležitostí vyjádřit svou vůli, se nesmíme obávat. Musíme dát občanům Evropy více práv spolurozhodovat, a nejen ve volbách do Evropského parlamentu jednou za pět let. To vyžaduje odvahu, vytrvalost a sílu. Odvahu stále znovu vstupovat do dialogu. Vytrvalost, protože rozhodnutí nemusejí být nutně přijímána rychleji, a sílu, protože naše zastupitelská demokracie podle mého názoru konečně obsahuje více participativních prvků. Naším cílem musí být rozšíření dialogu v Evropě mezi občany a politiky. Jsem potěšen, že s občanskou iniciativou dnes budeme o krok blíže Evropě občanů. Jsem přesvědčen, že jednoho dne budeme my Evropané přijímat společná evropská rozhodnutí formou rozhodování občanů.

  Tunne Kelam (PPE), písemně. – Jak přiblížit Evropu občanům a jak přiblížit občany Evropě, to je jednou z nejdiskutovanějších otázek pravděpodobně od počátku Evropského společenství. Konvent o budoucnosti Evropy vypracoval základ současné Lisabonské smlouvy a také položil základ mechanismu občanské iniciativy. Tu máme nyní na stole v konkrétní podobě a ve velmi blízké budoucnosti budou mít všichni občané EU možnost upozornit na otázky, které jsou pro ně důležité, ty, kteří mají v Evropě rozhodovací pravomoc. Tato iniciativa je jedním z nejsilnějších opatření na sjednocení občanů Evropy – iniciativa, která vyžaduje společné úsilí, spolupráci, koordinaci a vůli společně pracovat na dosažení společného evropského cíle. Na každém hlasu ve společnosti záleží, ale jen jednotným hlasem lze něco změnit. Apeluji na Komisi a členské státy, aby tuto iniciativu podporovaly a umožnily, aby byla snadno dostupná všem. Obzvláště vítám návrh na společná slyšení s Komisí a Parlamentem. Je nanejvýš důležité, aby se přímo volený Evropský parlament zájmy a záležitostmi občanů podrobně zabýval a sledoval je.

  Ádám Kósa (PPE), písemně. – (HU) Je velmi důležité, aby občané mohli co nejdříve zahájit iniciativu v souvislosti se záležitostmi, které jejich život nejvíce ovlivňují, daným způsobem a náležitou formou. Jak je známo, jsem předsedou jedné z nejdéle existujících sdružení pro osoby s postižením v Maďarsku, přes sto let staré maďarské Asociace neslyšících a nedoslýchavých. Na základě zkušeností, které jsem tam během své činnosti získal, se odvažuji už v tomto okamžiku říci, že práce pana Lamassoura a paní Gurmaiové bude mít konkrétní výsledky ve formě občanských iniciativ. S mimořádnou lítostí poukazuji na to, že iniciativa ‘million4disability’, která byla zahájena v roce 2007 skupinou 80 milionů lidí s postižením žijících v Evropské unii a která předložila 1,35 milionů autentických podpisů, zůstala neúspěšná. Takováto iniciativa by nyní měla odezvu i výsledky a já děkuji všem za jejich práci v této věci.

  Sirpa Pietikäinen (PPE), písemně. – (FI) Občanská iniciativa je vítaným obohacením aktivního občanství. Kromě toho, že bude skutečnou právní iniciativou, bude mít důležitou roli při podněcování politické debaty.

Rámec občanské iniciativy však ještě není jednoznačný. Evropská občanská iniciativa by měla být způsobem, jak usilovat o pozměňovací návrhy smluv o Evropské unii. Podle Lisabonské smlouvy má dokonce Komise pravomoc předkládat v této záležitosti návrhy. Proto by občanská iniciativa měla mít také schopnost iniciativy formulovat. Iniciativy bychom mohli spatřit například v oblasti sociálních věcí, ospravedlnění by snad mohlo být součástí Listiny základních práv Evropské unie. Diskuze o nutnosti změny smluv by tedy neměla skončit příliš zúženým výkladem občanské iniciativy: musí být flexibilnější a brát v úvahu veřejné stanovisko.

  Cristian Dan Preda (PPE), písemně. – (RO) Zavedení Evropské občanské iniciativy dokazuje, že přiblížení Evropské unie jejím občanům, což bylo jedním z hlavních cílů procesu přehodnocování smluv, jehož výsledkem bylo schválení Lisabonské smlouvy, je něčím víc než jen pouhým abstraktním pojmem. Evropská občanská iniciativa významně přispěje k tomu, aby se evropský politický systém stal demokratičtější, neboť vytváří přímé spojení mezi občany členských států a institucemi EU. Text parlamentu splňuje úkol poskytnout občanům jednoduchý, snadno dostupný nástroj, příležitost shromažďovat podpisy prostřednictvím internetu prokazuje schopnost přizpůsobit se realitě moderní společnosti. Iniciativa nabídne politickým stranám Evropy příležitost změnit se ze struktur, které sjednocují národní strany, v organizace, které mobilizují vůli občanů ve společných projektech. Avšak dopad Evropské občanské iniciativy je nutno měřit nejen v evropském, ale také v národním měřítku. Skutečnost, že od nynějška bude přinejmenším 24 750 rumunských občanů schopno spojit síly s dalšími občany minimálně ze čtvrtiny členských států, aby mohlo takové iniciativy navrhnout, nelze oddělit od další skutečnosti, kterou je to, že podle rumunské ústavy se požaduje, aby legislativní návrh na iniciativu v přísně národním měřítku předložilo minimálně 100 000 rumunských občanů.

  Algirdas Saudargas (PPE), písemně. – (LT) Mám velkou radost, že sotva rok poté, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, bylo ve věci nařízení o občanské iniciativě dosaženo dohody. Toto nařízení je velkým úspěchem, který posílí principy demokracie v Evropské unii. Právo zahájit legislativní proces, které bylo poskytnuto milionu občanů, povzbudí zájem o politiku EU a účast v ní. Je velmi důležité, že se Parlamentu podařilo zjednodušit postupy pro předkládání a zřizování iniciativ. Iniciativa bude úspěšná jen tehdy, bude-li snadno uskutečnitelná a přístupná všem. Musí být jasná a srozumitelná a občané musejí mít možnost se jí účastnit a musí to chtít. Na druhé straně je také nutné zajistit transparentnost v organizaci a financování této iniciativy a iniciativa musí stále být vyjádřením samotných občanů spíše než politických či jiných skupin. Věřím, že konečné znění nařízení, o kterém dnes budeme hlasovat, napomůže zajištění této rovnováhy. Jedním z cílů Lisabonské smlouvy je přiblížit občany Evropě a občanská iniciativa nám toho pomůže dosáhnout tím, že tuto novou jedinečnou formu účasti občanů v politice vytvoří.

  Olga Sehnalová (S&D), písemně. – (CS) Nastavení podmínek pro fungování občanské iniciativy prošlo složitým procesem vyjednávání kompromisů a mnoha debatami jak na půdě Evropského parlamentu, tak s Komisí a Radou. Zapojen byl i neziskový sektor. V průběhu debat se vykrystalizovaly okruhy problémů, jako je zachování evropského rozměru iniciativy, transparentnost, způsob sběru podpisů a další procedurální otázky. Za nejdůležitější však považuji obecný přístup k občanské iniciativě. Máme-li k dispozici tento nový prvek, nesmíme se ho bát uvést do praxe a zavírat dveře otevřené debatě. Ano, budou tu i populistická a ožehavá témata, proto bude velmi důležitý proces registrace iniciativy před zahájením sběru podpisů, který bude posuzovat i soulad návrhů se základními hodnotami Evropské unie. Jako stínová zpravodajka Výboru pro kulturu a vzdělávání přijatý kompromis vítám, zejména pak snížení minimálního počtu zemí pro registraci iniciativy na jednu čtvrtinu i to, že Evropský parlament bude mít aktivní roli ve veřejném slyšení úspěšných iniciativ. Jsem samozřejmě toho názoru, že i volení zástupci by měli mít možnost se plnohodnotně podílet na jejich organizaci. Pevně věřím, že se evropská občanská iniciativa stane do budoucna projevem evropské občanské odpovědnosti.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Jerzy BUZEK
Předseda

7. Hlasování

  Předseda. – Dalším bodem je hlasování.

(Výsledky a další podrobné informace:viz zápis)

  Jean-Pierre Audy (PPE). – (FR) Pane předsedo, chtěl bych vystoupit na základě článků 146 a 148 jednacího řádu k tématu mnohojazyčnosti a zhoršení situace v oblasti mnohojazyčnosti v Evropském parlamentu.

Poukazuji na skutečnost, že usnesení o pracovním programu Evropské komise a pozměňovací návrhy 19 až 28 nebyly v 12:40 stále ještě přeloženy do francouzštiny, abych vás tím upozornil na nepřijatelné zhoršení situace v oblasti mnohojazyčnosti v Evropském parlamentu.

(Potlesk)

  Předseda. – Děkuji vám. Budeme to mít v budoucnu na paměti a na tyto otázky se zaměříme. To je věc, která je velmi důležitá.

7.1. Využití nástroje pružnosti pro program celoživotního učení, pro program pro konkurenceschopnost a inovace a pro Palestinu (A7-0367/2010, Reimer Böge) (hlasování)

7.2. Návrh souhrnného rozpočtu Evropské unie pro rozpočtový rok 2011 ve znění pozměněném Radou (hlasování)

– Před hlasováním o pozměňovacím návrhu 13:

  Martin Schulz (S&D). – (DE) Pane předsedo, chtěl bych jménem naší skupiny podat následné vysvětlení k pozměňovacímu návrhu 13. Jedná se o změnu, kterou jménem naší skupiny předložil Rozpočtovému výboru můj kolega pan Färm. Tento pozměňovací návrh jsme již znovu nepředložili, ale se 40 podpisy ho předložila skupina Zelených/Evropské svobodné aliance. O tomto pozměňovacím návrhu se zdržíme hlasování. Nicméně jsem v tomto ohledu dospěl se Zelenými ke shodě a zastáváme úplně stejný názor. Jak jsme již řekli, jako skupina žádné nové pozměňovací návrhy nepředložíme, zdržujeme se hlasování. Chtěl bych však výslovně zdůraznit, že tento bod, tj. daň z finančních transakcí, podporujeme a doufáme, že poslanci na druhé straně sálu nás v příštích dnech při hlasování podpoří.

7.3. Postoj Parlamentu k novému návrhu rozpočtu na rok 2011 ve znění pozměněném Radou (A7-0369/2010, Sidonia Elżbieta Jędrzejewska a Helga Trüpel) (hlasování)

– Před hlasováním:

  Sidonia Elżbieta Jędrzejewska (PPE). – (PL) Pane předsedo, domnívám se, že poslancům by se mělo dostat vysvětlení. Hlasujeme o návrhu, který nám předložila Rada, a to bez jakýchkoli změn, neboť tento návrh je přesně stejný jako postoj, který minulý týden přijal Rozpočtový výbor. To je v souladu s tím, co jsme vyjednali během velmi dlouhých jednání, která trvala 10 měsíců.

Ráda bych využila této příležitosti a poděkovala především odborným zpravodajům z výborů Evropského parlamentu. Děkuji vám za vaši trvalou důvěru a podporu. Děkuji vám, že jste nám dnes umožnili přijmout rozpočet na rok 2011, takže hned od začátku ledna příštího roku bude možno jej účinně uplatňovat.

– Po hlasování:

  Olivier Chastel, úřadující předseda. − (FR) Pane předsedo, vážení kolegové, Parlament tedy schválil postoj Rady k návrhu rozpočtu na rok 2011 beze změn. Je jasné, že jako zástupce Rady nemohu nemít radost z naší společné dohody o rozpočtu na rok 2011.

(Potlesk)

  Předseda. – Poslechněte si prosím toto prohlášení. Je to důležité. Poprvé v historii jsme použili postup stanovený Lisabonskou smlouvou. Loni jsme použili zjednodušený postup. Bylo to poprvé, kdy jsme v plném rozsahu dodrželi postup uvedený v Lisabonské smlouvě. Proto bych chtěl učinit následující prohlášení. Evropský parlament přijal postoj Rady ze dne 10. prosince 2010 k návrhu souhrnného rozpočtu, který předložila Komise dne 26. listopadu. Rozpočtový proces byl dokončen v souladu s článkem 314 Smlouvy o fungování Evropské unie. V souladu s tímto článkem a bodem 4 písm. a) tohoto článku prohlašuji, že rozpočet na rok 2011 byl s konečnou platností přijat a já nyní tento dokument oficiálně podepíši.

Vážení kolegové, řeknu ještě několik slov na závěr. Chtěl bych poděkovat všem kolegům z dohodovacího výboru Evropského parlamentu, 27 členům, za jejich obtížnou práci a poblahopřát jim k úspěšnému výsledku, kterého nakonec dosáhli.

Chtěl bych požádat tři hlavní aktéry, aby se sem dostavili na fotografování, a sice Alaina Lamassoura, předsedu Rozpočtového výboru, a dvě zpravodajky, Sidonii Jędrzejewskou a Helgu Trüpelovou.

(Potlesk)

Dovolte mi, abych rovněž vyjádřil své poděkování předsednictví Rady, tedy belgickému předsednictví, za skvělou spolupráci a činnost, zejména předsedovi vlády Yvesu Letermemu a státnímu tajemníkovi Melchioru Watheletovi, kteří zde nyní nejsou přítomni. Vyvíjeli jste jménem belgického předsednictví velkou aktivitu.

Dovolte mi, abych také poděkoval předsedovi Komise Barrosovi, který není přítomen, a komisaři Lewandowskému za přípravu rozpočtu a za usnadnění dnešní dohody. Prosím pojďte sem na krátké fotografování.

(Potlesk)

8. Předání Sacharovovy ceny (slavnostní zasedání)

  Předseda. − Pane úřadující předsedo Chasteli, vysoká představitelko Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedkyně Komise paní Ashtonová, vážení hosté,

(PL) Cena Andreje Sacharova je symbolem Evropského parlamentu v boji za dodržování lidských práv v celém světě. Prázdné křeslo stojící uprostřed tohoto sálu svědčí o tom, jak moc je jí zapotřebí a jak velmi nutné je upozorňovat na případy lidí bojujících za svobodu slova. Napsal jsem kubánskému prezidentovi a požádal ho, aby umožnil panu Fariñasovi přijet do Štrasburku, ale bohužel to nevedlo k požadovanému výsledku. V pátek v Oslu zůstala také prázdná židle vyhrazená pro vězněného čínského disidenta a nositele Nobelovy ceny míru Liou Siao-poa. Už dříve nemohli při této příležitosti osobně převzít cenu ani další laureáti Sacharovovy ceny – Chu Ťia z Číny a tzv. Dámy v bílém z Kuby. Oleg Orlov, kterému byla loni udělena Sacharovova cena za ruské sdružení Memoriál, tu dnes s námi také není, ačkoliv byl na slavnostní předání pozván.

Dámy a pánové, Guillermo Fariñas získal cenu za svůj boj za obnovení svobody slova na Kubě. Celá léta aktivně vystupoval proti cenzuře, riskoval život a zdraví a 23krát držel protestní hladovku. Strávil 11 let ve vězení. Nedávná protestní hladovka ho málem stála život, ale právě tehdy na Kubě začalo propouštění členů opozice a vězňů svědomí z vězení. Velké zásluhy zde patří katolické církvi. Stejně jako tomu bylo kdysi v naší zemi, církev plní pro obyvatele Kuby úlohu institucí občanské společnosti. Bohužel 11 osob stále ještě zůstává ve vězení a mezi nimi jsou i manželé některých z Dam v bílém. Tady a teď, jménem nás všech, vyzývám k jejich okamžitému propuštění.

(Hlasitý a dlouhotrvající potlesk)

Cituji z usnesení přijatého v březnu, ve kterém vyzýváme vysokou představitelku pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedkyni Komise a komisařku pro mezinárodní spolupráci k okamžitému zahájení a zajištění dialogu s kubánskou občanskou společností a s těmi, kdo na Kubě podporují pokojnou politickou přeměnu. Dnes nás ještě čeká rozprava o zprávě paní Andrikienė o lidských právech ve světě v roce 2009 a o politice EU v této otázce. Budeme moci tedy zjistit, jaké jsou plány paní Ashtonové na posílení politiky Evropské unie v oblasti lidských práv.

Dámy a pánové, přestože jsou lidé jako Guillermo Fariñas pronásledováni a vězněni, jejich hlas nelze umlčet. Úlohou Evropského parlamentu a úlohou každého z nás je dát tomuto hlasu sílu. Je mi proto velkým potěšením oznámit vám, že za chvíli si vyslechneme sdělení, krátký projev, který pro nás zaznamenal letošní laureát Sacharovovy ceny Guillermo Fariñas. Právě v tuto chvíli mělo být toto ocenění předáno vítězi. Bohužel jsem nucen položit ocenění na prázdné místo, ale doufám, že mohu jménem nás všech popřát našemu laureátovi hodně zdraví a síly, úspěšný boj za svobodu a nakonec, aby v budoucnu mohl zavítat sem k nám do Evropského parlamentu a toto ocenění a cenu si osobně převzít. Děkuji vám.

(Hlasitý a dlouhotrvající potlesk)

  Guillermo Fariñas (PPE). – (ES) Sdělení Evropskému parlamentu: Santa Clara, 14. prosince 2010

Vážený pane předsedo Evropského parlamentu,

Vážení místopředsedové a vážené místopředsedkyně, vážení poslanci a vážné poslankyně tohoto mnohonárodního demokratického fóra,

Bohužel kvůli nedostatku tolerance, kterou na této naší těžce zkoušené planetě tak potřebujeme, s vámi dnes nemohu být jako zástupce vzdorujících obyvatel Kuby a těch Kubánců, kteří se již zbavili strachu z totalitního režimu, jehož útlak zakoušíme již ostudných 52 let a jehož poslední obětí se stal mučedník Orlando Zapata Tamayo.

Bohužel pro ty, kteří nám špatně vládnou v naší vlastní zemi, už samotná skutečnost, že nemohu svobodně opustit ostrov, kde jsem se narodil, a zase se na něj vrátit, zcela nezvratně dokazuje, že v autokratickém systému této země se bohužel vůbec nic nezměnilo.

Pro současné kubánské vládce jsme my, obyvatelé Kuby, jen otroci, z nichž jsem vzešel i já, unesení z Afriky a násilně přivlečení do Ameriky. K tomu abych mohl já nebo kterýkoli jiný obyčejný občan cestovat do zahraničí, potřebujeme průkaz zvaný Carta de Libertad (potvrzení o svobodě), který dříve potřebovali otroci, pouze s tím rozdílem, že dnes se tento průkaz nazývá Carta Blanca (bílá karta).

Pevně doufám, že se nenecháte ošálit klamným vábením neúprosného a krutého komunistického režimu, jehož jediným cílem je prostřednictvím předstíraného provádění zdánlivých hospodářských změn dosáhnout toho, aby Evropská unie a Evropský parlament zrušily společný postoj a umožnily režimu využívat půjčky a investice určené na pomoc zemím třetího světa na základě dohod z Cotonou.

Jistě jste už měli možnost sedět vedle bývalých politických vězňů a vězňů svědomí, které v poslední době propustil „zdivočelý komunistický režim“. Bylo by omylem domnívat se, že získali svobodu. Spolu se svými rodinami jsou vystaveni „psychologickému vyhnanství“, neboť osoby jim nejbližší byly vydírány neostalinistickou kubánskou vládou.

My, členové mírumilovné kubánské opozice, vyrovnaně a s rozvahou přistupujeme k materiálním těžkostem a duchovním překážkám, stejně jako k hrozbě ztráty svobody a dokonce i svého života, přičemž patříme k nejvíce znevýhodněné vrstvě obyvatelstva. Zde, na Kubě, trpíme všichni, ale nestěžujeme si, a proto věříme, že se můžeme spolehnout na vaši podporu.

Vážení poslanci a poslankyně Evropského parlamentu, žádám vás, abyste neustupovali požadavkům kubánské vládnoucí elity, dokud nebude splněno pět následujících podmínek:

Za prvé: propustit všechny politické vězně a vězně svědomí, aniž by byli vyhoštěni, a přijmout veřejný závazek, že již nikdy nebude docházet k věznění nenásilných politických odpůrců.

Za druhé: okamžitě ukončit násilí a hrozby ze strany přívrženců režimu z řad vojenských a polovojenských složek namířené vůči mírumilovným stoupencům opozice v zemi.

Za třetí: vyhlásit přezkoumání a zrušení všech kubánských zákonů, které jsou v rozporu se Všeobecnou deklarací lidských práv.

Za čtvrté: v každodenním životě usnadnit zakládání opozičních politických stran, umožnit fungování sdělovacích prostředků nezávisle na systému „státního socialismu“, umožnit existenci nezávislých odborů a jakýchkoli jiných nenásilných společenských sdružení.

Za páté: veřejně uznat, že všichni Kubánci žijící v diaspoře mají právo účastnit se kulturního, hospodářského, politického a společenského života na Kubě.

V tomto rozhodujícím historickém okamžiku mé země byste měli společně se všemi lidmi dobré vůle na celém světě pečlivě sledovat neustálé projevy společenské nespokojenosti a protesty vyvolané frustrací z arogantní moci vlády, která je schopna nařídit zabití mých spoluobčanů.

Doufám, že Bůh nedopustí, aby došlo ke zbytečné občanské válce mezi Kubánci v důsledku zaslepené neochoty uznat, že „státní socialismus“ jako politický model selhal a selhává všude, kde se ho snažili zavést. V zahraničním tisku to ostatně připustil sám historický vůdce nesprávně nazývané kubánské revoluce.

Staří kubánští vůdci při svém každodenním opovrhování těmi, jimž vládnou, nechtějí uznat, že by měli sloužit lidem a že ti, kteří skutečně slouží veřejnosti, dávají svým spoluobčanům možnost, aby je sesadili nebo potvrdili. Žádný vůdce by neměl usilovat o to, aby mu ti, kterým vládne, sloužili, jako je tomu na Kubě.

S našimi bratry a sestrami v boji, kteří sdílejí demokratické ideály, s těmi, kteří jsou stále ještě ve vězeních, s těmi, kdo mají zdánlivou svobodu v ulicích, a s těmi, kdo odešli do drsného exilu, budeme i nadále pokračovat ve svém nerovném a nenásilném boji proti kastrovským utlačovatelům a s boží pomocí v tomto boji zvítězíme bez prolití krve.

Ve společnosti svých přátel disidentů se snažím v sobě potlačit jakoukoli nenávist vůči svým politickým protivníkům. Pravdou je – a to z nás dělá lepší lidské bytosti, které dokážou změnit svou zemi –, že jsem se v tomto boji naučil řídit slovy prvního známého disidenta, Ježíše Krista, který řekl „milujte své nepřátele“.

Děkuji Evropskému parlamentu za to, že neopustil kubánský lid během více než půl století trvajícího boje za demokracii. Cenu Andreje Sacharova za svobodu myšlení pro rok 2010, která mi byla udělena, přijímám proto, že se cítím být malou součástí tohoto tvrdošíjného odporu, který je vlastní kubánskému lidu, k němuž hrdě náležím.

Jsem vám nesmírně vděčný, dámy a pánové a poslanci Evropského parlamentu, neboť vaše gesto je důkazem, že jste nezapomněli na utrpení, které prožíváme, a tímto gestem se tak světlo svobody k mé zemi hodně přiblížilo.

Dej Bůh, ať jsme na Kubě už brzy svědky usmíření mezi Jeho dětmi a země ať je požehnána demokracií.

Guillermo Fariñas Hernández

doktor psychologie

knihovník a nezávislý novinář, třikrát vězněný politický disident

(Potlesk)

PŘEDSEDAJÍCÍ: Stavros LAMBRINIDIS
Místopředseda

9. Hlasování (pokračování)

  Nicole Sinclaire (NI). - Pane předsedající, posílám upřímné pozdravy panu Fariñasovi a blahopřeji mu k ceně, a zároveň bych chtěl Parlamentu připomenout, že před rokem jsme zde měli zástupce ruského sdružení Memoriál, kteří si cenu zasloužili také. Od té doby byli dva z nich zatčeni, a přesto Rusko získalo pořadatelství prestižního fotbalového turnaje – Světového poháru – v roce 2018, a to v konkurenci s pěti státy EU.

Proč Evropský parlament nevyjádřil své znepokojení? Pokud má tato cena něco znamenat, musíte zakročit proti takovému porušování lidských práv.

9.1. Uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci: Noord Holland ICT/Nizozemsko (A7-0353/2010, Barbara Matera) (hlasování)

9.2. Rozhodné právo ve věcech rozvodu a rozluky (A7-0360/2010, Tadeusz Zwiefka) (hlasování)

- Po hlasování:

  Tadeusz Zwiefka, zpravodaj. – (PL) Pane předsedající, před několika měsíci Evropský parlament poprvé v historii Evropské unie udělil souhlas Radě k tomu, aby zavedla postup posílené spolupráce. To je neobyčejně významný krok, který poskytuje zcela nový základ pro spolupráci mezi skupinou členských států Evropské unie v situaci, kdy není možné dosáhnout souhlasu všech 27 členských států. Jedná se o velmi důležité rozhodnutí. Dnes jsme potvrdili, že tento postup funguje dobře.

Chtěl bych upřímně poděkovat Radě zejména za její postoj, který přijala v rámci spolupráce s Evropským parlamentem. Je to příklad dokonalé interinstitucionální spolupráce. Při přípravě tohoto usnesení Parlament působil pouze jako poradní orgán. Četnost zasedání a to, že Rada začlenila všechny návrhy předložené Evropským parlamentem a odhlasované Výborem pro právní záležitosti do konečného dokumentu, je výbornou předzvěstí dobrých vyhlídek, které má postup posílené spolupráce do budoucna. Děkuji také Radě za výraznou podporu našeho návrhu na provedení rychlého přezkumu nařízení Brusel IIa, což je předpokladem pro nalezení podrobného řešení například u takových otázek, jako je zavedení pravidla forum necessitatis, které členským státům umožní zachovat si jistotu, pokud jde o fungování jejich vnitrostátního právního řádu, a zároveň dát našim občanům naději, že si v budoucnu budou moci svobodně vybrat nejen příslušnou právní úpravu, ale také soud. Chtěl bych rovněž poděkovat svým stínovým zpravodajům z Výboru pro právní záležitosti a zpravodajům z výborů, kteří poskytli stanoviska.

9.3. Ratingové agentury (A7-0340/2010, Jean-Paul Gauzès) (hlasování)

- Před hlasováním o pozměňovacím návrhu 81:

  Jean-Paul Gauzès, zpravodaj. – (FR) Pane předsedající, jedná se zde o čistě technickou změnu, která zohledňuje termín, kdy vstoupí v platnost nařízení zřizující Evropský úřad pro cenné papíry a trhy, a skutečnost, že toto nařízení může vstoupit v platnost až později.

Měli bychom proto upravit jeden z bodů odůvodnění a jeden článek textu, o němž budeme hlasovat. V bodě odůvodnění 22 bychom měli odstranit druhou větu a v článku 2 navrhuji také odstranit druhou větu. Tento ústní pozměňovací návrh byl předmětem informací a dohody různých skupin, které podepsaly kompromisní návrh. Toto znění, o kterém dnes budeme hlasovat, doplňuje nařízení o ratingových agenturách a je součástí politiky Evropské unie zaměřené na lepší regulaci finančních služeb.

Rád bych využil této příležitosti a poděkoval komisaři Barnierovi a belgickému předsednictví za jejich velmi silnou angažovanost v této věci.

(Parlament souhlasil s přijetím ústního pozměňovacího návrhu)

9.4. Zrušení směrnic týkajících se metrologie (A7-0050/2010, Anja Weisgerber) (hlasování)

9.5. Občanská iniciativa (A7-0350/2010, Zita Gurmai/Alain Lamassoure) (hlasování)

9.6. Prezentace pracovního programu Komise pro rok 2011 (B7-0688/2010) (hlasování)

- Před hlasováním o pozměňovacím návrhu 7:

  Doris Pack (PPE). – (DE) Pane předsedající, chtěla bych, aby závěr tohoto pozměňovacího návrhu byl přeformulován. Vyznívá velmi negativně a chtěla bych, aby byl upraven takto:

Iniciativa „Mládež v akci“ podtrhuje význam výše uvedených programů.

(Parlament souhlasil s přijetím ústního pozměňovacího návrhu)

- Před hlasováním o pozměňovacím návrhu 14:

  József Szájer (PPE). - Pane předsedající, chci jen upozornit, že stahujeme pozměňovací návrh 14.

- Před hlasováním o pozměňovacím návrhu 16:

  Hannes Swoboda (S&D). – (DE) Pane předsedající, jedná se o Unii pro Středomoří. Víme, že v současné době celá věc ustrnula a chceme ji oživit. V textu to není vyjádřeno dostatečně zřetelně, proto bychom chtěli, aby bylo vloženo následující znění:

Současná patová situace ve věci Unie pro Středomoří.

(DE) Vím, že je zde rozpor. Bylo by zřejmě možné i jiné znění, ale my navrhujeme toto:

Současná patová situace ve věci Unie pro Středomoří.

(Parlament ústní pozměňovací návrh zamítl.)

9.7. Budoucnost strategického partnerství Afrika-EU před 3. summitem Afrika-EU (B7-0693/2010) (hlasování)

- Před hlasováním o odstavci 8:

  Michael Gahler (PPE). – (DE) Pane předsedající, jedná se pouze o správné pojmenování, o to, co je označováno. V textu by mělo stát Extractive Industries Transparency Initiative (Iniciativa pro transparentnost těžebního průmyslu). Toto bylo v textu špatně.

(Parlament souhlasil s přijetím ústního pozměňovacího návrhu)

- Po hlasování:

  Paul Rübig (PPE). – (DE) Pane předsedající, můžete nám prosím sdělit, kdo v sekretariátu odpovídá za zasedací pořádek a zda dotyčná osoba není náhodou přítomna v sále?

  Předsedající. − Bylo mi sděleno, že zasedací pořádek určují politické skupiny v plénu.

9.8. Základní práva v Evropské unii (2009) – účinné provádění po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost (A7-0344/2010, Kinga Gál) (hlasování)

9.9. Dopad reklamy na chování spotřebitelů (A7-0338/2010, Philippe Juvin) (hlasování)

9.10. Akční plán pro energetickou účinnost (A7-0331/2010, Bendt Bendtsen) (hlasování)

10. Vysvětlení hlasování

  Předsedající. − Vážení kolegové a kolegyně, máme mnoho vysvětlení hlasování, proto budeme muset přísně hlídat čas. Po uplynutí jedné minuty každého přeruším. Omlouvám se za to, ale tak to musí probíhat.

Ústní vysvětlení hlasování

Návrh souhrnného rozpočtu Evropské unie pro rozpočtový rok 2011 ve znění pozměněném Radou

  Ashley Fox (ECR). - Pane předsedající, chci vysvětlit, proč jsem hlasoval proti rozpočtu na rok 2011. Hlasoval jsem proti, neboť v době úsporných opatření by EU měla projevovat zdrženlivost. Své výdaje bychom měli omezovat, a ne je zvyšovat. Podle mého názoru bylo ostudné, že Komise původně navrhovala zvýšení o 6 % a že to Parlament podpořil.

Domnívám se, že můj předseda vlády, David Cameron, udělal dobře, že prosadil snížení této úrovně na 2,9 %, ale víme, že to byl kompromis. Není to kompromis, z něhož by se britští konzervativci nějak zvlášť radovali, a byl jsem hrdý na to, že jsem hlasoval proti unijní rozhazovačnosti.

  Sirpa Pietikäinen (PPE). - (FI) Pane předsedající, je důležité, že Parlament měl poprvé možnost schvalovat rozpočet. Myslím, že v následné rozpočtové politice by měl Parlament prostřednictvím jím zvolených postupů v první řadě zajistit zvýšení příspěvku EU, rozpočtovou podporu materiální účinnosti a politiky v oblasti změny klimatu, a tímto způsobem naplnit Strategii pro Evropu 2020 a dosáhnout zelenější ekonomiky.

  Syed Kamall (ECR). - Pane předsedající, tak jako můj kolega Fox i já sdílím obavy, stejně jako i mnoho britských konzervativců.

V době úsporných opatření, kdy se vlády napříč Evropskou unií – a vlastně vlády po celém světě – snaží utáhnout si opasek a držet výdaje na uzdě, jak se opovažujeme požadovat navýšení peněz daňových poplatníků? Nepochybně nastal čas utáhnout si opasky a jít příkladem. Neměli jsme žádat o navýšení, neměli jsme žádat ani o zmrazení, měli jsme požadovat snížení rozpočtu EU, aby daňoví poplatníci v celé Evropské unii mohli brát své politiky vážně a věděli, že chápeme úzkost, kterou v této době pociťují, a že s nimi tuto úzkost sdílíme, nikoli se tvářit jako vyvolená elita nedbající o lidi, kteří nás do jejích řad vynesli.

Zpráva: Sidonia Elżbieta Jędrzejewska, Helga Trüpel (A7-0369/2010)

  Peter Jahr (PPE). – (DE) Pane předsedající, právo sestavit rozpočet je základním právem parlamentu. Platí to i pro Evropský parlament. Odpovědnost, důvěra a partnerství jsou tři klíčové aspekty spolupráce mezi Parlamentem, Komisí a Radou. Průběh konzultací o rozpočtu pro rok 2011 nevzbuzoval v tomto směru důvěru. Vyzývám Komisi a především Radu, aby respektovaly práva Evropského parlamentu, protože jak jsem již řekl, právo sestavit rozpočet je základním právem tohoto orgánu.

  Daniel Hannan (ECR). - Pane předsedající, včera jsem se ptal sám sebe, zda jsem časovou smyčkou nepropadl do časoprostorového kontinua a neskončil v 70. letech dvacátého století. Dnes si říkám, zda to nejsou 70. léta osmnáctého století.

Dovolte, abych ocitoval postřeh, který vyslovil Thomas Jefferson o vládě ve Spojeném království. Řekl, že „při takové vzdálenosti a mimo dohled svých voličů“ mají vládci nutně sklon ke „korupci, loupení a plýtvání“. Je to vskutku dokonalý obraz toho, co se děje v rozpočtu EU, kde jsou neschválené účetní závěrky, špatné rozdělování finančních prostředků a neustále rostoucí čísla, i přes snahy 27 členských států krotit své výdaje. Toto se děje, když neexistuje žádná spojitost mezi daněmi, zastoupením a výdaji, když EU očekává pugety za utrácení peněz, ale už ne urážky za zvyšování výdajů.

Jediný způsob, jak se nám podaří uvést tato čísla opět do souladu s veřejným míněním, je vrátit rozpočtovou odpovědnost národním parlamentům, neboť ty se musí ospravedlňovat před svými voliči, kteří jsou zároveň jejich daňovými poplatníky.

Zpráva: Jean-Paul Gauzès (A7-0340/2010)

  Cristiana Muscardini (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, my podporujeme toto opatření a děkujeme zpravodaji, který byl velmi přesný.

Nicméně se domníváme, že tato zpráva by měla přinutit evropské orgány, aby i nadále sledovaly budoucí vývoj této nové disciplíny, protože v minulosti vznikaly bohužel až příliš často nejasné situace, které na úkor podniků a střadatelů negativně ovlivnily finanční systém.

Považujeme za velmi důležité zavést nový evropský systém pro agentury a dohled nad všemi orgány centrálních bank s cílem zajistit, aby ratingová hodnocení účinně reagovala na moderní finanční systém a byla prospěšná veřejnosti. Proto děkuji zpravodaji.

  Peter Jahr (PPE). – (DE) Pane předsedající, otázka zní: kdo kontroluje kontrolní orgány? Dokonce i fotbaloví rozhodčí musí projít prověrkou nebo schvalovacím procesem. Pokud to platí o fotbale, pak to jistě platí i pro finanční trhy. Proces hodnocení úvěrové spolehlivosti a zdravého stavu finančních produktů, bank a dokonce celých zemí byl ponechán na ratingových agenturách. Když však tyto agentury získají monopol a podaří se jim vyhnout se jakékoli formě dohledu, dostávají se tak do role jakéhosi boha a jsme svědky jejich uctívání. Tomu musíme zabránit. V Bibli stojí: „Nebudeš mít jiné bohy mimo mne.“ Tato zpráva se pokouší tuto situaci napravit zavedením dohledu nad ratingovými agenturami. Ve vhodnou dobu by si měl Parlament položit otázku, zda se tato opatření skutečně osvědčila.

Zpráva: Sidonia Elżbieta Jędrzejewska, Helga Trüpel (A7-0369/2010)

  Barbara Matera (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, dnešní hlasování o rozpočtu na rok 2011 potvrzuje uzavření nového postupu, který ač byl bolestný, projevil odpovědný a pevný postoj rozpočtových orgánů.

Přestože se jedná o kompromisní řešení zahrnující ústupky ze strany Parlamentu i ze strany Rady, zabránilo to zavedení systému dvanáctin, který by měl vážné důsledky pro financování programů Evropské unie.

Parlament je s dosaženými cíli spokojen. Dává však vinu těm, kdo nesou odpovědnost za neuzavření dohody o programu mezinárodního jaderného experimentálního reaktoru a programu flexibility. Evropská unie ztratila důvěryhodnost u svých mezinárodních partnerů a hrozí jí, že nebude schopná financovat své závazky a nebude ani schopná naplňovat nové oblasti činnosti vyplývající z Lisabonské smlouvy.

Od ledna 2011 musíme proto stanovit priority a zajistit jejich udržitelné financování v příštích letech.

Zpráva: Anja Weisgerber (A7-0050/2010)

  Mario Pirillo (S&D). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, nutnost modernizovat měřicí systémy a zároveň zlepšit regulaci nás přiměla ke zrušení evropských směrnic o metrologii.

Jsem rovněž přesvědčen, že jde o první krok k zahájení zásadní a důkladnější reformy v této oblasti. Také není pochyb o tom, že se musíme dohodnout na dostatečném časovém rámci, aby členské státy měly možnost posoudit, jaký dopad bude mít zrušení těchto předpisů na jejich vlastní zákony, a provést veškeré potřebné úpravy.

A konečně, rozhodnutí zrušit různé směrnice dokonale naplňuje požadavek na větší zjednodušení, což je obzvlášť patrné ve všech odvětvích. Nicméně věříme, že léčba nebude horší než samotná nemoc.

Zpráva: Zita Gurmai, Alain Lamassoure (A7-0350/2010)

  Clemente Mastella (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, Lisabonská smlouva zavedla klíčovou inovaci v demokratickém fungování Evropské unie tím, že poskytla tento nový praktický nástroj umožňující zapojení občanů do evropské diskuze a integrace.

Evropská občanská iniciativa skutečně zavádí novou koncepci mezinárodní demokracie a dává Evropské unii novou podobu účastnické demokracie. Všichni naši občané se mohou se svými legislativními návrhy obracet přímo na Evropskou komisi.

Návrh Komise vítáme, neboť zapojení občanské společnosti a formulace politik při rozhodování posiluje demokratickou legitimitu našich orgánů a přibližuje Evropskou unii jejím občanům.

  Oriol Junqueras Vies (Verts/ALE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych v první řadě vyjádřit spokojenost nad schválením evropské občanské iniciativy, pro niž jsem byl stínovým zpravodajem za Výbor pro kulturu a vzdělávání, a zároveň si postesknout, že Parlament nehlasoval o dvou otázkách, které považuji za zásadní, a to o právu mladých lidí ve věku nad 16 let podepsat tuto iniciativu a hlasech obyvatel.

Víme, že tyto iniciativy nejsou zahrnuty v Lisabonské smlouvě, a to jsou některé z důvodů, proč se stavíme proti této smlouvě.

  Jens Rohde (ALDE). – (DA) Pane předsedající, dánská liberální strana dnes hlasovala ve prospěch občanské iniciativy, neboť tato iniciativa podporuje angažovanost občanů a více otevírá Evropskou unii. Parlament sepsal několik standardizovaných podmínek, které zpřístupní tuto občanskou iniciativu bez ohledu na příslušný členský stát a zajistí snadné použití tohoto nástroje. Občané však musí minimálně pocházet ze čtvrtiny členských států – počet obyvatel z každého členského státu musí být alespoň roven počtu poslanců Evropského parlamentu z tohoto členského státu vynásobenému koeficientem 750 a občané musí mít dostatečný věk, aby mohli volit v parlamentních volbách. Domníváme se, že tyto podmínky jsou důležité také k dosažení platnosti občanské iniciativy, která je nezbytná pro to, aby tato iniciativa byla vnímána jako závažný příspěvek k rozvoji demokracie.

  Hannu Takkula (ALDE). - (FI) Pane předsedající, chtěl bych říci pár slov o občanské iniciativě. Je pravda, že díky Lisabonské smlouvě jsme využili novou iniciativu, která povzbuzuje naše občany k účasti na demokracii. Když milion občanů podepíše petici, Komise se jí bude zabývat, ale to je všechno? Podle mého názoru jde o skvělou iniciativu, ale musíme přemýšlet, jak ji dál rozvíjet.

Předpokladem je, aby se naši občané podíleli na demokratickém procesu, a to zejména hlasováním ve volbách. To by byl způsob, jak pokročit v otázkách, které jsou pro občany důležité. Tato nová iniciativa pak může samozřejmě posílit aktivní občanství, ale na druhou stranu si uvědomuji, že by to mohlo vést k situaci, kdy Komise pouze reaguje na podněty a nic konkrétního z toho dál neplyne. V tom případě musíme znovu zvážit, jak bychom skutečně mohli motivovat občany k účasti na politickém rozhodování.

  Morten Løkkegaard (ALDE). – (DA) Pane předsedající, chtěl bych jen doplnit to, co již bylo řečeno v souvislosti s podporou dánské liberální strany, chci říci, jak zde již zaznělo, že se jedná o mimořádně důležitou iniciativu. Je to zároveň experiment, který – a po tom právě volám – musíme velice pozorně sledovat, a musíme zajistit, aby na tříleté období, které bylo pro tuto iniciativu nyní stanoveno, navázaly konkrétní kroky, a posoudit, zda se skutečně jedná o vlastní iniciativu občanů nebo – mohu-li to tak říci – zda jsou za tím jiné úmysly. Pro úspěch této iniciativy – a v její úspěch všichni doufáme – je důležité, aby se jí skutečně chopili občané. K tomu bych chtěl ještě dodat, že já osobně věřím, že se objeví nějaká perspektivní, konstruktivní a pozitivní témata, která v souvislosti s tímto projektem Evropské unie občany zajímají, a že to neskončí neustálým „ne“ strany, která si vždy osobuje právo na využití takových iniciativ.

  Sonia Alfano (ALDE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, velmi pečlivě jsem sledovala legislativní proces pro evropskou občanskou iniciativu a jsem ráda – zčásti na základě prohlášení Rady a Komise – že za rok budou zahájeny první petiční akce.

Jsem také hrdá na to, že mohu Evropskému parlamentu oznámit, že bezprostředně po schválení pobuřující směrnice o výzkumu prováděném na zvířatech vzniklo v Itálii široké hnutí občanů, sdružení a výborů organizované zdola. Toto hnutí nebude letos sedět se založenýma rukama, ale bude pracovat na přípravě návrhu pro Komisi, a to návrhu, který pro Evropskou unii požaduje moderní a civilizované zákony a jednoznačně odmítá testování na zvířatech – krutou a vědecky neefektivní praxi – zároveň důrazně podporuje alternativní metody.

Říci „ne“ vivisekci musí být cílem Evropské unie, protože je to přání jejích občanů.

  Ashley Fox (ECR). - Pane předsedající, domnívám se, že občanská iniciativa by mohla být prospěšná, protože občanům umožní, aby se obraceli přímo na Komisi, ale otázkou zůstává, jak bude Komise reagovat na návrhy, které se jí nelíbí.

Domnívám se, že můžeme očekávat celou řadu iniciativ požadujících, aby Komise dělala více, aby bylo více Evropy, a není pochyb o tom, že na takový požadavek bude Komise reagovat nadšeně.

Jak však zareaguje na návrhy, aby bylo méně Evropy, nebo třeba na to, aby Evropa dělala věci lépe nebo aby utrácela méně peněz, nebo třeba na prohlášení, že by nikdy neměly existovat evropské daně? Se zájmem očekávám, jak se Komise k těmto návrhům postaví. Bude k těmto návrhům přistupovat se vší vážností? Pokud bude reagovat pouze na návrhy, které se jí líbí, pak bude tato iniciativa zbytečná.

  Seán Kelly (PPE). – (GA) Pane předsedající, s radostí jsem hlasoval pro tyto návrhy a myslím, že oba zpravodajové odvedli velmi dobrou práci, a to nejen pro Evropskou unii, ale pro naše občany obecně.

Občanská iniciativa byla velmi důležitou součástí Lisabonské smlouvy schválené v Irsku více než před rokem, ale chvíli to vypadalo, že složitost a regulace celý proces zmaří. Díky práci zpravodajů se proces zjednodušil a obzvláště vítám myšlenku, aby iniciátorem tohoto procesu byl panel složený ze sedmi členů pocházejících ze sedmi různých zemí. Mám za to, že díky tomuto a dalším opatřením se budou řešit skutečné zájmy občanů a nebudou se řešit nezadatelná práva.

(GA) Chtěl bych zakončit jedním naším irským příslovím, které říká, že dobrý začátek je polovina úspěchu. A dobrý začátek tady je.

  Nicole Sinclaire (NI). - Pane předsedající, tohle je vlastně fingovaná demokracie, že? Je velká škoda, že jste nechtěli skutečně naslouchat občanům Evropy před prováděním Lisabonské smlouvy, která tuto iniciativu občanů přinesla.

Abych odpověděla panu Foxovi před malou chvílí: po první fázi může Komise usoudit, že se nejedná o užitečný námět. A v tom je ten problém, protože Komise nemá žádný závazný mandát. Jednoduše to vůbec nemusí brát na vědomí. Opět jsme svědky toho, jak Evropská unie nebere v úvahu přání občanů Evropy. Proboha, prosím naslouchejte lidem, protože oni toto nechtějí.

Návrhy usnesení RC-B7-0688/2010

  Jim Higgins (PPE). - Pane předsedající, vítám pracovní program Komise pro rok 2011, pro který jsem hlasoval.

Finanční krize je velká výzva a je nutno se jí postavit čelem. Přeji Komisi úspěch při plnění cílů, které si stanovila. Co se týče eura, je naprosto klíčové, z hlediska celistvosti a soudržnosti Evropské unie a z hlediska solidarity v rámci Evropské unie, abychom měli společnou měnu a ze všech sil se ji snažili chránit.

Pokud jde o zaměstnanost a hospodářství, vítám skutečnost, že v lednu 2011 přijme Komise svůj první výroční přehled o růstu. Tento výroční přehled o růstu poskytne analýzu hospodářské situace Unie včetně možných odchylek a systémového rizika. To je nezbytný předpoklad pro přeměnu Evropy v inteligentní a udržitelnou ekonomiku.

V neposlední řadě jsme Společenstvím 500 milionů lidí. V evropském ringu a na světové scéně musíme bojovat ve vyšší váhové kategorii. V následujícím roce přeji Komisi hodně úspěchů.

  Philip Claeys (NI). - (NL) Hlasoval jsem proti tomuto návrhu z mnoha důvodů, ale nejpodivnější odstavec je ten, v němž se uvádí, že podle tohoto Parlamentu by členské státy měly povinnost vynaložit 0,7 % svého hrubého národního příjmu na rozvojovou pomoc a Komise by měla zajistit dodržování této povinnosti.

Kromě otázky, zda má či nemá rozvojová pomoc nějaký smysl, to také představuje vážné porušení zásady subsidiarity. Další podivností je odstavec 52, kde je Komise vyzývána, aby takříkajíc využila dynamiky pro proces rozšiřování. Může mi někdo říci, jaké dynamiky? Máte tím na mysli neustálé provokace Turecka nebo masivní porušování lidských práv v této zemi, nemluvě o neustále rostoucí islamizaci?

Návrhy usnesení RC-B7-0693/2010

  Philip Claeys (NI). - (NL) V tomto usnesení je nepochybně pár dobrých věcí, například odsouzení prezidenta Mugabeho, zločince, který se zúčastnil summitu v Lisabonu, a odkaz na škodlivé důsledky odlivu mozků z afrického kontinentu.

Usnesení také správně zdůrazňuje klíčovou úlohu rozvoje zemědělských kapacit. Na druhou stranu se musíme opravdu zbavit oněch nesmyslně stanovených 0,7 %. Rozvojová pomoc ve výši 1 miliardy USD, která proudila do Afriky celých 60 let, vedla jen k tomu, že se tento kontinent stále hlouběji propadal do bídy. Namísto poskytování stále více pomoci musíme vynaložit svou energii kromě jiného na boj s nezákonným únikem kapitálu, což toto usnesení ostatně zdůraznilo.

A také na mě v žádném případě nezapůsobil odstavec o přistěhovalectví, a proto jsem nakonec hlasoval proti.

  Syed Kamall (ECR). - Pane předsedající, když se podíváme na špatnou situaci, v níž se nacházejí mnohé africké státy, my všichni v EU a v jednotlivých členských státech EU jim samozřejmě chceme pomoci vymanit se z chudoby, ale myslím si, že bychom měli se svou pomocí nakládat s větším rozmyslem. Dojde-li ke katastrofě, je zcela na místě, že krátkodobě hraje pomoc rozhodující úlohu, ale díváme-li se na vývoj z dlouhodobého hlediska, je přidělování pomoci někdy nesprávné.

Určitě není v pořádku, aby naši daňoví poplatníci v různých členských státech EU posílali peníze africkým vládám, které nespravují svou zemi řádným způsobem, a aby peníze neproudily k těm, kteří je nutně potřebují. Nejlepší způsob jak podpořit rozvoj je pomoci podnikatelům v chudších zemích, kteří vytvářejí bohatství ve vlastních obcích a své přátele a sousedy pomáhají z chudoby.

Pojďme otevřít své trhy, zaměřme svou pomoc na podporu obchodu a rozvoje, nikoli jen na finanční pomoc.

  Daniel Hannan (ECR). - Pane předsedající, spolu s řadou poslanců v tomto sále jsem se nedávno zúčastnil summitu Afrického národního kongresu v Kinshase, oficiálně druhé nejhorší zemi na světě. OSN sestavuje seznam zemí podle kvality života a za Demokratickou republikou Kongo je už jen Zimbabwe. Ale samozřejmě si Konžané na rozdíl od Zimbabwanů nemohou říkat, že situace by se zlepšila, jen kdyby došlo ke změně vlády. Mají své pluralitní volby, svou mezinárodně schválenou ústavu atd.

Demokratická republika Kongo zdůrazňuje a koncentruje africkou tragédii. Podle mého názoru můžeme poněkud razantněji než v sousedních zemích přičítat vinu tamní koloniální zkušenosti, aniž bychom si museli zopakovat celou tragédii Svobodného státu Kongo. Je tu samozřejmě prokletí přírodních zdrojů, které rozbíjí vazbu mezi daněmi a výdaji, a politika se tak proměňuje v boj o čest a bohatství. Především však je zde nesourodost, nedostatek národního cítění, nedostatek jazykové a účelné etnické jednoty. „Miluješ-li svou vlast, plať daně“, hlásá smutný nápis v Kinshase. Samozřejmě to nikdo nedělá.

Jsem si jist, že uhádnete, proč jsem se o tom zmiňoval. Předseda Evropské rady řekl, že vlastenectví vede k válce. Rád bych ho tedy zavedl na místo, kde na vlastenectví nenarazíte, aby viděl, k čemu to vede.

Návrhy usnesení RC-B7-0688/2010

  József Szájer (PPE). – (HU) Pane předsedající, všichni víme, že v důsledku finanční krize se v některých evropských zemích stává stále přitažlivějším státní pilíř důchodového systému, který nabízí větší míru zabezpečení. Mnohé země přezkoumávají své vlastní systémy a snaží se posílit státní důchodový systém. Přestože důchodový systém spadá v podstatě do oblasti působnosti jednotlivých států, pořád je důležité, jakým směrem se debaty o této problematice v Evropě ubírají. Vítám proto skutečnost, že bod 30 rozhodnutí o pracovním programu Komise, který byl nyní přijat s podporou tří největších skupin v rámci Evropského parlamentu, a to lidové, sociální a liberální, zdůrazňuje, že první, tedy státní pilíř důchodového systému je nutno posílit. Moje rodné Maďarsko učinilo včerejším přijetím rozhodnutí v tomto směru významný krok. Diskuse o důchodovém systému v rámci EU, pokud jde o Bílou a následně Zelenou knihu, musí v tomto duchu dál pokračovat a to je to, co Evropský parlament od Komise požaduje, a proto mi tento návrh udělal velkou radost.

Zpráva: Kinga Gál (A7-0344/2010)

  Clemente Mastella (PPE). - (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, nový institucionální rámec zavedený Lisabonskou smlouvu zdůrazňuje, že účinná ochrana a podpora lidských práv a základních svobod podporují v Evropské unii demokracii a právní stát.

Tuto zprávu jsem podpořil, protože jsem přesvědčen o tom, že Evropská unie nutně potřebuje novou vnitřní politiku v oblasti lidských práv, která je účinná a komplexní a zajišťuje účinné mechanismy odpovědnosti, a to na národní úrovni i evropské úrovni, s cílem řešit četné případy porušování lidských práv, kterých jsme denně svědky.

Chceme zdůraznit, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost zásadně změnil podobu práva Evropské unie. Listina základních práv má stejnou právní sílu jako Smlouvy a představuje nejmodernější kodifikaci základních práv, zároveň nabízí vyváženost mezi právy a solidaritou a zahrnuje občanská, politická, ekonomická a kulturní práva, stejně jako práva třetí generace.

  Antonello Antinoro (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, rozhodl jsem se hlasovat pro tuto zprávu, a to nejen proto, že to bylo rozhodnutí mé politické skupiny, ale také proto, že jsem bezvýhradně přesvědčen o tom, že tato zpráva má velký význam z institucionálního hlediska a je potřebná v době, kdy jsou vymezeny pravomoci Parlamentu, ale jejich organizace probíhá pomalu.

Pochopitelně jsme si přáli, aby první schvalování rozpočtu podle podmínek Lisabonské smlouvy bylo významnou událostí. Bylo tedy nutné vypracovat náš společný postoj, a zpravodaj se proto snažil nalézt kompromisní pozměňovací návrhy, a zabránit tak rozhodnutím, která jen oddálí konečné uplatňování Lisabonské smlouvy.

Děkuji proto paní Gálové za její práci a doufám, že tato zpráva povede k celkovému zlepšení činnosti evropských orgánů.

  Hannu Takkula (ALDE). - (FI) Pane předsedající, nejprve chci poblahopřát paní Gálové k této vynikající zprávě o situaci v oblasti základních práv v Evropské unii. Ale je to jen zpráva. Musíme si uvědomit, že v rámci Evropské unie nás čeká stále ještě hodně práce. Bohužel v praxi ne každý požívá základních práv, i když teoreticky se tvrdí, že tomu tak je. Máme například velké romské menšiny, jejichž základní práva nejsou v řadě ohledů naplňována.

Máme také problémy se svobodou projevu. Právě kvůli svobodě projevu jsme udělili Sacharovovu cenu kubánskému disidentovi, ale problémy jsou stále ještě i v Evropě. Ne všude mohou lidé mluvit svobodně a vyjadřovat svůj názor. Zde v Evropském parlamentu máme konkrétní příklad jednoho z kolegů, který se pohybuje obklopen bezpečnostní ochranou, protože se musí obávat o svou bezpečnost. Musíme hájit základní práva v Evropě a bojovat o to, aby každý v Evropské unii mohl svobodně vyjadřovat své názory.

  Sonia Alfano (ALDE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, je velmi dobře známo, že činnost italské vlády neustálé porušuje Listinu základních práv. Stačí si jen vzpomenout na dohodu mezi Itálií a Libyí, kde byly porušeny desítky článků Listiny, nebo na navrhovaný tzv. náhubkový zákon, který má umlčet tisk a právní systém.

Mluvíme o vládě podporované parlamentem zvoleným nedemokratickým způsobem, aniž by občané měli možnost vyjádřit svůj názor, o vládě, která včera přečkala hlasování o důvěře hlasy opozičních poslanců, kteří veřejně přiznali, že byli osloveni s příslibem, že za své hlasy budou moci znovu kandidovat v příštích volbách a dostanou peníze.

(Řečnice byla provokativně přerušena poslankyní)

Důkazy ukazují, že došlo ke korupci. Pro korupčníka pana Berlusconiho je to běžná věc, jak odhalují konečné rozsudky vynesené v případech Mondadori a Mills.

(Neříkejte mi, že Evropský parlament pouští dovnitř i pomluvače...)

Dne 9. prosince oslavil Evropský parlament Mezinárodní den proti korupci. Italský parlament včera zahájil svůj první den legalizace korupce poslanců.

  Předsedající. − Paní Ronzulliová, posaďte se a mlčte prosím. Toto se ve sněmovně Evropského parlamentu nehodí. Nemáte slovo a nemůžete tímto způsobem přerušovat jiné řečníky. Prosím, respektujte to. Paní Alfanová, prosím pokračujte. Dávám vám dalších 30 vteřin.

  Sonia Alfano (ALDE). - (IT) Pane předsedající, dne 9. prosince Evropský parlament oslavil Mezinárodní den boje proti korupci. Italský parlament včera zahájil svůj první den legalizace korupce poslanců parlamentu.

  Předsedající. − Paní Ronzulliová, to je naposledy, co vám to budu říkat. Pokud znovu vstanete a přerušíte zasedání, požádám vás, abyste opustila sál. Je to dost jasné? Už to prosím nedělejte.

  Sirpa Pietikäinen (PPE). - (FI) Pane předsedající, po přijetí Lisabonské smlouvy je jednou z klíčových nových oblastí zajišťujících blahobyt našich občanů Listina základních práv, která je nyní pro nás všechny závazná. V dalším kroku se různé orgány EU musí zaměřit na sledování a prosazování základních práv ve všech oblastech politiky Evropské unie a ve všech členských státech, a to způsobem, který je závazný a co nejúčinnější.

K dosažení tohoto cíle je důležité, aby se úsilí jednotlivců i různých orgánů zaměřilo na směrnici o rovném zacházení, která je v současné době pozastavena v Radě, a aby se v této otázce pokročilo, abychom tak v konečném důsledku získali právně závazný prostředek pro řešení případů diskriminace v členských státech.

Chtěla bych také říci, že zvlášť důležité je zabývat se případy do očí bijící diskriminace, stejně jako tiché diskriminace týkající se například starších osob.

  Philip Claeys (NI). - (NL) Pane předsedající, samozřejmě jsem hlasoval proti této politicky korektní zprávě. Jako vlámský nacionalista považuji za naprosto nepřijatelné, aby tento parlament automaticky přirovnával nacionalismus ke xenofobii a diskriminaci.

Přímo nebezpečný je návrh na doplnění řízení pro porušení práva proti členským státům postupem, který bude blokovat některá politická opatření do té doby, než Komise rozhodne, zda zahájit formální řízení pro porušení práva, či nikoli. V podstatě to znamená téměř dozor nad členskými státy a tato situace je nepřijatelná.

V budoucnu bude Evropská komise moci zablokovat jakoukoli účinnou politiku vyhošťování a daleko tím překročí svou pravomoc. Provádění těchto úkolů by mělo být ponecháno na jednotlivých členských státech, nikoli na Evropské komisi.

  Daniel Hannan (ECR). - Pane předsedající, v dodatku k románu 1984 George Orwell napsal kapitolu o „newspeaku“ a popisoval, jak lze znehodnotit a změnit jazyk, a tím změnit naše myšlení. Jako příklad uvedl slovo „free“ (svobodný, zbavený něčeho). Představoval si slovo „free“ používané v tzv. newspeaku jen ve významu. „this dog is free from lice“ (tento pes je zbaven vší), „this field is free from weeds“ (toto pole je zbavené plevele), takže pojem duchovní nebo politické svobody zmizel, protože neexistovala slova, která by to vyjadřovala. Bylo to zvláštně prorocké, protože více méně právě se to slovu „free“ přihodilo již za našeho života.

Dříve toto slovo znamenalo svobodu od státního nátlaku, tedy svobodu projevu, svobodu shromažďování, svobodu vyznání. Nyní to znamená „entitlement“ (nárok, oprávnění, právo na něco). Mám právo pracovat, mám právo využívat státní systém zdravotní péče atd. Tato zpráva o lidských právech se posunula od pojmu práv jako záruky osobní svobody k právu jako požadavku na všechny ostatní. Místo aby zaručovala právo na rovné zacházení, prosazuje právo na rozdílné zacházení. V Evropě není krize lidských práv, je to krize demokracie a tuto krizi nevyřešíme přesunem pravomoci z volených zástupců na nevolené právníky.

***

  Licia Ronzulli (PPE). – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, omlouvám se za svůj předchozí výstup, ale jako Italka nemohu některé postoje vystát. Jsem znechucena, protože paní Alfanová neustále využívá minuty vymezené na vysvětlení hlasování k tomu, aby vykládala lži a překrucovala to, co se v Itálii skutečně děje. Včerejší hlasování o důvěře v italském parlamentu proběhlo zvlášť o každém kandidátovi a za zcela demokratických podmínek. Vzdávám se proto svého vysvětlení hlasování a prohlašuji, že jsem hlasovala pro zprávu pana Juvina.

Zpráva: Philippe Juvin (A7-0338/2010)

  Mario Pirillo (S&D). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, také já jsem přesvědčen o tom, že reklama může hrát důležitou úlohu při stimulaci hospodářské soutěže a konkurenceschopnosti mezi podniky v zájmu rozšíření nabídky pro spotřebitele.

Evropa však musí v této oblasti provádět přísnější regulaci, jinak zde hrozí stále větší agresivita, zejména v důsledku využívání nových technologií. Stále častěji skutečně dochází k tomu, že spotřebitelé poskytují citlivé údaje, aniž si uvědomují důsledky, které z toho mohou plynout.

Proto vítám zprávu pana Juvina, a to zejména vzhledem k tomu, že se zaměřuje na ty nejzranitelnější osoby, například na děti, které nedokážou nezávisle posoudit obchodní nabídky předkládané stále agresivnějšími reklamami.

  Sirpa Pietikäinen (PPE). - (FI) Pane předsedo, reklama je pro spotřebitele často užitečným zdrojem informací a pomáhá jim při praktickém rozhodování. Toto odvětví zavedlo výborné postupy vlastní kontroly v rámci etických kodexů, které stanoví, jaký druh reklamy je přípustný a dobrý.

V posledních letech se však tato praxe vytrácí, neboť jsme svědky například využívání dětí a objevují se také reklamy zaměřené na děti. Proto jsem přesvědčena, že by Parlament měl v této věci zasáhnout a později využít tuto skvělou zprávu jako východisko k posouzení, zda je třeba směrnici revidovat a zpřísnit.

  Anna Maria Corazza Bildt (PPE). - Pane předsedající, reklama je klíčovou součástí dobře fungujícího vnitřního trhu a jejím cílem je podpořit hospodářskou soutěž a dát spotřebitelům možnost volby. Hlasovala jsem pro zprávu o reklamě. Nenavrhuje nové právní předpisy či pravidelnou reklamu, ani nekontroluje a neomezuje internet.

Zpráva přispívá k silnějšímu povědomí o nutnosti odpovědné reklamy v boji proti nekalým obchodním praktikám v oblasti reklamy a v zájmu respektování osobních údajů a soukromí spotřebitelů.

Vyzývám obchodnické kruhy, aby převzaly svůj díl odpovědnosti zahrnující vlastní kontrolu a dobrovolná opatření s cílem vyhnout se klamavé, skryté a vtíravé reklamě. Přimlouvám se zejména za to, aby terčem reklamy nebyly děti. Přestaňte používat Batmana, Spidermana a Bamse proti našim dětem.

Zpráva: Bendt Bendtsen (A7-0331/2010)

  Jim Higgins (PPE). – (GA) Pane předsedající, vítám Bendtsenovu zprávu, pro kterou jsem hlasoval. Musíme zdůraznit úspory energie jako způsob snižování poptávky po energii, a tudíž dosáhnout energetické účinnosti v celé Evropské unii. Často diskutujeme o obnovitelných zdrojích energie, ale je velmi snadné zapomenout na naši spotřebu elektřiny. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože je nesmírně důležitá. Chci poblahopřát zpravodaji.

  Jens Rohde (ALDE). - Pane předsedající, došlo zde k zajímavému agresivnímu výstupu ze strany naší italské kolegyně.

Minulý týden se hodně lidí vypravilo do dalekého Cancúnu, ale v boji proti změně klimatu velkého pokroku nedosáhli. Dnešním hlasováním o energetické účinnosti jsme skutečně udělali krok kupředu. Jak tato zpráva naprosto správně poukazuje, energetická účinnost je nejefektivnější a nejrychlejší způsob, jak snížit množství emisí CO2. Přesto však opatření přijímaná v členských státech ani zdaleka nestačí. Při našem současném úsilí splníme do roku 2020 pouze polovinu z cílových 20 %. V oblasti energetické účinnosti potřebujeme proto závazný cíl. Tato zpráva obsahuje mnoho řešení. Nyní je nutno je realizovat. Chtěl bych poděkovat panu Bendtsenovi a poblahopřát mu k jeho skvěle odvedené práci na této zprávě.

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE). - (LT) Pane předsedající, chtěla bych poblahopřát zpravodaji panu Bendtsenovi k této velmi důležité zprávě o revizi akčního plánu pro energetickou účinnost. Hlasovala jsem pro ni, neboť se domnívám, že je důležitá nejen z ekonomických důvodů, ale také s ohledem na konferenci v Cancúnu. Podařilo se nám tam dosáhnout určitého společného východiska, a tak nejdůležitější je, aby Evropská unie i nadále doma pokračovala ve snižování emisí CO2. Energetická účinnost je nejvhodnějším řešením. Členské státy musí mít pro tuto oblast účinné národní akční plány včetně finančních mechanismů. Je třeba uzavřít dohodu mezi členskými státy a Evropskou komisí o konkrétní pomoci. Rozhodnutí, jako jsou ta dnešní, by byla ku prospěchu všem Evropanům, neboť mluvíme o mnoha nezávislých oblastech – o dopravě, nových technologiích a účinnosti budov, o výrobní a přenosové infrastruktuře. Tento dokument je souborem opatření, zaměřených nejen na ochranu životního prostředí, ale také na podporu národních ekonomik.

  Hannu Takkula (ALDE). - (FI) Pane předsedo, také jsem hlasoval pro zprávu pana Bendtsena o energetické účinnosti. V Evropské unii nás k energetické účinnosti, úsporám energie a využití obnovitelných zdrojů energie zavazuje také program Evropa 2000. Musíme si však uvědomit, že když si sami sobě stanovíme takovéto cíle, musí se k nim zavázat všichni. To byl a je problém v celé Evropě, cíle jsou dobré, ale členské státy se nezavázaly k jejich plnění.

Samozřejmě se předpokládá, že když mluvíme o účinném využívání energie, netýká se to pouze Evropy, ale platí to v mnohem širším rozsahu. Je jasné, že v žádném případě nemůže být energetická účinnost a úspory překážkou hospodářské soutěži. Ale musíme být zároveň schopni konkurovat na světových trzích, a zajistit tak prosperitu a konkurenceschopnost v Evropě. Jak jsem již řekl, důležité je dodržovat závazky, které jsme přijali.

  Sonia Alfano (ALDE). – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, jsem přesvědčena, že Evropská unie nemůže ustoupit od úkolů v oblasti energetiky, které budou rozhodovat o osudu naší planety.

Musíme vyvrátit mýtus, že hospodářský rozvoj země je úzce spjat se zvýšenou spotřebou energie. Evropa musí být průkopníkem nového udržitelného hospodářského modelu založeného na menším a produktivnějším využívání zdrojů, včetně energie. Musíme proto oddělit hospodářský růst od závislosti na větším objemu energie prodávané průmyslu a veřejnosti, a naopak ho navázat na rozvoj energetických služeb, které vytvářejí pracovní místa a energetickou účinnost.

Z těchto důvodů se domnívám, že energetická účinnost představuje pro budoucnost EU prioritu, a to z hlediska hospodářství i z hlediska životního prostředí, a doufám, že Komise okamžitě podnikne potřebné kroky ke splnění závazných cílů, které dnes Parlament stanovil.

  Sirpa Pietikäinen (PPE). - (FI) Pane předsedající, hlasovala jsem pro závaznější a ambicióznější politiku v rámci tohoto akčního plánu energetické účinnosti a jsem velmi spokojena s konečným postojem Parlamentu v této záležitosti.

Změně klimatu hlavně nelze zabránit pouhým přijetím mezinárodních závazků nebo prohlášením, potřebujeme praktické řešení jak dosáhnout cílů snížení emisí. V tomto úsilí je zásadním a hlavním projektem zvýšení energetické účinnosti. K dosažení těchto cílů potřebujeme velmi širokou a komplexní politiku zaměřenou na zvýšení energetické účinnosti, politiku, která je závazná a v případě potřeby finančně motivovaná a která zahrnuje sankce. Tento akční plán je dobrým krokem tím směrem.

***

  Předsedající. − Pane Silvestrisi, tleskáte mi nebo žádáte o faktickou poznámku v průběhu vysvětlení hlasování? Je to velmi neobvyklé, ale prosím.

  Sergio Paolo Francesco Silvestris (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, vidíte, že tleskám a zároveň také využívám příležitosti, abych učinil faktickou poznámku.

Pane předsedající, máte také v úmyslu přijmout opatření proti poslancům, kteří díky vaší laskavosti využívají vymezený čas k urážení vlády své vlastní země?

Ve vaší přítomnosti jedna kolegyně právě urazila italskou vládu, která včera v hlasování získala důvěru italského parlamentu a má rovněž důvěru italské veřejnosti. Dotčené kolegyni se to možná nebude líbit, ale to je její problém a může to vyřešit se svými přáteli. Tato kolegyně zde využila svého času, aby urážela vládu své země, která je rovněž mou rodnou zemí, místo aby vysvětlila své hlasování.

Pane předsedající, rád bych se vás zeptal, zda máte v úmyslu tyto věci tolerovat navzdory jednacímu řádu, protože je-li tomu tak, budu se v budoucnu účastnit všech vysvětlení hlasování, abych hovořil ve prospěch vlády, která vede Itálii legitimně, se souhlasem země a jejího parlamentu.

  Předsedající. − Doufám, že oceňujete skutečnost, že jsem vám umožnil hovořit, i když to, s čím jste vystoupil, ve skutečnosti nebyla faktická poznámka. Mým úkolem není kontrolovat, co se poslanci rozhodnou říkat. Mým úkolem je zajistit, aby to říkali v době, kterou mají vymezenou, aby se vzájemně nepřerušovali, což někdy dělají poněkud neomaleným a hlasitým způsobem. Děkuji vám proto za připomínku. Budu trvat na tom, přinejmenším, dokud jsem předsedajícím, aby se k sobě poslanci chovali zdvořile, a pokusím se dodržovat čas, jak nejvíce budu moci. To, co poslanci říkají v sále, v demokratickém sále, jako je tento, je jejich věc, nikoli moje.

***

  Seán Kelly (PPE). – (GA) Pane předsedající, k tomuto tématu mám několik poznámek.

Myslím, že v boji proti změně klimatu byl až dosud téměř všechen důraz kladen na obnovitelné zdroje energie, které jsou samozřejmě velmi důležité. Ale v oblasti energetické účinnosti by mohlo být dosaženo ještě mnohem více, a proto tuto zprávu vítám.

Ještě mnohem více by bylo možno dosáhnout v oblasti budov, zejména pokud jde o samotnou tuto budovu, budovy v Bruselu a mnoho dalších veřejných budov. Je velmi důležité, abychom zvýšili jejich energetickou účinnost. Totéž platí pro mnoho druhů dopravy. Pro mnoho velkých nenasytných dieselových motorů. Výrobci by měli být vázáni k tomu, aby jejich výrobky byly energeticky účinnější.

Jednu skupinu však chci pochválit. Úžasnou práci u nás doma dělají školy v rámci projektů zelené vlajky. To je třeba uznat a podporovat, neboť působí na děti a jejich rodiče a vytvářejí kladný přístup.

Písemná vysvětlení hlasování

Zpráva: Reimer Böge (A7-0367/2010)

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Rozpočtová praxe Evropské unie se řídí některými zásadami včetně zásady konkrétního určení. To znamená, že částka přidělená na příslušnou politiku může být využita pouze na tuto politiku. Tato zásada spolu s dalšími zajišťuje řádné finanční řízení Evropské unie. Zároveň to však vede k určité nepružnosti v rozpočtu. V rámci ročního rozpočtu, a o to více ve víceletém finančním rámci, není možno dopředu předvídat veškeré výdaje, kterým bude Evropská unie čelit. A proto byl již před několika lety zaveden nástroj pružnosti. Tvoří jej finanční rezerva, jejíž výše je každoročně zahrnuta do rozpočtu. Umožňuje financování politik a projektů, jejichž náklady nebylo možno předem odhadnout. Zpráva mého kolegy pana Bögeho doporučuje, aby se prostřednictvím tohoto nástroje financoval program celoživotního vzdělávání, program pro konkurenceschopnost a inovace a pomoc pro Palestinu. Jelikož se jedná o tři oblasti, kde považuji činnost Evropské unie za prospěšnou, bez váhání jsem pro tento dokument hlasovala.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. − (LT) Souhlasím s rozhodnutím Evropského parlamentu poskytnout dodatečnou finanční pomoc na provádění programu celoživotního vzdělávání a programu pro konkurenceschopnost a inovace v roce 2011. Prováděním těchto programů by mohlo být dosaženo cíle stanoveného v lisabonské strategii, tedy proměny Evropské unie v celosvětově konkurenceschopnou ekonomiku založenou na znalostech, udržitelném hospodářském rozvoji a nových pracovních místech a usilující o lepší sociální soudržnost.

V zájmu zvýšení konkurenceschopnosti Evropské unie v celosvětovém měřítku je třeba věnovat zvláštní pozornost malým a středním podnikům a poskytnout jim potřebnou pomoc a finanční podporu. Kromě toho by investice do zelených inovací a rozvoje vědeckého výzkumu podpořily využívání obnovitelných zdrojů energie, což by umožnilo vznik nových udržitelných pracovních míst v různých odvětvích včetně energetiky, výroby a dopravy.

  Bastiaan Belder (EFD), písemně. − Bögeho zpráva o využití nástroje pružnosti nemůže počítat s mou podporou. Návrh Evropské komise postrádá dostatečné zdůvodnění, proč je toto dodatečné financování nezbytné. Kromě toho jsem k využití nástroje pružnosti obecně velmi kritický. Je zapotřebí snížit jiné rozpočtové položky a umožnit tak financování rozpočtových položek, u kterých vzniká důvodná potřeba dodatečného financování.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Nástroj pružnosti umožňuje financování výdajů na konkrétní účely, které nemohou být financovány v rozsahu maximálních povolených limitů z jedné či více kapitol víceletého finančního rámce. Proto je jeho použití v rámci rozpočtu na rok 2011 vázáno na financování programu celoživotního vzdělávání a programu pro konkurenceschopnost a inovace – v rámci strategie EU 2020 – a rovněž programu pomoci pro Palestinu, mírového procesu a Agentury OSN pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků na Blízkém východě (UNRWA). Vzhledem k důležitosti těchto programů mám v úmyslu návrh podpořit.

  Mario Mauro (PPE), písemně. − (IT) Parlament se musí bezesporu stavět pozitivně ke zprávě pana Bögeho o uvolnění prostředků z nástroje pružnosti pro financování programu celoživotního vzdělávání, programu pro konkurenceschopnost a inovace a pro Palestinu. Souhlasím s nutností vyčlenit dodatečné výdaje překračující strop kapitoly 1 a 4. Vzhledem k současné hospodářské situaci jsou tyto výdaje nezbytně nutné z různých hledisek, pro boj s krizí a také pro naši mezinárodní důvěryhodnost.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Je nepřijatelné, aby financování pomoci pro Palestinu, programů evropského vzdělávání a programů pro zvýšení konkurenceschopnosti a volné hospodářské soutěže bylo zahrnuto v jediném dokumentu. Je jasné, že jde o zlý úmysl. Kvůli tomuto spojení jsem nucen zdržet se hlasování. Znovu ovšem zdůrazňuji svou plnou podporu věci palestinského lidu.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Hlasoval jsem pro tuto zprávu s cílem zajistit uvolnění finančních prostředků z fondů EU v celkové výši přibližně 70 milionů EUR v položkách na závazky a v položkách na platby z Fondu solidarity Evropské unie pro přírodní katastrofy v Portugalsku, které požádalo o finanční prostředky vzhledem ke katastrofě způsobené sesuvy půdy a záplavami na ostrově Madeira, a také ve Francii, která podala žádost o pomoc po katastrofě způsobené bouří Cynthia. Myslím, že musíme tyto členské státy podpořit, aby mohly řešit a co nejvíce omezit následky těchto přírodních jevů. Fond solidarity EU byl vytvořen jako projev solidarity Evropské unie s obyvatelstvem regionů zpustošených katastrofami. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, neboť mám za to, že vyzývá k uvolnění finančních prostředků pro tento účel, a že je tedy zaměřena na konkrétní využití mechanismu, který máme k dispozici.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Částky uvedené v této zprávě jsou naprosto nerealistické. Kromě toho, že by současný finanční rámec musel stačit na pokrytí těchto cílů, pokud by došlo k nárůstu, počítalo se s podstatně nižšími částkami. Přizpůsobení finančního rámce návrhům obsaženým ve zprávě by pružnost Evropské unie nezvýšilo, naopak by ji omezilo. A to je důvod, proč jsem hlasoval proti této zprávě.

  Wojciech Michał Olejniczak (S&D), písemně. – (PL) Chtěl bych především vyjádřit své uspokojení nad skutečností, že Evropský parlament a Rada se dohodly na financování programu celoživotního vzdělávání a programu pro konkurenceschopnost a inovace. Rád bych se zaměřil zejména na program celoživotního vzdělávání. Skládá se ze čtyř odvětvových programů. Zvlášť důležitý je podle mého názoru program Erasmus, který v masovém měřítku umožňuje studentské výměny. To je mimořádně důležité z hlediska získávání nových znalostí a dovedností i z důvodu navazování nových známostí a sbližování kultur jednotlivých členských států. Podobnou úlohu – pokud jde o školní mládež – plní program Comenius.

Tyto programy se jsou prospěšné nejen evropskému hospodářství, ale pomáhají vytvářet evropské uvědomění na základě nadnárodní sítě známostí. Tyto programy by měly mít vysokou prioritu, bez ohledu na rozpočtovou situaci, neboť představují investici, ze které bude Evropská unie těžit v mnoha oblastech – a to nejen v hospodářství, ale také v kultuře a politice. Rozhodnutí o pomoci pro Palestinu je důležité z jiných důvodů, ale rovněž ho považuji za odůvodněné.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. − (IT) Po neúspěchu dohodovacího řízení předložila Evropská komise návrh na uvolnění prostředků z nástroje pružnosti v rámci nového rozpočtového „manévru“ pro rok 2011. Hlasoval jsem pro něj především proto, že nárůst se týká dvou programů, a sice programu celoživotního vzdělávání a programu pro konkurenceschopnost a inovace (CIP), které si zaslouží od Evropské unie tu největší podporu a nejvíce prostředků. Nástroj pružnosti je stanoven v interinstitucionální dohodě o rozpočtové kázni. Po dohodě mezi oběma složkami rozpočtového orgánu (Evropským parlamentem a Radou) umožňuje financování nad stropy stanovené ve finančních výhledech potřeb, které nebylo možno předvídat v době, kdy byl nastaven víceletý finanční rámec na maximální roční částku ve výši 200 milionů EUR. Pro Evropský parlament je to důležitý závěr, neboť to znamená úspěch v dialogu o rozpočtu s Radou.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Chtěl bych ocenit dohodu dosaženou v dohodovacím řízení o používání nástroje pružnosti k financování, a to především k financování programu celoživotního vzdělávání. Považuji za nezbytně nutné, aby Evropská unie investovala do rozvoje kvalitního vzdělávání a odborné přípravy a do podpory vysoké úrovně výsledků. Pouze náročná a kvalitní výuka mohou zvýšit konkurenceschopnost Evropy.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. − Interinstitucionální dohoda ze dne 17. května 2006 umožňuje uvolnit prostředky z nástroje pružnosti na financování přesně určených výdajů, které nebylo možno financovat v rámci stropů v jedné či více kapitolách víceletého finančního rámce. Rozpočet roku 2011 je třeba navýšit o další výdaje nad rámec stropů kapitol 1a a 4. Proto se navrhuje uvolnit prostředky z nástroje pružnosti podle bodu 27 interinstitucionální dohody. Budou uvolněny následující částky: 18 milionů EUR na program celoživotního vzdělávání z kapitoly 1a, 16 milionů EUR na program pro konkurenceschopnost a inovace z kapitoly 1a, 71 milionů EUR pro Palestinu z kapitoly 4. Obě složky rozpočtového orgánu připomínají, že výše zmíněné rozhodnutí musí být zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie ještě před zveřejněním rozpočtu pro rok 2011.

Návrh souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2011 ve znění pozměněném Radou

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Rozpočet Společenství na rok 2011 představuje výdaje ke schválení ve výši 141,8 miliard eur a 126,5 miliard eur na přímé platby. Za prioritu Evropského parlamentu v tomto rozpočtu můžeme považovat posílení výdajů na vzdělání a inovace. Z tohoto důvodu jsou v okruhu 1a – Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost finanční prostředky na Program celoživotního učení navýšeny o 18 milionů eur a v okruhu 3b – Občanství je pro potřeby programu Mládež v akci navýšení 3 miliony eur.

Potěšil mě závazek příštích čtyř předsednictví Evropské unie (vlád Maďarska, Polska, Dánska a Kypru) k zapojení Evropského parlamentu do budoucích rozhovorů a jednání o příštím víceletém finančním rámci (VFR).

Oceňuji závazek Evropské komise předložit formální návrh do konce června 2011, což umožní projednání návrhů týkajících se jejích vlastních zdrojů společně s víceletým finančním rámcem. Zapojení Evropského parlamentu do těchto záležitostí řeší rovněž Lisabonská smlouva (čl. 312 odst. 5, články 324 a 311).

Doufám, že potřeba jednomyslného přijetí příštího víceletého finančního rámce a nových vlastních zdrojů Radou nepovede k zablokování této záležitosti.

  Bogusław Liberadzki (S&D), písemně. – (PL) Evropská rada a Parlament se dohodly ohledně rozpočtu na rok 2011. Hlasoval jsem pro jeho přijetí s ohledem na jeho základní politické a institucionální principy, které mimo jiné navrhují posílení role Evropského parlamentu v jednáních o novém finančním rámci na období po roce 2013 a jeho účast v diskusi o nových zdrojích příjmů včetně evropské daně. Další výhodou rozpočtu je jeho větší pružnost za nepředvídaných okolností. Vyhnuli jsme se nebezpečí rozpočtového provizoria, jež by fungování Evropské unie do velké míry paralyzovalo. Taková situace by byla obzvláště škodlivá v době, kdy musíme intenzivně bojovat s následky hospodářské krize a uvést do života Lisabonskou smlouvu. Značnou zásluhu na tom má postoj skupiny Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu.

  Bogusław Sonik (PPE), písemně. – (PL) Přijetí rozpočtu na rok 2011 je důkazem, že je možné se v Evropské unii dohodnout na kompromisu. Návrh finančního plánu na rok 2011 byl přijat a odhlasován díky dobré vůli všech orgánů, které se podílely na jeho vzniku. Dosaženého kompromisu bychom si měli obzvláště považovat, protože rozhodovací procesy po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost jsou nové a Evropský parlament se poprvé v historii podílel na rozhodování o výdajích jako rovnocenný partner Rady Evropské unie a Evropské komise. Nejedná se o ideální rozpočet, ale domnívám se, že výdaje byly rozděleny rozumně a že pokrývají všechny priority Evropské unie. Hlasováním pro přijetí rozpočtu na rok 2011 jsem také vyjádřil podporu dalšímu rozvoji a myšlence evropské integrace.

ZprávaSidonia Elżbieta Jędrzejewska, Helga Trüpel (A7-0369/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro přijetí této zprávy, neboť rozpočet Společenství na rok 2011, který na dílčím zasedání předložil Rozpočtový výbor Evropského parlamentu, posiluje financování priorit vytyčených Parlamentem, jako je vzdělání, inovace, mírový proces na Blízkém východě a v Palestině, Program celoživotního učení, výzkumný program „Lidé“ a program pro konkurenceschopnost a inovace. Blahopřeji Parlamentu, Radě a Komisi k jejich dohodě o možnosti průběžně upravovat rozpočet během roku 2011, bude-li k dosažení právních závazků EU potřeba dalších finančních prostředků, vzhledem k tomu, že právní předpisy neumožňují, aby byl rozpočet EU ve schodku. Kromě rozpočtu vznesl Evropský parlament určité politické požadavky vtahující se k uplatňování pravidel stanovených Lisabonskou smlouvou, zejména s ohledem na nový systém vlastních zdrojů. Zde je dobré podotknout, že Evropská komise oznámila, že předloží formální podnět ke konci června 2011, což zajistí projednání vlastních zdrojů souběžně s budoucím finančním výhledem.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. − Hlasovala jsem pro přijetí usnesení a podpořila rozpočet Evropské unie na rok 2011. Vítám dohodu, které bylo konečně dosaženo mezi Radou, Komisí a Evropským parlamentem, a doufám, že se jedná o udržitelný rozpočet, který bude možné plně a předvídatelně realizovat od začátku finančního roku. Přijetím tohoto usnesení my, jakožto Evropský parlament zajišťujeme financování a kontinuitu rozpočtu dohodnutého mezi Radou a Rozpočtovým výborem. Jsem přesvědčena, že bylo potřeba vyčlenit více finančních prostředků na vzdělání, výzkum a inovace, protože Evropská unie musí zvýšit svou účinnost a konkurenceschopnost, aby vybředla z finanční a hospodářské krize. K dosažení tohoto cíle musí EU vytvořit dlouhodobou strategii, jejíž součástí by měl být i tento rozpočet.

  Charalampos Angourakis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Schválení rozpočtu Společenství na rok 2011 Evropským parlamentem jen pár dní poté, co tento orgán jej zamítl, dokazuje, že celá procedura je jen špatně maskovanou snahou zastřít skutečný účel rozpočtu, který má sloužit zájmům velkých podniků a jejich snahám o přesunutí tíže hospodářské krize a rostoucích imperialistických zásahů na pracující. Zároveň tato promyšlená hra odhalila velkou konkurenci mezi imperialisty a skutečnost, že subjekty Společenství se přetlačují o pozice, aby po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost mohly co nejlépe sloužit zájmům plutokracie. Už před časem padlo rozhodnutí omezit už tak minimální příspěvky určené pro chudé zemědělce, dělníky a osoby samostatně výdělečně činné a naopak zvýšit prostředky přímo vyplácené monopolním skupinám, službám a infrastrukturám v oblasti civilně-vojenské intervence a na potlačování dělnické třídy a místních hnutí.

Politické mluvčí kapitálu takové triky před pomluvami nezachrání. Jejich skutečná úloha je den ode dne jasnější. Pracující třídy a místní hnutí stupňují svůj boj proti politice Evropské unie a buržoazních vlád, čímž vytvářejí nové možnosti pro místní hospodářství, které bude sloužit jejich potřebám, a nikoliv potřebám kapitálu.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Příprava rozpočtu na rok 2011 opět vyvolala skutečné politické vyjednávání mezi poslanci Evropského parlamentu a vládami členských států. V současném ovzduší rozpočtových škrtů chtěla Rada Evropské unie, která zastupuje vlády členských zemí, aby se Unie podílela na úsporných opatřeních, která si evropské země samy předepisují. Navzdory skutečnosti, že Evropský parlament, stejně jako Komise, naopak chtěly, aby politiky zabývající se řešením krize byly dobrovolné, podpořil Parlament postoj Rady v jasném vyjádření solidarity s členskými státy. Výměnou za tento ústupek požadoval Parlament diskusi o zdrojích Evropské unie, zejména o otázce vlastních finančních prostředků, které by byly nezávislé na příspěvcích členských států. Zpočátku byla Rada nepřístupná, ale nakonec našim oprávněným požadavkům ustoupila. Z tohoto důvodu jsme já i další poslanci Evropského parlamentu hlasovali pro rozpočet, jehož ambice jsou sice omezené na krátké období, ale přece jen otevírají vyhlídky pro budoucí politiky EU.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. − (LT) Hlasoval jsem pro přijetí rozpočtu na rok 2011. Tento rozpočet byl posílen o nové postupy stanovené Lisabonskou smlouvou. Zdlouhavá a složitá vyjednávání, která předcházela dosažení dohody, dokazují, že po vstupu nových rozpočtových zásad v platnost budeme nuceni v nejdůležitějších oblastech politiky EU hledat racionální institucionální kompromisy. Poprvé od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost využil Evropský parlament pravomoci, které získal, k plnohodnotné účasti na sestavování rozpočtu Evropské unie. První neúspěšný pokus o dosažení dohody a zahrnutí oprávněných požadavků Evropského parlamentu poukazuje na přetrvávající konflikt mezi orgány, který by ve skutečnosti neměl existovat, protože zabraňuje jejich účinné spolupráci. Cílem všech orgánů Evropské unie je zajistit, aby dohody, které jsou obzvláště důležité pro celou EU a její občany, byly přijaty co nejhladším způsobem. Proto jsem přesvědčen, že v budoucnosti musí dojít k zásadním změnám ve způsobu fungování samotných orgánů, a začlenění Evropského parlamentu do všech fází jednání, zejména těch rozpočtových, musíme považovat za obzvlášť důležité pro realizaci zásad zastupitelské demokracie.

  Dominique Baudis (PPE), písemně. – (FR) Evropská unie se musí vybavit rozpočtem, který odpovídá jejím ambicím. Nesmí se nechat vláčet krizí, ale musí se postavit výzvám, kterým čelí. Díky Lisabonské smlouvě je nyní Evropský parlament rovnocenným partnerem Rady a prokázal se jako proaktivní síla. Hlasoval jsem pro přijetí rozpočtu na rok 2011, protože je na nás, poslancích Evropského parlamentu, abychom Evropě dali jasný politický směr. V roce 2011 bude Evropa usilovat o dosažení svých priorit. Bude moci navýšit své finanční potřeby, aby mohla uplatnit nové pravomoci. Navzdory složité hospodářské situaci dokázal Evropský parlament získat od členských států pevný závazek.

Na návrh Evropského parlamentu zahájí Komise v roce 2011 diskuse o různých druzích vlastních zdrojů, které Evropa potřebuje k zajištění své budoucí finanční nezávislosti. Jsem však hluboce znepokojen, že Parlament nedosáhl konsensu ohledně dodatečného financování projektu ITER po roce 2012. Experimentální termonukleární reaktor, který je vlajkovým projektem mezinárodního výzkumu a evropské vědecké dynamiky, mohl těžit z nevyužitých prostředků a přebytku rozpočtu na rok 2011.

  Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně. – (FR) Poté, co se Evropský parlament osvědčil při vyjednávání s Radou o rozpočtu na rok 2011, podmínkách pro sestavení příštího víceletého finančního rámce a otázce vlastních zdrojů EU, prohrál bitvu. Schválením rozpočtu na rok 2011 během prosincového dílčího zasedání jsme potvrdili, že Rada měla pravdu. Naše obavy se netýkaly čísel, ale spíše politických požadavků. Nezapomněli jsme na našich sedm požadavků přijatých během předchozího dílčího zasedání. Pozitivem je, že Komise na jaře 2011 rovněž předloží návrh v otázce vlastních zdrojů. Evropský parlament se bude účastnit těchto debat, stejně jako se bude účastnit diskusí o finančním výhledu. Podmínky jeho účasti však zatím nejsou určené, takže boj za uznání práva spolurozhodování v této oblasti je teprve na začátku.

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) Přijetí rozpočtu EU na rok 2011 Evropským parlamentem ukazuje, že při ustavení dialogu mezi ním a Komisí můžeme dospět k oboustranně výhodnému řešení. Komise si uvědomila, že Evropský parlament má nyní silnější slovo v oblasti financí EU, a rozhodla se, i když poněkud pozdě, že tuto situaci bude respektovat. Z praktického hlediska rozpočet zůstává v hodnotách vymezených Radou, ale zároveň obsahuje i některé priority Parlamentu. Před dosažením dohody jsme se nacházeli v poněkud zvláštní situaci, kdy jsme měli různé strategie a programy, které nebyly součástí rozpočtového výhledu na následující rok. Tyto strategie a programy nemohou zůstat jen tak na papíře, protože by jenom poukazovaly na nesrovnalosti a nedostatek důvěry v právní předpisy přijaté samotnou Evropskou unií.

Je zřejmé, že není možné rozvíjet programy na podporu mladých lidí, inovací a výzkumu a prohlašovat se za aktivního účastníka globální zahraniční politiky bez finančních prostředků určených k financování všech těchto plánů. Evropský parlament u Rady prosadil potřebu provádět pravidelná hodnocení přínosu nových právních předpisů a jejich financování. Pro nás, coby zástupce přímo volené občany Evropské unie je důležité, aby daňoví poplatníci viděli, že jejich peníze jsou dobře vynaložené.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) S rozpočtem, jenž byl dnes schválen, jsem spokojená, jelikož obsahuje priority přijaté v říjnu Evropským parlamentem, které posilují klíčové oblasti jako vzdělání, mládež, výzkum a inovace. Je nezbytné vybavit Evropskou unii udržitelným rozpočtem, který může být plně realizován předvídatelným způsobem od začátku finančního roku, narozdíl od režimu prozatimních dvanáctin, který by ohrozil realizaci politik Unie. Stejně tak je důležité v době krize usilovat o rozpočet s vizí, který posílí oblasti, které přispívají k hospodářskému růstu a vytváření většího množství kvalitnějších pracovních míst, jako jsou věda a inovace. Pouze ambiciozní rozpočet povede k hospodářskému oživení v Evropě.

  Frédéric Daerden (S&D) písemně. – (FR) Rozpočet na rok 2011 byl odhlasován odpovědně, s hořkostí a přesvědčením. Odpovědnost: skupina Pokrokové aliance socialistů a demokratů a Evropský parlament na sebe vzaly odpovědnost hlasováním pro přijetí rozpočtu, aby zabránily zablokování orgánů a použití režimu prozatimních dvanáctin. Hořkost: proces spolurozhodování v rozpočtových záležitostech je předem prohraná bitva. Navzdory ústupkům Evropského parlamentu některé členské státy, které narozdíl ode mě nevěří v přidanou hodnotu evropského rozpočtu, zůstaly neoblomné. Přesvědčení: budoucnoust Evropské unie záleží na vlastních zdrojích a dani z finančních transakcí. Abychom mohli tento zásadní cíl přeměnit v realitu, potřebujeme závazek Evropské komise v této otázce. Potřebujeme usnadnění obchodu a dopravy a také rozpočet na rok 2011 a z tohoto důvodu jsem se zdržel hlasování o pozměňovacím návrhu, který k této problematice znovu předložili Zelení, což bylo symbolické, ale nezodpovědné. Usnadnění obchodu a dopravy je příliš důležitým tématem, aby si s ním někdo zahrával v rámci politických strategií předkládání pozměňovacích návrhů, jejichž původním autorem je někdo jiný, a které navíc nepočítají s přidělením rozpočtových prostředků. Účelem původně socialistického pozměňovacího návrhu bylo posunout diskusi v rámci rozpočtového procesu, ale pokud by byl dnes přijat, znamenalo by to volbu Evropské unie bez rozpočtu.

  Christine De Veyrac (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro přijetí rozpočtu s téměř nulovým navýšením oproti roku 2010, abychom ukázali, že Evropský parlament dokáže projevit zralost a odpovědnost v souvislosti s hospodářskou krizí, která ochromuje vnitrostátní vlády. Není správné začít s navyšováním rozpočtu na rok 2011 v době, kdy většina členských států vstupuje do období přísné rozpočtové kontroly. Jsem ráda, že tvrdá jednání, která na toto téma proběhla mezi různými orgány, vedla ke kompromisu a že jsme zabránili vzniku rozpočtové krize v roce 2011.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro přijetí zprávy o novém návrhu rozpočtu na rok 2011, protože posiluje financování v oblastech označených za priority Evropského parlamentu, jako je vzdělání, inovace, konkurenceschopnost a soudržnost pro růst a zaměstnanost, stejně jako zachování a řízení přírodních zdrojů.

  Göran Färm (S&D), písemně. − (SV) My švédští sociální demokraté jsme dnes hlasovali pro přijetí návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2011. Jedná se o umírněný rozpočet, který ale obsahuje i důležité investice do výzkumu, iniciativ zaměřených na mladé lidi a nezbytných programů rozvojové pomoci pro Palestinu, a také umožňuje ustavení nové Evropské služby pro vnější činnost a nových orgánů pro finanční dohled.

Zdrželi jsme se však hlasování jak o znění, tak o navrhovaném rozpočtu, pokud jde o nové vlastní zdroje Evropské unie. Podporujeme revizi režimu vlastních zdrojů EU a prozkoumání možnosti daně z finančních transakcí, ale domníváme se, že v současné době máme příliš málo informací, abychom k této otázce mohli zaujmout detailní postoj.

Bez ohledu na formu případného nového režimu přijmů EU bychom chtěli zdůraznit, že musí být rozpočtově neutrální a respektovat pravomoci členských států v oblasti daní.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Rozpočet Evropské unie na rok 2011 bude prvním rozpočtem dohodnutým po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Přestože dohoda, jež byla přijata v rámci nového procesu spolurozhodování, neřeší všechny obavy Evropského parlamentu, jedná se o základ společného porozumění, co se týče rozpočtových priorit Evropské unie. Nové výzvy, kterým EU čelí, poukázaly na důležitost existence postupů, které umožní Komisi provádět v rozpočtu změny v případě, kdy se ukáže, že vyčleněné finanční prostředky nedostačují k dosažení strategických cílů, zejména pokud jde o priority vytyčené v rámci strategie Evropa 2020.

Stejně tak bude úkolem Evropského parlamentu a Rady najít společnou řeč ohledně rychlé a účinné reakcea vytvořit podmínky pro více rovnostářskou a konkurenceschopnější Evropskou unii, která dokáže čelit novým výzvám.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Výsledek diskuse o rozpočtu na rok 2011 byl předvídatelný s přihlédnutím k zodpovědnosti Rady a hlavních politických skupin v Evropském parlamentu, ať už ve vymezení a přijetí současného víceletého finančního rámce, nebo při schvalování následných rozpočtů, které bude muset rámec pokrýt.

Co však dohoda neodstraňuje, ba naopak posiluje, jsou mnohé důvody ke kritice rozpočtu, které jsme zde nezmínili. S ohledem na zhoršující se hospodářskou a sociální krizi, nezaměstnanost a životní podmínky milionů lidí – k nimž velkou měrou přispívají plány reálného sociálního terorismu, který Evropská unie hodlá uvalit na členské státy – znovu poznáme pravý význam tolik vychvalované evropské solidarity: rozpočet, který nepřekračuje hranici 1 % hrubého národního důchodu (HND) Společenství, není schopný naplňovat svou funkci přerozdělovat bohatství a zajistit hospodářskou a sociální soudržnost, což bezpochyby ještě prohloubí už tak škodlivé účinky politik praktikovaných Evropskou unií. Opět zdůrazňujeme, že k tomuto rozpočtu existuje alternativa, která je nejen možná, ale skutečně nezbytná. Alternativa, která by znamenala významné posílení rozpočtu Společenství založené na spravedlivých příspěvcích členských států v souladu s jejich HND.

  Pat the Cope Gallagher (ALDE), písemně. – (GA) Vítám dohodu mezi Evropským parlamentem a vládami 27 členských států, zejména proto, že bez ní by platby, které mají irští farmáři obdržet příští rok, byly opožděné.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (S&D), písemně. – (PL) Hrozba rozpočtového provizoria na rok 2011 zmobilizovala Evropský parlament a Radu Evropské unie k intenzivnějším diskusím, jejichž výsledek – návrh rozpočtu, který byl dnes odhlasován – můžeme považovat za pragmatický kompromis. Jednání, která proběhla mezi orgány, vedla k přijetí většiny návrhů prosazovaných Evropským parlamentem. Dostalo se nám ujištění Rady o její ochotě spolupracovat na stanovení finančního rámce pro období 2014–2020, což bude praktickým naplněním ustanovení Lisabonské smlouvy. Evropský parlament také v této otázce dosáhl dohody s předsedy vlád Maďarska, Polska, Dánska a Kypru, tedy s těmi členskými státy, které budou v příštích dvou letech předsedat Radě EU. Rovněž nás těší rozhodnutí Rady zachovat mechanismus pružnosti v rozpočtu Evropské unie na úrovni 0,03 % hrubého domácího produktu (HDP) EU. Tyto prostředky umožní financování zásadních výdajů, se kterými se během jednání o předchozím rozpočtovém rámci nepočítalo, jakými jsou například Evropská služba pro vnější činnost a systém Galileo. Ústupkem Evropského parlamentu je odložení diskuse o budoucích zdrojích financování Evropské unie, k čemuž vyzývala i Evropská komise. Myšlenka vnitrostátních příspěvků do rozpočtu Evropské unie narazila na rozhodný odpor skupiny členských států, které se obávaly reakce veřejného mínění. K této diskusi se bezpochyby vrátíme v létě 2011, kdy Komise představí několik možností financování Evropské unie.

  Julie Girling (ECR), písemně. − (jménem delegace britských konzervativců) Britští konzervativci dnes hlasovali proti navýšení rozpočtu o 2,9 %, protože jsme přesvědčeni, že v době, kdy vnitrostátní vlády hledají způsoby, jak snížit své vlastní deficity nebo zlepšit svou finanční situaci, je nevhodné, aby poslanci Evropského parlamentu požadovali navyšování evropských výdajů. Rozpočet Evropské unie nemůže sloužit jako doplněk vnitrostátních rozpočtů v době úsporných opatření, jak argumentují někteří poslanci Evropského parlamentu, spíše by měl odrážet složitou situaci, ve které se členské státy EU nacházejí. Z tohoto důvodu konzervativci původně předložili pozměňovací návrh požadující dlouhodobé zmrazení výdajů na úrovni roku 2010, které by ujistilo veřejnost, že Evropská unie dělá, co může, aby dostala dlouhodobé veřejné výdaje pod kontrolu a postavila je na udržitelném základě.

  Estelle Grelier (S&D), písemně. – (FR) Dnešní schválení rozpočtu na rok 2011 poukázalo na dvojí selhání Evropského parlamentu. Rozpočet, který přijal, je příliš malý: +2,91 %, což je méně než při prvním čtení (+6 %) a méně, než činil návrh Komise (+5,8 %). Výše přijatých částek je stejná jako u původních návrhů a nedává Radě žádný prostor k vyjednávání, což stěží budí důvěru v možnosti vyjednávání o budoucích rozpočtech. Od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost postupuje Evropský parlament v rozpočtových otázkách v rámci procesu spolurozhodování s Radou: protože ale dodnes závazně nevíme, jakou roli budou hrát poslanci Evropského parlamentu při přípravě příštích rozpočtových rámců, a nedostává se nám nutné reflexe v otázce nových vlastních zdrojů, riskujeme, že Radě umožníme, aby opanovala budoucnost evropského projektu. Vzhledem k postojům některých členských států existuje reálné nebezpečí, že se tento projekt zadrhne. Nejvíce mě ale konsternoval postoj evropské pravice, která se na začátku jednání projevovala více než odhodlaně, ale jakmile přišly telefonáty od hlav států a vlád, svůj postoj změnila. Každý si o takové názorové změně udělá obrázek sám.

  Małgorzata Handzlik (PPE), písemně. – (PL) Vítám schválení rozpočtu Evropské unie na rok 2011 jasnou většinou hlasů. Dohoda mezi Evropským parlamentem a Radou Evropské unie umožnila vyhnout se rozpočtovému provizoriu, což by ohrozilo evropskou politiku soudržnosti a zemědělskou politiku. To je dobrá zpráva zejména pro polské místní samosprávy, zemědělce a podnikatele, kteří ve stále větší míře využívají financování Evropské unie, protože navzdory hospodářské krizi se oproti roku 2010 platby zvýší o 2,91 %. Potěšilo mě také navýšení zdrojů pro prioritní oblasti vytyčené Evropským parlamentem, včetně mládeže, vzdělání, výzkumu a inovací.

  Constance Le Grip (PPE) , písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro přijetí nového rozpočtu a jsem velmi ráda, že evropské orgány konečně našly společnou řeč. Cílem tohoto hlasování Evropského parlamentu je vybavit Evropskou unii stabilním rozpočtem, který může být realizován hned od začátku roku 2011, čímž se vyhneme použití režimu prozatímních dvanáctin, jenž by mohl ohrozit realizaci mnoha evropských politik. Nicméně odsuzuji nedostatek flexibility rozpočtu stejně jako rozhodnutí některých politických skupin, zejména Socialistů, ohrozit projekt ITER, jediný zásadní dlouhodobý výzkumný projekt, ve kterém hraje Evropská unie vedoucí úlohu, odložením hlasovaní o jeho financování. Zřeknutím se úvěrů ve výši 600 milionů eur dostupných k financování projektu ITER na pozadí krize, kdy panuje nedostatek evropských veřejných peněz, projevili Socialisté svou nezodpovědnost a nedůslednost, a ohrožují tak strategický projekt, který přispívá k vytváření pracovních míst.

  Elżbieta Katarzyna Łukacijewska (PPE), písemně. – (PL) Potěšilo mě, že i přes mnohé komplikace bylo možné dohodnout se a přijmout po modifikacích Rady rozpočet Evropské unie na rok 2011. To je velmi důležité nejen s ohledem na to, že se nám podařilo vyhnout se rozpočtovému provizoriu, ale především s ohledem na skutečnost, že si můžeme být jisti plánem výdajů týkajících se politiky soudržnosti, která je nesmírně důležitá pro obyvatele Evropské unie a především pro příjemce finančních prostředků EU. Navíc bych chtěla zdůraznit, že došlo k navýšení prostředků na politiku soudržnosti o 10 %. Je důležité, že se nám podařilo dosáhnout politické dohody. Jejím prostřednictvím jsme prokázali evropskou solidaritu a nyní nám pro rok 2011 dává finanční stabilitu.

  Véronique Mathieu (PPE), písemně. – (FR) Dnes jsem hlasovala pro přijetí rozpočtu na rok 2011. Po zdlouhavých jednáních se nám podařilo dosáhnout dohody, jež je pro Evropský parlament uspokojivá. Parlament vskutku čeká na uplatnění ustanovení Lisabonské smlouvy. Smlouva stanoví, že Parlament se má účastnit jednání o příštím dlouhodobém rozpočtu a že tato změna by měla být přijata na všech úrovních. Kromě toho chtěl Parlament zachovat v rozpočtu na rok 2011 určité rezervy. Příkladem je částka 425 000 eur vyčleněná v rozpočtu na rok 2011 pro Evropskou policejní akademii (EPA), která může být nyní uvolněna jen za určitých podmínek. Po odmítnutí Evropského parlamentu podpořit plnění rozpočtu Evropské policejní akademie bude proto agentura muset zavést doporučení poslanců Evropského parlamentu, aby se mohlo rozhodnout o využití jejího celkového rozpočtu na rok 2011.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Rozpočet na rok 2011, první, který byl Evropský parlament oprávněn kontrolovat, pouze prokázal, jak malou pravomoc ve skutečnosti má. Nejenže potvrzuje neoliberální protireformy a místo ve prospěch občanů, kteří jej zvolili, funguje ve prospěch finančních trhů, zachází dokonce tak daleko, že ve jménu naléhavosti situace kapituluje. Na takovém opovrženíhodném jednání se svým hlasem nehodlám podílet.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Po intenzivních jednáních bylo konečně možné dosáhnout dohody ohledně rozpočtu na rok 2011; nejednalo se o ideální rozpočet, nicméně je to dokument, který umožní dosažení cílů vytyčených Evropskou unií. Rozpočet Společenství na rok 2011, který byl schválen na dnešním dílčím zasedání, posiluje financování prioritních oblastí stanovených Evropským parlamentem, jako jsou vzdělání, inovace a mírový proces na Blízkém východě a v Palestině.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. − S přihlédnutím k nespočtu byrokratů v Evropském parlamentu i v Evropské komisi toto usnesení přibližuje Evropskou unii k promyšlenému a účinnému rozdělování jejích zdrojů v průběhu času. Pečlivě jsem studoval další prohlášení ve zprávě a s potěšením mohu konstatovat, že jsem zjistil, že někteří členové Evropského parlamentu chápou nutnost použit peníze včas, a ne, až když už je příliš pozdě. Hlasoval jsem pro přijetí.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Stejně jako v případě posledního návrhu na zvýšení rozpočtu na rok 2011, musel jsem se i v tomto případě v zájmu občanů Evropy postavit proti. Je nemožné pochopit, jak si Evropská unie může dovolit zvyšovat svůj rozpočet v době, kdy se v celé Evropě zavádí úsporná opatření. Nejnovější navýšení se odůvodňuje vstupem Lisabonské smlouvy v platnost a novými institucemi, které vytvořila, jako je Evropská služba pro vnější činnost. Strana svobodných Rakouska prokázala velkou předvídavost, když hlasovala proti přijetí Lisabonské smlouvy, která přes několik výhod, jež přinesla, způsobila především nárůst byrokracie a výdajů pro občany. Z tohoto důvodu jsem hlasoval proti rozpočtu na rok 2011.

  Elisabeth Morin-Chartier (PPE), písemně. – (FR) Podporuji hlasování Evropského parlamentu během zasedání ve Štrasburku ve středu 15. prosince 2010, kterým byl schválen rozpočet na rok 2011 a které následovalo po úterní rozpravě. Součástí přijatého rozpočtu je navýšení financování většiny priorit vytyčených Evropským parlamentem při současném dodržení celkových limitů nastavených Radou. Během letošních rozpočtových jednání mí kolegové, poslanci Evropského parlamentu, uzavřeli rovněž dohody s Radou a Komisí o řadě politických požadavků týkajících se rozpočtu.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. − (IT) Návrh rozpočtu pozměněný Radou EU ne zcela odráží potřeby a požadavky vytyčené Evropským parlamentem, ale Evropská unie nemůže během prvních měsíců roku 2011 zůstat bez schváleného rozpočtu. Z tohoto důvodu během třístranných jednání, která se konala 6. prosince, našly Komise, Rada a Parlament ten správný kompromis, aby mohl být rozpočet plně realizován od začátku rozpočtového roku 2011. Hlasoval jsem pro jeho přijetí, protože tento zodpovědný postoj je v souladu s úsilím Evropského parlamentu poskytnout občanům EU odpovídající finanční zdroje, což potvrzuje schválení společného prohlášení o prostředcích na platby.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro přijetí usnesení Evropského parlamentu, protože se domnívám, že navzdory skutečnosti, že návrh rozpočtu v podobě pozměněné Radou ne zcela uspokojuje skutečnou potřebu udržitelnosti, soudržnosti a účinnosti rozpočtu Unie, Evropský parlament dosáhl svého cíle poskytnout Evropské unii rozpočet, který může být plně a předvídatelně realizován od začátku rozpočtového roku.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro přijetí usnesení Evropského parlamentu, jelikož souhlasím s tím, že navzdory skutečnosti, že návrh rozpočtu v podobě pozměněné Radou ne zcela uspokojuje skutečnou potřebu udržitelnosti, soudržnosti a účinnosti rozpočtu EU, bylo cílem Evropského parlamentu poskytnout Evropské unii rozpočet, který může být plně a předvídatelně realizován od počátku rozpočtového roku.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – (FR) Minulý měsíc jsme byli svědky velmi významného okamžiku, kdy se všechny politické skupiny ujaly své odpovědnosti a dosáhly politické dohody o budoucím financování Evropské unie, která přesahuje rozpočet na rok 2011. Navzdory všem problémům během jednání všichni tři političtí hráči nakonec ustoupili. Přestože Evropský parlament vycházel ze svých nových pravomocí, nevyužil šance pasovat se do role orgánu, který rozhoduje v rozpočtových otázkách. Dopis belgického předsedy vlády, který nám předložilo belgické předsednictví a který zaručuje, že Lisabonská smlouva bude respektována (sic), a že Parlament se bude účastnit budoucích diskusí, nenabízí žádné záruky dobrého politického výsledku. Naše hlasování proti přijetí rozpočtu odráží tuto zmeškanou příležitost a doložku o pozdější revizi (tzv. ustanovení „rendez-vous“), která bude následovat.

Nejlepším nástrojem k dosažení tohoto cíle je, stejně jako v případě úmluvy, přivést ke společnému stolu evropské a vnitrostátní parlamenty, vlády členských států a Evropskou komisi. Pokud jde o obrovský projekt ITER, který vyžaduje a nadále bude vyžadovat nepřiměřeně vysoké náklady na financování, nelitujeme jeho odložení. Jakmile bude předložen v Rozpočtovém výboru Evropského parlamentu, budeme se znovu snažit prokázat, jaké plýtvání finančními zdroji představuje.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Chystáme se schválit rozpočet Evropské unie na rok 2011, k čemuž poprvé v historii dochází v rámci nového režimu stanoveného Lisabonskou smlouvou. Potěšilo mě potvrzení role Evropského parlamentu v této otázce a podporuji hlavní priority stanovené v dokumentu, o kterém dnes hlasujeme. V roce 2011 musíme věnovat zvláštní pozornost otázkám mládeže, vzdělávání a mobility, což jsou priority zohledněné ve všech částech rozpočtu. Musíme investovat do našich mladých lidí a do odborné přípravy všech občanů Evropy, zejména prostřednictvím programů celoživotního učení Erasmus Mundus a Eures.

Je rovněž nezbytné podporovat investice do výzkumu a inovací i střední a malé podniky, které jsou motorem našeho hospodářství a vnášejí do něj větší dynamiku. S ohledem na význam politiky soudržnosti coby zastřešujícího prvku všech evropských politik vítám její plánované začlenění do dokumentu, který je klíčový pro její úspěšnou realizaci. Z výše uvedených důvodů, a protože se domnívám, že Evropská unie prochází obdobím, které vyžaduje větší úsilí k posílení Evropy a zvýšení její konkurenceschopnosti, přičemž je současné potřeba posílit dialog mezi orgány, hlasuji pro přijetí návrhu předloženého Evropským parlamentem.

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. − (DE) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy. V rámci jednání s Radou ukázal Evropský parlament svou sílu. V souvislosti s Lisabonskou smlouvou učinila Rada v loňském roce Evropskému parlamentu významné ústupky. V rámci rozhodování o tomto rozpočtu se Parlament přiblížil postoji Rady. Zdá se, že tento kompromis je funkční.

  Derek Vaughan (S&D), písemně. − Rozhodnutí o rozpočtu na rok 2011 padlo v náročných a nestabilních časech. V době, kdy jsme svědky velkých škrtů v rozpočtech členských států, je více než kdy předtím důležité zajistit, aby Evropa poskytovala prostředky potřebné k řešení následků krize. Přínos financování ze zdrojů Evropské unie je patrný v celém mém volebním obvodu a poskytuje pomoc těm, kteří budou postiženi současnou bezohlednou politikou britské vlády.

S některými částmi rozpočtu však nemohu souhlasit. Například se domnívám, že není vhodné hlasovat pro přijetí nákladných zemědělských dotací a zvýšení výdajů na reprezentaci. Jsem přesvědčen, že v této nejisté hospodářské době je třeba projevit ve výdajích určitou zdrženlivost. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl zdržet hlasování o rozpočtu na rok 2011.

  Glenis Willmott (S&D), písemně. − Labourističtí poslanci Evropského parlamentu hlasovali proti přijetí rozpočtového balíčku, protože se domníváme, že v době, kdy dochází k velkým škrtům v domácích veřejných výdajích, není vhodné, aby se rozpočet Evropské unie navyšoval.

Rozhodně nepodporujeme velké snižování veřejných výdajů, kterým některé vlády ohrožují svá hospodářství. To ale neznamená, že bychom měli automaticky podporovat celkové navýšení výdajů Evropské unie.

Příští rok bude Evropská unie vykonávat mnoho důležité práce, v mnoha případech půjde o poskytnutí podpory oblastem nejhůře postiženým vnitrostátními škrty. Jsme však přesvědčeni, že v případech, které vyžadují nové výdaje, bylo možné najít úspory, které by uvolnily prostředky pro použití na důležité projekty.

Vzhledem k současnému tlaku na vnitrostátní ekonomiky mohla být tato jednání výbornou příležitostí přesvědčit vedoucí představitele Evropské unie k vypořádání se s nehospodárnými výdaji EU v oblastech, jako jsou zemědělské dotace, které mnohdy podkopávají ekonomiky právě těch zemí, do kterých směřuje mezinárodní rozvojová pomoc EU. Rozpočet však ponechává tyto dotace v podstatě nedotčené.

Na základě toho nemohli labourističtí poslanci Evropského parlamentu podpořit navýšení rozpočtu Evropské unie.

Zpráva: Barbara Matera (A7-0353/2010)

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Vzhledem k tomu, že Nizozemsko požádalo o pomoc v souvislosti s s propuštěním 613 osob ve dvou podnicích vyvíjejících činnost spadající do oddílu 46 (maloobchod kromě motorových vozidel a motocyklů) v rámci klasifikace NACE (revize 2) v regionu NUTS II Severní Holandsko v Nizozemsku, hlasovala jsem pro přijetí usnesení, protože souhlasím s návrhem Evropské komise a příslušnými změnami provedenými Evropským parlamentem. Rovněž souhlasím, že fungování a přidaná hodnota Evropského fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) by měly podléhat obecnému hodnocení programů a různých dalších nástrojů vytvořených interinstitucionální dohodou ze dne 17. března 2006 během pravidelné revize víceletého finančního rámce pro roky 2007–2013 v polovině období.

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) Pomoc pracovníkům propuštěným z důvodu restrukturalizace a přemístění by měla být dynamická a flexibilní, aby mohla být uplatňována rychle a účinně. Vzhledem ke strukturálním změnám v mezinárodním obchodu je důležité, aby evropská ekonomika byla schopná rychle uplatnit nástroje pro podporu pracovníků postižených takovými změnami a aby je zároveň vybavila dovednostmi potřebnými k rychlému návratu na pracovní trh. Finanční pomoc by proto měla být poskytována na individuální bázi. Je také potřeba zdůraznit, že tato pomoc nenahrazuje odpovědnost, která normálně spočívá na podnicích, a není ani určena na jejich financování a restrukturalizaci. Vzhledem k tomu, že Nizozemsko požádalo o pomoc v souvislosti s propuštěním 613 osob ve dvou podnicích vyvíjejících činnost spadající do oddílu 46 (maloobchod kromě motorových vozidel a motocyklů) v rámci klasifikace NACE (revize 2) v regionu Severní Holandsko, hlasuji pro přijetí zprávy nebo jinými slovy pro uvolnění prostředků z Evropského fondu na přizpůsobení se globalizaci na podporu Nizozemska.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Finanční a hospodářská krize, kterou procházíme, spolu s neustálými změnami na trhu práce, jež způsobuje měnící se struktura mezinárodního obchodu, připravila o práci mnoho lidí, v mnoha případech dlouhodobě. Právě k řešení takových situací byl vytvořen Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci. V tomto případě hovoříme o uvolnění prostředků ve výši jen o málo přesahující 2 500 000 eur ve prospěch Nizozemska na podporu 613 pracovníků, kteří byli propuštěni ve dvou obchodních a maloobchodních podnicích mezi 1. květnem 2009 a 31. lednem 2010. Vzhledem k tomu, že Komise považuje žádost za oprávněnou, a domnívá se, že splňuje veškeré stanovené požadavky, a doporučuje ji ke schválení, hlasoval jsem pro její přijetí.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Vzhledem k sociálním dopadům světové hospodářské krize, která měla vliv zejména na zaměstnanost, nabývá správné využívání Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci zásadního významu pro zmírňování kritické situace mnoha evropských občanů a rodin tím, že přispívá k jejich opětovnému sociálnímu začlenění a profesnímu rozvoji a zároveň poskytuje nové zdroje pro potřeby podniků a podporu ekonomiky. Plán pomoci pro Nizozemsko je předkládán v tomto kontextu v souvislosti s propuštěním 613 osob ve dvou podnicích vyvíjejících činnost spadající do oddílu 46 (maloobchod kromě motorových vozidel a motocyklů) v rámci klasifikace NACE (revize 2) v regionu Severní Holandsko v Nizozemsku. Doufám proto, že evropské orgány posílí svůj závazek k zavedení opatření na urychlení a zlepšení využití tak důležitého nástroje, jakým je Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci, jenž je v současné době velmi málo využíván. V tomto roce činily požadavky na uvolnění prostředků jen 11 % z celkových 500 milionů eur, které byly k dispozici.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Evropská unie je oblastí solidarity, jejíž součástí je i Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG). Tato podpora je zásadní pro pomoc nezaměstnaným a těm, kteří byli postiženi přemístěním podniků, k čemuž v éře globalizace často dochází. K přemístění výroby přistupuje stále větší počet podniků, které se snaží využít nižších nákladů na pracovní sílu v jiných zemích, zejména v Číně a Indii, což má nepříznivé dopady na země, jež respektují práva zaměstnanců. Cílem Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci je pomoc pracovníkům, kteří se stali obětí přemístění podniků, a hraje také zásadní roli pro usnadnění přístupu k novému zaměstnání. Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci využily v minulosti různé členské země Evropské unie, proto je oprávněné poskytnout pomoc Nizozemsku, které podalo žádost o uvolnění prostředků z EFG v souvislosti s propuštěním 613 osob ve dvou podnicích vyvíjejících činnost spadající do oddílu 46 (maloobchod kromě motorových vozidel a motocyklů) v rámci klasifikace NACE (revize 2) v regionu Severní Holandsko v Nizozemsku.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Pracovníci, kteří v důsledku finanční a hospodářské krize přišli o zaměstnání, by měli dostat příležitost rychle se vrátit do práce. Členské státy mají povinnost přijmout odpovídající opatření na jejich podporu. Evropský fond na přizpůsobení se globalizaci poskytuje finanční prostředky, o které členské země mohou požádat. Hlasuji pro přijetí zprávy, protože žádost Nizozemska o uvolnění prostředků z EFG je zcela oprávněná a splňuje všechna kritéria.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Vzhledem k tomu, že Nizozemsko požádalo o pomoc v souvislosti s propuštěním 613 osob ve dvou podnicích vyvíjejících činnost spadající do oddílu 46 (maloobchod kromě motorových vozidel a motocyklů) v rámci klasifikace NACE (revize 2) v regionu Severní Holandsko v Nizozemsku, hlasovala jsem pro přijetí usnesení, protože souhlasím s návrhem Evropské komise a s příslušnými pozměňovacími návrhy předloženými Evropským parlamentem.

Rovněž souhlasím, že:

– Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci by měl podporovat opětovné začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do zaměstnání, a znovu chci zdůraznit, že pomoc z EFG by neměla nahrazovat opatření, která spadají do odpovědnosti podniků podle vnitrostátních právních předpisů a kolektivních smluv, a ani sloužit k financování restrukturalizace společností nebo odvětví.

– fungování a přidaná hodnota Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci by měly podléhat obecnému hodnocení programů a různých dalších nástrojů vytvořených interinstitucionální dohodou ze dne 17. března 2006;

Vítám návrh Evropské komise zřídit jiný zdroj finančních prostředků, než jsou nevyužité prostředky z Evropského sociálního fondu, v reakci na opakovaná prohlášení Evropského parlamentu o nutnosti určení vhodných rozpočtových mechanismů pro převod finančních prostředků vzhledem k tomu, že Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci byl zřízen jako specifický a samostatný nástroj se svými vlastními cíli a rozpočtovým obdobím.

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. − (IT) Zcela souhlasím se zpravodajkou paní Materovou, která s potěšením konstatovala, že Komise navrhla k nevyužitým prostředkům Evropského sociálního fondu alternativní zdroje prostředků na platby, v souladu s častými požadavky vznášenými v minulosti Evropským parlamentem.

Rovněž souhlasím se zpravodajkou, že alternativy zvolené v posledních případech (rozpočtové položky určené na podporu podnikání a inovací) nejsou uspokojivé vzhledem k zásadním nedostatkům, kterých se Komise dopustila při realizaci programů pro konkurenceschopnost a inovace. V době hospodářské krize by spíše mělo dojít k navýšení těchto prostředků. Zpravodajka proto vyzývá Komisi, aby pokračovala ve svém úsilí identifikovat v budoucnu odpovídající rozpočtové položky pro platby.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Žádost o pomoc z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci předložená Nizozemskem v souvislosti s propuštěním 613 osob ve dvou podnicích vyvíjejících činnost spadající do oddílu 46 (maloobchod kromě motorových vozidel a motocyklů) v rámci klasifikace NACE (revize 2) v regionu Severní Holandsko v Nizozemsku splňuje veškerá právně stanovená kritéria způsobilosti. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 546/2009 ze dne 18. června 2009, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci, skutečně dočasně rozšířilo jeho působnost, protože se očekávalo, že bude schopen zasáhnout v podobných situacích, dojde-li přímým následkem celosvětové finanční a hospodářské krize k „propuštění během doby devíti měsíců nejméně 500 zaměstnanců, zejména z malých a středních podniků, v odvětví NACE 2 v jednom regionu nebo ve dvou sousedících regionech na úrovni NUTS 2“. Z tohoto důvodu jsem hlasoval pro přijetí usnesení a věřím, že uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci přispěje k úspěšnému začlenění těchto pracovníků na trh práce.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. − Tímto hlasováním Evropský parlament: 1) vyzývá zúčastněné orgány, aby podnikly nezbytná opatření k urychlení uvolňování prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci; 2) připomíná závazek orgánů k zajištění hladkého a rychlého procesu rozhodování o uvolnění prostředků z EFG, z něhož je poskytována jednorázová, časově omezená individuální podpora pracovníkům, kteří se stali obětí propouštění kvůli následkem globalizace a finanční a hospodářské krize, a poukazuje na úlohu, kterou EFG může sehrát při opětovném začlenění propuštěných pracovníků na trh práce; 3) zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení o EFG by měla být zajištěna podpora opětovného začlenění propuštěných pracovníků do zaměstnání a opakuje, že pomoc z EFG nesmí nahrazovat opatření, která spadají do odpovědnosti firem podle vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv, a ani sloužit k financování restrukturalizace společností nebo odvětví.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro přijetí usnesení Evropského parlamentu o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) ve prospěch pracovníků v odvětví informačních a komunikačních technologií (IKT), kteří byli propuštěni v nizozemském regionu Severní Holandsko.

Evropské odvětví informačních a komunikačních technologií zasáhla jak globální finanční a hospodářská krize, tak strukturální změny na globálním trhu informačních technologií způsobené zejména přemisťováním výroby do Číny a Indie, což také odráží ukazatel IKT 5.

Ukazatel IKT 5 je souhrnem všech hlavních výsledků výzkumu spojených s hospodářským cyklem, náklady a rozpočty přidělenými odvětví informačních a komunikačních technologií. Hodnota tohoto ukazatele pro západní Evropu klesla z úrovně zhruba 160 v srpnu 2008 na přibližně 30 v dubnu 2009.

Nizozemsko připravilo koordinovaný balíček individualizovaných služeb pro 613 propuštěných pracovníků dvou podniků patřících společnosti Randstad, jako jsou nabídka pomoci při přechodu z jednoho zaměstnání do jiného, zřízení center mobility, umisťování propuštěných zaměstnanců, poskytování odborné přípravy a výzkum zaměstnatelnosti. To si vyžádá celkový rozpočet 3 934 055 eur a Nizozemsko dne 8. dubna 2010 podalo žádost o finanční příspěvek ve výši 2 557 135 eur z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci.

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. − (DE) Hlasoval jsem pro přijetí návrhu zprávy. Opět jsme schopni pomoci najít nové zaměstnání občanům Evropské unie, kteří byli propuštěni poté, co se jejich podnik dostal do potíží.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. − (DE) Tato žádost je jednou z mnoha nizozemských žádostí, které jsme v nedávné době v Rozpočtovém výboru schválili. Samozřejmě jsem hlasovala pro přijetí zprávy poslankyně Materové o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci na podporu občanů v Severním Holandsku, kteří byli propuštěni. Posláním EFG je poskytovat finanční prostředky jednotlivým občanům, kteří přišli o práci v důsledku globalizace. Během jednání o rozpočtu v minulých týdnech vynikla vláda Nizozemska svou tvrdohlavou reakcí na legitimní postoj Evropského parlamentu, který je vždy připraven ke kompromisu. Na tomto místě bych ráda řekla, že žádat na jedné straně Evropskou unii o pomoc v řádu desítek milionů eur, a na druhé straně odmítat legitimní diskusi o otázkách vznesených Evropským parlamentem se zdá být v souladu s národním pohledem na politiku.

Zpráva: Tadeusz Zwiefka (A7-0360/2010)

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. − (LT) Hlasovala jsem pro přijetí usnesení, protože jsem přesvědčena, že Evropská unie potřebuje prohloubit spolupráci v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky. Domnívám se, že právní úprava Evropské unie v této oblasti by měla být univerzální. Jinými slovy, na základě jejích souhrnných pravidel o kolizních normách může být stanovena použitelnost kteréhokoliv právního řádu – zúčastněných členských států, nezúčastněných členských států nebo států, které nejsou členy Evropské unie. EU si sama vytyčila cíl zachovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zajištěn volný pohyb osob, proto aby manželé měli možnost zvolit rozhodné právo, na něž mají úzkou vazbu, nebo v případě, že nedojde k volbě, aby se toto právo použilo na jejich rozvod nebo rozluku, mělo by se toto právo použít, i když není právem některého členského státu. Zvyšující se mobilita občanů vyžaduje větší pružnost a právní jistotu, které nové nařízení Evropské unie může posílit.

  Roberta Angelilli (PPE), písemně. − (IT) Nutnost vytvořit jasný a úplný právní rámec rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky vyplývá z naléhavé potřeby řešit problémy spojené s případy „mezinárodních“ rozvodů. Až do nynějška rozdíly ve vnitrostátních právních předpisech nepřispívaly k zajištění rovných příležitostí manželů, ani nechránily zájmy dětí dotčených těmito případy. Právě naopak, přispěly k „soutěži“ mezi manželi o to, kdo z nich předloží u soudu žádost o rozvod jako první. Jakožto zprostředkovatelka Evropského parlamentu pro děti nárokované rodiči různých národností a na základě svých pracovních zkušeností podporuji návrh nařízení, které má vytvořit právní jistotu pro dotčené páry se zárukou předvídatelnosti a pružnosti.

Jednou z inovativních myšlenek obsažených v textu nařízení je možnost konzultací s rodinným prostředníkem před, během a po soudním řízení o rozvodu. Prostředník nabízí velkou pomoc, protože páru poskytuje informace o různých formách a podmínkách rozvodu, řeší jakékoliv rozpory mezi nimi, ale také chrání práva dotčených dětí a pomáhá rozvádějícím se rodičům dospět k nejvhodnějšímu řešení s ohledem na zájmy jejich potomků.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Když jde o posílení soudržnosti evropských právních předpisů týkajících se manželského svazku, není jednoduché dospět k tomu, aby se všech 27 členských zemí shodlo. Naštěstí od přijetí Amsterdamské smlouvy v roce 1997 se může skupina členských států, které si to přejí, spojit a prostřednictvím „posílené spolupráce“ společně dosáhnout pokroku v určité oblasti, čímž dojde k vytvoření jádra vedoucích členských států, které posune Evropskou unii dál. Problémy, se kterými se manželé setkávají, pokud jde o uznání svého statutu v různých částech Evropy, zejména během rozvodu nebo rozluky, vedly některé členské státy ke spojení za účelem zlepšení koordinace vnitrostátních právních předpisů. Jsem opravdu ráda, že dojde k realizaci posílené spolupráce, jíž se Francie hodlá zúčastnit. Podle mého názoru se jedná o iniciativu, jejímž zájmem je sbližování Evropanů v oblasti, která se týká nás všech, a ve které je právní jistota naprosto nezbytná. Z toho důvodu jsem hlasovala pro návrh nařízení zavádějící posílenou spolupráci. V budoucnu musíme posílenou spolupráci používat, kdykoli to bude třeba.

  Izaskun Bilbao Barandica (ALDE), písemně. – (ES) Hlasovala jsem pro přijetí zprávy, protože účelem nařízení je vytvořit právní jistotu pro páry z různých členských států, které si přejí rozluku nebo rozvod, což jim zajistí předvídatelnost a pružnost rozvodového řízení.

V tomto ohledu byla přijatá iniciativa krokem vpřed, ale je politováníhodné, že za prvé byla promarněna příležitost rozšířit její působnost na uznání manželského svazku, jeho zrušení, péče o děti a pozůstalost. Nezahrnuje rovněž existenci dalších typů svazků, například svazků homosexuálních párů, které některé členské státy uznávají.

Za druhé je také škoda, že pouze 15 z 27 členských států je připraveno podepsat posílenou spolupráci, což bude mít nepříznivý dopad na občany zemí, které tak neučiní.

Doufám tedy a přeji si, aby v budoucnu došlo k rozšíření působnosti a počet zemí účastnících se posílené spolupráce v této oblasti se zvýšil: dluží to občanům, které zastupují.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. − (LT) Hlasovala jsem pro přijetí zprávy Evropského parlamentu o posílené spolupráci v oblasti práva rozhodného ve věcech rozvodu a rozluky, protože je třeba položit jasný právní základ, z něhož bude vycházet uplatňování předpisů vztahujících se k rozhodnému právu. Ráda bych upozornila na jeden z hlavních cílů Evropské unie, kterým je zachování a rozvoj prostoru svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zajištěna svoboda pohybu osob. Právní situace na evropské úrovni ohledně pravidel týkajících se rozvodu a rozluky manželů různých národností je v současné době velmi matoucí, protože není jasné, jakými právními předpisy by se měly řídit. Tato situace často vede k „soutěži“ mezi manželi o to, kdo z nich předloží u soudu žádost o rozvod jako první, s cílem zajistit, aby rozvodové řízení probíhalo podle právního řádu, který je výhodnější pro jednoho z partnerů. Chci zdůraznit, že nově navrhované nařízení by mělo vytvořit pro dotčené páry právní jistotu a zajistit předvídatelnost a pružnost.

  Vito Bonsignore (PPE), písemně. – (IT) Rád bych poblahopřál panu Zwiefkovi k přípravě zprávy, kterou podporuji. Cílem tohoto opatření je vytvořit jasný a úplný právní rámec pro oblast rozvodu a rozluky poskytnutím určitého stupně autonomie zúčastněným stranám. Různorodost těchto právních předpisů v členských státech může totiž způsobovat problémy v případě „mezinárodních“ rozvodů.

Vedle právní nejistoty ohledně zákonů použitelných v každém jednotlivém případě může také dojít k „soutěži“ mezi manželi o to, kdo z nich předloží u soudu žádost o rozvod jako první, s cílem zajistit, aby rozvodové řízení probíhalo podle právního řádu, který je výhodnější pro jednoho z partnerů. Evropská unie proto musí tato rizika a nedostatky omezit zavedením možnosti výběru rozhodného práva na základě vzájemné dohody mezi oběma stranami. Z tohoto důvodu souhlasím s tím, že je nutné zúčastněným stranám zajistit spravedlivé a přesné informace, díky kterým se co nejdříve seznámí se svými možnostmi volby.

  Zuzana Brzobohatá (S&D), písemně. – (CS) V souladu s Lisabonskou smlouvou mohou členské státy navázat posílenou spolupráci v prostoru svobody, bezpečnosti a práva, kam problematika rozvodů a rozluky spadá. Nařízení definuje posílenou spolupráci mezi členskými státy (Belgie, Bulharsko, Německo, Španělsko, Francie, Itálie, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Rakousko, Portugalsko, Rumunsko a Slovinsko). Smyslem je především odstranit diskriminaci na základě pohlaví, zaručit rovné možnosti obou manželů a mít na zřeteli hlavně zájmy dítěte. Manželé mezi sebou často „soutěží“ o to, kdo z nich jako první předloží u soudu žádost o rozvod s cílem zajistit, aby rozvodové řízení probíhalo podle právního řádu, který lépe chrání především zájmy příslušné strany. Cílem tohoto nařízení je posílit právní jistotu dotčených párů a současně zaručit předvídatelný a pružný průběh řízení. Nařízení jsem podpořila, i když se netýká ČR, ovšem jeho zavedení bude, věřím, dobrým příkladem i pro další členské státy včetně ČR, aby se k němu v budoucnu připojily a využily tak zkušenosti průkopnických členských států.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Tento návrh se nesnaží o harmonizaci hmotného práva rozhodného ve věcech rozvodu a rozluky, ale o stanovení harmonizovaných pravidel pro řešení konfliktů spojených s určením mezinárodní soudní příslušnosti. To znamená, že musíme pracovat v rámci mezinárodního soukromého práva, a nikoliv ve věcném rámci rodinného práva, v němž se i nadále bude každý stát opírat o vlastní zákony.

Z toho důvodu je důležité mít na paměti například to, že navrhované nařízení, prostřednictvím změny článku 7. –A, nevyžaduje, aby stát uznal za platný manželský svazek, byť i jen za účelem jeho ukončení, který jako takový neuznávají vnitrostátní právní předpisy, což by bylo v rozporu se zásadou subsidiarity. To však nebude moci omezovat práva lidí, jejichž svazky členský stát neuznává, což je otázka, ve které je třeba nalézt kompromisní řešení.

S ohledem na výše uvedené si dokážu představit pouze ustanovení k zajištění větší právní jistoty, pokud jde o řešení konfliktů spojených s určením mezinárodní soudní příslušnosti v rámci rodinného práva, a to především s ohledem na zrušení manželství a rozluku, jakožto důležitý krok k vytvoření prostředí svobody a práva, ve kterém je svobodný pohyb lidí realitou.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Jsem potěšen přijetím zprávy, která by měla umožnit párům z různých členských zemí nebo s bydlištěm v jiné zemi, než ze které pocházejí, vybrat si právní řád, kterým se bude řídit jejich rozvod.

V roce 2007 byl rozveden milion manželství, z nichž 13 % tvořili páry různých národností. Během těchto soudních řízení se občané EU potýkali s právními problémy, které měly vliv na jejich rozluku

Podotýkám, že Portugalsko se účastní procesu posílené spolupráce, který umožní pokrok v této otázce, jež byla zablokována v Radě.

Chtěl bych zdůraznit, že by zpráva neměla vézt k požadavku, aby stát uznal za platný manželský svazek, byť i jen za účelem jeho ukončení, který jako takový neuznávají vnitrostátní právní předpisy, což by bylo v rozporu se zásadou subsidiarity.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (S&D), písemně. – (PL) Chtěla bych poblahopřát zpravodajce k velmi zodpovědnému přístupu, se kterým se ujala tak složitého tématu, jakým je otázka volby rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky. O jak citlivou záležitost se jedná, je vidět na skutečnosti, že Řím III je v dějinách Evropské unie prvním příkladem posílené spolupráce probíhající v souladu s postupy stanovenými ve Smlouvách. Územní rozsah nařízení proto bude omezen na 14 z 27 členských států Evropské unie. Polsko mezi nimi není. Domnívám se, že zavedením možnosti zvolit si právní řád, kterým se bude řídit rozvod, přispěje Řím III k větší právní předvídatelnosti a jistotě. Nicméně s přihlédnutím k omezené působnosti tohoto nařízení – bude se týkat pouze práva rozhodného ve věcech mezinárodního rozvodu – je rovněž nezbytné odpovědět na otázku, kterému soudu bude příslušet rozhodnutí v každém konkrétním případě.

Touto problematikou se zabývá další nařízení Evropské unie – Brusel IIa. Stejně jako zpravodajka se proto domnívám, že je nezbytné provést co nejrychleji revizi tohoto nařízení, aby mohlo být zavedeno pravidlo forum necessitatis. Tím se rozptýlí obavy mnoha členských států, zda jejich soudy budou nuceny rozhodovat o rozvodech párů, které jejich právní systém nepovažuje za sezdané, což je bude následně motivovat k přijetí obecných evropských zásad v oblasti mezinárodních rozvodů a to nepochybně usnadní život mnoha občanům Evropské unie.

  Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. – (FR) Pokud dva lidé různých národností nebo jednoduše dva lidé, kteří už nepobývají ve stejném členském státu, plánují rozvod, měli by vědět, který soud a v jaké zemi má pravomoc rozhodovat o jejich rozvodovém řízení. Od nynějška si už v brzké době budou moci tito dva rozvádějící se lidé zvolit, kterým právním řádem v rámci Evropské unie se jejich rozvod bude řídit. Jedná se o další velmi konkrétní krok k vytvoření „společného evropského právního prostoru“, který se dotýká každodenního života nás všech. Přestože vítám příjetí zprávy a první využití takzvaného procesu posílené spolupráce, mrzí mě, že ho bylo nutné použít a že nebylo možné dosáhnout dohody všech členských států Evropské unie. Doufám, že i další členské státy se k této spolupráci brzy připojí.

  Edvard Kožušník (ECR), písemně. – (CS) V Evropském parlamentu zastupuji Českou republiku, která nepřistoupila v oblasti sjednocení kolizních norem k uplatnění mechanismu posílené spolupráce. A to zejména proto, že Česká republika nepokládá návrh nařízení za opatření nezbytné k náležitému fungování vnitřního trhu. Stejně jako jej shledává sporným z hlediska zásady subsidiarity, neboť nařízení se nevyznačuje přidanou hodnotou, která by odůvodňovala zásah do národních úprav rodinného práva členských států. Česká republika také shledává návrh sporným z hlediska zásady proporcionality, neboť zvolená právní forma nařízení není vhodným nástrojem pro unifikaci kolizních norem v oblasti mezinárodního rodinného práva. Přesto však nemíním svým hlasováním bránit státům, které si zvolily mechanismus posílené spolupráce jako nástroj ke sjednocení kolizních norem, pokud jde o určení rozhodného práva ve věcech manželských, aby se touto cestou vydaly.

  Jiří Maštálka (GUE/NGL), písemně. – (CS) Návrh nařízení, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky, ve svém kontextu napomáhá k řešení mnohdy složitých a citlivých záležitostí spojených s rozvodovým řízením pro manželství, která jsou právoplatně uzavřena mezi osobami různých národností. Umožňuje těmto rozváděným párům lepší orientaci a výběr práva rozhodného. Ve svém prvopočátku také významně zvyšuje jejich právní jistotu. Uplatnění mechanismu posílené spolupráce, kdy přijatá legislativa bude mimo acquis communautaire, je v tomto případě krokem umožňujícím zúčastněným členským státům vyrovnat se s některými legislativními problémy mezinárodní spolupráce spojenými s rozvody těchto manželství.

Ostatním členským státům, které se v této fázi neúčastní, dává dostatečnou možnost s časovým odstupem vyhodnotit pozitivní a negativní dopady vyplývající z tohoto návrhu nařízení a zvážit případnou možnost zapojení se. V České republice se řadu let v řádně odůvodněných případech v rámci řešení zmiňovaných rozvodových řízení cizí právo již aplikuje.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Nové nařízení umožní mezinárodním párům (páry různých národností, páry, které žijí v různých zemích, nebo páry, které společně žijí v jiné zemi, než ze které pocházejí) zvolit si vnitrostátní právní řád, kterým se bude jejich rozvod řídit, za předpokladu, že u jednoho z partnerů existuje spojení s inkriminovanou zemí, například na základě místa obvyklého pobytu nebo národnosti. Nové právní předpisy rovněž vyjasní, které právo bude rozhodné v případě neexistence dohody mezi partnery. Nové nařízení například umožní, aby si španělsko-portugalský pár žijící v Belgii zvolil, zda se jejich rozvod bude řídit portugalským, španělským nebo belgickým právním řádem.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. − Rozvod je vážnou záležitostí. Velmi často obnáší rozbité nádobí a dělení majetku. Upřímně obdivuji idealismus zpravodaje Tadeusze Zwiefka. Co se stane, bude-li se chtít německý manžel rozvést v Německu, zatímco jeho žena bude preferovat Sicílii, protože odtud pochází její matka? Jak rozdělíte vysavač nebo pračku, nedojde-li k dohodě? Myšlenka je dobrá, ale potřebuje doladit. V 90 % případů jsou rozvody tragické a skandální. Jsem „pro přijetí“, ale při zvažování takového typu dokumentu bychom neměli zapomínat na detaily. Potřebujeme právní předpis, nikoliv pouhá pravidla.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Rozluka a rozvod jsou vždy obtížné záležitosti, které zahrnují celou řadu právních důsledků. V případě, že manželé pocházejí z různých zemí, je všechno obvzláště problematické. V rámci Evropské unie jsme hledali řešení, ale byli jsme schopni dohodnout se pouze na postupu posílené spolupráce, který jen nepatrně zlepšuje situaci osob, jichž se tato záležitost týká, tzn. párů z různých členských států EU, které se rozvádějí. Působnost tohoto postupu nebyla přesně stanovena, a proto rovněž není zcela jasná.

Spolupráce samozřejmě neznamená, že rozhodnutí, například v případě rozvodu, musí být uznána v členském státě, ve kterém pro to neexistují patřičná právní ustanovení. Stejně tak tento postup nesmí nutit členské státy, aby takto nepřímo uznaly partnerství osob stejného pohlaví. Málo pozornosti bylo rovněž věnováno právům rodičů v případě přeshraniční rozluky. Z tohoto důvodu jsem se zdržel hlasování.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. − (IT) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy, protože jsem přesvědčen o nezbytnosti vytvoření jasného a úplného legislativního rámce pro právo rozhodné ve věcech rozvodu a rozluky. Zavedením článku 3a se manželům poprvé dostává příležitosti vzájemně se dohodnout na právním řádu, kterým se bude řídit jejich rozvodové řízení. Jsem také přesvědčen, že bychom měli zajistit, aby zúčastněné strany byly řádně informovány o praktických důsledcích svého rozhodnutí. V tomto ohledu je třeba zajistit, aby poskytované informace byly přesné a úplné. Domnívám se, že je důležité chránit vztah páru, aby se proces rozluky mohl odehrát v jasném, transparentním a konsensuálním ovzduší mezi oběma stranami, které se tak budou spolupodílet na rozhodování rovnou měrou.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Spolu s dalšími 13 členskými státy Evropské unie (Španělsko, Itálie, Maďarsko, Lucembursko, Rakousko, Rumunsko, Slovinsko, Bulharsko, Francie, Německo, Belgie, Lotyšsko a Malta) se Portugalsko účastní prvního procesu posílené spolupráce v dějinách EU. Tento proces je uplatňován v oblasti práva rozhodného ve věcech rozvodu a rozluky osob a majetku.

Hlasovala jsem pro přijetí zprávy o nařízení, které zavádí jasná pravidla pro mezinárodní páry (kde jsou manželé jiné národnosti) usilující o rozvod nebo rozluku osob nebo majetku v zemi svého původu nebo bydliště. Jedná se o plně konsensuální otázku, která usnadní život mnoha Evropanům. Je to rovněž symbolický okamžik, protože se poprvé uplatňuje posílená spolupráce mezi členskými státy Evropské unie.

Cílem těchto ustanovení je posílení právní jistoty a předvídatelnosti v otázce rozvodu a rozluky osob a majetku. Dohoda stanoví pouze harmonizaci konfliktních situací, nikoliv harmonizaci základních vnitrostátních předpisů.

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. − (IT) Jedním z hlavních cílů Evropské unie je zachování a rozvoj prostoru svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zajištěna svoboda pohybu osob. Na evropské úrovni je právní situace, pokud jde o právo rozhodné ve věcech rozvodu a rozluky partnerů různých národností, v současné době velmi matoucí. To často vede k „soutěži“ mezi partnery o to, kdo z nich předloží u soudu žádost o rozvod jako první, s cílem zajistit, aby rozvodové řízení probíhalo podle právního řádu, který je výhodnější pro jednoho z partnerů. Účelem návrhu nařízení je vytvoření právní jistoty pro dotčené páry a zajištění předvídatelnosti a pružnosti. Nezbývá mi tedy, než souhlasit se zpravodajem, panem Zweifkou, který podporuje podstatu předpisů určujících právo rozhodné ve věcech rozvodu a rozluky.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Belgie, Bulharsko, Německo, Řecko (svou žádost stáhlo 3. března 2010), Španělsko, Francie, Itálie, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Rakousko, Portugalsko, Rumunsko a Slovinsko předložily Radě žádost o zahájení posílené spolupráce v oblasti práva rozhodného ve věcech manželských a požádaly Komisi, aby Radě předložila návrh k této otázce. Stále se zvyšující mobilita občanů vyžaduje na jedné straně větší pružnost, a na druhé straně více právní jistoty. Za účelem dosažení tohoto cíle musí nařízení zvýšit autonomii zúčastněných stran v oblasti rozvodu a rozluky tím, že partnerům dá možnost zvolit si právo rozhodné ve věci jejich rozvodu nebo rozluky.

Nařízení se bude vztahovat pouze na zrušení manželství nebo ukončení manželských závazků (rozluka), a nikoliv na záležitosti týkající se právní způsobilosti fyzických osob, existence, platnosti nebo uznání manželství, prohlášení manželství za neplatné, jmen partnerů, vlastnických důsledků manželství, rodičovské odpovědnosti, vyživovací povinnosti, správy majetku nebo dědictví, a to i v případě, že vyvstanou pouze jako předběžná otázka v rámci řízení o rozvodu nebo rozluce.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Rozvoj prostoru svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zajištěna svoboda pohybu osob, je jedním ze základních cílů Evropské unie. Z tohoto důvodu vítám tento návrh, který zavádí větší právní jistotu s ohledem na určení práva rozhodného ve věcech vnitrostátního rozvodu a rozluky, a byl bych rád, kdyby se i další členské státy přidaly k úsilí o dosažení slučitelnosti vnitrostátních právních předpisů, které se týkají právních konfliktů v této oblasti.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. − Tento text si klade za cíl vyřešit problémy, jako je ten následující. A a B jsou státními příslušníky různých členských států Evropské Unie a vstoupili do svazku stejného pohlaví na území členského státu, který zavedl právní předpisy, jež takové svazky umožňují. Tři roky bylo jejich obvyklé bydliště v členském státu, který neumožňuje svazky stejného pohlaví, ale v rámci procesu posílené spolupráce se podílel na přijetí nařízení o rozhodném právu. A a B nyní chtějí svůj svazek zrušit.

Podle pravidel nařízení č. 2201/2003 o soudní příslušnosti spadá tato záležitost pouze do působnosti soudů v členském státě, kde se nachází jejich obvyklé bydliště. To je zjevně nespravedlivé vůči dotčenému páru, který by se musel potýkat s mnoha nepříjemnostmi a investovat mnoho času, aby převedl řízení o rozvodu do působnosti jiného soudu.

  Alf Svensson (PPE), písemně. − (SV) Když dnes Evropský parlament hlasoval o návrhu nařízení Rady zavádějícím posílenou spolupráci v oblasti práva rozhodného ve věcech rozvodu a rozluky, rozhodl jsem se zdržet hlasování. Podle mého názoru je rodinné právo, pod které spadá i rozhodování o rozvodech, oblast, kde by měl být dodržován princip subsidiarity a každý členský stát by se měl rozhodovat samostatně. Spolupráce, o které hovoří zpráva, je pro členské státy a Evropskou unii dobrovolná a v současné době se jí účastní 14 zemí. Švédsko mezi nimi není. Podle mého názoru není zcela vhodné, abych jako švédský poslanec Evropského parlamentu přijímal stanovisko, které se výhradně týká formy spolupráce, ve které Švédsko nefiguruje.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. − (DE) S 16 miliony sňatků mezi partnery různých národností v rámci Evropské unie, z nichž odhadem 140 000 končí každým rokem rozvodem, je jednání a dohoda o této otázce zásadní pro zajištění potřebné právní jistoty občanů. Poté, co jednotlivé členské státy zamítly mnohé předchozí iniciativy, proces posílené spolupráce umožnil zavést potřebná kritéria alespoň ve 14 zemích.

Zpráva: Jean-Paul Gauzès (A7-0340/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy, protože světová finanční krize, ke které částečně přispěly ratingové agentury, prokázala potřebu zavést mechanismus jejich klasifikace a dohledu nad nimi. Souhlasím s tím, že zpráva podporuje vytvoření evropského systému pro registraci ratingových agentur, které vydávají ratingy používané v rámci Evropské unie, a pro dohled nad nimi a rovněž pro přezkum podmínek použití ratingů vydávaných agenturami ze třetích zemí. Dohoda o evropské struktuře dohledu, jež vstoupí v platnost dne 1. ledna 2011, konečně umožní účinné provádění dohledu nad ratingovými agenturami. Je nezbytné, aby od svého vzniku byl Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) schopen vykonávat své pravomoci k zajištění důsledného dohledu nad ratingovými agenturami působícími v rámci Evropské unie, stejně jako nad ratingovými agenturami ze třetích zemí, jejichž ratingy se mohou používat v EU, v úzké spolupráci s vnitrostátními orgány těchto zemí. S ohledem na úvahy Komise o hlubší mezinárodní harmonizaci této sféry vítám také skutečnost, že Spojené státy se rovněž rozhodly navrhnout přísnější pravidla dohledu v této oblasti.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. − (LT) Hlasovala jsem pro přijetí usnesení, protože jsem přesvědčena o potřebě vytvořit mechanismus pro sledování ratingových agentur a dohled nad nimi. Tuto iniciativu ovlivnila globální finanční krize, ke které přispěly i ratingové agentury. Souhlasím s návrhem Evropské komise, aby proces povolování ratingových agentur a dohledu nad nimi řídil Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA). Je však nezbytné, aby od svého vzniku byl orgán ESMA schopen vykonávat své pravomoci k zajištění důsledného dohledu nad ratingovými agenturami působícími v rámci Evropské unie, stejně jako nad ratingovými agenturami ze třetích zemí, jejichž ratingy se mohou používat v EU.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Ratingové agentury v zásadě vydávají nezávislá stanoviska o úvěrové spolehlivosti subjektu, dluhu, finančního závazku nebo finančního nástroje. Někdy však mohou mít stanoviska těchto agentur vážný dopad na hospodářství země, jejíž finanční situaci hodnotí. V roce 2009 přijala Evropská unie nařízení (ES) č. 1060/2009, jehož cílem je regulace ratingových agentur z důvodu ochrany investorů a evropských finančních trhů před rizikem nekalých praktik. Stanoví podmínky pro vydávání ratingů a pravidla pro registraci ratingových agentur a dohled nad nimi. Mezitím byl ve zprávě odborného panelu vysloven závěr, že je potřeba zlepšit rámec pro dohled, aby se snížilo riziko budoucích finančních krizí a jejich závažnost. Nařízení o Evropském orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA) zřídilo evropský orgán dohledu. K zajištění jeho hladkého fungování a řádného začlenění do celkového rámce finanční regulace bylo třeba provézt změny v nařízení (ES) č. 1060/2009. Hlasovala jsem pro přijetí zprávy, jelikož přispívá ke zlepšení kontroly nad ratingovými agenturami.

  Jean-Pierre Audy (PPE), písemně. – (FR) Na základě zprávy mého výborného kolegy a přítele, poslance Jeana-Paula Gauzèse ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), jsem hlasoval pro přijetí návrhu, kterým se mění nařízení z roku 2009 o ratingových agenturách a který uděluje novému Evropskému úřadu pro cenné papíry a trhy (ESMA) pravomoc dohlížet na ně. Podporuji vylepšení navrhovaná zpravodajem, zejména převod nových pravomocí, které si Komise hodlala ponechat, na orgán ESMA, obzvláště pokud jde o sankce. Domnívám se, že je důležité, aby orgán ESMA mohl přenést část svých pravomocí na vnitrostátní orgány. Lituji, že nikde není zmínka o otázce hodnocení států a specifického dohledu, kterého je při tom zapotřebí (i když tento pozměňovací návrh nařízení není pravděpodobně tím správným prostředkem). Navrhuji vytvoření evropské veřejné agentury pro hodnocení států, která by zaručila požadovanou formálnost a nezávislost.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. − (LT) Globální finanční krize ukázala, že je třeba vytvořit mechanismus pro sledování ratingových agentur a dohled nad nimi. Potřebujeme společný a integrovaný dohled nad ratingovými agenturami v rámci celé Evropské unie. Tento důležitý dokument jsem podpořil. V roce 2009 jsme byli svědky přijetí nařízení (ES) č. 1060/2009 o ratingových agenturách. Umožnilo zřídit evropský systém pro registraci ratingových agentur, které vydávají ratingy používané v Evropské unii, a pro dohled nad nimi. Stanoví rovněž podmínky, za kterých mohou být v EU použity ratingy vydávané agenturami ze třetích zemí. Potřebujeme spolehlivý systém dohledu a kontroly, a proto podporuji navrhované změny, které povedou k posílení Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy. Tato instituce musí být součástí dohledu nad ratingovými agenturami, které působí v rámci Evropské unie, a účinně vykonávat své poslání.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. − (LT) Hlasovala jsem pro přijetí zprávy, protože hospodářská a finanční krize, která zasáhla celý svět, ukázala, že je třeba vytvořit mechanismus pro sledování ratingových agentur a dohled nad nimi. Z tohoto důvodu předložila Evropské komise návrh, aby proces povolování a dohledu nad ratingovými agenturami řídil Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA). Důležité je, že tento orgán bude vybaven vlastní pravomocí pro dohled, ale i vyšetřování, a bude schopen trestat nedodržování nařízení. Sdílím stanovisko Evropského parlamentu, že je potřeba společný a integrovaný dohled nad ratingovými agenturami a jejich produkty v rámci celé Evropské unie. Navíc Evropský parlament navrhuje zaměřit se na zřízení orgánu ESMA pro dohled nad ratingovými agenturami a na určení jeho nových úkolů a pravomocí. Je nezbytné, aby od svého vzniku byl orgán ESMA schopen vykonávat své pravomoci k zajištění důsledného dohledu nad ratingovými agenturami působícími v rámci Evropské unie, stejně jako nad ratingovými agenturami ze třetích zemí, jejichž ratingy se mohou používat v EU.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. – (EL) V otázce zprávy o ratingových agenturách jsem se zdržel hlasování. Tyto agentury otevřeně slouží zájmům mezinárodních spekulantů. Od začátku krize až doposud hrají negativní roli. Jejich cílené a svévolné snižování ratingů zemí uvnitř Evropské unie i mimo ni zatahuje tyto země do začarovaného kruhu spekulací a půjček. Rozšiřování spreadů prohlubuje finanční problémy zemí a obohacuje trhy na jejich účet. V eurozóně mají praktiky ratingových agentur obzvláště negativní dopad na stabilitu eura. Evropská unie nese značnou politickou odpovědnost, jelikož jim dala právo hodnotit jak podniky, tak ekonomiky členských států. Domnívám se, že je třeba okamžitě zavést účinná opatření, která ukončí spekulativní povahu ratingových agentur, a následně radikálně změnit nařízení (ES) 1060/2009. Zpráva obsahuje některé pozitivní, ale bohužel slabé návrhy a činí pouze nesmělé kroky k dosažení tohoto cíle.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Nutnost této změny pramení z potřeby přizpůsobit nařízení (ES) č. 1060/2009 nové evropské architektuře dohledu a ze zavedení nového mechanismu pro centralizaci činností ratingových agentur.

Za tímto účelem bude evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy – ESMA) vybaven vlastními pravomocemi pro dohled, vyšetřování a uplatňování sankcí. Musíme nyní zajistit, aby od svého vzniku byl orgán ESMA schopen vykonávat své pravomoci k zajištění důsledného dohledu nad ratingovými agenturami působícími v rámci Evropské unie, stejně jako nad ratingovými agenturami ze třetích zemí, jejichž ratingy se mohou používat v EU.

  Pat the Cope Gallagher (ALDE), písemně. – (GA) Zpráva představuje technickou úpravu stávajícího nařízení a od ledna 2011 svěří pravomoci novému orgánu dohledu, Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA). Musíme si uvědomit, že se na jaře 2011 očekává celkové zlepšení ratingových agentur.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, činnost ratingových agentur je už teoreticky na evropské úrovni regulována a je pod dohledem. Ale zpochybnilo to dominantní postavení tří amerických agentur, které rozhodují o evropských trzích, státním dluhu a v konečném důsledku o sazbách, za něž si evropské státy mohou půjčovat? Obávám se, že ne. Nezabránilo to agentuře Standard & Poor, a to docela nedávno, aby pohrozila snížením hodnocení Belgie, nebo agentuře Moody v případě Španělska, či agentuře Fitch v případě Irska.

Ani jedna z těchto agentur nebyla potrestána, ať už jejich zákazníky nebo ztrátou pověsti, za špatně odvedenou práci v případě společnosti Enron nebo krize rizikových hypoték. Nyní tvrdí, že mají politickou úlohu: hrozba Belgii má být pokusem o tlak na vytvoření vlády; absence hrozby Francii má zase uměle zabránit roztříštěnosti eurozóny. Pravdou je, že tyto agentury mají moc pouze díky chybějící regulaci trhu a vaše texty, pro které jsem přesto hlasoval, ke zlepšení situace příliš nepřispějí.

  Takis Hadjigeorgiou (GUE/NGL), písemně. – (EL) Nařízení se vztahuje jak na dohled nad ratingovými agenturami, který vykonává Evropský orgán pro cenné papíry a trhy, tak na dohled nad užíváním ratingů jednotlivými subjekty, které probíhá na vnitrostátní úrovni. Dohled nad užíváním ratingů jednotlivými subjekty zůstane v kompetenci vnitrostátních orgánů dohledu. Vnitrostátní orgány však nebudou mít pravomoc přijímat opatření proti ratingovým agenturám, které budou jednat v rozporu s nařízením. Právě kvůli tomuto bodu je návrh zkoumán z hlediska dodržení zásady proporcionality. Návrh vytváří kontrolní systém, ale v kontextu současného neoliberálního prostředí jej nelze skutečně uplatnit; jedná se tak pouze o nový psychologický tah určený především široké veřejnosti.

Není určen k tomu, aby nahradil předešlý systém; je určen k zavedení nového kontrolního systému, který předtím neexistoval, a to dokonce ani v této podobě, což umožnilo ratingovým agenturám jejich nekontrolované chování. V tom smyslu je lepší tento systém než žádný.

  Jiří Havel (S&D), písemně. – (CS) Hlasoval jsem pro zprávu o zřízení centralizovaného dohledu nad ratingovými agenturami. Celkově souhlasím s obsahem zprávy pana Gauzèse o návrhu nařízení, který zavádí model centralizovaného dohledu nad ratingovými agenturami prostřednictvím orgánu ESMA, Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy, a to především s ohledem na významnou mobilitu služeb ratingových agentur a jejich okamžitý dopad na finanční trhy. Centralizovaný dohled může přispět k vyšší transparentnosti ve světě ratingových agentur a může podpořit větší konkurenci mezi jednotlivými agenturami. Z těchto důvodů jsem hlasoval pro tuto zprávu. Obávám se ale, že navrhované období, během kterého mají být provedeny všechny změny týkající se přenesení kompetencí a povinností z příslušných orgánů dohledu v členských státech na orgán ESMA, není dostatečné a mělo by být prodlouženo.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. − (LT) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy, protože globální finanční krize, ke které ratingové agentury částečně přispěly, dokázala, že je nezbytné vytvořit rámec pro sledování ratingových agentur a dohled nad nimi. Za tím účelem bylo v roce 2009 přijato nařízení o ratingových agenturách. Umožnilo zavedení evropského systému registrací ratingových agentur, které vydávají ratingy používané v rámci Evropské unie, a dohledu nad nimi. Stanoví také podmínky, za kterých mohou být v EU používány ratingy vydávané agenturami ze třetích zemí. Dohoda o evropské architektuře dohledu, která vstoupí v platnost 1. ledna 2011, stanoví, že Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) bude uplatňovat vlastní pravomoci dohledu zejména ve vztahu k ratingovým agenturám. Je proto nezbytné upravit nařízení o ratingových agenturách s cílem podřídit povolování ratingových agentur a dohled nad nimi orgánu ESMA. Tento orgán bude vybaven vlastní pravomocí pro dohled, ale i vyšetřování, a bude schopen trestat nedodržování nařízení. Pokuty budou udělovat členské státy.

  Bogusław Liberadzki (S&D), písemně. – (PL) Mechanismus pro sledování ratingových agentur a dohled nad nimi je nezbytný. Musíme vzít v úvahu skutečnost, že ratingové agentury přispěly svým dílem ke krizi. V roce 2011 dostaneme od Komise návrh různých doplňujících opatření, která se týkají ratingů, jejichž zavedení bude možné po přijetí této zprávy. Výše zmíněné úvahy mě přiměly, abych zprávu podpořil, což jsem učinil jako výraz svého přesvědčení, že vstoupí rychle v platnost a přinese pozitivní výsledky.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Soukromým ratingovým agenturám se dostalo nových práv, aby nastavily standardy, a slibů přenesení pravomocí od orgánů veřejné správy. Jejich závislost na soukromých partnerech nezná hranic. Stejně jako jejich svévole. Veřejné orgány se vzdaly. To je ostudné.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Je potřeba přistoupit k této změně, aby nařízení (ES) č. 1060/2009 mohlo být přizpůsobeno nové evropské architektuře dohledu a aby mohl být zaveden nový mechanismus pro centralizaci činností ratingových agentur. Z toho důvodu získá evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy – ESMA) nové pravomoci pro dohled, vyšetřování a udělování sankcí. Je nezbytné, aby od svého vzniku byl orgán ESMA schopen vykonávat své pravomoci k zajištění důsledného dohledu nad ratingovými agenturami působícími v rámci Evropské unie.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Pro tuto zprávu jsem nemohl hlasovat, a přestože podporuji mnohé z projednávaných bodů a celkovou představu o zvýšené transparentnosti, zlepšení informovanosti a dohledu nad ratingovými agenturami a dalšími finančními subjekty, bude tento návrh sloužit zájmům investorů, kteří jsou profesionálové a mají daleko od takzvané „reálné ekonomiky“, protože tím získají větší právní jistotu. Přestože jsem tedy přesvědčen o nutnosti tvrdé práce k dosažení transparentnosti a práva na jasné informace ve finančním systému, jak se praví ve zprávě, z tohoto důvodu se domnívám, že ještě potřebnější je skoncovat s finančními spekulacemi a dosáhnout regulace finančních trhů pod dohledem členských států. Zprávě jde o transparentnost, informovanost a určitou míru dohledu nad finančními subjekty, ale její snaha je příliš opatrnická a pro-kapitalistická a snaží se zalíbit finančnímu sektoru, což je vize, kterou nesdílím a nepodporuji.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. − Jedná se o velmi důležitý nástroj k informování občanů Evropské unie o situaci v podnicích a bankách, ale také ke srovnání konkurenceschopnosti různých značek a výrobků. Hlasoval jsem pro přijetí. Rovněž doufám, že v budoucnu bude nařízení doplněno o kontrolu údajů o podpoře politických stran a sledovanosti masových médií, aby se tím zabránilo manipulaci veřejného mínění za peníze. Ratingové agentury nepracují tvrdě na získávání informací a jejich analyzování. Jsou ochotné ukázat příznivý výsledek těm, kdo si za něj zaplatí. Všichni, kdo manipulují veřejné mínění, a zrazují tak společnost, si zaslouží tvrdě potrestat.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Finanční krize víc než cokoliv jiného odhalila nebezpečné monopolní postavení ratingových agentur, jejichž hodnocení nejsou vždy odpovídající a někdy můžou být dokonce velmi riskantní. Je proto důležité vytvořit mechanismus jejich sledování a dohledu nad nimi. Jelikož jsou součástí velmi složitého systému finančních trhů, bylo rozhodnuto vytvořit pro tento účel dvojí systém. Kromě toho zpráva stanoví také podmínky, za kterých mohou být v EU používány ratingy vydávané agenturami ze třetích zemí.

Je samozřejmě nezbytné, aby systém dohledu umožňoval uvalení sankcí. Teprve budoucnost ukáže, do jaké míry tomu tak skutečně bude. Skutečnost, že vzniklo několik orgánů Evropské unie pro dohled, což s sebou nese větší množství administrativy a zvýšení nákladů, není dobrým znamením pro evropské daňové poplatníky. Přihlédl jsem k tomu při hlasování.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro přijetí nařízení Evropského parlamentu, protože souhlasím, aby:

– registrace ratingových agentur v rámci Evropské unie a stálý dohled nad nimi byly výhradně v kompetenci evropského orgánu dohledu , jmenovitě Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA), který by měl mít výhradní pravomoc podepisovat dohody o spolupráci při výměně informací s příslušnými orgány ve třetích zemích;

– evropský orgán dohledu (ESMA) byl zodpovědný za registraci ratingových agentur a stálý dohled nad nimi s právem vyžádat si prostřednictvím pouhé žádosti nebo rozhodnutí veškeré informace, které potřebuje, od ratingových agentur, osob podílejících se na činnostech ratingu, organizací, jež jsou předmětem hodnocení, a třetích stran, které na ně mají vazby, třetích stran, jež jsou subdodavateli ratingových agentur, a jakýchkoliv dalších osob, jež mají blízké a věcné vazby na ratingové agentury nebo jejich činnost;

– po převodu pravomocí pro dohled z příslušných orgánů na evropský orgán dohledu (ESMA) byla registrace ratingové agentury potvrzená příslušným orgánem platná v rámci celé Evropské unie.

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. − (IT) Globální finanční krize, na níž měly podíl i ratingové agentury, ukázala, že je třeba vytvořit mechanismus pro sledování ratingových agentur a dohled nad nimi. To bylo v roce 2009 účelem přijetí nařízení (ES) č. 1060/2009 o ratingových agenturách.

Za tímto účelem bylo již v roce 2009 přijato nařízení (ES) č. 1060/2009 o ratingových agenturách. To umožnilo vytvořit na evropské úrovni systém pro registraci ratingových agentur, které vydávají ratingy používané v Evropské unii, a pro dohled nad těmito agenturami. Stanoví také podmínky, za kterých mohou být v Evropské unii používány ratingy vydané agenturami ve třetích zemích, s uplatněním dvojitého systému rovnocennosti a potvrzení ratingů. Z tohoto důvodu jsem hlasoval pro přijetí a podporuji zpravodaje, pana Gauzese, v jeho návrhu zaměřit se na začlenění Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy do systému pro dohled nad ratingovými agenturami a na určení jeho nových úkolů a pravomocí. Je vskutku nezbytné, aby od svého vzniku byl orgán ESMA schopen vykonávat své pravomoci k zajištění důsledného dohledu nad ratingovými agenturami působícími v rámci Evropské unie, stejně jako nad ratingovými agenturami ze třetích zemí, jejichž ratingy se mohou používat v EU.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro přijetí usnesení Evropského parlamentu, jelikož souhlasím, že transparentnost informací poskytovaných vydavatelem finančního nástroje, který je ohodnocen příslušnou ratingovou agenturou, představuje značnou přidanou hodnotu pro fungování trhu a ochranu investorů.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. − Globální finanční krize, na níž měly podíl i ratingové agentury, ukázala, že je třeba vytvořit mechanismus pro sledování a dohled nad nimi. Za tímto účelem bylo již v roce 2009 přijato nařízení (ES) č. 1060/2009 o ratingových agenturách. To umožnilo vytvořit na evropské úrovni systém pro registraci ratingových agentur, které vydávají ratingy používané v Evropské unii, a pro dohled nad těmito agenturami. Stanoví také podmínky, za kterých mohou být v Evropské unii používány ratingy vydané agenturami ve třetích zemích, s uplatněním dvojitého systému rovnocennosti a potvrzení ratingů. Během diskusí, které přijetí nařízení (ES) č. 1060/2009 předcházely, trval zpravodaj na tom, že je nezbytné zavést integrovaný dohled nad ratingovými agenturami a společnou kontrolu jejich produktů na úrovni Evropské unie.

Tato zásada byla akceptována a Komise se zavázala, že v tomto směru předloží legislativní návrh. Dohoda o evropské struktuře dohledu, jež vstoupí v platnost dne 1. ledna 2011, konečně umožní účinné provádění dohledu nad ratingovými agenturami. V nařízení o zřízení orgánu ESMA se zdůrazňuje, že tento orgán bude mít vlastní pravomoci v oblasti dohledu, které se budou týkat zejména ratingových agentur..

  Kyriacos Triantaphyllides (GUE/NGL), písemně. – (EL) Nařízení se vztahuje jak na dohled nad ratingovými agenturami, který vykonává Evropský orgán pro cenné papíry a trhy, tak na dohled nad tím, jak ratingy užívají jednotlivé subjekty na vnitrostátní úrovni. Dohled nad tím, jak ratingy používají jednotlivé subjekty, zůstane v kompetenci vnitrostátních orgánů dohledu. Vnitrostátní orgány však nebudou mít pravomoc přijímat opatření proti ratingovým agenturám, které budou jednat v rozporu s nařízením. Právě kvůli tomuto bodu je návrh zkoumán z hlediska dodržení zásady proporcionality.

Návrh vytváří kontrolní systém, ale v kontextu současného neoliberálního prostředí jej nelze ve skutečnosti uplatnit; kromě toho, že se jedná o nový psychologický tah určený především široké veřejnosti. Není však určen k tomu, aby nahradil předešlý systém; je určen k zavedení nového kontrolního systému, který předtím neexistoval, a to dokonce ani v této podobě, což umožnilo ratingovým agenturám jejich nekontrolované chování. V tom smyslu je lepší tento systém, než žádný.

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. − (DE) S radostí jsem hlasoval pro přijetí zprávy. Postupný proces regulace finančních trhů začíná získávat obrysy. Zlepšila se ochrana investorů a zvýšila se transparentnost. Nařízení mají nyní širší záběr a jsou propracovanější, čímž poskytují lepší ochranu pro všechny zúčastněné.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. − (DE) Globální finanční krize, ke které ratingové agentury částečně přispěly, dokázala, že je nezbytné vytvořit mechanismus pro sledování ratingových agentur a dohled nad nimi. Z tohoto důvodu dne 1. ledna 2011 vznikne Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA).

Zároveň ale pokračující krize a stále nové objevy o tržních mechanismech poukazují na to, že je nutné úkoly a zodpovědnost tohoto orgánu neustále přizpůsobovat a v případě potřeby i rozšiřovat. Proto jsem velmi uvítal podrobné specifikace a vysvětlení pravomocí orgánu ESMA ve vztahu k příslušným národním orgánům. Z tohoto důvodu jsem hlasoval pro přijetí zprávy.

Zpráva: Anja Weisgerber (A7-0050/2010)

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro přijetí tohoto dokumentu, protože přispívá k potřebnému zjednodušení právního rámce Evropské unie. Jsem přesvědčena, že stávajících osm platných směrnic v oboru metrologie práci v této oblasti neprospívá, ale naopak brzdí. Zároveň sdílím stanovisko zpravodajky, že by členské státy měly mít více času ke zvážení toho, zda zrušení směrnic povede k právní nejistotě, z které by vyplývala nutnost harmonizace příslušných pravidel na evropské úrovni. Jsem proto přesvědčena, že musí být přijato rozhodnutí, které zruší směrnice, ale které zároveň poskytne dostatečný čas k analýze možných dopadů v širším kontextu přezkumu základních právních nástrojů v oboru.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Metrologie je vědou o měření. Od dávných dob přijímali Evropané celou řadu měřicích systémů v různých oblastech (délka, objem, měření obsahu alkoholu atd.). Například přijetí metrického systému vedlo ke zlepšení spolupráce mezi různými hospodářskými subjekty na kontinentu, a následně i po celém světě. V mnoha oblastech však stále přetrvává široká škála měr a měřicích systémů. Vzhledem k touze odstraňovat překážky spolupráce mezi Evropany uplatňuje Evropská unie dlouhodobě politiku harmonizace měřících systémů. Důležitým krokem bylo v tomto směru přijetí směrnice 2004/22. Zatímco se připravujeme k přezkumu těchto právních předpisů, řada nástrojů se nyní zdá již zastaralá a měla by být pro větší čitelnost odstraněna. Hlasovala jsem pro přijetí tohoto textu, jelikož přináší vítanou úpravu právních předpisů o metrologii.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Souhlasím s potřebou zjednodušit acquis Společenství a aktualizovat směrnice, které už pozbyly platnost, a přizpůsobit je současnosti. Příslušné směrnice jsou zastaralé a nepřispívají ke zlepšení regulace. Komise se domnívá, že právní předpisy o metrologii není nutné harmonizovat, protože dle jejího chápání mezi členskými státy existuje dostatečná spolupráce a současná situace, kdy jsou vzájemně uznávána pravidla založená na mezinárodních parametrech různých členských států je uspokojivá. Měli bychom však vzít v úvahu, že připustit mezeru v regulaci této problematiky by nebylo prospěšné a že bychom neměli přispívat ke vzniku právní nejistoty.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Projednávaná zpráva hovoří o možnosti zrušení až osmi směrnic v šesti oblastech, které se týkají metrologie, s cílem zjednodušit existující evropské právní předpisy v této oblasti: jde o vodoměry na studenou vodu pro nečistou vodu (směrnice 75/33/EHS); lihoměřiče a lihoměrné tabulky (směrnice 76/765/EHS a 76/766/EHS); závaží střední a vyšší než střední přesnosti (směrnice 71/317/EHS a 74/148/EHS); měřidla tlaku vzduchu v pneumatikách motorových vozidel (směrnice 86/217/EHS); měření objemové hmotnosti obilí (směrnice 71/347/EHS) a kalibraci nádrží na plavidlech (směrnice 71/349/EHS).

Vzhledem k různým možnostem, které se týkají osmi projednávaných směrnic – úplné zrušení, zrušení za určitých podmínek a nepodnikání žádných kroků – dospěla Komise k závěru, že neexistuje jednoznačně nejlepší řešení. Nicméně z důvodu zlepšení regulace Komise nicméně upřednostňuje možnost zrušení všech směrnic v plném rozsahu, což znamená, že preferuje nové nařízení pro oblast měřicích přístrojů.

Podporuji toto rozhodnutí Komise z hlediska legislativní kvality, ale domnívám se, že by členské státy měly dostat více času k prošetření možných dopadů v širším kontextu přezkumu základních právních nástrojů v oblasti, zejména směrnice o měřicích přístrojích (směrnice 2004/22/ES).

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Jedním z cílů Evropské unie je jednoduché a aktuální acquis Společenství. Udržování zastaralých pravidel v platnosti nedává smysl. V oblasti metrologie panuje představa, že harmonizace není třeba, protože stávající právní úprava spočívá ve vzájemném uznávání pravidel založených na mezinárodních parametrech různých členských států. Je však důležité, abychom nepřipustili vznik mezery v regulaci této problematiky, aby nedocházelo k vytváření právní nejistoty.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se zrušuje osm směrnic Rady v oblasti metrologie, protože stejně jako zpravodajka podporuji vytyčený cíl zlepšování legislativy. Rovněž sdílím názor, že „členské státy by měly mít více času k prozkoumání otázky, zda zrušení směrnic povede k právní nejistotě“. Domnívám se, že dotčené směrnice o měřicích přístrojích musí být zrušeny a zjednodušeny provedením revize právního základu metrologie: směrnice o měřicích přístrojích. Obecně vzato se domnívám, že to zlepší přístup občanů k projednávaným právním předpisům a umožní účinnější práci v této oblasti.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Na problematiku metrologie se vztahuje osm směrnic Evropské unie v šesti různých oblastech. Z důvodu přehlednějšího zákonodárství navrhuje Komise jejich zrušení. Podle Komise není harmonizace nutná, protože současná situace vzájemného uznávání vnitrostátních předpisů funguje uspokojivě. Zpravodajka však zastává názor, že by členské státy měly dostat více času k prošetření, zda zrušení směrnic povede ke vzniku právní nejistoty. Hlasoval jsem pro přijetí zprávy, jelikož zpravodajka bere v úvahu problémy spojené se vznikem právní nejistoty.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. − (IT) Zrušení evropských směrnic se v podstatě rovná ponechání vakua v systému Evropské unie, ale modernizace systému směrnic, jako je ten v oblasti metrologie, je rozhodně tím správným krokem k vytvoření širšího a aktuálnějšího společného systému. Z tohoto důvodu jsem hlasoval pro přijetí zprávy o zrušení osmi směrnic Rady o metrologii. Princip, který sdílí Rada a Komise, je však postaven na křehké rovnováze, protože každý členský stát bude muset spoléhat na vzájemné uznávání vnitrostátních norem ve snaze nezpůsobit problémy podnikům v sektorech závislých na právních předpisech o metrologii až do přijetí revize směrnice o měřicích přístrojích, která bude harmonizovat příslušné právní předpisy na evropské úrovni.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Sdílím stanovisko zpravodajky, jež prosazuje zlepšení regulace v oblasti metrologie.

Komise upřednostňovala úplné zrušení všech osmi směrnic týkajících se metrologie; stanovisko zpravodajky je však více vyvážené a dává členským státům více času k prozkoumání otázky, zda zrušení směrnic povede k právní nejistotě, která by učinila harmonizaci právních předpisů v oblasti metrologie na evropské úrovni nezbytnou. Zavádí se tak přechodné období s cílem analyzovat možné dopady zrušení směrnic a nutnost revize základní směrnice v této oblasti (směrnice 2004/22/ES).

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. − (IT) Souhlasím se zpravodajkou, paní Weisgerberovou, která podporuje obecný cíl zlepšení regulace. S ohledem na tento návrh však není zcela jasné, která volba je nejlepší. Ve své zprávě o posouzení dopadů dospěla Komise k závěru, že v otázce dotčených osmi směrnic (úplné zrušení, zrušení za určitých podmínek, nepodnikání žádných kroků) neexistuje jednoznačně nejlepší řešení.

Nicméně z důvodů zlepšení regulace upřednostňuje Komise úplné zrušení všech směrnic (a spoléhá na vzájemné uznávání vnitrostátních předpisů) před harmonizací, to znamená před novou revizí směrnice o měřicích přístrojích. Opakuji, že sdílím názor zpravodajky, že členské státy by měly mít více času k prozkoumání otázky, zda zrušení směrnic povede k právní nejistotě, která by učinila harmonizaci příslušných pravidel na evropské úrovni nezbytnou.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Zrušení všech osmi směrnic s největší pravděpodobností způsobí další administrativní zátěž, jelikož členské státy budou moci zavádět vnitrostátní předpisy o měřicích přístrojích, na které se vztahují směrnice, jež by měly být zrušeny. Směrnice, o jejichž zrušení se uvažuje, ani ty, které by zůstaly v platnosti, nepřispějí ke zvýšení celkové úrovně ochrany spotřebitelů. To by mohlo být dosaženo pouze jejich změnou. Domnívám se, že členské státy by měly mít více času k prozkoumání otázky, zda zrušení směrnic povede k právní nejistotě, která by učinila harmonizaci příslušných pravidel na evropské úrovni nezbytnou. Rovněž podporuji návrh zpravodajky, aby celý proces byl dokončen do 1. května 2014. V konečném důsledku jsem hlasovala pro přijetí zprávy, protože nabízí takové řešení, v jehož rámci budou všechny směrnice zrušeny, ale které zároveň poskytuje dostatek času analyzovat možné dopady v širším kontextu revize základního právního nástroje v této oblasti, směrnice o měřicích přístrojích (směrnice 2004/22/ES).

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Souhlasím s obecným cílem zlepšení regulace v oblasti metrologie. Jsem však přesvědčen, že je třeba více reflexe, protože ukvapená standardizace by mohla způsobit více škody a právní nejistoty než užitku.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. − Tímto hlasováním Evropský parlament prokázal, že podporuje obecný cíl zlepšení regulace. S ohledem na tento návrh však není zcela jasné, která volba je nejlepší. Komise dospěla ve svém posouzení dopadu při posuzování různých možností týkajících se těchto osmi směrnic o metrologii (úplné zrušení, zrušení na určitých podmínek, nepodnikání žádných kroků) k závěru, že neexistuje jednoznačně nejlepší řešení. Nicméně z důvodů zlepšení regulace upřednostňuje Komise úplné zrušení všech směrnic (a spoléhá na vzájemné uznávání vnitrostátních předpisů) před harmonizací, to znamená před novou revizí směrnice o měřicích přístrojích. Evropský parlament sdílí názor, že členské státy by měly dostat více času k prošetření, zda zrušení směrnic povede ke vzniku právní nejistoty, jež by byla důvodem pro evropskou harmonizaci právních předpisů.

Proto jsme se rozhodli pro takové řešení, v jehož rámci budou všechny směrnice zrušeny, ale které zároveň poskytuje dostatek času analyzovat možné dopady v širším kontextu revize základního právního nástroje v této oblasti, směrnice o měřicích přístrojích (směrnice 2004/22/ES).

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. − (DE) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy, protože významně přispívá k omezení byrokracie, po čemž se neustále volá, a umožňuje zrušení více než 20 směrnic, které jsou zastaralé a nepotřebné. Jedná se o správný přístup ke zjednodušení a zeštíhlení Evropy.

Zpráva: Zita Gurmai, Alain Lamassoure (A7-0350/2010)

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. − (LT) Toto důležité usnesení jsem schválila, protože jsem přesvědčena, že evropská občanská iniciativa bude významným nástrojem pro zařazování určitých témat na pořad jednání a podpoří větší přeshraniční diskuse uvnitř EU. Občanská iniciativa poskytuje evropským občanům právo předložit legislativní návrh. Aby tato iniciativa mohla být efektivní, měli by se organizátoři evropské občanské iniciativy seskupit do výboru občanů, který budou tvořit osoby pocházející z různých členských států. To zajistí, že otázky, které vzniknou, budou skutečně evropské, přičemž samozřejmým přínosem bude usnadnění sběru podpisů od samého počátku. Myslím si, že občanská iniciativa bude úspěšná jen tehdy, nevytvoří složité povinnosti pro její organizátory a neposílí jejich frustraci. Je také velmi důležité, aby tento proces byl v souladu s požadavky EU na ochranu údajů a byl od počátku až do konce plně transparentní. Evropská občanská iniciativa je novým nástrojem participativní demokracie v celoevropském měřítku, a proto by měla být věnována značná pozornost komunikačním a informačním kampaním zaměřeným na zvyšování povědomí o evropské občanské iniciativě.

  Charalampos Angourakis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Kompromis mezi Evropským parlamentem a Radou ohledně nařízení o takzvané občanské iniciativě, který doprovázejí směšné triumfální řeči o posilování demokratických institucí EU, není ničím jiným než urážlivým pokusem manipulovat lidmi a ohlupovat je. To, co je klamně nazýváno občanskou iniciativou, není jen nepotřebné; může se ukázat, že je to i lidem nebezpečné. Bez ohledu na dohodnuté formální náležitosti týkající se sběru 1 000 000 podpisů pod petici požadující, aby Komise předložila příslušný legislativní návrh, se v podstatě jedná stále o totéž: Komise není povinna legislativní iniciativu předložit a není vázána jejím obsahem.

Naopak, „občanská iniciativa” tohoto druhu, řízená a zmanipulovaná mechanismy kapitálu a buržoazního politického systému, může být institucemi EU využívána k předkládání nanejvýš protilidových a reakčních řešení EU a monopolů jakoby na základě „lidového požadavku“. Kromě toho bude „iniciativy” tohoto druhu využíváno ke sběru podpisů, prohlášení a požadavků proti organizovaným hnutím prostého lidu a pracující třídy, proti masovým demonstracím a zápasům a různým formám boje. Různé „občanské iniciativy“ nemohou zakrýt reakční tvář EU a nemohou ani zabránit eskalaci třídního zápasu a boje lidových mas.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Občanská iniciativa byla přislíbena v Lisabonské smlouvě a nyní je konečně uváděna do života. Tato nová forma účasti na formulování politiky Evropské unie umožňuje, aby se evropští občané obrátili přímo na Komisi a požádali ji o předložení návrhu k otázkám jejich zájmu, pokud budou tyto otázky spadat do pravomocí EU. Čekali jsme pouze, až bude zaveden jednací řád, aby se toto nové právo evropských občanů stalo realitou. To se nyní stalo a já jsem při hlasování tento návrh podpořila. „Výbor občanů“ tvořený jednotlivci alespoň ze sedmi členských států může příslušnou iniciativu zaregistrovat u Komise. Poté může začít proces shromažďování podpisů v listinné podobě nebo po internetu. Milion podpisů, které jsou vyžadovány, musí pocházet alespoň ze čtvrtiny členských států EU a musí být shromážděn do 12 měsíců. Členské státy budou prohlášení o podpoře ověřovat. Podepisovat mohou pouze občané Evropské unie, kteří dosáhli věku opravňujícího je volit v evropských parlamentních volbách. A konečně Komise jako strážce smluv s konečnou platností rozhodne, zda by navrhovaný legislativní postup měl být zahájen.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. − (LT) Rozhodnutí přijaté Evropským parlamentem o právu evropské občanské iniciativy předkládat legislativní návrhy podporuji. Předpokládá se, že uvedení této iniciativy do života vytvoří přímou vazbu mezi občany a institucemi, a překlene tak propast, která je dělí, a zajistí, že se instituce EU budou zabývat konkrétními problémy, které jsou pro občany důležité. Díky evropské občanské iniciativě se občané EU mohou přímo obracet na Evropskou komisi a iniciovat jakýkoli právní akt. Komise bude tím, kdo rozhodne, jaký bude následný postup u úspěšných občanských iniciativ. Evropský parlament bude moci přispět k dosažení těchto cílů pořádáním veřejných slyšení nebo přijetím usnesení. Protože se jedná o novou iniciativu, bylo by užitečné, aby Komise každé tři roky předložila zprávu o jejím provádění a v případě potřeby navrhla revizi tohoto nařízení. Aby se zaručilo účinné provádění této iniciativy, mělo by se to obejít bez složitých administrativních postupů. Je také třeba zajistit, aby tento proces byl v souladu s požadavky EU na ochranu údajů.

  Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně. – (FR) Poté co byl dosažen kompromis v otázce pravidel, jimiž se bude řídit evropská občanská iniciativa, byla tato zpráva přijata velmi velkou většinou: 628 hlasů pro, 15 proti a 24 se zdrželo hlasování. Jsem potěšen tímto hlasováním, které počínaje rokem 2012 poskytuje evropským občanům možnost, aby mohli jasněji vyslovit svůj názor. Postata je jednoduchá, je to svým způsobem petice na evropské úrovni: výbor občanů složený z občanů nejméně sedmi členských států bude mít rok na to, aby shromáždil milion podpisů k danému tématu veřejného zájmu, který vyžaduje pozornost Komise. Komise pak musí během tří měsíců rozhodnout, zda považuje za vhodné k tomuto tématu přijmout legislativní návrh či nikoli, a musí toto své rozhodnutí zdůvodnit. Nemusíme souhlasit s některými podmínkami, jež členské státy získaly, jako je požadavek, že pro podpis petice je nutné, aby byl daný člověk občanem, a ne prostě rezidentem Evropské unie; nebo to, že státy mohou od jednotlivců vyžadovat průkazy totožnosti pro účely ověření jejich podpisu. Nicméně občanská iniciativa je pozitivní myšlenkou a krokem k participativní demokracii, který nyní musíme uvést do praxe.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. − (LT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože evropská občanská iniciativa včleněná do Lisabonské smlouvy je obrovským krokem k užším vztahům mezi Evropskou unií a evropskými občany. Tato nová iniciativa poskytne občanům stejné pravomoci v oblasti politické iniciativy, jaké již má Rada ministrů a Evropský parlament. Poskytne též občanům možnost vyjádřit svůj názor, protože jim umožní předkládat některé důležité otázky evropským institucím. Takový obousměrný proces je vzájemně výhodný. Se zavedením této iniciativy bude existovat záruka, že instituce Evropské unie se budou zabývat konkrétními problémy, které jsou pro občany důležité. Evropský parlament kromě toho bude moci občanům k dosažení těchto cílů pomáhat tím, že využije všech prostředků, jimiž disponuje, aby občanské iniciativy podle své volby podpořil, a sice zorganizováním veřejných slyšení nebo přijetím usnesení.

Evropská unie však musí zajistit, aby byl tento proces v souladu s požadavky EU na ochranu údajů a od počátku až do konce byl plně transparentní. Získat důvěru občanů a povzbudit jejich zájem o práci Evropské unie dokážeme jedině tím, že zajistíme bezpečné prostředí, ve kterém občané budou moci předkládat své návrhy.

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) Občanská iniciativa, která dává milionu Evropanů právo předkládat legislativní iniciativy, zakládá v Evropské unii koncepci participativní demokracie, která je již stanovena v Lisabonské smlouvě. EU tak podniká nový, důležitý krok a Parlament tak od občanů, které zastupuje, obdrží zpětnou vazbu ohledně toho, zda odvádí dobrou práci. Vítám, že se Parlament snažil pokud možno dosáhnout toho, aby byl postup při této legislativní iniciativě pro občany EU co nejjednodušší, protože jsou to oni, kdo ho budou skutečně používat. Nepotřebujeme složitý postup, který by občanům EU přinesl jen frustraci.

Byly přijaty hlavní požadavky Parlamentu přijaty, například právo provádět kontrolu přípustnosti již na začátku a nikoli až po shromáždění prvních 300 000 podpisů. Za vítězství Parlamentu a občanů EU považuji to, že minimální počet členských států, ve kterých musí být sbírány podpisy, je jedna čtvrtina, a ne třetina, jak bylo původně navrženo. Doufám, že až rozhodnutí Parlamentu vstoupí v roce 2012 v platnost, budou občané EU předkládat co nejvíc iniciativ.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Hlasoval jsem ve prospěch zprávy o občanské iniciativě, neboť velmi dobře vím, že je prostě prostředkem pro vyjádření vůle občanů Evropy, a nikoli účinnou formou zapojení do současných politik nebo dosažení jejich změny. Komise se až do poslední chvíle snažila toto konkrétní občanské právo omezit, a proto konečný text není odrazem skutečných ambicí; zavádí například zvláštní složité postupy pro výkon tohoto práva. Důležité pozměňovací návrhy předložené skupinou Konfederace evropské sjednocené levice a Severské zelené levice byly bohužel zamítnuty, a v důsledku toho nemohou iniciativy podepisovat rezidenti EU, kteří nejsou občany některého z členských států, což brání rovnoprávnému zapojení rezidentů bez ohledu na státní příslušnost, a neexistuje ani záruka, že se podpisy budou shodovat s identifikačními čísly podepsaných osob.

Nehledě na to je konečný text mnohem lepší verzí než původně navržený text, neboť jako minimum stanovuje jednu čtvrtinu členských států, navrhuje, aby iniciativy byly registrovány okamžitě, a požaduje, aby Komise organizovala veřejná slyšení pro každou úspěšnou iniciativu a zaručila naprostou transparentnost financování každé iniciativy.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Tuto iniciativu jsem vždy považoval za jednu z nejdůležitějších inovací Lisabonské smlouvy. Možnost, že milion občanů z významného počtu členských států bude moci předložit legislativní návrh, by měla přispět k posílení evropského občanství u občanské společnosti organizované na úrovni EU. Zdůraznil jsem význam tohoto opatření vzhledem k tomu, že poslanci Evropského parlamentu právo na legislativní iniciativy nemají. Doufám, že praktické provádění této legislativní iniciativy nebude narážet na nadměrnou byrokracii, což by od použití tohoto nového nástroje odrazovalo.

  Cornelis de Jong (GUE/NGL), písemně. − Ačkoli evropskou občanskou iniciativu plně podporuji, hlasoval jsem proti konečnému legislativnímu usnesení, protože jsem zklamán tím, jak málo bylo nakonec tímto slibným nástrojem dosaženo. Nesouhlasím zejména s ustanovením, jež požaduje, aby podepsané osoby ve většině členských států uváděly svá osobní identifikační čísla. Jsem také proti tomu, že se do evropské občanské iniciativy mohou zapojit jen občané EU.

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. – (FR) Přijetí základních pravidel „občanské iniciativy“ stanovené Lisabonskou smlouvou znamená další krok k přímé demokracii v Evropě. V budoucnu bude Komise muset zvážit navržení nového evropského předpisu, jakmile o to požádá milion občanů alespoň z jedné čtvrtiny všech členských států. Tento nový nástroj tedy dává evropským občanům možnost skutečně ovlivňovat legislativní proces tím, že vznesou příslušný požadavek nebo vysloví znepokojení vyjádřené vůlí lidí na evropské úrovni. Je to vítězství našeho hnutí, které důsledně vyzývá k většímu přiblížení Evropské unie jejím občanům prostřednictvím budování pevnější, transparentnější a přístupnější Evropy.

  Christine De Veyrac (PPE), písemně. – (FR) Těší mne, že jsem spolu s velkou většinou poslanců hlasovala pro zprávu o „občanské iniciativě“, která zavádí bezprecedentní míru lidového zapojení do legislativního procesu EU. Vždyť tím, že Parlament poskytuje milionu občanů právo politické iniciativy, dává dobrý příklad participativní demokracie. Touto cestou by se Evropská unie měla nyní ubírat: musí se ještě více přiblížit svým občanům.

  Martin Ehrenhauser (NI), písemně. − (DE) V porovnání s původním návrhem byla provedena některá drobná vylepšení. Proto jsem hlasoval pro zprávu. Chtěl bych nicméně říci, že dokonce i s touto bezzubou občanskou iniciativou stále existuje šokující nedostatek demokracie v EU, která nemá přímou demokracii v jakékoli podobě. V důsledku toho musí být příštím krokem zavedení povinných referend o úspěšných iniciativách. Zavedení povinných veřejných slyšení iniciátorů peticí organizovaných Komisí a Parlamentem je velmi vítáno. Nyní musí členské státy provést občanskou iniciativu ve svých předpisech rychle, bez ztráty času a bez zbytečné byrokracie.

Kontroly průkazů totožnosti místními orgány, které mají být prováděny například v případě národních petic požadujících referenda, nebudou pro posouzení prohlášení o podpoře nutné. Volební orgány v jednotlivých státech by měly vycházet z namátkových kontrol, jak navrhuje Evropský parlament.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o občanské iniciativě, jednom z nejvýznamnějších ustanovení zavedených Lisabonskou smlouvou, podle kterého může milion občanů požádat Komisi o předložení určitých legislativních návrhů. Návrhy přijaté Evropským parlamentem by měly umožnit, aby se pravidla vztahující se k občanské iniciativě stala jasnější, jednodušší a snáze aplikovatelná.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Občanská iniciativa, která byla dnes schválena, je dalším krokem k Evropě, která bude vytvářena lidmi a pro lidi, a posiluje demokratickou povahu a transparentnost Evropy a podporuje většímu přiblížení Evropy k jejím občanům a k aktivní, zainteresované a participativní občanské společnosti. Od této chvíle budou evropští občané moci předložit požadavek, aby Evropská komise navrhla právní předpis k danému problému pod podmínkou, že bude zaručen určitý minimální počet podepsaných osob pocházejících alespoň z pětiny členských států.

Musím však vyjádřit určité rozčarování nad vyloučením kolektivních subjektů a organizací coby „organizátorů“ (čl. 2, bod 3), přičemž mám na mysli zejména nevládní organizace a politické strany, základní články zastupitelské demokracie, a také termín „výbory občanů” zvolený pro označení skupiny organizátorů.

Také zůstávám na pochybách, pokud jde o pokus stanovit u podepsaných osob minimální věk 16 let, když ve většině členských států se volební právo, aktivní nebo pasivní, získává při dosažení plnoletosti, ve věku 18 let. To by mělo být standardem, jak navrhla Komise v oddílech 7 a 2 článku 3 návrhu.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně – (PT) Jsem potěšen přijetím této zprávy o evropské občanské iniciativě zavedené Lisabonskou smlouvou, jejímž cílem je přisoudit občanům stejné pravomoci politické iniciativy, jako má v současnosti Rada ministrů a Evropský parlament.

Každá iniciativa bude mít 12 měsíců na to, aby shromáždila milion podpisů, které musí pocházet alespoň z jedné čtvrtiny členských států, v současnosti ze sedmi. Minimální počet podepsaných osob za každou zemi je různý, od 74 250 u Německa až po 3 750 u Malty. V případě Portugalska minimální počet podepsaných osob požadovaný pro podporu některé iniciativy bude 16 500.

Platnost prohlášení o podpoře bude posuzována členskými státy. V Portugalsku bude muset být uvedeno číslo identifikačního průkazu, cestovního pasu nebo občanského průkazu. Podepsané osoby by měly být občany EU a měly by dosáhnout věku opravňujícího volit v evropských volbách (v Portugalsku 18 let).

Bude pak na Komisi, aby každou iniciativu analyzovala a v tříměsíční lhůtě rozhodla, zda navrhne evropský právní předpis k dané otázce. Exekutiva Společenství pak bude muset „uvést, jaká opatření hodlá přijmout a důvody, jež k tomu opravňují, či nikoli“. Toto zdůvodnění bude zveřejněno.

  Carlo Fidanza (PPE), písemně. − (IT) Zprávu pana Lamassourea a paní Gurmaiové o občanské iniciativě vítám. Toto hlasování schválilo a dokonce pomáhá stanovit hlavní zásady pro provádění evropské občanské iniciativy stanovené v Lisabonské smlouvě.

Iniciativu může zaregistrovat výbor občanů tvořený osobami pocházejícími alespoň ze sedmi členských států, a jakmile Komise provede kontrolu přípustnosti, může výbor začít sbírat nezbytný milion podpisů v listinné nebo elektronické podobě. Tento příklad participativní demokracie v sobě skrývá velké možnosti, protože zahrnuje v první řadě občany a umožňuje jim v určitém slova smyslu podílet se na naší práci.

Společná práce obou spoluzpravodajů ukázala, že lze překonat i ideologické rozdíly, pokud se pracuje efektivně a v zájmu občanů. Tento základní postoj je typický pro skupinu Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), který je vždy proaktivní, otevřený dialogu a spolupráci, ale zároveň je zakotven v pevných a neotřesitelných hodnotách.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Jedná se o zjevně demagogickou iniciativu, propagandu Evropské unie, která slouží jen k tomu, aby se pokusila zastřít probíhající oklešťování demokracie a pomohla nám zapomenout na to, že ti, kdo řídí Evropu, zabránili referendu o samotné Lisabonské smlouvě, jež takzvanou občanskou iniciativu předjímala.

Avšak omezení takové občanské iniciativy obsahuje již samotná Smlouva o Evropské unii, když v článku 11 stanoví, že je vyžadován milion podpisů z významného počtu členských států, a dále uvádí, že občané mohou vyzvat Evropskou komisi pouze k předložení příslušného návrhu k otázkám, u kterých chtějí tito občané požádat Unii o přijetí právního nástroje k naplnění Smluv.

Jinými slovy, po celém tom shromažďování podpisů a plnění požadavků, jež stanoví tento návrh nařízení, neexistují žádné záruky, že přání občanů budou zohledněna. Zpráva přijatá Evropským parlamentem v každém případě mírně vylepšuje návrh Evropské komise, ale musí vyhovět podmínkám Smlouvy, která již od samého počátku fakticky omezuje jakékoli prohlubování občanské iniciativy. Proto jsme se zdrželi hlasování.

  Pat the Cope Gallagher (ALDE), písemně. – (GA) Každou občanskou iniciativu musí podepsat více než milion občanů Evropské unie, kteří musí pocházet alespoň ze čtvrtiny členských států Evropské unie: to byl nejdůležitější bod tohoto nařízení. Irská vláda hodlá ověřovat podepsané osoby z Irska kontrolou podle voličských seznamů této země pro volby do Evropského parlamentu.

  Robert Goebbels (S&D), písemně. – (FR) Hlasování o nařízení zavádějícím evropskou občanskou iniciativu jsem se zdržel. Parlament se podle mého názoru mýlí, když chce tyto iniciativy co nejvíce usnadnit, zejména snížením počtu členských států, ze kterých musí pocházet osoby, které je podepsaly. Zůstávám stoupencem zastupitelské demokracie. Občanské iniciativy nepomohou vyřešit hospodářské, sociální, environmentální a společenské problémy EU. To, co je označováno za občanské iniciativy, bude v zásadě sloužit extremistickým politickým silám, které se těchto nástrojů zmocní, aby získaly podporu pro obnovení trestu smrti, proti výstavbě minaretů, proti „plíživé islamizaci“ Evropy a pro další populistická témata.

  Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. – (FR) Již od loňského roku, kdy vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, jsme na to všichni čekali: na nařízení o občanské iniciativě, které stanoví postupy pro její praktickou realizaci, její pravidla a základní postupy a které především konečně umožní tento nový nástroj používat. Od této chvíle milion evropských občanů, to jest přibližně 0,2 % obyvatelstva EU, může požádat Komisi, aby předložila návrhy v určitých oblastech: je to důležitý krok k participativní demokracii, který by měl umožnit a podpořit přeshraniční diskuse v Evropě, neboť iniciativu musí předložit občané žijící v různých členských státech; významný krok při stmelování občanů Evropy v naději, že tento nástroj bude evropskými občany skutečně využíván, že bude efektivní a že Evropská komise bude schopna na návrhy předložené občany následně reagovat.

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Evropská občanská iniciativa je jednou z nejzajímavějších inovací stanovených v Lisabonské smlouvě. Je to jakási evropská petice, která umožní milionu evropských občanů z reprezentativního počtu členských států EU předložit na pořad jednání Komise jakoukoli záležitost. Jinými slovy to znamená vznik skutečné legislativní pravomoci pro evropské občany, neboť Komise bude povinna na tuto občanskou iniciativu reagovat tím, že zadá vypracování studie nebo navrhne směrnici. Za situace, kdy pocit sounáležitosti občanů s Unií je stále ještě příliš slabý a kdy je zvlášť znepokojivá zejména míra neúčasti v evropských volbách, tento nový nástroj umožní, aby se evropští občané stali plnohodnotnými účasníky evropské demokracie. Proto považuji za poněkud politováníhodné, když dnes slyším zaznívat hlasy o rizicích, s nimiž je občanská iniciativa spojena. Kompromis dosažený s Radou je zcela spravedlivý a kritéria, jimiž se řídí přípustnost tohoto projektu, zaručí, že nečestné iniciativy nikdy nespatří světlo světa. Diskusí vyvolaných občany při uplatňování tohoto nástroje bychom se neměli obávat. Hlasovala jsem pro tento text.

  Salvatore Iacolino (PPE), písemně. − (IT) Evropská občanská legislativní iniciativa představuje zásadní krok v procesu budování Evropy založené na občanských právech. Přísná kritéria přípustnosti, přístupné a zjednodušené postupy a reprezentativnost členských států představují hlavní pilíře tohoto nástroje, který vrací na první místo hodnotu participativní demokracie.

V souladu s hodnotami Unie poskytuje Lisabonská smlouva nejméně 1 milionu občanů zastupujících alespoň jednu čtvrtinu členských států reálnou možnost účinného občanského zapojení do tvorby pravidel odpovídajících očekáváním evropského lidu. Doufáme, že tento nástroj podpoří občanská práva a že v brzké době budeme moci pozitivně zhodnotit dosažené výsledky a tam, kde to bude nezbytné, provedeme příslušné úpravy v zájmu občanů tak, abychom tento skutečně inovativní projekt ještě více zefektivnili a zvýšili jeho flexibilitu. Unie založená na euru bude tímto způsobem koordinována s Evropou, která spočívá na právu evropských občanů na občanství.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. − (LT) Souhlasím s touto zprávou, protože evropská občanská iniciativa je novým nástrojem participativní demokracie v celoevropském měřítku. Je to nástroj, který by měl být používán samotnými občany, a jeho cílem je posílit přímou demokracii, aktivní občanství a vliv evropských občanů na politiky Evropské unie. Tato iniciativa byla zakotvena ve Smlouvě zakládající Ústavu pro Evropu a poté v Lisabonské smlouvě s cílem poskytnout občanům stejné pravomoci v oblasti politických iniciativ, jaké již má Rada ministrů a Evropský parlament. Jsem potěšen, že zpráva podporuje využití moderních technologií jako vhodného nástroje participativní demokracie. Zavedení této iniciativy vytvoří přímou vazbu mezi občany a institucemi, překoná tak propast mezi nimi a zajistí, že instituce EU se budou zabývat konkrétními problémy, které jsou pro občany důležité.

  Peter Jahr (PPE), písemně. − (DE) Občanská iniciativa, která byla dnes přijata, je důležitým krokem k většímu přiblížení Evropské unie jejím občanům. Konečně poskytuje občanům Evropské unie možnost aktivně se zapojit do politických událostí. Kromě toho jim umožňuje nejen zapojit se do politiky, ale také přímo vyzvat Komisi k přijetí opatření.

Je důležité zajistit, aby iniciativa byla maximálně vstřícná k občanům a přímá a nepodporovala možnost zneužití. Avšak ať je občanská iniciativa k občanům sebevstřícnější, bude-li využívána nadměrně, bude její význam klesat. Občanská iniciativa zavede více demokracie a významně přispěje k větší modernizaci Evropy a jejímu přiblížení životu jejích občanů. Chtěl bych ještě jednou vyzvat Parlament a také Komisi, aby zajistily, že odpovídající úloha v tomto procesu bude přisouzena Petičnímu výboru.

  Jarosław Kalinowski (PPE), písemně. – (PL) Jedním z hlavních cílů evropské občanské iniciativy je více přiblížit evropské instituce občanům a usnadnit evropským občanům uplatňování jejich práv a výsad. Iniciativa nepochybně zlepší životy obyvatel členských států a pomůže vytvářet prosociální obraz Unie. Autoři návrhu se také snažili vytvořit co nejjednodušší model pro organizování shromáždění a shromažďování podpisů v rámci této iniciativy. Chtějí-li Evropané vyjadřovat své názory k záležitosti, kterou považují za důležitou, je naší povinností zajistit, že budou vyslyšeni a jejich požadavkům bude věnována pozornost. To je koneckonců skutečným smyslem demokracie.

  Sandra Kalniete (PPE), písemně. – (LV) Evropský parlament dnes přijal historické rozhodnutí, které poskytuje občanské společnosti možnost daleko více se zapojovat do rozhodovacího procesu. Aktivní občanská společnost, která se podílí na tvorbě politických rozhodnutí, je jedním z úhelných kamenů každé demokracie. Je to jeden z hlavních požadavků kvalitních politik, jež po dlouhá léta umožňují členským státům Evropské unie dosahovat vysoké úrovně demokracie, lidských práv a blahobytu, a Evropě jako celku umožňují stát se nejrozvinutějším světovým regionem. Úkolem občanské společnosti není jen účastnit se voleb. Občané se také musí každodenně zapojovat do rozhodovacího procesu, vyjadřovat svůj názor na konkrétní rozhodnutí nebo události politického života. Je v jejich zájmu, aby se začali podílet na demokratické kontrole mocenských orgánů a kritizovali politiky za jejich činy. Bez aktivní občanské společnosti by nebylo možné obnovit nezávislost států Pobaltí a zajistit náš návrat do Evropy. Proto s pevným přesvědčením hlasuji ve prospěch občanské iniciativy.

Evropský právní systém až dosud neobsahoval dostatečně rozvinuté, jasné mechanismy umožňující Evropanům aktivně se zapojovat do procesu tvorby rozhodnutí a upozornit evropské instituce na aktuální oblasti zájmů občanů. Domnívám se, že občanská iniciativa posílí důvěru lidí v Evropskou unii a podpoří legitimitu přijímaných rozhodnutí.

  Tunne Kelam (PPE), písemně. − Hlasoval jsem pro pozměňovací návrhy k občanské iniciativě, jež předložil Evropský parlament, neboť se domnívám, že tuto iniciativu posilují a umožňují zapojení většího počtu lidí. Je to historický moment, kdy evropští občané obdrží konkrétní opatření umožňující nastolovat důležité otázky a témata na úrovni EU. Vyzývám Komisi, aby věnovala pozornost pozměňovacímu návrhu, který požaduje jednoduché postupy a transparentní informace pro občany. Vytvořit takový mechanismus je jedna věc, ale musí být také občanům EU přístupný a pochopitelný, tak aby jej mohli plně využívat. Parlament chce zmírnit kritéria týkající se podepsaných osob tím, že požaduje, aby tyto osoby zastupovaly nikoli třetinu, ale nejméně pětinu členských států.

Vyzývá také k vytvoření snadno přístupného, bezplatného systému sběru podpisů po internetu. Zvláště bych rád zdůraznil, že je třeba vytvářet výbory občanů pro organizaci iniciativ. Hnutí občanských výborů bylo jedním z nejdůležitějších faktorů, jež v roce 1991 vedly k obnovení nezávislosti Estonska. Je to jasné znamení, že občané společně mohou bořit zdi.

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. − (DE) Rozhodnutí Parlamentu zavést možnost volby občanské iniciativy pro občany EU podporuji. Nový petiční systém pro celou EU je důležitým prostředkem, jak umožnit občanům větší zapojení, a zajistí přímější demokracii. Smlouva o Evropské unii jako celek zlepšuje demokratické fungování Unie. Občané se mohou podílet na demokratickém životě Unie a přímo se obracet na Komisi. Občanská iniciativa poskytuje občanům právo iniciativy obdobné tomu, které má Evropský parlament a Rada. Aby se zajistilo, že občanská iniciativa bude probíhat správně, je zapotřebí nejméně milion hlasů alespoň z jedné pětiny všech členských států. Kromě toho Parlament ve svém usnesení doporučuje opatření, jež využívání občanské iniciativy usnadní.

Komise by například měla zvážit využití stávajících programů, jež podporují mobilitu a aktivní občanství, a také nových forem komunikace, jako jsou sociální sítě, což povzbudí veřejnou diskusi. Vítám, že zastoupení a kanceláře v členských státech budou fungovat jako styčná místa a poradní orgány.

  Sabine Lösing a Sabine Wils (GUE/NGL), písemně. − (DE) I přes některá zlepšení vyplývající z kompromisu mezi Komisí a Parlamentem obsahuje občanská iniciativa stále zbytečné byrokratické překážky. Navíc existuje riziko, že bude využívána jako nástroj, například velkými společnostmi a organizacemi, protože je sice zaručena transparentnost, avšak neexistuje žádné omezení finančních příspěvků ze strany podniků. Mimo jiné z těchto důvodů jsme se zdrželi závěrečného hlasování.

Některé z našich kritických připomínek:

1. Z této iniciativy nejsou vyloučeny podniky.

2. Nebylo rozhodnuto, zda se iniciativy mohou účastnit mladší občané ve věku od 16 let. Závisí to na volebním zákoně v každé zemi.

3. Do iniciativy se nemohou zapojit občané třetích zemí, kteří žijí v EU.

4. Neposkytuje se žádná náhrada nad 100 000 podpisů (0,005 EUR za podpis). V důsledku toho bude iniciativa pro iniciátory velmi nákladná, a proto není stejně přístupná pro všechny.

5. Nejsou zakázány dotace společností na podporu evropské občanské iniciativy a tyto dotace nemají stanoven žádný horní limit.

6. Nejsou poskytnuty žádné konkrétní informace o možnosti odvolat se, pokud bude iniciativa odmítnuta, k Soudnímu dvoru Evropské unie.

7. Odmítne-li Evropská komise příslušný návrh legislativního textu, není povinna své rozhodnutí zdůvodnit.

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Občanská iniciativa vytvoří přímou vazbu mezi občany a institucemi, a překlene tak stávající propast a přiměje instituce EU, aby se zabývaly hlavními problémy, jež občané pociťují. Chci zdůraznit několik momentů, které nesmí být přehlédnuty:

1. Občanská iniciativa bude úspěšná jen tehdy, když nařízení, které s ní souvisí, bude pro občany snadno pochopitelné a použitelné, aniž by organizátorům byly stanoveny nadměrné povinnosti.

2. Po jednáních vedených s Komisí a Radou jsme dosáhli společného porozumění, na základě kterého je potřeba, aby osoby podporující danou občanskou iniciativu poskytly některé údaje o své totožnosti a aby je určené subjekty členských států ověřily. Je však nutné zajistit, aby tento proces byl v souladu s předpisy EU v oblasti ochrany údajů. Každá organizace, která bude chtít občanskou iniciativu podpořit, musí zajistit plnou transparentnost ohledně poskytované podpory, aby podepsané osoby věděly, kdo stojí za iniciativou, kterou se rozhodli podpořit.

3. Do poskytování veškerých potřebných informací týkajících se občanské iniciativy musí být zapojeny informační úřady Evropského parlamentu v členských státech a informační sítě Komise, jako je Europe Direct a Citizen Signpost Service.

  Elżbieta Katarzyna Łukacijewska (PPE), písemně. – (PL) Výsledek dnešního hlasování o občanské iniciativě mne potěšil. Zavedením občanské iniciativy se Lisabonská smlouva stala legislativním prostředkem pro občany EU, ale nesmíme zapomenout, že shromáždění milionu podpisů ještě neznamená, že nový právní předpis bude přijat. Tento proces musí projít celým dlouhým legislativním postupem EU a my, poslanci Evropského parlamentu, musíme zajistit, aby postupy byly zjednodušeny a abychom se zde vyhnuli zklamání. Myslím, že bychom měli zorganizovat v členských státech kvalitní informační kampaň o tomto nástroji, tak aby problémy předkládané v rámci občanské iniciativy EU odpovídaly tomu, co je uvedeno ve Smlouvách, a byly v souladu s hodnotami EU.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Díky této důležité iniciativě Evropského parlamentu bude milion evropských občanů moci požádat Evropskou komisi, aby předložila legislativní návrh k danému problému. Pravidla pro provedení „občanské iniciativy“ schválená dnes Evropským parlamentem stanoví, že podepsané osoby musí pocházet alespoň ze sedmi členských států. V případě Portugalska bude pro podporu iniciativy vyžadováno, aby ji podepsalo nejméně 16 500 osob. Spolu s Lisabonskou smlouvou bylo zavedeno „právo na občanskou iniciativu“, na základě kterého smí milion evropských občanů požádat Evropskou komisi, aby předložila určité legislativní návrhy. Nařízení schválené na dnešním plenárním zasedání stanoví nezbytné podmínky pro to, aby mohly být občanské iniciativy v budoucnu předloženy.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o občanské iniciativě, protože postoji mé skupiny vyhovuje sice jen povrchně, neboť ignoruje důležité otázky, například myšlenku umožnit iniciativám navrhovat změny ve Smlouvách nebo prodloužit období pro sběr podpisů z navrhovaných 12 na 18 měsíců, ale přesto se domnívám, že tato zpráva je značným, byť nedostatečným vylepšením textu předloženého Komisí. Občanská iniciativa je jedním z mechanismů účasti veřejnosti stanovených v Lisabonské smlouvě, aby bylo občanům a občanské společnosti umožněno zapojit se do procesu tvorby evropských politik. Předložený text jsem podpořil, neboť vytvoření tohoto mechanismu a postupu, který s ním souvisí, umožňuje. Zjednodušuje například proces registrace iniciativ a snižuje požadavky na počet členských států, které budou občané reprezentovat (z jedné třetiny na jednu čtvrtinu). Znamená také pokrok oproti návrhu Komise, neboť zlepšuje transparentnost v oblasti financování kampaní při sběru podpisů.

  Louis Michel (ALDE), písemně. – (FR) Evropská občanská iniciativa bude významným nástrojem umožňujícím zařadit do programu Evropské unie určité téma. Tato iniciativa byla zavedena Lisabonskou smlouvou a umožní milionu evropských občanů vyzvat Komisi, aby předložila návrhy k tématům v rámci svých pravomocí. Tato iniciativa zaručuje občanům EU právo na vyjádření jejich názoru a současně jim přiznává právo iniciativy podobné tomu, které již mají Evropský parlament a Rada.

Občanské iniciativy by také měly povzbudit širší přeshraniční diskusi, neboť budou muset být sestaveny občany několika různých členských států. Tyto iniciativy však mohou být realizovány jen tehdy, jestliže budou splňovat určité formální předpoklady a požadavky na shodu se základními hodnotami Evropské unie, aby bylo možné zabránit zneužití tohoto nástroje k nedemokratickým účelům. Tyto požadavky zaručují důvěryhodnost, a tedy i účelnost každé iniciativy. Je také nutné zajistit, aby byl tento proces v souladu s požadavky EU na ochranu údajů a od začátku až do konce zcela transparentní.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. − Nesdílím názor svých kolegů ze skupiny S&D, a proto jsem se zdržel hlasování. Nezáleží na tom, kdo ten nesmysl napíše, je ale hloupost jej násobit. Občanská iniciativa je bezpochyby nutná, ale shromažďovat milion podpisů, aby někdo vyjádřil svůj názor, je nesmysl. Rád bych se zeptal zpravodajů, zda již sami někdy sbírali hlasy. Pokud ano, měli by vědět, že minimální náklady na jeden notářsky ověřený podpis činí 20 eur. To znamená 20–30 milionů eur, aby bylo možné zavést nový právní předpis. Kdo tuto akci zaplatí? To si mohou dovolit jen velké podniky, a ne obyčejní lidé. Není to pak podvod? Nezapomínejme: i tyto lidi zastupují poslanci Evropského parlamentu.

  Gay Mitchell (PPE), písemně. − Tato iniciativa byla přislíbena během lisabonského procesu, a proto mne těší, že se s ní nyní pokročilo.

Je nezbytné, aby občanská iniciativa nebyla otevřena politické, podnikatelské nebo jiné manipulaci. Měla by být ponechána skutečné iniciativě občanů, a nikoli manipulována na základě skrytých cílů. Měla by být otevřená a transparentní.

Je třeba uvést celou věc do pohybu, Komise by proto měla oznámit dohodnuté podmínky pro danou iniciativu, jakmile o nich bude dosažena shoda.

Možná by bylo na začátku tohoto procesu rozumné, aby Komise zorganizovala jakousi jednotnou anketu v celé EU s cílem otestovat situaci a vytipovat desítku nejžhavějších témat, u kterých by občané uvítali iniciativu se svými spoluobčany.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Evropská občanská iniciativa je prvním malým krokem správným směrem. Hlasoval jsem pro ni, protože je to první nástroj přímé demokracie v EU. Celkově je však tato občanská iniciativa pouhou nápodobou přímé demokracie, která vyvolá u občanů pocit, že mají právo spolurozhodovat o některých otázkách v Evropské unii. Občanská iniciativa nezahrnuje žádné důsledky bez ohledu na to, kolik lidí ji podepíše. Očividné jsou paralely se systémem peticí za referendum v Rakousku. V Rakousku se tyto petice zpravidla jen odloží do šuplíku, a víceméně totéž se stane s občanskými iniciativami EU. Kromě toho se někdo zjevně postaral o to, aby mohly být potlačovány nekonformní názory. Konečnou kontrolu přípustnosti každé občanské iniciativy provádí Komise. V této reálné Evropské unii vládcové nejen vyhlašují předpisy a směrnice, ale chtějí také ovládat vůli občanů.

Evropská občanská iniciativa však přinejmenším dává nekonformním hnutím a stranám možnost rozvíjet své myšlenky. V budoucnu bude možné organizovat kampaně na evropské úrovni, jako je tomu v Rakousku, a ukázat občanům, že existují cesty do jiné, lepší Evropy, které z bruselských slepých uliček vedou jinam.

  Vital Moreira (S&D), písemně. – (PT) Ačkoli nařízení o občanských iniciativách přirozeně podporuji, nesouhlasím s tím, aby se do těchto iniciativ mohli zapojovat poslanci Evropského parlamentu nebo poslanci parlamentů jednotlivých zemí a aby mohly být financovány politickými stranami nebo veřejnými institucemi.

Domnívám se, že obě tato řešení jdou proti duchu tohoto nového mechanismu, jehož cílem je poskytnout prostým občanům a občanské společnosti možnost zapojit se do politického života Unie. Nesouhlasím ani s tím, aby byly Komisi poskytnuty pravomoci přijímat prostřednictvím „výkonného aktu“ některé technické specifikace nutné pro provádění tohoto právního předpisu. Opatření s obecnou působností přisouzená Komisi pro provádění legislativních nástrojů by neměla být považována za „prováděcí akty“ nacházející se pod kontrolou členských států, ale za „akty v přenesené pravomoci“ pod přímou kontrolou zákonodárce.

Stejně tak nedává po Lisabonské smlouvě smysl pokračovat v uplatňování „regulativního postupu“ v rámci tradičního systému výborů, neboť ten se jasně týká otázek, které jsou v současnosti pokryty legislativním postupem nebo postupem pro „akty v přenesené pravomoci“. Zmíněná ustanovení jsou proto v rozporu s Lisabonskou smlouvou. I přes tyto konkrétní námitky se domnívám, že celkově se jedná o výborný právní předpis, který odpovídá politickému a ústavnímu významu tohoto nového mechanismu participativní demokracie v EU.

  Justas Vincas Paleckis (S&D), písemně. − (LT) Hlasoval jsem pro stanovisko Evropského parlamentu k evropské občanské iniciativě, protože plně podporuji toto právo občanů zakotvené v Lisabonské smlouvě. Jako optimista se domnívám, že se může stát jedním z hlavních nástrojů pomáhajících přiblížit Evropskou unii obyčejným lidem. Občansky aktivní část společnosti bude nakonec moci přímo ovlivňovat rozhodnutí přijímaná na úrovni EU. Je třeba uznat, že v době, kdy na mnohé evropské iniciativy pohlíží veřejnost spíše kriticky, evropská občanská iniciativa se od samého počátku většinou setkává s pozitivním hodnocením a souhlasem. Doufám, že konečně budeme mít jasná pravidla nezatížená zbytečnými byrokratickými požadavky a že to pomůže evropské společnosti vyjádřit své mínění.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. − (IT) Tato zpráva plně splňuje má očekávání, zejména ve třech aspektech: Za prvé, minimální věk pro podporu legislativní iniciativy byl stanoven na 18 let, což je minimální věk pro účast ve volbách do Evropského parlamentu a je vyžadován také pro účast na nástrojích přímé demokracie, jako je referendum. Za druhé to, že od občanů žijících v Evropě, kteří hodlají podepsat prohlášení o podpoře, musí být vyžadován průkaz totožnosti, aby bylo možné provést kontrolu, jež toto nařízení v souladu s platnými právními předpisy vyžaduje. A třetím spektem je to, že po vstupu nařízení v platnost má být poskytnuta 12měsíční lhůta, aby se příslušným vnitrostátním správním orgánům, z nichž mnohé se s nástrojem tohoto druhu setkají poprvé, umožnilo připravit všechny nezbytné právní, správní a finanční opatření.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) S velkým uspokojením jsem hlasovala pro tuto zprávu týkající se občanské iniciativy, jednu z největších inovací Lisabonské smlouvy. Tento nový právní nástroj se může stát jednou z možností k většímu zapojení evropských občanů. To, že bude milionům občanů umožněno navrhovat Evropské komisi, jaké právní předpisy by měla ke konkrétní otázce přijmout, je skutečně velmi pozitivním krokem k většímu přiblížení Evropy jejím občanům. Vysoce oceňuji práci zpravodajů, jejichž cílem bylo občanskou iniciativu zjednodušit a očistit od veškerého byrokratického balastu, a učinit ji tak co nejpřístupnější.

Souhlasím s většinou požadavků vznesených Evropským parlamentem, zejména s tím, aby ověřování přípustnosti každé iniciativy bylo prováděno při jejím předložení, a nikoli po shromáždění 300 000 podpisů, což by mohlo zvýšit očekávání podepsaných občanů. Podporuji snížení minimálního počtu členských států zapojených při počátečním podpisu iniciativy. Původní návrh byl takový, aby podepsané osoby pocházely nejméně z jedné třetiny členských států, a Evropský parlament a Rada dosáhly dohody o tom, že podepsané osoby by měly pocházet z jedné čtvrtiny všech členských států.

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. – (IT) Podporuji iniciativu zpravodajů paní Gurmaiové a pana Lamassourea, že organizátoři evropské občanské iniciativy by se měli sdružovat do výborů občanů, jejichž členové budou pocházet z různých členských států. Tímto způsobem se zajistí, že budou kladeny otázky, které jsou skutečně evropské povahy, přičemž samozřejmým přínosem je usnadnění sběru podpisů od samého počátku.

Podporuji myšlenku zpravodajů, že evropská občanská iniciativa je novým nástrojem participativní demokracie v celoevropském měřítku. Předkládané nařízení proto možná není dokonalé a praxe může postavit tvůrce evropských rozhodnutí před nové výzvy. Z tohoto důvodu souhlasím s výzvou zpravodajů, aby Komise každé tři roky předkládala zprávu o jejím uskutečňování a v případě potřeby navrhla revizi tohoto nařízení.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Smyslem občanské iniciativy, kterou zavedla Lisabonská smlouva, je poskytnout občanům právo zapojit se do demokratického života Evropské unie. Jejím cílem je umožnit pbčanům vyjádřit svůj názor tím, že budou moci předkládat institucím EU některé důležité otázky. Tyto otázky se týkat potíží, se kterými se setkávají ve svém každodenním životě a kterým není podle jejich názoru věnována dostatečná pozornost ze strany odborů, politických institucí ani kterýchkoli jiných běžných partnerů těchto institucí. Občanská iniciativa náležitě vytvoří přímou vazbu mezi občany a institucemi, a přiměje tak instituce EU, aby se zabývaly konkrétními závažnými problémy, jež pociťují občané. Občanská iniciativa musí vyhovět určitým administrativním požadavkům, ale respektovat kromě jiného také základní hodnoty EU. To jí zajistí věrohodnost a efektivitu, což bude klíčem k jejímu úspěchu.

Je nutné zajistit, aby byl tento proces v souladu s ustanoveními EU v oblasti ochrany údajů, a zaručit také plnou transparentnost. Každá organizace, sdružení nebo dokonce politická strana bude mít možnost občanskou iniciativu podle své volby podpořit při zajištění plné transparentnosti poskytované podpory, tak aby podepsané osoby věděly, kdo za iniciativou, kterou se rozhodli podpořit, stojí.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Jsem rád, že byla schválena tato zpráva, která představuje velmi důležitý krok při stvrzování ústavní povahy Evropské unie, poskytuje občanům mechanismus přístupného a efektivního demokratického zapojení, což nepochybně napomůže větší účasti a zájmu občanů na evropském politickém životě a posilování vztahů solidarity mezi různými členskými státy.

  Frédérique Ries (ALDE) , písemně. – (FR) S přijetím této zprávy o evropské občanské iniciativě, jedné z hlavních oblastí pokroku, který přinesla Lisabonská smlouva, triumfálně vstoupila do Evropy participativní demokracie. Milion evropských občanů se nyní bude moci obrátit na Komisi a požadovat, aby vyjádřila stanovisko k otázce, která bude společnost zajímat, za předpokladu, že bude spadat do rámce pravomocí Komise. Milion občanů, kteří musí pocházet alespoň z jedné čtvrtiny členských států a musí dosáhnout věku pro právo volit, jinými slovy, pouhé 0,2 % obyvatel EU. Podpisy musí být shromážděny v listinné nebo elektronické podobě a musí být ověřeny. Organizátoři budou muset uvést o sobě informace: kdo jsou, co podporují, pro koho pracují. To může znamenat významný krok z hlediska demokratické legitimity Evropské unie. Je to krok k většímu přiblížení občanů k EU, o které se domnívají, ať již oprávněně či nikoli, že je na hony vzdálena jejich každodenním starostem.

Nemělo by však být ignorováno riziko, že iniciativy by mohly využít určité nevládní organizace nebo konkrétní průmyslová odvětví. Aby mohla být iniciativa úspěšná, musí skutečně vycházet od občanů. Musí pomoci posunout diskusi dopředu, přimět občany, aby byli s Evropskou unií srozuměni, a přispívat k rozvoji evropské občanské společnosti.

  Crescenzio Rivellini (PPE), písemně. − (IT) Dnes jsme v plénu hlasovali o evropské občanské iniciativě. Tato iniciativa byla zakotvena v článku 11 Lisabonské smlouvy s cílem vybavit občany stejnými pravomocemi politické iniciativy, jaké již má Rada ministrů a Evropský parlament. Evropská občanská iniciativa je novým nástrojem participativní demokracie v celoevropském měřítku.

Dne 31. března 2010 předložila Komise svůj návrh nařízení a 14. června schválila Rada celkový přístup k evropské občanské iniciativě. V listopadu přijal tuto zprávu Výbor pro ústavní záležitosti Evropského parlamentu, včetně mandátu k vyjednávání. Trialog, který se konal 30. listopadu, dosáhl dohody ohledně různých pozměňovacích návrhů. Hlavní body této dohody se týkají: spojení registrace a kontroly přípustnosti; počtu podpisů, které musí pocházet alespoň z jedné čtvrtiny členských států; vytvoření výboru občanů; minimálního věku pro podporu iniciativy; a systému sběru podpisů v elektronické podobě.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE) , písemně. – (FR) Naši občané očekávali tento nový nástroj, který jim poskytne určitý vliv na politiku EU. Prokázali již, že budou vědět, jak ho používat, aby se mohli zapojit do legislativní diskuse: vezměte si petici za moratorium na pěstování geneticky modifikovaných organismů, kterou iniciovaly Greenpeace a Avaaz a která byla minulý týden zaslána předsedovi Komise Josému Manuelu Barrosovi. Bohužel občané byli rychlejší než zákonodárci a petice dorazila dříve, než byla stanovena pravidla pro postup, na jejichž základě vstoupí občanská iniciativa v platnost počátkem roku 2012.

Je proto na poslancích Parlamentu, aby předali a podpořili požadavek vyjádřený téměř 1,2 milionu osob a zajistili, že na něj bude řádně reagováno. Parlament dokázal využít svého vlivu v jednáních s Radou a Komisí, aby učinil tuto iniciativu co nejpřístupnější a nejefektivnější a připravil pro ni půdu. Nyní již neexistuje nic, co by bránilo občanům v přímém zapojení do fungování EU.

  Debora Serracchiani (S&D), písemně. – (IT) Dnešní hlasování dalo zelenou prvnímu příkladu evropské demokratické iniciativy. Evropská občanská iniciativa je jedním z nejinovativnějších ustanovení Lisabonské smlouvy a prvním krokem k přímé demokracii.

Tato iniciativa je nástrojem, který umožňuje občanům vyzvat Evropskou komisi k předložení legislativního návrhu ke kterékoli otázce, která je podle jejich názoru v jejich zájmu, tím, že občané předloží milion podpisů, což představuje 0,2 % obyvatel Evropské unie. Mezi nejcitlivější témata, která mohou mobilizovat občany, aby vyzvali EU k přijetí právních předpisů k těmto záležitostem, patří otázky související se životním prostředím, sociálními záležitostmi a pohromami vyvolanými finanční krizí.

  Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně. – (PL) S návrhem občanské iniciativy, který byl dnes přijat, jsme uvedli do života jeden z důležitých prvků Lisabonské smlouvy, díky čemu se budou občané moci přímo zapojit do diskuse o Evropské unii. To je zvlášť důležité pro Evropský parlament, který je volen lidovým hlasováním. Naším úkolem nyní je věnovat tomuto nástroji seriózní pozornost, což povede k ještě větší demokratizaci veřejného života v Evropě. Nebylo by dobré, kdyby to měla být jen mrtvá listina a občané získali dojem, že jim dáváme jen teoretickou možnost zapojení do legislativní iniciativy. Pro evropské instituce to bude důležitou zkouškou, do jaké míry skutečně slouží občanům, a ne sobě samým. Je dobré, že po třech letech platnosti tohoto předpisu budeme moci revidovat ustanovení, která se ukáží být nedostatečně efektivními, tak aby to byl skutečně systém, který zaručí demokratickou diskusi.

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. – (FR) Hlasoval jsem pro přijetí pravidel pro evropskou občanskou iniciativu. Evropský parlament při svých jednáních s Radou ministrů dosáhl dostatečného úspěchu. Občanská iniciativa dává obyvatelům Evropské unie možnost zařadit návrh na pořad evropské politiky. Jakmile bude shromážděn milion podpisů, je Evropská komise povinna tento návrh zvážit a uvést důvody, proč bude či nebude převeden v oficiální legislativní návrh. Evropská unie požadovala, aby byly podpisy shromážděny nejméně v devíti různých členských státech EU, ale Parlamentu se podařilo snížit tuto hranici na sedm. Kromě toho bude organizátorům, kteří dokáží shromáždit dostatečný počet podpisů, umožněno také osobně vysvětlit svůj návrh Evropské komisi a Evropskému parlamentu. Škoda, že Parlament nedokázal zvrátit pravidlo, podle kterého musí osmnáct zemí od svých občanů požadovat, aby při podpisu občanské iniciativy uvedli číslo průkazu totožnosti. To lidi odradí. Někteří se budou obávat, že jejich údaje totožnosti budou zneužity. Existují země, které se na číslo průkazu totožnosti ptát nebudou, čímž bude v zákoně vytvořena nerovnost v rámci EU. Nyní bude záležet především na Evropské komisi, nakolik bude evropské občany brát vážně.

  Ernst Strasser (PPE), písemně. − (DE) Dnešní hlasování o evropské občanské iniciativě vytvořilo nový prvek přímé demokracie skoro přesně rok poté, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva. Využil jsem svého mandátu v Evropském parlamentu, abych prezentoval v Bruselu starosti lidí z Rakouska. Této zásady se držím, a proto je pro mě důležité, aby starosti lidí zazněly na evropské úrovni. Evropskou občanskou iniciativu je třeba považovat za příležitost k většímu zapojení lidí do rozhodovacího procesu v EU. Občané EU mají nyní poprvé možnost předkládat Komisi legislativní iniciativy, a v důsledku toho aktivně ovlivňovat politiku EU.

Po dlouhých jednáních lze považovat za úspěch, že byla snížena původní hranice přípustnosti 300 000 podpisů a počet členských států snížen na jednu čtvrtinu. Jednou ze zvláštností Rakouska je to, že mladí lidé se mohou zapojovat do občanských iniciativ poté, co dosáhnou věku 16 let. To znovu ukazuje, že pro Rakousko je důležité zapojit do projektu EU mladé lidi, protože jsou to koneckonců oni, kdo ponesou myšlenku Evropy kupředu.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Evropská občanská iniciativa je nástrojem zapojení veřejnosti a jeho cílem je reagovat na nedostatek demokracie a zmenšit vzdálenost, která existuje podle názoru evropských občanů mezi nimi a evropskými institucemi. Díky institucionalizaci této iniciativy, která je zakotvena v Lisabonské smlouvě, budou evropští občané moci nepřímo vyzvat Evropskou komisi, aby předložila určité legislativní opatření za předpokladu, že bude spadat do jejích pravomocí.

Tato zpráva předložená Evropským parlamentem definuje kritéria pro naplňování tohoto evropského práva na iniciativu, aby byla ve všech členských státech jednodušší, přístupnější, rychlejší, transparentnější a jednotnější. Díky této iniciativě bude možné vytvořit skutečný evropský veřejný prostor, což posílí veřejný dialog a zvýší zapojení občanské společnosti. Domnívám se, že by měly být zdůrazňovány, prováděny a plně realizovány veškeré iniciativy zaměřené na odstraňování rozporů mezi občany a evropským projektem.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro zprávu o občanské iniciativě. Nová ustanovení zavedená Lisabonskou smlouvou posilují participativní demokracii a představují důležitý krok k upevnění principu občanství. Evropským institucím důvěřuje 42 % evropských občanů. Jedním z důvodů by mohlo být to, že evropští občané se dozvídají málo o evropských iniciativách a politikách, které se jich týkají. A právě proto občanská iniciativa nabízí evropským občanům nejen příležitost k přímému zapojení do procesu tvorby rozhodnutí, ale opravňuje je také k tomu, aby se podíleli na přípravě evropského programu. Občanská iniciativa proto napomůže tomu, aby se důležité starosti a požadavky evropských občanů staly předmětem evropské legislativy. Není to nová myšlenka. V roce 2003 jsme navrhli shromáždit milion podpisů pod požadavek, aby Komise předložila směrnici o integraci osob s postižením do společnosti.

Tehdy bylo sebráno jen kolem 700 000 podpisů, avšak Evropské komisi byly předloženy legislativní návrhy. Vzhledem k tomu bude nezbytné, abychom v zájmu splnění svých závazků vůči evropským občanům zajistili, že žádosti předložené prostřednictvím občanské iniciativy budou převedeny v legislativní akty, které zlepší situaci těchto občanů.

  Derek Vaughan (S&D), písemně. − Vítám tuto zprávu jako jednu z možností, jak povzbudit občanské zapojení v Evropě tím, že umožníme evropským občanům navrhovat právní předpisy, které by mohly ovlivnit jejich každodenní život. Občané budou moci dát Evropské unii najevo, co si o její práci myslí. S milionem podpisů, které musí pocházet alespoň z jedné čtvrtiny všech států EU, navrací tato iniciativa určitou moc zpět do rukou lidu. Postup byl Parlamentem zjednodušen, aby se zajistilo snadnější použití a co nejvíce zvýšila účast lidí na této iniciativě. Jakmile budou ověřeny všechny podpisy, Komise do tří měsíců rozhodne, zda může být navržen nový právní předpis, a své důvody bude muset zveřejnit.

  Anna Záborská (PPE), písemně. – (SK) V tomto parlamentu se často odvoláváme na občany Evropské unie, jejichž zájmy zde zastupujeme. Ale zároveň titíž občané dlouhé roky vnímali nejen tento Parlament, ale všechny evropské instituce jako příliš vzdálené a málo citlivé k jejich problémům.

Evropská občanská iniciativa to může změnit. Jejím prostřednictvím budou občané moci říci přímo: toto chceme, toto nechceme a toto se musí změnit.

Rádi též hovoříme o integraci Evropy. Ale co víc spojuje lidi z různých zemí než potřeba hledat společný pohled, formulovat společný návrh a ucházet se o podporu lidí hovořících různými jazyky? Uvedení občanské iniciativy do života způsobí v praxi to, že občané z různých členských států budou jedním hlasem hovořit o tématech, která jsou pro ně důležitá. Společná iniciativa a společný zájem budou půdou, ze které může vyrůst skutečná evropská identita.

Jsem přesvědčena, že v nejbližším období se toto praktické evropanství začne formovat. Věřím, že na rozdíl od frází v brožurách evropských institucí bude živé a životaschopné, protože zdrojem této nové evropské identity, nového evropanství bude samotný občan.

Vítám proto předložený návrh nařízení o tom, jak se má občanská iniciativa realizovat, a jsem připravena učinit vše pro to, aby byl hlas občanů nejen vyslechnut, ale také respektován.

Návrh usnesení RC-B7-0688/2010

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Domnívám se, že pracovní program Komise na rok 2011 má být ambiciózní, jeho hlavním cílem by měla být evropská hospodářská obnova, a to cestou plnění politických priorit strategie EU 2020 a rozpočtu ve víceletém finančním rámci pro rok 2011, s novými opatřeními v oblasti financování a výdajů, s novým rozhodnutím v oblasti „vlastních zdrojů“ vycházejícím z obavy, že podmíněné financování může ztížit situaci slabších vnitrostátních ekonomik a nemusí mít žádoucí dopad na plnění strategie EU 2020, jež má napomoci opětovnému nastartování hospodářství. Domnívám se, že pro hospodářskou obnovu jsou důležité strukturální fondy a konkurenceschopnost evropských regionů, neboť v době krize může podmíněnost spolu s úspornými opatření dále nepříznivě ovlivnit vnitřní vývoj EU. Důraz je třeba položit na reformu společné zemědělské a rybářské politiky, přičemž musí být vždy zohledněny lišící se výchozí stav v různých regionech, a to zahrnuje opatření přizpůsobená různým skutečnostem. Mimořádně důležitou úlohu by měly sehrát malé a střední podniky, a tento přístup zahrnující internacionalizaci malých a středních podniků v globálních obchodních vztazích a úsilí o jejich modernizaci a konkurenceschopnost v rámci priorit tohoto pracovního programu je třeba ocenit.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. − Chtěla bych obrátit vaši pozornost na určité velmi důležité otázky, které v pracovním programu Komise na příští rok chybějí. Tyto problémy se týkají lidských práv. Hodlá Komise během příštího roku iniciovat nějaká konkrétní opatření v oblasti lidských práv?

Slyšeli jsme, že místopředsedkyně Komise a vysoká představitelka pro zahraniční a bezpečnostní politiku paní baronka Ashtonová hodlá během svého funkčního období věnovat zvláštní pozornost lidským právům. Avšak v jejích praktických krocích a prohlášeních byla až dosud lidským právům věnována velmi malá pozornost. Jedním z cílů služby pro vnější činnost je aktivizovat postupy EU v oblasti lidských práv, ale nyní, když neexistuje rozpočet na rok 2011, nebude Evropská služba pro vnější činnost moci od 1. ledna 2011 plnit své úkoly v celém rozsahu.

Můžete nám, pane předsedo, říci, jaký je váš plán B a jak hodláte posilovat důvěryhodnost EU, pokud jde o ochranu a podporu lidských práv ve světě?

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Parlament byl vyzván, aby vyjádřil své stanovisko k prohlášení Komise týkajícímu se pracovního programu Komise na rok 2011. Hlasovala jsem ve prospěch tohoto usnesení, jež obrací pozornost na potřebu řádné spolupráce mezi Komisí a Parlamentem a na úlohu Komise jako strážce smluv a obecného zájmu EU. Usnesení také klade zvláštní důraz na cíle strategie „Evropa 2020“ v oblasti růstu a zaměstnanosti a vítá „evropský semestr“ zaměřený na efektivnější řízení veřejných financí. Tento růst musí být inteligentní (musí podporovat digitální technologie, výzkum a vývoj a vzdělávání); udržitelný (s cílem dosáhnout 20% zvýšení energetické účinnosti) a podporující začlenění (bojem proti diskriminaci mezi pracovníky a lepšími průmyslovými vztahy). Komise se dále musí zaměřit na vnitřní trh, prostor svobody, bezpečnosti a práva a na svou vnější politiku, která je dosud v plenkách.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. − (LT) Hlasovala jsem pro toto společné usnesení Evropského parlamentu, protože rozebírá a hodnotí priority činností Evropské komise na rok 2011 a budoucí výzvy. Na minulém dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku pan předseda Barroso představil pracovní program Komise na příští rok, proto má Evropský parlament za to, že je velmi důležité zahájit dialog s Komisí a věnovat zvláštní pozornost hlavním strategickým cílům EU. Parlament dále vyzývá Komisi, aby předložila realistický a jasněji vymezený časový harmonogram k důležitým návrhům, jež mají být předloženy a které musí být efektivní a musí být uvedeny do praxe a prováděny lépe než v minulosti. Chtěla bych upozornit na to, že Komise sice plánovala vytvořit nová pracovní místa a splnit cíle strategie Evropa 2020 co nejdříve, v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí však v programu Komise na příští rok neexistují žádné konkrétní návrhy týkající se tvorby nových a kvalitních pracovních míst. Komise znovu navrhuje tytéž legislativní iniciativy týkající se vysílání zaměstnanců a pracovní doby, jak to učinila v pracovním programu na předchozí rok, a slibuje, že posílí práva migrujících pracovníků v celé Evropské unii. Plná hospodářská obnova vyžaduje společnou evropskou strategii vytváření udržitelného růstu a zaměstnanosti podporovanou nezbytnými pravomocemi a zdroji.

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) Vzhledem k tomu, že současná krize, do které byla Evropa vtažena, i nadále dopadá na hospodářství členských států, je třeba provést zásadní úpravy na vnitrostátní úrovni a v samotné Unii. Uvědomuji si zásadní význam roku 2011 pro úspěšnou budoucnost Unie a výzvu, kterou to představuje pro Evropskou komisi a obecně vzato pro Unii jako celek, a hlasuji ve prospěch tohoto návrhu usnesení. Rád bych proto vyzvedl všechny návrhy, které ukazují na záměr Evropské komise zkoumat růstový potenciál jednotného trhu. Domnívám se, že maximální využití potenciálu jednotného trhu prostřednictvím větší integrace trhů a posilování evropské firmy a důvěry spotřebitelů může mít pákový efekt pro evropské hospodářství. Domnívám se však, že Komise by měla jít v této problematice dále, předložit ambicióznější a konkrétnější návrhy na řešení potřeb těch, kdo na tomto trhu operují.

  Luigi Ciriaco De Mita (PPE), písemně. – (IT) Pracovní program Komise na rok 2011 potřebuje více ducha Evropské unie a větší odvahu při řešení hlavních politických a institucionálních problémů EU, a to zejména s ohledem na vstup Lisabonské smlouvy v platnost a v souladu s ní. Otázky, které je třeba řešit, zahrnují: 1. větší respekt k úloze Evropského parlamentu při formulování návrhů, náležité zohlednění postojů, jež zaujímá ve svých stanoviscích a iniciativních návrzích; 2. užší a interinstitucionálně lépe vyvážená spolupráce v otázkách rozpočtu a finančních perspektiv; 3. větší odvaha při formulaci návrhů na účelné využívání zdrojů EU, jež umožní plnit závazná a konkrétní hodnotící kritéria; 4. efektivní a důrazná správa EU v oblasti hospodářství a také finanční zainteresovanost zaměstnanců na úspěchu podniku, která umožní širší a vyváženější hospodářský a sociální rozvoj podporující začlenění. I když pracovní program Komise na rok 2011 obsahuje jen některé z výše uvedených bodů, považuji nicméně za nutné ho podpořit.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro usnesení, které se týká pracovního programu Komise na rok 2011, který má být jako první přijat v rámci nového programového období a měl by přispět k prohlubování dialogu mezi Parlamentem a Komisí, s cílem zlepšovat vzájemný vztah mezi politickými a rozpočtovými prioritami na úrovni EU.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Komise předložila ambiciózní pracovní program Komise na rok 2011, který obsahuje tyto hlavní body: i) růst podporující začlenění; ii) udržitelný růst a iii) finanční regulace. Pokud jde o téma růstu podporujícího začlenění, kde Komise zdůrazňuje udržitelnost systémů sociálního zabezpečení a boj proti chudobě, jsem pro to, že je třeba nalézt přesnou vyváženost mezi chudobou a sociální podporou a určit, kterým směrem by se měly ubírat reformy evropských systémů sociálního zabezpečení.

Pokud jde o téma udržitelného růstu, je důležité pochopit, jak bude dosaženo vyváženosti mezi nezbytnou ochranou životního prostředí a budoucími reformami společné zemědělské politiky (SZP) a společné rybářské politiky (SRP). A konečně, pokud jde o finanční regulaci a posílení hospodářské správy, za prioritu číslo jedna je nutno považovat jakékoli kroky směřující k tomu, aby se evropský bankovní systém stal pevnějším a odolnějším vůči krizovým scénářům a zlepšily se rozpočtové politiky členských států a jejich hospodářská koordinace, neboť závažnou výzvou roku 2011 bude východisko z krize a položení základů pro politiku růstu.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Hlasovali jsme proti návrhu usnesení Evropského parlamentu o pracovním programu Evropské komise na rok 2011, protože v zásadních otázkách podporuje její vlastní postoje a ignoruje skutečnou potřebu skoncovat s neoliberálními, militaristickými a antisociálními politikami, jež Evropská komise upřednostňuje.

Ačkoli je Evropská komise kritizována, že neposkytuje odpovědi, které Parlament požaduje, ve skutečnosti tak učinila, když sama sobě blahopřeje k tomu, že hlavní pozornost věnuje hospodářské reformě, přičemž upřednostňuje udržitelnost rozpočtu a sociální udržitelnost staví až na druhé místo, nebo když i nadále podporuje prohlubování jednotného trhu, nebo když trvá na co nejrychlejším dokončení jednacího kola z Dohá a sjednání příslušných dohod o volném obchodu.

To, oč většina v Parlamentu usiluje, je tak pokračování ve stejné politice, což znamená podporovat výše uvedené úsporné programy v různých členských státech bez ohledu na růst nezaměstnanosti a prohlubování chudoby, nerovnosti, asymetrie a hospodářské recese, jež tyto úsporné programy vyvolají, zatímco hospodářská a finanční uskupení pokračují s ještě většími zisky. Ze všech těchto důvodů jsme nuceni hlasovat proti.

  Pat the Cope Gallagher (ALDE), písemně. – (GA) Evropská komise v roce 2011 zveřejní návrhy na změnu společné zemědělské politiky a společné rybářské politiky. Pro zemědělce a rybáře v Irsku jsou obě tyto iniciativy mimořádně důležité.

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. − (DE) V roce 2011 předloží Komise svůj návrh víceletého finančního rámce na období let 2013 až 2020. Je mi jasné, že v oblasti zemědělství a rozvoje venkova musí být stejná úroveň financování, jako je nyní, a že musí být zajištěna potravinová soběstačnost lidu Evropy. Výroba potravin a obnova venkovských oblastí jako hospodářských oblastí a rekreačních oblastí snadno přístupných z měst musí být v budoucnu jednou z nejvyšších priorit Evropy. Odhodlání Komise usilovat o udržitelný růst podporující integraci bere v úvahu cíle v oblasti životního prostředí a klimatu pro rok 2020 a vyžaduje investice do ekologických technologií, což na druhé straně vytvoří pracovní místa.

Vítám výzvu Parlamentu, aby nový víceletý finanční rámec na období po roce 2013 vzal v úvahu rozšiřování povinností EU. Velký význam mají plány v oblasti obchodní politiky EU. Komise je povinna dovést k pozitivnímu závěru jednání v rámci Světové obchodní organizace. Musíme zaujmout velmi kritický postoj k stále většímu zaměření na bilaterální obchodní dohody, zejména při jednáních se sdružením Mercosur, jež budou v příštím roce pokračovat.

  Thomas Mann (PPE), písemně. − (DE) Právě jsem hlasoval pro pracovní program Komise na rok 2011, avšak s výhradami. Tento program již neobsahuje slíbené sdělení generálního ředitelství pro podniky a průmysl (GŘ pro podniky a průmysl) o sociální odpovědnosti podniků. Místo toho generální ředitelství pro vnitřní trh a služby (GŘ pro vnitřní trh a služby) zahájilo konzultace na internetu o zveřejňování nefinančních informací ze strany podniků. To je alarmující a naznačuje to možnou změnu v politice. GŘ pro vnitřní trh a služby se již neptá, zda je regulace v oblasti sociální odpovědnosti podniků potřebná, ale na to, jak by tato sociální odpovědnosti podniků měla být strukturována. GŘ pro podniky a průmyslzorganizovalo několik seminářů na téma transparentnosti, na kterých se ukázalo, že téměř všichni zaměstnavatelé a svazy jsou důrazně proti povinné sociální odpovědnosti podniků. Od roku tato otázka rámcově spadá do působnosti GŘ pro podniky a průmysl, neboť iniciativy v oblasti sociální odpovědnosti podniků představují příspěvek podniků k udržitelné společnosti v rámci jejich podnikatelských aktivit. Jsou výsledkem podnikatelského závazku a jsou založeny na individuální iniciativě a zodpovědnosti. Ohledně této základní koncepce, která se vyvíjela po řadu let na mnoha fórech za účasti různých zainteresovaných stran, existuje konsensus.

GŘ pro podniky a průmysl má institucionální znalosti potřebné pro výkon kontroly nad těmito procesy. Vyzývám Komisi, aby odpovědnost za řízení a strukturalizaci sociální odpovědnosti podniků ponechala na GŘ pro podniky a průmysl. I nadále jsem proti myšlence povinného podávání zpráv týkajících se sociální odpovědnosti, neboť to povede k nové byrokratické zátěži a odradí firmy od přijetí dalších dobrovolných závazků.

  Arlene McCarthy (S&D), písemně. − Finanční krize těžce poškodila hospodářství všech evropských členských států. V tomto usnesení vyzýváme k důrazné a rozhodné odpovědi ze strany Evropské komise, aby byl podpořen růst a zajištěna masivní a trvalá obnova, která prospěje všem evropským občanům. Podporujeme výzvu k přezkumu systému vlastních zdrojů, aby se vytvořil systém, který bude spravedlivý, jasný, transparentní a z hlediska daňové zátěže neutrální; vítáme posouzení možností volby, jež by snížilo náklady na EU pro občany, například tím, že se napraví nynější nedostatečné zdanění finančního odvětví.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Nový pracovní program Komise na rok 2011 je založen na třech bodech: 1) růst podporující začlenění; 2) udržitelný růst a 3) finanční regulace. Budeme proto muset usilovat o dosažení udržitelnosti systémů sociálního zabezpečení pro boj proti chudobě, při současném dosažení hospodářského růstu, který je zainteresován také na ochraně životního prostředí, zlepšování hospodářské správy, posilování evropského bankovního systému a jeho odolnosti vůči budoucím krizovým scénářům a zlepšování rozpočtových politik členských států, neboť hlavní výzvou roku 2011 je vyjít z krize a navrátit se k politice růstu.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. − Blahopřeji. Konečně někdo věnoval pozornost rozdílu mezi Evropskou komisí a bohy. Místo planých řečí je načase začít skutečně pracovat. Evropská komise by neměla ignorovat otázky poslanců Parlamentu; její povinností je plnit rozhodnutí Evropského parlamentu. Vypadá to, jako by na to někteří komisaři zapomněli. Pokud ne, co se stalo s usnesením o souhrnné monitorovací zprávě, kterou Evropský parlament přijal dne 11. března 2004 a která otevřela téma cizinců v Lotyšsku? Ta jednoduše zmizela z pořadu jednání. Kdo byl za to odpovědný? Komu snížili plat? Kdo byl pokárán? Nikdo. Ať žije Evropská rada!

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro usnesení týkající se pracovního programu Evropské komise na rok 2011, protože souhlasím s jejími hlavními cíli. Faktem je, že hlavní prioritou pro rok 2011 by mělo být urychlení hospodářské obnovy. V pracovním programu Komise bych velmi pozitivně poukázala na zlepšování hospodářské správy a dokončení reformy finančního odvětví pomocí opatření, která umožňují obnovení růstu, aby se vytvořila pracovní místa. Efektivní a udržitelný růst hospodářství podporující začlenění je důležitý pro obnovení důvěry a optimismu v EU. Investice do výzkumu a vývoje, energetická bezpečnost a horizontální politiky práce, jež umožňují skutečný pohyb pracovníků, jsou proto základními pilíři pracovního programu, který je zaměřený na růst. Je nutné také zdůraznit cíl budování společného prostoru svobody, bezpečnosti a práva.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Pracovní program Komise na rok 2011 v dostatečné míře neodráží významné události, jež od roku 2008 dopadají na Evropu, ani naděje a očekávání evropských občanů. Je odsouzeníhodné, že se tento program více nezaměřuje na ztrátu 7 milionů pracovních míst vyvolanou finanční krizí a fakticky zaručuje stálou nezaměstnanost v příštích letech. Tento aspekt je jedním ze základních problémů, jimž EU v roce 2011 bude čelit. Komise proto bude muset najít takový způsob, aby její iniciativy a návrhy vytvořily dostatek slušných pracovních míst pro prosté občany. Komise musí věnovat pozornost názorům sociálních partnerů v oblasti důchodů a zajistit, aby se v budoucích bílých knihách odrazila očekávání zainteresovaných subjektů, což zahrnuje posílení prvního pilíře, což je pilíř veřejný.

Vítám aktualizaci informačního a poradního portálu o pracovních místech EURES, který je určen pro mladé pracovníky, tak aby byl pro ně přístupnější. Lituji však, že tento návrh byl odložen na rok 2012, když ho dnešní mladí lidé potřebují již nyní. Program Komise se nezmiňuje o otázce rovnosti žen a mužů. V důsledku toho je třeba přijmout evropskou směrnici, která bude řešit 17,4% rozdíl v odměňování žen a mužů, a také směrnici o boji proti násilí páchanému na ženách.

  Britta Reimers (ALDE), písemně. − (DE) Jelikož hlasovací seznam byl na poslední chvíli změněn, neměla jsem dostatek času, abych prověřila obsah a rozhodla se, zda podpořit jednu nebo druhou stranu.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE) , písemně. − Skupina Zelených/Evropské svobodné aliance podpořila společné usnesení a také mnohé z předložených pozměňovacích návrhů. Jsem rád, že zůstal beze změny odkaz, v němž uvádíme, že Evropský parlament důrazně žádá Komisi, aby předložila odvážné a inovativní návrhy na zásadní revizi systému vlastních zdrojů.

  Joanna Senyszyn (S&D) , písemně. – (PL) Přijetí usnesení o pracovním programu Komise na rok 2011 jsem podpořila. Ve svém předchozím vystoupení jsem nastolila otázky potřeby připravit návrh směrnice o násilí páchaném na ženách, rychlou a účelnou transpozici Stockholmského programu a začlenění sportu do rozpočtu na příští rok. Je také důležité pokračovat v přípravě směrnice o nediskriminaci. Vyzývám Komisi a členské státy, aby v roce 2011 byly učiněny rozhodné kroky v tomto směru.

Ačkoli občané tuto směrnici netrpělivě očekávají, některé členské státy nadále zpochybňují platnost jejího přijetí. Je obtížné si představit, že je nedostatečně pociťována potřeba mít jediný právní předpis o antidiskriminaci, který by hájil rovný přístup ke všem lidem, a ne pouze k vybraným sociálním skupinám. Finanční argumenty, jež zdůrazňují vysoké náklady spojené s přijetím směrnice týkající se osob s postiženími, mne nepřesvědčily. Dokonce i během krize musí Evropa zachovávat rovný přístup ke všem svým občanům.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Komise předložila svůj pracovní program na rok 2011 v době, která je pro Evropskou unii zvlášť citlivá: obnova po hospodářské krizi není dosud dokonána, což znamená, že program na příští rok musí být i nadále zaměřen na dynamiku obnovy evropského hospodářství. Rok 2011 by měl být rokem, kdy se do evropských politik začne prolínat strategie EU 2020 s výhledem na dosažení cílů inteligentního, udržitelného a integrovaného růstu.

Znovu opakuji, že je důležité pomocí urychlení programu reforem EU 2020 obnovit růst vytvářející pracovní místa. V této souvislosti bych zdůraznil význam těchto stěžejních iniciativ: Unie inovací, Digitální program pro Evropu, Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa a Evropská platforma proti chudobě. Myslím, že je nutné zajistit provedení strukturální reformy, aby se zlepšila evropská konkurenceschopnost a urychlil hospodářský růst, zejména prostředním politiky soudržnosti, jež podporuje investice do reálného hospodářství. Každá budoucí politika soudržnosti by měla také zajistit, aby nový víceletý finanční rámec byl zaměřen na dosažení cílů strategie EU 2020 a na evropské politiky v rámci Lisabonu. Evropský parlament se na tom musí aktivně podílet a je důležité, aby Komise co nejdříve předložila model interinstitucionální spolupráce sledující tyto cíle.

Návrh usnesení RC-B7-0693/2010

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. − (LT) Hlasovala jsem pro toto usnesení, protože EU a Africká unie musí společně řešit důležité otázky společného zájmu, aby mohly úspěšně realizovat partnerství mezi Afrikou a EU, které je založeno na oboustranném zájmu na využití spojených potenciálů. Aby mohla existovat užší spolupráce, musí být zaručena demokratická správa věcí veřejných a lidská práva, ale bohužel pan Robert Mugabe byl pozván a aktivně se účastnil 3. summitu Afrika-EU. Vyzývám proto všechny aktéry, aby v budoucnu zaujali důraznější politický postoj, a aby tak vyslali jasný signál o pevné víře EU v právní stát a demokracii.

Je také důležité, aby všechny členské státy Africké unie ratifikovaly Chartu Africké unie o demokracii, volbách a vládě a plně podporovaly Mezinárodní soudní dvůr. To by zaručilo zásady demokracie, právního státu a dodržování lidských práv a zároveň by otevřelo možnosti účinné spolupráce v oblasti hospodářské, sociální, kulturní a v dalších oblastech.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Od káhirského summitu EU-Afrika v roce 2000 uskutečňuje Evropská unie vůči Africe mimořádně široce zaměřenou vnější politiku. V roce 2005 zahájila EU realizaci své strategie pro Afriku. O dva roky později se změnilo stanovisko a lisabonský summit EU-Afrika tenkrát skončil vytvořením strategického partnerství s Afrikou. Zcela nedávno skončil třetí summit Afrika-EU. Neskončil naprostým úspěchem: litovali jsme například přítomnosti diktátora Roberta Mugabeho, a naopak, uvítali bychom přítomnost představitele ze Súdánu. Hlasovala jsem pro usnesení Evropského parlamentu o budoucnosti tohoto partnerství. Nový akční plán je založen na osmi závažných nových tématech: 1 – mír a bezpečnost; 2 – demokratické vládnutí a lidská práva; 3 – obchod, regionální integrace a infrastruktura; 4 – rozvojové cíle tisíciletí; 5 – energetika; 6 – změna klimatu; 7 – migrace, mobilita a zaměstnanost; 8 – věda, informační společnost a vesmírné partnerství.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. − (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení. Je třeba dále rozvíjet strategické partnerství mezi Afrikou a Evropskou unií, abychom mohli čelit společným výzvám spolu, podporovat udržitelný hospodářský růst a rozvíjet spolupráci v oblasti energie, obchodu a změny klimatu. Při rozvíjení spolupráce je nutné poskytnout značnou podporu boji proti chudobě, ochraně lidských práv, včetně sociálních, hospodářských a environmentálních práv, a řešit výzvy v oblasti míru a bezpečnosti na africkém kontinentu. Vítám program spolupráce v oblasti obnovitelných energií a přijaté závazky umožnit Africe přístup k moderním a udržitelným energetickým službám, zvýšit využití obnovitelných energií v Afice a zlepšit energetickou účinnost v Africe ve všech odvětvích. EU a Afrika by měly spojit úsilí o snížení emisí z odlesňování a znehodnocování lesů a přijmout účinná opatření v boji proti změně klimatu. Na provádění vytyčených činností by měly být poskytnuty nezbytné finance při zajištění účinného parlamentního dohledu nad využíváním finanční pomoci EU.

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) Bylo mi potěšením hlasovat pro tento společný návrh usnesení o závěrech třetího summitu EU-Afrika. S ohledem na potřebu afrického kontinentu diverzifikovat svá investiční partnerství, konkrétně s asijskými zeměmi a Latinskou Amerikou, je navrhovaný strategický plán EU-Afrika na období 2010–2013 zvlášť relevantní v tom, že by mohl zvýšit význam Unie pro Středomoří a dohody z Cotonou. Domnívám se, že regionální integrace afrických zemí prostřednictvím Africké unie – a v této souvislosti obchod a investice – nabude obrovský význam z hlediska politické a hospodářské stability a udržitelného růstu v Africe. Doufám proto, že představitelé Afriky a EU nejen dodrží dohodu z Tripolisu, ale uznají také, že toto strategické partnerství bude mimo jiné cenným nástrojem podpory obchodu v rámci afrických regionů. Sdílím také přesvědčení pana předsedy Barrosa, že z hlediska hospodářského a sociálního rozvoje Afriky má zásadní význam obnovitelná energie, a podporuji jeho výzvu k revoluci v oblasti ekologických energií v Africe.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro usnesení o budoucnosti strategického partnerství Afrika-EU v období předcházejícím 3. summitu Afrika-EU, protože se domnívám, že partnerství navázané mezi oběma kontinenty před třemi lety během portugalského předsednictví EU by mělo být i nadále posilováno tak, abychom mohli společně čelit společným výzvám a podporovat udržitelný rozvoj, mír a lidská práva.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Byl jsem v Lisabonu v prosinci 2007, kdy se uskutečnil první summit EU-Afrika, který položil základ pro trvalý dialog mezi Evropou a africkým kontinentem, s nímž jsme spojeni mimořádně důležitými historickými, kulturními, hospodářskými a obchodními vztahy, a otevřel cestu ke spolupráci, kterou se vydali evropští a afričtí vedoucí představitelé tři roky poté v Tripolisu.

Domnívám se, že trvalé a zdravé partnerství EU-Afrika je zásadní pro rozvoj a pokrok, a proto se domnívám, že investice, jež obě strany vkládají do upevňování svých vztahů, jsou plně oprávněné. Žijeme v době, kdy tradiční politiky spolupráce, uskutečňované pouze prostřednictvím humanitární pomoci, již neodpovídají potřebám rozvojových zemí, zejména na africkém kontinentu.

Domnívám se tedy, že budoucnost spolupráce se zcela určitě bude vyvíjet směrem k vytváření obchodních vztahů a hospodářských partnerství a také k efektivní výměně v oblasti výzkumu, inovace a vzdělávání, k oblastem, ve kterých spolupráce EU-Afrika musí být posílena.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně – (PT) Ve dnech 29.–30. listopadu 2010 se v Tripolisu konal 3. summit EU-Afrika. Mrzí mne, že společná strategie Afrika-EU nedokázala vytvořit nové strategické vztahy.

Znovu opakuji naději na uzavření plodné dohody na příštím summitu a v udržitelné cíle pro oba partnery se zaměřením na boj proti chudobě a zaručující spravedlivý příjem a podporu a také dodržování základních lidských práv včetně sociálních, hospodářských a environmentálních práv v Africe.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) V souvislosti s vážnou krizí ve světovém hospodářství jsou problémy afrických zemí nesmírné. Krize prezentovaná jako finanční nakonec vyjevila hranice hospodářského růstu, jak je chápe kapitalismus, konkrétně dostupnost úrodné půdy pro výrobu potravin a dalších organických surovin a množství geologických zásob pro těžbu minerálních surovin a výrobu energie pro průmyslová odvětví.

Tato situace urychluje přetahování o Afriku, světadíl, který je nesmírně bohatý na přírodní zdroje. Cílem je dominující postavení trhů a přírodních zdrojů. Právě v těchto souvislostech by měla být chápána politika EU vůči Africe; vydírání za účelem podpisu takzvaných dohod o hospodářském partnerství; podpora odštěpení jižního Súdánu; podpora a finance pro africkou strukturu pro mír a bezpečnost, která usiluje o rozmístění svých vojenských jednotek tak, aby mohly utlačovat její národy; aby sloužila zájmům EU a jejích hospodářských a finančních seskupení. To jsou jenom dva příklady.

V tomto usnesení se proto jedná o neokolonialismus. Vazby, které udržují země tohoto regionu v područí zájmů, které jsou jejich lidu cizí, musí být uvolněny, musí být nastolena skutečná spolupráce a musí se jim pomoci při upevňování nezávislosti a svrchovanosti v zájmu jejich hospodářského a sociálního rozvoje a pokroku.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Tři roky nyní uplynuly od posledního summitu Afrika-EU, který byl začátkem dialogu, o nějž usilovala Evropa i africký kontinent. Toto partnerství má zásadní význam z hlediska rozvoje a pokroku a je důležité, aby obě strany usilovaly o posilování svých vztahů. Partnerství by se nemělo týkat jen pomoci Společenství; měly by být také navázány obchodní vztahy a hospodářská partnerství s výměnou zkušeností v oblasti výzkumu, inovací a vzdělávání, což upevní budoucí vztahy.

  Louis Michel (ALDE), písemně. – (FR) Strategické partnerství Afrika-EU je jediným nástrojem Evropské unie pokrývajícím vztahy mezi kontinenty. Představuje posun ve vztazích mezi EU a Afrikou: stávají se skutečnými partnery, kteří k sobě navzájem přistupují na rovnoprávném základě a jejichž dialog zahrnuje široký okruh témat společného zájmu. Nejedná se již o vztahy mezi dárci a příjemci. Jsou to vztahy strategické důležitosti a musí být průběžně aktualizovány a posilovány, mají-li Evropa a Afrika čelit výzvám, před kterými stojíme. Hovořím o plnění rozvojových cílů tisíciletí, potravinové krizi, hospodářské a finanční krizi, změně klimatu atd. Témata summitu v Tripolisu: „Investice, hospodářský růst a vytváření pracovních míst“ připomíná, že podmínkami pro rozvoj jsou mír a bezpečnost, hospodářská a politická správa a respekt k lidským právům. Jedním z klíčů k hospodářskému a sociálnímu rozvoji Afriky je právní a soudní ochrana soukromých investic. Nebude-li prosperita, nemůže být žádný sociální, lidský, ani hospodářský rozvoj.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. − Tato budoucnost je mlhavá, zejména nyní, před summitem Afrika-EU. Nejlepším způsobem, jak ji zajistit, je financování programů veřejného vzdělávání. Lidé, kteří mohou získat středoškolské vzdělání, by preferovali život ve svých zemích, než aby žebrali v Evropě. Musíme podporovat vlády, které zaměřují své úsilí na to, aby učinily své země přitažlivými pro jejich vlastní občany. Hlasoval jsem pro.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Pro EU je důležité navázat úzké vztahy s Afrikou a řešit stávající a budoucí výzvy prostřednictvím společné strategie. Tyto výzvy zahrnují zejména nastolení demokracie v Africe, zlepšení životních podmínek tamního lidu a také udržitelné využívání surovin, které je výhodné pro obě strany. Dalším problémem, který je nutné vyřešit, je korupce. Brání mnoha africkým státům v rozvoji takovým směrem, který by zlepšil blahobyt jejich občanů. Miliony EUR z pomoci EU bohužel i nadále mizí v důsledku korupce. Mohly by být využity konstruktivně a přinášet přímý prospěch občanům. Musíme uplatňovat zásadu pomoci lidem, aby si pomohli sami. Toto usnesení to bohužel nezohledňuje a pouze předpokládá, že se bude pokračovat v dosavadních praktikách.

Jedním z hlavních důvodů, proč lidé emigrují z Afriky a přicházejí do Evropy, je chudoba. Místo abychom zpochybnili evropskou praxi vývozních subvencí, která má těžký dopad na schopnost přežití některých afrických států, stále jen přicházíme s dalšími prázdnými slovy. Negativní důsledky migrace jsou úmyslně přehlíženy, a proto jsem cítil povinnost hlasovat proti tomuto usnesení.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Vztahy Evropská unie-Afrika mají jednoznačně zásadní význam. Jsem proto potěšena přijetím strategického akčního plánu na období 2010–2013 a navázanými partnerstvími. Mimo jiné bych chtěla poukázat na jedno partnerství, které se týká míru a bezpečnosti, spolu s úsilím EU zajistit předvídatelné a udržitelné financování pro africké mírové operace, a na potřebu vytvářet na místní úrovni samostatnost, houževnatost a odhodlání chránit během ozbrojených konfliktů civilní osoby. Chtěla bych také zdůraznit úsilí o spolupráci v otázkách společného zájmu, jako jsou: demokratické vládnutí a lidská práva; obchod, regionální integrace a infrastruktura; a rozvojové cíle tisíciletí. V rámci tohoto konečného aspektu by měl být zdůrazněn příslib zemí Evropské unie, že obnoví svůj závazek vyčlenit do roku 2015 0,7 % svého hrubého národního produktu na rozvojovou pomoc. Z hlediska dosažení rozvojových cílů tisíciletí mají zásadní význam konkrétní politiky týkající se zdraví matek, novorozenců a dětí, genderové problematiky, vzdělávání, půdní politiky, udržitelného rozvoje, přístupu k vodě a hygienickým zařízením.

  Crescenzio Rivellini (PPE), písemně. − (IT) Mrzí mne přítomnost prezidenta Zimbabwe pana Mugabeho na summitu, který se konal dne 30. listopadu v Tripolisu, a mrzí mne nepřítomnost mnoha evropských hlav států a předsedů vlád. Konstatuji také, že nový zákon Spojených států o nerostných surovinách pocházejících z nelegálních zdrojů („Conflict Minerals“) je velmi důležitým krokem v boji proti nezákonné těžbě nerostných surovin v Africe.

Vyzývám proto Komisi a Radu, aby předložily podobné návrhy, aby se zaručila vysledovatelnost nerostných surovin dovážených na trh EU, a Africkou unii, aby spolupracovala při udržitelné těžbě v odvětví surovin.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE) , písemně. − Ze společných bodů, na kterých se dohodlo několik skupin, jsou našimi tyto: 1. vítá přijetí strategického akčního plánu na období 2010–2013 a s ním spojená partnerství a doufá, že tento akční plán bude přínosem s ohledem na dohodu z Cotonou a na Unii pro Středomoří a že je projevem ambiciózního přístupu k vztahům mezi oběma kontinenty; 2. zdůrazňuje, že základní principy společné strategie Afrika-EU by měly být vytvořeny tak, aby vycházely vstříc trvalým potřebám rozvojových zemí, pokud jde o boj proti chudobě a o záruku slušného příjmu a živobytí a také pokud jde o záruku dodržování základních lidských práv, včetně sociálních, ekonomických a environmentálních práv; 3. doufá, že obtíže, se kterými jsme se setkali při realizaci prvního akčního plánu na období 2008–2010, pro nás budou poučením a že naše další kroky se budou držet plánů, které se v podstatě staly základem závěrečného prohlášení hlav států a vlád; 4. se zájmem poukazuje na to, že soukromý sektor a občanská společnost, především v Africe, by se v budoucnosti mohly na strategii podílet podstatně efektivnějším způsobem, než tomu bylo dosud.

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. − (NL) Jeden americký zákon již vytvořil omezení týkající se nelegální těžby nerostných surovin pocházejících z nelegálních zdrojů. Společné usnesení o budoucnosti strategie EU-Afrika vyzývá EU, aby učinila totéž. Nerostné suroviny, které se dovážejí do EU, musí být vysledovatelné. Nezákonná těžba je dnes až příliš často příčinou občanských válek a konfliktů v regionu, zatímco by toto bohatství ve skutečnosti mohlo být hnacím motorem udržitelného hospodářského vývoje.

Nezbytná jsou opatření v oblasti budování kapacit, řádné správy věcí veřejných, rozvoje infrastruktury a investic. Nelze se obejít bez politiky, která se vyznačuje participací, je zodpovědná v sociální i environmentální oblasti a přináší lidem prospěch. Jedním z hnacích motorů rozvoje je také zemědělství. Proto musíme udržitelným způsobem posilovat odvětví zemědělství a rybolovu, zejména pokud jde o drobné zemědělce a rybáře.

Důkladně by měla být vedena diskuse na téma zemědělské půdy a vlastnictví půdy. Důležitá pro řešení problému chudoby v Africe je Dohoda z Cancúnu, vzhledem k obrovskému potenciálu přírodních zdrojů – slunečního světla, větru, řek a přílivu a odlivu –, jimiž africké země často disponují ve velkém množství. Znění usnesení se nevyhýbá kontroverzním otázkám, a proto jsem ho přijal.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) 3. summit Afrika-EU, který se konal v Tripolisu, hlavním městě Libye, usiloval o zvýšení úrovně spolupráce mezi oběma kontinenty. K tématům růstu, investic a tvorby pracovních míst zdůraznil tento summit potřebu vytvářet hospodářský růst schopný generovat zaměstnanost, a dále udržitelný sociální rozvoj.

Strategie EU-Afrika bude uváděna do života v souladu s akčním plánem přijatým na období 2010–2013, který je zaměřen na osm prioritních oblastí, jež byly vytyčeny již na lisabonském summitu v roce 2007. V závěrečném prohlášení z Tripolisu byla zmíněna konkrétní opatření týkající se soukromého podnikání, hospodářské integrace a sociálních otázek, míru a bezpečnosti na africkém kontinentu, dodržování lidských práv a provádění rozvojových cílů tisíciletí.

Oceňuji především toto partnerství mezi oběma kontinenty, které demonstruje přidanou hodnotu pro oba partnery a význam pokračování podpory regionální a globální integrace afrického kontinentu. Domnívám se však, že je důležité, aby Evropský parlament převzal v tomto partnerství aktivnější úlohu a aby byl vypracován plán financování efektivního provádění akčního plánu na období 2010–2013.

Zpráva: Kinga Gál (A7-0344/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Význam ochrany a podpory lidských práv a základních svobod je na ústředním místě demokratických hodnot samotné Evropské unie. Souhlasím s tím, že při naplňování těchto hodnot by mohly sehrávat významnou úlohu regionální orgány, a navrhuji uplatňovat přístup zdola nahoru. Vstup Lisabonské smlouvy v platnost je třeba považovat za posílení tohoto systému na několika úrovních ochrany lidských práv, včetně Listiny. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost vznikla potřeba reagovat na vývoj v oblasti ochrany těchto práv, vzhledem k tomu, že Listina má stejnou právní platnost jako Smlouvy a musí být začleněna do primárních právních předpisů EU. Nové horizontální povinnosti, které vytvořila Lisabonská smlouva, lze uvítat, a úsilí orgánů musí být lépe koordinováno v zájmu jejich efektivity. Mělo by být také připomenuto, že v rámci Komise bylo vytvořeno nové portfolio „spravedlnost, lidská práva a občanství“ a v souvislosti s touto novou situací je třeba od Komise očekávat nový postup. Od nového sdělení Komise: Strategie účinného uplatňování Listiny základních práv Evropskou unií lze očekávat, že budou dosaženy hmatatelné výsledky.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Evropská integrace velmi dlouho spočívala jen v úsilí o vybudování vnitřního trhu. V posledních deseti letech však zákonodárce EU zachvátila bezprecedentní soutěživost. Na začátku byla automatická tichá dělba práce mezi Radou Evropy odpovědnou za záležitosti týkající se svobod jednotlivce a jednotným trhem v embryonálním stadiu, což bylo Evropské společenství. Zanedlouho poté se však vnitrostátní soudy v členských státech musely zabývat spory, jež se na základě lidských práv dovolávaly práva Společenství. Proto byla po dlouhém období těhotenství, v roce 2000, přijata Listina základních práv, a v platnost vstoupila v minulém roce spolu s Lisabonskou smlouvou. S Listinou má Evropský soudní dvůr jednotnou právní základnu, na základě které může chránit základní práva evropských občanů. Tento nový systém je však teprve v začátcích. Proto jsem podpořila tento text, který všem zainteresovaným evropským stranám, včetně členských států a orgánů, připomíná jejich povinnosti podle Listiny a potřebu rozvíjet skutečnou kulturu občanských svobod a účinné spolupráce na toto téma.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. − (LT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu. Účinná ochrana a podpora lidských práv a základních svobod vytváří společný základ demokracie a právního státu v EU. Proto podporuji povinnosti posílené Lisabonskou smlouvou v boji proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci a v podpoře sociální spravedlnosti a ochrany. I když toho bude dosaženo, je nezbytné zajistit spolupráci mezi Evropskou unií a vnitrostátními instuitucemi, navázat účinnou interinstitucionální spolupráci za účelem sledování stavu dodržování lidských práv v EU. Komise by měla trvale sledovat provádění právních předpisů v oblasti ochrany lidských práv na vnitrostátní úrovni a v případě nedostatků by měla poskytovat návrhy konkrétních opatření. Bylo by užitečné, aby byla každoročně vydávána zpráva o stavu základních práv v EU, což zajistí, aby občané EU byli náležitě informováni o novém systému základních práv. Orgány EU by dále měly posílit spolupráci s mezinárodními organizacemi v oblasti ochrany lidských práv.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. − (LT) Mám radost, že od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost jsme v oblasti lidských práv dosáhli některých významných výsledků, za prvé proto, že Listina základních práv Evropské unie se stala právně závaznou, a za druhé proto, že Evropská unie je povinna přistoupit k Evropské úmluvě o lidských právech. Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože z hlediska strategie Evropské unie v oblasti práv dítěte je velmi důležité rozvíjet praktická opatření pro boj proti zneužívání dětí, sexuálnímu zneužívání a dětské pornografii a podporovat bezpečnější používání internetu a odstranit dětskou práci a chudobu. Další naléhavou výzvou je boj proti obchodování s lidmi, především se ženami a dětmi. Přestože byly v této oblasti přijaty četné zákony na úrovni EU i na úrovni vnitrostátní, každoročně je do EU nebo v rámci EU propašováno několik set tisíc osob, a proto existuje naléhavá potřeba použít nově navrhovanou směrnici Evropské unie o boji proti obchodování s lidmi.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Účinná ochrana základních práv a úcta k lidské důstojnosti, svobodě, demokracii, rovnosti a právnímu státu by měly být globálním cílem všech evropských politik a nezbytnou podmínkou pro upevnění evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Rok 2009–2010 byl v této souvislosti velmi významný; v platnost vstoupila Lisabonská smlouva, v rámci které se Listina základních svobod stala právně závaznou a přetváří tedy základní hodnoty v konkrétní práva přímo vymahatelná u evropských a vnitrostátních soudů.

Musí být zaručeno, aby veškeré nové legislativní návrhy odpovídaly Listině a aby podle stejné logiky byly prověřeny všechny nástroje, které jsou již v platnosti. Je důležité, aby byla posílena spolupráce a soudržnost mezi různými odpovědnými institucemi na evropské a vnitrostátní úrovni, a to pro účely kontroly a uplatňování tohoto nového obecného rámce vytvořeného Lisabonskou smlouvou, aby se zajistilo její efektivní provádění. Doufám také, že Komise co nejdříve završí proces přistoupení EU k Evropské úmluvě o lidských právech, což poskytne další mechanismus ve prospěch dodržování lidských práv.

Jsem velmi potěšen, že se do středu evropské architektury konečně dostali občané a ochrana jejich práv.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu týkající se stavu dodržování základních práv v Evropské unii (2009) – účinného provádění po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, protože se domnívám, že je nutné podporovat kulturu základních práv v Evropské unii a členských státech. Ochrana základních práv by měla být cílem všech evropských politik, zejména zahraniční politiky, v zájmu podpory míru, lidských práv a základních svobod.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost vzniklo nové paradigma v oblasti základních práv v rámci Unie, a Listina základních práv se tak stala právně závaznou. Jsme povinni učinit z Unie společenství, jež chrání základní práva uvnitř i navenek.

Jak jsem již vícekrát informoval, dosud se vyskytuje příliš mnoho útoků na svobodu projevu, jako nedávno v případě Saúdské Arábie a Ázerbajdžánu. V tomto usnesení zpravodajka poukazuje na některé situace, které jsou naléhavější a častější jak v členských státech, tak v Evropské unii jako celku. Výzvou nyní je na tyto otázky reagovat a přijmout strategie a opatření potřebné pro řešení těchto problémů.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně – (PT) Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se vytvořila v oblasti lidských práv EU nová situace, neboť Listina základních práv se stala právně závaznou a poskytuje Evropské unii status právního subjektu, který jí umožňuje podepisovat mezinárodní smlouvy.

Účinná ochrana a podpora lidských práv a základních svobod jsou základem demokracie a právního státu v Evropské unii a nezbytnou podmínkou pro upevnění evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva, což vyžaduje kroky na několika úrovních (na úrovni mezinárodní, evropské, vnitrostátní, regionální a místní). V této souvislosti stojí za povšimnutí významná úloha, kterou v konkrétním uplatňování a podpoře těchto práv mohou hrát regionální a místní orgány.

Jsem také potěšen výzvou adresovanou Komisi, aby vyhlásila rok 2013 Evropským rokem občanství a vyvolala tak diskusi o evropském občanství a informovala evropské občany o jejich nových právech plynoucích ze vstupu Lisabonské smlouvy v platnost.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Zpráva o stavu dodržování základních práv v Evropské unii jako obvykle vyvolala dva zvrácené trendy: první spočívá v požadování stále nových a nových práv pro menšiny všeho druhu na úkor práv většiny našich spoluobčanů; druhý spočívá v kritizování vlasteneckých politických hnutí a v tom, že jsou označováni za staré levičáky a metají se na ně hanlivé urážky, přičemž dochází k pokusům o zpochybňování legitimity jejich volebních vítězství a o potlačování jejich svobody projevu. Militantní xenofobie a antivlastenectví jsou velmi vyčerpávající. Nejste v situaci, abyste mohli soudit výsledky demokratických voleb konaných v demokratických zemích. Nedávná vítězství národních stran ve Francii, Maďarsku, Rakousku, Švédsku, Nizozemsku i jinde nesvědčí o nějaké znepokojivé úchylce.

Svědčí o tom, že občané Evropy jsou unaveni vašimi politikami, vašim liknavým přístupem k přistěhovalectví, vaší slabostí při hájení hospodářských zájmů našich národů, vaší samolibostí ve vztahu k finančním zájmům mocných a vaším podkopáváním našich systémů sociální ochrany. Jste to vy, kdo neustále pošlapává jejich práva, zvláště jejich právo na bezpečnost, na zaměstnání, na slušnou mzdu, na zachování jejich kultury a na určení jejich vlastní budoucnosti.

  Jarosław Kalinowski (PPE), písemně. Záležitosti týkající se porušování lidských práv, zásad demokracie a diskriminace národnostních menšin jsme na půdě Evropského parlamentu projednávali mnohokrát a nadále v tom pokračujeme. Udělujeme Sacharovovu cenu, podporujeme humanitární opatření a usilujeme o získání práv a výsad nejen pro lid Evropy, ale celého světa. Velmi mne však mrzí, že dosud nedokážeme vynutit dodržování základních lidských práv v členských státech Unie.

Polská národnostní menšina v Litvě, která představuje téměř 7 % z celkového počtu obyvatel, stále ještě trpí diskriminací a její práva jsou hrubě porušována. Proto znovu apeluji na poslance Evropského parlamentu, kteří jsou shromážděni v této sněmovně, a také na předsedu Evropského parlamentu, Komisi a Evropskou radu, aby přijali účinná opatření, jež zajistí, aby se litevská vláda držela zásad demokracie a respektovala důstojnost svých občanů.

  Timothy Kirkhope (ECR), písemně. − Skupina ECR je oddaným stoupencem lidských práv a základních svobod. Domníváme se, že EU má být aktivní v obraně základních práv; avšak primární odpovědnost nesou členské státy, v souladu se svými tradicemi demokracie a právního státu. Jsme toho názoru, že zpráva paní Gálové jistě obsahuje dobré prvky, ale celkově příliš zdůrazňuje úlohu EU v oblastech, které, jak se domníváme, jsou ve výlučné pravomoci členských států, to se týká napřklad přistěhovalectví a systémů soudnictví. Proto jsme se při dnešním hlasování o této zprávě zdrželi.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost vzniklo pro EU více povinností týkajících se vytváření kultury ochrany lidských práv v EU a členských státech. Je důležité, aby EU podporovala ochranu lidských práv nejen na své domácí půdě, ale po celém světě, kde bohužel nadále dochází k závažným útokům na tato práva. Jedině tak lze podporovat mír, lidská práva a základní svobody.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Mrzí mne, že – jak se uvádí ve zprávě – ani Rada, ani Komise nenásledovaly doporučení zprávy z roku 2007 o využívání evropských zemí ze strany CIA pro dopravu a nezákonné zadržování vězňů, a že o tom neinformovaly Parlament. Podporuji celkové hodnocení v tom, že je třeba, aby EU zdvojnásobila své úsilí s cílem zabránit porušování základních lidských práv, jemuž až příliš často v tomto roce byli vystaveni přistěhovalci a příslušníci třetích zemí, kteří v Evropské unii žijí. Ačkoli nesouhlasím s částí hodnocení zprávy týkající se úlohy EU ve světě jako garanta lidských práv a úlohy Evropské služby pro vnější činnost, neboť je vágní v otázce slučitelnosti této úlohy s potřebou respektovat zásadu nevměšování do vnitřních záležitostí jiných zemí, hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože podporuji její celkovou myšlenku, tedy že je třeba, aby Evropská unie ve všech aspektech své práce respektovala lidská práva.

  Louis Michel (ALDE), písemně. – (FR) Ochrana a podpora lidských práv a základních svobod je zásadní pro demokracii a právní stát v EU. Přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o lidských právech pomůže zdokonalit mechanismus dodržování lidských práv, a sice možnost obracet se s žalobami na Evropský soud pro lidská práva. Je také důležité, aby orgány EU a členské státy dále usilovaly o zvyšování povědomí, aby zajistily, že občané budou tato základní práva znát, a tak zaručily, že tato práva budou lépe ochraňována. Je také nutná účinnější spolupráce s mezinárodními organizacemi působícími v oblasti ochrany základních práv a svobod.

Evropská unie musí rozvíjet strategii v oblasti práv dítěte pomocí praktických opatření, která bojují proti zneužívání dětí, sexuálnímu zneužívání a dětské pornografii, podporují bezpečnější používání internetu a odstraňují dětskou práci a chudobu. Prioritou musí zůstat boj proti obchodování s lidmi, především se ženami a dětmi, jež představuje jednu z forem otroctví, kterou nelze tolerovat.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Lidská práva a základní svobody hrají v demokracii a právním státě zásadní úlohu. Je proto důležité zajistit, aby tyto základní hodnoty byly v Evropské unii chráněny. Právo na svobodu projevu, náboženského vyznání, shromažďování a sdružování spolu s právem volného pohybu a respektováním lidské integrity a důstojnosti jsou úhelnými kameny svobodné společnosti. Nehlasoval jsem pro tuto zprávu, protože neklade důraz na křesťanské hodnoty a na omezení, jež rezidentům způsobuje přistěhovalectví.

  Franz Obermayr (NI), písemně. − (DE) Přistoupení EU k Evropské úmluvě o lidských právech, jak stanoví Lisabonská smlouva, je problematické. Předává základní práva v EU pod kontrolu Evropského soudu pro lidská práva. Kromě právních problémů, na které upozorňují i soudci Soudního dvora Evropské unie, je jasné, že soud, který svým rozsudkem zakáže umisťovat do školních tříd kříže, není vhodnou institucí pro tvorbu rozhodnutí pro EU. Kříž je symbolem křesťanství, což je jeden ze základů Evropy a našich základních hodnot. Evropský soud pro lidská práva také nedávno upoutal pozornost svými výroky, včetně pokusu zabránit transferům z Rakouska do Řecka v rámci nařízení Dublin II. Evropský soud pro lidská práva se, jak se zdá, domnívá, že členské státy s nejlepším systémem sociálních služeb by měly nést celé břemeno uprchlíků v EU. Tento výrok Evropského soudu pro lidská práva nepovede k lepší integraci uprchlíků a není efektivním způsobem řešení azylových problémů, jimž EU čelí. Navíc není zaručena nestrannost soudců Evropského soudu pro lidská práva. Jeden ze soudců přiznal, že bude prověřovat případy předložené žadateli o azyl podrobněji než jiné případy. Přednostní přístup k jisté kategorii navrhovatelů je nevhodný. Kromě toho v Evropském soudu pro lidská práva zasedá soudce z Turecka, které lidská práva nedodržuje a vojensky okupuje oblasti EU. Pro mne Evropský soud pro lidská práva není ani evropským soudem, ani soudem pro lidská práva. Proto jsem hlasoval proti této zprávě.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. − (IT) Ochrana lidských práv a základních svobod je v srdci demokracie a právního státu v EU. Po přijetí Lisabonské smlouvy v loňském roce se Listina základních práv Evropské unie stala právně závaznou a vytvořila nový evropský právní rámec, ve kterém se univerzální hodnoty vyjádřené v Listině konečně staly hmatatelnými právy. Hlasoval jsem pro zprávu paní Gálové, protože tento text schvaluje účinné naplňování základních práv v Evropské unii po Lisabonu. Je to nejen vnitřní krok Evropské unie, ale také vnější postoj na obranu a ochranu lidských práv a podporu míru pro blaho občanů v ovzduší, kdy pokoj v duši, bezpečnost a právo zaručuje zákon.

  Georgios Papanikolaou (PPE), písemně. – (EL) Hlasoval jsem dnes pro zprávu o stavu základních práv v EU. Zpráva je užitečná tím, že vyjasňuje úlohu, kterou budou hrát orgány EU v oblasti lidských práv v nové evropské architektuře, zvláště po Lisabonské smlouvě, podporou větší transparentnosti, demokratické kontroly a přístupu k dokumentům ze strany institucí EU. Pokud jde o Listinu základních práv, která je nyní závazná a pokrývá široký okruh práv, Komise se vyzývá, aby vypracovala výroční zprávu o dodržování ustanovení Listiny spolu s hodnocením uplatňování různých práv.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Tato zpráva zdůrazňuje závazky vyplývající z Lisabonské smlouvy v oblasti boje proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci a podporuje spravedlnost a sociální ochranu, rovnost žen a mužů, mezigenerační solidaritu a ochranu práv dítěte. Důraz na tyto body spolu s výslovným odkazem na osoby, které patří k menšinám, další základní hodnotou Evropské unie, byl důvodem pro můj hlas pro zprávu. Podporuji postoj Evropského parlamentu v jeho požadavku vůči Komisi, aby dokončila jednání a technické konzultace, aby Evropská unie mohla bez dalšího odkladu přistoupit k Evropské úmluvě o lidských právech.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE) , písemně. − Touto zprávou Evropský parlament znovu zdůrazňuje, že účinná ochrana a podpora lidských práv a základních svobod tvoří společné jádro demokracie a právního státu v EU a základní podmínku pro upevňování evropského prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, a že vyžaduje opatření na různých úrovních (na mezinárodní, evropské, vnitrostátní, regionální a místní úrovni); dále zdůrazňuje úlohu, kterou při konkrétním provádění a podpoře takových práv mohou sehrát regionální a místní orgány; vyzývá proto všechny orgány EU, vlády a parlamenty členských států k budování nového institucionálního a právního rámce, který vytvořila Lisabonská smlouva, s cílem vyvinout pro Unii komplexní vnitřní politiku v oblasti lidských práv, jež zajistí efektivní mechanismy skládání účtů na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU, s cílem řešit porušování lidských práv.

  Joanna Senyszyn (S&D) , písemně. – (PL) Zprávu paní Gálové zprávu o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (2009) jsem podpořila. Chtěla bych upozornit na bod 13, který požaduje úplné a důsledné uplatňování Stockholmského programu. V září tohoto roku nás pan Barroso ujistil o tom, že Komise v této oblasti intenzívně pracuje. Je důležité zachovat časový program této práce a její hladký průběh. Všichni Evropané musí požívat stejných práv. V Evropě 21. století není místa pro diskriminaci.

Chtěla bych se dotázat maďarského a polského předsednictví, jaká opatření hodlají přijmout pro efektivní uplatňování Stockholmského programu. Musíme splnit své povinnosti vůči občanům a provádět právní předpisy, které přijímáme. Chtěla bych také zdůraznit, že podle bodu 39 usnesení by se členské státy měly zasadit o právě probíhající školení vnitrostátních soudců o základních právech a svobodách, včetně nových aspektů v této oblasti po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Ani sebelepší předpis nic nezmění, není-li správně vykládán a prováděn.

Zpráva: Philippe Juvin (A7-0338/2010)

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. − (LT) Hlasovala jsem pro toto usnesení, protože je nutné přijmout opatření k zastavení nekalých obchodních praktik v oblasti reklamy, které mají negativní dopad především na spotřebitele. Aby bylo možné dosáhnout hmatatelných výsledků, je důležité posílit evropskou spolupráci v boji proti nekalým praktikám v oblasti internetové reklamy, a obzvláště by měly být chráněny nejzranitelnější osoby, jako jsou děti, mladiství, senioři atd. Nutno podotknout, že informovanost o právech spotřebitelů v oblasti reklamy je nedostatečná, a proto podporuji návrh na přijetí opatření, aby byl usnadněn přístup k informacím a posílena transparentnost. Je navíc nezbytné rozvíjet kritický přístup k sdělovacím prostředkům, pokud se jedná o kvalitu obsahu, protože spotřebitel, který je dobře informovaný, má na trhu silnější pozici. Domnívám se, že vzhledem k nedostatečnému povědomí o reklamních metodách bychom měli připravit zvláštní vzdělávací program určený dětem a mladistvým, který si bude klást za cíl pomoci jim lépe pochopit, interpretovat, a tedy i zvládat reklamu.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Evropská unie učinila věcí své cti chránit spotřebitele na vnitřním trhu. Není to jen záležitost etiky, ale záležitost politické strategie. Větší důvěra spotřebitele v řadu výrobků, které se tlačí na trh, povzbuzuje poptávku. Z tohoto hlediska je úloha reklamy nejednoznačná. Je to vlivný nástroj pro rozvíjení poptávky, ale kvůli pochybným praktikám může zároveň být i negativním faktorem fungování trhu. Tyto prohřešky jsou častější v internetové reklamě a hlavními oběťmi jsou ti nejslabší z nás. Hlasovala jsem pro toto usnesení, jež na závěr konzultací a studií Parlamentem již provedených vyzývá Komisi, aby přijala nezbytná opatření ke změně stávajících nařízení. To, že se budeme těmito novými podvodnými praktikami zabývat, bude dalším krokem k jednotnému trhu, který respektuje jednotlivce.

  Liam Aylward (ALDE), písemně. – (GA) Hlasoval jsem pro tuto zprávu k dopadu reklamy na chování spotřebitelů. Klamavá a agresivní reklama znepokojuje spotřebitele i podniky a ve zprávě je několik cenných doporučení, jak tomu čelit.

Evropští spotřebitelé a podniky musí být před firmami, které se uchylují ke klamavé reklamě, chráněni. Aby lidé a podniky v EU chápali svá práva, musí vědět o směrnici o nekalých obchodních praktikách a o směrnici o klamavé a srovnávací reklamě. Zboží jako alkohol a on-line hazardní hry je nutné mít pod kontrolou tak, aby byli chráněni zranitelní spotřebitelé.

Vítám zejména to, že tato zpráva žádá Komisi o vypracování studie o dopadech agresivní reklamy na zranitelné spotřebitele a o řádné uplatňování příslušných právních předpisů týkajících se ochrany dětí.

Znepokojení vyvolává reklama založená na chování spotřebitele a objevující se praktiky agresivní reklamy, jako je využívání sociálních sítí a čtení zpráv elektronické pošty za účelem získávání informací pro využití v reklamě. Komise se těmito útoky na soukromí spotřebitelů musí zabývat.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. − (LT) S ohledem na rychlý vývoj reklamních technologií a šíření reklamy prostřednictvím internetu, mobilních telefonů a sociálních sítí je nezbytné přijmout účinná opatření na ochranu spotřebitele před dopadem nevyžádané a klamavé reklamy. Zvláštní pozornost by měla být věnována nejzranitelnějším skupinám osob, včetně dětí a mladistvých. Měla by být posílena spolupráce mezi členskými státy proti nekalým praktikám v oblasti internetové reklamy, aby se zamezilo důsledkům narušování vnitřního trhu a nekalých obchodních praktik. Dále je třeba poskytnout spotřebitelům více informací o jejich právech v oblasti reklamy a zajistit, aby byly tyto informace přístupnější a transparentnější. Komise by měla trvale sledovat a vyhodnocovat provádění právních předpisů regulujících nekalé obchodní praktiky v členských státech a vypracovávat zprávy o provádění právních předpisů. Protože stále není dostatek informací o sociálně-psychologických dopadech reklamy na spotřebitele, je nutné přijmout opatření pro výzkum těchto dopadů.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. − (LT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože se zabývá nekalými obchodními praktikami v oblasti reklamy a zaměřuje se na problémy vznikající v důsledku vyvíjení nových reklamních praktik a technologií. Chtěla bych poukázat na to, že reklama má značný dopad na rovnost žen a mužů, zejména když reklama často obsahuje diskriminující a/nebo nedůstojná sdělení založená na všech myslitelných formách genderových stereotypů, které brání rozvoji strategií rovnoprávnosti žen a mužů. Souhlasím proto s tím, že Evropský parlament by měl vyzvat Komisi a členské státy, aby zajistily, že média a odborníci v odvětví reklamy zaručí respektování lidské důstojnosti a vyvarují se zobrazení přímo či nepřímo diskriminujících nebo stereotypizujících či zobrazení podněcujících k nenávisti na základě pohlaví, původu, etnické příslušnosti, věku, náboženské či jiné víry, sexuální orientace, postižení či společenského postavení. Pokud jde o ochranu zranitelných skupin osob, Komise by měla nechat vypracovat studii o dopadech klamavé a agresivní reklamy na zranitelné spotřebitele. Ráda bych zdůraznila, že zejména děti, mladiství a senioři potřebují zvláštní ochranu před negativním dopadem reklamy.

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) Reklama je spojena s nekalými praktikami a narušuje veřejný a soukromý prostor a zároveň činí některé cílové skupiny veřejnosti zranitelnými. V posledních letech doznává značného rozvoje oblast internetové reklamy, která má jen na evropském trhu aktuální hodnotu více než 14 miliard EUR. Je důležité, abychom posílili evropskou spolupráci v boji proti nekalým praktikám v oblasti internetové reklamy, jak ukazuje úspěch akcí „sweep“, tj. systematických a simultánních kontrol internetových stránek provedených členskými státy, které byly doposud omezeny na tři oblasti: letenky, zvonění do mobilního telefonu a elektronika. Tyto kontroly by měly být prováděny mnohem častěji a jejich oblast působnosti by měla být rozšířena. Rychlému rozvoji v odvětví reklamy odpovídá samoregulace vnitrostátních trhů s důrazem na zodpovědnost příslušných aktérů a na šíření osvědčených postupů.

Samoregulaci je nutné podpořit na úrovni EU a zavést tak tradici sebekázně a odpovědné komunikace. Evropská směrnice o nekalých obchodních praktikách, která se zabývá aspekty internetové reklamy v rámci vztahů mezi podniky a spotřebiteli, již nepostačuje, protože oblast internetové reklamy se dennodenně vyvíjí. Sociální sítě se rozvíjejí do takové míry, s jakou před několika lety nikdo nepočítal.

  Vito Bonsignore (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu k dopadu reklamy na chování spotřebitelů. Při zvažování vlivu, který má reklama na spotřebitele a na hospodářství, je ovšem důležitější než kdy předtím přijmout opatření bránící tomu, aby určité nekalé reklamní praktiky ovlivňovaly a určovaly výběr zboží.

Rozšíření nových systémů komunikace jako internet znamená, že je třeba věnovat ještě větší pozornost spotřebitelům a zejména zranitelnějším skupinám společnosti, jako jsou děti a mladiství. Je naší povinností bojovat proti šíření nepravdivých a klamavých informací a především určitých praktik, jako jsou nevyžádané zprávy elektronické pošty, jež zasahují do soukromého života uživatelů a do jejich soukromí.

Souhlasím se zpravodajem panem Juvinem, když vyzývá k přijetí opatření zaměřených na potlačení nekalých reklamních praktik rozšířením oblasti působnosti platné směrnice. Domnívám se, že opatření, o kterém jsme dnes hlasovali, poskytuje potřebnou vyváženost mezi svobodou projevu a ochranou spotřebitele.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Reklama je jedním ze základních nástrojů nezbytných pro existenci fungujícího trhu a hospodářskou soutěž, a koneckonců pro spotřebitele, protože je-li řádně regulována, zajišťuje informovanější výběr. Nové technologie ve službách reklamy však otevírají nový prostor pro vývoj nových, nekalých reklamních praktik, což opravňuje ke změně směrnice o nekalých obchodních praktikách.

Aby mohla reklama plnit své základní funkce na volném a konkurenceschopném trhu, musí být dobře regulována a obchodní praktiky, jež trh deformují, musí být náležitě trestány. Zvlášť důležité je to u forem on-line reklamy po internetu a telefonu, která často oslovuje veřejnost, aniž by byla vyžádána, a nastoluje důležité otázky týkající se mimo jiné nekalých praktik a neoprávněného nakládání s osobními údaji. Proto se domnívám, že je to výborná iniciativa, která zasluhuje mou podporu.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně – (PT) Tato zpráva se týká nekalých obchodních praktik v oblasti reklamy, jež jsou definovány ve směrnici o nekalých obchodních praktikách, a zaměřuje se na problémy spojené s vývojem nových reklamních praktik a technologií. Zpráva se netýká vztahů b2b (podnikatelé s podnikateli), které již upravuje směrnice 2006/114/ES.

Nekalé praktiky v reklamě mají mnoho forem: zamoření veřejného a soukromého prostoru a zaměření na osoby, jež jsou zvlášť zranitelné, jako například děti. Vzhledem k tomu, že nejvíce jsou reklamě po internetu vystaveni mladí lidé a děti, souhlasím s tím, že je nutné vypracovat integrovanou evropskou politiku boje s neregulovaným užíváním internetu a komunikačních prostředků.

Za tím účelem navrhuji vytvoření nového, povinného prostoru, jehož konkrétním cílem bude předávání poznatků o rizicích spojených s užíváním internetu a komunikačních prostředků, zejména v souvislosti s nekalými obchodními praktikami, a který bude zaměřen na děti ve školách prvního stupně, a zavedení povinného předmětu v posledním roce studia nebo odborné přípravy učitelů škol prvního stupně a pracovníků dětské pečovatelské služby, kde získají znalosti o tom, jak připravovat děti na bezpečné a zodpovědné užívání internetu a komunikačních prostředků, spolu s průběžnou odbornou přípravou vzdělávacích pracovníků v této oblasti.

  Elisabetta Gardini (PPE), písemně. − (IT) Vývoj prostředků komunikace a rozvoj internetu přispívají k šíření skrytých reklamních zpráv a nekalých reklamních praktik, které často pronikají do soukromého života spotřebitelů.

Je důležité pečlivě zvážit důsledky, které to může mít pro nejzranitelnější skupiny, jež před škodlivou a nekontrolovanou masáží reklamy musí být chráněny. Nesmíme také zapomínat, že reklama někdy vyjadřuje sociální stereotypy spojené například s lehkovážným pohledem na sexualitu a násilí nebo nevhodná sdělení, jež mohou negativně ovlivnit chování vnímavých dětí a mladistvých, kterým ještě chybějí potřebné kritické schopnosti.

Je proto nutné aktualizovat platný právní předpis týkající se tohoto tématu a zajistit lepší provádění a výklad směrnice o nekalých obchodních praktikách. Na závěr bych chtěla zdůraznit, že je nezbytné, aby spotřebitelé byli řádně informováni o tom, jakým způsobem jsou používány a zpracovávány získané údaje, zejména v případech, když jsou tyto údaje od nich vyžadovány výměnou za snížení ceny a v rámci jiných nabídek podporujících prodej. V této souvislosti by bylo užitečné podpořit účinné informační kampaně týkající se příslušných práv spotřebitele, a pokusit se tak kompenzovat nedostatečné znalosti o otázkách spojených s využíváním osobních údajů.

  Louis Grech (S&D), písemně. − Hlasoval jsem pro zprávu k dopadům reklamy na chování spotřebitelů, protože se shoduji se zpravodajem v tom, že v éře digitalizace nabyla reklama nové dimenze, která vyžaduje – jak doporučuje zpravodaj – zavést celounijní systém označování internetových stránek po vzoru projektu „European Privacy Seal“, který by vydával osvědčení o dodržování ochrany údajů ze strany příslušných stránek. Spotřebitelé musí mít informace, které jsou jasné, nikoli manipulativní, a objektivní, aby byli schopni přijímat rozumná rozhodnutí. Sofistikované a agresivní reklamní techniky již mnoho let brání spotřebitelům vybírat zboží a služby na základě úplných informací. Platí to zejména o občanech, kteří jsou obzvláště zranitelní, jako jsou děti. Musíme mít disciplinovanější přístup, který skutečně hájí zájmy občanů.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. − (LT) Schvaluji tuto zprávu, protože se zabývá nekalými obchodními praktikami v oblasti reklamy, jak je definuje směrnice o nekalých obchodních praktikách, a zaměřuje se na problémy vznikající v důsledku vývoje nových reklamních praktik a technologií. Reklama je nástrojem, který je přínosný jak pro vnitřní trh, jinými slovy, jakožto „mazadlo“ hospodářské činnosti (posílení hospodářské soutěže, konkurenceschopnosti, inovací a tvořivosti), tak pro spotřebitele (rozmanitost výběru, snížení cen). Jedná se o významné hospodářské odvětví, přičemž evropský trh s internetovou reklamou má sám o sobě hodnotu více než 14 miliard EUR. Neměla by však být idealizována, neboť v ní dochází k nekalým praktikám, zamořuje veřejný prostor, například reklamními billboardy, i soukromý prostor, například nevyžádanou elektronickou poštou, cíleně se zaměřuje na zranitelné skupiny osob, jako jsou děti a příliš zadlužené osoby, vytváří potenciální překážky bránící přístupu na vnitřní trh v případech, kdy jsou nezbytné náklady na reklamu příliš vysoké, narušuje vnitřní trh tím, že vybízí k nákupu zboží a služeb, které by si spotřebitelé běžně nekoupili, a může vést k obrovským ztrátám. V důsledku těchto a jiných problémů, jež vznikají díky využití nových technologií, navrhuje zpravodaj řadu opatření na ochranu spotřebitelů. Ačkoli reklama upravená podle charakteristik jedince není sama o sobě problémem, nesmí vést k rozvoji invazivní reklamy založené na sledování spotřebitelů, při kterém jsou porušovány zásady ochrany údajů a soukromého života.

  Peter Jahr (PPE), písemně. − (DE) Chceme, aby spotřebitelé byli zodpovědní, dobře informováni a byli schopni činit rozumná rozhodnutí. Naším cílem je poskytnout spotřebitelům veškeré informace, jež potřebují, abychom jim umožnili přijímat rozhodnutí správná z ekonomického hlediska. Reklama se také významně podílí na informování spotřebitelů. Musí však obsahovat objektivní, spolehlivé a relevantní informace, jinak údajné informace pro spotřebitele rychle uvedou spotřebitele v omyl nebo dokonce vedou k tomu, že je spotřebitel podveden. Cílem této politiky je zajistit poctivé a bezpečné obchodní podmínky pro rovnoprávné zapojení spotřebitelů na trhu. Pro mne je však také důležité, aby se spotřebitelé nestali oběťmi. Spotřebitelé činí nákupní rozhodnutí, čímž uplatňují nemalý vliv, ale musí zajistit, že ho budou využívat správně.

  Jarosław Kalinowski (PPE), písemně. – (PL) Reklama je důležitým nástrojem, který zajišťuje řádné fungování volného trhu. Přináší značný prospěch nejen hospodářství, ale i spotřebitelům, kteří díky reklamě mají zajištěnu širokou možnost volby výrobků. Trvalý rozvoj nových technologií a zejména internetu má bohužel za následek, že podniky v oblasti reklamy stále častěji používají neetické a nečestné praktiky.

Jak zmiňuje zpravodaj, stávající právní předpisy neregulují všechny tyto otázky v dostatečné míře. Je nezbytné přijmout opatření k účinné ochraně evropských spotřebitelů a také je vzdělávat v oblasti práv, jimiž disponují. Skupinám, které jsou neetickými praktikami nejvíce ohroženy, jako jsou děti, mladí lidé a senioři, by se mělo dostat zvláštní ochrany. S návrhy předloženými zpravodajem proto souhlasím.

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. − (DE) Nová média, zejména stránky sociálních sítí a blogy, otvírají nové příležitosti pro komunikaci a reklamu. Možnosti internetové reklamy kladou nové nároky na právní předpisy na ochranu spotřebitelů. Stávající směrnice týkající se nekalých obchodních praktik na vnitřním trhu směrem od podniku ke spotřebiteli před těmito novými metodami reklamy nechrání. Mladí spotřebitelé, a zejména mladiství a děti, tyto nové technologie užívají v široké míře a mohou být vystaveni klamavé a agresivní reklamě. Studie „Děti EU na internetu“ (EU kids online) ukazuje, že třetina uživatelů internetu používajících internet denně je ve věku 9–10 let, zatímco ve věkové skupině 15–16 let je to 77 % uživatelů. Vzhledem k tomu je stále důležitější přijmout v této oblasti naléhavá opatření, včetně zavádění omezení a zároveň vzdělávání a poskytování informací. Podporuji toto usnesení, aby bylo spotřebitelům poskytnuto více informací o nových technických možnostech komunikace a o rizicích, která s nimi souvisejí.

  Edvard Kožušník (ECR), písemně. – (CS) S řadou poznatků a návrhů, které se v materiálu objevují, se dá souhlasit, avšak s některými tezemi a návrhy, které mají tendenci posilovat stát pod rouškou ochrany spotřebitelů, se ztotožnit nedokáži. Dle mého názoru by zpráva měla klást více důraz na vzdělávání uživatelů, jak se chovat na internetu, jak zabezpečovat svůj počítač a jak a komu poskytovat osobní údaje. Nikoliv, aby státy přicházely s technickými nástroji, které by měly být implementovány pod záminkou ochrany občanů. Počítač je zranitelný stejně jako jakékoliv jiné elektronické zařízení připojené prostřednictvím sítí elektronických komunikací k internetu. Úkolem politiků a států by mělo být vzdělávání občanů vysvětlující, že soukromí je třeba si chránit, že stejně jako si zamykají a zabezpečují své domovy, je v dnešní době nutné, aby stejně obezřetně chránili i svá elektronická zařízení, jejichž prostřednictvím komunikují se světem. Dalším úkolem politiků je nastavit přísné tresty za to, když někdo zneužívá osobní údaje či jinak narušuje soukromí osob. A je v zásadě jedno, zda to činí prostřednictvím internetu či jiným způsobem.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Z názvu této zprávy z vlastního podnětu jsem usoudil, že Parlament bude konečně zkoumat sociální model, který nám prodávají zadavatelé reklamy, aniž by je o to někdo žádal. Avšak kromě několika málo zajímavých bodů, jako je kontrola cílené reklamy a diskriminace v reklamě, nebo výzva k omezení televizní reklamy zaměřené na děti, tento text daleko zaostává za tím, co jsme mohli očekávat. Omezuje se na kritiku nezákonné reklamy, která prý stojí v cestě naší svatosvaté svobodě hospodářské soutěže, a vyzdvihuje výhody reklamy pro občany, které označuje za spotřebitele, a pro média. Nikoli s mým požehnáním. Jsem proti této zprávě.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) S nekalými obchodními praktikami v reklamě je třeba bojovat. Dostáváme se čím dál blíže závažnému jevu osobního zadlužení. Musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom zabránili dalšímu zhoršování tohoto problému. Reklama může a měla by být pro podniky důležitým nástrojem, sloužit jako zdroj příjmu, podněcovat konkurenceschopnost, umožňovat zdravou hospodářskou soutěž a podněcovat tvořivost. Všichni víme, že existují zranitelné osoby, například děti, které jsou zvláštním cílem reklamních kampaní. Souhlasím proto s tím, že této otázce by měla být věnována zvláštní pozornost, abychom mohli budovat společnost, která bude hospodářsky i sociálně lépe udržitelná. Proto jsem hlasoval tak, jak jsem hlasoval.

  Alajos Mészáros (PPE), písemně. − (HU) Pokud jde o dopad reklamy na chování spotřebitelů, reklama je prospěšná pro vnitřní trh stejně, jako je prospěšná pro spotřebitele. Podporuje hospodářskou soutěž, zvyšuje konkurenceschopnost a podněcuje inovaci a tvořivost. Představuje také významné hospodářské odvětví, neboť jen samotný trh internetové reklamy má obrat 14 miliard EUR. Musíme si však být vědomi také druhé strany mince. Mnohé reklamy se pokoušejí manipulovat zranitelným cílovým publikem, jako jsou děti a těžce zadlužené osoby. Domnívám se, že je důležité posilovat evropskou spolupráci v boji proti nekalým reklamním praktikám.

Za nepřijatelné považujeme výskyt diskriminačních genderových stereotypů, jež by mohly působit jako překážka rovnosti žen a mužů. Musíme vhodnými prostředky zajistit, aby média a odborníci v odvětví reklamy respektovali lidskou důstojnost a aby se vyvarovali přímé či nepřímé diskriminace nebo stereotypizujících zobrazení.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Hlasoval jsem pro tuto zprávu k dopadům reklamy na chování spotřebitelů, neboť jednoznačně směřuje ke zlepšení stávajícího legislativního rámce na ochranu spotřebitelů před reklamou a poukazuje na potřebu přezkumu tohoto rámce s ohledem na nová reklamní média, která nejsou dosud regulována. Zprávu jsem podpořil i proto, že usiluje o lepší harmonizaci mezi členskými státy s cílem zabránit mezerám v zákonech, jež podnikům umožňují používat v členských zemích EU klamavé reklamní praktiky. Myslím si, že odkaz na „skryté“ reklamní praktiky, které se vyvinuly na internetu a jsou tam nyní používány, je namístě; reklama je v mnoha případech maskována jako názory nebo komentáře na stránkách sociálních sítí, ve fórech a blozích. Jsem také potěšen, že zpráva tlumočí Radě a Komisi znepokojení v souvislosti s reálným rizikem, které představují podniky, jež jsou současně poskytovateli obsahu a prodejci reklamy. To je jedním z hlavních důvodů mého hlasování pro tuto zprávu.

  Louis Michel (ALDE), písemně. – (FR) Reklama je všudypřítomná, na ulicích, v tisku, v televizi, rozhlase, na internetu, a ať se nám to líbí nebo ne, má obrovský vliv na chování spotřebitelů. Je to komunikační kanál. Ačkoli informativní úloha reklamy je pro efektivní fungování vnitřního trhu nezbytná, spotřebitelé mají právo být informováni a chráněni. Proto je tato zpráva o nekalých obchodních praktikách v reklamě a o problémech spojených s rozvojem nových reklamních praktik a technologií velmi důležitá. Řízení reklamy je nezbytné, máme-li ji udržovat v rozumné a důvěryhodné míře. Je nezbytné posílit evropskou spolupráci v této oblasti, a stejně tak je důležité podpořit společnou regulaci. V neposlední řadě je internetová reklama často agresivní a proniká do soukromí. Je třeba se tím zabývat hlouběji.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. − Hlasoval jsem pro z několika důvodů:

1. je načase uznat existenci všech masmédií na internetu;

2. nepravdivé informace a pomluvy by měly být trestně stíhány;

3. aby byl omezen přístup ke zranitelným skupinám, jako jsou děti;

4. aby byl internet vyčištěn od nevyžádaných zpráv elektronické pošty a potrestáni ti, kdo je šíří;

5. aby byla zavedena velmi přísná pravidla týkající se inzerce;

6. aby měl Parlament za povinnost vytvořit zvláštní systém, který bude vyhledávat plottery a hackery a volat je k odpovědnosti.

Dejme se do toho.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Reklama je pro podniky mocným nástrojem, který může být někdy využíván tak, aby působil na podvědomí. Cílem reklamy je ovlivnit spotřebitele a chování při nákupu. Je však nutné zabránit používání nekalých obchodních praktik. Nejdůležitějším úkolem je chránit veřejný prostor, zranitelné osoby a soukromí. Posouzení, zda reklama tyto hranice překročila, je samozřejmě mimořádně časově náročné. V případě citlivých oblastí týkajících se legálních drog, jako je alkohol a cigarety, je již dávno zavedena přísná regulace.

Další oblasti budou i nadále předmětem samoregulace v členských státech, jako doplněk k ustanovením právních předpisů. Je co dohánět, nejen v oblasti internetové reklamy, ale například i v případech, kdy jsou zatajeny dodatečné náklady a kdy použití nových technologií a reklamních metod, jako jsou stránky sociálních sítí nebo blogy, představují nový prostor. Protože je důležité chránit spotřebitele před „skrytou“ reklamou a podobnými problematickými reklamními taktikami, hlasoval jsem pro tuto zprávu.

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE), písemně. − (LT) Moderní reklama daleko předběhla právní rámec v této oblasti. Reklama na internetu – ve vyhledávačích, elektronické poště, na sociálních sítích a v internetové televizi – a v mobilních telefonech je často spotřebitelům předkládána bez jejich souhlasu, a co hůř, pracuje s jejich údaji, někdy shromážděnými bez jejich vědomí, nebo aniž by si toho byli plně vědomi. Dále existují desítky mezer v právním rámci týkajícím se takové reklamy. Ačkoli například reklama na alkohol je v televizi zakázána, na internetu je nezletilcům stále přístupná. Na druhé straně může internetová reklama velmi snadno překonávat hranice kterékoli země. Iniciativa zaměřená na zpřísnění regulace takové reklamy, a tedy na ochranu spotřebitelů, jejich soukromí a osobních údajů před neoprávněným nebo neadekvátním využitím, je velmi vítána.

  Wojciech Michał Olejniczak (S&D) , písemně. – (PL) Reklama, jak zdůraznil zpravodaj, je důležitým hospodářským odvětvím. Přináší však s sebou mnohá nebezpečí. Plně podporuji stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví, jež poukazuje na nutnost odstranění reklamního obsahu, který je diskriminační. Je také mimořádně důležité – a zpravodaj to uvádí – chránit skupiny, které jsou vůči manipulaci prostřednictvím reklamy zvlášť zranitelné, jako jsou děti, mladiství a senioři. Podporuji zpravodajův návrh na vysílání vzdělávacího programu v celé Evropské unii určeného dětem, který by jim pomohl pochopit metody užívané v reklamě. Měli bychom také zvážit vytvoření podobných programů určených pro zbývající dvě skupiny, které jsou zranitelné vůči manipulaci – pro mladistvé a seniory. Možná by bylo dobré rozšířit vzdělávání i na osoby jiných věkových skupin. S ohledem na tyto poznámky jsem se rozhodl zprávu k dopadu reklamy na chování spotřebitelů podpořit.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Dopad reklamy na spotřebitele často nabývá obrovských rozměrů, jež mohou vést k riziku nekalých obchodních praktik. Mé rozhodnutí hlasovat pro tuto zprávu vychází z toho, jakým způsobem je reklama na trhu používána. Působí jako nástroj, který je přínosný jak pro vnitřní trh – jakožto „mazadlo“ hospodářské činnosti –, tak pro spotřebitele. Především však se jedná o významné hospodářské odvětví. Musíme vzít samozřejmě v úvahu také negativní aspekty, které reklama může mít: nekalé praktiky, zamoření veřejného i soukromého prostoru, ovlivňování nejzranitelnějších skupin osob, vytváření potenciálních překážek bránících přístupu na trh a narušování vnitřního trhu. Je proto důležité posílit evropskou spolupráci v boji proti nekalým praktikám v reklamě prostřednictvím procesu koregulace, který může zlepšit účelnost a použitelnost přijímaných opatření. Je také podle mého názoru nezbytné ochraňovat nejzranitelnější kategorie osob a posílit vzdělávání a informace, zlepšit transparentnost inzerce. Velmi dobrou myšlenkou by bylo provést informační kampaň o právech spotřebitele s využitím vzdělávacích materiálů.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Dopad reklamy na chování spotřebitelů je realitou, která by neměla být zametána pod koberec, a tato zpráva to nečiní. Tato zpráva, pro kterou jsem hlasovala, se týká nekalých obchodních praktik v oblasti reklamy, jak jsou definovány ve směrnici o nekalých obchodních praktikách, a zaměřuje se na problémy spojené s rozvojem nových reklamních praktik a technologií.

Reklama je pozitivním nástrojem jak pro vnitřní trh, tak pro spotřebitele. Je však důležité bojovat proti různým formám zneužívání, z nichž bych zdůraznila především nekalé praktiky, zamoření veřejného i soukromého prostoru, jako je nevyžádaná elektronická pošta, nežádoucí zaměření na zranitelné osoby a možné narušování vnitřního trhu, tedy prodej zboží a služeb, které by si spotřebitelé běžně nekoupili.

Analýza stávajících právních předpisů a návrhů na jejich přezkum nebo zdokonalení by se měla zaměřit na posouzení těchto případů narušení. Podporuji přání zpravodaje zintenzívnit evropskou spolupráci v boji proti nekalým reklamním praktikám, ať již rozšířením oblasti působnosti společných opatření nebo jejich pravidelným opakováním.

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. − (IT) Souhlasím se zpravodajem panem Juvinem v tom, že je důležité posílit celounijní spolupráci v boji proti nekalým praktikám v oblasti internetové reklamy, jak ukazuje úspěch tzv. akcí „sweep“ (tj. systematických a simultánních kontrol internetových stránek provedených členskými státy), které byly doposud omezeny na tři oblasti: letenky, zvonění do mobilního telefonu a elektronika. Souhlasím se zpravodajem, který navrhuje rozšířit jejich oblast působnosti, pravidelně je opakovat a podporovat společnou regulaci, čímž budou do přípravy legislativy zapojeny různé strany, kterých se tato problematika týká, tak aby výsledná opatření byla efektivnější a snadněji použitelná.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Tato zpráva se zabývá nekalými obchodními praktikami v oblasti reklamy, jak je definuje směrnice o nekalých obchodních praktikách, a zaměřuje se obzvláště na problémy spojené s rozvojem nových reklamních praktik a technologií. Netýká vztahů b2b (podnikatelé s podnikateli), které již upravuje mj. směrnice 2006/114/ES. Reklama je nástrojem, který je přínosný jak pro vnitřní trh – jakožto „mazadlo“ hospodářské činnosti (posílení hospodářské soutěže, konkurenceschopnosti, inovací a tvořivosti) –, tak pro spotřebitele (rozmanitost výběru, snížení cen). Jedná se o důležité hospodářské odvětví, neboť samotná internetová reklama na evropském trhu má hodnotu více než 14 miliard EUR. V době, kdy informovanost o právech spotřebitelů v oblasti reklamy je nedostatečná, je nutné přijmout opatření, aby byl usnadněn přístup k informacím a posílena transparentnost reklamy.

Protože si široká veřejnost není vůbec vědoma problémů spojených s využíváním jejích osobních údajů ani dostupných nástrojů umožňujících tomuto riziku čelit, je nutné často organizovat informační kampaně o základních právech spotřebitele v oblasti reklamy, především pokud jde o využívání osobních údajů, ať už jsou poskytovány dobrovolně nebo shromažďovány automaticky. Je také nutné zavést pedagogické nástroje určené pro uživatele internetu (např. informovat o technologiích, jež jsou určeny ke správě „stop“ zanechaných na internetu, a o prostředcích umožňujících chránit své soukromí).

  Crescenzio Rivellini (PPE), písemně. – (IT) Chtěl bych poblahopřát panu Juvinovi k jeho vynikající práci. Se směrnicí o nekalých obchodních praktikách z roku 2005, která nezajišťuje odpovídající právní rámec pro boj proti klamavé a agresivní reklamě, se na internetu rozvíjí řada nových, přesvědčivějších forem reklamy. Usnesení umožňuje zajistit lepší informovanost evropských spotřebitelů o nových formách reklamy vyskytujících se na internetu, jež pronikají do soukromí osob, vyzývá k větší ochraně zranitelných spotřebitelů a zdůrazňuje úlohu reklamy při podporování pozitivních vzorů chování.

Chtěl vyjádřit obavy zejména nad banalizací reklamy založené na chování spotřebitele a reklamních praktik pronikajících do soukromí osob (čtení obsahu elektronické pošty, využívání sociálních sítí a zeměpisné zaměřování, opětovná cílená reklama po opuštění stránek – tzv. „retargeting“), které jsou útokem na soukromí spotřebitelů. Vyzývám proto Komisi, aby zavedla povinnost vkládat do příslušných internetových reklam jasně čitelný výraz „reklama zaměřená na chování spotřebitele“.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE) , písemně. − Tato zpráva se zabývá nekalými obchodními praktikami v oblasti reklamy, jak je definuje směrnice o nekalých obchodních praktikách, a zaměřuje se obzvláště na problémy spojené s rozvojem nových reklamních praktik a technologií. Netýká se vztahů b2b (podnikatelé s podnikateli), které již upravuje mj. směrnice 2006/114/ES. Reklama je nástrojem, který je přínosný jak pro vnitřní trh (jakožto „mazadlo“ hospodářské činnosti – posílení hospodářské soutěže, konkurenceschopnosti, inovací a tvořivosti), tak pro spotřebitele (rozmanitost výběru, snížení cen).

Jedná se o významné hospodářské odvětví, přičemž evropský trh s internetovou reklamou má sám o sobě hodnotu více než 14 miliard EUR. Reklama by však neměla být idealizována, neboť v ní dochází k nekalým praktikám, zamoření veřejného prostoru (např. ve formě reklamních billboardů) i soukromého prostoru (např. ve formě nevyžádané elektronické pošty), cílenému zaměřování se na zranitelné skupiny osob (jako jsou děti a příliš zadlužené osoby), vytváření potenciálních překážek bránících přístupu na vnitřní trh (v případech, kdy jsou nezbytné náklady na reklamu příliš vysoké) a narušování vnitřního trhu (nákupu zboží a služeb, které by si spotřebitelé běžně nekoupili).

  Olga Sehnalová (S&D), písemně. – (CS) V dokumentu pana zpravodaje Juvina bych chtěla zdůraznit zejména problematiku ochrany osobních údajů na internetu. Je nutné skutečně zaručit, aby byli spotřebitelé jednoznačně a srozumitelně informováni o sběru, zpracování a využívání svých osobních údajů. Spíše než regulaci internetu však preferuji cestu vzdělávání internetových uživatelů a regulaci či omezení aplikovat pouze v ojedinělých případech. Zavádění cenzorských praktik povede pouze k hledání jiných, daleko sofistikovanějších podvodných systémů a řešení, která budou před regulací vždy o krok napřed. Důležité jsou informační a vzdělávací aktivity a zapojení internetového uživatele více do volby, pokud jde o nakládání s jeho osobními daty. Je důležité, aby Komise zahájila přípravu informačních kampaní o základních právech spotřebitele v oblasti reklamy, především pokud jde o využívání osobních údajů. Dále bych uvítala vypracování unijních pedagogických programů, které by učily děti a další zranitelné skupiny chápat úskalí reklamy. Ve zprávě vítám rovněž zaměření na ochranu zranitelných skupin spotřebitelů a zaručení lidské důstojnosti v reklamě.

Reklama může účinně napadnout stereotypy a čelit jim. Může pozitivně působit proti rasismu, sexismu, diskriminaci apod. Může však také přispět k negativním jevům, násilí, závislostem, jako jsou kouření či alkoholismus, či k poruchám přijímání potravy jako mentální anorexie a bulimie. Zpráva poukazuje i na další důležité aspekty, kterým je třeba věnovat pozornost. Proto jsem zprávu podpořila.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. − (DE) Internetová reklama se přizpůsobuje chování uživatelů. Na základě profilu uživatele mohou inzerenti svou reklamu zaměřovat cíleně a vyhnout se osobám vně jejich cílové skupiny. Průzkumy však ukazují, že uživatelé ve značné míře odmítají reklamu upravenou podle uživatele, která je často vnímána jako průnik do soukromí. Mnozí lidé mají dokonce pocit, že jsou sledováni. Celkem 62 % dotázaných znepokojuje to, že v případě reklamy upravené podle uživatele je ignorována ochrana údajů, a pochyby mají také odborníci v oblasti ochrany údajů, protože osobní údaje jsou uchovávány, porovnávány a spojovány s jinými údaji. Teoreticky může každý uživatel tuto možnost zakázat. Avšak příslušný odkaz není snadné najít, a proto tato zpráva navrhuje usnadnit spotřebitelům odmítnutí zasílání jakékoli další reklamy elektronickou poštou prostřednictvím přímého a funkčního internetového odkazu.

Zpráva dále umožňuje, aby spotřebitelé byly spotřebitelům poskytovány jednoznačné, srozumitelné a komplexní informace o sběru, zpracovávání a využívání jejich údajů. Jejich údaje musí být uchovávány přísně odděleně od údajů získaných při reklamních činnostech. Obsah soukromé internetové pošty nesmí být za žádných okolností zneužíván pro reklamní účely a musí být použito automatické nastavení systémů na ochranu soukromého života na internetu (tzv. privacy by design).

Zpráva: Bendt Bendtsen (A7-0331/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Souhlasím s hlavními cíli tohoto akčního plánu, který by měl zajistit lepší tok informací na místní úrovni nebo vytvoření jednoho kontaktního místa s ohledem na omezené využití zdrojů Evropského fondu pro regionální rozvoj na opatření týkající se energetické účinnosti, přičemž členské státy a regiony přecházejí v zájmu svého rozvoje k horizontálnímu přístupu k energetické účinnosti, neboť představuje výhodný způsob stimulace hospodářské konkurenceschopnosti a snižování nedostatku paliv. Souhlasím také s tím, že by Komise při stanovení směrů rozvoje energetické politiky měla své postoje konzultovat s místními a regionálními zástupci a také poskytovat finanční podporu místním a regionálním projektům prostřednictvím inovačních programů využívajících stávající zdroje energie a strukturální fondy. V tomto rámci možných opatření se navrhuje, aby byly vytvářeny významné pobídky pro regiony, které až dosud v oblasti energetické účinnosti dosahovaly nadprůměrných výsledků, podporovaly svou energetickou soběstačnost, a aby na druhé straně tyto pobídky podporovaly sdílení osvědčených postupů mezi těmito regiony a regiony, jež v této oblasti dosáhly jen malého pokroku.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. − (LT) Hlasovala jsem pro toto usnesení, protože jsme povinni si životního prostředí vážit, nacházet úsporné možnosti výroby energie a bojovat proti změně klimatu. Je třeba zajistit udržitelný rozvoj, ale hospodářský rozvoj je také důležitý. Tyto dvě dimenze musí být navzájem sladěny. Není možné bojovat proti změně klimatu, aniž bychom zvažovali energetickou účinnost. V souvislosti s tím musí být vytyčeny komplexní a realistické cíle a sankce tak, aby energetická účinnost nezávisela jen na hospodářské výhodnosti. Energetická účinnost se týká hlavně budov, protože budovy představují v oblasti v energetické účinnosti obrovský potenciál. Proto podporuji zpravodajův názor, že je třeba zaměřit se na renovaci existujících budov, neboť tempo výstavby nových budov v EU trvale klesá a mnoho starých budov může významně přispět ke zvýšení energetické účinnosti, pokud budou řádně renovovány.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Otázka energie je pro Evropu velkou výzvou. Nesmíme zapomínat na to, do jaké míry náš kontinent vděčí za svůj rozvoj poměrně snadnému přístupu k energii, kterému se evropské země těšily po více než století. Nyní otázka energie získala ještě jeden odlišný aspekt. Použití fosilních paliv se stále více stává záležitostí minulosti. Dvojí tlak, který vyvolává otázka globálního oteplování a nevyhnutelně stále obtížnější zajištění dodávek ropy a v menší míře plynu, nás nutí přemýšlet o nových řešeních. Od roku 2006 existuje akční plán pro energetickou účinnost, který řeší dva konkrétní aspekty účinnosti. Abychom šetřili způsobem, který sníží závislost EU na jejích mezinárodních partnerech, je nutné řešit účinnost výroby i účinnost spotřeby: méně energeticky náročných budov, více úsporných strojů, ale také modernější výrobní technologie, které nám umožní spojit konkurenceschopnost a inovace s úsporami z rozsahu. Tento zásadní text (včetně závazného cíle dalšího 20% zvýšení energetické účinnosti do roku 2020), který staví Evropskou unii mezi vedoucí síly v této oblasti, jsem samozřejmě podpořila.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. − (LT) Od přijetí akčního plánu pro energetickou účinnost v roce 2006 bylo dosaženo mnoha úspěchů, avšak politické a hospodářské podmínky se od té doby dost změnily. Proto existuje jasná potřeba zrevidovat politiku energetické účinnosti EU a přizpůsobit ji nynějším prioritám a rozvoji. Energetická účinnost představuje nejhospodárnější a nejrychlejší způsob snižování CO2 a jiných emisí. Nese s sebou obrovské výhody jak v oblasti hospodářského růstu, tak při vytváření pracovních míst. Domnívám se, že jako základ pro přezkum evropské politiky v oblasti energetické účinnosti by mělo být provedeno důkladné posouzení výsledků a nedostatků akčního plánu pro energetickou účinnost z roku 2006. Je stále zřejmější, že EU nejde správnou cestou ke splnění svého 20% cíle, a proto je nutné přijmout další účinná opatření na podporu energetické účinnosti. Velká pozornost musí být věnována renovaci existujících budov, protože dosud byl v této oblasti jen malý pokrok. Tempo výstavby nových budov v EU trvale klesá a v oblasti účinnosti má největší potenciál mnoho starých budov, pokud budou řádně renovovány. To by pomohlo snížit celkovou energetickou závislost EU.

  Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně. – (FR) Zpráva pana Bendtsena z vlastního podnětu, přijatá velkou většinou, vysílá vítaný politický signál týkající se problematiky energie několik dní po skončení summitu v Cancúnu a dva měsíce před energetickým summitem, který se koná 4. února 2011. Energetická účinnost je bezpochyby jednou z nejdůležitějších oblastí našeho boje za ochranu životního prostředí. Úspory energie a energetická účinnost představují nejhospodárnější a nejrychlejší způsob snižování emisí CO2 a posílit zabezpečení dodávek. V této zprávě vyzýváme k zintenzívnění úsilí o dosažení 20% cíle v oblasti energetické účinnosti do roku 2020. Mrzí mne však, že pozměňovací návrh vyzývající Evropskou komisi, aby v příštím roce zahájila iniciativu zásadní renovace existujících budov, nezískal potřebnou většinu. Ve zprávě jsou zmíněny pouze nové budovy, a nikoli otázka správy existujících budov. Budovy představují 40 % spotřebované energie a přibližně 36 % emisí skleníkových plynů v EU.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. − (LT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože je nezbytné přijmout konkrétní opatření k provádění akčního plánu pro energetickou účinnost, zejména proto, že je stále zřejmější, že EU nesplní svůj cíl snížit emise skleníkových plynů o 20 %. Chtěla bych upozornit na to, že energetická účinnost představuje nejhospodárnější způsob snižování CO2 a jiných emisí. Kromě toho představuje jedinečnou příležitost k podpoře a vytváření pracovních míst a zároveň snižuje závislost na dovozu energií. Evropský parlament proto vyzývá Komisi, aby při přípravě nového akční plán pro energetickou účinnost zohlednila potřeby spotřebitelů energie vyžadujících zvláštní ochranu. Dále vyzývá členské státy, aby přijaly vhodná opatření a účinné politiky, jako například vnitrostátní akční plány či cílená sociální opatření, jež umožní snížit míru energetické chudoby, a pravidelně podávaly zprávy o své činnosti směřující k řešení tohoto problému. Komise by měla odpovídat za předkládání statistik vývoje všech zásadních součástí energetické politiky EU.

  Vito Bonsignore (PPE), písemně. – (IT) Chtěl bych poblahopřát panu Bendtsenovi za tuto důležitou a aktuální zprávu o energetické účinnosti. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože se domnívám, že vysoká energetická účinnost nám pomůže výrazně snížit emise CO2.

Z politického opatření tohoto druhu mohou vzejít různé výhody: za prvé by mohla být vytvořena nová pracovní místa, ale bylo by také možné dosáhnout většího zapojení malých a středních podniků, které jsou spojujícím článkem italského a evropského hospodářství a kterým by mohly být poskytnuty nové příležitosti k rozvoji. Za tímto účelem bude nezbytné zajistit vhodné finanční nástroje na posílení odborného vzdělávání, výzkumu a přístupu k informacím. Proto souhlasím s tím, že je třeba revidovat politiky Evropské unie v oblasti energetické účinnosti a realizovat konkrétní plány na zvýšení konkurenceschopnosti.

Pokud jde o budovy a ekodesign, souhlasím s tím, že je třeba zaměřit se na renovaci existujících budov, neboť nabízejí v oblasti energetické účinnosti největší potenciál, pokud budou řádně renovovány. Abychom těchto cílů dosáhli, je nutné posílit opatření, nástroje a finanční podporu ze strany členských států a na evropské úrovni, například vytvořením ad hoc fondů

  Jan Březina (PPE), písemně. – (CS) Zpráva o energetické účinnosti správně vyzývá k většímu důrazu na inovativní systémy, jako jsou inteligentní sítě nebo inteligentní měřiče, k pružnějšímu začleňování obnovitelných zdrojů energie a k vytvoření globální strategie výroby tepla Je třeba v této souvislosti připomenout politický cíl, podle kterého by do roku 2015 mělo mít 50 % domácností inteligentní měřiče a do roku 2020 80 % domácností. Jsem rád, že neprošly návrhy na zavedení legislativních opatření v oblasti energetické chudoby a místo nich byla přijata taková formulace, z níž jasně vyplývá, že k řešení problému energetické chudoby jsou způsobilejší členské státy a že se tedy jedná o problém, který by se měl řešit na úrovni členských států. Zlepšení energetické účinnosti by rovněž mělo napomoci umožnění využití 15 % ERDF na projekty energetické účinnosti, i když se na druhou stranu domnívám, že energetická účinnost by měla být horizontální evropskou prioritou financovanou z jiných zdrojů, než jsou strukturální fondy.

Považuji za úspěch odmítnutí návrhů na zavedení celoevropské energetické nebo uhelné daně, která by vedla pouze ke zdražení energie a dopadla by tvrdě zejména na nízkopříjmové skupiny. Zároveň jsem toho názoru, že cíle v oblasti energetické účinnosti by neměly mít právně závaznou povahu a že by se neměla zavádět plošná podmíněnost strukturálních fondů splněním kritérií energetické účinnosti.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Energetická účinnost je nezbytná pro zlepšování zabezpečení dodávek a kvality ovzduší, snižování emisí skleníkových plynů a posilování konkurenceschopnosti naší společnosti. Energetická účinnost znamená dosáhnout „více“ s „méně“ zdroji. Tato zpráva vytyčuje ambiciózní vizi energetické účinnosti, například stanovením individuálních cílů a pozitivních pobídek. Důležité prvky se zavádějí v oblasti modernizace energetické infrastruktury, např. inteligentní sítě, energetická účinnost v budovách a dopravě, využití informačních a komunikačních technologií a rozvoj vědeckého výzkumu v oblasti energetiky. Tato zpráva zdůrazňuje, že je třeba zdvojnásobit objem finančních prostředků na vědecký výzkum, vývoj a demonstrace technologií v oblasti energetiky. Co se týče financování, zpráva prosazuje také to, aby byla energetická účinnost podporována využíváním strukturálních fondů, což bude prioritou rozpočtu EU po roce 2013. S ohledem na toto všechno bych chtěla poblahopřát zpravodaji panu Bendtsenovi k výtečně odvedené práci a chtěla bych vyzvat vás všechny, abyste tuto důležitou zprávu podpořili.

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. – (FR) Budovy představují přibližně za 40 % spotřebované energie a 36 % emisí skleníkových plynů v EU. Při příštím přezkumu akčního plánu pro energetickou účinnost by měly mít prioritu budovy s vysokou energetickou účinností. V současné době je 30 % bytů v Evropě zdravotně závadných a má vysoké náklady na energii. Proto je důležité nejen podporovat nové, udržitelné budovy, ale také udržitelně renovovat existující budovy. Proto musí členské státy ihned zahájit program důkladných rekonstrukcí existujících budov, aby bylo do roku 2050 dosaženo v odvětví stavebnictví téměř nulové energetické spotřeby. S energetickou účinností navíc souvisí i energetická chudoba. Vyzýváme proto Komisi, aby vypracovala nový akční plán pro energetickou účinnost, který zohlední potřeby spotřebitelů vyžadujících zvláštní ochranu.

  Ioan Enciu (S&D), písemně. − Chtěl bych přivítat tuto zprávu o energetické účinnosti, protože zvýší energetickou bezpečnost a pomůže vytvářet sociální a hospodářské výhody pro hospodářství EU. Skupina S&D poukázala na to, že energetické zdroje nejsou mezi členské státy rozděleny rovnoměrně. Přijímáme-li právní předpisy týkající se energetické účinnosti, musíme mít vždy na paměti evropskou solidaritu. Říká se, že jednou z nejrychlejších cest k energetické účinnosti jsou úspory energie. Podpora energetické účinnosti vytvoří nová pracovní místa a uspoří vládám členských států ročně miliardy na nákladech na vytápění.

Velmi vítám vytvoření intenzivní nízkouhlíkové společnosti, ale musíme být opatrní a nastolit správnou rovnováhu mezi členskými státy založenou na jejich schopnostech a zdrojích. Znepokojuje mne, že od členských států jako Rumunsko se budou očekávat stejné výsledky jako od jiných členských států, jako je např. Švédsko, které dosáhlo v oblasti energetické účinnosti prokazatelných výsledků. Zásadním nástrojem pro podnícení a podporu energetické účinnosti v období od roku 2014 do roku 2020 bude 8. finanční výhled.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu o akčním plánu pro energetickou účinnost, protože předkládá návrhy důležité pro životní prostředí a pro hospodářství, a konkrétně na předložení evropského právního předpisu, který zavede závazné cíle pro snížení energetické spotřeby.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) V roce 2008 se Evropa zavázala, že nejpozději do roku 2020 dosáhne snížení energetické spotřeby o 20 % a zajistí, že 20 % její energetické spotřeby bude pocházet z obnovitelných zdrojů. Tento cíl je základem, který má Evropě pomoci splnit její záměr spočívající ve snížení emisí CO2 a také snížit závislost na fosilních palivech, ale mělo by i nadále plně platit, že jde o cíl, ke kterému se jednotlivé státy zavazují dobrovolně.

Aby tomu tak bylo, pak bude důležitější, aby se členské státy namísto zavádění závazného limitu dohodly na řešeních, jež umožní větší energetickou účinnost a menší plýtvání energií a která nebudou mít dopadu na rozvoj a nebudou příliš nákladná pro evropská průmyslová odvětví a pro výrobce, zejména v dnešní době hospodářské krize.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně – (PT) Tato zpráva se zaměřuje na politiku v oblasti energetické účinnosti v EU. V souvislosti s tímto problémem podporuji, že je třeba stanovit závazné cíle. V zelené knize Komise (2005/2006 v konečném znění) o energetické účinnosti se odhaduje, že v Evropě by přímo či nepřímo mohl být vytvořen přibližně milion nových pracovních míst. Podle tohoto sdělení mají největší prospěch z opatření v oblasti energetické účinnost malé a střední podniky a dále by díky opatřením energetické účinnosti mohla průměrná domácnost ročně ušetřit v průměru 1 000 EUR.

Povinná opatření v oblasti energetické účinnosti mají také zásadní význam pro snížení energetického schodku vyplývajícího z dovozu ropy a plynu z Perského zálivu a z Ruska.

V Evropské unii již máme závazné cíle pro zvýšení podílu obnovitelných energií na 20 %. Ve stávajícím rámci, bez závazných cílů v oblasti energetické účinnosti, bychom mohli využít tohoto potenciálu jen z poloviny. Je to také otázka právní jistoty a důležitý signál pro směrování nových investic.

Pro EU a Portugalsko vidím u tohoto závazného cíle více výhod než ztrát. Jestliže cíle EU 2020 navíc zůstanou pouhým záměrem, tato strategie ničeho nedosáhne.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Slibů ohledně zvýšení energetické účinnosti je čím dál víc, ale Evropské unii hrozí, že nesplní navrhované cíle: dosáhnout 20 % snížení do roku 2020. Poslední údaje ukazují na roční průměr pouze 9 % bez ohledu na to, jak by mohlo zvyšování energetické účinnosti přispět ke snižování emisí, spotřeby a energetické závislosti.

Zpráva obsahuje širokou škálu prvků, jež zcela dostatečně pokrývají rozsáhlou oblast energetické účinnosti, avšak naznačuje i cesty, které by mohly úspěšné dosažení vytyčených cílů zkomplikovat.

Obsahuje však také aspekty, se kterými nesouhlasíme, jako je údajné spojení mezi energetickou účinností a takzvanou strategií Evropa 2020, jež předpokládá vytvoření jednotného energetického trhu, podporu tržních nástrojů, evropský systém obchodování s emisemi maskující část zisků z energetické účinnosti a přehlížení potřeby chránit silný veřejný sektor energetiky, který musí každý stát podporovat.

Ačkoli souhlasíme s tím, že na realizaci těchto cílů musí být vyčleněny prostředky Společenství, máme stále pochybnosti o praktické proveditelnosti využití až 15 % EFRR nebo využití Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) pro cíle v oblasti energetické účinnosti, neboť své potřeby a priority při rozdělování těchto prostředků by měly určovat členské státy.

  Françoise Grossetête (PPE), písemně. – (FR) Ke zlepšení energetické účinnosti v rozhodujících odvětvích, jako je doprava a stavebnictví, může být zavedena celá řada opatření, jež skýtají nevyužité možnosti.

Není však realistické stanovit pro závazný cíl zlepšení energetické účinnosti do roku 2020 alespoň o 20 %, protože neexistuje metoda hodnocení ani jednotné ukazatele. Místo toho bychom se měli zaměřit na konkrétní odvětvové cíle, jako je závazek snížit energetickou spotřebu v existujících budovách o 38 %.

Hlavní překážkou bránící renovaci budov v oblasti bydlení a malých a středních firem je nedostatek financí. Namísto boje za nerealistické cíle by Evropská komise měla předložit inovativní řešení a podpořit vznik partnerství mezi veřejnými a soukromými subjekty, protože tato tvořivá ekologie je zdrojem pracovních příležitostí.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. − (LT) Tuto zprávu jsem podpořil, protože jejím cílem je zvýšit do roku 2020 energetickou účinnost o 20 %, a napomoci tak přechodu k udržitelnému a ekologickému hospodářství. Nese s sebou obrovské výhody jak v oblasti hospodářského růstu, tak při vytváření pracovních míst. Tato místa budou vytvořena ve venkovských i městských oblastech. Je známou skutečností, že budovy představují v oblasti energetické účinnosti obrovský potenciál. Proto je třeba zaměřit se na renovaci existujících budov, neboť tempo výstavby nových budov v EU trvalé klesá a mnoho starých budov má v oblasti účinnosti největší potenciál, pokud budou řádně renovovány. V odvětví čistých technologií je třeba překonat rozdíly mezi USA a Čínou na jedné straně a EU na straně druhé. Obě tyto země jsou v přijímání legislativních opatření zaměřených na podporu energeticky účinných řešení mnohem dále než EU. Proto by měla EU a členské státy podporovat opatření a nástroje zaměřené na posílení financování. Na úrovni EU by měly být vytvářeny pobídky ke zřizování vnitrostátních fondů pro energetickou účinnost, jež podporují smlouvy o energetické účinnosti. Smlouvy o energetické účinnosti, prostřednictvím kterých zákazníci získávají zaručenou úsporu energie, vytvářejí pákový efekt, neboť takto investované prostředky se v časovém horizontu 2–15 let vrátí. V malých a středních podnicích jsou tak vytvářena pracovní místa, spotřebitelé ušetří na platbách za energie a zároveň jsou snižovány emise.

  Eija-Riitta Korhola (PPE), písemně. − (FI) Když jsem podobně jako většina poslanců v mé skupině hlasovala proti povinnému cíli energetických úspor o 20 %, nezaujímala jsem postoj k významu energetických úspor, ale ke způsobu, jakým se ho pokoušejí prosadit. Význam větších energetických úspor je nesporný. Nicméně pokusy o řešení problémů EU v oblasti klimatu, energetické bezpečnosti a dodávek energie nejsou podle mého názoru udržitelné ani rozumné.

V proslulém klimatickém a energetickém balíčku 20-20-20 byl cíl v oblasti úspor energie jediným nezávazným cílem, neboť se vycházelo z toho, že porostou spolu s ostatními povinnými cíli, jako jsou cíle v oblasti snižování emisí a v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Cíl v oblasti úspor energie nebyl plněn tak, jak jsme chtěli, ale nyní bychom neměli zatěžovat své Společenství dalším závazným cílem, který se překrývá s jinými závaznými cíli a navíc nevíme, jak ho bude dosaženo, ale měli bychom v první řadě zkoumat, zda tyto ostatní cíle byly stanoveny správně.

Při zavádění snížení emisí a cílů v oblasti obnovitelných energií se naše členské státy a jejich podniky dostávají pod tlak a převažuje pokušení zavádět krátkodobá, neudržitelná řešení. Jestliže k tomu všemu zavedeme ještě další omezení, ocitneme se v situaci, kdy si EU bude pod sebou doslova podřezávat větev a zároveň vyvolá velký odliv příjmů bez jakékoli další výhody v oblasti klimatu, životního prostředí nebo naší energetické bezpečnosti.

Ve snaze učinit něco dobrého jsme dosáhli pravého opaku. Průmysl v celosvětovém měřítku ztrácí na životaschopnosti, ve jménu udržitelné energie neudržitelně spalujeme dřevo, a samotný problém, emise oxidu uhličitého, přitom za našimi hranicemi nabývá stále závažnější podoby.

Je na čase přijmout citlivá a udržitelná opatření a neuchylovat se ke krátkozrakým silovým řešením bez čehokoli skutečně hmatatelného.

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. − (DE) Zvýšení energetické účinnosti v celé EU je základní součástí udržitelné evropské strategie v oblasti energetiky. Umožní co nejrychleji a nejhospodárněji snížit emise CO2 a zároveň zlepšit energetickou bezpečnost. Vítám, že zpráva zdůrazňuje zvýšené investice do energetické účinnosti v budovách, což vytvoří nová pracovní místa v odvětví stavebnictví a v malých a středních podnicích a přinese možné roční energetické zvýhodnění ve výši až 1 000 EUR na domácnost. Zpráva také poukazuje na potřebu zvýšit energetickou účinnost v celém systému dopravy, a to přechodem od energeticky velmi náročných druhů dopravy, jako jsou nákladní a osobní automobily, k druhům přepravy s nízkou spotřebou energie, jako je železniční doprava. Vítám aspekty zprávy, které vyzývají Komisi a členské státy, aby energetické účinnosti věnovaly pozornost, kterou zasluhuje, a zároveň zajistily, že budou dodržována ustanovení četných právních předpisů vztahujících se k této oblasti, které jsou na úrovni EU a na vnitropolitické úrovni již v platnosti.

  Bogusław Liberadzki (S&D), písemně. – (PL) Při dnešním hlasování jsem přijetí Bendtsenovy zprávy o revizi akčního plánu pro energetickou účinnost podpořil. Není pochyb, že energetická účinnost představuje nejhospodárnější a nejrychlejší způsob snižování emisí oxidu uhličitého. Skutečností je, že budovy zodpovídají přibližně za 40 % spotřebované energie a za 36 % emisí skleníkových plynů v EU. Proto si myslím, že jedním z nedůležitějších úkolů je zvýšit energetickou účinnost budov, a mělo by toho být dosaženo zahájením prací na renovaci existujících zařízení a výstavbou účinnější společné infrastruktury v budovách a systémech vytápění. Hlasoval jsem pro financování izolace budov ze strukturálních fondů.

  Marian-Jean Marinescu (PPE) , písemně. – (RO) Zpráva o energetické účinnosti je pro přijetí akčního plánu EU v této oblasti na příští období velmi důležitá. Bude mít obrovský vliv na metody používané ke snižování emisí CO2, na hospodářský růst a vytváření pracovních míst v oblastech, jako je IT, stavebnictví a služby. Hlasoval jsem pro účinnější ochranu spotřebitelů zasluhujících zvláštní ochranu. Těmto spotřebitelům musí zlepšení energetické účinnosti přinést největší prospěch. Potřebné investice však budou vyžadovat více finančních zdrojů. Dále jsem hlasoval pro vytvoření finančních zdrojů pro zvyšování energetické účinnosti na celostátní, regionální či místní úrovni. Tyto zdroje by mohly hrát důležitou úlohu při rozvoji malých a středních podniků a společností poskytujících služby spojené se zvyšováním energetické účinnosti. Hlasoval jsem proti stanovení právně závazného cíle dosáhnout do roku 2020 energetických úspor ve výši nejméně 20 %, neboť tento donucovací prvek na úrovni EU by mohl mít nepříznivý dopad na jednotný trh. Myslím si, že přechod k udržitelnému, ekologickému hospodářství bude pokračovat i bez zavádění zbytečných legislativních opatření.

  Mario Mauro (PPE), písemně. − (IT) Ve své zprávě o revizi akčního plánu pro energetickou účinnost pan Bendtsen oprávněně poukazuje na to, že vnitrostátní politiky dosud plně nevyužívají potenciálu v oblasti energetické účinnosti. Musíme proto posilovat strategie Evropské unie v tomto směru. Hlasoval jsem pro návrh.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Tato zpráva podporuje zásadu energetické účinnosti a obhajuje uvádění spotřeby energie na energetických štítcích. To je dobrá věc, ačkoli člověk by si možná přál, aby se diskuse rozšířila na energetickou nenáročnost a ekoznačky. Zpráva také vyjadřuje znepokojení nad energetickou chudobou. To je dobrá zpráva. Jaká škoda, že z nich činí nástroje ekologického kapitalismu, že podporuje volnou hospodářskou soutěž, vyzývá k zásahu finančních prostředníků a vychvaluje pozitiva trhu s uhlíkem. Zcela anuluje výhody, které slibuje.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Akční plán odpovídající evropské energetické politice musí řešit tyto otázky: přechod k energetickému systému s nízkouhlíkovými emisemi, zajištění bezpečnosti energetických dodávek a zajištění lepší konkurenceschopnosti Unie a dodávek energie všem spotřebitelům za dostupné ceny. Dosažení těchto cílů vyžaduje značné finanční a lidské úsilí.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. − Toto je 10 hlavních směrů pro energetickou účinnost:

1. energeticky účinné technologie; 2. dopravní technologie; 3. účinné využití energie; 4. bezpečnost energetických přenosových sítí; 5. sběr a skladování zboží používaného pro výrobu energie; 6. využití energie v dodavatelských zemích; 7. vytváření a distribuce energetických zdrojů; 8. antimonopolní programy pro spotřebu energie a dodávky energie; 9. nanotechnologie v odvětví energetických dodávek a jeho rozvoj; 10. účinné právní předpisy v oblasti energetiky.

Tyto aspekty v této zprávě bohužel nejsou obsaženy. Hlasoval jsem pro s vědomím, že hlavní úkol teprve začal.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Energetická účinnost je oblastí s velkým potenciálem do budoucna, kde EU již má nějaké zkušenosti. Navíc v členských státech EU sídlí mnohé technologicky vyspělé podniky. Kromě zřejmých výhod pro životní prostředí nabízí toto odvětví také příležitosti pro posílení hospodářského růstu a vytváření pracovních míst. V minulosti se však jasně ukázalo, že EU si často vytyčuje ambiciózní cíle a pak má problémy s jejich dosažením nebo je vůbec nesplní. K tomu by mohlo dojít v případě budov, které samozřejmě mají z hlediska úspor energie velký potenciál.

Je mnohem jednodušší provádět opatření tohoto druhu v nových budovách než v existujících starých budovách. Zvlášť velký problém představují památkově chráněné budovy. V neposlední řadě nesmíme dovolit, aby se situace vymkla z rukou tím, že přijmeme opatření ke zvýšení energetické účinnosti, jejichž realizace bude tak nákladná, že náklady na bydlení se stanou téměř neúnosné. Podle toho jsem také hlasoval.

  Wojciech Michał Olejniczak (S&D) , písemně. – (PL) Nelze nesouhlasit s výrokem zpravodaje, že „energetická účinnost představuje nákladově nejúčinnější a nejrychlejší způsob snižování CO2 a jiných emisí“. Opatření ke zlepšení energetické účinnosti kromě toho přispívají k hospodářskému růstu a k vytváření pracovních míst. Tento jev lze pozorovat například v nových členských státech, kde okruh problémů, před nimiž stojíme, je mimořádně velký.

Za zmínku také stojí, že podpora Evropské unie pro izolaci budov je jedním z nejviditelnějších rysů politiky soudržnosti. Modernizované budovy jsou jedním z nejlepších vývěsních štítů Evropské unie v tomto regionu. Vzhledem k tomu podporuji návrhy obsažené ve zprávě, které se týkají zvýšení výdajů na zlepšení energetické účinnosti.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. − (IT) Hlasoval jsem pro akční plán pro energetickou účinnost, protože se domnívám, že je důležité podpořit Evropskou unii, aby pokročila dále směrem k ekologické a udržitelné budoucnosti. Snižování energetické spotřeby pomocí systému inovací v energetické infrastruktuře a městském rozvoji je cílem stanoveným Evropou v novém akčním plánu, který předloží Komise v únoru. Domnívám se také, že cíle nesmí být závazné, protože pokud urychlíme časový plán, riskujeme finanční poškození podniků i jednotlivců. Opatření akčního plánu musí logicky souviset s vnitrostátními plány, aby bylo možné vypracovat společnou metodiku pro měření cílů v oblasti energetické účinnosti.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Zpravodaj, člen skupiny PPE, ve svém přezkumu akčního plánu pro energetickou účinnost předkládá vyvážený návrh na dosažení cíle energetické úspory o 20 % stanovený Evropskou radou v roce 2007.

Pragmatický způsob provádění politiky energické účinnosti navržený zpravodajem, prostřednictvím individuálních cílů a bez zavádění právně závazných cílů, se mi za současných hospodářských a politických podmínek zdál být nejvhodnější způsobem dosažení příslušných cílů. Avšak ve Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) bylo přijato řešení zahrnující zavedení povinných cílů snížení energie nejméně o 20 %, pozměňovací návrh schválený hlasy socialistů, liberálů a Zelených.

Ze zprávy, pro kterou jsem hlasovala, bych poukázala na různá opatření Společenství a členských států, jež podporují energetickou účinnost: provádění platných právních předpisů v této oblasti, energeticky účinný městský rozvoj, výstavba energeticky účinných budov a financování těchto i jiných opatření vytvořením vnitrostátních fondů pro energetickou účinnost.

Mělo by být zdůrazněno, že tato zpráva Evropského parlamentu je důležitým příspěvkem k přezkumu akčního plánu pro energetickou účinnost, který právě probíhá v Evropské komisi.

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. − (IT) Částečně díky některým zlepšením původního plánu souhlasím s panem Bendtsenem v tom, že energetická účinnost je nejhospodárnějším opatřením ke snižování CO2 a dalších emisí a že představuje jedinečnou příležitost k podpoře a vytváření pracovních míst a zároveň snižuje závislost na dovozu energií. Zpravodaj poznamenává, že podle Komise by mohly přínosy spojené s úsporou energie přesáhnout částku 1 000 EUR na jednu domácnost ročně.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Energetická účinnost představuje nejhospodárnější a nejrychlejší způsob snižování CO2 a jiných emisí. Nese s sebou obrovské výhody jak v oblasti hospodářského růstu, tak při vytváření pracovních míst v oblasti IT, stavebnictví a služeb. Tato pracovní místa vznikají ve venkovských i městských oblastech, často v malých a středních podnicích, a jde o místní práce, které nemohou zabezpečit externí dodavatelé. Komise hodlá počátkem roku 2011 předložit nový revidovaný plán, který musí obsahovat tyto prvky: – závazný cíl EU dosáhnout do roku 2020 zvýšení energetické účinnosti alespoň o 20 % – začlenit do všech energetických politik opatření boje s energetickou chudobou – revize směrnice o energetických službách v roce 2011 – podpora investic do inteligentních sítí a ze strany členských států plnění požadavků třetího legislativního balíčku o vnitřním trhu instalovat do roku 2020 inteligentní měřiče do 80 % domácností – členské státy musí stanovit roční cíle v oblasti renovace fondu budov – Komise musí předložit politiky k dosažení téměř nulových energetických ztrát do roku 2050 – pro dosažení cílů v tomto odvětví musí Komise posoudit inovativní systémy financování, jako jsou revolvingové fondy.

  Teresa Riera Madurell (S&D) , písemně. – (ES) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože se domnívám, že je důležité, aby cíl 20% energetické účinnosti byl povinný nejen z důvodu snižování CO2, ale i z důvodů sociálních. Velká část výdajů evropských domácností jde na úhradu účtů za energie. Zavedení účinných opatření, jež omezí plýtvání energií a pomohou snížit energetickou chudobu, je socialistickým cílem.

  Frédérique Ries (ALDE), písemně. – (FR) Dokud se nestane realitou bláznivá výzva týkající se vesmírné sluneční energie a celý svět se nebude těšit z výhod této téměř nevyčerpatelné elektrické many, nemá Evropská unie ve své současné energetické politice jinou možnost volby, než získávat dodávky energie z co nejvíce zdrojů a dát se cestou energetické účinnosti. Jde o klíčovou prioritu evropské strategie pro příští desetiletí zdůrazněnou ve zprávě pana Bendtsena, která byla dnes odpoledne schválena většinou poslanců Evropského parlamentu. Vítám zejména přijetí závazného cíle uspořit 20 % energie do roku 2020, což by EU přineslo úsporu přibližně 100 miliard EUR. Aby toho mohlo být dosaženo, musíme samozřejmě učinit více v nejrůznějších oblastech, jako jsou energetické služby, doprava (kdy budeme mít rámec pro standardizaci elektrických vozidel?) a budovy. Posledně uvedený prvek zasluhuje zvláštní pozornost, neboť víme, že budovy zodpovídají přibližně za 40 % spotřebované energie a 36 % emisí skleníkových plynů v EU. Existuje například značný potenciál úspor energie ve veřejných budovách, což by usnadnilo přechod ke stabilnímu, ekologickému hospodářství.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE) , písemně. − Tato zpráva důrazně a aktuálně upozorňuje Komisi a Radu na význam závazného cíle v oblasti energetické účinnosti před důležitým energetickým summitem 4. února 2011 a v době, kdy Komise připravuje svůj akční plán pro energetickou účinnost. Má-li Evropa reagovat na výzvy energetické bezpečnosti a změny klimatu, jsou nezbytná ambiciózní opatření EU zaměřená na úspory energie a energetickou účinnost. Mají také hospodářský smysl, vytvářejí pracovní místa a šetří peníze spotřebitelů na účty za energie. Až dosud členské státy nedodržovaly svůj slib snížit do roku 2020 spotřebu energie o 20 %, neboť nedosahovaly dostatečného pokroku. To, že se tento cíl stane závazným, pomůže (jako v případě obnovitelné energie) zajistit, aby vlády EU tohoto potenciálu skutečně využívaly.

Zpráva také vyzývá k důraznějším opatřením k řešení energetické spotřeby budov, hlavně renovací existujícího fondu budov. Protože budovy se podílejí ze 40 % na energetické spotřebě v EU, do budoucna je nezbytné se tímto odvětvím zabývat. Zelení doufají, že touto zásadní otázkou se bude zabývat také energetický summit EU.

  Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně. – (PL) Akční plán pro energetickou účinnost je nejhospodárnějším prostředkem ke zvýšení konkurenceschopnosti hospodářství a zabezpečení energetických dodávek do Evropské unie. Plán začít zlepšovat energetickou účinnost je také výbornou příležitostí pro rozvoj malých a středních podniků. Zpráva pana Bendtsena správně obrací pozornost na způsoby účinného a účelného využití energie, aniž by bylo nutné omezovat její spotřebu, protože ta v členských státech i nadále roste. Používání nových energetických technologií ve stavebnictví a dopravě umožňuje významné úspory na úrovni celé Unie. Aby však tyto metody mohly být zaváděny, je nutná kampaň k informování občanů a také snižování nákladů na energeticky úsporné technologie. Největší překážkou bránící zavádění inovativních zařízení je ovšem jejich vysoká cena. Pro mnoho členských států je přijetí závazných cílů do roku 2020 obtížné.

Nesmíme však zapomínat, že každý členský stát se nachází v odlišné fázi rozvoje energetické politiky. Závazný cíl 20% podílu obnovitelné energie na konečné energetické spotřebě do roku 2020 se zejména pro 12 nových členských států může ukázat jako příliš velká výzva.

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. − (NL) Jsem potěšen tím, že Evropský parlament se vyslovil pro povinný cíl 20% energetických úspor do roku 2020. Na základě současné politiky dosáhne EU podle odhadů pouze 11% úspory energie. Domácnosti přitom vyplýtvají každoročně energii za 1 000 EUR a ročně vyvezeme do bohatých ropných zemí naše evropské bohatství v ceně nejméně 350 miliard EUR. Lepší izolace domů, energeticky účinnější doprava a účinnější přístroje zajišťují nižší účty za energii pro spotřebitele a podniky.

Přijetí těchto účinných opatření často brání překážky, jako jsou vysoké investiční náklady nebo nejistota ohledně jejich výhodnosti. Pokud evropští ministři tento návrh podpoří, vlády budou muset důrazněji podpořit opatření na úsporu energie. Tato opatření nakonec přinesou peníze, protože budou nižší platby za energii.

Úspory energie jsou pro nás nejlevnějším způsobem dosažení našeho cíle v oblasti klimatu a povedou ke snížení emisí CO2 o 560 milionů tun. Úspory energie nám proto dokonce umožňují stanovit o něco vyšší cíl v oblasti klimatu. Bohužel zatím beznadějně zaostáváme; podle nedávné zprávy musíme evropský cíl ztrojnásobit, máme-li dosáhnout úspory energie o 20 %. Je proto důležité, aby byl tento cíl stanoven všem členským státům EU jako závazný.

  Konrad Szymański (ECR), písemně. − Poslanci Evropského parlamentu ze skupiny ECR se domnívají, že energetická účinnost může sehrát rozhodující úlohu tím, že pomůže EU dosáhnout jejích cílů v oblasti obnovitelné energie a snižování emisí. Má také zásadní význam pro zajištění naší energetické bezpečnosti a přispívá k naší hospodářské konkurenceschopnosti. Podporujeme mnohé z obsahu této zprávy, jako je zaměření na inteligentní sítě a inteligentní měřiče, financování z Evropské investiční banky a ze soukromého sektoru a také potenciál výzkumu a vývoje z hlediska posilování energetické účinnosti. Poslanci Evropského parlamentu ze skupiny ECR však nepodporují stanovení závazných cílů v oblasti energetické účinnosti. Domníváme se, že EU a členské státy jsou již motivovány k provádění politik energetické účinnosti skrze cíle v oblasti obnovitelné energie a snižování emisí a také cíle v oblasti úspory energie podle směrnice o energetických službách. Členové skupiny ECR se proto hlasování o této zprávě zdrželi.

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. − (DE) Hlasoval jsem proti zprávě pana Bendtsena, protože číselné údaje byly znovu změněny a cíle jsou restriktivní. Jedná se sice o nelegislativní zprávu, ale důsledky směrnice o ekodesignu ukázaly, jak obezřetně je nutné k těmto záležitostem přistupovat. V důsledku zákazu klasických žárovek jsem musel poté, co mi praskla úsporná žárovka obsahující rtuť, vyklidit celou místnost, aby nikdo neutrpěl újmu na zdraví. Právě takovým věcem musí být v pravý čas zabráněno.

  Hermann Winkler (PPE), písemně. − Hlasoval jsem proti této zprávě. Vítám přístup této zprávy týkající se akčního plánu pro energetickou účinnost. Domnívám se však, že zavedení povinných cílů v oblasti energetické účinnosti „shora“ a stanovení povinných cílů modernizace a rekonstrukce soukromých a veřejných budov (jako jsou školy) je chybou. V době, kdy mají kraje, místní orgány a soukromé domácnosti omezený rozpočet, je tyto nerealistické cíly nadměrně zatíží. Například Komise EU, jejíž budovy spadaly pod nová kritéria účinnosti, musela nedávno přiznat, že by nedokázala splnit dodatečné požadavky na energetickou rekonstrukci svého fondu budov. EU nesmí vyžadovat, aby druzí dělali to, co nemůže udělat sama.

Pro mnoho středních podniků, a zejména pro malé dodavatele v Sasku, zacházejí tato opatření opravdu příliš daleko. Příliš podniky zatíží a povedou samozřejmě ke ztrátě pracovních míst a ke zvýšení nákladů pro spotřebitele. Kritické stanovisko musíme podle mého názoru zaujmout zejména k výzvě, aby byla kritéria energetické účinnosti uplatňována v politice veřejných zakázek. Správná cesta k úsporám energie zahrnuje vzdělávání evropských občanů a zavedení systémů daňových pobídek.

  Joachim Zeller (PPE), písemně. − (DE) Jsem proti této zprávě. Ačkoli obsahuje některé návrhy, které stojí za zvážení, mám nevalné mínění o politických gestech toho druhu, jež vyzývají k restriktivním opatřením, která jsou v praxi téměř neproveditelná. Zvlášť bezpředmětné vzhledem k finanční situaci všech zúčastněných stran jsou požadavky, aby místní a regionální orgány a soukromí vlastníci domů prováděli energetické rekonstrukce svých nemovitostí. Dokonce i Komise EU musela přiznat, že by nedokázala splnit komplexní požadavky na energetickou rekonstrukci svého fondu budov. Navíc dosud nebyl předložen žádný důkaz pro tvrzení, že energetické rekonstrukce vedou k úspoře přímých nákladů. V důsledku investic do výroby a údržby infrastruktury a do zařízení na výrobu obnovitelné energie rostou náklady na energii rychleji, než kolik mohou kompenzovat možné úspory pramenící z opatření ke zvýšení energetické účinnosti. Stávající směrnice EU o energetické účinnosti z roku 2002 byla prováděna v jednotlivých členských státech velmi odlišně, což znamená, že v Evropě k této otázce neexistuje žádný společný přístup. Trvat na mnohem větší mobilizaci strukturálních fondů pro financování opatření v oblasti energetické účinnosti není vhodné s ohledem na probíhající diskuse o financích. Jsem jednoznačně pro diskusi o energetické účinnosti založené na širokém konsensu na všech politických úrovních a za účasti všech zainteresovaných aktérů a na vytvoření systému pobídek. Jsem však proti regulacím zaváděným „shora“ , za které musí zaplatit jiní.

11. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis.

(Zasedání bylo přerušeno v 14:45 a pokračovalo v 15:05.)

PŘEDSEDAJÍCÍ: Roberta ANGELILLI
Místopředsedkyně

12. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis.

13. Správa ekonomických záležitostí a článek 9 Lisabonské smlouvy (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem je rozprava o těchto otázkách:

otázka k ústnímu zodpovězení pro Radu, kterou předkládají Stephen Hughes, Pervenche Berèsová a Udo Bullmann jménem skupiny S&D: Správa ekonomických záležitostí a článek 9 Lisabonské smlouvy (O-0200/2010 - B7-0660/2010), a

otázka k ústnímu zodpovězení pro Komisi, kterou předkládají Stephen Hughes, Pervenche Berèsová a Udo Bullmann jménem skupiny S&D: Správa ekonomických záležitostí a článek 9 Lisabonské smlouvy (O-0201/2010 - B7-0661/2010)

  Pervenche Berès, autorka. − (FR) Paní předsedající, pane úřadující předsedo Rady, pane komisaři, obě vaše instituce pracovaly velmi usilovně na problematice správy ekonomických záležitostí a Evropský parlament dnes vede rozpravu o šesti návrzích Komise týkajících se správy ekonomických záležitostí.

Dnes se nacházíme v režimu Lisabonské smlouvy, jejíž článek 9 uvádí, že při vymezování a provádění svých politik a činností, cituji, „přihlíží Unie k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti sociálnímu vyloučení a vysokou úrovní všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví“. Tento článek je závazný pro všechny instituce Unie a pro všechny její politiky.

Avšak dodnes jste ještě nevypracovali posouzení dopadů týkající se „balíčku o správě hospodářských záležitostí“, ke kterému, jak žádáte, se mám vyjádřit. Komisi na těchto posouzeních dopadu velmi záleží, když se například jedná o provádění právního předpisu o elektromagnetických nemocech.

To je třeba uvítat, avšak byli bychom rádi, kdyby se se stejným zanícením přistupovalo ke správě hospodářských záležitostí. Jinak vidíme co? Vidíme, jak nám komisař Rehn dnes vysvětluje, že v jeho strategii by měly být tři pilíře: na jedné straně růst, na druhé straně správa hospodářských záležitostí a nakonec dohled nad finančními trhy. Jestliže však pravá ruka neví, co dělá levá, postup Evropské unie nebude ucelený a evropské právo z hlediska článku 9 nebude dodržováno.

Proto vás žádáme, abyste hodnotili sociální dopad opatření, jež hodláte přijmout, z hlediska zaměstnanosti, z hlediska financování starobních důchodů, z hlediska sociální ochrany, z hlediska financování veřejných služeb.

Jaký dopad bude mít váš boj proti chudobě na cíl vaší strategie 2020, když se na základě údajů platných v roce 2008 dozvídáme, že dnes je v Evropské unii ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením 116 milionů osob?

Skutečnost je taková, že Komise zřejmě uplatňuje tajný mandát, když vás žádá, abyste v reakci na obavy některých členských států v Radě reformovali Pakt stability a růstu tak, aby byl závaznější, aby umožňoval preventivní a nápravné sankce a zároveň ignoroval nezbytnou zastřešující investiční strategii, kterou jste sami přijali, strategii 2020.

Víme, že pokud jde o vytváření pracovních míst, bude situace z hlediska vyhlídek růstu v příštích několika letech obtížnější, než byla v letech právě uplynulých.

Nejsme proti návratu ke scénářům veřejných financí, ale jsme proti strategii růstu, pro jejíž financování nejsou žádné prostředky, s plány úspor, které mohou mít nesmírné sociální důsledky, s potenciálními dopady z hlediska nerovnosti, a v níž žádná z těchto nerovností, pokud jde o distribuci bohatství, nebude řešena.

Toto nemůže být podstata Lisabonské smlouvy, za kterou jsme tak těžce bojovali a kterou vy, pane úřadující předsedo Rady a pane komisaři, jste povinni provádět.

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. − (FR) Paní předsedající, pane komisaři, vážení poslanci, těší mne, že je přítomna veřejnost. To je dobře.

Chtěl bych samozřejmě poděkovat Parlamentu za to, že zařadil tuto otázku na pořad tohoto dílčího zasedání. To nám umožňuje zabývat se důležitou otázkou, na které Rada v posledních měsících odvedla pořádný kus práce.

Jsem si samozřejmě vědom toho, jaký význam tento Parlament přikládá správě ekonomických záležitostí a její spojitosti se sociálními otázkami v širším smyslu, jak stanoví článek 9 Smlouvy o fungování Evropské unie. Povinnost vyplývající z článku 9 musí být splněna při vymezování a provádění veškerých politik a činností Unie, tedy včetně veškeré práce týkající se budoucí správy ekonomických záležitostí.

Nejprve bych chtěl poukázat na to, že během belgického předsednictví byl význam provádění článku 9, a tudíž této průřezové klauzule, zmiňován velice často. Chtěl bych proto připomenout závěry k sociální dimenzi přijaté Radou 6. prosince v souvislosti s integrovanou strategií Evropa 2020. Tyto závěry vyzývají Evropskou komisi, aby posílila a podpořila používání existujícího systému hodnocení sociálního dopadu. Vyzývá také Radu, aby vypracovala zprávu o tom, jakým způsobem je prováděn článek 9 v práci a v evropských politikách metodou otevřené koordinace. Vyzývá také Komisi, aby hledala prostředky pro provádění zohledňování sociální dimenze, a tedy také článku 9 v souvislosti se svou stěžejní iniciativou evropské platformy boje proti chudobě, která by měla být zveřejněna během několika příštích dnů.

Pokud jde konkrétně o nové mechanismy makroekonomického monitoringu a koordinace, Rada nepovažuje zaměstnanost a sociální ochranu pouze za výsledky ovlivněné novým rámcem makroekonomického monitoringu, jehož dopad by musel být prozkoumán, ale také za faktory stimulující krátkodobý a střednědobý makroekonomický a fiskální růst. To je důležité, chceme-li se vyhnout nevyváženému makroekonomickému rámci a zachovat institucionální rovnováhu, o kterou usilují Smlouvy.

Ochota Rady podpořit v praxi článek 9 je zjevná také v evropském semestru, který musí v integrovaném přístupu odrážet vyvážený postoj mezi strategií Evropa 2020 a Paktem stability a růstu. Zásady zakotvené v článku 9 musí být proto uplatňovány ve všech dokumentech a legislativních opatřeních tak, aby tvořily integrovaný celek.

S ohledem na to práce Rady probíhala ve dvou fázích. V první fázi práce Rady spočívala ve vypracování evropské strategie zaměstnanosti, jak stanoví Smlouva a nový rámec pro správu ekonomických záležitostí. V závěrech přijatých 21. října vymezila Rada místo evropské strategie zaměstnanosti ve správě ekonomických záležitostí.

Ve druhé fázi přijala Rada na zasedání Evropské rady 6. Prosince nový nástroj pro mnohostranný monitoring politik zaměstnanosti a sociálních politik, společný hodnotící rámec, který umožní lepší monitoring politik členských států v oblasti zaměstnanosti a sociální integrace, a tedy zajistí, že tyto aspekty budou na evropské úrovni lépe zohledněny.

Tyto nové nástroje budou muset být mobilizovány v preventivní fázi makroekonomického monitoringu, tak aby byla věnována náležitá pozornost situaci na trzích práce a sociálním problémům, jež by mohly ohrozit Hospodářskou a měnovou unii. Budou samozřejmě také hlavními nástroji pro tematický monitoring strategie Evropa 2020.

Rada také připomněla, že se hodlá podílet jak na tematickém monitoring založeném na pěti hlavních cílech strategie Evropa 2020, tak na makroekonomickém monitoringu, neboť oba tyto rámce spolu úzce souvisejí. A v odpověď na žádost belgického předsednictví Výbor pro sociální ochranu předložil stanovisko k sociální dimenzi strategii Evropa 2020, ve kterém zdůrazňuje potřebu synergie mezi prioritami strategie Evropa 2020 a nedílným celkem tvořeným cíli stanovenými Evropskou radou.

Podotkl bych také, že Rada odkázala na článek 9 i v dalších závěrech: v závěrech o důchodech a v závěrech Rady o sociálních službách obecného zájmu.

Paní předsedající, vážení poslanci, naše odpolední diskuse nám umožňuje zabývat se otázkami týkajícími se správy ekonomických záležitostí a zejména jejích sociálních aspektů. Jako úřadující předseda Rady budu samozřejmě pozorně naslouchat vašim vystoupením a těším se na plodnou výměnu názorů, která nám všem pomůže při dalších jednáních.

  Janusz Lewandowski , člen Komise. − Paní předsedající, článek 9 Lisabonské smlouvy, na který se odvoláváte, skutečně vymezuje konkrétní rysy evropského sociálně-ekonomického modelu. Když si pročtete naši strategii Evropa 2020, uvidíte, že tento model Evropy výslovně posiluje tím, že spojuje úsilí s cílem zlepšit výsledky v oblastech jako zapojení pracovní síly, celoživotní vzdělávání, přizpůsobení a mobilita pracovní síly a sociální začleňování.

To však není dostatečná odpověď v této době naléhavých výzev, kdy krize v Evropě negativně nebo dokonce dramaticky ovlivňuje reálnou ekonomiku, veřejné finance, trh práce a kvalitu života v Evropě. S cílem řešit výzvy nastolené krizí Komise zahájila některé politické iniciativy. Ve snaze posílit stabilitu našeho finančního systému EU schválila novou strukturu finanční regulace. O tom se v Parlamentu diskutovalo. Za druhé chce Evropská komise čelit výzvám v oblasti veřejných financí a makroekonomické nerovnováhy, a proto navrhla komplexní posílení správy ekonomických záležitostí v Evropské unii, legislativní balíček, který byl zmíněn ve vaší otázce.

Jak víte, balíček obsahuje návrhy na důslednější řešení nadměrného veřejného zadlužení, než tomu bylo v minulosti, a sice stanovením dostatečného tempa snižování dluhu. Navrhuje také minimální požadavky na vnitrostátní fiskální rámce, aby se zajistilo, že budou v souladu s povinnostmi vyplývajícími ze Smluv, a také systém monitoringu prvků makroekonomické nerovnováhy, jako jsou velké schodky běžných účtů nebo bubliny na trhu bydlení. Zdůrazňuje zásady prevence a opatrnosti, aby se zajistila lepší připravenost v dobách hospodářského poklesu. Důvěryhodnost nového rámce chce Komise zajistit prostřednictvím celé řady navrhovaných opatření, která by měla začít již brzy působit.

Filozofie, ze které navrhovaný právní předpis vychází, je taková, že tento předpis by měl pomoci členským státům provádět disciplinované politiky a položit základ pro stabilní dlouhodobý růst, který je zcela nezbytný z hlediska blahobytu evropských občanů, a zároveň by měl významně přispívat k prevenci budoucích krizí.

Vzhledem k současné hospodářské situaci je skutečně důležité, abychom měli tento rámec pro správu ekonomických záležitostí zaveden co nejdříve. Pokud jde o posouzení dopadů, vládní reformy byly připraveny na základě dalekosáhlé analýzy provedené v roce 2008 v rámci studie EMU@10. Při přípravě sdělení Komise přijatých v květnu a červnu 2010, jež informovala o nových strukturách správy věcí veřejných v rámci takzvaného semestru EU, a v návaznosti na tato sdělení Komise také projednala svůj návrh s mnoha zainteresovanými stranami v Evropském parlamentu a Radě a podpořila živou, širokou diskusi o těchto otázkách. A samozřejmě jsme tyto návrhy rozpracovali s ohledem na předchozí výsledky a ponaučení.

A jaká jsou hlavní ponaučení? Hlavním ponaučením je to, že preventivní opatření jsou mnohem cennější než zavádění nápravných sankcí vůči státu, který je již v potížích. Proto klademe důraz na pozitivní ovlivňování mixu vnitrostátních politik odpovědných – a jde o skutečnou zodpovědnost – za přijetí kompromisního řešení mezi oživením a růstem reálné ekonomiky na jedné straně a úsporami a konsolidací veřejných financí na straně druhé.

Evropa potřebuje obojí.

  Elisabeth Morin-Chartier, jménem skupiny PPE. – (FR) Paní předsedající, pane úřadující předsedo Rady, pane komisaři, v návaznosti na otázku paní Berèsové bych se chtěla zaměřit na hospodářský model, ze kterého ve skupině Evropské lidově strany (Křesťanských demokratů) vycházíme: sociálně tržní hospodářství. To znamená, že musíme zaměřit veškeré své úsilí nejen na ukončení krize a boj proti chudobě, ale především na zajištění sociálního začlenění některých našich evropských spoluobčanů, kteří jsou dnes ponecháni stranou.

Toto sociální začleňování musí být řešeno dnes, abychom na jedné straně zajistili, aby tito spoluobčané mohli opět pracovat, což znamená bojovat proti krizi vytvářením pracovních míst, a na druhé straně – a to je mimořádně důležité – zajistit, abychom v příštích letech měli vzdělávací programy – iniciativy v oblasti základního odborného vzdělávání a iniciativy v oblasti celoživotního vzdělávání – v každém členském státě, což umožní našim evropským spoluobčanům přizpůsobit se budoucím pracovním příležitostem, novým kvalifikacím, jež budeme vyžadovat, a růstu úrovně kvalifikace očekávané ve strategii Evropa 2020.

Na základě článku 9 můžeme proto jasně vidět, že kromě všech kroků prováděných na úrovni finančních systémů je třeba také rozvíjet tento mimořádně důležitý přínos, který zajistí, aby naši spoluobčané byli odborně připraveni a schopni plně se začlenit do společnosti, protože jsou v této společnosti aktivní, a aktivní znamená odborně vzdělaný a připravený chopit se pracovních příležitostí budoucnosti.

Proto požaduji, aby politiky Komise splňovaly tento cíl, jinak ztratíme z dohledu cíl Evropy se silnou sociální soudržností.

  Antolín Sánchez Presedo, jménem skupiny S&D. – (ES) Paní předsedající, zástupci Rady a Komise, dámy a pánové, za posledních 50 let vzrostla nezávislost našeho hospodářství a současně i vzájemná závislost našich hospodářských politik.

Zrak občanů se upírá na Evropskou unii; vědí, že proces evropské integrace předal mnohé aspekty jejich životů do pravomoci institucí EU: mnohá řešení jsou přijímána společně.

Mnohé tradiční nástroje členských států přešly na evropskou úroveň a každý uznává, že hospodářské politiky jsou otázkou veřejného zájmu na evropské úrovni. V ohnisku této krize je tedy Evropská unie: všechny oči jsou upřeny na EU.

Nenacházíme se, jak někteří říkají, v „pokrizovém“ scénáři. Maximálně bychom mohli být ve scénáři „po recesi“. Předpokládaný růst za tento rok bude nízký a nevyrovnaný a problémem je, že předpovědi na příští rok stále ukazují, že tento růst by mohl mírně poklesnout. Nezaměstnaností je v Evropské unii nyní postiženo 23 milionů osob. Tato krize vytvořila značnou sociální propast, a navíc vytváří tlak na veřejné finance a ohrožuje dokonce budoucnost eura.

Je nezbytné, abychom posílili správu ekonomických záležitostí Evropské unie, abychom tak reagovali na krizi a zajistili budoucnost projektu EU. Chceme-li tyto společné výzvy řešit, musíme obnovit růst a zaměstnanost, změnit hospodářský model a podpořit globální udržitelný rozvoj a zároveň zajistit budoucnost evropského sociálního modelu.

Z první hospodářské krize v roce 1929 jsme se poučili, že veřejné úřady mají závazek obnovit růst a zaměstnanost; z druhé hospodářské krize, která přetvářela Evropu po druhé světové válce, jsme získali ponaučení, že nová Evropa by měla být budována na zásadách sociální spravedlnosti. Žádné z těchto ponaučení nesmí být zapomenuto a obě musí hrát integrální úlohu v budoucnosti udržitelné Evropy.

Článek 9 naší Smlouvy o fungování EU stanoví, že „při vymezování a provádění svých politik a činností přihlíží Unie k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti sociálnímu vyloučení a vysokou úrovní všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví.“

Nejde tedy pouze o otázku úspor. Úspory by mohly způsobit pokles ekonomiky. Potřebujeme politiky, které také podporují růst, jinak řečeno, zodpovědné politiky. Není to ani otázka, zda nejprve dosáhnout růstu a až později přejít k distribuci: poučili jsme se, že distribuce přispívá k růstu. Není to ani otázka toho, zda nejprve dosáhnout pokroku a až poté zajistit základní potřeby občanů: poučili jsme se, že vzdělávání, zdraví, sociální zabezpečení a veřejné služby jsou nezbytné, aby se společnosti mohly rozvíjet. Nebudou-li zavedeny, představují náklady, které zatěžují budoucnost naší společnosti, a není možné mít zdravé hospodářství v nemocné společnosti.

Proto vznášíme tyto otázky: musí budoucí legislativní rámec pro správu hospodářských záležitostí být v souladu s modelem sociální Evropy a s článkem 9 Smlouvy o fungování EU? Existuje realistické posouzení dopadů? A konečně, skutečně chceme, aby pan předseda Barroso splnil svůj slib, že zde bude jakýsi sociální dopad, a aby jasně prohlásil, že Evropa potřebuje nový sociální pakt zahrnující fiskální normy a normy v oblasti zaměstnanosti, model, který zajistí zaměstnanost, spravedlnost, zodpovědnost vůči životnímu prostředí a globální rozvoj? Každá jiná reforma bude nedostatečná.

  Marian Harkin , jménem skupiny ALDE. – Paní předsedající, když jsem agitovala pro hlasy na podporu Lisabonské smlouvy, uvedla jsem irským občanům 10 důvodů, proč pro ni hlasovat. Jedním z těchto důvodů byla sociální klauzule, článek 9.

Již několikrát jsem v této sněmovně i jinde žádala Komisi a Radu, aby nyní uplatňovaly článek 9 ve svých návrzích týkajících se správy ekonomických záležitostí a samozřejmě ve své reakci na současnou hospodářskou krizi, která je skutečnou zkouškou jejich závazku k této sociální klauzuli. V Irsku vidíme důkazy této reakce, kdy minulý týden byla snížena minimální mzda o jedno euro za hodinu a sníženy byly také dávky v invaliditě a dávky pro osoby zrakově postižené. Co nyní pro tyto občany znamenají výrazy „boj proti sociálnímu vyloučení“ nebo „záruka přiměřené sociální ochrany“ obsažené v článku 9?

Můžete samozřejmě říci, že to je vnitřní záležitostí Irska, ale tak to není. Parametry úspor byly stanoveny EU a naše vláda vám bude posílat měsíční zprávy. Budete jim připomínat článek 9, až dostanete zprávu o snížení minimální mzdy? Proč k tomu došlo? Došlo k tomu proto, že irské a evropské banky bezstarostně poskytovaly a přijímaly úvěry přímo pod nosem Evropské centrální banky.

Úrokové sazby, které nyní účtujete Irsku za půjčky, jsou podle dnešních novin o 3 % vyšší, než jaké byly účtovány Lotyšsku, Rumunsku a Maďarsku. Představitelé Účetního dvora říkají, že neexistuje precedens, aby EU účtovala za půjčky tak vysoké úroky. Mohu vás požádat, abyste tuto situaci potvrdili nebo vyvrátili? Pokud je to pravda, vysvětlete mi to prosím, abych mohla objasnit irským občanům, jak sociální klauzule působí v jejich prospěch. Tato situace se týká konkrétně Irska, ale je-li toto vzor pro jiné členské státy, které se dostanou do potíží, pak je článek 9 k ničemu.

  Philippe Lamberts, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Paní předsedající, budu stručný. Při pohledu na politiky, které se dnes provádějí, vidíme zhruba 80% snížení výdajů a 20% růst nových výdajů, což je, myslím, velkorysé.

Každý velmi dobře ví, že v případě 80% snížení veřejných výdajů na to v prvé řadě doplatí ty nejzranitelnější osoby naší společnosti. Chtěl bych se proto s vámi podělit o své rozhořčení a poukázat na dva rozpory: první rozpor vidím mezi správou ekonomických záležitostí na jedné straně a strategií EU 2020 na straně druhé.

Správa ekonomických záležitostí vyžaduje rázná, okamžitá opatření a přísná pravidla, která jsou závazná. Strategie EU 2020 má ovšem dobré záměry, zejména odstranit chudobu, ale je to shovívavá, dobrovolná možnost volby a vlády ji budou používat jen tehdy, budou-li skutečně chtít a budou-li mít čas. Není na tom nic závazného. Domnívám se, že tento rozpor je neobhajitelný, a proto neslučitelný s duchem článku 9.

Druhý rozpor je mezi otázkou správy ekonomických záležitostí na jedné straně a otázkou veřejných výdajů na druhé straně. Veřejné výdaje musí být sníženy rychle, jinak budeme směřovat ke katastrofě. Zadlužení musí být sníženo maximálně do 20 let a pokud možno ještě dříve, avšak bez posouzení dopadů se nad tím příliš hluboce nezamyslíme.

Pokud se týká vytváření nových příjmů – protože v každém případě se rozpočet skládá jak z příjmů, tak z výdajů, – zdaněním finančních transakcí, konsolidovaným základem daně z příjmů právnických osob říkáme: „Moment, musíme to posoudit, musíme zvážit dopady, nesmíme to přehnat. Promysleme to, ponechme si čas na rozmyšlenou, posuďme to...“ Skutečně nechápu, proč se na jedné straně řítíme na plný plyn dopředu, aniž bychom se znepokojovali dopady, a na druhé straně se pohybujeme pomalu a bereme si čas na rozmyšlenou, zatímco lidé na to mezitím doplácejí.

Tyto rozpory podle mého názoru ukazují všem, že článek 9 nemá stejnou váhu jako články o hospodářské konvergenci ve Smlouvách o Evropské unii, a to je, myslím, rozpor, který musíme vyřešit, chceme-li získat zpět důvěru našich občanů.

  Proinsias De Rossa (S&D). – Paní předsedající, chci se zeptat Komise, zda poskytne sněmovně konkrétní vysvětlení k tomu, jak hodlá provádět článek 9. Stále slyšíme o makroekonomickém monitoringu. Nikdy jsme neslyšeli, aby hovořila o makrosociálním monitoringu toho, co dělají členské státy při provádění evropské sociální politiky a plnění cílů v sociální oblasti.

Chci, aby nám Komise řekla, zda to chce prostě použít jako posouzení dopadu, tj. zda doufá, že její opatření nebudou mít žádný sociální dopad. To nestačí, protože účelem článku 9 je podporovat cíle Evropské unie, jak je stanoví článek 3 Smlouvy. Nestačí, aby opatření neměla žádný dopad – musí mít pozitivní dopad. To je povinnost Komise a Komise musí provádět smlouvy.

Chci se také zmínit o otázce sociálních služeb obecného zájmu, pro kterou jsem zpravodajem. Není absolutně žádných pochyb, že strategie východiska ze současné krize, kterou Komise sleduje, zničí sociální služby obecného zájmu v členských státech. Pro ilustraci se stačí podívat na memorandum o porozumění, které Komise uzavřela s irskou vládou. Na straně 2 se uvádí, že v roce 2011 bude provedeno snížení běžných výdajů ve výši přesahující 2 miliardy EUR, včetně omezení výdajů na sociální ochranu, snížení počtu zaměstnanců ve veřejném sektoru, progresivní snížení stávajících důchodů státních zaměstnanců, další úspory na výdajích přesahující 1 miliardu EUR a snížení veřejných kapitálových výdajů o téměř 2 miliardy EUR oproti stávajícím plánům na rok 2011.

Jaký jiný dopad to může mít než ten, že to zničí služby obecného zájmu a zejména sociální služby? Tak kde je článek 9? Kde byl článek 9, když Komise sjednávala tuto dohodu s konzervativní irskou vládou na hranici kolapsu?

Chtěl bych se také zeptat Komise, kdy této sněmovně předloží memorandum o porozumění, které podepsala s irskou vládou? Podle Lisabonské smlouvy je povinna tak učinit. Kdy jej uvidíme? Kdy budeme mít možnost jej zde projednat?

Jedním z dalších aspektů této dohody, o které jsem se zmínil dnes ráno, je důraz Komise na to, aby byla minimální mzda v Irsku snížena o 2 000 EUR ročně. Opakuji, minimální mzda. Lisabonská smlouva sice stanoví, že musíme mít přiměřenou sociální ochranu, že musíme podporovat lidi, aby si udrželi zaměstnání, že musíme vymýtit případy chudoby atd. atd. atd., a my přesto snižujeme minimální mzdu o 2 000 EUR ročně. K čemu jinému to povede než k tomu, že více lidí opustí zaměstnání a uchýlí se do poměrně bezpečného přístavu závislosti na sociální podpoře?

Toto jsou otázky, na které musí Komise reagovat. Nechceme slyšet žádné další kličky. Už žádné plámás. Už žádnou evropskou hantýrku. Chceme jasné odpovědi, jak bude Komise uplatňovat článek 9 Smlouvy v souvislosti se správou ekonomických záležitostí a zejména s dohodami, jež uzavírá s členskými státy v rámci strategie východiska z krize.

  Salvatore Iacolino (PPE). – (IT) Paní předsedající, pane úřadující předsedo Rady, pane komisaři, je bezpochyby zcela oprávněným a správným cílem Evropského parlamentu, že chce nadále věnovat velkou pozornost otázce správy ekonomických záležitostí.

Článek 9 zmíněný v otázce je naprosto slučitelný s potřebou věnovat maximální pozornost všemu, co se týká jednotlivých občanů.

Dnes, před několika málo hodinami, byl přijat důležitý právní předpis, který uznává práva občanů na legislativní iniciativu, na upřednostnění jejich práva na občanství.

Větší stabilita znamená více kontrolních opatření, znamená zasahovat včas a efektivně a také co nejlépe využít konkurenceschopnosti. S přísností se musí pojit účinnost a důležitost. Sociální ochrana úzce souvisí se skutečnou vůlí vytvářet pracovní místa za zvlášť obtížné situace, jako je ta naše.

Z tohoto důvodu o tom musíme hovořit – a to smysluplně – se všemi zainteresovanými stranami.

  Kyriakos Mavronikolas (S&D). – (EL) Paní předsedající, mohu říci, že otázka správy ekonomických záležitostí a cílů, jež stanoví, zejména jak jsou předkládány v rámci Lisabonské smlouvy, vyvolává konkrétní otázky ohledně toho, zda se provádí ze sociálního hlediska správná politika, zda se rozvíjí hospodářství zaměřené na ekologický růst a zda se rozvíjí hospodářství, které chrání před nezaměstnaností, zejména mladé lidi.

Chtěl bych se zmínit o Kyperské republice, která je nyní předmětem sledování. Přijatá opatření řeší všechno možné, ale nenabízejí cestu vedoucí k řádné sociální politice a společenskému postavení, zvláště pak opatření, jež jsou v rozporu se zájmy mladých generací vyrůstajících na ostrově.

  Nikolaos Salavrakos (EFD). – (EL) Paní předsedající, nová zpráva o zaměstnanosti v Evropě za rok 2010 poukazuje na to, že břemeno krize nesou mladí lidé a že mladí lidé čelí stále většímu počtu problémů, přičemž nezaměstnanost zasahuje hlavně věkovou skupinu 15–24 let. Nestačí identifikovat problém; musíme ho vyřešit. V Evropské unii máme 3 miliony nezaměstnaných. Pane komisaři, řekněte mi prosím, co s tím uděláme? Soudím, že úsilí, které jste vyvinuli k zaznamenání tohoto problému, je pozitivní, ale tento problém musí být vyřešen a vy máte při tom sehrát historickou roli. V Řecku, odkud pocházím, vyvolává znepokojení, že nezaměstnanost mladých lidí ve věku do 24 let dosáhla 27,5 %, což je šokující a velmi nebezpečné číslo; nejvíce znepokojuje to, že s větším počtem získaných kvalifikací míra nezaměstnanosti neklesá. Jak víte, zaměstnanost není jen živobytí; je to i základ lidské důstojnosti. Musíme našim mladým lidem zajistit důstojnost.

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Paní předsedající, v médiích se nedávno objevily zprávy o tom, že ředitelé neúspěšné německé banky HRE mají nárok na velké důchody poté, co tam odpracovali pouhé dva roky, a na základě smluv, které byly sepsány poté, co banka již obdržela značnou státní pomoc. To potvrzuje přesvědčení občanů Evropské unie, že peníze jsou sypány pouze do bank, zatímco na obyčejné lidi se uvalují přísné úsporné programy.

Článek 9 Lisabonské smlouvy se odvolává na „vysokou úroveň zaměstnanosti, záruku přiměřené sociální ochrany“. Těm lidem v Evropě, kteří byli těžce postiženi finanční a hospodářskou krizí a dnes jsou nuceni k úsporám, to připadá jako sypání soli do otevřené rány. Když je například v Maďarsku stornována důchodová reforma a občané musí převádět prostředky zpět do státního důchodového systému nebo ztratit 70 % svých důchodových práv, je jasné, že Evropskou unií vane mrazivý vítr. V rozpravě v plénu o budoucnosti eurozóny úřadující předseda Rady vysvětloval, že události v Dublinu potvrdily důležitost kontrolních mechanismů v hospodářské politice EU. Podle mého názoru je opak pravdou. Máme příliš mnoho centralismu a příliš mnoho konformismu.

  Janusz Lewandowski , člen Komise. − Paní předsedající, abychom obhájili to, co je nazýváno evropským sociálně ekonomickým modelem, musíme přizpůsobit evropský model realitě, a sice globálním výzvám a krizi v Evropě. Chceme-li tento model obhájit, nemůže zůstat stejný.

Hlavním předpokladem, který již byl zmíněn, je toto – je to základní filozofie: základem stabilního, udržitelného růstu a zaměstnanosti je upevnění a obnovení důvěry trhů. To je z hlediska budoucího blahobytu evropských občanů rozhodující.

V odpověď konkrétně na otázky paní Harkinové a pana De Rossy – pan De Rossa je proirsky orientovaný –, sazby v tomto směru stanovujeme ve stejné výši jako MMF. Naše memorandum pro irskou vládu nejsme povinni zpřístupnit veřejnosti. Musím říci, že není nic antisociálnějšího než vytvářet schodky a dluhy, které budou muset splácet budoucí generace evropských občanů. Není nic méně odpovědného než bankovní praktiky, které převádějí problém bankovnictví na problém státního zadlužení. To jsou antisociální, nezodpovědné postupy a nelze za ně vinit Komisi.

Uvědomujeme si, že existuje zjevné napětí mezi úspornými opatřeními, které se provádějí v tolika zemích, a jejich dopadem na sociální začlenění a hranici chudoby. Uvědomujeme si to, a proto potřebujeme posouzení dopadů a diskuse. Taková diskuse je vedena zde, v Parlamentu.

Znovu zdůrazňuji, že naší základní filozofie spočívá v tom, že cenná je prevence. Prevence znamená, že bychom měli ovlivňovat politický mix na vnitrostátní úrovni. Politický mix na vnitrostátní úrovni je hlavně odpovědný za nalezení kompromisního řešení mezi úsporami a růstem. To je hlavní odpovědnost, ale my máme ovlivňovat tuto politiku na vnitrostátní úrovni tak, abychom zabránili budování budoucnosti Evropy na dluzích a schodcích, protože to nikam nevede.

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. − (FR) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, jak jste pochopili z mého prvního vystoupení, Rada si je dobře vědoma povinností podle článku 9 Smlouvy o fungování Evropské unie, které se týkají potřeby zohlednit celkový aspekt požadavků souvisejících s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zajištěním přiměřené sociální ochrany a boje proti sociálnímu vyloučení a také dosažení vysoké úrovně vzdělávání, odborného výcviku a ochrany lidského zdraví. Tyto povinnosti jsou a budou ve veškeré práci Rady řádně plněny.

Vzhledem ke své univerzálnosti je tato povinnost vyžadována také v oblasti správy ekonomických záležitostí. To se týká i výsledků obsažených ve zprávě pracovní skupiny pod vedením pana prezidenta Van Rompuye, kterou plně podpořila Evropská rada na svém říjnovém zasedání. Týká se to také šesti legislativních návrhů, jež vzešly z práce pracovní skupiny a které Komise předložila 29. září.

Plnění povinností podle článku 9 nicméně nevyžaduje žádný formální postup v podobě posouzení sociálního dopadu. Naší povinností, která platí pro Radu i pro Parlament, zvláště proto, že úkolem našich institucí je stanovovat politiku a pracovat pro Unii tím, že přijímáme právní předpisy v této oblasti, je tyto požadavky zohlednit. A to Rada bude činit.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Balíček opatření k posílení správy ekonomických záležitostí navrhovaný Komisí umožňuje zavedení přísnější disciplíny v Paktu stability a růstu a rozpočtovém dohledu tím, že navrhuje sankce pro „neukázněné“ členské státy. Jinými slovy se jedná o horší verzi návodu, který vedl EU ke krizi a recesi a dramaticky zhoršil její sociální problémy. Cesta navržená Komisí, která zahrnuje požadavek na institucionální změny, prohlubuje sociální a regionální nerovnosti. Důsledkem je známý fakt, tedy velmi nešťastné sociální dopady, kterými se musí zabývat mí kolegové ve svých otázkách. Tyto dopady navíc již vidíme v praxi a doplácejí na ně pracující nejen v některých zemích na jihu, ale i v celé EU. Evropský parlament se musí postavit proti této politice, která kromě zavádění tvrdých úsporných opatření a omezování práv zaměstnanců navíc oslabuje roli zaměstnanců a roli vnitrostátních parlamentů. Jinými slovy oslabuje roli volených zástupců institucí EU, které by však měly ve svých požadavcích prokázat větší povědomí o boji občanů.

14. Stav lidských práv ve světě v roce 2009 a politika Evropské unie v této oblasti (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva (A7-0339/2010) paní Andrikienėové jménem Výboru pro zahraniční věci o výroční zprávě o stavu lidských práv ve světě v roce 2009 a politice Evropské unie v této oblasti (2010/2202(INI)).

  Laima Liucija Andrikienė, zpravodajka. − (LT) Paní předsedající, paní vysoká představitelko, jsem velmi ráda, že se dnes účastníte této velmi důležité diskuse. Zejména proto, že se jedná o první politickou rozpravu, které se paní baronka Ashtonová zúčastnila od zahájení činnosti nové Evropské služby pro vnější činnost.

Základem pro tuto rozpravu a pro usnesení Evropského parlamentu, o kterém budeme zítra hlasovat, je výroční zpráva o stavu lidských práv ve světě, kterou přijala Rada Evropské unie, a politika Evropské unie v této oblasti. Za věci, které jsou popsány ve výše uvedené zprávě, nemůžeme činit odpovědnou paní baronku Ashtonovou vzhledem k tomu, že jde o období let 2008–2009, kdy ještě nebyla ve funkci vysoké představitelky pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Jsme si vědomi, jak velkou odpovědnost máte nyní a budete mít i v budoucnosti, a chtěla bych vás ujistit, že my v Evropském parlamentu uděláme vše proto, abychom zajistili splnění cílů Evropské unie v oblasti zahraniční politiky.

Paní baronko Ashtonová, Lisabonská smlouva vstoupila v platnost před rokem a Evropská služba pro vnější činnost začala fungovat sotva před čtrnácti dny. Evropský parlament ve své dnešní zprávě vysílá jasný signál všem orgánům Evropské unie. Evropský parlament jasně vyjádřil svůj názor, že nová Evropská služba pro vnější činnost by se měla zaměřit v prvé řadě na budování demokracie a ochranu lidských práv na celém světě, což by se mělo odrazit i ve struktuře služby a jejím financování. Mělo by se vytvořit ředitelství pro lidská práva a demokracii, ředitelství pro mezinárodní právo nebo nějaká struktura s jiným názvem, ale se stejným obsahem. Musíme zabránit tomu, aby byla otázka lidských práv v prioritní agendě EU a struktuře ESVČ opomíjena nebo z nich byla vyloučena.

Evropský parlament za tímto účelem navrhuje vytvořit v rámci poskytování služeb funkce zvláštních zástupců pro lidská práva, kteří by měli pracovat v konkrétních zemích nebo regionech, zejména tam, kde Evropská unie nemá diplomatická zastoupení. Tito zvláštní zástupci by měli mít jasný mandát v oblasti obrany lidských práv v zemích, kde budou pracovat.

Ráda bych také ještě jednou zdůraznila nutnost vytvořit pracovní skupinu pro lidská práva (COHOM) se sídlem v Bruselu, a to tím spíše proto, že naprostá většina členských států Evropské unie tuto myšlenku podporuje. Zpráva, o které budeme zítra v Evropském parlamentu hlasovat, rozebírá a posuzuje politiku EU, práci celé Evropské unie a jejích orgánů a pokrývá celou škálu témat a otázek včetně zrušení trestu smrti, boje proti terorismu a ochrany lidských práv, práv dětí, boje proti násilí na ženách, situace obhájců lidských práv v různých zemích po celém světě a svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení. Rozebíráme a hodnotíme fungování Evropské unie na mezinárodních fórech, jako je Organizace spojených národů či Rada Organizace spojených národů pro lidská práva, a věnujeme se spolupráci Evropské unie s Mezinárodním trestním soudem.

Moji kolegové v Evropském parlamentu sehráli v přípravě zprávy, o které diskutujeme, aktivní roli a ve Výboru pro zahraniční věci byla zpráva přijata velkou většinou: 50 hlasů „pro“, žádné „proti“ a dva poslanci se zdrželi hlasování. Ke zprávě je připojen seznam konkrétních případů porušování lidských práv v různých zemích, na něž Evropský parlament upozorňoval. Jedná se o skutečná jména, země, lidské osudy a ztráty na životech. Proto bych se na konec svého vystoupení ráda zmínila o několika konkrétních závažných případech porušování lidských práv.

Vy, kdo jste se dnes zúčastnili slavnostního ceremoniálu, víte, že Evropský parlament dnes měl udělit Sacharovovu cenu za svobodu myšlení kubánskému disidentovi panu Guillermovi Farinasovi. Cenu nebylo možné předat, protože zástupci kubánské vlády odmítli povolit panu Farinasovi cestu do Evropského parlamentu. Věříme, že vezmete tuto skutečnost v úvahu a najdete způsob, jak vyjádřit kubánské vládě náš postoj, naše zklamání a naše politování a nesouhlas v této věci.

Ráda bych také upozornila na další bolestný případ, o kterém se zmiňujeme v naší zprávě. Ruský Chamovničeský soud měl dnes vynést rozsudek, ale z neznámých důvodů ho odložil až na konec měsíce. Jde o proces s Michailem Chodorovským a Platonem Lebeděvem, který podle mého názoru odráží prohnilý stav soudního systému a absenci právního státu v Rusku. Paní baronko Ashtonová, chtěla bych vás vyzvat, abyste tyto případy neztratila ze zřetele a abyste udělala vše proto, aby se spravedlnost v Rusku stala pravidlem, a ne výjimkou. Domnívám se, že současné otevírání se Ruska a snaha prezidenta Medveděva o modernizaci země je velmi dobrou příležitostí k dosažení tohoto cíle.

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, v pátek jsme oslavili Mezinárodní den lidských práv. Téma v letošním roce se týkalo práce jednotlivců a organizací na celém světě, bojujících proti porušování lidských práv, obzvlášť proti diskriminaci.

Během loňského roku jsem se setkala s nositelkou Nobelovy ceny Širín Ebadiovou z Íránu a přední nositelkou ceny dr. Soriou Sabhrangovou, afghánskou komisařkou pro lidská práva žen, a dalšími obránci lidských práv na celém světě a budu tak činit i nadále.

Jak jsem již vyjádřila dříve, od svých kolegů v Bruselu a vedoucích našich delegací EU očekávám, že budou činit totéž.

Před šesti měsíci jsem před vámi stála, abych vám představila první vizi toho, jak by měla Evropská unie provádět svou politiku v oblasti lidských práv. Dnes vám chci podat zprávu o tom, jak práce od té doby postoupila a jak vidím cestu vpřed nyní, když funguje Evropská služba pro vnější činnost.

V prvé řadě jsem ale velmi vděčná paní doktorce Andrikienėové za její zprávu, která reaguje na výroční zprávu EU o lidských právech a předkládá vizi Evropského parlamentu týkající se toho, jak bychom mohli náš přístup k lidským právům v rámci Evropské unie zefektivnit. Tuto ambici velmi rozhodně sdílím. Zpráva, která je dnes Parlamentu předkládána, velmi dobře odráží rozsah činnosti Evropské unie a výzvy, kterým čelíme: útoky na obhájce lidských práv, sexuální násilí, využívání nových technologií k potlačování svobody projevu, abych jmenovala jen některé z nich. Chci vyjádřit paní doktorce Andrikienėové poklonu za to, že dala dohromady více než 400 pozměňovacích návrhů a sestavila tuto působivou, poučnou a velice užitečnou zprávu.

Zpráva se zabývá mnoha oblastmi. Chci vyzdvihnout tři témata, která v posledních měsících prodělala velký vývoj. V prvé řadě je třeba říct, že se Evropská unie usilovně snažila prosazovat otázku lidských práv na multilaterální scéně.

Na úspěšném zasedání Rady OSN pro lidská práva zastávala Evropská unie společný postoj k potenciálně kontroverzním usnesením týkajícím se flotily mířící do Gazy a Goldstoneovy zprávy. Ve Třetím výboru Valného shromáždění OSN se Evropské unii také podařilo splnit své hlavní cíle: usnesení o Barmě, KLDR a trestu smrti prošla velkou většinou – jak tomu bylo i u kanadského usnesení o Íránu – a usnesení Evropské unie o odstranění náboženské nesnášenlivosti se také setkalo s konsensem.

Za druhé, jak bylo oznámeno v červnu, začala práce na revizi politiky EU v oblasti lidských práv. Šlo o začleňující proces, během něhož jsem požádala o přispění a pomoc poslance členských států, a to zejména paní Hautalaovou a podvýbor pro lidská práva, dále nevládní organizace občanské společnosti a akademickou obec. V příštích měsících požádám službu a členy svého vedení, aby vybrali klíčová témata vyplývající z těchto konzultací a aby přemýšleli nad tím, jak nejlépe bychom je mohli zavést do praxe. Budu při tom počítat s pokračující podporou Evropského parlamentu.

Za třetí byla zahájena práce na zefektivnění roztříštěných politik, které vznikly během posledních deseti let a které vytvářejí hlavní směry politiky Evropské unie v oblasti lidských práv: jde o sady nástrojů, jiné prostředky a zásady, které máme na podporu a ochranu lidských práv. Existují dobré důvody toho, proč se politika vyvinula tímto organickým způsobem, ale zdá se, že je čas na to, abychom zvážili situaci a posunuli se dál. Pokud jde o probíhající práci na revizi, zde vidím tří směry další činnosti.

Za prvé je třeba, aby Evropa i nadále podporovala lidská práva na světové scéně. Pracujeme na posilování našich aktivit na půdě Organizace spojených národů a na tom, abychom nepodlehli pokusům oslabit obecně platné normy, které jsou základem naší činnosti. Musíme nalézt inovativní způsoby práce s partnery ve třetích zemích a dále podporovat naše společné hodnoty, jako se nám to podařilo při hlasování ve Valném shromáždění OSN o usnesení o trestu smrti. Rovněž se snažíme zajistit, aby naše vlastní výsledky při přezkoumání obstály.

Za druhé musíme náš přístup přizpůsobit jednotlivým situacím. To znamená, že musíme stanovit místní strategie v oblasti lidských práv pro každou zemi, musíme přezkoumat svoje priority a musíme se nažit o co nejefektivnější využití našich rozmanitých nástrojů, například sdílením zkušeností týkajících se ochrany dětí na internetu nebo toho, jak nejlépe vyřešit otázku dětské práce.

Za třetí a konečně by měla být lidská práva viditelným způsobem ústředním bodem vnější činnosti EU. To znamená, že se lidská práva musí odrážet v činnosti všech částí Služby pro vnější činnost, stejně jako v celé řadě vnějších činností EU, jako je obchod, rozvoj, společná bezpečnostní a obranná politika a tak dále, a to na všech úrovních. Musí se to stát pevnou součástí struktury ústředí, stejně jako našich delegací, aby bylo možné sledovat stav lidských práv a podporovat efektivní realizaci cílů politiky Evropské unie v oblasti lidských práv.

Lidská práva jsou základem naší identity EU a zasahují do všeho, co děláme po celém světě. Vyvinuli jsme odolné sady mechanismů pro prosazování těchto hodnot v různých kontextech s různými partnery, v mnohostranném kontextu a prostřednictvím podpory občanské společnosti; financujeme konkrétní projekty v oblasti lidských práv ve více než stovce zemí. Téměř deset let od vůbec první zprávy Evropské unie o lidských právech a v souvislosti se zřízením nové služby chci zajistit, aby byla naše politika v oblasti lidských práv efektivní, inovativní a cílená, aby to byla stříbrná nit, která se potáhne všemi našimi vnějšími činnostmi, a zlatý standard naší zahraniční politiky.

Právě proto dnes obzvláště vítám přínos v podobě této zprávy. Na závěr bych také chtěla poblahopřát Guillermovi Fariñasovi k udělení Sacharovovy ceny za svobodu myšlení.

  Inese Vaidere, jménem skupiny PPE. – (LV) Paní předsedající, paní Ashtonová, nejprve bych ráda poděkovala paní Andrikienėové za její úspěšnou zprávu, která byla ve Výboru pro zahraniční věci prakticky jednomyslně schválena. Děkuji rovněž paní Ashtonové za její uvážlivá slova. Zpráva o stavu lidských práv ve světě svědčí o kritické situaci dokonce i v těch zemích, s nimiž Evropská unie již mnoho let vede dialog a konzultace o lidských právech. Ve zprávě se například uvádí, že Rusko stále provádí pouze první bod ze šestibodové dohody o Gruzii. Půl milionu lidí se stále nemůže vrátit do svých domovů v Jižní Osetii a Abcházii. Evropská unie musí takovéto situace vážně řešit, proto jsem vyzvala vysokou představitelku, aby věnovala zvláštní pozornost řešení problémů, o kterých jsem se zmínila. Bylo by neúnosné, kdyby Evropská unie vynakládala tolik času a takové množství finančních prostředků na dialog o lidských právech, aniž by dosáhla dobrých výsledků. Je proto jasné, že v politice Evropské unie v oblasti lidských práv je ještě prostor k výraznému zlepšení. Za prvé je nutno zavést přesnou strategii lidských práv, která bude definovat nejen úkoly, ale i strukturu, jež zajistí pravidelné hodnocení výsledků a přezkoumávání operačních taktik. Za druhé se musí hodnocení Evropské unie týkající se stavu lidských práv opírat pouze o zkušenosti a jasně definovaná kritéria. Nesmíme měnit názor pod nátlakem některé třetí země nebo pod vlivem ekonomických zájmů. Za třetí musíme zavést pravidelné konzultace s nevládními organizacemi na úrovni Evropské unie. Zajištění lidských práv a demokracie musí být prioritou Služby pro vnější činnost a jednoznačným kritériem dvoustranných dohod se třetími zeměmi. Děkuji.

  Véronique De Keyser, jménem skupiny S&D. – (FR) Paní předsedající, tato zpráva je opravdu obrovský, masivní projekt. V oblasti lidských práv je téměř vyčerpávající, ale zároveň má své nedostatky, co se týče kvality, protože je přeplněná detaily a velmi obtížně se čte, což ale rozhodně není chyba zpravodajky, ale spíše 423 pozměňovacích návrhů, které musela zpracovat. Jedná se tedy opravdu o výkon, za který musíme paní Andrikienėové poblahopřát.

Zpráva však také poukazuje na skutečnost, že lidská práva, která jsou v centru evropských politik, představují komplexní a mnohostranné téma. Když vás tedy, paní baronko Ashtonová, Evropský parlament žádá o vytvoření funkce zvláštního zpravodaje pro lidská práva a generálního ředitelství pro lidská práva, o speciální školení pro pracovníky delegací EU v zahraničí a o to, aby byla mezi těmito zaměstnanci osoba velmi konkrétně odpovědná za dohled nad lidskými právy v dané zemi, pokud si Parlament přeje, aby takové struktury existovaly, není to rozhodně proto, aby se zvýšila v této oblasti byrokracie, ale spíše proto, že je v této oblasti opravdu hodně práce.

Ačkoli tato zpráva nepřehlíží závažné problémy a porušování lidských práv, k nimž stále ve světě dochází, není to ani litanie na téma hrůz. Zpráva je pozitivní a oprávněně zdůrazňuje vyvinuté úsilí a neváhá doporučit postupy a témata diskusí, která by se měla otevřít.

Závěrem chci říct, že opravdu odráží význam a podstatu práce, kterou odvedla Evropská unie. Evropská unie vyvinula řadu nástrojů, které mohou skutečně přispět k prosazování demokracie ve světě. Nyní ještě musí přesvědčit své partnery, že dodržování lidských práv neznamená brzdu růstu a mezinárodního obchodu a není ani těžkým břemenem v oblasti vnějších vztahů, ale že představuje přidanou hodnotu z hlediska stability a prosperity.

Paní baronko Ashtonová, štafetu otázky lidských práv jste převzala velmi dobře a konec tohoto prvního roku platnosti Lisabonské smlouvy jste velmi dobře poznamenala.

  Leonidas Donskis, jménem skupiny ALDE. – (LT) Paní předsedající, rád bych poblahopřál paní zpravodajce a všem kolegům, kteří předložili pozměňovací návrhy a podíleli se na jednáních, za jejich zájem a úsilí o vytvoření a vylepšení této zprávy o lidských právech ve světě a politice Evropské unie v této oblasti.

Domnívám se, že paní zpravodajka a kolegové z podvýboru pro lidská práva a Výboru pro zahraniční věci se této výzvy chopili vynikajícím způsobem a znamenitě ji zvládli. Ke zlepšení zprávy přispěly také nápady a pomoc, které se nám dostalo od zástupců nevládních organizací. Chci proto vyzvat všechny poslance, aby pro tuto zprávu, která po dlouhých rozpravách, pozměňovacích návrzích a diskusích přesně odráží postoj Evropského parlamentu v otázce lidských práv, hlasovali.

Pokud jde o předložené pozměňovací návrhy, chtěl bych vyzvat své kolegy, aby se nerozhovořili o otázkách, které již byly obšírně projednány ve výboru. Je pravda, že problémů s lidskými právy je mnoho a je také mnoho zemí, o kterých bychom mohli mluvit a vyzývat je k činu. Hodnota této zprávy však tkví v její krátkosti. Pokud bychom ji donekonečna rozšiřovali, ztratila by svou účinnost, a tak se mi některé pozměňovací návrhy, o nichž se diskutuje, zdají zbytečné.

Současně bych rád upozornil kolegy na některé důležité pozměňovací návrhy, které se v předchozí verzi této zprávy neobjevily. Patří mezi ně pozměňovací návrh, který předložila má skupina a který se týká látky Sodium Pentothal. Požadujeme záruky, aby byla výroba a prodej této látky, která může být použita k provádění trestů smrti, povolena jen pro lékařské účely. Přijetí tohoto pozměňovacího návrhu by bylo významným krokem v boji proti trestu smrti na celém světě. Chtěl bych také vyzvat kolegy k podpoře dalšího pozměňovacího návrhu, který předložila naše skupina a který vyzývá Evropskou komisi, aby přijala další opatření k provedení závazků zprávy o lidských právech z roku 2007 za účelem posílení úsilí v boji proti násilí.

Tento dokument není jen souborem obecných zásad pro Evropskou komisi, Radu a členské státy, ale také velmi silným a jasným signálem pro sousedy Evropské unie, partnery a jiné země, kde nejsou lidská práva dostatečně dodržována a chráněna. Doufám, že všechny zúčastněné země a instituce budou této zprávě věnovat náležitou pozornost a přijmou její cenná doporučení.

  Heidi Hautala, jménem skupiny Verts/ALE. – Paní předsedající, ráda bych dnes v Evropském parlamentu přivítala vysokou představitelku. Také bych ráda srdečně poblahopřála paní Andrikienėové k její práci. Byla to výborná týmová práce, takže byla zpráva ve Výboru pro zahraniční věci přijata téměř jednomyslně.

Měla jsem štěstí, že jsem byla na podzim pozvaná k účasti na diskusích mezi členskými státy o tom, jak zajistit, aby byla politika Evropské unie v oblasti lidských práv účinnější a soudržnější. Domnívám se, že máme nyní historickou příležitost k přezkoumání naší politiky lidských práv, jak jste také uvedla, paní baronko Ashtonová. Můj návrh je, že tento proces by měl co nejvíce začleňující a co nejotevřenější. Velmi bych doporučovala, abyste v pravý čas – pochopitelně ne příliš pozdě – zaslala sdělení Evropskému parlamentu a Radě, abychom k věci mohli vést diskusi skutečně na vysoké úrovni a mohli se náležitě zapojit.

Je velmi důležité si dnes připomenout, že Lisabonská smlouva klade otázku dodržování lidských práv na přední místo v rámci vnější politiky Unie. Z tohoto důvodu musíme mít vytvořené správné struktury. Víme, že vy, paní vysoká představitelko, se angažujete v oblasti lidských práv a jste odhodlaná tyto demokratické struktury v ústředí vybudovat. Mohla byste prosím říct, co to v praxi znamená? Jste schopna nám dát závazek, jaký jste dala Parlamentu v létě? Chtěla bych vás také důrazně požádat, abyste usilovala o zřízení pracovní skupiny pro lidská práva Rady (COHOM) se sídlem v Bruselu. Pokud potřebujeme větší soudržnost – což potřebujeme –, rozhodně potřebujeme tuto stálou strukturu.

Nakonec bych vám ráda poděkovala za vaše úsilí, které jste vyvinula, abyste členské státy svedla dohromady minulý pátek v Oslu při slavnostním předávání Nobelovy ceny míru. Mám proč se domnívat, že bez vašeho úsilí by se to nestalo. Je to velmi dobrý základ pro naši práci v oblasti lidských práv a proto, aby Unie měla jasnější, důraznější a účinnější hlas ve světě.

  Konrad Szymański, jménem skupiny ECR. – (PL) Paní předsedající, i já bych chtěl poděkovat paní zpravodajce. Velmi dobrá spolupráce vyústila v tuto myslím velmi dobrou zprávu. Myslím, že je nutné zdůraznit jednu věc, a tou je skutečnost, že nejpronásledovanější náboženskou skupinou na světě jsou stále křesťané, kteří jsou téměř v každé části světa diskriminováni, napadáni a často dokonce i zabíjeni. A svět k tomu mlčí. Také my – Evropská unie – děláme stále příliš málo.

Jsem velmi vděčný paní Ashtonové za její reakci v mnoha jednotlivých případech v poslední době, ale mělo by se to připomínat víc. Země v našem sousedství, jako je Egypt a Alžírsko, musí pocítit, že nemůžeme náš politický dialog dál vést bez toho, že bychom do něj nezahrnuli otázku náboženských menšin v těchto zemích. Země jako je Súdán či Irák by si měly velmi jasně uvědomovat, že nebudeme souhlasit s rozvíjením programů pomoci nebo s dohodami o volném obchodu, pokud v nich nebudou dodržována základní práva na náboženskou svobodu.

V posledních letech se v této věci hodně změnilo k lepšímu, ale musíme se trvale zapojovat do ochrany náboženské svobody na celém světě, protože to za nás nikdo neudělá. Před několika dny jsme se Evropském parlamentu sešli s biskupy, kteří přijeli z Iráku, z Mosulu a Bagdádu, aby se s námi podělili o své zkušenosti. Myslím, že bychom jim měli poskytnout nejen pocit solidarity, ale i záruku bezpečnosti do budoucnosti, aby cítili, že mají někoho, koho mohou požádat o pomoc. V opačném případě riskujeme naši vlastní důvěryhodnost, protože pokud nebudeme schopni postarat se o své přátele, ztratíme v očích světa důvěryhodnost.

  Marie-Christine Vergiat, jménem skupiny GUE/NGL. – (FR) Paní předsedající, naše zasedání se zřejmě věnuje především lidským právům.

Dnes ráno jsme přijali zprávu paní Gálové. Také jsme přijali zprávu o obchodování s lidmi, zprávu o evropském ochranném příkazu, jinými slovy o právech obětí. Na stejnou úroveň dávám i odmítnutí jediného povolení, kdy Evropský parlament odmítl návrh, který byl příliš diskriminační vůči cizincům.

Nebudu se vracet k Sacharovově ceně. K té jsem se již vyjádřila. Podle mě však tato zpráva vykazuje stejné dvourychlostní vidění, stejně úzké hledisko, jakým bohužel někteří kolegové hledí na otázku lidských práv.

Zde je několik příkladů: lpím na svobodě náboženského vyznání, jakož i na svobodě věřit či nevěřit. Po celém světě jsou pronásledováni také mnozí nevěřící. Naše zpravodajka zamítla pozměňovací návrhy, které navrhovaly začlenění pojmu svobody myšlení, svobody víry a svobody náboženského vyznání, který přitom již existuje v mezinárodním právu. Proč máme 15 odstavců o svobodě náboženského vyznání, a to především zaměřených na křesťany, a pouze šest odstavců věnovaných svobodě projevu? Nemáme jedinou zmínku o odborářích. Proč máme dvojí metr, kdy se vždy uvádí stejné země: Irák, Írán, Rusko, Bělorusko nebo Kuba, a přitom se téměř nemluví o situaci v mnoha afrických zemích, a zvláště ne o situaci v Maghrebu, kde jsou obránci lidských práv a demokracie ve velkém nebezpečí, a to zejména v Libyi a Tunisku, a prakticky všichni jsou k tomu lhostejní? A chybí také jakákoliv zmínka o Kolumbii!

Doufám, že nás tato diskuse posune dopředu. Věřím, že když své postoje vyvážíme a když upravíme to, co říkáme, a to, co děláme, postoupíme směrem ke skutečně univerzálnímu pojetí lidských práv. Máme před sebou ještě dlouhou cestu a pozorně jsem si vás vyslechla, paní baronko Ashtonová.

  Fiorello Provera, jménem skupiny EFD. – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, nejprve bych rád poděkoval paní zpravodajce Andrikienėové, že přijala některé z mých pozměňovacích návrhů o svobodě náboženského vyznání, a blahopřeji jí k úspěšnému vypracování této zprávy.

Stále častěji dochází k tragickým událostem, které se týkají svobody věřících po celém světě: rok od roku se zvyšuje počet případů bránění svobodě vyznání, počet útoků a vražd. Tyto trestné činy se týkají věřících všech náboženství, zejména křesťanů. Náboženská svoboda se paradoxně stává stále citlivějším tématem, místo toho, aby byla jednou z nejpřirozenějších a nejnezpochybnitelnějších svobod.

Ze všech těchto důvodů opakuji již dříve předložený návrh na to, aby Evropský parlament připravil konkrétní a pečlivou výroční zprávu o sledování stavu náboženské svobody ve světě. Tato zpráva by měla přinést informace potřebné pro plánování vhodných preventivních politických zásahů..

  Nicole Sinclaire (NI). - Paní předsedající, generace sovětských školních dětí vyrůstala s tím, že soudruh Stalin vynalezl spalovací motor. Zdá se, že evropské školní děti budou vyrůstat s tím, že Evropská unie je ochránkyní lidských práv – ale co jste ale ve skutečnosti kromě rétoriky udělali?

Paní zpravodajka poukazuje na slabinu politiky EU vůči barmské juntě, slabinu, která se rovná appeasementu. Paní zpravodajka říká, že je Evropská unie velmi znepokojena porušováním lidských práv mimo EU – ale co třeba otázka nucených deportací Romů z Belgie v roce 1999 v době, kdy byl premiérem Guy Verhofstadt, který zde teď sedí jako poslanec Evropského parlamentu? A co nucené deportace Romů z Francie v tomto roce?

Slova jsou však možná to jediné, co můžeme od Služby pro vnější činnost očekávat. Amnesty International vyjádřila minulý týden v Bruselu obavy z toho, že v rámci Služby pro vnější činnost neexistuje útvar pro lidská práva. Slova jsou velmi pěkná, ale utlačovaným a trpícím národům světa by více pomohla akce.

Minulý týden jsem ve výboru obvinila belgické předsednictví, že se chová jako duch. K mému úžasu se mnou zástupci předsednictví souhlasili a prohlásili, že to bylo přesně to, co chtějí. Takže chci požádat paní baronku Ashtonovou, aby se zúčastnila příštího zasedání podvýboru pro lidská práva – a nejen v duchu –, které se uskuteční 10. ledna, kde se může zúčastnit výměny názorů o lidských právech a demokracii a vysvětlit nám, co přesně pro ni znamená slovo „akce“.

  Filip Kaczmarek (PPE). – (PL) Paní předsedající, chtěl bych poděkovat paní Andrikienėové, která je zpravodajkou pro zprávu o stavu lidských práv v roce 2009. Nebyla to jednoduchá práce, protože stav dodržování lidských práv i nadále bohužel vyžaduje naši pozornost a angažovanost. V naší zprávě jsme opakovaně vyzývali různé země a instituce, aby přijaly konkrétní kroky směřující ke zvýšení úrovně dodržování lidských práv. Zdá se mi, že bychom měli častěji kontrolovat, zda instituce opravdu provádějí to, co po nich Evropský parlament požaduje. Jinak budeme muset za rok mnoho z našich dnešních poznámek zopakovat.

Oprávněně požadujeme dodržování základních práv, ale to je stále málo. Musíme také být efektivní – musíme být schopni přesvědčit výkonné orgány, aby naše pokyny skutečně prováděly. Podporuji návrh paní zpravodajky na vytvoření ředitelství pro lidská práva a demokracii v rámci Evropské služby pro vnější činnost a na vytvoření funkce vysokého představitele pro lidská práva. Hlavním principem jednotné zahraniční politiky Evropské unie by měla být podpora demokratických hodnot a lidských práv. Toto je pravděpodobně nejdůležitější politické poselství zprávy. Pokud by se nám tohoto cíle podařilo dosáhnout, byly by výroční zprávy o dodržování lidských práv ve světě každý rok kratší.

  Janusz Władysław Zemke (S&D). – (PL) Paní předsedající, děkuji vám za to, že se mohu ujmout slova. Analyzujeme dnes materiál, který se skládá ze dvou částí, respektive ze dvou oblastí. První část se pokouší zhodnotit dodržování lidských práv v roce 2009 a druhá část se věnuje politice Evropské unie v této záležitosti. Musíme si odpovědět na otázku, zda bylo v loňském roce dosaženo ve světě pokroku, pokud jde o dodržování lidských práv. Bohužel, odpověď na tuto otázku není kladná. V roce 2009 určitě k žádnému pokroku v otázce dodržování základních práv nedošlo. Mám tím na mysli to, že stále nebyl zrušen trest smrti a že v mnoha zemích nadále dochází mučení. Mám tím na mysli násilí vůči ženám a také skutečnost, že jsou ve světě stále ještě stovky milionů dětí, které jsou nuceny pracovat jako otroci.

Druhá část se týká Unie. Zde neexistuje žádný spor o hodnoty či cíle. Základní spor a náš základní zájem se týká zajištění toho, aby Evropská unie fungovala v oblasti ochrany lidských práv účinněji. Souhlasím se všemi návrhy zprávy týkajícími se této otázky. Pokud by tato naše doporučení byla zavedena, činnost Unie v oblasti ochrany lidských práv ve světě by určitě byla mnohem efektivnější.

  Charles Goerens (ALDE). – (FR) Paní předsedající, zpráva paní Andrikienėové je pozoruhodný referenční dokument pro všechny, kdo se vyjadřují k lidským právům. Je dobré s našimi partnery ve zbytku světa, kteří se věnují tématu lidských práv, sdílet poznatky.

I když z pohledu dodržování lidských práv některé země stále žijí ve středověku, Evropa by neměla vystupovat příliš arogantně.

Kritika Evropské unie adresovaná orgánům zemí, které nadále porušují lidská práva, by byla věrohodnější, kdyby našich 27 členských států bez výjimky souhlasilo s tím, že budou prosazovat všechny rozsudky Soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Jak na tom jsme? Není na čase přijmout slavnostní závazek, že již nedopustíme sebemenší pochybnost, pokud jde o naši vůli respektovat autoritu orgánů, které jsme sami vytvořili?

  Barbara Lochbihler (Verts/ALE). – (DE) Paní předsedající, paní baronko Ashtonová, Evropská unie má širokou škálu opatření, která může použít ke zlepšení politiky lidských práv v řadě zemí. Evropská unie je regionální mocnost, která by měla na mnohostranných fórech předkládat požadavky týkající se provádění politik v oblasti ochrany lidských práv a která by měla zajišťovat, aby byl na dosažení pokroku v této oblasti kladen větší důraz. Využijeme po zahájení činnosti Evropské služby pro vnější činnost příležitost a posoudíme, zda má politika EU v oblasti lidských práv požadovaný účinek? Doufám, že ano, a vítám revizi stávající politiky lidských práv, kterou ohlásila paní baronka Ashtonová.

Nicméně jsem velmi znepokojena tím, že nebude možné vhodně využít struktur, které jsou v oblasti lidských práv plánovány v rámci Služby pro vnější činnost. Existuje reálné riziko, že bude k dispozici ještě méně zdrojů než v minulosti a že nebudeme mít žádnou viditelnou, slyšitelnou nebo efektivní evropskou politiku lidských práv. Hrozí, že se právě vznikající útvar lidských práv stane pouhým fíkovým listem, pokud nebude politika lidských práv nijak zastoupena na nejvyšší úrovni. Zohledňování lidských práv samo o sobě požadované výsledky nepřinese.

Potřebujeme výrazný tým odborníků s propojením na nejvyšší úrovni a je nutné, aby všechny zúčastněné strany braly tuto záležitost vážně. Teprve pak bude možné lidská práva začlenit do všech oblastí politiky a na centrální úroveň rozhodování. Bylo by zcela nepochopitelné, neprofesionální a zpátečnické soustředit se pouze na zohledňování těchto práv. Lidé, kteří trpí porušováním svých nejzákladnějších práv, očekávají od Evropské unie novou a účinnou politiku lidských práv, a nikoliv jen uplatnění administrativních postupů.

  Charles Tannock (ECR). - Paní předsedající, blahopřeji paní zpravodajce Laimě Andrikienėové k jejímu vyváženému a rozumnému přístupu k této zprávě.

Moje skupina ECR je plně odhodlána prosazovat na celém světě základní lidská práva. Nicméně také uznáváme, že lidská práva často musí být v rovnováze s reálnou politikou. Proč by jinak EU rozvíjela strategické partnerství s Čínou, jejíž vláda vykazuje pramalý ohled na svobody, které my považujeme za nezbytné? Stejně tak má Evropská unie morální povinnost poskytovat rozvojovou a humanitární pomoc rozvojovým zemím, a to i těm, v nichž je stav lidských práv žalostný, např. Pákistánu, kde především ženy a náboženské menšiny trpí institucionalizovanou diskriminací.

Jsem však rád, že tato zpráva upozorňuje na země, které mi během mé kariéry vždy ležely na srdci, tedy na Vietnam, Kubu, Venezuelu, Írán, Zimbabwe a Severní Koreu. Správně se tu poukazuje i na Rusko, kde těm, kdo porušují lidská práva, nehrozí žádný trest. Ústředním tématem, které se prolíná celou zprávou, je, že demokracie, lidská práva a ekonomická svoboda jdou ruku v ruce.

Mám nicméně určité pochybnosti, když se tento Parlament dovolává při odsuzování některých odpudivých praktik mezinárodního práva, protože tento právní základ není zdaleka jasný. Zaregistroval jsem například, že v usnesení Parlamentu, o němž budeme diskutovat zítra, je výprask v Malajsii prohlášen za trest, který zjevně odporuje mezinárodnímu právu, ačkoliv je takovéto prohlášení právně sporné. Musíme se držet faktů, abychom byli jako orgán důvěryhodní.

  Bastiaan Belder (EFD). - (NL) Paní předsedající, náš závazek k dodržování základních práv nebude nic znamenat bez osobní angažovanosti, a právě toto paní Andrikienėová ve své zajímavé zprávě jasně podporuje. Moje konkrétní obava v tomto ohledu se týká pojmu náboženská svoboda.

Rád bych se zmínil o třech nedávných případech porušení základního práva na náboženskou svobodu a vyzval Radu a Komisi, které jsou zde zastoupeny v jedné osobě a tou jste vy, paní vysoká představitelko, aby se vyjádřily k těmto i dalším případům pronásledování občanů, které zachytila diplomatická agenda, a postavily se k nim tedy čelem.

Chci upozornit na tři naléhavé případy: 1. Dr. Fan Yafeng, přední křesťanský obhájce lidských práv a pastor kostela v Pekingu, je od 1. listopadu 2010 v domácím vězení a po celé týdny je obětí šikanování a intrik čínské zpravodajské služby. Úkol pro Evropu: zrušit domácí vězení dr. Fana.

2. Asia Bibiová, pákistánská křesťanka, odsouzená na základě velmi pochybných obvinění k trestu smrti podle pákistánského zákona o rouhání. Nedávno jsem měl v San Franciscu osobní rozhovor s pákistánským ministrem zahraničních věcí, který nesouhlasil, že by se mělo dělat něco více, než je důkladné policejní vyšetření obvinění z rouhání. Úkol pro Evropu: dosáhnout osvobození Asie Bibiové a zrušení zákona o rouhání v Pákistánu.

3. Jusúf al-Karadáví, vůdce tzv. domácí církve v Íránu, odsouzen k trestu smrti za „odpadlictví“. Úkol pro Evropu: zajistit propuštění tohoto duchovního a ukončení trvalého státního dozoru nad domácími církvemi v Íránské islámské republice.

Dámy a pánové, Rado a Komise, paní vysoká představitelko, domácích úkolů je zde bohužel pro vás dostatek.

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Paní předsedající, pokud Čína vyzývá k bojkotu slavnostního předání Nobelovy ceny a na tuto výzvu zareagují vlády v Iráku a Afghánistánu, které přišly k moci s vojenskou pomocí ze Západu, je to pro mě zřejmý příklad toho, jaké problémy mají režimy islámského charakteru s lidskými právy. V této souvislosti je velmi znepokojivý zvyšující se počet případů pronásledování křesťanských menšin na Blízkém východě a případů diskriminace a netolerance křesťanů v Evropě. Nemůžeme už dále ignorovat narůstající problémy v muslimských komunitách v Evropské unii týkající se nucených sňatků, vražd ze cti, násilí na ženách a výzev k uplatňování práva šaría.

Podle mého názoru bychom se měli také výrazně postavit proti onomu kulturnímu relativismu, který pod záminkou respektu k cizím kulturám a tradicím toleruje omezování práva na svobodu, rovnost a spolurozhodování lidí v některých částech muslimského kulturního prostoru.

  Vittorio Prodi (S&D). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, zpráva paní Andrikienėové je celkově vynikající. Poslanci skupiny Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu tvrdě pracovali na tom, aby do ní vnesli co nejlepší nápady. Lidská práva představují jeden ze základních pilířů Evropské unie již od jejího vzniku a jejich dodržování je zásadní věc, kterou musí Evropský parlament každodenně podporovat.

Širší přijímání lidských a základních práv, globalizace a změny v naší společnosti vyžadují nový a odlišný postoj, který nezapadá do žádné z našich stávajících norem. Je proto nyní nezbytné zajistit jako jedno ze základních práv každého jednotlivce i rovný přístup k přírodním zdrojům.

V nadcházejících letech povede změna klimatu k tomu, že nejchudší oblasti na Zemi bude opouštět obrovský počet uprchlíků, a je naší povinností začít brát tyto potenciální migrační toky na vědomí, abychom mohli vytvořit vhodné politiky, které umožní zajistit zachování důstojnosti těchto lidí.

Výraz „klimatický uprchlík“ dosud do slovníku současného mezinárodního práva nevstoupil. Samozřejmě že jsme i nadále odhodláni k boji proti dezertifikaci, stejně jako k přizpůsobení se změně klimatu. To jsou témata, která jsem se snažil přidat do textu zprávy, takže je nyní možné zahájit o těchto otázkách vážnou debatu.

  Marietje Schaake (ALDE). - Paní předsedající, dnes máme významný den, kdy je slavnostně předávána Sacharovova cena, ale máme před sebou ještě mnoho další práce. Chtěla bych v této komplexní a kvalitní zprávě zdůraznit několik bodů.

Musíme bojovat za spravedlnost a proti beztrestnosti, ať už prostřednictvím Mezinárodního trestního soudu nebo jinak. Je důležité něco víc než jen dostat pachatele před soud, protože to je často dlouhodobý proces. Jestliže mezitím s ohledem na ty, kdo se obávají, že liberální demokracie porušování lidských práv přehlížejí nebo v podstatě tolerují, budeme pohánět k odpovědnosti ty, kteří individuální lidská práva porušují, uznáme tím utrpení obětí a zvýší se tím naše důvěryhodnost v Evropské unii.

V této zprávě žádáme o postih ruských představitelů odpovědných za smrt pana Magnitského a íránských představitelů, kteří se podílejí na systematické cenzuře, zneužívání, tvrdých zákrocích a popravách občanů, kteří neudělali nic jiného, než že jednali v souladu se svými nezadatelnými a opravdu univerzálními lidskými právy.

  Peter van Dalen (ECR). - (NL) Paní předsedající, v posledních několika desetiletích se stav lidských práv v řadě míst na světě zlepšil. Mám na mysli jižní Ameriku a východní Evropu, kde to souviselo s demokratizací a zvýšením prosperity.

V zemích, kde je dominantní islám, bohužel k žádnému pokroku nedochází – naopak. V Egyptě, Iráku, Íránu, Pákistánu, Somálsku a v dalších podobných zemích se stále více křesťanů a jiných náboženských menšin stává předmětem útlaku.

V těchto zemích extremisté nenechávají kámen na kameni. Dochází zde k obviňování z rouhání, k zákazu konverze ke křesťanství, každodennímu pronásledování, vraždám. Často jsou tyto akce namířené proti společenstvím, která žijí v těchto zemích mnohem déle než muslimové.

Paní předsedající, čtyři z pěti lidí, kteří jsou pronásledováni pro svou víru, jsou křesťané a v muslimských zemích je situace nejzávažnější.

Vyzývám Evropskou unii a její členské státy, aby se více angažovaly v boji proti tomuto náboženskému pronásledování, a vás se, paní Ashtonová, ptám konkrétně, jak bude vaše politika toto řešit?

  Nikolaos Salavrakos (EFD). – (EL) Paní předsedající, musím poblahopřát paní Andrikienėové k celistvé zprávě, kterou předložila. Chtěl bych všem připomenout, co říkali před 2 500 lety staří Řekové, totiž, že „člověk je mírou všech věcí“. O dvě století později říkali Římané, že „člověk člověku vlkem“. Chci zjistit, jestli je starověké řecké rčení filozofická fráze, nebo zda jsme o něco pokročili. Určitě jsme pokročili, až na to, že jsme nedosáhli požadovaného výsledku, pokud jde o ochranu lidských práv. Hospodářská a finanční krize, která vypukla v Evropě a ve světě, bohužel vedla k velkým problémům a postihla hlavně chudší vrstvy společnosti, které zbavila základního lidského práva na sebeúctu. Paní předsedající, paní baronko Ashtonová, musíme nejen mluvit, musíme jednat, musíme přijmout nezbytná opatření v oblasti sociální ochrany, bojovat proti sociálnímu vyloučení a ze všeho nejvíc musíme najít zaměstnání pro mladé lidi. Rád bych vám ještě jednou připomenul, že práce není zdrojem obživy, ale je prostředkem k sebeúctě a důstojnosti a mírovým podmínkám v Evropě.

  Angelika Werthmann (NI). – (DE) Paní předsedající, stupeň civilizace se neměří jen technickým pokrokem a prosperitou, ale stále více i tím, jak se dodržují lidská práva. To je citát z programu na téma lidských práv ve 21. století, který by nám měl sloužit jako varování. Důvěryhodnost Evropské unie v této oblasti by neměla být považována za samozřejmost a naše politika není imunní vůči tomu, aby měřila dvojím metrem.

Evropská služba pro vnější činnost nám nabízí příležitost, abychom na slova, která schvalujeme nejpozději vždy ve čtvrtek odpoledne, navázali i činy. Lidská práva musí být zohledněna ve všech oblastech zahraniční politiky EU. Vítám komplexní přezkoumání účinnosti všech nástrojů EU v této oblasti, protože nám zjevně nechybí politická vůle k nekompromisním požadavkům, ale musíme mít i vůli k jejich prosazování.

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Evropská unie je založená na hodnotách, jako je svoboda, demokracie, rovnost, zásady právního státu a dodržování lidských práv.

Pokud však Unie chce sehrávat významnou úlohu při prosazování lidských práv i ve světě, musí nevyhnutně rozvíjet soudržnou zahraniční politiku, ke které by měly odhodlaně přispívat i všechny členské státy. To, že Lisabonská smlouva nabyla účinnosti, je jedinečnou příležitostí pro významný posun vpřed v oblasti lidských práv a demokracie, která by se od nynějška měla stát ústředním prvkem v různých oblastech zvláště zahraniční politiky.

Rozhodnutí začlenit lidská práva do struktur Evropské služby pro vnější činnost má proto nesporný a rozhodující význam. Jsem však přesvědčený, že i vytvoření pozice zvláštního zástupce pro lidská práva by přispělo ke zvýšení soudržnosti a především k potřebnému zviditelnění vnějších činností Evropské unie v této oblasti.

Na závěr bych chtěl poblahopřát paní zpravodajce Andrikienėové k vynikající práci vykonané na výroční zprávě Evropské unie o lidských právech v období 2008 – 2009, která poskytuje podrobný přehled rozmanitých činností Evropské unie v oblasti lidských práv a demokracie ve světě.

  Michael Cashman (S&D). - Paní předsedající, děkuji paní zpravodajce za její vynikající zprávu. Paní baronko Ashtonová, jsem nesmírně rád, že jste ve své funkci, protože z vaší minulosti je jasné, že se neváháte postavit za lidi, kteří nemají žádný hlas a kteří přišli o svá práva.

Lidská práva samozřejmě neznají hranice států. Neznají národní hranice. Jsou univerzální. Univerzálnost z tohoto hlediska však nefunguje v celém světě. Máme smlouvy se zeměmi, jako jsou africké, karibské a tichomořské země, kde jsou kriminalizována práva lesbiček, gayů, bisexuálů a transsexuálů. Jejich práva nejsou dodržována a dokonce i v rámci dohody z Cotonou se klade otázka, zda mají být práva těchto lidí respektována.

Právě proto potřebujeme silné ředitelství pro lidská práva v rámci Služby pro vnější činnost, abychom zajistili soudržnost této politiky v rámci rozvojové pomoci, obchodu a zahraničních věcí – jak jste uvedla ve svém prohlášení.

Máme dohody o volném obchodu, v jejichž rámci nebyl článek 2, čili ustanovení o lidských právech, nikdy skutečně uplatněn. Parlament vydává doporučení, ale obávám se, že Rada ustupuje. Čekáme tedy od vás, že při obraně lidských práv u všech těchto zemí, se kterými udržujeme vztahy, projevíte silné vůdcovství.

Rád bych také Radě poblahopřál k tomu, že v roce 2009 přijala tzv. sadu nástrojů pro lesbičky, gaye, bisexuály a transsexuály. Tyto nástroje umožňují Evropské službě pro vnější činnost věnovat se základním právům těchto osob. Přeji vám vše nejlepší, věřím vám a tato sněmovna vám plně důvěřuje.

  Edward McMillan-Scott (ALDE). - Paní předsedající, vystupuji jako místopředseda Evropského parlamentu pro demokracii a lidská práva a děkují paní Andrikienėové za její vynikající zprávu.

Paní Ashtonová hovořila ve svém projevu o nových strukturách v rámci Evropské služby pro vnější činnost – respektive o nich nemluvila. Když jsem před mnoha lety zakládal Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva, domníval jsem se, že je nutné mít strukturu pro zajištění demokracie a dodržování lidských práv. To stále platí. Mimochodem, Komise ho chtěla zrušit a začlenit otázku lidských práv a demokracie do všech externích programů. Paní Ashtonová ve svém projevu o tomto začleňování nemluví, ale obávám se, že když se mluví o stříbrné niti, která je tak tenká, že hrozí, že se při prvním tlaku přetrhne, mluví o jakési filigránové zahraniční politice. Myslím, že potřebujeme víc než to. Chtěli bychom – jak již zde bylo správně řečeno –, aby bylo v rámci Služby pro vnější činnost vytvořeno ředitelství pro lidská práva a demokracii a aby byl případně jmenován zvláštní zástupce.

Stejně jako paní Hautalaová jsem i já navštívil minulý týden Oslo a chtěl bych se zmínit o jedné jediné věci. Bylo tam asi tisíc lidí – seděl jsem hned za paní Pelosiovou – spojených přes Atlantik: politici, diplomaté, úředníci a nevládní organizace, radostně spojení kolem Evropské unie. Když došlo k ovacím ve stoje, bylo to jednomyslné – žádná vlna, žádný roztříštěný přístup. Všichni jsme se postavili, protože jsme stáli jako západní občanská společnost za souborem zásad. Takže až bude Evropská unie v budoucnu projektovat svou měkkou sílu, musí také projektovat zásady. Těšíme se, paní baronko Ashtonová, že je budete podporovat.

  Tomasz Piotr Poręba (ECR). – (PL) Paní předsedající, zpráva paní Andrikienėové je určitě sáhodlouhá, ale jsem hluboce přesvědčen, že nevyčerpává všechny otázky týkající se dodržování lidských práv ve světě v roce 2009. Věnuje mimořádně málo prostoru rostoucímu fenoménu pronásledování křesťanů, k němuž v současnosti dochází nejen ve třetích zemích, ale i v Evropě. Evropská unie má dostatek politických a diplomatických nástrojů, aby těmto jevům mohla předcházet a kategoricky a rezolutně je odsoudit.

Druhá věc, o které by Unie neměla mlčet, je otázka dodržování lidských práv v Rusku. Zdá se mi, že dohoda o spolupráci, která se v současné době s Ruskem vyjednává, je tím správným okamžikem, kdy bychom měli důrazně vznést konkrétní dotaz týkající se dodržování lidských práv v této zemi. Nesmíme totiž zapomínat na lidi, kteří jsou v Rusku pronásledováni, na politiky, zástupce nevládních organizací a podnikatele, kteří jsou stíháni jen proto, že mají odvahu a sílu domáhat se pravdy o fungování své země.

  David Campbell Bannerman (EFD). - Paní předsedající, když všichni společně odsuzujeme flagrantní porušování lidských práv v zemích, jako je Írán a Čína, musíme je začít odlišovat od značně přehnaného průmyslu lidských práv, který se inspiroval od EU. Veřejnost je nyní tímto festivalem lidských práv ošálena. Máme základní listinu lidských práv EU v Lisabonské smlouvě, máme Evropský soud pro lidská práva, který se snaží dát britským vězňům – a to i vrahům a pedofilům – volební právo. Máme přehnaná práva EU v oblasti zaměstnanosti a práva na náhradu škody ve stylu Ameriky, či vnitrostátní právní předpisy, jako je katastrofální zákon o lidských právech ve Spojeném království, který zahraničním teroristům a zločincům umožňuje žít v Británii, protože na jejich práva se nyní pohlíží jako na důležitější, než jsou práva slušných občanů, které ohrožují.

Pravdou je, že vznešený případ lidských práv se tak příliš často dostává na hluboké dno a právníci vydělávající miliony pak ještě zvyšují svá bohatství obranou neopodstatněných práv teroristů, zločinců a chamtivců. To musí přestat.

  Franz Obermayr (NI). – (DE) Paní předsedající, skutečnost, že EU zintenzivňuje své aktivity v oblasti lidských práv a že tyto zprávy konkrétně řeší problém pronásledování a diskriminace křesťanské menšiny, je krokem správným směrem. V mnoha zemích, z nichž některé mají úzké kontakty s Evropskou unií, jsou křesťané velmi vážně pronásledováni. Příkladem je Egypt, Írán, Irák a samozřejmě Turecko, kde křesťané v některých případech bojují o své přežití, a to jak z ekonomického, tak z fyzického hlediska. Na to, abychom donutili tyto země, aby prokázaly větší toleranci a chránily své menšiny, nepotřebujeme novou pracovní pozici, jako je například plánovaná funkce zvláštního zástupce pro lidská práva. To zbytečně zvýší náklady a není zaručeno, že to bude efektivní, protože již dnes máme dostatek prostředků pro vyvíjení nátlaku. Musíme přijmout zvláštní opatření. Musíme se postarat o to, aby Evropská unie nepodepisovala s těmito zeměmi žádné smlouvy a neposkytovala jim žádnou finanční podporu, dokud se nezavážou, že budou dodržovat lidská práva a chránit menšiny, zejména křesťany.

Dámy a pánové, finanční argumenty jsou velmi silné, zvláště když nefungují humanitární argumenty. A co je nejdůležitější, rozumí jim lidé po celém světě.

  Kinga Gál (PPE). – (HU) Paní předsedající, paní baronko Ashtonová, nejprve mi dovolte, abych poblahopřála své kolegyni, paní Laimě Andrikienėové, k její vynikající zprávě. Počet pozměňovacích návrhů, který dosáhl rekordních rozměrů, si od ní vyžádal obrovskou práci, kterou výborně a elegantně zvládla, a výsledkem je výjimečně dobrá zpráva. Jsem velmi ráda, že se v ní klade důraz na nejzranitelnější skupiny, které vyžadují nejvyšší stupeň ochrany, jako jsou děti, původní obyvatelé a národnostní menšiny. Upřímně doufám, že se setkají s otevřeností naše sdělení formulovaná ve zprávě, pokud jde o strukturu Služby pro vnější činnost a budoucího vysokého zástupce pro lidská práva. Očekáváme, že vysoká představitelka paní Ashtonová zajistí, aby lidská práva dostala v nové struktuře speciální místo a aby celou prací Služby pro vnější činnost prostupovaly – kromě poskytování potřebných organizačních podmínek – i otázky dodržování lidských práv.

Duch Lisabonské smlouvy vytvořil novou situaci, která po nás bude vyžadovat, abychom v této oblasti jednali důsledněji a aby nerespektování tohoto ducha nedovolilo oslabení důvěryhodnosti Evropské unie. Jako zpravodajka pro zprávu o situaci základních práv v Evropské unii jsem obzvláště potěšena, že tato rozprava se koná na plenárním zasedání Parlamentu ve stejnou dobu a že jak zpráva o situaci v oblasti základních práv v Evropské unii, která byla dnes přijata, tak i zpráva o lidských právech, o níž právě diskutujeme, vysílá poselství, podle něhož považujeme ochranu a důsledné uplatňování základních a lidských práv a zamezení dvojího standardu za stejně důležité v rámci Evropské unie i mimo ni.

  Marek Henryk Migalski (ECR). – (PL) Paní předsedající, mám radost ze dvou věcí. Za prvé z toho, že se lidská práva stala nedílnou součástí práce Evropské služby pro vnější činnost, což je velmi dobrá věc. Aparát Evropské služby pro vnější činnost by se měl využít právě pro tento účel – na podporu a na ochranu lidských práv na celém světě. Druhá věc, která mě těší, je tato: jako člen delegace Evropské unie do Ruska jsem velmi potěšen, že tato zpráva obsahuje části věnované dodržování lidských práv v Rusku a že jsou zde zmíněni konkrétní obránci lidských práv. Podpora z Bruselu a ze Štrasburku pro lidi, kteří v Rusku bojují za lidská práva, je mimořádně důležitá. Myslím, že tato zpráva si zaslouží naši podporu už proto, že se těmto lidem tolik věnuje. Myslím, že toto je směr, kterým bychom se měli vydat, a apeluji na paní Ashtonovou, aby tak činila.

  Bogusław Sonik (PPE). – (PL) Paní předsedající, rozprava o zprávě o stavu lidských práv ve světě časově kolidovala se smutnými událostmi, které potvrdily, že lidská práva jsou neustále porušována. Laureát Nobelovy ceny míru Liou Siao-po a laureát Sacharovovy ceny Guillermo Fariñas si nemohli své ceny převzít, protože nezískali od režimů, v nichž žijí, povolení opustit svou zemi. Včerejší návštěva biskupů z Iráku v Evropském parlamentu ukázala, že stále existuje obrovský problém s pronásledováním náboženských skupin. Pronásledování křesťanů na Blízkém východě včetně nedávného teroristického útoku na katedrálu v Bagdádu ukazuje, že se objevují nové metody porušování základních práv, na které by Unie měla přiměřeně a účinně zareagovat.

Chci se připojit k apelu předsedy Evropského parlamentu Jerzyho Buzka, aby byl problém bezpečnosti křesťanů v Iráku uznán jako priorita. Nemůžeme souhlasit s tím, aby se s křesťany zacházelo jako s občany druhé kategorie. Jak také můžeme pokračovat v přístupových jednáních s Tureckem, jestliže zde zůstává zavřený jediný křesťanský seminář v zemi? Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost nabízí diplomatická služba EU možnost zlepšit práci Unie v oblasti lidských práv. Tato práce by se měla soustředit na posílení mezinárodní spolupráce a zvyšování úrovně bezpečnosti. Prosazování demokratických hodnot a lidských práv by mělo být hlavním principem jednotné zahraniční politiky Evropské unie.

  Iva Zanicchi (PPE) . – (IT) Paní předsedající, paní baronko Ashtonová, dámy a pánové, jako místopředsedkyně Výboru pro rozvoj se zabývám problémy v mnoha zemích, zejména v Africe, kde jsou lidská práva běžně porušována a pošlapávána a někdy se na ně dokonce úplně zapomíná.

Právě minulou neděli jsem se vrátila z oficiální návštěvy Konžské demokratické republiky, kde jsem se mimo svůj oficiální program chtěla sejít se zástupci nevládních organizací působících v zemi a navštívit některé z center, kde pracují. A musím říct, že odvádějí opravdu velké množství práce. Setkala jsem se s oběťmi v zemi, kde je znásilnění vnímáno jako nástroj války, kde se ozbrojené skupiny i nadále dopouštějí masového znásilňování a dalších zločinů proti občanské společnosti, zejména proti ženám, starým lidem a dětem.

Chtěla jsem zmínit příklad Konžské demokratické republiky, protože jde o mou velmi čerstvou zkušenost. Obecně bych však chtěla apelovat na to, že je nutné důrazně a trvale odsuzovat brutální porušování práv žen. Mezinárodní společenství musí podstatně zvýšit finanční prostředky na kampaně na ochranu žen před znásilněním a jinými formami násilí, jako je mrzačení ženských pohlavních orgánů, které je také velmi vážným porušováním lidských práv a fyzické integrity žen.

  Barbara Matera (PPE). – (IT) Paní předsedající, paní baronko Ashtonová, dámy a pánové, vytvoření Evropské služby pro vnější činnost je historickou příležitostí pro řešení otázek lidských práv a demokracie. Je třeba zajistit zejména to, aby jednotlivé oblasti vnější politiky Evropské unie považovaly otázky dodržování a prosazování lidských práv za klíčové.

Je žádoucí dosáhnout větší součinnosti mezi delegacemi Evropské unie a velvyslanectvími členských států s cílem přijetí jediné strategie v oblasti lidských práv pro danou zemi, vzhledem k tomu, že se jednotlivé země značně liší konkrétními detaily.

Trest smrti, který je vykonáván v mnoha částech světa, je jednou z nejvíce nelidských forem prosazování práva.

Obavy vyvolává používání trestu smrti v Bělorusku, jež je jedinou zemí v Evropě, kde trest smrti stále platí.

Je důležité skoncovat se všemi formami porušování lidských práv žen, včetně mrzačení ženských pohlavních orgánů. Je nutné použít všechny politické prostředky na podporu rezoluce Valného shromáždění OSN vyzývající k přijetí mezinárodního moratoria na mrzačení ženských pohlavních orgánů.

Na závěr vyzývám k tomu, aby Komise a Rada vyvinula větší úsilí, aby se výroční zpráva o lidských právech rozšířila po celé Evropské unii.

  Csaba Sógor (PPE). – (HU) Paní předsedající, paní baronko Ashtonová, chtěl bych zdůraznit, že přestože Evropská unie dosáhla v mnoha oblastech nebývalé integrace členských států, v kodifikaci lidských práv výrazně zaostává za ostatními mezinárodními organizacemi. Plně podporuji prohlášení vyzývající členské státy, aby podepsaly a ratifikovaly všechny základní úmluvy o lidských právech OSN a Rady Evropy i související opční protokoly. Chtěl bych mezi nimi upozornit na Rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně národnostních menšin a Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků, přičemž budoucí podepsání Úmluvy o ochraně lidských práv ze strany EU by v této souvislosti mohlo posloužit jako dobrý příklad. Domnívám se, že lepší koordinace činnosti mezinárodních organizací působících v oblasti lidských práv má obdobný význam a mohla by být jedinou zárukou pro prosazení stanovených práv a povinností.

  Maria Eleni Koppa (S&D). – (EL) Paní předsedající, Evropská unie brání lidská práva ve světě v souladu se svými zásadami a hodnotami. Máme však před sebou ještě mnoho práce. Naši efektivnost v tomto směru zlepšila Lisabonská smlouva. Všichni zde v Evropském parlamentu jsme přesvědčeni, že zastánci lidských práv musí ve své práci pokračovat. Řádné uplatňování již existujících nástrojů by mohlo poskytnout rámec pro ochranu lidských práv. Hlavní prioritou musí být ratifikace všech mezinárodních úmluv proti mučení a jiným formám nelidského zacházení. Zahrnutí doložky o lidských právech do všech obchodních dohod se třetími zeměmi a sledování jejího uplatňování jsou základní opatření k vyvíjení nátlaku a musíme na nich trvat. Zvláště by se mělo poukazovat na nezbytnou ochranu práv žen a dívek, včetně ochrany jejich sexuálního a reprodukčního zdraví.

  Antonyia Parvanova (ALDE). - Paní předsedající, v rámci naší dnešní rozpravy o lidských právech ve vnější i vnitřní politice Evropské unie bych se chtěla věnovat situaci žen v konfliktních zónách a zejména v Kongu, Gaze a Íránu, kde by se tato otázka neměla nadále přehlížet.

Ženy stejně jako děti trpí ničivými následky konfliktních situací nejvíce. Neměli bychom připustit, aby bylo porušování lidských práv týkajících se žen jen okrajovým problémem: Evropská unie by měla ve své zahraniční a humanitární politice ochranu práv žen upřednostňovat. Faktor lidských práv – a zejména postavení žen – padne ve velkém počtu třetích zemí příliš často za oběť ekonomickým zájmům některých členských států EU. Potřebujeme a dnes požadujeme vhodné a konkrétní kroky, které povedou k tomu, aby se ze zásad Evropské unie stal při její činnosti v rámci Unie i mimo ni skutečný nástroj prosazování lidských práv, se zvláštním zaměřením na práva žen.

  Rui Tavares (GUE/NGL). – (PT) Paní Ashtonová, jak se cítíte, když vlády například Francie nebo Portugalska zahánějí demonstranty ve chvíli, kdy jejich hlavní města navštíví čínští hodnostáři, aby je neviděli? Nebyl náhodou nápad na zřízení funkce vysokého představitele veden snahou, aby mohla Evropa mluvit v zahraničí, například v Číně, jednohlasně? Nemyslíte si, že mluví více než jedním hlasem?

Mohu se ze zvědavosti zeptat, proč vždycky sedíte vedle Rady? Jaká vás k tomu vede filozofie nebo ústavní teorie? Třetí otázka: chtěl bych, aby naši evropští diplomaté pohlíželi na lidská práva jako na svou každodenní prioritu, ne jako na druhou, třetí nebo čtvrtou prioritu, ale jako na hlavní prioritu. Co uděláte proto, aby někteří naši diplomaté mysleli na lidská práva jako na zaměstnání na plný úvazek, každý den? Nebylo by dobré zřídit za tímto účelem zvláštní ředitelství, jak již zde několik kolegů uvedlo?

  Andrew Henry William Brons (NI). - Paní předsedající, když jsme dnes ráno poslouchali nahrávku pana Fariñase z Kuby, zaujalo mě, že sebe i své kolegy označil za „nenásilnou“ opozici vůči kubánskému režimu. Myslím, že je velmi důležité dodržovat práva lidí, kteří nepáchají násilí, ani nepodporují násilí u jiných.

Abychom však nebyli v této věci příliš farizejští, musíme se vyrovnat s tím, že v některých zemích EU jsou lidé, např. pan Geert Wilders v Nizozemsku, stíháni za to, že mají nesouhlasné politické názory nebo kacířské názory na akademická témata bez náznaku podpory násilí. V Belgii byla kromě toho zakázána politická strana bez jakéhokoliv napojení na násilí. V Německu selhal pokus o zákaz strany u ústavního soudu jen proto, že se ukázalo, že důkazy vyrobili státní agenti. Ve Spojeném království podal proti naší straně státní orgán občanskoprávní žalobu, s výslovným záměrem nás zrušit.

  Salvatore Iacolino (PPE). – (IT) Paní předsedající, paní Ashtonová, dámy a pánové, lidská práva a politika Evropské unie se nacházejí na křižovatce. Zprávu paní Andrikienėové bychom rozhodně měli podpořit, neboť jasně uvádí, jaké konkrétní kroky je třeba ještě přijmout. Evropská služba pro vnější činnost může vykonávat svou činnost efektivně a spoléhat se přitom na všeobecně akceptovanou vnímavost členských států, ale potřebujeme komplexní a ráznou politiku, která se bude v případě potřeby umět ozvat.

Lidská práva musíme skutečně chránit. Mladí lidé, ženy, staří lidé, osoby se zdravotním postižením, lidé se zvláštní náboženskou a politickou orientací i lidé s odlišnou sexuální orientací musí být chráněni, stejně jako je nutné chránit právo lidí svobodně vyjádřit myšlenky. Parlament však dnes schválil některé důležité kroky, a jsme proto přesvědčeni, že jakýkoli program, který je skutečně zaměřený na ochranu lidských práv, lze skutečně a efektivně rozvíjet pouze prostřednictvím silného konkrétního dialogu se třetími zeměmi.

  Kyriakos Mavronikolas (S&D). – (EL) Paní předsedající, paní baronko Ashtonová, je radost slyšet, že vysoká představitelka pro zahraniční záležitosti Evropské unie jasně a bez jakýchkoliv neurčitých termínů říká, že podporujeme uplatňování základních svobod a lidských práv a že jako Evropská unie musíme udělat vše, co je v našich silách, pro zajištění uplatňování zásad a svobod, které jsou společné pro celý svět, abychom v tom mohli sehrát tuto pozitivní roli.

Znáte náš postoj: nesmírně si přejeme vytvoření speciálního útvaru pro lidské svobody a více než to, i dozoru a zástupců. Chtěl bych nicméně říct, paní baronko Ashtonová, že se musíme podívat i dovnitř, nejen vně EU. Já pocházím z Kypru a chtěl bych zdůraznit, že existuje dvě stě tisíc řeckých kyperských uprchlíků, kteří byli zbaveni svých základních lidských práv, nemají přístup do svých domovů, a že existuje turecká kyperská komunita utiskovaná tureckou okupací. Vytvořte si svou službu a mám pak pro vás radu a prosbu: svého prvního zástupce vyšlete do Kyperské republiky.

  Olle Schmidt (ALDE). – (SV) Paní předsedající, jeden z kandidátů na Sacharovovu cenu, Dawit Isaak, je stále držen bez soudu v eritrejském vězení; je vězněn již 3 370 dnů. Přistoupení k Evropské úmluvě o lidských právech poskytne Evropské unii větší příležitost doopravdy ukázat také své odhodlání bránit dodržování lidských práv za hranicemi Evropské unie.

Apeluji na vás, paní baronko Astonová, abyste využila této příležitosti ke zvýšení tlaku na Eritreu, aby tohoto evropského vězně svědomí, Dawita Isaaka, propustila. Musíme nyní ukázat, že to myslíme vážně, a musíme prezidentovi Eritreje vyslat jasný signál. Základním požadavkem všech jednání vedených s Eritreou musí být vydání Dawita Isaaka. Důvěřuji vám. Stejně jako řekl pan Cashman:

Věřím vám, důvěřuji vám, paní Ashtonová.

  Andrzej Grzyb (PPE). – (PL) Paní předsedající, nejprve chci poděkovat paní Andrikienėové za její zprávu. Chtěl bych také říci, že lidská práva jsou po přijetí Lisabonské smlouvy v nové situaci. Otázkou je, jak budeme tento nástroj používat. Nesmíme jen mluvit přímo o lidských právech, ale musíme je začleňovat do jiných kontextů, například když s celou řadou zemí mluvíme o obchodní politice. Jsou tato lidská práva pro naše partnery důležitá? Myslím, že reakce na to, co říká Evropský parlament, nebo například na dnešní udělení Sacharovovy ceny, ukazují, že názory Evropského parlamentu jsou důležité, protože se jim naslouchá.

Rád bych také hovořil o právech křesťanů ve světě. Zdá se mi, že už se objevilo tolik příkladů pronásledování křesťanů, že musíme rázně zareagovat. Myslím si také, že je důležité spolupracovat mimo jiné s Radou Evropy, s OSN, s Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a s veřejným ochráncem práv a se zástupci pro lidská práva jak v Radě Evropy, tak v některých členských státech, protože existuje mnoho velmi dobrých příkladů vlivu jejich práce na změny v postojích k lidským právům.

  Kristiina Ojuland (ALDE). - Paní předsedající, i když zpráva zahrnuje mnoho důležitých otázek, chtěla bych se zmínit jen o případu Sergeje Magnitského. Jeho tragédie ztělesňuje velký počet podobných případů, kterým se ještě nedostalo naší pozornosti.

Je důležité dát ruským úřadům jasně najevo, že tyto případy je nutné prošetřit v souladu s principem právního státu. Místo toho byli vyšetřovatelé a státní zástupci podílející se na smrti Sergeje Magnitského povýšeni a odměněni.

Takový postup je prostě neuvěřitelným překroucením spravedlnosti a Evropská unie a její členské státy před tím nesmí zavírat oči. Měli bychom mít na paměti mezinárodní závazky Ruské federace. Proto vás chci, vážení kolegové, pobídnout, abyste podpořili pozměňovací návrh 25, který navrhuje uvalit sankce na 60 ruských úředníků zapojených do tohoto případu, dokud nebude smrt Sergeje Magnitského řádně prošetřena.

  Jacek Protasiewicz, (PPE). – (PL) Paní předsedající, jako člen podvýboru pro lidská práva bych i já rád srdečně poblahopřál paní Andrikienėové k jejímu opravdu dobrému návrhu zprávy. Kromě toho bych jako předseda delegace Evropského parlamentu pro vztahy s Běloruskem chtěl vyjádřit své velké uspokojení, že zpráva obsahuje odkazy na situaci v této zemi. Mám na mysli zejména tu část, kde se uvádí, že je v Bělorusku trvale omezena svoboda sdružování včetně sdružování národnostních a etnických menšin a že je tam také omezena svoboda náboženských organizací.

Jsem rovněž rád, že zpráva hovoří i o omezení volného přístupu k internetu, v čemž je Bělorusko v Evropě v roli ostudného lídra. Doufám také, že paní Ashtonová, která je zde dnes přítomna, vynaloží veškeré úsilí, aby dialog na téma lidských práv, který byl s Běloruskem zahájen v loňském roce, přinesl hmatatelné výsledky, zejména pokud jde o ukončení represí proti obhájcům lidských práv a nezávislým běloruským novinářům.

  Heidi Hautala (Verts/ALE). - Paní předsedající, chtěla bych se zabývat otázkou, kterou vznesla řada kolegů, a tou je potlačování práv křesťanů. Moc si přeji, aby se ve jménu důslednosti kolegové stejnou měrou zajímali i o potlačování práv zástupců jiných náboženství, protože nám velmi často jiné země říkají, že jsme jednostranní a neobjektivní, takže si myslím, že to je to věc skutečné konzistentnosti a důvěryhodnosti.

Byla bych ráda, kdyby bylo hlavní zásadou zahraniční politiky EU v oblasti lidských práv zamezení jakýchkoli dvojích měřítek, a doufám, že se Evropský parlament bude této zásady držet.

Nakonec se chci zeptat paní baronky Ashtonové, zda bude reagovat na velké množství otázek, které tu zazněly v souvislosti s novými strukturami pro lidská práva v Evropské službě pro vnější činnost, neboť vzniknou ve velmi blízké budoucnosti.

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. − Paní předsedající, ráda bych vám všem poděkovala za příspěvky k této diskusi, která byla nesmírně užitečná.

Mohu jen říct, že nyní sedím na straně Rady, ale předtím jsem dnes seděla na straně Komise? Pohybuji se mezi těmito dvěma místy a musíme to dostat do zápisu, aby bylo jasné, že se pohybuji mezi oběma místy, takže mě prostě musíte chytit, když jsem tady.

Ještě jednou bych chtěla opravdu upřímně poděkovat paní Andrikienėové za práci, kterou odvedla, a poblahopřát jí k této zprávě, která je nesmírně užitečná.

Budu reagovat na tři konkrétní oblasti. Začnu otázkou, kterou nadnesla paní Hautalaová na samém konci a zmínila se o ní i celá řada kolegů.

Dovolte mi na začátku říct naprosto jasně: mluvím o zohledňování, o tzv. mainstreamingu, protože jsem až příliš často v životě byla svědkem toho, že se lidská práva odsouvala někam do kouta a posléze se řeklo, že se na věci stejně nic nezmění. Netvrdím, že toto Evropská unie dříve dělala. Tvrdím, že jsem rozhodnuta zajistit, že se to nesmí nikdy opakovat. Uvidíte, že jakmile tuto strukturu dobudujeme – protože zatím ji nemáme hotovou –, že lidská práva budou v rámci struktury plně uznávána, a přesvědčíme vás, že máme v rámci struktury odborníky, jak zde někteří kolegové žádali. Nehodlám však toto téma nechávat sedět v koutě. Chci, aby se stalo součástí všeho, co děláme: stříbrnou nití, ne filigránovým vláknem, ale stříbrnou nití, která je silná, je jasně vidět a každý se o ní bude moci přesvědčit. Tohoto chci během svého působení ve funkci dosáhnout a jsem stoprocentně odhodlaná se o to pokusit.

Bude to nějakou dobu trvat a objeví se věci, které nebudeme moci udělat tak, jak bych si přála, ale uděláme vše, co bude v našich silách. Záleží mi však na tom, aby tento Parlament chápal, co se snažím dělat a že se snažím zajistit, aby každý cítil odpovědnost. Ano, mělo by se to sledovat, ano, potřebujeme odbornou pomoc; ale není to jen na pár lidech v ESVČ. Je to na odpovědnosti každého. To je první věc, kterou jsem chtěla říct. Druhá věc je, že vám velmi brzy struktury představím a že budou fungovat. Na vás bude se přesvědčit.

Pokud jde o vedení pracovních skupin, předložíme naše návrhy na jmenování. Budu jmenovat předsedu pracovní skupiny, která bude mít na starost lidská práva, a pak bude možné se vrátit k otázce, která zazněla, totiž zda by lidé měli být v hlavních městech, nebo zda by měli sídlit v Bruselu. K tomuto bodu se vrátíme.

A konečně, pokud jde o struktury: už jsme spustili vzdělávací program pro nové vedoucí delegací, jedna část školení se týkala lidských práv. Velmi dobře znají své povinnosti a to, co od nich v tomto ohledu společně očekáváme. Tak prosím akceptujte, že lidská práva jsou součástí – základní součástí – struktury, ale jsem rozhodnutá zajistit, aby za ně nesli odpovědnost všichni.

Druhý bod se týkal rozsahu problémů. Uznávám to, co řada z vás říkala o náboženské víře, a souhlasím, že je to důležitá otázka. I o ní jsme tento týden jednali v Radě pro zahraniční věci.

Kolegové také zmínili nutnost zabývat se právy žen, dětí a lesbiček, gayů, bisexuálů a transsexuálů. Ve všem, co zde bylo řečeno, o různých lidech a různých zemích, vnímám zásadní bod týkající se lidských práv, tedy že na to, aby to pro vás platilo, stačí být člověkem. To jsou kritéria pro lidská práva a tak budeme přistupovat k této věci v rámci Služby pro vnější činnost. Tato práva patří všem.

Třetí věc, kterou jsem chtěla říct, je krátká zmínka o některých věcech, které se začínají dít a v nichž hrajeme určitou roli. Platí to zejména o práci, kterou vykonáváme v mezinárodním měřítku. Čtyři země letos uznaly Mezinárodní trestní soud a ratifikovaly jeho statut. Je to velmi důležité, protože jsme v tom sehráli svou roli: já osobně jsem napsala ministrům všech zemí, které statut dosud neratifikovaly, a požádala jsem je, aby tak učinily. Tyto země nám přímo odpověděly a statut ratifikovaly.

Stejně tak bych se chtěla zmínit o tom, jak je důležité, abychom se ve výboru Valného shromáždění OSN pokusili rozšířit podporu pro moratorium na trest smrti. Myslím, že to je hlavní a základní část práce, kterou bychom měli udělat. Jedná se o celosvětovou otázku, o něco, co všichni podporujeme, je to cesta vpřed, kterou bychom měli jít.

Takže jsou to tři oblasti: za prvé, zajistit správné struktury a to, aby lidé věděli a chápali, co je podstatou práce, kterou musí provádět; za druhé se při práci v oblasti lidských práv věnovat všem; a za třetí, způsoby, kterými můžeme být užiteční.

Poslední bod, o kterém chci mluvit, se týká toho, že si myslím, že více než cokoli jiného se musíme v rámci přezkumu snažit najít praktické a inovativní způsoby, jak předat naše sdělení. Chci, abychom při práci s lidmi v terénu v různých zemích, kde se setkáváme s obránci lidských práv, byli skutečně kreativní – a já taková jsem všude, kam se dostanu. Chci, abychom byli inovativní a kreativní při hledání nových způsobů, jak upozorňovat na tyto otázky lidských práv, nových způsobů nad rámec toho, co je tak či tak důležité vždy, a to jsou prohlášení, která vydávám já, prohlášení, která vydáváme jako 27 členských států, a prohlášení, která vydáváme jako orgán Evropské unie. Je o to, abychom našli způsoby, jak můžeme udělat pro řešení problémů co nejvíce. Jde o jednotlivce, organizace a společnou vůli být skutečně užiteční.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Isabelle DURANT
Místopředsedkyně

  Laima Liucija Andrikienė, zpravodajka. − Paní předsedající, nejprve bych chtěla říci, že jsem se dozvěděla, že překlad mého vystoupení do angličtiny nebyl přesný, což mě velmi mrzí. Ihned po této rozpravě si sama svůj projev do angličtiny přeložím a pošlu ho všem příslušným kolegům a také paní vysoké představitelce.

Za druhé bych chtěla poděkovat všem kolegům, kteří se zúčastnili dnešní rozpravy, za jejich pozitivní hodnocení i za jejich kritické připomínky. Pokud jde o kolegy pana Obermayra a pana Porębu, kteří mluvili o křesťanských menšinách v různých zemích, s tím, že tato otázka není ve zprávě řešena, ráda bych upozornila mimo jiné na bod 126. Ve zprávě je kapitola, která se zabývá svobodou náboženského vyznání, a křesťanské menšiny jsou také zmíněny v některých konkrétních bodech.

Úplně nakonec bych chtěla ujistit paní baronku Ashtonovou, že Parlament bude i nadále důkladně kontrolovat práci Evropské služby pro vnější činnost a bude kritizovat nečinnost nebo neúčinnost opatření přijatých v oblasti lidských práv. V letošní zprávě jsme jasně konstatovali, že nejsme spokojeni s tím, že Evropská unie stále nemá jasná měřítka pro posuzování toho, zda opatření týkající se lidských práv přinesla výsledky. Také jsme vyjádřili zklamání nad nedostatečným pokrokem v oblasti dialogů a konzultací týkajících se lidských práv.

Paní baronko Ashtonová, Parlament urazil dlouhou cestu, při níž hledal společnou řeč v otázkách lidských práv, a to zejména těch nejcitlivějších. Vyplývá z toho, že Parlament má jednotný postoj k podpoře demokracie a ochraně lidských práv ve světě. Vyplývá z toho rovněž, že dny, kdy by Parlament jen přitakával Komisi nebo Radě, jsou pryč. Parlament je nyní důležitým hráčem v oblasti lidských práv. Všechny subjekty, které působí v této oblasti, to budou muset vzít na vědomí

Chtěla bych poděkovat všem, kteří se této rozpravy zúčastnili.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra ve 12:00.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) Skutečnost, že Evropská unie zintenzivňuje své aktivity v oblasti lidských práv a že otázka pronásledování a diskriminace křesťanské menšiny je v této zprávě výslovně uvedena, představuje zásadní krok správným směrem.

Křesťané jsou stále vážně pronásledováni v mnoha zemích, z nichž některé mají úzké kontakty s Evropskou unií. Jen několik příkladů: v Egyptě, Íránu, Iráku a Turecku bojují křesťané o přežití, a to jak ekonomicky, tak fyzicky.

Na to, abychom donutili tyto země, aby prokázaly větší toleranci a chránily své menšiny, nepotřebujeme novou pracovní pozici, jako je například plánovaná funkce zvláštního zástupce pro lidská práva. Zvýší to náklady a není zaručeno, že to bude efektivní.

Máme dostatek prostředků pro vyvíjení nátlaku v oblasti obchodních zájmů a mezinárodních obchodních vztahů. Musíme se postarat o to, aby Evropská unie nepodepisovala s těmito zeměmi žádné smlouvy a neposkytovala jim žádnou finanční podporu, dokud se nezavážou dodržovat lidská práva a chránit menšiny, zejména křesťany.

Finanční argumenty patří mezi nejsilnější a rozumí jim lidé po celém světě.

  Joanna Senyszyn (S&D), písemně. – (PL) Dodržování lidských práv je jedním ze základů demokracie a hlavní hodnotou, na níž je založena idea Evropské unie. Lidská práva proto zaujímají v práci Evropské unie a našeho Parlamentu zvláštní místo. Evropský parlament ve své výroční zprávě o lidských právech zdůrazňuje své odhodlání chránit tato práva po celém světě. Parlament od roku 1988 uděluje Sacharovovu cenu lidem a organizacím, kteří se zvlášť zasloužili o boj za lidská práva. Letošní laureát bude znám již tento týden.

V souvislosti se zprávou za rok 2009 apeluji na členské státy, aby podepsaly a ratifikovaly všechny hlavní úmluvy OSN a Rady Evropy o dodržování lidských práv. Má-li být boj proti porušování lidských práv na celém světě efektivní, musíme jednat společně a v souladu se zásadami práva a pořádku, které jsou v této souvislosti mezinárodně přijímány. Proto je pro Evropskou unii jako lídra v oblasti obrany lidských práv důležité, aby členské státy své mezinárodními závazky v této oblasti řádně plnily.

Obzvlášť odpudivé je nedostatečné dodržování práv bezbranných dětí. Proto podporuji definitivní zákaz dětské práce a to, aby byly na boj proti zneužívání dětské práce vyčleněny další finanční prostředky. Je otřesné, že ve 21. století je na světě 215 milionů dětí, které jsou nuceny pracovat, přičemž z toho zhruba 115 milionů dětí musí vykonávat těžkou otrockou práci. Nemůžeme dovolit, aby ekonomická krize situaci těchto dětí zhoršila.

  Indrek Tarand (Verts/ALE), písemně. – (FR) Jsem rád, že Evropský parlament dnes přijal nezbytné sankce proti ruským úředníkům podílejícím se na procesu a smrti Magnitského. Rusko, stát, který není právním státem a v němž jsou každodenně lidská práva ignorována, si nezaslouží pozornost, kterou mu Francie věnuje. Proto důrazně odsuzuji, že Francie prodala do Ruska francouzskou válečnou loď třídy Mistral a velmi toho lituji.

  Traian Ungureanu (PPE), písemně. – Zpráva paní Andrikienėové je krokem správným směrem. Vztah mezi Evropskou unií a Ruskem je rozhodně zvláštní a měl by zůstat zvláštní, ale ne neobvykle zvláštní. Rusko je vázáno svými vlastními závazky, že bude chránit lidská práva a bránit své občany proti zneužívání ze strany státu. Případ Magnitskij, který je uveden ve zprávě, následuje po vraždách Politkovské, Estěmirovové a Barburovové. Jedná se o věc systému, nikoliv o posloupnost tragických nehod přesahující schopnosti ruského soudnictví. A přesto, vražda po vraždě, sdělují ruské úřady okolnímu světu, že tentokrát se viník určitě najde a potrestá. A jaký je výsledek? Zero, nula, nic! Ruská státní duma dokonce obvinila Evropský parlament ze zasahování do vnitřních záležitostí Ruska a použila spoustu lží, aby pošpinila zprávu paní Andrikienėové. Má-li si Evropa udržet svou důvěryhodnost jako obránce demokracie a lidských práv, měla by být zpráva paní Andrikienėové přijata tak, jak je, bez zvláštních ustanovení, pokud jde o neustálé porušování práv ze strany Ruska. Usnesení kanadského parlamentu již podpořilo zákaz cest a zmrazení účtů těch, kdo souvisejí s případem Magnitskij. Měli bychom tento příklad následovat a vyslat Rusku jasný a rozhodný vzkaz. Už je toho dost!

  Jarosław Leszek Wałęsa (PPE), písemně. – Trvalá ochrana lidských práv, kterou zajišťuje Evropská unie, již přinesla po celém světě své ovoce a v této éře globalizace musíme v našem úsilí pokračovat. Nelze popřít, že to je pomalý a někdy únavný proces, ale je důležité, abychom své cíle rozšiřovali a zabývali se situacemi z reálného světa s cílem vyvinout účinné strategie. Dále bych chtěl vyjádřit svou podporu pro ochranu obhájců lidských práv a pro politiku, která zajistí pokračující šíření demokracie do zemí, jež ještě tuto změnu neprovedly. Jak jsme viděli v případě posledních laureátů Nobelovy ceny a Sacharovovy ceny, je ochrana těchto obhájců lidských práv nanejvýš důležitá a tato opatření jsou krokem k tomuto cíli. Úsilí Parlamentu šířit demokracii a chránit lidská práva se i nadále vyvíjí a v dnešním globalizovaném světě se o nespravedlnosti dozvídáme rychlejším tempem. Tento přístup k informacím usnadňuje sledování situací po celém světě a reakce na ně. Musíme proto této výhody využít a pokračovat ve svém úsilí na zajištění toho, aby měli všichni lidé zajištěna základní práva, na jejichž ochraně jsme tak tvrdě pracovali.

15. Složení Parlamentu: viz zápis

16. Nová strategie pro Afghánistán (rozprava)

  Předsedající. (FR) – Dalším bodem programu je zpráva pana Arlacchiho jménem Výboru pro zahraniční věci o nové strategii pro Afghánistán (2009/2217(INI))(A7-0333/2010).

  Pino Arlacchi, zpravodaj. − Paní předsedající, zprávu, kterou dnes projednáváme, prakticky jednomyslně schválil Výbor pro zahraniční věci tohoto Parlamentu. Jde o výsledek jednoleté práce týmu, který jsem vedl, a opírá se o rozsáhlé konzultace v Kábulu a v Bruselu.

Tato zpráva se snaží vysvětlit paradox, proč bylo v Afghánistánu dosaženo tak malého výsledku, přestože se zde již devět let angažuje mezinárodní společenství. Vojenské operace v této zemi stály od roku 2001 více než 300 miliard EUR a několik tisíc lidských životů a dalších nejméně 40 miliard EUR bylo vynaloženo na civilní straně: celkem více než třicetinásobek současné afghánské HDP.

I přes toto obrovské úsilí je Afghánistán stále největším výrobcem narkotik. Je to stále jedna z nejchudších zemí na světě, kde je – pro většinu afghánské populace – život krátký, brutální a strašný, jak tomu bylo na našem kontinentu před pěti sty lety. Jen úmrtnost matek v Afghánistánu má více obětí než válka: více než 20 000 ročně oproti 2 300. Vysvětlení tohoto paradoxu není jednoduché. Je třeba vzít v úvahu opiovou problematiku i sílu povstaleckých nepokojů, společně s vírou v iluzi rychlého vojenského vítězství, která dominovala během prvních let mezinárodní přítomnosti. Kromě toho se přeceňovala legitimita ústřední vlády, stejně jako účinnost mezinárodní pomoci při obnově země.

Tato zpráva se nesnaží všechny tyto otázky zjednodušovat. Přijímá výzvu v plném rozsahu a tento dokument je pokusem navrhnout nové směry pro naše politiky. Zpráva se na otázku dívá z evropského hlediska. To znamená, že se na afghánskou krizi díváme z úhlu, který není jen zrcadlem amerického pohledu. Evropské hodnoty a principy jsou pro nás důležité. Mají vliv na to, jak na afghánský problém hledí evropští občané, kteří obecně nejsou zastánci vojenského řešení, protože jsme před více než 65 lety zavrhli myšlenku, že by válka a okupace cizích zemí mohly být dobrým řešením.

Dnešní Evropská unie je postavena na averzi k válce a tato zpráva tento pocit odráží. V konkrétní otázce Afghánistánu občané EU silně podporují civilní přístup jako alternativu k použití síly. Náš přístup není naivní, nejde, jak již bylo řečeno, o jemnost Venuše proti síle Marsu. Místo toho jde o moc rozumu, lidské solidarity, která se použije při řešení krize, jako je ta afghánská, k níž nelze přistupovat se zjednodušujícím řešením a mentalitou.

Tato zpráva navrhuje strategii, která nevylučuje omezené použití donucovacích prostředků. Bezpečnost lidí v Afghánistánu před teroristy a kriminálními útoky je nezbytným předpokladem rozvoje a tento Parlament je přesvědčen, že kombinace zásahů pro udržení míru, multilaterální diplomacie, domácích mírových jednání, účinných opatření na snižování chudoby, vytvoření demokratických institucí a ochrany práv žen jsou pilíře nové vítězné strategie v Afghánistánu i jinde.

Doufám, že zde nastíněnou strategii bude nový systém důkladně provádět, a chci využít této příležitosti a vyzvat paní baronku Ashtonovou, aby se připojila v tomto úsilí k Parlamentu.

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. − Paní předsedající, nejprve bych chtěla uctít památku Richarda Holbrooka, oddaného diplomata, bojovníka za mír a muže, který byl mým přítelem, na což jsem hrdá. Chci vyjádřit poklonu panu poslanci Arlacchimu za jeho komplexní zprávu a práci, kterou odvedl a která, jak vím, vyvolala v tomto Parlamentu v posledních několika měsících rozsáhlou diskusi. Já za sebe se těším na práci s ním i dalšími kolegy v Evropském parlamentu, která nás čeká v příštích měsících, neboť jsme vstoupili do etapy, kterou bych popsala jako zásadní fázi našeho působení v Afghánistánu.

Jak pan Arlacchi řekl, problémy, kterým čelí Afghánistán, se v jistém smyslu týkají nás všech. Násilný extremismus zasahuje i mimo region. Drogy pěstované a vyráběné v Afghánistánu nacházejí svou cestu do ulic Evropy. Naše působení bylo vedeno nutností zabránit Afghánistánu, aby se stal bezpečným útočištěm pro terorismus a trestnou činnost. Stejně důležité ale je, abychom podpořili lepší, bezpečnější a prosperující budoucnost pro obyvatele Afghánistánu. Bez toho nebude existovat žádné řešení.

V reakci na tyto výzvy chci nejprve říci to, co jsem už jinde říkala mnohokrát, že Evropská unie je v Afghánistánu na dlouho. Máme program pomoci do roku 2013 – a určitě bude prodloužen – a nyní jsme zvýšili základ naší pomoci na 200 milionů EUR ročně, zatímco doposud to bylo 150 milionů EUR ročně.

S těmito finančními prostředky jsme schopni dál podporovat zdravotnictví a sociální péči, správu věcí veřejných a právní stát, a přestože se nejvíce stále obáváme o bezpečnost, domnívám se, že v klíčových sociálních odvětvích jsme dosáhli určitého viditelného úspěchu.

Už jsem zde hovořila o zdravotnictví, kde má nyní například 80 % země nějakou formu přístupu k základní zdravotní péči, oproti méně než 10 % v roce 2001. Je také pravda, že zdravotní indikátory v Afghánistánu stále patří k nejhorším na světě, takže máme před sebou ještě dlouhou cestu. Z údajů OSN víme, že ve srovnání s rokem 2001 umírá v Afghánistánu každoročně o 40 000 méně dětí, což je výsledek výrazně lepší prenatální péče.

Co nejvíc pomoci také dále směřujeme přes struktury afghánské vlády, abychom zajistili, že si reformní proces povedou Afghánci sami. Přibližně 50 % naší pomoci jde buď prostřednictvím národních programů nebo svěřeneckých fondů, které přímo podporují afghánskou vládu. Je to dobré pro koordinaci dárců, pro budování místních kapacit a pro posílení afghánské odpovědnosti. Rovněž to je dobrý příklad pro další poskytovatele pomoci.

Stále je zde však prostor pro zlepšení mezinárodní koordinace. Musíme dělat více a lépe. Když se však podívám na to, co Evropská unie dělá, myslím, že jsme dosáhli skutečného pokroku, k čemuž výrazně napomohl příchod našeho nového zvláštního zástupce EU/vedoucího delegace Vygaudase Ušackase, který přicestoval do Afghánistánu letos v dubnu.

Naše politické signály jsou soudržnější a posilujeme koordinaci našeho rozvojového úsilí v rámci EU prostřednictvím akčního plánu pro Afghánistán a Pákistán, který v říjnu loňského roku schválila Rada ministrů.

Akční plán přináší nástroje, které používáme jak společně, tak je využívají v souladu s našimi politickými prioritami i jednotlivé členské státy. Tyto priority vyplývají především z kábulské konference, které jsem se v červenci zúčastnila.

Nejdůležitějším aspektem plánu je sladění našeho úsilí a našeho přístupu. Plán identifikuje oblasti, kde si jako Evropská unie myslíme, že bude naše akce nejúčinnější. Ministři Evropské unie pro rozvoj jednali pod mým vedením právě o těchto otázkách minulý týden v Bruselu.

Tím se v určitém smyslu dostávám k hlavnímu sdělení, které zde chci dnes předat, tedy že naší prioritou musí být realizace našich stávajících strategií. Strategický rámec existuje jak pro vojenskou, tak pro civilní sféru.

Minulý měsíc jsem se s oběma prezidenty zúčastnila zasedání Mezinárodních bezpečnostních podpůrných síll (ISAF) v Lisabonu, kde bylo schváleno předávání bezpečnostní odpovědnosti podle plánu přechodu NATO. V posledních měsících jsem se třikrát sešla s generálem Davidem Petraeusem, a i když je třeba ještě mnohé udělat, jsem přesvědčena, že současná strategie začíná skutečně účinkovat.

Pokud jde o civilní stranu, máme za sebou konferenci v Kábulu. Afghánskou vládu je třeba ocenit za organizaci a zaměření této červencové akce. Nešlo o obvyklý výčet žádostí a slibů ze strany dárců. Program se spíše zaměřil na to, jak nejlépe stanovit priority pro naše stávající zdroje a závazky a jak nasměrovat naše úsilí do schválených národních programů, které si připravili Afghánci sami.

Tyto programy národních priorit připravily půdu pro přechod v jednotlivých odvětvích a my je nyní musíme podpořit, což přesně dělá náš akční plán. Všichni víme, že udržitelný vojenský odchod z Afghánistánu není možný, pokud zde nebude existovat civilní rámec pro stabilitu, schopný udržet zemi pohromadě. Účinnější státní instituce, lepší správa věcí veřejných, přístup k základním službám, spravedlnost a právní stát jsou stejně důležité jako přísná bezpečnost.

Zvýšíme tedy své snahy o posílení afghánské kapacity a budeme spolupracovat s afghánskou vládou při vytváření efektivních a odpovědných státních institucí, zejména na nižších úrovních. Ve všech oblastech, v nichž působíme, jako je rozvoj venkova, prosazování práva, kontrola hranic a boj proti obchodu s narkotiky, se budeme snažit pomáhat s vybudováním místních afghánských institucí, budeme klást důraz na podporu právního státu a správy věcí veřejných a na boj proti korupci.

Pokud jde o otázku afghánských institucí, chci nakonec říct něco o afghánských závazcích. Naše úsilí o rozvoj bude udržitelné teprve tehdy, až bude afghánská vláda zodpovědnější a otevřenější. Musíme ji povzbuzovat k tomu, aby se na věci dívala z dlouhodobého hlediska. V současné době je polovina lidské kapacity v zemi přehlížena, zatímco na jiných příkladech ve světě jsme viděli, jak zásadní je zapojení žen do správy věcí veřejných a do rozvojového procesu. Když jsem se loni v červenci setkala v Kábulu se skupinami žen, byla jsem velmi překvapená tímto jejich nevyužitým potenciálem. Toto zůstane klíčovým prvkem našeho působení v Afghánistánu, ať už se to bude týkat politické podpory poslankyň v novém afghánském parlamentu nebo naší podpory zapojení žen do místních rozvojových projektů, jako je obecně uznávaný Národní program solidarity, který prostřednictvím Světové banky od roku 2002 financujeme.

Na závěr chci váženému panu poslanci Arlacchimu poděkovat za to, že ve své zprávě zvýraznil tolik důležitých otázek. Myslím, že přichází ve velmi vhodný okamžik, kdy je v sázce mnoho našich vojenských i civilních závazků.

  Charles Goerens, zpravodaj pro stanovisko Výboru pro rozvoj. – (FR) Paní předsedající, Afghánistán již nemá moc na výběr.

Za prvé, status quo již není reálný, protože síly NATO oznamují jedna po druhé své stažení z Afghánistánu, přestože ještě nevíme, zda je tato země schopna zajistit svou vlastní bezpečnost.

Za druhé, byl by řešením návrat k situaci před rokem 2000? Pokud zde vytvoříme útočiště pro teroristické sítě, vystavíme zemi opět zkoušce síly s cizími ozbrojenými silami.

Třetí možností by mělo být svěřit zemi umírněným Tálibáncům. K této možnosti se nejsem schopen vyjádřit, protože nám nikdo nemůže říct, co to znamená umírněný Tálibánec. Zeptejme se afghánských žen, které se dostaly z pekla a právě našly určitou svobodu.

Za čtvrté zbývá pokračování v úsilí o konsolidaci toho, čeho bylo dosaženo, a pokračování v boji za větší demokracii a větší rozvoj. Karzáí, který se snaží být ztělesněním této možnosti, naráží na zásadní překážku, a tou je jeho vlastní osoba. Dokud nebudeme mít jinou přesvědčivou alternativu, je toto jediná možností, která nám zůstává.

  Ioannis Kasoulides, jménem skupiny PPE. – Paní předsedající, naším nejdůležitějším bodem v této zprávě je protipovstalecká strategie v akčním plánu EU a děkuji panu Arlacchimu, že to správně chápe.

Musíme této strategii dát čas, aby začala fungovat v souladu s harmonogramem, který stanovil prezident Obama, podle něhož by měly veškeré vojenské a policejní operace v Afghánistánu skončit o roku 2014. Konečná fáze bude nepochybně ryze politická, kdy bude nutné dosáhnout dohody prostřednictvím jednání všech afghánských stran konfliktu.

Kontakty s Tálibánem jsou afghánskou záležitostí, ale měly by začít, až se povstalci přestanou cítit v pozici síly. Rozdělování pomoci a využívání soukromých dodavatelů je třeba přehodnotit tak, aby přinášely prospěch místním obyvatelům – a zcela jistě bez placení výpalného místním povstalcům kontrolujícím zásobovací trasy.

Stejnou pozornost – vedle bezpečnosti – bychom měli věnovat narkotikům, a to v zájmu života mladých Evropanů. Důrazně vystupujeme proti bodu 71, který odsuzuje používání bezpilotních letounů – což je nedílná součást protipovstalecké strategie. Co si asi pomyslí evropští vojáci v poli v případě, že Evropský parlament zamítne takto účinnou zbraň používanou v boji proti povstalcům? Apeluji na kolegy, aby hlasovali proti třetí části bodu 71.

  Norbert Neuser, jménem skupiny S&D. – (DE) Paní předsedající, paní baronko Ashtonová, Evropská unie se na základě rezolucí Organizace spojených národů podílí v Afghánistánu na řadě misí. Přišlo zde o život příliš mnoho mladých evropských vojáků. Mnoho vojáků bylo vážně zraněno nebo trpí duševním stresem způsobeným vojenskou službou. Tisíce civilních humanitárních pracovníků z Evropy každý den riskují život, aby pomohli k lepší budoucnosti Afghánistánu. Oni všichni a každý z nás má právo vědět, jak může toto působení Evropy v Afghánistánu vést k trvale udržitelnému úspěchu a jak dlouho budeme ještě v této zemi vojensky přítomni.

Co je třeba změnit či zlepšit a jaké jsou cíle nové strategie EU pro Afghánistán? Musíme vyvinout větší úsilí v oblasti civilní obnovy. Musíme konečně pokročit s přeškolením afghánské policie a soudnictví. Víme, že vojenské řešení se nenajde, a proto musíme zvýšit úsilí o dosažení politického řešení konfliktu, a to prostřednictvím EU a společné zahraniční politiky.

Musíme projevit odhodlání a pokročit s procesem vnitřního usmíření v Afghánistánu, do kterého se zapojí i umírnění členové Tálibánu. Musíme realizovat konkrétní iniciativy, zejména na regionální úrovni, které napomohou ke stabilizaci situace. To zahrnuje především účinný boj proti pěstování drog a obchodu s drogami. Naše strategie obsahuje řadu dobrých návrhů. Vyzýváme afghánskou vládu, aby projevila vůli zavést lepší systém správy, v němž nebude místo pro korupci.

Nová strategie Evropské unie však může být úspěšná jen tehdy, pokud již EU nebude hrát pasivní roli, ale aktivně zapojí i sousední země. Paní baronko Ashtonová, vkládáme ve vás naděje, spoléháme na vás a máte naši plnou podporu.

  Ivo Vajgl, jménem skupiny ALDE. – (SL) Paní předsedající, děkuji vám za to, že jste připomněla pana velvyslance Richarda Holbrooka. Je pravda, že bychom si ho měli připomenout právě dnes, když hovoříme o Afghánistánu, z vděčnosti za to, co udělal na podporu míru.

Afghánistán je pro svět, pro Evropskou unii a pro nás pro všechny problémem, se kterým bychom si mohli v jiných dobách a s jinými prostředky poradit poměrně rychle a efektivně. Dnes je zřejmé, že tento problém nemůže být vyřešen vojenskými prostředky a musíme hledat jiné cesty. Tato zpráva, kterou připravil pan profesor Pino Arlacchi, vnímavý znalec Afghánistánu a temné stránky globální politiky, pomáhá tyto cesty najít. I tak jsou zde denně nové oběti, umírají jak civilisté, tak uniformovaní bojovníci.

Zpráva nám dává nahlédnout do informací týkajících se zmeškaných investičních příležitostí, souvisejících nesrovnalostí a zneužívání humanitární pomoci, dále zisků z mezinárodní sítě obchodu s drogami a mylných přesvědčení vojenských vůdců. Dnes je zřejmé, že přítomnost al-Káidy už není v Afghánistánu hlavním problémem. Nicméně je to problém, který přenese boj proti mezinárodnímu terorismu do sousedních zemí a regionů, a to na tak dlouho, jak dlouho potrvají boje v Afghánistánu.

Zpráva varuje, že problémy týkající se lidských práv, postavení žen a vyhlídek, že se situace dětí přiblíží ke standardům, na jaké jsme zvyklí, se skutečně a dlouhodobě v Afghánistánu vyřeší pouze v případě, že se aktivně a důrazně zapojí afghánské orgány, náboženští vůdcové a občanská společnost. Musíme jim více než kdy předtím důvěřovat, že jsou schopni vybudovat společnost a stát na základech, které jsou blízké jejich definici svobody a jejich tradicím a hodnotám.

Tato zpráva je rozumným pokusem o definování klíčových problémů a možných řešení pro Afghánistán. Tato zpráva je pobídkou pro zodpovědnou a tvůrčí politiku Evropské unie v Afghánistánu.

  Nicole Kiil-Nielsen, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Paní předsedající, paní Ashtonová, dovolte mi, abych využila této příležitosti a poděkovala panu Arlacchimu za konstruktivní atmosféru, v níž jsme pracovali.

Tato zpráva nabízí velmi upřímnou a velmi přesnou analýzu nedostatků mezinárodní intervence v Afghánistánu, která probíhá od roku 2001. Schvalujeme její základní sdělení: řešení nebude vojenské. Válka je velmi drahá. Válka stojí lidské životy jak vojáků, tak místních obyvatel, a slouží pouze k posílení Tálibánu.

Jediné řešení je politické. Afghánci očekávají skutečnou investici do rozvoje jejich země, do podpory řádné veřejné správy a do vytvoření soudního systému. Problém základních práv, především práv žen, zůstává stále stejný.

Velmi nedávná zpráva mise Organizace spojených národů v Afghánistánu ukazuje, že afghánská vláda není schopná plně chránit práva žen a dívek. Cituji: „Dokud budou ženy a dívky vystaveny praktikám, které jim škodí, ponižují je a zbavují je jejich práv, nebude možné v Afghánistánu dosáhnout významného nebo trvalého pokroku.“

Pro zajištění ochrany práv afghánských žen potřebujeme nejen právní a ústavní záruky na papíře, ale především jejich rychlé a náležité provádění v praxi.

Národní shromáždění má v zemi jen malý vliv, neboť většina moci je soustředěna v rukou prezidenta Karzáího. Není-li příliš pozdě, musí Evropská unie poskytnout jednotlivým institucím a zejména nedávno zvolenému parlamentu neutuchající podporu, zaměřenou na posílení demokracie a právního státu.

  Struan Stevenson, jménem skupiny ECR. – Paní předsedající, za poslední rok jsem působil jako osobní zástupce úřadujícího předsedy OBSE v Kazachstánu a připravil jsem podrobnou zprávu o klíčových environmentálních otázkách, které se týkají Střední Asie. Poslal jsem vám kopii své zprávy, paní baronko Ashtonová.

Jednou z nejdůležitějších otázek, která má vliv na celou Střední Asii, je samozřejmě otázka přeshraničního využívání vody. Jak víte, mezi národy ve Střední Asii existuje velké a neustálé napětí, pokud jde o využívání vody, podle toho, zda jde o národ v horním nebo dolním povodí.

V průběhu svého šetření jsem ale přišel ještě na jeden aspekt tohoto problému, který myslím lidem s rozhodujícími pravomocemi na Západě uniknul. Ústředním pilířem afghánského hospodářství je zemědělství a veškerá obnova ekonomiky Afghánistánu po ukončení konfliktů bude znamenat masivní investice do zemědělství, kdy bude nutné například přesvědčit zemědělce, aby přešli od pěstování makovic na heroin na pěstování granátových jablek. To bude zase znamenat další potřebu obrovského množství již tak vzácné vody. Jinými slovy, tím, že pomůžeme vyřešit současný konflikt v Afghánistánu, mohli bychom bezděčně vytvořit řadu mini-Afghánistánů na dolnějších tocích řek, pokud se ještě zhorší dnešní akutní nedostatek vody.

Musíme zajistit náležité správné vyprojektování veškerých nových zavlažovacích systémů, s konkrétně navrženými kanály a nádržemi, s kapénkovými zavlažovacími systémy, jaké používají zemědělci ve Španělsku. Kromě toho musí být všechny významné energetické projekty využívající vodní elektrárny pečlivě vyprojektovány a postaveny tak, aby nijak neznevýhodňovaly uživatele vody níže po proudu v sousedních zemích.

  Joe Higgins, jménem skupiny GUE/NGL. – Paní předsedající, válka, kterou vedou Spojené státy a NATO v Afghánistánu, znamená pro afghánský lid naprostou katastrofu; jen v loňském roce zahynulo odhadem 30 000 Afghánců. Je to katastrofa také pro mladé muže a ženy, kteří jsou nuceni vstoupit do armády NATO a Spojených států a bojovat. Tento rok jich už bylo zabito přibližně 500.

Jak zpráva pana Arlacchiho jasně uvádí, po devíti letech je hospodářská a sociální situace v Afghánistánu zcela zoufalá. Počet lidí žijících v chudobě se dramaticky zvýšil. Je to skandální, když uvážíte, že ve stejné době bylo nemravně utraceno za zbraně hromadného ničení a válku a promrháno v korupci 300 miliard dolarů. K americké invazi do Afghánistánu nedošlo kvůli prosazování zájmů afghánského lidu, ale kvůli geostrategickým zájmům Spojených států ve Střední Asii, která je samozřejmě bohatá na energie, ropu a zemní plyn.

Zahraniční armády musí být staženy a bohatství, které existuje v Afghánistánu, by mělo být odebráno z rukou vlády Karzáího, zkorumpovaných majitelů půdy a válečníků a demokraticky předáno do rukou organizací rolníků, dělníků a chudých, aby mohli tyto zdroje využívat a rozvíjet ve prospěch obyvatel.

  Bastiaan Belder, jménem skupiny EFD. – (NL) Paní předsedající, jako zpravodaj, který má na starost vypracování postoje Evropské unie vůči Íránu, jsem se v usnesení o Afghánistánu zaměřil na úlohu Íránské islámské republiky v dějišti afghánské války.

Usnesení se však zabývá zajímavým vlivem Íránu jen velmi letmo a také podle mého názoru s malým ohledem na realitu. Zásadní otázka přitom zní, jak Evropská unie hodnotí skutečný vliv Íránu v Afghánistánu a jaké politické důsledky z toho vyvodí? Z tohoto důvodu položím paní vysoké představitelce tři dotazy a předpokládám, paní Ashtonová, že na ně odpovíte písemně. I já bych chtěl raději dostat konkrétní odpovědi.

1. Do jaké míry mají masové deportace afghánských uprchlíků ze strany Íránu destabilizující vliv na západní část Afghánistánu? Mám zde na mysli Nimruz a Herat.

2. Sdílíte oficiální afghánský názor, že se Írán snaží pod záminkou těchto deportací do země tajně dostat zahraniční teroristy?

3. Jaký druh pomoci poskytuje Evropská unie afghánským orgánům, pokud jde o přijímání velkého počtu uprchlíků z Íránu, aby se Teheránu zabránilo politicky zneužít této citlivé humanitární záležitosti a zařídit to tak, aby byl Kábul nezávislý a dostal se pod politický tlak?

  Nick Griffin (NI). - Paní předsedající, tato zpráva vyvrací lži britské politické třídy o afghánské válce. Neznám jména jednotlivých nevinných afghánských obětí této strašné afghánské války, ale vím, že to nemá nic společného s britskými zájmy. A znám jména 18 statečných mladých mužů z mého volebního obvodu, kteří zaplatili svými životy za toto šílenství jen v loňském roce.

Desátník Simon Hornby, Liverpool; praporčík David Markland, Lancashire; vojín Sean Dawson, Stalybridge; desátník Harvey Holmes, Hyde; desátník Terry Webster, Chester; svobodník Andrew Breeze, Manchester; příslušník námořní pěchoty Steven Birdsall, Warrington; příslušník námořní pěchoty Paul Warren, Preston; seržant Steven Darbyshire, Wigan; vojín Alex Isaac, Wirral; vojín Douglas Halliday, Wallasey; starší seržant Martyn Horton, Runcorn; vojín Thomas Sephton, Warrington; seržant David Monkhouse, Cumbria; ženista Darren Foster, Carlisle; svobodník Jordan Bancroft, Burnley; vojín Darren Deady, Bolton; gardista Christopher Davies, St Helens.

Je to trestuhodné mrhání statečnými mladými životy!

To, zda se měla, nebo neměla Británie do války pouštět, není pochopitelně věc Evropské unie. O tom rozhoduje britský lid a naši volení zástupci v našem parlamentu ve Westminsteru, stejně jako možná jednou v nějaký šťastný den rozhodneme, že postavíme pány Blaira, Browna a Camerona před soud pro válečné zločince, protože Afghánistán je stejně jako Irák zločinecká válka.

  Mario Mauro (PPE). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, sdílím s panem zpravodajem myšlenku, že k obrovským problémům, které v Afghánistánu přetrvávají, by se mělo přistupovat novým způsobem, tedy že musíme definovat jiné priority, než jaké jsme prosazovali dosud.

Sdílím rovněž jeho spokojenost s tím, že afghánský prezident pan Karzáí určil jako cíl rok 2014, kdy má začít období, ve kterém budou ve všech provinciích provádět vojenské operace pouze afghánské národní bezpečnostní síly, s tím, že se afghánská vláda zavázala postupně přebírat plnou pravomoc nad bezpečností země.

To vše by však nemělo znamenat, že mezinárodní společenství afghánskou záležitost opustí. Partnerství s Afghánistánem by se naopak mělo ve všech směrech posílit. Za prvé musíme podporovat investice do ekonomiky, protože to skutečně znamená investice do stability země. Je nutné to provést správným způsobem, tedy vytvořením modelu spolupráce na základě dialogu, do kterého se zapojí sociální organizace a místní instituce.

Hlavní otázkou, jak zpráva správně uvádí, je však skutečnost, že v Afghánistánu nelze dosáhnout stability a míru, aniž by stát v první řadě zajistil na svou vlastní odpovědnost bezpečnost občanů.

V tomto smyslu vyzývám pana zpravodaje Arlacchiho, aby, pokud je to možné, třeba prostřednictvím ústního pozměňovacího návrhu, revidoval pasáž o používání bezpilotních letounů, aby byla možnost jejich použití operativnější. Jedna věc je říct „zakazuje se používat bezpilotní letouny“ a jiná věc říct „omezíme na maximum použití tohoto technologického nástroje“ a pak možná přidat „aby to nemělo dopad na civilní obyvatelstvo“. Jsem si jistý, že můžeme dosáhnout kompromisu, jsem přesvědčen, že pan Arlacchi to dobře chápe a že má možnosti, jak to udělat. Rádi ho v této věci podpoříme.

  Kristian Vigenin (S&D). - (BG) Paní předsedající, to, co dnes projednáváme, je pravděpodobně jedna z nejdůležitějších zpráv o zahraniční policie a bezpečnosti za rok 2010. Chtěl bych poblahopřát panu Arlacchimu k jeho úsilí a výsledkům, kterých dosáhl. Výsledky naší současné politiky vůči Afghánistánu můžeme hodnotit za použití šokujících údajů o stoupající dětské úmrtnosti, snižující se průměrné délce života a rostoucí negramotnosti a chudobě. Pro srovnání, pět dnů války si vyžádá stejné výdaje, jaké by byly zapotřebí pro odstranění chudoby, a týden války stojí stejně jako 6 000 škol. Jsem si vědom toho, že srovnávání tohoto druhu není zcela korektní, ale můžeme si tak udělat představu o tom, v jak svízelné situaci se nacházíme. Zároveň se objevilo mnoho zpráv, které odhalily vážné nedostatky, zpronevěry a korupci při distribuci mezinárodní pomoci. Od roku 2002 sem Evropská unie a její členské státy nalily již více než 8 miliard EUR, aniž by to mělo nějaké hmatatelné výsledky.

Neméně alarmující je skutečnost, že výběr a výcvik rekrutů pro afghánské policejní síly nesplňuje ani minimální kritéria: 90 % členů policie je negramotných, pětina užívá drogy. Zmiňuji to proto, že nemůžeme hovořit o nové strategii pro Afghánistán, pokud si neuvědomíme skutečná fakta. Neexistují žádná snadná řešení nebo recepty, ale vybízíme k tomu, abychom si všichni uvědomili, že jediné řešení je politické, tedy řešení, které klade důraz na výrazné zapojení afghánských orgánů a občanů do rozvoje jejich země a které bude mít dlouhodobý dopad, neboť vytvoří stabilní předpoklady pro zastavení produkce opia a odstranění chudoby.

  Carl Haglund (ALDE). – (SV) Paní předsedající, nejprve bych rád poděkoval panu Arlacchimu, který na této strategii odvedl vynikající práci. Myslím, že je to skvělá názorná ukázka problémů, kterým čelíme, ale také chyb, kterých jsme se doposud dopustili. Doufám, že se z tohoto dokumentu poučíme, aby se naše působení v Afghánistánu zlepšilo.

Je zde několik věcí, které stojí za podrobnější zvážení. Za prvé, je zde poněkud radikální, ale důležitá myšlenka, abychom vedli vážné rozhovory s takzvaným „umírněným Tálibánem“. To je bezpochyby jediné východisko. Současně se domnívám, že pro mnohé z nás by bylo obtížné přesně stanovit, co a kdo skutečně je umírněný člen Tálibánu. Myslím si, že bychom o tom měli diskutovat a že nedávné události ukázaly, že tato věc nám všem není příliš jasná.

Další záležitost, které bych se chtěl věnovat, je otázka peněz poskytovaných na pomoc a toho, kde se tyto peníze berou. Myslím, že skutečnost, že budeme mít odvahu tuto pomoc v budoucnu přidělovat prostřednictvím rozpočtu afghánské vlády, představuje pozitivní vývoj. Koneckonců, je to pravděpodobně jediný možný způsob, i když myslím, že to musíme provádět s náležitou pozorností. Máme také důvod ukázat voličům v našich členských státech, že to sledujeme, a že zneužívání podpory nebude příliš významné.

V neposlední řadě si myslím, že je dobře, že se zpráva zmiňuje o úloze Pákistánu, protože to je také nesmírně důležitá otázka. Myslím, že v tom se všichni shodneme. Mezinárodní společenství má důležitou úlohu při vyvíjení tlaku na Pákistán, aby dělal to, co dělat má.

Závěrem bych chtěl říci, že v mé zemi se momentálně debata o Afghánistánu týká výhradně toho, zda by tam měla finská vojska zůstat, nebo ne, což není nijak zvlášť konstruktivní. Neexistuje žádná diskuse o podstatě věci, mluví se pouze o tom, zda by tam vojáci měli být, či ne. Totéž platí pro naše sousední země, například pro Švédsko, a proto iniciativy, jako je tato důležitá strategie, poskytují rozumný příspěvek k budoucí diskusi.

  Ryszard Czarnecki (ECR). – (PL) Paní předsedající, před čtyřmi lety jsem byl pozorovatelem při volbách do palestinské samosprávy. Vzpomínám si na klamný názor jednoho z nejdůležitějších lidí v Evropském parlamentu. Tato osoba mi řekla: „Páni, ti lidé z Hamásu jsou v podstatě příjemní, kultivovaní, přátelští lidé. Možná bychom s nimi měli jednat.“ Dnes slyším to samé. Dneska jsem slyšel, že bychom možná měli vyjednávat s umírněným Tálibánem. Je tu však otázka – co to je umírněný Tálibán, není to příliš flexibilní koncept? Chtěl bych varovat před přijetím takovéto linie.

Je jasné, že v Afghánistánu zahynulo mnoho vojáků – včetně vojáků z mé země, z Polska. Zahynulo až příliš mnoho vojáků, naše strategie je příliš nákladná a strategie NATO je také sporná. Nechtěl bych však vylévat s vaničkou i dítě a varuji před dialogem s lidmi, kteří mají ve skutečnosti cíle, jež jsou zcela odlišné od našich cílů.

  Philippe Juvin (PPE). – (FR) Paní předsedající, vím, že pan Arlacchi zná Afghánistán velmi dobře. Pravděpodobně patří k těm členům tohoto shromáždění, kteří znají tuto zemi a tento složitý region nejlépe.

Řekněme si však jasně, že tento text ve svém současném stavu představuje vážný problém. Nesouhlasím s poslanci, kteří jsou nadšení a plácají se po zádech, jaký tu máme dokument. Řeknu vám proč.

Podle mého názoru je hlavním nedostatkem tohoto textu to, že chce za každou cenu učinit zodpovědným za všechny problémy, které Afghánistán zažívá, Západ. Uvedu tři příklady. Za prvé pan Arlacchi píše, že od doby, kdy jsme v zemi přítomni, došlo jakoby náhodou ke zhoršení zdravotních podmínek. To je podivuhodné! Paní Ashtonová řekla přesný opak. Nikdo si toho nevšiml.

Za druhé, že podle bodu odůvodnění B, přečtěte si ho, dámy a pánové, jsou západní síly okupační. Ty členské státy v tomto shromáždění, které zažily okupaci, budou umět posoudit, co to slovo znamená.

Za třetí jde o bod 71, který se týká otázky bezpilotních letounů: dámy a pánové, já jsem před dvěma lety sloužil v Afghánistánu jako důstojník, jako vojenský lékař jsem se staral o německé, britské, polské, italské, francouzské a spojenecké afghánské vojáky. Ošetřoval jsem i Tálibánce. Mohu vám říci, že pokud zítra řeknete našim vojákům: „Nemůžete používat bezpilotní letouny“, znamená to, jako byste řekli: „Běžte se potkat s nepřítelem zblízka, riskujte“. Nevím, zda si něco takového jako politikové můžeme vzít na odpovědnost.

Nepodceňuji složitost situace. Vím, že je válka krutá, ale myslím, že musíme tento antimilitarismus, tento zjednodušující antiamerikanismus, toto sebemrskačství západních sil, podle něhož jsou tyto síly příčinou všech afghánských neduhů, zastavit.

Domnívám se, dámy a pánové, že je všechno mnohem jednodušší. Nepřítelem je Tálibán, ne Američané, ani západní síly. Všechno je to velmi komplikované, ale musíme věci prezentovat opatrně.

  Thijs Berman (S&D). - Paní předsedající, rád bych se připojit k paní Ashtonové a také vzdal hold Richardu Holbrookovi. Obdivoval jsem ho za Dayton a setkal jsem se s ním na jedné fascinující večeři v Bruselu, kde mě velmi zaujal.

(NL) Paní předsedající, žádná strategie, která je primárně vojenské povahy, nemá šanci v Afghánistánu uspět. Počet našich vojáků tam vzrostl z 20 000 v roce 2001 na dnešních 150 000, a ani tak se bezpečnost nezvýšila.

Je zde stále více civilních obětí, více mrtvých vojáků a koaliční armáda, kterou, pokud kolega pan Juvin promine, že to tak říkám, stále větší počet Afghánců nyní považuje za okupační sílu.

Strategie by se měla zaměřit na obnovu země, místní správy, justice, školství, zdravotnictví včetně otázek žen, rozvoj venkova, ale bez opia. Koalice musí brát své vlastní zásady vážně. Slyšeli jsme tu krásná slova o boji proti korupci, ale proti korupci v okolí prezidentského paláce se nic neudělalo. Afghánci jsou z toho rozčarovaní a musí se to změnit.

Evropská unie musí posílit protikorupční úsilí afghánské policie a musí zajistit zřízení funkce státních zástupců. Afghánistán se neobejde bez spolehlivé správy.

  Zbigniew Ziobro (ECR). – (PL) Paní předsedající, účinný program pomoci pro Afghánistán nebude možné vytvořit bez stabilizace jeho vnitřní situace. Hlavním pilířem těchto opatření musí být zajištění bezpečnosti a vítězství v boji proti povstaleckým silám. K tomuto účelu je nutné zvýšit zapojení evropských států v rámci mise NATO a posílit síly Europolu, které, jak víme, ještě nedosáhly ohlášeného početního stavu. Je rovněž nezbytné odříznout síly Tálibánu od základen v Pákistánu a Péšáváru.

Americké ministerstvo zahraničí ve svých zprávách uvádí, že významným zdrojem financování partyzánů je obchod s narkotiky. To je další téma, v souvislosti s nímž by měla Evropská unie jednat. Měla by zvýšit prostředky na podporu zemědělců, aby přestali pěstovat mák. Myšlenku obsaženou ve zprávě, že bychom měli podpořit program generála Petraeuse, nepovažuji za opodstatněnou. Finanční prostředky by se měly získávat na regionálním základě, ale vedení musí být centrální. Další rozkládání Afghánistánu může vést k „somalizaci“ země a jejímu rozdělení mezi válčící kmeny.

  Marietta Giannakou (PPE). – (EL) Paní předsedající, mezinárodní společenství se o situaci v Afghánistánu velmi zajímá, nejen proto, že jsou tam vojenské síly, ale také proto, že zde byly a v budoucnu budou nasazeny síly, které budou příčinou teroristických útoků a vytvářejí mezinárodnímu společenství problémy. Skutečností, kterou bychom měli přijmout, je, že tyto fundamentalistické a teroristické síly existují v Afghánistánu již od 14. století.

Paní baronko Ashtonová, tento Parlament před čtyřiadvaceti lety hlasoval o zprávě vyšetřovacího výboru o drogách, která zahrnovala část o Afghánistánu a prognózu současné situace, jež se bohužel naplnila. Problém drog nelze odstranit pomocí jiných plodin. Plodinový program OSN v praxi selhal. Opium z Afghánistánu, které je podle odborníků považováno za nejlepší, financuje veškeré aktivity v Afghánistánu, Pákistánu i jinde.

Problém drog je proto nutné odstranit, ale ještě důležitější je, jak jste řekla, rozvojové úsilí, zlepšení situace ve zdravotnictví, snižování kojenecké úmrtnosti, jinými slovy, musíme těmto lidem ukázat model, který se jim bude líbit, který budou milovat, který budou chtít pro svou budoucí kvalitu života a který budou schopni včlenit do svého vnímání života. Takovýto model bude pochopitelně představovat pomoc pro ženy, protože ty Tálibán dostal do nesmírně poníženého postavení. Ženy v muslimských zemích jsou již tak v hrozné situaci a pod strašným tlakem. Zde je jejich postavení ještě horší. Evropská unie tu musí zůstat, paní baronko Ashtonová, a vaše zásahy musí pokračovat a musí si zachovat svou evropskou tvář, přesně tak, jak jste sama řekla.

  Ana Gomes (S&D). – (PT) Paní předsedající, Richard Holbrooke, kterému chci také upřímně vzdát čest, řekl před svou smrtí, že válku v Afghánistánu musíme ukončit. Faktem je, že tato země má pro evropskou a globální bezpečnost zásadní význam, a proto musíme, jak správně uvádí zpráva pana Pina Arlacchiho, napravit obrovské chyby spáchané v minulosti a musíme investovat do „afganistanizace“, přičemž na první místo je nutné dát bezpečnost afghánského lidu, jehož ochranu si musí vzít na odpovědnost přítomné zahraniční síly.

Nenechme se mýlit: právní stát a demokratické instituce nemohou zřizovat zkorumpovaní vojenští vůdci, zdiskreditovaní v očích lidu. Ukončení války v Afghánistánu závisí také na tom, jakou kontrolu bude mít demokraticky zvolená vláda nad vojenskou silou svého souseda Pákistánu, což je jaderná mocnost mimo dosah Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT). Pokud nebudou Evropané u těchto zásadních politických otázek strkat hlavu do písku, mohou v rámci Evropské unie a NATO pomoci ukončit válku v Afghánistánu a také sestup Pákistánu do pekla.

  Carlo Fidanza (PPE). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, i já se připojuji ke vzpomínce na Richarda Holbrooka.

Pokud by měla vypracování této zprávy na starost má politická skupina, byl by náš přístup nepochybně velmi odlišný od přístupu pana Arlacchiho, ačkoliv jsem mu vděčný za nadšení, se kterým se tak dlouho záležitosti Afghánistánu věnoval.

Tato zpráva je nyní zčásti v důsledku četných zásadních pozměňovacích návrhů, které předložila naše politická skupina, méně ideologická, pojmenovává kritické body, které se v průběhu tohoto devítiletého období objevily, ale stejně tak oceňuje pozitivní body a nejúčinnější linie rozvoje, které je třeba dodržovat, abychom afghánským orgánům pomohli dosáhnout obnovení plné suverenity.

Je sice pravda, že vojenská odpověď sama o sobě nestačí, ale musíme znovu důrazně zopakovat, že na jedné straně bylo v posledních měsících dosaženo významných vojenských úspěchů – stačí si vzpomenout na operace v oblasti Almonda a Kandaháru – a na druhé straně byly podniknuty účinnější kroky proti povstalcům, což je základním předpokladem k uklidnění tálibánských sil, které chceme přivést k jednacímu stolu.

Na toto vojenské zapojení, které si vyžádalo oběti tisíce mladých vojáků z kontingentu mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil, mezi nimiž bylo mnoho Evropanů a mnoho mladých lidí z mé země, můžeme být jedině hrdí, protože to není jen vojenské zapojení, ale rovněž pomoc při obnově. Přinášíme do této zdevastované země školy, mosty a civilní stavby, které pomohou při rozvoji zničených oblastí.

Navzdory kompromisům, kterých jsme dosáhli, se domnívám, že jsou ve zprávě stále ještě některé kritické otázky, zejména ty, o nichž se tu již hovořilo, tedy otázky týkající se nasazení bezpilotních letounů. Myslím, že je vážnou chybou úplně se zbavit možnosti využití tohoto nástroje, který se jeví jako velmi užitečný v některých oblastech na severovýchodu země, kde je obtížnější tálibánské síly vykořenit a porazit.

Doufám, že zpravodaj tento bod ještě přehodnotí, protože jinak bych se připojil ke své skupině a hlasoval bych proti zprávě.

  Zoran Thaler (S&D). – (SL) Paní předsedající, rád bych poblahopřál panu Arlacchimu k jeho odvážné zprávě.

Dnes, kdy oprávněně vzpomínáme na diplomata pana Holbrooka a na to, co udělal pro mír, především na Balkáně, mi dovolte, abych citoval jeho prohlášení o penězích, které byly vydány na boj proti obchodu s drogami v Afghánistánu (1,61 miliardy USD). Cituji:

„Nejnehospodárnější a nejneefektivnější program, jaký jsem kdy ve vládě i mimo ni viděl.“

(SL) Konec citátu.

Podobně to platí pro vše, co se stalo v průběhu těchto nešťastných deseti let války v Afghánistánu. Nemám čas se věnovat tomu, proč jsme padli do pasti Bushovy administrativy, ale je fakt, že naši občané očekávají, že konečně ukončíme toto šílenství, které nás stálo přes 300 miliard EUR a bezpočet lidských životů. Jestliže jsme v roce 2001 byli někteří až příliš horliví jít do války, nyní je na čase převzít obtížné riziko míru. Naši občané to od nás očekávají. Očekávají také politické řešení a mají menší důvěru ve vojenské řešení.

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Paní předsedající, mám velkou radost, že politické skupiny ve Výboru pro zahraniční věci dosáhly u této zprávy konsensu. Výsledný text je mnohem přesvědčivější než původní návrh.

Na situaci v Afghánistánu je po devíti letech mezinárodní intervence stále co zlepšovat. Sociálně-ekonomické a bezpečnostní ukazatele se nijak viditelně nezlepšily a rozhodnutí byla často činěna bez dostatečného afghánského zapojení. Proto si myslím, že to, co zde chybí, není ani rámec, ani nástroje. Ve skutečnosti potřebujeme strategický plán, který bude v souladu se závazky v Afghánistánu. EU musí společně s NATO převzít vedoucí úlohu v mezinárodním úsilí, jehož cílem bude jednat s Afghánistánem jako se suverénním státem. Musím zdůraznit, že jediným politickým a diplomatickým řešením je zvýšení zapojení afghánské vlády. V tomto ohledu si myslím, že jedním z klíčových prvků zprávy je podpora nové strategie boje proti povstalcům.

Na lisabonském summitu byl dohodnut přesun do fáze přechodu, během které bude od roku 2014 postupně předávána odpovědnost za bezpečnost afghánským silám. Moje země nebude v souladu se závazkem, který přijala na začátku mise, stahovat své vojáky, dokud nebude afghánské území zcela bezpečné. Musím také zmínit důležitou pomoc Ruska, které souhlasilo s tím, že naše vojska a výzbroj mohou využívat jeho území jako tranzitní.

Ráda bych na závěr zdůraznila, že je nutné, aby v období přechodu byli vojáci ISAF, kteří ukončí operace, přemístěni do oblastí, kde bude bezpečnostní situace nadále nejistá. Toto opatření má mimořádný význam pro rumunské vojáky umístěné v jižním Afghánistánu. Region zůstane dál nestabilní, a to i přes úspěchy operací ISAF.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Rodi KRATSA-TSAGAROPOULOU
Místopředsedkyně

  Cristian Dan Preda (PPE). – (RO) Paní předsedající, v prvé řadě bych chtěl říct, že podporuji názor kolegy pana Juvina, a v úvodu chci vyjádřit politování, že zpráva neobsahuje ve svém titulu název „Evropská unie“. Nemyslím, že musíme mluvit jménem světového společenství, ale musíme hovořit pouze jménem Evropské unie. To jsem se snažil zdůraznit i v pozměňovacích návrzích, které jsem předložil. Samozřejmě to neznamená, že máme ignorovat spolupráci s našimi spojenci, zejména se Spojenými státy, jak můj kolega pan Juvin zmínil.

Nemyslím si, že je nějak zvlášť nutné se v tuto chvíli soustředit na zcela novou strategii. Domnívám se, že je lepší uskutečnit strategickou vizi přijatou na summitu NATO v Bukurešti před dvěma lety. V tomto ohledu si nemyslím, že má smysl navrhovat novou strategii, ale že je nutné jednat v souladu s touto přijatou strategickou vizí.

Na druhou stranu musíme určitě uznat chyby, kterých se v Afghánistánu dopustila vojenská koalice, a poučit se z nich. Nesmíme si však ani situaci před intervencí idealizovat a dívat se na ni přes růžové brýle. Jak již bylo zdůrazněno, je důležité podtrhnout, že jedním z hlavních cílů naší strategie v Afghánistánu je zbavit tuto zemi Tálibánu.

Musíme však také zdůraznit pozitivní aspekty intervence, zejména body z plánu generála Petraeuse. Afghánistán je dnes země, kde mají ženy větší práva, kde chodí více dětí do školy, kde funguje více továren a je postaveno více silnic. Toto lze přičíst tomu, jak jsme v této zemi působili. Využití civilních opatření, jako jsou vzdělávací programy, programy k vymýcení chudoby a programy pro obnovu a rozvoj, jsou nezbytným krokem pro zajištění míru v Afghánistánu.

Závěrem bych rád zdůraznil, že potřebujeme pragmatickou vizi, jakou navrhuje má politická skupina. Nezapomínejme, že ke zprávě pana Arlacchiho bylo podáno více než 400 pozměňovacích návrhů.

  Marielle De Sarnez (ALDE). – (FR) Paní předsedající, ráda bych se stručně zmínila jen o třech záležitostech.

Za prvé jsem na rozdíl od toho, co tu bylo řečeno, přesvědčena, že Evropská unie by měla mít svou vlastní strategii. V Afghánistánu máme muže, najaté vojáky, máme tam značné prostředky, které jsme tam dali k dispozici, a je tedy důležité mít vlastní přehled o tom, co se tam děje.

Za druhé se domnívám, že je naprosto nezbytné, aby z peněz mezinárodního společenství měli prospěch Afghánci. V posledních 10 letech tomu tak bohužel není, čehož jsme na místě každodenně svědky. Myslím si, že za to pravděpodobně z části nesou odpovědnost nevládní nebo humanitární organizace, ale z velké části – a to možná zpráva neuvádí dostatečně – je to, obávám se, kvůli vládní korupci a vládě, která upřímně řečeno není ani spravedlivá, ani příliš efektivní.

Za třetí, je zde otázka politického dialogu. Již řadu let se opravdu objevují pokusy zahájit s Tálibánem dialog. To není nic nového. Já osobně se domnívám, že dialog je nezbytný, ale že to bude velmi obtížné, protože vést dialog v době, kdy jsme v zemi ve slabé pozici a stažení vojsk je v pokročilém stádiu, bude samozřejmě velmi komplikované.

  Giovanni Collino (PPE). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, díky tomu, že byla schválena řada pozměňovacích návrhů, souhlasíme se zprávou pana Arlacchiho a s prioritami, které byly v jeho zprávě o budoucím vývoji Afghánistánu zdůrazněny. Mezi hlavní body politické a vojenské strategie, která byla dále posílena, patří zejména transparentní systém finanční podpory, vyškolení místních policejních složek, boj proti obchodu s drogami a koordinace mezinárodní pomoci.

Je důležité znovu zdůraznit nutnost zajištění kontroly a stabilizace oblasti s cílem oslabit působení sil Tálibánu a oživit mírový proces. Na závěr chci zdůraznit přínos skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) k dosažení společného textu a chtěl bych také vzdát hold úsilí a obětem vojáků z Mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil během jejich přítomnosti v zemi při obraně svobody a místních obyvatel.

  Katarína Neveďalová (S&D). – (SK) Paní předsedající, myslím si, že žádná válka nepřináší mír a prosperitu a to stejné platí i v Afghánistánu.

Měli bychom se zamyslet nad tím, že i když některé naše kolegy, hlavně z PPE, trápí, zda budeme podporovat nějaký druh letadel – já tedy nejsem vojenský expert a vůbec nerozumím tomu, o čem je tato debata –, tak si myslím, že bychom se měli mnohem víc zaměřit na to, co v této zprávě uvádí pan Arlacchi, neboť je to velmi důležité. Je to situace žen a dětí v této zemi. Určitě bychom se měli zaměřit více na podporu nediskriminace žen a boj proti diskriminaci. A určitě bychom se měli zaměřit na to, že mnoho dětí v Afghánistánu nemá například možnost chodit do školy a mnoho z nich žije pod hranicí chudoby.

Myslím si, že pokud nepodpoříme projekty na vzdělávání a zdravotnictví a budeme nadále investovat do vojenského řešení tohoto konfliktu, tak se nikam nedostaneme.

  Andrew Henry William Brons (NI). - Paní předsedající, zpráva pana Arlacchiho je dobře podložená a velmi poučná. Moje mírná kritika se týká toho, že působí, jako by si stěžovala na skutečnost, že Afghánistán není liberální demokracie vedená koalicí Zelených a liberálních demokratů v Brightonu.

V hrůzách, k nimž v Afghánistánu došlo, zemřelo 346 britských vojáků, mnoho dalších spojeneckých vojáků a tisíce nevinných Afghánců. Během tohoto období prudce stoupla kojenecká úmrtnost a úmrtnost matek a poklesla průměrná délka života. Zpráva tvrdí, že v roce 2001 se v Afghánistánu nepěstoval žádný mák, zatímco nyní, po devíti letech konfliktu a spojeneckého vlivu, je Afghánistán dodavatelem více než 90 % heroinu v Evropě.

Poukazování na to, že tam existuje diskriminace žen, je trochu nepřiměřené. Odpovědí je podpořit naše vojáky tím, že ukončíme válku a přivedeme je domů, aby chránili naše vlastní lidi proti domácím, ale importovaným teroristům.

  Norica Nicolai (ALDE). – (RO) Paní předsedající, ženy i děti jsou nepochybně důležité téma, ale ve zprávě pana Arlacchiho je důležitá její srozumitelnost. Tím myslím, že prezentuje legitimitu mezinárodní intervence v Afghánistánu a nezpochybňuje ji. Je však přirozené a politicky odpovědné, že rozebírá účinnost tohoto zásahu. Důvodem je to, že – sentiment dejme stranou – zásah trvající 10 roků může vrhnout naprosto špatný stín na efektivitu politických rozhodnutí v této otázce. Domnívám se, že jsme všichni zodpovědní těm, kteří nás volili, a že jsme povinni jim dát na tuto otázku odpověď.

Vítám srozumitelnost této zprávy také proto, že se zmiňuje o věcech, kterým se většinou v diskusi z různých důvodů vyhýbáme. Domnívám se, že tato zpráva představuje pouze výchozí bod. Musíme mít odvahu provádět pravidelné analýzy a hodnocení našich akcí, připustit, kde jsme udělali chyby, a když už jsme je udělali, musíme najít jiné řešení. Toto je jak zodpovědné, tak demokratické.

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Paní předsedající, ze zkušeností víme, že pomáhat intervencí zvenku lze tehdy, pokud většina obyvatelstva o takovouto pomoc zvenku stojí. Po letech intervenování v Afghánistánu vidíme, že Afghánci nám nerozumí, nestojí o naši pomoc, nerozumí naší civilizaci ani našim kulturním hodnotám.

Na Slovensku máme přísloví, které říká, že „komu není rady, tomu není pomoci“. Nechci tvrdit, že se Afgháncům nedá pomáhat, nemohou se však volit formy, které jsou vysloveně silové a násilné. Měli bychom se především orientovat na to, jak naši pomoc změnit a strukturovat tak, aby odpovídala potřebám afghánského lidu.

Zdá se mi, že je skutečně potřebné, abychom armádu postupně stáhli a odevzdali moc domácí správě, domácím politikům a přes domácí politiky potom pomáhali lidu Afghánské republiky tak, aby se dokázali ztotožnit s našimi civilizačními hodnotami, aby nám porozuměli, a potom snad budou ochotni a schopni naši pomoc akceptovat.

  Ioan Mircea Paşcu (S&D). - Paní předsedající, náš závazek zajistit stabilní samosprávný Afghánistán, který bude schopen zabránit tomu, aby v něm opět hledali útočiště teroristé, je silný a dlouhodobý, a potvrdila ho jak Evropská unie, tak NATO. Nicméně právě proto, že je náš závazek dlouhodobý, vidím v něm nejméně tři hlavní výzvy.

První souvisí s tím, že státní model, který nabízíme Afghánistánu, neodpovídá afghánské tradici. Afghánci se musí přizpůsobit a i my se musíme přizpůsobit a pomoci jim dosáhnout státního modelu kombinujícího modernost s afghánskou tradicí.

Druhou výzvou je, že bezpečnostní situace může i po roce 2014, kdy Afghánci zemi převezmou, i nadále vyžadovat naši mezinárodní vojenskou účast. Měli bychom být připraveni vážně uvažovat buď o prodloužení lhůty, nebo čelit následkům.

A konečně, třetí výzva souvisí s tím, že naší veřejnosti již dochází trpělivost, což by nás mohlo donutit zrychlit náš současný časový plán, aby se zabránilo alternativě jednoduše deklarovat vítězství a odejít domů. To by zničilo naši důvěryhodnost.

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. − Paní předsedající, mám jen několik závěrečných poznámek.

V první řadě bych ráda Evropskému parlamentu poděkovala. Byla to zajímavá a rozmanitá rozprava a chválím vás za neutuchající zájem a energii, které jste vložili do otázky našeho působení v Afghánistánu. To bylo v dnešní rozpravě velmi dobře vidět.

Jak jsem řekla na začátku, jsem přesvědčena, že Afghánistán je pro nás a pro naše občany důležitý a že Evropská unie zde musí právoplatně zůstat klíčovým hráčem. Doufám, že jsem na začátku správně vyjmenovala priority a plány na další období a to, že uznáváme, že je nutné najít rovnováhu mezi směřováním zdrojů prostřednictvím afghánské vlády a uznáním nutnosti zajistit vhodný způsob boje proti korupci a ochrany našich zdrojů.

Nadále působíme v klíčových odvětvích: ve zdravotnictví (jak jsem popsala), policii, justici, při rozvoji venkova a řízení země na regionální úrovni. Budování právního státu je pochopitelně zásadní. Navíc, jak jsem již říkala, se všechny tyto programy zaměřují na zajištění vybudování kapacit v místních afghánských strukturách a na to, aby se vládní priority zaměřily na boj proti drogovému průmyslu a na snižování korupce.

Ve svém projevu jsem také poukázala na význam zapojení a účasti žen na všech úrovních afghánské společnosti, a to i v politických strukturách. Vzala jsem na vědomí, co říkal pan Stevenson, a souhlasím s tím, že voda a zavlažování je stejně jako v mnoha jiných částech světa stále větším problémem.

Pane Beldere, slibuji, že vám odpovím písemně, jak jste si výslovně přál.

Na závěr chci ještě jednou poděkovat panu Arlacchimu za zprávu. Moc se těším, že budeme nadále diskutovat o klíčových bodech, které jsou v této zprávě uvedeny, i o dalších. Nakonec se vrátím k tomu, co bylo řečeno o panu velvyslanci Richardu Holbrookovi, a k tomu, že jeho poslední slova před jeho poslední operací se týkala Afghánistánu. To je pro něj velmi typické. Bude mi hodně chybět.

  Pino Arlacchi, zpravodaj. − Paní předsedající, tato rozprava byla velmi zajímavá a živá. Mám jen několik poznámek.

Za prvé chci říct, že jsem velmi rád, že nikdo nevyslovil kritiku čtyř hlavních bodů této zprávy. Zpráva požaduje reformu mezinárodní pomoci, likvidaci pěstování opiového máku, lepší koordinaci výcviku policie a podporu pro mírový proces. Všechny připomínky se týkaly jiných otázek a jsem rád, že po roce projednání ve Výboru pro zahraniční věci kolegové potvrdili svou podporu struktuře zprávy – která není jen „Arlacchiho zprávou“. Po schválení Výborem pro zahraniční věci je to zpráva výboru, která byla schválena téměř jednomyslně – 60 hlasy pro, jeden hlas byl proti. Obsahuje také několik kompromisů, na kterých se dohodly všechny politické skupiny, takže je velmi důležité se odvolávat na skutečný text zprávy, na její konečnou verzi.

Panu Juvinovi chci říct, že ve zprávě není žádná zmínka o okupačních silách v Afghánistánu. Ta byla v původním textu. V konečném textu se mluví o „koalici mezinárodních sil v místě“, v Afghánistánu. Tato část zprávy byla změněna pozměňovacími návrhy.

Nejdůležitější otázkou jsou bezpilotní letouny. Toto není zpráva o bezpilotních letounech. Jsou tam jen dva řádky jako výsledek kompromisu mezi politickými skupinami o otázce používání bezpilotních letounů. Jsem přesvědčen, že jsme již dříve mohli dosáhnout dohody, ale důvěřuji svým partnerům a všem odlišným stanoviskům a důvěřuji kompromisu, kterého jsme dosáhli. Zpráva nevyzývá k zákazu používání bezpilotních letounů. Mírně jej kritizuje, ale věřím, že lze v této věci nalézt shodu mezi jednotlivými skupinami.

Děkuji vám a děkuji také paní baronce Ashtonové. Doufám, že plně zohlední obsah této zprávy, která je velmi konkrétní a žádá uplatnění strategie odchodu z Afghánistánu.

  Csanád Szegedi (NI). – (HU) Paní předsedající, omlouvám se, že vystupuji teď, technicky vzato nechci položit otázku panu Arlacchimu, ale chtěl bych jen zdvořile vyjádřit malé připomenutí nebo adresovat otázku paní předsedající. Jsem nezařazený poslanec a my máme velmi málo příležitostí promluvit. Dnes jsem ani nedostal žádnou příležitost. Přišel jsem na tuto rozpravu o hodinu dříve, velmi zdvořile jsem šel dolů a sdělil jsem příslušnému zaměstnanci, že bych chtěl promluvit. Souhlasím s tím, je pochopitelné, že na to dnes nebo v této rozpravě nebyl čas a samozřejmě předložím své vystoupení pro dnešní zasedání písemně. Uvítal bych však, paní předsedající, a chtěl bych vás o to požádat, abyste věnovala větší pozornost a empatii nezařazeným poslancům, kteří bohužel nemají mnoho příležitostí promluvit. Velice vám děkuji a přeji vám úspěšnou práci.

  Arnaud Danjean (PPE). – (FR) Paní předsedající, chci jen opravit, co bylo řečeno, pan Arlacchi má naprostou pravdu, konečný text, který nám byl předložen, již neobsahuje v bodu odůvodnění B slova „okupační síly“. Překlady, a to zejména francouzský překlad, zkrátka nebyly v poslední verzi správné a francouzský překlad až do dnešního rána stále obsahoval výraz „okupační síly“, a proto můj kolega pan Juvin řekl to, co řekl.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Corina Creţu (S&D), písemně. – (RO) Strategie, která byla navržena a schválena v Lisabonu, znamená postupné předání kontroly nad oblastí, region po regionu, z rukou mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil ISAF do rukou afghánské armády. Její úspěch závisí na tom, jaká opatření přijme Pákistán, který je součástí problému a bude také nevyhnutelně součástí řešení. Navíc se nedomnívám, že můžeme ignorovat stále více evidentní působení Íránu v Afghánistánu. Nedávné události týkající se tohoto zapojení nás znepokojují.

Myslím, že tato strategie musí jít ruku v ruce s rozsáhlejšími, vysoce sledovanými civilními projekty, které podpoří rozvoj těchto regionů, v nichž je chudoba všudypřítomná a přítomnost ISAF a americké armády nepřinesla žádné zásadní změny. Po našem odchodu za sebou nemůžeme nechat stejné problémy, které způsobily vzestup Tálibánu k moci během posledních deseti let. Doufám, že tato nová strategie bude fungovat a umožní Afghánistánu získat zpět mír a stabilitu.

  Krzysztof Lisek (PPE), písemně. – (PL) Dosavadní strategie v Afghánistánu nepřinesla očekávané výsledky. S radostí jsem přijal vytvoření harmonogramu týkajícího se zapojení NATO v Afghánistánu a podepsání prohlášení o dlouhodobém partnerství s touto zemí v průběhu summitu NATO v Lisabonu. EU také představuje konzistentnější a koordinovanější postoj k regionu, který bere v úvahu občanské aspekty a význam regionální spolupráce.

Měli bychom pokračovat v podpoře reforem určených k boji proti chudobě, diskriminaci žen a výrobě opia. Naše úsilí se musí soustředit na zlepšení dodržování lidských práv a veřejného pořádku, budování právního státu a plného začlenění Afghánistánu do mezinárodního společenství. Mělo by také zahrnovat budování a reformu veřejné správy a veřejných služeb prostřednictvím vzdělávacích programů, pomoc při výstavbě a využití stávající infrastruktury a poradenství ze strany Evropské unie.

Na stanovování a realizaci priorit by se měl podílet Afghánistán, který bude pomáhat při budování občanské společnosti a zajistí, aby Afghánci převzali odpovědnost za zemi. Současně nesmíme zapomínat na zajištění bezpečnosti pro lidi, které do Afghánistánu vyšleme – školitele a členy ozbrojených sil, jejichž úkolem bude sledovat, jak se tyto plány uvádějí do praxe. Nemůžeme souhlasit s ukončením používání dálkově řízených letadel, protože by se tím výrazně zhoršila bezpečnost těchto lidí. Naše strategie by měla brát v úvahu jak bezpečnost občanů Afghánistánu, tak našich zástupců, kteří pracují pro rozvoj země.

  Helmut Scholz (GUE/NGL), písemně. – (DE) Zpráva o nové strategii pro Afghánistán představuje tolik potřebný obraz o situaci v této zemi. Tato zpráva jasně ukazuje, že strategie NATO týkající se řešení složitých politických a vojenských problémů vojenskými prostředky selhala. Proto zpráva od mezinárodního společenství výslovně požaduje novou strategii se zaměřením na obnovu občanské společnosti. Vítám skutečnost, že Evropský parlament vysílá na rozdíl od mnoha parlamentů v členských státech touto zprávou jasný signál, že tento konflikt musí být ukončen a že k dosažení udržitelného politického, ekonomického a demokratického vývoje v Afghánistánu je nutné provést změnu politiky. Musíme podporovat základní poselství této zprávy. Nesouhlasím nicméně s hodnocením, že strategie pro Afghánistán, která byla připravena na posledním summitu NATO, může přinést úspěšný výsledek. Vyzývám ke stažení cizích vojsk z Afghánistánu. Policejní mise Evropské unie (EUPOL) selhala a neměla by se prodlužovat nebo rozšiřovat. Jmenovité hlasování o bodech týkajících se některých z těchto otázek mi umožnilo vyjádřit svůj nesouhlas s touto zprávou. Vyjádřil jsem rovněž politování nad tím, že zpráva se nestaví kritičtěji k tendenci dávat vojenské strategii vyšší prioritu než obnově občanské společnosti a nevěnuje dostatečnou pozornost situaci lidských práv, především žen.

/ CR\855732CS.doc

CS

CR\855732CS.doc /

CS

17. Výsledky summitu NATO v Lisabonu (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je prohlášení místopředsedkyně Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku k výsledku summitu NATO v Lisabonu.

  Catherine Ashton, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. − Paní předsedající, summit NATO v Lisabonu představoval pro NATO i pro generálního tajemníka této aliance úspěch. Byla jsem velmi ráda, že jsem se zúčastnila některých rozhovorů na tomto summitu.

Nastíním váženým poslancům výsledky, které jsou podle mě důležité, přičemž se zvláště zaměřím na vztahy EU-NATO, a naopak se nebudu zabývat tématy, které jsou více vnitřními záležitostmi NATO.

V Lisabonu se hlavy států a vlád dohodly na nové strategické koncepci, vizi pro Alianci na příštích deset let. NATO si zachovalo své hlavní úkoly kolektivní obrany a prostředky odstrašování a uznalo význam krizového řízení a společné bezpečnosti. Lisabon také připravil půdu pro důležitá rozhodnutí NATO v několika klíčových oblastech, jako jsou raketová obrana, počítačová obrana, reforma NATO a příspěvek NATO ke stabilizaci a rekonstrukci.

Pokud jde o Afghánistán, o kterém jsme hovořili před chvílí a který rovněž představuje významnou oblast spolupráce mezi EU a NATO, byla přijata rozhodnutí o předání odpovědnosti i o  dlouhodobém partnerství. Zaměřím se na to, jak podle mě lisabonský summit zlepší vztahy mezi EU a NATO, což bylo i na programu schůze ministrů obrany, které jsem minulý týden předsedala a které se zúčastnil také generální tajemník NATO Anders Rasmussen.

NATO je klíčovým strategickým partnerem Evropské Unie. Vítám skutečnost, že hlavy států a vlád členů Aliance uznávají význam příspěvku Evropské unie k bezpečnosti a stabilitě. Ráda bych zdůraznila silný politický závazek posílit strategické partnerství EU-NATO, který vyjádřili všichni účastníci, a zvláště pan prezident Obama.

Jednala jsem velmi aktivně s členskými státy a spojenci a generálním tajemníkem NATO s cílem posílit vztahy EU-NATO. V tomto směru byla rozhodující má účast na řadě schůzek představitelů Aliance na vysoké úrovni, včetně večeře ministrů zahraničních věcí na lisabonském summitu NATO, kde se také jako hlavní téma probíraly vztahy EU-NATO.

Již dříve tento rok jsem z vlastního podnětu zaslala NATO soubor konkrétních opatření k posílení spolupráce mezi EU a NATO. Mnoho z těchto opatření už bylo v Evropské unii s podporou generálního tajemníka NATO uvedeno do praxe. Vytvořily se tak příležitosti k neformálním rozhovorům o tématech společného zájmu a také pro rozsáhlejší politický dialog EU se všemi členy Aliance.

Mým cílem je připravit půdu k dosažení ještě většího pokroku. Obdržela jsem k tomu mandát na zasedání Evropské rady dne 16 září. V Lisabonu získal pan generální tajemník Rasmussen obdobný mandát k tomu, aby se mnou pracoval na posílení vztahů mezi EU a NATO.

Jednou z oblastí, v níž se dosáhlo pokroku, je spolupráce EU-NATO při rozvoji kapacit, což je oblast, kde dosahujeme slibných výsledků, zejména pokud jde o rozvoj vojenských kapacit, který je nezbytný pro zvýšení vojenských kapacit i pro dosažení co největší hospodárnosti. Více než kdy jindy musíme zajistit, aby se kapacity doplňovaly, a vyhnout se jejich zdvojení.

Dne 9. prosince ministři obrany EU vřele přivítali pokrok, který byl dosažen v posílení spolupráce s NATO. Už dříve jsme spolupracovali např. v oblasti poskytování vrtulníků a nyní jsme definovali stavební kameny pro opatření proti improvizovaným výbušným zařízením a pro zdravotní pomoc. V obou případech se jedná o životně důležité oblasti práce s reálnými důsledky pro operace našich jednotek v oblasti.

Dovolte mi zmínit několik konkrétních příkladů. Pokud jde o poskytování vrtulníků, měli jsme už dvě cvičení ve Francii a Španělsku, podobná cvičení se plánují na další čtyři roky. Takto jsme vycvičili 114 posádek, tj. přes 1300 příslušníků personálu s 58 vrtulníky. Bezprostředním výsledkem je, že 63 vycvičených posádek bylo nasazeno v Afghánistánu. Jiný příklad, tentokrát z oblasti kroků proti bombám nastražovaným u cest, jsou opatření proti improvizovaným výbušným zařízením, kdy je Evropská obranná agentura v závěrečné fázi nákupu forenzní laboratoře, jež by mohla být příští rok nasazena v Afghánistánu.

Nadále také pokračujeme ve zlepšování spolupráce prostřednictvím produktivní interakce mezi Evropskou obrannou agenturou a velitelstvím Aliance pro transformaci.

Celkově mým cílem zůstává rozvoj skutečného vztahu mezi Evropskou unií a NATO jako mezi dvěma organizacemi. Setkání ministrů obrany, k němuž došlo minulý týden, připravilo půdu pro posun směrem k tomuto cíli.

Je zásadní, abychom se před přijetím rozsáhlejších řešení mohli při společném nasazení v jedné oblasti spolehnout na pevná vzájemná ujednání. Dlužíme to našemu vojenskému personálu. Je také velmi důležité moci i nadále účelně pracovat na podpoře členských států a členů Aliance v rozvoji klíčových vojenských kapacit v návaznosti na úspěšnou práci, kterou jsme už zahájili. Řekla bych, že toto je ještě důležitější v aktuálních souvislostech ekonomického pozadí.

Všichni budeme potřebovat flexibilitu, abychom v této věci mohli pokročit a najít nová řešení. Můj postup bude konkrétní a pragmatický a budu pracovat pro všech 27 členských států.

  Elmar Brok, jménem skupiny PPE. – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, summit NATO ukázal, že spolupráce mezi NATO a Evropskou unií, o níž se na něm jednalo, je velmi důležitá. NATO zůstává pro kolektivní bezpečnost Evropy zásadní a představuje také důležitý prostředek zapojení Ameriky. Summit jasně ukázal, že systém protiraketové obrany, který nyní jakožto součást společného projektu NATO zajišťuje celou Evropu, představuje důležitý krok směrem k další spolupráci. Je však také zřejmé a rozprava o Afghánistánu je toho příkladem, že existuje vysoká míra civilní a vojenské spolupráce, přičemž Evropská unie zde může poskytnout důležitý příspěvek. Myslím, že toto je třeba náležitě rozvíjet. Musíme si však uvědomit, že nedošlo k pokroku v jedné rozhodující oblasti, protože potřebnou spolupráci, kterou je třeba zorganizovat mnohem účelněji, vetoval jeden z partnerů NATO, Turecko. Baronko Ashtonová, domnívám se, že je velmi důležité, aby se tato otázka řešila v souvislosti s přístupovými jednáními s Tureckem. Neměli bychom NATO a spolupráci mezi NATO a Evropskou unií využívat jako nástroj ve sporu s jedním členským státem Evropské unie, který není členským státem NATO. Z tohoto důvodu mám za to, že skutečnost, že Turecko ještě nepodniklo příslušné nezbytné kroky, rozhodujícím způsobem ovlivňuje naši schopnost jednat. Samozřejmě vítám skutečnost, že otázka spolupráce v oblasti zbraní naznačuje, že spolupráce s Evropskou obrannou agenturou je možná, přičemž pro tuto agenturu má velký význam zejména téma kyberprostor.

  Adrian Severin, jménem skupiny S&D. – Paní předsedající, na summitu NATO v Lisabonu byly uznány nové skutečnosti, výzvy a nekonvenční hrozby, před kterými ve světě po konci studené války stojíme. Na tomto základě se pak účastníci summitu pokusili stanovit novou rovnováhu mezi regionálním a celosvětovým zapojením Aliance. Celosvětové NATO či NATO s celosvětovou úlohou je nezbytné. A vyplývají z toho určité důsledky.

Zaprvé, Evropská unie se musí připravit na to, že převezme více povinností, pokud jde o evropskou bezpečnost a obranu. Znamená to nejen rozvíjet a aktualizovat naši evropskou koncepci bezpečnosti a obrany, ale také budovat naše vojenské kapacity. Zadruhé, Evropská unie má povinnost připravit se na světové výzvy a chovat se jako skutečný světový hráč. Znamená to, že musíme znovu definovat naše zájmy a cíle ve světě a rozšířit naše vojenské kapacity tak, abychom mohli řádně sdílet břímě celosvětové obrany společně s našimi americkými spojenci. Zatřetí, máme povinnost zahrnout do svých strategií stran vztahů s jinými světovými hráči myšlenky, které povedou k systému obranného partnerství, jenž bude mít schopnost sdružit se v rámci celosvětového obranného paktu.

Evropská unie by si při vyrovnáváníse všemi těmito povinnostmi, měla nejen zachovat své strategické spojení s NATO, ale měla by také být schopna intelektuálně a politicky přispět k udržení schopnosti NATO odstrašovat a schopnosti této aliance bránit členské státy před jakoukoli agresí v situaci, která se liší od souvislostí, jež byly určující pro zrození této aliance.

  Norica Nicolai, jménem skupiny ALDE. – (RO) Paní předsedající, domnívám se, že lisabonský summit je od roku 1999 prvním summitem, který pozitivně přispívá ke strategické vizi Aliance. Mám za to, že v tomto století je důležitějším faktorem to, že nejen stávající hrozby a bezpečnostní zájmy, ale zejména také schopnost rozpočtů na obranu nabízet účelná vojenská řešení vedou k diskusi o problému bipolárního světa.

Bylo na čase provést širokou analýzu toho, kam Aliance směřuje a v každém případě také toho, zda je aspektem tohoto směřování i kompatibilita s Ruskem. Musím však zdůraznit, že podle mě je pro NATO životně důležitá také kompatibilita s evropským bezpečnostním projektem. Afghánistán, zdá se, dal Alianci dostatečný impuls a já s potěšením konstatuji, že Rusko souhlasilo s tím, že se zapojí do úsilí NATO v Afghánistánu. Doufám, že komplexní problém Afghánistánu nebude z hlediska budoucí efektivity Aliance představovat jeden z důvodů k obavám.

Vítám také to, že Evropská unie učinila z protiraketové technologie diskusní téma. Myslím, že musíme na úrovni EU o účelnosti tohoto protiraketového štítu diskutovat.

  Reinhard Bütikofer, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Paní předsedající, baronko Ashtonová, summit NATO v Lisabonu je velmi důležitý pro EU i pro Parlament, protože v budoucnu můžeme úspěšně zvládnout evropskou bezpečnost, pouze pokud se na ní budou podílet NATO, EU a jiné organizace, např. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), a pokud tyto organizace budou účelně spolupracovat. Doposud se však výsledky summitu v Lisabonu v podstatě přikrášlovaly. S trochou ironie bych chtěl říci, že ačkoliv má NATO novou strategii, stále neví, kam vlastně chce směřovat. Přehnané představy o NATO jako světovém policejním sboru byly opuštěny, což určitě představuje jistý pokrok. Postup NATO je skromnější, ale věci bohužel ještě nejsou dost jasné.

Dovolte mi to ukázat na několika příkladech.

1. Prvním příkladem jsou výdaje na zbrojení. Členské státy Evropské unie chtějí snížit své výdaje na zbrojení prostřednictvím stálé, strukturované spolupráce, na druhou stranu NATO podepisuje bianco šeky na raketovou obranu. Generální tajemník říká, že jde o 200 milionů EUR, ale všichni odborníci mají za to, že protiraketový systém bude spíše stát mezi 40 a 70 miliardami EUR, a ani nevíme, jak bude řízen.

2. Druhým příkladem je jaderné odzbrojení. Vize světa bez jaderných zbraní, kterou prezident Obama představil v Praze, byla působivá a my jsme ji přivítali. Evropa však nebyla nadále zajedno už na konferenci ke smlouvě o nešíření jaderných zbraní, ale NATO se drží svého jaderného odstrašujícího arsenálu jako slepec pouliční lampy. Zejména někdejší světové velmoci zřejmě považují své jaderné zbraně za mnohem atraktivnější než ambiciózní evropskou politiku pro jaderné odzbrojení.

3. Třetím příkladem jsou práce pro mír a civilní řešení konfliktů. Evropská unie na tomto poli mnohého dosáhla. Pak zčistajasna přijde NATO a chce se rovněž zapojit. Další věc, o níž NATO příště projeví zájem, bude rozvojová politika.

NATO bohužel, pokud jde o bezpečnostní politiku, trpí rozštěpenou osobností. Skončeme s touto rozštěpeností. Zajistěme, aby byla do roka vypracována bíla kniha, která jasně stanoví, jakou bezpečnostní politiku v Evropě chceme.

  Charles Tannock, jménem skupiny ECR. – Paní předsedající, NATO zůstává základním prvkem evropské kolektivní bezpečnosti, stejně jako jím zůstává spojení s Amerikou, které NATO tvoří. Na lisabonském summitu NATO pro svou novou strategickou koncepci nově definovalo své místo v srdci euro-atlantické bezpečnostní struktury.

Díky funkci místopředsedy delegace tohoto Parlamentu na parlamentním shromáždění NATO jsem dospěl k tomu, že jsem více než kdy dříve přesvědčen o hodnotě NATO a spolupráce EU s ním. Jsem pln obdivu pro práci jednotek mise NATO ISAF v Afghánistánu, ale mrzí mě nedostatečná účast některých našich spojenců, kteří mají restriktivní výhrady stran vojenského angažování, za situace, kdy by porážka či předčasný zbabělý ústup NATO měly nedohledné následky pro bezpečnost Západu a pro trvalý mír v tomto regionu – a především by vedly k destabilizaci Pákistánu. Dokonce i v období úspor, kdy mnohé členské státy provádějí ve svých rozpočtech na obranu škrty, musí vítězství v Afghánistánu zůstat naší prioritou.

Nedávno jsem také navštívil Kosovo, kde jsem na vlastní oči viděl cennou práci, kterou odvádějí jednotky NATO v rámci mise KFOR. Operace NATO „Ocean Shield“ k boji s piráty u pobřeží Somálska funguje dobře, ačkoliv hrozí nebezpečí, že představuje zdvojení větší mise Atalanta v rámci společné evropské zahraniční a bezpečnostní politiky. Vítám koordinaci mezi těmito dvěma operacemi.

Podporuji také to, aby se NATO jednoho dne rozšířilo o Gruzii a Ukrajinu. Studená válka skončila a stále více jsme vystaveni asymetrickým a celosvětovým hrozbám. Vítám nový přístup, kdy NATO sleduje širší souvislosti – od počítačové bezpečnosti po hrozby, které přináší změna klimatu a potravinová bezpečnost, ale důvody pro existenci NATO jsou dnes stejně silné jako v době, kdy byla tato organizace před 61 založena.

  Marisa Matias, jménem skupiny GUE/NGL. – (PT) Paní předsedající, summit NATO se konal v Lisabonu, a proto bych chtěla pronést pár slov o tom, co se v mé zemi v souvislosti s tímto summitem dělo.

Portugalské úřady odepřely od země přístup evropským občanům, a to z jediného důvodu: Tito občané u sebe měli psané materiály, jejichž obsah byl vůči Alianci kritický. O těchto událostech lze přinejmenším říci tolik, že to, co se stalo v Portugalsku, bylo zavedení stavu svévole, zásah skutečné myšlenkové policie. Jednalo se o natolik zvláštní stav, že to přimělo portugalskou vládu k tomu, aby utratila pět milionů eur za vybavení pro zásahy při nepokojích, přičemž toto zařízení do doby konání summitu ani nedorazilo. Takové jsou priority vlády, která čelí obrovské sociální krizi.

V Evropě, o níž sníme, je svoboda projevu základní hodnotou. Evropa, o níž sníme, se nesklání před vojenskými organizacemi, jež píší dějiny krví.

Výsledkem summitu NATO je ospravedlnění vojenské intervence Aliance kdekoliv na světě. Výsledkem summitu je také to, že se Evropská unie podřídila vojenské strategii a zájmům Severní Ameriky. Zatřetí, summit konsolidoval militarizaci přístupu ke zdrojům energie. A konečně: vojenská obrana ustavila model rozvoje, který vede k ekologické nerovnováze a sociální krizi.

Proto bych, paní předsedající, chtěla říci, že jsme tímto summitem ztratili demokracii, ztratili svobodu a prohráli jsme, aby někteří mohli vítězit válkou.

  David Campbell Bannerman, jménem skupiny EFD. – Paní předsedající, děkuji vám, že jste použila mé plné jméno. Domnívám se, že bychom měli mít radost z toho, že summit NATO v Lisabonu posílil ochranu našeho míru a demokracie, a to v přímém protikladu k Lisabonské smlouvě, která už dociluje přesného opaku. NATO nicméně ohrožují drastické škrty, kterým evropské ozbrojené síly čelí.

Jedná se o škrty velmi nebezpečné. Je neodpustitelné, že vláda Spojeného království snižuje výdaje pod 2% základ, který má každý členský stát NATO dodržovat. Jedná se navíc o falešné úspory, protože výdaje na obranu s sebou přinášejí kvalitní pracovní místa. Dnes je ze služby vyřazován britský letoun Harrier. Tento měsíc jsme navíc předčasně přišli o letadlovou loď HMS Ark Royal a s ní i o 6 000 oddaných členů personálu.

Nelze očekávat, že USA ponesou tuto tíhu a my budeme přispívat stále méně. Nedělejme si iluze, že Američané nemohou z NATO vystoupit, před čímž varoval vysoce postavený britský generál Dannatt, a nechat nás napospas osmělenému ruskému medvědovi, jenž je vždy připraven kyberneticky napadnout Estonsko a systematicky sondovat britskou obranu na moři a ve vzduchu, a dávat tak zneklidňujícím způsobem zaznít ozvěnám studené války.

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Paní předsedající, byl zmíněn historický průlom na summitu NATO. Ačkoliv byl spor mezi Německem a Francií stran jaderného odzbrojení urovnán, skutečnost je taková, že se v budoucnu bez jaderných zbraní neobejdeme. To by totiž umožnilo Teheránu či Pchjongjangu státy NATO vydírat. Svět bez jaderných zbraní, či dokonce bez diktátorských režimů zůstane iluzí, pokud některé státy jsou brány vážně, až když rozšíří řady potenciálních či skutečných jaderných mocností.

Je také politováníhodné, že se účastníci summitu dokázali vyhnout tématu, co se stane na Blízkém východě po plánovaném odchodu amerických sil z Iráku, což je pro Spojené státy nepříjemné téma. Často citovaný obrat ruské zahraniční politiky se při bližším pohledu ukázal být jen šikovným taktickým tahem. Pokud jde o terorismus a kybernetický boj, šlo spíše o deklarace záměrů než o skutečné koncepce. Podle mě měl summit NATO k průlomu velmi daleko.

  José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra (PPE). – (ES) Paní předsedající, nová strategická koncepce Severoatlantické aliance (NATO), která spatřila světlo světa v Lisabonu, byla ustavena s cílem snažit se reagovat a přizpůsobit, jednak novým souvislostem, jinými slovy skutečnosti, že zmizel systém bloků a skončila studená válka, a jednak s cílem přizpůsobit se nové struktuře hrozeb, a zejména globalizaci a skutečnosti, že naše armády nečelí jasným nepřátelům a naši nepřátelé nemají armády.

Na základě této nové strategické koncepce mě při zohlednění článku 5 Washingtonské smlouvy týkající se vzájemné pomoci zajímají tři aspekty.

Zaprvé, jak utvářet tuto strategickou alianci s Evropou: Baronko Ashtonová, chtěl bych se vás zeptat, zda si myslíte, že Turecko by se mělo co nejvíce účastnit na opatřeních a rozvoji společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

Zadruhé, pokud jde o ratifikaci smlouvy START Kongresem Spojených států amerických, domníváte se, že na tuto novou strategickou koncepci bude mít vliv, pokud k ratifikaci nedojde?

Konečně, co si myslíte o protiraketovém štítu? Domníváte se, že tento návrh představuje určitým způsobem rezignaci na cíl omezení jaderných arsenálů? Zdá se, že názory členských států na tuto věc se různí.

  Roberto Gualtieri (S&D). – (IT) Paní předsedající, baronko Ashtonová, dámy a pánové, nová strategická koncepce připravená NATO obsahuje důležité pozitivní změny, které mají sloužit k tomu, aby se dostálo výzvám 21. století způsobem slučitelným s hodnotami Severoatlantického paktu.

Zvláště vítáme oživení strategického partnerství s Ruskem, explicitní formulaci cíle v podobě světa bez jaderných zbraní, uznání významu silnější evropské obrany, opětovné potvrzení zásady kolektivní obrany a zároveň prohlášení, že NATO nepovažuje žádnou zemi za svého nepřítele.

Existují však stále problémy a rozpory, které tato koncepce, jež zdaleka není nová, nikterak neřeší. Zaprvé, chybí jasný a jednoznačný závazek k odstranění taktických jaderných zbraní, které jsou v Evropě stále rozmístěny, ačkoliv, strategicky vzato, představují anachronismus a ekonomicky jsou čím dál tím méně udržitelné. Zadruhé, úloha Evropské unie ve strategické koncepci je stále nedostatečná a hrozí, že plánované kapacity k civilnímu řešení krizí budou zbytečně zdvojovat kapacity Evropské unie.

Jsme si vědomi politických problémů, které bráni účelnější spolupráci EU a NATO, toto však nemůže být na překážku rozvoji takové operační perspektivy, doplňkovosti a součinnosti, která bude odpovídat našim ambicím. Vrtulníky, lékařská pomoc a výbušniny představují významný pokrok, ale nestačí: Potřebujeme vizi a aktivní závazek a vyzýváme vás, baronko Ashtonová, abyste obojí silně a jasně vytvořila.

  Kristiina Ojuland (ALDE). - Paní předsedající, Anders Fogh Rasmussen, generální tajemník NATO, prohlásil, že summit rady NATO-Rusko, který se uskutečnil v Lisabonu, dal historický impuls ke zlepšení vztahů mezi NATO a Ruskem, což velmi vítám.

Ačkoliv se hlavy států a vlád rady NATO-Rusko shodly na společném hodnocení hrozby balistických raket a rozhodly se obnovit spolupráci na protiraketové obraně, prezident Medveděv po summitu oznámil, že se Rusko zúčastní plánovaného systému protiraketové obrany pouze jako rovnoprávný a plnohodnotný partner, který bude zapojen do výměny informací a řešení všech problémů.

Chtěla bych podotknout, že rovnoprávní partneři se musí rovným dílem dělit také o povinnosti. V definici bezpečnosti existují mezi NATO a Ruskem některé významné rozdíly. Zatímco Rusko vnímá klasické vojenské bezpečnostní hrozby, NATO jako bezpečnostní hrozbu naopak zdůrazňuje chybějící demokracii a porušování lidských práv. Aby se Rusko mohlo intenzivněji zapojit do společných projektů v rámci NATO, očekávala bych od něj prosazování demokracie, lidských práv, občanských svobod a právního státu ve všech ohledech. Aby partnerství bylo rovnoprávné, musí být NATO a Rusko ve věci těchto důležitých témat na stejné úrovni.

  Franziska Katharina Brantner (Verts/ALE). - Paní předsedající, ráda bych zde baronku Ashtonovou přivítala. Poslouchali jsme její poznámky k jiným tématům a mám za to, že mezi nimi existují silné souvislosti. Možná se bude zdát zvláštní, když teď budu velmi konkrétní, ale chtěla bych zmínit další rozvoj společné bezpečnostní a obranné politiky v rámci obecné spolupráce s NATO. Domnívám se, že opravdu potřebujeme externí přezkum toho, co se doposud stalo.

Ve věci lidských práv jste zmínila, že nastal čas provést inventuru a jít dál. Myslím, že u misí, které doposud proběhly, musíme udělat přesně totéž. Domnívám se, že máte šanci začít znovu. Můžete se ohlédnout do minulosti a nechat provést externí posudek a přezkum s cílem lépe definovat, jaké jsou naše skutečné priority a jaké kapacity potřebujeme. Ráda bych zmínila jen to, že máme základní cíle pro rok 2010, ale nyní jsme na konci roku 2010 a k jejich dosažení máme daleko, a to i v civilní oblasti. Otázka zní, jak bychom se měli posunout dále, a myslím, že by bylo dobré mít v této věci nějaký výhled.

Zadruhé, opravdu naléhavě vás vyzývám k využití funkce pro součinnost, která doufám vznikne v rámci ustavování Evropské služby pro vnější činnost, tak aby v rámci vaší služby došlo k posílení civilních řídících kapacit. Neměli jsme příležitost vytvářet nové funkce, ale měli bychom je alespoň využít k posílení této oblasti.

Má poslední, velmi stručná poznámka se týká toho, že se v současné době diskutuje o reakci na krizi a reakci na národní pohromy. Domnívám se, že v tomto směru musíme být opatrní, abychom udrželi neutralitu humanitárních opatření EU, i když je to v krizových oblastech někdy obtížné. Myslím, že se jedná o důležité téma.

  Konrad Szymański (ECR). – (PL) Paní předsedající, pozice NATO je po lisabonském summitu skutečně silnější. Článek 5 byl oživen a nevylučuje schopnost obrany proti balistickému útoku. Ustanovení nové strategie je třeba nyní uvést do praxe. Plán opatření pro transatlantickou protiraketovou architekturu by měl být dokončen nejpozději do poloviny roku 2011. Plán by měl být podpořien také penězi, a to i penězi evropských partnerů v NATO. Skutečnost, že Rusko podepsalo novou smlouvu START, nesmí vést k omezení výstavby protiraketové struktury NATO. Spolupráce s Ruskem v této oblasti nesmí vést k oslabení obrany Střední Evropy.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Jak bylo uvedeno v závěru summitu NATO, který se konal v Lisabonu, NATO se ukazuje být skutečnou vojenskou aliancí, jadernou vojenskou aliancí, která je rozhodnuta rychle a rozsáhle intervenovat v kterékoliv části světa, kdykoliv a pod jakoukoliv záminkou, přičemž tvrdí, že má jednotný a silný soubor politických a vojenských kapacit, jež je sto poradit si s každým typem krize, a to před vlastními konflikty, v jejich průběhu i po nich.

Znepokojivou celosvětovou hrozbou je, že NATO uvádí, že jej ovlivňuje politický a bezpečnostní vývoj za vlastními hranicemi a že tento vývoj může samo ovlivnit, a že se tedy bude aktivně zasazovat o zlepšení mezinárodní bezpečnosti prostřednictvím partnerství s příslušnými zeměmi a dalšími mezinárodními organizacemi. Jedná se o výrok, který odkrývá dva cíle: na jedné straně cíl prosadit se jako svého druhu centrum, z něhož se paprskovitě rozbíhají vztahy závislosti, které umožňují být přítomen, vyvíjet nátlak a zasahovat prostřednictvím svých sil na celém světě. Na druhé straně je to cíl posílit cestu intervencionismu a spojení mezinárodní bezpečnosti a vnitřní bezpečnosti států, což má za cíl destrukci mezinárodního práva, přímou urážku úlohy Organizace spojených národů, pokud jde o její přístup k mezinárodním bezpečnostním problémům.

Pod vedením jedné z velmocí, Spojených států, usiluje NATO také o posílení svého evropského pilíře, Evropské unie, která je považována za jediného a klíčového partnera NATO. NATO tedy opustilo Lisabon větší, silnější, nebezpečnější a kradmější; hrozba je však značná a reakcí portugalského lidu bylo více než 30 000 lidí v ulicích Lisabonu, kteří proti této organizaci, která je pokládána za tak zásadní pro obranu míru, bojovali a kteří požadovali její rozpuštění.

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Paní předsedající, ačkoliv se na jednání zástupců členských zemí NATO v Lisabonu řešilo více vážných témat z oblasti bezpečnostních rizik současného světa, některé závěry a rozhodnutí svým významem v současném politickém světě přeci jen zanechají výraznější stopu.

Opatrný nový pokus o spolupráci mezi NATO a Ruskem při budování protiraketové obrany v Evropě představuje změnu v bezpečnostní politice, která naznačuje, že jak USA, tak Evropa mohou v Rusku najít nového a silného partnera, jenž si možná také uvědomuje, že největší hrozbou pro poklidný a důstojný život civilizované demokratické společnosti se staly teroristické skupiny a militantní režimy opírající se o extremistické ideologie.

Vážená paní vysoká představitelko Ashtonová, bylo by dobré, pokud bychom dokázali slova prezidenta Obamy, který řekl, že vidí v Rusku partnera, a ne nepřítele, promítnout do nového impulzu na poli hospodářské spolupráce. V době, kdy evropský průmysl zápasí s problémy nedostatečného odbytu pro své produkty, by mohl otevřený a solventní tržní prostor v Ruské federaci nabídnout příležitosti, které by oběma partnerům, Rusku i Evropě, pomohly s jejich vnitřními hospodářskými problémy.

  Michael Gahler (PPE). – (DE) Paní předsedající, jaké budou povinnosti EU v oblasti bezpečnosti a obrany v souvislosti s novou strategickou koncepcí, kterou představilo NATO? Evropští ministři obrany se dotkli bolavého místa. EU nemá odpovídající schopnost či kapacity. Finanční krize a rozpočtová omezení ale zvyšují tlak na soustředění vojenských kapacit v rámci EU a NATO. To, co je nyní zapotřebí, popisují pojmy „sdílení“ a „sdružování“. Jakmile členské státy prozkoumají, co je možné, musí se do centra společného budování kapacit dostat Evropská obranná agentura. Komise navíc musí rozšířit svou spolupráci s Evropskou obrannou agenturou tak, aby tato zahrnovala také výzkum a rozvojové projekty financované EU. Souhlasíte se mnou?

Neměl jsem k dispozici čas, abych promluvil k předchozímu tématu, a proto bych měl jednu otázku k tématu podpory demokracie. Chtěl bych se od vás dozvědět, kolik peněz se skutečně utratilo na nástroj pro demokracii a lidská práva bez souhlasu vlád příslušných zemí.

Chci říci také něco k volebním pozorovatelům. V této oblasti jsme nedůslední, a někdy dokonce zbabělí. Část Komise a některé členské státy tlačily na uskutečnění pozorovací mise v souvislosti s volbami v Etiopii a zpráva vedoucího mise nemohla být v Addis Abebě představena a posléze to bylo v Bruselu zcela ututláno. Zajímalo by mě toto: Proč veřejně neprotestujete? Nyní máte šanci se k tomuto tématu vyjádřit.

  Ioan Mircea Paşcu (S&D). - Paní předsedající, nová strategická koncepce i prohlášení ze summitu skutečně hlasitě a jasně uznávají, že EU je významným, a proto nepostradatelným partnerem Aliance. Aktuální mezinárodní výzvy, před nimiž NATO a EU stojí, současná přítomnost obou těchto organizací v řadě působišť, a navíc i skutečnost, že se jejich role stále více doplňují, vyžadují, aby vztahy mezi těmito dvěma organizacemi byly posíleny.

V tomto ohledu a při zohlednění nezbytné spolupráce v jednotlivých působištích a – nevyhnutelné – revize dohod Berlín Plus očekávají obě organizace z rozhovorů mezi místopředsedkyní Komise / vysokou představitelkou a generálním tajemníkem Aliance v souladu s jejich mandáty konkrétnější výsledky a v tomto směru nadešel čas, kdy je třeba uplatnit představivost a najít vhodný politický kompromis, který umožní dostat se ze současného mrtvého bodu a dovolí oběma organizacím naplnit potenciál spolupráce, který skutečně mají.

  Willy Meyer (GUE/NGL). – (ES) Paní předsedající, paní baronko Ashtonová, jste si jistě dobře vědoma toho, že má parlamentní skupina je proti existenci Severoatlantické aliance (NATO).

Má skupina je proti její existenci, mimo jiné proto, že nepodporujeme to, aby jakýkoliv stát – či skupina států, např. vojenská aliance NATO – měl možnost použít síly bez zvláštního mandátu Rady bezpečnosti Organizace spojených národů.

Na summitu ve Washingtonu v roce 1999 NATO v rámci své strategické koncepce schválilo možnost užití síly bez mandátu Rady bezpečnosti. Jedná se o krok zpátky a frontální útok na systém mezinárodního práva, který se po dvou světových válkách tak obtížně budoval.

S touto filozofií proto nesouhlasíme. Nesdílíme ji ani s NATO ani s jiným státem, který by si nárokoval právo na užití síly bez tohoto výslovného mandátu.

Je zde navíc i přímý dopad na někdejší civilní reakce na problémy, které vytvářejí nejistotu: organizovaný zločin, terorismus atd. Nikdy se nejednalo o záležitosti, na něž by bylo třeba reagovat vojensky, ale spíše civilně prostřednictvím mezinárodní policejní sféry a sféry soudní. Nemáme proto za to, že se má na tyto záležitosti reagovat vojensky a ohrožovat přitom přírodní zdroje a riskovat nekontrolovanou masovou migraci. Nejedná se o záležitosti, které by vyžadovaly vojenskou reakci.

Nečastějšími příčinami smrti jsou na světě hlad a chudoba – jedná se o nejstrašnější zbraň hromadného ničení – a vojenská moc jako NATO s nimi bojovat nedokáže.

  Jacek Saryusz-Wolski (PPE). - Paní předsedající, otázka stojí tak, zda jsme s výsledkem z Lisabonu spokojeni, a má odpověď je velmi rozpačitá. Není dostačující, ale směr je správný. Dalo se čekat více? Myslím, že ano, ale při srovnání se situací před dvěma, třemi či čtyřmi lety jsme na tom nyní mnohem lépe.

Jistě, ve vztahu mezi oběma organizacemi existuje nevyužitý potenciál, avšak více se mluví, než dělá, a my potřebujeme více činů než slov. V tuto chvíli se hodně hovoří o sbližování, jedná se však o prohlášení spíše než o konkrétní kroky.

Zároveň se obě organizace navzájem čím dál tím více doplňují. Unie má určité odborné zázemí a určité kapacity. Specializuje se na měkkou sílu. NATO se zaměřuje spíše na sílu tvrdou, na sílu vojenskou, nicméně obě strany se vyvíjejí. Od dob Saint-Malo ušla EU obrovský kus cesty a potvrdila svou úlohu v oblasti bezpečnosti a obrany, na druhou stranu NATO zase uznalo, že musí rozšířit svou čistě vojenskou oblast působnosti o nesilový rozměr, a už přijalo příslušná rozhodnutí. Jedna organizace se tedy přibližuje druhé, a roste tak prostor pro vzájemné doplňování. Proč jej nevyužít?

Skutečný kámen úrazu představuje vztah Turecka a Kypru a nevyřešený kyperský problém. Úkolem Unie je ujmout se vedení, přicházet s iniciativami, navrhnout NATO prostředky užší spolupráce, přejít od slov k činům a pro mě je příklad nedávného dopisu ministrů zahraničí Polska, Německa a Francie, na který paní Ashtonová zareagovala, dobrým začátkem a krokem správným směrem.

Tedy bližší spolupráce mezi EU a NATO na základě politické vůle na obou stranách a posílení společné bezpečnostní a obranné politiky, svou úlohu však musí sehrát také hlavní města NATO a členských států EU, zde je třeba v tomto směru ještě zapracovat.

  Ana Gomes (S&D). – (PT) Paní předsedající, obsah strategické koncepce NATO, k jejímuž přijetí došlo v Lisabonu, není, pokud jde o doktrínu jaderného odstrašování, nikterak nový, je starý. Aliance se rozhodla ponechat si jaderné zbraně jako krajní prostředky odstrašování. Ironické je, že je to v rozporu s voláním prezidenta Obamy po světě bez jaderných zbraní a s odzbrojením slíbeným na poslední konferenci k revizi smlouvy o nešíření jaderných zbraní.

Aliance by měla jít příkladem, ale toto od šíření jaderných zbraní neodradí – bohužel jej to naopak podnítí. V době finanční krize to navíc váže prostředky, které potřebujeme na jiné hrozby, jimž čelíme. Lze snad jadernými bombami bojovat s neadresným a anonymním terorismem, s pirátstvím v Indickém oceánu či s organizovaným zločinem, počítačovými či chemickými a biologickými útoky?

Rada Evropské unie vydala tento týden prohlášení o potřebě zintenzivnit naše úsilí zaměřené proti šíření jaderných zbraní. Paní Ashtonová, jaké jsou vaše plány stran použití této karty v rámci NATO, kde je 21 z 28 spojenců zároveň i členy EU? A co můžete říct dvěma jaderným velmocím, které jsou členy Evropské unie a které v souvislosti s touto pro celé lidstvo existenciální otázkou nejvíce vzdorovaly pokusům strategické rady NATO o změnu?

  Takis Hadjigeorgiou (GUE/NGL). – (EL) Paní předsedající, baronko Ashtonová, domnívám se, že žijeme v absurdním světě a že jste byla zvolena, abyste v něm hrála určitou úlohu, aby se iracionální absurdita utlumila. Jak všichni vědí, válka v Afghánistánu stála přes 300 miliard USD. Náklady na vymýcení chudoby v Afghánistánu se rovnají výdajům za pět dní války. Prostředky vydané na týdenní operace by vystačily na provoz šesti tisíc škol. Za tři sta miliard amerických dolarů by se dalo postavit dvě stě tisíc škol. Za stejnou částku by bylo možno postavit třicet tisíc nemocnic. Jen si to spočítejte a uvidíte. Mám na mysli nemocnice, z nichž jedna přijde na 10 milionů dolarů.

Potřebujeme více informací, abychom pochopili, že žijeme v absurdním světě? Pokud bychom tyto peníze rozdělili mezi všechny rodiny v Evropě, které žijí pod prahem chudoby, dostala by každá z nich dostatek peněz. Věřili byste tomu? Dvacet tisíc tři sta padesát pět eur pro dvacet sedm milionů rodin.

Kam tato absurdní cesta vede? Vede k NATO. Vyzývám tedy baronku Ashtonovou, které v rámci Evropské unie přísluší vedoucí funkce, aby sehrála úlohu katalyzátoru tak, aby byla tato organizace zrušena zevnitř.

  Arnaud Danjean (PPE). – (FR) Paní předsedající, baronko Ashtonová, sdílím váš názor na lisabonský summit, který přišel s novou strategickou koncepcí, která je celkově uspokojivá. Měli bychom ve vší poctivosti přesto uznat, že chudým příbuzným tohoto textu je vzhledem k potenciálu tohoto strategického partnerství vztah Evropské unie a –NATO. Tento vztah by měl být o poznání ambicióznější.

Správně jste zmínila úspěchy a pokrok v budování kapacit. Uvedla jste samozřejmě úspěchy v Afghánistánu, kde se nám v reálu daří dosahovat kompromisů. Je však neuspokojivé, že kromě jednoho jediného případu, Bosny, nemáme strukturovaný politický dialog s NATO. Všichni víme, že problémem je Turecko. Budeme se tímto problémem muset vážně – a samozřejmě pragmaticky – zabývat a doufám, že snahy, které spolu s generálním tajemníkem Rasmussenem vyvíjíte, přinesou ovoce.

Chtěl bych stručně říci, že problém zdvojení se často rozvíjí, aby se jeho prostřednictvím zdůraznily slabiny Evropské unie a omezily její snahy a ambice. Jedná se o pseudoproblém, protože v našich členských státech nemáme dvě armády, armádu NATO a armádu Evropské unie. V každé zemi existuje ozbrojená moc a je na této zemi, zda své jednotky postaví pod prapor NATO či pod prapor Evropské unie. Přestaňme strašit pojmem zdvojení.

Také bych se rád vyjádřil k doplňování: Je klíčové a musí se využívat inteligentně. Byl bych nerad, aby se z doplňování stala povinnost v tom smyslu, že se z Evropské unie vznikne jakýsi červený kříž ozbrojených sil NATO. Evropská unie si musí uchovat své vojenské kapacity, držet se svých vojenských ambicí a udržet si ambice v případě společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP), jak uvedl tripartitní francouzsko-německý a polský dopis.

  Teresa Riera Madurell (S&D). – (ES) Paní předsedající, lisabonský summit jistě posloužil k modernizaci Severoatlantické organizace (NATO) a k jejímu přizpůsobení novým bezpečnostním výzvám.

Musíme přivítat skutečnost, že tato nová strategická koncepce uvádí nové výzvy, např. terorismus, boj se šířením zbraní hromadného ničení, počítačovou obranu a energetickou bezpečnost.

Je třeba také uvítat to, že nová koncepce zdůrazňuje potřebu posílit strategický vztah mezi NATO a Evropskou unií. Je však třeba jasně určit rozdělení úloh tak, aby se dosáhlo účinnosti a aby v době krize nedocházelo ke zdvojování úsilí.

Lisabonská smlouva představovala ve věci společné bezpečnostní a obranné politiky krok vpřed, který je nyní třeba konsolidovat. Cíl je jasný: Evropská unie musí být schopna zmobilizovat nezbytnou civilní a vojenskou kapacitu, aby se mohla ujmout svých mezinárodních povinností, a společná bezpečnostní a obranná politika by měla významně přispět k atlantické bezpečnosti.

Není však jasné, jak bude tato spolupráce s Aliancí zorganizována tak, aby byla skutečně účelná. Mělo by tedy velký význam, baronko Ashtonová, pokud byste nám v tomto směru mohla sdělit více.

  Krzysztof Lisek (PPE). – (PL) Paní předsedající, paní Ashtonová, vlastně už zde dnes v rámci této rozpravy zazněla otázka, proč v Evropském parlamentu – orgánu EU – hovoříme o summitu NATO. Odpověď je nasnadě. Většina členských států Evropské unie je členy NATO, a Evropská unie tedy většinou znamená my a NATO většinou také znamená my.

Je tedy třeba poznamenat, že pro NATO byl rozvoj spolupráce mezi Evropskou unií a NATO jednou z důležitých záležitostí, o nichž se během summitu v Lisabonu diskutovalo. Rozhodnutí summitu NATO a také prohlášení, např. prezidenta Spojených států, potvrzují, že se NATO nebrání společné bezpečnostní a obranné politice, ale spíše se snaží najít způsob spolupráce prospěšný pro obě organizace. Musíme se proto také snažit spolupracovat a pracovat společně, a nikoliv se oddávat nesmyslnému soutěžení a nákladně zdvojovat struktury, zejména ne dnes v době finanční krize. Doufám, že rozhodnutí, která byla na summitu NATO učiněna, a dopis ministrů zahraničí Francie, Německa a Polska, který zde byl zmíněn, nás – Evropskou unii – přesvědčí, abychom začali vážně diskutovat o společné bezpečnostní a obranné politice.

Polsko – já jsem poslancem z Polska – vás bude v každém případě v této práci během svého předsednictví podporovat, paní Ashtonová. Musíme využít mechanismů a příležitostí, které nám dává Lisabonská smlouva. Pro nás je toto velkou výzvou. Nakonec bych rád řekl, že vítám prohlášení NATO o otevřenosti ke spolupráci s Ruskem, prohlášení, které také zdůrazňuje připravenost NATO otevřít se novým státům, jako např. Gruzii, a přijmout je.

  Kyriakos Mavronikolas (S&D). - Paní předsedající, Evropská unie je jedinečným a klíčovým partnerem NATO. Jak to vyjadřuje jeden z dokumentů nové strategické koncepce, v podpoře mezinárodního míru a bezpečnosti NATO a Evropská unie mohou a měly by hrát úlohy, které se budou vzájemně doplňovat a posilovat.

Aktivní a efektivní Evropská unie přispívá k celkové bezpečnosti euroatlantického prostoru. Proto by se měly posílením strategického partnerství v duchu plné vzájemné otevřenosti, transparentnosti, doplňkovosti a respektu k autonomii a institucionální integritě obou organizací vytvořit příhodnější podmínky.

Měli bychom také poukázat na skutečnost, že úzká spolupráce mezi EU a NATO je životně důležitá a měla by být rozvíjena, aniž by byla dotčena zásada autonomie v rozhodování. Dále by měla být náležitě zohledněna skutečnost, že některé z členských států EU disponují jadernými zbraněmi.

  Ernst Strasser (PPE). – (DE) Paní předsedající, baronko Ashtonová, dámy a pánové, summit NATO přinesl slušný pokrok. Je dobře, že zde o něm diskutujeme. Nové strategické prvky, jako např. civilní řešení krizí a počítačová obrana, představují kroky správným směrem. Zejména pro malé neutrální země jako Rakousko má posílení strategického partnerství mezi NATO a Evropskou unií rozhodující význam. Budování vojenské kapacity prostřednictvím rozšiřování součinnosti, omezování zdvojení a zlepšování spolupráce v oblasti zbrojení pomůže všem, zejména však malým členským státům.

Vykonat je třeba ještě poměrně mnoho práce, a zvláště v našem případě. Evropa si musí dát domácí úkol a zajistit, aby byl splněn. Iniciativa francouzského, německého a polského ministra zahraničí je krokem správným směrem. Ve střednědobém výhledu potřebujeme evropskou obrannou architekturu, která podpoří vojenskou spolupráci mezi členskými státy EU, která spojí civilní a vojenskou spolupráci mezi EU, OSN a NATO a která postupně vybuduje evropské obranné struktury. Naším cílem musí být stát se důležitým bezpečnostním partnerem ve světě. Na tom musíme pracovat.

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Paní předsedající, lisabonský summit narýsoval novou perspektivu pro bezpečnostní strategii Aliance. Prakticky to znamená, že byly dosaženy tři hlavní cíle: došlo k přijetí nové strategické koncepce, vznikl nový přístup k Afghánistánu, nemluvě o tom, že se nového impulsu dostalo vztahům s Ruskou federací.

Myslím, že nejdůležitějším výsledkem je začlenění protiraketového štítu do nové strategické koncepce. Rumunsko obhajovalo zřízení tohoto štítu od summitu v Bukurešti v roce 2008. Naznačuje to, že má země měla vhodnou vizi a že k zavedení tohoto obranného systému významně přispěje. Zároveň Rumunsko podporovalo politiku otevřených dveří namířenou především k posílení vztahů NATO s Gruzií a Ukrajinou.

Vítám také skutečnost, že NATO znovu potvrdilo strategický význam regionu Černé moře, vzhledem k významným bezpečnostním rizikům v této oblasti. Tato rizika se týkají především nevyřešených konfliktů v Podněstří a Gruzii. Mám pocit, že v tomto ohledu musí Aliance zůstat jednotná, pokud jde o oznámení Rusku. Ruská federace musí svá prohlášení o dobrých záměrech prokázat činy, protože má silnou povinnost vůči východní hranici Rumunska a NATO. Musím zdůraznit, že v důsledku politického prohlášení, které bylo přijato, učinilo NATO závazek ve věci územní celistvosti Moldavské republiky a Gruzie.

  Georgios Koumoutsakos (PPE). – (EL) Paní předsedající, historický summit NATO v Lisabonu představuje z hlediska budoucnosti Aliance mezník. Dvacet osm spojenců učinilo významná rozhodnutí, přijalo novou obrannou doktrínu, položilo základy bližší spolupráci s Ruskem, vyjasnilo otázku protiraketové obrany, schválilo akční plán pro Afghánistán a potvrdilo důležitost spolupráce s Evropskou unií.

Takový je aspoň obecný a optimistický pohled. Neměli bychom však zapomínat, že tyto texty jsou, coby výsledek konsenzu, vyjádřením nejmenšího společného jmenovatele postojů a názorů. Všichni víme, že v prostředí světa po studené válce existují ve vnímání hrozeb rozdíly a různé stupně. Východoevropské země se jinak dívají na vztahy s Ruskem a Turecko jinak vnímá íránský jaderný program. Víme také, že Ankara vedla diplomatickou válku, aby zabránila jakékoliv zmínce o tomto tématu v lisabonském textu. Ankara také jinak přistupuje ke spolupráci ve věci společné bezpečnostní a obranné politiky, protože chce vyloučit spolupráci s jedním evropským partnerem a členem Unie. Vzhledem k tomu všemu je úloha společné bezpečnostní a obranné politiky ještě důležitější, samozřejmě v kontextu spolupráce EU/NATO.

Proto se domnívám, že Evropská unie musí plně využít nové příležitosti, které nám dám Lisabonská smlouva, tím, že si zachová nezávislé rozhodovací pravomoci. Musíme zvýšit viditelnost EU na mezinárodní scéně a posílit její mezinárodní přítomnost. Potřebujeme silnější Evropu, abychom mohli mít silnější Severoatlantickou alianci.

  Marietta Giannakou (PPE). – (EL) Paní předsedající, sdílím názor vysoké představitelky na lisabonský summit. Skutečně se jednalo o významný mezník a důležitou chvíli. Transatlantické vztahy jsou pro světovou bezpečnost a rozvoj klíčové, na druhou stranu však Evropská unie musí v oblastech, kde je to nutné, mít svůj vlastní hlas a své vlastní struktury. Tato spolupráce povede ke snížení nákladů, které zde bylo už zmíněno, a to jak na úrovni vybavení, tak pokud jde o civilní rozhodnutí, aniž by zároveň bylo nutné alianci NATO měnit a aniž by se k její změně otevírala cesta. Evropa musí mít svůj vlastní obranný systém a bezpečnostní systém a svůj vlastní hlas, protože jen tak bude schopna řešit problémy, jako je problém s Tureckem či jiné problémy se členy i nečleny NATO, kteří vůči Rusku uplatňují jiný přístup. Navíc se nedomnívám, že problém s Ruskem je problémem obtížným. Mám za to, že se jedná o záležitost, kterou je Evropa celkově schopna vyřešit stejně, jako tuto záležitost řeší Amerika. Možná, že je Evropa dokonce schopna ji vyřešit účelněji.

  Tunne Kelam (PPE). - Paní předsedající, rozšíření NATO lze vykládat jako jeden z mála opravdových úspěchů z doby po konci studené války. Nicméně rozšiřování ztratilo na energičnosti. NATO i nadále váhá, zda se otevřít Gruzii či Makedonii. Vojenské příspěvky se znepokojivě snížily. Jen velmi málo členů NATO plní kritérium 2 % výdajů na obranu a Aliance už více než deset let neuspořádala významná vojenská cvičení. Poslední takové velké cvičení, které dokázalo, že Spojené státy jsou schopny rychle přesunout jednotky do Evropy, se uskutečnilo před 17 lety. Je sice pravdou, že se Sovětský svaz rozpadl, důvěryhodnost a potenciál NATO však stále spočívá na vojenské moci Spojených států. Je životně důležité, aby vojenské orgány NATO byly i nadále dobře integrovány a aby vojenští velitelé z Ameriky a Evropy měli možnost spolu cvičit.

Pouze za podmínek výrazně užší a rozhodnější transatlantické spolupráce budou EU a NATO během příští dekády schopny postavit proti výzvám multilaterálního světa demokratický mezinárodní program.

Rád bych se také vyjádřil k závěrům rady NATO-Rusko. Vyzývá k modernizaci partnerství, které by mělo být založeno na vzájemné důvěře, transparentnosti a předvídatelnosti. Lze to vnímat jako vyjádření dobré vůle. Víme však, že ruská vojenská doktrína stále považuje rozšiřování NATO do sousedství Ruska za agresi a ospravedlňuje preventivní vojenské údery a výsadky na cizím území.

Velká vojenská cvičení, která se odehrála na podzim roku 2009 v severozápadním Rusku nedaleko území pobaltských států, byla přípravou invaze do těchto států jako protiútoku, zřejmě proti akcím NATO. Pozitivní je, že se pobaltským státům konečně podařilo dosáhnout vzniku pohotovostních plánů NATO na svou obranu, jak ukázaly také WikiLeaks.

Rusko vpadlo do Gruzie a prakticky anektovalo dvě z jejích autonomních oblastí. Nedávno byly v těchto odštěpeneckých subjektech rozmístěny ruské rakety a Rusko také nadále pokračuje v masivní špionáží ve všech západních zemích. Jsou-li tito špioni odhaleni, je to Západ, kdo cítí rozpaky, a ne Rusko, které svým špionům nepokrytě uděluje nejvyšší státní vyznamenání.

Ruské naléhání na rovnost ve vztahu s NATO a nějaký druh společného rozhodování je proto předčasné a nese s sebou riziko ruského veta ve věci rozhodnutí NATO a dalšího rozšiřování.

  Katarína Neveďalová (S&D). – (SK) Paní předsedající, na lisabonském summitu NATO potvrdilo svou roli garanta bezpečnosti v euroatlantické oblasti a také uznalo, že čelí novým výzvám.

Nejlepší nástrojem k plnění této úlohy je široká síť strategických partnerství, ať už se státy či s mezinárodními organizacemi. NATO proto musí být připraveno vstoupit do politického dialogu s každým potenciálním partnerem, který sdílí naše společné úsilí o mír a bezpečné mezinárodní vztahy.

Podle mého názoru je klíčovým strategickým partnerstvím spolupráce s Ruskem, kde NATO potřebuje prohloubit praktickou spolupráci, aby bylo schopno čelit moderním hrozbám mezinárodního terorismu, pirátství, obchodování s lidmi a pašování drog. Aby mohlo plnit své poslání, potřebuje NATO dostatečné finanční, vojenské a lidské zdroje. Je však nezbytné, aby se tyto zdroje využívaly co nejúčinněji, a to hlavně k zajištění míru.

  Ivo Vajgl (ALDE). - (SL) Paní předsedající, jsem velmi rád, že jsem dostal slovo před svým lucemburským kolegou panem Goerensem, protože v opačném případě by nevyznělo to základní, co chci říct, totiž že my, kteří jsme zde poslední půl hodinu hovořili, jsme zejména poslanci z jihovýchodní Evropy. To by mělo naznačit, že pro nás jsou bezpečnostní otázky, NATO a vztah NATO a Evropské unie o něco důležitější než pro jiné státy.

A přesně z tohoto důvodu bych chtěl říci, že ti, kdo se zúčastnili lisabonského summitu, nevyužili příležitost a nezaujali jasnější a zásadovější a rozhodnější postoje k přáním dvou zemí jihovýchodní Evropy, Makedonie a Bosny a Hercegoviny, posílit svou bezpečnost vstupem aspoň do jedné z organizací, EU či NATO.

Když se nám ve Slovinsku přibližovalo členství v těchto dvou organizacích, říkali jsme, že by stačilo členství i v jedné. NATO má příležitost napravit chyby, které udělala Evropská unie. Myslím, že bychom si toto měli uvědomit.

  Janusz Władysław Zemke (S&D). – (PL) Paní předsedající, velmi vám děkuji za to, že jste mi dala možnost promluvit. Dnes diskutujeme o spolupráci mezi NATO a Unií. Paní Ashtonová nám zde podala pozitivní hodnocení, chtěl bych však říci, že se z mého pohledu jedná o hodnocení značně přehnané. Mí polští kolegové pan Saryusz-Wolski a pan Lisek už hovořili a chtěl bych říci, že s jejich hodnocením souhlasím.

Jedná se pouze o začátek, a to začátek velmi dlouhé cesty. V tomto směru chci upozornit na tři pragmatické aspekty, v nichž můžeme zaznamenat společný pokrok. První oblast se týká společného obranného plánování NATO a Evropské unie – zde je zřejmé, že lze učinit více. Druhá oblast by se měla týkat spolupráce mezi výzvědnými službami – zde lze také dosáhnout pokroku. Konečně třetí aspekt se týká fungování bojových skupin – je třeba si klást otázku, zda dnes poskytují přidanou hodnotu.

  Charles Goerens (ALDE). – (FR) Paní předsedající, rád bych baronce Ashtonové položil otázku stran úlohy Evropy v oblasti obrany a také stran NATO.

Lisabonská smlouva umožňuje členským státům Evropské unie úžeji spolupracovat na poli obrany, tedy samozřejmě pokud si to přejí. Říká se tomu buď „strukturovaná spolupráce“ či „posílená spolupráce“, na názvu sotva zaleží.

Může mi baronka Ashtonová říci, zda už nějaká skupina zemí zvažuje spolupráci tohoto druhu, a pokud tomu tak je, můžete mi případně říci, jaká kritéria je třeba splnit, aby se bylo možné na této spolupráci podílet?

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise / vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. − Paní předsedající, dovolte mi ještě jednou poděkovat všem, ktěří přispěli do této velmi rozsáhlé rozpravy. Dovolím si pokusit se vybrat některé klíčové myšlenky, které zde zazněly, a alespoň pro vás načít odpovědi na ně.

Nejprve je třeba říci, že se usilovně snažím najít ve vztahu mezi Evropskou unií a NATO cesty vpřed, nepodceňuji však politické problémy, které leží v samém srdci této otázky. Mým cílem je najít praktické a pragmatické způsoby, jak intenzivnější spolupráce může pomoci našim nasazeným lidem. Na lidi v poli, lidi, kteří jsou nasazeni, na ty myslím při přemýšlení nad tím, jak bychom spolu mohli spolupracovat, nejvíce. Činím tak však s vědomím toho, že Turecko má důležitou úlohu, a činím tak s vědomím, že zastupuji 27 členských států, a úzce spolupracuji s členskými státy, které uvedené problémy nejvíce zajímají a kterých se nejvíce dotýkají.

Postupujeme kupředu a snažíme se toho dosáhnout, jak nejrychleji jen můžeme. Nepodceňuji však související výzvy a zajímají mě nápady, jak bychom toho mohli docílit, a stále se jimi zabývám.

Ano, chceme se velmi pozorně zabývat také tím, co sami děláme, a zajistit, aby to, co děláme, doplňovalo, a nikoliv zdvojovalo práci druhých. Oblasti, v nichž pracujeme, jsou opravdu velmi komplementární. Už zde zazněl příklad operace „Ocean Shield“ u pobřeží Somálska a naší činnosti v rámci operace Atalanta.

Poslanci, kteří tuto oblast navštívili, asi vědí, že se jedná o opravdu obrovskou mořskou plochu, kde je prostor pro doplňující se činnosti dostatečný, a riziko zdvojení velmi malé, a tyto služby spolu skutečně velmi dobře fungují. Velitel Howes, který operaci Atalanta v současnosti vede, hovořil s ministry obrany přesně v tomto smyslu, že skutečně existuje značná propojenost, co se týče komunikace, ale také nesmírné množství práce, kterou lze společně uspokojivě odvádět.

Pan Gahler měl několik poznámek, které nesouvisely s touto rozpravou, a ráda bych mu tedy navrhla, že když mi v těchto věcech napíše stručný dopis, ráda je s ním proberu, nechci však tento večer brát Parlamentu čas na věci, které se této rozpravy samotné netýkají.

Pokud jde o otázky protiraketové obrany, stalo se, pokud vím, to, že se během jednání o nové strategické koncepci NATO podařilo najít rovnováhu mezi tématem protiraketové obrany a postoji NATO v otázce jaderných zbraní. Je zřejmé, že si NATO bude chtít ponechat své prostředky jadernéhoodstrašování, a přitom sledovat cíl světa bez jaderných zbraní, který si stanovilo.

Takto dnes tedy postupujeme, ačkoliv se samozřejmě – přesně z těch důvodů, které byly v této sněmově velmi dobře pochopeny – neúčastníme všech aspektů NATO. Neúčastníme se například schůzek rady NATO-Rusko, a nemohu se tedy vyjádřit k tomu, co se na nich odehrálo, ale pouze, tak jako jsem to už udělala, k tématům, která z toho vzešla.

Pokud jde o smlouvu START, je třeba pokrok, k němuž ve věci demilitarizace mezi Spojenými státy a Ruskem došlo, přivítat a já věřím, že připraví půdu pro zlepšení koordinace s NATO, což je v každém případě cíl, který si stanovil generální tajemník Aliance.

Konečně, strukturovaná spolupráce, zda bude a co se v tomto směru dělá. Je skutečně na členských státech, aby přicházely s nápady. Jsou zde příklady, kdy členské státy jako Spojené království a Francie nebo Výmarský trojúhelník, od něhož jsem obdržela dopis, zkoumají způsoby, jak zlepšit spolupráci, částečně také prostřednictvím Evropské obranné agentury, kde existují příležitosti snažit se podle možností rozvíjet tyto součinnosti.

V tomto směru si od budoucnosti slibuji a očekávám více. V této věci očekávám více zvláště od nadcházejících předsednictví, zejména od toho polského, protože Polsko se chce na oblast obrany soustředit. Bohužel nemohu poskytnout váženému poslanci žádné příklady, které by naznačovaly, že je možno se zapojit, nicméně přesto doufám, že budeme svědky předkládání cílů, které rozšíří naše možnosti využívat ve stávající hospodářské krizi naše zdroje co nejúčelněji.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Ágnes Hankiss (PPE), písemně. – (HU) Na schůzi ministrů členských zemí NATO v říjnu 2008 prohlásil generál John Craddock, velitel ozbrojených sil NATO v Evropě, že vojenský zásah Ruska v Gruzii přiměl NATO k revizi základního předpokladu stran bezpečnosti svých členských států. Je toto prohlášení nyní, po lisabonském summitu, stále aktuální? Dohoda s Ruskem je účelný politický krok, který by mohl posloužit k posílení naší bezpečnosti. Nevyhnutelně s sebou však přináší závažné morální i strategické otázky. Hodlá NATO kvůli spolupráci rezignovat na to, aby zastupovalo a chránilo demokratické myšlenky, na nichž euroatlantická aliance stojí a které jsou v mnoha ohledech v příkrém rozporu s ruským pojetím demokracie?

Je možná zbytečné zde zvlášť připomínat zastrašování lidí a jejich šikanování a nejasné okolnosti úmrtí novinářů a právníků v Rusku. Je také těžké nepovažovat nedávnou nominaci zakladatele Wikileaks Juliana Assangeho Ruskem na Nobelovu cenu za mír za provokativní gesto. Sníží se šance zemí na vstup do NATO, nedá-li Rusko souhlas s jejich budoucím členstvím? Stojíme před otázkou, zda vedoucí představitelé NATO berou v potaz zranitelnost některých členských států Aliance a otevřené a nevyřešené problémy těchto států s Ruskem, které do dnešního dne přetrvávají. V každém případě je třeba přivítat historickou cestu budování míru a dohody. Musíme však jednoznačně uznat historickou odpovědnost NATO za to, jakou významnou mocnost v důsledku uzavřené dohody o programu na raketovou obranu legitimizuje, a za to, proti čemu se ostře postaví, zachovávajíc věrnost našim evropským hodnotám.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Summit NATO, který se konal v Lisabonu, znamenal konec strategické bezpečnostní koncepce, jež platila od dob studené války. Uplatňování této nové bezpečnostní strategie představuje posun od tradiční obrany členských zemí atlantické aliance ke koncepci celosvětové bezpečnosti pro 21. století.

Výzvy, které nová bezpečnostní koncepce zdůrazňuje, si žádají úzkou spolupráci s různými mezinárodními institucemi, vládními i nevládními, a posílení partnerství, zejména partnerství s Ruskem. Kromě zřízení politických kanálů došlo k přizpůsobení operačních otázek týkajících se kapacit a struktury samotné Aliance celosvětovým trendům. Je důležité vyzdvihnout skutečnost, že NATO přijalo pro Afghánistán plán předání mise s cílem, aby se afghánské úřady ujaly v otázce národní bezpečnosti vedení. Domnívám se, že tato nová strategická vize, která vytváří směry, z nichž by měly vycházet mezinárodní vztahy členských států, je nesmírně důležitá.

  Niki Tzavela (EFD), písemně. – Poprvé od dob druhé světové války bylo Rusko pozváno, aby se připojilo k programu protiraketového štítu, což z hlediska Aliance nelze neoznačit za milník. Na reakci Ruska si ještě musíme počkat, rýsuje se však potenciál ke skutečnému partnerství se Spojenými státy, kdy by se obě země musely závazně zapojit a zasednout společně ke stolu. Tento projekt také vyžaduje významné financování ze strany Evropy, což tváří v tvář evropským škrtům v oblasti obrany nebude snadné.

Konečně, Afghánistán bude do budoucna pro NATO velkým politickým testem. Spojené státy jednaly rychle a ujistily Rusko, že rakety ve skutečnosti nebyly namířeny na něj. Pro Spojené státy bylo klíčové nepopudit Rusko a tím, že právě Rusko pozvaly k účasti na programu protiraketového štítu, dokázaly, že na ničem takovém nemají zájem. Dále byly Spojené státy natolik moudré, aby nezmínily Írán, respektive, abych to řekla přesně, daly na přání Turecka, které hrozilo tím, že vycouvá, pokud bude uveden jeho soused (Írán). Problémem je, že pouze 21 z 27 členských států EU je členy NATO, což představuje hrozbu budování společné evropské obrany.

18. Situace v Pobřeží slonoviny (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je prohlášení místopředsedkyně Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o situaci v Pobřeží slonoviny.

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/ vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. − Paní předsedající, situace v Pobřeží slonoviny je velmi povážlivá, neboť jsou ohroženy lidské životy – životy občanů Pobřeží slonoviny, ale i mnoha Evropanů, kteří v této zemi žijí a pracují.

Domnívám se, že je v sázce mnoho důležitých věcí, nejen role, kterou Pobřeží slonoviny hraje v Africe, nýbrž i obrovská práce mezinárodního společenství za posledních 10 let, jež byla vykonána na podporu vyřešení krize a na posílení stability. Prezidentské volby byly očekávány po několik let. Zásluhou lidu Pobřeží slonoviny, práce Organizace pojených národů a – což musím zdůraznit – především práce, kterou odvedla Evropské unie a zprostředkovatel, prezident Burkiny Faso Blaise Compaoré, se tyto volby nakonec mohly uskutečnit.

Všichni kandidáti předem souhlasili se základními pravidly voleb. Mezi ně patřilo i zvláštní postavení zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN, pana Choie, jehož úkolem bylo potvrdit výsledky voleb. Do země byla vyslána volební pozorovatelská mise Evropské unie vedená panem poslancem Cristianem Predou. Děkuji mu za jeho práci a věřím, že zde zanedlouho vystoupí. Mise dospěla k závěru, že se volby konaly v demokratických podmínkách. Děkuji a blahopřeji panu Predovi a jeho týmu za jejich odvahu a vynikající práci, kterou odvedli za složitých podmínek.

Výsledky byly vyhlášeny Nezávislou volební komisí a potvrzeny zvláštním zástupem generálního tajemníka OSN. Předseda Barroso a já jsme byli mezi prvními, kteří poblahopřáli prezidentu Ouattarovi k jeho vítězství. Mezinárodní společenství jej jednomyslně uznalo. ECOWAS a Africká unie se ve své zprávě vyjádřily naprosto jasně. Pan Ouattara je legitimním prezidentem Pobřeží slonoviny. Parlamentní shromáždění AKT-EU se ve svém prohlášení ze dne 3. prosince vyjádřilo stejně jednoznačně.

Vyzýváme všechny politické síly v Pobřeží slonoviny, aby uznaly výsledek voleb, projevily odpovědnost a zdržely se jakýchkoli násilností. Veškeré úsilí by nyní mělo být zaměřeno na dosažení pokojného předání moci. Rezoluce OSN počítají s cílenými opatřeními vůči těm, kdo stojí v cestě pokojné změně a volbám.

Africké orgány již uvalily na Pobřeží slonoviny sankce. Evropská unie je připravena převzít svoji odpovědnost týkající se cílených opatření, což jsme jasně řekli tento týden v Radě ministrů zahraničních věcí EU, ale jsme připraveni přijmout i opatření na podporu právoplatně zvolených orgánů.

Vývoj v Pobřeží slonoviny je pozorně sledován mnoha aktéry a veřejností, především v Africe a zejména v sousedních zemích, z nichž mnohé rovněž procházejí obdobím po ozbrojeném konfliktu a těžkým přechodem k demokracii. Výsledek současné ústavní krize v Pobřeží slonoviny vyšle jasný signál všem silám na africkém kontinentu, a to jak těm, které jsou pro demokracii, tak těm, které se staví proti ní.

Reakce Evropské unie na tuto krizi je nezbytná. Naše pozice jednoho z hlavních aktérů v mezinárodním společenství a naše důvěryhodnost, kterou máme jakožto bojovníci za demokracii na celém světě, budou výsledně posíleny, budeme-li schopni svým jednáním přispět k pokojnému předání moci v souladu s vůlí lidu Pobřeží slonoviny, která byla jasně vyjádřena ve svobodných a spravedlivých volbách.

  Cristian Dan Preda, jménem skupiny PPE. – (FR) Paní předsedající, paní baronko Ashtonová, je pravdou, že jsem vedl volební pozorovatelskou misi Evropské unie v Pobřeží slonoviny.

Začnu tím, že se zmíním o odvaze a odhodlání pozorovatelů z 26 zemí, více než 100 lidí, 120 pozorovatelů, kteří byli na místě a kteří odvedli znamenitou práci. V prvé řadě uváděli, že občané Pobřeží slonoviny víceméně ze všech táborů říkali: „Jsme unaveni.“ Toto byla klíčová, opakující se fráze, která dokládala, že volby byly považovány za konec politické krize. Všichni si přáli, aby těmito volbami vše skončilo.

Jedinou výjimkou byl dosavadní prezident pan Gbagbo, který odmítl vzdát se moci a opatřil si prostředky, kterými zabránil ukončení této krize – ustavil partyzánskou Ústavní radu, která výsledky ve prospěch jeho soupeře jednoduše prohlásila za neplatné. To znamená, že tu dnes namísto klidu, namísto cesty ven z krize máme ještě komplikovanější krizi s velmi vratkou rovnováhou a teď i začátek konfliktu.

Dále bych uvedl, že je teď opravdu velmi těžké zabránit ozbrojenému konfliktu. Stačí se podívat, jak vypadalo hlasování v kasárnách v prvním a druhém kole voleb. Bohužel jsme konfrontováni s mimořádně ožehavou situací.

Na závěr chci vyjádřit vděčnost paní baronce Ashtonové, že se angažuje v řešení této záležitosti.

Rád bych jí položil otázku, neboť jsem zaregistroval, že Rada oznámila, že v nejbližší době mají být přijata restriktivní opatření: je možné říci, kdy budou přijata?

  Véronique De Keyser, jménem skupiny S&D. – (FR) Paní předsedající, zaprvé bych ráda poblahopřála svému kolegovi panu Predovi a jeho týmu k jejich znamenité práci. Ráda bych poblahopřála i paní baronce Ashtonové, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, k odhodlání, jež společně s celým mezinárodním společenstvím projevila při pozorování těchto voleb. Nás, kteří se angažujeme ve volebních pozorovatelských misích, jež představují mimořádný nástroj podpory demokracie ve státě, zahřála u srdce skutečnost, že po pokusu o zvrácení výsledků voleb následovala tak rychlá a rozhodná akce. Doufáme, že k tomu bude docházet i v jiných případech, bude-li si to situace žádat.

Ráda bych nyní poznamenala – protože jsem to už mnohokrát slyšela –, že prezident Ouattara není kandidátem Evropy. Zmobilizovalo se celé mezinárodní společenství, což je nebývalé: Africká unie, Hospodářské společenství států západní Afriky (ECOWAS), Organizace spojených národů, Evropa i jiní hovoří jedním hlasem, což je historický milník.

Samozřejmě jsem poněkud znepokojena záměrem pana Ouattary vyslat ozbrojence do ulic, protože se nedomnívám, že vyslání opozičních sil do ulic může přinést pokojné řešení. Chtěla bych zmínit dokument, jenž se právě připravuje v zemích AKT a který již byl projednán na posledním setkání AKT v Kinshase, kterého se někteří z nás zúčastnili. Jeho název je výjimečný: „Výzvy pro budoucnost demokracie a úcta k ústavnímu pořádku“. Za jeho vypracování zodpovídají africký a evropský zástupce. V tomto textu můžeme najít množství právnických věcí a tři strany jsou věnovány sdílení moci v případě, že se jedna ze stran pokusí neoprávněně chopit vlády. Tyto tři stránky popisují způsob, jak předejít tomu, aby se situace zvrhla v krveprolití. Krveprolití lze lépe předejít vyjednáváním o rozdělení moci než vycházením do ulic. Samozřejmě je nejdříve potřeba vyvinout tlak a postarat se o to, aby vítěz byl uznán.

Doporučuji vám, abyste si tento dokument přečetli. Je velmi poučný a ukázal mi, že navzdory tomu, že africká politická kultura není příliš obeznámena s demokracií, rozhodně ví mnoho o tom, jak vyjednávat.

  Marielle De Sarnez, jménem skupiny ALDE. – (FR) Paní předsedající, před pouhými několika hodinami Ouattarovi partyzáni obsadili hlavní sídlo vlády, rozhlasu a televize Pobřeží slonoviny a chci vyjádřit své znepokojení, neboť riziko násilných střetů a konfliktů je značné a zcela reálné.

Naší prvořadou odpovědností je vyzývat ke klidu a dialogu. To je však odpovědností i hlavních vůdců Pobřeží slonoviny. Jak dosavadní prezident, tak nově zvolený prezident musí podniknout všechny kroky k tomu, aby se předešlo opětovnému vypuknutí násilí v zemi, která poslední léta tolik trpěla. To je první vzkaz.

Druhým vzkazem je to, že mezinárodní společenství – tedy samozřejmě Evropa, ale i Africká unie – mluvilo od samého počátku jedním hlasem. Zmobilizovaly se, aby zajistily, že výsledek voleb bude respektován. Tento tlak musí pokračovat a je třeba uvalit sankce. Laurent Gbagbo musí přijmout porážku. Alassane Ouattara musí neúnavně pracovat na usmíření svého lidu. Pokud jde o nás, nesmíme polevit, dokud se situace nestabilizuje.

Chtěla bych vám předem poděkovat, paní vysoká představitelko, za to, že především dnes večer předáte tyto vzkazy.

  Isabelle Durant, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Paní předsedající, stejně jako mí předřečníci i já jsem zarmoucena vážností dnešní situace, bezprostřední politickou krizí a nebezpečím vzniku násilných střetů, které mohou vypuknout v nejbližších hodinách. Proto samozřejmě vítám jednomyslné stanovisko celého mezinárodního společenství a domnívám se, že kromě potřeby podpořit demokracii máme i povinnost nejen zachránit lid Pobřeží slonoviny, nýbrž i vyslat jasný signál, že střídání moci v Africe je možné. Kromě toho, že zde jde o samotné obyvatelstvo Pobřeží slonoviny, jeho bezpečnost a pnutí, která působí na tuto zemi a která na ni mohou mít vliv i v následujících dnech a měsících, se tyto problémy týkají i sousedních zemí. Volby se budou konat i v dalších, okolních zemích, ve kterých by mohlo dojít ke střídání dosavadního prezidenta za prezidenta nového.

Domnívám se, že je mimořádně důležité – aniž bych jakkoli odhadovala výsledek –, že otázku demokratického střídání moci v Pobřeží slonoviny je možné vyřešit pokojně, vyjednáváním a s podporou mezinárodního společenství a navzdory všem těm, kteří by mohli způsobit krveprolití či přinejmenším vzít civilní obyvatelstvo jako rukojmí, pokud by k tomu dostali příležitost. Je to důležité nejen proto, že tito lidé si již vytrpěli dost, ale i proto, že to bude příkladem pro okolní země. Mám samozřejmě na mysli Kongo, kde se v příštím roce, 2011, budou konat volby.

Vítám vaše prohlášení ohledně toho, jakým způsobem bude v příštích měsících sledován, vyvíjen a udržován tlak na zachování míru.

  Elie Hoarau, jménem skupiny GUE/NGL.– (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, všichni jsme znepokojeni vážnou krizí v Pobřeží slonoviny.

Rozhodnutí Ústavní rady této země, kterým byly odmítnuty výsledky voleb oficiálně vyhlášené Nezávislou volební komisí, bylo mezinárodním společenstvím samozřejmě jednomyslně odsouzeno.

Evropská unie, Organizace spojených národů, Africká unie, Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU, Hospodářské společenství států západní Afriky (ECOWAS), ke kterým se bezpochyby brzy přidá i Evropská unie, požadují respektování oficiálně vyhlášených výsledků voleb a uvedení nového prezidenta republiky, který byl uznán Nezávislou volební komisí – což je, připomínám, orgán schválený OSN –, do úřadu.

Všechny politické skupiny v Evropském parlamentu vyjádřily ve svém společném prohlášení shodu na těchto klíčových věcech. Rovněž vyzvali k akci, která má zabránit jakékoli eskalaci napětí v zemi, což by mohlo vést k občanské válce, jež by pro Pobřeží slonoviny znamenala lidskou, sociální a hospodářskou pohromu a které je třeba za každou cenu zabránit.

  Salvatore Iacolino (PPE). – (IT) Paní předsedající, paní baronko Ashtonová, dámy a pánové, demokracie není hodnotou, o které lze vyjednávat, stejně jako výsledky lidového konsensu: účast, zastoupení a suverenita lidu jsou měřítkem zralosti demokratického systému. Události, ke kterým dochází v Pobřeží slonoviny, o kterých pozorovatelé objektivně informovali, vážně poškozují průběh voleb, které měly být už dávno za námi.

Volba lidu byla jasná a jednoznačná, a přesto bývalá, ale stále úřadující hlava státu, pan Gbagbo, dosud nebyl nahrazen svým nástupcem, panem Ouattarou. To je nepřijatelné pro Evropský parlament i pro každého, kdo věří ve spravedlnost.

Ústavní rada politickými manipulacemi potvrdila ve funkci dosavadního prezidenta, který bohužel stále vystupuje jako představitel Pobřeží slonoviny. To vše má potenciál podněcovat napětí a nepokoje, které není snadné kontrolovat. Poslanecký klub Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) se nemůže smířit s tím, aby lidové hlasování bylo pošpiněno těmito machiavelistickými machinacemi.

Proto žádáme, aby občanům, kteří konsensem svobodně vyjádřili svoji volbu, bylo umožněno, aby jim vládla osoba, kterou si jednomyslně zvolili. Organizace spojených národů nás v tomto postupu podporuje. Přirozeně požadujeme, aby tato obtížná krize byla ukončena v rozumně krátkém čase, a vkládáme důvěru ve vlivný zásah paní baronky Ashtonové, aby Evropa vystupovala s vážností a prestiží prostřednictvím svého nejvyššího úřadu v mezinárodních vztazích.

  Kader Arif (S&D). - (FR) Paní předsedající, paní vysoká představitelko, dámy a pánové, nedávno proběhly v Pobřeží slonoviny volby.

Mezinárodní společenství tolerovalo, že je režim Laurenta Gbagba rok co rok odkládal. Tyto postupně přicházející zprávy nás varovaly před těžkostmi, ve kterých se v tuto chvíli nacházíme, ale v koutku duše jsme doufali, že zvítězí duch demokracie v zemi, která si toho už tolik vytrpěla ve zbytečných a nepřijatelných konfliktech spojených zejména s pojetím národnosti Pobřeží slonoviny.

Mezinárodní společenství a zejména Evropská unie okolo baronky Ashtonové a prostřednictvím mého kolegy, pana poslance Predy, se zmobilizovala, aby zajistila, že tyto volby proběhnou za nejlepších možných podmínek, transparentně a nenásilně. To je nutné vyzdvihnout.

Vzhledem ke klidu, který převládal, a atmosféře vzájemné úcty mezi kandidáty nám volební kampaň dávala důvod k naději, že výsledky budou uznány všemi zúčastněnými stranami. Dnes však dosavadní prezident odmítl demokratické výsledky voleb vzešlé z volebních uren.

Zítra proto budu, stejně jako mí kolegové, hlasovat pro vyzvání pana Gbagba, aby uznal, že to, co se mu zdá jako odvrácená tvář štěstěny nebo jako spiknutí, je ve skutečnosti vůle většiny jeho spoluobčanů. Nemůže zůstat u moci, aniž by zpochybnil část své vlastní minulosti bojovníka, který se v době, kdy pobýval v Evropě, zdál být mužem, jenž do své země přinesl znovunabytou svobodu a demokracii.

Zvláštní zástupce Spojených národů v Pobřeží slonoviny se s odvahou zhostil své role a vyhlásil výsledky hlasování.

Jako první místopředseda Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU bych chtěl rovněž poznamenat, že prohlášení, které naše shromáždění přijalo 3. prosince v Kinshase, rezolutně odsuzuje rozhodnutí Ústavní rady Pobřeží slonoviny o prohlášení výsledků za neplatné.

Toto prohlášení navazuje na jasné a jednoznačné stanovisko, které zaujali lídři členských států Hospodářského společenství států západní Afriky (ECOWAS) a Africké unie. Dnes si režim pana Gbagba nepřejí ani jeho občané, ani jeho sousedé, a není uznán ani mezinárodním společenstvím. Nastal proto čas, aby uznal vítězství Alassana Ouattary, demokraticky zvoleného prezidenta Pobřeží slonoviny, kterému musí být co nejdříve předána odpovědnost, kterou mu svěřili jeho spoluobčané.

Paní předsedající, paní vysoká představitelko, dámy a pánové, závěrem bych rád vyzval Evropskou unii, aby převzala svoji roli a prostředky, které má k dispozici, přesvědčila Laurenta Gbagba a jeho nelegitimní vládu, aby uznali, že hra skončila. Nedovolíme, aby jeho tvrdohlavost zavedla Pobřeží slonoviny do chaosu.

  Charles Goerens (ALDE). – (FR) Paní předsedající, nebýt ega pana Gbagba, Pobřeží slonoviny by mohlo být zdrojem inspirace pro všechny rozvojové země, které touží po demokracii.

Lid Pobřeží slonoviny projevil při posledních volbách velkou politickou dospělost. Navíc ani mezinárodní orgány, počínaje Organizací spojených národů, nejsou ani v nejmenším nadšeny povolebními machinacemi poraženého kandidáta. Pan Gbagbo by měl odejít. Nemá jinou možnost, pokud si chce zachovat alespoň kus důstojnosti, který mu ještě zbyl.

Evropská unie až doposud jednala správně, zejména na úrovni cílených sankcí. Sankce nesmí dopadnout na lid, který projevil svoji vůli příkladným způsobem, ale jen na pana Gbagba a na osoby jemu blízké.

Má otázka na paní baronku Ashtonovou zní: Jaké hodláte podniknout kroky, zvrhne-li se situace a bude hrozit použití síly jak vůči občanům Pobřeží slonoviny, tak vůči cizincům tam žijícím? Dále bych se chtěl zeptat, zda si myslíte, že ECOWAS a Africká unie mají dostatečnou kapacitu pro vyřešení tohoto problému?

  Niccolò Rinaldi (ALDE). – (IT) Paní předsedající, paní baronko Ashtonová, dámy a pánové, situace v Pobřeží slonoviny je zkouškou, ve které si nemůžeme dovolit selhat.

To se týká zejména Evropské unie, neboť v žádném případě nesmíme uznat ukradené vítězství, ani nesmíme přestat vyvíjet maximální tlak na lídry Pobřeží slonoviny, pokud jde o tento obrovský podvod. Nadto je nepřípustné, aby jediné euro evropských daňových poplatníků skončilo u nelegitimní vlády, která pošlapává i ta nejzákladnější pravidla demokracie, či aby jenom prošlo jejíma rukama. Toho si Pobřeží slonoviny musí být vědomo.

Pobřeží slonoviny je teď zkouškou i pro Africkou unii, která řeší tuto situaci velmi zajímavým způsobem: doposud projevuje míru neústupnosti a jednoty, která by byla před pouhými 10 či 15 lety nemyslitelná. To je znamením toho, že otázka Pobřeží slonoviny by neměla být zneužita k oživování starých stereotypů, že černá Afrika není schopná demokracie.

I když balancujeme na pokraji vypuknutí násilností, což by bylo tragické, společnost Pobřeží slonoviny si v této obtížné zkoušce prozatím vede dobře: dala většinu reformnímu kandidátovi, panu Ouattarovi, a zdá se, že se poučila z díla svého krajana, skvělého spisovatele Ahmadoua Kouroumy, který v roce 1998 vydal knihu s příhodným názvem „En attendant les votes des bêtes sauvages“ (Až bude volit divá zvěř), která vypráví pravdivý příběh z pozice demokrata a očima obyvatele Pobřeží slonoviny.

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Paní předsedající, volby v Pobřeží slonoviny skončily bezprecedentní situací, kdy se oba kandidáti v prezidentských volbách prohlásili za vítěze a oba jmenovali předsedu vlády. Existuje jen jediný legitimní prezident: prezident Ouattara. Domnívám se, že všechny politické síly musí respektovat vůli lidu vyjádřenou ve volbách, které se konaly 28. listopadu. O to spíše, že OSN, Nezávislá volební komise a mnoho evropských států uznalo opozičního vůdce za právoplatného vítěze.

Zároveň je politováníhodné, že došlo k zastrašování pozorovatelů EU, v důsledku čehož musela být mise ukončena. Politická nestabilita má již nyní závažné důsledky. Africká unie nedávno rozhodla o dočasném vyloučení země ze všech činností organizace. Navíc existuje riziko obnovení občanské války z roku 2002.

Pobřeží slonoviny si tedy může vybrat mezi dvěma cestami: mezi tou, která zachovává demokracii a vede k pokroku, a druhou, která znamená izolaci v africkém společenství.

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/ vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. − Paní předsedající, budu stručná, protože si myslím, že vše, co k tomuto tématu lze říci, již bylo velmi dobře vyjádřeno. Pane Predo, ještě jednou děkuji vám a vašemu týmu za vaši odvahu a práci během voleb. Máte mé uznání.

Mám dvě krátké poznámky. Samozřejmě, že jsem byla v kontaktu s Pan Ki-munem. Hovořili jsme spolu na samém počátku krize a diskutovali o tom, jak zlá je situace, a shodli jsme se, že budeme plně spolupracovat. Stejně tak jsem zajišťovala, aby bylo postaráno o zástupce Evropské unie, kteří byli na místě: jak asi předpokládáte, máme záložní plán pro zajištění jejich bezpečnosti.

Ráda bych zodpověděla i konkrétní otázku, která byla položena ohledně sankcí. Seznam sankcí by měl být připraven do několika dnů. Chceme je zavést co nejdříve a udržovat co největší tlak. Existuje skutečné nebezpečí násilí a skutečně hrozí, že vzniknou nejasnosti ohledně toho, co se děje. Musíme zůstat rozhodní a srozumitelní a co možná nejvíce spolupracovat s mezinárodním společenstvím, abychom dále vyvíjeli co možná největší tlak, a udělat to, co je potřeba k dosažení uspokojivého řešení. Jsem nesmírně vděčná této sněmovně za podporu, kterou nám při naší práci poskytuje.

  Předsedající. Obdržela jsem šest návrhů na usnesení⁽¹⁾ v souladu s čl. 110 odst. 4 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 16. prosince 2010 v 12:00 hod.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Katarína Neveďalová (S&D), písemně. – (SK) Dámy a pánové, dva prezidentští kandidáti se prohlásili za vítěze a 4. prosince složili přísahu. Není však možné, aby prezidentské volby měly v jedné zemi dva vítěze. Situace v Pobřeží slonoviny je proto velmi nebezpečná, neboť všichni velmi dobře víme, že země, která je poznamenaná roky nepokojů a násilí, je obzvláště náchylná ke krokům, které mohou vést k opětovnému vypuknutí občanské války, stejně jako tomu bylo v roce 2002 po násilném státním převratu.

Kroky mezinárodního společenství, z naší strany reprezentované Evropskou unií, je proto třeba důkladně zvážit a neodsunovat je na pozdější dobu, neboť budou mít rozhodující dopad na životy obyvatel této země.

Proto plně souhlasím se slovy paní Ashtonové. Uvalení sankcí na zemi bude jediným způsobem, jakým bude EU moci potrestat ty, kteří brání mírové výměně politických elit. Sankce musí sloužit k tomu, aby pomohly prosadit vůli lidu Pobřeží slonoviny. Nesmíme na místní obyvatele zapomínat a musíme se snažit pomoci zlepšit jejich bezpečnost, aby mohli žít ve svobodné a demokratické zemi.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Miguel Angel MARTÍNEZ MARTÍNEZ
Místopředseda

(1) viz zápis.

19. Kontrola Komise ze strany členských států při výkonu prováděcích pravomocí (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva (A7-0355/2010) pana Szájera jménem Výboru pro právní záležitosti o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (KOM(2010)0083 – C7-0073/2010 – 2010/0051(COD)).

  József Szájer, zpravodaj. − Pane předsedající, jen zhruba necelý rok je v platnosti Lisabonská smlouva, jež počítá s podstatnými změnami při přenášení pravomocí Evropského parlamentu a Rady na Komisi.

Před několika měsíci jsme v této sněmovně projednávali moji zprávu o aktech v přenesené pravomoci. Akty v přenesené pravomoci jsou ty, kdy Parlament a Rada přenesou pravomoci, ale oproti předchozímu stavu si je nyní můžeme kdykoli vzít zpět. Můžeme stanovit lhůtu, můžeme akt změnit a můžeme jej vetovat, odchýlí-li se Komise od vůle zákonodárce.

V případě tohoto nařízení, které projednáváme na základě článku 291 Smlouvy, hovoříme o prováděcích aktech. U prováděcích aktů je situace trochu odlišná. Zde to jsou členské státy, které vykonávají své právo provádět různé právní předpisy Evropské unie. Je tu tedy jasný rozdíl.

Nové nařízení a nový systém aktů v přenesené pravomoci nám dávají velmi široké pravomoci. Náš vliv, vliv Parlamentu, se podstatně mění, zejména v určitých oblastech zákonodárství.

V oblasti provádění však máme jako Parlament, jako zákonodárce právo upravit, jak daleko smí prováděcí postup členského státu zajít.

Domnívám se, že po dlouhých vyjednáváních Parlament správně zaujal stanovisko, že chceme, aby Rada i Komise potvrdily, že práva Parlamentu budou dodržena, a dali jasné závazky. Po velmi dlouhých vyjednáváních jsme učinili velmi značný pokrok v této oblasti, která má vliv a účinek nejen – a zdůrazňuji nejen – na prováděcí akty, nýbrž i v oblasti aktů v přenesené pravomoci.

Parlament získal a podržel si právo kontroly i u prováděcích aktů, což znamená, že na základě dohody s jinými orgány máme postup, který můžeme použít.

Mou hlavní prioritou bylo, abychom tyto důležité pozice uhájili. Je tu i další problém, a to, že probíhají i další diskuse v tomto Parlamentu, který zastupují jiné výbory: zejména Výbor pro mezinárodní obchod, Výbor pro rozvoj a Výbor pro zahraniční věci –, a také jednání mezi Parlamentem a Radou o zákonodárství v oblasti finančních nástrojů a o tom, zda a jak mají být regulovány.

S ohledem na to jsem se snažil, aby toto nařízení nepředjímalo tuto diskusi. Chceme pomoci našim kolegům, kteří bojují o naši pozici v důležitém jednání s Radou, abychom nakonec s Radou mohli spolupracovat.

Protože se můj čas chýlí ke konci, rád bych na závěr poděkoval Komisi i Radě za jejich přizpůsobivost při vyjednávání. Je mi jasné, že v Radě bylo velmi obtížné dosáhnout shody. Jsem přesvědčen, že jsme uzavřeli ujednání, jaké Parlament chtěl, a že toto ujednání může uspokojit všechny poslance zejména proto, že se netýká jen textu, který právě projednáváme, ale protože očekáváme, že se Komise i Rada budou podílet na společné dohodě na těchto důležitých otázkách. Očekáváme i prohlášení, která potvrdí jasný závazek Komise přizpůsobit zbývající části acquis communautaire. Tento text, jenž je přiložen k mé zprávě, by měl uspokojit všechny poslance.

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. − Pane předsedající, dnes ráno jsme slyšeli velmi dobrou rozpravu o občanské iniciativě a dnes večer jednáme o velmi důležitém tématu projednávání ve výborech. Jsem přesvědčen, že je dobrým znamením, že tu po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost skutečně dokončujeme hlavní části legislativy nezbytné pro její plné provedení.

Nařízení o prováděcích aktech bude mít významný dopad na to, jakým způsobem bude v budoucnu Komise provádět evropské právo. To bude mít velmi významný vliv na schopnost Unie prosazovat své politiky v zájmu svých občanů. Když jsme představovali náš návrh, stanovili jsme jeho hlavní cíl: aby nová pravidla zavedla systém přijímání prováděcích aktů Komisí, který bude jednodušší, účelnější, transparentnější a plně v souladu se Smlouvou.

Jak jsme v návrzích, o kterých nyní budeme jednat, těchto cílů dosáhli? Kontrolní mechanismus stanovený v nařízení je stejně jako v minulosti založen na komitologii, tedy na projednávání ve výborech složených ze zástupců členských států, kterým Komise předkládá návrhy opatření, avšak na rozdíl od současného již v tomto systému nebude prostor pro zásahy Rady jako takové.

Jak vyplývá ze Smlouvy, pouze členské státy, nikoli Rada, jsou oprávněny kontrolovat Komisi při výkonu prováděcích pravomocí. Nařízení kromě toho předpokládá, že zmizí všechny zvláštní postupy a že veškerá prováděcí opatření včetně těch týkajících se obchodu – jde o různá opatření, jako například antidumpingová nebo vyrovnávací – budou podléhat nařízení. Tím dojde ke skutečné revoluci v oblasti obchodní politiky.

Chceme, aby postupy byly jednodušší, a tak nové nařízení nejenže zavádí jen dva postupy – poradní a přezkumný – namísto čtyř, ale zároveň umožní automatické přizpůsobení existujících postupů projednávání ve výborech. Nové postupy se začnou používat na veškeré existující právní předpisy od prvního dne účinnosti. Samozřejmě tím nebude dotčena povaha pravomocí svěřených Komisi v oblasti základních aktů.

Komise se v prohlášení zavázala přezkoumat veškeré acquis a přizpůsobit je tak, aby vyhovovalo režimu aktů v přenesené pravomoci, a jsem si vědom toho, jak důležité to pro tuto sněmovnu je. Dosud jsme odhalili 153 aktů, které nebyly před Lisabonskou smlouvou předloženy k postupu spolurozhodování a které svěřují Komisi pravomoci, které musí být přeměněny v akty v přenesené pravomoci. Dále máme 299 aktů, které byly dříve přizpůsobeny regulativnímu postupu s kontrolou, které nyní budou muset být přezkoumány s ohledem na ustanovení Smlouvy o aktech v přenesené pravomoci. Ale naším cílem je, aby do konce funkčního období Parlamentu byly všechny stávající právní předpisy plně v souladu s novým ustanovením Lisabonské smlouvy.

To znamená plné sladění. Sami víte, jak ambiciózní tento cíl je, a proto mne obzvláště těší, že mne belgický ministr pan Chastel laskavě požádal, abych této sněmovně tlumočil závazek a vyjádření předsednictví.

Ve vyjádření se uvádí, že předsednictví si je vědomo ambiciózních záměrů Komise v této oblasti; vítá je a podporuje jejich cíle. Potvrzuje, že je ochotno učinit vše pro to, aby zajistilo, že toto přizpůsobení bude dokončeno v co nejkratší době poté, co Komise zašle návrhy. Předsednictví je připraveno loajálně spolupracovat s Parlamentem a Komisí na dosažení těchto cílů.

Samozřejmě bychom byli raději, kdyby toto vyjádření bylo zachyceno na úředním písemném záznamu, ale myslím si, že musíme přivítat duch spolupráce a kolegiální přístup ze strany belgického předsednictví.

Chceme systém, který bude efektivnější; proto budou nová pravidla plně odrážet novou roli, kterou Smlouvy přisoudily Komisi – s jedinou nežádoucí výjimkou, ke které se vzápětí dostanu – neboť zabránit Komisi v přijetí návrhu prováděcího aktu bude moci jen kvalifikovaná většina výboru.

Ta jediná výjimka, kterou jsem zmínil, kdy Komise potřebuje výslovné kladné stanovisko výboru před tím, než bude oprávněna přijmout návrh prováděcího aktu, se týká konečných mnohostranných ochranných opatření v oblasti obchodu. I když se v této oblasti přijímá jen omezené množství aktů, byli jsme proti těmto výjimkám na institucionální úrovni, protože bychom dali přednost plnému přizpůsobení novým pravidlům.

I když nakonec to bylo pro zákonodárce jediné možné východisko pro kompromis a vítáme to, chtěl jsem se o tom zde zmínit. Chceme systém, který bude transparentnější; celý postup bude veden zcela transparentně.

Všechny dokumenty předkládané výborům budou současně zasílány Evropskému parlamentu a Radě; tyto dva orgány budou mít právo kontroly na základě zcela rovného postavení. Kdykoli během postupu mohou naznačit Komisi, že si myslí, že návrh prováděcího aktu překračuje její pravomoci; budeme-li překračovat své pravomoci, budete mít právo nás na to velmi jasně upozornit.

Lze uzavřít, že tento text je ve svém celku velmi dobrým výsledkem pro Evropu, jasně posiluje metodu Společenství a jednoznačně rozšiřuje právo kontroly Parlamentu do všech oblastí.

Nové nařízení například stanoví, že v některých případech může být Komise povinna projednat věc v odvolacím výboru. Tento výbor však bude běžným komitologickým výborem, kterému bude předsedat Komise a pro který budou platit stejná pravidla; Komisi pak bude moci v přijetí návrhu zabránit jen kvalifikovaná většina.

Bude-li dnes Evropským parlamentem nové nařízení o postupu projednávání ve výborech schváleno, vstoupí velmi brzy v platnost, již 1. března 2011, což je bezpochyby dobrá zpráva. Nový právní rámec musí začít fungovat co nejdříve a doufám, že paralelně budeme moci zahájit společné přezkoumání demarkační linie mezi přenesenými pravomocemi a prováděcími pravomocemi Komise. Je to nutné nejen proto, abychom předešli dalším sporům při projednávání nových legislativních návrhů, ale i pro urychlení procesu přizpůsobování.

Na závěr bych rád poděkovat zpravodaji, panu Szájerovi, za práci, kterou odvedl v průběhu vyjednávání, a také všem politickým skupinám za jejich spolupráci a za pružnost, kterou projevili. Nakonec děkuji i belgickému předsednictví, které odvedlo mimořádnou práci při schvalování tohoto souboru v Radě tím, že se mu podařilo dosáhnout tohoto velmi obtížného kompromisu. Jsem přesvědčen, že to, co nyní budete projednávat, a doufám, že i zítra schválíte, je velmi dobrá zpráva pro Evropu.

  Gay Mitchell, zpravodaj pro stanovisko Výboru pro rozvoj. − Pane předsedající, rád bych poděkoval zpravodaji, panu Szájerovi, za jeho úsilí a jeho zprávu.

Jak bylo vysvětleno, v důsledku vstupu Lisabonské smlouvy v platnost budou nynější ustanovení o komitologii nahrazena akty v přenesené pravomoci a prováděcími akty v souladu s články 290 a 291, ale velice mne znepokojuje role Komise při provádění rozhodnutí přijatých v souvislosti s Lisabonskou smlouvou.

Myslím, že jsem právě zaslechl pana komisaře říkat, že jejich cílem je stihnout to do konce funkčního období tohoto Parlamentu. To je dalších tři a půl roku a oni mají pouhý „cíl“! Tohle není sdružení vlastníků jednotek, tohle je Parlament! Jako poslanci Parlamentu – a říkám to velmi nerad – se mi často zdá, že namísto toho, aby Komise jednala jako poctivý prostředník mezi Radou a Parlamentem, se příliš přibližuje Radě, zatímco Parlament je při tak velkém počtu členů snadné rozdělit a často až příliš snadno schvaluje společný názor Rady a Komise.

Předně musím zdůraznit, že Parlament by podle mého názoru neměl být tlačen k tomu, aby se v této věci držel textu navrženého v prvním čtení. Nejdůležitější je, abychom dosáhli spravedlivého kompromisu, který bude nejlepší možnou volbou pro tuto sněmovnu a pro občany, které zastupujeme, a zároveň dbali na to, co právě řekl náš kolega, pan Szájer. Pokud to znamená počkat si na dohodu v druhém čtení, budiž. Jak jsem řekl, musí existovat pravidlo, že pokud se procesu účastní Rada, účastní se i Parlament. V tomto ohledu společně rozhodujeme a společně přijímáme zákony.

Jako zpravodaj pro stanovisko Výboru pro rozvoj věřím, že je nanejvýš důležité, abychom prosazovali nezávislost Parlamentu a aby Komise respektovala oba orgány. Nejsem si jist, zda to tento „kompromis“ umožňuje.

  Saïd El Khadraoui, navrhovatel stanoviska Výboru pro dopravu a cestovní ruch. − (NL) Pane předsedající, na začátek bych rád poděkoval zpravodaji za jeho práci na složitém a velmi odborném souboru, který je nicméně velmi důležitý pro naši budoucí činnost.

Starý postup projednávání ve výborech se čtyřmi různými možnostmi nám, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, nebyl neznámý a již dlouho velmi dobře víme, jak nakládat s prováděcími rozhodnutími. Avšak vzhledem k úpravám, které je třeba provést podle Lisabonské smlouvy, chci oznámit, že podporujeme kompromisy, které zpravodaj dohodnul s Radou. Nicméně jsou dvě věci, o kterých si myslíme, že vyžadují vaši pozornost.

Zaprvé chceme maximální přísun informací a maximální zapojení Parlamentu při přípravách rozhodnutí výboru.

Zadruhé bych rád zdůraznil význam správného přístupu k přechodnému období a s ohledem na to žádáme Komisi, aby při reformě postupu projednávání ve výborech, která podle acquis dělí akty na akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty, byla štědrá vůči Parlamentu v případech, kdy je možné uvažovat o obou postupech.

To se tedy netýká reformy samotné, ale i použití současného acquis před jakoukoli reformou.

  Danuta Maria Hübner, zpravodajka pro stanovisko Výboru pro regionální rozvoj. − Pane předsedající, obávám se, že odmítnutí zahrnout akty v přenesené pravomoci do oblasti finančních nástrojů může vytvořit nebezpečný precedent pro ostatní politiky. Vytváří to také nedůvěru mezi orgány a tato situace nás všechny znepokojuje.

Chystané návrhy legislativního balíčku pro regionální politiku po roce 2013 zřejmě budou vyžadovat použití prováděcích aktů, ale možná si vyžádají i akty v přenesené pravomoci. Apriorní vyloučení aktů v přenesené pravomoci nemůžeme akceptovat. Tato otázka by měla být předmětem jednání mezi spoluzákonodárci v každém jednotlivém případě.

Toto stanovisko je podle mého názoru politicky i právně logické a věřím, že je Rada i Komise budou s Parlamentem sdílet. Bezpochyby před námi stojí mnoho těžkých let. Naší povinností, jakožto evropských orgánů, je vytěžit maximum z našich politik. Tím, že zabráníme zbytečným sporům a procedurám, můžeme být v tomto společném cíli úspěšnější.

  Paolo De Castro, zpravodaj pro stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova. – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, jako předseda Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova jsem z několika důvodů hluboce zklamán obsahem zprávy pana Szájera, o níž se má zítra hlasovat.

Zaprvé proto, že nebyl vzat v úvahu žádný z pozměňovacích návrhů, pro které můj výbor jednomyslně – a zdůrazňuji, jednomyslně – hlasoval, ačkoli společná zemědělská politika je jednou z těch, ve kterých se postupem projednávání ve výborech přijímá největší množství aktů, a patří tedy mezi ty, kterých se přizpůsobení legislativních aktů Lisabonské smlouvě nejvíce dotýká.

Zadruhé, podle znění článku 10 již Evropský parlament nebude mít ani pravomoc vyvíjet tlak, ani prostor k vyjednávání s Radou ohledně přizpůsobení právních předpisů společné zemědělské politiky nové Smlouvě.

Uvědomujeme si, že Rada již dala najevo svoji neochotu schvalovat akty svěřené Evropskému parlamentu a že přijetím tohoto nařízení Rada ztratí jakýkoli zájem pokračovat v jednání, neboť pro automatické přizpůsobení – které se netýká aktů v přenesené pravomoci a zahrnuje pouze prováděcí akty – neexistuje žádná lhůta, protože je přechodové.

Z tohoto důvodu jsem spolu s kolegy podal pozměňovací návrh, který činí automatické přizpůsobení opravdu dočasným, a vyzývám vás všechny, abyste jej podpořili a posílili tak roli Evropského parlamentu. Ve skutečnosti není důvod pro to, abychom u natolik citlivého souboru pravidel, kterým se stanoví pravidla provádění Smlouvy pro příští roky, měli dosáhnout dohody již v prvním čtení. Proto máme právo – dokonce bych řekl, že máme povinnost – co nejvíce zdokonalit znění tohoto tak důležitého souboru, a poslat jej tím do druhého čtení, aniž bychom ustoupili vydírání Rady, která hrozí jeho neschválením, aby nás donutila přijmout tuto nevýhodnou dohodu.

Myslím si, že je to po rozpočtu nejdůležitější bod, o kterém budeme muset hlasovat, neboť mění rovnováhu sil mezi evropskými orgány. V této sněmovně musíme důrazně hájit výsady demokraticky zvoleného Parlamentu, jenž zastupuje všechny občany Evropské unie.

  Antolín Sánchez Presedo, zpravodaj pro stanovisko Hospodářského a měnového výboru. – (ES) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, Lisabonská smlouva zavádí významné změny v postupu vytváření a provádění legislativy Evropské unie tím, že rozlišuje mezi akty v přenesené pravomoci a prováděcími akty. Předchozí primární právo počítalo jen s prováděcími akty.

Toto nařízení je klíčové pro řádný přechod ze starého systému na systém nový a pro patřičné používání prováděcích pravomocí, které Lisabonská smlouva svěřila Komisi. Posiluje demokratický princip, neboť uznává právo Parlamentu na kontrolu, výročními zprávami zvyšuje transparentnost a začleňuje ustanovení o přezkumu, které má systém na základě zkušenosti zdokonalit. Proto v tomto ohledu uspokojuje požadavky Hospodářského a měnového výboru.

V oblasti finančních služeb pomůže zvýšit právní jistotu a efektivitu právních předpisů. Doplňuje cíl souhrnné směrnice, omezení pravomocí svěřených Komisi podle starého rámce, jež jsou slučitelné se současným rámcem, na dobu 3 let od vstupu nové Smlouvy v platnost, a zavádí ustanovení pro to, aby bylo možné nakonec přijmout technické prováděcí standardy, které jsou součástí nové struktury dohledu, a odvětvové úpravy v oblasti finančních služeb.

Proto jako zpravodaj pro stanovisko Hospodářského a měnového výboru hodnotím zprávu kladně a blahopřeji panu Szájerovi.

Chtěl bych poděkovat předsedajícímu za jeho velkorysost a popřát mu vše nejlepší v tyto svátky i v novém roce.

  Klaus-Heiner Lehne, jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, vzhledem k zavádějícím diskusím, které se vedly ve skupinách, na Konferenci předsedů výborů a někdy i ve výborech, je i zde v plénu nutná řada vysvětlení.

Zaprvé, toto nařízení neurčuje, které akty v přenesené pravomoci se budou řídit článkem 290 a které prováděcí akty budou v režimu článku 291. Toto nařízení tohle rozhodně stanovovat nebude. To bude stanoveno v základním aktu. Jinými slovy, o příslušnosti článku 290 nebo 291 rozhodne sám zákon, bude-li to ustanoveno. Nařízení se zabývá pouze postupem v případě článku 291.

Má druhá poznámka se týká kritiky článku 10. Tento článek se také týká jen postupu a ničeho jiného. V souvislosti s tím už jednou Komise vysvětlila, že v rámci přizpůsobení samozřejmě hodlá přezkoumat všechny existující akty z doby před Lisabonem a že předloží nové návrhy oběma legislativním orgánům: Parlamentu i Radě. To bylo ve srovnání s předchozí interinstitucionálná dohodou opětovně zdůrazněno.

Jediná skutečně nová věc je postup v oblasti mezinárodního obchodu. Uznávám, že kompromis, se kterým přišlo belgické předsednictví, je poněkud byrokratický. O tom není pochyb. Vzhledem ke dvěma blokujícím menšinám v Radě to však bylo jediné možné řešení.

Pro mne je celá tato otázka o vyvažování přínosů. Jak poznamenal zpravodaj, je třeba zvážit, co Parlament dojednal. Máme postup pro přezkoumávání prováděcích aktů, s čímž Smlouva vůbec nepočítá. To je zejména s ohledem na účast Parlamentu velmi významný krok kupředu, který jde nad rámec Smlouvy. Takže když zvážíme přínosy, je jasné, že si zpráva zaslouží naši podporu. Proto jsem pro přijetí zprávy tak, jak je, bez pozměňovacích návrhů. Teď v prvním čtení se nám nepodaří získat více, než bychom dosáhli v nedohlednu v pozdějším dohodovacím řízení.

  Eva Lichtenberger, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, nařízení, které dnes projednáváme, bylo všemi výbory po dlouhou dobu přehlíženo. Někteří v této sněmovně se však teď na konci, kdy už jsou výsledky na stole, probudili. Někteří z nich se rozpravy bohužel nezúčastnili, což je škoda, protože by bylo velmi zajímavé poslechnout si jejich názory.

Jako bývalá členka Konventu si jasně vybavuji jeho duch. Konvent otevřeně žádal, aby Evropský parlament získal v mnohých oblastech konkrétní práva, aby se tím zajistila jeho důvěryhodnost v rámci orgánů a vůči občanům.

Navzdory požadavkům Konventu se neudělalo vůbec nic. Až velmi těžká vyjednávání, která vedlo belgické předsednictví s Radou, umožnila učinit důležité pokroky. Pamatuji si, co řekl pan Lehne. Šlo o otázku možnosti neustálého sledování, zda Komise nepřekračuje své pravomoci.

Některá pravidla samozřejmě nejsou zcela ideální, jako například dohody o mezinárodním obchodu, ale přesto souhlasím s výsledkem. Děkuji belgickému předsednictví. Udělalo vše pro to, aby se něčeho dosáhlo. Děkuji i zpravodaji, jenž jednal přátelsky a s rozumem.

  Raffaele Baldassarre (PPE). – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, až budeme zítra hlasovat o zprávě pana Szájera, dáme zelenou jednomu z nových nástrojů – prováděcím aktům – obsažených v Lisabonské smlouvě.

Zjednoduší to starý systém projednávání ve výborech. Jedná se o opatření, které zajistí větší transparentnost při přijímání legislativních aktů a které bude upravovat způsoby dohledu členských států nad výkonem pravomocí, které byly svěřeny Komisi. Zásadní význam tohoto nařízení zkomplikoval legislativní postup jak na úrovni mezi orgány, tak v Parlamentu, nicméně doufám, že díky zapojení – ač opožděnému – všech výborů bude možné přijmout návrh v prvním čtení.

Proto blahopřeji zpravodaji, panu Szájerovi, k tomu, že se mu podařilo dosáhnout hlavních cílů Evropského parlamentu: mám na mysli záruky přizpůsobení současných postupů projednávání ve výborech novému postupu, právo kontroly Parlamentu a Rady, vytvoření odvolacího výboru vedeného Komisí a zařazení ustanovení o přezkumu, které umožní zhodnotit efektivitu postupu.

Dovolte mi poslední poznámku týkající se poslední překážky ve vyjednávání: začlenění společné obchodní politiky do působnosti budoucího nařízení. Ačkoli podle konečné dohody bude během přechodné lhůty 18 měsíců možné použít pro přijetí antidumpingových opatření systém prosté většiny, následně budou muset být tato opatření přijímána kvalifikovanou většinou. Toto řešení je výsledkem obtížného kompromisu, ale jsem přesvědčen, že uspokojí jak potřeby průmyslu, tak exekutivy Evropské unie a zbaví rozhodnutí technické povahy rizika nebezpečné politizace.

  Gianluca Susta (S&D). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, naprosto nesouhlasím s posledním řečníky. Osobně se domnívám, že toto opatření poškozuje zájmy Parlamentu a jde proti duchu Lisabonské smlouvy.

Téměř 70 % dohod s Radou je uzavřeno v prvním čtení, ale nechápu spěch při přijímání tak citlivého opatření, jako je toto, v prvním čtení, neboť se týká provádění Lisabonské smlouvy, která rozšířila naše pravomoci zejména v oblasti obchodní politiky. Právě zavedením antidumpingového postupu vyměňujeme objektivitu právní jistoty za zásahy členských států, což může být výsledkem vyjednávání mezi Komisí a členskými státy.

Proto si myslím, že se jedná o krok zpátky, stejně jako automatické přizpůsobení ze starého systému projednávání ve výborech na současný systém, který posiluje roli Parlamentu, v oblasti zemědělství bez jakýchkoli lhůt.

Z tohoto důvodu nevěřím, že je rozumné spěchat na dohodu s Radou v prvním čtení, protože riskujeme i vznik sporů před Soudním dvorem.

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. − Pane předsedající, rád bych všem poděkoval za jejich příspěvky do rozpravy, které jen ukazují, jak komplikovanou věcí se zabýváme.

Dovolte mi reagovat na některé komentáře. Co se týče přezkoumání všech příslušných aktů a našeho závazku k tomu, máme velmi ambiciózní plán a diskutuji o něm během diskusí o rámcové dohodě s panem Lehnem: musíme přizpůsobit 299 plus 153 aktů. Myslím si, že je to velmi ambiciózní plán, chceme-li to stihnout do konce tohoto funkčního období. A když říkám, že to je „naše ambice“, mluvím jménem tří orgánů, neboť toto jednoznačně vyžaduje spolupráci nás všech.

Chtěl bych ujistit pana Mitchella o tom, že Komise chová vůči Parlamentu nejvyšší úctu.

Rád bych vyzdvihl jeden bod návrhu vyjádření Komise, jež je přiloženo k návrhu. Přečtu jej nahlas: „V průběhu uvedeného slaďování bude Komise pravidelně informovat Evropský parlament o návrzích prováděcích opatření souvisejících s těmito nástroji, které by se měly v budoucnu stát akty v přenesené pravomoci.“ Náš závazek k transparentnosti a jasnosti je tedy zcela jasný. Také bych chtěl zde v této sněmovně potvrdit, že budeme Parlamentu poskytovat maximum informací. Parlament bude dostávat všechny informace ve stejnou dobu jako výbory a budeme tak dělat maximum pro to, aby byl Parlament informován i v tomto postupu.

Myslím, že bych měl poděkovat panu Lehnemu za jeho vysvětlení situace v rozpravě. To, co dnes projednáváme, se týká prováděcích aktů, a toto nařízení nikterak nepředjímá, zda bychom v budoucnu měli používat akty v přenesené pravomoci či prováděcí akty.

Co se týče otázky přizpůsobení, mám za to, že tu pan De Castro nebyl, když jsem předčítal schválené vyjádření belgického předsednictví, které obsahovalo plný závazek k loajální spolupráci za účelem dosažení ambiciózního cíle naprostého přizpůsobení v následujících letech. Myslím si, že to je opětovné ujištění, že není jen v zájmu Parlamentu, nýbrž i Komise a Rady, abychom postupovali velmi rychle. Domnívám se, že je zřejmé, že tuto dohodu dodržíme, a já jsem si tím jist.

Pokud jde o politizaci antidumpingových a vyrovnávacích opatření, tak soudím, že ve skutečnosti zjistíte, že opak je pravdou. Znáte dnešní systém: prostá většina zástupců členských států může zablokovat návrh Komise. To by v budoucnu bylo podstatně těžší, jelikož byste k jeho zablokování nově potřebovali kvalifikovanou většinu členských států. Proto se domnívám, že to, co zde děláme, je vlastně posílení unijního přístupu a posílení postavení Komise v obchodních jednáních, přesně jak stanoví a předpokládá Lisabonská smlouva.

Pokud dovolíte, na závěr bych zdůraznil význam právní jistoty v této věci, poněvadž řešíme-li citlivé otázky jako například obchod, antidumpingová opatření nebo vyrovnávací opatření, tak přirozeně potřebujeme velmi dobře stanovené postupy a musíme mít jasně vymezené role a povinnosti. Parlament potřebuje velmi jasné právo kontroly, které mu dala Lisabonská smlouva, a my potřebujeme právní jistotu, abychom mohli pracovat v této velmi důležité oblasti zákonodárství, protože sami víte, jak často jsou tato opatření zpochybňována na mezinárodních fórech.

Žádám tedy vážené poslankyně a poslance, aby podpořili tyto návrhy bez pozměňovacích návrhů, neboť se domnívám, že jsou velmi prospěšné pro postavení Evropské unie ve světě.

  József Szájer, zpravodaj. − Pane předsedající, chtěl bych poděkovat všem za jejich přispění, a to jak dnes, tak během posledních devíti měsíců, kdy jsme na této věci pracovali.

Ze všeho nejdříve mám procedurální poznámku. Mnozí kolegové vyjádřili své obavy ohledně toho, že pod tlakem Rady spěcháme na dohodu v prvním čtení. Komise, Rada a několik kolegů, kteří se účastnili jednání, mohou dosvědčit, že tlak byl přesně opačný. Byli jsme to já a Parlament, kdo jsme říkali Radě, že pokud nedosáhneme dohody, celá věc může ztroskotat.

Obdrželi jsme jasné závazky od obou orgánů, které jsou – jak se právě zmínil pan Šefčovič – jsou stejně jako Parlament pro stabilitu Lisabonské smlouvy. Čím později přijmeme toto nařízení, o to déle bude existovat starý systém projednávání ve výborech, který nám nevyhovuje pro mnoho jeho problémů. Z tohoto pohledu devět měsíců není krátká doba a za tuto dobu by stejně dobře mohla proběhnout dvě čtení. Vyjednávání bylo zcela transparentní. Mnozí kolegové to mohou potvrdit.

Během těchto devíti měsíců jsem se šestkrát zúčastnil Konference předsedů výborů a setkal se se stínovými zpravodaji a koordinátory ze všech výborů. Byl jsem to já, kdo rozhodl o dohodě, protože jsme dostali vše, co jsme chtěli. I když se to možná Komisi a Radě nelíbí, máme všechno.

Co má dělat zpravodaj, když vše, co jsme já a různé výbory požadovali, je v návrzích obsaženo, i když možná ne ve formě, kterou jsme chtěli? Pan De Castro má pravdu. Jeho požadavky nejsou obsaženy v textu nařízení, ale toto nařízení je o prováděcích aktech. Jeho požadavky jsou obsaženy v závazku Komise. Toto přizpůsobení – souhrnné přizpůsobení – jsem v minulosti již dělal a tehdy Komise dala ten samý závazek, kterému až na velmi drobné výjimky dostála. Myslím si, že v tomto ohledu bychom měli tomuto slibu věřit. A pokud Komise svůj závazek nesplní, sám vystoupím a budu požadovat přizpůsobení, jako teď činí pan De Castro.

Z tohoto hlediska neexistuje žádný tlak. Tento tlak vzešel ode mne. Díky dobré spolupráci při mnoha obtížných vyjednávání jsme se shodli na něčem, co mohu s čistým svědomím doporučit sněmovně ke schválení.

Děkuji vám všem, zejména kolegům, kteří se účastnili tohoto velmi obtížného procesu. Omlouvám se široké veřejnosti, která zřejmě nechápe jediné slovo z toho, o čem se zde bavíme, ale s jistotou mohu říci, že bude-li toto nařízení přijato, dojde k zvýšení transparentnosti a zlepšení parlamentní kontroly záležitostí Evropské unie.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Vital Moreira (S&D), písemně. – (PT) Tato zákonodárná iniciativa v oblasti kontroly „nástrojů moci výkonné“ Komisí byla zavedena Lisabonskou smlouvou, která ji zahrnuje do zákonodárné pravomoci Evropského parlamentu. Jde bezpochyby o celkově kladný legislativní počin, vezmeme-li v úvahu současnou situaci.

Ale v některých ohledech není dosaženo plného souladu s Lisabonskou smlouvou. Mezi těmito negativními aspekty vyčnívají dva. Zaprvé neexistuje žádná lhůta pro přizpůsobení bezpočtu existujících situací novému systému a Lisabonské smlouvě. Právě proto jsem podal pozměňující návrh, který zavádí takovéto ustanovení. Zadruhé a především jsou nepřijatelné odchylky stanovené v případě nástrojů na ochranu trhu (konkrétně antidumpingových, antisubvenčních a ochranných opatření), na základě kterých budou moci členské státy dotěrněji kontrolovat Komisi, poněvadž se tím znesnadní používání těchto opatření a povede to k jejich politizaci. Tato opatření jsou klíčová pro ochranu evropských společností před zahraniční konkurencí, která těží z těchto zakázaných výhod.

Pro odlišný přístup k opatřením na ochranu trhu, který podkopává schopnost Komise (a potažmo i Unie) bránit evropský průmysl před nekalou soutěží pocházející ze zemí mimo evropský vnitřní trh, neexistuje žádný ústavněprávní ani politický podklad.

20. Pořad jednání příštího zasedání: viz zápis

21. Ukončení zasedání

(Zasedání bylo ukončeno ve 20.50)