Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 15. prosince 2010 - Štrasburk

1. Zahájení zasedání

PŘEDSEDAJÍCÍ: Jerzy BUZEK
Předseda

(Zasedání bylo zahájeno v 8:35)

2. Prezentace pracovního programu Komise na rok 2011 (předložené návrhy usnesení): viz zápis

3. Budoucnost strategického partnerství Afrika-EU v návaznosti na 3. summit Afrika-EU (předložené návrhy usnesení): viz zápis

4. Prováděcí opatření (článek 88 jednacího řádu): viz zápis

5. Příprava zasedání Evropské rady (16.–17. prosince 2010) – Zavedení stálého krizového mechanismu na ochranu finanční stability eurozóny (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem programu je společná rozprava o:

– prohlášení Rady a Komise o přípravě zasedání Evropské rady (16.–17. prosince 2010),

– otázce k ústnímu zodpovězení (O-0199/2010), kterou pokládá paní Bowlesová jménem Hospodářského a měnového výboru Komisi ohledně zavedení stálého krizového mechanismu na ochranu finanční stability eurozóny (B7-0659/2010).

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. − (FR) Pane předsedající, pane předsedo Komise, pane komisaři, vážení poslanci, jménem Rady bych vám chtěl poděkovat, pane předsedající, za tuto příležitost vystoupit před Parlamentem a seznámit vás se záležitostmi, o kterých se bude diskutovat na zasedání Evropské rady.

Toto zasedání, které se uskuteční zítra a pozítří, bude podle všeho rozhodující pro posílení ekonomického pilíře Hospodářské a měnové unie. Nejdůležitějším bodem na pořadu jednání bude posílení finanční stability. Žijeme v mimořádné době, která vytvořila a nadále vytváří značné problémy jak pro vlády, tak pro občany. Musíme udělat všechno, co je třeba, abychom zajistili překonání nynější finanční krize a obnovení důvěry.

Od počátku krize jsme dávali najevo své odhodlání učinit potřebná opatření na ochranu finanční stability a podporu návratu k udržitelnému růstu. Krize zdůraznila zejména nutnost zřídit další finanční nástroj k ochraně stability eurozóny. Museli jsme zavést mechanismus ad hoc, který jsme právě použili na podporu Irska. Nicméně skutečně potřebujeme stálý mechanismus ze střednědobého hlediska.

Belgická vláda za tímto účelem zítra ráno, na příštím zasedání Evropské rady, předloží návrh, který intenzivně konzultovala s předsedou Evropské rady. Jde o návrh rozhodnutí o změně Smlouvy s ohledem na zavedení mechanismu na ochranu finanční stability celé eurozóny, a sice prostřednictvím změny článku 136. Evropská rada bude vyzvána, aby udělila souhlas s tímto návrhem rozhodnutí a zahájila zjednodušený postup pro přijímání změn podle čl. 48 bodu 6 Smlouvy o Evropské unii. Cílem je formální přijetí rozhodnutí v březnu roku 2011 a jeho vstup v platnost k 1. lednu 2013.

Kromě toho je provedení zprávy pracovní skupiny pro správu ekonomických záležitostí, kterou Evropská rada potvrdila v říjnu, významným krokem ke zvýšení rozpočtové kázně, širšímu hospodářskému dohledu a větší koordinaci. Touto záležitostí, jíž přisuzujeme velký význam, se nyní zabývá Parlament i Rada a měla by být vyřešena do léta příštího roku.

A konečně bych chtěl zdůraznit význam nové strategie pro růst a zaměstnanost Evropa 2020, která hraje při našem překonávání krize důležitou úlohu. Belgické předsednictví se zavázalo, že pokročí s jejím prováděním a připraví tak cestu k obnově udržitelného hospodářského růstu.

Kromě těchto hospodářských záležitostí bych rád pohovořil o dvou dalších tématech. Evropská rada se bude zabývat vztahy Unie s jejími strategickými partnery. Rada pro zahraniční věci, které předsedala paní baronka Ashtonová, připravila zprávu o pokroku ve vztazích s třemi partnery – Spojenými státy, Čínou a Ruskem. Evropská unie proto bude projevu paní baronky Ashtonové ohledně vztahů Unie s jejími strategickými partnery pečlivě naslouchat. Paní baronka Ashtonová bude rovněž vyzvána, aby tento přístup zvolila i pro ostatní partnery, jako jsou Ukrajina, Afrika, Indie a Brazílie, a aby v březnu roku 2011 předložila zprávu popisující situaci, pokud jde o její styky s našimi partnery.

Moje poslední poznámka se týká žádosti Černé Hory o přistoupení k Evropské unii. Rada pro obecné záležitosti přivítala postoj Komise vůči Černé Hoře. Tato země učinila pokroky v plnění politických kritérií stanovených kodaňskou Evropskou radou a požadavků v souvislosti s procesem stabilizace a přidružení. Je však třeba vynaložit další úsilí, zvláště pokud jde o provádění sedmi klíčových priorit vytyčených v postoji Komise. Rada s ohledem na návrh Komise doporučila, aby byl Černé Hoře udělen status kandidátské země, a Evropská rada tuto záležitost prověří.

  José Manuel Barroso, předseda Komise. − Pane předsedající, pane předsedo Rady, vážení poslanci, Evropská rada se tento týden zaměří na dva hlavní cíle: dohodu ohledně klíčových vlastností budoucího stálého evropského mechanismu stability pro eurozónu a dohodu ohledně omezené změny Smlouvy, aby byl tento mechanismus z právního hlediska nenapadnutelný. Proto doufám a očekávám, že se Evropská rada zaměří na dosažení tohoto cíle, bude se držet zvoleného směru a posílí konsenzus. Dosažením dohody Evropská rada rovněž vyšle signál jednotné, solidární a jednoznačné podpory evropskému projektu; bude to však vyžadovat hodně tvrdé práce.

Všichni víme, že v tuto chvíli jde Evropské unii a zvláště eurozóně o hodně. Mnoho lidí očekává, že Evropská unie poskytne odpovědi: na jedné straně to čekají trhy, na straně druhé naši partneři ve světě, ale – a což je nejdůležitější – čekají to naši občané. Co očekávají? Jaké nejlepší ujištění jim můžeme dát? Pokud jde o mě, je odpověď jasná. Musíme ukázat, že Evropská unie má události pod kontrolou, že máme postup, kterého se držíme, a že hovoříme jedním hlasem a jednáme jako jeden celek. To, co nepotřebujeme, je soutěž krásy mezi vedoucími představiteli, kakofonie rozdílných scénářů či prohlášení, po kterých nenásleduje akce.

Ano, stojíme před závažnými výzvami, ale pokud se s odstupem podíváme na fakta, Evropská unie se k nim letos staví čelem. Byli jsme konfrontováni se dvěma konkrétními problémy – šlo o Řecko a Irsko. V obou případech jsme přijali potřebná opatření. Skutečností je, že Evropská unie byla v obou případech schopná jednat, nicméně musíme uskutečnit dalekosáhlé reformy, abychom zajistili, že k takovým situacím v budoucnu nedojde znovu.

Nezbytnou podmínkou k tomu je skutečná evropská správa ekonomických záležitostí. Balíček opaření k posílení správy ekonomických záležitostí by proto měl být chápán jako zásadní stavební prvek systému, který dodá Evropanům a trhům důvěru, že jsou zavedeny vhodné struktury. Doufám, že Parlament bude nadále projednávat tyto návrhy Komise přednostně, aby mohly být do poloviny příštího roku plně provedeny.

Náš budoucí systém bude spočívat na individuálním i společném úsilí, odpovědnosti a solidaritě. Rychle postupujeme tímto směrem. Zároveň je nezbytné konsolidovat veřejné finance. Zdravé veřejné finance jsou zapotřebí k obnově důvěry, která je tak zásadní pro růst. V mnoha členských státech závisí aktuální provádění rozpočtové politiky do značné míry na dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí a jsou zapotřebí nápravná opatření.

Samozřejmě musíme hledět dále než jen na rozpočtovou konsolidaci, musíme podporovat růst, a připravujeme půdu budoucímu růstu Evropy prostřednictvím strategie Evropa 2020. To Evropě přináší opravdovou vyhlídku na růst. Všímám si, že stále více a více členských států zcela chápe potenciál Evropy 2020. Vyjděme z toho a urychleme reformy k posílení růstu. Když to vezmeme vážně, strategie Evropa 2020 může směřovat naše místní, vnitrostátní i evropské ekonomiky k budoucím zdrojům růstu.

Pilně pracujeme, abychom nejpozději za měsíc předložili první analýzu ročního růstu. Jsem přesvědčen, že to bude pro Parlament příštím rokem důležité téma, stejně jako budoucnost rozpočtu Unie i to, jak bude možné využít jeho velký potenciál při plnění úkolu, jímž je posílení růstu a vytváření pracovních míst.

Musíme se také zabývat naším bankovním systémem a přijmout potřebná opatření k zajištění, že banky budou schopny přiměřeně financovat hospodářství, zvláště malé a střední podniky. Pokud jde o stabilizaci ekonomik, mnoho našich kroků bylo ad hoc nebo dočasných. Další důležitou součástí našeho přístupu k dalekosáhlým reformám musí být stálý mechanismus stability.

To je cílem nástroje evropského mechanismu stability. Po intenzivních konzultacích, které šly velmi dobře, jsme mohli koncem minulého měsíce představit jeho koncepci. Jsem přesvědčen, že jej Evropská rada tento týden schválí, i když bude v příštích týdnech třeba ještě vypracovat jeho přesné rysy.

Tento mechanismus by měl být podpořen také rozhodnutím pokročit s omezenou a cílenou změnou Smlouvy. Nyní, když panuje mezi členskými státy shoda, že je třeba se vydat touto cestou, musí být změna rychle provedena. Její účel je velice specifický. Je to jasná, pragmatická změna v zájmu naplnění konkrétní potřeby. Není k tomu třeba nic víc než ji provést. Odolejme tedy sklonům nadměrně to komplikovat nebo vytvářet umělá propojení s jinými subjekty a nedovolme, aby naše pozornost byla odvrácena od úkolu, který před sebou máme. Za eurem stojí pevná politická vůle. Jak dočasný mechanismus, tak nyní stálý mechanismus jsou klíčová rozhodnutí, která dají najevo, že členské státy jsou jako vždy ochotny se postavit za stabilitu a integritu eura.

Všechny tyto prvky – správa ekonomických záležitostí, rozpočtová konsolidace, zajištění reforem posilujících růst, efektivní banky, evropský nástroj finanční stability a jeho nástupce, evropský mechanismus stability – jsou vzájemně propojeny. Je třeba k nim přistupovat jako ke členěnému celku, aby byla reakce na krizi komplexní a aby se nic podobného už nikdy neopakovalo.

Opatření Evropské centrální banky jsou samozřejmě významným příspěvkem k tomuto cíli.

Všichni se shodnou na tom, že letos učiněná opatření, nejviditelněji ve prospěch Řecka a Irska, jsou rovněž v širším zájmu celé Evropské unie a všech jejích členských států. Ve velké míře vycházejí ze základních zásad solidarity, společné odpovědnosti, sdílení rizik a poskytování vzájemné podpory v době nouze. Vím, že tyto zásady jsou pro Parlament důležité. Jsou důležité i pro mě, takže chápu, že vznikly další nápady, jak dát těmto zásadám formu prostřednictvím případných dalších mechanismů.

Dovolte mi, abych byl v tomto bodě jednoznačný. Eurobondy jako takové jsou zajímavou myšlenkou. Sama Komise tento nápad představila v roce 2008, když posuzovala prvních deset let Hospodářské a měnové unie, nicméně se nacházíme v krizové situaci a finanční mechanismy k jejímu řešení, např. evropský nástroj finanční stability, již máme. Jejich možnosti ještě ani zdaleka nejsou vyčerpány a lze je zdokonalovat a přizpůsobovat mnohem rychleji než jakékoli jejich alternativy, byť by byly sebezajímavější.

Takže sice chápu, že chcete přemýšlet o všech možných řešeních, ale nyní je čas na okamžitou akci. Nezavrhujme tento nápad do budoucna, ale soustřeďme se v této fázi na to, co může být řešením ve smyslu dosažení konsenzu mezi členskými státy a co lze uskutečnit rychle a rozhodně.

Pracujme společně na tom, abychom tento rok zakončili vzkazem důvěry, že Evropská unie má pro své hospodářství jednotnou vizi a že tuto vizi uskutečňuje. Konejme tak s jasným vědomím našeho cíle, jednejme tak, aby tento cíl byl také jasný: silné a stabilní euro ve stále propojenější Evropské unii.

  Předsedající. – Chtěl bych poděkovat úřadujícímu předsedovi Rady panu Chastelovi a předsedovi Komise panu Barrosovi za jejich uvedení diskuse. Hovoříme o velice důležité záležitosti. Překonání krize a tvorba pracovních míst jsou pro naše občany prioritou. Evropská rada bude zítra a pozítří věnovat pozornost v prvé řadě tomuto tématu.

  Joseph Daul, jménem skupiny PPE. – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, Evropská rada, která bude zahájena tento týden, se uskuteční v mimořádné situaci: spekulativní útoky na euro, obnovení euroskepticismu a počátky úvah o evropských financích v době, kdy se Parlament připravuje na hlasování o rozpočtu na rok 2011.

Tyto záležitosti jsou samozřejmě úzce propojeny. Krize eura a solidární opatření mají vliv na kupní sílu evropských občanů, kteří pochybují, zda mají všechny tyto snahy smysl, když nikam nevedou, a euroskepticismus se objevuje dokonce i v zemích dosud tradičně proevropských. Tohoto jevu se zmocňují populisté a extremistické politické frakce, které živí strach a sklony stáhnout se do sebe, a pokud jsou ve vládě, nenabízí žádnou zázračnou léčbu.

Budu nejprve hovořit o euru, které musíme chránit a posílit, a zároveň si musíme položit některé zásadní otázky.

Moje první otázka tedy zní: měla Evropa někdy měnu stejně stabilní jako euro? Těm, kdo cítí nostalgii po národních měnách, říkám, že krok zpět by měl pro Evropu katastrofální důsledky.

Moje druhá otázka zní: kdo stojí za útoky na euro v posledních měsících? Kdo má prospěch z tohoto zločinu, pokud to tak smím nazvat? Nevytvářím konspirační teorie, ale během diskusí s vedoucími politickými představiteli a finančními analytiky nacházíme vždy stejný zdroj našich problémů. Kdy se ponaučíme? Domnívám se, že můžeme se našimi přáteli hovořit přímo.

Moje třetí otázka zní: proč se euro dosud obchoduje nad hranicí 1,30 USD? Je to vážná překážka pro naše vývozy a všichni říkají, že to euro zničilo. Proč jsou naše státy jediné, které provádějí přísnou a ortodoxní politiku, zatímco naši konkurenti profitují ze svých slabých měn, kterými podporují svá hospodářství? Na toto se nás naši občané ptají. Toto jsou otázky, které jsem dostával minulé dva týdny na setkáních se zvolenými politiky.

Dámy a pánové, potřebujeme vyslat signál důvěry, že určitě překonáme krizi, potřebujeme zavést opatření na povzbuzení obnovy růstu a konkrétní opatření, jaká nedávno přijala Barrosova Komise v zájmu oživení vnitřního trhu či umravnění finančních trhů. Potřebujeme – a krize eura to potvrdila – sblížit naše sociální a rozpočtové politiky. K tomu je potřeba odvaha. Pane úřadující předsedo Rady, pane předsedo Komise, pokračujte a konejte rychleji a vyřešíme tak řadu problémů.

Budeme v příštích letech potřebovat hodně odvahy, jestliže chceme naše země posílit na bojišti celosvětové konkurence a jestliže chceme co nejefektivněji využívat peníze daňových poplatníků. O tuto racionalizaci výdajů je třeba usilovat na všech úrovních: místní, regionální, vnitrostátní i evropské. Je třeba znova přezkoumat politické a finanční priority Unie a zásadně revidovat evropské veřejné finance. Musíme si klást podstatné otázky a na základě odpovědí přizpůsobit náš rozpočtový rámec na období 2014–2020.

Evropský parlament vyzývá k této zásadní diskusi a máme v úmyslu se těchto podstatných rozhovorů jako přímo zvolení zástupci 500 milionů Evropanů plně účastnit, i když se to některým vládám, které nám toto právo chtějí upřít, nelíbí.

Žádám Evropskou radu, aby nám dala svůj souhlas a v případě potřeby hlasovala, aby ti, kdo nám možnost podílet se na této diskusi upírají, převzali odpovědnost. Nejde nám o moc, ale o to, abychom přispěli k zásadní debatě o budoucnosti budování Evropy. Musíme vyřešit problém u pramene, musíme přijmout ta správná rozhodnutí, rozhodnutí nebytná k zajištění, že evropský rozpočet bude ve stále větší míře investiční.

Jestliže mohou naše členské státy s vědomím rozpočtových omezení investovat méně do vzdělávání, odborné přípravy, výzkumu a inovací, dělejme to my na evropské úrovni tak, že spojíme naše zdroje, a dosáhneme tedy úspor z rozsahu.

Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) se domnívá, že nesmíme dovolit, aby diskuse o evropských financích sklouzla do rozepří mezi členskými státy, které chtějí nazpět své peníze. Tato diskuse by naopak měla být o usmíření našich spoluobčanů s Evropou tím, že jim odhalíme přidanou hodnotu, kterou může přinášet koordinovaná a vizionářská evropská činnost.

V současné době navštěvuji hlavní města a mohu vám říci, že taková diskuse funguje. Nepromarněte tuto příležitost. Protože se blíží Vánoce a Nový rok a toto předsednictví brzy skončí, chtěl bych poděkovat belgickému předsednictví za velmi dobrou spolupráci s Parlamentem a rovněž José Manuelu Barrosovi, který měl odvahu připravit do konce června dokument o hlavních požadavcích. Domnívám se, že musíme společně pokračovat tímto směrem a hlavy států nebo předsedové vlád nás musí následovat. Musíme jim ukázat cestu.

(Potlesk)

  Martin Schulz , jménem skupiny S&D. – (DE) Pane předsedající, nestává se často, že bychom se sešli koncem roku s většími důvody k obavám. Jsme hluboce znepokojeni, protože se Evropa nachází uprostřed rostoucí a násobící se krize důvěry. Tato krize důvěry má své příčiny a rád bych se zde dnes pokusil některé z nich popsat. Domnívám se, že jsme konfrontováni s dvojitou „salámovou taktikou“. Tento přístup používají ti, kdo se pokoušejí občanům nějaké země zastírat skutečnou situaci. Když vlády lidem říkají: „všechno je v pořádku, bez problémů, máme všechno pod kontrolou“ a pak náhle změní názor a prohlásí, že potřebují podporu ve výši mnoha miliard eur, vážně to otřese důvěrou občanů. Už se to stalo dvakrát. Nevím, zda se nestane znovu, že nějaká vláda bude říkat, že má všechno pod kontrolou a může financovat své dluhopisy, i když úrokové sazby stoupají, a pak náhle změní názor a řekne: „Potřebujeme záchranný balíček. Pomozte nám!“ K tomu nesmí dojít. Potřebujeme pořídit soupis skutečných státních dluhů a dluhů bank. Domnívám se, že větší důvěru vzbudí, když vysvětlíme, jaká je skutečně situace, jakkoli špatná by byla. Když budou všechny karty vyloženy, snadněji budeme hledat řešení.

Nicméně „salámová taktika“ se provádí i na druhé straně. Silné země říkají, že nemusí pomáhat. Slyšíme tak ozvěny opětovné nacionalizace: „Nejsme ochotni platit za jiné“, přestože státy, které to říkají, vědí, že nakonec budeme všichni muset stát při sobě a platit. Provádět „salámovou taktiku“, neříkat lidem pravdu, i když víte, že ve svém vlastním zájmu budete muset zaplatit, rovněž poškozuje důvěru.

Nyní se připravujeme na zasedání Evropské rady. Co si počneme s různými hlasy? Některé znějí ve prospěch eurobondů, jiné jsou proti. Někteří říkají, že je třeba stabilizovat a navýšit záchranný balíček, jiní zase, že se navyšovat nemá. Nechápu, v čem spočívá logika prohlašování, že to jsou všechno jenom dočasná opatření, protože máme všechno pod kontrolou, zatímco musíme tato dočasná opatření začlenit do Smlouvy, aby byla k dispozici dlouhodobě. Takového rozporu si povšimne každý a i toto otřásá důvěrou občanů. Poškozuje důvěru, když nějaká vláda v létě podrobí své banky zátěžovému testu a za pouhých několik měsíců si uvědomí, že to byl vlastně zátěžový test eura, nikoli bank.

Nacházíme se uprostřed krize důvěry a musím vám říci, pane Barroso, že i když je možná pravda to, co jste říkal dnes dopoledne, nevyvolává to dojem, že budeme hledat ta nejlepší řešení a pak je provádět. Vyvolává to dojem, že budeme diskutovat o tom, jakého minimálního konsenzu můžeme v pátek dosáhnout. To zkrátka nestačí. Prohloubí to krizi důvěry. Politika, která krátkodobě uklidní vnitrostátní trhy, nestačí. My potřebujeme politiku, která stabilizuje trhy a euro. Proč nikdo v této sněmovně ani v Evropské radě nehovoří o vnější hodnotě eura? Dnes se euro obchoduje k americkému dolaru za 1,34. Nejnižší hodnota během krize byla 1,20; při zavedení eura to bylo 1,15. Euro je stabilní měna. V mezikontinentální hospodářské soutěži, kdy spolu ve světě navzájem ekonomicky soupeří regiony, již nejsou rozhodující národní měny, ale měnová struktura celého regionu. Z hospodářského a sociálního hlediska je eurozóna rozhodně tím nejsilnějším regionem na světě. Jenom ji politicky oslabují političtí činitelé, kteří provádějí politiky zaměřené na krátkodobé uklidnění vnitrostátní diskuse. Euro je silné a mohlo by být mnohem silnější, kdyby ti, kdo mu dávají politický rámec a mají za něj odpovědnost, konečně plnili své povinnosti a přijali odvážná, jednotná rozhodnutí v sociálních a hospodářských záležitostech, která by ukončila krizi důvěry. Stačí se podívat, co se děje v Londýně, v Paříži a v Římě. Jestliže krizi důvěry neukončíme, budeme mít v několika příštích letech vážné problémy.

Proto bych chtěl Radě říci, že podporuji eurobondy. Pokud existuje jiné vhodné řešení, tak jej prosím přijměte, ale musíte se konečně shodnout na tom, jak euro stabilizovat vnitřně, protože navenek je dostatečně silné.

  Guy Verhofstadt, jménem skupiny ALDE. – (FR) Pane předsedající, myslím si, že existuje pravidlo, které platí ve všech oblastech života: když se útočí na nějakou skupinu, musí tato skupina reagovat jednotně a solidárně. Tedy právě v opak toho, co se odehrálo roku 2010, kdy byly provedeny útoky na euro. Od doby řecké krize jsme byli svědky samých neshod v diskusích a rozhodně žádné jednoty a rozhodně žádné dostatečné solidarity.

Nyní musíme mít odvahu – oslovuji také předsedu Komise – si uvědomit, že veškerá přijatá dočasná opatření zkrátka nestačí. Není to moje analýza, je to analýza Mezinárodního měnového fondu (MMF), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a pana Tricheta, který je přece hlavou ochránce eura, prezidentem Evropské centrální banky. Pan Trichet se domnívá, že všechna přijatá a připravovaná opatření nejdou dostatečně daleko.

Všichni říkají, že je nutné učinit čtyři kroky: za prvé potřebujeme pakt stability se skutečným mechanismem sankcí; za druhé stálý a větší krizový fond – nejsem jediný, kdo toto navrhuje; pan Trichet říká, že fond musí být navýšen. Hlavy států či předsedové vlád to nechtějí, ale chceme, aby se do trhů vrátila důvěra. Za třetí potřebujeme skutečnou správu ekonomických a rozpočtových záležitostí, fiskální a hospodářskou unii, a za čtvrté jednotný trh s eurobondy.

Tyto čtyři věci je potřeba udělat, protože nikde ve světě, kolegové, neexistuje měna, kterou by nepodporovala vláda, hospodářská strategie a trh s dluhopisy. Něco takového nikde na světě neexistuje. A co nám zde dnes bylo řečeno? Bylo nám řečeno: „Ano, je to dobrý nápad, ale musíme ještě trochu počkat.“ Na co potřebujeme čekat? Asi na naprostý chaos nebo na to, až euro zmizí.

Nastal tedy čas přijmout rozhodnutí a já neočekávám, pane předsedající, že nám Komise dnes řekne: „Ano, bude to náročné, nesmíme pokračovat s těmito diskusemi o eurobondech; je to dobrý nápad, ale není na něj čas, protože máme krizový fond, ze kterého teď uděláme stálý fond“. Tyto dvě věci nemají nic společného. Krizový fond je teď nutný, abychom mohli čelit útokům na euro, ale pro střednědobou a dlouhodobou stabilitu eura jsou nutné i eurobondy. Mezi těmito dvěma fondy není žádný rozpor: oba jsou nezbytné, taková je situace ve světě.

Proto se domnívám, společně s hlavami států či předsedy vlád, kteří zítra a pozítří budou diskutovat a budou říkat „ano, optimalizujeme Smlouvu a krizový fond, který by měl být normálně navýšen – což všichni požadují – lze přeměnit ve stálý“ – domnívám se, že nastal čas, aby Komise předložila co nejrychleji balíček, který bude podstatnější, odvážnější, globálnější a důslednější, pokud jde o dotčený postup. S ohledem na Pakt o stabilitě a růstu, který by měl skutečný mechanismus sankcí, může Parlament dělat svou práci, protože balíček je zde a chystáme se vrátit k původním návrhům Komise. Pokud jde o ostatní tři body, navýšený krizový fond, ano, ale navrhněte to. Navrhněte to! Zaujměte v této věci postoj a řekněte, že je potřeba navýšit krizový fond. Proč? Protože navýšený krizový fond skoncuje se spekulacemi proti euru. Za druhé, navrhněte celkový balíček o fiskální a hospodářské unii, a za třetí, nebojte se a navrhněte jednotný trh s eurobondy. Víme, že až bude všechno za námi, tak to z dlouhodobého hlediska euro stabilizuje.

  Daniel Cohn-Bendit , jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedající, pane předsedo Komise, dámy a pánové, na tom všem je něco podivného. Pane Chasteli, hovořil jste o příštím summitu. Mohl jste nám říct, že věci před summitem začaly být poněkud nejisté. Mohl jste nám říct, že budete muset některé diskuze zkrátit.

Pane Barroso, myslím si, že se vším tímhle kolísáním neuděláme žádný pokrok a nepohneme se dál. Martin Schulz má pravdu: musíme popsat realitu krize a říct, jak se věci mají, ale musíme také popsat realitu naší vlastní politické bezmocnosti a důvody této bezmocnosti. Nemá smysl jen říkat, že jsme přijali správná rozhodnutí. Víte stejně dobře jako já – a ví to tady každý –, že jsme je vždycky přijali příliš pozdě. Děláme krok vpřed a dva kroky zpátky. Netvrdím, že je to vaše chyba. Právě naopak si myslím, že Komise vždycky byla bodem stability v době, kdy byla jasnost nedostatkovým zbožím. Ale jaká by teď měla být – myslím, že Guy Verhofstadt položil tu správnou otázku – jaká je naše strategie v nadcházejících měsících?

Jak já to vidím, strategie je prostá: Komise měla navrhnout pakt stability – což již udělala –, který by definoval nezbytnou stabilitu, a tedy odpovědnost všech vůči euru, a pakt solidarity definující potřebnou solidaritu. Není stability bez solidarity. Tyto diskuse mezi paní Merkelovou a panem Untelem nás už nezajímají. Ano, postoj určitých zemí včetně Německa, které tvrdí, že je nutná stabilita a že se nesmí nikdy opakovat to, co se stalo, je správný. Ano, pokud zároveň neřekneme, že v zájmu solidarity jsme nuceni vytvořit příležitost k ochraně eura pomocí eurobondů za účelem investování a pokračování v ekologické a hospodářské transformaci. Potřebujeme investovat, až na to, že na vnitrostátní úrovni to už není možné. Naše měna má dvě strany, na jedné je stabilita a na druhé solidarita, přičemž uprostřed se nachází odpovědnost.

Pane předsedo Komise, předložte návrh na reformu fungování Unie, aby bylo dosaženo stability a solidarity pomocí eurobondů, tedy tak, aby již nebylo možné spekulovat s dluhopisy některých zemí; s eurobondy máte zároveň příležitost investovat.

Pan Oettinger nám říká, že potřebuje 1 000 miliard EUR k reformě energetického odvětví, ale odkud ty peníze vezme? Chystá se hrát loterii nebo co? Je naprosto absurdní, aby říkal, že potřebuje 1 000 miliard EUR, aniž by nám řekl, jak máme získat na tuto nezbytnou hospodářskou přeměnu potřebné prostředky.

Strategie je tedy jednoduchá: Komise navrhuje, Parlament mění a rozhoduje a budeme mít postoj Komise a Evropského parlamentu pro nebo proti Radě, která bude muset ta tento společný postoj zareagovat. Tak to je. Jediné řešení je dnešní rozprava. Jestli čekáme na paní Merkelovou, až se rozhodne přijmout rozhodnutí čtvrt hodiny před tím, než jej bude muset přijmout, můžeme čekat navěky. Než se rozhodne, ujede nám vlak. Samozřejmě mi můžete říci, že pojede další vlak, takže to nevadí; že vždycky můžeme chytit příští vlak. Ale to není pravda. Gorbačov měl pravdu, když tvrdil, že: „V nebezpečí je ten, kdo nereaguje na běh událostí.“

(Předsedající řečníka přerušil)

Nechci, aby historie Evropu potrestala. Přijměte svou odpovědnost. My přijímáme tu svou a musíme dát Radě najevo, že v Komisi i v Parlamentu panuje potřebná stabilita, a že nestabilitě Rady budeme vzdorovat.

(Potlesk)

  Timothy Kirkhope, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, také já doufám, že v Evropské radě budou schválena opatření k uklidnění trhů a ke znovuzavedení stability v eurozóně, protože bychom na tom měli mít všichni zájem, ať už jsme jejími členy či nikoli.

Před zasedáním nám bylo řečeno, že ústřední částí řešení má být více sankcí, ale je třeba, aby sankce byly důvěryhodné a efektivní, a dosavadní úspěšnost Unie v tomto ohledu je dost špatná. To, že je uděláme automatickými, je stěží učiní důvěryhodnějšími, pokud bude nadále panovat přesvědčení, že je možné nalézt politické řešení, aby se jim dalo vyhnout. Je skutečně zapotřebí, aby členové eurozóny měli politickou vůli plnit své stávající povinnosti.

Proslýchá se, že klíčovou součástí řešení je přimět soukromý sektor, aby se podílel na zátěži plynoucí z budoucího poskytování finančních prostředků na záchranu. Nicméně by bylo nesmírně paradoxní, kdyby hlavním důsledkem takové iniciativy bylo zvyšování nákladů některých slabších členských členů eurozóny na půjčky, což by přispívalo k další krizi.

Hned po dokončení rozsáhlého procesu reformy Smlouvy nám bylo řečeno, že reformní balíček učiní tečku za změnami Smlouvy na celou generaci. Nyní, jen o pár měsíců později, se zjevně máme pustit do další změny.

Dostalo se nám ujištění, i od předsedy Komise, že je potřeba jen omezených změn, ale nezdá se, že si to myslí německá vláda. Německý ministr financí Dr. Schäuble podle všeho otevřel dveře novému kolu integrace vedoucí k fiskální unii a nakonec k unii politické.

Kdy tomu bude konec? Snad neztratíme dalších deset let zaměřením se na špatný druh reforem? Evropa potřebuje hospodářskou reformu, kázeň veřejných financí, prohloubení vnitřního trhu, změny pracovního práva na podporu zaměstnanosti a soubor opatření v zájmu úspěchu programu Evropa 2020.

To jsou klíčové reformy, které směle a správně vytyčil předseda Barroso v programu pro svou Komisi, ale obávám se, že nám tato příležitost může uniknout. Obrovské riziko spočívá v tom, že i když hovoříme o budování Evropy, ve skutečnosti ji můžeme podrývat. Doufáme v silnější Evropu, ale neúspěch při řešení základních hospodářských problémů ji ve skutečnosti může jen oslabit.

Domníváme se, že prioritou Evropské rady musí být dohoda ohledně omezeného počtu konkrétních opatření, aby si členové eurozóny mohli při bezprostřední krizi vzájemně pomáhat a nezatěžovat při tom členské státy, které se rozhodly nezúčastnit se. Dále je prioritou opětovné potvrzení zásadního významu řešení dlouhodobé krize, s níž jsme konfrontováni: rizika trvalého zhroucení naší hospodářské konkurenceschopnosti.

  Lothar Bisky , jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, světovou hospodářskou a finanční krizí se zabýváme už tři roky. K závěrům, které je třeba z této dlouhotrvající diskuse vyvodit, patří to, že naše opatření zjevně nepůsobí na příčiny krize, ale jenom léčí její příznaky. Rád bych znova zopakoval, že rozhodnutí na úrovni EU nesmí být předurčena finančními trhy. Nesmíme bankám dovolit, aby hromadně unikaly bez trestu, pokračovaly ve spekulacích a odpovědnost za riskantní operace, které podnikly, přenechávaly členským státům. V důsledku přísných úsporných opatření, která byla uložena Řecku a Irsku, ponesou náklady krize občané, kteří ji nezavinili. Omezí to spotřebitelské výdaje a zabrání potřebnému hospodářskému obratu. Drastická úsporná opatření uvedou další země, které jsou dnes ohroženy – například Portugalsko a Španělsko –, do stejné situace, v jaké se nachází Řecko a Irsko.

Pouhá další úprava finančních nástrojů ani zřízení nových záchranných sítí nepomůže. Stálý mechanismus na ochranu finanční stability musí zahrnovat opatření, která budou regulovat činnost trhů. Mimo jiné k tomu patří zavedení daně z finančních transakcí a povinnost dodržovat minimální sociální normy. Rovněž je důležité, abychom změnili stanovy Evropské centrální banky a umožnili jí tak poskytnout státům v nouzi přímou finanční pomoc a obejít při tom banky.

Toto jsou první kroky, které bychom měli učinit, ale měli jsme je učinit už dávno. Abych to zcela vysvětlil – úzkoprsý národní přístup blokuje zavedení úpravy nezbytné pro účinnou kontrolu finančních trhů. Hlavy států či předsedové vlád nám brání pokročit tímto správným směrem. Počítám mezi ně i německou kancléřku.

  Nigel Farage, jménem skupiny EFD. – Pane předsedající, rok 2010 zůstane v paměti jako rok, kdy projekt eura dostal velké trhliny a evropská veřejnost prozřela, že její vůdci jsou zcela hloupí.

Teď tu máme další summit, další krizi, důvěry v euro týden co týden ubývá. Je to jako dívat se na zpomalený záznam automobilové nehody – a vy teď chcete stálý záchranný mechanismus. Myslíte si, že když budete mít fond řekněme ve výši miliardy eur, všechno bude v pořádku. Nebude to v pořádku. Selhání eura nemá nic společného se spekulacemi. Nemá to nic společného s trhy, ať už jde o měnové trhy nebo trhy s dluhopisy. Důvody spočívají v tom, že sever a jih v Evropě nemohou společně vytvořit dnes ani kdykoli jindy jednotnou měnovou unii. Nebude to fungovat.

A z politického hlediska samozřejmě musíte změnit Smlouvu. Důvodem je, že čtyři němečtí profesoři v Karlsruhe vyhrají a dokážou, že záchranná opatření, která jste již učinili, byla vlastně podle Smluv nezákonná.

V mnoha ohledech tuto změnu Smlouvy vítám, protože to znamená, že v Irsku bude muset proběhnout referendum. A nikdy nevíte – David Cameron třeba dodrží svůj slib a uspořádá referendum ve Spojeném království. Jsem si jist, že byste všichni jako demokraté uvítali, kdyby se ve Spojeném království konalo referendum o Evropské unii.

Koncem roku 2010 bychom se rovněž měli zamyslet nejen nad stavem Unie, ale i nad stavem Belgie. Belgické úřadující předsednictví tu po šest měsíců sedělo a říkalo nám, že se musíme více integrovat. To je ale fraška! Od června ve své vlastní zemi nemáte vládu. Máme tady národ, který národem vlastně není a pokouší se zrušit náš národ. Je to opravdu naprostá fraška, ale nikdo zde se neodváží to připustit, protože před tím všichni zavíráte oči. Belgie je mikrokosmos celé Evropské unie. Belgie se hroutí a ostatní budou následovat. Přeji všem veselé Vánoce.

  Sharon Bowles, autorka. − Pane předsedající, znova tu přezkoumáváme dočasné a neuspokojivé řešení problému a ptáme se, zda tato metaforická náplast je dost velká a dost pevná, aby zakryla ránu. Loni v červenci jsem se ptala, zda Komise plánuje očekávaný legislativní návrh na stálý mechanismus řízení krize státních dluhů a jaký bude právní základ. Ptala jsem se na dost dalších věcí, jako je hierarchie mezi různými fondy a v jakých poměrech by se měly využívat. Události ukázaly, že odpověď ve skutečnosti zněla tak, že ji neznáme a že bude vytvářena v průběhu dění.

Vlastně pro to mám jisté pochopení, protože se nyní nacházíme na novém území a je potřeba vytvořit nové plány. Ale opakuji, že pokud se nebudeme zcela držet prohlášení, ať již prohlášení Komise či Rady, bude to negovat přínos závěrů. Odpovědi na moje červencové otázky vyšly najevo až při zachraňování Irska, které považuji za politováníhodné, nejenom protože ten nejmenší fond, tvořený z rozpočtu Evropské unie, je využíván na poskytnutí podílu rovnocenného k podílům z větších fondů. Parlament nebyl navzdory mým dřívějším otázkám konzultován.

Dnes zde vystupuji a ptám se na další podrobnosti v návaznosti na závěry říjnového zasedání Rady, v nichž byla Komise vyzvána, aby pracovala na omezené změně Smlouvy, kterou by byl zaveden stálý mechanismus pro řešení krizí. V závěrech se také uvádí, že by se měl zapojit soukromý sektor, což vystrašilo trh, protože to nebylo dostatečně vysvětleno. Závěry rovněž upozorňují na problém s regulací, o kterém jsem zmínila, problém nulového rizika státního dluhu v eurozóně, které podrylo kázeň trhu a vytvořilo zvrácené pobídky.

Euroskupina tedy oznámila, že stálý mechanismus bude vycházet z evropského nástroje finanční stability a že se do něj subjekty soukromého sektoru mohou zapojit jednotlivě, podle praxe MMF. Za prvé, mohli bychom se nyní dozvědět přesnější podrobnosti o změně Smlouvy a jejím postupu? Parlament musí vědět, že to bude přiměřené. Trochu více čachrování okolo článku 136, to není odpověď. Za druhé, má být nový nástroj založen na mezivládním přístupu, jakým funguje evropský nástroj finanční stability, nebo bude ve skutečnosti založen na metodě Společenství, tedy tak, jak si myslíme, že by se to mělo dělat? Za třetí, jaké jsou technické možnosti a podmínky? Je nutné, aby mechanismus vycházel z technických daností a aby byl silný, důvěryhodný a trvalý – a ráda bych dodala, že také dostupný. Za čtvrté, budou k účasti na tomto mechanismu přizvány členské státy, které ještě nejsou součástí eurozóny? Podle všeho je to zvláště důležité pro ty, které vytvářejí dluh v eurech.

Ptali jsme se, kdy se tak stane, a bylo nám řečeno, že v lednu roku 2013, ale jakou roli Komise plánuje pro Parlament? Parlament a můj výbor jsou opravdu odhodláni svou roli sehrát, tím více, že jsme všichni v průběhu celé cesty v čele, pokud jde o názory. Jestliže si sami nepřipadáme řádně konzultováni a informováni, jak si připadají vnitrostátní parlamenty a občané? Tato otázka je nedílně spjata s balíčkem pro správu ekonomických záležitostí. Cílem všech opatření ke zdokonalení Paktu o stabilitě a růstu, k dohledu a evropskému semestru je předejít další krizi a sloužit ke sledování překonávání nynější hospodářské krize.

Tento mechanismus není žádný talisman, který bychom si mohli pověsit na zeď, aby udržoval na trhu kázeň. Skutečné řešení pro euro spočívá v uznání potřeby úplné politické kázně ve spojení s úplnou tržní kázní. Tato krize vznikla, protože oba tyto druhy kázně byly v minulosti oslabeny.

  Olli Rehn, člen Komise. − Pane předsedající, vážení poslanci, dovolte mi, abych poděkoval Sharon Bowlesové za její otázku a rovněž za návrh usnesení o stálém mechanismu. Pokusím se vám zprostředkovat názor Komise na pět otázek formulovaných v otázce k ústnímu zodpovězení.

Evropská rada na svém říjnovém zasedání vyzvala předsedu Van Rompuye, aby uskutečnil společně s Komisí konzultace ve věci omezené změny Smlouvy potřebné k zavedení stálého mechanismu pro řešení krizí. Je známo, že omezená změna Smlouvy znamená použití zjednodušeného postupu pro provedení změn na základě článku 48 Smlouvy.

Omezení tohoto postupu spočívají za prvé v tom, že postup umožňuje pouze takové změny Smlouvy, které nerozšiřují pravomoci svěřené Unii, a za druhé se omezuje na změny třetí části Smlouvy o fungování Evropské unie, která se týká vnitřních politik a činností Unie.

Členské státy podle všeho dávají přednost velice omezené změně Smlouvy, která pravděpodobně bude provedena v rámci článku 136, jehož ustanovení se konkrétně týkají členských států eurozóny. Tato otázka bude projednána na zasedání Evropské rady tento týden. Ať bude navržena jakákoli změna, Parlament bude v této věci formálně konzultován.

Po říjnovém rozhodnutí Evropské rady se Euroskupina dohodla na uspořádání mimořádné schůze v listopadu, která se bude týkat hlavních zásad evropského mechanismu stability. Podle dohody Euroskupiny bude evropský mechanismus stability mezivládním mechanismem, jehož správa bude vycházet z modelu evropského nástroje finanční stability.

O konkrétních podrobnostech finančního mechanismu je ještě třeba rozhodnout a měly by být vypracovány během prvního čtvrtletí příštího roku. Klíčovou otázkou samozřejmě bude financování. Je nutné, aby byl budoucí nástroj dostatečně silný a aby byl na trzích výrazně důvěryhodný.

Veškerá podpora z evropského mechanismu stability bude založena na přísné podmíněnosti. Pomoc poskytnutá členskému státu eurozóny by se měla opírat o důsledný program hospodářského a fiskálního hodnocení a o důkladnou analýzu udržitelnosti dluhu, které provede Komise společně s MMF a ve spolupráci s Evropskou centrální bankou.

I přes mezivládní charakter finanční odnože mechanismu budou politické podmínky nadále pevně ukotveny ve Smlouvě, aby byla zajištěna naprostá shoda s vícestranným rámcem dohledu, na kterém je ve skutečnosti založena celá Hospodářská a měnová unie.

Abych odpověděl na jednu z pěti otázek paní Bowlesové – žádné rozhodnutí o tom, zda by se měly na mechanismu podílet členské státy, které nejsou členy eurozóny, ještě nepadlo. Nicméně se zdá, že většina členských států dává přednost transparentnímu a jasnému rámci, kdy by se na členské státy, jež nejsou členy eurozóny, vztahoval mechanismus platební bilance, zatímco na členské státy eurozóny by se vztahoval evropský mechanismus stability.

Bez ohledu na to by ještě mělo být možné, aby se některé členské státy mimo eurozónu přidružily k podpůrným operacím prostřednictvím dvoustranných příspěvků, jak je tomu již dnes v případě Irska; konkrétně se zapojuje Spojené království, Švédsko a Dánsko.

Dovolte mi také poznámku k diskuzi o eurobondech. Připomeňme si, že v souvislosti se zaváděním finančního polštáře 9. května – v Schumanův den – a následující večer Komise navrhovala evropský mechanismus finanční stability, nástroj Společenství, který byl schválen až do výše 60 miliard EUR a spočíval na zárukách na úvěry poskytnutých z rozpočtu Unie na základě rozhodnutí o vlastních zdrojích.

Navrhli jsme, že by se kromě rozpočtu Unie měl tento mechanismus opírat o záruky na úvěry poskytované členskými státy; měly by prostřednictvím tohoto mechanismu směřovat do zemí, které potřebují finanční pomoc v důsledku nestability v eurozóně jako celku.

Rada Ecofin to 9. a 10. května odmítla. Proč? Protože si mnoho členských států myslelo, že se tento návrh příliš blíží eurobondům.

V důsledku byl pak vytvořen evropský nástroj finanční stability, což je mezivládní ujednání, a nyní využíváme jak mechanismy, tak i nástroj vůči Irsku.

Takže i když je otázka eurobondů rozhodně velice důležitá, musíme vzít v úvahu i to, že tento návrh byl v Radě nedávno, během květnových diskusí o evropském mechanismu finanční stability, zamítnut.

Na závěr mi dovolte zdůraznit, že budoucnost evropského mechanismu stability bude součástí komplexní reakce, která by měla zastavit krizi a stabilizovat evropské hospodářství. Evropský mechanismus stability doplní nový rámec posílené správy ekonomických záležitostí, který se bude zaměřovat především na prevenci a bude podstatně omezovat možnost, že v budoucnosti dojde znovu ke krizi.

To je celý základní záměr nového systému správy ekonomických záležitostí a já jsem velmi vděčný, že návrhy Komise v tomto ohledu podporujete.

  Werner Langen (PPE). – (DE) Pane předsedající, kdo poslouchal první kolo řečníků, mohl si udělat představu o tom, kdo je odpovědný za krizi důvěry – a krize to skutečně je. Za prvé to byla Komise, za druhé spekulanti a za třetí Rada, zejména paní Merkelová. Všechno je to velmi prosté.

Naštěstí někteří upozornili – byl to předseda skupiny Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu –, že euro je stabilní, a to nejen navenek, ale i vnitřně, a má nejnižší míru inflace. Spekulace nemohou být příčinou problému. Euro je stabilní měna. Byly to zásadní záležitosti týkající se Smlouvy a zmatky v Radě Ecofin. Na každém zasedání Rady Ecofin vznikaly nové nepokoje.

Pan Rehn právě poukázal na to, že Komise navrhla používání evropského mechanismu, ale že Rada nebyla ochotna se na něm podílet. Nyní tvrdíme, že Komise nejednala. Nepatřím k těm, kdo Komisi neustále uctívají, ale bylo v pořádku, že Komise v roce 2008, po deseti letech existence eura, udělala pečlivou inventuru.

Uvedla čtyři body, které je potřeba vyřešit: za prvé jednotný evropský mechanismus dohledu, za druhé jednotná správa ekonomických záležitostí, nebo jakkoliv jinak to chcete nazvat, za třetí jednotné vystupování navenek a za čtvrté jednotný krizový mechanismus. Všechny tyto záležitosti byly nastoleny. Chtěl bych zdůraznit skutečnost, že to byli druzí, kdo je nebral na vědomí. Jestliže hledáme viníky, nesmíme zapomenout na jednu stranu, a sice na členské státy, které se až po krk zadlužily a nevyužily zisky ze zavedení eura k provedení reforem a snížení míry zadlužení, ale místo toho si žily nad poměry.

Také bych rád zdůraznil, že tyto státy spojuje jedna věc. Bez ohledu na to, o koho jde, po dlouhé období měli všechny sociálně demokratické vlády, a některé je mají dodnes. Patří sem Portugalsko, Španělsko, Spojené království, Maďarsko a Lotyšsko. V Řecku dělali stejné hlouposti čtyři roky. Toto je výsledek. Pokud nebudeme otevřeně hovořit o hlavní příčině nadměrného zadlužení členských států, nebudeme schopni tyto problémy vyřešit.

(Řečník souhlasil s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.)

PŘEDSEDNICTVÍ: Libor ROUČEK
místopředseda

  Martin Schulz (S&D). – (DE) Pane Langene, můžete se zase posadit. Hovořil jste výmluvně a pěkně jste si svůj kousek odříkal. Mám na Vás jeden dotaz. Irsko není země jižní Evropy, pokud vím. Leží na severu Evropy. Irsko má obrovské dluhy. Můžete nám vysvětlit, kde se irské dluhy vzaly? Mohl byste nám laskavě říci, jaká strana je v Irsku v posledních 30 letech u moci?

  Werner Langen (PPE). – (DE) Pane předsedající, jsem rád, že mohu na tento dotaz odpovědět. Irská vláda udělala tu chybu, že poskytla záruky, aniž by požadovala reformu bankovního sektoru. Bylo to nezodpovědné a proto má nyní Irsko rozpočtový deficit 32 %. To víme. Neměl byste však zaměňovat problémy jiných států s problémy Irska. Irsko je zcela odlišný případ, protože zde jde o druhou úroveň bankovní krize a nikoliv o strukturální problém, jako v jiných zemích. Pane Schulzi, víte to stejně jako já. Prosím nepokoušejte se rozptýlit naši pozornost.

(Řečník souhlasil s položením otázky podle postupu modré karty (podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)).

  Victor Boştinaru (S&D). – (RO) Pane předsedající, chybovat je lidské. V chybě setrvávat je ďábelské. Víte, kdo byl řeckým ministerským předsedou, za jehož vlády se navršily všechny ty nadměrné dluhy, které zapříčinily krizi v Řecku? Jistě to nebyl pan Papandreou. Pamatujete si, k jaké politické rodině onen ministerský předseda patřil? Byl to Karamanlis.

  Werner Langen (PPE). – (DE) Pane předsedající, po čtyřech letech vlády pana Karamanlise … (Rozruch v sále). Ne, strukturální problémy v Řecku sahají dále do minulosti. V roce 2000 probíhala v tomto Parlamentu rozprava o tom, zda by mělo Řecko vstoupit do eurozóny. Sociální demokraté, německá vláda, si to přáli. S vaší pomocí byla v Parlamentu dvoutřetinová většina pro vstup Řecka do eurozóny. To je fakt a nemá to co dělat s nacionalismem.

Chtěl bych zodpovědět otázku pana Schulze o zadlužení Německa a Španělska. Španělský státní dluh je samozřejmě nižší než státní dluh Německa. Španělsko nemuselo financovat proces sjednocení. Zapaterova vláda ve Španělsku má však jiné problémy. Umožnila přístup na své území 6 milionům lidí a dala 2 milionům z nich španělské občanství a nezaměstnanost nyní převyšuje 20 %. Jde o strukturální problém, který způsobil jeden člověk: pan Zapatero.

  Stephen Hughes (S&D). - Pane předsedající, v Radě a Komisi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že v celosvětovém hospodářství uspějeme pouze tehdy, když upozadíme práva pracovníků, kolektivní smlouvy a důchody. Jinými slovy musíme prý oslabit svůj sociální model. Veřejné finance je třeba reorganizovat s jediným záměrem snížit veřejný dluh na smluvenou hranici 60 % HDP a deficity musí být v zásadě seškrtány.

Ta samá Rada, pokud si dobře pamatuji, odsouhlasila strategii Evropa 2020, ale nezdá se, že by se starala o to, kde vzít peníze na její naplnění. Pokud máme významně rok od roku snižovat svůj veřejný dluh, pokud máme zabránit deficitům přesahujícím 1 %, jak navrhuje Komise, a pokud tak máme činit v kontextu pomalého růstu s vysokou nezaměstnaností, jak můžeme splnit cíle strategie Evropa 2020?

Toto je zvrácená hospodářská strategie nákladové konkurenceschopnosti a nadměrných fiskálních úspor, na jejímž základě se Evropa vydá cestou úpadku v zásadním momentu své historie. Předseda Barroso tu nyní není, ale myslím, že musí říct Komisi, že tato musí redefinovat politický program nejméně ve třech oblastech.

Zaprvé musíme dosáhnout hospodářské a měnové unie vytvořením Evropské dluhopisové agentury pro společné eurobondy a já jsem rád, že pan předseda Barroso dnes myšlenku eurobondů nezamítl. To ukončí spekulace, přinese likviditu na trh pro vládní dluh a sníží celkové náklady na dluh eurozóny.

Zadruhé musíme vyvážit navrhované právní předpisy o hospodářské správě. Souhlasíme s tím, že fiskální disciplína bude vyžadovat přísná pravidla a přísné provádění, ale musíme ji také sladit s vlastním prováděním cílů strategie Evropa 2020 v každé zemi, a to se musí odrazit v právních předpisech.

A konečně potřebujeme nové veřejné finanční zdroje. Krize smazala roky úsilí v oblasti rozpočtu. Daň z finančních transakcí je již dávno potřebná a je skandální, že Rada se zdá být ve světle reflektorů strnulá a neschopná o této dani rozhodnout. Tyto reformy potřebujeme provést naléhavě.

  Sylvie Goulard (ALDE). – (FR) Pane předsedající, v parlamentních dějinách se zřídka stávalo, že byly parlamentům uděleny pravomoci. Když se parlamentům nabídly větší pravomoci, zpravidla je přijaly. Na základě rozpravy z dnešního rána se domnívám, že my – zpravodajové ve věci balíčku hospodářské správy – oprávněně jdeme dále, než co je nám navrhováno, protože Komise nám, pane komisaři, v podstatě říká: „Snažili jsme se, ale neuspěli jsme.“ Rada nám za sebe říká: „Nechceme zacházet dále.“ Naštěstí je tu tedy Parlament! Práva Parlamentu chtěla ostatně navýšit Rada, Parlament nevykonává své pravomoci neoprávněně. Podle Lisabonské smlouvy jsme spoluzákonodárci.

Jsem tedy jednoduše ráda, že mohu oznámit, že zpráva, kterou dnes dopoledne předkládám, se také vztahuje na eurobondy, protože diskutovat se musí zde, na plenárním zasedání. Nepřipustím, aby nám pan Barroso tvrdil: „O la lá, je to vše příliš složité; už jsme v Radě udělali mnoho hloupostí, tak teď musíte opravdu být zticha.“ Budeme dělat přesný opak. Budeme o tom v kontextu demokracie hovořit.

Zadruhé, vyvstal také nápad s Evropským monetárním fondem, protože všechna tato řešení, jež jsou ve skutečnosti, jak řekl Martin Schulz, přechodná, nejsou nutně to, co naši občané očekávají. Můžete nečinně přihlížet, nebo můžete pracovat. Tento Parlament se bude snažit pracovat. Nemáme detailně propracovaný plán, netvrdíme, že máme absolutní pravdu, ale myslím, že je naprosto nepřijatelné, aby se debata vedla v novinách Financial Times nebo v Die Zeit a nikoliv v Evropském parlamentu. Budeme tedy dělat svou práci.

(Potlesk)

  Philippe Lamberts (Verts/ALE). – (FR) Pane předsedající, velmi vítám výzvu pana Martina Schulze, abychom se pokusili o obnovení důvěry našich občanů, a to znamená říkat pravdu a neuchylovat se k přílišnému zjednodušování.

První zjednodušení spočívá ve tvrzení, že eurobondy zbavují členské státy jejich zodpovědnosti. To samozřejmě není pravda, protože nikdo nepožadoval, aby členské státy sloučily dohromady 100 % svých dluhů. V každém případě, v jakémkoliv plánu s eurobondy se budou muset členské státy s částí svých dluhů stále obracet přímo na trhy a tam pocítí své finanční renomé, které se odrazí na úrokových sazbách, které budou muset zaplatit. Takovému zjednodušení se musíme vyvarovat.

Druhé zjednodušení spočívá ve tvrzení: „Pomáháme těm Řekům a těm neschopným Irům z nesnází.“ Chtěl bych připomenout, že my půjčujeme peníze, a to se sazbami, které jsou pro půjčující obzvláště výhodné. Je to pro nás dobrý obchod. Existují tedy dvě možnosti. Buď máme za to, že s našimi půjčkami už Řecko a Irsko nepředstavují žádné riziko a že bychom jim měli půjčit se sazbou odpovídající nulovému riziku nebo alespoň velice omezenému riziku. Nebo existuje riziko, že tyto země nesplní své závazky, a pak je třeba učinit radikální řez, tyto dluhy musí projít restrukturalizací a my musíme tuto nejistotu ukončit.

Chtěl bych se na závěr zmínit o našich německých přátelích, zejména o CDU. Pane Langene, mluvil jste o sjednocení a máte pravdu. Když došlo ke sjednocení Německa, celá platební oblast pod deutschmark, jíž byla Belgie součástí a na kterou byla nakonec i Francie velmi navázána, ho zaplatila v podobě velice vysokých úrokových sazeb. Bylo to tak správně. Bylo to správné jak z historického hlediska, protože sjednocení Německa, jak víme, představovalo sjednocení Evropy, tak z hospodářského hlediska, protože nakonec každý měl prospěch z rychlejšího tempa růstu, ke kterému sjednocení vedlo.

Dnes tedy říkám na adresu CDU: „Mějte to na paměti.“ A žádáme, aby totéž činilo Německo.

(Potlesk)

  Martin Callanan (ECR). - Pane předsedající, zdá se, poněkud ironicky řečeno, vhodné, aby Evropská rada diskutovala o stálém krizovém mechanismu, jelikož to zjevně vypadá, že se euro v tuto chvíli potácí od krize ke krizi. Přestože se mnozí z nás ve Spojeném království vždy domnívali, že euro byl historický omyl, jak pro naši zemi, tak pro Evropu jako celek, tak nás samozřejmě tato situace neuspokojuje. Chceme, aby to bylo vyřešeno na evropské úrovni, a to rozhodným návratem k fiskální disciplíně v celé Unii.

Nevyřešíme to většími půjčkami, ať na evropské, či na místní úrovni. Ale ujasněme si, kdo nese zodpovědnost za tuto situaci s eurem. Je povinností každého členského státu v eurozóně plnit své závazky vůči této zóně a ostatní účastnící se země mají zajistit, že je tyto státy plní. To je jeden z hlavních důvodů, proč se pořádají oddělená setkání ministrů eurozóny. Řečeno bez obalu, za stabilní řízení eurozóny nesou především zodpovědnost členové eurozóny. My ostatní můžeme poskytnout politickou podporu, ale to je vše. Neexistuje žádný důvod pro další zatěžování či postih těch členských států, které si v první řadě zvolily, že neudělají chybu a nevstoupí do eurozóny.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, dámy a pánové, je tomu přesně rok, co se začalo řecké hospodářství hroutit a Řecko postihlo nešťastné memorandum a podpůrný mechanismus. Po roce je, pane Langene, země na pokraji bankrotu: zaprvé, sociálního bankrotu, vzhledem k tomu, že nezaměstnanost dosáhne příští rok 15 %, zatímco právě včera vláda přijala návrh zákona rušícího kolektivní smlouvy a dnes celá země stávkuje a, zadruhé, hospodářského bankrotu, a tentokrát deficit a dluh nezvýšili „prolhaní Řekové“ ze strany PASOK a Nová demokracie;ale komisaři alchymisté za použití statistik Eurostatu, protože zvolili navýšení dluhů slabých a snížení dluhů mocných.

Pokud tedy bude přijat stejný mechanismus jako ten uplatňovaný v Řecku, směřujeme jistě k bankrotu. Pokud Rada takový mechanismus připravuje, země se ponoří do recese, což povede k nezaměstnanosti a podpoře bank a velkých podniků. Zajímalo by mě, zda to má být ta evropská vize, o které pan Barroso, který tu není, aby nám to vysvětlil, na začátku hovořil.

  Timo Soini (EFD). - (FI) Pane předsedající, podle mého názoru je každá země zodpovědná za své vlastní hospodářství. Země nejsou zodpovědné za dluhy jiné země. To je obsaženo i v článku 125 Smlouvy. Když se to lidem hodí, Smlouva se dodržuje, ale když se to nehodí, Smlouva se nedodržuje. Viděli jsme to v případě referend: Francie říká ne, Nizozemí říká ne a Irsko říká ne. S dvěma těmito výsledky se vypořádal Parlament a jeden výsledek vyřešilo další referendum. Výklad článků Smlouvy zdá se závisí na tom, odkud vítr vane.

Finská vláda uvalila na finské daňové poplatníky jakési nespravedlivé závazky ručitele, které budeme muset případně splatit. Nechápeme, proč by měli finští pracovníci a malí podnikatelé v práci potit krev, aby zaplatili dluhy hazardérů a lhářů. To jednoduše není fér.

Když v Sovětském svazu nastaly problémy, volali po socialismu. Lid se shromáždil v Moskvě: více socialismu. Když jsou problémy v Evropě: lid se shromáždí v Bruselu: více integrace. Konečný výsledek bude naprosto stejný. Nebude to fungovat.

Zdravé společnosti se budují odspodu nahoru. Demokracie se buduje odspodu nahoru, nikoliv směrem shora dolů, z nějaké slonovinové věže. Tak to prostě funguje. Společná hospodářská politika pro Evropu nebude fungovat. Evropa může fungovat pouze jako hospodářská zóna volného obchodu, taková, kterou by se opět měla stát.

Chtěl bych říci pár slov o eurobondech. Jel jsem do čtvrti Mellunmäki v Helsinkách, abych mluvil o eurobondech, a když jsem řekl, o co jde, ženy sevřely své kabelky a muži se podívali, zda mají stále u sebe peněženku. To nebude fungovat.

  Hans-Peter Martin (NI). – (DE) Pane předsedající, právě jsme byli svědky tragického obvinění Německa. Hrozivě to připomíná poslední roky dvacátých let minulého století.

Jako nadšený proevropan a tvrdohlavý zastánce eura bych se vás chtěl zeptat: nevšimli jste si, že se s Evropskou unií, s tím velkým projektem míru a hospodářské prosperity, řítíte proti zdi? Pan Cohn-Bendit správně řekl, že vždy reagujeme příliš pozdě a vždy pozadu. Nyní se musíme dívat do budoucnosti. Nevšimli jste si, co se venku děje? Občany již nezajímají tahanice mezi socialisty a konzervativci, ani v mé zemi, ani zde v Evropském parlamentu. Občany zajímají řešení a to, zda jsou jejich úspory stále zabezpečené. Musíme jim upřímně říci, že tomu již tak není.

Musíme učinit další krok a uznat, že potřebujeme odvahu k vyrovnání dluhů, musíme nakonec přinutit banky, aby zaplatily, i když to bude mít dopad na naše životní pojištění, a musíme ustanovit nový evropský politický projekt nezatížený problémy Lisabonské smlouvy.

Jsme v pasti. Pokud tento článek pozměníme, pak uvidíme, že Irsko se v referendu vysloví proti. Můžeme očekávat, že totéž se stane v mé zemi. Navíc máme velký problém ve Spojeném království. Dámy a pánové, musíte procitnout a vidět, co se děje.

  Corien Wortmann-Kool (PPE). - (NL) Pane předsedající, v této době krize bychom měli stále pamatovat na to, že v posledních deseti letech nám euro přineslo velkou prosperitu a stabilitu, stejně jako mnoho pracovních míst. Euro si tedy naprosto zaslouží naši silnou obranu. To si však vyžádá odhodlaný evropský summit a mnohem více jednoty. Jednoty se nám zoufale nedostává, nejen pokud jde o stálý krizový mechanismus, ale i o silnou finanční správu.

V této rozpravě, pane předsedající, to vypadá, jako by byly „eurobondy“ kouzelným slůvkem, jako kdyby se na jejich základě vytratily problémy s veřejným dluhem jako sníh tající na slunci. Nicméně ti, kdo v tomto Parlamentu volají po eurobondech, by si také měli být vědomi toho, že eurobondy s sebou nesou také významné závazky a přísnou rozpočtovou disciplínu, která zachází mnohem dál než návrhy na posílení Paktu o stabilitě a růstu, které máme nyní před sebou.

Předseda Trichet se zmínil o „fiskální unii“. Jsou ti, kteří v tomto Parlamentu volají po eurobondech, na to připraveni? Pochybuji o tom.

Pane předsedající, musíme vložit svou energii do návrhů, které máme nyní před sebou, abychom posílili základy eura. Je to naléhavé a my v tomto Parlamentu tvrdě pracujeme, abychom toho dosáhli. Potřebujeme také zvolit přístup založený hlavně na pravidlech u preventivní složky Paktu o stabilitě a růstu, protože prevence je lepší než léčba. Musíme také zajistit vyšší úroveň společné zodpovědnosti mezi členskými státy, nejen kvůli prospěchu, ale také kvůli povinnostem a závazkům, které z Paktu o stabilitě a růstu vyplývají.

  Udo Bullmann (S&D). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, v kritických situacích našla vždy Evropa cestu ven z krize. Nikoliv proto, že různé zájmy hrály proti sobě, ale proto, že jsme své zájmy spojili, a tak jsme se mohli vydat novou cestou.

Býval bych chtěl položit panu Barrosovi otázku, ale bohužel tu již není. Samozřejmě se budou brzy konat důležité tiskové konference na téma, jak můžeme zachránit Evropu za pomoci nejmenšího společného jmenovatele, ale pan Rehn možná tuto otázku panu Barrosovi předá. Nerozumím tomu, proč se nevydáme následujícím směrem. Eurobondy jsou rozumné řešení. Pan Schulz toto řekl jménem naší skupiny, a v Německu, kde jde o velmi důležité téma, tvrdí moje strana totéž. Zvláště německá vláda má výhrady, jiné země, které platí menší úroky, mají také podmínky. Proč neuděláme následující: Říkáme, že tyto problémy lze řešit. Nyní plánujeme vydat eurobondy, ale dáváme dohromady rozumný balíček. Co potřebujeme k tomu, aby mohla Evropa jednat? Jak můžeme dostat peníze do pokladny? Jak můžeme vytvořit větší daňový potenciál pro rozumné dlouhodobě fungující hospodářství? Zavádíme eurobondy a spojujeme to se zavedením daně z finančních transakcí v Evropské unii. Výsledkem tohoto balíčku by mohla být po všech stránkách výhodná situace, ze které by měl každý prospěch. Zeptejte se paní Merkelové na evropském summitu, zda je připravena to udělat. Proč to není možné? Proč Komise nepředloží podobný návrh? Pomohlo by to všem a z krize by mohl vzejít velký nový projekt pro Evropu. Čekám, že Komise takový návrh předloží.

Už se musíte přestat vymlouvat. Je na čase, abyste jednali v zájmu občanů Evropy a v zájmu členských států, abychom se mohli vrátit zpět na rozumnou cestu růstu. Náš úděl je ve vašich rukou, ale musíte mít odvahu chopit se nyní iniciativy.

  Carl Haglund (ALDE). – (SV) Pane předsedající, myslím, že minulý rok ukázal, že společná měna vyžaduje jasná společná základní pravidla, a je jasné, že my taková pravidla v současnosti nemáme. Je také jasné, že eurozóna trpí nesporným nedostatkem důvěryhodnosti, jak v očích občanů, tak finančního trhu. Nesouhlasím s panem Bullmanem. Spíše se domnívám, že Komise odvedla dobrou práci a předložila ambiciózní návrhy. Pokud jde o výzvy, kterým v současnosti čelíme, myslím, že problém nespočívá v Komisi, ale v Radě. Rada má samozřejmě před sebou spíše obtížné jednání v průběhu následujících několika dní.

Chtěl bych říci, jak jsem rád, že Komise nyní také předložila návrh, který nám v budoucnosti umožní napravovat makroekonomické nerovnováhy. Doteď jsme se soustředili pouze na finance a deficity měst, a to je naprosto nepostačující, jak zcela jasně ukazuje případ Irska.

Méně jsem potěšen způsobem práce Rady, který je vidět na příkladu handlování mezi panem Sarkozym a paní Merkelovou se záměrem omezit závaznost rozumných návrhů Komise, což bude znamenat, že návrh nepovede k žádným zlepšením. Musíme připomenout, co se stalo v roce 2005, kdy byl oslaben Pakt o stabilitě a růstu. Stejné země dostaly situaci do takové fáze, která by dlouhodobě vedla k tomu, co se nyní stalo v Řecku. Doufám, že Rada se vzpamatuje a uvědomí si, jaké rozhodnutí potřebujeme – jinak se z této situace nevymaníme.

  Derk Jan Eppink (ECR). – (DE) Pane předsedající, vlámský politik Bart De Wever řekl v rozhovoru v časopise Der Spiegel, že z Belgie se stala společnost finančních transferů. Tato skutečnost, a nikoliv jazyková otázka, je jádrem problému v Belgii. Solidarita tam funguje jednosměrně.

EU se připravuje na to, že bude dělat to samé. Společnost založenou na službách měníme na společnost finančních transferů. Jako prostředek k tomu nám slouží euro. Otevírá cestu k levným penězům v řadě států. Jak řekl předseda Rady EU, pan Van Rompuy, stal se z něj prášek na spaní. Narušuje konkurenceschopnost některých zemí. Nyní někteří evropští politici volají po zavedení dalšího prášku na spaní: eurobondů, které tuto propast jen rozšíří. Pokud budeme pokračovat takovým způsobem, za pár let bude EU ve stejné situaci, jako je nyní Belgie: společnost finančních transferů s podemletými politickými základy.

O Vánocích budu číst knihu „Zachraňte naše peníze“ od pana Henkela, bývalého předsedy Svazu německého průmyslu. Možná byste si ji měli také přečíst, abyste zjistili, co si myslí lidé v Německu.

  Mario Borghezio (EFD). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, po zjištěních zveřejněných v novinách New York Times pokračují ve Spojených státech vyšetřování o tajném spolku devíti bank (jedna z nich je evropská), jejichž výkonní pracovníci se scházejí každou středu, aby se dohodli, jak mají postupovat s deriváty. Krizový výbor o tom vůbec nevěděl a Evropa pouze přihlíží.

Americká centrální banka musela vysvětlovat 13 bilionů USD, které vyplatila na záchranu bank. Můžete nám říci, co americká centrální banka požadovala za záchranu evropských bank? Není to kritická situace v bankách – a ani státní rozpočty – , která vyžaduje zdvojnásobení částky v Evropském fondu pro záchranu a přípravu záchranné částky ve výši 2000 miliard EUR?

Co nám brání v tom, abychom vyzvali Evropskou centrální banku, aby transparentně a podrobně vysvětlila své kroky, jak to udělali ve Spojených státech vůči americké centrální bance Fed? To by zahnalo dohady, že ECB jednala a jedná podle vlastního uvážení a nikoliv ve společném zájmu občanů a daňových poplatníků členských států Evropské unie.

Proč se nikdy nevedly diskuse o schválení opatření pro skutečné a účinné oddělení obchodních a spekulativních bank, jak nařídil zákon Glass-Steagall?

(Předsedající řečníka přerušil)

  Alfredo Pallone (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, všichni se shodujeme v tom, že je potřeba vytvořit nástroj, který lze použít v případě krize. Tento nástroj musí nutně být spojený s přísnými a důkladnými rozpočtovými politikami v členských státech. Doufám, že to bude znamenat, že se podobné krize, jako je ta, která nás v těchto měsících postihla, nebudou opakovat.

Dnešní rozprava se točí kolem toho, jak nejlépe tento nástroj financovat. Jak všichni víme, soukromý sektor v některých zemích zčásti krizi zavinil, a v takových případech je správné, aby tamní subjekty převzaly zodpovědnost, i když jejich podíl by měl být posouzen případ od případu.

Nicméně si myslím, že potřebujeme nalézt nové a inovativní cesty způsobu financování protikrizového nástroje. Příkladem by mohly být eurobondy, které někteří považují za novou zátěž vnitrostátních rozpočtů. Přesto tomu tak není. Naopak, vydáním eurobondů by mohl být protikrizový nástroj financován trhem, lákadlem pro zahraniční kapitál a lidi, kteří si přejí investovat.

Mechanismus založený jenom na poměrných příspěvcích formou pouhých vyčleněných rezerv by znamenal velkou zátěž pro členské státy, které by musely najít zdroje a kapitál pro vytvoření těchto rezerv, ovšem neznamenalo by to žádný výtěžek či výnos. V situaci, jaká je tato, kdy jsou členské státy žádány, aby prováděly přísnou rozpočtovou politiku pro snížení deficitů a dluhů a aby také finančně přispívaly do protikrizového fondu, existuje reálné riziko kolapsu.

Evropské hospodářství nelze oživit, pokud zároveň nevyužijeme síly eura na mezinárodních trzích a z toho plynoucího lepšího ratingu pro jeho uzdravení.

  Elisa Ferreira (S&D). – (PT) Pane předsedající, pane komisaři, vyslechli jste velice jasný vzkaz od tohoto Parlamentu, výzvu, aby Komise jednala, zasáhla. Žádáme Komisi, aby se již nadále neomezovala na pouhé schvalování nejmenšího možného konsensu mezi státy, což se dá říci i tak, že Komise už nesmí nadále být omezována vůlí nejmocnějších. Komise musí převzít zodpovědnost a dodržet svůj závazek předkládat iniciativy.

S politováním říkám, že závěry, které předvídáme pro příští vrcholné setkání, nepřinesou řešení především proto, že plánovaný intervenční mechanismus musí být přijat jednohlasně všemi členskými státy, a my potřebujeme evropskou dimenzi, spíše než takovou dimenzi, která umožňuje všechna možná narušení a kontrolu zemí jinými zeměmi. Na druhé straně, přezkum Lisabonské smlouvy v této době otevře Pandořinu skřínku, a již nyní bych chtěla, abyste mi odpověděli na jednu otázku: umožní nový mechanismus nakoupit vládní bondy?

Pane komisaři, je nutný hloubkový přezkum a Komise nemůže nevnímat současnou debatu o eurobondech a nereagovat na iniciativy, kterých se mezitím chopili různé subjekty, jmenovitě Juncker, Mário Monti, někteří poslanci tohoto Parlamentu a think tanky. Komise musí předložit návrh a musí být schopna ho obhájit.

Konečně, poslední poznámka: eurozóna nemá globální problém – tedy, má globální problém, ale ten je spjatý s jejím nedostatečným růstem spíše než s nerovným růstem uvnitř. Kde jsou prostředky, které je třeba ustanovit spolu s hospodářskou správou a penalizací za účelem účinné podpory strategie 2020 a uskutečnění jejích cílů?

  Wolf Klinz (ALDE). – (DE) Paní předsedající, pan Schulz má pravdu. Jsme uprostřed obrovské krize důvěry a členové Rady zastírají občanům pravdu. Říkají jim, že vše mají pod kontrolou, pouze musíme udělat malé změny ve Smlouvě formou stálého mechanismu stability a pak bude problém vyřešen. Ve skutečnosti situaci pod kontrolou nemáme. Členské státy reagují, spíše než se skutečně chápou iniciativy. Zoufale zápasí s požárem, ale nedaří se jim plameny uhasit. Trhy se samy ptají: kdo skutečně v Evropě a v eurozóně situaci řídí?

EU dosáhla kritického bodu obratu. Pokud se nyní nevydáme správným směrem, nebudeme moci udržet ani současný stav. Místo toho se vydáme zpět. Potřebujeme dále postupovat směrem k integraci. Potřebujeme více Evropy. Musíme dokončit vnitřní trh, včetně sektoru služeb. Společně s měnovou unií potřebujeme hospodářskou, rozpočtovou a fiskální unii. Potřebujeme také silnou Komisi, která má právo a moc kontrolovat a sledovat tuto hospodářskou unii a automaticky nařizovat sankce v odůvodněných případech. Pokud učiníme tyto kroky směrem k větší integraci, pak se můžeme bavit o zavedení eurobondů. Pak budou pro ně položeny základy. Nicméně během toho všeho musíme zajistit, abychom měli dlouhodobé investiční financování, které potřebujeme přes všechna nutná úsporná opatření s cílem zajistit střednědobou a dlouhodobou konkurenceschopnost Evropské unie.

Musíme konečně říci občanům pravdu. Potřebujeme řešení a nemít klapky na očích, musíme diskutovat o problémech bez ideologického nánosu a musíme přestat se tím již nějak protloukat. Požadujeme dlouhodobou akci spíše než krátkodobé reakce.

PŘEDSEDNICTVÍ: Dagmar ROTH-BEHRENDT
místopředsedkyně

  Vicky Ford (ECR). - Paní předsedající, dovolte, abych začala dobrými zprávami. Ano, existují náznaky jistého oživení v některých částech evropského hospodářství jako celku. Ohrožuje ho dlouhotrvající nejistota, kvůli níž hrozí přerušení financování a zastavení investic. Každý v Evropě, včetně Spojeného království, má pevný zájem na síle hospodářství eurozóny.

Silné a transparentní hospodářské plánování pro kontrolu nepřiměřeného vládního utrácení a neudržitelné výše dluhů je zásadním úkolem pro všech 27 zemí. Země eurozóny si uvědomily nutnost trvalého řešení krize, ale existuje mnoho otázek, z nichž některé jsou předmětem usnesení Parlamentu.

Zaprvé, jakým způsobem by se měl zapojit soukromý sektor? Vítám návrh následovat precedent MMF pro ochranu veřejných financí se statutem preferovaného věřitele. Zadruhé, o jakých změnách Smlouvy hovoříte? Tuto otázku je třeba vyjasnit.

A konečně byl stálý krizový mechanismus popsán jako nástroj pro posílení eurozóny. Ty země, které chtějí vstoupit do eurozóny, by měly dostat možnost účastnit se tohoto mechanismu, ale ti z nás, kteří si zvolili, že do eurozóny nevstoupí, by neměli být k přispívání nuceni.

  Alain Lamassoure (PPE). - (FR) Paní předsedající, občany Evropy, stejně jako finanční trhy znepokojuje nejistota. Nyní, když mají Evropané společný osud, jsou schopni mu čelit v duchu solidarity?

Dnes se solidarita ukazuje v hloubi krize. Je to dobře, ale nestačí to. Evropané, kteří jsou v této zkoušce společně, musí také ukázat, že jednají solidárně při plánování budoucnosti, protože jestliže krize postihla Evropu na delší dobu než ostatní kontinenty, je to proto, že naše hospodářství bylo již předtím oslabeno po deseti letech pomalého růstu, který představoval pouze l % v průměru za rok. Deset let naplňování Lisabonské strategie bylo ztracené desetiletí.

Evropští vůdčí představitelé přišli s plánem na oživení hospodářství, Agendou 2020, ale neřekli, jak bude tento plán financován a kontrolován, nebo v čem budou spočívat pobídky či možné sankce. Proto nastal čas doplnit Pakt o stabilitě a růstu paktem solidarity, jak tu již při plenárním zasedání bylo řečeno.

Slovo „solidarita“ se ve Smlouvě objevuje 23krát: převeďme slovo v čin. Stanoví se postup pro zaručení stability předcházením deficitů, a tím je koordinace rozpočtových politik. Rozšiřme tedy jeho záběr, koordinujme se spolu navzájem pro zajištění také budoucího financování. Musíme utrácet méně, ale lépe, nikoliv každý sám doma, pod hrozbou sankcí, ale všichni společně. Pokud se Evropané chtějí vyvarovat nejhoršímu, musí se sjednotit při přípravě toho nejlepšího.

  Zoran Thaler (S&D). - (SL) Paní předsedající, my Evropané žijeme v zajímavém paradoxu. Na jedné straně, euro během své 12leté existence dokázalo, že je nejstabilnější měnou mezi celosvětovými měnami. Podle oficiálních údajů Evropské centrální banky ve Frankfurtu byla průměrná inflace v tomto období 1,97 %, což jsou pouze 3 procentní body pod cílem 2 %. Hodnota eura vůči americkému dolaru je prakticky po celou dobu vyšší, než byla při zavedení evropské měny. Na druhé straně však v poslední době slýcháme o tom, že euru dokonce hrozí kolaps. Jak jsme se do takovéto situaci dostali?

Do této situace nás dostal absurdní a nezodpovědný přístup pramenící z populistických politik, jak levicové, tak pravicové. Dovolíme však skutečně při obraně naší měny, aby se naše demokracie ukázala slabší než relativně autoritářské režimy? Potřebujeme zodpovědný přístup, potřebujeme, aby byly naše politiky postaveny na pěti zlatých pravidlech zodpovědného přístupu. Přijmeme je zde v Parlamentu, rozhodněme o tom, jak budeme posuzovat úroveň zodpovědného přístupu a přístupu prospěšného pro společné dobro podporované politikami v členských státech.

Základním kamenem by tedy měly být daň z finančních transakcí a eurobondy. Dnes je naší povinností takové politiky schválit na obranu naší společné měny.

  José Manuel García-Margallo y Marfil (PPE). – (ES) Paní předsedající, nyní potřebujeme jasná pravidla a činíme přesný opak. Proto přednesu pár návrhů pro objasnění.

V rámci evropského semestru se chce Evropský parlament zaměřit na řadu diskusí, které jsou nyní rozptýlené a nejsou v souladu s veřejným míněním. Chceme, aby byly politické odpovědi na doporučení členským státům v příštích šesti měsících brány v potaz při stanovení sankcí předpokládaných v legislativním balíčku o správě.

Moje skupina chce jasně říci, že legislativní balíček nepřináší kouzelná řešení pro to, abychom se dostali z krize. Existují dobře známé metody rozpočtové disciplíny a strukturálních reforem pro zachování konkurenceschopnosti.

Pokud jde o krizový mechanismus, jak jste řekl včera, pane komisaři, předseda Barroso nám zde slíbil, že se bude jednat o mechanismus evropský. Dnes Rada navrhuje mechanismus mezivládní. Jde – podle slov pana Barrosa – o evropský mechanismus, protože fond bude patrně v Evropě spíše než na Kajmanských ostrovech, nebo má Komise v úmyslu nám pomoci vytvořit mechanismus v souladu s postupem EU, na němž se má podílet i Parlament?

Pokud jde o eurobondy, Komise, OECD a odborníci tvrdí, že je to dobrý, ale předčasný nápad, a proto jsme ve skluzu.

Navrhuji Komisi, abychom začali diskutovat o podobě systému eurobondů, který by poskytl rozumné financování zemím, jež jednají správně, a potrestal ty země, které tak nečiní, tím, že je donutí se obrátit na trhy se skutečně odstrašujícími úrokovým sazbami. Je to jediná schůdná cesta, jak sladit fiskální disciplínu a hospodářský růst.

A netvrďte mi, zda je příliš brzo nebo příliš pozdě, protože nyní víme, že vždy reagujeme pozdě. Uvidíme, zda jednou, při změně pravidel, budeme jednat včas.

  Catherine Trautmann (S&D). – (FR) Paní předsedající, euro je náš společný majetek, a dnes zástupci zaměstnanců řekli Parlamentu, že mají obavy z toho, že cenu za krizi zaplatí zaměstnanci kvůli slabému euru, euru napadanému, a nikoliv euru podporujícímu zaměstnanost a vytvářejícímu pracovní místa.

Je tedy velmi důležité, abychom neprováděli pouze technický přezkum Smluv a abychom se zaměřili na dvě největší slabiny eurozóny, na které poukázala krize.

Prvním krokem je zavést eurobondy, jak jsme slyšeli. Eurobondy nejen stabilizují úroveň eura, ale také nevytvoří protiváhu spekulativním útokům.

Druhým způsobem jak zavést fiskální spravedlnost a přinutit finanční trh, aby zaplatil cenu za krizi, je právě zavést daň z finančních transakcí tak, aby v důsledku fiskální nespravedlnosti nezaplatili cenu za krizi zaměstnanci.

Konečně, musí být zřízena Evropská dluhová agentura, aby mohla část dluhů členských států vložit do společného fondu.

Konečně bych chtěla podpořit pana Junckera a říci, že navýšení Fondu stability, které navrhl Dominique Strauss-Kahn, generální ředitel MMF, je dobrý nápad.

Zasáhnout včas – jak jsme slyšeli – nereagovat se zpožděním a zvolit si posílení, nikoliv oslabení, by nám umožnilo situaci řídit, což by znovu obnovilo důvěru, jak požaduje náš předseda, Martin Schulz.

(Potlesk)

  Paulo Rangel (PPE). – (PT) Paní předsedající, první věc, kterou bych tady chtěl objasnit a na kterou musíme klást v Parlamentu větší důraz, je to, že – oproti tomu, co jsme se dočetli v tisku a v proslovech některých evropských čelních představitelů – euro jako měna sehrálo v reakci na současnou krizi zásadní roli. Bez eura bychom byli ve velmi těžké situaci, kdy by měny slabších čelily obrovské devalvaci a výsledkem toho by německá marka čelila nemožnému navýšení hodnoty pro podporu německého a evropského hospodářství. Euro bylo tedy stabilizujícím faktorem, nejen pro země v rámci eurozóny, ale i pro měny zemí, které nechtěly do eurozóny vstoupit.

Opět, protože je třeba bránit toto Společenství, které uspělo ve své reakci na krizi jako nikdy předtím, a vzhledem k tomu, že uvidíme, co se například bude dít s dolarem a Spojenými státy v budoucnu, uvidíme také, jaké výhody euro ve skutečnosti má.

Nyní je v Radě naší zodpovědností udělat na obranu eura vše, co je v našich silách, zejména vytvořit stabilizační fond v souladu s postupy Společenství, schopný převést zodpovědnost na země, které jsou v nejtísnivější situaci, a uplatňovat solidaritu vůči těm, které plní své závazky a ne vždy, alespoň ve svých oficiálních deklaracích, se ukázaly připravené zastávat solidární postoj v rámci eurozóny.

  Juan Fernando López Aguilar (S&D). – (ES) Paní předsedající, rok, který právě končí – 2010 – byl nejednou označován za rok, kdy jsme žili nebezpečně. Myslím tedy, že by tato rozprava měla sloužit ke zdůraznění lekcí z roku 2010, abychom z nich mohli učinit závěry pro rok 2011.

První závěr se týká neudržitelné nesouměrnosti ve finančním sektoru evropského hospodářství a nerovnováhy v reálné evropské ekonomice.

Druhý závěr je neudržitelná nerovnováha v jednotné měně a potřeba koordinovat hospodářskou, fiskální a rozpočtovou politiku, které jsou stále oslabené.

Třetí a hlavní závěr se týká nerovnováhy mezi rychlostí krize a pomalostí reakce. Z hospodářského hlediska to znamená, že Evropská centrální banka musí být aktivnější v reakci na spekulativní útoky na státní dluhy a v roce 2011 musíme položit základy Evropské dluhové agentury, která by mohla vydávat eurobondy.

Podobně s ohledem na Pakt o stabilitě a růstu musíme vést debatu o nutnosti zdanění, bankovní daně a daně ze spekulací, tedy z krátkodobých spekulativních transakcí, a o nutnosti vlastních zdrojů v rámci Evropské unie.

Nicméně pro Parlament je důležitá diskuse o politických důsledcích krize, protože heslem Evropské unie je – opět zdůrazňuji – „jednotná v rozmanitosti“, a v žádném případě „rozdělená v nepřízni“. Parlament tedy musí čelit těm, kteří chtějí pranýřovat některé členské státy ve vztahu k jiným, rozdělují evropské veřejné mínění a staví Evropany vzájemně proti sobě.

Parlament zastupuje 500 milionů Evropanů z Unie, která má 27 členských států a, jako na Orwellově farmě, žádný z nich není rovnější než ostatní.

  Othmar Karas (PPE). – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, hovoříme o summitu, který se bude konat dne 16. prosince. Bylo by dobré, kdyby nám Rada po summitu mohla říci: Jsme si vědomi mezer a chyb, víme, kde jsme neuspěli a vnímáme omezení Smlouvy.

Sebeuspokojení a obviňování, pokusy přehlížet chyby a povrchní přístup žádné problémy nevyřeší a ani nevybuduje důvěru. Skoncujme s hrou na Evropu, neboť tady jde skutečně o Evropu. Bezezbytku souhlasím s tím, co řekl pan Klinz.

Protože zbývá do Vánoc už jen několik dní, chtěl bych říci: zapalte svíci odhodlanosti a společného zájmu, svíci nové vážnosti, upřímnosti a důvěry v budoucnost Evropské unie. Zapalte svíci pro změnu směru politiky v Evropě, přechod od krize ke konkurenceschopnosti, od duchu jednání v Deauville k politické unii, od zachraňování k investicím a reformě, od měnové unie k politické unii.

Kvůli ústavním problémům v Německu je změna Smlouvy jen politickou berlou pro další rozvoj záchranného balíčku, nic víc, nic míň. Nepředstavuje řešení. Nepokoušejte se jej dělat důležitějším než ve skutečnosti je. Skončete s každodenní politikou a předložte ucelenou koncepci v reakci na krizi, která nás posune k politické unii. Skončete s kakofonií: stačí to, nestačí to – a vlastně nevíme, kam to vede. Musíme vyzvat Komisi, aby vytvořila koncepci pro hospodářskou, sociální a finanční unii tak, abychom na konci příštího roku mohli učinit další krok směrem k integraci a skutečně odváděli dobrou práci.

  Anni Podimata (S&D). – (EL) Paní předsedající, pane komisaři, zítra začne jedno z nejdůležitějších zasedání Evropské rady v historii Evropské unie jako celku a zejména Evropské měnové unie, a je otázkou, zda hlavy států a předsedové vlád si budou závažnost tohoto setkání uvědomovat. Velmi o tom pochybujeme, protože přístup, který někteří čelní představitelé uplatňují v Evropské radě, není přístupem k překonání krize na základě solidarity a samozřejmě zodpovědnosti. Jde o přístup řízení krize, přístup zaměřený a omezený na detaily stálého mechanismu. Evropská rada neobstojí, protože nevyšle signál o hospodářské a politické soudržnosti, který je třeba vyslat, nejen proto, abychom přesvědčili trhy, ale především proto, abychom přesvědčili nedůvěřivou evropskou veřejnost, která se kolem sebe podezřívavě rozhlíží a která se opět začala chovat xenofobně; musíme ji přesvědčit o hodnotě evropské vize a připomenout jí, že nás víc věcí spojuje, než rozděluje.

  Gunnar Hökmark (PPE). - Paní předsedkyně, nerozumím tomu, proč se socialisté snaží vymanit ze své zodpovědnosti za socialistickou politiku. Je pravda, že důvody deficitů, jichž jsme v Evropě svědky, jsou různé. Je také pravda, že socialistické vlády se dostaly do problémů s rozpočtovým deficitem kvůli záměrné politice zvýšených výdajů a zvýšených deficitů.

O tomto jsme diskutovali v Parlamentu na jaře v roce 2009 a diskutovali jsme o tom v řadě členských států. Vzpomínám si, že švédští sociální demokraté kritizovali švédskou vládu za to, že nezvyšuje deficit a výdaje.

Pak jsme byli svědky toho, k čemu došlo. Pro mne je to důvod, proč potřebujeme stálá pravidla s ohledem na Pakt o stabilitě a růstu, ale také stálá pravidla týkající se následků. Nemůžeme být v situaci, kdy členské státy, které zapříčiňují problémy finančních systémů a způsobují zvyšování úrokových sazeb, mohou následkům uniknout tak, že nechají ostatní občany tyto úrokové sazby zaplatit.

Potřebujeme stabilitu a eurobondy tento problém nevyřeší. Eurobondy můžeme mít z jiných důvodů. Možná. Pokud jde o finanční mechanismus, musí být financován a založen na rizicích, která vytvářejí členské státy. Když se vystavíte většímu riziku, máte větší deficit, pak musíte také trochu více financovat finanční mechanismus. Je to způsob, jak převzít zodpovědnost za záměrné politické jednání. Nezapomeňte, že následky, které vidíme v řadě zemí, jsou následky diskusí, které jsme vedli ve vnitrostátních parlamentech a v tomto Parlamentu, kdy někteří z nás obhajovali zvýšené výdaje. Nyní vidíme trpké výsledky.

(Řečník souhlasil s položením otázky podle postupu modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

  Martin Schulz (S&D). – (DE) Paní předsedající, pane Hökmarku, chápu, že musíte pronést líbivý proslov pro občany doma ve Švédsku. Odpověděl byste mi však, prosím, na následující otázku: Jaká země v Evropské unii má dlouhodobě nejvyšší státní dluh a jaká strana v této zemi vládne?

  Gunnar Hökmark (PPE). - (Pan Schulz dále hovořil s vypnutým mikrofonem.) Paní předsedající, doufám, že mohu pokračovat bez dalšího přerušování. Zaprvé, můj vzkaz je hodně mířen na vás, pane Schulzi, protože chci, abyste si vzpomněl, co jste prosazoval zde v tomto Parlamentu před dvěma lety. Prosazoval jste, že by Evropská unie a členské státy měly navýšit své výdaje. Problém je, že některým členským státům vládly socialistické vlády, a za doby působení všech těchto vlád, ve všech těchto zemích jsme viděli, jak se následkem politik, které jste prosazoval, zvýšil deficit. Můžete to popřít, pane Schulzi?

(Řečník souhlasil s položením otázky podle postupu modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

  Martin Schulz (S&D). – (DE) Paní předsedající, jelikož můj kolega poslanec na otázku neodpověděl, odpovím na ni za něj. Tou zemí je Itálie a jejím předsedou vlády je pan Berlusconi. Křesťanští demokraté jsou v Itálii u moci téměř nepřetržitě od roku 1946.

  Liisa Jaakonsaari (S&D). - (FI) Paní předsedající, také bych se chtěla zeptat našeho kolegy, jak socialisté v Irsku a Řecku mohli dovolit, že jsou jejich země zadlužené. Vzhledem k tomu, že jste nyní vůdčí politickou stranou v Evropě a Komise inklinuje doprava, není nyní na pravici, aby také ukázala, jak se dostat ven z krize, a nekritizovala předešlé vlády nebo vlády před těmito vládami?

  Gunnar Hökmark (PPE). - Paní předsedající, chci připomenout kolegům, že jsem řekl, že existuje řada různých důvodů našich problémů s deficitem, ale řekl jsem také, že je pravda – a ani pan Schulz, ani jeho kolegové to nepopřeli –, že jsme byli svědky toho, jak u všech socialistických vlád došlo k problémům, protože se jednalo o záměrnou politiku. Naprosto souhlasím, pokud například hovoříme o Irsku, že došlo k obrovským chybám, ale je zajímavé, že šlo o záměrnou politiku zvyšování výdajů a deficitů pro řešení krize a problémů a nyní vidíme výsledek. To je vzkaz panu Schulzovi a ostatním.

(Řečník souhlasil s položením otázek podle postupu modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

  Předsedající. − Vážení kolegové, jen chci upozornit řečníka a všechny ostatní na to, že nyní chtějí tři další lidé položit otázku podle postupu modré karty. Vzhledem k tomu, že tuto možnost zavedla pracovní skupina o parlamentní reformě, mám pro to velké pochopení a navíc máme dostatek času, přesto se však musím zeptat řečníka, zda bude s položením těchto otázek souhlasit. Pak bych každého požádala, aby postupně položil své otázky, které pan Hökmark následně zodpoví. Poté ukončíme tuto část řečnické doby.

  Philippe Lamberts (Verts/ALE). - Paní předsedající, chci říci panu Hökmarkovi, že to, co říkáte o socialistických vládách, může být do určité míry pravda, ale pravicové vlády si v zásadě zvolily ten samý způsob, když navršují soukromý dluh místo veřejného dluhu. To pro hospodářství není o nic lepší a jde skutečně o jiný způsob provádění naprosto stejné věci, což je neudržitelné.

  Werner Langen (PPE). – (DE) Paní předsedající, chtěl jsem se zeptat pana Hökmarka, jelikož už tu nějakou dobu v Parlamentu je, zda si pamatuje, že Belgie, Řecko a Itálie měly při zavedení měnové unie dluhy převyšující 130 % svého národního produktu a že toto číslo se v Řecku zvýšilo, zatímco v Belgii se snížilo více než o 30 % a v Itálii o více než 25 %. Pamatuje se na to?

  Anni Podimata (S&D). – (EL) Paní předsedající, mám jednoduchou otázku na pana Langena a pana Hökmarka, který rád propůjčuje dluhové krizi ideologický podtext a samozřejmě míří hromadně na socialistické vlády:

Ptali jste se někdy svých kolegů ve skupině Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), kteří vládnou v mé zemi už rok, na skutečnost, že vám a Evropské komisi – můžete se zeptat pana Rehna – dali oficiální statistiky, že deficit Řecka v roce 2009 byl 6,9 %, nikoliv 15 %, jak nedávno potvrdil Eurostat?

  Gunnar Hökmark (PPE). - Paní předsedající, tato rozprava objasnila některé věci, které musíme mít na paměti.

Nezapomeňme na mou první poznámku, a sice – a je zajímavé, že žádný z mých kolegů socialistů toto nepopřel – že všechny socialistické vlády, které prováděly socialistické politiky, se dostaly do hluboké deficitní krize. Nyní vidíme, jak se do krize dostává jedna země za druhou kvůli záměrné politice, kterou pan Schulz a ostatní v tomto Parlamentu obhajovali před dvěma lety. Můžeme se podívat do záznamů tohoto Parlamentu a přesvědčit se, že přesně to jste zde při rozpravě, pane Schulzi, vy a vaši kolegové, říkali. Nyní vidíte trpký výsledek. Chtěl jsem to zdůraznit. Vidím, že všechno, co můžete říct, je „ano, máte pravdu, ale ostatní země mají také problémy“. Nevyvracíte však mou hlavní poznámku, že problémy způsobily vaše politiky. To je třeba si zapamatovat. Myslím, že by se to mělo dát do záznamu.

Pan Lamberts na tyto problémy také upozorňuje. Ale zajímavé je, že zatímco je pravda, že řada zemí má problémy kvůli finanční krizi, je také pravda – a myslím, že pan Lamberts to uzná a ocení –, že ve většině zemí, které trvale dohlížejí na veřejné finance, jsou nesocialistické vlády. Nemyslím si, že vy nebo kdokoliv jiný v tomto Parlamentu byte mohli jmenovat socialistickou vládu, která se nedostala do problémů s deficitem.

  Ioannis Kasoulides (PPE). - Paní předsedající, důležité jsou politiky a ne to, kdo je uplatňoval. Ať hodí kamenem jako první… Krize eura nemusí s Irskem skončit a možná na nás to nejhorší teprve čeká.

Predátoři na trhu budou vždy napadat každé citlivé místo, i přes bolestivá úsporná opatření členských států. Ale pokud EU tuto bitvu vyhraje a uspěje v nepříznivé situaci tím, že prokáže odhodlanost učinit cokoliv z hlediska solidarity a společného úsilí, aby zmařila plány regulátorů a přesvědčila trhy, pak by to byl triumf evropské integrace a velké vítězství.

To bude výsledek společné moudrosti. Dokažme těm, kteří předpovídají konec eura a vystoupení zemí, mocných i slabých, z eurozóny, že nemají pravdu. Fiskální disciplína, hospodářská správa a záchrana eura nebudou úplné bez společně dohodnutého plánu na evropské úrovni pro stimulaci růstu. V minulosti zachránil americký Marshallův plán evropské hospodářství. Dnešní výzva spočívá v podobném plánu Evropanů pro Evropany.

  Gay Mitchell (PPE). - Paní předsedající, dnes bude irský parlament, Dáil, hlasovat o balíčku finanční pomoci od EU a MMF. Pro Irsko to byly velmi těžké časy doprovázené zvyšováním daní a škrtáním výdajů. Rozpočet z minulého týdne byl jen pouhým odrazem těžkostí, kterými nyní prochází tolik Irů. Následuje to po 14% snížení platů ve veřejném i soukromém sektoru.

Přesto pevně věřím, že finanční balíček od EU-MMF pomůže Irsku znovu získat důvěru na základě rekapitalizace bank a opětovného půjčování a reformy veřejných financí. Nutně nesouhlasím se všemi detaily plánu, ale celková čísla strana Fine Gael podporuje. Základní hospodářské trendy v Irsku jsou docela dobré. Bude potřeba dobrá vláda a kontrola parlamentu Dáil pro to, aby se nám naše finance již nikdy nevymkly z rukou.

Bude také potřeba uvažovat na úrovni EU a ECB o tom, jak nízké úrokové sazby přispívají k inflaci cen nemovitostí. Můj hlas se v tomto Parlamentu jako jediný po dva a půl roku tázal pana Tricheta na tento konkrétní problém. Se zavedením trvalého nástupce Evropského mechanismu finanční stability, ze kterého Irsko obdrží půjčky ve výši 22,5 miliard EUR, pokud je bude čerpat, představuje balíček od EU a MMF pro eurozónu pozitivní posun.

Chtěl bych závěrem říci, že je tu mnoho lidí, kteří se považují za federalisty, a přesto chtějí uskutečňovat určitou harmonizaci zdanění. Ve Spojených státech se 50 % společností v obchodu s autorskými právy registruje ve státu Delaware. Proč to dělají? Kvůli fiskální situaci v Delaware. V tomto Parlamentu jsme slyšeli několik velmi neinformovaných komentářů od vypočítavých lidí, kteří chtějí napomoci svým vlastním vnitrostátním záležitostem nevhodnými prohlášeními, a uslyší na ně odezvu.

  Tunne Kelam (PPE). - Paní předsedající, finanční krize ukázala, že je třeba ještě více evropského přístupu. Ponaučení, které si z ní musíme vzít, je, že jednat převážně na základě vnitrostátního uvažování nepomáhá žádnému členskému státu. Zítřek přinese tedy příležitost pro společnou akci, fiskální konsolidaci a pakt o stabilitě se sankcemi.

Bude to také čas pro vyřešení dlouhodobého paradoxu Evropy. EU je založena na jednotném trhu, ale tento jednotný trh stále ještě není dokončen. Nyní přišel čas vytvořit jednotný digitální trh. Musíme zavést stálý mechanismus pro řízení krizí, založený lépe na konsensu více politických skupin. Zadruhé, jelikož by se měla činnost zaměřovat na prevenci a včasný zásah, je potřeba lépe harmonizovat podmínky pro včasný zásah a pro aktivaci mechanismů pro řízení krizí a zároveň samozřejmě zabránit nadměrné regulaci. Zatřetí by měl být jasně stanoven účel fondů pro řízení krizí. Jejich cílem je zajistit makrofinanční stabilitu. Neměly by se používat na řešení jiných běžných problémů. Začtvrté by měla být přesněji stanovena práva dozoru na úrovni EU, jako v případě možného zásahu do činností finančních institucí, přičemž tato práva budou zahrnovat právo na zastavení vyplácení dividend či na přerušení činností, které představují neodůvodněné riziko.

  Jean-Paul Gauzès (PPE). - (FR) Paní předsedající, pane ministře, pane komisaři, pozoroval jsem tuto dlouhou rozpravu z pohledu občana.

Řekl bych, že návrhy pana Barrosa byly velmi zajímavé. Přejeme si, aby se proměnily v činy. Jasná a srozumitelná politická vůle a pravdivý diskurs jsou nezbytné podmínky pro znovunabytí důvěry našich občanů. Je nutné, abychom realitu nezastírali. Existují veřejné výdaje, které musíme pokrýt či snížit. Existují veřejné a soukromé dluhy, které musíme splatit.

Je mnoho odborníků, kteří mají na všechno svůj názor. Ti, kteří netušili, že přijde krize, nabízí nyní spoustu brilantních řešení. Ale v těžké situaci využívejme zdravý rozum. Nedopusťme se opět ve správě veřejných financí pochybení a omylů soukromého sektoru, které vedly k finanční a bankovní krizi. Sofistikované úpravy nevytvářejí hodnoty, ani bohatství. Vytvářejí iluze a často přinášejí prospěch jen spekulantům.

Skutečnost je taková, že členské státy žily nad své poměry. Musíme mít odvahu vzít si z toho potřebná ponaučení a zajistit, aby zátěž plynoucí z hospodářského oživení byla spravedlivě rozdělena.

  Seán Kelly (PPE). - Paní předsedající, zaprvé jedna stížnost. Řekla jste, že jde o důležitou rozpravu, a je tomu tak. Považuji za poněkud nepřijatelné, že pan Barroso a mnozí vůdčí politici opustili Parlament ihned po svém proslovu. Abych byl spravedlivý vůči panu Schulzovi, zůstal tu od začátku až do konce, a chtěl bych mu za to poděkovat.

Zadruhé chci říci, že nakonec jedním z hlavních důvodů finanční krize je, že vlády neuspěly během svého vládnutí a političtí vůdci neuspěli ve svém vedení. Naštěstí nyní dostáváme tuto situaci pod kontrolu díky nové architektuře dohledu, která by měla začít fungovat od 1. ledna, zprávě ratingových agentur, kterou jsme se zabývali včera večer, a díky dnešnímu stálému mechanismu finanční stability. To vše je třeba přivítat.

Kdyby tu pan Barroso byl, chtěl bych se ho zeptat, zda může zaručit, že v Irsku a jinde nebude nutné uskutečnit referendum pro provedení minimálních změn ve Smlouvě, o kterých hovořil.

Konečně, chci říci těm, kteří požadovali, aby poslanci podepsali písemné prohlášení, že jde o přímý útok na daň ze zisku společností v Irsku. To by se dělat nemělo.

  Csaba Sándor Tabajdi (S&D). – (HU) Paní předsedající, dámy a pánové, rozvinula se tu ideologická rozprava, i když bychom mohli uvést několik příkladů toho, jak Schröderova vláda uplatňovala velice seriózní reformní politiku, nebo jak v Maďarsku pravicová vláda, jež je v současnosti u moci, použila všechny prostředky k tomu, aby zabránila tehdejší levicové vládě k zavedení fiskální disciplíny po roce 2006. Takovéto rozpravy nikam nevedou. Důležité je, že Evropská unie by se měla konečně zavázat spíše k proaktivní než reaktivní politice. Uvítali bychom, kdyby na summitu tento víkend bylo dosaženo dohody o evropském mechanismu stability. Maďarské předsednictví, maďarská vláda, která převezme rotující předsednictví EU v lednu, udělají, co mohou, aby urychlili ratifikační proces a zajistili, aby se mohla Evropská unie zabývat podstatnými problémy, např. posílením dynamičnosti Evropy.

  Ildikó Gáll-Pelcz (PPE). – (HU) Paní předsedající, vážená Rado, vážená Komise, členské státy se pokoušejí reagovat na krizi, kterou procházejí, za pomoci individuálních řešení a svých vlastních odpovědí. Poté, co Rada a Komise stanoví strategické směřování, měly by sjednotit a koordinovat řešení členských států. To znamená, že pokud jde o hospodářskou správu, uvalení sankcí na členské státy nestačí. Samozřejmě by bylo dobré vidět dnes deklarovanou důslednost a přísnost také u některých členů Komise v době, kdy zavírali oči nad falšováním dat. Jsem přesvědčena, že zodpovědnost za nedodržování Paktu o stabilitě a růstu nenesou pouze členské státy, protože své kontrolní mechanismy zmírnila sama Komise. Musíme uznat, že doposud prováděná politika úspor nebyla nikde úspěšná. Budeme tedy po vás požadovat nové a jasné odpovědi. Inovativní a motivující řešení. Mohu vás ujistit, kolegové poslanci, že nadcházející maďarské předsednictví tuto koordinační roli splní.

  Proinsias De Rossa (S&D). - Paní předsedající, v této rozpravě bylo mnohokrát zmíněno Irsko. Chtěl bych nejprve jasně říci, že podporuji hlubší hospodářskou správu v rámci evropského sociálně-tržního hospodářství. Měli bychom poděkovat evropským partnerům z Irska za jejich solidaritu v tomto období krize – krize způsobené z velké části mnohaletou činností nekompetentních konzervativních vlád.

Nepřekvapí vás, že solidaritu představují euroskeptici jako ztrátu irské nezávislosti. Toto překrucování posiluje fakt, že se Komise a Rada neobrátily na tento Parlament s memorandem o porozumění s Irskem. Kdy bude toto memorandum, pane Rehne, předloženo tomuto Parlamentu?

Pane komisaři Rehne, jednou z nejdůležitějších podmínek a povinností v memorandu o porozumění je závazek snížit minimální mzdu v Irsku o 2000 EUR za rok. Irská vláda tvrdí, že jste takové snížení požadovali, pane Rehne. Můžete tuto záležitost Parlamentu vysvětlit?

Druhým nesrozumitelným prvkem této dohody je 3% rezerva, kterou jste požadoval…

(Předsedající řečníka přerušila)

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Paní předsedající, není přijatelné, aby byla nadále odkládána zásadní opatření, opatření, která neberou ohled na zvýšenou nezaměstnanost, chudobu, nerovnováhu, nerovnost a hospodářskou recesi, které tyto úsporné plány způsobí, zatímco hospodářské a finanční skupiny mají nadále stále větší zisky. Vede to jen k dalším otázkám:

Proč nebyly změněny stanovy a pokyny Evropské centrální banky tak, aby půjčovala přímo členským státům s 1% úrokovou sazbou, stejnou, za kterou nyní půjčuje soukromým bankám, které pak účtují sazby třikrát, čtyřikrát či pětkrát vyšší a zvyšují tak státní dluh? Proč se nerozhodlo o uvalení daně na pohyb kapitálu a nebyla přijata potřebná opatření pro ukončení daňových rájů a trhů s deriváty pro zastavení spekulací o státním dluhu? Proč nerozhodnout o zvýšení rozpočtu Společenství pro skutečnou politiku hospodářské a sociální soudržnosti s cílem zvýšit výrobu a vytvořit pracovní místa s právy…

(Předsedající řečnici přerušila)

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Paní předsedající, debatujeme o návrhu nástroje finanční stability eurozóny – o nástroji, který by měl pomoci našim přátelům ze zemí, které dnes nemohou splácet své dluhy.

Všichni tu hovoříme o vytvoření společného mechanismu finanční stability, ručeného všemi zeměmi eurozóny, a očekáváme solidaritu těch, kteří ještě dokážou udržet své dluhy pod kontrolou, vůči těm, kteří to již nedokážou.

Po zkušenostech s dosavadními řešeními pomoci Řecku a jednorázovým ochranným štítem vytvořeným posledně se zamýšlím nad tím, co se stane, když si finanční mágové z trhů vezmou do rukou kalkulačky a začnou si vyčíslovat hodnotu představeného řešení a zjistí, že ani toto řešení není dostatečně důvěryhodné na to, aby byli ochotní nést riziko investování svých peněz do evropského prostoru?

Ptám se, máme připravená i následná řešení a kroky pro tento případ? Protože důvěryhodnost řešení v tomto období, podle tohoto plánu, je velmi malá.

  Andrew Henry William Brons (NI). - Paní předsedající, i ti nejobyčejnější lidé považují krize za tragédie. Eurokraté v nich vidí příležitost roztáhnout svá chapadla moci. Evropská rada rozhodne o stálém krizovém mechanismu pro uchování finanční stability eurozóny jako celku, samozřejmě na základě změn Smlouvy. Máme spolehlivé informace, že tyto kontroly, a samozřejmě i tyto změny Smlouvy, se budou vztahovat i na země mimo eurozónu.

Koaliční vláda ve Spojeném království slíbila referendum v případě jakéhokoliv dalšího přenosu pravomocí na Evropskou unii. Tento slib je však stejně tak spolehlivý a bude stejně tak čestně dodržen, jako slib konzervativců uspořádat referendum o Lisabonské smlouvě. Pro konzervativce jsou sliby věcí taktiky, nikoliv závazku.

  Czesław Adam Siekierski (PPE). – (PL) Paní předsedající, blíží se konec roku. Bylo by dobré podívat se na to, co jsme udělali. Podívejme se na to, co jsme rozhodli a co jsme řekli, a odpovězme si na tuto otázku: jaké kroky jsme na základě toho učinili? Každý z nás by se měl podívat na svá vlastní rozhodnutí v oblastech, za které neseme zodpovědnost. Je dobře, že chceme k Smlouvě přidat určitá opatření, která ustanoví disciplínu v tom, co děláme. Stále ještě však nakonec máme Pakt o stabilitě a růstu, který je stále platný. Proč jsme nedodržovali jeho opatření? Proč Komise a její oddělení nereagovaly na situaci v Řecku a Irsku dříve?

Evropská unie je demokratická instituce s mnoha členskými státy. Nemůže tedy jednat jednostranně tak jako jednotlivé státy – nyní mám na mysli například Čínu, Spojené státy a jiné země. Proto na obranu eura chyběly rozhodné činy. Proto je nutné rozvíjet nový přístup k hospodářské správě, vytvořit skutečnou hospodářskou unii, zlepšit koordinaci a harmonizovat finanční a dokonce fiskální politiku.

  George Sabin Cutaş (S&D). – (RO) Paní předsedající, jak uvedli i předešlí řečníci, Evropská unie samozřejmě dosud neučinila dostatečný pokrok z hlediska zajištění finanční stability svých trhů. V situaci, kdy spekulanti denně ohrožují stabilitu jednotné měny izolací členských států a nátlakem, existuje jediné řešení, a sice zachování solidarity na úrovni EU. Samozřejmě vytvoření stálého mechanismu pro ochranu finanční stability eurozóny se stalo nutností a bude muset být koordinováno v rámci metody Společenství.

Zájmy občanů jsou nejlépe chráněné, když jsou orgány EU plně zapojeny do rozhodovacího procesu a společný prospěch má přednost před zájmy .... Zároveň musíme mít na paměti, že je zásadní, aby do tohoto budoucího mechanismu bylo v rámci jednotného trhu zapojeno všech 27 členských států. Nestabilita jiných měn bude mít vždy velký dopad na situaci eura.

  Diogo Feio (PPE). – (PT) Paní předsedající, příští zasedání Rady je skutečně velice důležité. Důležité kvůli její reakci na krizi, která je rozsáhlá a má mezinárodní charakter, důležité také kvůli její reakci na konkrétní krizi vlád, které včas neudělaly svůj domácí úkol, které příliš utrácely a neuskutečnily potřebné strukturální reformy. Proto jsem tady, abych podpořil potřebu stálého nástroje na obranu eura.

Reakce se nemůže a neměla by se odvíjet případ od případu. Z tohoto důvodu podporuji, aby se toto uskutečnilo v souladu s metodou Společenství, nikoliv v souladu s mezivládní metodou, která nakonec přináší prospěch vládám za to, že včas neučinily to, co učinit měly. Zdůrazňuji potřebu sílící role Evropského parlamentu v diskusi o těchto věcech, s rozpravami jako je ta dnešní: živá, s rozdílnými postoji, ale podporující silnější Evropskou unii a stále se zlepšující euro.

  Zigmantas Balčytis (S&D). – (LT) Paní předsedající, po pravdě souhlasím se všemi dnes zmíněnými myšlenkami o ustanovení krizového mechanismu a o dodatečných opatřeních, o kterých, jak věřím, budou Evropská rada a Parlament v budoucnu diskutovat. Dnes jsme slyšeli mnoho protichůdných hodnocení a možná také některá obvinění z minulých chyb. K těm došlo na všech frontách. Došlo k nim v členských státech, Evropské komisi a Radě, stejně jako v obchodních bankách, jejichž aktivity, věřím, budou v budoucnu také pozorně sledovány. Chtěl bych mluvit o jiné věci. Líbil se mi nápad pana předsedy Barrosa, že v této těžké situaci musíme pracovat společně a jednotně, bok po boku, a, pane komisaři, skutečně bych Vás rád požádal, abyste vyvinul veškeré úsilí pro zajištění toho, aby se na tomto nově vytvořeném krizovém mechanismu mohly podílet všechny země, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou součástí eurozóny. Když jsme otevřeli své trhy se vstupem do Evropské unie, zaplatili jsme stejnou částku do rozpočtu a mnoho dalších ostatních věcí.

  João Ferreira (GUE/NGL). - (PT) Paní předsedající, neexistuje mechanismus stability, jenž by řešil největší příčiny nestability v Evropské unii. V těch samých politikách, které nás zavedly do krize, nyní chceme pokračovat a rozvíjet je. Hospodářská a měnová unie byla uzpůsobena zájmům jedněch na úkor druhých, dala volný průchod finančním spekulacím, upřednostňovala svobodný, řekl bych, nespoutaný pohyb kapitálu, uplatňování tržních pravidel ve všech společenských oblastech, znehodnocení práce jako zdroje tvorby bohatství, a tím také zdroje práv.

Na počátku druhého desetiletí 21. století je s Evropskou unií stále spojen největší sociální úpadek, který Evropa zažila v posledních desetiletích, jako důsledek bezpříkladného útoku na lidská práva a životní podmínky. Hospodářské a finanční skupiny nadále kumulují obrovské zisky, nezaměstnanost se stále šíří a milióny pracovníků chudnou, protože pracují. Tenhle vzkaz zaznívá v protestech po celé Evropě a je na čase mu naslouchat.

  Angelika Werthmann (NI). – (DE) Paní předsedající, důvěra občanů v Evropu a euro byla vážně poškozena finanční krizí a politickými manévry. Evropští občané potřebují lehce srozumitelné, jasné a dlouhodobě spolehlivé vyhlídky pro bezpečí jejich měny. Pakt o stabilitě a růstu stanovil horní limity pro deficity a celkový dluh. Je však poměrně neúčinný. Nové záchranné balíčky se setkají s potřebným širokým souhlasem ze strany občanů, pokud s sebou také ponesou účinné kontroly a sankce. V případě kontrol musí být více posílena úloha Eurostatu a sankční mechanismy musí být snadno uplatnitelné a účinné. Stávající systém zahrnuje možnosti sankcí. Budoucí záchranné balíčky musí zahrnovat pravidelné kontroly, rychlý a koordinovaný přístup a účinné sankce.

  Jean-Pierre Audy (PPE). – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, navrhnete vytvoření tohoto mechanismu v souladu s článkem 136. Lituji toho, že jste nepoužili článek 122, který by nám umožnil zapojit všechny členské státy, ale politickou debatu zahájíme teprve, až bude Parlament konzultován v souladu s článkem 48 o zjednodušeném postupu pro revizi Smluv, a já bych chtěl zmínit dvě otázky.

Zaprvé eurozóna sama nestačí. Minimálně bychom, pane komisaři, měli zapojit všechny státy, které jsou povinny bez prodlení používat euro jako svou měnu, a to představuje 25 členských států.

Druhá otázka se týká politické kontroly Parlamentu. Nejde o pohotovostní, ale o stálý mechanismus. Měla by tedy proto existovat parlamentní politická kontrola za přiměřených podmínek, které nám musíte navrhnout, protože je úkolem parlamentů, zejména Evropského parlamentu, vykonávat s ohledem na tento mechanismus kontrolu řízení.

  Edite Estrela (S&D). - (PT) Paní předsedající, obviňování naše problémy nevyřeší a ukazuje v některých případech na nedostatečné znalosti různých situací. Potřebujeme opatření pro vyvrácení spekulací o státním dluhu. Mnoho se mluví o situaci Portugalska, ale dle závěrů zprávy Mezinárodního měnového fondu z tohoto měsíce patří Portugalsko mezi země, které zavádí nejvíce reforem pro zajištění udržitelnosti veřejných financí a sociálního zabezpečení.

Před krizí v roce 2007 dosáhlo Portugalsko hospodářského růstu 2,4 % HDP a deficitu ve výši 2,6 %. Mezi lety 2005 a 2010 bylo Portugalsko jednou ze zemí, které nejvíce zvýšily svůj vývoz; potřebujeme více jednoty, zodpovědnosti a solidarity pro uklidnění trhů.

  Bogusław Liberadzki (S&D). – (PL) Paní předsedající, soustředíme se na eurozónu, ale 150 milionů občanů žije mimo tuto zónu, což je třetina občanů Evropské unie. Proto je pro nás důležité, abychom měli zdravé euro a zdravou eurozónu. Chceme říci jasně – méně národních vlád, více Unie, více Parlamentu.

V Polsku je názor německé kancléřky mnohem důležitější než názor pana Van Rompuye, a zvučný hlas pana Camerona má větší váhu než názor pana Barrosa. Potřebujeme tedy pakt o stabilitě, pakt o stabilní evropské solidaritě. Pan Schulz má pravdu, když požaduje v našem myšlení více Evropy a nové nástroje pro naši práci, jakými jsou daň z finančních transakcí, eurobondy, dohled nad bankami a koordinovaná rozpočtová disciplína členských států.

  Olli Rehn, člen Komise. − Paní předsedající, vážení poslanci, dovolte mi, abych vám nejprve poděkoval za velice podstatnou a zodpovědně vedenou rozpravu o evropské reakci na současnou krizi. Tato nejnovější fáze finanční krize se jistě stále více ukazuje jako krize systémové povahy, což si vyžaduje stejně tak systémovou odpověď ze strany Evropské unie.

Politická odpověď Evropy musí tedy být komplexní, důsledná a rozhodná. Evropa bude nutně muset zkombinovat širší opatření vztahující se na celou Evropskou unii s konkrétními opatřeními přijatými členskými státy.

Co bychom měli udělat? Z hlediska Komise máme pět hlavních směrů akce. Zaprvé potřebujeme vyvinout rozhodné, společné úsilí, pokud jde o dohodnuté rozpočtové závazky. Každý členský stát by se měl držet svých fiskálních cílů. Nejlepší obranou proti nákaze je ochránit své rozpočtové pozice. Například Španělsko a Portugalsko za tímto účelem nyní přijímají velice přesvědčivá rozhodnutí.

Zadruhé musíme pokročit s novým kolem zátěžových testů bank a uskutečnit je ještě v komplexnější a důkladnější podobě než naposledy, a to pomocí nové evropské architektury finanční regulace a dohledu, která vstoupí v platnost v lednu příštího roku.

Zatřetí potřebujeme účinné finanční pojistky, a proto Unie v květnu zavedla evropský mechanismus finanční stabilizace a dočasný nástroj na dobu tří let. Brzy bude zaveden stálý Evropský mechanismus stabilizace, který začne fungovat od poloviny roku 2013.

Abychom se dostali dále a více do hloubky, spustili jsme nedávno několik iniciativ o eurobondech. Eurobondy jako systém představují širokou koncepci, pokrývající velkou škálu možných uplatnění. Politická činnost je v současnosti správně a rozumně zaměřena na větší účinnost a rychlost evropského nástroje finanční stability tak, aby nám mohl pomoci bezprostředně reagovat na současnou fázi krize.

Jistě ale musíme pokračovat v analytických rozpravách o těchto rozumných alternativách, které mohou pomoci Evropě překonat systémovou krizi zlepšením fungování trhů s dluhopisy, usnadněním fiskální konsolidace prostřednictvím rozumnějších nákladů na půjčky, poskytnutím základny pro zvýšenou rozpočtovou koordinaci mezi členskými státy a posílením pobídek k fiskální opatrnosti ve členských státech.

Čtvrtým prvkem v komplexní reakci musí být strukturální opatření, jak je nastíněno ve strategii pro Evropu 2020. Tato opatření jsou jistě nutná pro zvýšení našeho potenciálního růstu a pro vytvoření udržitelné zaměstnanosti. Musíme našeho jednotného trhu maximálně využít, zejména ve službách a energetice, daňové systémy a systémy výhod musí více podporovat růst zaměstnanosti, musíme více zaměřit své investice na znalosti a inovace a zjednodušit své regulační prostředí.

Zapáté, důležitým prvkem naší systémové reakce, který je zejména ve vašich rukou, vážení poslanci, je rychlé a ambiciózní přijetí legislativního balíčku o posílené hospodářské správě, který Komise navrhla v září. Jsem rád, že Parlament a Rada se shodli na tom, že konečnou podobu tohoto balíčku vypracují do příštího léta. Jde o důvěryhodnost hospodářské a měnové unie Evropské unie jako celku. Jde také o nejúčinnější mechanismus krizové prevence, protože zvyšuje dlouhodobou a krátkodobou důvěru v evropské hospodářství, stejně jako důvěru v bezprostřední budoucnost.

Navíc, abych odpověděl panu Karasovi, je to také důležitý odrazový můstek pro doplnění Hospodářské a měnové unie tím, že silná měnová unie bude konečně doplněna o opravdovou a funkční unii hospodářskou. Je zajisté nejvyšší čas, aby písmeno „E“ ve zkratce EMU (Hospodářská a měnová unie) ožilo vytvořením skutečné a účinné hospodářské unie, konečným krokem v integraci evropské hospodářské politiky.

komisař. – (FI) Paní předsedající, chtěl bych ještě učinit pár poznámek ve finštině kvůli proslovu pana Soiniho. Možná, že se sem stihl vrátit, protože z tohoto zasedání před krátkou chvílí odešel. Dokázali jsme, a měli bychom, přistupovat k projevům pana Soiniho se smyslem pro humor, avšak protože se mu v poslední době dostává jisté dávky podpory, měli bychom samozřejmě začít jeho proslovy brát vážně.

Především se nedomnívám, že ponižování Řeků způsobem, jakým to učinil pan Soini, by bylo k něčemu užitečné, či dokonce z profesionálního hlediska vhodné. Řecko v současnosti zavádí důležité, ve skutečnosti převratné reformy, které si zaslouží náš respekt a nikoliv naše opovržení.

Myslím, že by si pan Soini měl vzpomenout na staré finské přísloví, které nás učí být si vědom své vlastní situace, a přitom respektovat druhé. To je o mnoho lepší způsob, jak vytvořit mírovou Evropu založenou na spolupráci.

Zadruhé nepokládám také za profesionální srovnávat Evropskou unii se Sovětským svazem, jak to učinil pan Soini. Člověk, který nemá smysl pro humor, by si mohl dokonce myslet, že jde o urážku. Svoboda, demokracie a právní stát nebyly obchodní značkou Sovětského svazu, ale jsou základními hodnotami Evropské unie, které Finové po celou historii bránili, pane Soini. Schopnost porozumět Finům by také neměla být podceňována, ani schopnost porozumět stoupencům strany Praví Finové (True Finns). Ti lidé zajisté vědí, že EU není Sovětský svaz.

(Potlesk)

  Hannes Swoboda (S&D). – (DE) Paní předsedající, předpokládám, že se mnou souhlasíte, že je velice nevychované od některých poslanců, aby položili otázku a následně odešli. Chtěl bych se panu Rehnovi omluvit, protože je pro něj jistě neslýchané, aby poskytoval detailní odpovědi poté, co se někteří poslanci vytratili. Domnívám se, že bychom měli pracovat společně na tom, aby se to již v budoucnu nestalo, nebo alespoň ne tak často.

  Předsedající. − Pane Swobodo, plně podporuji, co jste řekl. Je to velice nezdvořilé a neuctivé. Pane De Rosso, máte poznámku k jednacímu řádu?

  Proinsias De Rossa (S&D). - Paní předsedající, na druhé straně pan komisař Rehn neodpověděl na otázky, které jsem položil a já jsem stále tady.

  Předsedající. – To bylo jen na okraj k jednacímu řádu. Pane Rehne, nemusíte na toto odpovídat. Samozřejmě můžete, ale nyní není čas na otázky pro Komisi. Dalším řečníkem je pan Chastel jménem Rady.

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, vážení poslanci, osobně se domnívám, že Komise přispěla mnoha odpověďmi do této velmi poučné rozpravy, tím spíše, že Parlament je do reakce na tuto krizi úzce zapojen. Dodatečně ke Komisi bych chtěl zmínit dvě záležitosti vztahující se k tomu, co se bude odehrávat zítra a pozítří během tohoto summitu.

Zaprvé bych se chtěl vyjádřit k hospodářské správě a zapojení Evropského parlamentu. Jak víte, předsednictví se již spojilo s Evropským parlamentem, s osobami zodpovědnými za záležitosti hospodářské správy v tomto Parlamentu. Dále si předsednictví přeje navázat nejlepší možnou spolupráci s tímto Parlamentem, zejména prostřednictvím neformálních konzultací před začátkem formální fáze vyjednávání. Vzhledem k důležitosti této otázky a potenciálnímu dopadu na trhy se předsednictví v této otázce, jak bylo řečeno, zavázalo k rychlejšímu legislativnímu postupu (tzv. fast-track procedure) v souladu s přáním Evropské rady. Dále vytvořilo předsednictví pro urychlení prací pracovní skupinu, která se zabývá pouze touto otázkou. Tato skupina zahájila svou práci na konci listopadu, v návaznosti na pozornost, kterou této otázce věnoval Výbor pro hospodářské a měnové záležitosti.

Druhý bod, na který se zítra a pozítří zaměří naše hlavy států či předsedové vlád, je budoucí stálý mechanismus krizového řízení. Rozumím, že k tomuto mechanismu a k tomu, v jakém rozsahu na krizi reagovat, existuje mnoho otázek. Včera v poledne, v rámci zasedání Rady pro obecné záležitosti s panem předsedou Van Rompuyem zbývalo mnohým z nás mnoho nezodpovězených otázek. Mohu vám dosvědčit, jak moc chtějí členské státy na krizi reagovat, jak jsou si vědomy, že dnes je v sázce celý evropský trh a euro a že nejde pouze o jednotlivé země. Reakce musí být komplexní a musíme učinit vše, co je v našich silách, abychom snížili nejistoty, které se nad tímto trhem vznášejí.

Nicméně, podle mého názoru nesmíme také vyvolávat nebo vytvářet očekávání, která nemůžeme v této době naplnit. Každý tedy přišel se svým vlastním nápadem, jak bychom měli na krizi reagovat. Víme-li, že pro každý nový nápad musíme dosáhnout dohody mezi určitým počtem členských států, nejeví se to dnes jako nejlepší možné řešení. Musím vám říci, že zítra, pozítří, v pátek, na konci tohoto zasedání Evropské rady bude důležité, abychom zaprvé mohli dát trhům jasné znamení vůle členských států reagovat dnes na finanční krizi, na krizi eura; zadruhé dali najevo svou vůli zavést jednoduchý mechanismus pro změnu Smluv. Víte dobře, že musí jít o jednoduchý mechanismus kvůli nutným ratifikacím v jednotlivých členských státech; a konečně zavést tento budoucí stálý mechanismus krizového řízení, který rovněž musí být transparentní, protože ani on nesmí být napadnutelný, zejména před soudním dvorem v Karlsruhe.

PŘEDSEDNICTVÍ: Diana WALLIS
místopředsedkyně (rozprava)

  Předsedající. − Obdržela jsem návrh usnesení⁽¹⁾ předložený v souladu s čl. 115 odst. 5 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek, 16. prosince 2010.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (S&D), písemně. – (PL) Na nadcházejícím summitu Evropské rady budou pravděpodobně přijata rozhodnutí týkající se podoby stálého protikrizového mechanismu, který má zajistit finanční stabilitu eurozóny po roce 2013, a bude zahájen proces změn zakládajících smluv. I když chápu, že jsou nutná výjimečná opatření, která si vyžaduje hospodářská krize, mám obavy z rychlosti změn a způsobu, jakým se některé členské státy snaží vnutit ostatním určitá řešení. Některé nápady – jako například eurobondy – jsou zamítány bez důkladného zvážení. Myslím si, že i ve výjimečné situaci by rozhodnutí, která jsou pro Evropskou unii důležitá, měla být přijímána v klidu a s ohledem na zásadu solidarity a rovných práv všech členských států. Chci také podpořit stanovisko polské vlády ohledně způsobu výpočtu výše veřejného dluhu. Polsko a dalších 10 členských států EU se pustily do reforem svých důchodových systémů, a tyto reformy v současnosti generují velké výdaje ve vnitrostátních rozpočtech. V případě Polska bylo zavedení reforem nutné kvůli narůstající neúčinnosti starého systému, který způsoboval ještě větší výdaje. Současný dluh tedy nesvědčí o nedostatečné opatrnosti, ale je následkem změn, jejichž dlouhodobým účelem je omezení rozpočtových výdajů určených na vyplácení důchodů. Doufám, že představitelé členských států budou se změnami navrženými Polskem souhlasit. Děkuji vám za pozornost.

  Iliana Ivanova (PPE), písemně. – Zavedení stálého krizového mechanismu za účelem posílení finanční stability EU je krok správným směrem. Společně se silnější a koordinovanější hospodářskou správou by stálý krizový mechanismus mohl zajistit, a také by zajistil, stabilitu eurozóny. Při zavádění tohoto mechanismu by měl být brán zřetel také na konkrétní situaci v nových členských státech. Tyto země by se měly aktivně do debaty zapojit a měly by dostat příležitost zúčastnit se mechanismu, pokud chtějí. Zároveň by si členské státy měly zachovat své vnitrostátní daňové politiky. Je důležité zachovat daňovou soutěž jakožto nástroj pro usnadnění soudržnosti a pro stimulaci hospodářského růstu EU. Posun politik směrem k daňové harmonizaci nebo společnému konsolidovanému základu daně jen dále zvětší mezery v hospodářském rozvoji a omezí soudržnost. Členské státy, které se svými deficity a dluhovým břemenem vytvářejí větší riziko, by měly do fondu krizového mechanismu přispívat více. To by rozhodně podpořilo přísnou fiskální disciplínu a zvýšilo by to přidanou hodnotu vlastní hospodářské a fiskální politiky.

  Astrid Lulling (PPE), písemně. – (FR) Zatímco si události v posledních měsících vyžádaly ze strany vlád přijetí nouzových opatření a rozhodnutí, která by mohla být přímo provedena, zavedení stálého krizového mechanismu na ochranu finanční stability eurozóny musí být založeno na nezpochybnitelných právních základech. V důsledku toho je samozřejmé, že musí Evropský parlament zasáhnout jakožto spoluzákonodárce pro zavedení zásadních reforem, které se staly nezbytné pro stabilizaci hospodářské a měnové unie. Čistě mezivládní řešení nemůže být správnou odpovědí.

Reforma Hospodářské a měnové unie (EMU) představuje zásadní úkol s mnoha důsledky. Všichni jsme si vědomi hodnoty jednotné měny pro evropský projekt. Současné oslabení EMU však vyžaduje odvážná a inovativní řešení.

V situaci jako je tato představuje řešení v podobě „eurobondů“ cestu, která si zaslouží být prostudována a o které se musí diskutovat, nikoliv ji zapovídat. Nicméně v současné době existuje mnoho překážek. Musíme si z institučního, právního a finančního hlediska být vědomi významu zavedení takového nástroje, který mění povahu Evropské unie. Na rozdíl od toho, co si myslí někteří její obhájci, by to znamenalo ještě větší disciplínu a přísnost.

  Ulrike Rodust (S&D), písemně. – (DE) Chtěla bych upozornit Radu na problém, který může ochromit spolupráci mezi oběma orgány v oblasti politiky rybolovu. Jedná se o regulace pro dlouhodobé plány řízení. Tyto regulace tvoří základ společné politiky rybolovu. Rada a většina členských států nepřipouštějí, že Lisabonská smlouva udělila Evropskému parlamentu právo o těchto regulacích spolurozhodovat. Ministři jednají proti Radě a jejímu právnímu oddělení, proti názoru Komise a samozřejmě proti vůli Evropského parlamentu. Rada má v současnosti dva plány řízení, které nelze schválit. Komise nemůže předkládat další plány, které jsou naléhavě potřebné v zájmu našich rybářů a našich moří a které leží dlouho připravené v šuplíku. Tato situace je nepřijatelná. Vyzývám belgické předsednictví a budoucí maďarské předsednictví, aby okamžitě začalo s Parlamentem jednat, abychom mohli najít řešení. Jsme připraveni zahájit diskuse. Děkuji mnohokrát.

  Edward Scicluna (S&D), písemně. – Připomeňme si, že krize eurozóny je především krizí státních dluhů, kterou vyvolaly dvě důležité události. Jednou je nouzová pomoc soukromým finančním institucím, čímž soukromé dluhy navýšily dluhy státní, a druhou jsou stimulační balíčky vlád pro zpomalení hospodářského úpadku. Na tyto dvě události nebereme zřetel a se všemi zeměmi jednáme, jako kdyby to byla bezstarostná pohodová skupina lenošící na slunci u Středozemního moře. Každý mechanismus, který zavedeme pro předcházení krizím a pro obnovu, by měl brát zřetel na to, že v normálních časech země řádně dodržovaly plány na omezení svých deficitů a tedy svých dluhů. Chybující země byly výjimkou a nikoliv pravidlem. Rozhodně zesilme mechanismus dozoru a zaveďme některé rozumné sankce, ale měli bychom stále mít na paměti to, čeho chceme ve střednědobém termínu dosáhnout: růst a zaměstnanost. Těchto cílů se nedosahuje sankcemi a přikázanými úspornými opatřeními. Naplní se, až pochopíme, jak se vytvářejí a jak se zmenšují nerovnováhy, a až budeme pracovat společně na splnění těchto cílů. To od nás očekávají občané EU.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D), písemně. – (RO) Na zasedání Evropské rady, které se má konat ve dnech 16. a 17. prosince se bude debatovat a přijmou se opatření nezbytná pro posílení hospodářského pilíře Hospodářské a měnové unie a konsolidaci finanční stability EU. V této souvislosti se musíme také zabývat opatřeními nutnými pro to, aby mohl evropský bankovní systém financovat evropské hospodářství, zejména malé a střední podniky.

Evropští občané očekávají ze strany orgánů EU ráznější opatření zaměřené nejen na docílení finanční stability, ale také zejména na návrat k udržitelnému hospodářskému růstu.

V roce 2008 bylo 116 milionů evropských občanů vystaveno nebezpečí chudoby a sociálního vyloučení. Tento počet vzrostl kvůli hospodářské a finanční krizi, přičemž mladí a starší lidé představovali skupiny nejvíce vystavené nebezpečím chudoby a sociálního vyloučení.

Největší obavou evropských občanů je stále udržení si pracovních míst a zajištění slušného živobytí. Hospodářská a finanční krize měla hlavní dopad na vnitrostátní rozpočty a způsobila úpadek ve vzdělání, zdravotnictví a systémech sociální ochrany. Je načase, aby EU přijala opatření potřebná k zajištění udržitelného hospodářského růstu prostřednictvím investic do průmyslové politiky, které vytvoří pracovní místa a zajistí konkurenceschopnost, i přiměřených investic do rozvoje, vzdělání a zdraví.

(1) Viz zápis.

6. Občanská iniciativa (rozprava)

  Předsedající. - Dalším bodem je zpráva, kterou vypracovali Zita Gurmaiová a Alain Lamassoure jménem Výboru pro ústavní záležitosti, o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o občanské iniciativě (KOM(2010)0119 – C7-0089/2010 – 2010/0074(COD)) (A7-0350/2010).

  Zita Gurmai, zpravodajka. - Paní předsedající, Evropská občanská iniciativa je jedinečnou příležitostí. Je to poprvé, kdy se evropští občané mohou spojit a dát nám jednohlasně a důrazně vědět, budou-li si myslet, že my, kdo máme v Evropě rozhodovací pravomoc, neděláme svou práci dost dobře nebo opomíjíme zásadní otázky.

A to naléhavě potřebujeme. V době, kdy si pouhých 42 % všech oprávněných voličů do Evropského parlamentu najde čas se voleb zúčastnit, má každý nový Evropský nástroj – zejména nástroj jakým je EOI – zásadní význam. Jsme si však vědomi toho, že velká očekávání, která EOI provázejí, mohou vést ke zklamání a frustraci. Tomu můžeme zabránit nařízením, které zajistí její bezpečné a účinné využití, a také můžeme pomoci překlenout pověstnou propast mezi námi a evropskými občany. Ráda bych tu přivítala i občany.

Pan Lamassoure, paní Wallisová, pan Häfner i já jsme si byli všichni vědomi obrovské odpovědnosti, kterou na svých bedrech neseme. V průběhu jednání byla vznesena řada podnětů a my jsme byli nuceni se při své práci opírat o silný smysl pro kompromis každého z nás. Měli jsme přitom štěstí na dobré partnery, kteří projevili patřičnou flexibilitu a kteří měli tentýž cíl jako zpravodajové Parlamentu: dosáhnout dohody co nejdříve a zároveň udržet kvalitu naší práce a zajistit, abychom za jeden rok po uzavření Lisabonské smlouvy měli nařízení týkající se ustanovení Smlouvy, které bude občanům co nejblížší.

Ráda bych poděkovala komisaři Šefčovičovi a belgickému předsednictví, zejména panu Chastelovi, a jejich týmům. Neměli bychom také zapomenout na španělské předsednictví, které přispělo k urychlení celého řízení v samotném začátku tohoto procesu.

Dnes vám předkládáme kompromisní znění textu, které podpořila Komise a které schválil i Coreper (Výbor stálých zástupců). Pokud se rozhodneme je podpořit a Rada je přijme – v což doufáme – může nařízení vstoupit v platnost 1. ledna a být použitelné o 12 měsíců později, v roce 2012.

S potěšením konstatujeme, že nejdůležitější požadavky Parlamentu byly v diskusi přijaty. Kontrola přípustnosti jednotlivých iniciativ se bude opírat o jasná kritéria v okamžiku registrace, nebude se provádět až poté, co se nashromáždí určité množství podpisů. Abychom měli jistotu, že iniciativy jsou řádně opodstatněné a mají evropský rozměr, bude třeba ustavit výbor občanů složený alespoň ze sedmi členů ze sedmi členských států, který konkrétní iniciativu zaregistruje.

Výbor občanů nabízí kromě snížení rizika neseriózních iniciativ i nesporné výhody pro organizátory. Pokud budou iniciátoři EOI na začátku celého procesu špatně organizovaní, budou mít svou síť a jejich iniciativa bude mít mnoho jazykových verzí. Při sběru jednoho milionu podpisů by měli mít výrazně méně obtíží.

Je jasné, že i když se požadavek na výbor občanů zdá být zpočátku omezením, ve skutečnosti zbytek procesu zefektivní. Komise bude organizátorům iniciativ nápomocna tím, že jim poskytne uživatelsky přívětivou příručku a zřídí kontaktní místo. Jestliže se iniciativě podaří shromáždit jeden milion podpisů, budou jí zaručena příslušná následná opatření včetně veřejného slyšení v Parlamentu.

Protože je toto nařízení prvním svého druhu, je nanejvýš důležité, aby bylo přezkoumáno. Podle našich návrhů je to nesmírně užitečné vzhledem k problematické otázce ověřování podpisů. Zda tak členské státy učiní, je na nich, ale nabádali jsme je, aby vyžadovaly co nejméně osobních informací. Ve výběru informací, které budou jednotlivé země požadovat, budou mít členské státy určitou flexibilitu, ale jsem ráda, že můžu konstatovat, že mnohé z nich si zvolily méně údajů, než bylo původně plánováno. Věříme, že nařízení, které se zohledňuje v kompromisním znění textu, je vůči občanům vstřícné a pro organizátory nevytváří obtížné povinnosti ani jim nezpůsobí frustraci.

  Alain Lamassoure, zpravodaj. – (FR) Paní předsedající, Evropská unie se dnes otevírá participativní demokracii. Není to ještě demokracie přímá, občané nerozhodují sami, získávají však právo klást přímo, veřejně a ve velkém množství otázky těm, kdo v Evropě rozhodují, bez porady s jejichou vládou či volenými zástupci.

Od nynějška se budou občané těšit stejnému právu na politickou iniciativu, jaké tu požívá Rada ministrů a Evropský parlament. Jak už uvedla paní Gurmaiová, přínosem pro nás byly přípravné práce, které prvotřídně vykonal komisař Šefčovič a jeho tým, i inteligentní a účinná podpora ze strany belgického předsednictví.

Ze strany Parlamentu je text výsledkem práce čtyř zpravodajů, čtyřčlenné skupiny včetně vás, paní předsedající. Jsme poctěni vaší přítomností.

Chtěli jsme veřejnosti nabídnout postup, který by byl co nejjednodušší a co nejvstřícnější vůči občanům. Kdo se může zúčastnit? Občané, to jest fyzické osoby, všichni občané, případně včetně volených zástupců, ale pouze občané evropští. V této věci nás Smlouva nenechává na pochybách.

Právo podílet se na občanské iniciativě je teď dalším z privilegií, které občané po celé Evropě využívají. Kdo může iniciativu spustit? Je potřeba pouze sedmi občanů do organizačního výboru, ne 300 000, jak navrhovala Komise, ani 100 000, jak si předpokládala Rada, sedm občanů ze sedmi různých zemí, což je čtvrtina členských států.

Kde získáme informace, chceme-li zahájit iniciativu? Komise vydá příručku o občanské iniciativě a zřídí specializované kontaktní místo. Jaký je postup? Neobyčejně prostý. Pouhá žádost o registraci iniciativy a kontrolu její přípustnosti. Kritéria pro přípustnost? Smlouva, celá Smlouva a nic než Smlouva, včetně Listiny základních práv a svobod. Jakou podporu lze pro iniciativu využít? Podporu jakéhokoli druhu: politickou, finanční, místní, státní, evropskou, mezinárodní, lobbování, nevládní organizace, církve a tak dále.

Je zde pouze jediná podmínka: naprostá transparentnost. Ti, kdo budou vyzváni k podpisu, musejí vědět, co se za iniciativou skrývá. Takže je na občanech, aby na sebe vzali zodpovědnost. Jaké formality platí pro sběr podpisů? Jsou neuvěřitelně prosté. Podpisy na papíře, ale také prostřednictvím internetu. Monitorovat je samozřejmě mohou pouze členské státy, ale jak už řekla paní Gurmaiová, dbali jsme na to, abychom zajistili co největší harmonizaci formulářů.

Z dlouhodobého hlediska je to skutečně jednotný evropský systém, který bude třeba ve všech 27 zemích přijmout a třetina členských států je na to již připravena.

A konečně, jaké budou politické dopady? Toto je bod, ve kterém si Parlament silně stál za svým. A skutečně, v souladu se Smlouvou bude Komise jediným posuzovatelem toho, zda úspěšné iniciativě navazující právní opatření poskytnou či nikoliv. Komisi je tedy třeba chránit před politickým tlakem usilujícím o rozrůstání legislativy v době, kdy už Unie reguluje přespříliš. Zároveň však musejí být občané chráněni před rizikem, že v případech, kdy bude Komise pokládat dodatečná právní opatření za nevhodná, nebudou následovat žádná opatření politická. To vedlo ke vzniku dvou nových práv ve prospěch autorů úspěšných iniciativ: právo na přijetí Komisí, kde budou svůj návrh prezentovat, a právo na veřejné slyšení, které se může konat před samotným Evropským parlamentem.

Zkrátka, máme tu jednoduchý, inovativní, demokratický postup. Teď je na občanech, aby se ujali slova.

(Potlesk)

  Gerald Häfner, navrhovatel Petičního výboru. – (DE) Paní předsedající, tak jako veškerá politika, ani politika evropská nesmí občany vylučovat, odehrávat se bez jejich vědomí ani za jejich zády. Evropská politika musí být vytvářena občany, pro občany a skrze občany. Chceme překlenout propast mezi občany a politikou a mezi občany a institucemi. Abychom toho dosáhli, potřebujeme postupy, které občanům umožní zapojit se do rozhodování a vyjádřit své názory. V Evropské unii jsme úspěšně vytvořili demokratičtější prostředí, ale neudělali jsme dost pro to, abychom umožnili občanům účinněji se podílet na rozhodování a evropských debatách. Dnešní rozhodnutí o zavedení evropské občanské iniciativy to umožní. Vedli jsme náročná jednání a dosáhli jsme mnoha zásadních zlepšení.

Dámy a pánové, podíváte-li se na dokument, o kterém dnes hlasujeme, vidíte, že tam, kde je text vytištěn tučným písmem, a pan Lamassoure se o tom právě zmínil, se jedná o text, který jsme navrhli a který nahrazuje výsledky jednání, což byla původní verze Komise. Povšimnete si, že jsme přepsali asi dvě třetiny textu a do dokumentu, který nám Komise nadšeně předložila, jsme vnesli významná vylepšení. Zmíním se jen o těch nejdůležitějších bodech. Významně jsme zmenšili překážky – zejména skutečnost, že stačí, když se podpisy shromáždí alespoň ve čtvrtině členských států, ne ve třetině. Samozřejmě bychom dávali přednost tomu, kdyby se podpisy sbíraly po celé Evropě, ale tady mluvíme pouze o minimálním počtu. A co je nejdůležitější, podařilo se nám téměř úplně odstranit překážku, u níž hned od začátku hrozilo, že bude krajně nevydařená. Požadovala se totiž kontrola přípustnosti po nashromáždění 300 000 podpisů před tím, než budou občané moci ve sběru dalších podpisů pokračovat. ‘Téměř úplně’ znamená, že jsme navrhli zapojit hned na začátku výbor iniciátorů, který zajistí, aby ne každý e-mail, který Komise obdrží a jehož předmět bude obsahovat slova občanská iniciativa, procházel celým administrativním řízením. Iniciativy musejí být patřičně seriózní. Jinými slovy, každý, kdo by chtěl shromáždit milion podpisů, musí do svého návrhu nejprve zapojit alespoň sedm zemí.

Do konce procesu jsme vnesli větší transparentnost a povinná slyšení. Tato slyšení budou probíhat v Evropském parlamentu za přítomnosti Parlamentu i Komise. Poskytnou občanům možnost svou záležitost vysvětlit. A to je významný krok vpřed. Nebojovali jsme za to ve vlastním zájmu, ale – a na to nesmíme nikdy zapomínat – v zájmu občanů Evropy, jejich práv a v zájmu účinnějšího a jednoduššího procesu, kterým by se občané mohli na Evropě podílet.

Jsou i věci, kterých jsme nedosáhli, a řada z nich je obsahem pozměňovacích návrhů, které teď předkládá levice. Jednání nyní každopádně skončila. Dospěli jsme k dohodě s Radou i Komisí. V některých bodech jsme museli slevit, ale druhá strana také udělala obrovské ústupky, a víme, že pozměňovací návrhy jsou spíše o formě než obsahu. To znamená, že už nebude příležitost výsledek změnit. Budeme však schopni tak učinit za tři roky během revize.

Rád bych poděkoval všem zúčastněným, včetně zaměstnanců, sekretariátů, spoluzpravodajů, Komise a Rady, za jejich tak účinnou spolupráci. Věřím, že spolupráce tohoto typu přes hranice výborů a skupin by mohla být vzorem pro budoucnost. Rád bych viděl Evropu, která je tu pro občany, v níž by se občané považovali za součást Evropy a na níž by měli aktivnější podíl, než tomu bylo v minulosti.

  Předsedající. - Ráda bych jen řekla, že pro mě bylo velkou ctí, že jsem se mohla jako součást parlamentního týmu podílet na tom, v čem spatřuji nesmírně impozantní dílo ve prospěch občanů Evropy.

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, vážení poslanci a zejména zpravodajové, jedním z nejdůležitějších příslibů Lisabonské smlouvy bylo přiblížit Evropu jejím občanům.

Věřím, že tu nemusím vypočítávat příklady, které nám ukázaly, před podpisem Lisabonské smlouvy v prosinci 2009 i po něm, do jaké míry je toto sblížení nezbytné. Proto není překvapující, že každé opatření, které tento cíl (zainteresovat a zapojit občany do evropské integrace) podpoří, je pro všechny instituce včetně Rady prioritou.

Jsem tedy obzvláště nadšen, že vás mohu oslovit v souvislosti s nařízením, které je realizuje občanské iniciativy, této vlajkové lodi inovace Lisabonské smlouvy, pokud jde o zvýšení účasti občanů na rozhodování na evropské úrovni.

Toto nařízení bylo samozřejmě jednou z priorit belgického předsednictví Rady, stejně jako je asi tato občanská iniciativa nejpříhodnějším symbolem nové polisabonské role občanů v Unii. Díky občanské iniciativě, jak už uvedli zpravodajové, bude mít jeden milion občanů Evropy možnost předložit Komisi legislativní návrh, přičemž povinností Komise bude jej přezkoumat a zaujmout k němu stanovisko.

Měli bychom se na chvíli zastavit a ocenit tuto inovaci, kterou dnes uskutečňujeme a která, jak už řekl pan Lamassoure, je pouze prvním článkem participativní demokracie na nadnárodní úrovni. Není tedy jen první na evropské úrovni, je prostě první na úrovni světové.

Vraťme se nyní k legislativní záležitosti, o které dnes diskutujeme. Mám velkou radost, že během jednání ve věci tohoto nařízení bylo dosaženo mezi těmito třemi orgány kompromisu, a samozřejmě také vítám ducha spolupráce i vůli ke kompromisu, které v těchto třech orgánech v průběhu celých jednání převládaly.

Samozřejmě bych rád osobně poděkoval zpravodajům Výboru pro ústavní záležitosti (AFCO) a Petičního výboru (PETI), samozřejmě paní Gurmaiové, panu Lamassourovi, paní Wallisové a panu Häfnerovi za jejich úsilí a konstruktivní přínos k sepsání tohoto nařízení.

Jsem tedy obzvláště potěšen pondělním hlasováním ve výboru AFCO, který ratifikoval text schválený orgány. Pokud nadcházející hlasování potvrdí tentýž text, který ratifikoval výbor AFCO, budeme moci tuto dohodu při prvním čtení považovat za vzor rychlé a účinné legislativy na evropské úrovni. Jak bychom mohli v tomto ohledu opomenout vyjádřit naše uznání i komisaři Šefčovičovi za jeho přístupnost a aktivitu.

Zkrátka mám pocit, že to množství názorů vyjádřených v této záležitosti u jednacího stolu přineslo prospěch nám všem. A vítězem tohoto trialogu a této dohody se ukázal být evropský občan.

Jsem přesvědčen, že kompromis, kterého bylo mezi orgány dosaženo, je dobrý, nejen vzhledem k tomu, že se každému orgánu podařilo získat, co pro ně bylo důležité, jak jsme si právě připomněli, ale také vzhledem k tomu, že vyústí v dobré nařízení, jež umožní, aby občanské iniciativy byly organizovány pružně a účinně.

Jménem Rady vítám odhodlání obou dalších orgánů vzít v úvahu potřeby a omezení, které tíží členské státy při plnění úkolu, jenž jim připadl, totiž kontrola podpisů, které pochopitelně musejí být podpisy pravými, a zajištění, aby při jejich shromažďování nedošlo k žádnému podvodu ani manipulaci.

Členským státům musel být navíc poskytnut dostatek času na to, aby ve své legislativě přijaly taková opatření, která jsou nutná pro použití nařízení. Samozřejmě rozumím zájmu Parlamentu na tom, aby byla občanská iniciativa realizována co nejdříve, a tento zájem také sdílím. Ale na druhé straně je jasné, že má-li se tato iniciativa vyvíjet správným směrem, musejí existovat opatření na národní úrovni, a je tudíž třeba ponechat dostatek času, aby mohla být přijata v souladu se stávajícím regulačním rámcem.

Ve skutečnosti se Rada vždy domnívala, že občanská iniciativa jako součást účasti občanů na evropských rozhodnutích by měla jít ruku v ruce s dalším prvkem, tedy s volbou do Evropského parlamentu.

A nakonec, abych to shrnul, jsem nadšen kompromisem, kterého bylo při jednáních dosaženo, a nemohu, než doporučit, abyste jej v dnešním hlasování schválili, a občanské iniciativě přeji veškerý úspěch, který je jí předpovídán. Zaznamenal jsem, že první iniciativy se již připravují, a doufám, že velký počet iniciativ vnese do evropské integrace čerstvé podněty a nové nápady.

Rád bych jen vyjádřil ještě jednou velký dík všem za jejich spolupráci v této záležitosti.

(Potlesk)

  Předsedající. - Velmi vám děkuji za vaše vedení během předsednictví tak, aby návrh prošel.

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. - Paní předsedající, i já jsem velmi šťastný, že tu dnes dopoledne mohu být s vámi, protože jsme společně odvedli velmi dobrou práci. Pouhý rok poté, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, tu diskutujeme o nadcházejícím přijetí nařízení o občanské iniciativě. Jak řekl pan Lamassoure, zavádíme úplně nový rozměr participativní demokracie, který bude doplňovat demokracii zastupitelskou, která dnes v Evropské unii panuje.

Poprvé však nabízíme občanům inovativní způsob jak vyjádřit jejich přání při vzájemné interakci s orgány a formovat program Evropské unie. Věřím, že je to velmi důležitý prostředek pro rozšiřování evropského prostoru. Je to velmi důležité z hlediska začlenění dalších evropských témat do hlavních měst jednotlivých zemí a podnícení celoevropské diskuse. Všichni víme, že to Evropská unie velmi potřebuje.

Abychom čerpali potenciální výhody Lisabonské smlouvy i občanské iniciativy, potřebujeme stanovit jasný postup. Z konzultací s veřejností a z konzultací s Evropským parlamentem bylo naprosto jasné, že potřebujeme postup, který bude jednoduchý, srozumitelný, uživatelsky přívětivý a vyvážený. Myslím, že jsme tohoto cíle dosáhli. Bylo to díky obsáhlým diskuzím, které jsme často vedli tady v Evropském parlamentu. Rád bych vám všem poděkoval za uspořádání řady slyšení, nejen ve Výboru pro ústavní záležitosti (AFCO) a v Petičním výboru (PETI), ale také ve většině politických skupin, protože tato slyšení byla pro nás všechny velmi důležitá. Mohu vás ujistit, že nám posloužily jako velmi významný zdroj inspirace a nových tvůrčích nápadů, které nám nakonec pomohly původní návrh Komise zdokonalit.

Také oceňuji inovativní způsob, jakým se Evropský parlament touto iniciativou zabýval. Měli jsme čtyři zpravodaje ze dvou různých výborů. Alain Lamassoure je nazval čtyřčlenným gangem. Musím říci, že to byl velmi milý gang. Práce s vámi všemi mi byla potěšením. Bylo pro mě potěšením přijímat vaše nové tvůrčí podněty k našim společným úvahám, protože každý z vás k tomuto tématu přistupoval z jiného úhlu a vnesl do něj svou vlastní zkušenost, o kterou bylo možno se opřít a která se týkala toho, jak původní návrh Komise zdokonalit. To opravdu oceňuji.

Díky tomuto inovativnímu přístupu jsme v Evropském parlamentu dosáhli široké shody. Obzvláště mě potěšil velmi jasný výsledek hlasování ve výboru AFCO.

Jedním z důležitých námětů, které vzešly od zpravodajů, byla otázka, jaký druh následných opatření bychom měli občanské iniciativě poskytnout. Domnívám se, že nápad, aby organizátory iniciativy přijal po jejím úspěšném dokončení nějaký náležitě vysoce postavený zástupce Komise, vzešel z Evropského parlamentu. Nápad na uspořádání slyšení jako povinné etapy, během kterých bychom mohli projednat cíle iniciativy ve větší šíři, vzešel také z Parlamentu..

Rád bych zdůraznil, že jsme velmi potěšeni a spokojeni, že tato veřejná slyšení se budou konat na neutrální půdě, zde v Evropském parlamentu, protože zaručí, že se Komise neocitne v nepříjemné pozici soudce i poroty zároveň. Komise bude při těchto slyšeních zastoupena na náležitě vysoké úrovni, pokud možno komisařem nebo generálním ředitelem, který bude za příslušnou oblast odpovědný a diskuzi bude pečlivě sledovat.

Rád bych vás ujistil, a vaším prostřednictvím i všechny evropské občany, že my v Komisi jsme si absolutně vědomi důležitosti a významu toho, že určitý návrh podporuje jeden milion občanů. Budeme k tomu přistupovat s respektem a velkou péčí.

Jediné politování, které chci v této diskuzi vyslovit, je to, že budeme muset chvíli počkat, než bude možné občanskou iniciativu plně využít. Musíme ale uznat, že pokud chceme našim občanům nabídnout kvalitnější servis, musíme změnit některé vnitřní předpisy členských států a musíme vyvinout software pro systém sběru podpisů prostřednictvím internetu. Jsem si však jistý, že tak učiníme ve stanoveném termínu, a občané Evropy budou mít příležitost této iniciativy využívat co nejdříve.

Velmi tedy oceňuji skutečnost, že směřujeme k dohodě při prvním slyšení, protože to umožní našim občanům, aby tento nový nástroj začali využívat mnohem rychleji, než se původně čekalo.

Dovolte mi ještě jednou poděkovat za vynikající spolupráci se všemi zpravodaji, s paní Gurmaiovou, s naším předsedou, paní Wallisovou, s panem Häfnerem i panem Lamassourem. Jak jsem již řekl, každý z nich přispěl velmi originálními a velmi důležitými podněty, jak tento návrh oproti původnímu návrhu Komise zdokonalit.

Rád bych také osobně poděkoval Olivieru Chastelovi, neboť prokázal neobyčejnou schopnost dospět k dohodě. Vím, jak to bylo v Radě obtížné, kolik neshod musel překonat, a díky jeho úsilí a díky prvotřídní práci belgického předsednictví máme nyní tento rozsáhlý konsensus i v Radě.

  Róża Gräfin von Thun und Hohenstein, navrhovatelka Výboru pro kulturu a vzdělávání. – (PL) Paní předsedající, ráda bych zpravodajům vyjádřila svůj upřímný dík za návrh textu, o kterém budeme dnes hlasovat. Doufám, že dnes tento nástroj předáme do rukou občanů a že Komise jej bude dále rozvíjet. Samozřejmě, že s ním souhlasím. Byl koncipován tak, aby byl co nejjednodušší. To, o čem dnes budeme hlasovat, je výsledkem kompromisu – někdy obtížného kompromisu – a já mám za to, že pan Lamassoure a ostatní zpravodajové dosáhli naším jménem výsledku, který je uskutečnitelný a proveditelný. Osobně lituji toho, že bylo nutné se vzdát ustanovení, které k podpisu iniciativy opravňuje šestnáctileté občany, ale text v dohodnuté formě podpořím, protože jsem si jistá, že by už nemělo docházet k dalším prodlevám a že iniciativu je třeba předat občanům.

Jsem si jistá, že dnes vlastně vytváříme další součást systému, abychom jednali v souladu s tím, co v Parlamentu nejednou řekl nedávno zesnulý Bronisław Geremek – Evropa je jednotná, přišel čas, aby Evropané byli aktivní. A dnes činíme konstruktivní krok tímto směrem. Nepíšeme tu přeci Bibli. Postupy, které tu dnes navrhujeme, lze po třech letech přezkoumat a opravit, za podmínky, že se budou využívat, k čemuž občany důrazně vybízím.

  Kinga Göncz, navrhovatelka Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. - (HU) Paní předsedající, jako jedna ze zástupců výboru LIBE bych se ráda připojila k těm, kteří blahopřejí zpravodajům, a ráda bych poděkovala Komisi za její práci, i panu Šefčovičovi a panu Chastelovi za jejich práci v Radě. Přispěli totiž značnou měrou k vytvoření rozumného a uskutečnitelného textu, který opravdu představuje krok ke zjednodušení a který, jak věřím, si získá velmi širokou podporu. Proběhly intenzivní diskuze a bylo předloženo množství dobrých návrhů. Velký počet dobrých návrhů také znamenal, že bylo třeba je konsolidovat, aby byl konečný návrh co možná nejvíc uživatelsky přívětivý. Shromáždění jednoho milionu podpisů je obrovský výkon, který vyžaduje obrovské množství práce. Rádi bychom se také oslovili ty, kteří nemohou přispět prostřednictvím internetu, ale raději by svůj názor vyjádřili na papíře. Byli bychom rádi, kdybychom dostávali zpětnou vazbu, a byli bychom rádi, kdybychom mohli veškeré problémy, které v průběhu tohoto procesu vyvstanou, vyřešit co nejdříve. Tento nástroj bude pro Evropu bezesprou značným přínosem.

  Cecilia Wikström, navrhovatelka Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. – (SV) Paní předsedající, před rozhodnutím přijmout Lisabonskou smlouvu mluvili politici nadšeně o příležitosti, kterou občanské iniciativy přinesou. Nyní musíme zajistit, aby se staly významným zlepšením demokracie a ne loutkou.

Byla jsem navrhovatelkou Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a s potěšením jsem předkládala návrhy, které občanům usnadní život. Chtěli jsme například zapojit mladé lidi a navrhli jsme proto pro vyhlášení iniciativy věkovou hranici 16 let. Byla dohodnuta věková hranice 18 let, čehož sice lituji, ale stále se ještě jedná o mladé lidi. Také jsme prodloužili časový rámec na 24 měsíců. Teď se to změnilo na 12 měsíců, ale já jsem přesto ráda, že jsme dosáhli kompromisu, protože jsem v podstatě člověk s pozitivním přístupem.

Na druhé straně si uvědomujeme, že spoustu práce budou muset vykonat ti, kdo iniciativu předkládají. Doufám ale, že tuto výzvu přijmeme a zajistíme, aby občanské iniciativy byly v institucích EU přijímány s respektem a v konstruktivní a pozitivní atmosféře.

A nakonec bych chtěla poděkovat všem svým kolegům za jejich vynikající spolupráci na této důležité iniciativě.

  Íñigo Méndez de Vigo, jménem skupiny PPE. – (ES) Paní předsedající, skupina Evropské lidové strany (Křesťanští demokraté) bude pro tuto zprávu hlasovat s nadšením a já bych rád k této dohodě zpravodajům, Komisi a Radě poblahopřál.

Dámy a pánové, v 80. letech minulého století jsme poprvé použili pojem „demokratický deficit“. Tím jsme měli na mysli, že v Evropské unii přijímá rozhodnutí pouze Rada ministrů na základě návrhů Komise a že s Parlamentem jsou tato rozhodnutí pouze konzultována.

Od 80. let minulého století bojuje Parlament prostřednictvím Maastrichtské, Amsterodamské a Niceské smlouvy, Smlouvy o Ústavě pro Evropu i Lisabonské smlouvy o to, aby demokratický deficit odstranil, a já věřím, že prostřednictvím Lisabonské smlouvy, s novými pravomocemi Parlamentu a s účastí národních parlamentů jsme tohoto cíle dosáhli.

K tomuto úspěchu dnes přispíváme prostřednictvím této občanské iniciativy, která byla v činnosti Konventu výsledkem solidní spolupráce mezi národními parlamenty a Evropským parlamentem. Rád bych tu dnes připomněl následující jména: Jürgen Meyer, náš německý kolega, sociální demokrat, a Alain Lamassoure, kteří byli odpovědni za prezentaci této iniciativy na plenárním zasedání Konventu a za její schválení.

Domnívám se tedy, paní předsedající, že kruh se uzavřel. Věřím, že dnes, až tuto iniciativu schválíme, podepíšeme pojmu ‘demokratický deficit’ rozsudek smrti.

Teď je na nás, dámy a pánové, abychom jednali zodpovědně, a dnes také máme příležitost tak učinit. Schválením rozpočtu Unie naplníme roli, která se od nás očekává: roli odpovědného Parlamentu se spolurozhodovacími pravomocemi.

Dámy a pánové, myslím, že dnešek je pro Evropu dobrým dnem.

  Enrique Guerrero Salom, jménem skupiny S&D. – (ES) Paní předsedající, Democracy: The Unfinished Journey (Demokracie: nedokončená cesta) je název knihy uznávaného analytika teoretických a praktických změn, kterými současné demokracie procházejí.

A my jsme skutečně uprostřed nedokončené cesty, mnoho jejích úseků už dokončeno bylo, ale my se nacházíme v období rizik, nejistoty a mnohých pochybností. Avšak mezi těmito pochybnostmi máme i několik jistot.

První z nich je, že konstrukce, která vydržela, je zastupitelská demokracie: staví na ní naše orgány; bez svobodných parlamentů vycházejících z vůle lidu by demokracie nikdy nepřežila.

Je však také pravda, že demokracie teď potřebuje inovace, reformy a změny, aby se zlepšila její kvalita, zároveň je třeba zachovat osvědčené konstrukce, i pevnost jejích základů.

Jaký druh změn potřebujeme? Musíme se posunout směrem k takovému stylu demokracie, který přesahuje participativní fórum, aby občané byli něčím víc než jen voliči jednou za čtyři nebo pět let. Potřebujeme takovou demokracii, která rozšiřuje prostor pro diskuze, v níž občané argumentují a vyměňují si názory, a také takovou, která zvýší společenský kapitál, v němž už občané nebudou izolovaní a budou se moci začlenit do obce. Pro tento styl demokracie potřebujeme také evropský rozměr.

Myslím, že zavedením právních předpisů pro tuto občanskou iniciativu jsme toho dosáhli. Už neexistují dva typy legitimity, spíše jsou tu dva hlasy pro občany: jeden tady v Parlamentu a druhý v občanské iniciativě. To nám zaručí silnější, více participativní a více legitimní demokracii.

  Anneli Jäätteenmäki, jménem skupiny ALDE. – (FI) Paní předsedající, ráda bych poděkovala všem za jejich spolupráci. Byl to nádherně přímočarý proces spolupráce. Občanská iniciativa je vítaným obohacením aktivního občanství. Doufám, že významně podnítí politickou debatu. Ne všechny iniciativy získají dostatečnou podporu, ale mohou vnést do debaty nové perspektivy.

Parlament chtěl občanskou iniciativu učinit maximálně uživatelsky přívětivou a to se mu z velké části podařilo. Zvláště mám radost z toho, že Komise a Parlament budou muset uspořádat veřejné slyšení, když se nashromáždí jeden milion podpisů. To donutí orgány EU skutečně naslouchat tomu, co signatáři navrhují. Zároveň jim Komise bude muset důkladně vysvětlit své případné negativní stanovisko.

Byla bych ráda, kdyby občanskou iniciativu mohli podepisovat nejen tito občané, ale také další lidé, kteří v dané zemi žijí, ale pro to nebyl dostatek podpory.

Význam občanské iniciativy nebude patrný, dokud iniciativa nevstoupí v platnost. Doufám, že jednou vyvolá širší debatu o záležitostech EU, než je tomu dnes.

  Indrek Tarand, jménem skupiny Verts/ALE. – (ET) Paní předsedající, jsem velmi šťasten, že tato debata, která se před nedávnem zdála být nekonečným příběhem, nyní nalezla řešení. Podobně jako foxtrot s naší milovanou Evropskou službou pro vnější činnost, trvala příliš dlouho. Z pomalého foxtrotu vás rozbolí záda a váš partner může být zklamaný. Zde však naším partnerem není nikdo jiný než naši občané. Doufám, že tato nová forma demokracie bude úspěšná a že nezklameme očekávání našich občanů. Nejsmutnější pro mě na celé diskuzi bylo, že jsme byli příliš často svědky nedůvěry vůči občanům, a obavy, že občané přijdou s hloupými nápady. Tato obava je, jak jistě uvidíme, neopodstatněná.

Pane Šefčoviči, byl bych rád, kdyby i Komise začala svým občanům víc důvěřovat. Jako zástupce Estonska chci také poděkovat Radě, která zachovala možnost digitálního podpisu, protože to je pro mou zemi zásadní. Evropa dychtivě očekává tvůrčí nápady svých občanů. Děkuji.

  Emma McClarkin, jménem skupiny ECR. – Paní předsedající, Evropská občanská iniciativa (EOI) je tolik potřebným projevem angažovanosti EU i velkou příležitostí pro posílení demokratické účasti v Evropě a posílení vazeb mezi občany a politiky.

Ačkoli překážka ve formě povinnosti poskytovat číslo pasu nadále platí ve dvou třetinách členských států, já i další členové skupiny ECR jsme pomohli tuto občanskou iniciativu učinit uživatelsky přívětivější tím, že jsme vypustili ty příšerně byrokratické dvojí kontroly přípustnosti navrhované Komisí a tím, že jsme zajistili aby EOI byly dosažitelné i pro lidová hnutí a nejen pro velké organizované zájmové skupiny.

A nyní mají iniciativy, které skutečně vycházejí zdola, šanci uspět, i když nejdou ve stopách ducha evropského federalismu. A co je nejdůležitější, Komise bude muset uvést konkrétní důvody pro odmítnutí iniciativy i přesně definovat, jaké další kroky hodlá podniknout ve věci úspěšné iniciativy. V tomto procesu je klíčová transparentnost.

Je na čase, aby Evropská unie začala názory evropských občanů brát patřičně na vědomí a naslouchat hlasu lidu. Pevně doufám, že tento projekt vzbudí větší smysl pro demokracii a demokratickou odpovědnost Evropské komise a podnítí debatu o budoucím směřování EU.

  Helmut Scholz , jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Paní předsedající, pane Šefčoviči, dámy a pánové, už dnes ráno během diskuze o nadcházejícím zasedání Evropské rady vyšlo najevo, že v Evropské unii máme problém s legitimitou. Jeho příčiny spočívají především ve skutečnosti, že politika příliš často obchází každodenní zájmy občanů. Ti oprávněně očekávají, že budou více zapojeni do tvorby politiky. Protesty, které v mnoha zemích EU probíhají, jsou toho jasným důkazem. Zavedení Evropské občanské iniciativy, o které dnes hlasujeme, znamená, že poprvé v historii EU tu bude nástroj, který občanům Evropy umožní přímo vyjádřit jejich očekávání a požadavky, ihned zahájit iniciativy, dále je rozvíjet a přímo se účastnit tvorby politiky.

Současné nařízení je dobré, ale moje skupina je toho názoru, že mohlo a mělo být ještě lepší. To, zda budou občané a obyvatelé Evropy občanskou iniciativu skutečně využívat, bude konec konců záležet na nás tady v Parlamentu. Jak vážně bereme náš dobrovolný závazek podporovat tolik potřebný otevřený přístup? Budeme za tři roky připraveni a schopni postavit se Radě a Komisi a obhájit budoucí vývoj iniciativy? Hlavní body jsou již uvedeny ve stávajícím nařízení a dnes o těchto bodech chceme znovu hlasovat. Hodnota občanské iniciativy se nebude měřit v závislosti na interinstitucionálním kompromisu dosaženém mezi Radou a Komisí, ale podle toho, zda se opravdu využívá. Skutečnost, že dnešní výsledek je výrazně lepší – a rád bych poděkoval zejména paní Gurmaiové, paní Wallisové, panu Lamassourovi a panu Häfnerovi za vzájemnou úzkou spolupráci a dosažení takového pokroku při zdokonalování tohoto nařízení – je také zásluhou mnoha členů občanské společnosti, kteří naše úvahy a diskuze opakovaně podrobovali kontrolám proveditelnosti a realizovatelnosti. Rád bych také využil této příležitosti, abych jim poděkoval.

Apeluji na občany Evropy, aby se chopili iniciativy.

  Morten Messerschmidt, jménem skupiny EFD. – (DA) Paní předsedající, od té doby, co před rokem vstoupila Lisabonská smlouva v platnost, přešlo na orgány EU nebývalé množství pravomocí a v průběhu minulého roku jsme byli svědky toho, jak byl zejména Evropský parlament schopen této situace využít – zbavil členské státy obrovského množství pravomocí.

Když Lisabonská smlouva vstoupila v platnost, objevily se dva záblesky naděje. Prvním z nich byla občanská iniciativa. Proto jsem také – jak jménem své strany v Dánsku, tak jménem své skupiny zde v Evropském parlamentu – zahájil jednání právě za účelem prosazení občanské iniciativy, která byla navzdory všemu nepatrným zábleskem naděje v jinak velmi temné a silně federální EU.

Existují oblasti, na kterých jsme se neshodli. Několik zpravodajů už zmínilo, že někteří chtějí rozšířit právo předkládat občanskou iniciativu i na ty, kteří nejsou občany, jiní chtějí, aby mohli rozhodovat o věkové hranici pro účast ve volbách v jiných členských státech a tak dále – na tom jsme nebyli schopni se dohodnout. Nicméně rámec, na kterém jsme se nyní dohodli, obsahuje pozitivní prvky, a tedy v duchu demokracie a za účelem prosazení těchto pozitivních prvků, které jsou navzdory všemu obsaženy v Lisabonské smlouvě, moje skupina tuto iniciativu také podpoří.

  Bruno Gollnisch (NI). – (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, občanská iniciativa, tak jak byla navržena ve smlouvách a ustanovena tímto nařízením, je parodií na demokracii. Zaprvé vede občany k domněnce, že Eurokracie jejich hlas uslyší i přes to, že jim systematicky odmítala naslouchat, když dali prostřednictvím referenda najevo, že si vybudování evropského stuperstátu nepřejí. Začněte proto tím, že budete naslouchat veřejnosti, když říká ‘ne’ nebo když vám říká, abyste se pozastavili.

Je to také parodií na demokracii, co se týče omezení přípustnosti. Občanské iniciativy musí být v souladu se smlouvami a takzvanými principy, které jsou jejich základem. A proto ve jménu zásad svobody pohybu obsažených ve smlouvách, bude nemilosrdně odmítnut jakýkoli požadavek na ochranu našich hospodářství, bude odmítnuto jakékoli zbrždění financializované globalizace, jejímiž ničivými dopady jsme nyní sužováni, či jakékoli odvrácení migračních toků. Jakákoli iniciativa usilující o zastavení jednání s Tureckem je odsouzena ke stejnému osudu, protože sice můžeme žádat Komisi, aby začala jednat, ale nemůžeme ji požádat, aby jednat přestala. Pokud některá iniciativa získá dostatek podpisů, Komise není povinna ji uskutečnit, musí pouze odůvodnit své rozhodnutí. To je skutečná parodie na demokracii.

  Mariya Nedelcheva (PPE). – (FR) Paní předsedající, nejprve bych ráda složila poklonu obrovskému množství práce, kterou zpravodajové odvedli. Dámy a pánové, v Evropském parlamentu jsou některé nevídané momenty. Dnešek je jedním z nich. Chtěli jsme občanům poskytnout jasný, prostý a účinný nástroj, abychom je přiblížili orgánům.

Za prvé, musíme zdůraznit, jaké úsilí bylo vyvinuto, aby se procedura zjednodušila. Fáze registrace je nyní rychlá a jasná. Je naší povinností, abychom šířili kritéria, která musí iniciativa splňovat, aby mohla být zaregistrována: respekt k hodnotám Unie, respekt k pravomocím Komise, a to ve vztahu k uplatňování smluv.

Za druhé bych vás ráda upozornila na jednoletou lhůtu pro členské státy. Skutečnost, že tuto lhůtu budou státy dodržovat a zaručí ochranu osobních údajů, vyšle našim občanům jasný signál.

Za třetí, ráda bych vyjádřila svou spokojenost s tříměsíční lhůtou, s politickými a právními argumenty i s postupem, kterým se při organizaci veřejných slyšení musí Komise řídit společně s Parlamentem. S těmito třemi body můžeme říci, že brzy bude v rukou evropských občanů nástroj, který je jednodušší, než se čekalo, jasnější, než se na první pohled zdálo, a snad i účinnější.

A nakonec, zůstávám ostražitá vůči potenciálním negativním důsledkům financování iniciativ politickými stranami. Stále se domnívám, že právě toto by snad mohlo být příčinou výčitek ze strany občanů. Vzhledem k tomu, co už bylo řečeno, jsem přesvědčena, že každý z nás zazvoní na poplach hned při prvních náznacích zneužití tohoto financování pro politické účely stran, protože to je především naše povinnost, a my tu budeme hlasovat pro nástroj participativní demokracie, který patří samotným občanům.

  Victor Boştinaru (S&D). - Paní předsedající, začnu tím, že vám pogratuluji k vaší práci coby spoluzpravodajce našeho Petičního výboru.

Jak možná víte, občanská iniciativa byla pro naši skupinu S&D hlavní prioritou. Nejprve bych rád poblahopřál všem čtyřem spoluzpravodajům z Výboru pro ústavní záležitosti a z Petičního výboru k jejich společnému dílu při vypracování této pozoruhodné zprávy, i ke způsobu, jakým s Radou a Komisí jednali, aby dosáhli tak dobrého výsledku. Rád bych se také zmínil o velmi zvláštní roli, kterou sehrál místopředseda Evropské komise, komisař Šefčovič, i o jeho ochotě, otevřenosti a nasazení při vyjednávání jak s Radou, tak s Parlamentem.

Jsem rád, že už dnes, jen několik měsíců od začátku celého procesu, mohu hlasovat o tomto jedinečném a klíčovém nástroji participativní demokracie v Evropské unii. Evropský parlament k tomuto textu přispěl velkým dílem. Dvě třetiny textu pochází z Parlamentu, což opět dokládá jeho neustálé odhodlání zapojit evropské občany do politické debaty a Evropskou unii posunout blíž k nim.

Domnívám se, že tento dokument je vyvážený, a že přispívá k našemu společnému cíli, tedy přidělit občanské iniciativě důležitou roli v praxi evropské demokracie a rozšířit možnosti občanů Evropy ovlivňovat evropskou politiku. A skutečně, tento nástroj je navržen tak, aby v občanské společnosti podnítil širokou debatu. Jak naše skupina od začátku zdůrazňovala, tento nástroj je přístupný a jednoduchý a přitom je jasný a zevrubný, aby nevyvolával frustraci.

Rád bych vám velmi poděkoval a po tak pozoruhodném začátku popřál úspěch.

  Andrew Duff (ALDE). - Paní předsedající, na rozdíl od předpokladů některých mluvčích se domnívám, že vždy bylo záměrem, aby občanská iniciativa sloužila občanům k tomu, aby mohli Komisi žádat o předkládání návrhů na změnu smluv.

Jsem velmi rád, že konečné znění článku 2 tohoto nařízení věrně přebírá formulaci článku 11 odst. 4 samotné Smlouvy. Svým návrhem na změnu smluv Komise jistě jedná legálně v rámci svých pravomocí, a my všichni ze zkušenosti víme, že je často nutné smlouvy měnit, aby mohlo být plně dosaženo jejich cílů.

A tak by měli být občané odvážní a měli by tohoto velkého nového experimentu s postnárodní demokracií plně využít.

  Marek Henryk Migalski (ECR). – (PL) Paní předsedající, jak už řekla paní McClarkinová, naše politická skupina tento projekt podpoří, protože je to projekt dobrý a v hlasování by měl být schválen. Jsem rád, že během práce na tomto projektu bylo možné odstranit některé jeho prvky, které byly důvodem k obavám. Mimo jiné byla zvýšena ochrana osobních dat a minimální věk pro podporu iniciativy stoupl z 16 na 18 let. To je dobrý výsledek.

Avšak mám několik kritických poznámek. Za prvé, jak už řekla má kolegyně paní McClarkinová, je to v podstatě Komise, kdo bude rozhodovat o tom, zda bude iniciativa přijata nebo ne, a hlas lidu tak bude pořád závislý na úřednících, i když budou jednat v dobré víře. Další věc, kterou je třeba zvážit, je to, zda oněch 300 000 hlasů, které jsou pro iniciativu potřebné, a jedna čtvrtina členských států, které musejí být zastoupeny, není příliš nízká hranice. V Polsku vyžaduje iniciativa tohoto druhu podpisy 100 000 lidí. V mnohem větším měřítku celé Evropské unie – Poláci tvoří jen 8 % populace – je to myslím sporné. Avšak i přes tyto pochyby stojí projekt za podporu a Evropští konzervativci a reformisté jej určitě podpoří.

  Bairbre de Brún (GUE/NGL). – (GA) Paní předsedající, nejprve bych ráda poděkovala jak vám, tak zpravodajům. Práce zpravodajů představuje výrazné vylepšení návrhu Komise.

Avšak jsem zklamána, že některé aspekty návrhu povedou k tomu, že ti, kteří by měli být zahrnuti, budou vyloučeni. Požádala bych Parlament, aby se vážně zamyslel nad pozměňovacími návrhy, které byly velkou většinou schváleny v Petičním výboru, a které jsme předložili znovu na plenárním zasedání – pozměňovací návrhy 71, 72, 73 a 74. Zejména musíme zajistit, abychom u lidí, kteří pobývají v EU a ještě nezískali občanství, nevyvolávali dojem, že jejich názory jsou nedůležité nebo nevítané. Rovněž bychom měli podporovat mladé lidi v tom, aby se podíleli na tématech souvisejících s politikami EU.

Ne všichni občané s trvalým pobytem v EU – včetně dlouhodobě pobývajících občanů – budou za současné situace moci podepsat občanskou iniciativu. Účast bude povolena pouze těm, kdo mají občanství EU.

Účelem pozměňovacích návrhů 72 a 73, které jsme předložili znovu na plenárním zasedání, je tedy zajistit, aby do onoho 1 milionu podpisů, kterými se Komise žádá, aby podnikla patřičné kroky, byly zahrnuty podpisy osob s trvalým pobytem.

  Daniël van der Stoep (NI). - (NL) Paní předsedající, nejsem si jistý, jak mám této občanské iniciativě rozumět. Větší zapojení občanů do rozhodování zní sice hezky, avšak pochopitelně by bylo lepší nechat tytéž občany hlasovat o Lisabonské smlouvě v referendu.

Nazvat smlouvu, která byla našim občanům nacpána do chřtánu, dialogem s občany, je podle mého názoru cynické a ironické zároveň. Paní předsedající, obávám se, že se ukáže, že občanská iniciativa je jen obrovský humbuk. Komise má při zvažování návrhů neomezenou moc. Je zcela zřejmé, že oblíbená témata levicové eurofilské elity, kteří jasně reprezentují proevropskou pozici, budou přijati.

Nebo mě mohou komisaři těchto obav zbavit? Předpokládejme, že bychom měli občanské iniciativy týkající se zastavení jednání s Tureckem nebo zrušení tohoto Parlamentu – což by jistě bylo fantastické. Bude je Komise brát vážně? Rád bych k tomu slyšel vaše vyjádření.

Paní předsedající, důvěra občanů v Evropskou unii už klesla na samé dno. Obávám se, že tato občanská iniciativa na tom sotva něco změní, a to mně ve skutečnosti neznepokojuje, protože čím více lidí přijme zhroucení Evropské unie, tím lépe.

  Anna Maria Corazza Bildt (PPE). - Paní předsedající, jako stínová zpravodajka Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jsem byla plně oddána tomu, abych toto nové právo na politickou iniciativu pro občany Evropy za účelem skutečného zplnomocnění lidí napomáhala utvářet.

Podporuji konečný kompromis a blahopřeji panu Lamassourovi. Tento kompromis činí iniciativu uživatelsky přívětivou, jednoduchou a přístupnou občanům. Pokud jde o politickou i finanční podporu, vítám především transparentnost. Avšak lituji, že je dovoleno financování ze strany politických stran a skupin, a že je dovoleno národním politikům být iniciátory.

Nechci tu teď kazit náladu, drazí kolegové, ale buďme realističtí. Je tady riziko, že demokratický proces v Evropě by nemusel být jen oživen, ale mohl by být i vykolejen a že občanská iniciativa by mohla být zneužita, ne-li přímo ovládnuta, extrémisty a populisty.

Myslím, že teď se musíme všichni ujmout naší společné odpovědnosti a zajistit, aby byla iniciativa skutečně použita pro občany. Apeluji na politiky zvolené v členských státech, aby respektovali skutečnost, že pro vyjádření svých názorů mají zastupitelskou demokracii a že tato iniciativa je pro občany. Apeluji na Komisi, aby občany řádně informovala a zamezila tím vzniku falešných nadějí, a aby byla přísná, pokud jde o kritéria přijetí.

Apeluji na média, aby plnily svou úlohu a poskytovaly správné informace, a na členské státy, aby respektovaly osobní údaje, a lidé tak mohli pocitit dostatek důvěry pro svou účast. Opravdu věřím, že budeme schopni dát našim občanům šanci stát se součástí této diskuze a radovat se z toho, že tento nástroj mohou využívat.

  Hannes Swoboda (S&D). – (DE) Paní předsedající, nejsem členem žádného z výborů, které jsou přímo zapojeny, nicméně naší zpravodajce, paní Gurmaiové, jsem poskytl svou plnou podporu a všem zpravodajům bych rád poděkoval. Věřím, že v procesu demokratizace Evropské unie jsme učinili významný krok vpřed.

Vím, že mnozí mají obavy o možné zneužití tohoto nástroje. Avšak je na nás, abychom obavy a problémy občanů brali v úvahu při tvorbě našich politik, a oni pak nebudou moci občanskou iniciativu zneužít. Je na nás, abychom se pomocí našich politik postavili občanským iniciativám, pokud se budeme domnívat, že se ubírají špatným směrem. Postavit se jim na odpor je jistě užitečnější než je ignorovat.

Na rozdíl od paní Corazza Bildtové si myslím, že bylo dosaženo dobrého kompromisu. Věřím, že politické strany by neměly využívat iniciativy jako nástroje, protože od toho tu jsou politické strany i Parlament. Samozřejmě je absolutně správné, aby politici nebyli z debaty vyloučeni. Proto si myslím, že tento nástroj představuje krok správným směrem.

Nyní je na politických stranách, aby prováděly vhodnou politiku pod dohledem občanů a občanské iniciativy, aby se zabývali přáními a obavami občanů, aby je přinesli až do Parlamentu a zahájili dialog s občany v mnohem větším rozsahu. Tento nástroj také nutí politiky, aby jednali rozumněji a utvářeli Evropu tak, aby skutečně byla občanům blízká a ne vzdálená, což je mnohými oprávněně kritizováno.

Ještě jednou bych chtěl zpravodajům poděkovat za jejich tvrdou práci. Věřím, že toto je pro demokracii v Evropě velký krok vpřed, a o to nakonec v Parlamentu bojujeme: o demokratickou Evropu.

  Tadeusz Cymański (ECR). – (PL) Paní předsedající, rád bych přidal svůj hlas k vyjádření podpory a souhlasu s tímto projektem. Na druhou stranu vyjádření jistých pochyb a připomínek neznamená nedostatečný souhlas, pouze to odráží obavu, aby byl projekt využíván správným způsobem. Rád bych tu zdůraznil, že mnohé z příležitostí, nadějí a také obav, o kterých je tu řeč – zmínil se o tom mimo jiné pan Migalski – se týkají přání, aby tento nástroj, který je tolik potřebný a který bude tak prospěšný pro posílení a rozšíření demokracie, nebyl v praxi zneužit.

Tento nástroj by paradoxně mohl být v praxi zneužit a nejen extrémisty, ale také velmi silnými a mocnými zájmovými skupinami, a říkám to, protože si myslíme, že hranice 1 000 000 prohlášení o podpoře není v porovnání s demografickým potenciálem Unie hranicí vysokou. Jestliže poukazujeme na to, že rozhodnutí o přijetí nebo odmítnutí iniciativy však bude do velké míry záležet na libovolném posouzení, může to také být předmětem závažné kritiky ze strany samotných občanů. Abych to shrnul, domnívám se, že bychom práci na projektu měli zrychlit a učinit z něj předmět prvořadého zájmu, ale také je třeba, aby se projekt podrobil velmi důkladné, rozvážné a citlivé analýze.

  Diane Dodds (NI). - Paní předsedající, stojím tu jako demokratka a jako člověk, který věří, že je třeba podporovat větší účast na demokratickém procesu. Buďme upřímní, tvůrci politiky a občané nejsou propojení. Je proto velmi důležité, aby byl hlas obyčejného občana slyšet.

Evropská občanská iniciativa je rozumná myšlenka, nicméně mé nadšení tlumí skutečnost, že Komise má stále značnou moc. Také nemůžeme opomíjet skutečnost, že mechanismus sběru podpisů pro EOI, byť byl požadavek na přijetí snížen na čtvrtinu členských států, může znamenat, že pro každého, kromě velkých lobbyistických organizací, které na celoevropském základě již působí, bude velmi obtížné tyto požadované podpisy shromáždit. Skutečně se musí jednat o nástroj občana a ne nevládní organizace.

  Paulo Rangel (PPE). – (PT) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, členové Rady, chtěl jsem říci, že tato občanská iniciativa představuje velmi důležitý krok směrem k uznání ústavního charakteru Evropské unie. Pouze ústavní útvar, ať už má psanou ústavu nebo ne, je schopen svým občanům poskytnout nástroj, který tuto schopnost má, a já v našem počinu cítím velkou hodnotu: hodnotu dodání ústavního charakteru Evropské unii.

Také jsem chtěl říci, že se jedná o velmi důležitý krok pro občany a pro solidaritu mezi občany. Tím, že jsme stanovili jednu čtvrtinu zemí jako minimální podmínku pro zahájení iniciativy, vytváříme i transevropské a celoevropské hnutí, protože je mnohem obtížnější, aby ho převládla lobby nebo fanatické zájmy. Narozdíl od toho, co tu bylo řečeno, je mnohem obtížnější požádat občany sedmi či osmi zemí, aby tuto iniciativu podepsali, a jsem tedy přesvědčen, že to bude i způsob posilování solidarity mezi evropskými státy, solidarity mezi občany evropských států, solidarity, kterou v tomto okamžiku, dva dny před prosincovým zasedáním Evropské rady, jež bude tolik rozhodující, potřebujeme víc než kdy jindy.

  Roberto Gualtieri (S&D). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, tento postup je podstatou demokracie a zavedení občanské iniciativy tedy nebylo jen technickým úkolem, ale vedla také ke klíčovým rozhodnutím, která umožnila změnit občanskou iniciativu v nástroj schopný účinně napomáhat při budování pravého evropského politického prostoru.

Parlament nepochybně uplatnil své výsady příkladným způsobem, přičemž původní návrh významně vylepšil. Hlavní výsledky se zde již zmínily a není třeba na ně více upozorňovat. Rád bych však zdůraznil výsledek jiný, ke kterému naše skupina významně přispěla: evropské politické strany budou také moci podpořit občanské iniciativy. Je to nesmírně významný výsledek, protože v jejím jádru leží osud evropské demokracie, neboť dokud evropské politické strany nepřevezmou účinnou roli v demokratickém procesu, nemůže existovat žádná skutečná mezinárodní demokracie. Dnes jsme vykročili tímto směrem a to je další důvod, proč je to pro evropskou demokracii velký den.

  Erminia Mazzoni (PPE). – (IT) Paní předsedající, pane komisaři, pane úřadující předsedo Rady, dámy a pánové, ráda bych poděkovala všem zpravodajům za práci odvedenou včas a za dosažení dobrého kompromisu. Jako předsedkyni Petičního výboru mi prosím dovolte, abych vyjádřila své zvláštní poděkování paní Wallisové a panu Häfnerovi a kromě toho stínovým zpravodajům, kteří – tvoříce početný tým – byli schopni taktně usměrňovat všechny emoce, které se během rozpravy vedené v rámci Petičního výboru objevily.

Myslím, že jsme pracovali s plným vědomím důležitosti úkolu, který vykonáváme. A skutečně, občanská iniciativa je významným cílem v procesu budování Evropy lidí, demokratické Evropy a Evropy opravdu participativní.

My v Petičním výboru jsme s tímto vědomím pracovali, přičemž jsme spolupracovali s Výborem pro ústavní záležitosti na provádění postupu podle článku 50 jednacího řádu. Jak už zdůraznili mnozí kolegové a zpravodajové, snažili jsme se tento postup učinit maximálně použitelný, nezatížený, transparentní a účinný.

S tímto vědomím jsme pracovali na tom, abychom Komisi ukládali povinnosti a omezili její prostor pro zhodnocení kritérií přípustnosti, která jsme zavedli. Ráda bych ujistila ty kolegy, kteří vyjádřili oprávněné a pochopitelné obavy, jimiž jsme se během rozpravy zabývali a na mnohé z nichž jsme se snažili dát odpověď.

A nakonec, protože toto téma je mému srdci tak blízké, bych ráda zdůraznila význam zavedení veřejného slyšení pro zástupce občanské iniciativy, které bude organizovat Komise společně s Evropským parlamentem. Jako předsedkyně Petičního výboru bych ráda vyjádřila své uspokojení, protože podle dohody mezi zúčastněnými stranami je pravděpodobné, že tímto úkolem bude v Parlamentu pověřen výbor, kterému předsedám.

  Matthias Groote (S&D). – (DE) Paní předsedající, nejprve bych chtěl poděkovat všem, kteří toto umožnili, a zejména někdejší místopředsedkyni Sylvii-Yvonne Kaufmannové, která během předchozího volebního období vykonala mnohé z přípravných prací, aby zajistila, že příjde den, kdy se Evrospká občanská iniciativa stane realitou.

Občané EU mají někdy pocit, že Evropa a její orgány jsou od nich velmi vzdálené. Tento nástroj, Evropská občanská iniciativa, občanům orgány přiblíží. Je to vynikající nástroj, který posílí demokracii, více zapojí občany a umožní jim převzít iniciativu. Věřím, že během následujících dvou měsíců budou důležité dvě věci. Jednou z nich je vytvoření přístupu, včetně digitálního přístupu, k občanské iniciativě prostřednictvím internetu způsobem, který bude snadný, ale také bezpečný. Druhou věcí je to, že když občanská iniciativa bude úspěšná, měl by ji následovat právní akt. Moje otázka Komisi tedy zní: Jak budeme v budoucnu rozhodovat, které iniciativy skončí právním aktem a které jen slyšením? Možná byste to mohl vysvětlit vy, pane Šefčoviči. Rád bych vám také ještě jednou poděkoval za vaši práci a za práci, kterou odvedla Rada.

  György Schöpflin (PPE). - Paní předsedající, zahájení občanské iniciativy je nesporně jednou z nejdůležitějších událostí v procesu evropské integrace. Představuje kvalitativní přerozdělení pravomocí v Evropské unii a má potenciál vytvářet v evropské politice inovace.

Postavení občanů na stejnou úroveň jako je Parlament a Rada tím, že je jim nabídneme právo žádat Komisi o předkládání zákonů, má dalekosáhlé důsledky. Jednak tato nová instituce vytváří prostor pro vyslovení pochybnosti o jednom ze základních rysů způsobu, jakým byl celý proces integrace navržen – zejména to, že byl od začátku vedený elitami. V mnoha ohledech byl velmi úspěšný, ale zároveň existuje jisté podezření, že bez aktivní podpory občanů by proces integrace narazil na překážky. A skutečně, existuje stále více důkazů, že občané vnímají EU jako vzdálenou, složitou a nepřístupnou. Pro to, aby se do EU zapojili, měli velmi málo důvodů, protože jim k tomu chyběly prostředky.

A to občanská iniciativa napraví. Vytváří nástroj, který překoná propast oddělující EU a démos. Je v zájmu všech, aby tento nástroj nyní fungoval, a měl by fungovat co nejúčinněji.

  Sylvie Guillaume (S&D). – (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, nejprve bych ráda poblahopřála všem zpravodajům a zvláště mé kolegyni a sousedce paní Gurmaiové, za jejich vynikající práci v této záležitosti.

Vytvoření občanské iniciativy je jednou z nejzajímavějších inovací Lisabonské smlouvy. Podle mého názoru v rámci evropských institucí vytváří nové legislativní pravomoci, které jsou vkládány do rukou občanů.

V kontextu, ve kterém je pocit sounáležitosti s Unií stále příliš slabý a kde jsou počty těch, kdo se zejména ve volbách do Evropského parlamentu zdržují hlasování, obzvláště znepokojivé, umožní tento nový nástroj evropským občanům stát se v evropské demokracii plnohodnotnými hráči. Tato záležitost navíc podněcuje obrovskou zvědavost a nepochybný zájem.

A proto poukazovat pouze na možná rizika občanské iniciativy by vysílalo špatný signál. I když je samozřejmě nutné se s tímto ustanovením náležitě vypořádat, nesmíme se obávat diskuzí, které mohou vzniknout

Kompromis mezi Parlamentem a Radou je dokonale vyvážený a jakmile bude tento text schválen, bude nutno zajistit, aby tento nástroj vstoupil v platnost co nejdříve, protože občané to od nás očekávají a je to významná příležitost.

(Potlesk)

  Carlo Casini (PPE). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, ve své funkci předsedy Výboru pro ústavní záležitosti se ujímám slova především proto, abych poděkoval všem členům mého výboru za dobrou práci, a zejména panu Lamassourovi a paní Gurmaiové, kteří udělali kus práce na tom, aby se dosáhlo realizace jedné z nejdůležitějších změn Lisabonské smlouvy.

Výbor si také vyslechl názory všech národních parlamentů a odborníků, přičemž úzce spolupracoval s Komisí – za což chci vyjádřit svůj srdečný dík komisaři Šefčovičovi – a Rada byla ochotná účastnit se dialogu, za což bych rád poděkoval panu Chastelovi.

Uplatňování článku 50 jednacího řádu také probíhalo velmi dobře, což nám umožňovalo účinně spolupracovat s Petičním výborem.

Osobně jsem podporoval potřebu roční lhůty z toho důvodu, aby nařízení mohlo vstoupit v platnost, a to jistě nemělo jeho uplatnění oddálit, ale právě naopak zajistit, aby počáteční realizace proběhla úplně a důsledně, aby byly všechny členské státy bez výjimky schopny požadavek na přípravu účasti a kontrolních nástrojů splnit.

Věřím, že největším kladem nového projektu je zvýšení povědomí o evropském občanství, které nyní bylo obohaceno o právo účasti na legislativním procesu, včetně vznesení podnětu. Jsem si také jistý, že stanovené mechanismy občanům zaručí snadnou účast a zároveň zabrání zneužití.

A konečně věřím, že nyní, jen několik dní před vánočními svátky, je schválení tohoto nařízení pěkným dárkem pro evropské občany i Evropu samotnou.

  Jo Leinen (S&D). – (DE) Paní předsedající, jsem rád, že mohu vystoupit po svém nástupci ve Výboru pro ústavní záležitosti, protože jsem tento projekt podporoval již 10 let a Evropská občanská iniciativa byla do textu smlouvy zahrnuta téměř v poslední vteřině. Byli to poslanci tohoto Parlamentu a národních parlamentů, kdo se tehdy v Konventu této iniciativy ujali. Otvírá se tím nová kapitola ve vztazích mezi občany a evropskými institucemi. Všichni doufáme, že se vzdálenost mezi lidmi a politiky v Evropě zmenší. Občanská iniciativa není lékem na všechny naše nemoci, ale může být obrovskou pomocí. Především bych rád v Evropě viděl více otevřenosti ve formě přeshraniční diskuse o současných problémech, které občany zajímají. V mé oblasti, životním prostředí, se mi vybavuje řada námětů, které by se pomocí tohoto nástroje mohly dostat na pořad jednání Evropské unie, a zejména na pořad jednání Komise v její roli evropské vlády či výkonné moci. Rád bych se také Komise zeptal, jak se na tyto budoucí iniciativy připravuje. Nesmíme občany zklamat.

Rád bych poděkoval všem a zvláště zpravodajům, paní Gurmaiové a panu Lamassourovi, za jejich vynikající práci.

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE). - (LT) Paní předsedající, dnes je pro Evropský parlament skutečně šťastný a významný den. Velmi doufám, že tento nástroj, který našim občanům umožní podílet se na utváření budoucnosti Evropské unie nejen volbou Evropského parlamentu, ale také aktivním podílem na procesu jeho tvorby, schválíme. Je velmi důležité, aby bylo slyšet hlasy občanů. Před několika lety jsem sama měla příležitost zastupovat desítky tisíc občanů Evropské unie, když jsem Evropskému parlamentu předkládala petici, a jsem velmi potěšena, že Evropský parlament na základě této petice tehdy přijal usnesení. Je úžasné, když cítíte, že váš hlas, váš hlas občana je slyšet v orgánech Evropské unie. Mezi Evropskou komisí a občany musí existovat dialog a nesmí docházet k situacím, které by občany demotivovaly. Toto je krok k užší spolupráci nejen mezi orgány, ale mezi občany navzájem. Jedná se tu o rozpoznání a identifikaci určitých problémů a o poskytnutí jednotného řešení, ale tento proces musí být bezpečný a transparentní a musíme uplatňovat princip subsidiarity.

  Ioan Enciu (S&D). - Paní předsedající, nejprve chci poblahopřát Zitě Gurmaiové a Alainu Lamassourovi k této zprávě. Nástroj občanské iniciativy velmi vítám. Je to velmi pozitivní iniciativa vycházející zdola. Prospěje značnému snížení demokratického deficitu mezi lidmi a orgány Evropské unie. Zejména poskytuje občanům prostor vyjadřit a předložit návrhy pro evropskou legislativu. Skutečnost, že podpisy pro iniciativu musí být shromážděny minimálně ve čtvrtině členských států, zaručí, že iniciativa bude představovat požadavek na legislativní návrh z celého společenského spektra.

Nakonec bych rád zdůraznil, že je důležitá naprostá transparentnost, pokud jde o založení iniciativy i o zdroje finanční podpory pro organizátory.

  Izaskun Bilbao Barandica (ALDE). – (ES) Paní předsedající, ráda bych poblahopřála zpravodajům, protože jejich práce poskytne evropským mužům a ženám příležitost převést své znepokojení v iniciativu v Evropském parlamentu .

Dnes zdokonalujeme demokracii, tím, že rozhodovací procesy přibližujeme občanům a činíme je otevřenějšími a dáváme jim silnější poradní charakter, a přitom máme vždy na zřeteli občany.

Toto nařízení je součástí strategie Evropa 2020 a je základním nástrojem pro využití poznatků a talentů, kterými společnost disponuje. Bude od nás vyžadovat, abychom se naučili novým dovednostem, a byli tak jako političtí vůdci ve virtuálních komunitách v digitální společnosti lépe viditelní a abychom vedení uskutečňovali jiným způsobem, který bude lidem bližší a humánnější. Je to krok k politické inovaci, který nám musí pomoci k větší transparentnosti a obnovení důvěry občanů v politiku.

A nakonec bude občanská iniciativa příležitostí, jak mohou regiony překonat nedostatek uznání ze strany současné institucionální struktury Unie. Jsem si jistá, že i regiony tento nástroj s odhodláním a nápaditostí využijí, aby přinesly své návrhy přímo do Parlamentu.

  Oreste Rossi (EFD). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, až do Lisabonské smlouvy nebyla Evropská unie otevřená požadavkům občanů, částečně proto, že dva z jejích hlavních orgánů – Komise a Rada – jsou jmenovány a ne voleny jako Parlament, a také proto, že pro účast veřejnosti neexistovalo žádné ustanovení.

Se vstupem nové smlouvy v platnost mohou evropští občané předkládat navrhované iniciativy shromážděním dostatečného počtu podpisů. Jsme tomuto nařízení celkem nakloněni, protože se oproti původnímu textu Komise zlepšilo. Řízení o přípustnosti návrhu se kombinuje s registračním řízením a následuje je sběr a ověřování podpisů.

Bohužel je zpráva nedostačující kvůli tomu, že chybí jakýkoli mechanismus pro ověření pravosti podpisů. To by mohlo vést k předkládání nepravých podpisů a tudíž ke snížení všeobecné demokratické hodnoty iniciativy.

  Andrew Henry William Brons (NI). - Paní předsedající, Evropská občanská iniciativa má mnoho tváří. Je to petice? Ano, ale ne petice svobodně sepsaná. Předkladateli se předem říká, o co může žádat, něco, co je v kompetenci Komise, a o co žádat nemůže, což je něco, co Komise pokládá za málo vážné nebo odporující takzvaným evropským hodnotám.

Je to referendum? Absolutně ne. Iniciativa byla nesprávně popsána jako příklad přímé demokracie. Avšak nebude tu žádné lidové hlasování, které se bude týkat všech občanů. I když se shromáždí milion podpisů, Komise se tím nebude muset zabývat.

Dokonce to ani nebude občanská iniciativa. Je nepravděpodobné, že by se obyčejní občané samostatně zorganizovali. Pouze pro mocné zájmy bude snadné zmobilizovat veřejné mínění. Nejspíše to bude něco jako demokratický kosmetický prostředek pro nedemokratickou instituci.

Znamená to, že se proti iniciativě postavíme? Ne. Jsem si jistý, že odpůrci, kterých se to týká, ji využijí, aby evropský projekt rozložili.

  Jarosław Leszek Wałęsa (PPE). – (PL) Paní předsedající, Evropská občanská iniciativa má být nástrojem, který umožní občanům se větší měrou podílet na životě Unie, a tím se má zase posílit zjevně narušená komunikace mezi Evropskou unií a občany. Jméno, adresa, národnost a podpis – plně souhlasím, že toto by mělo stačit jako záruka, že osoba, která se podepisuje, skutečně existuje a že se nepodepsala dvakrát. Vypuštění požadavku na identifikaci pomocí dokladu totožnosti – rozhodnutí, které bohužel nebylo přijato – by mohlo významně ovlivnit vytváření nástroje vstřícného vůči občanům.

V době, kdy ochrana osobních údajů obzvlášť vzbuzuje obavy, může sběr důvěrných osobních údajů, jako jsou identifikační čísla, mnoho občanů od podpisu iniciativy odradit. Úředníci, kteří prosazují povinnost předložit doklad totožnosti, tento problém zjevně nedocenili. Dát občanům Evropy možnost předkládat návrhy na novou legislativu ve společensky významné záležitosti je neocenitelnou součástí demokracie a já se cítím poctěn, že mohu být součástí procesu předání tohoto nástroje obyvatelům Evropy.

  Kriton Arsenis (S&D). – (EL) Paní předsedající, rád bych poblahopřál zpravodajům k jejich vynikající práci. Rozhodli jsme se začlenit právo občanů žádat legislativní iniciativy ze strany Komise do naší evropské ústavy, do Lisabonské smlouvy. Naši občané si to vzali k srdci a už zahájili první iniciativu tím, že shromáždili přes jeden milion podpisů. Záležitost, kterou si vybrali, je záležitostí, jež se skutečně týká nás všech, je to otázka, ve které Komise měla zahájit iniciativu i bez podpisů. Otevřeli otázku nezávislosti Evropského úřadu pro bezpečnost potravin vhledem k zájmům biotechnologických společností, otázku, kterou uznal komisař Dalli, a žádají moratorium na zemědělské plodiny, dokud nebudou zřízeny spolehlivé kontrolní mechanismy, které by odhalily dopad modifikovaných organismů na lidské zdraví, biolgickou rozmanitost a bezpečnost potravin. Apeluji na Komisi, aby tuto iniciativu přijala.

  Constance Le Grip (PPE). – (FR) Paní předsedající, také bych ráda poděkovala našim čtyřem zpravodajům, kteří odvedli vynikající práci a kteří do textu původně navrhovaného Komisí vnesli z Evropského parlamentu významnou přidanou hodnotu.

Občanská iniciativa, kterou se my ve skupině Evropské lidové strany (Křesťanští demokraté) chystáme s nadšením schválit, je významným krokem vpřed od Lisabonské smlouvy. Nedopusťme se chyby, tento nástroj může evropskou politickou krajinu skutečně změnit, pokud jej budeme používat s rozumem a odvahou. Umožní evropským občanům přímou účast na politické diskuzi v Evropě. Přispěje k vyburcování evropského veřejného mínění, zejména mínění evropských mužů a žen, kteří se scházejí, aby diskutovali, kteří zaujímají společná stanoviska a kteří se sjednocují nad vskutuku evropskými otázkami. Naše občany však nesmíme zklamat.

Naléhejme na členské státy, aby tam, kde je to nutné, postupovaly při přihlašování rychle, nedovolme, aby naši občané byli zklamáni, protože na tom závisí posílení evropské demokracie.

  Judith A. Merkies (S&D). - (NL) Paní předsedající, také já bych ráda poblahopřála všem, obzvláště našim občanům, a těším se na naši konstruktivní spolupráci.

Je určitě pravda, že musíme dbát zejména na udržení nízkého prahu, a to znamená všem umožnit účast na občanské iniciativě. Je tedy politováníhodné, že mladým lidem, mladším 18 let, byla tato možnost upřena, protože to jsou právě ti lidé, které si tolik přejeme do politiky zapojit.

Je také politováníhodné, že jsme nechali na členských státech, aby si rozhodly, zda budou zakládat iniciativy po internetu, či ne. Jistěže od nás nemůžete čekat, že v dnešní době budeme pracovat s papírem, kdy se internet ukázal být velmi účinným nástrojem pro organizování lidí, jak politicky, tak z hlediska jejich zájmů.

Co přesně očekáváme, že dosáhneme s občanskou iniciativou? Myslím si, že by Komise měla být schopna již ve velmi raném stádiu říci, zda určité návrhy, jako jsou ty, které zde byly předloženy, například návrh na zrušení Parlamentu, skutečně dají vzniknout občanské iniciativě nebo ne. Co s tím můžete udělat? Kdo tyto otázky rozpracuje a kdy můžeme čekat legislativní návrh?

My politikové žijeme ve skleníku. Lidé smějí nahlížet dovnitř a nyní budou moci také vstoupit a zapojit se. Těším se na konstruktivní spolupráci.

  Předsedající. - Upozorňuji ty z vás, kteří se chtěli přihlásit o slovo zvednutím ruky, že dalším řečníkům už nebudu moci dát slovo, ale připomínám, že podle jednacího řádu můžete předložit písemné prohlášení, které bude přílohou doslovného záznamu z rozpravy, takže pokud si přejete prohlášení předložit, vybízím vás, abyste tak učinili.

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. - Paní předsedající, nejprve bych rád poděkoval váženým poslancům tohoto Parlamentu za jejich obrovskou podporu tohoto nařízení. Rád bych jim také poděkoval za velmi pozitivní evropskou energii, která vyzařuje z této rozpravy v Parlamentu. Jak jsme dnes dopoledne viděli, letošní rok je pro Evropu poněkud náročný, ale myslím, že tato rozprava ukázala, že dnes je velmi dobrý den pro evropské občany a velmi dobrý den pro Evropu. Rád bych podtrhl, že Komise si přeje, aby tato důležitá iniciativa byla úspěšná, a my s ní budeme nakládat velmi konstruktivně.

Jako odpověď na některé otázky, které byly vzneseny, bych poslance rád ujistil, že organizátorům pomůžeme. Hodláme zřídit kontaktní místa a hodláme zřídit asistenční službu, prostřednictvím které budeme organizátorům radit, co je možné, co ne, jaká nařízení se připravují, jaké iniciativy se zakládají nebo jaké konkurenční či protichůdné návrhy jsme přijali od jiných organizačních výborů. Budeme se snažit být k občanským iniciativám co nejvstřícnější a uživatelsky přívětiví.

Obavy, které vyjádřila paní Corazza Bildtová a pan Casini, bereme velmi vážně. Proto budeme během celého procesu u tohoto nařízení trvat na důležitosti zachovat institucionální rovnováhu a zachovat výlučné právo na iniciativu v rukou Komise, protože Komise se zodpovídá všem občanům – nejen organizátorům iniciativy, ale také obecně evropským zájmům. Toto je něco, co musíme v tomto procesu také dál sledovat.

Pana Groota bych chtěl ujistit, že jakmile Evropská občanská iniciativa uspěje, budeme se řídit postupem stanoveným v nařízení. Organizátory budeme přijímat na příslušné úrovni – na úrovni komisaře nebo generálního ředitele – a pak budeme přítomni na nejvyšší možné úrovni na slyšeních uspořádaných Evropským parlamentem. Do tří měsíců uvedeme ve sdělení velmi konkrétní důvody pro to, zda chceme navázat legislativními návrhy, zda budeme potřebovat záležitost dále prostudovat nebo zda, pokud by iniciativa byla příliš kontroverzní, s následnými opatřeními pokračovat nebudeme.

Doufám, že tento nový nástroj bude znamenat lepší evropskou debatu v Evropě a více evropských námětů v hlavních městech jednotlivých národů. Doufám, že Evropská občanská iniciativa bude velmi úspěšným projektem a že se o tom přesvědčíme, až ji budeme poprvé přezkoumávat. Děkuji vám za podporu.

(Potlesk)

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Paní předsedající, vážení poslanci, dovolte mi říci několik slov po komisaři Šefčovičovi.

Jak ukázala rozprava, je to vzrušující téma. Některé otázky zůstávají nezodpovězeny, ne všechny obavy byly rozptýleny. Je to skutečný kompromis.

Přiveďme občanskou iniciativu k životu. Posuzujme nařízení z dlouhodobého hlediska, protože to nám evidentně umožní rozvíjet jeho mechanismus.

Znovu děkuji za vaši spolupráci. Přeji občanské iniciativě všechno nejlepší.

  Zita Gurmai, zpravodajka. - Pane předsedo, ráda bych svým kolegům poděkovala za všechny jejich připomínky. Jsem velmi ráda, že většina z nás je skutečnosti, že naše evropská demokracie získává nový rozměr, příznivě nakloněna.

Je naprosto přirozené a dá se očekávat, že se vyskytnou obavy, ale když poprvé zkoušíme něco úplně nového, nemůžeme odpovědět na všechny otázky a rozehnat všechny obavy předem. Jsem si však jistá, že nařízení, které dnes předkládáme, řeší mnohé z námitek, které jsme si během přípravy nařízení dokázali představit.

Z této nové podoby demokracie bychom neměli mít strach. Budeme hlasům evropských občanů naslouchat zřetelněji a neměli bychom se toho obávat. To je přeci jeden z dlouhodobých úkolů, nebo ne? Obávat bychom se měli jen toho, že EOI nebude využívána v duchu Smlouvy či k jejímu zamýšlenému účelu nebo vůbec.

Abychom toto riziko týkající se nařízení snížili, dělali jsme, co bylo v našich silách, za pomoci Sylvie Kaufmannové, která vytvořila první zprávu o EOI v Parlamentu. Také bych ráda poděkovala týmům Maroše Šefčoviče a Alaina Lamassoura i našim dalším kolegům. Ráda bych také poděkovala týmu, který pracuje pro maďarské předsednictví Evropské unie, za jeho spolupráci.

Chtěla bych zdůraznit, že realizace tohoto nařízení má zásadní význam, a proto bych nadcházejícímu maďarskému předsednictví ráda nabídla svou pomoc a spolupráci.

Jsem přesvědčena o tom, že hlasování, které za hodinu proběhne, kompromis dosažený mezi evropskými orgány podpoří. Je to jediný způsob, jak můžeme dát evropským občanům pěkný vánoční dárek: solidní nařízení o Evropské občanské iniciativě. Nenechávejme je už déle čekat.

Mnohokrát děkuji za pozornost a ráda bych popřála vám i všem občanům zde, kteří byli toho svědkem, veselé Vánoce a šťastný nový rok.

  Alain Lamassoure, zpravodaj. - Paní předsedající, jsem rád, že vám v tomto okamžiku, kdy všechno již bylo řečeno, mohu přenechat v této záležitosti, kterou znáte stejně dobře jako já, poslední slovo.

  Předsedající. - Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat za chvíli.

Písemná prohlášení (článek 149 jednacího řádu)

  Elena Băsescu (PPE), písemně. – (RO) Ráda bych autorům zprávy poblahopřála k výsledku hlasování dosaženému ve výboru. Občanská iniciativa má velkou symbolickou hodnotu a poskytuje jeden z nejúčinnějších způsobů posílení demokracie v EU. Pro občany musí nový nástroj být snadno použitelný, přístupný a důvěryhodný. Měla bych se zmínit o tom, že během jednání s Radou se Rumunsku podařilo dosáhnout rovnováhy mezi dostupností iniciativy a ustanoveními, která brání jejímu zneužití. Domnívám se, že poslední pozměňovací návrhy obsahují rychlejší ‘přípustnost’ pro kontrolu návrhů, nižší hranici pro počet zúčastněných zemí a snazší proces podepisování peticí. Ráda bych zdůraznila, jak je důležité regulovat tento nástroj po celé Evropě. Musíme hledat řešení, které podpoří účast široké veřejnosti. V této souvislosti hrají důležitou roli komunikační činnosti a informační kampaně.

  Dominique Baudis (PPE), písemně. – (FR) Občanská iniciativa konečně spatří světlo světa. Tato úžasná demokratická inovace položí základy novému evropskému občanství. Stane se nástrojem, který evropské veřejnosti umožní přímo vyjadřovat své zájmy týkající se témat, která mohou být pro naši společnou budoucnost klíčová. Prostor pro intervence je stejně důležitý jako rozšířený mandát Unie. Evropský parlament podporuje jeho rychlé, účinné zavedení. Tato iniciativa byla zavedena Lisabonskou smlouvou a stále je na evropských orgánech, aby dospěly k dohodě o praktických opatřeních. Podmínky pro uspořádání iniciativy, které podle Parlamentu mají být flexibilní (jeden milion lidí alespoň ze čtvrtiny členských států, což se dnes rovná sedmi zemím), poskytnou zúčastněným občanům vše, co budou potřebovat, aby mohli požádat Komisi o navržení nového legislativního textu. To bude možné příští rok.

  Piotr Borys (PPE), písemně. – (PL) S Lisabonskou smlouvou jsme osobám s bydlištěm v EU udělili státní příslušnost. Dalším krokem je, abychom občanům EU dali občanskou iniciativu. Je to vzácný okamžik, když legislativní nebo výkonný orgán přenese část svých pravomocí na občany. To ukazuje na velkou vyspělost. Je to naše odpověď na demokratický deficit.

Naše práce se neopírá jen o zastupitelskou demokracii – opírá se i o demokracii participativní. Politika dřívějšího vývoje a konzultace s občany v procesu rozhodování ne vždy naplnily očekávání občanů Evropské unie. Občanská iniciativa, která je výsledkem obtížného kompromisu, zaprvé zaručila úplnou transparentnost. Zadruhé jsme celý systém zjednodušili. Také jsme zavedli inovaci ve formě možnosti předložit prohlášení o podpoře prostřednictvím internetu. Hlavní úsilí o prosazení občanské iniciativy na nás teprve teď čeká, a toho se bude muset ujmout Komise, Parlament i členské státy. Měli bychom také zvážit, zda může být otevřenost občanské iniciativě ohrožena demagogickými nebo populistickými návrhy. Nemyslím si, že k tomu dojde. Každá iniciativa předložená občany s sebou nevyhnutelně nese zvýšenou odpovědnost na straně Komise a Parlamentu.

  Zuzana Brzobohatá (S&D), písemně. – (CS) Lisabonská smlouva zakotvila nový institut evropské občanské iniciativy, která doposud v rozhodovacím procesu Evropské unie chyběla. Osobně vítám tuto novou možnost, která odráží časté kritiky fungování EU spočívající v demokratickém deficitu rozhodování. Tento nový nástroj přinese možnost občanům EU se přímo obracet na Komisi, aby předložila legislativní návrh na řešení určitého problému, čímž se prohlubuje sounáležitost občanů s institucemi EU, neboť se tímto smazává právě často kritizovaný demokratický deficit rozhodovacích procesů, a vtahuje občany do přímého rozhodování. Podle mého názoru evropská občanská iniciativa přibližuje evropské instituce blíže občanům a vlastně tak naplňuje princip subsidiarity jako základního principu rozhodovacích mechanismů Evropské unie. Ráda bych také zmínila část stanoviska Výboru regionů, které upozorňuje na zájem o institut občanské iniciativy u místních a regionálních orgánů, které by se mohly do procesu zapojit jako organizátoři či podporovatelé, neboť jsou nejblíže občanům Evropské unie. I toto je jeden z mnoha důvodů, proč podporuji zavedení evropské občanské iniciativy.

  Jim Higgins (PPE), písemně. – Nemohl jsem se dočkat, až bude tento silný nástroj přinášet evropským občanům užitek, a jsem rád, že rok poté, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, jsem svědkem dokončení tohoto legislativního procesu. Občanská iniciativa je jednou z největších inovací Lisabonské smlouvy. Poskytuje evropským občanům nové právo, které znamená, že jeden milion občanů může žádat Evropskou komisi, aby navrhla nový zákon EU, čímž Evropu přibližuje občanům. Občanská iniciativa je cenným nástrojem, pomocí kterého mohou občané prostřednictvím spolupráce dosáhnout ctižádostivých výsledků – to je podstatou evropského projektu. Tato iniciativa zajistí, aby instituce i nadále pracovaly na záležitostech, které jsou srdci jejich občanů nejbližší, a přitom bude podporovat přeshraniční diskusi o evropských tématech. Na tom se už pracuje. Komise každé tři roky předloží zprávu o uskutečňování této iniciativy.

  Martin Kastler (PPE), písemně. – (DE) Dnešní hlasování o Evropské občanské iniciativě je milníkem na cestě k větší demokracii v Evropě. Kompromis vítám a podpořím jej, protože zpráva, kterou vytvořili pan Lamassoure a paní Gurmaiová je první krok správným směrem. Dámy a pánové, skutečnosti, že občané budou mít více příležitostí vyjádřit svou vůli, se nesmíme obávat. Musíme dát občanům Evropy více práv spolurozhodovat, a nejen ve volbách do Evropského parlamentu jednou za pět let. To vyžaduje odvahu, vytrvalost a sílu. Odvahu stále znovu vstupovat do dialogu. Vytrvalost, protože rozhodnutí nemusejí být nutně přijímána rychleji, a sílu, protože naše zastupitelská demokracie podle mého názoru konečně obsahuje více participativních prvků. Naším cílem musí být rozšíření dialogu v Evropě mezi občany a politiky. Jsem potěšen, že s občanskou iniciativou dnes budeme o krok blíže Evropě občanů. Jsem přesvědčen, že jednoho dne budeme my Evropané přijímat společná evropská rozhodnutí formou rozhodování občanů.

  Tunne Kelam (PPE), písemně. – Jak přiblížit Evropu občanům a jak přiblížit občany Evropě, to je jednou z nejdiskutovanějších otázek pravděpodobně od počátku Evropského společenství. Konvent o budoucnosti Evropy vypracoval základ současné Lisabonské smlouvy a také položil základ mechanismu občanské iniciativy. Tu máme nyní na stole v konkrétní podobě a ve velmi blízké budoucnosti budou mít všichni občané EU možnost upozornit na otázky, které jsou pro ně důležité, ty, kteří mají v Evropě rozhodovací pravomoc. Tato iniciativa je jedním z nejsilnějších opatření na sjednocení občanů Evropy – iniciativa, která vyžaduje společné úsilí, spolupráci, koordinaci a vůli společně pracovat na dosažení společného evropského cíle. Na každém hlasu ve společnosti záleží, ale jen jednotným hlasem lze něco změnit. Apeluji na Komisi a členské státy, aby tuto iniciativu podporovaly a umožnily, aby byla snadno dostupná všem. Obzvláště vítám návrh na společná slyšení s Komisí a Parlamentem. Je nanejvýš důležité, aby se přímo volený Evropský parlament zájmy a záležitostmi občanů podrobně zabýval a sledoval je.

  Ádám Kósa (PPE), písemně. – (HU) Je velmi důležité, aby občané mohli co nejdříve zahájit iniciativu v souvislosti se záležitostmi, které jejich život nejvíce ovlivňují, daným způsobem a náležitou formou. Jak je známo, jsem předsedou jedné z nejdéle existujících sdružení pro osoby s postižením v Maďarsku, přes sto let staré maďarské Asociace neslyšících a nedoslýchavých. Na základě zkušeností, které jsem tam během své činnosti získal, se odvažuji už v tomto okamžiku říci, že práce pana Lamassoura a paní Gurmaiové bude mít konkrétní výsledky ve formě občanských iniciativ. S mimořádnou lítostí poukazuji na to, že iniciativa ‘million4disability’, která byla zahájena v roce 2007 skupinou 80 milionů lidí s postižením žijících v Evropské unii a která předložila 1,35 milionů autentických podpisů, zůstala neúspěšná. Takováto iniciativa by nyní měla odezvu i výsledky a já děkuji všem za jejich práci v této věci.

  Sirpa Pietikäinen (PPE), písemně. – (FI) Občanská iniciativa je vítaným obohacením aktivního občanství. Kromě toho, že bude skutečnou právní iniciativou, bude mít důležitou roli při podněcování politické debaty.

Rámec občanské iniciativy však ještě není jednoznačný. Evropská občanská iniciativa by měla být způsobem, jak usilovat o pozměňovací návrhy smluv o Evropské unii. Podle Lisabonské smlouvy má dokonce Komise pravomoc předkládat v této záležitosti návrhy. Proto by občanská iniciativa měla mít také schopnost iniciativy formulovat. Iniciativy bychom mohli spatřit například v oblasti sociálních věcí, ospravedlnění by snad mohlo být součástí Listiny základních práv Evropské unie. Diskuze o nutnosti změny smluv by tedy neměla skončit příliš zúženým výkladem občanské iniciativy: musí být flexibilnější a brát v úvahu veřejné stanovisko.

  Cristian Dan Preda (PPE), písemně. – (RO) Zavedení Evropské občanské iniciativy dokazuje, že přiblížení Evropské unie jejím občanům, což bylo jedním z hlavních cílů procesu přehodnocování smluv, jehož výsledkem bylo schválení Lisabonské smlouvy, je něčím víc než jen pouhým abstraktním pojmem. Evropská občanská iniciativa významně přispěje k tomu, aby se evropský politický systém stal demokratičtější, neboť vytváří přímé spojení mezi občany členských států a institucemi EU. Text parlamentu splňuje úkol poskytnout občanům jednoduchý, snadno dostupný nástroj, příležitost shromažďovat podpisy prostřednictvím internetu prokazuje schopnost přizpůsobit se realitě moderní společnosti. Iniciativa nabídne politickým stranám Evropy příležitost změnit se ze struktur, které sjednocují národní strany, v organizace, které mobilizují vůli občanů ve společných projektech. Avšak dopad Evropské občanské iniciativy je nutno měřit nejen v evropském, ale také v národním měřítku. Skutečnost, že od nynějška bude přinejmenším 24 750 rumunských občanů schopno spojit síly s dalšími občany minimálně ze čtvrtiny členských států, aby mohlo takové iniciativy navrhnout, nelze oddělit od další skutečnosti, kterou je to, že podle rumunské ústavy se požaduje, aby legislativní návrh na iniciativu v přísně národním měřítku předložilo minimálně 100 000 rumunských občanů.

  Algirdas Saudargas (PPE), písemně. – (LT) Mám velkou radost, že sotva rok poté, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, bylo ve věci nařízení o občanské iniciativě dosaženo dohody. Toto nařízení je velkým úspěchem, který posílí principy demokracie v Evropské unii. Právo zahájit legislativní proces, které bylo poskytnuto milionu občanů, povzbudí zájem o politiku EU a účast v ní. Je velmi důležité, že se Parlamentu podařilo zjednodušit postupy pro předkládání a zřizování iniciativ. Iniciativa bude úspěšná jen tehdy, bude-li snadno uskutečnitelná a přístupná všem. Musí být jasná a srozumitelná a občané musejí mít možnost se jí účastnit a musí to chtít. Na druhé straně je také nutné zajistit transparentnost v organizaci a financování této iniciativy a iniciativa musí stále být vyjádřením samotných občanů spíše než politických či jiných skupin. Věřím, že konečné znění nařízení, o kterém dnes budeme hlasovat, napomůže zajištění této rovnováhy. Jedním z cílů Lisabonské smlouvy je přiblížit občany Evropě a občanská iniciativa nám toho pomůže dosáhnout tím, že tuto novou jedinečnou formu účasti občanů v politice vytvoří.

  Olga Sehnalová (S&D), písemně. – (CS) Nastavení podmínek pro fungování občanské iniciativy prošlo složitým procesem vyjednávání kompromisů a mnoha debatami jak na půdě Evropského parlamentu, tak s Komisí a Radou. Zapojen byl i neziskový sektor. V průběhu debat se vykrystalizovaly okruhy problémů, jako je zachování evropského rozměru iniciativy, transparentnost, způsob sběru podpisů a další procedurální otázky. Za nejdůležitější však považuji obecný přístup k občanské iniciativě. Máme-li k dispozici tento nový prvek, nesmíme se ho bát uvést do praxe a zavírat dveře otevřené debatě. Ano, budou tu i populistická a ožehavá témata, proto bude velmi důležitý proces registrace iniciativy před zahájením sběru podpisů, který bude posuzovat i soulad návrhů se základními hodnotami Evropské unie. Jako stínová zpravodajka Výboru pro kulturu a vzdělávání přijatý kompromis vítám, zejména pak snížení minimálního počtu zemí pro registraci iniciativy na jednu čtvrtinu i to, že Evropský parlament bude mít aktivní roli ve veřejném slyšení úspěšných iniciativ. Jsem samozřejmě toho názoru, že i volení zástupci by měli mít možnost se plnohodnotně podílet na jejich organizaci. Pevně věřím, že se evropská občanská iniciativa stane do budoucna projevem evropské občanské odpovědnosti.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Jerzy BUZEK
Předseda

7. Hlasování

  Předseda. – Dalším bodem je hlasování.

(Výsledky a další podrobné informace:viz zápis)

  Jean-Pierre Audy (PPE). – (FR) Pane předsedo, chtěl bych vystoupit na základě článků 146 a 148 jednacího řádu k tématu mnohojazyčnosti a zhoršení situace v oblasti mnohojazyčnosti v Evropském parlamentu.

Poukazuji na skutečnost, že usnesení o pracovním programu Evropské komise a pozměňovací návrhy 19 až 28 nebyly v 12:40 stále ještě přeloženy do francouzštiny, abych vás tím upozornil na nepřijatelné zhoršení situace v oblasti mnohojazyčnosti v Evropském parlamentu.

(Potlesk)

  Předseda. – Děkuji vám. Budeme to mít v budoucnu na paměti a na tyto otázky se zaměříme. To je věc, která je velmi důležitá.

7.1. Využití nástroje pružnosti pro program celoživotního učení, pro program pro konkurenceschopnost a inovace a pro Palestinu (A7-0367/2010, Reimer Böge) (hlasování)

7.2. Návrh souhrnného rozpočtu Evropské unie pro rozpočtový rok 2011 ve znění pozměněném Radou (hlasování)

– Před hlasováním o pozměňovacím návrhu 13:

  Martin Schulz (S&D). – (DE) Pane předsedo, chtěl bych jménem naší skupiny podat následné vysvětlení k pozměňovacímu návrhu 13. Jedná se o změnu, kterou jménem naší skupiny předložil Rozpočtovému výboru můj kolega pan Färm. Tento pozměňovací návrh jsme již znovu nepředložili, ale se 40 podpisy ho předložila skupina Zelených/Evropské svobodné aliance. O tomto pozměňovacím návrhu se zdržíme hlasování. Nicméně jsem v tomto ohledu dospěl se Zelenými ke shodě a zastáváme úplně stejný názor. Jak jsme již řekli, jako skupina žádné nové pozměňovací návrhy nepředložíme, zdržujeme se hlasování. Chtěl bych však výslovně zdůraznit, že tento bod, tj. daň z finančních transakcí, podporujeme a doufáme, že poslanci na druhé straně sálu nás v příštích dnech při hlasování podpoří.

7.3. Postoj Parlamentu k novému návrhu rozpočtu na rok 2011 ve znění pozměněném Radou (A7-0369/2010, Sidonia Elżbieta Jędrzejewska a Helga Trüpel) (hlasování)

– Před hlasováním:

  Sidonia Elżbieta Jędrzejewska (PPE). – (PL) Pane předsedo, domnívám se, že poslancům by se mělo dostat vysvětlení. Hlasujeme o návrhu, který nám předložila Rada, a to bez jakýchkoli změn, neboť tento návrh je přesně stejný jako postoj, který minulý týden přijal Rozpočtový výbor. To je v souladu s tím, co jsme vyjednali během velmi dlouhých jednání, která trvala 10 měsíců.

Ráda bych využila této příležitosti a poděkovala především odborným zpravodajům z výborů Evropského parlamentu. Děkuji vám za vaši trvalou důvěru a podporu. Děkuji vám, že jste nám dnes umožnili přijmout rozpočet na rok 2011, takže hned od začátku ledna příštího roku bude možno jej účinně uplatňovat.

– Po hlasování:

  Olivier Chastel, úřadující předseda. − (FR) Pane předsedo, vážení kolegové, Parlament tedy schválil postoj Rady k návrhu rozpočtu na rok 2011 beze změn. Je jasné, že jako zástupce Rady nemohu nemít radost z naší společné dohody o rozpočtu na rok 2011.

(Potlesk)

  Předseda. – Poslechněte si prosím toto prohlášení. Je to důležité. Poprvé v historii jsme použili postup stanovený Lisabonskou smlouvou. Loni jsme použili zjednodušený postup. Bylo to poprvé, kdy jsme v plném rozsahu dodrželi postup uvedený v Lisabonské smlouvě. Proto bych chtěl učinit následující prohlášení. Evropský parlament přijal postoj Rady ze dne 10. prosince 2010 k návrhu souhrnného rozpočtu, který předložila Komise dne 26. listopadu. Rozpočtový proces byl dokončen v souladu s článkem 314 Smlouvy o fungování Evropské unie. V souladu s tímto článkem a bodem 4 písm. a) tohoto článku prohlašuji, že rozpočet na rok 2011 byl s konečnou platností přijat a já nyní tento dokument oficiálně podepíši.

Vážení kolegové, řeknu ještě několik slov na závěr. Chtěl bych poděkovat všem kolegům z dohodovacího výboru Evropského parlamentu, 27 členům, za jejich obtížnou práci a poblahopřát jim k úspěšnému výsledku, kterého nakonec dosáhli.

Chtěl bych požádat tři hlavní aktéry, aby se sem dostavili na fotografování, a sice Alaina Lamassoura, předsedu Rozpočtového výboru, a dvě zpravodajky, Sidonii Jędrzejewskou a Helgu Trüpelovou.

(Potlesk)

Dovolte mi, abych rovněž vyjádřil své poděkování předsednictví Rady, tedy belgickému předsednictví, za skvělou spolupráci a činnost, zejména předsedovi vlády Yvesu Letermemu a státnímu tajemníkovi Melchioru Watheletovi, kteří zde nyní nejsou přítomni. Vyvíjeli jste jménem belgického předsednictví velkou aktivitu.

Dovolte mi, abych také poděkoval předsedovi Komise Barrosovi, který není přítomen, a komisaři Lewandowskému za přípravu rozpočtu a za usnadnění dnešní dohody. Prosím pojďte sem na krátké fotografování.

(Potlesk)

8. Předání Sacharovovy ceny (slavnostní zasedání)

  Předseda. − Pane úřadující předsedo Chasteli, vysoká představitelko Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedkyně Komise paní Ashtonová, vážení hosté,

(PL) Cena Andreje Sacharova je symbolem Evropského parlamentu v boji za dodržování lidských práv v celém světě. Prázdné křeslo stojící uprostřed tohoto sálu svědčí o tom, jak moc je jí zapotřebí a jak velmi nutné je upozorňovat na případy lidí bojujících za svobodu slova. Napsal jsem kubánskému prezidentovi a požádal ho, aby umožnil panu Fariñasovi přijet do Štrasburku, ale bohužel to nevedlo k požadovanému výsledku. V pátek v Oslu zůstala také prázdná židle vyhrazená pro vězněného čínského disidenta a nositele Nobelovy ceny míru Liou Siao-poa. Už dříve nemohli při této příležitosti osobně převzít cenu ani další laureáti Sacharovovy ceny – Chu Ťia z Číny a tzv. Dámy v bílém z Kuby. Oleg Orlov, kterému byla loni udělena Sacharovova cena za ruské sdružení Memoriál, tu dnes s námi také není, ačkoliv byl na slavnostní předání pozván.

Dámy a pánové, Guillermo Fariñas získal cenu za svůj boj za obnovení svobody slova na Kubě. Celá léta aktivně vystupoval proti cenzuře, riskoval život a zdraví a 23krát držel protestní hladovku. Strávil 11 let ve vězení. Nedávná protestní hladovka ho málem stála život, ale právě tehdy na Kubě začalo propouštění členů opozice a vězňů svědomí z vězení. Velké zásluhy zde patří katolické církvi. Stejně jako tomu bylo kdysi v naší zemi, církev plní pro obyvatele Kuby úlohu institucí občanské společnosti. Bohužel 11 osob stále ještě zůstává ve vězení a mezi nimi jsou i manželé některých z Dam v bílém. Tady a teď, jménem nás všech, vyzývám k jejich okamžitému propuštění.

(Hlasitý a dlouhotrvající potlesk)

Cituji z usnesení přijatého v březnu, ve kterém vyzýváme vysokou představitelku pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedkyni Komise a komisařku pro mezinárodní spolupráci k okamžitému zahájení a zajištění dialogu s kubánskou občanskou společností a s těmi, kdo na Kubě podporují pokojnou politickou přeměnu. Dnes nás ještě čeká rozprava o zprávě paní Andrikienė o lidských právech ve světě v roce 2009 a o politice EU v této otázce. Budeme moci tedy zjistit, jaké jsou plány paní Ashtonové na posílení politiky Evropské unie v oblasti lidských práv.

Dámy a pánové, přestože jsou lidé jako Guillermo Fariñas pronásledováni a vězněni, jejich hlas nelze umlčet. Úlohou Evropského parlamentu a úlohou každého z nás je dát tomuto hlasu sílu. Je mi proto velkým potěšením oznámit vám, že za chvíli si vyslechneme sdělení, krátký projev, který pro nás zaznamenal letošní laureát Sacharovovy ceny Guillermo Fariñas. Právě v tuto chvíli mělo být toto ocenění předáno vítězi. Bohužel jsem nucen položit ocenění na prázdné místo, ale doufám, že mohu jménem nás všech popřát našemu laureátovi hodně zdraví a síly, úspěšný boj za svobodu a nakonec, aby v budoucnu mohl zavítat sem k nám do Evropského parlamentu a toto ocenění a cenu si osobně převzít. Děkuji vám.

(Hlasitý a dlouhotrvající potlesk)

  Guillermo Fariñas (PPE). – (ES) Sdělení Evropskému parlamentu: Santa Clara, 14. prosince 2010

Vážený pane předsedo Evropského parlamentu,

Vážení místopředsedové a vážené místopředsedkyně, vážení poslanci a vážné poslankyně tohoto mnohonárodního demokratického fóra,

Bohužel kvůli nedostatku tolerance, kterou na této naší těžce zkoušené planetě tak potřebujeme, s vámi dnes nemohu být jako zástupce vzdorujících obyvatel Kuby a těch Kubánců, kteří se již zbavili strachu z totalitního režimu, jehož útlak zakoušíme již ostudných 52 let a jehož poslední obětí se stal mučedník Orlando Zapata Tamayo.

Bohužel pro ty, kteří nám špatně vládnou v naší vlastní zemi, už samotná skutečnost, že nemohu svobodně opustit ostrov, kde jsem se narodil, a zase se na něj vrátit, zcela nezvratně dokazuje, že v autokratickém systému této země se bohužel vůbec nic nezměnilo.

Pro současné kubánské vládce jsme my, obyvatelé Kuby, jen otroci, z nichž jsem vzešel i já, unesení z Afriky a násilně přivlečení do Ameriky. K tomu abych mohl já nebo kterýkoli jiný obyčejný občan cestovat do zahraničí, potřebujeme průkaz zvaný Carta de Libertad (potvrzení o svobodě), který dříve potřebovali otroci, pouze s tím rozdílem, že dnes se tento průkaz nazývá Carta Blanca (bílá karta).

Pevně doufám, že se nenecháte ošálit klamným vábením neúprosného a krutého komunistického režimu, jehož jediným cílem je prostřednictvím předstíraného provádění zdánlivých hospodářských změn dosáhnout toho, aby Evropská unie a Evropský parlament zrušily společný postoj a umožnily režimu využívat půjčky a investice určené na pomoc zemím třetího světa na základě dohod z Cotonou.

Jistě jste už měli možnost sedět vedle bývalých politických vězňů a vězňů svědomí, které v poslední době propustil „zdivočelý komunistický režim“. Bylo by omylem domnívat se, že získali svobodu. Spolu se svými rodinami jsou vystaveni „psychologickému vyhnanství“, neboť osoby jim nejbližší byly vydírány neostalinistickou kubánskou vládou.

My, členové mírumilovné kubánské opozice, vyrovnaně a s rozvahou přistupujeme k materiálním těžkostem a duchovním překážkám, stejně jako k hrozbě ztráty svobody a dokonce i svého života, přičemž patříme k nejvíce znevýhodněné vrstvě obyvatelstva. Zde, na Kubě, trpíme všichni, ale nestěžujeme si, a proto věříme, že se můžeme spolehnout na vaši podporu.

Vážení poslanci a poslankyně Evropského parlamentu, žádám vás, abyste neustupovali požadavkům kubánské vládnoucí elity, dokud nebude splněno pět následujících podmínek:

Za prvé: propustit všechny politické vězně a vězně svědomí, aniž by byli vyhoštěni, a přijmout veřejný závazek, že již nikdy nebude docházet k věznění nenásilných politických odpůrců.

Za druhé: okamžitě ukončit násilí a hrozby ze strany přívrženců režimu z řad vojenských a polovojenských složek namířené vůči mírumilovným stoupencům opozice v zemi.

Za třetí: vyhlásit přezkoumání a zrušení všech kubánských zákonů, které jsou v rozporu se Všeobecnou deklarací lidských práv.

Za čtvrté: v každodenním životě usnadnit zakládání opozičních politických stran, umožnit fungování sdělovacích prostředků nezávisle na systému „státního socialismu“, umožnit existenci nezávislých odborů a jakýchkoli jiných nenásilných společenských sdružení.

Za páté: veřejně uznat, že všichni Kubánci žijící v diaspoře mají právo účastnit se kulturního, hospodářského, politického a společenského života na Kubě.

V tomto rozhodujícím historickém okamžiku mé země byste měli společně se všemi lidmi dobré vůle na celém světě pečlivě sledovat neustálé projevy společenské nespokojenosti a protesty vyvolané frustrací z arogantní moci vlády, která je schopna nařídit zabití mých spoluobčanů.

Doufám, že Bůh nedopustí, aby došlo ke zbytečné občanské válce mezi Kubánci v důsledku zaslepené neochoty uznat, že „státní socialismus“ jako politický model selhal a selhává všude, kde se ho snažili zavést. V zahraničním tisku to ostatně připustil sám historický vůdce nesprávně nazývané kubánské revoluce.

Staří kubánští vůdci při svém každodenním opovrhování těmi, jimž vládnou, nechtějí uznat, že by měli sloužit lidem a že ti, kteří skutečně slouží veřejnosti, dávají svým spoluobčanům možnost, aby je sesadili nebo potvrdili. Žádný vůdce by neměl usilovat o to, aby mu ti, kterým vládne, sloužili, jako je tomu na Kubě.

S našimi bratry a sestrami v boji, kteří sdílejí demokratické ideály, s těmi, kteří jsou stále ještě ve vězeních, s těmi, kdo mají zdánlivou svobodu v ulicích, a s těmi, kdo odešli do drsného exilu, budeme i nadále pokračovat ve svém nerovném a nenásilném boji proti kastrovským utlačovatelům a s boží pomocí v tomto boji zvítězíme bez prolití krve.

Ve společnosti svých přátel disidentů se snažím v sobě potlačit jakoukoli nenávist vůči svým politickým protivníkům. Pravdou je – a to z nás dělá lepší lidské bytosti, které dokážou změnit svou zemi –, že jsem se v tomto boji naučil řídit slovy prvního známého disidenta, Ježíše Krista, který řekl „milujte své nepřátele“.

Děkuji Evropskému parlamentu za to, že neopustil kubánský lid během více než půl století trvajícího boje za demokracii. Cenu Andreje Sacharova za svobodu myšlení pro rok 2010, která mi byla udělena, přijímám proto, že se cítím být malou součástí tohoto tvrdošíjného odporu, který je vlastní kubánskému lidu, k němuž hrdě náležím.

Jsem vám nesmírně vděčný, dámy a pánové a poslanci Evropského parlamentu, neboť vaše gesto je důkazem, že jste nezapomněli na utrpení, které prožíváme, a tímto gestem se tak světlo svobody k mé zemi hodně přiblížilo.

Dej Bůh, ať jsme na Kubě už brzy svědky usmíření mezi Jeho dětmi a země ať je požehnána demokracií.

Guillermo Fariñas Hernández

doktor psychologie

knihovník a nezávislý novinář, třikrát vězněný politický disident

(Potlesk)

PŘEDSEDAJÍCÍ: Stavros LAMBRINIDIS
Místopředseda

9. Hlasování (pokračování)

  Nicole Sinclaire (NI). - Pane předsedající, posílám upřímné pozdravy panu Fariñasovi a blahopřeji mu k ceně, a zároveň bych chtěl Parlamentu připomenout, že před rokem jsme zde měli zástupce ruského sdružení Memoriál, kteří si cenu zasloužili také. Od té doby byli dva z nich zatčeni, a přesto Rusko získalo pořadatelství prestižního fotbalového turnaje – Světového poháru – v roce 2018, a to v konkurenci s pěti státy EU.

Proč Evropský parlament nevyjádřil své znepokojení? Pokud má tato cena něco znamenat, musíte zakročit proti takovému porušování lidských práv.

9.1. Uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci: Noord Holland ICT/Nizozemsko (A7-0353/2010, Barbara Matera) (hlasování)

9.2. Rozhodné právo ve věcech rozvodu a rozluky (A7-0360/2010, Tadeusz Zwiefka) (hlasování)

- Po hlasování:

  Tadeusz Zwiefka, zpravodaj. – (PL) Pane předsedající, před několika měsíci Evropský parlament poprvé v historii Evropské unie udělil souhlas Radě k tomu, aby zavedla postup posílené spolupráce. To je neobyčejně významný krok, který poskytuje zcela nový základ pro spolupráci mezi skupinou členských států Evropské unie v situaci, kdy není možné dosáhnout souhlasu všech 27 členských států. Jedná se o velmi důležité rozhodnutí. Dnes jsme potvrdili, že tento postup funguje dobře.

Chtěl bych upřímně poděkovat Radě zejména za její postoj, který přijala v rámci spolupráce s Evropským parlamentem. Je to příklad dokonalé interinstitucionální spolupráce. Při přípravě tohoto usnesení Parlament působil pouze jako poradní orgán. Četnost zasedání a to, že Rada začlenila všechny návrhy předložené Evropským parlamentem a odhlasované Výborem pro právní záležitosti do konečného dokumentu, je výbornou předzvěstí dobrých vyhlídek, které má postup posílené spolupráce do budoucna. Děkuji také Radě za výraznou podporu našeho návrhu na provedení rychlého přezkumu nařízení Brusel IIa, což je předpokladem pro nalezení podrobného řešení například u takových otázek, jako je zavedení pravidla forum necessitatis, které členským státům umožní zachovat si jistotu, pokud jde o fungování jejich vnitrostátního právního řádu, a zároveň dát našim občanům naději, že si v budoucnu budou moci svobodně vybrat nejen příslušnou právní úpravu, ale také soud. Chtěl bych rovněž poděkovat svým stínovým zpravodajům z Výboru pro právní záležitosti a zpravodajům z výborů, kteří poskytli stanoviska.

9.3. Ratingové agentury (A7-0340/2010, Jean-Paul Gauzès) (hlasování)

- Před hlasováním o pozměňovacím návrhu 81:

  Jean-Paul Gauzès, zpravodaj. – (FR) Pane předsedající, jedná se zde o čistě technickou změnu, která zohledňuje termín, kdy vstoupí v platnost nařízení zřizující Evropský úřad pro cenné papíry a trhy, a skutečnost, že toto nařízení může vstoupit v platnost až později.

Měli bychom proto upravit jeden z bodů odůvodnění a jeden článek textu, o němž budeme hlasovat. V bodě odůvodnění 22 bychom měli odstranit druhou větu a v článku 2 navrhuji také odstranit druhou větu. Tento ústní pozměňovací návrh byl předmětem informací a dohody různých skupin, které podepsaly kompromisní návrh. Toto znění, o kterém dnes budeme hlasovat, doplňuje nařízení o ratingových agenturách a je součástí politiky Evropské unie zaměřené na lepší regulaci finančních služeb.

Rád bych využil této příležitosti a poděkoval komisaři Barnierovi a belgickému předsednictví za jejich velmi silnou angažovanost v této věci.

(Parlament souhlasil s přijetím ústního pozměňovacího návrhu)

9.4. Zrušení směrnic týkajících se metrologie (A7-0050/2010, Anja Weisgerber) (hlasování)

9.5. Občanská iniciativa (A7-0350/2010, Zita Gurmai/Alain Lamassoure) (hlasování)

9.6. Prezentace pracovního programu Komise pro rok 2011 (B7-0688/2010) (hlasování)

- Před hlasováním o pozměňovacím návrhu 7:

  Doris Pack (PPE). – (DE) Pane předsedající, chtěla bych, aby závěr tohoto pozměňovacího návrhu byl přeformulován. Vyznívá velmi negativně a chtěla bych, aby byl upraven takto:

Iniciativa „Mládež v akci“ podtrhuje význam výše uvedených programů.

(Parlament souhlasil s přijetím ústního pozměňovacího návrhu)

- Před hlasováním o pozměňovacím návrhu 14:

  József Szájer (PPE). - Pane předsedající, chci jen upozornit, že stahujeme pozměňovací návrh 14.

- Před hlasováním o pozměňovacím návrhu 16:

  Hannes Swoboda (S&D). – (DE) Pane předsedající, jedná se o Unii pro Středomoří. Víme, že v současné době celá věc ustrnula a chceme ji oživit. V textu to není vyjádřeno dostatečně zřetelně, proto bychom chtěli, aby bylo vloženo následující znění:

Současná patová situace ve věci Unie pro Středomoří.

(DE) Vím, že je zde rozpor. Bylo by zřejmě možné i jiné znění, ale my navrhujeme toto:

Současná patová situace ve věci Unie pro Středomoří.

(Parlament ústní pozměňovací návrh zamítl.)

9.7. Budoucnost strategického partnerství Afrika-EU před 3. summitem Afrika-EU (B7-0693/2010) (hlasování)

- Před hlasováním o odstavci 8:

  Michael Gahler (PPE). – (DE) Pane předsedající, jedná se pouze o správné pojmenování, o to, co je označováno. V textu by mělo stát Extractive Industries Transparency Initiative (Iniciativa pro transparentnost těžebního průmyslu). Toto bylo v textu špatně.

(Parlament souhlasil s přijetím ústního pozměňovacího návrhu)

- Po hlasování:

  Paul Rübig (PPE). – (DE) Pane předsedající, můžete nám prosím sdělit, kdo v sekretariátu odpovídá za zasedací pořádek a zda dotyčná osoba není náhodou přítomna v sále?

  Předsedající. − Bylo mi sděleno, že zasedací pořádek určují politické skupiny v plénu.

9.8. Základní práva v Evropské unii (2009) – účinné provádění po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost (A7-0344/2010, Kinga Gál) (hlasování)

9.9. Dopad reklamy na chování spotřebitelů (A7-0338/2010, Philippe Juvin) (hlasování)

9.10. Akční plán pro energetickou účinnost (A7-0331/2010, Bendt Bendtsen) (hlasování)

10. Vysvětlení hlasování

  Předsedající. − Vážení kolegové a kolegyně, máme mnoho vysvětlení hlasování, proto budeme muset přísně hlídat čas. Po uplynutí jedné minuty každého přeruším. Omlouvám se za to, ale tak to musí probíhat.

Ústní vysvětlení hlasování

Návrh souhrnného rozpočtu Evropské unie pro rozpočtový rok 2011 ve znění pozměněném Radou

  Ashley Fox (ECR). - Pane předsedající, chci vysvětlit, proč jsem hlasoval proti rozpočtu na rok 2011. Hlasoval jsem proti, neboť v době úsporných opatření by EU měla projevovat zdrženlivost. Své výdaje bychom měli omezovat, a ne je zvyšovat. Podle mého názoru bylo ostudné, že Komise původně navrhovala zvýšení o 6 % a že to Parlament podpořil.

Domnívám se, že můj předseda vlády, David Cameron, udělal dobře, že prosadil snížení této úrovně na 2,9 %, ale víme, že to byl kompromis. Není to kompromis, z něhož by se britští konzervativci nějak zvlášť radovali, a byl jsem hrdý na to, že jsem hlasoval proti unijní rozhazovačnosti.

  Sirpa Pietikäinen (PPE). - (FI) Pane předsedající, je důležité, že Parlament měl poprvé možnost schvalovat rozpočet. Myslím, že v následné rozpočtové politice by měl Parlament prostřednictvím jím zvolených postupů v první řadě zajistit zvýšení příspěvku EU, rozpočtovou podporu materiální účinnosti a politiky v oblasti změny klimatu, a tímto způsobem naplnit Strategii pro Evropu 2020 a dosáhnout zelenější ekonomiky.

  Syed Kamall (ECR). - Pane předsedající, tak jako můj kolega Fox i já sdílím obavy, stejně jako i mnoho britských konzervativců.

V době úsporných opatření, kdy se vlády napříč Evropskou unií – a vlastně vlády po celém světě – snaží utáhnout si opasek a držet výdaje na uzdě, jak se opovažujeme požadovat navýšení peněz daňových poplatníků? Nepochybně nastal čas utáhnout si opasky a jít příkladem. Neměli jsme žádat o navýšení, neměli jsme žádat ani o zmrazení, měli jsme požadovat snížení rozpočtu EU, aby daňoví poplatníci v celé Evropské unii mohli brát své politiky vážně a věděli, že chápeme úzkost, kterou v této době pociťují, a že s nimi tuto úzkost sdílíme, nikoli se tvářit jako vyvolená elita nedbající o lidi, kteří nás do jejích řad vynesli.

Zpráva: Sidonia Elżbieta Jędrzejewska, Helga Trüpel (A7-0369/2010)

  Peter Jahr (PPE). – (DE) Pane předsedající, právo sestavit rozpočet je základním právem parlamentu. Platí to i pro Evropský parlament. Odpovědnost, důvěra a partnerství jsou tři klíčové aspekty spolupráce mezi Parlamentem, Komisí a Radou. Průběh konzultací o rozpočtu pro rok 2011 nevzbuzoval v tomto směru důvěru. Vyzývám Komisi a především Radu, aby respektovaly práva Evropského parlamentu, protože jak jsem již řekl, právo sestavit rozpočet je základním právem tohoto orgánu.

  Daniel Hannan (ECR). - Pane předsedající, včera jsem se ptal sám sebe, zda jsem časovou smyčkou nepropadl do časoprostorového kontinua a neskončil v 70. letech dvacátého století. Dnes si říkám, zda to nejsou 70. léta osmnáctého století.

Dovolte, abych ocitoval postřeh, který vyslovil Thomas Jefferson o vládě ve Spojeném království. Řekl, že „při takové vzdálenosti a mimo dohled svých voličů“ mají vládci nutně sklon ke „korupci, loupení a plýtvání“. Je to vskutku dokonalý obraz toho, co se děje v rozpočtu EU, kde jsou neschválené účetní závěrky, špatné rozdělování finančních prostředků a neustále rostoucí čísla, i přes snahy 27 členských států krotit své výdaje. Toto se děje, když neexistuje žádná spojitost mezi daněmi, zastoupením a výdaji, když EU očekává pugety za utrácení peněz, ale už ne urážky za zvyšování výdajů.

Jediný způsob, jak se nám podaří uvést tato čísla opět do souladu s veřejným míněním, je vrátit rozpočtovou odpovědnost národním parlamentům, neboť ty se musí ospravedlňovat před svými voliči, kteří jsou zároveň jejich daňovými poplatníky.

Zpráva: Jean-Paul Gauzès (A7-0340/2010)

  Cristiana Muscardini (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, my podporujeme toto opatření a děkujeme zpravodaji, který byl velmi přesný.

Nicméně se domníváme, že tato zpráva by měla přinutit evropské orgány, aby i nadále sledovaly budoucí vývoj této nové disciplíny, protože v minulosti vznikaly bohužel až příliš často nejasné situace, které na úkor podniků a střadatelů negativně ovlivnily finanční systém.

Považujeme za velmi důležité zavést nový evropský systém pro agentury a dohled nad všemi orgány centrálních bank s cílem zajistit, aby ratingová hodnocení účinně reagovala na moderní finanční systém a byla prospěšná veřejnosti. Proto děkuji zpravodaji.

  Peter Jahr (PPE). – (DE) Pane předsedající, otázka zní: kdo kontroluje kontrolní orgány? Dokonce i fotbaloví rozhodčí musí projít prověrkou nebo schvalovacím procesem. Pokud to platí o fotbale, pak to jistě platí i pro finanční trhy. Proces hodnocení úvěrové spolehlivosti a zdravého stavu finančních produktů, bank a dokonce celých zemí byl ponechán na ratingových agenturách. Když však tyto agentury získají monopol a podaří se jim vyhnout se jakékoli formě dohledu, dostávají se tak do role jakéhosi boha a jsme svědky jejich uctívání. Tomu musíme zabránit. V Bibli stojí: „Nebudeš mít jiné bohy mimo mne.“ Tato zpráva se pokouší tuto situaci napravit zavedením dohledu nad ratingovými agenturami. Ve vhodnou dobu by si měl Parlament položit otázku, zda se tato opatření skutečně osvědčila.

Zpráva: Sidonia Elżbieta Jędrzejewska, Helga Trüpel (A7-0369/2010)

  Barbara Matera (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, dnešní hlasování o rozpočtu na rok 2011 potvrzuje uzavření nového postupu, který ač byl bolestný, projevil odpovědný a pevný postoj rozpočtových orgánů.

Přestože se jedná o kompromisní řešení zahrnující ústupky ze strany Parlamentu i ze strany Rady, zabránilo to zavedení systému dvanáctin, který by měl vážné důsledky pro financování programů Evropské unie.

Parlament je s dosaženými cíli spokojen. Dává však vinu těm, kdo nesou odpovědnost za neuzavření dohody o programu mezinárodního jaderného experimentálního reaktoru a programu flexibility. Evropská unie ztratila důvěryhodnost u svých mezinárodních partnerů a hrozí jí, že nebude schopná financovat své závazky a nebude ani schopná naplňovat nové oblasti činnosti vyplývající z Lisabonské smlouvy.

Od ledna 2011 musíme proto stanovit priority a zajistit jejich udržitelné financování v příštích letech.

Zpráva: Anja Weisgerber (A7-0050/2010)

  Mario Pirillo (S&D). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, nutnost modernizovat měřicí systémy a zároveň zlepšit regulaci nás přiměla ke zrušení evropských směrnic o metrologii.

Jsem rovněž přesvědčen, že jde o první krok k zahájení zásadní a důkladnější reformy v této oblasti. Také není pochyb o tom, že se musíme dohodnout na dostatečném časovém rámci, aby členské státy měly možnost posoudit, jaký dopad bude mít zrušení těchto předpisů na jejich vlastní zákony, a provést veškeré potřebné úpravy.

A konečně, rozhodnutí zrušit různé směrnice dokonale naplňuje požadavek na větší zjednodušení, což je obzvlášť patrné ve všech odvětvích. Nicméně věříme, že léčba nebude horší než samotná nemoc.

Zpráva: Zita Gurmai, Alain Lamassoure (A7-0350/2010)

  Clemente Mastella (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, Lisabonská smlouva zavedla klíčovou inovaci v demokratickém fungování Evropské unie tím, že poskytla tento nový praktický nástroj umožňující zapojení občanů do evropské diskuze a integrace.

Evropská občanská iniciativa skutečně zavádí novou koncepci mezinárodní demokracie a dává Evropské unii novou podobu účastnické demokracie. Všichni naši občané se mohou se svými legislativními návrhy obracet přímo na Evropskou komisi.

Návrh Komise vítáme, neboť zapojení občanské společnosti a formulace politik při rozhodování posiluje demokratickou legitimitu našich orgánů a přibližuje Evropskou unii jejím občanům.

  Oriol Junqueras Vies (Verts/ALE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych v první řadě vyjádřit spokojenost nad schválením evropské občanské iniciativy, pro niž jsem byl stínovým zpravodajem za Výbor pro kulturu a vzdělávání, a zároveň si postesknout, že Parlament nehlasoval o dvou otázkách, které považuji za zásadní, a to o právu mladých lidí ve věku nad 16 let podepsat tuto iniciativu a hlasech obyvatel.

Víme, že tyto iniciativy nejsou zahrnuty v Lisabonské smlouvě, a to jsou některé z důvodů, proč se stavíme proti této smlouvě.

  Jens Rohde (ALDE). – (DA) Pane předsedající, dánská liberální strana dnes hlasovala ve prospěch občanské iniciativy, neboť tato iniciativa podporuje angažovanost občanů a více otevírá Evropskou unii. Parlament sepsal několik standardizovaných podmínek, které zpřístupní tuto občanskou iniciativu bez ohledu na příslušný členský stát a zajistí snadné použití tohoto nástroje. Občané však musí minimálně pocházet ze čtvrtiny členských států – počet obyvatel z každého členského státu musí být alespoň roven počtu poslanců Evropského parlamentu z tohoto členského státu vynásobenému koeficientem 750 a občané musí mít dostatečný věk, aby mohli volit v parlamentních volbách. Domníváme se, že tyto podmínky jsou důležité také k dosažení platnosti občanské iniciativy, která je nezbytná pro to, aby tato iniciativa byla vnímána jako závažný příspěvek k rozvoji demokracie.

  Hannu Takkula (ALDE). - (FI) Pane předsedající, chtěl bych říci pár slov o občanské iniciativě. Je pravda, že díky Lisabonské smlouvě jsme využili novou iniciativu, která povzbuzuje naše občany k účasti na demokracii. Když milion občanů podepíše petici, Komise se jí bude zabývat, ale to je všechno? Podle mého názoru jde o skvělou iniciativu, ale musíme přemýšlet, jak ji dál rozvíjet.

Předpokladem je, aby se naši občané podíleli na demokratickém procesu, a to zejména hlasováním ve volbách. To by byl způsob, jak pokročit v otázkách, které jsou pro občany důležité. Tato nová iniciativa pak může samozřejmě posílit aktivní občanství, ale na druhou stranu si uvědomuji, že by to mohlo vést k situaci, kdy Komise pouze reaguje na podněty a nic konkrétního z toho dál neplyne. V tom případě musíme znovu zvážit, jak bychom skutečně mohli motivovat občany k účasti na politickém rozhodování.

  Morten Løkkegaard (ALDE). – (DA) Pane předsedající, chtěl bych jen doplnit to, co již bylo řečeno v souvislosti s podporou dánské liberální strany, chci říci, jak zde již zaznělo, že se jedná o mimořádně důležitou iniciativu. Je to zároveň experiment, který – a po tom právě volám – musíme velice pozorně sledovat, a musíme zajistit, aby na tříleté období, které bylo pro tuto iniciativu nyní stanoveno, navázaly konkrétní kroky, a posoudit, zda se skutečně jedná o vlastní iniciativu občanů nebo – mohu-li to tak říci – zda jsou za tím jiné úmysly. Pro úspěch této iniciativy – a v její úspěch všichni doufáme – je důležité, aby se jí skutečně chopili občané. K tomu bych chtěl ještě dodat, že já osobně věřím, že se objeví nějaká perspektivní, konstruktivní a pozitivní témata, která v souvislosti s tímto projektem Evropské unie občany zajímají, a že to neskončí neustálým „ne“ strany, která si vždy osobuje právo na využití takových iniciativ.

  Sonia Alfano (ALDE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, velmi pečlivě jsem sledovala legislativní proces pro evropskou občanskou iniciativu a jsem ráda – zčásti na základě prohlášení Rady a Komise – že za rok budou zahájeny první petiční akce.

Jsem také hrdá na to, že mohu Evropskému parlamentu oznámit, že bezprostředně po schválení pobuřující směrnice o výzkumu prováděném na zvířatech vzniklo v Itálii široké hnutí občanů, sdružení a výborů organizované zdola. Toto hnutí nebude letos sedět se založenýma rukama, ale bude pracovat na přípravě návrhu pro Komisi, a to návrhu, který pro Evropskou unii požaduje moderní a civilizované zákony a jednoznačně odmítá testování na zvířatech – krutou a vědecky neefektivní praxi – zároveň důrazně podporuje alternativní metody.

Říci „ne“ vivisekci musí být cílem Evropské unie, protože je to přání jejích občanů.

  Ashley Fox (ECR). - Pane předsedající, domnívám se, že občanská iniciativa by mohla být prospěšná, protože občanům umožní, aby se obraceli přímo na Komisi, ale otázkou zůstává, jak bude Komise reagovat na návrhy, které se jí nelíbí.

Domnívám se, že můžeme očekávat celou řadu iniciativ požadujících, aby Komise dělala více, aby bylo více Evropy, a není pochyb o tom, že na takový požadavek bude Komise reagovat nadšeně.

Jak však zareaguje na návrhy, aby bylo méně Evropy, nebo třeba na to, aby Evropa dělala věci lépe nebo aby utrácela méně peněz, nebo třeba na prohlášení, že by nikdy neměly existovat evropské daně? Se zájmem očekávám, jak se Komise k těmto návrhům postaví. Bude k těmto návrhům přistupovat se vší vážností? Pokud bude reagovat pouze na návrhy, které se jí líbí, pak bude tato iniciativa zbytečná.

  Seán Kelly (PPE). – (GA) Pane předsedající, s radostí jsem hlasoval pro tyto návrhy a myslím, že oba zpravodajové odvedli velmi dobrou práci, a to nejen pro Evropskou unii, ale pro naše občany obecně.

Občanská iniciativa byla velmi důležitou součástí Lisabonské smlouvy schválené v Irsku více než před rokem, ale chvíli to vypadalo, že složitost a regulace celý proces zmaří. Díky práci zpravodajů se proces zjednodušil a obzvláště vítám myšlenku, aby iniciátorem tohoto procesu byl panel složený ze sedmi členů pocházejících ze sedmi různých zemí. Mám za to, že díky tomuto a dalším opatřením se budou řešit skutečné zájmy občanů a nebudou se řešit nezadatelná práva.

(GA) Chtěl bych zakončit jedním naším irským příslovím, které říká, že dobrý začátek je polovina úspěchu. A dobrý začátek tady je.

  Nicole Sinclaire (NI). - Pane předsedající, tohle je vlastně fingovaná demokracie, že? Je velká škoda, že jste nechtěli skutečně naslouchat občanům Evropy před prováděním Lisabonské smlouvy, která tuto iniciativu občanů přinesla.

Abych odpověděla panu Foxovi před malou chvílí: po první fázi může Komise usoudit, že se nejedná o užitečný námět. A v tom je ten problém, protože Komise nemá žádný závazný mandát. Jednoduše to vůbec nemusí brát na vědomí. Opět jsme svědky toho, jak Evropská unie nebere v úvahu přání občanů Evropy. Proboha, prosím naslouchejte lidem, protože oni toto nechtějí.

Návrhy usnesení RC-B7-0688/2010

  Jim Higgins (PPE). - Pane předsedající, vítám pracovní program Komise pro rok 2011, pro který jsem hlasoval.

Finanční krize je velká výzva a je nutno se jí postavit čelem. Přeji Komisi úspěch při plnění cílů, které si stanovila. Co se týče eura, je naprosto klíčové, z hlediska celistvosti a soudržnosti Evropské unie a z hlediska solidarity v rámci Evropské unie, abychom měli společnou měnu a ze všech sil se ji snažili chránit.

Pokud jde o zaměstnanost a hospodářství, vítám skutečnost, že v lednu 2011 přijme Komise svůj první výroční přehled o růstu. Tento výroční přehled o růstu poskytne analýzu hospodářské situace Unie včetně možných odchylek a systémového rizika. To je nezbytný předpoklad pro přeměnu Evropy v inteligentní a udržitelnou ekonomiku.

V neposlední řadě jsme Společenstvím 500 milionů lidí. V evropském ringu a na světové scéně musíme bojovat ve vyšší váhové kategorii. V následujícím roce přeji Komisi hodně úspěchů.

  Philip Claeys (NI). - (NL) Hlasoval jsem proti tomuto návrhu z mnoha důvodů, ale nejpodivnější odstavec je ten, v němž se uvádí, že podle tohoto Parlamentu by členské státy měly povinnost vynaložit 0,7 % svého hrubého národního příjmu na rozvojovou pomoc a Komise by měla zajistit dodržování této povinnosti.

Kromě otázky, zda má či nemá rozvojová pomoc nějaký smysl, to také představuje vážné porušení zásady subsidiarity. Další podivností je odstavec 52, kde je Komise vyzývána, aby takříkajíc využila dynamiky pro proces rozšiřování. Může mi někdo říci, jaké dynamiky? Máte tím na mysli neustálé provokace Turecka nebo masivní porušování lidských práv v této zemi, nemluvě o neustále rostoucí islamizaci?

Návrhy usnesení RC-B7-0693/2010

  Philip Claeys (NI). - (NL) V tomto usnesení je nepochybně pár dobrých věcí, například odsouzení prezidenta Mugabeho, zločince, který se zúčastnil summitu v Lisabonu, a odkaz na škodlivé důsledky odlivu mozků z afrického kontinentu.

Usnesení také správně zdůrazňuje klíčovou úlohu rozvoje zemědělských kapacit. Na druhou stranu se musíme opravdu zbavit oněch nesmyslně stanovených 0,7 %. Rozvojová pomoc ve výši 1 miliardy USD, která proudila do Afriky celých 60 let, vedla jen k tomu, že se tento kontinent stále hlouběji propadal do bídy. Namísto poskytování stále více pomoci musíme vynaložit svou energii kromě jiného na boj s nezákonným únikem kapitálu, což toto usnesení ostatně zdůraznilo.

A také na mě v žádném případě nezapůsobil odstavec o přistěhovalectví, a proto jsem nakonec hlasoval proti.

  Syed Kamall (ECR). - Pane předsedající, když se podíváme na špatnou situaci, v níž se nacházejí mnohé africké státy, my všichni v EU a v jednotlivých členských státech EU jim samozřejmě chceme pomoci vymanit se z chudoby, ale myslím si, že bychom měli se svou pomocí nakládat s větším rozmyslem. Dojde-li ke katastrofě, je zcela na místě, že krátkodobě hraje pomoc rozhodující úlohu, ale díváme-li se na vývoj z dlouhodobého hlediska, je přidělování pomoci někdy nesprávné.

Určitě není v pořádku, aby naši daňoví poplatníci v různých členských státech EU posílali peníze africkým vládám, které nespravují svou zemi řádným způsobem, a aby peníze neproudily k těm, kteří je nutně potřebují. Nejlepší způsob jak podpořit rozvoj je pomoci podnikatelům v chudších zemích, kteří vytvářejí bohatství ve vlastních obcích a své přátele a sousedy pomáhají z chudoby.

Pojďme otevřít své trhy, zaměřme svou pomoc na podporu obchodu a rozvoje, nikoli jen na finanční pomoc.

  Daniel Hannan (ECR). - Pane předsedající, spolu s řadou poslanců v tomto sále jsem se nedávno zúčastnil summitu Afrického národního kongresu v Kinshase, oficiálně druhé nejhorší zemi na světě. OSN sestavuje seznam zemí podle kvality života a za Demokratickou republikou Kongo je už jen Zimbabwe. Ale samozřejmě si Konžané na rozdíl od Zimbabwanů nemohou říkat, že situace by se zlepšila, jen kdyby došlo ke změně vlády. Mají své pluralitní volby, svou mezinárodně schválenou ústavu atd.

Demokratická republika Kongo zdůrazňuje a koncentruje africkou tragédii. Podle mého názoru můžeme poněkud razantněji než v sousedních zemích přičítat vinu tamní koloniální zkušenosti, aniž bychom si museli zopakovat celou tragédii Svobodného státu Kongo. Je tu samozřejmě prokletí přírodních zdrojů, které rozbíjí vazbu mezi daněmi a výdaji, a politika se tak proměňuje v boj o čest a bohatství. Především však je zde nesourodost, nedostatek národního cítění, nedostatek jazykové a účelné etnické jednoty. „Miluješ-li svou vlast, plať daně“, hlásá smutný nápis v Kinshase. Samozřejmě to nikdo nedělá.

Jsem si jist, že uhádnete, proč jsem se o tom zmiňoval. Předseda Evropské rady řekl, že vlastenectví vede k válce. Rád bych ho tedy zavedl na místo, kde na vlastenectví nenarazíte, aby viděl, k čemu to vede.

Návrhy usnesení RC-B7-0688/2010

  József Szájer (PPE). – (HU) Pane předsedající, všichni víme, že v důsledku finanční krize se v některých evropských zemích stává stále přitažlivějším státní pilíř důchodového systému, který nabízí větší míru zabezpečení. Mnohé země přezkoumávají své vlastní systémy a snaží se posílit státní důchodový systém. Přestože důchodový systém spadá v podstatě do oblasti působnosti jednotlivých států, pořád je důležité, jakým směrem se debaty o této problematice v Evropě ubírají. Vítám proto skutečnost, že bod 30 rozhodnutí o pracovním programu Komise, který byl nyní přijat s podporou tří největších skupin v rámci Evropského parlamentu, a to lidové, sociální a liberální, zdůrazňuje, že první, tedy státní pilíř důchodového systému je nutno posílit. Moje rodné Maďarsko učinilo včerejším přijetím rozhodnutí v tomto směru významný krok. Diskuse o důchodovém systému v rámci EU, pokud jde o Bílou a následně Zelenou knihu, musí v tomto duchu dál pokračovat a to je to, co Evropský parlament od Komise požaduje, a proto mi tento návrh udělal velkou radost.

Zpráva: Kinga Gál (A7-0344/2010)

  Clemente Mastella (PPE). - (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, nový institucionální rámec zavedený Lisabonskou smlouvu zdůrazňuje, že účinná ochrana a podpora lidských práv a základních svobod podporují v Evropské unii demokracii a právní stát.

Tuto zprávu jsem podpořil, protože jsem přesvědčen o tom, že Evropská unie nutně potřebuje novou vnitřní politiku v oblasti lidských práv, která je účinná a komplexní a zajišťuje účinné mechanismy odpovědnosti, a to na národní úrovni i evropské úrovni, s cílem řešit četné případy porušování lidských práv, kterých jsme denně svědky.

Chceme zdůraznit, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost zásadně změnil podobu práva Evropské unie. Listina základních práv má stejnou právní sílu jako Smlouvy a představuje nejmodernější kodifikaci základních práv, zároveň nabízí vyváženost mezi právy a solidaritou a zahrnuje občanská, politická, ekonomická a kulturní práva, stejně jako práva třetí generace.

  Antonello Antinoro (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, rozhodl jsem se hlasovat pro tuto zprávu, a to nejen proto, že to bylo rozhodnutí mé politické skupiny, ale také proto, že jsem bezvýhradně přesvědčen o tom, že tato zpráva má velký význam z institucionálního hlediska a je potřebná v době, kdy jsou vymezeny pravomoci Parlamentu, ale jejich organizace probíhá pomalu.

Pochopitelně jsme si přáli, aby první schvalování rozpočtu podle podmínek Lisabonské smlouvy bylo významnou událostí. Bylo tedy nutné vypracovat náš společný postoj, a zpravodaj se proto snažil nalézt kompromisní pozměňovací návrhy, a zabránit tak rozhodnutím, která jen oddálí konečné uplatňování Lisabonské smlouvy.

Děkuji proto paní Gálové za její práci a doufám, že tato zpráva povede k celkovému zlepšení činnosti evropských orgánů.

  Hannu Takkula (ALDE). - (FI) Pane předsedající, nejprve chci poblahopřát paní Gálové k této vynikající zprávě o situaci v oblasti základních práv v Evropské unii. Ale je to jen zpráva. Musíme si uvědomit, že v rámci Evropské unie nás čeká stále ještě hodně práce. Bohužel v praxi ne každý požívá základních práv, i když teoreticky se tvrdí, že tomu tak je. Máme například velké romské menšiny, jejichž základní práva nejsou v řadě ohledů naplňována.

Máme také problémy se svobodou projevu. Právě kvůli svobodě projevu jsme udělili Sacharovovu cenu kubánskému disidentovi, ale problémy jsou stále ještě i v Evropě. Ne všude mohou lidé mluvit svobodně a vyjadřovat svůj názor. Zde v Evropském parlamentu máme konkrétní příklad jednoho z kolegů, který se pohybuje obklopen bezpečnostní ochranou, protože se musí obávat o svou bezpečnost. Musíme hájit základní práva v Evropě a bojovat o to, aby každý v Evropské unii mohl svobodně vyjadřovat své názory.

  Sonia Alfano (ALDE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, je velmi dobře známo, že činnost italské vlády neustálé porušuje Listinu základních práv. Stačí si jen vzpomenout na dohodu mezi Itálií a Libyí, kde byly porušeny desítky článků Listiny, nebo na navrhovaný tzv. náhubkový zákon, který má umlčet tisk a právní systém.

Mluvíme o vládě podporované parlamentem zvoleným nedemokratickým způsobem, aniž by občané měli možnost vyjádřit svůj názor, o vládě, která včera přečkala hlasování o důvěře hlasy opozičních poslanců, kteří veřejně přiznali, že byli osloveni s příslibem, že za své hlasy budou moci znovu kandidovat v příštích volbách a dostanou peníze.

(Řečnice byla provokativně přerušena poslankyní)

Důkazy ukazují, že došlo ke korupci. Pro korupčníka pana Berlusconiho je to běžná věc, jak odhalují konečné rozsudky vynesené v případech Mondadori a Mills.

(Neříkejte mi, že Evropský parlament pouští dovnitř i pomluvače...)

Dne 9. prosince oslavil Evropský parlament Mezinárodní den proti korupci. Italský parlament včera zahájil svůj první den legalizace korupce poslanců.

  Předsedající. − Paní Ronzulliová, posaďte se a mlčte prosím. Toto se ve sněmovně Evropského parlamentu nehodí. Nemáte slovo a nemůžete tímto způsobem přerušovat jiné řečníky. Prosím, respektujte to. Paní Alfanová, prosím pokračujte. Dávám vám dalších 30 vteřin.

  Sonia Alfano (ALDE). - (IT) Pane předsedající, dne 9. prosince Evropský parlament oslavil Mezinárodní den boje proti korupci. Italský parlament včera zahájil svůj první den legalizace korupce poslanců parlamentu.

  Předsedající. − Paní Ronzulliová, to je naposledy, co vám to budu říkat. Pokud znovu vstanete a přerušíte zasedání, požádám vás, abyste opustila sál. Je to dost jasné? Už to prosím nedělejte.

  Sirpa Pietikäinen (PPE). - (FI) Pane předsedající, po přijetí Lisabonské smlouvy je jednou z klíčových nových oblastí zajišťujících blahobyt našich občanů Listina základních práv, která je nyní pro nás všechny závazná. V dalším kroku se různé orgány EU musí zaměřit na sledování a prosazování základních práv ve všech oblastech politiky Evropské unie a ve všech členských státech, a to způsobem, který je závazný a co nejúčinnější.

K dosažení tohoto cíle je důležité, aby se úsilí jednotlivců i různých orgánů zaměřilo na směrnici o rovném zacházení, která je v současné době pozastavena v Radě, a aby se v této otázce pokročilo, abychom tak v konečném důsledku získali právně závazný prostředek pro řešení případů diskriminace v členských státech.

Chtěla bych také říci, že zvlášť důležité je zabývat se případy do očí bijící diskriminace, stejně jako tiché diskriminace týkající se například starších osob.

  Philip Claeys (NI). - (NL) Pane předsedající, samozřejmě jsem hlasoval proti této politicky korektní zprávě. Jako vlámský nacionalista považuji za naprosto nepřijatelné, aby tento parlament automaticky přirovnával nacionalismus ke xenofobii a diskriminaci.

Přímo nebezpečný je návrh na doplnění řízení pro porušení práva proti členským státům postupem, který bude blokovat některá politická opatření do té doby, než Komise rozhodne, zda zahájit formální řízení pro porušení práva, či nikoli. V podstatě to znamená téměř dozor nad členskými státy a tato situace je nepřijatelná.

V budoucnu bude Evropská komise moci zablokovat jakoukoli účinnou politiku vyhošťování a daleko tím překročí svou pravomoc. Provádění těchto úkolů by mělo být ponecháno na jednotlivých členských státech, nikoli na Evropské komisi.

  Daniel Hannan (ECR). - Pane předsedající, v dodatku k románu 1984 George Orwell napsal kapitolu o „newspeaku“ a popisoval, jak lze znehodnotit a změnit jazyk, a tím změnit naše myšlení. Jako příklad uvedl slovo „free“ (svobodný, zbavený něčeho). Představoval si slovo „free“ používané v tzv. newspeaku jen ve významu. „this dog is free from lice“ (tento pes je zbaven vší), „this field is free from weeds“ (toto pole je zbavené plevele), takže pojem duchovní nebo politické svobody zmizel, protože neexistovala slova, která by to vyjadřovala. Bylo to zvláštně prorocké, protože více méně právě se to slovu „free“ přihodilo již za našeho života.

Dříve toto slovo znamenalo svobodu od státního nátlaku, tedy svobodu projevu, svobodu shromažďování, svobodu vyznání. Nyní to znamená „entitlement“ (nárok, oprávnění, právo na něco). Mám právo pracovat, mám právo využívat státní systém zdravotní péče atd. Tato zpráva o lidských právech se posunula od pojmu práv jako záruky osobní svobody k právu jako požadavku na všechny ostatní. Místo aby zaručovala právo na rovné zacházení, prosazuje právo na rozdílné zacházení. V Evropě není krize lidských práv, je to krize demokracie a tuto krizi nevyřešíme přesunem pravomoci z volených zástupců na nevolené právníky.

***

  Licia Ronzulli (PPE). – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, omlouvám se za svůj předchozí výstup, ale jako Italka nemohu některé postoje vystát. Jsem znechucena, protože paní Alfanová neustále využívá minuty vymezené na vysvětlení hlasování k tomu, aby vykládala lži a překrucovala to, co se v Itálii skutečně děje. Včerejší hlasování o důvěře v italském parlamentu proběhlo zvlášť o každém kandidátovi a za zcela demokratických podmínek. Vzdávám se proto svého vysvětlení hlasování a prohlašuji, že jsem hlasovala pro zprávu pana Juvina.

Zpráva: Philippe Juvin (A7-0338/2010)

  Mario Pirillo (S&D). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, také já jsem přesvědčen o tom, že reklama může hrát důležitou úlohu při stimulaci hospodářské soutěže a konkurenceschopnosti mezi podniky v zájmu rozšíření nabídky pro spotřebitele.

Evropa však musí v této oblasti provádět přísnější regulaci, jinak zde hrozí stále větší agresivita, zejména v důsledku využívání nových technologií. Stále častěji skutečně dochází k tomu, že spotřebitelé poskytují citlivé údaje, aniž si uvědomují důsledky, které z toho mohou plynout.

Proto vítám zprávu pana Juvina, a to zejména vzhledem k tomu, že se zaměřuje na ty nejzranitelnější osoby, například na děti, které nedokážou nezávisle posoudit obchodní nabídky předkládané stále agresivnějšími reklamami.

  Sirpa Pietikäinen (PPE). - (FI) Pane předsedo, reklama je pro spotřebitele často užitečným zdrojem informací a pomáhá jim při praktickém rozhodování. Toto odvětví zavedlo výborné postupy vlastní kontroly v rámci etických kodexů, které stanoví, jaký druh reklamy je přípustný a dobrý.

V posledních letech se však tato praxe vytrácí, neboť jsme svědky například využívání dětí a objevují se také reklamy zaměřené na děti. Proto jsem přesvědčena, že by Parlament měl v této věci zasáhnout a později využít tuto skvělou zprávu jako východisko k posouzení, zda je třeba směrnici revidovat a zpřísnit.

  Anna Maria Corazza Bildt (PPE). - Pane předsedající, reklama je klíčovou součástí dobře fungujícího vnitřního trhu a jejím cílem je podpořit hospodářskou soutěž a dát spotřebitelům možnost volby. Hlasovala jsem pro zprávu o reklamě. Nenavrhuje nové právní předpisy či pravidelnou reklamu, ani nekontroluje a neomezuje internet.

Zpráva přispívá k silnějšímu povědomí o nutnosti odpovědné reklamy v boji proti nekalým obchodním praktikám v oblasti reklamy a v zájmu respektování osobních údajů a soukromí spotřebitelů.

Vyzývám obchodnické kruhy, aby převzaly svůj díl odpovědnosti zahrnující vlastní kontrolu a dobrovolná opatření s cílem vyhnout se klamavé, skryté a vtíravé reklamě. Přimlouvám se zejména za to, aby terčem reklamy nebyly děti. Přestaňte používat Batmana, Spidermana a Bamse proti našim dětem.

Zpráva: Bendt Bendtsen (A7-0331/2010)

  Jim Higgins (PPE). – (GA) Pane předsedající, vítám Bendtsenovu zprávu, pro kterou jsem hlasoval. Musíme zdůraznit úspory energie jako způsob snižování poptávky po energii, a tudíž dosáhnout energetické účinnosti v celé Evropské unii. Často diskutujeme o obnovitelných zdrojích energie, ale je velmi snadné zapomenout na naši spotřebu elektřiny. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože je nesmírně důležitá. Chci poblahopřát zpravodaji.

  Jens Rohde (ALDE). - Pane předsedající, došlo zde k zajímavému agresivnímu výstupu ze strany naší italské kolegyně.

Minulý týden se hodně lidí vypravilo do dalekého Cancúnu, ale v boji proti změně klimatu velkého pokroku nedosáhli. Dnešním hlasováním o energetické účinnosti jsme skutečně udělali krok kupředu. Jak tato zpráva naprosto správně poukazuje, energetická účinnost je nejefektivnější a nejrychlejší způsob, jak snížit množství emisí CO2. Přesto však opatření přijímaná v členských státech ani zdaleka nestačí. Při našem současném úsilí splníme do roku 2020 pouze polovinu z cílových 20 %. V oblasti energetické účinnosti potřebujeme proto závazný cíl. Tato zpráva obsahuje mnoho řešení. Nyní je nutno je realizovat. Chtěl bych poděkovat panu Bendtsenovi a poblahopřát mu k jeho skvěle odvedené práci na této zprávě.

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE). - (LT) Pane předsedající, chtěla bych poblahopřát zpravodaji panu Bendtsenovi k této velmi důležité zprávě o revizi akčního plánu pro energetickou účinnost. Hlasovala jsem pro ni, neboť se domnívám, že je důležitá nejen z ekonomických důvodů, ale také s ohledem na konferenci v Cancúnu. Podařilo se nám tam dosáhnout určitého společného východiska, a tak nejdůležitější je, aby Evropská unie i nadále doma pokračovala ve snižování emisí CO2. Energetická účinnost je nejvhodnějším řešením. Členské státy musí mít pro tuto oblast účinné národní akční plány včetně finančních mechanismů. Je třeba uzavřít dohodu mezi členskými státy a Evropskou komisí o konkrétní pomoci. Rozhodnutí, jako jsou ta dnešní, by byla ku prospěchu všem Evropanům, neboť mluvíme o mnoha nezávislých oblastech – o dopravě, nových technologiích a účinnosti budov, o výrobní a přenosové infrastruktuře. Tento dokument je souborem opatření, zaměřených nejen na ochranu životního prostředí, ale také na podporu národních ekonomik.

  Hannu Takkula (ALDE). - (FI) Pane předsedo, také jsem hlasoval pro zprávu pana Bendtsena o energetické účinnosti. V Evropské unii nás k energetické účinnosti, úsporám energie a využití obnovitelných zdrojů energie zavazuje také program Evropa 2000. Musíme si však uvědomit, že když si sami sobě stanovíme takovéto cíle, musí se k nim zavázat všichni. To byl a je problém v celé Evropě, cíle jsou dobré, ale členské státy se nezavázaly k jejich plnění.

Samozřejmě se předpokládá, že když mluvíme o účinném využívání energie, netýká se to pouze Evropy, ale platí to v mnohem širším rozsahu. Je jasné, že v žádném případě nemůže být energetická účinnost a úspory překážkou hospodářské soutěži. Ale musíme být zároveň schopni konkurovat na světových trzích, a zajistit tak prosperitu a konkurenceschopnost v Evropě. Jak jsem již řekl, důležité je dodržovat závazky, které jsme přijali.

  Sonia Alfano (ALDE). – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, jsem přesvědčena, že Evropská unie nemůže ustoupit od úkolů v oblasti energetiky, které budou rozhodovat o osudu naší planety.

Musíme vyvrátit mýtus, že hospodářský rozvoj země je úzce spjat se zvýšenou spotřebou energie. Evropa musí být průkopníkem nového udržitelného hospodářského modelu založeného na menším a produktivnějším využívání zdrojů, včetně energie. Musíme proto oddělit hospodářský růst od závislosti na větším objemu energie prodávané průmyslu a veřejnosti, a naopak ho navázat na rozvoj energetických služeb, které vytvářejí pracovní místa a energetickou účinnost.

Z těchto důvodů se domnívám, že energetická účinnost představuje pro budoucnost EU prioritu, a to z hlediska hospodářství i z hlediska životního prostředí, a doufám, že Komise okamžitě podnikne potřebné kroky ke splnění závazných cílů, které dnes Parlament stanovil.

  Sirpa Pietikäinen (PPE). - (FI) Pane předsedající, hlasovala jsem pro závaznější a ambicióznější politiku v rámci tohoto akčního plánu energetické účinnosti a jsem velmi spokojena s konečným postojem Parlamentu v této záležitosti.

Změně klimatu hlavně nelze zabránit pouhým přijetím mezinárodních závazků nebo prohlášením, potřebujeme praktické řešení jak dosáhnout cílů snížení emisí. V tomto úsilí je zásadním a hlavním projektem zvýšení energetické účinnosti. K dosažení těchto cílů potřebujeme velmi širokou a komplexní politiku zaměřenou na zvýšení energetické účinnosti, politiku, která je závazná a v případě potřeby finančně motivovaná a která zahrnuje sankce. Tento akční plán je dobrým krokem tím směrem.

***

  Předsedající. − Pane Silvestrisi, tleskáte mi nebo žádáte o faktickou poznámku v průběhu vysvětlení hlasování? Je to velmi neobvyklé, ale prosím.

  Sergio Paolo Francesco Silvestris (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, vidíte, že tleskám a zároveň také využívám příležitosti, abych učinil faktickou poznámku.

Pane předsedající, máte také v úmyslu přijmout opatření proti poslancům, kteří díky vaší laskavosti využívají vymezený čas k urážení vlády své vlastní země?

Ve vaší přítomnosti jedna kolegyně právě urazila italskou vládu, která včera v hlasování získala důvěru italského parlamentu a má rovněž důvěru italské veřejnosti. Dotčené kolegyni se to možná nebude líbit, ale to je její problém a může to vyřešit se svými přáteli. Tato kolegyně zde využila svého času, aby urážela vládu své země, která je rovněž mou rodnou zemí, místo aby vysvětlila své hlasování.

Pane předsedající, rád bych se vás zeptal, zda máte v úmyslu tyto věci tolerovat navzdory jednacímu řádu, protože je-li tomu tak, budu se v budoucnu účastnit všech vysvětlení hlasování, abych hovořil ve prospěch vlády, která vede Itálii legitimně, se souhlasem země a jejího parlamentu.

  Předsedající. − Doufám, že oceňujete skutečnost, že jsem vám umožnil hovořit, i když to, s čím jste vystoupil, ve skutečnosti nebyla faktická poznámka. Mým úkolem není kontrolovat, co se poslanci rozhodnou říkat. Mým úkolem je zajistit, aby to říkali v době, kterou mají vymezenou, aby se vzájemně nepřerušovali, což někdy dělají poněkud neomaleným a hlasitým způsobem. Děkuji vám proto za připomínku. Budu trvat na tom, přinejmenším, dokud jsem předsedajícím, aby se k sobě poslanci chovali zdvořile, a pokusím se dodržovat čas, jak nejvíce budu moci. To, co poslanci říkají v sále, v demokratickém sále, jako je tento, je jejich věc, nikoli moje.

***

  Seán Kelly (PPE). – (GA) Pane předsedající, k tomuto tématu mám několik poznámek.

Myslím, že v boji proti změně klimatu byl až dosud téměř všechen důraz kladen na obnovitelné zdroje energie, které jsou samozřejmě velmi důležité. Ale v oblasti energetické účinnosti by mohlo být dosaženo ještě mnohem více, a proto tuto zprávu vítám.

Ještě mnohem více by bylo možno dosáhnout v oblasti budov, zejména pokud jde o samotnou tuto budovu, budovy v Bruselu a mnoho dalších veřejných budov. Je velmi důležité, abychom zvýšili jejich energetickou účinnost. Totéž platí pro mnoho druhů dopravy. Pro mnoho velkých nenasytných dieselových motorů. Výrobci by měli být vázáni k tomu, aby jejich výrobky byly energeticky účinnější.

Jednu skupinu však chci pochválit. Úžasnou práci u nás doma dělají školy v rámci projektů zelené vlajky. To je třeba uznat a podporovat, neboť působí na děti a jejich rodiče a vytvářejí kladný přístup.

Písemná vysvětlení hlasování

Zpráva: Reimer Böge (A7-0367/2010)

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Rozpočtová praxe Evropské unie se řídí některými zásadami včetně zásady konkrétního určení. To znamená, že částka přidělená na příslušnou politiku může být využita pouze na tuto politiku. Tato zásada spolu s dalšími zajišťuje řádné finanční řízení Evropské unie. Zároveň to však vede k určité nepružnosti v rozpočtu. V rámci ročního rozpočtu, a o to více ve víceletém finančním rámci, není možno dopředu předvídat veškeré výdaje, kterým bude Evropská unie čelit. A proto byl již před několika lety zaveden nástroj pružnosti. Tvoří jej finanční rezerva, jejíž výše je každoročně zahrnuta do rozpočtu. Umožňuje financování politik a projektů, jejichž náklady nebylo možno předem odhadnout. Zpráva mého kolegy pana Bögeho doporučuje, aby se prostřednictvím tohoto nástroje financoval program celoživotního vzdělávání, program pro konkurenceschopnost a inovace a pomoc pro Palestinu. Jelikož se jedná o tři oblasti, kde považuji činnost Evropské unie za prospěšnou, bez váhání jsem pro tento dokument hlasovala.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. − (LT) Souhlasím s rozhodnutím Evropského parlamentu poskytnout dodatečnou finanční pomoc na provádění programu celoživotního vzdělávání a programu pro konkurenceschopnost a inovace v roce 2011. Prováděním těchto programů by mohlo být dosaženo cíle stanoveného v lisabonské strategii, tedy proměny Evropské unie v celosvětově konkurenceschopnou ekonomiku založenou na znalostech, udržitelném hospodářském rozvoji a nových pracovních místech a usilující o lepší sociální soudržnost.

V zájmu zvýšení konkurenceschopnosti Evropské unie v celosvětovém měřítku je třeba věnovat zvláštní pozornost malým a středním podnikům a poskytnout jim potřebnou pomoc a finanční podporu. Kromě toho by investice do zelených inovací a rozvoje vědeckého výzkumu podpořily využívání obnovitelných zdrojů energie, což by umožnilo vznik nových udržitelných pracovních míst v různých odvětvích včetně energetiky, výroby a dopravy.

  Bastiaan Belder (EFD), písemně. − Bögeho zpráva o využití nástroje pružnosti nemůže počítat s mou podporou. Návrh Evropské komise postrádá dostatečné zdůvodnění, proč je toto dodatečné financování nezbytné. Kromě toho jsem k využití nástroje pružnosti obecně velmi kritický. Je zapotřebí snížit jiné rozpočtové položky a umožnit tak financování rozpočtových položek, u kterých vzniká důvodná potřeba dodatečného financování.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Nástroj pružnosti umožňuje financování výdajů na konkrétní účely, které nemohou být financovány v rozsahu maximálních povolených limitů z jedné či více kapitol víceletého finančního rámce. Proto je jeho použití v rámci rozpočtu na rok 2011 vázáno na financování programu celoživotního vzdělávání a programu pro konkurenceschopnost a inovace – v rámci strategie EU 2020 – a rovněž programu pomoci pro Palestinu, mírového procesu a Agentury OSN pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků na Blízkém východě (UNRWA). Vzhledem k důležitosti těchto programů mám v úmyslu návrh podpořit.

  Mario Mauro (PPE), písemně. − (IT) Parlament se musí bezesporu stavět pozitivně ke zprávě pana Bögeho o uvolnění prostředků z nástroje pružnosti pro financování programu celoživotního vzdělávání, programu pro konkurenceschopnost a inovace a pro Palestinu. Souhlasím s nutností vyčlenit dodatečné výdaje překračující strop kapitoly 1 a 4. Vzhledem k současné hospodářské situaci jsou tyto výdaje nezbytně nutné z různých hledisek, pro boj s krizí a také pro naši mezinárodní důvěryhodnost.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Je nepřijatelné, aby financování pomoci pro Palestinu, programů evropského vzdělávání a programů pro zvýšení konkurenceschopnosti a volné hospodářské soutěže bylo zahrnuto v jediném dokumentu. Je jasné, že jde o zlý úmysl. Kvůli tomuto spojení jsem nucen zdržet se hlasování. Znovu ovšem zdůrazňuji svou plnou podporu věci palestinského lidu.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Hlasoval jsem pro tuto zprávu s cílem zajistit uvolnění finančních prostředků z fondů EU v celkové výši přibližně 70 milionů EUR v položkách na závazky a v položkách na platby z Fondu solidarity Evropské unie pro přírodní katastrofy v Portugalsku, které požádalo o finanční prostředky vzhledem ke katastrofě způsobené sesuvy půdy a záplavami na ostrově Madeira, a také ve Francii, která podala žádost o pomoc po katastrofě způsobené bouří Cynthia. Myslím, že musíme tyto členské státy podpořit, aby mohly řešit a co nejvíce omezit následky těchto přírodních jevů. Fond solidarity EU byl vytvořen jako projev solidarity Evropské unie s obyvatelstvem regionů zpustošených katastrofami. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, neboť mám za to, že vyzývá k uvolnění finančních prostředků pro tento účel, a že je tedy zaměřena na konkrétní využití mechanismu, který máme k dispozici.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Částky uvedené v této zprávě jsou naprosto nerealistické. Kromě toho, že by současný finanční rámec musel stačit na pokrytí těchto cílů, pokud by došlo k nárůstu, počítalo se s podstatně nižšími částkami. Přizpůsobení finančního rámce návrhům obsaženým ve zprávě by pružnost Evropské unie nezvýšilo, naopak by ji omezilo. A to je důvod, proč jsem hlasoval proti této zprávě.

  Wojciech Michał Olejniczak (S&D), písemně. – (PL) Chtěl bych především vyjádřit své uspokojení nad skutečností, že Evropský parlament a Rada se dohodly na financování programu celoživotního vzdělávání a programu pro konkurenceschopnost a inovace. Rád bych se zaměřil zejména na program celoživotního vzdělávání. Skládá se ze čtyř odvětvových programů. Zvlášť důležitý je podle mého názoru program Erasmus, který v masovém měřítku umožňuje studentské výměny. To je mimořádně důležité z hlediska získávání nových znalostí a dovedností i z důvodu navazování nových známostí a sbližování kultur jednotlivých členských států. Podobnou úlohu – pokud jde o školní mládež – plní program Comenius.

Tyto programy se jsou prospěšné nejen evropskému hospodářství, ale pomáhají vytvářet evropské uvědomění na základě nadnárodní sítě známostí. Tyto programy by měly mít vysokou prioritu, bez ohledu na rozpočtovou situaci, neboť představují investici, ze které bude Evropská unie těžit v mnoha oblastech – a to nejen v hospodářství, ale také v kultuře a politice. Rozhodnutí o pomoci pro Palestinu je důležité z jiných důvodů, ale rovněž ho považuji za odůvodněné.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. − (IT) Po neúspěchu dohodovacího řízení předložila Evropská komise návrh na uvolnění prostředků z nástroje pružnosti v rámci nového rozpočtového „manévru“ pro rok 2011. Hlasoval jsem pro něj především proto, že nárůst se týká dvou programů, a sice programu celoživotního vzdělávání a programu pro konkurenceschopnost a inovace (CIP), které si zaslouží od Evropské unie tu největší podporu a nejvíce prostředků. Nástroj pružnosti je stanoven v interinstitucionální dohodě o rozpočtové kázni. Po dohodě mezi oběma složkami rozpočtového orgánu (Evropským parlamentem a Radou) umožňuje financování nad stropy stanovené ve finančních výhledech potřeb, které nebylo možno předvídat v době, kdy byl nastaven víceletý finanční rámec na maximální roční částku ve výši 200 milionů EUR. Pro Evropský parlament je to důležitý závěr, neboť to znamená úspěch v dialogu o rozpočtu s Radou.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Chtěl bych ocenit dohodu dosaženou v dohodovacím řízení o používání nástroje pružnosti k financování, a to především k financování programu celoživotního vzdělávání. Považuji za nezbytně nutné, aby Evropská unie investovala do rozvoje kvalitního vzdělávání a odborné přípravy a do podpory vysoké úrovně výsledků. Pouze náročná a kvalitní výuka mohou zvýšit konkurenceschopnost Evropy.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. − Interinstitucionální dohoda ze dne 17. května 2006 umožňuje uvolnit prostředky z nástroje pružnosti na financování přesně určených výdajů, které nebylo možno financovat v rámci stropů v jedné či více kapitolách víceletého finančního rámce. Rozpočet roku 2011 je třeba navýšit o další výdaje nad rámec stropů kapitol 1a a 4. Proto se navrhuje uvolnit prostředky z nástroje pružnosti podle bodu 27 interinstitucionální dohody. Budou uvolněny následující částky: 18 milionů EUR na program celoživotního vzdělávání z kapitoly 1a, 16 milionů EUR na program pro konkurenceschopnost a inovace z kapitoly 1a, 71 milionů EUR pro Palestinu z kapitoly 4. Obě složky rozpočtového orgánu připomínají, že výše zmíněné rozhodnutí musí být zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie ještě před zveřejněním rozpočtu pro rok 2011.

Návrh souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2011 ve znění pozměněném Radou

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Rozpočet Společenství na rok 2011 představuje výdaje ke schválení ve výši 141,8 miliard eur a 126,5 miliard eur na přímé platby. Za prioritu Evropského parlamentu v tomto rozpočtu můžeme považovat posílení výdajů na vzdělání a inovace. Z tohoto důvodu jsou v okruhu 1a – Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost finanční prostředky na Program celoživotního učení navýšeny o 18 milionů eur a v okruhu 3b – Občanství je pro potřeby programu Mládež v akci navýšení 3 miliony eur.

Potěšil mě závazek příštích čtyř předsednictví Evropské unie (vlád Maďarska, Polska, Dánska a Kypru) k zapojení Evropského parlamentu do budoucích rozhovorů a jednání o příštím víceletém finančním rámci (VFR).

Oceňuji závazek Evropské komise předložit formální návrh do konce června 2011, což umožní projednání návrhů týkajících se jejích vlastních zdrojů společně s víceletým finančním rámcem. Zapojení Evropského parlamentu do těchto záležitostí řeší rovněž Lisabonská smlouva (čl. 312 odst. 5, články 324 a 311).

Doufám, že potřeba jednomyslného přijetí příštího víceletého finančního rámce a nových vlastních zdrojů Radou nepovede k zablokování této záležitosti.

  Bogusław Liberadzki (S&D), písemně. – (PL) Evropská rada a Parlament se dohodly ohledně rozpočtu na rok 2011. Hlasoval jsem pro jeho přijetí s ohledem na jeho základní politické a institucionální principy, které mimo jiné navrhují posílení role Evropského parlamentu v jednáních o novém finančním rámci na období po roce 2013 a jeho účast v diskusi o nových zdrojích příjmů včetně evropské daně. Další výhodou rozpočtu je jeho větší pružnost za nepředvídaných okolností. Vyhnuli jsme se nebezpečí rozpočtového provizoria, jež by fungování Evropské unie do velké míry paralyzovalo. Taková situace by byla obzvláště škodlivá v době, kdy musíme intenzivně bojovat s následky hospodářské krize a uvést do života Lisabonskou smlouvu. Značnou zásluhu na tom má postoj skupiny Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu.

  Bogusław Sonik (PPE), písemně. – (PL) Přijetí rozpočtu na rok 2011 je důkazem, že je možné se v Evropské unii dohodnout na kompromisu. Návrh finančního plánu na rok 2011 byl přijat a odhlasován díky dobré vůli všech orgánů, které se podílely na jeho vzniku. Dosaženého kompromisu bychom si měli obzvláště považovat, protože rozhodovací procesy po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost jsou nové a Evropský parlament se poprvé v historii podílel na rozhodování o výdajích jako rovnocenný partner Rady Evropské unie a Evropské komise. Nejedná se o ideální rozpočet, ale domnívám se, že výdaje byly rozděleny rozumně a že pokrývají všechny priority Evropské unie. Hlasováním pro přijetí rozpočtu na rok 2011 jsem také vyjádřil podporu dalšímu rozvoji a myšlence evropské integrace.

ZprávaSidonia Elżbieta Jędrzejewska, Helga Trüpel (A7-0369/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro přijetí této zprávy, neboť rozpočet Společenství na rok 2011, který na dílčím zasedání předložil Rozpočtový výbor Evropského parlamentu, posiluje financování priorit vytyčených Parlamentem, jako je vzdělání, inovace, mírový proces na Blízkém východě a v Palestině, Program celoživotního učení, výzkumný program „Lidé“ a program pro konkurenceschopnost a inovace. Blahopřeji Parlamentu, Radě a Komisi k jejich dohodě o možnosti průběžně upravovat rozpočet během roku 2011, bude-li k dosažení právních závazků EU potřeba dalších finančních prostředků, vzhledem k tomu, že právní předpisy neumožňují, aby byl rozpočet EU ve schodku. Kromě rozpočtu vznesl Evropský parlament určité politické požadavky vtahující se k uplatňování pravidel stanovených Lisabonskou smlouvou, zejména s ohledem na nový systém vlastních zdrojů. Zde je dobré podotknout, že Evropská komise oznámila, že předloží formální podnět ke konci června 2011, což zajistí projednání vlastních zdrojů souběžně s budoucím finančním výhledem.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. − Hlasovala jsem pro přijetí usnesení a podpořila rozpočet Evropské unie na rok 2011. Vítám dohodu, které bylo konečně dosaženo mezi Radou, Komisí a Evropským parlamentem, a doufám, že se jedná o udržitelný rozpočet, který bude možné plně a předvídatelně realizovat od začátku finančního roku. Přijetím tohoto usnesení my, jakožto Evropský parlament zajišťujeme financování a kontinuitu rozpočtu dohodnutého mezi Radou a Rozpočtovým výborem. Jsem přesvědčena, že bylo potřeba vyčlenit více finančních prostředků na vzdělání, výzkum a inovace, protože Evropská unie musí zvýšit svou účinnost a konkurenceschopnost, aby vybředla z finanční a hospodářské krize. K dosažení tohoto cíle musí EU vytvořit dlouhodobou strategii, jejíž součástí by měl být i tento rozpočet.

  Charalampos Angourakis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Schválení rozpočtu Společenství na rok 2011 Evropským parlamentem jen pár dní poté, co tento orgán jej zamítl, dokazuje, že celá procedura je jen špatně maskovanou snahou zastřít skutečný účel rozpočtu, který má sloužit zájmům velkých podniků a jejich snahám o přesunutí tíže hospodářské krize a rostoucích imperialistických zásahů na pracující. Zároveň tato promyšlená hra odhalila velkou konkurenci mezi imperialisty a skutečnost, že subjekty Společenství se přetlačují o pozice, aby po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost mohly co nejlépe sloužit zájmům plutokracie. Už před časem padlo rozhodnutí omezit už tak minimální příspěvky určené pro chudé zemědělce, dělníky a osoby samostatně výdělečně činné a naopak zvýšit prostředky přímo vyplácené monopolním skupinám, službám a infrastrukturám v oblasti civilně-vojenské intervence a na potlačování dělnické třídy a místních hnutí.

Politické mluvčí kapitálu takové triky před pomluvami nezachrání. Jejich skutečná úloha je den ode dne jasnější. Pracující třídy a místní hnutí stupňují svůj boj proti politice Evropské unie a buržoazních vlád, čímž vytvářejí nové možnosti pro místní hospodářství, které bude sloužit jejich potřebám, a nikoliv potřebám kapitálu.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Příprava rozpočtu na rok 2011 opět vyvolala skutečné politické vyjednávání mezi poslanci Evropského parlamentu a vládami členských států. V současném ovzduší rozpočtových škrtů chtěla Rada Evropské unie, která zastupuje vlády členských zemí, aby se Unie podílela na úsporných opatřeních, která si evropské země samy předepisují. Navzdory skutečnosti, že Evropský parlament, stejně jako Komise, naopak chtěly, aby politiky zabývající se řešením krize byly dobrovolné, podpořil Parlament postoj Rady v jasném vyjádření solidarity s členskými státy. Výměnou za tento ústupek požadoval Parlament diskusi o zdrojích Evropské unie, zejména o otázce vlastních finančních prostředků, které by byly nezávislé na příspěvcích členských států. Zpočátku byla Rada nepřístupná, ale nakonec našim oprávněným požadavkům ustoupila. Z tohoto důvodu jsme já i další poslanci Evropského parlamentu hlasovali pro rozpočet, jehož ambice jsou sice omezené na krátké období, ale přece jen otevírají vyhlídky pro budoucí politiky EU.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. − (LT) Hlasoval jsem pro přijetí rozpočtu na rok 2011. Tento rozpočet byl posílen o nové postupy stanovené Lisabonskou smlouvou. Zdlouhavá a složitá vyjednávání, která předcházela dosažení dohody, dokazují, že po vstupu nových rozpočtových zásad v platnost budeme nuceni v nejdůležitějších oblastech politiky EU hledat racionální institucionální kompromisy. Poprvé od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost využil Evropský parlament pravomoci, které získal, k plnohodnotné účasti na sestavování rozpočtu Evropské unie. První neúspěšný pokus o dosažení dohody a zahrnutí oprávněných požadavků Evropského parlamentu poukazuje na přetrvávající konflikt mezi orgány, který by ve skutečnosti neměl existovat, protože zabraňuje jejich účinné spolupráci. Cílem všech orgánů Evropské unie je zajistit, aby dohody, které jsou obzvláště důležité pro celou EU a její občany, byly přijaty co nejhladším způsobem. Proto jsem přesvědčen, že v budoucnosti musí dojít k zásadním změnám ve způsobu fungování samotných orgánů, a začlenění Evropského parlamentu do všech fází jednání, zejména těch rozpočtových, musíme považovat za obzvlášť důležité pro realizaci zásad zastupitelské demokracie.

  Dominique Baudis (PPE), písemně. – (FR) Evropská unie se musí vybavit rozpočtem, který odpovídá jejím ambicím. Nesmí se nechat vláčet krizí, ale musí se postavit výzvám, kterým čelí. Díky Lisabonské smlouvě je nyní Evropský parlament rovnocenným partnerem Rady a prokázal se jako proaktivní síla. Hlasoval jsem pro přijetí rozpočtu na rok 2011, protože je na nás, poslancích Evropského parlamentu, abychom Evropě dali jasný politický směr. V roce 2011 bude Evropa usilovat o dosažení svých priorit. Bude moci navýšit své finanční potřeby, aby mohla uplatnit nové pravomoci. Navzdory složité hospodářské situaci dokázal Evropský parlament získat od členských států pevný závazek.

Na návrh Evropského parlamentu zahájí Komise v roce 2011 diskuse o různých druzích vlastních zdrojů, které Evropa potřebuje k zajištění své budoucí finanční nezávislosti. Jsem však hluboce znepokojen, že Parlament nedosáhl konsensu ohledně dodatečného financování projektu ITER po roce 2012. Experimentální termonukleární reaktor, který je vlajkovým projektem mezinárodního výzkumu a evropské vědecké dynamiky, mohl těžit z nevyužitých prostředků a přebytku rozpočtu na rok 2011.

  Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně. – (FR) Poté, co se Evropský parlament osvědčil při vyjednávání s Radou o rozpočtu na rok 2011, podmínkách pro sestavení příštího víceletého finančního rámce a otázce vlastních zdrojů EU, prohrál bitvu. Schválením rozpočtu na rok 2011 během prosincového dílčího zasedání jsme potvrdili, že Rada měla pravdu. Naše obavy se netýkaly čísel, ale spíše politických požadavků. Nezapomněli jsme na našich sedm požadavků přijatých během předchozího dílčího zasedání. Pozitivem je, že Komise na jaře 2011 rovněž předloží návrh v otázce vlastních zdrojů. Evropský parlament se bude účastnit těchto debat, stejně jako se bude účastnit diskusí o finančním výhledu. Podmínky jeho účasti však zatím nejsou určené, takže boj za uznání práva spolurozhodování v této oblasti je teprve na začátku.

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) Přijetí rozpočtu EU na rok 2011 Evropským parlamentem ukazuje, že při ustavení dialogu mezi ním a Komisí můžeme dospět k oboustranně výhodnému řešení. Komise si uvědomila, že Evropský parlament má nyní silnější slovo v oblasti financí EU, a rozhodla se, i když poněkud pozdě, že tuto situaci bude respektovat. Z praktického hlediska rozpočet zůstává v hodnotách vymezených Radou, ale zároveň obsahuje i některé priority Parlamentu. Před dosažením dohody jsme se nacházeli v poněkud zvláštní situaci, kdy jsme měli různé strategie a programy, které nebyly součástí rozpočtového výhledu na následující rok. Tyto strategie a programy nemohou zůstat jen tak na papíře, protože by jenom poukazovaly na nesrovnalosti a nedostatek důvěry v právní předpisy přijaté samotnou Evropskou unií.

Je zřejmé, že není možné rozvíjet programy na podporu mladých lidí, inovací a výzkumu a prohlašovat se za aktivního účastníka globální zahraniční politiky bez finančních prostředků určených k financování všech těchto plánů. Evropský parlament u Rady prosadil potřebu provádět pravidelná hodnocení přínosu nových právních předpisů a jejich financování. Pro nás, coby zástupce přímo volené občany Evropské unie je důležité, aby daňoví poplatníci viděli, že jejich peníze jsou dobře vynaložené.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) S rozpočtem, jenž byl dnes schválen, jsem spokojená, jelikož obsahuje priority přijaté v říjnu Evropským parlamentem, které posilují klíčové oblasti jako vzdělání, mládež, výzkum a inovace. Je nezbytné vybavit Evropskou unii udržitelným rozpočtem, který může být plně realizován předvídatelným způsobem od začátku finančního roku, narozdíl od režimu prozatimních dvanáctin, který by ohrozil realizaci politik Unie. Stejně tak je důležité v době krize usilovat o rozpočet s vizí, který posílí oblasti, které přispívají k hospodářskému růstu a vytváření většího množství kvalitnějších pracovních míst, jako jsou věda a inovace. Pouze ambiciozní rozpočet povede k hospodářskému oživení v Evropě.

  Frédéric Daerden (S&D) písemně. – (FR) Rozpočet na rok 2011 byl odhlasován odpovědně, s hořkostí a přesvědčením. Odpovědnost: skupina Pokrokové aliance socialistů a demokratů a Evropský parlament na sebe vzaly odpovědnost hlasováním pro přijetí rozpočtu, aby zabránily zablokování orgánů a použití režimu prozatimních dvanáctin. Hořkost: proces spolurozhodování v rozpočtových záležitostech je předem prohraná bitva. Navzdory ústupkům Evropského parlamentu některé členské státy, které narozdíl ode mě nevěří v přidanou hodnotu evropského rozpočtu, zůstaly neoblomné. Přesvědčení: budoucnoust Evropské unie záleží na vlastních zdrojích a dani z finančních transakcí. Abychom mohli tento zásadní cíl přeměnit v realitu, potřebujeme závazek Evropské komise v této otázce. Potřebujeme usnadnění obchodu a dopravy a také rozpočet na rok 2011 a z tohoto důvodu jsem se zdržel hlasování o pozměňovacím návrhu, který k této problematice znovu předložili Zelení, což bylo symbolické, ale nezodpovědné. Usnadnění obchodu a dopravy je příliš důležitým tématem, aby si s ním někdo zahrával v rámci politických strategií předkládání pozměňovacích návrhů, jejichž původním autorem je někdo jiný, a které navíc nepočítají s přidělením rozpočtových prostředků. Účelem původně socialistického pozměňovacího návrhu bylo posunout diskusi v rámci rozpočtového procesu, ale pokud by byl dnes přijat, znamenalo by to volbu Evropské unie bez rozpočtu.

  Christine De Veyrac (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro přijetí rozpočtu s téměř nulovým navýšením oproti roku 2010, abychom ukázali, že Evropský parlament dokáže projevit zralost a odpovědnost v souvislosti s hospodářskou krizí, která ochromuje vnitrostátní vlády. Není správné začít s navyšováním rozpočtu na rok 2011 v době, kdy většina členských států vstupuje do období přísné rozpočtové kontroly. Jsem ráda, že tvrdá jednání, která na toto téma proběhla mezi různými orgány, vedla ke kompromisu a že jsme zabránili vzniku rozpočtové krize v roce 2011.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro přijetí zprávy o novém návrhu rozpočtu na rok 2011, protože posiluje financování v oblastech označených za priority Evropského parlamentu, jako je vzdělání, inovace, konkurenceschopnost a soudržnost pro růst a zaměstnanost, stejně jako zachování a řízení přírodních zdrojů.

  Göran Färm (S&D), písemně. − (SV) My švédští sociální demokraté jsme dnes hlasovali pro přijetí návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2011. Jedná se o umírněný rozpočet, který ale obsahuje i důležité investice do výzkumu, iniciativ zaměřených na mladé lidi a nezbytných programů rozvojové pomoci pro Palestinu, a také umožňuje ustavení nové Evropské služby pro vnější činnost a nových orgánů pro finanční dohled.

Zdrželi jsme se však hlasování jak o znění, tak o navrhovaném rozpočtu, pokud jde o nové vlastní zdroje Evropské unie. Podporujeme revizi režimu vlastních zdrojů EU a prozkoumání možnosti daně z finančních transakcí, ale domníváme se, že v současné době máme příliš málo informací, abychom k této otázce mohli zaujmout detailní postoj.

Bez ohledu na formu případného nového režimu přijmů EU bychom chtěli zdůraznit, že musí být rozpočtově neutrální a respektovat pravomoci členských států v oblasti daní.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Rozpočet Evropské unie na rok 2011 bude prvním rozpočtem dohodnutým po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Přestože dohoda, jež byla přijata v rámci nového procesu spolurozhodování, neřeší všechny obavy Evropského parlamentu, jedná se o základ společného porozumění, co se týče rozpočtových priorit Evropské unie. Nové výzvy, kterým EU čelí, poukázaly na důležitost existence postupů, které umožní Komisi provádět v rozpočtu změny v případě, kdy se ukáže, že vyčleněné finanční prostředky nedostačují k dosažení strategických cílů, zejména pokud jde o priority vytyčené v rámci strategie Evropa 2020.

Stejně tak bude úkolem Evropského parlamentu a Rady najít společnou řeč ohledně rychlé a účinné reakcea vytvořit podmínky pro více rovnostářskou a konkurenceschopnější Evropskou unii, která dokáže čelit novým výzvám.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Výsledek diskuse o rozpočtu na rok 2011 byl předvídatelný s přihlédnutím k zodpovědnosti Rady a hlavních politických skupin v Evropském parlamentu, ať už ve vymezení a přijetí současného víceletého finančního rámce, nebo při schvalování následných rozpočtů, které bude muset rámec pokrýt.

Co však dohoda neodstraňuje, ba naopak posiluje, jsou mnohé důvody ke kritice rozpočtu, které jsme zde nezmínili. S ohledem na zhoršující se hospodářskou a sociální krizi, nezaměstnanost a životní podmínky milionů lidí – k nimž velkou měrou přispívají plány reálného sociálního terorismu, který Evropská unie hodlá uvalit na členské státy – znovu poznáme pravý význam tolik vychvalované evropské solidarity: rozpočet, který nepřekračuje hranici 1 % hrubého národního důchodu (HND) Společenství, není schopný naplňovat svou funkci přerozdělovat bohatství a zajistit hospodářskou a sociální soudržnost, což bezpochyby ještě prohloubí už tak škodlivé účinky politik praktikovaných Evropskou unií. Opět zdůrazňujeme, že k tomuto rozpočtu existuje alternativa, která je nejen možná, ale skutečně nezbytná. Alternativa, která by znamenala významné posílení rozpočtu Společenství založené na spravedlivých příspěvcích členských států v souladu s jejich HND.

  Pat the Cope Gallagher (ALDE), písemně. – (GA) Vítám dohodu mezi Evropským parlamentem a vládami 27 členských států, zejména proto, že bez ní by platby, které mají irští farmáři obdržet příští rok, byly opožděné.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (S&D), písemně. – (PL) Hrozba rozpočtového provizoria na rok 2011 zmobilizovala Evropský parlament a Radu Evropské unie k intenzivnějším diskusím, jejichž výsledek – návrh rozpočtu, který byl dnes odhlasován – můžeme považovat za pragmatický kompromis. Jednání, která proběhla mezi orgány, vedla k přijetí většiny návrhů prosazovaných Evropským parlamentem. Dostalo se nám ujištění Rady o její ochotě spolupracovat na stanovení finančního rámce pro období 2014–2020, což bude praktickým naplněním ustanovení Lisabonské smlouvy. Evropský parlament také v této otázce dosáhl dohody s předsedy vlád Maďarska, Polska, Dánska a Kypru, tedy s těmi členskými státy, které budou v příštích dvou letech předsedat Radě EU. Rovněž nás těší rozhodnutí Rady zachovat mechanismus pružnosti v rozpočtu Evropské unie na úrovni 0,03 % hrubého domácího produktu (HDP) EU. Tyto prostředky umožní financování zásadních výdajů, se kterými se během jednání o předchozím rozpočtovém rámci nepočítalo, jakými jsou například Evropská služba pro vnější činnost a systém Galileo. Ústupkem Evropského parlamentu je odložení diskuse o budoucích zdrojích financování Evropské unie, k čemuž vyzývala i Evropská komise. Myšlenka vnitrostátních příspěvků do rozpočtu Evropské unie narazila na rozhodný odpor skupiny členských států, které se obávaly reakce veřejného mínění. K této diskusi se bezpochyby vrátíme v létě 2011, kdy Komise představí několik možností financování Evropské unie.

  Julie Girling (ECR), písemně. − (jménem delegace britských konzervativců) Britští konzervativci dnes hlasovali proti navýšení rozpočtu o 2,9 %, protože jsme přesvědčeni, že v době, kdy vnitrostátní vlády hledají způsoby, jak snížit své vlastní deficity nebo zlepšit svou finanční situaci, je nevhodné, aby poslanci Evropského parlamentu požadovali navyšování evropských výdajů. Rozpočet Evropské unie nemůže sloužit jako doplněk vnitrostátních rozpočtů v době úsporných opatření, jak argumentují někteří poslanci Evropského parlamentu, spíše by měl odrážet složitou situaci, ve které se členské státy EU nacházejí. Z tohoto důvodu konzervativci původně předložili pozměňovací návrh požadující dlouhodobé zmrazení výdajů na úrovni roku 2010, které by ujistilo veřejnost, že Evropská unie dělá, co může, aby dostala dlouhodobé veřejné výdaje pod kontrolu a postavila je na udržitelném základě.

  Estelle Grelier (S&D), písemně. – (FR) Dnešní schválení rozpočtu na rok 2011 poukázalo na dvojí selhání Evropského parlamentu. Rozpočet, který přijal, je příliš malý: +2,91 %, což je méně než při prvním čtení (+6 %) a méně, než činil návrh Komise (+5,8 %). Výše přijatých částek je stejná jako u původních návrhů a nedává Radě žádný prostor k vyjednávání, což stěží budí důvěru v možnosti vyjednávání o budoucích rozpočtech. Od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost postupuje Evropský parlament v rozpočtových otázkách v rámci procesu spolurozhodování s Radou: protože ale dodnes závazně nevíme, jakou roli budou hrát poslanci Evropského parlamentu při přípravě příštích rozpočtových rámců, a nedostává se nám nutné reflexe v otázce nových vlastních zdrojů, riskujeme, že Radě umožníme, aby opanovala budoucnost evropského projektu. Vzhledem k postojům některých členských států existuje reálné nebezpečí, že se tento projekt zadrhne. Nejvíce mě ale konsternoval postoj evropské pravice, která se na začátku jednání projevovala více než odhodlaně, ale jakmile přišly telefonáty od hlav států a vlád, svůj postoj změnila. Každý si o takové názorové změně udělá obrázek sám.

  Małgorzata Handzlik (PPE), písemně. – (PL) Vítám schválení rozpočtu Evropské unie na rok 2011 jasnou většinou hlasů. Dohoda mezi Evropským parlamentem a Radou Evropské unie umožnila vyhnout se rozpočtovému provizoriu, což by ohrozilo evropskou politiku soudržnosti a zemědělskou politiku. To je dobrá zpráva zejména pro polské místní samosprávy, zemědělce a podnikatele, kteří ve stále větší míře využívají financování Evropské unie, protože navzdory hospodářské krizi se oproti roku 2010 platby zvýší o 2,91 %. Potěšilo mě také navýšení zdrojů pro prioritní oblasti vytyčené Evropským parlamentem, včetně mládeže, vzdělání, výzkumu a inovací.

  Constance Le Grip (PPE) , písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro přijetí nového rozpočtu a jsem velmi ráda, že evropské orgány konečně našly společnou řeč. Cílem tohoto hlasování Evropského parlamentu je vybavit Evropskou unii stabilním rozpočtem, který může být realizován hned od začátku roku 2011, čímž se vyhneme použití režimu prozatímních dvanáctin, jenž by mohl ohrozit realizaci mnoha evropských politik. Nicméně odsuzuji nedostatek flexibility rozpočtu stejně jako rozhodnutí některých politických skupin, zejména Socialistů, ohrozit projekt ITER, jediný zásadní dlouhodobý výzkumný projekt, ve kterém hraje Evropská unie vedoucí úlohu, odložením hlasovaní o jeho financování. Zřeknutím se úvěrů ve výši 600 milionů eur dostupných k financování projektu ITER na pozadí krize, kdy panuje nedostatek evropských veřejných peněz, projevili Socialisté svou nezodpovědnost a nedůslednost, a ohrožují tak strategický projekt, který přispívá k vytváření pracovních míst.

  Elżbieta Katarzyna Łukacijewska (PPE), písemně. – (PL) Potěšilo mě, že i přes mnohé komplikace bylo možné dohodnout se a přijmout po modifikacích Rady rozpočet Evropské unie na rok 2011. To je velmi důležité nejen s ohledem na to, že se nám podařilo vyhnout se rozpočtovému provizoriu, ale především s ohledem na skutečnost, že si můžeme být jisti plánem výdajů týkajících se politiky soudržnosti, která je nesmírně důležitá pro obyvatele Evropské unie a především pro příjemce finančních prostředků EU. Navíc bych chtěla zdůraznit, že došlo k navýšení prostředků na politiku soudržnosti o 10 %. Je důležité, že se nám podařilo dosáhnout politické dohody. Jejím prostřednictvím jsme prokázali evropskou solidaritu a nyní nám pro rok 2011 dává finanční stabilitu.

  Véronique Mathieu (PPE), písemně. – (FR) Dnes jsem hlasovala pro přijetí rozpočtu na rok 2011. Po zdlouhavých jednáních se nám podařilo dosáhnout dohody, jež je pro Evropský parlament uspokojivá. Parlament vskutku čeká na uplatnění ustanovení Lisabonské smlouvy. Smlouva stanoví, že Parlament se má účastnit jednání o příštím dlouhodobém rozpočtu a že tato změna by měla být přijata na všech úrovních. Kromě toho chtěl Parlament zachovat v rozpočtu na rok 2011 určité rezervy. Příkladem je částka 425 000 eur vyčleněná v rozpočtu na rok 2011 pro Evropskou policejní akademii (EPA), která může být nyní uvolněna jen za určitých podmínek. Po odmítnutí Evropského parlamentu podpořit plnění rozpočtu Evropské policejní akademie bude proto agentura muset zavést doporučení poslanců Evropského parlamentu, aby se mohlo rozhodnout o využití jejího celkového rozpočtu na rok 2011.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Rozpočet na rok 2011, první, který byl Evropský parlament oprávněn kontrolovat, pouze prokázal, jak malou pravomoc ve skutečnosti má. Nejenže potvrzuje neoliberální protireformy a místo ve prospěch občanů, kteří jej zvolili, funguje ve prospěch finančních trhů, zachází dokonce tak daleko, že ve jménu naléhavosti situace kapituluje. Na takovém opovrženíhodném jednání se svým hlasem nehodlám podílet.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Po intenzivních jednáních bylo konečně možné dosáhnout dohody ohledně rozpočtu na rok 2011; nejednalo se o ideální rozpočet, nicméně je to dokument, který umožní dosažení cílů vytyčených Evropskou unií. Rozpočet Společenství na rok 2011, který byl schválen na dnešním dílčím zasedání, posiluje financování prioritních oblastí stanovených Evropským parlamentem, jako jsou vzdělání, inovace a mírový proces na Blízkém východě a v Palestině.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. − S přihlédnutím k nespočtu byrokratů v Evropském parlamentu i v Evropské komisi toto usnesení přibližuje Evropskou unii k promyšlenému a účinnému rozdělování jejích zdrojů v průběhu času. Pečlivě jsem studoval další prohlášení ve zprávě a s potěšením mohu konstatovat, že jsem zjistil, že někteří členové Evropského parlamentu chápou nutnost použit peníze včas, a ne, až když už je příliš pozdě. Hlasoval jsem pro přijetí.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Stejně jako v případě posledního návrhu na zvýšení rozpočtu na rok 2011, musel jsem se i v tomto případě v zájmu občanů Evropy postavit proti. Je nemožné pochopit, jak si Evropská unie může dovolit zvyšovat svůj rozpočet v době, kdy se v celé Evropě zavádí úsporná opatření. Nejnovější navýšení se odůvodňuje vstupem Lisabonské smlouvy v platnost a novými institucemi, které vytvořila, jako je Evropská služba pro vnější činnost. Strana svobodných Rakouska prokázala velkou předvídavost, když hlasovala proti přijetí Lisabonské smlouvy, která přes několik výhod, jež přinesla, způsobila především nárůst byrokracie a výdajů pro občany. Z tohoto důvodu jsem hlasoval proti rozpočtu na rok 2011.

  Elisabeth Morin-Chartier (PPE), písemně. – (FR) Podporuji hlasování Evropského parlamentu během zasedání ve Štrasburku ve středu 15. prosince 2010, kterým byl schválen rozpočet na rok 2011 a které následovalo po úterní rozpravě. Součástí přijatého rozpočtu je navýšení financování většiny priorit vytyčených Evropským parlamentem při současném dodržení celkových limitů nastavených Radou. Během letošních rozpočtových jednání mí kolegové, poslanci Evropského parlamentu, uzavřeli rovněž dohody s Radou a Komisí o řadě politických požadavků týkajících se rozpočtu.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. − (IT) Návrh rozpočtu pozměněný Radou EU ne zcela odráží potřeby a požadavky vytyčené Evropským parlamentem, ale Evropská unie nemůže během prvních měsíců roku 2011 zůstat bez schváleného rozpočtu. Z tohoto důvodu během třístranných jednání, která se konala 6. prosince, našly Komise, Rada a Parlament ten správný kompromis, aby mohl být rozpočet plně realizován od začátku rozpočtového roku 2011. Hlasoval jsem pro jeho přijetí, protože tento zodpovědný postoj je v souladu s úsilím Evropského parlamentu poskytnout občanům EU odpovídající finanční zdroje, což potvrzuje schválení společného prohlášení o prostředcích na platby.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro přijetí usnesení Evropského parlamentu, protože se domnívám, že navzdory skutečnosti, že návrh rozpočtu v podobě pozměněné Radou ne zcela uspokojuje skutečnou potřebu udržitelnosti, soudržnosti a účinnosti rozpočtu Unie, Evropský parlament dosáhl svého cíle poskytnout Evropské unii rozpočet, který může být plně a předvídatelně realizován od začátku rozpočtového roku.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro přijetí usnesení Evropského parlamentu, jelikož souhlasím s tím, že navzdory skutečnosti, že návrh rozpočtu v podobě pozměněné Radou ne zcela uspokojuje skutečnou potřebu udržitelnosti, soudržnosti a účinnosti rozpočtu EU, bylo cílem Evropského parlamentu poskytnout Evropské unii rozpočet, který může být plně a předvídatelně realizován od počátku rozpočtového roku.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – (FR) Minulý měsíc jsme byli svědky velmi významného okamžiku, kdy se všechny politické skupiny ujaly své odpovědnosti a dosáhly politické dohody o budoucím financování Evropské unie, která přesahuje rozpočet na rok 2011. Navzdory všem problémům během jednání všichni tři političtí hráči nakonec ustoupili. Přestože Evropský parlament vycházel ze svých nových pravomocí, nevyužil šance pasovat se do role orgánu, který rozhoduje v rozpočtových otázkách. Dopis belgického předsedy vlády, který nám předložilo belgické předsednictví a který zaručuje, že Lisabonská smlouva bude respektována (sic), a že Parlament se bude účastnit budoucích diskusí, nenabízí žádné záruky dobrého politického výsledku. Naše hlasování proti přijetí rozpočtu odráží tuto zmeškanou příležitost a doložku o pozdější revizi (tzv. ustanovení „rendez-vous“), která bude následovat.

Nejlepším nástrojem k dosažení tohoto cíle je, stejně jako v případě úmluvy, přivést ke společnému stolu evropské a vnitrostátní parlamenty, vlády členských států a Evropskou komisi. Pokud jde o obrovský projekt ITER, který vyžaduje a nadále bude vyžadovat nepřiměřeně vysoké náklady na financování, nelitujeme jeho odložení. Jakmile bude předložen v Rozpočtovém výboru Evropského parlamentu, budeme se znovu snažit prokázat, jaké plýtvání finančními zdroji představuje.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Chystáme se schválit rozpočet Evropské unie na rok 2011, k čemuž poprvé v historii dochází v rámci nového režimu stanoveného Lisabonskou smlouvou. Potěšilo mě potvrzení role Evropského parlamentu v této otázce a podporuji hlavní priority stanovené v dokumentu, o kterém dnes hlasujeme. V roce 2011 musíme věnovat zvláštní pozornost otázkám mládeže, vzdělávání a mobility, což jsou priority zohledněné ve všech částech rozpočtu. Musíme investovat do našich mladých lidí a do odborné přípravy všech občanů Evropy, zejména prostřednictvím programů celoživotního učení Erasmus Mundus a Eures.

Je rovněž nezbytné podporovat investice do výzkumu a inovací i střední a malé podniky, které jsou motorem našeho hospodářství a vnášejí do něj větší dynamiku. S ohledem na význam politiky soudržnosti coby zastřešujícího prvku všech evropských politik vítám její plánované začlenění do dokumentu, který je klíčový pro její úspěšnou realizaci. Z výše uvedených důvodů, a protože se domnívám, že Evropská unie prochází obdobím, které vyžaduje větší úsilí k posílení Evropy a zvýšení její konkurenceschopnosti, přičemž je současné potřeba posílit dialog mezi orgány, hlasuji pro přijetí návrhu předloženého Evropským parlamentem.

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. − (DE) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy. V rámci jednání s Radou ukázal Evropský parlament svou sílu. V souvislosti s Lisabonskou smlouvou učinila Rada v loňském roce Evropskému parlamentu významné ústupky. V rámci rozhodování o tomto rozpočtu se Parlament přiblížil postoji Rady. Zdá se, že tento kompromis je funkční.

  Derek Vaughan (S&D), písemně. − Rozhodnutí o rozpočtu na rok 2011 padlo v náročných a nestabilních časech. V době, kdy jsme svědky velkých škrtů v rozpočtech členských států, je více než kdy předtím důležité zajistit, aby Evropa poskytovala prostředky potřebné k řešení následků krize. Přínos financování ze zdrojů Evropské unie je patrný v celém mém volebním obvodu a poskytuje pomoc těm, kteří budou postiženi současnou bezohlednou politikou britské vlády.

S některými částmi rozpočtu však nemohu souhlasit. Například se domnívám, že není vhodné hlasovat pro přijetí nákladných zemědělských dotací a zvýšení výdajů na reprezentaci. Jsem přesvědčen, že v této nejisté hospodářské době je třeba projevit ve výdajích určitou zdrženlivost. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl zdržet hlasování o rozpočtu na rok 2011.

  Glenis Willmott (S&D), písemně. − Labourističtí poslanci Evropského parlamentu hlasovali proti přijetí rozpočtového balíčku, protože se domníváme, že v době, kdy dochází k velkým škrtům v domácích veřejných výdajích, není vhodné, aby se rozpočet Evropské unie navyšoval.

Rozhodně nepodporujeme velké snižování veřejných výdajů, kterým některé vlády ohrožují svá hospodářství. To ale neznamená, že bychom měli automaticky podporovat celkové navýšení výdajů Evropské unie.

Příští rok bude Evropská unie vykonávat mnoho důležité práce, v mnoha případech půjde o poskytnutí podpory oblastem nejhůře postiženým vnitrostátními škrty. Jsme však přesvědčeni, že v případech, které vyžadují nové výdaje, bylo možné najít úspory, které by uvolnily prostředky pro použití na důležité projekty.

Vzhledem k současnému tlaku na vnitrostátní ekonomiky mohla být tato jednání výbornou příležitostí přesvědčit vedoucí představitele Evropské unie k vypořádání se s nehospodárnými výdaji EU v oblastech, jako jsou zemědělské dotace, které mnohdy podkopávají ekonomiky právě těch zemí, do kterých směřuje mezinárodní rozvojová pomoc EU. Rozpočet však ponechává tyto dotace v podstatě nedotčené.

Na základě toho nemohli labourističtí poslanci Evropského parlamentu podpořit navýšení rozpočtu Evropské unie.

Zpráva: Barbara Matera (A7-0353/2010)

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Vzhledem k tomu, že Nizozemsko požádalo o pomoc v souvislosti s s propuštěním 613 osob ve dvou podnicích vyvíjejících činnost spadající do oddílu 46 (maloobchod kromě motorových vozidel a motocyklů) v rámci klasifikace NACE (revize 2) v regionu NUTS II Severní Holandsko v Nizozemsku, hlasovala jsem pro přijetí usnesení, protože souhlasím s návrhem Evropské komise a příslušnými změnami provedenými Evropským parlamentem. Rovněž souhlasím, že fungování a přidaná hodnota Evropského fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) by měly podléhat obecnému hodnocení programů a různých dalších nástrojů vytvořených interinstitucionální dohodou ze dne 17. března 2006 během pravidelné revize víceletého finančního rámce pro roky 2007–2013 v polovině období.

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) Pomoc pracovníkům propuštěným z důvodu restrukturalizace a přemístění by měla být dynamická a flexibilní, aby mohla být uplatňována rychle a účinně. Vzhledem ke strukturálním změnám v mezinárodním obchodu je důležité, aby evropská ekonomika byla schopná rychle uplatnit nástroje pro podporu pracovníků postižených takovými změnami a aby je zároveň vybavila dovednostmi potřebnými k rychlému návratu na pracovní trh. Finanční pomoc by proto měla být poskytována na individuální bázi. Je také potřeba zdůraznit, že tato pomoc nenahrazuje odpovědnost, která normálně spočívá na podnicích, a není ani určena na jejich financování a restrukturalizaci. Vzhledem k tomu, že Nizozemsko požádalo o pomoc v souvislosti s propuštěním 613 osob ve dvou podnicích vyvíjejících činnost spadající do oddílu 46 (maloobchod kromě motorových vozidel a motocyklů) v rámci klasifikace NACE (revize 2) v regionu Severní Holandsko, hlasuji pro přijetí zprávy nebo jinými slovy pro uvolnění prostředků z Evropského fondu na přizpůsobení se globalizaci na podporu Nizozemska.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Finanční a hospodářská krize, kterou procházíme, spolu s neustálými změnami na trhu práce, jež způsobuje měnící se struktura mezinárodního obchodu, připravila o práci mnoho lidí, v mnoha případech dlouhodobě. Právě k řešení takových situací byl vytvořen Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci. V tomto případě hovoříme o uvolnění prostředků ve výši jen o málo přesahující 2 500 000 eur ve prospěch Nizozemska na podporu 613 pracovníků, kteří byli propuštěni ve dvou obchodních a maloobchodních podnicích mezi 1. květnem 2009 a 31. lednem 2010. Vzhledem k tomu, že Komise považuje žádost za oprávněnou, a domnívá se, že splňuje veškeré stanovené požadavky, a doporučuje ji ke schválení, hlasoval jsem pro její přijetí.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Vzhledem k sociálním dopadům světové hospodářské krize, která měla vliv zejména na zaměstnanost, nabývá správné využívání Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci zásadního významu pro zmírňování kritické situace mnoha evropských občanů a rodin tím, že přispívá k jejich opětovnému sociálnímu začlenění a profesnímu rozvoji a zároveň poskytuje nové zdroje pro potřeby podniků a podporu ekonomiky. Plán pomoci pro Nizozemsko je předkládán v tomto kontextu v souvislosti s propuštěním 613 osob ve dvou podnicích vyvíjejících činnost spadající do oddílu 46 (maloobchod kromě motorových vozidel a motocyklů) v rámci klasifikace NACE (revize 2) v regionu Severní Holandsko v Nizozemsku. Doufám proto, že evropské orgány posílí svůj závazek k zavedení opatření na urychlení a zlepšení využití tak důležitého nástroje, jakým je Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci, jenž je v současné době velmi málo využíván. V tomto roce činily požadavky na uvolnění prostředků jen 11 % z celkových 500 milionů eur, které byly k dispozici.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Evropská unie je oblastí solidarity, jejíž součástí je i Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG). Tato podpora je zásadní pro pomoc nezaměstnaným a těm, kteří byli postiženi přemístěním podniků, k čemuž v éře globalizace často dochází. K přemístění výroby přistupuje stále větší počet podniků, které se snaží využít nižších nákladů na pracovní sílu v jiných zemích, zejména v Číně a Indii, což má nepříznivé dopady na země, jež respektují práva zaměstnanců. Cílem Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci je pomoc pracovníkům, kteří se stali obětí přemístění podniků, a hraje také zásadní roli pro usnadnění přístupu k novému zaměstnání. Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci využily v minulosti různé členské země Evropské unie, proto je oprávněné poskytnout pomoc Nizozemsku, které podalo žádost o uvolnění prostředků z EFG v souvislosti s propuštěním 613 osob ve dvou podnicích vyvíjejících činnost spadající do oddílu 46 (maloobchod kromě motorových vozidel a motocyklů) v rámci klasifikace NACE (revize 2) v regionu Severní Holandsko v Nizozemsku.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Pracovníci, kteří v důsledku finanční a hospodářské krize přišli o zaměstnání, by měli dostat příležitost rychle se vrátit do práce. Členské státy mají povinnost přijmout odpovídající opatření na jejich podporu. Evropský fond na přizpůsobení se globalizaci poskytuje finanční prostředky, o které členské země mohou požádat. Hlasuji pro přijetí zprávy, protože žádost Nizozemska o uvolnění prostředků z EFG je zcela oprávněná a splňuje všechna kritéria.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Vzhledem k tomu, že Nizozemsko požádalo o pomoc v souvislosti s propuštěním 613 osob ve dvou podnicích vyvíjejících činnost spadající do oddílu 46 (maloobchod kromě motorových vozidel a motocyklů) v rámci klasifikace NACE (revize 2) v regionu Severní Holandsko v Nizozemsku, hlasovala jsem pro přijetí usnesení, protože souhlasím s návrhem Evropské komise a s příslušnými pozměňovacími návrhy předloženými Evropským parlamentem.

Rovněž souhlasím, že:

– Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci by měl podporovat opětovné začlenění jednotlivých propuštěných pracovníků do zaměstnání, a znovu chci zdůraznit, že pomoc z EFG by neměla nahrazovat opatření, která spadají do odpovědnosti podniků podle vnitrostátních právních předpisů a kolektivních smluv, a ani sloužit k financování restrukturalizace společností nebo odvětví.

– fungování a přidaná hodnota Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci by měly podléhat obecnému hodnocení programů a různých dalších nástrojů vytvořených interinstitucionální dohodou ze dne 17. března 2006;

Vítám návrh Evropské komise zřídit jiný zdroj finančních prostředků, než jsou nevyužité prostředky z Evropského sociálního fondu, v reakci na opakovaná prohlášení Evropského parlamentu o nutnosti určení vhodných rozpočtových mechanismů pro převod finančních prostředků vzhledem k tomu, že Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci byl zřízen jako specifický a samostatný nástroj se svými vlastními cíli a rozpočtovým obdobím.

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. − (IT) Zcela souhlasím se zpravodajkou paní Materovou, která s potěšením konstatovala, že Komise navrhla k nevyužitým prostředkům Evropského sociálního fondu alternativní zdroje prostředků na platby, v souladu s častými požadavky vznášenými v minulosti Evropským parlamentem.

Rovněž souhlasím se zpravodajkou, že alternativy zvolené v posledních případech (rozpočtové položky určené na podporu podnikání a inovací) nejsou uspokojivé vzhledem k zásadním nedostatkům, kterých se Komise dopustila při realizaci programů pro konkurenceschopnost a inovace. V době hospodářské krize by spíše mělo dojít k navýšení těchto prostředků. Zpravodajka proto vyzývá Komisi, aby pokračovala ve svém úsilí identifikovat v budoucnu odpovídající rozpočtové položky pro platby.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Žádost o pomoc z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci předložená Nizozemskem v souvislosti s propuštěním 613 osob ve dvou podnicích vyvíjejících činnost spadající do oddílu 46 (maloobchod kromě motorových vozidel a motocyklů) v rámci klasifikace NACE (revize 2) v regionu Severní Holandsko v Nizozemsku splňuje veškerá právně stanovená kritéria způsobilosti. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 546/2009 ze dne 18. června 2009, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci, skutečně dočasně rozšířilo jeho působnost, protože se očekávalo, že bude schopen zasáhnout v podobných situacích, dojde-li přímým následkem celosvětové finanční a hospodářské krize k „propuštění během doby devíti měsíců nejméně 500 zaměstnanců, zejména z malých a středních podniků, v odvětví NACE 2 v jednom regionu nebo ve dvou sousedících regionech na úrovni NUTS 2“. Z tohoto důvodu jsem hlasoval pro přijetí usnesení a věřím, že uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci přispěje k úspěšnému začlenění těchto pracovníků na trh práce.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. − Tímto hlasováním Evropský parlament: 1) vyzývá zúčastněné orgány, aby podnikly nezbytná opatření k urychlení uvolňování prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci; 2) připomíná závazek orgánů k zajištění hladkého a rychlého procesu rozhodování o uvolnění prostředků z EFG, z něhož je poskytována jednorázová, časově omezená individuální podpora pracovníkům, kteří se stali obětí propouštění kvůli následkem globalizace a finanční a hospodářské krize, a poukazuje na úlohu, kterou EFG může sehrát při opětovném začlenění propuštěných pracovníků na trh práce; 3) zdůrazňuje, že v souladu s článkem 6 nařízení o EFG by měla být zajištěna podpora opětovného začlenění propuštěných pracovníků do zaměstnání a opakuje, že pomoc z EFG nesmí nahrazovat opatření, která spadají do odpovědnosti firem podle vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv, a ani sloužit k financování restrukturalizace společností nebo odvětví.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro přijetí usnesení Evropského parlamentu o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) ve prospěch pracovníků v odvětví informačních a komunikačních technologií (IKT), kteří byli propuštěni v nizozemském regionu Severní Holandsko.

Evropské odvětví informačních a komunikačních technologií zasáhla jak globální finanční a hospodářská krize, tak strukturální změny na globálním trhu informačních technologií způsobené zejména přemisťováním výroby do Číny a Indie, což také odráží ukazatel IKT 5.

Ukazatel IKT 5 je souhrnem všech hlavních výsledků výzkumu spojených s hospodářským cyklem, náklady a rozpočty přidělenými odvětví informačních a komunikačních technologií. Hodnota tohoto ukazatele pro západní Evropu klesla z úrovně zhruba 160 v srpnu 2008 na přibližně 30 v dubnu 2009.

Nizozemsko připravilo koordinovaný balíček individualizovaných služeb pro 613 propuštěných pracovníků dvou podniků patřících společnosti Randstad, jako jsou nabídka pomoci při přechodu z jednoho zaměstnání do jiného, zřízení center mobility, umisťování propuštěných zaměstnanců, poskytování odborné přípravy a výzkum zaměstnatelnosti. To si vyžádá celkový rozpočet 3 934 055 eur a Nizozemsko dne 8. dubna 2010 podalo žádost o finanční příspěvek ve výši 2 557 135 eur z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci.

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. − (DE) Hlasoval jsem pro přijetí návrhu zprávy. Opět jsme schopni pomoci najít nové zaměstnání občanům Evropské unie, kteří byli propuštěni poté, co se jejich podnik dostal do potíží.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. − (DE) Tato žádost je jednou z mnoha nizozemských žádostí, které jsme v nedávné době v Rozpočtovém výboru schválili. Samozřejmě jsem hlasovala pro přijetí zprávy poslankyně Materové o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci na podporu občanů v Severním Holandsku, kteří byli propuštěni. Posláním EFG je poskytovat finanční prostředky jednotlivým občanům, kteří přišli o práci v důsledku globalizace. Během jednání o rozpočtu v minulých týdnech vynikla vláda Nizozemska svou tvrdohlavou reakcí na legitimní postoj Evropského parlamentu, který je vždy připraven ke kompromisu. Na tomto místě bych ráda řekla, že žádat na jedné straně Evropskou unii o pomoc v řádu desítek milionů eur, a na druhé straně odmítat legitimní diskusi o otázkách vznesených Evropským parlamentem se zdá být v souladu s národním pohledem na politiku.

Zpráva: Tadeusz Zwiefka (A7-0360/2010)

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. − (LT) Hlasovala jsem pro přijetí usnesení, protože jsem přesvědčena, že Evropská unie potřebuje prohloubit spolupráci v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky. Domnívám se, že právní úprava Evropské unie v této oblasti by měla být univerzální. Jinými slovy, na základě jejích souhrnných pravidel o kolizních normách může být stanovena použitelnost kteréhokoliv právního řádu – zúčastněných členských států, nezúčastněných členských států nebo států, které nejsou členy Evropské unie. EU si sama vytyčila cíl zachovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zajištěn volný pohyb osob, proto aby manželé měli možnost zvolit rozhodné právo, na něž mají úzkou vazbu, nebo v případě, že nedojde k volbě, aby se toto právo použilo na jejich rozvod nebo rozluku, mělo by se toto právo použít, i když není právem některého členského státu. Zvyšující se mobilita občanů vyžaduje větší pružnost a právní jistotu, které nové nařízení Evropské unie může posílit.

  Roberta Angelilli (PPE), písemně. − (IT) Nutnost vytvořit jasný a úplný právní rámec rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky vyplývá z naléhavé potřeby řešit problémy spojené s případy „mezinárodních“ rozvodů. Až do nynějška rozdíly ve vnitrostátních právních předpisech nepřispívaly k zajištění rovných příležitostí manželů, ani nechránily zájmy dětí dotčených těmito případy. Právě naopak, přispěly k „soutěži“ mezi manželi o to, kdo z nich předloží u soudu žádost o rozvod jako první. Jakožto zprostředkovatelka Evropského parlamentu pro děti nárokované rodiči různých národností a na základě svých pracovních zkušeností podporuji návrh nařízení, které má vytvořit právní jistotu pro dotčené páry se zárukou předvídatelnosti a pružnosti.

Jednou z inovativních myšlenek obsažených v textu nařízení je možnost konzultací s rodinným prostředníkem před, během a po soudním řízení o rozvodu. Prostředník nabízí velkou pomoc, protože páru poskytuje informace o různých formách a podmínkách rozvodu, řeší jakékoliv rozpory mezi nimi, ale také chrání práva dotčených dětí a pomáhá rozvádějícím se rodičům dospět k nejvhodnějšímu řešení s ohledem na zájmy jejich potomků.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Když jde o posílení soudržnosti evropských právních předpisů týkajících se manželského svazku, není jednoduché dospět k tomu, aby se všech 27 členských zemí shodlo. Naštěstí od přijetí Amsterdamské smlouvy v roce 1997 se může skupina členských států, které si to přejí, spojit a prostřednictvím „posílené spolupráce“ společně dosáhnout pokroku v určité oblasti, čímž dojde k vytvoření jádra vedoucích členských států, které posune Evropskou unii dál. Problémy, se kterými se manželé setkávají, pokud jde o uznání svého statutu v různých částech Evropy, zejména během rozvodu nebo rozluky, vedly některé členské státy ke spojení za účelem zlepšení koordinace vnitrostátních právních předpisů. Jsem opravdu ráda, že dojde k realizaci posílené spolupráce, jíž se Francie hodlá zúčastnit. Podle mého názoru se jedná o iniciativu, jejímž zájmem je sbližování Evropanů v oblasti, která se týká nás všech, a ve které je právní jistota naprosto nezbytná. Z toho důvodu jsem hlasovala pro návrh nařízení zavádějící posílenou spolupráci. V budoucnu musíme posílenou spolupráci používat, kdykoli to bude třeba.

  Izaskun Bilbao Barandica (ALDE), písemně. – (ES) Hlasovala jsem pro přijetí zprávy, protože účelem nařízení je vytvořit právní jistotu pro páry z různých členských států, které si přejí rozluku nebo rozvod, což jim zajistí předvídatelnost a pružnost rozvodového řízení.

V tomto ohledu byla přijatá iniciativa krokem vpřed, ale je politováníhodné, že za prvé byla promarněna příležitost rozšířit její působnost na uznání manželského svazku, jeho zrušení, péče o děti a pozůstalost. Nezahrnuje rovněž existenci dalších typů svazků, například svazků homosexuálních párů, které některé členské státy uznávají.

Za druhé je také škoda, že pouze 15 z 27 členských států je připraveno podepsat posílenou spolupráci, což bude mít nepříznivý dopad na občany zemí, které tak neučiní.

Doufám tedy a přeji si, aby v budoucnu došlo k rozšíření působnosti a počet zemí účastnících se posílené spolupráce v této oblasti se zvýšil: dluží to občanům, které zastupují.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. − (LT) Hlasovala jsem pro přijetí zprávy Evropského parlamentu o posílené spolupráci v oblasti práva rozhodného ve věcech rozvodu a rozluky, protože je třeba položit jasný právní základ, z něhož bude vycházet uplatňování předpisů vztahujících se k rozhodnému právu. Ráda bych upozornila na jeden z hlavních cílů Evropské unie, kterým je zachování a rozvoj prostoru svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zajištěna svoboda pohybu osob. Právní situace na evropské úrovni ohledně pravidel týkajících se rozvodu a rozluky manželů různých národností je v současné době velmi matoucí, protože není jasné, jakými právními předpisy by se měly řídit. Tato situace často vede k „soutěži“ mezi manželi o to, kdo z nich předloží u soudu žádost o rozvod jako první, s cílem zajistit, aby rozvodové řízení probíhalo podle právního řádu, který je výhodnější pro jednoho z partnerů. Chci zdůraznit, že nově navrhované nařízení by mělo vytvořit pro dotčené páry právní jistotu a zajistit předvídatelnost a pružnost.

  Vito Bonsignore (PPE), písemně. – (IT) Rád bych poblahopřál panu Zwiefkovi k přípravě zprávy, kterou podporuji. Cílem tohoto opatření je vytvořit jasný a úplný právní rámec pro oblast rozvodu a rozluky poskytnutím určitého stupně autonomie zúčastněným stranám. Různorodost těchto právních předpisů v členských státech může totiž způsobovat problémy v případě „mezinárodních“ rozvodů.

Vedle právní nejistoty ohledně zákonů použitelných v každém jednotlivém případě může také dojít k „soutěži“ mezi manželi o to, kdo z nich předloží u soudu žádost o rozvod jako první, s cílem zajistit, aby rozvodové řízení probíhalo podle právního řádu, který je výhodnější pro jednoho z partnerů. Evropská unie proto musí tato rizika a nedostatky omezit zavedením možnosti výběru rozhodného práva na základě vzájemné dohody mezi oběma stranami. Z tohoto důvodu souhlasím s tím, že je nutné zúčastněným stranám zajistit spravedlivé a přesné informace, díky kterým se co nejdříve seznámí se svými možnostmi volby.

  Zuzana Brzobohatá (S&D), písemně. – (CS) V souladu s Lisabonskou smlouvou mohou členské státy navázat posílenou spolupráci v prostoru svobody, bezpečnosti a práva, kam problematika rozvodů a rozluky spadá. Nařízení definuje posílenou spolupráci mezi členskými státy (Belgie, Bulharsko, Německo, Španělsko, Francie, Itálie, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Rakousko, Portugalsko, Rumunsko a Slovinsko). Smyslem je především odstranit diskriminaci na základě pohlaví, zaručit rovné možnosti obou manželů a mít na zřeteli hlavně zájmy dítěte. Manželé mezi sebou často „soutěží“ o to, kdo z nich jako první předloží u soudu žádost o rozvod s cílem zajistit, aby rozvodové řízení probíhalo podle právního řádu, který lépe chrání především zájmy příslušné strany. Cílem tohoto nařízení je posílit právní jistotu dotčených párů a současně zaručit předvídatelný a pružný průběh řízení. Nařízení jsem podpořila, i když se netýká ČR, ovšem jeho zavedení bude, věřím, dobrým příkladem i pro další členské státy včetně ČR, aby se k němu v budoucnu připojily a využily tak zkušenosti průkopnických členských států.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Tento návrh se nesnaží o harmonizaci hmotného práva rozhodného ve věcech rozvodu a rozluky, ale o stanovení harmonizovaných pravidel pro řešení konfliktů spojených s určením mezinárodní soudní příslušnosti. To znamená, že musíme pracovat v rámci mezinárodního soukromého práva, a nikoliv ve věcném rámci rodinného práva, v němž se i nadále bude každý stát opírat o vlastní zákony.

Z toho důvodu je důležité mít na paměti například to, že navrhované nařízení, prostřednictvím změny článku 7. –A, nevyžaduje, aby stát uznal za platný manželský svazek, byť i jen za účelem jeho ukončení, který jako takový neuznávají vnitrostátní právní předpisy, což by bylo v rozporu se zásadou subsidiarity. To však nebude moci omezovat práva lidí, jejichž svazky členský stát neuznává, což je otázka, ve které je třeba nalézt kompromisní řešení.

S ohledem na výše uvedené si dokážu představit pouze ustanovení k zajištění větší právní jistoty, pokud jde o řešení konfliktů spojených s určením mezinárodní soudní příslušnosti v rámci rodinného práva, a to především s ohledem na zrušení manželství a rozluku, jakožto důležitý krok k vytvoření prostředí svobody a práva, ve kterém je svobodný pohyb lidí realitou.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Jsem potěšen přijetím zprávy, která by měla umožnit párům z různých členských zemí nebo s bydlištěm v jiné zemi, než ze které pocházejí, vybrat si právní řád, kterým se bude řídit jejich rozvod.

V roce 2007 byl rozveden milion manželství, z nichž 13 % tvořili páry různých národností. Během těchto soudních řízení se občané EU potýkali s právními problémy, které měly vliv na jejich rozluku

Podotýkám, že Portugalsko se účastní procesu posílené spolupráce, který umožní pokrok v této otázce, jež byla zablokována v Radě.

Chtěl bych zdůraznit, že by zpráva neměla vézt k požadavku, aby stát uznal za platný manželský svazek, byť i jen za účelem jeho ukončení, který jako takový neuznávají vnitrostátní právní předpisy, což by bylo v rozporu se zásadou subsidiarity.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (S&D), písemně. – (PL) Chtěla bych poblahopřát zpravodajce k velmi zodpovědnému přístupu, se kterým se ujala tak složitého tématu, jakým je otázka volby rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky. O jak citlivou záležitost se jedná, je vidět na skutečnosti, že Řím III je v dějinách Evropské unie prvním příkladem posílené spolupráce probíhající v souladu s postupy stanovenými ve Smlouvách. Územní rozsah nařízení proto bude omezen na 14 z 27 členských států Evropské unie. Polsko mezi nimi není. Domnívám se, že zavedením možnosti zvolit si právní řád, kterým se bude řídit rozvod, přispěje Řím III k větší právní předvídatelnosti a jistotě. Nicméně s přihlédnutím k omezené působnosti tohoto nařízení – bude se týkat pouze práva rozhodného ve věcech mezinárodního rozvodu – je rovněž nezbytné odpovědět na otázku, kterému soudu bude příslušet rozhodnutí v každém konkrétním případě.

Touto problematikou se zabývá další nařízení Evropské unie – Brusel IIa. Stejně jako zpravodajka se proto domnívám, že je nezbytné provést co nejrychleji revizi tohoto nařízení, aby mohlo být zavedeno pravidlo forum necessitatis. Tím se rozptýlí obavy mnoha členských států, zda jejich soudy budou nuceny rozhodovat o rozvodech párů, které jejich právní systém nepovažuje za sezdané, což je bude následně motivovat k přijetí obecných evropských zásad v oblasti mezinárodních rozvodů a to nepochybně usnadní život mnoha občanům Evropské unie.

  Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. – (FR) Pokud dva lidé různých národností nebo jednoduše dva lidé, kteří už nepobývají ve stejném členském státu, plánují rozvod, měli by vědět, který soud a v jaké zemi má pravomoc rozhodovat o jejich rozvodovém řízení. Od nynějška si už v brzké době budou moci tito dva rozvádějící se lidé zvolit, kterým právním řádem v rámci Evropské unie se jejich rozvod bude řídit. Jedná se o další velmi konkrétní krok k vytvoření „společného evropského právního prostoru“, který se dotýká každodenního života nás všech. Přestože vítám příjetí zprávy a první využití takzvaného procesu posílené spolupráce, mrzí mě, že ho bylo nutné použít a že nebylo možné dosáhnout dohody všech členských států Evropské unie. Doufám, že i další členské státy se k této spolupráci brzy připojí.

  Edvard Kožušník (ECR), písemně. – (CS) V Evropském parlamentu zastupuji Českou republiku, která nepřistoupila v oblasti sjednocení kolizních norem k uplatnění mechanismu posílené spolupráce. A to zejména proto, že Česká republika nepokládá návrh nařízení za opatření nezbytné k náležitému fungování vnitřního trhu. Stejně jako jej shledává sporným z hlediska zásady subsidiarity, neboť nařízení se nevyznačuje přidanou hodnotou, která by odůvodňovala zásah do národních úprav rodinného práva členských států. Česká republika také shledává návrh sporným z hlediska zásady proporcionality, neboť zvolená právní forma nařízení není vhodným nástrojem pro unifikaci kolizních norem v oblasti mezinárodního rodinného práva. Přesto však nemíním svým hlasováním bránit státům, které si zvolily mechanismus posílené spolupráce jako nástroj ke sjednocení kolizních norem, pokud jde o určení rozhodného práva ve věcech manželských, aby se touto cestou vydaly.

  Jiří Maštálka (GUE/NGL), písemně. – (CS) Návrh nařízení, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky, ve svém kontextu napomáhá k řešení mnohdy složitých a citlivých záležitostí spojených s rozvodovým řízením pro manželství, která jsou právoplatně uzavřena mezi osobami různých národností. Umožňuje těmto rozváděným párům lepší orientaci a výběr práva rozhodného. Ve svém prvopočátku také významně zvyšuje jejich právní jistotu. Uplatnění mechanismu posílené spolupráce, kdy přijatá legislativa bude mimo acquis communautaire, je v tomto případě krokem umožňujícím zúčastněným členským státům vyrovnat se s některými legislativními problémy mezinárodní spolupráce spojenými s rozvody těchto manželství.

Ostatním členským státům, které se v této fázi neúčastní, dává dostatečnou možnost s časovým odstupem vyhodnotit pozitivní a negativní dopady vyplývající z tohoto návrhu nařízení a zvážit případnou možnost zapojení se. V České republice se řadu let v řádně odůvodněných případech v rámci řešení zmiňovaných rozvodových řízení cizí právo již aplikuje.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Nové nařízení umožní mezinárodním párům (páry různých národností, páry, které žijí v různých zemích, nebo páry, které společně žijí v jiné zemi, než ze které pocházejí) zvolit si vnitrostátní právní řád, kterým se bude jejich rozvod řídit, za předpokladu, že u jednoho z partnerů existuje spojení s inkriminovanou zemí, například na základě místa obvyklého pobytu nebo národnosti. Nové právní předpisy rovněž vyjasní, které právo bude rozhodné v případě neexistence dohody mezi partnery. Nové nařízení například umožní, aby si španělsko-portugalský pár žijící v Belgii zvolil, zda se jejich rozvod bude řídit portugalským, španělským nebo belgickým právním řádem.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. − Rozvod je vážnou záležitostí. Velmi často obnáší rozbité nádobí a dělení majetku. Upřímně obdivuji idealismus zpravodaje Tadeusze Zwiefka. Co se stane, bude-li se chtít německý manžel rozvést v Německu, zatímco jeho žena bude preferovat Sicílii, protože odtud pochází její matka? Jak rozdělíte vysavač nebo pračku, nedojde-li k dohodě? Myšlenka je dobrá, ale potřebuje doladit. V 90 % případů jsou rozvody tragické a skandální. Jsem „pro přijetí“, ale při zvažování takového typu dokumentu bychom neměli zapomínat na detaily. Potřebujeme právní předpis, nikoliv pouhá pravidla.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Rozluka a rozvod jsou vždy obtížné záležitosti, které zahrnují celou řadu právních důsledků. V případě, že manželé pocházejí z různých zemí, je všechno obvzláště problematické. V rámci Evropské unie jsme hledali řešení, ale byli jsme schopni dohodnout se pouze na postupu posílené spolupráce, který jen nepatrně zlepšuje situaci osob, jichž se tato záležitost týká, tzn. párů z různých členských států EU, které se rozvádějí. Působnost tohoto postupu nebyla přesně stanovena, a proto rovněž není zcela jasná.

Spolupráce samozřejmě neznamená, že rozhodnutí, například v případě rozvodu, musí být uznána v členském státě, ve kterém pro to neexistují patřičná právní ustanovení. Stejně tak tento postup nesmí nutit členské státy, aby takto nepřímo uznaly partnerství osob stejného pohlaví. Málo pozornosti bylo rovněž věnováno právům rodičů v případě přeshraniční rozluky. Z tohoto důvodu jsem se zdržel hlasování.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. − (IT) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy, protože jsem přesvědčen o nezbytnosti vytvoření jasného a úplného legislativního rámce pro právo rozhodné ve věcech rozvodu a rozluky. Zavedením článku 3a se manželům poprvé dostává příležitosti vzájemně se dohodnout na právním řádu, kterým se bude řídit jejich rozvodové řízení. Jsem také přesvědčen, že bychom měli zajistit, aby zúčastněné strany byly řádně informovány o praktických důsledcích svého rozhodnutí. V tomto ohledu je třeba zajistit, aby poskytované informace byly přesné a úplné. Domnívám se, že je důležité chránit vztah páru, aby se proces rozluky mohl odehrát v jasném, transparentním a konsensuálním ovzduší mezi oběma stranami, které se tak budou spolupodílet na rozhodování rovnou měrou.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Spolu s dalšími 13 členskými státy Evropské unie (Španělsko, Itálie, Maďarsko, Lucembursko, Rakousko, Rumunsko, Slovinsko, Bulharsko, Francie, Německo, Belgie, Lotyšsko a Malta) se Portugalsko účastní prvního procesu posílené spolupráce v dějinách EU. Tento proces je uplatňován v oblasti práva rozhodného ve věcech rozvodu a rozluky osob a majetku.

Hlasovala jsem pro přijetí zprávy o nařízení, které zavádí jasná pravidla pro mezinárodní páry (kde jsou manželé jiné národnosti) usilující o rozvod nebo rozluku osob nebo majetku v zemi svého původu nebo bydliště. Jedná se o plně konsensuální otázku, která usnadní život mnoha Evropanům. Je to rovněž symbolický okamžik, protože se poprvé uplatňuje posílená spolupráce mezi členskými státy Evropské unie.

Cílem těchto ustanovení je posílení právní jistoty a předvídatelnosti v otázce rozvodu a rozluky osob a majetku. Dohoda stanoví pouze harmonizaci konfliktních situací, nikoliv harmonizaci základních vnitrostátních předpisů.

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. − (IT) Jedním z hlavních cílů Evropské unie je zachování a rozvoj prostoru svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zajištěna svoboda pohybu osob. Na evropské úrovni je právní situace, pokud jde o právo rozhodné ve věcech rozvodu a rozluky partnerů různých národností, v současné době velmi matoucí. To často vede k „soutěži“ mezi partnery o to, kdo z nich předloží u soudu žádost o rozvod jako první, s cílem zajistit, aby rozvodové řízení probíhalo podle právního řádu, který je výhodnější pro jednoho z partnerů. Účelem návrhu nařízení je vytvoření právní jistoty pro dotčené páry a zajištění předvídatelnosti a pružnosti. Nezbývá mi tedy, než souhlasit se zpravodajem, panem Zweifkou, který podporuje podstatu předpisů určujících právo rozhodné ve věcech rozvodu a rozluky.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Belgie, Bulharsko, Německo, Řecko (svou žádost stáhlo 3. března 2010), Španělsko, Francie, Itálie, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Rakousko, Portugalsko, Rumunsko a Slovinsko předložily Radě žádost o zahájení posílené spolupráce v oblasti práva rozhodného ve věcech manželských a požádaly Komisi, aby Radě předložila návrh k této otázce. Stále se zvyšující mobilita občanů vyžaduje na jedné straně větší pružnost, a na druhé straně více právní jistoty. Za účelem dosažení tohoto cíle musí nařízení zvýšit autonomii zúčastněných stran v oblasti rozvodu a rozluky tím, že partnerům dá možnost zvolit si právo rozhodné ve věci jejich rozvodu nebo rozluky.

Nařízení se bude vztahovat pouze na zrušení manželství nebo ukončení manželských závazků (rozluka), a nikoliv na záležitosti týkající se právní způsobilosti fyzických osob, existence, platnosti nebo uznání manželství, prohlášení manželství za neplatné, jmen partnerů, vlastnických důsledků manželství, rodičovské odpovědnosti, vyživovací povinnosti, správy majetku nebo dědictví, a to i v případě, že vyvstanou pouze jako předběžná otázka v rámci řízení o rozvodu nebo rozluce.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Rozvoj prostoru svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zajištěna svoboda pohybu osob, je jedním ze základních cílů Evropské unie. Z tohoto důvodu vítám tento návrh, který zavádí větší právní jistotu s ohledem na určení práva rozhodného ve věcech vnitrostátního rozvodu a rozluky, a byl bych rád, kdyby se i další členské státy přidaly k úsilí o dosažení slučitelnosti vnitrostátních právních předpisů, které se týkají právních konfliktů v této oblasti.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. − Tento text si klade za cíl vyřešit problémy, jako je ten následující. A a B jsou státními příslušníky různých členských států Evropské Unie a vstoupili do svazku stejného pohlaví na území členského státu, který zavedl právní předpisy, jež takové svazky umožňují. Tři roky bylo jejich obvyklé bydliště v členském státu, který neumožňuje svazky stejného pohlaví, ale v rámci procesu posílené spolupráce se podílel na přijetí nařízení o rozhodném právu. A a B nyní chtějí svůj svazek zrušit.

Podle pravidel nařízení č. 2201/2003 o soudní příslušnosti spadá tato záležitost pouze do působnosti soudů v členském státě, kde se nachází jejich obvyklé bydliště. To je zjevně nespravedlivé vůči dotčenému páru, který by se musel potýkat s mnoha nepříjemnostmi a investovat mnoho času, aby převedl řízení o rozvodu do působnosti jiného soudu.

  Alf Svensson (PPE), písemně. − (SV) Když dnes Evropský parlament hlasoval o návrhu nařízení Rady zavádějícím posílenou spolupráci v oblasti práva rozhodného ve věcech rozvodu a rozluky, rozhodl jsem se zdržet hlasování. Podle mého názoru je rodinné právo, pod které spadá i rozhodování o rozvodech, oblast, kde by měl být dodržován princip subsidiarity a každý členský stát by se měl rozhodovat samostatně. Spolupráce, o které hovoří zpráva, je pro členské státy a Evropskou unii dobrovolná a v současné době se jí účastní 14 zemí. Švédsko mezi nimi není. Podle mého názoru není zcela vhodné, abych jako švédský poslanec Evropského parlamentu přijímal stanovisko, které se výhradně týká formy spolupráce, ve které Švédsko nefiguruje.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. − (DE) S 16 miliony sňatků mezi partnery různých národností v rámci Evropské unie, z nichž odhadem 140 000 končí každým rokem rozvodem, je jednání a dohoda o této otázce zásadní pro zajištění potřebné právní jistoty občanů. Poté, co jednotlivé členské státy zamítly mnohé předchozí iniciativy, proces posílené spolupráce umožnil zavést potřebná kritéria alespoň ve 14 zemích.

Zpráva: Jean-Paul Gauzès (A7-0340/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy, protože světová finanční krize, ke které částečně přispěly ratingové agentury, prokázala potřebu zavést mechanismus jejich klasifikace a dohledu nad nimi. Souhlasím s tím, že zpráva podporuje vytvoření evropského systému pro registraci ratingových agentur, které vydávají ratingy používané v rámci Evropské unie, a pro dohled nad nimi a rovněž pro přezkum podmínek použití ratingů vydávaných agenturami ze třetích zemí. Dohoda o evropské struktuře dohledu, jež vstoupí v platnost dne 1. ledna 2011, konečně umožní účinné provádění dohledu nad ratingovými agenturami. Je nezbytné, aby od svého vzniku byl Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) schopen vykonávat své pravomoci k zajištění důsledného dohledu nad ratingovými agenturami působícími v rámci Evropské unie, stejně jako nad ratingovými agenturami ze třetích zemí, jejichž ratingy se mohou používat v EU, v úzké spolupráci s vnitrostátními orgány těchto zemí. S ohledem na úvahy Komise o hlubší mezinárodní harmonizaci této sféry vítám také skutečnost, že Spojené státy se rovněž rozhodly navrhnout přísnější pravidla dohledu v této oblasti.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. − (LT) Hlasovala jsem pro přijetí usnesení, protože jsem přesvědčena o potřebě vytvořit mechanismus pro sledování ratingových agentur a dohled nad nimi. Tuto iniciativu ovlivnila globální finanční krize, ke které přispěly i ratingové agentury. Souhlasím s návrhem Evropské komise, aby proces povolování ratingových agentur a dohledu nad nimi řídil Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA). Je však nezbytné, aby od svého vzniku byl orgán ESMA schopen vykonávat své pravomoci k zajištění důsledného dohledu nad ratingovými agenturami působícími v rámci Evropské unie, stejně jako nad ratingovými agenturami ze třetích zemí, jejichž ratingy se mohou používat v EU.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Ratingové agentury v zásadě vydávají nezávislá stanoviska o úvěrové spolehlivosti subjektu, dluhu, finančního závazku nebo finančního nástroje. Někdy však mohou mít stanoviska těchto agentur vážný dopad na hospodářství země, jejíž finanční situaci hodnotí. V roce 2009 přijala Evropská unie nařízení (ES) č. 1060/2009, jehož cílem je regulace ratingových agentur z důvodu ochrany investorů a evropských finančních trhů před rizikem nekalých praktik. Stanoví podmínky pro vydávání ratingů a pravidla pro registraci ratingových agentur a dohled nad nimi. Mezitím byl ve zprávě odborného panelu vysloven závěr, že je potřeba zlepšit rámec pro dohled, aby se snížilo riziko budoucích finančních krizí a jejich závažnost. Nařízení o Evropském orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA) zřídilo evropský orgán dohledu. K zajištění jeho hladkého fungování a řádného začlenění do celkového rámce finanční regulace bylo třeba provézt změny v nařízení (ES) č. 1060/2009. Hlasovala jsem pro přijetí zprávy, jelikož přispívá ke zlepšení kontroly nad ratingovými agenturami.

  Jean-Pierre Audy (PPE), písemně. – (FR) Na základě zprávy mého výborného kolegy a přítele, poslance Jeana-Paula Gauzèse ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), jsem hlasoval pro přijetí návrhu, kterým se mění nařízení z roku 2009 o ratingových agenturách a který uděluje novému Evropskému úřadu pro cenné papíry a trhy (ESMA) pravomoc dohlížet na ně. Podporuji vylepšení navrhovaná zpravodajem, zejména převod nových pravomocí, které si Komise hodlala ponechat, na orgán ESMA, obzvláště pokud jde o sankce. Domnívám se, že je důležité, aby orgán ESMA mohl přenést část svých pravomocí na vnitrostátní orgány. Lituji, že nikde není zmínka o otázce hodnocení států a specifického dohledu, kterého je při tom zapotřebí (i když tento pozměňovací návrh nařízení není pravděpodobně tím správným prostředkem). Navrhuji vytvoření evropské veřejné agentury pro hodnocení států, která by zaručila požadovanou formálnost a nezávislost.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. − (LT) Globální finanční krize ukázala, že je třeba vytvořit mechanismus pro sledování ratingových agentur a dohled nad nimi. Potřebujeme společný a integrovaný dohled nad ratingovými agenturami v rámci celé Evropské unie. Tento důležitý dokument jsem podpořil. V roce 2009 jsme byli svědky přijetí nařízení (ES) č. 1060/2009 o ratingových agenturách. Umožnilo zřídit evropský systém pro registraci ratingových agentur, které vydávají ratingy používané v Evropské unii, a pro dohled nad nimi. Stanoví rovněž podmínky, za kterých mohou být v EU použity ratingy vydávané agenturami ze třetích zemí. Potřebujeme spolehlivý systém dohledu a kontroly, a proto podporuji navrhované změny, které povedou k posílení Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy. Tato instituce musí být součástí dohledu nad ratingovými agenturami, které působí v rámci Evropské unie, a účinně vykonávat své poslání.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. − (LT) Hlasovala jsem pro přijetí zprávy, protože hospodářská a finanční krize, která zasáhla celý svět, ukázala, že je třeba vytvořit mechanismus pro sledování ratingových agentur a dohled nad nimi. Z tohoto důvodu předložila Evropské komise návrh, aby proces povolování a dohledu nad ratingovými agenturami řídil Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA). Důležité je, že tento orgán bude vybaven vlastní pravomocí pro dohled, ale i vyšetřování, a bude schopen trestat nedodržování nařízení. Sdílím stanovisko Evropského parlamentu, že je potřeba společný a integrovaný dohled nad ratingovými agenturami a jejich produkty v rámci celé Evropské unie. Navíc Evropský parlament navrhuje zaměřit se na zřízení orgánu ESMA pro dohled nad ratingovými agenturami a na určení jeho nových úkolů a pravomocí. Je nezbytné, aby od svého vzniku byl orgán ESMA schopen vykonávat své pravomoci k zajištění důsledného dohledu nad ratingovými agenturami působícími v rámci Evropské unie, stejně jako nad ratingovými agenturami ze třetích zemí, jejichž ratingy se mohou používat v EU.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. – (EL) V otázce zprávy o ratingových agenturách jsem se zdržel hlasování. Tyto agentury otevřeně slouží zájmům mezinárodních spekulantů. Od začátku krize až doposud hrají negativní roli. Jejich cílené a svévolné snižování ratingů zemí uvnitř Evropské unie i mimo ni zatahuje tyto země do začarovaného kruhu spekulací a půjček. Rozšiřování spreadů prohlubuje finanční problémy zemí a obohacuje trhy na jejich účet. V eurozóně mají praktiky ratingových agentur obzvláště negativní dopad na stabilitu eura. Evropská unie nese značnou politickou odpovědnost, jelikož jim dala právo hodnotit jak podniky, tak ekonomiky členských států. Domnívám se, že je třeba okamžitě zavést účinná opatření, která ukončí spekulativní povahu ratingových agentur, a následně radikálně změnit nařízení (ES) 1060/2009. Zpráva obsahuje některé pozitivní, ale bohužel slabé návrhy a činí pouze nesmělé kroky k dosažení tohoto cíle.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Nutnost této změny pramení z potřeby přizpůsobit nařízení (ES) č. 1060/2009 nové evropské architektuře dohledu a ze zavedení nového mechanismu pro centralizaci činností ratingových agentur.

Za tímto účelem bude evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy – ESMA) vybaven vlastními pravomocemi pro dohled, vyšetřování a uplatňování sankcí. Musíme nyní zajistit, aby od svého vzniku byl orgán ESMA schopen vykonávat své pravomoci k zajištění důsledného dohledu nad ratingovými agenturami působícími v rámci Evropské unie, stejně jako nad ratingovými agenturami ze třetích zemí, jejichž ratingy se mohou používat v EU.

  Pat the Cope Gallagher (ALDE), písemně. – (GA) Zpráva představuje technickou úpravu stávajícího nařízení a od ledna 2011 svěří pravomoci novému orgánu dohledu, Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA). Musíme si uvědomit, že se na jaře 2011 očekává celkové zlepšení ratingových agentur.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, činnost ratingových agentur je už teoreticky na evropské úrovni regulována a je pod dohledem. Ale zpochybnilo to dominantní postavení tří amerických agentur, které rozhodují o evropských trzích, státním dluhu a v konečném důsledku o sazbách, za něž si evropské státy mohou půjčovat? Obávám se, že ne. Nezabránilo to agentuře Standard & Poor, a to docela nedávno, aby pohrozila snížením hodnocení Belgie, nebo agentuře Moody v případě Španělska, či agentuře Fitch v případě Irska.

Ani jedna z těchto agentur nebyla potrestána, ať už jejich zákazníky nebo ztrátou pověsti, za špatně odvedenou práci v případě společnosti Enron nebo krize rizikových hypoték. Nyní tvrdí, že mají politickou úlohu: hrozba Belgii má být pokusem o tlak na vytvoření vlády; absence hrozby Francii má zase uměle zabránit roztříštěnosti eurozóny. Pravdou je, že tyto agentury mají moc pouze díky chybějící regulaci trhu a vaše texty, pro které jsem přesto hlasoval, ke zlepšení situace příliš nepřispějí.

  Takis Hadjigeorgiou (GUE/NGL), písemně. – (EL) Nařízení se vztahuje jak na dohled nad ratingovými agenturami, který vykonává Evropský orgán pro cenné papíry a trhy, tak na dohled nad užíváním ratingů jednotlivými subjekty, které probíhá na vnitrostátní úrovni. Dohled nad užíváním ratingů jednotlivými subjekty zůstane v kompetenci vnitrostátních orgánů dohledu. Vnitrostátní orgány však nebudou mít pravomoc přijímat opatření proti ratingovým agenturám, které budou jednat v rozporu s nařízením. Právě kvůli tomuto bodu je návrh zkoumán z hlediska dodržení zásady proporcionality. Návrh vytváří kontrolní systém, ale v kontextu současného neoliberálního prostředí jej nelze skutečně uplatnit; jedná se tak pouze o nový psychologický tah určený především široké veřejnosti.

Není určen k tomu, aby nahradil předešlý systém; je určen k zavedení nového kontrolního systému, který předtím neexistoval, a to dokonce ani v této podobě, což umožnilo ratingovým agenturám jejich nekontrolované chování. V tom smyslu je lepší tento systém než žádný.

  Jiří Havel (S&D), písemně. – (CS) Hlasoval jsem pro zprávu o zřízení centralizovaného dohledu nad ratingovými agenturami. Celkově souhlasím s obsahem zprávy pana Gauzèse o návrhu nařízení, který zavádí model centralizovaného dohledu nad ratingovými agenturami prostřednictvím orgánu ESMA, Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy, a to především s ohledem na významnou mobilitu služeb ratingových agentur a jejich okamžitý dopad na finanční trhy. Centralizovaný dohled může přispět k vyšší transparentnosti ve světě ratingových agentur a může podpořit větší konkurenci mezi jednotlivými agenturami. Z těchto důvodů jsem hlasoval pro tuto zprávu. Obávám se ale, že navrhované období, během kterého mají být provedeny všechny změny týkající se přenesení kompetencí a povinností z příslušných orgánů dohledu v členských státech na orgán ESMA, není dostatečné a mělo by být prodlouženo.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. − (LT) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy, protože globální finanční krize, ke které ratingové agentury částečně přispěly, dokázala, že je nezbytné vytvořit rámec pro sledování ratingových agentur a dohled nad nimi. Za tím účelem bylo v roce 2009 přijato nařízení o ratingových agenturách. Umožnilo zavedení evropského systému registrací ratingových agentur, které vydávají ratingy používané v rámci Evropské unie, a dohledu nad nimi. Stanoví také podmínky, za kterých mohou být v EU používány ratingy vydávané agenturami ze třetích zemí. Dohoda o evropské architektuře dohledu, která vstoupí v platnost 1. ledna 2011, stanoví, že Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) bude uplatňovat vlastní pravomoci dohledu zejména ve vztahu k ratingovým agenturám. Je proto nezbytné upravit nařízení o ratingových agenturách s cílem podřídit povolování ratingových agentur a dohled nad nimi orgánu ESMA. Tento orgán bude vybaven vlastní pravomocí pro dohled, ale i vyšetřování, a bude schopen trestat nedodržování nařízení. Pokuty budou udělovat členské státy.

  Bogusław Liberadzki (S&D), písemně. – (PL) Mechanismus pro sledování ratingových agentur a dohled nad nimi je nezbytný. Musíme vzít v úvahu skutečnost, že ratingové agentury přispěly svým dílem ke krizi. V roce 2011 dostaneme od Komise návrh různých doplňujících opatření, která se týkají ratingů, jejichž zavedení bude možné po přijetí této zprávy. Výše zmíněné úvahy mě přiměly, abych zprávu podpořil, což jsem učinil jako výraz svého přesvědčení, že vstoupí rychle v platnost a přinese pozitivní výsledky.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Soukromým ratingovým agenturám se dostalo nových práv, aby nastavily standardy, a slibů přenesení pravomocí od orgánů veřejné správy. Jejich závislost na soukromých partnerech nezná hranic. Stejně jako jejich svévole. Veřejné orgány se vzdaly. To je ostudné.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Je potřeba přistoupit k této změně, aby nařízení (ES) č. 1060/2009 mohlo být přizpůsobeno nové evropské architektuře dohledu a aby mohl být zaveden nový mechanismus pro centralizaci činností ratingových agentur. Z toho důvodu získá evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy – ESMA) nové pravomoci pro dohled, vyšetřování a udělování sankcí. Je nezbytné, aby od svého vzniku byl orgán ESMA schopen vykonávat své pravomoci k zajištění důsledného dohledu nad ratingovými agenturami působícími v rámci Evropské unie.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Pro tuto zprávu jsem nemohl hlasovat, a přestože podporuji mnohé z projednávaných bodů a celkovou představu o zvýšené transparentnosti, zlepšení informovanosti a dohledu nad ratingovými agenturami a dalšími finančními subjekty, bude tento návrh sloužit zájmům investorů, kteří jsou profesionálové a mají daleko od takzvané „reálné ekonomiky“, protože tím získají větší právní jistotu. Přestože jsem tedy přesvědčen o nutnosti tvrdé práce k dosažení transparentnosti a práva na jasné informace ve finančním systému, jak se praví ve zprávě, z tohoto důvodu se domnívám, že ještě potřebnější je skoncovat s finančními spekulacemi a dosáhnout regulace finančních trhů pod dohledem členských států. Zprávě jde o transparentnost, informovanost a určitou míru dohledu nad finančními subjekty, ale její snaha je příliš opatrnická a pro-kapitalistická a snaží se zalíbit finančnímu sektoru, což je vize, kterou nesdílím a nepodporuji.

  Alexander Mirsky (S&D), písemně. − Jedná se o velmi důležitý nástroj k informování občanů Evropské unie o situaci v podnicích a bankách, ale také ke srovnání konkurenceschopnosti různých značek a výrobků. Hlasoval jsem pro přijetí. Rovněž doufám, že v budoucnu bude nařízení doplněno o kontrolu údajů o podpoře politických stran a sledovanosti masových médií, aby se tím zabránilo manipulaci veřejného mínění za peníze. Ratingové agentury nepracují tvrdě na získávání informací a jejich analyzování. Jsou ochotné ukázat příznivý výsledek těm, kdo si za něj zaplatí. Všichni, kdo manipulují veřejné mínění, a zrazují tak společnost, si zaslouží tvrdě potrestat.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Finanční krize víc než cokoliv jiného odhalila nebezpečné monopolní postavení ratingových agentur, jejichž hodnocení nejsou vždy odpovídající a někdy můžou být dokonce velmi riskantní. Je proto důležité vytvořit mechanismus jejich sledování a dohledu nad nimi. Jelikož jsou součástí velmi složitého systému finančních trhů, bylo rozhodnuto vytvořit pro tento účel dvojí systém. Kromě toho zpráva stanoví také podmínky, za kterých mohou být v EU používány ratingy vydávané agenturami ze třetích zemí.

Je samozřejmě nezbytné, aby systém dohledu umožňoval uvalení sankcí. Teprve budoucnost ukáže, do jaké míry tomu tak skutečně bude. Skutečnost, že vzniklo několik orgánů Evropské unie pro dohled, což s sebou nese větší množství administrativy a zvýšení nákladů, není dobrým znamením pro evropské daňové poplatníky. Přihlédl jsem k tomu při hlasování.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro přijetí nařízení Evropského parlamentu, protože souhlasím, aby:

– registrace ratingových agentur v rámci Evropské unie a stálý dohled nad nimi byly výhradně v kompetenci evropského orgánu dohledu , jmenovitě Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA), který by měl mít výhradní pravomoc podepisovat dohody o spolupráci při výměně informací s příslušnými orgány ve třetích zemích;

– evropský orgán dohledu (ESMA) byl zodpovědný za registraci ratingových agentur a stálý dohled nad nimi s právem vyžádat si prostřednictvím pouhé žádosti nebo rozhodnutí veškeré informace, které potřebuje, od ratingových agentur, osob podílejících se na činnostech ratingu, organizací, jež jsou předmětem hodnocení, a třetích stran, které na ně mají vazby, třetích stran, jež jsou subdodavateli ratingových agentur, a jakýchkoliv dalších osob, jež mají blízké a věcné vazby na ratingové agentury nebo jejich činnost;

– po převodu pravomocí pro dohled z příslušných orgánů na evropský orgán dohledu (ESMA) byla registrace ratingové agentury potvrzená příslušným orgánem platná v rámci celé Evropské unie.

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. − (IT) Globální finanční krize, na níž měly podíl i ratingové agentury, ukázala, že je třeba vytvořit mechanismus pro sledování ratingových agentur a dohled nad nimi. To bylo v roce 2009 účelem přijetí nařízení (ES) č. 1060/2009 o ratingových agenturách.

Za tímto účelem bylo již v roce 2009 přijato nařízení (ES) č. 1060/2009 o ratingových agenturách. To umožnilo vytvořit na evropské úrovni systém pro registraci ratingových agentur, které vydávají ratingy používané v Evropské unii, a pro dohled nad těmito agenturami. Stanoví také podmínky, za kterých mohou být v Evropské unii používány ratingy vydané agenturami ve třetích zemích, s uplatněním dvojitého systému rovnocennosti a potvrzení ratingů. Z tohoto důvodu jsem hlasoval pro přijetí a podporuji zpravodaje, pana Gauzese, v jeho návrhu zaměřit se na začlenění Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy do systému pro dohled nad ratingovými agenturami a na určení jeho nových úkolů a pravomocí. Je vskutku nezbytné, aby od svého vzniku byl orgán ESMA schopen vykonávat své pravomoci k zajištění důsledného dohledu nad ratingovými agenturami působícími v rámci Evropské unie, stejně jako nad ratingovými agenturami ze třetích zemí, jejichž ratingy se mohou používat v EU.

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro přijetí usnesení Evropského parlamentu, jelikož souhlasím, že transparentnost informací poskytovaných vydavatelem finančního nástroje, který je ohodnocen příslušnou ratingovou agenturou, představuje značnou přidanou hodnotu pro fungování trhu a ochranu investorů.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. − Globální finanční krize, na níž měly podíl i ratingové agentury, ukázala, že je třeba vytvořit mechanismus pro sledování a dohled nad nimi. Za tímto účelem bylo již v roce 2009 přijato nařízení (ES) č. 1060/2009 o ratingových agenturách. To umožnilo vytvořit na evropské úrovni systém pro registraci ratingových agentur, které vydávají ratingy používané v Evropské unii, a pro dohled nad těmito agenturami. Stanoví také podmínky, za kterých mohou být v Evropské unii používány ratingy vydané agenturami ve třetích zemích, s uplatněním dvojitého systému rovnocennosti a potvrzení ratingů. Během diskusí, které přijetí nařízení (ES) č. 1060/2009 předcházely, trval zpravodaj na tom, že je nezbytné zavést integrovaný dohled nad ratingovými agenturami a společnou kontrolu jejich produktů na úrovni Evropské unie.

Tato zásada byla akceptována a Komise se zavázala, že v tomto směru předloží legislativní návrh. Dohoda o evropské struktuře dohledu, jež vstoupí v platnost dne 1. ledna 2011, konečně umožní účinné provádění dohledu nad ratingovými agenturami. V nařízení o zřízení orgánu ESMA se zdůrazňuje, že tento orgán bude mít vlastní pravomoci v oblasti dohledu, které se budou týkat zejména ratingových agentur..

  Kyriacos Triantaphyllides (GUE/NGL), písemně. – (EL) Nařízení se vztahuje jak na dohled nad ratingovými agenturami, který vykonává Evropský orgán pro cenné papíry a trhy, tak na dohled nad tím, jak ratingy užívají jednotlivé subjekty na vnitrostátní úrovni. Dohled nad tím, jak ratingy používají jednotlivé subjekty, zůstane v kompetenci vnitrostátních orgánů dohledu. Vnitrostátní orgány však nebudou mít pravomoc přijímat opatření proti ratingovým agenturám, které budou jednat v rozporu s nařízením. Právě kvůli tomuto bodu je návrh zkoumán z hlediska dodržení zásady proporcionality.

Návrh vytváří kontrolní systém, ale v kontextu současného neoliberálního prostředí jej nelze ve skutečnosti uplatnit; kromě toho, že se jedná o nový psychologický tah určený především široké veřejnosti. Není však určen k tomu, aby nahradil předešlý systém; je určen k zavedení nového kontrolního systému, který předtím neexistoval, a to dokonce ani v této podobě, což umožnilo ratingovým agenturám jejich nekontrolované chování. V tom smyslu je lepší tento systém, než žádný.

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. − (DE) S radostí jsem hlasoval pro přijetí zprávy. Postupný proces regulace finančních trhů začíná získávat obrysy. Zlepšila se ochrana investorů a zvýšila se transparentnost. Nařízení mají nyní širší záběr a jsou propracovanější, čímž poskytují lepší ochranu pro všechny zúčastněné.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. − (DE) Globální finanční krize, ke které ratingové agentury částečně přispěly, dokázala, že je nezbytné vytvořit mechanismus pro sledování ratingových agentur a dohled nad nimi. Z tohoto důvodu dne 1. ledna 2011 vznikne Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA).

Zároveň ale pokračující krize a stále nové objevy o tržních mechanismech poukazují na to, že je nutné úkoly a zodpovědnost tohoto orgánu neustále přizpůsobovat a v případě potřeby i rozšiřovat. Proto jsem velmi uvítal podrobné specifikace a vysvětlení pravomocí orgánu ESMA ve vztahu k příslušným národním orgánům. Z tohoto důvodu jsem hlasoval pro přijetí zprávy.

Zpráva: Anja Weisgerber (A7-0050/2010)

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro přijetí tohoto dokumentu, protože přispívá k potřebnému zjednodušení právního rámce Evropské unie. Jsem přesvědčena, že stávajících osm platných směrnic v oboru metrologie práci v této oblasti neprospívá, ale naopak brzdí. Zároveň sdílím stanovisko zpravodajky, že by členské státy měly mít více času ke zvážení toho, zda zrušení směrnic povede k právní nejistotě, z které by vyplývala nutnost harmonizace příslušných pravidel na evropské úrovni. Jsem proto přesvědčena, že musí být přijato rozhodnutí, které zruší směrnice, ale které zároveň poskytne dostatečný čas k analýze možných dopadů v širším kontextu přezkumu základních právních nástrojů v oboru.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Metrologie je vědou o měření. Od dávných dob přijímali Evropané celou řadu měřicích systémů v různých oblastech (délka, objem, měření obsahu alkoholu atd.). Například přijetí metrického systému vedlo ke zlepšení spolupráce mezi různými hospodářskými subjekty na kontinentu, a následně i po celém světě. V mnoha oblastech však stále přetrvává široká škála měr a měřicích systémů. Vzhledem k touze odstraňovat překážky spolupráce mezi Evropany uplatňuje Evropská unie dlouhodobě politiku harmonizace měřících systémů. Důležitým krokem bylo v tomto směru přijetí směrnice 2004/22. Zatímco se připravujeme k přezkumu těchto právních předpisů, řada nástrojů se nyní zdá již zastaralá a měla by být pro větší čitelnost odstraněna. Hlasovala jsem pro přijetí tohoto textu, jelikož přináší vítanou úpravu právních předpisů o metrologii.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Souhlasím s potřebou zjednodušit acquis Společenství a aktualizovat směrnice, které už pozbyly platnost, a přizpůsobit je současnosti. Příslušné směrnice jsou zastaralé a nepřispívají ke zlepšení regulace. Komise se domnívá, že právní předpisy o metrologii není nutné harmonizovat, protože dle jejího chápání mezi členskými státy existuje dostatečná spolupráce a současná situace, kdy jsou vzájemně uznávána pravidla založená na mezinárodních parametrech různých členských států je uspokojivá. Měli bychom však vzít v úvahu, že připustit mezeru v regulaci této problematiky by nebylo prospěšné a že bychom neměli přispívat ke vzniku právní nejistoty.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Projednávaná zpráva hovoří o možnosti zrušení až osmi směrnic v šesti oblastech, které se týkají metrologie, s cílem zjednodušit existující evropské právní předpisy v této oblasti: jde o vodoměry na studenou vodu pro nečistou vodu (směrnice 75/33/EHS); lihoměřiče a lihoměrné tabulky (směrnice 76/765/EHS a 76/766/EHS); závaží střední a vyšší než střední přesnosti (směrnice 71/317/EHS a 74/148/EHS); měřidla tlaku vzduchu v pneumatikách motorových vozidel (směrnice 86/217/EHS); měření objemové hmotnosti obilí (směrnice 71/347/EHS) a kalibraci nádrží na plavidlech (směrnice 71/349/EHS).

Vzhledem k různým možnostem, které se týkají osmi projednávaných směrnic – úplné zrušení, zrušení za určitých podmínek a nepodnikání žádných kroků – dospěla Komise k závěru, že neexistuje jednoznačně nejlepší řešení. Nicméně z důvodu zlepšení regulace Komise nicméně upřednostňuje možnost zrušení všech směrnic v plném rozsahu, což znamená, že preferuje nové nařízení pro oblast měřicích přístrojů.

Podporuji toto rozhodnutí Komise z hlediska legislativní kvality, ale domnívám se, že by členské státy měly dostat více času k prošetření možných dopadů v širším kontextu přezkumu základních právních nástrojů v oblasti, zejména směrnice o měřicích přístrojích (směrnice 2004/22/ES).

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Jedním z cílů Evropské unie je jednoduché a aktuální acquis Společenství. Udržování zastaralých pravidel v platnosti nedává smysl. V oblasti metrologie panuje představa, že harmonizace není třeba, protože stávající právní úprava spočívá ve vzájemném uznávání pravidel založených na mezinárodních parametrech různých členských států. Je však důležité, abychom nepřipustili vznik mezery v regulaci této problematiky, aby nedocházelo k vytváření právní nejistoty.

  Willy Meyer (GUE/NGL), písemně. – (ES) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se zrušuje osm směrnic Rady v oblasti metrologie, protože stejně jako zpravodajka podporuji vytyčený cíl zlepšování legislativy. Rovněž sdílím názor, že „členské státy by měly mít více času k prozkoumání otázky, zda zrušení směrnic povede k právní nejistotě“. Domnívám se, že dotčené směrnice o měřicích přístrojích musí být zrušeny a zjednodušeny provedením revize právního základu metrologie: směrnice o měřicích přístrojích. Obecně vzato se domnívám, že to zlepší přístup občanů k projednávaným právním předpisům a umožní účinnější práci v této oblasti.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. − (DE) Na problematiku metrologie se vztahuje osm směrnic Evropské unie v šesti různých oblastech. Z důvodu přehlednějšího zákonodárství navrhuje Komise jejich zrušení. Podle Komise není harmonizace nutná, protože současná situace vzájemného uznávání vnitrostátních předpisů funguje uspokojivě. Zpravodajka však zastává názor, že by členské státy měly dostat více času k prošetření, zda zrušení směrnic povede ke vzniku právní nejistoty. Hlasoval jsem pro přijetí zprávy, jelikož zpravodajka bere v úvahu problémy spojené se vznikem právní nejistoty.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. − (IT) Zrušení evropských směrnic se v podstatě rovná ponechání vakua v systému Evropské unie, ale modernizace systému směrnic, jako je ten v oblasti metrologie, je rozhodně tím správným krokem k vytvoření širšího a aktuálnějšího společného systému. Z tohoto důvodu jsem hlasoval pro přijetí zprávy o zrušení osmi směrnic Rady o metrologii. Princip, který sdílí Rada a Komise, je však postaven na křehké rovnováze, protože každý členský stát bude muset spoléhat na vzájemné uznávání vnitrostátních norem ve snaze nezpůsobit problémy podnikům v sektorech závislých na právních předpisech o metrologii až do přijetí revize směrnice o měřicích přístrojích, která bude harmonizovat příslušné právní předpisy na evropské úrovni.

  Maria do Céu Patrão Neves (PPE), písemně. – (PT) Sdílím stanovisko zpravodajky, jež prosazuje zlepšení regulace v oblasti metrologie.

Komise upřednostňovala úplné zrušení všech osmi směrnic týkajících se metrologie; stanovisko zpravodajky je však více vyvážené a dává členským státům více času k prozkoumání otázky, zda zrušení směrnic povede k právní nejistotě, která by učinila harmonizaci právních předpisů v oblasti metrologie na evropské úrovni nezbytnou. Zavádí se tak přechodné období s cílem analyzovat možné dopady zrušení směrnic a nutnost revize základní směrnice v této oblasti (směrnice 2004/22/ES).

  Aldo Patriciello (PPE), písemně. − (IT) Souhlasím se zpravodajkou, paní Weisgerberovou, která podporuje obecný cíl zlepšení regulace. S ohledem na tento návrh však není zcela jasné, která volba je nejlepší. Ve své zprávě o posouzení dopadů dospěla Komise k závěru, že v otázce dotčených osmi směrnic (úplné zrušení, zrušení za určitých podmínek, nepodnikání žádných kroků) neexistuje jednoznačně nejlepší řešení.

Nicméně z důvodů zlepšení regulace upřednostňuje Komise úplné zrušení všech směrnic (a spoléhá na vzájemné uznávání vnitrostátních předpisů) před harmonizací, to znamená před novou revizí směrnice o měřicích přístrojích. Opakuji, že sdílím názor zpravodajky, že členské státy by měly mít více času k prozkoumání otázky, zda zrušení směrnic povede k právní nejistotě, která by učinila harmonizaci příslušných pravidel na evropské úrovni nezbytnou.

  Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Zrušení všech osmi směrnic s největší pravděpodobností způsobí další administrativní zátěž, jelikož členské státy budou moci zavádět vnitrostátní předpisy o měřicích přístrojích, na které se vztahují směrnice, jež by měly být zrušeny. Směrnice, o jejichž zrušení se uvažuje, ani ty, které by zůstaly v platnosti, nepřispějí ke zvýšení celkové úrovně ochrany spotřebitelů. To by mohlo být dosaženo pouze jejich změnou. Domnívám se, že členské státy by měly mít více času k prozkoumání otázky, zda zrušení směrnic povede k právní nejistotě, která by učinila harmonizaci příslušných pravidel na evropské úrovni nezbytnou. Rovněž podporuji návrh zpravodajky, aby celý proces byl dokončen do 1. května 2014. V konečném důsledku jsem hlasovala pro přijetí zprávy, protože nabízí takové řešení, v jehož rámci budou všechny směrnice zrušeny, ale které zároveň poskytuje dostatek času analyzovat možné dopady v širším kontextu revize základního právního nástroje v této oblasti, směrnice o měřicích přístrojích (směrnice 2004/22/ES).

  Paulo Rangel (PPE), písemně. – (PT) Souhlasím s obecným cílem zlepšení regulace v oblasti metrologie. Jsem však přesvědčen, že je třeba více reflexe, protože ukvapená standardizace by mohla způsobit více škody a právní nejistoty než užitku.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. − Tímto hlasováním Evropský parlament prokázal, že podporuje obecný cíl zlepšení regulace. S ohledem na tento návrh však není zcela jasné, která volba je nejlepší. Komise dospěla ve svém posouzení dopadu při posuzování různých možností týkajících se těchto osmi směrnic o metrologii (úplné zrušení, zrušení na určitých podmínek, nepodnikání žádných kroků) k závěru, že neexistuje jednoznačně nejlepší řešení. Nicméně z důvodů zlepšení regulace upřednostňuje Komise úplné zrušení všech směrnic (a spoléhá na vzájemné uznávání vnitrostátních předpisů) před harmonizací, to znamená před novou revizí směrnice o měřicích přístrojích. Evropský parlament sdílí názor, že členské státy by měly dostat více času k prošetření, zda zrušení směrnic povede ke vzniku právní nejistoty, jež by byla důvodem pro evropskou harmonizaci právních předpisů.

Proto jsme se rozhodli pro takové řešení, v jehož rámci budou všechny směrnice zrušeny, ale které zároveň poskytuje dostatek času analyzovat možné dopady v širším kontextu revize základního právního nástroje v této oblasti, směrnice o měřicích přístrojích (směrnice 2004/22/ES).

  Thomas Ulmer (PPE), písemně. − (DE) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy, protože významně přispívá k omezení byrokracie, po čemž se neustále volá, a umožňuje zrušení více než 20 směrnic, které jsou zastaralé a nepotřebné. Jedná se o správný přístup ke zjednodušení a zeštíhlení Evropy.

Zpráva: Zita Gurmai, Alain Lamassoure (A7-0350/2010)

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. − (LT) Toto důležité usnesení jsem schválila, protože jsem přesvědčena, že evropská občanská iniciativa bude významným nástrojem pro zařazování určitých témat na pořad jednání a podpoří větší přeshraniční diskuse uvnitř EU. Občanská iniciativa poskytuje evropským občanům právo předložit legislativní návrh. Aby tato iniciativa mohla být efektivní, měli by se organizátoři evropské občanské iniciativy seskupit do výboru občanů, který budou tvořit osoby pocházející z různých členských států. To zajistí, že otázky, které vzniknou, budou skutečně evropské, přičemž samozřejmým přínosem bude usnadnění sběru podpisů od samého počátku. Myslím si, že občanská iniciativa bude úspěšná jen tehdy, nevytvoří složité povinnosti pro její organizátory a neposílí jejich frustraci. Je také velmi důležité, aby tento proces byl v souladu s požadavky EU na ochranu údajů a byl od počátku až do konce plně transparentní. Evropská občanská iniciativa je novým nástrojem participativní demokracie v celoevropském měřítku, a proto by měla být věnována značná pozornost komunikačním a informačním kampaním zaměřeným na zvyšování povědomí o evropské občanské iniciativě.

  Charalampos Angourakis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Kompromis mezi Evropským parlamentem a Radou ohledně nařízení o takzvané občanské iniciativě, který doprovázejí směšné triumfální řeči o posilování demokratických institucí EU, není ničím jiným než urážlivým pokusem manipulovat lidmi a ohlupovat je. To, co je klamně nazýváno občanskou iniciativou, není jen nepotřebné; může se ukázat, že je to i lidem nebezpečné. Bez ohledu na dohodnuté formální náležitosti týkající se sběru 1 000 000 podpisů pod petici požadující, aby Komise předložila příslušný legislativní návrh, se v podstatě jedná stále o totéž: Komise není povinna legislativní iniciativu předložit a není vázána jejím obsahem.

Naopak, „občanská iniciativa” tohoto druhu, řízená a zmanipulovaná mechanismy kapitálu a buržoazního politického systému, může být institucemi EU využívána k předkládání nanejvýš protilidových a reakčních řešení EU a monopolů jakoby na základě „lidového požadavku“. Kromě toho bude „iniciativy” tohoto druhu využíváno ke sběru podpisů, prohlášení a požadavků proti organizovaným hnutím prostého lidu a pracující třídy, proti masovým demonstracím a zápasům a různým formám boje. Různé „občanské iniciativy“ nemohou zakrýt reakční tvář EU a nemohou ani zabránit eskalaci třídního zápasu a boje lidových mas.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Občanská iniciativa byla přislíbena v Lisabonské smlouvě a nyní je konečně uváděna do života. Tato nová forma účasti na formulování politiky Evropské unie umožňuje, aby se evropští občané obrátili přímo na Komisi a požádali ji o předložení návrhu k otázkám jejich zájmu, pokud budou tyto otázky spadat do pravomocí EU. Čekali jsme pouze, až bude zaveden jednací řád, aby se toto nové právo evropských občanů stalo realitou. To se nyní stalo a já jsem při hlasování tento návrh podpořila. „Výbor občanů“ tvořený jednotlivci alespoň ze sedmi členských států může příslušnou iniciativu zaregistrovat u Komise. Poté může začít proces shromažďování podpisů v listinné podobě nebo po internetu. Milion podpisů, které jsou vyžadovány, musí pocházet alespoň ze čtvrtiny členských států EU a musí být shromážděn do 12 měsíců. Členské státy budou prohlášení o podpoře ověřovat. Podepisovat mohou pouze občané Evropské unie, kteří dosáhli věku opravňujícího je volit v evropských parlamentních volbách. A konečně Komise jako strážce smluv s konečnou platností rozhodne, zda by navrhovaný legislativní postup měl být zahájen.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. − (LT) Rozhodnutí přijaté Evropským parlamentem o právu evropské občanské iniciativy předkládat legislativní návrhy podporuji. Předpokládá se, že uvedení této iniciativy do života vytvoří přímou vazbu mezi občany a institucemi, a překlene tak propast, která je dělí, a zajistí, že se instituce EU budou zabývat konkrétními problémy, které jsou pro občany důležité. Díky evropské občanské iniciativě se občané EU mohou přímo obracet na Evropskou komisi a iniciovat jakýkoli právní akt. Komise bude tím, kdo rozhodne, jaký bude následný postup u úspěšných občanských iniciativ. Evropský parlament bude moci přispět k dosažení těchto cílů pořádáním veřejných slyšení nebo přijetím usnesení. Protože se jedná o novou iniciativu, bylo by užitečné, aby Komise každé tři roky předložila zprávu o jejím provádění a v případě potřeby navrhla revizi tohoto nařízení. Aby se zaručilo účinné provádění této iniciativy, mělo by se to obejít bez složitých administrativních postupů. Je také třeba zajistit, aby tento proces byl v souladu s požadavky EU na ochranu údajů.

  Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně. – (FR) Poté co byl dosažen kompromis v otázce pravidel, jimiž se bude řídit evropská občanská iniciativa, byla tato zpráva přijata velmi velkou většinou: 628 hlasů pro, 15 proti a 24 se zdrželo hlasování. Jsem potěšen tímto hlasováním, které počínaje rokem 2012 poskytuje evropským občanům možnost, aby mohli jasněji vyslovit svůj názor. Postata je jednoduchá, je to svým způsobem petice na evropské úrovni: výbor občanů složený z občanů nejméně sedmi členských států bude mít rok na to, aby shromáždil milion podpisů k danému tématu veřejného zájmu, který vyžaduje pozornost Komise. Komise pak musí během tří měsíců rozhodnout, zda považuje za vhodné k tomuto tématu přijmout legislativní návrh či nikoli, a musí toto své rozhodnutí zdůvodnit. Nemusíme souhlasit s některými podmínkami, jež členské státy získaly, jako je požadavek, že pro podpis petice je nutné, aby byl daný člověk občanem, a ne prostě rezidentem Evropské unie; nebo to, že státy mohou od jednotlivců vyžadovat průkazy totožnosti pro účely ověření jejich podpisu. Nicméně občanská iniciativa je pozitivní myšlenkou a krokem k participativní demokracii, který nyní musíme uvést do praxe.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. − (LT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, protože evropská občanská iniciativa včleněná do Lisabonské smlouvy je obrovským krokem k užším vztahům mezi Evropskou unií a evropskými občany. Tato nová iniciativa poskytne občanům stejné pravomoci v oblasti politické iniciativy, jaké již má Rada ministrů a Evropský parlament. Poskytne též občanům možnost vyjádřit svůj názor, protože jim umožní předkládat některé důležité otázky evropským institucím. Takový obousměrný proces je vzájemně výhodný. Se zavedením této iniciativy bude existovat záruka, že instituce Evropské unie se budou zabývat konkrétními problémy, které jsou pro občany důležité. Evropský parlament kromě toho bude moci občanům k dosažení těchto cílů pomáhat tím, že využije všech prostředků, jimiž disponuje, aby občanské iniciativy podle své volby podpořil, a sice zorganizováním veřejných slyšení nebo přijetím usnesení.

Evropská unie však musí zajistit, aby byl tento proces v souladu s požadavky EU na ochranu údajů a od počátku až do konce byl plně transparentní. Získat důvěru občanů a povzbudit jejich zájem o práci Evropské unie dokážeme jedině tím, že zajistíme bezpečné prostředí, ve kterém občané budou moci předkládat své návrhy.

  Sebastian Valentin Bodu (PPE), písemně. – (RO) Občanská iniciativa, která dává milionu Evropanů právo předkládat legislativní iniciativy, zakládá v Evropské unii koncepci participativní demokracie, která je již stanovena v Lisabonské smlouvě. EU tak podniká nový, důležitý krok a Parlament tak od občanů, které zastupuje, obdrží zpětnou vazbu ohledně toho, zda odvádí dobrou práci. Vítám, že se Parlament snažil pokud možno dosáhnout toho, aby byl postup při této legislativní iniciativě pro občany EU co nejjednodušší, protože jsou to oni, kdo ho budou skutečně používat. Nepotřebujeme složitý postup, který by občanům EU přinesl jen frustraci.

Byly přijaty hlavní požadavky Parlamentu přijaty, například právo provádět kontrolu přípustnosti již na začátku a nikoli až po shromáždění prvních 300 000 podpisů. Za vítězství Parlamentu a občanů EU považuji to, že minimální počet členských států, ve kterých musí být sbírány podpisy, je jedna čtvrtina, a ne třetina, jak bylo původně navrženo. Doufám, že až rozhodnutí Parlamentu vstoupí v roce 2012 v platnost, budou občané EU předkládat co nejvíc iniciativ.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Hlasoval jsem ve prospěch zprávy o občanské iniciativě, neboť velmi dobře vím, že je prostě prostředkem pro vyjádření vůle občanů Evropy, a nikoli účinnou formou zapojení do současných politik nebo dosažení jejich změny. Komise se až do poslední chvíle snažila toto konkrétní občanské právo omezit, a proto konečný text není odrazem skutečných ambicí; zavádí například zvláštní složité postupy pro výkon tohoto práva. Důležité pozměňovací návrhy předložené skupinou Konfederace evropské sjednocené levice a Severské zelené levice byly bohužel zamítnuty, a v důsledku toho nemohou iniciativy podepisovat rezidenti EU, kteří nejsou občany některého z členských států, což brání rovnoprávnému zapojení rezidentů bez ohledu na státní příslušnost, a neexistuje ani záruka, že se podpisy budou shodovat s identifikačními čísly podepsaných osob.

Nehledě na to je konečný text mnohem lepší verzí než původně navržený text, neboť jako minimum stanovuje jednu čtvrtinu členských států, navrhuje, aby iniciativy byly registrovány okamžitě, a požaduje, aby Komise organizovala veřejná slyšení pro každou úspěšnou iniciativu a zaručila naprostou transparentnost financování každé iniciativy.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Tuto iniciativu jsem vždy považoval za jednu z nejdůležitějších inovací Lisabonské smlouvy. Možnost, že milion občanů z významného počtu členských států bude moci předložit legislativní návrh, by měla přispět k posílení evropského občanství u občanské společnosti organizované na úrovni EU. Zdůraznil jsem význam tohoto opatření vzhledem k tomu, že poslanci Evropského parlamentu právo na legislativní iniciativy nemají. Doufám, že praktické provádění této legislativní iniciativy nebude narážet na nadměrnou byrokracii, což by od použití tohoto nového nástroje odrazovalo.

  Cornelis de Jong (GUE/NGL), písemně. − Ačkoli evropskou občanskou iniciativu plně podporuji, hlasoval jsem proti konečnému legislativnímu usnesení, protože jsem zklamán tím, jak málo bylo nakonec tímto slibným nástrojem dosaženo. Nesouhlasím zejména s ustanovením, jež požaduje, aby podepsané osoby ve většině členských států uváděly svá osobní identifikační čísla. Jsem také proti tomu, že se do evropské občanské iniciativy mohou zapojit jen občané EU.

  Marielle De Sarnez (ALDE), písemně. – (FR) Přijetí základních pravidel „občanské iniciativy“ stanovené Lisabonskou smlouvou znamená další krok k přímé demokracii v Evropě. V budoucnu bude Komise muset zvážit navržení nového evropského předpisu, jakmile o to požádá milion občanů alespoň z jedné čtvrtiny všech členských států. Tento nový nástroj tedy dává evropským občanům možnost skutečně ovlivňovat legislativní proces tím, že vznesou příslušný požadavek nebo vysloví znepokojení vyjádřené vůlí lidí na evropské úrovni. Je to vítězství našeho hnutí, které důsledně vyzývá k většímu přiblížení Evropské unie jejím občanům prostřednictvím budování pevnější, transparentnější a přístupnější Evropy.

  Christine De Veyrac (PPE), písemně. – (FR) Těší mne, že jsem spolu s velkou většinou poslanců hlasovala pro zprávu o „občanské iniciativě“, která zavádí bezprecedentní míru lidového zapojení do legislativního procesu EU. Vždyť tím, že Parlament poskytuje milionu občanů právo politické iniciativy, dává dobrý příklad participativní demokracie. Touto cestou by se Evropská unie měla nyní ubírat: musí se ještě více přiblížit svým občanům.

  Martin Ehrenhauser (NI), písemně. − (DE) V porovnání s původním návrhem byla provedena některá drobná vylepšení. Proto jsem hlasoval pro zprávu. Chtěl bych nicméně říci, že dokonce i s touto bezzubou občanskou iniciativou stále existuje šokující nedostatek demokracie v EU, která nemá přímou demokracii v jakékoli podobě. V důsledku toho musí být příštím krokem zavedení povinných referend o úspěšných iniciativách. Zavedení povinných veřejných slyšení iniciátorů peticí organizovaných Komisí a Parlamentem je velmi vítáno. Nyní musí členské státy provést občanskou iniciativu ve svých předpisech rychle, bez ztráty času a bez zbytečné byrokracie.

Kontroly průkazů totožnosti místními orgány, které mají být prováděny například v případě národních petic požadujících referenda, nebudou pro posouzení prohlášení o podpoře nutné. Volební orgány v jednotlivých státech by měly vycházet z namátkových kontrol, jak navrhuje Evropský parlament.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o občanské iniciativě, jednom z nejvýznamnějších ustanovení zavedených Lisabonskou smlouvou, podle kterého může milion občanů požádat Komisi o předložení určitých legislativních návrhů. Návrhy přijaté Evropským parlamentem by měly umožnit, aby se pravidla vztahující se k občanské iniciativě stala jasnější, jednodušší a snáze aplikovatelná.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Občanská iniciativa, která byla dnes schválena, je dalším krokem k Evropě, která bude vytvářena lidmi a pro lidi, a posiluje demokratickou povahu a transparentnost Evropy a podporuje většímu přiblížení Evropy k jejím občanům a k aktivní, zainteresované a participativní občanské společnosti. Od této chvíle budou evropští občané moci předložit požadavek, aby Evropská komise navrhla právní předpis k danému problému pod podmínkou, že bude zaručen určitý minimální počet podepsaných osob pocházejících alespoň z pětiny členských států.

Musím však vyjádřit určité rozčarování nad vyloučením kolektivních subjektů a organizací coby „organizátorů“ (čl. 2, bod 3), přičemž mám na mysli zejména nevládní organizace a politické strany, základní články zastupitelské demokracie, a také termín „výbory občanů” zvolený pro označení skupiny organizátorů.

Také zůstávám na pochybách, pokud jde o pokus stanovit u podepsaných osob minimální věk 16 let, když ve většině členských států se volební právo, aktivní nebo pasivní, získává při dosažení plnoletosti, ve věku 18 let. To by mělo být standardem, jak navrhla Komise v oddílech 7 a 2 článku 3 návrhu.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně – (PT) Jsem potěšen přijetím této zprávy o evropské občanské iniciativě zavedené Lisabonskou smlouvou, jejímž cílem je přisoudit občanům stejné pravomoci politické iniciativy, jako má v současnosti Rada ministrů a Evropský parlament.

Každá iniciativa bude mít 12 měsíců na to, aby shromáždila milion podpisů, které musí pocházet alespoň z jedné čtvrtiny členských států, v současnosti ze sedmi. Minimální počet podepsaných osob za každou zemi je různý, od 74 250 u Německa až po 3 750 u Malty. V případě Portugalska minimální počet podepsaných osob požadovaný pro podporu některé iniciativy bude 16 500.

Platnost prohlášení o podpoře bude posuzována členskými státy. V Portugalsku bude muset být uvedeno číslo identifikačního průkazu, cestovního pasu nebo občanského průkazu. Podepsané osoby by měly být občany EU a měly by dosáhnout věku opravňujícího volit v evropských volbách (v Portugalsku 18 let).

Bude pak na Komisi, aby každou iniciativu analyzovala a v tříměsíční lhůtě rozhodla, zda navrhne evropský právní předpis k dané otázce. Exekutiva Společenství pak bude muset „uvést, jaká opatření hodlá přijmout a důvody, jež k tomu opravňují, či nikoli“. Toto zdůvodnění bude zveřejněno.

  Carlo Fidanza (PPE), písemně. − (IT) Zprávu pana Lamassourea a paní Gurmaiové o občanské iniciativě vítám. Toto hlasování schválilo a dokonce pomáhá stanovit hlavní zásady pro provádění evropské občanské iniciativy stanovené v Lisabonské smlouvě.

Iniciativu může zaregistrovat výbor občanů tvořený osobami pocházejícími alespoň ze sedmi členských států, a jakmile Komise provede kontrolu přípustnosti, může výbor začít sbírat nezbytný milion podpisů v listinné nebo elektronické podobě. Tento příklad participativní demokracie v sobě skrývá velké možnosti, protože zahrnuje v první řadě občany a umožňuje jim v určitém slova smyslu podílet se na naší práci.

Společná práce obou spoluzpravodajů ukázala, že lze překonat i ideologické rozdíly, pokud se pracuje efektivně a v zájmu občanů. Tento základní postoj je typický pro skupinu Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), který je vždy proaktivní, otevřený dialogu a spolupráci, ale zároveň je zakotven v pevných a neotřesitelných hodnotách.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Jedná se o zjevně demagogickou iniciativu, propagandu Evropské unie, která slouží jen k tomu, aby se pokusila zastřít probíhající oklešťování demokracie a pomohla nám zapomenout na to, že ti, kdo řídí Evropu, zabránili referendu o samotné Lisabonské smlouvě, jež takzvanou občanskou iniciativu předjímala.

Avšak omezení takové občanské iniciativy obsahuje již samotná Smlouva o Evropské unii, když v článku 11 stanoví, že je vyžadován milion podpisů z významného počtu členských států, a dále uvádí, že občané mohou vyzvat Evropskou komisi pouze k předložení příslušného návrhu k otázkám, u kterých chtějí tito občané požádat Unii o přijetí právního nástroje k naplnění Smluv.

Jinými slovy, po celém tom shromažďování podpisů a plnění požadavků, jež stanoví tento návrh nařízení, neexistují žádné záruky, že přání občanů budou zohledněna. Zpráva přijatá Evropským parlamentem v každém případě mírně vylepšuje návrh Evropské komise, ale musí vyhovět podmínkám Smlouvy, která již od samého počátku fakticky omezuje jakékoli prohlubování občanské iniciativy. Proto jsme se zdrželi hlasování.

  Pat the Cope Gallagher (ALDE), písemně. – (GA) Každou občanskou iniciativu musí podepsat více než milion občanů Evropské unie, kteří musí pocházet alespoň ze čtvrtiny členských států Evropské unie: to byl nejdůležitější bod tohoto nařízení. Irská vláda hodlá ověřovat podepsané osoby z Irska kontrolou podle voličských seznamů této země pro volby do Evropského parlamentu.

  Robert Goebbels (S&D), písemně. – (FR) Hlasování o nařízení zavádějícím evropskou občanskou iniciativu jsem se zdržel. Parlament se podle mého názoru mýlí, když chce tyto iniciativy co nejvíce usnadnit, zejména snížením počtu členských států, ze kterých musí pocházet osoby, které je podepsaly. Zůstávám stoupencem zastupitelské demokracie. Občanské iniciativy nepomohou vyřešit hospodářské, sociální, environmentální a společenské problémy EU. To, co je označováno za občanské iniciativy, bude v zásadě sloužit extremistickým politickým silám, které se těchto nástrojů zmocní, aby získaly podporu pro obnovení trestu smrti, proti výstavbě minaretů, proti „plíživé islamizaci“ Evropy a pro další populistická témata.

  Nathalie Griesbeck (ALDE), písemně. – (FR) Již od loňského roku, kdy vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, jsme na to všichni čekali: na nařízení o občanské iniciativě, které stanoví postupy pro její praktickou realizaci, její pravidla a základní postupy a které především konečně umožní tento nový nástroj používat. Od této chvíle milion evropských občanů, to jest přibližně 0,2 % obyvatelstva EU, může požádat Komisi, aby předložila návrhy v určitých oblastech: je to důležitý krok k participativní demokracii, který by měl umožnit a podpořit přeshraniční diskuse v Evropě, neboť iniciativu musí předložit občané žijící v různých členských státech; významný krok při stmelování občanů Evropy v naději, že tento nástroj bude evropskými občany skutečně využíván, že bude efektivní a že Evropská komise bude schopna na návrhy předložené občany následně reagovat.

  Sylvie Guillaume (S&D), písemně. – (FR) Evropská občanská iniciativa je jednou z nejzajímavějších inovací stanovených v Lisabonské smlouvě. Je to jakási evropská petice, která umožní milionu evropských občanů z reprezentativního počtu členských států EU předložit na pořad jednání Komise jakoukoli záležitost. Jinými slovy to znamená vznik skutečné legislativní pravomoci pro evropské občany, neboť Komise bude povinna na tuto občanskou iniciativu reagovat tím, že zadá vypracování studie nebo navrhne směrnici. Za situace, kdy pocit sounáležitosti občanů s Unií je stále ještě příliš slabý a kdy je zvlášť znepokojivá zejména míra neúčasti v evropských volbách, tento nový nástroj umožní, aby se evropští občané stali plnohodnotnými účasníky evropské demokracie. Proto považuji za poněkud politováníhodné, když dnes slyším zaznívat hlasy o rizicích, s nimiž je občanská iniciativa spojena. Kompromis dosažený s Radou je zcela spravedlivý a kritéria, jimiž se řídí přípustnost tohoto projektu, zaručí, že nečestné iniciativy nikdy nespatří světlo světa. Diskusí vyvolaných občany při uplatňování tohoto nástroje bychom se neměli obávat. Hlasovala jsem pro tento text.

  Salvatore Iacolino (PPE), písemně. − (IT) Evropská občanská legislativní iniciativa představuje zásadní krok v procesu budování Evropy založené na občanských právech. Přísná kritéria přípustnosti, přístupné a zjednodušené postupy a reprezentativnost členských států představují hlavní pilíře tohoto nástroje, který vrací na první místo hodnotu participativní demokracie.

V souladu s hodnotami Unie poskytuje Lisabonská smlouva nejméně 1 milionu občanů zastupujících alespoň jednu čtvrtinu členských států reálnou možnost účinného občanského zapojení do tvorby pravidel odpovídajících očekáváním evropského lidu. Doufáme, že tento nástroj podpoří občanská práva a že v brzké době budeme moci pozitivně zhodnotit dosažené výsledky a tam, kde to bude nezbytné, provedeme příslušné úpravy v zájmu občanů tak, abychom tento skutečně inovativní projekt ještě více zefektivnili a zvýšili jeho flexibilitu. Unie založená na euru bude tímto způsobem koordinována s Evropou, která spočívá na právu evropských občanů na občanství.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. − (LT) Souhlasím s touto zprávou, protože evropská občanská iniciativa je novým nástrojem participativní demokracie v celoevropském měřítku. Je to nástroj, který by měl být používán samotnými občany, a jeho cílem je posílit přímou demokracii, aktivní občanství a vliv evropských občanů na politiky Evropské unie. Tato iniciativa byla zakotvena ve Smlouvě zakládající Ústavu pro Evropu a poté v Lisabonské smlouvě s cílem poskytnout občanům stejné pravomoci v oblasti politických iniciativ, jaké již má Rada ministrů a Evropský parlament. Jsem potěšen, že zpráva podporuje využití moderních technologií jako vhodného nástroje participativní demokracie. Zavedení této iniciativy vytvoří přímou vazbu mezi občany a institucemi, překoná tak propast mezi nimi a zajistí, že instituce EU se budou zabývat konkrétními problémy, které jsou pro občany důležité.

  Peter Jahr (PPE), písemně. − (DE) Občanská iniciativa, která byla dnes přijata, je důležitým krokem k většímu přiblížení Evropské unie jejím občanům. Konečně poskytuje občanům Evropské unie možnost aktivně se zapojit do politických událostí. Kromě toho jim umožňuje nejen zapojit se do politiky, ale také přímo vyzvat Komisi k přijetí opatření.

Je důležité zajistit, aby iniciativa byla maximálně vstřícná k občanům a přímá a nepodporovala možnost zneužití. Avšak ať je občanská iniciativa k občanům sebevstřícnější, bude-li využívána nadměrně, bude její význam klesat. Občanská iniciativa zavede více demokracie a významně přispěje k větší modernizaci Evropy a jejímu přiblížení životu jejích občanů. Chtěl bych ještě jednou vyzvat Parlament a také Komisi, aby zajistily, že odpovídající úloha v tomto procesu bude přisouzena Petičnímu výboru.

  Jarosław Kalinowski (PPE), písemně. – (PL) Jedním z hlavních cílů evropské občanské iniciativy je více přiblížit evropské instituce občanům a usnadnit evropským občanům uplatňování jejich práv a výsad. Iniciativa nepochybně zlepší životy obyvatel členských států a pomůže vytvářet prosociální obraz Unie. Autoři návrhu se také snažili vytvořit co nejjednodušší model pro organizování shromáždění a shromažďování podpisů v rámci této iniciativy. Chtějí-li Evropané vyjadřovat své názory k záležitosti, kterou považují za důležitou, je naší povinností zajistit, že budou vyslyšeni a jejich požadavkům bude věnována pozornost. To je koneckonců skutečným smyslem demokracie.

  Sandra Kalniete (PPE), písemně. – (LV) Evropský parlament dnes přijal historické rozhodnutí, které poskytuje občanské společnosti možnost daleko více se zapojovat do rozhodovacího procesu. Aktivní občanská společnost, která se podílí na tvorbě politických rozhodnutí, je jedním z úhelných kamenů každé demokracie. Je to jeden z hlavních požadavků kvalitních politik, jež po dlouhá léta umožňují členským státům Evropské unie dosahovat vysoké úrovně demokracie, lidských práv a blahobytu, a Evropě jako celku umožňují stát se nejrozvinutějším světovým regionem. Úkolem občanské společnosti není jen účastnit se voleb. Občané se také musí každodenně zapojovat do rozhodovacího procesu, vyjadřovat svůj názor na konkrétní rozhodnutí nebo události politického života. Je v jejich zájmu, aby se začali podílet na demokratické kontrole mocenských orgánů a kritizovali politiky za jejich činy. Bez aktivní občanské společnosti by nebylo možné obnovit nezávislost států Pobaltí a zajistit náš návrat do Evropy. Proto s pevným přesvědčením hlasuji ve prospěch občanské iniciativy.

Evropský právní systém až dosud neobsahoval dostatečně rozvinuté, jasné mechanismy umožňující Evropanům aktivně se zapojovat do procesu tvorby rozhodnutí a upozornit evropské instituce na aktuální oblasti zájmů občanů. Domnívám se, že občanská iniciativa posílí důvěru lidí v Evropskou unii a podpoří legitimitu přijímaných rozhodnutí.

  Tunne Kelam (PPE), písemně. − Hlasoval jsem pro pozměňovací návrhy k občanské iniciativě, jež předložil Evropský parlament, neboť se domnívám, že tuto iniciativu posilují a umožňují zapojení většího počtu lidí. Je to historický moment, kdy evropští občané obdrží konkrétní opatření umožňující nastolovat důležité otázky a témata na úrovni EU. Vyzývám Komisi, aby věnovala pozornost pozměňovacímu návrhu, který požaduje jednoduché postupy a transparentní informace pro občany. Vytvořit takový mechanismus je jedna věc, ale musí být také občanům EU přístupný a pochopitelný, tak aby jej mohli plně využívat. Parlament chce zmírnit kritéria týkající se podepsaných osob tím, že požaduje, aby tyto osoby zastupovaly nikoli třetinu, ale nejméně pětinu členských států.

Vyzývá také k vytvoření snadno přístupného, bezplatného systému sběru podpisů po internetu. Zvláště bych rád zdůraznil, že je třeba vytvářet výbory občanů pro organizaci iniciativ. Hnutí občanských výborů bylo jedním z nejdůležitějších faktorů, jež v roce 1991 vedly k obnovení nezávislosti Estonska. Je to jasné znamení, že občané společně mohou bořit zdi.

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. − (DE) Rozhodnutí Parlamentu zavést možnost volby občanské iniciativy pro občany EU podporuji. Nový petiční systém pro celou EU je důležitým prostředkem, jak umožnit občanům větší zapojení, a zajistí přímější demokracii. Smlouva o Evropské unii jako celek zlepšuje demokratické fungování Unie. Občané se mohou podílet na demokratickém životě Unie a přímo se obracet na Komisi. Občanská iniciativa poskytuje občanům právo iniciativy obdobné tomu, které má Evropský parlament a Rada. Aby se zajistilo, že občanská iniciativa bude probíhat správně, je zapotřebí nejméně milion hlasů alespoň z jedné pětiny všech členských států. Kromě toho Parlament ve svém usnesení doporučuje opatření, jež využívání občanské iniciativy usnadní.

Komise by například měla zvážit využití stávajících programů, jež podporují mobilitu a aktivní občanství, a také nových forem komunikace, jako jsou sociální sítě, což povzbudí veřejnou diskusi. Vítám, že zastoupení a kanceláře v členských státech budou fungovat jako styčná místa a poradní orgány.

  Sabine Lösing a Sabine Wils (GUE/NGL), písemně. − (DE) I přes některá zlepšení vyplývající z kompromisu mezi Komisí a Parlamentem obsahuje občanská iniciativa stále zbytečné byrokratické překážky. Navíc existuje riziko, že bude využívána jako nástroj, například velkými společnostmi a organizacemi, protože je sice zaručena transparentnost, avšak neexistuje žádné omezení finančních příspěvků ze strany podniků. Mimo jiné z těchto důvodů jsme se zdrželi závěrečného hlasování.

Některé z našich kritických připomínek:

1. Z této iniciativy nejsou vyloučeny podniky.

2. Nebylo rozhodnuto, zda se iniciativy mohou účastnit mladší občané ve věku od 16 let. Závisí to na volebním zákoně v každé zemi.

3. Do iniciativy se nemohou zapojit občané třetích zemí, kteří žijí v EU.

4. Neposkytuje se žádná náhrada nad 100 000 podpisů (0,005 EUR za podpis). V důsledku toho bude iniciativa pro iniciátory velmi nákladná, a proto není stejně přístupná pro všechny.

5. Nejsou zakázány dotace společností na podporu evropské občanské iniciativy a tyto dotace nemají stanoven žádný horní limit.

6. Nejsou poskytnuty žádné konkrétní informace o možnosti odvolat se, pokud bude iniciativa odmítnuta, k Soudnímu dvoru Evropské unie.

7. Odmítne-li Evropská komise příslušný návrh legislativního textu, není povinna své rozhodnutí zdůvodnit.

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Občanská iniciativa vytvoří přímou vazbu mezi občany a institucemi, a překlene tak stávající propast a přiměje instituce EU, aby se zabývaly hlavními problémy, jež občané pociťují. Chci zdůraznit několik momentů, které nesmí být přehlédnuty:

1. Občanská iniciativa bude úspěšná jen tehdy, když nařízení, které s ní souvisí, bude pro občany snadno pochopitelné a použitelné, aniž by organizátorům byly stanoveny nadměrné povinnosti.

2. Po jednáních vedených s Komisí a Radou jsme dosáhli společného porozumění, na základě kterého je potřeba, aby osoby podporující danou občanskou iniciativu poskytly některé údaje o své totožnosti a aby je určené subjekty členských států ověřily. Je však nutné zajistit, aby tento proces byl v souladu s předpisy EU v oblasti ochrany údajů. Každá organizace, která bude chtít občanskou iniciativu podpořit, musí zajistit plnou transparentnost ohledně poskytované podpory, aby podepsané osoby věděly, kdo stojí za iniciativou, kterou se rozhodli podpořit.

3. Do poskytování veškerých potřebných informací týkajících se občanské iniciativy musí být zapojeny informační úřady Evropského parlamentu v členských státech a informační sítě Komise, jako je Europe Direct a Citizen Signpost Service.

  Elżbieta Katarzyna Łukacijewska (PPE), písemně. – (PL) Výsledek dnešního hlasování o občanské iniciativě mne potěšil. Zavedením občanské iniciativy se Lisabonská smlouva stala legislativním prostředkem pro občany EU, ale nesmíme zapomenout, že shromáždění milionu podpisů ještě neznamená, že nový právní předpis bude přijat. Tento proces musí projít celým dlouhým legislativním postupem EU a my, poslanci Evropského parlamentu, musíme zajistit, aby postupy byly zjednodušeny a abychom se zde vyhnuli zklamání. Myslím, že bychom měli zorganizovat v členských státech kvalitní informační kampaň o tomto nástroji, tak aby problémy předkládané v rámci občanské iniciativy EU odpovídaly tomu, co je uvedeno ve Smlouvách, a byly v souladu s hodnotami EU.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Díky této důležité iniciativě Evropského parlamentu bude milion evropských občanů moci požádat Evropskou komisi, aby předložila legislativní návrh k danému problému. Pravidla pro provedení „občanské iniciativy“ schválená dnes Evropským parlamentem stanoví, že podepsané osoby musí pocházet alespoň ze sedmi členských států. V případě Portugalska bude pro podporu iniciativy vyžadováno, aby ji podepsalo nejméně 16 500 osob. Spolu s Lisabonskou smlouvou bylo zavedeno „právo na občanskou iniciativu“, na základě kterého smí milion evropských občanů požádat Evropskou komisi, aby předložila určité legislativní návrhy. Nařízení schválené na dnešním plenárním zasedání stanoví nezbytné podmínky pro to, aby mohly být občanské iniciativy v budoucnu předloženy.