Doslovný záznam ze zasedání

Čtvrtek, 16. prosince 2010 - Štrasburk

2. Označení „evropské dědictví“ (rozprava)

  Předsedající. – Prvním bodem je zpráva o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí opatření Evropské unie pro označení „evropské dědictví„ [KOM(2010)0076 – C7-0071/2010– 2010/0044(COD)], kterou za Výbor pro kulturu a vzdělávání předkládá paní Paliadeliová.

  Chrysoula Paliadeli, zpravodajka. – (EL) Pane předsedající, paní komisařko, evropské orgány se ve svém úsilí o budování všeobecné soudržnosti a solidarity mezi občany členských států Evropské unie setkávají s velkou výzvou, jíž je utváření svědomí Evropy, která bude respektovat a hájit zásady multikulturalismu.

Povědomí o našich dějinách, znalost našeho multikulturního dědictví a informovanost mladé generace o myšlenkách a lidech, kteří stáli v popředí při budování Evropské unie, to vše může pomoci překlenout propast mezi Evropskou unií a jejími občany.

Evropská komise se v souladu s pokyny Rady Evropské unie ujala vypracování návrhu na zapracování mezivládního označení „evropské dědictví“ do orgánu Společenství. Z rozsáhlé veřejné diskuse a posouzení dopadu vyplynulo, že zahrnutí tohoto institutu do evropských iniciativ by pomohlo zlepšit obraz a důvěryhodnost tohoto označení, pokud by bylo založeno na jasných, předem stanovených kritériích a pokud by kladlo důraz spíše na symbolickou než na estetickou povahu dané památky či pamětihodnosti. Jinak řečeno by se tak ukázalo, že evropské dějiny jsou výsledkem bohatého a vzájemně se doplňujícího kulturního dědictví a že Evropská unie vyrůstá ze silných hodnot, jako je svoboda, demokracie, dodržování lidských práv, kulturní rozmanitost, tolerance a solidarita.

Ve vztahu k tomuto označení jsme začali velmi ambiciózně a přistupovali jsme k němu jako ke zbrani v rámci našeho zahraničněpolitického arzenálu, jež by přesahovala hranice Evropské unie. Předpokládali jsme, že by toto označení mohlo být udělováno i v ostatních evropských státech a – proč ne – třeba i v zemích mimo Evropu. V současné době se zdá být realističtější, aby se toto označení používalo jako prostředek k prohlubování soudržnosti mezi jednotlivými členskými státy Unie a aby bylo zpočátku omezeno jen na její členské státy.

Komise navrhla udělit toto označení maximálně 27 pamětihodnostem, proti čemuž jsme postavili vlastní návrh, jenž počítá s možností tento postup každé dva roky opakovat, aby se tak zachovala hodnota tohoto institutu a aby byl dostatek času na výběr těchto míst a kontrolu, která by na nich po udělení tohoto označení následovala. Toto ocenění má symbolickou hodnotu a přispívá ke sjednocování Evropy, a tudíž souhlasíme, že je třeba upřednostňovat pamětihodnosti s nadnárodním přesahem, jelikož to podporuje soudržnost, pomáhá vytvářet vazby a podněcuje ke spolupráci mezi členskými státy či regiony. Z toho důvodu by měly tyto pamětihodnosti zaujímat v daném počtu ocenění přední místa. Jeden členský stát by z praktických důvodů vystupoval jako koordinátor mezi evropskou skupinou odborníků a Komisí.

Nepřistupovali jsme k přeměně tohoto označení jako k administrativní transformaci staré nadnárodní instituce, ale jako k nové instituci s jasně stanovenými kritérii výběru a závaznými povinnostmi pro příjemce, chtějí-li si označení udržet. Skupina odborníků, budování sítí, symbolický charakter a kontrola oceněných, to vše značí rozdílný přístup, který by neměl být zaměňován s předchozí nadnárodní institucí. Proto jsme dospěli k názoru, že v zájmu ochrany staré instituce a podpory opodstatnění této instituce nové nejsou přechodná opatření čl. 18 v návrhu Komise potřebná. Hledali jsme rovněž způsoby, jak v rámci textu Komise posílit úlohu dvanáctičlenného panelu odborníků přidáním dalšího člena, jenž by byl navrhován Výborem regionů, a pokusili jsme se zajistit, aby tato skupina byla více zapojena do procesu přidělování či odnímání označení.

Ze stejných pohnutek a za účelem posílení úlohy Evropského parlamentu jsme trvali na povinnosti Komise zveřejňovat kompletní seznam předběžně vybraných pamětihodností před konečným výběrem a v tomto ohledu patřičně zpravit Evropský parlament a Radu. Tím získá Evropský parlament a Rada čas reagovat v případě, že se objeví nějaké sporné záležitosti.

Na závěr této krátké prezentace bych ráda poděkovala stínovým zpravodajům, zástupcům Komise a Rady za jejich kreativní přispění do zprávy, o níž budete zanedlouho hlasovat. Věřím, že je třeba ve stejném duchu spolupracovat i v dalších fázích konzultačního procesu.

  Androulla Vassiliou, členka Komise. – (EL) Pane předsedající, ráda bych začala poděkováním Evropskému parlamentu, zejména pak zpravodajce paní Paliadeliové a stínovým zpravodajům za jejich pevnou podporu návrhu Komise týkajícího se označení „evropské dědictví“. Jak víte, tento návrh byl jeden z prvních, který Komise schválila po zahájení svého funkčního období, a pro nadcházející roky je jednou z našich priorit v oblasti kultury.

Naším cílem je dát evropským občanům, zejména pak těm mladým, příležitost poznat své kulturní dědictví a dějiny, společné a zároveň rozdílné, a také možnost dozvědět se něco o vývoji Evropské unie. Jsem si jistá, že to pomůže přiblížit evropské občany k Evropské unii. Označení „evropské dědictví“ rovněž přispěje k nárůstu kulturního cestovního ruchu a také přinese hmotný a finanční prospěch.

Spolupráce mezi Parlamentem a Komisí byla ve věci tohoto označení v posledních měsících mimořádně konstruktivní a jsem potěšena, že se náš přístup v mnoha základních otázkách shodoval. Většina pozměňovacích návrhů, jež jste dnes schválili, je plně v souladu s ambicemi, které s tímto označením máme. Sdílíme postoj Parlamentu, že kvalita a smysl této iniciativy mají klíčový význam. Oceňujeme také vaši snahu o zachování maximální srozumitelnosti, jednoduchosti a pružnosti pravidel a postupů, tak aby jim veřejnost snadno porozuměla a aby je mohly členské státy stejně snadno uplatňovat.

Několik málo z vašich pozměňovacích návrhů je nicméně politicky poněkud citlivějších. Mám na mysli především zrušení přechodných opatření. Místa oceněná tímto mezivládním označením a členské státy mají ve vztahu k přechodnému období veliká očekávání, neboť jim dává příležitost rychle se do nového systému zapojit, samozřejmě pokud splní nová kvalitativní kritéria. Toto je pravděpodobně jedna z hlavních záležitostí, o níž ještě potřebujeme v našich třístranných rozhovorech s Radou v nadcházejících měsících jednat.

Jsem si ale jistá, že se podaří najít kompromisní řešení, které bude přijatelné pro všechny strany a jež zajistí dlouhodobý úspěch označení „evropské dědictví“. Proto doufáme, že výtečná spolupráce s Parlamentem bude v této oblasti pokračovat. Ještě jednou vám děkuji za příkladnou spolupráci.

  Marie-Thérèse Sanchez-Schmid, jménem skupiny PPE. – (FR) Pane předsedající, jak se sluší a patří, gratuluji naší zpravodajce, a to nejen za její práci, ale především za její schopnost naslouchat.

Ačkoliv se tato zpráva může zdát v rámci činnosti Parlamentu nevýznamná, vnímám ji jako příklad skutečného opatření „Společenství“ v hloubi smyslu tohoto pojmu. Jsou to potůčky, jež se slévají ve veliké řeky.

Výbor pro kulturu a vzdělávání hlasoval pro zachování názvu „označení evropské dědictví“ – o což se zasazovala především skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) – a to z toho důvodu, že tato iniciativa není omezena na období dějin Evropské unie, ale zaměřuje se na široce pojatou myšlenku Evropy, což je idea o mnoho starší.

Toto označení představuje mocný nástroj, který by měl především prosazovat evropskou identitu prostřednictvím kulturní rozmanitosti. Nemělo by být vnímáno jako pouhá transformace mezivládní iniciativy, ale spíše jako skutečný nástroj, který na základě zkušeností přinese skutečnou přidanou hodnotu, a to jak díky impulsu, jejž by mohl vnést do oblasti prosazování evropských hodnot ze strany členských států i místních orgánů, tak díky zlepšování povědomí našich občanů o těchto hodnotách.

Cílem je posílit pocit sounáležitost evropských občanů s Evropou a pomoci navodit uvědomění pospolitosti. V době, kdy pro nás vztah veřejnosti k evropské ideji zůstává hlavní výzvou, potřebuje Evropa také symboly, jež budou tuto ideu každodenně rozvíjet a posilovat. Mohlo by se totiž bohužel zdát, že evropská identita jako nezpochybnitelný fakt teprve čeká na své objevení.

  Mary Honeyball, jménem skupiny S&D. – Pane předsedající, naprosto souhlasím se všemi ostatními řečnicemi v tom, že se jedná o vynikající iniciativu a mám velikou radost, že nám ji Výbor pro kulturu a vzdělávání a paní Paliadeliová předkládá.

Chtěla bych poděkovat především paní zpravodajce, která odvedla výtečnou práci. Jedná se o velmi dobrý prostředek k propagaci Evropy a naší společné kultury a historie. Jsem si jistá, že bude slavit veliký úspěch a pro zajištění tohoto úspěchu jsme podnikli příslušné kroky. Konečný výběr pamětihodností provede panel odborníků se znalostmi v této oblasti, a jak už bylo řečeno, budeme se zaměřovat především na přeshraniční pamětihodnosti, abychom tak podpořili evropskou myšlenku.

Existují rovněž zvláštní kritéria, jejichž splnění žádáme od úspěšných kandidátů: chceme vyzdvihnout evropský význam vybraných pamětihodností; od úspěšných kandidátů očekáváme pořádání vzdělávacích akcí, a to zvláště pro mládež; bude probíhat výměna nápadů ohledně zahájení společných projektů s ostatními místy ohodnocenými tímto označením; budou se uskutečňovat umělecké a kulturní aktivity, jež povedou k posílení dialogu; a samozřejmě se bude jednat o pamětihodnosti, které budou zpřístupněny co největšímu množství návštěvníků z řad veřejnosti.

Myslím si tedy, že jakmile budou tato místa označená a zavedená, budou Evropě přinášet veliký prospěch. Budou to místa, kam lidé přijdou a budou se z nich těšit, která podpoří evropskou myšlenku a to, co děláme v Parlamentu a v EU vůbec.

Svěřuji tuto zprávu vám všem. Jsem si jistá, že pokud bude tento záměr schválen a proveden, bude to znamenat veliký úspěch. Jsem velmi hrdá, že jsem součástí této iniciativy.

  Oriol Junqueras Vies, jménem skupiny Verts/ALE. – (ES) Pane předsedající, označení „evropské dědictví“ je bezpochyby velmi důležitý projekt, a to přinejmenším ze dvou důvodů: zaprvé umožňuje evropským občanům blíže pocítit jejich společné a rozdílné dějiny a dědictví; zadruhé se jedná o vhodný nástroj pro podporu kulturního cestovního ruchu a posilování hospodářství.

Chtěl bych proto poděkovat paní komisařce Vassiliové a zpravodajce paní Paliadeliové za jejich iniciativu a tvrdou práci a rád bych využil této příležitosti, abych řekl, že jakkoliv se zpočátku jednalo o iniciativu jednotlivých členských států, musíme jí nyní jasně vtisknout celoevropský rozměr.

Znamená to, že označení „evropské dědictví“ by nemělo být seznamem pamětihodností vybraných členskými státy, ale mělo by spíše reflektovat společnou evropskou vizi. Ta vyžaduje společná kritéria a naprostou transparentnost v procesu předběžného výběru v jednotlivých členských státech. Také to znamená, že musíme respektovat regionální, kulturní a jazykovou rozmanitost.

Úspěch této iniciativy záleží na nás.

  Emma McClarkin, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, podpora a rozvoj míst kulturního dědictví v Evropě představuje nezbytný a vítaný projekt, který zasluhuje naši plnou pozornost. Naše bohaté a rozmanité kulturní dědictví představuje hodnotu, na niž by měli být evropští občané hrdí. Rozhodně je také jedním z hlavních důvodů, pro který Evropu každoročně navštěvují lidé z celého světa. Tento projekt může historicky významným pamětihodnostem zajistit přístup k dodatečnému financování a umožnit jim udržovat a rozvíjet svá zařízení, což je v současných těžkých hospodářských dobách velmi žádoucí výhoda. Nicméně vyvoláváme-li očekávání občanů, máme také povinnost konat.

Avšak od samého začátku byla tato zpráva formulována ve federalistickém jazyce, který se snaží prosazovat falešný či nucený pojem evropského lidu. A pokus přejmenovat schéma označení na „kulturní dědictví Evropské unie” byl politicky motivován a vyloučil by tisíce pamětihodností, jejichž historie a dědictví předchází a rozhodně zastiňuje význam mnoha současných pamětihodností.

Mé pokusy a pokusy dalších zajistit, aby toto označení zůstalo zaměřeno na dědictví a nikoliv na politickou integraci, byly navíc odmítnuty. To nevyhnutelně povede k nespravedlivému vyloučení mnoha významných pamětihodností.

Také financování tohoto projektu vyvolalo vážné obavy, zejména s ohledem na úsporná opatření, která v současné době postihují oblast kultury v celé Evropě. Doufám, že to nezůstalo bez povšimnutí. Mezi další problémy se také může zařadit nadměrné zmnožení míst a možné duplicity se systémem UNESCO.

Ústředními cíli tohoto označení mělo být zachování a ocenění našeho sdíleného a rozmanitého dědictví, ale bohužel jsme nedokázali zaručit náš přínos v podobě přidané hodnoty. A toho si musíme být vědomi.

  Giancarlo Scottà, jménem skupiny EFD. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, jsem potěšen touto iniciativou, která sleduje cíl přeměnit označení „evropské dědictví“ ve formální opatření Evropské unie, čímž se posílí jeho účinnost, zviditelnění, prestiž a hodnověrnost.

Proto bych chtěl vyzdvihnout význam profesionality členů panelu odborníků, který byl sestaven pro účely vyhodnocení jednotlivých pamětihodností, zajištění pečlivého přidělení tohoto označení a dohledu nad průběžnou péčí o ně. Tyto prvky jsou pro zajištění specifičnosti a kvality tohoto označení jako takového zásadně důležité.

Toto označení ale musí být zcela zaměřeno na symbolickou a vzdělávací hodnotu, aby se tak odlišilo od jiných iniciativ na podporu kulturního dědictví, které se soustřeďují na estetický aspekt dané pamětihodnosti. Proto také souhlasím, že je třeba kvůli jejich symbolickému významu uvažovat především o nadnárodních pamětihodnostech.

  Hans-Peter Martin (NI). – (DE) Pane předsedající, označení tohoto druhu je smysluplné, ale jen pod dvěma podmínkami. Zaprvé je třeba ho zásadně zviditelnit, aby vstoupilo do obecného povědomí – ostatně již máme veliké množství podobných symbolů. Zadruhé se s ním spojená byrokracie nesmí opět stát konečným cílem, jak k tomu došlo v případě tolika podobných iniciativ a orgánů EU. Naše kulturní tradice mohou být velmi přínosné, jelikož nás jasně vymezují vůči kupříkladu Číně a způsobu, jímž nakládá se svou starou kulturou, nebo vůči Spojeným státům, které mají jen málo historických kulturních pamětihodností. A bylo by skutečným paradoxem evropské kulturní tradice, kdyby se to celé nakonec ukázalo jen jako mimořádně byrokratická a komplikovaná cesta k vytvoření pracovních míst.

Jedna věc musí být zcela jasná: kultura je zdrojem inspirace pro vytváření idejí a vizí, jež jsou zde tak často hájeny, ale málokdy uskutečňovány. Tato zvláštní příležitost k prohloubení identity, kterou zahrnuje také zásada subsidiarity, může existovat jen díky kultuře, a proto musíme v této oblasti dělat ještě více. Mám na mysli rovněž zacílenou podporu pro spisovatele a další umělce, kteří fungují bez samoúčelných byrokratických organizací, k jejich vytváření v rámci Evropy tíhneme.

  Marco Scurria (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych pozdravit paní komisařku Vassiliovou a poděkovat jí za podporu této iniciativy, stejně tak bych rád poděkoval paní Paliadeliové a všem stínovým zpravodajům za kvalitní práci, již odvedli.

Evropa v současnosti prochází hospodářskými a finančními obtížemi: právě v těchto dnech diskutujeme o tom, jakým způsobem pomoci některým zemím Evropské unie, které se ocitly v problémech. To je samozřejmě důležité, ale Evropa nesmí ztrácet ze zřetele význam hodnot, díky nimž se Unie  úspěšně vypořádala s mnoha výzvami, jimž v průběhu své historie čelila.

Bohatství Evropy spočívá v jejích dějinách, v její kultuře, v jejím umění, v jejích osobnostech, v jejích krajinách, v jejích symbolických místech, v jejích intelektuálech, v jejích filosofech a troufám si říci v její civilizaci. Projednávané označení může toto vše představovat, může zviditelnit evropskou identitu v jejích rozličných podobách, které jí jednotlivé členské státy v průběhu času vtiskly.

Nyní je třeba upřít pozornost  na jednání s Radou o řešení několika rozdílů v interpretaci některých bodů. Věřím, že vzhledem k důležitosti daného tématu budou sporné body vyřešeny rychle a snad i jednoduše. Domnívám se také, že až bude tato zpráva definitivně přijata, budeme se moci díky hodnotám a tradicím, jež sdílíme, cítit více jako Evropané. Myslím si, že prostřednictvím Komise a práce odvedené spolu s Radou a Parlamentem děláme pro naše občany skutečně dobrou věc.

(Řečník souhlasil s položením otázky zvednutím modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.)

  Hans-Peter Martin (NI). – (DE) Pane předsedající, jsem panu Scurriovi velmi zavázán. Velmi oceňuji, co k tomuto tématu řekl. Jako zástupce největší politické skupiny v Parlamentu bych se ho rád zeptal, jak hodnotí riziko, že budeme v souvislosti se zaváděním tohoto označení kulturního dědictví příliš svázáni s přebujelou byrokracií. Má nějaké návrhy, jak ji udržet v přijatelných mezích, abychom nebyli konfrontováni se spoustou nekonečně jednajících porot a aby nebyl opominut náš současný společný cíl, totiž dobře zviditelněné označení, které budou v odpovídající míře reflektovat i sdělovací prostředky?

  Marco Scurria (PPE). – (IT) Pane předsedající, panu Martinovi odpovím velice rád, protože víme, že problematika byrokracie občas odděluje a vzdaluje evropské občany od jejich správních orgánů. Cesta vytyčená v této zprávě je z tohoto hlediska, jak věřím, dost jasná. Budeme o tom hovořit i s Radou.

Až členské státy rozhodnou, kterým pamětihodnostem by se mohlo toto evropské označení přidělit a až dáme dohromady panel skutečných odborníků, kteří budou mít možnost tyto pamětihodnosti vybrat v dostatečné, ale nepříliš dlouhé lhůtě – a ještě stále nám zbývá rozhodnout, kdo bude mít v této věci poslední slovo, ale tuto otázku musíme projednat s Radou i Komisí –, potom v této záležitosti nevidím nějakou přemrštěnou byrokratickou zátěž. Byrokratická zátěž se vyskytuje u mnoha jiných opatření, nikoliv ale u tohoto konkrétního, jež lze snadno uplatňovat v jasném časovém rámci a s jednoznačnými výsledky pro všechny evropské občany.

  Maria Badia i Cutchet (S&D). – (ES) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, chtěla bych se připojit ke gratulaci pro paní Paliadeliovou za skvělou práci, kterou odvedla.

Dle mého názoru můžeme říci, že přijetí této zprávy bude představovat úspěšné vyvrcholení nového závazku k europeismu a myslím si, že učinit v současné době takový závazek není snadné.

Také se domnívám, že rozhodnutí členských států, paní komisařky a Komise zavést označení „evropské dědictví“ do rámce Evropské unie pomůže k jeho zviditelnění a zvýšení prestiže a věrohodnosti, ale rovněž posílí hluboce zakořeněné ideje soudržnosti a solidarity mezi evropskými občany.

Toto označení představuje důležitý krok směrem k evropské integraci, protože nám a všem občanům přiblíží naše společné dějiny.

Často se ozývají hlasy prosazující individuální – obvykle národní – dějiny, a tudíž se domnívám, že iniciativa, o níž budeme dnes hlasovat, která klade důraz na společné dějiny a uvádí je ve známost, má vskutku symbolický a mimořádně důležitý význam.

Domnívám se, že uplatnění tohoto označení „evropské dědictví“ také pomůže mladším generacím pochopit myšlenky zakladatelů Evropské unie a poznat, že tato Evropská unie, tento evropský integrační proces, jímž procházíme, je vskutku proces, a že jako u každého procesu závisí jeho výsledek na těch, kdo se na něm podílejí. Myslím, že v tomto ohledu bude Evropská unie tím, čím ji budou chtít mít její občané. Proto na všechny apeluji, abychom pracovali pospolu. Jasně jsem slyšela pana Martina říci, že musíme odbourat byrokracii. Jistěže musíme! Ale to, k čemu se musíme především přihlásit, je naše společná historie a závazek tuto historii uvést ve známost.

  President. – Pan Takkula požádal o svolení položit otázku.

Pane Takkulo, můžete položit otázku paní Badiové.

  Hannu Takkula (ALDE). – (FI) Pane předsedající, mým původním úmyslem bylo požádat o prostor pro příspěvek, protože jsem koordinátor skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu a protože bych jejím jménem chtěl poděkovat paní Paliadeliové za tuto úžasnou zprávu a říci pár slov o historii našeho lidu a o označení „evropské dědictví“. Nicméně, má otázka zní, …

(Předsedající řečníka přerušil)

  Předsedající. – Moment, pane Takkulo: jednací řád… brzy vám dáme prostor jako dodatečnému řečníkovi, protože zástupce vaší skupiny opravdu nebyl přítomen.

Vyvoláme vás společně s dalšími řečníky a budete mít dvě minuty na svůj příspěvek.

  Marek Henryk Migalski (ECR). – (PL) Pane předsedající, paní komisařko, před chvilkou použil tlumočník při překladu příspěvku paní Radiové termín „europeismus“ předpokládám, že chybně. V polštině takové slovo neexistuje a popravdě mám dojem, že iniciativa, o níž tu nyní diskutujeme, konstruuje cosi, co neexistuje: „europeismus“ či jakýsi umělý výtvor jako součást politické hry.

Myslím, že to, co zde děláme, je zbytečné. Jak kdysi řekl jeden slavný filosof, „entity se nemají zmnožovat více, než je nutné“. Mám dojem, že označení „evropské dědictví“ takovou nadbytečně zmnoženou entitu představuje. Nebudu se zmiňovat o velikém otazníku vznášejícím se nad otázkou, jak bude toto označení udělováno a odnímáno. Ani nehovořím o skutečnosti, že tato iniciativa bude stát evropské daňové poplatníky 1 350 000 EUR. Má otázka je základní povahy, bez ohledu na tyto další vážné záležitosti, a sice zní: proč to vlastně děláme? Opravdu potřebujeme konstruovat cosi, co není evropanstvím, ale prostě oním europeismem?

  João Ferreira (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, paní komisařko, není to nic nového – zaznělo to dříve v diskusi o jiných zprávách v tomto Parlamentu a slyšeli jsme to tu dnes znovu: současně platná koncepce kultury v Evropské unii je koncepcí v zásadě účelovou. Projevuje se to různými způsoby, ať už v kontextu takzvané kulturní diplomacie, kde je kultura brána jako nástroj zahraniční politiky, nebo v rámci právě projednávaného vzniku označení kulturního dědictví Evropské unie, které by mělo slovy zpravodajky posílit důvěru občanů v Evropskou unii a její představitele a překlenout propast mezi Evropskou unií a jejími občany.

Paní zpravodajka si správně uvědomuje, že existují jiné, účinnější prostředky, jak toho dosáhnout, o nichž se toho dá mnoho říci. Chci zdůraznit, že žádné označení nebude stačit k odstranění viditelných dopadů politiky zaváděné Evropskou unií a jejího hospodářského řízení na občany a obyvatele Evropy, totiž plány na opravdový sociální terorismus, které s tichou podporou vnitrostátních vlád uskutečňuje.

Měli bychom rovněž zvážit ničivé účinky politik, jako je například společná zemědělská politika nebo společná rybářská politika a další, na významné kulturní značky a živoucí prvky kulturního a historického dědictví obyvatel Evropy. Považme budoucí rozpad pobřežních či odvěkých venkovských společenství, ke kterému dojde během jediné generace. Tato iniciativa, jež má převážně symbolický význam, je založena na rozvoji falešné jednotné evropské identity a jednotné evropské kultury a navíc na hodnotách, jako je svoboda, demokracie, tolerance a solidarita. Činí tak prostřednictvím zvláště citlivé oblasti kulturního dědictví a tím i dědictví historického, což vyvolává vážné obavy, že se tak zahájí znepokojivý proces přepisování historie, čehož jsme byli nedávno svědky.

Kultura stejně jako další historické fenomény nevychází ze stejnorodé sdílené identity, ale je naopak výsledkem antagonismů, konfliktů a kulturní dominance. Zapátrejme opět po významu pojmu „označení dědictví Evropské unie“, které se uděluje prostě na základě toho, kde se dané součásti dědictví nacházejí. Uvědomíme-li si všeobecně známou skutečnost, totiž že evropské dědictví čerpá z mnoha kultur – a mohl by si je tak nárokovat islámský svět, středomořské kultury nebo Evropou kolonizované národy –, jedná se o „dědictví Evropské unie“, nebo o „dědictví v Evropské unii“?

Pane předsedající, na závěr chci říci, že až na pár výjimek předložené pozměňovací návrhy obecně vylepšily text navrhovaný Komisí, ale v tomto případě jsou konkrétní cíle zprávy mnohem méně relevantní než nesprávné úsudky, z nichž vychází.

  Corneliu Vadim Tudor (NI). – (RO) Dnes, 16. prosince slavíme 240. výročí od narození Ludwiga van Beethovena, autora hymny sjednocené Evropy.

Na základě této výtečné zprávy Výboru pro kulturu a vzdělávání navrhuji jako rumunský historik a spisovatel na označení „evropské dědictví“ jedno mimořádné místo, jedinečné na celém světě – Jeskyni sv. Ondřeje, která se nalézá poblíž ústí Dunaje do Černého moře. Sem, do malé jeskyně v provincii Malá Skýthie přišel ten, jenž byl jako první povolán Ježíšem Kristem, a šířil zde světlo evangelia. Potvrzuje to Origenes, jeden z církevních otců, který se to dozvěděl od svého otce, který se o tom zase dozvěděl přímo od učedníků apoštola Ondřeje. Bezpochyby se jedná o první křesťanský kostel v Evropě.

V prvních měsících roku 2011 podniknu nezbytné kroky, abych našel napříč celým společenstvím podporu pro veliký projekt. Mám v úmyslu vztyčit v rumunském Sedmihradsku, v oblasti Brašova, impozantní sochu našeho Spasitele Ježíše Krista. Bude 40 metrů vysoká, vyšší než obdobné sochy v Brazílii, Portugalsku a Polsku. Bude při ní rovněž stát kostel, kde se budou slavit svatby, křty a bohoslužby na velké křesťanské svátky. Temnoty příštích dní přestojíme a porazíme jedině v zářivém znamení křesťanského kříže.

  Hella Ranner (PPE). – (DE) Pane předsedající, jsem velice ráda, že tato iniciativa, která je již v některých členských státech zavedena, si nyní našla cestu i do naší Evropské unie. Bylo také velmi správné, že byl zaveden dvouletý cyklus pro udělování tohoto označení. Chtěla bych rovněž v této souvislosti vyjádřit své díky paní zpravodajce. Musím ale připustit svůj mírně rezervovaný postoj  ke skutečnosti, že je třeba přesně rozlišovat program světového kulturního dědictví UNESCO a evropský charakter tohoto označení. Jinak bude pro naše občany obtížné pochopit, proč má toto konkrétní označení zvláštní evropský rozměr.

Také jsem se podívala, které pamětihodnosti byly členskými státy dosud nominovány a zjistila jsem, že se přirozeně jedná především o člověkem vytvořené struktury. Naší ideou ve Výboru pro kulturu a vzdělávání ale nebylo zabývat se výhradně budovami, ačkoliv jsou důležitým prvkem, ale především hodnotami a dalšími místy nebo také zkušenostmi, které mají návaznost na rozvoj Evropy.

Což mě přivádí k mé poslední poznámce v tomto příspěvku. Bude obzvláště důležité do komisí jmenovat vhodné odborníky, kteří tyto cíle přijali a pomohou je zavádět a rozvíjet. V takovém případě bychom se nemuseli obávat případného nárůstu byrokracie.

  Silvia Costa (S&D). – (IT) Pane předsedající, vážená paní komisařko, vážení kolegové, myslím, že v životním období Evropské unie, v němž prožívá krizi identity a vyhlídek do budoucna, nabývá institut označení „evropské dědictví“, na zvláštním významu, neboť se jím označují pamětihodnosti – ať už povahy materiální či nemateriální –, které mají vysokou symbolickou a vzdělávací hodnotu z hlediska dějin, kultury a utváření Evropské unie.

Velice děkuji zpravodajce paní Paliadeliové, že se účelně zhostila návrhů a dodatků předložených mnohými z nás ve Výboru pro kulturu a vzdělávání v zájmu jistějších postupů, které lépe odpovídají Lisabonské smlouvě co do přerozdělování úkolů mezi jednotlivé členské státy, Komisi, Radu a Parlament. Jak už vyzdvihli někteří mí kolegové, také jsme se snažili zajistit, aby se toto označení nekrylo s jinými iniciativami UNESCO nebo s historickými a kulturními programy Evropské rady.

Na základě jasně stanovených kritérií navrhnou členské státy každé dva roky nejvýše dvě aktivně provozované pamětihodnosti. Důležité je následující kritérium: členské státy musejí prokázat, že věří ve význam dotčených pamětihodností, a proto je spravují s ohledem na veřejnou vzdělávací funkci. Komise bude mít na starost předběžný výběr na základě slyšení panelu odborníků, ale zastane rovněž kontrolní úlohu, každých šest let bude hodnotit efektivitu správy dotčených pamětihodností a bude mít rovněž právo toto označení odejmout. Pro Parlament to znamená získání významnější role, protože bude nejen jmenovat čtyři ze 16 členů evropského panelu, ale také bude mít přímý vliv v otázkách seznamu předběžně vybraných pamětihodností.

Souhlasím také s řešením složitého problému označení, která již byla mnohým členským státům přiznána na mezivládní úrovni. Těmto místům, ačkoliv se nehodí pro nový systém a nesplňují nová kritéria, budou jejich označení ponechána, a tak nebudou nijak poškozena.

Oceňuji také upřednostnění nadnárodních pamětihodností, které bude pro Evropu představovat velmi zajímavou výzvu; oceňuji též úlohu, která byla přisouzena Výboru regionů ve smyslu zásady subsidiarity, a důraz na nutnost zapojení členských států do fáze výběru, což se rovněž týká obcí a regionů, aby nebyly zainteresovány pouze dílčím způsobem. Myslím nicméně, že by bylo záhodno, aby členské státy prokázaly větší iniciativu. Bylo by velmi žádoucí, aby na školách a univerzitách vyhlašovaly projekty, které by byly zaměřené na mladé lidi a zahájily by proces výběru pamětihodností, což by zároveň posloužilo jako možnost rekonstruovat společné evropské dějiny a cesty jejího osudu. Rovněž by to znamenalo posílení jejich pocitu sounáležitosti a evropského občanství.

  Hannu Takkula, jménem skupiny ALDE. – (FI) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, předně bych vám chtěl poděkovat za příležitost jménem své skupiny, skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu, krátce promluvit o této důležité zprávě o označení „evropské dědictví“.

Dojmy z dnešní rozpravy mi chvílemi připomínají slova jednoho mého učitele: vše, co může být nepochopeno, bude nepochopeno. Mířím tím k tomu, že někteří se v tomto výtečném projektu – jehož účelem je pozdvihnout obraz Evropy a ukázat, že její síla spočívá v její rozmanitosti a v tom, že je ve své rozmanitosti sjednocená – snaží spatřovat hrozbu pro myšlenku národního státu nebo hrozbu pro evropskou identitu či pro něco jiného. Tak to ale není.

Domnívám se, že je to vynikající iniciativa a řekl bych, že toho o Evropě potřebujeme vědět více. Musíme vědět jeden o druhém, protože jen tak můžeme v budoucnu vystavět lepší Evropu.

Evropa je mozaikou národů, v níž se rozvinuly společné myšlenky demokracie, lidské důstojnosti a svobodného názoru. Jedná se o základní hodnoty, jež chceme zachovat i do budoucna.

Hovoříme-li o našem evropském kulturním dědictví, je třeba říci, že se jedná o dědictví velmi bohaté. Věřím, že tato malá investice, která pro celý program činí 1,3 milionu EUR, přinese místům nesoucím označení „evropské dědictví“ mnohem více, a to i finančně. Finanční přínos zde nicméně není tím nejdůležitějším: především tu jde o psychologický přínos plynoucí z posílení evropského ducha a z lepšího pochopení, jak se tato evropská mozaika zrodila a na jakých základech byla vybudována. Pokud poznáme svůj původ a své dějiny, pak budeme také s to budovat udržitelnou budoucnost.

Pane předsedající, znovu bych rád poděkoval zpravodajce paní Paliadelové za její zprávu. Podle mého soudu je výtečná a nezbytná. Navíc tvoří vhodný základ, na němž stojí za to v otázkách označení „evropské dědictví“ dále stavět.

  Raffaele Baldassarre (PPE). – (IT) Pane předsedající, paní komisařko, vážení kolegové, vytváření evropské identity a zvyšování zájmu evropských občanů o Evropskou unii a její kořeny jsou dvě výzvy, s nimiž se musejí evropské orgány v zájmu dosažení široce pojaté soudržnosti a solidarity vyrovnat.

Tyto výzvy navíc patří mezi hlavní cíle Lisabonské smlouvy. V jejím 3. článku je stanovena povinnost EU zabezpečit evropský kulturní rozvoj. Prochází-li nyní evropský sen složitým obdobím, není to jen díky tomu, že se koncept Evropy coby politického projektu ocitl ve slepé uličce, ani zásluhou probíhající hospodářské krize, ale na vině jsou také obtíže vycházející z dosud nedořešené identity Unie.

V této situaci je více než kdy jindy nutné zmenšit propast mezi Evropskou unií a jejími občany tím, že přiblížíme mnohonárodní a zároveň společné kulturní dědictví Evropské unie jejím občanům a především příštím pokolením. Význam a důležitost označení „evropské dědictví“ spočívá ve sjednocení Evropy v její rozmanitosti, v podpoře společné kultury a v propojení zúčastněných míst na jejím území.

V zájmu dosažení tohoto cíle se bude nové označení soustřeďovat především na symbolickou a vzdělávací hodnotu, spíše než na estetickou stránku dané pamětihodnosti, a bude podporovat spolupráci a společné projekty těchto míst. Chtěl bych proto vzdát hold skvělé práci paní Paliadeliové a kolegů z Výboru pro kulturu a vzdělávání, zejména co se týče postupů při výběru míst a posílení úlohy Evropského parlamentu v jejich průběhu.

Jsem přesvědčen, že rozhodnutí členských států zařadit toto označení do rámce Evropské unie přispěje k posílení jeho zviditelnění a prestiže, aby bylo dosaženo cílů soudržnosti a solidarity mezi evropskými občany.

  Cătălin Sorin Ivan (S&D). – (RO) Pane předsedající, především chci poděkovat paní zpravodajce za to, že dokázala sestavit velmi dobrou zprávu a za jednání, jež vedla s Komisí a Radou. Ačkoliv se jí nepodařilo prosadit označení kulturního dědictví Evropské unie, i tak je označení „evropské dědictví“ velmi dobré, stejně jako celý projekt jako takový. Jsem přesvědčen, že pokud bude kráčet ve stopách projektu Evropské hlavní město kultury, bude to veliký úspěch. Je to velmi dobrá iniciativa a stává se tím lepší, čím více nadnárodním projektům dává vzniknout.

Některé státy spolupracují v zájmu sdílení týchž hodnot a tradicí, jež jim jsou po staletí společné. Pocházím z města, které leží na východní hranici Evropské unie, jedná se možná o největší kulturní centrum východu, pouhých 10 kilometrů od hranice. Byl jsem ale i v Santiagu de Compostela, které leží prakticky na západní hranici Evropské unie. Jsou to dvě kulturní centra, která toho mají mnoho společného, ale mnoho věcí je také odlišuje – první je pravoslavné poutní místo, druhé je poutním místem katolickým. Hodnoty, které nám jsou společné, vidíme nejlépe tehdy, když překročíme hranice Evropské unie, když cestujeme po jiných světadílech. Tehdy získáme velmi jasný obraz hodnot, jež po staletí sdílíme, toho, že máme společnou kulturu, že máme i některé prvky, které nás od ostatních národů odlišují. A označení kulturního dědictví Evropské unie, označení „evropské dědictví“, dává smysl tehdy, pokud opustíme hranice Evropské unie.

Ještě jednou vám blahopřeji k této zprávě a jsem přesvědčen, že to bude úspěšný projekt.

  Csaba Sógor (PPE). – (HU) Pane předsedající, vítám skutečnost, že je to již druhý návrh, o němž na tomto zasedání hlasujeme, jehož cílem je překlenout propast dělící Evropskou unii od jejích občanů. Zavedení označení „evropské dědictví“, které převede mezivládní programy některých evropských zemí na oficiální opatření EU, posílí pocit sounáležitosti s EU a upevní uznání rozdílů a mezikulturní dialog. Občané, zejména pak mladí lidé, se díky němu dozvědí o důležitosti své úlohy v evropských dějinách a o otázkách symbolického rozměru Evropy. Může zvýšit povědomí o našem společném kulturním dědictví.

Pamětihodnosti oceněné tímto označením budou přístupnější, zvláště pro mladé lidi, a objekty ztělesňující naši společnou historii budou lépe využívané. Co mě osobně těší nejvíce, jsou organizační aspekty tohoto opatření, konkrétně to, že proces výběru a dohledu bude probíhat podle společných, nestranných a transparentních kritérií a že se bude rozšiřovat profesionální výměna zkušeností. Jako volený poslanec zastupující národnostní menšinu s povděkem zaznamenávám, že kupříkladu v případě Rumunska budou mít – kromě čtyř objektů, které již toto označení nesou – šanci na zvolení i pamětihodnosti nominované objektivními mezinárodními odborníky. Patří k nim knihovna Teleki-Bolyai v Târgu-Mureş, která je známá jako bašta maďarské kultury, nebo černý kostel v Brašově, jenž je považován za zásadní ukázku saské gotické architektury.

  Olga Sehnalová (S&D). – (CS) Označení „evropské kulturní dědictví“ je nepochybně dobrou iniciativou a pokračováním již fungujícího mezivládního projektu z roku 2006. Jeho cílem je přispět k utváření společné evropské identity, zvýšení zájmu o Evropskou unii a její hodnoty.

Pojem „kulturní dědictví“ je velmi široký, a to je dobře. Jsem velmi ráda, že ve zprávě byl přijat i pozměňující návrh, kterým bylo do této kategorie začleněno i dědictví průmyslové. Průmysl je jednou z důležitých součástí společné evropské historie – vždyť kolébkou průmyslové revoluce v 19. století byla právě Evropa a počátek Evropské unie je spojen se založením Evropského společenství uhlí a oceli. Je s ním však také spojena historie hnutí za občanská a sociální práva.

Jednou z oblastí očekávaných přínosů označení „evropského kulturní dědictví“ je i oblast cestovního ruchu. Jsem přesvědčena, že jde o příležitost využít památek společné evropské historie pro rozvoj cestovního ruchu i v regionech, které nejsou tradičními turistickými destinacemi. Tento druh památek je podle mého názoru neprávem opomíjen a je pouze třeba jeho potenciál objevit a využít. Zprávu tedy velmi vítám a podporuji a ráda bych v této souvislosti paní zpravodajce Paliadeliové poděkovala.

  Joanna Katarzyna Skrzydlewska (PPE). – (PL) Pane předsedající, v období před schválením Lisabonské smlouvy jsme se vyrovnávali se situací, kdy značně opadl zájem občanů o záležitosti a činnost Evropské unie. Cílem přijetí Lisabonské smlouvy nebylo jen řešení problémů týkajících se potřeby lepšího fungování orgánů, ale také intenzivnější zapojení evropských občanů do aktivit EU, například prostřednictvím občanských iniciativ. Označení „evropské dědictví“ je dalším krokem směřujícím k vybudování evropské identity a k posílení vazeb mezi občany a EU.

Během uplynulých čtyř let označily členské státy 64 míst se zvláštním významem pro Evropu. Objevováním naší společné historie a poznáváním úlohy Evropské unie a její kulturní rozmanitosti – založené na společných demokratických hodnotách a lidských právech – můžeme v občanech našeho Společenství posilovat pocit sounáležitosti s velikou evropskou rodinou, jejíž rámec tvoří právě Evropská unie.

  Seán Kelly (PPE). – (GA) Pane předsedající, vítám tyto návrhy a domnívám se, že posílí a rozvinou odvětví cestovního ruchu, což je v této době velmi potřebné.

Navzdory veškeré kritice, která se na Evropu snáší, si myslím, že většina občanů si stále Evropy cení, a zvláště pak označení s Evropou ve znaku. Viděl jsem to v případě projektu evropské město sportu. Limerick, můj volební obvod, toto ocenění nedávno získal a bylo velmi ceněno. Totéž platí o evropských městech kultury a bude to jistě platit i o pamětihodnostech nesoucích označení „evropské dědictví“.

Je zde několik věcí, jež je třeba pochválit. Patří k nim skutečnost, že se tyto pamětihodnosti budou muset udržovat, že se nebude jednat o označení napořád a bude třeba si jej zasloužit. Zadruhé jde o to, že tato místa nebudou zatížena byrokracií, jak poznamenal pan Martin a na což správně reagoval pan Scurria. Myslím, že na to můžeme být velmi hrdí. Je zde veliký potenciál.

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE). – (LT) Pane předsedající, mezi občany často vyvstávají diskuse o budoucnosti Evropské unie. Základy silné Unie a úspěšné budoucnosti se budují na vzájemné důvěře a porozumění, podobně jako v rodině. Označení „evropské dědictví“ je prostředkem, díky němuž se mohou lidé dozvědět více o ostatních, najít tuto důvěru a porozumění a poznat osobnosti a děje, jež symbolizují budování Evropy. Identifikace společného kulturního dědictví je příležitostí pro posílení jednotné a sjednocené Evropy. Všechny národy a země, my všichni máme různé historické zkušenosti, často bolestné, ale jsou to právě tyto rozdíly, které dohromady vytvářejí naši rodinu a formují evropskou identitu. Chtěla bych především zdůraznit, že Evropa byla po mnoho let rozdělená a že zde byly různě omezené či úplně chybějící příležitosti pro rozvoj demokracie. Mám na mysli východní Evropu a její okupaci Sovětským svazem. Ale i zde se vždy odehrával boj za myšlenku sjednocené Evropy a je třeba ocenit ...

(Předsedající řečnici přerušil)

  Piotr Borys (PPE). – (PL) Pane předsedající, nikdo nás nemůže nařknout, že naše jednání není konsistentní. V Lisabonské smlouvě jsme zavedli občanství EU pro její obyvatele a včera jsme měli příležitost hlasovat o občanské iniciativě. Dnes přijímáme symbol, konkrétně označení „evropské dědictví“. To nepochybně posílí identitu a občanství EU, neboli jinými slovy řečeno všechny hodnoty, které jsou pro nás tak důležité. Domnívám se, že toto označení bude působit jako významný doplněk seznamu UNESCO, Evropských kulturních tras a rovněž projektu Evropské hlavní město kultury. Všichni, kdo cestují, znají význam těchto projektů.

Domnívám se, že zásadním prvkem je prosazení evropské kultury do samého středu zájmu, k Evropanům. Velká část Evropy je v tomto ohledu stále neobjevená, ale důležitou úlohu sehrává i propagace evropské kultury mimo Evropu. Nejdůležitější je, aby toto označení bylo úspěšně propagováno ze strany paní komisařky a členských států.

  Georgios Papanikolaou (PPE). – (EL) Pane předsedající, i já chci poblahopřát naší zpravodajce paní Paliadelové k její výtečné zprávě a ke všem jejím dosavadním snahám. Toto nové označení „evropské dědictví“ zviditelňuje naši kulturu, podtrhuje evropského ducha a slouží nám všem, kdo často navštěvujeme různá místa v Evropě. A dle mého názoru je škoda, že nezdůrazňujeme přidanou evropskou hodnotu u všech těchto historických památek, jež je tolik třeba propagovat.

Jak víte, Evropa se v současné době nepotýká jen s hospodářskou krizí, což je přirozené. Evropa chce po Lisabonu zdůraznit svou kulturní soudržnost, bohaté dějiny, celou tu mozaiku, z níž se skládá. Je tak samozřejmě potřeba činit za aktivní účasti Evropského parlamentu a já doufám, že jednání s Radou o čl. 18 dopadne dobře.

  Iosif Matula (PPE). – (RO) Pane předsedající, vítám převedení mezivládního projektu označení „evropské dědictví“ ve formální iniciativu Evropské unie, když se původní projekt netěšil takové popularitě a prestiži, jakou si zaslouží. Tímto projektem otvíráme dveře i zemím, jež obohacují kulturu našeho světadílu, ale nejsou součástí Unie.

Jedním ze zásadních bodů je nové posouzení míst již označených v rámci mezivládní dohody a zajištění rovnosti v otázkách různých počtů původně zaregistrovaných pamětihodností v jednotlivých státech. V případech, kdy nové posouzení daných pamětihodností neprobíhá přímo, je rovněž důležité, aby tyto měly možnost znovu podat kandidaturu, čímž by získaly větší možnosti.

Udělování označení „evropské dědictví“ na dobu neurčitou, aniž by docházelo k pravidelnému přehodnocení, by napomohlo účelnějšímu využití omezených rozpočtových prostředků, jež byly tomuto projektu přiděleny. Označení „evropské dědictví“ přitáhne pozornost veřejnosti k rozmanitosti našeho společného kulturního dědictví a k odvětví kulturního cestovního ruchu.

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Pane předsedající, tvorba evropské identity a zvýšení zájmu o EU jsou veliké výzvy. Mohou vytvářet soudržnost a solidaritu v širokém slova smyslu. Označení „evropské dědictví“ by mohlo jako iniciativa EU plnit své cíle efektivněji. Musí být založeno na stejných kritériích a musí mít velmi jasně definovaný systém dohledu. Tím bude mimo jiné podporovat kulturní cestovní ruch. Stejně jako místa zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO zvýší toto označení počet turistů, což bude pro místní hospodářství znamenat nový impuls.

Vítám záměr Komise využít označení „evropské dědictví“ spolu s dalšími nástroji zaměřenými na utváření pevné vazby mezi EU a evropskými občany. Závěrem chci podtrhnout význam podpory mezikulturního dialogu.

  Androulla Vassiliou, členka komise. – Pane předsedající, zdá se, že většina poslanců, kteří zde hovořili, upozorňuje na význam této evropské iniciativy a na její skutečnou přidanou hodnotu. Zdůraznili důležitost této iniciativy v propagaci Evropy, společné evropské historie a dědictví, zdůraznili vzdělávací hodnotu této iniciativy a její význam pro zahájení a podporu rozsáhlejšího kulturního dialogu.

Mám z tohoto schválení velikou radost a jsem za něj vděčná. Chtěla bych vysvětlit, že odborníci, kteří budou jmenováni pro rozhodování v této důležité iniciativě, budou lidé s nejvyšším profesionálním renomé, čímž se zajistí výběr ne pouze nejlepších a nejhodnotnějších pamětihodností, ale také myšlenek. Dovoluji si připomenout, že toto dědictví se netýká jen určitých míst, ale i nehmotného kulturního dědictví. Kupříkladu v Portugalsku máme výnos, jímž byl poprvé v Evropě zakázán trest smrti. I ten byl zapsán do seznamu tohoto označení, takže toto dědictví může být rovněž nehmotné povahy.

Ráda bych také objasnila, že naším cílem je skutečně jednoduchá procedura – je důležité docílit vysoké kvality a současně zachovat jednoduchost. Z toho důvodu jsme nepřijali návrh Rady, aby se iniciativa po skupině odborníků přesunula do postupů projednávání ve výborech, protože to by zvýšilo byrokratickou zátěž a plýtvalo by se tak vzácným časem pro přijetí rozhodnutí.

Chtěla bych na závěr říci, že v tomto období hospodářské krize, jejíž zásluhou mezi lidmi v Evropě vznikají politické, sociální a ekonomické rozdíly, potřebujeme iniciativy, které budou lidi v Evropě spojovat. Lidé tak získají vědomí identity a my musíme klást důraz na důležitost společného kulturního dědictví, jehož bohatství vskutku spočívá v jeho rozmanitosti. Společné a přece rozdílné kulturní dědictví je to, co nás spojí.

Ještě jednou chci poděkovat za vaši podporu, a především paní Paliadelové a stínovým zpravodajům za tuto příkladnou spolupráci, a těším se na brzké konečné schválení této důležité iniciativy.

  Chrysoula Paliadeli, zpravodajka. – (EL) Pane předsedající, na začátek chci říci, že sdílím názory, které zde zazněly jak ohledně posouzení dopadu označení „evropské dědictví“, tak ohledně jeho přidané kulturní hodnoty. Samotné toto označení nemůže překlenout propast mezi veřejností a Evropskou unií. Může ale prostě spolu s ostatními iniciativami pomoct tento problém řešit. Samozřejmě nemohu skrývat fakt, že v období krize – jíž nyní procházíme, i s jejími nemilosrdnými útoky na euro a Evropskou unii – lidé při řešení svých každodenních problémů nemyslí jen na kulturu. Znalost historie a respekt k multikulturalismu však může působit jako nástroj soudržnosti a jako pobídka k růstu v místních společnostech, jelikož vyzývá ke spolupráci na místní, regionální, vnitrostátní a nadnárodní úrovni, jak je uvedeno v návrhu Komise a s čímž jsme také souhlasili. Myšlenka označení kulturního dědictví pro Evropskou unii – zde vyjadřuji svůj dík panu Ivanovi, který připomněl původní návrh –, jehož cílem je zvýšit povědomí evropské veřejnosti o jejím společném dědictví a zároveň podporovat kulturní cestovní ruch, je z tohoto hlediska pozitivním krokem vpřed vytyčeným směrem. Hodnoty zakořeněné v evropské minulosti, jako je demokracie a svoboda, jsou stejně důležité, jako transparentnost a solidarita dnes, zvláště pokud hodláme usilujeme-li o překlenutí propasti mezi evropskými orgány a občany členských států EU a propasti mezi samotnými občany členských států. Určitě bychom se měli zabývat otázkami byrokracie, ale ujišťuji vás, že transparentnost a složení evropské skupiny odborníků bude podléhat mimořádně jednoznačným podmínkám. Není pochyb o tom, že tato instituce bude pracovat naprosto transparentně.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat dnes ve 12:00.

Písemná prohlášení (článek 149 jednacího řádu)

  Rareş-Lucian Niculescu (PPE), písemně. – (RO) Transformace iniciativy označení „evropské dědictví“ v oficiální opatření EU přinese zvláštní přidanou hodnotu všem opatřením členských států a zároveň významně přispěje k vytvoření společné evropské identity. Oceňuji tuto iniciativu a předloženou zprávu. Také bych rád zmínil, že označení „evropské dědictví“ by se dalo úspěšně a s pozitivním dopadem rozšířit na činnosti týkající se tradičního venkovského cestovního ruchu, který představuje v evropských státech kvetoucí odvětví. Kromě toho se jedná o jeden z návrhů, který hodlám postoupit Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova spolu s postojem k úloze, kterou hraje venkovský cestovní ruch a agroturismus v úsilí učinit z Evropy nejžádanější turistickou destinaci na světě.

  Emil Stoyanov (PPE), písemně. – (BG) Chtěl bych poblahopřát paní Paliadelové k její práci na této zprávě. Ustanovení a udělování označení „evropské dědictví“ zasluhuje zvláštní pozornost. Evropský rozměr a význam daných pamětihodností pomůže podpořit evropskou identitu a smysl pro evropské občanství. Dějiny našeho světadílu představují důležitý prvek, který může přispět k integraci evropských národů. Naše mladá generace musí dobře znát naše společné evropské dědictví. Je totiž velmi důležité zajistit jednotný výklad a znemožnit pokusy populistických sil, protože toto je naše společná evropská historie, a ta zcela odráží naši kulturní a jazykovou rozmanitost. Proces výběru musí zajistit, aby byla volena pouze místa patřičných kvalit. Mám za to, že členské státy by měly své návrhy podávat v úzké spolupráci s místními a regionálními orgány. To napomůže popularizaci na vnitrostátní úrovni a pomůže to překlenout propast mezi evropskými orgány a evropskými občany. Coby poslanec Evropského parlamentu, jediné demokraticky volené instituce zastupující občany, se domnívám, že Parlament musí v této iniciativě hrát zásadnější roli.

  Csanád Szegedi (NI), písemně. – (HU) Plně souhlasím s tvrzením této zprávy, že mezi EU a občany evropských členských států zeje příliš veliká propast, vždyť více než polovina občanů nemá o EU nijak lichotivé smýšlení. Změnou názvu označení „evropské dědictví“ na „označení dědictví Evropské unie“ a dalšími souvisejícími změnami spouštíme další velkolepou, drahou a nadbytečnou reklamu a propagaci sebe sama. Nehledě na drobné detaily, jako že za ukázkový objekt dědictví evropské spolupráce je považován pomník slovenského nacionalisty a separatisty Štefánka, nesplní tato iniciativa ani cíl přiblížit EU lidem. Nemá-li označení „evropské dědictví“ opravdu zdvojovat již existující seznam světového dědictví UNESCO, není jasné z jakého důvodu má být rozšířeno na třetí země ani které země by to měly podle této zprávy být.