Doslovný záznam ze zasedání

Pondělí, 17. ledna 2011 - Štrasburk

11. Prohlášení předsedy Evropského parlamentu k situaci v Tunisku

  Jerzy Buzek, předseda. – Dámy a pánové, události, které propukly před několika týdny v Tunisku, sledujeme s velkými obavami, ale i velkou nadějí. Mírové demonstrace na obranu legitimních požadavků se proměnily v krvavé střety – čehož litujeme –, když se tuniské orgány obrátily proti svým vlastním občanům. Dnes vzdáváme hold obětem těchto událostí. Svou upřímnou soustrast vyjadřujeme i všem, kdo ztratili své rodiny a přátele. Připomínáme si obzvláště první oběť střetů, mladého muže jménem Mohamed Bouazizi. Jeho tragické gesto bude navždy symbolem vlny demokratického cítění tuniské společnosti. Povstaňme nyní k minutě ticha za naše tuniské přátele. Prosím povstaňte.

(Sněmovna povstala a držela minutu ticha)

Děkuji. Dámy a pánové, „jasmínová revoluce“ pokračuje. V mnoha ohledech procházíme skutečně historickým obdobím. Chtěl bych vyjádřit hlubokou úctu odvaze a odhodlání tuniského lidu. Právě oni jsou původci změn. Je to však jen začátek dlouhé cesty. Jako Evropané sdílíme touhy Tunisanů a chceme s nimi jít cestou k naplnění těchto jejich tužeb. Evropané jsou mimořádně vnímaví k otázkám sociální spravedlnosti, rovných příležitostí, svobody projevu, demokracie, skutečného pluralismu a schopnosti utvářet vlastní politickou budoucnost. Proto nejsme v těchto dnech neteční. Navíc požadujeme, aby změny byly mírové povahy. Musí sloužit spravedlnosti a právnímu státu. Kromě toho máme několik základních požadavků. Zaprvé, propuštění všech, kdo byli nezákonně zadrženi. Zadruhé, nezávislé vyšetření všech závažných případů, ve kterých došlo ke korupci, ale též případů úmrtí a zneužití síly. Zatřetí, nezávislé a skutečně demokratické prezidentské a parlamentní volby pod dohledem místních i zahraničních pozorovatelů a začtvrté, podporujeme snahy o vytvoření vlády národní jednoty, která by zastupovala všechny Tunisany.

Evropskou unii a Tunisko spojuje dlouholeté partnerství – jsou to naši sousedé na druhé straně Středozemního moře. Toto naše partnerství musí být v prvé řadě orientováno na zájmy našich občanů – Tunisanů i Evropanů. A má-li být důvěryhodné a významné, musí podporovat Tunisany na jejich cestě k celkové změně. Musíme Tunisku pomoci k dosažení úspěchu. Dámy a pánové, podpořme tuniský lid.

  Štefan Füle, člen Komise. – Pane předsedo, nedávné lidové povstání v Tunisku nemá v moderní historii země obdoby. Dne 17. prosince 2010 se mladý absolvent vysoké školy upálil, aby dal najevo čiré zoufalství poté, co policie zabavila ovoce a zeleninu, jejichž prodejem se živil. Ani ne o měsíc později přinesly celonárodní protesty definitivní odstoupení prezidenta bin Alího.

Evropská unie odsoudila násilí při potlačování nepokojů v posledních dnech režimu. V tomto okamžiku je bezpečnostní situace i nadále napjatá. Stále jsou hlášena rabování a násilí. Tunisko je i nadále ve velmi citlivé situaci, třebaže již přicházejí první zprávy o vzniku vlády národní jednoty.

Navzdory určitým nejasnostem hovoří tuniský lid nahlas a jasně: Tunisko chce být stabilní demokracií, která plně respektuje základní práva a svobody. Chce svobodné a spravedlivé všeobecné volby. Lidé chtějí psát nový list své historie a my je chceme v jejich úsilí podpořit. Dodržování ústavy a opatření, která jsou v současnosti přijímána s cílem vytvořit vládu národní solidarity, jsou krokem správným směrem.

To je pochopitelně pouze začátek. Evropská unie nikdy nepřestala Tunisku připomínat jeho mezinárodní závazky v oblasti lidských práv a základních svobod. Již od svého ustavení do funkce – vlastně od mého slyšení v této sněmovně – jsem opakoval, že posílené postavení jednoznačně obnáší větší závazky ve všech oblastech našeho vztahu, včetně lidských práv a základních svobod.

Na všech setkáních s tuniskými orgány jsem jménem Evropské komise zdůrazňoval, že musí splnit své závazky v otázkách demokracie a lidských práv. Na samém počátku jednání o akčním plánu pro statut avancé jsem osobně, mimořádně silně a jednoznačně trval na tom, abychom jakékoli použití nového článku 61a trestního zákoníku vnímali jako rozpor se statut avancé a našimi sdílenými hodnotami.

A mimochodem, kdyby na obou stranách ještě byli skeptici, kteří by tvrdili, že sdílení těchto hodnot je jen teorií, měli by si znovu a znovu poslechnout hlas tuniské ulice z posledních dnů a týdnů. Nebyl to snad vážně míněný požadavek demokracie a větší ekonomické spravedlnosti?

Jak dnes ráno uvedla baronka Ashtonová i já, Evropská unie je připravena podpořit skutečně všeobecný volební proces odpovídajícími zárukami. Doufáme, že podrobnosti bude možné oznámit co nejdříve, jakmile vznikne vláda národní jednoty a zahájí svou práci. Jsme připraveni poskytnout okamžitou pomoc při přípravě a organizaci volebního procesu a také dlouhodobou podporu skutečného přechodu k demokracii.

Dále pracujeme na širším balíčku, který by – jakmile se situace uklidní – pomohl mimo jiné hospodářskému rozvoji, věnoval velkou pozornost sociálním problémům, s nimiž se potýká tuniská mládež, a přispěl k upevnění právního státu a soudnictví.

O tomto procesu budeme samozřejmě i nadále vést intenzivní konzultace s touto sněmovnou a členskými státy.

Evropská politika sousedství je založena na významných hodnotách, jež Evropská unie sdílí se svými partnery: na demokracii, lidských právech a otevřené tržní ekonomice, s úmyslem společného budování sdíleného prostoru demokracie, stability a prosperity. Komise vždy zdůrazňovala, že tyto hodnoty jsou zásadní složkou naší politiky sousedství vůči našim jižním i východním partnerům.

Tunisko má silnou střední třídu, vysokou úroveň vzdělání, je blízko Evropě a je celkově umírněné – je tedy v dobrém postavení pro posun směrem k demokracii, což lidé nyní rozhodně a odvážně požadují, a já se domnívám, že každý by souhlasil s tím, že demokratické, prosperující a stabilní Tunisko je současně jednoznačně v zájmu Evropské unie. Máme s Tuniskem dlouhodobý a pevný vztah a úzké vazby mezi našimi občany i podnikatelskými strukturami. Snahou mou i místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku je, abychom nyní posílili naše dvoustranné vztahy na základě nových závazků našich partnerů v oblasti řádné správy věcí veřejných, dodržování zásad právního státu a základních svobod a hospodářských a sociálních reforem.

Vyvineme maximální úsilí, abychom tuniskému lidu pomohli proměnit jeho touhy ve skutečnost.

  José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra , jménem skupiny PPE. – (ES) Pane předsedo, nedávné události v Tunisku by nás měly přimět, abychom se se smyslem pro zodpovědnost zabývali přinejmenším dvěma otázkami. Zaprvé, zda politiky podporující status quo v zemích, v nichž schází demokratické svobody, skutečně přispívají ke stabilní situaci, v tomto případě v našem bezprostředním okolí.

Zadruhé bychom se měli, pane předsedo, zamyslet nad tím, zda je odchod pana bin Alího z politické scény dostatečnou zárukou, že proběhne skutečný přechod k demokracii.

Já se, pane předsedo, domnívám, že odpověď na obě otázky je záporná. Proto je, pane Füle, nutné pečlivě vyhodnotit, proč neměla politika sousedství v podobě barcelonského procesu zamýšlené demokratizační účinky a jak bychom to mohli nebo měli změnit.

Zadruhé, zkušenosti v mnoha případech ukázaly, že pokud vznikne vakuum moci, nahradí proces nejradikálnější a nejextremističtější strany, zmocní se jej a chtějí ho dovést ke zkáze.

Pane předsedo, když jde jen o to, hájit svobodu, není extremismus vada; zároveň když jde jen o to, hájit spravedlnost, není projev umírněnosti přednost. Tento etický imperativ znamená, že Evropská unie musí zmobilizovat veškerou svou sílu, aby pomohla zajistit, že tento proces bude probíhat správně.

Vítám slova pana Füleho ohledně poskytnutí pomoci Tunisku při pořádání voleb, domnívám se však, že ještě důležitější je jít o krok dále a podpořit Tunisko volební pozorovatelskou misí z Evropské unie. A to nejen proto, že tento etický imperativ je vepsán do genetického kódu Evropské unie, pane předsedo, ale rovněž v našem vlastním zájmu: nemá totiž smysl cestovat první třídou, jestliže v turistické třídě sedí cestující, který má v kufru bombu.

  Pier Antonio Panzeri, jménem skupiny S&D. – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, sdílíme obavy ze situace v Tunisku a vyjadřujeme zármutek nad množstvím lidí, kteří v průběhu protestů přišli o život.

Nová a nepřehledná situace, která nastala po útěku někdejšího prezidenta bin Alího, musí nyní vést k cíli, který mnozí požadovali: k zahájení hospodářských a sociálních reforem splňujících očekávání převážné většiny obyvatelstva a otevření demokratických fór, zajištění toho, aby se občanská společnost a různé opoziční síly ve stále větší míře podílely na veřejném životě a vládě.

Není pochyb o tom, že všechny země mají právo stanovit si svou cestu, my však máme zájem na tom, aby se reformy uskutečnily a změny byly opravdové, nikoli jen naoko. Současné události v Tunisku nás všechny i Evropu, s jejím otálením a omyly, staví před otázky.

V roce 1995 spustila Evropská unie v Barceloně program partnerství se Středomořím. Měl zahrnovat hospodářskou, politickou, vojenskou, a dokonce sociální a humanitární spolupráci, avšak ani ve dvou klíčových cílech toho nebylo dosaženo. V hospodářské oblasti došlo k drastickému omezení regionálních a infrastrukturních projektů, neboť finanční prostředky od členských států nikdy nedorazily a na prostředky Komise se stále čeká. Slibovaná zóna volného obchodu neexistuje, ovšem nejvýraznější je selhání v politické rovině a to si musíme, pane komisaři, plně uvědomit.

V roce 2008 vznikla Unie pro Středomoří, nemá však žádný reálný obsah. Summit, který se měl konat v listopadu 2010, byl odložen na neurčito. Problémem je, že jednotlivé evropské vlády o něj nemají zájem a nevidí nic zajímavého na skutečné spolupráci. Upřednostňují udržování vztahů s pochybnými režimy, které se spojují k obraně svých nedemokraticky řízených vnitrostátních zdrojů, zatímco miliony mladých lidí žijí bez jakékoli vyhlídky na budoucnost kromě emigrace, která je stále obtížnější.

Není pak žádným překvapením, že se protesty v Tunisku, umocněné hospodářskou a sociální krizí, proměnily v přílivovou vlnu schopnou výrazně ovlivnit stávající mocenskou strukturu. Evropský politický realismus již není v důsledku obav z islámského fundamentalismu k ničemu platný a možná nastal čas, abychom se ve vztazích se severoafrickými zeměmi konečně zbavili postkoloniálního přístupu, který má znovu a znovu tendenci se projevovat.

S Barcelonou jako výchozím bodem Evropa skutečně potřebuje novou vizi pro své jižní a středomořské vztahy, jež by byla důvěryhodnější než v minulosti. S tím souvisí nutnost celkového přehodnocení politik partnerství a sousedství, podle nichž jsme dosud postupovali, a já trvám na tom, pane komisaři, abyste se tomu věnoval. Nemůžeme skrývat, že Komise i Rada byly dokonce připraveny zahájit s Tuniskem jednání o dohodě o rozšířeném statusu. Dosud nebylo vysvětleno, na základě jakých kritérií to považovaly za vhodné.

Musíme změnit směr – přehodit výhybku – a vzkazujeme Komisi a Radě, že toho lze dosáhnout tím, že projeví větší přesvědčivost a svěří Parlamentu úlohu při vytváření a uplatňování nového modelu partnerství se zeměmi Středomoří. To vše není jen zájmem těchto zemí, nýbrž v prvé řadě je to zájmem Evropy.

Mnohé problémy, jimiž Evropa zjevně trpí, lze řešit a vyřešit jedině produktivním a kvalitním vztahem se všemi zeměmi Maghrebu. Podpora hospodářských a demokratických reforem a současně využití všech obranných prostředků proti fundamentalismu a terorismu jsou sice nesnadné, je to však jediná možná cesta.

Máme důvod věřit, že tragická a hořká zkušenost Tuniska může nám všem pomoci lépe porozumět, jaká opatření a změny v postupu Evropy mají smysl.

  Marietje Schaake, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedo, chtěl bych tuniskému lidu poblahopřát k jeho statečnosti, odvaze a vytrvalosti v boji za příležitosti a svobodu, a doufám, že se všichni dokáží zříci násilí a brzo se uskuteční svobodné a spravedlivé volby.

Občané se postavili proti režimu, který je utlačoval, střílel do nich a zabíjel mladé lidi. Jen slabé vlády zajdou tak daleko, aby si udržely svou uměle získanou zkorumpovanou moc a bohatství. Režimy odvozují svou legitimitu od zajišťování dobrých životních podmínek pro své občany, nikoli od zavírání vysokých škol a zamezování přístupu k informacím a ke svobodné komunikaci.

Pokud jde o přístup k informacím, tuniská opozice využívala internet; ten pro mírovou opozici na celém světě nabývá na významu. Z internetu a ze zpráv očitých svědků zveřejněných jeho prostřednictvím jsem se dozvěděla o povstání lidového hnutí v Tunisku, zatímco hlavní média a političtí vůdci se probudili a zjistili, jaká je realita v ulicích, teprve po měsíci bojů.

V témže týdnu – minulém týdnu – nabídla francouzská ministryně zahraničí tuniské vládě pomoc v podobě policejních jednotek pro potlačení nepokojů a další pomoc v policejní oblasti. Jaká je reakce Komise na takovou nabídku a čím Komise pomohla občanům při podpoře jejich práv?

(Potlesk)

Střety mezi tuniskou vládou a jejími občany probíhaly ve virtuální internetové komunikaci stejně tak jako v ulicích. Tuniská vláda byla proslulá tím, že patřila mezi země nejvíce využívající software pro filtrování a cenzuru, a v průběhu minulého měsíce s utlačováním lidí prostřednictvím těchto technologií nijak nešetřila. Represivní režimy na celém světě nepolevují v používání technologií k umlčení svobody projevu.

Dnes je den Martina Luthera Kinga a právě on řekl, že nastal čas, kdy mlčení je zradou. Pane komisaři Füle, ten čas právě nastal. Spojené státy ve svém boji o vedoucí postavení v oblasti svobodného internetu výrazně pozbyly na důvěryhodnosti.

EU stojí před bitvou, o níž budeme dnes večer hovořit v souvislosti s právními předpisy, které mají být přijaty v Maďarsku. Avšak mladá, svobodu milující generace na celém světě hledá symbolický vzor, a tím se stalo Tunisko, a očekává od EU podporu – a není důvod, proč bychom neměli být předním hráčem v boji za lidské svobody, včetně těch internetových.

  Daniel Cohn-Bendit, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedo, dámy a pánové, přiznávám, že bych byl rád, kdyby tento Parlament ocenil úspěch Tunisanů, jimž se podařilo svrhnout diktátora bin Alího.

Dámy a pánové, diktátor sice padl, ale jeho diktatura, struktura diktatury, v Tunisku stále ještě existuje. Nyní musíme postupovat velmi opatrně. Evropské vlády a většina tohoto Parlamentu po léta podporovaly diktátorský systém i samotného tuniského diktárora. Ještě minulý týden většina skupin rozpravu o Tunisku odmítla, stejně jako odmítla odsoudit bin Alího.

Kroky francouzského ministra zahraničí jsou jen posledním příkladem podílu Západu na vině. Proč? Ze strachu, protože se lidé báli islamismu. Obávat se islamistické diktatury je namístě, ale co s tím mají společného tito mladí lidé, tito Tunisané, kteří v žádném případě nebyli islamisté a kteří bojovali za svobodu? Pan Bouazizi, který se upálil, je tuniským Janem Palachem – a když se upálil Jan Palach, celý tento Parlament se za něj postavil. A my se nedokážeme ani postavit za pana Bouaziziho – taková je pravda o tomto Parlamentu.

Nyní musí jednat Komise. Musí říci jen jediné, musí Tunisanům vysvětlit, že nebude možné uspořádat do dvou měsíců demokratické volby v zemi, která se sotva zbavila diktatury. Tato země nemá žádné demokratické základy. Neexistuje zde svoboda projevu, nejsou zde svobodná média, rozhlas ani televize. Jen státní tiskárna.

A právě proto žádám Komisi, aby vzala peníze z dohody o přidružení a použila je na podporu svobody projevu v Tunisku, nikoli na podporu tuniských vládních organizací.

Zadruhé, přechodná vláda není vládou národní jednoty. Proč? Protože většina těch, kdo bojovali nebo jsou v exilu, se dosud nevrátila a úloha těchto lidí nebyla uznána. Je proto zapotřebí čas, aby mohly vzniknout demokratické síly – nikoli síly „uznané“ bin Alím, ale skutečné demokratické síly.

Evropská unie musí ukázat, že tuniské události jsou pro nás klíčem k pochopení a nadějí pro všechny arabské země. Demokracie a islám mohou jít ruku v ruce, a jestliže dokážeme podpořit mladou tuniskou demokracii, budeme svědky toho, že i v Egyptě, Jordánsku a Sýrii a jinde lidé a celé národy povstanou proti svým diktátorům.

My všichni máme odpovědnost, neboť Tunisané, kteří jsou součástí arabského světa, nám nakonec ukazují, že naděje na osvobození, kterou jsme zažili v roce 1989 ve východním bloku, se nyní rodí i v zemi, jako je Tunisko. Zítra přijde na řadu Alžírsko a potom Egypt a Jordánsko.

A tudíž je nemyslitelné, že by tento Parlament mohl zůstat s rukama v klíně se slovy: Ano, možná, nevíme. V roce 1989 jsme nevěděli, jak se vyvinou události v Polsku. Nevěděli jsme, co udělá Rusko a Gorbačov. Kdybychom vyžadovali jistotu vždy, když lidé volají po svobodě – tedy kdybychom po nich chtěli ujištění, že situace se s definitivní platností bude vyvíjet určitým způsobem – nikdy bychom svobodu nepodpořili; a proto vyzývám Komisi, aby jednala, aby se angažovala, aby Tunisanům ukázala, že nynější skutečná politika je politikou podpory demokracie, nikoli podpory diktátorských struktur.

(Potlesk)

  Charles Tannock, jménem skupiny ECR. – Pane předsedo, povstání v Tunisku je nepochybně odrazem frustrace lidí z politické stagnace země a s tím související hospodářské stagnace. Do očí bijící korupce a bohatství privilegované vládnoucí rodiny jsou v ostrém rozporu s vysokou mírou chudoby a nezaměstnanosti obyčejných lidí.

Bývalý prezident bin Alí zaplatil za to, že nesplnil očekávání a touhy těchto lidí, cenu nejvyšší, nesouhlasím však s některými názory, zejména skupiny Zelených, že tato vláda patřila k nejvíce represivním v arabském světě. Tunisko bylo v některých ohledech příkladem moderní, sekulární a pokrokové arabské země. Například zde platil zákaz polygamie a zahalování a naopak byly podporovány přímé zahraniční investice a cestovní ruch.

Tunisko dokázalo odolat snaze agresivního džihádu oslabit jednotu této sekulární společnosti. Je proto nezbytné, aby tuniští političtí vůdci – noví vůdci, kteří teprve přijdou – tento odkaz chránili, neboť salafističtí extremisté se nepochybně pokusí využít zmatků a převratu, který posílí jejich nebezpečný program, což nepochybně ohrožuje i evropské politické cíle, zejména v oblasti zahraniční politiky.

Nové politické vedení Tuniska si současně musí uvědomit, že špatná správa věcí veřejných a značné nerovnosti jsou úrodnou půdou pro násilný radikalismus. Těší mne, že prozatímní vedení přislíbilo zásadní reformy, neboť jestliže se Tunisko vydá touto cestou, výrazně to posílí jeho vztah s Evropskou unií. Do té doby má skupina požaduje, aby byly v maximální možné míře staženy bezpečnostní síly a uvězněno a postaveno před soud vedení prezidentských jednotek starého režimu, které jsou odpovědné za střelbu na nevinné přihlížející, které proběhlo v posledních dnech v zoufalé snaze zemi destabilizovat. Gratuluji armádě k profesionálnímu postupu při ochraně institucí republiky.

EU musí poskytnout nové tuniské vládě jednoty veškerou pomoc a umožnit maximální pomoc občanům EU, včetně britských občanů, kteří byli v Tunisku na dovolené a nyní nemohou zemi opustit.

  Marie-Christine Vergiat, jménem skupiny GUE/NGL. – (FR) Pane předsedo, dámy a pánové, dnes zde jménem skupiny konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice vystupuji se směsicí hrdosti a s velikým pohnutím.

Důvodem je, že jen velmi málo poslanců této sněmovny odsoudilo chování tuniského režimu a to, čemu byli vystaveni lidé, kteří si proti veškerému očekávání dovolili režim kritizovat a odsoudit jeho praktiky, zejména mučení obránců lidských práv.

Bylo třeba, aby se upálil šestadvacetiletý mladíka. To tuniský lid vyburcovalo a zbavilo strachu z toho, že se cítí osamocení. Tehdy se objevila naděje na svobodu. Až po smrti více než 50 lidí se Evropská unie odhodlala vydat nesmělé prohlášení požadující omezení použití síly, nezpochybnila však posvátné partnerství EU-Tunisko a do soboty, pane Füle, ani neodsoudila násilí. Přinejmenším lze říci, že tuniský režim o vás od vašeho ustavení od funkce sotva slyšel.

Ta slova o omezení použití síly mi váznou v krku. Evropský parlament, kromě opatrného prohlášení delegace pro země Maghrebu, nadále mlčí. Teprve v sobotu jste o tom, pane předsedo, hovořil a dnes většina v Evropském parlamentu odmítla písemné usnesení. Evropským institucím se však daří výrazněji projevovat vůči jiným režimum. Jakožto Francouzka vím, jaké jsou povinnosti francouzské vlády, a nehodlám se vracet k návrhům naší ministryně zahraničí. Pro někoho očividně dosud neskončila éra kolonialismu, doufejme však, že to vše je již minulost.

Díky odvaze tuniských lidí se během několika dní zhroutil tuniský zázrak, pro některé přítomné taková svátost, a ukázala se jeho pravá tvář. Velkým závazkem Evropské unie nyní je podpořit tuniský lid v jeho přechodu k demokracii, aniž by však do tohoto procesu Unie zasahovala. Evropská unie musí sledovat volební proces a zajistit, aby nezávislá vyšetřovací komise vrhla plné světlo na to, co se stalo – na násilí a korupci. Tuniský národ nelze více decimovat. Nestačí majetek bin Alího a rodiny Trabelsiů sledovat, je nutné jej zmrazit.

Evropská unie selhala. Cesta k obnovení důvěry Tunisanů bude dlouhá. Je pravda, že dnešní situace je ještě stále nesnadná, ale to, co se v zemi děje, může být dobrým příkladem pro region Maghrebu. Víme, že podobná povstání mohou propuknout ve všech těchto zemích, v nichž Západ stále upřednostňuje své zájmy před zájmy místních lidí. Další sebevraždy upálením se objevily v Alžírsku, Egyptě a v Mauretánii. Je čas přikročit od slov k činům v oblasti demokracie a lidských práv. Je čas, aby Evropská unie restrukturalizovala svá partnerství s jižními zeměmi a konečně je vybudovala na základě demokratických požadavků, dodržování lidských práv a rovnosti, protože v opačném případě náležitě umete cestu fundamentalistům.

  Gerard Batten, jménem skupiny EFD. – Pane předsedo, v úvodu rozpravy jste hovořil o svobodných a spravedlivých volbách a kvalitní zastupitelské vládě a vyzýval jste nás k podpoře tuniského lidu.

S tím musí každý demokrat souhlasit. Lidé odpustí neschopné a zkorumpované vládě mnohé, je-li však překročena únosná mez, vzbouří se. Teorie vnitřních bezpečnostních sil říká, že v okamžiku, kdy dojdou zásoby potravin, vypukne v jakékoli společnosti do tří dnů vzpoura a občanské nepokoje.

Lze najít paralely mezi událostmi v Tunisku a v Evropské unii? EU představuje nedemokratickou a neschopnou vládu. Její politická třída se stále více vzdaluje od přání jejích obyvatel. V mnoha zemích je jako přímý důsledek politik EU vysoká nezaměstnanost mladých lidí. Vzpoura a občanské nepokoje již propukly v Řecku v reakci na jeho čistě ideologický závazek k evropské jednotné měně. Řecko mohou záhy následovat země jako je Španělsko, Portugalsko a Irsko, neboť jejich ekonomiky jsou v sevření eura neudržitelné.

Nemyslete si, že v evropských zemích se nic takového stát nemůže. Jakmile se vlády stanou nepřáteli svých vlastních občanů, národ proti nim nakonec povstane.

Souhlasím s tím, co jste řekl v úvodu, uvědomme si však, že tyto zásady platí i pro Evropu a ostatní země světa.

  Předseda. – Rozprava je uzavřena.