Doslovný záznam ze zasedání

Pondělí, 17. ledna 2011 - Štrasburk

21. Zemědělství jako strategické odvětví v souvislosti se zajišťováním potravin (krátké přednesení)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva, kterou předkládá jménem Výboru pro zemědělství a  rozvoj venkova paní Sârbuová o uznání zemědělství jako strategického odvětví v souvislosti se zajišťováním potravin [2010/2112(INI)].

  Daciana Octavia Sârbu, zpravodajka. – (RO) Pane přesedající, je mi ctí vám předložit tuto zprávu, která pojednává o strategickém významu zemědělství pro zajišťování potravin v Evropské unii. Zemědělství je v diskusích o strategii a  budoucnosti Evropské unie opomíjené téma. Tato zpráva ukazuje, že Evropa dosud nedosáhla zajištění potravin, že zemědělcům a  celým venkovským oblastem hrozí zánik, a  že nové výzvy, například změna klimatu, hrozí destabilizací již ubývající zásoby potravin, a  to nejen v Evropě, ale i na celém světě.

V situaci, kdy je zapotřebí navýšit produkci potravin do roku 2050 o 70 %, aby naplnila potravinové nároky světové populace, musí zaujímat téma zajišťování potravin v diskusích vedených na světové i evropské úrovni ústřední místo. Evropská unie musí na tyto výzvy spolehlivě zareagovat a  tato zpráva se dnes snaží navrhnout řadu konkrétních směrů činnosti.

V prvé řadě potřebujeme silnou společnou zemědělskou politiku v oblasti zajišťování potravin pro maximum občanů EU a  současně je třeba zaručit, aby jejím cílem bylo pomáhat zajišťovat potraviny v celosvětovém měřítku, což je dáno omezeností zdrojů a  rovněž dopady změny klimatu. Nemůžeme hovořit o zajišťování potravin, aniž bychom se dotkli dvou zásadních otázek, konkrétně: trhu a  volatility cen a  ubývajících světových zásob potravin.

Co se týče volatility cen, vyzvala jsem Komisi, aby v rámci nové SZP posílila úlohu nástrojů tržní intervence a  přijala soudržnější opatření pro omezení spekulací na zemědělských trzích. Světové zásoby potravin mají dnes mnohem omezenější rozsah, než tomu bylo v minulosti. Podle odhadů by světovou potřebu potravin pokryly jen po dobu jednoho a  půl měsíce. To je důvod, proč se domnívám, že by bylo vhodné vytvořit světový systém zásob potravin, který by zahrnoval jak krizové zásoby pro zmírnění hladu, tak zásoby určené k regulaci cen na zemědělských trzích, nacházející se pod mezinárodní záštitou, jenž získal podporu při odborných konzultací uskutečněných v rámcijiž existujících organizací, například OSN a  FAO. Jsem přesvědčena, že Evropská unie musí takový krok iniciovat, a  proto jsem požádala Komisi, aby se tohoto úkolu ujala.

Další důležitou otázkou, jíž se tato zpráva dotýká, je situace mladých zemědělců. Zabýváme-li se budoucností evropského zemědělství, musíme současně věnovat větší pozornost mladým zemědělcům. Jen 7 % zemědělců z celé Evropy je mladších 35 let. Proto jsem Komisi požádala, aby přijala opatření, která je k činnosti v této oblasti budou motivovat.

Na druhé straně jsem zdůraznila, že musíme zachovat rozmanitost evropského zemědělství. V této souvislosti jsem zmínila to, že tradiční zemědělské postupy, rodinné farmy, zemědělské podniky malého rozsahu a  organické zemědělství mohou zajišťování potravin výrazně napomoci. Dále jsem požadovala, aby byly na evropské úrovni vytvořeny programy na podporu těchto forem zemědělství. Nesmíme však zapomínat na to, že v Evropské unii i nadále existují chudoba a  hlad a  že miliony lidí od EU letos v zimě žádaly o potravinovou pomoc. Z toho plyne, že v současné hospodářské krizi je mimořádně důležité využít finanční prostředky EU pro zachování programu „Potravinová pomoc pro nejchudší osoby v Evropské unii“.

Na závěr bych chtěla poděkovat stínovým zpravodajům a  dalším kolegům z Výboru pro zemědělství a  rozvoj venkova za kvalitní spolupráci a  příspěvky při vytváření této zprávy, a  také sekretariátu Výboru pro zemědělství a  rozvoj venkova. Doufám, že zítra společně přijmeme zprávu, která naplní očekávání evropských občanů.

  Mairead McGuinness (PPE). – Pane předsedající, chtěla bych poděkovat naší zpravodajce paní Sârbuové za kvalitní práci, již na této zprávě odvedla, a  za spolupráci se všemi stínovými ministry. Navazuje na mou dřívější práci týkající se úlohy společné zemědělské politiky a  potravinového zabezpečení světa, jíž jsem byla pověřena.

Mrzí mne, že o tomto tématu vedeme rozpravu krátce před půlnocí. Ale možná, že až Evropa a  svět otevřou oči a  zjistí, jak nejistá je naše situace z hlediska produkce potravin, bude už za pět minut dvanáct.

Tato zpráva je mimořádně vítaným příspěvkem do naší celkové diskuse o tomto tématu a  v rámci diskuse o reformě zemědělské politiky.

Měla jsem k některým otázkám připomínky, myslím ale, že se promítly v konečném znění textu. Názor, že jeden způsob výroby je lepší než jiný – tedy že je líp provozovat zemědělství organické, v malém rozsahu či na místní úrovni –, není dobrým argumentem. Potřebujeme, aby se na zajišťování našich potravin podílely všechny produkční systémy. Musíme reagovat na nestabilitu trhu a  spekulace a  podle mne jsme dosud nenalezli odpověď na vše.

Všeobecným zásadním problémem zemědělství jsou nízké příjmy zemědělců. Mladí zemědělci nebudou pracovat zadarmo a  my, chceme-li zajistit dodávky potravin, musíme problém nízkých příjmů řešit.

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Neustálý růst populace nás nutí se stále intenzivněji zaobírat otázkou zajištění potravin, přístupu k přiměřené, zdravotně nezávadné a  výživné stravě.

Pro zajištění potravin je proto nezbytné zvýšit transparentnost a  spravedlivost samotného potravinového řetězce, abychom tak mohli zajistit spravedlivou návratnost pro zemědělce, zisky a  tvorbu cen i životaschopné zemědělství.

Osobně považuji za velmi důležité uplatňování rázné politiky rozvoje venkova, jejímž prostřednictvím zachováme životaschopnost evropského venkova a  zvýšíme konkurenceschopnost zemědělství, podpoříme inovace a  v konečném důsledku i samotnou zaměstnanost.

Zemědělství má velký význam především ve znevýhodněných oblastech a  i proto je nutné přijímat podněty, které podpoří venkovské zemědělství, přilákají do zemědělství více mladých lidí a  pomohou zmírnit regionální rozdíly a  zabezpečí trvale udržitelný rozvoj.

  Luís Paulo Alves (S&D). – (PT) Pane předsedající, chci upřímně blahopřát své kolegyni paní Sârbuové k tomu, jak kvalitně tuto zprávu zpracovala. Chtěl bych Komisi důrazně doporučit, aby se jí zabývala, zejména v těch aspektech, kdy komplexní povaha zemědělské problematiky – která dalece přesahuje úzké hranice zemědělství jako takového – vyžaduje propojení s dalšími oblastmi, jako je hospodářská soutěž na vnitřním trhu a  finanční regulace, a  zasluhuje si pozornost i mimo EU, například na půdě G-20 nebo Světové obchodní organizace.

Klíčové určující otázky zemědělství týkající se zemědělců a  dostačujících dodávek potravin odpovídající kvality pro obyvatele Evropy i jiných částí světa lze reálně řešit jedině za předpokladu, že je budeme vnímat ze všech úhlů pohledu. Ambiciózní cíle reformy společné zemědělské politiky lze dosáhnout pouze v případě, že reformy překročí úzké vymezení zemědělství jako takového, a  budou-li tyto cíle promítnuty i do nezbytných opatření v jiných politických oblastech a  u  jiných subjektů na světové úrovni.

Tato zpráva to říká zcela jasně a  já před ní smekám.

  Janusz Wojciechowski (ECR). – (PL) Pane předsedající, i já bych chtěl blahopřát paní Sârbuové k vynikající zprávě, již považuji za jednu nejdůležitějších v tomto parlamentním období.

Počet lidí na planetě narůstá, zatímco rozsah orné půdy, která je k dispozici, klesá. Potraviny jsou stále větší měrou strategickým produktem. Surovou ropu sice lze nahradit solární či jadernou energií, potraviny, které naše planeta produkuje, jsou však nenahraditelné. V Evropské unii se někdy chováme tak, jako bychom dlouhodobě bojovali s nadprodukcí potravin. Celá zemědělská politika Evropské unie byla v poslední době založena na snaze omezit a  snížit zemědělskou produkci. Již dnes máme na dohled okamžik, kdy nastane nedostatek potravin. Je velmi dobře, že takový signál v podobě zprávy paní Sârbuové od Parlamentu přichází s poslestvím, že situace se mění a  tudíž se musí měnit i zemědělská politika Evropské unie. Musíme chovat zemědělství v úctě – je to záruka zajištění našich potravin.

  Peter Jahr (PPE). – (DE) Pane předsedající, v politice je to jako v životě: nevážíme si toho, co máme. Tohle je zjevně ten případ – v Evropské unii máme nadbytek potravin a  samozřejmě je možné si kdykoli koupit jakékoli množství. Pokud eliminujeme vývozy v oblasti krmiv, Evropská unie je z 88 % soběstačná. Znamená to, že i my v Evropské unii se musíme snažit zachovat míru soběstačnosti, co se týče zemědělských výrobků a  potravin.

Proto jsem zpravodajce paní Sârbuové vděčný, že na tento problém opět upozornila. Evropská unie rovněž potřebuje společnou zemědělskou politiku, která by našim občanům zajistila dostačující dodávky potravin. Vzhledem k nárůstu světové populace, vlivu změny klimatu a  stoupajícím cenám energií je zřejmé, že evropští zemědělci nezvládnou řešit tento problém do budoucna sami. I z toho důvodu potřebujeme strategickou koordinaci na světové úrovni.

  Csaba Sándor Tabajdi (S&D). – (HU) Pane předsedající, zajištění dodávek potravin v EU bude jedním z nejzávažnějších problémů, s nimiž se bezpečnostní politika bude v nadcházejících desetiletích potýkat. V tom spočívá hlavní část zprávy paní Sârbuové, která zdůrazňuje skutečnost, že během deseti až dvaceti let se potraviny a  pitná voda stanou strategickým produktem, jako je dnes ropa nebo zemní plyn. Zpráva přichází ve velmi příhodný okamžik, neboť v současnosti probíhají diskuse o budoucnosti společné zemědělské politiky, plánování rozpočtu na období po roce 2014 a  mnozí by rádi rozpočet společné zemědělské politiky omezili. Je velmi důležité, aby společná zemědělská politika měla v budoucnu odpovídající finanční zajištění, a  aby tomu tak bylo, musí si ministři financí a  ti, jimž přísluší rozhodování, uvědomit, že zemědělská ekonomika v Evropské unii neprodukuje jen potraviny, ale i veřejné statky, které bychom bez ní nebyli schopni zabezpečit či vytvořit.

  Krisztina Morvai (NI). – (HU) Pane předsedající, na této rozpravě mne mrzí, že zpráva fakticky vnímá všechny země EU jako jediný integrovaný celek. Situace v nových členských státech je diametrálně odlišná od situace ve státech starých. Dovolte mi například položit jednu otázku související s Maďarskem: Jak je možné, že hovoříme o hladovějících dětech v zemi, která má mimořádné zemědělské zdroje? Děti i dospělí uprostřed Evropské unie strádají. Moje další otázka zní: Jak je možné, že se naše zemědělství začalo ubírat tak špatným směrem, že na rozlehlých průmyslových plochách produkujeme surové zemědělské produkty, skoro až – promiňte mi ten výraz – koloniálním způsobem, výhradně za účelem jejich zpracování v zahraničí, přičemž tyto produkty se následně vracejí do Maďarska, kde se prodávají za vysoké ceny? Něco je zde od základu špatně.

  Seán Kelly (PPE). – (GA) Pane předsedající, stejně jako ostatní bych i já rád blahopřál paní Sârbuové ke kvalitní práci, kterou v této oblasti odvedla.

– Paní Sârbuová dokázala ve čtyřech minutách pohovořit o řadě otázek. Nebudu se vyjadřovat ke všemu, co zmínila, chtěl bych však zopakovat dvě věci. Zaprvé je nutné mít k dispozici náležitě financovanou SZP. Doufám, že se tento Parlament výrazně zasadí o to, aby společná zemědělská politika nebyla v žádném ohledu oslabena či omezena. Zadruhé musíme zajistit, aby mladí lidé byli motivováni k tomu, aby si zemědělství zvolili jako zdroj své obživy.

Kromě toho máme politiku podporující pěstování energetických plodin na kvalitní zemědělské půdě. Neměli bychom s ohledem na to, že se možná budeme na celém světě potýkat s nedostatkem potravin, kdy počet obyvatel na planetě stoupá o 80 milionů ročně, tuto politiku přehodnotit? Ubereme Petrovi, abychom mohli přidat Pavlovi, nebo ubereme Pavlovi, ovšem Petr nic nedostane? Tak zní má otázka.

  Csanád Szegedi (NI). – (HU) Pane předsedající, je zřejmé, že situace v zemědělství se nemůže dále ubírat současným směrem. My, či spíše velké podniky, nemůžeme trvale převážet zemědělské produkty z jednoho konce světa na druhý. Samozřejmě, můžeme v tom pokračovat, aniž by v tom byla nějaká logika – do Evropy, včetně Maďarska, jsou dováženy jablka, papriky, rajčata i masné produkty, ovšem nikoli ze Španělska či Nizozemska, nýbrž z Číny a  Brazílie. Mohli bychom v tom zajisté pokračovat, ovšem produkty musí být naloženy na dopravní prostředky, jako jsou lodě, na nichž se přepravují týdny až měsíce. Tyto produkty je nutné uchovávat v čerstvém stavu s využitím nejrůznějších konzervantů, které jsou při konzumaci ve velkém množství jedovaté. No a  lidé tyto produkty kupují ve velkých obchodních řetezcích a  diví se, odkud se berou všechny ty choroby, rakovina a  nádory, jimiž trpí. Není samozřejmě pochyb o tom, že jsou způsobeny potravinovými barvivy a  umělými přidatnými látkami. Musím dodat, že namísto podporování nadnárodních korporací potřebujeme podporovat malé podniky, aby mohly v propukající potravinové krizi zachránit v Evropě život.

  João Ferreira (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, uznání zemědělství jako strategického sektoru v souvislosti se zajišťováním potravin, o němž hovoří tato zpráva, je nedílně spjato s uznáním a  podporou konceptu potravinové soběstačnosti. Čím větší je potravinová závislost a  potravinová nejistota země, tím obtížnější je zaručit dostatečné dodávky potravin pro její obyvatele, a  to jak z pohledu kvality, tak kvantity.

Potravinová soběstačnost je nejlepší pojistkou proti volatilitě cen potravinářských výrobků, přičemž tato problematika se dramatiky vrací na pořad jednání. Volatilita cen je způsobena především finančními spekulacemi v oblasti potravinářských výrobků – na tuto oblast se spekulanti, investiční fondy, zajišťovací fondy, penzijní fondy i velké bankovní instituce zaměřily do té míry, že jiné spekulativní bubliny vyschly nebo splaskly.

Uvedené spekulace lze zastavit jedině tak, že skoncujeme s nástroji, které jsou pro ně živnou půdou – konkrétně některými finančními produkty, jako jsou OTC deriváty.

Bohužel, opatření, která Evropská unie v dané oblasti přijala, ani zdaleka nedokážou zabrzdit zlověstnou vlnu spekulací a  její nelidské důsledky – jak uznal v nedávné zprávě OSN i zvláštní zpravodaj pro právo na potraviny.

  Lívia Járóka (PPE). – Pane předsedající, vedeme rozpravu o těch nejchudších z chudých – o evropských Romech – a  společně s maďarským předsednictvím všichni pracujeme na evropské strategii pro Romy.

Mezi různými meziresortními otázkami, které se nejchudších z chudých dotýkají, se o zemědělství mluví jen zřídka, zejména proto, že tito lidé v Evropě nevlastní žádnou půdu. Takže se v naší diskusi se nejedná jen o zajišťování potravin, hovoříme i o tom, aby tito lidé měli co jíst. Jak řekl jeden z mých kolegů, pro současnou Evropu je to klíčová otázka. Jsem přesvědčena, že zemědělství i práce Komise na těchto dokumentech musí být v souladu se všemi programy mikroregionálního rozvoje EU, které se týkají boje proti chudobě a  zajištění toho, aby budoucí generace měly co jíst.

  Kristalina Georgieva, členka Komise. – Pane předsedající, Komise velmi vítá tuto zprávu, která je mimořádně aktuální, neboť ceny potravin prudce rostou, což je zčásti dáno nevyzpytatelnými podnebnými podmínkami a  přírodními katastrofami, ale i vzestup cen energií se na ceně potravin podepisuje.

Proto bych chtěla poděkovat paní zpravodajce Sârbuové a  členům Výboru pro zemědělství a  rozvoj venkova za jejich práci.

Otázka zajištění potravin má zásadní význam pro téměř miliardu lidí na celém světě, kteří stále trpí hladem, stejně tak důležitá je ale i pro zranitelné obyvatele Evropy. Jim společná zemědělská politika přináší skutečnou změnu. Díky – někdy kritizované – společné zemědělské politice se daří poskytovat občanům EU potraviny za dostupné ceny a  potraviny pro Evropu jsou zajištěny. Tak to musí zůstat. Zajištění potravin je jako klíčová otázka uvedeno ve sdělení o společné zemědělské politice do roku 2020, které Komise přijala dne 18. listopadu.

Zpráva, již nám předkládá paní Sârbuová, zdůrazňuje problematiku nadměrné volatility cen, která se zajištěním potravin úzce souvisí, neboť má dopad jak na zemědělce, tak spotřebitele.

Komise plně souhlasí s tím, že je nutné se nadměrnou volatilitou cen zabývat. Musíme hledat společně zlepšení právní úpravy, dohledu a  transparentnosti týkajících se tržních otázek, a  to vyžaduje nejen lepší finanční předpisy, ale i mnohem vyšší transparentnost trhu.

Zpráva doporučuje vytvoření světového potravinového systému. To není snadný úkol. Z minulosti máme zkušenosti se zemědělskými svazy. Neosvědčily se, z čehož je patrné, že toto téma nepochybně vyžaduje podrobnější diskusi. Vyžaduje to také, abychom analyzovali získané zkušenosti, například v případě 1 miliardy EUR, kterou Komise vyčlenila v roce 2008 na potravinový nástroj, či co se týče úzké spolupráce s FAO a  Světovým potravinovým programem na zajištění toho, aby byly předběžně rozmístěny nadměrné zásoby, čímž by se zmírnila vlna vzrůstajících cen potravin.

Veškerou tuto činnost lze rozvíjet za předpokladu, že se tématem potravinových zásob bude podrobně zabývat G-20, a  mohu vás ujistit, že Evropská komise se bude na souvisejících rozhodnutích v následujících týdnech aktivně podílet.

Zpráva požaduje, a  mnozí z vás to dnes večer zopakovali, silnou politiku pro zemědělství a  rozvoj venkova v Evropě, která by dokázala všem zajistit potraviny, za podpory výzkumu a  inovací, abychom tak mohli čelit výzvě, jak vyrábět více s omezenějšími zdroji, které máme a  budeme mít.

Komise s tím plně souhlasí. Pro plnění těchto cílů není vhodnějšího nástroje, než jakým je společná zemědělská politika schopná zajistit hospodářskou a  environmentální konkurenceschopnost zemědělství a  – jak řekli někteří z vás – přivést do zemědělského odvětví v Evropě mladé lidi.

  Předsedající. – Rozprava je skončena.

Hlasování se bude konat v úterý 18. ledna 2011.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Sergio Berlato (PPE), písemně. – (IT) Zajištění potravin je na evropské i světové úrovni politickou prioritou. Globalizace v potravinovém řetězci přináší stále nové a  nové výzvy – a  někdy i s novými riziky pro zdraví a  zájmy spotřebitele.

Jednou z hlavních výzev, jíž bude muset Evropská unie řešit, je vytvoření zemědělských a  potravinových reforem, jež by uspokojily potřeby světové populace. Podle posledních údajů počet obyvatel planety stabilně roste a  dle předpokladů se zvýší do roku 2050 o 40 %, což přispěje k nárůstu poptávky po potravinách, podle odhadů ji zhruba zdvojnásobí.

Pro řešení stoupající světové poptávky po zemědělských produktech a  potravinách budou členské státy a  Unie muset zajistit dodávky potravin. K naplnění tohoto cíle bude EU potřebovat zajistit potravinové produkty, a  přihlédnout přitom k jejich zvláštní povaze, a  současně zajistit řádné fungování vnitřního trhu.

A závěrem bych chtěl požádat Komisi, aby se zabývala veškerými možnými opatřeními ke zlepšení odborné přípravy mladých lidí při práci a  k vytváření pracovních příležitostí pro absolventy v oblasti zajištění potravin, přičemž základním cílem je posílení zaměstnanosti v zemědělství.

  Zuzana Brzobohatá (S&D), písemně. – (CS) Je zcela správné podtrhnout význam potravinového zajištění obyvatelstva EU, které je jejich základním lidským právem. Evropská unie proto musí usilovat o zajištění zdravotně nezávadných a  výživných potravin, které budou ekonomicky a  fyzicky dostupné pro všechny občany EU a  umožní jim tak vést aktivní a  zdravý život. Je třeba striktně dbát na dodržování nejvyšších standardů potravinové a  zemědělské produkce, na bezpečnost a  kvalitu potravin stejně jako na jejich ekologickou udržitelnost. Nicméně v této souvislosti je třeba upozornit také na striktní vyžadování stejných kvalitativních a  bezpečnostních standardů, pokud jde o potraviny dovážené z třetích zemí, tak aby byla chráněna konkurenceschopnost evropských zemědělců. Ráda bych také podpořila opatření, která budou zemědělce motivovat k vyšší energetické účinnosti, neboť energetické náklady jsou klíčový faktor pro míru ziskovosti zemědělské činnosti. Jako nejdůležitější v celé zprávě vidím důrazný apel na Komisi, aby ve veřejném zájmu zajistila ve spolupráci s členskými státy přístup veřejnosti k informacím o výsledcích kontrol zajišťování potravin, zejména rychlým sdílením těchto informací mezi členskými státy. Nesmí se prostě opakovat stejné selhání jako prodej masa obsahujícího stopy dioxinu, jako tomu je nyní v Německu, kdy ostatní členské státy byly nedostatečně a  pozdě informovány o nastalé situaci.

  Nessa Childers (S&D), písemně. – Začneme-li se zabývat konečnou podobou společné zemědělské politiky po roce 2013, stále častěji se objevují témata zajištění potravin, nedostatku potravin a  udržitelnosti. To uzná snad každý v této sněmovně, i každý, kdo se bude podílet na vytváření tohoto právního předpisu. Boom biopaliv, který nastal před několika lety, ve spojení s potravinovou krizí v roce 2009 ukázal, jak vzácnými zdroji se potraviny stávají. Vzhledem k tomu musíme zúžit naši vizi: na prvním místě musí být udržitelnost potravin a  potřeby těch, kdo nemají automatický přístup k potravinám; zemědělské postupy a  inovace by měly směřovat k většímu objemu potravin a  vhodným plodinám; a  konečně bychom měli při navrhování nové právní úpravy společné zemědělské politiky zajistit, aby tato politika směřovala k bezuhlíkové Evropě a  nezhoršovala stávající problém s uhlíkem.

  Robert Dušek (S&D), písemně. – (CS) Zabezpečení dodávek potravin považujeme za jedno ze základních lidských práv. Již dnes je ve světě 900 milionů lidí, kteří kvůli chudobě trpí neustálým hladem. Do roku 2050 má světová populace překročit počet 9 miliard lidí a  světová produkce potravin se bude muset zvýšit až o 70 %. Zemědělství má na jedné straně zvyšovat produkci a  na druhé straně se potýká s vysokými cenami energií, stále se zmenšující neznečištěnou půdní plochou a  s následky změn klimatu. Musíme řešit nestabilitu a  kolísání cen způsobené spekulacemi na komoditních trzích i ubývání zásob potravin. Budoucí zajištění dodávek základních potravin vyžaduje silnou společnou zemědělskou politiku (SZP). SZP by měla zlepšit zabezpečení dodávek potravin zvýšením produktivity a  podporovat ekologicky udržitelnou produkci potravin i tradiční zemědělství, drobné zemědělce, ekologické farmy, místní a  regionální distribuci potravin. Tyto modely zemědělství přispívají k zajišťování dodávek potravin, neboť využívají po generace vyzkoušené metody a  postupy v jednotlivých oblastech EU. Zemědělství je nejstrategičtější politikou EU, jeho úspěšnost pomůže zajistit přežití evropské populace v době potravinové krize. Aby mohla společná zemědělská politika bojovat s následky klimatických změn, s udržením cen potravin na akceptovatelné úrovni a  zvyšovat dodávky nezávadných základních potravin, je nezbytné, aby její rozpočet zůstal zachován na minimálně stávající úrovni.

  Sandra Kalniete (PPE), písemně. – (LV) Evropské zemědělství je jedním ze strategicky nejdůležitějších odvětví Unie, neboť poskytuje dodávky potravin pro více než 500 milionů lidí. Aby evropská zemědělská politika mohla plnit svůj nejdůležitější úkol, konkrétně poskytovat obyvatelům Evropy zdravé a  kvalitní potraviny za přiměřené ceny a  současně zajistit zemědělcům odpovídající příjmy, musí být na světovém trhu konkurenceschopná a  musí být zajištěno, že na evropském vnitřním trhu bude spravedlivá hospodářská soutěž. V rámci reformy společné zemědělské politiky tedy musíme dosáhnout rovných podmínek pro všechny evropské zemědělce. Členské státy se s problémy se zajištěním potravin nesetkaly. Takové riziko se tu však pro budoucnost skrývá a  musíme podle toho jednat dříve, než k němu dojde. Musíme přihlédnout k tomu, že zemědělci již dnes musejí pracovat s minimálními přijmy, či dokonce se ztrátou, což se negativně podepisuje na jejich schopnosti zachovat produkci. Dále je pravda, že na ceny potravin v obchodech, a  tudíž i na dostupnost potravin pro obyvatele, mají vliv přírodní katastrofy. Musíme uznat strategický význam zemědělství v Evropské unii a  učinit vše, co je v našich silách, abychom zajistili, že se lidé v Evropě v budoucnosti nebudou potýkat s nedostatkem potravin zaviněným selháním politiků a  vlád EU, kteří problém včas neodhalí a  nezabrání mu. Uznání zemědělství jako strategicky důležitého odvětví pro zajišťování potravin je důležitým krokem k tomu, abychom se zajištěním potravin v budoucnosti nepotřebovali zabývat.

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. – (DE) Zpráva z vlastního podnětu uznává, že zemědělství má v souvislosti se světovým zajištěním potravin strategický význam. Nahlédnutí do budoucnosti nám naznačuje, jak moc naléhavé je jednat.. Do roku 2050 se podle odhadů expertů poptávka po potravinách zdvojnásobí. Naše zemědělství musí být v takovém postavení, aby dokázalo mimořádné nároky rostoucího počtu obyvatel z hlediska bezpečných a  vhodných potravin naplnit. Současně je nutné odstraňovat překážky plynoucí z omeznosti přírodních zdrojů, vysokých cen energie a  změny klimatu. I já jsem podpořila zprávu, která jasně ukazuje, že zajištění potravin je pro Evropskou unii ústřední otázkou a  vyžaduje koordinaci jednotlivých oblastí politiky. Pouze při náležité provázanosti zemědělské politiky, rozvojové politiky, obchodní politiky, finanční politiky a  energetické politiky a  také výzkumu lze dosáhnout zlepšení. Klíčovým cílem společné zemědělské politiky musí tudíž být zajištění příjmů zemědělců a  odpovídající dodávky kvalitních potravin. Vysoce volatilní tržní ceny v odvětví zemědělství jsou důsledkem neúrody, spekulací a  koncentrace v obchodu, což jsou významné faktory nejistoty. Zásahy a  vytváření zásob jsou krizové mechanismy, které učiní přítrž zneužívání trhu a  spekulativním transakcím. Je důležité, aby v budoucí společné zemědělské politice hrály tyto mechanismy tržních intervencí ústřední úlohu. Dalším důležitým bodem je doporučení k vytvoření světového systému zásob potravin a  krizových rezerv.

  Elżbieta Katarzyna Łukacijewska (PPE), písemně. – (PL) Evropa potřebuje společnou zemědělskou politiku, která evropskému zemědělství zajistí rozvoj a  nezpůsobí jeho stagnaci. Zemědělská politika musí reagovat na evropské a  světové výzvy, zejména přihlédneme-li k tomu, že podle Organizace OSN pro výživu a  zemědělství se musí objem potravinové produkce, aby naplnil potřeby světové populace, která má do roku 2050 překročit 9 miliard, zvýšit nejméně o 70 %. Lze si tedy povšimnout, že společná zemědělská politika musí zlepšit zajištění potravin tím, že zvýší účinnost a  podpoří environmentálně udržitelné potravinové politiky. Chtěla bych poukázat na to, že právní úprava této oblasti by měla být transparentní. Oceňuji iniciativy, které doporučují podporu zemědělské rozmanitosti a  používání tradičního a  ekologického zemědělství. Kromě toho je nutné zajistit, aby mladí zemědělci měli přístup k půdě a  půjčkám a  mohli naplňovat cíle SZP, jako jsou inovace, modernizace, zvýšení konkurenceschopnosti a  především moderní zemědělství.

  Véronique Mathieu (PPE), písemně. – (FR) Vazba mezi evropskou společnou zemědělskou politikou (SZP) a  světovým zajištěním potravin je důležitou otázkou, již je nutné zohlednit při navrhování SZP pro období po roce 2013. Priority společné zemědělské politiky je vskutku nutné vnímat nejen na pozadí ambicí naší moderní společnosti, ale rovněž s ohledem na omezení, s nimiž se v budoucnosti budeme na celém světě setkávat. Podle Organizace OSN pro výživu a  zemědělství je nutné navýšit objem produkce potravin nejméně o 70 %, aby naplnil zvyšující se potřeby světové populace. Evropa musí vzít zajištění potravin na světové úrovni v potaz a  navýšit svou produkci za účelem omezení dovozů. Kromě toho podporuji návrh na přezkoumání naší finanční právní úpravy s cílem zmírnit cenovou volatilitu, jejíž příčinou jsou především spekulace. Má-li však taková revize být účinná, je nutné ji současně provést na mezinárodní úrovni. Těší mne, že jednou z priorit francouzského předsednictví G-20 v této oblasti je boj proti volatilitě cen potravin i zboží.

  Iosif Matula (PPE), písemně. – (RO) Nárůst světové poptávky po potravinách, daný narůstajícím počtem obyvatel planety, má nepochybně dopad na přírodní zdroje potravin a  vyžaduje si tvorbu nových předpisů týkajících se zajištění potravin a  předběžných opatření. Prioritním úkolem EU je zajistit členským státům právo na zajištění potravin a  podpořit rozvojové země, aby dosáhly dostatečného zajištění potravin. Podle mne je důležité podporovat výrobu a  prodej místních tradičních potravin. Regionální potravinářské výrobky mohou nabídnout četné výhody: nižší náklady na dopravu a  nižší riziko zkažení potravin. Existuje řada regionů s výrazným zemědělským potenciálem, který není vinou sociální nebo hodpodářské nerovnováhy využit, a  to i navzdory stárnoucí venkovské populace a  industrializace. Opravdu velké plochy zemědělské půdy nejsou účinným způsobem využívány. Významnou roli mohou při zajišťování potravin hrát regionální orgány, které podpoří zemědělské kapacity regionů s tímto potenciálem. EU je jedním ze světových lídrů v oblasti výzkumu a  inovací, a  to i v sektoru zemědělství. Novou výzvou je stále větší část obyvatel žijících ve městech – jak velká priorita je přidělena rozvoji městského zemědělství s cílem zajištění potravin za použití různých modelů, jako je vertikální městské zemědělství?

  Tiziano Motti (PPE), písemně. – (IT) Podporuji přístup, jež se navrhuje v usnesení, které dnes tato sněmovna přijala: zajištění potravin je základním lidským právem a  je naplněno v situaci, kdy mají všichni lidé nepřetržitý fyzický a  ekonomický přístup k vhodným, bezpečným a  výživným potravinám. V Evropské unii stále žije pod hranicí chudoby 80 milionů lidí, přičemž mnohým z nich je poskytována pomoc prostřednictvím programů potravinové pomoci. Vhodná výživa je rozhodně klíčovým faktorem našeho zdraví a  stále u  části vědecké komunity panuje příliš mnoho pochybností ohledně geneticky modifikovaných organismů. Z toho důvodu jsem proti vstřícnosti tohoto dokumentu vůči geneticky modifikovaným organismům, zejména té části, která hovoří o rozšíření schvalovacího postupu na dovoz geneticky modifikovaných potravin ze třetích zemí do Evropské unie. V zájmu soudržnosti nejsem přesvědčen o tom, že bychom našim zemědělcům mohli zakázat použití technik, které následně budeme tolerovat u  dovážených produktů. Podporuji však opatření, která by motivovala mladé zemědělce, kteří v současnosti představují jen 7 % z celkového počtu zemědělců, prémiemi na zařízení, dotovanými úrokovými mírami na půjčky a  dalšími pobídkami, které zavedou členské státy v rámci svých rozpočtů na rozvoj venkova, při vědomí, že evropská zemědělská produkce si může zachovat svou současnou míru kvality a  bezpečnosti

  Rareş-Lucian Niculescu (PPE), písemně. – (RO) Vítám zprávu o uznání zemědělství jako strategického odvětví v souvislosti se zajištěním potravin. Chtěl bych vyjádřit své zděšení z toho, že Parlament se rozhodl na rozpravu o tomto tématu vyčlenit tak málo času. Toto téma je v současné situaci, kdy jsme si uvědomili, jak potravinová krize může zahýbat se stabilitou států, vysoce aktuální. Jednou z příčin povstání v Tunisku byl nárůst cen potravin. Stoupající ceny potravin vyvolaly vážné napětí i v Alžírsku, Indii a  Bangladéši. Novými tématy souvisícími s předmětem dnešní zprávy jsou narůstající objem pěstování plodin pro biopaliva, finanční spekulace, prudký přechod producentů na výnosnější plodiny a  v neposlední řadě změna stravovacích návyků občanů v řadě států.

Rád bych řekl poslední poznámku: V indexu japonské banky, který ukazuje zranitelnost vůči nárůstu cen potravin, čtyři ze čtyřiceti nejzranitelnějších zemí jsou členskými státy Evropské unie, přičemž další stát se jím záhy stane a  tři jiné jsou bezprostředními sousedy EU. Tento index je velice zajímavý a  musí nás přimět k zamyšlení nad potravinovou problematikou.

  Pavel Poc (S&D) , písemně. – (CS) Chápeme-li zemědělství jako strategické odvětví, pak nezbytnou podmínkou zajištění bezpečnosti dodávek potravin je soběstačnost EU minimálně na úrovni produkce základních potravin a  krmiv. Závislost EU na dovozu zemědělských produktů způsobuje růst cen potravin a  poškozuje jejich přímé producenty v obchodním řetězci. Podle Organizace OSN pro výživu a  zemědělství (FAO) by se do roku 2050 mohla poptávka po potravinách a  krmivech zvýšit o 70 %. Bude proto třeba uplatnit všechny formy zemědělství, které jsou k dispozici, a  významně podpořit finanční investice do vědy a  výzkumu v této oblasti. Účinné využívání tradičních zemědělských odrůd, které jsou pro určité regiony charakteristické, také vyžaduje větší podporu a  zájem veřejnosti. Například posouzení environmentálního dopadu produkce potravin a  přepravních vzdáleností je pro spotřebitele snadno srozumitelné. Současné až 50% plýtvání v rámci celého řetězce výroby nebo neúměrný růst nákladní dopravy nejsou faktory slučitelné se zajištěním bezpečnosti potravinových dodávek. Nelze předstírat snahu o zajištění bezpečnosti dodávek potravin ani ochranu životního prostředí a  současně tolerovat závislost na dovozu produktů vypěstovaných na jiném kontinentě a  dovážených tisíce kilometrů. Taková praxe vytváří obrovskou ekologickou stopu a  současně nutí rozvojové země dovážet téměř veškeré potřebné potraviny, činí je závislými, ničí jejich hospodářství, zbídačuje jejich obyvatelstvo a  ničí jejich životní prostředí.