Doslovný záznam ze zasedání

Úterý, 18. ledna 2011 - Štrasburk

18. Porušování svobody projevu a diskriminace na základě sexuální orientace v Litvě (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je rozprava o:

– otázce k ústnímu zodpovězení o porušování svobody projevu a diskriminaci na základě sexuální orientace v Litvě, kterou Komisi pokládají Renate Weber, Sophia in ’t Veld, Leonidas Donskis, Cecilia Wikström, Alexander Alvaro, Sonia Alfano, Gianni Vattimo, Sarah Ludford a Ramon Tremosa i Balcells za skupinu ALDE (O-0190/2010 – B7-0669/2010),

– otázce k ústnímu zodpovězení o porušování svobody projevu a diskriminaci na základě sexuální orientace v Litvě, kterou Komisi pokládá Ulrike Lunacek za skupinu Verts/ALE (O-0204/2010 – B7-0803/2010),

– otázce k ústnímu zodpovězení o porušování svobody projevu a diskriminaci na základě sexuální orientace v Litvě, kterou Komisi pokládá Cornelis de Jong za skupinu GUE/NGL (O-0207/2010 – B7-0804/2010),

– a otázce k ústnímu zodpovězení o porušování svobody projevu a diskriminaci na základě sexuální orientace v Litvě, kterou Komisi pokládají Michael Cashman, Monika Flašíková Beňová a Claude Moraes za skupinu S&D (O-0216/2010 – B7-0005/2011).

  Sophia in 't Veld, autorka. – Paní předsedající, dnes diskutujeme, a nikoliv poprvé, o právních předpisech, které by mohl schválit litevský parlament a jež mohou mít velice negativní důsledek pro postavení lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů v Litvě. Dle mého názoru je politováníhodné, že o tomto tématu znovu hovoříme, když k němu již Parlament schválil usnesení.

Domnívám se, že návrh usnesení, který předkládáme k zítřejšímu hlasování, je velmi jasný. Chtěli bychom vyzvat naše litevské kolegy, aby ještě promysleli toto téma a aby zajistili, že právní předpisy, které schválí, nebudou diskriminovat lesbické ženy, homosexuály, bisexuály a transsexuály.

K samotnému usnesení nemám mnoho co dodat, ale z mého pohledu je stále jasnější, že si Evropská unie musí opatřit silnější právní nástroje pro vynucování dodržování základních práv. Nedávno jsme diskutovali o kontroverzním maďarském mediálním zákoně a teď stojíme před velice podobnými otázkami.

V evropských smlouvách jsme stanovili zásady – sdílené hodnoty 500 milionů občanů –, ale pokud jde o jejich praktickou realizaci, dostáváme se do problémů. Proto, paní komisařko, bych chtěla znát váš názor na náš návrh evropského plánu pro práva lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů. Evropská unie v minulosti udělala mnoho pro rovnost žen a mužů a máme dokonce odpovídající plány pro rovnost žen a mužů. Máme všemožné strategie boje proti rasismu a xenofobii, proti sociálnímu vyloučení a k posílení základních práv, ale nemáme žádnou strategii pro lesbické ženy, homosexuály, bisexuály a transsexuály. Domnívám se, že je velmi naléhavé a nezbytné, abychom měli takovou strategii: strategii boje proti předsudkům, nevědomosti, diskriminaci a nesnášenlivosti a strategii pro posílení práv lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů.

Existuje mnoho příkladů tohoto problému. Dnes diskutujeme o změnách, které byly předloženy litevskému parlamentu, ale to by nemělo odvrátit naši pozornost od toho, že homofobie se vyskytuje ve všech členských státech.

Chtěla bych vás, paní komisařko, upozornit na další věc a dozvědět se váš názor. Týká se to evropské azylové politiky a skutečnosti, že lidé, kteří žádají o azyl, protože jsou stíháni na základě své sexuální orientace, musí v členském státu, jejž nebudu jmenovat, podstoupit vyšetření známé jako falometrický test. To je zvláště potupné. V Evropské unii něco takového nemá místo a chtěla bych se dozvědět, co s tím Komise hodlá dělat.

  Ulrike Lunacek, autorka. – Paní předsedající, paní poslankyně in ’t Veldová již objasnila, čeho se usnesení týká, a odvolávala se na něj a já plně souhlasím s otázkou, kterou vám, paní komisařko, položila: co říkáte tomu, aby Evropská unie měla plán pro práva lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů?

Chtěla bych se na to však podívat z jiného úhlu, abych přesvědčila ty poslance tohoto Parlamentu, kteří ještě nejsou rozhodnuti hlasovat pro toto usnesení. Co chci tedy říci? Loni v létě se čtyři poslanci Evropského parlamentu, paní poslankyně in ’t Veldová, já, pan poslanec Cashman a pan poslanec Fjellner, zastupující čtyři skupiny, tedy většinu tohoto Parlamentu, společně zúčastnili první akce Baltic Pride, která se konala ve Vilniusu s cílem posílit a podpořit v tomto městě lesbické ženy, homosexuály, bisexuály a transsexuály, a nesli jsme evropskou vlajku, jíž jsme dávali všem najevo „tato vlajka nás, lesbické ženy, homosexuály, bisexuály a transsexuály chrání, a to platí také v Litvě“.

Co by se však stalo nám a Litvanům, kteří by se příští rok ve Vilniusu zúčastnili průvodu za rovná práva, přijme-li litevský Seimas tento zákon? Každému z nás by mohla být uložena pokuta až 2 900 EUR za veřejnou propagaci sexuální orientace, což v tomto případě znamená homosexualitu, protože, jak se domnívám, to pro heterosexualitu neplatí. Chtěl by tento Parlament skutečně právě toto? Chtěl by právě toto litevský parlament, parlament země, jež před 20 lety bojovala za vlastní svobodu a v řadách lidí, jež bojovali za tuto svobodu, stáli také lesbické ženy a homosexuálové?

Jsem proto velmi ráda, že prezidentka Litvy, paní Grybauskaitėová, bývalá komisařka, a litevská vláda již prohlásily, že návrh tohoto zákona odporuje povinnostem stanoveným litevskou ústavou. Doufám, že se vyjasní, že různé formy sexuality, sexuální orientace, forem života byly součástí všech kultur a všech společností a že je tomu tak i v Litvě a že zatajování těchto skutečností veřejnosti, mladým lidem je prostě základem pro podněcování nesnášenlivosti, slovních projevů nenávisti a zločinů z nenávisti. Myslím, že to je něco, co by nikdo v tomto Parlamentu nebo litevském parlamentu nechtěl.

Proto doufám, že zmíněné usnesení bude mít podporu tohoto Parlamentu a paní komisařky. Nepotřebujeme vaši podporu, ale doufám, že ji máme.

  Cornelis de Jong, autor. – (NL) Paní předsedající, rád bych se připojil k tomu, co řekly řečnice přede mnou, ale chtěl bych také upozornit na jiný aspekt tohoto problému: přijetí navrhované změny by mohlo mít vážné důsledky také pro jiné lidi než jen pro lesbické ženy, homosexuály, bisexuály a transsexuály žijící v Litvě. Zde jde o další příklad zákona, jejž by bylo možno využít k odepření uznání partnerství a sňatků dvojic stejného pohlaví z ostatních členských států. Již jsme o této věci hovořili zde ve sněmovně loni v září, a protože tenkrát některé otázky zůstaly bez odpovědi, napsali jsme spolu s dalšími poslanci dotaz s žádostí o objasnění. Váš komisař nám odpověděl a mimo jiné napsal, že právo pobytu je uznáváno evropskými právními předpisy. Na vás mám tuto otázku: hodláte vůči Litvě postupovat také v případech, kdy jeden z partnerů není státním příslušníkem členského státu? Ocenil bych, kdybyste mi na to dala velmi jasnou odpověď.

V pracovním programu Komise jsem četl, že v roce 2013 se Komise chystá předložit legislativní návrh o vzájemném uznávání účinků určitých úkonů týkajících se osobního stavu. Ptám se: zahrnuje tento návrh také vzájemné uznávání sňatků a partnerství? Je-li tomu tak, pak je to sama o sobě dobrá zpráva, ale proč až v roce 2013?

Komise oznámila, že až její úředníci provedou analýzu litevských právních předpisů, učiní nezbytná opatření, a já se ptám: byla již tato analýza provedena a zvážili vaši úředníci v jejím rámci, jaké by to mohlo mít důsledky pro uznávání párů stejného pohlaví z jiných členských států?

Jaká opatření proti Litvě pak Komise přijme a co bude dělat například s Rumunskem, jehož právní předpisy výslovně nepřipouští uznávání?

Poslední věc, paní komisařko, během rozpravy v září jste slíbila, že na zprávu o homofobii vypracovanou Agenturou Evropské unie pro základní práva rychle odpovíte. Ve svém dopise jste však jen odkazovala na výroční zprávu Komise. Nemyslíte, že vzhledem k vývoji v Litvě by si tato otázka zasloužila větší pozornost? Mohla byste rovněž slíbit, že co nejdříve zveřejníte samostatnou zprávu o homofobii v Evropské unii?

  Monika Flašíková Beňová, autorka. – (SK) Paní předsedající, musím upřímně říci, že nerozumím tomu, co se děje v Litvě, nebo spíše, že nás to rozčarovalo a rozhořčilo.

Když už se zdá, že v Evropské unii dosahujeme pokroku alespoň v tom, že víme, jaká jsou základní lidská práva, dostaneme z jednoho členského státu signál, že to vlastně není pravda.

Úvahy o tom, že je zapotřebí zákonem zakázat například propagaci jiných než heterosexuálních vztahů, se nám zdají být neuvěřitelně zpátečnické a naprosto popírající to, čeho jsme v posledních letech v oblasti lidských práv společně zde v Evropském parlamentě také ve spolupráci s vámi, Komisí, dosáhli.

Ochrana duševního zdraví dětí je jen hanebnou záminkou, kterou zneužívají nejistí politikové pro své záměry. Děti musíme a chceme chránit. Chceme je chránit zejména proti násilí a chudobě a chceme jim poskytnout podmínky pro vzdělávání, bezpečnost a osobní rozvoj. Všichni však, nebo alespoň většina z nás, z vlastní zkušenosti víme, že dětem nepůsobí újmu projevy náklonnosti a lásky a ani propagace jiných než heterosexuálních vztahů.

Proto jsem pevně přesvědčena, že v dnešní době už, paní komisařko, není na místě se zastánci takových názorů diskutovat a snažit se jim stále něco vysvětlovat. Snažit se jim vysvětlovat, v čem jsou jejich názory žalostně scestné.

Podle mého názoru je zapotřebí důrazně zakročit. Je zapotřebí jednoznačně říci, že pokusy zavést homofobní právní předpisy jsou jednoznačně v rozporu se základními zásadami Evropské unie, jsou zcela jasně v rozporu se Smlouvami, s Listinou základních práv Evropské unie a s Evropskou úmluvou o lidských právech. Nerespektují svobodu projevu a informací, svobodu shromažďování a zákaz diskriminace na základě sexuální orientace.

Chtěla bych se také zeptat, paní komisařko, zda v případě schválení takového zákona zahájí Komise s Litvou řízení o porušení?

  Viviane Reding, místopředsedkyně Komise. – Paní předsedající, ráda bych úvodem zdůraznila, že Komise jednoznačně zavrhuje homofobii, protože je nehorázným pošlapáním lidské důstojnosti.

Proto jsem také dne 22. listopadu navštívila Litvu a hovořila s paní prezidentkou Dalií Grybauskaitėovou a ministrem spravedlnosti o návrhu změny správního řádu, kterou se zavádí nový přestupek, za který lze udělit pokutu, a to „veřejná propagace homosexuálních vztahů nebo financování takové propagace na veřejných místech“, a o souvisejícím návrhu změny v trestním zákoníku.

Podle nejnovějších informací, které mám k dispozici, bylo přijetí tohoto návrhu změny správního řádu litevským parlament odloženo a očekává se, že proběhne letos na jaře. To znamená, že se zatím stále projednává.

Komise zkoumá, zda jsou návrhy změny litevského správního řádu a trestního zákoníku a další litevské právní předpisy v souladu s příslušnými právními předpisy EU.

V roce 2009 dala Komise litevským orgánům najevo vážné znepokojení, zda je litevský zákon o ochraně nezletilých před škodlivým působením veřejných informací v souladu s právními předpisy Unie a základními právy. Po zásahu Komise byl tento zákon v prosinci 2009 změněn.

Zákon definuje jako škodlivé pro děti ty informace, které „znevažují rodinné hodnoty, podporují jiné modely uzavírání manželství nebo zakládání rodiny než ty, které jsou zakotveny v ústavě Litevské republiky nebo v občanském zákoníku Litevské republiky“. Uplatňování tohoto zákona v praxi vyvolává pochybnosti o tom, zda je v souladu se směrnicí o elektronickém obchodu, se směrnicí o audiovizuálních mediálních službách a se zásadou o nediskriminaci. Komise tuto záležitost nadále zkoumá.

Podle informací, které mám k dispozici, vstoupila změna zákona o poskytování informací v platnost dne 18. října 2010. Tato změna nařizuje, že „reklama a audiovizuální reklamní sdělení […] nesmí projevovat nebo propagovat sexuální orientaci“. Zůstanou-li v zákoně tato ustanovení, objevuje se tu problém, zda je to v souladu se směrnicí o audiovizuálních mediálních službách a zda tím případně nedochází k porušení článku 21 Listiny základních práv Evropské unie.

V květnu 2010 Komise litevské vládě písemně sdělila své znepokojení z toho, že má být na poslední chvíli zrušena akce Baltic Gay Pride. Určitě si na to vzpomínáte. Připomněli jsme v tomto dopise, že svoboda pokojného shromažďování, kterou stanovuje Evropská úmluva o lidských právech a článek 12 Listiny základních práv, je jednou ze zásad, na nichž je Unie založena. Na základě toho se akce Baltic Gay Pride konala dne 8. května 2010: to byla ona událost, o níž se zmiňovala předřečnice.

Co se týče otázky eventuální evropské strategie boje proti homofobii, prioritou Komise je zajistit, aby právní předpisy EU byly plně v souladu s Listinou základních práv Evropské unie včetně článku 21 zakazujícího diskriminaci na základě sexuální orientace. Jak toho dosáhneme, jsme nastínili velmi jasně ve sdělení Komise o strategii účinného uplatňování Listiny základních práv, jež bylo přijato dne 19. října 2010. K této otázce se vrátíme ve výroční zprávě o uplatňování Listiny základních práv, která se bude věnovat rovněž pokroku v uplatňování článku 21. Ta bude k dispozici letos na jaře.

Z tohoto hlediska se na falometrický test, je-li používán jako metoda v rámci azylové politiky, samozřejmě vztahují právní předpisy EU, a to přímo článek 21 Listiny základních práv, jenž zakazuje diskriminaci na základě sexuální orientace. To jednoznačně znamená, že dochází-li v právních předpisech EU nebo při jejich uplatňování na vnitrostátní úrovni k diskriminaci, pak je Unie oprávněna zasáhnout. Je zcela nepochybné, že Unie v tomto případě může zasáhnout.

K tomu bych na závěr ráda zopakovala, že Komise se pevně zavazuje v boji proti homofobii a diskriminaci na základě sexuální orientace v plném rozsahu uplatňovat pravomoci, které jí poskytují Smlouvy.

Co se týče uznávání osobního stavu, nemáme v úmyslu navrhovat žádné právní předpisy, které by zasahovaly do hmotného práva rodinného členských států nebo by měnily na vnitrostátní úrovni definici sňatku. Zde platí subsidiarita. Naše zelená kniha o uznávání osobního stavu se zaměřuje na přeshraniční situace, například uznávání rodných listů, a netýká se uznávání sňatků osob stejného pohlaví. Nesmíme směšovat jednotlivé věci. Definice sňatku je záležitostí členského státu. Záležitostí Evropské unie je umožnit volný pohyb a nediskriminaci. To jsou dvě naprosto odlišné věci. Takto na to hledí evropské právní předpisy a tímto se v praxi řídíme.

  Simon Busuttil, jménem skupiny PPE. – Paní předsedající, skupina PPE považuje za svůj závazek zastávat se hodnot a zásad, na nichž je Unie založena, zvláště respektu k lidským právům. Evropa by měla bojovat proti všem formám diskriminace, a to včetně diskriminace na základě sexuální orientace. Zároveň však musíme respektovat, že každý demokratický stát, pokud dodržuje lidská práva a zásadu nediskriminace, má právo projednávat, měnit a přijímat vnitrostátní právní předpisy, aniž by bylo zasahováno do debat ve vnitrostátních parlamentech, porušována zásada subsidiarity a aniž by daný členský stát byl vystaven ukvapeným opatřením a odsuzování.

Nelíbí se nám, je-li členský stát odsuzován, zvláště když se v tomto konkrétním případě o navrhovaných změnách ještě nehlasovalo na plenárním zasedání litevského parlamentu a dosud je posuzují litevské orgány. A nejen posuzují, samy litevské orgány se domnívají, že navrhované změny jsou v rozporu s evropskými právními předpisy a prohlásily, že učiní opatření s cílem napravit tuto situaci a zajistit respektování zásady nediskriminace na základě sexuální orientace. Takže tyto navrhované právní předpisy se pravděpodobně ani nedostanou do litevské sbírky zákonů, a proto není zapotřebí tento členský stát odsuzovat.

Na závěr dodávám, že nicméně doufám, že PPE bude moci podpořit společné usnesení, pokud nebude odsuzovat žádný členský stát a bude upraveno, aby bylo vyváženější.

  Sarah Ludford, jménem skupiny ALDE. – Paní předsedající, pevně doufám, že Litva se poučí ze zkušenosti Spojeného království, které si prošlo vlastním trápením se zákonem zakazujícím propagaci homosexuality ve školách. David Cameron, tehdy předseda Konzervativní strany, dnes ministerský předseda, před osmnácti měsíci řekl, že jeho strana udělala chybu, když podpořila tento zákon z roku 1988, jenž byl následně zrušen. David Cameron dokonce předpověděl, že první ministerský předseda, jenž nebude svoji homosexualitu tajit, bude toryovec. Uvidíme, ale takto zněla jeho předpověď.

Takže v průběhu dvou desetiletí byla patrná značná změna postojů. Tento vývoj v postojích, o němž ví daleko víc kolega Charles Tannock, a tento posun na pravém středu se odráží v dosti skromném a umírněném usnesení skupiny PPE a samozřejmě v úvodních poznámkách Simona Busuttila. Chovám naději, že skupina PPE se bude moci přidat k hlavnímu usnesení, pokud zítra během hlasování bude přijata většina jejich pozměňovacích návrhů.

Situace ve Spojeném království se natolik změnila, že majitelé malého penziónu byli v současné době nuceni zaplatit odškodnění homosexuálnímu páru, jejž v rozporu se zákonem odmítli ubytovat. Jak soudce podotknul, tito majitelé mají plné právo zastávat své názory na homosexualitu nebo se o nich bavit, ale nemohou na základě těchto názorů druhé diskriminovat. Zmíněnými návrhy litevských zákonů by byly postiženy právě hovory, diskuse, výměna názorů, právo shromažďování.

Zákaz podporování a propagace homosexuality budou pravděpodobně mít nepříznivý dopad na svobodu projevu a svobodnou výměnu názorů, jak upozornila Agentura Evropské unie pro základní práva. Připojuji se k žádosti paní poslankyně Sophie in ’t Veldové, aby vznikl plán EU pro boj proti homofobii a diskriminaci a vyzývám všechny napříč politickým spektrem v této sněmovně, abychom jednotně podporovali lidská práva v plném rozsahu.

  Marije Cornelissen, jménem skupiny Verts/ALE. – (NL) Paní předsedající, není to poprvé, co Litva porušila základní hodnoty EU a Smlouvu o EU. Zdá se, že její parlament si v oklešťování práv homosexuálů počíná stále bezostyšněji.

Musíme učinit opatření, abychom to zastavili. S hodnotami a právními předpisy EU nelze nakládat jako s ochutnávkovým menu – tento chod si dáme, ale tamten nechceme. Každý, kdo se chce stát a zůstat členem EU se musí řídit veškerými našimi právními předpisy. Platí to pro Litvu, ale stejně tak pro Francii a Nizozemí. Dejme tomu, že by například Nizozemí začalo někdy v budoucnosti zasahovat do práv přistěhovalců. Museli bychom přijmout opatření. Pokud bychom to neudělali, znamenalo by to, že by se vlastně nikdo v Unii nemohl cítit jako skutečně dobře chráněný.

Jsem ráda, že paní komisařka okamžitě započala s právní analýzou a doufám, že velice brzy budou následovat další kroky. Protože přece nemůžeme připustit situaci, kdy se lidé nejprve stanou oběťmi těchto zákonů, načež musí odcházet do sousedních členských států, aby se prostřednictvím Evropského soudu pro lidská práva dožadovali svých práv jakožto občanů EU.

  Charles Tannock, jménem skupiny ECR. – Paní předsedající, EU je založena na zásadě, že všichni její občané mají rovná práva a svobody. Každá země, která se chce stát členským státem EU, se musí zavázat dodržovat tuto zásadu a podepsat Evropskou úmluvu o lidských právech, v neposlední řadě také pokud jde o sexuální orientaci.

Když Litva před sedmi lety přistoupila k EU, zavázala se, že bude hájit naše společné hodnoty tolerance a rovnosti. Od té doby vstoupila v platnost Listina základních práv Evropské unie – a mám dojem, že i její články 12 a 21 –, která dále na úrovni institucí EU právně zaručuje občanům svobodu od diskriminace na základě sexuální orientace.

Jakožto mluvčí své strany a skupiny pro lidsko-právní otázky vně Unie mohu kategoricky prohlásit, že skupina ECR všude hájí a podporuje zásady rovnosti, tolerance a rozmanitosti.

Avšak mnozí Evropané zastávají o homosexualitě tradiční názory, často na základě náboženského přesvědčení. Tak jako se snažíme hájit právní předpisy na ochranu lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů, tak bychom měli usilovat, aby ti, kdo chtějí projevovat opačné, ale nikoliv štváčské názory v mezích zákona o svobodě projevu, měli možnost tak také svobodně činit.

Je nesporné, že litevská společnost zůstává vcelku konzervativní, a to bychom měli chápat. Lidé mají právo na své soukromé názory, ale na institucionální a právní úrovni nemůžeme slevit ze zásady, že jsme si všichni rovni. Rovnost je v Evropě charakteristickou známkou naší moderní společnosti a dokonce se domnívám, že právní záruky a individuální práva, jež EU zaručuje, přitahovaly země jako Litva, které se vymanily z totalitní komunistické nadvlády, jako magnet.

Proto bych chtěl apelovat na litevské orgány, aby vzaly v úvahu skutečnost, že EU se zavázala bránit přehlížení, zlehčování a útisku menšin, jež byly v Evropě v první polovině 20. století tak běžnými jevy. Komise by opravdu měla posoudit předkládaný návrh litevských právních předpisů a sdělit, zda je tento právní předpis podle jejího názoru v souladu s právními předpisy EU nebo zda tomu tak není – přestože je dost dobře možné, že se tento návrh nestane zákonem, protože Litva je demokratickým státem a je si velice dobře vědoma všech sporných bodů, na které dnes večer v této rozpravě poukážeme.

  Joe Higgins, jménem skupiny GUE/NGL. – Paní předsedající, návrh zákona, jenž má v Litvě zakázat takzvanou veřejnou propagaci homosexuálních vztahů, je další záminkou k potlačování práv homosexuálů, lesbických žen, transsexuálů a bisexuálů v tomto státě.

Je krutou ironií, že země, která se jen před dvaceti lety zbavila okovů stalinistické diktatury, by nyní sama měla napodobovat jeden z mnoha zločinů tohoto systému: potlačovat právo lidí na to, aby mohli svobodně a klidně žít v souladu s vlastní sexuální identitou.

Smekám klobouk před odvahou stovek homosexuálů a jejich příznivců, kteří statečně snášeli nenávistnou kampaň proti tomu, aby se v květnu loňského roku konal ve Vilniusu, hlavním městě Litvy, jejich průvod Baltic Pride. Je nechutné, že pravicoví politici v Litvě si dělají z homosexuálů obětního beránka. Politická reprezentace této země žalostně zklamala své občany, zvláště mladé lidi. Tržní kapitalismus a finanční spekulace stejně jako v Irsku rozvrátily hospodářství pobaltských zemí včetně Litvy, v níž nezaměstnanost vyskočila na 18 % a nezaměstnanost mladých na závratných 35 %. Za takových okolností vládnoucí kruhy běžně a cynicky zneužívají menšiny, včetně homosexuálů, jako obětního beránka, aby odvedly pozornost od svého selhání.

Homofobní kampaň v Litvě se stejně jako nenávistná kampaň proti homosexuálům v Ugandě snaží vyvolat dojem, že homosexuálové jsou pro děti hrozbou, čímž se implicitně myslí pohlavní zneužívání dětí. Jde o zhoubnou pomluvu, která má lidi zmást a oklamat je. Jde o pomluvu, která má rodiče navést k tomu, aby své děti chránili na nesprávném místě. Jakožto Ir mohu smutně potvrdit, že dětem tradičně hrozí nebezpečí v institucích,  které jsou pokládány za bezpečné, v určitých rodinách a v určitých kruzích katolické církve.

Je trestuhodné, že mladí lidé, kteří se v Litvě vyrovnávají se svojí rodící se sexualitou – což je dosti náročné období –, tak musí nyní činit v atmosféře netolerance a strachu. Měli bychom se proto solidarizovat s právem všech lidí v Litvě, v Rusku, v celé Evropské unii a jinde na světě žít pokojně a v souladu s vlastní identitou.

  Dimitar Stoyanov (NI). – (BG) Paní předsedající, hlavní myšlenka, kterou jsem vyrozuměl z příspěvků řečníků, je, že se domnívají, že navrhované změny budou diskriminovat homosexuály. Nicméně neví to jistě. Jedná se jen o domněnku. Proto mi to poněkud připomnělo film Minority Report, v němž místní policie nasadila jasnovidce, aby usvědčili lidi ještě dříve, než spáchají zločin.

Litva se v současnosti nachází právě v takovém postavení: je odsuzována za něco, co ještě neudělala. Stojíme zde ještě před dalším zásadním problémem, jenž nás bude v následujících letech pronásledovat, a tím je střet jednotlivých práv různých skupin.

Víte například, že právo na shromažďování, o němž tu nyní hovoříme, není neomezené a bezpodmínečné. Shromáždění musí být pokojné; musí se konat za určitých podmínek, které neohrozí veřejný pořádek.

Vím, že to již nesouvisí přímo s tímto konkrétním případem, ale nezapomínejte, že v budoucnosti budou střety mezi právy v Evropské unii stále častěji velkým problémem, a pokud budeme rozšiřovat rozsah takzvaných občanských práv a svobod, dospějeme do bodu, kdy budeme muset rozhodovat o tom, čí práva a svobody mají přednost.

  Joanna Katarzyna Skrzydlewska (PPE). – (PL) Paní předsedající, v Litvě se v současné době setkáváme se situací, kdy na jedné straně hovoříme o právu každé svobodně zvolené vlády stanovovat ve své vlastní zemi právní předpisy, a na druhé straně o povinnosti dodržovat lidská práva chráněná Evropskou unií a mezinárodními úmluvami. Úlohou Evropského parlamentu nepochybně je, mimo jiné, zvážit každý případ, kde by mohlo dojít k porušování lidských práv, což může být také důsledkem příslušnosti k určité sociální skupině. Parlament v této souvislosti mnohokrát navrhoval usnesení. Vždy se v nich stavěl proti porušování těchto práv.

Dnešní rozprava také vychází z obavy, že navrhovaná změna litevského zákona by mohla v Litvě vést například k omezení svobody projevu na základě sexuální orientace. Tato obava má své opodstatnění, protože Evropský parlament opakovaně poukázal na případy, kdy litevská vláda v této zemi zacházela s lidskými právy selektivně. Mám zde na mysli především národnostní menšiny, jimž litevské právo neměří stejným metrem, pokud jde o práva, která by měly mít. Proto je na místě zdůraznit, že návrh vnitrostátních právních předpisů musí splňovat stanovené standardy a být v souladu s právními předpisy Evropské unie, které zaručují rovné zacházení vyjmenovaným menšinám včetně národnostních menšin.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D). – (LT) Paní předsedající, protože dnes diskutujeme o tématu, které je pro moji zemi, Litvu, citlivé, chtěla bych především zdůraznit, že Litva jakožto členský stát EU respektuje lidská práva a svobody a hodnoty EU. Vyskytly se, bohužel, případy, kdy někteří poslanci litevského parlamentu iniciovali zákony, které porušují lidská práva a diskriminují občany. Chtěla bych vás však informovat o tom, že litevská vláda minulou středu vyslovila zamítavý závěr k návrhu projednávanému v parlamentu, aby byly zavedeny pokuty za veřejnou propagaci homosexuálních vztahů, protože to je v rozporu s mezinárodními právními předpisy, právními předpisy Evropské unie a s ustanoveními ústavy Litevské republiky a je to považováno za diskriminaci na základě sexuální orientace. Litva navíc ratifikovala Lisabonskou smlouvu, a tudíž musí dodržovat Listinu základních práv Evropské unie, která zakazuje jakoukoliv formu diskriminace včetně diskriminace na základě sexuální orientace. Tento návrh zákona odsoudila prezidentka Litvy, paní Dalia Grybauskaitėová. Chtěla bych upozornit, že změny obsažené v návrhu zákona parlament Litevské republiky dosud nepřijal. Kromě toho výbor pro lidská práva litevského parlamentu ještě musí předložit k těmto navrhovaným změnám svůj závěr. Doufám, že Litva zohlední kritiku ze strany EU i mezinárodního společenství, zamítavý závěr vlády Litevské republiky a usnesení Evropského parlamentu a že litevský parlament bude mít politickou vůli zamítnout navrhovaný zákon, jenž by porušoval lidská práva a svobody, a že skončí veškerá diskriminace včetně diskriminace na základě sexuální orientace.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE). – Paní předsedající, myslím, že je zcela jasné, že vzkaz, jejž chceme poslat litevskému parlamentu – a nejen jemu, ale také všem, kdo se stále odvažují přít o základní fakta – je potřebnější než kdy předtím. Domnívám se, že některým kolegům je třeba připomenout dvě skutečnosti, na které asi zapomínají. Tou první je fakt, že homosexualita se již neřadí mezi duševní choroby, a tou druhou, která je v této souvislosti zvláště důležitá, je skutečnost, že neexistují žádné hodnověrné výzkumy, které by dokazovaly, že budou-li se děti dozvídat informace o homosexualitě, mohlo by to ovlivnit jejich sexuální orientaci.

To jsou fakta a žádný právní předpis ani návrh zákona s nimi nemůže být v rozporu. Vzkaz, který chceme zítra poslat, je tedy jednoduše ten, že chceme našim kolegům připomenout, že toto nejsou otázky, o kterých bych se mělo diskutovat. Proto musíme schválit toto usnesení a proto musíme podpořit snahy litevské prezidentky zastavit tento proces. Na tomto však trvám: toto poselství není určeno jen Litevcům, ale také všem, kdo se odvažují, mají-li příležitost, otevírat diskusi o takovýchto otázkách.

  Konrad Szymański (ECR). – (PL) Paní předsedající, zdá se mi, že na celém světě není jiný parlament, jenž by byl tak přehnaně citlivý na otázky ochrany práv sexuálních menšin jako Evropský parlament. Litevský zákon, jenž je v usnesení, o němž máme hlasovat, špatně přeložen, zatím nebyl schválen. Evropský parlament se již pouští do kritiky jednoho z členských států. Jsem přesvědčen, že bychom do legislativního procesu v Litvě, svrchovaném státu, neměli zasahovat.

Rozhodně bychom vůči legislativnímu procesu v Litvě měli projevit větší důvěru a mít více pochopení pro ty poslance litevského parlamentu, kteří vlastně poukazují na to, že děti, a zvláště mládež, by měly být lépe chráněni proti mnohdy vtíravému kontaktu s materiály se sexuálním obsahem. Taková diskuse je naprosto přirozená. Zdá se, že práva dětí byla v této diskusi zcela opomenuta. V tomto usnesení se nevyskytují důvěra, respekt ke svrchovanosti, zdrženlivost nebo zohlednění práv dětí. Proto toto usnesení nemůžeme podpořit.

  Joanna Senyszyn (S&D). – (PL) Paní předsedající, většina občanů Evropské unie je přesvědčena, že všichni jsou si rovni a že všichni mají stejná práva. Nicméně v některých evropských zemích je míra tolerance vůči sexuálním menšinám dosud příliš nízká. Setkáváme se s případy podněcování k nenávisti vůči homosexuálům, se zákazy manifestací za rovnost a dokonce s právními předpisy, které jsou v rozporu s právními předpisy Evropské unie jako například litevský návrh diskriminačního zákona. Takovýmto praktikám by byla učiněna přítrž, pokud by EU stanovila jednotnou minimální úroveň ochrany osob postižených diskriminací na základě věku, sexuální orientace, zdravotního postižení, náboženského vyznání nebo světového názoru. Kdy k tomu dojde? Je důležité provést úplné oddělení církve a státu, protože homofobie se šíří tam, kde náboženství hraje příliš velkou roli. Ještě v dnešní době je homosexualita nezákonná v 76 zemích světa a osm islámských států ukládá za homosexuální vztahy trest smrti. V Evropě se většinou jen objevují ustanovení nebo návrhy zákona, které kompromitují svobodný svět. Proto jsou naše usnesení a antidiskriminační směrnice EU tak důležité.

  Catherine Trautmann (S&D). – (FR) Paní předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, změna, kterou v současnosti přezkoumává litevský parlament a jež by z veřejné propagace homosexuality udělala přestupek, za nějž lze uložit pokutu, byla navržena v rámci zákona o ochraně nezletilých před škodlivým působením veřejných informací.

Jak můžeme, údajně kvůli ochraně nezletilých, omezit svobodu projevu a informací a především schválit diskriminaci na základě sexuální orientace? Víme velmi dobře, že takovýto text nutí lidi skrývat svoji sexuální orientaci a staví se proti právům lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů, která jsme hájili a která hájil tento Parlament. Navíc v době, kdy jsme svědky projevů násilí a agrese vůči homosexuálům, se jedná o nabádání ke kriminalizaci homosexuality a podněcování k násilí. Nemůžeme mladým lidem ukazovat Evropu jako uzavřenou, netolerantní a do sebe zahleděnou společnost, která znevažuje úctu k druhým lidem.

Pro nás je proto tento zákon v naprostém rozporu s evropskými hodnotami obsaženými v Listině základních práv Evropské unie a v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Jak bylo řečeno, odporuje rovněž antidiskriminačním ustanovením právních předpisů Unie, které do značné míry přispěly k tomu, že naše vnitrostátní právní předpisy jsou, co se týče mnoha stránek všedního života od zaměstnání až po informace nebo vzdělávání, rovnostářštější.

Děkuji vám, paní komisařko, že jste učinila velmi jasné prohlášení, a byla bych velmi ráda, kdyby všechny skupiny chápaly vaše argumenty i argumenty kolegů poslanců. Chtěla bych vyzvat všechny poslance ze všech skupin, aby se přidali ke skupině Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu (S&D), ke skupině Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE), ke skupině Zelených/Evropské svobodné aliance (Verts/ALE) a ke skupině konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice (GUE/NGL), které se ujaly iniciativy a připravily návrh tohoto usnesení.

  Anna Záborská (PPE). – (SK) Paní předsedající, proč se tento Parlament zabývá návrhem zákona, který předložil jeden poslanec vnitrostátního parlamentu? Tážu se, kdy se stalo, že jsme začali zákonodárcům členských států diktovat, o čem mohou diskutovat a o čem už ne?

Ani tato rozprava ani návrh usnesení, o němž budeme zítra hlasovat, se netýkají platného právního předpisu. Týkají se nezávazného textu, jenž je předmětem diskuse v parlamentu členského státu EU. Zákon, jenž potenciálně ohrožuje svobodu sdělovacích prostředků v Maďarsku, je platným zákonem.

Většina z nás se však nakonec přiklonila k názoru, že dříve, než se jím budeme zabývat, je zapotřebí dát maďarské vládě čas, aby mohla, bude-li to potřebné, tento zákon změnit. Když už nic jiného, buďme alespoň důslední.

Dámy a pánové, počkejme s tímto usnesením alespoň do té doby, než skončí diskuse v litevském parlamentu.

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE). – (LT) Paní předsedající, jsem z Litvy a usnesení, které dnes projednáváme, je založeno na jedné změně zákona o správních deliktech. Zdůraznila bych, že legislativní proces ve vnitrostátním parlamentu, do něhož se Evropský parlament pokouší zasahovat, je neukončený. Jedná se o fázi čtení, nikoliv o výsledné rozhodnutí, a v příslušném výboru dokonce ještě neproběhly žádné diskuse ani se tato věc neprojednávala. V zájmu spravedlnosti musím říci, že instituce, které musely hodnotit změnu předloženou naší parlamentní skupinou, vyslovily závěry, které tento návrh nehodnotí příznivě, což znamená, že navrhovaný výsledek, jenž se dnes projednává, pravděpodobně nebude shodný s tím, o kterém zde mluvíme. Proto nemohu podpořit toto usnesení, protože se jedná o nepřiměřenou reakci. Ještě jednou bych chtěla něco říci příteli, panu poslanci Higginsovi: Buďte tak laskav a neodvolávejte se na něco, co jste sám neprožil. Srovnávat dnešní Litvu se Sovětským svazem je prostě absurdní.

  Alexandra Thein (ALDE). – (DE) Paní předsedající, paní komisařko, Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a Listina základních práv Evropské unie zakazují diskriminaci na základě sexuální orientace. Články 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii a článek 19 Smlouvy o fungování Evropské unie zavazují orgány EU a všech členských států bojovat proti diskriminaci na základě sexuální orientace.

Litva je členským státem EU, a zavázala se tudíž, že bude sdílet tyto společné hodnoty 500 milionů občanů Unie. Předně vítám, že po našem prvním usnesení v roce 2009 plánovaný zákon vstoupil v Litvě v platnost v méně přísné formě a že jsme se dosud nedozvěděli o jediném případu, kdyby byl tento zákon uplatněn, a že k jeho uplatnění na průvod Christopher Street Day Parade nedošlo a tento průvod se konal. O to více jsem tedy udivena, že v současné době jsou navrhována nová legislativní opatření, podle nichž by veřejné hovoření nebo sdělování informací o homosexuálních vztazích mohlo v důsledku skončit pokutou až 2 900 EUR a že homosexuálové již nebudou mít rovné příležitosti – ale ženy snad ještě ano.

Proto vítám strategii Komise pro boj proti homofobii a zvláště bych chtěla poděkovat paní komisařce Redingové za to, že svojí účastí na tomto plenárním zasedání, přestože se blíží půlnoc, vyzdvihla, jak je důležité chránit tato základní práva.

  Viviane Reding, místopředsedkyně Komise. – Paní předsedající, všimla jsem si, že v této sněmovně existuje velmi široká shoda všech hlavních politických stran na zásadě nediskriminace. Jsem přesvědčena, že pokud byste schválili usnesení, které by skutečně zdůraznilo tuto zásadu a její uplatňování ve vnitrostátních právních předpisech – což je závazek, jejž členské státy přijaly vůči evropským předpisům –, pak by to bylo velmi důležitým momentem.

Ti poslanci, kteří upřesnili, že zde hovoříme o zákoně, jenž ve skutečnosti není zákonem, nýbrž jen návrhem některých poslanců, právem na tuto skutečnost poukazují, ale chtěla bych rovněž podotknout, že prezidentka Litvy a litevská vláda se jasně vyslovily proti těmto návrhům některých poslanců.

Doufám, že tyto zásady, na nichž se svobodně shodlo 27 členských států, o něž se opírají naše směrnice a jež byly posíleny Listinou základních práv Evropské unie, v zítřejším hlasování zdůrazníte téměř jednomyslným rozhodnutím. Silné stanovisko tohoto Parlamentu mohu jen podepsat.

  Předsedající. – Obdržela jsem dva návrhy usnesení⁽¹⁾ předložené v souladu s čl. 115 odst. 5 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve středu 19. ledna 2011.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Kristiina Ojuland (ALDE), písemně. – Kritizujeme-li porušování občanských svobod ve třetích zemích, musíme provádět podobný dohled i v členských státech. Je velkým zklamáním, že litevský parlament pod záminkou ochrany nezletilých osob, náboženského cítění a politických přesvědčení zašel až ke kriminalizaci šíření informací o sexuální orientaci. Jedná se o jednoznačné porušení svobody projevu a to nelze ospravedlnit ani většinovou vůlí obyvatel. Nezcizitelná práva menšin jsou vždy nezbytným znakem demokracie, jenže litevský parlament zaměnil demokracii za populismus. Přála bych si, aby litevský parlament změnil nebo zrušil zákony, které jsou ve své podstatě homofobní a jsou v rozporu s litevskou ústavou, Evropskou úmluvou o lidských právech, Listinou základních práv Evropské unie a Mezinárodním paktem o občanských a politických právech. Tleskám odvaze litevské prezidentky Dalii Grybauskaitėové, kterou projevila tím, že se veřejně postavila proti diskriminaci, a doufám, že ostatní budou následovat její příklad. Ovšem pokud by litevský parlament nedodržel své mezinárodní závazky, musí ve jménu Evropské unie následovat zásah.

(1) Viz zápis