Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2011/2521(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia dokumentu na zasedání :

Předložené texty :

RC-B7-0039/2011

Rozpravy :

PV 19/01/2011 - 10
CRE 19/01/2011 - 10

Hlasování :

PV 20/01/2011 - 7.2
CRE 20/01/2011 - 7.2

Přijaté texty :

P7_TA(2011)0021

Rozpravy
Středa, 19. ledna 2011 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

10. Situace křesťanů v souvislosti se svobodou náboženského vyznání (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 

  Předsedající. – Dalším bodem je rozprava o prohlášení místopředsedkyně Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku k situaci křesťanů v souvislosti se svobodou náboženského vyznání.

Rád bych požádal paní místopředsedkyni a vysokou představitelku Catherine Ashtonovou, aby se ujala slova.

 
  
MPphoto
 

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. - Pane předsedo, především bych chtěla vyjádřit, že plně sdílím znepokojení této sněmovny nad nedávným násilím vůči lidem, kteří patří k náboženským menšinám, jakož i násilí vůči zastáncům náboženské svobody.

Svůj názor k této otázce jsem naposledy vyjádřila 6. ledna, když jsem navštívila Betlém a chrám Narození Páně v předvečer ortodoxních Vánoc. Jela jsem tam s cílem zdůraznit potřebu toho, aby se všechny náboženské skupiny na světě dokázaly sejít a svobodně praktikovat víru. Zdůraznila jsem rovněž, že Evropská unie odsuzuje veškeré formy netolerance a násilí vůči lidem kvůli jejich náboženskému vyznání, ať už se objevují kdekoli. Rázně jsem také odsoudila nedávné teroristické útoky v Iráku a Egyptě, které měly za cíl místa bohoslužeb, jakož i vraždu Salmána Tasíra, guvernéra pákistánského Paňdžábu.

Tyto útoky jsou nepřijatelné: provádějí je extrémisté, kteří mají v programu netoleranci, již je třeba odsoudit a vzdorovat jí. Vážení poslanci, až příliš často jsou v dnešním světě porušována lidská práva lidí kvůli jejich náboženství či přesvědčení. Oběti nepatří ke stejné víře a nepocházejí z jediného regionu. Žádný kout světa bohužel není ušetřen choroby náboženské intolerance.

Jakákoli diskriminace či násilí vůči jednotlivcům na základě jejich náboženského přesvědčení je v rozporu s hodnotami, které v Evropské unii prosazujeme. Každý případ musí být brán velmi vážně a musí být odsouzen se stejnou rázností, ať už k němu dojde kdekoli a ať už je jeho obětí kdokoli, protože jak dobře víme a uznáváme, lidská práva představují univerzální hodnotu.

Tradiční křesťanské komunity na Středním východě čelí potížím, jež v některých zemích vedly ke značné míře vysídlování a ke snižování počtu křesťanů v regionu jako celku. Evropská unie se k jejich údělu neobrátí zády. Považujeme jejich požadavek na dodržování jejich práv coby občanů svých zemí za naprosto legitimní. Svoboda přesvědčení a vyznání náleží všem a každý stát má povinnost zajistit její dodržování.

EU je připravená rozšířit svou spolupráci s vládami států, aby došlo k potlačení intolerance a ke zlepšení ochrany lidských práv. Nesmíme upadnout do pasti, kterou nám chystají extrémisté a teroristé: Musíme vzdorovat využívání náboženství jako příčiny rozštěpení. Nejlepší odpovědí na extremismus je vytvoření jednotné mezinárodní fronty založené na univerzálních zásadách náboženské svobody a svobody vyznání.

Evropská unie byla hnací silou ve Valném shromáždění OSN, která stála za rezolucí o odstranění všech forem netolerance a diskriminace založené na náboženství či vyznání, jež byla přijata na základě konsensu v prosinci 2010. Každý rok vyvíjíme spojené úsilí, abychom na této shodě dále stavěli, aby mezinárodní společenství mohlo vysílat jasné, jednotné poselství. Zvažujeme další iniciativu, která by v této otázce získala silnou podporu napříč regiony na nadcházejícím březnovém zasedání Rady OSN pro lidská práva. Otázku náboženské svobody a svobody vyznání rovněž nastolujeme při rozhovorech o lidských právech, přičemž státy vyzýváme, aby odstranily diskriminaci a netoleranci.

Naše delegace tyto otázky pozorně sledují po celém světě a příští výroční zpráva Evropské unie o lidských právech, která bude zveřejněna letos na jaře, se bude zabývat otázkou náboženských menšin ve světě.

Vážené poslankyně a vážení poslanci, jsem plně odhodlána dále považovat svobodu náboženství a vyznání za naši prioritu. Příští zasedání Rady pro zahraniční věci pořádané 31. ledna se touto otázkou bude znovu zabývat, aby Evropská unie mohla vystupňovat své úsilí o prosazování náboženské svobody.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. - Baronko Ashtonová, je mi potěšením uvítat vás v novém roce v Evropském parlamentu. Nemáme často příležitost diskutovat s vámi osobně o tak závažných otázkách zahraniční politiky Evropské unie, proto vám velmi děkuji, že jste přišla.

 
  
MPphoto
 

  Elmar Brok, jménem skupiny PPE. - (DE) Pane předsedající, baronko Ashtonová, slíbila jste nám, že se budete v Evropském parlamentu objevovat častěji, aby se tento problém vyřešil. Věřím, že je pro vás, paní baronko Ashtonová, i pro všechny ostatní důležité, že valná většina Evropského parlamentu v této věci vyjadřuje podporu, a to naznačuje, že se jedná o součást série opatření a nikoli pouze o běžné usnesení.

Máte pravdu, když říkáte, že musíme zajistit, aby nesnášenlivost a násilí vůči lidem kvůli jejich náboženství byly považovány za nepřijatelné bez ohledu na to, o jaké náboženství se jedná. Je však zřejmé, že 75 % útoků s tímto pozadím, k nimž došlo v posledních letech, bylo namířeno proti křesťanům. Křesťanská Evropa musí zaujmout sebevědomý postoj a bránit se. Nesmí zůstat v této otázce potichu. K útokům dochází ve velké míře v muslimských zemích, ale nikoli pouze tam. Křesťané jsou pronásledováni například v Číně i v dalších zemích. Nesmíme tolerovat násilnou diskriminaci či teroristické činy. Uvalení trestu smrti za to, že někdo konvertoval ke křesťanství, je nepřijatelné a zrovna tak jsou nepřijatelné teroristické činy a teroristické organizace či skutečnost, že veřejné orgány, které za činy nejsou samy o sobě zodpovědné, je nechávají bez povšimnutí. Výsledkem je, že tradice, která sahá tisíce let zpět do historie, kdy křesťanské skupiny a komunity existovaly v řadě zemí včetně Sýrie, Turecka, Iráku a Iránu, se chýlí ke konci. Pokud bude pokračovat tlak na křesťany v Betlémě, rodišti Ježíše, nebudou v něm zanedlouho žít žádní křesťané. 20 miliónů koptských křesťanů žijících v Egyptě představuje specifický problém, kterým se velmi vážně zabýváme. V tomto případě nelze mluvit o menšinách.

Z tohoto důvodu bych chtěl zdůraznit dva požadavky, které byly v usnesení vzneseny. Ve zprávách o lidských právech, jež vydávají orgány Evropské unie, včetně vaší organizace a Evropského parlamentu, musí být jasné zmínky o pronásledování křesťanů. V rámci Služby pro vnější činnost je třeba nalézt zdroje pro řešení otázky křesťanství; problémy lidských práv a náboženské svobody musí hrát významnou roli ve smlouvách, které podepisujeme s dalšími státy.

 
  
MPphoto
 

  Hannes Swoboda , jménem skupiny S&D.(DE) Pane předsedající, baronko Ashtonová, děkuji vám za jasné prohlášení.

Stoupající počet útoků proti křesťanům a rostoucí úroveň nesnášenlivosti jsou velmi znepokojující. Musíme tyto činy jasně odsoudit, protože my podporujeme náboženskou toleranci, svobodu a rozmanitost. Chtěl bych znovu vyjádřit naše nejhlubší sympatie a politování, co se týče útoků na koptské křesťany v Egyptě. Ty představují tvrdou ránu nejen pro samotné koptské křesťany, ale i pro náboženskou toleranci, která je v Egyptě stále ještě běžná. Říkám „stále“, protože nyní bohužel dochází k jejímu ohrožení.

Jménem své skupiny bych chtěl vyjádřit své hluboké politování nad způsobem, jakým je zacházeno s křesťany v Iráku. Cílem svržení Saddáma Husajna nebylo zavést nedostatečnou toleranci vůči křesťanům, které jsme nyní svědky. Existuje však i nesnášenlivost mezi různými skupinami muslimů. Naše skupina se proto domnívá, že je obzvláště důležité učinit rozhodné kroky proti netoleranci vůči odlišným náboženským názorům a zejména vůči náboženským menšinám.

Velmi zřídka podávám písemná prohlášení, ale rád jsem se v tomto případě na pozvání pana Maurera zapojil, protože je důležité, abychom společně bojovali proti rostoucí intoleranci a spolupracovali na jejím potlačení. Těší mne, že jsme dospěli ke společnému usnesení a máme základ pro další kroky.

Stejně jako jménem své skupiny rozhodně odsuzuji tyto útoky proti křesťanům, a nejedná se jen o nedávné násilné útoky, ale i o jiné formy diskriminace, tak bych však chtěl rovněž konkrétně říci, že velmi lituji skutečnosti, že v určitých evropských kruzích dochází k nárůstu islamofobie. Jde o postoj, který je sice špatný a nesmyslný, ale který přesto umožňuje určitým radikálním muslimským silám použít ho jako příčinu, důvod a ospravedlnění diskriminace vůči křesťanům či dokonce útoků proti nim.

My všichni bez ohledu na náš názor na jednotlivá náboženství musíme uznat, že lidé mají právo v klidu praktikovat své náboženství. Existence agresivní, násilné menšiny, ať už ji tvoří muslimové, křesťané, židé či příslušníci jiných náboženských vyznání, nesmí nikdy poskytovat ospravedlnění k útokům na jiná náboženství.

 
  
MPphoto
 

  Marietje Schaake, jménem skupiny ALDE. - Pane předsedající, náboženské přesvědčení je individuální záležitostí, která má pro každého jiný význam. Úlohou státu je ochraňovat všechny občany bez ohledu na jejich přesvědčení a umožnit jim svobodně se shromažďovat a projevovat se po celém světě. Rozhlédneme-li se však dnes po světě, spatříme neradostný obraz: od íránského Bahá‘i po Kopty v Egyptě, od uplatňování zákonů o rouhání v Pákistánu po útoky proti křesťanům či bohoslužebným budovám v Iráku a Nigérii. Dnes poukazujeme konkrétně na nárůst násilí proti křesťanům, který je důvodem k vážným obavám. Neuvěřitelně bolestivé je, že lidé napadají jiné a naopak jsou napadáni, přičemž obojí se děje ve jménu náboženství a oběťmi jsou lidé všech vír.

Je nepřípustné sledovat, jak někteří jednotlivci, extrémisté, používají násilí či dokonce terorismus a činí tak ve jménu božím či ve jménu náboženství, a tím tvrdí, že jednají za ostatní, nebo se dokonce chtějí stavět nad zákon, čímž s tímto násilím spojují nespočetné množství nevinných lidí.

Nenechme se však zmýlit. Tím, že extrémistům poskytneme více sluchu, než si zaslouží, tím, že přijmeme spojení mezi náboženstvím a terorismem, hodíme do stejného pytle většinu věřících, kteří svými nejrozličnějšími způsoby praktikují svou víru mírumilovně. Terorismus je politický a je to zločin. Náboženství nesmí nikdy být důvěryhodnou či přijatelnou záminkou k použití násilí či k porušování lidských práv. K tomu dochází až příliš často, a to nejen formou násilí, ale i prostřednictvím omezování svobody projevu, ke kterému dochází například zneužíváním zákonů o rouhání.

Náboženství či přesvědčení by nikdy neměly být důvodem, aby lidé žili ve strachu, a Evropský parlament se správně vyjadřuje proti extrémistickým činům páchaným na křesťanech a podporuje ty, kteří tento extremismus odsuzují.

 
  
MPphoto
 

  Nicole Kiil-Nielsen, jménem skupiny Verts/ALE. - (FR) Pane předsedající, baronko Ashtonová, dámy a pánové, masakry, jejichž obětí se stali koptští křesťané v Alexandrii, vyvolaly mezinárodní pobouření. Situace východních křesťanů jako celku vyvolává obavy: v Iráku, v Libanonu, a dokonce i v Palestině, kde křesťané opouštějí území, jež považují za svatou zemi, když je vyčerpalo ponižování, kterému byli vystaveni za izraelské okupace.

Těší mne, že naše usnesení o náboženské svobodě poskytuje této otázce širokou interpretaci a poukazuje na lidská práva: Právo být či nebýt věřícím; právo zvolit si náboženství a nebýt vystaven diskriminaci. Náš text sice zcela oprávněně hovoří o nedávných útocích a zabíjení, ke kterým došlo ve světě, musíme však připustit, že v některých evropských zemích se respektování náboženské svobody ocitlo v ohrožení.

Často jsme svědky projevů netolerance: Znesvěcování židovských a muslimských hřbitovů, protiislámských a antisemitských projevů. Kroky, jakým bylo například švýcarské hlasování o zákazu stavby minaretů, a nárůst popularity extrémistických stran, které vyjadřují nesnášenlivé postoje vůči určitým komunitám, jsou známkami toho, že se musíme zaměřit na zachování sekulárních principů v Evropě. Uprchlíci, žadatelé o azyl, migranti a etnické a náboženské menšiny čelí znepokojivému nárůstu v počtu porušování jejich obecných základních práv.

Evropa by měla jít příkladem v toleranci a v dialogu mezi komunitami. Východní křesťané jsou stále více podezříváni z jednání v zájmu Západu, zatímco evropští muslimové jsou spojováni s radikálním islámem a terorismem.

Dovolte mi prosím odcitovat dva verše z básně Louise Aragona: „Celui qui croyait au ciel, celui qui n'y croyait pas, et leur sang rouge ruisselle, même couleur, même éclat” (Ať věřící či nevěřící, oběma proudí v žilách stejně jasně rudá krev).

 
  
MPphoto
 

  Konrad Szymański, jménem skupiny ECR. - (PL) Pane předsedající, paní Ashtonová, chtěl bych především poděkovat paní baronce Ashtonové za rychlou reakci na události, ke kterým došlo v Alexandrii. Je důležité, abychom reagovali rychle a předvídatelně, protože pak nám bude svět naslouchat pozorněji.

Křesťané představují v dnešním světě bezpochyby nejopomíjenější menšinu. Každoročně se 170 000 křesťanů ve světě stává obětí právní diskriminace, útoků či dokonce vražd. Všichni, kdo se prohlašují za obránce lidských práv, musí učinit aktivní opatření k ochraně náboženské svobody. Téma náboženské svobody musí být nastoleno při rozhovorech se zeměmi, jako je Afghánistán, Irák a Sudán v rámci rozvojové pomoci. Čína, Indie a Vietnam musí naše názory v oblasti náboženské svobody vyslechnout v rámci obchodních vyjednávání s Evropskou unií. Musíme oživit naši politiku sousedství ve vztahu k zemím, jako je Egypt. V konečném důsledku musí naše diplomacie reagovat na každé porušení práva na náboženskou svobodu. Máme tedy k dispozici potřebné nástroje, musíme je jenom použít a musíme rovněž přesvědčit svět, že po letech mlčení k tomuto problému je pro nás svoboda křesťanů skutečně důležitá. Svět nám bude naslouchat pouze tehdy, přesvědčíme-li ho, že nám tento problém skutečně leží na srdci. V opačném případě nemůžeme očekávat, že se naše politika v této oblasti setká s úspěchem.

 
  
MPphoto
 

  Kyriakos Triantafyllidis , jménem skupiny GUE/NGL. - (EL) Pane předsedající, podle Charty OSN má každý právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Všichni musí bránit a respektovat právo každého jednotlivce řídit se svým náboženským vyznáním či dokonce nemít žádné vyznání. Podle našeho názoru nesmí být náboženství využíváno v politickém konfliktu. V tomto rámci odsuzujeme všechny nedávné útoky v Alexandrii i jinde a vyjadřujeme upřímnou soustrast rodinám obětí.

V bezprecedentním kroku ze strany tureckého režimu na Kypru došlo k násilnému přerušení a nakonec ke zrušení křesťanské bohoslužby v kostele sv. Synesia v okupovaném Rizokarpasu. Tento čin představoval porušení základních lidských práv kyperských Řeků, jako je právo na náboženskou svobodu. Podobně došlo ke zrušení bohoslužby v Yialouse na svátek Tří králů na základě nepodloženého tvrzení, že v řádném termínu nebylo získáno povolení.

Výše zmíněné činy představují jasné porušení třetí dohody z Vídně z roku 1975, článků 3 a 9 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, článku 10 Charty základních lidských práv Evropské unie a článku 18 Všeobecné deklarace lidských práv. Jednoznačně odsuzujeme tyto kroky okupačního režimu, které jsou do očí bijícím porušením základních lidských práv.

Je zapotřebí rychlé reakce. Respektování přesvědčení a práv musí mít v Evropské unii zásadní význam.

 
  
MPphoto
 

  Fiorello Provera, jménem skupiny EFD. - (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, nedávné teroristické útoky v Egyptě a Iráku jsou kriminální činy, které představují pouze jeden z aspektů, byť se jedná o aspekt tragický, pronásledování křesťanských komunit ve světě a zejména na Středním východě.

Z institucionálního pohledu je jeho nejznepokojivější součástí systematické omezování práv křesťanů coby občanů, neboť nesmějí kromě jiného například stavět kostely, zaujímat veřejné, civilní či vojenské úřady nebo svobodně praktikovat svou víru. Tyto dvě věci – terorismus a diskriminace – nutí statisíce lidí k opouštění těchto zemí. Například v Iráku bylo více než 60 % křesťanů přinuceno odejít do exilu, hovoříme tu o zhruba 600 000 lidí.

Tato sněmovna bojuje za právo lidí na emigraci. V tomto případě jsou však celá společenství připravena o právo žít ve své vlastní zemi. Cílem terorismu je vypudit křesťanství z arabských zemí prostřednictvím masových vražd. Je zapotřebí kroků, včetně vojenských, k boji proti tomuto cíli a jeho naplnění.

Evropa, která je historicky křesťanská a hájí lidská práva, musí vyvinout tlak na vlády v této oblasti a vyzývat je, aby dodržovaly práva svých vlastních občanů.

 
  
MPphoto
 

  Bruno Gollnisch (NI). - (FR) Pane předsedající, svoboda vyznání je rozhodně klíčovou svobodou. Bůh určitě nechce vynucenou víru.

Tuto svobodu nehorázným způsobem porušovaly komunistické režimy. Nyní bychom měli mít odvahu se postavit a prohlásit, že k těmto porušením dochází především proti křesťanům v islámských zemích. Je pravda, že bychom měli odsoudit zločinné zabíjení, kterého se dopouštějí fanatici.

Nejedná se však pouze o záležitost extremismu. V řadě zemí, kde většinu obyvatel tvoří muslimové, z nichž některé jsou dokonce považovány za umírněné, jsou křesťané považováni za občany druhé kategorie. Konverze ke křesťanství je zakázána, někde dokonce trestána smrtí. Ať už však paní Kiil-Nielsenová říká cokoli, na Západě nikdo lidem nebrání přestoupit na islám, pokud si tak přejí učinit.

V týchž muslimských zemích může kdokoli, kdo skutečně nebo údajně kritizuje islám, čelit stejnému osudu. Zejména je třeba zrušit zákony usilující o potlačení rouhačství. Vyzýváme konkrétně Pákistán, aby zrušil rozsudek nebohé ženy, která byla obviněná svými sousedy.

Můžeme mluvit, jak se nám zachce, ale pěkná slovíčka nestačí. Musíme konat a těmto státům jasně ukázat, že naše vztahy s nimi se odvíjejí od toho, zda jsou ochotny respektovat svobodu vyznání.

 
  
MPphoto
 

  Mario Mauro (PPE). - (IT) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, rád bych paní komisařce upřímně poděkoval za její projev, protože účelem našeho usnesení je zajistit lepší ochranu náboženských menšin, která je ve všeobecném zájmu.

Chtěl bych však, paní baronko Ashtonová, se vší upřímností, srdečností a přátelstvím, obrátit vaši pozornost k jedné věci: pokud budete mít dostatek trpělivosti a znovu si přečtete text, který jste tu právě přednesla, zjistíte, že jste dokázala za celý proslov nepoužít ani jednou slovo „křesťanský“. To mne poněkud zarazilo, protože naše orgány jsou ve skutečnosti zahanbené a v tomto smyslu přistupujeme na hru fundamentalistů, kteří mají tendenci spojovat přítomnost křesťanů na Středním východě a v jiných částech světa právě se Západem a Evropou.

Moji iráčtí křesťanští přátelé a naši palestinští křesťanští přátelé jsou Arabové, myslí arabsky, milují svou vlast, milují tamní mentalitu a svoji historii a kulturu. Chtěl bych se vás proto zeptat, paní baronko Ashtonová, jestli bychom se snad neměli velmi důkladně zamyslet nad sebou a nad tím, jakým způsobem jsme dosud k tomuto problému přistupovali, protože naší silnou stránkou je nazývat věci pravými jmény.

Právě to musíme udělat: musíme nazvat nenávist vůči židům antisemitismem, nenávist vůči muslimům islamofobií a nenávist vůči křesťanům jménem, které si zaslouží, protože jedině tak dokážeme apelovat na všechny lidi v daných zemích, kteří milují spravedlnost a svobodu.

Tuto otázku bych vám chtěl položit a rád bych, abyste mi dala konkrétní odpověď. Jsme před přijetím smlouvy týkající se Iráku. Zařaďme do ní vedle zásad pro obchodní smlouvu také řádná pravidla, aby byly hospodářské výhody podmíněné lidskými právy. Udělejme něco hmatatelného, co je ve všeobecném zájmu, ale udělejme to rychle a pořádně, protože svět čeká na signál z Evropy.

 
  
MPphoto
 

  Richard Howitt (S&D). - Pane předsedající, rád bych nejprve připomněl slova Všeobecné deklarace lidských práv. Cituji: „Svobodu projevovat své náboženství nebo víru, sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, vyučováním, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou a zachováváním obřadů.“ Zdůrazňuje se v ní, že ochrana těchto svobod je integrální a nedílnou součástí ochrany všech lidských práv. Naše odhodlání k jejich ochraně by nemělo být o nic menší.

Deklarace rovněž jasně říká, že bychom měli činit kroky proti jakémukoli náboženskému pronásledování, což je problém všech náboženství a mnoha států včetně – řekněme si to upřímně – některých států Evropské unie. Podle výzkumného centra Pew žije 70 % z šesti miliard obyvatel světa v zemích se silnými omezeními v oblasti náboženských přesvědčení nebo praktikování náboženství.

Osobně se domnívám, že víra může být pozitivní silou, v čemž mne utvrzuje činnost rady pro otázky víry v mém volebním okrsku ve východní Anglii, která usiluje o vzájemné porozumění, což je díky závazku vést dialog i rolí Evropské unie, jak je zmíněno v našem usnesení. Je mi také známo, že když Terry Jones, který káže nenávist a pohrozil, že spálí Korán, oznámil, že přijede do Lutonu – který také leží v mém volebním okrsku – rozdmýchávat náboženskou nesnášenlivost, bylo mu řečeno, že není vítán.

Tolerance, dialog, vzájemná úcta a porozumění jsou pro některé součástí jejich víry. Pro jiné jsou hodnotami samy o sobě. V každém případě jsou to hodnoty, které bychom měli prosazovat a respektovat.

 
  
MPphoto
 

  Marielle De Sarnez (ALDE). - (FR) Pane předsedající, fanatismus, který se zaměřuje na náboženství jiných lidí, je barbarství a všichni, kdo usilují o demokracii, ho musí odsoudit a bojovat proti němu. Proto je tak důležité, abychom zde dnes vyjádřili svou solidaritu s těmi, kteří jsou pronásledováni pro svou víru.

Hrůzné zabíjení, jehož se dopouští Al-Kájda v Iráku a v Egyptě, a hrozby ze strany islámských fundamentalistů, kterým čelí východní křesťané, ve skutečnosti usilují o jediné: Vytvořit napětí mezi náboženstvími, přiživovat nenávist, rozeštvat proti sobě společenství a vyprovokovat střet civilizací. Tento pokus o destabilizaci v Evropě selže, tak jako selhává ve Francii, kde celá muslimská komunita tyto barbarské činy přirozeně okamžitě odsoudila.

Musíme dnes s veškerou vážností potvrdit právo všech menšin svobodně a bezpečně provozovat své náboženství kdekoli na světě, včetně místa, kde jsme doma, v Evropě. Musíme hájit náboženskou pluralitu, toleranci a vzájemné porozumění zde v Evropě i jinde ve světě. Proto doufám, že se demokratická revoluce, kterou nyní zažívá Tunisko, brzy rozšíří do dalších států, aby se společně s ní rozšířily i hodnoty respektu, tolerance a sekularismu.

 
  
MPphoto
 

  Peter van Dalen (ECR). - (NL) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, děkuji, že jste k nám dnes přišla. Cožpak jsme zde v Parlamentu nemluvili už mnohokrát o situaci křesťanů v Somálsku, Súdánu, Egyptě, Sýrii, Turecku, Iráku, Íránu, Afghánistánu, Pákistánu a Malajsii? Nevznesla snad už tato sněmovna, moje skupina i já osobně řadu otázek týkajících se systematického útlaku křesťanů v těchto islámských zemích? Při vědomí těchto skutečností jsem přesvědčen, že čas pro mluvení a líbivá prohlášení už skončil. Nastal čas pro činy.

Mám dvě konkrétní otázky pro paní Ashtonovou. Za prvé, působnost Evropské služby pro vnější činnost je sice omezená, ale jeden úkol musí tato služba brát velmi vážně: Musí se postavit za křesťany, kteří jsou pronásledováni. Vytvořte proto v rámci služby zvláštní jednotku, která ponese odpovědnost za tento úkol.

Za druhé, Evropská unie se všemi těmito státy podepsala dvoustranné dohody. Zmrazte tyto dohody, dejte je k ledu ještě dnes! Zmáčkněte pokladny těchto vlád, dokud neprokáží, že pro křesťany vytvořily bezpečné podmínky.

Rád bych si od vás vyslechl odpovědi na tyto dvě konkrétní otázky.

 
  
MPphoto
 

  Marie-Christine Vergiat (GUE/NGL). (FR) Pane předsedající, Skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice se nepodílela na usnesení, které nám je dnes předkládáno.

Samozřejmě odsuzujeme veškeré teroristické činy bez ohledu na to, kdo jsou jejich pachatelé a oběti nebo kde k nim dochází. Členové naší skupiny však pevně věří v sekulární zásady a sekulární společnost. Proto přirozeně odsuzujeme rouhačství. To znamená, že pevně věříme ve svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání, která zahrnuje i svobodu zvolit si, zda věřit či nikoli, vybrat si své náboženství, změnit náboženství a zvolené náboženství svobodně praktikovat bez ohledu na to, o jaké náboženství se jedná.

Znamená to také, že jsme rozhodnými zastánci oddělení náboženství a politiky a že v Evropě i jinde odsuzujeme nárůst fundamentalismu, který je často reakcí na sociální nepokoje a neschopnost veřejné politiky tyto problémy řešit.

Domníváme se, že toto usnesení představuje krok špatným směrem. Stručně řečeno, řekla bych, že mu chybí vyváženost, zejména když ho porovnáme s návrhem, který předložila naše skupina. Máme pocit, že toto usnesení vytváří dojem, že křesťanská Evropa, či evropské křesťanské společenství, spěchá na pomoc křesťanům ve zbytku světa. Nemyslíme si, že to je ten nejlepší způsob, jak bojovat s nárůstem sektářských postojů.

 
  
MPphoto
 

  Bastiaan Belder (EFD).(NL) Pane předsedající, společné usnesení oprávněně nadneslo otázku agrese vůči náboženským menšinám v Evropě samotné. Přesně před měsícem napsal jeden židovský student v mé vlasti, Nizozemí, následující: „Mám obavy, obavy týkající se paradoxu, který je inherentní ochraně svobody náboženského vyznání. Pokud budu muset zítra odejít, protože tu není bezpečno, kde budu moci žít? Ve Spojeném království nebo Francii? Ne, tam panuje stejný problém, jako tady.“ Moje otázka zní: Směřuje Evropa k budoucnosti bez židovských komunit ve všech členských státech? Jedná se o lakmusový test evropských duchovních hodnot.

Týká se to evropského postoje vůči téměř zapomenuté křesťanské skupině na Blízkém východě, stejně jako postoje vůči palestinské křesťanské menšině v Gaze a na Západním břehu. Mají právo očekávat konkrétní podporu ze strany Evropské unie, zejména když křesťanské organizace vyvíjejí veškeré úsilí, aby poskytly skutečný domov postiženým palestinským dětem bez ohledu na jejich víru. Palestinští křesťané čelí obrovským potížím na trhu práce, zejména jako osoby samostatně výdělečně činné. Obvykle o svých každodenních problémech nehovoří, aby se vyhnuli potížím. Paní vysoká představitelko, umožněte Radě a Komisi, coby významným dárcům palestinské komunitě, aby se staraly také o jejich zájmy a naslouchaly jejich hlasům.

 
  
MPphoto
 

  Diane Dodds (NI). – Pane předsedající, jsem ráda, že mám možnost vyjádřit se k tématu, které je mi blízké. Zejména v posledních letech se mi jako evangelické křesťance jasně ukazuje, že vyjadřování křesťanské víry je často považováno za nepřijatelné ve společnosti, která žádá oproštěnost od jakéhokoli pevného přesvědčení a ve níž musíme všichni věřit tomu samému, či nevěřit ničemu.

Tento útok na náboženské přesvědčení je v určitých oblastech agresivnější vůči křesťanům. Letos oslavujeme 400. výročí vydání biblického překladu krále Jakuba, přesto je dnes vyjadřování přesvědčení založených na obsahu bible často považováno za nezákonné. Nacházíme se v situaci, kdy jsou křesťané kvůli své víře vylučováni z určitých profesí a předváděni před soud. Ve Spojeném království jsou zákony o rovnosti spíše než štít využívány jako meč k trestání projevů křesťanské víry.

Tuto marginalizaci křesťanství doložila nedávno Komise, když zveřejnila svůj kalendář: jsou v něm označeny muslimské, hinduistické, sikhské, židovské a čínské svátky, avšak ani zmínka o křesťanských oslavách. Nemám žádné pochybnosti, že nejde o náhodu ani o nedopatření, a považuji to za nanejvýš politováníhodné. Chtěla bych vyzvat paní místopředsedkyni/vysokou představitelku, aby se konkrétně touto otázkou zabývala ve svých poznámkách.

Svoboda projevovat náboženské vyznání je základním společenským právem, které by mělo být hájeno, a tato rozprava je jen malým uznáním existence tohoto problému. Neměli bychom se k němu obracet zády jenom proto, že postiženými jsou křesťané...

(Předsedající řečníka přerušil)

 
  
MPphoto
 

  Ernst Strasser (PPE).(DE) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, rád bych vám poděkoval za vaše prohlášení. Je pravdivé, bylo učiněno ve správnou chvíli a je rovněž povzbudivé, co se týká základního postoje, který zaujímáte vy a vaše organizace k problému jako celku, co se týká spolupráce s ostatními státy a co se týká potřebných opatření. Dnešní rozprava je rovněž potřebná, nejen jako následek nedávných událostí, ale i protože svoboda náboženského vyznání je jednou z našich základních hodnot a tvoří součást evropské identity.

Tato rozprava je důležitá, protože k diskriminaci, násilí a pronásledování dochází v mnoha zemích na světě; zejména znepokojující skutečností je, že velký podíl těch, kteří zemřou následkem nábožensky motivovaného násilí, představují křesťané. Sympatizujeme se všemi, kdo byli při těchto útocích zabití, zraněni nebo mučeni. Naše sympatie směřují i k jejich přátelům a rodinám. Musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom podobnou nesnášenlivost omezili či dokonce vymýtili.

Bohužel jsme také svědky diskriminace vůči křesťanům ze strany úředních orgánů a k jejímu odstranění a překonání musíme vyvinout veškeré úsilí. Musíme se věnovat zabezpečení práva na svobodu náboženského vyznání. Tato záležitost musí být ústředním bodem našich bilaterálních vztahů. Potřebujeme účinné nástroje, které nám umožní chránit křesťany a bránit svobodu náboženství. Proto vítám skutečnost, že zajištění lidského práva na svobodu náboženského vyznání bude jedním z bodů programu každé formy dvoustranného styku.

Do našich smluv s třetími zeměmi musíme rovněž začlenit opatření, která zaručí svobodu náboženského vyznání, a já velmi vítám váš záměr věnovat kapitolu výroční zprávy Evropské unie o lidských právech situaci v oblasti náboženské svobody.

 
  
MPphoto
 

  Guido Milana (S&D). (IT) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, dámy a pánové, je důležité spojit odsouzení těchto útoků a volání po naléhavých, konkrétních krocích na ochranu křesťanů ve světě s obecnějším požadavkem na dodržování svobody náboženského vyznání a svobody svědomí a myšlení.

Není žádný rozdíl mezi někým, kdo je zavražděn během bohoslužby, a někým, kdo je odsouzen k smrti za nevěru či za příslušnost k muslimské, křesťanské nebo židovské menšině, či za to že se narodil na určitém místě, a ne za praktikování náboženství. Právo na svobodu a vzájemnou koexistenci je obecně uznáváno humanistickou kulturou a mezinárodními dohodami.

V rozporu s tím pozorujeme, jak je svět rozdělen na ty, kteří zdůrazňují význam lidských práv, a na ty, kteří se je snaží brutálně zlikvidovat.

Pouze otevřenost vůči dialogu a odmítání jakékoli formy intolerance může poskytnout základ pro ochranu různých identit a hodnot. Nedostatek respektu vůči těmto hodnotám může vést až k vyhnání celých komunit z jejich historické domoviny. Před Evropou leží v tomto směru spousta práce ať už na politické a diplomatické úrovni, tak v kulturní a sociální oblasti. Dnes vyzýváme Radu a Komisi, zejména pak vysokou představitelku pro zahraniční věci, aby schválily jasné směrnice pro naše vztahy s třetími zeměmi v kontextu nové Evropské služby pro vnější činnost.

Dvoustranné dohody musí rovněž přikládat větší význam otázkám svobody náboženského vyznání a obecněji lidským právům, jejichž porušování by mělo vést k pozastavení účinnosti těchto dohod. Rovněž se domnívám, že by se Evropa měla chopit vedoucí úlohy v prosazování dialogu mezi náboženstvími. Nedostatek takového dialogu často přesahuje jednotlivé incidenty a vede ke skutečným válkám, ve kterých náboženství zakrývá jiné, složitější příčiny konfliktu.

A konečně, musíme se podívat blíže k domovu: Evropě rozhodně nechybí případy intolerance. Naše města jsou v praxi multikulturní a tato skutečnost s sebou přináší náboženské tradice a hodnoty, které musí být respektovány a jimž musí být poskytnuta svoboda projevu.

Proto neexistuje žádná alternativa k dialogu a vzájemnému respektování. Je zapotřebí opakovat výzvu učiněnou náboženskými komunitami.

(Předsedající řečníka přerušil)

 
  
MPphoto
 

  Niccolò Rinaldi (ALDE).(IT) Pane předsedající, paní vysoká představitelko, dámy a pánové, osud východních křesťanů mění mapu kultur, když tisícileté komunity – „Kopta“ znamená v řečtině „Egypťan“ – nyní uvažují o emigraci, aby unikly násilí, kterému jsou vystaveny. Média a xenofobní strany by však neměly tuto situaci chybně nazývat střetem náboženství či střetem kultur.

Rád bych připomenul krátký případ, který považuji za významný. Před lety v Káhiře stál před našimi dveřmi starý muž z venkova, který nám třikrát týdně dovážel mléko do domu, a plakal. Nechápali jsme, co chce, neboť jediné, co dokázal vyslovit mezi potoky slz, bylo „Said Akbar, Said Akbar,“ skvělý starý muž, skvělý starý muž. Nakonec jsme pochopili, že tímto způsobem projevoval svým křesťanským zákazníkům zármutek nad smrtí Karola Wojtyly, který právě zesnul. Byl to prostý, upřímný muž, muslim, který jednal s veškerou tradiční vzájemnou úctou, která je vlastní středomořským národům. Tato krátká leč významná příhoda odrážející běžné hodnoty egyptské společnosti se udála ve stejné zemi, ve které byli na Vánoce zmasakrováni Koptové.

Dnes však komunity východních křesťanů potřebují ochranu. Někdy se ocitají uprostřed vyřizování účtů mezi teroristy a fundamentalisty a autoritářskými mocnostmi. V době, kdy ve světě dochází ke změnám, by evropská zahraniční politika neměla zůstávat bezmocná. Neměla by se obávat projevit svůj názor...

(Předsedající řečníka přerušil)

 
  
MPphoto
 

  Marina Yannakoudakis (ECR). – Pane předsedající, tolerance vůči náboženskému přesvědčení ostatních je známkou civilizované společnosti. Strašlivé události v Egyptě a Iráku jdou proti lidským právům a základním zásadám svobody myšlení a projevu. Nikdo by neměl být pronásledován na základě svého náboženského přesvědčení. Činnost snažící se zabránit křesťanům nebo jakékoli jiné víře v praktikování jejich náboženství je v naší společnosti naprosto nepřijatelná.

Než však začneme kritizovat jiné, měli bychom si zamést před vlastním prahem. Minulý měsíc došlo k zákazu vánočních bohoslužeb v okupované osadě Rizokarpaso na Kypru. Jak všichni dobře víme, Kyperská republika, členský stát Evropské unie, v současnosti je a po uplynulých 36 let byla částečně okupována Tureckem. Čin okupační turecké armády, která vstoupila do kostela, přinutila kněze k ukončení bohoslužby a vyhnala přítomné účastníky mše, je nepřijatelný. Touto událostí se nyní zabývá OSN.

Takže zatímco se bavíme o situaci ve státech mimo Evropskou unii a o svobodě křesťanů, chtěla bych této sněmovně připomenout, že si musíme nejdříve udělat pořádek doma. Pokud chceme být důvěryhodní v širším kontextu, pak tu nesmíme tolerovat žádné formy diskriminace.

 
  
MPphoto
 

  Cornelis de Jong (GUE/NGL). (NL) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, svoboda náboženského vyznání nebo přesvědčení chrání náboženské i neteistické přesvědčení a dokonce i přesvědčení ateistické. Jednotlivé názory však mohou být vzájemně neslučitelné, a pak mají vlády za úkol prosazovat toleranci a zastávat se těch, kteří kvůli svému přesvědčení čelí diskriminaci a násilí.

Z plna srdce podporuji společné usnesení v podobě, v jaké teď leží před námi ne proto, že si myslím, že bychom se měli zabývat pouze křesťany, ale proto, že křesťané nyní čelí intoleranci ve vzrůstajícím počtu zemí. Já bych každopádně jednal stejně, kdyby se jednalo o kterékoli jiné náboženství.

IIES v této oblasti vyžaduje značnou kapacitu. Nedávno jsem podobný postoj sám zastával na holandském ministerstvu zahraničních věcí. Řešení případů porušování lidských práv, napětí a konfliktů založených na rozdílech náboženství či přesvědčení vyžaduje spoustu lidí a úsilí, stejně jako upřímně míněné pokusy o dialog a toleranci.

Proto doufám, paní vysoká představitelko, že vezmete na vědomí doporučení, aby k tomuto účelu byly uvolněny pracovní síly.

 
  
MPphoto
 

  Mario Borghezio (EFD).(IT) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, dámy a pánové, v atmosféře relativismu evropské politiky existuje jeden tabuizovaný výraz: křesťanofóbie. Po mnoho let však ze spolehlivých a nezpochybnitelných zdrojů přicházejí závažné a často tragické zprávy o pronásledování křesťanů na různých kontinentech.

Evropa se musí probudit, otevřít oči a podniknout konkrétní kroky. Musí vyslat jasné poselství jako to, které jsme očekávali od baronky Ashtonové. Mohla například citovat moudrá slova papeže Benedikta pronesená před několika dny u příležitosti Světového dne míru, ve kterých poukázal na to, že zabraňovat náboženské svobodě znamená urážku Boha a lidské důstojnosti, jakož i hrozbu bezpečnosti a míru.

Je zapotřebí konkrétních činů. Na co ještě čekáme – jak jsem se hned ptal – než vyšleme komisi, aby prověřila situaci našich koptských křesťanských bratří v Egyptě, oficiálně umírněné zemi, kde nemají prakticky vůbec žádná základní lidská práva, dokonce ani ve veřejných úřadech, ve veřejné službě?

Probuď se, nešťastná Evropo, a vzpomeň si na své křesťanské kořeny!

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: LIBOR ROUČEK
Místopředseda

 
  
MPphoto
 

  Jaime Mayor Oreja (PPE). (ES) Pane předsedající, útoky, ke kterým v nedávné době došlo v Iráku a v Egyptě, jsou důkazem dvou evropských tragedií rozdílné povahy. Za prvé je tragedií, že k těmto událostem došlo, kvůli jejich násilnosti a obětem na lidských životech.

Dále je však také tragedií sledovat, jak často tyto události projdou naší společností bez povšimnutí. V mnoha případech znamená naše reakce to, že tyto případy zůstanou omezeny na vlastní incident a zprávy o zločinech v médiích, jako kdyby šlo o něco externího a nikoli o útok proti nám. Jako kdyby k nim docházelo někde jinde, zatímco se ve skutečnosti tyto útoky odehrávají v samém srdci naší civilizace a jsou namířeny proti ní, proti naší Evropě.

Úlohou evropských orgánů je v zásadě zvýšit povědomí ohledně závažnosti, významu a rozsahu útoků vůči křesťanům na těchto místech. Neměly by pouze vydávat generická prohlášení odsuzující tyto útoky, ale měly by rovněž vyvíjet činnost dvěma směry: Za prvé směrem k zajištění, aby tragédie byly více přítomné v našich společnostech a v médiích, za druhé směrem k zajištění, aby evropské orgány byly více přítomné na místech, kde k těmto tragediím dochází.

S tímto cílem a s těmito dvěma směry činnosti mi dovolte říci, paní baronko Ashtonová, že evropské orgány a vy sama musíte prosazovat význam těch, kteří se stali oběťmi těchto událostí. Je jim třeba dát tváře. Oběti musí být přítomné v našich evropských orgánech. Musíme připravit program návštěv, setkání i materiální podpory obětí, ale jsou to samy oběti tohoto hrozného pronásledování, které pro svoji záležitost dokáží udělat mnohem více než my.

 
  
MPphoto
 

  Kyriakos Mavronikolas (S&D). (EL) Pane předsedající, jako socialisté věříme v lidská práva a rozhodně věříme v náboženská práva. Jak již zcela správně prohlásil pan Swoboda, nezajímá nás jenom křesťanství, zajímáme se o práva všech náboženství, o právo všech lidí uctívat boha v souladu se svou vírou a, co je ještě důležitější, o porozumění mezi všemi náboženstvími a porozumění vůči víře, kterou mají někteří jako občané.

Rád bych se však vzhledem ke svému původu vyjádřil ke konkrétní události, ke které došlo na Kypru a která je zmíněna ve zprávě. Turecké okupační síly vtrhly do kostela, ve kterém se po desetiletí konaly křesťanské bohoslužby, aby přerušily mši a, co je ještě důležitější, aby vyhnaly shromážděné a přinutily kněze svléknout církevní roucho. Tento konkrétní případ se liší v tom, že k němu bohužel – nebo snad bohudík, neboť nám poskytuje příležitost semknout se a tento problém vyřešit – došlo na evropské půdě.

 
  
MPphoto
 

  Frédérique Ries (ALDE). (FR) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, barbarský masakr, ke kterému došlo 31. prosince v Alexandrii, byl vyvrcholením dlouhé řady vražedných útoků proti křesťanům v různých částech světa: v Íránu, Iráku, Pákistánu, Nigérii a nejnověji v Egyptě. Hlavními oběťmi pronásledování – měli bychom mít odvahu toto slovo vyslovit, byť se v našem usnesení neobjevuje – byli východní křesťané. Jedná se o hluboce zakořeněný problém a křesťanofóbní činy jsou realitou.

Léčba, kterou Evropská unie musí poskytnout – kterou my musíme poskytnout – musí být k těmto křesťanským menšinám spravedlivá. Existuje 12 miliónů lidí, kteří potřebují ochranu a musí mít ještě jinou volbu než útěk nebo smrt. Jak již bylo několikrát řečeno, nejde o to stigmatizovat jedno náboženství více než jiné, ale spíše o to poukázat, že je naprosto nezbytné bojovat proti islámským extrémistům, kteří ničí svobodu stejně jako zabíjejí lidi.

Doufáme, paní baronko Ashtonová, že během setkání ministrů koncem tohoto měsíce přijdete s koordinovanou reakcí a se strategií boje proti násilí vůči východním křesťanům. Domnívám se, že je třeba vyvinout tlak například prostřednictvím asociačních dohod, které s těmito zeměmi máme, a vyzvat dotyčné vlády, aby pachatele zadržely a přivedly před spravedlnost. To je odstavec 2 našeho usnesení.

Svoboda bohoslužeb musí být uplatňována všude ve světě, stejně jako má každý jednotlivec svobodu věřit či nevěřit, protože pokud dojde k podkopání této svobody, která umožňuje oddělení státu a náboženství, pak dojde k ohrožení i všech ostatních našich svobod.

 
  
MPphoto
 

  Tomasz Piotr Poręba (ECR) . – (PL) Pane předsedající, oběťmi nejméně 75 % všech případů náboženského pronásledování ve světě jsou křesťané. Evropská unie nemůže být pasivním divákem, nečinně přihlížet a nic v této otázce nedělat. Dnešní rozprava nejen připomíná Evropě, že se musí zapojit do celosvětového boje za zaručení dodržování práv na svobodu náboženského vyznání, ale měli bychom se v ní všichni společně zamyslet nad tím, jaké nástroje může Evropská unie použít, aby zabránila pronásledování křesťanů v budoucnosti.

Co můžeme dělat? Podle mého názoru bychom se ze všeho nejdříve měli postarat, aby dodržování náboženské svobody bylo jednou z priorit vnější politiky Evropské unie. Při podepisování dohod s dalšími státy musíme zajistit, aby smlouvy obsahovaly opatření, která v dotyčné zemi zabrání pronásledování na základě náboženství.

Dále bychom měli uvažovat o zřízení evropského střediska pro sledování náboženského pronásledování ve světě, které by bez prodlení poskytovalo relevantní informace a umožnilo Evropské unii rychle reagovat.

A konečně za třetí, měli bychom skoncovat s politikou dvojích měřítek. Evropská unie a Evropa jako celek se otevírá přistěhovalcům z různých zemí celého světa. Umožňujeme, aby si budovali své svatostánky a umožňujeme jim provozovat jejich náboženství. Zároveň se však jen zřídka stavíme za práva křesťanů v těch samých státech, ve státech, kde je vlastnictví bible často trestáno mnohaletým vězněním a v některých případech i smrtí, ve státech, kde by vybudování křesťanského svatostánku nebylo jen obtížné, bylo by prostě nemožné.

Dnes nastal čas, kdy musíme zaujmout tvrdý, rozhodný a pevný postoj za práva křesťanů po celém světě. Přišel čas, kdy musíme nahlas projevit své požadavky, aby křesťané a stoupenci ostatních náboženství měli svobodu provozovat svou víru.

 
  
MPphoto
 

  Francisco José Millán Mon (PPE). - (ES) Pane předsedající, vzhledem k nedávným závažným incidentům, které ohrozily náboženskou svobodu a dokonce i životy křesťanů, je dnešní rozprava nanejvýš potřebná. Mám na mysli zejména události, ke kterým došlo v Pákistánu, Iráku, Nigérii a Egyptě.

Článek 18 Všeobecné deklarace lidských práv velmi podrobně uvádí, co je míněno svobodou náboženského vyznání či náboženskou svobodou. Navzdory tomu se bohužel jedná o právo, které je v některých zemích dodržováno jen velmi málo. Nyní dokonce pozorujeme, že lidé hlásící se ke křesťanství mohou za svou víru zaplatit životem.

Paní baronko Ashtonová, Evropská unie musí rozhodně hájit obecné právo na náboženskou svobodu, jasně ho začlenit do své vnější činnosti a vyžadovat respekt, svobodu a bezpečnost pro křesťanskou komunitu, v současnosti nejpronásledovanější náboženskou skupinu na světě. Musíme vyžadovat, aby všechny dotčené vlády učinily kroky nezbytné k prevenci těchto útoků, a pokud to není možné, aby zatkly a potrestaly osoby za ně zodpovědné.

Dámy a pánové, paní baronko Ashtonová, svoboda je symbolem evropské identity a zahrnuje také náboženskou svobodu, která je součástí základní skupiny lidských práv. Tato svoboda je zároveň i cestou k míru, jak řekl papež Benedikt XVI ve svém poselství z 1. ledna. Rád bych rovněž poukázal na zásadní úlohu, kterou křesťanství hrálo při formování evropské identity. Bylo by proto smutným paradoxem, pokud by Evropská unie co nejrozhodněji nevyžadovala, aby svět chránil nejzákladnější práva křesťanů, a nepomáhala jim všude, kde může.

Usnesení Evropského parlamentu stanovuje metody pro lepší ochranu náboženské svobody obecně a zejména pro ochranu svobody křesťanů. Vítám skutečnost, že nadcházející zasedání Rady pro zahraniční věci se jimi bude důkladně zabývat, a – už končím, pane předsedající – že příští zasedání Evropské rady dne 14. února se má k těmto závažným událostem vyjádřit, jako to například velmi odvážně učinil prezident Sarkozy.

 
  
MPphoto
 

  Mitro Repo (S&D).(FI) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, důvěryhodnost Evropské unie v oblasti zahraniční politiky se odvíjí od toho, do jaké míry se dokáže držet svých základních hodnot, kterými jsou lidská práva, demokracie, zákonnost a svoboda náboženského vyznání.

Hrozí, že egyptský právní systém zůstane ve stínu práva šaría, jehož obětí jsou právě koptští křesťané. Konference evropských církví vyzývá k evropskému dialogu mezi křesťany a muslimy. Evropský náboženský dialog, kulturní náboženská tradice a tradice náboženské výuky představují rovněž zdroj, který lze využít v evropské politice.

Křesťanství a ostatní náboženství jsou mírová hnutí stejně jako Evropská unie. Když náboženství dosáhne úspěchu, tak lidi spojuje, nerozděluje je. Nesmíme dovolit, aby teroristé náboženství využívali jako nástroje barbarství.

 
  
MPphoto
 

  Zbigniew Ziobro (ECR).(PL) Pane předsedající, podle organizací monitorujících náboženské pronásledování hrozí každodenně 200 miliónům křesťanů perzekuce. Byť je to těžko uvěřitelné, za poslední dva roky zemřelo více než 170 000 osob jen proto, že byli křesťané. Tyto údaje pocházejí od organizací, které monitorují pronásledování křesťanů, a znamenají, že co se týká náboženského pronásledování, křesťané ve skutečnosti trpí nejvíce, což bychom zde v Parlamentu měli mít na paměti. Situace je obzvláště napjatá ve značné části islámských států, kde se s křesťany zachází jako s občany druhé kategorie.

Evropa už tuto situaci nemůže dále tolerovat, a to nejen kvůli svým křesťanským kořenům. Nevinní lidé umírají pouze proto, že jsou příslušníky jednoho náboženství namísto jiného. Evropská unie na útoky proti křesťanům a jejich diskriminaci nereaguje dostatečně rázně. Otázka pronásledování křesťanů musí být nastolena během dvoustranných jednání a v rámci vztahů mezi Evropskou unií a zeměmi, kde k těmto extrémním, hrozným událostem dochází. Parlament by měl rovněž požadovat, aby paní Ashtonová byla ve svém konání aktivnější a ráznější.

 
  
MPphoto
 

  Gay Mitchell (PPE). – Pane předsedající, velmi oceňuji tuto rozpravu a plně také podporuji toto usnesení. Domnívám se, že zde leží spící obr, který se probouzí kvůli zbytečnému, strašlivému zneužívání křesťanů. Stejně znepokojený bych byl, kdyby byli stejným krutostem a zneužívání vystaveni muslimové či židovské komunity. Evropa tvoří mozaiku: našim heslem je jednota a rozmanitost.

Přesto však turecká vláda a její představitelé na Kypru považují za vhodné nařídit, aby křesťané žádali o povolení k modlení, a vykazovat je z kostela, pokud se rozhodnou modlit se společně. Byl předvolán zástupce Turecka v Evropské unii? Jestliže ne, proč? Rád bych vzdal hold muslimům, kteří podpořili své křesťanské sousedy, když byli napadeni. Nedělejme z toho tedy usnesení proti někomu. Je to usnesení pro křesťany a pro ty, kteří jsou napadáni.

Odmítám a nemohu přijmout špatné nakládání s lidmi, jednotlivci i komunitami, kvůli jejich náboženskému přesvědčení. Tato rozprava se týká křesťanů; spousta lidí očekává, že křesťané přijmou jakékoli staré poznámky. Domnívají se, že jde o anachronismus. Přišel čas, abychom se začali vzájemně respektovat. Já respektuji lidi v této sněmovně, kteří jsou nevěřící nebo kteří věří v něco jiného než já. Nastal čas, aby lidé ve sněmovně začali projevovat respekt vůči věřícím křesťanům; naše jednota je v rozmanitosti.

 
  
MPphoto
 

  Maria Eleni Koppa (S&D).((EL) Pane předsedající, v poslední době se znásobil počet případů nábožensky motivovaného násilí ve světě, což zavdalo příčinu k obavám a rozhořčení. Zákaz praktikování náboženského přesvědčení je jasným porušením základních práv a mezinárodního práva, které stanovuje, že právo na víru je nezcizitelné a samozřejmé.

Zákaz křesťanské bohoslužby v městě Rizokarpaso na okupovaném Kypru ze strany okupačních sil a bombový útok v alexandrijském kostele užívaném komunitou koptských křesťanů představují jen dva příklady zvýšeného napětí a náboženské nesnášenlivosti, která se vyvíjí na mnoha místech nedaleko Evropy.

Evropská unie musí vyvinout sadu nástrojů, jimiž bude hájit práva každého praktikovaného náboženství. Poselství, že Evropská unie nebude podobné chování tolerovat, musí být jasné a silné. Ráda bych vyzvala vysokou představitelku, aby hodnocení situace v oblasti svobody náboženského projevu zařadila ke svým prioritám. Konečně, na úrovni Rady a Evropské komise by bylo dobré zahrnout ochranu náboženského vyznání do všech rozhovorů s třetími zeměmi.

 
  
MPphoto
 

  Mirosław Piotrowski (ECR).(PL) Pane předsedající, křesťanství bylo vždy ukazatelem evropské identity a evropské hodnoty se odvíjejí právě od něho. Evropská unie proto nemůže sedět v koutě a přihlížet, zatímco dochází k pronásledování křesťanů, což zahrnuje i pronásledování v jiných částech světa. V arabských a asijských státech jsou křesťané nejohroženější menšinou, jak potvrzují nedávné útoky na křesťany v Egyptě a v Iráku a předchozí útoky v Indii, mezi jejichž oběťmi byly i malé děti. Máme k dispozici řadu nástrojů, jak takovým útokům zabránit a odmítnout je, a Evropská unie musí útoky proti křesťanům rozhodně odsoudit. Jedním z nejúčinnějších způsobů by bylo podmínit uzavření smluv s EU, například obchodních smluv s třetími zeměmi, garancemi, že dotyčné státy budou dodržovat práva křesťanů, a zahrnout do těchto smluv ustanovení, že tyto smlouvy budou zrušeny, pokud dojde k porušení těchto práv.

 
  
MPphoto
 

  Doris Pack (PPE).(DE) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, v roce 2009 jsme podpořili mezikulturní dialog v Evropě mezi křesťany a muslimy, mezi ortodoxními křesťany a katolíky a mezi protestanty a ortodoxními křesťany. Ve svém společenství jsme se pokusili vyvolat nárůst důvěry. Děláme to mezi sebou. To samozřejmě znamená, že máme své vlastní názory a odvahu je projevit. K tomu očividně někdy nedochází. Nedávno jsem četla a slyšela, že Evropská komise zveřejnila kalendář pro mladé, kde jsou vyznačeny veřejné svátky všech ostatních náboženství kromě křesťanství. Mohu jenom říci, že věci jako toto jenom dodají kuráž oněm lidem v Egyptě a na jiných místech, aby pokračovali v páchání podobných hrůzných činů.

Máme povinnost pomáhat křesťanům v těch zemích, které už byly několikrát zmíněny. Většina z nich žije v zemích jako je Palestina, Egypt, Irák a Írán, které jsou kolébkou křesťanství. Nesmíme dovolit, aby tito lidé byli vypuzeni ze svých domovů. Nejsou to menšiny, jsou to Egypťané a Palestinci jako všichni ostatní obyvatelé těchto zemí. Chtějí tam žít dále, ale je jim to ztěžováno. Musíme podporovat paní baronku Ashtonovou a musíme se pokusit zajistit, aby Evropská unie zahrnula garance náboženských svobod do všech dohod, které uzavírá s třetími státy, zejména se státy, o kterých jsme mluvili. Musíme zabezpečit, že nikdo nebude donucen opustit svou zemi z náboženských důvodů.

 
  
MPphoto
 

  Ria Oomen-Ruijten (PPE).(NL) Pane předsedající, když se dívám na situaci v Bagdádu a Alexandrii, mám pocit, že jsme se vrátili o 500 let zpátky. Tehdy bylo Holandsko uprostřed válek mezi hoekskou a kabeljauwskou ligou, v nichž se protestanti a katolíci bili kladivy a kleštěmi. Pane předsedající, v moderní evropské společnosti už pro nic takového není místo. Když se však podívám na Bagdád a Alexandrii, vidím, že v mnoha zemích pod povrchem zůstávají jen hrubé projevy života.

Z tohoto důvodu vám chci vzkázat, že v rámci kulturního dialogu a svobod, které jsme společně zavedli, musí Evropská unie zajistit náboženské svobodě nejvyšší význam ve všech smlouvách, které schválí, v každé zemi, se kterou obchoduje, a v každé zprávě, kterou vypracuje, jak už jsem zdůraznila ve zprávě o Turecku. To rovněž znamená – přestože to paní Packová nezmínila – že tyto svobody musí být reciproční a že svoboda náboženství musí být dodržována i v zemích, kde islám není většinovým náboženstvím.

Pane předsedající, domnívám se, že nesnášenlivost a násilí, k nimž došlo, jsou nepřijatelné a že bychom měli bojující strany zapojit do dialogu. Vyzývám proto paní Ashtonovou a její diplomatickou službu, aby zajistily, že budeme zcela důsledně hovořit o svobodě náboženství v rámci veškeré komunikace s orgány dotyčných států. V tomto ohledu se můžete spolehnout na solidaritu Parlamentu.

 
  
MPphoto
 

  Eleni Theocharous (PPE).(EL) Pane předsedající, pronásledování a vraždy křesťanů na Blízkém východě jsou obvykle dílem fanatických teroristických organizací. Pronásledování křesťanských kyperských Řeků na okupovaném Kypru je dílem řádné armády státu, který usiluje o vstup do Evropské unie.

Mám v rukou dopis od samozvaného „velvyslance Turecké republiky na severním Kypru“ v Bruselu – což je subjekt existující prostě a pouze na základě síly turecké okupační armády – ve kterém se mne snaží zesměšňovat, přičemž zároveň připouští, že bohoslužba ve městě Rizokarpaso byla přerušena, protože křesťanští kyperští Řekové nezískali povolení.

Paní Ashtonová, od kdy je k provozování víry zapotřebí povolení od kohokoli? Jak dlouho budeme ještě tolerovat do očí bijící porušování lidských práv a náboženských svobod evropských občanů ze strany státu, který usiluje o přistoupení k Evropské unii?

 
  
MPphoto
 

  Miroslav Mikolášik (PPE). - (SK) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, dovolte, abych se na vás obrátil a důrazně na vás apeloval v této otázce, jelikož je pro nás prostě nepřijatelné, aby křesťané na Blízkém východě byli i nadále vystavováni tak krutým útokům.

Irák, Írán, Egypt, Nigérie, Turecko, Pákistán. To jsou země, které jsou pro ně – pro křesťany – domovem po staletí a oni je nechtějí opustit. Je odsouzeníhodné, aby islámští duchovní ve svých projevech ke svým stoupencům podněcovali protikřesťanské nálady. V severním Iráku se lidé báli vyzdobit své domovy. V Bagdádu vtrhli dovnitř ozbrojenci a 52 lidí postříleli a 200 zranili.

V prosinci jsme měli možnost setkat se s iráckými biskupy, kteří navštívili Evropský parlament. Zdůraznili nám, že potřebují naši podporu a podporu celého mezinárodního společenství, aby náboženské přesvědčení nebylo příčinou smrti nevinných lidí. Kam jsme se to dostali?

V této souvislosti bych rád zmínil Turecko, které vyvíjí velké úsilí integraci začlenění do Evropy, ale přitom zakazuje zakládání křesťanských náboženských společenství či kongregací. My přece v Evropě povolujeme stavbu minaretů, zatímco oni nám ani v nejmenším neoplácí stejnou mincí.

Rád bych se rovněž zeptal, kde jsou všichni ti ochránci lidských práv, ochránci práv zvířat a tak dále? Někdy si říkám, zda není zapotřebí založit skupinu na ochranu křesťanů ve světě.

 
  
MPphoto
 

  Peter Šťastný (PPE). – Pane předsedající, je velmi znepokojivé sledovat nárůst v počtu krutých, násilných útoků proti křesťanům a jejich společenstvím. Většinou jsou za ně zodpovědní fanatičtí muslimští extrémisté. Jedná se o čistou nenávist. Je třeba a nutno je zastavit.

EU a její orgány, včetně této sněmovny, musí vyvinout tlak na vlády států, ve kterých k těmto případům dochází, a zejména na ty země, kde je politika státu slabá, nebo tyto incidenty přehlíží.

Zde si ceníme a chráníme každý lidský život; tvrdě trestáme každého, kdo něčí život ohrozí; a přísnost trestu se zvyšuje, pokud je cílem útoku menšina či pokud byl motivovaný nenávistí. Musíme trvat na tom, aby ostatní státy chránily lidské životy podobným způsobem a přísně trestaly všechny pachatele těchto ohavných činů, a musíme dotyčným státům poskytnout pomoc.

Všichni víme, co vše se může stát, pokud se nic neudělá a současný stoupající trend se nezastaví. Veškeré úsilí celého civilizovaného světa by se proto mělo zaměřit na zvrácení tohoto nebezpečného trendu.

 
  
MPphoto
 

  Sari Essayah (PPE).(FI) Pane předsedající, paní komisařko, nechci v žádném případě podceňovat tlak na jiná náboženství, ale statistiky hovoří samy za sebe: 75 % osob ohrožovaných nebo zabitých z náboženských důvodů tvoří křesťané a přibližně 100 miliónů křesťanů ve světě se kvůli své víře setkává s pronásledováním a násilím.

V poslední době se, jak jsme zde slyšeli, stala situace na Blízkém východě obzvláště znepokojivou. Útoky na bohoslužby v Iráku, Egyptě a Sýrii si vyžádaly desítky životů, včetně dětí. I jinde ve světě existují výzvy. Dramatický hospodářský růst v asijských zemích zakrývá vážné porušování základních a lidských práv. Například v Číně, Indii a Vietnamu existuje svoboda náboženského vyznání v podstatě jen na papíře. Musíme připustit, že EU a její členské státy před touto skutečností zavírají oči, například z důvodů obchodních jednání.

Kdyby však EU chtěla, mohla by pro zlepšení situace křesťanů a prosazování svobody náboženství ve světě mnohem více, například trváním na začlenění doložky o svobodě náboženského vyznání do všech smluv uzavíraných s třetími státy. Proto bych se vás, paní komisařko, chtěla zeptat, zda pro budoucnost hodláte trvat na takové doložce a dále pak sledovat její naplňování.

Bojácný postoj Evropy vyplývá částečně ze skutečnosti, že my sami ztrácíme své tradiční hodnoty. Chceme náboženství izolovat do soukromí. To se odráží například v diskuzi o krucifixu, která proběhla v Itálii. Podobně je tomu i s kalendářem, který vydala Komise a z něhož byly zcela vypuštěny křesťanské svátky, jak zde zmínila paní Packová. Odpovědí na tyto problémy není sekularismus. Odpověď spočívá v respektování lidí s jinými názory a s jiným náboženským přesvědčením.

 
  
MPphoto
 

  Traian Ungureanu (PPE). – Pane předsedající, vážná situace křesťanů na Blízkém východě, v Asii a Africe není náhodou. Nejde o sérii politováníhodných avšak nekoordinovaných útoků. Právě naopak, jde o klasické masové pronásledování. Křesťané jsou zastrašováni, vyháněni či zabíjeni s jasným cílem: náboženské čistky. Dochází k nim, zatímco my v Evropě ustupujeme, abychom vyhověli nekonečné citlivosti muslimských věřících. Výsledkem je Evropa plná mešit a Blízký východ očištěný od křesťanů.

Nejde však o čísla. Jde o svobodu a identitu. I pro ty z nás, kteří nevěří, by křesťanství mělo být něčím víc než jen zapomenutou, exotickou, vymírající sektou. Máme svobodu věřit či nevěřit, ale nemáme svobodu pozorovat, jak jsou naše svobody porušovány.

Tento postoj znamená, že bychom měli svobodu náboženství učinit podmínkou pro naše vztahy se suverénními státy. Měl by být právně ustanoven a stát se součástí mandátu vysokého představitele.

 
  
MPphoto
 

  Tunne Kelam (PPE). – Pane předsedající, rád bych paní vysoké představitelce sdělil, že v této situaci odsouzení a prohlášení nestačí. Došlo k dramatickému zvýšení intenzity útoků na křesťanská společenství, zejména v zemích na Blízkém východě a v severní Africe. Je obtížné nalézt stát, ve kterém mohou křesťané žít jako normální menšina a co více, svobodně se hlásit ke své víře.

Lidem, kteří nově přestoupí ke křesťanství, hrozí smrt. Nehovoříme tu o nových menšinách. Křesťané patří mezi starodávné tradiční obyvatelstvo těchto zemí. Ve vzrůstající míře musí však dnes ze svých zemí odcházet, jsou přinuceni žít v ghettech, nebo se z nich stali vnitřní uprchlíci v rámci státu, jako například v Iráku. Je proto naléhavým úkolem zformulovat strategii EU v oblasti náboženské svobody a vyčlenit soubor konkrétních opatření proti státům, které při ochraně náboženských menšin úmyslně selhávají.

Rád bych také zmínil myšlenku kolegy, pana Mayora Orejy, podle níž by se měl sestavit seznam obětí, s nimiž by evropská služba pro vnější činnost měla aktivně udržovat kontakt. Nejde o stavění jednoho náboženství proti druhému. Jde o skutečnou rovnost příležitostí, protože by mělo být stejně snadné postavit křesťanský kostel v Alexandrii nebo Ankaře jako postavit mešitu v Bruselu.

 
  
MPphoto
 

  Simon Busuttil (PPE).(MT) Pane předsedající, útoky proti křesťanské komunitě v Egyptě a dalších zemích by měly být odsouzeny a je naší povinností reagovat. Moje otázka zní: Pokud Evropa coby kolébka křesťanství nebude hájit křesťany a jejich svobodu praktikovat své náboženství, kdo bude?

Musíme se ovšem rovněž pokusit zabránit tomu, aby extrémisté radikalizovali a manipulovali muslimskými společenstvími. Musíme se také vyvarovat označování všech muslimů za teroristy, protože ti, kteří zastávají násilí a extremizmus, jsou v menšině. Zároveň mají muslimské komunity ve světě povinnost odsoudit extrémisty, kteří využívají jejich náboženství, a distancovat se od nich, aby tito lidé nedávali muslimskému náboženství špatné jméno.

Dále musíme veškerou silou naléhat na orgány těchto zemí, aby chránily křesťanská společenství před perzekucí.

Přes všechny události, které se odehrávají před našima očima a které vyvolávají pocit hněvu, však hlavně nesmíme pozbýt zdravého rozumu. Jak prohlásil Mahátma Gándhí, když budeme všichni jednat podle zásady „oko za oko, zub za zub“, budeme všichni slepí a bezzubí.

 
  
MPphoto
 

  Carlo Casini (PPE).(IT) Pane předsedající, dámy a pánové, poslankyně a poslanci, kteří tu promluvili, řekli už v podstatě všechno. Uvedli fakta, zhodnotili je a vznesli konkrétní požadavky.

Protože toto je poslední projev na programu, rád bych přidal něco, co ještě řečeno nebylo, a na mysl mi přicházejí myšlenky velkého Evropana Jana Pavla II, muže, který velmi významně přispěl k pádu Berlínské zdi. Ve svém duchovním odkazu zmiňuje čtyři hodnoty, z nichž bude vycházet naše budoucí civilizace, civilizace lásky: život, mír, chléb a náboženská svoboda.

Pak mne napadá vše, co napsal Giorgio La Pira, bývalý starosta Florencie, který v nejtužších dobách Studené války prosazoval obrovské konference o křesťanské civilizaci. Ve své knize Premesse della politica (Předpoklady politiky) napsal, že každá politická myšlenka v sobě ukrývá konkrétní koncept člověka. Píše, že pro křesťanskou Evropu je člověk v podstatě modlící se bytost, což znamená bytost schopnou vstoupit v dialog, pochopit nekonečno a mluvit k Bohu.

Je-li člověku odepřena možnost podílet se na soukromém i veřejném dialogu, představuje to nejen popření náboženství, ale i popření člověka samotného. Předkládám tyto myšlenky sněmovně a vám, paní vysoká představitelko, jako příspěvek ke konkrétnímu, účinnému odhodlání Evropské unie, která vyrůstá z křesťanské identity a nikdy se neopomíjí přihlásit ke svému poslání v ochraně a prosazování lidské důstojnosti a lidských práv.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. - Kolegové, nyní přejdeme k postupu zvednuté ruky. Mám menší problém, protože mám více než 25 žádostí a zbývá nám na ně jenom pět minut, takže se samozřejmě ke slovu nedostane každý. Udělám, co budu moci, a pokusím se čas rozdělit rovnoměrně a spravedlivě, avšak bohužel se na každého nedostane.

 
  
MPphoto
 

  Magdi Cristiano Allam (PPE).(IT) Pane předsedající, dámy a pánové, omezím se na žádost vůči vysoké představitelce, paní baronce Ashtonové, aby na program našich vztahů s Egyptem umístila konkrétní požadavek: Žádáme egyptské orgány, aby z úředních dokumentů, identifikačních průkazů, pasů a veškerých dokumentů potřebných k získání zaměstnání odstranily údaje o náboženství.

Křesťané jsou v Egyptě diskriminováni, protože se v jejich dokladech objevuje slovo „křesťan“. V situaci, kdy je institucializována diskriminace vůči křesťanům, se islámský terorismus stal legitimním.

Jedná se o konkrétní požadavek, který by, bude-li splněn, křesťany zbavil jedné formy institucializované diskriminace.

 
  
MPphoto
 

  Antigoni Papadopoulou (S&D). – Pane předsedající, článek 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv zakazuje „nelidské a ponižující zacházení“ a článek 9 chrání právo „projevovat své náboženské vyznání či víru“ v bohoslužbách. Toto zopakoval Evropský soud pro lidská práva ve svém rozhodnutí ve čtvrtém mezistátním případu Kypr vs. Turecko od roku 2001.

Chtěla bych paní Ashtonové říct: Bohužel, v posledních 36 letech Turecko, kandidát na vstup do Evropské unie, ničilo náboženské památky na Kypru, měnilo křesťanské kostely na mešity a stáje a v nedávné době ukončilo vánoční mši a mši na svátek Zjevení Páně v křesťanských kostelech v okupovaných obcích Rizokarpaso a Yialousa.

Turecko musí být odsouzeno za své zločiny na území EU. EU nesmí zůstat pasivní. Křesťané na Kypru jsou v nebezpečí.

 
  
MPphoto
 

  Alexandra Thein (ALDE).(DE) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, dnes zde diskutujeme o návrhu usnesení, které se týká se situace křesťanů ve světě ve vztahu ke svobodě náboženského vyznání. Evropský parlament podporuje základní svobody a lidská práva po celém světě. Skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu je jednou z hybných sil této podpory, což nás odlišuje od konzervativců, kteří se zaměřují konkrétně na situaci křesťanů.

Obecně řečeno zde nejde jen o situaci křesťanů. Z liberálního pohledu se věc týká svobody náboženského vyznání jako celku. Mám tím na mysli veškerá náboženství po celém světě. Jde o ochranu náboženských menšin a povinností každého státu je podle svých nejlepších schopností chránit příslušníky těch náboženských menšin, které jsou v ohrožení.

Máme problémy i v Evropě. Pocházím z Berlína a jenom v něm došlo v uplynulých šesti měsících k šesti žhářským útokům na mešity, jež si naštěstí nevyžádaly žádné oběti na životech. Útoky následovaly po pozdvižení vyvolaném bývalým sociálně-demokratickým bankéřem centrální banky. Německý stát se však snaží poskytnout bohoslužebným budovám co nejlepší ochranu. Podobně i Egypt po druhém velkém teroristickém útoku proti křesťanům stupňuje svá opatření.

Samozřejmě není možné, aby před každým kostelem, mešitou či synagogou stál policista. Hluboce lituji skutečnosti, že v řadě zemí, včetně mojí vlastní, nyní židovské budovy vypadají jako zařízení s maximální ostrahou. Z tohoto důvodu je důležité, abychom my politici přijali zodpovědnost za postoj veřejnosti vůči náboženským menšinám v našich zemích a prosazovali otevřený, přátelský přístup ke všem náboženstvím.

 
  
MPphoto
 

  Charles Tannock (ECR). – Pane předsedající, když jsem byl před jedenácti lety poprvé zvolen do této sněmovny, bylo považováno za cosi výstředního, téměř zahanbujícího – musím říci, že dokonce i v rámci PPE – že jsem často nastoloval problém pronásledování křesťanů v islámských a komunistických zemích, jež se bohužel od té doby jenom zhoršilo.

Proto mne dnes těší, že dokonce i některé agresivní, proticírkevní síly ve sněmovně se probudily ve světle existenční hrozby vznášející se nad starodávnými křesťanskými společenstvími, jako jsou iráčtí Asyřané, které ve Spojeném království podporuji, a egyptští Koptové. Minulou sobotu jsem s Kopty ze svého volebního okrsku stál v Londýně před domem č. 10 v Downing Street a požadovali jsme, aby vláda Spojeného království vyvinula větší tlak, který by Egypt a jeho vládu přinutil chránit své občany. Dnes vyzývám vás, paní baronko Ashtonová, jako vysokou představitelku Evropské unie, abyste učinila totéž.

 
  
MPphoto
 

  Nikolaos Salavrakos (EFD).(EL) Pane předsedající, před nějakým časem jsem napsal článek nazvaný: „Plurální monolog“. Plurální znamená, že nás mluví více, monolog znamená, že mluví jedná osoba. To je přesně problém našich dnešních komunit. Každý mluví – většinou o ideách – ale posloucháme pouze to, co sami říkáme. Sem patří i problém vypuknutí islámského fundamentalismu, k němuž došlo v posledních dnech a který se projevil v Egyptě barbarskými útoky kolem Nového roku.

Rád bych poukázal na skutečnost, že během jednoho století od počátku 20. století do dneška klesl podle odhadů podíl křesťanů na Východě z 22 % na méně než 10 % populace. Musíme této vlně islamismu věnovat pozornost, protože v Egyptě, Libyi a dalších státech vládnou staří vůdcové a nevíme, co se může stát, až padnou, a jakým směrem se pak tyto státy vydají.

Vzhledem k tomu vás vyzývám, paní Ashtonová, abyste prostřednictvím svého vlivu vyvinula iniciativy, které by zlepšily situaci v oblasti náboženského fanatismu, ať už křesťanského nebo muslimského.

 
  
MPphoto
 

  Franz Obermayr (NI).(DE) Pane předsedající, koptský biskup Anba Damian nedávno vyzval k vytvoření křesťanské aliance, zejména pro křesťany v Egyptě, což následovalo po nenávistných kampaních v mešitách a rovněž po hrůzném masakru během vánoční mše. Charitativní organizace Open doors uvádí ve svém indexu perzekuce ve světě seznam 50 států, kde jsou křesťané vystaveni vážnému pronásledování.

Ne zcela chápu, proč právě dnes projevujeme své obavy. Neměly bychom být překvapeni, protože problém začíná nahoře. Pokud v EU a v Komisi distribuujeme do 21 000 evropských škol se 3 milióny školáky kalendář, který jako skvělá ukázka sebepopření neuvádí žádné křesťanské svátky, zatímco jsou v něm označeny islámské, sikhské, hinduistické a čínské slavnosti, pak tu už nejde o sebepopření, ale o sebenenávist. Paní baronko Ashtonová, musíme mít odvahu a musíme si udržet svou úroveň. Nesmíme tolerovat intoleranci.

 
  
MPphoto
 

  Anna Záborská (PPE).(SK) Pane předsedající, Evropská unie nesmí zůstat potichu, nesmí reagovat až poté, co křesťané umírají a jsou vyháněni ze svých domovů. Ochrana křesťanů je ze strany Evropské unie nedostatečná, protože v Unii vládne teror politické korektnosti, který potlačuje svobodu náboženského vyznání. Ideologie laicismu nám svazuje ruce a potlačuje svobodu vyznání.

Unii se těžko ochraňují a brání křesťané ve světě, protože sama nerespektuje křesťanskou filozofii. I někteří naši kolegové měli problémy s vystoupením náboženských vůdců v našem parlamentu. Tento parlament odmítl odsoudit únos mosulského arcibiskupa, který byl posléze zavražděn. Politická skupina tohoto parlamentu se postarala, aby byl papež obviněn z porušování lidských práv. Komise opomenula zmínit křesťanské svátky, o křížích v Itálii ani nemluvě.

Těší mne, že ve Vídni byla založena evropská observatoř intolerance vůči křesťanům, a myslím si, že bude mít spoustu práce.

 
  
MPphoto
 

  László Tőkés (PPE).(HU) Pane předsedající, jako příslušník menšiny v Rumunsku vím, co znamenala perzekuce v dobách Ceauşescovy diktatury. Potěšilo mne, když dnes předseda vlády Viktor Orbán zmínil boj proti pronásledování křesťanů jako jednu z našich priorit. Domnívám se, že by vysoká představitelka Ashtonová ve spolupráci s maďarským předsednictvím v tomto směru měla přispět a vyzývám ji k tomu. Když jsme nedávno navštívili Istanbul, viděli jsme a slyšeli, že tam v průběhu 20. století byly zabity milióny arménských a řeckých křesťanů. Rmoutí mne, že pronásledování křesťanů pokračuje i v dnešním světě. Spolu s paní Hautalovou navrhuji, aby bylo současné téma zařazeno na program „právního“ výboru jako samostatný bod. Na druhou stranu bych chtěl požádat paní baronku Ashtonovou, aby ochranu křesťanů podrobila důkladné diskuzi na zasedání ministrů zahraničí 31. ledna a aby z ní učinila prioritu naší zahraniční politiky.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. - Dávám slovo paní Catherine Ashtonové, aby shrnula rozpravu a zodpověděla řadu vznesených otázek.

 
  
MPphoto
 

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Pane předsedající, chtěla bych se, pokud mohu, zaměřit na dvě či tři z řady myšlenek, které mi tu byly předloženy – především chci poděkovat váženým poslancům a poukázat na sílu cítění a vyjádřenou podporu vůči určité práci, kterou se snažíme v této oblasti realizovat.

Jak jsem už naznačila, jsem ráda, že se mohu účastnit této rozpravy, částečně proto, že už toto téma bylo jednou nastoleno na zasedání Rady pro zahraniční záležitosti – vrátíme se k němu však znovu na konci ledna – a obavy, které tu poslanci vyjádřili, souzněly s obavami, které ke mně dolehly z nejrůznějších zdrojů, v neposlední řadě z některých členských států a od některých ministrů, kteří těmto otázkám věnují velkou pozornost.

Chci jasně prohlásit, že jsem ve skutečnosti o křesťanství mluvila. Začala jsem vyjádřením důvodů, jež mne vedly k návštěvě právě Betléma, totiž, abych poukázala na to, že jsem sice byla na Blízkém východě, ale byla jsem zároveň v určitém slova smyslu v srdci mnoha náboženství – a to konkrétně v předvečer ortodoxních vánoc. To bylo samo o sobě velmi mocné vyjádření a šlo o velmi osobní, promyšlený čin. Vím, že pan Mauro už tu bohužel není a nemůže slyšet mou odpověď, ale doufám, že mu bude sděleno, že jsem se o tomto skutečně zmínila.

Chci se zaměřit jen na dvě či tři věci. Řada vážených poslanců vznesla otázku, jak využíváme nástrojů, jež máme k dispozici, k řešení těchto problémů. Chci vám připomenout, že téměř všechny dohody o obchodu a spolupráci, které jsme uzavřeli po roce 1995, obsahovaly doložku o lidských právech, která je, pokud se nemýlím, v současnosti součástí smluv se 134 státy.

Jejím hlavním cílem je projevit společné odhodlání k ochraně lidských práv, doložka však zároveň poskytuje právní základ pro sankce v případě jejího hrubého porušování. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vzpomenete si, že jsem to byla já, která ve svém předchozím působení nastolila otázku Všeobecného systému preferencí a Srí Lanky. Víte, že jsme podnikli kroky, abychom je ze systému vyloučili konkrétně na základě otázky lidských práv. Jak jste prohlásili, je důležité, abychom nepřestávali sledovat způsob, jímž uzavíráme smlouvy nástroje, jež k tomu máme k dispozici, a abychom zajistili, že v případě potřeby dojde k využití těchto pák.

Jednou ze zajímavých věcí podle mne bude prozkoumat, až se Komise bude zabývat budoucností Všeobecného systému preferencí, zda by nemohlo dojít k vylepšením některých aspektů tohoto nařízení, která by se týkala ratifikace a realizace lidských práv a dohod.

Chtěla bych rovněž poukázat i na druhou stránku problému, to jest na nástroje, které využíváme k prosazování a podpoře demokracie v lidských právech. Jak víte, v celém světě podporujeme projekty zaměřené na boj proti rasismu, xenofobii či diskriminaci na jakémkoli základě. Poskytli jsme finanční prostředky nevládním organizacím bojujícím proti diskriminaci ve více než 60 státech. Proto se snažíme o rovnováhu mezi používáním nástrojů, jež máme k dispozici, abychom ukázali, že se nás velmi dotýká porušování těchto zásad, a využíváním těchto nástrojů – spolu s ochotou a možnostmi, jež máme k dispozici – k podpoře nevládních organizací, zejména těch působících v oblasti boje proti diskriminaci.

Chtěla jsem se rovněž dotknout i další oblasti, a tou je role delegací ve světě a úloha monitorování dění ve světě. Konkrétně tento bod zmínila řada poslanců. Už jsem prohlásila, že se domnívám, že je velmi důležité monitorovat problémy ve světě.

Zejména na mne zapůsobil jeden problém, o němž tu poslanci hovořili v řadě příspěvků a který v určitém smyslu získal v nedávných týdnech a měsících značnou pozornost, jež však působil mnohým poslancům obavy již velmi dlouhou dobu: obavy týkající se způsobu, jímž se zachází s věřícími lidmi všech náboženství či jímž jsou v každodenním životě ve světě diskriminováni. Musíme mít tyto otázky na paměti a věnovat jim pozornost ne tehdy, až přerostou v násilí – když k tomu dojde, máme samozřejmě povinnost jednat – ale rovněž předtím, než dojde k násilí, pokud se jedná o pravidelnou diskriminaci.

Dle mého názoru je důležité, že považujeme naše delegace ve světě za zdroj, díky němuž můžeme zpozorovat a rozpoznat diskriminaci „bublající pod povrchem“, jestli to tak mohu říci, o které budeme moci být informováni, jakmile ji delegace zpozorují.

Jak jsem již naznačila, za stejně tak významnou považuji skutečnost, že jsme tento problém nastolili na posledním zasedání Rady pro zahraniční věci a že při své práci v oblasti lidských práv a ve zprávách, které jsme vytvořili, jsme se rovněž zabývali situací náboženských menšin ve světě. Křesťanství hrálo v dnešní diskuzi velmi významnou úlohu, ale mnozí poslanci poukázali na skutečnost, že je třeba zajistit, abychom ve všem, co děláme, zachovávali respekt a toleranci vůči všem vírám.

Rovněž si myslím, že bude důležité pokusit se získat obraz o tom, co se skutečně děje, prostřednictvím monitoringu v našich zprávách a rovněž skrze naše delegace ve světě. To nám podle mého názoru umožní lépe rozpoznat, jak využít nástroje, které máme k dispozici, zejména na straně Komise. Zároveň však vznikne pocit politické vůle, nejen z mé strany, ale – jak jste správně poukázali – i vy jako poslanci máte v tomto směru silný hlas a významnou úlohu, spolu s členskými státy a příslušnými ministry v členských státech.

Na začátku jsem prohlásila, že jsem odhodlána usilovat o lepší využití toho, co už máme, o pozorné sledování toho, co se děje, a o využívání dostupných politických a hospodářských nástrojů k tomu, abychom tyto problémy v budoucnu udrželi ve středu našeho programu, a jsem vděčná za všechny příspěvky. Co se týká poznámek a otázek, na něž jsem neodpověděla: Není to z nedostatku vůle. Budu se jimi podrobně zabývat a toto vše se promítne do diskuze, kterou povedeme na zasedání Rady pro zahraniční věci na konci ledna.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. − Obdržel jsem sedm návrhů usnesení předložených v souladu s čl. 110 odst. 2 Jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 20. ledna 2011 ve 12:00.

Písemná prohlášení (článek 149)

 
  
MPphoto
 
 

  Elena Oana Antonescu (PPE), písemně.(RO) Nevinní lidé se stali oběťmi bezohledného zločinu, který nemá nic společného s jakýmkoli náboženstvím či morální zásadou. My, občané Evropské unie, podporujeme a prosazujeme svobodu náboženského vyznání a máme povinnost zdůrazňovat, že tato svoboda musí být dodržována, chráněna a prosazována jako jedno ze základních lidských práv. V celkovém kontextu je cílem terorismu způsobit pobouření a konflikty prostřednictvím útoků, jejichž pachatelé se snaží zaštiťovat náboženskými motivy. Ráda bych zdůraznila, že terorismus nemá žádné náboženství. Právě z toho důvodu musí být veškeré fundamentalistické myšlení zanecháno přede dveřmi mešit, kostelů a synagog. Světová náboženství nepodporují násilné útoky. Lidé, kteří se podobných útoků účastní, by si skutečně neměli myslet, že za něco bojují. Právě naopak. Domnívám se, že bojují proti morálce, svým bližním a samotné lidskosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Gerard Batten (EFD), písemně. – Pronásledování křesťanů v islámských státech a v některých neislámských zemích, jako je komunistická Čína, představuje rostoucí, opovrženíhodný trend. K jednomu z posledních výbuchů protikřesťanského násilí došlo na Nový rok v Alexandrii, kde bylo 25 lidí zabito a 80 zraněno při explozi bomby v kostele. Pozadí tohoto útoku mi osvětlila koptská komunita v Londýně a na jiných místech Spojeného království. Odhadují, že za uplynulý rok došlo k více než 100 útoků na křesťany v Egyptě,  které si vyžádaly mnoho obětí na životech.

Lidé zodpovědní za tyto útoky se motivují fundamentalistickou, extrémistickou islámskou ideologií. Já a britská Strana nezávislých, kterou zastupuji, nechceme evropskou zahraniční politiku ani ministra zahraničí EU – v současné době v podobě baronky Ashtonové. Když už však paní baronka tuto funkci zastává, měla by vzít v úvahu skutečnost, že Evropská unie podepisuje smlouvy v hodnotě miliard EUR se státy, které patří k nejhorším pronásledovatelům křesťanů. Evropská unie musí využít svého hospodářského postavení a trvat na tom, že neposkytne preferenční zakázky či přednostní zacházení státům, které tolerují perzekuci křesťanů. To je to nejmenší, co by se mělo udělat.

 
  
MPphoto
 
 

  José Manuel Fernandes (PPE) , písemně.(PT) Statistiky týkající se svobody náboženského vyznání ukazují, že většina aktů nábožensky motivovaného násilí byla v posledních namířena proti křesťanům. V roce 2010 došlo ke znepokojivému nárůstu v počtu útoků proti křesťanským společenstvím. Bohužel je zapotřebí truchlit nad ztrátou mnoha životů, což je výsledek krvavých útoků na křesťanské komunity v Nigérii a Pákistánu, teroristických útoků proti koptským křesťanům v Alexandrii a na Filipínách, teroristických útoků v rámci džihádu proti rodinám asyrských křesťanů a koordinovaných bombových útoků na křesťanské domy v Bagdádu. Dále odsuzuji politováníhodné pronásledování křesťanů vládou Íránské islámské republiky, stejně jako hanebné potlačování činnosti katolické církve a dalších náboženských komunit ve Vietnamu. Evropská unie musí obnovit své odhodlání, jež vždy prokazovala v úsilí o dosažení svobody náboženského vyznání, svobody svědomí a svobody myšlení, které představují základní zásady acquis communautaire. Vlády mají povinnost tyto svobody zajistit. Proto a vzhledem k nárůstu násilí proti křesťanům ve světě se domnívám, že by Rada, Komise a vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku měly podniknout rychlé, rázné, energické kroky k ochraně svobody vyznání ve světě.

 
  
MPphoto
 
 

  Filip Kaczmarek (PPE), písemně. – (PL) Rozhodně není všechno v pořádku, co se týká respektování práv křesťanů na vyznávání jejich náboženství. Jen za minulý rok musel Evropský parlament nezvykle často reagovat na porušování jejich lidských práv. Byl jsem spoluautorem tří usnesení na příbuzná témata – jednoho pro Irák, konkrétně kvůli trestu smrti (včetně případu Tarika Azize) a útokům proti křesťanským společenstvím, které bylo přijato dne 24. listopadu 2010, dalšího kvůli nedávným útokům proti křesťanským společenstvím, které bylo přijato dne 20. ledna 2010, a třetího na téma svobody náboženského vyznání v Pákistánu, které bylo schváleno dne 19. května 2010.

Letošní události v Alexandrii jsou připomínkou skutečnosti, že Evropský parlament před rokem vyzval egyptskou vládu, aby zaručila koptským křesťanům a příslušníkům dalších náboženských komunit a menšin možnost naplňovat svá lidská práva a základní svobody – včetně práva na volný výběr a změnu náboženství – a aby zabránila jakékoli diskriminaci těchto skupin. Zatím budeme zítra vést další rozpravu na téma svobody křesťanů v Pákistánu. Statistická metoda není ideální, ale někdy nám umožňuje lépe zhodnotit rozsah problému. Novináři z Deutsche Welle provedli zajímavé výpočty týkající se porušování práv křesťanů. Vypočítali, že průměrně každé tři minuty umře ve světě křesťanský mučedník kvůli svému přesvědčení. Je skutečně šokující, že se něco takového odehrává doslova před našima očima.

 
  
MPphoto
 
 

  Jarosław Kalinowski (PPE), písemně.(PL) Jako Evropané se snažíme zajistit, aby každý člověk v Evropě mohl svobodně praktikovat náboženství, které je nejblíže jeho srdci a svědomí. Přijímáme rovněž právní opatření, která občany chrání před diskriminací na základě náboženského přesvědčení. Vyučujeme toleranci a rovná práva ve školách a umožňujeme přistěhovalcům, aby svobodně užívali své náboženské symboly. Skutečnost je taková, že se tak děje na úkor většinového evropského náboženství. Naše tradice a civilizace vyrůstá především z křesťanských kořenů a mezi námi je více křesťanů než příslušníků jiných náboženství. Říkám to rovněž jako představitel politické skupiny, jejíž název obsahuje slova „křesťanští demokraté“. Nemáme vliv na to, jak je s křesťany zacházeno v mnoha státech světa. Můžeme a měli bychom však zajistit svobodu náboženského vyznání pro všechny Evropany.

 
  
MPphoto
 
 

  Alfredo Pallone (PPE), písemně.(IT) Bohužel čelíme celosvětovému útoku na křesťanství. Čísla hovoří sama za sebe: v uplynulém roce bylo 75 % nábožensky motivovaných násilných útoků namířeno proti křesťanům.

Z problému se však stává problém politický, pokud jsou náboženské rozdíly využívány jako prostředek k zastavení růstu a rozvoje. Cílem nenávisti, kterou tyto teroristické útoky vyvolávají, je právě destabilizace sociálního a politického systému v zemích, kde k násilí dochází. Unie má, vzhledem ke své úloze v prosazování a dodržování lidských práv a občanských a demokratických svobod, a především s ohledem na své křesťanské kořeny, povinnost rázně reagovat, odsoudit všechny podoby extremismu a podporovat dialog, svobodu náboženského vyznání, vzájemný respekt mezi komunitami a toleranci.

Doufám však, že EU půjde ještě dále a začlení doložku o dodržování svobody náboženského vyznání do všech hospodářských dohod, které podepisuje s dalšími státy, a že na státy, které tuto doložku porušují, budou uvaleny sankce.

 
  
MPphoto
 
 

  Debora Serracchiani (S&D), písemně.(IT) Ve věci povinnosti Evropské unie zasazovat se o svobodu vyjadřování náboženského přesvědčení bychom neměli být stydliví či zdrženliví.

Ve světle nepopiratelného zhoršení násilí vůči křesťanům v různých částech světa musí EU urychleně zaujmout jasný postoj proti jakémukoli porušování práva na svobodu náboženského vyznání. Otázka náboženské svobody se musí stát součástí evropské politiky, v neposlední řadě prostřednictvím zařazení závazné doložky o dodržování svobody náboženského vyznání do našich smluv s dalšími státy. Tyto zásady jsou vlajkou Evropy a my z nich nesmíme za žádných okolností ustoupit.

 
  
MPphoto
 
 

  Bogusław Sonik (PPE), písemně.(PL) Křesťané jsou v současnosti pronásledováni ve více než 70 státech světa. To znamená, že základní lidské právo na svobodu náboženského vyznání je porušováno v každé třetí zemi. Evropská unie začala chápat, že pronásledování na základě náboženství představuje vážné porušení lidské důstojnosti a svobody. Diskuze o svobodě náboženského vyznání a situaci křesťanů, která na půdě Parlamentu probíhá už několik měsíců, je rovněž významná z formálního hlediska, protože Lisabonská smlouva posílila pozici církví v evropské debatě, a ty nyní mají právo být oficiálním partnerem v dialogu s Evropskou komisí. Evropský parlament, který jedná jako ochránce lidských práv, by měl co nejrychleji nalézt způsoby, jak bránit svobodu náboženského vyznání ve světě.

S vědomím nedávného násilí vůči křesťanským menšinám v určitých blízkovýchodních, afrických a asijských státech se domnívám, že by bylo dobré nastolit tuto otázku během nadcházejícího zasedání Rady pro zahraniční věci EU a společně s vysokou představitelkou Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku navrhnout konkrétní nástroje pro ochranu křesťanského společenství. Evropský parlament by měl vyzvat státy, ve kterých k pronásledování dochází, aby podnikly účinné kroky k ochraně náboženských menšin navzdory potížím, které to obnáší. Měli bychom proto otázku svobody náboženského vyznání začít brát vážně, když EU podepisuje dohody o spolupráci s třetími státy.

 
Právní upozornění - Ochrana soukromí