Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 19. ledna 2011 - Štrasburk

12. Situace v Bělorusku

  Předsedající. – Dalším bodem je prohlášení místopředsedkyně Evropské komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, paní Ashtonové, o situaci v Bělorusku.

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Pane předsedající, události, které následovaly po volbách v Bělorusku dne 19. prosince, nás všechny šokovaly: použití síly ze strany řídících orgánů proti občanům podnítilo projevy znepokojení a odsouzení po celém světě.

Společně se svými kolegy jsem se setkala s mnohými, které to postihlo, z okruhu opozičního hnutí, občanské společnosti, rodin těch, kteří byli uvězněni, i z řady dalších. Měli jsme příležitost vyjádřit svou účast a solidaritu a také naslouchat. Avšak, vážení poslanci, přišel čas jednat.

Velmi si cením toho, že poslanci tohoto Parlamentu už dokázali přispět k úvahám o této záležitosti a že můj kolega, komisař Füle, mohl minulý týden předložit stávající postoje výboru AFET. Těším se na to, až si prostuduji usnesení EU, které z vaší rozpravy vznikne. Vzhledem k naléhavosti situace, kterou se zabýváme, je důležité, abychom všichni hledali řešení s maximálním nasazením.

Strávila jsem nějakou dobu s řadou představitelů opozice i širší veřejnosti Běloruska, včetně, jak už jsem se zmínila, příbuzných těch, kteří byli zadrženi. Setkala jsem se i s ministrem zahraničních věcí Martynovem. Tyto rozhovory mě nenechaly na pochybách o tom, že události, kterých jsme byli svědky, jsou urážkou naší vize dodržování lidských práv, základních svobod a demokracie. Nešlo jen o neoprávněné použití síly, ale zadržením představitelů občanské společnosti a opozice byl jasně ovlivněn i volební proces jako celek. Posudek OBSE-ODIHR tento závěr potvrzuje.

Mnozí z těch, kteří byli během několika minulých týdnů zadrženi, byli propuštěni. Avšak dost velká skupina lidí – je jich dokonce 30 – stále čelí obviněním, která by mohla vést k vysokým trestům odnětí svobody, a jak vážení poslanci vědí, do této skupiny patří i několik prezidentských kandidátů.

Pane předsedající, už jsem odsoudila represivní opatření řídících orgánů v Minsku a domáhala jsem se okamžitého propuštění všech, kdo byli zadrženi z politických důvodů, a rovněž opětovného otevření úřadu OBSE v Minsku. Toto poselství jsem podpořila společným prohlášením s americkou ministryní zahraničí Hillary Clintonovou.

Při svém setkání s ministrem zahraničních věcí Martynovem jsem zdůraznila, že EU od běloruských orgánů očekává okamžitou odpověď na požadavky mezinárodního společenství. Při rozhodování o tom, jaké další kroky podnikneme, je nutno začít od základních principů.

Prvním z těchto principů je, že musíme mít stále na zřeteli ochranu a bezpečnost mírových aktivistů, včetně prezidentských kandidátů.

Druhým je to, že Bělorusové jsou naši sousedé a partneři, a jejich zájmy by pro nás měly být prvořadé. A když řídícím orgánům vyjadřujeme své znepokojení, nesmíme se přitom odtrhnout od lidí.

Třetím principem je skutečnost, že dodržování lidských práv a základních svobod je jádrem zahraniční politiky Evropské unie i Východního partnerství a je součástí souboru společných hodnot, které se svými nejbližšími partnery sdílíme. S těmito partnery budeme spolupracovat, jako jsme spolupracovali se Spojenými státy, abychom sílu poselství vyslaného Bělorusku mezinárodním společenstvím co nejvíce umocnili.

Pane předsedající, naše hodnocení vede k jasnému závěru: že bychom měli využít našich postupů k rázné a okamžité reakci. Tato reakce by měla dát běloruským orgánům jasný signál, jaké je naše stanovisko, aniž bychom izolovali občany a občanskou společnost. Naše reakce by měla být vyvážená. Na jedné straně musíme zvážit opatření cílená proti orgánům Běloruska a dle mého názoru i přezkoumat sankce. Na straně druhé je třeba vést intenzivnější dialog s občanskou společností i s občany a podporovat je – a to v praxi znamená i nadále pomáhat nevládním organizacím, médiím a studentům, a snad i zvýšit úsilí o posílení mobility občanů, kteří si přejí cestovat do Evropské unie.

Jestliže zadržení nebudou propuštěni, je z krátkodobého hlediska jistě jednou z možností opětovně zavést cestovní omezení pro prezidenta Lukašenka a rozšířit je na další konkrétní osoby.

Pokud jde o zesílenou podporu občanské společnosti, požádala jsem Službu pro vnější činnost, aby ve spolupráci s Komisí připravila varianty naléhavých opatření zaměřených na nevládní organizace, média a studenty. Vím, že Evropský parlament má možnost poskytovat stipendia studentům vyloučeným z univerzity, a doufám, pane předsedající, že této možnosti využijete. Samozřejmě se budeme snažit o získávání dalších zdrojů odjinud, včetně členských států.

Už jsem se zmínila o otázce mobility a mám na mysli zejména zjednodušování vízového styku: ráda bych vyzvala konzuláty členských států v Minsku, aby v zájmu občanů Běloruska umožnily vyřizování víz jako opatření ad hoc.

Pane předsedající, krátkodobá opatření, která jsem právě popsala, bude samozřejmě muset posoudit Rada pro zahraniční věci dne 31. ledna, není ale vůbec předčasné uvažovat o některých dlouhodobějších aspektech našich vztahů s Běloruskem.

Za prvé, jak jsem dříve uvedla, v této otázce musíme spolupracovat s dalšími mezinárodními partnery, což je jedním z důvodů, proč by se Bělorusko mělo i nadále podílet na mnohostranném postupu, který máme k dispozici, a proč musíme spolu se zeměmi Východního partnerství usilovat o dosažení konsenzu v této záležitosti.

Za druhé, pokud jde o bilaterální finanční pomoc ze strany evropského nástroje sousedství a partnerství (NESP), měli bychom se více zaměřit na potřeby obyvatelstva a na občanskou společnost.

A konečně, v loňském roce jsme vytvořili společný prozatímní plán s rozvržením vývoje našich vztahů s Běloruskem ve střednědobém horizontu. Domnívám se, že tento proces musíme pozastavit. To neznamená, že se máme společného prozatímního plánu zříci, potřebujeme jen další konzultace, i s občanskou společností, a bude-li třeba, také revizi.

Pane předsedající, toto je rámec, ve kterém se nyní pohybujeme. A nyní se velmi těším na názory poslanců Parlamentu.

  Jacek Protasiewicz, jménem skupiny PPE. – (PL) Pane předsedající, mezinárodní pozorovatelé nebyli na pochybách a na pochybách bychom v žádném případě neměli být ani my. Nedávné prosincové prezidentské volby v Bělorusku nebyly spravedlivé. Nebyly spravedlivé, a proto politiku, kterou vůči orgánům Běloruska od roku 2008 uplatňujeme, politiku dialogu s Běloruskem a politiku podané ruky, nelze už nadále uplatňovat. Není doba na politiku „beze změn“; je doba pro nová rozhodnutí, novou politiku a tvrdou linii ve vztahu k běloruskému režimu, a tím mám na mysli jak politické, tak i vízové sankce, a nevylučuji ani sankce ekonomické. Tyto sankce bychom měli samozřejmě použít inteligentním způsobem a nasměrovat je tak, aby nezasáhly život obyčejných Bělorusů. S jejich zavedením bychom však neměli váhat, což platí i pro pozastavení členství Běloruska ve Východním partnerství.

Vzhledem k tomu, že volby byly nespravedlivé, nejsou výsledky voleb důvěryhodné. Můžeme tedy klidně a s plnou odpovědností prohlásit, že běloruská demokratická opozice si v těchto volbách může nárokovat morální vítězství. Měli bychom tedy podpořit opozici v úsilí o vytvoření politické reprezentace tady v Bruselu, která by při jednáních s Evropskou unií a členskými státy na politické úrovni zastupovala jak zájmy své, tak zájmy celého svobodného Běloruska. A nakonec bychom se měli domáhat propuštění těch, kteří byli zatčeni, jak prezidentských kandidátů, tak politických aktivistů, nezávislých novinářů, studentů i vysokoškolských učitelů. Ti všichni musejí být propuštěni dříve, než s představiteli běloruského státu zahájíme jakékoli další rozhovory.

  Kristian Vigenin, jménem skupiny S&D. – (BG) Pane předsedající, lady Ashtonová, dámy a pánové, skupina Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu vyjadřuje svou velkou lítost nad tím, že prezidentské volby se pro tuto zemi staly další promarněnou příležitostí nastoupit pevně a odhodlaně na cestu demokracie.

Můžeme však říci, že politika Evropské unie, která spočívá v postupném zapojování Běloruska za určitých podmínek, v podstatě přinesla určité výsledky, a tak bychom měli být se svým voláním po radikální změně naší politiky opatrní.

Říkám to proto, že právě díky našemu zapojení udělala nakonec prezidentská volební kampaň určitý pokrok, a je možné, že to bylo i důvodem, proč se na náměstí v Minsku shromáždilo mnohem více lidí, než organizátoři očekávali. Jinými slovy, vytvořili jsme pravděpodobně atmosféru větší svobody, kterou si zřejmě občané Běloruska vyložili správně.

Od nynějška ovšem musíme zaujmout dostatečně jednoznačný a pevný postoj ohledně našich požadavků, aby orgány v Bělorusku propustily zadržené a okamžitě zastavily pronásledování všech, kteří se na protestech tím či oním způsobem podíleli nebo je organizovali. V tom nemůžeme dělat kompromisy a musíme dát zřetelně najevo, co chceme.

Další otázkou však je, co můžeme dělat ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Nejprve se musíme vyhnout tomu, abychom zemi uvrhli zpět do izolace, protože, jak zdůraznili představitelé opozice i občanské společnosti, izolace Běloruska znamená izolaci jeho občanů.

Musíme se však v rámci politiky, kterou už vůči Bělorusku uplatňujeme, pokusit přijmout určitá opatření a nastavit naší politiku tak, aby přinášela prospěch občanům země a podporu médiím, občanské společnosti, opozici. Takto snad vytvoříme prostředí, v němž budou spravedlivé a demokratické volby možné.

Podle mého názoru bychom o to měli usilovat společně se sousedy Běloruska, kteří nejsou členy Unie, Ruskem a Ukrajinou, a jako parlament bychom se měli pokusit využít příležitostí, které nabízí Východní partnerství a EURONEST, a do společných aktivit při demokratizaci Běloruska zapojit ostatních pět zemí v Partnerství.

(Řečník souhlasil s položením otázky zvednutím modré karty podle článku 149 odst. 8 jednacího řádu)

  Marek Henryk Migalski (ECR). – (PL) Pane předsedající, vím, že mám jen 30 sekund.

Snad se jedná o nepříliš jasný překlad, pane Vigenine, ale slyšel jsem vás opravdu říci, že pokládáte demonstraci, která se po volbách konala, nebo jinými slovy, demonstraci, která se ve skutečnosti konala na protest proti falšování těchto voleb a všem nekalým praktikám, ke kterým docházelo, za důkaz toho, že volby i celková situace se zlepšují? Tak to totiž vyznělo. Velmi těžce bych se smiřoval s tím, že vaše slova byla ve skutečnosti přeložena správně.

  Kristian Vigenin (S&D). – (BG) Možná jsem se nevyjádřil dost jasně nebo se některé nuance ztratily v překladu. Chtěl jsem říci, že situace v Bělorusku se změnila v tom smyslu, že potřebu demokracie a potřebu boje za demokracii vidí čím dál víc lidí. V tomto smyslu vidím skutečnost, že na náměstí v Minsku přišlo více lidí, než kdokoli očekával, jako pozitivní signál.

Takto jsem to myslel. V žádném případě jsem se nedomníval, že to umožnil režim v Bělorusku.

  Předsedající. – Možná je to problém anglického překladu. Jde o problém anglického překladu? Prosím zkontrolujte to. Ne, není to překladem. Je to problém s mikrofonem. Už je to v pořádku?

  Kristian Vigenin (S&D). – Pane předsedající, vždy se snažím mluvit svým rodným jazykem, ale někdy mám pocit, že u takto citlivých témat bych jím mluvit neměl.

Snažil jsem se vyjádřit svou domněnku, že situace se zlepšuje v tom smyslu, že čím dál víc lidí v Bělorusku chápe, že Bělorusko demokracii potřebuje a že čím dál víc lidí chápe, že o demokracii v Bělorusku je třeba bojovat. Proto jsem řekl, že to, že tolik lidí, mnohem více, než organizátoři očekávali, bylo na náměstí v Minsku, považuji za pozitivní signál. Doufám, že to vysvětluje, co jsem měl na mysli.

  Kristiina Ojuland, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, bylo příjemné poslouchat, co říká vysoká představitelka, a my s tím, co řekla, plně souhlasíme. Je velmi důležité, že Evropská unie dokázala na selhání běloruských prezidentských voleb reagovat.

Kéž bychom také měli odvahu jednat tak rázně, pevně a zásadově v případě země, která s Běloruskem hraničí, kde se potlačování demokratické opozice a porušování zásad právního státu i lidských práv také stalo běžným jevem.

Zhoršování demokracie v Rusku by také mohlo být pravým důvodem toho, proč Kreml prezidentské volby v Bělorusku uznal a násilné represe označil za „vnitřní záležitost“ Běloruska. Taková lhostejnost k otřesné situaci v Bělorusku je významným ukazatelem tendencí v Rusku.

Evropský parlament přišel s radikálním usnesením, které vůči Lukašenkovu zločineckému režimu navrhuje cílené vízové a ekonomické sankce. Je důležité, aby při tom Evropská unie postupovala jednotně a aby členské státy přestaly rozvíjet bilaterální iniciativy s Lukašenkem a jeho režimem. Východní partnerství i jinou spolupráci musíme pozastavit, dokud nebudou političtí vězni propuštěni. Zároveň musíme zvýšit podporu občanské společnosti, nevládních organizací a nezávislých médií v Bělorusku, abychom je připravili na budování Běloruska po pádu Lukašenkova režimu, ke kterému doufejme dojde prostřednictvím demokratických voleb.

A proto bych byla ráda, paní vysoká představitelko, kdybyste podpořila výzvu ke svolání celoevropského fóra o budoucnosti Běloruska.

  Heidi Hautala, jménem skupiny Verts/ALE. – Pane předsedající, domnívám se, že když vysoká představitelka říká, že byla šokovaná, naprosto přesně vyjadřuje naše pocity.

Skutečně jsme byli po 19. prosinci šokováni, protože mnozí z nás již doufali, že se Bělorusko bude Evropské unii postupně otevírat. Nyní mám za to, že mnohé z těchto nadějí se prozatím vytratily. Je velmi znepokojivé poslouchat – téměř hodinu po hodině – zprávy o pokračujících represích v Minsku a dalších částech Běloruska.

Zrovna včera pokračovalo pronásledování organizace pro lidská práva Viasna raziemi v domech, zatýkáním a zadržováním. Je to organizace, která v Bělorusku velmi odvážně hájí lidská práva. Řídící orgány jí zatím neumožnily se zaregistrovat.

Poté, co Běloruský helsinský výbor kontaktoval zvláštního zpravodaje OSN pro nezávislost soudců a právních zástupců, obdržel varování. Má dobrý důvod se domnívat, že těm, kteří byli obviněni z tak závažných zločinů, nebude umožněn spravedlivý proces.

Dnes jsme také obdrželi zprávu o někdejším kandidátovi na prezidenta, panu Sannikovovi, jeho manželce Iryně Chalipové, novinářce a korespondentce listu Novaya Gazeta v Minsku, a jejich dítěti – což bylo světovou senzací. Doslechli jsme se, že po dobu vazby rodičů bude snad dítěti povoleno pobývat u prarodičů. Chtěla bych však jen upozornit, že toto ještě není dobrá zpráva. Stále ještě potřebujeme potvrzení, které snad přijde příští týden.

Tak proč se tyto „tvrdé zásahy“ v Bělorusku odehrávají? Musíme skutečně trvat na nezávislém mezinárodním vyšetření toho, co se stalo, abychom porozuměli celému pozadí a aby se objasnilo, zda toto násilí – které teď bylo prohlášeno za trestné – opravdu podnítili provokatéři a ne ti, kteří se vlastně jen dovolávali demokracie v Bělorusku. Podlé mého názoru by nejvhodnějším orgánem pro provedení takového šetření byla OBSE a kdyby to nevyšlo, tak Spojené národy.

A co nové volby? S požadavkem na nové volby v příliš brzkém termínu bychom měli být opatrní, protože si ještě musíme zajistit cestu k demokratickým reformám. Musíme zabezpečit svobodu tisku, sdružování a shromažďování. Bez ní bychom mnoho nezískali, i kdyby se volby v Bělorusku konaly dnes.

PŘEDSEDAJÍCÍ: STAVROS LAMBRINIDIS
Místopředseda

  Ryszard Czarnecki, jménem skupiny ECR. – (PL) Pane předsedající, hovoříme o situaci v Bělorusku, nehažme to však na někoho jiného. Je snadné vznést obvinění proti Lukašenkovu režimu, který si takové obvinění zasluhuje, a opravdu bychom jej měli obvinit a odsoudit. Část viny by však na sebe měla vzít i Evropa. Copak návštěva italského premiéra pana Berlusconiho neposloužila k poskytnutí jakési důvěryhodnosti režimu? Copak návštěva litevské prezidentky paní Grybauskaitėové neposloužila k poskytnutí důvěryhodnosti režimu? Copak návštěva ministrů zahraničních věcí Německa a Polska, pana Westerwelleho a pana Sikorského neposloužila k poskytnutí důvěryhodnosti režimu a copak nepřišla režimu právě vhod? Pravda je taková, že politikové členských států Evropské unie poskytli panu Lukašenkovi určitý prostor pro politické manévrování, a naprosto nic za to nepožadovali. A dnes se musíme domáhat dodržování lidských práv, ale zároveň hledat chybu tam, kde skutečně je.

  Helmut Scholz, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, baronko Ashtonová, moje skupina kompromisní usnesení o Bělorusku nepodepsala. Rád bych však objasnil, že by na to nemělo být nahlíženo jako na náš souhlas s výsledky voleb, se zatýkáním a represáliemi proti těm, kteří mají jiný názor. Pro nás jsou spravedlivé, transparentní a demokratické volby – „svoboda disidentů“, abych citoval Rozu Luxemburgovou – základním požadavkem pro navázání vztahů s Běloruskem i všemi dalšími státy. To znamená i okamžité propuštění politických vězňů.

Pochybuji však o tom, že skutečně účinným opatřením pro dosažení okamžitého propuštění politických vězňů a radikálních změn v demokratickém systému Běloruska jsou sankce. V minulosti byly sankce v Bělorusku i jinde málo účinné. Dámy a pánové, toho jste si vědomi stejně dobře jako já. Lepší cestou se mi zdá konfrontovat ty, kteří mají politickou moc, s našimi argumenty a požadavky v kontextu politického dialogu, nedat jim příležitost zdiskreditovat kritiku ze strany občanské společnosti odkazem na kritiku vnější, vybudovat transparentní politický systém a koordinovat své úsilí s úsilím všech našich zahraničněpolitických partnerů v Bělorusku. Toto je asi také upřímnější vzhledem k našim vlastním argumentům, jak ukázala dnešní debata o maďarském předsednictví.

  Bastiaan Belder, jménem skupiny EFD. – (NL) Pane předsedající, brutální potlačování jakékoli politické alternativy režimu prezidenta Lukašenka po volbách 19. prosince 2010 Minsku jednoznačně zúžilo manévrovací prostor ve vnějším světě. Bělorusko z vlastní iniciativy náhle přerušilo kyvadlovou diplomacii, kterou mezi Moskvou a Bruselem po tři roky vedlo. Prezidentu Lukašenkovi se momentálně daří udržovat silné politické a ekonomické vazby na Kreml. A právě tato závislost si žádá větší angažovanost Evropy v běloruské občanské společnosti.

Za každou cenu proto pokračujme ve strategii změny smýšlení, což je nezbytný krok ke změně režimu. Dávejme aktivně najevo evropskou solidaritu. Snižme například co nejdříve vízové poplatky pro Bělorusy. Dále zahajme kritické strategické debaty s politickou opozicí Běloruska a v rámci téhož procesu věnujme zvláštní pozornost reformistickým silám ve vládnoucím aparátu. To je vyvážená politika. Brusel teď nesmí Minsk opustit. Nedovolme, aby se Bělorusové dostali do područí ruských či čínských zákonů; vytyčme jim nezávislou cestu ke svobodné společnosti a demokratickému právnímu státu.

  Traian Ungureanu (PPE). – Pane předsedající, Alexandr Lukašenko nikdy nevynechá příležitost ukázat se jako diktátor. Prosincové volby byly vlastně rituálem znovujmenování. Ale my v EU jsme se drželi iluze, že Lukašenko se zázrakem změní. Skutečně, řekli jsme, že počkáme na prosincové volby. Volby proběhly, Lukašenko zůstává stejný a opozice je buď v nemocnici nebo ve vězení.

Myslím, že je čas, aby EU svůj postoj k Bělorusku přehodnotila. Jinými slovy, ve Východním partnerství není pro Bělorusko místa. Bělorusko by mělo být vyloučeno. Naším jediným partnerem by měla být občanská společnost. Očekávám výsledky zasedání Rady pro zahraniční věci dne 31. ledna a doufám, že jak lady Ashtonová, tak komisař Füle doporučí vyloučení.

A konečně, pokud jde o dopady na Parlamentní shromáždění Euronest, Lukašenkovi tu už dále nemůžeme dávat právo veta. Bělorusko bylo zneužito, aby Euronest blokovalo. Takže závěrem je, že Euronest by měl být bezodkladně zahájen.

  Justas Vincas Paleckis (S&D). – (LT) Pane předsedající, paní vysoká představitelko, usnesení Evropského parlamentu, o kterém budeme zítra hlasovat, by mělo Bělorusům, celé Evropě i světu vyslat jasný signál. Je třeba se alespoň vrátit k situaci, která tu byla před 19. prosincem, a společně usilovat o to, aby se Bělorusko ubíralo cestou demokracie a posilování lidských práv. Dnes je nejdůležitějším cílem propuštění politických vězňů a zastavení útoků proti opozici, nevládním organizacím a svobodnému tisku. Avšak souhlasím s vysokou představitelkou, že když zasadíme ránu režimu, nesmíme zasáhnout běloruské občany. Musíme počítat s milimetrovou přesností, abychom nepoškodili Bělorusy ani vzájemně prospěšné vazby s členskými státy EU v oblasti obchodu, kultury, vzdělání a turistiky, které jsou pro otevření se Běloruska Evropě zásadní.

Nedávná politika dialogu s Běloruskem přece jen přinesla ovoce: téměř polovina všech Bělorusů je nyní nakloněna těsnějšímu sepětí s Evropskou unií. Na události v Minsku musíme reagovat, aby od příštího roku tento počet dále rostl. A to by byla pro organizátory 19. prosince jednoznačně bolestná odměna. Na závěr bych znovu rád zmínil finanční Berlínskou zeď v oblasti víz, která mezi Evropskou unií a jejími východními sousedy bohužel vyrostla a jež se nejobtížněji překonává v Bělorusku. Je nejvyšší čas tuto zeď strhnout a umožnit obyčejným Ukrajincům, Bělorusům, Gruzíncům a Rusům, aby měli k vízům do Evropské unie přístup a získávali je bez jakýchkoli problémů. Miliony EUR, které se na nepochopitelně vysokých vízových poplatcích vyberou, nic nepřinesou, protože prohlubují propast zděděnou z minulosti, tentokrát mezi členskými státy Evropské unie a jejich sousedy. Tak by tomu opravdu nemělo být.

  Gerben-Jan Gerbrandy (ALDE). – (NL) Pane předsedající, v životě a určitě také v politice je velmi důležitá naděje. Naděje nám dává něco, na co se můžeme těšit, naděje dovoluje lidem věřit, že situace se v budoucnu zlepší, a právě naděje v Bělorusku po 19. prosinci velmi chybí. Naděje na to, že tyto volby budou demokratičtější než ty předchozí. Naděje, že opozice bude mít tentokrát lepší vyhlídky, a naděje, že běloruská média poskytnou občanům Běloruska vyváženější zpravodajství. Všechny tyto naděje byly zmařeny.

Právě proto by EU měla svou politiku vůči Bělorusku změnit. Politika sblížení s režimem bohužel nefungovala. EU bude muset uvalit sankce na běloruské vedení. Sankce, které postihnou ne občany, ale jejich vůdce. Sankce, jako například odebrání všech víz vedoucím představitelům a jejich rodinám. To poslední je důležité, máme-li veškerá pouta mezi politickou a ekonomickou mocí v Bělorusku zpřetrhat.

Naštěstí se zdá, že lady Ashtonová je na správné cestě. Také Komise reagovala správně, když požaduje okamžité propuštění politických vězňů. I tento Parlament by mohl přispět co nejrychlejším vysláním mise do Běloruska, aby opozici, svobodným médiím a nevládním organizacím ukázal, že je podporujeme. Jedině s jejich pomocí a skrze jejich úsilí bude nové Bělorusko schopno se zformovat.

Abych to uzavřel, EU by měla dát nový impuls programu sousedství. Tento program zatím tak docela nesplnil očekávání. Neměli bychom podporovat pouze rozvoj občanství v Moldavsku, Ukrajině, Gruzii, Arménii a Ázerbajdžánu. Pomocí stejného přístupu bychom měli ukázat také Bělorusům, jak je pro budoucnost jejich země důležité, aby usilovali i o sblížení s Evropou. Pokud tak učiníme, budeme mít záruku, že se Běloruskému lidu naděje opět vrátí.

  Werner Schulz (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, baronko Ashtonová, naše naděje, že se Bělorusko po prezidentských volbách přiblíží demokracii, byly hořce zklamány. I přes všechny naše negativní zkušenosti a výhrady týkající se vlády pana Lukašenka podala Evropská unie v minulých měsících Bělorusku pomocnou ruku. Ujasnili jsme si, do jaké míry bude navrhovaná spolupráce záviset na těchto volbách, a na chvíli se i zdálo, že volby budou alespoň částečně čestné, korektní a svobodné.

Avšak drobné ústupky zjevně otřásly represivním systémem natolik, že se prezident opět ukázal v pravém světle jako nemilosrdný diktátor. Jeho údajné zvolení je strašný podvod, jeho moc není legitimní a jeho násilí proti opozici je brutální zločin. Podvod s volbami a potlačování protestů znamená pro Bělorusko zásadní krok zpět. V zemi opět vládne atmosféra strachu a útlaku. Volební podvodníci bezostyšně tvrdili, že šlo o zásah cizích tajných služeb a diplomatů, zatímco ve skutečnosti agitátory vyslal sám systém. Je také skandální, že tajná služba, kterou ovládá prezident a která se stále jmenuje KGB, používá pro terorizování opozice a občanské společnosti metody stalinské éry.

Porušování základních lidských práv ze strany člena Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) je nepřijatelné. Tento postkomunistický režim se stal neúnosným. Připravili jsme usnesení parlamentu, které je dobrým základem pro jednání mezi ministry zahraničí Evropy. Usnesení se zaměřuje především na okamžité propuštění zadržených, lékařskou péči pro zraněné, stažení absurdních obvinění a zřízení nezávislé vyšetřovací komise, což bude mít spolu s politickými a ekonomickými sankcemi dopad na ty, kdo jsou u moci, ale ne na obyvatelstvo.

Nyní musíme v této zemi podpořit proevropské síly, jimž jsme dávali naději, které chtějí politickou změnu a jež jí také odevzdaly své hlasy. Ty vidí budoucnost své země v Evropské unii a ne v těsnějším vztahu s Ruskem. Skutečnost, že prvními, kdo panu Lukašenkovi gratulovali k volebnímu vítězství byli ruský prezident, pan Medveděv, ruský předseda vlády, pan Putin, a prezident Ukrajiny, pan Janukovič, dává najevo jejich chápání demokracie a neradostné vyhlídky, které Bělorusko v tomto směru očekávají.

  Marek Henryk Migalski (ECR). – (PL) Pane předsedající, Rád bych začal zprávou pro paní Hautalovou. Doufám, že si opět nasadila sluchátka. Paní Hautalová, k informaci, kterou jste nám sdělila o organizaci Viasna, je třeba potřeba dodat jedno. Nejenže organizaci nebylo dovoleno se zaregistrovat, ale policie jim nedávno ještě zabavila všechny počítače a v pondělí – a to je ta informace, kterou pro vás mám – jsem v Polsku zahájil sbírku laptopů, abychom jim je mohli poslat.

A nyní k věci, paní komisařko. Začnu tím, že zopakuji váš výrok, „přišel čas jednat“. To je pravda. A druhá velmi důležitá věc, kterou jste uvedla, je to, že nesmíme izolovat běloruskou společnost. Opatření, která přijmeme, by se tohoto principu měla držet a musí to být opravdu opatření „mírná“, to jest budování občanské společnosti, podporování médií a studentů a zrušení víz. Taková opatření bychom měli podporovat a zejména na ně vyčlenit více financí. Také však souhlasím s tím, že by měla existovat tvrdší opatření, která navrhovali pan Protasiewicz nebo paní Ojulandová. V tomto případě je třeba oba typy opatření propojit.

  Jacek Saryusz-Wolski (PPE). – Pane předsedající, domnívám se, že stanovená diagnóza i plánovaná terapie jsou správné. Problém není v tom, že jsme v minulosti měli tak rozdílnou diagnózu a plán terapie, ale v tom, že jsme udělali tak málo. Takže bychom se snad měli zeptat sami sebe, zda jsme dostatečně odhodlaní jednat tentokrát jinak.

Samozřejmě bychom měli odsuzovat a žádat osvobození, ukládat sankce a zvažovat vyloučení, ale pokud se nedostaneme dál než k tomuto verbálnímu odsouzení a morální podpoře, nepřinesou tato opatření žádné plody. Potřebujeme dlouhodobou strategii a činy a to bude pro novou zahraniční politiku, kterou nyní lady Ashtonová vede, skutečnou zkouškou.

A nejedná se tu jen o Bělorusko. Způsob, jímž se vypořádáme s otázkou Běloruska, bude určovat skutečnou politickou dynamiku celé oblasti: v Moldavsku, na Ukrajině, také vůči Rusku, i jinde. Prozatím, řečeno geopoliticky, vzdaluje běh událostí Bělorusko Evropě a Evropa je na ústupu, tak jako na Ukrajině. Bezesporu máme pravdu, když doporučujeme přístup dvojí kontroly: sankce a izolaci režimu a otevřenou zesílenou pomoc společnosti. Řekl bych to takto: nahraďme politiku cukru a biče dosud zaměřenou na režim politikou „biče na režim a cukru pro společnost“. Avšak měli bychom mít mnohem více na paměti to, že naším partnerem není režim, ale společnost.

Lady Ashtonová řekla, že bychom měli i nadále pomáhat. Měli bychom přestat dělat tak málo, jak tomu bylo dosud. Udělali jsme všechno to, co jsme udělat měli? Ne, naše pomoc byla směšně malá a to musíme změnit.

  Richard Howitt (S&D). – Pane předsedající, zatímco tu dnes rokujeme, zdá se, že Alexandr Lukašenko se spěšně chystá na páteční inauguraci bez mezinárodních hostů právě z toho důvodu, že mezinárodní společenství neuznává volby v Bělorusku jako svobodné, spravedlivé a transparentní. Pokud to tak půjde dál, bude to Černý pátek, abychom se drželi názvosloví zavedeného na „krvavou neděli“ 19. prosince, kdy bylo zatčeno 700 protestujících za demokracii, včetně sedmi z devíti prezidentských kandidátů ve volbách, z nichž jednomu byly zlomeny obě nohy a dalšího zbily pořádkové síly policie tak, že utrpěl poškození mozku.

Žádám místopředsedkyni/vysokou představitelku i členské státy EU, aby podpořily polské návrhy na zákaz vydávání víz, a jak vyplývá z našeho usnesení, aby podpořily i princip dalších cílených hospodářských sankcí.

Jednou z věcí, kterou v tomto kontextu může Evropská unie udělat, je vyjádřit jasné a srozumitelné požadavky na propuštění všech politických vězňů, na to, aby řídící orgány odvolaly hrozbu zákazu nebo omezování Běloruského helsinského výboru, a na urychlené kroky směrem k uspořádání nových voleb.

Co se týče budoucnosti, souhlasím s tím, co dnes řekla jak Catherine Ashtonová, tak moje skupina, totiž že je třeba udržovat mnohostranný přístup otevřený a že je nutné klást důraz na občanskou společnost a její podporu. Ale tvrdím, že tento okamžik není jen zlomovým okamžikem pro demokracii a lidská práva v Bělorusku: je to zkouška samotné evropské politiky sousedství. Ano, usilujeme o zřetelnější a užší spolupráci a partnerství s našimi sousedy, abychom na našich hranicích podpořili proces sbližování s těmi, kdo projeví opravdové odhodlání spolupracovat. Tento koncept však neuspěje, pokud budou chybět činy tam, kde ono společné nasazení neexistuje a situace se nevyvíjí správným směrem.

Utrpení, které by nás v této debatě mělo znepokojovat, není utrpení, které přinesou navrhované tvrdé sankce Evropy vůči Bělorusku, avšak fyzická bolest z ran způsobených těm, kteří sdílejí evropskou oddanost demokracii a lidským právům a jež potřebují, abychom jim solidárně stáli po boku a urychlili konec dlouhých let trápení Běloruska.

  Elisabeth Schroedter (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, baronko Ashtonová, ráda bych vám poděkovala za rychlou reakci na události v Minsku. Také obdivuji koncepci, kterou jste předložila. Představuje dobrou rovnováhu mezi sankcemi proti těm, kteří jsou odpovědní za závažné porušování lidských práv, a opatřeními na podporu obyvatel Běloruska.

Ráda bych také poděkovala konferenci o bezpečnosti v Mnichově, která panu Lukašenkovi zrušila pozvání. Tím byl vyslán jasný signál, že v mezinárodních komisích není pro diktátory místo a nesmí se jim ani dostávat uznání tím, že budou zváni na jejich schůzky.

Mezinárodní uznání samozvaného prezidenta oslabuje opozici v jeho zemi a mohlo by být vnímáno i jako mezinárodní uznání nedemokratických voleb. Konference tedy reagovala naprosto správně.

Víme, že to potrvá dlouho, než se v této zemi dočkáme politických změn. Také jsme si vědomi toho, že pan Lukašenko je u moci už dlouhou dobu a jeho reakce je typická. Avšak nemůžeme čekat, až v Bělorusku nastane humanitární situace, baronko Ashtonová. Musíme reagovat velmi rychle a zajistit, aby političtí vězni byli propuštěni, aby se rodiče vrátili ke svým dětem a děti ke svým rodičům. Nedopustili se ničeho jiného, než že se zúčastnili demonstrace na podporu svých demokratických práv a své mínění dali najevo na ulici. Reakce na jejich jednání byla neoprávněná.

Baronko Ashtonová, apeluji na vás, abyste jednala rychle a v každém prohlášení dávala najevo, že tito lidé jsou političtí vězni a ne zločinci. Ráda bych poslala pozdrav Andreji Sannikovovi i ostatním, kteří jsou ve vězení. Měli by vědět, že mají naši solidaritu.

  Edvard Kožušník (ECR). – (CS) Před měsícem kubánský totalitní režim nepustil laureáta Sacharovovy ceny Guillerma Fariñase do Štrasburku. Pár dní poté jsem byli smutnými svědky série represí, které proběhly po prezidentských volbách v Bělorusku. Snad nikdo nemá pochyb, že Lukašenkův režim není režimem autoritářským, ale je stejně jako Castrův režim na Kubě režimem totalitním.

Dnes zde vedeme debatu o tom, zda znemožnit vrcholným představitelům Lukašenkova režimu vstup do Evropské unie. Já jsem pro to, že bychom se měli více otevřít řádovým občanům Běloruska, tedy těm, kteří nikdy nepoznali, jak vypadá svoboda a demokracie. Jakákoliv politika izolace bude jen nahrávat Lukašenkovi. Občané Běloruska by měli být v Unii vítáni. Ale obráceně představitele Lukašenkova totalitního režimu bychom měli ignorovat, měli bychom být proti nim výrazně tvrdí. Lidé, kteří nerespektují demokratické hodnoty, do slušné společnosti prostě nepatří.

  Jacek Olgierd Kurski (ECR). – (PL) Pane předsedající, politika vůči Bělorusku, kterou v poslední době prováděly určité evropské vlády, bohužel včetně vlády mé vlastní země, Polska, vyústila v naprostou katastrofu. Pan Lukašenko, poslední diktátor v Evropě, si z nás dělá legraci a podněcován naší apatií pronásleduje a vězní své politické protivníky. Politika dohody a tolerance nemohla přinést očekávaný účinek. Opět se ukázalo, že naše vyjednávání s diktaturou bylo v Bělorusku chápáno jako podpora pana Lukašenka, a v prosinci po brutálním bití, napadání a zatýkání stovek aktivistů opozice se naše iluze rozplynuly.

Je nezbytné, abychom jako členové Evropského parlamentu vyslali do Běloruska jasný signál. Potlačování svobody ze strany běloruské diktatury Evropa tolerovat nebude. Sankce musí být dobře cílené a musí zasáhnout představitele režimu, ne obyčejné občany. Lidé naopak potřebují naši pomoc, stejně jako ji potřebují společenské organizace, nezávislá média a opozice. Pokud jde o vzdělání a zjednodušení vízového styku, můžeme poskytnout skutečnou pomoc. Východní partnerství se musí pro Bělorusko buď úplně uzavřít, nebo nastavit tak, aby z něj tento režim už neviděl ani euro. Čím více Evropy v Bělorusku bude, tím rychleji padne poslední diktátor na našem kontinentě.

  Seán Kelly (PPE). – Pane předsedající, domnívám se, že jednou z největších událostí v moderním světě je přechod od totality k demokracii v zemích východní Evropy. Maďarsko, o jehož významném předsednictví jsme debatovali dnes dopoledne, je toho dokladem, a stejně tak náš vlastní předseda, pan Buzek, je zářným příkladem tohoto vývoje.

Jsou však i jiné země, kde přechod tak hladký nebyl. Bělorusko je bohužel jejich typickou ukázkou, a jak je třeba tuto situaci řešit, shrnula zvláště lady Ashtonová.

V nejlepším případě se dá říci, že demokracii přivítali dvěma kroky vpřed a jedním krokem vzad. Při nedávných volbách pravděpodobně udělali tři kroky vzad a žádný vpřed, ale domnívám se, že lady Ashtonová má pravdu, tvrdí-li, že musíme pracovat s občanskou společností, nevládními organizacemi i našimi mezinárodními partnery a vyvíjet tak nátlak na prezidenta Lukašenka, aby své represe i diktaturu ukončil.

  Andrzej Grzyb (PPE). – (PL) Pane předsedající, to, k čemu došlo 19. prosince v Bělorusku, bylo porušením občanské svobody i demokratických svobod. Zatčení 700 jednotlivců, včetně všech prezidentských kandidátů, není hodno komentáře. Volby byly nečestné. Teď je to zkouška pro EU a také pro ty země, se kterými má EU privilegovaný vztah, například Rusko, jež výsledky voleb uznalo.

Musíme podpořit opozici a vyslat jasný signál, že dříve než začneme jednat o čemkoli v kontextu vztahů s Běloruskem a zejména s běloruskou vládou, musejí být vězni propuštěni. Avšak žádné ze zavedených omezení nesmí postihnout občany země. Musíme jít ve stopách Polska a uvolnit vízový režim. Měli bychom poskytnout pomoc těm, kdo přišli o práci, a umožnit studentům, kteří byli vyhozeni z univerzity, aby mohli studovat v jiných zemích. Naši pomoc potřebují nezávislá média včetně obou rádiových stanic a televize Belsat. To není úkol jen pro Litvu a Polsko, ale také pro ostatní členské státy a evropské orgány. Na to bych rád co nejdůrazněji apeloval.

  Kyriakos Mavronikolas (S&D). – (EL) Pane předsedající, situace v Bělorusku se očividně vyvinula velmi nešťastně, pokud jde o naše principy a naše přesvědčení. Zemi vede Lukašenko a opozice je ve vězení. Takže lidé od nás očekávají, že se zaměříme na občanskou společnost, která, jak už bylo správně uvedeno dříve, si Evropské unie a jejích principů velmi váží, že se budeme domáhat svobody tisku a propuštění uvězněných vůdců opozice. A co je ze všeho nejdůležitější, že vybudujeme takovou politiku, o které hovořila lady Ashtonová, s níž naprosto souhlasím, abychom mohli vytvořit nové podmínky pro obnovení vztahů s Běloruskem.

  Charles Tannock (ECR). – Pane předsedající, prezidentské volby v Bělorusku se pro ty z nás, kteří tuto zemi už řadu let sledují, ukázaly jako těžké zklamání. V Londýně jsem se setkal s běloruským velvyslancem, který mě ujišťoval, že tentokrát bude všechno jinak, že vše bude odpovídat mezinárodním normám a že OBSE bude moci konstatovat, že volby byly čestné a svobodné.

Bohužel se ukázalo, že Lukašenkovy instinkty druhu Homo Sovieticus jsou trvalejší, než cokoli jiného. Jeho podivínské chování neočekávali ani jeho vlastní nejvyšší úředníci včetně velvyslanců. I já se nyní připojuji k těm, kdo volají po okamžitém propuštění všech politických vězňů a po opakování voleb  za přítomnosti dlouhodobé pozorovatelské mise EU a s plným souhlasem OBSE, že volby splňují všechny požadované normy pro to, aby byly v zásadě svobodné a spravedlivé.

Je velmi nepravděpodobné, že Minsk bude souhlasit, ale musíme se o to alespoň pokusit. Jinak bude nutné okamžité znovuzavedení zesílených, cílených sankcí, zmrazení Lukašenkových prostředků – pokud je dokážeme najít – a cestovní omezení pro něj a všechny jeho nejvyšší úředníky.

  Alfreds Rubiks (GUE/NGL) . – (LV) Pane předsedající, pokud jde o mě, rád bych podpořil zprávu paní Ashtonové pro rozvážný postoj, který k událostem v Bělorusku zaujímá. Velmi často se uchylujeme k čistě emocionálnímu hodnocení, které zakládáme na svých citech. Mluvíme o tom, že političtí vězni musejí být propuštěni. Avšak soudní proces má teprve proběhnout. Ještě nevíme, jaký bude verdikt. Proto nyní znovu žádám kolegy poslance, aby k takovéto události zaujímali velmi rozvážný postoj. Před dvěma lety se totéž odehrálo v Lotyšsku – než došlo ke shromáždění, nikomu se nezakazovalo, aby se shromažďoval. Avšak jakmile dorazil dav, jasně vyprovokovaný provokatérem, a začal demolovat budovu parlamentu, zasáhla policie. Stejně tak v Bělorusku. Velice rád bych věděl (hned budu končit), odkud pochází peníze na podporu opozice v Bělorusku. Tímto způsobem bychom jim mohli pomoci. Děkuji.

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Pane předsedající, opakovaně čteme v médiích, že znovuzavedení sankcí proti prezidentu Běloruska Lukašenkovi, které byly před více než dvěma lety zmírněny, by se rovnalo přiznání, že naše dlouholeté úsilí o sblížení selhalo.

Podle mého názoru bylo toto úsilí neúspěšné přinejmenším už v době prezidentských voleb nebo když byly v Minsku zavřeny úřady Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).

Chování posledního diktátora v Evropě opět ukazuje, že dojde-li na porušování lidských práv, má EU problém. Skandál s lety CIA nebo nejednotný přístup ke konfliktu mezi územní integritou států a právem na sebeurčení jejich národů, například na Balkáně, poškodily pověst EU jako zastánce lidských práv. Důvěryhodnost Unie poškozuje také to, když navzdory vznešeným principům kodaňské konference vede přístupová jednání s Tureckem, což je země, která má v oblasti lidských práv co dohánět.

Nicméně kostky v Bělorusku jsou vrženy, nepochybně s pomocí samotného pana Lukašenka.

  Jarosław Kalinowski (PPE). – (PL) Pane předsedající, vzhledem ke stále se zhoršujícím represím ze strany Lukašenkova režimu je solidarita s obyvateli Běloruska naší povinností. Svou pomoc bychom měli zaměřit na podporu nezávislých médií, mimo jiné tím, že jim umožníme působit na území EU. Dobrým příkladem toho je televize Belsat v Polsku. Dalším vhodným způsobem poskytování podpory jsou také granty pro studenty a žáky, protože řada mladých lidí byla vyloučena z univerzit a škol za takzvanou opoziční činnost. Podobně je tomu u víz, která jsou momentálně pro Bělorusy prostě příliš drahá, a to je třeba bez prodlení změnit. Občané Běloruska by měli mít úplnou svobodu cestování do Evropské unie, samozřejmě s výjimkou představitelů režimu. Naprostou prioritou je podpora občanské společnosti, protože skutečně občanská společnost dá v Bělorusku podnět ke změnám a bude pro celé Bělorusko zárukou lepší budoucnosti.

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Pane předsedající, prezidentské volby dne 19. prosince znamenaly krok zpět jak pro vývoj demokracie v Bělorusku, tak pro vztahy s EU. Použití síly a zatýkání představitelů opozice nejsou v žádném případě prostředky řešení politických konfliktů. Naopak, odepření práva opozice na zastoupení v parlamentu vede k prohloubení sociálního napětí.

Na základě těchto skutečností se domnívám, že autoritářský režim v Minsku nemá právo požívat výhod plynoucích z Východního partnerství. Bělorusko navíc nepotvrdilo svůj závazek tuto politiku dodržovat, jako to učinily jiné země v této oblasti, zejména Gruzie a Moldavská republika. Vyloučení Běloruska z Východního partnerství by rozhodně bylo přímou, konkrétní sankcí proti jeho vládě. Doufám, že příští zasedání Rady pro zahraniční věci se o takových sankcích zmíní ve svém společném postoji.

  Krzysztof Lisek (PPE). – (PL) Pane předsedající, paní Ashtonová, rád bych paní Ashtonové položil poněkud indiskrétní otázku. Víte, co v roce 1982 dělával po večerech Jerzy Buzek? Nebo co dělal Janusz Lewandowski a co dělal Donald Tusk? Ti všichni si zapnuli rádio a poslouchali Rádio Svobodná Evropa nebo Hlas Ameriky nebo BBC, aby zjistili pravdu o tom, co se v Polsku děje. Mám pro vás další důležitou otázku; jak mohl přežít Lech Wałęsa a jak mohl přežít kterýkoli z aktivistů opozice, když je polský komunistický režim vyhodil z práce? Ti všichni přežili, protože jim členové amerických odborů posílali finanční pomoc. Ti, kdo poslouchali rádio, tak mohli činit proto, že rádiovým stanicím byla poskytována podpora a finance. A dnes je na nás, aby do Běloruska dorazila pravda a aby se běloruské opozici dostalo finanční pomoci.

  Peter Šťastný (PPE). – Pane předsedající, plně souhlasím se svými kolegy, kteří navrhují sankce proti Lukašenkovým kumpánům a poskytování podpory a pomoci běloruské opozici, nevládním organizacím i obyčejným občanům.

Společný návrh usnesení se zmiňuje o možném přesunutí světového šampionátu v ledním hokeji v roce 2014 z Běloruska, nebudou-li političtí vězni propuštěni. To je rozumný a mimořádně účinný nástroj. Pan Lukašenko je náruživý fanoušek hokeje a totéž platí pro obyvatele Běloruska. Tento přesun by jistě vzbudil pozornost i řadu otázek po celé zemi.

Orgánem, který za takové rozhodnutí odpovídá, je MHF. Byla by to pro něj šance napravit si pošramocenou pověst. Tu způsobila skutečnost, že do rady MHF byl přijat bývalý vysoký důstojník KGB a komunistický špion v USA a osoba, která pomohla připravit statisíce občanů o miliardy dolarů. Věřím, že až přijde čas, MHF učiní správné rozhodnutí.

  Sari Essayah (PPE). – (FI) Pane předsedající, je dobré, že tu někteří z nás otevřeně přiznali, že takzvaný politický dialog EU a mnoha členských států selhal. Lukašenko, který je mazaným politickým hráčem, byl schopen zneužít program své kampaně, požíval všech politických a hospodářských výhod a přitom dával neustále najevo své opovržení demokracií a lidskými právy. Dokonce se mu podařilo okouzlit několik politiků mezi námi, například pana Rubikse, jehož největší starostí v této situaci se zdá být to, zda opozice získá pomoc ze zahraničí.

Sankce, o něž usnesení žádá, je rozhodně třeba zavést proti politickému vedení. Zároveň se však musíme postarat o to, aby se dostalo pomoci obyčejným lidem, kteří přišli o práci a studijní místa, protože věřili v to, že nastane demokracie. Teď je tu opravdu poslední šance, abychom my v Evropské unii ukázali v pravém světle a dali najevo, že obyvatele Běloruska v boji za demokracii podporujeme a že chceme, aby poslední diktátor Evropy zmizel.

  Předsedající. – Kolegové, dovolte mi jen obecnou připomínku, že by bylo velmi žádoucí, aby ti, kdo žádají o slovo zvednutím ruky, byli po dobu debaty přítomni. Bylo by tak snazší reagovat na živou debatu.

  Piotr Borys (PPE). – (PL) Pane předsedající, pokud jde o solidaritu s Běloruskem, je pro nás dnešek okamžikem pravdy. Jak si všichni uvědomujeme, Bělorusko je poslední diktaturou v Evropě a měli bychom mu dát najevo naši plnou solidaritu. Jak jsme si také všichni vědomi, Spojené státy této oblasti poskytují jen omezené prostředky, a tak návrh, který bychom dnes rádi předložili, představuje významný program financování zaměřený na podporu jak opozice, médií a nevládních organizací, tak také, a to především, mladé elity. Mluvím tu zejména o stovkách či dokonce tisících běloruských studentů, kteří momentálně nemohou pokračovat ve studiích, a rád bych tu učinil velmi specifický návrh, a to, aby byl v rámci již fungujícího systému Erasmus připraven speciální program Erasmus, zaměřený výlučně na běloruské studenty. Víme, že využitím tohoto programu bychom mohli dosáhnout velkých úspor a že program nebude vyžadovat příliš velké úsilí. Z dlouhodobého hlediska může být vytvoření moderní mladé budoucnosti demokratického státu účinné. Zde apeluji na paní komisařku.

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Pane předsedající, velmi ráda bych poděkovala vám i všem váženým poslancům, kteří se dnes této velmi významné, cílené a promyšlené debaty zúčastnili. Usnesení Parlamentu o této důležité a náročné záležitosti si samozřejmě prostuduji.

Nyní je to teprve měsíc od začátku krize a události se dávají rychle do pohybu. Samozřejmě doufám, že se budou vyvíjet pozitivním směrem, v souladu s cíli, které všichni sdílíme. Zadržení by měli být propuštěni a Bělorusko by mělo položit základy zahájení procesu celkové reformy. Chtěla bych vyjádřit svou opravdovou naději, že v tomto procesu bude i nadále hrát důležitou roli parlamentní spolupráce.

Mnozí vážení poslanci podpořili myšlenky, které jsem nastínila na začátku: nutnost mít absolutní jasno v tom, že to, co se stalo, je nepřijatelné, že si přejeme v této věci něco podniknout, a v tom, že si přejeme podporovat občanskou společnost, mladé lidi, média a studenty – což jsou témata, o kterých mnozí vážení poslanci hovořili.

Připomínky, které byly vysloveny, mi budou dodávat velkou odvahu. Nyní pokročíme kupředu, abychom uspěli.

A na závěr, když jsem se sešla s rodinami a vůdci opozice, kteří přišli na setkání se mnou, dala jsem jim naprosto jasně najevo naši naději, že lidé budou propuštěni z vězení a že se Bělorusko pohne vpřed způsobem, který bychom si všichni přáli, směrem ke skutečné demokracii.

Také jsem vyslovila velmi otevřené připomínky ministru zahraničí. Je na nich, aby svou pozici změnili a učinili to, o čem ví, že učinit musí. Pokud tak neučiní, pak musí jednat mezinárodní společenství, a to jednat bude.

  Předsedající. – Obdržel jsem šest návrhů usnesení předložených v souladu s článkem 110 odst. 2 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 20. ledna 2011.

– Paní místopředsedkyně/vysoká představitelko, domnívám se, že jste zde ve sněmovně od 15:00 a teď je 18:15. Přála byste si, abychom udělali pětiminutovou přestávku na odpočinek? Je to na vás, jinak můžeme pokračovat.

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Rady/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Pane předsedající, musím odejít, abych mohla odcestovat do Turecka na rozhovory s Íránem, a proto poslední část této debaty za mě převezme můj drahý kolega a přítel Stefan Füle.

Písemná prohlášení (článek 149 jednacího řádu)

  Indrek Tarand (Verts/ALE), písemně. – (FR) Situace v Bělorusku je nesmírně znepokojující a EU musí podniknout příslušné kroky. V této souvislosti bych vám rád řekl něco o teorii spiknutí, která tu koluje a o níž jsem se včera dozvěděl od obchodníka z Běloruska.

Tvrdil, že sám prezident Lukašenko si takovou situaci po volbách nepřál, ale že byla výsledkem spolupráce mezi běloruskými a ruskými tajnými službami, které usilují o podkopání jakéhokoli pokusu o spolupráci mezi EU a Běloruskem.

Je samozřejmě nemožné takovéto teorie prokázat, nicméně bychom měli vzít v úvahu skutečnost, že uvalením sankcí na odpovědné činitele Běloruska můžeme poškozovat běloruské občany, občanskou společnost a tak dále. Vzhledem k pravděpodobné, byť tiché, účasti Ruska v této situaci bych rád zopakoval něco, co jsem v této sněmovně už řekl: Ceterum censeo, Francie se rozhodla prodat do Ruska válečnou loď třídy Mistral a já jsem přesvědčen, že tohoto činu bude litovat.