Doslovný záznam ze zasedání

Čtvrtek, 20. ledna 2011 - Štrasburk

1. Zahájení zasedání

PŘEDSEDAJÍCÍ: MIGUEL ANGEL MARTÍNEZ MARTÍNEZ
místopředseda

(Zasedání bylo zahájeno v 09:00)

2. Předložení dokumentů: viz zápis

3. Zpráva o politice hospodářské soutěže za rok 2009 (rozprava)

  Předsedající. – Prvním bodem je zpráva pana Eppinka předložená jménem Hospodářského a měnového výboru ke zprávě o politice hospodářské soutěže za rok 2009 (2010/2137(INI)) (A7-0374/2010).

  Derk Jan Eppink, zpravodaj. – Pane předsedající, v současnosti se na hospodářskou soutěž nazírá jako na koncept, který komplikuje život. Někdo dává přednost zákulisním dohodám jako obrany před drsným světem globální hospodářské soutěže. Hospodářská soutěž ovšem není spoiler, ale záchranný pás, pane komisaři. Evropa stojí na křižovatce. Vytvoří transferové hospodářství s malým růstem a vysokou strukturální nezaměstnaností, nebo bude mít hospodářství vytvářející bohatství, které zvládne zkoušku globální hospodářské soutěže?

Pane komisaři, fotbalové družstvo, které nemá soutěživého ducha, prohrává zápas za zápasem. Hospodářství, které není konkurenceschopné, ztrácí investice, přichází o pracovní místa a nakonec i o základy svých sociálních mechanismů. Vzhledem k tomu že evropská hospodářská soutěž nespadá pod výhradní pravomoci Evropské komise, hrajete vy, pane komisaři, nebo spíše komisař Almunia, kterého zastupujete, rozhodující úlohu.

V tomto týdnu OSN zveřejnila údaje o přímých zahraničních investicích v roce 2010. Spojené státy přilákaly o 43 % více zahraničních investic, než v roce 2009. Přímé zahraniční investice v Latinské Americe vzrostly o 21 % a v Asii o 10 %. V Evropské unii se snížily o 20 %. Z jakého důvodu? Peníze jsou tam, kde se něco děje. Investoři zjevně považují Evropu za kontinent, kde se nic neděje a který produkuje jen slabý růst. To dokazuje, že se Evropská unie potýká s nedostatečnou konkurenceschopností.

Pane komisaři, vy musíte zajistit rovné podmínky pro podnikatelskou činnost v Evropě, aby byl náš kontinent připraven na globální hospodářskou soutěž. Všichni známe Čínu.

Chtěl bych vás upozornit na několik aspektů politiky hospodářské soutěže v roce 2009, z nichž mnohé přetrvávají do současnosti. Hlavním dnešním problémem jsou důsledky masivní státní podpory finančnímu sektoru. Státy použily peníze daňových poplatníků, aby odvrátily zhroucení finančního sektoru. Pokud bychom byli připustili zhroucení finančního sektoru, byly by úspory a penze milionů evropských občanů pohřbeny společně s ním. Není ovšem pochyby o tom, že státní podpora takových rozměrů narušila hospodářskou soutěž. Proto musí tento stav co nejdříve skončit a peníze musí být vyplaceny zpět daňovým poplatníkům v Evropě.

Pane komisaři, moje první otázka proto zní: Jak dočasný je dočasný rámec a jak bude postupně stahován? Doufám, že jménem komisaře Almunia tento problém objasníte.

Dalším aspektem je podpora likvidity některých bank Evropskou centrální bankou s cílem udržet je naživu. Připouštím, že mezi měnovou politikou a politikou hospodářské soutěže existuje určité rozhraní, ale narušil její dopad hospodářskou soutěž? Tak zní má otázka.

Dalším problémem je soubor pravidel pro odprodej aktiv. Pracovní kritéria pro zmenšování společností jsou dostatečně jasná a spravedlivá. Nyní bychom se měli podívat do budoucnosti. Co se stane, pane komisaři? Členské státy zašly při rekapitalizaci finančního sektoru příliš daleko tím, že částečně a/nebo úplně znárodnily instituce spravující peníze daňových poplatníků. To se bude muset vyřešit. Ale jak se jednou členské státy začnou stahovat z finančních institucí, aby obnovily jejich soukromý charakter, vyvstává nebezpečí, že po sobě zanechají věno, určitý svatební dar. A tyto svatební dary mohou být použity na podporu postavení finančních institucí na soukromém trhu.

To je skutečnost, které jsme v procesu privatizace častými svědky. Až příliš dobře si ji pamatuji v případě pošt. Státy podpořily své poskytovatele poštovních služeb těsně před vstupem na soukromý trh. V dopise jsem připomněl komisaři Almuniovi dlouhotrvající šetření ohledně německého poskytovatele poštovních služeb. V současné době Komise zahajuje šetření také ohledně britského, francouzského a belgického poskytovatele služeb, neboť tyto poštovní trhy projdou v tomto roce liberalizací.

Pane komisaři, žádám vás tedy, abyste věnoval pozornost tomuto fenoménu svatebních darů ve finančním sektoru. Předcházení problému je lepší, než zdlouhavá náprava právní cestou.

Pane komisaři, děkuji vám i komisaři Almuniovi za spolupráci a děkuji i službě GŘ pro hospodářskou soutěž, která je, jak vím, jednou z nejlepších v Komisi.

  Štefan Füle, člen Komise. – Pane předsedající, jménem místopředsedy Almunia, který zde dnes dopoledne nemůže být, bych chtěl nejdříve poděkovat zpravodaji, panu Eppinkovi, za jeho práci na zprávě o politice hospodářské soutěže za rok 2009. Chtěl bych poděkovat i zpravodajům Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a Výboru pro dopravu, paní Koch-Mehrinové, panu Buşoiovi a panu Cramerovi.

Komise vítá pozitivní tón zprávy a podporu našich kroků na poli politiky hospodářské soutěže v roce 2009, zejména v souvislosti s hospodářskou a finanční krizí. Sdílíme váš názor, že hospodářská soutěž je nepostradatelná pro zajištění rovných podmínek na jednotném trhu a pro podporu udržitelného východiska z této krize. Proto je Komise i nadále odhodlána posílit svůj rozhodný postoj k chování narušující hospodářskou soutěž a k fúzím.

Komise zaznamenala mnoho žádostí o konkrétní zprávy nebo studie, bylo jich více než deset. Díky svým prioritám a omezeným prostředkům není Komise schopna všechny tyto zprávy vypracovat. Jak ovšem v listopadu informoval místopředseda Almunia Hospodářský a měnový výbor, Komise provede analýzu dopadů stávajících opatření souvisejících s dočasnou státní podporou přijatých v souvislosti s krizí. Bude to obtížná práce, ale krize nám nabízí příležitost poučit se z ní, a tuto příležitost si prostě nemůžeme nechat ujít.

Zadruhé, rád bych zde znovu prohlásil, že tato opatření jsou skutečně dočasná. Komise prodloužila krizový rámec pro státní pomoc do konce roku 2011, neboť hospodářské poměry jsou stále nejisté. Postupné rušení těchto opatření bylo již zahájeno. Některá opatření již skončila a jiná ještě platí za přísnějších podmínek.

Zatřetí, co se týče soukromého vymáhání pravidel hospodářské soutěže, Komise bere na vědomí podporu, kterou Parlament vyjadřuje vytvoření evropské formy pro kolektivní odškodnění, a jeho žádost o konkrétní právní předpisy EU týkající se zajištění náhrady pro oběti porušování antimonopolního práva v EU. Komise zahájí začátkem roku 2011 veřejné konzultace o evropském přístupu ke kolektivnímu odškodnění. Poté má v plánu schválit sdělení na základě výsledků těchto konzultací.

Nakonec bych chtěl poukázat na obavy vyjádřené v souvislosti s hospodářskou soutěží v konkrétních odvětvích, jako je energetika, doprava, zásobování potravinami a nový digitální průmysl. Komise sdílí vaše obavy a v těchto oblastech budeme nadále vyvíjet silný tlak na vymáhání pravidel v úzké spolupráci s vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž.

  Silvana Koch-Mehrin, zpravodajka ke stanovisku Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. – (DE) Pane předsedající, politika hospodářské soutěže je jednou z nejdůležitějších oblastí ústředních politik EU. Dobrá politika hospodářské soutěže je podmínkou pro řádné fungování trhů. Dobrá politika hospodářské soutěže rovněž umožňuje spotřebitelům využívat širokou škálu produktů za dostupné ceny. Dobrá politika hospodářské soutěže rovněž přispívá k opětovnému růstu v EU. Proto je tak důležité, pane komisaři, zahrnout všechny oblasti, které jste uvedl, do politiky hospodářské soutěže. Je také důležité posílit malé a střední podniky, neboť ty jsou hnací silou růstu v Evropě. Je třeba odstranit překážky na trhu, což znamená i odbourat nepřiměřené náklady, které stále vznikají tam, kde hospodářská soutěž nefunguje, jako například náklady na roaming u mobilních telefonů, kde stále neexistuje konkurence. To je třeba změnit.

Nakonec bych chtěla upřímně poděkovat zpravodaji, panu Eppinkovi, za jeho vynikající práci a Komisi bych chtěla říci: buďte ve svých cílech ambiciózní.

(Potlesk)

  Cristian Silviu Buşoi, zpravodaj ke stanovisku Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů. – Pane předsedající, úvodem bych chtěl poblahopřát Komisi k pružnému přístupu při uplatňování pravidel hospodářské soutěže během nynější finanční a hospodářské krize. Je velmi důležité, aby krize nebyla brána jako záminka k vyloučení hospodářské soutěže, a Komise již ukázala svůj velmi pevný postoj proti kartelům, což je dobře. Musíme zajistit mechanismy východiska z krize a musíme se co nejdříve vrátit k běžným tržním podmínkám.

Existuje několik oblastí, a vy jste o tom hovořil, pane komisaři, v nichž může být hospodářská soutěž posílena. Patří mezi ně energetický trh, kde regulované ceny stále narušují hospodářskou soutěž. Dobudování jednotného železničního trhu může cestujícím v Evropě také přinést nezanedbatelné výhody. Komise by měla také věnovat zvláštní pozornost hospodářské soutěži na trhu s léčivými přípravky, zvláště pokud jde o výrobce původních léků, kteří omezují vstup generických přípravků na trh.

Dále vyzývám Komisi, aby rozhodně zajistila hospodářskou soutěž mezi veřejnými a soukromými nemocnicemi pomocí rázných opatření proti křížovým dotacím, které zvýhodňují veřejné nemocnice. Komise musí účinněji vysvětlovat spotřebitelům přínos politiky hospodářské soutěže.

  Michael Cramer, zpravodaj ke stanovisku Výboru pro dopravu a cestovní ruch. – (DE) Pane předsedající, úvodem bych chtěl poděkovat zpravodaji za vynikající spolupráci.

Pokud jde o hospodářskou soutěž, je odvětví dopravy také rozhodujícím článkem. Doprava je ostatně zodpovědná za 30 % emisí CO2, a proto rád vítám souhlas s tím, že by doprava měla být zahrnuta do ústředních požadavků strategie Evropa 2020.

Stále však existuje nekalá soutěž, a v těchto případech by měla Komise zakročit. Například letecká doprava, která je zabijákem životního prostředí par excellence, požívá stále výjimku osvobození od daně z přidané hodnoty a cla z pohonných hmot. To znamená, že evropští daňoví poplatníci zaplatí každoročně 30 miliard EUR za leteckou dopravu, jen aby letecké společnosti mohly nabízet lety mezi jednotlivými městy za cenu krátké jízdy taxíkem. Po železnici se požaduje, aby nesla toto břemeno. Za každou lokomotivu se platí povinný železniční poplatek za každý ujetý kilometr. To je povinná daň a nemá horní hranici. Pokud jde o silnice, je na členských státech, aby se rozhodly, zda budou vůbec vybírat nějaké mýtné. Mýtné se obvykle vybírá jen za dálnice a jen za těžká nákladní vozidla nad 12 tun včetně. Jinými slovy, některé členské státy vybírají vysoký železniční poplatek, ale žádné silniční mýtné. To nemůžeme připustit, neboť to úplně postrádá logiku. Ostatně, pokud nezměníme své návyky při cestování, nikdy se nám nepodaří odvrátit změnu klimatu. To však musíme udělat. Proto musíte nastolit spravedlivou hospodářskou soutěž i v odvětví dopravy.

  Arturs Krišjānis Kariņš , jménem skupiny PPE. – (LV) Pane předsedající, pane komisaři, my všichni jsme líní. Pokud chceme skoncovat s nicneděláním, tak to stejně většina lidí jistě neudělá. Podnikání není v tomto ohledu žádnou výjimkou. Většina podnikatelů (a o tom jsem přesvědčen) sní o možnosti stát se monopolním poskytovatelem, který může diktovat podmínky, místo aby jim podmínky diktovali spotřebitelé. Hospodářská soutěž právě zaručuje spotřebitelům jak nízké ceny, tak i optimální kvalitu. V Evropské unii máme bohužel stále několik odvětví, v nichž neexistuje skutečná hospodářská soutěž. Prvním z nich je energetika. V některých oblastech Evropy stále existují z právně-technických důvodů izolované trhy bez existence hospodářské soutěže. A co je výsledkem? Uměle nadsazené ceny pro spotřebitele. Konkrétním příkladem jsou pobaltské státy a trh s plynem. Jak připustil sám komisař Oettinger, spotřebitelé v Německu platí v současné době za zemní plyn o 30 % méně, než spotřebitelé v pobaltských státech. Proč je na jedné straně hospodářská soutěž a proč žádná není v pobaltských státech? To se musí změnit. Pak je tu další oblast, v níž neexistuje žádná skutečná hospodářská soutěž, a tou je zemědělství. Nemusíme se ani zmiňovat o tom, jaký účinek mají dotace jako takové na zemědělský trh, ale v Evropě máme při vzájemném srovnání v jednotlivých členských státech velmi nerovnoměrné zemědělské platby nebo dotace. Co to znamená? Znamená to, že evropští spotřebitelé platí na mnoha místech uměle vysoké ceny, a trpí samozřejmě i zemědělci. Dámy a pánové, vyzývám vás, abyste podpořili tuto zprávu, která se týká práce Komise na dokumentu „Směrem k hospodářské soutěži“ v roce 2009. Chtěl bych vám ovšem připomenout, že tato práce tím nekončí a že musíme rozšířit oblasti, v nichž musí být nastolena hospodářská soutěž. Děkuji za pozornost.

  Antolín Sánchez Presedo, jménem skupiny S&D. – (ES) Pane předsedající, zpráva o politice hospodářské soutěže za rok 2009 je pravděpodobně jednou z nejrozsáhlejších a nejkomplexnějších zpráv, jakou Parlament doposud vypracoval. Hospodářskému a měnovému výboru se podařilo zapracovat do ní stanoviska tří dalších parlamentních výborů a zpracoval ji po pěti letech od zahájení provádění dvou významných nařízení, nařízení o modernizaci a nařízení o spojování podniků, která hrají v politice hospodářské soutěže pozitivní úlohu. Provádění těchto nařízení by ale mohlo být lepší, pokud by priority byly lépe stanoveny, úsilí o spolupráci by bylo znásobeno, administrativní břemeno by bylo sníženo a docházelo by ke sbližování mezi vnitrostátními právními předpisy a právními předpisy EU.

Ve zprávě se hovoří i o významu veřejných služeb pro plnění základních potřeb občanů a my si uvědomujeme, že v novém rámci nastoleném Lisabonskou smlouvou musíme i tuto oblast posílit. S ohledem na význam informační společnosti se proto podporuje pomoc, jejímž cílem je nabídnout našim občanům vhodné, cenově dostupné univerzální širokopásmové pokrytí, a my požadujeme, aby byla v dalších zprávách věnována pozornost vývoji cen za roaming v oblasti telekomunikací.

Politika hospodářské soutěže je klíčová ve finančních službách. Poskytnutá pomoc přispěla ke stabilizaci a k oslabení dopadů hospodářské krize. Zpráva zdůrazňuje její dočasný charakter a skutečnost, že její rozšíření musí probíhat za přísnějších podmínek a že musí být znovu nastaveny rovné podmínky pro proces východiska z krize, aby se tak vyloučila všechna morální rizika a aby navíc finanční instituce, které nežádaly o státní podporu, měly znovu stejné konkurenční postavení.

Ve finanční oblasti se zdůrazňují tři body: transparentnost finančních informací, nutnost přístupnosti a transparentnosti evropského platebního systému, který musí fungovat nediskriminačně a účinně, a třetím bodem je potřeba bojovat proti nezvykle vysokým cenám přeshraničních transakcí s platebními kartami. Zpráva zdůrazňuje i obavy týkající se malých a středních podniků a energetiky a uvádí doporučení skupiny na vysoké úrovni pro odvětví mlékárenské výroby, která je toho názoru, že posilování vyjednávací síly výrobců a nové smluvní vztahy musí být v souladu s politikou hospodářské soutěže. Žádá rovněž Komisi, aby vyvinula legislativní iniciativu na podporu individuálních a kolektivních požadavků na náhradu škod způsobených porušením zákonů v oblasti hospodářské soutěže a vyhnula se přitom výstřelkům amerického systému.

Proto blahopřeji zpravodaji, panu Eppinkovi, k vynikající práci.

  Sophia in 't Veld, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, úvodem bych chtěla poblahopřát zpravodaji. Pracovali jsme v tandemu (já jsem byla zpravodajkou v loňském roce) a to mne přivádí k prvnímu bodu.

Na těchto každoročních rozpravách o politice hospodářské soutěže mne překvapuje velmi přátelská a zdvořilá výměna názorů a pak Komise postupuje svým obvyklým způsobem, neboť právě ona má v této oblasti výhradní pravomoci. Myslím si, že by se to mělo změnit zároveň s tím, jak diskutujeme o hospodářském řízení Evropské unie. Evropský parlament by měl zastávat při přípravě politik hospodářské soutěže mnohem větší úlohu, a proto naléhavě žádám Komisi, aby se řídila především doporučením 3 a 4 a Evropskému parlamentu skutečně poskytovala zpětnou vazbu týkající se jeho doporučení.

Zadruhé, zpráva by měla být podle mého názoru více než pouhý souhrnný přehled podniknutých kroků. Měla by jít o analýzu dopadu politik hospodářské soutěže, a to v současné době ve zprávě chybí. Říkáte, že provedete analýzu týkající se dočasného rámce státní podpory, neboť je to vaše priorita, ale my po takové analýze voláme mnoho let: o ekologické obnově, o státní podpoře inovací, o státní podpoře veřejných služeb. Lhůta již dávno vypršela, a tak bych chtěla požádat Komisi, aby provedla hlubší analýzu.

Nakonec bych chtěla naléhavě zopakovat naše již dlouholeté výzvy k provedení odvětvového průzkumu týkajícího se on-line inzerce a vyhledávačů. Zpoždění je tu skutečně velké a já bych chtěla od Komise slyšet, kdy má v úmyslu provést takový průzkum.

  Philippe Lamberts, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedající, nejdříve bych chtěl poděkovat komisaři Almuniovi, který zde dnes není, ale který s námi tráví mnoho času v Hospodářském a měnovém výboru a investuje tak spoustu času do probíhajícího dialogu k této problematice s Parlamentem, přestože to není okruh působnosti Evropského parlamentu.

Chtěl bych poděkovat i zpravodaji. Často tak činíme formálně, ale musím říci, že pro pana Eppinka nebylo při přípravě této zprávy v našich diskusích žádné tabu, přestože naše strany se často na mnoha věcech neshodnou. Všem problémům se plně věnoval v konstruktivním duchu a to by se mělo zdůraznit.

Chtěl bych přejít ke třem záležitostem, v nichž by podle mého názoru Komise měla pokročit. Jak bylo uvedeno, jednou z nich je význam finančního sektoru, kterému je, popravdě řečeno, v hospodářství přiřazen přílišný význam.

Víme, že finanční krize znamená, že finanční skupiny, které ji přežijí, z ní vyjdou větší a silnější. V této oblasti tedy skutečně existuje problém narušení trhu a netýká se pouze zvláštních opatření u státní podpory, která přijímají členské státy na pomoc svému finančnímu sektoru, ale i různých forem přímé pomoci ze strany Evropské centrální banky (ECB), o nichž musím s politováním prohlásit, že nejsou ani trochu transparentní, a to jsme v této zprávě zdůraznili.

Naléhavě proto žádáme Komisi, aby se zaměřila na způsob, jakým ECB pomohla bankám, neboť je jasné, že banky, které se obrátily na ECB o pomoc, využívaly takovou pomoc, o jakou nemohly požádat lépe řízené banky. Řádně řízené banky se tak v určitém smyslu staly oběťmi narušení trhu.

Dalším odvětvím jsou suroviny, zejména potravní komodity. Víme, že velké zemědělsko-průmyslové podniky a velkoobchodníci mají na trhu takové postavení, které jim umožňuje příliš silně zasahovat do tvorby cen. K tomuto problému je naprosto nezbytné provést průzkum trhu.

Dalším, nikoli nedůležitým bodem, je hospodářská soutěž v oblasti daní. Víte, že většina členských států, včetně mého a mnoha dalších, praktikuje takové formy hospodářské soutěže v oblasti daní, které velmi škodí obecnému evropskému zájmu. S těmito formami hospodářské soutěže je třeba skoncovat. Vím, že Komise se o tuto věc začíná znovu zajímat, ale naléhavě žádám komisaře Almuniu a komisaře Šemetu, aby se touto problematikou zabývali.

Přejdu ke svému poslednímu bodu. Jsme rádi, že komisař Almunia již od počátku svého funkčního období uložil pokuty různým odvětvím, zejména odvětví letecké nákladní dopravy. Vítáme i zahájení šetření v záležitosti Google, které, jak se domnívám, částečně reaguje na problém, o němž před chvílí hovořila paní in ’t Veldová.

(Řečník souhlasil s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

  Předsedající. – Pane Lambertsi, pan Hans-Peter Martin použil modrou kartu, což znamená, že vám chce položit otázku. Chcete ho vyslechnout? Děkuji.

Pane Martine, máte 30 sekund, abyste panu Lambertsovi položil otázku k tomuto tématu.

  Hans-Peter Martin (NI). – (DE) Pane předsedající, pan Lamberts hovořil o zvláštních podporách, které banky obdržely od Evropské centrální banky. Mohl by podrobněji vysvětlit, co má na mysli a jak to funguje? Poukázal i na skutečnost, že tato podpora by měla být zrušena. Jakým způsobem bychom podle něj měli provádět kontrolu, která by zajistila, aby nesprávní lidé neměli tučné zisky?

  Předsedající. – Na tuto obsáhlou otázku je obtížné odpovědět ve třiceti sekundách. Plně však věřím ve schopnosti pana Lambertse mluvit stručně.

  Philippe Lamberts, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedající, je zřejmé, že je téměř nemožné odpovědět na takovou otázku ve 30 sekundách.

O co tady jde? Evropská centrální banka (ECB) souhlasila s tím, že bankám, které o to požádají, poskytne neomezenou likviditu a za tuto likviditu přijme jako jištění jakákoli aktiva. Nemáme však jasnou představu o povaze těchto aktiv. Máme také silné podezření, že mnohá z nich jsou, jak se říká, syfilitická nebo toxická, a že jejich skutečná tržní hodnota je těžko stanovitelná, přičemž některá z nich mohou být dokonce bezcenná.

Za těchto podmínek jde proto o formu přímé pomoci. Je totiž jasné, že kdyby ECB neposkytla tuto likviditu výměnou za tyto záruky, které mají ve skutečnosti velmi krátkou životnost, je možné, že by některé z těchto finančních institucí zkrachovaly.

Najít řešení tohoto problému není snadné. V každém případě je však prvním krokem transparentnost těchto aktiv.

  Předsedající. – Pane Lambertsi, děkuji vám za jasnou odpověď na tak komplikovanou záležitost.

  Kay Swinburne, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, zaprvé bych chtěla poblahopřát svému kolegovi, Derku Janu Eppinkovi, ke komplexní a dobře projednané zprávě, která se zabývá tolika tématy. Politika hospodářské soutěže by rozhodně měla být ústředním článkem evropského jednotného trhu a pevné zásady hospodářské soutěže by měly být začleněny do právních předpisů EU. Hospodářská soutěž by měla pro občany EU vytvořit silnější trh a umožnit EU, aby byla v celosvětovém měřítku konkurenceschopnější.

Existuje nebezpečí, že v poslední vlně právních předpisů o finančních službách tato zásada vymizí. Musíme využít každou příležitost k zesílení hospodářské soutěže na trzích, jimž dominují velcí účastníci, a vytvořit živější trh. U právních předpisů o derivátech, které se momentálně projednávají, můžeme zaručit, že nevytvoříme ani neposílíme monopoly tím, že umožníme otevřený přístup ústředním protistranám a jiným a že zajistíme dostupnost důležitých datových toků všem subjektům.

Při připravované revizi směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID) musíme myslet na její původní účel, jímž je otevření evropských trhů s cennými papíry konkurenci, a po jejím rozšíření o nové třídy aktiv musíme zajistit, aby byly podpořeny zásady konkurenceschopnosti, neboť jejich kombinace v posledních třech letech výrazně snížila obchodní poplatky pro investory do cenných papírů.

Pokud uvažujeme o reformách týkajících se auditorů, ratingových agentur a dalších poskytovatelů finančních služeb, můžeme uvažovat o tom, kde leží hranice vstupu na trh, a pracovat na jejich odstranění. Jsem přesvědčena, že podpora hospodářské soutěže v klíčových průmyslových odvětvích je způsobem, jakým vytvoříme skutečný růstový potenciál EU a oživíme svá hospodářství v tomto neustále se měnícím světě.

  Thomas Händel, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, podle této zprávy provádí Komise úspěšnou politiku hospodářské soutěže. Neměli bychom však zapomínat, že neregulovaná hospodářská soutěž může vést i ke zvýšení nezaměstnanosti, čímž se o to více prohloubí propast mezi bohatými a chudými.

V Evropské unii stále převažuje volná hospodářská soutěž nad sociálními potřebami našich občanů. Horlivá víra ve svobodné trhy nemůže zastřít skutečnost, že tyto trhy čas od času znovu a znovu selhávají, ale nejsou ani schopny přinést trvalou sociální spravedlnost. Pár postupů, jejichž cílem je boj proti narušování hospodářské soutěže a pevnému stanovení cen, nestačí k vyřešení tohoto problému. Spravedlivý a sociální vnitřní trh bude fungovat jedině při silné a správné regulaci. Na tom je třeba ještě naléhavě zapracovat. Pro stále větší počet institucí poskytujících služby obecného veřejného zájmu je například nepřijatelné, aby byly vystaveny hospodářské soutěži se soukromými subjekty.

Zpráva stanoví Komisi ukazatele budoucí politiky hospodářské soutěže. Existuje naléhavá potřeba zesílené ochrany spotřebitelů, ochrany služeb obecného veřejného zájmu před pravidly hospodářské soutěže a jejich vynětí z kontroly kartelů. Nezbytné je rovněž zavést smluvní doložku, která umožní bezpečný společenský pokrok a která bude považována za stejně významnou, jako pravidla hospodářské soutěže v Evropě.

  William (The Earl of) Dartmouth, za skupinu EFD. – Pane předsedající, nestává se často, abych říkal něco dobrého o Gordonu Brownovi, ale on jednal rychle, rozhodně a účinně s cílem vypořádat se s bankovní krizí ve Spojeném království, i když musím zdůraznit, že po deset katastrofických let, kdy byl v úřadu ministra financí, si počínal mnohem hůře.

Záchrana bank ve Spojeném království byla ale pomalejší, než mohla být, a to v důsledku dopadů politiky hospodářské soutěže EU. Můj vážený kolega, profesor Tim Congdon, napsal o tom pamflet. Skutečností je, že tyto záležitosti by měly být řešeny na vnitrostátní úrovni, nikoli na úrovni Komise. Komise prostě neví, co dělá, a měla by si držet odstup.

V posledních 15 sekundách, které mám k dispozici, musím reagovat na mimořádně skličující řeč pana Lambertse, když mluvil o daňové soutěži. Daňové soutěži vděčíme za to, že máme nižší daně. On obhajoval celoevropskou fiskální politiku, jejímž výsledkem by byly vyšší daně v celé EU. Tak to prostě je, a já bych chtěl pana Lambertse a jeho kolegy požádat, aby příště nazývali věci pravým jménem.

  Předsedající. – Toto není ani tak projev na základě postupu podle modré karty, ale spíše osobní prohlášení. Pane Lambertsi, vyzývám vás, abyste byl stručný. Ukažte nám, že můžete svému kolegovi objasnit své stanovisko za pouhých patnáct sekund.

  Philippe Lamberts (Verts/ALE). – Pane předsedající, lord Dartmouth líčí Zelené jako zastánce vysokých daní pro samotné vysoké daně. Chci vám, lorde Dartmouthe, položit jednoduchou otázku. Mají-li služby, jako je vzdělávání, zdravotnictví a bezpečnost určitou hodnotu, myslím si, že musíte najít způsob, jak je financovat. Je to tak?

  Předsedající. – Nebudeme na toto téma rozvíjet diskusi.

Pane Dartmouthe, panu Lambertsovi můžete odpovědět později na chodbě. Pravidla ovšem nedovolují, aby jedna otázka byla zodpovězena další otázkou.

Máte 15 sekund.

  William (The Earl of) Dartmouth (EFD). – (úvodní slova není slyšet, neboť se vypnul mikrofon) ... ten, kdo položil otázku, má právo na její odpověď. Vy jste si jako předsedající vytvořil nová pravidla – svá vlastní. Naprosto nemáte pravdu, pane.

  Předsedající. – Ano, vymýšlím si pravidla. Pořád si vymýšlíme pravidla a přispíváme k pokroku v demokratickém fungování sněmovny. Děkuji, že to uznáte.

  Hans-Peter Martin (NI). – (DE) Pane předsedající, nejdříve bych chtěl ocenit, že jste umožnil takový dialog. Je poněkud politováníhodné, že vévoda z Dartmouthu nepochopil, že jste i jemu dal čas na odpověď. Myslím si, že je velmi pozitivní, když někdo, jako je pan Lamberts, přijde s takovými konkrétními návrhy a když máme možnost zapojit se do živé debaty, takže jsou lidé nuceni odpovídat přímo, což je přesně to, co v této sněmovně chceme. Možná mu dáte možnost krátce odpovědět později.

Chtěl bych pokračovat tam, kde pan Lamberts skončil. Nikdo nepopírá, že potřebujeme transparentní bankovní systém. Veřejnost si stále ještě není plně vědoma toho, že tyto dotace, jako výsledek finanční krize, způsobily podle norem EU něco naprosto nepředstavitelného. Díky nim je jasné, že jsou-li v sázce vyšší cíle, neobejde se hospodářská soutěž sama o sobě vždy bez dotací. Co ale dělá z celé této záležitosti hořkou pilulku, je skutečnost, že ty banky, které dostaly podporu, zase hrabou peníze a v některých případech jdou dokonce proti společným evropským zájmům. Tak to by bylo k finančnímu trhu.

Druhým bodem, o kterém bych chtěl diskutovat, se týká mého starého tématu, otázky léčivých přípravků. Považuji za velmi politováníhodné, že jsme ještě neučinili pokrok, který je již po desetiletí možný a nutný. Pro Evropu by bylo jistě velkým krokem kupředu, kdyby občané v mé zemi, v Rakousku, stejně jako v Německu a v dalších zemích, museli za léčivé přípravky platit jen takové částky jako jejich spoluobčané v jiných členských státech EU. Toto je práce kartelů a velkých podniků. Myslím si, že Komise má příležitost a povinnost konečně v této oblasti zakročit.

Dalším aspektem týkající se této problematiky je schvalování léčivých přípravků. Stále se provádí zbytečné pokusy na zvířatech i na lidech. Spousta práce se zbytečně dělá dvakrát. To je něco, co mělo být v souvislosti s evropským vnitřním trhem vyřešeno v minulém století. Chtěl bych vás tedy znovu vyzvat, abyste zde intenzivně zakročili.

  Gunnar Hökmark (PPE). – Pane předsedající, v současné době se naše oči upírají k summitu mezi Čínou a USA, neboť tyto dvě ekonomiky jsou považovány za dvě největší světové ekonomiky. Diskutujeme o tom, kdy se Čína stane největší ekonomikou, ale to se zakládá na nesprávném předpokladu, protože zapomínáme, že největší ekonomikou je Evropská unie, ale Čína a USA disponují největšími trhy. Důvodem je nedostatečná přeshraniční hospodářská soutěž a hospodářská soutěž v různých oblastech v Evropské unii.

Právě nedostatečná hospodářská soutěž nás nutí vzhlížet na ně, jako na sebevědomou vůdčí politiku, a nikoli na nás. Proto bude v budoucnosti důležité, aby se zpráva o hospodářské soutěži zaměřila i na nedostatečné provádění již existujících právních předpisů a na nedostatečnou hospodářskou soutěž v evropském hospodářství. Musíme to udělat v řadě oblastí. Abychom se stali vůdčí ekonomikou, musíme také zajistit, abychom byli nejkonkurenceschopnější ekonomikou.

Prozradím vám tajemství: nikdy nebudeme nejkonkurenceschopnější, nebudeme-li mít hospodářskou soutěž. Státní dotace a předpisy bránící vstupu nových subjektů brání také Evropě zaujmout vůdčí místo. Proto musíme zajistit, aby státní dotace byly vždycky poskytovány jen ve výjimečných případech, kdy se nedá nic jiného dělat nebo kdy je můžeme usměrnit tak, aby podporovaly obecné blaho a nenarušovaly hospodářskou soutěž.

Musíme zajistit možnost vstupu nových subjektů do co nejvíce oblastí evropské ekonomiky. Hospodářská soutěž neznamená vyřadit ze soutěže ostatní. Znamená umožnit velkým společnostem, aby se spojily a ještě se rozrostly na celosvětové scéně, a umožnit novým společnostem otevřít se inovacím. V tom máme mezeru a je na Komisi, aby to prokázala a aby přijala opatření, abychom mohli společně postupovat kupředu a abychom mohli být v budoucnosti považováni za vůdčí světovou ekonomiku.

  Edit Herczog (S&D). – Pane předsedající, politika hospodářské soutěže je základním kamenem evropských právních předpisů. Shodneme se na tom, že inovace, tvořivost a lepší kvalita nutně představují výhodu na trhu, ale nepřipouštíme, aby se tato výhoda uplatnila na trhu jen proto, že někdo je větší a silnější, má lepší zdroje informací a především zvláštní kontakty na vládu, a jsme rádi, že Komise je na stráži a zajišťuje, aby se to nestávalo.

Ráda bych ještě jednou zmínila nový fenomén: nejsou to hráči na trhu, ale spíše vlády, které čas od času poskytují zvláštní výhody v oblasti hospodářské soutěže některé ze svých oblíbených společností. To je velmi neblahý jev a vede zpět do stranických pokladen.

Chtěla bych požádat Komisi, aby postupovala takto: mějme inovace, tvořivost a malé a střední podniky, ale nepřipusťme v těchto oblastech žádné zneužívání informací nebo moci, a to hospodářské ani politické.

  Sylvie Goulard (ALDE). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, zpráva pana Eppinka je vynikající, ale trochu se obávám, a nemá to nic společného se zpravodajem, že stále znovu a znovu upozorňujeme na tytéž věci. Je to jako pobízet mrtvého koně. Není pochyb o tom, že bych se připojila k paní in ’t Veldové a k panu Lambertsovi a řekla, že musíme řádně sledovat hospodářskou soutěž a přemýšlet o tom, co se děje v zemědělství, kde je velmi málo zákazníků a obrovské množství výrobců, tedy něco, co nikdy dříve Komisi neznepokojovalo, zatímco kdyby se to samé stalo v průmyslu, vrhla by se Komise na kartel zákazníků. Nová pravidla potřebujeme i pro oblast internetu.

Naše vztahy s Komisí jsou však velmi jednotvárné. Komise nám posílá zprávy, z nichž tři čtvrtiny problémů zamete pod koberec. My zdvořile odpovíme, že je to zajímavé a že by se k tomu mělo něco doplnit. Pak to každý odloží do šuplíku.

To jsem dnes chtěla říci a chtěla jsem zopakovat to, co uvedl pan Hökmark: svět se mění. Je od nás pěkné, když tvrdíme, že státní podpora není dobrá, ale skutečností zůstává, že Čína, Korea, Spojené státy a další země státní podporu poskytují. Já ji nepodporuji. Nejsem žádná francouzská zásadová ochranitelka. Jen říkám: mějme oči otevřené a přestaňme snít!

  Reinhard Bütikofer (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, doporučení číslo 4 vyžaduje, aby Komise předkládala zprávy o tom, jakým způsobem provádí budoucí doporučení a jak vysvětluje případné odchylky od těchto doporučení. Myslím si, že je to velmi rozumný návrh, a chci ho více konkretizovat. V loňském roce Parlament v příslušné rozpravě rozhodl, že se chceme zaměřit na spravedlivé a nediskriminační podmínky hospodářské soutěže pro malé a střední podniky. Komise od té doby neudělala nic. Toto doporučení lze znovu nalézt v návrhu usnesení pana Eppinka.

Chtěl bych od Komise slyšet, zda má v úmyslu provádět toto opakované doporučení, nebo bych jí chtěl přinejmenším požádat, aby nám sdělila, co jí brání zabývat se v tomto smyslu konkrétními problémy malých a středních podniků.

Moje druhá poznámka se týká oblasti komodit. Jsem velmi rád, že se tato zpráva zabývá nedostatečnou transparentností v oblasti komodit. Vítám i skutečnost, že se zabývá otázkou spekulací v oblasti komodit. Lituji však, že nezohledňuje celkové doporučení Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, v němž se navrhuje, abychom se neřídili návrhem francouzského předsednictví, konkrétně tím, aby byl problém spekulací omezen na zemědělské komodity, ale doporučuje se v něm, aby sem byly zahrnuty i spekulace v oblasti kovů. Podle mého názoru je to stejně důležité.

  Vicky Ford (ECR). – Pane předsedající, chtěla bych poděkovat svému kolegovi, Derku Janu Eppinkovi, za vynikající zprávu, a zároveň bych chtěla něco konkrétně poznamenat k trhu s energií, jímž se Komise bude v tomto roce zabývat.

Jak zdůraznili jiní poslanci, dodávky energií a ceny se mohou v jednotlivých členských státech značně lišit. V regionu, který zastupuji, nemá skoro čtvrtina domácností přístup k plynu a velká většina z nich je závislá na topném oleji. Za jeden měsíc v období od listopadu do prosince vzrostly ceny na tomto trhu o 50 %. Spotřebitelé jsou znepokojení (a zmrzlí). Mají obavy, že se jedná o kartelovou tvorbu cen, a tato tvrzení se objevují.

Je pravda, že by se tím nejdříve měly zabývat domácí regulační orgány, ale já slyším podobné obavy i z jiných členských států EU. A tak bych chtěla požádat pana komisaře: až se v letošním roce budete zabývat trhy s energií, nezapomeňte, prosím, na ty, kdo žijí ve velmi izolovaných venkovských oblastech.

  Ildikó Gáll-Pelcz (PPE). – (HU) Pane předsedající, dámy a pánové, jak jste si mohli všimnout v naší včerejší prezentaci, patří mezi priority maďarského předsednictví posilování vnitřního trhu a podpora tvorby pracovních míst. Vzhledem k tomu, že předpokladem výše uvedených priorit je politika hospodářské soutěže EU založená na rovných soutěžních podmínkách uplatňovaných ve všech odvětvích, jsem velmi ráda, že byla vypracována tato zpráva. Ta však, dámy a pánové, platí pro dávnou minulost. Od té doby se časy změnily. Věřím však, že je důležité vyvodit z této zprávy závěry, a za důležitou považuji i skutečnost, že Evropský parlament – což jsme my, poslanci, – bude moci hrát v budoucnosti aktivnější úlohu při utváření politiky hospodářské soutěže. Vyžaduji v tom však spolupráci Komise.

Zaprvé žádám o to, co považuji za nezbytné. Tedy o to, aby Parlament byl pravidelně informován o všech iniciativách zahájených v této oblasti. Zadruhé žádám Komisi jako jediný orgán příslušný pro hospodářskou soutěž s pravomocí po celé EU, aby každoročně informovala Parlament o uplatňování jeho doporučení a o tom, jak se od doporučení odchýlila.

Jsem přesvědčena, že je důležité zajistit, aby politika hospodářské soutěže nemohla být spravována vertikálně, a v tom jsem zajedno se svými kolegy poslanci. Koordinace se vyžaduje i ve všech funkčních a regulačních oblastech. Za to ovšem zodpovídá Komise. Z toho důvodu je důležité harmonizovat politiky EU a priority stanovené ve strategii EU 2020, jejímž cílem je podpořit růst a zaměstnanost.

A nakonec bych i já chtěla zmínit malé a střední podniky, jejichž zapojení je pro růst celého evropského hospodářství, samozřejmě včetně zaměstnanosti, nezbytné a nevyhnutelné. Podmínky hospodářské soutěže ale musí být stejné. To musí politika hospodářské soutěže zaručovat. Žádám Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost malým a středním podnikům a aby jim poskytla rovnoprávné a nediskriminační podmínky pro hospodářskou soutěž.

  Peter Skinner (S&D). – Pane předsedající, nejdříve bych chtěl poblahopřát panu Eppinkovi k důkladné práci, kterou odvedl na této zprávě. Doufám, že bude i nadále hrát v této oblasti progresivní roli.

Vítám tuto zprávu o stavu politiky hospodářské soutěže za rok 2009. V hospodářské soutěži v EU jsou však stále ještě prvky, které je nutno posílit a vyjasnit. Rád bych v této oblasti podpořil větší spolupráci mezi Komisí a Evropským parlamentem. Jedině tak si budeme moci zachovat důvěru veřejnosti při rozhodování, která činíme. Dále je naprosto nezbytné, aby byl Evropský parlament neustále informován o krocích, které podniká Komise, a to se zvláštním zaměřením na politiku týkající se malých a středních podniků.

Těším se na zprávy a šetření, na něž upozorňuje tato zpráva. Podle posledních údajů jde o jedenáct zpráv, šest šetření v různých oblastech a o opětovné zřízení oddělení fiskální státní podpory na GŘ pro hospodářskou soutěž. A zejména vítám opakovanou žádost o zapracování základu pro výpočet pokut, o níž jsme již diskutovali. Myslím si, že je to mimořádně důležité.

Mimochodem, bylo zajímavé poslechnout si před chvílí příspěvek vévody z Dartmouthu, který hovořil jako aristokrat k politice hospodářské soutěže. Jak každý ví, aristokraté ve Spojeném království se silně zaměřují na svou zemi. Možná bychom měli požádat orgány v oblasti hospodářské soutěže, aby se tím zabývaly a zjistili, jak se po celou tu dobu aristokraté v celé Evropské unii starají o svoji zemi.

  Sławomir Witold Nitras (PPE). – (PL) Pane předsedající, poslouchat tuto rozpravu je radost. Chtěl bych poděkovat panu Eppinkovi za zprávu. Znám jeho přístup a na zprávu se dívám s obdivem a jsem rád, že to byl právě on, kdo ji připravil. Je radost poslouchat i projevy kolegů poslanců, ale je zde něco, co musím říci. Soustředíme se tu na práci Evropské komise. Obviňujeme ji, že nemá pevné stanovisko nebo politiku a že nebojuje proti protekcionismu, ale upřímně, naším oponentem a naším největším problémem – pan Hökmark hovořil o skutečnosti, že evropské hospodářství není konkurenceschopné – jsou členské státy. Evropská komise, která jedná pod tlakem členských států, nemá prozatím často jinou možnost, než se pokoušet chránit co nejvíce svobodnou hospodářskou soutěž.

Před několika týdny jsme v této sněmovně hovořili mimo jiné o zvláštních právních předpisech týkajících se trhu s uhlím. Při té příležitosti jsme ale neslyšeli poslance hovořit o svobodné hospodářské soutěži, ale mohli jsme slyšet jen hlasy lidí požadujících ochranářské zásady a možnost poskytovat dotace, například na zavřené doly (tak se tomu říkalo), zatímco ve skutečnosti šlo o pomoc pro doly, které vůbec nebudou zavřeny. Proto musíme být ve své práci konzistentní a tato konzistence v této sněmovně často chybí.

Hovoříme o pomoci pro bankovní sektor. Obávám se, že Evropská komise, která jednala pod tlakem členských států, tuto pomoc pouze schválila, a dnes, kdy hovoříme o zprávě, která je vlastně za rok 2009 – a tady souhlasím s kritikou, se mi zdá, že ve zprávě chybí hodnocení dopadů této pomoci a toho, zda skutečně došlo ke stabilní restrukturalizaci bankovního sektoru. Předpokládám, pane komisaři, že tento aspekt, tedy hodnocení tak důležité politiky, by měl být ve zprávě obsažen.

Ve zprávě se hovoří i o skutečnosti, že Komise bojuje proti protekcionismu, mimo jiné v oblasti automobilového průmyslu, ale existují příklady – já pocházím z Polska -, kde byla nejlepší továrna skupiny Fiat zavřena – možná ne zavřena, ale výroba byla omezena – a výroba byla přesunuta do Itálie. To je jasný protekcionismus a Evropská komise by proti tomu problému měla bojovat.

Mohu uvést jiný příklad. V roce 2009 byly zavřeny dvoje polské loděnice. Pocházím z polského města s loďařským průmyslem, ale problém je větší a netýká se jen dvou polských loděnic. Problém spočívá v tom, že na celosvětové úrovni nutí evropská politika hospodářské soutěže loďařský průmysl, aby bojoval zejména proti bohatě dotovaným loděnicím na Středním východě, takže jsme dnes vlastně v důsledku této politiky hospodářské soutěže zavřeli loďařský průmysl v Evropě, protože ho nutíme, aby soutěžil s dotovaným odvětvím. Pro nás by mělo být důležité, aby loďařský průmysl v Evropě existoval. Děkuji a omlouvám se, že jsem překročil čas vyměřený na příspěvek.

  Lara Comi (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, tvrdím, že rozvíjet efektivní politiku hospodářské soutěže a správně ji z metodického hlediska provádět je mimořádně choulostivý a složitý úkol, zejména v době krize.

Je choulostivý, neboť jeho příliš nekompromisní provádění by mohlo vážně ovlivnit jeho dopad a mohlo by představovat vážné důsledky pro sociální oblast a hospodářský cyklus. Je to složité, neboť schválené parametry nemusí v takové choulostivé době nutně paušálně platit pro všechny hospodářské oblasti. Proto bychom měli Komisi ocenit za její práci na této problematice. Podařilo se jí skloubit přísnou metodu s flexibilitou nezbytnou v těchto hospodářských podmínkách. Přijetí opatření k vyhodnocení ad hoc nástrojů přijatých na vnitrostátní úrovni k ukončení krize je skutečně důkazem přístupu, který je nejen vysoce profesionální, ale i citlivý.

Evropské právní předpisy týkající se hospodářské soutěže mají široký záběr, co do působnosti, a jednak úzce specializované. To znovu staví Evropskou unii do pozice vůdčího subjektu pro okolní země, zejména pro ty méně rozvinuté. Tím, že ukazuje cestu a ostatní země ji následují, pomáhá to předcházet jejich separaci a divergenci. Proto je dvojnásobně důležité zajistit, aby toto světlo ukazující cestu nebylo uhašeno. Podle mého názoru by se měla věnovat zvláštní pozornost vyhodnocování různých pokrizových scénářů, které by se měly začít objevovat v roce 2010.

S velkou pravděpodobností to bude znamenat přezkum rozsahu strukturálních změn, které musíme vzít v úvahu, a vyhodnocení stávající situace v různých průmyslových odvětvích a oblastech. V tak nejisté době musí být klíčovým slovem opatrnost.

Naléhavě žádám Komisi, aby se zaměřila na malé a střední podniky a na zaměstnanost mládeže, což dělá z hospodářské soutěže celoevropský problém.

  Sari Essayah (PPE). – Pane předsedající, chtěla bych vyjádřit pochvalu zprávě za to, že obsahuje velmi pozitivní zmínku o SEPA, jednotném evropském prostoru plateb v eurech. Tento Parlament opakovaně žádal o rychlý přesun SEPA a důvody jsou prosté. Posouzení dopadu provedené Komisí cituje studii, podle níž by SEPA měl ušetřit za šest let v hospodářství EU 300 miliard EUR. Tyto úspory jsou výsledkem intenzivnější soutěže probíhající prostřednictvím společných norem a postupů. Všem Evropanům, kteří potřebují provádět platby do jiných zemí, ušetří i čas a stres.

Rozhodně souhlasím se zprávou i v místech, kde se uvádí, že veřejná hospodářská podpora poskytnutá bankám a dalším společnostem v době hospodářské krize narušila hospodářskou soutěž. Stejně jako mnoho mých kolegů dnes dopoledne naléhavě žádám Komisi, aby provedla analýzu tohoto narušení.

Přidám ještě jednu myšlenku o potřebě společných norem a postupů. Mnoho vynálezů se bude v budoucnosti zakládat na informačních a komunikačních technologiích. V oblasti IKT potřebujeme větší hospodářskou soutěž a ta by se dala podpořit větším využíváním otevřeného zdrojového kódu v Evropě. Očekávám, že takto se Evropa stane na tomto klíčovém poli konkurenceschopnější ve vztahu k USA a k jiným významným hospodářským oblastem, jak již dříve uvedl pan Hökmark.

  Danuta Jazłowiecka (PPE). – (PL) Pane předsedající, autoři projednávaného usnesení si správně povšimli, že hospodářská krize představovala mimořádnou výzvu pro politiku hospodářské soutěže EU. Vnitrostátní a politické zájmy opakovaně vítězily nejen nad pravidly volného trhu, ale i nad zdravým rozumem. Velká hospodářská krize, jejíž důsledky jsou v evropských zemích citelné dodnes, byla významným určujícím prvkem politiky hospodářské soutěže v roce 2009. Bylo to období, kdy se používaly mechanismy a nástroje, jejichž hlavním cílem byla pomoc problémovým finančním institucím a některým velkým podnikům, nikoli podpora pravidel tržního hospodářství, a největší dopady pocítily malé a střední podniky.

Bude to, co bylo vykonáno, účinné v dlouhodobém výhledu? To zjišťujeme až teď. Proto bychom měli vyzvat Komisi, aby vypracovala důvěryhodné analýzy, které ukáží dopad této pomoci na hospodářství. To dovolí nejen hodnotit to, co bylo vykonáno, ale umožní to i rychlou a účinnou reakci na podobná ohrožení v budoucnosti.

  George Sabin Cutaş (S&D). – (RO) Pane předsedající, politika hospodářské soutěže hraje klíčovou roli při zajišťování konkurenceschopnosti evropského hospodářství a kontrola státní podpory je její nedílnou součástí.

V průběhu nynější krize Evropská komise zároveň pocítila nutnost schválit přidělení státní podpory zejména bankovnímu sektoru, ale i jiným odvětvím, která se dostala do potíží. Členské státy proto přislíbily značné částky ve formě systémů záruk, rekapitalizace a dalších forem financování likvidity bankovních institucí s cílem poskytnout těmto institucím zdroj financí a zajistit je proti rizikům.

Evropská komise však musí na toto odvětví důsledně dohlédnout a předložit plány na restrukturalizaci a regulaci finančních institucí, aby bylo zaručeno, že nebudou pokračovat v riskantním chování, které ohrožuje finanční stabilitu Evropské unie. Jinak by státní podpora pomohla pouze zvěčnit finanční problémy v Evropské unii.

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Předložená zpráva potvrzuje skutečnost, že v oblasti korektní hospodářské soutěže máme v Evropské unii ještě značné rezervy.

Exemplárním příkladem toho je zemědělská výroba, kde jak Evropská unie, tak jednotlivé státy, vstupují do tohoto prostředí různými dotacemi a podporami a výrazně tím narušují konkurenční prostředí. Zejména zemědělské podniky z nových členských států velmi trpí v důsledku nekorektní dotační politiky Evropské unie. Další oblastí, kde bude potřeba zásadním způsobem upravit a zlepšit konkurenční prostředí, je doprava. Proto považuji za velmi důležité akceptovat návrhy Výboru pro dopravu a cestovní ruch, které výstižně poukazují na narušení hospodářské soutěže i mezi jednotlivými druhy dopravy.

Zpráva je v každém případě podnětná a dobrá a bude důležité, aby byla i efektivně využita na zlepšení prostředí hospodářské soutěže v Evropské unii.

  Alajos Mészáros (PPE). – (HU) Pane předsedající, situace po hospodářské a finanční krizi se odráží v tónu zprávy Komise. Bez ohledu na to je to dobrá zpráva, jak ukázalo usnesení Parlamentu. Existují však i místa, kde by se v blízké budoucnosti mohla činnost zlepšit, především v oblasti prevence a řádného poskytování informací. Bez spolupráce se nebudeme schopni zotavit z krize, a proto je velmi důležité, aby nás Komise ujistila, že nás bude průběžně informovat o již dosažených výsledcích. Dodržování a vymáhání pravidel hospodářské soutěže EU je jedním z klíčů k úspěchu jednotného trhu. V oblasti energetické politiky to jsou například surovinové trhy, kde musí být posílena transparentnost. Podobně není hospodářská soutěž plně zaručena ve všech odvětvích energetiky. Proto je naléhavým úkolem provést druhý balíček opatření pro vnitřní trh a třetí balíček opatření pro energetiku. Velmi aktuálním krokem je požadavek na důkladnější šetření hospodářské soutěže v jiném odvětví, konkrétně v zemědělsko-potravinářském. Prostřednictvím studie musíme označit největší dodavatele a distributory, kteří jsou zodpovědní za narušení hospodářské soutěže na trhu.

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Pane předsedající, chtěla bych zdůraznit, jak důležité je navrhnout jasná pravidla hospodářské soutěže, která jsou pro malé a střední podniky prospěšná a užitečná. Jsou důležitá zejména pro celé evropské hospodářství, a to nehovořím ani o obrovském inovačním potenciálu, který nabízejí. V tomto ohledu se domnívám, že by bylo vhodné začlenit kapitolu věnovanou malým podnikům s důrazem na spravedlivou hospodářskou soutěž. Politika hospodářské soutěže by měla pomoci podpořit a posílit otevřené normy a interoperabilitu. To by zabránilo tomu, aby rozhodující hráči na trhu znepřístupňovali technologie.

Nakonec bych ráda uvedla, že provádění úspěšné politiky hospodářské soutěže a neomezené fungování vnitřního trhu jsou nezbytným předpokladem udržitelného hospodářského růstu v Evropské unii.

  Mairead McGuinness (PPE). – Pane předsedající, ráda bych se zaměřila na bod 90 této zprávy, v němž se uvádí, že hospodářská soutěž v zemědělské výrobě je základní podmínkou nižších cen pro spotřebitele v evropských zemích. Něco pravdy na tom je, ale obávám se, že pointa je někde úplně jinde. Mezi sebou a zejména v různých skupinách v tomto Parlamentu diskutujeme o tom, co se děje se zemědělskými trhy a proč nedochází ke spravedlivému přenosu konečné ceny, kterou my, jako spotřebitelé, platíme za potraviny těm, kdo potraviny vyrábějí.

Jde o velmi vážný problém v době, kdy reformujeme zemědělskou politiku, hrozíme, že snížíme rozpočet pro zemědělství bez ohledu na nedostatky tohoto trhu. Zpráva by o tom tedy měla podat více informací. Od Komise naléhavě žádáme, aby se zabývala hospodářskou soutěží v zemědělsko-potravinářském odvětví. Ano prosím, a podívejte se na to i v maloobchodě, ale pak už se přestaňte dívat a něco s tím udělejte! Moc dobře nám jde hovořit tady ve sněmovně, ale má-li dojít k činům, už tak dobří nejsme.

Mám ještě jednu věc k hospodářské soutěži. Jménem voličů mám ke Komisi několik stížností. Obyčejného člověka stát nevyslechne a já bych chtěla, aby se k tomu Komise vrátila: je několik stížností, které jsem já jako poslankyně ne…

(předsedající řečnici přerušil)

  Předsedající. – Děkuji vám, paní McGuinnessová. V dalších rozpravách tohoto druhu může být důležité vyslechnout také stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova.

  Czesław Adam Siekierski (PPE). – (PL) Pane předsedající, vnitřní trh by měl být svobodný, efektivní, dynamický a inovativní. Vhodná politika hospodářské soutěže je správným nástrojem k dosažení tohoto cíle. Pokud hospodářská soutěž dobře funguje na trhu se zbožím a službami, můžeme spotřebiteli zaručit lepší kvalitu, nižší ceny a větší výběr. Je dobře, že děláme tato roční posouzení politiky hospodářské soutěže. Takový přezkum s výhodou zpětného ohlédnutí je velmi poučný. Efektivní využívání nástroje politiky hospodářské soutěže umožnilo zlepšit hospodářskou stabilitu a zmírnit dopady hospodářské krize na podniky i na spotřebitele. Je nezbytné zlepšit hospodářskou soutěž na trzích s léčivými přípravky a s energií. Nezapomínejme, že monopol, ať soukromý či státní, omezuje hospodářskou soutěž. Stojí za to zdůraznit, že změny ve společné zemědělské politice znamenají, že dotace a vnější podpora již nyní neomezuje konkurenceschopnost.

  Štefan Füle, člen Komise. – Pane předsedající, Komise si uvědomuje, že Parlament žádá větší transparentnost, dialog a informace týkající se politiky hospodářské soutěže. Nadále vás budeme informovat o důležitých politických rozhodnutích týkajících se hospodářské soutěže a vynasnažíme se, abychom se v reakci na vaše usnesení zabývali vašimi požadavky, a to buď v příští zprávě o politice hospodářské soutěže, nebo ad hoc, jak žádá pan Bütikofer a další poslanci.

Zaznamenal jsem vaši žádost o odvětvová šetření na řadě trhů. Minulé zkušenosti ukazují, že spravedlivé a rozhodné vymáhání samo o sobě má pozitivní účinky na hospodářskou soutěž v celém odvětví. Odvětvová šetření nejsou vždy nejlepším způsobem, jak vymáhat naše pravidla v daném odvětví. Z hlediska zdrojů jsou velmi nákladná a měla by být používána jen v případě, že je šetření nezbytné z hlediska cílů politiky Komise.

Znovu mohu potvrdit, že dočasná opatření v oblasti státní pomoci související s krizí jsou skutečně dočasná. Ve zbývajícím omezeném čase bych se chtěl skutečně telegraficky zastavit u několika vašich otázek.

Zaprvé, pokud jde o investice a finanční sektor, probíhají konzultace o pokynech týkajících se záchrany a restrukturalizace.

Zadruhé, pokud jde o dopravu, Komise připravuje bílou knihu o budoucnosti dopravy, která by měla být schválena v březnu 2011. Bude obsahovat několik návrhů na urychlené dokončení vnitřního trhu v oblasti dopravy.

Zatřetí, pokud jde o služby obecného hospodářského zájmu, Komise k nim vydá zprávu v prvním čtvrtletí letošního roku.

Začtvrté, pokud jde o digitální agendu, Komise plně souhlasí s významem podpory skutečně integrovaného digitálního vnitřního trhu.

Zapáté, pokud jde o malé a střední podniky. Všechny společnosti, velké i malé, musí mít stejné podmínky k tomu, aby mohly prosperovat. K tomu je nezbytně nutné, aby Komise vymáhala pravidla hospodářské soutěže. Zabýváme se i pravidly státní podpory pro malé a střední podniky, inovacemi, výzkumem a vývojem a zelenými technologiemi.

V červnu příštího roku vám místopředseda Almunia předloží zprávu o politice hospodářské soutěže za rok 2010. Do té doby vás bude informovat o záležitostech, které jste zmínili, a v souladu s bodem 4 zprávy Parlamentu nařídí službám GŘ pro hospodářskou soutěž, aby vám podaly podrobnější odpověď.

  Předsedající. – Skončíme závěrečným projevem zpravodaje, pana Eppinka, kterému samozřejmě blahopřejeme, neboť většina jeho kolegů chválila jeho práci jako autora této zprávy.

  Derk Jan Eppink, zpravodaj. – Pane předsedající, chtěl bych poděkovat panu komisaři, který zde zastupuje svého kolegu, za to, že přišel. Vítám iniciativu Komise, pokud jde o kolektivní odškodnění, což je již dávno potřebná iniciativa. Hovoří se o ní i ve zprávě a myslím si, že je v zájmu spotřebitelů, a to za předpokladu, že je dobře definována a řádně upravena právními předpisy. Myslím si, že je to dobré. Začneme se zelenou knihou, abychom viděli, jaká jsou stanoviska. To vítám.

V bankovním sektoru se potýkáme s velmi podivnou situací: státní podpora je v jednotlivých zemích na různé úrovni a v různé fázi. V některých zemích, například ve Španělsku, mají v bankovním sektoru problémy zejména regionální banky (cajas) a v tomto případě je životně důležitá podpora ze strany Evropské centrální banky, ačkoli se ECB, jak na to ve 30 sekundách poukázal pan Lamberts, vystavuje nebezpečí, že bude mít mnoho špatných aktiv. To z ní dělá do určité míry špatnou banku, tedy něco, co bychom neměli mít.

V jiných zemích se státy snaží odpoutat se od bankovního sektoru a tady vyvstává riziko „věna“. Předpokládám, že na problematiku věna nemůžete reagovat, to je otázka pro komisaře, ale vůči jiným bankám, které neobdržely státní podporu, by bylo velmi nespravedlivé, kdyby některé banky, které se zotavily nebo potřebovaly oživit, náhle nějakou podporu dostaly. Na tento problém se musíme podívat z hlediska rovných podmínek.

Konečně se dostávám k následným krokům, neboť zde zaznělo několik poznámek paní in ’t Veldové, paní Gállové a pana Bütikofera, které byly naprosto přesné. V loňském roce jsme měli zprávu, v letošním roce máme zprávu a příští rok budeme mít pravděpodobně podobnou zprávu. Je to pořád stejné. Je to trochu jako vatikánský rituál, kdy máme stále znovu stejné věci. Myslím si, že bychom měli hledat odpovědi v reakcích na otázky, které jsme položili, a navrhuji, aby se zpravodaj a minulá zpravodajka spojili s komisařem a s generálním ředitelem GŘ pro hospodářskou soutěž a zjistili, co se děje s požadavky, které jsme přednesli.

Potřebujeme zprávu, která se, pokud jde o informační opatření, řádně provádí. Proto navrhuji, abychom řádně sledovali následné kroky, abychom viděli, co dělá Komise. V tom mě jistě paní in ’t Veldová podpoří.

  Předsedající. – Děkuji vám, pane Eppinku. Jsem si jist, že jste si povšiml reakce svých kolegů i toho, že váš návrh získá s velkou pravděpodobností nezbytnou podporu.

Rozprava je skončena.

Hlasování se bude konat dnes, ve čtvrtek.

4. Udržitelná politika EU pro nejsevernější oblasti Evropy (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva předložená panem Gahlerem jménem Výboru pro zahraniční věci o udržitelné politice EU pro nejsevernější oblasti Evropy (2009/2214(INI)) (A7-0377/2010).

  Michael Gahler, zpravodaj. – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, zástupci našich arktických sousedů, kteří sledujete tuto rozpravu společně s námi. Jako zpravodaj jsem velice potěšen, že vám dnes mohu předložit výsledek více než roční práce, kterou jsme vykonali ve spolupráci se stínovými zpravodaji, dalšími kolegy ve fóru EU-Arktida a řadou odborníků a zástupců, z nichž někteří pocházejí z arktické oblasti.

Dospěli jsme k širokému konsensu a věřím, že jsme zformulovali udržitelnou politiku pro nejsevernější oblasti. Zpráva analyzuje nový význam arktické oblasti a popisuje, jak by z pohledu Evropského parlamentu měla být zorganizována politika EU vůči našim severním sousedům. Mojí hlavní myšlenkou je nabídka spolupráce se státy a orgány našich sousedů v nejsevernější oblasti.

Víme o probíhající dvoustranné i vícestranné spolupráci s arktickými zeměmi. Norsko a Island jsou již plně – kromě problematiky související s arktickou oblastí – zapojeny do Evropského hospodářského prostoru a do schengenské spolupráce. EU je již ad hoc pozorovatelem v Arktické radě, ale já bych rád objasnil, že považuji za žádoucí, aby EU získala status stálého pozorovatele. A to zejména proto, neboť téměř všechny oblasti politiky důležité pro tento region spadají alespoň částečně do oblasti působnosti Společenství. Nabídka spolupráce je takto formulována proto, že my, EU, nemůžeme v rámci svého vlastního práva podniknout nebo iniciovat jakékoli kroky v arktické oblasti. Jsme do velké míry závislí na tom, zda bezprostředně sousedící oblasti s námi chtějí spolupracovat.

V této zprávě jsem se zaměřil i na lidskou dimenzi. Při sledování každé jednotlivé oblasti společné politiky musí všichni zúčastnění mít na paměti a s naprostou vážností brát zájmy těch, kdo žijí v arktické oblasti. Mám tím na mysli původní obyvatele v jednotlivých zemích, jejichž způsob života a živobytí se řídí zásadou udržitelnosti, ale i další lidi, kteří zde žijí.

Chápeme, že tito obyvatelé arktické oblasti chtějí další rozvoj svého životního prostoru. Jinými slovy, nechtějí zakonzervovat tuto oblast jak se to děje v národním parku. Proto spolupracujeme s partnery, abychom zajistili, že se zásahy do ekosystémů a do přirozeného prostředí budou vždy co nejvíce řídit zásadami zachování prostředí. EU je pro arktické státy atraktivním partnerem ke spolupráci, neboť jsme průkopníky v příslušných oblastech politiky, jako je ochrana životního prostředí a boj se změnou klimatu. Otázka, zda největší světový vnitřní trh sleduje ambiciózní ekologickou politiku, je tak pro tento region životně důležitá.

EU je i proto atraktivním partnerem ke spolupráci, neboť jsme samozřejmými zákazníky, pokud jde o komodity, které arktická oblast nabízí – nejde jen o ropu a plyn, ale například i o drahé kovy. Měli bychom následovat dobré příklady, které se zde nabízejí, například ve spolupráci mezi Norskem a Ruskem na Štokmanově poli v Barentsově moři. Zde oba partneři spolupracují při těžbě nerostných surovin a uplatňují nejpřísnější norské ekologické normy. Doufám, že totéž bude platit pro dohodu o spolupráci mezi Ruskem a BP, která byla v posledních týdnech uzavřena a týká se těžby v Severním ledovém oceánu. Naše monitorovací satelity poskytnou v budoucnosti hodnotnou podporu jak v oblasti životního prostředí, tak při otevírání nových lodních tras, například severovýchodního průjezdu. Spolupráce v této oblasti umožní například zkrátit lodní trasy do jihovýchodní Asie. Pro EU, která vlastní přibližně 40 % světového obchodního loďstva, je to důležitý faktor, zejména z hlediska financí.

Náš rámcový program pro výzkum nabízí hodnotnou podporu pro další vědeckou spolupráci mezi různými polárními instituty na jejich výzkumných stanicích v arktické oblasti. Naši sousedé v nejsevernější oblasti vědí, že EU je vhodným partnerem ke spolupráci. Pokud však jde o formulování, koordinaci a provádění našich politik, existuje zde prostor pro zlepšení. Zlepšení lze dosáhnout sloučením důležitých oblastí v rámci Komise pod generální ředitelství pro rybolov a námořní záležitosti a zřízením příslušného orgánu v rámci Evropské služby pro vnější činnosti (ESVČ). Naši databázi by navíc dále zdokonalilo arktické informační středisko pro sběr a vyhodnocování všech důležitých informací. Rozvoj mechanismu cirkumpolárního spolufinancování a programování zahrnující všechny partnery v nejsevernější oblasti by byl také důležitým nástrojem pro lepší a účinnější spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje.

Věřím, že tento dokument s návrhem politiky poskytne EU lepší vodítka pro komplexní a úspěšnou politiku pro arktickou oblast, z níž budou mít prospěch i naši severní sousedé.

  Štefan Füle, člen Komise. – Pane předsedající, počátkem minulého roku přišla místopředsedkyně/vysoká představitelka Ashtonová s iniciativou navrhnout rozpravu o arktické oblasti. Rozprava v plénu nám pomohla získat vaše názory a doložit tak význam, který přikládáme arktické spolupráci jako součásti vnějších vztahů Evropské unie.

V arktické oblasti jsme zapojeni na mnoha úrovních. Zaprvé, Unie i členské státy provádějí v tomto regionu aktivní výzkumné politiky. Zadruhé, jsme zapojeni do řádné ekologické a námořní politiky. Zatřetí, naše diplomacie se v boji proti změně klimatu obrací k samotnému původu arktických změn. A začtvrté, nadále podnikáme kroky ve prospěch původního obyvatelstva po celém světě, včetně původního obyvatelstva žijícího v arktické oblasti.

Uznáváme, že náš dialog se všemi arktickými národy žijícími v blízkosti pólu by mohl být lepší, a rok 2010 byl svědkem počínajícího plodného a širšího procesu interakce, na který budeme v příštích letech jistě navazovat.

Pokud jde o přístup do arktické oblasti a o využívání jejích zdrojů, musíme zakládat na našem dobrém jméně a chovat se jako zodpovědný spotřebitel nerostných surovin a zdrojů energie a dodržovat nejpřísnější bezpečnostní a ekologické normy. Zároveň s tím budeme rozhodně usilovat o spravedlivé nakládání s našimi zájmy, včetně zájmů našich společností.

Jsme rádi, že zpráva Parlamentu týkající se nejsevernější oblasti se těmito problémy zabývá, a to společně s hodnotnými návrhy, jak postupovat v budoucnosti. Tato zpráva je důležitým příspěvkem k postupnému vybudování evropské politiky pro arktickou oblast a já bych chtěl poděkovat Michaelu Gahlerovi, že se této iniciativy chopil.

Tato iniciativa je velmi záslužná, neboť zpravodaj a několik dalších poslanců EP napomohli k zajímavému dialogu se třetími stranami a s občanskou společností z arktické oblasti, jehož jsme se aktivně zúčastnili. V konečné zprávě jsou prezentovány různé pohledy, které svědčí o odhodlání Evropské unie naslouchat všem arktickým subjektům a spolupracovat s nimi.

Nyní zahajujeme novou etapu rozvoje politiky EU vůči arktické oblasti. Zpráva Parlamentu se stane třetím pilířem její základní architektury po sdělení Komise z roku 2008 a závěrech Rady z roku 2009. Tyto tři texty jsou konzistentní a přinášejí arktickým partnerským zemím a lidem žijícím v celém regionu důležité a pozitivní poselství. Snažíme se podporovat bezpečnější udržitelnou Arktidu. Dodržujeme mezinárodní dohody a ujednání a chtěli bychom spolupracovat na jejich rozvoji a posilování.

Chtěl bych zejména potvrdit dohodu stanovující hranice mezi Norskem a Ruskem v Barentsově moři, která byla podepsána v loňském roce, jako referenční bod pro dlouhodobou mírovou spolupráci v celém cirkumpolárním arktickém regionu.

Evropská unie by byla ráda, kdyby Arktická rada, v níž se schvalují a provádějí důležitá rozhodnutí o budoucnosti regionu, byla silnější a účinnější. My bychom se chtěli účastnit Arktické rady jako stálí pozorovatelé, abychom mohli sdílet své bohaté zkušenosti z mezinárodní regionální spolupráce, a jsme velmi rádi, že Parlament s touto snahou souhlasí.

Zpráva o nejsevernější oblasti dodá rozhodný impuls Evropské službě pro vnější činnost, pokud jde o naše vnější kroky týkající se arktické oblasti. Jsem přesvědčen, že její poselství a její přístup jsou aktuální a přiměřené.

Zpráva Parlamentu o nejsevernější oblasti bude mít rovněž vliv na naši vlastní zprávu o pokroku dosaženém v arktické politice EU, o jejíž předložení nás později v tomto roce požádala Rada. Naše zpráva bude adresována oběma orgánům, Radě i Parlamentu, a doufáme, že s ní všichni budete spokojeni.

  Inese Vaidere, jménem skupiny PPE. – (LV) Pane předsedající, dámy a pánové, nejdříve bych chtěla poděkovat panu Gahlerovi za pečlivě připravenou zprávu. Skutečně mne těší, že politika Evropské unie vůči nejsevernější oblasti je jednou z oblastí, k níž se Evropská unie obrátila v relativně vhodné době. V Arktidě se nacházejí velmi bohaté zdroje – přibližně čtvrtina dosud neprozkoumaných světových zásob ropy a plynu, biogenetické zdroje a zdroje ryb, nerosty. Nabízí i nové příležitosti pro námořní dopravu. Výsledkem roztávání ledové pokrývky je námořní cesta do asijských zemí, která je přibližně o 40 % kratší. Potenciál Arktidy je impozantní a je třeba hospodařit s ním zodpovědně. Nezodpovědné využívání zdrojů a špatně promyšlený příliv dopravy může mít vážné ekologické důsledky. Zároveň je třeba uznat, že využívání arktického bohatství může otevřít nové možnosti při řešení nejen energetických problémů, ale i problémů s nerostnými surovinami a s potravinami. Mezi největšími světovými mocnostmi probíhá úporný boj o to, kdo bude mít lví podíl na řízení a využívání těchto zdrojů. Přestože v Arktidě žije přibližně 3,7 milionu lidí, kteří představují několik desítek domorodých kmenů, může být nicméně považována do určité míry za jeden světový celek. OSN nepotvrdila do současnosti žádnému národu v Arktidě privilegia a doufejme, že to ani v budoucnosti neudělá. Právě proto musí být naše politika zodpovědná. Evropská unie musí vyvinout zvláštní koordinovanou strategii pro všechny oblasti související s nejsevernější oblastí, schválit financování této politiky a zdroje tohoto financování. Je třeba brát v potaz i změnu klimatu, blahobyt a rozvoj místního obyvatelstva a zabezpečení dodávek energie. Aby bylo možno provádět takovou politiku, je důležitý status stálého pozorovatele v Arktické radě. Přestože nemáme žádné přímé námořní hranice s Arktidou, může se Evropská unie stát vedoucí silou při prozkoumávání tohoto regionu, pokud jde o zdroje, o nové námořní cesty i při zabezpečování vysoké úrovně ekologické bezpečnosti. Děkuji vám.

  Liisa Jaakonsaari, jménem skupiny S&D. – (FI) Pane předsedající, úvodem bych chtěla upřímně poděkovat zpravodaji, panu Gahlerovi, za konstruktivní spolupráci. Nejlepšího ocenění se jí dostalo od komisaře Füleho, který uvedl, že tato zpráva se stane třetím pilířem politiky EU pro Arktidu.

Není se co divit, že politika pro Arktidu se stává stěžejním bodem mezinárodní politiky, neboť, jak uvedla poslankyně hovořící přede mnou, arktický region má třetí největší a dosud neprobádané přírodní bohatství světa: nerosty, plyn a ropu. Změna klimatu a soupeření o tyto přírodní zdroje jsou vzájemně propojené a tento trend samozřejmě žene kupředu celosvětové hospodářství. Vývoj v arktické oblasti je naštěstí rovnoměrný a jeho základem je vůle ke spolupráci.

Politika pro Arktidu bude v budoucnosti zkouškou, zda můžeme společně zvýšit stabilitu, nebo zda způsobíme naopak nové spory. Důležité je, aby se přírodní zdroje využívaly zodpovědně a opatrně, aby nedošlo k jevu zvanému „honba za zlatem“ a ke katastrofám takového druhu jako v Mexickém zálivu.

Důležité je, že máme vyváženou zprávu a vzkaz, že by měla být posílena Arktická rada a že se do ní Evropská unie masivněji zapojí jako pozorovatel. Neměli bychom si razit jen svou vlastní cestu, ale měli bychom používat diplomacii, vyjednávat, angažovat se ve zdravé politické spolupráci a především stát v popředí, když dojde na posuzování ekologického dopadu. Myslím si, že je skvělé, že se zpráva zmiňuje o významu informačního střediska pro arktickou oblast a že konstatuje, že správným místem pro jeho umístění bude Laponská univerzita v Rovaniemi ve Finsku.

  Anneli Jäätteenmäki, jménem skupiny ALDE. – (FI) Pane předsedající, chtěla bych vyjádřit své upřímné díky zpravodaji, panu Gahlerovi, i všem stínovým zpravodajům. Myslíme si, že jsme skvěle spolupracovali, a je důležité, že zpráva z vlastní iniciativy byla schválena a že na jejím základě je připraven návrh.

Zpráva se rozhodně zasazuje o velké budoucí investice, které umožní lidem v arktické oblasti přežít, a o investice do zaměstnanosti, dopravy a životního prostředí. Myslím si také, že stanovisko, které zpráva zastává vůči potřebě uznat postavení domorodých národů, zejména Sámů, je mimořádně důležité. Sámové jsou jediným evropským domorodým lidem a EU, tedy Komise, Parlament a Rada, s nimi musí rovnoprávně spolupracovat.

Zpráva uznává i postavení Arktické rady, kterou chce EU, jak řekl komisař Füle, dokonce posílit. Byla jsem však velmi zklamaná tím, že komisař Füle hodnotí spolupráci v arktickém regionu jako postupně se vyvíjející. EU musí pochopitelně vyvinout úsilí, je třeba investic a snahy k urychlení spolupráce v Arktidě. Není možné, aby se rozvíjela pouze postupně, skoro tak, jako kdybychom používali jen jednu ruku. Musí být jednou z priorit.

Nakonec bych chtěla říci, že jsem ráda, že do výzkumu v arktické oblasti se bude investovat a že zpráva uvádí jako možné centrum výzkumu Laponskou univerzitu. Laponská univerzita si zaslouží pochvalu za to, že je jedinou univerzitou, jedinou agenturou, která skutečně pracovala na zajištění vzniku takového centra, a věnovala mu mnoho času a úsilí.

  Indrek Tarand, jménem skupiny Verts/ALE. – Pane předsedající, nejdříve bych chtěl vyjádřit svůj vděk a poblahopřát zpravodaji a jeho kolegům, stínovým zpravodajům k dobré spolupráci a porozumění a vyjádřit ocenění. Chtěl bych poděkovat i svým kolegům, poslancům z řad Zelených, za jejich spolupráci a přispění.

Konečně můžeme říci, že jsme přišli s důstojným dokumentem, který nám, Evropské unii, umožňuje postupovat rozumně a zohlednit všechny zájmy všech zúčastněných subjektů. I když si Zelení oprávněně myslí, že bychom měli být více radikálnější, jsem i tak rád, že tato zpráva zohledňuje i naše obavy a zájmy, jako jsou například návrhy, které jsme dali zpravodaji a které se týkaly skutečnosti, že vědecká data jasně ukazují, že arktický ekosystém prochází v současné době ohromnými změnami souvisejícími s klimatem a že tato situace vyžaduje preventivní a zdatný odborný přístup k celému vývoji v Arktidě.

Proto jsme žádali o to, aby v rámci vícestranných dohod byly vypracovány další odborné studie, které by ovlivnily mezinárodní chápání a rozhodování o arktickém ekosystému dříve, než dojde k dalšímu prudkému rozvoji. Děkujeme ostatním skupinám, že s tím souhlasily. Jde o příklad, jak vysvětlit věci našim velmi různorodým voličům srozumitelnou formou. V této místnosti sedí několik skeptiků, kteří tvrdí, že arktická oblast si nezaslouží naši pozornost, ale ona si ji zaslouží, zejména proto, že Island se pravděpodobně stane 28. členem EU.

Arktida je „cool“. Ne kvůli změně klimatu a následnému oteplování obvykle studené nejsevernější oblasti. Arktida je „cool“ i kvůli lukrativním možnostem, které se objevují na obzoru, přestože s sebou přinášejí velmi složité a obtížné problémy. Právě proto si myslím, že politici, kteří se těmito problémy zabývají odpovědně a chytře, jsou také „cool“, stejně jako ti z nás, kteří budou dnes hlasovat pro zprávu pana Gahlera.

  Konrad Szymański, jménem skupiny ECR. – (PL) Pane předsedající, Arktida se rozhodně mění. Nejzjevnějším výsledkem těchto změn je možnost zřídit nové dopravní a obchodní trasy a možnost využívat přírodní zdroje a těžit ropu a plyn, která je již jasně na dohled. Reakce světa na tyto změny jsou zmatečné. Na jedné straně máme velmi konstruktivní dohodu o vymezení hranic mezi Norskem a Ruskem v Barentsově moři a na druhé straně máme i ruské snahy o uplatňování politiky faits accomplis. Myslím si, že by zde mohla hrát důležitou úlohu Evropská unie a mezinárodní společenství. Zpráva k tomu nabádá a dobře to vyjadřuje. Druhá věc, na niž upozorňujeme, je nezbytnost dosáhnout záruky rovnoprávného, nediskriminačního přístupu k dopravním trasám. Regulační ani finanční úvahy by se neměly stát překážkou tohoto volného přístupu k trasám. To vše je ve zprávě dobře vyjádřeno. Proto tuto zprávu v hlasování rádi podpoříme.

  Sabine Lösing, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, mnohokrát děkuji panu Gahlerovi za zprávu. I ze zprávy je jasné, že existuje obrovský zájem o přírodní zdroje arktické oblasti. Ropu i plyn a další zdroje lze v důsledku změny klimatu těžit stále snadněji. A o lepším využívání lodních tras se již hovořilo.

Logickým důsledkem toho všeho je, že se zvýší znečištění oblasti. Rozvoj průmyslu – zejména těžba ropy a plynu, rozšíření komerčního rybolovu a vzrůstající lodní doprava – nutně povedou k narušování, nebo dokonce ke zničení, tohoto vysoce citlivého ekosystému, a to s katastrofálními následky.

Tato zpráva se bohužel zabývá obecnými záležitostmi a neobsahuje žádnou účinnou strategii k boji s tímto nebezpečím. Ve zprávě není uvedena skutečnost, že EU není jediná, kdo uznává zvyšující se geostrategický význam Arktidy. Hraniční státy Arktidy, tedy Rusko a členské státy NATO – USA, Kanada, Dánsko a Norsko – již začaly s militarizací arktické oblasti a mají v úmyslu bránit zde své zájmy.

Tuto situaci v Arktidě způsobila změna klimatu. Musíme zabránit katastrofickému vývoji této změny. Toho můžeme dosáhnout jen rychlým obratem k obnovitelným zdrojům energie. Tato strategie má ale naprosto opačný přístup.

My, Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice, žádáme, aby nebylo dovoleno, aby se Arktida stala dalším geopoliticky aktivním bodem. Společně s řadou ekologických organizací požadujeme moratorium na nové projekty těžby ropy v Arktidě. Je třeba uzavřít smlouvu, podobnou smlouvě o antarktickém kontinentu, která by zakázala těžbu nerostných zdrojů v regionu. V neposlední řadě vyzýváme k okamžité demilitarizaci regionu a k ustavení Arktidy jako demilitarizované zóny.

Vzhledem k tomu, že moje skupina a já nemůžeme podpořit výsledky zprávy z vlastní iniciativy, která zde byla předložena, předložila skupina GUE/NGL alternativní zprávu.

(Řečník souhlasil s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

  Liisa Jaakonsaari (S&D). – (FI) Pane předsedající, chtěla bych se zeptat, jak si představitelé Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice představují dosažení určitého moratoria, když nikdo z aktérů nebo zemí v regionu žádné moratorium nechce. Jak by se na to dívali domorodí obyvatelé, kdyby jim Evropská unie shora diktovala, co mají dělat? Parlament se již dopustil jednoho prohřešku, který je velmi rozčílil, a tím je zákaz prodeje výrobků z tuleňů. Proč bychom je měli ještě více rozčilovat? Nyní potřebujeme diplomacii a spolupráci..

  Sabine Lösing (GUE/NGL). – (DE) Pane předsedající, nejsem příznivkyní takových postupů a samozřejmě to nelze diktovat shora. Otázkou však zůstává: Kdo byl konzultován? Kterých států se to týká? Kteří domorodí obyvatelé jsou dotčeni? Proběhly nějaké konzultace s lidmi, kteří mohou z této situace profitovat, nebo s těmi, kteří mohou přijít o živobytí? Myslím si, že je zapotřebí dalšího dialogu. Jednání, která dosud proběhla, nejsou dostatečná. Musíme se snažit o udržení co nejširšího dialogu, musíme konzultovat širší společenské vrstvy, a to pokud možno zejména včetně domorodých obyvatel.

  Bastiaan Belder, jménem skupiny EFD. – (NL) Pane předsedající, nejprve bych chtěl vyjádřit své hluboké uznání zpravodaji Gahlerovi za vynikající práci.

Arktida má strategický význam, zejména nyní, kdy se zdá, že oteplování arktické oblasti otevřelo možnosti dopravy a těžby nerostných zdrojů. Je to také oblast, kde je životní prostředí velmi křehké, zejména v důsledku znečištění z Evropy, ze Severní Ameriky, z Ruska a z Číny. Skutečnost, že národní požadavky směrem k Arktidě nejsou vždy jasné, situaci jen komplikují. Přestože EU nebude mít přístup k pobřeží Arktidy, dokud nedojde k přistoupení Islandu, má EU členské státy v arktické oblasti.

Proto podporuji strategii EU pro arktické oblasti, která postaví EU přímo po bok dalších velkých mocností, zejména Ruska, jež jasně směřuje k hospodářskému využívání této oblasti. Pokud v následujících letech hospodářská činnost zesílí, pak bude důležité, abychom zajistili řádnou rovnováhu mezi životním prostředím a hospodářstvím a abychom přitom zapojili i místní obyvatelstvo. Zajištění statutu pozorovatele v Arktické radě pro EU by bylo dobrým krokem správným směrem.

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Pane předsedající, jak víme, nevyčíslitelné nerostné zdroje Arktidy udělaly z této oblasti předmět vášnivých sporů. Odhaduje se, že pod ledem leží 90 miliard barelů nevyžité ropy. Nevyhnutelně zde narůstá pocit neklidu v souvislosti s tím, že British Petroleum, společnost, která způsobila v loňském roce ropnou katastrofu v Mexickém zálivu, je ze všech společností tou, které je povoleno těžit nerostné zdroje v tomto citlivém přírodním prostředí s daleko extrémnějšími podmínkami než v Mexickém zálivu.

Skutečností ostatně zůstává, že arktická oblast je již nyní místem, kde se koncovým shromaždištěm celosvětových emisí rtuti. S ohledem na celosvětovou poptávku po energii je nicméně pravděpodobně nereálné očekávat, že bude přijato rozhodnutí vzdát se arktických zásob ropy. Lze jedině doufat, že Evropská unie ve své funkci v Arktické radě zajistí uplatňování přísnějších bezpečnostních norem tak, aby přírodu v Arktidě nepotkal podobný hrůzostrašný osud, jaký zažil Mexický záliv v důsledku nedávné ropné katastrofy.

Z hlediska EU má navíc Arktida zásadní význam pro rozvoj nových světových obchodních tras. Pokud by bylo skutečně možné otevřít novou námořní trasu mezi Evropou, Asií a Severní Amerikou, umožnilo by to vyhnout se pirátům v Somálsku a EU by to ušetřilo hromadu peněz, neboť mise Atalanta už by nebyla potřebná. To vše ale samozřejmě za předpokladu, že původní inuitské obyvatelstvo by nebylo donuceno k podobnému zoufalství, jako je pirátství, v důsledku ztráty živobytí. To musíme mít při plánování námořních tras a při provádění ropných vrtů na paměti.

  Jarosław Leszek Wałęsa (PPE). – (PL) Pane předsedající, i já bych chtěl samozřejmě poděkovat panu Gahlerovi za velmi dobrý návrh usnesení a za plodnou spolupráci.

Nejdůležitější věcí při práci na této zprávě byl z mého pohledu rostoucí význam přikládaný výzkumu a sledování změn životního prostředí, neboť takto získané informace jsou zásadní pro přijímání politických a hospodářských rozhodnutí. Vypadá to, jako kdyby hospodářské záležitosti, jako je rybolov, doprava a přírodní zdroje, byly hlavním předmětem zájmu Evropské unie. To je škoda, protože není pochyb o tom, že věda nám umožňuje posoudit, jaký vliv mají ekonomické změny na životní prostředí v dané oblasti. Vliv, který je daleko více podstatnější, než v jiných regionech. Co si pod tímto vlivem máme představit? To nám mohou říci jen odborníci.

Otevřenosti výzkumu v Arktidě bohužel stále více brání státy, které mají přístup k Severnímu ledovému oceánu. I v oblastech, na něž se vztahují mezinárodní úmluvy a smlouvy, se v posledních dvou nebo třech letech výrazně omezily svobodné činnosti a výzkum, a to často pod záminkou ochrany životního prostředí. Klimatické a oceánské procesy v Arktidě mají výrazný vliv na změnu klimatu a životního prostředí, takže svobodný výzkum je mimořádně důležitý, abychom pochopili, co se děje, a to nejen v samotné Arktidě, ale ještě více zde, kde žijeme. Navíc práce, která již byla v souvislosti s touto problematikou vykonána vědci ze zemí mimo Arktidu, a peníze, které byly vynaloženy, nás opravňují k tomu, aby náš hlas byl slyšet, pokud jde o problémy týkající se severní polární oblasti.

  Diana Wallis (ALDE). – Pane předsedající, chtěla bych poděkovat panu Gahlerovi za velmi pečlivou a podrobnou zprávu a samozřejmě za jeho ochotu ke kompromisům. Obávám se však, že jsme vytvořili onen příslovečný vánoční strom plný přání, přestože je po Vánocích, a to přání, která zastírají hlavní politický problém.

Naše předchozí rozpravy o politice pro Arktidu v této sněmovně podnítily skutečně sdělení Komise. Tenkrát jsme velmi jasně trvali na soudržné ochraně křehkého arktického prostředí – na ochraně této poslední divočiny, která je nyní sporným ekologickým bodem.

Zdá se, že v našem myšlení došlo k velmi jemnému posunu – jakémusi spodnímu proudu – směrem k bezpečnosti: bezpečnosti dodávek energie a bezpečnému využívání zdrojů. To bylo potvrzeno tento víkend dohodou mezi Rosneft a BP – BP o plošině Deepwater.

Jak stále poukazuje Komise a další komentátoři, v problematice Arktidy existuje velmi mnoho regulačních nedostatků. Ekologická stopa EU tam není neznatelná.

Regulace probíhá jen postupným a nesoustředěným způsobem. Tato oblast je otevřená nadnárodním společnostem. Mohli bychom si počínat lépe. Dříve jsme říkali, že si chceme počínat lépe. Chtěli jsme soudržnější přístup. Nevím, co se změnilo, a myslím si, že naši občané by se mohli přesně na to ptát.

  Struan Stevenson (ECR). – Pane předsedající, i já blahopřeji Michaelu Gahlerovi k vyvážené a vynikající zprávě. Navzdory náročnému prostředí v Arktidě podnítila rostoucí cena ropy mezinárodní zájem o vrty v této oblasti. My všichni víme, že ropa zde byla poprvé vytěžena v roce 1968 v Prudhoe Bay na aljašském North Slope, ale mnoho arktických oblastí ještě nebylo prozkoumáno.

V roce 2008 odhadl geologický průzkum USA, že v oblastech severně od polárního kruhu se nachází 90 miliard barelů nevyužité ropy – technicky dobytné ropy – a 44 milionů barelů kapalného zemního plynu. To nyní představuje něco mezi 13 a 20 % všech nevyužitých zásob ropy na světě. Je zbytečné připomínat, že těžba takového množství ropy bude mít na Arktidu dramatický dopad a může způsobit ekologickou katastrofu celosvětových rozměrů. Myslím si tedy, že se musíme sami sebe zeptat, zda je moudré pustit se do takového projektu v době, kdy vidíme odhodlané úsilí zlomit závislost na fosilních palivech a skutečně směřovat ke společnosti bez CO2.

  Søren Bo Søndergaard (GUE/NGL). – (DA) Pane předsedající, četba sdělení Komise o Arktidě mě z jakéhosi důvodu přivádí k myšlence na kočku, která se olizuje v předtuše misky se smetanou. Globální oteplování a tání ledu na severním pólu jistě otevírá nové možnosti: přírodní zdroje, ropa, ryby, lodní doprava atd. Všichni jsme o tom slyšeli. Myslím si však, že je důležité, aby EU nepropadla přílišnému nadšení, neboť nemá v Severním ledovém oceánu žádné pobřežní pásmo. Jako Dánovi mi přijde spíše smutné, že se Dánsko využívá jako jeden z nároků pro spojení EU s Arktidou. Skutečnost je taková, že jedinou spojnicí Dánska s Arktidou je Grónsko, které se v referendu před 26 lety rozhodlo vystoupit z Evropské unie.

Stejně tak by EU neměla mít přílišná očekávání, pokud jde o Island. O členství Islandu musí rozhodnout jen islandský lid bez nátlaku ze strany EU. Naprosto nic však nenaznačuje, že by většina byla pro členství v EU.

Místo toho, abychom se viděli jako silná arktická mocnost, by EU spíše měla uznat svou zeměpisnou polohu a pracovat na dosažení dobrých sousedských vztahů se zeměmi, které skutečně leží v arktické oblasti. To se týká i našich přátel v západní Skandinávii, v Norsku, na Islandu, v Grónsku a na Faerských ostrovech. A zajišťovat by to měl především Evropský parlament.

  Timo Soini (EFD). – (FI) Pane předsedající, jde o důležitou problematiku, a vzhledem k tomu, že Finsko leží na severu, je mi tato problematika blízká. Pro jednou mohu souhlasit se svými finskými kolegy, že jsou v Laponsku a na Laponské univerzitě v Rovaniemi s touto problematiku obeznámeni. Souhlasím, i pokud jde o postavení původního obyvatelstva.

Budu hlasovat pro tuto zprávu, i když moje největší kritika se týká tvrzení o změně klimatu, podle nichž bychom měli mít dohodu založenou, jak to tak bývá, na názorech EU. Obchodování s emisemi v EU zkrachovalo úplně. V roce 2008 bylo odhaleno zneužívání, podvody s DPH a mnoho dalších podfuků ve výši až 5 miliard EUR. A jejich počet stále narůstá. Obchodování s emisemi prostě nefunguje a to je pro nás škodlivé. Místo něj potřebujeme systém konkrétních emisí, jako je tomu u vozidel, kde lze měřit, kdo vypouští emise a co vypouští. Neměli bychom se zapojovat do mezinárodního obchodu s odpustky, kde si lidé kupují právo znečišťovat. To je důležité.

Problematika Arktidy je také důležitá, i když si nejsem příliš jist, jak se bude vyvíjet, pomyslím-li na nedávné kroky EU. Problémy, kterých se EU dotkne, nutně nepostupují kupředu. Dánský poslanec zde rozumně hovořil o tamních regionech. Jsou to regiony se svrchovanými právy, která mohou vykonávat a přijímat rozhodnutí o svých vlastních záležitostech.

  Cristian Dan Preda (PPE). – (RO) Pane předsedající, nejdříve bych chtěl poblahopřát svému kolegovi, Michaelu Gahlerovi, k vynikající zprávě, kterou předložil. Tato zpráva je podnětem Radě a Komisi, aby připravily konkrétní politiku EU pro Arktidu a zdůraznily, že možný vstup Islandu do Evropské unie by z Unie učinil jeden z pobřežních subjektů Arktidy.

Jako zpravodaj tohoto Parlamentu pro Island bych chtěl zdůraznit, že tato země má arktické priority, které jsou srovnatelné s prioritami Evropské unie. Je to posílení politické a správní úlohy Arktické rady a zabezpečení udržitelného rozvoje regionu, a nakonec bych vám chtěl připomenout, i podporu práv původního obyvatelstva. I ta skutečnost, že jak Island, tak Evropská unie připravují v současné době arktickou strategii, může být příležitostí ke koordinaci obou politik, mimo jiné s ohledem na žádost Evropské unie o statut stálého pozorovatele v Arktické radě.

Závěrem bych chtěl říci, že Evropská unie může samozřejmě přispět k efektivní vícestranné správě věcí veřejných v nejsevernější oblasti. Panu Søndergaardovi bych chtěl říci, že jsem velmi pozorně poslouchal, co říkal o většině na Islandu. Myslím si, že jsme svědky dlouhodobého procesu, který může procházet mnoha změnami. Podle mého názoru bychom mohli podpořit odpovědný předpřístupový proces a především vyváženou debatu o Evropské unii v této zemi.

  Justas Vincas Paleckis (S&D). – (LT) Pane předsedající, chtěl bych poblahopřát svému kolegovi, panu Gahlerovi, který, navzdory tomu, že pochází z jižního Německa, projevil pozoruhodnou znalost Arktidy a lásku k nejsevernější oblasti. Někteří kolegové uváděli, že země by měly řešit nastávající problémy samy a že není třeba takové koordinace. Já tento názor kategoricky odmítám. Je to právě Evropská unie, která má největší zkušenosti se společnou prací a skutečně proniknout na neprobádané území, jež by měly hrát v tomto regionu velmi důležitou úlohu. Je to ostatně jasné – buď konfrontace, nejisté tahanice a konflikty, nebo mírová spolupráce a region, který by mohl být příkladem pro jiné země po celém světě. A další rozměr – zisk nebo hospodářský prospěch, nebo životní prostředí a jeho zachování. Jsem přesvědčen, že Evropská unie, která vždy stála v čele boje proti změně klimatu, musí klást i nadále důraz na druhou dimenzi a harmonizovat oba přístupy.

  Pat the Cope Gallagher (ALDE). – (GA) Pane předsedající, arktická oblast se v důsledku změny klimatu výrazně mění, led a sníh taje. Otevírají se nové námořní trasy, jsou k dispozici nová loviště ryb a objevuje se více lepších příležitostí ke schůdnému průzkumu těžby ropy a plynu.

EU hraje v arktických záležitostech aktivní úlohu. EU je například největším finančním přispěvatelem na výzkum a vývoj v rámci sedmého rámcového programu pro výzkum a vývoj. Evropský parlament se aktivně účastní probíhajícího dialogu se zvolenými zástupci z Arktidy prostřednictvím stálého výboru poslanců arktické oblasti a jako předseda delegace SINEEA zastupuji v tomto důležitém orgánu Evropský parlament.

V září Parlament poprvé hostil pololetní zasedání stálého výboru. Konference měla velký úspěch, který umožnil Evropskému parlamentu prohloubit a posílit své vztahy s národy Arktidy.

  Edit Herczog (S&D). – (HU) Pane předsedající, ani já nehovořím jako poslanec žijící na severním pólu. Chtěla bych jen všechny upozornit, že severní pól neznamená jen hospodářské a energetické dědictví, ale je i jedním z největších příkladů našeho přírodního dědictví. Proto je velmi důležité, aby společnosti, které budou v této oblasti provádět výzkum a vrty, sem nešly se ziskuchtivostí zlatokopů, ale s evropskou odpovědností zformovanou ve 20. a na začátku 21. století. Nezapomínejme, že práce zde budou muset probíhat za mimořádně drsných povětrnostních podmínek a za použití nových technologií. Je nanejvýš důležité, abychom v tomto bodě nedělali žádné ústupky a abychom vůči těmto společnostem uplatňovali pravidla, normy a požadavky, které umožní tuto záležitost technicky zvládnout podle nejmodernějších technologických norem, přičemž musí být k dispozici finanční prostředky, aby se zabránilo jakékoli přírodní katastrofě, jakou jsme viděli například na plošině Deep Horizon. Je mimořádně důležité řídit se jasným přikázáním: Planeta, lidé a produkt …

planeta, lidé a produkt. Produktem jsou v tomto případě samozřejmě zásoby plynu a ropy. Děkuji vám za pozornost a blahopřeji zpravodaji.

  Birgit Schnieber-Jastram (PPE). – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, i já bych chtěla poděkovat zpravodaji, panu Gahlerovi, a všem stínovým zpravodajům. Je naprostá pravda, že Evropa se musí postupně přizpůsobit nové skutečnosti a vypořádat se se změnami v rovnováze politických sil. Pokud jde o politiku pro Arktidu, znamená to, že musíme pochopit, že arktické státy si přejí rozvíjet svůj region samy, ale i to, že jsou otevřeny spolupráci. Nemají zájem o nové smlouvy, ale chtějí další vývoj stávajících regulačních smluv.

Změna klimatu a nové námořní trasy nepředstavují jen problémy, ale i příležitosti. Pokud jde o Arktidu, znamená to, že EU má příležitost k větší spolupráci a k rozvoji. Ostatně, nikdo nemůže bojovat proti dopadům změny klimatu sám, stejně jako nikdo nemůže sám rozvíjet potenciál arktické oblasti. Evropská unie má navíc stálý zájem na bezpečném rozvoji …

(předsedající řečnici přerušil)

  Mitro Repo (S&D). – (FI) Pane předsedající, bohatství Arktidy se neskrývá jen v jejích obrovských zdrojích energie a v nových námořních trasách, ale i v původním obyvatelstvu. Není to muzeum Arktidy, ale domov tří a půl milionu lidí. Proto je třeba jim naslouchat. Nikdo nemá právo uloupit a zpustošit tento region.

V budoucnosti tam samozřejmě bude spousta dolů, průmyslu a lodí a s nimi i vzrůstající hrozba ekologických katastrof. Na to se musíme zodpovědně připravit. Je to výzva k záchraně přírody, která je v tomto regionu zvláště zranitelná.

Nové výzkumy na Laponské univerzitě ukazují, že EU má již v arktické oblasti překvapivě velkou pravomoc. Proto by měla být aktivnější a odpovědnější. Měla by do regionu investovat finančně i materiálně. Bude to záviset i na možném budoucím členství Islandu. I já si myslím, že Laponská univerzita v Rovaniemi je tím nejvhodnějším místem pro informační středisko pro arktickou oblast.

  Riikka Manner (ALDE). – (FI) Pane předsedající, pane komisaři, chtěla bych poblahopřát zpravodaji k vypracování vynikající a vyvážené zprávy. Jak bylo řečeno, celosvětový zájem o severní oblasti v posledních několika letech značně vzrostl a dosáhl nové úrovně. Je tedy mimořádně důležité, aby se i Evropská unie aktivně zapojila a aby se navíc aktivně pokusila získat statut stálého pozorovatele v Arktické radě.

Jak již bylo uvedeno, tyto regiony mají ohromný potenciál, pokud jde například o jejich přírodní zdroje. Potřebujeme odvážnou vizi a spolupráci, ale i finanční investice, aby lidé, kteří v regionu žijí, mohli udržitelně využívat to, co region může nabídnout.

Stejně jako mnoho mých kolegů jsem i já velmi ráda, že se zpráva výslovně zmiňuje o informačním středisku pro arktickou oblast, o znalostech a zkušenostech Laponské univerzity a o vynikajících příležitostech, které tam existují.

  Alfreds Rubiks (GUE/NGL) . – (LV) Pane předsedající, nepochybuji o tom, že téma, o němž dnes diskutujeme, je velmi významné. Toto století vidí tak, že bude svědkem boje mezi národy a mezi vládami o to, kdo získá výhody v Arktidě. V tomto smyslu schvaluji, že dnes o této otázce diskutujeme. Z čeho tento závěr vychází? Pozorujeme, že Čína dokonce i nyní konstruují ledoborec. Pozorujeme, že se celá řada národů, které nemají hranice se severními moři, se chce stát členy Arktické rady, a já jsem rád, že se jím chce stát a stane i Evropská unie. Jsou zde však dva aspekty. Podle svého svědomí bych především doporučil, aby se Komise v nadcházejících dnech postarala o to, aby nedošlo k militarizaci celého regionu, neboť již …

  Anna Rosbach (EFD). – (DA) Pane předsedající, tato zpráva obsahuje krásná slova o obavách týkajících se klimatu a o úvahách spojených s ekologií, ale ve skutečnosti jde o honbu EU za zdroji, které se v Arktidě nachází. Ve zprávě se hovoří o očekávaném množství ropy, plynu, nerostů, lesů a ryb, které bude EU moci v blízké budoucnosti využívat. Zpráva uvádí, že EU má rozsáhlé pozemky ve Švédsku a ve Finsku, ale nezmiňuje se o tom, že tyto oblasti patří Švédsku a Finsku. Tvrdí také, že Unie má výhradní pravomoci, pokud jde o zachování mořských biologických zdrojů. Nejsem si jista, že by s tím grónští, ruští a kanadští Inuité souhlasili.

Neznamená to, že jen proto, že Arktida je řídce osídlená, tam může jít každý a dělat si, co chce. Tato oblast nemůže snášet masovou turistiku, nadměrný rybolov a pustošení zdrojů masivních nerostných surovin. Arktida je mimořádně citlivá oblast s tradicí spolupráce a většina arktických zemí prostě není členy EU. Jak právě uvedl pan Søndergaard, Grónsko z EU skutečně aktivně vystoupilo.

PŘEDSEDAJÍCÍ: ISABELLE DURANT
místopředsedkyně

  Anna Ibrisagic (PPE). – (SV) Paní předsedající, chtěla bych poděkovat panu Gahlerovi za skvělou iniciativu a vynikající zprávu. Myslím si, že je vyvážená a bere v úvahu ty, kdo chtějí využívat přírodní zdroje, stejně jako ty, kdo mají vážné obavy o dopad na podnebí.

Jsem přesvědčena, že nejlepším způsobem, jak chránit Arktidu, by byla globální dohoda o klimatu, ale do té doby musíme vymyslet řadu krátkodobých řešení, abychom omezili oteplování Arktidy. Byla bych ráda, kdyby Evropský parlament uznal, že emise sazí přispívají ve velké míře k oteplování Arktidy. Proto bych chtěla vyzvat Komisi, aby provedla nezbytné změny ve směrnici o národních emisních stropech pro některé znečišťující látky, aby do ní začlenila i emise sazí.

  Kriton Arsenis (S&D). – (EL) Paní předsedající, souhlasím s řadou kolegů, zejména s paní Herczogovou a panem Repem, kteří poukazovali na ekologický význam této oblasti a na význam ochrany práv domorodého obyvatelstva. Je to panenské a vzdálené území. Žijí tam však lidé, lidé, kteří mají svou kulturu. Životní prostředí je v této oblasti mimořádně důležité. Je to klíčová oblast, pokud jde o boj proti změně klimatu a o přizpůsobení se této změně. Skutečně mne zarmucuje, když vidím, že se Evropská unie účastní závodu, kdo bude jako první využívat zásoby ropy v této oblasti, a to nyní, když taje led. Skutečnost, že ostatní to dělají, nás neospravedlňuje, abychom to dělali také. Náš hlas musí vždy vyjadřovat naše hodnoty, musíme se vždy zasazovat o ochranu těchto zdrojů a vytvořit nízkouhlíkovou společnost.

  Miloslav Ransdorf (GUE/NGL). – (CS) V souvislosti s Arktidou vyvstávají především tři klíčové otázky. Zaprvé je to otázka energetiky, byla tady zmíněna ropa, plyn, ale do budoucnosti to bude také metan, protože zásoby, které jsou v permafrostu, pokud jde o metan energeticky využitelný, jsou asi na 300 let. A zatím tato otázka nebyla orgány Evropské unie nějakým způsobem prozkoumána.

Druhá věc je doprava. Otevřením severní cesty se zkracuje cesta na Dálný východ. Z Hamburku do Soulu trvá přeprava 21 dnů. Kdyby se vzala v úvahu tato možnost, výrazně by to zlevnilo náklady a také přispělo k intenzitě kontaktů mezi oběma oblastmi.

Třetí věc je samozřejmě ekologie, protože využívání energetických zdrojů a intenzivnější doprava přinese řadu ekologických rizik do této oblasti. Myslím si, že by bylo dobré zpracovat plán...

(předsedající řečníka přerušila)

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE). – (LT) Paní předsedající, chtěla bych poblahopřát zpravodaji, panu Gahlerovi, k tomu, že byl iniciátorem velmi důležité a potřebné zprávy Evropského parlamentu o nejsevernější oblasti a že reagoval na doporučení Evropské komise zformulovat politiku EU pro Arktidu s velmi specifickými návrhy týkajících se všech hledisek: od zahrnutí místních obyvatel do dialogu přes stabilitu a bezpečnost v regionu až po budoucí projekty, ekologické dimenze a změnu klimatu. Pětina dosud neobjevených světových zdrojů leží právě v tomto regionu. Bezohledné soupeření o přístup k přírodním zdrojům Arktidy je naprosto nežádoucí, ale skutečné. Proto je důležité rozšířit dialog tak, aby se arktická oblast nestala arénou pro konkurenční boj mezi jednotlivými zeměmi a ropnými společnostmi, jehož oběťmi by navíc byli místní obyvatelé a mimořádně citlivý arktický ekosystém. Ve zprávě se uvádí, že v oblasti arktického regionu, kde jsou dopady změny klimatu zvláště viditelné, bude časem více vrtných projektů. Jsem proto přesvědčena, že je správné a mimořádně důležité, aby ekologické posouzení dopadu …

  Seán Kelly (PPE). – Paní předsedající, myslím si, že je správné, že Evropská unie rozvíjí politiky a strategie pro rozsáhlé regiony, jako je Pobaltí, Podunají, můj vlastní region – atlantický a dnes projednávaná nejsevernější oblast.

Ovšem při jednáních o nejsevernější oblasti je důležité, aby se na nás pohlíželo jako na diplomaty, nikoli jako na pedagogy, jako na spolupracující, nikoli donucovací sílu a jako na průzkumníky, nikoli jako na vykořisťovatele. S ohledem na význam původních obyvatel je musíme v našich úvahách upřednostnit. Jsou společnosti a země, které nyní obracejí svůj lačný zrak k severu kvůli jeho zdrojům fosilních paliv, ryb a pravděpodobně i kvůli možnostem námořní dopravy. Evropská unie nemá vzhledem ke svým smlouvám a ke svému raison d’être takové postavení, aby mohla nastolit rovnováhu.

Chtěl bych říci ještě jedno: jsem členem delegace pro vztahy s Kanadou a společně s ní a s podobně smýšlejícími zeměmi bychom mohli nastolit kolegiální přístup, abychom zajistili spravedlivé zacházení s nejsevernější oblastí, a zejména s domorodým obyvatelstvem.

  Franz Obermayr (NI). – (DE) Paní předsedající, drancování komodit, strategické zájmy, změna klimatu a v neposlední řadě vzrůstající cestovní ruch vedou tento citlivý ekosystém na pokraj zkázy. Ekosystém nejsevernější oblasti je ovšem relativně nezávislý, a proto je mimořádně citlivý. Z tohoto důvodu je důležité nastolit rovnováhu mezi využíváním na jedné straně a maximální ochranou citlivého systému na druhé straně. Toho ovšem nelze dosáhnout bez omezení těžby surovin a způsobů těžby a bez přísnějších pravidel pro cestovní ruch a komerční námořní dopravu.

Nezdá se, že by se zprávy o tom, že velká ropná společnost BP a ruský státní podnik Rosneft vypracovaly společné plány na těžbu ropy a plynu, svědčily o uvážlivé těžbě surovin. Právě naopak!

Proto je jasné, že ochrana Arktidy je záležitostí, která přesahuje individuální národní strategické a hospodářské zájmy, a musí se stát hlavním zájmem EU.

  Sari Essayah (PPE). – (FI) Paní předsedající, chtěla bych poděkovat zpravodaji, panu Gahlerovi, a stínovým zpravodajům, za vynikající a různorodou zprávu, která vyváženým způsobem upozorňuje na různé věci. Týká se to i potenciálu Arktidy, jejích ohromných přírodních zdrojů a nových dopravních tras a cestovního ruchu, ale zároveň i zranitelnosti křehkého arktického prostředí a práv domorodého obyvatelstva. Na severu se musíme skutečně chovat zodpovědně a musíme vytvořit dobrou strategii pro Arktidu.

Souhlasím i se svými finskými kolegy, kteří vyjádřili své uspokojení se zprávou vzhledem k tomu, že pozitivně zohledňuje iniciativu Laponské univerzity na zřízení informačního střediska pro arktickou oblast v jejích prostorách. Těším se na zprávu Komise o politice pro Arktidu, jak slíbil pan Füle.

  Štefan Füle, člen Komise. – Paní předsedající, toto byla skutečně zajímavá rozprava, která ukázala, na kolik zajímavých subjektů se vztahuje arktická spolupráce a jak různě citlivá je naše společnost, když diskutujeme o budoucnosti Arktidy. Rád bych se věnoval pěti konkrétním věcem, které byly zmíněny v této dopolední diskusi.

Zaprvé, informační středisko pro arktickou oblast. Jak sdělení Komise z roku 2008, tak závěry Rady z roku 2009 žádají Komisi, aby prověřila možnost zřízení nového informačního střediska pro arktickou oblast. My důkladně zkoumáme jednotlivé možnosti v Evropské unii, včetně střediska v Rovaniemi ve Finsku (v Laponsku), a kromě toho prověřujeme úlohu tohoto možného střediska.

Zadruhé, Evropská unie je jediným arktickým subjektem, který předem uznal, že jako průmyslový subjekt je zodpovědná, společně s dalšími průmyslovými oblastmi, za změny, k nimž dochází v Arktidě. Sdělení Komise staví na přední místo ochranu životního prostředí a význam tohoto bodu byl zachován i v závěrech Rady z roku 2009.

Zatřetí, jsme hrdí na naše sámské občany a jsme hrdí na různá ustanovení ve Smlouvách o EU a v regionální politice, která se týkají Sámů. Naše přeshraniční spolupráce a program evropského nástroje pro demokracii a lidská práva podporují Sámy ze severozápadního Ruska a další domorodé národy v oblasti Barentsova moře.

Začtvrté, Evropská unie a členské státy jsou vůdčí světovou silou v oblasti arktického výzkumu a my jsme na to hrdí. Tato oblast se uvádí v rámcovém programu. Prostřednictvím pátého, šestého a sedmého rámcového programu investovala Evropská unie do této oblasti celkem 200 milionů EUR. Nebylo by ovšem chytré pokoušet se být hlavní a jednostrannou vůdčí silou v celkové politice pro Arktidu, aniž by EU byla pobřežním subjektem Arktidy.

Zapáté, v roce 2010 Komise schválila sdělení o mořských vrtech, kterými by se měla řídit naše činnost po celém světě, včetně arktické oblasti. Podporuje opatrný přístup, který uplatníme i v Arktidě. Je naprosto v souladu se zásadami EU na ochranu Arktidy a rozhodně požaduje dodržování nejpřísnějších ekologických norem.

Pane předsedající, vážení poslanci, zpráva Parlamentu o nejsevernějších oblastech přináší komplexní přehled činností, povinností a zájmů Evropské unie v arktické oblasti. Konsoliduje také vyvážený přístup EU k Arktidě a kombinuje její ochranu s jejím udržitelným rozvojem. Jsme přesvědčeni, že to máme na dosah a že se Evropská unie stane nevyhnutelným a pozitivním příkladem cirkumpolární spolupráce v Arktidě.

  Michael Gahler, zpravodaj. – (DE) Paní předsedající, chtěl bych také poděkovat všem řečníkům. Pane komisaři, když jsem poukazoval na politiku ve vztahu k našim sousedům v nejsevernějších oblastech, nechtěl jsem tím říci, že jste se pustil do sporu o kompetence s baronkou Ashtonovou. Jen jsem to chtěl vyjasnit.

Téměř všechny příspěvky, které jsme slyšeli, byly v jednom bodě jasné: stojí před námi výzva, abychom prostřednictvím své politiky prokázali, že různé zájmy a činnosti jsou slučitelné nebo se takovými musí stát.

Myslím si, že to lze vidět například v mikrokosmu Norska. Loví ryby, dělají ropné a plynové vrty, uplatňují nejpřísnější ekologické normy na pevnině i na moři a rozvíjejí své nejsevernější regiony pro lidi, kteří tam žijí. Pokud bychom toto mohli přenést na region jako celek, a to prostřednictvím spolupráce s místními komunitami, pak se staneme vzorem pro jiné citlivé regiony. V politické realitě se změnilo to, že nevěříme, že bychom mohli přimět lidi, aby vyhověli našim přáním, ale musíme přijmout výzvu a dosáhnout zároveň svých cílů. Potřebujeme přísné normy pro ochranu životního prostředí, rozhodný zásah proti změně klimatu, udržitelnou politiku rybolovu, bezpečný rozvoj námořních tras a přijatelný rozvoj místních komunit. Pokusíme-li se na stanovení těchto cílů a později na jejich dosažení spolupracovat, pak skutečně dosáhneme ve spolupráci se svými partnery něčeho důležitého ve prospěch tohoto regionu i nás samotných.

Ještě jednou bych chtěl poděkovat zejména všem stínovým zpravodajům. Těším se na další rozpravu na základě této zprávy. Hlasováním by neměla být tato věc považována za ukončenou.

  Předsedající. – Rozprava je skončena.

Hlasování se bude konat později.

5. Členství ve výborech a delegacích: viz zápis

6. Strategie EU pro oblast Černého moře (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva pana Ungureana předložená jménem Výboru pro zahraniční věci o strategii EU pro oblast Černého moře (2010/2087(INI)) (A7-0378/2010).

  Traian Ungureanu, zpravodaj. – Paní předsedající, přesně před třemi roky schválil Evropský parlament černomořskou synergii. To byl první krok směrem k soudržné politice v jedné z nejcitlivějších oblastí Evropy a byl to krok správným směrem, neboť Černé moře bylo podrobeno analýze jako oblast, kde se sbližují politické, strategické a bezpečnostní naděje, síla a ambice, která zároveň vzbuzuje obavy.

Dnes můžeme svou politiku v této oblasti dále rozvíjet. Tato sněmovna může hrát ústřední úlohu při modernizaci politik EU na plnohodnotnou strategii. To je hlavní myšlenka zprávy, kterou jsem inicioval za podpory svých kolegů z Výboru pro zahraniční věci a z Parlamentu jako takového.

Ale proč nová zpráva o Černém moři a proč strategie EU pro Černé moře? Někdo by řekl, že Černé moře je malé moře. To skutečně je, ale zaměníme-li tuto mapu za strategickou mapu, stane se z Černého moře obrovské moře. A je zde ještě jeden faktor: Černé moře je stále černější a černější.

Od vstupu Bulharska a Rumunska do EU je Černé moře nyní částečně vnitřním mořem EU. Vývoj v této oblasti je ovšem často nepředvídatelný. Napětí se stupňuje a vyvstává zde spousta nedorozumění. Souhrnná analýza oblasti Černého moře vede k závěru, že v této oblasti skutečně přetrvávají nebo se nabývají na intenzitě složité problémy. Gruzínsko-ruská válka v roce 2008, nevyřešené a takzvané zmrazené konflikty a znepokojivě se hroutící demokratická vláda na Ukrajině a v Rusku – to všechno jsou velmi vážné problémy a živé příklady bezpečnostního rizika v této oblasti.

Přezkoumáme-li stávající výsledky účasti EU v této oblasti, jsou smíšené. Přístupu politiky EU pro Černé moře chybí mechanismus pro monitorování, vyhodnocování a následné kroky. Oblast Černého moře není v rozpravách v Bruselu dostatečně slyšet a financování tohoto regionu ze strany EU je roztříštěné a složité.

Budeme-li stavět na přednostech černomořské synergie, kterou jsme schválili před třemi roky, měla by nová strategie EU přinést silnější politické a konkrétní nástroje. Zmíním se jen o dvou doporučeních vyplývajících ze zprávy. První se týká přiměřených zdrojů: chce-li EU hrát klíčovou úlohu v oblasti Černého moře, musí tomu věnovat odpovídající zdroje, finanční i lidské. Vytvoření samostatné rozpočtové linie v rozpočtu EU je životně důležité. Druhé doporučení se týká vypracování akčního plánu EU s jasnými cíli a úkoly, včetně pravidelných setkání ministrů příslušných zemí.

Strategii EU pro Černé moře by žádný stát v této oblasti neměl podceňovat ani přeceňovat. V důležité úloze Turecka a Ruska, ale i všech regionálních partnerů, v úspěšné regionální spolupráci by se měly odrazit zásady zapojení všech aktérů a odpovědnost na regionální úrovni.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem svým kolegům za jejich velmi pozitivní příspěvky ke konečné verzi této zprávy. Myslím, že všichni se shodneme na tom, že tato sněmovna očekává, že Komise a Rada přemění tuto zprávu ve skutečnost. Strategické a prospěšné zapojení EU do oblasti Černého moře by se mělo stát skutečností.

  Štefan Füle, člen Komise. – Paní předsedající, jsem velmi rád, že oblast Černého moře je jedním z hlavních bodů agendy Evropského parlamentu. Tato oblast je pro Evropskou unii důležitá a musíme se na ni zaměřit, abychom mohli zohlednit její mimořádnou citlivost.

Chtěl bych poblahopřát zpravodaji Výboru pro zahraniční věci, panu Traianu Ungureanovi, za vynikající a velmi důkladnou zprávu. Zpráva a její doporučení jsou zajímavá a v mnoha směrech inovativní.

Od posledního rozšíření se Černé moře stalo i mořem EU. Máme vůči němu zodpovědnost, stejně jako vůči jiným vodním plochám, které s námi hraničí. K této nové odpovědnosti musíme přistoupit s odhodláním.

V rámci evropské politiky sousedství již máme iniciativu zaměřenou na tuto oblast – černomořskou synergii. Musíme ovšem připustit, že se její provádění ukázalo být obtížnější, než jsme si mysleli. Ne všechno, co chceme dělat, se v této oblasti setká s nadšením.

Právě z těchto důvodů Parlament zvolil přístup založený na odpovědnosti na regionální úrovni a na podpoře dialogu. Jsem přesvědčen, že je to od nás v současné době správný přístup, ale tyto závazky se mohou stát důvěryhodnými jen tehdy, pokud přinesou lidem v této oblasti konkrétní zlepšení.

Zpráva o rozvoji nové strategie Evropské unie pro oblast Černého moře je tak naším závazkem vůči této oblasti a vůči našim členským státům, které pod tuto oblast spadají. Poskytujeme jim plnou podporu při řešení problémů spojených s jejich specifickou zeměpisnou situací.

Chápeme, že strategie pro oblast Černého moře by neměla být vykládána jako náhrada stávajícího úsilí, zejména černomořské synergie. Měla by být spíše komplexním rámcem, v němž lze nalézt radu pro všechny činnosti Evropské unie v tomto regionu.

Strategie pro oblast Černého moře může být ideální příležitostí pro revizi našich zájmů v tomto regionu, včetně strategických, politických a hospodářských zájmů, a pro diskusi o tom, jak jich nejlépe dosáhnout. Parlament stanovil příslušné oblasti, v nichž by se strategie měla rozvíjet, jako je správa věcí veřejných, bezpečnost a energetika, doprava, životní prostředí, obchod, místní hospodářský rozvoj a sociální a lidský rozvoj.

Rozvoj této strategie může také přinést příležitost rozšířit stávající aktivity v regionu a námořní dimenzi. V současné době Komise vyvíjí komplexní balíček, který bude zaměřen na činnosti v oblasti námořní politiky, na řízení přírodních zdrojů a na boj proti ilegálnímu rybolovu.

Můžeme stavět na know-how z jiných strategií, například ze strategie EU pro oblast Baltského moře a ze strategie EU pro Podunají. Strategie pro Podunají bude samozřejmě vyžadovat interakci se strategií pro oblast Černého moře. Jsme si však vědomi, že každé povodí v Evropě je jiné. Musíme tedy zajistit, aby všechny budoucí strategie EU byly přizpůsobeny charakteristickým rysům svého odvětví, hospodářskému a společenskému vývoji, životnímu prostředí a energetice, infrastruktuře a přírodním zdrojům.

Zpráva o rozvoji strategie EU pro oblast Černého moře přináší přehled budoucích úkolů v tomto regionu, ale bude důležitá i pro vytvoření pevných vztahů s partnerskými státy v této oblasti s cílem zajistit jejich hladké plnění. Musíme využít tuto možnost a uspořádat rozsáhlé konzultace se všemi zúčastněnými stranami, počínaje partnery v regionech a zapojením Parlamentu.

Tato zpráva je tedy vítána a my budeme s nadšením stavět na jejích doporučeních. Služba pro vnější činnost a příslušné služby Komise vyvinou úsilí na přípravu strategie pro oblast Černého moře, pro niž budeme hledat vaši podporu a podporu Rady.

  Metin Kazak, zpravodaj ke stanovisku Výboru pro mezinárodní obchod. – (BG) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, chtěl bych poblahopřát panu Ungureanovi a jako zpravodaj Výboru pro zahraniční obchod jsem potěšen, že do hlavního textu zprávy byly zahrnuty některé naše návrhy.

Jsem rád, že, jak již bylo řečeno, po přistoupení Bulharska a Rumunska v roce 2007 se Černé moře obrazně stalo evropským mořem a vyžaduje si tak celkovou evropskou strategii, do níž spadají velké správní a finanční zdroje i dobrá koordinace a odpovědnost.

Klíčovým úkolem je začlenit do nové strategie projektový přístup. Zvláštní pozornost je třeba věnovat oblastem společného zájmu, jako je životní prostředí, energetika, doprava a infrastruktury, které jsou rozhodující pro udržitelný rozvoj oblasti.

Nezbytná je i intenzivní spolupráce na úrovni Parlamentu, například s organizacemi, jako je Parlamentní shromáždění pro hospodářskou spolupráci v oblasti Černého moře a WTO a Černomořská banka pro obchod a rozvoj. Závěrem chci říci, že si myslím, že bychom měli uvažovat o dalších regionálních iniciativách, ale neměli bychom nechat strategii, aby se v nich utopila.

  Silvia-Adriana Ţicău, zpravodajka ke stanovisku Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. – (RO) Paní předsedající, Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku podporuje úplnou integraci trhů a právních předpisů na základě legislativy EU v oblasti energie a životního prostředí a nabádá země v rámci širší oblasti Černého moře, aby se připojily ke Smlouvě o energetickém společenství, a EU, EIB a Evropskou banku pro obnovu a rozvoj, aby přispěly k modernizaci energetické infrastruktury v oblasti Černého moře.

Jako prostředek k zabezpečení dodávek energie v Evropské unii zdůrazňujeme evropskou přidanou hodnotu a význam jižního koridoru pro přepravu plynu. Projekty, jako je plynovod Nabucco, prioritní projekt Evropské unie, společně s transjadranským plynovodem, transevropským ropovodem, propojením mezi Tureckem, Řeckem a Itálií nebo propojení mezi Ázerbájdžánem, Gruzií a Rumunskem podtrhují jak význam závazků v oblasti Černého moře, tak rovněž potřebu zlepšit spolupráci mezi zeměmi v této oblasti. Zdůrazňujeme význam vytvoření regionální výzkumné a vzdělávací sítě v širší oblasti Černého moře a jejího napojení na GEANT a vyzýváme Komisi, aby nadále podporovala výzkumné projekty v regionu.

Paní předsedající, závěrem bych chtěla vyzvat Komisi, aby vypracovala strategii Evropské unie pro tuto oblast, společně s akčním plánem. Je nutné propojit tuto strategii a strategii Evropské unie pro Podunají.

  Victor Boştinaru, zpravodaj ke stanovisku Výboru pro regionální rozvoj. – Paní předsedající, pane komisaři, význam oblasti Černého moře pro EU z hlediska dopravy, energetiky, stability bezpečnosti a životního prostředí je zřejmý. Právě z tohoto důvodu bude mít strategie EU pro tuto oblast jistě velmi pozitivní dopad na toto území a na celou EU.

Výbor pro regionální rozvoj je přesvědčen, že tato strategie může do oblasti přinést růst a udržitelný rozvoj. Je ale také toho názoru, že pro plnou účinnost je třeba zapojit všechny státy z této oblasti, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou členy EU. Kroky v rámci této strategie musí být koordinované, ale jaká to může být koordinace bez řádné účasti všech zemí? Koordinace je jistě nezbytná se strategií pro Podunají, která se má brzy stát jednou z hlavních priorit maďarského předsednictví.

Uplatňování integrovaného přístupu a příhraniční spolupráce mezi regiony je třeba podporovat ve všech oblastech strategie, nejvíce však v oblasti dopravy, energetiky a životního prostředí.

  Elmar Brok, jménem skupiny PPE. – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, chtěl bych poděkovat zpravodaji za vynikající práci, při níž shromáždil mnoho myšlenek a dal jim komplexní podobu, což nám pomůže v našem budoucím snažení.

Musíme pochopit, že tato spolupráce v oblasti Černého moře by neměla být zaměňována za Východní partnerství nebo za naše strategické vztahy s Tureckem a s Ruskem. Jde o odlišné věci a tato spolupráce je nenahrazuje. Na druhou stranu považuji za mimořádně vzrušující, že na některých věcech je možné svést tyto odlišné skupiny dohromady, aby vytvořily soudržnou politiku, která je v našem vlastním zájmu a pomáhá rovněž příslušným zemím. Taková spolupráce může případně svést dohromady vzájemně si odporující politické a hospodářské zájmy, takže budoucí spory nebudou tak dramatické a nebezpečné a například naše práce v rámci Východního partnerství nebude vykládána jako činnost namířená proti některému konkrétnímu jednotlivci, ale vše bude chápáno jako vzájemně se doplňující činnosti. Když ovšem přijde na evropskou perspektivu, neměl by nám tento stav spolupráce bránit, abychom od Východního partnerství s těmito zeměmi čekali například výsledky odlišné od rozvojových strategií pro Rusko. Musíme mít možnost takového rozlišování a pan komisař bezpochyby dobře ví, že právě v tomto případě by tomu tak mělo být. Z toho důvodu je však spolupráce v oblasti Černého moře v zájmu Evropské unie, v zájmu Ruska, v zájmu Turecka a v zájmu dalších zemí v tomto regionu, z nichž většina jsou členy Východního partnerství. Dovedu si představit, že to významně přispěje k hospodářské a politické stabilitě Evropy a doufám, že na posunu směrem kupředu můžeme úzce spolupracovat s panem komisařem.

  Ioan Mircea Paşcu, jménem skupiny S&D. – Paní předsedající, Černé moře je branou do Evropy a jako k takovému by se k němu mělo přistupovat. Není to bezvýznamné vzdálené místo, které občas upoutá naši pozornost.

Pravdou je, že tato oblast již má, a nadále bude mít, místo v naší agendě, ať je to již kvůli přerušení dodávek plynu, jako tomu bylo v letech 2006 a 2008, nebo kvůli válce v Gruzii v roce 2008. Navzdory zjevnému a uznávanému významu se však oblasti Černého moře stále nedostává takové pozornosti, jakou by si zasloužila ze strany EU, tedy EU, která byla svým způsobem donucena zabývat se těmito problémy v okamžiku vstupu Bulharska a Rumunska v roce 2007.

Při zpětném pohledu se zdá, že černomořská synergie, vypracovaná nedlouho po přijetí těchto dvou zemí, byla narychlo zpracovaným dokumentem, který měl vyplnit bílé místo, nebo černou díru, jak chcete, a který musela EU vypracovat téměř přes noc. Potvrzuje to skutečnost, že od první revize v roce 2008 se nic důležitého nestalo, a jak se uvádí ve zprávě, v jejím provádění jsme příliš nepokročili.

Z mého pohledu existují pro to dva hlavní důvody. Zaprvé, na straně členských států existuje zjevný nezájem a neochota rozhodně se zabývat touto oblastí. Navíc nyní při nedostatku peněz tato ochota ještě slábne.

Zadruhé, původní předpoklad, na němž byla synergie založena, tedy to, že by se tato oblast měla stát soudržným regionem opírajícím se o spolupráci, aby získal podporu a materiální pomoc EU, nepřihlížel k jednoduché pravdě, že před dvaceti lety tato oblast vypadala úplně jinak. Je naprosto nereálné předpokládat, a nerad říkám, že až špatně zamýšlené, že by se taková složitá a různorodá oblast mohla za tak krátkou dobu změnit v soudržné území a získat individuální identitu. Snad by se všechno mohlo zlepšit v rámci revize Východního partnerství.

  Ivo Vajgl, jménem skupiny ALDE. – (SL) Paní předsedající, zpráva, kterou tak odhodlaně vypracoval můj kolega, pan Ungureanu, dláždí cestu ke spolupráci a znovu nás upozorňuje na region, jehož charakteristickým rysem je různorodost, a za to mu děkuji. Různorodost politických systémů, kulturních tradic, náboženství, postavení a ambicí, pokud jde o přiblížení se Evropské unii, různorodost hospodářského rozvoje, dostupnosti přírodních zdrojů a samozřejmě nová situace, která nastala, neboť tři členské státy Evropské unie jsou dnes součástí regionu, o němž hovoříme.

Pro nás je oblast Černého moře mimořádně zajímavá z hlediska její geostrategické polohy, která s sebou nese buď přidanou hodnotu, nebo vážná rizika pro naše bezpečnostní zájmy. V této souvislosti zvláště zdůrazňuji bezpečné dodávky energie a zabezpečení udržitelného zásobování Evropské unie, infrastrukturu a příležitost, abychom měli vliv na řešení konfliktů a nevyřešených záležitostí v regionu a rozvoj partnerství s Ruskem a s Tureckem. Toho všeho můžeme dosáhnout intenzivnějším zapojením zemí v tomto regionu a účastí všech členských států Evropské unie a dalších organizací a sítí přítomných v této oblasti, včetně sítí organizací občanské společnosti. Právě tyto organizace vyžadují naši zvláštní pozornost a uznání.

Pro nic z toho, co jsem uvedl, nepotřebujeme žádné nové instituce. Potřebujeme zajistit pravidelné financování a větší politickou angažovanost. Pane komisaři, věřím, že budete schopen tuto zprávu dobře využít a těším se na spolupráci s vámi.

  Werner Schulz, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, má-li se oblast Černého moře vyvíjet jako oblast stability, bezpečnosti, demokracie a prosperity a mají-li být tyto příležitosti a výzvy využity, potřebujeme komplexní strategii. Toto usnesení sleduje tento cíl, a proto je má skupina podporuje. Podporuje jej i proto, že řada našich návrhů byla do usnesení zapracována, například řešení nevyřešených sporů regionu, zlepšení spolupráce v rámci občanské společnosti, podpora mezilidských projektů a podpora malých projektů v souvislosti s přeshraniční spoluprací.

Chceme i udržitelnou energetickou politiku, větší energetickou účinnost a zřízení akademických a studentských sítí. Postrádám ovšem nedostatečně soudržné stanovisko k otázce energetické infrastruktury v této oblasti – v této souvislosti bych uvedl Nabucco a South Stream. Nerozumím tomu, proč byl zamítnut náš požadavek na přísnější monitorování ropných zařízení v Černém moři. Po katastrofě v Mexickém zálivu je to naprosto zásadní. Proto dnes předkládáme tento pozměňovací návrh znovu.

  Paweł Robert Kowal, jménem skupiny ECR. – (PL) Paní předsedající, pane komisaři, myslím si, že tento návrh dokumentu si zaslouží, aby byl schválen, takže já ho jménem své skupiny schvaluji. Chtěl bych zdůraznit, že černomořská synergie dnes potřebuje přehodnotit. Vznešené úmysly nepřispěly vždy k účinnému provádění synergie a je dobře, že na to zpravodaj upozornil. Proto si myslím, že dnešním nejdůležitějším úkolem pana Füleho je pokusit se utřídit naše iniciativy v této části Evropy a ukázat, že naší prioritou je politika sousedství a že další záležitosti jsou v této souvislosti až na druhém místě. Myslím si, že tento způsob myšlení zaručuje, že černomořská synergie bude v budoucnu účinná, zejména v oblasti energetiky. Synergie by mohla být i dobrým nástrojem, pokud hovoříme například o podpoře demokratických a hospodářských změn, jimiž v posledních letech prošla Gruzie. Prvním a základním dnešním krokem je však organizace iniciativ pro tuto část Evropy tak, abychom na ně mohli být nejen hrdí, ale aby byly účinné s ohledem na splnění některých konkrétních cílů.

  David Campbell Bannerman, jménem skupiny EFD. – Paní předsedající, při diskusi o oblasti Černého moře mi v mysli vyvstává jediné slovo, a tím je „opatrnost“. Tady musíme všichni našlapovat opatrně.

Oblast Černého moře je dvorečkem Ruska. Kotví svou flotilu v Sevastopolu na Krymu, poblíž krvavých bitevních polí z krymské války. Byli jsme svědky nešťastného konfliktu v Gruzii, kde byla vina na obou stranách. Pokud by Gruzie byla členem NATO, důsledky by mohly být katastrofální. Podporuji nezávislost Gruzie, ale není moudré popichovat ruského medvěda v jeho vlastním doupěti.

Pak je tu Turecko, s nímž si EU hraje a nabízí mu členství navzdory skutečnosti, že někteří členové, například Francie, bude přihlášku vetovat. Turecko má v Evropě jen 4 % území. Nemělo by být v EU. V souvislosti s pobídkami pro Turecko vyvstává skutečné nebezpečí. Zklamání může uvrhnout Turecko do rukou islámských extremistů.

Základem toho všeho je nakonec skutečnost, že Černé moře je branou ke kaspické ropě a plynu se zásadním významem. Našlapujte skutečně opatrně.

  Dimitar Stoyanov (NI). – (BG) Paní předsedající, chtěl bych se připojit k většinovému názoru  této sněmovny a poblahopřát zpravodaji k tomu, čeho touto zprávou dosáhl. Pontus Euxinus, jak bylo Černé moře nazýváno v antických dobách, mělo vždy pro Evropu geostrategický a hospodářský význam. Tento význam si zachovalo dodnes.

Proto je velmi důležité, aby se tato strategie proměnila ve skutečnou akci, neboť opět vedeme rozpravu a já si pamatuji, že jsme docela nedávno vedli podobnou rozpravu. Proto chci podtrhnout to, co uvedli členové skupiny socialistů a podpořit zejména ten bod, který pro provádění strategie stanoví samostatnou rozpočtovou položku.

Vyzývám tedy Komisi, aby jednala. Jen při odpovídajícím financování budeme schopni přeměnit ta slova, která zde dnes ve sněmovně zaznívají, v činy, jež budou mít dopad na občany Evropy.

  Iuliu Winkler (PPE). – Paní předsedající, úvodem bych chtěl poblahopřát panu Ungureanovi k jeho iniciativě, s jakou zpracoval zprávu o Černém moři. Vítám i podporu několika předchozích řečníků, mých vážených kolegů, kteří se zavázali hájit novou evropskou vizi pro oblast Černého moře.

Černé moře se částečně skutečně stalo vnitřním mořem Evropské unie. Jeho geostrategický význam je nepřehlédnutelný, uvažujeme-li o regionální stabilitě, demokratizačních procesech a s tím souvisejícím zajištěním dodávek energie a hospodářských a obchodních záležitostech. Jsem pevně přesvědčen, že my, EU, nikoli ostatní, bychom měli využívat potenciál oblasti Černého moře.

Chce-li Evropská unie dosáhnout tohoto cíle, musí více spoléhat na členské státy patřící do této oblasti, musí se oprostit od své minulosti a musí projevit větší dynamiku, schopnost vedení a vizi. Aniž bych se dotýkal záležitostí spojených s procesem rozšiřování, chtěl bych vzkázat všem, kdo se na problematiku Černého moře dívají skepticky. Každé zpomalení integračního procesu EU v tomto regionu bude mít jen ten efekt, že se demokratický vývoj v oblasti navrátí do minulosti. Rizikem je střednědobá a dlouhodobá nestabilita, jejíž dopady může Evropská unie těžko zhodnotit a ještě obtížněji zvládnout.

Závěrem bych chtěl říci, že EU potřebuje své vnitřní Černé moře a my potřebujeme pro tuto oblast integrovanou strategii. Strategii pro Černé moře by měla navrhnout Komise a měla by přitom spoléhat na doporučení našeho zpravodaje. Dnes by měla tato sněmovna strategii nadšeně podpořit.

  Maria Eleni Koppa (S&D). – (EL) Paní předsedající, dnes vedeme rozpravu o velmi důležité zprávě týkající se konkrétní oblasti, která se nachází v blízkosti Evropské unie: o Černém moři. V oblasti se nacházejí členské státy EU a země, které jsou důležité z hlediska regionální spolupráce. Proto máme společnou potřebu zachovat v oblasti okolo Černého moře mír, demokracii, bezpečnost a stabilitu

Máme stabilní rámec pro spolupráci v podobě černomořské synergie, která byla zavedena před nějakou dobou, byť nepřinesla hmatatelné výsledky. Její úspěšné provádění prostřednictvím všech zúčastněných zemí ještě dále posílí naše vztahy na základě společných hodnot. Musí doplňovat zavedenou evropskou politiku sousedství a Východní partnerství.

Stabilita a bezpečnost v oblasti Černého moře má přímý dopad na Evropu. Evropská unie proto sdílí zodpovědnost za podporu mírového řešení konfliktů a za budování důvěry. Tato oblast je pro Unii důležitá zejména z důvodů energetických a z důvodů dopravního spojení. Posílení demokracie a silný systém právního státu napomůže obchodu, investicím a volnému pohybu lidí.

Naprosto schvaluji stanovisko, že by v rozpočtu měla být zřízeně zvláštní linie pro černomořskou synergii. To bude účinnou pomocí pro modernizaci této oblasti. Je na nás, abychom použili své politiky a přiblížili tyto země k Evropě ve prospěch nás všech.

  Adina-Ioana Vălean (ALDE). – Paní předsedající, v roce 2007 jsme uznali význam oblasti Černého moře, ale dopad našeho přístupu je, řekněme, přinejmenším skromný. Žádné konkrétní projekty, žádné konkrétní výsledky. Potřebujeme realistický a finančně zdravý akční plán s jasnými cíli, prioritními kroky a kritérii, a lepší rozdělení úkolů a koordinaci s Východním partnerstvím a se strategií pro Podunají.

Kromě partnerství v oblasti životního prostředí potřebujeme uvést v život partnerství v oblasti energetiky a dopravy. Velmi různorodé a složité zájmy v regionu můžeme překlenout jen pomocí takového projektového přístupu, který se soustředí na malé konkrétní projekty. Svůj roztříštěný přístup musíme zvrátit i v oblasti financí. Doposud jsme měli různé finanční nástroje a malou viditelnost. Proto bychom měli udělat ze společného operačního programu pro Černé moře svůj ústřední nástroj pro provádění strategie pro Černé moře a používat jej jako návnadu, která přiláká instituce, jež budou připraveny investovat do této oblasti a podpořit tak spolupráci.

  Oldřich Vlasák (ECR). – (CS) Nízká rychlost implementace projektů, neexistence akčních plánů a hodnotících zpráv, nekonání schůzek na vysoké úrovni, rizika duplicit s Východním partnerstvím a mnohé další problémy naznačují, že rozhodnutí, aby vedoucí roli v implementaci strategie pro Černé moře měly členské státy, bylo nevhodné. Ukazuje se, že Evropská komise by měla hrát významnější roli jako sekretariát a facilitátor této strategie pro Černé moře.

Jsem také přesvědčen, že tato strategie stejně jako jiné makroregionální strategie by měla zůstat rozpočtově, institucionálně a legislativně neutrální, tzn., že by neměly být vynakládány další dodatečné zdroje, zakládány nové instituce a připravována nová legislativa.

Není třeba nových operačních programů a specifických rozpočtových položek, ale je potřeba se zaměřit na realizaci konkrétních projektů, na kterých budou mít dotčené státy skutečný zájem.

  Georgios Koumoutsakos (PPE). – (EL) Paní předsedající, pane komisaři, dnes je pouhou formalitou zdůrazňovat, že Černé moře je oblastí, která má pro Evropskou unii strategický význam. Nyní, po přistoupení Bulharska a Rumunska, kdy se stalo prakticky vnitřním mořem Evropské unie, tomu ani nemůže být jinak. Energie, bezpečnost, stabilita a samozřejmě demokracie – to jsou v této oblasti nejdůležitější pojmy.

Od roku 2007, kdy jsme zahájili svou politiku v této oblasti, která je z různých důvodů klíčová, jsme učinili určitý pokrok a dosáhli určitých úspěchů. Byli jsme bohužel ale i svědky zpoždění a roztříštěného přístupu a období nečinnosti. Je politováníhodné, že od roku 2008 nebylo zorganizováno ani jediné setkání ministrů zabývající se touto politikou. Situace velmi pokulhává za našimi původními ambicemi a vzhledem ke geostrategickému, geopolitickému a hospodářskému významu oblasti máme jen jednu možnost – posílit svou politiku a činnost v oblasti Černého moře.

Proto otevřeně podporuji návrh zpravodaje, pana Ungureana, na modernizaci evropské politiky v oblasti Černého moře tak, aby se z ní stala integrovaná strategie s podporou samostatné rozpočtové linie. Jako člen Výboru pro dopravu a cestovní ruch chci v tomto rámci zdůraznit význam těchto dvou odvětví, která se musí stát základními složkami evropské strategie pro oblast Černého moře.

Nakonec není ani potřeba zdůrazňovat, že k jednotnému a schůdnému rozvoji oblasti Černého moře by také mohla zásadním způsobem přispět integrovaná námořní politika EU. To je třeba nyní udělat. Rozšíření je ovšem jiná věc a vyžaduje velkou dávku pečlivého studia.

  Evgeni Kirilov (S&D). – Paní předsedající, přistoupením Bulharska a Rumunska se oblast Černého moře stala regionem sousedícím s EU. Je to strategický most spojující Evropu s Kaspickým mořem a se střední Asií. Jeho geopolitický a hospodářský význam pro EU, pokud jde o bezpečnost, stabilitu a energii stále narůstá. Unie by proto měla zesílit svou přítomnost, rozvinout aktivní politiky a nalézt trvalá řešení stávajících problému v této oblasti.

Nejen pobřežní země demonstrují velký zájem o mnohostrannou regionální spolupráci, což je zásadní pro řešení naléhavých regionálních a evropských problémů, jako jsou zmrazené konflikty, obchod a další záležitosti související s bezpečností.

V současné době se musíme soustředit na několik důležitých věcí, které z pragmatického hlediska zajímají všechny pobřežní státy. Jednou z těchto věci je námořní bezpečnost. V posledních letech docházelo ke zvýšenému počtu nehod, které vedly ke ztrátám na lidských životech a k poškození životního prostředí v Černém moři. EU by měla omezit riziko civilních nehod a poskytovat pomoc při záchranných operacích v rámci evropské integrované námořní politiky. Předpokládáme, že se bude brzy hlasovat o zprávě naší kolegyně, Iliany Malinové Iotové, která se poprvé zabývá politikou rybolovu EU v Černém moři. To by také mohlo být dobrým základem pro mnohostrannou spolupráci v této oblasti.

Podpora EU bude vítána i u stávajících projektů, jako je okružní dálnice kolem Černého moře, panevropské dopravní koridory 8 a 9 a dopravní spojení mezi černomořskými přístavy.

Chtěl bych poděkovat zpravodaji za to, že podpořil mé pozměňovací návrhy a za jeho vynikající ústní příspěvek.

  Marek Siwiec (S&D). – (PL) Paní předsedající, hovoříme-li o oblasti Černého moře, je třeba říci, že v celé Evropské unii není takové místo s tak velkými rozdíly, tolika intenzivními konflikty – včetně krvavých konfliktů – a tolika spornými zájmy. Neměli bychom si tedy namlouvat, že když zformuluje nějaké politiky, tak budeme schopni vyřešit věci, které nemohou vyřešit ani ostatní politiky. To není rozhlasová show a my nemůžeme vyřešit problémy, jestliže Rusko nechce plynovod, ale my jej chceme. Nemůžeme vyřešit ani regionální konflikty. Ve skutečnosti je to velmi omezená politika, ale přesto se vyplatí ji uplatňovat.

Vzhledem k tomu, že hovoříme o synergii ve vztahu k politice pro Černé moře, měli bychom mít na paměti, že synergie znamená určitou přidanou hodnotu. Chtěl bych se například zeptat, proč Evropský parlament nespolupracuje s organizacemi, které existují v této oblasti, jako například Parlamentní shromáždění Organizace pro hospodářskou spolupráci v oblasti Černého moře (PABSEC). Ony s námi chtějí spolupracovat. Evropský parlament si myslí, že je příliš velký a příliš důležitý, a nevyhledává takovou spolupráci. Já navrhuji, abychom s touto spoluprací začali a jednali společně s ostatními.

  George Sabin Cutaş (S&D). – (RO) Paní předsedající, oblast Černého moře je pro Evropskou unii strategicky důležitá. Povšimli jsme si ale nedostatečně strukturovaného přístupu k této oblasti. Pro černomořskou synergii nebyl vytvořen žádný akční plán a finance se poskytují prostřednictvím několika nekoordinovaných nástrojů. Z toho vyplývá naléhavost vytvoření strategie EU pro oblast Černého moře, která musí být stejně prioritní jako jiné regionální strategie Evropské unie a musí být zaměřena na tři hlavní oblasti: hospodářský, společenský a lidský rozvoj, energii, dopravu a životné prostředí a bezpečnost a řádnou správu věcí veřejných.

Některé projekty, které jsou pro evropské hospodářství klíčové, například plynovod Nabucco, který by umožnil větší energetickou nezávislost, nebo rozvoj černomořských přístavů, potřebují bezprostřední impuls, který může vzniknout jen na pozadí společné strategie.

  Niki Tzavela (EFD). – (EL) Paní předsedající, Černé moře je velmi důležité pro zabezpečení dodávek energie v Evropě. Pane komisaři, je zde rozsáhlá problematika plynovodu Nabucco, na němž do velké míry závisí zabezpečení dodávek energie. Pokud jde ovšem o dodavatele do tohoto velkého plynovodu, informace jsou velice nejasné. Včera nám předseda Komise, pan Barroso, řekl, že byl v Ázerbájdžánu a v Turkmenistánu a že rozhovory probíhaly velmi dobře. Co to znamená? Zároveň musíme stanovit lhůtu. Kdy se dozvíme, zda je plynovod Nabucco realizovatelný, abychom neplýtvali energií a mohli hledat alternativy? Problematika plynovodu Nabucco, tedy jeden z hlavních problémů v oblasti zabezpečení dodávek energie pro Evropu, je mimořádně důležitá a musí být vyjasněna. Máme dodavatele, nebo ne?

  Petru Constantin Luhan (PPE). – (RO) Paní předsedající, nejprve bych chtěl poblahopřát zpravodaji, panu Ungureanovi, za mimořádně skvělou práci na této zprávě, která je zvláště důležitá jak z geopolitického, tak z hospodářského hlediska. Tato oblast nabízí značný potenciál pro výrobu energie a zásobování energií a je třeba jí věnovat větší pozornost, zejména s ohledem na zabezpečení dodávek energie do Unie.

Vzhledem k tomu, že až do dneška nebyly kroky podniknuté ze strany EU dostatečně vysvětleny a že černomořská synergie nenaplnila očekávaný potenciál, upřímně doufám, že Evropská služba pro vnější činnost bude mít k dispozici lidské a materiální zdroje nutné ke konečnému uskutečnění těchto tří partnerství: v oblasti životního prostředí, dopravy a energetiky. Myslím si, že Evropská unie by neměla tuto oblast přehlížet. Naopak, musí na svou přítomnost upozornit soudržnými kroky s dlouhodobým efektem, které umožní využití příležitostí k rozvoji.

  Csanád Szegedi (NI). – (HU) Paní předsedající, dámy a pánové, jako maďarský poslanec přidávám svůj názor na strategii pro oblast Černého moře, neboť se mi zdá, že jsem si ve zprávě povšiml dvou cílů, které jsou totožné s hlavními prioritami maďarského předsednictví.

Prvním je skutečnost, že zpráva se zavazuje k rozvoji na regionální úrovni mezi Evropskou unií a touto oblastí. Pro nás, maďarské poslance, je to mimořádně důležité s ohledem na podporu strategie pro Podunají, neboť každá žádost o podporu strategie pro Podunají může být důvěryhodná pouze tehdy, budeme-li i nadále ochotni podporovat i jiné strategie.

Druhým je samotné zabezpečení dodávek energie. Kromě záměru zajistit mír a stabilitu v oblasti, což je asi nejdůležitějším cílem strategie pro oblast Černého moře v oblasti zabezpečení dodávek energie, zde vyvstává záměr zajistit samotné zabezpečení dodávek energie. A jak bylo včera řečeno, zabezpečení dodávek energie je další hlavní prioritou maďarského předsednictví, a je tak v našem celkovém zájmu.

  Lambert van Nistelrooij (PPE). – (NL) Paní předsedající, Černé moře je naším prahem, a díváme-li se na něj z hlediska energetického, je také ryze evropským mořem. Jako stínový zpravodaj skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) za Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku a jako koordinátor pro regionální politiku bych chtěl toto stanovisko ještě jednou podpořit. Černé moře nabízí velké možnosti. Klíčová je v tomto ohledu spolupráce. Právě jsme hovořili o investicích spojených s projektem Nabucco. Tyto záležitosti mohou fungovat jen při stabilních vztazích. Včera nás pan Barroso informoval o výsledcích, jichž bylo dosaženo v Ázerbájdžánu a v Turkmenistánu. Stručně řečeno, přidaná hodnota těchto strategií je nesporná, to je zřejmé a pan Brok to ostatně zdůraznil.

Pokud jde o mne, prvořadá by byla diverzifikace dodávek energie jako součást širšího rámce. Chtěl bych také poděkovat zpravodaji, panu Ungureanovi, za tuto přesvědčivou a důležitou zprávu.

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D). – (RO) Paní předsedající, Černé moře je pro Evropskou unii důležité nejen z hlediska strategické polohy, ale i z hlediska hospodářských příležitostí, které se zde nabízejí,, a podmínek pro intenzivnější rozvoj na regionální úrovni. Výhody strategie pro tuto oblast vyplývají z jejího příspěvku k diverzifikaci hospodářských aktivit jednotlivých zemí na pobřeží, ke zintenzivnění spolupráce v oblasti vzdělávání a výzkumu a k posílení spolupráce v oblasti nezbytné ochrany přírodních zdrojů.

Myslím si, že Evropská unie musí podnítit země v oblasti Černého moře, aby dostatečně využívaly přirozené ekologické zdroje, zajistily udržitelný rozvoj regionu, zlepšily kvalitu života v této oblasti a navázaly partnerství na místní a regionální úrovni

  Štefan Füle, člen Komise. – Paní předsedající, v této chvíli bych měl jen tři poznámky. Tu první, jíž je ocenění této aktuální zprávy o oblasti Černého moře, jsem uvedl již na počátku naší rozpravy.

Zadruhé vítám, že naše rozprava jasně dokazuje význam, který přikládáte této zvláštní oblasti a který sdílí i Evropská služba pro vnější činnost a Komise.

Moje třetí poznámka se týká toho, že se těším na spolupráci se sněmovnou na strategii pro Černé moře a na její následné provádění.

  Traian Ungureanu, zpravodaj. – Paní předsedající, jsem velmi rád, že mohu být stručný, a to nejen kvůli hluku, ale i proto, že jsem měl velké štěstí a dostalo se mi od této sněmovny velké podpory z obou stran. Myslím si, že, jak pan Brok zdůraznil ve svých duchaplných poznámkách, zpráva, o které se dnes chystáme hlasovat, je velmi dobrým příkladem nadstranické spolupráce v této sněmovně. Musím poděkovat zvláště panu Paşcuovi, který tuto zprávu velmi aktivně a upřímně podpořil.

Nechci uvádět další jména. Bylo by to nespravedlivé, neboť každý má k této zprávě něco důležitého na srdci: něco k jedinečnosti oblasti Černého moře, něco k její křehkosti a něco k opatrnosti, s níž musíme formulovat politiku pro oblast Černého moře.

Samozřejmě je velmi důležité zmínit se o nezbytnosti projektu Nabucco a o jeho panevropském významu. Chtěl bych poděkovat i panu komisaři Fülemu za jeho poznámky, zejména za to, že se zmínil o námořní dimenzi, kterou Komise právě formuluje, a za nezbytné propojení strategie pro Černé moře se strategií pro Podunají.

  Předsedající. – Rozprava je skončena.

Hlasování se bude konat za okamžik.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Elena Băsescu (PPE), písemně. – (RO) Úvodem bych chtěla poblahopřát svému kolegovi, Traianu Ungureanovi, za vypracování této zprávy, která má pro Rumunsko velký význam. Moje země je nejaktivnějším členským státem EU při propagaci strategického významu Černého moře a potřeby, aby Unie posílila svou úlohu v této oblasti. Význam oblasti byl zdůrazněn v několika nástrojích podporujících východní sousedy EU. Černomořská synergie však přinesla jen omezené výsledky. Myslím si, že prioritou EU musí být konsolidace stabilního a demokratického regionu. Nevyřešené konflikty se staly bolavým místem oblasti Černého moře. Kdykoli mohou znovu vzplanout a ohrozit regionální bezpečnost. Černé moře je také mimořádně významné z hlediska zabezpečení dodávek energie do EU. Evropská komise se musí nadále soustředit zejména na plánované energetické projekty v tomto regionu.

  Corina Creţu (S&D), písemně. – (RO) Zmatené cíle a zdvojování forem spolupráce by mohly strategii EU pro oblast Černého moře zbavit jakéhokoli smyslu. Situace se pravděpodobně nezlepší vzhledem k rozdílnému postavení zemí zapojených do vztahů s Evropskou unií, k často rozdílným zájmům aktérů zapojených do této spolupráce a k neexistenci vize, což vyplývá také ze zprávy pana Ungureana Chceme-li urychlit proces urovnání nevyřešených sporů v oblasti, musíme začít postřehem, že přívrženci různých plánů, kteří mezi sebou soupeří, tento krok značně oddalují a zdržují tak tento proces o více než 15 let. Toto soutěžení tak odkrývá jejich různorodé zájmy, které jsou nejčastěji přímo nebo nepřímo spojené s kontrolou dopravních tras v této oblasti. Jsem přesvědčena, že jasnější obrázek získáme jen v případě, že bude naprosto jasné, co bude s přístupem Turecka k EU a jaké postavení bude mít Rusko vůči EU. Teprve až tyto problémy budou vyjasněny, budou nevyřešené konflikty urovnány a v oblasti bude nastolena dlouhodobá stabilita.

  András Gyürk (PPE), písemně. – (HU) Očekává se, že strategie pro Černé moře bude hrát stále větší úlohu v budoucnosti Evropské unie. Velmi dobře to ilustruje společné prohlášení podepsané minulý týden mezi Evropskou komisí a Ázerbájdžánem, v němž se Ázerbájdžán písemně zavázal zpřístupnit Evropě velké zásoby plynu. Jsem velmi rád, že Evropská komise konečně podniká konkrétní kroky na podporu projektu Nabucco, neboť zajištění přístupu k zásobám plynu v oblasti Kaspického moře by mělo být považováno za zvláštní prioritu. Nesmíme však zapomenout na přepravu plynu do Evropy, což lze uskutečnit pouze přes země v oblasti Černého moře.

Posílení dialogu mezi EU a zeměmi v oblasti Černého moře by mohlo představovat velký pokrok při zabezpečení dodávek energie do Evropy, neboť plynovod Nabucco umožní i členským státům, které mají v současné době velmi málo diverzifikované zdroje, přístup k novým zdrojům plynu. Vybudování plynovodů však bude vyžadovat i aktivní přispění ze strany zainteresovaných zemí. Transparentní a nediskriminační přepravní systém a obchodní prostředí podporující investice jsou důležité nejen pro zabezpečení dodávek energie členským státům EU, ale jsou vrcholně důležité i pro stabilitu a prosperitu regionu. Oblast Černého moře může mít podle mého názoru z výstavby plynovodu Nabucco jen prospěch. Plynovod bude pro země v této oblasti předvídatelným zdrojem příjmu a zároveň jim umožní přímý přístup na největší světový trh s plynem.

  Danuta Jazłowiecka (PPE), písemně. – (PL) Autor projednávané zprávy jasně naznačuje, že to, čemu se říká černomořská synergie, která byla schválena v roce 2007, úplně nesplnilo naděje, které do ní byly vloženy. Rozšíření Unie o Bulharsko a Rumunsko znamenalo, že tato oblast se ocitla v centru naší pozornosti. Poté, co se situace ve střední a východní Evropě stabilizovala, se zdálo, že nadešel čas, aby se Unie soustředila na oblast Černého moře. V důsledku celosvětové hospodářské krize však tato problematika doslova zmizela z evropské agendy. Nesmíme zapomínat, že Unie není jen Pobaltí nebo Středomoří. Nynější události v Tunisku samozřejmě ukázaly, že i tyto oblasti vyžadují naši pozornost. Musíme si však začít uvědomovat, že oblast Černého moře se pomalu stává z evropského hlediska stěžejní. V ní musíme hledat řešení svých energetických problémů. V ní leží komunikační trasy, které jsou důležité pro naše hospodářství. V ní je také třeba hledat zdroje nestability, které pro nás mohou představovat významné nebezpečí. Ze všech těchto důvodů je třeba souhlasit se zpravodajem, že nadešel čas rozvíjet komplexní politiku EU pro oblast Černého moře. Navíc se zdá, že změny, které přinesla Lisabonská smlouva, mohou přispět k účinnému provádění takových plánů. Kromě toho zřízení vhodného útvaru v rámci Evropské služby pro vnější činnost by mohlo vyřešit většinu nedostatků současné černomořské synergie.

  Jaromír Kohlíček (GUE/NGL), písemně. – (CS) Strategie Evropské unie pro oblast Černého moře připomíná Yettiho. Všichni o ní mluví, ale nikdo ji neviděl. Toto mé přesvědčení posiluje několik rozporů, které vidím hned na samém začátku usnesení. Zaprvé je to vymezení oblasti Černého moře. Je poněkud kuriózní, že Ázerbájdžán jako země při Kaspickém moři je zahrnut, ale Makedonie zahrnuta není, ačkoliv její dva nejbližší sousedé Bulharsko i Řecko „podle definice EK“ do oblasti Černého moře zahrnuti jsou. Netušil jsem dosud, že Řecko sahá na pobřeží Černého moře. 13 oblastí spolupráce předpokládajících větší zapojení EU v daném regionu je opravdu velmi rozsáhlá agenda. Zdá se, že dosud EK nedocenila důležitost této oblasti. Koneckonců jestliže na jaře tohoto roku bylo 1,5 milionu EUR z pilotního programu zaměřeného na životní prostředí a rozvoj oblasti přesměrováno na projekt v odvětví banánů v zemích AKT, musím se ptát, na základě jakých údajů Komise k takovému rozhodnutí dospěla. Je kuriózní, že si autor „nepovšiml“ plynovodu South Stream, zato se zmiňuje o kontroverzním a zdroji nenaplněném projektu Nabucco. Rád bych zdůraznil, že velmi důležitá bude pro další rozvoj regionu mimo zmíněné oblasti i možnost zapojení do partnerských vztahů s různými regiony Evropské unie. Chybí závěry z posledního jednání o zrušení víz s Ukrajinou.

  Iosif Matula (PPE), písemně. – (RO) Dnes debatujeme o projektu, který je pro budoucnost Evropské unie důležitý z několika hledisek. Vstup Rumunska a Bulharska do EU přinesl přidanou hodnotu tím, že umožnil přístup k Černému moři, do oblasti, která také spojuje země sousedící s Unií, včetně strategických partnerů. Vypracování společné strategie pro oblast Černého moře nám umožní významně pokročit směrem k vytvoření oblasti stability, bezpečnosti, demokracie a prosperity. V této souvislosti můžeme považovat společné, integrované iniciativy přijaté zeměmi v této oblasti za předběžný krok směrem k opětovnému sjednocení našeho kontinentu.

Jako Rumun a zároveň jako člen Výboru pro regionální rozvoj podporuji vazbu mezi budoucí strategií pro oblast Černého moře a strategií pro Podunají, kterou Evropská unie před nedávnem zahájila. Myslím si, že EU se musí více angažovat v oblasti Černého moře a spolupracovat se třetími zeměmi, neboť naše regiony jsou územně i hospodářsky propojeny. To nám zajistí pro budoucnost lepší zabezpečení dodávek energie, a to díky takovým infrastrukturním projektům, jako je jižní koridor nebo terminály na zkapalněný plyn, které přispějí k diverzifikaci tras a zdrojů.

Dále musíme věnovat řádnou pozornost koordinaci finančních nástrojů, které jsou pro oblast Černého moře k dispozici, rozvíjet a modernizovat přístavy v oblasti a omezit její znečištění.

  Zbigniew Ziobro (ECR), písemně. – (PL) Černomořská synergie je dalším příkladem promeškané příležitosti v oblasti vztahů s regiony, které jsou geopoliticky a strategicky důležité z budoucí perspektivy. Při schválení strategie bylo jako priorita stanoveno budování energetického propojení mezi zeměmi v oblasti Černého moře a Evropskou unií. Hlavní investicí, která umožní dosáhnout tohoto cíle, je plynovod Nabucco. Již dlouho však bohužel vidíme ze strany Bruselu nedostatek odhodlání. Tento názor sdílí i sousedící země, které mají na výstavbě plynovodu také zájem. Ázerbájdžán již rok volá po nějakých krocích ze strany Unie, aby bylo možno uzavřít smlouvy na plyn z Kazachstánu a z Tádžikistánu, neboť bez jejich zapojení by se stavba plynovodu finančně nevyplatila. Mezitím se dostalo tichého souhlasu s výstavbou konkurenčnímu projektu, který se vyhýbá kavkazským zemím – projektu South Stream. Takovým způsobem nesmíme pracovat. Opatření týkající se energie, uvedená ve zprávě, jsou nedostatečná. Měla by být konkrétnější a obsahovat informace o prostředcích vyčleněných na investice strategického významu pro budoucnost EU.

(Zasedání bylo na několik minut přerušeno.)

PŘEDSEDAJÍCÍ: GIANNI PITTELLA
místopředseda

7. Hlasování

  Předsedající. – Dalším bodem je hlasování.

(Výsledky a další podrobnosti hlasování: viz zápis.)

Paní Morkūnaitė-Mikulėnienėová požádala o předložení procesního návrhu.

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE). – (LT) Pane předsedající, dámy a pánové, na dnešní datum 13. ledna připadá dvacáté výročí události, která zbořila zdi sovětského impéria. V roce 1991 vzdoroval v Litvě neozbrojený dav několika tisíc lidí útoku sovětské armády a bránil svobodu a nezávislost. Krvavé noční události ze 13. ledna ohromily Evropu i celý svět. Země, mezinárodní organizace i jednotlivci reagovali na násilí okupačních sil a posílali do Vilniusu podpůrná poselství. Jménem všeho litevského lidu bych chtěla poděkovat Evropskému parlamentu za usnesení schválené dne 24. ledna 1991, které podporovalo pobaltské státy a odsuzovalo sovětskou agresi. Děkujeme zemím, které zastupujete, že nás neopustily. Jako výraz našich díků najdete ve svých schránkách pamětní publikaci, která připomíná tyto události. Aby se taková tragická historie neopakovala, musíme …

  Předsedající. – Děkuji vám, paní Morkūnaitė-Mikulėnienėová. Chtěl bych vás nyní požádat, abyste ukončila svůj příspěvek, neboť jsme vám dali prostor, přestože jste nepředkládala žádný procesní návrh. Ze zdvořilosti, a také proto, že jste uvedla několik vážných poznámek, jsem vás nechtěl přerušovat. Děkuji vám.

7.1. Rámcová dohoda EU-Libye (A7-0368/2010, Ana Gomes) (hlasování)

7.2. Situace křesťanů v souvislosti se svobodou náboženského vyznání (B7-0039/2011) (hlasování)

– Před hlasováním o bodu 14:

  Elmar Brok (PPE). – (DE) Pane předsedající, se souhlasem ostatních skupin bychom chtěli podat vysvětlení. Naším přáním není změnit systém ESVČ, ale rozšířit její kapacity. Znění, které jsme zvolili, je tedy přesnější, a chtěli bychom požádat své kolegy, aby je akceptovali. Použili jsme i správný oficiální název Evropské služby pro vnější činnost.

(Ústní pozměňovací návrh byl přijat.)

7.3. Situace v Bělorusku (B7-0044/2011) (hlasování)

– Před hlasováním o bodu 2:

  Justas Vincas Paleckis (S&D). – Pane předsedající, navrhujeme důležitý a krátký dodatek do bodu 2: „má obavy zejména o zdraví Mikalaje Statkeviče, který posledních 31 dní drží hladovku“.

(Ústní pozměňovací návrh byl přijat.)

– Před hlasováním o bodu 3:

  Jacek Protasiewicz (PPE). – Pane předsedající, tento pozměňovací návrh je velice podobný tomu, který předkládal Justas Paleckis. Vzhledem k tomu, že usnesení není jen politickým prohlášením Parlamentu, ale představuje i morální podporu těm, kdo jsou vězněni, chtěli bychom navrhnout, aby do našeho usnesení byla začleněna jména čtyř bývalých prezidentských kandidátů, kteří jsou stále pod dozorem KGB.

Jsou to Vladimir Nekliajev, Andrej Sannikov, Nikolaj Statkevič a Alexej Michalevič a dva vedoucí představitelé opozičních demokratických stran, Pavel Severinets, spolupředseda běloruských křesťanských demokratů, a Anatolij Lebedko, vedoucí představitel Jednotné občanské strany. Kolegové, žádáme vás o podporu, aby těchto šest jmen bylo začleněno do bodu 3.

(Ústní pozměňovací návrh byl přijat.)

– Před hlasováním o bodu 9:

  Vytautas Landsbergis (PPE). – Pane předsedající, bylo by vhodné mít na paměti, nebo začlenit do bodu 9, následující myšlenku: „zároveň by Komise měla financovat dotisk a distribuci sbírek poezie Uladzimira Niakliajeua, které byly před nedávnem běloruskými orgány zabaveny a spáleny“. Pokud můžete, nebuďte prosím proti.

(Ústní pozměňovací návrh byl přijat.)

– Před hlasováním o bodu 13:

  Kristiina Ojuland (ALDE). – Pane předsedající, chtěli bychom předložit ústní pozměňovací návrh a do bodu 13 přidat slova „ne později než“ za „činnostech probíhajících v rámci Východního partnerství“. Tento pozměňovací návrh potřebujeme, protože potřebujeme dělat rychlá rozhodnutí týkající se vztahu s Běloruskem a zejména Východního partnerství a další účasti Běloruska. Chceme vás požádat o podporu.

(Ústní pozměňovací návrh byl přijat.)

7.4. Zpráva o politice hospodářské soutěže za rok 2009 (A7-0374/2010, Derk Jan Eppink) (hlasování)

– Před hlasováním o bodu 105:

  Michael Cramer (Verts/ALE) – (DE) Navrhujeme začlenit do bodu 105 toto:

„Vyzývá členské státy a Komisi, aby v průběhu přechodného období“.

(Ústní pozměňovací návrh byl přijat.)

7.5. Udržitelná politika EU pro nejsevernější oblasti Evropy (A7-0377/2010, Michael Gahler) (hlasování)

7.6. Strategie EU pro oblast Černého moře (A7-0378/2010, Traian Ungureanu) (hlasování)

– Před hlasováním o bodu 13:

  Adrian Severin (S&D). – Pane předsedající, chtěl bych předložit ústní pozměňovací návrh k bodu 13. Navrhuji, aby byla za druhou větu, která zní „je přesvědčen, že institucionální dialog, který by vytvořil vazby mezi EU a BSEC, by mohl představovat krok k vytvoření skutečného partnerství v tomto regionu“, byla vložena následující věta: „za tímto účelem žádá o vytvoření společné pracovní skupiny mezi Výborem pro zahraniční věci Evropského parlamentu a Parlamentním shromážděním BSEC“. To by nám poskytlo vhodný nástroj, jímž bychom prosadili hlavní myšlenku, na níž se zjevně shodneme. Hovořil jsem se zpravodajem a zdá se, že tento pozměňovací návrh podporuje a přijímá.

(Ústní pozměňovací návrh nebyl přijat.)

Tím je hlasování ukončeno

8. Vysvětlení hlasování

Ústní vysvětlení hlasování

Zpráva: Ana Gomes (A7-0368/2010)

  Morten Messerschmidt (EFD). – (DA) Pane předsedající, děkuji vám, že jste mi dal příležitost, abych vyjádřil své názory na dohodu, kterou dnes EU uzavřela s Libyí, a k níž bych rád uvedl, že naprosto postrádá jednu věc. Je zvláštní, že to, co je pro Evropany možná to nejdůležitější, v této zprávě naprosto chybí, a sice to, že ilegální přistěhovalci mohutně využívají Libyi jako tranzitní zemi pro vstup do Evropy z celé Afriky a Asie, tedy jinými slovy z velké části světa. Je dobře známo, že EU je kouzelná země, kde ulice přetékají bohatstvím a medem. Je proto obrovským magnetem pro neuvěřitelné množství lidí, kteří se chtějí dostat z žaláře, z chudoby a z bídy v podobě jejich vlastní země. Je také zřejmé, že skutečnost, že Libye je společně s dalšími severoafrickými zeměmi jasně využívána jako tranzitní země, je pro nás v EU velkým problémem. Tato skutečnost měla hrát mnohem větší úlohu při rozhovorech, které jsme vedli s libyjskými úřady, mnohem větší úlohu, pokud jde o požadavky, které ukládáme, abychom zabránili tomuto tlaku na evropské hranice. Je dobré, že jsme zahájili rozhovory, ale je frustrující, že rozhovory se nemohou zabývat tím, co je důležité.

Návrhy usnesení: (RC-B7-0039/2010)

  Salvatore Iacolino (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, v mnoha částech světa dnes stále existuje do určité míry antisemitské a antiislámské cítění, stejně jako nepřátelství a zášť vůči křesťanům.

Nedávné události, včetně prudkých útoků proti křesťanům žijícím v Pákistánu, Iráku, Egyptě, Nigérii a na Kypru, je třeba co nejrozhodněji odsoudit. Základním kamenem náboženské svobody je vzájemné porozumění hodnotám jiných lidí a tato svoboda nesmí být takovým způsobem omezována. Základní lidské svobody tak musí být chráněny bez ohledu na to, zda jde o křesťanské nebo jiné náboženské vyznání.

Evropská unie zároveň nemůže a nesmí plýtvat zásadními zdroji na podporu jiných náboženství, zejména nyní, v době hospodářské krize. Komise utratila neuvěřitelné 4 miliony EUR na podporu islámu. Tyto prostředky mohly být snad použity k jiným důležitým účelům.

  Antonello Antinoro (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, jsem přesvědčen, že to, co jsme dnes schválili, je zásadní. Náboženská svoboda je matkou všech svobod. Je to jedno z našich základních, nezadatelných lidských práv, a je obsažena ve Všeobecné deklaraci lidských práv.

Mezi tato práva patří svoboda změny náboženství nebo víry a svoboda projevovat náboženství nebo víru, sám nebo ve společenství s ostatními, veřejně nebo soukromě při učení, praktikování náboženství a dodržování náboženských zvyklostí. Ovšem masakry z posledních měsíců, které si vyžádaly oběti z řad křesťanských menšin, jsou vyvrcholením ofenzívy, která je vedena proti křesťanům v mnoha částech světa, a to se systematickým a nevybíravým násilím.

Jak o tom bohužel tyto události svědčí, náboženská svoboda je dnes zpochybňována. To vytváří nesnášenlivost, která je často podněcována a manipulována k politickým a finančním účelům. V tomto ovzduší je nejpozoruhodnější skutečnost, že orgány mlčí. A všechny klidné protesty jsou snadno umlčeny.

  Morten Messerschmidt (EFD). – (DA) Pane předsedající, sdílím obavy a názory vyjádřené mými předřečníky. Je zde však jeden aspekt, kterému byla v této zprávě věnována pramalá pozornost. Je to bod 7, který se týká odsouzení toho, jakým způsobem se turecké orgány chovají v severní části Kypru, který je podle všech mezinárodních pravidel nezákonně obsazen Tureckem – tureckými jednotkami, tedy zemí, která jak formálně, tak ve skutečnosti jedná o přistoupení k EU.

Vidíme, jak je bráněno návratu kyperským Řekům, kteří se chtějí vrátit do svých kostelů, klášterů a církevních budov v severní části Kypru, jak je jim znemožňováno vstoupit do kostelů a obnovit je a jak je jim znemožňováno vrátit se a žádat zpět svůj právoplatný majetek.

V současné době jsme v severní části Kypru svědky násilné diskriminace a potlačování křesťanů za přímé podpory kandidátské země EU, Turecka. To je nepřijatelné, a Evropský parlament by proto měl jednat způsobem, který je v souladu s bodem 7, a doporučit, aby jednání s Tureckem byla ukončena, a to alespoň do té doby, než bude v severní části Kypru nastolen pořádek.

  Marek Józef Gróbarczyk (ECR). – (PL) Pane předsedající, s ohledem na své kořeny má Evropa mimořádnou povinnost chránit všechny křesťany na celém světě. Toto usnesení je samozřejmě výrazem této povinnosti. Já jsem jej pochopitelně podpořil. Evropa však má i povinnost podnikat kroky, které budou v budoucnu chránit křesťany na celém světě a nedovolí, aby znovu došlo k podobným tragédiím.

  Adam Bielan (ECR). – (PL) Pane předsedající, nedávno jsme byli svědky brutálních aktů pronásledování křesťanské menšiny v několika zemích na světě, zejména v zemích s velkou muslimskou většinou. Takovým událostem nemůžeme nečinně přihlížet. Náboženská svoboda, stejně jako další občanské svobody, je nadále prioritou Evropského parlamentu. Proto plně schvaluji stanovisko předsedy Evropského parlamentu, pana Buzka, v němž odsuzuje tyto zločiny. Vyzývám také Evropskou komisi, aby učinila veškeré možné diplomatické kroky s cílem zajistit náboženské svobody pro menšiny, zejména v zemích, jejichž obyvatelé tato práva porušují. Ve zprávě o lidských právech z roku 2009, která byla nedávno schválena, jsme zdůraznili potřebu, aby Unie hrála aktivní úlohu v úsilí o zlepšení situace v oblasti lidských práv a demokracie na celém světě. Požadovali jsme jmenování zvláštního představitele EU pro lidská práva. Dnešní usnesení je skvělým odrazovým můstkem k další fázi našeho boje za respektování těchto práv..

  Andrzej Grzyb (PPE). – (PL) Pane předsedající, chtěl bych vyjádřit svou radost nad schválením usnesení o pronásledování křesťanů, jehož jsem také spoluautorem. Navíc bych chtěl vyjádřit své díky paní Ashtonové za její reakci na situaci křesťanů v Alexandrii. Všichni si pamatujeme návštěvu syrských biskupů z Iráku a jejich tragického svědectví o situaci křesťanů v Iráku. Chtěl bych zde zmínit i Jana Pavla II. – za několik měsíců se budeme radovat z jeho blahořečení – ,který byl velkým zastáncem míru a dialogu mezi křesťany, židy, muslimy a příslušníky jiných náboženství. Vzpomínáme si na setkání v Assisi a na návštěvy Jana Pavla II. v mešitách i v synagogách ve jménu úcty a lásky k bližním.

Situace křesťanů po celém světě vyžaduje ze strany Evropské unie akci. Je to naše povinnost. Měli bychom použít veškeré politické prostředky, ale měli bychom pomáhat i těm, kdo v důsledku pronásledování utrpěli materiálně.

  Tunne Kelam (PPE). – Pane předsedající, jako jeden ze spoluautorů jsem hlasoval pro toto historické usnesení, ale mám dva důležité vzkazy vysoké představitelce a Komisi, které by se měly realizovat co nejdříve.

Zaprvé, Komise by měla co nejrychleji vypracovat strategii EU pro posílení práva na svobodu vyznání, včetně seznamu opatření proti státům, které vědomě porušují ochranu náboženských menšin.

Zadruhé, Komise by měla v rámci ředitelství pro otázky lidských práv Evropské služby pro vnější činnost vypracovat stálý systém sledování vládních omezení náboženské svobody a každý rok podávat Parlamentu zprávu.

  Cristiana Muscardini (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, náboženská svoboda je základem civilizace. Demokracie je bez ní ochromena a společnost je dohnána k víře, která popírá humanismus a lidskou důstojnost.

A právě to se děje v různých částech světa. Extremistická a fundamentalistická víra vyvolává zničující akty násilí proti křesťanům, kteří se stávají skutečnými moderními mučedníky. Nesnášenlivost, která je příčinou tohoto násilí, je produktem fundamentalistické kultury. Proto musí být každý projev popírající náboženskou nebo kulturní identitu jiných lidí okamžitě a naprosto odsouzen. Mezinárodní společenství a jeho instituce mají povinnost chránit úctu k náboženské víře. Tyto instituce však ne vždy rychle zakročí, když se křesťané stávají oběťmi masakrů.

Chaldejcům v Iráku a koptům v Egyptě hrozí, že zmizí z oblastí, která byla po staletí jejich domovem. Chtěla bych ještě jednou poděkovat předsedovi Buzkovi za to, že se s nadšením chopil myšlenky na procesí s pochodněmi, světlo pro křesťany na památku všech obětí fundamentalismu.

Náboženská svoboda se musí stát praporem lidského společenství a mým přáním je, aby si každý mohl užívat víry, naděje a dobročinnosti, ale i spravedlnosti a svobody.

  Licia Ronzulli (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, i já jsem hlasovala pro toto usnesení, neboť ochrana náboženských menšin po celém světě je nyní ještě důležitější, než kdy dříve.

Vrcholně znepokojivé je, že v roce 2011 jsou lidé stále pronásledováni za svou víru. Článek 10 Listiny základních práv Evropské unie nedává žádný prostor k výkladům. Jasně stanoví právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Útoky proti některým náboženským komunitám, k nimž došlo v posledních týdnech, jsou jen dalším znamením, že všechny vlády musí neprodleně přijmout účinná opatření na ochranu náboženských menšin bez ohledu na problémy nebo hrozby.

Cílem Evropské unie musí být podpora dialogu mezi jednotlivými vírami prostřednictvím větší spolupráce mezi zeměmi v Evropě, ale zejména v zemích, kde náboženská svoboda ještě není bohužel zaručena. Právo na náboženskou svobodu musí být respektováno a zaručeno všude bez výjimky.

  Hannu Takkula (ALDE). – (FI) Pane předsedající, toto je historické a skvělé usnesení. Musíme svou pozornost zaměřit na svobodu náboženského vyznání v Evropě. Pro nás je důležité, abychom si uvědomili své kořeny, které lze nalézt v židovsko-křesťanských hodnotách. Základní evropské hodnoty a práva jsou v tomto dědictví, v těchto kořenech, zakotveny. Snad nás to, co se stalo koptským křesťanům v Egyptě, zvedlo ze židle a přinutilo si všímat. Křesťané potřebují ochranu v různých částech světa, nejen v Egyptě. Podobné věci se stávají v Turecku a v Asýrii.

My, Evropané, bychom se také měli živě zajímat o situace, ke kterým dochází i v Evropské unii dochází a které si vyžadují náš zásah. Lidé se stávají oběťmi pronásledování z důvodu svého náboženského vyznání.

To je naopak důsledkem mylného strachu z islámu. Opustili jsme své hodnoty a pošlapali na to konto křesťanské hodnoty. Takto bychom neměli jednat. Potřebujeme naopak dialog a náboženskou svobodu. Potřebujeme zajistit zachování svého evropského kulturního dědictví, svých židovsko-křesťanských hodnot, a musíme je směle bránit. Tyto hodnoty jsou základní součástí evropské identity.

  Philip Claeys (NI). – (NL) Pane předsedající, hlasoval jsem pro návrh usnesení o situaci křesťanů v souvislosti se svobodou náboženského vyznání a jsem rád, že byl přijat, ale stále mám některé výhrady k používání zastřených formulací. Nikde nebylo například jasně uvedeno, že s největšími problémy se potýkají křesťané v islámských zemích.

V bodě odůvodnění N je uvedeno, že Evropa není úplně bez viny, pokud jde o porušování náboženské svobody. To může být sice pravda, ale tím řadíme příležitostné a ojedinělé problémy v Evropě do stejné kategorie, jako strukturální diskriminaci a perzekuci křesťanů v muslimských zemích. Kromě toho nejde jen o pumové útoky a další formy fyzického násilí páchaného muslimskými extremisty. V mnoha muslimských zemích existuje i oficiální politika zaměřená proti křesťanům. Vezměme si například domnělou nedostupnost zdrojů na obnovu křesťanských kostelů v Turecku nebo problémy spojené s následnictvím ekumenického patriarchy v Konstantinopoli. Chování tureckých okupačních sil na Kypru je také skutečně skandální.

  Seán Kelly (PPE). – (GA) Pane předsedající, včera jsem tu byl přítomen při rozpravě. Byla velmi zajímavá a velmi důležitá. Včera jsem navštívil i slavnost zapalování svíček, která se konala mimo Parlament, a děkuji předsedovi Jerzymu Buzkovi za to, že tuto slavnost řídil.

Nedávné pronásledování křesťanů připomíná dobu římské říše, kdy křesťané byli považováni za lovnou zvěř dobrou k vraždění a napadání. To musí skončit. Evropská unie při tom musí sehrát svou úlohu a zajistit svobodu projevu a svobodu praktikování pro náboženské skupiny nejen v Unii, ale i v zemích, jež žádají o přístup, a já si myslím, že tak činíme. To je velmi důležitý aspekt na celém světě.

(GA) Jsem rád, že toto historické usnesení bylo dnes schváleno a zejména, že jsme je schválily jednomyslně.

  Ryszard Czarnecki (ECR). – (PL) Pane předsedající, toto usnesení je velmi důležité, protože je první a protože přichází ve velmi důležitou chvíli. Víme o masakru křesťanů v Iráku. Víme, co se děje v Egyptě a co se tam v posledních letech nedělo. Známe jednotlivé případy vražd křesťanských duchovních – i ty jsou důležité, a nejen duchovních, v Turecku, Sýrii a Pákistánu. Víme také o tom, co se děje v některých afrických zemích s muslimskou většinou. V souvislosti s tím jsem velmi překvapen mlčením předsedy Evropské komise, pana Barrosa. Celý týden nevydal jediný komentář. Až když byl přinucen předsedy vlád členských států, přestože mezi ně nepatřil předseda vlády mé země, učinil k tomuto problému prohlášení. Je dobře, že paní Ashtonová k tomu něco řekla, ale přesto měl předseda Evropské komise v této věci ihned intervenovat. Neudělal to a to je velmi politováníhodné.

Návrhy usnesení: (RC-B7-0044/2010)

  Daniel Hannan (ECR). – Pane předsedající, jsem rád, že si tato sněmovna uvědomuje, že Bělorusko sklouzlo do absolutismu. Režim v Bělorusku představuje systém vlády, kterého se tento kontinent rozhodl zbavit před dvaceti lety.

Doufám ale, že tento návrh by u některých kolegů mohl vyvolat sebeanalýzu. Podívejte se na to z hlediska bývalého sovětského aparatčika, který analyzuje Evropskou unii. Přísahám vám, že by mohl najít několik věcí, kvůli nimž by se tu cítil jako doma. Viděl by, že nám nevládne zvolený prezident a systém, který jsme si zvolili, ale 27členné politbyro zvané Evropská komise, viděl by toto gumové razítko Parlamentu, které by přineslo trochu nostalgické vzpomínky, viděl by sérii pětiletých plánů, jimiž řídíme své záležitosti, a viděl by dokonce i kolonu speciálních limuzín a zvláště zásobovaných obchodů pro zaměstnance systému a příslušníky nomenklatury.

A navíc by viděl to, čemu Engels říkal „doktrína falešného svědomí“ – tedy když lidé volí, nechápou svůj skutečný zájem a je na nás, abychom jim vnutili lepší systém. Připomíná mi to onu děsivou závěrečnou scénu z Orwellovy Farmy zvířat, kdy se zvířata dívají z člověka na prase a z prasete na člověka a zjišťují, že nemohou rozlišit, kdo je kdo.

  Mitro Repo (S&D). – (FI) Pane předsedající, i já jsem hlasoval pro toto usnesení, které bylo přinejmenším velmi potřebné. Podle mého názoru by Evropská unie měla být zvláště bdělá, pokud jde o porušování lidských práv, ke kterému dochází v oblastech, které s ní sousedí. Byl bych chtěl, aby se zpráva více věnovala problémům mládeže. Mládežnické organizace v Bělorusku nemohou svobodně působit a mají charakter podzemních organizací.

Již více než rok mají mladí lidé v Evropě ve zvyku organizovat pouliční akce, při nichž v evropských hlavních městech zacpávají ústa významným sochám, protože jsou němé. To je protest proti omezené svobodě projevu v Bělorusku. Doufám, že mladí Evropané nebudou muset zacpat ústa Evropskému parlamentu nebo nás umlčet, ale že my můžeme odvážně bránit své hodnoty a demokracii.

  Kristian Vigenin, jménem skupiny S&D. – (BG) Pane předsedající, dámy a pánové, skupina Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu podporuje předložené usnesení. Jsme přesvědčeni, že se stane důležitým signálem jak pro běloruské úřady, tak pro občanskou společnost, sdělovací prostředky a pro každého, kdo bojuje za demokratický rozvoj této země. Doufáme, že opatřením navrženým v usnesení bude věnována důkladná pozornost, projedná je Komise a Rada a budou co nejdříve prováděna, aby splnila svůj účel.

Inaugurační slavnost opětovně zvoleného prezidenta Lukašenka, která je plánována na zítřek, nezastaví to, co hraje proti němu, tedy legálnost voleb a způsob, jakým byly v těchto volbách zaznamenávány výsledky. Unie použila různé politiky a mechanismy na ovlivnění Běloruska a jeho vedení, ale se skromnými výsledky. Možná nadešel čas zamyslet se nad novými možnostmi nebo nad tím, zda v regionu nenastala nová situace, která nám umožní použít jiný mechanismus.

To, na co naráželo usnesení, co je považováno za mimořádně důležité a co se ještě nezkusilo, je koordinace naší politiky a vztahů s Běloruskem s jeho bezprostředními sousedy, což je Rusko, náš strategický partner, a Ukrajina, součást Východního partnerství. Myslím si, že společným a soustředěným úsilím bychom mohli dosáhnout alespoň takového ovzduší, které by politicky napomohlo ke spravedlivým a demokratickým parlamentním volbám, tedy volbám, které jsou plánovány na příští rok.

Evropský parlament musí také plně využít možnosti, které se nabízejí. Dnes jsme rozhodli o vyslání delegace do Běloruska a já věřím, že to, zda bude delegaci umožněno zemi navštívit a zda jí bude poskytnuta nezbytná pomoc a kontakty, prověří běloruské vedení. Umožní nám to také získat jasnou představu a objevit možnosti, které tamní situace skýtá.

  Bogusław Sonik (PPE). – (PL) Pane předsedající, úvodem bych chtěl vyjádřit pobouření nad tím, že pan Hannan přirovnává Bělorusko k Evropské unii. Jeho nesmyslné prohlášení bylo o to nepříjemnější, že mu někteří kolegové z Polska z řad evropských konzervativců a reformistů tleskali.

Lukašenkův režim by měl být izolován. Nynější politika se spoléhá na to, že režim se postupně otevře demokracii, což se ukázalo jako nesprávný odhad. Sankce, které by měly být uvaleny na Lukašenkův režim, by měly být tvrdé, a to mimo jiné i proto, že jde o zemi ležící v bezprostředním sousedství Evropy. Ve vztahu k těmto zemím bychom měli očekávat stejný standard jako u členských států Evropské unie. Chtěl bych zejména, aby Evropská komise podpořila nezávislé sdělovací prostředky, například TV Belsat, Radio Racyja a další. Jsou důležitá pro šíření informací, které se tak mohou dostat k běloruským občanům.

  Adam Bielan (ECR). – (PL) Pane předsedající, události v Bělorusku spojené s prezidentskými volbami opět otřásly veřejným míněním v Evropě. Po období relativního klidu prezident Lukašenko opět používá sílu proti opozičním aktivistům. Opět se vrátil k nejostudnějším rysům svého diktátorského režimu. Brutální srážka s účastníky mírové demonstrace a uvěznění opozičních vůdců a kandidátů opozice během voleb je jasným porušením lidských práv a znamená, že se režim zřekl opatření, která měla zlepšit vztahy s demokratickými zeměmi v Evropě.

Proto plně podporuji usnesení Parlamentu, v němž se požaduje okamžité propuštění politických vězňů a opakování voleb. Rozhodně odsuzuji diktátorské praktiky režimu prezidenta Lukašenka. Jsem přesvědčen, že tlak ze strany evropských orgánů pomůže uklidnit represe proti běloruským občanům. Schvaluji i opatření, která podporují rozvoj občanské společnosti pomocí uvolnění vízové politiky, udělování stipendií studentům a příslušníkům akademické obce a financování nezávislých organizací a sdělovacích prostředků.

  Morten Messerschmidt (EFD). – (DA) Pane předsedající, není pochyby o tom, že Bělorusko je pro Evropu tvrdým oříškem, a je pravda, že bychom měli využít každou příležitost ke kritice režimu jako – naštěstí – poslední komunistické diktatury. V Dánsku máme přísloví, že ten, kdo žije ve skleníku, by neměl házet kamením, a proto možná stojí za to podívat se, jak vypadá EU z hlediska Běloruska. EU je samozřejmě řízena Komisí složenou z úředníků, kteří nemají vůbec žádný všelidový mandát, a přitom jen tato Komise složená z lidí, za kterými nestojí žádné lidové hnutí, kteří nemají komu podávat zprávy a nemají žádný mandát od občanů, může předkládat návrhy. Jakmile jsou tyto návrhy prosazeny, kdo s obrovským politickým vlivem nakonec rozhodne, jak mají být právní předpisy EU prováděny v členských státech? Jsou to zase lidé, kteří nebyli demokraticky zvoleni, jsou to soudci, kteří sedí pěkně daleko od reality. Totéž lze říci o tomto Parlamentu, kde se většina cítí velmi pohodlně ve skleněných palácích, kam byli posazeni, nemusí se vůbec nikomu zodpovídat a nemusí ani v nejmenším rozumět žádným velkým starostem a mezi evropskými občany panuje opozice a rozruch. Podíváme-li se na EU z hlediska Běloruska, možná uvidíme mnoho děsivých podobností s diktaturou, proti které se snažíme bojovat.

  Ryszard Czarnecki (ECR). – (PL) Pane předsedající, podpořil jsem usnesení, neboť jsem si vědom, že situace v Bělorusku je velmi specifická. Stojíme před prudkým nárůstem represí vedených proti ochráncům lidských práv. Na druhé straně tušíme, že se to děje v důsledku nerozvážné politiky některých členských států Evropské unie, neboť je zřejmé, že naprosto nebylo potřebné propůjčovat panu Lukašenkovi důvěryhodnost v očích Evropy a Evropské unie takovým způsobem, jakým to předvedl pan Berlusconi, který navštívil Bělorusko, litevská prezidentka, paní Grybauskaitėová, a ministři zahraničí Německa a Polska. Dnes musíme bojovat za občanské svobody v Bělorusku, i když bychom to měli dělat tak, abychom netlačili Bělorusko do náruče Ruska, protože i to je velmi důležité.

Zpráva: Derk Jan Eppink (A7-0374/2010)

  Sergej Kozlík (ALDE). – (SK) Zkušenosti z mnoha členských států ukazují, že ani 6 let po nařízení Rady Evropské unie č. 1/2003 nebylo dosaženo pozitivního posunu v jednotném uplatňování pravidel hospodářské soutěže.

Vnitrostátní soudy při rozhodovaní sporů nevyužívají možnost požádat Evropskou komisi o informaci nebo o názor k dané věci ani právo obrátit se na Evropský soudní dvůr s předběžnou otázkou, ale ani Komise nevyužívá právo intervenovat jako amicus curiae. Praxe ukazuje na značné problémy soudní aplikační praxe v této oblasti s výraznými odchylkami od ustálené judikatury evropských soudů. Vyzval jsem proto Komisi, aby věnovala pozornost rozhodování vnitrostátních soudů a přijala nezbytná opatření na dosažení tohoto cíle. Výzva je zapracovaná ve zprávě o hospodářské soutěži a závěrečný text zprávy jsem podpořil.

  Morten Messerschmidt (EFD). – (DA) Pane předsedající, není pochyby o tom, že evropská konkurenceschopnost je pod značným tlakem. Musíme se ptát, zda mezi členskými státy skutečně existuje vůle něco s tím udělat. Jedna věc je však jasná a tou je skutečnost, že jsme stvořili měnu, společnou měnu, která se ukázala být katastrofální pro celou jižní Evropu. Jedním z důvodů je to, že většina těchto zemí není schopna držet krok a naprosto selhala při provádění reforem, které jsou nezbytné, máme-li se vyrovnat s budoucí konkurencí ze strany Číny, Indie, Jižní Ameriky a dalších oblastí. Ani v těch oblastech, na které bychom rádi pohlíželi jako na snadné oblasti, však nelze dosáhnout dohody. Příkladem je tak jasná iniciativa, jakou je evropský patent. Je strašné, že ani v této čistě technické oblasti nejsme schopni dosáhnout dohody. To je jeden z příkladů neefektivnosti EU. V oblasti, která by tak snadno mohla být přínosná, jsme dopustili, aby nám jazykové rozdíly přehradily cestu k dosažení dohody. Ve skutečnosti to výmluvně svědčí o falešných základech celé této spolupráce.

  Cristiana Muscardini (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, ocenila jsem flexibilitu Komise při přípravě dočasných opatření v oblasti státní podpory, která byla zavedena v reakci na finanční a hospodářskou krizi. Souhlasím také, že je dobrý nápad připravit podrobné hodnocení přijatých rozhodnutí, aby byly zajištěny rovné soutěžní podmínky v celé Unii.

Souhlasím s tím, že Komise byla vyzvána, aby zajistila, že banky vrátí přemrštěnou státní podporu, které se jim dostalo, a tak bude zajištěna spravedlivá soutěž na vnitřním trhu. Byla jsem jednou z těch, kdo kritizoval velký objem podpory, na niž se použily peníze daňových poplatníků. Myslím si, že veřejné peněžní prostředky by měly být používány na podporu růstu.

Doufám, že tentokrát to bude naposledy, co se používají úspory daňových poplatníků ve prospěch akcionářů a lehkomyslných manažerů bank, a že budou zavedeny nové formy kontroly, které v budoucnu zabrání opakovaným spekulacím poškozujícím hospodářství.

Vítám vůli podpořit použití pomoci na podporu projektů společného zájmu, zejména projektů týkajících se obnovitelné energie.

  Seán Kelly (PPE). – (GA) Pane předsedající, i mně bylo mi potěšením podpořit toto usnesení.

Řekl bych, že jednou z primárních funkcí Evropské unie je zaručovat spravedlivou hospodářskou soutěž pro všechny, a zejména pro malé a střední podniky, ale pochopitelně i pro spotřebitele.

Dlouho panovalo podezření, že lidé tento trh zneužívají, a v této chvíli jsou lidé v mé zemi znepokojeni systematickým růstem cen například benzínu a nafty u všech čerpacích stanic v celé zemi.

Stejně tak byli zemědělci dlouho podezříváni z kartelu, zejména pokud jde o jednotné a rychlé snižování cen dobytka z rozmaru.

A v nedávné době jsme pochopitelně zaznamenali, že Evropský soudní dvůr vedl řízení proti telekomunikačním společnostem v otázce nákladů na roaming v Evropě.

Musíme být tedy neustále bdělí a připravení podniknout v případě nekalé soutěže rozhodné a okamžité kroky.

  Ryszard Czarnecki (ECR). – (PL) Pane předsedající, toto je důležitá zpráva, kterou zpracoval někdo s bohatými zkušenostmi v této oblasti.. Myslím si, že je třeba jasně říci, že si Evropská unie zaslouží větší otevřenost a větší konkurenci. Neměli bychom se toho bát. Podporuje to rozvoj v Evropě v situaci, kdy jsme, upřímně řečeno, daleko za Amerikou a Asií. Takové usnesení přispěje k větší účinnosti evropského hospodářství, a proto je tak důležité a potřebné, a proto jsem hlasoval pro jeho přijetí.

Zpráva: Michael Gahler (A7-0377/2010)

  Hannu Takkula (ALDE). – (FI) Pane předsedající, chtěl bych poděkovat zpravodaji, panu Gahlerovi, za tuto skvělou zprávu. Výborně zohledňuje potřeby nejsevernějších oblastí a udržitelný rozvoj, který je zde potřebný. Vzhledem k tomu, že já sám pocházím ze severu, bylo mi velkým potěšením sledovat tento proces. Zjistil jsem, že zpráva uspokojivě zohledňuje skutečnosti související s klimatem a s živobytím obyvatel. Zabývá se například chovem sobů, což je velmi důležitý zdroj živobytí v této oblasti. Pan Gahler také bral výrazně v úvahu jediný evropský původní národ, národ Sámů.

Chtěl bych především pochválit pana Gahlera a poděkovat mu za to, že věnoval pozornost pozměňovacímu návrhu, který jsem předložil a který se týká informačního střediska pro Arktidu na Laponské univerzitě, a dále za to, že se o něm v této zprávě zmínil. To je velmi důležité. Jsem rád, že Finové předvádějí v této záležitosti mezistranickou spolupráci. Jde o budoucnost severní dimenze Finska a celé severní Evropy, tedy dimenze, v níž chceme být svědky udržitelného rozvoje.

Zpráva: Traian Ungureanu (A7-0378/2010)

  Kristian Vigenin, jménem skupiny S&D. – (BG) Skupina Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu je přesvědčena, že zpráva o strategii pro Černé moře je skutečně důležitá a aktuální, neboť přináší zhodnocení toho, co bylo v oblasti Černého moře doposud dosaženo, a dává řadu doporučení, co může Evropská unie ještě v tomto ohledu vykonat.

Jsme přesvědčeni, že politická koordinace mezi partnery, kteří mají velmi různorodou úroveň spolupráce s Evropskou unií, je obtížná, ale není nemožná. Z politického hlediska má smysl také zkusit spojit naše úsilí s vědomím toho, že tři ze zemí jsou členskými státy Evropské unie, jedna je strategickým partnerem a další jsou součástí východního partnerství, zatímco Turecko je kandidátem na členství.

Neschopnost Evropské unie angažovat se více v této oblasti, alespoň doposud, nás připravila o vývoj a o možnost využít velký potenciál. V tomto smyslu bychom měli říci, že se v této chvíli černomořská synergie, která byla od počátku hodnocena jako nedostatečně ambiciózní iniciativa ze strany Evropské unie, musí rozvinout ve skutečnou strategii pro Černé moře.

Již máme interakční modely, které můžeme úspěšně aplikovat, samozřejmě za předpokladu, že je přizpůsobíme regionu. Příkladem je strategie pro Baltské moře, která je na makroúrovni úspěšná při rozvíjení spolupráce na regionální úrovni.

Jsme přesvědčeni, že právě teď je třeba uskutečnit několik kroků, z nichž některé nebyly ve zprávě obsaženy. Pokud jde o praktickou část, v rámci právě probíhající revize politiky sousedství musíme především uvažovat o větší soudržnosti černomořské synergie a Východního partnerství, neboť téměř všechny země Východního partnerství, kromě Běloruska, jsou také součástí černomořské synergie.

Druhý aspekt se týká posílení politického dialogu na ministerské a na parlamentní úrovni. Měli bychom se také pokusit nalézt větší soudržnost mezi strategií pro Podunají a budoucími iniciativami pro oblast Černého moře. To všechno by mělo vyústit ve strategii, která by v budoucím rozpočtovém rámci měla samostatné rozpočtové financování.

  Andrzej Grzyb (PPE). – (PL) Pane předsedající, návrh obsažený v usnesení pana Ungureana, jež bylo právě schváleno, aby se černomořská politika stala plnohodnotnou strategií, si zaslouží širokou podporu. Skutečnost, že Bulharsko a Rumunsko jsou členskými státy EU, Východní partnerství – zvláštní vztahy s některými zeměmi Východního partnerství a s Ruskem – a probíhající jednání s dalšími zeměmi v regionu o členství v EU, to vše vysvětluje politický význam této oblasti pro Evropskou unii. Černé moře se stalo důležitou oblastí z hlediska přepravy energetických zdrojů a z hlediska slibných projektů, které jsou pro Unii důležité, jako je projekt Nabucco, který je strategicky důležitý pro diverzifikaci dodávek plynu. Plně sdílím také názor pana Ungureana, jemuž blahopřeji ke zprávě, že strategie musí zajistit uznání všech subjektů v regionu, nejen největších států, a že musí jít skloubit s jinými strategiemi, například se strategií pro Středomoří.

  Alajos Mészáros (PPE). – (HU) Pane předsedající, přistoupením Rumunska a Bulharska v roce 2007 se část Černého moře stala vnitřním mořem Evropské unie. Tato oblast má mimořádný strategický význam a naše zapojení v ní musí být posíleno. Za tím účelem je rozhodující, aby Parlament kromě poskytování finančních a lidských zdrojů vypracoval novou strategii ve formě samostatné položky rozpočtu EU. Nová strategie musí sloužit k zajištění míru, stability a prosperity v oblasti Černého moře a musí zaručit dodávky energie pro EU. Diverzifikace dodávek a zdrojů musí mít dokonce vyšší prioritu, a proto bych chtěl zdůraznit význam plánovaného rozvoje terminálů na zkapalněný zemní plyn v černomořských přístavech. Tranzitní trasy křižující touto oblastí by mohly rovněž významně zlepšit zásobování EU. Další posílení spolupráce se zeměmi v oblasti Černého moře je zásadním předpokladem úspěchu projektu Nabucco, transjadranského plynovodu a panevropského ropovodu, které jsou pro EU mimořádně významné. Z tohoto důvodu jsem hlasoval pro zprávu.

Návrhy usnesení: (RC-B7-0044/2010)

  Cristian Dan Preda (PPE). – (RO) Pane předsedající, stejně jako v případě Běloruska bych chtěl uvést důvod svého hlasování o strategii EU pro oblast Černého moře. Úvodem bych chtěl říci, že můj kolega, Traian Ungureanu, si načasoval myšlenku na zpracování návrhu zprávy z vlastního podnětu mimořádně příhodně na dobu, kdy Evropská unie posiluje svou regionální politiku tím, že připravuje strategie pro pobřežní oblasti, jako je Baltské moře, nejsevernější oblast a v tomto případě pro Černé moře.

Chtěl bych také říci, jak jsem potěšen, že pozměňovací návrhy, které jsem předložil, byly začleněny do textu usnesení. Tyto pozměňovací návrhy zdůrazňovaly nutnost vytvořit v této oblasti síť nevládních organizací, podpořit programy propagující mezikulturní a mezináboženský dialog a iniciativy, jako je síť černomořských univerzit. Podle mého názoru jsou všechna tato opatření dobrým příkladem toho, jak může interakce mezi občanskými společnostmi vyvolat pozitivní synergii v regionu.

Nakonec bych chtěl zdůraznit nejen potřebu dosáhnout rovnováhy mezi hospodářským rozvojem a ochranou životního prostředí, ale i potřebu plně provádět Úmluvu o ochraně Černého moře před znečištěním. Doufám, že tato iniciativa, dnes schválená Parlamentem, získá i očekávanou pozornost Rady, která by se tímto tématem měla zabývat jako prioritní záležitostí evropské agendy.

Písemné vysvětlení hlasování

Zpráva: Ana Gomes (A7-0368/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Vezmeme-li v úvahu zeměpisnou polohu Libye a vzájemnou hospodářskou závislost mezi EU a Libyí, je další pokračování strategického partnerství mezi EU a Libyí ve společném zájmu. Nemůžeme však pominout diktátorský režim, který vládne této zemi a kterému chybí úcta k lidským právům a k základním svobodám. Navzdory jasnému zájmu mnoha členských zemí na dalším pokračování rámcové dohody s Libyí nemůže EU opominout základní hodnoty, které brání, a podřídit se pouze hospodářským zájmům. Partnerství je potřebné k provádění právních reforem v zemi v oblasti lidských práv a zároveň k diverzifikaci národního hospodářství, a to s ohledem na určitý pokrok, jehož již bylo dosaženo, jako například upuštění od jaderného programu nebo dokonce mezinárodní závazky, které stát má, pokud jde o lidská práva, a to navzdory sankcím ze strany OSN.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – Hlasovala jsem pro toto usnesení o jednáních o rámcové dohodě mezi EU a Libyí. Libye zůstává autoritativním režimem, její obyvatelé nepožívají základní lidská práva a pravidelně je vykonáván rozsudek trestu smrti. Státní orgány nejsou demokraticky odpovědné a státní moc není zakotvena v právním státě. Libye nicméně rozšiřuje své obchodní a politické vztahy s členskými státy a je pro EU strategicky významná. Jednání o rámcové dohodě mezi EU a Libyí byla zahájena v listopadu 2008.

Rozvoj vztahů musí být však podmíněn plným respektováním evropských hodnot a zásad a je důležité, abychom rozhodně žádali, aby Rada a Komise podnikly nezbytné kroky, například aby Libyi rozhodně doporučily ratifikaci a provádění Ženevské úmluvy o uprchlících z roku 1951 a jejího Protokolu z roku 1967, aby vyžadovaly, aby libyjské orgány podepsaly memorandum o porozumění, jež by umožnilo legální přítomnost UNHCR v zemi, a aby přiměly Libyi k přijetí moratoria na trest smrti atd. – to vše s cílem chránit evropské hodnoty.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Vítám závazky přijaté v souvislosti s právě dojednanou rámcovou dohodou, která se týká širokého spektra záležitostí, od posilování politického dialogu po řízení přistěhovalectví, od rozvoje obchodních a hospodářských vztahů po zabezpečení dodávek energie a lepší spolupráci v řadě odvětví. Jsem přesvědčena, že rámcová dohoda by mohla být příležitostí, jak posílit politický dialog mezi Libyí a EU. Chtěla bych podtrhnout úlohu rámcové dohody, jejíž součástí jsou opatření, která mají napomoci rozvoji institucionálních kapacit jako prostředku pro posilování občanské společnosti, která napomáhá modernizaci, podporuje zavedení demokratických reforem a vytvoření nezávislé sociální komunikace a právního státu a podporuje další úsilí zaměřené na otevírání prostoru pro společnosti, akademické instituce, nevládní organizace a další libyjské subjekty.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Hospodářské partnerství mezi Evropou a Libyí se již stalo skutečností. Libye vlastní nejrozsáhlejší prokázané zásoby ropy v Africe a je třetím největším dodavatelem z hlediska celkového dovozu energie do Evropy (ropa a plyn). EU je navíc největším obchodním partnerem Libye (70 % celkového obchodu v roce 2009). Evropa musí uznat, že Libye hraje důležitou úlohu na poli regionální i celosvětové bezpečnosti, a to jak v souvislosti s potlačováním islámského extremismu, tak v souvislosti s regionální stabilizací.

Proto je třeba uvítat jednání o rámcové dohodě, ale jak jasně vyplývá ze zprávy, nesmíme pominout některé otázky, které považuji za zásadní: postupnou demokratizaci režimu, větší respektování lidských práv, zejména svobody v jejích různých podobách, postupnou změnu systému trestního práva, jejímž cílem je upuštění od trestu smrti, přijetí jurisdikce Mezinárodního trestního soudu a ratifikaci Ženevské úmluvy z roku 1951.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Zahájení jednání mezi Evropskou unií a Libyí je příležitostí pro zajištění lepších podmínek hospodářského rozvoje na obou stranách a zároveň na podporu zásadní změny ve Středomoří a v Africe, pokud jde o dodržování lidských práv, jejich příspěvku k míru a stabilitě a k boji proti změně klimatu. Libye má 6 milionů obyvatel, z nichž 2 miliony jsou cizinci. Vlastní nejrozsáhlejší prokázané zásoby ropy v Africe a je třetím největším dodavatelem z hlediska celkového dovozu energie do EU, pokud jde o ropu a plyn. EU je jejím největším obchodním partnerem: transakce mezi těmito dvěma stranami představují za rok 2009 téměř 70 % libyjského obchodu. Rámcová dohoda o partnerství musí být vnímána jako příležitost demonstrovat výhody lidských hodnot a demokracie, pokud jde o trvalý a různorodý rozvoj. Jak tato zpráva zdůrazňuje, tento proces nelze oddělit od základních hodnot EU, jako je boj proti trestu smrti a diskriminace menšin, přistěhovalců a uprchlíků, podpora veřejného zdraví a potřeba politické demokratizace.

  Lorenzo Fontana (EFD), písemně. – (IT) Provádění rámcové dohody, jejímž cílem je podpora spolupráce v boji proti ilegálnímu přistěhovalectví a zároveň politický dialog založený na lidských právech, je jednou z priorit politiky Unie pro Středomoří. Přestože konečné znění obsahuje několik nepřesností, myslím si, že bychom ji měli podpořit v naději, že pobídne vládu v Tripolisu k většímu úsilí v boji proti obchodu s lidmi v této oblasti a přiměje ji zrevidovat situaci tak, aby se stala zodpovědným partnerem v dalších oblastech, jako je bezpečnost a energetika.

  Jarosław Kalinowski (PPE), písemně. – (PL) Libye je zemí, která vyžaduje hodně práce. Diktatura, přehlížení lidských práv, nedostatečná přistěhovalecká politika a nedostatečně rozvinuté poskytování zdravotnických služeb, to jsou jen některé z problémů, s nimiž se musí Libyjci a cizinci žijící v Libyi každodenně vyrovnávat. Potenciál, bohaté přírodní zdroje a kulturní dědictví této africké oblasti jsou na jedné straně hodnotami, které mohou Libyi umožnit dosáhnout hospodářského rozvoje, zlepšení kvality života lidí žijících a otevření země mezinárodním trhům. Diskutování o přijatelných podmínkách pro dohodu mezi EU a Libyí, to znamená přesvědčení libyjských úřadů o nutnosti skoncovat s praktikami, které porušují základní lidská práva, změnit přistěhovaleckou politiku a přijmout právní odpovědnost, přinese oboustranný prospěch a přispěje k rozvoji této oblasti.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Dnes přijatá zpráva obsahuje návrhy, které Evropský parlament považuje za nezbytné, aby mohla být dokončena probíhající jednání mezi Evropskou unií a Libyí, jejichž cílem je uzavření dohody o spolupráci. Uzavření rámcové dohody by poskytlo příležitost zabývat se tak důležitými záležitostmi, jako jsou politické vztahy, přistěhovalectví a bezpečnost, energie, veřejné zdraví, rozvoj obchodu, změna klimatu, energetika a kultura. Zároveň by to byl rozhodující krok k dosažení obecnějšího cíle, jímž je zlepšení vztahů mezi středomořskou oblastí Evropské unie a Afrikou. Jako italský poslanec Evropského parlamentu musím zdůraznit historické a hospodářské důvody, které po léta vedou Itálii k příznivým vztahům s Libyí. Zároveň musím zdůraznit význam posilování spolupráce mezi EU a Libyí, a tím mám na mysli nejen spolupráci v hospodářské oblasti, ale i spolupráci z hlediska ochrany lidských práv. Doufám, že Evropská unie může hrát vedoucí úlohu při přijímání migrantů a při podpoře boje proti obchodu s lidmi.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Tato zpráva je ve svých rozporech překvapivá. Vítá jednání o rámcové dohodě mezi EU a Libyí s případným výhledem na zařazení Libye do evropsko-středomořské zóny volného obchodu (EMFTA), kterou eurokracie plánuje posledních 15 let. Uvádí však i seznam celé řady porušení lidských práv a demokracie ze strany režimu, který popisuje jako autoritativní. Mezitím však zachováváme obecné stanovisko vůči Kubě. To je případ dvojího metru. Pro dnešní Evropskou unii není nezbytným předpokladem obchodu dodržování lidských práv a demokracie, ale zřízení tržního hospodářství a svobodné, pokřivené hospodářské soutěže. Unie představuje zavrženíhodný imperialismus, jak o tom svědčí její opožděná reakce na situaci v Tunisku.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Všichni víme, že v Libyi přetrvává diktátorský režim a systematicky jsou porušovány mezinárodní úmluvy týkající se základních práv a svobod. Navzdory těmto skutečnostem Libye rozšířila své obchodní a politické vztahy s členskými státy EU. Úloha Libye jako partnera v oblasti Středomoří a v Africe má v celé řadě otázek velký dopad na bezpečnost a stabilitu, zejména v otázce migrace, veřejného zdraví, rozvoje, obchodu, hospodářských vztahů, změny klimatu, energetiky a kulturního dědictví. V této souvislosti je rámcová dohoda, o níž se v této chvíli jedná, důležitá, ale musíme reagovat na několik základních problémů, zejména na postupnou demokratizaci režimu, dodržování lidských práv, změny trestněprávního systému spolu se zrušením trestu smrti jako na hlavní priority a taktéž na podpis Ženevské úmluvy.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Vztahy mezi Evropskou unií a Libyí je nutno posuzovat objektivně z hlediska jejich komplexnosti a významu pro Evropu. Důležitou úlohu hraje samozřejmě dodržování lidských práv, a proto má i smysl, aby Brusel vyzýval Libyi k ratifikaci Ženevské úmluvy o uprchlících z roku 1951, nebo aby naléhal na moratorium v otázce trestu smrti. Musíme však také zvažovat skutečnost, že Libye je důležitou tranzitní zemí pro ilegální masové přistěhovalectví z Afriky do Evropy. Z tohoto důvodu ničemu neposlouží obecné odmítnutí dohody o zpětném přebírání osob s Tripolisem, jak je uvedeno ve zprávě Výboru pro zahraniční věci.

Pokud s Libyí neuzavřeme dohodu o zpětném přebírání osob, tlak na Evropu jako cílový bod přistěhovalců ještě vzroste. Vzhledem k tomu, že masové ilegální přistěhovalectví je důležitým momentem ve vztahu k přežití Evropy jako historického subjektu, bylo by vhodné, aby Evropa zaujala diferencované stanovisko ke svým vztahům s Tripolisem a aby zahrnula Libyi do svých strategií týkajících se kontroly přílivu přistěhovalců.

  Cristiana Muscardini (PPE), písemně. – (IT) Hlasovala jsem pro návrh doporučení Evropského parlamentu Radě k jednáním o rámcové dohodě mezi EU a Libyí. Plně podporuji hlavní body vyzdvižené paní Gomesovou ve zprávě, tj. nezbytnost moratoria v otázce trestu smrti, ratifikace Ženevské úmluvy o uprchlících, aktivní boj proti obchodu s lidmi, záruka spravedlivých ujednání týkajících se ilegálních migrantů a přijetí moderních azylových zákonů.

Chtěla bych ještě dodat, že jsme při několika příležitostech žádali, aby evropské orgány mohly před uzavřením rámcové dohody prověřit aktuální situaci v uprchlických táborech v Libyi. Parlament by měl podniknout okamžité kroky a měl by na tuto věc upozornit důrazněji. Pokud jde o mně a o mnoho dalších mých kolegů, nebudeme moci rámcovou dohodu podpořit, dokud nebudou splněny požadavky paní Gomesové uvedené ve zprávě, která byla dnes schválena.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Jednání, která probíhají mezi EU a Libyí na dokončení znění rámcové dohody, jejímž cílem je podpora politických a hospodářských vztahů mezi členskými státy a touto zemí Maghrebu, mají klíčový strategický význam pro přeshraniční vztahy Unie. Proto jsem hlasoval pro doporučení Evropského parlamentu Radě. Primárním cílem dohody je zlepšit politický, společenský a hospodářský život obyvatel Libye prostřednictvím podpory základních práv, což tvoří základ dohody. Dohoda bude usilovat o nápravu nedostatků v Libyi pomocí lepší ochrany lidských a demokratických práv a rozvojem obchodní spolupráce, stejně jako zavedením přísné společné kontroly ilegálního přistěhovalectví.

  Frédérique Ries (ALDE), písemně. – (FR) Pokračování jednání mezi EU a Libyí jako prostředek posílení našich vztahů dostalo váhavě zelenou. V žádném případě to ale není bianko šek. Naše bezpečné dodávky energie, naše obchodní a hospodářské zájmy a naše spolupráce na řízení přílivu přistěhovalců by nikdy neměly zastínit skutečnost, že libyjské úřady a plukovník Kaddáfí trvale přehlíží nejzákladnější lidská práva. Plukovník Kaddáfí je diktátor, který je u moci 41 let a který jen před několika dny uvedl, že lituje odchodu svého tuniského kolegy, pana Ben Aliho. Je to represivní režim: tresty smrti (506 v květnu 2009, z toho 50 % byli cizinci), popravy a tělesné tresty, ilegální zadržování a nelidské zacházení s migranty, kteří přecházejí přes území Libye na své cestě do Evropy.

Naše usnesení trvá zejména na tomto bodu, když připomíná, že jakákoli společná přistěhovalecká politika musí být podmíněna přísnějšími zárukami týkajícími se ochrany přistěhovalců a dalších základních svobod. Každá dohoda o zpětném přebírání osob s touto zemí by stejně tak měla automaticky vylučovat žadatele o azyl, uprchlíky nebo ty, kdo potřebují ochranu, a měla by vylučovat kolektivní vyhoštění.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Již více než čtyřicet let panuje v Libyi diktátorský režim, v němž se moc soustředí do rukou jediného muže, plukovníka Kaddáfího, který je v africkém a arabském světě nejdéle vládnoucím čelním představitelem státu. Díky příjmům z ropy, které do jisté míry plynou na potřeby libyjské společnosti, mají Libyjci k dispozici bezplatné vzdělávání a zdravotní péči a dotované bydlení. Navzdory míře růstu HDP však rozvoj za ostatními zeměmi bohatými na ropu zaostává a hospodářství Libye je v rámci regionu méně diverzifikované, přičemž zahraniční investice nadále podléhají libovůli vládce.

I přesto, že má Libye zvláštní mezinárodní závazky týkající se dodržování lidských práv vzhledem k tomu, že byla nedávno zvolena do Rady OSN pro lidská práva a že ratifikovala několik právně závazných mezinárodních nástrojů, nepožívají Libyjci základních lidských práv a svobod. Pravidelně je vykonáván rozsudek trestu smrti.

Závěrem lze konstatovat, že strategický význam Libye společně s mnoha výzvami, které představuje, stvrzují potřebu komplexní politiky EU vůči této zemi. EU musí s Libyí spolupracovat v celé řadě otázek. Tato rámcová dohoda musí být rovněž podstatným nástrojem podpory právního státu, dodržování lidských práv, ochrany migrantů a uprchlíků a udržitelného rozvoje v Libyi.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Hlasovala jsem pro toto usnesení, neboť jsem přesvědčena, že může pomoci libyjskému lidu zlepšit životní podmínky, které jsou často podmíněny nedostatečným dodržováním lidských práv a nejzákladnějších svobod.

Spolupráce mezi EU a Libyí může být rozhodujícím faktorem při podpoře potenciálu země, která se v současné době musí vypořádat s velmi složitou situací. Vězni jsou často mučeni a trpí tělesnými tresty, jako je bičování, bití, elektrické šoky a záměrné odpírání lékařské pomoci. Libye nemá žádné zákony v oblasti azylu a výsledkem je, že právně neuznává potřebu zaručovat ochranu uprchlíků.

Jako kdyby toho nebylo dost, u velkého počtu trestných činů se stále stále používá trest smrti a libyjské soudy nadále vynášejí rozsudky smrti v rozporu s mezinárodními normami týkajícími se práva na spravedlivý soudní proces. Evropská unie musí rámcovou dohodu uzavřít co nejdříve. Bude to první skutečná dohoda mezi Libyí a EU, a přinese proto místnímu obyvatelstvu skutečné výhody, pokud jde o základní práva a politickou a společenskou i hospodářskou oblast.

  Debora Serracchiani (S&D), písemně. – (IT) Dnešní hlasování o rámcové dohodě mezi EU a Libyí je výsledkem komplikovaných jednání, zejména pokud jde o otázku migrantů. V Libyi je situace týkající se lidských práv uprchlíků a žadatelů o azyl mimořádně nebezpečná. Nejsou právně uznáváni a neexistuje žádný systém na jejich ochranu. Doufám, že jejich základní lidská práva budou zaručena, stejně jako jejich právo na azyl.

Libye neratifikovala Ženevskou úmluvu ze dne 25. července 1951, ani Protokol z roku 1967 o právním postavení uprchlíků, a v současné době to ani nemá v úmyslu. V roce 1981 však ratifikovala Úmluvu, která upravuje zvláštní aspekty problémů uprchlíků v Africe z roku 1969. Zavázala se tak dodržovat zásadu nenavracení migrantů žádajících o mezinárodní ochranu, kteří musí být určeni na základě kritérií, která jsou stejně přísná jako kritéria, jež stanoví sama Ženevská úmluva.

Podle mezinárodního práva mají lidé ze zemí, jako je Somálsko, Súdán, Eritrea a Etiopie právo na humanitární ochranu a politický azyl, a já doufám, že libyjské úřady budou ochotny spolupracovat s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.

Návrhy usnesení: (RC-B7-0039/2010)

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – Hlasovala jsem pro toto důležité usnesení vzhledem k tomu, že musíme co nejdůrazněji odsoudit nedávné útoky na křesťanské komunity po celém světě – v Egyptě, v Pákistánu, v Iráku nebo kdekoli jinde.

Křesťanské komunity žijí v různých muslimských zemích na Středním východě od počátků křesťanství. Proto je naprosto nepřijatelné, aby po staletích mírového soužití byli křesťané nuceni utíkat z těchto zemí nebo se uzavírat do ghett. To je dalším důvodem, abychom pokračovali v boji proti islámským fundamentalistům, kteří překrucují skutečnost a chtějí vykreslit náš globální postup proti terorismu jako útok proti muslimskému světu. Jsou to právě islámští fundamentalisté, kteří se snaží rozpoutat válku mezi náboženstvími a civilizacemi.

Proto musíme udělat vše, co můžeme, abychom vykořenili tyto náboženské fanatiky a vytlačili je na okraj společnosti. To musíme udělat ve spolupráci s umírněnými skupinami v muslimské společnosti. Proto bychom měli uvítat rázné reakce veřejnosti v některých muslimských zemích, jako je například Egypt, kde široká veřejnost důrazně odsoudila teroristické útoky proti křesťanům a požadovala zákrok proti těm, kdo jsou za útoky zodpovědni.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Všichni jsme byli naprosto šokováni nedávným teroristickým útokem proti syrskokatolickému chrámu v Bagdádu. Tento útok přišel jako vyvrcholení celé řady závažných, nábožensky motivovaných událostí. Jde o velmi citlivé téma. Evropská lidová strana (Křesťanští demokraté) se rozhodně přiklání k sekulárním zásadám a je nakloněna tomu, aby byla uznávána všechna náboženství v Evropě, včetně Islámu. Proto nemůžeme být neteční k osudu, který čeká řadu křesťanských komunit po celém světě. Každé náboženství se musí těšit stejnému uznání, a proto jsem podpořila toto usnesení Evropského parlamentu. Ke všem událostem, které Parlament odsuzuje, došlo v muslimských zemích, kde je třeba věnovat osudu křesťanů zvláštní pozornost. Proto se musíme všichni zasadit o zajištění uznání různého náboženského vyznání, a já věřím, že tento text je v souladu s tímto přístupem.

  Dominique Baudis (PPE), písemně. – (FR) Hlasoval jsem pro usnesení Evropského parlamentu o situaci křesťanů v souvislosti s náboženskou svobodou, podle níž je třeba odsoudit krvavé útoky proti křesťanům na východě. Útoky proti křesťanům v uplynulých měsících, zejména v Bagdádu a v Alexandrii, jsou tragédií pro mnoho obětí, ale i pro jejich bližní ve víře. Křesťané žijí na východě již 2000 let. Jsou vepsáni do historie své země. Dnes ale z této oblasti masově utíkají. V důsledku tohoto nuceného exilu ztrácejí tyto země podstatnou část svých lidských zdrojů. Pro oblasti Blízkého a Středního východu byla vždy typická různorodost a soužití náboženských menšin. Teroristé stojící za těmito útoky se pokoušejí podnítit srážku mezi východem a západem a popichují muslimský svět proti křesťanskému světu. A to všechno je ďábelsky naplánováno. Křesťané v Iráku a v Egyptě se mohou cítit opuštění a zrazení. Důležité je, aby egyptské a irácké úřady našly a důsledně odsoudily pachatele těchto masakrů.

  Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) Tato sněmovna byla konečně schopna hlasovat o širokém usnesení k situaci křesťanů po celém světě; dnes již ze spolehlivých údajů víme, že na křesťanskou komunitu celosvětově nejvíce doléhá břímě a tragédie pokračujícího společenského a právního pronásledování a diskriminace. Evropa musí udělat mnohem více, než doposud udělala na ochranu křesťanů po celém světě. Pokud chce, má na to nástroje. Můžeme doufat, že toto usnesení je začátkem změny v přístupu orgánů Unie, zejména z diplomatického a obchodního hlediska, k bilaterálním rozhovorům s mnoha – až příliš mnoha – zeměmi, které tolerují pronásledování křesťanů, nebo dokonce podporují kulturu křesťanofobie. EU musí při podpisu obchodních a hospodářských dohod a dohod o spolupráci se třetími zeměmi skutečně rozhodně trvat na ustanoveních o lidských právech, což doposud nedělala. Nadále není přijatelné, aby země, kde jsou křesťané diskriminováni a pronásledováni, podepisovaly s EU významné dohody, které se v zásadě opírají o dodržování lidských práv. Já proto prohlašuji, že dávám usnesení svůj hlas.

  Antonio Cancian (PPE), písemně. – (IT) Podporuji návrh usnesení o situaci křesťanů v souvislosti s náboženskou svobodou, neboť evropská politika by neměla přehlížet stupňování násilí, k němuž docházelo v uplynulých měsících.

Evropa nesmí být příliš opatrná a nesmí se bát podpořit právo křesťanských komunit na Středním východě a po celém světě vyznávat svobodně svou víru a náboženství. Dialog a vzájemný respekt jsou pro Evropskou unii nezadatelnými hodnotami a je důležité, aby se vysoká představitelka, Catherine Ashtonová, stala mluvčí tohoto postoje a rozhodně jej zastávala v našich bilaterálních vztazích s jinými zeměmi.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Blahopřeji Evropské unii, že opakovaně projevila své odhodlání v oblasti náboženské svobody, svobody vyznání a svobody myšlení. Vlády mají povinnost zaručovat tyto svobody kdekoli na světě a musí brát v úvahu, že rozvoj lidských práv, demokracie a občanských svobod je obecným základem, na němž Evropská unie buduje své vztahy s ostatními zeměmi a který zabezpečuje ustanovení týkající se demokracie, jež je uvedeno v dohodách uzavřených mezi EU a třetími zeměmi.

  David Casa (PPE), písemně. – Všichni jsme v posledních měsících byli svědky nepříjemné situace koptských křesťanů v Egyptě. Takové násilné činy by měly být co nejrozhodněji odsouzeny. Nejde jen o nesnášenlivost vůči křesťanům, která by měla být odsouzena, ale o jakoukoli formu nesnášenlivosti vůči výkonu osobní náboženské svobody. Jsem přesvědčen, že toto usnesení je vyvážené, a proto jsem hlasoval v jeho prospěch.

  Lara Comi (PPE), písemně. – (IT) Jsem ráda, že Evropský parlament projednal a přijal usnesení odsuzující nedávné útoky na křesťany. Náboženská svoboda je jedním z hlavních a základních lidských práv, právem, které obvykle uznává národní ústava a mezinárodní úmluvy. Existence mnoha předpisů na různých úrovních správy, jak národní tak mezinárodní, po celém světě svědčí o tom, že u významnosti náboženské svobody existuje jednomyslná shoda. Právní předpisy však nestačí. Je to základ, na němž je třeba budovat účinnou politiku. Za posledních padesát let vedla globalizace k vzájemnému kontaktu velmi vzdálených civilizací. Aby bylo zajištěno, že se tento kontakt nezvrhne v konflikt, nestačí jen odsoudit nedávné útoky. Musíme znovu zdůraznit své odhodlání vybudovat politiku, která podpoří náboženský pluralismus a zajistí, že se jednotlivé skupiny naučí vzájemné toleranci. Hrozbou není jen fundamentalismus. Dnes útočí na náboženskou svobodu i velmi rozšířený sekularismus, který se snaží vytlačit duchovní svět jednotlivce z veřejného života. Náboženská svoboda se týká všech náboženství. Týká se dokonce i ateistů. To proto, že akceptujeme-li náboženskou svobodu, musíme akceptovat i její opak, jinými slovy svobodu nevyznávat žádné náboženství.

  Corina Creţu (S&D), písemně. – (RO) Nárůst počtu útoků proti křesťanům vyžaduje společný postoj na jejich ochranu. Příslušné vlády musí zaručit, že pachatelé útoků budou identifikováni a postaveni před spravedlnost v řádném soudním řízení, aby se zvýšila náboženská tolerance. Křesťanům se musí dostat ochrany na základě rovnoprávného uznávání všech vyznání.

V situaci, kdy dodržování lidských práv a občanských svobod, včetně svobody náboženství nebo vyznání, je základní zásadou a cílem Evropské unie a je společným východiskem pro budování vztahů se třetími zeměmi, musí Evropská unie opětovně potvrdit svou podporu každé iniciativě, jejímž cílem je napomoci dialogu a vzájemnému respektování jednotlivých náboženských a jiných komunit.

V neposlední řadě je třeba vyzvat církevní orgány, aby podporovaly toleranci a přijaly iniciativy zaměřené proti nenávisti, radikalizaci násilí a extrémistu.

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) Já jsem byl jedním z prvních zastánců tohoto návrhu usnesení, jehož popis situace, kterou musí snášet křesťanské menšiny v některých zemích Středního východu, je podle mého názoru do velké míry aktuální a přesný. Jednou z nejvznešenějších funkcí Evropského parlamentu, pokud jde o vnější činnost, je obrana a podpora hodnot, v něž věříme. V tomto případě mám na mysli konkrétně svobodu myšlení, svobodu svědomí, svobodu vyjadřování a náboženskou svobodu. Tyto svobody byly jasně zpochybněny hanebnými útoky náboženských fanatiků, kteří zavraždili nevinné lidi, někdy i v masovém měřítku, a to způsobem, který považuji za nelidský a zároveň nepochopitelný.

Doufám, že toto usnesení, podpořené všemi parlamentními skupinami, pomůže zvýšit informovanost veřejnosti, vládních představitelů a představitelů veřejné správy v dotčených zemích o významu plného výkonu základních svobod v jejich zemích a o nutnosti postavit vrahy a agitátory před spravedlnost. Je to důležité pro podporu dialogu mezi náboženstvími a kulturami uvnitř našich společností i mezi nimi, neboť navzdory tomu, že žijí na různých kontinentech, sdílí řadu společných hodnot a vizí.

  Philippe de Villiers (EFD), písemně. – (FR) V roce 2011 je křesťanská komunita nejpronásledovanější komunitou na světě. Evropské členské státy si toho naštěstí povšimly a začínají reagovat.

Naše odsouzení útoků je spravedlivé a nezbytné, ale nestačí. V tomto usnesení se neobjevuje zásada reciprocity.

Navíc polovičaté odsouzení tureckých akcí ve vojensky okupované části Kypru ze strany EU nebude bohužel následováno takovými důsledky, v jaké doufali lidé ve Francii, tedy zastavením přístupových jednání s Tureckem, a nebude popudem pro žádnou iniciativu.

Podporuji toto usnesení na podporu křesťanů zavražděných po celém světě, ale lituji přitom chyb a nesrovnalostí.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Útoky na křesťany sílí po celém světě. Tato znepokojivá a politováníhodná skutečnost musí každého hluboce mrzet, zejména proto, že křesťanství hlásá mír a porozumění mezi lidmi, bez ohledu na to, zda jde o Židy nebo Řeky, jak by řekl svatý Pavel. Je ohrožena náboženská svoboda a klid komunit, které existují po staletí. Žijí v míru vedle jiných náboženství v oblastech, kde se usídlily, a jsou předmětem nevybíravého násilí jen proto, že věří v Krista. Otázka však sahá mnohem dál. Kromě útoků, které byly spáchány, je křesťanská víra a její projevy napadána i v Evropě samé, často pod rouškou takových pokřivených názorů, jako je sekulárnost a nestrannost států a orgánů. V tomto ohledu musím vyjádřit politování nad nedávnými útoky na katolickou mši v Barceloně a vyzvat španělskou vládu a evropské orgány, aby odsoudily křesťanofobní atmosféru, která se šíří, a bojovaly proti ní. Ti, kdo popírají vlastní kořeny, si nezaslouží uznání od nikoho.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Každý má právo na svobodu náboženství, vyznání a myšlení. Z tohoto práva vyplývá svoboda praktikovat své náboženství nebo vyznání jednotlivě nebo společně s ostatními, na veřejnosti i v soukromí, bohoslužbou, dodržováním náboženských zvyklostí a učení. Statistiky o náboženské svobodě dokládají, že většina náboženského násilí je namířena proti křesťanům. Je velmi dobře známo, že při nedávných krvavých útocích proti křesťanům v Nigérii, v Alexandrii, na Filipínách, v Iráku a v Sýrii byly ztraceny nevinné životy. Íránská vláda navíc vystupňovala svou kampaň proti křesťanům v této islámské republice. I ve Vietnamu dochází ke krutému potlačování činnosti katolické církve a dalších náboženských komunit. Kromě odsouzení těchto útoků a nátlaku na vlády, aby zaručily svobodu náboženství a myšlení, musí Rada, Komise a vysoká představitelka EU pro zahraniční věci věnovat větší pozornost problematice náboženské svobody a přijmout konkrétní a neodkladná opatření, včetně opatření proti zemím, které vědomě nechrání náboženské vyznání.

  Carlo Fidanza (PPE), písemně. – (IT) Z usnesení, o němž se dnes hlasovalo, je vidět velké znepokojení z narůstající nesnášenlivosti, represe a násilných činů proti křesťanům. Myslím si, že je nanejvýš nutné odsoudit nedávné události v zemích, které jsou od nás daleko, ale mají zavedenou křesťanskou komunitu. Události v Egyptě, v Nigérii, v Pákistánu, na Filipínách, na Kypru, v Íránu a Iráku jsou ještě závažnější uvážíme-li, že náboženství je zneužíváno jen v zájmu moci. Evropská unie by měla prostřednictvím vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze svobody náboženství a vyznání a z bezpečnosti náboženských komunit, včetně křesťanů, učinit prioritu v mezinárodních vztazích Unie. Tato priorita by se měla odrážet v mezinárodních dohodách a ve zprávách o lidských právech. Jsem přesvědčen, že náboženskou svobodu je třeba usilovně hájit, a to i za tu cenu, že na země, které nedodržují základní zásady, uvalíme přísné sankce.

  Lorenzo Fontana (EFD), písemně. – (IT) Jak se uvádí v usnesení, podpora demokracie a dodržování lidských práv je třeba považovat za jeden z nejdůležitějších cílů Evropské unie. V uplynulých měsících jsme byli svědky náhlého vzestupu násilí proti křesťanským menšinám po celém světě, zejména v zemích, kde je většinovým náboženstvím islám. To nelze déle tolerovat. Podporuji toto usnesení v naději, že evropské orgány budou proti náboženské nesnášenlivosti bojovat s větší rozhodností a použijí veškeré prostředky, které mají k dispozici, aby milionům křesťanů roztroušených po celém světě zajistily při bohoslužbách bezpečnost a svobodu.

  Eija-Riitta Korhola (PPE), písemně. – (FI) Příští týden si budeme připomínat památný den holocaustu, který nás samozřejmě zavede zpět do minulosti a do Osvětimi. Je dobře, že usnesení, které jsme schválili, nás přivádí do současnosti, abychom mohli přemýšlet o současných mučednících. Předpokladem je, že náboženská svoboda musí platit pro všechna náboženství.

Jestliže se věcí zabýváme samostatně, odloučeně od pronásledování, kterému jsou vystaveni křesťané, neznamená to, že jsme zaujatí. Je tomu tak proto, že tato největší skupina těch, kdo trpí pronásledováním, je skupinou, na niž se v Evropě vždy nejsnáze zapomíná. Je čas to napravit, neboť víme, že v minulém století zemřelo kvůli své víře více křesťanů, než v předchozích 1900 letech. A z těch, kdo nyní umírají kvůli své víře, je 75 % křesťanů.

Organizace Open Doors International vydala seznam deseti zemí, kde se křesťané setkávají s největším násilím na světě. Je to Severní Korea, Írán, Saudská Arábie, Somálsko, Maledivy, Afghánistán, Jemen, Mauretánie, Laos a Uzbekistán, ale seznam pokračuje dál. Přibližně 100 milionů křesťanů se každodenně setkává s násilím kvůli svému náboženství.

Z usnesení, které jsme přijali, musí samozřejmě vyplynout něco konkrétního. Evropská služba pro vnější činnost musí ukázat odhodlání a musí se zabývat těmito nedostatky, které souvisí s náboženskou svobodou. Naše dohody se třetími zeměmi v rámci zahraniční politiky musí obsahovat článek o náboženské svobodě a reciprocitě. Z hlediska podpory lidských práv je nanejvýš důležité hovořit o náboženské svobodě, neboť to je lakmusový papírek lidských práv: svoboda projevu a vyjadřování a svoboda sdružování jsou ústředními body lidských práv.

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. – (DE) V posledních letech bylo 75 % teroristických útoků proti křesťanům náboženské povahy. Zvláště v posledních měsících došlo ke zvýšení počtu útoků, včetně přímých útoků na kostely v době bohoslužeb. Pro náboženské komunity je v 21. století nepřijatelné, aby se musely obávat vyjadřovat veřejně svou víru. Zásada náboženské svobody musí platit pro každého na celém světě. Proto podporuji návrh na vytvoření strategie, která by skutečně umožnila výkon práva na svobodné vyjadřování náboženství.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Moje křesťanské kořeny mohou jedině odsoudit jakýkoli násilný čin proti křesťanům i proti jiným náboženským komunitám kdekoli na světě. Toto odsouzení se stejnou měrou vztahuje i na jakoukoli diskriminaci a nesnášenlivost, která vychází z náboženství a víry, vůči těm, kdo praktikují jiné náboženství. Jsem přesvědčen, že právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství je základním lidským právem, které, jak doufáme, ochráníme prostřednictvím tohoto usnesení.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro toto usnesení, které rozhodně odsuzuje akty násilí proti křesťanům a jiným náboženským komunitám, stejně jako všechny druhy diskriminace a nesnášenlivosti založené na náboženství a víře, proti věřícím, odpadlíkům od víry a nevěřícím. V usnesení se zdůrazňuje, že právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství je základním lidským právem, a je v něm vyjádřena obava týkající se hromadného odchodu křesťanů z některých zemí, zejména ze zemí Středního východu, k němuž v posledních letech dochází.

Naléhavě žádám orgány států se znepokojivě vysokým počtem útoků proti některým náboženstvím, aby přijaly zodpovědnost za zajištění obvyklých a veřejných náboženských projevů všech náboženství, aby tyto snahy vystupňovaly a poskytly spolehlivou a účinnou ochranu různých náboženství ve svých zemích a aby zajistily osobní bezpečnost a fyzickou integritu příslušníků jednotlivých náboženství, a tak splnily povinnosti, k nimž se na mezinárodním poli zavázaly.

  Kyriakos Mavronikolas (S&D), písemně. – (EL) Jako socialisté podporujeme lidská práva jako jednu z našich základních politik. Náboženská práva jsou nedílnou součástí této politiky, a proto jsme pro jejich posílení. Události, k nimž došlo na Vánoce, kdy okupační síly přerušily mši v Rizokarpaso v okupované části Kypru, byly odporné. V části Kypru okupované Tureckem používá Turecko státní terorismus a okupační armádu proti pravoslavným křesťanům, zejména proti těm několika málo kyperským Řekům, kteří zde zůstali v pasti.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Sekularizace v pojetí Francouzské republiky je oddělení církve od státu. Zaručuje svobodu vyznání a praktikování náboženství. Náboženské násilí má kořeny v dogmatismu, který je vlastní všem náboženstvím. Proto musíme chránit lidi před násilím vyvolávaným tímto náboženstvím. Navzdory implicitním odkazům na zločineckou teorii „srážky civilizací“ a na slepé nároky katolické církve je tento text prostředkem, který požaduje náboženskou svobodu na celém světě a ochranu jedinců praktikujících náboženství před fanatismem. Ze soucitu a z přesvědčení budu hlasovat pro.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Musíme rozhodně odsoudit různé útoky proti křesťanským komunitám po celém světě, ale zejména v Africe, v Asii a na Středním východě. Nárůst počtu těchto případů nesnášenlivosti, represe a násilných činů namířených proti těmto komunitám se musí týkat nás všech. Úřady dotčených zemí dělají vše pro to, aby identifikovaly pachatele a osoby zodpovědné za tyto útoky proti křesťanským komunitám. Ti, kdo jsou odpovědni za tyto útoky a další násilné činy proti křesťanům, musí být postaveni před spravedlnost a řádně souzeni.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Neupřímné sliby Evropské unie o náboženské svobodě jsou nedostatečné. Především v islámských zemích jsou křesťané lovnou zvěří, kterou je třeba potlačit a často i zabít. Navzdory této šokující situaci zvolila EU jako ušlechtilé společenství hodnot většinou politiku zdvořilého mlčení. Zdá se ostatně, jako by politická elita v Bruselu, která je lhostejná k evropským křesťanským kořenům, zapomněla i na osud křesťanů v islámských zemích. Místo abychom požadovali skoncování s pronásledováním křesťanů, uchylujeme se k politické korektnosti a raději se zabýváme péčí o muslimy žijící v EU, kteří se těší takové míře náboženské svobody, o níž může většina křesťanů v islámském světě jenom snít.

V budoucnu musí tato neutěšená situace křesťanů hrát zvláštní úlohu při řízení zahraničních vztahů EU s islámskými zeměmi. EU má dostatek způsobů a prostředků, jak napomoci zlepšení situace křesťanů. Například rozvojová pomoc a další finanční podpory mohou být podmíněny náboženskou svobodou pro křesťany. Hlasoval jsem v souladu s tímto postojem.

  Claudio Morganti (EFD), písemně. – (IT) S odhodláním jsem dnes hlasoval za odsouzení násilí proti křesťanským komunitám a náboženským menšinám.

Dodržování lidských práv a náboženské svobody musí být základním kamenem vztahů s ostatními zeměmi. Já osobně mám zkušenosti s tureckou okupací severní části Kypru, situací, k níž je Evropa hluchá, přestože Kypr je členským státem. V okupované části Kypru byla většina kostelů zničena, sochy svatých byly zohaveny a na Vánoce bránili turečtí vojáci konání mší ve dvou pravoslavných kostelech.

Naše svoboda, přežití kultury a způsob života založený na absolutní hodnotě lidské bytosti a na rovnosti všech před státem, na rovnosti práv pro ženy, na demokracii a sociální spravedlnosti, jsou dnes ohroženy.

Náboženská nesnášenlivost je stále častějším jevem v různých částech světa a strašlivé útoky proti křesťanům v Egyptě a v Iráku, k nimž došlo v několika uplynulých týdnech, jsou nejnovější nebezpečnou výzvou fundamentalistického terorismu. My všichni, kdo žijeme v Evropě, musíme otevřít oči a zakročit, abychom ochránili náboženskou svobodu.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) V důsledku nedávných útoků proti křesťanům v Egyptě, v Nigérii, v Iráku a v Pákistánu je zásah EU nezbytný. EU rozhodně odsoudila pronásledování a zmobilizovala svou vysokou představitelku pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Hlasoval jsem pro usnesení k situaci křesťanů, pokud jde o náboženskou svobodu, neboť cítím, že jsme bohužel svědky celosvětového útoku na křesťanství, při němž se používá náboženského násilí pro politické účely s cílem zastavit růst a rozvoj, podpořit společenskou nenávist a destabilizovat systém v zemích, kde dochází k těmto útokům. Jsem proto přesvědčen, že je důležité, aby Evropa jako subjekt podporující dodržování lidských práv a občanských a demokratických svobod rozhodně odsoudila tyto násilné útoky, které vrhají svět o celá staletí zpět a ničí všechny naděje na mezikulturní dialog, snášenlivost, růst a sociální prosperitu.

  Georgios Papanikolaou (PPE), písemně. – (EL) Hlasoval jsem pro usnesení o situaci křesťanů v souvislosti s náboženskou svobodou. Společné usnesení, které následuje po útoku na věřící modlící se v koptském kostele v Alexandrii v Egyptě dne 1. ledna 2011, odsuzuje všechny formy násilí proti občanům, bez ohledu na náboženskou skupinu, které jsou součástí, a vyjadřuje znepokojení nad rostoucím počtem případů náboženského násilí. Chtěl bych sněmovně připomenout, že Řecko je na tyto věci mimořádně citlivé, neboť oplakávalo oběti podobného útoku fanatických islamistů proti řeckým turistům v Egyptě dne 18. dubna 1996.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Evropská unie opakovaně vyjádřila svůj závazek k náboženské svobodě, svobodě svědomí a svobodě myšlení a zdůraznila, že vlády mají povinnost zaručovat tyto svobody po celém světě. Vývoj v oblasti lidských práv, demokracie a občanských svobod je společným základem, na němž Evropská unie staví své vztahy se třetími zeměmi, a je zajišťován článkem o demokracii, který je součástí dohod mezi EU a třetími zeměmi. Článek 18 Mezinárodního paktu OSN o občanských a politických právech stanoví, že každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství a že svoboda myšlení, svědomí a náboženství se nevztahuje jen na stoupence náboženství, ale i na ateisty, agnostiky a lidi bez víry.

Proto odsuzujeme nedávné útoky na křesťanské komunity v různých zemích a vyjadřujeme solidaritu s rodinami obětí. Vyjadřujeme hluboké obavy v souvislosti s nárůstem počtu případů nesnášenlivosti a represe a násilných událostí namířených proti křesťanským komunitám, zejména v zemích Afriky, Asie a Středního východu.

  Oreste Rossi (EFD), písemně. – (IT) Diskutujeme o pronásledování křesťanů po celém světě, ale přestože diskutujeme o násilí, k němuž došlo v Iráku, v Egyptě, na Filipínách, v Indii a jinde, nevěnujeme pozornost tomu, co se děje v naší blízkosti. Hovořím o okupaci přibližně jedné třetiny území Kypru tureckou armádou v roce 1974.

Tato vojenská okupace stále trvá. V Turecké republice v severní části Kypru je území obsazeno posádkou 38 000 tureckých vojáků a ostrov je rozdělen na dvě části pomocí zdí a plotů, které rozdělují dokonce města a vesnice. Za ta léta bylo systematicky zničeno 520 křesťanských kostelů a klášterů a byly nahrazeny minarety. Umělecká díla v těchto kostelech byla spálena, znesvěcena nebo vydrancována. Hřbitovy byly zničeny a křesťanští biskupově nesmí pořádat mše. Na Vánoce zabránili turečtí policejní činitelé konání mše v oblasti Karpasia v kostele sv. Synesiose v obci Rizokarpaso a v kostele Nejsvětější Trojice. Nejneuvěřitelnější však je, že v Parlamentu je mnoho poslanců, kteří brání křesťany po celém světě, ale souhlasí s tím, aby se Turecko připojilo k EU.

  Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně. – (PL) Stále častěji slyšíme o pronásledování křesťanů. Statistiky mezinárodních organizací jsou děsivé. Udávají, že každoročně je ve světě zavražděno přibližně 150 000 křesťanů. K takovému pohrdání lidským životem nesmíme být lhostejní. Evropská unie, jako ochránce základních demokratických hodnot a lidských práv, by měla lépe sledovat situaci ve třetích zemích, zejména na Středním východě. Naše úsilí by mělo být jasné a odhodlanější. Náboženská svoboda je základním lidským právem a nábožensky motivovaná diskriminace a násilí jsou s našimi hodnotami neslučitelné. Dodržováním těchto práv dáváme příklad jiným zemím, ale měli bychom jednat stejně účinně, když vyžadujeme tentýž respekt od druhých. Lidská práva jsou univerzální a měla by být dodržována všude a my bychom měli jednat rozhodně při každém projevu nesnášenlivosti, zejména náboženské nesnášenlivosti. Unie má k dispozici vhodné nástroje, které nám umožňují donutit vlády zemí, s nimiž udržujeme politické nebo obchodní vztahy, aby jednaly řádně a dodržovaly občanské svobody, včetně náboženské svobody. V muslimských zemích, ale i v zemích jako je Čína, Indie a Nepál, jsou kostely a kaple beztrestně vypalovány, lidé jsou vyháněni na ulici, mučeni a dokonce zabíjeni a ženy jsou nuceny podstoupit potraty. V zájmu korektních hospodářských vztahů se o těchto věcech u jednacích stolů nemluví. Evropa nemůže mlčet.

  Dominique Vlasto (PPE), písemně. – (FR) Já z celého srdce podporuji toto usnesení, které rozhodně odsuzuje narůstající počet útoků proti křesťanským komunitám. Takové barbarské činy nemůžeme tolerovat. Jsou výrazem nenávisti a nesnášenlivosti. Odsuzuji násilí a ztráty lidských životů, které uvrhly mnoho rodin a křesťanských komunit po celém světě do smutku. Útočit proti těmto komunitám znamená podkopávat naše nejzákladnější hodnoty. Respektování náboženské různorodosti a náboženská svoboda jsou univerzálními zásadami, které musí být podpořeny. Tyto útoky, páchané ve jménu extrémistického tmářství z jiné historické epochy, mají vytvořit ovzduší strachu a ve svém důsledku přímo ohrožují přežití těchto starobylých komunit. EU musí projevit solidaritu s oběťmi a musí podpořit orgány, které jsou odhodlány stíhat pachatele. Tento požadavek musí být ústředním bodem našich vztahů s partnery, stejně jako články týkající se lidských práv. Snášenlivost je úzce propojena s mírem a já jako vždy podpořím kroky Evropské unie vedoucí k zajištění dodržování a podpory našich hodnot, svobod a práv po celém světě.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) Toto společné usnesení si zasloužilo podporu, neboť počet útoků na křesťanské komunity po celém světě v roce 2010 vzrostl. V Evropské unii je náboženská svoboda a svoboda projevu nedílnou součástí naší evropské identity. V této souvislosti má zároveň klíčový význam křesťanství jako významná složka evropské kultury. V EU upravuje náboženskou svobodu článek 10 Listiny základních práv Evropské unie, článek 18 Všeobecné deklarace lidských práv a článek 9 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Návrhy usnesení: (RC-B7-0044/2010)

  Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) Evropská unie musí použít veškerou potřebnou rozhodnost ve svých vztazích s Běloruskem, posledním režimem v Evropě a anachronickým příkladem státního politického násilí, které je naprosto neslučitelné s minimálními západními standardy demokracie a svobody. V tomto usnesení Evropa opět zaujímá přístup, který rozhodně odsuzuje události, k nimž došlo při nedávných volbách, a opětovně odsuzuje to, co se v Bělorusku děje po celá desetiletí, včetně cenzury informací, zatýkání a věznění disidentů a všeho ostatního, co tato politováníhodná diktatura v Minsku dělá každý den, aby udržela společnost pod kontrolou. Z celého srdce hlasuji pro toto společné usnesení.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro usnesení o situaci v Bělorusku. Za účast na demonstracích v Minsku dne 19. prosince bylo zadrženo více než 700 osob, z nichž většina byla propuštěna po vynesení stručných správních rozsudků, zatímco 24 opozičních aktivistů a novinářů, včetně šesti prezidentských kandidátů, bylo obviněno z organizování masových nepokojů doprovázených násilnými útoky a ozbrojeným odporem, což může vést k rozsudkům odnětí svobody až na 15 let. Odsuzujeme použití hrubé síly ze strany policie a jednotek KGB proti protestujícím v den voleb. Takové chování je vážným porušením základních demokratických zásad, jako je svoboda shromažďování a svoboda vyjadřování, a lidských práv. Vzhledem k nynější situaci v Bělorusku bych chtěla naléhavě požádat Komisi, aby nadále poskytovala finanční pomoc Evropské univerzitě humanitních věd se sídlem ve Vilniusu v Litvě, zvýšila počet stipendií pro běloruské studenty pronásledované za své občanské aktivity a vyloučené z univerzit a přispívala na pomoc pro organizaci Solidarita s Běloruskem.

  David Casa (PPE), písemně. – Situace v Bělorusku se za poslední měsíce zhoršila a nyní vyvolává velké obavy. Ukázalo se, že uskutečněné volby v žádném případě nevyhovují požadavkům na svobodné a spravedlivé volby v demokratické společnosti. Je třeba odsoudit zatčení a další zadržování prezidentských kandidátů a násilí vůči protestujícím. EU by měla udělat vše, co je v jejích silách, aby ukázala, že takové události nebude brát na lehkou váhu, a mezi případná opatření by měla určitě zařadit zvážení hospodářských sankcí vůči Bělorusku. Z těchto důvodů jsem se rozhodl podpořit společný návrh usnesení.

  Corina Creţu (S&D), písemně. – (RO) Rozhodnutí běloruských úřadů o ukončení mise úřadu OBSE je politováníhodné. Úřad byl požádán, aby svou misi ukončil okamžitě.

Stejně tak je politováníhodná akce, jejímž cílem bylo blokovat v den voleb několik významných internetových stránek. Stávající běloruské právní předpisy pro sdělovací prostředky nesplňují mezinárodní standardy, a proto žádáme běloruské úřady, aby je změnily.

Po zhodnocení politické situace v Bělorusku vyšlo najevo, že dochází k vážnému porušování demokratických práv a předpisů. V důsledku toho můžeme jen odsoudit represi proti pokojným demonstrantům, vůdcům demokratické opozice a mnoha aktivistům občanské společnosti, novinářům, učitelům a studentům.

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) Politickou a společenskou situaci v Bělorusku sleduji s určitými obavami, ale měl bych říci, že i s velkou dávkou naděje. Proto bezpodmínečně podporuji toto společné usnesení podepsané pěti parlamentními skupinami s výjimkou skupiny konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice. Stejně jako vyjadřuji své politování nad tím, co se děje a co je velmi dobře popsáno v usnesení, bych ovšem chtěl zdůraznit konkrétní opatření, k nimž toto usnesení směřuje a která by podle mého názoru měla Rada a Komise uskutečnit ihned. Jde o uplatnění hospodářských sankcí, zmrazení veškeré finanční pomoci poskytované prostřednictvím Mezinárodního měnového fondu a Evropské investiční banky a Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj, o všestrannou podporu úsilí běloruské společnosti vytvořit svobodnější a demokratičtější společnost, o obnovení zákazu udělování víz běloruským vládním představitelům a o rozšíření tohoto zákazu na další důležité představitele, o pozastavení účasti Běloruska na činnosti východního partnerství na summitu východního partnerství v Budapešti a konečně o zintenzivnění práce na směrnicích pro jednání o dohodách na zjednodušení procesu získání víz a zpětném přebírání osob s cílem posílit kontakt mezi obyvateli.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Bělorusko je jedinou zemí na světě, kde policie stále působí pod názvem KGB. Tento prostý fakt názorně symbolizuje druh režimu, který je v Bělorusku u moci. Občané Běloruska požadují a zaslouží si účinné změny, které zlepší jejich životní podmínky, účinně podpoří demokracii a umožní jim úplné politické sebeurčení. Věřím, že demokratické země si uvědomí, jak neschopný je běloruský režim při podpoře demokratizace země, a otevřeně se postaví proti jeho represivním prostředkům a metodám.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Na základě předběžných výsledků a závěrů parlamentního shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a OBSE/Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva nesplňovaly prezidentské volby dne 19. prosince 2010 mezinárodní standardy pro svobodné, spravedlivé a transparentní volby. Proto musí být v brzké době uspořádány nové volby v souladu se standardy OBSE.

Brutální použití síly ze strany policie a státní bezpečnostní agentury Běloruské republiky proti demonstracím v den voleb je navíc nepřijatelné. Musím vyjádřit své vážné znepokojení nad pokusy běloruských úřadů umístit do státního opatrovnictví Danila Sannikova, tříletého syna Andreje Sannikova, prezidentského kandidáta, a Iriny Chalipové, investigativní novinářky, kteří jsou oba od voleb dne 19. prosince zadržováni.

Je třeba také odsoudit všechna represivní opatření a naléhavě žádat běloruské úřady, aby neprodleně skoncovaly se všemi formami pronásledování, zastrašování a ohrožování občanských aktivistů.

Jsem přesvědčen, že Rada, Komise a vysoká představitelka EU musí revidovat politiku EU vůči Bělorusku, včetně možnosti uplatnit konkrétní hospodářské sankce a zmrazit veškerou makrofinanční pomoc.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Bez ohledu na naši analýzu toho, co se děje v Bělorusku, se nemůžeme podílet na tomto nestydatém útoku na nezávislost a národní suverenitu této země, podporovat přímé vměšování do jejích vnitřních záležitostí a manipulovat událostmi, které mohou řešit pouze Bělorusové a tamní úřady, abychom dostali stát a jeho úřady do jedné linie se zájmy Evropské unie.

Toto usnesení je přehlídkou nepřijatelných kroků, jejichž cílem je zřídit v Minsku režim, který by byl otevřený zájmům EU. Podívejme se na několik příkladů:

- usnesení vyzývá Komisi, aby podpořila všemi finančními a politickými prostředky úsilí běloruské občanské společnosti, nezávislých médií (včetně TV Belsat, European Radio for Belarus, Radio Racja a dalších) a nevládních organizací v Bělorusku podpořit demokracii a stavět se proti režimu;

- usnesení vyzývá Komisi, aby vypracovala mechanismus registrace nevládních organizací, kterým je z politických důvodů odpírána registrace v Bělorusku, aby jim bylo umožněno profitovat z programů EU.

Proto jsme nehlasovali pro toto usnesení.

  Sandra Kalniete (PPE) , písemně. – (LV) Evropská unie musí aktivně dát najevo svůj postoj vůči událostem Bělorusku. Musíme odsoudit násilnou represi vůči opozici a falšování výsledků prezidentských voleb. Svoboda je jednou ze základních hodnot Evropské unie a my můžeme úspěšně rozvíjet spolupráci jen s těmi státy, kde jsou tyto hodnoty respektovány. Proto je jednou z předběžných podmínek pro obnovení dialogu mezi Evropskou unií a Běloruskem propuštění politických vězňů. Zároveň s tímto prohlášením musí Evropský parlament vyslat běloruské vládě jasný signál, že máme zájem o spolupráci, ale nikdy nebudeme ochotni přehlížet politickou svobodu jednotlivců nebo falšování výsledků voleb pro hospodářské zájmy, zejména proto, že nemalá část poslanců Evropského parlamentu sama bojovala před více než dvaceti lety za svobodu. Proti běloruskému režimu je třeba uplatnit sankce, ale ty nesmí dopadnout na běloruský lid, jemuž musíme otevřít okno do Evropy.

Evropské univerzity musí přijímat ty mladé lidi z Běloruska, kteří jsou vyloučeni z tamních univerzit v důsledku svých politických aktivit a kteří již nikdy nebudou moci získat vzdělání v Bělorusku, v jehož čele stojí Lukašenko. Musíme konsolidovat svou spolupráci se zástupci občanské společnosti v Bělorusku, podporovat jejich boj a sdílet s nimi zkušenosti. Jsem přesvědčena, že lidé v Bělorusku si zaslouží demokratický stát, kde jsou dodržována lidská práva, kde se konají spravedlivé volby a kde vítězí svoboda projevu. Má-li běloruská vláda zájem s námi spolupracovat, bude nucena tyto podmínky respektovat.

  Arturs Krišjānis Kariņš (PPE), písemně. – (LV) Situace, kdy jsou projevy demokracie v politickém smyslu i v souvislosti s nevládními organizacemi potlačovány přímo na našem prahu, v Bělorusku, je nepřijatelná. Podpořil jsem usnesení, neboť jsem přesvědčen, že podpora západních spojenců je pro opozici autoritativního režimu v Bělorusku důležitá. Je to příležitost, aby Unie vytvořila společnou zahraniční politiku a bránila ty hodnoty, které jsou pro ni samozřejmé. Evropská unie musí zároveň zavést sankce proti autoritativní vládě v Bělorusku a musí morálně i finančně podpořit demokratické hnutí v Bělorusku.

  Tunne Kelam (PPE), písemně. – Hlasoval jsem pro usnesení o Bělorusku, neboť jsem jedním z jeho iniciátorů za skupinu PPE. Usnesení se jasně a jednoznačně zabývá tragickou situací v Bělorusku, kterou 19. prosince 2010 způsobil běloruský diktátor Lukašenko. Proto bych chtěl zdůraznit bod 15, který vyzývá členské státy EU, aby neoslabovaly společný postup EU bilaterálními iniciativami, které by mohly podkopat důvěryhodnost a účinnost evropského přístupu. Myslím si rovněž, že jeden z nejúčinnějších nástrojů v návrhu jak vyvíjet tlak na běloruské úřady, aby skoncovaly se svou represivní politikou, je nepořádat mistrovství světa v ledním hokeji v roce 2014 v Minsku.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Evropská unie vždy považovala humanitární politiku a ochranu základních lidských práv za své priority. Její profesionalita, která jí dnes umožňuje hrát vedoucí úlohu na světové scéně a vyvážet za hranice zásady demokracie, dodržování lidských práv a zákonnost, nám umožňuje pochopit důvody stojící za návrhem společného usnesení, jehož cílem je vyzvat Bělorusko, aby respektovalo veškeré úsilí věnované mezinárodnímu právu a lidským právům. Události, k nimž došlo v průběhu voleb 19. prosince, jsou bohužel velmi dobře známy. Charakteristické pro ně bylo brutální potlačení lidových demonstrací, jejichž účastníci si stěžovali na řadu zjevných případů volebních podvodů, a to za pomoci policie a agentů tajné služby. Tyto nepřijatelné události vedly Evropský parlament k tomu, aby na základě prohlášení, která již dříve učinil jeho předseda, pan Buzek, vyzval Unii, aby na Bělorusko uvalila zásadní sankce a zahájila vyšetřování vedené externími nestrannými orgány s cílem rekonstruovat, co se stalo, a zjistit, kdo byl zodpovědný.

  Elżbieta Katarzyna Łukacijewska (PPE), písemně. – (PL) Země bývalého socialistického bloku velmi dobře rozumí politické situaci v Bělorusku – omezování osobní svobody, svobody tisku a sdělovacích prostředků a nedemokratickému systému vlády. S ohledem na nedávné události v Bělorusku, které následovaly po prezidentských volbách, bych chtěla upozornit na kroky, které Evropský parlament provede společně s Komisí a Radou, aby v této věci zasáhl. Musíme ostatně hovořit o opatřeních na pomoc běloruské demokracii a hledat účinné cesty, jak přehodnotit politiku EU vůči Lukašenkovu režimu. Za stávající situace musíme vyvíjet tlak na Minsk, žádat propuštění politických vězňů a ukončení pronásledování novinářů. Proto jsem hlasovala pro přijetí usnesení. Děkuji.

  David Martin (S&D), písemně. – Situaci v Bělorusku není možné tolerovat a já se připojuji ke svým kolegům a odsuzuji použití brutální síly proti demonstrantům v den voleb ze strany policie a KGB, zejména brutální útok proti panu Niakliajeuovi, tento útok byl jedním z mnoha případů vážného porušení základních demokratických zásad, jako je svoboda shromažďování a svoboda projevu, stejně jako lidských práv. Chci rovněž vyjádřit své obavy v souvislosti s pokusy běloruských úřadů umístit do státního opatrovnictví Danila Sannikova, tříletého syna Andreje Sannikova, prezidentského kandidáta, a Iriny Chalipové, investigativní novinářky, kteří jsou oba od voleb dne 19. prosince zadržováni. Připojuji se k výzvě Komise, abychom finančními a politickými prostředky podpořili úsilí běloruské občanské společnosti hájit demokracii a postavit se proti režimu.

  Jiří Maštálka (GUE/NGL), písemně. – (CS) Neměli bychom pouze přivírat dveře a znesnadňovat tím možnost lepšího dialogu. Uvalení přísných sankcí by svým dopadem mohlo vytvořit bariéru a více tuto zemi izolovat. Ve svém konečném důsledku by s velkou pravděpodobností měly největší dopad mimo zamýšlený cíl. Komunikace mezi EU a Běloruskem by měla intenzivně pokračovat s využitím všech možností diplomacie a být pravidelně vyhodnocována. Co se týče účinnosti, může jít o nastavení jiného typu dialogu vedeného jinou formou i na jiných úrovních včetně vyváženého, nikoli jednostranného posouzení. Základem by však mělo být pečlivé vyhodnocení dosavadních zkušeností vzájemné komunikace mezi EU a Běloruskem a na základě toho jejich aktuální zapracovaní do strategického plánu, který by jasně odrážel zahraniční politiku EU vůči této zemi.

V dlouhodobém hledisku by mohlo dojít ke zlepšení vzájemných vztahů a nastartování nových projektů spolupráce, které by přispěly k dalšímu rozvoji této země a zachovávaly její suverenitu. Významnou roli zde může hrát program Východního partnerství.

  Clemente Mastella (PPE), písemně. – (IT) Výsledkem rozpravy v této sněmovně byl konsensus, že Evropa musí rozhodně reagovat na nedávné události v Bělorusku po tamních prezidentských volbách.

Osobně jsem přesvědčen, že by měl být přijat koordinovaný postup. Zatímco na jedné straně chce Evropa vyvinout na běloruskou vládu určitý tlak, nesmí na druhé straně úplně přerušit spolupráci s úřady v Minsku, ovšem nesmí tím podpořit jejich politiku. Takový přístup by totiž pouze uškodil lidem v Bělorusku. Proto musíme nadále podporovat všechna opatření ve prospěch občanské společnosti a bránit opozici, masové sdělovací prostředky a nevládní organizace.

Proto se ukazuje, že mechanismy spolupráce mezi Evropskou unií a Běloruskem by neměly být v žádném případě přerušeny, neboť jen ony mohou skutečně přispět k blahobytu země a k jejímu sociálnímu a demokratickému růstu. Proto tvrdím, že je třeba zachovat kritický dialog, který již vede všech 27 členských států EU, s cílem přesvědčit Bělorusko, že musí posílit svůj příklon k evropským normám ve smyslu respektování demokracie a ochrany lidských práv.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) O to, co se děje v Bělorusku, se musí zajímat každý, kdo věří v demokracii a v právní stát. Občané této země žijí v režimu, který nedodržuje lidská práva a vydržuje si mimořádně brutální síly politické policie. EU musí podpořit veškerou snahu vedoucí k demokratizaci tohoto režimu a ke zlepšení života obyvatel této země. Důležité je, aby Bělorusko skoncovalo se stále probíhajícími represemi.

  Louis Michel (ALDE), písemně. – (FR) Můžeme jen odsoudit použití síly a násilí ze strany policie a KGB proti demonstrantům v den voleb. Více než 600 lidí bylo zatčeno a uvězněno. Po několik dalších dní pokračovalo zatýkání, prohlídky a další obviňování. Tento nepřijatelný přístup k opozici by nás měl velmi zajímat. Všichni, kdo byli zatčeni z politických důvodů, by měli být okamžitě propuštěni. Opozice, demokratické síly nebo zástupci občanské společnosti nesmí být nadále pronásledováni.

Stanovisko úřadů je také záhadou, neboť je v rozporu s přístupem po dobu trvání volební kampaně, během níž jsme byli svědky vzniku pluralistických sil, zformování skutečné opozice a aktivní občanské společnosti. EU neuznala oficiální výsledky voleb. Bez ohledu na to, zda by měla být proti vládě zavedena opatření, nesmí se tato opatření obrátit proti lidem, nevládním organizacím nebo občanské společnosti. Rada pro zahraniční věci bude muset k 31. lednu 2011 rozhodnout o příslušných opatřeních.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Ve sdělovacích prostředcích se objevují komentáře, které tvrdí, že opětovné zavedení sankcí proti běloruskému prezidentu Lukašenkovi, které byly před více než dvěma lety uvolněny, by znamenalo, že připustíme, že naše dlouhodobá snaha o sblížení selhala. Skutečností je, že tyto snahy selhaly již dříve, přibližně v době prezidentských voleb, a pokud by neselhaly dříve, došlo by k tomu jistě v době, kdy byla v Minsku uzavřena kancelář OBSE a kdy bylo Německo a Polsko obviněno z destabilizace.

Usnesení však v mnoha případech přehání, takže to, co je v zásadě dobrý text, může být podrobeno kritice. Například výzva k zákazu vstupu všech vládních představitelů a představitelů spravedlnosti nepovede k očekávanému cíli. Zrušení mistrovství světa v ledním hokeji v roce 2014 by bylo podobným příkladem přehnané hlásné trouby diplomacie. Z tohoto důvodu jsem se zdržel hlasování.

  Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE), písemně. – (LT) Souhlasím s tím, že na následující Radě pro zahraniční věci by měla být provedena zásadní revize politiky EU vůči Bělorusku. Myslím si, že je třeba věnovat stálou pozornost Bělorusku a situaci v něm nejen v Evropském parlamentu, ale i na úrovni ministrů a na úrovni hlav států, neboť Bělorusko je zemí, která má společnou hranici s EU. Jmenování koordinátorů EU pro běloruské záležitosti by mohlo zajistit jednotný postup EU vůči této zemi. Podporuji opatření EU na zmrazení víz pro široký okruh běloruských činitelů, ale zároveň by mělo dojít k co největšímu uvolnění kontaktů a cestování obyčejných Bělorusů v rámci EU. Litva kráčí po této cestě, podepsala dohodu o řízeném pohybu na hranicích s Běloruskem a bezplatně vydává víza běloruským občanům. Podporuji i cíl, jímž je zavedení nejcitlivějších oblastí a dodržení rozhodnutí o cílených sankcích, ale zároveň směrování a přizpůsobení pomoci běloruské občanské společnosti. Vyzývám Komisi, aby našla způsob, jak mohou mít občané Běloruska větší přístup k nezávislým informacím. Evropská univerzita humanitních věd ve Vilniusu je jedním z nejúspěšnějších dlouhodobých projektů rozvojové spolupráce, pokud jde o Bělorusko. Tváří v tvář této situaci uvnitř Běloruska, kde jsou zablokovány všechny způsoby, jak se stát kritickým, uvědomělým a svobodným občanem, je Evropská univerzita humanitních věd nejen ostrůvkem svobodného běloruského myšlení, ale i živnou půdou pro budoucí běloruské vedoucí představitele. EU by proto měla pomoc pro univerzitu nejen zachovat, ale i navýšit. To je logické a jen bychom to uvítali.

  Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) Návrh usnesení obsahuje některé přehnané požadavky, například omezení víz pro představitele státu a členy soudních orgánů. Obsahuje i úmysl bojkotovat mistrovství světa v ledním hokeji v roce 2014. Proto jsem se zdržel hlasování.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Po prezidentských volbách v Bělorusku dne 19. prosince 2010, při nichž byl opět zvolen prezident Lukašenko, došlo k protestním demonstracím, které policie násilně potlačila. Mnoho demonstrantů a opozičních vůdců bylo zatčeno a mohli by dostat přísné tresty. Evropská unie nemůže stát stranou a přihlížet tomu, co se děje. Všichni musíme soustředit pozornost na to, abychom po tom, co se dělo po volbách, zajistili propuštění těchto lidí. To je jeden z důvodů, proč je můj kladný hlas míněn jako souhlasné gesto s tím, aby toto společné usnesení poskytlo Bělorusku podporu v procesu spolupráce s Evropskou unií. Podle mého názoru musíme na tuto záležitost reagovat rychle, prakticky a koordinovaně tak, abychom aktivně podpořili občanskou společnost a ochránili opozici a její rodiny. Základem mého kladného hlasu je potřeba přesvědčit Bělorusko, že se musí přiblížit evropským standardům, pokud jde o dodržování demokracie a ochranu lidských práv, tedy potřeba, kterou nyní v EU silně pociťujeme.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – V souladu s předběžnými závěry parlamentního shromáždění OBSE a OBSE/ODIHR dává Parlament tímto usnesením jasně najevo, že prezidentské volby dne 19. prosince 2010 nesplňovaly mezinárodní standardy pro svobodné, spravedlivé a transparentní volby. Parlament považuje tyto volby jen za další zmeškanou příležitost Běloruska přejít k demokracii a v důsledku četných a závažných nesrovnalostí, o nichž informuje OBSE/ODIHR vyzývá ke konání nových voleb za svobodných a demokratických podmínek v souladu se standardy OBSE.

Odsuzuje rovněž použití brutální síly ze strany policie a služby KGB proti demonstrantům v den voleb a vyjadřuje především rozhořčení nad brutálním útokem na Uladzimira Niakliajeua. Jsou to příklady vážného porušení základních demokratických zásad, jako je svoboda shromažďování a svoboda projevu, ale i lidských práv, a Parlament vyjadřuje své obavy v souvislosti s pokusy běloruských úřadů umístit do státního opatrovnictví Danila Sannikova, tříletého syna Andreje Sannikova, prezidentského kandidáta, a Iriny Chalipové, investigativní novinářky, kteří jsou oba od voleb dne 19. prosince zadržováni.

  Rafał Trzaskowski (PPE), písemně. – (PL) Ukázalo se, že politika EU vůči Bělorusku, tedy politika dialogu a podané ruky, je neúčinná. Přišel proto čas učinit obtížná, ale odhodlaná rozhodnutí, která budou znamenat na jedné straně sankce proti režimu, ale na druhé straně otevřenost vůči běloruské občanské společnosti, neboť bez její podpory nedojde v Bělorusku k potřebným změnám. O tom je toto usnesení.

Zpráva: Derk Jan Eppink (A7-0374/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Vítám tuto zprávu, neboť Komise tak reagovala na krizi a zároveň uplatnila opatření z oblasti politiky hospodářské soutěže. Jsem zastáncem toho, aby Parlament hrál svou úlohu jako spoluzákonodárce, pokud jde o politiku hospodářské soutěže, a vzhledem k tomu, že to není možné, vyzývám Komisi, aby podrobně informovala Parlament o následných krocích navazujících na jeho doporučení a aby zdůvodnila veškeré odchylky od těchto doporučení. Je politováníhodné, že stále není možné zlepšit rámec hospodářské soutěže na jednotném trhu tak, aby byl příznivější pro malé a střední podniky.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro toto usnesení o zprávě o politice hospodářské soutěže za rok 2009. Souhlasím s názorem zpravodaje, že Parlament by měl hrát aktivnější úlohu při rozvíjení politiky hospodářské soutěže díky zavedení postupu spolurozhodování. Aby Parlament tohoto cíle dosáhl, musí být pravidelně informován o veškerých iniciativách v této oblasti. Nepochybuji o tom, že aktivní úloha Parlamentu při rozvíjení politiky hospodářské soutěže EU významně přispěje k úspěšnému uplatňování politiky hospodářské soutěže a k neomezenému fungování vnitřního trhu, což jsou základní podmínky udržitelného hospodářského růstu v Evropské unii.

  Elena Oana Antonescu (PPE), písemně. – (RO) Jedna ze zásad Smlouvy o Evropské unii stanoví, že členské státy musí přijmout hospodářskou politiku „v souladu se zásadami otevřeného tržního hospodářství založeného na spravedlivé hospodářské soutěži“. Účelem politiky hospodářské soutěže je vytvořit na jednotném trhu skutečnou soutěž za použití opatření týkajících se tržních struktur a chování jeho aktérů. Svobodná hospodářská soutěž podporuje inovace, snižuje výrobní náklady, zvyšuje hospodářskou účinnost a následně zvyšuje míru konkurenceschopnosti evropského hospodářství. Zpráva se týká antimonopolní politiky a politiky státní podpory. Zdůrazňuje i pravidla a postupy pro boj s protisoutěžním chováním ve společnostech a zabraňuje tomu, aby vlády poskytovaly státní podporu, která by poškozovala hospodářskou soutěž na vnitřním trhu.

Hlasovala jsem pro zprávu, neboť jsem toho názoru, že politika hospodářské soutěže je klíčovým nástrojem, který EU umožňuje mít dynamický, efektivní a inovativní vnitřní trh, být konkurenceschopnou na celosvětové úrovni a překonat finanční krizi. Spotřebitelé toho získávají nejvíce, když je politika hospodářské soutěže uplatňována účinně.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské komise každoročně zveřejňuje zprávu o politice hospodářské soutěže EU. Evropská komise je v této oblasti vybavena velmi širokými pravomocemi, aby mohla zajistit řádné fungování vnitřního trhu. Rok 2009 byl poznamenán obtížnými krizovými podmínkami, které musela Evropská komise zohlednit při dozoru nad postupy podniků. Hlasovala jsem pro usnesení Parlamentu, neboť vyzývá Evropskou komisi, aby zajistila větší zapojení poslanců EP do rozhodování o této politice, větší pozornost věnovanou službám obecného zájmu a větší pozornost svých služeb věnovanou činnosti podniků ve finančním odvětví.

  Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně. – (FR) Pokud by se o zprávě o politice hospodářské soutěže za rok 2009 hlasovalo elektronicky, byl bych se zdržel hlasování. V této zprávě bylo několik skutečně dobrých věcí (posouzení politiky hospodářské soutěže, práva spotřebitelů, inovace a větší úloha malých a středních podniků), ale lituji toho, že zpráva byla napsána z tak obecného úhlu – určité nedůvěry, pokud jde o státní podporu, u níž se a priori předpokládá, že je v rozporu s politikou hospodářské soutěže, a obhajoby předčasné liberalizace některých hospodářských odvětví, konkrétně železnice, což se mi zdá nepatřičné.

Tento úhel pohledu musíme změnit a ústředním bodem problému se musí znovu stát občan. Zejména u veřejných služeb můžeme vidět, že předpisy pro státní podporu neodpovídají úkolům, které plní veřejné služby, a proto by měly být přepracovány především s ohledem na potřeby občanů a sociální soudržnost.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu o zprávě o politice hospodářské soutěže za rok 2009. Evropská komise rychle reagovala na hospodářskou a finanční krizi a opatření v oblasti hospodářské soutěže byla účinně přizpůsobena. Chtěla bych upozornit na skutečnost, že Parlament by se měl aktivněji podílet na rozvíjení politiky hospodářské soutěže díky zavedení postupu spolurozhodování. Dále musí být Parlament pravidelně informován o veškerých iniciativách v této oblasti. Základem úspěšného vnitřního trhu a základní podmínkou pro trvalý vznik pracovních míst založených na znalostech je politika hospodářské soutěže EU založená na zásadách otevřených trhů a na rovných podmínkách ve všech odvětvích. Chtěla bych zdůraznit, že je třeba vypracovat jednoznačná pravidla v oblasti hospodářské soutěže, která by byla přínosná a užitečná pro malé a střední podniky, neboť základními podmínkami udržitelného hospodářského růstu v Evropské unii je úspěšné uplatňování politiky hospodářské soutěže a neomezené fungování vnitřního trhu. Chtěla bych vyzvat Komisi, aby se více zaměřila na zabezpečení spravedlivé hospodářské soutěže v rámci vnitřního trhu a rovných podmínek při ukončování protikrizových opatření.

  David Casa (PPE), písemně. – Je důležité poznamenat, že vzhledem k výjimečným okolnostem, jichž jsme byli svědky v souvislosti s finanční krizí, musel být nutně aplikován stupeň flexibility v souvislosti s politikou hospodářské soutěže EU. Důležité je však pochopit, že zásady, které jsou základem této politiky, jsou zásady otevřených trhů a zajištění rovných podmínek. To jsou základní podmínky pro úspěšný vnitřní trh. Podle mého názoru se tato zpráva odpovídajícím způsobem zabývá problémy, které se objevily v důsledku krize. Zpráva také úspěšně stanoví nejlepší další postup. Proto jsem se rozhodl hlasovat pro zprávu.

  Corina Creţu (S&D), písemně. – (RO) Zpráva o politice hospodářské soutěže je důležitým dokumentem, který zdůrazňuje, že v dobách krize je důležité nejen zajistit finanční stabilitu a obnovit úvěrové toky, ale musíme také především zaručit existenci veškerých podmínek a mechanismů ověřování a kontroly, aby trhy mohly účinně pracovat.

Na druhé straně, je třeba za takových podmínek v případě potřeby uplatňovat pravidla hospodářské soutěže flexibilně, aniž by byly ohroženy zásady, na nichž je založena politika v této oblasti. Nesmíme zapomínat, že v průběhu krize bylo slyšet nemálo hlasů vyzývajících k zavedení protekcionistické politiky, což by posloužilo jen k prohloubení a prodloužení krize.

Politika hospodářské soutěže je klíčovým nástrojem, který EU umožňuje mít dynamický, efektivní a inovativní vnitřní trh a být konkurenceschopnou na celosvětové úrovni. Proto jsou vítány postřehy a doporučení k odvětvovým politikám v této oblasti uvedené ve zprávě, stejně jako doporučení týkající se rozsahu a určení státní podpory.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Politika hospodářské soutěže EU je nejen základní politikou, která skutečně podporuje evropský právní rámec, ale představuje i základ úspěšného vnitřního trhu a udržitelného konkurenceschopného hospodářství. Proto považuji za důležité, aby Komise informovala Parlament o jejím rozvoji a uplatňování. Jak víme, rok 2009 byl z mnoha různých důvodů výjimečným rokem. Byl to rok po pádu společnosti Lehman Brothers (v září 2008), který znamenal zavedení různých výjimečných opatření, pokud jde o hospodářskou soutěž, která se týkala státní podpory, čtyř zpráv o finančním sektoru a prozatímním rámci zaměřeném na ostatní odvětví. Proto považuji za nejdůležitější provést hloubkovou analýzu dopadu, který tato opatření měla na hospodářství a finance různých států, a přezkoumat jejich účinnost tak, aby bylo možno učinit nezbytné závěry.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Toto usnesení se týká politiky hospodářské soutěže za rok 2009 a obsahuje celkovou perspektivu veškeré státní podpory v odvětví dopravy v EU, které je důležité z hlediska existence trhu bez hranic a volného pohybu lidí, zboží a služeb.

Hospodářská krize několika minulých let se odráží v úpadku mnoha podniků a je důležité přijmout regulační opatření, která zabrání deformaci této činnosti, zejména tím, že upraví podporu pro toto odvětví. Okrajové země EU zaznamenaly navíc v této oblasti zvýšené náklady, a tak je zde nezbytné vynaložit finanční prostředky na minimalizaci dopadů této situace.

Proto vítám přijetí tohoto usnesení a vytvoření souboru opatření ke sledování trhu, ekologický zájem o emise CO2 a podněty k výzkumu tak, aby se v Evropě zlepšila konkurenceschopnost, zejména na základě doporučení, aby Komise a členské státy věnovaly této oblasti 3 % investic.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) V době prohlubování finanční a hospodářské krize je nepřijatelné, aby Evropský parlament schvaloval zprávu o politice hospodářské soutěže za rok 2009, která obhajuje hospodářskou soutěž a trvá na nových opatřeních na liberalizaci, zejména v oblasti železnic, a uvádí, že otevřením vnitrostátních dopravních trhů je nezbytné dokončit vybudování jednotného železničního trhu. Totéž platí pro farmaceutický průmysl, kde žádá Komisi, aby uspíšila dobudování vnitřního trhu s léčivými přípravky, a v oblasti telekomunikací atd.

Máme zde tedy zprávu, jejímž cílem je rozšířit liberalizaci i do hlavních odvětví, a tak zlepšit životní podmínky lidí, ale nepřemýšlí se v ní o dopadech na zaměstnanost, ceny a životy lidí. Jediným zájmem je zisk hospodářských a finančních skupin, přestože se zpráva příležitostně věnuje i malým a středním podnikům, které ohrožuje neoliberální politika Evropské unie. Zpráva stále přehlíží skutečnost, že takzvaná svobodná hospodářská soutěž jednoduše umožňuje velkým společnostem zničit malé společnosti, přičemž důsledky trpí zaměstnanci, spotřebitelé a drobní podnikatelé.

Proto jsme hlasovali proti této zprávě.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení, neboť protekcionismus a nevynucování pravidel hospodářské soutěže by jen prohloubilo a prodloužilo krizi. Politika hospodářské soutěže je klíčovým nástrojem, který EU umožňuje mít dynamický, efektivní a inovativní vnitřní trh, být konkurenceschopnou na celosvětové úrovni a překonat finanční krizi. Hospodářská soutěž zatím nefunguje příliš dobře v energetice, zemědělství a dalších odvětvích a Parlament by se proto měl aktivněji podílet na rozvíjení politiky hospodářské soutěže díky zavedení postupu spolurozhodování. Aktivní úloha Parlamentu v rozvíjení politiky hospodářské soutěže EU bude významným příspěvkem k úspěšnému uplatňování politiky hospodářské soutěže a k fungování vnitřního trhu, což jsou základní předpoklady pro udržitelný hospodářský růst v Evropské unii.

  Iliana Ivanova (PPE), písemně. – (BG) U zprávy o politice hospodářské soutěže za rok 2009 bych chtěla zopakovat význam následných kroků při posuzování účinnosti státní podpory. Pro evropský jednotný trh je důležité, aby Komise vypracovala podrobnou analýzu, v níž by vyhodnotila důsledky revidovaných mechanizmů poskytování státní podpory zavedených po vypuknutí krize s ohledem na hospodářskou soutěž, zajištění rovných podmínek v EU, finanční reformu a na vytváření pracovních míst.

Nesmíme zapomenout, že proces revize mechanismů poskytování státní podpory byl zahájen s jediným cílem: pomoci hospodářství členských států vzpamatovat se z krize. Na základě sledování výsledků poskytování státní podpory se Komise musí ubezpečit, že přijatá opatření nepřekračují počáteční cíl, neboť základem politiky hospodářské soutěže EU je stejná účast na jednotném trhu.

  Bogusław Liberadzki (S&D), písemně. – (PL) Hlasovali jsme o klíčovém dokumentu o politice hospodářské soutěže EU. Na hospodářskou soutěž je třeba pohlížet z celosvětového hlediska i z hlediska Unie. Při celosvětovém přístupu se musíme soustředit mimo jiné na pravidla fungování na trhu a na nákladové podmínky konkurenčních výrobců mimo Evropskou unii. To se týká zejména čínských a korejských výrobců. Vítám výzvu k dokončení vnitřního trhu v oblasti železniční dopravy po celé Evropě. Zdravé zásady hospodářské soutěže mohou přispět k oživení železnic a zvýšit jejich podíl na dopravním trhu. To nás může posunout blíže k představě evropského systému železnic, který se podobá silničnímu nebo leteckému systému.

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Rok 2009 byl pro Evropskou unii obtížným rokem, který se vyznačoval zejména vážnou finanční a hospodářskou krizí, ale nejen jí. Negativní dopady této krize tvrdě zasáhly hospodářské a obchodní prostředí, ale i ty, kdo přijímají rozhodnutí. Zatímco se ti, kdo přijímají rozhodnutí, pokoušeli vypracovat politiky, jež minimalizují dopad krize na skutečné hospodářství, Evropská komise společně s členskými státy a centrálními bankami pracovala na stabilizaci finančního systému. Zpráva z tohoto roku věnuje těmto záležitostem zvláštní pozornost a s uspokojením konstatuje, že Komise reagovala rychle a úspěšně uplatňovala opatření politiky hospodářské soutěže. Hlasoval jsem pro zprávu, neboť si myslím, že Evropská unie potřebuje silnou politiku hospodářské soutěže založenou na zásadě volného trhu a svobodné hospodářské soutěže ve všech odvětvích, jejímž výsledkem bude úspěšný vnitřní trh a která napomůže vytvoření udržitelných a na znalostech založených pracovních míst.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu a chci zdůraznit především bod 105, který vyzývá Komisi, aby usilovala o dokončení vnitřního trhu v oblasti železniční dopravy. To je výzva, kterou rozhodně podporuji.

  Clemente Mastella (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, neboť na základě opětovného pozitivního hodnocení činnosti Evropské komise v tomto roce rozhodně podporuje aktivnější úlohu Parlamentu při rozvíjení politiky hospodářské soutěže. Proto požadujeme, aby Parlament hrál úlohu spolutvůrce právních předpisů a byl pravidelně informován o veškeré činnosti v této oblasti. Chceme zdůraznit, že politika hospodářské soutěže EU založená na zásadách otevřených trhů a na rovných podmínkách ve všech odvětvích je základem úspěšného vnitřního trhu a základní podmínkou pro trvalý vznik pracovních míst. Proto zdůrazňujeme svou výzvu k větší soudržnosti mezi všemi politikami EU a prioritami stanovenými ve strategii pro růst a pracovní místa EU 2020. Důležité je vypracovat jasnější pravidla hospodářské soutěže, která podpoří růst malých a středních podniků, jež jsou hybnou silou růstu v celém našem hospodářství. Zároveň vyzýváme členské státy k aktivní spolupráci s Komisí na rozvoji a hodnocení dočasných pravidel stanovených v reakci na finanční a hospodářskou krizi tím, že budou poskytovat přesné a podrobné zprávy o jejich uplatňování a účinnosti.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Tato zpráva je ódou na svobodnou a nenarušenou hospodářskou soutěž, kterou považuje za neomylný lék proti finanční krizi. Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Hospodářská soutěž je nemoc, nikoli lék. Tato zpráva je absurdním krédem. Budu hlasovat proti.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Analýza zprávy o politice hospodářské soutěže za rok 2009 ukazuje, že hospodářská krize, která začala v roce 2008, pravděpodobně měla nějaký vliv právě na tuto politiku, a to v neposlední řadě proto, že každý členský stát poskytl pomoc svému hospodářství jinou formou. Nadešel čas analyzovat dopady této pomoci na vnitřní trh a vysvětlit, zda narušila svobodnou hospodářskou soutěž. Nesmíme zapomínat, že základem politiky hospodářské soutěže EU je zásada otevřeného trhu a plán činnosti, který je rovnocenný pro všechna odvětví. To tvoří základ úspěšného vnitřního trhu a je předpokladem pro vytvoření trvalých pracovních míst založených na znalostech.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Finanční a hospodářská krize, která rozhoupala finanční trhy, měla pochopitelně vliv i na politiku hospodářské soutěže. Tento dopad je zjevný v narůstajících rozpočtových schodcích a ve zvyšování veřejného dluhu v mnoha členských státech, ve zpomaleném ozdravování hospodářství a ve státních podporách, které jsou poskytovány v reakci na finanční krizi.

Státní záruky vedly k různým dopadům a projevům narušení hospodářské soutěže, například k menšímu rozšíření soukromých úvěrů, a měly dopad na strategii penzijních fondů. S pomocí evropské politiky hospodářské soutěže by měl vnitřní trh být konkurenceschopný v globálním měřítku. Existují určité pochybnosti, zda má koordinovaný přístup v této oblasti smysl. Neměl by se však zvrhnout v útok na svrchovanost. Z tohoto důvodu jsem hlasoval proti zprávě.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro zprávu pana Eppinka o politice hospodářské soutěže za rok 2009, neboť politika hospodářské soutěže je důležitým nástrojem na řešení dopadů hospodářské krize. Pokud jde o hospodářskou soutěž za rok 2009, po ozdravění finančního sektoru Komise splnila (a stále plní) zásadní úkol, jímž je dohled nad tím, aby banky splatily státní podporu uvolněnou na revitalizaci hospodářství. Je třeba podporovat především malé a střední podniky. Vzhledem k tomu, že malé a střední podniky hrají jako celek v evropském hospodářství klíčovou úlohu, neboť mají velký inovativní potenciál, potřebují jasná, rovná a nediskriminační pravidla hospodářské soutěže, která by usnadnila přeshraniční operace a využila trh EU tak, že by umožnila účinně využívat SEPA (jednotná oblast pro platby v eurech).

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Navrhovanou zprávu jsme celkově podpořili, přestože jsme ztratili několik důležitých hlasů z důvodu ekologického zdanění. Celkově je však text dostatečně kvalitní, abychom jej nakonec mohli podpořit (pravdou ovšem je, že jím nejsme nadšeni).

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Je stále jasnější, a to včetně toho, co vyplývá ze zprávy Komise o politice hospodářské soutěže v Evropě za rok 2009, že politika hospodářské soutěže je klíčovým nástrojem, který EU umožňuje mít dynamický, efektivní a inovativní vnitřní trh, být konkurenceschopnou na celosvětové úrovni a překonat finanční krizi.

V této souvislosti musí mít Evropský parlament aktivnější úlohu, počínaje větším zapojením do všech iniciativ Komise v této oblasti, neboť Komise je jediný orgán EU disponující pravomocemi v oblasti hospodářské soutěže. Zpráva zdůrazňuje, že malé a střední podniky jsou mimořádně důležité pro celé evropské hospodářství, zdůrazňuje velký inovativní potenciál malých a středních podniků a opakovaně žádá Komisi, aby schválila nové iniciativy zaměřené na rovné a nediskriminační podmínky hospodářské soutěže pro tyto společnosti.

  Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně. – (PL) Chceme, aby vnitřní trh byl efektivní, dynamický a inovativní. Politika hospodářské soutěže je tím pravým nástrojem k dosažení těchto cílů. Pro následující období je prioritou zajistit trvalý růst zvýšením míry zaměstnanosti, což povede k posílení naší konkurenceschopnosti. Přispěje to ke zlepšení celosvětového postavení Unie a umožní nám to překonat krizi, ale především to zvýší kvalitu života našich občanů. Pokud na trhu zboží a služeb řádně působí hospodářská soutěž, můžeme spotřebitelům zaručit lepší kvalitu, nižší ceny a větší výběr. Musíme především připomenout malé a střední podniky, které nejen nabízejí pracovní místa většině našich občanů, ale mají i velký inovační potenciál. Proto je velmi důležité vytvořit pro jejich fungování rovné a nediskriminační podmínky a připravit naprosto jasná a transparentní pravidla hospodářské soutěže. Efektivní využití nástrojů politiky hospodářské soutěže ze strany Komise umožnilo stabilizaci hospodářství a zmírnění dopadů hospodářské krize na podnikání a na spotřebitele. Rok 2009 byl rokem, v němž byla důležitá pomoc, aby byla zachována integrita a konkurenceschopnost jednotného trhu. Politika státních podpor je klíčovým prvkem politiky hospodářské soutěže, neboť umožňuje zaručení rovných podmínek všem podnikatelům působícím na jednotném trhu. Tato pomoc však musí být monitorována, aby nedošlo k narušení fungování trhu.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Analýza zprávy o politice hospodářské soutěže, kterou připravila Evropská komise za rok 2009, nám umožňuje dojít k závěrům týkajícím se výhod této evropské politiky. Evropská politika volné hospodářské soutěže je jednou z klíčových politik evropské integrace. Cílem koncepce, která je jejím základem, je vybudování vnitřního trhu, kde hospodářské subjekty mohou svobodně zahajovat a vykonávat svou činnost. Jak je uvedeno v tomto dokumentu, věřím, že je nezbytné mít jasná pravidla hospodářské soutěže, aby bylo zakládání malých a středních podniků skutečnou reálnou možností. Evropská unie prochází v současné době jedním z nejtěžších období hospodářské a finanční krize v celé své historii a činnost malých a středních podniků je velmi důležitá pro opětovné nastartování hospodářství. Jsem rád, když vidím vývoj větších synergií mezi politikou hospodářské soutěže a politikou ochrany spotřebitelů. Lituji však, že na energetickém trhu stále panuje nekalá soutěž, a podporuji výzvu adresovanou Evropské komisi v tomto dokumentu, o němž se dnes hlasuje, aby pečlivě sledovala, jak členské státy uplatňují třetí balíček opatření zaměřený na liberalizaci trhu s energií.

  Derek Vaughan (S&D), písemně. – Plně podporuji výzvy k vytvoření jasnějších pravidel hospodářské soutěže, které jsou uvedeny v tomto usnesení. Náhrada škody jednotlivcům a firmám, která vznikla v důsledku porušení antimonopolních předpisů, musí být taková, aby odradila společnosti a jednotlivce od porušování těchto předpisů. Tento návrh je vyvážený a vyzývá k vytvoření řady nástrojů, které odradí lidi od porušování pravidel, včetně individuální odpovědnosti, transparentnosti a odpovědnosti podniků, práva na obhajobu a řádné soudní řízení. Jsem rád, že návrh nejde až tak daleko jako v USA, kde výše pokut vede k přiznání příliš vysokých náhrad škody, jejichž výsledkem jsou ztráty pracovních míst.

Zpráva: Michael Gahler (A7-0377/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasuji pro tuto zprávu a beru v úvahu skutečnost, že tři členské státy EU jsou členy Arktické rady a Island o členství jedná. EU hraje v této oblasti důležitou úlohu, v mnoha oblastech již sdílí pravomoci a má některé výhradní pravomoci, například rybolov. EU navíc hraje vedoucí úlohu v některých politikách, jako je výzkum v oblasti životního prostředí a změny klimatu. Kromě toho je třeba vzít v úvahu skutečnost, že někteří arktičtí partneři jsou již velkými dodavateli energie, nerostných surovin a ryb do Evropy. Tato různorodost zdrojů a potenciál pro alternativní zdroje energie může být rozvíjen jen pomocí ekologicky systematického přístupu a integrovaných plánů řízení. Evropskému hospodářství může přinést prospěch i rozvoj nových obchodních tras, vzhledem k tomu, že Evropa přednostně poskytuje některé služby, například pokrytí GPS za použití systému Galileo.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro toto usnesení o udržitelné politice EU pro nejsevernější oblasti. Souhlasím s tím, že je nezbytné mít sjednocenou koordinovanou politiku EU pro arktickou oblast, v níž budou jasně definovány priority i případné výzvy a strategie, které budou brát v úvahu obnovitelné a neobnovitelné zdroje Arktidy, dopad změny klimatu na tuto oblast a ve velké míře odlišné chápání geopolitického významu Arktidy. Arktida je zranitelná oblast, kde dopady změny klimatu jsou zvláště viditelné a mají závažné následky pro jiné části světa. Proto je pro Arktidu nejlepší ochranou dlouhodobá a ambiciózní celosvětová dohoda o klimatu, avšak rychlé oteplování Arktidy vyžaduje kromě této dohody práci na dalších krátkodobých opatřeních, které omezí oteplování Arktidy. To je zvláště důležité vzhledem k narůstajícímu zájmu o využívání zdrojů. Nesmíme zapomínat ani na domorodé obyvatele, jejichž hospodářství jsou z velké části závislá na udržitelném využívání přírodních zdrojů, a proto je omezení změny klimatu a jejích dopadů a právo těchto obyvatel na neznečistěné přírodní prostředí také otázkou lidských práv.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Odhaduje se, že v arktické oblasti se nachází přibližně pětina dosud neobjevených světových zdrojů uhlovodíku. Tato oblast je také velmi důležitou trasou pro celosvětovou námořní dopravu. Dostupnost a bezpečnost těchto dopravních tras je proto nanejvýš důležitá. Unie možná nemá u tohoto moře pobřeží, ale Evropany samozřejmě velmi zajímá, co se děje v Arktidě. Proto jsem hlasovala pro toto usnesení, které podporuje strategii pro nejsevernější oblasti. Unie musí hrát úlohu světové mocnosti a prosazovat jak své zájmy v této oblasti, tak potřebu nového globálního řízení přírodních zdrojů a ekologických problémů, které se jistě objeví. Při této příležitosti lze výslovně odkázat na to, že přistoupení Islandu by v této oblasti mohlo hrát roli.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro zprávu o udržitelné politice EU pro nejsevernější oblasti, neboť změna klimatu je hlavním činitelem změn nejen v Arktidě. Všeobecně se má za to, že Arktida patří mezi oblasti, které jsou dříve a silněji zasaženy změnou klimatu a znečištěním z průmyslových či rozvojových částí světa. Tuto otázku je třeba řešit na celosvětové úrovni, protože její příčiny se nacházejí mimo arktickou oblast a také proto, že bude mít zpětný dopad na celý svět. EU je již v mezinárodním měřítku na předním místě ve výzkumu a v politikách v oblasti životního prostředí a změny klimatu a bude toto místo zaujímat i nadále. Navzdory výše uvedenému a s ohledem na to, jak EU a členské státy již nyní přispívají k výzkumu a financování, jaký mají právní předpisy EU účinek na životní prostředí, klima, rybolov atd., a na možnosti budoucí spolupráce v otázkách jako rozvoj mapování a námořní bezpečnosti, hospodářský rozvoj apod., lze závěrem konstatovat, že EU má co nabídnout, pokud jde o udržitelný rozvoj Arktidy, oblasti, která bude mít zásadní význam pro svět přizpůsobující se změnám klimatu a čelící rostoucí populaci a nedostatku zdrojů.

  Corina Creţu (S&D), písemně. – (RO) Účinky změny klimatu mají větší dopad na oblast Arktidy, než na kteroukoli jinou oblast. Musíme bojovat s následky změn, kterými jsou tyto oblasti zasaženy, a to od ekologických a klimatických změn po geopolitické změny námořních dopravních tras a bezpečných dodávek zdrojů.

Vzhledem k tomu, že rozvoj nových ekonomik vede k tomu, že se stále zvyšuje potřeba zdrojů, energie a nerostů, má EU přirozený zájem na tom, aby zabezpečila dodávky zdrojů a energie pro obyvatelstvo a průmysl v Evropě.

Pokud jde o geopolitickou konstelaci, ta se značně promění v případě, že budou úspěšně završena jednání Islandu o vstupu do EU. Islandské členství v EU by rovněž posílilo přítomnost EU v regionu.

EU může významně přispět k udržitelnému rozvoji Arktidy, oblasti, která bude mít zásadní význam pro svět přizpůsobující se změnám klimatu a čelící rostoucí populaci a nedostatku zdrojů.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Tři členské státy – Dánsko, Švédsko a Finsko – jsou zastoupeny v Arktické radě, v níž je EU pozorovatelem. Vzhledem k tomu, že členské státy EU provádějí 40 % celosvětového námořního obchodu, je velmi důležité, aby zejména členským státům EU byla zaručena bezpečnost nových světových tras napříč Arktidou. Jako autor této zprávy jsem přesvědčen, že spolupráce na ochraně zranitelného životního prostředí Arktidy, zájmy jejích obyvatel a rozvoj oblasti jsou velmi vítány.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Ve stávajícím kontextu, kdy je prioritou boj proti změně klimatu, je ochrana a podpora arktické oblasti mimořádně důležitá nejen z hlediska životního prostředí, ale i z hlediska hospodářského rozvoje a celosvětové stability a bezpečnosti. Její potenciál, co do zdrojů obnovitelné energie a rybolovu, je zvláště významný a znamená to, že udržitelné využívání přírodních zdrojů této oblasti je klíčové.

Nesmíme však zapomínat na to, že zájmy obyvatel této oblasti mají v tomto procesu velkou váhu. V tomto ohledu Evropská unie může a musí sehrát rozhodující úlohu, pokud jde o ochranu kultury, jazyka, zvyků a životních podmínek těchto společenství. Bez toho by byla ohrožena jakákoli strategie na ochranu tohoto mimořádně důležitého regionu pro budoucnost světové populace a planety. Chtěl bych zdůraznit, že velký význam má záruka nejlepších podmínek pro vědecký výzkum.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení o udržitelné politice EU pro nejsevernější oblasti. Arktická oblast přitahuje kvůli změně klimatu, která představuje hlavní spouštěč vývoje, stále více pozornosti. V této situaci nejenže Evropa nese určitý díl odpovědnosti vzhledem k tomu, že je jedním z hlavních přispěvatelů ke znečištění a emisím skleníkových plynů, ale rovněž projevuje o Arktidu mimořádný zájem, neboť bude muset čelit důsledkům změn, které se v tomto regionu odehrávají, od problémů spojených s životním prostředím a změnou klimatu až ke geopolitickému kontextu námořních tras a zabezpečení dodávek zdrojů. Důležité je formulovat politiku EU vůči arktické oblasti formou velmi konkrétních a komplexních návrhů: od zahrnutí místních obyvatel do dialogu, do stability a bezpečnosti v oblasti, po ekologickou otázku a otázku změny klimatu v budoucích projektech. Domorodí obyvatelé mají právo na neznečištěné přírodní prostředí.

  Jarosław Kalinowski (PPE), písemně. – (PL) Oblast Severního ledového oceánu je stále významnější, a to nejen pro Evropu, ale pro celý svět. Změna klimatu probíhající v nejsevernější oblasti bude mít kolosální význam pro celé lidstvo. Je naprosto zásadní soustředit úsilí na vědecký výzkum a rozvinout plán na řešení těchto změn. Arktida je rovněž oblastí, v níž se nacházejí zdroje, jako například uhlovodíky, a která má potenciál získávat obnovitelnou, například větrnou a vodní energii.

Dalším hospodářsky významným zdrojem jsou ryby, které mají zásadní význam v souvislosti se zabezpečením potravin. Nesmíme zapomínat ani na námořní dopravní trasy, které usnadní mezinárodní obchod a mnoha podnikům umožní lepší výkon. Evropská unie může a měla by ve všech těchto oblastech přispívat, napomáhat rozvoji regionu a ve snaze o ochranu životního prostředí naší planety by měla určovat nové normy.

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. – (DE) Nejsevernější oblast je bohatá na zdroje a na energii a otevře nové námořní trasy, které by Evropská unie mohla využívat. Zdroje nerostných surovin, které se zde nacházejí, jsou hodnotné a podle toho se s nimi musí zacházet. Při těžbě nerostných surovin je důležité, aby nebyl příliš zasažen ekologický systém. I domorodé obyvatelstvo potřebuje zvláštní ochranu a uznání. Arktida je světové dědictví a jako na takovou na ni musíme pohlížet. Proto bychom se měli soustředit na zachování tohoto dědictví, nikoli na vytěžení zdrojů. Podporuji zprávu o udržitelné politice EU pro nejsevernější oblasti, kterou zpracoval můj kolega, pan Gahler.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Jak konstatuje zpráva pana Gahlera, „výzvy, kterým Arktida čelí, jsou globální, a měli by proto být do jejich řešení zapojeni všichni relevantní aktéři“. Záležitost arktické oblasti vyžaduje nyní více než předtím naši stálou pozornost v důsledku znepokojivých problémů způsobených dopady změny klimatu. Geopoliticky je Arktida velmi důležitou oblastí, v níž se podle odhadů nachází pětina neobjevených světových zdrojů uhlovodíku. Skutečnost, že tři členské státy EU – Dánsko, Finsko a Švédsko – jsou arktickými zeměmi, vysvětluje, že Unie má zájem zajistit, aby se v budoucnosti přihlíželo mnohem více než nyní k faktorům souvisejícím s životním prostředím. Unie vždycky bojovala za životní prostředí a snaží se je chránit pomocí preventivních opatření. Díky výsledku dnešního hlasování v této sněmovně opět rozhodně potvrdila svůj postoj.

  David Martin (S&D), písemně. – Vítám návrh politiky EU pro nejsevernější oblasti, ale každá takováto politika si musí být vědoma potřeby chránit křehké životní prostředí Arktidy a zdůrazňovat význam celkové stability a míru v regionu. Měla by zdůrazňovat, že by EU měla při ochraně a rozvoji regionu uplatňovat politiky, které zajišťují, že opatření řešící environmentální problémy zohledňují zájmy obyvatel arktické oblasti, včetně původního obyvatelstva. Měla by rovněž zdůrazňovat podobnost mezi sdělením Komise a politickými dokumenty v arktických státech a potřebu zapojovat se do politik, které zohledňují zájem o udržitelné řízení a využívání suchozemských a mořských neobnovitelných a obnovitelných přírodních zdrojů v arktické oblasti, jež jsou zároveň významnými zdroji pro Evropu i hlavním zdrojem příjmů obyvatel regionu.

  Véronique Mathieu (PPE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro zprávu o udržitelné politice EU pro nejsevernější oblasti, která zdůrazňuje potřebu rozvíjet dialog s domorodými arktickými komunitami s cílem dospět k lepšímu pochopení jejich životních podmínek a kultury. Tato myšlenka, která se v textu mnohokrát opakuje, je klíčová. Zájmy Evropské unie musí odrážet zájmy místních obyvatel chránit a rozvíjet arktické oblasti. Voláme po konkrétních opatřeních na zachování kultury, jazyka a zvyků těchto lidí, tedy po něčem, co vyžaduje pravidelný dialog mezi jejich zástupci a orgány EU. Vzýváme Evropskou komisi, aby na jednáních o obchodních dohodách hájila zájmy domorodých obyvatel. Proto lituji, že existuje evropské nařízení o zákazu obchodu s produkty z tuleňů, které je namířeno proti zájmům (ve smyslu udržitelného řízení zdrojů), kultuře a zvykům arktických společenství. Toto nařízení, proti němuž právem protestuje Kanada a Norsko, podkopává zájmy Evropské unie v arktické oblasti a podle mého názoru by mělo být zrušeno.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Tato zpráva obhajuje udržitelné využívání Arktidy, ale zbavuje ropné a plynařské společnosti veškeré s tím související odpovědnosti. Nedbá na připomínky ekologů o drancování této oblasti, která je zásadní pro přežití lidstva. A co je ještě horší, v žádném případě neuvažuje o omezení investic do těžby neobnovitelných zdrojů v nejsevernějších oblastech ve prospěch výzkumu v oblasti obnovitelné energie. Tato zpráva potvrzuje ekologický zločin. Budu hlasovat proti ní.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) O vztahu, který existuje mezi EU a Arktidou, není pochyb, neboť Dánsko, Finsko a Švédsko jsou arktické země, a jak Finsko, tak Švédsko leží zčásti na polárním kruhu. S ohledem na to, jak EU a členské státy přispívají k výzkumu a financování, jaký mají právní předpisy EU vliv na životní prostředí, klima, rybolov atd., a na možnosti budoucí spolupráce v otázkách jako rozvoj mapování a námořní bezpečnosti, hospodářský rozvoj apod., lze závěrem konstatovat, že EU má mnoho co nabídnout, pokud jde o udržitelný rozvoj Arktidy, oblasti, která bude mít zásadní význam pro svět přizpůsobující se změně klimatu a čelící rostoucí populaci a nedostatku zdrojů.

  Louis Michel (ALDE), písemně. – (FR) Arktická oblast přitahuje kvůli změně klimatu stále více pozornosti. Evropská unie významně přispívá ke změně klimatu, a proto musí hrát hlavní úlohu v boji proti tomuto jevu. Vzhledem k rostoucím potřebám přírodních zdrojů, zejména v EU, představuje Arktida významnou a různorodou příležitost v oblasti dodávek energie (plyn, obnovitelné zdroje), surovin a ryb. EU se musí zapojit do politik, které zohledňují udržitelné řízení a využívání přírodních zdrojů v oblasti z hlediska bezpečnosti životního prostředí a organizace. Žádost Islandu o členství v EU ještě podtrhuje potřebu vypracovat politiku pro Arktidu koordinovanou na evropské úrovni. Evropská unie zodpovídá za dosažení správné rovnováhy mezi ekologickými zájmy a závodem ve využívání přírodních zdrojů a za zohlednění zájmů lidí žijících v arktické oblasti.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Nevýslovné nerostné bohatství Arktidy učinilo z této oblasti předmět vášnivého sporu. Odhaduje se, že pod ledem leží 90 milionů nevyužitých barelů ropy. Nevyhnutelně vzniká nepříjemný pocit, že ze všech společností je to právě BP, která v loňském roce způsobila katastrofu v Mexickém zálivu, a které je nyní dovoleno těžit zdroje v tomto křehkém přírodním prostředí, kde jsou podmínky mnohem tvrdší, než v Mexickém zálivu. Faktem ostatně zůstává, že arktická oblast je již dnes místem, kde se shromažďují celosvětové emise rtuti. Z hlediska celosvětového oteplování a očekávaných důsledků je to problém, který nemůžeme přeceňovat. Hlasoval jsem pro zprávu, neboť odpovídajícím způsobem prezentuje mnohé s tím související faktory.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Změna klimatu, která v posledních letech zasáhla oblast Arktidy, zdůrazňuje odpovědnost, kterou by Evropská unie měla za tuto vážnou a naléhavou situaci převzít. V Arktidě jsou tyto dopady větší než v jiných oblastech a zvyšování hladiny moří a změna klimatu jsou jen důsledkem působení skleníkových plynů, které EU neustále vypouští. Věřím, že můj hlas ve prospěch udržitelné politiky pro nejsevernější oblasti je velmi důležitý, neboť tato oblast musí být zachována a chráněna vzhledem k tomu, že se musí potýkat s ekologickými důsledky, které přímo nepocházejí z jejího území, ale z průmyslově rozvinutějších evropských zemí. Problém je třeba řešit na celosvětové úrovni, neboť jeho příčiny leží mimo území Arktidy, ale mají postupně vliv na celou planetu. Oblast má navíc rozsáhlé přírodní zdroje energie a nerostných surovin a EU má zájem na zajištění bezpečných dodávek nezbytných pro obyvatele Evropy a pro její průmysl. Arktida se proto výrazně podílí na dodávkách energie, surovin a ryb do Evropy.

  Teresa Riera Madurell (S&D), písemně. – (ES) Parlamentní zpráva o nejsevernějších oblastech, která byla dnes schválena, je důležitým krokem kupředu při stanovení pokynů pro evropskou politiku pro arktickou oblast. Změna klimatu a z toho vyplývající tání ledové pokrývky způsobují změny v této oblasti a vyvolávají pozornost arktických států, které rychle pracují na strategiích, jak se chopit nově se objevujících příležitostí. Tání ledové pokrývky otevírá konkrétně nové příležitosti při vytyčování nových námořních tras a při využívání přírodních zdrojů. Tuto zprávu jsem podpořila, neboť zdůrazňuje odpovědnost EU v procesu změny klimatu, který mění podobu Arktidy, i potřebu přijmout odpovídající opatření ke zmírnění tohoto procesu.

Podobně zpráva uznává legitimní zájem EU hrát určitou roli v nové situaci a zdůrazňuje nutnost využít nové příležitosti tím, že se podpoří udržitelný rozvoj oblasti jejími obyvateli, zejména domorodými komunitami. Rovněž je důležité, že zpráva signalizuje potřebu řídit se mezinárodním právem, pokud jde zejména o kroky v Arktidě, a při správě regionu zaujmout přístup založený na spolupráci.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Arktická oblast přitahuje kvůli změně klimatu, která je hlavním hybatelem dění, stále více pozornosti. Dopad změny klimatu je zde rozsáhlejší než v jiných regionech světa. Tyto změny však zároveň mají vliv na jiné oblasti světa jednak tím, že se zvyšuje hladina moří, jednak působením na klima v přilehlých regionech. V této situaci nejenže Evropa nese určitý díl odpovědnosti vzhledem k tomu, že je jedním z hlavních přispěvatelů ke znečištění a emisím skleníkových plynů, ale rovněž projevuje o Arktidu mimořádný zájem, neboť bude muset čelit důsledkům změn, které se v tomto regionu odehrávají, od problémů spojených s životním prostředím a změnou klimatu až ke geopolitickému kontextu námořních tras a zabezpečení dodávek zdrojů.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Podpořila jsem tuto dohodu, neboť Arktida je již nějakou dobu zasažena změnou klimatu a znečištěním pocházejícím z průmyslových částí světa. Tato oblast je často popisována jako panenská, ale to již není naneštěstí řadu let pravda. Arktida je na rozdíl od Antarktidy osídlená a je zde tradice ve využívání zdrojů ke škodě životního prostředí.

V roce 1996 byla ve snaze kontrolovat tento fenomén zřízena Arktická rada na ochranu životního prostředí v této oblasti. Mezi její členy patří tři členské státy EU – Švédsko, Dánsko a Finsko. Nové ekonomiky budou potřebovat stále více zdrojů, které lze v Arktidě hojně nalézt. Tato oblast je bohatá na energii, nerostné suroviny, ryby, plyn, ropu a větrnou a vodní energii, díky nimž láká ke spekulacím.

Zpráva: Traian Ungureanu (A7-0378/2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasuji pro zprávu o strategii EU pro oblast Černého moře. Zaprvé tak hlasuji kvůli návrhu Komise na rozvoj strategie stanovením měřitelných cílů a odvětvového partnerství, které spolu s dalšími opatřeními usnadní společné projekty. Mým druhým důvodem je skutečnost, že zpravodaj prezentuje potřebu aktuálního posouzení činnosti EU v oblasti Černého moře. Mým posledním důvodem je skutečnost, že financování této strategie je značně roztříštěné, neboť strategie je financována prostřednictvím různých nástrojů. Aby se ukončila tato roztříštěnost, navrhuje se, aby tato strategie měla svou vlastní finanční položku.

Souhlasím také s doporučeními předloženými v této zprávě týkajícími se vývoje silnějšího politického rámce včetně integrovaného přístupu EU k této oblasti, který je třeba posílit zavedením konkrétního akčního plánu a odpovídajícími lidskými a finančními zdroji.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro toto usnesení o strategii EU pro oblast Černého moře. Souhlasím s názorem zpravodaje, že vzhledem ke strategickému významu oblasti Černého moře pro EU a spíše omezeným výsledkům černomořské synergie by měla být zahájena strategie, která by posílila soudržnost a viditelnost činnosti EU v této oblasti, a že strategie EU pro oblast Černého moře by měla být nedílnou součástí širší koncepce zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Tři roky po vytvoření černomořské synergie analýza stávající situace ukazuje zejména na to, že chybí jasný, komplexní a aktuální obrázek o výsledcích provádění černomořské synergie. Proto by strategie EU pro oblast Černého moře měla zřídit silnější politický rámec a posílit zapojení EU v této oblasti. Podporuji názor, že hlavní cíle strategie pro oblast Černého moře by měly zahrnovat vybudování míru, stability a prosperity v této oblasti a zabezpečení dodávek energie do EU. Z tohoto důvodu by bezpečnost, řádná správa věcí veřejných, energetika, doprava, životní prostředí, socioekonomický a lidský rozvoj měly být považovány za priority. Velmi důležité je, aby bezpečnostní rozměr oblasti Černého moře každopádně také zahrnoval rozhodná opatření zaměřená na posílení demokratické vlády, řádné správy věcí veřejných a budování kapacit státu.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Evropská unie přináší národům západní Evropy mír a stabilitu již zhruba 50 let. Nesmíme však zapomínat, že naše sousední země nadále trápí vážné nepokoje. Unie musí být vůči této situaci citlivá a své strategii pro oblast Černého moře musí dodat nové podněty. Toto usnesení je takovou reakcí, a proto jsem pro něj hlasovala. Vytváří novou rozpočtovou položku, která upřednostní financování malých rozvojových projektů a přeshraniční spolupráce a posiluje lidské zdroje. Systém včasného varování bude fungovat jako prevence konfliktů a jako nástroj na budování důvěry v této oblasti tím, že bude předcházet stupňování násilí. Usnesení nakonec upozorňuje na nájemní smlouvu ruské černomořské flotily na Krymu a na obavy, které vyvolává.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro zprávu o strategii EU pro oblast Černého moře. Strategický význam oblasti Černého moře pro EU byl uznán v roce 2007 v souvislosti s přistoupením Rumunska a Bulharska k EU. Vzhledem k tomu, že události v této oblasti, která je strategicky umístěná na křižovatce Evropy, Blízkého východu a střední Asie, začaly mít přímý dopad na vnitřní záležitosti EU, uznala EU, že je třeba uvažovat o hlubším zapojení v tomto prostoru. To vedlo k zahájení nového politického přístupu EU k této oblasti nazvaného černomořská synergie. Cílem černomořské synergie je rozvinout regionální spolupráci mezi EU a touto oblastí, jakož i spolupráci v rámci oblasti. Mnohem méně toho však bylo dosaženo v oblasti naplňování synergie a v odvětvích, jako jsou stabilita, demokracie a řádná správa věcí veřejných, nedošlo k mnoha pokrokům zřejmě také z důvodu oslabení demokratické vlády v několika černomořských státech a války mezi Ruskem a Gruzií, k níž došlo v roce 2008. Navíc tato oblast nadále čelí následujícím problémům: vleklé konflikty, tendence k militarizaci a šíření zbraní, námořní dohled, nedovolený obchod a přeshraniční trestná činnost. Jsem přesvědčena, že aby bylo dosaženo účinného provádění, je třeba vytvořit mechanismy pro pravidelné předkládání zpráv, monitorování, hodnocení a kontrolu. Hlavní cíle strategie pro Černé moře by navíc měly zahrnovat budování míru, stability a prosperity v tomto regionu a zabezpečení dodávek energie do EU. Z tohoto důvodu by bezpečnost, řádná správa věcí veřejných, energetika, doprava, životní prostředí, socioekonomický a lidský rozvoj měly být považovány za prioritní.

  Jan Březina (PPE), písemně. – (CS) Hlasoval jsem pro zprávu Ungureanu, protože jsem přesvědčen, že EU naléhavě potřebuje soudržnou a viditelnou strategii pro oblast Černého moře. Ta by měla být úzce provázána s evropskou politikou sousedství, k jejímuž rozvoji výrazně přispělo české předsednictví EU v první polovině roku 2009. Klíčovou prioritou strategie pro Černé moře EU by mělo být zabezpečení dodávek energie do EU a s tím související podpora energetických projektů, které jsou v zájmu EU a které směřují k diverzifikaci dodávek plynu do EU. Pro zabezpečení dodávek energie do EU je rovněž důležité a naléhavé zřízení Parlamentního shromáždění Euronest.

Mezi projekty, jejichž realizaci by měla strategie pro Černé moře napomoci, řadím projekt Nabucco, projekt South Stream, projekt dopravy zkapalněného zemního plynu (LNG) do Evropy a rozvoj terminálů LNG v černomořských přístavech a také projekt panevropského ropovodu Konstance-Terst. Komise by neměla otálet a do konce roku 2011 uzavřít dohody s případnými dodavatelskými zeměmi pro plynovod Nabucco. Balíček opatření pro energetickou infrastrukturu, který Komise hodlá v blízké době předložit, by měl klást velký důraz na zmíněné energetické projekty v oblasti Černého moře. V neposlední řadě je třeba zdůraznit značný potenciál obnovitelných zdrojů energie v oblasti Černého moře, který může významně přispět k zabezpečení energetické budoucnosti EU i celého světa.

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) Černé moře je částečně obklopeno územím EU a geograficky spadá převážně do Evropy. A navíc, nehledě na sdělení Komise z roku 2007 Černomořská synergie – nová iniciativa pro regionální spolupráci, byla opatření přijata krátce poté s úmyslem provádět účinnou strategii pro budoucnost oblasti Černého moře.

Proto vítám tuto iniciativu a schválení této zprávy, kterou rozhodně podporuji, a doufám, že Komise, Rada a naši východní sousedé, s nimiž sdílíme správu oblasti Černého moře, zejména ti, jichž se týkají zmrazené konflikty, uzavřené hranice a neúčinné pohraniční kontroly, přeprava energie a bezpečnost a obrana, přijmou doporučení právě schválená Evropským parlamentem. Teprve až budou tyto záležitosti vyřešeny, bude možné dosáhnout dvou hlavních cílů, které zpráva navrhuje: 1) míru, demokracie, stability a prosperity v oblasti a 2) zajištění dodávek energie pro EU.

  Diane Dodds (NI), písemně. – Vítám tento návrh a současně paralelní zprávu Výboru pro rybolov. Obě zprávy se týkají černomořské synergie. Definice synergie je v kontextu jihovýchodní Evropy definicí, která představuje schopnost skupiny podat lepší výkon než její nejlepší člen. Jak se zdá, mezi některými poslanci zde panuje shoda, že nejlepším členem černomořské synergie je EU. Já bych před tímto přesvědčením varovala, a to samozřejmě pokud jde o rybolov. Společná rybářská politika neuspěla. Svým kolegům z oblasti Černého moře bych řekla: poučte se z chyb SRP, zkoumejte důsledky, které má stávající systém pro drobný rybolov v severovýchodním Atlantiku, a ptejte se, zda je to právě to, co chcete pro Černé moře. Strategie pro oblast Černého moře se musí opírat o jedinečnost této oblasti. Jak jsme viděli, nápady, které se hodí pro jednu část Evropy, nebudou fungovat v jiné části.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Konflikt, do něhož se zapletlo Rusko a Gruzie, svědčí o potenciální nestabilitě, jíž je postižena oblast Černého moře, a plně odůvodňuje, proč Evropská unie přijme strategii na řešení specifických problémů v této konkrétní části světa. Bez ohledu na stále přítomné napětí je to také oblast, která může mít stabilnější a vyváženější budoucnost, a Unie může v tomto procesu stabilizace hrát důležitou úlohu. V tomto ohledu je třeba stanovit nejen cíle, ale především poskytnout těm, kdo zodpovídají za uplatňování evropské strategie, lidské, technické a finanční zdroje nezbytné k tomu, aby mohli dělat svou práci co nejlépe. Vzhledem k zeměpisné situaci, historii a specifické znalosti oblasti by Rumunsko, Bulharsko a Řecko mohly významně přispět k tomu, že připravovaná strategie dosáhne cílů, jako je podpora míru, bezpečnosti, demokracie, řádné správy a hospodářského, sociálního a lidského rozvoje.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Význam oblasti Černého moře pro Evropskou unii je dobře znám, stejně jako problémy nestability, kterými je oblast postižena. V kontextu, který zahrnuje členské státy EU – Bulharsko, Řecko a Rumunsko – společně s Tureckem a různými státy bývalého sovětského bloku, včetně Ruska, je oblast Černého moře klíčová pro zabezpečení dodávek energie a pro diverzifikaci dodávek plynu. Je to strategický most spojující Evropu s oblastí Kaspického moře, střední Asií a Blízkým východem a dále s jihovýchodní Asií a Čínou. Kromě rozdílů a rivality jsou mimořádně významné blízké kulturní a historické vazby a mezikulturní a mezináboženský dialog. V této souvislosti je třeba většího odhodlání ze strany EU a lepší schopnosti EU formulovat opatření na pomoc stabilizaci a oživení této oblasti v procesu, do něhož musí spadat všechny dotčené země.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Z této zprávy nevyplývá nic nového. Strategie a cíle jsou totožné s těmi, které byly dlouhodobě formulovány v rámci takzvané vnější politiky EU: kontrola přírodních zdrojů oblasti, zejména ropy a zemního plynu, na nichž je EU závislá, zabezpečení jejich bezproblémových dodávek a navíc pokus o zaručení průniku na jejich trhy a vykořisťování pracujících.

Mechanismy pro dosažení těchto cílů jsou rovněž totožné: vměšování a neustálé pokusy o omezení národní svrchovanosti těchto zemí prostřednictvím mezinárodních kampaní řízených velkými zpravodajskými agenturami a nevládními organizacemi financovanými ze zdrojů EU, tlak na militarizaci a závody ve zbrojení, jako v případě aktuálního přezbrojování Gruzie, a vyhledávání takových lidí v těchto zemích, kteří budou výměnou za výhody v rámci zájmů, kterým slouží, hájit zájmy EU a Spojených států a jejich hospodářských skupin, schvalováním expanze NATO směrem na východ a umožněním umístění vojenských základen USA v oblasti, která se využívá jako platforma pro zásobování jednotek NATO v Afghánistánu.

Je zřejmé, že tato cesta je plná překvapení. Imperialismus, ať již ze strany USA nebo EU, se setkává s houževnatým odporem lidu, který se zde, stejně jako v těchto zemích, organizuje a chce zabránit tomuto kroku zpět v dějinách lidstva.

  Lorenzo Fontana (EFD), písemně. – (IT) Přestože jsem přesvědčen, že pan Ungureanu odvedl dobrou práci, nemyslím si, že pro oblast Černého moře je vhodné vytvářet novou rozpočtovou položku. Unie má mnoho priorit a je třeba pečlivě vážit každou novou investici, a to i v případě, že hovoříme o oblasti nanejvýš důležité pro energetiku. Proto prohlašuji, že hlasuji proti výše uvedené zprávě.

  Elisabetta Gardini (PPE), písemně. – (IT) Bod 39 této zprávy připomíná cíl diverzifikovat zásobovací trasy. Zmiňuje konkrétně strategický význam projektu Nabucco.

Přestože uznávám význam tohoto projektu, chtěla bych zdůraznit nutnost zabývat se i jinými projekty v jižním koridoru (ITGI, TAP a White Stream) jako projekty se stejným významem. Chtěla bych také opakovaně potvrdit zásadní úlohu projektu South Stream, který napomáhá cíli dosažení diverzifikace.

Navíc bychom se kromě plynovodu z Konstance do Terstu, který byl již zmíněn, měli bavit i o zásadní úloze projektu Samsun-Ceyhan, který pan Oettinger uznal za zásadní pro omezení provozu v Bosporské úžině, a také o riziku ekologických havárií v Černém moři (konference v Oděse, 27. července 2010).

Pouze pokud budeme uvažovat o všech případných trasách, nejen o některých, bude nakonec možné, abychom dosáhli cíle, jímž je diverzifikace energetických zdrojů a nezávislost Evropy.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení o strategii EU pro oblast Černého moře. Strategický význam oblasti Černého moře pro EU byl uznán v roce 2007 v souvislosti s přístupem Rumunska a Bulharska k EU. Události v Evropě, na Středním východě a ve střední Asii začaly mít přímý dopad na vnitřní záležitosti EU a EU uznala, že je třeba uvažovat o hlubším zapojení v tomto prostoru. To vedlo k zahájení nového politického přístupu EU k této oblasti nazvaného černomořská synergie. Cílem černomořské synergie je rozvinout regionální spolupráci mezi EU a touto oblastí, jakož i spolupráci v rámci oblasti. Souhlasím s názorem, že hlavní cíle strategie pro oblast Černého moře by měly zahrnovat vybudování prostoru míru, stability a prosperity v tomto regionu a zabezpečení dodávek energie do EU. Z tohoto důvodu by bezpečnost, řádná správa věcí veřejných, energetika, doprava, životní prostředí, socioekonomický a lidský rozvoj měly být považovány za priority. Bezpečnostní rozměr oblasti Černého moře musí zahrnovat rozhodné kroky k posílení demokratického státu, řádné správy a budování kapacity státu. Hospodářský, sociální a lidský rozvoj oblasti Černého moře je významným předpokladem pro přeměnu této oblasti ve stabilní a prosperující prostor.

  Jarosław Kalinowski (PPE), písemně. – (PL) Oblast Černého moře je pro Evropu strategickým místem. Proto je v zájmu Evropské unie posílit spolupráci na mnoha úrovních. Aby tato opatření byla úspěšná, musí být soudržná a musí zohledňovat rozdílné podmínky v jednotlivých zemích. Je třeba také dbát na to, aby to z naší strany neznamenalo jen dávat. Země v černomořské pánvi nám mají co nabídnout, počínaje zdroji energie a přírodním bohatstvím. Sdílím obavy zpravodaje týkající se otázky absence jasné strategie vůči těmto zemím. V této situaci mohou hrát významnou úlohu Bulharsko a Rumunsko, které jsou již součástí Unie. Právě ony nejlépe chápou politiku této oblasti. Posledním problémem je Turecko a Turecko bychom si měli rozhodně zapamatovat, protože na rozdíl od Evropy je to země, která se rozvíjí horečným tempem. O toto partnerství bychom se měli starat.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Jako strategický most spojující Evropu se střední Asií a Blízkým východem je oblast Černého moře pro Evropskou unii mimořádně důležitá. Přidáme-li k těmto čistě zeměpisným úvahám ještě skutečnost, že mnoho zemí v této oblasti je také členskými státy Unie, budeme moci lépe pochopit, proč Evropa již mnoho let pracuje na posílení vztahů se zeměmi v této oblasti. Zpráva poslance Ungureana vyzývá jak Komisi, tak Evropskou službu pro vnější činnost, aby vypracovaly strategii pro stále bližší vztahy založené na spolupráci mezi Evropskou unií a oblastí Černého moře. Tyto vztahy by však měly podléhat přísné kontrole, aby byla zachována účinná koordinace činností a rozdělení odpovědnosti. Jsem vlastně přesvědčen, že úspěch takového významného partnerství závisí do velké míry na mírovém řešení stávajících konfliktů. Nakonec bych chtěl důrazně upozornit na tu část zprávy, která vyzývá Unii, aby podporovala strategie na posílení institucí v zemích oblasti Černého moře, neboť věřím tomu, že dodržování demokracie musí tyto vztahy podpořit.

  Marian-Jean Marinescu (PPE), písemně. – (RO) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, neboť ji považuji za mimořádně důležitou pro oblast Černého moře a pro EU. Diskuse o černomořské synergii byla zahájena v roce 2007. Návrh strategie pro Podunají byl vypracován v roce 2996. Strategie pro Podunají bude dokončena v první polovině tohoto roku. Je skvělé, že nyní diskutujeme o oblasti Černého moře, ale já si myslím, že tuto diskusi musíme uzavřít konkrétním návrhem. Oblast Černého moře může přispět k rozvoji Podunají. Oblast Podunají přispívá k rozvoji oblasti Černého moře. Obě oblasti jsou vzájemně závislé. Z tohoto důvodu se domnívám, že bychom měli zvážit společný přístup. Okamžité výsledky může přinést problematika energie. Nové zdroje energie z Kaspického moře a nové trasy mohou přispět k rozvoji oblasti Černého moře a nepřímo i k rozvoji Podunají. Nejdůležitějším projektem je v tomto ohledu plynovod Nabucco. Proto si myslím, že je třeba, aby Unie podpořila dokončení tohoto projektu.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tuto zprávu, která zdůrazňuje, že hlavním cílem EU a členských států v rámci strategie EU pro oblast Černého moře by mělo být vytvoření oblasti, v níž panuje mír, demokracie, prosperita a stabilita a která je založena na dodržování lidských práv a základních svobod a na zabezpečení dodávek energie pro EU. Domnívá se, že mezi priority by měly patřit řádná správa věcí veřejných, právní stát, podpora dodržování lidských práv, řízení migrace, energetika, doprava, životní prostředí a hospodářský a sociální rozvoj.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Strategie EU pro oblast Černého moře se zcela věnuje rozvoji plynovodu Nabucco a vytvoření oblasti volného obchodu, která by zaručila bezpečné dodávky energie a nadvládu EU nad touto oblastí. Boj proti stávající ekologické katastrofě se stáhl do pozadí, stejně jako společenské a hospodářské zájmy lidí žijících v této oblasti. Tento text je imperialistickým manifestem. Přebírá propagandistické argumenty používané avanturistickou gruzínskou vládou, o jejíchž nedemokratických praktikách se zde nehovoří: o propagandě a výhrůžkách. Je to buřičský text a já budu hlasovat proti.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Oblast Černého moře je pro Evropskou unii ze strategického hlediska klíčová díky své zeměpisné poloze, neboť v ní leží členské státy Evropské unie – Řecko, Rumunsko a Bulharsko – a několik důležitých partnerů, včetně Ruska a Turecka. Naopak obavy o bezpečnost a dodávky energie vedou k potřebě většího zapojení Evropské unie a zemí v této oblasti. Proto souhlasím s hlavními zájmy vyjádřenými ve zprávě – záruka míru, demokracie a stability v oblasti Černého moře a bezpečné dodávky energie pro Evropskou unii. Důležitá bude bezesporu další podpora vztahů mezi Evropskou unií a oblastí Černého moře, neboť obě strany z nich mohou mít prospěch a mohou vyvíjet účinnější spolupráci.

  Louis Michel (ALDE), písemně. – (FR) Strategický význam oblasti Černého moře je nyní velmi dobře ustanoven. Jako nová hranice EU po vstupu Bulharska a Rumunska je to samozřejmý geostrategický prostor. EU má v úmyslu angažovat se v této oblasti přímo a nastálo. Turecko, Gruzie a Ukrajina opakovaně vyjádřily svou chuť stát se členy EU. Komise odpověděla tím, že v roce 2007 vypracovala sdělení o černomořské synergii. Ta zajišťuje stabilitu v oblasti a vychází vstříc potřebám žadatelů, kteří usilují o euroatlantické zakotvení a o rámec posílené spolupráce. EU musí v této cestě pokračovat. Měla by posílit své zapojení v oblasti Černého moře, aby podala jasný důkaz o své diplomacii „měkké síly“. Tak EU zaručí, že bude vytvořen prostor míru, stability a prosperity, a zajistí i bezpečné dodávky energie do EU.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Zpráva o strategii EU pro oblast Černého moře je důležitá a proto je také oprávněně velmi obsáhlá. Další rozvoj synergie v oblasti Černého moře je významný nejen z důvodů energetické strategie. Potřebujeme nové podněty pro modernizaci hospodářské oblasti a pro nové podnikatelské iniciativy v oblasti Černého moře. Důležité je zejména, aby byly zajištěny dodávky plynu pro Evropu. Při jakémkoli úsilí EU však nesmíme zapomínat na zájmy Ruska.

Rusko je životně důležitým strategickým partnerem, má-li být v oblasti Černého moře zajištěn pokojný a prosperující vývoj. Kritika dlouhodobého umístění ruské černomořské flotily v této oblasti je zbytečnou provokací. I přesto jsem hlasoval pro zprávu.

  Rareş-Lucian Niculescu (PPE), písemně. – (RO) Dalším důvodem, proč je zpráva důležitá, je její odkaz na význam oblasti Černého moře jako zdroje přírodních surovin a na ekologickou situaci v této oblasti. Skutečnost, kterou bychom neměli přehlížet, je, že v nedávné době byla v Černém moři zaznamenána bezpříkladná úmrtnost ryb. Největšími znečišťovateli ovlivňujícími biologickou rozmanitost v moři jsou řeky Dněpr, Don, Dněstr a Dunaj (které každoročně přinesou do Černého moře 60 000 tun fosfornatých látek a 340 tun anorganického dusíku). Dalším faktorem, který přispívá k ničení Černého moře, je nadměrný rybolov a odpady. Skupina odborníků odhadla, že následkem sirovodíku vymizí podvodní život z Černého moře přibližně do 30 let. Jsem přesvědčen, že tyto záležitosti by měly v evropské agendě zaujímat nejpřednější místo.

  Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) V roce 2007 byl uznán strategický význam oblasti Černého moře. Po vstupu Rumunska a Bulharska se část Černého moře stala vnitřním mořem EU. Vzhledem k tomu, že události v této oblasti, která je geopoliticky umístěna mezi Evropou, Blízkým východem a střední Asií, ovlivňují i vnitřní věci EU, je nezbytné, aby se EU v této oblasti více angažovala. Cílem je rozvinout regionální spolupráci mezi EU a touto oblastí, jakož i spolupráci v rámci oblasti. Cílem je, aby se oblast Černého moře vyvinula v oblast stability, bezpečnosti, demokracie a prosperity. Kromě toho se uskutečňují společné projekty, jako je zřízení černomořského fóra občanské společnosti, posílení akademických a studentských sítí a zřízení institutu pro evropské studie v oblasti Černého moře. Proto jsem hlasoval pro zprávu.

  Wojciech Michał Olejniczak (S&D), písemně. – (PL) Oblast Černého moře je pro Evropskou unii důležitá a je oblastí, která bude v budoucnosti vyžadovat integrovaný přístup a větší zviditelnění působení EU. V oblasti je třeba zavést demokratická opatření, jejichž cílem je především zajištění bezpečnosti, stability a míru a zvýšení prosperity. Cílem strategie je také zajistit bezpečné dodávky energie pro EU. V souvislosti s přípravou strategie pro makroregion Černého moře a následně pro oblast Podunají je nejlepším způsobem, jak řešit výše uvedené problémy, návrh předložený v roce 2007 Evropskou komisí a nazvaný „Černomořská synergie – nová iniciativa pro regionální spolupráci“ (který uznal strategický charakter oblasti pro EU). Výsledky černomořské synergie byly dosud bohužel spíše omezené. Navíc neexistuje jasná a komplexní představa o stávajících výsledcích jejího provádění, a EU je proto kritizována, že jí chybí strategická vize pro tuto oblast a že je její přístup k provádění příliš nesourodý. Jak tedy zpravodaj uvádí, strategie EU pro oblast Černého moře by měla být založena na přínosech černomořské synergie a zároveň zřídit silnější politický rámec a posílit zapojení EU v této oblasti. Stejně jako u strategie EU pro oblast Baltského moře a pro oblast Podunají bude úspěch při provádění záviset na kvalitě dialogu na všech úrovních regionální spolupráce, neboť výsledkem tohoto dialogu budou návrhy mechanismů patřičného a pravidelného předkládání zpráv, monitorování, hodnocení a kontroly.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Strategický význam oblasti Černého moře je uznáván od roku 2007. Po přístupu Rumunska a Bulharska k EU začala mít oblast Černého moře přímý dopad na vnitřní záležitosti EU, a proto je třeba, aby se EU v této oblasti více zapojila. Podle mého názoru je uplatňování strategie rozvoje větší spolupráce mezi EU a touto oblastí cílem, který by si Unie měla co nejdříve stanovit. Tato iniciativa, nazvaná černomořská synergie, by mohla změnit oblast na prostor stability, bezpečnosti, demokracie a prosperity. V souladu s touto sněmovnou jsem dal prostřednictvím svého kladného hlasu souhlas s podporou vytvoření černomořské synergie. Jsem přesvědčen, že hospodářský, společenský a kulturní rozvoj oblasti je možno podpořit další liberalizaci obchodu a intenzifikací obchodu v rámci oblasti při respektování lidských práv a základních svobod. V souvislosti s rozvojem a větší integrací mezi členskými státy podporuji svým souhlasem růst a rozvoj oblasti Černého moře prostřednictvím akčního plánu, jehož součástí jsou jasné cíle a stěžejní iniciativy.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Vyzýváme Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby paralelně k přezkumu evropské politiky sousedství vypracovaly pro oblast Černého moře strategii, v níž by definovaly integrovaný a komplexní přístup EU zabývající se problémy a příležitostmi této oblasti a jež by obsahovala podrobný akční plán, jasné cíle, stěžejní iniciativy a ukazatele. Domníváme se, že tato strategie přispěje k účinné koordinaci činností a rozdělení úkolů. EP rovněž znovu vyzývá Komisi a ESVČ, aby pravidelně přezkoumávaly provádění této strategie tím, že stanoví konkrétní mechanismy pro monitorování, hodnocení, kontrolu a předkládání zpráv; naléhavě vyzývá k tomu, aby v klíčových fázích tohoto procesu probíhaly konzultace s příslušnými výbory Evropského parlamentu.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Po vstupu Rumunska a Bulharska do Evropské unie v roce 2007 se některé části pobřeží Černého moře staly součástí Evropy. Ve stejném roce byla vytvořena nová evropská politika zvaná černomořská synergie, jejímž cílem je podporovat stabilitu, bezpečnost, demokracii a prosperitu v oblasti.

Již v roce 2008 vyjádřil Evropský parlament svou podporu vytvoření synergie a požádal i o vypracování podrobného akčního plánu pro tuto oblast s řadou konkrétních cílů, které mají být dosaženy. Prozatím se bohužel zdá, že projekt částečně neuspěl, zčásti v důsledku malého zviditelnění a nedostatečných finančních prostředků. Proto je za tím účelem třeba co nejdříve vytvořit specifickou rozpočtovou položku. Měla by mít jasná pravidla pro vyplácení finančních prostředků, takže je možné se soustředit na požadavky a konkrétní rysy.

Musíme zapojit místní orgány, podnikatelské kruhy a nevládní organizace, které jsou ve větší míře přítomny na tomto území. Je třeba rozvíjet potenciál hospodářského a společenského růstu v oblasti Černého moře počínaje takovými oblastmi, jako je celoživotní učení a přizpůsobování vzdělávání požadavkům trhu práce a plánování meziregionální obchodní strategie, která by mohla zvýšit objem mezinárodního obchodu.

  Daciana Octavia Sârbu (S&D), písemně. – Strategický význam oblasti Černého moře, pokud jde o energii, obchod a dopravu, může někdy znamenat, že ekologické zájmy jdou stranou. Komise ve svém sdělení z roku 2007 o černomořské synergii uvedla, že „přistoupení Evropských společenství k Úmluvě o ochraně Černého moře proti znečištění je prioritou“. V roce 2008 Komise potvrdila, že „zkoumá podmínky pro přistoupení Evropských společenství“. Zpráva, o níž jsme dnes hlasovali, opět potvrzuje význam této úmluvy a já bych chtěla zopakovat, že je potřeba, aby Komise dále pracovala na plném přistoupení EU k úmluvě. V tomto rámci musíme spolupracovat s dalšími partnery a zajistit plné uplatňování opatření na ochranu životního prostředí, kterou tato oblast velmi naléhavě potřebuje.

  Csanád Szegedi (NI), písemně. – (HU) Věřím, že zpráva, jejímž cílem je rozvoj oblasti Černého moře v rámci příslušné strategie EU, si zaslouží podporu. Považuji za důležité, aby EU připravila akční plán týkající se černomořské synergie. Prioritním cílem je podle mého názoru nastolení míru a stability v regionu a ani zaručení bezpečných dodávek energie prostřednictvím projektu Nabucco není nedůležité.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Oblast Černého moře má pro Evropskou unii velký strategický význam. Tento význam vyplývá ze zeměpisné polohy, spadají sem tři členské státy Evropské unie, konkrétně Řecko, Rumunsko a Bulharsko, kandidátská země Turecko a šest partnerských zemí, včetně Ruska. Kromě toho problémy s bezpečností a s dodávkami energie vyžadují, aby se Evropská unie více a s větším odhodláním zapojila do vztahů se zeměmi v této oblasti. Proto se podepisuji pod obavy vyjádřené v tomto dokumentu, o němž se dnes hlasovalo, které spadají do dvou kategorií: zajištění míru, demokracie a stability v oblasti Černého moře a zajištění bezpečných dodávek energie Evropské unii. Věřím, že z regionálního hlediska je nezbytné vytvářet synergie a rozvíjet užší spolupráci formou navázání účinnějšího partnerství, pokud jde o dopravu a energii, s cílem více diverzifikovat dodavatelské kanály a zdroje. Posilování dialogu mezi Evropskou unií a oblastí Černého moře bude jistě výhodné, neboť různí účastníci budou moci využívat efektivnější spolupráci.

  Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) Podpořila jsem zprávu o strategii EU pro oblast Černého moře. Opatření, která byla ve východním Středomoří dříve přijímána, nebyla koordinovaná a dosažené výsledky byly jen okrajové. Oblast Černého moře trpí již dlouhá léta dvoustranným konfliktem. Vzhledem k tomu, že dva členské státy EU hraničí s Černým mořem a že se tak tato oblast stala přímým sousedem Unie, musí se Evropská unie více zapojit do regionálního dialogu s cílem podpořit politickou stabilitu v regionu. Spolupráce na zřízení regionálních struktur bude také přínosem pro ekologickou situaci, která působí v současné době nemalé starosti. EU musí poskytnout aktivní podporu, aby ovlivnila rovnováhu mezi hospodářským rozvojem a ochranou životního prostředí. I Evropa ostatně sleduje své zájmy v oblasti Černého moře. Tato oblast je nedílnou součástí energetické strategie EU, takže touto novou strategií se provádí vyšší energetická strategie a na evropské úrovni vnese do naší práce synergii a kontinuitu.

9. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis

(Schůze byla přerušena ve 13:10 a pokračovala v 15:00)

PŘEDSEDAJÍCÍ: LIBOR ROUČEK
místopředseda

10. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis

11. Rozpravy o případech porušování lidských práv, demokracie a právního státu(rozprava)

11.1. Pákistán: zavraždění guvernéra Paňdžábu Salmána Tasíra

  Předsedající. Dalším bodem je rozprava o sedmi návrzích usnesení k Pákistánu⁽¹⁾.

  Marietje Schaake, autorka. – Pane předsedající, v Pákistánu probíhá zásadní boj a extremismus, jehož jsme svědky, musí skončit, zejména urážlivé zákony o rouhání. Ty vyvolávají ovzduší strachu a nesnášenlivosti a v nejhorším případě i extremismus.

Boj proti extremismu není lehký, a proto potřebuje pákistánská vláda a všichni občané, kteří souhlasí s tím, že nesnášenlivost a extremismus jsou nepřijatelné, naši podporu. Musíme pokračovat v úsilí vymýtit terorismus.

Guvernér Tasír byl násilně zavražděn z čisté nesnášenlivosti strážcem své vlastní bezpečnostní jednotky, tedy člověkem, který ho měl chránit. Jeho dcera Shehrbano napsala dopis, který byl zveřejněn v The New York Times a z něhož bych chtěla citovat, neboť se domnívám, že vyjadřuje jádro této záležitosti, a je vhodné použít její slova k uctění památky jejího otce.

O pachateli říká: „Pan Qadri a jeho příznivci toho dne možná pokáceli mocný dub, ale velice se mýlí, jestliže si myslí, že se jim podařilo umlčet hlas mého otce nebo hlasy milionů lidí, jako byl on, kteří věří ve světskou vizi zakladatele Pákistánu, Mohammeda Aliho Džinnaha“. Pokračuje: „Jsou lidé, kteří říkají, že smrt mého otce byla posledním hřebíkem do rakve tolerantního Pákistánu. Že liberální hlas Pákistánu bude nyní umlčen. Ale my jsme pohřbili hrdinu, nikoli odvahu, kterou inspiroval ostatní“.

V odsouzení zákonů o rouhání následovali další, dokonce i konzervativní politici. Tady v Evropském parlamentu je musíme podpořit. Dcera guvernéra Tasíra navštěvovala Smith College a studovala evropskou politiku a lidská práva, ale příliš mnoho lidí v Pákistánu má vzdělání z madrasahů. Musíme zajistit, aby mladá generace měla možnosti a naučila se žít společně v tak různorodé společnosti, jako je v Pákistánu.

  Tomasz Piotr Poręba, autor. – (PL) Pane předsedající, několik týdnů poté, co se vládní koalice v Pákistánu ocitla na pokraji zhroucení, byla země otřesena zastřelením guvernéra Paňdžábu za bílého dne. Salmán Tasír byl guvernérem nejbohatší a nejlidnatější provincie v zemi a byl i významným politikem vládnoucí strany. Zemřel, protože měl morální sílu a odvahu žádat propuštění křesťanky Asie Bibiové, která byla odsouzena k trestu smrti za rouhání. Jeho vražda, kterou spáchal jeden z jeho vlastních strážců a která byla inspirována muslimskými extrémisty, není jen dalším útokem na vysoce postaveného politika v Pákistánu a důkazem o výrazně nízké úrovni bezpečnosti v této zemi. Je zejména svědectvím o stále viditelnějším pádu země – Pákistánu – do situace, kdy část ozbrojených sil, justice a politická elita podporují otevřeně i tajně politiku ústupků vůči islamistickým politickým a náboženským extrémistům.

Včera jsme v této sněmovně diskutovali o pronásledování křesťanů. Dnes jsme k této problematice schválili usnesení. Zdá se mi, že se otevírá prostor pro činnost paní Ashtonové a její služby, aby vyvíjela diplomatický a politický tlak na pákistánské úřady, které musí alespoň zahájit boj s náboženským extremismem.

  Eija-Riitta Korhola, autorka. – Pane předsedající, zprávy o tom, že guvernér Tasír byl zavražděn, byly šokující, ale bohužel ne překvapivé. Já jsem osobně znala Benazir Bhuttovou a ministr Šahbaz Bhatti se stal mým dobrým přítelem. Všechny tři spojuje úžasná odvaha i hlasitá a viditelná kritika zákonů o rouhání a jejich zneužívání ze strany extrémistických skupin.

Pákistánský guvernér učinil skutečně několik významných kroků, například ke zlepšení práv menšin, tím, že zavedl minimální kvóty na veřejnoprávních pracovních místech. Vláda zřídila i výbor, který reviduje veškeré diskriminační zákony, včetně zákona o rouhání. Práce však ještě neskončila. Navzdory některým zásadním krokům je obtížné uvěřit, že jde o skutečné odhodlání nastolit demokracii, pokud existují takové právní mezery, jako je zákon o rouhání, který umožňuje teroristům prosazovat své vlastní zájmy.

Doufám, že tímto usnesením vyjádříme svou stálou solidaritu s vládou Pákistánu v boji proti terorismu a proti šíření extremismu.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, autorka. – (PL) Pane předsedající, přesně před osmi měsíci, 20. května, schválil Evropský parlament usnesení o náboženské svobodě v Pákistánské islámské republice. Dnes se nám do sněmovny tato problematika vrátila jako výsledek nábožensky motivovaného rozsudku smrti uděleného 45leté Asii Bibiové a jako vražda guvernéra Paňdžábu, Salmána Tasíra, který veřejně vystupoval na její obranu.

Je zřejmé, že situace, kterou jsme popisovali před osmi měsíci, se nejen nezlepšila, ale dokonce se zhoršila. V Pákistánu dnes může člověk přijít o život jak pro takzvané náboženské rouhání, tak pro svobodu projevu – v tomto případě veřejné prohlášení o soudním rozhodnutí. Vražda pana Tasíra svědčí o tom, před jak ožehavou situaci stojíme. Pákistán je do té míry nábožensky rozdělen, že na obou stranách – křesťanské a muslimské – umírají lidé, a to včetně představitelů místní elity. Veřejná podpora změn v pákistánském trestním zákoníku, zejména oddílu 295 C, který nařizuje trest smrti za rouhání, v sobě může rovněž nést riziko smrti.

Od pákistánských politiků bychom však měli požadovat odvahu, zejména od opozice, například od pákistánské muslimské ligy, která blokuje vládní reformu trestního zákoníku. Můžeme také podpořit práci ministra pro záležitosti menšin a pomoci vládě premiéra Gilaniho v takových záležitostech, jako je například zlepšení kvality žurnalistického a mediálního zpravodajství a úrovně vzdělávacích materiálů ve školách. Evropský parlament dnes nezasahuje do pákistánských vnitřních záležitostí, ale jen upozorňuje na článek 20 pákistánské ústavy z roku 1973 a na náboženskou svobodu, kterou zaručuje.

  Marie-Christine Vergiat, autorka. – (FR) Pane předsedající, chtěla bych svou řeč zahájit tím, že jsem s velkým zájmem přečetla společné usnesení o Pákistánu, zejména o vraždě guvernéra Tasíra. Je ve zvláštním protikladu k usnesení o křesťanských menšinách, které jsme schválili dnes dopoledne.

My všichni zde, nebo v to alespoň doufám, jsme odhodláni hájit svobodu projevu, svědomí a náboženství. Mělo by nám jít o všechny ty, kdo jsou oběťmi pronásledování z důvodu svých náboženství, včetně případů, kdy se rozhodnou změnit náboženství nebo kdy nevěří v boha.

Chceme-li bojovat s fundamentalismem jakéhokoli druhu, musíme jednat stejně se všemi oběťmi takového fundamentalismu. Žádné náboženství není, ani nikdy nebylo, v bezpečí před něčím, co bych nazvala nepřijatelnými deviacemi. Vzpomeňme si na masové vraždění amerických Indiánů, zejména v Karibiku a v Latinské Americe. Vzpomeňme si na politováníhodné období křížových výprav, inkvizice nebo náboženských válek mezi katolíky a protestanty. Připomeňme si antisemitismus, který měl ve dvacátém století tak zničující důsledky a který v řadě zemí EU přežívá více či méně skrytý dodnes.

Každé náboženství má svou vlastní formu fundamentalismu a prvními oběťmi takového fundamentalismu jsou umírnění vyznavači právě toho samého náboženství. Z tohoto pohledu je vražda guvernéra Paňdžábu, Salmána Tasíra, klasickým příkladem. Tento muž byl zavražděn, protože byl příkladem tolerance a protože se odvážil odsuzovat zákony o rouhání platné v jeho vlastní zemi a jejich nezákonné používání některými extrémistickými skupinami v takových případech, jako Asie Bibiové, křesťanky odsouzené k trestu smrti za rouhání podle pákistánského trestního zákoníku.

Ještě méně přijatelné je vychvalování jeho vraha fanatickými skupinami. Nezapomínejme, že zákon o rouhání se uplatňuje v první řadě na muslimy, postihuje všechny náboženské menšiny a zejména ženy, ale i odborové aktivisty, novináře a právníky, a že lidé ze všech těchto skupin jsou také často zbavováni svých základních svobod a nejednou jsou nuceni se skrývat.

Proto nadešel čas, aby Komise a služba pro vnější činnost změnily svou politiku, a já bych chtěla, pane komisaři, abyste předložil precizní hodnocení dohody s Tuniskem a dohody s Pákistánem o demokracii a lidských právech, a byla bych ráda, kdybychom se my i vy poučili z případu Tuniska.

  Jean Lambert, autorka. – Pane předsedající, myslím si, že my všichni chceme vyjádřit soustrast rodině a přátelům Salmána Tasíra, guvernéra Paňdžábu jmenovaného pákistánskou vládou, a dnes si zde připomínáme jeho jasnou podporu Asie Bibiové, tedy stanoviska, o němž sám věděl, že je sporné a skutečně nebezpečné.

Jeho vraždou a tím, jak na ni reagovala část pákistánského obyvatelstva, jsme skutečně zarmouceni, ale neměli bychom zapomínat ani na to, že mnozí ho oplakávali a činili tak na veřejnosti jako veřejného projevu. To je čin, který bychom měli chválit, stejně jako například kroky regulačního orgánu pro média proti některým médiím v souvislosti s jejich zpravodajstvím o údajném vrahovi.

Jak však víme, zákon o rouhání ohrožuje životy pákistánských občanů – muslimů, křesťanů a stejnou měrou i ostatních, jak dnes uvedla řada vystupujících. Víme, že Pákistán je nová demokracie, že má problémy s konfliktem na svých hranicích a že čelí katastrofě, jíž jsou nedávné povodně a tento týden ještě zemětřesení. Víme, že vláda bojuje, ale uznáváme také, že potřebuje naši podporu při rozvoji demokracie v Pákistánu, a to v neposlední řadě i v politickém boji proti extremismu a za všeobecná lidská práva, a naší úlohou jako demokratických poslanců je podpořit všechny ty, kdo se snaží o pozitivní změnu, a nechat zaznít jejich hlas, který by jim jiní upírali.

I pákistánskou vládu žádáme o určité kroky, například o stažení výhrad k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, který ratifikovala s mnoha výhradami, a o to jsme naléhavě žádali při nedávné návštěvě naší delegace v Pákistánu. Chceme také, aby pokračovali v úsilí o změnu zákona o rouhání, neboť jde o zákon, který se řádně nevyužívá, ale zneužívá.

  Tunne Kelam, jménem skupiny PPE. – Pane předsedající, my všichni rozhodně odsuzujeme brutální vraždu guvernéra Paňdžábu, k níž došlo 4. ledna. Tato vražda byla spáchána v souvislosti s tím, že se pan Tasír postavil proti dobře známému zákonu o rouhání, který legálně ospravedlňuje pronásledování a potlačování jiných náboženských skupin.

Vyjadřujeme-li obavy z rostoucího vlivu extrémistů v Paňdžábu, uvědomujeme si také, že umírnění muslimové a pákistánská vláda, jíž byl pan Tasír vlivným členem, utrpěli vážnou ztrátu, vyjadřujeme jim soustrast.

Je nám líto, že mladí právníci opěvovali vraha, ale povšimli jsme si také, že převážná část pákistánské společnosti tuto vraždu odsoudila. Důležité je, že vlivní náboženští představitelé požadovali změnu zákona o rouhání, a to žádáme i my. Pákistánským úřadům přejeme mnoho úspěchů v jejich dalším úsilí v boji proti extremismu.

  Mitro Repo, jménem skupiny S&D. – (FI) Pane předsedající, vražda Salmána Tasíra v zásadě odráží náboženskou nesnášenlivost, která převažuje v pákistánské společnosti. Tasír byl jedním z těch mála lidí, kteří se odvážili postavit proti pákistánskému zákonu o rouhání. Žádal prezidenta o omilostnění Asie Bibiové, křesťanky odsouzené k trestu smrti za rouhání, a navštívil ji i ve vězení. Osud občana, který se postaví proti bezpráví, je v dnešním Pákistánu drsný a krutý. Pokud bude Asia Bibiová omilostněna, bude její osud stejný?

Mohli bychom se oprávněně ptát, zda by takový stát, jako Pákistán, měl požívat obchodní výhody, které nabízí Evropská unie. Při diskusích EU o regulaci mimořádných autonomních obchodních preferencí pro Pákistán by pro Parlament mělo být rozhodující dodržování lidských práv.

  Kristiina Ojuland, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, vražda guvernéra Salmána Tasíra není jen soukromou tragédií, ale je to tragédie pro demokracii v Pákistánu.

Všechny politováníhodné incidenty a případy zmíněné v usnesení představují společně hrůzostrašné znamení, že pákistánská společnost není ochotna pokročit k sekularizaci a že extremismus narůstá.

Jak si jen Pákistán může říkat demokracie, když je náboženská svoboda, kterou zaručuje ústava, naprosto přehlížena a uplatňují se zákony o rouhání, proti nimž se tak důrazně stavěl již uvedený Salmán Tasír?

Chtěla bych, aby Evropská unie ve vztazích s Pákistánem zvážila následky uplatňování takových nelidských zákonů. Zrušení zákonů o rouhání a trestů, které byly uděleny na základě těchto zákonů, by Pákistánu v mnoha ohledech prospělo. Očekávala bych také, že pákistánská vláda posílí opatření, která byla přijata s cílem bojovat proti šíření násilného extremismu.

Násilí plodí násilí a já jsem naprosto přesvědčena, že Pákistán si nemůže dovolit stupňování skutečné občanské války s extrémistickými skupinami, jako je Taliban.

  Ryszard Czarnecki, jménem skupiny ECR. – (PL) Pane předsedající, opět hovoříme o Pákistánu a opět zde máme problém a politickou vraždu. O této záležitosti skutečně hovoříme opakovaně. Před několika měsíci jsme projednávali usnesení o Pákistánu. A problém se nám opět vrátil jako horký brambor. Zdá se mi, že právě zde je nezbytné říci něco o nepřijatelné toleranci vůči těm muslimským imámům, kteří v Pákistánu, například v Péšávaru, veřejně vyzývají k zabíjení a pachatelům nabízejí například finanční odměnu. K takovým situacím dochází a pákistánské úřady na ně nereagují. Mělo by být jasně řečeno, že v určitém smyslu znamená jejich nečinnost a nedostatečná reakce, že nesou v těchto případech svůj díl odpovědnosti.

  William (The Earl of) Dartmouth, jménem skupiny EFD. – Pane předsedající, osobně mohu prohlásit, že jsem se Salmánem Tasírem strávil spoustu času, když nám oběma bylo dvacet let. Byli jsme skuteční přátelé. Salmán mi napsal do Parlamentu a zval mne jako svého osobního hosta do svého guvernérského paláce v Paňdžábu. Tento dopis dorazil až po vraždě guvernéra Salmána Tasíra.

Salmán byl šarmantní, charismatický a velmi inteligentní muž. Byl také velmi schopný a výkonný. Byl představitelem nejlepších pákistánských tradic – zbožný muslim, ale v žádném případě fundamentalista. Jak bylo řečeno, Salmán rozhodně podporoval křesťanskou dámu, která byla odsouzena na základě zákona o rouhání. Salmán za tuto podporu zaplatil svým životem. Byla to politická vražda.

Pákistán je nejen velká rozvojová země. Je to i země, která má dvacet jaderných hlavic. Dnes jsem sem přišel především vyjádřit svůj hluboký zármutek, ale musím vyjádřit i své obavy – obavy nás všech – o Pákistán.

  Thomas Mann (PPE). – (DE) Pane předsedající, násilná smrt guvernéra Paňdžábu, Salmána Tasíra, který byl vždy zastáncem náboženské tolerance, znamená v očích celého světa zesílení extrémistických sil. Desítky tisíc lidí demonstrovaly po spáchání tohoto zvěrstva v ulicích, pochodovaly nikoli proti vraždě, ale na podporu toho, kdo je spáchal. Pan Tasír hovořil s velkým odhodláním proti zákonům o rouhání, které předepisují rozsudek smrti pro rouhače. Jak již uvedli někteří moji kolegové, jen nedávno byla odsouzena k trestu smrti křesťanka Asia Bibiová za to, že údajně napadla proroka Mohameda.

Jako umírněný člen politické strany PPP představoval Salmán Tasír jeden z nejsilnějších hlasů proti extremismu. Jeho smrt oslabuje vládu, která již po odstoupení koaličního partnera bojuje o své politické přežití. Ze 160 milionů pákistánských obyvatel jsou jen tři miliony křesťané. Jaký osud čeká tuto vždy mírumilovnou menšinu?

Evropa musí v tomto případě zasáhnout a delegace pro vztahy s jihovýchodní Asií, jíž jsem místopředseda, bude nadále plně zaštiťovat hnutí za lidská práva. Tato vražda musí být řádně vyšetřena a pachatel a lidé, kteří za ním stojí, musí být postaveni před soud.

  Justas Vincas Paleckis (S&D). – (LT) Pane předsedající, ano, situace v Pákistánu je mimořádně složitá vzhledem k vnitřním i vnějším faktorům, a proto takové události, jako je politická vražda významné osobnosti z náboženských důvodů, okamžitě rozkolísají celou zemi a celou společnost. Po takových otřesech mohou události v zemi zaznamenat nebezpečný obrat směrem k posilování náboženského fanatismu a omezování lidských práv. Naše usnesení by mělo pomoci zajistit, aby se události nicméně ubíraly jiným směrem a aby i v této situaci byla pákistánská vláda schopna nalézt sílu ubírat se dále po cestě podpory lidských práv a odmítání náboženského fanatismu. V takových krocích jí musíme poskytnout významnou podporu a stejně tak bezpochyby i v její nezávislosti a ochraně soudnictví ve složitých případech týkajících se rouhání.

  Csaba Sógor (PPE). – (HU) Pane předsedající, při několika příležitostech, kdy se jednalo o rozhodné kroky na obranu lidských práv ve vztazích EU se třetími zeměmi jsem vyjádřil svou jasnou podporu. A dělám to znovu, pokud jde o události, k nimž došlo v Pákistánu, neboť takový postoj je vyjádřením poselství, že Evropa neopouští ty, kdo podporují toleranci, náboženskou svobodu a rovné zacházení s menšinami. Dobře víme, že v mnoha zemích dochází k pronásledování křesťanů. Nejen v Pákistánu by bylo potřeba takových vůdčích osobností, jako byl Salmán Tasír. Z tohoto důvodu musí Evropská unie využít každé příležitosti, aby jednohlasně vyjádřila význam svých společných hodnot prostřednictvím Evropské služby pro vnější činnost. Jednou z takových společných hodnot je náboženská svoboda. Pokud nebudeme vystupovat proti zvěrstvům, která jsou páchána na křesťanech nebo na jiných náboženských menšinách, nemůžeme brát vážně ani naši vlastní víru.

  Sergio Paolo Francesco Silvestris (PPE). – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, Evropa nemůže zůstávat bezmocná tváří v tvář tomu, co se děje v Pákistánu. Vražda guvernéra Paňdžábu, pana Tasíra, je tragickým a strašlivým činem v situaci, která se za poslední měsíce značně zhoršila.

Dělicí čára mezi křesťany a muslimy je stále jasnější, ale příčinou mnoha činů, které porušují základní svobody, je zákon o rouhání. Každý, kdo se proti němu postaví, nebo kdo jen vyjádří svůj nesouhlas s tímto předpisem, jako guvernér Paňdžábu, je umlčen.

Guvernér je mrtev, protože byl umírněný a měl umírněné názory, protože měl odvahu vyjádřit nesouhlas s tímto i s jinými předpisy, které porušují základní svobody. Pokud by tedy Evropa nezaujala jasné a rozhodné stanovisko, riskovala by, že nechá ty, kdo statečně bojují za něco, co bychom měli podpořit, v izolaci.

  Pino Arlacchi (S&D). – Pane předsedající, uvedu jen pár kritických slov k tomu, jak některé části evropské veřejnosti, ale i někteří v tomto Parlamentu, přistupují k Pákistánu a k jeho boji proti terorismu.

Vidím příliš mnoho pokusů trestat Pákistán a vidím nesouhlas s úsilím, s nímž pákistánská vláda a občanská společnost bojují proti extremismu. Každému by mělo být naprosto jasné, že nejméně 90 % Pákistánců je proti terorismu a že za to platí velmi vysokou cenu.

Smrt guvernéra Salmána Tasíra odsoudila naprostá většina lidí, ale i nejvýznamnější prominentní náboženští učenci. I umírnění muslimové a všechny vládní orgány utrpěli velkou ztrátu, a to musí každý uznat.

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE). – (FI) Pane předsedající, náboženská svoboda je jedním ze základních lidských práv. Téměř každý den je ovšem porušována na celém světě. Nejde o nic jiného, než o nemilosrdnou nesnášenlivost.

Zákon o rouhání má své kořeny v dobách vojenské diktatury, která byla v Pákistánu u moci v osmdesátých letech minulého století. Je nepřijatelné, aby byl tento zákon používán k pronásledování náboženských menšin a k tomu, aby desítky lidí byly každoročně odsuzovány k trestu smrti. EU by měla jednat rozhodně a důsledně a přesvědčit pákistánské úřady, aby tento krutý zákon zrušily.

  Charles Tannock (ECR). – Pane předsedající, když byl guvernér Salmán Tasír pohřben, zdálo se mi, jako by s ním byly pohřbeny i všechny naděje na umírněný a stabilní Pákistán. K této nechutné vraždě odhodlaného a osvíceného státního úředníka došlo proto, že obhajoval reformu drakonického pákistánského zákona o rouhání. Angažoval se především v případu křesťanské ženy, která nyní čeká na popravu a která byla obviněna, věřte tomu nebo ne, z hanobení islámu.

V tomto Parlamentu voláme dlouho po reformě nebo zrušení těchto nešťastných zákonů o rouhání, které se často používají proti pákistánským náboženským menšinám. Tato vražda svědčí o vzrůstající radikalizaci pákistánské společnosti. Kdyby byl Džinnah naživu, byl by šokován.

Jen málo politiků z hlavního proudu se odvážilo následovat Salmána Tasíra a navrhovat reformu zákonů o rouhání a nyní se jich odváží ještě méně. Budou se bát. Namísto toho násilničtí radikálové a fanatici, bohužel včetně předních právníků, opěvovali vraha a volali po jeho propuštění. Zdá se, že ideovou bitvu v Pákistánu vyhrávají oni. Výsledkem je, že kvete domácí terorismus, čehož jsme byli znovu svědky minulý týden.

Může nyní EU udržovat strategické vztahy s tak nestabilní zemí, a to zejména s ohledem na naše velkorysé ústupky v oblasti obchodu a pomoci?

  Seán Kelly (PPE). – Pane předsedající, hovoříme zde o dvojí tragédii. Předně o zabití nevinného člověka a poté o tom, že se ho dopustil někdo, kdo měl sdílet jeho názory, jeho osobní strážce. Můj soucit patří především rodině, protože jen před týdnem jsme měli za odlišných okolností podobnou zkušenost, kdy byla krásná sedmadvacetiletá dívka z Irska zabita na svatební cestě na Mauriciu ve své vlastní ložnici, když překvapila zaměstnance, kteří kradli v jejím pokoji. Uškrtili ji, hodili ji do vany a snažili se předstírat sebevraždu. Okolnosti jsou odlišné, ale výsledek je stejný – smrt nevinného člověka.

Před několika týdny jsem byl také členem delegace EU-USA do Ameriky, kde jsem se setkal s ministrem zahraničních věcí Pákistánu. Dělal na mne dojem velmi rozumného, citlivého, přímého člověka a zdůrazňoval, že náboženství znamená toleranci a že bychom se měli pokusit předat toto poselství i extrémistům a fundamentalistům.

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Pane předsedající, na vraždě guvernéra Paňdžábu, Salmána Tasíra, je znepokojující především pozadí tohoto násilného činu.

Skutečnost, že k této vraždě došlo s tichým souhlasem pákistánských duchovních vůdců a že místní právníci vraždu podporovali, znamená, že vražda z důvodů náboženské nesnášenlivosti je v pákistánské společnosti tolerována. Pákistánské zákony o rouhání umožňují pronásledovat náboženské menšiny pod hrozbou trestu smrti, jak se stalo Asii Bibiové, matce pěti dětí, která čeká ve vězení na svůj trest.

Proto skutečně nemůžeme zůstat neteční k tomu, co se děje. Náš tlak na pákistánské úřady je naprosto legitimní a já očekávám podobnou reakci ze strany všech demokratických sil po celém světě. Dnes, v třetím tisíciletí, nemůžeme tolerovat středověkou brutalitu, jíž se dopouštějí utlačovatelé při zneužívání náboženství.

  Csanád Szegedi (NI). – (HU) Pane předsedající, dámy a pánové, především musím zdůraznit, že situace v Pákistánu je zneklidňující nejen v tomto případě, ale i obecně. Na pákistánské problémy nemůžeme pohlížet jako na něco vzdáleného, neboť všichni až příliš dobře víme, že problémy vznikající hluboko na území Asie, ať již hospodářské nebo etnické nebo dokonce problémy s vystěhovalectvím, se dříve nebo později přenesou na území Evropské unie. Proto je skutečně potřeba, abychom se věnovali problému Pákistánu. Pákistán má dva hlavní problémy: na jedné straně jsou to neustálé útoky ze strany Afghánistánu a Indie a na druhé straně je to záležitost, která je pro nás, jak zde sedíme, nejdůležitější, a tou jsou muslimští extrémisté, jejichž obětí se stal Salmán Tasír. Z tohoto důvodu žádám Evropský parlament, abychom ujistili Pákistán o své podpoře a aby tak situace mohla co nejdříve dospět k uspokojivému řešení.

  Monica Luisa Macovei (PPE). – (RO) Pane předsedající, zavraždění guvernéra Salmána Tasíra, oddaného mluvčího tolerance a práv menšin v Pákistánu, poukazuje na dramaticky rozsáhlé porušování lidských práv. V Pákistánu lze výkon práva na svobodné vyjadřování a náboženství trestat podle zákona odnětím svobody nebo dokonce smrtí. Salmán Tasír zaplatil za ochranu nejen náboženské svobody, ale i života a svobody ostatních, svým životem. Musíme podporovat ty, kdo hrdinně bojují a riskují své životy za lidská práva a demokracii. Naléhavě žádáme pákistánské úřady, aby potrestaly zločince a jejich komplice a odstranily zákony o rouhání.

  Gerard Batten (EFD). – Pane předsedající, vražda guvernéra Salmána Tasíra je skutečně brutálním a tragickým zločinem. Byl podle všeho zabit islámským extrémistou, protože obhajoval provedení změn v zákoně o rouhání. Tato vražda je pro Pákistán tragédií. Ale co znamená pro západní svět?

Místo abychom dělali, co je v našich silách, a bojovali proti tomu, aby islámský fundamentalismus v Evropě zakořenil, chlácholíme se a děláme ústupky. U některých soudů ve Spojeném království se uznává právo šaríja. Existují oblasti uvnitř měst, kde se de facto uplatňují soudní příkazy podle šaríje. Evropa, v níž se zrodila renesance, osvícenství, průmyslová revoluce a zázraky moderního věku vědy, nyní netečně leží naznak před ideologií šestého století.

Vlády se bojí postavit proti této situaci z důvodu politické korektnosti a hospodářské síly některých islámských zemí. V zemích, jako je Pákistán, musíme podporovat umírněné a pokrokové prvky, ale především musíme trvat na tom, že zákon šaríja a islámský fundamentalismus nemají v moderní západní liberální demokracii místo.

  Cristian Dan Preda (PPE). – (RO) Pane předsedající, především bych chtěl říci, že odsuzuji brutální zavraždění guvernéra provincie Paňdžáb. Byl významnou postavou pákistánského politického života a byl známý svým odvážným bojem proti extremismu, nesnášenlivosti a fanatismu. Před sedmi měsíci jsem zde podpořil naléhavou potřebu revidovat ustanovení týkající se protináboženských urážek v takzvaných zákonech o rouhání.

Chtěl bych vám připomenout, že možnosti zneužití, které tyto zákony skýtají, vytváří atmosféru nesnášenlivosti, která podněcuje náboženské násilí a podporuje diskriminaci, zastrašování a pronásledování náboženských menšin. Případ Asie Bibiové, který právě vyvrcholil vraždou guvernéra Tasíra, je v tomto ohledu symbolický. Jsem přesvědčen, že pákistánské úřady musí rozhodnými kroky prokázat své prohlašované odhodlání bojovat proti extremismu v této zemi tím, že zruší zákony o rouhání. Proto bych rád zopakoval výzvu všem hlasům rozumu v Pákistánu, která byla iniciována dcerou zemřelého paňdžábského guvernéra Shehrbano Tasírovou.

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Pane předsedající, v první řadě bych chtěl vyjádřit občanům Pákistánu soustrast a lítost nad ztrátou tak významné politické osobnosti, jakou byl Salmán Tasír.

Znepokojuje mne skutečnost, že v zemi nadále dochází k pronásledování lidí s určitým přesvědčením i náboženských skupin, včetně křesťanů. Známý je například případ ženy, která na základě zákona šaríja, na základě zákona o rouhání, čeká nyní na popravu. Skutečnost, že v pákistánských bezpečnostních silách se stále nacházejí islámské extrémistické skupiny, nepřispívá ke stabilitě země a jasně podkopává důvěru v to, že se země bude řídit pravidly právního státu. Doufám, že se reformní proces v zemi bude prohlubovat, a chtěl bych proto vyzvat všechny politické síly, včetně náboženských institucí, k výraznější podpoře umírněnosti, tolerance a vzájemné úcty mezi komunitami.

  Michael Gahler (PPE). – (DE) Pane předsedající, Pákistán je v mnoha ohledech křehká země. Je politicky křehký, neboť vláda není dostatečně silná, aby účinně uplatňovala svůj umírněný kurz politické a hospodářské stabilizace, a protože ofenzíva armády proti extrémistům v pohraničních oblastech vyvolává jen jejich vzrůstající odpor. Je hospodářsky křehký, neboť celosvětová finanční krize a zničující povodně v zemi uvrhly jeho vývoj o několik let nazpět. Je společensky křehký, neboť společenské struktury se po celá desetiletí nevyvíjely tak, aby bylo velkým skupinám ve společnosti umožněno podílet se na hospodářském rozvoji.

My v Evropské unii musíme navázat dialog s tamní politickou vrstvou a podpořit uznání nezbytnosti takové zásadní hospodářské a společenské změny, aby lidé měli perspektivu, jež by jim slibovala více, než jen alternativu extremismu a fundamentalismu.

  Bernd Posselt (PPE). – (DE) Pane předsedající, nejodpornější a nejnásilnější režimy, které v Evropě známe, byly protináboženské režimy jakobínů, nacistů a komunistů. Z tohoto důvodu si nemyslím, že je užitečné, aby paní Vergiatová napadala tak radikálními slovy náboženství. Skutečností však zůstává, že náboženství jsou často zneužívána k ideologickým účelům, a proti tomu musíme bojovat. To je případ Pákistánu.

Na druhou stranu nesmíme zapomínat, že Pákistán byl vytvořen na základě náboženských kritérií při dělení Indie. Je to země, která nemá žádnou historii, ale byla zřízena jako muslimský stát britskými koloniálními silami v době, kdy se z tohoto území stahovaly. Proto bychom měli pochopit, že je to islámský stát. Musíme však trvat na tom, že tato země by měla být uspořádána na základě tolerance a že by měla být dodržována náboženská svoboda. S křesťany se musí jednat s větší úctou, než doposud, a EU musí ukázat větší rozhodnost ve své úloze hájit tuto skupinu. Ostatně, nezastane-li se Evropa světového křesťanstva, kdo to učiní?

  Sari Essayah (PPE). – (FI) Pane předsedající, nejeden z nás zde uváděl, že Salmán Tasír byl člověk, který se slovy i činy zastával zranitelných žen a představitelů náboženských menšin. Bojoval obecně proti bezpráví. Tasír byl zastáncem demokratického státu a vyjadřoval se proti drsným pákistánským zákonům o rouhání. Říkal, že je zavedli lidé, takže lidé je zase mohou změnit.

Několik z nás zde již hovořilo o tom, jak se statečně zastal křesťanské ženy, která byla odsouzena k trestu smrti, a snažil se zvrátit rozsudek. Všechny tyto činy ve jménu spravedlnosti se staly jeho zhoubou. EU by měla podpořit ty pákistánské síly, jejichž cílem jsou reformy, neboť ne každý v Pákistánu podporuje fundamentalismus. EU by proto ve své zahraniční politice měla rozumně zvážit své stanovisko k situaci v Pákistánu.

  Štefan Füle, člen Komise. – Pane předsedající, tato rozprava je důkazem, že Evropská unie je šokována brutální vraždou pana Salmána Tasíra, guvernéra pákistánské provincie Paňdžáb, k níž došlo 4. ledna v Islámábádu. Vysoká představitelka Ashtonová ve svém prohlášení ze dne 4. ledna tuto smrt rozhodně odsoudila. Naléhavě požádala pákistánské úřady, aby pachatele tohoto zločinu postavily před soud. Tato vražda je o to horší, že je na základě dostupných zpráv spojena s otevřeným vystoupením pana Tasíra na ochranu křesťanské ženy, Asie Bibiové, která byla odsouzena k trestu smrti na základě problematických obvinění z rouhání.

Je třeba poznamenat, že 12. listopadu 2010 vyjádřila vysoká představitelka Ashtonová závažné obavy týkající se rozsudku smrti pro Asii Bibiovou. Vyzvala Pákistán, aby zrušil trest smrti a dodržoval lidská práva tak, jak jsou zaručena podle mezinárodních úmluv, jichž je země smluvní stranou.

Jako součást dialogu o lidských právech předkládá Evropská unie opakovaně neustálé uplatňování zákonů o rouhání ze strany pákistánské vlády. Jsme si vědomi skutečnosti, že zákony o rouhání mohou být ve své stávající podobě zneužívány a často jsou používány proti náboženským menšinám. Víme také, že se jako nástroj řešení soukromých sporů nebo prostředek k osobnímu obohacení používají falešná obvinění.

Byli jsme povzbuzeni dřívějšími kroky pákistánské vlády, jimiž se pokoušela změnit spornější aspekty zákonů. V ideálním případě by zákony o rouhání byly samozřejmě zrušeny. Nešťastné je, že v případě vraždy pana Tasíra vraha podpořila široká veřejnost. Dělá nám starosti, že fatwas byl vynesen nejen proti panu Tasírovi, ale i proti jiným veřejným činitelům, kteří se vyslovili pro reformu zákonů o rouhání. Nemůžeme dopustit beztrestné podněcování nenávisti a násilí.

Pákistánská vláda zodpovídá za ochranu svých občanů a my počítáme s tím, že udělá vše, aby zajistila jejich bezpečnost. Existují obavy, že vražda pana Tasíra odráží nárůst extremismu a nesnášenlivosti v Pákistánu. Musíme se situaci postavit tváří v tvář a pečlivě si rozmyslet, jak máme reagovat, když víme, že vláda, a obecněji řečeno demokratické instituce států, nadále čelí skličujícím problémům. V tomto bodě budu velmi upřímný: neexistuje jiná možnost, než dále posilovat demokratické a pokrokové síly v pákistánské občanské společnosti.

Pákistánská ústava výslovně chrání práva menšin a vláda se v souladu s tím musí zabývat extremismem nejen v pohraničních oblastech, ale i na ulicích pákistánských měst. Ve své rozvojové spolupráci musíme klást nadále důraz na vzdělávání a musíme udělat víc na podporu tolerance ve vzdělávacím systému, a to zejména vůči menšinám. Všichni známe křehkou situaci osob náležejících v Pákistánu k menšinám. Netýká se to jen křesťanů, ale také hinduistů, šíitů, hnutí ahmadis a dalších. Evropská unie by se měla zastávat všech společně, nejen některé konkrétní skupiny nebo náboženství, neboť jinak by hrála do karet těm, kdo si přejí prohloubit dělicí čáru mezi křesťany a muslimy.

Nadále se budeme soustředit na potřebu plně chránit právo každého jednotlivce na náboženskou svobodu, a to v Pákistánu i kdekoli jinde.

  Předsedající. – Rozprava je skončena.

Hlasování se bude konat za několik okamžiků.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Cristian Silviu Buşoi (ALDE), písemně. – Chtěl bych vyjádřit své hluboké rozhořčení nad vraždou guvernéra provincie Paňdžáb v Pákistánu Salmána Tasíra, k níž došlo 4. ledna 2011 proto, že vystupoval proti pákistánskému zákonu o rouhání. Vycházíme-li z hodnot naší západní společnosti, je vražda považována za nejhorší zločin. Proto je těžké pochopit, jak někdo může spáchat vraždu jako určitou formu odvetného opatření. Svoboda svědomí a náboženská svoboda jsou stejně důležité jako svoboda vyjadřování, což může vést ke konfliktům mezi těmito svobodami. Jakákoli vládní definice toho, co má být považováno za rouhání, je ovšem nepřijatelným omezováním svobody vyjadřování. V moderní společnosti by mělo být považováno za legitimní jakékoli stanovisko vyjádřené pokojnou formou. Má-li se navíc Pákistán stát tolerantní společností, je třeba takové barbarské činy motivované náboženským fundamentalismem odsoudit. Tento incident je jen další připomínkou toho, že na některých místech na světě svoboda vyjadřování neexistuje. Vzhledem k historii jeho země bylo od Salmána Tasíra odvážné vystupovat proti zákonu o rouhání a ve prospěch svobody vyjadřování. Je politováníhodné, že jej to nakonec stálo život.

(1) Viz zápis.

11.2. Brazílie: vydání Cesara Battistiho

  Předsedající. – Dalším bodem je rozprava o šesti návrzích usnesení k tématu Brazílie: vydání Cesara Battistiho⁽¹⁾.

  Mara Bizzotto, autorka. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, v mezinárodním právu je politickým uprchlíkem ten, kdo z důvodu obavy z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti ke společenské skupině nebo z důvodu politického názoru se nachází mimo svou zemi.

Cesare Battisti není politickým uprchlíkem. Bez ohledu na útočiště, které mu po řadu let poskytovala Francie, hovoříme o masovém vrahovi, který spáchal nebo nařídil čtyři vraždy a který se vyhýbal trestu pod záminkou politického boje. Je ostudné, že tak velká země, jako je Brazílie, může odmítnout vydání nepotrestaného zločince a udělit mu status politického uprchlíka. Italské úřady, a především příbuzní obětí, trvají na tom, aby byl tento zločinec postaven před soud.

Tváří v tvář aroganci prezidenta Luly při odmítnutí vydání nemůže EU nechat italskou vládu bez pomoci. Evropa má k dispozici veškeré diplomatické nástroje, kterými může zajistit, aby byl pan Battisti dopraven do Itálie, a to i za cenu ohrožení dohod o spolupráci s Brazílií. Tyto nástroje musí použít.

  Anneli Jäätteenmäki, autorka. – (FI) Pane předsedající, dodržování nezávislosti soudní moci a legalita jejích rozhodnutí je jedním z předpokladů právního státu a demokratické společnosti. Každý si zaslouží právo na spravedlivý soudní proces a rozsudek nezávislého soudu by měl být respektován.

V tomto případě brazilský nejvyšší soud rozhodl povolit vydání Cesara Battistiho. Italské rozhodnutí požádat o vydání bylo přijato na základě řádného právního postupu. Evropský soud pro lidská práva nezvažoval odvolání. Jinými slovy, případ je ukončen.

Nyní musí brazilské úřady zajistit uplatňování zákona a Cesara Battistiho vydat. Moje skupina doufá, že Evropská služba pro vnější činnost udělá vše, co je v jejích silách, aby zajistila, že zvítězí soudní systém a právní stát.

  Raül Romeva i Rueda, autor. – (ES) Pane předsedající, pravdou je, že se nijak nepokouším zakrýt rozpaky z celé té záležitosti a situace, neboť jsem skutečně přesvědčen, že stojíme tváří v tvář závažnému případu. Je to však záležitost, která se týká jak Itálie, tak Brazílie, a myslím si, že se touto záležitostí musíme zabývat na mnoha fórech. Nejsem však přesvědčen, že toto fórum, které slouží k diskusi o usneseních k porušování lidských práv na celém světě, je tím správným místem.

S nejvyšší úctou od počátku říkám, že soucítím se všemi oběťmi terorismu ve všech koutech světa, a v neposlední řadě i zde. Říkám to, abych podpořil obecnou úvahu, jak tento druh záležitostí zakončit, jsou-li projednávány na čtvrteční odpolední schůzi, jestliže, a to zdůrazňuji, zde máme v tomto ohledu sub judice takovou situaci, že usnesení již existuje.

Pro naši skupinu je obtížné podpořit takovou situaci a z toho důvodu cítíme povinnost zdržet se hlasování. Zdůrazňuji, že máme v úmyslu zdržet se hlasování nikoli proto, že by tato záležitost nestála za úvahu, ale proto, že se nám zdá, že nyní na to není ten správný čas a zde na to není to správné místo.

  Roberta Angelilli, autorka. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, tímto usnesením vyzýváme evropské orgány, aby při výkonu svých diplomatických funkcí sehrávaly určitou úlohu při potvrzování práv v oblasti spravedlnosti a zákonnosti.

Evropský parlament dnes hlasitě a jasně žádá, aby se na Listinu základních práv nepohlíželo jen jako na sbírku dokumentů a aby občané nebyli vnímáni jako pouzí spotřebitelé na společném trhu, ale jako nositelé nezadatelných a nezcizitelných základních práv. Příbuzní obětí Cesara Battistiho, který zabil čtyři slušné, těžce pracující lidi v nesmyslném krveprolití před zraky jejich rodin a dětí, sem včera s důvěrou přijeli.

Pane komisaři, zaštítěni touhou po spravedlnosti a silou zákona spoléháme, že každý udělá, co má, a v těchto posledních několika vteřinách bych chtěla požádat své kolegy, aby věnovali minutu vzpomínce na památku obětí.

  David-Maria Sassoli, autor. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, dnes jsme se sešli v této sněmovně, abychom si připomněli, že Evropský parlament a demokratické instituce musí chránit a podporovat příbuzné obětí terorismu a šířit spravedlnost, po které volá evropské veřejné mínění.

V usnesení, které jsme předložili a o němž se bude za okamžik hlasovat, zdůrazňujeme, že vztahy mezi Brazílií a Evropskou unií jsou založeny na vzájemném uznávání a respektování právního státu a základních práv. Pokud jde o náš přátelský vztah k Brazílii, není o něm žádných pochyb.

Chtěl bych zdůraznit, že v Itálii byl obžalovaný Cesare Battisti shledán vinným ze čtyř vražd. Přestože je pan Battisti na útěku, měl ve svých soudních procesech, jež byly všechny vedeny za přítomnosti jeho obhájce, záruky, že italská spravedlnost pracuje řádně, že všechny možnosti byly vyčerpány a že byl odsouzen ke dvěma doživotním trestům.

Pane předsedající, dokonce i Francie, kam Cesare Battisti předtím utekl, se již v roce 2004 rozhodla vyhovět italské žádosti o vydání a uznala jeho zločiny a příslušné rozsudky, neboť Cesare Battisti je zločinec, který musí být postaven před soud. Sporné chování Brazílie je těžko pochopitelné, a to i z toho důvodu, že brazilské úřady jej oficiálně neuznaly za politického uprchlíka, což je jeden z důvodů k pozastavení dvoustranné dohody mezi Itálií a Brazílií o vydávání osob.

Proto se rodinám obětí a široké veřejnosti zdálo rozhodnutí nejvyššího soudu nepochopitelné. Pane předsedající, my představujeme Evropu řídící se právy, a to právy pro všechny. Oběti mají právo vědět, že si ti, kdo spáchají takové ohavné zločiny, odpykají své tresty ve věznicích v jejich vlastních zemích.

  Ryszard Czarnecki, autor. – (PL) Pane předsedající, nejsem Ital, nejsem Brazilec, jsem občan členského státu Evropské unie a nechci, aby Unie byla Unií, která ztratila smysl spravedlnost – Unií, v níž má zločinec stejná práva jako oběti zločinu a jejich rodiny. To je nepřijatelné. Je to otázka určitých základních norem, řekl bych dokonce lidských norem, nikoli evropských norem. Hovořím jako někdo, kdo v této věci není příliš citově zainteresován a kdo, jak předpokládám, může na situaci pohlížet s chladnou hlavou a objektivně. Myslím si, že mohu říci, že v tomto případě došlo ve skutečnosti k určitému porušení rovnováhy, což je pro naše daňové poplatníky a naše voliče nepředstavitelné. Myslím si, že rozhodnutí brazilského nejvyššího soudu je nepochopitelné a bude nepochopitelné pro každého, kdo se o něj bude zajímat.

  Mario Mauro, jménem skupiny PPE. – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, pane Romeva i Ruedo, včera, na dojemné tiskové konferenci konané v Parlamentu, hovořili příbuzní obětí nevybíravých vražd spáchaných Cesarem Battistim, nestranně a důstojně a znovu představili záležitost, která je ústředním bodem tohoto tragického případu.

Nejde o pomstu, ale je spravedlnosti je třeba učinit zadost. Jelikož je tedy potřeba učinit spravedlnosti zadost, musí být Cesare Battisti vydán. A jelikož musí být pan Battisti vydán, doufáme, že díky tomuto usnesení může Parlament rozhodně a důvěryhodně říci totéž: Nejde o pomstu, ale spravedlnosti je třeba učinit zadost.

Evropská unie je politický projekt, v němž jsme spojili své hodnoty a ideály, abychom s konečnou platností porazili sílu ideologií, totalitních ideologií, svévolného násilí a nekonečného zla zvaného terorismus. Abychom tento projekt dnes uskutečnili, žádáme důrazně ještě jednou: neusilujme o pomstu, ale zajistěme, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost.

  Gianluca Susta, jménem skupiny S&D. – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, až příliš často se stává, že intelektuálové nebo vysoce postavené instituce v některých zemích nechtějí rozumět italskému fenoménu terorismu a zpochybňují důvěryhodnost našeho soudnictví.

Vzhledem k tomu, že právě to je právním základem odmítnutí vydání Cesara Battistiho, můžeme to jedině odmítnout. Cesare Battisti, člověk s pochybnou minulostí, je produktem doby, v níž si tisíce mladých lidí – mnozí z nich beznadějně osamělí – zvolili ozbrojený boj jako prostředek politického boje a skončilo to tak, že jejich odcizený utopický sen, v nějž věřili, se změnil ve zločin. Jiné země zažily podobné tragédie, ale žádná z nich doposud nenabídla protagonistům těchto zločinů příležitost k nápravě, na rozdíl od Itálie, která v boji proti terorismu skutečně stmelila svůj smysl pro národní jednotu.

Na základě výzvy příbuzných obětí proto žádáme, aby byl Cesare Battisti postaven před italskou spravedlnost, která bude schopna ukázat, jak to ukázala již ve stovkách jiných případů bývalých teroristů, kteří jsou nyní znovu integrováni do společenského a občanského života, že trest je nejen zastrašování a zbrutalizování, jak se obávají brazilské úřady, ale i polepšení, jak učil západní právní kruhy Cesare Beccaria.

  Ilda Figueiredo, jménem skupiny GUE/NGL. – (PT) Pane předsedající, zabýváme se záležitostí, která není skutečně naléhavá, ale máme dostatek témat týkajících se skutečně naléhavých záležitostí, jako je uvěznění a zavraždění odborářů v Kolumbii, represe a smrt v Hondurasu nebo tragická situace na palestinských územích okupovaných Izraelem.

Chcete-li hovořit o Brazílii, pak by bylo skutečně naléhavé projevit solidaritu s lidmi postiženými bouřemi, jež před nedávnem zasáhly stát Rio de Janeiro, zejména města Nova Friburgo, Petrópolis a Teresópolis, zabily více než 700 lidí, ponechaly více než 13 000 lidí bez střechy nad hlavou a způsobily nevyčíslitelné škody.

Je politováníhodné, že Evropský parlament se k této tragédii nevyjádřil a nepožádal Evropskou komisi, aby aktivně vyjádřila brazilské prezidentce svou solidaritu a svou připravenost poskytnout jakoukoli nezbytnou pomoc. Proto z tohoto místa blahopřeji nové prezidentce Brazílie, Dilmě Rousseffové, k jejímu nedávnému zvolení. S brazilským kongresem, rodinami, které se staly oběťmi této tragédie, a se vším brazilským lidem jsme solidární a hluboce litujeme tragických následků bouří.

Pokud jde o zde předkládané usnesení, trváme na nezbytnosti respektovat rozhodnutí legitimních úřadů v Brazílii, kde je Cesare Battisti držen, a čekat na rozhodnutí legitimních brazilských úřadů, aniž by tento Parlament vykonával jakýkoli tlak. Proto navrhuji, aby byl návrh stažen a aby se tak předešlo politováníhodnému rozhodnutí.

(Řečnice souhlasila s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.)

  Francesco Enrico Speroni (EFD). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych odpovědět své kolegyni, která uvedla, že existuje řada jiných naléhavých záležitostí, jimiž bychom se měli zabývat, atd. a chtěl bych jen zmínit skutečnost, že na rozdíl od mnoha jiných záležitostí, které si zcela samozřejmě zasluhují náš zájem, je toto naléhavá záležitost, která se týká nejen země mimo Evropskou unii, ale i země v Evropské unii, a hovoříme zde i o občanech, kteří byli zabiti nebo zraněni a kteří jsou občany Evropské unie.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, již jsem řekla, a nyní to opakuji, že toto není skutečně naléhavá záležitost. Víme, že legitimní úřady v Brazílii se tímto případem zabývají a že v Brazílii je zadržován italský občan. Proto tvrdíme, že tento Parlament nesmí vyvíjet tlak na legitimní úřady v Brazílii. Musíme počkat na rozhodnutí, která přijmou za řádných podmínek. Pokud jde o naléhavé záležitosti, máme zde celou řadu věcí, včetně solidarity s oběťmi bouří, při nichž v Brazílii zemřelo více než 700 lidí.

  Roberta Angelilli (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, mám pro paní Figueiredovou jen jednoduchou otázku. Nemyslíte si, že 30 let – protože od doby, kdy byli tito lidé zabiti, uplynulo mnoho let – je dost, abychom naléhavě žádali alespoň o spravedlnost?

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, jak jsme již řekli a jak nyní opakuji, jde o to, jak o této záležitosti diskutujeme. Projednáváme ji v době, kdy bychom měli projednávat naléhavé záležitosti. Dokonce i z příspěvku paní Angelilliové je zřejmé, že to bylo možné projednat jindy a že by stále bylo možné projednat to jindy, ale ne nyní jako naléhavou záležitost. Naléhavá byla solidarita s těmi 700 lidmi, kteří v posledních dnech v Brazílii zemřeli v důsledku bouří.

  Fiorello Provera, jménem skupiny EFD. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, Cesare Battisti není romantický hrdina, jak ho někteří vykreslují, ale surový vrah s minulostí zloděje, který byl shledán vinným ze zabití čtyř lidí, které zabil střelou do šíje.

Neprávem využil Mitterrandovu doktrínu o politickém azylu a některými francouzskými levicovými intelektuály byl chráněn a idealizován. Po útěku do Brazílie, aby se vyhnul vydání do vlasti a vězení, byl pan Battisti zachráněn prezidentem Lulou na základě chybného rozhodnutí, které bylo přijato pravděpodobně z politických důvodů a bez ohledu na utrpění obětí a jejich příbuzných.

Paní Figueiredová, žádost Parlamentu adresovaná brazilským úřadům a Komisi nepožaduje jen uznání právních předpisů a dvoustranných dohod, ale jejím cílem je i potvrzení zásady, že žádný ideologický důvod nemůže ospravedlnit vraždu a že mu žádná země nemůže zaručit beztrestnost.

Nikdy nesmíme zapomenout na to, že do morální kompenzace obětí tím, že trest bude odpykán, patří i etická hodnota. To je základ společenské smlouvy, o niž se opírají všechna společenství, která jsou civilizovaná nebo civilizovaná chtějí být.

  Salvatore Iacolino (PPE). – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, 31 let poté, co byla prolita krev obětí barbarských vražd spáchaných Cesarem Battistim a jeho gangem, nebyl tento čin stále zapomenut.

Bolest příbuzných obětí, které jsme slyšeli včera na tiskové konferenci ve Štrasburku, je toho skutečným důkazem. Pan Mastella, tehdejší ministr spravedlnosti v italské vládě, vynaložil velké úsilí, aby prostřednictvím institucionálních kroků zajistil v Battistově případě definitivní spravedlnost.

Společně s příbuznými obětí, s občany Itálie a s celou zemí je to dnes Evropský parlament, který svým společným návrhem usnesení ukazuje svou mimořádnou jednotnost a který rozhodně žádá jinou zemi, jež má přátelské vazby k Evropě i k Itálii, o okamžité vydání Cesara Battistiho, vraha a teroristy, který byl s konečnou platností odsouzen, aby byla tato bolestná epizoda táhnoucí se příliš dlouhou dobu ukončena.

  Carlo Fidanza (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové. „On sám byl bezvýznamný lump nebo drobný lotr, ale byl bystrý a stejně jako já věřil, že se může stát politikem. Lidé, kteří byli zločiny jeho gangu nejvíce citově a fyzicky zasaženi, nikdy nežádali pomstu, ale dokonce i nyní velmi zdvořile žádají o pravdu a spravedlnost. Ne proto, že jde o doživotní trest, ale proto, že rozsudek byl vynesen, takže trest, o němž bylo rozhodnuto na základě předpisů v rámci našeho právního řádu, je třeba respektovat a vykonat.“ To jsou slova Arriga Cavalliny, který přijímal Cesara Battistiho ve vězení, když si odpykával trest za krádež, a který hovořil o pani Battistim, o jeho zločinech a o rodinách obětí.

A to je skutečná podstata celé této věci: byl to obyčejný zločinec, který sám v sobě objevil teroristu a který byl odsouzen k doživotnímu trestu ve vězení za to, že spáchal nebo objednal vraždy čtyř bezbranných lidí, který našel útočiště v Mexiku, poté ve Francii a nyní v Brazílii pod ochrannou sítí mezinárodní podpory, jako kdyby byl romantickým revolucionářem, nikoli nemilosrdným vrahem.

Proto není vydání Cesara Battistiho do Itálie jen posledním krokem v dlouhé historii údajné politické perzekuce, jak by nás stále rádi přesvědčili někteří salonní intelektuálové, ale je legitimním požadavkem členského, dokonce zakládajícího, státu Evropské unie na dodržování mezinárodních smluv a respektování vlastního soudního systému.

(Potlesk.)

  Charles Tannock (ECR). – Pane předsedající, zpochybňuji vaše rozhodnutí udělovat na místě slovo pouze těm, kteří nevystoupili v rozpravě k Pákistánu. Toto je naprosto odlišná rozprava o odlišném problému. Dosud to byla rozprava mezi portugalsky mluvícími a italsky mluvícími poslanci. To je pěkné, ale i jiné země by snad mohly chtít přidat svůj názor na věc, stejně jako delegace z jiných politických skupin.

  Předsedající. – Plně souhlasím, že toto je naprosto odlišná rozprava, ale máme přidělený dvouminutový limit, takže mohu dát slovo dvěma lidem. Jak byste to udělal, kdybyste byl na mém místě? Chci dát spravedlivě příležitost každému, kdo nehovořil k předchozímu bodu, spravedlivou příležitost zástupcům všech politických skupin. Situace je taková, že hovořili zejména naši italští kolegové, takže na to dám pozor a budu dávat slovo hlavně ostatním poslancům.

  Eija-Riitta Korhola (PPE). – (FI) Pane předsedající, do určité míry chápu frustraci některých mých kolegů, pokud jde o naléhavost usnesení k Cesaru Battistovi.

Koncem prosince poté, co prezident Lula da Silva vynesl rozhodnutí o tom, že nebude povoleno vydání, oznámil Berlusconi, že odvolá svého velvyslance v Brazílii a bude pokračovat v úsilí o vydání Battistiho do Itálie. To je nesporně součást téhož boje.

To ovšem nesnižuje závažnost Battistových zločinů. Italské spravedlnosti se vyhýbá již třicet let a vyhnul se tak doživotnímu trestu za vraždu. Vztahy mezi EU a Brazílií jsou založeny na důvěře, pokud je respektována demokracie, právní stát a lidská práva. Povyšování zločinců na politické uprchlíky je nepřijatelné.

  Corina Creţu (S&D). – (RO) Pane předsedající, jsem přesvědčena, že by respektování nezávislosti soudů, což je základní norma v Evropské unii i v Brazílii, mělo mít přednost před všemi ostatními úvahami. Pevně věřím, že skvělé vztahy mezi oběma stranami v hospodářské i politické oblasti budou zaštítěny stejně dobrou spoluprací v soudních záležitostech, takže Cesare Battistim který byl odsouzen k doživotnímu vězení za čtyři vraždy a za další zločiny, si odpyká trest podle zákona, který se na něj vztahuje.

Brazílie a Itálie uzavřely dvoustrannou dohodu o vydávání osob. Na základě toho musíme apelovat na Brazílii, aby tuto dohodu dodržovala. Vzhledem k tomu, že tento spor má velmi významný politický aspekt, myslím si, že na této úrovni by měl být zahájen dialog s novou brazilskou hlavou státu.

  Marie-Christine Vergiat (GUE/NGL). – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, jsem poněkud překvapena počtem poslanců přítomných ve čtvrtek odpoledne zde ve sněmovně. Jako někdo, kdo navštěvuje každou čtvrteční odpolední schůzi, považuji tento náhlý zájem o problematiku lidských práv za něco velmi pozoruhodného.

Potěšilo by mě to, kdybych si nevšimla, že většina přítomných jsou italští poslanci, kteří se obvykle o lidská práva nezajímají a kteří jsou ostatně často první, kdo …

(Nesouhlas.)

Drazí kolegové, chtěli byste se jasně vyjádřit? Pak mluvte, prosím, do mikrofonu a já vám odpovím. Nazvali byste to osobním obviněním. Vy jste Ital, já jsem Francouzka, já vás jako Itala respektuji. Každý si může povšimnout, že je zde ostatně většina italských poslanců Parlamentu, což je na čtvrteční odpolední schůzi, mírně řečeno, nezvyklé. Já osobně jsem zde každý čtvrtek odpoledne, pane! Každý čtvrtek odpoledne jsem zde na plenárním zasedání!

(Výkřiky.)

Buďte v klidu, abych mohla mluvit! Já nemám ve zvyku přerušovat své kolegy a netoleruji přerušování! Pane předsedající, mohu dostat svůj přidělený čas?

(Předsedající vyzval řečnici, aby pokračovala.)

Povšimla jsem si také, že, obecně řečeno, italští poslanci žádají jako první, aby v jejich případě byla respektována demokracie a aby nikdo jiný nezasahoval do italských záležitostí. Taková je skutečnost. Jen si přečtěte rozpravy Evropského parlamentu a budete to vědět. Nejsme zde proto, abychom zjišťovali, zda je Cesare Battisti vinen či nevinen. Vím, a teď hovořím k vám, že „olověné roky“ jsou pro Italy velmi obtížným obdobím. Já to dobře vím. Vím, že obětí bylo mnoho. Vím ale také to, že ne všichni, kdo se dopustili teroristických útoků, byli souzeni v Itálii. Opakuji: ne všichni pachatelé teroristických útoků byli souzeni v Itálii!

(Výkřiky.)

Mohli byste mne laskavě nechat mluvit bez přerušování? Člověk by si myslel, že je ve vnitrostátním parlamentu. Tohle není v Evropském parlamentu zvykem! Pane předsedající, bylo by možné hovořit bez přerušování?

(Předsedající vyzval řečnici, aby své vystoupení uzavřela.)

Myslím si, že ve čtvrtek odpoledne se nemáme co vměšovat do vztahů mezi Brazílií a Itálií. Jsme zde proto, abychom zajistili, že bude dodrženo právo na spravedlnost, s tím naprosto souhlasím, ale pak nechme brazilskému nejvyššímu soudu čas na to, aby vydal své rozhodnutí. Věc je nyní před brazilskými soudy, nejvyšší soud má ještě vydat rozhodnutí, tato věc nespadá …

(Předsedající řečnici přerušil.)

(Řečnice souhlasila s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.)

– (FR) Pane předsedající, mám ve zvyku respektovat své kolegy a jsem připravena odpovědět na otázku. Velmi bych si přála, aby vůči mně projevili stejnou toleranci.

  Roberta Angelilli (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, jestliže respektujete své kolegy, paní Vergiatová, neměla byste si v žádném případě dovolit říkat, že italské poslance nikdy nezajímají lidská práva.

Já jsem zde 16 let. Můžete si prohlédnout záznam mé práce v Parlamentu. Rozhodně si nezasloužím, abyste mě vy poučovala o lidských právech.

Jménem svých kolegů bych se chtěla zeptat, jestli se nestydíte vyslovovat pochybnosti o těchto čtyřech lidech.

Víte, jaká zaměstnání ti lidé měli? Byli to velmi skromní lidé. Jeden byl pracovník bezpečnostní služby, jeden byl řezník, další byl obchodník a poslední byl agent sil veřejné bezpečnosti.

Děti těchto lidí, kterým bylo tenkrát něco mezi deseti a patnácti lety, nám včera řekli, že si každý den připomínají své otce v kaluži krve. Skutečně si myslíte, že je vhodné začínat polemiku?

  Marie-Christine Vergiat (GUE/NGL). – (FR) Pane předsedající, toto považuji za otázku ve formě osobního obvinění. Ne, nestydím se, paní Angelilliová, protože jsem řekla, že si myslím, že „olověné roky“ byly pro Itálii těžké. Já si skutečně myslím, že „olověné roky“ byly pro Itálii těžké! Vím, kolik bylo v Itálii obětí. Toto období mne osobně zajímá.

Takže ne, nestydím se. Nezpochybňuji oběti. Zpochybňuji to, jak italští poslanci využili čtvrteční odpolední schůzi vyhrazenou pro záležitosti lidských práv k debatě o věci, která se týká pouze Itálie a Brazílie. Myslím si, a doufám, že i pan komisař odpoví v tomto duchu, že Evropská unie se nemá co vměšovat do záležitostí mezi Itálií a Brazílií. To není její úlohou. Tyto schůze jsou vyhrazeny pro lidská práva! A navíc, paní Angelilliová, já jsem vás v této souvislosti nijak nepoučovala!

  Předsedající. – Nebudu již přijímat další otázky postupem modré karty. Padly tu argumenty i protiargumenty. (Přejdeme nyní k dalšímu řečníkovi.)

  Mario Mauro (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, vznáším procesní námitku podle jednacího řádu, která se týká programu. Chtěl bych jen zdůraznit, že tato záležitost je na programu na základě rozhodnutí Konference předsedů a tento program byl později schválen v hlasování minulé pondělí.

Tato záležitost není na programu na základě přání italských poslanců. Jde o oficiální akt, o který žádá nejdříve Konference předsedů a poté celý Parlament.

(Potlesk.)

  Oreste Rossi (EFD). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, Evropská unie musí skutečně zajistit, aby byla dodržována dohoda mezi Brazílií a Itálií, jejímž cílem je upravovat podmínky a postupy spolupráce ve věci vydávání osob.

Brazilský nejvyšší soud povolil vydání Cesara Battistiho, který byl v tuším sedmi soudních procesech shledán vinným a v nepřítomnosti čtyřikrát odsouzen k doživotí za čtyři vraždy. Rozsudky vynesly s konečnou platností italské soudní orgány. Odcházející brazilský prezident nepochopitelně odmítl vydání tohoto zločince do Itálie. A navíc jako výraz nejhlubšího pohrdání naší zemí šla skupina levicových brazilských poslanců navštívit Cesara Battistiho do vězení a vyfotografovali se, jak s ním oslavují.

Evropská unie, která má vynikající obchodní a hospodářské vztahy s Brazílií, nemohla dělat nic jiného, než zakročit s cílem prosadit zákon a právo příbuzných obětí na spravedlnost. A právě včera se příbuzní obětí setkali ve Štrasburku s poslanci Evropského parlamentu, kteří se pro jednou shodli bez ohledu na své politické smýšlení.

  Štefan Füle, člen Komise. – Pane předsedající, Komise velmi dobře ví o nedávném rozhodnutí odcházejícího brazilského prezidenta odmítnout vydání italského občana, pana Battistiho, který byl italským soudem v nepřítomnosti odsouzen k doživotnímu trestu a několika dalším trestům odnětí svobody.

Dobře jsem si povšiml vašich názorů na tento konkrétní případ a sdílím vaše pocity ohledně obětí a jejich rodin. Komise se však domnívá, že není možné, aby se do tohoto případu zapojovala. Evropská unie neuzavřela s Brazílií žádnou dohodu o vydávání občanů, a i kdyby ji byla uzavřela, neměla by právo intervenovat v jednotlivých případech vydání. Rozhodnutí o vydání mezi členskými státy Evropské unie nebo mezi členskými státy Evropské unie a třetími zeměmi je plně v kompetenci soudních orgánů.

Vztahy Itálie s Brazílií, pokud jde o spolupráci v trestních věcech, se řídí dvoustrannou smlouvou o vydávání osob uzavřenou v roce 1989. Brazilské úřady využily svou diskreční pravomoc podle zákona a odmítly vydání pana Battistiho.

Chtěl bych dodat, a to zcela jasně: v případě vydání nemám pochybnosti o vysoké úrovni práce italské spravedlnosti, která se u členského státu Evropské unie očekává.

  Předsedající. – Rozprava je skončena.

Hlasování se bude konat za okamžik.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Ana Gomes (S&D), písemně. – (PT) Jsem proti iniciativě tohoto usnesení, neboť jsem přesvědčena, že případ vydání Cesara Battistiho nemá co dělat v rozpravě této sněmovny o naléhavých případech porušování lidských práv, demokracie a právního státu, protože prostě nepředstavuje porušování lidských práv, demokracie a právního státu v Brazílii a nejde ani o žádný naléhavý případ. Jde o právní a politický spor mezi Brazílií a Itálií a na rozhodnutí nejvyššího brazilského federálního soudu se čeká. V současné době by tato sněmovna měla vyslat Brazílii jiné dva vzkazy: solidaritu týkající se tragédie, v níž přišlo o život více než 700 lidí, a radost z demokratického zvolení prezidentky Dilmy Rousseffové. Brazílie je bezpochyby demokratickou zemí, která udělala v posledních deseti letech velký pokrok v politické, občanské, společenské, hospodářské a kulturní oblasti, a díky vládním programům „Ne hladu“ a „Rodinné přídavky“ je vzorem v boji proti chudobě a hladu.

  Monica Luisa Macovei (PPE), písemně. – Je třeba podpořit právní stát. Závisí na tom důvěryhodnost veřejných orgánů. Brazilský prezident Lula byl zplnomocněn brazilským nejvyšším soudem vydat Cesara Battistiho, italského občana odsouzeného za čtyři vraždy a obviněného z dalších zločinů. Dne 31. prosince 2009, tedy poslední den, kdy byl prezident Lula v úřadu, odmítl vydat Battistiho do Itálie. Očekávám, že brazilské úřady přijmou nezaujaté apolitické konečné rozhodnutí, takové, které podpoří právní stát. Právní stát je základem vztahů mezi Brazílií a EU. Základem našich smluv jsou zásady lidských práv a čestnosti. Věřím, že tyto zásady přetrvají na obou stranách.

(1) Viz zápis.

11.3. Írán, zejména případ Nasrín Sotúdeové

  Předsedající. – Dalším bodem je rozprava o sedmi návrzích usnesení o Íránu, zejména o případu Nasrín Sotúdeové⁽¹⁾.

  Bastiaan Belder, autor. – (NL) Pane předsedající, přesně před týdnem zveřejnila nositelka Nobelovy ceny, Širín Ebadiová, v The Wall Street Journal bystrý článek o své přítelkyni, íránské právničce zabývající se lidskými právy, Nasrín Sotúdeové, která byla právě odsouzena na jedenáct let odnětí svobody. Ebadiová vyzvala západ, aby věnoval větší pozornost případu Nasrín Sotúdeové a všem odvážným ochráncům lidských práv na území Íránské islámské republiky.

Rozprava v této sněmovně je součástí reakce na naléhavou výzvu Širín Ebadiové. Namůžeme zapomenout a nezapomeneme na Nasrín Sotúdeovou ani na její spolubojovníky za základní práva v Íránu. Pane předsedající, dámy a pánové, to bude zároveň i poselstvím zprávy, kterou, jak doufám, předložím jménem Výboru pro zahraniční věci na plenární schůzi v březnu, a s vámi se všemi počítám, že budete hlasovat pro ni jako mocný a jednotný evropský hlas za práva íránského lidu.

  Marietje Schaake, autorka. – Pane předsedající, ještě jednou jsme nuceni hovořit o lidských právech v Íránu poté, co byla Nasrín Sotúdeová odsouzena k jedenácti letům ve vězení. Není jí umožněno vykonávat právní praxi, ale nechť nám spravedlnost poslouží.

Právní stát již v Íránu neexistuje a nepraktikuje se a soudnictví je velmi zpolitizované. Obrana lidských práv je nyní považována za čin proti národní bezpečnosti. Nasrín Sotúdeová, právnička a matka dvou dětí, byla obviněna z jednání proti národní bezpečnosti. Byla mimo jiné obhájkyní Zahry Bahrámíové, íránsko-nizozemské státní příslušnice, která byla odsouzena k smrti předtím, než s ní hovořili nizozemští diplomaté, a to v ovzduší vážných pochybností o řádném procesu.

Ve srovnání s tak silnou ženou, jakou je a byla Nasrín Sotúdeová, která symbolizuje spravedlnost, vidíme slabý režim, který utlačuje své občany, místo aby se staral o jejich blaho. Vysoká představitelka Ashtonová se bude tento měsíc v Istanbulu pokoušet přimět íránský režim ke spolupráci s mezinárodním společenstvím v oblasti jaderné problematiky. Hospodářské sankce mají tentýž cíl. Pochybuji, že přinesou kýžený výsledek, aniž by předtím nepřiměřeně poškodily íránský lid, který bude v jejich důsledku ještě více závislý na vládě tvrdé ruky.

Přestože jsem ovšem skeptická, pokud jde o dopad hospodářských sankcí, věřím tomu, že sankce proti jednotlivcům odpovědným za porušování lidských práv například pomocí cenzury, znásilňování, mučení a poprav, budou účinné a podpoří spravedlnost, již reprezentovala Nasrín Sotúdeová. Lidská práva jsou zjevně Achillovou patou íránského režimu.

Pane předsedající, dokud mám ještě slovo, chtěla bych vás požádat, abyste upozornil naše italské kolegy, aby se chovali tiše, neboť skutečně vyrušují, když začnou ve sněmovně hovořit poté, co je jejich záležitost odbyta.

  Předsedající. – Vážení kolegové, slyšeli jste prosbu paní Schaakeové. I jiní kolegové žádali, zda byste se mohli chovat tiše. Chcete-li si projednat něco soukromého, můžete tak učinit venku.

  Struan Stevenson, autor. – Pane předsedající, měl jsem dnes v úmyslu srovnávat Íránskou islámskou republiku s nacistickým Německem, ale musím říci, že si z mnoha důvodů myslím, že to může být ještě horší. Tento rok již mulláhové oběsili 65 lidí. Deset jich bylo oběšeno včera. Nejdříve dostali velké pokuty a jejich obydlí byla zabavena, pak byl každý z nich nemilosrdně zbičován a poté byli odvlečeni na popraviště. Za poslední čtyři týdny bylo oběšeno 87 lidí.

Ahmadínežád je popíračem holocaustu a nenávidí Židy. Říká, že chce smazat Izrael z mapy světa a vyvíjí nyní jaderné zbraně, které mu to umožní. On a Chamenejí stojí v čele nemilosrdného utlačování občanů Íránu, kde je na denním pořádku věšení, mučení, ukamenování, amputace a zbičování a běžné jsou i popravy dětí a dokonce i těhotných žen. Dvěma vězňům v Mashhadu amputovali tento týden ruce, dva další byli k amputaci odsouzeni a tyto rozsudky budou brzy vykonány.

Každý, kdo se snaží poukázat na toto zlo, se okamžitě stane terčem. Nasrín Sotúdeová je právě takovým případem: odvážná právnička v oblasti lidských práv, která hájila mnoho lidí, kteří byli nevinní, nespravedlivě odsouzení a popravení tímto fašistickým režimem. Její pobuřující odsouzení na 11 let odnětí svobody za to, že vykonávala svou práci, je útokem proti lidskosti. Skutečnými zločinci jsou tyrani v Teheránu a budou to oni, kdo budou voláni k zodpovědnosti. Jsou přesvědčeni, že jejich západní kritici jsou součástí mezinárodního spiknutí, jehož cílem je svrhnout jejich režim. Já sám za sebe bych se pod takový plán dnes podepsal. Nikdy nesmíme dopustit, aby zlo zvítězilo, a čím dříve bude v Íránu znovu nastolena svoboda, demokracie, lidskost a práva žen, tím lepší to bude pro celý svět.

  Rosario Crocetta, autor. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, tím, že žádáme o okamžité propuštění Nasrín Sotúdeové, naléháme na Unii a její členské státy, aby udělaly více pro osvobození íránských občanů a světa od jednoho z nejkrutějších a nejautoritativnějších režimů v historii.

Pro Íránskou islámskou republiku je typická nejen hrozba, kterou představuje pro světový mír svým jaderným projektem, kterým může vyvolat hrůzu jaderné války, ale i nelegitimnost voleb, masové zatýkání lidí požadujících svobodné volby, zabíjení odpůrců, znásilňování a fyzické zneužívání těch, kdo nepodporují režim, nespravedlivé soudní procesy, v nichž lze již při obžalobě předvídat rozhodnutí, vážná diskriminace žen a homosexuálů a neexistence svobody vyjadřování a shromažďování. Podmínky íránských vězňů v táboře Ašraf, kde jsou oběťmi násilí a dokonce i kamenování, jsou naprosto neuvěřitelné.

Každý den jsou v Íránu nejméně dva lidé, včetně dětí, odsouzeni k trestu smrti, a provinili se jen tím, že se jim nelíbí režim. Zákonné důkazy jsou často získány pomocí krutého použití brutálních způsobů mučení. Tato kritika samozřejmě nemíří na islám, jehož základem je mír, ale na íránský režim. Zatčení a odsouzení Nasrín Sotúdeové odhaluje nové zákeřné jednání spravedlnosti, neboť v tomto případě je útok a odsouzení namířeno proti obhájkyni lidí, což znamená, že občané Íránu nemohou bránit ani sami sebe.

  Cristian Dan Preda, autor. – (RO) Pane předsedající, zatímco Írán možná začíná otevírat dveře, pokud jde o jadernou problematiku, dveře jsou v této zemi jednoznačně zavřené, pokud jde o lidská práva.

Případ Nasrín Sotúdeové to naprosto dokazuje. Za svou práci na podporu lidských práv byla potrestána mimořádně tvrdým rozsudkem: 11 let vězení, 20 let nesmí vykonávat svou práci jako právník a nesmí opustit zemi. Tento rozsudek je výsměchem soudnímu řízení.

Tento případ však není nijak ojedinělý. Je součástí dobře připravené strategie íránského režimu, jak systematicky umlčet aktivisty v oblasti lidských práv. Proti právníkům, kteří se aktivně zabývají lidskými právy, je namířena celá řada tvrdých rozsudků a my musíme projevit solidaritu s těmito odvážnými lidmi, kteří aktivně podporují lidská práva navzdory pohrůžkám, mučení a věznění.

  Raül Romeva i Rueda, autor. – Pane předsedající, musím konstatovat, že hluboce lituji, že se musíme znovu bavit o Íránu, ale prostě musíme. Skutečně musíme, neboť situace v Íránu je velmi problematická a dramatická.

Proto je důležité, aby tento Parlament ještě jednou vyzval k propuštění všech vězňů svědomí, včetně všech těch, kdo byli za poslední rok zadrženi v souvislosti se svou mírovou, a to zdůrazňuji, mírovou politickou a humanitární činností. Tento Parlament musí znovu vyzvat íránské úřady, aby dodržovaly mezinárodně uznávaná práva na svobodu vyjadřování a shromažďování, a jednoznačně odsoudit mimořádně tvrdý rozsudek nad Nasrín Sotúdeovou a pochválit ji za její odvahu a angažovanost.

I proto se musí tento Parlament zabývat paní Sotúdeovou i jejími kolegy z řad aktivistů v oblasti lidských práv a vězňů svědomí a žádat její okamžité propuštění. Musíme vyjádřit své znepokojení nad stále častějším rozsudkem, jehož předmětem je zákaz opuštění Íránu, což může vést k logickému závěru, že pobyt v Íránu je úřady považován za trest.

Musíme vyzvat úřady, aby bojovaly proti beztrestnosti těch, kdo v rámci bezpečnostních sil porušují lidská práva, a zopakovat svůj požadavek na nezávislé vyšetření údajných mimosoudních poprav po sporných červnových prezidentských volbách a na to, aby byli údajní pachatelé postaveni před soud. Musíme také jasně odsoudit pumový útok v Chabaharu a vyjádřit svou soustrast rodinám obětí a zraněným.

Nakonec bych chtěl říci, že máme vážné obavy o pronásledování některých náboženských a etnických skupin v Íránu. Musíme vyjádřit své přesvědčení, podložené nedávnou evropskou historií, že mírového a vyváženého společenského rozvoje lze dosáhnout jen při zohlednění kulturních a společenských aspirací různých regionů.

  Bogusław Sonik, jménem skupiny PPE. – (PL) Pane předsedající, Nasrín Sotúdeová nám zavdala příčinu, abychom se o ní bavili v předchozí rozpravě Evropského parlamentu o nedostatečné ochraně lidských práv v Íránu, když byla 4. září 2010 zatčena a obviněna z protistátní propagandy, spiknutí a shromažďování za účelem jednání proti národní bezpečnosti. Byla zadržena čtyři měsíce. Nyní, v soudním procesu, byla tato význačná ochránkyně lidských práv a oddaná spolupracovnice nositelky Nobelovy ceny, Širín Ebadiové, odsouzena k 11 letům vězení a poté k dvacetiletému zákazu výkonu právní praxe a k zákazu opustit Írán. Připomeňme si, že i jiným politickým vězňům byly uděleny dlouhé tresty odnětí svobody. Šiva Nazar Ahariová, 26letá aktivistka v oblasti práv žen, byla odsouzena ke čtyřem letům odnětí svobody a k 74 ranám za stejný zločin.

Musíme jasně zdůraznit svůj odpor proti zjevnému porušování základních lidských práv: svobody shromažďování, svobody vyjadřování, práva na svobodné myšlení a práva na spravedlivý soudní proces. Nasrín Sotúdeová, která zasvětila svůj život boji na obranu lidských práv, hájila mladistvé, kteří byli odsouzeni k trestu smrti, a lidi obžalované z organizování mírových protestů a úzce spolupracovala s opozicí, se stala živoucím důkazem porušování lidských práv v Íránu. Evropská unie nemůže nadále pasivně přihlížet tomuto nerovnému boji části íránské společnosti proti režimu.

  Corina Creţu, jménem skupiny S&D. – (RO) Pane předsedající, i my podporujeme žádosti o okamžité a bezpodmínečné propuštění Nasrín Sotúdeové a všech vězňů svědomí v Íránu. Po volebním podvodu, který udržel u moci režim prezidenta Ahmadínežáda, zaplatily tisíce Íránců svou svobodou za odvahu protestovat proti stále represivnějšímu režimu. Nasrín Sotúdeová byla po měsících izolace a mučení odsouzena k 11 letům odnětí svobody, neboť jako právnička a aktivistka v oblasti lidských práv hájila oponenty teheránské vlády, včetně laureátky Nobelovy ceny míru.

Společně s mnoha disidenty trpí špatným zacházením v íránských věznicích i desítky novinářů a bloggerů, kteří se odvážily vykonávat svou základní svobodu a vyjádřit své svědomí. Myslím si, že odhodlání Evropské unie dosáhnout propuštění těchto bojovníků za demokracii by mělo mít nejen formu veřejného protestu, ale i konkrétních kroků Evropské služby pro vnější činnost, pokud jde o mobilizaci mezinárodního společenství, které by mělo vyvinout společný tlak na to, aby se v Íránu skoncovalo s tímto porušováním lidských práv.

  Charles Tannock, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, v této sněmovně bychom nikdy neměli zapomenout na to, že svobodná diskuse a opozice, které se tak často těšíme v Evropě, je v mnoha částech světa vzácná nebo vůbec neexistuje. Nikde to není zřejmější než v Íránu.

V této sněmovně opět diskutujeme o otřesné situaci v oblasti lidských práv v této islámské republice. Nasrín Sotúdeová jako právnička pomohla mnoha příznivcům opozice, kteří byli zadržováni a pronásledováni po podvodu s prezidentskými volbami před 18 měsíci. Zastupovala i mladistvé na celách smrti, což je v zemi, která ochotně popravuje děti, skutečně hrdinský čin. V září loňského roku byla zatčena a obviněna z šíření propagandy a ze spiknutí s cílem poškodit národní bezpečnost. Nyní byla odsouzena k 11 letům odnětí svobody a na 20 let jí bylo zakázáno vykonávat právnickou činnost.

Měla by být propuštěna okamžitě a bezpodmínečně. Vyzývám místopředsedkyni Komise/vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby o to žádala.

Parlament a Komise rozhodně upozornily na zneužívání lidských práv brutálním, až nechutným, Ahmadínežádovým režimem. Nadešel čas, aby Rada upřednostnila společné hodnoty EU před individuálními obchodními zájmy členských států.

  Marco Scurria (PPE). – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, pouštíme se do další rozpravy o porušování lidských práv a demokracie v Íránu. Tentokrát je to případ právničky, která hájí aktivisty za lidská práva v Íránu.

Myšlenkou je vyřešit problém přímo u zdroje tak, že se prostě již nebudou zatýkat lidé, kteří bojují za svá práva, ale půjde se přímo na ty, kdo je hájí, aby ti, kdo by se chtěli postavit proti Ahmadínežádovu režimu, viděli, kam vítr vane.

Dnes bych se, pane předsedající, vsadil, že za několik týdnů budeme v této sněmovně hovořit o nějakém dalším případu, kdy jsou v Íránu porušována všechna základní práva. Porušování se bude skrývat za nějaké zločinné motivy, jako je jednání proti národní bezpečnosti nebo propaganda proti režimu, stejně jako v případě, o němž diskutujeme dnes, což by bylo směšné, kdyby to nebylo tak tragické.

Skutečně si kladu otázku, pane předsedající, zda má mít Parlament i nadále delegaci pro vztahy s režimem, který je v naprostém protikladu se vším, na čem je založena Evropská unie.

  Seán Kelly (PPE). – Pane předsedající, znovu tu máme otřesnou situaci v Íránu. Před Vánocemi jsme diskutovali o případu Sakíneh Aštianiové, která byla odsouzena k smrti ukamenováním za údajné cizoložství a které byl posléze trest změněn na oběšení za údajnou vraždu. Dnes tu máme neblahou situaci Nasrín Sotúdeové, která byla odsouzena k 11 letům ve vězení za to, že dělala svou práci. Její majetek byl zmrazen a nebyl jí povolen přístup k vlastnímu právníkovi. Její manžel byl celý týden vězněn, cituji, „za šíření lží a rozvracení veřejného mínění“. Představte si to!

Myslím si, že jediné, co můžeme udělat, je využít co nejlépe své schopnosti a pokusit se skoncovat s tímto odporným šílenstvím, zejména s týráním žen a s neúctou k nim. Tyto dva případy jsou toho příkladem.

  George Sabin Cutaş (S&D). – (RO) Pane předsedající, odsouzení aktivistky za lidská práva, Nasrín Sotúdeové, je odrazem nedostatečného dodržování lidských práv v Íránu. Od sporného znovuzvolení prezidenta Ahmadínežáda v červnu 2009 byly všechny protesty brutálně potlačeny, tisíce občanů byly zatčeny a několik stovek občanů bylo již odsouzeno.

Krutý trest Nasrín Sotúdeové, tedy 11 let ve vězení, je výsledkem toho, že jako právnička hájila mnoho oponentů režimu, kteří byli zatčeni v průběhu demonstrací po prezidentských volbách. Byla navíc pokárána za rozhovory, které v tomto období poskytla zahraničnímu tisku. Vidíme zde typický případ porušení práva na svobodné vyjadřování, práva právníků vykonávat svou profesi bez nátlaku nebo výhrůžek a práva obžalovaného na nestranné soudní řízení.

V této souvislosti bych chtěl Komisi a Radě připomenout, že základem jakékoli spolupráce mezi Evropskou unií a Íránem musí být předpoklad, že dodržování lidských práv je absolutní nutnost.

  Ryszard Czarnecki (ECR). – (PL) Pane předsedající, toto je další případ, který pobouřil poslance této sněmovny. Vidíme-li v téže zemi neustále situace, v nichž jsou zjevně porušována lidská práva, musíme se zamyslet nad strukturou s odpovědností té země. Je zřejmé, že dodržování vlastních tradic a zvyků nejde ruku v ruce s přijímáním některých uznávaných norem nebo evropských norem. Tím mám na mysli lidská práva. To je očividné. Je správné, že se Evropský