Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 2. února 2011 - Brusel

15. Situace v zemích Středomoří, zejména v Tunisku a Egyptě (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem je stanovisko místopředsedkyně Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku k situaci v zemích Středomoří, zejména v Tunisku a Egyptě.

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise a vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. − Pane předsedající, všichni jsme pozorně sledovali nedávné události v Tunisku a později i v Egyptě.

Lidé v obou zemích vyjádřili své oprávněné rozhořčení a touhy a očekávají odpovídající reakci nejen ve svých zemích, ale také od partnerů, včetně Evropské unie. Jejich vzkaz je jasný: jejich politické systémy dosáhly bodu, z něhož není návratu a nyní musí přijít změna.

Využívám této příležitosti, abych vyjádřila svůj obdiv k jejich důstojnosti a odvaze and ve světle toho, co nyní vidíme na svých televizních obrazovkách zejména z Egypta, vyzývám ke klidu a zdrženlivosti a dialogu.

Začnu tím, že budu hovořit o Tunisku. Změny, ke kterým došlo, jsou pozoruhodné a dláždí cestu dalšímu demokratickému vývoji země. Bez ohledu na mnoho výzev, již dnes můžeme vidět pozitivní vývoj v Tunisku, které vynaložilo úsilí k tomu, aby byly požadavky obyvatelstva vyslyšeny. Přechodná vláda učinila několik důležitých kroků, zejména propustila politické vězně a umožnila svobodu projevu a stíhá členy rodiny bývalého prezidenta Bena Alího za korupci.

Dále byly sestaveny tři nezávislé komise a ty již započaly svou práci: Komise pro vyšetřování korupce a zneužívání veřejných financí; Komise pro vyšetřování represí v průběhu posledních událostí; a Vysoká komise pro politické reformy.

Také jsem si povšimla posledních změn ve vládě v reakci na požadavky obyvatel. Vláda získala podporu hlavních opozičních stran a hlavní odborové organizace – Všeobecného odborového svazu Tuniska. Aby Tunisko mohlo uskutečnit demokratické a transparentní volby a provést důležité politické, ekonomické a sociální změny, potřebuje mír a stabilitu. Evropská unie je zde, aby této zemi a jejímu lidu v této obtížné době transformace pomohla a reagovali jsme okamžitě – nikoliv abychom vnutili naše představy nebo myšlenky, ale abychom nabídli naši pomoc a abychom pracovali společně.

Minulý týden jsem hovořila s novým ministrem zahraničních věcí, panem Ounaiesem, a to hned po jeho jmenování a dnes jsme se setkali v Bruselu. Proběhla zde mezi námi důkladná diskuse – je to první místo, které navštívil od nástupu do funkce – o tom, jak by Evropská unie mohla nejlépe změny podpořit a pomoci tuniskému národu. Dnes potvrdil žádost o pomoc ze strany EU v přípravné fázi voleb a při sledování průběhu budoucích voleb. Hodláme do Tuniska vypravit expertní misi, aby vyhodnotila volební legislativu a poskytla v této věci přechodným orgánům právní poradenství, a minulý týden byl ředitel EEAS, Hugues Mingarelli, přímo v Tunisku, aby zde diskutoval s lidmi o jejich potřebách.

Co se týče ostatních forem pomoci, posílili jsme spolupráci s občanskou společností. Ta bude kombinována se změnou zaměření programů pomoci tak, aby bylo možné pomoci lidem přímo. Pouze samotné liberální politiky nemohou přinést potřebnou hospodářskou a sociální prosperitu a rozdělení bohatství mezi všechen tuniský lid. Máme tedy v úmyslu spolu s Tuniskem přezkoumat naše priority tak, abychom vzali v úvahu novou situaci a abychom uzpůsobili naši pomoc sociálním potřebám.

Dnes mi ministr předal podrobnosti ohledně jejich zájmů a plánů, abychom byli spolu s ostatními zahraničními partnery schopni reagovat.

Nabídla jsem konkrétní pomoc, zpočátku v oblastech volební podpory; veřejné správy a přechodu k demokracii; podpory občanské společnosti a nevládních organizací; podpory právního státu a soudní reformy; hospodářské správy a boje proti korupci; hospodářského a sociálního rozvoje (včetně pomoci zchudlým oblastem v centrálním a jižním Tuniska).

Spolu s členskými státy jsme také připraveni zvážit opatření na podporu mobility a lepšího přístupu na trh. Kontakty na pracovní úrovni ve všech těchto záležitostech již probíhají a v dialogu budeme pokračovat. Plánuji do Tuniska jet přespříští týden.

Co se týče požadavku tuniských orgánů, aby byl zmražen majetek pana Bena Alího a lidí úzce napojených na jeho režim, první kroky jsme již podnikli. Urychlili jsme postupy, které umožní Radě pro zahraniční záležitosti, aby v pondělí přijala rozhodnutí restriktivních opatřeních za účelem uvalení zmražení majetku na osoby vyšetřované pro zpronevěru státních prostředků v Tunisku. Tuniské úřady nám předaly seznam osob, jichž by se tato opatření měla týkat.

Jak jsem již sdělila, ředitel Hugues Mingarelli do regionu odcestoval minulý týden. Vedl diskusi s prozatímní vládou a předsedy každé z nově ustanovených komisí a setkal se s představiteli občanské společnosti.

Vítám také iniciativu Evropského parlamentu, aby do Tuniska byla vyslána delegace. Jsem přesvědčena, že je velmi důležité, aby Tunisané viděli silnou podporu EU a zejména Evropského parlamentu v důležitém momentu pro přechod k demokracii. Je nutné posílit všechny možné kontakty mezi lidmi a dosáhnout až k občanské společnosti a to zahrnuje podporu nevládních organizací, profesních sdružení a studentských výměn.

Na základě prohlášení demokracie a hospodářských a sociálních reforem máme nyní příležitost posílit partnerství mezi Tuniskem a Evropskou unií. Doufám, že budeme moci stavět na vzájemném respektu a důvěře mezi našimi národy, abychom zajistili stabilitu a demokratickou a prosperující budoucnost Tuniska. V této souvislosti se těším na nadcházející svobodné a demokratické volby a ustanovení nové vlády. S ministrem zahraničních věcí Tuniska jsem se shodla na brzkém znovuobnovení vyjednávání o zvláštním postavení s výhledem na jeho vyjednání ve chvíli, kdy bude ustanovena nová demokraticky zvolená vláda.

A konečně, ministr zahraničí popisuje atmosféru jako atmosféru usmíření. Doufám, že společně s Tuniskem budeme moci pracovat na tom, aby se tato atmosféra posunula dále směrem k svobodnější demokracii.

Nyní se budu zabývat situací v Egyptě. Před více jak týdnem jsme zde byli svědky zrodu výjimečného hnutí. Myslím, že protivládní protesty – zřejmě inspirované událostmi v Tunisku i jinde a organizované hlavně prostřednictvím sociálních médií a mluveným slovem – celý svět překvapily.

Velkou silou tohoto lidového hnutí je to, že se odehrává napříč Egyptem. Sta tisíce lidí, mladých i starých, mužů a žen, se vydalo do ulic a dožadují se svých oprávněných politických a socioekonomických práv. Protesty se rozmohly od Káhiry po Alexandrii a Suez a dále napříč Egyptem a davy lidí se neustále rozrůstají jak do počtu, tak co do rozmanitosti, protestují jsou spojeni v požadavcích na změnu režimu a na dodržování základních lidských práv.

Původně relativně klidné protesty se postupně změnily na násilné, policie vrhala slzný plyn a střílela gumovými projektily a používala vodní děla. Obáváme se, že mohly být použity i ostré náboje. Podobně jako všichni vážení poslanci zde i já hluboce lituji značných ztrát na životech v průběhu demonstrací a v duchu jsem s těmi, kdo ztratili své milované. Vysoký počet zraněných a zadržených je také důvodem ke značným obavám a obě strany musejí být zdrženlivé a ukončit násilí.

Na pondělní zasedání Výboru pro zahraniční věci jsme se připravili se závěrem, že vyzýváme egyptské úřady, aby okamžitě propustily všechny pokojné demonstranty, kteří byli zadrženi. Svoboda projevu a svoboda shromažďování jsou základními lidskými právy všech, které stát má za povinnost chránit. Omezení uvalená na média, včetně internetu, jsou nepřijatelná a naléhavě vyzývám egyptské úřady, aby bezodkladně obnovily všechny komunikační sítě.

Prostřednictvím celonárodních demonstrací egyptský lid vyjadřuje své přání na změnu. Na každé manifestaci v zemi se shromáždily sta tisíce lidí. Je nanejvýš důležité, aby tyto hlasy byly nyní vyslyšeny a aby se na situaci reagovalo neodkladnými, konkrétními a rozhodnými opatřeními. Nastal čas spořádaných změn a pokojné a dalekosáhlé transformace.

Orgány musejí usilovat o otevřený dialog s politickými silami a brát jej vážně. Je důležité, aby v tomto dialogu hrála stěžejní úlohu občanská společnost. Egyptské úřady musejí rychle postupovat široce pojatou vládu, což povede ke skutečnému procesu zásadních demokratických reforem a připraví cestu svobodným a spravedlivým volbám.

Poskytneme naši plnou podporu Egyptu, který bude usilovat o transformaci k větší demokracii a pluralitě. Sdílíme společný zájem o mír a prosperitu v regionu Středomoří a Středního východu.

Musíme nyní uzpůsobit a posílit prostředky, které máme k dispozici na podporu nezbytných politických, ekonomických a sociálních reforem. Naše spolupráce již má jako základní prvky demokracii, lidská práva a právní stát a naši práci musíme tímto směrem opět zamířit a posílit ji.

Pro mě politika znamená věci měnit: pomáhat lidem formovat jejich životy. Napříč arabským světem vidíme mnoho potenciálně pozitivních změn, které jsou poháněny požadavky lidí.

Jako Evropská unie nabízíme regionu a lidem solidaritu a pomoc při uskutečňování reforem. Jsme unií demokracií – máme demokratické povolání, takže tento proces změny podpoříme kreativně a s odhodláním.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Stavros LAMBRINIDIS
Místopředseda

  José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, jménem skupiny PPE. – (ES) Pane předsedající, baronko Ashtonová, dámy a pánové, ať bude výsledek situace v Egyptě jakýkoliv, myslím, že můžeme s jistotou říci, že s ohledem na nedávné události čeká Tunisko budoucnost.

Jsem toho názoru, že zde ve sněmovně bychom neměli hledat viníky, protože tato krize Evropskou unii zaskočila, cítím ale, že bychom měli z této věci vyvodit nějaké závěry.

Zaprvé je nutné, aby byla Evropská unie viditelnější, musí mluvit jedním hlasem a vyvarovat se disharmonie; z tohoto důvodu jsme vytvořili Evropskou službu pro vnější činnost a pozici vysoké představitelky.

Zadruhé se musíme poučit z toho, co nás naučily samolibé politiky nepřátel svobody, od Běloruska po Kubu, se zeměmi Středomoří mezi nimi. Musíme se zeptat sami sebe, jestli jsme skutečně dosáhli větší stability, prosperity a demokracie, jak zamýšlel barcelonský proces.

Zatřetí, pane předsedající, jsem toho názoru, že je nutné rozlišit to, co Evropská unie musí udělat ve střednědobém horizontu a co v krátkodobém. V tom krátkodobém – myslím, že paní baronka Ashtonová nastínila plán – musí Evropská unie těmto přechodným procesům nabídnout pevnou podporu, aby nebyly zklamány naděje na svobodu těchto přátelských zemí. Je také naší povinností, pane předsedající, upozornit je na rizika, která tyto procesy zahrnují, aby nebyli ovládnuti nepřáteli svobodných společností.

Pane předsedající, ve střednědobém horizontu je důležité, aby Evropská unie hluboce reflektovala strategický přístup k reformě naší politiky sousedství, jak jsme včera požadovali na panu Fülem ve Výboru pro zahraniční věci.

Přitom zároveň musíme mít na paměti, že je často daleko těžší udržet rovnováhu svobody než setřást pouta tyranie.

  Adrian Severin, jménem skupiny S&D. – Pane předsedající, současné události v Tunisku, Egyptě a dalších zemích v regionu nám musejí připomenout, že stabilita bez svobody je, když ne pouhou iluzí, tak alespoň neudržitelnou realitou.

Musíme mít také na paměti, že revoluce nebo sociální otřes jsou zárukou změny, ale nejsou zárukou změny k lepšímu. Doufám, že nalezneme inspiraci a napomůžeme tomuto procesu tak, aby vedl ke změnám k lepšímu a nikoliv horšímu.

Je zapotřebí hluboké analýzy situace jak v Tunisku tak v Egyptě (a nejen tam), protože musíme pochopit, zda jsme v minulosti učinili správné kroky, abychom těmto krizím předešli. Jaké kroky bychom měli udělat v budoucnu, abychom podobné krize předjímali nebo jim předcházeli? A konečně, co bychom mohli udělat proto, abychom zajistili, že současné krize posunou situaci směrem ke svobodě dotčených národů a stabilitě v regionu a že se zároveň předejde posunu směrem k větší nestabilitě či jiné podobě totality nebo útlaku?

Musíme v tomto ohledu přijmout preventivní a aktivnější postoj, a to vyžaduje strategii. Zajisté byla naše poselství správná co do vyvážení klíčového slova „reforma“ a klíčového slova „pořádek“ nebo „stabilita“. Ale problém spočívá právě v detailu a jedná se právě o pocit mnoha z nás, že jsme se ještě nezabývali detaily a že jsme neprojevili dostatečnou vizi nebo sílu v řešení těchto výzev. Další důležitou okolností je naše způsobilost hovořit se všemi důležitými aktéry, včetně islámských sil, takovým způsobem, abychom byli schopni je všechny zapojit do pozitivního procesu.

Doufáme, že Komise a Rada budou schopny v budoucnu vytvořit takovou strategii a byli bychom rádi, kdyby nám o ní mohli více povědět.

  Guy Verhofstadt, jménem skupiny ALDE. – (FR) Pane předsedající, věřím, že události, které v současnosti probíhají v Tunisku a zejména v několika posledních hodinách v Egyptě, jsou jak historické, tak vysoce tragické.

Dozvídáme se, že v posledních hodinách byly zraněny stovky a stovky lidí. Upozorňuji na to především proto, protože vidím podobnost mezi tím, co se v této chvíli děje na Středním východě, v severní Africe a co se událo v Evropě v roce 1989. Právě proto jsem překvapen, udiven a zklamán tím, jak Evropa v současnosti dělá přesně ty samé chyby jako v roce 1989 a chci to zde jasně vyjádřit.

Je neuvěřitelné, pane předsedající, že my, tak zvaně demokratický kontinent, jsme ještě nedokázali nabídnout naši bezpodmínečnou podporu masám v ulicích – masám, které nevolají po ničem jiném, než po naší podpoře.

(Potlesk)

Dámy a pánové, neslyšel jsem, že by paní baronka Ashtonová naši podporu nabídla, ani včera ani dnes.

Proč, paní baronko Ashtonová, reagovala Evropa tak slabě? Vlastně jsme stěží reagovali vůbec. Vy jste reagovala, pak Německo, Francie a Spojené království také vydaly sdělení, aniž by se navzájem konzultovaly, jako kdyby Evropa neexistovala. Musím říci, že jediné uspokojivé evropská prohlášení přišlo z vně Unie, konkrétně od tureckého ministerského předsedy, pana Erdogana, jenž řekl panu Mubarakovi, že by měl vyslechnout požadavky svého lidu a měl by proto odstoupit. To byla jediná slušná reakce, kterou bylo možné slyšet na evropské úrovni.

(Potlesk)

Jsem přesvědčen, že váš dnešní projev je velmi důležitý pro lidi v ulicích, kteří možná bojují o vlastní životy. Jsem přesvědčen, že Evropa v posledních dnech udělala dvě chyby.

Zaprvé si neuvědomujeme, o jak historický moment se jedná a zadruhé, což je důležitější, jsme situaci špatně vyhodnotili. Obáváme se – a proto se jedná o nesprávně posouzenou komunikaci – že po volbách přijde k moci islámský režim. Dovolte mi tedy abych řekl, že já se toho neobávám. Věřím lidu Tuniska i lidu Egypta.

(Potlesk)

Jsou ti, kdo chtějí demokracii a skutečnost, že koptové i muslimové pochodují bok po boku je dostatečným důkazem toho, co chtějí, tedy skutečně otevřenou demokracii.

Dám vám druhý příklad toho, proč bychom se neměli obávat vyzývat k otevřené demokracii v těchto zemích. Všichni znáte Mohammeda Bouaziziho, muže, jenž spustil revoluci v Tunisku vlastním sebeobětováním. Paní baronko Ashtonová, na Bouaziziho rakvi nebyla žádná zelená vlajka islámu. Byla na ní červená vlajka Tuniska, takže nejsme nyní svědky islamistické revoluce. Právě naopak, jedná se o revoluce za svobodu.

(Potlesk)

Proto nyní, kdy se již téměř týden shromažďují tisíce lidí v Káhiře a kdy jsou demonstrace v Jordánsku, Jemenu, Sýrii a Alžírsku, vás paní baronko Ashtonová vyzývám změnit postoj Evropské unie. Chtěl bych, abyste hovořila naším jménem a jasně dnes řekla, v této sněmovně, že Evropská unie na 100 % stojí za lidem Egypta a za jejich požadavky. Chceme, aby prezident Mubarak konečně naslouchal svému lidu a odstoupil a osvobodil svou zemi, aby mohla již dnes požívat demokracie a svobody. To je vzkaz, jenž bych rád slyšel v odpovědi, kterou poskytnete.

(Potlesk)

  Daniel Cohn-Bendit, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedající, baronko Ashtonová, vyzýváte ke klidu. Nazývejte ale věci pravým jménem! Jsou to jednotky pana Mubaraka, které dnes v Egyptě přinesly na náměstí teror, nikoliv demonstranti! Takže nevyzývejte všechny ke klidu. Požádejte pana Mubaraka, aby přestal napadat demonstrující, protože to dělá, aby potom mohl říci: „Uprostřed tohoto chaosu obnovím pořádek.“ To je past, kterou na nás připravuje a vše, co můžeme udělat, je říci oběma stranám: „Uklidněte se!“ Ne, důrazně ne. Musíme říci panu Mubarakovi, aby se zklidnil a nejlepší způsob, jak situaci uklidnit je, aby zmizel, aby vypadl. Pak bude v Káhiře klid.

Viděla jste, že ti lidé, kteří přišli s noži, byli policisté pana Mubaraka? Byli to chudí lidé, přivezeni dnes ráno autobusem z nitra Egypta, kteří způsobili potíže. To musí být řečeno, paní Ashtonová, a nesmíme to ignorovat. Je něco, co mě na vás ohromuje: dnes chápete vše, co se stalo v Tunisku před třemi týdny. Když jsme ale před třemi týdny zde v Evropském parlamentu na vás apelovali, abyste zastavila vyjednávání o zvláštním statusu Tuniska kvůli diktatuře, řekla jste nám, že to není možné. Nyní to možné je. Jste odbojářkou na poslední chvíli. To vše vysvětluje. Proto vás žádám o jedinou věc, paní baronko Ashtonová: řekněte nám, kde v případě Tuniska, Evropa investovala své peníze. Řekněte nám, které firmy evropské peníze získaly; řekněte nám, které z podniků pana Bena Alího a jeho ženy byly evropskými penězi podpořeny. Můžete nám to říci. Tento Parlament má právo to vědět.

Zadruhé, baronko Ashtonová, protože říkáte, že nyní hodláte lid Tuniska podpořit, požádal bych vás, abyste zajistila jedno: že v průběhu přechodného období v demokratickém procesu bude zajištěna rovnost příležitostí. Pokud budou nové volby – jak víte, tuniské Demokratické ústavní sdružení (RCD) peníze má, ale opoziční strany, které byly léta zakázány, ne – Evropská unie musí hrát svou roli při podpoře demokratické korektnosti a rovnosti. V případě Egypta je dnes, paní baronko Ashtonová, jasná jedna věc: pokud nedokážeme podpořit Egypťany v osvobozovacím procesu, národy Středního východu, arabské národy se od nás opět odvrátí, v době, kdy máme v rukou výjimečnou situaci, situaci, kterou jste také nezmínil, pane Verhofstadte: v Gaze proběhla demonstrace na podporu Egypťanů a Hamás tuto demonstraci zakázal. To je důkazem toho, že v současnosti vane vítr svobody proti teokraciím na Středním východě a také v arabských zemích a že je naším úkolem tomu pomoci. Léta jsme trávili kňouráním, když byl pouze výběr mezi diktaturami a teokraciemi. Když si to Bůh bude přát! Existuje třetí možnost, a tou je svoboda a boj za svobodu proti diktaturám a teokraciím a jako Evropané je naší úlohou podporovat ty, kdo tento boj vedou.

(Řečník souhlasil s položením otázky „postupem modré karty“ podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.))

  Niki Tzavela (EFD). - Pane předsedající, při vší úctě k panu Verhofstadtovi a panu Cohn-Benditovi, ráda bych vysoké představitelce řekla, že velmi nesouhlasím s tím, co oba pánové řekli. Tato celá situace mi připomíná Írán. Prosím postupujte opatrně u severní Afriky. Tato část světa není Evropa.

Otázkou je: pamatujete si, co se událo v Íránu? Nevidíte žádné podobnosti? Nesouhlasíte s tím, že zde musíme zajistit spořádané přechodné období?

(Předsedající přerušil řečnici)

  Daniel Cohn-Bendit (Verts/ALE). – (FR) Paní Tzavelová, neodvážil bych se vás poučovat z dějin, ale rád bych nicméně podotkl, že v Íránu to byl Západ, Spojené státy, kdo podporoval iránského šáha a že až do poslední chvíle, dokonce i za Bakhtiarovy vlády, jsme byli na špatné straně a že jsme poskytli iránské teokracii veškeré zbraně, aby vyhrála.

To je přesně to, co vám chci říci: pokud selžeme a neposkytneme pomoc těm, kdo bojují za svobodu, ocitnou se ve slepé uličce a druhá strana vyhraje. To je přesně to ponaučení, které jsme si z Íránu přinesli, paní Tzavelová. To, v čem jsme se z Íránu poučili shrnul pan Gorbačov: „Kdo přijde pozdě, toho potrestá život.“

Žádám, aby pro jednou, Evropa do tohoto regionu nedorazila příliš pozdě.

(Potlesk)

  Charles Tannock, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, Francie, samozřejmě ájatolláha Chomejního podporovala a vyvezla zpět do Teheránu.

Ale, na jiné téma, Egypt je republikou od roku 1956, ale Mubarak je teprve jejím třetím prezidentem. V Tunisku byl Ben Ali jen jeho druhým představitelem od vyhlášení nezávislosti před 53 roky. Když politické prostředí poskytuje jen takto málo naděje na změnu, frustrace nevyhnutelně vyvřou na povrch – jak nyní vidíme v případě hurikánu oznamující změnu napříč regionem.

Má skupina, ECR, vyzývá ke skutečně demokratické a klidné transformaci v Egyptě. Dnes ale vidíme znepokojující vývoj k násilí. Je jen obtížné si představit jinou úlohu, kterou Mubarak může v tomto přechodovém období důvěryhodně sehrát, než tu, že odstoupí.

V Tunisku to vře a čím déle toto potrvá, tím větší je nebezpečí, že se islamisté chopí politické iniciativy. Tunisko mohlo být autoritářskou a zkorumpovanou zemí, ale bylo hluboce sekulární a prozápadní; to musíme mít na paměti.

Samozřejmě toto představuje i nebezpečí v Egyptě, kde islamistické Muslimské bratrstvo zrovna teď usiluje o vyplnění politického vakua. Radikalizace egyptské politiky by byla pro zemi a sousedící Izrael neštěstím. Mohla by také mít závažné dopady na provoz Suezského kanálu.

Diplomatické úsilí EU v Tunisku a Egyptě musí být zcela zaměřeno na zajištění stability a pořádku a musí vzdorovat těm, kdo by chtěli rozsévat násilí a strach, jak to vidíme dnes. Při budování liberálních demokracií v těchto zemích, kde taková tradice není, musí EU, USA a naše politické skupiny expertů v Evropě vložit značné prostředky do umírněných demokratických politiků a nových stran, které musejí být oddány demokratickému pluralismu a svobodným a spravedlivým volbám a narozdíl od Muslimského bratrstva, musejí být připraveny vzdát se moci, pokud budou u volebních uren poraženy. To je obrovská výzva a možná právě dnes budeme svědky historického hnutí „pádu Berlínské zdi“ v muslimském světě.

V zemích s muslimskou většinou, jako je Indonésie, Turecko a Bangladéš existují již dobré demokratické modely, které mohou Egypt a Tunisko napodobit. Doufejme, že v budoucnu bude volba v muslimském světě nikoliv volbou mezi sekulární tyranií a islamistickou teokracií, ale volbou trvalé demokracie.

(Řečník souhlasil s položením otázky „postupem modré karty“ podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.)

  Marc Tarabella (S&D). – (FR) Pane předsedající, rád bych se obrátil na pana Tannocka, abych odsoudil jeho postoj vůči těm, kdo dnes demonstrují a zároveň doplnil to, co řekli pánové Verhofstadt a Cohn-Bendit.

Jedná se o lidovou vzpouru, protože tito lidé jsou vystaveni nejhlubší chudobě. Z toho důvodu vůdci, které jsme podporovali, byť kvůli zajištění určité míry stability a odvrácení nebezpečí islamismu, vykonávají vládu teroru a udržují lidi v chudobě. Rád bych se vás tedy zeptal, zda souhlasíte, že lidé mají právo se bouřit, když jsou udržováni v chudobě?

(Potlesk)

  Charles Tannock (ECR). - Pane předsedající, myslím, že jsem to ve své řeči jasně řekl, že nechci, aby sekulární tyranie nebo islamistická teokracie vládla v jakékoliv z těchto zemí nebo v našem sousedství. Uvítal bych samozřejmě liberální demokracii, která by byla připravena postavit se za svobodné a spravedlivé volby. Myslím, že ekonomická situace a vysoká míra nezaměstnanosti v Tunisku a Egyptě jsou vážným problémem a musíme udělat vše v našich silách pro řešení této situace. Ale o to se zde nejedná. V těchto zemích se jedná o spořádaný a klidný přechod a ne rozpad práva a pořádku. Chceme v našem sousedství stabilitu, mír a samozřejmě demokracii.

  Předsedající. − Dovolte mi poznamenat, pane Tannocku, že váš oblíbený odkaz na liberální demokraty vyvolal uprostřed místnosti značnou veselost. Později budete možná muset něco málo vysvětlit.

(Smích)

  Marie-Christine Vergiat, jménem skupiny GUE/NGL. – (FR) Pane předsedající, neměla jsem nijak v úmyslu vracet se do minulosti, ale slyším zde některé překvapivé projevy. Myslím, že v nedávné době, před několika měsíci, jsme byli prakticky jediní, spolu s několika poslanci Evropského parlamentu ze skupiny Zelených/Evropské svobodné aliance, kdo vyzýval k rozpravě o situaci v Tunisku. Jak pan Cohn-Bendit správně řekl, je zde vskutku několik odbojářů na poslední chvíli. Mohli bychom toho k minulosti říci hodně, ale řekli jsme to v našem usnesení a myslíme si, že bychom se měli především soustředit na budoucnost.

Především se musíme vyhnout zasahování do vnitřních věcí těchto zemí. Není na nás, Evropanech, abychom říkali, jaké by mělo být složení vlád těchto zemí. Tunisané jednali sami, aby se osvobodili od diktátorského režimu. Musíme jim umožnit se vyjádřit a podporovat je na cestě k demokracii. Každý, kdo sleduje situaci v Tunisku ví, že minulost ještě není mrtvá a pochována a že tam existují lidé, kteří v zákulisí tahají za nitky a pletichaří.

Dnes násilí v Egyptě také ukazuje, že situace je obtížná. Takže ano, důrazně odsuďte veškeré násilí a nevyzývejte jen k tomu, aby se snížilo, jako tomu bylo v případě Tuniska. Policejní násilí je vždy nepřijatelné: je nepřijatelné dnes jako bylo nepřijatelné v minulosti; je nepřijatelné v Tunisku a Egyptě jako i kdekoliv jinde. Zeptejme se tuniských úřadů a tuniského lidu, co očekávají, aniž bychom jim něco vnucovali.

Přezkoumala jste své rozhovory s ministrem zahraničních věcí, ale dodala jste, aniž vás patrně o to někdo požádal, že chcete zlepšit přístup na trh Tuniska. To je podle mého poněkud nevhodné, protože v této oblasti žádný nedostatek pomoci ze strany Evropské unie nebyl.

Zdá se, že se dnes všichni probrali co se týče zkorumpování režimu Bena Alího. Ano, ekonomická liberalizace v Tunisku prospěla Ben Alimu a Trabelsiho rodinám díky pomoci Evropské unie. Ano, Evropská unie musí být pevná vůči všem porušením lidských práv. Evropská unie ztratila v těchto zemích velkou míru důvěryhodnosti. Ano, konečně musíme podporovat demokraty a odsoudit všechny diktatury.

  Fiorello Provera, jménem skupiny EFD. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, starý pořádek v Maghrebu se mění a tato krize vyzdvihuje řadu problémů, které nebude jednoduché řešit.

Jsou zde rizika stejně jako naděje. Je možné, že by sekulární autoritářské režimy mohly být nahrazeny agresivními, destabilizujícími islámskými fundamentalistickými teokraciemi. Měli bychom pamatovat na to, co se stalo v Íránu: pro demokratický vývoj je obtížné jít ruku v ruce s revolucí. Jistě je z čeho se v Íránu poučit.

Dalším nebezpečím je, že ekonomická krize se v této oblasti pravděpodobně zhorší a bude mít za následek ještě větší nezaměstnanost mladých a větší příliv přistěhovalců, které Evropa již nezvládne.

Tyto události jsou znamením, že naše evropsko-středomořská politika je nedostačující a ukazují, že doposud uplatňovaná politika spolupráce nevyhovuje úkolu vytvořit podmínky pro rozvoj a demokracii. Co se stalo není jen z důvodu ekonomické krize, i když byla vážná, ale z důvodu nedostatečné sociální stability, jinými slovy nedostatku nástrojů k zastupování zájmů lidí, jako jsou odbory, svobodný tisk, politický pluralismus, dobrovolný sektor, právní stát a rovné příležitosti pro každého.

Podpora zemí v tomto regionu na jejich cestě by měla být středem zájmu evropské politiky, spolu s hospodářskou a obchodní pomocí. Takto se vytváří skutečná stabilita: nikoliv stabilita poskytovaná autoritářskými režimy, ale stabilita založená na sociálním konsensu, participaci a demokratických institucích.

  Nicole Sinclaire (NI). - Pane předsedající, v této chvíli, kdy se připravuji na zítřejší ad hoc delegaci do Tuniska – a těší mě, že se jí mohu účastnit – mám na mysli blaho tuniského lidu a nutnost, abychom si všichni uvědomili, jak je to důležité a proč respektujeme jejich kulturní hodnoty a jejich identitu, když jim zároveň pomáháme budovat novou budoucnost založenou na právním státu a demokratických ideálech.

Lidé očekávají změnu a očekávají pomoc bez podmínek. Jsem ráda, že pan Cohn-Bendit navázal na otázku, kterou jsem vznesla dnes ráno ve výboru delegace, týkající se toho, co se za všechny ty roky stalo s penězi EU. Přítomný představitel EAS řekl, že byly utraceny za reformy. Jaké reformy? Pokud by tam existovaly odpovídající reformy, lidé by takto neprotestovali. Můžeme dostat nějaké pravdivé odpovědi? Musíme přimět dočasnou vládu, aby vyšetřila, kam ty peníze šly a zajistit, aby v budoucnu všechny peníze EU byly řádně investovány.

  Ioannis Kasoulides (PPE). - Pane předsedající, arabský svět je naším partnerem ve Středomořské unii. Při každém našem zapojení jsme vždy prosazovali zásady pluralitní demokracie, svobody médií, projevu, a shromažďování, respektu k lidským právům, nezávislé soudnictví a dobrou veřejnou správu. Vždy jsme ale tvrdili, že mají být tyto zásady realizovány zevnitř, nikoliv zvenčí.

Tuniští občané uspěli zevnitř – vzepřeli se represím, policejnímu státu a mučení a bojovali za získání svobody a demokracie. Tuniské úřady musí respektovat vůli lidu a bez odkladu přejít k procesu demokratizace a odpovědnosti v případech korupce nebo represe ze strany starých přátel Bena Alího.

Z podobných důvodů se lidé Egypta vzepřeli zabíjení, zatýkání, slznému plynu, kulkám a požadovali svůj chléb a svobodu, důstojnost a zrovnoprávnění.

Pozor: demokracie neznamená volby. Znamená daleko více než jen to. Jednoznačně podporujeme lid Egypta a vyzýváme jeho současné představitele, aby naslouchali moudrosti svého lidu a nestali se překážkou při reakci na jejich požadavky.

Našim evropským úředníkům, Radě a místopředsedkyni/vysoké představitelce říkám toto: je zklamáním poslouchat prezidenta Obamu nebo Hillary Clintonovou, jak odvážně hovoří v pravý čas, zatímco vy, jako vždy, hrajete druhé a jen téměř neslyšitelné housle.

  Véronique De Keyser (S&D). – (FR) Pane předsedající, je doba, kdy je nutné vědět, jakou stranu podpořit. Několikrát jsem to uvnitř Evropské unie slyšela. Dnes je strana, kterou je nutné zvolit, jasná: jak řekli moji kolegové, je to strana svobody, hlas lidu.

V tuto chvíli, kdy zde hovořím, je v plamenech muzeum v Káhiře, propukají boje v ulicích a jsem toho názoru, že alespoň v případě Egypta, jsme se nevyjádřili dostatečně jasně. Prezident Mubarak musí odejít, to musí být jasné. Prezident Mubarak, v situaci, v jaké je dnes – a já respektuji jeho dlouhý boj – není schopen vést politický přechod; je šílenství to po něm žádat a nechat Mubarakův klan vypořádat si v ulicích Káhiry účty s ElBaradeiem. Musíme v této věci vzít na svá bedra odpovědnost.

Ráda bych vám také řekla, že v průběhu posledních několika dnů a nocí jsem nemohla přestat myslet na chyby, které jsme udělali. Udělali jsme neuvěřitelnou chybu: podporovali jsme zkorumpované režimy ve jménu stability, aniž bychom mysleli na sociální spravedlnost, nebo touhu lidí po svobodě.

(Potlesk)

To je chyba, kterou musíme napravit a nyní nastal čas to udělat.

Druhou chybou, dámy a pánové, je to, že jsme nepochopili politický Islám. Neřekla jsem, že „se nám nepodařilo přijmout politický Islám“! Je rozdíl mezi teroristy, fundamentalisty a některými Muslimskými bratry. Je na nás, abychom tento rozdíl pochopili, abychom zahájili dialog, abychom nechali stranou ty, o které nestojíme, ale dnes jsme připravili cestu těmto fundamentalistům. Připravili jsme cestu určitým teroristům!

Je čas přezkoumat tato stanoviska a konečně se musíme držet minulých úspěchů těchto zemí, Tuniska, Egypta a tak dále. Hovořím zde o sekulárních strukturách těchto států a o právech žen, jichž v těchto zemích bylo mnoho, v sekulárních strukturách a ústavách, které nemají vazbu na právo šaría. Demokracie lze budovat se silně různorodými stranami. Nevylijme dítě i s vaničkou. Držme se této myšlenky sekulárního státu a respektu k různým náboženstvím a přesvědčení a politické různorodosti.

(Potlesk)

  Edward McMillan-Scott (ALDE). - Pane předsedající, myslím, že dnešním vysoce naléhavým tématem je situace v Egyptě. V roce 2005 jsem byl předsedou malé mise pozorovatelů tamních voleb. Byli jsme požádáni, abychom se zúčastnili prvního a potom druhého kola, ale první kolo bylo tak chaotické a špatně vedené, tak zkorumpované, že jsme se rozhodli se na druhé kolo již nevrátit.

Egypt je zemí, kde po zhruba 30 let diktátor Mubarak na sebe vzal absolutní moc v obzvláště brutální, tyranské a svévolné vládě a i když všichni uznáváme neobyčejný vývoj v ulicích Egypta, poznáváme také v Mubarakově reakci někoho, kdo cítí, že má podporu, a to nejen v Egyptě, ale i jinde.

Připouštíme ale také, že Evropská unie nemá Šestou flotilu. Jsme schopni jen promítnout morální sílu, a tak když baronka Ashtonová na počátku této rozpravy mluvila opatrně, bohužel u sebe zároveň neměla velký klacek. Takže musíme mluvit opatrně, to ano, ale také jedním hlasem a myslím, že problémem Evropy v tuto chvíli je, že na úrovni Cathy Ashtonové a dalších představitelů se jedním hlasem nehovoří.

To bylo zmíněno již dříve – ministerští předsedové Británie, Francie a Německa vydali samostatná prohlášení. Promluvme společně. Vyjasněme si zcela jasně kde stojíme – podporujeme demokracii a lidská práva, a to nejen v Evropě, ale ve světě a v této době zejména ve Středomoří.

  Franziska Katharina Brantner (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, baronko Ashtonová, ráda bych zopakovala výzvu, abyste nám poskytla seznam příjemců peněz EU v těchto zemích. Existují podložené obavy, že klan Bena Alího a jeho podniky mají také prospěch z peněz EU.

Jsem přesvědčena, že musíme přezkoumat naši vlastní práci v tomto regionu. Potřebujeme jasně vědět, jak jsou naše peníze využívány a samozřejmě potřebujeme i jasnou změnu. Aby k této změně došlo, je především nutné, aby byl v Tunisku nový vedoucí delegace. Ráda bych vám přečetla, co nám dnes napsal v emailu:

– (FR) Není nutné přezkoumat strategii Evropy v Tunisku. Budeme mít větší svobodu ve výběru účastníků a partnerů, ale odvětví intervence a naše dohody s touto zemí se dnes ukazují jako ještě relevantnější.

– Je neuvěřitelné, že vedoucí delegace píše, že nemusíme přezkoumávat naše politiky vůči Tunisku. Apeluji na vás, abyste přijali odpovědnost a vedoucího delegace vyměnili.

Pokud mohu ještě doplnit jeden bod týkající se toho, co řekla paní De Keyserová; myslím, že také nastal čas podpořit v tomto přechodném období ženy. Proč například neuspořádat velkou konferenci s vaší podporou, kam půjdete a podpoříte ženy podporující tento přechod, vyzdvihnete jejich úlohu a podpoříte je, aby byl v těchto zemích podpořen a podtrhnut laický a sekulární proces. To by mohlo být váš feministický program.

(Potlesk)

  Mirosław Piotrowski (ECR). - (PL) Pane předsedající, politické síly ve svět jsou uchvácené masovými protesty v Tunisku a zejména ve strategicky důležitém Egyptě. Jsou možné různé scénáře, od mírového převzetí moci silami podporujícími demokracii k hospodářskému chaosu a vypuknutí ozbrojeného konfliktu a dokonce ani použití jaderných zbraní nemůže být vyloučeno.

Situace se neustále mění a je obtížné zde cokoliv předpovídat. Arabské společnosti, které byly léta zbaveny základních práv, jako je svoboda projevu nebo právo účastnit se svobodných voleb, jsou odhodlány za každou cenu přivodit změnu. Evropský parlament by měl dosáhnout společného stanoviska a podniknout kroky k zajištění toho, aby celý region nebyl destabilizovaný. Nesmíme zapomenout na usnesení nedávno přijaté naší sněmovnou o pronásledování křesťanů, v níž byl zmiňován i Egypt. Měli bychom zvážit přijetí hmatatelnějších opatření a vyslat do Egypta misi pozorovatelů.

  Willy Meyer (GUE/NGL). – (ES) Pane předsedající, baronko Ashtonová, Evropská unie musí zrevidovat naši politiku sousedství, protože je jasné, že jsme vyvolali dojem, že máme větší zájem o dosažení dohod o volném obchodu než o rozvoj lidí a jejich lidských práv. Problémem, baronko Ashtonová, není dnešní stanovisko Evropské unie týkající se režimů Bena Alího nebo Mubaraka, ale stanovisko, které Evropská unie přijala předevčírem a které neprojevuje ani nejmenší podporu změnám, které v ulicích požadují lidé.

To je problém, který musí Evropská unie vyřešit: že neprojevujeme žádnou podporu změnám, které lidé požadují, nejen v Tunisku, ale i v Maroku, Egyptě, Jordánsku nebo Jemenu; obrovskému množství lidí, kteří již nemohou dále snášet autokracii nebo krizi, která postihuje ty nejslabší. To je revize, ke které bude Evropská unie muset přistoupit; musí být v čele situace a změnit směr své politiky sousedství.

  Bastiaan Belder (EFD). - (NL) Pane předsedající, není překvapující, že vzrušující politický vývoj v Tunisku a Egyptě je pozorně sledován Íránskou islámskou republikou. Jak íránská vláda, tak opozice podporují hlasy v ulicích. Je zajímavé, že obě strany si přisvojují zásluhu za toto arabské lidové povstání. Íránský režim vítá příchod revoluční vlny, která vznikla v jejich vlastní zemi v roce 1979 a věří, že se nyní šíří napříč arabským světem, zatímco íránská opozice se považuje za strůjce masových lidových protestů v Tunisku a Káhiře.

Zatímco pragmatickému arabskému táboru na Středním východě hrozí bezprostřední zhroucení, íránské vedení má více důvodů k optimismu než opozice. Evropská unie by tuto hrozbu neměla ignorovat. Radikalizace arabského světa je rozhodně neslučitelná s důstojným životem, po kterém oprávněně volají protestující v Tunisku a Egyptě. Íránská islámská republika by rozhodně neměla být vnímána jako model, ale jako varovný příklad.

  Philip Claeys (NI). - (NL) Pane předsedající, to, co se nyní děje v zemích jako je Tunisko a Egypt, představuje nesmírně důležitý vývoj. Lidé se bouří proti diktátorským despotům, a to je dobře.

Velkou otázkou samozřejmě je, co bude po vlně těchto událostí následovat. U demokratizace v islámském světě, panuje jistý paradox, kdy více demokracie často vede k většímu islamismu, což v důsledku vede k menší míře demokracie. Samozřejmě my v Evropě bychom měli podporovat demokratický proces. Podpora by ale měla být poskytnuta skutečným demokratickým silám a nikdy bychom neměli vědomě pomáhat organizaci, jako je Muslimské bratrstvo, zavádět teokratickou diktaturu v Egyptě tím, že jim poskytneme podporu EU. Jinak skončíme v situaci, jaké jsme dnes svědky v Íránu, která se projevuje v celém regionu.

Buďme tedy opatrní při výběru partnerů. Konec konců Ben Ali a jeho strana byli ještě před několika týdny členy Socialistické internacionály (Socialst International). Teď, když se vítr obrátil, byl z ní přes noc vyloučen. Dámy a pánové, buďte v budoucnu opatrní, buďte opatrní ve výběru svých partnerů a neulehčujte islamistům život.

  Hans-Gert Pöttering (PPE). – (DE) Pane předsedající, baronko Ashtonová, dámy a pánové, naše reakce na události v arabském světě musí vycházet z našeho pojetí humanity. Každá lidská bytost, ať je to muslim, Žid, křesťan nebo někdo bez konkrétního vyznání, má stejnou hodnotu a stejné právo na důstojný život. Pokud je tomu tak, pak to také znamená, že lidé v arabském světě mají právo na život ve svobodě, v demokracii a na takový způsob života, jenž respektuje lidskou důstojnost.

Proto je dnes naší povinností, naší odpovědností a naším důležitým úkolem pro budoucnost říci lidem arabského světa, kteří pokojně povstali za svobodu a demokracii, že stojíme na jejich straně. Vyjadřujeme naši solidaritu s mírumilovnými muslimy v arabském světě.

(Potlesk)

Již jednou jsme již udělali chybu, když jsme zavřeli oči před totalitním komunismem, protože jsme říkali, že potřebujeme stabilitu. Nesmíme tu chybu opakovat, protože stabilita také zahrnuje svobodu a demokracii a to je něco, co bychom měli podporovat.

Pokud to, co nyní slyšíme, je pravda – nevěděl jsem předtím, že v Káhiře padly výstřely, předtím byla armáda v Tunisku i Egyptě zdrženlivá –, že armáda přechází k násilí, pak toto může trvat jen krátce. V Evropě jsme měli povstání ve východním Německu v roce 1953, v Maďarsku v roce 1956, v Československu v roce 1968, a pak přišla Solidarność.

Svoboda nakonec zvítězí, a proto všem, kdo dnes používají násilí, musíme říci: přestaňte střílet a dejte lidem svobodu prostřednictvím svobodných voleb. Měli bychom vyjádřit svou podporu slovy i činy, což zahrnuje i tuto sněmovnu.

  Hannes Swoboda (S&D). – (DE) Pane předsedající, baronko Ashtonová, říká se, že se neumíme poučit z dějin. Měli bychom se ale o to pokusit. Co se týče provokování ohledně Íránu – a pan Cohn-Bendit již na to odpověděl – ještě jednou bych rád zmínil, co se tehdy v Íránu stalo. Podporovali jsme špinavý režim. Více méně jsme tolerovali tajnou policii, která v té době pracovala proti lidem a mučila je. Spojené státy spolu s Velkou Británií svrhly Mohammada Mossadegha, jenž chtěl klidnou revoluci.

V tomto směru jsme nyní pokročili, ale stále ještě nedostatečně. Jsem přesvědčen, že musíme jasně říci – a v tomto ohledu souhlasím se svým kolegou poslancem, jenž toto již zmínil –, že musíme být na straně lidí, kteří začali a vystupňovali tuto revoluci a to nebyli islamisté. Mějme radost z této velké příležitosti, kterou představuje skutečnost, že revoluce nebyla spuštěna islamisty, ale lidmi v ulicích, běžnými občany, kteří jsou nespokojeni se sociální nespravedlností, ekonomickou situací a nedostatkem demokracie. To je to, co se zde stalo.

Baronko Ashtonová, dámy a pánové, podívejme se na sebe sebekriticky, protože část naší strategie sousedství v důsledku tohoto padla. Navíc část naší strategie sousedství byla založena na tamní stabilitě. Na Středním východě potřebujeme mír. Očekávali jsme, že mír na Středním východě bude záviset na diktaturách a diktátorech, a to není možné a ani přijatelné.

Musíme proto hovořit a vyjádřit jasně náš názor. Mír na Středním východě bude dlouhodobý pouze pokud bude založen na demokracii a ne na diktaturách. Proto, baronko Ashtonová, musíme vyjádřit svůj názor nahlas a jasně. Vím, že jste známá svým opatrným postupem, ale v tomto ohledu souhlasím se svými kolegy, že musíme být slyšet a musíme mluvit jasně. Musíte mluvit tak nahlas, že zastíníte mnohé z hlasů našich ministrů zahraničních věcí, někdy i tak hlasitě, že neuslyšíme hlas Hillary Clintonové, ale pouze hlas Catherine Ashtonové. To je to, co tento Parlament očekává. Berte to i jako důkaz naší důvěry ve vás a že očekáváme, že se velmi jasně vyjádříte.

  Metin Kazak (ALDE). – (BG) Pane předsedající, protesty v Tunisku a Egyptě, které byly spuštěné hněvem a neochotou trpět rostoucí nezaměstnanost mladých lidí, brutálními policejními metodami, korupcí a autoritářstvím, stejně jako pohrdáním lidskými právy, svobodou projevu a demokratických principů jsou výzvami, kterým čelí i ostatní arabské země, které chtějí změnu.

Události v Tunisku, které bylo považováno za ostrov stability a ekonomické jistoty, jsou překvapivě podobné těm, které spustily pád sovětského bloku ve východní Evropě. Jsou jiskrou, která oznamuje pád arabského pseudo modelu stability a spustí v regionu demokratické změny.

Požadavky jsou jasné a národy Tuniska a Egypta by nesouhlasily s polovičatými opatřeními. Řada z předpokladů pro přechod k demokracii již nabývají na síle, jako je aktivní a dobře organizovaná občanská společnost, svobodný tisk, respektované osobnosti opozice a existující politické strany. Musíme ale zcela zrevidovat naší současnou zahraniční politiku, baronko Ashtonová.

Evropská unie by měla učinit strategickou volbu, najít kompromis mezi politickými a ekonomickými zájmy a demokratickými hodnotami, které nás sjednocují. Evropa musí ukázat, že pevně stojí za demokracií a ne že jen podporuje stabilitu v regionu. Důvodem je, že když přijde změna, lidé si vzpomenou, kdo byl na jejich straně a kdo udržoval již nemožný status quo.

  Heidi Hautala (Verts/ALE). - Pane předsedající, před 60 lety znamenala revoluce v arabském světě konec evropské koloniální vlády. Druhá revoluce v arabském světě se nyní odehrává před našima očima. Nastala chvíle, kdy Evropská unie musí zvolit, zda stojí na správné nebo nesprávné straně dějin.

Úkolem je pomoci vypěstovat nezávislou občanskou společnost v arabském světě. Náš rozpočet v EU musí být přezkoumán tak, aby mohl reagovat na naléhavé potřeby Tuniska, které 23 let trpělo pod autoritářským režimem.

Většina Tunisanů nemá důvěru v tuto dočasnou, nezvolenou vládu. Proces pravdy v Tunisku již začal, ale sama Evropská unie potřebuje takový proces pravdy, tak velké bylo z její strany po léta zanedbávání lidských práv a demokratických hodnot v arabském světě. Skutečně nastal čas na lidská práva.

  Ivo Strejček (ECR). - Pane předsedající, nesdílím názor, že probíhající povstání v Egyptě je převážně poháněno silami, které touží po demokracii evropského stylu. Chápu současné výtržnosti a chaos jako revoluci za změnu, která je motivována úsilím o lepší život.

Klíčovou otázkou pro nás Evropany ale je hrozba toho, že by dramatickou situaci mohli zneužít radikální islamisté. Pokud by nastala taková dramatická politická změna, Evropa by stejně jako Amerika ztratila umírněného arabského spojence a mírová smlouva s Egyptem by byla ohrožená. Egypt se může rychle a snadno změnit v režim, jenž je nepřátelský vůči Evropě, Izraeli a Americe a může se sblížit s hnutím Hamas. EU by měla stát pevně na straně těch, kdo usilují o svobodu a kdo vytrvale podporují svobodné volby.

  Takis Hadjigeorgiou (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, dámy a pánové, pochopitelně naprostá většina v Parlamentu podporuje povstání v Egyptě, a to je samozřejmě docela v pořádku, i když je zde několik výjimek, jak jsme právě nyní slyšeli. Myslím ale, a měli byste se mnou souhlasit, že politika znamená být přesný a včasný a věřím, že všichni zde musíme uznat, že jsme neviděli, co se v Egyptě v uplynulých desetiletích dělo.

Kde jsme všichni byli, když ze Spojených států plynuly do Egypta miliardy dolarů na podporu tohoto režimu? Jsme s lidem Egypta protestujícím za svá práva na blahobyt, zdraví a vzdělání. Proto by měl Parlament i nadále poskytnout svou jednomyslnou podporu. Měl bych zmínit, že musíme v tomto procesu pamatovat na Palestince, aby se Palestinci nestali obětí. Ti z nás zde, kdo zastupují Kypr, jednoho ze sousedů Egypta, velmi pečlivě události sledují a, znovu opakuji, v tomto povstání podporujeme práva egyptského lidu.

  Lorenzo Fontana (EFD). – (IT) Pane předsedající, baronko Ashtonová, dámy a pánové, jak mnozí již řekli, je zajisté žádoucí, aby byla v severní Africe zavedena demokracie, jako máme demokracii zde v Evropě.

Existují ale také rizika, jímž musíme čelit. Všichni si pamatujeme na útoky proti koptským křesťanům, které se odehrály o Vánocích právě v Egyptě. Naší obavou je, baronko Ashtonová, že bychom jednou mohli v severní Africe skončit s islámskou diktaturou.

Z tohoto hlediska je důležité, aby byla Evropa ve střehu, abychom se nedostali do situace, kdy budou v severní Africe nepřátelské země, které, jak nesmíme zapomenout, mají s Evropou mnoho obchodních kontaktů. Není pochyb o tom, že v současné ekonomické krizi nebudou naše ekonomiky na tuto destabilizaci reagovat dobře. Měli bychom také mít na paměti, že tato destabilizace bude mít jistě dopad na přistěhovalectví, zejména do jihoevropských zemí.

Vyzývám proto Komisi a vysokou představitelku, aby v těchto záležitostech byli ostražití.

  Barry Madlener (NI). - (NL) Pane předsedající, baronko Ashtonová, přestaňte být tak naivní. Pane Guyi Verhofstadte, také přestaňte být naivní. Konec konců, co Muslimské bratrstvo chce, je šaría a šaría není demokracie.

Nejdůležitější opoziční strana, Muslimské bratrstvo, chce válku s Izraelem. Baronko Ashtonová, o tom jste neřekla ani slovo. Předstíráte zde, že jste naivní, když voláte po lepší budoucnosti Egypta, ale zároveň odmítáte uznat nebezpečí, které představuje islám. Protože islám a demokracie nemohou existovat vedle sebe.

Byl bych rád, kdybyste toto sdělila nahlas a jasně, protože nechci vidět naivní paní Ashotnovou jak jde do Egypta se špatným vzkazem. Paní Ashtonová, buďte ostražitá před hrozbami, kterým čelí Egypt i my, a mluvte o nich. Varujte Egypťany, že je šaría katastrofou, katastrofou pro nás všechny.

(Řečník souhlasil s položením otázky „postupem modré karty“ podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.)

  Nirj Deva (ECR). - Pane předsedající, otázka, kterou jsem chtěl položit ctěnému poslanci, zní: jak může demokracie vzkvétat ve společnostech, v nichž neexistují instituce a historie demokratické tradice?

Demokracie jen tak nevypučí na neoplodněném poli. Stále hovoříme o vytvoření demokratických států, aniž bychom pracovali na vytvoření demokratických institucí, na nichž demokracie vzkvétá.

  Barry Madlener (NI). - (NL) Pane předsedající, mohu jen souhlasit s panem Devou. Samozřejmě se demokracie jen tak neobjeví, ale pro Egypt žádnou jinou alternativu nevidím. Nejsem schopen vybrat v Egyptě jednoho člověka, jenž by mohl převzít vedení. Je nakonec záležitostí Egypťanů si vybrat své vůdce.

Co můžeme však udělat je apelovat na Egypťany, aby si zvolili nikoliv Muslimské bratrstvo, ale světské představitele.

  Mario Mauro (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, baronko Ashtonová, v minulosti jsem na vás možná byl tvrdý, ale musím uznat, že tato záležitost vám musí značně komplikovat život, takže doufám, že to, co hodlám říci, pomůže.

První věc, kterou chci jasně říci je, že úlohou států je chránit své občany, ne jim řídit život. Když vláda řídí životy lidí namísto toho, aby je chránila, přestává být vládou a stává se režimem. To se stalo v Tunisku a v Egyptě, protože politická situace, která začala hlubokým idealismem ze získání nezávislosti se na mnoho let stala režimem. Naší úlohou je bránit svobodu a demokracii v srdcích těch, kdo ji dnes brání v ulicích.

Další téma, které chci zmínit, se týká nás, Evropské unie. Musíme připustit, že nemáme politickou strategii pro evropsko-středomořskou oblast, což znamená připustit, že barcelonský proces a Středozemní unie selhaly. Je to přetvářka: jedná se jen o politické hry, které neslouží žádnému účelu a ničeho nedosáhly. V této otázce musíme jednat rozhodně. Musíme tuto strategii začít vytvářet: musíme ji naplánovat a realizovat, jako jsme to udělali v případě východní Evropy a Balkánu, i když se jim to muselo vnutit. Pokud nebudeme mít tuto strategii, nebude záležet na tom, zda hovoříme nebo nehovoříme jedním hlasem, protože naše slova budou postrádat význam.

  Pier Antonio Panzeri (S&D). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, baronko Ashtonová, mám pocit, že si ještě nejste dostatečně vědoma toho, co se v oblasti Středomoří děje. Musím říci, že pomalost institucí EU při řešení otázky Středomoří může být vysvětlena jen nedostatečnou informovaností o situaci a neschopností vycítit, že jsou změny v pohybu.

Dostáváme se ke konci politické a historické éry, kdy byla politika Evropy vůči jihu zmatená a kontraproduktivní. Ekonomická krize, obtíže spojené s migrací a nedostatek změn v rámci vládnoucích tříd vytvořily výbušnou kombinaci, která nyní ovlivňuje Tunisko a Egypt, ale pravděpodobně se rozšíří i do dalších zemí.

Abych se také obrátil na některé své kolegy, řekl bych, že si nevystačíme s tím, když si budeme myslet, že všechno, co musíme udělat, je prostě podpořit demonstrace, které v současnosti probíhají. Evropa musí ukázat větší politickou vyzrálost. Pro to je nutné přeladit politické antény Evropy. Zahraniční politika Evropy musí opustit svůj napůl tajný způsob práce a převzít vedení na mezinárodní scéně v podpoře procesů přechodu k demokracii, které právě probíhají.

Zejména potřebujeme v řadě oblastí jasné politiky: novou politiku partnerství a sousedství a novou bezpečnostní politiku pro Středomořskou oblast; větší ochotu celé Evropy zabývat se Středomořskou otázkou; a politiku společné akce, aby Evropa v regionu jednala spolu s ostatními aktéry, jako jsou Spojené státy a Turecko.

Potřebujeme samozřejmě významnou změnu, a to na straně Komise vyžaduje značnou pokoru při znovuotevření rozpravy o zahraniční politice vůči Středomoří a při novém pohledu na Unii pro Středomoří a zároveň při zajištění toho, aby v ní Evropa měla svou úlohu. To je pro Evropu zásadní a musíme si toho být plně vědomi.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Diana WALLIS
Místopředsedkyně

  Marielle De Sarnez (ALDE). – (FR) Paní předsedající, svět se posouvá a mění a nikde to neplatí více než v arabském světě, kde, mohu-li vám to připomenout, 40 % populace žije pod hranicí chudoby a u mladých lidí je nejvyšší míra nezaměstnanosti ve světě.

Arabské národy touží po rozvoji a demokracii a protože oboje jde ruku v ruce, vzali tito lidé v Tunisku i v Egyptě osud do vlastních rukou, aby zavedli změnu, na níž mají právo. Navíc, bez ohledu na všechny provokace – jak jsme dnes byli svědky v Káhiře – a všechny obtíže, nic a nikdo toto hnutí nezastaví.

V případe Tuniska včera a Egypta dnes jsme slyšeli jeden hlas, a sice hlas Spojených států, které se rozhodně postavily za demokraty. Věřím v Evropu, ale také věřím, že je bezvýznamná, pokud nebude demokraty na každém kroku rozhodně podporovat. Byl by to splněny sen, kdyby se Evropa této příležitosti chopila; byla bych nadšená. Ale neučinila tak. Není to jen díky úloze, kterou jste sehrála; je to také díky přílišné opatrnosti jejích představitelů, kteří příliš často raději zůstávají potichu, než aby jednali.

Po více jak 20 letech od pádu Berlínské zdi jsme svědky historické změny. Naléhám na vás, abyste se jí chopili, abychom nepromarnili příležitost tvořit světové dějiny.

  Derk Jan Eppink (ECR). - Paní předsedající, všechno, co jsem chtěl říci, bylo vlastně již řečeno, takže se omezím na jednu otázku na vysokou představitelku.

Dnes pan Blair, bývalý ministerský předseda, jehož patrně znáte, pěl chválu na egyptského prezidenta Hosni Mubaraka. Dnes na CNN řekl, „Mubarak je nesmírně odvážný a silou k dobrému“. Pan Blair také varuje před urychlením voleb v Egyptě.

Nyní je pan Blair zmocněncem v izraelsko-palestinském mírovém procesu, jenž je podporován Evropskou unií. Co si o výrocích pana Tonyho Blaira myslíte?

  Gerard Batten (EFD). - Paní předsedající, velkým nebezpečím pro Egypt a ostatní severoafrické země je samozřejmě to, že svržení místních vlád sem nepřinese liberální demokracii západního stylu, ale spíše islámskou fundamentalistickou vládu a novou dobu temna, jak jsme to mohli vidět v Íránu.

Existuje ale určité uspokojení vyplývající z vyhlídky, že utlačované národy svrhnou své nedemokratické a nezastupitelské vlády. Všechny vlády, dokonce i tyranie, v zásadě odvozují svou moc z konsensu lidí, kterým vládnou. Můžete lidi sice dlouho a silně utlačovat, ale vždy existuje možnost, že se vzbouří.

Existuje zde paralela s Británií, kde po sobě jdoucí vlády zastoupené různými politickými stranami důsledně naši zemi zrazovaly a odevzdaly naše právo na demokratické sebeurčení Evropské unii. Podle Velké listiny práv a svobod mají Angličané právo na zákonnou revoltu. Zajímalo by mě, jak daleko budou muset být dotlačeni, než vyjdou do ulic jako Egypťané.

  Andrew Henry William Brons (NI). - Paní předsedající, měli bychom všichni tleskat pádu nebo blížícímu se pádu represivních režimů, možná ale až budeme vědět – nebo téměř jistě budeme vědět – kdo nebo co je pravděpodobně nahradí.

V Tunisku, podobně jako Iráku a Egyptě, byly dokonce i podle středovýchodních měřítek, režimy politicky represivní, ale byly zároveň, podle středovýchodních měřítek, sekulární a dokonce sociálně liberální. Existuje nebezpečí, že sociálně liberální autokracie bude nahrazena sociálně represivní autokracií nebo dokonce sociálně represivní demokracií.

Ti, kdo očekávají pohodlné a civilizované předání moci ve všech nebo v některých z těchto zemí, by se měli znovu zamyslet. Pokud bychom byli svědky občanských válek, zvěrstev a zničení ekonomik těchto zemí, mohli bychom poskytnout dobrou radu a naše obyvatelstvo by mohlo poslat pomoc, ale doufám, že nepovažujeme za naši práci vyslat tam naše jednotky, aby byly zabity. Určitě není naší prací zachraňovat obyvatelstvo těchto zemí a přivádět ho do Evropy.

  Mário David (PPE). – (PT) Paní předsedající, svět a zejména Evropa nemůže zůstat lhostejná k síle intenzivního hnutí lidové opozice v řadě zemí severní Afriky a Středního východu nebo opomenout uznat důležitost a legitimitu těchto demonstrací. Musíme všem lidem toužícím po demokracii a svobodě poskytnout naší naprostou solidaritu, jako jsme v nedávné minulosti poskytli našim přátelům ve východní Evropě.

V současnosti zažíváme v dějinách výjimečný okamžik: jeden z těch, jenž mění jejich směr a vytváří novou realitu. Objektivně je nutno zdůraznit, že islámský extremismus se objevuje jako politická – a nikoliv náboženská – reakce na některé z těchto problémů, živená sociálním vyloučením a reakcí na něj. Budoucnost tohoto regionu potřebuje pevné, tolerantní demokracie, které respektují menšiny a v nichž je stát slíben všem a není zneužíván několika jedinci.

Vedle nás je část světa, jenž musí využít této chvíle znovuzrození k tomu, aby šla dál po cestě k míru a sociálnímu pokroku. Musí dokázat, že v tomto sousedícím regionu mohou všichni žít společně v míru a vzájemném respektu bez ohledu na náboženskou víru, politickou volbu nebo etnickou příslušnost.

Paní předsedající, nyní závěr. Baronko Ashtonová, namísto několika málo vedoucích představitelů jednajících společně nebo izolovaně – v portugalštině říkáme „je těžké být knězem ve vlastní farnosti“ – je zapotřebí, aby Evropa jako celek převzala vedoucí úlohu při poskytování pomoci těmto reformám a aby pro Střední východ našel nový vzor, který se vyhýbá radikalismu a který respektuje lidská práva a zejména pak práva žen.

  Saïd El Khadraoui (S&D). - (NL) Paní předsedající, v této chvíli probíhají násilné střety mezi příznivci a odpůrci Mubaraka. Musíme panu Mubarakovi vyslat jasný signál a vyzvat jeho příznivce, aby se okamžitě stáhli a aby se vyhnuli zbytečnému krveprolití.

To, co se děje v Egyptě, nás všechny překvapilo. Měli bychom k tomu přistupovat jako k neuvěřitelné příležitosti, příležitosti pomoci tomuto regionu se po letech politické a ekonomické stagnace dále rozvinout do skutečné demokracie, kde mají všichni příležitosti. Mám zde na mysli především miliony mladých lidí, kteří hladoví po svobodě a možnosti rozvíjet se. Tento dopad nesmíme podceňovat. Někteří hovoří o roce 1989 arabského světa, jestli to tak je nebo není teprve uvidíme.

Evropská unie by mohla ukázat trochu více ochoty v podpoře tohoto procesu transformace a samozřejmě bych býval rád – jak jiní poslanci již zmínili – slyšel vás na toto téma promluvit. Velmi brzy bychom měli objasnit, že tento proces přechodu k demokracii musí okamžitě začít a že pan Mubarak prostě již nemá oprávnění tento proces vést a řídit.

Proto musíme co nejdříve určit harmonogram, jasný program opatření a reforem, které by měly vést k prvním a transparentním volbám v září tohoto roku. To například znamená udělat změny v ústavě, ve volebních zákonech a v tom, jak média podávají zprávy o politických tématech, aby všichni kandidáti měli možnost lidem představit své kampaně.

Všechny demokratické síly by měly být co nejdříve přizvány ke stolu, aby tento proces směřovaly správným směrem a Evropa by v tomto měla hrát pozitivní a konstruktivní úlohu.

Zároveň si musíme být vědomi složitosti situace. Například vojsko je chváleno za rozhodující úlohu a za uklidnění situace. Za to sklidilo mnoho chvály, ale jedná se i o důležitého hospodářského hráče. Pokud chceme zavést skutečné demokratické reformy, potom budou nutné i hospodářské reformy, a to nebude jednoduché.

  Annemie Neyts-Uyttebroeck (ALDE). - (NL) Paní předsedající, s velkým zájmem jsem poslouchala, co říkala paní vysoká představitelka a moji kolegové. Mnoho z vás řeklo, že jste zcela překvapeni tím, co se děje v Tunisku a Egyptě. Dovolím si říci, že jsem těmito výroky překvapena, protože jsme ve skutečnosti již dlouho věděli, že se nejedná zrovna o demokratické režimy a že naopak jsou to autoritářské nebo velmi autoritářské režimy, které měly své občany pod palcem.

Rozhodli jsme se tuto situaci neřešit přímo, protože jsme si mysleli, že to bude nejlepší zárukou stability v regionu a napříč Středomořím. Máme ale opět důkaz toho, že podporovat autoritářské a zkorumpované režimy kvůli stabilitě a předcházení chaosu obvykle znamená skončit v nestabilitě, chaosu a ztrátě skvělých příležitostí do budoucna.

Doufám, že budeme rozumní a že podpoříme demokratický proces rozumným způsobem. V souvislosti s tím bych vás ráda požádala, abyste věnovali zvláštní pozornost podpoře řadě politických stran jak v Tunisku, tak v Egyptě. Tyto strany jsou slabé. V posledních letech měli jen malou možnost se strukturovat. Budou proto potřebovat veškerou pomoc, aby mohly hrát svou úlohu při tom, co doufejme budou spravedlivé a brzké volby.

  Geoffrey Van Orden (ECR). - Paní předsedající, chci zejména zmínit, že jsme na Západě příliš často svědky útoků na svatyně našich svobodných společností ze strany extremistů, kteří se vrátí do svých domovských zemí, s nepřátelským postojem k našim hodnotám a nesoucí revoluce. Včera bylo 32. výročí návratu ájatolláha Chomejního do Íránů z Paříže. Víme, k čemu to vedlo.

Rachid Ghannouchi, jenž obhajoval zničení státu Izrael, se vrátil do Tuniska po dvou desetiletích v Londýně. Považuje vedení palestinské samosprávy za nelegitimní, podporuje Hamás. Hamás je samozřejmě odnož Muslimského bratrstva, jediné dobře organizované politické skupiny v Egyptě. Takové organizace budují svůj základ moci tím, že reagují na každodenní potřeby lidí a upevňují pak svou moc terorem.

Musíme přijmout tvrdší opatření, abychom předešli líhnutí extremismu v našich hlavních městech a udělat více pro to, abychom dosáhli na legitimní občanskou společnost v místech, jako je Egypt a Tunisko, a to dobře zacílenou pomocí, včetně dobře řízenou finanční pomocí.

  Vito Bonsignore (PPE). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, souhlasím s tím, co zde již bylo řečeno mými kolegy ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů). Rád bych ale zdůraznil skutečnost, že poslední události ve Středomoří nás všechny ohromily, protože ještě před pár týdny byly zcela neočekávané.

Zdá se, že Služba pro vnější činnost vedená baronkou Ashtonovou byla zaskočena a podle mého názoru nyní vykazuje chabou schopnost reagovat. Zrovna přemýšlím o tom, zda stojí za to utrácet tolik peněz za službu, která je takto řízena. Ještě jednou říkám, jsme svědky naprosto nedostatečné evropské přítomnosti na evropsko-středomořské scéně.

Prosazujeme právo všech národů rozhodnout o vlastní vládě a vlastní vládnoucí třídě skrze svobodné, demokratické volby nikoliv prostřednictvím činů vnucených brutální silou a extremismem. Jak bylo řečeno, je na čase, aby stabilita šla ruku v ruce s demokracií. Proto nyní používáme všechny legitimní prostředky k posílení demokracie a politického pluralismu při zachování respektu k právnímu státu, lidským právům a bezpečnosti občanů.

Celý svět a především my Evropané potřebujeme Středozemí, které je v míru. Evropská unie musí změnit vlastní politiku a bez dalšího otálení usilovat o to, aby poskytla adekvátní pomoc a spolupráci a pomohla tím k zavedení nutného socioekonomického rozvoje ve všech středomořských zemích.

  Carmen Romero López (S&D). – (ES) Paní předsedající, dámy a pánové, tuniští demokraté nám nedávno dali ukázkovou lekci dospělosti. Proto v těchto chvílích napětí, které prožíváme a ve světle masakru, který se odehrává v Egyptě, bychom v Evropské unii přivítali jednotný hlas, abychom skutečně tento masakr dokázali zastavit a aby svoboda mohla skutečně i do Egypta přinést hluboké změny směrem k demokracii.

V případě Tuniska ale máme stále čas. Zde v Parlamentu zítra hlasujeme o usnesení – v zemi bude delegace – a naše podpora, naše demokratická záruka je v těchto chvílích také velmi důležitá, zejména v Tunisku, pak v Egyptě a všech těch zemích, které požadují více svobody.

Stále je ještě toho hodně, co můžeme udělat, protože cena hospodářského kolapsu způsobeného rozpadem a revolucí této povahy musí být držena na minimu. Je příliš mnoho nepřátel, kteří chtějí obrátit Tunisko k modelu, jenž je naprosto jiný než ten, který chceme. Tunisko se stalo modelem a co nyní vidíme, je ve skutečnosti konec postkoloniální éry a začátek skutečné nezávislosti.

Proto je hospodářská situace v Tunisku příležitostí – kromě toho, co paní Ashtonová zmínila – pro Evropskou centrální banku zaujmout stanovisko, aby nepromeškala zkušenost, která by mohla být životně důležitá pro budoucnost Středomoří. Je důležité, aby bylo rozhodnutí urychleně přijato.

  Marietje Schaake (ALDE). - Paní předsedající, zrovna nyní, když zde zasedáme, jsou občané Egypta v pasti a na náměstí Tahrir na ně útočí a vojsko a policie je údajně napadají, místo toho, aby je chránily. Při svých mírumilovných protestech Egypťané z různých vrstev požadují respekt k lidským právům a demokracii, politickou reformu a řádnou veřejnou správu a socioekonomický rozvoj.

Možná vám tyto požadavky připadají povědomé, neboť se přesně jedná o cíle programů EU pro Střední východ a konkrétně pro Egypt. Jen Komise na tento účel v průběhu 15 let celkem utratila téměř 3 miliardy EUR. Když jsou požadavky lidí konečně v souladu s cíli našich politik, proč je tak těžké rychle vydat stanovisko EU?

Potřeba silné, aktivnější Evropy je naléhavější než kdy předtím. Tak, jak slunce svobody a demokracie vychází nad Středním východem, tak mraky rozkolu zabraňují evropské jednotě a schopnosti převzít odpovědnost. Vyzývám vás, abyste se podívali na to, co se právě teď odehrává a jednoznačně podpořili lidi. Jejich práva a důvěryhodnost EU jsou propojeny.

Další jevy, které jsou trvale přítomné ve vztahu mezi lidmi a diktaturami, jsou komunikace a informační technologie. Tuniská vláda se při potlačování občanů řadila mezi nejtvrdší uživatele cenzury, sledování a technologií pro filtrování. Evropské společnosti jako Vodafone a francouzský Telecom byly v Egyptě aktivní při přerušení spojení. Přála bych si, aby proběhlo vyšetřování úlohy evropských společností, kterou sehrály při porušování lidských práv tím, že bránily svobodnému projevu, svobodnému tisku a přístupu k informacím a vytvořily prostředí, v němž nemohlo být porušování lidských práv zdokumentováno.

  Tomasz Piotr Poręba (ECR). – (PL) Paní předsedající, paní Ashtonová, podle mého názoru udělala Evropská unie ve svých minulých vztazích s Tuniskem a Egyptem několik chyb. Co se týče Tuniska, udělali jsme chybu, když jsme se neozvali poté, co Ben Ali vyhrál v roce 2009 prezidentské volby. Na připomenutí bych dodal, že získal 90 % hlasů, ale volby nebyly ani svobodné ani demokratické. Totéž platilo, když byl v Tunisku novelizován trestní řád, který ukončil činnost nevládních a lidskoprávních organizací. Nemůžeme si dovolit takovou politiku pasivity a nečinnosti, když jde o opatření, která má dnes Evropa přijmout v regionu severní Afriky. Bude velmi obtížné regionu navrátit stabilitu, pokud nebudeme hrát aktivní úlohu a neukážeme naše odhodlání tohoto cíle dosáhnout. Vlády, které respektují lidská práva, svobodu projevu a médií, se k moci v severní Africe vrátí tehdy, pokud k událostem v těchto zemích zaujmeme aktivní a odhodlaný postoj. Děkuji

  Cristian Dan Preda (PPE). – (FR) Paní předsedající, baronko Ashtonová, dámy a pánové, před rokem jsme v této sněmovně diskutovali o vztazích Evropské unie s Tuniskem a tehdy jsem řekl, že sociální úspěchy, na které byli Tunisané tolik hrdí, by měli být doprovázeny politickém pokrokem.

Navíc jsme v uplynulých týdnech viděli, že politický pokrok zde je, alespoň v tom smyslu, že počáteční povstání je nesmírně jasným a zřejmým výrazem touhy po svobodě. Situace v Egyptě je podobná, i když se věci vyvíjejí rychle. Nevíme, jaké budou výsledky a v budoucnu budou jistě i další místa, která budou demonstrovat svou touhu po svobodě stejně jasně.

Zároveň, jak jsme dnes viděli, někteří z nás se obávají, že tyto změny nepovedou nutně k sekularismu nebo k pokračování sekulárního státu, k umírněnosti nebo ke stabilitě. Jsem přesvědčen, že si musíme být vědomi skutečnosti, že je skutečně možné, že v nadcházejících týdnech nebo rocích, tento region nezažije politické režimy, které jsou jak stabilní, tak inspirované svobodou a umírněností. To je docela možné a věřím, že na tuto možnost musíme být také připraveni.

Doporučoval bych proto baronce Ashtonové, aby případně vedla strategii Unie zpět k postupu naznačeným Komisí v roce 2005 ve zprávě pro summit v Barceloně.

  Kader Arif (S&D). – (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, až do této chvíle jsme měl podezření, že lidé mají navrch nad svými politickými elitami. Dnes jsem si tím celkem jistý. Rád bych nejdříve složil poklonu odvaze a odhodlání tuniského a egyptského lidu. Připomněli nám, že hodnoty, které ve světě symbolizujeme – lidská práva a demokracii – nejsou hodnotami výlučnými pro Západ, jak někteří tvrdí, ale spíše hodnotami univerzálními, sdílenými všemi.

Podle mého názoru nemůže Evropa již nadále pokračovat v chybách, které dělá v této části světa, potácet se od špatných analýz k špatně vedeným projektům. Tito lidé od nás očekávají reakci, která se vyrovná jejich odvaze a touhám. Nechtějí dobročinnost, ale určitě žádají o solidaritu a ještě více o odpovědnost. V těchto nejistých dobách nikdo nechce chaos, ale nikdo by také již nadále neměl přijímat status quo.

Musíme podpořit naději, kterou vytvořily události v Tunisku a Egyptě, abychom pomohli stvrdit a zavést demokracie, které těmto zemím a jejich obyvatelstvu prospějí a které prospějí i nám a věřím, že jste toto, baronko Ashtonová, vyjádřila důrazně.

Zakončím tím, že ocituji básníka, který kdysi řekl: „Svět usíná z nedostatku drzosti.“ Tyto národy jsou ve svém volání po svobodě celkem oprávněně neopatrné, ale především doufám, že probudí naše svědomí.

  Alexander Graf Lambsdorff (ALDE). – (DE) Paní předsedající, baronko Ashtonová, žádám vás, abyste byla odvážnější. Jeďte do Káhiry před Radou ministrů zahraničí. Mluvte tam se zástupci vlády a s opozicí. Vraťte se do Bruselu a řekněte svým kolegům, co jste tam viděla a slyšela. Stanovte agendu a nenaslouchejte 27 různým názorům, s nimiž je pak velmi obtížné něco opravdu udělat.

Až pan Mingarelli pojede do Tuniska – což je něco, co vnímám pozitivně – informujte nás, ať o tom víme a ať i veřejnost ví, že je tam Evropa přítomna. Nejdřív jsem se dozvěděl, že tam byl Američan a až potom jsme slyšel, že tam byl i pan Mingarelli. Jste ministryní zahraničí pro Evropu a upřímně bych vám radil, abyste na jedné straně byla naší ministryní zahraničí. Na druhé straně, jako ministryně zahraničí Evropy, nemusíte skákat, jak každý píská.

Dnes zde zazněla srovnání s rokem 1989, a myslím, že to tak je správně. Věřím, že náměstí Tahrir v Káhiře roku 2011 odpovídá Alexandrovu náměstí v Berlíně roku 1989. Odehrává se tam revoluce. Pokud si ale na chvíli připomeneme revoluci v roce 1989, vzpomeneme si, že jsme tehdy měli stejné dilema. Chtěli jsme svobodu, stabilitu a demokracii a přehlédli jsme skutečnost, že tento proces, přechod ze stabilní diktatury k demokracii, je jen zřídkakdy klidný, spořádaný a stabilní. Z tohoto pohledu je důležitá diplomacie, organizace a opatrnost.

To by nás nemělo odvádět od skutečnosti, že máme z této revoluce nesmírnou radost. Je to revoluce proti diktatuře a za svobodu. Opravdu věřím, že Evropa může v těchto zemích určovat uspořádání. Naše radost by ale měla být zjevná, jedno je ale také jasné, a to je, že byť s omezeným vlivem, určitě nebude možné budovat stát s panem Mubarakem. S dnešním násilím na náměstí Tahrir ztratil tento vládce v Egyptě poslední zbytek legitimity.

  Sajjad Karim (ECR). - Paní předsedající, bylo již na čase, aby tento okamžik nastal. Je veden jak staršími občany, tak těmi, kdo v Egyptě nepamatují nikoho jiného než Mubaraka. Naší reakcí má být sdělení, že by Egypt neměl být destabilizovanější, než již je; že lid Egypta má dostat vládu podle svého svobodného výběru.

To je pravda, ale nestačí to. A pak dnes zde z této sněmovny slyším varování před islámským tsunami, které má přijít a všechny nás zničit.

Všechno, co ale děláte předkládáním těchto argumentů, je, že argumentujete pro totalitní režim špatně zamaskovaný velmi tenkou vrstvou demokracie a nepřikládáte žádný význam těm lidem, kteří v Tunisku i v Egyptě zaplatili svou krví a svými životy. Zaplatili svými životy v boji za svobodu svých krajanů a vaší svobody si nebudou cenit o nic méně. Ti v ulicích, i když je jich početně velmi mnoho, jsou jen hlasitou menšinou, která ale zastupuje ještě početnější mlčící většinu.

Vysoká představitelko, toto není doba pro slabochy. Kráčejte pevně, vyšlete jasný vzkaz: Mubarak musí teď odejít.

  Simon Busuttil (PPE). - (MT) Paní předsedající, není pochyb o tom, že Evropa mohla udělat daleko víc v pomoci arabskému světu a jeho zemím na cestě k demokracii. Pokud má z těchto dramatických událostí, jichž jsme svědky, vzejít jeden pozitivní závěr, pak to musí být skutečnost, že Arabové se ujali kontroly nad vlastním osudem, aby svou situaci zlepšili.

Koneckonců, dějiny jsou plné příkladů intervencí ze strany Západu, které nadělaly více škody než užitku. Musíme se proto zbavit představy, že musíme každému běžet na pomoc, kdykoliv je nutné něco napravit a ostatním diktovat a kázat, jak mají spravovat své záležitosti. Dnes bychom se měli sami sebe zeptat, co lze ve světle probíhajících událostí od této chvíle dělat.

Podle mého názoru je nutné udělat dvě věci. Především musíme zasáhnout s veškerou rázností, kterou máme, a s veškerou pomocí, kterou můžeme poskytnout, aby se v těchto zemích zlepšilo demokratické prostředí a zejména aby došlo k posílení demokratických institucí. Tak mohou tyto země prospívat a zároveň i vyhnat nové extremisty a diktátory.

Zadruhé se musíme sami sebe zeptat, kde jsme dělali chybu. Musíme se zeptat, zda naše evropsko-středozemní politika nebyla jen slova a žádné činy. Kde v tom všem byla Unie pro Středomoří? Přestane Evropa někdy jen reagovat a rozhodne se namísto toho jednat?

  Rosario Crocetta (S&D). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, je na čase, aby se Evropa snažila tuniskému lidu a jeho přechodné vládě poskytnout konkrétní podporu a obnovila evropsko-středomořský dialog, který byl v posledních letech velmi zanedbáván.

Výbuch hněvu mladých lidí a chudých v Maghrebu a Egyptě je způsoben nerovným rozdělením bohatství a omezením základních svobod. Severní Afrika vzplála a dožaduje se více demokracie, lepšího hospodářství, více participace a zaměstnání a zároveň hledí s pochybnostmi na starý kontinent Evropy, jenž je nehybný a neschopný uchopit sociální transformaci, která v regionu probíhá nebo vytvořit skutečné politiky pro pokrok a mír.

Evropa musí věnovat více pozornosti lidským právům a demokracii a musí podporovat více dialogů, více spolupráce a opravdovější hospodářskou pomoc. Evropa musí otevřít své dveře a srdce severní Africe, aby se Středomoří mohlo stát mořem míru. Nelze nadále odmítat migranty prostřednictvím násilné spolupráce se zeměmi jako je Libye. Potřebujeme více investic, více otevřenosti, více pomoci a více evropsko-středomořské politiky. Dějiny to po nás vyžadují.

  Zbigniew Ziobro (ECR). – (PL) Paní předsedající, nemůžeme srovnávat domácí situaci Tuniska se situací v Egyptě. Základní příčina masových protestů byla stejná, ale mají naprosto odlišné důsledky pro mezinárodní situaci.

Změny v Tunisku vedené občany a lidovou podporou odchodu Bena Alího mohou znamenat šanci na lepší budoucnost této země. Naproti tomu je nutné být obezřetní, když hodnotíme situaci v Egyptě. Bez ohledu na feudální vládu působil Hosni Mubarak jako garant stability v Egyptě. Pokud bude nyní svržen, s ohledem na skutečnost, že nedostatek vyhovujících podmínek znamená, že se dosud nezformovala demokratická opozice – a to je okolnost, kterou bych rád zdůraznil – zdá se, že by Egypt mohl být vehnán do náručí extrémních politických skupin napojených na Muslimské bratrstvo. Mezinárodní důsledky takového obratu událostí by měly být zváženy. Možná spojenectví s Hamásem, tvrdá politika proti Izraeli, zintenzivnění pronásledování křesťanů a zjitření situace v regionu – jsou tyto možnosti lepší než stabilita za Mubaraka? I když uznáváme jeho zásadní chyby stejně jako legitimnost protestů proti tomu, co se za jeho režimu dělo, měli bychom se zamyslet nad tím, co by v této situaci bylo nejlepším řešením a jaký přístup by měla Evropská unie zaujmout.

  Francisco José Millán Mon (PPE). – (ES) Paní předsedající, události, které se odehrávají v Tunisku a Egyptě, jsou velmi významné a je možné, že tyto procesy změn se rozšíří do dalších zemí ve středomořském regionu, což je region nejvyšší důležitosti pro Evropskou unii. Tyto země jsou přímo na našem prahu a máme s nimi řadu přátelských vazeb.

V posledním desetiletí Evropská unie nebyla schopna přesvědčit jejich orgány, aby realizovaly nezbytné reformy. V posledním volebním období jsem já sám zdůraznil, že stabilita nemůže být nadále používána jako ospravedlnění nedostatečných změn, ale že tyto země potřebují hluboké politické, ekonomické a sociální reformy. Nyní jsou změny a reformy vyžadovány lidmi v ulicích.

Dámy a pánové, vítám skutečnost, že Rada konečně v pondělí těmto událostem věnovala pozornost a zaujala stanovisko. Také mám dojem, že je proces transformace v Tunisku veden správným směrem. Širší pohled ovšem naneštěstí říká, že v uplynulých týdnech Evropská unie v těchto procesech téměř chyběla. Slyšeli jsme několik proslovů prezidenta Obamy, slyšeli jsme prohlášení ministryně zahraničí Clintonové a dokonce jsme slyšeli o kontaktu mezi tuniskou armádou a zástupců armády Spojených států …

Viditelnost Unie nebyla nijak srovnatelná. Nové mechanismy Lisabonské smlouvy by měly být efektivnější a viditelnější, včetně předsedy Evropské rady.

Baronko Ashtonová, vítám vaši cestu do Tuniska, která proběhne za dva týdny, ale jsem také přesvědčen, že musíme zlepšit naši schopnost předvídat a reagovat. Chceme být významným globálním hráčem? Přinejmenším musíme pro začátek být důležití na regionální úrovni.

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D). – (RO) Paní předsedající, Evropská unie velmi pozorně sleduje situaci v Tunisku a podporuje úsilí tuniského lidu o mírumilovný přechod k demokracii. Prvotní opatření přijatá přechodnou vládou v Tunisku jdou správným směrem. Vyzýváme nové úřady, aby plně realizovaly závazky, které přijaly a které se týkají veřejné správy, respektu k právnímu státu a základním svobodám stejně jako hospodářským a sociálním reformám. Myslím si, že všechny tyto reformy jsou jednou z nejlepších investic do budoucnosti Tuniska a pomohou mu zavést stabilní demokracii.

Evropa usiluje o stabilní partnerství s Tuniskem v rámci partnerství EUROMED a musí mobilizovat všechny nástroje, které má, k umožnění procesu transformace, vytvoření silných demokratických institucí a podnítit vznik aktivní občanské společnosti zapojené do realizace reforem. Je v našem zájmu mít stabilní, prosperující a demokratické Tunisko, s nímž můžeme rozvinout prospěšnou vzájemnou spolupráci založenou na společných zájmech a hodnotách.

  Michael Gahler (PPE). – (DE) Paní předsedající, baronko Ashtonová, dámy a pánové, co je nutné nyní učinit již bylo mnohokrát řečeno – v tomto ohledu panuje široká shoda. Naše stanovisko co se týče Tuniska je jasné, ale co se týče Egypta, budeme jej muset podle potřeby rozšířit pomocí ústních pozměňovacích návrhů.

Myslím, že existují důvody ke sebekritice. Naše exekutiva v Bruselu a v členských státech příliš dlouho lpěla na statusu quo. Kdybychom brali vážně naše vlastní zásady v každodenní politice vztahující se k univerzální povaze lidských práv a demokracie, museli bychom jasně hovořit s Tuniskem a Egyptem o jejich očividných nedostatcích. Věděli jsme, že opatření proti islamistům a fundamentalistům nebyla namířena jen proti těmto skupinám, ale také proti jakékoliv kritice příslušné vládní politiky. Není ještě příliš pozdě. Výzva k demokracii a lidským právům není ani vměšováním do vnitřních záležitostí ani nemůže být kritizována jako něco, co přispělo k destabilizaci situace. Žádná diktatura, žádný autoritářský režim není sám o sobě stabilní. S naší současnou politikou jsme proto získali čas, ne stabilitu.

Tunisko a Egypt slouží jako příklady ostatním. V tomto regionu ví každý o každém. Mnoho lidí má strach je zmínit jménem. Podle mého je takovým kandidátem například Saudská Arábie. Tato situace vyžaduje politické vedení vysoké představitelky. Sedmadvacítka ale nemá odlišné zájmy. Pokud je váš úsudek správný, nečekejte až poslední diplomatický skeptik neinformuje svého ministra zahraničí. Co řekl senátor John Kerry předevčírem a co řekl Barack Obama dnes večer ohledně Egypta, mělo přijít i od vás. Emancipujte se v zájmu Evropy, aby sama EU, a ne někdo jiný, do budoucna formulovala své politiky ve svém vlastním sousedství. Třeba byste i mohla příští týden jet do Tuniska a Egypta a pak nám podat zprávu přespříští týden ve Štrasburku.

  Richard Howitt (S&D). - Paní předsedající, spolu s ostatními v této rozpravě sdílím hluboké obavy o mírumilovné demonstranty v Egyptě, a to zejména ve světle dalších dnešních násilností.

Chci v této rozpravě zaznamenat obavy o pokračujícím uzavření Al Jazeery, o němž Evropa doposud mlčela, a o zatčení šesti novinářů Al Jazeery, stejně jako nutnost spojit se s IT společnostmi, poskytovateli internetového a mobilního spojení, včetně Vodafonu z mé vlastní země a komunikovat s nimi ohledně volby, kterou v průběhu několika posledních týdnů v Egyptě učinili.

Přál bych si také, aby představitelé EU říkali už dříve to, co říkají dnes. Prezident Sarkozy řekl v prosinci 2007: „Rád bych řekla prezidentu Mubarakovi, jak velmi si cením jeho zkušenosti, moudrosti a umírněné vize...Prezident Mubarak je pro nás přítelem.“ Dnes vyzývá k transformaci.

A nebo Alistair Burt, ministr zahraničí Spojeného království, řekl, že chce v Egyptě stabilitu více než cokoliv jiného. William Hague, jenž odmítal říci, jak brzy by chtěl, aby probíhaly volby, nyní vyzívá k transformaci.

Nakonec souhlasím s baronkou Ashtonovou, naší vysokou představitelkou. Evropa je dobrá v transformační spravedlnosti, ve volbách a v budování demokracie a rozvoji občanské společnosti. Ať již jsou křivdy a zátěž minulosti jakékoliv, měli bychom toto vnímat jako krizi v regionu i jako příležitost k tomu, aby Evropa věnovala zdroje k budování respektu k demokracii a lidským právům. Toto nejsou hodnoty, které bychom vnucovali z Evropy. Jsou vyžadovány v ulicích Tuniska a Káhiry a je naší povinnosti naslouchat.

  Bogusław Sonik (PPE). – (PL) U každé revoluce je riziko, že požadavky lidí na demokracii a chléb si přivlastní nepřátelé právního státu, a to na skutečně zákonných a demokratických základech. Nemáme žádné záruky, že vzpoura v Tunisku, Egyptě a v dalších zemích se nestane záminkou pro uchopení moci islámskými extremisty, jako se to stalo v Íránu. Chvíle pravdy nastává i pro evropské instituce. Evropská unie má příležitost konečná hrát úlohu, kvůli níž vznikla. Měla by poskytnout účinnou podporu politickým silám, které podporují pluralitu. Měla by také přezkoumat politiku sousedství, protože je zřejmé, že tak, jak byla doposud prováděna, byla využívána k tomu, aby podržela vlády zkorumpovaných vládců. Velkou část peněz vyčleněných na rozvoj sousedních oblastí a svobody, demokracie a prosperity, by měli získat občané těchto zemí prostřednictvím úzké spolupráce s nevládními organizacemi a akademickými a kulturními komunitami. Prioritou by měla být i podpora projektů mladých lidí a ženských sdružení.

Paní Ashtonová, k dnešnímu dni politika Evropské unie v tomto regionu skončila fiaskem. Měli bychom zariskovat a podpořit Egypt bez Mubaraka, na jeho cestě k pluralitní, sekulární Egyptské republice, která respektuje své menšiny. Je čas, aby Mubarak odešel; jeho doba je pryč. Čas, který měl, promarnil.

  Nicole Sinclaire (NI). - (pokládající otázku panu Howittovi „postupem modré karty“ podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.) Zmínil jste výroky prezidenta Sarkozyho a pana Burta. Nevím, zda jste byl předtím ve sněmovně, když kolega zmínil prohlášení pana Blaira týkající se pana Mubaraka. Mohl byste potvrdit, zda souhlasíte nebo nesouhlasíte s panem Blairem?

  Richard Howitt (S&D). - Paní předsedající, opakuji, co jsem řekl v mém projevu, konkrétně, že existuje mnoho zátěže z minulosti, kterou bychom všichni měli reflektovat a poučit se z ní.

Ale to by nám jako Evropské unii nemělo zabránit se zabývat Egyptem a arabským světem a podporovat demokracii a lidská práva a očekávám, že má kolegyně, bez ohledu na její odlišný pohled na Evropu, bude tento názor se mnou sdílet.

  Dominique Vlasto (PPE). – (FR) Paní předsedající, bylo řečeno již mnohé, ráda bych ale zopakovala veškeré projevy účasti a podpory, které byly adresovány lidu Tuniska a Egypta. Jsou symbolem naděje pro všechny, kdo brání svobodu. Vzpomínám také na oběti.

Ráda bych nyní řekla, že Evropská unie, která vynikla nedostatečnou reakcí, jak ostatní již zmínili, musí skutečně národy Tuniska a Egypta podpořit, aby jim pomohla jejich země úspěšně otevřít reformám a zavést demokracii.

Evropská unie se rozhodla podporovat tuniské představitele v jejich úsilí začít klidnou transformaci, zorganizovat nadcházející volby, aby získali svobodu a pomohli tuniskému lidu požívat prosperity, která pochází z rozvoje a sociálního míru a z hospodářství, které dává zaměstnanost mladým.

Ráda bych zakončila tím, že Unie pro Středomoří se musí vypořádat s důležitou výzvou, protože jasmínová revoluce spustila vlnu napříč všemi státy severní Afriky, Blízkého východu a Středního východu. Musí vůči těmto zemím uplatnit silnou strategii. Ráda bych ale také vyslovila varování: tváří v tvář tomuto legitimnímu demokratickému hnutí musí Evropa nalézt kompromis mezi nezasahováním do vnitřních záležitostí, podporou legitimních požadavků těchto národů a stabilitou.

  Alf Svensson (PPE). – (SV) Paní předsedající, často jsme v Evropském parlamentu hovořili o respektu k demokracii a lidským právům a svobodám, ale pravdou je, a jsem si jist, že je to něco, co zde dnes večer můžeme potvrdit, že jsme často upřednostnili něco jiného, konkrétně politickou stabilitu a dobré obchodní vztahy. Nyní jsme si najednou uvědomili, že lidé v arabském světě také touží po svobodě. Hodně hovoříme o rizicích spojených s transformací. Je jasné, že existují. Pravděpodobně zde není nikdo, kdo by povstal a nadšeně propagoval Muslimské bratrstvo. Víme ale, že v dlouhodobém horizontu každý jednotlivec touží po svobodě a respektování lidských práv a svobod, a má také právo jich dosáhnout.

Nyní musíme zajistit, aby EU již nebyla jen pozorovatelem, který umožňuje, aby se události děly samospádem. Namísto toho musíme převzít iniciativu a jak paní baronka Ashtonová zde zdůraznila, musíme se pokusit zapojit do budování demokracií. Je působivé, že tato povstání iniciovali mladí lidé, možná částečně díky komunikačním prostředkům, které jsou dnes k dispozici. Proto si myslím, že bychom v současnosti tato hnutí neměli hodnotit z hlediska ideologického nebo náboženského. Ať představují cokoliv, v dlouhodobém horizontu musíme v této sněmovně a v celém Evropské parlamentu dát přednost svobodě a respektování lidských práv a svobod.

  Anna Záborská (PPE). – (SK) Paní předsedající, díky monitoringu již více než dva roky sledujeme postupný úpadek demokracie, svobody projevu, svobody shromažďování, svobody vyznání v zemích, které jsou předmětem naší diskuse. Výsledky voleb v těchto zemích jsou toho jasným důkazem.

Totalitní režimy nevznikají ze dne na den. Navzdory nepřehlédnutelným signálům se Evropská unie jasně nepostavila na stranu dodržování lidských práv. Bohužel jsme jední z posledních, kdo přijímá společné stanovisko.

Proč jsme v průběhu francouzského předsednictví vytvořili Středomořskou unii? Neměli jsme diplomatické prostředky na vyjednání stability v této části světa?

Státy Evropské unie tyto vlády po desetiletí podporovaly hlavně poskytnutím finančních prostředků. Dnes ti samé země začínají uvažovat, jak zmrazit konta, jak podpořit odpůrce vlád. Nejedná se o určitou formu pokrytectví? Situace ve Středomoří nám dává ponaučení z nerespektování lidských práv. Například pokud se nerespektuje svoboda vyznání, může se stát zbraní radikálů a teroristů, a to je začátek totalitního režimu.

Hovořím o tom proto, že existuje ještě hodně zemí, kde je situace podobná.

  Ernst Strasser (PPE). – (DE) Paní předsedající, baronko Ashtonová, rozprava v této sněmovně, kterou jste se zájmem sledovala, má jeden společný jmenovatel, a tím je požadavek na vás, baronko Ashtonová. Ozvěte se. Postupujte kupředu, buďte o něco víc odvážná a mluvte o něco hlasitěji. Stavte se za ty, kdo v moderní civilizované společnosti, podporují demokracii a svobodu projevu a tisku.

Tunisko, Egypt a možná několik dalších zemí budou procházet obtížnými změnami. Potřebují při tom naší podporu, a proto je špatné, když hlavní představitel v této zemi řekne, že není potřeba žádných změn ve strategii. Naopak, potřebujeme strategii pro Středomoří a možná i strategii pro Střední východ nebo znovu promyslet soužití za hranicemi Středomoří a samozřejmě nejvyšší prioritou je úprava, příprava a podpora voleb, zde je zapotřebí rychle jednat.

Pozornosti první představitelky EU v této zemi nemělo ujít, že přechodná vláda v Tunisku v současnosti usiluje o uzavření čtyř mezinárodních dohod o ochraně lidských práv, že všichni političtí vězni jsou propuštěni, disidenti se vrátili a připravují se a realizují demokratické volby. Tento proces musíme podporovat a Parlament si přeje, abyste na toto téma hovořila s větším důrazem.

  Marco Scurria (PPE). – (IT) Paní předsedající, baronko Ashtonová, dámy a pánové, tato krize by nám měla dát podnět zjistit, zda Evropská unie skutečně chce roli zahraniční politiky.

Zahraniční politika je vážná věc: potřebuje strategie, pevné cíle a jasné spojence. Nemůžeme nadále jezdit po světě a každému poklepat na rameno a předstírat, že všechno je v pořádku. V Egyptě se před pár týdny konaly volby a my jsme se v této souvislosti neozvali, protože jsme věděli, že tam je diktatura, která si z nás všech dělá blázny. Nyní, když miliony lidí vyšly do ulic, všichni hovoříme o demokracii a lidských právech. Chceme je a budeme se snažit zajistit, aby se staly skutečností, ale měli bychom ale být opatrní při následování davu. Pamatuji si, když povstali Íránci, aby se zbavili šáha, víme, že to skončilo, režimem, který i dnes věší desítky lidí.

Doufám například, že egyptská vláda bude schopna držet extrémisty stranou a bude hrát stabilizující roli v izraelsko-palestinské krizi. Baronko Ashtonová, je jistě zapotřebí v této části světa více demokracie, ale je také zapotřebí více evropské politiky.

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Paní předsedající, jsme svědky silného napětí a konfliktů mezi vládou a občanskou společností v Tunisku a v Egyptě, které musely zákonitě vzniknout s ohledem na vážné dlouhodobé a státními orgány ignorované problémy v ekonomické a sociální sféře.

Fyzické násilí v průběhu střetnutí je nanejvýš politováníhodné a jen potvrzuje silnou potřebu podpory mírového přechodu k demokracii i zvenčí. A proto by měla Evropská unie pohotově zaměřit všechny své prostředky na posílení právního státu a lidských práv v těchto zemích, včetně náboženských práv. Nepřejeme si, aby se vládě dostali netolerantní a militantní islamisté.

V rámci zachování dobrých sousedských vztahů a bezpečnosti v regionu je třeba se zaměřit na aktivity k posílení občanské společnosti, vytváření zdravé opozice a zajištění demokratických voleb, aby se zabránilo uzurpování moci extrémistickými radikálními skupinami.

  Ioan Mircea Paşcu (S&D). - Paní předsedající, samotná skutečnost, že diskutujeme o Tunisku – našem původním tématu – v době, kdy v Egyptě situace dosáhla bodu varu, je ukazatelem toho, jak pokulháváme za realitou, i název naší rozpravy by se dal snadno změnit.

Naše veřejné reakce byly nesmělé, uprostřed revolucí jsme vyjadřovali obavy a kázali zbožné apely k umírněnosti a dialogu, demonstrovali jsme tak nedostatek zdravého rozumu. Dokonce očekávání, že by revoluce vedly k společnostem založených na našich hodnotách ignorují kulturní a náboženské rozdíly, které tyto společnosti od těch našich oddělují.

Jak tedy reagovat? Zaprvé bychom si měli uvědomit, že se jedná o výzvu, která vyžaduje společnou koordinovanou reakci, není to soutěž o to, kdo jako první ukáže nejvíce soucitu. Baronko Ashtonová, vaše slova budou mít u posluchačů nutnou váhu pouze pokud budou veřejně podpořena Radou jakožto celkem.

Zadruhé, měli bychom se začít zabývat konečným výsledkem těchto revolučních hnutí. Jaký typ režimů vznikne? A nakonec bychom měli respektovat jejich právo se samostatně rozhodovat o svém osudu.

  Ivo Vajgl (ALDE). - (SL) Paní předsedající, až skončí revoluce, která v současnosti probíhá v ulicích Káhiry, Egypťané si zvolí politický systém a jeho představitele. Je možné, že budou také tací, kteří ocení prezidenta Mubaraka za pozitivní roli, kterou sehrál při udržení určité míry stability na Středním východě. O tom ale právě teď nechci hovořit.

Vývoj v Tunisku a v Egyptě odhaluje marginální úlohu, kterou Evropská unie hrála ve Středomoří a v regionech, které zahrnuje naše politika sousedství. Musíme evropskou politiku sousedství zreformovat, potřebujeme dynamickou strategii, která se bude zabývat řešením průběžných otázek, od Běloruska, Osetie, Abcházie, Náhorního Karabachu, Podněstří, Kypru, Palestiny a Západní Sahary. Potřebujeme strategii pro země bývalého Sovětského svazu ve Střední Asii a Zakavkazsku. I zde se prožene vítr demokratizace; nemusíte být věštec, abyste to věděli, že to nastane. Je zde pro vás opravdu hodně práce, baronko Ashtonová. Buďte ambiciózní a my vás podpoříme.

  Malika Benarab-Attou (Verts/ALE). – (FR) Paní předsedající, baronko Ashtonová, podél jižních břehů Středomoří jsme chybně podporovali diktátorské režimy, údajně jako baštu proti islámskému fundamentalismu, a nyní se musíme vyrovnat s výzvou, kterou představují tyto historické události.

Evropa musí zrevidovat svou současnou politiku k autoritativním režimům a diktaturám. Prezident Mubarak musí ihned odstoupit. Sluší se podporovat demokracie a demokratické procesy zvolené občany těchto zemí, a ne pouze vnucovat naší vlastní vizi. Vyslyšme jejich hlasy, buďme pokorní, nezaměňujme sekularismus za bezpečnost. Změna v těchto zemích již probíhá. Je zapotřebí upravit naše finanční nástroje, abychom poskytli spolehlivou podporu zastáncům demokracie …

(Předsedající řečníka přerušil)

  Marisa Matias (GUE/NGL). – (PT) Paní předsedající, myslím, že tyto dvě země a další země v regionu jsou příkladem toho, jak v posledních letech při různých příležitostech představitelé Evropy byli více na straně byznysu, než na straně demokracie a více na straně diktátorů, než na straně chudých.

Mám upřímné obavy o současnou situaci v Egyptě a o dnešní vývoj, proto jsem přesvědčena, že nesmíme dávat najevo rozvážnost, ale spíše solidaritu. Musíme projevit solidaritu s miliony Egypťanů v Káhiře a v celé zemi, kteří mají dost hladu, dost útlaku a dost nezaměstnanosti. Proto musíme říci, že při těchto lidech musíme stát, po dnešním proslovu prezidenta Mubaraka, poté, co režim vypustil své honící psy a poté, co se uvolnila cesta násilí. Nesmíme dovolit, aby byla vytvořena strategie strachu, která by je donutila jít domů.

Kdybychom tyto návrhy před 36 roky zaslechli v Portugalsku, bývali bychom šli domů. Je dobře, že jsme domů nešli, protože to znamená, že jsme měli demokratickou revoluci.

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Paní vysoká představitelko, Evropská zahraniční služba disponuje velkým počtem zaměstnanců, odborníků a analytiků. Naši odborníci by tudíž měli být schopni profesionálně posoudit společenské dění jak v Tunisku, tak v Egyptě a dodporučit vám vhodné kroky, jimiž Evropa pomůže obyvatelům těchto zemí překonat problémy s nechtěnými politickými lídry. Pštrosí politika, kterou doposud ve vztahu k občanským nepokojům v afrických zemích vykonáváme, však vyvolává jisté pochybnosti o akceschopnosti naší zahraniční služby.

Vážená paní vysoká představitelko Evropské unie, pokud dojde k dalšímu otálení v profesionální reakci na aktuální dění v Tunisku a v Egyptě, budou se naši daňoví poplatníci oprávněně ptát, proč platí spoustu všelijakých úředníků v zahraniční službě Evropské unie, když nejsou schopní připravit okamžitou profesionální odpověď na bouřlivé dění v Evropě?

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Paní předsedající, baronko Ashtonová, optimisté věří, že revoluční události v Tunisku a Egyptě by mohly být začátkem něčeho jako je Arabské jaro národů – událostí, jakých jsme byli svědky ve východní Evropě v roce 1989. Jako Evropané bychom samozřejmě vždy měli být na straně svobody a demokracie a velmi by nás těšilo, kdyby tomu tak bylo. Neměli bychom ale zapomínat, že my jako Evropané a Západ jako celek jsme do určité míry uzavřeli dohody s těmi nejodpornějšími a nejbrutálnějšími diktaturami v arabském světě.

Neměli bychom mít iluze. I když jsou Facebook, internet a Twitter moderními prostředky na vedení revolucí, nenahrazují demokratické struktury a právní stát, jenž je nutné mít v zákulisí, aby revoluce byla schopná přechodu do demokratického systému. My Evropané můžeme a měli bychom vyjasnit naše stanovisko a pomoci vybudovat tyto demokratické struktury, aby nakonec bylo možné do těchto regionů zavést právní stát i tržní ekonomiku, které jsou pro demokracii nezbytné.

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise a vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. − Paní předsedající, dovolte mi začít tím, že se vyjádřím naprosto jasně. Nepřijímám tvrzení, že Evropa byla nějak pomalá nebo přišla pozdě. Byli jsme první, kdo přišel s prohlášeními jak k Tunisku, tak k Egyptu. Začali jsme hovořit o Tunisku 10. ledna a k Egyptu jsem vydala prohlášení minulý týden. Byli jsme přede všemi. Není to soutěž a není to závod, ale tuto kritiku nepřijímám.

Ani nepřijímám to, že bychom jednali pozdě. S Tuniskem jsme byli v kontaktu každou hodinu a stejně tak s lidmi v Egyptu, s našimi delegacemi, jimž skládám poklonu za to, s čím se museli v posledních několika týdnech potýkat, a také jsme byli v přímém kontaktu s vládou a se službami. Jistě si uvědomujete další záležitosti, které jsme zároveň řešili, takže nepřijímám, že jsme byli příliš potichu. Nepřijímám tvrzení, že jsme toho neudělali dost.

Souhlasím ale, že můžeme udělat více. Dali jsme mi s Lisabonskou smlouvou všechny nástroje, které potřebuji? Patrně ne. Dali jste mi všechny zdroje, které potřebuji? Patrně ne, ale budeme se všemožně snažit v rámci kontextu, v němž funguje Služba pro vnější činnost a v rámci úlohy, kterou mám. Nejsem někdo, kdo může veřejně hlásat své osobní názory. Hovořím za Evropskou unii. Poslouchám vás a poslouchám členské státy a poslouchám Komisi. To je role, kterou jste stanovili v Lisabonské smlouvě a je to to,co budu dělat.

Pro některé z vás, kteří jste zde předtím nebyli, tuniský ministr zahraničních věcí mě dnes navštívil v mé kanceláři, byla to jeho úplně první zahraniční návštěva do Evropské unie, protože jsem ho pozvala a protože ví, jak jsme důležití, nejen dnes, ale i příští týden a příští měsíc a příští rok. Když s ním hovořím, hovořím jménem Evropy. Ví, že to, co řeknu, bude podpořeno 27 zeměmi, doufejme také Evropským parlamentem a také Komisí.

Pro tyto lidi to něco znamená. Je důležité, že když mluvíme, jedná se o jeden vzkaz, ne nezbytně – jak lidé neustále říkají – jeden hlas. Je to tentýž vzkaz, ať jej říká kancléřka Německa, ministerský předseda Británie, prezident jiné země Evropské unie, kdokoliv ze sedmadvacítky. Říkáme to samé. Proto je pondělní společná schůzka ministrů zahraničních věcí, závěry, které učinili a tisková konference, kterou uspořádali na všechna tato témata, jimiž se zabýváme v našem sousedství a v dalších regionech, tak důležitá pro lidi přímo na místě. Nesmíme na toto zapomenout v ničem z toho, co děláme.

Souhlasím s vámi, že musíme být aktivnější přímo na místě a udělat více a naprosto souhlasím, že se musíme vrátit k naší politice sousedství. Říkám to již dlouho. Musíme zajistit, že budeme mít diverzifikovanější přístup, že se budeme zabývat každou zemí a že vyřešíme, čeho chceme s lidmi té země dosáhnout – ano, více spolupracovat s občanskou společností, ano, zaměřit se na lidská práva a demokracii, a ano, zabývat se otázkami společné zahraniční politiky. Souhlasím, pokusím se o to. Když se podíváte na práci, kterou jsme udělali v posledních dvou nebo třech měsících, uvidíte společnou myšlenku v tom, co říkám, což je potřeba být aktivnější v našem sousedství. Mělo to být naší hlavní prioritou po zřízení Služby a ta musí být lepší, chytřejší a více vycházet z jejich potřeb.

Nemohu nést odpovědnost za to, co se dělo přede mnou, ale přijímám odpovědnost za transformaci toho, co jsem zdědila, chci strategii pro budoucnost, na kterou můžete být tak hrdi, jako chci být i já. Začíná to tím, co děláme dnes a do jaké míry jsme schopni převzít odpovědnost a posunout se kupředu.

Nepodceňuji obtížnost situace a jak se rychle vyvíjí. Souhlasím s těmi, kdo také zdůraznili, že demokracie není jen okamžikem v čase. Je to proces. Budujete demokracii a zahrnete do toho ty organizace, které pracují s lidmi, aby jim pomohly pochopit jejich demokratická práva, co demokracie znamená a k čemu může vést– k transformaci společnosti. Záměrně používáme toto slovo v závěrech Rady, protože věřím v transformaci, nejen pro dnešek a zítřek, ale také dlouhodobě. To je to, co Evropa nabízí. To samé nabídla Evropa svým sousedům, kteří se stali našimi partnery a co nabídla svým vlastním členům. Přinesla transformaci, která bude trvat po generace. V takovém jsme byznysu. Nejsme v byznysu reflexivních reakcí. Jsme v byznysu, v němž děláme něco, co předáme lidem na celý jejich život, na celý život jejich dětí a ještě dále.

A samozřejmě při tom všem jsem nezapomněla na všechny další záležitosti. Sleduji, co se děje v Jordánu a mám o situaci nejnovější informace. Angažuji se samozřejmě v tom, co se děje v Íránu. Předchozí víkend jsem strávila rozhovory s Íránci a víte, jaký vášnivý vztah mám k lidským právům v Íránu, již kvůli všem stanoviskům, které jsem vydala, kvůli všem otázkám, které jsme vznesli.

Samozřejmě jsem nezapomněla na blízkovýchodní mírový proces. Včera jsem mluvila s Georgem Mitchellem. Zítra se setkáme s premiérem Fajadem. Jsme zapojeni do Kvarteta. Setká se v sobotu na Mnichovské konferenci o bezpečnosti, kde budu při té příležitosti předsedat zasedání Kvartetu.

Nezapomněla jsem ani na ostatní otázky. Nezapomněla jsem na Albánii, kam se mým jménem tento víkend vrací Miroslav Lajčák, aby pokračoval v dialogu. Nezapomínáme ani na nic dalšího, čím je nutné se zabývat, ani na otázky, o kterých budeme v Parlamentu diskutovat dnes večer.

Nejsem zodpovědná za to, co říká Tony Blair. Můžeme sice mluvit tou samou řečí; můžeme pocházet z té samé politické strany, ale nejsem za něj zodpovědná a ani za něj zodpovědnost neponesu.

Příští týden půjdu do Rady bezpečnosti, také vaším jménem. V Radě bezpečnosti máme opět příležitost ukázat, co Evropská unie může těmto lidem dnes i do budoucna nabídnout. Je opravdu důležité, abych u této otázky získala vaši podporu – nebudu potichu, dokážu být velmi slyšet –, ale podpora musí být jasná, se směrem, s cílem, se strategií a s plánem, takže až ke mně do kanceláře přijde tuniský ministr zahraničních věcí, dám mu plán. Neřeknu těší mě, že vás vidím, pojďte, mluvme spolu pět minut před televizními kamerami. Ne. Řekla jsem mu, že si spolu na hodinu sedneme a že se propracujeme plánem a tím, co si myslím, že jim můžeme nabídnout. Kolik peněz? Co mohu udělat? Co je nutné změnit? Které nástroje musíme dát dohromady? Kolik flexibility nyní mám? Kolik potřebuji získat? Co od nás potřebujete, od Evropské investiční banky, Banky Africké unie, Spojených států, vašich dalších partnerů? Jak plán sestavíme?

Pak jsem se setkala s ministrem zahraničních věcí Jemenu a udělali jsme totéž. Jak skupina zemí, které jsou přáteli Jemenu, dá dohromady nový fond pro rozvoj? Uděláme to ve spolupráci s arabskými zeměmi, s nimiž jsem mluvila? Co uděláme?

Podle mého názoru by Evropa měla takto fungovat a to je to, o co usiluji každý den vaším jménem a budu v tom pokračovat.

Nyní doufám, že mohu krátce tuto rozpravu opustit a požádat jiného komisaře, aby si vzal slovo. Omlouvám se za to, ale události v Egyptě, jak správně říkáte, se vyvíjejí. Dovolím si vás informovat, co jsme také udělali, zatímco zde hovoříme. Poslali jsme vzkazy, mluvili jsme mým jménem s náměstkem zahraničních věcí. Vzkazy byly odeslány přímo. Bezpečnostní síly musejí ihned zasáhnout, aby zastavily stupňování násilí. Ten vzkaz pocházel ode mě, přitom zároveň zde sedím a hovořím s vámi. Musejí převzít zodpovědnost; vláda je zodpovědná za to, že vojsko bude pomáhat lidem a že ihned zajistí ochranu občanů. Sanitky musejí mít možnost vjet na náměstí a z náměstí odjet, protože se dozvídáme, že tomu tak není. Jakmile opustím sněmovnu, budu hovořit s viceprezidentem Suleimanem. Telefonní hovor je zařízen na teď, a proto mě musíte omluvit a dovolit mi odejít.

Pokračující schůzka se snaží vypracovat pracovní plán s opozicí, ve chvíli kdy jsou evropští představitelé velmi zaměstnaní, hovoří s jinými představiteli v regionu a snaží se je přimět, aby také přistoupili na telefonní hovory. Musí vzniknout telefonní strom, jaký jste nikdy dosud neviděli, kdy představitelé budou hovořit s jinými představiteli, a posílat vzkazy do Egypta. Zatímco toto všechno probíhá, máme u mě v kancelářích krizovou schůzi, která má přesně zpracovat, co budeme dělat v různých situacích, ve kterých se můžeme ocitnout.

To je to, co dělám každý den od chvíle, kdy tato krize začala, i co dělám v případě Albánie, v případě Běloruska a v případě Súdánu, kde náš zvláštní představitel vedl pracovní skupinu a kde Véronique De Keyserová přímo v terénu na vlastní oči viděla, co dělá Evropa.

To je to, co děláme. Můžeme udělat více? Samozřejmě. Přeji si, abych se mohla rozčtvrtit? Ano. Myslím si, že jsou nástroje v pořádku? Ne. Myslím si, že jsme pokročili? Ano. Myslím si, že bychom mohli udělat daleko více? Samozřejmě.

Pokud všichni chcete, abych se vždy objevila a byla vidět po boku všech ostatních, dělat to nebudu. Co pro vás udělám je, že budu dělat to, kvůli čemu si myslím, že byla Evropa stvořena, a to je klást demokracii a lidská práva do středu každé jednotlivé akce, kterou podnikneme, a již dnes podporovat lid Egypta a Tuniska.

(Potlesk)

  Předsedající. − Obdržela jsem šest návrhů usnesení⁽¹⁾ předložených podle článku 110 odst. 2 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování o návrzích na usnesení o Tunisku se bude konat ve čtvrtek.

Hlasování o návrzích na usnesení o Egyptě se bude konat na únorovém II. dílčím zasedání.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Sergio Berlato (PPE), písemně. – (IT) V posledních dnech se situace v Tunisku a v dalších zemích v jižním Středomoří vyostřila. Desítky lidí přišly o život při násilných demonstrací proti vysokým životním nákladům a neexistujícímu svobodnému trhu země. Rád bych využil příležitosti, abych připomněl, že v roce 1995 EU v Barceloně spustila program partnerství se Středomořím, jenž měl za cíl přinést hospodářskou, politickou, vojenskou a sociální spolupráci. Tyto cíle jsou ale dnes daleko od naplnění. Dramatická situace v Tunisku dokazuje naléhavou potřebu evropské vize pro Středomoří, nebo přímo zapojení zemí jižního Středomoří do současné politiky partnerství a sousedství. Situace v Egyptě se v posledních několika hodinách ještě více zhoršila. Objevily se zprávy o tom, že řada lidí byla zraněna a zabita při srážkách, které se odehrávají po celé zemi mezi policií a lidmi demonstrujícími proti vládě prezidenta Mubaraka. Jsem přesvědčen, že cesta, kterou se musíme ubírat v zájmu těchto zemí, ale zejména v zájmu Evropy, je cesta podpory hospodářských a sociálních reforem schopných naplnit touhy velké části obyvatelstva, které by měly přinést mír a postupné zlepšení životních podmínek v zemích severní Afriky.

  Richard Falbr (S&D), písemně. – (CS) – Evropská unie si vytyčila v roce 1995 ambiciózní cíl vytvořit ve Středomoří oblast míru, stability a prosperity. Středomořské státy získávaly finanční prostředky za podmínky, že proběhnou nutné ekonomické a politické reformy. Nic z toho se však nestalo. Ve většině případů byla totiž snaha Evropské unie pomáhat svým sousedům na jihu vedená spíše strachem, aby se k moci nedostal islámský radikalismus a neohrozil tak bezpečnostní stabilitu regionu. Podpora autoritativních režimů se, jak ukazují dějiny, nevyplácí. Nevyplatila se Spojeným státům v Jižní a Střední Americe a nevyplácí se ani Evropské unii. Právem hovoří někteří kritici o našem pokrytectví. Mluvíme o lidských právech, o nutnosti sociálního dialogu, o ekonomickém rozvoji a přivíráme desítky let oči nad tím, že v Tunisku a dalších zemích na severu Afriky vládnou kruté a nedemokratické režimy. Nezbývá než konstatovat, že jde o výrazný neúspěch těch, kteří takovou politiku prosazovali. Trapné volání představitelů EU po tom, aby Mubarak zorganizoval demokratické volby, je jen smutným vyústěním této neúspěšné politiky.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Vlna rozhořčení v zemích Afriky a boje lidu, zejména lidu Tuniska a Egypta, vyžadují naši největší pozornost a solidaritu. V konkrétním případě Egypta, jehož lidé pokračují v boji za sociální a pracovní práva, za sociální spravedlnost, za demokracii a svobodu, důrazně odsuzujeme represe, které z rozkazu vlády prezidenta Mubaraka byla a nadále jsou namířené proti bojujícím pracujícím občanům, a vzdáváme hold téměř stovce egyptských občanů zabitých státní zvůlí.

Podobně jako v Tunisku a v řadě dalších zemí arabského světa a Afriky je situace v Egyptě skutečně spojena s prohlubující se krizí kapitalismu a násilného protisociálního útoku, jenž ji charakterizuje, nejen z pohledu exponenciálního růstu nezaměstnanosti, která postihuje mladé lidi, a exponenciálního růstu cen potravin.

Nedávné události v Egyptě a široké sociální hnutí, jež je charakterizuje, je také přímo spojeno s odvahou, vytrvalostí a odhodláním organizací zastupujících pracující a dalších pokrokových hnutí lidu, které již roky podnikají důležité akce v boji za velmi obtížných podmínek. I nadále argumentujeme pro politické řešení, zřízené v rámci přísného respektu k suverénní vůli egyptského lidu, oproštěné od jakéhokoliv vnějšího zasahování, manipulace nebo tlaku.

  Filip Kaczmarek (PPE), písemně. – (PL) Současné události v Tunisku a Egyptě mohou být klíčem k budoucnosti celého regionu. Společnosti v tomto regionu neměly po velmi dlouhou dobu možnost otevřeně vyjádřit své ambice, sny nebo obavy. Ještě nevíme, jaký bude výsledek událostí v severní Africe. Co je však jisté, je, že bychom se měli pokusit uplatnit větší vliv na vývoj situace. Konec konců tyto události se odehrávají v zemích v našem bezprostředním sousedství. Evropa se v regionu, o kterém diskutujeme, ostatně značně angažovala. Dlouho jsme věděli, že místní vlády ne vždy splňovaly všechna očekávání svých společností. Protesty byly podníceny problémy, které často vyvolávaly sociální nespokojenosti – chudobou, zoufalstvím a arogancí úřadů. Nevěřím, že Tunisko a Egypt sní o demokracii, jak ji chápeme na Západě. Lidé prostě sní o lepším životě a lepší život neznamená nezbytně demokracii. Zaslouží si lepší život? Jistě ano. Každý má právo na lepší život a právo na respektování lidské důstojnosti, na svobodu a rozvoj. Kéž jsou jejich naděje naplněny rychle a bez krveprolití. Děkuji vám.

  Kelam, Tunne (PPE), písemně. – První závěr, jenž lze vyvodit z velkých změn, které probíhají v Tunisku, Egyptě a jinde, je, že demokratický svět na ně naprosto nebyl připraven. EU i USA byly zaskočeny a stále ještě musejí improvizovat, když na ně reagují nebo když se tomuto revolučnímu vývoji přizpůsobují.

To samé se stalo před 20 lety, když se zhroutil Sovětský svaz. Ukázalo se, že tisíce sovětologů ve svých analýzách opominuly latentní mohutnou sílu, která nakonec sovětskou diktaturu vyřadila – touhu zotročených lidí po svobodě.

Současná situace odhalila základní slabinu nové evropské společné zahraniční politiky. Odhalila chronickou krizi hodnot, z nichž EU oficiálně vychází. V realpolitik byly tyto hodnoty systematicky opomíjeny nebo nedoceněny ve prospěch stability nebo pragmatických krátkozrakých vztahů.

Toto je chvíle, kdy musíme pochopit, že přehlížení potlačování svobody s ospravedlněním, že zabezpečujeme stabilitu a ekonomické zájmy, vede ke zničujícím politickým chybám. Jen skutečná demokracie může poskytnout dlouhodobou stabilitu. Spoléhat se na autokratické režimy znamená zvětšovat bublinu sebeklamu, která dříve či později praskne a bude mít za následek vážné morální ztráty u demokratických partnerů.

  Krzysztof Lisek (PPE), písemně. – (PL) Odborníci věří, že nepokoje v Tunisku způsobily dominový efekt. Je vysoce pravděpodobné, že další zemí v regionu, která zažije změnu po Tunisku a Egyptě, bude Jemen. Libye, Alžírsko, Jordán, Sýrie a Maroko byly také zmíněny. Globalizace a s tím související svobodný tok informací otevírá oči občanů těchto režimů. Chtějí změnu, slušný život v moderním demokratickém státě a legislativu přijatou podle transparentních zásad. V takovýchto situacích by EU měla tyto hodnoty podporovat a udělat vše, co je v jejích silách, aby zajistila, že se arabské země vyhnou občanské válce nebo že se moci ujmou extrémisté. Rád bych zdůraznil, že naše podpora musí být omezena na politická opatření a nesmí zahrnovat vojenský zákrok. EU by měla arabské země podporovat v mírumilovném úsilí o reformy. Existuje jasná potřeba dialogu jak s představiteli stávajících úřadů, tak s opozicí, včetně islámských hnutí. EU musí být v regionu více přítomná a celá evropská politika sousedství musí být zrevidována, což jí umožní, aby účinněji podporovala demokracii nejen v arabských zemích, ale také v zemích sousedících s námi na východě, jako s Běloruskem. Potřebujeme účinné strategické plány, které zahrnou přiměřenou finanční pomoc EU na podporu demokracie, občanské společnosti a lidských práv. Jsem přesvědčen, že by EU měla hovořit jedním hlasem a jednoznačně odsoudit nedemokratické režimy.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Události odehrávající se v nesčetných arabských zemích, zejména v Tunisku a Egyptě, jsou demonstracemi, které vejdou do historie osvobození národů od autoritářských režimů, které nerespektují základní pravidla demokratické společnosti: právní stát a obranu lidských práv.

Myslím si, že nyní bude důležité znovu promyslet krátkodobé a dlouhodobé strategie pro Tunisko a Egypt a dlouhý proces jejich přechodu k demokracii, aby se předešlo tomu, že se extrémistické skupiny ujmou moci. Vítám misi EU do Tuniska, která vyhodnotí právní situaci ve stádiu před volbami a misi pozorovatelů pro tyto volby: stejná opatření musejí být co nejdříve přijata na dosažení stability v Egyptě.

Považuji nicméně za nesmírně důležité, aby byla zrevidována politika sousedství, která selhala v jednom z cílů: v podpoře demokracie a lidských práv. Myslím si, že náš přístup k evropsko-středomořským dohodám musí být diversifikovanější, což by mělo mít přímý dopad na občanskou společnost. Dialog s Tuniskem, Egyptem a sousedícími zeměmi musí sledovat cíl zajištění demokratické stability. Abychom toho dosáhli, musí být vytvořeny strategie a navýšeny alokované zdroje pro nezbytné socioekonomické a politické reformy.

  Traian Ungureanu (PPE), písemně. – Přestože by demokratický vývoj měl být v arabském světě podpořen, strategické zájmy EU by neměly být ohroženy. Události v Tunisku a v Egyptě potvrdily, že autokracie není řešením. Tytéž události ale nezaručují demokratický výsledek. Nedávná historie nám ukázala, že demokratické revoluce mohou být ovládnuty dobře organizovaným militantním islámem. Íránská revoluce z roku 1979 je známým příkladem demokratického hnutí, které se zvrátilo na autokratické. Měli bychom najít dobrý kompromis mezi sociálními politikami prezidenta Mubaraka a strategickou linií Egypta. Egypt je pevným spojencem, připojil se k silám, které osvobodily Kuvajt a zajistil na víc jak 30 let mír s Izraelem. V probíhajících událostech v Egyptě je naděje i nebezpečí. Demonstranti a jejich oprávněné požadavky jsou upřímným výrazem potřeby otevřené diskuse. Ale uvnitř egyptské společnosti existuje obrovský potenciál k despotickému chování, praktikám a politikám. Ženská obřízka, schvalování veřejných poprav, mučení a striktní výklad islámského práva jsou široce rozšířeny. Muslimské bratrstvo tento program otevřeně propaguje a přičítá se mu 20 % voličských preferencí. Pokud má mít demokracie v Egyptě budoucnost, musí se nyní postupovat opatrně.

  Antonio Masip Hidalgo (S&D), písemně. – (ES) Nestabilita ve Středomoří a v oblasti Suezského průplavu podtrhuje naše argumenty o významu uhlí.

Podporujme energii vyrobenou v EU, což je bezpečný zdroj.

  Corina Creţu (S&D), písemně. – (RO) Nepokoje spuštěné v arabském světě mladým Mohamedem Bouazizim, jenž se upálil, neobsahují žádný náboženský nebo ideologický prvek. Socioekonomické požadavky jsou přirozeně hlavním zájmem v době, kdy v Egyptě růst cen potravin zhoršil tvrdé podmínky, v nichž polovina z 80 milionové populace země bojuje o přežití, přežívá pod hranicí chudoby dvou dolarů na den. Jsem přesvědčena, že náš postoj k událostem, které se odehrávají v arabském světě, musí vzít v úvahu na jedné straně přirozenou podporu touhy po svobodě, ale na druhé straně nemůžeme ignorovat ohrožení globální stability, což může být důsledkem zhroucení tohoto regionu, jenž je stále více nepředvídatelný, chaotický nebo pod islamistickým vlivem. Alarmující známky ukazují, že mnoho z protestujících vůbec netouží po západním modelu demokracie, ale spíše naopak. Nemohu skončit, aniž bych si nevzpomněla na ruskou invazi Gruzie před dvěma roky, kdy západní svět, zaskočen, tiše přihlížel a prostě to ignoroval. Kolem hranic EU se znovu odehrávají významné události, které nás zastihly nepřipravené. Znovu se nezapojujeme do dění, i když to v mnoha ohledech přímo ovlivňuje evropskou stabilitu.

  John Attard-Montalto (S&D), písemně. – První zahraniční návštěvu, kterou nový tuniský premiér vykonal, byla do Evropské unie. Baronka Catherine Ashtonová premiéra přivítala a bylo jasně oceněno, že EU byla místem jeho první zahraniční návštěvy. Samotná volba je důležitá, protože tuniský premiér chtěl vydat jasný vzkaz o tom, jakou cestou si přeje, aby se jeho země vypravila. EU symbolizuje demokracii, právní stát, respekt k lidským právům a základním principům. Představuje stabilitu a bezpečnost, v tomto případě ve středomořském regionu. Tunisko je jedním z nejbližších severoafrických sousedů Malty. Co se děje v průběhu tohoto přechodného období není důležité jen pro moji zemi, ale také pro region. Vzhledem k tomu, že se Tunisko považuje za umírněný stát, jsem optimistický v tom, že jeho zahraniční politika bude pokračovat v téže linii. Také doufám, že se jeho domácí situace zlepší. Je důležité, aby EU byla ve svých různých programech pomoci a v rozvojových programech, které mohou být do Tuniska směřovány, viditelná. Země, které přijímají demokratické hodnoty a přispívají ke stabilitě a bezpečnosti v regionu, musí být za své úsilí oceněny. Proto je důležité, aby EU demonstrovala toto ocenění viditelně i hmatatelně.

  Rafał Trzaskowski (PPE), písemně. – (PL) OSN včera oznámila, že přes 200 lidí zemřelo v důsledku nepokojů doprovázejících revoluci v Tunisku. To je tragická stránka událostí na jihu, které nás tolik překvapily. Mělo by to přinutit každého z nás co nejvíce usilovat o dosažení demokratizace jak této země, tak regionu jako celku, zejména proto, že se starý pořádek v Egyptě hroutí před našima očima. Naneštěstí je vyloučeno, aby v Evropské unii došlo k vyjádření stejných názorů. Nenamlouvejme si, že od začátku bude nově vytvořená diplomacie EU hrát vedoucí úlohu, když mají jednotlivé členské státy tak silné partikulární zájmy. V případě Tuniska jsou ale nástroje, které máme k dispozici sice méně okázalé, ale schopné vyprodukovat velmi hmatatelné výsledky. Zahrnují politiku sousedství EU, která v současnosti prochází revizí a která by měla být odpovídajícím způsobem modifikována právě se zřetelem k současným událostem. Zahrnují také vyslání mise pozorovatelů EU, a není zde patrně již nikdo, koho by bylo zapotřebí přesvědčovat o tom, že toto je nutný krok. Toto jsou konkrétní úkoly, na které se Evropský parlament musí zaměřit.

  Kristiina Ojuland (ALDE), písemně. – Ráda bych zopakovala obdiv vyjádřený v průběhu této rozpravy k odvaze lidí Tuniska i Egypta, že vyjadřují svou nespokojenost a rozčarování se svými režimy. Do tohoto okamžiku se boje vystupňovaly až k bodu, z něhož již není návratu a Evropská unie musí přispět k procesu přechodu, jenž byl zažehnut. Vyskytly se některé opatrné hlasy volající po udržení statusu quo, zejména v Egyptě, argumentující tím, že svržení režimu by mohlo vést k občanské válce, což by v důsledku mohlo přivést k moci náboženské fundamentalisty. Není naší prací předpovídat v těchto zemích možný vývoj. Ráda bych vám připomněla, že když byl před zhroucením východní blok, stále se našli tací, kteří z obavy před budoucí nestabilitou v regionu nechtěli čeřit vody. Nedopusťme se této chyby a namísto toho pomožme lidu Tuniska a Egypta položit základy skutečných demokracií tím nejlepším způsobem, jakým můžeme. Jsem přesvědčená o tom, že islám a demokracie nejsou neslučitelné – demokratická Indonésie má největší muslimskou populaci na světě.

(1) Viz zápis.