Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 2. února 2011 - Brusel

16. Uspořádání referenda o budoucím statusu jižního Súdánu (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem je prohlášení místopředsedkyně Komise/vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o uspořádání referenda o budoucím statusu jižního Súdánu.

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. − Paní předsedající, přečtu prohlášení a jsem ráda, že vám mohu oznámit, že z důvodů, které jak doufám, vážení poslanci chápou, potom bude v rozpravě pokračovat a zakončí ji kolega Michel Barnier.

Jsme svědky okamžiku, který je historický pro Súdán, ale vlastně pro celou Afriku. Obyvatelé jižního Súdánu dlouho čekali na to, až budou moci uplatnit své právo na sebeurčení. Včasné, pokojné a důvěryhodné konání referenda bylo významným úspěchem, na nějž by všichni měli být hrdi.

Dne 30. ledna byly oznámeny předběžné výsledky referenda v deseti jižních státech a ukázalo se, že drtivá většina hlasujících (99,5 %) je pro odtržení. Zatím ještě čekáme na konečné výsledky, které budou známy do několika týdnů.

Blahopřejeme obyvatelům jižního Súdánu k odhodlání, důstojnosti a trpělivosti, které projevili tím, že nakonec volili v tak velkém počtu. Chválíme rovněž jižní signatáře souhrnné mírové dohody za vedení a pořadatelské orgány súdánského referenda za vynikající práci, kterou odvedly při organizaci referenda i přes obrovské výzvy, jimž čelily.

Zdar tohoto referenda je především súdánským úspěchem, ale odráží se v něm také podpora Africké unie a prováděcího panelu Africké unie na vysoké úrovni v čele s prezidentem Mbekim, jenž pomohl zúčastněným stranám postoupit vpřed, a trvalá diplomatická pozornost ze strany mezinárodního společenství včetně OSN, USA a samozřejmě také Evropské unie.

Súdán byl v posledních měsících v Bruselu důležitým bodem politické agendy. Jednali jsme o něm na listopadovém a prosincovém zasedání Rady pro zahraniční věci. Tento týden jsme se na zasedání Rady pro zahraniční věci opět usnesli na závěrech a budeme situaci nadále sledovat.

Především však chci poděkovat paní poslankyni Véronique de Keyserové, hlavní volební pozorovatelce referenda v jižním Súdánu, a jejímu týmu v pozorovatelské misi EU za důležitou úlohu, kterou hráli v úsilí pomoci získat důvěru Súdánců v tento proces. Rozmístění velké a zkušené pozorovatelské mise bylo důležitým a konkrétním evropským příspěvkem a co nejupřímněji vám děkuji, protože vím, že vaše role byla velmi důležitá a tato skutečnost je rozhodně uznávána.

Pořadatelským orgánům súdánského referenda jsme poskytli také odborné znalosti a finanční podporu.

Zatímco čekáme na oznámení konečných výsledků, chci zopakovat, že EU bude respektovat výsledek referenda jakožto vyjádření vůle obyvatel jižního Súdánu. S povzbuzením přijímáme slova prezidenta al-Bašíra, která pronesl dne 4. ledna v Jubě a znovu potvrdil na malém summitu o Súdánu v Addis Abebě dne 31. ledna, že súdánská vláda přijme výsledky referenda, jako první uzná nový stát a bude s ním plně spolupracovat. Vyzýváme všechny zúčastněné strany, aby se nadále ovládaly a zajistily, že bude panovat klid a že bude chráněna bezpečnost všech národů Súdánu.

I když bylo referendum o sebeurčení jižního Súdánu velkým úspěchem, nemůžeme si dovolit usnout na vavřínech. Před námi leží náročné úkoly.

Dosud se nekonalo referendum o oblasti Abyei, které se mělo uskutečnit současně s referendem o jižním Súdánu. Jsme znepokojeni násilím, k němuž v Abyei došlo v předvečer referenda, a vyzýváme příslušné strany, aby zabránily dalšímu násilí a nalezly pevné řešení, jež položí základy pro dlouhodobé soužití místních komunit v této oblasti.

V souvislosti se souhrnnou mírovou dohodou jsou tu další neuzavřené otázky, které zbývá vyřešit, například vytyčení severojižní hranice a konání lidových konzultací v oblasti Modrého Nilu a jižního Kordofánu. Doufáme, že příslušné strany teď soustředí své síly na řešení těchto věcí a důležitých otázek plynoucích ze situace po referendu jako například otázky občanství, bezpečnostního uspořádání, příjmů z ropy a dalších ekonomických otázek. Povzbuzuje nás, že se obě strany shodly na řadě zásad, zejména, že budou usilovat o dva funkční státy s „propustnými“ hranicemi a budovat konstruktivní vztahy. Nicméně zbývá ještě udělat mnoho práce a budeme nadále podporovat zprostředkovatelské úsilí prezidenta Mbekiho.

Čelíme rovněž důležité humanitární výzvě. Denně se ze severního Súdánu do jižního Súdánu vrací na dva tisíce osob, a ty potřebují pomoci s opětovným začleněním do místních komunit.

Stále mne hluboce znepokojuje rostoucí násilí v Dárfúru, které nedávno vedlo k vysídlení desítek tisíc lidí, a vážný dopad této situace na humanitární operace. Tři evropští občané jsou dosud drženi jako rukojmí.

Nadále nás znepokojuje věznění obránců lidských práv, novinářů, opozičních politiků a pokojných demonstrantů z řad studentů. Jednou ze základních zásad souhrnné mírové dohody bylo vytvoření demokratické správy založené na respektu k rozmanitosti a svobodám, a přejeme si, aby v severním i jižním Súdánu byly respektovány základní svobody a skutečně začleňující demokratická správa.

Co se týče budoucnosti, ujišťuji vás, že toto zůstane důležitým bodem naší agendy. Budeme se nadále angažovat v Chartúmu i Jubě. Jsme připraveni posílit naše zapojení v Chartúmu a zintenzivnit náš dialog. Nadále trvá náš závazek poskytovat pomoc lidem v severním Súdánu, zejména v oblastech zasažených válkou, jako je východ, přechodová oblast a Dárfúr. Jižní Súdán nebude stabilní, pokud nebude stabilní severní Súdán, a naopak. Ministři zahraničí členských států EU jsou připraveni jednat o podpoře EU, aby byl Súdánu v souladu s politickým pokrokem odpuštěn mezinárodní dluh.

V jižním Súdánu musí EU významně přispět ke stabilizaci, rozvoji a budování institucionálních kapacit. K důležitým bilaterálním programům členských států jsme navíc připraveni poskytnout podporu základním službám a rozvoji zemědělství a zvažujeme naši dlouhodobou strategii rozvojové spolupráce s jižním Súdánem.

Uznáváme však také, že Dárfúr si zaslouží stejně intenzivní pozornost, s jakou jsme se poslední dobou věnovali provádění souhrnné mírové dohody. Naléháme proto na všechny strany, aby zanechaly projevů nepřátelství, uzavřely dohodu o příměří a směřovaly k celkovému a čistě politickému urovnání, a zintenzivníme své úsilí podnítit všechny strany k tomu, aby se vážně zapojily do mírového procesu z Dohá.

Na závěr poznámka o spravedlnosti: trvalého míru v Dárfúru nelze dosáhnout bez spravedlnosti a smíření. Beztrestnost musí skončit. Rada opakovaně upozorňovala súdánskou vládu na to, že je povinna plně spolupracovat s Mezinárodním trestním soudem.

Jsem přesvědčena, že EU má hrát důležitou roli v podpoře mírové, stabilní a demokratické budoucnosti Súdánců, ať již v jednom nebo ve dvou státech. Je naší povinností stát v těchto kritických okamžicích při obyvatelích severního i jižního Súdánu, poskytnout jim podporu a povzbuzení.

  Mariya Nedelcheva, jménem skupiny PPE. – (FR) Paní předsedající, paní baronko Ashtonová, dámy a pánové, od súdánské vlády v Chartúmu přichází pozitivní signály, k nimž patří hladký průběh referenda a ochota přijmout výsledky referenda v jižním Súdánu.

Nemyslím si, že bych přeháněla, když řeknu, že po desetiletích občanské války je to pro Afriku historický okamžik. Historické okamžiky jsou však prchavé – netrvají věčně. Máme-li obrátit list a vejít do nové epochy dějin, hybatelé změny si nemohou dovolit usnout na vavřínech. Musí naprojektovat jasné, zdravé a životaschopné základy, které zajistí lepší budoucnost.

Jižní Súdán se nachází v přechodném období, protože do 9. července, dne, kdy oficiálně získá nezávislost, se ještě může stát mnoho věcí. Oba státy musí vyřešit mnoho otázek. Otázka, kterou je zapotřebí řešit nejnaléhavěji, se týká hranic. Status oblasti Abyei zůstává nejistý. Je zapotřebí nalézt řešení, aby se předešlo vzniku konfliktů.

Dále je tu otázka takzvaných navrátilců. Jak budou tito lidé přijati? Podaří se tomuto mladému státu v tak krátké době začlenit takové množství osob? Je zapotřebí vytvořit stálé instituce – soudnictví, policii, vojsko a plnohodnotný správní systém –, aby bylo zajištěno, že tyto osoby budou moci požívat občanství, najít si práci a žít ve slušných životních podmínkách.

Referendum však představuje velkou výzvu také pro severní Súdán: Jeho orgány se budou muset přizpůsobit nové politické realitě. Již tento víkend probíhaly demonstrace. Bude vláda podporovat politickou, etnickou, kulturní a náboženskou rozmanitost? Jedno je jisté: nemůžeme si dovolit opakovat minulé chyby.

Klíčem k úspěchu pro obě země je zajistit pluralitní politický prostor s etnickou a náboženskou rozmanitostí, nad kterým bude mít primát právní stát. Jedině za tohoto předpokladu budou obě země skutečně demokratické.

Chtěla bych říci ještě poslední poznámku. Vzájemná závislost v hospodářské, sociální a politické oblasti by měla povzbuzovat orgány obou zemí k tomu, aby spolu vedly trvalý dialog a vzájemně spolupracovaly. Pokud jde o úlohu Evropské unie, ta se v budoucnosti nabídkou reálných rozvojových projektů stane klíčovým partnerem obou zemí.

  Véronique De Keyser, jménem skupiny S&D. – (FR) Paní předsedající, po debatě o Tunisku, Egyptě a dalších zemích, které se v současné době dožadují svobody, bych chtěla konstatovat, že naše pozorovatelská mise ve věci referenda v jižním Súdánu byla výbornou a příkladnou zkušeností. Zmíněné referendum bylo příkladné, protože bylo přes veškeré katastrofické předpovědi úspěšné. Výbornou zkušeností bylo proto, že bylo zřejmé, že obyvatelé jižní Súdánu volí s dojetím – vždyť na tuto chvíli čekali tak dlouho (někteří déle než padesát let) a prošli si občanskou válkou – a přijímají mírový přechod s nepopsatelnou radostí.

Je pravdou, že nadcházející měsíce budou náročné, ale současný zvrat je zapotřebí oslavovat. Musím konstatovat, že s ohledem na nástroje Evropské unie a s ohledem na to, jak hodně jsem kritizovala ostatní volební pozorovatelské mise, jejichž výsledek nebyl úspěšný, byla mise, jíž jsem se účastnila, skutečným požehnáním.

Jižní Súdán se má 9. července stát padesátým čtvrtým africkým státem. V současnosti před ním leží řada výzev, jak zde nastínila baronka Ashtonová.

Za prvé, v oblasti Abyei ležící na pomezí severního a jižního Súdánu se nachází ropa, ale tato oblast zatím nemá jasně stanovené hranice a nekonalo se v ní samostatné referendum. Pro Abyei je třeba nalézt řešení, ale v současné době je tato otázka dosud nerozhodnuta. Během referenda v této oblasti došlo k násilí, což platí i o státu Unity a jižním Kordofánu. Tato oblast je potenciálním ohniskem nestability celé země.

Dále je tu otázka, na kterou poukázala Marija Nedelčeva, jíž bych chtěla poděkovat za účast v pozorovatelské misi, a baronka Ashtonová: občanství. Obyvatelé jižního Súdánu, kteří žili a pracovali na severu, někdy tu dokonce vlastnili nemovitosti, utíkají po tisících a možná statisících na jih. Patrně se nyní budou muset začlenit do jižního hospodářství. Vůči severu nemají důvěru, neví, zda si budou moci udržet svá pracovní místa – téměř určitě ne, pokud tato místa byla ve veřejném sektoru –, což je závažný problém.

Nakonec je tu problém Mezinárodního trestního soudu. Salva Kiir, prezident jižního Súdánu, chce usilovat o spolupráci se severem, pokud uzná výsledek referenda. Již se mu podařilo přesvědčit prezidenta al-Bašíra, aby navštívil jih, kde byl oficiálně přijat v Jubě. To bylo ohromujícím znamením smíření a nové epochy. Salva Kiir nám říká, že kdyby měl nyní podepsat Římský statut, musel by prezidenta al-Bašíra při jeho příští návštěvě zatknout. Pokládá si otázku, jak by mohli za takových podmínek spolupracovat, jak by mohli dosáhnout tolik oslavovaného smíření mezi severním a jižním Súdánem. „Nežádejte to od nás“, namítá. Vůči Mezinárodnímu trestnímu soudu samozřejmě máme závazky, ale zároveň si uvědomujeme, že spolupráce severu a jihu má pro mír zásadní význam.

Obávám se tedy, že zbývá vyřešit spoustu problémů. Jak jsem řekla, mise byla výbornou zkušeností, ale Súdán až do 9. července zůstává jedním státem.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Rainer WIELAND
místopředseda

  Charles Goerens , jménem skupiny ALDE. – (FR) Pane předsedající, více než dvacet let jsme věděli, že obyvatelé jižního Súdánu si nepřejí právo šaría, které je Chartúm nutil dodržovat. Proto vypukla občanská válka, která si vyžádala více než dva miliony životů. Podpisem souhrnná mírové dohody v roce 2005 byla tato válka ukončena.

Minulý týden oficiálně vyjádřili obyvatelé jižního Súdánu svoji vůli: chtějí nezávislost, odtržení od severu. Chtít však nestačí: tato země si musí umět s touto nezávislostí poradit ve všedním životě.

Nový stát zatím ještě nemá oficiální hranici se severem. Ani nevíme, jakým způsobem budou rozdělovány zisky z těžby ropy. Tisíce lidí se stále stěhují ze severu na jih. Vzhledem k omezenému množství zdrojů v jižním Súdánu na jedné straně a neuvěřitelně nízké úrovni vzdělanosti na straně druhé zatím stále zůstává rozvojový potenciál velmi mlhavý. Tento nový stát v zásadě bude nutné vytvářet od nuly.

Ačkoliv budování nového státu je starostí především obyvatel jižního Súdánu, nezávislost nastartuje určité základní změny. Jakýkoliv konflikt mezi severem a jihem proto bude spíše než vnitřním problémem, jako tomu bylo dříve, mezinárodní záležitostí. Pro Radu bezpečnosti OSN se změní pravidla.

Naléhavě potřebujeme jasnou strategii definující hlavní politické a ekonomické priority, které vyvedou obyvatelstvo jižního Súdánu z obrovské chudoby. Evropská unie jakožto uznávaný hlavní dárce musí být schopna vyhovět očekáváním tamních lidí a zároveň respektovat právo národů na sebeurčení. Evropská unie by rovněž měla přijmout vedoucí úlohu mezi všemi, kdo budou partnersky spolupracovat s tímto novým státem na herkulovském úkolu reformovat tuto část Afriky.

  Judith Sargentini, jménem skupiny Verts/ALE. – (NL) Pane předsedající, jsme svědky zrodu nového státu. Mám z toho velkou radost, ale také obavy. Jižní Súdán je konec konců jednou z nejchudších zemí v Africe. Je také zemí, na jejímž území se nachází hodně ropy. Navíc je zemí, do níž se vrací spousta lidí, uprchlíků, kteří nemají kde bydlet, nemají co jíst a nemají práci. To je návodem na neštěstí a dokonce ozbrojený konflikt.

Pokud se ti, kdo ovládají zdroje ropy v jižním Súdánu a přístavy v severní části země, přes které se musí tato ropa dopravovat, nedohodnou, pak skutečně vypukne, jak tu řekl kolega poslanec Goerens, mezinárodní konflikt. Co s tím můžeme udělat?

Evropa tam musí být přítomna a musí tam zůstat. Co takhle vyslat do jižního Súdánu policejní misi Evropské unie, aby tam pomohla vytvořit právní stát a dala této zemi příležitost sama nově začít? Kdo ví, třeba se tato země ještě stane příkladem pro zbytek Afriky. Velmi doufám, že tomu tak bude.

  Charles Tannock, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, nikdy jsem nepochyboval o tom, že rozdělení Súdánu je jedinou možností, jak zajistit jižnímu Súdánu mír, spravedlnost a rozvoj. Mám proto radost, že obyvatelé jihu hlasovali s takovou velikou rozhodností pro samostatnou, nezávislou budoucnost.

Skutečnost, že více než 99 % hlasujících se vyslovilo pro odtržení je pádnou obžalobou Chartúmu a desetiletí trvajících snah prezidenta Bašíra porazit křesťanský a animistický jih a podrobit ho nekompromisnímu islamismu a právu šaría.

Jižní Súdán by měl nyní být prvořadou prioritou EU v oblasti humanitárního rozvoje. Referendum není tečkou celého procesu, nýbrž jeho začátkem. Jižní Súdán si potřebuje být jist tím, že EU za ním naprosto a neochvějně stojí, a jedna z věcí, jejichž zajištění po místopředsedkyni Komise/vysoké představitelce požaduji, je, aby peníze z ERF byly novému státu poskytnuty bezodkladně, dokonce ještě předtím, než ratifikuje dohodu z Cotonou.

Žádám také všech 27 členských států EU, aby hned 9. července v souladu se souhrnnou mírovou dohodou uznaly tento nový africký stát. Bez toho by veškerý pokrok, jehož jižní Súdán dosáhl v posledních letech, byl zbytečný. Další válka by měla pro celou Afriku nepředstavitelné následky.

Za poslední, doufám, že se podnikají kroky k tomu, aby zajištěnost zajistilo, že delegaci EU v Jubě budou přiděleny dostatečné lidské a finanční zdroje.

Zároveň pevně doufám, že místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka bude schopna brzy navštívit jižní Súdán. Jsem rovněž, především jakožto britský občan, nadšen tím, že nová vláda v Jubě se zavázala uznat nezávislost Somálijské republiky, bývalého Britského protektorátu Somálsko, a jsem přesvědčen, že mnoho dalších afrických a evropských států to krátce poté také učiní.

Chtěl bych také pozdravil pana Dr. Francise G. Nazaria tam na galerii, jenž je předsedou delegace jižního Súdánu u EU a zanedlouho se stane jeho velvyslancem. Možná by bylo dobré, abyste se, pane doktore Nazario, spolu s delegací z jižního Súdánu, která tam rovněž sedí, postavil.

(Potlesk pro Dr. Nazaria a delegaci jižního Súdánu)

  Sabine Lösing, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, zlepší se nyní situace pro obyvatele jižního Súdánu nebo je rozdělení více v zájmu Západu, abychom získali kontrolu nad zásobami ropy? Ať je tomu, jak chce, před jižním Súdánem leží obrovské výzvy. Bez fungující infrastruktury a za současné katastrofální ekonomické situace bude dlouhou dobu zapotřebí civilní a humanitární pomoci.

Nebezpečí násilných konfliktů bohužel nebylo úplně zažehnáno. Odborníci jsou však přesvědčeni, že toto nelze vyřešit vojenskými prostředky. Naopak, soustředění na vojenské prostředky brání tomu, aby bylo nalezeno skutečné řešení konfliktů. Nezbytnou civilní pomoc lze poskytovat mnohem účinněji bez vojenského angažmá. Delegování civilních úkolů na armádu brání dlouhodobému rozvoji civilních struktur.

Příkladem toho je Dárfúr. Obrovský vojenský aparát tam nyní převzal úkoly humanitárních a rozvojových organizací, což je věcí, kterou tyto organizace ostře kritizovaly. Naším požadavkem je, aby se usilovalo o řešení konfliktů výhradně civilními prostředky a o podpůrná opatření, totiž aby se mise OSN omezila na civilní složky a aby nedošlo k eventuálnímu nasazení bojových jednotek EU. K tomu ještě požadujeme, aby byl kvůli perspektivě rozvoje dluh Súdánu odepsán.

  Bastiaan Belder, jménem skupiny EFD. – (NL) Pane předsedající, všechny indicie naznačují, že výsledkem referenda, jež se konalo dne 9. ledna v jižním Súdánu, bude prakticky jednomyslná podpora nezávislosti. To je zcela pochopitelné nebo přiměřené a tento výsledek by měl být vskutku přivítán.

Koneckonců jižní Súdán teprve nedávno překonal období 23 let občanské války s arabským severem, v níž bylo zabito 2,5 milionu osob a více než 4 miliony byly vyhnány. A to nezmiňuji otroctví, jehož oběťmi se staly možná statisíce jihosúdánských žen a dětí. S takovými historickými okolnostmi je zcela pochopitelné, že tento nejmladší stát ve stadiu vzniku by při budování svých institucí nepohrdl jakoukoliv mezinárodní pomocí, které se mu může dostat.

Tento proces nyní nepochybně vyžaduje spolehlivé policejní síly. Zrovna minulý týden jsem v souvislosti s tím obdržel určité znepokojivé zprávy, totiž zprávy o závažných přestupcích v nové policejní akademii v Rajafu. Proto bych žádal, aby tomu Evropa věnovala pozornost a snažila se pomoci to řešit, ale stejně tak aby pomáhala se všemi naléhavými státními záležitostmi, před které bude jižní Súdán postaven.

  Martin Ehrenhauser (NI). – (DE) Pane předsedající, z cesty do Súdánu jsem si odnesl dvě věci: za prvé, přesvědčení o životaschopnosti jižního Súdánu, a za druhé, zjištění, že toto přesvědčení o životaschopnosti jižního Súdánu nemá alternativu. Tento mladý stát je však třeba tak jako malé dítě podporovat do té doby, než bude schopen samostatně existovat. Toto je jednoduše úkolem mezinárodního společenství.

Chtěl bych se dotknout dvou věcí. Za prvé, odepsání dluhu. Toto má pro mne jakožto rakouského poslance Evropského parlamentu zvláštní význam, protože Rakousko je v Pařížském klubu ostatně největším věřitelem. Domnívám se, že zde je zapotřebí jít příkladem, a i když se jedná o úkol členských států, je nicméně velmi důležité, aby pod dohledem Evropské unie byly tyto členské státy výborně koordinovány.

Druhá věc, kterou bych zde chtěl zmínit, je slepá ulička, v níž se nacházíme: na jedné straně je zde zatykač Mezinárodního trestního tribunálu a na druhé straně naše vůle a také potřeba vyplácet prostředky z 10. Evropského rozvojového fondu. Myslím, že zde je zapotřebí rychlé, ale velmi pragmatické řešení.

  Filip Kaczmarek (PPE). – (PL) Pane předsedající, mám velkou radost z toho, že referendum v jižním Súdánu proběhlo tak pokojně. Naši pozorovatelé shodně chválí to, čeho byli během pozorovatelské mise svědky. Pozitivně hodnotili také samo referendum z hlediska standardů, které prosazujeme. Referendum bylo důvěryhodné, dobře zorganizované a dalo hlasujícím možnost projevit svá stanoviska. Bylo také jasně vidět, za jak důležité obyvatelé jižního Súdánu toto referendum považují, když již čtvrtého dne dosáhla účast 60 %. To jasně svědčí o tom, jak velice jsou tito lidé odhodlání dosáhnout sebeurčení.

V této sněmovně jsme prezidenta Bašíra často kritizovali, ale tentokrát bychom mu měli vyjádřit uznání za prohlášení zmiňované paní Ashtonovou, které učinil v Jubě dne 24. ledna. Oznámil, že uzná jakékoliv rozhodnutí, které vzejde z referenda, i kdyby to znamenalo odtržení jižního Súdánu. Všechno nasvědčuje tomu, že obyvatelé této oblasti svoji vůli vyjádřili naprosto jasně. Sdílím přání a naději, kterou zde vyjádřili ostatní, aby tyto země, bude-li Súdán skutečně rozdělen na dva státy, spolu žily v míru.

Nyní je důležité, aby po pokojné atmosféře, která panovala během referenda, následovalo období míru, v němž budou moci být vyhlášeny výsledky a oba státy budou moci projít změnami. Mnozí pozorovatelé se obávají, že současná vlna nepokojů a demokratizačních požadavků, která zasáhla několik zemí včetně Súdánu, by se mohla stát záminkou pro zastavení mírového procesu a znemožnit dokončení realizace ambiciózních plánů. Na druhé straně v některých oblastech zaznamenáváme příznivé vyhlídky, například v Africké unii, o které je známo, že je připravena uznat nezávislost tohoto nového afrického státu. Musíme si také uvědomovat, že referendum není tečkou, že konečný úspěch spočívá v tom, že se splní vůle obyvatel Súdánu. Jak víme, jejich vůle může dojít naplnění dne 9. července 2011, když bude vyhlášena nezávislost Súdánu, a jedině pak budeme moci oslavovat konec tohoto dlouhého a krvavého konfliktu.

  Corina Creţu (S&D). – (RO) Pane předsedající, po čtyřech desetiletích občanské války, která si vyžádala daň přes dva miliony mrtvých a čtyři miliony uprchlíků, jižní Súdán v návaznosti na zprávu z roku 2005 a referendum, jež se konalo před měsícem, reaguje na etnickou a náboženskou nesnášenlivost odtržením. Zúčastněné strany se na tomto odtržení dohodly a pevně doufám, že to urychlí a usnadní přijetí jižního Súdánu do mezinárodního společenství. Nicméně je zde nebezpečí, aby to na tomto kontinentě trápeném válkami, jejichž příčinou jsou umělé hranice zděděné z koloniálních dob, nevyvolalo dominový efekt. Proto je šestiměsíční období přechodu k úplnému rozdělení klíčové pro definování budoucího vývoje nového státu.

Na jednu stranu je tento vývoj postaven před vojenské a strategické výzvy, před oživení násilí mezi bývalými vojenskými vůdci odštěpeneckého hnutí, před vměšování milic, před privatizaci vnitřní bezpečnosti, před incidenty na hranicích s muslimským Súdánem a před otázku dělení příjmů z ropy se severním Súdánem. Na druhé straně je tu velký humanitární problém a jsem přesvědčena, že Evropská unie se zde musí velkoryse angažovat. Jinak budeme čelit katastrofě, která v tomto regionu podnítí nestabilitu. V Súdánu během prvního roku života zemře každé desáté dítě a každé sedmé zemře, aniž se dožije pěti let. Přístup k pitné vodě a zdravotnickým službám je tu omezený a čtyři pětiny obyvatelstva jsou negramotné. Polovina obyvatel jižního Súdánu je mladší osmnácti let, a pokud uniknou ze spárů dětské úmrtnosti, hrozí jim, že v důsledku chudoby a mizivých vyhlídek skončí jako potrava pro děla v konfliktech, které mohou podkopat nezávislost nového státu.

Doufám, že Evropská unie vezme v potaz složitost této otázky.

  Marielle De Sarnez (ALDE). – (FR) Pane předsedající, mám radost z toho, že obyvatelům jižního Súdánu byla dána možnost svobodně si zvolit budoucnost. Jsem hrdá, že mohu prohlásit, že konečný nezpochybňovaný výsledek vzešel také díky pevné podpoře mezinárodního společenství a Evropské unie.

Blíží se historický přelom: nastolení trvalého míru a vytvoření nového státu v zemi, která za 55 let své nezávislosti prožila téměř 40 let občanské války. Je to předznamenáním nového období, období jednání mezi severem a jihem Súdánu o otázkách, které je třeba vyřešit kvůli provádění souhrnné mírové dohody z roku 2005: občanství, vymezení hranic, rozhodnutí, zda oblast Abyei bude patřit k severu či jihu, sdílení zdrojů ropy a záležitosti spjaté s dluhem.

Bude samozřejmě zapotřebí, aby Evropská unie podporovala tento politický proces i rozvoj nového státu. Mezinárodní společenství a Evropská unie nesmí zapomínat na severní Súdán a stejně tak nesmíme zapomínat na Dárfúr, kde konflikt dosud zdaleka není vyřešen a kde za posledních dvanáct měsíců povážlivě vzrostlo násilí, přičemž 270 000 osob muselo opustit své domovy a více než tři miliony lidí dosud žijí v táborech.

  Oriol Junqueras Vies (Verts/ALE). – (ES) Pane předsedající, základní zásadou Evropské unie je demokracie a vzhledem k tomu, že většina obyvatel jižního Súdánu demokraticky hlasovala pro nezávislost, musí Evropská unie podpořit bezodkladné vytvoření nového státu. Musíme to udělat kromě jiného pro to, že demokracie je základem pro stabilitu, bezpečnost a prosperitu v Africe a ve Středomoří. V tomto ohledu bych také vyzdvihl, že roste mezinárodní důležitost práva na sebeurčení jakožto nástroje mezinárodních vztahů: byli jsme toho svědky v Kosovu a nyní to vidíme v jižním Súdánu.

Samotný Mezinárodní trestní soud učinil závěr, že demokratické procesy získávání nezávislosti jsou naprosto v souladu s mezinárodním právem. Určování hranic se vrací tam, kam patří: do demokracie. Proto musí být EU v zájmu posílení Unie také připravena uznat právo na sebeurčení všech evropských zemí – například Katalánska, Skotska nebo Flander –, které si demokraticky zvolí nezávislost.

  Peter van Dalen (ECR). - (NL) Pane předsedající, žijeme v apokalyptických časech. Od Mauritánie až po Omán jsou lidé v pohybu. Po celém světě tisíce lidí hynou v přírodních katastrofách. V Americe a v Evropě se tanec kolem zlatého telete eura a dolaru stává stále divočejším. Křesťané jsou v mnoha zemích vystaveni pronásledování.

Nikdo neví, kdy nastane konec světa, ale bible nás nabádá, abychom byli připravení a bdělí.

Avšak uprostřed této celosvětové vřavy jsme svědky pozoruhodného procesu: zrodu jižního Súdánu. Po letitém útlaku a válce je jihosúdánský lid vyváděn z otroctví. Lid jižního Súdánu je vysvobozován z domu otroctví, kterému vládne mezinárodně stíhaný zločinec Umar al Bašír. To je důvodem k velké radosti a poděkování.

Srdečně k tomu blahopřeji svým jihosúdánským přátelům, kteří jsou zde dnes přítomni. Modlím se, aby této nové zemi nechyběla moudrost, aby v ní vzkvétaly právo a spravedlnost. Ať se stane zemí, v níž se setká milosrdenství a víra. Ať je státem, v němž se pokoj bude snoubit se spravedlností.

Chtěl bych Komisi, kterou zde zastupuje pan Barnier, konkrétně požádat, aby bezodkladně uznala nový stát Jižní Súdán, to znamená co nejdříve. Na toto uznání navažte činy. Podporujte jižní Súdán ve všem, kde to bude možné. Ať je tato země prioritou vaší zahraniční politiky. Těším se na to, že mi na můj dotaz konkrétně odpovíte.

  Gay Mitchell (PPE). - Pane předsedající, pro Súdánce, z jihu i severu, je toto příležitostí, aby se soustředili na rozvoj svých hospodářství a na to, aby svých zdrojů ropy využili k tomu, aby svému obyvatelstvu přinesly potravu a vzdělání, ale musíme také pomoci, a to bez otálení.

V současnosti nemá 80 % obyvatelstva jihu přístup k hygienickým zařízením. Každé desáté dítě umře před dosažením jednoho roku. V nejchudších oblastech jižního Súdánu jen jedno procento dětí dokončí základní školu. Súdán každým rokem vyveze ropu za miliardy dolarů. Dokážou-li sever a jih dospět k diplomatickému a mírovému řešení – a to mohou zvládnout –, potom mohou obě strany využít svých bohatých přírodních zdrojů k tomu, aby se s trochou pomoci svých přátel dostaly z hrozivé chudoby – chudoby, jež sužuje jejich zemi.

Budoucnost obou vlád bude samozřejmě záviset na otázkách jako například vymezení hranic, dělení příjmů z ropy, status Abyei, sporné oblasti bohaté na ropu mezi severem a jihem. Vyzývám místopředsedkyni Komise/vysokou představitelku a Komisi, aby podpořily rychlá diplomatická jednání mezi severem a jihem s cílem vyřešit v co nejkratším čase zbývající otázky, a co je důležitější, aby tento bod zůstal předmětem zájmu Evropské unie.

Těším se na to, že zanedlouho přivítáme poslance parlamentů obou stran na budoucím zasedání Smíšeného parlamentního shromáždění zemí AKT-EU, na němž budou reprezentovat samostatně své státy. To bude znamením toho, že získali statut státu. Myslím si, že to je věc, kterou bychom měli bez otálení podpořit.

  Guido Milana (S&D). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, nechci kazit tuto radostnou atmosféru.

Je pravdou, že jsme došli na konec etapy zahájené v roce 2005, v jejímž průběhu diplomacie pomohla zajistit, aby se události ubíraly nejlepším možným směrem. Zůstává však stále mnoho nevyřešených problémů. Jedná se o mladou zemi, a až se uskuteční odtržení, bude to mladý stát. Jedná se o zemi, která ještě potřebuje vytvořit své hranice, zabývat se otázkou konfliktů v oblasti Abyei, která tu byla několikrát zmiňovaná, otázkou ropovodu, jež je v této zemi nejdůležitější věcí, a také systémem mezinárodní pomoci.

Chtěl bych proto panu komisaři říci něco velmi jednoduchého. Je zapotřebí, abychom udělali dvě nebo tři věci. Musíme pro jižní Súdán vytvořit strategii, nečekat až do 9. července, kdy budou výsledky hlasování oficiálně oznámeny, a uznat tento nový stát již dne 7. února. Musíme rovněž okamžitě uvést do chodu naši mezinárodní službu a zřídit v jižním Súdánu delegaci.

Pouze tímto způsobem lze podpořit daný proces, pouze takto lze inteligentní a strategickou diplomacií podporovat tuto zemi na cestě k demokracii. Připomněl bych, že první, co musí tato země udělat, je sepsat svoji ústavu, a Evropa jí v tom může velmi pomoci.

  Niccolò Rinaldi (ALDE). – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, v Evropském parlamentu jsem začal pracovat jako politický poradce již v roce 1991 a tehdy byl konflikt mezi severním a jižním Súdánem stále se opakující krizí. Po dvaceti letech konečně vidíme na konci dlouhého a vysilujícího tunelu první paprsky světla.

Jak upozorňoval pan poslanec Milana a další, ještě mnoho toho zbývá udělat, ale mnozí z nás se připravovali na nejhorší a očekávali, že znovu propukne občanská válka. Blahopřeji proto severu i jihu země k prvním výsledkům tohoto referenda. Až do vyhlášení nezávislosti záleží na každém dni. Nikdo si nemůže dovolit udělat chybný krok, ani v Chartúmu, ani v Jubě, ani v Bruselu nebo v Africké unii v Addis Abebě. Například je určitě zapotřebí uvítat myšlenku otevřít delegaci EU se zvláštním statusem, dokud nebude skutečně vyhlášena nezávislost. Súdán se chystá nám, mezinárodnímu společenství, pěkně spočítat cynismus a krize, které mnohdy spíše z rezignace než jiného důvodu považujeme za neřešitelné.

  Frank Engel (PPE). - (FR) Pane předsedající, vítám, že jižní Súdán bude nezávislý, a blahopřeji obyvatelům jižního Súdánu k tomu, že toho dosáhli.

Jak před chvílí řekl pan kolega poslanec Goerens, jenž byl tak laskav a obrátil se při této příležitosti na mne, lidé mohou mít právo na to, aby nemuseli žít podle práva šaría. Jejich právo musíme ctít. Musím nicméně také podotknout, že jen někteří mají to štěstí, že dostanou možnost získat právo na takovou svobodu. Obyvatelé nedalekého Somálijska tuto možnost nemají.

Přál bych si, abychom přehodnotili naši politiku, která se až dosud vyznačovala tím, že jsme neuznávali úsilí obyvatel Somálijské republiky, kteří v této oblasti vytvořili nezávislý a demokratický muslimský stát, k němuž se však chováme, jako by neexistoval.

Pane předsedající, co se týče jižního Súdánu, chtěl bych se také dotknout stavu této země. Jižní Súdán je stále nejchudší zemí v Africe, a to i navzdory tomu, že v posledních pěti letech mohl využívat přístupu k polovině ropných zdrojů celého Súdánu. Vidím zde do očí bijící zaostalost, která byla dosud dána přehlížením a nezájmem ze strany Chartúmu.

Byl bych však rád, kdyby Evropská unie od nynějška kladla důraz na to, že tato země potřebuje správu a rozvoj, a nepomáhala financovat zaostalost, která se tak snadno může v budoucnu v jižním Súdánu rozmoci.

  Jarosław Leszek Wałęsa (PPE). – (PL) Pane předsedající, v dnešní rozpravě bychom měli odolat pokušení přehnaného optimismu. Předpovědi dalšího dění v Súdánu jsou jen věštěním z křišťálové koule. I přes všechny naděje, které vzkřísilo nedávné referendum, bychom neměli předpokládat, že tato záležitost je již vyřešena. To zdaleka není pravda a nikdo zatím neví, zda bude země v souladu s vůlí obyvatelstva jihu rozdělena.

Další problém spočívá v tom, že jižní část země v současnosti sjednocuje odpor k muslimskému severu. Až tato zášť vyprchá a nadejde čas budovat státní instituce, hned bude patrná křehká rovnováha mezi třemi kulturně a jazykově odlišnými kmeny. Tato otázka bude mít velký význam a měli bychom jí již teď věnovat pozornost.

Další otázka, kterou si musíme položit a najít na ni odpověď, zní takto: proč je nyní reálná naděje na mírové ukončení konfliktu, který trval půl století? Odpověď je zřejmá: kvůli ropě. Velké zahraniční podniky, bez nichž taková chudá země není schopna těžit ropu, a představitelé obou částí země zavětřili vůni petrodolarů.

Doufejme, že nás nezaslepí chamtivost a že naše touha pomáhat postačí nejen na to, abychom poskytovali finanční prostředky na budování státu, ale dovolí nám také realizovat programy, z nichž bude mít prospěch společnost.

  Anna Záborská (PPE). – (SK) Pane předsedající, před referendem jsme měli velké obavy z průvodních nepokojů a jsem ráda, že referendum proběhlo pokojně a bylo platné. Je však nutné zajistit, jak řekla baronka Ashtonová, aby se konalo dodatečné řádné referendum v Abyei, ale také v oblasti, v níž se nachází ropa. Pozorovatelská mise Evropského parlamentu bude zapotřebí i při tomto dodatečném hlasování.

I po vyhlášení nezávislosti zůstane jižní Súdán jednou z nejchudších zemí na světě. V oblasti působí mnohé slovenské nevládní organizace a je důležité, aby měly potřebné podmínky pro svou práci. Chtěla bych zdůraznit také roli místní církve a církevních organizací, které si také zaslouží naši podporu. Založily a provozují mnoho škol a zdravotnických zařízení a těší se v této oblasti značnému respektu.

Na závěr bych chtěla říci, že po rozdělení Súdánu nesmíme zapomenout na jihosúdánskou menšinu, která před pronásledováním uprchla na sever a žije tam již mnoho let. Neuzná-li severní Súdán dvojí občanství, jež slíbil prezident al-Bašír, bude platit šaría a mohli by se stát občany druhé kategorie.

  María Muñiz De Urquiza (S&D). – (ES) Pane předsedající, bavíme se o příběhu s dobrým koncem: o tom, že Súdán po vleklém konfliktu pokojně a demokraticky dospěl až ke složitému procesu odtržení v souladu s kritérii stanovenými mezinárodním právem: s právem na sebeurčení každého národa, který je podroben cizí, koloniální nebo rasistické nadvládě, a s právem každého národa, který prostřednictvím rezoluce Rady bezpečnosti OSN nebo dohodou stran souhlasí s odtržením.

Také pro Evropskou unii, která podporovala a sledovala volební proces, což si brzy zopakuje v Čadu a Ugandě, to byl úspěch. Doufejme, že Evropská unie bude v rámci mezinárodního společenství stát v čele těch, kdo budou podporovat nový stát, jenž vzejde z referenda v jižním Súdánu, ať již bude jeho podoba jakákoliv, aby mohl řešit všechny nevyřešené problémy, které tu byly zmíněny, od navrátilců až po přírodní zdroje. Doufejme, že ho Evropská unie plně podpoří.

  Izaskun Bilbao Barandica (ALDE). – (ES) Pane předsedající, chtěla bych zde vzdát hold závěru referenda v jižním Súdánu. Komplikovaná, nábožensky i etnicky rozrůzněná společnost řešící vážné ekonomické spory dokázala prostřednictvím demokratického procesu ukončit konflikt, který stál dva miliony životů. Chtěla bych proto blahopřát hlavním aktérům procesu a vyjádřit uznání OSN za její úlohu, protože splnila svoji mírovou misi. Navíc bych si přála, aby se další konflikty řídily tímto příkladem, a doufám, že určité státy zde se přestanou bát zásad, jako je právo lidí rozhodovat a uplatňovat právo na sebeurčení.

Příčinou mnoha napětí jsou ctižádost, neústupnost, neochota uznat menšiny a jejich práva a neochota uznat pluralitu. Tato napětí se řeší dialogem a politikou. Včasné rozhovory a politická opatření zabraňují konfliktům, ale popírat skutečný stav věcí a snažit se konflikty řešit, aniž bychom přiznali pravdu, je nejjistější cestou ke smutnému konci.

  Charalampos Angourakis (GUE/NGL) . – (EL) Pane předsedající, bohužel nesdílím přehnaný optimismus většiny řečníků v této sněmovně. Za prvé proto, že si musíme položit otázku, proč v době, kdy je nám známo, jaký na Západní Sahaře vládne režim, a neuznali jsme její právo na nezávislost, dosáhl konkrétně jižní Súdán nezávislosti „tak snadno“. Já a Řecká komunistická strana na to máme jednoduchou odpověď: jižní Súdán má to štěstí, že má ropu.

Doufáme, že tato ropa se pro lid jižního Súdánu nakonec nestane prokletím jako v případě iráckého lidu a dalších národů. Stále přetrvávají závažné nevyřešené problémy. Domníváme se, že boj mezi hlavními silami o tuto oblast se bohužel zintenzivní, a vyzýváme pracující jižního Súdánu, aby nepřistoupili na strategii „rozděl a panuj“ a aby společně s pracujícími severního Súdánu vytvářeli odlišné vyhlídky pro svoji zemi.

  Franz Obermayr (NI). – (DE) Pane předsedající, v nedávném referendu v jižním Súdánu lidé rozhodli, že staré, svévolně stanovené koloniální hranice mají padnout. V červenci bude oficiálně založen 193. stát světa. Pro nezávislý stát hlasovalo 3,5 milionu lidí, zatímco pro zachování současného stavu hlasovalo jen 45 000 lidí: to znamená, že naprostá většina využívá svého práva na sebeurčení, a to je důvodem k velké radosti.

Nicméně samo rozdělení v zemi stabilitu nevytvoří. Súdán je dosud problematickým místem a na severu je všudypřítomný radikální islamismus. Vedle dalších opatření je proto důležité vybudovat správní struktury, protože nové hranice je zapotřebí spravovat a také sledovat.

To vyžaduje, aby v celé oblasti fungovala účinná bezpečnostní politika – v Somálsku, Súdánu i jižním Súdánu. Po místopředsedkyni Komise/vysoké představitelce EU budeme požadovat, aby spolu s mezinárodními hráči v této oblasti prosazovala bezpečnost a stabilitu a především bojovala proti radikálním tendencím a statečně podporovala jižní Súdán.

  Seán Kelly (PPE). - Pane předsedající, konečně uprostřed všech těch smutných událostí a katastrof slyšíme příběh s dobrým koncem. Příběh s dobrým koncem, u nějž jsem hrdý na to, že v něm velmi důležitou roli hrála Evropská unie – blahopřeji baronce Ashtonové, jejím spolupracovníkům a také poslancům Parlamentu, kteří dohlíželi nad průběhem referenda.

Teď samozřejmě začíná opravdová práce na tom, aby se uskutečnil přechod jižního Súdánu ke svobodě a vlastní státnosti. To je velmi obtížný proces a ze světových dějin víme, že to často vedlo k občanské válce.

Evropská unie však může hrát velmi důležitou úlohu v tom, aby se přechod uskutečnil, aby obyvatelé jižního Súdánu mohli požívat základních práv, o nichž hovořil pan poslanec Mitchell, například vzdělávání a dokonce měli hygienická zařízení.

Domnívám se, že zvláště hranice a rozdělení zdrojů ropy budou klíčovými otázkami. Známý irský hrdina, Michael Collins, svého času řekl, že pohraničí je a vždy bude problémem.

Evropská unie jakožto nezávislá a objektivní síla může hrát důležitou roli při uskutečňování přechodu, který je tolik zapotřebí. Mnohokrát vám děkuji. Přejeme súdánskému lidu hodně štěstí.

  Michel Barnier, člen Komise. − (FR) Pane předsedající, baronka Ashtonová mne požádala, abych si vás poslechl, a každému z vás jsem pozorně naslouchal. Rád bych vám poděkoval, že jste s pochopením přijali, že baronka Ashtonová musela poté, co vysvětlila své stanovisko místopředsedkyně Komise/vysoké představitelky k nesmírně citlivé otázce Súdánu, z naléhavých důvodů opustit sněmovnu.

V této rozlehlé části Afriky je, dámy a pánové, zcela zřejmé, a vaše projevy to potvrdily, že co se stane v jedné zemi, může ovlivnit rozvoj, mír a stabilitu ve všech ostatních zemích. Nesmíme zapomínat na to, že se Súdánem sousedí devět zemí. Proto je tak důležité, co se děje kolem referenda.

Paní poslankyně De Keyserová, jejíž úlohu jakožto hlavní volební pozorovatelky bych chtěl ocenit, připomněla, stejně jako baronka Ashtonová, úspěch tohoto referenda – příkladný průběh a přechod, který musí být pokojný. Jelikož to již sama učinila, chtěl bych také poděkovat poslancům Evropského parlamentu a dalším lidem za dobrou spolupráci mezi evropskými orgány, kterou předvedli při tomto procesu, a zejména ze strany Evropského parlamentu.

Dámy a pánové, několik z vás hovořilo o Dárfúru. Co se mne týče, nikdy nezapomenu na to, jak jsem v roce 2004 jako tehdejší francouzský ministr zahraničních věcí uprostřed vrcholící krize navštívil hluboko ve vnitrozemí Dárfúru al-Fašír, a na to, co jsem tam slyšel a viděl.

Proto jsem rád, že jsem dostal tuto příležitost vyjádřit se k této situaci za baronku Ashtonovou. Věnujeme jí značnou pozornost a daný vývoj samozřejmě sledujeme kvůli tomu, co se tam dnes děje, s velkým znepokojením a pochopitelně zároveň odsuzujeme četné porušování lidských práv a únosy pracovníků OSN. Proto očekáváme, že se všechny strany zapojí do mírového procesu. To je cílem našich politických kroků, všeho, co jsme udělali pro vytvoření stability, a samozřejmě ještě konkrétněji naší humanitární pomoci.

Pane předsedající, chtěl bych zdůraznit, že od roku 2003 Evropská unie přispěla 776 miliony EUR na humanitární spolupráci se Súdánem, zejména na Dárfúr, jenž to velice potřebuje, a na jižní Súdán. Chtěl bych také upozornit nebo potvrdit, že generální ředitelství pro humanitární pomoc a civilní ochranu Evropské komise (ECHO) zůstane proaktivní, a chci poděkovat všem pracovníkům, kteří po boku ECHO pracují na opětovném začlenění lidí, kteří se ve spolupráci s OSN vracejí ze severního Súdánu do jižního Súdánu.

Pokud jde o spolupráci s jižním Súdánem, Evropská unie bude do této velice specifické oblasti poskytovat více pomoci s cílem podpořit rozvoj venkova a kapacitu zemědělské produkce, již tito obyvatelé tak naléhavě potřebují, aby nezůstali navždy závislí na dovozech, které jsou kvůli cenovým výkyvům stále dražší. Ti z vás, kdo mě znají, vědí, jak beru tento závazek vážně, dnes jako komisař i dříve ve svých předchozích funkcích. Komise o této otázce obšírně hovořila dnes ráno ve svém sdělení. Proto v důležitých oblastech rozvoje venkova, rozvoje zemědělství, základních služeb, vzdělávání a zdravotnictví bude Komise nadále zvyšovat svoji pomoc. V současnosti plánujeme, že vytvoříme zvláštní finanční prostředky ve výši přibližně 150 milionů EUR pro nejohroženější skupiny obyvatel v Súdánu a samozřejmě v jižním Súdánu.

Tolik jsem chtěl říci. Dále bych se chtěl ještě velmi stručně dotknout tří věcí. Co se týče otázky občanství, kterou zde zmínilo několik poslanců Parlamentu, chtěl bych konstatovat, že plně podporujeme práci, kterou vykonal panel vedený prezidentem Mbekim snažící se usnadnit jednání o budoucím občanství a dalších otázkách spojených s důležitým problémem občanství.

Pokud jde o mezinárodní tribunál, Evropská unie bude nadále bez sebemenších výhrad podporovat Mezinárodní trestní soud. Opakovaně jsme vyzývali všechny orgány, především súdánské, aby plně spolupracovaly s Mezinárodním trestním soudem.

Pane předsedající, na závěr bych se chtěl vyjádřit k tématu, které jste zde někteří nadhodili, totiž k otázce dluhu. Připomněl bych vám zcela nedávné závěry Rady, které byly velmi jasné: tak jako další partneři s ohledem na pokrok, který očekáváme a jenž chceme politicky a ekonomicky provázet a podněcovat s cílem zajistit stabilitu země, bude Evropská unie podporovat, aby této zemi byly odpuštěny dluhy.

To jsem vám tedy chtěl jménem baronky Ashtonové odpovědět.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

  Indrek Tarand (Verts/ALE), písemně. – Situace v celé severní Africe je opravdu vážná, ale zároveň nadějná. Zvláštnosti tohoto regionu si vyžádají, abychom se soustředili zvláště na humanitární a vojenskou stránku s cílem zajistit bezpečnost a stabilitu. Když však víme, že EU prodává Rusku vyspělá vojenská zařízení, například válečnou loď Mistral, uvážil vůbec někdo, že Rusko teprve musí projít podobnou demokratickou revolucí?

  Andreas Mölzer (NI), písmeně. – (DE) Skutečnost, že jižní Súdán bude v referendu hlasovat pro rozdělení, se dala očekávat. Rovněž se dalo očekávat, že to v žádném případě nebude znamenat konec problémů v tomto regionu. A to z jednoho důvodu, jih je totiž dosud nestabilní a musí se nejprve prokázat jako samostatný stát. K tomu může pravděpodobně dojít ještě před plánovaným červencovým datem, protože ztráta 25 % území a 20 % obyvatel nebude pro severní Súdán tak těžkou ranou jako vzdát se významné části příjmů z ropy. Proto musí EU pomoci novému státu prosadit vlastní nezávislost a chránit svoji svrchovanost, protože rozvojová pomoc jižnímu Súdánu může hrát rovněž důležitou roli pro zabezpečení budoucích dodávek ropy pro Evropu. EU by to proto měla dělat stejně jako Čína, poněvadž Peking chytře spojuje rozvojovou pomoc se zajištěním dodávek surovin. Z čínského modelu tak mají prospěch obě strany. Přehlížet nelze ani problém nelegálního přistěhovalectví. S vládou jižního Súdánu je proto zapotřebí uzavřít dohodu o zpětném přebírání státních příslušníků, kteří neoprávněně vstoupili na území Evropské unie. Potom budeme muset pozorně sledovat, zda jižní Súdán tuto dohodu skutečně plní.